Vliv nezaměstnanosti na vztahy v rodině

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Vliv nezaměstnanosti na vztahy v rodině Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Tereza Nagy

Martina Musilová

Brno 2010

Bakalářskou práci jsem vypracovávala pod vedením Mgr. Terezy Nagy. Tímto jí děkuji za její cenné rady a připomínky, které se podílely na zdokonalení této práce. Také bych chtěla poděkovat mojí rodině, známým a příbuzným, kteří mně dopomohli k získání respondentů pro vypracování praktické části práce. A zároveň i samotným respondentům za ochotu a čas strávený nad rozhovory.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a zdrojů, které uvádím v seznamu. V Brně dne 21.5.2010

_______________________

Abstract Musilová, M. The influence of unemployment on family relations. Bachelor thesis. Brno: MENDELU, 2010. This bachelor thesis studies the influence of unemployment on family relations. It is divided into two parts, theoretical and practical. The theoretical part describes what is the unemployment, its types, the unemployment rate and its development in the Czech Republic. It also discusses the impacts of unemployment on the lives of the unemployed and unemployment benefits in the Czech Republic. An integral part of the thesis is the chapter exploring family- its features, functions, relations between family members and the extended family. Linking of the family and unemployment is presented in the conclusion of theoretical part. The practical part contains qualitative analysis of the influence of unemployment on family relationships performed on selected respondents. It shows the four case studies of long-term unemployed involuntarily. Keywords Unemployment, family, family relationships, qualitative analysis, case study. Abstrakt Musilová, M. Vliv nezaměstnanosti na vztahy v rodině. Bakalářská práce. Brno: MENDELU, 2010. Tato bakalářská práce se zabývá problematikou vlivu nezaměstnanosti na vztahy v rodině. Je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická část práce charakterizuje, co je to nezaměstnanost, její druhy, míru nezaměstnanosti a její vývoj v ČR. Dále se věnuje dopadům ztráty zaměstnání na život nezaměstnaného a podpoře v nezaměstnanosti v ČR. Nedílnou součástí práce je kapitola zabývající se rodinou - jejími znaky, funkcemi, vztahy mezi členy rodiny a širší rodinnou sítí. V závěru teoretické části je uvedena kapitola propojující rodinu a nezaměstnanost. Praktická část práce se zabývá kvalitativní analýzou vlivu nezaměstnanosti na rodinné vztahy u vybraných respondentů. Zachycuje čtyři případové studie dlouhodobě nedobrovolně nezaměstnaných. Klíčová slova Nezaměstnanost, rodina, rodinné vztahy, kvalitativní výzkum, případová studie.

Obsah

5

Obsah 1. 2. 3.

Úvod ........................................................................................................................ 6 Cíl a metodika........................................................................................................ 8 Teoretická část ..................................................................................................... 10 3.1. Nezaměstnanost ........................................................................................... 10 3.1.1. Definice nezaměstnanosti ................................................................... 10 3.1.2. Druhy nezaměstnanosti ...................................................................... 11 3.1.3. Míra nezaměstnanosti a její vývoj v ČR............................................ 14 3.1.4. Dopady nezaměstnanosti na život nezaměstnaného ..................... 16 3.1.5. Podpora v nezaměstnanosti v ČR...................................................... 19 3.2. Rodina............................................................................................................ 20 3.2.1. Definice a znaky současné rodiny ..................................................... 20 3.2.2. Funkce rodiny....................................................................................... 22 3.2.3. Vztahy v nukleární rodině.................................................................. 24 3.2.4. Rodinná síť a širší sociální kontext.................................................... 26 3.3. Nezaměstnanost a rodina ........................................................................... 27 4. Praktická část ....................................................................................................... 29 4.1. Metodologie výzkumu................................................................................ 29 4.1.1. Typ výzkumu ....................................................................................... 29 4.1.2. Výzkumná otázka ................................................................................ 31 4.1.3. Výzkumný vzorek ............................................................................... 31 4.1.4. Sběr dat.................................................................................................. 33 4.1.5. Analýza dat........................................................................................... 35 4.2. Případové studie .......................................................................................... 37 4.2.1. Případová studie Jarka ........................................................................ 37 4.2.2. Případová studie Zdeněk.................................................................... 44 4.2.3. Případová studie Hana ....................................................................... 51 4.2.4. Případová studie Marie....................................................................... 58 5. Závěr ...................................................................................................................... 66 6. Použité zdroje ...................................................................................................... 68 7. Seznam příloh...................................................................................................... 71

Úvod

6

1. Úvod Pro zpracování bakalářské práce jsem zvolila problematiku nezaměstnanosti. Nezaměstnanost je klíčovým problémem tržních ekonomik a je tedy aktuálním a často diskutovaným tématem. A proto považuji za zajímavé do této problematiky blíže proniknout. Navzdory tomu, že na počátku 90. let minulého století po transformaci na tržní ekonomiku u nás dosahovala míra registrované nezaměstnanosti výše nepřekračující hranici 5 %, tak v současnosti na počátku roku 2010 vzrostla na 9,9 %, tedy téměř na hranici masové nezaměstnanosti a ekonomové očekávají její další růst. Z hlediska ekonomické teorie není problémem přirozeně se vyskytující nezaměstnanost, ale právě masová dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost, kterou jsou nejvíce ohroženy určité skupiny populace, jako mladiství, zdravotně postižení, ženy s malými dětmi či příslušníci etnických minorit. Nezaměstnanost ovšem není jen problémem ekonomickým, ale i psychologickým či sociálním. Nejenže ztráta zaměstnání negativně ovlivňuje život jedince, ale i jeho rodinu, či dokonce společnost. Pro různé jedince představuje různé zkušenosti, přesto lze nalézt takové, které jsou sdíleny všemi. Zcela jistě dochází ke snížení životní úrovně nezaměstnaného, změně vnímání času, sociální izolaci, deprivaci, rovněž bývají narušeny vztahy v rodině. V této práci se věnuji konkrétně vlivu nezaměstnanosti na vztahy v rodině. Udržovat dobré rodinné vztahy, je pro rodinu nezbytné. Její členové jsou v kontaktu téměř každý den, komunikují spolu, tráví spolu volný čas, ovlivňují se, a proto je nutné, aby spolu vzájemně vycházeli. Zvláště pak v těžkých životních situacích mezi které nezaměstnanost zcela jistě patří, je třeba podpory rodiny, a to nejen nukleární, ale i širší. Rodina, jakožto základní jednotka společnosti plnící své funkce, je prostředím pro zdravý vývoj dítěte a pro jeho zdárnou socializaci. Funkčnost rodiny ovšem bývá nezřídka kdy narušena. Ale i nadále, navzdory problémům, se kterými je konfrontována a proměnám, kterými prochází, je prostředím bez kterého si většina jedinců nedovede představit svůj život. Práci rozděluji na dvě části, teoretickou a praktickou. V první teoretické části se zabývám termíny týkajícími se nezaměstnanosti, jako definicí nezaměstnanosti,

Úvod

7

jejími druhy či mírou nezaměstnanosti a jejím vývojem v České republice, dále dopady ztráty zaměstnání na život nezaměstnaného a podporou v nezaměstnanosti v České republice. Také se blíže věnuji problematice rodiny, jejím znakům, funkcím, vztahům v rodině či širší sociální síti rodiny. V neposlední řadě uvádím kapitolu zaměřenou na propojení rodiny s fenoménem nezaměstnanosti. V praktické části bakalářské práce se zabývám kvalitativním výzkumem pomocí případové studie. Na počátku praktické části se nejprve věnuji podrobně popisu zvolené metodologie a následně zpracovávám případové studie jednotlivých respondentů zasažených nezaměstnaností. Hledám odpověď na otázku: Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy v rodině?

Cíl a metodika

8

2. Cíl a metodika Cílem této bakalářské práce je kvalitativní studie vlivu nezaměstnanosti na vztahy v rodině u vybraných respondentů. Hlouběji proniknout do rodinných vztahů zasažených nezaměstnaností jednoho z členů rodiny a zjistit vliv nezaměstnanosti na tyto vztahy. Přičemž tento vliv fenoménu nezaměstnanosti na rodinné vztahy bude zkoumán z pohledu nezaměstnaného. V teoretické části bakalářské práce se zabývám třemi hlavními kapitolami. Nezaměstnaností, rodinou a kapitolou spojující tyto dva jevy. V jednotlivých podkapitolách pak objasňuji jednotlivé termíny spojené s těmito jevy. Pro získání potřebných podkladů jsem čerpala ze zdrojů odborné literatury, dále pak i z internetových zdrojů, a to zejména ze stránek Českého statistického úřadu. Pro zpracování praktické části bakalářské práce jsem nejprve nastudovala literaturu věnující se problematice kvalitativního výzkumu. Protože tímto typem výzkumu jsem se rozhodla v práci zabývat. Neboť jen na základě něho mohu do problematiky rodinných vztahů zasažených nezaměstnaností hlouběji proniknout. Teprve až na základě zjištěných informací jsem mohla začít s vlastní realizací výzkumu. Na začátku výzkumu jsem si zvolila výzkumnou otázku – Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy v rodině? Přičemž mě zajímaly vztahy mezi nezaměstnaným a partnerem, nezaměstnaným a jeho dětmi nebo nezaměstnaným a rodiči či rodiči partnera. Po určení této otázky jsem si zvolila vhodné respondenty pro výzkum. Jelikož se zabývám kvalitativním výzkumem, tak tento výběr nemohl být náhodný. Objektem mého výzkumu byli dlouhodobě a nedobrovolně nezaměstnaní, byli to tři ženy a jeden muž. Konkrétně se jednalo o respondentky Jarku, Hanu a Marii a respondenta Zdeňka. Jako typ výzkumu jsem si zvolila případovou studii. Taktéž jsem si zvolila vhodnou techniku sběru dat. Rozhodla jsem se pro techniku polostrukturovaného rozhovoru, protože ten mi umožňuje pružně reagovat na individuální rozdíly a okolnosti. Stanovila jsem šest oblastí, na které bych se v rozhovoru chtěla zaměřit. Těmito oblastmi jsou emocionální stránka, finanční situace, konflikty, práce v domácnosti, komunikace a trávení společného času.

Cíl a metodika

9

Jednotlivé oblasti jsem dále rozvinula o otázky k nim se vztahující. Následně jsem začala s realizací jednotlivých rozhovorů, které jsem si po svolení respondenta nahrávala na mobilní telefon. Takto získané informace jsem přepsala do písemné podoby metodou doslovné transkripce a analyzovala je prostřednictvím zakotvené teorie. Konkrétně jsem užila metody otevřeného kódování. Následně jsem zpracovávala případové studie jednotlivých respondentů a vyvozovala jednotlivé hypotézy související s výzkumnou otázkou, které se v případě zakotvené teorie stanovují v průběhu výzkumu.

Teoretická část

10

3. Teoretická část 3.1. Nezaměstnanost 3.1.1. Definice nezaměstnanosti Nezaměstnanost patří a již v historii patřila mezi nejsledovanější a nejdiskutovanější jevy tržního hospodářství. Představuje nerovnováhu na trhu práce, konkrétně jde o stav, kdy nabídka pracovní síly převyšuje poptávku po pracovní síle. Přičemž pracovní silou se rozumí osoby zaměstnané i nezaměstnané. Mareš (1998) udává, že tam kde trh práce neexistuje, není ani nezaměstnanost v současném slova smyslu. Nezaměstnanost v dnešním významu slova považuje za nezaměstnané pouze ty, kdo pracují za mzdu, kdo mohou svobodně skončit svoje zaměstnání z vlastního rozhodnutí a kdo mohou být také zároveň zaměstnání zbaveni někým jiným. Tedy tam, kde nejsou tyto předpoklady splněny, nejsou nepracující osoby označovány jako nezaměstnané (např. tradiční společnosti, otrokářské společnosti). Na nezaměstnanost nelze nahlížet z jedné stany, ale je třeba brát v úvahu více hledisek. Podle Krebse (2005) ji lze považovat za výraz toho, jak je organizováno a řízeno zaměstnávání lidí v zemi, lze ji považovat za odraz nepersonálních tržních sil, kterými je ovládán lidský faktor, lze ji ale také považovat za důsledek určitých schopností, dispozic a postojů jedinců. Společností je vnímána jako významná porucha představující sociální i politický problém. Avšak podle ekonomické teorie ji lze chápat jako přirozený fenomén a atribut svobodné demokratické společnosti, který se stává problémem až za určitých podmínek. „Je nutno poznamenat, že nezaměstnanost není považována za vážný ekonomický, ale ani za sociální problém, pokud se nestává masovou.“ (Mareš, 1998, str. 10) Masová nezaměstnanost je stav, kdy nezaměstnanost zasahuje značný počet ekonomicky aktivních osob (obvykle se bere hranice asi nad 10-20%). Jestliže dojde k přechodu nezaměstnanosti v nezaměstnanost masovou a doba trvání jednotlivých případů nezaměstnanosti se prodlužuje, dostává se nezaměstnanost do centra pozornosti nejen těch, kdo ztrácejí práci, ale i do centra pozornosti celé

Teoretická část

11

společnosti a jejich státních a politických institucí. Pak masová nezaměstnanost přináší pro společnost a současně i pro vládu vážné organizační, finanční a politické problémy. V současné době je masová nezaměstnanost přirozenou součástí většiny průmyslových zemí. Definice nezaměstnanosti podle Mezinárodního úřadu práce (ILO), kterou se řídí i Český statistický úřad, je následující: Za nezaměstnané jsou považovány osoby patnáctileté a starší, obvykle bydlící na sledovaném území, které v průběhu referenčního týdne splňovaly tři podmínky:


Nebyly zaměstnané.




Byly připraveny k nástupu do práce nejpozději do 14 dní.




V průběhu posledních 4 týdnu aktivně hledaly práci.

(Zaměstnanost a nezaměstnanost, 2010) Za zaměstnané jsou pak považovány osoby, které vykonávají jakoukoliv placenou práci, a také ty osoby, které práci mají, ale z důvodu nemoci, dovolené nebo stávky právě nepracují. (Klíma, 1996)

3.1.2. Druhy nezaměstnanosti Existuje více pohledů, podle kterých lze nezaměstnanost členit:

Hledisko příčinnosti Podle příčin, které nezaměstnanost vyvolávají, rozlišujeme tři základní typy: 1. Frikční nezaměstnanost. 2. Strukturální (a technologická) nezaměstnanost. 3. Cyklická (a sezónní) nezaměstnanost. Ad 1) Frikční nezaměstnanost Je způsobena přesuny osob mezi pracovními místy či pracovními příležitostmi. Doba hledání zaměstnání může být ovlivněna strukturou pracovního trhu či podmínkami nezaměstnanosti. Může se jednat o dobrovolnou změnu zaměstnání spojenou s touhou získat výhodnější pracovní pozici, potřeby

Teoretická část

12

ekonomického rozvoje podniku, změnu z důvodu stěhování se do nového bydliště nebo hledání prvního zaměstnání. Frikční nezaměstnanost nepředstavuje závažný problém, protože nezaměstnaní po určité době nacházejí uplatnění. V každé tržní ekonomice je prakticky neodstranitelná. (Buchtová, 2002) Ad 2) Strukturální nezaměstnanost Na rozdíl od nezaměstnanosti frikční představuje pro ekonomiku závažnější problém. Strukturální nezaměstnanost je charakteristická nesouladem mezi nabídkou práce a poptávkou po práci na trhu práce. Na jedné straně klesá poptávka po statcích vyráběných starými odvětvími, na druhé straně vzrůstá poptávka po jiných odvětvích, ve kterých se však tyto propouštěné osoby nejsou schopny uplatnit z důvodů neodpovídající kvalifikace. Pod strukturální nezaměstnanost spadá rovněž ztráta zaměstnání v důsledku náhrady živé pracovní síly technikou. „Paradoxem strukturální nezaměstnanosti je, že do ní mohou upadnout i vysoce kvalifikovaní pracovníci, jejichž kvalifikace v důsledku změn výroby ztrácí na trhu práce smysl a není nadále potřebná.“ (Mareš, 1998, str. 21) Ad 3) Cyklická nezaměstnanost Je spojena s hospodářským cyklem. V období poklesu hospodářství narůstá, v období růstu je naopak potlačována. Vzniká v důsledku snížení poptávky po práci v celé ekonomice a nejen v určitých odvětvích, jako tomu bylo v případě strukturální nezaměstnanosti. Pakliže je cyklická nezaměstnanost spojená s přírodním cyklem, pak o ní mluvíme jako o sezónní. (Brožová, 2003) Mareš (1998) uvádí jako další typ nezaměstnanosti nezaměstnanost skrytou. Skrytá nezaměstnanost je druhem nezaměstnanosti, kdy si nezaměstnaná osoba nehledá práci a ani se jako nezaměstnaná neregistruje. Do skryté nezaměstnanosti se řadí osoby, které na hledání práce rezignovaly (eventuálně proto, že unikly do jiného statusu – mateřství, práce v domácnosti, studia apod.), nebo si práci vyhledávají pomocí neformálních sítí či přímo u zaměstnavatelů bez registrace na pracovním úřadě. Případem skryté nezaměstnanosti mohou být i osoby s nízkou kvalifikací či vysokým věkem (předčasné odchody do důchodu), které jsou odsouvány mimo trh práce.

Teoretická část

13

Hledisko založené na ne/dobrovolnosti Jiným pohledem na třídění nezaměstnanosti je její dělení z hlediska dobrovolnosti na: 1. Nezaměstnanost dobrovolnou. 2. Nezaměstnanost nedobrovolnou. Ad 1) Dobrovolná nezaměstnanost Představuje typ nezaměstnanosti, kdy nezaměstnaní mají možnost pracovat (pracovní místa existují), ale nejsou při dané úrovni mezd ochotni do zaměstnání nastoupit. Takto je někdy označována frikční nezaměstnanost. Podle Samuelsona a Nordhause (1991) existuje bezpočet důvodů, proč by si lidé mohli dobrovolně zvolit, že nebudou při stávající mzdové sazbě pracovat, část z nich přitom bývá oficiálně počítána mezi nezaměstnané. Mezi nejfrekventovanější důvody patří upřednostňování volného času, studium či péče o dítě. Podle Sojky (1994) do dobrovolné nezaměstnanosti mohou patřit i lidé, kteří již ztratili naději, že budou schopni zaměstnání najít. Dobrovolná nezaměstnanost není považována za problém, jímž by se měla zabývat hospodářská či sociální politika. „Člověk je dobrovolně nezaměstnaný, když jsou jeho obětované příležitosti dražší než mzda, která převládá na trhu jeho profese.“ (Holman, Pospíchalová, 2001, str.98) Ad 2) Nedobrovolná nezaměstnanost Je skutečným problémem společnosti. Jako nedobrovolná nezaměstnanost je označována cyklická nezaměstnanost. Vzniká v důsledku existence většího počtu pracovníků, kteří při dané úrovni mezd chtějí pracovat, než je počet volných pracovních míst. (Brožová, 2003) „Člověk je nedobrovolně nezaměstnaný, jsou-li jeho obětované příležitosti levnější než mzda, a on přesto nemůže práci najít.“ (Holman, Pospíchalová, 2001, str.98)

Hledisko časové Nezaměstnanost je nezaměstnanosti na:

možné

rovněž

členit

na

základě

délky

trvání

Teoretická část

14

1. Krátkodobou nezaměstnanost. 2. Dlouhodobou nezaměstnanost. Ad 1) Krátkodobá nezaměstnanost Jedná se zejména o frikční nezaměstnanost, je přirozenou součástí tržní ekonomiky. Hranice pro zařazení nezaměstnanosti pod krátkodobou je stanovena v jednotlivých zemích odlišně. V ČR je podle metodiky ILO stanovena na dobu jednoho roku. (Zaměstnanost a nezaměstnanost, 2010) Ad 2) Dlouhodobá nezaměstnanost Vymezení dlouhodobé nezaměstnanosti je v jednotlivých zemích různé, někde může být její hranice stanovena na 1 rok, jinde na roky 2. V ČR je podle ILO její hranice stanovena na 1 rok. V současnosti se dlouhodobá nezaměstnanost značně rozšířila. Lidé, kteří jsou déle nezaměstnaní, mají menší naději práci opět najít. Dlouhodobá nezaměstnanost nejvíce postihuje málo kvalifikované dělníky, ženy, handicapované osoby, osoby s nevyhovujícím zdravotním stavem, příslušníky etnických minorit nebo mládež. Dlouhodobá nezaměstnanost je taktéž spojena s velkým výskytem období opakované nezaměstnanosti v průběhu pracovní kariéry jedince. Stejně tak jako existují sociální kategorie či regiony s rizikem vyššího výskytu dlouhodobé nezaměstnanosti, existují i sociální kategorie a regiony s vyšším rizikem opakované nezaměstnanosti. Nejvíce ohrožené skupiny opakovanou nezaměstnaností jsou nekvalifikovaní dělníci, imigranti nebo ženy. (Mareš, 1998) Dlouhodobá nezaměstnanost bývá často spojována s pojmem „past nezaměstnanosti“. Je to stav, kdy nezaměstnaní jsou demotivováni k hledání nové práce, protože očekávaný příjem ze zaměstnání je srovnatelný nebo nižší než sociální dávky. (Sirovátka, 1997)

3.1.3. Míra nezaměstnanosti a její vývoj v ČR Výši nezaměstnanosti vyjadřuje ukazatel míra nezaměstnanosti. Uvádí se v procentech a vypočítá se podle vzorce: u = U/L *100 (v %)

Teoretická část

15

kde: u = míra nezaměstnanosti U = počet nezaměstnaných L = počet ekonomicky aktivního obyvatelstva, tj. pracovní síla (Klíma, 1996) Pro výpočet míry nezaměstnanosti je nezbytné rozdělení obyvatelstva na ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tj. osoby, které pracují nebo se ucházejí o místo (zaměstnaní i nezaměstnaní), a ekonomicky neaktivní obyvatelstvo, tj. všechny osoby, které tyto podmínky nesplňují. Podle Českého statistického úřadu, který vychází z definicí ILO, mezi ekonomicky neaktivní obyvatelstvo patří, např. děti předškolního věku, osoby navštěvující různé vzdělávací instituce, starobní důchodci, dlouhodobě nemocné nebo invalidní osoby apod. (Metodické vysvětlivky, 2010) Výše míry nezaměstnanosti se může lišit v závislosti na použité metodice stanovení čitatele a jmenovatele, ale i v přesnosti zdrojů dat a časové srovnatelnosti obou údajů. Míra nezaměstnanosti může být obecná, ale i specifická popisující nezaměstnanost určité sociální, věkové nebo jiné skupiny obyvatelstva (např. určité profese, ženy). (Metodické vysvětlivky, 2010) V ČR se používají dvě metody pro výpočet míry nezaměstnanosti, metoda Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a metoda Českého statistického úřadu. MPSV od roku 2004 v důsledku vstupu do EU používá metodiku podílu počtu dosažitelných uchazečů k pracovní síle včetně cizinců. Tato míra registrované nezaměstnanosti za dosažitelné uchazeče uvažuje evidované nezaměstnané (úřadem práce), kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa. Za dosažitelné se nepovažují uchazeči o zaměstnání ve vazbě, ve výkonu trestu, v pracovní neschopnosti, zařazení na rekvalifikační kurzy, vykonávající krátkodobé zaměstnání nebo ženy na mateřské dovolené. Před rokem 2004 používalo metodiku podílu počtu registrovaných uchazečů na pracovní síle. Český statistický úřad k určení míry nezaměstnanosti užívá výběrového šetření pracovních sil, které probíhá v náhodně vybraném vzorku domácností. Tato metodika vychází z definice Eurostatu na doporučení ILO. (Zaměstnanost a nezaměstnanost, 2010)

Teoretická část

16

Zdravý vývoj ekonomiky by měl znamenat nejen značné tempo hospodářského růstu, ale i přijatelnou úroveň nezaměstnanosti. Ideálně by ekonomika měla udržovat vysokou úroveň zaměstnanosti. Ukázalo se, že plná zaměstnanost není v ekonomice dlouhodobě dosažitelná. „Jako stav plné zaměstnanosti je považována míra ve výši přibližně 2-6 %.“(Mareš, 1998, str. 25) Nejvyšší udržitelnou úrovní zaměstnanosti je přirozená míra nezaměstnanosti. Za přirozenou je považována taková míra nezaměstnanosti, při které jsou trhy práce v zemi v rovnováze a tlaky na mzdové a cenové hladiny jsou v ekonomii vyrovnány. Je to nejnižší udržitelná míra nezaměstnanosti, které může tržní ekonomika dosahovat, aniž by inflace vykazovala sklon ke zvyšování nebo snižování. (Klíma, 1996) Fenomén nezaměstnanosti se v ČR objevuje po roce 1989 v důsledku transformace ekonomiky na ekonomiku tržní. Do té doby se u nás prakticky nevyskytovala. Podle Krebse (2005) dosavadní vývoj nezaměstnanosti po roce 1989 u nás prošel třemi etapami. V prvním období (1990 – 1992) po rozpadu socialismu docházelo k opouštění pracovních pozic pracovníky, kteří trh práce opouštěli definitivně (pracující důchodci) nebo odcházeli na atraktivnější pracovní místa (sektor služeb, podnikání). Toto období je typické nízkou mírou nezaměstnanosti. Ve druhém období (1993 – 1997) míra nezaměstnanosti postupně narůstá, ale i tak zůstává nad očekávání nízká, na hranici, která je považována za stav plné zaměstnanosti (nepřesáhla hranici 6 %). Ve třetí etapě (od roku 1998) postupně sílí tržní tlaky, rizika nezaměstnanosti se zvyšují a roste celková i dlouhodobá míra nezaměstnanosti. Z 5, 23 % v roce 1997 vzrostla míra registrované nezaměstnanosti na 10, 33 % v roce 2004. Od roku 2005 míra nezaměstnanosti klesala, a to až na úroveň 5, 96 % v roce 2008. Současná míra nezaměstnanosti v ČR je opět relativně vysoká. V únoru roku 2010 je její výše 9, 9 %. Míra nezaměstnanosti není rozdělena rovnoměrně, některé oblasti postihuje více než jiné. Mezi kraje s nejvyšší mírou nezaměstnanosti patří Olomoucký kraj, Moravskoslezský kraj nebo kraj Karlovarský. (Míra registrované nezaměstnanosti, 2010)

3.1.4. Dopady nezaměstnanosti na život nezaměstnaného „Náhlá, neočekávaná ztráta práce je v naší kultuře velkým zásahem do života lidí, je dokonce traumatizujícím existencionálním zážitkem.“ (Buchtová, 2002, str. 76) Nezaměstnanost představuje pro různé jedince a různé sociální

Teoretická část

17

kategorie různé zkušenosti (jinou pro mladé, jinou pro staré, jinou pro muže, jinou pro ženy apod.), přesto jsou některé zkušenosti sdíleny všemi, i když možná s různou intenzitou. Nedobrovolná nezaměstnanost přináší psychologické, sociální i zdravotní důsledky. Podle Mareše (1998) má negativní vliv na: 1. Životní úroveň. 2. Strukturu a vnímání času. 3. Sociální izolaci. 4. Psychické zdraví. 5. Fyzické zdraví. Ad 1) Životní úroveň Jedinec ztrátou zaměstnání přichází o pracovní příjem a je odkázán na žití z podpory v nezaměstnanosti, či dokonce jen ze sociálních dávek, pokud dobu pro pobírání podpory již vyčerpal. Což pro něj znamená pokles životní úrovně. Na základě proběhlých studií příjem z podpor nedosahuje ani poloviny předchozího výdělku, stěží pokryje základní potřeby rodiny. A proto jsou nezaměstnaní nuceni brát jakoukoliv práci, i hůře placenou a méně kvalifikovanou. (Mareš, 1998) Ad 2) Struktura a vnímání času Rozbití časové struktury dne a změny ve vnímání času jsou považovány za jeden z nejtypičtějších psychologických důsledků nezaměstnanosti. Již na základě sociografické studie z 30. let 20. stol v rakouské vesnici Marienthal bylo zjištěno, že čas přestal být pro nezaměstnané důležitým. Marienthal je vesnice v Rakousku, v níž se její obyvatelé po uzavření místní továrny stali hromadně nezaměstnanými. Obyvatelé vesnice jen nečinně postávali na ulici se sousedy a čekali na to, co se bude dít, aniž by přitom mezi sebou komunikovali. Tím, že dny nezaměstnaných nemají žádnou strukturu, ubíhají pomalu, dochází po čase k nerozlišování všedních dnů od víkendů. Volný čas nezaměstnaných ztrácí svůj obsah a je vyplňován pocitem nudy. Podle převažujících zkušeností je pouze malá část nezaměstnaných schopna udržet časovou strukturu a vést aktivní životní styl. (Mareš, 1998)

Teoretická část

18

Ad 3) Sociální izolace Ztráta zaměstnání vede k přerušení sociálních kontaktů navázaných v zaměstnání, ale i ke ztrátě kontaktů s ním přímo nesouvisejících. Z většiny studií vyplývá, že v průběhu nezaměstnanosti dochází k poklesu frekvence sociálních styků, a to jak ve vztahu k širšímu okolí, tak i uvnitř širších, ba i někdy uvnitř nukleárních rodin. Po ztrátě zaměstnání se lidé většinou vyhýbají zaměstnaným, ale i nezaměstnaným, neboť jsou pro ně depresivními. Míra sociální izolace je spojena s mnoha faktory, mezi nimiž hraje významnou roli věk. Tendence jedinců bez zaměstnání k životu v izolaci je výraznější u osob staršího věku. (Mareš, 1998) Ad 4) Psychické zdraví Někteří lidé mají větší jiní menší předpoklady k tomu, aby ztráta zaměstnání narušila jejich psychickou rovnováhu. Podle Buchtové (2002) záleží na obranných reakcích jedince, na jeho vnitřní odolnosti, na sociálním zázemí, na tom, zda a v jaké míře jsou postiženy jednotlivé složky psychického života. Stav nezaměstnanosti je spojen s větší emocionální nestabilitou. U nezaměstnaných osob se rozvíjejí pocity podřazenosti, ztráta sebedůvěry a je ohrožena jejich morálka. Mají větší sklon k depresím než pracující lidé. Je však třeba podotknout, že ne vždy ústí psychické potíže, jež jsou důsledkem nezaměstnanosti, v psychickou poruchu. K tomu dochází tam, kde jsou pro takovou poruchu osobní předpoklady (např. dědičnost). Ad 5) Fyzické zdraví Problém vztahu mezi nezaměstnaností a fyzickým zdravím podle současných názorů spočívá ve stresu, který ohrožuje imunitní a kardiovaskulární systém člověka. Když se ke stresu přidají další zesilující faktory jako kouření, požívání alkoholu, léků a drog, dochází ke zhoršení zdravotního stavu. Výzkumy z 30. let viděly naopak hlavní problém v podvýživě a nemocech s ní spojených. Protože nezaměstnanost v této době přiváděla rodiny do stavu absolutní chudoby, které strádaly nejen na jídle, ale i na ošacení. Avšak v současné době tomu tak již není, protože dnešní sociální stát kryje životní minimum mnohem lépe. Na základě výzkumu Buchtové (2002, str. 103) dnes převažují u nezaměstnaných neurotické potíže, projevující se úzkostí, podrážděností, bolestí hlavy, nespavostí, zvýšenou únavou či žaludečními potížemi.

Teoretická část

19

3.1.5. Podpora v nezaměstnanosti v ČR Smyslem podpory v nezaměstnanosti je kompenzovat nezaměstnaným ztrátu pracovního příjmu. A současně je také motivovat k novému a včasnému pracovnímu uplatnění. „V ČR byla podpora v nezaměstnanosti do roku 1992 zabezpečována prostřednictvím státního rozpočtu, v němž byla k tomuto účelu vytvořena rezerva.“ (Krebs, 2005, str. 302) S účinností nové daňové soustavy jsou zdroje vytvářeny na principu pojištění zavedením plateb příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, který podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, platí zaměstnanci, zaměstnavatelé i osoby samostatně výdělečně činné. Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovaného základu za rozhodné období. Pro rok 2010 je výše pojistného 1,2 % u zaměstnavatele i OSVČ a 6,5 % u zaměstnance. (zákon o pojistném na sociální zabezpečení, 2010) Poskytování podpory v nezaměstnanosti v ČR je součástí státní politiky zaměstnanosti, kterou upravuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů. Cílem státní politiky zaměstnanosti je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v ČR vykonává Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce. Na státní politice zaměstnanosti se rovněž podílejí další subjekty činné na trhu práce, zejména zaměstnavatelé a odborové organizace. Oblast státní politiky zaměstnanosti zabývající se podporou v nezaměstnanosti se nazývá pasivní politika zaměstnanosti. (zákon o zaměstnanosti, 2010) Podpora v nezaměstnanosti v roce 2010 je poskytována na žádost fyzické osoby, která musí být vedena úřadem práce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Nárok na tuto podporu vzniká uchazeči o zaměstnání doložením, že v posledních třech letech vykonával zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost alespoň podobu dvanácti měsíců, a že po tuto dobu platil důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pokud uchazeč tyto podmínky nároku nesplňuje, je možné je splnit i započtením náhradní doby zaměstnání, mezi kterou řadíme, např. přípravu osoby se zdravotním postižením k práci, pobírání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně nebo osobní péči o dítě ve věku do čtyř let. Podporu nelze přiznat poživateli starobního důchodu. Podpora v nezaměstnanosti je vyplácena jen po určitou dobu (podpůrčí dobu) a v určité výši v závislosti na předchozím výdělku. Podpůrčí doba činí u uchazeče do padesáti let věku pět měsíců, nad padesát do padesáti pěti let

Teoretická část

20

věku osm měsíců a nad padesát pět let věku jedenáct měsíců. Výše podpory v nezaměstnanosti činí první dva měsíce podpůrčí doby 65 %, další dva měsíce 50 % a zbývající měsíce 45 % z posledního průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Zákon o zaměstnanosti stanoví maximální hranici, do které lze podporu poskytovat. Nesmí překročit 0,58násobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Nárok na podporu v nezaměstnanosti zaniká uplynutím podpůrčí doby, ukončením vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání. Trvá-li nezaměstnanost déle než je stanovená podpůrčí doba, jsou nezaměstnaní odkázáni na sociální dávky (příspěvek na živobytí, na bydlení). (zákon o zaměstnanosti, 2010) Podmínky pro poskytování podpor v nezaměstnanosti v ČR se v čase mění, od roku 1990 lze vysledovat tendenci ke zpřísňování. Po roce 1990 byla podpůrčí doba jeden rok a výše podpor po prvních šest měsíců 50 % a pro dalších šest měsíců 60 % průměrného čistého výdělku. V roce 2004 činila podpůrčí doba šest měsíců a výše podpor byla první tři měsíce 50 % a další tři měsíce 45 % průměrného čistého výdělku. (Krebs, 2005) Od 1 . 1. 2009 došlo ke změně na výše uvedený současný stav. Otázkou je, zda tato postupné zpřísňování systému podpor v nezaměstnanosti, je žádoucím jevem? Je jasné, že se stát tímto zpřísňováním podmínek snaží eliminovat zneužívání dávek, protože ve společnosti stále ještě existují lidé, kteří se snaží práci vyhýbat. Ale na druhou stranu pro jedince, kteří by chtěli pracovat, ale nenacházejí uplatnění, tato klesající podpora představuje spíše hrozbu. V současné době se ale nezaměstnaní asi jen tak zvýšení podpory v nezaměstnanosti nedočkají, stát si nemůže dovolit podporu zvyšovat z důvodu zvyšující se míry nezaměstnanosti a s tím spojenými vyššími výdaji.

3.2. Rodina 3.2.1. Definice a znaky současné rodiny Rodinou, jejím původem či historickým vývojem se odedávna zabývaly humanitní vědy jako historie, filozofie či sociologie. Soustavně se pak studiu rodiny začaly věnovat od 19. století. (Matoušek, 1997) Psychologie se rodinou začala zabývat značně později až v 70. letech 20. stol., kdy se ve vývojové

Teoretická část

21

psychologii objevily nové poznatky. Dlouhou dobu v jejím středu zájmů byl totiž pouze lidský jedinec bez prostředí, ve kterém vyrůstá a žije. (Sobotková, 2001) Vzhledem k rozmanitosti vědních disciplín a jejich přístupů k fenoménu rodina je značně problematické nalézt jednotnou definici. Co jiný autor, to odlišná definice. Jako ukázku uvádím několik vymezení pojmu rodina. „Rodina je prostředím, kde si lidé k sobě nutně musejí utvářet vztahy a nutně musejí komunikovat.“ (Matoušek, 1997, str. 68) „Rodina je oním sociálním prostorem, který po celý život zásadně ovlivňuje socializaci osobnosti.“ (Řezáč, 1998, str. 192) „Rodina je primárním kontextem lidské zkušenosti od kolébky až po hrob.“ (Sobotková, 2001, str. 9) „Rodina je skupina lidí se společnou historií, současnou realitou a budoucím očekáváním vzájemně propojených transakčních vztahů. (Kramer, 2001 in Sobotková, str. 22) „Rodina je společenská skupina spojená manželstvím nebo pokrevními vztahy, odpovědností a vzájemnou pomocí.“ (Hartl, 2004, str. 230) „Rodina je základním životním prostředím dítěte. Nejen že dítě obklopuje, ale také se do něho promítá.“ (Helus, 2007, str. 135) Z hlediska sociologie a sociální psychologie je rodina považována za malou primární neformální sociální skupinu, kterou si jedinec nevybírá. Podle Řezáče (1998) rodinu jako každou sociální skupinu tvoří osoby, které jsou navzájem v meziosobních vztazích, komunikují spolu a jejich vztahy jsou strukturované. Každý člen rodiny zaujímá určitou pozici a hraje svoji roli. Přičemž rodina je ojedinělým typem sociální skupiny, protože jde o prostředí s vysokou intimitou vztahů, a proto i ovlivnění jedince rodinou je zásadní. Vezmeme-li v úvahu znaky rodiny v souvislosti s tím, že se jedná o primární sociální skupinu, tak Výrost a Slaměník (1998) vidí hlavní znaky v nahrazování výchovného působení rodičů institucemi, společností zajišťování činností dříve vykonávaných rodinou (výchova a péče o děti, společné stravovny), vyskytování dvoukariérových rodin (o jejich děti pečují prarodiče, internátní

Teoretická část

22

školy apod.) nebo udržování kontaktů většinou jen mezi dvěma generacemi (rodiči a dětmi). Současná rodina má svoji historii. „Vyčleňovala se postupně jako „soukromý“ prostor, v němž členové rodiny měli čím dál tím větší zájem být pohromadě, sdílet určitou intimitu a stali se citlivější na kvalitu vzájemných vztahů.“ (Singly, 1999, str. 10). Počátky současné rodiny ovlivnil nástup průmyslové revoluce, postupně se stávala základním typem rodiny už od sklonku 19. století. Současnou rodinou je tzv. nukleární rodina (jádrová), kterou tvoří rodiče a děti. Helus (2007) vysvětluje, že se pozůstává z několika málo lidí tvořících její jádro a sdílejících intimní soužití, které je něčím jako jejím nitrem. Jádrem rozumí partnerskou/manželskou dvojici (ať už jsou partneři oficiálně sezdaní či nikoliv). Jedná se tedy o dvougenerační rodinu, sestávající z generace rodičů a generace jejich dětí. Úplná rodina tvořená oběma rodiči a jejich dětmi v dnešní době už nemusí být pravidlem. Vyvstává široké spektrum podob soužití dítěte a rodičů. Ať už se jedná o soužití dětí a adoptivních či pěstounských rodičů nebo homosexuální a lesbické dvojice pečující o dítě jednoho nebo obou z partnerů. Výjimkou není ani soužití partnerů rozhodnutých nemít děti či odsouvání rodičovství na pozdější období. V současné rodině je mnohem více rozvedených manželství, ve společnosti převládá tolerance vůči rozvodům a chybí protirozvodové bariéry. Rovněž je nízká porodnost a počet uzavíraných sňatků. Naopak roste význam antikoncepce a průměrný věk partnerů při uzavírání manželství. (Výrost, Slaměník, 1998)

3.2.2. Funkce rodiny V rodině probíhá proces primární socializace dítěte, tedy proces včleňování jedince do společnosti. Nakonečný (1999) uvádí, že člověk se rodí do určité rodiny, která jej vypravuje do života, učí se zde nacházet ochranné zázemí, učí se zde seznamovat se svým životním prostředím, vyznat se v něm a dostává se mu zde první výbavy pro život vůbec (návyky, řeč, role, hodnoty atd.) Podle Matouška (1997) rodina existuje proto, aby lidé mohli náležitě pečovat o své děti. Vedle toho že má biologický význam pro udržení lidstva, je také základní

Teoretická část

23

jednotkou každé lidské společnosti. Reprodukuje člověka nejen jako živočicha, zprostředkuje mu vrůstání do jeho kultury a společnosti. Krom toho propojuje generace, vytváří mezi nimi kontinuitu a pouta solidarity. Krebs (2005) považuje rodiče za nositele biologické, ekonomické, výchovné a sociální funkce rodiny. Právě rodina je prvním modelem společenství, se kterým se dítě setkává a které zásadně ovlivňuje jeho osobní vývoj a vztahy k ostatním osobám, ale i společenským skupinám. Rodina je tak významným přínosem pro celou společnost, pro její mravní, kulturní a civilizační úroveň. Přes jistou nejednotnost v přístupech jednotlivých autorů k funkcím rodiny Výrost a Slaměník(1998) uvádí čtyři obecně uznávané základní funkce: 1. Reprodukční funkce. 2. Materiální funkce. 3. Výchovná funkce. 4. Emocionální funkce. Ad 1) Reprodukční funkce Byla a je jedním z nejpřijatelnějších důvodů pro existenci rodiny. Ale je třeba si uvědomit, že rodina postupně ztrácí svoji nezastupitelnou úlohu v procesu reprodukce vlivem rozvoje genetiky a technického rozvoje v oblasti medicíny (např. možnost umělého oplodnění, darování vajíčka). Ad 2) Materiální funkce Měla větší význam v minulosti, kdy slabší členové rodiny byli odkázání na materiální pomoc produktivních členů. V současné době tuto materiální funkci rodiny v případě nefunkčnosti rodiny nahrazuje systém sociálních podpor. Ad 3) Výchovná funkce Je velice významná a jen obtížně nahraditelná. Specifická dynamika probíhající v rodině tvoří jedinečné prostředí pro formování postojů ke světu, blízkému okolí i sobě samému. Vytváří též hodnotové orientace, tvoří základ pro formování vlastního Já, koncepci vlastního života. Netýká se však jen dětí, ale vzájemné působení formuje všechny členy rodiny jak bezprostředně, tak i dlouhodobě. To, jak probíhá např. řešení konfliktů v rodině původní, ovlivňuje značně řešení podobných situací v rodině prokreační (v rodině, již založíme).

Teoretická část

24

Ad 4) Emocionální funkce Je zcela jedinečná a nezastupitelná. Rodina poskytuje jedinci bez ohledu na jeho věk zázemí, podporu, pomoc, sdílení společných zážitků, sdílení společné historie, společné plány apod. Ale také naopak v případě disfunkční rodiny je to právě oblast emoční, která nejvíce zraňuje a je nejhlouběji postižena. (Výrost, Slaměník, 1998)

3.2.3. Vztahy v nukleární rodině „Vztahy jsou živá pouta, spojující rodinné členy.“ (Satirová, 2006, str. 17) Podle Řezáče (1998) mezilidské vztahy spolu se společnou činností (součinností) tvoří jev zvaný interakce. Přesněji řečeno interakce vyjadřuje skutečnost, že se mezi lidmi při společné činnosti utvářejí mezilidské vztahy a že na sebe prostřednictvím svých aktivit (činností i chování) vzájemně působí (ovlivňují se). Počet vztahů mezi členy rodiny je poměrně malý, tyto vztahy jsou obvykle dvojstranné a asymetrické (vztah od jednoho člena rodiny k druhému nabývá odlišné formy i obsahu). „Souhrn těchto vztahů plus faktický obsah životního procesu rodiny tvoří obsah pojmu „rodinné soužití“.“(Máchová, 1974, str. 41) Matoušek (1997) používá pro vztahy mezi členy rodiny pojmu spojenectví (podsystémy) a udává, že jedinci se spojují pro to, aby dělali závažná rozhodnutí (např. rodiče), aby sdíleli sex (manželé), aby pěstovali společný zájem (např. otec a dcera) nebo aby se posilovali ve své sexuální roli (např. matka a dcera). Minuchin (in Matoušek, 1997) definoval hranice podsystémů (rodičovského, manželského, sourozeneckého) jako pravidla, která určují, kdo a jak může být v rodinném podsystému zahrnut. Podle Satirové (2006) se komunikace stala nejdůležitějším faktorem určujícím, jaké vztahy si člověk vybuduje. Komunikace v rodině je nezbytnou součástí, členové rodiny by spolu měli komunikovat, aby předešli možným nedorozuměním. Rozebírání vzájemných problémů může zabránit možným konfliktům, zahojit rozpory již existující, prohloubit svazky mezi členy rodiny a vést k vzájemnému porozumění. Je třeba jeden druhému pozorně naslouchat, vyslechnout si jeho pocity, obavy či starosti. Protože základem dobrého vztahu je správně pochopit to, co nám druzí sdělují. Matoušek (1997) dodává, že

Teoretická část

25

rodiny mají svůj příznačný slovník, který je pro cizího posluchače srozumitelný jen částečně a v některých významech vůbec ne. V některých rodinách si členové vzájemně přiřazují přezdívky. Tyto přezdívky nemusejí být stálé, každý člen jich má několik a jsou používány podle situačního kontextu. Vztahy v rodině jsou definovány pravidly. V každé rodině jsou ustálená určitá pravidla, kterými se jednotliví členové při svém cítění a chování řídí. Častokrát ale o jejich existenci rodiny nemají ani tušení „Pravidla jsou vitální, dynamickou a krajně vlivnou silou v rodinném životě.“ (Satirová, 2006, str. 113) Jsou to představy o tom, co bychom měli a neměli. Tyto pravidla mohou omezovat svobodu projevu členů rodiny. Nemohou-li příslušníci rodiny přiznat vzniklé city k určité situaci a mluvit o nich (rozvod rodičů, otec ve vězení), pak tyto city ustoupí do pozadí a naruší kořeny zdravého rodinného života. Možným příkladem rodinných pravidel může být: neprojevování vzájemné lásky, nekomunikování o určitých tématech nebo neprojevování svého názoru. Naopak rodiny s pravidly dovolujícími svobodně se ke všemu vyjádřit, jsou rodinami s předpokladem pro dobré rodinné vztahy. Vztahy v rodině jsou rovněž ovlivňovány rodinnými cíli. Tyto cíle prosazuje zejména generace rodičů, která se snaží život rodiny ztotožnit s těmito cíli. Cíle bývají jednoduché, zpravidla splývají s potřebou vyživovací, výchovnou a socializační. K úplnému ztotožnění rodiny s cíli dochází zejména při úspěšném zakončení socializačního procesu u některého z dospívajících dětí. Rodina se svými cíli může, ale také nemusí identifikovat s cíli společenskými. „Odlišnost cílů rodiny a společnosti je podmíněna i celkově intimním a emocionálně podbarveným rázem rodinných vztahů.“ (Máchová, 1972, str. 42) Konkrétní podoba vztahů mezi členy rodiny je podmíněna i širším sociálním prostředím – kulturou. Kultura určuje jaké vztahy mohou být navazovány a jaké ne nebo jaké je chování účastníků těchto vztahů (např. proces namlouvání partnera je v každé kultuře řízen jinými tradicemi a pravidly). (Výrost, Slaměník, 1997) Na závěr kapitoly bych chtěla zmínit, že jsem opravdu až do této chvíle neměla ani tušení, že něco jako rodinná pravidla existuje. Až teď jsem si uvědomila, že v naší rodině opravdu také několik takových pravidel máme. Což mě vede k úvaze nad tím, zda se tyto pravidla dají změnit? Kdo tyto pravidla stanovil? Jsou na vině pouze rodiče?

Teoretická část

26

3.2.4. Rodinná síť a širší sociální kontext „Ani nukleární rodina není soběstačným, autonomním společenským tělesem. Tím méně jím jsou jiné typy rodin.“ (Matoušek, 1997, str. 74) Podle Matouška (1997) schopnost rodiny vychovávat děti a vyrovnávat se s těžkými životními situacemi, je závislá na napojení rodiny na sociální okolí. Toto napojení nazýváme sociální sítí rodiny. Je to koalice na sobě závislých rodin, do které můžeme zahrnout i nepříbuzné osoby (např. přátelé a známí). Nukleární rodina se nedá zkoumat bez ohledu na svoje vazby k širší rodině, protože mnohé aspekty jejich prosperity jsou závislé právě na těchto vazbách. „Všechny výzkumné práce dokládají zachování vazeb především s nejbližšími příbuznými, s otcem (tchánem), s matkou (tchýní), s bratry (švagry) a se sestrami (švagrovými).“ (Singly, 1999, str. 69) Mnohým párům v průběhu manželství s jejich souhlasem pomáhají rodiče, ať už se jedná o finanční příspěvek či pomoc v domácnosti. Ovšem jen do té míry, do které je to nečiní příliš závislými na rodičích. Rodiče svým dospělým dětem chtějí pomáhat jednak proto, že jim chtějí dát najevo svoje city, a jednak proto, že jim chtějí dát možnost „žít svůj život“. Naopak dospělé děti mohou tuto podporu rodičům oplatit, ocitnou-li se oni v těžké situaci. Vztah mezi rodiči a dospělými dětmi se vyvíjí podle toho, jak se mění směr závislosti. Zachování dobrého citového vztahu závisí na bezprostředních výměnách. Rodina je zařazena do širšího kontextu sociálních vazeb či vztahů, jichž je součástí. Tímto kontextem není myšlena pouze koalice na sobě závislých rodin, ale i širší sociální prostředí. Nejširší sociální prostředí, ve kterém rodina žije, můžeme označit pojmem makrosystém. Výrost a Slaměník (1998) rozlišují následující faktory makrosystému:


Faktory vyplývající z tzv. „sociální adresy“ (geografická podmíněnost, příslušnost k určité národnosti, etnické skupině, bydliště na venkově, průmyslové aglomeraci, velkoměstě).




Faktory, které ovlivňují partnerské vztahy v průběhu jejich vývoje (sídliště, společné sdílení rodinného domku s rodiči a prarodiči) a faktory aktuální společenské situace (krize, válka).




Faktory zdůrazňující dvousměrnost či vícesměrnost interakce.

Teoretická část


27

Faktory zaměřené na míru zprostředkovanosti kontextuálních vlivů (např. negativní atmosféra na pracovišti jednoho z rodičů, která může vést k jeho neadekvátním reakcím v rodině).

Užší sociální prostředí je nazýváno jako mezosystém. Pod tímto pojmem je zahrnuta propojenost a komplexnost vlivů, které neustále působí na rodinu jako celek, ale i na jednotlivce. Lze sem zařadit sociální prostředí, v nichž jsou nebo byli členové rodiny zařazeni (původní rodiny partnerů, vrstevnické skupiny, předchozí partnerské vztahy). Exosystém slučuje sociální činitele, kteří nepůsobí přímo na členy rodiny, ale pouze na prostředí, do něhož jsou jednotlivci začleněni (např. změna vzdělávacího systému může ovlivnit rodinou atmosféru). Nejužším prostředím je mikrosystém, který sdružuje takový typ sociálních faktorů, které působí na jedince bezprostředně. Patří sem konkrétní způsoby rodinné komunikace, uplatňované výchovné principy, způsob trávení volného času, hospodaření s financemi apod. Svůj význam zde hraje i vzdělání a inteligence jednotlivých členů rodiny či jejich zdravotní stav. (Výrost, Slaměník, 1998)

3.3. Nezaměstnanost a rodina Důsledky nezaměstnanosti nepociťují jen nezaměstnaní. Ztráta zaměstnání se podstatně promítá i do rodiny nezaměstnaného či na další příbuzné. Podle Mareše (1998) je při hledání důsledku nezaměstnanosti pro život člověka nutno vidět nejen osobní odezvu na situaci, v které se ocitl, ale i odezvu jeho rodiny, jeho domácnosti jako celku, která má své priority, své zdroje, své normy a požadavky na jednotlivé členy. Vedle finančních potíží ovlivňuje nezaměstnanost rodinu změnou postavení a statusu nezaměstnaného v rodinném systému, změnou rozdělení domácích prací, narušením denních domácích zvyklostí, omezením sociálních kontaktů rodiny či vzájemných vztahů. K narušení vzájemných vztahů mezi členy rodiny dochází zejména kvůli napětím vznikajícím ze stresu způsobeného nedostatkem finančních prostředků. Z výzkumu Buchtové (2002, str. 108), zaměřeném na zkoumání psychologických a zdravotních důsledků ztráty práce, vyplývá, že v některých případech se neurotické potíže přenášejí z nezaměstnaného na zaměstnaného

Teoretická část

28

partnera nebo i děti (např. ve formě poruch chování). Jsou-li v rodině bez zaměstnání dva členové, pak se stresy působící na rodinu často násobí. Podle Krebse (2005) nezaměstnanost mění pozici a autoritu nezaměstnaného v rodině, může rozbít partnerské vztahy, ovlivnit sňatečnost i porodnost, omezit sociální kontakty rodiny, často pak i její výchovnou funkci. Jevy jako alkoholismus a požívání drog spojené s nezaměstnaností neovlivňují negativně jen zdraví jednotlivce, ale mají dopad i na rodinu, jenž je součástí. Mohou vést k narušení základních funkcí rodiny. Nezaměstnaní většinu svých už tak nízkých finančních příjmů věnují na nákup alkoholických nápojů, přestávají mít zájem na výchově svých dětí, a tak může docházet zcela k rozbití rodinných vztahů. Sama znám jednu takovou rodinu, která je toho příkladem. Děti se zcela distancovaly od svých rodičů, ty starší se odstěhovaly do vlastního bytu, ty mladší byly svěřeny do výchovy prarodičů. Přestali zcela fungovat jako rodina. Podle Buchtové (2002) jsou následky nezaměstnanosti zasahující do rodinného života pravděpodobně vážnější, než odhaduje většina výzkumů, protože výzkumníci mají problémy v přístupu k nezaměstnaným, většina nezaměstnaných odmítá rozhovor poskytnout. Rodina však není nezaměstnaností jen ohrožována, pro nezaměstnanou osobu se naopak může stát i útočištěm. Podpora, jaké se lidem bez zaměstnání dostává ze strany jejich vlastní rodiny i širší rodiny ve smyslu sociální sítě příbuzenstva, sehrává většinou pozitivní roli. Silná podpora bývá poskytována zejména ze strany rodiny ženy, a to nejen ve smyslu podpory finanční, ale i např. v péči o děti. Ale může dojít k tak krizovým situacím, že si s nimi ani jedinec ani rodina samy neporadí, a pak se stávají nejen klienty sociálního státu, ale i objektem sociální práce. (Mareš, 1998)

Praktická část

29

4. Praktická část 4.1. Metodologie výzkumu 4.1.1. Typ výzkumu Pro výzkum vztahů mezi členy rodiny zasaženými nezaměstnaností jsem zvolila kvalitativní přístup pomocí případové studie. „Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace.“ (Strauss, Corbinová, 1999, str. 10) Avšak proti tomuto tvrzení vyvstávají negativní reakce. Mnoho metodologů se shoduje na názoru, že jedinečnost kvalitativního výzkumu nespočívá pouze v absenci čísel. „Neexistuje jediný obecně uznávaný způsob jak vymezit nebo udělat kvalitativní výzkum.“ (Hendl, 2005, str. 49) Výzkumník se v kvalitativním výzkumu snaží o sblížení se zkoumanými osobami a proniknutí do situací, protože jen tak jim může dostatečně porozumět. Objektem jeho zájmu je konkrétní člověk (případ), kterému se snaží porozumět, a následně podrobně popsat. Jeho cílem není zevšeobecnění údajů, ale hluboké proniknutí do konkrétního případu. Tento výzkum odhaluje nové skutečnosti a z nich pak vytváří nové hypotézy. Výsledkem kvalitativního výzkumu jsou zjištění ve slovní podobě. (Gavora, 1999) Pro kvalitativní výzkum jsem se rozhodla na základě hned několika důvodů. Jako první jmenuji předmět výzkumu. „Metodologie každého výzkumu musí vycházet z povahy zkoumaných jevů a nástroje pro získávání informací ve zkoumané realitě musí této povaze odpovídat.“ (Surýnek, Komárková, Kašparová, 2001, str. 9) Předmětem mého výzkumu jsou vztahy, jsou to sociálně psychické jevy, které se nedají dostatečně prozkoumat a hloubkově popsat kvantitativně. „Úkolem kvalitativního výzkumu je objevovat neznámé skutečnosti o sociálních jevech.“ (Surýnek, Komárková, Kašparová, 2001, str. 9) Což uvádím jako druhý důvod, protože podle mého názoru nelze objevovat nové skutečnosti týkající se vztahů mezi lidmi prostřednictvím kvantitativního

Praktická část

30

výzkumu. Nelze tak odhalit a pochopit podstatu zkušeností respondentů s nezaměstnaností a s jejich případným promítnutím do rodinných vztahů, protože v kvantitativním výzkumu respondentovi výzkumník většinou vymezuje možnosti jeho odpovědí. Předpokládám-li tedy, že výzkumník zvolí jako variantu sběru dat dotazník, protože jiné varianty by pro něho v tomto případě byly skutečně dosti časově náročné nebo neaplikovatelné. „Cílem kvalitativního výzkumu je porozumět lidem a událostem v jejich životě.“ (Gavora, 1999, str. 148) Podle Hendla (2005) jde v případové studii o detailní studium jednoho nebo několika málo případů. Jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti. Předpokládá se, že podrobným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům. Mezi autory existují odchylky v pojímání případové studie. Uvádím zde dva případy pojetí případové studie, a to podle Stakea a Yina. Stake (in Hendl, 2005) definuje případovou studii jako úsilí o porozumění určitému sociálnímu objektu v jeho jedinečnosti a komplexitě. Sociálním objektem je pro něho ohraničený systém. Uvažuje určitý případ a příslušné problémové okruhy, otázky nebo aspekty, které chce u něho zkoumat. Cílem jeho výzkumu není popis nebo dobývání světa, ale spíše jeho osvojení. Yin (in Hendl, 2005) definuje případovou studii jako strategii pro zkoumání předem určeného jevu v přítomnosti v rámci jeho reálného kontextu, a to zvláště když hranice mezi jevem a kontextem nejsou zcela jasné. Podle něho případová studie využívá více zdrojů dat kvantitativního i kvalitativního charakteru. Snaží se využít předchozí teoretická tvrzení, která usměrní sběr dat a jejich analýzu. Udává, že případové studie jsou nejvhodnější strategií, pokud nás zajímají otázky jak a proč? Uvádím zde tři argumenty, které jsou uznávány jako důvody pro provedení případové studie:


Případovou studií se můžeme hodně naučit o dosud neznámé speciální situaci.




Pouze případová studie nám pomůže porozumět důležitým aspektům problematické oblasti výzkumu.




Případová studie může být vhodným doplňkem k jiným způsobům výzkumu. (Hendl, 2005)

Praktická část

31

V mém případě se jedná o čtyři případové studie, o detailní studium jednotlivých případů.

4.1.2. Výzkumná otázka Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy v rodině? Je zřejmé, že náplní této otázky by mohlo být zjišťování vlivu nezaměstnanosti z pohledu všech členů rodiny. Původně jsem se tím také ve výzkumu chtěla řídit, ale protože se mi nepodařilo najít rodinu, která by souhlasila s tímto návrhem, rozhodla jsem se pro prozkoumání vlivu nezaměstnanosti na vztahy v rodině z pohledu nezaměstnaného. Přičemž mě zajímají vztahy mezi nezaměstnaným a partnerem, nezaměstnaným a jeho dětmi a v neposlední řadě nezaměstnaným a jeho rodiči či rodiči partnera, pokud tedy ještě žijí.

4.1.3. Výzkumný vzorek 4.1.3.1. Kritéria výběru respondentů Jelikož se zabývám kvalitativním výzkumem, tak výběr respondentů nemohl být náhodný, jako tomu je v případě kvantitativního výzkumu. „Záměrný výběr je potřebný proto, aby vybrané osoby byly vhodné, tj. aby měly potřebné vědomosti a zkušenosti z daného prostředí.“ (Gavora, 1999, str. 144) Objektem mého výzkumu jsou nezaměstnaní. Jako vhodné respondenty pro můj výzkum jsem volila dlouhodobě nezaměstnané, protože ti už v tomto prostředí žijí dostatečně dlouho na to, aby byli schopni o něm podat věrnou zprávu. A zároveň je to dostatečně dlouhá doba na to, aby se v jejich rodině projevil nebo neprojevil nějakým způsobem vliv nezaměstnanosti na vztahy. Druhým kritériem, které museli respondenti splňovat, byla nedobrovolná ztráta zaměstnání. Protože na základě nastudované teorie právě nedobrovolná nezaměstnanost přináší sociální, psychologické, ale i zdravotní důsledky. V případě dobrovolné nezaměstnanosti nezaměstnaní nepociťují dopady ztráty zaměstnání, protože si vlastně tento stav dobrovolně zvolili. Ve výzkumu jsem se rozhodla zaměřit zejména na ženy, protože ty patří mezi rizikové skupiny zasažené dlouhodobou nezaměstnaností, proto jsem zvolila jako respondenty tři ženy a jednoho muže. Aby byl vzorek reprezentativní, zvolila jsem jako první respondentku ženu žijící v úplné rodině, druhou žijící

Praktická část

32

v neúplné rodině, protože tento typ soužití je v současné rodině výrazně rozšířen. Třetí respondentkou byla taktéž žena žijící v úplné rodině, ale zasažená opakovanou nezaměstnaností, protože dlouhodobá nezaměstnanost je spojena s velkým výskytem období nezaměstnanosti a jejím zasažením jsou ohrožené opět ženy. Čtvrtým respondentem byl muž žijící v úplné rodině, který se řadí rovněž mezi rizikové nezaměstnané tím, že má zdravotní problémy, a proto nemůže přijmout jakoukoliv nabídku práce. Počet stanovených respondentů považuji vzhledem k rozsahu práce za dostačující.

4.1.3.2. Získání vhodných respondentů Pro získání vhodných respondentů jsem se nejprve pokusila kontaktovat Úřad práce v Blansku. Kontaktování proběhlo v říjnu roku 2009 prostřednictvím telefonního hovoru, načež mi bylo sděleno, že je nutné podat osobní žádost na ředitelství úřadu. Ale ani měsíc po zaslání žádosti se mi nedostalo žádného vyrozumění. Proto jsem opět zkusila telefonní kontaktování, kde mi bylo řečeno, že jim žádná žádost nebyla doručena. Nicméně jsem ale získala kontakt na osobu, která mi měla zajistit kontakt s uchazeči o zaměstnání. Po osobním setkání s touto osobou mi bylo řečeno, že není možné mi tyto konkrétní uchazeče vytipovat, ale že můžu zkusit sama oslovit ty nezaměstnané, kteří se na úřad práce dostaví. Tento přístup pro jejich oslovení a získání potřebných informací se mi ale nezdál jako adekvátní, protože po zkušenostech mých nezaměstnaných známých, vím, že lidé po návštěvě úřadu jsou většinou podráždění a nervózní, a proto se domnívám, že by jejich odpovědi nebyly věrohodné, pokud by tedy vůbec byli ochotni k rozhovoru přistoupit. Proto jsem se rozhodla k výběru potřebných respondentů prostřednictvím známých, příbuzných a rodiny.

4.1.3.3. Zvolení respondenti Jak jsem již výše zmínila, zabývám se kvalitativním rozborem čtyř respondentů. Konkrétně třemi ženami a jedním mužem. Protože výzkum je anonymní, používám k označení jednotlivých respondentů pouze jejich křestní jména, tedy pokud je znám, jinak užívám jména smyšlená. Jedná se o respondentky Jarku, Hanu, Marii a respondenta Zdeňka. Jejich věkové rozpětí je 38 až 50 let, délka bez práce je 1 až téměř 3 roky a jejich nejvyšší dosažené vzdělání je vyučení nebo střední škola s maturitou.

Praktická část

33

4.1.4. Sběr dat 4.1.4.1. Výběr techniky sběru dat Jako příhodnou techniku sběru dat jsem zvolila kvalitativní rozhovor, protože podle mého názoru jen na základě rozhovoru můžu hlouběji proniknout do života nezaměstnaného a porozumět vztahům uvnitř jeho rodiny. Taktéž se domnívám, že při osobním kontaktu se respondent více otevře a bude odpovídat pravdivě. Konkrétně jsem použila polostrukturovaný rozhovor, protože ten mi umožňuje pružně reagovat na individuální rozdíly a okolnosti. Užití dotazníku pro výzkum vztahů mezi lidmi pro mě není dostatečně adekvátní technikou. Podle mého názoru odpovědi získané z dotazníku nejsou dostatečně přesné. Někdy může také dojít ke zkreslení výpovědí respondentů, může se totiž stát, že respondent se neztotožňuje ani s jednou variantou odpovědi, a pak je nucen přiklonit se k té, která mu zcela nevyhovuje. Otevřené otázky v dotazníku pro mě nejsou dostatečně dobrým způsobem pro získání neznámých skutečností, protože z vlastní zkušenosti vím, že tyto otázky většinou respondenti nechávají nevyplněné, možná proto že jsou příliš obecné nebo pro respondenta dostatečně nepochopitelné. Naopak v kvalitativním rozhovoru v případě nesprávného pochopení otázky respondentem ho lze navést „na správnou cestu“.

4.1.4.2. Příprava polostrukturovaného rozhovoru Při tvorbě scénáře rozhovoru jsem si stanovila šest okruhů, na které jsem se ve výzkumu chtěla podrobně zaměřit. Jejich znění je následující:


Emocionální stránka.




Finanční situace.




Konflikty.




Práce v domácnosti.




Komunikace.




Trávení společného času.

Podle mého názoru jsou to oblasti, ve kterých by se mohl projevit vliv ztráty zaměstnání na rodinné vztahy. Domnívám se, že tyto mnou uvedené oblasti jsou nejvíce problémové. Jednotlivé oblasti jsem rozšířila o konkrétní otázky

Praktická část

34

týkající se daného okruhu. Přesnou podobu základní struktury rozhovoru uvádím v příloze (viz Příloha 1). Snažila jsem se vytvořit přiměřený počet otázek, aby délka rozhovoru nepřesáhla 45 minut, protože pak by respondenti mohli přestat udržovat pozornost. „Maximum, které by se rozhodně nemělo překročit, je 60 minut.“ (Surýnek, Komárková, Kašparová, 2001, str. 92) Přičemž jako optimální délku rozhovoru uvádí 20 – 30 minut. Při tvorbě otázek jsem se snažila dodržovat zásady Surýnka, Komárkové a Kašparové (2001), které zní následovně:


Srozumitelné otázky bez cizích slov a odborných výrazů.




Otázky nesmějí být sugestivní, tak aby už předem navozovaly odpověď.




Otázky nesmějí být příliš dlouhé, aby je respondent dokázal udržet v paměti.




Problém, ke kterému je dotaz pokládán, musí být v otázce přesně časově a místně vymezen.




Všechny otázky musí být sociálně přijatelné, nesmějí se nevhodně dotýkat osoby respondenta, tazatele, ani společnosti, ve které oba žijí.

V závěru rozhovoru jsem se respondentů doptávala na identifikační údaje (věk, dosažené vzdělání, počet dětí, věk dětí či povolání partnera).

4.1.4.3. Průběh rozhovoru Setkání s respondenty probíhalo po předcházejícím telefonickém kontaktu, ve kterém jsme se vzájemně dohodli na přesném čase a místě setkání. Veškerá setkání se uskutečnila v místě bydliště (domě) nezaměstnaného v odpoledních nebo večerních hodinách. Toto konání rozhovorů v přirozeném prostředí respondentů považuji za velmi žádoucí, jelikož jsem si mohla udělat představu o tom, jak jednotliví nezaměstnaní žijí. Rozhovor probíhal v místnosti, většinou obývacím pokoji respondenta, kde jsme nebyli nikým rušeni. Před začátkem každého rozhovoru jsem se nejdříve představila, pokud mě tedy již respondent neznal, a následně jsem představila téma a smysl rozhovoru. Před začátkem polostrukturovaného rozhovoru jsem si s respondenty chvíli neformálně povídala, což vedlo k uvolnění situace a rovněž k získání zajímavých informací. Samozřejmě jsem při vedení rozhovoru dodržovala etické zásady. Zdůraznila jsem, že veškeré získané informace budou anonymní

Praktická část

35

a použity pouze pro účely bakalářské práce. Následně jsem požádala o souhlas, zda mohu rozhovor nahrávat na mobilní telefon. Někteří respondenti ze začátku neměli důvěru v nahrávání, ale nakonec všichni svolili. V průběhu rozhovoru jsem se k respondentovi snažila chovat přátelsky a pozorně, abych si získala jeho důvěru. Vždy před novým okruhem otázek jsem respondenta upozornila, čeho se tento okruh bude týkat. V případě nepochopení otázky respondentem jsem otázku přeformulovala, snažila jsem se ji respondentovi blíže vysvětlit. Avšak s tímto nepochopením otázky jsem se setkala pouze v jediném případě. Také se stalo, že respondent odběhl od otázky a odpověděl na některou z následujících otázek, nechala jsem ho tedy domluvit, a pak se k dané otázce již nevracela. Respondenta jsem nechala domluvit i v případě, když zcela odběhl od tématu. Na závěr rozhovoru jsem vždy poděkovala za poskytnutí informací. A nabídla respondentovi možnost dodatečného kontaktu pro případnou opravu jeho odpovědí. Co se týče délky rozhovorů, tak v průměru trvaly jednotlivé rozhovory asi 30 minut.

4.1.5. Analýza dat Pro zpracování získaných dat jsem zvolila kvalitativní analýzu dat prostřednictvím zakotvené teorie. Tato získaná data neboli odpovědi respondentů uvádím v příloze (viz Příloha 2). Pro analýzu dat jsem nahrané rozhovory nejprve přepsala do písemné podoby. Využila jsem metody doslovné transkripce. Text jsem nechávala v nespisovné podobě a neupravovala jsem ani chyby ve větné skladbě. Teprve až s takto upraveným rozhovorem jsem mohla začít pracovat. „Zakotvená teorie (grounded theory) je návrhem hledání specifické „substantivní“ teorie, která se týká jistým způsobem vymezené populace, prostředí nebo doby.“ (Hendl, 2005, str. 243) Tuto teorii vyvinuli dva sociologové, Glaser a Strauss. Dále ji pak modifikovali Strauss a Corbinová. Při analýze pomocí zakotvené teorie nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Ale začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné. To znamená, že hypotézy nestanovujeme na začátku výzkumu, ale až v jeho průběhu. (Strauss, Corbinová, 1999) Zakotvená teorie se skládá ze tří částí. Nejprve jsem se zabývala konceptualizací údajů neboli

Praktická část

36

rozborem pozorování, věty nebo odstavce a přidělením jména (pojmu) každému samostatnému případu, myšlence nebo události. Následně jsem určovala a pojmenovávala jednotlivé kategorie. Pod pojmem kategorie se rozumí seskupování podobných pojmů do vyššího abstraktnějšího řádu. Tyto dva uvedené kroky označujeme jako otevřené kódování. Přičemž otevřené kódování lze aplikovat různými způsoby. Je možné kódovat jednotlivá slova, věty, odstavce nebo celý dokument. Třetím krokem byla formulace propozic. Propozice formulují zobecněné vztahy mezi kategorií a koncepty a mezi kategoriemi. Dříve se tento třetí krok označoval jako hypotéza. (Hendl, 2005) V následující tabulce uvádím přehled kategorií a subkategorií užitých ve výzkumu. V jednotlivých případových studiích je pak zvýrazňuji tučným řezem. Tab. č. 1: Kategorie a subkategorie

Emocionál Finanční ní stránka situace

SUBKATEGORIE

Povzbuzo vání

Práce Trávení Komunik společného Konflikty v domácnos ace ti času

Výměna Téma Výpomoc názorů nezaměst Rozpočet s partnere od partnera nanosti m

Rozsah

Vyčítání

Omezení se

Konflikty s rodiči

Výpomoc od dětí

Svěřování se

Společné aktivity

Opora

Zabezpeč ení dětí

Styl výchovy

Vlastní zapojení

Změna komunika ce

Společná dovolená

Finanční podpora

Psychický tlak

Půjčka Hospodař ení

Praktická část

37

4.2. Případové studie 4.2.1. Případová studie Jarka Tab. č. 2: Identifikační údaje Jarka

Respondentka Jarka Věk

50

Délka bez zaměstnání

17 měsíců

Dokončené vzdělání

vyučená

Typ rodiny

úplná

Počet dětí

2

Věk dětí

20, 25

Povolání partnera

elektromontér

Rodina Jarka je padesátiletá vdaná žena žijící v úplné rodině. Bez zaměstnání je rok a pět měsíců. Je nezaměstnaná poprvé. Má dvě děti, syna a dceru. Dcera studuje na vysoké škole v Praze, kde přes týden zůstává na kolejích, a syn pracuje a bydlí s jeho přítelkyní v Ostravě. Její manžel je zaměstnaný, pracuje jako elektromontér, a proto většinu času tráví na montážích mimo domov. Její rodiče bydlí ve stejném městě jako ona a manželova matka v nedaleké vesnici.

Prostředí Jarka bydlí se svým manželem a dcerou v bytovém domě, který není v jejich osobním vlastnictví, z čehož vyplývá, že musí každý měsíc platit nájemné. Byt není velký, má pouze tři malé pokoje a kuchyň. Ale vzhledem k velikosti rodiny bych řekla, že je dostačující. Vybavení bytu je dosti zastaralé, starý nábytek, stará opotřebovaná elektronika. Jediným lepším prvkem v domácnosti je nová LCD televize.

Praktická část

38

Postavení se ke ztrátě zaměstnání a přijetí této role Jarka se aktivně zapojuje do hledání nové práce, nespoléhá se pouze na úřad práce, ale sama obchází a zasílá životopisy do firem v okolí bydliště. Prošla rekvalifikačním kurzem na finančního poradce, ale stále se jí nedaří najít nové zaměstnání. I když jak sama říká, by uvítala jakékoliv zaměstnání. Je pesimistická v tom, že se jí podaří najít nové zaměstnání. Jarka ztrátu zaměstnání nese po psychické stránce velmi špatně. Čehož pro mě bylo i důkazem to, že odpovídání na některé otázky jí bylo nepříjemné, a to až do té míry, že jsem pozorovala slzy v očích. Je na tom až tak zle, že se z toho psychicky zhroutila. A proto vyhledala pomoc psychologa. Velmi těžce se smiřuje se ztrátou zaměstnání. Za vinu to přikládá tomu, že bydlí v blízkosti firmy, ze které byla propuštěna, a kde pracovala od vyučení. Každý den ji má prakticky na očích.

Kategorie emocionální stránka Vzhledem k tomu, že je na tom Jarka po psychické stránce špatně, potřebuje mít v rodině velkou podporu. Podporu v rodině má, rodina se ji snaží povzbuzovat. „No tak podporu akorát takovou tu psychickou, že se mě snažijou přidržet tak nějak nahoře, aby člověk tak nějak neklesl úplně …No tak snažili se mně říct, abych to nebrala nějak tragicky. Takže to mně pomohlo…“ Ale společenství její rodiny jí nepřináší takovou podporu a sílu, jakou by si sama přála. Protože přes týden zůstává často sama doma, tak nad ztrátou zaměstnání neustále přemýšlí a není nikoho, kdo by ji podržel. „…člověk když je sám, tak vlastně tu podporu nemá, protože pokud je člověk sám, furt nad tím přemýšlí, furt se mu to promítá v hlavě a já nevím, já su člověk, kterej potřebuje přijít mezi lidi, abych na to nemyslela. Jo. A když teda říkám, děti už jsou dá se říct pryč nebo studujou, manžel je pořád taky pryč, takže je to takový špatný no.“ Jarka největší oporu vnímá ve své matce, protože ta na ní pozná a vycítí její trápení. Ale samozřejmě pak i v manželovi a dětech.

Praktická část

39

„Největší oporu vnímám, je to možná blbost, ale ve svojí matce, že neřeknu v manželovi, tam by to mohlo být lepší, protože ta na mě prostě uvidí a vycítí všechno.“ „ …syn mě nenechal na holičkách, když jsem se sesypala… domluvil si v zaměstnání volno a přijel za mnou a nenechal mě doma samotnou…“ Po delší době, co byla bez zaměstnání, se začaly objevovat nepatrné výčitky ze strany manžela. „…až už třeba později, až sem byla delší dobu doma, takže se objevilo, že bych teda měla něco dělat a takhle…“

Kategorie finanční situace Ztráta zaměstnání zasáhla výrazně rozpočet její rodiny. Snížila se jejich životní úroveň. Museli začít více šetřit hlavně na ošacení a něco na jídle. A více přemýšlet nad tím, co je třeba zaplatit nejdříve. „Tak muselo se začít víc šetřit, míň nakupovat, že no a platit to nejnutnější, co je potřeba. Prvně zaplatit bydlení, elektriku a prostě takový věci…“ Celá rodina se musela omezit, nejvíce se však omezila sama Jarka, která necítí potřebu investice peněz do sebe. „Snažila jsem se omezit já sama, protože když su doma, tak toho tak jako nepotřebuju nebo to tak cítím…Jo mám třeba takovou jednu věc takovou nějakou lepší, s kterou třeba se jdu ucházet o práci a je to takhle asi.“ Jarka se snaží hlavně zabezpečit svoji dceru, ale protože škola v Praze je velmi nákladná, má velké obavy z toho, že ji nebude nadále schopna na této škole udržet. „…a pak co zbyde tak na oblečení pro holku, protože aby nějak v té Praze vypadala, protože tam nemůže jet v teplákách a podobně…Já spíš trnu, abych měla peníze na to, abych ju na té vejšce udržela.“ Rodina Jarku po finanční stránce nepodporuje. Nikdy jí ani tuto alternativu nenabídli krom její sestry. „…Moje sestra mně řekla, vykašli se na to, když bude nejhůř, tak to nějak uděláme.“

Praktická část

40

Jarka je natolik hrdá žena, že kdyby jí rodina tuto výpomoc nabídla, tak by se dlouho rozmýšlela, než by ji přijala. „No kdyby mně ju rodina nabídla, tak bych ju přijala asi až úplně v té nouzi, protože bych se cítila strašně jako ponížená a jednak, že by sem to už asi nedovedla nějak nahradit jim.“ Finanční situace její rodiny ale není zatím tak kritická, aby musela někoho prosit o finanční výpomoc nebo si půjčit peníze u nějaké peněžní instituce. Navíc má obavy z následného splácení půjčky. „Ne, to bych neudělala. Protože jak to splácet jako jo…“ Ale přiznává, že má na svém účtu zřízenou službu kontokorentu, a že jednou těchto peněz využila, ale snažila se je co nejrychleji zase dorovnat. I když sama není výdělečně činná, tak jí manžel důvěřuje natolik, že jí i nadále svěřuje vydělané peníze a nechává hospodaření na ní.

Kategorie konflikty v rámci rodiny Jarka se s manželem kvůli ztrátě zaměstnání občas chytne, ale nenazývá to přímo hádkou, ale spíše výměnou názorů. „No neřekla bych, že jsou to hádky. Sem tam nějaká ta výměna názorů.“ Jejich výměny názorů se nejčastěji týkají toho, že manžel Jarce vyčítá, že je celý den doma a ještě se nedostatečně stará o domácnost. „No protože si myslí, že su doma a že nic nedělám, protože když potom člověk jezdí po firmách a shání práci, tak mu stojí práce doma jo. Pak třeba, že není vyžehlený nebo prostě něco udělaného a takhle…“ Jarka se kvůli ztrátě zaměstnání cítí pod psychickým tlakem, který jak sama přiznává, má negativní vliv na vztahy v rodině. „…protože su taková, že rychlej vybuchnu jo, že prostě člověk to tak jako ledas co by přešel, ale tady tím pádem, když mu někdo, třeba ten manžel něco vytkne, tak já vybuchnu a jde to ven ty emoce, emoce prostě jdou ven.“ Konflikty s jejími rodiči či rodiči manžela kvůli práci nemají.

Praktická část

41

Kategorie práce v domácnosti Vlastní zapojení Jarka se o domácnost stará stejně jako před ztrátou zaměstnání. Odkazuje se na to, že mnoho času jí zabírá hledání nového místa. „Tak bych řekla, že asi stejně, protože když člověk jezdí a shání si tu prácu, tak zase tady tím má nějaký ty hodiny a nějakej ten čas promarněné, že jo, že nemůže sehnat tu prácu a musí vyjíždět a trávit ten čas prostě tím sháněním té práce.“ Výpomoc od dětí Její dcera, protože je přes týden na kolejích, tak se do pomoci v domácnosti nezapojuje. I když by mamince mohla vypomoct o víkendu, ale jelikož to po ní Jarka nevyžaduje, tak se pomáhat nesnaží. Syn má už vlastní domácnost. Výpomoc od manžela Manžel od té doby, co Jarka přišla o zaměstnání, přestal vypomáhat v domácnosti úplně. „Je pravda, že třeba umyl nádobí nebo vysál, teď mně řekne: „Co bys ještě po mně chtěla, já dělám.“ …On vidí to, že su doma a nechává to na mně.“

Kategorie komunikace v rodině Hlavním obsahem komunikace v její rodině není téma nezaměstnanosti, ale když si o ztrátě zaměstnání povídají, tak nejčastěji řeší otázky, kde a jak najít novou práci nebo jak ušetřit peníze. Debatuje o tom nejen s manželem, ale i se svými dětmi, protože už jsou dospělé. „Tak padne to tak každý týden během víkendu, se dá říct…“ Jarka pociťuje malé změny v komunikaci se svým manželem. „No tak někdy je to napnutější trošku… No člověk taky v jaké je pohodě a takhle.“ Jarka svoje pocity a starosti týkající se nezaměstnanosti rodině nesvěřuje. Nechce je svými problémy zatěžovat, a tak se jimi raději vnitřně sužuje. Když

Praktická část

42

už ale cítí, že opravdu je toho na ni moc, tak se svěří kamarádce. Nebo mamince, ale té pouze pokud se jí zeptá. „…říkám, syn je v Ostravě. Přijede jednou za 2 za 3 měsíce, tak to je takový špatný svěřování. No a holku, když je na té vejšce, tak má sama dělat, co se sebou. Učí se na zkoušky a takhle, takže ještě ju zatěžovat s tím, že člověk prostě nemá prácu.“

Kategorie trávení společného času Rozsah Jarka se snaží se svojí rodinou v rámci možností trávit co nejvíce společného času, ale protože děti už jsou dospělé, syn doma již nežije, manžel jezdí na montáže, tak toho společného času moc nemají. Ale je to dáno pouze těmito okolnostmi, ztráta zaměstnání na to nemá žádný vliv. To stejné je to v případě vykonávání společných aktivit. Na společné dovolené už také nejezdí, ale na ně nejezdili už v době, kdy Jarka ještě zaměstnání měla. „No teď ne, když jsem pracovala, tak jsme párkrát byli aji v zahraničí a teď teda na dovolené jsme už nebyli dlouho, už aspoň pět let.“

Shrnutí Jarce se dostává povzbuzování ze strany rodiny, ale z jejího pohledu je nedostačující. O svoji rodinu se v této životní situaci, kterou po psychické stránce těžce nese, může opřít, zejména tedy o svoji matku, která je pro ni největší oporou. Po delší době, co je bez zaměstnání, začíná pociťovat nepatrné výčitky ze strany manžela. Zejména Jarka, ale i její rodina se museli omezit, protože jejich rozpočet výrazně poklesl a není nikoho, kdo by jim finančně pomáhal. Jarka se snaží peníze šetřit pro dceru, aby mohla dostudovat vysokou školu. Snaží se s penězi hospodařit tak, aby nemusela nikoho prosit o půjčku. S manželem se nehádá, ale občas mezi nimi dojde k výměně názorů vyvstávající z manželových výčitek, která narušuje jejich vzájemný vztah. O domácnost se stará stále stejně, stejně tak i její děti, akorát její manžel v domácnosti přestal vypomáhat úplně. Se svojí rodinou se o nezaměstnanosti baví, ale svoje starosti a pocity, které ji sužují, si nechává pro sebe, svěřuje se s nimi až v úplně nouzi, a to její kamarádce. Komunikace s jejím manželem je

Praktická část

43

napnutější. Nezaměstnanost neměla žádný vliv na narušení trávení jejich společného času ani na vykonávání společných aktivit.

Propojení získaných výsledků s výzkumnou otázkou Významnější změny ve vztazích s jejími rodiči či matkou manžela nevyvozuji z výpovědi respondentky. Co se týče dětí, tak z výpovědi Jarky vyvozuji, že dceru se snaží Jarka ušetřit této situace, snaží se udělat všechno proto, aby dceru na vysoké škole udržela. Je na ni pyšná, ví, že studium není lehké, a proto se snaží ji nějak nezatěžovat svými problémy a maximálně ji podporovat. Podle mého názoru k významnému ovlivnění toho vztahu nedošlo, ať už pozitivního nebo negativního. Se svým synem se Jarka prakticky nevídá, takže tento vztah nemohla nezaměstnanost taktéž nějak významně narušit. Jedinou změnu v důsledku nezaměstnanosti pozoruji ve vztahu mezi Jarkou a jejím manželem. Několikrát se při rozhovoru zmiňovala, že jí partner ztrátu zaměstnání vyčítá. Toto vyčítání je pak příčinou konfliktů mezi nimi. Také jejich vzájemná komunikace je napjatější. Její manžel v současnosti nevidí důvod ve vypomáhání Jarce v domácnosti, když ji podporuje finančně. Ale vliv na narušení vztahu nenese pouze její manžel, ale i ona sama, protože v důsledku ztráty zaměstnání je podrážděnější a výbušnější. Takže její reakce na výčitky manžela jsou někdy „přehnané“. Přála by si větší oporu ze strany manžela, kterou jí nahrazuje její matka.

Hypotézy H1: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na vztahy s rodiči či rodiči manžela. H2: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na vztahy s dětmi. H3: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost má významný vliv na partnerské vztahy, a to ve smyslu oslabení.

Praktická část

44

4.2.2. Případová studie Zdeněk Tab. č. 3: Identifikační údaje Zdeněk

Respondent Zdeněk Věk

42

Délka bez zaměstnání

12 měsíců

Dokončené vzdělání

vyučený

Typ rodiny

úplná

Počet dětí

2

Věk dětí

18, 21

Povolání partnera

úřednice

Rodina Zdeněk je dvaačtyřicetiletý ženatý muž žijící v úplně rodině. Bez zaměstnání je 12 měsíců. Je nezaměstnaný poprvé. Má dvě děti, dceru a syna. Dcera pracuje a při zaměstnání se věnuje dálkovému studiu na vysoké škole v Brně. Syn je studentem posledního ročníku na střední škole. Jeho manželka je zaměstnaná, pracuje jako úřednice ve státní správě. Zdeňkovi rodiče již nežijí a jeho tchýně bydlí společně s jeho rodinou. Tchán se od rodiny distancoval.

Prostředí Zdeněk žije se svojí rodinou v rodinném domě v malé vesnici. Tento dům s nimi obývá i jeho tchýně. Ale i přes to, že zabírá téměř celé horní patro, přispívá na společné platby pouze z ¼. Dům mají vybavený moderně. Zaujala mě poměrně nedávno rekonstruovaná koupelna. Dům na mě působil velmi prostorně, čistě a útulně.

Praktická část

45

Postavení se ke ztrátě zaměstnání a přijetí této role Zdeněk se nespoléhá pouze na úřad práce, ale pokouší se hledat nové zaměstnání pomocí internetu, avšak zatím bezúspěšně. Prošel již několika rekvalifikačními kurzy. Jelikož je po operaci zad, má situaci ztíženou tím, že nemůže přijmout veškeré pracovní nabídky. A proto mu nezbývá než čekat na vhodnou příležitost. Ale i přes tento „handicap“ je stále optimistický v tom, že se mu podaří získat nové vhodné zaměstnání. V průběhu rozhovoru na mě působil jako silný a vyrovnaný muž, který se snaží po psychické stránce ztrátě zaměstnání nepodléhat.

Kategorie emocionální stránka Rodina se snaží Zdeňka povzbuzovat. „No má rodina mě v tom podpořila vlastně, že se stalo, stalo. Že prostě o tu práci může dneska přijít kdokoli a snažili se, abych z toho nebyl nějak moc vykolejenej a podpořila mě v tom no. Že se nedá nic dělat.“ Největší oporu vnímá v manželce. Protože i ona sama byla jednu chvíli bez zaměstnání, tak se dokáže do této situace vcítit. Ze strany dětí by byl rád, kdyby ho více podpořily. „Samozřejmě manželka. Ona dokonce jednu chvíli byla taky nezaměstnaná, takže ví, jaké to je, je teď pro mě větší oporou než kdy jindy.“ „No jelikož děti toto nějak nepocítily, tak určitě bych si někdy přál, aby mě v tom se snažily víc podpořit. Vidí, že proplouváme nějak dál a neberou to nějak na zřetel, že by se snažily nějak extrémně vypomáhat a podporovat mě, ten standart dělají dál, tak jak to dělaly.“ Rodina Zdeňkovi nikdy ztrátu zaměstnání nevyčetla, protože v zaměstnání už několik měsíců nedostával výplatu, takže do jisté míry bylo jeho propuštění pro rodinu určitým vysvobozením. „S vyčítáním ztráty zaměstnání jsem se nesetkal, určitě ne, to prostě všichni to pochopili, že poslední zaměstnání bylo takové už divné. Nevypláceli nám mzdy, tak prostě opravdu už se nedalo nic jiného dělat…“

Praktická část

46

Kategorie finanční situace Ztráta Zdeňkova příjmu zasáhla jejich rodinný rozpočet, ale jeho rodinu tento pokles nějak výrazně nezasáhl. Jednak protože měl velmi dobře placené zaměstnání, tak i jeho podpora dosahovala téměř stropu, a jednak zdědil byt po otci, který se mu podařilo prodat, a tak v současné době čerpá finanční prostředky z tohoto prodeje. Takže došlo pouze k nepatrnému poklesu jejich životní úrovně. Nemuseli se výrazně omezit, jen museli přehodnotit plány rekonstrukce domu nebo snížit nároky v oblékání se, protože byli zvyklí na vysoký standart. V jídle se neomezili vůbec. „No malinko se snížila naše životní úroveň, jelikož vlastně můj příjem byl docela slušný a vlastně tím pádem ta podpora o pár tisíc korun klesla, takže určitě jsme zaznamenali, že jsem museli se v některých věcech omezit…Určitě třeba v opravách, v investicích do zlepšení bydlení, pak jsme se museli omezit v oblékání, prostě v nynější době vlastně standart musí být ta strava vlastně a zásadní věci, ale říkám, omezili jsme se.“ Jeho dcera nepocítila žádné omezení, protože už je sama výdělečně činná a syna to zasáhlo jen v malé míře. „No jelikož dcera vydělává, takže tu to zase tak nějak netrápí a syna to teda postihlo, protože dostával občas větší kapesný a hradili jsme mu některý věci další…“ Rodina Zdeňka po finanční stránce nepodporuje, nikdy mu ani tuto alternativu nenabídli a on sám to od nich ani nepožaduje. Ze strany jeho rodičů není ani možné s podporou počítat, protože již nežijí. A manželčina matka je nepodporuje, naopak ještě minimálně přispívá na společné platby, s jeho tchánem se nestýkají. „…no že by nám nějak vypomáhali nebo živili nás nebo něco kupovali v žádným případě to ne… ani jsme to nějak nechtěli, aby nám toto dali…“ Kdyby mu rodiče manželky finanční výpomoc nabídli, tak by ji nepřijal, protože se snaží svoje problémy řešit sami s manželkou. „Ne, taky bych to tak neřešil, určitě když by tchýně jednou za týden udělala řízek, tak bych se asi nezlobil, ale říkám, není to zase tak zlý. Takže snažíme se vyjít a vyřešit ty problémy sami. Nejsme na nikom závislí.“

Praktická část

47

Dcera, přestože má vlastní příjem a stále bydlí s rodiči, rodičům finančně nevypomáhá. „…jelikož vidí, že vlastně jsme si zase až tak moc tu životní úroveň nesnížili, takže ona si myslí, že to zase není taková potřeba, aby nám finančně pomáhala. Občas neříkám, že nepůjčí nějakou korunu, ale samozřejmě ju pak vrátím.“ Nezaměstnanost Zdeňka nikdy nepřivedla k půjče peněz, ale přiznává, že vyčerpal kontokorent a jednu chytrou kartu od České spořitelny. „…občas se stane, že sem si tenkrát vzal tu chytrou kartu nebo co nám to doporučovali, to je zase pravda. Takže si myslím, že ne, že jsme možná vyčerpali kontokorent a jednu chytrou kartu od spořitelny.“ Na hospodaření s financemi se podílejí společně s manželkou, je to stejné jako před ztrátou jeho zaměstnání.

Kategorie konflikty v rámci rodiny Zdeněk se s manželkou kvůli nezaměstnanosti nehádá, vše se snaží vyřešit v poklidu. Manželka mu nezaměstnanost nevyčítá. Nikdy spolu žádný konflikt kvůli nezaměstnanosti neměli. A on sám na sobě nepozoruje nějaké výrazné změny v chování, necítí se pod psychickým tlakem, který by měl vliv na narušení vzájemných vztahů. Po této stránce nezaměstnanost jejich vztahy nijak neovlivnila. „…že bych byl vzteklej, výbušnej nebo něco takovýho, to určitě ne.“ Nezaměstnanost není příčinou konfliktu s rodiči manželky.

Kategorie práce v domácnosti Vlastní zapojení Ztráta zaměstnání přivedla Zdeňka k větší pomoci v domácnosti. Práce, které před ztrátou zaměstnání nevykonával, teď udělá. Manželka ho k tomu nemusí nutit, dělá to dobrovolně, aby ulehčil manželce. Rovněž vykonává i některé domácí práce za dceru, protože toho volného času jakožto studující a pracující moc nemá. Ale samozřejmě manželka stále zůstává hlavní osobou v domácnosti.

Praktická část

48

„Samozřejmě, snažím se vypomoct manželce, která chodí do práce jakoby živitelka rodiny…A samozřejmě i dcera chodí, takže se snažím maličkosti, který jsem nikdy nedělal, i udělat.“

Kategorie komunikace v rodině V rámci Zdeňkovi konverzace s rodinou téma nezaměstnanosti nepřevažuje. Když o ní diskutují, tak nejčastěji řeší otázku, kde najít nové zaměstnání a nabídky pracovních míst. Řeší to i s dětmi, ale syn o to neprojevuje moc velký zájem a dcera se těchto debat účastní jen občas, jelikož je pracovně vytížená. „Děti, domácnost, finance, práce, debata o mém novém zaměstnání, kde ho najít, o nějakých těch nabídkách, když si něco najdu na internetu. Takže vlastně řešíme tyto problémy kvůli zaměstnání, jinak témata jsou pořád stejná, občas nějaká dovolená, známí, co je potřeba ještě udělat na baráku.“ Zdeněk svoje pocity a starosti týkající se nezaměstnanosti svěřuje manželce, protože mu to přináší úlevu. Občas si i něco vyslechne dcera, pokud je doma. „…s manželkou konzultujeme pravidelně všechno… a dcera ta s nama občas posedí, ale jelikož je hodně taky vytížená, jelikož pracuje a studuje, takže vlastně občas se k nám připojí a občas něco jako by si vyslechne.“ Změny v komunikaci Zdeněk nepociťuje napjatější komunikaci s žádným členem rodiny, naopak vnímá určité zlepšení v komunikaci s manželkou, protože když už spolu nepracují, tak jsou si teď vzácnější. „Ne, teď když su doma, tak je to ještě lepší. Protože před tím jsme se vídali často v práci, tak jsme si od sebe moc neodpočinuli.“

Kategorie trávení společného času Rozsah Zdeněk jelikož má teď nadbytek volného času, by uvítal, aby s ním rodina trávila více času, ale protože rodina pracuje nebo studuje, tak to není možné. „Já bych trávil dvacet čtyři hodin denně, ale oni nejsou doma. Podle toho jak je manželka zaměstnaná, vlastně kdy přijede z práce, tak je to i s dcerou.

Praktická část

49

Syn až přijede z internátu. Takže vlastně podle toho, kdy oni skončí a dojdou dom, tak vlastně pak trávíme ten zbytek času spolu většinou.“ Před ztrátou zaměstnání s manželkou trávil více společného času, jelikož oba pracovali ve stejném podniku. Naopak s dcerou se vídal méně často, ale to bylo dáno pouze tím, že dcera v té době přes týden zůstávala na internátu. Takže ztráta zaměstnání na to neměla žádný vliv. Společné sportovní aktivity stále vykonávají. Ale ty finančně náročnější koníčky museli omezit. „ Jak je to lyžování, tak spíš jsme třeba mohli jet na týden na dovolenou, teď si párkrát zajedeme do Olešnice nebo na nějakej menší kopec, kde nás to tolik nestojí. Kde to nestojí desetitisíce, ale stojí to pár tisíc za tu sezónu.“ Na společnou letní dovolenou stále jezdí. Letošní rok vynechali akorát zimní dovolenou, na kterou před ztrátou zaměstnání pravidelně jezdili.

Shrnutí Rodina se Zdeňka snaží povzbuzovat. Ve svojí rodině oporu má, nejvíce ji pociťuje ze strany manželky, která jednu chvíli také byla bez zaměstnání. Ze strany dětí by byl rád, kdyby ta podpora byla větší. S vyčítáním ztráty zaměstnání ze strany rodiny se nikdy nesetkal. V důsledku ztráty jeho příjmu samozřejmě došlo k poklesu jejich rodinného rozpočtu, ale jelikož Zdeněk čerpá peníze z alternativního zdroje, tak po finanční stránce jeho rodinu nezaměstnanost výrazně nezasáhla, nepocítili výrazné omezení. Rodina ho finančně nepodporuje. Společně s manželkou hospodaří s penězi tak, aby si nemuseli nikde půjčovat. S manželkou se kvůli ztrátě jeho zaměstnání nikdy nehádají, naopak manželka je mu velkou oporou. Zdeněk více uklízí v domácnosti, snaží se udělat i ty věci, které před ztrátou zaměstnání nedělal. Zejména s manželkou diskutují o nezaměstnanosti, svěřuje se jí s problémy, které ho trápí. Děti se do diskuzí výrazně nezapojují. Zdeněk pozoruje změny v komunikaci s manželkou, a to směrem k lepšímu. Kvůli ztrátě zaměstnání se teď stýká méně s manželkou, jelikož spolu pracovali ve stejné firmě. Kvůli poklesu finančních prostředků Zdeněk s rodinou museli omezit vykonávání finančně náročných aktivit.

Praktická část

50

Propojení získaných výsledků s výzkumnou otázkou Z výpovědi respondenta nevyvozuji významnější změny ve vztazích s rodiči manželky. I přestože tchýně s nimi společně bydlí, tak jim do této životní situace významně nezasahuje. Zdeňkovi rodiče již nežijí, takže samozřejmě tyto vztahy nezaměstnanost nemohla nijak ovlivnit. Co se týče dětí, tak ty Zdeňkova nezaměstnanost podle výpovědi respondenta nějak výrazně nezasáhla. Nějaké významné změny nepocítily. Syn se o tuto rodinnou situaci téměř nezajímá a dcera je značně vytížená, jak pracovně tak studijně. Z výpovědi respondenta vyvozuji, že s manželkou nedošlo k narušení vztahu. Manželka Zdeňka povzbuzuje, ztrátu zaměstnání mu nevyčítá, stojí při něm. Vzájemně se více podporují, manželka je mu teď větší oporou než kdy před tím. Protože i ona sama si prošla obdobím, kdy byla nezaměstnaná. Jejich vzájemná komunikace je také lepší než v době, kdy ještě zaměstnaný byl. Je to zapříčiněno tím, že v té době spolu trávili skoro celý den, protože spolu pracovali v jedné firmě, a tak neměli čas si od sebe odpočinout. Navíc teď se Zdeněk snaží více starat o domácnost, snaží se manželce po této stránce ulehčit. Což zajisté jeho manželka kladně hodnotí. Na základě těchto mnou zmíněných okolností pozoruji mírné posílení vztahu s manželkou.

Hypotézy H1: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na vztahy s rodiči manželky. H2: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na vztahy s dětmi. H3: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost, kdy i druhý z partnerů prošel ztrátou zaměstnání, má významný vliv na partnerské vztahy, a to ve smyslu posílení vztahu.

Praktická část

51

4.2.3. Případová studie Hana Tab. č. 4: Identifikační údaje Hana

Respondentka Hana Věk

38

Délka bez zaměstnání

15 měsíců

Dokončené vzdělání

vyučený

Typ rodiny

úplná

Počet dětí

2

Věk dětí

14, 20

Povolání partnera

opravář strojů

Rodina Hana je osmatřicetiletá vdaná žena žijící v úplné rodině. Bez zaměstnání je rok a tři měsíce. V současné době je nezaměstnaná už potřetí. Má dvě studující dcery. Jedna studuje ještě základní školu a druhá je v prvním ročníku na vysoké škole v Brně. Její manžel je zaměstnaný, pracuje jako opravář zemědělských strojů. Žije pouze její matka, která sama obývá statek nedaleko bydliště Hany, a matka manžela, která bydlí společně s rodinou Hany.

Prostředí Hana bydlí se svým manželem, dcerami a tchýní v rodinném domě v malé vesnici. Dům je velký a prostorný. Součástí jejich pozemku je velká zahrádka a rozsáhlé pole. Interiér domu je hodně zastaralý, dokonce některé kusy nábytku jsou pořízeny z bazaru. Ale jinak dům na mě působil dojmem útulného prostředí.

Praktická část

52

Postavení se ke ztrátě zaměstnání a přijetí této role Hana se aktivně zapojuje do hledání nového zaměstnání a nespoléhá se pouze na pomoc úřadu práce. Osobně navštívila několik firem v nedalekém městě, ale zatím se nesetkala s kladnou reakcí. Manžel jí hledá práci prostřednictvím internetu, protože ona sama pracovat na počítači neumí. Je pesimistická v tom, že se jí v brzké době podaří nové zaměstnání najít. Hana je v současné době potřetí nezaměstnaná. V předchozích dvou případech byla nezaměstnaná krátkodobě, až teď ji zasáhla dlouhodobá nezaměstnanost, kterou nesla hlavně zpočátku psychicky velmi špatně. Protože v tomto posledním zaměstnání byla spokojená, velmi ji ta práce bavila, a tak se těžko smiřovala s tím, že tu práci musí opustit. Ale v současné době už se s touto ztrátou zaměstnání smířila.

Kategorie emocionální stránka Jelikož Hana ztrátu zaměstnání po psychické stránce nese špatně, hlavně tedy zpočátku ztráty posledního zaměstnání tomu tak bylo, potřebuje mít v rodině podporu. Rodina se ji snaží povzbuzovat. Jak manžel, tak dcery i tchýně, která protože bydlí společně s Haninou rodinou, tak je s ní téměř neustále v kontaktu. „…manžel mně říkal, ať se nad tím netrápím, že jsou horší věci… holky mně ještě říkaly, kolikrát jsem zde brečela a ony říkaly: „Mami nebreč, ono to nějak jako dopadne.“… když jsem brečela, tak mě tchýně utěšovala, že ať si z toho nic nedělám. Že to nějak budeme muset doklepat no.“ Společenství rodiny a jejich podpora jí přináší sílu k vyrovnání se se situací. Pomáhá jí to přijít na jiné myšlenky. „Jo tak to jako hodně. Kdybych byla sama, tak bych to těžce ještě víc nesla, protože no musíte se taky o ně starat, vyprat, všechno udělat a nemyslíte tolik na to, že jste bez práce.“ Největší oporu vnímá v manželovi. „On se mi snaží opravdu velmi pomáhat. Pokaždé, když jsem byla bez zaměstnání, stál při mně.“ S vyčítáním ztráty zaměstnání ze strany rodiny se nikdy nesetkala. „Ne tak to ne, to mně nikdy nevyčetli.“.

Praktická část

53

Kategorie finanční situace Ztráta zaměstnání výrazně zasáhla jejich rodinný rozpočet. Protože její příjem byl velmi nízký, tak i podpora v nezaměstnanosti tomu pak odpovídala. Došlo k poklesu jejich životní úrovně. „Tak to teda jako bylo dost zlý. Protože já jsem sice vydělala 7500. Byla to dřina, ale měla jsem 7500. Ale až mě propustili, tak na tom pracovním úřadě, když mě tam přijímali, tak se jedna paní smála a povídá mi, ta co mně přijímala, říká mně: „Co myslíte, že za tu podporu budete mít, když jste měla 7000, tak budete mít 3500.“ Ale byla jsem ráda, že jsem ty 3500 měla no.“ Museli se hodně omezit, a to zejména v jídle a v ošacení. Nejvíce se však musela uskromnit Hana s manželem, aby mohli zabezpečit jejich dcery. Zejména tu starší, která studuje prvním rokem vysokou školu, což není levná záležitost. „Dřív jsem jela nakoupit a koupila jsem si to anebo to a dneska jenom čistě, co je potřeba. Museli jsme se dost omezit… Spíš to dám jako děckám. Když teda mám peníze, tak to dám děckám.“ Po finanční stránce se Hanu snaží podporovat její matka a taktéž i manželova matka. Tato výpomoc sice není velká, ale Hana je ráda za každou korunu. „Maminka mně pomáhá, sem tam mně dá tisícovku. Ale pán Bůh zaplať za tu tisícovku. Že ona je tam sama na velké chalupě a ona říká, že prostě víc mně dát nemůže. Anebo třeba já nevím, mně koupí, mám ráda zelí, tak mně udělá ten kompot pro celou rodinu. A koupí mně zelí. To víte, ona mně nemůže víc dat. Ale su ráda za to, co mně dá.“ „…manželova maminka nás podporuje. Třeba Verunce dá tři stovky na týden, Alence stokorunu. Je hodná ona no. Jako podporuje nás. To je taková kapka do vody.“ Taktéž starší dcera se snaží po finanční stránce rodičům ulehčit. Našla si brigádu, kterou pravidelně navštěvuje od pátku do neděle, tedy ve dnech kdy nemá školu. „No holka si chodí vydělávat peníze do Albertu. Chodí celej týden do školy. Akorát v pátek teda nechodí, tak v pátek, sobotu i nedělu si chodí vydělávat do Albertu za pokladnu jako brigádnice.“

Praktická část

54

Nezaměstnanost ji nikdy nepřivedla k půjčce peněz, protože má strach z následného splácení této půjčky. Ale přiznává, že když se ocitla ve velké nouzi, tak si jednou půjčila peníze od dcery. „Ne, tak to jsem si nepůjčila, ale akorát, když už jsem byla v úplné nouzi, tak jsem si půjčila od své holky tisíc korun a do dvou měsíců jsem jí to vrátila. Po pětistovce a po pětistovce. Ale jako já bych se z toho úplně sesypala, kdybych si měla vypůjčit peníze. Protože když vidím, že to nemůžu splatit, nemůžu si nic vypůjčit.“ S rodinnými financemi před ztrátou zaměstnání hospodařila Hana. V současné době s nimi hospodaří její manžel, protože ona podle něho nedokáže dostatečně peníze ušetřit. Hana je ale raději, když s nimi hospodaří manžel. „Jo, ale lepší když on to má. Taky on mně kolikrát řekne: „Mamko špatně hospodaříš.“ Ale jako já už nevím, kde bych měla ušetřit.“

Kategorie konflikty v rámci rodiny Hana se s manželem kvůli nezaměstnanosti nikdy do žádného velkého konfliktu nedostala, ale občas k nějaké výměně názorů dojde. „No tak jako to někdy jo, spíš si tak vyměňujeme názory, to víte on přinde pozdě večer z práce, teď je unavenej, celej den se dře a teď vidí, že těch peněz je pořád málo, no tak se vytočí a trošku se chytneme.“ Jelikož se díky ztrátě zaměstnání cítí pod psychickým napětím, tak občas přehnaně reaguje na připomínky manžela, ale podle ní to mezi nimi vztahy nenarušuje. „Jo tak to jako su nervózní, protože kdo by nebyl. No kolikrát mě manžel naštve, no vybuchnu, člověk furt to v sobě má.“ Nezaměstnanost není a nikdy nebyla příčinou konfliktu s její matkou ani s tchýní.

Praktická část

55

Kategorie práce v domácnosti Výpomoc od partnera Manžel Haně v domácnosti vypomáhal vždy a teď v době její nezaměstnanosti jí pomáhá ještě o něco více. Protože jí zabírá hodně času hledání nového zaměstnání. „No tak ten ještě dělá za mě.“ Výpomoc od dětí Dcery vypomáhají stejně jako v době, kdy zaměstnání měla. Ale je pravda, že některé věci za ně teď Hana převzala. „... dřív jsem byla dlouho v práci, tak děcka si musely ledasco udělat samy. Protože jsem přišla třeba večer o půl osmé utahaná, tak jsem si lehla a holky si musely udělat jídlo samy.“ Vlastní zapojení Hana se o domácnost stará stejně jako před ztrátou zaměstnání, sice převzala některé práce za dcery, ale zase manžel ulehčil jí. Je ráda, že se může o domácnost starat, protože to jí pomáhá přijít na jiné myšlenky. Navíc mají pole, takže se s manželem podílí na jeho obhospodařování. „Máme tady pole, takže musím dělat a su ráda, protože aby člověk neseděl jenom doma. A furt si to neškvařil v hlavě.“

Kategorie komunikace v rodině Hana s rodinou řeší téma nezaměstnanosti, ale samozřejmě se baví i o jiných věcech. Takže tohle téma určitě nepřevažuje. Nejčastěji diskutují o tom, kde práci hledat a na čem ještě ušetřit peníze. „No hlavně teda kde tu prácu hledat, protože to teď je fakt těžký, a taky jak ušetřit peníze, ale už jsme se uskromnili tolik, že už to ani snad nejde víc.“ Debatuje o tom zejména s manželem, ale i s dcerami. Protože je chce připravit na to, že jednou ta samá situace může potkat také je.

Praktická část

56

„… jo, ať to taky poznají, co je to. Verunku i na to připravuju, říkám: „Může se stát, že uděláš školu a nebudeš mít místo.“ Svoje pocity a starosti týkající se nezaměstnanosti rodině svěřuje, protože jí přináší určitou úlevu to, že s ní rodina soucítí. „Jakože s vama cejtijou, to pomůže, že si vás vyslechnou.“ Změny v komunikaci Hana nepociťuje napjatější komunikaci s žádným členem rodiny.

Kategorie trávení společného času Rozsah Hana tráví s rodinou tolik času, co je to možné. Ale jelikož manžel je přes den v práci a dcery jsou ve škole a nemají už zájem trávit čas s matkou, tak toho společného času moc není. Ale vše je dáno tím, že dcery dospívají, s nezaměstnaností matky to nemá nic společného. Ale Hana je s tím, kolik společného času spolu tráví, spokojená. „Dívám se třeba na televizi, třeba včera byl ten Zima, tak ten by se líbil mně. Jelikož děcka chcou něco jinýho, oni se na takovou hovadinu dívat nebudou, tak musím ustoupit. Takže su někdy raději, když mám klid.“ Společné aktivity s rodinou Hana nevykonává, ale nevykonávala je již ani v době, kdy zaměstnání měla. Na společné dovolené už nebyli několik let, teď nejezdí jelikož nemají peníze a před tím zase opravovali dům, takže finance také nebyly.

Shrnutí Hanu se její rodina snaží povzbuzovat, stojí při ní a nikdy jí ztrátu zaměstnání nevyčítá. Toto povzbuzení rodiny jí přináší potřebnou sílu k vyrovnání se situací. Největší oporu má ve svém manželovi. Ztráta jejího příjmu výrazně zasáhla rozpočet její rodiny, museli se hodně omezit. Peníze se snaží šetřit pro dcery, zejména pro tu starší, která studuje vysokou školu. Dcera se snaží rodičům finančně vypomoci tím, že ve svém volném čase chodí na brigádu. Hanu rovněž finančně podporuje její maminka a tchýně. Nezaměstnanost ji přivedla k půjčce peněz pouze jednou, a to ještě od dcery. S penězi místo Hany teď hospodaří její manžel. Snaží se hospodařit tak, aby si nemuseli půjčovat.

Praktická část

57

S manželem se kvůli nezaměstnanosti nehádá, ale přiznává, že občas k nějaké výměně názorů mezi nimi dojde. A že občas na jeho připomínky reaguje přehnaně. Manžel Haně vypomáhá v domácnosti o něco více, než když byla zaměstnaná. Ona sama a její dcery se starají o domácnost stále na stejné úrovni. O nezaměstnanosti Hana s rodinou diskutuje, svěřuje jim ochotně svoje starosti a pocity týkající se nezaměstnanosti a nepociťuje změny v komunikaci s žádným členem rodiny. Nezaměstnanost neměla žádný vliv na narušení trávení jejich společného času ani na vykonávání společných aktivit.

Propojení získaných výsledků s výzkumnou otázkou Významnější změny ve vztazích mezi Hanou a její matkou nebo tchýní z výpovědi respondentky nevyvozuji. Obě její rodinu finančně podporují a tchýně se jí ještě snaží psychicky povzbuzovat. Nikdy se s nimi kvůli nezaměstnanosti nedostala do žádného střetu. Na vztahu mezi Hanou a dcerami se podle její výpovědi také nic nezměnilo. Dcery se ji snaží povzbuzovat, určitě se k ní neobrátily zády, starší dcera se jí dokonce snaží finančně vypomáhat tím, že si našla brigádu. Hana si s dcerami o nezaměstnanosti povídá, svěřuje jim svoje pocity, protože to že stojí při ní, jí přináší úlevu. Podle výpovědi respondentky nedošlo ani k významnější změně ve vztahu mezi Hanou a jejím manželem. Hana v něm má velkou oporu, ztrátu zaměstnání jí nevyčítá, snaží se jí vypomáhat v domácnosti, dokonce dělá i některé práce za ni. Také se jí snaží pomoci při hledání práce. Na druhou stranu ale už jí nesvěřuje hospodaření s penězi, protože si myslí, že Hana dostatečně s penězi nešetří. Hana se s ním nikdy nedostala do žádného konfliktu kvůli nezaměstnanosti, ale občas mezi nimi ohledně toho k výměně názorů dojde.

Hypotézy H1: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na vztah s matkou ani tchýní. H2: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na vztahy s dětmi. H3: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na partnerské vztahy.

Praktická část

58

4.2.4. Případová studie Marie Tab. č. 5: Identifikační údaje Marie

Respondentka Marie Věk

46

Délka bez zaměstnání

32 měsíců

Dokončené vzdělání

maturita

Typ rodiny

neúplná

Počet dětí

5

Věk dětí

8, 10, 12, 16, 24

Marie jako jediná z mých respondentů je v současné době opět zaměstnaná. Ale jelikož byla opakovaně nezaměstnaná, naposledy byla bez zaměstnání v srpnu roku 2009, má s tímto stavem bohaté zkušenosti. A proto byla pro mě vhodným respondentem. Nejdéle byla bez zaměstnání dva roky a osm měsíců, v ostatních případech nepřesáhla její délka bez zaměstnání 7 měsíců, a proto se ve výzkumu zaměřuji na tu dobu, kdy byla dlouhodobě nezaměstnaná.

Rodina Marii bylo v době dlouhodobé ztráty zaměstnání čtyřicet šest let, v té době byla již rozvedená a živila čtyři děti. Celkem měla dětí šest, avšak před několika roky její rodinu zasáhla tragická událost, zemřel jim prostřední syn. Její nejstarší dcera je od ostatních sourozenců vzdálená o značný věkový rozdíl, a tak v té době již pracovala a žila se svým přítelem nedaleko bydliště matky, takže nebyla na Marii závislá. Marie vychovávala tedy dvě dcery a dva syny. Synové a dcera navštěvovali školu základní a prostřední dcera školu střední. V té době žila pouze její matka, která bydlela sama v pronajatém bytě ve stejném městě jako Marie.

Praktická část

59

Prostředí Marie v době ztráty zaměstnání bydlela stejně jako v současné době se svými čtyřmi dětmi v bytovém domě v malém městě. Tento byt má pouze pronajatý. Byt, který má tři pokoje a kuchyň, je vzhledem k početnosti této rodiny nedostačující. Vybavení bytu je velmi staré. Nábytek není stejný, každý jeho kousek je z jiné soupravy.

Postavení se ke ztrátě zaměstnání a přijetí této role Marie se snažila hledat nové zaměstnání, ale zase ne nějak intenzivně. V hledání nové práce jí pomáhala nejstarší dcera. Marie prošla dvěma rekvalifikačními kurzy, které ji velmi bavily. Marie po psychické stránce nepodléhala ztrátě zaměstnání. Protože je velmi věřící, vnímala velkou podporu a sílu v Ježíši. Věřila v to, že když o zaměstnání přišla, že Ježíš k tomu měl nějaký důvod, že to tak mělo být. Snažila se hledat pozitivum v tom, že je bez zaměstnání, vnímala to tak, že vždycky další práce, kterou získala, pro ni byla lepší a zajímavější než ta předchozí. Byla optimistická v tom, že se jí podaří získat zaměstnání, protože zatím tomu tak vždy bylo. I když teď byla už podstatně delší dobu bez zaměstnání než v předchozích případech, ale i tak nadále věřila, že Ježíš jí dopomůže k novému zaměstnání v ten pravý čas.

Kategorie emocionální stránka Marie podporu v rodině zajisté měla, její děti i maminka se ji snažily povzbuzovat. „… maminka mě povzbuzovala, ale určitě aji děcka mě povzbuzovaly, abych se nebála, že zaměstnání najdu, ale v té době byly jako fakt děcka, takže to bylo na té dětské úrovni.“ Marie jako silně věřící žena, vnímala největší oporu v Ježíši. Z rodiny pak největší oporu měla v nejstarší dceři. Jelikož i ona sama byla chvíli bez zaměstnání, tak se dokázala vcítit do matčiny situace. „Tak já jsem věřící, takže v Ježíši. Vůbec ve vztahu s ním jako. Protože když máte osobní vztah s Ježíšem, tak to je Váš nejbližší přítel. Já sem vnímala, že Ježíš mně pomáhá skrze lidi, ty který jsou okolo.“ „Tak ona je věkově z nich nejstarší a o dost, takže ona měla kolem pětadvaceti. A to už je někde jinde než ty děcka. Tam prostě ona si taky

Praktická část

60

třeba zažila, že neměla chvíli práci a ona je jako velice citlivá, takže v ní sem měla tu největší oporu. Řekla mi, že zase bude líp a že zase se mi podaří získat zaměstnání.“ Rodina Marii ztrátu zaměstnání nikdy nevyčetla. „Já už mám pouze maminku. A ta mi to nikdy nevyčetla, ta stojí při mě.“

Kategorie finanční situace Ztráta jejího zaměstnání výrazně zasáhla jejich rodinný rozpočet. Jelikož sama živila čtyři děti, tak je nezaměstnanost přivedla k velkému omezení se. Jejich životní úroveň klesla pod standart. Marie byla odkázána pouze na příjem ze sociálních dávek a výživného na děti. „Tak hodně, protože když nemáte čím zaplatit nájem. Nebo když Vám tři děti studují a potřebují třeba takový věci jako počítač, kopírku, což je normální teďka do vyučování. A vy na to nemáte,…“ Marie a její čtyři děti se musely omezit tak, jak jen to bylo možné. Nejvíce se musely omezit v jídle a ošacení a to až do té míry, že jídlo Marie nakupovala v obchodě se zlevněným zbožím a veškeré oblečení v second handu. Děti nemohly jezdit na žádné školní akce nebo výlety, protože na to Marii už vůbec peníze nezbývaly. „No tak jako každopádně děti nejezdily na žádný takový ty lyžařský zájezdy, protože na to nebylo. Nejezdily třeba když jela škola na nějaké výlety, tak taky ne.“ „Že jsme třeba nemohly si koupit lepší jídlo, že jsme to řešily tím, že jsem třeba chodila do slevněnky… Nemohly jsme si dovolit lepší oblečení, nakupovaly jsme všechno ve frcu.“ Ale jelikož její děti byly zvyklé žit skromně odmala, tak tohle omezení přijaly velmi dobře. Ony vždycky byly takový hodně skromný. Byly zvyklý, tím že jsem byla dlouho doma s něma, bylo jich hodně, takže jsme ten příjem neměly nějak veliký. Víceméně jsme vždycky žily od výplaty k výplatě. Takže pro ně to byl spíš takový boj, jak to zvládnem. To bylo takový aji bych řekla dobrodružství.

Praktická část

61

„Ale děti to vnímaly, jako že bude lepší, jako že to nevadí, že to zase tak strašně nepotřebují. Jsou velice rozumý.“ Po finanční stránce Marii podporovala její nejstarší dcera, protože ta jako jediná z jejich dětí měla svůj finanční příjem. Také její prostřední dcera se snažila přispět, našla si brigádu a polovinu z těchto peněz, pak dala Marii. Maminka Marie se jí snažila taktéž nějaké peníze přispět, ale protože sama má peněz tak akorát na vyžití, tak tato částka byla opravdu zanedbatelná. Ale i za tuto částku byla Marie vděčná. „…v té době moje nejstarší dcera pracovala. Ona mě opravdu podporovala, jak finančně, tak třeba mi nosila i jídlo. Kupovala mi různé věci, měla sem od ní mikrovlnku, mi ji dovezla jako dárek jen tak.“ „No jelikož ta žije sama, musí platit nájem, tak těch peněz taky moc nemá, je to tak akorát pro ni, ale občas nám něco přispěje, i ta pětistovka nám pomůže.“ Jelikož její finanční situace byla opravdu kritická, přivedla ji nezaměstnanost k půjčce peněz a dokonce i k žádosti o výpomoc ze strany města, ve kterém žije. Některé dluhy stále ještě nesplatila. „Musela jsem si půjčit, a pak jsem třeba horko těžko to zase vracela. Je fakt, že některé dluhy mně více méně ještě zůstaly. Ale jelikož jsem byla opravdu v nouzi, musela jsem to tak řešit.“ „…,že jsem šla prostě na město a požádala jsem je o pomoc. Takže jsem třeba dostala jednorázovou dávku třeba zrovna na tu kopírku. Nebo já nevím, řešila jsem tady plísně nebo takový věci. Tak zase jsem to dělala přes tohle město.“ Marie do hospodaření s penězi zapojovala i svoje děti, aby viděly, jak na tom po finanční stránce doopravdy jsou. Snažila se je tak připravit na dobu, až budou hospodařit se svými penězi. „My jsme si většinou s dětmi sedly, já jsem položila peníze, který jsme měly na stůl a teď jsme to škatulkovaly, to je na to, to je na to a zbývá nám tolik na jídlo.“

Praktická část

62

Kategorie konflikty v rámci rodiny Jelikož Marie v té době už byla rozvedená a s manželem se téměř nestýkala, takže ten neměl možnost do situace nějak zasahovat. Ztráta zaměstnání nikdy nebyla příčinou konfliktu s její maminkou. „No tatínek ten už nežil, no a maminka ta nikdy se se mnou kvůli tomu nechytla. Viděla, jak jsme na tom finančně špatně, že jsem na to sama bez manžela, takže ta nikdy se do mě kvůli tomu nenavážela, byla při mně vždy.“ Po psychické stránce Marie ztrátě zaměstnání nepodléhala, nepociťovala u sebe žádné změny ve svém chování, které by měly negativní dopad na změnu stylu výchovy k dětem. Naopak vnímala pozitivum v tom, že se jim mohla více věnovat. „Spíš jsem měla víc času na to, abych si s děckama mohla víc povídat. Nebo s něma něco víc prožívat…Takže po této stránce bych řekla, že to byl plus.“

Kategorie práce v domácnosti Výpomoc od dětí Její děti Marii v domácnosti vypomáhaly vždy, jak v době její nezaměstnanosti, tak i když zaměstnaná byla. V době její nezaměstnanosti se nikdy nestalo, že by jí děti odmítly v domácnosti pomáhat. „Ale já nemůžu říct, že by se děcka nějak distancovaly od práce. To nikdy jako nebylo, každý měl rozdělený svý úkoly, svý dny, kdy měl co dělat,…,ale nedá se říct, že by mně nepomáhaly nebo že by si řekly, tak mamka je teďka doma, tak si všechno udělá sama.“ Vlastní zapojení Sama Marie se v době nezaměstnanosti starala o domácnost více. Některé domácí práce vykonala za děti a taktéž měla více času na činnosti, které by při výkonu zaměstnání nestíhala. „No tak určitě jsem udělala spoustu věcí, který bych normálně neudělala. Třeba já nevím, zahrádka byla lepší nebo tady jsem dělala nějaký věci, já jsem hodně tvořivej člověk, takže já jsem třeba zase dělala aranžmá.“

Praktická část

63

Kategorie komunikace v rodině V rámci konverzace v její rodině se téma nezaměstnanosti řešilo, ale určitě nebylo na prvních příčkách. Nejvíce o tom Marie mluvila s nejstarší dcerou, která se dokonce aktivně zapojovala do hledaní matčiny nové práce, protože ostatní děti byly v té době ještě poměrně malé. Když na toto téma spolu diskutovaly, tak nejčastěji řešily, jak najít zaměstnání nebo co udělat proto, aby měla Marie větší šanci na získání zaměstnání. „Řešily jsme s dětmi. Dokonce mi nejstarší dcera donesla knížku, jak být asertivní. Potom mi donesla další knížku, jak vystupovat u přijímacích pohovorů. Hodně mi třeba posílala, že se dívala na internet na práci, tak když se jí něco zdálo, že by se mi to mohlo hodit,…,jinak s ostatními dětmi, protože byly ještě malé, se o tom nedalo moc diskutovat.“ Marie svoje pocity a starosti týkající se nezaměstnanosti svěřovala dětem. Společně se s nimi za získání nového zaměstnání modlila. Snažila se je tak připravit na to, že jednou ta samá situace může potkat také je. Ale vždy toto svěřování samozřejmě přizpůsobila věku dětí. „Zase já jsem to na ně necpala přemírou. Vždycky jsem se snažila, aby to ten jejich věk unesl. Že třeba nikdy jsem před něma nelamentovala nebo nenaříkala, to jako ne. Jenom jsem jim třeba řekla, že teď to není jednoduchá doba.“ „Z mýho hlediska je právě to, čím jsme procházely, že nebyla ta práce, nebyly ty peníze, že je to postavilo tak nějak do toho, že takovej je život a že i jim se to může stát.“ Marie nepociťovala změny v komunikaci s žádným členem rodiny. „Ne, to jsem nikdy necítila. Maminka ta stojí při mně. A ani jedno dítě mně to nějak nevyčítalo nebo se neodtahovalo nebo neřeklo hmm.“

Kategorie trávení společného času Rozsah Marie se svými dětmi v době ztráty zaměstnání trávila více společného času, mohla se jim více věnovat.

Praktická část

64

„Určitě jsme spolu trávily více času, protože většinou jsem jezdila pracovat do Brna a to jsem jezdila dom večer, takže nezbývalo nám tolik společnýho času. Že když jsem byla nezaměstnaná, tak my jsme si víc hrály…“ Děti, protože byly ještě poměrně malé, byly rády, že je s nimi Marie doma. „ Vždycky se těšily, když přišly ze školy, že budeme spolu, že se jim budu věnovat. Že nejsem v práci a mám na ně čas. Hrozně rády hrály společně hry, bylo to tím, že byly ještě malé.“ Společné aktivity Marie s dětmi vykonávala, ale pouze jen ty, které nevyžadovaly žádné finanční výdaje. „Tak ono zase výlety to máte finance. Určitě když nejstarší dcera přijela autem, tak jsme někam jely, ale bylo to takový omezený. Spíš že jsme šly společně na procházku.“ Na společné dovolené nikdy Marie s dětmi nebyla. V době její nezaměstnanosti, kdy bylo peněz ještě méně než normálně, byla Marie ráda, že děti vůbec uživila. „Ne, nikdy jsme na dovolené nebyly, vždycky jsem měla tak peněz, abych vyšla do dalšího měsíce.“

Shrnutí Rodina se Marii v době její nezaměstnanosti snažila povzbuzovat, protože v té době byla už rozvedená, musela si vystačit s podporou od maminky a dětí. Největší oporu vnímala v nejstarší dceři. A protože je silně věřící, tak měla velkého spojence rovněž v Ježíši. S vyčítáním ztráty zaměstnání ze strany rodiny se nikdy nesetkala. Po finanční stránce na tom Marie byla velmi špatně, jelikož musela živit čtyři děti, tak se její celá rodina musela omezit tak, jak jen to bylo možné. Velkou finanční podporu měla ze strany nejstarší dcery, ale i dcery prostřední či maminky. Nezaměstnanost ji přivedla k půjčce peněz a k žádosti města o výpomoc. S penězi hospodařila společně s dětmi. K žádnému konfliktu v rámci její rodiny nedošlo, nezměnil se ani její styl výchovy. O domácnost se starala více a děti jí rovněž pomáhaly s prací v domácnosti. O nezaměstnanosti nejvíce diskutovala s její nejstarší dcerou, svoje pocity a starosti týkající se nezaměstnanosti pak svěřovala všem dětem, ale samozřejmě s mírou. Nepociťovala změny v komunikaci s žádným členem rodiny. Marie v době nezaměstnanosti trávila více času s dětmi, mohla si s nimi

Praktická část

65

více hrát, což vnímá jako pozitivní stránku ztráty zaměstnání. Na společné dovolené s dětmi nebyla nikdy, protože nikdy neměly nadbytek finančních prostředků. A v době nezaměstnanosti vykonávaly společně jen ty aktivity, které nepřinášely žádné finanční výdaje.

Propojení získaných výsledků s výzkumnou otázkou Významnější změny ve vztahu mezi Marií a její matkou z výpovědi respondentky nevyvozuji. V době ztráty zaměstnání Marii podporovala jak psychicky, tak finančně. A nezaměstnanost nikdy nebyla příčinou konfliktu mezi nimi. Co se týče vztahů mezi Marií a jejími dětmi, domnívám se na základě výpovědi Marie, že tyto vztahy její nezaměstnanost ovlivnila, a to ve smyslu posílení. Protože opravdu v době ztráty jejího zaměstnání byla většina jejich potomků opravdu ještě malá, tak děti byly rády, že s nimi maminka tráví více společného času, že si s nimi více hraje a povídá. Marie se jim se svými pocity týkajícími se nezaměstnanosti svěřovala, protože je chtěla připravit na situaci, že jednou to samé může potkat i je. Děti se ji přiměřeně svému věku snažily povzbuzovat. To, že děti nemohly jezdit na školní výlety, přijaly velmi rozumně, protože odmala k tomu byly matkou vychovávány. Takže jí nikdy nedostatek financí nevyčítaly. Naopak nejstarší a prostřední dcera se jí snažily finančně podporovat v rámci svých možností. Vůbec v nejstarší dceři vnímala Marie největší podporu, protože ona je od ostatních sourozenců podstatně starší.

Hypotézy H1: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na vztah s matkou. H2: V případě dlouhodobě nedobrovolně nezaměstnané matky žijící bez manžela a vychovávající poměrně malé děti má nezaměstnanost významný vliv na vztahy mezi matkou a dětmi, a to ve smyslu posílení.

Závěr

66

5. Závěr Úkolem mojí bakalářské práce bylo najít odpověď na otázku: Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy v rodině?. Nastudování teoretické části pro mě bylo zdrojem k získání potřebné teoretické citlivosti, která je k výzkumné práci a k získání zakotvené teorie nezbytná. Seznámení se s pojmem nezaměstnanost, jejími jednotlivými druhy, měřením nezaměstnanosti, dopady nezaměstnanosti, podporou v nezaměstnanosti, taktéž s pojmy týkajícími se rodiny, jejími funkcemi, znaky, vztahy či širší rodinou nebo propojením nezaměstnanosti s rodinou vedlo ke zvýšení znalostí potřebných k proniknutí do dané problematiky. V praktické části práce jsem hledala odpověď na výzkumnou otázku. Vedla jsem polostrukturované rozhovory se čtyřmi zvolenými respondenty a následně je analyzovala pomocí metody zakotvené teorie. Došla jsem k závěru, že ani u jednoho z mnou zvolených respondentů nedošlo k významnému, tj. ve smyslu posílení nebo oslabení, ovlivnění vztahů mezi nezaměstnaným a jeho rodiči či rodiči partnera v rámci mnou zvolených výzkumných oblastí. A to ani v případě, kdy rodiče bydleli společně s nezaměstnaným. Na základě těchto mnou získaných poznatků je možné vytvořit následující hypotézu: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na vztahy s rodiči či rodiči partnera. Co se týče vztahu mezi nezaměstnaným a jeho dětmi, tak u tří respondentů ze čtyř nezaměstnanost významně nezasáhla do tohoto vztahu. Ale u Marie, jediné respondentky žijící bez manžela, vyvozuji z její výpovědi posílení vztahu mezi ní a dětmi. Možnou příčinu lze hledat v tom, že její děti byly v době její nezaměstnanosti ještě malé. Byly rády, že s nimi maminka tráví více času. Že si s nimi více hraje. Marie se jim svěřovala se svými pocity týkajícími se nezaměstnanosti, ale samozřejmě přiměřeně jejich věku. Více si s nimi povídala. Což je více stmelovalo. Z toho je možné formulovat následující hypotézu: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost nemá významný vliv na vztahy s dětmi ve smyslu oslabení, ale může mít vliv ve smyslu posílení vztahu. Vliv nezaměstnanosti na partnerské vztahy pozoruji pozitivní (posílení vztahu) i negativní (oslabení vztahu). V případě respondentky Jarky došlo k oslabení

Závěr

67

vzájemného vztahu. Jarka ve svém manželovi nemá dostatečně velkou oporu, tu jí vynahrazuje její maminka. Manžel jí začal vyčítat, že je bez zaměstnání a toto vyčítání pak bylo příčinou jejich vzájemných dohadů. Jejich vzájemná komunikace je díky nezaměstnanosti napjatější. Přestal jí také vypomáhat s domácími pracemi. Naopak u respondenta Zdeňka došlo k posílení vztahu mezi ním a manželkou. Manželka Zdeňka povzbuzuje, ztrátu zaměstnání mu nevyčítá a je mu teď větší oporou než kdy před tím. Také jejich komunikace je lepší, což je zapříčiněno tím, že v době Zdeňkovi zaměstnanosti spolu trávili skoro celý den, protože spolu pracovali v jedné firmě, a tak neměli čas si od sebe odpočinout. Zdeněk se teď rovněž snaží manželce vypomáhat s domácími pracemi více, než když zaměstnaný byl. A kvůli nezaměstnanosti se vůbec nehádají. U respondentky Hany nezaměstnanost významně neovlivnila jejich partnerský vztah. Na základě toho je možné formulovat následující hypotézu: Dlouhodobá nedobrovolná nezaměstnanost má významný vliv na partnerské vztahy ve smyslu posílení, oslabení, ale i nemá významný vliv. Závěrem mého výzkumu bych chtěla říci, že nezaměstnanost rodinné vztahy ovlivňovat může, ale také nemusí. Může je ovlivňovat jak v negativním, tak i v pozitivním slova smyslu. Nelze hledat společné předpoklady nebo příčiny, které vedou k oslabení nebo naopak k posílení vztahů mezi rodinnými příslušníky na základě výpovědí čtyř respondentů, to ani ne bylo mým záměrem. Je totiž zřejmé, že na základě výzkumu provedeného na čtyřech respondentech nelze vyvozovat žádné všeobecně platné závěry. Lze pouze pozorovat subjektivní vlivy nezaměstnanosti na vztahy v rodině tak, jak to vnímají jednotliví nezaměstnaní. Lze také získat teoretická tvrzení a hypotézy, které mohou být dalším „odrazovým můstkem“ pro další výzkum. Tyto „odrazové můstky“ mohou mimo jiné rozšířit problematiku nezaměstnanosti z ekonomického hlediska o sociální a psychologický kontext tohoto fenoménu. Rodina je základní jednotkou společnosti a pokud budou vztahy v této jednotce oslabovány neúměrně vlivem nezaměstnanosti, bude také oslabována celá společnost. Ekonomická situace nezaměstnanosti je tedy úzce propojená se sociálními a psychologickými dopady na společnost a rodinu.

Použité zdroje

68

6. Použité zdroje BROŽOVÁ, D. Společenské souvislosti trhu práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 140 s. ISBN 80-86429-16-4. BUCHTOVÁ, B., et al. Nezaměstnanost: Psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 236 s. ISBN 80-247-9006-8. DE SINGLY, F. Sociologie současné rodiny. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 127 s. ISBN 80-7178-249-1. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. HARTL, P. Stručný psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 311 s. ISBN 80-7178-803-1. HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 280 s. ISBN 978-80-247-1168-3. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 406 s. ISBN 80-7367-040-2. HOLMAN, R., POSPÍCHALOVÁ, D. Úvod do ekonomice: pro střední školy. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2001. 189 s. ISBN 80-7179-023-0. KLÍMA, J. Makroekonomie I. 1. vyd. Brno: MZLU, 1996. 117 s. ISBN 80-7157-112-1. KREBS, V., et al. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5. Máchová, J. Duševní hygiena rodinného života. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1974. 199 s. ISBN 08-079-74. MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 172 s. ISBN 80-901424-9-4.

Použité zdroje

69

MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. přeprac. a rozšiř. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7. ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 268 s. ISBN 80-85931-486. SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, D. W. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1992. 1011 s. ISBN 80-205-0192-4. SATIR, V. Kniha o rodině. 2. vyd. Praha: Práh, 2006. 356 s. ISBN 80-7252-150-0. SIROVÁTKA, T. Marginalizace na pracovním trhu: příčiny diskvalifikace a selhávání pracovní síly. 1. vyd. Brno: MU, 1997. 138 s. ISBN 80-210-1716-3. SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 173 s. ISBN 807178-559-8. SOJKA, M., et al. Základy ekonomie: Úvod do ekonomie pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1994. 96 s. ISBN 80-7021-118-0. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1. vyd. Boskovice: Albert, 1999. 196 s. ISBN 8085834-60-X. SURÝNEK, A., KOMÁRKOVÁ, R., KAŠPAROVÁ, E. Základy sociologického výzkumu. 1.vyd. Praha: Management Press, 2001. 160 s. ISBN 80-7261-038-4. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie = Sociálna psychológia. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 1997. 453 s. ISBN 80-85866-20-X. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 383 s. ISBN 80-7178-269-6. Český statistický úřad. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil – roční průměry 2008 [online]. Část II: Metodické vysvětlivky. Dokument ve formátu PDF [cit. 2010-03-29].

Použité zdroje

70

Aktualizováno 9. 10. 2009. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/9F00454EC9/$File/311509m02.pdf Český statistický úřad. Česká republika od roku 1989 v číslech [online]. Míra registrované nezaměstnanosti v České republice podle krajů (stav k 31. 12). Dokument ve formátu PDF [cit. 2010-03-27]. Aktualizováno 15. 3. 2010. Dostupné na http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0507.pdf. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledku VŠPS [online]. c2010, poslední aktualizace 5. 2. 2010. Dokument ve formátu HTML [cit. 2010-02-27]. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps/. Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku [online]. c2007-2010, poslední aktualizace 23. 3. 2010. Dokument ve formátu HTML [cit. 2010-03-26]. Dostupné na http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-c-589-1992-sb-o-pojistnem-nasocialni-zabezpeceni-a-prispevku-na-statni-politiku-zamestnanosti/celezneni/. Zákon o zaměstnanosti [online]. c2007-2010, poslední aktualizace 23. 3. 2010. Dokument ve formátu HTML [cit. 2010-03-26]. Dostupné na http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-c-435-2004-sb-ozamestnanosti/cele-zneni/.

Seznam příloh

7. Seznam příloh Příloha 1 – Struktura rozhovoru Příloha 2 – Výpovědi respondentů

71