UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy
Diplomová práce Bc. Jana Culková Učitelství sociálních a zdravovědných předmětů pro střední a vyšší odborné školy
Problematika alkoholismu u vysokoškoláků
Olomouc 2014 Vedoucí práce: MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen poznatky z uvedené literatury. V Olomouci dne
Bc. Jana Culková
Poděkování: Zvláštní poděkování patří vedoucí mé diplomové práce MUDr. Miladě Bezděkové Ph.D. za cenné odborné rady a za trpělivost při společných konzultacích. Též děkuji všem respondentům, kteří se podíleli na dotazníkovém šetření.
Obsah ÚVOD....................................................................................................................................6 1 CÍLE PRÁCE......................................................................................................................8 2 TEORETICKÉ POZNATKY...............................................................................................9 2.1 Charakteristika alkoholu...............................................................................................9 2.2 Vstřebávání a odbourávání alkoholu..........................................................................10 2.3 Pozitivní účinky alkoholu na organismus...................................................................11 2.3.1 Pivo jako lék.............................................................................................11 2.4 Zdravotní následky v požívání alkoholu....................................................................12 2.4.1 Akutní intoxikace alkoholu prostá............................................................12 2.4.2 Somatické komplikace..............................................................................14 2.4. 3 Alkoholické psychózy.............................................................................21 2.4.4 Alkohol v těhotenství................................................................................22 2.4.5 Otrava methylalkoholem..........................................................................24 2.5 Alkoholismus..............................................................................................................24 2.5.1 Syndrom závislosti...................................................................................26 2.5.2 Rozvoj závislosti......................................................................................31 2.5.3 Agresivita..................................................................................................35 2.5.4 Důsledky závislosti na alkoholu pro rodinu.............................................35 2.5.5 Léčba alkoholismu....................................................................................36 2.5.6 Recidiva alkoholismu...............................................................................38 2.5.7 Detoxikace alkoholu.................................................................................39 2.5.8 Ústavní péče.............................................................................................40 2.5.9 Terapeutická komunita.............................................................................45 2.5.10 Anonymní alkoholici..............................................................................47 2.5.11 Socioterapeutické kluby.........................................................................48 2.5.12 Ambulantní péče.....................................................................................48 2.5.13 Doléčovací program...............................................................................49 2.5.14 Denní stacionáře.....................................................................................49 2.6 Životní styl po léčbě alkoholu....................................................................................49 2.6.1 Dostupné možnosti k překonání chuti na alkohol....................................51 2.7 Prevence.....................................................................................................................53 2.8 Nejnáročnější věk.......................................................................................................56 3 METODOLOGIE..........................................................................................................58 3.1 Materiál a metodika výzkumného šetření..................................................................58 3.1.2 Zkoumaný soubor.....................................................................................58 3.1.3 Zpracování dat..........................................................................................58 3.2 Interpretace výsledků.................................................................................................59 DISKUZE.........................................................................................................................83 ZÁVĚR.............................................................................................................................86 SOUHRN..........................................................................................................................88 SUMMARY......................................................................................................................88 REFERENČNÍ SEZNAM................................................................................................90 SLOVNÍČEK...................................................................................................................94 POUŽITÉ ZKRATKY......................................................................................................99
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ..................................................................................101 PŘÍLOHY.......................................................................................................................103 ANOTACE
ÚVOD Alkohol je pohledem naší společnosti představován jako nápoj povzbuzující , který je popíjen při každé možné příležitosti nebo události. Dokáže lidi stmelovat dohromady, zvyšuje sebevědomí Je to fenomén současné doby, za nímž se skrývá mnoho problémů. Už v dávné historii lidé „holdovali“ alkoholu, věděli o jeho prospěšných účincích, ale i negacích, které alkohol způsobuje. Všeobecně je známo, že alkohol přijímaný v podobě piva i vína v přiměřeném množství dodává organismu značnou energii a vitaminy tělu potřebné. Na druhou stranu nás straší znalosti odborníků, kteří varují před negativními účinky alkoholu poškozující náš organismus po fyzické i psychické stránce, a to pokud je alkohol přijímán v nadměrném množství. Stává se pak strašákem společnosti, kdy se lidé naučí řešit alkoholem své vlastní osobní problémy, pomalu se poddávají tomuto požitku a stávají se na alkoholu závislí. Každý z nás zastává jiný postoj k alkoholu, někdo popíjí více, jiný méně. Každý má rád jiný druh alkoholického nápoje a každý řeší chuť na alkohol po svém. Ovšem všichni jsme od raného dětství ovlivněni naší rodinou, blízkým okolím, školou a médii. Do značné míry na nás působí a
udávají směr naší životní cesty.
Na základě výchovy se do určitého věku tvarujeme a přejímáme různé postoje a názory od ostatních. Po té ovšem nastane věk, kdy se jedinec musí rozhodovat sám a přebírat za své rozhodnutí zodpovědnost. Výchova nám předává jisté zkušenosti a postoje, které pak ovlivňují náš další posun v životě. Jednou z nich je také postoj k alkoholu. V tomto směru nás ovlivnili především rodiče, to jaký postoj zaujímáme, jestli pozitivní nebo negativní, jestli jsou naši rodiče konzumenti alkoholu, závislí nebo abstinenti, jestli jako naši rodiče řešíme problémy se sklenkou v ruce nebo s chladnou hlavou. To vše si přenášíme do dalších etap života a svůj postoj předáváme potom dále svým potomkům. Někteří rodiče už v době raného dětství poruší fázi abstinence a dovolí dítěti ochutnat první doušek alkoholu. S takovou zkušeností si dítě dále vyvíjí systematickou chuť na alkohol. Nejnáročnější životní období je věk adolescenta a mladé dospělosti, kdy svými důležitými rozhodnutími mění svůj dosavadní život. Jedním z důležitých rozhodnutí je také vzdělání na vysoké škole, které přináší studentovi významné zkušenosti a bohaté zážitky. Život vysokoškoláka je různorodý podle zvoleného typu oboru, a však všichni vysokoškolští studenti rádi relaxují ve svém volnu a vydávají se ve směru novým nepoznaným věcem. Forma odpočinku a relaxace je různá. Mnoho z nich tráví volné večery v klubech nebo 6
v barech a relaxují prostřednictvím popíjení alkoholu. Popíjí různé nápoje, někdo více a někdo méně. U některých z nich se jedná o formu zábavy, bez které by si nedokázal představit svůj život. Za dobu svého studia jsem se setkala se spousty vysokoškoláků, kteří takto trávili svůj volný čas a kteří holdovali alkoholu. Proto jsem zvolila téma diplomové práce „Problematika alkoholismu u vysokoškoláků“, abych zjistila jejich postoj k alkoholu. Diplomová práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá definicí alkoholem jako samotným a jeho vstřebáváním v organismu, dále jeho pozitivním působením na naše tělo, ale také zdravotními následky, které alkohol způsobuje. Kapitola alkoholismu se opírá o odborné poznatky především doktora Nešpora a docenta Skály, jejíž obsahem je vznik a rozvoj závislosti a různé možnosti léčby alkoholismu. S touto kapitolou souvisí také životní styl závislého po absolvované léčbě a nezapomeňme ani na prevenci závislosti na alkoholu a nejnáročnější životní období pro člověka. Získané informace v teoretické i praktické části můžou posloužit jako opora nebo podklad pro výuku na středních, vyšších a vysokých školách pro témata sociálně patologických jevů nebo témata ošetřovatelství, kde se posluchač či student dozví o této problematice významné informace o alkoholismu jako takovém.
„Bez pití život v každému ohledu jest. Člověk nepijící, který má svěží všechny své smysly, uvidí tolik krásného v životě, přírodě, společnosti, ve své práci, o čem se mu ani nezdál, pokud byl ve své alkoholické mlhovině“ TGM (Nešpor, 2007,s.157).
7
1 CÍLE PRÁCE Hlavním cílem diplomové práce je zmapovat vztah vysokoškoláků k alkoholismu.
Dílčí cíle Při určení dílčích cílů jsem vycházela z 3 oblastí týkající se alkoholu–člověk jako poživatel alkoholu, alkohol a rodina a léčba alkoholismu. 1.
Zjistit způsob konzumace alkoholu–druh, množství, frekvence, důvod, zvyky s tím spojené (kouření) a prostředí, ve kterém je alkohol požíván (otázka 1., 2., 3., 4., 7. a 12.).
2.
Zjistit postoj vysokoškoláků k pomoci závislým na alkoholu (otázka 13., 14. a 15.).
3.
Zjistit názory vysokoškoláků jako budoucích nebo stávajících rodičů (otázka 9., 10. a 11.).
4.
Zjistit postoj rodičů vysokoškoláků ke konzumaci alkoholu (otázka 8.).
5.
Zjistit věkovou hranici při prvním setkání s alkoholem a věkovou hranici při prvním stavu akutní intoxikace prosté (otázka 5. a 6.)
8
2 TEORETICKÉ POZNATKY Část teoretických poznatků je zaměřena na charakteristiku alkoholu, v čem na organismus působí jako lék, ale i jako jed, a to do jaké míry alkohol negativně působí na náš organismus. Kapitoly zaměřené na alkoholismus obsahují informace o vzniku této závislosti, o léčbě a nutné prevenci. Následná kapitola životního stylu závislého na alkoholu podává stručné informace o dalším boji problematiky alkoholismu.
2.1 Charakteristika alkoholu Alkohol z chemického hlediska je definován jako nearomatický hydrox derivátu uhlovodíku. Jeho obecný vzorec je R–OH. Obsahuje 1 nebo více hydroxy skupin. Dělí se na primární, sekundární a terciární. Jejich vodíková vazba je příčinnou jejich kapalné formy při pokojové teplotě. V přírodě se vyskytují ve formě ESTERŮ. Jde například o vosky, pryskyřice a steroidy. V našem případě se využívá alkoholového kvašení při výrobě piva, vína a destilátů. Kvašením dochází
působením enzymů kvasinek
k odbourávání cukrů na ethanol a oxid uhličitý. Kvašnými procesy lze vyrobit ethanol o maximální koncentraci 15 %. Koncentrovanější alkohol se vyrábí následnou destilací (Szučová, 2011). Zástupcem primárních alkoholů je METHANOL–CH3 OH. Pod staršími názvy se vyskytuje jako dřevní líh, karbinol nebo methylalkohol. Jedná se o bezbarvou kapalinu bez vůně, ovšem s vysokou toxicitou, kdy při jeho požití může dojít k oslepnutí až smrti. Při kvasných procesech totiž doprovází vznik ethanolu. „Má nižší bod varu než ethanol, ale ne nijak výrazně, proto dochází při destilaci ethanolu získaného fermentací ovoce k jevu, kdy v první frakci destilování je také velký podíl methanolu a může snadno dojít k otravě touto látkou“ (Szučová, 2011, s. 45). V chemickém procesu se používá jako rozpouštědlo a palivo. Dále se používá k výrobě formaldehydu. Mísí se s vodou v různém poměru. Dalším zástupcem primárních alkoholů, který nás zajímá, je ETHANOL neboli ETHYLALKOHOL–CH3 CH2 OH. Lidově se označuje jako líh či alkohol. Ethanol charakterizujeme jako čirou kapalinu ostrého zápachu. Při zředění ethanolu můžeme však cítit příjemný zápach. Ethanol se řadí mezi hořlaviny první třídy. Je hlavní součástí 9
alkoholových nápojů a připravuje se z jednoduchých cukrů při fermentaci za přítomnosti kvasinek. Kvašením tedy vzniká kvas, což je zředěný vodný roztok ethanolu. Obsahuje vyšší alkoholy-propanol, isopropanol, glycerol a aceten. Dále se destiluje, až může vzniknout absolutní alkohol o 95 %. Jde o azeotrop s vodou, který se musí z ethanolu odstranit. Kvašení cukerných šťáv: C6 H12 O6 => 2 C2 H5 OH + 2 CO2 glukóza => ethanol + oxid uhličitý
(Szučová, 2011).
Ethanol (viz tab 1) se kromě využívání v potravinářství používá k výrobě kosmetiky, léčiv jako dezinfekční prostředek, rozpouštědlo, k výrobě kyseliny octové a acetaldehydu. Pro technické využití se používá do pohonných hmot, denaturuje se benzínem (Benešová, 2002). Tabulka 1. Objemové a hmotnostní koncentrace ethanolu v alkoholových nápojích (Ehrmann, 2006, 1. vyd.) Pivo
5 vol. % = 5 ml / 100 ml
40 g ethanolu
Bílé víno
11 vol. % = 11 ml / 100 ml
87 g ethanolu
Červené víno
14 vol. % = 14 ml / 100 ml
111 g ethanolu
Destilát
40 vol. % = 40 ml / 100 ml
320 g ethanolu
2.2 Vstřebávání a odbourávání alkoholu Při vstřebávání a odbourávání alkoholu záleží na vybraném druhu nápoje, časovém rozmezí příjmu alkoholu, pohlaví a na konzumaci potravy. Při výběru alkoholu si musíme uvědomit, že teplé alkoholické nápoje se vstřebávají rychleji než studené a že se alkohol rychle vstřebává v celém trávícím ústrojí, v žaludku se vstřebá asi 1/5 alkoholu, zbytek v tenkém střevě. Do krevního oběhu se dostává zhruba po 5 minutách. Polovina alkoholu se vstřebá po 15 minutách. Maximální hladinu ethanolu v krvi dostaneme za 30 min až 1 hodinu (www.poradna.adiktologie.cz). Většina vstřebávání alkoholu probíhá v játrech, jinak malé množství alkoholu a to v průměru 2 %–10 % se vylučuje plícemi a ledvinami. Alkohol se v játrech oxiduje pomocí 10
dvou enzymů alkoholdehydrogenázy a aldehydehydrogenázy. Oba tyto enzymy zapříčiní přeměnu alkoholu nejdříve na acetyldehyd a následně acetát (kyselinu octovou). Alkoholdehydrogenáza je zinek obsahující NAD–dependentní enzym vyskytující se v játrech, žaludku, ledvinách, mozku či varlatech, který rozkládá alkohol na acetyldehyd. V mužské organismu se tohoto enzymu nachází více než u žen, proto mají ženy vyšší hladinu alkoholu v krvi než muži při stejném množství požití alkoholu. Aldehyddehydrogenáza je též NAD–dependentní enzym rozkládající acetyldehyd na acetát. Jedná se o rychlý proces a to je důležité, protože acetyldehyd je fyziologicky toxická substance s toxicitou 10 x větší než alkohol. Vzniklý acetát se odbourává v rámci Krebsova cyklu až na oxid uhličitý a vodu. Druhým procesem, který v těle probíhá je Mikrozomální ethanol oxidační systém (MEOS) který se uplatňuje při vyšších koncentracích látky a který oxiduje ¼ až 1/3 vstřebaného množství alkoholu (Ehrmann, 2006). „U příležitostných pijáků se alkohol odbourává stabilní rychlostí za jednu hodinu 100 mg etanolu/kg tělesné hmotnosti u mužů a 80 mg etanolu/kg tělesné hmotnosti u žen. Uvedené hodnoty se mohou ovšem lišit případ od případu až o 30 %. Z uvedeného vyplývá, že koncentrace alkoholu v krvi po ukončení absorbce klesá konstantní rychlostí o 0,1–0,2 promile za hodinu“ (www.poradna.adiktologie.cz).
2.3 Pozitivní účinky alkoholu na organismus 2.3.1 Pivo jako lék Pivo jako lahodný přírodní nápoj z chmelu a ječmenu se zrodil v dávné Mezopotámii a spolu chlebem byl považován za základní potravinu. Vaří se již dlouhých 5000 let. Jeho fascinující složení přispívá k pozitivním účinkům na náš organismus, ovlivňuje nejen fyzickou stránku organismu, ale také psychickou, kdy uklidňuje psychiku a snižuje stres. Pivo s porovnáním ostatních alkoholických nápojů je slabý alkoholický nápoj skládající se z 4 % alkoholu, kolem 93 % vody, 0,5 % oxidu uhličitého a 2,5 % - 3,5 % zbytkového extraktu z látek ze sladu a chmele i látek z metabolické činnosti kvasinek. Ze složení lze vyčíst, že obsahuje vysoké procento vody, tím to výsledkem můžeme zařadit nízkostupňová a nízkoenergetická piva do pitného režimu, ale jen v přiměřeném množství. Jeho energetická hodnota se u 10 % piva pohybuje kolem 1500 KJ a u 12 % 11
tak 1800 KJ. To je způsobeno především obsahem cukrů v extraktu. Dále se v extraktu nachází rozpustná vláknina, i když jen v pomíjivém množství. Významnými činiteli jsou vitaminy B celé řady B komplexu a nezbytné minerály, kterých se v pivu nachází asi kolem 30. Jmenujme například draslík, sodík, hořčík, vápník a chróm. Chróm se vyskytuje v pivovarských kvasnicích a tělu přispívá tím, že koriguje glykémii. Svým pestrým složením se také doporučuje u sportovců jako rehydratační, izotonický a iontově vyvážený nápoj. Působí jako antioxidant a zbavuje tělo volných radikálů. Co se týká dietního opatření pivo působí jako dobrý stimulant chuti a ovlivňuje trávení tím, že zabraňuje překyselování žaludku a podporuje tvorbu žluče. K lepšímu vstřebávání vydatnějších jídel. Proto je pivo vhodné pít před jídlem nebo po jídle v pár doušcích. Uplatní se i v metabolismu, protože zvyšuje hladinu HDL cholesterolu, a tím napomáhá lepší přeměně látek. V kardiovaskulárním systému má také své působení, potlačuje totiž rozvoj kardiovaskulárních chorob. Fytoestrogeny, polyfenoly a fenoly kyselin jako jsou například katechin, epikatechin a humulon mají pozitivní účinky antioxidační, antikarcinogenní, antitrombotické a antimikrobiální, u žen se podílí na předcházení osteoporózy. V konečném shrnutí můžeme říci, že pivo patří mezi nejzdravější potraviny tzv. „nejčistší“ a to z důvodu jeho zpracování dekontaminační technologií, kdy se dbá na přísnou kontrolu koncentraci cizorodých látek (www.ceske-pivo.cz).
2.4 Zdravotní následky v požívání alkoholu 2.4.1 Akutní intoxikace alkoholu prostá .
Akutní intoxikace alkoholu prostá (prostá podnapilost, opilost, ebrietas simplex)
je přechodný stav jedince podmíněný přímým účinkem psychoaktivních látek, v našem případě alkoholem, s pestrým projevem fyzických a i psychických příznaků. Postihuje vědomí, vnímání, orientaci, psychomotoriku, emotivitu a činnost organismu. Tento stav může být zkomplikován křečemi, úrazem, kómatem, patologickou intoxikací. V takovém případě pacient končí na jednotce intenzivní péče (JIP) (Orel, 2012). Jedná se o akutní častou otravu, která má své stupně a druhy stádia. Jak již bylo zmíněno výše, může jít o akutní intoxikaci prostou nebo komplikovanou. Lehká akutní intoxikace se projevuje zarudnutím v obličeji, zvýšenou hovorností, celkovým uvolněním, dobrou náladou a lehkými poruchy motorické koordinace. Středně silný stupeň je 12
charakteristický nejen výše uvedenými projevy, které se stupňují, ale dále zvýšeným sebevědomím, agresivními projevy, nedodržováním společenských norem a problémy s řečí jako je zadrhávání, přeříkávání a opakování slov. U těžké intoxikace se objevují problémy s hrubou motorikou, postižený vrávorá a je ohrožen pády na zem, nesrozumitelně hovoří, agresivně se projevuje. Agresivita se projevuje zejména u osob, které mají v sobě zakódovány sklony k agresivitě. Dále se objevují kvantitativní poruchy poruchy vědomí a to somnolence, sopor, kóma. Toto stádium může končit alkoholickým kómatem, útlumem dýchacích cest až smrtí, kdy dojde k aspiraci zvratků, hypotermii a traumatu. Dále se při akutní intoxikaci objevují tyto příznaky: hypotenze, tachykardie, nauzea, zvracení, citlivost břicha, bolesti hlavy, závratě a pocení, případně hypotermie, hypoglykémie a metabolická acidóza. Typickým znakem je výpadek vzpomínek, hovorově označován jako“okno“ (palimpsest). Není pokládán za symptom, na jehož podkladě lze diagnostikovat závislost alkoholu, ale vyskytuje se i ve stádiu škodlivého užívání. „Při hodnocení stupně opilosti, hraje důležitou roli i její klinické projevy neboť jedinci s dobrou tolerancí se ve stavu středně silné podnapilosti chovají poměrně adekvátně, zatímco lidé nezvyklí na alkohol se mohou i v lehké intoxikace projevovat značně nápadně“ (Pavlovský, 2012, s. 59). Množství alkoholu v krvi, tzv. alkoholoémii, zjišťujeme několika metodami, metoda
Detalcol,
Plynovou
chromatografií
a
Widmarkovou
reakcí.
Plynová
chromatografie a Widmarkova reakce zjišťují počet mg alkoholu v ve 100 ml krve (nesprávně uváděné v ‰). Widmarkova reakce je zajištěna oxidací dichromanu draselného za pomocí kyseliny sírové. Jde o nespecifickou reakci, která zachycuje přítomnost také dalších látek acetonu, acetyldehydu atd. Detalcol je trubičkový indikátor, kdy se zjišťuje přítomnost alkoholu z dechu. Při pozitivním výsledku, se žluté krystalky dichromanu draselného mění na zelený síran chromitý. U stanovení alkoholu v krvi je nutné znát hmotnost jedince, množství požitého alkoholu v gramech ve 100 % alkoholovém konstantu (podíl vody na celkové hmotnosti je u mužů 0,68 a u žen 0,55), a čas ukončení alkoholu a nakonec zajistit odběr krve (Pavloský, 2012). „Alkohol se v krvi odbourává poměrně konstantně, za 1 hod klesá jeho hladiny o 0,13 (v rozmezí 0,12–0,15)“ (Pavloský, 2012, s.58). Zrychlená resorpce alkoholu nastává, pokud je alkohol přijímán na lačno a nebo u stavů po resekci žaludku a zánětů žaludeční 13
stěny. „Nevýznamná je možnost resorpce alkoholu vdechováním alkoholických par nebo neporušenou kůží dospělého jedince (u malých dětí však byly popsány intoxikace alkoholem jeho resorpcí z alkoholových obkladů)“ (Pavlovský, 2012, s. 58). Jedince s akutní intoxikací vyšetříme následujícím způsobem. Po fyzikálním vyšetření změříme fyziologické funkce–tlak krve, tělesnou teplotu a tepovou frekvenci. Dále provedeme laboratorní vyšetření. Odebereme krev a moč na toxikologické vyšetření. Provedeme hematologické vyšetření, dále jen vyš., krve na kompletní krevní obraz, dále vyš .krve na arteriální plyny, biochemické vyš. krve močoviny, glykémie, koncentraci kationtů, plazmatickou osmolalitu a konečně serologické vyš. elektrolytů v krvi. Hypoglykémie nastává u dětí a špatně živených alkoholiků. Z vyšetření vyčteme metabolickou acidózu a zvýšenou plazmatickou osmolalitu. Následkem toho je vazodilatace, která způsobí hypotermii a hypotenzi (Marek, 2010). První pomoc v léčbě akutní intoxikace spočívá v první fázi ve stabilizované poloze a následně zajištění dýchacích cest, pokud se postižený nachází v bezvědomí. Pravidelně kontrolujeme dýchací cesty a krevní oběh. Při útlumu dýchání převedeme pacienta na umělou plicní ventilaci. Snažíme se udržet stálou tělesnou teplotu. Se sedativy počkáme. Základem je dekontaminace gastrointestinálního systému (GIT). Dekontaminaci GIT neprovádíme pomocí projímadel ani aktivního uhlí, ale provedeme výplach žaludku a to do 90 min po požití alkoholu. Při hyperosmolalitě a 4–5 ‰ alkoholu je indikována hemodialýza. Většina pacientů se probouzí do 4–6 hod (Marek, 2010). Hemodialýza neboli umělá ledvina je léčebná metoda nahrazující základní funkci ledvin. Pomáhá odstraňovat z těla přebytečnou vodu a očišťuje krev od zplodin způsobené metabolismem. Princip tkví v tom, že látky prochází polopropustnou membránou z krve do dialyzačního roztoku (www.velkylekarskyslovnik.cz). 2.4.2 Somatické komplikace Somatické komplikace rozdělujeme na interní a neurologické. Interní komplikace postihují všechny systémy v našem organismu. Převážně trpí ústrojí trávící, dále pak vylučovací systém, krevní oběh, dýchací systém, hormonová regulace, pohlavní systém, krevní systém, skelet a kožní systém. U neurologických komplikací je poškozena nervová tkáň degenerativními a destruktivními změnami, jejímiž následky jsou: porucha vedení 14
nervového vzruchu, zvýšený práh bolesti, narušená fáze REM spánku, poruchy vštípivosti paměti, poruchy hybnosti a koordinace (Heller, 1996). Trávicí ústrojí V trávicím ústrojí je sliznice citlivá na přímé působení alkoholu, reaktivně se překrví a následkem toho je snazší průstup zánětu. Tenké střevo nemůže nadále splňovat svou hlavní funkci, kterou je vstřebávání, protože jeho sliznice je pod toxickým vlivem alkoholu. Sliznice žaludku je natolik poškozena a oslabena, že vzniká riziko tvorby žaludečního vředu nebo atrofické gastritidy, která může přejít do stavu rakoviny. Typický je pylorospasmus a časté zvracení, které může vyvolat trhliny ve spojení žaludku a jícnu s následným krvácením. Ledviny Z důvodu zvýšeného objemu tělesných tekutin se zvyšují nároky na funkci ledvin, které jsou tímto následkem více prokrvené a citlivé na infekci prokázanou proteinurií. Srdce a krevní oběh Srdce a krevní oběh je poškozen přímým působením alkoholu a také vzniklými metabolity. Do sliznice cév se ukládá nadměrné množství lipidů, které játra nejsou schopna zpracovat z důvodu poruchy jejich metabolismu způsobené alkoholem. Nejčastějšími onemocněními krevního oběhu způsobené alkoholem je alkoholická kardiomyopatie, projevující se tachykardií, bušením, únavou, dušností, otoky, extrasystolami, nočním kašlem a otoky, a systolická arteriální hypertenze způsobená nadprodukcí hormonu kortizolu a noradrenalinu. Po odnětí po několika týdnech dojde k úpravě hodnot tlaku krve. Krevní systém Krevní systém u závislého na alkoholu je charakteristický sníženou hodnotou jeho částic. Postižený je anemický. V jeho tělu koluje nízká hodnota železa a nově vzniklé erytrocyty jsou makrocytární, takže tímto tvarem nemohou plnit svou základní funkci. Dále trpí hemoragickou diatézou trombocytů, kdy tyto částice ztrácí schopnost agregace a játra nejsou schopny tvořit koagulační faktory pomáhající při tvorbě srážlivosti. Následkem toho je prodloužená krvácivost a porucha krevní srážlivosti. Leukocyty mají též sníženou hladinu v krvi. Dýchací systém Na základě přímého působení alkoholu, kouření, poruch imunity s hypovitaminózou 15
vznikají dvakrát častěji zánětlivá onemocnění dýchacích cest s těžkým průběhem a zvýšenou mortalitou. Pohlavní systém U pohlavního systému je charakteristická apetence a potence s následnou sníženou pravděpodobností oplození. Muži jsou ohroženi reverzibilní alkoholickou azoospermií. Kožní projevy Mezi kožní projevy viditelné navenek patří zarudlá tvář s víčky, ragády koutků, zvětšení příušních slinných žláz, otoky, atrofie podkožní tukové tkáně, teleangiektázie a stařecký vzhled pleti. Skelet Poruchy skeletu se projeví známou nemocí osteoporózou s odbouráváním kostní hmoty s následkem častých zlomenin (Heller, 1996). Mozek U Alkoholického tremoru jsou poškozena jádra podkorová a jádra mozečku s postranními vlákny. To se projevuje tlumivým vlivem svalového tónu. Nemocný tak trpí třesem víček, prstů, rukou, rtů, jazyka, později hlavy a celého těla, který se zvyšuje emočním napětím a činností. Ranní třes ustupující po jedné dávce alkoholu vyznačuje fyzickou závislost na alkoholu. Léčbou je abstinence, která vyvolá vymizení těchto příznaků. Ovšem při těžkých stavech závislosti může třes přetrvávat. Alkoholická polyneuropatie vyvolaná metabolity alkoholu a poruchou výživy postihuje nervy, obzvláště jejich hlavní výběžek axon, který degeneruje a zároveň trpí demyelizací. V akutní stádiu se projevuje bolestí, v chronickém atonií, motorickou slabostí a areflexií. Existují tři formy alkoholické polyneuropatie: forma paretická, forma ataktická a forma somestetická. U formy paretické se setkáme s obrnou bércových a hýžďových svalů, zakopáváním při chůzi, otokem dolních končetin a postojem jen na špičkách. Postižení horních končetin je vzácné. O proti tomu alkoholická myopatie postihuje svaly a nervy. V akutní fázi pacient trpí náhlou slabostí a bolestí dolních končetin, těžkými obrnami, otokem a bolestí svalů na pohmat. Výsledkem je svalová nekróza a renální selhání. Těžké stavy mohou končit až smrtí. Na proti tomu ve chronické fázi svalové bolesti, tuhost i otoky chybí. Reflexy jsou zachovány. V krvi se prokáže hypokalémie, která u pacienta způsobí asymterickou kvadruparézu. 16
Alkoholická encefalopatie vzniká opět působení alkoholu a malnutricí, nejznámější je Giet–Wermickeho, kdy vznikají poruchy okohybných nervů, poruchy vědomí, ataxie, těžké organické psychózy. Po 5–10 letech pití alkoholu s poruchou metabolismu jater dochází k onemocnění zvané atrofie mozku, kde v oblasti frontální a parietální dochází k opakovaným toxickým otokům s následkem rozšířením mozkových komor. O proti tomu při atrofii mozečku vznikají toxické nekrózy s hemorágiemi. Klinicky se tato nemoc projeví poruchou chůze, stoje i koordinace, třesem a nystagmem. Příčinou mozkových oběhových poruch je zvýšená propustnost cév, nedostatek tvorby
protrombinu,
aterosklerotické
změny,
kolísavý
tlak
krve
a
možnost
subarachnoideálního krvácení (Heller, 1996). Alkoholická demence vzniká přímým působením alkoholu nebo pomalým plíživým vývojem v důsledku jaterního poškození. Vzniká globální atrofie mozku. Typické jsou zejména poruchy vštípivosti paměti, poruchy recentní paměti a neschopnost o sebe pečovat. Pacienti jsou v novém prostředí těžkopádní a nepřizpůsobiví. Diagnóza je zaměřena na anamnézu, výpočetní tomografii mozku (CT) a magnetickou rezonanci mozku (MR) (Lužný, 2012). Játra Alkohol je jedna z nejčastějších příčin onemocnění jater v 50 % vyspělých zemích. Poškození nesouvisí s druhem alkoholického nápoje, ale na množství přijatého čistého alkoholu. Bezpečnou hranicí přijatého čistého alkoholu za den činí u mužů 40–60 g čistého alkoholu za den a u žen kolem 20 g. Jiná onemocnění jater například virová hepatitida riziko chronického postižení jater zvyšuje. Základem onemocnění jater je tvorba metabolického acethyldehydu, který poškozuje hepatocyty. Prvotní patologické změny, jater jako je steatóza jsou příčinou zánětlivých reakcí jater, které mohou vyústit až v alkoholickou hepatitidu (Karges, 2011). Alkohol může vyvolat jaterní steatózu, jaterní cirhózu a alkoholickou hepatitidu (viz obr 1). Mezi rizikové faktory těchto jaterních nemocí patří množství přijímaného alkoholu, souběžná infekční virové onemocnění jater, genetické předpoklady a malnutrice a konečně pohlaví, u žen jsou více předpokládány problémy vytvořené s příjmem alkoholu (Dítě, 2007). 17
Jaterní steatóza (viz obr 2) je reverzibilní krátkodobá komplikace při abúzu alkoholem, u níž se určují typy a stupně. V játrech vznikají dystrofické změny. Mezi nejčastější uváděné jsou makrovezikulární, mikrovezikulární a smíšené změny, které se ještě dělí na lehké, střední a těžké. U makrovezikulárních změn se tuk v podobě triacylglycerolů ukládá formou tukové vakuoly do hepatocytů, kde utlačují jádro na okraj buňky. Stává se tak u snížené oxidaci mastných kyselin v játrech. Klinicky se nikterak neprojevuje. U diagnózy se soustředíme na palpačně (viz obr 3) zvětšená játra, laboratorně na zvýšenou hladinu bilirubinu a zvýšené hladiny jaterních testů. Jedinou spolehlivou terapií je abstinence alkoholu. Mikrovezikulární změny způsobující změny vakuol nejsou až tak časté u alkoholiků. Změny jsou asymptomatické nebo se vyskytují málo výrazné příznaky postihující především trávicí ústrojí. Nemocný trpí dyspepsií a cítí tlak v pravém podžebří. Na dotyk jsou játra citlivá. Vyšetření spočívá v klinické prohlídce, dále v laboratorních výsledcích, ve kterých se zjistí přítomnost ethanolu v krvi, kvalitu jaterních testů a přítomnost serotoninu v moči. Ze zobrazovacích metod provedeme ultrasonografii břicha. Nutná je celoživotní abstinence. U smíšené steatózy se v hepatocytech vyskytnou četné drobné kapičky tuku, které vytvářejí pěnu. Tento druh změn může být provázen jaterním selháním, dále zvětšenými játry a ikterem. Zánět ovšem chybí. Po vysezení alkoholu se stav po 4–8 hodinách normalizuje. Při léčbě steatóz se podávají hepatoprotektiva a vitaminy B, C, A a E, koenzym Q 10 (Ehrmann, 2006). Steatohepatitida se vyskytuje u 20 % pacientů léčených pro alkoholismus. Dělí se na akutní a chronickou formu. Základními prvky této nemoci je vytvoření steatózy a značné poškození hepatoctytů s výskytem obrovských mitochondrií a
zadržováním
velkého objemu vody. Mezi buňkami se ukládají lymfocyty a makrofágy, což je příznak tvorby zánětu. Dále se v játrech vytváří vazivové pruhy a vzniká tak fibróza jater. Nemocný se cítí slabý a unavený, trpí dyspeptickými potížemi. Horečnaté stavy jsou známky zánětu. Dalšími příznaky je ascites a jícnové varixy. U těžších forem se vyskytne jaterní selhání.
K prokázání jícnových varixů provedeme endoskopické vyšetření a
ze zobrazovacích metod se nám nabízí ultrasonografie a CT břišní dutiny. Léčba spočívá ve vysazení alkoholu, podávání kortikoidů, dále podávání vitaminů B, C, A, E a koenzymu Q 10. Při zánětu podáváme antibiotika. Chronický stav může přejít až do cirhózy jater. 18
U těžké formy steatohepatitidy umírá 10 %–20 % nemocných (Ehrmann, 2006). Při jaterní cirhóze vzniká postižení hepatocytů nekrózou a zánětlivými procesy. Zbytek hepatocytů se stmelí v uzlovité zbytky a jaterní parenchym je nahrazen zmnožením vaziva. V České republice se za nejčastější příčinu jaterní cirhózy považuje alkohol a to ze 60 %. Toto onemocnění se dělí na stádium kompenzované a dekompenzované. Dlouhodobě může probíhat asymptomaticky. U kompenzované cirhózy se začátek onemocnění projeví prostřednictvím nespecifických obtíží jako je únava, snížená výkonnost, tlak v nadbřišku, snížená hmotnost, nechutenství, malnutrice. U žen se mohou vyskytnout menstruační problémy. Pomalu narůstá jaterní hypertenze. Dekompenzované stádium se projeví navíc ikterem, ascitem, hemoragickou diatézou. U mužů se projeví gynekomastie. Dále jsou znatelné tyto příznaky: pavoučkové névy, vyhlazený jazyk, bílé nehty, ztenčená (papírová) kůže, teleangiektázie, játra i slezina můžou být zvětšené. Pacienta vyšetříme fyzikálně. Pohledem zjistíme rozšířené kolaterální na břišní a hrudní stěně. Pohmatem cítíme zvětšená játra. Ze zobrazovacích metod zajistíme vyšetření břišní dutiny ultrasonografií a fibroscanem. Pacienti jsou ohroženi těžkými komplikacemi (Karges, 2011). Při léčbě necháváme pacienta v klidovém režimu. Základem léčby je abstinence alkoholu, kdy po 6 měsících je doporučována transplantace. „Jinak dnes musíme zvážit, že malá dávka alkoholu (do 20 g za 24 hodin) má příznivý vliv na hladinu HDL– cholesterolu, tedy je antiaterogenní. Může zlepšit chuť k jídlu a někdy pomáhá i ke zlepšení spánku. Přesto o jeho povolení vždy zvažujeme (podle spolupráce nemocného)“ (Marek, 2010, s. 220). Dále podáváme pacientovi vitaminy rozpustné v tucích A, D, E a K a dále zvláště pak vit B1 (Karges, 2011). „Ve fázi kompenzované cirhózy mohou pacienti přežívat i více než 5 let, pokuse objeví některá z komplikací, je průměrné přežití 1–2 roky. Jednoleté přežití po transplantaci je více než 90 %“ (Žak, 2011, s. 282). Někteří lékaři striktně odmítají doplňkovou léčbu hepatoprotektivy, protože je považují za moderní léky nebo placebo. Ale z pohledu účinku, jsou hepatoprotektiva organismem dobře snášeny, nemají vedlejší účinky. Jejich pozitivním účinkem je regenerace hepatocytů, snižování zánětlivých reakcí a zvyšování odolnosti proti různým 19
toxickým látkám (Marek, 2010).
Obrázek 1 . Játra a nadměrná konzumace alkoholu (http://cs.medlicker.com)
Obrázek 2. Zdravá játra a ztukovatělá játra (www.symbinatur.com)
20
Obrázek 3. Palpace jater (http://www.zdravkaruska.estranky.cz)
2.4. 3 Alkoholické psychózy Psychotické poruchy jsou spojeny s požíváním psychoaktivní látky a jejich diagnostické odlišení od intoxikace není vždy snadné. Mnohdy o diagnostice rozhoduje až rychlost odeznívajících příznaků. Pokud je závislý na alkoholu nebezpečný sám sobě nebo svému okolí je nutná hospitalizace. Při léčbě je zapotřebí dbát na somatické komplikace. Dle definice MKN považujeme psychotické poruchy za různé psychotické fenomény, které se vyskytnou v průběhu užívání nebo jako následek abúzu psychoaktivní látky. Nepovažují se za následek akutní intoxikace ani za součást odvykacího stavu (Nešpor, 1996). Mezi nejčastější a nejzávažnější alkoholickou psychózu patří Delirium tremens, které vzniká po mnohaletém silném abúzu. Tato porucha vědomí vzniká většinou náhle obvykle v noci, trvá několik dní a nakonec končí dlouhým spánkem. Projevuje se psychosomatickým neklidem, nemocný má strach a je zmatený. Třese se a trpí úzkostí. Jeho obličej je zarudlý. Typické je obluzené vědomí se zrakovými i tělovými halucinacemi, kdy postižený vidí hmyz a malá zvířata lezoucí po jeho těle. Profesionální delirium znamená, že nemocný ležící na lůžku pracuje jako v zaměstnání (Nešpor, 1995). „Nezřídla se setkáváme s psychickými projevy odstavení od alkoholu. Je třeba je odlišit od jaterní encephalopatie. Na odvykací stav s deliriem je nejvhodnější Klomethiazol (Heminrevin)“ (Zadák, 2007, s. 201). Nemocného hospitalizujeme většinou na JIP, kde mu odbornou pomoc podají především internisté a odborníci na závislost.Nemocnému dopřejeme odpočinek v klidném
21
prostředí za polosvětla, jelikož tma u něj může vyvolávat strach. Důležitá je úprava minerálního hospodářství, proto podáváme především minerály draslíku a hořčíku.. Vyhneme se podávání neuroleptik, protože ty tento těžký stav jen prodlouží a zaměříme se na podávání léku Heminervinu maximální po dobu 10 dní. Dále podáváme vitaminy skupiny B a zástupce hepatoprotektiv jako je Flavobion a Lipovitan (Nešpor, 1996). Na Delirium tremens navazuje známá psychóza Korsakova nazvaná podle ruského psychologa S. S. Korsakov. U tohoto stavu vymizela pamětní vštípivost. Nemocný si nepamatuje, co před chvíli vnímal, je značně dezorientovaný v místě i čase a situací. Starší vzpomínky si vybavuje, ale nové vjemy nevnímá, proto si vymýšlí a věří svým myšlenkám (Nešpor, 1995). V léčbě se zaměříme na cvičení paměti a indikaci nootropik a vitaminu skupiny B, především vit B1 (Nešpor, 1996). Stav Alkoholické halucinace je klinicky podobný stavu Delirium tremens. Podobnými příznaky jsou nespavost, strach, pocení, úzkost a bolesti hlavy. Halucinace se projeví jako vnímání postav, příšer, které dotyčného pronásledují. Po odeznění stavu si nemocný pamatuje, co halucinoval. Alkoholické paranoidní psychózy se projevují bludy, žárlivosti a pocitem pronásledování (Nešpor, 1996).
2.4.4 Alkohol v těhotenství Alkohol pro gravidní ženy je velice nebezpečnou návykovou látkou, která ohrožuje vývoj plodu. Působí mu malformace a značně ho deformuje. V některých případech může způsobit i potrat. Plod je nejvíce ohrožen v prvním trimestru, kdy samotná žena ani kolikrát neví o svém těhotenství. O nežádoucích účincích alkoholu věděli už ve Starém Řecku, kdy Platón ve svých spisech uvedl: „ Bylo – li dítě počato v alkoholovém opojení, objeví se u něho slabomyslnost a neposlušnost. Bývá často nemocné“ (Macků, 1998, s. 121). Koncentrace v těle matky je shodná jako u plodu. Množství alkoholu je vztaženo na kg hmotnosti a je mnohonásobně vyšší než u matky. Proto po narození dítěte, které je při porodu ohroženo na zdraví, může dojít k těžkému odvykacímu stavu dítěte, protože dítě oddělené od placenty neumí alkohol odbourávat. Spolu s alkoholem mohou matky přijímat
22
i jiné návykové látky, což je spojeno s dalšími četnými riziky–např: anémie, endokartitida, hepatitis, eklampsie, potraty, abrupce placenty, chromozómové aberace a různé vrozené vývojové vady. Matky závislé na alkoholu a na jiných návykových látkách nejsou schopny se kvalitně postarat o své zdraví a zdraví dítěte především v oblasti nedostatečné výživy a zdravotní péče, kdy tyto ženy nejsou schopny využívat u nás tak dostupnou zdravotní péči (Nešpor). Při prenatální expozici alkoholu je plod ohrožen Fetálním alkoholovým syndromem (FAS) dále vrozenými vývojovými vady srdce, skeletu, zraku a renálními vady a nakonec Alcohol related neurodevelopmental disorder (ARND). Mezi FAS a ARND je značný rozdíl, který spočívá v projevech příznaků. ARND ohrožuje především mentální schopnosti. Dítě trpí poruchami v chování, poruchami řeči, poruchami ve vnímání, v pozornosti a v paměti. Není schopno se ovládat a je hyperaktivní. Není schopno odhadnout sociální situaci. Má obecně potíže v matematice. O proti tomu FAS má typické fyzické příznaky: opožděný zpomalený růst, deformity v obličeji (viz obr 4) a poruchy funkce v centrální nervovém systému.
Obrázek 4. Deformace obličeje (http://www.alkoholik.cz/) Mnoho odborníků v oblasti alkoholu a v oblasti zdravotnictví doporučuje zcela omezit příjem alkoholu v době těhotenství. Ovšem na druhou stranu zastávají názor, že pár doušků alkoholu plodu neublíží a pokud i přesto přetrvává chuť na alkohol, doporučují nealkoholické pivo a dealkoholizované víno. Ovšem v obou těchto nápojích zůstává minimální množství alkoholu (www.slg.cz).
23
2.4.5 Otrava methylalkoholem S otravou methanolem se setkáváme při fermentaci ovoce, kdy se při první frakci destiluje ethanol a methanol. Methanol má nižší bod varu 65 ° C než ethanol, ale ne nijak výrazně. Ovšem právě v první frakci se destiluje větší podíl methanolu, proto může dojít k otravě touto látkou. Jeho toxicita nespočívá v toxicitě látky samotné, ale v toxicitě metabolitů, které vznikají při otravě methanolem. V těle se tak hromadí metabolity kyseliny mravenčí a kyseliny mléčné, které vznikly při vstřebávání methanolu trávicím ústrojím. Methanol se do těla dostává také dýchacími cestami a kůží (Szučová, 2011). Začátek metabolické přeměny spočívá v pomalém působení a to asi z 80 % alkoholdehydrogenázy na formaldehyd a dále působí enzym aldehydrogenáza, při které vzniká výše zmiňovaná kyselina mravenčí. Konečným výsledkem je pomalé štěpení na oxid uhličitý a vodu. Důsledkem toho dochází
k těžké metabolické acidóze.
Při současném požití s alkoholem se latence prodlužuje. Požití 4 ml methanolu způsobí slepotu a 30 ml methanolu je kritická hranice způsobující smrt. „Oxidace methanolu probíhá pouze 15 % rychlostí ve srovnání s oxidací ethanolu“ (Dítě, 2007, s. 540). První klinické příznaky se projeví bolestí břicha, zvracením, průjmem, bolestí hlavy a zad. Jedinec nepůsobí jako opilý, ale spíše zmatený. Má prohloubené dýchání. Začínají poruchy vidění, kdy buňky retiny jsou postiženy zánětem a následně atrofují, což způsobí přechodnou nebo trvalou slepotu. Oční nerv otéká. V těle vzniká těžká metabolická acidóza a postižený upadá do kómatu. Po několika hodinách nastává smrt v důsledku selhání respirační činnosti po tonickém spazmu kosterního svalstva (Marek, 2010).
2.5 Alkoholismus „Je stav, při němž je postižený závislý na alkoholu. Závislost výrazně narušuje duševní a tělesné zdraví alkoholika a poškozuje jeho rodinné a společenské vazby. Odnětí alkoholu vede k abstinenčnímu syndromu. U alkoholiků jsou častá nervová poškození, psychické poruchy např. delirium tremens, demence, jaterní cirhóza, žaludeční vředy a krvácení ze zažívacího traktu, tuberkulóza aj. V léčbě alkoholismu se uplatňují mj. psychoterapie a disulfiram. Nezbytná je úplná abstinence alkoholik „neumí pít“ (Vokurka, 2002, s. 28).
24
Tento termín zavedl v roce 1784 Benjamin Rusch, přezdívaný jako tzv. „otec americké psychiatrie“. V dnešní době se již tento termín nepoužívá, spíše jen jako synonymum pro závislost na alkoholu (Řehan, 2007). Alkoholismus je chronické onemocnění, které se rozvinulo u zdravého člověka a pojí se s ním alkoholické duševní poruchy. Jedná se o chronické onemocnění variabilního průběhu. Typickým znakem je opakované užívání alkoholu i přes zjevné škodlivé důsledky takového užívání. Jedinec se neustále zaobírá alkoholem a touhou po něm. Zanedbává svůj každodenní život a své každodenní starosti, povinnosti a radosti. Alkohol akceleruje fenomén stárnutí - snižuje inteligenční kvocient, postihuje sociální fungování a zvýrazňuje deprese i úzkosti a také zvyšuje výraznost suicidility (Lužný, 2012). Alkoholik je osoba těžce závislá na alkoholu, trpící chorobou etylismem (alkoholismem), kterou lze diagnostikovat a léčit. Při přerušení užívání alkoholu se dostaví abstinenční příznaky, odvykací stav. K diagnostice alkoholismu (viz tab 2) a k určení přesné diagnózy nám slouží dvě klasifikace tzv. „Mezinárodní
klasifikace nemocí (MKN)“ a tzv. „Diagnostický a
statický manuál mentálních poruch–4 revize, (DSM–IV)“. Manuál DSM–IV poprvé vyšel v roce 1952 a obsahoval několik desítek poruch. Nyní obsahuje až 374 poruch, mezi něž je závislost na alkoholu zařazena do skupiny Zneužívání omamných látek. Tuto klasifikaci používají odborníci především na území na Ameriky, Kanady a Austrálie. Pro ČR platí 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, která je rozdělena do 11 skupin. Potíže způsobené alkoholem spadají do skupiny F 10–F 19, to jest skupina Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek. Tato skupina obsahuje 9 diagnóz pod znaky F1 x. 0–F1 x. 9, kam místo symbolu x dosazujeme daná čísla pro psychoaktivní látku v našem případě se jedná o číslo 0. F1x.0
Akutní intoxikace
F1x.1
Škodlivé použití
F1x.2
Syndrom závislosti
F1x.3
Odvykací stav
F1x.4
Odvykací stav s deliriem
F1x.5
Psychotická porucha
F1x.6
Amnestický syndrom 25
F1x.7
Psychotická porucha reziduální a s pozdním nástupem
F1x.8
Jiné duševní poruchy a poruchy chování
F1x.9
Neurčené duševní poruchy a poruchy chování (http://pfyziollfup.upol.cz). Pro určení diagnózy spadající do skupiny Duševní poruchy a poruchy chování
vyvolané účinkem psychoaktivních látek jsou důležitá 4 diagnostická kritéria: 1 důkaz požití látky, která je zodpovědná za fyzické nebo psychické poškození, 2 typ poškození je jasně specifický a prokazatelný, 3 projevy poškození trvají minimálně 1 měsíc po dobu 1 roku, 4 neplní kritéria pro jinou duševní poruchu spojenou s touž látkou ve stejném období (kromě akutní intoxikace) (Řehan, 2007). 2.5.1 Syndrom závislosti Syndrom závislosti (sy závislosti), je charakterizován silnou až palčivou touhou brát opakovaně tu samou látku. Zásadní problém tkví v tom, že závislá osoba ztrácí kontrolu nad užíváním psychoaktivní látky a nemůže vědomě zastavit touhu po této látce. Následkem toho se u závislého jedince zvyšuje tolerance na danou látku a též se zvyšuje požití dávek. Odvykací stav se projeví při nedodání požívané látky. Při sy závislosti sehrají významnou roli 4 složky a jejich interakce, přičemž některá ze složek může více dominovat. Jedná se o člověka, prostředí, podněty a dostupnost psychoaktivní látky (Orel, 2012). Jedná se o tzv. Urbanův interakční model, (viz obr 5), kdy Eduard Urban významný český psychiatr navázal na Kielholzův model 3 proměnných – prostředí, člověk a droga. Sám Urban přidal další proměnnou nazvanou – podnět. Vznikl tak propojený systém čtyř proměnných, faktorů, které se podílí na rozvoji závislosti. Farmakologický faktor – droga, v našem případě si představíme alkohol, je v naší společnosti dostupný kdykoliv a kdekoliv. Každý den se setkáváme s reklamou na alkohol vyvíjející na nás psychický tlak s pocitem a nutkání ochutnat alkohol a dále ho konzumovat. Další proměnná enviromentální–prostředí–si rozdělíme do tří vrstev, kdy vnější vrstva představuje svět kolem nás, který nás obklopuje a ovlivňuje. Střední vrstvu tvoří naše česká společnost, která zaujímá k alkoholu velice liberální postoj. Poslední třetí vrstva vnitřní je tvořena naší rodinou, v níž jsme vyrůstali nebo kterou jsme sami založili. 26
Prostřednictvím rodiny se jedinec socializuje a přijímá kulturní hodnoty. Na základě působení naší rodiny zastáváme různé postoje a názory na problematiku alkoholu. Třetí proměnnou zvanou člověk tedy náš organismus skládající se ze dvou hlavních složek somatické a psychické může být pokládána jako průsečík všech ostatních proměnných. Poslední faktor přidaný Urbanem Podnět - provokující je tedy čtvrtá proměnná, bez které by se celý sled závislosti nedal do pohybu. „Proměnná podnět zachycuje okamžik, kdy konkrétní stav organismu, vyladění psychiky potká specifický účinek drogy“ (Řehan, 2007, s. 49). člověk prostředí
interakce
psychoaktivní látka Obrázek 5. Interakce činitelů zastupující vznik závislostí (Orel, 2012) „Pro syndrom závislosti patří skupina fyzických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné chování, kterého si kdysi cenil více“ (Nešpor, 2000, s. 59). Alkohol je v Česku je nejvíce rozšířená psychoaktivní látka. Společností vysoce tolerovaná a přijímána droga rychle dostupná pro každého jedince. Trh nám nabízí velkou pestrou škálu tohoto sortimentu, podle zákona č. 379/2005 Sb. O opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami prodejnou od 18 let. „Konzumace alkoholu může být průběžná během delšího období nebo také koncentrovaná do kratšího období v podobě kvartárního období“ (Orel, 2012, s. 109).
27
Tabulka 2. Určení diagnostiky závislosti na psychoaktivní látce podle klasifikací MKN–10 a DSM –IV (Řehan, 2007) Klasifikace.
MKN - 10
DSM - IV
Diagnostika:
Během 1 roku se následující fenomény.
Příznaky:
Silná touha užívat psychoaktivní Růst tolerance látku
projeví Během roku se projeví alespoň 3 příznaky ze 7.
Potíže v sebeovládání při užívání Odvykací příznaky po vysazení látky látky – u alkoholismu se jedná o první doušek Puzení k rannímu doušku
Přijímání většího množství látky nebo delší dobu než měl jedinec v plánu.
Průkaz tolerance účinku látky -u Jedinec tráví mnoho času alkoholismu je typická vysoká obstaráváním látky, jejím užíváním a dávka, která by člověka bez zotavováním. závislosti zcela zneschopnila. Zanedbávání jiných zájmů
Dlouhodobá snaha omezit příjem látky.
Pokračování v užívání si i přes Omezení nebo zanechání svých značné fyzické problémy – zájmů, pracovního procesu a sociální deprese, úzkosti, změny v aktivity. myšlení atd. Pokračování v užívání látky i přes zhoršení psychických, fyzických a sociálních potíží. Významnou osobností této problematiky je psychiatr z Kanady českého původu E. M. Jellinek, který vypracoval jednotlivé fáze Závislosti. Při požívání alkoholu se jedinec nestává závislým hned, ale prochází jednotlivými fázemi. „Jellinek ve své práci překonal dosavadní izolované pohledy na problém a položil základ kvalitní diagnostice, pomocí souboru příznaků, jež určovaly zařazení do typu abúzu, tak do příslušné vývojové fáze“ (Řehan, 2007, s 30). Jedná se o 4 fáze závislosti. První dvě fáze se řadí do předchorobí a 3. a 4. fáze nasvědčuje trvalým následkům, které nelze odstranit. Jedinec se stává plně závislým na alkoholu. Jellinkovy jednoznačné fáze závislosti jsou přijímány všemi odborníky zabývající se touto problematikou. První fáze nazývaná
28
počáteční je charakteristická tím, že jedinec dává přednost určitým alkoholickým nápojům. V této fázi se jedná o časté příležitostné „pití“. Tolerance je zvýšená. Pro druhou fázi prodromální neboli varovnou jsou typické „alkoholové okénka“ neboli časté výpadky paměti, tzv. palimpsesty. Alkohol se stává nutností. Ve třetí fázi kruciální rozhodující tolerance na alkohol klesá, člověk ztrácí kontrolu nad pitím. Objevují se tzv. ranní doušky, pod kterými si představíme první ranní dávky alkoholu snižující nepříjemné pocity způsobené sníženou hladinou alkoholu v organismu. I přes negativní dopady zdravotní i společenské jedinec pokračuje v požívání alkoholu. V terminální fázi závislý požívá vše co obsahuje alkohol (např: kolínská voda) při každé možné příležitosti. Tolerance a kritičnost se stále snižují. Osobnost prochází jasným úpadkem. Typické jsou psychické poruchy, změny osobnosti a zdravotní problémy (Orel, 2012). Jak již bylo zmíněno ve výše uvedené citaci Jellinek také rozdělil jednotlivé soubory příznaků do 5 typů abúzu – alfa, beta, gama, delta a epsilon. Stalo se tak v roce 1960, kdy Jellinek za pomoci Anonymních alkoholiků rozebral jednotlivé klinické kazuistiky a zařadil tak tedy různé znaky alkoholismu do výše 5 uvedených skupin. Lidé kteří řeší své aktuální problémy alkoholem spadají do typu alfa. Po odeznění psychické nepohody a problémů se jedinec navrátí ke svému bývalému životnímu stylu bez vzniku nebo rozvoje závislosti. Typ beta představuje jedince, kteří nepociťují potřebu pít. Jsou to lidé, kteří jsou ovlivňováni naší společností a jejím popíjením. Popíjí se na dovolených, po pracovním procesu s přáteli atd. Ani u této skupiny se nerozvíjí stupeň závislosti. Oproti tomu jedinci typu gama pociťují potřebu pít a ještě jsou k tomu ovlivněni přátelskou atmosférou. Později přerůstá v psychickou a následně fyzickou závislost. Tento typ převažuje především u mužů. U žen převažuje typ delta a jedná se zde o alkoholickou toxikománii. Typickým znakem je samotářské popíjení, které uniká pozornosti okolí. Původně si jedinec snaží navodit příjemný psychický stav, ale postupem času ztrácí nad svým pitím kontrolu a dochází tak u něj k pravidelnému požívání alkoholu. Poslední typ epsilon je považován za kvartální pití, protože probíhá v epizodách charakteristické pro období klidu abstinence a následné období abúzu trvající několik dnů až týdnů. Jedinci ztrácí veškeré sociální kontakty. Dochází u nich k sociálnímu úpadku. Tento typ se nevyskytuje příliš často (Řehan, 2007). Abúzus je nadměrné užívání alkoholu, jehož koncentrace může vyšplhat až 29
na 0,6 ‰. Jedinec směřuje k alkoholu a přednostně ho vyhledává, to proto aby docílil pocitu bažení jinak řečeno craving. Craving lze vysvětlovat jako silnou touhu po požití alkoholu. Při psychickém bažení lze u jedince prokázat objektivní příznaky vyššího krevního tlaku a vyšší tepové frekvence, dále vyšší aktivitu potních žláz a aktivaci některých částí mozku (Řehan, 2007). Craving je dle WHO definováno jako touha pociťovat účinky psychoaktivních látek, s níž měla osoba dříve zkušenosti. Nejsilnější touha bývá pociťována v situaci, kdy je látka nejvíce dostupná, vetšinou to bývá místo restaurace a dále situacích v počátcích abstinence např: 1 den po pití, co závislý přestává pít než po delší době. Příčinou je riziková situace, ve které se může závislý vyskytnout, dále malá schopnost si sám sebe uvědomit a pocity popírání pocitů jako je touha, vina a popírání závislosti. Další příčinou může být obyčejná chuť na alkohol. Tento stav přináší tělesné a psychické příznaky doprovázející negativní duševní stavy. Po odeznění návykové látky dochází k útlumu aktivity řady center v mozku. Dále dochází k změnám v centrech emocí a pamětí. Paměť je oslabena, zhoršuje se postřeh. V tělesných příznacích sledujeme hlavně tachykardii a zvýšené slinění. Nebezpečnost tohoto stavu je pro závislého, když si neuvědomují, že probíhají tyto změny, což nadále ovlivnilo jeho chování (Nešpor, 1999). Abúzus alkoholu se dělí na symptomatický, systematický a juvenilní ethylismus. Symptomatický je určován strukturou osobností a psychickými odchylkami. Jedná se o Alkoholickou toxikománii závislost na psychologickým podkladě, kdy jedinec vnitřně touží po droze. Pomocí alkoholu závislí získávají schopnost promluvit s určitou osobností, potlačují obavy, mění své špatné nálady na dobré. Tento typ je typický pro ženy. Závislost se vytváří kolem 5 let dle individuálních a zdravotních podkladů. U systematického abúzu nezáleží na struktuře osobnosti ani na zdravotních podkladech, ale působení vnějších faktorů, kam patří společenské sociální situace. Jde o habituální závislost na sociálním podkladě postihující více muže než ženy. Základem je stereotyp pití alkoholu s rozvíjejícím pijáckým chováním s abstinenci vynucené okolnostmi. Obě formy závislosti probíhají současně, ale v diagnostice se používáme popis forem zaměřující se spíše na podkladě sociálním nebo psychickém. Juvenilní etylismus má brzký začátek v dětství, abúzus se rychle rozvíjí a spontánně ustává, dále se aktivuje kolem 30. roku směřující k závislosti. Přispívajícími faktory jsou genetické a etnické. Vrstevníci v tomto 30
případě nehrají významnou roli. Problémem je častá intoxikace se zvýšenou tolerancí v nízkém věku. Klinické primární a sekundární příznaky se kombinují. Dochází k poškození na psychické stránce jedince. Zastaví se osobnostní rozvoj jedince. Viditelné jsou neurotické i psychotické projevy a intelektuální retardace. Příznaky chronického postižení se projeví před 30. rokem (Heler, 1996). 2.5.2 Rozvoj závislosti První krok k závislosti, udělá člověk tehdy, když si nedokáže odříct obvyklou dávku alkoholu. Alkohol je považován za drogu příjemnou, postupně však ničí psychiku. Člověk pije, aby se zbavil špatné nálady při problémových situacích. Jakmile abstinuje, dostaví se špatná nálada. Kruh se tak uzavírá. Návyk vzniká 10 – 15 let. Jedná se tedy o drogu, na kterou vzniká pozvolný návyk. „Alkoholici obvykle tvrdí, že pijí proto, že mají problémy, ale mají problémy právě proto, že pijí“ (Nešpor, 1995, s. 69). Z občasného konzumenta se tak stává pijan. Nejvíce bývají ohroženi ti, co alkohol dobře snáší, což značí první signál, kdy člověk přestává pít s mírou. (Nešpor, 1995, s. 66) Už při 0,3 % koncentrovaného alkoholu se dostavuje opojení, na to nejvíce reaguje mozek, protože je to nejcitlivější orgán na prokrvení. Při 0,4 %–0,5 % koncentrovaného alkoholu dochází k úniku moči. Pod touto alkoholovou hladinou je člověk schopný podstoupit i chirurgický zákrok, čehož se využívalo ve válkách (Nešpor, 1995). V Evropě se alkohol stal drogou, která je na prvním místě ve zneužívání a vytváření závislosti. Ovšem jiné měřítko na požívání alkoholu bude v oblasti vinařských zemí, kde spotřeba alkoholu patří k běžné stravě a jiné měřítko bude v zemích bez vinařských oblastí (Janík, Dušek, 1990). Závislost sice představuje nemoc, ale nejde jen o nemoc s běžným klinickým nálezem, ale jedná se i o poruchu a rizikové chování, která napovídá k základními filozofickým problémům, jak je vlastně člověk nucen jednat ve světě, do něhož se zrodil (Skála, 1988). Lidé přijímající alkohol lze rozdělit do 3 skupin. První skupina představuje Abstinenti, lidé, kteří dokáží uhasit žízně kteroukoli jinou tekutinou bez přítomnosti alkoholu. Odmítají tuto drogu požívat z jakéhokoliv důvodu. Doba abstinence se pohybuje minimálně kolem tří let, kdy nedošlo k žádnému požití alkoholu v jakékoliv formě a
31
množství. Do skupiny Abstinentů spadají hlavně děti do věku 6 let. Toto abstinující období většinou končí v jejich 6 letech, jelikož po té dochází k prvnímu doušku alkoholu v podobě vína nebo piva od konzumenta nebo pijáka v rodině. Začíná tak systematický chuťový návyk. Do druhé skupiny Konzumentů se zařazují už děti nebo lidé v mladistvém věku, kdy přijímají alkohol ze zvědavosti, jelikož jim jde o alkohol jako o tekutinu a jeho chuť. Nevědí, jaké přesné účinky alkohol má. Dospělí konzumenti přijímají vhodný alkohol ve vhodném množství a při vhodné příležitosti, např: po jídle, po práci. 1 dcl vína nebo třetinka piva tělu vůbec neuškodí. „Do kategorie konzumentů patří malé množství procento mužů, značné procento žen a bohužel také velké procento naší mládeže, která by ovšem měla zůstat alespoň do 18 let ve skupině abstinentů“ (Skála, 1988, s. 7). Zásadový konzument nikdy nepřesáhne v příjmu alkoholu více než 0,3 ‰.. Nevypije více než 0,5 l. Nezásadový konzument nepřesáhne nikdy 0,6 ‰.. Pokud toto pravidlo poruší, tak maximálně 4 krát do roka. Někteří z nich se dostávají definitivně do skupiny Pijáků, která představuje třetí skupinu. Pijákům nejde ani o chuť alkoholu nebo o tekutinu alkoholu, ale alkoholickou euforii Pomocí alkoholu hledají uvolnění a odstraňují napětí. Snaží se o zapomnění svých problémů. Z pijáků se někdy může stát těžce závislý člověk na alkoholu. Příležitostní pijáci nepřesáhnou hladinu více než 1 ‰. Pokud ano, tak ne častěji než 4 krát do roka. Pravidelní pijáci přesáhnou hladinu alkoholu 1 ‰ a to častěji než 4 krát do roka (Skála, 1988). Excesivní konzumenti představují většinou muži chápající akutní intoxikaci jako „právo opít se“. Alkohol je pro ně mnohem důležitější než pro jiné konzumenty. Tato skupina se od ostatních liší už od dětství poruchou chování podloženou značnou impulzivitou a stěžejním dosažením vyššího vzdělání. Prožívají silné zážitky euforie (Nešpor, 1995). Lidé závislí na alkoholu jsou si všichni podobní. Je to způsobeno účinkem alkoholu na psychiku a jejich návyky. Špatně snášejí neklid, hluk. Jsou dráždivý a popudlivý v trvalém napětí. Drobné záležitosti je namáhají. Trpí stísněnou náladou vedoucí k zatrpklosti vůči rodině a okolí, společnosti i sobě samému. Nezvládají své sociální role -partner, rodič, přítel atd. Jejich blízké okolí jim nevěří. Podřizují se přítomnosti, nikdy neplánují. Pocit štěstí jim přináší jen alkohol, jehož účinek je ale jen krátkodobý. Závislí na alkoholu necítí odpovědnost dospělosti. Ostatní lidé na něm vidí dětské velikášství. 32
Není schopen správného racionálního rozhodování bez cizí pomoci. Ve svém pití nevidí problém, ale řešení. Nechce o sobě znát pravdu a pokud přijme tu skutečnost, že je „opilcem“, ospravedlňuje ho to k tomu, aby pil znova (Skála, 1988). Změna v životě závislého na alkoholu nastává především v oblasti sociálních vztahů, kdy vlivem svého chování přichází o svou rodinu a své přátelé, dostává se tak do sociální izolace. Svými změnami v chování, jako třeba lhaním, náladovostí a nervozitou se dostává do konfliktů s lidmi kolem sebe. Rodina nachází prázdné poschovávané láhve od alkoholu. Všímá si také změny vzhledu závislého, kdy přestává o sebe pečovat. V práci se dostává do problémů způsobené absencí v práci, dále horší soustředěností a horší pamětí. Volný čas tráví „popíjením“ alkoholem. Ztrácí veškeré svoje kvalitní záliby (Nešpor, 1996). Na závislosti se podílí složky biologické, psychické a sociální. Označuje se tak tím Bio psycho sociální model závislosti. Biologická oblast se zaměřuje na genetiku, kdy v 50 % až 60 % vzniká riziko dědičnosti alkoholové závislosti. Serotoninová dysregulace vede k impulzivnímu chování, podrážděnosti a násilnému chování. Neurochemické vztahy mohou přispívat k možnému riziku rozvoji závislosti na alkohol. Genetické faktory jsou důležité při vysvětlení frekvence intoxikace alkoholem u jedince (Procházka, 2011). Sociální složka zahrnuje společenské příčiny závislosti. Základní postoj k alkoholu jedinec získává již během dětství. Zážitky z dětství a nepříznivá rodinná situace je příčinou nezralosti a nevyrovnanosti jedince. Soužití dítěte s rodičem závislého na alkoholu vede v dospělosti k imitaci svého rodiče a to většinou u závislosti otce. Výchovné postoje rodičů jako autoritativní postoj otce a ochranářský postoj matky nebo postoj rodičů vyžadující jen úspěch dítěte vedou k možnému úniku do alkoholu v budoucnosti dítěte. U prvního postoje rodičů se dítě stává loutkou, přichází o rodičovskou lásku a cítí se méněcenné. Rodiče vyžadují jeho naprostou poslušnost. U druhého postoje rodičovská láska závisí na tom, jak dítě dokáže splnit jejich přání. Často jde o nadměrné výkony, které dítě nemůže splnit, proto se v dospělosti špatně socializují. Dítě potlačuje agrese a nechává si vše líbit. Trpí pocitem méněcennosti (Skála, 1988). Dalšími společenským příčinami jsou situace, kdy při trávení volného času jsou vhodné záliby zaměňovány za čas strávený s alkoholem ve společnosti lidí. To se děje především u mladých lidí. Sbližující účinky alkoholu v sobě skrývají riziko podceňování 33
pro některé jedince. Dále se ve společnosti nedodržují základní opatření, které zabraňují příjem alkoholu dětem, mladistvým a podnapilým jedincům. Další společností jsou tzv.“pijáckých partách“ vytvářející sociální tlak na nového člena. U rizikového jedince se tak může vyvinout abúzus alkoholu (Skála, 1988). Rizikové povolání, kde se vyskytuje nadměrný stres a vyžaduje se nadměrný výkon pracovníků, kteří pracují v třísměnném pracovním provozu, též mohou nabádat pracující k závislosti na alkoholu. Jde o hlavně pomáhající profese, dále o profese, kde se pracující často setkávají s alkoholem (Nešpor, 1995). Mimořádné životní situace jsou příčinou dočasného příjmu alkoholu pomocí něhož se lidé dokážou přes tyto situace přenést (Skála, 1988). Psychická složka se odráží v typech osobnosti. K alkoholu nejvíce směřují dva typy osobností senzitivní typ osobnosti a extroverti. Senzitivní typ osobnosti je charakteristický úzkostí, citovou nezralostí, malou psychickou odolností při neúspěchu, ale na druhou stranu velikášstvím, sebepodceňováním, pocitem viny a osamocením. Na silné citové prožitky není schopen odpovědět přiměřenou odpovědí. Rád se přátelí, ale není pro své vlastnosti oblíben. Při pocitu nedostatečnosti stejně o sobě vysoce míní a myslí si, že je v mnohém lepší než ostatní. Alkohol v něm uvolňuje zábrany. Pod jeho vlivem se teprve uvolňuje a umí se bavit s přáteli. Alkoholem může skrytě řešit problémy v zaměstnání. O proti tomu extrovert se přátelí snadno, protože má rád lidi kolem sebe. Rád se stýká se soběrovnými lidmi. Je veselý, dobře naladěn. Oplývá aktivitou, stálostí, trpělivostí a samolibostí. Na druhou stranu má malou autokritiku. „Pití“ se pro něj stává zvykem, v jehož nebezpečí nevěří. Přitahuje zaměstnání spojené s „pitím“ (Skála, 1988). „Nikdo není předurčen k tomu, aby se stal závislým na alkoholu, ale nikdo také nemá předem jistotu, že se jím nestane“ (Skála, 1988, s. 39). Alkohol na každého nepůsobí stejným vlivem. Záleží na vlastnostech jedince, vyšší nervové soustavě a metabolismu činnosti žláz s vnitřní sekrecí. Náchylní k závislosti jsou ti, u kterých alkohol vyvolá silnou euforii. Primární závislost na alkoholu vzniká u bezproblémového typu osobnosti. Sekundární závislost alkoholu u lidí s rizikovým chováním (Skála, 1988).
34
2.5.3 Agresivita Alkohol ovlivňuje celou nervovou soustavu, proto se může u jedince závislého na alkoholu projevit agresivita. Projev agresivity ale záleží na stavu jedince a jeho vztahu k alkoholu. Příznaky se odlišují podle fáze, ve které se jedinec nachází. Rozdíl je mezi akutním a dlouhodobém požívání nebo u vzniku závislosti a rozvoji abstinenčního syndromu. „Agresivitu nebo násilné chování pozorujeme zejména ve stavu akutního požití alkoholu (při opilosti) nebo v důsledku dlouhodobého zneužívání alkoholu a při závislosti na alkoholu“(Látalová, 2013, s. 122). Při akutním užití alkoholu se jedinec cítí aktivně a je povzbuzen. Úzkost se nikterak neprojevuje, ale na druhou stranu může u jedince změnit vnímání situace a oslabovat úsudek. Na počátku opojení je jedinec spokojený, má vyšší sebevědomí. V další fázi ale je postihnuta mozková kůra a mozeček. Dostavuje se fáze impulzivního chování, křiku, netaktnosti, bezohlednosti vůči okolí. Posléze nastupuje útlum, spavost a zvracení. „Prevalence abúzu alkoholu se u agresivních útočníků odhaduje na 20 %, ale vztah mezi kriminalitou a abúzem není zcela jasný“ (Látalová, 2013, s. 123). Násilníci trpí více poruchami např: poruchy osobnosti, neurologickým sy či právě abúzem alkoholu, který zvyšuje riziko násilného chování u osob se závažnou psychiatrickou poruchou (Látalová, 2013).
2.5.4 Důsledky závislosti na alkoholu pro rodinu Závislost alkoholu u rodičů patří mezi časté problémy. Nejvíce jsou ohroženy děti. Závislost u otce má menší následky než závislost vzniklá u matky. Alkohol vnáší do rodiny negativní vjemy a to tak, že znemožňuje přirozenou komunikaci mezi členy, nedovoluje pružné a tvůrčí rozhodnutí. Negativně jsou ovlivněny interakce v rodině, když jsou všichni střízliví, blokuje se řešení problému. Alkoholem způsobené komplikace v rodině jako je rozvrácení vzájemných vztahů, pozitivních emocí a také sexuálních aktivit, donutí závislého na alkoholu se stále upírat jedním směrem, na alkohol. Utajuje tak své pití a své sklony k alkoholu svádí na vzniklé problémy v rodině. Závislost postupem času ničí všechny členy rodiny a nakonec zdevastuje celý rodinný systém. Výsledkem je onemocnění celé rodiny (Heller, 1996). Pokud závislostí na alkoholu onemocnění muži, tak svým pitím zanedbávají svou
35
roli otce, protože veškerý volný čas tráví s kamarády v „hospodách“. Jejich manželky s velice vyvinutou vlastností ambice si na jedné straně stěžuji na svého muže, ale když jejich muž začne o rodinu jevit zájem, cítí to jako zásah do svých kompetencí, protože jsou zvyklé se rozhodovat samy a dokážou vše zvládnout. Takové ženy bývají v nástupu svého muže na léčbu důslednější a otevřenější. Při závislosti u ženy je ohrožena obranná struktura rodiny. Sociální kontakty jsou narušeny. Rodina setrvává v sociální izolaci. Ženy pijí o samotě z důvodu chuti se zbavit psychické nepohody způsobenou její přetížeností a nepochopením svého muže. Manžel závislé ženy na alkoholu dojde k rozhodnutí rozvodu až v takové fázi, kdy se okolní společnost dozví o tomto rodinném problému. V realitě takové nepříznivé sociální situace je nemožné se odstěhovat s dětmi a ženu nechat samotnou v bytě. Na proti tomu u závislého muže na alkoholu ženy setrvávají častěji po jeho boku. Pokud ale dojde k řešení bytové situaci, závislí muži na alkoholu končí ve většině případů na ubytovnách a hledají nové partnerky, které jsou více tolerantnější ke konzumaci alkoholu (Heller, 1996). Nejstarší děti závislých rodičů přebírají v takové situaci roli rodičů a stávají se brzy dospělými, což je ale nad jejich síly. Dítě dokáže zvládnout jen záležitosti přiměřené jeho věku. Funkci závislých rodičů může převzít jiný člen rodiny, který dokáže dítěti vytvořit klidné předvídatelné prostředí, kde věci mají svůj řád. V horším případě děti závislých rodičů na alkoholu končí na psychiatrických odděleních. Je pro ně těžké zvládnout tuto situaci. Mohou trpět duševními poruchami a odchylkami psychického vývoje. Děti závislých žen na alkoholu zvládají hůře vzniklý problém. Mají méně volného času a méně zálib. Často utíkají do nemoci. Ve škole mají horší prospěch. Hůře se pak uplatňují v pracovním i společenském životě. Ovšem léčba závislých rodičů na alkoholu působí na děti značně pozitivně (Nešpor, 1996). Manželky závislých mužů, kteří se rozhodli pro léčbu, zvládají v domácnosti dvojnásobnou zátěž. O proti tomu muži závislých žen přivítají pomoc v péči o děti od své blízké rodiny (Heller, 1996). 2.5.5 Léčba alkoholismu Léčebný postup zahrnuje více postupů, jak závislého na alkoholu znova vrátit do přijatelného způsobu života. První fáze léčby se zaměřuje na odstranění návykové látky
36
z organismu. Jedná se o detoxikaci. Účelem další fáze léčby je obnovení a rehabilitace somatických a psychických funkcích s vytvořením pozitivní struktury psychiky. Odstraňují se základní problémy. Jádrem léčby je přijmout a stabilizovat životní styl závislého na alkoholu, jehož výsledkem bude resocializace. Nejlepší výsledky léčby získává ústavní péče s ambulantním doléčováním. Rozhodnutí pro léčbu je dobrovolné, ale ve většině případů jsou pacienti v takovém stavu, že sami nedokáží racionálně rozhodovat. Do popředí se tak dostává rodina, která má nejtěžší úkol a to, přesvědčit závislého na alkoholu k léčbě. Na druhou stranu můžeme mluvit i o léčbě nucené. O té ovšem rozhoduje soud a to z důvodu spáchání trestného činu nebo při hrubém narušení nebo ohrožení osobní svobody. Léčba nevede k vyléčení chorobného stavu, ale dosahuje k vymizení příznaků choroby, je nutné důsledné a trvalé dodržení abstinence po celý život (Heller, 1996). U léčby alkoholu je důležitá včasná intervence zabraňující závažným komplikacím. Léčba je po té snazší, levnější a úspěšnější. Na léčení se závislí na alkoholu ale většinou dostávají až pozdě, až po propuknutí psychózy. Závislost na alkoholu má totiž stigmatizující charakter a trvá řadu let. Časná intervence je úloha pro praktické nebo odborné lékaře, jako jsou internisté nebo neurologové. Ze subjektivních příznaků jsou typické poruchy spánku, nechutenství, ranní nevolnost, bolesti končetin, závratě, slabost dolních končetin. Objektivní příznaky představují zarudlé spojivky, otoky ve tvářích, poruchy chůze, třes, sníženou hmotnost, kožní defekty, hepatomegálii a ikterus. Při získávání informací na příjem alkoholu se ptáme normálním tónem hlasu, jako třeba na chuť k jídlu nebo na kvalitu spánku. Nikdy ne obviňujícím způsobem. V anamnéze se zabýváme otázkami na závislosti v rodině, na závislost na tabáku, na úrazy hlavy. Zaměření lékaře také spočívá na vředové a epileptické choroby. Časná intervence nespočívá jen v informacích od závislého, protože někdy nemusí jít o pravdivé informace. Proto je nutné získat další informace od rodiny závislého a jeho okolí, která nám může potvrdit sociální problémy způsobené alkoholem. Při získávání informací o závislosti na alkoholu se využívá známého dotazníku Cut annoyd guilt eye (CAGE) a dotazníku AUDIT-test ke zjišťování poruch působených alkoholem. Na dotazníku AUDIT se podílela WHO. Podle jednoho výzkumu už jeho vyplnění vedlo u zkoumaných osob k poklesu spotřeby alkoholu. (Nešpor, 1996). 37
Protialkoholní léčba nabízí odlišné formy léčení. Hlavní je náplň léčby, kterou by měly splňovat všechny typy zařízení a na kterou se vždy závislý má zaměřit při výběru těchto zařízeních. Program léčby by se měl zaměřit na fyzické i psychické obtíže. Pomocí dobré psychoterapeutické léčby jak individuální nebo skupinové se závislí na alkoholu přenášejí přes duševní i životní problémy, dostávají se k sebepoznání a od ostatních léčených se jim dostává porozumění, opora a pomoc. Léčebný klub, jež může i nemusí vést terapeut, pomáhá ke zdravému způsobu života a pomáháním druhým. Dále vede ke spolupráci s rodinou, která zde může být přítomna. Využívá se také léčebných relaxačních technik, především v podobě jógy, jejíž význam spočívá v pomáhání proti stresu, únavě, zátěži a překonávání nepříjemných duševních stavů. K lepšímu výsledku léčby se také doporučuje rodinná a manželská terapie a dále terapeutická komunita. Důležitý je pravidelný denní režim s sportovními aktivitami a aktivitami zlepšující náladu (Nešpor, 1999). 2.5.6 Recidiva alkoholismu Často po zvládnutí léčby se mohou dostavit recidivy, které představují obrovskou zkušenost pro závislého. Mají krátkodobý i dlouhodobý charakter, při němž dochází k zatížení organismu i k jeho poškození. Recidiva začíná nebezpečnými hlodajícími myšlenkami, které donutí jedince opětovně sáhnout po alkoholu. Ze začátku probíhá zcela nenápadně, později dochází k obvyklému pití. Pokud se dotyčný dokáže vyhnout recidivě, je to známka toho, že závislost na alkoholu bere vážně. Po opakovaných recidivách se dotyční dopracují k dlouhodobé trvalé abstinenci. Zvládnutí recidivy není jednoduché, a však se dá zvládnout docela rychle, ale to za předpokladu, že závislý na alkoholu nebude na zvládnutí problému sám, ale že si dokáže vyhledat pomoc a dokáže využít pomoci svého spojence, kterého najde ve své rodině nebo v terapeutické komunitě, či využije sociálního pracovníka nebo svého terapeuta. Vždy při návratu recidivy je nutné mít předem sepsaný havarijní plán, kde bude popsán postup pro zvládnutí recidivy. Plán zahrnuje také adresy a telefonní čísla odborné pomoci. Po zvládnutí recidivy se doporučuje sepsat poznámky na papír nebo si promluvit o tom, jaké zkušenosti dotyčnému recidiva přinesla (Nešpor, 1999).
38
2.5.7 Detoxikace alkoholu Cílem detoxikace je zbavit tělo návykové látky a překonat možné odvykací klinické příznaky za pomocí farmak nebo bez nich. Zahrnuje léčebné metody detoxikace a detoxifikace. Detoxikace „vystřízlivění“ slouží k zvládnutí akutních intoxikací. Zbavuje organismus návykové látky a snižuje nepříjemné odvykací příznaky. O proti tomu detoxifikace „léčba abstinenčních příznaků“ je léčebná metoda, která by měla zastavit užívání návykové látky, snížit abstinenční příznaky a riziko poškození drogou (www.substitucni-lecba.cz). Je vhodná pro ty, co chtějí pokračovat v další léčbě. Léčba je dobrovolná. Lehké stavy závislosti mohou probíhat v domácím prostředí za podmínky dobré sociální situace a dobrého zdravotního stavu, spolupráce rodiny a doporučení léčebných postupů. Nedoporučuje se u sociální izolace, dysfunkčních rodin a v průběhu akutních somatických a psychických onemocnění. Domácí léčba probíhá současně s ambulantní léčbou. Jedinci ve zdravotním stavu vyžadující dohled zdravotního týmu jsou přijati na detoxikační jednotky, jež jsou součástí oddělené pro léčbu závislostí nebo do detoxikačních zařízení, jež poskytují ambulantní péči. Stěžejním bodem péče na těchto oddělení je dobrá konziliární služba a dobrá návaznost na ambulantní služby. Při těžkém zdravotním stavu je na místě závislého hospitalizovat na JIP nebo ARO (Nešpor, 1996). Detoxikační jednotky jsou lůžková oddělení za nepřetržitého zdravotního dohledu týmu složeného z lékařů, středním a nižším zdravotnickým personálem a terapeutů. Zajišťuje lékařská a psychiatrická vyšetření, ošetřovatelskou péči, farmakologickou péči a psychoterapii formou individuální, skupinové a motivační (www.poradna.adiktologie.cz). Léčba na detoxikaci trvá kolem 14 dní v některých případech i déle. Efektivita detoxifikace, tj. úspěšné ukončené pobyty, je asi 70 %. U závislých na alkoholu asi 90 %, na ilegálních drogách 66 % (www.abstinence.cz). Při detoxikaci si léčení projdou odvykacím stavem. To jest doprovodný jev v sy závislosti trvající různě dlouhou dobu dny až týdny. Projevuje se odlišnými tělesnými i psychickými příznaky dle typu psychoaktivní látky. Dochází ke změnám ve fyziologických funkcích, tlaku krve a tepové frekvence. Bolesti hlavy, třes a trávicí obtíže jako nauzea a zvracení jsou jasné příznaky doprovázející odvykací stav. Do psychických příznaků lze zařadit úzkost, neklid, napětí, halucinace a bludy, podráždění, agresivitu a nespavost (Orel, 2012). 39
2.5.8 Ústavní péče Protialkoholní léčebny zprostředkovávají pomoc závislým jedincům ve věku 18 až 65 let a to na uzavřených a otevřených odděleních po dobu 3 až 4 měsíců. Tým pomocníků se skládá z lékařů, psychologů, psychiatrů, psychoterapeutů, sociálních pracovníků, sester a ošetřovatelů. Léčba je rozložena do komplexní dlouhodobé léčby, krátkodobých pobytů pro rodinné příslušníky a rekondičních pobytů i stabilizačních pobytů. Krátkodobé pobyty jsou určeny rodinným příslušníkům k pochopení podstaty problému závislosti. Účastní se terapeutických pohovorů, jsou součástí terapeutické komunity. Rekondiční pobyty s léčbou až 2 týdnů slouží pro upevnění dosažených návyků a zopakování si celého svého průběhu nemoci. Tyto pobyty se doporučují opakovat po 3, 6 a 12 měsících po ukončení komplexní léčby. Stabilizační pobyty využívají pacienti, kteří porušili období dosažené abstinence a to do 12 měsíců po ukončení léčby. Léčba u stabilizačních pobytů trvá až 6 týdnů (www.pomocvzavislosti.cz). Základním léčebným pilířem v komplexním léčebném programu je psychoterapie s resocializačními technikami, kdy postupem času pacient vidí svou situaci a zvládá léčebný režim, po té začíná racionálně uvažovat i svých možnostech a pomáhá vypracovávat svůj program k psychické a fyzické kondici. V psychoterapii se využívá různých psychologických směrů, postupů a forem, které jsou více nebo méně vhodné pro různé typy pacientů. Pro skupinovou terapii slouží kognitivně behaviorální teorie, gestalt teroie, stertegických postupů a psychodramatu. •
Do kognitivně behaviorálních postupů paří tzv. Marlatova koncepce prevence recidivy, kdy se pacient naučí identifikovat vysoce nebezpečné situace, kterým se dokáže vyhnout nebo zvládnout. Naučí se také rozpoznávat příznaky recidivy, porozumět jim a umět jim předcházet. Dokáže si vytvořit sociální síť vztahů, i přesto, když odejde jeho rodina i přátelé. Zvládá své duševní pocity i stavy. Dokáže korigovat kognitivní zkreslení, to znamená že unáhleně nepřijímá závěry a černobíle neposuzuje věci, ale tyto myšlenky zaznamená a nahradí je za bezpečné. Změní svůj dosavadní životní styl za zdravý a dokáže se věnovat tělesnému cvičení i relaxaci. Pro zastavení recidivy si dokáže vytvořit plán s kartičkou první pomoci.
•
Při gestalt terapii se pacient orientuje na přítomnost ke zlepšení sebeuvědomování 40
si. Dále rozvíjí svou zodpovědnost za své jednání. •
Strategický postup se používá u rezistentních pacientů a jejich rodin. Věnuje se relaxaci, hypnóze, pracuje s rodinou. Důležitý je navázat kontakt s pacientem, aby získal důvěru a byla dohodnuta léčba. Využívá se pozitivních vzorců chování a posilování motivace. Destabilizuje se dysfunkční sy, to znamená, že při zveličení určitého chování se navrhnou určité změny a stereotypy chování se zablokují. Důležité je upevnění těchto pozitivních změn, to se děje za nácviku každodenních situací, zadáváním speciálních úkolů (např: návštěva svého zaměstnání), sebeoceňování.
•
V psychodramatu se nacvičují obtížné situací. Děje se tak výměnou rolí, monologem, sdělením pocitů, rozhovorem pacienta s někým významným (pro pacienta významná osobnost je zastoupena židlí), předváděním kritických situací, hrou na zrcadlo (pacient předvádí někoho ze skupiny) a konečně nácvikem scén.
•
V asertivní terapii se pacienti naučí odmítat alkohol,názory a postoje jiných, dále se dokáží lépe prosazovat a lépe projevovat vlastní pocity a názory.
•
Interpersonální korektivní psychoterapie využívá skupinové komunikace a interakce následně skupinové dynamiky k přecházení od intrapsychických procesů k interpersonálním (Heller, 1996).
•
Cílem intrapersonální dovedností je zvládat myšlenkové procesy vedoucí k alkoholu, řešit problémy a zvládat dlouhodobé problémy, umět se rozhodnout, zvládat svůj hněv i negativní myšlenky, ovládat relaxační techniky. Do interpersonálních dovedností se zařazuje umění odmítat alkohol, navazovat komunikaci s druhými verbální i neverbální, komunikovat v intimních vztazích, přijímat chválu a umět pochválit, ale i umět kritizovat a umět přijímat kritiku, umět sdělovat pocity, zachovat asertivní přístup a nakonec posilovat svou sociální síť vztahů (Nešpor, 1996).
•
Dále se v psychoterapii využívá různých metod terapií jako je biblioterapie, muzikoterapie, arteterapie a poetoterapie. Muzikoterapie pracuje s hudebními 41
nástroji, s hlasem a zpěvem. Prostřednictvím poslechu hudby se pacienti učí přeladit na jiné nálady. Silné emoce vyvolané hudbou mohou vyjádřit po té kresbou nebo rozhovorem. Poetoterapie umožňuje vyjádřit hloubku citů prostřednictvím básní. Po přečtení básně se diskutuje o pocitech, jaké báseň vyvolala. Tato metoda pomáhá uvědomit si své pocity a napomáhá komunikovat s druhými. V biblioterapii se využívá léčebného účinku četby, kdy skrz beletrie nebo naučných knih se rozvijí tvořivost, komunikace, fantazie a kritického myšlení. Čtenáři tak uvolňují své napětí (Nešpor, 2007). •
Pro obranu proti návratu recidivy se používají dvě metody, třístupňová obrana semafor. Třístupňová obrana je v amerických státech vnímána jako hlavní metoda léčby. Je definována zpracováním situací prostřednictvím rozumu, emocí a jednáním. První část obrany spočívá v řetězcích vedoucích ke spouštěčům, kdy je nutno přerušit tyto nevhodné řetězce. V druhé části obrany se přerušují řetězce vedoucí od spouštěčů k recidivě. Třetí obrana slouží k přerušení řetězce od prvního přerušení abstinence vedoucí ke zničující situaci. To vše se děje pomocí změny pocitu nebo projevení pocitu navenek. K tomu dopomáhá např: relaxace, básnický projev, nealkoholický nápoj, napsaný dopis. Nácvik metody semaforu spočívá ve vybavení si 3 barev, pod kterými si vybavujeme k nim přiřazené charakteristiky. Červená barva má jedince zastavit a popřemýšlet, následně žlutá barva představuje různé možnosti reakce jedince a následky toho jednání. U zelené barvy si jedinec vybere nejvýhodnější řešení a po té situaci vyhodnotí (Nešpor, 1999). Skupinové terapie vždy vede terapeut, který předtím prochází přípravou a
výcvikem. Měl by se zúčastňovat supervizí.
Důležitá je také preterapie. Při větší
strukturovanosti skupiny hraje významnou roli právě terapeut, který svou aktivitou přináší nové silné podněty a dokáže tak skupinu přimět ke spolupráci. Skupiny závislých představují většinou pasivní členy, proto terapeut volí témata, náměty. Ptá se jednotlivců na názory. Po té až začne skupina pracovat se terapeut stáhne a nedělá práci, kterou skupina zvládne sama. U skupiny se se podporuje empatie, emoční podpora a její soudružnost. Terapeut by měl usnadňovat i cestu k jiným lidem. Neměl by rozdělovat členy skupiny podle závislosti (Nešpor, 1999).
42
Práce s velkou skupinou s účastí 12 a více členů je pro psychoterapii spíše nevýhodou, jak uznávají psychoterapeuti. Na jednotlivce jim nezbývá tolik času, schopnost udržet pozornost členů se nedaří. Skupina nepůsobí tak důvěrně a to nevyhovuje citlivým pacientům. Proto je nutné omezit tyto nevýhody a posilovat výhody, které nám velká skupina přináší. Do omezování nevýhod patří střídání ohniska pozornosti kladením otázek mezi jednotlivce i skupinu, využívaní různých pomůcek. Nezapomíná se ani na neverbální komunikaci a práci s hlasem. Při debatách na různá témata se nepřipouští, aby nepodstatné téma zahltilo celý čas. Každý se má během vytyčeného času dostat minimálně jednou ke slovu. To se může dít i prostřednictvím zadaných úkolů, kdy nikdo neví, kdo bude vyvolán ke splnění úkolu. Někdy se úkoly rozdají do menších skupin. Pokud chce pacient rozebírat určité intimní věci, doporučí se mu individuální setkání s terapeutem. Na druhou stranu práce s velkou skupinou přinese i řadu výhod. Členové přináší do skupiny širší paletu podnětů i zkušeností a tlačí na změnu i a doplnit. Přispívá k větší soudružnosti a k lepší komunikaci. Pacienti si nacvičí nové dovednosti i vzorce chování. Lépe se pracuje s motivací a vhodně se uplatňují abstinující, kdy někdy mohou působit jako laičtí terapeuti. Při setkání skupiny se na úvod skupina přivítá a přivítá také nové členy Dále se zaměří na posílení motivaci kladením otázek. V další části, v části nácviku, se využívá široká paleta technik pro závislé na alkoholu. Na závěr se rozebírají témata, co si každý odnesl ze sezení, v čem si člověk udělal jasno, co konkrétního udělá pro daný problém atd. Poslední slova se týkají dalšího termínu schůzky (Nešpor, 2007). Posilování motivace je další způsob, jak motivovat k léčbě, jak ji vytvářet a průběžně udržovat. Základními technikami je respekt k pacientovi, empatie a komunikace. Terapeut se snaží porozumět problémům pacienta pomocí kladených otázek v oblasti osobního života, ale také v oblasti léčby a pacientových pokroků. Cílem je uvědomit si rozpor mezi současností a tím budoucím životem, jaký způsob života chce pacient nadále vést. Terapeut nikdy nesměřuje rozhovor k hádce a nikdy nenapadá obranné postoje pacienta. Pacient se podílí na krocích vedoucí k pozitivním cílům. Terapeut pacienta podporuje v jeho soběstačnosti. Posilování motivace je výborným vodítkem pro okolí pacienta, jelikož dojde k uvědomění si rozsahu problému a možnosti další pomoci (Nešpor, 1996).
43
S terapeuty v rámci individuálních sezeních se věnují svým deníkům, životopisu a elaborátům, které mají svůj značný smysl. Pomáhají se zorientovat v situaci nebo v nějaké oblasti významnou pro pacienta. Při zadávání těchto prací se určuje rozsah práce a čas, do kdy je nutné práci odevzdat. Po té společně práce vyhodnocují. Pokud pacient úkol nesplní, je zapotřebí s ním probrat důvody, proč nesplnil své povinnosti a jak je významná spolupráce mezi pacientem a terapeutem. Témata s týkají např: přátel a společnosti, kde je hledat nebo poděkování lidem, kteří pacientovi pomáhají atd. (Nešpor, 1999). Při dodržování léčebného režimu je důležité také sebeodměňování a povzbuzení pozitivního chování, zvyšuje se tím sebevědomí pacienta. Jedná se o symbolická ocenění a povzbuzení. Svou roli zde hraje bodový systém, který podává informace o tom, co se dotyčnému podaří a co ne. Získání vyššího počtu bodů přináší výhody týkající se např: propustek a návštěv (Nešpor, 1996). Významnou součástí léčby je účast na volných tribunách. Volné tribuny představují setkání celého společenství pacientů i léčebného týmu. Na těchto setkáních se probírají všechny problémy a události z jednoho období, většinou jednoho týdne. Dále se pacienti zúčastňují cyklů přednášek o problém přinášející jejich závislostech (Nešpor, 1996). Pohybové a sportovní aktivity jsou zakomponovány do denního programu uživatelů formou ranních rozcviček, turistiky, výkonových testů a relaxačních technik jako je jóga. Jóga jako relaxace ovlivňuje životní styl, tím že překonává stres a únavu zdravým způsobem. Snižuje úzkost a depresi a mírní řadu obtíží jako jsou bolesti zad, bolesti hlavy a menstruační obtíže. V 70. letech minulého století proběhl výzkum na 1800 lidech, kteří pravidelně cvičili jógu. Výsledek výzkumu ukázal výrazný pokles spotřeby alkoholu a jiných návykových látek. Prostřednictvím příjemných cviků jógy se člověk naučí lépe vnímat své tělo i duševní pocity. Příjemné změny člověk pocítí, ale až po určité době. Abstinující mohou svému okolí vysvětlit, proč se věnují této technice a jakým způsobem jim pomáhá. Většina z okolí tento styl abstinující příjme a dostane se mu od nich jisté podpory. Je dobré nezačínat s jógou sám, ale docházet na kurz jógy a doma cvičit za pomoci dobré učebnice Doporučuje se cvičit na lačno, buď 2 hod po lehkém jídle nebo 3 hod po jídle těžkém. Cvičí se denně 10–15 min v polosvětle, v klidném prostředí teplé vyvětrané místnosti ve volném oblečení bez šperků, brýlí a hodinek (Nešpor, 1999). 44
2.5.9 Terapeutická komunita Je léčebné společenství, které vzniklo za 2. sv. v. ve Velké Británii. Důvodem jejího vzniku byla léčba lidí s válečnými neurózami, kterým nevyhovovala tradiční léčba, proto si začali pomáhat navzájem. Naše země byla jedna z prvních, která v roce 1984 začala tuto léčebnou metodu používat (Nešpor, Mullerová, 1997). Terapeutická komunita je speciální pobytové zařízení spadající pod nestátní nezdravotnické zařízení zaměřující se na změnu životního stylu vedoucí k abstinenci a na sociální rehabilitaci. Délka léčby je střednědobá nebo dlouhodobá trvající 6–18 měsíců. Rozhodnutí pro vstup a odchod z komunity je zcela dobrovolný. Základem pro léčbu je motivace uživatele, který se rozhodl pro léčbu a který bude dodržovat léčebný proces, při kterém mu bude pomáhat léčebný tým působící jako poradce a průvodce léčby. Pozvolna si nový člen začíná zvykat na život v komunitě, jehož podmínky se přibližují běžnému životu a vytváří ve skupině vnitřní strukturu. Každý z členů je zodpovědný sám za sebe i za ostatní. Denní program má jasná pravidla a časovou strukturu, kdy uživatel musí plnit své povinnosti a požadavky. Následně dochází ke zpětnému hodnocení, jehož výsledky přinesou výhody nebo sankce. Program nezahrnuje jen jádro léčby a to skupinové nebo individuální terapie, ale také aktivity uživatelů, do kterých spadají aktivity pracovní, aktivity sociální,
vzdělávání, sportovní a volnočasové aktivity a společenská setkání
komunity. Při pobytu v komunitě je zakázáno násilnické chování, užívání návykových látek a zákaz sexuálních vztahů (Radimecký, 2007). Během léčby uživatel prochází 4 fázemi s pravidly práv a povinností. Nultá fáze trvající 2–4 týdny je charakteristická
podporou a přijetím nového člena komunitou,
přičemž na konci tohoto období nový člen žádá o přijetí komunitou. První fáze druhého měsíce léčby se týká rozhodnutím uživatele na změnu životního stylu. Během druhé fáze se uživatel učí novým sociální rolím a přebírá za ně odpovědnost. Třetí fáze představuje pozvolný přechod od komunity do společnosti. Uživatel si může shánět nové bydlení nebo zajistit doléčování (Radimecký, 2007). Při zajišťování tohoto druhu péče, je nutné si uvědomit, že tato sice účinná léčba není pro každého a mnoho členů v prvních fází odchází z komunity. Chod komunity zajišťuje nejen komunita sama, ale také dobře komunikující léčebný tým, který především pomáhá v oblastech tam, kde komunita nezvládá plnit svou roli. Léčebna využívá také 45
spolupráce bývalých členů nebo těch co jsou před závěrem léčby. Komunikace musí být udržována mezi uživateli navzájem, mezi týmem a uživateli a nakonec uvnitř týmu. K tomu slouží schůzky týmu konající se každý den a schůzky týmu s uživateli, kde se řeší aktuální problémy, hodnotí aktivy a předávají informace o probíhajícím dnu. Dále se v komunitě udržuje vysoká rovnoprávnost v rozhodování, kolektivnost a sociální učení. Při přejímání rolí je důležité, aby každý z členů zastával alespoň jednu roli, protože role udržují kontakt s realitou, zvyšují míru sociálních dovedností a zvyšují sebevědomí členů. Může se jednat o role patronství, svolávání programu, laický terapeut atd. (Nešpor, 1996). Při terapii v komunitě může docházet k mnoha častým komplikacím. Typickou komplikací je porušení abstinence, kterou zajišťují pravidelné toxické kontroly, uvnitř komunity nebo vně komunity na propustce. Řešením je udělení menších možností a menší odpovědnosti uživatele nebo překlad či propuštění. Dobrá komunita pracuje 24 hodin denně, může se ale stát, že komunity přechází do druhé tváře a to většinou při neformálních situacích, proto je dobré mluvit o tom ve formální části dne, co se dělo i v neformální části dne programu. Někteří členové se vyžívají v toxických řečech. To je ovšem nebezpečné pro ostatní členy, protože může dojít k aktivizaci psychické závislosti a vzbudit tak zájem po droze. Proto tým stále musí upozorňovat na tento problém. Tvorba podskupin je další komplikací, která negativně ovlivňuje vztah k léčbě, tím že podskupiny zastupují protiterapeutické postoje a jejich ovlivnění ze strany komunity je obtížné. Proto zakročuje léčebný tým, který podskupiny rozděluje na pokoje nebo jejich členům určí patrony a snaží se tak vyvolat diskuzi o tomto vzniklém problému. Černá ovce komunity je nebezpečným členem. Jedná se o jedince s osobní zvláštností nebo o jedince ze znevýhodněných sociálních skupin, který se snaží odvést pozornost komunity jinam. Cílem týmu je pomáhat mu v adaptování se. Cílem komunity je neznevýhodňovat ho a nenechávat si odvádět pozornost jinam. Partnerské a příbuzenské vztahy též negativně ovlivňují průběh léčby, protože poskytují dřívější vzorce chování. Vhodným řešením je paralelní léčba obou partnerů v jiných zařízeních. To přináší velká pozitiva. Navazování nových vztahů působí negativně na příbuzenstvo členů. Tyto vztahy nemají dobrou prognózu. Proto se tento problém řeší překladem nebo dřívějším propuštěným jednoho z partnerů, do té doby než druhý dokončí svou léčbu. Po té nastupuje na léčbu dříve propuštěný (Nešpor, 1996). 46
Pobyt dospívajících a mladých dospělých v terapeutické komunitě má své výhody i nevýhody. Existují přímo specializované komunity pro tuto věkovou skupinu nebo smíšené komunity. Výhodou smíšených komunit je seznámení se se členy oplývajících s dostatkem sociálních dovedností, oproti tomu nevýhodou je setkání se s lidmi v těžkých fází závislosti. Homogenní komunity reagují specificky na potřeby této skupiny, což jejich výhodou, ale na druhou stranu se v těchto komunitách těžko udržují daná pravidla. Je to dáno nerovnoměrným vývojem nebo opožděným vývojem členů. Též není dokončen tělesný vývoj. Průběh závislosti je dramatický. Cíle léčby je dynamický rozvoj osobnosti, proto se od týmu vyžaduje trpělivost, emoční podpora a pomoc při nácviku sociálních i praktických dovedností. Pozornost se věnuje individuální péči, jež je zaměřená na poradenství v oblasti vzdělání a volnočasových aktivit a praktickou pomoc. Dále se členové účastní arterapií, muzikoterapií a gestaltterapií. Učí se relaxačním technikám. Pozitivem je také přímý kontakt s dobrovolníky. Významná součást léčby je práce s rodinami, spíše než s jejich partnery, jelikož vztahy vzniklé v této věkové skupině nejsou stálé. Komplikace léčby spočívá v chudých zájmech, subdeprivaci a nedostatku pozitivních hodnot a cílů (Nešpor, 1996). 2.5.10 Anonymní alkoholici Anonymní alkoholici (AA), jsou organizací celosvětového působení. V době svého vzniku roku 1935 předčili dobu, vznikli dříve než terapeutická komunita a skupinová terapie. Ze začátku byli vystaveni nepochopení odborné veřejnosti. Po tomto vzoru organizace začaly vznikat další organizace podobného typu např: Al anon–organizace pro manželky a partnerky závislých na alkoholu. Program setkání řídí předseda. Při představování nového člena se respektuje anonymita. Nový člen se představuje tímto způsobem: „Jsem (křestní jméno).... a jsem alkoholik.“ Skupina odpoví pozdravem a křestním jménem. V průběhu monologu se hovořícímu nekladou žádné otázky a není ničím přerušován. Na setkání se může dostavit veřejnost a dále i jedinci v podnapilém stavu, kteří ovšem nesmí vůbec promluvit. Na začátku setkání proběhne uvítání nováčků. Dále dojde ke společné modlitbě a následně k vyprávěním osobním příběhům. Po krátkém občerstvení a modlitbě se podávají informace o dalším setkáním. Malá setkání jsou jen doplňkem, kde se řeší osobní problémy. Skupina anonymních alkoholiků pracuje
47
na systému patronství. Zkušený abstinent pomáhá nováčkovi, podporuje ho a podává mu rady (Nešpor, 2007). V České republice začala tato organizace působit až po revoluci v roce 1990. Členové vstupují do organizace na základě svého dobrovolného rozhodnutí s touhou zastavit „pití“ alkoholu, zůstat střízlivý a těchto výsledků dosahovat i u ostatních. Konkrétní návody, jak se vyrovnat s problémem závislosti je vyjádřeno ve 12 krocích a 12 tradicích (viz příloha 5) obsahující přiznání porážky, nápravu chyb a omylů, pokoru až pomoc ostatním (Nešpor, 1996).
2.5.11 Socioterapeutické kluby Na rozdíl od AA jsou těsně integrovány s léčebným zařízením. Nejstarším klubem ve střední Evropě je klub docenta Skály u Apolináře z roku 1948. Po revoluci roku 1989 se předpokládalo navýšení těchto klubů. Výsledkem je ale značné snížení těchto terapeutických klubů. Výhodou je dobrá sociální síť vztahů u lidí se sociální izolací, kteří přišli o své přátelé a svou rodinu. Jako pozitivní vzory modely lidí, kteří překonali boj se závislostí poskytují právě tyto kluby, což zvyšuje motivaci závislých ke spolupráci. Pro příznivý výsledek terapie bývá délka léčby a dlouhodobý kontakt a spolupráce (Nešpor, 2007). Terapeutický kluby pracují tedy na bázi vzájemné pomoci a spolupráce. Vzbuzují naději k léčení. Nabízejí své zkušenosti a utvrzují zdravý životní styl (Nešpor, Mullerová, 1997). Dobrá parta označení pro skupinu lidí, kteří napomáhají závislým překonat jejich problém např: AA, rodina, terapeutická komunita, terapeutický klub atd. „Jeden mnoho let abstinující člověk závislý na alkoholu kdysi řekl: „S jednou partou jsem si problémy s chlastem zavinil, s druhou jsem se z nich dostával“ (Nešpor, Mullerová, 1997, s. 77). 2.5.12 Ambulantní péče Forma této specifické péče spočívá v pomoci lidem zvládat svou závislost v podobě individuální a skupinové péče. Doporučuje práci s rodinou a socioterapeutickým klubem. Má ale svá omezení, pokud problémy přesahují hranice, je doporučena ústavní péče. Při léčbě v ambulantní péči není vyžadována pracovní neschopnost. Závislí tak mohou dále 48
setrvávat v pracovním procesu a ordinaci mohou tak navštěvovat po své pracovní době. Zvláštností ambulantní péče je také práce s anonymy (Nešpor, 1999). Jádrem léčby je udržovat vztah mezi pacientem a terapeutem. K setkání dochází pravidelně a to 2 krát týdně 1 hodinu. S každým uživatelem je zachován individuální přístup. Společně se domluví na léčebném přístupu (Heler, 1996). Ambulantní péče jsou zařízení státní i nestátní zdravotní zařízení, které poskytují dobrovolnou i ochrannou léčbu pacientů. Kromě základní léčebných postupů nabízejí dále komplexní lékařská i laboratorní vyšetření a farmakoterapii. Dále obsahují prvky doléčovacího systému (Radimecký, 2007). 2.5.13 Doléčovací program Jedná se o léčbu fungující ve formách ambulantní nebo ústavní péče. Slouží ke stabilitě změn v životní stylu. Podmínkou je skutečná interakce pacienta s běžnými problémy a okolím. Nejdříve po roční abstinenci u psychoterapie odeznívají sekundární problémy, dále pak primární. Struktura osobnosti se mění a dochází ke změnám životního stylu. Ke stabilizaci dochází až kolem 3. roku léčby, kdy končí léčení. Pokud chce pacient odejít dříve z léčby naskytuje se zde možnost recidivy (Heler, 1996). 2.5.14 Denní stacionáře Tato zařízení nabízí denní léčbu, která se zaměřuje na lepší klidný přechod mezi léčbou a normální životem. Denní stacionáře jsou mezistupněm ústavní a ambulantní péče. Fungují samostatně nebo jako součást ambulancí. Abstinenti dochází na léčbu minimálně týden. U této formy je potřeba pracovní neschopnost. Není indikovaná u těžkých zdravotních i psychických komplikací (Nešpor, 1999).
2.6 Životní styl po léčbě alkoholu Hlavní zásadou je pomalá změna životního stylu, nezačleňovat nová pravidla změn naráz, ale jednu po druhé. Když se osvědčí jedna změna, na kterou si dotyčný zvykl, je vhodné postupně začleňovat další změny (např: Každý den po práci si dát sprchu. Jednou týdně chodit plavat atd.). Nezastupitelnou roli v životní stylu po léčbě alkoholem je vytvoření si přiměřeného denního programu s jeho dodržováním. Toto doporučení se týká především těch, kteří hledají práci, to proto aby se opět nevydali špatným směrem 49
za alkoholem. Je potřeba si vyhradit čas trávený v práci nebo při hledání práce, čas na sebe samého a své koníčky i čas na svou rodinu se zaměřením na domácí práce. Volný čas by měli trávit s přáteli, kteří neholdují alkoholu. Za začátku si proto lidé vytvářejí sociální sítě mezi závislými navštěvující různé kluby např: Anonymní alkoholiky. Pokud volný čas rádi tráví sledováním filmů a poslechu hudby, vybírají si takové náměty, která nemají nic společného s požíváním alkoholu. Některým lidem pomáhá zásadní změna prostředí. Je doporučována tam, kde by se závislý těžko odpoutával od nevhodné společnosti. Tato změna sebou přináší náročné situace, které zatěžují psychiku závislého. Jedinec je odkázán na své vlastní síly s vypořádáním se nově vzniklých situací. Na druhou stranu většina závislých nedokáže pochopit, že si za vzniklé problémy mohou sami a ne jejich životní partneři nebo zaměstnavatelé. Změní celý svůj dosavadní život, ale svůj problém závislosti si přenášejí dál do další fáze svého života (Nešpor, 1996). Důležité je věnovat se činnostem, které se s alkoholem neslučují. Alkoholici potřebují hodně silné podněty, které by jim pomohly zvládat těžká období. Proto při těžších chvílích jim poslouží Kartička s 20 věcmi nebo činnostmi, co jim působí radost a kterým se budou věnovat po dobu svých neduhů. Činnosti, které je baví nejvíce nebo mají pro ně zvláštní význam si červeně podtrhávají (Nešpor, 1999). Při hledání práce je nutno dbát na výběr vhodné práce. Ne všechny obory jsou pro závislého na alkoholu dobré. Dotyčný by se měl vyvarovat trojsměnného provozu v prostředí s nadměrným stresem, kde je kdykoliv dostupný alkohol. Trojsměnný provoz totiž může vyvolat poruchy spánku a stěžuje následné doléčování. Nadměrný stres podporuje rizikové chování v oblasti závislostí. Doporučuje se tedy pracovní poměr s pravidelnou pracovní dobou se střední náročností. Tyto rady spadají také pod oblast vzdělávání. Mezi rizikové zaměstnání patří hlavně oblast zdravotnictví, oblast gastronomie atd. Někdy je také nutné změnit vystudovaný obor a zaměřit se na rekvalifikační kurzy a studium jazyků. Mnozí závislí se zapojují do různých zájmových klubů nebo organizací. Lepší dojem u zaměstnavatelů vyvolá péče o zevnějšek a uchování své sebedůvěry. Důležitá je pružnost a trpělivost v hledání nové práce (Nešpor, 1999). Pokud se jenom objeví poruchy spánku je nutné brát na vědomí, že léky předepisující se na recept patří mezi látky návykové, kterým se má závislý vyhnout. Proto je v jeho zájmu dodržovat následující doporučení. Jednu hodinu před spánek „tzv. fialovou 50
hodinu“ se věnovat klidným a příjemným aktivitám (např: poslech klidné hudby, rozhovor ne hádka, četba knihy, modlitba, relaxace formou autogenního tréninku nebo jógy atd.). Před spánkem nikdy nepřijímat nápoje s teinem nebo kofeinem nebo těžce stravitelnou potravu. Přes den nikdy nepodřimovat. Zjistit co pomáhá dotyčnému usnout a zařadit tyto návyky do fialové hodiny. Pokud se spánek nedostavuje, nenutit se do spánku, ale využít volný čas. Další rady pro dobrý spánek je: vyvětraná místnost s optimální pokojovou teplotou, upravené lůžko a příjemné oblečení. Vzhledem ke svému zdraví by dotyčný neměl zapomínat ani na zdravou výživu a preventivní prohlídky, které dokáží předejít těžkým zdravotním komplikacím. Měl by se také vyhýbat rizikovým situacím s výskytem alkoholu jako jsou večírky, oslavy, koncerty. Pokud se ale dotyčný vyskytne v takové situaci měl by mít na mysli negativní důsledky, které způsobuje alkohol, cenu svého zdraví a výhody, které mu přinesla abstinence. Jestli se dostane do kontaktu s „opilcem“, měl by zachovat klidné chování, ztišit svůj hlas a tón řeči, protože spousta „opilců“ je agresivních. Při nabídkách na pozvání na sklenku alkoholu by měl využít 13 známých odmítnutí. Pokud ovšem podlehne doušce alkoholu neměl by zapomínat na kontrolované pití (Nešpor, 1996). Při myšlenkách na alkohol by měl umět rozpoznat psychickou závislost v převlecích. Nějaký čas totiž abstinenci dokáže zvládat bez větších problémů, ale se může objevit psychická závislost v myšlenkách. „Pro jednou se nic nestane. Potřebuješ si odpočinout. Nikdo to nepozná.“ (Nešpor, 1996, s.21 ). Při těchto myšlenkách by měl umět využít všech dostupných možností, které mu alkohol pomohly překonat např: kartička kamarád, různé talismany, připomínat si výhody abstinence, vyhledat pomoc atd. 2.6.1 Dostupné možnosti k překonání chuti na alkohol Při překonání chuti na alkohol se nám dostávají různé vhodné postupy. Jednou z možných je vnitřní přijetí abstinence jako samozřejmý a trvalý stav, při němž si závislý na alkoholu uvědomí výhody abstinence mezi něž patří všechny oblasti života. Jedinec a jeho zdraví se zlepší jak po zdravotní tak psychické stránce. Má lepší pohyblivost a koordinaci, trávicí systém se zlepšuje ve své funkci, více si věří a zažívá více životního klidu. Více vychází s lidmi kolem sebe, vyhýbá se hádkám, přátelé se ho více váží,
51
v rodině může působit jako autorita, pro ostatní se může vyzdvihnout jako vzor pro zvládnutí této těžké závislosti. Uvědomuje si také větší hodnotu peněz, které může naspořit a různě zainvestovat, hrozí mu menší riziko okradení. Má více času na sebe, své koníčky a svou rodinu. V práci vydává lepší výkony, je na něj lepší spolehnutí, udržuje si lepší pracovní vztahy a může se postupem času vypracovat na lepší pozici (Nešpor, 1999). Kartička kamarád obsahující výhody na jedné straně a nevýhody na druhé straně nosí dotyčný vždy u sebe a při nežádoucích myšlenkách slouží jakoby první pomoc, kdy si dotyčný přečte poznámky a zároveň může doplnit o další. Princip opaku slouží k vyvolání bezpečných myšlenek oproti nebezpečným, které nevyhání, jen je rekonstruuje v bezpečné. Další bezpečnou možností je mít na paměti, že vzniklá chuť jednou pomine, proto při vzniknutí této chuti je nutné mít „suchý dům“. Tato metafora znamená zbavení se všeho dostupného poschovávaného alkoholu doma. Nevybavovat si požitky spojené s alkoholem, jen pozorovat své myšlenky, ale nereagovat na ně. Při chuti je možný vypít nealkoholický nápoj, mít na očích různé talismany a symboly připomínající důvod abstinence např: speciální mince v peněžence s vyrytými symboly abstinence nebo kaktus, který vydrží dlouho bez vody. Lidé si volí různé symboly, které mají stále na očích. Kamarád pomocník nese název pro kámen, který člověk rád nosí u sebe a tře ho, pokud v jejich mysli dojde ke nebezpečným myšlenkám. Kamínek musí být příjemný na dotyk. Většinou si lidé pořizují ametyst, kámen nesoucí znamení střízlivosti. Pomocí tření věří, že do kamínku přenáší své myšlenky. Při rituální odhození problému se lidé zbavují předmětu symbolizující jejich problémy, nosí ho u sebe kolem 10 dnů. Po té na nějakém pro ně hlavním místě se předmětu zbaví např: hodí ho do vody (Nešpor, 1999). Jeden z nácviků, které by měl abstinující s přehledem zvládat jsou odlišné způsoby odmítnutí, podle toho v jaké společnosti se nachází a s kterými lidmi je v komunikaci. Existuje 13 různých způsobů odmítnutí. Rychlá odmítnutí je dobré použít u lidí, na kterých nám až tak nezáleží a kteří nás ohrožují. Tyto lidé stačí ignorovat a odejít od jejich společnosti nebo naznačit gesto. Někdy postačí obyčejná slova: „Ne, nechci.“ U lidí, na nichž nám záleží a se kterými chceme udržet dobré vztahy stačí použít zdvořilá odmítnutí s vysvětlením odmítnutí nebo stačí nabídnou jinou možnost trávení společného času a převést řeč na jiné téma. Někteří lidé používají často význam zdvořilého ne 52
s odložením na jindy (např: Dnes ne, jsem tu autem.). Za silnější způsob odmítnutí považujeme důrazná odmítnutí formou gramofonové desky, kdy dotyčný stále opakuje slova „Nechci.“, při jakékoli položené otázce od tázajícího. Druhá forma vyjadřuje protiútok, kdy na rovinu sdělí pocity, co si o dotyčném myslí. S lidmi s nimiž se často abstinující stýká, použije cestu královského odmítnutí, kdy jednou pro vždy svým blízkým vysvětlí, proč nepije alkohol a z jakého důvodu. Předchází tím dalším možným nabídkám popíjení. (Nešpor, 1999). Kontrolované pití představuje pití s mírou nebo žádné požívání alkoholu. Jde o nácvik, který se zahajuje po 30 denní abstinenci. Při jeho vybavení, člověk musí mít na paměti, tyto důležité zásady: •
Požívat alkoholické nápoje se sníženou koncentrací alkoholu.
•
Lepší je kombinovat různé druhy alkoholu.
•
Doplňovat alkoholické nápoje o nealkoholické.
•
Čím menší doušky, tím se prodlužuje frekvence pití.
•
Mezi jednotlivými doušky pokládat sklenici na stůl a zajímat se o jinou aktivitu (např: rozhovor, tanec, jídlo...).
•
Zdržovat se pití na lačno. Pomalu se alkohol vstřebává a navazuje na bílkoviny, pokud si dotyčný před konzumací alkoholu dopřál bílkovinnou stravu.
•
Zdržovat se ve společnosti s lidmi, kteří jsou v přijímání alkoholu zdrženliví (Nešpor, 1996).
2.7 Prevence Prevence příjmu návykových látek jako je alkohol se opírá o bio psycho socio spirituální model závislosti. Dělí se na prevenci primární, sekundární a terciární. Podstata primární prevence je rozvoj jedince a předcházení takové závislosti. Prevence v bio složce spočívá ve správné výživě, léčbě nemocí a předcházení nemocí a úrazům, předcházení v požívání alkoholových a nealkoholových drog. V ostatních složkách se jedince má zaměřit na rozvoj své psychiky a kvalitního života a to v oblastech rozvoje psychosociálního chování, v podpoře sociálních vztahů, v empatii druhých a tvořením rodinného života se zaměřením se na smysl života s duchovními hodnotami (Radimecký, 2007). 53
Cílem primární prevence u dospívajících je předejít užívání návykových látek nebo ho oddálit do pozdějšího věku. Závislost v mladém věku je totiž více dramatická než závislost u dospělých osob, protože dospělé osoby jsou relativně odolnější v nástupu závislosti. Prevence má tedy zastavit nebo omezit experimentování s návykovými látkami, aby nedošlo ke zdravotnímu i duševnímu poškození. Podporuje se tak zdravý životní styl. Hlavní úlohu zde hrají média, která místo řešení problému, spíše problém prohlubují a podporují svými upoutávkami příjem alkoholických a jiných návykových látek. Svým vlivem vyvolávají craving. Upomíná se také na nevhodné rozebírání skandálů závislostí u celebrit. V efektivní primární prevenci lépe fungují malé interaktivní programy v podobě nácviku sociálních dovedností a peer programů než velké přednášky. Při tvoření těchto programů se vychází z určitých zásad. S programem se začíná v brzkém věku a program by měl odpovídat věku žáků. Program by měl být malý a interaktivní, ale soustavný a dlouhodobý. Měl by zahrnovat aktivitu žáků. V úvahu se bere i místní specifika. Využívá se pozitivních vrstevnických modelů. Účastníci tak získávají dovednosti potřebné pro život včetně s dovedností odmítání návykových látek a zvládání stresu. Selektivní prevence se používá u osob se zvýšeným rizikem, které návykové látky nevyužívají. Riziko se může týkat specifických profesí, rodinných problémů a životního stylu. Indikční prevence se provádí u osob, které vykazují známky užívání těchto látek, ale u kterých není možné diagnostikovat škodlivé užívání nebo závislost. Tyto dva druhy prevence jsou náročné na čas, kvalitu, prostředky. Vyžadují individuální přístup a pomoc při specifických potřebách jedince (Nešpor, 2007). Prevence na širší úrovni společnosti jedná v zájmu cílové skupiny, tím, že je skupina koordinována z více stran např: rodinou, školou, zdravotními službami, sdělovacími prostředky, místní samosprávou a organizací mimoškolních aktivit atd. Tento způsob dobře funguje u severských zemí Evropy a USA (Nešpor, 1996). Nejstarší dříve používané strategie obsahující zastrašování, emoční nátlak a neosobní informace byly neúčinné. Ve školách se nejvíce využívají Peer programy. Přednášky se spíše uplatní u dospělé populace, u níž vyvolá zájem u tuto problematiku. V programech se využívá posilování dvou veličin, ve snižování nabídky spočívající v menší dostupnosti návykové látky a ve snižování poptávky v podobě menšího zájmu o návykovou látku (Nešpor, 1996). 54
Peer programy jsou charakteristické aktivní účasti předem připravených vrstevníků. Program vedený takovým duchem má více pozitivních výsledků než programy vedené učiteli. Tyto programy začali v 90. letech v rámci projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Dobrovolníci ze sedmých tříd byli intenzivně připravovány a následně svůj výkon přednesli v šestých třídách. Druhá fáze tohoto projektu probíhala na středních školách spolu s integrací s dalšími prvky prevence (Nešpor, 1996). Postoj ke konzumaci alkoholu se vytváří už v dětském období, kdy rodina na nás v této oblasti zjevně působí. Mnozí rodiče zastupují pozitivní vztah k alkoholu a nezakazují ochutnat první doušek alkoholu již v nízkém věku dítěte. Jiní zastupují nekompromisní postoj a první doušky alkoholu se tak posunují až do období puberty. To jaký si dospívající a mladí dospělí vytvoří přístup k alkoholu spočívá ve vřelé a středně omezující výchově plné porozumění se zdravými pravidly rodiny. Proto je zde na místě prevence v rámci rodiny, která se zaměřuje na umění hovořit s dítětem o návykových látkách, o tom jak se jim bránit, dále pomoci mu získávat vyšší sebevědomí, umět mu naslouchat a důvěřovat mu. Cílem rodinné prevence je také předcházet nudě a umět dítěti poradit, jak se bránit nevhodným společnostem. U dětí s vyšší sklonem k násilí a k agresivitě spočívá úloha rodiče v jejich osobním příkladu, jak řešit konflikty bez násilí. Základem je vyhnout se všem nevhodným pořadům s vyšším sklonem k násilí. U dospívajících, kteří nebyli přijati na střední školu nebo do zaměstnání se rodiče snaží najít dítěti jiné uplatnění, pomoci mu získat užitečné znalosti a vytvořit mu pracovní návyky. Důležitá je emoční podpora rodičů, s posilováním sebevědomí dítěte, dále se jedná o zájem, s kým se jejich dítě stýká, případně najít dítěti vhodné záliby a vhodnou společnost, kde bude trávit čas (Nešpor, 1996). Sekundární prevence se snaží zastavit koloběh života závislých a pomoci s nahrazením příznivějších aspektů života. Podstatou je stabilizování fyzické složky organismu s léčením propuklých nemocí. Změnit náhled člověka na svůj problém, aby pochopil, proč začal s návykovou látkou a proč se snažil udržet v tomto stavu. Tyto informace nám poskytne podrobná anamnéza závislého. Sociální složka má podporovat závislého v sociální reintegraci, to znamená zaměřit se na zaměstnání, bydlení, splátky dluhů, další vzdělávání, navazování nových vztahů atd.
Spirituální složka zahrnuje
nalezení nového smyslu života. Terciární prevence předchází vážnému trvalému 55
poškození po zdravotní i sociální stránce. Zaměřuje se na sociální rehabilitaci a resocializaci. Úkolem je zlepšit péči o své zdraví a využívat možného poradenství s paliativní pomocí, která napomáhá k podpoře hledání smyslu života. Hlavní zásadou je motivace (Radimecký, 2007).
2.8 Nejnáročnější věk Nejnáročnější věkové období se vyskytuje mezi věkem 13–22 let. Je to proto, že dozrává tělesná i duševní stránka organismu. Jedinec je schopen řešit vzniklé problémy a rozhodovat na základě svých vytvořených hypotéz. Dokáže abstraktně myslet. V sociální oblasti se odpoutává od rodiny a vytváří si předpoklady pro budoucí samostatný život. Svůj čas věnuje svým zálibám a vrstevníkům. Vrstevníci a přátelé hrají v tomto období značnou roli, na jedné straně mohou pomoci od vyhnutí se od návykových látek, na druhou stranu trávení času s partou kamarádů mající výchovné problémy může představovat nebezpečí právě pro experimentování s návykovými látkami. Stížení v tom to období je výběr povolání, které značně ovlivní jeho další budoucnost. Snaží si vytvářet své základy pro budoucnost. Navazuje nové sociální kontakty a vztahy. Trýznivě působí neúspěchy v těchto oblastech. Dospělí v tomto období fungují spíše jako informátoři. Jejich úkolem je podpora samostatnosti dítěte a pomáhání k sebedůvěře dítěte. Klasickým přístupem mladých lidí je tendence diskutovat s dospělými a nepřijímat jejich cenné rady (Nešpor, 1999). V devadesátých letech stoupala spotřeba alkoholu u dospívajících ať u žáků problémových nebo oblíbených a to ve věku 15–18 let. Dospívající se neubrání tlaku pijících, který je silnější než tlak rodinné a školní výchovy. Někteří z dospívajících jsou členy part, což může být někdy nebezpečné v oblasti delikvence (Heller, 1996). Mladší dospělost neboli období první dospělosti začíná ve 20. a končí ve 30. roce života. Základní náplní této fáze je budování kariéry. Jedinci si hledají životní partnery a zakládají rodiny, kdy získávají první zkušenosti v oblasti výchovy. Mnozí z nich si plní přání z mládí. Vytváří si životní zkušenosti. Dokáže řešit problémy komplexněji. Dospělý se stává nezávislým na prostředí a usiluje o autonomii své osobnosti. Jedná na základě asertivity. Jeho osobní život je tedy zaměřen na partnerské a rodičovské vztahy. Zabývá se profesními aktivitami a dokáže správně využít svůj volný čas. Podle osobních či
56
pracovních úspěchů nebo neúspěchů jeho sebedůvěra směřuje kladným nebo záporným směrem (Šimíčková–Čížková, 2008).
57
3 METODOLOGIE Výzkumná část informuje o metodice výzkumného šetření, o oslovení cílové skupiny, o zpracování dat a vyhodnocení výsledků.
3.1 Materiál a metodika výzkumného šetření Pro základ metodiky výzkumného šetření jsme zvolili kvantitativní formu dotazníkového šetření, které posloužilo ke zmapování vztahu vysokoškoláků k alkoholismu na základě nestandardizovaného dotazníku. Dotazník je složen z 15 otázek uzavřeného a otevřeného typu, které se týkají oblastí člověk jako poživatel alkoholu, alkohol a rodina a léčba alkoholismu. 13 uzavřených otázek, a to otázky 1, 2, 3, 4 , 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, a 15, nabízí 2, 3, 4, nebo 5 předem připravených možností, ze kterých si mohl oslovený respondent vybrat. Zbylé 2 otázky č. 5 a 6 vybízejí k otevřené odpovědi. Konečná část dotazníku podává informace z demografických otázek, které byly zaměřeny na věk, pohlaví a fakultu.
3.1.2 Zkoumaný soubor Cílovou skupinou dotazníkového šetření byli respondenti vysokých škol. Celkový počet respondentů činil 230 (100 %). Dotazníkové šetření probíhalo v měsících březen a duben roku 2014 ve městě Olomouc. Dotazníky byly osobně rozdány nebo rozeslány emailem. Dohromady bylo rozdáno 230 dotazníků a návratnost byla 100 %, a však k vyhodnocení mohlo posloužit jen 200 (87 %) dotazníků. Důvodem bylo nedostatečné vyplnění rozdaných dotazníků.
3.1.3 Zpracování dat Výsledky byly vypracovány v Microsoft Excel. Ke každé otázce byla přiřazena tabulka a přehledný graf, pod nímž byly vyhodnoceny výsledky. Byly použity především grafy sloupcového typu.
58
3.2 Interpretace výsledků Tato kapitola nabízí zpracování dotazníků a vyhodnocení výsledků pomocí označených tabulek a sloupcových grafů s krátkým textem. Demografická otázka č. 1 Fakulta Všichni respondenti byli dotazováni z pedagogické fakulty. Demografická otázka č. 2 Pohlaví respondentů Tabulka 3. Pohlaví respondentů Odpověď
Respondenti n
%
Muži
36
18
Ženy
164
82
200
100
∑
Graf 1. Pohlaví respondentů
Z grafu lze vidět, že z výzkumného šetření se zúčastnilo 164 (87 %) respondentek a 36 (18 %) respondentů (viz tab 3, graf 1).
59
Demografická otázka č. 3 Věk respondentů Tabulka 4. Věk respondentů Odpověď
Respondenti
Věková rozmezí
n
%
19 - 25
151
75,5
26 - 30
30
15
31 - 35
7
3,5
36 - 40
2
1
41 - 45
4
2
46 - 50
4
2
51 - 55
2
1
∑
200
100
Graf 2. Věk respondentů
60
Z grafů je patrno, že nejpočetnější skupinu tvořilo věkové rozmezí mezi 19–25 rokem, a to 151 respondentů (75,5 %). Druhou početnou skupinu tvořilo věkové rozmezí mezi 26–30 rokem, a to 30 respondentů (15 %). Věková skupina mezi roky 31–35 let byla tvořena 7 (3,5 %) respondenty. Věkové rozmezí mezi roky 36–40 tvořili 2 (1 %) respondenti. Skupina věkového rozmezí mezi roky 41–45 let byly tvořena 4 (2 %) respondenty a také skupina věkového rozmezí mezi 46–50 roky byla tvořena 4 (2 %) respondenty. Poslední věkové rozmezí mezi roky 51–55 tvořili 2 (1 %) respondenti (viz tab 4, graf 2.. Otázka č. 1 Jak často pijete alkohol? a) 3 krát a více do týdne b) 1 krát do týdne c) Každý víkend d) Jen výjimečně (svatba, narozeniny...) e) Párkrát do měsíce Tabulka 5. Frekvence konzumace alkoholu u respondentů Odpověď
Respondenti
Možnosti
n
%
a) 3 krát a více do týdne
25
12,5
b) 1 krát za týden
39
19,5
c) Každý víkend.
11
5,5
d) Jen výjimečně.
56
28
e) Párkrát do měsíce.
69
34,5
200
100
∑
61
Graf 3. Frekvence konzumace alkoholu u respondentů
Z grafu lze vyčíst, že na otázku číslo 1 odpovědělo 69 respondentů (34,5 %), že alkohol požívá párkrát do měsíce a 56 (28 %) respondentů požívá alkohol jen výjimečně. O proti tomu 39 (19,5 %) respondentů požívá alkohol jeden krát do týdně a 25 (12,5 %) respondentů třikrát a více do týdne. Nejméně respondentů a to 11 (5,5 %) požívá alkohol každý víkend (viz tab 5, graf 3). Otázka č. 2 Požíváte vždy nadměrné množství alkoholu? (Opíjíte se?) a) Ano. b) Ne, nikdy nepřijímám nadměrné množství alkoholu. c) Jen výjimečně.
62
Tabulka 6. Nadměrné množství požívaného alkoholu u respondentů Odpověď
Respondenti
Možnosti
n
%
a) Ano.
21
10,5
b) Ne, nikdy nepřijímám nadměrné množství alkoholu.
62
31
c) Jen výjimečně
117
58,5
200
100
∑
Graf 4. Nadměrné množství požívaného alkoholu u respondentů
Tento graf nám nabízí informaci o konzumaci nadměrného množství alkoholu. 117 (58,5 %) respondentů konzumuje nadměrné množství alkoholu jen výjimečně. 62 (31 %) respondentů nikdy nekonzumuje nadměrné množství alkoholu a zbylých 21 (10,5 %) respondentů konzumuje vždy nadměrné množství alkoholu (viz tab 6, graf 4). Otázka č. 3 Z jakého důvodu alkohol požíváte? a) Chutná mi to. 63
b) Chci se dostat do dobré nálady a zapomenout na všední starosti. c) Je to moje forma zábavy a relaxace. d) Požívám alkohol jen z nátlaku společnosti, ve které se nacházím. Bylo by trapné si nedat alespoň skleničku. Tabulka 7. Důvod požívání alkoholu u respondentů Odpověď
Respondenti
Možnosti
n
%
a) Chutná mi to.
54
27
b) Chci se dostat do dobré nálady a zapomenout na všední starosti.
59
29,5
c) Je to moje forma zábavy a relaxace.
61
30,5
d) Požívám alkohol jen z nátlaku společnosti, ve které se nacházím. Bylo by trapné si nedat alespoň skleničku.
26
13
200
100
∑
Graf 5. Důvod požívání alkoholu u respondentů
Z grafu lze vyčíst, že nejvíce uváděným důvodem pro požívání alkoholu byla forma zábavy a relaxace a to u 61 (30,5 %) respondentů. Druhým důvodem, proč vysokoškoláci požívají alkohol, byl důvod dobré nálady a zapomnění na všední starosti. Takto 64
odpovědělo 59 (29,5 %) respondentů. 54 (27 %) respondentům alkohol chutná a 26 (13 %) respondentů přijímají alkohol z nátlaku společnosti (viz tab 7, graf 5). Tabulka 8. Důvod požívání alkoholu u respondentů ve věku 19-25 let Odpověď
Respondenti
Možnosti
n
%
a) Chutná mi to.
37
24,5
b) Chci se dostat do dobré nálady a zapomenout na všední starosti.
48
31,8
c) Je to moje forma zábavy a relaxace.
47
31,1
d) Požívám alkohol jen z nátlaku společnosti, ve které se nacházím. Bylo by trapné si nedat alespoň skleničku.
19
12,6
∑
151
100
Graf 6. Důvod požívání alkoholu u respondentů ve věku 19-25 let
Z grafu jsou patrné tyto informace. Věková skupina od 19–25 let udávala důvod dobré nálady a forma zábavy a relaxace. Důvod dobré nálady uvedlo 48 (31,8 %) respondentů a formu zábavy uvedlo 47 (31,1 %). 37 (24,5 %) respondentů přijímá alkohol jen kvůli chuti. Zbylých 19 (12,6 %) přijímá alkohol z nátlaku společnosti (viz tab 8, graf 6). 65
Otázka č. 4 Jaký druh alkoholického nápoje máte nejraději? a) Víno b) Pivo c) Tvrdý alkohol d) Míchané nápoje Tabulka 9. Druh oblíbeného alkoholu u respondentů Odpověď Možnosti
Respondenti n
%
a) Víno
98
49
b) Pivo
50
25
c) Tvrdý alkohol
12
6
d) Míchané nápoje
40
20
∑
200
100
Graf 7. Druh oblíbeného alkoholu u respondentů
Na otázku číslo 4 odpovědělo 98 (49 %) respondentů, že nejraději konzumuje víno a 50 (25 %) respondentů nejraději konzumuje pivo. Míchané nápoje konzumuje 40 (20 %) respondentů. Tvrdý alkohol si získal 12 (6 %) respondentů (viz tab 9, graf 7).
66
Tabulka 10. Nejvíce oblíbený druh alkoholického nápoje u respondentek Odpověď Možnosti
Ženy n
%
a) Víno
89
54,2
b) Pivo
31
18,9
c) Tvrdý alkohol
7
4,4
d) Míchané nápoje
37
22,5
164
100
∑
Graf 8. Nejvíce oblíbený druh alkoholického nápoje u respondentek
Graf nám nabízí informace, že 89 (54,2 %) respondentek odpovědělo, že mají nejraději víno. 37 (22,5 %) respondentek mají nejraději míchané nápoje. 31 (18,9 %) respondentek mají v oblibě pivo a tvrdý alkohol má v oblibě jen 7 (4,4 %) (viztab10,graf8). Otázka č. 5 V kolika letech jste poprvé ochutnali alkohol? 67
Volná odpověď:
Tabulka 11. Věková hranice při prvním ochutnání alkoholu u respondentů Odpověď
Respondenti
Věková rozmezí
n
%
2-6
16
8
7 - 10
26
13
11 - 15
116
58
16 - 20
42
21
∑
200
100
Graf 9. Věková hranice při prvním ochutnání alkoholu u respondentů
Na otázku, kdy respondenti poprvé ochutnali alkohol, odpovědělo 116 (58 %) respondentů, že první doušek alkoholu ochutnali ve věkovém rozmezí 11–15 lety. 42 (21 %) respondentů se pohybovalo ve věkové hranici 16–20 lety. Ve věkovém období mezi 7–10 lety se pohybovalo 26 (13 %) respondentů. 16 (8 %) respondentů ochutnali alkohol
68
v raném dětství mezi 2–6 lety (viz tab 11, graf 9). Otázka č. 6 V kolika letech jste se poprvé opili? Volná odpověď: Tabulka 12. První opilost u respondentů Odpověď
Respondenti
Věková rozmezí
n
%
2-6
1
0,5
7 - 10
1
0,5
11 - 15
70
35
16 - 20
101
50,5
20 - 25
7
3,5
Nikdy
20
10
∑
200
100
Graf 10. První opilost u respondentů
Z grafu je vidět, že téměř polovina 101 (50,5 %) respondentů uvedlo, že mezi roky 16–20 poprvé požilo nadměrné množství alkoholu. U 70 (35 %) respondentů tento stav nastal ve věkové hranici 11–15 lety. U 7 (3,5 %) respondentů došlo k intoxikaci mezi roky 21–25 roky. U 1 (0,5 %) respondenta došlo k prvnímu opojení mezi roky 2–6 a u dalšího 1 69
(0,5 %) respondenta mezi roky 7–10. 20 (10 %) respondentů se nikdy neopilo (viz tab 12, graf 10). Otázka č. 7 Konzumujete alkohol nejraději ve společnosti s přáteli nebo raději o samotě? a) Ve společnosti s přáteli. b) Doma sami. Tabulka 13. Prostředí a příjem alkoholu Odpověď
Respondenti
Možnosti a)Ve společnosti přáteli.
n
%
193
96,5
7
3,5
200
100
s
b)Doma sami. ∑
Graf 11. Prostředí a příjem alkoholu
Z grafu lze vyčíst, že 193 (96,5%) respondentů nejraději popíjí alkohol ve společnosti. Jen pouhých 7 (3,5 %) popíjí alkohol doma sami (viz tab 13, graf 12). Otázka č. 8 Jsou vaši rodiče také konzumenti alkoholu? a) Ne b) Oba dva c) Jeden z rodičů
Otec x Matka 70
Tabulka 14. Rodiče respondentů a jejich příjem alkoholu Odpověď Možnosti
Respondenti n
%
a) Ne
42
21
b) Oba dva
108
54
c) Otec
36
18
d) Matka
14
7
200
100
∑
Graf 12. Rodiče respondentů a jejich příjem alkoholu
Z 200 dotazovaných respondentů uvedlo 108 (54 %) respondentů, že jejich rodiče jsou konzumenti alkoholu. 42 (21 %) respondentů uvedlo, že žádný z rodičů není konzumentem alkoholu. U 36 (18 %) respondentů je konzument alkoholu otec a u 14 (7 %) respondentů je konzumentem alkoholu matka (voz tab 14, graf 13). Otázka č. 9 Až budete rodiči, budete vašemu dítěti zakazovat konzumovat alkohol? a) Ano b) Ne 71
Tabulka 15. Zákaz konzumace alkoholu u dětí respondentů jako budoucích rodičů Odpověď Možnosti
Respondenti n
%
a) Ano
54
27
b) Ne
146
73
200
100
∑
Graf 13. Zákaz konzumace alkoholu u dětí respondentů jako budoucích rodičů
Z grafu je patrné, že 146 respondentů (73 %) odpovědělo, že nebudou dítěti zakazovat konzumovat alkohol a jen 54 (27 %) respondentů budou dítěti alkohol zakazovat. Otázka č. 10 V kolika letech byste svému dítěti dovolili ochutnat první doušek alkoholu? Volná odpověď:
72
Tabulka 16. Věkové rozmezí pro ochutnání alkoholu svolená respondenty jako budoucích rodičů Odpověď
Respondenti
Věkové rozmezí
n
%
1-6
8
4
7 - 10
9
4,5
11 - 15
121
60,5
16 - 20
56
28
20 - 25
1
0,5
Nikdy
4
2
Nevím
1
0,5
∑
200
100
Graf 14. Věkové rozmezí pro ochutnání alkoholu svolená respondenty jako budoucích rodičů
Nejvíce uváděný věk pro ochutnání alkoholu svolený rodiči se pohyboval ve věkovém rozmezí mezi 11–15 lety, a to121 (60,5 %) respondenty. Dále nejvíce uváděný 73
věk se pohyboval ve věkovém rozmezí 16–20 lety a to u 56 (28 %) respondentů. 9 (4,5 %) respondentů uvedlo věk mezi 7–10 rokem a 8 (4 %) respondentů uvedlo věk mezi 1–6 rokem. Odpověď nikdy uvedli 4 (2 %) respondenti a odpověď nevím uvedl 1 (0,5 %) respondent (viz tab 16, graf 15). Otázka č. 11 V budoucnosti až se rozhodnete budovat rodinu, budete i nadále přijímat takové množství alkoholu, na který jste zvyklí nebo přeberete odpovědnost a přestanete přijímat takové množství alkoholu? a) Budu nadále přijímat. b) Budu abstinovat. c) Omezím. Tabulka 17. Konzumace alkoholu u respondentů v nově zbudované rodině Odpověď Možnosti
Respondenti n
%
a) Budu nadále přijímat.
73
36,5
b)Budu abstinovat.
17
8,5
c) Omezím.
110
55
200
100
∑
Graf 15. Konzumace alkoholu u respondentů v nově zbudované rodině
U otázky č. 11 odpověděli respondenti následovně. 110 (55 %) respondentů příjem alkoholu omezí, 73 (36,5 %) respondentů bude nadále přijímat stejné množství alkoholu a jen 17 (8,5 %) bude abstinovat. 74
Tabulka 18. Konzumace alkoholu v nově zbudované rodině u respondentek Odpověď Možnosti
Respondentky n
%
59
36
b) Budu abstinovat.
15
9,1
c) Omezím.
90
54,9
∑
164
100
a)Budu
nadále
přijímat.
Graf 16. Konzumace alkoholu v nově zbudované rodině u respondentek
Z grafu je patrné, že 90 (54,9 %) respondentek omezí příjem alkoholu, 59 (36 %) respondentek bude nadále přijímat stejné množství alkoholu a jen 15 (9,1 %) bude abstinovat (viz tab 18, graf 16). Otázka č. 12 Zakouříte si rádi, když popíjíte alkohol? a) Ano b) Ne
75
Tabulka 19. Kouření spojené s příjmem alkoholu Odpověď Možnosti
Respondenti n
%
a) Ano
51
25,5
b) Ne
149
74,5
200
100
∑
Graf 17. Kouření spojené s příjmem alkoholu
Jen 51 (25,5 %) respondentů si rádi zakouří při popíjení alkoholu a zbytek 149 (79,5 %) respondentů nekouří (viz tab 19, graf 17). Otázka č. 13 Pomáhající profese často vyčerpávají člověka a jeho organismus. Někteří jedinci hledají řešení v alkoholu. Když byste zjistili, že někdo z vašeho okolí v práci má problém s alkoholem? Co byste udělali? a) Nic, nepletu se do cizích záležitostí. Je to přeci jeho/její život. b) Snažil/a bych se dotyčnému člověku pomoci vlastními silami (Poradit mu. Vysvětlit, proč je léčba důležitá. Donutit ho přemýšlet nad zahájením léčby...).
76
c) Řešil/a bych to s kolegy, kterým důvěřuji. d) Nahlásil/a bych to nadřízenému. Nechal/a bych to na něm, jaké opatření by stanovil. Tabulka 20. Problematika alkoholismu na pracovišti Odpověď
Respondenti
Možnosti
n
%
26
13
b) Snažil/a bych se dotyčnému člověku pomoci vlastními silami
135
67,5
c) Řešil/a bych to s kolegy, kterým důvěřuji.
36
18
d) Nahlásil/a bych to nadřízenému. Nechal/a bych to na něm,
3
1,5
200
100
a) Nic, nepletu se do cizích záležitostí. Je to přeci jeho/její život.
jaké opatření by stanovil. ∑ Graf 18. Problematika alkoholismu na pracovišti
Na otázku týkající se problematiky alkoholismu na pracovišti zvolilo možnost a) 26 (13 %) respondentů. Nejvíce uváděnou možností byla možnost b) a to 135 (67,5 %) respondenty. 36 (18 %) respondentů zvolilo možnost c) 3 (1,5 %) možnost d) (viz tab 20, graf 18).
77
Tabulka 21. Respondentky ve věku 19–25 let a problematika alkoholismu na pracovišti Odpovědi
Respondentky ve věku 19-25 let
Možnosti
Respondenti
n
%
n
%
14
11,2
26
13
92
73,6
135
67,5
c) Řešil/a bych to s kolegy, kterým důvěřuji.
16
12,8
36
18
d)Nahlásil/a bych to nadřízenému. Nechal/a bych to
3
2,4
3
1,5
125
100
200
100
a) Nic, nepletu se do cizích záležitostí. Je to přeci jeho/její život. b) Snažil/a bych se dotyčnému člověku pomoci vlastními silami
na něm, jaké opatření by stanovil. ∑
Graf 19. Respondentky ve věku 19–25 let a problematika alkoholismu na pracovišti
78
Respondentky ve věku 19–25 let volily nejvíce možnost b). Tuto možnost zvolilo 92 (73,6 %) respondentek. Možnost c) byla zvolena 16 (12,8 %) respondentkami a možnost a) 14 (11,2 %) respondentkami. Jen 3 (2,4 %) respondentky volily možnost d) (viz tab 21, graf 19). Otázka č. 14 A kdybyste jste zjistili, že takový problém máte vy samotní. Jak byste se zachovali? a) Tajil/a bych to a snažila bych se problém vyřešit sám/sama. b) Neřešil/a bych to, je to přeci můj život. Můžu si dělat co chci. c) Svěřil/a bych se kolegovi, kterému důvěřuji. d) Svěřil/a bych se nadřízenému a vysvětlil/a bych mu, jaký mám problém a požádal/a bych o pomoc. Tabulka 22. Problém s alkoholem u respondentů Odpověď
Respondenti
Možnosti
n
%
a) Tajil/a bych to a snažila bych se problém vyřešit sám/sama.
98
49
b) Neřešil/a bych to, je to přeci můj život. Můžu si dělat co
7
3,5
c) Svěřil/a bych se kolegovi, kterému důvěřuji.
91
48,5
d) Svěřil/a bych se nadřízenému a vysvětlil/a bych mu, jaký
4
2
200
100
chci.
mám problém a požádal/a bych o pomoc. ∑
79
Graf 20. Problém s alkoholem u respondentů
Na otázku č. 14 z 200 respondentů odpovědělo 98 (49 %), že by problém se závislostí na alkoholu tajilo a 91 (48,5 %) by se svěřilo svému kolegovi. 7 (3,5 %) respondentů by problém neřešili a 4 (2 %) respondenti by se svěřili svému nadřízenému (viz tab 22, graf 20). Tabulka 23. Respondentky ve věku 19–25 let a problém s alkoholem Odpovědi
Respondentky ve věku 19-25 let
Možnosti a) Tajil/a bych to a snažila bych se problém
Respondenti
n
%
n
%
62
49,6
98
49
5
4
7
3,5
56
44,8
91
48,5
2
1,6
4
2
125
100
200
100
vyřešit sám/sama. b) Neřešil/a bych to, je to přeci můj život. Můžu si dělat co chci. c) Svěřil/a bych se kolegovi, kterému důvěřuji. d) Svěřil/a bych se nadřízenému a vysvětlil/a bych mu, jaký mám problém a požádal/a bych o pomoc. ∑
80
Graf 21. Respondentky ve věku 19–25 let a problém s alkoholem
Z grafu je vidět, že ve věku 19–25 let by 62 (49,6 %) respondentek svou závislost tajilo a 56 (44,8 %) respondentek by se svěřilo svému kolegovi. 5 (4 %) respondentek by problém neřešila a 2 (1,6 %) respondentky by se svěřily svému nadřízenému (viz tab 23, graf 21). Otázka č. 15 Co si myslíte o léčení alkoholu? a) Terapie závislému stejně nepomůže. Dříve nebo později opět spadne do závislosti na alkoholu. b) Terapie závislému pomůže v případě podpory jeho okolí (rodiny, přátel, kolegů...) a chuti i motivaci žít zdravým způsobem dál svůj život. c) Terapie závislému pomůže vždycky a záleží jen na něm, jestli se chce vyléčit. Na blízkém okolí nezáleží. Tabulka 24. Léčba alkoholismu Odpověď
Respondenti
Možnosti
n
%
a) Terapie závislému stejně nepomůže. Dříve nebo později
5
2,5
174
87
opět spadne do závislosti na alkoholu. b) Terapie závislému pomůže v případě podpory jeho okolí (rodiny, přátel, kolegů...) a chuti i motivaci žít zdravým způsobem dál svůj život.
81
c) Terapie závislému pomůže vždycky a záleží jen na něm,
21
10,5
200
100
jestli se chce vyléčit. Na blízkém okolí nezáleží. ∑
Graf 22. Léčba alkoholismu
U otázky číslo 15 zvolilo 174 (87 %) respondentů odpověď b), léčba pomůže za podpory rodiny. 21 (10,5 %) respondentů zvolila odpověď a) a myslí si, že léčba pomůže vždy a záleží jen na závislém, jak se rozhodne. Zbylých 5 (2,5 %) respondentů zvolilo odpověď a), léčba nepomůže, dřív nebo později dotyčný opět spadne do závislosti
82
DISKUZE Zpracovaná data dotazníkového šetření mi poskytla náhled na postoje a vztah vysokoškoláků k alkoholismu. Na výzkumu se podílelo 82 % žen a 18 % mužů. Skoro všichni respondenti, a to 96,5 %, konzumují alkohol ve společnosti a 74, 5 % respondentů nemá spotřebu alkoholu spojenou s nutností potřeby kouření. Důvodem požívání alkoholu nebyla ani tak chuťová vazba na alkohol, jako spíše nejčastěji uváděný důvod forma zábavy a relaxace i důvod dobré nálady a zapomnění na všední starosti. 13 % respondentů uvedlo, že přijímají alkohol na bázi nátlaku společnosti. Výsledky u frekvence příjmu alkoholu nejsou až tak hrozivé, jak jsem předpokládala. 34,5 % respondentů konzumuje alkohol párkrát do měsíce a 28 % konzumuje alkohol jen výjimečně. Nadměrné množství alkoholu přijímá vždy 10,5 % respondentů. Nejoblíbenějším druhem alkoholických nápojů u respondentek je víno (54,2 %) a míchané nápoje (22,5 %). Věk, kdy respondenti poprvé ochutnali alkohol se pohyboval mezi věkovou hranicí 11–15 let, následně k první opilosti došlo ve věku mezi 16–20 lety, a to u poloviny dotazovaných respondentů. Extrémem pro mě byl výsledek, kdy 8 % respondentů ochutnalo alkohol už ve věku 2–6 let. V oblasti rodiny jsem získala údaj, kterým se váže těsná nadpolovina respondentů, a to 54 %, že oba dva rodiče požívají alkohol. O proti tomu otázka zabývající se rodičovstvím, kdy by oni sami jako budoucí rodičové dovolili dítěti alkohol ochutnat, se odpovědi vázaly také na věk mezi 11–15 lety u 60,5 %. Těsně pod věkovou hranicí 11–15 let se ukázala hranice věku 16–20 let. Alkohol by v budoucí rodině dětem respondentů zakazovalo jen 27 % respondentů. Z toho také vyplývají výsledky, že jen 8,5 % respondentek bude abstinovat. Co se týká problémů s alkoholem na pracovišti, tak zajímavostí je, že ženy ve věku 19–25 let, a to 74,6 %, by se snažily pomoci dotyčnému samy vlastními silami, což považuji za motivující a možné, ale určitě by to samy nezvládly. Cestu za léčbou považuji dle poznatků za náročnou, proto by se měli takto altruističtí pracovníci obrátit na odbornou pomoc. Oproti tomu většina respondentek, a to 49 %, by jejich problém udržovala v utajení. Z mého pohledu se jedná o únikové východisko a nesprávné rozhodnutí. Utajování nikam nevede a je zřejmé, že samy by tento problém nezvládly a dřív nebo později by jejich problém s alkoholem vyšel najevo. Jen 2 respondentky by byly toho odhodlání a svěřily by se nadřízenému. Z mých zkušeností z pracovního prostředí jsem se setkala s kolegyní závislou na alkoholu. Jelikož se jednalo o pracovní prostředí s dvojsměnným provozem, 83
tak s kolegyní přišlo do styku více pracovnic. Její problém se neutajil a kolegyně se jí snažily pomoci. Informovaly svou nadřízenou, která se zachovala velice empaticky a rozumě. O situaci si s kolegyní promluvila a pomohla ji k dalším rozhodujícím krokům pro nástup do protialkoholové léčebny. U léčby alkoholismu si 87 % respondentů myslí, že léčba závislému pomůže za podpory rodiny a celého jeho okolí a jen 2,5 % si myslí, že spadne do závislosti znova. V porovnání s ostatními pracemi jsou některé výsledky velmi podobné, obzvláště co se týká věkových hranic při prvním styku s alkoholem. Radka Všahová (2012) ve své práci na téma „Prevence a léčba závislosti na alkoholu v ČR“ uvádí, že věková hranice u ochutnání alkoholu se pohybovala mezi 14 a 15 roky. Dalším jejím zajímavým výsledkem je 34 % respondentů nezná žádnou instituci, kde se mohou závislí na alkoholu léčit, ale respondenti uvedli, že by si dokázali odborné zařízení svými silami vyhledat. Dále Iva Hromířová (2012) ve své práci „Konzumace alkoholu a tabáku mezi dětmi a mladistvými ve věku 12–16 let“ uvedla, že 28 % respondentů přijímá alkohol jednou za měsíc a polovina respondentů 1–2 x za rok. Nejoblíbenějším druhem alkoholické nápoje u mladistvých je pivo, ale 16 % respondentů pije i destiláty. V práci Bc. Lucie Krejčové (2014) „Zkušenosti studentů gymnázií a středních odborných učilišť s užíváním alkoholu“ se můžeme dočíst, že téměř polovina studentů začala s konzumací alkoholu ve věku 13–15 let. 45 % respondentů přijímá alkohol příležitostně a 24 respondentů si nedokáže představit víkend bez alkoholu. Jejich nejvíce oblíbeným alkoholickým nápojem je pivo a následně víno. Jana Bartoňová (2012) ve své práci zaměřené na „Alkoholismus u vysokoškoláků“ konstatuje, že studenti konzumují alkohol velmi podobně. Nejvíce oblíbeným alkoholickým nápojem bylo u studentů VUT pivo a studentek Masarykovi univerzity to bylo Alkopops. 40 % respondentů uvedlo, že spíše souhlasí s tím, že díky alkoholu zapomněli na své starosti a 14 % respondentů uvedlo, že by zapomnělo úplně. Necelá polovina studentů uvedla, pocit uvolnění. 54 % respondentů pilo stejné množství alkoholu jako obvykle. Co se týká věku pro první ochutnání alkoholu, tak 123 respondentů uvedlo, že alkohol ochutnali ve věku 13–15 let. Nejméně studentů uvedlo věk po 20. roce života. Diplomová práce zaměřená na téma „Problematika alkoholismu u vysokoškoláků“ může představovat materiální podklady pro výuku na středních, vyšších i vysokých školách do předmětů jako sociálních, tak zdravotních, především na zaměření sociálně 84
patologických jevů a ošetřovatelství. V předmětu ošetřovatelství bych využila poznatky z kapitoly charakteristika alkoholu, vstřebávání alkoholu a jeho pozitivní i negativní dopady na organismus, dále bych se zde věnovala kapitolám týkající se zdravotních následků v požívání alkoholu, stručně bych se zmínila o léčba alkoholismu a životním styl po absolvované léčbě a především bych se zaměřila na prevenci alkoholismu V sociálních předmětech bych využila celou rozsáhlou kapitolu alkoholismu a její možnou léčbu a prevenci i bych využila téma nenáročnějšího období pro mladého člověka.
85
ZÁVĚR Vysokoškolští studenti jsou ohroženi závislostí na alkohol, protože se nachází ve fázi věku, kdy na ně působí náš společenský systém s určitým směrem a s cílem splnit tyto požadavky společnosti. Student si začíná budovat svou profesní dráhu i životní dráhu na základě svých rozhodnutí pro výběr povolání i vzdělání s navazováním nových mezilidských vztahů a budováním své rodiny. Mnozí studenti nebo lidé v mladší dospělosti tyto nátlaky nezvládají, a proto prostřednictvím alkoholu se snaží zapomenout na tyto starosti a snaží se tak odreagovat. Alkohol se stává formou jejich zábavy. Diplomová práce se zaměřením na Problematiku alkoholu u vysokoškoláků se v teoretické části opírá o odborné poznatky této závislosti. Jednotlivé kapitoly se zabývají charakterem alkoholu a jeho působením na náš organismus v pozitivním i negativním směru, o následné léčbě v závislosti na alkohol a životním stylem po absolvované léčbě i výše zmíněným náročným věkem v období mladé dospělosti. Pro zpracování praktické části jsme vybrali kvantitativní metodu výzkumu a to dotazníkové šetření, které probíhalo u studentů pedagogické fakulty. Celkem bylo použito 200 dotazníků, které byly následně zpracovány do tabulek a sloupcových grafů pomocí programu Word a Excelu a tím byly vyjádřeny cíle těchto oblastí: člověk jako poživatel alkoholu, alkohol a rodina a léčba alkoholismu. Závěrem lze říci, že nejčastěji byly pro konzumaci alkoholu dva důvody. Prvním důvodem byla forma zábavy a relaxace a druhým byl důvod dobré nálady a zapomenout na všední starosti. U frekvence příjmu alkoholu a příjmu nadměrného množství alkoholu byla nejčastěji uváděná odpověď párkrát do měsíce a jen malá část respondentů přijímá vždy nadměrné množství alkoholu. U žen je nejvíce oblíben alkoholický nápoj víno a míchané nápoje. Další zajímavostí je, že ženy ve věku 19–25 lety odpověděly na otázku, jak by se zachovaly při podezření závislosti na alkoholu u jednoho z kolegů, že by dotyčnému pomohly samy vlastními silami. O proti tomu většina žen v uvedeném věku by svůj problém závislosti tajila a snažila by se problém vyřešit sama. Léčba alkoholismu nabízí různé možnosti léčby. Ovšem všechny typy terapií poukazují na fakt, že do ní není zainteresován jen samotný závislý, ale také jeho rodina a blízcí přátelé, kolegové. Poukazuje na motivaci závislého a rozhodnutí na léčbu přistoupit. 87 % tázaných respondentů si správně myslí, že právě na léčbě se podílí podpora okolí závislého a jen 86
2,5 % respondentů došlo k rozhodnutí, že léčba závislému stejně nepomůže, dřív nebo později spadne do závislosti opět. Závěrečným konstatováním lze říci, že zpracování této tématiky mě obohatilo o širší rozhled informací týkající se alkoholismu jako sociálně patologického jevu jak z oblasti teoretické tak z oblasti praktické charakteristické svým výzkumem. Odborné poznatky z knih docenta Skály a docenta Nešpora mi pomohly ucelit představu o možností léčby a o tom jak taková závislost začíná a kam až může směřovat. Ostatní kapitoly odborných knih z oboru vnitřního lékařství mě usvědčily v názor, jaký negativní důsledek má konzumace nadměrného množství alkoholu na naše tělo a v názor, že konzumaci alkoholu sice ano, ale jen s mírou a ještě z vybraných alkoholických nápojů v podobě piva nebo vybraného vína.
87
SOUHRN Diplomová práce s názvem „Problematika alkoholismu u vysokoškoláků“ byla zaměřena na teoretickou i praktickou část. Teoretická část obsahuje poznatky o charakteristice alkoholu a jeho možných pozitivních i negativních účincích alkoholu na náš organismus. Dále na samotný alkoholismus, jak se rozvijí sy závislosti a jaké následky v životě tato závislost přináší. Následně byla detailně rozepsána terapie alkoholismu a životní styl závislého po absolvované terapii. Poslední kapitoly nám přináší informace o prevenci alkoholismu, která začíná již v období dětství a informace o nejnáročnějším věkovém období pro člověka. Druhou částí diplomové práce je praktická část zaměřující se na poznatky získané z výzkumného šetření a to na základě dotazníkového šetření, kdy údaje byly zpracovány formou tabulek a grafů. Získaný teoretický i praktický materiál může sloužit jako podklad pro přednášky v oblasti sociálně patologických jevů i v oblasti zdravotní pro střední, vyšší a vysoké školy, ve kterých by se studenti dozvěděli informace spojené s problematikou alkoholu po stránce zdravotní i sociální a kam až tato závislost může mladého člověka dovést a jaké životní problémy způsobit.
SUMMARY The thesis titled "Problems of alcoholism among college students" focused on the theoretical and practical part. The theoretical part contains information the characteristics of alcohol and its possible positive and negative effects of alcoholon our bodies. In addition to alcoholism itself as it unfolds sy addiction and the consequences in the life of this dependence brings. Subsequently detail how alcoholism therapy and lifestyle dependent After therapy. The last chapter gives us information about the prevention of alcoholism, which begins in childhood and informationthe most difficult period of life for humans. The second part is the practical part focuses on the knowledge gained from the survey based on a questionnaire survey, the data were processed in the form of tables and graphs. The theoretical and practical material can serve as a basis for lectures socio-pathological phenomena and in health for middle, high schools and colleges,
88
in which students would learn information related to the issue of alcohol with the medical and social and how far this addiction can lead a young person's life and what cause problems.
89
REFERENČNÍ SEZNAM Odborná literatura 1.
BARTOŇOVÁ, J. 2012 Konzumace alkoholu u vysokoškoláků: diplomová práce. Brno: Univerzita Masarykova, Filozofická fakulta. 69 s. Vedoucí diplomové práce Dana Knotová.
2.
BENEŠOVÁ, M. a H. SATRAPOVÁ. Odmaturuj z chemie. 1. vyd. Brno: Didaktis, 2002, s. 208. ISBN 80-86285-56-1.
3.
DÍTĚ, P. a kol. Vnitřní lékařství. 2 vyd. Praha: Galen, 2007, 585 s. ISBN 978.80-7262-496-6.
4.
EHRMANN, J. Alkohol a játra. 1 vyd. Praha: Grada, 2006, 168 s. ISBN 80-247-1048-x.
5.
HELLER a O. PECINOVSKÁ. a kol. Závislost známá neznámá. 1. vyd. Praha: Grada, 1996, s. 168. ISBN 80-7164-277-8.
6.
HROMÍŘOVÁ, I. 2012 Konzumace alkoholu a tabáku mezi dětmi a mladistvými ve věku 12-16 let: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 116 s. Vedoucí diplomové práce Petr Kachlík.
7.
JANÍK, A. a K. DUŠEK. Drogy a společnost. 1 vyd. Praha: Avicenum, 1990, 344 s. ISBN 80-201-0087-3.
8.
JEŘÁBEK, P. Přehled účinnosti intervencí protidrogové léčby v Evropě. 1. vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2010, 140 s. ISBN 978.80-7440-042-1.
9.
KARGES, W. a S. ALL DAHOUK. Vnitřní lékařství: - stručné repetitorium. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 432 s. ISBN 978-80-247-3108-7.
10.
KREJČOVÁ, L. 2014 Zkušenosti studentů gymnázia a středních odborných učilišť s užíváním alkoholu: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 103 s. Vedoucí diplomové práce Radim Slanný.
11.
LÁTALOVÁ, K. Agresivita v psychiatrii. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 240 s. ISBN 978-80-247-4454-4.
12.
LUŽNÝ, J. Gerontopsychiatrie. 1. vyd. Praha: Triton, 2012, 159 s. ISBN 978-807387-573-2.
13.
MACKŮ, F. a J. Průvodce těhotenstvím a porodem. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 328 s. ISBN 80-7169-589-0. 90
14.
MAREK, J. Farmakoterapie vnitřních nemocí. 4. vyd. Praha: Grada, 2010, 808 s. ISBN 978-80-247-2639-7.
15.
MARHOUNOVÁ, J. a K. NEŠPOR. Alkoholici, feťáci a gambleři. 1 vyd. Praha: Empatie, 1995, 112 s. ISBN 80-901618-9-8.
16.
NEŠPOR, K. Návykové chování a závislosti: současné poznatky a perspektivy léčby. 3. vyd. Praha: Portál, 2007, 173 s. ISBN 978-80-7367-267-6.
17.
J.NEŠPOR, K. Jak překonat problémy s alkoholem. 1 vyd. Praha: Sportproag, 1999, 118 s. BEZ ISBN.
18.
NEŠPOR, K. a M. MULLEROVÁ. Jak přestat brát drogy. 2. vyd. Praha: Sportproag, 1997, 134 s. BEZ ISBN.
19.
NEŠPOR, K. Léčba a prevence závislostí: Příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1996, 203 s. ISBN 80-85121-52-2.
20.
OREL, M. a kol. Psychopatologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 264 s. ISBN 978-80-247-3737-9.
21.
PAVLOVSKÝ, P. A kol. Soudní psychiatrie a psychologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2012, 240 s. ISBN 978-80-247-4332.
22.
PROCHÁZKA, R. Disociace, alexythemie a self u lidí závislých na alkoholu. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 186 s. ISBN 978-80-244-29250.
23.
RADIMECKÝ, J. Učební text ke kurzu: Úvod do adiktologie. 1. vyd. Praha: Centrum adiktologické psychiatrické kliniky 1. LF a VFN, 2007, 59 s. BEZ ISBN.
24.
ŘEHAN, V. Adiktologie 1. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2007, 130 s. ISBN 978-80-247-1745-5.
25.
SKÁLA, J. Až na dno?: Fakta o alkoholu a jiných návykových látkách. 4 vyd. Praha: Avicenum, 1988, 139 s. BEZ ISBN.
26.
SZUČOVÁ, L. Chemie pro biology II. 1 vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 109 s. ISBN 978-80244-2723-2.
27.
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, a kol. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, 175 s. ISBN 978-80-244-2141-4.
28.
VOLURKA, L a J. HUGO. Praktický slovník medicíny. 6. vyd. Praha: Maxdorf, 2000, 495 s. ISBN 80-85912-38-4. 91
29.
VOLURKA, L a J. HUGO. Velký lékařský slovník. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2002, 926 s. ISBN 80-85912-43-0.
30.
VŠAHOVÁ, R. 2012 Prevence a léčba závislosti na alkoholu v ČR: bakalářská práce. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, fakulta Zdravotnických studií. 72 s. Vedoucí práce Petra Elizabeth Váchová.
31.
ZADÁK, Z. a E. HAVEL. a kol. Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 336 s. ISBN 978-80-247-2099-9.
32.
ŽÁK, A. a J. PETRÁŠEK. a kol. Základy vnitřního lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2011, 524 s. ISBN 978-80-7262-697-7.
Internetové zdroje 1. Detoxifikační jednotka. Poradna adiktologie. [online]. [cit 2014-05-08]. Dostupné z: http://poradna.adiktologie.cz/klinika-adiktologie/detoxifikační-jednotka/ 2. Detoxiakční jednotka Apolinář. Abstinence. [inline]. [cit 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.abstinence.cz/index.php?rubrika=10 3. Detoxikační jednotky. Substituční léčba. [online]. [cit 2014-05-08]. Dsotupné z: http://www.substitucni-lecba.cz/detoxikacni-jednotky 4. Dolečování. Pomoc v závislosti. [online]. [cit 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.pomocvzavislosti.cz/cs/lecba/dolecovani 5. Farmakologie ethanolu. Poradna adiktologie. [online]. [cit 2014-04-05]. Dostupné z: http://poradna.adiktologie.cz/article/alkohol/farmakologie-etanolu/ 6. Fyzikální vyšetření. Zdravuška. [online]. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.zdravkaruska.estranky.cz/fotoalbum/fyzikalni-vysetreni/palpace-jater-i.jpg.htm 7. Hemodialýza. Velký lékařský slovník. [online]. [cit 2014-05-13]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/hemodialyza 8. Léčba. Pomoc v závislosti. [online]. [cit 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.pomocvzavislosti.cz/cs/lecba 9. Možnosti léčby. Pomoc v závislosti. [online]. [cit 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.pomocvzavislosti.cz/cs/lecba/moznosti-lecby 10. Na alkohol velký pozor. Společnost lékařské genetiky. [online]. [cit 2014-05-09]. Dostupné z: http://www.slg.cz/na-alkohol-velky-pozor 92
11. Oddělení 8B. Pomoc v závislosti. [online]. [cit 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.pomocvzavislosti.cz/cs/o-nas/oddeleni-8b 12. Onemocnění jater způsobená alkoholem. Symbinatur lékařská poradna. [online]. [cit 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.symbinatur.com/Onemocneni-jater-zpusobena-alkoholem-clanek-1200.html 13. Pivo jako potravina. České pivo. [online]. [cit 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.ceske-pivo.cz/pivo-jako-potravina 14. Pivo, vitaminy a další důležité látky pro výživu a zdraví člověka. České pivo. [online]. [cit2014-04-05]. Dostupné z: http://www.ceske-pivo.cz/pivo-vitaminy-dalsi-dulezite-latky-pro-vyzivu-zdravi-cloveka 15. Pitný režim. České pivo. [online]. [cit 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.ceske-pivo.cz/pitny-rezim 16. Pití alkoholu v těhotenství
fetální alkoholický syndrom. Závislost. [online].
[cit 2014-05-12]. Dostupné z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/tehotenstvi_a_alkohol/piti_alkoholu_v_tehotenstvi_a_fet alni_alkoholicky_syndrom_fas.html 17. Vymezení obecné a speciální psychopatologie a psychiatrie. [online]. [cit 2014-04-05]. Dostupné z: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=2492 18. Steatóza jater: příčiny, projevy, diagnostika a léčba. Medlicker [online]. [cit 2014-04-05]. Dostupné z: http://cs.medlicker.com/71-steatoza-jater-priciny-projevy-diagnostika-a-lecba/ 19. 12 tradic AA. Anonymní alkoholici [online]. [cit 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.anonymnialkoholici.cz/o-nas/dvanact-tradic.html 20. 12 kroků AA. Anonymní alkoholici. [online]. [cit 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.anonymnialkoholici.cz/o-nas/dvanact-kroku.html
93
SLOVNÍČEK A abstinence–zdrženlivost je vzdání se věci nebo činnosti, která způsobuje požitek abrupce–odtržení šlach nebo úponu, ale i placenty abúzus– nadměrné užívání, zneužívání, nejčastěji. nadužívání drog nebo také jejich užívání v nevhodnou dobu práce, těhotenství. Může jít o stav jednorázový, málo častý, či trvalý, pravidelný. Kromě drog v běžném slova smyslu se a. týká i alkoholu, kofeinu, tabáku, některých léků např. na spaní anemický–chudokrevný antiiaterogenní – působící proti vzniku aterosklerózy apetence–chuť ve smyslu sexuálním areflexie–vymizení reflexů arteriální–tepenný ascités–volná tekutina v břiše aspirace–vdechnutí tuhých látek do plic ataxie–porucha hybnosti způsobená onemocněním nervového systému atonie–ztráta napětí tónu svalu hladkých i kosterních atrofie–zmenšení normálně vyvinutého orgánu, na němž se podílí úbytek nebo jeho buněk nebo zmenšení jejich velikostí azoospermie–nepřítomnost spermií v ejakulátu B bilirubin–odpadní produkt červeného krevního barviva C craving–bažení D dekompenzace–selhání, zhoršení kompenzačních mechanismů detoxikace– proces odstranění toxické látky detoxifikace–léčení abstinenčních příznaků Diabetes mellitus–Úplavice cukrová
diatéza– náchylnost, sklon k určité chorobě 94
dysfunkční rodina–rodina, která neplní své základní funkce dyspepsie–souhrnné označení pro trávicí obtíže dystrofie– porucha výživy či látkové výměny buňky, tkáně nebo orgánu. Nejmírnější stupeň poškození buněk a tkání vznikající působením škodlivých faktorů nedostatku kyslíku a živin, zánětu apod.. Patří k ní např. otok nebo ztučnění steatóza buňky, hromadění některých látek v buňkách nebo v jejich okolí aj. D. se řadí k regresivním změnám a může se záporně projevovat na funkci příslušného orgánu. Trvá-li poškozování dále, může vyústit až k zániku buněk nekróze. E endoskopie–invazivní vyšetření tělních dutin za pomoci endoskopu (optického přístroje) eklampsie–záchvat tonicko – klonických křečí u těhotných žen endokartitida–zánět vnitřní výstelky srdce erytrocyt–červená krvinka extrasystoly–předčasné stahy srdce, které bývají vnímány jako krátké vynechání tepu s následným silnějším úderem F fenoly–třída sloučenin obsahující hydroxylovou funkční skupinu (-OH) fibróza – zmnožení vaziva ve tkáních G gamaglobulin–bílkovinná složka séra obsahující protilátky gastritida–zánětlivé onemocnění žaludku gastrointestinální–týkající se trávicího systému glykémie–hladina cukru v krvi gravidita–těhotenství gynekomastie– viditelné zvětšení mléčné žlázy u mužů, endokrinologická porucha H hematologie–vědní obor zabývající se krví a jejími všemi složkami hemorágie–krvácení, únik krve z cévního systému hepatitida–zánětlivé onemocnění jater hepatocyt–jaterní buňka hepatomegálie–objektivně znatelné zvětšení jater 95
hepatoprotektiva–léky, které příznivě ovlivňují regenaraci jaterních buněk hyperosmolalita–vzestup osmolality plasmy nad referenční meze hypertenze–vysoký tlak krve hypogklykémie–snížená hladina cukru v krvi hypokalémie–snížená hladina draslíku v krvi hypotenze–nízký tlak krve hypotermie– podchlazení hypovitaminóza–chorobný stav způsobený nedostatkem určitého vitaminu CH chromozomální aberace–mutace způsobené na chromozomální úrovni, dělí se na strukturární a numerické I ikterus–žluté zbarvení tkání intoxikace–otrava, akutní stavy doprovázené nepříznivými příznaky krátce po požití „jedu“ K kardiální–srdeční koagulace–proces srážení krve kolaterálně–vedlejší, postranní kortikoid–steroidní hormon kůry nadledvinek kvadruparéza–částečné ochrnutí horních i dolních končetin L leukocyty–bílá krvinka M makrocyt–krvinka s příliš velkým objemem makrofág–specializovaná buňka imunitního systému pohlcující cizorodé částice malnutrice– podvýživa metabolická acidóza–charakterizována poklesem pH krve se současným poklesem sérové koncentrace hydrogenkarbonátu; pCO2 je u chronické metabolické acidózy v důsledku respirační kompenzace (hyperventilace) snížený. myopatie–obecný název pro svalové nezánětlivé onemocnění nebo svalovou poruchu 96
N nauzea– nevolnost neuroleptika–také jako antipsychotika k léčbě psychóz nekróza– odúmrť nootropika–léky zlepšující činnost mozku nystagmus–mimovolné pohyby očí O osteoporóza–kostní atrofie, řídnutí kostí P palpace–vyšetření pohmatem. Součást základního lékařského vyšetření. Palpací je možné zjišťovat citlivost určité části těla, její konzistenci a popř. i velikost palimpsest–z řeckého oškrabati, pergamen který byl po oškrabání znovu použit; krátkodobý výpadek paměti (,,okénko") parenchym– vlastní funkční tkáň některých orgánů, která je pro každý orgán specifická parietální–temenní část hlavy pavoučkové névy– řadu ložisek rozšířených podkožních cévek placebo–přípravek neobsahující účinnou látku, jehož léčebný efekt je vyvolaný přesvědčením pacienta, že je léčen plazmatická osmolalita–celkové množství přesněji látkové množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v kilogramu vody. V krvi plasmě jsou nejdůležitějšími takto rozpuštěnými látkami ionty natrium, kalium, chloridy a další, cukry glukosa, močovina. polyneuropatie–nezánětlivé onemocnění více nervů prenatální–doba mezi početím a narozením proteinurie–výskyt bílkovin v moči protrombin–koagulační faktor II, k jehož syntéze v játrech je třeba vitaminu K. Po aktivaci na trombin působí na přeměnu fibrinogenu na fibrin. Jeho účinek ruší zejm. antitrombin psychóza–těžké duševní onemocnění, při němž nemocný ztrácí kontakt se skutečností, kterou jinak vnímá, jinak ji hodnotí, a jinak se proto chová. Tato ztráta kontaktu souvisí s halucinacemi a bludy, pod jejichž vlivem se nemocný může dopouštět pro okolí zcela 97
nepochopitelných činů. pylorospazmus–svalová křeč ve stěně pyloru s nacházející zúžením průchodu R ragády–trhlina v podobě štěrbiny různě hluboké poškození kůže, vznikající obvykle v kožních rýhách recidiva–návrat nemoci, která již byla vyléčena nebo u které již vymizely příznaky renální–ledvinné respirační–dýchací resocializační–znovuzačlenění jedince do společnosti retina–sítnice; vnitřní vrstva oka, kde se vyskytují tyčinky a čípky reverzibilní–zvratný S somnolence–lehčí porucha vědomí se sníženou bdělostí. Spavost, z níž lze člověka snadno probudit oslovením, dotykem; kvantitativní porucha vědomí sopor–těžší porucha vědomí s hlubokým spánkem, z něhož lze pacienta probrat jen silným např. bolestivým podnětem, přičemž ani potom nemocný nenabude plného vědomí a opět usíná; kvantitativní porucha vědomí serotonin–biologicky aktivní látka vznikající z aminokyseliny tryptofanu, jeden z biogenních aminů. Má význam též jako neurotransmiter v mozku, je obsažen v krevních destičkách a v dalších tkáních. Zúžením cév napomáhá zastavit krvácení, účastní se zánětlivých a alergických reakcí zužuje průdušky i některých dalších chorobných stavů, nadměrná množství někdy produkuje karcinoid. subarachnoideální–prostor pod pavoučnicí suicidalita–sebevražedné jednání symptom–příznak syndrom–soubor příznaků T tachykardie–zvýšená tepové frekvence teleangiektázie–trvalé rozšíření kapilár viditelných na kůži v podobě červených nitek tónus–svalové napětí tremor–třes svalů
98
triacylgylceroly–glycerydy kde je glycerol esterifikován se třemi mastnými kyselinami U ultrasonografi–neinvazní vyšetřovací metoda využívající ultrazvuku a jeho grafické znázornění V vazodilatace–rozšíření cév (http://lekarske.slovniky.cz, Vokurka, Hugo, 2000)
POUŽITÉ ZKRATKY AA–anonymní alkoholici apod–a podobně aj.–a jiné ARO–anesteziologicko resuscitační jednotka Atd.–atak dále CAGE–Dotazník Cut, Annoyed, Guilty, Eye-opener = omezení, dotčení, pocit viny, vyprošťovák CT–computer tomograf č.–číslo DSM–IV–Diagnostický a statický manuál mentálních poruch FAS–fetální alkoholický syndrom GIT–gastrointestinální trakt HDL–High–density lipoprotein = vysokodensitní lipoprotein JIP–jednotka intenzivní péče LDL–Low - density lipoprotein = pomalodensitní lipoprotein mj.–mimojiné MKN–Mezinárodní klasifikace nemocí MEOS–Mikrozomální ethanol oxidační systém např:–například REM–rapid eye movement = rychlý pohyb očí Sb.–sborník
99
sy–syndrom tzv.–tak zvaný WHO–World healt organozation = Světová zdravotnická organizace
100
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tab. 1. Objemové a hmotnostní koncentrace ethanolu v alkoholových nápojích...............10 Tab. 2. Určení diagnostické závislosti na psychoaktivní látce podle klasifikací MKN-10 a DSM - IV.............................................................................................................................32 Tab. 3. Pohlaví respondentů.................................................................................................59 Tab. 4. Věk respondentů......................................................................................................60 Tab. 5. Frekvence konzumace alkoholu u respondentů.......................................................61 Tab. 6. Nadměrné množství požívání alkoholu u respondentů............................................63 Tab. 7. Důvod požívání alkoholu u respondentů.................................................................64 Tab. 8. Důvod požívání alkoholu u respondentů ve věku 19 – 25 let..................................65 Tab. 9. Druh oblíbeného alkoholu.......................................................................................66 Tab. 10 Nejvíce oblíbený druh alkoholického nápoje u respondentek................................67 Tab. 11. Věkové rozmezí při prvním ochutnání alkoholu u respondentů............................68 Tab. 12. První opilost u respondentů...................................................................……….....69 Tab. 13. Prostředí a příjem alkoholu....................................................................................70 Tab. 14. Rodiče respondentů a jejich příjem alkoholu........................................................71 Tab. 15. Zákaz konzumace alkoholu u dětí respondentů jako budoucích rodičů............…72 Tab. 16. Věkové rozmezí pro ochutnání alkoholu svolené respondenty jako budoucích rodičů rodiči.........................................................................................................................73 Tab. 17. Konzumace alkoholu u respondentů v nově zbudované rodině.....................……74 Tab. 18. Konzumace alkoholu v nově zbudované rodině u respondentek..........................75 Tab. 19. Kouření spojené s požíváním alkoholu..................................................................76 Tab. 20. Problematika alkoholismu na pracovišti................................................................77 Tab. 21. Respondentky ve věku 19 – 25 let a problematika alkoholu na pracovišti............78 Tab. 22. Problém s alkoholem u respondentů......................................................................79 Tab. 23. Respondentky ve věku 19 – 25 let a jejich problém s alkoholem.........................80 Tab. 24. Léčba alkoholismu.................................................................................................81 Graf 1. Pohlaví respondentů....................................................................………………….59 Graf 2. Věk respondentů................................................…………………………………...60 Graf 3. Frekvence konzumace alkoholu u respondentů.......................................................62 Graf 4.Nadměrné množství požívání alkoholu u respondentů....…………………….........63 101
Graf 5.Důvod požívání alkoholu u respondentů..................................................................64 Graf 6. Důvod požívání alkoholu u respondentů ve věku 19-25 lety...................................65 Graf 7. Druh oblíbeného alkoholu..............................……………………….....................66 Graf 8. Nejvíce oblíbený druh alkoholického nápoje u respondentek.................................67 Graf 9.Věkové rozmezí při prvním ochutnání alkoholu u respondentů..............................68 Graf 10. První opilost u respondentů...................................................................................69 Graf 11. Prostředí a příjem alkoholu...................................................................................70 Graf 12. Rodiče respondentů a jejich příjem alkoholu........................................................71 Graf 13. Zákaz konzumace alkoholu u dětí respondentů jako budoucích rodičů................72 Graf 14. Věkové rozmezí pro ochutnání alkoholu svolené respondenty jako budoucích rodičů....................................................................................................................................73 Graf 15. Konzumace alkoholu u respondentů v nově zbudované rodině............................74 Graf 16. Konzumace alkoholu v nově zbudované rodině u respondentek..........................75 Graf 17. Kouření spojené s požíváním alkoholu.................................................................76 Graf 18. Problematika alkoholismu na pracovišti...............................................................77 Graf 19. Respondentky ve věku 19-25 let a problematika alkoholismu na pracovišti........78 Graf 20. Problém s alkoholem u respondentů.....................................................................80 Graf 21. Respondentky ve věku 19-25 let a jejich problém s alkoholem............................81 Graf 22. Léčba alkoholismu................................................................................................82
102
PŘÍLOHY Příloha č. 1 DOTAZNÍK DO DIPLOMOVÉ PRÁCE Příloha č. 2 DOTAZNÍK CAGE PRO ZJIŠŤOVÁNÍ ZÁVISLOSTI NA ALKOHOLU Příloha č. 3 AUDIT – TEST PRO ZJIŠOVÁNÍ PORUCH ZPŮSOBENÉ ALKOHOLEM Příloha č. 4 SEZNAM ADRES ODBORNÉ POMOCI PRO ZÁVISLÍ NA ALKOHOLU Příloha č. 5 SCHÉMA Č. 1 12 KROKŮ AA , SCHÉMA Č. 2 12 TRADIC AA Příloha č. 6 DENNÍ PROGRAM – PSYCHIATRICKÁ NEMOCNICE V KROMĚŘÍŽI ODDĚLENÍ 8B
103
Příloha č. 1 DOTAZNÍK DO DIPLOMOVÉ PRÁCE PROBLEMATIKA ALKOHOLISMU U VYSOKOŠKOLÁKŮ INFORMACE: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o vyplnění dotazníku, který poslouží ke zpracování dat do diplomové práce Problematika alkoholismu u vysokoškoláků. Dotazník obsahuje 15 otázek. U otázky číslo. 5., 6., a 10. je potřeba slovní odpověď. Ostatní otázky kroužkujte, případně označte křížkem. Označte vždy jen jednu odpověď. Dotazník je zcela anonymní. Prosím, vyplňujte pravdivě. Na konci dotazníku nezapomeňte na demografické otázky. Všem děkuji za trpělivost a spolupráci Bc. Jana Culková 1. Jak často pijete alkohol? a) 3 krát a více do týdne b) 1 krát za týden c) Každý víkend. d) Jen výjimečně. e) Párkrát do měsíce. 2. Požíváte vždy nadměrné množství alkoholu? (Opíjíte se?) a) Ano. b) Ne, nikdy nepřijímám nadměrné množství alkoholu. c) Jen výjimečně. 3. Z jakého důvodu alkohol požíváte? a) Chutná mi to. b) Chci se dostat do dobré nálady a zapomenout na všední starosti. c) Je to moje forma zábavy a relaxace. d) Požívám alkohol jen z nátlaku společnosti, ve které se nacházím. Bylo by trapné si nedat
alespoň skleničku. 4. Jaký druh alkoholického nápoje máte nejraději? a) Víno b) Pivo c) Tvrdý alkohol d) Míchané nápoje 5. V kolika letech jste poprvé ochutnali alkohol? Volná odpověď: 6. V kolika letech jste se poprvé opili? Volná odpověď: 7. Konzumujete alkohol nejraději ve společnosti s přáteli nebo raději o samotě? a) Ve společnosti s přáteli. b) Doma sami. 8. Jsou vaši rodiče také konzumenti alkoholu? a) Ne b) Oba dva c) Jeden z rodičů
Otec x Matka
9. Až budete rodiči, budete vašemu dítěti zakazovat konzumovat alkohol? a) Ano b) Ne 10. V kolika letech byste svému dítěti dovolili ochutnat první doušek alkoholu? Volná odpověď: 11. V budoucnosti až se rozhodnete budovat rodinu, budete i nadále přijímat takové
množství alkoholu, na který jste zvyklí nebo přeberete odpovědnost a přestanete přijímat takové množství alkoholu? a) Budu nadále přijímat. b) Budu abstinovat. c) Omezím. 12. Zakouříte si rádi, když popíjíte alkohol? a) Ano b) Ne 13. Pomáhající profese často vyčerpávají člověka a jeho organismus. Někteří jedinci hledají řešení v alkoholu. Když byste zjistili, že někdo z vašeho okolí v práci má problém s alkoholem? Co byste udělali? a) Nic, nepletu se do cizích záležitostí. Je to přeci jeho/její život. b) Snažil/a bych se dotyčnému člověku pomoci vlastními silami (Poradit mu. Vysvětlit, proč je léčba důležitá. Donutit ho přemýšlet nad zahájením léčby...). c) Řešil/a bych to s kolegy, který, důvěřuji. d) Nahlásil/a bych to nadřízenému. Nechal/a bych to na něm, jaké opatření by stanovil. 14. A kdybyste jste zjistili, že takový problém máte vy samotní. Jak byste se zachovali? a) Tajil/a bych to a snažila bych se problém vyřešit sám/sama. b) Neřešil/a bych to, je to přeci můj život. Můžu si dělat co chci. c) Svěřil/a bych se kolegovi, kterému důvěřuji. d) Svěřil/a bych se nadřízenému a vysvětlil/a bych mu, jaký mám problém a požádal/a bych o pomoc. 15. Co si myslíte o léčení alkoholu? a) Terapie závislému stejně nepomůže. Dříve nebo později opět spadne do závislosti na alkoholu. b) Terapie závislému pomůže v případě podpory jeho okolí (rodiny, přátel, kolegů...) a chuti i motivaci žít zdravým způsobem dál svůj život.
c) Terapie závislému pomůže vždycky a záleží jen na něm, jestli se chce vyléčit. Na blízkém okolí nezáleží. Demografické otázky: Fakulta: Pohlaví: Kolik je Vám let? Vaše poznámky a připomínky k dotazníku: Příloha č. 2 DOTAZNÍK CAGE 1) Cítili jste někdy potřebu své pití snížit? 2) Dráždila Vás někdy kritika vašeho pití? 3) Měli jste kvůli pití pocity viny? 4) Pili jste někdy po ránu, abyste se probrali? Vyhodnocení 3 a 4 kladné odpovědi znamenají vysokou míru pravděpodobnosti, že je člověk na alkoholu závislý. 2 kladné odpovědi znamenají podezření, že by se o závislost mohlo jednat, zejména jedná-li se o ženu. 1 kladná odpověď má být podnětem pro další lékařská vyšetření (Nešpor, 1999).
Příloha č. 3 AUDIT- TEST PRO ZJIŠTĚNÍ PORUCH ZPŮSOBENÉ ALKOHOLEM Z možností, které se Vám nabízejí jako odpovědi, zvolte tu, která se nejvíce přibližuje skutečnosti. Zakroužkujte číslice v závorce příslušející této odpovědi. V testu se používá pojem „standardní sklenice“. Standardní sklenicí se rozumí v této verzi dotazníku půl litru 12° piva, 2 „deci“ přírodního vína nebo 0,05 l („půldeci“) destilátu. Otázky 1–8. se týkají posledních 12 měsíců.
1) Jak často pijete nápoje obsahující alkohol včetně piva? 0: Nikdy 1: Jednou za měsíc a méně 2: 2-4x za měsíc 3: 2-3x týdně 4: 4x nebo více za týden 2) Kolik standardních sklenic vypijete během typického dne, kdy pijete? (Jedna standardní sklenice odpovídá půl litru 12 stupňového piva, 2 „deci“ vína nebo „půldeci“ destilátu.) 0: Nejvýše 1 1: 1,5 až 2 2: 2,5 až 3 3: 3,5 až 3 4: 5 a více 3) Jak často vypijete 3 nebo více standardních sklenic při jedné příležitosti? (Jedna standardní sklenice odpovídá půl litru 12° piva, 2 „deci“ vína nebo „půldeci“ destilátu.) 0: Nikdy 1: Méně než jednou za měsíc 2: Jednou za měsíc 3: Jednou za týden 4: Denně nebo téměř denně 4) Jak často jste během posledních 12 měsíců zjistil, že nejste schopen přestat pít, když jste začal? 0: Nikdy 1: Méně než 1x za měsíc 2: 1x za měsíc 3: 1x týdně 4: Denně nebo téměř denně
5) Jak často jste kvůli pití během posledních 12 měsíců neudělal to, co se od Vás běžně očekávalo? 0: Nikdy 1: Méně než 1x za měsíc 2: 1x za měsíc 3: 1x za týden 4: Denně nebo téměř denně 6) Jak často jste během posledních 12 měsíců potřeboval hned ráno sklenici alkoholického nápoje (počítá se i pivo), abyste mohl fungovat po předchozím vydatném pití? 0: Nikdy 1: Méně než 1x za měsíc 2: 1x za měsíc 3: 1x za týden 4: Denně nebo téměř denně 7) Jak často jste měl během posledních 12 měsíců pocity viny nebo výčitky svědomí kvůli pití? 0: Nikdy 1: Méně než 1x za měsíc 2: 1x za měsíc 3: 1x za týden 4: Denně nebo téměř denně 8) Jak často během posledních 12 měsíců jste nebyl schopen si vzpomenout, co se dělo předchozí večer, protože jste pil? 0: Nikdy 1: Méně než 1x za měsíc 2: 1x za měsíc 3: 1x za týden 4: Denně nebo téměř denně
9) Byli jste vy nebo byl někdo jiný zraněn v důsledku vašeho pití? 0: Nikdy 1: Ano, ale ne v posledních 12 měsících 2: Ano, během posledních 12 měsíců 10) Byl někdo z příbuzných nebo přátel, lékař nebo sociální pracovník znepokojen vašim pitím a navrhoval, abyste pití omezil nebo pít přestal? 0: Nikdy 1: Ano, ale ne v posledních 12 měsících 2: Ano v posledních 12 měsících Vyhodnocení Sečtěte zakroužkovaná čísla. Součet 0 až 7: Doporučuje se pacienta informovat (např. ho povzbudit, ho aby v opatrném vztahu k alkoholu pokračoval). Součet 8 až 15: Doporučuje se jednoduchá rada pití omezit nebo abstinovat. Součet 16 až 19: Doporučuje se jednoduchá rada pití omezit nebo abstinovat a dále poradenství a sledování pacienta. Součet 20 až 40: Doporučuje se odeslání k vyšetření a další léčbě ke specialistovi. Vyšší hodnoty v otázkách č. 1) až 3) svědčí pro nebezpečné pití, vyšší hodnoty v otázkách 4) až 6) svědčí pro závislost na alkoholu a vyšší hodnoty v otázkách 7) až 10) svědčí pro škodlivé pití alkoholu (Nešpor, 1999). Příloha č. 4 SEZNAM ADRES ODBORNÉ POMOCI PRO ZÁVISLÉ NA ALKOHOLU Oddělení pro léčbu závislostí VFN Apolinářská 4 Praha 2, 128 00 Tel: 224 96 82 25 fax: 224 96 82 19 Detox: 224 96 82 00
Psychiatrická nemocnice v Kroměříži Havlíčkova 1265 767 40 Kroměříž .Tel: 573 314 111 E-mail:
[email protected] Vojenská nemocnice Olomouc Sušilovo náměstí 5 771 11 Olomouc Tel: 973 407 005 / 007 / 037 PL Štenberk Olomoucká 1848/173 785 01 Šternberk Tel: 585 085 213,727919533 – Oddělení muži 585 085 214,727874189 – Oddělení ženy 585 085 231,727919529 – Dolečovací oddělení Psychiatrická léčebna Červený Dvůr – Terapeutická komunita Červený Dvůr 1 Český Krumlov 381 01 tel. 380 739 131 fax 380 309 140 Terapeutická komunita Psychiatrická nemocnice Marianny Oranžské Ves Bílá Voda 1, 790 69 Bílá Voda Tel: 584 414 156
Anonymní alkoholici P - centrum AA Lafayettova 9 772 00, Olomouc Tel: Patrik 724365222 Al anon Na Poříčí 16, Praha 1 každou neděli 17:30 Kontaktní osoba: Helena tel. 602 621 117, Veronika tel. 608 313 787, email:
[email protected] Denní psychoterapeutické sanatorium „Ondřejov“ , Oddělení pro léčbu závislosti Klánova 62, Praha 4 - Hodkovičky E-mail:
[email protected] Tel.: 241 442 793 Mobil: 775 707 004 MUDr. Jarmila Šmoldasová, Psychiatrická ambulance, alkoholicko-toxikologická poradna, Lafayettova 47/9 779 00 Olomouc tel.:585 221 983, 585 854 618. Příloha č. 5 Schéma č. 1. 12 Kroků Dvanáct kroků AA je řada zásad duchovní povahy, které v případě, že se uskutečňují jako způsob života, mohou potlačit posedlost pitím a umožnit trpícímu stát se znovu šťastným a užitečným plnohodnotným člověkem. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše životy se staly neovladatelné. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sebe samých. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb. Byli jsme zcela připraveni k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady. Pokorně jsme Ho požádali, aby naše nedostatky odstranil. Sepsali jsme listinu všech lidí, kterým jsme ublížili a dospěli jsme k ochotě jim to nahradit. Provedli jsme tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolila, s výjimkou kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo. 10. Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a když jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali. 11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme Ho chápali
my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání Jeho vůle a síly ji uskutečnit. 12. Výsledkem těchto Kroků bylo, že jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech. (http://www.anonymnialkoholici.cz)
Schéma č. 2. 12 tradic Dvanáct tradic AA se týká života samotného společenství AA. Jde o prostředky, jejichž pomocí AA udržují jednotu společenství, vycházejí se světem okolo, žijí a rozvíjejí se. 1.
Anonymita je duchovním základem všech našich tradic, navždy nám připomínající abychom dávali přednost principům před osobnostmi.
2. 3.
Naše společné blaho by mělo být na prvním místě, osobní uzdravení závisí na jednotě AA. Pro účely naší skupiny je jedinou autoritou milující Bůh, tak jak se projevuje sám v našem skupinovém svědomí. Naši vedoucí představitelé jsou pouze spolehliví služebníci, kteří nám nevládnou. 4. Jediným požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít. 5. Každá skupina by měla být autonomní s výjimkou případů, které ovlivňují ostatní skupiny nebo AA jako celek. 6. Každá skupina má pouze jediný hlavní účel – předávat naše poselství alkoholikovi, který stále trpí. 7. Skupina AA by nikdy neměla podporovat ani financovat jakékoliv příbuzné zařízení nebo podnik stojící mimo AA, ani mu propůjčovat jméno AA, aby nás problémy peněz, majetku a prestiže neodváděly od našeho hlavního účelu. 8. Každá skupina AA by měla být plně soběstačná a odmítat příspěvky z vnějšku. 9. Anonymní alkoholici by měli vždy zůstat neprofesionální, avšak naše služební střediska mohou zaměstnávat potřebné pracovníky. 10. AA jako takové by nikdy nemělo být organizováno, ale můžeme vytvářet služební rady nebo komise přímo zodpovědné těm, kterým slouží. 11. Anonymní alkoholici nemají názory na vnější otázky, proto by jméno AA nemělo být nikdy zataženo do veřejných sporů. 12. Naše vztahy s veřejností jsou založeny spíše na přitažlivosti Programu než na jeho propagaci; my vždy potřebujeme zachovávat osobní anonymitu na úrovni tisku, rozhlasu a filmu. (http://www.anonymnialkoholici.cz)
Příloha č. 6 DENNÍ PROGRAM – PSYCHIATRICKÁ NEMOCNICE V KROMĚŘÍŽI – ODDĚLENÍ 8B (http://www.pomocvzávislosti.cz) Program všedního dne: 06:00
budíček
06:00 - 06:30
osobní hygiena
06:40 - 06:50
rozcvička
07:00 - 07:30
úklid na pokoji, úklid rajonů
07:45 - 08:15
snídaně, výdej léků, příprava na komunitu
08:15 - 08:30
kontrola úklidu rajonů (mimo pátek)
08:30 - 09:00
KOMUNITA
09:00 - 09:45
odchod do činnostní terapie
09:00 - 11:30
činnostní terapie Po – vizita, Čt – primářská vizita, Pá - generální úklid
11:45 - 12:30
oběd a výdej léků
13:00 - 13:50
relaxace při hudbě - Út, Čt – s psychologem oddělení Po, Čt – muži; Út, Pá – ženy
14:00 - 14:50
skupinová psychoterapie – „A“ na klubovně, „B“ TV místnost, „C“ jídelna Pá – osvěta
13:00 - 16:45
St - individuální vycházka do města
15:00 - 15:15
možnost výměny prádla
15:00 - 16:00
vaření a pití kávy na oddělení, vycházka areálem PL Čt - Možnost návštěvy knihovny v areálu PL
16:00 - 16:50
zájmová a sportovní činnost na oddělení, venkovní sportovní aktivity
15:00 - 16:50
osobní volno
16:00 - 21:30
A-klub, každý poslední čtvrtek v měsíci
17:00 - 17:30
Po - písemná zkouška z osvěty, St – samořídící skupina Út, Čt, Pá četba z knihy
17:30 – 17:50
Po, St - cvičení při hudbě ženy Út, Čt - cvičení muži Pá – písemná práce ze samostudia Alkoholismu
18:00 - 18:30
večeře a výdej léků
18:30 - 18:50
úklid na pokoji, úklid rajonů, osobní hygiena
19:15 - 19:30
kontrola úklidu rajonů
19:30 - 20:00
sledování televizních novin, možnost posilovny
od 20:00
možnost klidu na lůžku
19:30 - 22:00
osobní volno
20:00 - 20:50
povinné malé psychoterapeutické skupiny
20:00 - 22:00
večerní skupinový program dle týdenního plánu vytvořeného pacienty - sledování TV, DVD.
20:00 - 21:30
Čt – povinný večer bez televize
Od 22:00
večerka (v pátek a sobotu možnost prodloužené večerky)
ANOTACE Jméno a příjmení:
Bc. Jana Culková
Katedra:
Antropologie a zdravovědy
Vedoucí práce:
MUDr. Milada Bezděková Ph.D.
Rok obhajoby:
2014
Název práce:
Problematika alkoholismu u vysokoškoláků
Název v angličtině:
The problem of alcoholism among college students
Anotace práce:
Klíčová slova:
Anotace v angličtině:
Klíčová slova v angličtině:
Teoretická část zahrnuje poznatky o alkoholu a jeho pozitivní i negativní dopad na náš organismus. Obsahem rozsáhlé kapitoly alkoholismus je rozvoj závislosti a její důsledky odrážející se v životě závislého, dále léčba alkoholismu, která definuje její různé možnosti a následně životní styl závislého po absolvované léčbě. Zakončení je věnováno prevenci alkoholismu a nejnáročnějšímu věkovému období . Praktická část je zaměřena na dotazníkové šetření u respondentů pedagogické fakulty, jehož výsledky byly vyhodnoceny pomocí tabulek a grafů. alkohol, pozitivní účinky alkoholu, zdravotní následky v požívání alkoholu, alkoholismus, závislost, léčba alkoholismu, životní styl, prevence, nejnáročnější věk The theoretical part includes knowledge about alcohol and its positive and negative impact on our bodies. The content of this extensive chapter is the development of alcoholism addiction and its consequences, as reflected in the life of the addict further treatment of alcoholism, which defines the various options and then dependent lifestyle after treatment. Completion is dedicated to the prevention of alcoholism and the age period demanding age. The practical part is focused on survey respondents faculties of education, the results of which were evaluated using tables and graphs. Alcohol, positive effects of alcohol, health effects in alcohol use, alcoholism, addiction, alcoholism treatment, lifestyle, prevention, demanding age
Přílohy vázané v práci:
Příloha č. 1 Dotazník do diplomové práce Příloha č. 2 Dotazník CAGE pro zjišťování závislosti na alkoholu Příloha č. 3 AUDIT–Test pro zjišťování poruch způsobené alkoholem Příloha č. 4 Seznam adres odborné pomoci pro závislé na alkoholu Příloha č. 5 Schéma č. 1 12 Kroků AA, Schéma č. 2 12 Tradic AA Příloha č. 6 Denní program psychiatrická nemocnice v Kroměříži – oddělení 8B
Rozsah práce:
117
Jazyk práce:
český jazyk
