VLIV ALKOHOLISMU NA SOCIÁLNÍ VZTAHY JEDINCE

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

VLIV ALKOHOLISMU NA SOCIÁLNÍ VZTAHY JEDINCE Bakalářská práce

Brno 2006

Vedoucí práce :

PhDr. Mgr. Tomáš Čech, Ph.D.

Vypracovala :

Veronika Doleželová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

V Brně dne 13. 4. 2006

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce PhDr. Tomáši Čechovi, Ph.D. za užitečné rady, pomoc a trpělivost při psaní této práce.

Dále bych chtěla poděkovat MUDr. Jiřímu Pokorovi, primáři oddělení pro léčbu

alkoholismu a toxikománie, za praktické rady a umožnění realizace výzkumu na jeho oddělení v Psychiatrické léčebně v Brně Černovicích. 3

Obsah Úvod ………………………………………………………….……….…..….7 1. Alkoholismus ……………………………………………………………...8 1. 1 Základní faktory vzniku ………………………………………….….…..9 1. 2 Příčiny požívání alkoholických nápojů…………………………….……11 1. 3 Vývoj závislosti…………………………………………………….……11 1. 4 Typologie abúzu alkoholu……………………………………………….15 1. 4. 1 Typ alfa……………………………………………………………….15 1. 4. 2 Typ beta ………………………………………………………………15 1. 4. 3 Typ gama……………………………………………………………..16 1. 4. 4 Typ delta……………………………………………………………...16 1. 4. 5 Typ epsilon……………………………………………………………16 1. 5 Rozlišení abúzu alkoholu………………………………………………..17 1. 5. 1 Symptomatický abúzus ………………………………………………17 1. 5. 2 Systemický abúzus……………………………………………………17 1. 5. 3 Juvenilní stylismus……………………………………………………18 1. 6 Závislost a ženy…………………………………………………………18 1. 7 Kdo se snadněji stane alkoholikem……………………………………..19 1. 8 Sociální problematika alkoholismu …………………………………….20 4

1. 8. 1 Sociokulturní faktory při vzniku alkoholismu……………………….20 1. 8. 2 Religiózní vlivy………………………. ……………………………..20 1. 8. 3 Epochální vlivy………………………………...…………………….21 1. 8. 4 Povolání a sociální vrstva…………………………………………….21 1. 8. 5 Rodinné vlivy…………………………………………………………21 1. 8. 6 Sociální důsledky alkoholismu………………………. ………………21 1. 9 Intervence……………………………………………………………….21 1. 9. 1 Dříve než léčba začne………………………………………………...21 1. 9. 2 V čem spočívá léčba………………………………………………….22 1. 9. 3 Ústavní léčba………………………………………………………....23 1. 9. 3. 1 Koncepce ústavní léčby……………………………………………23 1. 9. 3. 2 Metody ústavní léčby………………………………………………24 2. Závislost na alkoholu a rodina…………………………………………..27 2. 1 Rodina a problémy partnerských vztahů………………………………..27 2. 2 Děti z rodin se závislým rodičem……………………………………….29 2. 3 Rozdíly mezi rodinami se závislým mužem a závislou ženou………….31 2. 4 Typické reakce dětí na závislost rodičů…………………………………32 2. 5 Sociální a vývojová prosperita dětí z rodin se závislým rodičem….…...33 2. 6 Následky závislosti člena rodiny na rodinu…………………………….33 3. Výzkumná část…………………………………………………………..35

5

3. 1 Cíl výzkumu…………………………………………………………….35 3. 2 Dílčí úkoly výzkumu……………………………………………………35 3. 3 Výzkumný vzorek………………………………………………………35 3. 4 Metody a metodologie………………………………………………….36 3.5 Průběh šetření……………………………………………………………36 3. 6 Zpracování výsledků……………………………………………………37 3. 7 Závěry výzkumné části…………………………………………………45 Závěr………………………………………………………………………...47 Literatura…………………………………………………………………..48 Resumé / summary…………………………………………………………49 Přílohy……………………………………………………………………....50

6

Úvod Téma své bakalářské práce jsem si vybrala na základě své dlouhodobé praxe na oddělení pro léčbu alkoholismu a toxikománie, kde mě velmi zaujaly metody, podle nichž se v léčbě postupuje a mnohé osudy lidí, kteří se zde podrobují protialkoholní léčbě.

O tuto problematiku jsem se začala zajímat blíže a absolvovala jsem tzv. kolečko protialkoholní léčby, do kterého se zahrnuje záchytná stanice, detoxifikační oddělení, koedukované oddělení pro léčbu alkoholismu a toxikomanie a oddělení pro muže protial-

koholní a protitoxikomanické včetně ochranných léčení AT, léčení AT na soudní rozhodnutí a doléčování psychických poruch s otevřeným režimem.

Nejdříve se zabývám alkoholismem obecně, jeho základními faktory, příčinami vzni-

ku, vývojem závislosti, jejími stádii i typy. Zmiňuji se také o terciární prevenci a intervenci. Následně se také věnuji rozdílu mezi závislostí ženy a závislostí muže.

Dále se ve své práci zabývám tím, jaký vliv má alkoholismus jednoho z členů rodiny

na chod rodiny, funkci rodiny a jaké následky bude mít na dítě vyrůstající v této rodině. A jaký vliv má alkoholismus na sociální vztahy obecně.

Pro svou výzkumnou část jsem si zvolila kvalitativní metodologii, která nejvíce vyhovovala mým požadavkům. Pracuji s metodou strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami. Všechny důležité poznatky, fakta a informace shromažďuji na protialkoholním oddělení v Psychiatrické léčebně v Brně v Černovicích.

7

1. Alkoholismus Mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy návyku patří alkoholismus. Samozřejmě že

ne každé požívání alkoholických nápojů lze nazvat alkoholismem. O něm lze hovořit

tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma. To je však definice příliš široká. Jiné měřítko bude na požívání

alkoholu v zemích, kde jsou vinařské oblasti a konzumace alkoholu patří k běžné

stravě (např. Anglie, Francie) a jiné měřítko v zemích, kde vinařské oblasti nejsou. To však neznamená, že alkohol by poškozoval v jedné zemi víc a v druhé méně.

Z hlediska medicínského se obvykle rozlišuje úzus, který znamená požívání alkoholu

při různých společenských příležitostech nebo jako doplněk jídla. Alkohol je požíván

v takových dávkách, které nemají podstatnější vliv na psychickou a fyzickou činnost

člověka, jde tedy o pití alkoholu v takovém množství a takových časových intervalech, že se nevytváří závislost.

Dalším stupněm je abúzus, který je již charakterizován jako zneužívání nebo nadměrné užívání nebo užívání v nevhodnou dobu a v nevhodném množství. V roce 1969 ex-

perti Světové zdravotnické organizace charakterizovali abúzus jako trvalé nebo řídce

se vyskytující nadměrné zneužívání drog neslučitelné s přijatelnou lékařskou praxí

nebo nesouvisející s ní. Ale ani v tomto případě se nemusí vždy vytvářet závislost na alkoholu. Může jít sice o časté pití alkoholu, ale v menších dávkách, takže nedochází k opilosti ani podnapilosti. Jestliže je alkohol zneužíván v nadměrném množství a pravidelně, dochází po různě dlouhé době k vytvoření závislosti.

Příčinou požívání alkoholických napojuje je etylalkohol, který patří mezi psychotropní látky, tj. takové, které výrazně ovlivňují vyšší nervovou činnost člověka. Mimo to má i

účinky periferní. Rozlišujeme tedy dvě základní formy působení alkoholu na lidský organismus: a to akutní a chronickou.

Akutní působení se obvykle projevuje prostou opilostí. Dochází k akutní intoxikaci al-

koholem a její průběh závisí na množství požitého alkoholu, tak i na individuální sná-

šenlivosti. Ta se může měnit i podle aktuálního psychického a fyzického stavu jedince. 8

Závisí na momentální dispozici či indispozici organismu. Počátečním projevem prosté opilosti je euforie – uvolená a povznesená nálada, zvýšená aktivita. Ne u každého mu-

sí být stejná počáteční fáze, jsou lidé, kteří i po lehkém napití alkoholu upadají do depresivní nálady. Periferní účinek alkoholu se projeví zrychlením pulsu, rozšířením cév

– dochází k zarudnutí obličeje, uvolňuje se větší množství tepla. V dalším průběhu se

snižuje kritičnost, což souvisí se sklonem k navazování známostí, k rozhovoru s neznámými lidmi, k vyzrazování různých intimností z vlastního života – nadměrná sdíl-

nost. Zvyšuje se sebejistota. Později se intoxikace prohlubuje. Pro toto období bývá typické střídání nálad : z veselosti dochází k pláči nebo naopak, jindy se projevuje agre-

sivita. Je narušena schopnost rozpoznat meze společenských konvencí, může docházet

k netaktním a agresivním projevům. Zůstává však spojení se skutečností, je zachováno vnímání okolí.

Při těžší opilosti dochází ke vzniku „alkoholových okének“. Postiženému na určitou

dobu „vypadne“ paměť. V takových případech se hovoří o komplikované opilosti.

Akutní otrava alkoholem může v krajních případech končit smrtelně. Stupeň akutní otravy alkoholem (tj. stupeň opilosti) závisí nejen na množství požitého alkoholu, na

době, za kterou byl alkohol vypit, ale i na individuální snášenlivosti – toleranci, na momentální duševní a tělesné kondici.

Stupeň intoxikace alkoholem se zjišťuje klinicky (neurologické a interní vyšetření) a zjišťování hladiny alkoholu v krvi. Jednoduchou zkouškou je zkouška dechová.

Zkouška je průkazná, když je negativní. Při zbarvení vzniká podezření na požití alko-

holu, není však důkazem o požití alkoholu. Uvádí se, že hladině alkoholu v krvi do 1,5

promile odpovídá lehká opilost. Od 1,5 do 2,5 promile alkoholu v krvi hovoříme o středně těžké opilosti, nad 2,5 promile jde o opilost těžkou (Janík, Dušek, 1990, s. 58-62).

1. 1 Základní faktory vzniku závislosti U výrazných průběhů vedoucích k závislosti je to s velkou pravděpodobností

genetická transmise. Výrazným faktorem se ukazují být i biochemické zvláštnosti organismu. Dalšími důležitými faktory jsou :


osobnostní struktury postiženého, 9






prostředí a tolerantní postoj společnosti, droga a její dostupnost, podnět – startér.

Rozhodujícími prvky v dynamice vývoje závislosti jsou dva mechanismy, typicky se měnící v jednotlivých stádiích vývoje. Jsou to tolerance a kontrola.

Lidský organismus reaguje typicky na určitou hladinu alkoholu v krvi. Při často opakovaném příjmu alkoholu je k dosažení určitého typického stavu potřeba stále většího množství. Tento jev nazýváme tolerancí.

Tolerance organismu se mění vlivem drogy a je ve svém stoupajícím trendu typickým

projevem přizpůsobování tělesného metabolismu nové látce. Postupně může

organismus tolerovat takové množství, které by pro něj na začátku znamenalo ohrožení života. Tolerance se v terminálním stadiu opět snižuje, avšak zpět do výchozí úrovně se již nevrací.

Kontrola je schopnost kriticky a reálně vyhodnocovat situaci z hlediska potřeb a povinností osobních a společenských. Tuto schopnost ovlivňuje alkohol již při hladině 0,4 – 0,6 promile v krvi.

Interakce mezi změněnou kontrolou a zvýšenou tolerancí pak vede k nutnosti trvalého zřeknutí se alkoholu nebo drogy. Změna v kontrole tvoří podstatu poruchy organismu

a chorobného stavu bez možnosti vyléčení – lze dosáhnout pouze zdraví bez odstranění základní poruchy.

Největším problémem je v současné době společenská tolerance následků alkoholické

intoxikace. Významnou roli sehrává přetrvávající postoj k léčbě jako k léčbě neúčinné, a tím zbytečné (Keller, Pecinovská a kol., 1996, str. 12 – 14).

10

1. 2 Příčiny požívání a zneužívání alkoholu Alkoholické nápoje se pijí často jako doplněk jídla a v některých zemích jde o ustálený zvyk. Alkoholické nápoje doprovázejí různé společenské zvyklosti a setkání, jindy je alkohol vědomě vyhledáván jako droga. Přechod od požívání alkoholu k jeho

zneužívání je často pozvolný, nenápadný. Rozlišujeme sociální, společenské příčiny alkoholismu a příčiny individuální.

Ze společenských příčin můžeme jmenovat především nedostatečnou připravenost

lidí i institucí na správné trávení volného času. Volný čas je tráven v restauracích a

doprovázen konzumováním alkoholu, což se stává zvlášť v posledních letech závažným problémem u mladých lidí. Mezi

individuální příčiny patří důsledky

nepříznivého rodinného života,

nepříznivých zážitků jak aktuálních, tak zážitků z dětství, výskyt zneužívání alkoholu u nejbližších rodinných příslušníků. Častěji se setkáváme s pitím alkoholu u jedinců

z rodin alkoholiků. Další příčinou může být individuální zkušenost, že některé nepříjemné psychické stavy se zlepší malou dávkou alkoholu – při úzkostech, nezdarech, napětí, mimořádných životních událostech, kdy alkohol je pokládán za jakousi oporu. Nezřídka se setkáváme ve filmech, v televizi, s tím že filmoví hrdinové řeší své problémy alkoholem, což je pochopitelně příkladem pro širokou veřejnost.

Člověk se alkoholikem nerodí, ale stává se jím. Proto je důležitá prevence v boji proti alkoholismu. Spočívá jak v řešení příčin společenských, tak individuálních. Sdělovací

prostředky věnují problematice alkoholismu stále více prostoru, do boje proti alkoholismu se zapojují i společenské organizace, podniky a instituce. Často je jejich forma boje nedůsledná a formální. Alkohol je bohužel významným obchodním artiklem a výrazně se podílí na zisku potravinářského obchodu. (Janík, Dušek, 1990, str. 68 – 70).

1. 3 Vývoj závislosti Příčiny toho, proč u některých lidí vzniká závislost na alkoholu a jiní pijí bez

problémů celý život, mohou být jednak vnitřní (psychologické, biologické), jednak vnější (sociální). Biologické příčiny se obvykle uplatňují prostřednictvím psychologic11

kých mechanismů, přičemž usměrňují neuropsychotropní účinky alkoholu tak, že

zvyšují pravděpodobnost opakovaného pití. Sociogenní příčiny se uplatňují v prostředí, kde je pití alkoholu běžné či dokonce vynucované.

Dlouhodobé nadměrné pití, ať jsou příčiny jakékoliv, způsobuje adaptaci buněk organismu na trvalý přívod alkoholu. Jejím důsledkem je snížená odpověď na původně účinnou dávku – vzrůst tolerance – ten vede k stupňování dávek a později k rozvoji syndromu odnětí drogy při přerušení pití. Toto je základ bludného kruhu choroby.

Rychlost vypěstování závislosti úzce souvisí s dispozicemi jedince, věku při začátku pití a způsobu zneužití alkoholu. Čím větší dispozice člověk má, čím mladší začne

pravidelně pít a čím dříve začne užívat alkohol jako drogu, tím rychleji závislost vzniká. Pokud začne pravidelně pít člověk vybavený vrozenou dispozicí, projeví se u něj závislost obvykle do 35 let věku.

Vývojová stádia závislosti (podle Jellineka in Keller, Pecinovská aj., 1996, s. 15-19) 1. stadium : iniciální, počáteční Během tohoto stádia se budoucí pacient navenek neliší svým pitím od svého okolí a

společenských norem. Jen on sám by mohl tušit, že pije kvůli psychotropním účinkům alkoholu, protože se pod jeho vlivem cítí mnohem lépe, než střízlivý. Pije stále častěji, jeho tolerance roste a s ní i dávka nutná k „vyřešení problému“.

V tomto stadiu tedy budoucí pacient pije proto, že neumí jinak řešit svůj problém.

Pokud najde řešení problému – třeba s pomocí manželské poradny – omezí většinou své pití. Je však pravděpodobné, že na další problémy bude reagovat pitím. 2. stadium : prodromální, varovné Rostoucí tolerance způsobuje, že k vyvolání příjemného pocitu je nutná vyšší hladina alkoholu v krvi, jež je stále blíže hladině, která se již projevuje zřetelnou opilostí. S

„hladinkou“ se adept závislosti cítí „ve formě“, proto vyhledává příležitosti k pití.

Uvědomuje si, že jeho pití může být nápadné a začíná se za své počínání stydět. Proto je citlivý na jakoukoliv zmínku o alkoholu, své pití skrývá a v intoxikaci se maximálně 12

kontroluje. Okolí tedy nadále nic nepozoruje, ale on se díky maximálnímu psychické-

mu vypětí může i po menší dávce etanolu dostat do okénka. To dále, vedle nechtěných opilostí a tajného pití, prohlubuje pocit viny. Rostoucí pocit viny vyvolává v postiženém odhodlání vypořádat se s alkoholem a ovládnutí účinků alkoholu se pro něj stává prestižní záležitostí. Tato snaha uvede do pohybu kolotoč vedoucí k závislosti.

Druhé stadium je hranicí možnosti řešit situaci kontrolovaným pitím a vyřešením původních problémů.

První a druhé stádium je hranicí možnosti řešit situaci kontrolovaným pitím a vyřešením původních problémů.

První a druhé stadium závislosti řadíme ještě do předchorobí, nejedná se ještě o chorobu v pravém slova smyslu. Ve chvíli, kdy se k příznakům druhého stádia přidruží okénka, je to neklamná známka toho, že končí 2. stadium a začíná 3. stadium – tedy vlastní nemoc.

3. stadium : krucinální, rozhodné V tomto stadiu ještě roste tolerance. Pacient snese vysoké dávky alkoholu, aniž by na

něm byla patrná intoxikace. Postupně však dochází k tomu, že hladina, kterou vnímá jako příjemnou, už prakticky splývá s hladinou, kdy je zřetelně opilý. Pacient se stále častěji, byť nerad, opíjí v marné snaze napít se a přitom se neopít, přestat včas.

To je však již nemožné, neboť došlo k jevu, který nazýváme změna kontroly pití. Alkohol se již stal součástí základních metabolických dějů a změnila se reakce organismu na určitou dávku.

Někdy nedochází k tomu, že každé napití končí opilostí. Mluvíme proto pouze o změně, nikoliv o ztrátě kontroly v pití. Zůstává zde však paradoxní reakce, kdy každé pití nekončí opilostí, což je pro postiženého falešným důkazem toho, že situaci zvládá, a tím i povzbuzením k dalším snahám pít s kontrolou.

Rostoucí frekvence zjevných opilostí vede k narůstání konfliktů s okolím. Postižený

na ně reaguje budováním racionalizačního systému – systému zdůvodnění, jímž svému

okolí i sobě vysvětluje a omlouvá své pití. Získávání drogy, její ukrývání a systém 13

zdůvodňování a výmluv, proč drogu potřebuje, postupně vyžaduje stále více jeho času a stává se středem vesmíru postiženého – mluvíme o alkoholocentrickém chování. Upadají jeho zájmy a koníčky, přestává stačit na své povinnosti.

Stále roste pocit viny, začíná se měnit jeho osobnostní struktura, manifestují se negativní stránky osobnosti. Dosud spolehlivý a čestný člověk lže, neplní sliby,

podvádí, je zlý. To jen prohlubuje pocit vlastní ubohosti, pacient se uzavírá do svého vnitřního světa. Roste vztahovačnost, zoufalá snaha nenechat na sobě poznat, jak je na

tom zle, provokuje neustálou kontrolu toho, co si myslí okolí. Tato vztahovačnost jen stupňuje konflikty s okolím, zejména tím nejbližším.

Droga je již tak důležitá, že pacient přestává být vybíravý ve značce, pije co je

dostupné, jen když je v tom alkohol. V tuto dobu již většina pacientů zanedbává správnou výživu, což přispívá ke zhoršování jejich zdravotního stavu.

Tlak okolí leckdy donutí pacienta i dlouhodobě abstinovat. Tuto abstinenci však paradoxně nevnímá jako důkaz toho, že může abstinovat, ale jako důkaz toho, že může ještě pít. Pokusy o abstinenci zpravidla končí, když povolí tlak okolí.

V tomto stadiu se již objevují zdravotní poruchy, i když většinou nejde ani tak o orgánová poškození, jako spíš o poruchy regulace v celém organismu.

Pití je již projevem choroby a ta má svůj spád, který nemůže zastavit pacient ani jeho okolí bez odborné pomoci. Každé otálení s vyhledáním specializované léčby je zby-

tečným prodlužováním utrpení pacienta i jeho okolí a může způsobit nenapravitelné škody. Bohužel stále ještě mnoho z nich přichází k léčbě s mnohaletým zpožděním.

Většina pacientů v tomto stádiu léčbu nevyhledá a pije dál. Stoupající frekvence opilostí dosáhne stavu, kdy pacient je víc dnů v týdnu opilý, než střízlivý. Tím také končí 3. stadium a přichází stadium poslední. 4. stadium : terminální, konečné Charakteristickým znakem 4. stadia je nepříjemný stav po vystřízlivění, který je pacient „nucen“ léčit další dávkou drogy – tzv. ranními doušky. Pokračuje-li od ranního doušku pití dál, vzniká tah – několikadenní období, během něhož 14

nevystřízliví. Nyní již nezůstává u pití alkoholických nápojů, z nouze pije i technické prostředky, jen když obsahují alkohol.

V důsledku vyčerpání rezerv organismu a poškození jater, již ve 4. stadiu klesá tole-

rance. Objevují se nejrůznější orgánová poškození, ať už jater, nervového systému, cév, ale také duševní poruchy. Nastupuje degradace osobnosti, úpadek, kdy jediným

požadavkem na život je získání drogy. Tu už pacient upřednostňuje před nejzákladnějšími životními hodnotami, jako je péče o dítě, o sebe, profesi, atd. Nastupuje stav, kdy už to nejde bez drogy,ale ani s drogou. Většinou až v této fázi hledá postižený pomoc, někdy až po pokusu o sebevraždu.

Ve 3. či 4. stádiu může kdykoliv dojít k chronifikaci choroby, kdy se následky abúzu stanou trvalými, neodstranitelnými – vzniká chronické stádium závislosti na alkoholu.

1. 4 Typologie abúzu a závislosti 1. 4. 1 Typ alfa Představuje občasné požívání alkoholu. Jde o abúzus v souvislosti s vnitřními

konflikty. Jednotlivec znalý účinku alkoholu čas od času této drogy zneužívá především k odstranění úzkosti, jindy k potlačení tenze, k získání euforie a jako

prostředku usnadňujícího sblížení s druhými lidmi, ať už se to týká větší skupiny nebo jednotlivce. Zjednodušeně vyjádřeno, dotyčný tu a tam pije tak, že je pro své okolí

více či méně nápadný. U tohoto typu není změněna schopnost kontroly v pití, není fyzická závislost, vzniká však zvyšující se snášenlivost vůči alkoholickým nápojům.

Rizika : úrazy a trestné činy pod vlivem větší dávky alkoholu. Z typu alfa může vzniknout a vzniká typ gama. 1. 4. 2 Typ beta Představuje příležitostné požívání alkoholických nápojů v souvislosti s pijáckými

zvyklostmi nebo následkem nedostatku vhodných zájmů ve volném čase. Piják tohoto typu vyhledává často příležitost k pití, aniž se příliš intoxikuje. Jeho motivace je 15

vlastně přání, aby se od jiných neodlišoval a nezůstal tak v izolaci. Není změna

kontroly ani fyzická závislost. Riziko představují dopravní předpisy. Od typu beta je možný přechod k typu delta. 1. 4. 3 Typ gama Představuje již závislost na alkoholu. Během léta trvajícího abúzu (zpravidla 5 – 15

let) dochází k jeho kvalitativním změnám, zřejmě i metabolicky podloženým. Dosáhne-li jednotlivec určité hranice obsahu alkoholu v krvi, nemůže si být jist, že

nebude v abúzu pokračovat až do intoxikace. Charakteristickými znaky tohoto typu je tedy, nespolehlivá, změněná, poruchová kontrola v požívání alkoholických nápojů. Takto závislý jednotlivec je po proběhlé intoxikaci schopen kratší či delší dobu

abstinovat. U tohoto typu je vyjádřena především psychická závislost na alkoholu. Tolerance zpočátku ještě stoupá, nakonec pak klesá. 1. 4. 4. Typ delta Je charakterizován především somatickou závislostí na alkoholu. Jde o neustálou pokračující konzumaci alkoholických nápojů, hladina alkoholu v krvi je trvale udržována a po stránce tělesného zdraví je zde větší riziko poškození než u typu gama, kde jsou charakteristické spíše důsledky v oblasti společenské (rodina, práce, zákon). 1. 4. 5. Typ epsilon Představuje epizodický abúzus se změněnou kontrolou. Jednotlivé typy závislosti na alkoholu (zejména gama a delta) se nevyskytují zdaleka jako „čisté“ : spíše se kombinují, i když jeden nebo druhý typ převládá (Kvapilík, Svobodová a kol., 1985, str. 33-36).

16

1. 5 Rozlišení abúzu alkoholu 1. 5. 1 Symptomatický abúzus Symptomatický abúzus je ve svém vývoji a průběhu určován strukturou osobnosti, popřípadě i psychickou odchylkou, či chorobou. Vede k závislosti s psychogenním

podkladem, někdy se také používá termínu alkoholická toxikomanie. V popředí závislosti na psychogenním podkladu je „vnitřní potřeba“ drogy – má doplnit schopnosti a možnosti. Pro symptomatický abúzus je typické samotářské pití a lze

dávkování alkoholu dle potřeby odstranit, nebo získat určitý fenomén v oblasti

psychiky. Alkoholem lze například získat schopnost promluvit s určitou osobou, potlačit obavy, změnit špatnou náladu v dobrou.

Tato forma se jeví ve svém projevu i neinformovanému pozorovateli jako nepochopitelné, patologické jednání. Doba vývoje závislosti trvá řádově pět let, dle individuálních zdravotních podmínek. Tento typ abúzu je typický pro ženy. 1. 5. 2 Systematický abúzus Systematický abúzus je založen na stereotypu pití alkoholu s rozvíjejícím se pijáckým

chováním a s významným fenoménem časovým. Ve svém terminálním obraze má závislost na sociogenním podkladě, používá se také termínu habituální závislost – etylis-

mus. Návyk a závislost tady vznikají za přispění vnějších faktorů – nejčastěji spole-

čensko – sociálních. Struktura osobnosti a individuální reaktivita, nebo zdravotní odol-

nost, zde hrají podstatně méně významnou roli. Tento typ abúzu reprezentuje mužskou cestu k droze.

V praktickém životě se samozřejmě v čisté formě nevyskytuje ani symptomatická, ani

systematická forma. Vyskytují se tedy ve vzájemné kombinaci a v diagnostice používáme formulace vzniku závislosti převážně na psychogenním, nebo sociogenním podkladě. Z hlediska vývojového má pak význam i abúzus alkoholu v juvenilní formě.

17

1. 5. 3 Juvenilní etylismus Juvenilní etylismus má ve svém krédu brzký začátek, často v dětství, rychlý rozvoj fenoménů abúzu a závislosti, velmi často aktivuje okolo třicátého roku věku do závislosti.

Juvenilní etylismus souvisí do značné míry s etnickými, genetickými a konstitučními

faktory. Faktory sociogenní na úrovni ovlivnění vrstevníky zde sehrávají za-

nedbatelnou roli. Hlavním problémem je opakovaná intoxikace v nízkém věku, často v dětství a raném mladistvém věku. Typická je častá intoxikace a vysoká tolerance. Pokud nedojde k omezení, poměrně brzy se objevují psychoorganické příznaky.

Klinický obraz bývá velmi individuální, dochází k různým kombinacím primárních a

sekundárních příznaků. Vždy však nastává zablokování osobnostního rozvoje. Rozsah

poruchy je opět velmi individuální od neurotických projevů, přes intelektovou retardaci, až k psychotickým projevům. Příznaky chronického poškození se objevují i před třicátým rokem věku.

Juvenilní abúzus se naštěstí v současné populaci vyskytuje vzácně, asi u 1% z ošetřovaných lidí. Tento typ je vázán na etnické faktory, proto je jeho výskyt spíše regionál-

ní. Faktem ovšem je, že počet dětí, které se s alkoholem nebo jinou drogou v dětství setkávají, se zvyšuje a věk, ve kterém se s drogou setkávají, se snižuje.

1. 6 Závislost a ženy Dvacáté století, hlavně pak období po druhé světové válce, přineslo velké změny v postavení ženy ve společnosti. Ruku v ruce s těmito změnami se změnil vztah žen k návykovým látkám. V našich krajích je tradičně návykovou látkou číslo jedna alkohol.

Na začátku našeho století měla žena společenský přístup k alkoholu velmi omezený.

V prvních dvou válečných letech počet pijících žen přijatých k ústavní léčbě narůstal.

V dalších válečných letech došlo k prudkému poklesu, avšak v poválečných letech počet pijících žen opět prudce vzrostl a během dvou let byl jejich počet vyšší než v letech předválečných.

18

Na začátku našeho století připadala jedna pijící a k ústavní léčbě přijatá žena na 20 mužů. V současné době se pohybuje poměr v českých zemích přibližně 1 : 7.

Otázky odlišnosti ve vztahu společnosti k pijícím mužům a pijícím ženám a rozdílnost

mezi vztahem mužů a žen k droze mají své kořeny v dlouhodobém vývoji člověka a jeho kultury.

1. 7 Kdo se snadněji stane alkoholikem Z dlouhodobých studií bylo zjištěno, že mnohem více tíhnou k alkoholu lidé fyzicky

manuálně pracující nebo podnikatelé. Ukázalo se dále, že nekvalitní rodinné prostředí (hádky, agresivita jak verbální, tak i fyzická) bylo u mužů evidovaných pro závislost

na alkoholu častější, než u mužů ostatních. Pokud jde o prognózu vývoje závislosti, bylo potvrzeno, že snížená známka z chování na základní škole je v mírném vztahu

k silnému konzumu v dospělosti. Obecně tedy můžeme říci, že neúměrné požívání

alkoholu se jako nadstavba váže na poruchy chování v dětském věku. Můžeme konkrétněji říct, že jsou ohroženi ti, kteří mají pouhé základní vzdělání a pracují v zaměstnání s minimálními požadavky na vzdělání, přičemž z nich nejvíce jsou

ohrožení stavební dělníci a pracovníci ve veřejném stravování. Mimořádně ohroženou skupinou jsou mladí muži, jejichž otec je závislý na alkoholu. Rodinná zátěž se udává asi na 64% mužských potomků.

Je dlouhodobě prokázáno, že děti z rodin, kde je otec alkoholik mívají v porovnání

s ostatními dětmi dvojnásobný počet úrazů, mnohem více trpí onemocněním horních

cest dýchacích a dokonce pětkrát častěji jsou evidovány v psychiatrickém pracovišti.

Nejčastěji je to však způsobené ne tím, že je jeden z rodičů alkoholik, ale i často tím, že druhý rodič svou roli nezvládá správně a dostatečně. Pravděpodobnost vzniku alkoholismu je u těchto dětí 10× vyšší!

19

1. 8 Sociální problematika alkoholismu 1. 8. 1 Sociokulturní faktory při vzniku alkoholismu Pittman rozlišuje kultury : 1. abstinenční – zákaz jakéhokoliv požívání alkoholu (islám,hinduistické oblasti)

2. ambivalentní – konflikt mezi koexistujícími hodnotovými škálami liberalizace a prohibice v požívání alkoholu (angloamerické země)

3. permisivní – kde je konzum alkoholu dovolen, opilost a patologické jevy jsou odsuzovány (Skandinávie)

4. kultury, které oceňují nejen pití, ale také excesy a patologická pití alkoholu. První dvě jsou podloženy religiosně. Omezování alkoholu je lokální, pití se omezuje na poměrně malý okruh obyvatelstva, je zde vysoký oddíl konfliktních pijáků. Psy-

chické potíže pijáků přináší sebou ztrátu kontroly, naproti tomu chybí návykové kontinuální pití.

V ambivalentních kulturách převažuje pití silnějších nápojů. V permisivních kulturách

je především konzumováno víno nebo pivo. Prototyp jsou románské země, k tomu patří zčásti Rakousko, Švýcarsko, Německo. I zde je třeba rozlišovat země, kde je alkohol konzumován při jídle (Itálie, Španělsko, Řecko) a kde jsou excesy tabuizovány a mezi

zeměmi, kde je liberální postoj k excesům. To platí především pro Francii, která ukazuje nejvyšší spotřebu alkoholu ze západních zemí. Kultury, které oceňují nejen pití, ale také excesy a patologická pití alkoholu se v čisté formě nevyskytují.

1. 8. 2 Religiózní vlivy V USA, kde žijí ve stejných podmínkách různé náboženské společnosti, je u protestantů asi 2krát tolik abstinentů než u katolíků, 3krát více než u Židů.

1. 8. 3 Epochální vlivy

20

Velké vlny pro a proti alkoholu, vedle nich se vyskytují v čase i jiné vlivy, působící na pijácké zvyky subkultur.

1. 8. 4 Povolání a sociální vrstva Povolání s alkoholem pracující inklinují více k alkoholismu. Podobně jsou ohroženi migrující dělníci a zaměstnanci na lodích.

1. 8. 5 Rodinné vlivy Je známo, že alkoholici mají nadprůměrně často mezi rodiči pijáky. Podíl rodinné zátěže kolísá mezi 13 – 49 %. M. Bleuler nalezl v USA, že 50 % alkoholiků mělo

v mládí těsný sociální kontakt s alkoholiky. Pro alkoholiky je obtížné zapojit se do primárních skupin, zejména založit si rodinu, žení se později než nealkoholici.

1. 8. 6 Sociální důsledky alkoholismu Alkoholismem trpí rodina. Rozvod je závěrem dlouho působícího procesu

dezintegrace, který přináší alkoholikovi osamocení a konečné propadnutí alkoholu. I

když zůstává rodina, mění se alkoholikova role : ztrácí pozici autority a živitele. Často dochází k regresivnímu návratu k rodičům. Vztahy k příbuzným a přátelům ochladnou, na jejich místo nastupují povrchní vztahy s méně odpovědnými vztažnými osobami. (Hošek, Fukala, 1971, str. 51-54).

21

1. 9 Intervence 1. 9. 1 Dříve než léčba začne Již jsem uvedla mnohé o problematice změn, k nimž dochází v organismu v důsledku

zneužívání alkoholu. Pokud se ze zneužívání vyvine chorobná závislost a postižený ztratí schopnost svými silami zvládnout cestu zpátky, přichází ke slovu terciární prevence, tedy léčba. Léčba nevede k odstranění poruchy způsobující změnu v kontrole.

Léčba tedy nevede k vyléčení chorobného stavu, ale dosahuje pouze stavu, pro jehož udržení je nutné důsledné a trvalé dodržování bezalkoholní diety – vzdání se konzumo-

vání alkoholických nápojů v jakkoliv i malém množství a trvale po celý život. Tento požadavek je u závislosti jedním z nejobtížněji vytvořitelných předpokladů pro léčbu.

U závislosti chybí velmi důležitý předpoklad pro úspěšné zvládnutí léčby a tím je

nadhled choroby. Jen blízcí rodinní příslušníci znají skutečný rozsah choroby, náhled

nutnosti léčby a s tím úzce související i podnětu vhodné léčby. V tuto dobu je to

skutečný zápas o život člena rodiny, který vyžaduje nekonečnou trpělivost, obětavost a pevný vztah. Ne vždy má závislý to štěstí, že má okolo sebe někoho, kdo těmito vlastnostmi disponuje.

Závislost je tedy choroba mající ve své kolébce nezodpovědnost a neukázněnost, která se vyvíjí postupně, velmi obtížně se léčí a nezřídka končí předčasnou smrtí za dramatických okolností zasahujících především rodinu. Vzhledem k chybějícímu náhledu zůstává na rodině nyní nejtěžší úkol – přesvědčit závislého o nutnosti léčby.

Nucená léčba může být v současné době nařízena pouze soudem v souvislosti s trestným

činem, nebo při hrubém narušování a ohrožování osobní svobody, výchovy dětí apod. K odvykací léčbě tedy může nastoupit pacient pouze po dobrovolném rozhodnutí.

1. 9. 2 V čem spočívá léčba Dosavadní systém se skládal z ambulantní složky ve formě ordinace pro alkoholismus a jiné toxikománie (AT) při psychiatrickém oddělení spádové polikliniky. Toto am22

bulantní zařízení mělo svoji spádovou psychiatrickou léčebnu a ta měla nebo neměla

lůžkové protialkoholní oddělení. Funkčnost a kvalita těchto ordinací a oddělení byla přímo závislá na zájmu lékaře o tento obor. V ambulantní ordinaci AT se buď jednalo jen o vítaný nadúvazek k základnímu platu. Lůžková oddělení buď v léčebně nevznik-

la a pacienti byli přijímáni na uzavřená psychotická oddělení nebo v lepším případě se

vytvořilo při uzavřeném oddělení jakési suboddělení bez výrazně odlišného léčebného programu. Léčba tohoto typu obvykle neměla žádný efekt.

Vedle těchto zařízení byly jak ambulantní ordinace, tak ústavní lůžka v protialkohol-

ních odděleních, která pracovala s komplexním léčebným programem, s komunitou a

především s angažovaným personálem. V těchto případech měla léčba svoji účinnost a natolik výrazné výsledky ve formě zlepšení psychického stavu pacientů, že byli schopni dodržet i dlouhodobě bezalkoholovou dietu – abstinenci.

1. 9. 3 Ústavní léčba Ústavní léčba znamená již dlouhodobý pobyt na nemocničním lůžku, neboť nejkratší smysluplná doba terapie je 4 – 6 týdnů. Je to doba potřebná k detoxifikaci, což je

jednak odstranění drogy z těla (detoxikace), jednak odstranění následků způsobených drogou v organismu, nejčastěji nahrazení alkoholu v metabolismu buňky. Hospitalizace v této délce je vhodná i u chronických forem závislosti jako forma první pomoci

a ochrany zdraví. Ve skutečnosti jde vlastně o přiblížení zdravotního stavu k normě, pro možnost pokračovat v konzumaci alkoholu, nebo jiné drogy.

Nejčastější komplikací tohoto úvodního období po odnětí drogy je některá

z alkoholických psychóz – nejčastěji delirium tremens. Stav pacienta vyžaduje větší či

menší rozsah farmakoterapie a s její pomocí lze dosáhnout navázání kontaktu a

postupně i nosné terapeutické vazby k využití psychoterapie v jejích rozmanitých formách. (Heller, Pecinovská, 1991, str. 83 – 87).

23

1. 9. 3. 1. Koncepce ústavní léčby Způsob léčby vychází z principů terapeutické komunity, v níž je kladen důraz na

všestrannou otevřenou komunikaci a na spoluúčast všech nižších složek, včetně

pacientů, na spolurozhodování k vlastní léčbě. Život v terapeutické komunitě pro alkoholiky má zejména posilovat jejich vůli, vést pacienty k novým zájmům a čin-

nostem, navazovat potřebné stavy přirozené euforie a naučit pacienty vypořádat se s kritickými stavy napětí, frustrace a špatné nálady bez útěku k alkoholu. Režim má

v sobě celou řadu prvků represivních a momentů záměrného vystavování pacientů zvýšené zátěži, jak psychické tak fyzické. Podstatnou částí tohoto režimu je bodovací systém, který představuje kontrolní mechanismus pacientovy léčebné aktivity a i jeho přestupků a je v podstatě vypracován na principu odměn a trestů. Práce v terapeutické komunitě by měla v sobě zahrnovat : o aktivní podíl pacienta na léčení. Pacienti se stávají aktivními účastníky v terapii vlastní i v terapii spolupacientů, přenáší se na ně část zodpovědnosti za ří-

zení stanice i za léčení, sdílí odpovědnost s personálem. Mají svoji samosprávu s určenými pravomocemi a řadu dalších funkcí ve vztahu k provozu oddělení.

o vytvoření

oboustranné

komunikace

ve

všech

úrovních,

horizontálně

i vertikálně, nahoru i dolů. Personál přijímá i vítá kritiku pacientů. Připouští se

větší otevřenost, více možností svobodného projevu v chování pacientů, které má ovšem svoje hranice dané řádem komunity.

o věci týkající se kolektivu jsou předkládány k projednání všem. Závěr se obvykle činí na základě rozhodnutí všech, nebo alespoň většiny, ale terapeutickému týmu musí vždy zůstat právo veta, tedy konečné slovo.

o kolektivnost, spočívá v podporování kontaktů, vztahů a interakce mezi všemi členy. Terapeutická komunita nedává možnost k izolaci jedince.

o sociální učení je učení se přímou zkušeností v sociálních vztazích. K učení dochází přímou konfrontací členů týmu při konfliktech a při pozitivních

jevech, k nimž v životě komunity dochází. Uplatňuje se zpětná vazba, tj. poskytování a přijímání informací o tom, jak působí dané chování na druhé.

24

1. 9. 3. 2 Metody ústavní léčby : o Psychoterapie – cílem je zbavit pacienta návyku na drogu. Nejedná se jen o nápravu deformací způsobených drogou, ale i vypěstování všestranné odolnosti proti droze, umožňující kvalitativně lepší vztah. Nejvíce používaná forma je

psychoterapie skupinová (skupina 8 – 15 lidí), pak kolektivní (práce s celou komunitou), dále pak do této oblasti patří i terapie rodinná a manželská. Indivi-

duální forma kontaktu mezi pacienty a terapeuty je pouze psaní deníku, který se musí psát denně. Obsahem mají být dojmy a pocity, které pacient během dne prožil. Psycholog deníky také denně čte a získává tak zpětnou vazbu v informaci o tom, jak u nemocného probíhá léčebný proces. Individuální psy-

choterapie v pravém slova smyslu, tedy rozhovor pacienta s psychoterapeutem,

se při tomto způsobu léčby vyskytuje pouze výjimečně. Psychoterapie pokračuje i po propuštění, a to doléčováním v socioterapeutickém klubu.

o Léčebný režim (režimová terapie) – tréninkové metody jsou podstatou tzv. režimové

léčby,

přispívající

k reedukaci

pacienta

formou

bodování

jednotlivých aktivit a prohřešků proti detailně stanovenému řádu (řád

i bodování jsou pro zajímavost uvedeny v příloze). Toto bodování má potom

dopad na získání přesně definovaných výhod, např. vycházka k rodině apod. Patří sem také terapie sportovní, kulturní apod. Jednou z jejich nejdůležitějších

složek je vypracovaný bodovací systém, pomocí kterého se průběžně sleduje postoj pacienta k léčbě a jeho náhled na ni. Práva a povinnosti pacienta jsou

zakotveny v domácím řádu oddělení, který je pro všechny závazný. Jsou zde uvedeny všechny aktivity, kterých se každý pacient musí zúčastnit, například

ranní rozcvička, kulturní terapie, denní zpěv. Dále pak ranní a večerní provozní

komunity, velké komunity celého oddělení. Samozřejmá je také účastna psychoterapeutických skupinách, na schůzkách klubu a na přednáškách

z osvěty, jejichž znalost se zkouší a boduje. Povinná je také služba na záchytné stanici. Domácí řád zachycuje celou řadu zákazů a omezení, mezi jinými i omezení kouření, přísnější režim, kterým musí na počátku léčby projít každý

nemocný atd. Jeden celý jeho oddíl je pak věnován odměňování a postihům

za hrubé porušení léčebného řádu, což obojí má dopad zejména na poskytování nebo krácení diagnosticko terapeutických vycházek a výjezdů. 25

o Medikamentózní léčba – na první místě stojí léčba sloužící ke zlepšení

celkového somatického i psychického stavu nemocného, zlepšení jeho

rozvráceného metabolismu, zlepšení jeho jaterních funkcí, dostatečné zásobení jeho organismu vitamíny apod. Vlastní léčba alkoholismu se týká zejména

izolace nemocného od alkoholu a léčba Antabusem (disulfiram). Tato se

provádí tak, že se lék aplikuje v tabletách po 0, 4 gramu na osobu. Před započetím léčby, která se provádí jak v ambulanci, tak v ústavu, musí být pacient řádně vyšetřen interně a pokud nejsou kontraindikace, dostane během

3 – 4 dnů 6 – 8 tablet Antabusu a je takto připraven k provedení disulfiram –

etanolové reakce. Ta probíhá vždy za přítomnosti a dozoru lékaře a to tak, že pacient vypije 15 – 20 gramů alkoholu, což je zhruba jedno 10 stupňové pivo.

Má poznat, že i takto malá dávka alkoholu spolu s disulfiramem vyvolává

nepříjemné reakce a pocity, jako například zarudnutí v obličeji, překrvení

spojivek, zrychlení pulsu, těžký dech, někdy i zvracení, bolesti hlavy atp. V další léčbě se Antabus podává obvykle v dávkách 2 krát 2 tablety týdně po dobu až jednoho roku. Aversivní terapie, je o vytváření podmíněného

zvracivého reflexu na podnět – alkoholu. Pacientu je aplikován Apomorfin

ve stoupajících dávkách od 0, 1 do obvykle 0, 8 ml a po této aplikaci pacienti

čichají, kloktají a vyplachují si ústa alkoholickými nápoji za současného

sugestivního verbálního projevu sestry. Takto se má vypěstovat odpor a eventuálně i zvracivý reflex na alkohol. Namátkově jsou během dne prováděny dechové zkoušky na alkohol.

o Pracovní terapie – tento druh terapie by se mohl řadit k režimové léčbě, ale

vyčleňujeme ji samostatně, protože zaujímá v tomto způsobu léčby důležité

místo. Pacientům na AT oddělení poskytuje žádoucí sociální zařazení, pocit, že jsou prospěšní a platní členové společnosti a že vykonávají zodpovědnou práci, která má navíc význam pro celý ústav. Konkrétně v Psychiatrické léčebně

v Černovicích se podílejí na stavbě nových pavilonů a při adaptacích léčebny. Ti, kteří nejsou schopni fyzické práce, mají mít zajištěnu práci na oddělení.

Peněžní odměny neexistují, pacientská snaha v pracovní terapii je hodnocena pouze bodovacím systémem, což má ale pochopitelně vliv na jejich pozdější

výhody. Provádí se denně, v dopoledních hodinách a jen výjimečně mají pacienti možnost pracovat dopoledne i odpoledne. Práce probíhá pod dohledem 26

pracovníků terapeutů, kteří za nemocné přebírají plnou odpovědnost. Pacienti jsou také povinně proškolování o zásadách bezpečnosti práce na pracovištích,

což stvrzují svým podpisem. Zdravotní personál provádí i namátkové kontroly na pracovištích. Doba práce je určena na 4 hodiny denně (Novotná a kol., 1989, str. 83-93).

27

2. Závislost na alkoholu a rodina Pokud se hovoří o důsledcích, které způsobuje závislost na návykových látkách v rodině, představujeme si jako oběti závislosti rodičů především děti. Menší následky

připisujeme závislosti otce a větší závislosti matky. Závislost však přináší více obětí a v podstatě destruuje celý rodinný systém i jeho jednotlivé členy. Od tohoto faktu se pak odvíjí i destrukce společenských struktur a celých populací.

Problémy spojené s alkoholem jsou v celém světě hodnoceny především jako

problémy zdravotní, stranou pozornosti však nezůstávají ani neméně důležitá a v určitých relacích i důležitější hlediska sociální a ekonomická.

2. 1 Rodina a problémy partnerských vztahů Závislost jednoho člena rodiny na alkoholu či jiné droze se výrazně dotýká i jejich ostatních členů. Postupně onemocní celá rodina. Soužití s jedincem závislým na alkoholu vnáší do systému rodiny a jeho funkcí mnoho negativních vlivů.

Jednání pod vlivem alkoholu znemožňuje normální, přirozenou komunikaci intoxikovaného jedince s ostatními členy domácnosti, nedovoluje mu pružné a tvůrčí rozhodování.

Alkohol ovšem negativně ovlivňuje interakce v rodině také v době, kdy jsou všichni střízliví, blokuje zdolávání a řešení problémů, která zákonitě přinášejí různá období

života. Postupně také v rodinném systému odstraní kontrolu negativních osobnostních

rysů jeho členů. Tento posun s sebou přináší extrémní chování a ztrátu možnosti kompromisních jednání. Tento prvek vlastně zpětně posiluje potřebu řešit vzniklé komplikované situace alkoholem.

Při vzniku a rozvoji závislosti na alkoholu se v rodině uplatňují dva nejvýznamnější

prvky – utajené pití a jeho zdůvodnění. Utajení devastuje v rodině komunikaci, vzájemnou důvěru, zpřehází hodnotový systém apod. Oproti tomu zdůvodňování

rozvrací vzájemné vztahy, pozitivní emoční projevy, sexuální aktivitu, atd. Z toho lze 28

pak jednoduše odvodit, jak neslučitelný je závislý partner se základními rodinnými funkcemi – reprodukční, ekonomickou, výchovnou, ochrannou a dalšími.

Na takto narušené rodinné klima odlišně reagují muži a ženy co do ochoty a schopnosti setrvat po boku partnera, který se stal závislým na alkoholu.

Statistiky potvrzují, že mužů pije podstatně více než žen a mají tak i více problémů

v souvislosti s abúzem alkoholu. Je však také faktem, že ženy mají při stejném

množství vypitého alkoholu vyšší hladinu alkoholu v krvi a také rozsáhlejší následky. Stále ještě převládá pití mužů ve společnosti kamarádů v hospodách, kde tráví většinu volného času, o který připravují rodinu a především děti. Manželka pijícího muže má

sice více práce, zato však může podstatně zjednodušeně a hlavně samostatně rozhodovat. Tento stav poměrně dobře přijímají organizačně zdatné a ambiciózní ženy. Na danou situaci a jednání manžela si nestěžují, ale jakmile se vše dá

do pořádku a partner jeví o dění v rodině zvýšený zájem, cítí to manželka jako zásah

do své kompetence. Tyto ženy bývají důslednější a přímočařejší v rozhodování o nástupu manžela na odvykací léčbu.

V současné době se stále častěji vyskytuje významný problém spojený s rozvodem

manželství, a sice pití ženy. Závislost ženy znamená podstatně větší ohrožení rodiny

a jejich funkci. Především trvale a bezprostředně narušuje obrannou rodinnou strukturu. Manžel nemůže vytvořit produktivní, a tím i potřebnou koalici s dětmi - je většinou i nemožné, aby se s nimi odstěhoval do jiného bytu a manželku ponechal

v bytě stávajícím. Žena pije zpravidla doma, osamoceně s cílem odstranit vlastní

psychickou nepohodu způsobenou přetížeností, nepochopením a různými dalšími osobními obtížemi.

První a dlouho jedinou korektivní osobou je manžel nebo rodič. Ovšem právě tito členové domácnosti jsou v očích ženy často nositeli důvodů pro účelové pití alkoholu.

Muži tuto nepříjemnou situaci často tolerují tak dlouho, dokud se udrží abúzus uvnitř rodiny. Jakmile se „ostuda“ dostane na veřejnost, je to pro mnohé z nich signál k ústupu, který má nezřídka formu rozvodu.

29

Ženy setrvávají desetkrát častěji po boku svého závislého manžela, než manželé po boku závislých žen. Je zarážející, že při rozvodech i závislé ženy získávají do péče děti desetkrát častěji v porovnání s muži.

Jeden z největších problémů v soužití se závislou osobou spočívá v tom, že rozluka manželství sama o sobě vlastní problémy v soužití s jedincem závislým na alkoholu

nevyřeší a bytová otázka často nedovolí dosáhnout úplného odloučení. Často z těchto důvodů neshody narostou do těžkých konfliktů. Pokud závislý partner zůstává v rodině, je největším nebezpečím jeho agresivita v intoxikaci. Mnoho mužů řeší neshody v manželství spojené s jejich závislostí na alkoholu nebo pitím manželky

přechodem na odloučená pracoviště, pobytem v ubytovnách, popřípadě si nacházejí jiné, tolerantnější partnerky.

Naše rodiny se také dostávají do velmi náročných a svízelných situací vinou mimořádně tolerantního postoje společnosti vůči nadměrně pijícím jedincům. Nároky

na jejich pracovní výkon jsou nízké, vedoucí donedávna považovali za důležitou spíše

docházku než výkon. S přihlédnutím ke svým případným výpadkům na pracovišti po alkoholické intoxikaci je člověk závislý na alkoholu ochoten odpracovat si chybějící hodiny kdykoliv dle potřeby pracoviště – pokud je zrovna střízlivý –

a přijímá i práci, která pro ostatní spolupracovníky není právě výhodná. Může si také opatřit nějaké peníze na alkohol „bokem“ různými službami a nárazovými pracemi placenými okamžitě (Keller, Pecinovská, 1991, str. 77 – 79).

2. 2 Děti z rodin se závislým rodičem V popředí zájmu odborníků je otázka, zda závislost rodičů na alkoholu podmiňuje

efektivnost dítěte, vznik a udržování psychických poruch, či budoucí závislost dítěte. Je pro ně důležité poznání, jaký je vztah dítěte k alkoholickým nápojům i jaké je přímé

působení alkoholu na dítě. Spolu s tím sledují i rozvoj nadměrného pití a postupně i závislosti u nezletilých.

Odedávna je tradován fakt, že děti rodičů závislých na alkoholu se stávají ve svém

pozdějším životě závislými na alkoholu častěji. Je otázkou, zda je to dáno dědičností, genetickým zatížením, nebo vlivy sociálními – výchovou společenským prostředím. 30

Starší výzkumné práce z této oblasti vyzdvihovaly vlivy prostředí, jeho sociální a psy-

chologické faktory. Závěry těchto prací vycházely z toho, že děti z rodin se závislým

rodičem na alkoholu, pokud byly vychovány v náhradních rodinách, v nichž se neholdovalo alkoholu, nebo dokonce v rodinách abstinentů, měly v dospělosti podobný vztah k alkoholu, jako mělo jejich okolí, jejich náhradní rodina – a závislými se nestaly.

Postupně však výzkumy ukázaly, že ani genetika není bez vlivu. U matek závislých

na alkoholu byl například zjištěn asi trojnásobně vyšší výskyt dcer později také závislých na alkoholu. Abúzus alkoholu u adoptivních rodičů nezvýšil zřetelně pozdější

abúzus alkoholu u adoptovaných dívek. Ukazuje se tedy důležitost především mateřské dědičnosti.

Ve dvacátém století měly seriózní pokusy potvrdit nebo vyvrátit domněnky, že při dlouhodobé a nadměrné konzumaci alkoholu dochází k poškození zárodečné hmoty,

a tím k somatickopsychickému narušení dětí závislých rodičů. Těmito výzkumy mělo být zároveň ujasněno, zda při vzniku závislosti hrají podstatnou roli vlivy dědičnosti,

zda za eventuální tělesné a duševní poruchy a odchylné projevy v chování závislých

rodičů odpovídá závislost některého z rodičů, nebo narušené sociální a výchovné prostředí. (Heller, Pecinovská, 1991, str. 79-80).

Nepříznivý vliv na děti v případě závislosti na alkoholu u jejich rodičů lze předpoklá-

dat. Nevhodné utváření základních sociálních vztahů v rodině se závislostí, nedostatečné vytváření základní potřeby životní jistoty, nedostatek vhodných identifikačních zdrojů a posunutý model rodinného soužití jsou poruchy způsobené konzumem

alkoholu a vedou k vážným důsledkům ve vývoji osobnosti dítěte. Vliv závislosti na alkoholu alespoň jednoho z rodičů způsobuje u dětí tyto následky v porovnání s dětmi vyrůstajícími v prostředí bez významného vlivu alkoholu na rodinné struktury.

o Narušením rodinných vztahů a posunutím rodičovské role v rodině s alkoho-

lem se narušuje identifikace s rodičovskými modely a tím je následně narušen psychosexuální vývoj dětí. Toto ohrožení se vztahuje do budoucnosti a je tu nebezpečí tzv. patologie třetí generace a přenosu deprivačních činitelů z gene-

race na generaci.Děti žijící s otcem závislým na alkoholu jsou častěji pacienty

dětské psychiatrie a pedagogicko – psychologických poraden, častěji jsou

umisťovány do týdenních jeslí, kojeneckých ústavů a dětských domovů. Jsou 31

častěji nemocné, jsou častěji hospitalizovány a umístěny v ozdravovnách a podobných zařízeních.

o Do manželství se závislým mužem si vnášejí ženy ve značné míře rizikové faktory ve své rodinné historii i ve své osobnosti.

o U těchto dětí se výrazně častěji objevují riziková chování a vlastnosti ztěžující jejich společenské uplatnění ve škole i dětském kolektivu.

o Děti žijící s otcem závislým na alkoholu jsou častěji pacienty dětské psychiatrie

a pedagogicko – psychologických poraden, častěji jsou umisťovány do týden-

ních jeslí, kojeneckých ústavů a dětských domovů. Jsou častěji nemocné, jsou častěji hospitalizovány a umístěny v ozdravovnách a podobných zařízeních.

o Nejsou schopny plně využívat své inteligence a ostatních schopností ve vzdělávacím procesu ve srovnání s dětmi z rodin bez alkoholu.

o Otcova závislost na alkoholu nepříznivě ovlivňuje děti „nevýběrově“ (co se týká pohlaví dětí). Dívky jsou postiženy ve společenských postojích a v psychosexuálním vývoji a chlapci spíše v pracovním a společenském uplatnění.

o Do manželství se závislým mužem si vnášejí ženy ve značné míře rizikové faktory ve své rodinné historii i ve své osobnosti.

o Stupeň rozvoje závislosti otce je významným prvkem ve vytváření podmínek

pro rodinné soužití a výchovnou atmosféru v rodině. Pokročilá závislost otce výrazně poškozuje vztahy mezi manželi, vzniká poškození manželky, ale i školního a sociálního postavení dětí.

I když tendence nepříznivým směrem jsou v rodinách s otcem závislým

na alkoholu zřetelné a společensky velmi závažné, je na druhé straně patrné, že velké procento rodin funguje relativně velmi dobře, nebo alespoň přijatelně,

a vývoj dětí se pohybuje v normě. Jsou zachovány vnitřní obranné schopnosti a kompenzační síly natolik účinné, že umožňují zachovat integritu rodiny a její přijatelnou funkci. (Keller, Pecinovská, 1996, str. 47-48).

2. 3 Rozdíly mezi rodinami se závislým mužem a závislou ženou Pokud je závislá žena s rolí matky a manželky, projevuje při její hospitalizaci mnohem

větší snahu o poskytnutí pomoci a opory široká rodina a okolí. Muž, který převezme 32

odpovědnost za rodinu, hledá pomoc u ostatních žen v rodině a tato pomoc je mu

zpravidla nabídnuta. Pokud péče o rodinu zůstane na ženě a manžel je hospitalizován, žena je považována za dostatečně schopnou ke zvládnutí dvojnásobné zátěže.

2. 4 Typické reakce dětí na závislost rodičů Wegscheiderová – Cruseová (1989) popsala čtyři typické reakce dětí na závislost jednoho nebo obou rodičů.

Rodinný hrdina (nejčastěji nejstarší sourozenec) přebírá nároky za problémového rodiče, což přirozeně přesahuje jeho možnosti, zejména pokud by ho měl přesvědčovat,

aby „se polepšil“. V dospělosti může takové dítě trpět pocity méněcennosti a nedostačivosti, i když může být po vnější stránce celkem úspěšné. Bývá také ohroženo nezdrženlivým vztahem k práci. Při léčbě dítěte je třeba ho směrovat k záležitostem, které odpovídají jeho věku, a nečinit ho odpovědným za problémy dospělých.

Ztracené dítě bývá uzavřené a stažené do sebe, málo a obtížně komunikuje, uniká

do fantazií a vnitřního světa. Důležité je opět překonat návykový problém v rodině a to do té míry, aby se těmto dětem věnovala pozornost, dostalo se jim potřebné vřelosti a ony se naučily oceňovat vnější svět a žít v něm.

Klaun se snaží vyvolávat veselí, a tak odvádět pozornost od problémů, které rodinu

ohrožují. Jeho heslo je „lépe když se smějeme, než abychom se hádali nebo prali“. Pod-

statné je zase překonat návykový problém a šaškování neposilovat. Měly by se hledat přiměřené způsoby, jak pomoci dítěti a projevit a posilovat jeho zdravé sebevědomí.

Černá ovce upozorňuje na sebe zlobením, delikvencí apod., a tak odvádí pozornost

od problémů dospělých. I zde je důležité překonat návykový problém, neposilovat nevhodné chování, stanovit hranice a meze a posilovat sebevědomí.

Podle Veronicové (1998) se dívky častěji identifikovaly s rolí klauna a ztraceného dítěte, identifikace s rolí klauna byla méně častá v rodinách, kde se závislost vyskytovala u obou rodičů. (Nešpor, 2000, str. 83 – 84). 33

2. 5 Sociální a vývojová prosperita dětí z rodin se závislým rodičem Vedle mechanismu dědičného vlivu na vývoj dětí v rodinách, kde je alespoň jeden

rodič závislý na alkoholu, i sociální faktory. Tyto děti jsou daleko více ohroženy ve zvládání životních situací, v produktivitě, a v dospělosti se častěji stávají závislými

v důsledku porušení obranné funkce rodiny. Děti velmi obtížně snášejí nejasnost rodičovských rolí a vzniklé trvalé napětí v rodině. Stávají se úzkostnými a přebírají

odpovědnost za selhávající rodiče. Přestávají si hrát a mají „dospělé starosti“, ztrácejí možnost prožít radost.

U dětí z rodin závislých rodičů se již v dětství vyskytují různé formy duševních poruch

a odchylek v psychickém vývoji, který negativně jejich schopnost adaptovat se mezi dětmi, ve školních kolektivech apod. Tato socializace dítěte je poškozována ve větším rozsahu u dětí, které mají závislou matku. Pokud se tyto děti dostávají do náhradní péče, objevují se adaptační potíže až ve 30%. V rodinách, kde je závislý otec v intoxikaci

agresivní, objevují se psychické poruchy až u 40% dětí. V dětských psychiatrických léčebnách je hospitalizováno až 25% dětí z rodin s alespoň jedním závislým rodičem.

Pokud nelze diagnostikovat přímo duševní poruchu, odlišují se tyto děti od normy, pak zjišťujeme, že při stejných výchozích předpokladech jako mají jejich vrstevníci, mívají

děti z rodin se závislostí horší prospěch ve škole, jsou častěji nemocné, mají méně koníčků a volného času, hůře se uplatňují v pracovním i společenském životě.

V důsledku narušených rodinných vztahů a posunu sociálních rodičovských rolí uvnitř rodiny je dále narušeno pozitivní přijetí rodičovských vzorů, čímž je ohrožen psychosexuální vývoj dětí a jejich zdravé formování rodičovských postojů. (Keller, Pecinovská, 1996, str. 81).

34

2. 6 Následky závislosti člena rodiny na rodinu o Omezení komunikace Člověk s návykovým problémem se často vyhýbá komunikaci s dalšími členy rodiny, zejména pokud by se týkala jeho problémového chování a souvisejících kompli-

kací. Ke zlepšení komunikace někdy dochází spontánně, jestliže se daří návykový problém překonávat. Je také možné komunikaci nacvičovat při manželské terapii.

Komunikaci a společně trávenému času se mnohdy vyhýbají i ti rodiče, proti kterým uzavřel druhý rodič mezigenerační koalici. I v tomto případě se snažíme o zlepšení komunikace a lepší spolupráci rodičů. o Odcizení, vzdálení, dezintegrace rodiny Omezená komunikace a rostoucí problémy vedou často k odcizení a rozpadu rodi-

ny. Dokladem toho, že se jedná o častý vývoj, je poměrně velký počet závislých pacientů bez rodinného zázemí. To léčbu komplikuje, takovému pacientovi, je tře-

ba pomoci vytvářet novou síť sociálních vztahů. Někdy se podaří oživit některé

dřívější rodinné či přátelské vztahy, jindy je východiskem dlouhodobý pobyt v terapeutické komunitě. Neexistující zdravé vztahy v přirozeném sociálním prostředí může dočasně nahradit také intenzivní ambulantní léčba formou skupinové terapie. o Opakovaná volba nevhodného partnera Lze se setkávat s tím, že se žena rozvede s mužem závislým na alkoholu, ale další

partner, kterého si najde, má podobný problém. Nevhodné partnery si často volí i děti z rodin, kde se vykytuje závislost, což ještě zvyšuje jejich ohrožení. To je

jedním z důvodů, proč by manželská terapie neměla končit rozvodem, ale naopak by měla pokračovat tak dlouho, jak je potřebné. (Nešpor, 2000, str. 84).

35

3. Výzkumná část 3. 1 Cíl výzkumu Hlavním cílem výzkumu je analýza vlivu alkoholismu na sociální vztahy člověka, se

zaměřením na rodinu a partnerské vztahy. Myslím si, že je třeba zaměřit se právě na

rodinu, jelikož ta je pro valnou většinu z nás na nejvyšších stupních hodnotového žebříčku. Jakýkoliv problém v rodině, ať už byl způsoben alkoholismem či jinými příčinami, má na člověka a jeho psychiku výrazný vliv.

3. 2 Dílčí úkoly výzkumu Zvolila jsem několik okruhů, které jsou podle mého názoru naprosto zásadní. Jde o dětství, přátelské vztahy, současnou rodinnou situaci, vztah členů rodiny k alkoholis-

mu jednoho z členů rodiny a příčin alkoholismu. Na tyto oddíly jsem kladla důraz v průběhu vyhodnocování uskutečněných rozhovorů. Největší pozornost věnuji dvěma

hlavním kategoriím, za které považuji dětství a současnou rodinnou situaci klienta.

Ostatní otázky z provedených rozhovorů a plné znění rozhovorů jsou uvedené v příloze číslo 2.

3. 3 Výzkumný vzorek Výzkumný vzorek byl vybírán cíleně. Vzešel z výběru MUDr. Jiřího Pokory, primáře

oddělení pro léčbu alkoholismu a toxikománie. Celkem jsem provedla 11 rozhovorů, z čehož tři rozhovory jsem shledala nevhodnými pro svůj výzkum k této bakalářské práci.

Výzkumný vzorek se skládá z klientů oddělení pro léčbu alkoholismu a toxikománie v Psychiatrické léčebně Brně Černovicích v různých fázích jejich léčby, počet mužů a 36

žen nebyl nijak ovlivňován a jejich zastoupení je čistě náhodné. Jde o muže a ženy ve věku od 27 do 66 let.

3. 4 Metody a metodologie Pro výše uvedené cíle a úkoly jsem zvolila kvalitativní metodologii. Výhodou kvali-

tativního výzkumu je, že dopředu neomezuje počet sledovaných proměnných a vztahů mezi nimi, čímž je umožněno komplexnější porozumění studovanému problému.

Nevýhodou je silná redukce v počtu sledovaných jedinců, což problematizuje zobecnění získaných poznatků. Zatímco v kvantitativním výzkumu testujeme dopředu dané hypotézy, v kvalitativním výzkumu jde o vytváření hypotéz či teorií, o hledání struktury, pravidelnosti či zákonitostí v získaných datech (Disman, 1993).

Vodítkem pro výzkum pro mě byly zásady kvalitativního výzkumu formulované Hendlem (1997):

o otevřenost vůči zkoumaným osobám a tomu, jak vnímají situaci ony, a také vůči použitým metodám;

o zahrnutí subjektivity výzkumníka, vědomí možnosti ovlivnění získaných dat jeho postoji, dialogický vztah mezi výzkumníkem a respondentem, empatie výzkumníka;

o procesuálnost – výzkum je procesem během kterého se mohou metody měnit;

o reflexivita – interpretativní porozumění, schopnost reflektovat nové a nečekané momenty a přizpůsobit se jim;

o zaměření na případ – věnuje se intenzivní pozornost jednotlivým případům;

o problematizace determinovanosti – problematičnost stanovení jednoznačných zákonitostí ve společenských vědách, kde mají spíše povahu proměnlivých a znovu dohadovaných pravidel;

o iteraktivní heuristika – etapy identifikace problému, formulace výzkumné otázky, přípravy výzkumu, sběru dat a jejich vyhodnocování se vzájemně prostupují.

37

3. 5 Průběh šetření Celé šetření jsem prováděla v průběhu šesti měsíců, kdy jsem pravidelně docházela na oddělení pro léčbu alkoholismu a toxikománie. S klienty jsem byla v pravidelném

kontaktu. Kromě prováděných rozhovorů jsem sledovala denní režim na oddělení, vztahy mezi klienty navzájem i vztahy s lékařským personálem. Své poznatky i dotazy jsem konzultovala s MUDr. Pokorou a MUDr. Mošťákem.

Nejvhodnější metodou jsem shledala techniku strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami – základní otázky byly připravené dopředu, rozhovoru jsem však ponechala co nejpřirozenější průběh, otázky nebyly kladeny v přesném pořadí. Někdy

respondent sám „odpověděl“ na otázku dříve, než byla položena, někdy nebylo z

časových důvodů možné položit všechny připravené otázky. V některých případech se zase ukázalo z průběhu rozhovoru, že ne všechny připravené otázky jsou relevantní. Jindy jsem naopak během rozhovoru pokládala i otázky jiné, jejichž cílem bylo rozvést téma, o němž se respondent spontánně rozhovořil. Také formulace otázek jsem

přizpůsobovala kontextu rozhovoru – například jazyku respondenta, atmosféře rozhovoru, náladě klienta atp.

Důvodem pro volbu strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami bylo, že podle mého názoru tato metoda poskytuje dostatek otevřenosti, aby respondent hovořil o tom, co považuje za podstatné a zároveň poskytuje dostatečnou oporu pro tazatele

Rozhovory jsem po předchozí domluvě s respondenty nahrávala na diktafon. Z nahrá-

vek jsem pořídila doslovné přepisy, které jsem pak analyzovala. Rozhovory proběhly v období od září 2005 do února 2006 a trvaly nejčastěji v rozmezí 45 až 60 minut.

3. 6 Zpracování výsledků Dětství Na otázku, kdy se měli respondenti vyjádřit ke svému dětství, odpovídala většina relativně podrobně, snažili se mi své dětství co nejvíce přiblížit. Každý začal tím, kdy 38

se narodil a pokračovali přes své sourozence až ke koníčkům a podobně. U většiny

respondentů je možné v dětství pozorovat nějaký negativní okamžik – rozvod rodičů, smrt jednoho z rodičů, vlastní úraz atd.

Všichni začínali své vyprávění o dětství velmi pozitivně, až po několika větách se

dopracovali k podstatě a vyšlo napovrch, že jejich dětství úplně ideální nebylo.

V uvedených rozhovorech je možné si všimnout, že vztah k otci byl poznamenán alkoholismem, smrtí nebo povahovými rysy.

Myslím si, že výše uvedená fakta nejlépe vystihuje odpověď jednoho z respondentů : „Tak já jsem se narodil v roce 1941 na vesnici ve Vazénově u Letovic, rodičům obchodníkům, tatínek se mi v pěti letech zastřelil. Na té dědině vlastně žiji dosud. Tam jsem vychodil i základní devítiletou školu, pak jsem se vyučil automechanikem, chodil

jsem na průmyslovku, kde jsem odmaturoval. Mám dva sourozence, staršího bratra, dneska už taky nežije a ještě starší sestru. No dětství jsem měl…. pěkný, pěkný jsem

měl dětství, jenom jsem v dětství postrádal, záviděl jsem vždycky těm klukům, kteří měli táty, protože mě neměl kdo učit. Na dědině v té době samozřejmě, že byla jen

práce, že jo, takový ty řemeslný dovednosti……….záviděl sem to těm ostatním…..ale

měl jsem dětství spokojený…..jaksi tehdy byla jiná doba, nedá se to s dneškem srovnávat, že, tehdy byla řekněme, nechci říkat že byla bída, ale jaksi byly jsme více

vedeni k práci, nebyli jsme tak nároční, nebyla televize nebo začínala televize, rádio

neměl ani každý, ale vzpomínám na dětství….. rád a myslím si že, že když by se to dalo do nějaké stupnice, tak rozhodně bylo lepší než horší.“.

U klientů se také vyskytuje dětství naprosto klidné, bez větších problémů jako bylo například toto : „ Takže narodil jsem se na Slovácku, v roce 1956, v Kyjově, mám

jednu sestru o rok mladší, která je lékařkou. Rodina byla úplná, otec pracoval jako ředitel, matka pracovala v zemědělské výrobě v místním zemědělském družstvu. Co se týká dětství tak dětství bylo pracovité, ale krásné, protože jsme měli spoustu zájmů,

protože se ségrou jsme byli o rok od sebe tak jsme měli spoustu kamarádů, spoustu zálib, práce, takže takové pestré dětství, sport, volejbal, já nevím stolní tenis, fotografování, folklor samozřejmě, který k tomu vlastně patřil.“.

39

Vztah k rodičům Další velmi výstižnou odpovědí, v ohledu na vztah k otci, byla také tato: „Narodila jsem se 15. 3. 1979, no dětství…mám teda jednoho staršího sourozence, je o dva roky

starší. No tak dětství probíhalo tak nějak jako každý dětství, akorát že tatínek je

cholerickej a strašně rád všechny ponižoval, já jsem takovej pán světa a tvorstva. Takže takovej trošku problém v naší rodině je ten otec no.“

K této kategorii bych ráda přiřadila i otázku vztahu rodičů k respondentovi a naopak. Všichni mnohem snadněji vystihovali vztah k matce, vztah k otci byl odbyt dvěma či třemi slovy. Také vztah k matce měla drtivá většina lepší a kvalitnější, otec buď chyběl úplně a nebo byl jeho středem zájmů vztah k práci nikoliv k dětem.

Podle mého názoru je velmi pozitivní být schopen popsat tento vzájemný vztah, spousta klientů s tím měla problémy, pro lepší představu uvádím jednu z velmi zvláštních odpovědí : „Byla jsem chtěné dítě, takže mě rodiče měli rádi. “

Na druhou stranu se vyskytly i odpovědi, jejichž obsah vystihoval vzájemné vztahy

velmi pěkně : „Maminka byla vzácná žena, samozřejmě zůstali jsem jí tři na

krku……ta otcova ruka chyběla já o sobě dodneška prohlašuju, že jsem samorost, protože když mě maminka chtěla potrestat tak jsem jí dokázal utéct a tátovi ne. Pamatuju si tatínka, že v pěti letech sem od něj dostal výprask, když se to stalo, ale

jako maminka byla šetrná spravedlivá žena, jako já jsem taky se když potom ve stáří, tak jsem se tak o ni postaral, tak jak se syn k mámě chovat má. To jako můžu prohlásit ne protože to chcu říct, ale proto, že to tak je. “

Naprosto příkladná, ve směru dobrého vztahu k matce a špatnému k otci, byla

odpověď této respondentky na otázku jaký měli vztah rodiče k Vám : „Výborný, no tak k mamince, k otci špatný.“ A z dalších odpovědí vyplynulo proč : „…maminka

byla moc hodná, pracovitá, no prostě až moc hodná. Táta pil, křičel, nadával do noci třeba, my chodili do školy, spali tam že jo….takže nevyspaní. “ Tímto považuji oblast dětství a vztah k rodičům za uzavřený.

40

Přátelské vztahy Jedním z dílčích úkolů byly přátelské vztahy. Klienti na tuto otázku odpovídali trošku rozpačitě, nebylo jim tak úplně jasné koho považovat za kamaráda a koho ne. I když po chvilkové úvaze vyjádřili své přátelské vztahy celkem přesně vzhledem ke svým

povahovým rysům. Proto také uvádím následující tři odpovědi, v nichž je možné pozorovat značnou rozdílnost. Na dotaz máte hodně kamarádů se mi dostalo následujících odpovědí :

Odpověď byla buď velmi stručná a respondent vystihl jak na tom s kamarády je : „Já jsem kolektivní typ, takže hodně kamarádů. “ nebo šlo o klienta podle mého mínění

spíše samotářského typu, což mi potvrdil i lékařský personál a klient též : „ Já su…já

sem měla jednu kamarádku a ona se mě odstěhovala a tak, já su prostě taková uzavřenější, nikam nechodím, su spíš doma.

A poslední ze tří možností je odpověď zdlouhavá, člověk dlouho mluvil, ale ve své

podstatě je důležitá až závěrečná věta : „Já myslím tak průměrně, známých mám

hodně, tak nějak, protože člověk když dělá určitý zaměstnání tak se stýká s lidmi, a tak dál, spíš ve společnosti sem trávil dost a znám hodně lidí, s kterými komunikuji, ale když se ptáte na ty speciálně přátele tak to bych musel nějak specifikovat nebo si

vyčlenit, opravdu těch přátel na který je spoleh za každých okolností, tak těch není moc, pár že, na prstech jedné ruky by se dali spočítat.“

Současná rodinná situace Otázkou, která měla pro můj výzkum největší význam je ta, která se zabývá současnou rodinnou situací. Necelých 63% dotazovaných klientů je v současné době ve stavu manželském. Jedna klientka je svobodná, jeden klient rozvedený a jeden vdovec. U ostatních klientů je manželství více či méně v pořádku, asi dvě manželství jsou podle mého názoru na pokraji krachu a bude velmi záležet na toleranci žen, zda v manželství

budou ochotny setrvat nebo ne. Shodou okolností jsou obě ženy alkoholičky, z nichž jedna je na protialkoholní léčbě podruhé po dvaadvacetileté abstinenci. Každý

manželský svazek byl ale ovlivněn alkoholismem jednoho z manželů, záleží jen na

toleranci ženy (většina respondentů byli muži) do kdy a v jaké míře bude svého 41

manžela – alkoholika podporovat. Pro názorný příklad uvádím výpovědi těchto dvou žen, z nichž každá má v manželství problémy závažného charakteru.

„Můj muž je takový křičák, vycházíme tak jako všude. “ z dalších otázek vyplynulo jakým způsobem to v jejich domácnosti funguje „…měl ženskou, no mladou holku,

mu bylo 35 nebo 36 a jí bylo 18 let. Táhlo se to rok a já jsem byla jediná, která jsem to nevěděla. Až pak jsem se to náhodně dozvěděla, takže jsem mu řekla buď já a rodina

nebo ona. Takže se hned rozhodl pro nás a říkal, že je rád, že to prasklo, protože už nevěděl z které do které. Celá rodina to věděla, ale já jsem to nevěděla, mě samotnou by to nenapadalo udělat, takže jsem to nečekala ani od toho druhého. No děti byly

ještě malý, takže to bylo kvůli dětem. Byl to prostě krok pro zachování rodiny. Z dalších odpovědí je možné pozorovat v jakém postavení v domácnosti tato žena je : „…Vyčítá mi, že nechodím do práce, ale jak bych to potom všechno stihla….On mi říká, cos, krávo, celej den dělala. “.

U druhé ženy je problém podobný, i když s menšími rozdíly: „…on měl kdysi dávno

už, to už je let, to už je dvacet let. Si našel, on měl tehdy 28 a našel si o dvanáct roků mladší, ta měla tehdy 16 že jo, on 28. No a tak to s ňou tři roky táhl a…a…..a pak si koupili kousek od Rousínova baráček, že si ho budou spravovat a nakonec ona mu dala kopačky, protože jí bylo 16 a za tři roky měla 19, takže byla chytřejší a našla si

druhýho. Tak mu dala kopačky tak on se vrátil dom, musel si dat jako štamprdlu, protože by mi to jinak neřekl, von jako je, třeba nevím jak je venku, ale doma je

takovej nemluvné jako, dal si jednu dvě, aby mi to řekl. To byl večer já už sem ležela

a on přišel za mnou a povídal mně, že se vrací kvůli dětem. No on podal žádost o rozvod, mně přišel dopis a tam už bylo jako že to stahuje. Jak se vrátím dom prostě si

s nim chcu promluvit, no a jinak teda budem žit každé na svým hnízdečku, protože já už dopadnou tak nechcu. Já jsem mu furt věřila a on mě furt lhal.“

Na rozdíl od výše uvedených odpovědí je možné také pozorovat odpovědi strohé a nic neříkající jako je například tato : „Tak jako mám rodinu no. “.Je ale samozřejmě

možné, že alkoholici – muži mohou vést rodinný život bez zásadních převratů, neboť

mají manželky, které jsou schopné je podržet a podporovat : „Já jsem se ženil brzo sem se ženil v osmnáct a něco, sem byl nejmladší děda na okrese já vždycky říkám, a ti všichni, kteří mi to tehdy hatili, tak mi to pak záviděli, že už mám velikého syna, už

mám vnuka jednadvacetiletého sportovce dobrýho, ale jsme se se ženou, ne že jsme 42

museli ale že nám nebylo přáno, ona byla ze sedlácké rodiny a pro ní byl vyhlídnutý

jiný ženich a my jsme se vzali natruc. Jo já jsem měl spokojený manželství 40 roků, vychovali jsem dvě slušný děti, žena i v tom období, kdy jsem se nechoval tak, jak jsem měl, tak mě podržela a já doufám, že jsem jí to pak ještě všechno stačil vrátit.“

V odpovědi na jinou otázku klient odpověděl ještě následovně, pro upřesnění jeho situace : „My jsme žili vždycky rodinný život, já jsem to pití trošku potom….takhle já

jsem si uměl vydělat peníze už od mládí, já jsem si uměl vydělat peníze, takže v době

kdy jsem pil, rodina nikdy nestrádala, hmotně nestrádala. To že strádala svým způsobem nějak psychicky to asi ano, to bych lhal, kdybych si myslel že ne, až sem se vylé-

čil, tak se to všechno….já jsem samozřejmě po tom vyléčení hodnotový žebříček trošku přehodnotil, nebo zásadně. Pro mě zkrátka rodina je tam úplně navrchu a pokud by

někdo škodil mé rodině, tak by se dostal i do velmi nebezpečné situace, tam já su zkrátka….a měl jsem takový problémy, kdy se lidi otírali o mou rodinu a to já jsem zlý, to jsem zlý. Myslím si, že žijem rodinné život pěknej, tak jak by se žít měl, žena

byla vzorná matka, starostlivá,šetrná, totéž můžu říct i o vlastních dětech, takže i svoje

děti vychovávají dobře, já jsem do jejich výchovy viděl. Zůstal jsem nakonec sám jako

děda, takže vždycky mi to děti připomínají. Rodinu si myslím, že mám v pořádku a dobře tomu tak.“.

Nemusí se člověk ovšem nacházet v manželství, aby alkohol tyto vztahy ovlivňoval.

Na otázku, zda alkohol ovlivnil vztahy klientky s přítelem, jsem si vyslechla tuto odpověď : „ Jo určitě, spíš mi je ničil. Kvůli alkoholu jsme se hádali, protože přítel nepil, nekouřil, takže když sem si dala dvě cigarety už byl problém, stejně tak s pitím.“.

Další možnou odpovědí je také tato: „No, tak spíš byste se měla zeptat jich, to já ne-

vím, psychicky asi jo. Jak manželka i syn to nesli tak nějak no, bylo na nich vidět

prostě no, že jim to vadí a že určitou psychickou újmu z toho měli. Ten dopad to na ně mělo, psychické.“.

Z uvedených odpovědí vyplývá, že si klienti uvědomují, ať více či méně, že závislost na alkoholu jejich rodinu ovlivňuje ve značné míře a o vlivu pozitivním nemůže být řeč.

43

Proč jsem vůbec začal/a pít Velmi důležitým momentem v léčbě je zhodnocení situace, do které se klient dostal, uvědomení si proč vlastně začal pít a co bylo počátkem jeho problémů. Většina klientů si dobře neuvědomuje co je jádrem jejich problému a proč vlastně začali pít. A tak odpovědi na otázku co bylo příčinou, že jste začal/a pít, byly následující :

„Protože manžel má nějakou bokovku, furt mě vykládal že nemá, že to skončilo, ale já

jsem tak nenápadně zase něco zjistila, že jako mně lže… Já si to nedovedu sama doteďka vysvětlit, proč sem to udělala, proč su tady. Prostě mě chytly nervy jako s man-

želem, jako rodinný tyto….tak mě prostě chytly nervy, já jsem nepila, já jsem fakt nepila, já jsem byla tak šťastná, že nepiju, to je tak fajn všechno, prostě mě chytly nervy a tak jsem si dala jednu štamprdlu, druhou a už to bylo. Já říkám, alkohol a nervy nejdou dohromady.“

„ Myslím si, že někdo řeší třeba pitím nějaké problémy nebo někomu to tak chutná, že bez toho nemůže být, já jsem pořád ať už jsem tady tři měsíce skoro, tak si pořád

nedovedu uvědomit k jakým těm konzumentům alkoholu já se nějak přiřazuji, protože nijak zvlášť mně to nikdy nechutnalo a neměl jsem nikdy takové problémy, že bych musel kvůli nim začít. Mně to nějak tak vyplynulo z toho, že jsem se pohyboval hodně

ve společnosti, kde se pilo a tak nenápadně během doby toho přibývalo a přibývalo při veškerých akcích, že jsem si ani neuvědomil, že mi to přerostlo přes hlavu.“

„No tak jak sem říkal, že, prostě jsem pil, abych neměl bolesti…..Já jsem myslím

neřekl to podstatné, už ve škole já sem měl šílené bolesti, to jsem psal diplomku v té době, to jsem nemohl skoro chodit, musel jsem přestat hrát volejbal a nějakým způsobem jsem to překonával no a chodil jsem na ortopedii do Kyjova, to bylo nějak před státnicema a tam mně píchali nějaké injekce proti zánětům no a potom jsem šel na vojnu a tam ty bolesti byly nesnesitelné, tak jsem jel do nemocnice do Olomouce ne

vyšetření, tam mně udělali rentgen, odběry krve a zjistili, že mám Bechtěreva, to je

revmatické onemocnění, to je nevyléčitelná nemoc, která postupuje, to srůstají kosti,

člověk se stává neohebným a je to svinská nemoc. A já jsem prostě neměl čas na rehabilitace ani na ježdění do lázní. Ten zlom začal rok 99 no a to jsem zjistil, že už nemů-

žu. No a mně skutečně nejvíc pomohlo víno, to víno sice působilo krátkodobě ale pů44

sobilo, mně nezabíraly léky, infuze, ale to víno. No a já jsem se složil, já jsem se úplně vyčerpáním složil. Tak jsem byl na léčení v Kroměříži, tam jsem to ale nedokončil.“

Každý z klientů si své jednání do jisté míry omlouvá a hledá si důvody, kvůli kterým

začal pít. Většina lituje toho, kam až se dopracovali a co všechno pitím způsobili nejen

sobě ale i svým nejbližším. Jeden z respondentů své pití podceňuje a neuvědomuje si, jak vážný jeho problém je. Prostá většina o svém problému s alkoholem mluvila velmi

otevřeně, i když začali pozvolna a až na závěr z jejich vyprávění vyplynulo, jak vážný

jejich problém je. Setkala jsem se i s klientem, který tvrdil, že nikdy nepřišel na to, proč začal pít. Jeho odpověď byla jednoduchá, prostě pije.

Jednou z reakcí byla také tato, která mě osobně velmi překvapila: „Já piju, když jsem

v klidu, když mám problémy tak na to nemám čas. Mám rád stresový situace. “. Do této doby jsem totiž měla informace, že málokdo pije, když je takzvaně v pohodě, ale jak je vidět, výjimka potvrzuje pravidlo.

Vztah rodiny k problému s alkoholem Předposledním tématem, na něž jsem se zaměřila je vztah rodiny k problému

s alkoholem. Ve většině případů rodině klienta alkoholismus u člena rodiny vadil: „Samozřejmě je to trápilo, synovi bylo 22, dceři 16, oni to věděli, že jsem napitý,

chodil jsem na páteční mariáš, vadilo jim to a byl to jeden z podpůrných momentů proč sem sem šel, protože jsem viděl, že se stydí, že mají jako tátu alkoholika.“, „No

ten je naštvané, no, ten ten tu konzumaci moji nadměrnou v poslední době než jsem šel do léčebny tak ten dost komentoval negativně a byl z toho otráven.“.

V některých případech byla rodina tou hybnou silou, že se závislý nastoupil na protialkoholní léčbu: „….žena protože byla zdravotní sestra, tak mě už tam dokopala,…..“. U jedné z respondentů, u které rodinné vztahy nebyly úplně ideální, byla k jejímu

vlastnímu překvapení kvalitní podpora : „No mamka je ráda, jelikož jsem vždycky byla taková, prostě jsem se ráda bavila a mamka to na mně viděla. Z toho baráku jsem

odešla kvůli taťkovi a po zranění kolene mi odpadly tréninky a odpoledne jsem potom trávila po hospodách s kamarádama. Taťka se snaží zapojit, ale jemu to prostě nikdy nepůjde, já bych řekla, že je omezenej. On to nebral jako nemoc ale jako slabost….“. 45

Otázka příčiny alkoholismu Poslední okruh, který má podle mě velkou hodnotu je problematika dědičnosti. Na

otázku, zda ovlivnila závislost někoho z rodičů závislost klienta byla odpověď například následující: „ No můj otec. Geny na to určitě vliv mají, člověk si něco

přenese, nemyslím, že každý kdo má v rodině má alkoholika, že bude alkoholik, ale ta

zvýšená náchylnost tam je. Myslím si, že jsem si část z toho otce musel přenést, protože je to nápadně podobný, ten můj vývoj, jako u otce.“.

3. 7 Závěry výzkumné části Závislost na alkoholu ovlivňuje vztahy ve značné míře. Jedná-li se o vztahy přátelské, jde o ohrožení v rovině “pijáckých kamarádů“, kteří zpravidla při léčbě odpadají a je-

jich obnovení by bylo podmíněno opětovným pitím. Ti praví kamarádi zase málokdy

vydrží a podporují závislého na jeho cestě k trvalé abstinenci. Přátelské vztahy je třeba pěstovat a pečovat o ně jako o vzácný druh rostliny, což se v průběhu alkoholové závislosti neděje a následky na sebe nenechají dlouho čekat. V tomto bodě je velmi dů-

ležité zdůraznit, že mnohdy jsou přátelské vztahy tím základním kamenem, na kterém osoba závislá na alkoholu staví svou cestu k abstinenci a úspěšnému boji se závislostí.

Negativní vliv závislosti postihuje i nejbližší rodinu a záleží jen na soudržnosti, kvalitě

vztahů, toleranci a podpoře rodiny, které se dostává závislému člověku. Při první léčbě

je naprostá většina klientů podporována rodinou, při dalších léčbách se ale podpora rodiny snižuje až dojde k úplné ztrátě. Klient je pak nucen budovat si vztahy nové, což je ovšem v jeho situaci více než složité.

V případě závislosti muže je podpora od rodiny v drtivé většině případů v daleko větší míře než je tomu u závislých žen. Důsledky pro rodinu nejsou u závislého muže tak zásadní a manželka alkoholika drží rodinu funkční, pohromadě a snaží se svého muže co nejvíce

podpořit. Děti jsou většinou matkou motivovány, aby závislého otce také podporovaly a

snažily se mu v řešení problému pomoci. Rodina je jedním z hlavních důvodů, proč se lidé závislí na alkoholu podrobí protialkoholní léčbě, kvůli rodině jsou mnozí ochotni

46

udělat cokoliv. V případě, kdy se rodina rozpadla, ztrácí závislý člověk nejen své zázemí, ale jeden z hlavních motivů, aby se snažil svůj problém vyřešit a podstoupit léčbu.

Velké procento klientů si přináší ze své původní rodiny a z dětství dispozice k al-

koholismu, které se zase dále přenášejí na dětí klientů a ty s nimi budou vstupovat do svého dalšího života.

Na závěr můžu jen konstatovat, že vztahy ovlivňují alkoholismus klienta a alkoholismus klienta zase zpětně ovlivňuje jeho vztahy. Jde o začarovaný kruh, jehož

přerušení je více než náročné. Výzkum, která jsem realizovala na půdě Psychiatrické léčebny v Brně tedy potvrdil můj původní předpoklad ohledně negativního vlivu závislosti na alkoholu na sociální vztahy člověka.

47

Závěr Alkoholismus patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy návyku. Má neblahý

vliv na fyzický i psychický stav člověka, stejně tak jako na jeho okolí, včetně rodiny.

Pokud se hovoří o důsledcích, které způsobuje závislost, představujeme si jako oběti děti. Menší následky jsou připisovány závislosti otce a větší závislosti matky. Závis-

lost však přináší více obětí a v podstatě destruuje celý rodinný systém i jeho jednotlivé členy.

Alkoholická závislost ovlivňuje vztahy člověka a zároveň vztahy člověka zpětně, působí na průběh závislosti, léčbu a její úspěšnost. Také rodina může ovlivnit, zda se z potencionálního alkoholika alkoholik stane či nikoliv.

Jak z mého výzkumu vyplývá každý z respondentů měl, má nebo se mílovými kroky blíží problémy v rodině. Většina z respondentů je poznamenána negativním zážitkem

z dětství, jejich vztahy v rodině nejsou úplně ideální. Většina respondentů je ze strany rodiny podporována, rozdílnost je jen v množství podpory, které se jim dostává. Příči-

ny alkoholismu si uvědomuje jen málokdo, drtivá většina má pro své pití více či méně

závažný důvod, jak sami udávají. Přátelské vztahy jsou na různé úrovni v závislosti na stádiu alkoholismu, opakování léčby či povahových vlastnostech člověka.

Cílem této bakalářské práce bylo objasnit a analyzovat vliv závislosti na alkoholu na sociální vztahy člověka. Dospěla jsem k závěru, že závislost na alkoholu ovlivňuje so-

ciální vztahy člověka ve značné míře. Působí negativně na partnerské soužití, děti vyrůstající v blízkém okolí osoby, která je na alkoholu závislá. Jak je v této práci z rozhovorů patrné, má vliv i na vztahy přátelské (viz. Příloha 2). Pokládám tedy cíl své práce za splněný.

48

Literatura DISMAN, M., Úvod do společenského výzkumu. Praha : Univerzita Karlova, 1966. 192 s. ISBN 80-24601-39-7.

GAVORA, P., Úvod do pedagogického výzkumu, Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 8085931-79-6.

HELLER, J. ; PECINOVSKÁ, O. aj. Závislost známá neznámá. Praha : Grada Publishing,1996. 168 s. ISBN 80-7169-277-8.

HOŠEK, K. Problematika alkoholismu v sociálně psychologickém a medicínském pohledu. Třinec : Oddělení psychologie a sociologie práce Třineckých železáren,

1971. 97 s.

JANÍK, A. ; DUŠEK, K. Drogy a společnost. Praha : Avicenum, 1990. 344 s. ISBN 80-201-00873.

KVAPILÍK, J. ; SVOBODOVÁ, A. aj. Člověk a alkohol. Praha : Avicenum, 1985. 237 s. ISBN 08-091-85.

KUNDA, S. aj. Klinika alkoholizmu. Martin : Osveta, 1988. 248 s. ISBN 70-020-88.

MARHOUNOVÁ, J. ; NEŠPOR, K. Alkoholici, feťáci a gambleři. Praha : Empatie, 1995. 112 s. ISBN 80-901618-9-8.

NESVADBA, L., Jak psát diplomovou práci. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1989. ISBN 802100016-3.

NEŠPOR, K.; CSÉMY, L. Léčba a prevence závislostí. Praha : Psychiatrické centrum, 1996. 203 s. ISBN 80-85121-52-2.

NEŠPOR, K. Návyková chování a závislost. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-432-X.

NOVOTNÁ, J. a kol. Drogové závislosti včetně alkoholu. Brno : Institut pro další

vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 1989. 144s. ISBN 80-7013005-9.

SKÁLA, J. Alkoholismus. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1957. 232 s. ISBN 38-87155SU3-718.

STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J., Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999. 202 s. ISBN 80-85834-60-X

49

Resumé Bakalářská práce „Vliv alkoholismu na sociální vztahy jedince“ pojednává o alkoho-

lismu, jeho příčinách, faktorech a typech. Pracuje také s vývojem závislosti a jejími

stádii. Dále se také zabývá intervencí a terciární prevencí. Stěžejní část práce pojednává o vlivu alkoholismu na sociální vztahy. Podrobně se zabývá následky alkoholismu

na rodinu, děti i samotné jedince. Velmi důležitá v celé práci je také kapitola, která vypovídá o vzorcích chování dětí jako reakce na alkoholismus jednoho z rodičů, o ná-

sledcích, které si sebou děti odnáší do dalšího života. Jedním z témat je také rozdílnost závislosti mezi ženou a mužem a značná odlišnost v následcích na rodinu.

Pro výzkumnou část byla použita kvalitativní metodologie s ohledem na její výhody.

Nejvhodnější metodou jsem shledala strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami,

které byly dopředu připraveny. Pracovala jsem s doslovnými přepisy rozhovorů, jež jsem pomocí strukturovaného rozhovoru získala v Psychiatrické léčebně v Brně Černovicích.

Summary The bachelor thesis „Effect of alcoholism on social relations of person“ deals with

alcoholism, his causes, factors and types. I tis focused on developmental stages of alcoholism, intervention and tertiary prevention. A part dealing with the impact of

alcoholism on social relations is a fundamental part of this thesis. It is focused on

effects of alcoholism on family life, children and individual itself. The chapter describing children´s behavioural patterns as thein reactions to alcoholism of patente

and influance on child´s future life is very important. I also tried to point out diffenrences between men´s and women´s addiction to alcohol.

The bachelor thesis consist of research and theoretical part. In the research part i used qualitative metodology. I supposed that usány structured dialogue with opened questions has many advantages. I interwiewed with patiens of Psychiatric hospitál in Brno Černovice and made verbatim copies 50

Příloha č. 1 Historie alkoholismu Alkoholismus je někdy pokládán za neduh specifický pro západní civilizaci, jakoby mo-

derní. Ve skutečnosti má však konzumace alkoholu tradici dlouhou mnoho milionů let.

Postoje lidské společnosti k požívání alkoholických nápojů a k výstřelkům s tím spojeným se měnily dle doby, stupně kultury a soudobých názorů.





z nádob archeologové zjistili, že víno se vyrábělo již před 7000 lety

1220 př. n. l. – Čína – smrt každému, kdo je přistižen opilý

5. a 6. století – Konfucius a Budha: zakázali pití alkoholických nápojů.

Indie (nedatováno) – při přistižení v ebrietě byli opilci nuceni pít vařící víno, vodu,

kraví moč nebo vřelé mléko až k smrti




Indické ženě, která byla přistižena v opilosti žhavým železem vypálili do kůže čela




Mohamed zakázal pít alkohol.

podoba nádoby, z níž alkohol pila. Pak byla vyhnána.




Papežové se snažili zabránit pití alkoholu tím, že dali příkaz k vylití sudů s alkoholem




Každý Říman měl právo zabít svou ženu, pokud ji přistihl opilou.

do řek.




Opilý otrok byl trestán 80 ranami holí, opilý svobodný člověk 40 ranami. Byli i




Athény – za opilost smrt.




záměrně opíjeni otroci a ti byli ukazováni mládeži jako odstrašující příklady. Karel Veliký – opilci trestáni, pokud pili dál, byli popraveni.




Na druhé straně bylo víno považováno za lék, který zlepšuje plodnost žen, dává




Katolíci mohli pít čtvrt litru vína denně.




zdraví, antidotum proti hadímu uštknutí a jedovatým rostlinám.

V posledních desetiletích byl problém s pitím alkoholu především ve Švédsku, Švý-

carsku a bývalém Sovětském svazu. Vytvářelo se mnoho skupin bojujících proti alko-

holismu. V Polsku byl zaveden zákon, že kdo poškozuje v opilosti svou rodinu (např. fyzické násilí) může jít až na max. 5 let do vězení. V bývalém SSSR bylo zavedeno

mnoho opatření – např. snižování výroby, zákaz prodeje a požívání do 21 let, v pracovních dnech byl prodej povolen až od 14 hodin a mnoho dalších.

51

Příloha č. 2 - Přepisy rozhovorů Klientka 1 Zeptala jsem se klientky, zda by mi mohla povědět něco o svém dětství?

Narodila jsem se 14.3.1953 v Prostějově v úplné rodině, ale tatínek mi umřel, když mi bylo

18 let a maminka zůstala sama, mám ještě bratra, který je o 4 roky starší. A jak jste trávili volný čas?

No, chodili jsme pomáhat vedle k sousedům na statek, doma jsme měli jen pár králíků.Vztah

k rodičům mám dobrý, dodneška je maminka na světě, je jí 79 let.A dodneška tam jezdím

každých 14 dnů na tři až na čtyři dny, maminka totiž nemůže na nohy, takže jí jezdím pomáhat, abych jí poklidila a byla s ní, protože tam je jinak úplně sama. Jaký vztah měly rodiče k Vám?

Byla jsem chtěné dítě, takže mě rodiče měli rádi.

Chodila jste do jeslí?

Ne, nechodila jsem ani do mateřské školy, šla jsem až do 1.třídy a šlo to úplně dobře i známky jsem měla dobrý, měla jsem v deváté třídě dvě trojky. A kam jste nastoupila potom do školy?

Šla jsem se učit do OP Prostějov a tam jsem pracovala až než jsem se vdala. A podle čeho jste si to vybrala?

To byla moje volba, protože jsem odmalička šila na panenky a strašně mě to bavilo. A co Váš vztah s bratrem?

Máme spolu dobrý vztah, vycházím dobře i se svou švagrovou. Máte hodně kamarádek?

Ale ani ne, mám jenom dvě kamarádky, moc kamarádek nemám, protože bydlím na vesnici, takže kamarádím se svýma dvěma švagrovýma. Mám ještě kamarádku z dětství, se kterou se stýkám, když jedu do Prostějova. Kdy jste se vdávala?

Když mi bylo 20 pryč, 3 roky jsme spolu chodili no a vdávala jsem se, protože jsem byla těhotná.

Kolik máte dětí? Mám tři děti.

Mohla byste mi říct něco o vaší rodině?

Můj muž je takový křičák, vycházíme tak jako všude. A jak vycházíte s dětmi? Jo, no s těma dobře.

Byly vás děti tady navštívit?

52

Nebyly a ani nepřijdou, protože to odsuzují. Vy už jste na léčení byla?

Ano, byla před 22 lety. Po celou dobu jsem byla jediná, kdo byl schopný odvést a kamkoliv zavést. A potom jsem zůstala doma, jsem víc jak 2,5 roku nezaměstnaná, tak jak je té práce hodně tak jsem si to usnadňovala pitím. A tak se to zhoršilo. Co bylo důvodem, že jste nastoupila na léčbu?

Řekli mi, buď se půjdeš léčit nebo………. Tak jsem šla.

Postavila vás rodina před rozhodnutí buď alkohol nebo my? No tak vyloženě jako ne…….

Jaké jsou věkové rozdíly mezi vašimi dětmi?

Jeden je narozený 1973, druhý 1974 ale až v prosinci a ten poslední, tomu je šestnáct. Dcera je

vdaná, syn je svobodný a je mu 31 a ten nejmladší se učí na kuchaře. To je dítě, který

odmalička vědělo, čím chce být. I když jsem ho odrazovala, tak mi říkal, ne mami, já chci být kuchař a vaří dobře.

Volali vám sem děti nebo manžel?

Děti vůbec ne, manžel mi volal, napřed jednou, asi po týdnu, říkal, že by mi jinak nevolal, ale že musím poslat lístek na peníze, tak jsem mu říkala, že to mám zařízený a že jsem to posílala. Pak mi volal podruhé, asi před týdnem, jestli přijedu domů, my jsme totiž malovali, tak už s klukama všechno poklidili a hlavně, abych vyzvedla peníze, tak jestli přijedu. Když jste byla na výjezdu, byla jste doma?

No byla jsem doma, no poprvé to nebylo nic moc, podruhé to taky nebylo nic moc no a potřetí to jsme jeli koupit koberec, to už bylo takové lepší. Měla jste chuť na alkohol? Ne.

Co myslíte, že bylo příčinou, že jste začala pít? No ono to přišlo tak pozvolna.

Jak se staví děti k vašemu problému s alkoholem? No oni to odsuzujou, myslí si, že je to slabost. Jak trávíte volný čas?

Já jenom prací, protože bydlíme na dědině, takže dobytek, do lesa, hospodářství, pole…..takže není čas. No teďka mi manžel říkal, že to takové hrozné práce a já mu říkám, že přišel domů a říkal mi, cos krávo celej den dělala. No a jak to teda teď zvládají?

Zvládají to, manžel musí po práci uvařit a ……No a jak přijedu domů tak to musím všechno udělat.

Jak jste se seznámila se svým manželem?

53

Seznámili jsme se tak, že jsem byla na svatbě a tak jsme se potkali, a pak za mnou jezdil a 3 a něco roku jsme spolu chodili.

Co si myslíte, že je pro život nejdůležitější? No asi to zdraví a pak ten klid v rodině. Jaké je vaše manželství?

No normální, sice měl ženskou, no mladou holku, mu bylo 35 nebo 36 a jí bylo 18 let. Táhlo

se to rok a já jsem byla jediná, která jsem to nevěděla. Až pak jsem se to náhodně dozvěděla, takže jsem mu řekla buď já a rodina nebo ona. Takže se hned rozhodl pro nás a říkal, že je rád, že to prasklo, protože už nevěděl z které do které. Celá rodina to věděla, ale já jsem to

nevěděla, mě samotnou by to nenapadalo udělat, takže jsem to nečekala ani od toho druhého. No děti byly ještě malý, takže to bylo kvůli dětem. Byl to prostě krok pro zachování rodiny. Kdyby byly děti starší udělala byste to taky tak?

Asi bych se pokusila a kdyby to nešlo, tak bysme museli jít od sebe. Podle čeho si vybíráte partnera? No musí být hodný, pozorný typ.

Jaké máte plány do budoucna?

Chtěla bych si doma udělat zimní zahrádku, tak manžel říkal, že by to šlo, takže ho u toho budu muset podržet, ale dřív jak za rok to nebude.

Jak jste zvládla příchod do rodiny po první léčbě?

Zvládla jsem to dobře, všichni mi pomohli a děcka to nevěděla. A co jste vůbec pila?

Slivovicu, ale nikdy jsem nepila zrána, pila jsem až jsem uvařila, ochutila a pak jsem si dala. Myslíte, že vaši rodinu ovlivnilo to, že jste pila?

No určitě se to projevilo. Snažila jsem se vždycky dětem dát to, co jsem sama neměla, aby se

měly co nejlíp. Ale nemohla bych od nich čekat nic dobrýho, oni nejsou zlí nebo sobci, ale já bych si připadala jako na obtíž.

Proč myslíte, že vás nenavštíví?

Protože je to pod jejich úroveň a manžel říká, že je dost velký blázen ze mě. Tak jsem se jich zeptala, proč mi aspoň nezavoláte a oni na to, že nemysli si, že ti budeme volat, ty krávo. To s vámi takto mluví?

No ale až v poslední době, on to bere jako normální. Vyčítá mi, že nechodím do práce, ale jak bych to potom všechno stihla….On mi říká, cos krávo, celej den dělala. Myslíte, že se to změní?

Ne, nezmění. Brala jsem to jako jedním uchem dovnitř a druhým ven. A proč se k nim tedy chcete vrátit?

Protože je mám všechny ráda. Ale i teď do telefonu mi říkal, jak si myslíš, že to mám, krávo, všechno stíhat….

54

Myslíte, že existuje něco, co by vás přimělo ho opustit?

Asi ne, mě to tam pořád táhne. Jak tam nejsem týden, tak už mi chybí. Maminka mi na to říkala, že jsem hloupá.

Dalo by se říct, že žijete pro rodinu?

Ano, já jsem mu říkala, kdyby mi aspoň tak škaredě neříkal, vždyť my jsme se ve zlým rozešli, on mi dal po hubě, ale já jsem ho teda provokovala. A jak vychází s vaším manželem vaše matka a bratr?

No oni si nesedli, nestýkají se. Scházíme se jednou za rok na narozeninách. Ale třeba švagrová mi teď volá jednou až dvakrát za týden, tak to je dobrý. No ona mě švagrová podporuje trošku víc jak moje rodina.

Klientka 2

Zeptala jsem se klientky, zda by mi mohla povědět něco o svém dětství?

Narodila jsem se v Brně u Milosrdných 22.2.1959. Mám bratra a sestru ještě.Sestra bude mít letos 45 a bratrrrrr ……..47 - 8 kolik to je? 39. A jak jste trávili volný čas?

No s maminkou výborně, maminka byla moc hodná, pracovitá, no prostě až moc hodná. Táta pil, křičel, nadával do noci třeba, my chodili do školy, spali tam že jo….takže nevyspaní. Jaký vztah měly rodiče k Vám?

Výborný, no tak k mamince, k otci špatný. Chodila jste do jeslí? Ne, ne ne.

Šla jste tedy rovnou do školy? Ano, ano.

Jak jste zvládla příchod mezi vrstevníky?

Noo, právě z toho mám…….z toho prostě su tady 14 dnů, dneska to je, dneska je úterý,

dneska su tady osmý den a budem dělat za týden zkoušky a su z toho špatná, já se nezasměju,

nejím, nic, prostě mám z toho hrůzu, protože já to neudělám. Já to vím stoprocentně, že to

neudělám. Právě vždycky píšu v životopise, máme to psát na osm stránek, od první třídy až do vyučení, prostě mně učení nešlo, procházela jsem to jak se říká s odřenejma ušima. Učila jsem se, prostě jsem se učila, na knížkách jsem mohla spávat jo, pod polštářem, prostě mně to nešlo. Jak jste se cítila v kolektivu?

Výborně, všichni mě měli rádi jako, prostě výborně až na to učení, prostě mi to nešlo do

hlavy. A toto mi taky nejde do hlavy, že já mám takovej klepačov ten tejden, že já prostě vím, že to neudělám. Bohužel no.

Po základní škole jste nastoupila kam?

55

Vyučená obráběčka kovů v Brně. A podle čeho jste si to vybrala?

Já jsem furt nevěděla, kam mám jít a můj strýc jako tatůj bratranec, on tam dělal šéfa, takže mi, jako ne že by mě tam nahnal, ale prostě jako pomohl. A co Váš vztah se sourozenci? Pěkný.

Máte hodně kamarádek?

Já su…já sem měla jednu kamarádku a ona se mě odstěhovala a tak, já su prostě taková uzavřenější, nikam nechodím, su spíš doma. Kdy jste se vdávala? V sedmnácti.

Kolik máte dětí?

2, 2dcery, letos bude té starší 30 a té mladší 27 Jak vycházíte se svými dětmi?

Teď špatně, s tou první tak jako celkem normálně jako….ale s tou mladší, že su tady, tak špatně.

Vy už jste na léčení někdy byla?

Ne, tohle je moje první léčba a hlavně chcu říct poslední, ne doufám,ale…. Co bylo důvodem, že jste nastoupila na léčbu?

Z rodinných důvodů. Já už sem sem chtěla jít už kdysi, ale dcery mě jako toto, ale já jsem se toho bála.

Jaké jsou věkové rozdíly mezi vašimi dětmi? 3 roky

Měla jste chuť na alkohol co jste tady? Tady co su? Vubec Jak se tady cítíte?

Já jsem to nechtěla udělat, já nevím proč sem to udělala, já nevím proč sem to udělala,…ja nevim proč sem to udělala.Já si to nedovedu sama doteďka vysvětlit, proč sem to udělala proč

su tady. Prostě mě chytly nervy jako s manželem, jako rodinný tyto….tak mě prostě chytly nervy, já jsem nepila, já jsem fakt nepila, já jsem byla tak šťastná, že nepiju, to je tak fajn všechno, prostě mě chytly nervy a tak jsem si dala jednu štamprdlu, druhou a už to bylo. Já říkám alkohol a nervy nejdou dohromady.

Co myslíte, že bylo příčinou, že jste začala pít?

Protože manžel má nějakou bokovku, furt mě vykládal, že nemá, že to skončilo, ale já jsem tak nenápadně zase něco zjistila, že jako mně lže…

Jak se staví děti k vašemu problému s alkoholem?

Jako dcery ke mně? Právě sem říkala, že ta starší je jako taková toto, ale ta mladší to bere špatně.

56

Jak jste se seznámila se svým manželem?

Já nevím, on bydlel kousek, on k nám jezdil za kamarádama a tak to nějak vyto…. Co si myslíte, že je pro život nejdůležitější? Já nevím co bych řekla….. Jaké je vaše manželství?

Právě to píšu tam….chodili jsem spolu rok a půl, pak jsme se vzali teda, brali jsme se 6.

března to bude 30 let a on šel 1.dubna na vojnu, a to už sem bydlela u maminky u rodičů a po dvou letech přišel a ostěhovali jsme se do toho Kroužku…..tam jsme si to postavili nahoru. Podle čeho si vybíráte partnera?

Aby byl pěknej, šikovnej, pracovitej, hodnej…hlavně pracovitej. Hodnej,milej… Jaké máte plány do budoucna?

Já nevím, dokončit léčbu v každým případě, pit už teda v žádným případě, to už prostě bude čára, prostě silná.

Jak to budete řešit s manželem?

Rozvést se nechce, on měl kdysi dávno už, to už je let, to už je dvacet let. Si našel, on měl teh-

dy a našel si o dvanáct roků mladší, ta měla tehdy 16 že jo, on 28. No a tak to s ňou tři roky

táhl a ………a…..a pak si koupili kousek od Rusínova baráček, že si ho budou spravovat a nakonec ona mu dala kopačky, protože jí bylo 16 a za tři roky měla 19 takže byla chytřejší a našla si druhýho. Tak mu dala kopačky, tak on se vrátil dom, musel si dat jako štamprdlu,

protože by mi to jinak neřekl, von jako je, třeba nevím jak je venku, ale doma je takovej

nemluvné jako, dal si jednu dvě, aby mi to řekl. To byl večer já už sem ležela a on přišel za

mnou a povídal mně, že se vrací kvůli dětem. No on podal žádost o rozvod, mně přišel dopis a

tam už bylo jako že to stahuje. Jak se vrátím dom prostě si s nim chcu promluvit, no a jinak teda budem žit každé na svým hnízdečku, protože já už dopadnou tak nechcu. Já jsem mu furt věřila a on mně furt lhal. A co jste vůbec pila?

Tak zprvu jsem pila pivo, ale ne že bych jako..prostě já jsem měla pivo jako ráda ale ne že

bych se opila, to bylo jedno, druhý, třetí, tak jestli jsem vypila 4 piva za den. No a pak víno a tvrdý málokdy.

Myslíte, že Vás mohlo ovlivnit, že Váš otec měl problém s alkoholem?

Já si myslim, že ne. Prostě já jsem si to udělala sama, prostě nervy, psychika no. Myslíte, že vaši rodinu ovlivnilo to, že jste pila? Všechny. Klient 3

Zeptala

jsem

se

klienta,

dětství,rodičích,sourozencích?

zda

57

by

mi

mohla

povědět

něco

o

svém

Sourozence žádný nemám, narodil jsem se v roce 62, sourozence nemám, naši se rozvedli, takže jsem vyrůstal u babičky a u dědečka. Sportoval jsem v mládí hodně, hrával jsem

všechno, hokej, fotbal, ping pong, košíkovou,všechno jako profesionálně. No a pak jsem začal

okolo těch dvaceti let popíjet, jo, já jsem předtím nějak nepil nekouřil, nekouřím teda dodnes no, ale pořád prostě ten alkohol byl vlastně když si to uvědomím, když sem nebyl nějak vážně

nemocnej, tak sem pil těch 5, 6 piv denně, jo ale prostě pil jsem pořád do 97. roku, kdy to vyústilo, kdy sem se šel sem léčit. Jaký vztah měly rodiče k Vám?

No u nás byly strašný hádky doma se furt jako pořád mela. Chodil jste do mateřské školy? Chodil.

Pak jste nastoupil do základní školy, jaký jste byl žák?

Podprůměrnej, ale procházel jsem to s těma trojkami čtverkami. Kam jste šel po ZŠ?

Do učení na instalatéra.

A podle čeho jste si to vybral? To jsem si vybral sám.

Máte hodně kamarádů? Strašně hodně kamarádů. Jste ženatý? Ano.

Máte děti? Tři.

Mohl byste mi říct něco o vaší rodině? Tak jako mám rodinu no. Kolik je dětem let?

Klukovi jednomu bude teďka 18, druhýmu bude v září 16 a holčičce bude teďka 3 roky. A jak vycházíte s dětmi? Dobře.

Byl jste už někdy na léčení? Byl tady v 97. roce.

Co bylo důvodem, že jste nastoupil na léčbu?

Důvodem bylo to, že jsme stavěli dům a předtím sem pil to pivo nebo tak, ale s těma

zedníkama jsem se naučil pit kořalku a už jsem si na to tak zvykl, že jsem i chodil do hodpody a pil sem tam jenom kořalku. A to mě právě ubilo. Co myslíte, že bylo příčinou, že jste začal pít?

58

Nevim,já jsem o tom mockrát mluvil aji s rodinou. My to máme zakódovaný, protože děda byl na léčení, druhej taky, otec pije, mame to daný. Máme to v rodině. Jak trávíte volný čas?

Jezdíme lyžovat, sportujeme, všechno…

Jak jste se seznámil se svou manželkou? Na koupališti.

Co si myslíte, že je pro život nejdůležitější? Já si myslím, že rodina a práce. Jaké je vaše manželství?

Já myslím, že to je v pořádku.

Podle čeho si vybíráte partnerku?

Podle brýlí, vážně, já mám nějakou úchylku od dětství na brýle, mě strašně sexuálně přitahujou ženský, který mají brýle. Jaké máte plány do budoucna?

Já mám na plánu, teďka bych chtěl tady vydržet, nějak se domluvit s primářem, jestli by mě

nepustil na Vánoce, protože mám, já mám strašně velkou firmu, mám kolem třiceti lidí a

potřebuju zaplatit strašně peněz. Jednak dluhy, jednak mně dluží strašný peníze to jsou šestimístný čísla a aji víc jo, takže je to potřeba vyrovnat. Jak jste zvládl příchod do rodiny po první léčbě? Úplně v pohodě.

Jaké je Vaše zaměstnání?

Nebudete to někde vykládat….já má spoustu známejch lidí, co jsou na různejch institucích, politiků a tak a ti mně prostě dohazujou kšefty a děláme různé stavební práce. Myslíte, že vaši rodinu ovlivnilo to, že jste pil?

Říkám, já jsem abstinoval několik let a to byly takový přetržky, kdy to bylo třeba třídenní nebo čtyřdenní pití, a to jsme zabrzdili tím, že jsem šel tady na Detox, ale teďka prostě sem

byl na tom Slovensku a tam jsem se prostě rozjel, protože jsem nebyl pod kontrolou a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Jak dlouho jste vydržel abstinovat po první léčbě?

5 let, pak jsem se napil, byl jsem na Detoxu, a pak jsem nepil zas 3 roky, pak se mi narodila

dcera, to jsem se taky napil, ale vyřešil jsem si to sám, ale až teďka se to vyhrotilo a nedalo se to zastavit.

Bylo to Vaše rozhodnutí nastoupit na léčbu?

Bavili jsme se samozřejmě o tom s manželkou, hledali jsem různý jiný psychiatrický léčebny, protože já jsem se strašně styděl, že půjdu zase sem, ale pak přijeli kamarádi a dovezli mě sem.

59

Klient 4

Zeptala jsem se klienta, zda by mi mohl povědět něco o svém dětství?

Tak já jsem se narodil v roce 1941 na vesnici ve Vazénově u Letovic, rodičům obchodníkům,

tatínek se mi v 5 letech zastřelil. Na té dědině vlastně žiji dosud. Tam jsem vychodil i základní devítiletou školu, pak jsem se vyučil automechanikem, chodil jsem na průmyslovku, kde jsem

odmaturoval. Mám dva sourozence, staršího bratra, dneska už taky nežije a ještě starší sestru. No dětství jsem měl…. pěkný, pěkný jsem měl dětství, jenom jsem v dětství postrádal, záviděl jsem vždycky těm klukům, kteří měli táty, protože mě neměl kdo učit. Na dědině v té době samozřejmě, že byla jen práce, že jo, takový ty řemeslný dovednosti……….záviděl sem to

těm ostatním…..ale měl jsem dětství spokojený…..jaksi tehdy byla jiná doba, nedá se to s dneškem srovnávat, že, tehdy byla řekněme, nechci říkat že byla bída, ale jaksi byly jsme

více vedeni k práci, nebyli jsme tak nároční, nebyla televize nebo začínala televize, rádio

neměl ani každý, ale vzpomínám na dětství….. rád a myslím si že, že když by se to dalo do nějaké stupnice tak rozhodně bylo lepší než horší. A jak jste trávili volný čas?

Tak….říkám televize nebyla, takže my jsme vlastně jako děti byli neustále venku, ráno ve

škole, odpoledne venku, tehdy se pásávaly kozy, hrály jsme na šipky na schovávanou, měly jsme takový hřišťátka, já nevím nějaký to člověče nezlob se, víc hraček já si moc ani nepamatuju. Já jsem měl v pěti letech úraz, kamarádka mi přesekla prst, jedinou hračku,

kterou jsem měl, tak jsem dostal houpacího koně dřevěného. Takže my jsme si hráli vlastně,

že jo, žádný klubovny nebo něco takového nebývalo…takový všichni jsme neměli nic, takže

jsme si takhle vyřezávali píšťalky, pásli kozy a pekli brambory a tak jak to dneska někdy se ukazuje z takovejch těch Ladových vesnic, tak tak jsme my na těch dědinkách skutečně žili. Jaký vztah měli rodiče k vám?

Maminka byla vzácná žena, samozřejmě zůstali jsem jí tři na krku……ta otcova ruka chyběla

já o sobě dodneška prohlašuju, že jsem samorost, protože když mě maminka chtěla potrestat, tak jsem jí dokázal utéct a tátovi ne. Pamatuju si tatínka, že v pěti letech sem od něj dostal

výprask, když se to stalo, ale jako maminka byla šetrná, spravedlivá žena, jako já jsem taky se když potom ve stáří, tak jsem se tak o ni postaral, tak jak se syn k mámě chovat má. To jako můžu prohlásit ne protože to chcu říct, ale proto, že to tak je. Chodil jste do jeslí nebo do mateřské školy? Ne ne to ani za nás snad nebylo

Nastoupil jste do první třídy, jak jste se aklimatizoval?

Tak my jsme byly takoví rošťáci všichni a já jsem se školou neměl žádný problémy, vychodil jsem školu se samýma jedničkama, samozřejmě tehdy náročnost a dnešní, protože mám pět

vnuků tak to někdy můžu posoudit, toho největšího dvacetiletého a toho nejmenšího do druhé třídy, takže ve škole……takový nutný zlo jak se to vždycky nějak bere, ale myslím si, že mám

60

ze školy hezký vzpomínky, teď letos jsme měli setkání z devítiletky, sešlo se nás ještě asi osmnáct už dědů a babiček, takže na školu vzpomínám rád. A kam jste nastoupil potom do školy?

Já jsem šel na průmyslovou školu do Zábřeha na Moravě, tam jsem internátně čtyři roky byl, my jsme měli moderní školku na tehdejší dobu, to byla jedna z nejmodernější, nejmoderněji

vybavených škol, tam jsem úspěšně odmaturoval a tam jsem hodně sportoval, dodneška ještě aktivně sportuju v mnoha mnoha těchto…byl jsem reprezentantem Československa staršího

dorostu v hokeji no ale řešil jsem problém, buď jsem měl nastoupit na umístěnku do Opavy do Slezanu, hrát tam druhou ligu, nebo k vojenský stavbám. Já jsem se už od mládí kamarádil s mou spolužačkou, která byla zdravotní sestra, no já jsem nakonec šel k těm vojenským

stavbám a tím jsem si tu sportovní kariéru už nějak zato, protože vojenský stavby byla firma ministra obrany, takže jsem vlastně začal cestovat po celé republice jako dopravák, takže jsem

ten sport, vždycky tam byl chvílu a zase nás ministr poslal tam a tam a tam, takže jsem od toho sportu trošičku musel odejít, no ale zase jsem dělal u firmy, kde jsem si na tehdejší peníze vydělal pěkné peníze, mnoho jsem se naučil, viděl jsem mnoho věcí, byl jsem

nositelem nejvyššího státního tajemství, protože jsme stavěli všelijaká zařízení, který se teprve dneska třeba odtajňují, takže mi to přineslo …..jiný věci. A podle čeho jste si to vybral?

Ne, já jsem chtěl být buď železničářem anebo jsem chtěl být autařem. A železničářem jsem

chtěl být, protože můj soused byl strojvedoucím, ale on mi vždycky říkal, Mirku, k nám nechoď u nás se jezdí ve dne v noci, sobota neděle, nebudeš bude se ti plést sobota s nedělí a

všedním dnem, tak jsem potom zvolil tu autařinu i když k té železnici mám dodneška vztah, s tím panem strojvedoucím jsem několikrát jezdil na lokomotivě a podobně a dodneška mám k železnici jakýsi vztah a když cestuju dál tak cestuju vždycky vlakem spíš než autobusem i když teda zase povoláním jezdil jsem s autem, všechno mám, řidičák na autobus, jezdil jsem s autobusem.

A co Váš vztah se sourozenci?

Tak já jsem s bratrem vycházel dobře, on potom se nešťastně oženil, brzy se rozvedl, byl

takový samotář, říkám byla i období, kdy se o nás mohla napsat kniha jak vypadají vzorní bratři, když potom já jsem se vypořádal s alkoholem a ona ne, tak jsme nebyli dobří kamarádi,

já jsem se ho snažil uvést na tu dobrou, on to nechtěl přijmout, ale v zásadě v zásadě jako pokud tu začalo jít o rodinu, tak jsme vždycky táhli za jeden provaz. Že se spolu k sobě

vždycky mají blíž jako holka k holce kluk ke klukovi, tak bydlíme na jedný dědině, vzájemně se ctíme, navštěvujeme tak nějak přiměřeně. Máte hodně kamarádů?

61

Tak jsem měl hodně kamarádů, když jsem pil. S těmi jsem se bohužel nebo bohudík rozloučil, mám dostatek okolo sebe kamarádů spolehlivých kamarádů mám, já nejsu typ, kterej by se do nějaké komunity příliš nějak vnucoval, ale jako dali by se počítat na desítky. V kolika letech jste se ženil?

Já jsem se ženil brzo jsem se ženil v osmnáct a něco, jsem byl nejmladší děda na okrese já

vždycky říkám, a ti všichni kteří, mi to tehdy hatili tak mi to pak záviděli, že už mám velikého syna, už mám vnuka jednadvacetiletého sportovce dobrýho, ale jsme se s ženou, ne že jsme

museli, ale že nám nebylo přáno, ona byla ze sedlácké rodiny a pro ní byl vyhlídnutý jiný

ženich a my jsme se vzali natruc. Jo já jsem měl spokojený manželství 40 roků, vychovali jsem dvě slušný děti, žena i v tom období, kdy jsem se nechoval tak, jak jsem měl, tak mě podržela a já doufám, že jsem jí to pak ještě všechno stačil vrátit. Kolik máte dětí?

Dvě děti, syn je stavař, seběhl mi z vysoké školy po třech letech, dneska je úspěšným

manažerem u velké stavební společnosti nadnárodní, v podstatě, má u nás taky postavený

dům, má tři kluky, naše vztahy jsou vzorný, myslím si, že tak, jak my spolu vycházíme, tak má táta se synem vycházet. Dceru mám pětatřicetiletou, teď skončila studium ošetřovatelství,

taky byla na vysoký, taky jsem ji dostal na medicínu i když jsem nikdy nebyl na té správné

straně vždycky na ministerský odvolání, ale ona měla problém, mně ji po týdnu vrátili ona se nevypořádala s krví, tak mně ji dovezli z pitevny, takže je profesně ženská sestra, teď si dělala studium nástavbový a učí zdravotní sestřičky v Blansku. Ta bydlí se mnou, myslím si, že mám slušný děti a že jsem u nich za dobrýho otce

Mohla byste mi říct něco o vaší rodině komplexně?

My jsme žili vždycky rodinný život já jsem to pití trošku potom….takhle já jsem si uměl

vydělat peníze už od mládí, já jsem si uměl vydělat peníze, takže v době, kdy jsem pil rodina nikdy nestrádala, hmotně nestrádala. To, že strádala svým způsobem nějak psychicky to asi

ano, to bych lhal kdybych si myslel že ne, až jsem se vyléčil, tak se to všechno….já jsem

samozřejmě po tom vyléčení hodnotový žebříček trošku přehodnotil, nebo zásadně. Pro mě

zkrátka rodina je tam úplně navrchu a pokud by někdo škodil mé rodině tak by se dostal i do velmi nebezpečné situace, tam já su zkrátka….a měl jsem takový problémy, kdy se lidi otírali

o mou rodinu a to já jsem zlý, to jsem zlý. Myslím si, že žijem rodinné život pěknej, tak jak by se žít měl, žena byla vzorná matka, starostlivá,šetrná, totéž můžu říct i o vlastních dětech, takže i svoje děti vychovávají dobře, já jsem do jejich výchovy viděl. Zůstal jsem nakonec sám jako děda, takže vždycky mi to děti připomínají. Rodinu si myslím, že mám v pořádku a dobře tomu tak.

A jak vycházíte s dětmi?

62

Vztah je blízký, ale my jsme s manželkou dětem do rodiny nelezli. My jsme se vzájemně

navštěvovali. Jezdíme na dovolenou, na hory, vzájemně se uctíváme a nikdy jsme nemluvili do výchovy. Nikdy sme se vzájemně neshodili před vnoučaty. Vy už jste na léčení byl?

V roce 90 a od té doby úspěšně abstinuju.

Co bylo důvodem, že jste nastoupil na léčbu?

To je jediný, co nevim. Já nevim, žena protože byla zdravotní sestra tak mě už tam dokopala, já jsem byl samopijec, mě třeba nikdo nikdy neviděl ožralýho. Jaké jsou věkové rozdíly mezi vašimi dětmi? Synovi je 42 a dceři 36

Měl jste chuť na alkohol po léčbě?

Lhal bych kdybych řekl že ne, já jsem tady přestal i kouřit. Když bych probral obě závislosti tak jsem měl větší problém s tím, abych nezačal zase kouřit.To že jsem nějaký chutě na

alkohol měl, to ano, ale že bych měl krizi…měl jsem dvě krize tu první, když mi umřel tchán a tu druhou, když mi umřela manželka. Ale nesháněl jsem pomoc, zvládl jsem to. Co myslíte, že bylo příčinou, že jste začal pít?

Tak já jsem od mládí vždycky byl nějakým vedoucím technikem, takže já jsem nikdy nepracoval za bránou, moji šéfové nikdy neseděli vedle mě, takže já jsem měl absolutní

volnost…..musím říct, že ať jsem pracoval, pracoval jsem zhruba ve třech čtyřech firmách za

celý život a teď mám vlastní firmu, vždycky jsem měl dobrý výsledky, takže se o mě nikdo až tak moc nestaral, takže já jsem měl možnost se napít kde jsem chtěl, kdy jsem chtěl a přesto ty výsledky byly, takže trošinku mě i ta volnost a ta důvěra, ale jako u mě bylo dosti obtížný

poznat, že jsem opitý. Jak jsem nechal toho sportu, tak jsem se poznenáhlu do toho propíjel a propíjel, až jsem se propil.

Jak se staví děti k vašemu problému s alkoholem?

Samozřejmě je to trápilo, synovi bylo 22, dceři 16, oni to věděli, že jsem napitý, chodil jsem na páteční mariáš, vadilo jim to a byl to jeden z podpůrných momentů, proč jsem sem šel, protože jsem viděl, že se stydí, že mají jako tátu alkoholika. Jak trávíte volný čas?

Tak já mám moře aktivit, zaprvé mám firmu pět roků, takže skutečně hlavně ty začátky byly od nevidím do nevidím, jinak s ženou, když sem přestal pit, tak jsem každé rok byli

v zahraničí, cestovali jsme, všechno jsem se snažil jí vrátit, vymetli jsme kdejaký folkový, kde bylo něco vidět.

Jak jste se seznámil se svou manželkou?

Jezdili jsme spolu do školy, byli jsme z jedné dědiny, byla to taková ta láska z dětství. Přijala mě zpátky, že neutekla ode mě v těch nejhorších chvílích, po 16 letech mi řekla, že je vše odpuštěno.

63

Co si myslíte, že je pro život nejdůležitější?

Když má člověk zdraví a umí si ho vážit, což já jsem dlouho neuměl, to je ten první stupeň,

aby člověk mohl nějak vegetovat. Já jsem si to uvědomil, já říkám a říkám to nahlas, že kdybych já sem býval sem v tom 90. roce nepřišel, tak už jsem dávno nebyl mezi živými. Dávno.

Jaké je vaše manželství?

Kdybych to jaksi zohlednil, kdy to nefungovalo, kdy jsem pil tak si myslím, že naše manželství bylo hezký, upřímný.

Podle čeho si vybíráte partnerku?

To neumím na to moc dobře odpovědět, vždycky jsem měl blízký kamarádky, kamrádšoft je odtud, dokud spolu nevlezete do podstele. Jaké máte plány do budoucna?

Já už těch životních plánů moc nemám, je mi 60 let. Chtěl bych ještě posloužit vnukům, zvládnout tento problém.Vyrovnal jsem se s tím už. A co jste vůbec pil?

Já jsem byl spíš pivař a tvrdý. I když jeden čas jsem působil na jižní Moravě, tak to jsem pil víno, ale spíš jsem byl pivař.

Myslíte, že vaši rodinu ovlivnilo to, že jste pil? Samozřejmě,no….

Měl někdo u vás v rodině problém s alkoholem? Rodiče ne, ale děda pil a sourozenci všichni.

Klient 5

Co mi můžete povědět o svém dětství?

No tak jsem se narodil v Brně Maloměřicích, v roce 1953, sourozence nemám. Dětství jsem měl celkem pěkné, v pohodě. Jak jste trávil volný čas?

No tak……. tam u nás spíš byla okrajová část města Brna, Brno venkov, když sem se narodil,

je tam moc pěkně, my jsme spíš trávili čas na zahradě, teče tam řeka Svitava, tak já jsem

odmalička chodil kolem řeky, tam jsme trávili volný čas. Navazovalo na to to místo bydliště, a to nás tak utvářelo.

Jaký vztah měli rodiče k Vám?

Já myslím, že dobrý, byl jsem chtěné dítě plánované, nikdo z rodičů už nežije. Chodil jste do mateřské školy?

Já sem chodil, no, chodil jsem do mateřské školy.

Jak jste zvládl příchod do školy, jaký jste byl žák?

64

Tak jejda, to už se těžko tak hodnotí, ale vím, že do páté třídy to jsem byl takovej žák celkem

v klidu, a pak od páté třídy to už jsem začal trošku řádit, to už jsem lezl někomu občas, paní

učitelce, na nervy, tak tam to bylo trošku horší, tam prostě aji trošku se zhoršily známky, no ale samozřejmě školní docházka proběhla tak nějak v pohodě a byla ukončena. Kam jste nastoupil po základní škole?

Na umělecko - průmyslovou školu v Brně jsem nastoupil, obor grafika malba. A byla to vaše volba?

Já jsem k tomu trošku inklinoval, ale vlastně kolektivně jsme to tak vybrali, tak nějak. Ještě jste pak pokračoval v dalším vzdělání?

Chtěl jsem, ale bohužel mně to nevyšlo z těch důvodů, prostě z těch, když sem byl nucenej se

sám o sebe postarat, tehdy byla ta doba špatná, poněvadž jsem přišel o ty dva rodiče, takže tehdy nějak jsem musel se věnovat spíš praktickým věcem a nedošlo už k tomu, měl jsem tu

možnost, měl jsem možnost nastoupit ještě na jednu školu do Prahy tadytoho směru, ale z finančních důvodů a organizačních a pracovních to nešlo. Máte hodně kamarádů?

Já myslím tak průměrně, známých mám hodně, tak nějak, protože člověk, když dělá určitý zaměstnání, tak se stýká s lidmi, a tak dál, spíš ve společnosti jsem trávil dost a znám hodně

lidí, s kterými komunikuji, ale když se ptáte na ty, speciálně přátele, tak to bych musel nějak

specifikovat nebo si vyčlenit, opravdu těch přátel, na který je spoleh za každých okolností, tak těch není moc, pár že, na prstech jedné ruky by se dali spočítat. Jste ženáty? Ano.

Kdy jste se ženil?

No tak mně bylo 25 roků, manželka byla na tom zdravotně špatně, takže jsme se brali. Kolik máte dětí?

Jedno, syna, je mu 23.

Mohl byste mi říct něco o vaší rodině?

No tak zaleží v jakým směru, tak manželka……… je o tři roky mladší než já, pracuje na

základní škole, syn studuje na vysoké škole na Mendlově univerzitě v Brně. Zatím zdravotní stav v pohodě.

Jak vycházíte se svým synem?

Já ho skoro nevidím, nehledě teď, když jsem tři měsíce tady. Tak ale jak je na škole, tak prakticky v týdnu se vidíme večer a ráno a v sobotu, v neděli, ale vycházíme v pohodě. Byl jste už jste někdy na léčení? Ne tady jsem poprvé.

Co bylo důvodem, že jste nastoupil na léčbu?

Tak to víte alkohol a jeho přeměra, už to bylo neúnosný.

65

Bylo to spíše vaše rozhodnutí nebo rodiny?

Spíš po zralý úvaze jsme se tak všichni domluvili, okruh nejbližších známých, že by to bylo

nejlepší. Já jsem nebyl nijak zvlášť tlačen nebo že bych to dostal nějak direktivně nařízeno, no ale…….rozhodli jsme se zkrátka úzký okruh, že tato verze by mohla pomoci. Co myslíte, že bylo příčinou, že jste začal pít?

Myslím si, že někdo řeší třeba pitím nějaké problémy nebo někomu to tak chutná, že bez toho nemůže být, já jsem pořád, ať už jsem tady tři měsíce skoro, tak si pořád nedovedu uvědomit

k jakým těm konzumentům alkoholu já se nějak přiřazuji, protože nijak zvlášť mně to nikdy nechutnalo a neměl jsem nikdy takové problémy, že bych musel kvůli nim začít. Mně to nějak

tak vyplynulo z toho, že jsem se pohyboval hodně ve společnosti, kde se pilo, a tak nenápadně během doby toho přibývalo a přibývalo při veškerých akcích, že jsem si ani neuvědomil, že mi to přerostlo přes hlavu.

Jak se staví k vašemu problému s alkoholem váš syn?

No ten je naštvané, no, ten, ten tu konzumaci moji nadměrnou v poslední době než jsem šel do léčebny, tak ten dost komentoval negativně a byl z toho otráven. Jak trávíte volný čas se svou rodinou?

No tak…..tak máme společného koníčka, tak to vezmu třeba od toho syna, takže když máme

čas, tak jezdíme hodně, zabýváme se rybařením, tak po celé republice. No a teď, když chodí

do té školy, samozřejmě omezeně. No a tak s manželkou tak všedně no, dovolená a ve všední den přes ten školní rok, když se moc nedostanem, tak se sebereme, vezmem psa a jdeme na vycházku nebo se jdem podívat do divadla nebo takhle. A to zaleží na času. Jak jste se seznámil se svou manželkou?

…hm…vidíte to, tak to já tak nějak nenápadně běžně, nějak moc za extrémních situací nebo

vypjatých tak nějak běžně, člověk někoho potká, promluví s ním. Myslím,že to nedovedu tak nějak přesně vyjádřit.

Co si myslíte, že je pro život nejdůležitější?

No to jsem tady už vyplňoval na psycho skupině, já jsem zrovna tam uváděl nedávno, je to

takovej elaborátek, že je to strašně těžký specifikovat. Protože každé ten žebříček má jinačí a je strašně variabilní, protože když vám teče do bot, máte problémy, tak je jinej než když vám je dobře a ste vysmátá. Takže on se tak trošku přelívá. Myslím, že by se dal udělat tak trošku

velice úzký okruh hodnot, že záleží, myslím, na zdraví člověka, a pak ten člověk by měl mít nějakou podporu, když je mu zle na někoho, na koho by se obrátil. Takže si myslím zázemí, pak to zdraví. Od toho by se dalo vyvíjet i ty další hodnoty. Jaké je vaše manželství?

Nikdy jsme se nějak nervali nebo neházeli po sobě nějaké nože.Tak nějak běžně no, když těch 28 let překonáte, tak nějak si řeknete, že už to značí o tom, že tak nějak ty extrémní podmínky

jste překonali ne a no ale celkem v pohodě to plynul ten život, tak starosti a radosti, ale v té

66

poslední době do toho… přišel ten problém s tím mým pitím toho alkoholu, tak zase jsem byl tak nějak podepřen, nehozen přes palubu, takže pohoda. Podle čeho si vybíráte partnerku?

No vidíte to, já nevím na to jsem nepřišel, to bych měl vyzkoušet. Tak záleží koho budu

hledat, že buď někoho s kým chcu byt těch 28 let nebo někoho s kým jenom zajdu do divadla, takže v tom druhým případě na první pohled, ale v tom prvním tak tam stojí za to pochopitelně toho člověka víc poznat, že a není to záležitost jedné hodiny. Jaké máte plány do budoucna?

Tak já už skoro žádný. To už jako klidně nějak doexistovat. Pokračovat v tom co jste doposud dělal, to nemyslím konzumaci alkoholu, ale zaměstnání, běžný denní režim, ke kterému bych

se chtěl vrátit. Udržet se kolem standartu, kterej mně nabouralo to trošku větší konzumování alkoholu tak se vrátit do starých kolejí a v klidu existovat. Jaké je vaše zaměstnání?

Já jsem zatím podnikatel na volné noze, podnikám v oboru té grafiky. A co jste vůbec pil?

Když jsem pil, tak tvrdej alkohol.

Myslíte, že to vaši rodinu ovlivnilo, že jste pil a jak?

No, tak spíš byste se měla zeptat jich, to já nevím, psychicky asi jo. Jak manželka i syn to nesli

tak nějak no, bylo na nich vidět prostě no, že jim to vadí a že určitou psychickou újmu z toho měli.Ten dopad to na ně mělo, psychické.

Měl někdo od Vás z rodiny problém s alkoholem?

No můj otec. Geny na to určitě vliv mají, člověk si něco přenese, nemyslím, že každý, kdo má

v rodině alkoholika, že bude alkoholik, ale ta zvýšená náchylnost tam je. Myslím si, že jsem si část z toho otce musel přenést, protože je to nápadně podobný ten můj vývoj, jako u otce. Klientka 6

Co mi můžete povědět o svém dětství?

Narodila jsem se 15. 3. 1979, no dětství…mám teda jednoho staršího sourozence, je o dva

roky starší. No tak dětství probíhalo tak nějak jako každý dětství, akorát že tatínek je cholerickej a strašně rád všechny ponižoval, já jsem takovej pán světa a tvorstva. Takže takovej trošku problém v naší rodině je ten otec no. Jak jste trávila volný čas?

My jsme měli chatu u Tišnova, takže tam jsme se sjížděli, trávili jsme tam prázdniny. Jaký vztah měli rodiče k Vám?

U toho otce, spíš měl zájem hlavně o práci, s mamkou to bylo v pohodě. Chodila jste do jeslí nebo do mateřské školy? Tam i tam.

67

Jak jste zvládla příchod do školy?

No myslím, že to bylo v pohodě.Byla jsem naprosto normální. Kam jste potom nastoupila na střední školu?

Pak jsem šla na střední školu obor managment. Po maturitě jsem se hlásila na vysokou školu, ale tam jsem se nedostala, takže jsem pak chodila na jazykovou. No a pak jsem byla nějakou

dobu na pracáku, jenom na chviličku. Pak jsem vystudovala vyšší odbornou - rehabilitační sestra, ale v oboru jsem pracovat nechtěla. A byla to vaše volba?

Já když jsem vyšla devítku, tak strašně začal být populární obor managment, v té době jsem absolutně nevěděla, co chci. Takže jsem to probírala s kamarádama a s našima. Jaký je Váš vztah s bratrem?

Bratr je taková otevřená pusa, brácha je dobrej, ale musím si dávat pozor, co mu řeknu, aby se to nějak nerozšířilo.

Máte hodně kamarádek?

Jo. Ale rozumím si spíš s klukama, s holkama jsem si nikdy moc nerozuměla to jejich kdákání mě moc nebavilo.

Jak přistupují rodiče k Vašemu léčení?

No mamka je ráda,jelikož jsem vždycky byla taková, prostě jsem se ráda bavila a mamka to na

mně viděla. Z toho baráku jsem odešla kvůli taťkovi a po zranění kolene mi odpadly tréninky a odpoledne jsem potom trávila po hospodách s kamarádama. Taťka se snaží zapojit, ale jemu

to prostě nikdy nepůjde, já bych řekla, že je omezenej. On to nebral jako nemoc, ale jako slabost. Z taťkovy strany ale už nějaký problémy s alkoholem byly. Co myslíte, že bylo příčinou, že jste začala pít?

No jak říkám, protože jsem se snažila nebýt doma a trávila jsem to po hospodách. Pořád jsem se snažila mít nějakého přítele, abych nebyla sama.Udělala jsem si to sama, uzavřela jsem se. Podle čeho si vybíráte partnera?

No mám ráda charakterní lidi, upřímný.

Kdy jste si připustila, že máte problém s alkoholem?

To, že jsem se opila a opila jsem se několikrát, tak jsem věděla,že….prostě v té opilosti jsem

vyváděla nějaký věci a další den jsem si to nepamatovala, ze začátku protože jsem mladá, tak jsem si z toho nic nedělala. Potom už jsem věděla, že je to horší. Nejvíc jsem si to uvědomila, když jsem se rozešla s přítelem, to jsem pila, abych mohla usnout. Tam se to vlastně rozjelo nejvíc …..

Co bylo důvodem, že jste nastoupila na léčbu?

Musela jsem si to trošku zpestřit, takže jsem nástup na léčbu vzala přes záchytnou stanici, tak já jsem se o tom bavila se sestřenicí a ta se mnou šla k psychiatričce, která s tím má zkušenosti. To už bylo po té interrupci a i z té práce jsem byla úplně vyždímaná. Takže jsem

68

to chtěla vyléčit ambulantně a paní doktorka mi předepsala prášky, a to už jsem vlastně chtěla kvůli tomu, abych se neklepala, nemohla jsem se ani ráno namalovat, nemohla jsem se ani

podepsat, takže jsem se nejdřív musela napít. No ale ten třes nešel zastavit, takže jsem ty léky

kombinovala s alkoholem, takže jsem to tak táhla tři týdny, ale zpětně jsem zjistila, že to bylo pět týdnů. No a pak jsem se jeden den chtěla jet omluvit příteli za to, že mě den předem musel vést opilou domů a tak jsem se napila, abych se neklepala, po cestě jsem si ještě něco koupila,

abych vydržela, to jsem do sebe nalila a pak nějak s těma práškama a skončilo to tak, že mě u něj doma našla jeho maminka jak u něj ječím, zavolala našim a ti mě pak odvezli na

pohotovost a z pohotovosti na záchytku. No a pak jsem se rozhodla ze záchytky nastoupit na léčbu.

Myslíte si, že alkohol ovlivnil Vaše vztahy?

Jo určitě, spíš mi je ničil. Kvůli alkoholu jsme se hádali, protože přítel nepil, nekouřil, takže když sem si dala dvě cigarety už byl problém, stejně tak s pitím.

Klient 7 Co mi můžete povědět o svém dětství?

Takže narodil jsem se na Slovácku, v roce 1956, v Kyjově, mám jednu sestru o rok mladší,

která je lékařkou. Rodina byla úplná, otec pracoval jako ředitel, matka pracovala v zemědělské

výrobě v místním zemědělském družstvu. Co se týká dětství tak dětství bylo pracovité, ale krásné, protože jsme měli spoustu zájmů, protože se segrou jsme byli o rok od sebe, tak jsme měli spoustu kamarádů, spoustu zálib, práce, takže takové pestré dětství, sport, volejbal, já nevím stolní tenis, fotografování, folklor samozřejmě, který k tomu vlastně patřil. Jak jste trávili volný čas?

No u nás to bylo hlavně všechno o práci. Jaký vztah měli rodiče k Vám?

Matka byla ženská, která byla úžasně pracovitá a nesnášela nějakou podlost nebo něco takového a otec ten byl tvrdohlavý, ten prostě šel za svým cílem. Chodil jste do jeslí nebo do mateřské školy? Do školky jsem chodil, jesle ještě nebyly.

Jak jste zvládl zapojení na základní škole, kolektiv atd.?

To bylo v pořádku, my jsme se tam na té dědině v té třídě už všichni znali, takže dobrý. A kam jste nastoupila potom do školy?

V 15-ti letech jsem začal studovat střední ekonomickou školu v Bučovicích, to byla internátní škola, takže jsem jezdil domů na víkend prakticky. No a potom jsem přešel, po maturitě jsem

69

přešel, na provozně ekonomickou fakultu sem do Brna, toto pětileté studium jsem ukončil vlastně v roce 80.

A byla to vaše volba?

Střední školu jsem si vybral sám prakticky už od sedmé třídy. Máte hodně kamarádů?

Já jsem kolektivní typ, takže hodně kamarádů. Jaké je vaše zaměstnání?

Po základní vojenské službě roční jsem začal pracovat jako plánovač v zemědělském družstvu v Žerošicích, z tam si mě vybral ředitelská správa Hodonín, Okresní zemědělská správa, kde

jsem dělal vedoucího finančního útvaru. Potom i ekonomického náměstka, no potom to přešlo pod ministerstvo zemědělství. V roce 89 došlo k nějaké, prostě se snižovaly počty, tak jsem

přešel jako vedoucí národohospodářské evidence do zemědělského družstva, to bylo pak

sloučené družstvo Mistřín. To se potom v 90.roce rozdělilo a začal jsem pracovat jako ekonom. Jenže v té době začaly, vznikly myšlenky, že se zakládaly malé banky, takže založíme Slováckou banku no a v České národní bance to tenkrát neprošlo, a tam jsme

založili, bylo nás pět, založili jsme Velkomoravskou banku, takže jsem byl zakládajícím

členem, byl jsem tam v představenstvu, dělal jsem průmyslového ředitele a ředitele účetnictví a statistiky. Samozřejmě tyto banky se potom rozprášily, my jsme teda utekli ještě předtím. Já

jsem měl ale živnosťáky, takže ještě jsem měl účetní poradenství doma. Potom když jsem

vlastně odešel z té banky, to bylo v roku 94 a kámoš, který dělal ekonomického ředitele mně

nalákal, abych mu šel dělat k němu zástupce ekonomického ředitele a hlavního ekonoma, takže v té době jsem spolupracoval s panem Škromachem, který byl na druhé straně lodi, protože tam dělal předsedu ROH, tam dělal kariéru. Tam jsem byl až do roku 95, pak jsem dělal hlavního ekonoma jiným dvou firmám. Pak jsem tam byl až než jsem odešel do invalidního důchodu. Kdy jste se ženil? V roce 1984.

Kolik máte dětí?

Mám dva syny, jeden začíná studovat, oba vystudovali gymnázium v Kyjově, jeden teď začíná studovat první rok na vysoké škole ve Vrchlabí, ten druhý studuje sedmý ročník gymnázia. Vy už jste na léčení byl?

Já jsem první léčbu nedokončil.

Co bylo důvodem, že jste nastoupil na léčbu?

Já jsem myslím neřekl to podstatné, už ve škole já jsem měl šílené bolesti, to jsem psal

diplomku v té době, to jsem nemohl skoro chodit, musel jsem přestat hrát volejbal a nějakým

způsobem jsem to překonával no a chodil jsem na ortopedii do Kyjova, to bylo nějak před státnicema a tam mně píchali nějaké injekce proti zánětům no a potom jsem šel na vojnu a tam

70

ty bolesti byly nesnesitelné, tak jsem jel do nemocnice do Olomouce ne vyšetření, tam mi

udělali rentgen, odběry krve a zjistili, že mám Bechtěreva, to je revmatické onemocnění, to je nevyléčitelná nemoc, která postupuje, to srůstají kosti, člověk se stává neohebným a je to

svinská nemoc. A já jsem prostě neměl čas na rehabilitace ani na ježdění do lázní. Ten zlom

začal rok 99 no a to jsem zjistil, že už nemůžu. No a mně skutečně nejvíc pomohlo víno, to víno sice působilo krátkodobě ale působilo, mně nezabíraly léky, infuze, ale to víno. No a já jsem se složil, já jsem se úplně vyčerpáním složil. Tak jsem byl na léčení v Kroměříži, tam jsem to ale nedokončil.

Co myslíte, že bylo příčinou, že jste začal pít?

No tak jak sem říkal, že, prostě jsem pil, abych neměl bolesti. Co si myslíte, že je pro život nejdůležitější?

No tak ono se to měnilo, zabezpečit rodinu, teď považuju za prioritní zaplatit dětem studia, protože já jsem je k tomu tlačil, teď se to točí všechno kolem peněz. Jaké je vaše manželství?

No já už jsem ženatý přes 20 let, no tak manželství bylo dobrý nějaký střety začaly až s roky,

ti manželé si spíš říkají co se má dělat a tak no. Ale jinak dobrý, nějaké otázky okolo rozvodu to nebylo, že bysme spolu nemluvili to taky ne, ale pohádali jsme se, jo to se ale hádají všichni.

Jak se staví Vaše žena k Vašemu problému s alkoholem?

No ta je teď spíš naštvaná, protože nejsu doma. Z toho pohledu, že je spoustu práce, má na starosti 4 chlapy a ještě chodí do práce. Jaké máte plány do budoucna?

Začít dělat, ale já si připadnu jak brouk pytlík A co jste vůbec pil?

Protože jsem vinař, tak jenom víno, pak jsem si dal vodku, když jsem, byl vyčerpaný a to jsem se složil.

Myslíte, že vaši rodinu ovlivnilo to, že jste pil?

Asi jo no, to asi jo, částečně jo, protože to nebylo nějaký ideální.

Klient 8

Co mi můžete povědět o svém dětství?

Já mám 4 sourozence starší, nejstarší sestra je o 11 let, pak je bratr o 10, další sestra o 9 a sestra o 5. A naši se rozvedli, když mi bylo asi 6 roků a …..většinu času jsem trávil sportem a tak.

Jak jste trávil volný čas?

Hodně jsem sportoval, tenis jsem hrál, plaval jsem…..

71

Jaký jste měl vztah k rodičům?

No otce si ani moc nepamatuju, protože ještě když byl doma tak dělal číšníka a byl furt pryč. A k mamce normální.

Jaký vztah měli rodiče k Vám?

Myslím, že jsem byl neplánovaný, už neplánovali, že budou mít další dítě. Ono to asi moc ideální nebylo už než jsem se narodil, protože otec pil a… Chodil jste do jeslí nebo do mateřské školy?

Ne, ne do školky jsem chtěl chodit, ale matka mě nedala, protože ona dělala doma. Jak jste zvládl nástup na základní školy a základní školu?

Byl jsem kamarádský, takže úplně v klidu. Byl jsem prospěchově lepší průměr. A kam jste nastoupil potom do školy? Na střední průmyslovku obchodní. A byla to vaše volba?

Ne takhle to bylo, já jsem šel ze základky na stavební průmyslovku a odtam sem odešel a to jsem si už vybral sám.

Jaký je Váš vztah se sourozenci?

Jo, docela dobrej je, brácha je tady v Brně a tři sestry na Vsetíně.Vídáme se docela často, takže dobrý.

Máte hodně kamarádek?

Já moc kamarádů nemám, jako pár. Asi dva. Ty už znám odmalička. Jaké je Vaše zaměstnání? Pracuji jako logistik. Jste ženatý?

Rozvedený, žiju s přítelkyní. Kdy jste se ženil? Když mi bylo 22.

Jak dlouho jste byl ženatý?

No vydrželo nám to 13 let, ale my jsme spolu pak už nežili, žili jsme v jednom bytě ale ne spolu.

Kolik máte dětí?

Dvě, dceru a syna.

S dětmi vycházíte dobře?

Dobrý, navštěvujem se, dcera žije se mnou.

Jak se staví Vaše přítelkyně k tomu, že jste na léčení? Je ráda a podporuje mě.

Vy už jste na léčení byl? Ano, teď jsem potřetí.

72

Co bylo důvodem, že jste nastoupil na léčbu?

Abych se z toho dostal, protože samotnýmu mně to nešlo. Co myslíte, že bylo příčinou, že jste začal pít?

Já piju, když jsem v klidu, když mám problémy, tak na to nemám čas. Mám rád stresový situace.

Jak se staví děti k vašemu problému s alkoholem?

Měl jsem obavy, ale zatím jsem si ničeho špatného na jejich chování nevšiml. Co si myslíte, že je pro život nejdůležitější? Asi rodina, děcka, přítelkyně, zdraví. Jaké bylo vaše manželství?

No ze začátku dobrý. Manželka si po nějaké době našla přítele, nebo více přátel a …..ona vlastně spala skoro s každým, dá se říct. Jaké máte plány do budoucna?

Teď studuju dálkově na Masarykově univerzitě, jsem ve třeťáku, baví mě to.Mám tam předměty, který se mi můžou do života hodit. A chtěl bych to dodělat. Pak nepít….. Jak jste zvládl příchod do rodiny po těch předchozích léčbách? Dobře, žádnej problém jsem neměl.

Je jiná tato léčba než ty předchozí?

Jo, je jiná, ty předchozí jsem tak jakoby proplul, tady to teď všechno ostřeji vnímám. Jako víc tím žiju.

A co jste vůbec pil?

Jenom tvrdej alkohol. Třeba ani pivo nepiju.

Myslíte, že vaši rodinu ovlivnilo to, že jste pil? No možná trochu asi jo.

73