VLIV INTERVENČNÍ DIETY NA TĚLESNÉ SLOŽENÍ JEDINCE
Bakalářská práce
Studijní program: Studijní obory:
B7401 – Tělesná výchova a sport 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání 7507R036 – Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání
Autor práce: Vedoucí práce:
Alena Kroutilová PhDr. Iva Šeflová, Ph.D.
Liberec 2014
Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat především svému tátovi, který kvůli této práci podstoupil náročné dva týdny. Jeho vůle, poctivost a důslednost byly pro mě největší motivací v práci. Mé další díky patří paní doktorce Šeflové, která mi, i přes své mateřské povinnosti, byla dobrou a velmi ochotnou vedoucí práce.
Anotace Vliv intervenční diety na tělesné složení jedince Bakalářská práce s názvem „Vliv intervenční diety na tělesné složení jedince“ shrnuje poznatky o ketogenních dietách a tělesném složení. Jedná se o popisnou práci doplněnou o praktickou část, ve které je popsána jedna kazuistika, jejímž cílem je sledování změn tělesného složení jedince způsobených vlivem komerční diety Nutrilite za současného monitorování pohybového režimu během 14 dní. V práci bude sledován celodenní dietní program, pohybový režim pomocí měřiče srdeční frekvence a tělesné složení, které bude měřeno metodami bioimpedanční analýzy. Klíčová slova: bioimpedanční analýza, ketogenní diety, ketóza, tělesné složení, vysokoproteinová dieta.
Annotation A dietary intervention and its effect on body composition parameters In this work „A dietary intervention and its effect on body composition parameters“ we summarize the information about the ketogenic diet and body composition. In terms of structure it is a descriptive work accompanied by a practical part where a case study is described. The aim of this case study is to observe body composition's changes influenced by Nutrilite high-protein diet simultaneously with controlled physical activity during two weeks. To body composition's measuring we will use bioimpedance's methods and a heart rate measuring instrument to monitor physical activity.
Key words: bioimpedance, high-protein diet, body composition, ketogenic diets, ketosis.
Obsah Poděkování .............................................................................................................................5 Anotace ..................................................................................................................................6 Annotation .............................................................................................................................7 Obsah .....................................................................................................................................8 Seznam tabulek ....................................................................................................................10 Seznam grafů ........................................................................................................................10 Seznam obrázků ...................................................................................................................10 Seznam použitých zkratek .....................................................................................................11 Úvod.....................................................................................................................................12 Cíle práce..............................................................................................................................13 1 Tělesné složení ...............................................................................................................14 1.1 Různé modely tělesného složení .................................................................................14 2 Metody určení .................................................................................................................16 2.1 Podvodní měření .........................................................................................................16 2.2 Bioelektrická impedance .............................................................................................16 2.3 Kaliperace ................................................................................................................... 17 2.4 Neutronová aktivační analýza......................................................................................18 3 Obezita ............................................................................................................................19 3.1 Definice obezity ..........................................................................................................19 3.2 Obezita a pohled na ní v historii lidstva .......................................................................19 3.3 Stanovení obezity ........................................................................................................ 20 3.3.1 BMI ...................................................................................................................... 20 3.3.2 Tělesné obvody a WHR .........................................................................................21 3.3.3 Index tělesné plnosti ............................................................................................21 3.4 Charakter tuků ............................................................................................................22 3.5 Příčiny a následky obezity ...........................................................................................22 4 Výživa .............................................................................................................................24 4.1 Bazální metabolizmus .................................................................................................24 4.2 Obecná pravidla pro racionální výživu .........................................................................24 4.3 Makrosložky potravy ................................................................................................... 25 4.3.1 Sacharidy ............................................................................................................. 25 4.3.2 Bílkoviny ............................................................................................................... 26 4.3.3 Tuky ..................................................................................................................... 27 5 Snižování hmotnosti ......................................................................................................30 5.1 Snižování hmotnosti výživou .......................................................................................30 5.2 Hlavní principy zdravého, racionálního hubnutí ...........................................................31 5.3 Snižování hmotnosti fyzickou aktivitou ........................................................................32 5.4 Schéma energetického metabolismu během fyzické zátěže .....................................33 5.5 Krebsův cyklus .........................................................................................................34 6 Ketogeneze ......................................................................................................................36 6.1 Ketolátky .....................................................................................................................36 6.2 Význam ketolátek ........................................................................................................36 8
6.3 Ketóza ......................................................................................................................... 37 7 Proteinové diety................................................................................................................38 7.1 Historie ketogenních diet ............................................................................................38 7.2 Princip vysokoproteinových diet..................................................................................38 7.3 Atkinsova dieta ...........................................................................................................39 7.4 Kontraindikace proteinové diety .................................................................................39 7.5 Vysokoproteinová dieta v praxi ...................................................................................40 7.5.1 Stanovení denního příjmu proteinů ......................................................................40 7.6 Nežádoucí účinky redukčních diet ...............................................................................41 8 Metodika práce .............................................................................................................43 8.1 Představení použitých přístrojů...............................................................................43 8.1.1 Tělesný analyzátor Tanita BC 545 ..........................................................................43 8.1.2. Měřič tepové frekvence SIGMA – Onyx classic..............................................46 Navržený redukční program .............................................................................................. 47 Vysokoproteinová dieta - výpočet ................................................................................. 47 9 Praktická část .....................................................................................................................49 Profil testované osoby ......................................................................................................49 10 Výsledky........................................................................................................................ 51 10.1 Celková tělesná hmotnost ......................................................................................... 51 10.2 Změna tukové tkáně .................................................................................................. 52 10.3 Svalová hmota..................................................................................................... 53 10.4 Procento tělesné vody ............................................................................................... 53 10.5 Viscerální tuk ............................................................................................................54 10.6 Bazální metabolizmus .........................................................................................54 10.7 Metabolický věk ..................................................................................................54 10.8 Míry, vizuální změna .................................................................................................55 10.9 Kontrolní vážení měsíc po ukončení dietního režimu ................................................. 57 10.10 Kontrolní vážení 6 měsíců po ukončení diety ...........................................................58 10.11 Pohybový režim .......................................................................................................58 10.12 Psychický stav ..........................................................................................................60 11 Diskuze .........................................................................................................................61 12 Závěr................................................................................................................................65 Seznam použité literatury .....................................................................................................66
9
Seznam tabulek Tabulka 1: Tabulka BMI, (Hainer, 2004, s. 189) ...................................................................... 20 Tabulka 2: Hodnoty obvodu pasu u mužů a žen (Hainer, 2004, s.191)....................................21 Tabulka 3: Podíl tělesného tuku (Máček, 2007, s. 36, 37) ......................................................22 Tabulka 4: Chemická struktura ketolátek (Hartman, 2007, s. 65). ..........................................36 Tabulka 5: Vysokoproteinová dieta: jídelníček. ......................................................................48 Tabulka 6: Ukázka stravovacího režimu před dietní intervencí. ..............................................49 Tabulka 7: Změny tělesné hmotnosti. .................................................................................... 51 Tabulka 8: Procentuální zastoupení tuků - první den měření. ................................................ 52 Tabulka 9: Procentuální zastoupení tuků - poslední den měření. ........................................... 52 Tabulka 10: Hmotnostní zastoupení svalové hmoty - první den měření. ................................ 53 Tabulka 11: Hmotnostní zastoupení svalové hmoty - poslední den měření. ........................... 53 Tabulka 12: Procento tělesné vody. .......................................................................................54 Tabulka 13: Hodnoty viscerálního tuku. ................................................................................54 Tabulka 14: Hodnoty bazálního metabolizmu. .......................................................................54 Tabulka 15: Hodnoty metabolického věku. ............................................................................ 55 Tabulka 16: Tělesné míry - první a poslední den měření. ....................................................... 55 Tabulka 17: Změny tělesného složení v delším časovém úseku. .............................................58 Tabulka 18: Pohybová aktivita během 14 dní. .......................................................................59
Seznam grafů Graf 1: Změny celkové hmotnosti.......................................................................................... 52
Seznam obrázků Obrázek 1: Různé modely tělesného složení, (Výukový portál JUNI, 2014).............................15 Obrázek 2: Kaliperační kleště (Fitplan, 2008)......................................................................... 17 Obrázek 3: Krebsův cyklus (IP Masarykovy univerzity, 2007). ................................................35 Obrázek 4 Tělesný analyzátor Tanita, model BC-545 (Tanita, 2013). .......................................43 Obrázek 5: Osm elektrod umožňujících segmentální tělesnou analýzu (Tanita, 2013). ...........44 Obrázek 6: Měřič tepové frekvence SIGMA - Onyx classic (Pulsmetry, 2014). ........................ 47 Obrázek 7: Výrobky NUTRILITE na 14 dní. .............................................................................48 Obrázek 8: Vizuální změna: pohled zepředu..........................................................................56 Obrázek 9: Vizuální změna: pohled ze strany. ........................................................................56 10
Seznam použitých zkratek ATP
adenosintrifosfát
BIA
biompedanční analýza
BMI
body mass index
BMR
bazal metabolic rate
DEXA
denzitometrické vyšetření
FFM
free fat mass
NAA
neutronová aktivační analýza
TAG
triaglyceridy
TOBEC
total body electrical conductivity
VMK
vyšší mastné kyseliny
WHR
waist to hip ratio
VO2 max
maximální spotřeba kyslíku
CP
kreatintrifosfát
ADP
biolektrická impedanční analýza
SF max
maximální srdeční frekvence
11
Úvod Téma své bakalářské práce jsem si vybrala z jednoho prostého důvodu – a sice z vlastního zájmu. Nejen, že studuji tělesnou výchovu, která je úzce spjata, mimo jiné, i se sportovní výživou, ale před rokem jsem si doplnila vzdělání a složila certifikované zkoušky výživového poradce, díky nimž se této oblasti aktivně věnuji a neustále hledám nové informace, podněty a zkušenosti z oboru. Jednou z nich je i aplikace 14 denní vysokoproteinové diety a její vliv na tělesné složení jedince – téma, které se stalo obsahem mé bakalářské práce. Ráda bych přiblížila problematiku nadváhy a obezity, jež se stávají čím dál tím více aktuálním tématem této doby a díky nimž vzkvétá dietologický průmysl a s ním i nespočet, často velmi diskutabilních až absurdních diet, které se jen zřídka slučují se zásadami zdravého stravování. Pokusím se o nestranné zhodnocení a zaměřím se jak na pozitiva, tak negativa spojená s vysokoproteinovými dietami. Je známo, že lidé velmi často podceňují zdravotní rizika spojená s obezitou. Stejně tak ale dochází k přehlížení následků, které s sebou přináší nevhodně sestavený redukční plán. Ty mohou nadále vyústit v komplikované zdravotní obtíže, v horším případě celoživotně poznamenají psychiku jedince. Proto si myslím, že téma této práce je, alespoň z mého pohledu, pro praxi přínosné. V rámci teoretické části své bakalářské práce se pokusím zpracovat současné poznatky týkající se tělesného složení a ketogenních diet. V praktické části budu aplikovat speciální druh komerční stravy jedinci. V průběhu tohoto časového úseku budu sledovat, jak se mění tělesné složení a zároveň zaznamenávat případné vedlejší účinky, jež mohou tyto rychlodiety přinášet. Aby došlo k co největšímu úbytku hmotnosti (především) tuků, kontrolován bude i vhodný druh pohybu. Intenzita pohybová aktivity bude zapisována a sledována pomocí měřiče srdeční frekvence.
12
Cíle práce Hlavní cíl: Hlavním cílem této práce je sledování ketogenních diet a jejich vlivu na tělesné složení jedince. Hlavní část práce tvoří syntéza poznatků o ketogenních dietách, jež čerpáme z odborné literatury. Tyto poznatky se pokusíme ověřit v praxi samotnou aplikací vysokoproteinové diety firmy Nutrilite na jedinci. Zaměříme se na změny tělesného složení způsobených touto komerční dietní intervencí za současného monitorování pohybového režimu během 14 dní pomocí měřiče srdeční frekvence. Součástí praktické části bude i zaznamenání vedlejších doprovodných účinků, které jedinec může během režimu zaznamenat. Dílčí úkoly:
1.
Rešerše odborné literatury. Zaměříme se zejména na literaturu z oblasti fyziologie
člověka a tělesných cvičení a výživy – konkrétně pak ketogenním dietám. Získané informace využijeme posléze v praktické části. 2.
Výběr vhodného kandidáta a vstupní měření, na jehož základě budeme moci vypočítat
a navrhnout stravovací plán. 3.
Monitorování průběhu diety bude probíhat formou každodenního měření ve stejnou
dobu za stejných podmínek. Měření doplníme o fotodokumentaci, kterou využijeme k zaznamenání vizuální změny, jež jedinec projde během dvou týdnů. 4.
Shrnutí, posouzení a vyhodnocení výsledků.
5.
Závěry, diskuze a přínos vysokoproteinových diet v praxi.
13
1
Tělesné složení Podle Šimka (1995, s. 76) je složení těla jedním z nejdůležitějších ukazatelů
vývojového stupně v průběhu lidské ontogeneze, úrovně zdraví, tělesné zdatnosti a výkonnosti, stavu výživy. Studie tělesného složení se v současné době soustřeďují na změny složení těla v průběhu růstu, vývoje a stárnutí, změny pod vlivem tělesné zátěže sportovního tréninku, a dále při obezitě a jejím léčení. Hmotnost těla je jeden ze základních morfologických parametrů, který zásadním způsobem ovlivňuje dynamiku a kvalitu lidského pohybu. Hmotnost těla je sama o sobě dost komplexním a obecným pojmem, proto je třeba zkoumat její jednotlivé komponenty zvlášť. V souvislosti s touto prací jsou pro nás stěžejní hodnoty tělesného tuku a netukové tkáně. Ke sledování změn tělesného složení vede několik důvodů. Jedná o důvody související s úpravou tělesné hmotnosti, dále také zjištění efektivity pohybového zatížení a v neposlední řadě využití získaných hodnot jednotlivých komponent jako zdroj informací o zdravotním, fyzickém stavu jedince. Pokud se jedinec rozhodne nějakým způsobem upravovat svoji hmotnost, měl by pravidelně sledovat změny tělesného složení, na jejichž základě lze stanovit, zdali je průběh v souladu s principy zdravého a trvalého upravování hmotnosti.
1.1 Různé modely tělesného složení Riegerová (2006, s. 83) uvádí, že „původní pohled na komponenty tělesného složení byl dán chemickým či anatomickým modelem. Chemicky je tělo tvořeno tukem, bílkovinami, sacharidy, minerály a vodou. Tento klasifikační systém je preferován ve vztahu k tělesným energetickým zásobám. Anatomicky je tělo tvořeno tukovou tkání, svalstvem, kostmi, vnitřními orgány a ostatními tkáněmi. Anatomický klasifikační systém je preferován v těch případech, kdy jsou studovány vlastní otázky tělesného složení“. Podle Suchomela (2006) je tělo chemicky tvořeno tukem, bílkovinami, uhlovodany, minerály a vodou (viz Obr. 1). Anatomicky je tělo tvořeno tukovou tkání, svalstvem, kostmi, vnitřními orgány a ostatními tkáněmi. Pro potřeby praktického zjišťování tělesného složení 14
byl tento problém zjednodušen na dvoukomponentový model, který dělí lidské tělo na dvě složky: tuk a tukuprostou hmotu (anglicky fat free mass, dále jen zkr. FFM). Vedle konceptu FFM Suchomel zmiňuje, že v literatuře byl zaveden ještě anglický termín Lean Body Mass, který podle původní definice představoval tukuprostou hmotu plus určité množství tzv. esenciálních tuků. Ty představují životně důležité komponenty buněk a fyziologických funkcí a tvoří přibližně 10 % z celkového tělesného tuku.
Obrázek 1: Různé modely tělesného složení, (Výukový portál JUNI, 2014) V praxi se nejčastěji setkáváme s přístroji, které změří naše tělesné složení za pomocí bioimpedance. Dokáží monitorovat procento tělesného tuku, procento tělesné vody (některé rozlišují množství intracelulární a extracelulární tekutiny), dále pak hmotu svalovou, hmotu kosterního svalstva, oblast viscerálního tuku, vypočítají na základě zadaných hodnot a získaných výsledků hodnotu bazálního metabolismu (BMR), Body Mass Index (BMI), ideální váhu, stupeň obezity, hodnotu tzv. metabolického věku, impedanci každého segmentu.
15
2
Metody určení
2.1 Podvodní měření Určování procenta tuku v organismu se dá provést několika možnými způsoby. Nejnáročnější a běžnému člověku nejméně dostupnou metodou je denzometrické určování procenta tuku pomocí podvodního vážení. Tato metoda vychází z rozdílné hustoty lidského tuku a beztukové hmoty. Vyžaduje také stanovení objemu vzduchu, který zůstává v plicích po maximálním výdechu, tak zvaný reziduální objem. V praxi dochází ke zjištění a stanovení údajů o současné váze jak na vzduchu, tak pod vodou, dále o teplotě vody a o reziduálním objemu.
2.2 Bioelektrická impedance Nejčastěji využívanou metodou, která slouží ke zjištění množství tělesného tuku, je tak zvaná metoda bioelektrické impedance. Tato zařízení využívají rozdílné vodivosti tukové a beztukové tkáně. Tělem prochází bezpečné, nízkoúrovňové elektrické signály, které snadněji prochází beztukovou hmotnou, díky jejímu vyššímu obsahu vody. Tuková tkáň naopak obsahuje značně nižší množství vody, tudíž zde signál naráží na vyšší odpor, tzv. impedanci. U tohoto typu měření je důležité zmínit, že jeho výsledek je ovlivněn obsahem vody v organismu. Ta kolísá v průběhu dne v závislosti na několika faktorech: dehydrataci po nočním spánku, pozřením velkého jídla, pití alkoholu, menstruačním cyklu, nemoci, cvičení a tak dále. Nebude-li tedy toto vyšetření prováděno za standardních podmínek zavodnění, můžeme se setkat s chybnými výsledky. Navíc, vzhledem k tomu, že při přísnějších redukčních režimech obvykle z počátku dochází právě k větším ztrátám tělesné vody, může vyšetření bioimpedancí ukázat paradoxní nárůst podílu tuku. Na trhu se setkáme s různými typy tělesných analyzátorů, z nichž nejznámější jsou tělesné analyzátory Tanita či InBody. Analýza tělesného složení může být provedena segmentálně či nesegmentálně. Nesegmentální analýza znamená, že výsledky se zobrazí jako celek, kdežto u segmentální analýzy se zobrazí rozložení svalové a tukové tkáně v jednotlivých partiích těla. To znamená rozdělené na pravou a levou paži, pravou a levou dolní končetinu a trup. Segmentální analýza 16
nabízí vyšší přesnost v měření, protože tím, že analyzátor je vybaven 8 elektrodami, zajistí oběh proudu jak v horní, tak v dolní polovině těla. Na základě toho získáme výsledky rozložení tuku a svalů právě v jednotlivých partiích těla, což může být užitečné zejména kvůli odhalení svalových dysbalancí. Rozložení tukové tkáně je zajímavou záležitostí zejména pro ty, kteří se snaží redukovat tuk pouze v určitých partiích. Nejčastěji se jedná o útrobní tuk v oblasti břicha u mužů, který je nejvíce zdraví ohrožující – postava tzv. typu jablka. Zatímco ženy inklinují k častějšímu ukládání tuků v dolní části těla, tzv. postava typu hrušky (Hainer, 2004, s. 105). Mnohem přesnější měření na obdobném principu přinášejí přístroje TOBEC, což je zkratka z anglického “total body electrical conductivity”. Tyto přístroje využívají celotělové elektrické vodivosti. Nevýhodou těchto měření je jejich nákladnost a špatná dostupnost.
2.3 Kaliperace Dalšími metodami, které lze použít k určení podkožního tuku, jsou antropometrické metody. Při antropometrickém vyšetření vycházíme ze stanovení tloušťky několika kožních řas (buď 10 podle Pařízkové či 4 podle Durnina a Womersleyho) a předpokládané korelace mezi množstvím podkožního a celkového tělesného tuku (Sucharda, 1995, s. 76). Tato antropometrická metoda vyžaduje zkušenost měřící osoby, přístroj k měření kožních řas – tak zvaný kaliper a odpovídající tabulky. Užíváme kaliper podle Besta, nebo podle Harpendena.
Obrázek 2: Kaliperační kleště (Fitplan, 2008)
17
2.4 Neutronová aktivační analýza Revoluční metodou při určování tělesného složení se jeví neutronová aktivační analýza (NAA), kdy je po ozáření pacienta rychlými neutrony měřena indukovaná radioaktivita, která nám pomáhá určit obsah draslíku, vápníku, fosfátu, dusíku a chloridů v organismu. Tato moderní analýza nám umožňuje zjistit podíl bílkovin, tuků, skeletu a vody v organismu. Takové vyšetření tedy vypracovává čtyřsložkový model složení lidského těla. Ten je však zatím, bohužel, výsadou jen několika málo pracovišť na světě a slouží ryze vědeckým účelům.
18
3 Obezita
3.1 Definice obezity Ačkoliv se ve své práci obezitou jakou takovou přímo nezabýváme, je nedílnou součástí této teoretické části. Nakonec, nebýt neustále narůstajícího počtu lidí trpících nadváhou či obezitou, nedošlo by v posledních letech k tak rychlému vzestupu dieotologického průmyslu a s ním i ke vzniku nespočtu různých diet, dietních programů či dokonce medikamentů bojujících proti obezitě a jejích následcích. Podle Suchardy (1995, s. 16) je obezita definována jako stav, ve kterém energetická rezerva člověka, která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad průměrnou hodnotu a má negativní vliv na fyzické i duševní zdraví jedince. Obezita se dále definuje jako nadměrné ukládání tuků, obvykle spojené s vzestupem hmotnosti nad tzv. hmotnost normální. Za normální váhu je považována ta váha, která je podle lékařských, statisticky ověřených zkušeností, vzhledem ke stavbě kostry, svaloviny a k charakteru práce, nejvhodnější pro jedince určitého věku a pohlaví.
3.2 Obezita a pohled na ní v historii lidstva Obezita však není otázkou pouze současnosti, provází člověka už od prehistorických dob. Tak, jak se vyvíjelo lidstvo, vyvíjel se i o pohled na obezitu. Zatímco antická doba propagovala zdravý životní styl, jejímž ideálem byl atletický, urostlý sportovec, ve středověku byla nadváha vnímána pozitivně, značila vysoké postavení. Bohatí feudálové holdovali jídlu a pití, což spolu s omezováním pohybu napomáhalo k rozvoji obezity a jejích komplikací. V dnešní době jsou však rizika obezity známa, tudíž je ve většině případech brána jako handicap či nemoc. Obezitu beze sporu ovlivňuje doba, ve které žijeme, životní styl, kterému holdujeme, jak trávíme svůj volný čas.
19
3.3 Stanovení obezity
3.3.1 BMI Obezita může být stanovena mnoha různými způsoby – hodnotami tělesných obvodů, výsledky tělesného složení určeného různými metodami měření (kaliperace, impedance, podvodní vážení) či výpočty. Jedním z těchto výpočetních způsobů je i index tělesné hmotnosti tzv. body-mass index (BMI). Hodnota vyšší než 30 značí obezitu, hodnoty v rozmezí 25-30 odpovídají nadváze. BMI se vypočítá tak, že se hmotnost vyjádřená v kilogramech vydělí druhou mocninou výšky, která je vyjádřena v metrech (kg/m²). Např. u dospělého muže, který váží 80 kg a měří 180 cm, by výpočet vypadal následovně: BMI = 80 / 1,8² = 80 / 3,24 = 24,69
Hodnota BMI
Kategorie podle WHO
18,5 – 24,9
Normální rozmezí
25,0-29,9 < 26,9 > 27
Nadváha
30,0-34,9
Obezita 1. stupně
35,0-39,9
Obezita 2. stupně
>40
Obezita 3. stupně
Tabulka 1: Tabulka BMI, (Hainer, 2004, s. 189) BMI index však není vždy objektivním ukazatelem. Nedokážeme pomocí něj určit zastoupení tukové hmoty. Obzvláště sportovci, mající vysoké procento svalové hmoty, by díky své vyšší váze mohli spadat do kategorie obézních, ačkoliv jejich hodnota tuku je velice nízká.
20
3.3.2 Tělesné obvody a WHR Jednoduchým způsobem, jak je možné posoudit míru ukládání tuku i jeho rozložení, je měření obvodu pasu. Správná technika spočívá ve změření obvodu trupu uprostřed vzdálenosti mezi dolním okrajem žeber a horním okrajem lopaty kosti kyčelní. Jen u štíhlých žen je pas dobře zřejmý jako nejužší místo. Následující údaje hodnocení tohoto antropometrického údaje jsou orientační. Normální hodnoty u žen jsou do 80 cm; u mužů do 94 cm. Při obvodu nad 80 cm u žen a nad 94 cm u mužů jde o nadváhu, resp. o mírně zvýšené zdravotní riziko. Za obezitu, resp. za vysoké zdravotní riziko, je považován obvod pasu vyšší než 88 cm u žen a 102 cm u mužů. Jak určení indexu WHR, tak měření obvodu pasu umožňují odhadnout míru ukládání viscerálního tuku.
Obvod pasu (cm) Ženy
> 88
Muži
> 102
Tabulka 2: Hodnoty obvodu pasu u mužů a žen (Hainer, 2004, s.191)
Název WHR index vychází z anglického pojmu waist to hip ratio. Jedná se tedy o poměr pasu a boků. Obvod pasu se měří v polovině vzdálenosti mezi dolním okrajem žeber a hřebenem kosti kyčelní. U neobézních osob, především u žen, je místo měření snadno rozeznatelné jako nejužší místo na trupu. Obvod boků se měří v místě největšího vyklenutí hýždí. Tento index dobře vyjadřuje rozložení tuku u různých jedinců. Za rizikové hodnoty jsou považovány výsledky nad 0,85 pro ženy a hodnoty nad 1,0 pro muže.
3.3.3 Index tělesné plnosti
Index tělesné plnosti, nazývaný také Rohrerův index, je na rozdíl od ostatních indexů 21
vhodný i pro použití u probandů v různých vývojových obdobích. Bývá doporučován zejména pro měření jedinců v období puberty, kdy je velmi obtížné hodnocení podle běžně používaného Body-mass indexu. Hmotnost bývá udávána v g a tělesná výška v cm. Normální rozmezí pro muže je mezi 1,2 a 1,4, pro ženy mezi 1,25 a 1,5 Hainer (2004, s. 67,68). Existuje mnoho dalších ukazatelů jako je například měření tloušťky kožních řas pomocí kaliperačních kleští nebo měření pomocí elektrické impedance, jež byla použita ke stanovení % tělesného tuku v praktické části této práce.
3.4 Charakter tuků Při cílené redukci tukové tkáně je důležité mít na mysli, že tuky jsou pro lidské tělo nepostradatelnou součástí. Tvoří části buněčných membrán, slouží jako podpůrná tkáň některých orgánů (ledviny, dutina břišní), souvisí se sekundárními pohlavními znaky u žen, ovlivňují hormonální funkce – tento tuk je z fyziologického hlediska tukem základním. Tuk základní tvoří zhruba 3 % tělesného tuku u mužů a 12 % tělesného tuku u žen. Oproti tomu tuk zásobní je uložen v podkoží a slouží čistě jako zásobárna energie. V průběhu hubnutí se nejdříve hubne tuk zásobní, poté základní.
Podíl tělesného tuku Průměrná mužská populace
15 – 18 %
Průměrná ženská populace
20 – 25 %
Muž sportovec
6 – 15 %
Žena sportovkyně
8 – 20 %
Tabulka 3: Podíl tělesného tuku (Máček, 2007, s. 36, 37)
3.5 Příčiny a následky obezity Epidemie obezity postihuje občany České Republiky obdobně jako celou populaci, v posledních dvaceti letech stoupla prevalence obezity především u mužů, u žen je vzestup nižší. Uvádí se, že 60 % lidí v České Republice trpí obezitou. V současné době přechází k 22
přesunu nižších stupňů nadváhy a obezity do vyšších až extrémních stupňů. Podobný trend je patrný i dětí (Hainer, 2004, s. 32). Obezita vzniká interakcí genetických a zevních faktorů. Kolísání váhy lidského organismu během života může mít řadu příčin. Hlavní příčinou je narušení rovnováhy mezi energetickým příjmem a výdejem, jinými slovy se jedná o nadměrnou konzumace potravin a nedostatek pohybu. Nemalou roli zde hrají také genetické, hormonální či metabolické vlivy. Existují některá léčiva, která mohou vyvolat nárůst hmotnosti. V životě člověka jsou určitá období, která mohou být pro rozvoj obezity náchylnější – u žen se jedná například o těhotenství a období po něm, dále období přechodu, u dívek doba dospívání. Všeobecně se jedná o stresové faktory či období, jež přináší snížení pohybové aktivity (například změna zaměstnání, ukončení sportovní činnosti apod.). Podle Hainera (2004, s. 32) se současný celosvětový nárůst prevalence obezity významně podílí na nemocnosti a úmrtnosti na civilizační choroby. Podle něj je obezita spojena zejména se zvýšeným výskytem kardiovaskulárních, metabolických, respiračních, gastrointestinálních onemocnění a některých nádorů. Zdravotní stav a kvalitu života u obézních jedinců rovněž podstatně zhoršují ortopedické, gynekologické, kožní komplikace a mnohdy i psychosociální problémy.
23
4
Výživa Životní funkce organismu mohou být vykonávány pouze za přispění energie, která je
získávána prostřednictvím trávící soustavy trávením živin – sacharidů, bílkovin, tuků. Trávící soustava zajišťuje příjem a rozmělnění potravy, její chemické zpracování, vstřebání potřebných živin a vyloučení nestravitelných, odpadních látek (metabolické procesy). Metabolizmus neboli látková přeměna, je pak soubor všech enzymových reakcí, při nichž dochází k přeměně látek a energií v buňkách a v živých organismech (Dlouhá, 1998, s. 36).
4.1 Bazální metabolizmus Pojem bazální metabolizmus definuje Kohlíková (2004, s. 60) jako „základní energetickou potřebu pokrývající energeticky dostačujícím způsobem všechny životní funkce člověka. Slouží tedy k zajištění základních, nejdůležitějších životních funkcí, laicky řečeno „ bez kterých není život“. Stanovení tohoto metabolizmu se provádí na základě mezinárodně dohodnutých podmínek“. Lze jej stanovit podle tabulek, kde se zohledňuje věk, pohlaví, výška a hmotnost jedince. Dále pak přímým změřením při úplném fyzickém a psychickém klidu, teplotě okolí 21º C, nalačno, 48 hodin před měřením bez příjmu bílkovin v potravě. Jedná se o stanovení přístrojové, tudíž i finančně nákladné. Hodnota bazálního metabolizmu se u dospělého člověka pohybuje od 6 300 kJ pro ženy a 7 100 kJ pro muže na 24 hodin (Kohlíková, 2004, s. 61).
4.2 Obecná pravidla pro racionální výživu
Racionální výživa má být pestrá, smíšená, energeticky odpovídající, rozdělená do
menších a častějších dávek. Snídaně by měla tvořit 20 %, svačina 10 %, oběd 35-40 %, svačina 10 %, večeře 20 % denního energetického příjmu.
Je třeba si udržovat stálou hmotnost a vyhýbat se dietním excesům jako jsou přísné
redukční diety či striktní několikadenní hladovky. Tyto situace by mohly způsobit 24
metabolický rozvrat v našem těle (v extrémních případech vyústit v mentální anorexii).
Ve výživě je třeba respektovat sezonní vlivy.
Omezovat solení, slazení, různé chemické přísady, alkohol. Dlouhodobé požívání
alkoholu vede k poškození jater, mozku, srdce.
Zajistit dostatečný přísun ovoce a zeleniny (pro dostatečný přísun vitaminů, zejména
C, A, a vlákniny).
Je žádoucí preferovat maso z mladších zvířat, celkově omezovat maso (hrozí riziko
dny a karcinomu střev).
Zvýšit příjem celozrnné či hrubé mleté obiloviny (obsahují vitaminy, minerály).
Zvýšit příjem rostlinné stravy, rostlinné bílkoviny (sója, ovesné vločky atd.)
Preferovat rostlinné tuky.
Zajistit přísun antioxidantů, které chrání buňku před působením volných kyslíkových
radikálů vznikajících při aerobních činnostech. (Bartůňková, 2007, s. 97,98).
4.3 Makrosložky potravy Základními složkami potraviny jsou tak zvané makrosložky a mikrosložky. Mezi makrosložky potravy patří sacharidy, proteiny a lipidy. Do skupiny mikrosložek bychom zařadili vitaminy a minerály.
4.3.1 Sacharidy Sacharidy jsou organické sloučeniny, jež slouží jako nejpohotovější zdroj energie pro člověka. Tvoří více jak polovinu energetické hodnoty potravy (50-70 % z celkového energetického příjmu). Metabolizmus sacharidů je jednodušší než metabolizmus ostatních živin, jsou rychleji využitelné jako energetický substrát, což má velký význam především pro sportovce. Sacharidy jsou také nezbytné pro správnou funkci mozku a centrálního nervového systému. Sacharidy plní ochrannou funkci pro naše svalstvo tím, že pomáhají tělu zužitkovat energii uloženou ve formě tuku, místo toho, aby tělo použilo jako zdroj energie bílkoviny ze svalů. Potraviny bohaté na sacharidy obsahují často i průvodní vitaminy, zejména vitamin C a skupiny B. Nestravitelné sacharidy (známé též jako vláknina) příznivě ovlivňují činnost střev Mandelová (2007, s. 7,8,9). 25
Mandelová (2007, s. 9) dále dělí sacharidy do čtyř skupin: monosacharidy (např. glukóza, fruktóza), disacharidy (např. sacharóza, laktóza, maltóza), oligosacharidy (např. rafinóza) a polysacharidy (např. škrob, glykogen, vláknina). Nejběžnějšími zdroji sacharidů jsou obiloviny, ovoce, mléko a mléčné výrobky, zelenina, med, cukr, sladké pochutiny, nápoje atd. 1 g sacharidů má energetickou hodnotu cca 17 kJ. Sacharidy jsou stěžejní pro sportovce vytrvalostních i silových sportů. Na rozdíl od bílkovin a tuků jsou pohotově uloženy ve svalech jako zdroj energie. Na metabolizmus sacharidů během zátěže má vliv několik faktorů: intenzita zatížení, délka zátěže, druh cvičení – zátěže, úroveň výživy před cvičením, stupeň trénovanosti a úroveň zásob glykogenu před začátkem zátěže. Zásoby sacharidů jsou omezené. Jejich úroveň předurčuje, jak dlouho může trvat zatížení. Po vyčerpání zásob glykogenu organizmus pociťuje únavu, vyčerpání, je nutné snížit intenzitu zátěže. Vyčerpání jaterního glykogenu může způsobit mdloby, nevolnost, závratě. Při zátěži nízké intenzity organismus používá jako zdroj energie z větší části tuky, při cvičení střední intenzity se zásoby tuku podílejí na hrazení energie asi z 50-60 %. Je však důležité zmínit, že nikdy nedochází k energetickému krytí z čistě tukových či sacharidových zásob – oba tyto metabolické procesy probíhají souběžně. Při náročném intenzivním cvičení je nejvýznamnějším zdrojem energie z glukózy, která je uvolněna z glykogenu. Vyčerpání svalového glykogenu způsobuje náhlou ztrátu svalové síly. Pokles svalového glykogenu na jednu třetinu původního množství již výrazně ovlivňuje kvalitu sportovního výkonu. Pokud se vyčerpá i glykogen jaterní, poklesne hladina krevního cukru. Ten slouží jako základní zdroj energie pro centrální nervovou soustavu, jeho nedostatek může vyvolat diskoordinaci pohybů, nevolnost, závratě (Mandelová, 2007, s. 11,12).
4.3.2 Bílkoviny Bílkoviny mají ve výživě zvláštní postavení. Jako zdroj pracovní energie se příliš neuplatní, ale jsou nejdůležitějším stavebním materiálem, jsou nezbytné pro růst a vývoj našeho orgasmu. Zvláštní postavení bílkovin je dáno tím, že se nemohou tvořit v organismu přeměnou z jiných živin tak jako sacharidy a tuky, potřebné množství bílkovin musí být proto přijímáno ze stravy (Seliger, 1974, s. 57).
26
Bílkoviny jsou nutné pro tvorbu hormonů, protilátek, enzymů a tkání. Podle Dlouhé (1998, s. 59) plní následující funkce: stavební (kolagen, elastin), transportní (transferin, hemoglobin), pohybové (aktin, myosin), katalytické a regulační (enzymy a hormony) a ochranné (imunoglobulin, fibrin, fibrinogen). Napomáhají nám též při udržování acidobazické rovnováhy v těle. Na rozdíl od tuků je kapacita ukládání bílkovin v našem těle omezena. Bílkoviny jako takové mají nejvyšší sytící schopnost ze všech živin. Nedostatek bílkovin způsobuje poruchy tělesného i duševního vývoje, jejich nadbytek pak nadměrně zatěžuje trávící systém, především ledviny a játra. Bílkoviny se skládají z aminokyselin. Ty jsou spojeny peptidovou vazbou. Aminokyselin je známo 20 a dělíme je na esenciální (tělo si je nedokáže vytvořit samo, je nutné je přijmout ve stravě), semiesenciální (jsou esenciální jen v určitém věkovém období, nebo při různých onemocněních) a neesenciální. Bílkoviny by měly tvořit zhruba 15 – 20 % z celkového denního energetického příjmu. Doporučené množství bílkovin na je 0,8–1,5 g na kilogram tělesné hmotnosti. Bílkoviny dělíme podle původu na rostlinné a živočišné. Živočišné bílkoviny (mléčné výrobky, vejce, maso, ryby) většinou obsahují všechny esenciální aminokyseliny, proto mají vyšší biologickou hodnotu a vyšší vstřebatelnost než ty rostlinného původu (ořechy, luštěniny, sójové výrobky). Energetická hodnota 1 g bílkovin je 17 kJ (Mandelová, 2007, s. 19,20). Jak již bylo zmíněno, hlavní funkcí bílkovin je tvořit a obnovovat tkáně, syntetizovat hormony a enzymy. Není žádoucí, aby se staly zdrojem energie (dochází k tomu pouze v krajních případech). Svojí funkci tedy proteiny neplní přímo v průběhu cvičení, ale především po. Bílkoviny chrání kvalitu stávající svalové hmoty, urychlí obnovu svalové hmoty, zajistí udržení ostatních životních funkcí a umožní plné využití získaných silových schopností. Proto se doporučuje přijmout po silovém tréninku dostatečné množství bílkovin (Mandelová, 2007, s. 21).
4.3.3 Tuky Tuky představují třídu organických sloučenin, které jsou nerozpustné ve vodě, ale rozpustné v organických rozpouštědlech. Triacylglyceroly (TAG) jsou tuky, které jíme a které 27
se ukládají v lidském těle do tukových zásob. Trávením TAG se uvolňují mastné kyseliny a glycerol. Tuky jsou v lidském těle převážně uloženy ve formě zásobního tuku v tukové tkáni, dále jsou triacylglyceroly uloženy mezi svalovými vlákny a v krvi. V krvi se také nacházejí volné mastné kyseliny (Mandelová, 2007, s. 14). Velkou předností tuků je jejich vysoká kalorická hodnota a schopnost tvořit neomezené zásoby. Tuky jsou však jako zdroj energie podstatně méně výhodné než sacharidy, poněvadž musí prodělat nejen transport ze zásobáren přes játra do svalů, ale i řetěz zdlouhavých přeměn, než je z nich uvolněna potřebná energie. Proto po vyčerpání pohotových zásob sacharidů není již intenzivní svalová činnost možná, tím spíše, že tuky se oxidují jen spolu s oxidací sacharidů. Ačkoliv se může zdát, že strava by měla být na tuky chudá, není tomu tak. Předně by nám většina jídel nechutnala (tuky jsou nositeli chuti), dále pak jsou tuky zdrojem některých vitaminů a vitagenů (Seliger, 1974, s. 14). Bartůňková (2006, s. 99) uvádí hlavní funkce tuků následovně: tuky jsou nejbohatším zdrojem energie (1 gram má energetickou hodnotu cca 38 kJ), slouží jako stavební složka biologických membrán, usnadňují vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích, snižují objem stravy bohaté na energii, zvyšují chutnost potravy a chrání orgány před mechanickým poškozením (ledviny). Obsah tuků ve stravě se může velmi lišit. Některé potraviny mají zjevně vysoký obsah tuku (máslo, margaríny, oleje, tuky na mase), nicméně existují potraviny, u kterých tuk není zjevný a označuje se jako tzv. „skrytý tuk“ (např. mléko, sýry, sladké pochutiny, chipsy atd.) Příjem tuků ve stravě by se měl pohybovat okolo 25 – 30 % z celkové přijaté energie, upřednostňovat bychom měli tuky rostlinného původu (oleje) a omezovat tuky živočišné a skryté (Mandelová, 2007, s. 16) Hlavním zdrojem energie pro tvorbu ATP během cvičení jsou sacharidy ve formě svalového glykogenu a dále tuky ve formě mastných kyselin. Během aktivity mohou být spalovány obě živiny zároveň, ale liší se poměr jejich využívání v závislosti na intenzitě a trvání zátěže, na stavu trénovanosti a složení stravy. Míra utilizace volných mastných kyselin (VMK) ve svalové tkáni je tedy závislá na intenzitě cvičení a jejím trvání. Při nízké intenzitě (25 % VO2max) jsou dominantním zdrojem energie VMK v plazmě, které jsou následovány mastnými kyselinami a glukózou v plazmě. Při intenzitě 65 % VO 2max se snižuje využití 28
VMK. Zde je rozděleno využití tuků a sacharidů zhruba na poloviny. Při ještě vyšší intenzitě (85 % VO2max) dochází k přednější utilizaci sacharidů a využití tuků se ve srovnání s cvičením o nízké intenzitě snižuje (Bartůňková, 2006, 101). Utilizace tuků se také zvyšuje s délkou trvání zátěže. Tím dochází k stále většímu využívání tuků jako zdroje energie a současně ke snižování využití sacharidů. Navíc na každý gram mastné kyseliny mohou být ušetřeny 2 gramy sacharidů. To zpomaluje ztrátu svalového glykogenu, prodlužuje dobu výkonu, oddaluje únavu a vyčerpání. Pravidelný vytrvalostní trénink zvyšuje schopnost organismu využívat jako zdroj energie tuky. To znamená, že při stejné intenzitě bude trénovaný organismus využívat více tuků, a bude tím šetřit glykogenové (sacharidové) zásoby, a tak dojde k oddálení únavy. Lipolýza tuků v tukové tkáni je pod hormonální kontrolou. Mezi nejdůležitější stimulátory lipolýzy během cvičení patří katecholaminy (adrenalin a noradrenalin). Naproti tomu inzulin je nejsilnější hormon inhibující lipolýzu (Dlouhá, 1998, s. 64).
29
5
Snižování hmotnosti
5.1 Snižování hmotnosti výživou Důvody pro snižování hmotnosti mohou být různé, ve většině případech mají dietní programy zlepšit zdravotní stav, vzhled či výkon jedince. Pokud se jedinec rozhodne snižovat svoji hmotnost, a chce, aby průběh měl co nejšetrnější dopad na zdravotní a psychický stav a výsledek byl trvalého charakteru, měl by se podle Mandelové (2007, s. 53,54) držet následujících bodů:
Změnit myšlení a stanovit si jasný cíl.
Jíst pravidelně 4 – 5 x denně.
Strava by měla obsahovat denně o 2 000 – 4 000 kJ méně než je náš energetický výdej.
Ze sacharidů bychom měli vybírat převážně polysacharidy, jednoduché sacharidy by
měly být omezeny.
10 – 25 % energie by mělo pocházet z tuků a to především rostlinných, živočišné tuky
se doporučuje omezovat.
Dbát na dostatek kvalitní netučné bílkoviny (drůbež, ryby).
Dostatek ovoce a zeleniny.
Denně přijímat 25-30 g vlákniny.
Dodržovat dostatečný pitný režim (2 – 3 litry neslazených tekutin).
100 % doporučené denní dávky vitaminů a minerálních látek. Velmi častou chybou, které se dopouští velká část lidí upravujících svojí hmotnost, je
nedostatečný kalorický příjem. Ve snaze redukovat hmotnost rychle a efektivně, dochází velmi často k nerozumnému omezení příjmu potravy. Nikdy by se energetický příjem neměl dostat pod hodnotu bazálního metabolismu. Pokud se tak stane, organizmus nemá dostatek energie na pokrytí základních životních funkcí, což vede nejen k zhoršení zdravotního stavu (bolest hlavy, svalů, poruchy spánku, nervového systému, hormonální poruchy atd.), ale obecně platí, že rychlé úbytky váhy nejsou trvalého charakteru a z fyziologického hlediska nejsou pro naše tělo zdravé.
30
5.2 Hlavní principy zdravého, racionálního hubnutí Obvykle se snažíme postupně nahrazovat méně vhodné potraviny potravinami zdravějšími, např. uzeniny zeleninou, sladkosti ovocem apod. Potraviny s vyšším obsahem tuků se nahrazují potravinami s nižší hodnotou tuků. Bílé pečivo celozrnným. Nevhodné technologické úpravy jako smažení, fritování, grilování dušením a vařením. Postupně se snažíme navyšovat příjem polysacharidů, ovoce a zeleniny a tak stravu obohacujeme o vlákninu, vitaminy a minerální látky. Strava se stává méně energetickou a při kvantitativně vyšším příjmu vice zasytí. Rozhodně by tento způsob stravování neměl přinášet pocity hladu a utrpení. Účelem je snížit obsah tuku v těle a zachovat při tom svalovou hmotu. Hodnota optimálního úbytku hmotnosti se pohybuje v rozmezí 0,5 – 2 kg tělesné hmotnosti za měsíc. Zatímco Hainer (2004, s. 174) považuje nižší hranici za ideální, Bartůňková (2006, s. 98) se přiklání k úbytku 0,5 kg týdně, což představuje 2 kg za měsíc. Pokud jsou úbytky větší, jedná se většinou o ztrátu svalové hmoty na úkor tukové tkáně. Navíc v prvních dnech, při omezeném přívodu energie, může být hubnutí snadnější. Organismus používá své rezervy (tuky a sacharidy) k pokrytí energetické potřeby. Jedná se především o zásoby sacharidů v podobě svalového a jaterního glykogenu. Glykogen na sebe navíc váže vodu (1 g glykogenu váže 3 g vody), jejíž ztráta představuje v prvních dnech až 70 % ztráty hmotnosti. Dalším faktorem, který přispívá k pomalejší ztrátě hmotnosti, je fakt, že organismu při hubnutí potřebuje postupně méně a méně energie podle toho, jak se snižuje tělesná hmotnost. Příklad redukčního jídelníčku Snídaně: Celozrnný chléb (100 g), šunka (50 g), paprika, neslazený čaj (250 ml) Svačina: 1 ks ovoce (100 g), 150 g jogurtu, 250 ml vody Oběd: Kuřecí prsa (100 g) s broskví a rýže (50 g) Míchaný zeleninový salát, 300 ml džusu naředěného 1 : 1 Svačina: 31
Celozrnný rohlík (60 g) a nízkotučný sýr (50 g) 250 ml kefíru Večeře: Těstoviny (75 g) s tuňákem (100 g) Rajčatový salát (250 g) Neslazená minerální voda (250 ml) Doplňovat průběžně celý den tekutiny až do objemu 2-3 litrů. Mandelová (2007, s. 49)
5.3 Snižování hmotnosti fyzickou aktivitou Pohybová aktivita zasahuje do celotělového energetického metabolizmu těmito mechanismy:
Mění energetickou bilanci organismu zvýšením energetického výdeje.
Může ovlivňovat klidový energetický výdej (bazální metabolizmus).
Mění relativní zastoupení tuků při hrazení energetické spotřeby jak v klidu, tak při
tělesné zátěži (Hainer, 2004, s. 217). Cvičení pomáhá redukovat tělesnou hmotnost a kontrolovat ji. Kromě cvičení aerobního by mělo být zařazeno také cvičení posilovací sloužící ke stavbě a ochraně svalové hmoty. V první řadě by ale pacient měl zohlednit svůj dosavadní zdravotní stav při výběru vhodné pohybové aktivity. Často bývá doporučována cyklistika či plavání, jelikož se jedná o aktivity, při kterých nedochází k výraznějšímu zatěžování kloubů. Při léčbě obezity se obecně doporučuje aktivita aerobního typu, v poslední době se prokazují příznivé účinky i u aktivity silově dynamické. Z aerobních aktivit jsou doporučovány především chůze, jogging, běhání, in-line bruslení, jízda na kole, lyžování, aerobik, plavání apod. Záleží na intenzitě prováděného cvičeni. Při nižší intenzitě a delší době cvičení jsou spalovány především tuky. Hainer (2004, s. 228) uvádí, že doporučení pohybové aktivity by mělo být přizpůsobeno individuální situaci a schopnostem jedince. V dnešní době jsou poměrně snadno dostupné měřiče tepové frekvence, které značně pomohou kontrolovat 32
vhodnou zátěž. Cílovou tepovou frekvenci pro nejúčinnější redukci tuků lze hrubě odhadnout z následujícího vzorce: Cílová TF = 70 % z (220 – věk) Tento výpočet je však orientační, záleží na trénovanosti jedince a na stanovení jeho aerobního prahu, to znamená na nejvyšší intenzitě zatížení, kdy k úhradě energie stačí aerobní procesy. Anaerobní práh je pak nejvyšší intenzita zatížení, kdy se na úhradě energie podílejí jak aerobní, tak anaerobní procesy, přičemž je ještě zachována rovnováha mezi laktátovou produkcí a eliminací (Máček, 2002, s. 35).
5.4 Schéma energetického metabolismu během fyzické zátěže Pochopení a zorientování se v energetickém metabolismu během zátěže nám usnadní výběr vhodné fyzické aktivity za dosažení vytyčeného cíle. Všechny níže uvedené procesy probíhají současně od začátku svalové aktivity a poskytují energii. Tvoří jeden metabolický systém. Na intenzitě a délce trvání zátěže závisí, jaký podíl jednotlivé systémy mají na tvorbě energie. Při zátěži zvyšované do maxima převažuje anaerobní laktátový systém s kumulací laktátu a metabolitů, které vedou k acidóze. Při konstantní zátěži nižší až střední intenzity se uplatňuje systém aerobní oxidační. 1. ATP - CP anaerobní energetický systém: ATP slouží jako zdroj energie asi 2 sekundy. Poté se sloučí s kreatinfosfátem (CP), proces pokračuje až do vyčerpání CP. Vše trvá přibližně 4 - 20 sekund. Jedná se o aktivitu vysoké intenzity a krátké doby trvání. ATP →ADP + P 2 ADP → ATP + AMP ADP + CP → ATP + C 2. Glykolytický (anaerobně laktátový) systém, glykolytická fosforylace: Po vyčerpání CP se začne uvolňovat glukóza, která slouží jako zdroj energie. Vše se děje v 33
anaerobních podmínkách, tzn., že produktem tvorby energie jsou 2 molekuly ATP a 2 molekuly laktátu. Tento proces se podílí na tvorbě energie již od začátku procesu, svého maxima dosahuje po 40 – 50 sekundách. Poté klesá podíl tohoto systému na tvorbě energie a nastupuje systém další, aerobní. Glukóza + 2 ADP + 2P → 2 ATP + 2 mol kyseliny mléčné 3. Aerobní energeticky systém, oxidační fosforylace: Tento systém využívá pro resyntézu ATP sacharidy, tuky, i bílkoviny. Převládá při dlouhodobější zátěži. Přeměna je pomalejší, ale zato může probíhat delší dobu, využívá velké zásobní zdroje všech živin. Glukóza + 36 ADP + 36 P + 02 → 36 ATP + H2O + C02 Mastné kyseliny + 129 ADP + 129 P + 02 → 129 ATP + H2O + CO2 (Mandelová, 2007, s. 23,24).
5.5 Krebsův cyklus Zdrojem energie jsou živiny obsažené v potravě, které jsou enzymaticky rozkládány a vstřebávány v trávicí soustavě. Sacharidy se štěpí na jednoduché cukry (monosacharidy). Nejvýznamnější je glukóza. Tuky jsou rozloženy na mastné kyseliny a glycerol, bílkoviny na aminokyseliny. Tyto jednoduché látky pak vstupují do složitých transformačních procesů metabolizmu, kde je energie vázaná v různých součástech potravy měněna v jeden společný využitelný zdroj – adenozintrifosfát, neboli ATP. Základním procesem, který vede k zisku energie (produkci ATP), je postupné štěpení molekul glukózy – glykolýza. Glykolýza zpočátku nevyžaduje přísun kyslíku, ale jeho přítomnost určuje další osud vznikající kyseliny pyrohroznové (pyruvát). Při nedostatku kyslíku (anaerobní glykolýza) je kyselina pyrohroznová konvertována na kyselinu mléčnou a ta se rychle mění na sůl kyseliny mléčné – laktát. Tento energetický systém produkuje 2 molekuly ATP. Za přítomnosti kyslíku se kyselina pyrohroznová mění na acetylkoenzym A, 34
který vstupuje do cyklu kyseliny citrónové (Krebsův cyklus). Krebsův cyklus je série chemických reakcí, které dovolují kompletní oxidaci molekuly acetylkoenzymu A. Výsledkem využití jedné molekuly glukózy je energie deponovaná do 36 molekul ATP. Jako vedlejší produkt vzniká CO2 a voda. Kyslík je do tkání přenášen transportním systémem (Informační systém Masarykovy univerzity, 2007).
Obrázek 3: Krebsův cyklus (IP Masarykovy univerzity, 2007). Energetické rezervy tvoří cukry v podobě omezených zásob glykogenu v cytoplazmě svalových a jaterních buněk a tuková tkáň. Také bílkoviny mohou být výjimečně po předchozí přeměně na glukózu (glukoneogeneze) využity jako zdroj energie.
35
6 Ketogeneze Ketogeneze je označení pro proces, při němž dochází ke vzniku ketolátek. Ketogeneze se odehrává výhradně v játrech a za podmínek, při nichž dochází k rozsáhlé oxidaci mastných kyselin. Výchozí látkou ketogeneze je acetyl – CoA. Rozsah ketogeneze závisí na velikosti enzymové lipolýzy v tukové tkáni, dále na množství mastných kyselin, které se esterifikují na triacylglyceroly, a také na tom, kolik acetyl – CoA přejde do citrátového cyklu (Hartman, 2007, s. 34).
6.1 Ketolátky Ketolátky vznikají v buněčných mitochondriích. Patří mezi ně tři sloučeniny, a to kyselina acetoctová, kyselina β – hydroxymáselná a aceton. Kyselina acetoctová a aceton jsou typické ketosloučeniny, naproti tomu kyselina β – hydroxymáselná ketosloučeninou není. Svou chemickou strukturou patří mezi karboxylové kyseliny, je však mezi ketolátky řazena, protože úzce souvisí s kyselinou acetoctovou (Hartman, 2007, s. 36). kyselina acetoctová CH3 – CO – CH2 – COOH kyselina β – hydroxymáslená CH3 – CH – CH2 – COOH ǀ OH aceton CH3 – CO – CH3
Tabulka 4: Chemická struktura ketolátek (Hartman, 2007, s. 65).
6.2 Význam ketolátek Hartman (2007, s. 36) dále uvádí, že ketolátky jsou za normálních okolností důležitým energetickým substrátem pro některé tkáně. Mezi tyto tkáně patří především srdeční sval, kosterní sval a ledviny. Při déle trvajícím hladovění se ketolátky stávají významným substrátem pro mozkovou tkáň (z 60 – 75 %). Za normálních okolností využívá mozek jako zdroj energie pouze glukózu. Mastné kyseliny do mozku z krve nepřecházejí. 36
6.3 Ketóza U zdravých lidí jsou ketolátky přítomné v krvi a moči pouze v nepatrném množství. Za normálních okolností se koncentrace ketolátek v krvi pohybuje kolem 0,1 mmol/l a převažuje β – hydroxybutyrát. Stejně tak se do moči dostává jen velice malé množství ketolátek. Zvýšením hladiny ketolátek v krvi nebo moči dochází k tak zvané ketóze. K tomuto stavu dochází, pokud hladina ketolátek v krvi dosáhne hodnoty 12 mmol/l. Ketóza se projevuje subjektivními příznaky jako je nevolnost a zvracení. Ketóza se vyskytuje při hladovění, kdy dojde k vyčerpání zásob sacharidů, dále se vyskytuje při konzumaci stravy s vysokým zastoupením tuků bez dostatečného příjmu sacharidů a po velmi intenzivní námaze. Nejčastěji ketóza vzniká za patologických podmínek. Takovým stavem je dekompenzovaný diabetes mellitus (Hartman, 2007, s. 35,36).
37
7 Proteinové diety 7.1 Historie ketogenních diet Proteinové diety se používají k terapii obezity již 40 let. Jde o běžně rozšířenou metodu redukce hmotnosti zejména v USA, Kanadě a Francii. Jejich princip poprvé popsal doktor Blackburn na Harvardské univerzitě v USA. Do praxe byla uvedena v roce 1875 v Severní Americe, kde její obliba, zejména díky rychlým a viditelným výsledkům, rychle stoupla. Cílem těchto proteinových diet je snížit množství tělesného tuku v co nejkratším časovém úseku bez výrazného úbytku svalové tkáně (Sabatier, 2013, s. 125).
7.2 Princip vysokoproteinových diet Jak už bylo zmíněno v předchozích kapitolách, v potravě jsou organismu dostupné 3 základní zdroje energie – sacharidy, bílkoviny a tuky. Tyto tři látky poskytují energii pro život a následnou regeneraci organismu. Tělo dále potřebuje pro svou správnou funkci, kromě těchto
tří
živin,
ještě
vodu,
vitamíny
a
minerály.
Ve
stravovacím
konceptu
vysokoproteinových diet jsou tělu dodávány pouze proteiny za současného omezení sacharidů a tuků. Vysoký příjem bílkovin má podle tvůrců a propagátorů těchto diet zabránit spalování vlastních bílkovin, tzn. zamezit úbytku svalové tkáně. Prvním zdrojem energie pro činnost našeho organismu jsou obvykle sacharidy. Vzhledem k jejich omezenému přísunu jsou rychle spotřebovány a primárním zdrojem energie se tedy stává zásobní tuk. Tato změna v tělním metabolizmu se souhrnně nazývá ketóza. Rychlé odbourávání tuku během ketózy produkuje tzv. ketolátky, jejichž přítomnost je možné změřit v moči či zaznamenat v dechu. Tyto látky zároveň velmi účinně tlumí pocit hladu a navozují pocit dobré nálady a energie. Vymizení pocitu hladu a mírně euforický pocit u většiny lidí během proteinové diety je jednou z hlavních výhod tohoto dietního konceptu. (Atkins, 1992, s. 60,61). Spolu se sacharidy je v těle uloženo velké množství vody, jejíž zásoba je, díky omezenému přísunu sacharidů, rychle spotřebována. Pro kompenzaci tohoto jevu je nezbytně nutné během proteinové diety dodržovat každodenní pitný režim s dostatečným přísunem 38
sodíku a draslíku. Konzumace ostatních potravin během proteinové diety je nežádoucí, může zastavit proces ketózy. Atkins (1992, s. 59,60) ve své knize „Diet revolution“ uvádí, že po významném snížení
sacharidů
v
dietě
uvolňuje
tuková
tkáň tři
ketogenní
látky:
kyselinu
betahydroxymáselnou, kyselinu acetooctovou a aceton. Všechny tři slouží jako zdroj energie pro svalstvo a vnitřní orgány, včetně mozku. Organismus je schopen pomocí tzv. glukoneogeneze přeměnit tuk na cukr, který je nezbytný pro funkci mozku. Není tedy zapotřebí dodat tělu glukózu dietní cestou, jak se mylně traduje.
7.3 Atkinsova dieta Vyoskoproteinová dieta, kterou se v této práci zabýváme, má jisté rysy, jež jsou společné se známou Atkinsovou dietou, která se stala hitem sedmdesátých let minulého století. O její šíření se postaral sám propagátor a autor této diety, doktor Robert C. Atkins ve své knize „Diet revolution“. Oba tyto dietní režimy využívají k rychlému úbytku tukové tkáně zmíněný stav ketózy vyvolaný nedostatečným příjmem sacharidů. Obě přitom, díky stravě bohaté na proteiny, zaručují co nejmenší úbytek svalové hmoty. Proteinové diety se však liší od Atkinsovy diety ve dvou směrech. Především je to vysoký nežádoucí příjem živočišných tuků v Atkinsově dietě ve srovnání s ketogenní dietou, kde jsou tuky zcela omezeny. Druhý rozdíl je v časové délce trvání redukčního programu. Vysokoproteinová ketogenní dieta je záležitost krátkodobá, trvající ne déle než 14 dní. Atkinsova dieta měla být „rozvrhem na celý život“, zcela vylučuje jisté potraviny bohaté na jednoduché sacharidy jako je pečivo, těstoviny, sladké pochutiny a tak dále.
7.4 Kontraindikace proteinové diety Proteinové diety jsou doporučovány zejména lidem s vyšším stupněm obezity, kteří 39
nepodstoupili v minulosti výraznější dietní režimy a nemají nějaké vážnější zdravotní komplikace. Mezi kontraindikace proteinové diety patří zejména chronická jaterní a ledvinová onemocnění, cukrovka či srdeční potíže. Dieta se nedoporučuje těhotným ženám, dětem, dospívajícím a také lidem ve starším věku (Sabatier, 2013, s. 126).
7.5 Vysokoproteinová dieta v praxi Většina konzumované stravy je tekutého charakteru, ve které je rozmícháno určité množství čistého, proteinového prášku, pokud možno s co nejvyšší vstřebatelností organismem. V praxi je však možné vyvolat ketózu i čistě z připravené přírodní stravy bez proteinových instantních jídel a doplňků. V úvahu by přicházelo pouze libové maso (krůtí, kuřecí a odtučněné mléčné výrobky). Často se také volí kompromis 1 - 2 jídel denně čistě proteinové stravy doplněné o přirozenou dietní stravu. Váhový úbytek s přirozenou stravou je však pomalejší.
Nízkosacharidové diety vedou ke zvýšené diuréze, a tím ke ztrátě důležitých minerálů – sodíku, draslíku, hořčíku a vápníku. Je zapotřebí tedy zvýšit příjem tekutin na 2 – 3 litry denně a minerály nahradit formou tablet. Vhodné druhy nápojů při dietě: zelené čaje, neperlivé a neochucované minerálky či vody. Nedoporučuje se pít káva a platí přísný zákaz alkoholických nápojů (obsahují vysoké množství cukrů).
Nedílnou součástí proteinového konceptu redukce hmotnosti je i návratový krok, kdy dochází k postupnému znovuzavádění sacharidů do stravy a k pozvolnému návratu k racionálnímu stravování. Tato fáze má zásadní význam pro úspěch dietního režimu a dlouhodobé držení váhového úbytku.
7.5.1 Stanovení denního příjmu proteinů Denní příjem proteinů při ketogenní dietě je individuálně stanoven na základě výsledků tělesného složení jedince. Zde se stanoví množství svalové tukové tkáně v těle. 40
Denní příjem bílkovin tedy odpovídá takovému množství proteinů, které je pacient povinen zkonzumovat, aby nedošlo k úbytku proteinů ze svalové tkáně a vnitřních orgánů. Tento dietní režim předpokládá, že náš organismus potřebuje minimálně 1 gram kvalitních proteinů na 1 kg čisté tělesné váhy. Čistá tělesná váha je pak skutečná hmotnost těla mínus množství podkožního tuku v kilogramech.
Množství užívaného proteinového přípravku se tedy vypočítá následovně: (čistá tělesná hmotnost v kg x 100) / 80 Výsledek nadále musíme vydělit osmdesáti, jelikož se jedná o proteinový prášek s 80 procentním obsahem proteinů. Konkrétní příklad: Jedinec vážící 84 kilogramů podstoupil vážení, kde bylo zjištěno, že 14 kilogramů z jeho celkové váhy tvoří tuková tkáň. Jeho čistá tělesná hmotnost bude po odečtení tukové tkáně (84 kg – 14 kg) 60 kilogramů. Při čisté tělesné váze 60 kg by vycházelo množství konzumovaného proteinu následovně: (60 x 100) : 80 = 75 g. Denně by tedy měla osoba přijmout 80% proteinového prášku, rozděleného do pěti porcí – snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře.
7.6 Nežádoucí účinky redukčních diet Hlavním negativem redukčních diet je podle Hainera (2004, s. 208,209) nedostatečné zásobování organismu potřebnými látkami. Tento nedostatek může vyústit v nepříjemné zdravotní komplikace jako je zácpa, bolesti hlavy, hypoglykémie, celková slabost, podráždění, nervozita, slábnutí a řídnutí vlasů, nehtů, depresivní myšlení, metabolické poruchy, žaludeční potíže, návaly horka, pocení, laxnost a mnoho dalších. Redukční diety také velmi často doprovázejí neodolatelné pocity k přejídání, jež jsou jedním z hlavních příčin tak zvaných „jojo efektů“, kdy se hmotnost jedince nějakou dobu po ukončení dietního režimu vrátí na ještě vyšší hodnotu, než byla váha před režimem. Po absolvování několika různých dietních 41
pokusů se jedinec nevědomky dostává do celoživotního dietního kolotoče, jenž nemá příznivý dopad jak na zdraví, tak na psychiku. Hladovění může vést, zejména u nezralých osob, k poruchám příjmu potravy (anorexie, bulimie), které se stále častěji objevují a jsou závážným problémem dnešní doby.
V případě ketogenních diet dochází nejčastěji k potížím, které jsou způsobeny nedostatkem energie pocházející ze sacharidů – často se objevuje únava, celková „zabržděnost“, pocit útlumu, nedostatek energie pro běžné aktivity, opakovaná svalová bolest při pohybu, zácpa, nepříjemný zápach z úst, nervozita přecházející v apatičnost, žaludeční obtíže, návaly horka, zvýšené pocení. V průběhu ketogenních diet platí zákaz jakékoliv déletrvající aktivity rychlostního, dynamického charakteru, při níž by jedinec mohl z důvodu nedostatku sacharidových zásob zkolabovat (Sabatier, 2013, s. 127).
42
8
Metodika práce
8.1 Představení použitých přístrojů 8.1.1 Tělesný analyzátor Tanita BC 545 K měření tělesného složení jsme využili tělesný analyzátor značky Tanita, model BC 545. Tanita je japonská firma, jež se specializuje na výrobu tělesných analyzátorů, vah pro domácnost (osobní, kuchyňské) a průmysl (zlatnictví, chemie).
Obrázek 4 Tělesný analyzátor Tanita, model BC-545 (Tanita, 2013). Princip fungování Základem tělesné analýzy je tzv. bioelektrická impedanční analýza (BIA). BIA je dnes uznávanou a snadno dosažitelnou neinvazní metodou, kdy je slabý proud (50 KHz) veden tělem pomocí senzorů. Tato metoda využívá rozdílů v elektrické vodivosti kostí, orgánů a tělesného tuku (svalová tkáň má lepší vodivost než tuková tkáň vzhledem k vysokému obsahu vody). Na základě odporu vodivosti a zadaných údajů jako je výška, věk, pohlaví a váha se pomocí výrobcem neuvedených predikčních rovnic vypočítá procento tělesného tuku. Referenčními metodami pro stanovení algoritmu, který není výrobcem uveden, a na jehož základě se vypočítají stanovené hodnoty, jsou především magnetická rezonance a metoda DEXA. Tyto údaje jsou získávány z klinických pracovišť po celé Evropě. Je tedy výhodou, že ačkoliv je Tanita firmou japonskou, pracuje s údaji získanými mezi evropskou 43
populací. Pokud by tomu bylo jinak, byly by hodnoty získané naprosto nesměrodatné (například ve srovnání s hodnotami získanými na území USA, Japonska, Číny apod). Výrobce garantuje odchylku maximálně +/- 5 procent od institucionální standardní analýzy DEXA. Výsledky tělesných analyzátorů Tanita se od sebe liší maximálně o jedno procento při použití za stejných podmínek, přístroj měří s přesností na desetiny, chyba přístroje je 0,1.
Obrázek 5: Osm elektrod umožňujících segmentální tělesnou analýzu (Tanita, 2013). Zásady správného použití Aby tělesná analýza byla co nejpřesnější, je doporučováno nejíst, nepít, nesportovat a nesprchovat se dvě hodiny před měřením. Potravu analyzátor neumí vyhodnotit jako jídlo, vyhodnotí jí jako tuk. Ostatní body vedou k zajištění správné hydrataci (zavodnění) těla, kterou mohou ovlivnit i další činitelé jako jsou například konzumace specifických potravin (obsahující kofein či alkohol), stres, nemoc, užívání léků, menstruace. Obsah tělesné vody se také mění v závislosti na denní době – ráno je díky absenci pitného režimu během noci nižší. Je tedy důležité podstoupit měření v souladu se stejnou denní dobou za neměnných podmínek, obecně je doporučováno měření před večerním jídlem. Vážení na tělesném analyzátoru není doporučováno těhotným ženám, dětem a osobám starším 70 let – v těchto případech by došlo ke zkresleným naměřeným hodnotám.
44
Parametry tělesného analyzátoru Tanita BC-545 N
Tělesný tuk Procento tělesného tuku vyjadřuje množství tělesného tuku v poměru k tělesné
hmotnosti. Vyjádřen je jak celkovým procentem, tak segmentálně. Zde je důležité míti na paměti, že pokud se jedinec váží ráno bezprostředně po probuzení, kdy je obsah tělních tekutin nižší, bude celková hmotnost jedince nižší a zároveň podíl tělesného tuku vyšší.
Množství svalové hmoty Tato funkce monitoruje hmotnost svalů v těle. Jedná se o součet hmotnosti kosterní a
hladké svaloviny a vody v nich obsažené. Opět je možné zobrazit celkové i segmentální rozložení, které pomáhá lépe rozpoznat svalové dysbalance, jež mohou být způsobeny například větším zatěžováním některých částí těla, různou délkou končetin (platí zejména pro dolní končetiny), větší četností křečových žil, šrouby či umělými klouby v těle, otoky atd.
Procento tělesné vody Procento celkové tělesné vody je celkové množství tekutiny v lidském těle vyjádřené
jako procentuální podíl celkové hmotnosti. Voda hraje zásadní roli v mnoha tělesných procesech a nachází se v každé buňce, tkáni, orgánu. Hladina vody přirozeně kolísá během dne a noci. Tento analyzátor rozpozná pouze celkovou tělesnou tekutinu, nedokáže rozeznat tekutiny extracelulární (mimobuněčné) a intracelulární (obsažené v buňce). Průměrná hodnota tělesné vody pro ženy se podle tabulek výrobce pohybuje v rozmezí 45-60 %, pro muže 5065%.
Bazální metabolická spotřeba - BMR Tato funkce zobrazuje vypočtené množství kalorií, které potřebujeme pro pokrytí
bazálního metabolizmu. Hodnota BMR závisí na podílu svalů v lidském těle. Při přibývajícím množství svalů se zvyšuje hodnota bazálního metabolismu, jelikož výživa svalů je, na rozdíl od tkáně tukové, energeticky náročná.
Metabolický věk Na základě zjištěné hodnoty BMR je nadále vypočítán tak zvaný metabolický věk. 45
Jestliže je hodnota metabolického věku vyšší než skutečný kalendářní věk, znamená to, že je vhodné navýšit hodnotu BMR – snížit procentu tělesného tuku a navýšit hmotnost svalové tkáně. Tělesný analyzátor zobrazuje hodnoty od 12 do 50.
Viscerální tuk Tanita BC 545 hodnotí množství útrobního tuku ve stupnici od 1-59. Výrobce uvádí
hodnoty 1-12 jako „v normě“, 13-59 pak znamenají zvýšenou hodnotu útrobního tuku.
Kostní hmota Tato funkce zobrazuje hmotnost kostí v těle – úroveň kostních minerálů, množství
kalcia a ostatních minerálů. Lidé, kteří trpí osteoporózou nebo jejich kosti mají nižší hustotu způsobenou nižším či vyšším věkem, těhotenstvím, hormonální léčbou nezískají měřením na tomto tělesném analyzátoru přesný údaj o množství kostní hmoty. Tato funkce je pouhým statistickým odhadem kostní hmoty na základě jeho korelace s beztukovou hmotou. Odhad kostní hmoty nepodává přímou informaci o tvrdosti nebo pevnosti kostí. Orientační hmotnost kostní hmoty u žen ve věku 20-40 let vážících 50-75 kg je 2,4 kg. U mužů vážících 65-95 kg téhož věku 3,30 kg (hodnoty uvedené výrobcem).
8.1.2. Měřič tepové frekvence SIGMA – Onyx classic Během dvoutýdenního režimu testovaná osoba denně absolvovala zhruba hodinu fyzické aktivity, během které byla sledována tepová frekvence pomocí měřiče tepové frekvence. Využívali jsme zejména funkci průměrné tepové frekvence během fyzické činnosti a také množství spotřebovaných kilojoulů. Pro získání výsledků jsme museli zadat vstupní data: věk, pohlaví, hmotnost a výšku. Součástí byl i hrudní pás.
46
Obrázek 6: Měřič tepové frekvence SIGMA - Onyx classic (Pulsmetry, 2014).
Navržený redukční program V rámci dietní intervence, která byla naplánována na dobu 14 dní, testovaná osoba pila pouze nápoje z čistého proteinového prášku a vody za současné suplementace potřebných vitaminů a minerálů, jenž jsou dle výrobce NUTRILITE přírodního charakteru, tudíž garantují vysokou vstřebatelnost – na rozdíl od syntetických přípravků. Krom zeleniny s nízkým obsahem sacharidů, jako je například okurka, kedlubna, ředkvičky, saláty, zelí, květák, je zakázán příjem jakéhokoli dalšího jídla. Příjem sacharidů ve vyšším množství by mohl narušit chtěný stav ketózy. Navržený denní příjem proteinů odpovídá 110 g a byl vypočten na základě čisté tělesné hmotnosti. Navíc s ohledem na fakt, že použit proteinový prášek s 80 % proteinem.
Vysokoproteinová dieta - výpočet Celková tělesná hmotnost: 124,8 kg Index tuku: 31,3 % Čistá tělesná hmotnost: 85,7 kg Vypočtené množství proteinu na den: 110 g (85,7/100) / 80
47
Doba
Množství proteinu Suplementace – vitamíny a minerály
Ráno
Protein 20 g
DoubleX 3 tbl, Zeleninový koncentrát 1 tbl, Vitamin C 1 tbl, Lecitin E 2 tbl
Dopoledne
Protein 20 g
Poledne
Protein 25 g
CaMg 2 tbl, Lecitin E
Odpoledne
Protein 20 g
Vitamin C 1 tbl
Večer
Protein 25 g
DoubleX 3 tbl, Zeleninový koncentrát 1 tbl, Lecitin E 2 tbl
Tabulka 5: Vysokoproteinová dieta: jídelníček. Pitný režim zahrnuje alespoň 3,5 – 4 litry vody denně, platí zákaz pití černých čajů, kávy, alkoholických a slazených nápojů.
Obrázek 7: Výrobky NUTRILITE na 14 dní.
48
9 Praktická část
Profil testované osoby V rámci praktické části této práce jsme hledali takovou osobu, u níž by byly vysoké předpoklady pro viditelný úbytek hmotnosti a také vysoký psychická odolnost potřebná k striktnímu dodržení stravovacího a pohybového plánu. Pokusu se zúčastnil 46letý muž, měřící 189 cm, který se do svých 32 let věnoval profesionálně hokeji. Hmotnost v době před dietní intervencí byla 124,8 kg s 31,3 % podílem tukové tkáně, což znamená 1. stupeň obezity. Po ukončení výkonnostní činnosti došlo ke kompletní změně životního stylu, která by se dala charakterizovat absencí výraznější pohybové aktivity, sedavého, stresujícího typu zaměstnání a nevhodným způsobem stravování. V době, kdy se lednímu hokeji věnoval na výkonnostní úrovni, byl energetický výdej díky dvoufázovému dennímu trénování velmi vysoký. Ani za současného vysokého příjmu potravy tak nedošlo k nechtěnému nárůstu hmotnosti. Komplikace nastaly v období, kdy se snížila celková pohybová aktivita, přičemž příjem potravy byl nadále vysoký. Došlo tedy k nerovnosti mezi energetickým výdejem a příjmem, který vyústil k postupnému přibývání tělesné hmotnosti.
Snídaně 6:00
Rohlík 60 g, pomazánkový sýr, káva
Oběd 12:00
Těstoviny se smetanovou omáčkou, kuřecím mase, Bramborová polévka
Svačina 16:00
Perník 150 g, čokoládová oplatka, banán, sklenice džusu
Večeře 18:00
4 ks chléb ve vajíčku, zeleninová příloha
Večeře II. 21:00 Arašídové křupky 100 g, oříšková čokoláda 60 g, Lipo bonbóny 80 g
Tabulka 6: Ukázka stravovacího režimu před dietní intervencí. Na základě tohoto ukázkového dne stravování lze konstatovat, že se jedná o stravu s vysokým obsahem jednoduchých sacharidů, nasycených tuků a malým množstvím vlákniny. Většina zkonzumované stravy a přijaté energie pochází z druhé poloviny dne, ačkoliv by 49
tomu mělo být naopak. V kombinaci se sedavým způsobem života lze dojít k závěru, že tento způsob stravování vedl k nárůstu hmotnosti.
50
10 Výsledky 10.1 Celková tělesná hmotnost Celková hmotnost v první den měření byla 124,8 kg, po dvou týdnech se snížila na konečnou hmotnost 115,6 kg. Celkový úbytek činil 9,2 kg. Vážení probíhalo vždy večer před poslední dávkou proteinu. Průměrný úbytek za týden činil 4,6 kg, za den pak 0,7 kg. Nejvyšší úbytek byl zaznamenán během druhého dne vážení a činil 1,7 kg, nejnižší pak v 11. den měření, a to 0,1 kg. Změna tělesné hmotnosti se uskutečnila – celková změna 9,2 kg je vyšší než 1 % celkové tělesné hmotnosti (1,25), jedná se o významnou změnu.
Změny celkové hmotnosti Den 1. 124,8 kg Den 2. 123,1 kg Den 3. 122,4 kg Den 4. 121,4 kg Den 5. 121,1 kg Den 6. 119,9 kg Den 7. 119,3 kg Den 8. 119,1 kg Den 9. 118,6 kg Den 10. 118,4 kg Den 11. 118,3 kg Den 12. 117,8 kg Den 13. 116,2 kg Den 14. 115,6 kg
Tabulka 7: Změny tělesné hmotnosti.
51
Graf 1: Změny celkové hmotnosti.
10.2 Změna tukové tkáně V první den měření byl naměřen celkový podíl tukové tkáně 31,3 %. V poslední den bylo naměřeno 26,8 %, což znamená rozdíl 4,5 %. Nejvíce tuku tělesný analyzátor zaznamenal v oblasti trupu. Změna tukové tkáně se uskutečnila – celková změna 4,5 % je vyšší než 1 % původní hodnoty tělesného tuku, nejedná se tedy o hodnotu, která mohla být způsobena chybou přístroje. Procentuální zastoupení tuků (první den měření) Celkový tuk Levá paže Pravá paže Levá DK Pravá DK 31,30% 29,20% 29,30% 27,50% 27,60%
Trup 33,60%
Tabulka 8: Procentuální zastoupení tuků - první den měření. Procentuální zastoupení tuků (poslední den měření) Celkový tuk Levá paže Pravá paže Levá DK Pravá DK 26,80% 25,40% 26,70% 22,90% 23,10% Tabulka 9: Procentuální zastoupení tuků - poslední den měření. 52
Trup 30,70%
10.3 Svalová hmota V první den programu bylo naměřeno 81,8 kg svalové tkáně, v poslední den 78,7 kg, což znamená, že z celkového úbytku váhy 9,2 kg došlo ke ztrátě 3,1 kg svalové tkáně – k nejvýraznější změně došlo v oblasti dolních končetin. Změna hmotnosti svalové hmoty se uskutečnila – celkový úbytek 3,1 kg je vyšší než 1 % celkové původní hmotnosti svalové hmoty. Hmotnostní zastoupení svalové tkáně (první den měření) Celková hm. Levá paže Pravá paže Levá DK Pravá DK Trup 81,8 kg 5 kg 4,8 kg 13,8 kg 13,9 kg 44,3 kg Tabulka 10: Hmotnostní zastoupení svalové hmoty - první den měření.
Hmotnostní zastoupení svalové tkáně (poslední den měření) Celková hm. Levá paže Pravá paže Levá DK Pravá DK Trup 78,7 kg 4,7 kg 4,6 kg 13,0 kg 13,1 kg 43,3 kg
Tabulka 11: Hmotnostní zastoupení svalové hmoty - poslední den měření.
10.4 Procento tělesné vody Hodnota tělesné vody se oproti prvotnímu měření zvýšila z 50,6 % na 53,1 %. Změna procenta tělesné vody se uskutečnila – celková změna 2,5 % je vyšší než 1 % původní hodnoty tělesné vody.
53
Procento tělesné vody První měření 50,60% Poslední měření 53,10%
Tabulka 12: Procento tělesné vody.
10.5 Viscerální tuk Hodnota viscerálního tuku se během dvou týdnů snížila z hodnoty 15 na 13. Její snížení predikoval úbytek tělesného tuku v trupu, který poklesl z 33,6 % na 30,7 %. Hodnota viscerálního tuku První měření 15 Poslední měření 13
Tabulka 13: Hodnoty viscerálního tuku.
10.6 Bazální metabolizmus V první den měření hodnota BMR činila 11 041 kJ, v poslední den jsme zaznamenali její pokles na 10 773 kJ, rozdíl těchto dvou hodnot je 268 kJ. Hodnota bazálního metabolismu První měření 11 041 kJ Poslední měření 10 773 kJ Tabulka 14: Hodnoty bazálního metabolizmu.
10.7 Metabolický věk V našem případě došlo k výraznému úbytku tukové tkáně, tudíž jedinec metabolicky 54
omládl o 7 let z původních 60 let na 53 let. Hodnota metabolického věku První měření 60 let Poslední měření 53 let Tabulka 15: Hodnoty metabolického věku.
10.8 Míry, vizuální změna Míry – první den měření Pas 123 cm Boky 127 cm Paže 35 cm Stehno 67 cm Míry – poslední den měření Pas 114 cm Boky 120 cm Paže 33 cm Stehno 64 cm Tabulka 16: Tělesné míry - první a poslední den měření.
55
Obrázek 8: Vizuální změna: pohled zepředu.
Obrázek 9: Vizuální změna: pohled ze strany. 56
Nejvýraznější změnu jsme zaznamenali v oblasti pasu a boků. V pase došlo k úbytku 9 cm, na bocích k 7 cm, pažích 2 cm a stehnech 4 cm (měřeny pouze pravé končetiny). I podle doložených fotografií je nejvíce patrná změna v oblasti trupu.
10.9 Kontrolní vážení měsíc po ukončení dietního režimu Po ukončení režimu se testovaná osoba pozvolna navrátila k normální stravě. První týden bylo záměrně upraveno množství sacharidů – snížili jsme jejich obsah na tři menší sacharidové přílohy během dne (snídaně, oběd, večeře), přičemž se jednalo o sacharidy komplexní, jež nevyvolávají tak výrazné výkyvy hladiny cukru v krvi. Přesto je důležité zmínit, že strava v prvním týdnu nebyla tak energeticky vydatná, a to zejména proto, že testovaná osoba zaznamenala velmi rychle pocit nasycení a sama nebyla schopna pozřít větší porce. V druhém týdnu se testovaná osoba věnovala intenzivní vysokohorské turistice (8 hodin denně, převýšení denně průměrně 900 m), takže bylo nutné rapidně navýšit energetický příjem, aby nedošlo ke kolapsu, svalovým křečím či jiným zdravotním komplikacím. Testovaná osoba uvedla, že žádné pocity slabosti, nedostatku energie nepociťovala. Naopak se prý dostavily pocity fyzické síly, zvýšení kondice a úlevy pramenící z výrazné ztráty tělesné hmotnosti. Okolí popisovalo změny na jedinci jako celkové omládnutí – jak fyzické, tak psychické. V průběhu měsíce se stravovací režim pozvolna přizpůsoboval potřebám jedince. Je třeba neopomenout fakt, že dietní režim a následující měsíc testovaná osoba absolvovala v době 2 měsíční dovolené, tudíž měla k dispozici větší množství volného času věnovaného sobě a pohybovému režimu. Během kontrolního měření měsíc po ukončení dietní intervence jsme zaznamenali nenápadný váhový úbytek 0,1 kg. Hlavní změnou v tělesném složení byl úbytek tělesného tuku o 1,7 % a nárůstu svalové tkáně o 2,6 kg.
57
10.10 Kontrolní vážení 6 měsíců po ukončení diety Po půl roce se tělesný profil jedince opět proměnil – zaznamenali jsme nárůst hmotnosti o 3,8 kg (vzhledem k poslednímu dni dietního režimu). Tentokrát se jedná především o navýšení procenta tělesného tuku ( 1,6 %), hodnota svalové hmoty poklesla o 0,6 kg. Testovaná osoba uvedla, že dvakrát týdně vykonává aerobní pohybovou aktivitu (jízda na rotopedu či chůze do kopce), pravidelně snídá a lehce navýšil příjem stravy. Z časových důvodů dominuje energetický příjem zejména v odpoledních a večerních hodinách.
6 měsíců po
První den
Poslední den
Měsíc po
diety
diety
ukončení diety
Celková hmotnost (kg)
124,8
115,6
115,5
119,4
Procento tělesného tuku (%)
31,3
26,8
25,1
28,4
Svalová hmota (kg)
81,8
78,7
81,3
78,1
Procento tělesné vody (%)
50,6
53,1
54,1
52,3
Hodnota viscerálního tuku
15
13
12
13
Hodnota BMR (kJ)
11 041
10 773
11 065
10 657
Metabolický věk
60
53
47
54
ukončení diety
Tabulka 17: Změny tělesného složení v delším časovém úseku.
10.11 Pohybový režim Testovaná osoba uvedla, že během prvních dvou dnů se během fyzické zátěže cítila mírně zesláblá a unavená. Kritický bod nastal třetí den, kdy byly zaznamenány velké návaly horka, celková malátnost, podrážděnost a „vlčí hlad“. V průběhu dalších dnů tyto příznaky odezněly. Pohybovou aktivitu vykonával s menší námahou než v prvních dnech, dříve mu však docházely síly a musel častěji odpočívat (jedná se zejména a chůzi do kopce). Sedmý den režimu absolvoval dvě hodiny tenisu vyšší intenzity než předchozí aktivity, během 58
kterých často pociťoval bolest ve svalech (uvedl i v případě intenzivnější chůze do kopce), v tu chvíli musel přestat ve vykonávání aktivity a následoval odpočinek. Průměrná tepová frekvence
Vydaná energie
(t/min)
(kJ)
Vyšší
124 t/min
1 108 kJ
Chůze mírná 90 min
Střední
115 t/min
1 440 kJ
3.
Sekání trávy 50 min
Nízká
103 t/min
987 kJ
4.
Chůze do kopce 70 min
Vysoká
138 t/min
1 230 kJ
5.
Rotoped 60 min
Střední
115 t/min
884 kJ
6.
Chůze do kopce 70 min
Vysoká
148 t/min
1 450 kJ
7.
Tenis 120 min
Vysoká
145 t/min
2 456 kJ
8.
Cyklovýlet 70 min
Vyšší
126 t/min
1 340 kJ
9.
Chůze do kopce 60 min
Vysoká
145 t/min
1 469 kJ
10.
Sekání trávy 50 min
Nízká
108 t/min
860 kJ
11.
Rotoped 40 min
Střední
119 t/min
652 kJ
12.
Rotoped 60 min
Vyšší
124 t/min
908 kJ
13.
Rotoped 70 min
Střední
114t/min
1 054 kJ
Vysoká
148 t/min
1 390 kJ
Den
Pohybová aktivita
Intenzita
1.
Rotoped 60 min
2.
14. Chůze do kopce 60 min
Tabulka 18: Pohybová aktivita během 14 dní.
Poznámka: Intenzita zátěže je stanovena na základě orientačního výpočtu maximální tepové frekvence 220 – věk. Vysoká intenzita odpovídá pohybovým aktivitám 75 % SF max, vyšší intenzita 6570 % SF max, střední intenzita 60-65 % SF max, nízká intenzita 55-60 % SF max (Bartůňková, 2006).
59
10.12 Psychický stav Podle průběžných záznamů, které si testovaná osoba v průběhu vedla, nejkritičtější dobou byly první čtyři dny režimu. Během druhého dne uvádí velmi intenzivní chutě na sladké. Ty se již dále v průběhu dvou týdnu nevrátily. Dále v první čtyři dny uvádí silné podráždění, nervozitu a zhoršenou kvalitu spánku. Třetí den se objevily nezvyklé návaly horka, silné pocení a třesot ruky. Testovaná osoba uvedla tento den jako kritický a nejhorší psychicky i fyzicky z celých dvou týdnů – objevily se dokonce myšlenky na ukončení režimu, které byly potlačeny. Zaznamenal častější potřebu močení díky navýšení pitného režimu. Počátkem pátého dne se zlepšila kvalita spánku, uvedeny jsou pocity jak pomalosti, tak nezvyklého přívalu energie zároveň. Pohyby byly pomalejší, zhoršila se celková koordinace a zaznamenán byl celkový pokles síly. Psychický stav byl až do konce režimu vyrovnaný – absence emocionálních výkyvů, apatie, laxnosti a zvláštního druhu spokojenosti.
60
11 Diskuze Na základě poznatků nabytých v teoretické části práce můžeme konstatovat, že většina autorů fyziologických publikací považuje rychlodiety za tělu nepřirozený a k zdraví nešetrný způsob hubnutí, který sice vyvolá rychlou odpověď organismu a redukci hmotnosti, nicméně tento stav nepovažují za dlouhodobou, trvalou záležitost. Pokud bychom měli porovnat doporučenou rychlost hubnutí u Hainera (2004, s. 176) či Bartůňkové (2007, s. 98), jež považují rozmezí 0,5-1 kg za měsíc za rozumnou hodnotu, je zřejmé, že námi dosažený úbytek 9,2 kg za 14 dní není v souladu s principy zdravého a trvalého hubnutí. Na druhou stranu je nutno zvážit a zmínit i jistá pozitiva, která vyplývají z aplikace rychlodiet. Dr. Atkins či Hartmann mezi nimi jmenují především rychlý úbytek hmotnosti – zejména tukové tkáně, a to díky vyvolání stavu ketózy, kdy tělo čerpá energii primárně z tukových zásob. Současně tvrdí, že díky dostatečnému příjmu bílkovin nedochází k poškození a výraznějšímu úbytku svalové hmoty. Co už autoři nezmiňují, je finanční náročnost těchto programů (v našem případě cena činila 7 000 Kč) a velmi silné odhodlání a psychiku, kterou musí jedinec mít, aby byl schopen tento režim dodržet. Právě z důvodu psychické náročnosti můžeme predikovat nízké procento úspěšného dodržení tohoto striktního režimu. Během našeho měření se nevyskytly žádné komplikace. Podle příznaků, které testovaná osoba zaznamenala v průběhu třetího dne, mezi nimiž bychom jmenovali návaly horka, silné pocení a třesot rukou, došlo v tuto dobu k očekávanému nástupu ketózy. Podle zdrojů, ze kterých jsme čerpali v teoretické části, se jednalo o klasické příznaky spojené s nástupem stavu ketózy, časově se shodujeme s Hartmanem (2007, s. 54, 55) i Sabatierem (2013, s. 127), kteří uvádějí, že průměrná doba, za kterou organizmus spotřebuje zásobní sacharidy a dostane se do stavu ketózy, je zhruba tři dny. Po nástupu ketózy testovaná osoba uvedla, že se dostala do stavu apatie, pomalosti, laxnosti a „zvláštního“ druhu spokojenosti, které trvaly po celou dobu režimu. Velmi podobné charakteristické rysy uvádí i dr. Atkins ve své knize Revoluční dieta (1992, s. 36), kde klade důraz zejména na euforické pocity, jež jsou typické pro stav ketózy a jež si vysvětluje jako následek absence cukru v krvi kompletním vyřazením sacharidů z jídelníčku. Naproti tomu popírá výskyt chutí na sladké pokrmy a také výskyt negativních 61
myšlenek spojených s tendencemi ukončit režim s nutkavým pocitem přejezení se. Tento poznatek si můžeme vyložit buď jako neobjektivní pohled propagátora ketogenních diet na případný výskyt negativ s nimi spojenými anebo jako následek absence tuků v případě vysokoproteinových diet – tuky jsou v rámci ketogenních diet, na rozdíl od námi testované vysokoproteinové, povoleny. V rámci pozorování tělesných změn na námi testované osobě jsme potvrdili fakt, že vysokoproteinové diety opravdu vyvolávají rychlé úbytky tělesné hmotnosti. Výrobce a propagátoři této komerční diety uvádí průměrný úbytek 7 kg během dvou týdnů. V našem případě se jednalo hodnotu vyšší, konkrétně o 9,2 kilogramů, což je, vzhledem k větší tělesné konstituci testované osoby, logické. Jedná se o významnou změnu. Nejvyšší úbytek hmotnosti jsme naměřili prvních dvou dnech. Jednalo se o klasický jev, kdy tělo se zbavuje vody vázané na sůl a glykogen a kdy je zbylá potrava vylučována. K nejvyšším úbytkům tukové tkáně došlo v oblasti končetin. Domníváme se, že tyto změny byly vyvolány silovými cvičeními zaměřenými na horní končetiny (testovaná osoba po každé aerobní aktivitě zařadila ještě cviky na posílení paží) a aktivitami, ve kterých dominovalo zapojení dolních končetin (chůze, jízda na kole, rotopedu). Poměrně zajímavou hodnotou pro nás byla hmotnost svalové hmoty, její zachování v průběhu rychlodiet, jež je jedna z otázek, ve které se autoři fyziologických publikací neshodují s propagátory ketogenních diet. V našem případě testovaná osoba po dvou týdnech striktního dietního režimu ztratila 3,1 kg svalové hmoty, což představuje zhruba třetinu z celkového hmotnostního úbytku 9,2 kg. Přikláníme se tedy k názoru, že ačkoliv je během režimu zajištěn dostatečný příjem bílkovin, který by měl podle výpočtů stačit na pokrytí potřeby stávající svalové hmoty, dochází z důvodu celkového nedostatku přijaté energie k čerpání energie i ze svalové tkáně, což byl v našem případě nežádoucí jev. Dalším zkoumaným parametrem bylo procento tělesné vody. Námi použitý tělesný analyzátor neumožňoval rozlišit tekutiny extra a intracelulární, známe tedy pouze celkové procento. I tak jsme ale mohli porovnat původní a koncovou hodnotu, která se v našem případě oproti prvnímu dni měření navýšila o 2,5 %. Tento údaj vypovídá o faktu, že námi vyvolaný úbytek hmotnosti nebyl pouhým odvodněním organizmu, jak uvádí například Sabatier (2013, s. 127). Ten tvrdí, že v případě dietních režimů, ve kterých je omezen příjem 62
sacharidů, je rychlý úbytek tělesné hmotnosti způsobený především odvodněním organizmu. V našem případě si nárůst tekutin vysvětlujeme jako následek navýšení pitného režimu, jelikož testovaná osoba v době před dietní intervencí byla zvyklá vypít denně pouze 1,5-2 litry denně, což je poloviční hodnota množství, které pila v průběhu kontrolovaných dvou týdnů. Mezi dalšími parametry, které jsme zkoumali, jsou hodnoty bazálního metabolizmu a metabolického věku. Tyto údaje tělesný analyzátor dopočítá na základě naměřeného množství svalové a tukové tkáně. Čím vyšším množstvím svalové hmoty jedinec disponuje, tím vyšší hodnotu bazálního metabolizmu bude mít – svalová tkáň, je, na rozdíl do té tukové, náročná na výživu. V našem případě došlo k mírnému snížení hodnoty BMR, což je vzhledem k úbytku svalové tkáně, logické. Během dvou týdnů testovaná osoba „metabolicky omládla“ o 7 let, a to díky úbytku tukové tkáně – tuto hodnotu ovlivňují nejen tuky, ale i svaly. S úbytkem tuků jedinec metabolicky mládne, zároveň mládne s nárůstem svalové hmoty. Pokud by námi testovaná osoba neztratila 3,1 kg svalové hmoty, snížila by se hodnota metabolického věku ještě více. Lze tedy konstatovat, že hodnota metabolického věku vypovídá o poměru mezi svalovou a tukovou hmotou. Měsíc po ukončení dietního programu testovaná osoba podstoupila kontrolní měření, během kterého jsme zaznamenali nevýznamný nárůst hmotnosti (0,1 kg), zároveň však došlo k úbytku tukové hmoty (1,7 %) a nárůstu svalové hmoty (2,6 kg) . Tyto změny si vysvětlujeme jako následek týdenního pobytu na horách orientovaného na vysokohorskou turistiku. Na tomto příkladu lze ilustrovat, že výpovědní hodnota tělesné hmotnosti není vždy plně objektivní. Vyšší zastoupení svalové hmoty znamená vyšší hmotnost, jelikož svaly jsou těžší a prostorově méně rozměrné než tuky. Ačkoliv je tedy váha měsíc po ukončení dietní intervence téměř totožná, tělesný profil jedince se změnil – zejména díky navýšení pohybového režimu a střídmému stylu stravování. Procento tělesné vody vzrostlo o jedno procento – jedná se o tak malou hodnotu, že může být zahrnuta do chyby měření. Nicméně nedošlo k očekávanému odvodnění organizmu vyvolaného vysokoproteinovou dietou, jak uvádí například Sabatier (2007, s. 127) ve své knize Vše o dietách, kde zmiňuje tento jev jako největší negativum ketogenních rychlodiet. Opět jsme zaznamenali narůst vypočtené hodnoty BMR, a to díky navýšení hodnoty svalové tkáně. Jedinec “metabolicky omládl” (díky redukci tuku) a snížil množství viscerálního tuku na hodnotu 12.
63
Půl roku po ukončení dietního režimu jsme dospěli k zajímavým výsledkům. Jak uvádí většina autorů, vyjma propagátorů ketogenních diet, z jejichž děl jsme v této práci čerpali, i v našem případě můžeme potvrdit opětovný nárůst hmotnosti. Tento jev si vysvětlujeme především jako následek návratu testované osoby k původnímu životnímu stylu. Pracovní povinnosti, s nimi související stres a nedostatek času vyústily opět v pozvolné přibývání hmotnosti. Na základě našeho pokusu můžeme potvrdit fakt, že jakákoliv dieta neřeší příčinu, ale pouze následek. Pakliže nedojde ke kompletní změně životního stylu, budou změny vyvolané dietami pouze dočasného charakteru. Oproti Sabatierovi (2007, s. 126) se však doba, za kterou došlo k přibývání na váze, lišila. V našem případě se jednalo o časový úsek několika měsíců, v případech uvedených Sabatierem se hovoří o mnohem kratší době – v řádech týdnů – ve které testované osoby díky akutním návalům nutkavého pocitu přejezení a díky větším chutím na sladké a tučné potraviny, navýšili svoji hmotnost na původní hodnotu.
64
12 Závěr Iniciace a samotné provedení vysokoproteinových diet není jednoduché a vyžaduje velkou míru spolupráce všech zúčastněných stran – výživových specialistů, rodiny a „testované osoby“. Cílem teoretické části této bakalářské práce bylo přehledně zpracovat současné poznatky o tělesném složení jedince a ketogenních dietách. V praktické části byla zpracována kazuistika, která měla ilustrovat efektivitu, provedení a průběh vysokoproteinové diety aplikované na jedinci za současné změny pohybového režimu. Touto prací jsme chtěli dát čtenářům možnost vytvořit si vlastní názor a případně podnítit jejich zájem o další podrobnější informace týkající se této metody hubnutí. Aplikace vysokoproteinové diety proběhla bez komplikací a přinesla očekávané výsledky. Potvrdili jsme předpoklad, že vysokoproteinové diety zaručí rychlý úbytek váhy ve velmi krátkém časovém horizontu. Pro větší vypovídací hodnotu jsme v rámci pokusu zařadili i dvě kontrolní měření, první měsíc a druhé šest měsíců po ukončení dietní intervence. Jak se dalo předpokládat, po návratu k dřívějším stravovacím zvykům a celkovému životnímu stylu, jsme zaznamenali opětovný nárůst hmotnosti. Ani po půl roce však nedošlo k nárůstu hmotnosti zpět na hodnotu, která byla naměřena v počáteční den měření. Nárůst hmotnosti si však nevysvětlujeme jako klasický nástup tzv. jo-jo efektu, ale jako následek návratu k původnímu životnímu stylu. Dospěli jsme tedy k závěru, že vysokoproteinové diety přináší svá negativa, ale i pozitiva. Z pozitiv bychom mohli jmenovat zejména rychlý úbytek váhy, upravení trávicího systému, zlepšení nálady a psychického profilu jedince, změnu chuťových vjemů, větší zájem o své zdraví, tělo. Největším negativem je nestálost váhového úbytku, psychická náročnost režimu, finanční náročnost speciální stravy, pocity hladu a chutí, které se dostavují během prvních dnů.
65
Seznam použité literatury ATKINS, R., 1992. Nová revoluční dieta doktora Atkinse. 1. vyd. Praha: Columbus. ISBN 807249-050-8. BARTŮŇKOVÁ, S., 2006. Fyziologie člověka a tělesných cvičení. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1171-6. CLARKOVÁ, N., 2000. Sportovní výživa. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-2479047-5. DLOUHÁ, R., 1998. Výživa: přehled základní problematiky. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-7184-7571. DOVALIL, J., 1992, Sportovní trénink. 1. vyd. Praha: Karlova Univerzita. ISBN 807-066-5556. Informační systém Masarykovy univerzity [online].[vid. 10. 4. 2007].Dostupné z: http://is.muni.cz/elportal/estud/fsps/js07/fyzio/texty/ch02.html. Fitplan [online].[vid. 8. 6. 2018]. Dostupné z: http:/fitplan.cz/. HAINER, V., et al., 2004. Základy klinické obezitologie. 2. přepracované vyd. Praha: Grada. ISBN 802-47-0233-9.
HARTMAN, A. L., 2007. Clinical Aspects of the Ketogenic Diet. KOHLÍKOVÁ, E., 2004, Fyziologie člověka. 1. vyd. Praha: Karlova Univerzita. ISBN 8086317-31-5. MÁČEK, M., MÁČKOVÁ, J., 2002, Fyziologie tělesných cvičení. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita.
66
MÁČEK, M., RADVANSKÝ, J., 2011, Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. 1. vyd. Praha: Galén. ISBN 97-880- 7262-6953. MANDELOVÁ, L., HRNČÍŘOVÁ, I., 2007. Základy výživy ve sportu. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita. ISBN 987-80-210-4281-0. Pulsmetry [online].[vid. 2. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.pulsmetry.cz/sporttester-polarrc3-gps-hr-bike. RIEGEROVÁ, J., PŘIDALOVÁ, M., ULBRICHOVÁ, M., 2006. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. 3. vyd. Olomouc: Hanex. ISBN 808-5783525 SABATIER, P., 2013. Kniha o všech dietách. 1. vyd. Praha: Motto. ISBN 978-80-7246-573-6. SELIGER, V., et al., 1974. Fyziologie tělesných cvičení. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze – FTVS. SUCHARDA, P., 1995. Klinická dietologie – druhá část. 1. vyd. Brno: Institut pro zvláštní vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. ISBN 80-7013-200-0. SUCHOMEL, A., 2006. Tělesně nezdatné děti školního věku. 1. vyd. : Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7372-140-6 . Tanita [online].[vid. 1. 9. 2013]. Dostupné z: http://tanita.com. Vitainfo [online].[vid. 21. 5. 2012].Dostupné z: http://vitainfo.cz/eshop/detail.php?idzb=302. Výukový portál Jihočeské univerzity: eAmos [online].[vid. 1. 3. 2014]. Dostupné z: http://eamos.pf.jcu.cz/.
67
