Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Determinanty vývoje nákladů na sociální služby v ČR Diplomová práce
Autor:
Bc. Jana Lébrová Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Leopold Tanner, MSc., MBA
Duben, 2014
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Teplicích, dne 30. dubna 2014
Bc. Jana Lébrová
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala mému vedoucímu práce Ing. Leopoldovi Tannerovi, MSc., MBA za jeho cenné rady a vstřícný přístup, který přispěl k vypracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Martině Borošové, odborné referentce oddělení koncepce ekonomiky sociálních sluţeb Ministerstva práce a sociálních věcí za poskytnuté materiály a rovněţ děkuji za její ochotu se na této práci podílet. V neposlední řadě děkuji mým rodičům, kteří mě podporovali po celou dobu trvání mého studia.
Anotace Práce se zabývá problematikou financování sociálních sluţeb v České republice. Pojednává o sociální politice a sociálním zabezpečení státu a jejich postavení v systému veřejných financí. Hodnotí systém sociální ochrany v návaznosti na výdajovou stránku státního rozpočtu ČR. Popisuje oblast sociálních sluţeb, vymezuje jednotlivé obory sociální práce, uvádí přehled jednotlivých cílových skupin a adekvátní formy pomoci. Orientuje se na uţivatele a poskytovatele širokého spektra sociálních sluţeb na území České republiky. Zaměřuje se na jednotlivé koncepty týkající se vývoje nákladů na sociální sluţby a nahlíţí na nákladovost sociálních sluţeb z pohledu všech zainteresovaných subjektů. Definuje zdroje financování sociálních sluţeb, popisuje princip dotačního řízení v rámci MPSV ČR s odkazem na rozpočtovou politiku ČR a zabývá se i alternativními formami financování sociálních sluţeb, zejména financováním prostřednictvím příspěvku na péči. Klíčová slova: Sociální politika, veřejné finance, sociální ochrana, sociální zabezpečení, sociální sluţby, příspěvek na péči, dotace ze SR
Annotation The work deals with the financing of the social services in the Czech Republic. It discusses the social policy and the social security law and their position in the system of the public finances. The value system of the social protection in relation to the expenditure side of the national budget. It describes the social services, identifies the different fields of social work, presents an overview of the various target groups and the appropriate forms of assistance. It focuses on the user and the provider of a wide range of social services in the Czech Republic. It also focuses on the concepts related to the development costs of social services and looks at the cost of social services from the perspective of all stakeholders. It defines the source of funding for the social services , describes the principle of the grant management under the MLSA with reference to the budgetary policy of the Czech Republic and also deals with alternative forms of financing social services, especially through its contribution to the financing of the care. Key words: Social policy , public finance, social protection, social security, social services, care allowance , grants from the SR
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 7 1 Sociální politika .................................................................................................................................... 9 1.1 Pojem sociální politika....................................................................................................................... 9 1.2 Subjekty sociální politiky ................................................................................................................. 10 1.3 Objekty sociální politiky .................................................................................................................. 11 1.4 Demografický vývoj v kontextu sociální politiky ČR ........................................................................ 12 2 Míra sociální ochrany v ČR ................................................................................................................. 14 2.1 Role státu v oblasti sociální ochrany ............................................................................................... 14 2.2 Význam a charakteristika veřejných výdajů .................................................................................... 15 2.3 Optimalizace daňového zatížení občanů......................................................................................... 16 2.4 Výdaje SR na oblast sociálního zabezpečení ................................................................................... 18 2.5 Podíl sociálních výdajů na HDP........................................................................................................ 20 3 Sociální zabezpečení ........................................................................................................................... 22 3.1 Zaměření sociálního zabezpečení ................................................................................................... 22 3.2 Nástroje sociálního zabezpečení ..................................................................................................... 23 3.2.1 Sociální pojištění................................................................................................................... 23 3.2.2 Státní sociální podpora ......................................................................................................... 25 3.2.3 Systém pomoci v hmotné nouzi ........................................................................................... 26 4 Sociální služby .................................................................................................................................... 29 4.1 Pojem sociální služba ...................................................................................................................... 29 4.2 Historický vývoj sociálních služeb.................................................................................................... 30 4.3 Aktuální vývojové trendy v sociálních službách .............................................................................. 32 4.4 Druhy sociálních služeb ................................................................................................................... 34 4.4.1 Sociální poradenství ............................................................................................................. 34 4.4.2 Služby sociální péče .............................................................................................................. 35 4.4.3 Služby sociální prevence....................................................................................................... 38 4.5 Poskytovatelé sociálních služeb ...................................................................................................... 42 4.5.1 Rostoucí význam neziskového sektoru ................................................................................ 43 4.5.2 Export z registru poskytovatelů sociálních služeb ................................................................ 44
5
5 Financování sociálních služeb............................................................................................................. 47 5.1 Analýza financování sociálních služeb ............................................................................................. 47 5.2 Nákladovost sociálních služeb dle charakteru služby ..................................................................... 49 5.3 Zdroje financování SS ...................................................................................................................... 50 5.3.1 Úhrada od uživatele služby .................................................................................................. 51 5.3.2 Dotace územních rozpočtů .................................................................................................. 54 5.3.3 Individuální projekty EU ....................................................................................................... 56 5.3.4 Dotace MPSV ........................................................................................................................ 57 5.3.5 Příspěvek na péči .................................................................................................................. 62 5.3.6 Úhrada zdravotních pojišťoven za služby zdravotní péče poskytované v zařízeních sociálních služeb ............................................................................................................................ 66 5.4 Vybrané ukazatele z oblasti sociálních služeb ................................................................................. 67 5.4.1 Úhrady uživatelů pobytových sociálních služeb mnohdy nepokrývají ani polovinu nákladů na lůžko ......................................................................................................................................... 67 5.4.2 Roste počet uživatelů služeb sociální péče .......................................................................... 68 5.4.3 Mzdy pracovníků sociálních služeb jsou podprůměrně ....................................................... 68 Závěr ...................................................................................................................................................... 70 Seznam použité literatury ..................................................................................................................... 73 Seznam použitých zkratek ..................................................................................................................... 77 Seznam použitých obrázků .................................................................................................................... 78 Seznam použitých tabulek .................................................................................................................... 78 Seznam použitých grafů ........................................................................................................................ 78 Seznam příloh ........................................................................................................................................ 79
6
Úvod Přívlastek „sociální“ slýcháváme v různých souvislostech téměř kaţdodenně. Sociální politika, sociální dávky, sociální zabezpečení, sociální pomoc atd. Ale proč tomu tak je, proč je toto slovo tak často skloňováno? Odpověď nalezneme jednoznačně v současném nastavení lidské společnosti, kdy je více neţ kdy dřív kladen důraz na toleranci, lidskost a rovné podmínky pro všechny. Primárním problémem při nastolování rovnosti ve společnosti je abstraktnost tohoto pojmu, kdy je význam tohoto slova chápán a posuzován individuálně. Nerovné postavení můţe mít člověk jiţ při svém narození. Jednak zde můţe hrát roli rodina, do které se narodíme a s tím spojené zázemí či výchova, ale v této souvislosti mám na mysli spíše handicapy, ať uţ tělesné či duševní, které nás odlišuji od ostatních. Kdykoliv v průběhu celého našeho ţivota můţe nastat situace, kdy se budeme nuceni stát uţivateli sociální sluţby. Ať uţ se jedná o nemoc či stáří, tyto situace se neptají kdy a zda mohou přijít, ale prolínají se našimi ţivoty více, neţ jsme si schopni často připustit. Sociální sluţby zasahují i na místech, kde brání začlenění naše předsudky a jiné negativní stereotypy vůči lidem, kteří se nějakým způsobem odchylují od normy. Jsou to například lidé závislí na návykových látkách, prostituti či prostitutky, ale např. i zdánlivě neškodné gamblerství. Všechny tyto odchylky, některé z nich nazývané téţ jako sociální deviace, mohou jednotlivce vyčleňovat ze společnosti a bránit jeho integraci. Instituce sociálních sluţeb mají za cíl usnadnit ţivot lidem, kteří nějakým způsobem nedokáţou či nemohou ţít ţivotem bez bariér. Spektrum sociálních sluţeb je široké a tato oblast se neustále rozrůstá, bohuţel mantinely zde tvoří finance. Oblast financování sociálních sluţeb je dlouhodobě součástí diskursu Ministerstva práce a sociálních věcí, potaţmo i vlády, kdy financování sociální oblasti představuje velice vysokou výdajovou poloţku státního rozpočtu ČR. Záměrně jsem svou pozornost zaměřila pouze na oblast sociálních sluţeb, jelikoţ se domnívám, ţe je tato problematika v porovnání s ostatními nástroji sociálního zabezpečení mnohdy bagatelizována. Lidé si pod pojmem sociální zabezpečení obvykle představí důchody, dávky, pojištění v nezaměstnanosti atd., ale zapomínají na to, ţe jedním z nástrojů jsou právě sociální sluţby. Jak jsem jiţ zmínila výše, existuje mnoho důvodů, proč bychom financování oblasti sociálních 7
sluţeb měli věnovat vyšší pozornost. Nákladovost sociálních sluţeb procházela několika vývojovými etapami, kdy před rokem 2006 ještě neexistovala zcela ucelená definice sociálních sluţeb a napříč desetiletími je moţné sledovat stále vyšší iniciativu nejen státu, ale i nestátních institucí, jeţ se snaţí tuto oblast zabezpečit. Iniciativa státu v oblasti sociální ochrany a míra sociální koheze dané společnosti vypovídá o vyspělosti a nacionálním vědomí země jako homogenního celku. Negativní stránkou můţe být v návaznosti na solidaritu státu ztráta individuální odpovědnosti občanů, kdy klesá jejich motivace k vlastnímu řešení svých problémů, a spoléhají na záchrannou síť státu. Proto je optimální nalézt takovou míru participace státu, která by nepůsobila demotivačně. Druhou stinnou stránkou jsou vysoké administrativní náklady při realizaci sociálního zabezpečení a vysoká nákladovost dané oblasti obecně, jakoţto veřejný závazek, který neustále narůstá. Ačkoliv existují tyto i jiné negativní doprovodné jevy tohoto systému, sociální zabezpečení má své opodstatnění a je nezbytné pro fungování státu jako celku. Přestoţe většina zařízení poskytujících sociální sluţby jiţ není zřizována pod taktovkou státu, kdyby se stát nepodílel na sociálním zdraví svých občanů, mělo by to fatální makroekonomické i mikroekonomické důsledky. I přestoţe je na sociální sféru vynakládána velká část veřejných zdrojů, podíl těchto výdajů určených na oblast financování sociálních sluţeb není dostatečný a poskytovatelé sociálních sluţeb se potýkají s nedostatkem finančních prostředků. Z tohoto důvodu je nutné financování sociálních sluţeb doplňovat dalšími dostupnými zdroji financování. Cílem práce je vytvořit analýzu financování sociálních sluţeb, která by poskytla ucelený náhled na tuto oblast a zhodnotit efektivnost současného systému financování SS. Úkolem je popsat jednotlivé zdroje financování a určit jejich významnost v kontextu nákladovosti jednotlivých typů sociálních sluţeb. Na základě dostupných zdrojů zachytit zlomová vývojová stadia sociální sféry a diversifikovat jednotlivá opatření, jeţ měly či mají za cíl přispět ke zpřístupnění sociálních sluţeb z hlediska nákladů spojených s jejich poskytováním.
8
1 Sociální politika 1.1 Pojem sociální politika Sociální politika je jednou z nejdiskutovanějších politik státu, na jejíţ existenci je nahlíţeno ze dvou zcela protichůdných pohledů. Někteří lidé vnímají sociální politiku jako nepotřebnou, zatěţující a především vysoce nákladovou záleţitost. Naopak opozice hodnotí sociální politiku jako přínosnou jednak pro své pozitivní ekonomické a sociální dopady, a taktéţ pro svůj záměr o odvracení či zmírňování sociálních rizik působících na společnost. Další společenskou otázku představuje ukotvení sociální politiky z hlediska subjektu, který jí provádí, tedy kdo vlastně by měl sociální politiku iniciovat a především naplňovat. Přestoţe subjektů, které působí na poli sociální politiky je několik, role státu je v sociální politice nezanedbatelná. Důvodem je legislativní moc státu při opatřeních vyţadujících všeobecnou platnost. Dle míry své intervence zasahuje stát více či méně do různých sociálních oblastí s cílem nastolení sociální řádu, který je postaven na rovnoprávnosti, solidaritě a přerozdělování. Jak moc by se měl stát v oblasti sociální politiky angaţovat, zůstává nezodpovězenou otázkou. Kaţdá země má proto individuálně nastavený program sociální pomoci a ochrany dle svých preferencí, politických priorit, tradicí aj. Principů a nástrojů, které jsou vyuţívány k realizování sociálních záměrů, je mnoho, avšak primárním cílem je vţdy snaha o zlepšení kvality ţivota jednotlivců i celé společnosti. „Sociální politika se v moderním světě stala fenoménem velice frekventovaným a navíc i velice kontroverzním a zpravidla i různě interpretovaným a velice náročným na veřejné zdroje. V zájmu správného pochopení místa sociální politiky ve společenském systému je nutno alespoň stručně a přibliţně naznačit, co to vlastně sociální politika je. Velmi obecně a přibliţně lze říci, ţe sociální politika je politikou, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho ţivotních podmínek, disposic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality ţivota.“1 Sociální sféra nám umoţňuje lépe porozumět sociální realitě. Pokud by sociální politika
1
KREBS, Vojtěch et al. Sociální politika. Vyd. 4. Praha: ASPI, a.s., 2007. s. 17. ISBN 978-807357-276-1
9
neexistovala, mohlo by dojít ke zhroucení sociálního sytému a společnost by nedokázala některé své problémy řešit sama. Sociální politika působí nejen na místech, kde se nachází nějaký sociální problém, ale působí i na místech, kde se prozatím problémy nevyskytují, ale hrozí moţnost jejich vzniku. Dle Krebse rozlišujeme dva typy sociální politiky: aktivní (perspektivní) sociální politiku, která přednostně usiluje o prevenci, tj. předchází vzniku sociálních problémů přijímáním určitých sociálních opatření „ex ante“. K prevenci lze v zásadě dospět buď přijímáním systémových opatření, tj. změnami a úpravami samotného sociálního systému a pravidel jeho fungování (tzv. systémová sociální politika) nebo
přijímáním opatření,
kterými
se
předem vytváří
předpoklady pro účinné řešení moţných následků sociálních problémů (tzv. intervencionistická sociální politika); pasivní (retrospektivní) sociální politiku, která se zaměřuje na řešení jiţ vzniklých sociálních problémů, reaguje „ex post“. Její charakter je z povahy věci vţdy intervencionistický.2
1.2 Subjekty sociální politiky Primární subjekt, který obvykle udává směr sociální politiky, je stát. Mimo státu a státních institucí se však na výkonu sociální politiky podílí i mnoho jiných institucí a subjektů. Proto je moţné setkat se s různými interpretacemi subjektů sociální politiky dle účelu, pro který je definice vyuţívána. Dle odborníků lze na sociální politiku nahlíţet dvěma různými pohledy jako na: veřejnou politiku – politika státu a jeho orgánů jako subjektů (uţší pohled); společenskou politiku – politiku všech organizací demokratické občanské společnosti, z nichţ stát je jeden z moţných subjektů (širší pohled).3
2
KREBS, Vojtěch et al. Sociální politika. Vyd. 4. Praha: ASPI, a.s., 2007. s. 26. ISBN 978-807357-276-1 3 TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 101. ISBN 978-80-7367-680-3
10
Dle současného provádění sociální politiky se doporučuje vycházet spíše ze širšího pohledu na sociální politiku. Dle tohoto východiska můţeme dále členit subjekty
vykonávající
funkci
sociální
politiky
na
veřejnoprávní
a
soukromoprávní. veřejnoprávní subjekty (v úhrnu označené jako stát) jsou ústřední orgány státu a samosprávné korporace. Ústředními orgány jsou mimo jiné ústřední vláda, ministerstva a jejich místní pobočky, např. finanční úřady a úřady práce. Samosprávné korporace mohou mít povahu regionální (kraje a obce), oborovou (veřejné pojišťovny a fondy) a zájmovou (např. lékařská komora); soukromoprávní subjekty sociální politiky jsou právnické osoby. Za určitých podmínek jimi mohou být také fyzické osoby. Soukromoprávní subjekty se člení podle toho, zda jsou ziskové (s.r.o., a.s.) nebo neziskové (obecně prospěšné společnosti).4
1.3 Objekty sociální politiky Objektem se pro potřeby sociální politiky rozumí osoba či osoby, které se aktivně účastní tohoto sytému a vystupují jako příjemci sociální ochrany či pomoci. „Objektem nejsou všichni lidé ţijící na stejném území. V sociální politice jsou objektem jen ti jednotlivci, rodiny nebo jiné skupiny osob, k nimţ tato politika směřuje a kdo z ní mají prospěch. Označují se jako cílové skupiny.“4 Jednotlivec se dle Tomeše můţe stát objektem sociálního systému několika způsoby: jako účastník systému – dobrovolně se do něho přihlásil, je jeho formálním členem nebo do systému platil příspěvky, např. na pojištění či připojištění apod.; pro jeho potřebu – tu má sociální systém uspokojit, protoţe jedinec je sociálně vyloučený jako nezaměstnaný, chudý, nemajetný, nemocný, starý, nezaopatřené dítě, bezdomovec apod., nebo se chce vzdělávat, dále rozvíjet;
4
TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 102; s. 130. ISBN 978-80-7367-680-3
11
pro jeho ochranu - sociální systém poskytne tuto ochranu formou intervence do soukromoprávních vztahů (bezpečnost práce, pracovní podmínky apod.).5 „Mluvíme-li o objektech sociální politiky, je třeba zdůraznit, ţe sociální politika je politikou, která je výrazně a jednoznačně orientována antropocentricky.“6 Přestoţe sociální politika usiluje o sociální harmonii celé společnosti, je tohoto cíle dosahováno prostřednictvím jedinců této společnosti. Sociální politika směřuje své sociální nástroje individuálním způsobem, aby byl kaţdý objekt sociálního systému vnímán jako jedinečná bytost mající své vlastní individuální potřeby.
1.4 Demografický vývoj v kontextu sociální politiky ČR Mimo sociálních faktorů a rizik působících na společnost je nutné sledovat v kontextu sociální politiky i modifikaci demografické struktury obyvatelstva. Sociální politika musí předpovídat budoucí demografické trendy, jeţ by mohly mít dopad na reprodukci obyvatelstva. Demografický vývoj a zásadní změny ve struktuře obyvatel představují přímé sociální a politické důsledky, které ohroţují stabilitu společnosti. Zhoršující se trend demografického faktoru je moţné zaznamenat nejen v ČR, ale i v celé EU. Demografické změny, které zatěţují sociální systém, brzdí ekonomický růst a způsobují stagnaci rozvoje dané země. Současné demografické trendy jsou veřejně známé. Asi nejvíce rizikovými faktory jsou nízká porodnost a zároveň rostoucí naděje na doţití. Tyto skutečnosti
představují vidinu
demografického stárnutí obyvatelstva, coţ má za následek nejen nedostatečný podíl počtu produktivních osob na obyvatelstvu ekonomicky neaktivním, ale i rostoucí náklady na sociální a zdravotní péči. „Stárnutí obyvatelstva ovlivňuje prakticky všechny sféry národních ekonomik. Největší pozornost je věnována vlivu na výši vládních výdajů, především na zajištění nákladů na penzijní zajištění a nákladů na sociální sluţby a zdravotní péči.“6
5
TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 130. ISBN 978-80-7367-680-3 6 KREBS, Vojtěch et al. Sociální politika. Vyd. 4. Praha: ASPI, a.s., 2007. s. 48; s. 169. ISBN 978-80-7357-276-1
12
Fiskální dopady procesu stárnutí populace se pravděpodobně výrazněji projeví jiţ v průběhu nadcházejících desetiletí. „Z hlediska oblasti trhu práce to znamená, ţe do roku 2050 bude v EU o 48 milionů zaměstnanců méně, výrazně vzroste role ţen a starších zaměstnanců (ve věku 55-65 let). I tak bude okolo roku 2050 v EU chybět cca 30 milionů pracovních sil.“7
Tabulka č. 1 - Sloţení věkové struktury populace v ČR (v %) Věková skupina
Reálná struktura populace
Populace rok 2050
rok 2005
(prognóza)
0-14
16,4
12,4
15-64
69,8
56,3
65+
13,8
31,3
Zdroj: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=471
Prognózy pro vývoj věkové struktury obyvatelstva ČR nejsou pro společnost zcela optimistické. Sociální realitu ovšem ovlivnit nelze, proto je moţné buď zvýšit efektivnost sociálního státu a autoritativně zasahovat do fungování sociálního systému nebo spoléhat na individuální zodpovědnost občanů a nečinit ţádná rozsáhlejší opatření, která by zohledňovala budoucí vývoj populace. Ovšem druhá varianta je spojena s rizikem a rizikům je vhodné předcházet, proto se stát snaţí o průběţné reformy sociálního systému, které tyto faktory zohledňují a implementují opatření, která mají za cíl zmírňovat dopady těchto demografických skutečností.
7
Konference v senátu [online]. © 2004-2014 [cit. http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=471
13
2014-03-28].
Dostupné
z
2 Míra sociální ochrany v ČR 2.1 Role státu v oblasti sociální ochrany Nikde není psáno, do jaké hloubky by měl v oblasti sociální ochrany a sociálních výdajů zasahovat stát. Kaţdá země má proto jinak nastavený způsob zásahů a pomoci v této oblasti. Zda je tato pomoc přiměřená nebo nepřiměřená, dostatečná nebo nedostatečná, se proto posuzuje velmi těţko. „Protoţe je sociální politika v kompetenci národních vlád, závisí hodnocení přiměřenosti ochranné sítě na zvyklostech v dané zemi.“8 Hrají zde roli faktory jako je míra solidarity, míra chudoby a dalších existenčních deprivací obyvatelstva, ale i výkonnost dané ekonomiky. Jednotlivé státy lze vţdy alespoň částečně přiřadit k nějakému modelu, který vystihuje roli státu v sociální politice a jejich přístup k míře sociální ochrany. Redistributivní typ sociálního státu Tento typ státu vnímá sociální potřeby svých občanů jako sociální práva, která jim nemohou být odepřena. V sociální politice hraje dominantní roli stát, který výrazně omezuje aktivity nestátních subjektů. Do svých sociálních aktivit zahrnuje všechny občany bez ohledu na to, zda jsou sociálně potřební, dávky jsou poskytovány univerzálně. Je zde patrná značná redistribuce mezi občany a tento systém je velmi náročný na ekonomické zdroje. Některé rysy tohoto modelu vykazují skandinávské země nebo také Holandsko. Výkonový typ sociálního státu Tento model je zaloţen na myšlence, ţe sociální potřeby občanů mají být přednostně uspokojovány na základě pracovního výkonu a zásluh. Stát svým občanům zajišťuje pouze minimální a nejnutnější pomoc a zároveň vytváří prostor pro působení nestátních subjektů, např. církví, neziskových organizací aj. Tento typ státu je zaloţen na širší spolupráci občanů a na aplikaci povinného sociálního pojištění. Tento přístup je podobně aplikován v Německu, Francii, Rakousku atd.
8
KOLEKTIV AUTORŮ. Dobývání renty prostřednictví reforem veřejných financí. Vyd. 1. Praha: PROFESSIONAL PUBLISHING, 2007. s. 87. ISBN 978-80-86946-56-6
14
Reziduální typ sociálního státu Tento typ státu je postaven na individuální odpovědnosti kaţdého občana, který je sám zodpovědný za uspokojení svých sociálních potřeb. Role státu je v sociální politice výrazně potlačena. Stát spoléhá na přirozené způsoby uspokojování potřeb, které by měla zajistit rodina či trh. Stát nabízí pomocnou ruku aţ jako poslední, avšak i tak v omezené míře. Finanční dávky jsou také minimální, řešena je pouze problematika chudoby. Reziduální prvky vykazují USA, Japonsko a také Velká Británie.9 Obecně se můţe zdát, ţe míra solidarity a sociální systém komplexně, jsou v České republice velmi štědré. Ano, částečně je tomu pravda, jelikoţ sociální transfery jak jsem jiţ několikrát zmínila, představují nejvyšší výdajovou poloţku státního rozpočtu, avšak dle Dostálové10 je tato míra sociální ochrany v porovnání se státy EU niţší neţ průměrná. Asi nejvíce diskutovanou problematikou v České republice jsou sociální dávky a daňové úlevy, které jsou směrovány k nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva. Tyto státní zásahy představují na jednu stranu pomoc osobám, které ji skutečně potřebují, na druhou stranu působí negativně a demotivačně pro ty osoby, jeţ skutečnou pomoc nepotřebují, ale pouze vyuţívají oné štědrosti systému.
2.2 Význam a charakteristika veřejných výdajů „Veřejné finance slouţí k označení specifických finančních vztahů a operací, probíhajících v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy na straně jedné a ostatními subjekty na straně druhé (tj. občany, domácnostmi, firmami, neziskovými organizacemi apod.).“11 Termín veřejné finance je pouţíván aţ od 20. století, kdy došlo k přesunu některých státních kompetencí na místní správy či samosprávy. V tuto chvíli se tedy v obou případech, tedy ať uţ se jedná o státní či územně samosprávní charakter, pouţívají termíny veřejná správa, veřejné finance, veřejné výdaje.
9
KREBS, Vojtěch et al. Sociální politika. Vyd. 4. Praha: ASPI, a.s., 2007. s. 80. ISBN 978-807357-276-1 10 KOLEKTIV AUTORŮ. Dobývání renty prostřednictví reforem veřejných financí. Vyd. 1. Praha: PROFESSIONAL PUBLISHING, 2007. s. 75. ISBN 978-80-86946-56-6 11 HERMANÍKOVÁ, Bojka a Květa KUBÁTOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 2. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2004. s. 18. ISBN 80-86432-88-2
15
Existují dvě skupiny výdajů realizované prostřednictvím veřejných financí, a to transferové platby (Tr) a vládní výdaje (G). „V důsledku vládních výdajů (G) vzniká produkce statků a sluţeb (nebo je vyprodukován určitý výkon).“12 Touto cestou zabezpečuje stát veřejné statky. Transfery představují platby obyvatelstvu ve formě sociálních dávek, důchodů, podpory v nezaměstnanosti aj. V tomto ohledu stojí v popředí přerozdělovací efekt mezi různými skupinami obyvatelstva. Nemocní se zdravými, mladí se starými, chudí a bohatí atd. „Jde o veřejné prostředky, které jsou poskytovány s určitým cílem různým subjektům, ale nevzniká zde ţádné protiplnění (tj. subjekt obdrţí transfer, ale nemusí nic vyprodukovat nebo poskytnout). Je to typický projev principu neekvivalence v rámci veřejných výdajů.“12 Výše výdajů závisí samozřejmě na stavu příjmů. Stát musí vytvářet prostředky, ze kterých mají být tyto výdaje pokryty. Moţností jak navýšit příjmy je několik. Řešení představuje například zvýšení daní či odvodů pojištění, eventuálně také navýšení zadluţení státu.
2.3 Optimalizace daňového zatížení občanů Problematika daňového zatíţení v kontextu sociální ochrany je velmi aktuálním tématem. Jednotlivé země přistupují k řešení této otázky odlišně a je moţné pozorovat výrazné rozdíly v míře zdanění mezi vybranými zeměmi EU. Pro srovnání výše daňového inkasa je moţné vycházet z daňové kvóty, která vypovídá o celkové úrovni daňové zátěţe v dané zemi. Pro potřeby tohoto srovnání budu vycházet z tzv. sloţené daňové kvóty, která mimo daní zachycuje i příspěvky na sociální zabezpečení. „Sloţená daňová kvóta vyjadřuje podíl daní včetně cla a povinných příspěvků na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění na hrubém domácím produktu.“13 Země s vysokou daňovou kvótou jsou bezpochyby skandinávské země, v roce 2011 vykazovalo nejvyšší podíl na HDP Dánsko (48,6%). Vysokou daňovou kvótu mají i Belgie, Francie, Rakousko atd. Naopak nejniţší Bulharsko, Litva, Lotyšsko a Slovensko (méně neţ 30% na HDP). Česká republika má v porovnání 12
HERMANÍKOVÁ, Bojka a Květa KUBÁTOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 2. s. 128; s. 144. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2004. ISBN 80-86432-88-2 13 Daně příští rok stoupnou, Češi státu odevzdají skoro 36 procent příjmu [online]. © 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/dane-pristi-rok-stoupnou-cesistatu-odevzdaji-skoro-36-procent-prijmu-996466
16
s ostatními evropskými zeměmi niţší daňovou kvótu, činí zhruba 35% na HDP. Obrázek č. 1 znázorňuje sloţení daňové kvóty jednotlivých zemí. Fialová barva ve spodní části grafu značí daně z produkce a importu (daň z přidané hodnoty, spotřební daně aj.), světle hnědá barva znázorňuje důchodové daně a daně z příjmu,
tmavě
hnědá
barva
sociální
příspěvky.
Poslední
jsou
daně
z kapitálových výnosů a ostatní daně jinde neuvedené. Sloţení daňové kvóty ČR je poněkud atypické. Nejvyšší příjmovou poloţkou jsou sociální příspěvky, ihned za nimi jsou nepřímé daně a nejniţší podíl tvoří daně z příjmu. Obrázek č. 1 - Sloţená daňová kvóta zemí EU a ESVO v roce 2011
daně z produkce a importu sociální příspěvky
důchodové daně a daně z příjmu daně z kapitálových výnosů a ostatní daně jinde neuvedené
Zdroj:http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-DU-13001/EN/KS-DU-13-001-EN.PDF Otázkou zůstává, jaká je tedy souvislost mezi výší zdanění, ekonomickou prosperitou země a sociální ochranou? „Ve Švédsku existují vysoké daně i výdaje na sociální zabezpečení. Země nicméně dosahuje nízkých úrovní nezaměstnanosti a objevuje se na prvních místech různých ţebříčků konkurenceschopnosti či indexů rozvoje.“14 Kaţdý daňový systém je tak trochu historicky podmíněný, v některých zemích jsou lidé ochotni a především schopni se podílet více, někde
14
Daně a sociální dávky: je pro ČR lepší anglosaský nebo skandinávský model? [online]. © 2000 2014 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z http://www.penize.cz/nezamestnanost/18626-dane-a-socialnidavky-je-pro-cr-lepsi-anglosasky-nebo-skandinavsky-model-ii
17
naopak méně. „Švédové platí vysoké daně, ale na druhé straně vidí kvalitní protisluţby ze strany státu, které za to dostávají. Češi platí středně vysoké daně, ale nemají pocit ekvivalentu, nevidí, k čemu jsou jejich peníze efektivně vyuţity, nevidí pro sebe protihodnotu.“15 Efektivita alokace a redistribuce veřejných zdrojů tedy pramení nejen ze způsobu fungování a orientace státní správy, ale i z hodnotových postojů celé společnosti. Při získávání prostředků formou daňového inkasa je třeba brát zřetel na skutečnost, ţe rozpočet odčerpává část soukromých zdrojů a proto je třeba s těmito prostředky zacházet tak, aby byla naplněna efektivnost tohoto koloběhu. „Při rozhodování o alokaci veřejných výdajů je třeba poţadovat, aby veřejné prostředky přinášely buď vyšší uţitek neţ soukromý sektor, anebo stejný uţitek, avšak s niţšími náklady.“16
2.4 Výdaje SR na oblast sociálního zabezpečení O míře sociálního zabezpečení ze strany státu a efektivitě vyuţití veřejných zdrojů vypovídá podíl státních výdajů financujících tuto kapitolu. Výdaje státního rozpočtu ČR plánuje rozpočtová politika státu. Rozpočtová politika je realizována ministerstvem financí a realizuje takové alokační a redistribuční záměry, aby byly veřejné příjmy a veřejné výdaje co nejvíce vyrovnané. „Rozpočtové hospodaření je vlastně finančním obrazem hospodaření státu a jeho orgánů, institucí a organizací v rámci jednoho rozpočtového období.“16 Výdaje SR na sociální sféru vykazují v ČR meziročně rostoucí tendence, důvodem jsou mimo jiné i valorizace důchodů či inflace v kontextu s výpočtem ţivotního a existenčního minima. Procentuální podíl sociálních výdajů ČR na celkových výdajích státního rozpočtu viz graf č. 1. Graf znázorňuje jednotlivé výdajové oblasti SR za kalendářní rok 2013. Rostoucí trend výdajů na oblast sociálních věcí a politiku zaměstnanosti a také přesné částky vyplacené na příslušné
oblasti
znázorňuje
specializovaného informačního
tabulka portálu
15
č.
2.
Data
MONITOR,
jsou který
dostupná je
ze
spravován
Daně a sociální dávky: je pro ČR lepší anglosaský nebo skandinávský model? [online]. © 2000 2014 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z http://www.penize.cz/nezamestnanost/18626-dane-a-socialnidavky-je-pro-cr-lepsi-anglosasky-nebo-skandinavsky-model-ii 16 HERMANÍKOVÁ, Bojka a Květa KUBÁTOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 2. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2004. s. 144. ISBN 80-86432-88-2
18
Ministerstvem financí ČR. Prezentované informace pocházejí ze systému Státní pokladny. Pokud však budou výdaje na oblast sociálních věcí i nadále růst, bude docházet ke stále markantnějšímu deficitu mezi rozpočtovými příjmy a výdaji. Nacházíme se v situaci, ze které není jednoznačné východisko, ovšem pokud nebudou realizovány záměry, které budou stimulovat příjmy nebo omezovat výdaje, dostáváme se stále ke stejnému závěru, kdy tento vývoj není dlouhodobě ekonomicky udrţitelný. Graf č. 1 - Výdaje státního rozpočtu v roce 2013
VÝDAJE STÁTNÍHO ROZPOČTU V ROCE 2013 Sociální věci a politika zaměstnanosti
4.1% 8.0%
Služby pro obyvatelstvo
8.4% 45.5% 11.9%
Všeobecná veřejná správa a služby Bezpečnost státu a právní ochrana Průmyslová a ostatní odvětví hospodářství
22.2%
Zemědělství, lesní hospodářství a rybářství
Zdroj: http://monitor.statnipokladna.cz/
Tabulka č. 2 - Výdaje státního rozpočtu v letech 2010 - 2013 (v mld. Kč) 2010 2011 2012 2013 Sociální věci a politika zaměstnanosti 500,218 508,955 520,702 533,237 Sluţby pro obyvatelstvo 262,081 260,531 252,632 260,996 Všeobecná veřejná správa a sluţby 125,797 133,348 133,965 139,276 Bezpečnost státu a právní ochrana 111,947 101,089 98,127 98,151 Průmyslová a ostatní odvětví hospodářství 108,815 108,295 100,791 93,561 Zemědělství, lesní hospodářství a rybářství 47,936 43,309 46,170 47,907 Celkové výdaje za rok 1156,793 1155,526 1152,387 1173,128
Zdroj: http://monitor.statnipokladna.cz/, vlastní zpracování dat 19
2.5 Podíl sociálních výdajů na HDP Sociální výdaje musejí být vnímány v kontextu ostatních ekonomických veličin, jako je inflace, demografické a technologické změny atd. Pro moţné srovnání lze vycházet i z ukazatele podílu sociálních výdajů na HDP. Výdaji na sociální ochranu se pro potřeby hodnot v tabulce č. 3 rozumí výdaje na sociální dávky, administrativní náklady systému, důchody a další výdaje dle programů sociální ochrany dané země. Nejvyšší procentuální podíl na HDP a pravděpodobně tedy vysokou sociální angaţovanost vyvíjí v rámci EU Dánsko, Francie a Holandsko. Naopak země s nejniţším podílem sociálních výdajů na HDP jsou Estonsko, Litva a Rumunsko. V ČR je moţné v posledních letech sledovat rostoucí trend vývoje výdajů na sociální ochranu, v roce 2009 překročila tato hranice 20% podílu na HDP. Ačkoliv je zřejmé, ţe ČR za poslední roky věnuje sociální ochraně velký význam, v porovnání s ostatními zeměmi EU se vyskytuje zhruba ve střední hranici. Rozdíly mezi jednotlivými státy zapříčiňují nejen rozdílné nástroje sociální ochrany, ale i různé demografické, politické či sociokulturní faktory charakteristické pro danou zemi. Harmonizace sociálních soustav států EU není s ohledem na rozdílnou koncepci sociálních politik jednotlivých států nyní ani v nejbliţší budoucnosti zcela realizovatelná. Nejvyšším výdajem bývají obvykle výdaje na důchody, které tvoří v ČR více jak polovinu výdajů na sociální ochranu. Výdaje na důchody neustále rostou, zejména starobní důchody představují pro stát velkou finanční zátěţ.
„I kdyţ výdaje
rostou, Česko do důchodů posílá méně neţ jiné státy EU. Průměr podle Eurostatu v roce 2009 dosahoval něco přes 12,5 procenta HDP. Největší důchodové výdaje měly Itálie a Rakousko, kde podíl činil víc neţ 15 procent. Menší neţ v ČR byl pak v Estonsku, Bulharsku, na Slovensku, v Lotyšsku, na Kypru a v Irsku.“17
17
Česko dává na důchody desetinu svého HDP, podíl postupně roste [online]. ©2014 [cit. 201401-03]. Dostupné z http://www.financninoviny.cz/zpravy/cesko-dava-na-duchody-desetinu-svehohdp-podil-postupne-roste/1024309
20
„Náklady sytému sociálních sluţeb činí zhruba 0,71 % HDP z celkových výdajů na sociální ochranu.“18 Tabulka č. 3 - Podíl celkových výdajů na sociální ochranu k HDP v zemích EU (v %) 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
2010
2011
25,4
26,3
26,7
27,4
27,4
27,3
27,0
26,9
28,3
30,6
30,1
30,4
x
x
x
x
x
15,1
14,2
14,1
15,5
17,2
18,1
17,7
Česká republika
18,8
18,7
19,4
19,4
18,6
18,4
18,0
18,0
18,0
20,3
20,2
20,4
Dánsko
28,9
29,2
29,7
30,9
30,7
30,2
29,2
30,7
30,7
34,7
34,3
34,2
Estonsko
13,9
13,0
12,7
12,5
13,0
12,6
12,1
12,1
14,9
19,0
18,0
16,1
Finsko
25,1
25,0
25,7
26,6
26,7
26,7
26,4
25,4
26,2
30,4
30,6
30,0
Francie
29,5
29,6
30,5
31,0
31,4
31,5
31,3
31,0
31,3
33,6
33,8
33,6p
Holandsko
26,4
26,5
27,6
28,3
28,3
27,9
28,8
28,3
28,5
31,6
32,1
32,3p
Chorvatsko
x
x
x
x
x
x
x
x
18,7
20,8
21,0
20,6
Irsko
13,3
14,3
16,7
17,2
17,4
17,5
17,8
18,3
21,5
26,5
28,5
29,6p
Island
19,2
19,4
21,2
23,0
22,6
21,7
21,2
21,4
22,0
25,4
24,5
25,0
Itálie
24,5
24,8
25,2
25,7
25,9
26,3
26,5
26,6
27,7 29,9p 29,9p 29,7p
Kypr
14,8
14,9
16,3
18,4
18,1
18,4
18,5
18,2
19,5
21,1
22,1
22,6
Litva
15,7
14,7
14,3
14,0
13,2
12,8
12,7
11,3
12,7
16,9
17,8
15,1p
Lotyšsko
15,7
14,7
14,0
13,5
13,4
13,2
13,3
14,4
16,1
21,2
19,1
17p
Lucembursko
19,6
20,9
21,6
22,1
22,3
21,7
20,4
19,3
21,4
24,3
23,1
22,5
Maďarsko
19,9
19,5
20,4
21,3
20,8
21,9
22,5
22,7
22,9
24,3
23,1
23,0
Malta
16,3
17,0
17,2
17,4
18,0
17,8
17,7
17,7
18,1
19,6
19,4
18,9
Německo
29,7
29,7
30,4
30,8
30,1
30,1
29,0
27,9
28,1
31,5
30,6
29,4p
Norsko
24,4
25,4
26,0
27,2
25,7
23,7
22,4
22,5
22,0
26,1
25,6
25,1
Polsko
19,7
21,0
21,1
21,0
20,1
19,7
19,4
18,1
18,6
19,2
19,2
19,2
Portugalsko
20,9
21,9
22,8
23,2
23,8
24,5
24,5
23,9
24,3
26,8
26,8
26,5p
Rakousko
28,3
28,6
29,0
29,4
29,1
28,8
28,3
27,8
28,5
30,7
30,6
29,5
Rumunsko
13,0
12,8
13,6
13,1
12,8
13,4
12,8
13,6
14,3
17,1
17,6
16,3
Řecko
23,5
24,3
24,0
23,5
23,6
24,9
24,8
24,8
26,2
28,0
29,1
30,2
Slovensko
19,4
18,9
19,1
18,4
17,2
16,5
16,4
16,1
16,1
18,8
18,7
18,2p
Slovinsko
24,1
24,4
24,3
23,6
23,3
23,0
22,7
21,3
21,4
24,2
25,0
25p
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
24,6
x
Španělsko
20,0
19,7
20,0
20,3
20,3
20,6
20,5
20,8
22,2 25,4p 25,8p 26,1p
Švédsko
29,9
30,4
31,3
32,2
31,6
31,1
30,4
29,2
29,5
32,0
30,4
29,6p
Švýcarsko
24,6
25,3
26,3
27,5
27,0
27,1
25,8
25,1
24,6
26,8
26,8
26,6p
Velká Británie
26,1
26,6
25,6
25,5
25,7
25,8
25,6
24,7
25,8
28,6
27,4
27,3
Belgie Bulharsko
Srbsko
Zdroj:http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plug in=1&pcode=tps00098&language=en), vlastní zpracování dat Poznámka: p = předběţný údaj, x = údaj není k dispozici 18
Financování a plánování sociálních sluţeb [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2014/02/prezentace-c.-3_Marsikova-WaageovaSchejbal.pdf
21
3 Sociální zabezpečení V této kapitole hovořím o systému sociálního zabezpečení České republiky. Uvádím stručné charakteristiky jednotlivých nástrojů sociálního zabezpečení a vynechávám oblast sociálních sluţeb, které bude věnována samostatná kapitola.
3.1 Zaměření sociálního zabezpečení Oblast sociálního zabezpečení, jakoţto soubor státních činností a závazků prováděných za účelem zabezpečení určitých skupin obyvatelstva, představuje nemalé zatíţení pro veřejné rozpočty. Sociální zabezpečení je souhrn opatření a nástrojů sociální politiky státu, které mají za cíl odvrátit či zmírňovat důsledky nepříznivých a negativních ţivotních okolností a událostí. Tyto okolnosti můţeme členit na předvídatelné a nepředvídatelné. Například na stáří se svým způsobem připravit můţeme, jelikoţ lze očekávat, ţe toto období pravděpodobně nastane, kdeţto například náhlý úraz s trvalými následky pro nás zcela předvídatelný není. Všechny vyspělé země věnují sociální ochraně svých občanů značnou pozornost. „V lidské společnosti bylo rovněţ od pradávna zvykem, ţe se určitá zabezpečení proti nepřízním osudu nebo zákonitému poklesu produktivity poklesu jednotlivce povaţovalo za statek pod ochranou státu. Lidé nechtějí, aby jedinci, kteří se o sebe nemohou postarat sami, pociťovali tuto okolnost příliš silně.“19 Prostředky pro tato opatření jsou získávány jednak prostřednictvím veřejných financí, ale také prostřednictvím individuálního pojištění. Sociální zabezpečení je jednak realizováno jako veřejný výdaj prostřednictvím veřejných institucí a rovněţ můţe být uskutečňováno jako sociální pojištění, kdy příspěvky odvádíme ve formě daní. Seznam rizik a potřeb, které jsou povaţovány za funkce sociální ochrany, je stanoven následovně: nemoc/zdravotní péče – peněţní podpora vyplácená v souvislosti s tělesnou nebo duševní nemocí, kromě invalidity; zdravotní péče zaměřená na udrţení nebo zlepšení zdravotního stavu osob v systému sociální ochrany bez ohledu na původ nemoci;
19
HERMANÍKOVÁ, Bojka a Květa KUBÁTOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 2. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2004. s. 214. ISBN 80-86432-88-2
22
invalidita – peněţní nebo naturální podpora (kromě zdravotní péče), jejímţ důvodem je nemoţnost tělesně nebo duševně postiţených osob vykonávat ekonomickou nebo sociální činnost; stáří – peněţní nebo naturální podpora (kromě zdravotní péče) v souvislosti se stářím; pozůstalí – peněţní nebo naturální podpora v souvislosti se smrtí člena rodiny; rodina/děti – peněţní nebo naturální podpora (kromě zdravotní péče) při výdajích spojených s těhotenstvím, narozením a adopcí dítěte, výchovou dětí a péčí o ostatní členy rodiny; nezaměstnanost – peněţní nebo naturální podpora v souvislosti s nezaměstnaností; bydlení – pomoc poskytovaná na náklady spojené s bydlením; sociální vyloučení jinde neklasifikované – peněţní nebo naturální podpora (kromě zdravotní péče) konkrétně určená k odstranění nebo zmírnění sociálního vyloučení, pokud není poskytována v rámci některé z ostatních funkcí sociální ochrany.20
3.2 Nástroje sociálního zabezpečení Existují celkem 4 formy, respektive nástroje sociálního zabezpečení. Kaţdý nástroj má své prvky ochrany a funguje jako samostatný soubor opatření. Někdy bývá například sociální pojištění mylně označováno jako sociální zabezpečení, ovšem sociální zabezpečení tvoří ve skutečnosti tyto čtyři nástroje: Sociální pojištění Státní sociální podpora Systém pomoci v hmotné nouzi Sociální sluţby (včetně příspěvku na péči)
3.2.1 Sociální pojištění Sociální pojištění zahrnuje pojištění důchodové a pojištění nemocenské. „Důchodový systém ČR je zaloţen na povinném základním důchodovém pojištění 20
Statistická ročenka České republiky 2013 [online]. [cit. 2014-01-15 ]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/0E002418FB/$File/000113.pdf
23
podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Dále na důchodovém spoření podle zákona č. 426/2011 Sb., od roku 2013 a na doplňkovém penzijním spoření podle zákona č. 427/2011 Sb., které nahradilo penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona č. 42/1994 Sb. Součástí dobrovolných doplňkových systémů jsou i produkty komerčních pojišťoven - zejména ţivotní pojištění.“21 V rámci důchodového pojištění jsou poskytovány starobní, invalidní, vdovské či vdovecké a sirotčí důchody. Graf č. 2 - Vyplacené dávky důchodového pojištění (mil. Kč)
400,000 350,000 300,000
sirotčí
250,000
vdovecké
200,000
vdovské
150,000
invalidí starobní
100,000 50,000 0 2005
2009
2010
2011
2012
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/kapitola/0001-13-r_2013-2500 Výdaje na důchody činily v roce 2005 zhruba 244 miliard korun, v roce 2012 činily tyto výdaje jiţ 368 miliard, coţ je nárůst o více neţ 120 miliard korun v průběhu sedmi let. Nejvyšší poloţkou jsou starobní důchody, jejichţ podíl na dávkách důchodového pojištění je cca 80%. Zajištění dostatečných prostředků pro financování důchodového systému zapříčiňuje vrásky nejen státním úředníkům, ale především samotným občanům. O důchodové reformě není nutné dlouze rozprávět, jelikoţ její medializace byla v době implementace značná, bohuţel očekáváný efekt se nedostavil a vidina do budoucna je stále spíše skeptická. Idea průběţného financování starobních důchodů z prostředků ekonomicky aktivního obyvatelstva se spolu s demografickými změnami poněkud rozpadá a je třeba 21
Důchodové pojištění [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupné z www.mpsv.cz/cs/3
24
neustále vymýšlet moţné alternativy. Ačkoliv řešení problému s průběţným financováním měla pomoci moţnost individuálního přičinění občanů při spoření na svůj důchod ve formě fondového systému financování, nejjistější zabezpečení do budoucna představuje i nadále vlastní důchodové spoření a zcela individuální zodpovědnost. „Systém nemocenského pojištění je určen pro výdělečně činné osoby, které při ztrátě příjmu v případech tzv. krátkodobých sociálních událostí (dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu či karantény, ošetřování člena rodiny, těhotenství
a
mateřství,
péče
o dítě)
zabezpečuje
peněţitými
dávkami
nemocenského pojištění.“22 Všichni zaměstnanci na území ČR mají povinnost účastnit se nemocenského pojištění na rozdíl od osob samostatně výdělečně činných, kdy jsou tyto odvody dobrovolné. Od roku 2009 je nemocenské pojištění upraveno zákonem o nemocenském pojištění. V rámci nemocenského pojištění jsou zajišťovány tyto čtyři dávky: nemocenské ošetřovné peněţitá pomoc v mateřství vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
3.2.2 Státní sociální podpora V rámci státní sociální podpory jsou poskytovány sociální dávky dle zákona o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb. „Dávky poskytované v rámci sociální podpory zabezpečují adresnou pomoc rodinám s nezaopatřenými dětmi ve stanovených sociálních situacích, na jejichţ řešení rodina vlastními silami a prostředky nestačí. Jedná se o různé obtíţné ţivotní situace, jako je například nedostatečný příjem, péče o novorozené nebo malé dítě, péče o dítě se zdravotním postiţením, neúplnost rodiny apod.“23 Jedná se o tyto peněţité příspěvky: přídavek na dítě (nárok mají rodiny s dětmi s nízkými příjmy)
22
Nemocenské pojištění v roce 2014 [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/7#u 23 Statistická ročenka české republiky 2013 [online]. [cit. 2013-12-04]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/0E002418FB/$File/000113.pdf
25
rodičovský příspěvek (nárok má rodič pečující celodenně o dítě, nejdéle do 4 let věku dítěte, částka k čerpání činí 220 000Kč a dobu čerpání lze nastavit dle individuálních potřeb rodiny) příspěvek na bydlení (touto dávkou je přispíváno na náklady na bydlení osobám s nízkými příjmy) porodné (jedná se o jednorázovou dávku související s narozením dítěte, avšak nárok mají pouze nízkopříjmové rodiny) pohřebné (pohřebné je stanoveno ve výši 5 000,- a nárok vzniká osobě, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti)
3.2.3 Systém pomoci v hmotné nouzi Systém pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb.24 Tato pomoc slouţí osobám s nedostatečnými příjmy k zajištění jejich základních ţivotních podmínek a potřeb. Finanční pomoc poskytovaná v rámci systému pomoci v hmotné nouzi je určena těm, kteří nemají prostředky pro svou obţivu, pro své bydlení, či se dostali do jiné mimořádné a nepříznivé situace. Nedostatečné příjmy těchto osob jsou dočasně nahrazeny těmito peněţitými dávkami: Příspěvek na ţivobytí Doplatek na bydlení Mimořádná okamţitá pomoc U příspěvku na ţivobytí se potřebnost posuzuje individuálně dle situace ţadatele, primárně se však vychází z částek ţivotního a existenčního minima. Doplatek na bydlení se poskytuje těm osobám, které nemají na úhradu svého bydlení ani při čerpání dávky příspěvku na bydlení, která je poskytována v rámci dávek státní sociální podpory. Dávka mimořádné okamţité pomoci je vyplácena v souvislosti s mimořádnou situací, např. v případě ţivelné pohromy, při ztrátě dokladů jsou poskytnuty prostředky na vystavení duplikátů, na opravu předmětů dlouhodobé potřeby, na mimořádné náklady spojené se vzděláním dítěte aj. Zároveň je však vyvíjena snaha drţet výši dávek na co nejniţší úrovni, aby byl zřejmý rozdíl mezi
24
Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb. [online]. [cit. 2013-12-06]. Dostupné z http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-111
26
příjmy pracujícího a nepracujícího člověka a aby nedocházelo k čerpání těchto dávek dlouhodobě bez snahy nalézt si zaměstnání a tím vyřešit svou situaci. „Rozhodnutí a výplatě dávek prováděly do konce roku 2011 pověřené obecní úřady, od roku 2012 je tato agenda (současně s dávkami pro osoby se zdravotním postiţením a příspěvkem na péči) zajišťována Úřadem práce ČR.“25 Čerpání dávek pomoci v hmotné nouzi se pojí s problematikou chudoby. S chudobou se dále pojí další existenční problémy jako je absence bydlení, nezaměstnanost, sociální vyloučení atd. Ovšem chudoba je pojem z části subjektivní. Někdo se necítí být chudý, přestoţe dle objemu svých příjmů spadá pod hranici chudoby a někdo můţe naopak disponovat dostatečným mnoţstvím prostředků k zabezpečení svých potřeb, a přesto se chudým cítí. Důvodem můţe být nerovnoměrné rozdělení bohatství ve společnosti, kdy na jedné straně figurují lidé a podprůměrnými a na druhé straně lidé s nadprůměrnými příjmy. „Poţadavek redistribuce blahobytu, který je trţním mechanizmem rozdělen mezi členy společnosti nerovnoměrně, je proto jedním z hlavních argumentů pro existenci sociálního zabezpečení.“26 Chudoba existuje bohuţel i v zemích, jeţ dosahují vysoké ţivotní úrovně a mnohdy je tento podíl na obyvatelstvu procentuálně vysoký. Česká republika má ze všech států EU nejniţší procento obyvatel ohroţených chudobou. „Dle Evropského statistického úřadu (Eurostat) činí míra chudoby v ČR 15,4%, coţ vyplývá z nejnovějších statistických šetření v měsíci říjnu 2013.“27 Dle Eurostatu se práh chudoby stanovuje na úroveň 60 % mediánu příjmů v dané společnosti. I přestoţe je míra ohroţení chudobou a sociálním vyloučením v České republice klasifikována jako z nejniţší v rámci EU27, chudí občané představují pro stát velkou finanční zátěţ, která brání v ekonomickém růstu dané země. V souvislosti s nahrazováním příjmů při úplné absenci příjmů, se tedy vychází z tzv. ţivotního a existenčního minima. „Ţivotní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněţních příjmů k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb. Existenční minimum je minimální hranicí peněţních 25
Statistická ročenka české republiky 2013 [online]. [cit. 2013-12-04]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/0E002418FB/$File/000113.pdf 26 HERMANÍKOVÁ, Bojka a Květa KUBÁTOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 2. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2004. s. 214. ISBN 80-86432-88-2 27 Eurostat: V ČR je nejméně obyvatel ohroţených chudobou z celé EU [online]. ©2004-2014 [cit. 2014-03-30]. Dostupné z http://www.euractiv.cz/regionalni-rozvoj/clanek/eurostat-v-cr-jenejmene-obyvatel-ohrozenych-chudobou-z-cele-eu-011169
27
příjmů, která se povaţuje za nezbytnou k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umoţňující přeţití. Existenční minimum nelze pouţít u nezaopatřeného dítěte, u poţivatele starobního důchodu, u osoby s invaliditou třetího stupně a u osoby starší 68 let.“28 Ke zvýšení ţivotního a existenčního minima došlo naposledy v roce 2012. Ke zvýšení těchto dávek musejí být splněny valorizační podmínky, ke kterým prozatím nedošlo. V roce 2014 jsou tedy totoţné příspěvky, jako tomu bylo v roce 2012. V tabulce č. 4 naleznete výši ţivotního i existenčního minima v roce 2007 a poté v roce 2012, je zde zaznamenáno nepatrné zvýšení těchto částek, avšak v porovnání s růstem inflace je tento nárůst nepatrný. Primární je si vţdy uvědomit, ţe v kaţdé nepříznivé situaci by měl fungovat funkční mechanismus státu, který je v naší společnosti nastaven tak, ţe kaţdému občanovi by měla být poskytnuta tzv. záchranná sociální síť pomoci v nepříznivé sociální situaci. „Touto pomocí se rozumí systémové uspořádání minimálních dávek sociální ochrany tak, aby ţádný občan nebyl existenčně ohroţen a neklesl pod hranici existenčního nebo sociálního minima.“29 Tabulka č. 4 - Výše ţivotního a existenčního minima v ČR Datum účinnosti od Ukazatel
1.1.2007
1.1.2012
pro jednotlivce
3126
3410
pro první osobu v domácnosti
2880
3140
pro druhou a další osobu v domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem
2600
2830
do 6 let
1600
1740
6 aţ 15 let
1960
2140
15 aţ 26 let
2250
2450
2020
2200
Částky životního minima v Kč za měsíc:
Pro nezaopatřené děti ve věku:
Částka existenčního minima v Kč za měsíc: pro osobu
Zdroj:http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/0E00241891/$File/000113c25. pdf 28
Ţivotní a existenční minimum [online]. [cit. 2014-01-08]. Dostupné z http://socialniporadce.mpsv.cz/cs/134 29 TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 37. ISBN 978-80-7367-680-3
28
4 Sociální služby Kdyţ je něco sociální, znamená to týkající se lidské společnosti či ţivotních podmínek jednotlivců ve vztahu ke společnosti. Sluţbu můţeme obecně definovat jako hospodářskou činnost uspokojující určitou potřebu/y. Sociální sluţby bychom tedy mohli definovat jako činnosti uspokojující potřeby jednotlivců. Důleţité je však dále specifikovat tuto skupinu jednotlivců, jakoţto osoby, které jsou z nějakého důvodu oslabeni vůči společnosti, tedy vůči svému okolí. Právě tato slabost je spojena s uţíváním sociální sluţby.
4.1 Pojem sociální služba Přesně definován byl pojem sociální sluţba aţ spolu se Zákonem o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb., který nabyl účinnosti 1.1.2007. Tento zákon byl koncipován se záměrem zlepšení postavení uţivatele sluţby a měl za cíl přesně vymezit jednotlivé druhy sluţeb a práva a povinnosti poskytovatelů a uţivatelů dané sluţby. Do této doby byli uţivatelé nazýváni klienti, v mnoha zařízeních dokonce přetrvávalo označení pacient, avšak bylo třeba si uvědomit, ţe člověk vyuţívající sociálních sluţeb není nemocen, pouze se nachází v situaci, kdy potřebuje odbornou pomoc. Sociální sluţba je specifickou formou pomoci, která působí v situacích, kdy nepostačí k řešení problému poskytnutí peněz či peněţité dávky, ale je třeba jiné pomoci ve formě sociální sluţby. Ovšem nelze hovořit o ekonomické efektivnosti této pomoci, ale pouze o sociální efektivnosti, kdy volíme nejefektivnější formu pomoci bez ohledu na skutečnost, která pomoc je nákladnější. „Ekonomická efektivnost není a nemůţe být jediným kritériem pro volbu peníze, nebo sluţba, protoţe poskytování sluţeb je vţdy nákladnější neţ poskytování dávek.“30 Tak jako existuje mnoho definic sociální politiky i sociální sluţby mohou být definovány různě. Zákon definuje sociální sluţbu jako „činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo jako prevenci sociálního vyloučení.“31 Je určena pro osoby, které jsou
30
TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 38. ISBN 978-80-7367-680-3 31 Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb. [online]. [cit. 2013-12-01]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf
29
z nějakého důvodu znevýhodněni nebo se nacházejí v nepříznivé sociální situaci. I nepříznivá sociální situace je přesně definována v zákoně. „Jedná se o oslabení nebo ztrátu schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, ţivotní návyky a způsob ţivota vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohroţení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závaţných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.“32 Prof. JUDr, Igor Tomeš, CSc., zabývající se tématem sociální politiky, přináší rozsáhlejší definici sociální sluţby. „Termín sociální sluţba (social service) je pouţíván k označení druhu sociální péče poskytované konáním (sluţbou) státní (obecní) instituce ve prospěch jiné osoby, šířeji činností (výkonu) ve prospěch občanů poskytovaných soukromoprávní nebo veřejnoprávní institucí přímo nebo soukromoprávní institucí za podpory veřejnoprávní instituce, sociální práce (odborná činnost profesionálních pracovníků) ve prospěch lidí v sociální nouzi.“33
4.2 Historický vývoj sociálních služeb „Historicky nejstarší vývojovou formou sociálních sluţeb byly útulky, např. ve Francii hotels de Dieu (Boţí domy), na území Německa a v Rakousku špitály, v Anglii poor houses (domy chudých; útulky pro nemocné, sirotky a prostitutky).“33 Prvopočátky sociální pomoci lze shledávat jiţ z historických pramenů, jelikoţ určitá forma lidské solidarity fungovala jiţ od pradávna. Sociální sluţby podobné sluţbám dnešního typu a institucionalizovaná pomoc je však spojena aţ s prvopočátky sociálního zabezpečení a vymezením pojmu sociální stát v průběhu 40. let 20. století. Do nástupu demokratické společnosti se však o sociálních sluţbách nelze vyjadřovat v pravém slova smyslu. V této době byly sociální problémy zastírány a lidé s postiţením byli vnímáni jako společenská přítěţ. Pro sociální pomoc v České republice byl zlomovým aţ revoluční rok 1989. „Do roku 1989 bylo v zařízeních sociálních sluţeb v naší zemi naprosto
32
Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb. [online]. [cit. 2013-12-01]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf 33 TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 38. ISBN 978-80-7367-680-3
30
běţné, ţe jejich klienti nosili stejnokroje, vysoké šněrovací boty a reţim v některých zařízeních byl postaven na velmi tvrdém plnění pracovních úkolů.“34 Zařízení sociálních sluţeb vypadala také zcela jinak neţ dnes. „V souvislosti se společensko-politickými změnami na přelomu 80. a 90. let byly na řadu objektů, v nichţ byly sociální sluţby poskytovány, uplatněny na počátku 90. let restituční nároky, coţ si vyţádalo nahradit tyto objekty výstavbou nových moderních zařízení.“35 Tato situace zapříčinila vznik mnoha nových zařízení, která byla vystavována s ohledem na zvyšující se potřeby a nároky klientů. „Proces transformace, resp. deinstitucionalizace byl v ČR zahájen v podstatě ihned po roce 1989, který u nás zahájil období demokratizace společnosti.“34 „Do roku 2006 byly sociální sluţby souhrnně označovány jako sociální péče a jejich právní a faktická úprava vycházela ze zákonů přijatých na sklonku osmdesátých let minulého století.“35 Vzhledem k politické situaci, především vzhledem k oblasti omezené svobody rozhodování, byla sociální politika i sociální práce vnímána zcela odlišně neţ dnes. V tomto období začalo být vyvíjeno úsilí na integraci, osvětu a informovanost široké veřejnosti avšak podstata této činnosti ještě nebyla zcela naplněna. „Při praktickém poskytování sociálních sluţeb přesto od počátku 90. let docházelo k významným inovacím, ovšem základní model stále vycházel ze státně paternalistického a socialisticky direktivního způsobu uvaţování.“36 Člověk v nepříznivé situaci byl vnímán spíše jako objekt působení systému, nebyl brán dostatečný ohled na individualitu potřeb jednotlivých osob, neexistoval ucelený právní rámec práv a povinností pro poskytovatele i uţivatele a nebyla ani moţnost sledovat kvalitu poskytování dané sluţby. Zlomovým bodem v oblasti sociálních sluţeb byla i reforma veřejné správy v roce 2002, kdy bylo rozhodnuto o přenesení kompetencí na samosprávní celky. „Uskutečněním reformy veřejné správy, zejména v souvislosti se zrušením okresních úřadů, došlo k převedení sociálních sluţeb do reţimu samostatné působnosti samosprávných obcí a krajů.“35 V roce 2003 tedy došlo k přechodu kompetencí na krajské úřady a úřady obcí s rozšířenou působností. Jedním ze 34
ČÁMSKÝ, Pavel, Jan SEMBDNER a Dagmar Krutilová. Sociální sluţby v ČR v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. s. 11; s. 12. ISBN 978-80-262-0027-7 35 KREBS, Vojtěch et al. Sociální politika. Vyd. 4. Praha: ASPI, a.s., 2007. s. 274. ISBN 978-807357-276-1 36 MICHALÍK, Jan. Smluvní vztahy v sociálních sluţbách. Vyd. 1. Praha: VCIZP, 2008. s. 8. ISBN: 80-903658-1-7
31
záměrů bylo přiblíţit výkon státní správy blíţe k občanům, jelikoţ počet obcí s rozšířenou působností je vyšší, neţ byl počet okresních úřadů. Tato koncepce se však pojila s nevyřešeným financováním SS, coţ mělo za následek přechod provozování SS na kraje, coţ poněkud vzdorovalo původnímu záměru přiblíţení se k občanům. Samostatná působnost znamenala také omezení pravomocí státu a omezené moţnosti kontroly nad sluţbami a poskytovateli. Pozitivní změny v oblasti financování a kvality SS můţeme přisuzovat legislativnímu ukotvení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Poskytovatelem sociálních sluţeb jiţ nebyl stát, ale poskytovatelé zapsaní v registru, kteří sami jednají s uţivatelem na základě společně sestavené smlouvy. Současná podoba sociálních sluţeb funguje v souladu s prosazováním práv uţivatelů, s ohledem na jejich potřeby a aktuální sociální situaci. V kontextu s tímto úsilím byly zavedeny tzv. standardy kvality sociálních sluţeb, které mají za cíl chránit práva uţivatele sluţby a zároveň vymezují závazné povinnosti pro poskytovatele SS.
4.3 Aktuální vývojové trendy v sociálních službách „Ve dvacátém století byla formulována zvláštní skupina lidských práv – práva sociální.“37 Od 20. století můţeme pozorovat usilovnou snahu o zpřístupnění a zkvalitnění sociálních sluţeb, kdy v popředí těchto zájmů stojí uţivatel a jeho potřeby.
Proces
transformace
pobytových
sociálních
sluţeb
míří
k co
nejefektivnějšímu začleňování uţivatelů sluţeb do běţného a bezbariérového ţivota. „Pojem transformace sociálních sluţeb v ČR představuje proces změny řízení, financování, vzdělávání, místa a formy poskytování sociálních sluţeb tak, aby výsledným stavem byla péče v běţných podmínkách.“38 Důleţité je nevyčleňovat uţivatele sociálních sluţeb z běţného ţivota. Jednak z důvodu samotných uţivatelů, kteří by se neměli cítit vůči společnosti znevýhodnění a jednak v zájmu celé společnosti, která by neměla mít problém se začleňováním, přijetím a souţitím s uţivateli sociálních sluţeb. Efektivní proto nejsou velkokapacitní ústavní zařízení, kde jsou uţivatelé izolováni od okolního 37
MATOUŠEK, Oldřich et al. Sociální sluţby. Vyd. 2. Praha: Portál, 2011. s. 10. ISBN 978-80262-0041-3 38 ČÁMSKÝ, Pavel, Jan SEMBDNER a Dagmar KRUTILOVÁ. Sociální sluţby v ČR v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. s. 12. ISBN 978-80-262-0027-7
32
prostředí, ale transformace do menších zařízení, která jsou lépe dostupná, a kde jsou uţivatelé v denním kontaktu s okolím. Avšak i přes veškerou snahu poskytovatelů ústavní péče poskytnout svým uţivatelům co největší komfort a rychlou adaptaci na ţivot v pobytovém zařízení sociálních sluţeb, představuje ústavní pobytová péče mnohá úskalí. Ţivot v ústavním zařízení představuje zásadní ţivotní změnu provázenou ztrátou svého přirozeného prostředí a soukromí. Deinstitucionalizace sociálních sluţeb umoţňuje volbu. „Pojem deinstitucionalizace se v sociálních sluţbách pouţívá ve smyslu přechodu od dominantního poskytování pobytových sociálních sluţeb směrem k poskytování sociálních sluţeb zaměřených na individuální podporu ţivota člověka v přirozeném prostředí.“39 Konkrétním výrazem této tendence je trvalý růst pečovatelské sluţby.40 Pečovatelská sluţba představuje průlom v oblasti poskytování sociálních sluţeb a přináší moţnost setrvání uţivatele sluţby v jeho domácím prostředí. Dalším z trendů je neustálý růst a inovace na straně nabídky sociálních sluţeb. Rozrůstají se nejen stávající sluţby, ale vznikají i sluţby nové. „Je to odrazem nejen rostoucího podílu nestátních, zejména svépomocných neziskových organizací a občanských sdruţení, ale také stále intenzivnějšího zájmu státu podchytit včas mnohé sociální problémy tak, aby se v budoucnosti nestaly důvodem celkové společenské destabilizace a pro vznik rizik.“40 Stát podporuje sociální sluţby mimo jiné s ohledem na vznik stále nových a nových sociálních problémů. Vývoj společnosti se pojí s růstem rizik, která v minulosti nebyla příliš obvyklá. „Je třeba vytvářet azylové ústavy pro nevyléčitelné toxikomany, pro osoby propuštěné z výkonu trestu, které si sebepoškozováním způsobily trvalou pracovní neschopnost, azylové domy pro nevyléčitelně nemocné AIDS apod.“40
39
ČÁMSKÝ, Pavel, Jan SEMBDNER a Dagmar KRUTILOVÁ. Sociální sluţby v ČR v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. s. 12. ISBN 978-80-262-0027-7 40 TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 419. ISBN 978-80-7367-680-3
33
4.4 Druhy sociálních služeb Základním kamenem pro orientaci v sociálních sluţbách je jejich rozdělení dle typu a místa poskytování. Existují tři typy poskytování sociálních sluţeb, jedná se o: Sociální poradenství Sluţby sociální péče Sluţby sociální prevence Sociální
poradenství
poskytuje
informace
stávajícím
či
potencionálním
uţivatelům sociálních sluţeb, ale zahrnuje také specializované poradenství pro občany. Sluţby sociální péče slouţí klientům, kteří nezvládají zcela samostatně péči a svou osobu, v tomto případě se jedná spíše o sekundární prevenci. Sluţby sociální prevence se zaměřuji na primární prevenci s cílem zabránění sociálnímu vyloučení. Dle místa, kde se sluţba uskutečňuje, dělíme sociální sluţby na pobytové, ambulantní a terénní. Mezi pobytové sluţby můţeme zařadit například domov pro seniory, kde klient pobývá a sluţba mu je tedy poskytována 24 hodin denně. U ambulantních sluţeb klient obvykle dochází do daného zařízení, jedná se například o centra denních sluţeb, kde po naplnění sluţby klient odchází domů. U terénních sluţeb je postup opačný, to znamená, ţe nejde klient za sluţbou, ale sluţba za klientem. Terénní sociální pracovníci pracují v různých lokalitách s různými cílovými skupinami, nejtypičtější bývá práce s vyloučenými lokalitami, velmi populární a prospěšné jsou v poslední době programy, které se orientují na zmírňování negativních dopadů ţivotního stylu některých osob. Například dodávání sterilních prostředků narkomanům nebo pojízdné ambulance nabízející vyšetření pohlavně přenosných chorob, coţ má za cíl sniţovat rizika spojená s prostitucí.
4.4.1 Sociální poradenství Sociální poradenství je poskytováno osobám v nepříznivé sociální situaci a snaţí se jim pomoci jejich situaci řešit. Základní sociální poradenství by mělo být poskytováno v rámci poskytování jakékoliv jiné sociální sluţby. Odborné 34
poradenství zajišťují obvykle specializované poradny, jako je občanská poradna, manţelská poradna, poradny pro rodiny s dětmi, poradny pro seniory, poradny pro oběti domácího násilí a mnoho dalších. Tyto sluţby jsou poskytovány bezúplatně.
4.4.2 Služby sociální péče Tyto sluţby napomáhají zajistit uţivateli jeho psychickou i fyzickou soběstačnost sníţenou z důvodu věku, chronického onemocnění či zdravotního postiţení. Sluţby se poskytují v přirozeném prostředí uţivatele a je mu napomáháno v činnostech, které není schopen vzhledem ke svému omezení zvládnout sám. Sluţby sociální péče nabízejí pomoc v následujících činnostech: pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.41 Jedná se o tyto sluţby: Osobní asistence Osobní asistence je terénní sluţba poskytovaná osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Sluţba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. Pečovatelská služba Pečovatelská sluţba je terénní nebo ambulantní sluţba poskytovaná osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo
41
Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb. [online]. [cit. 2013-12-01]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf
35
zdravotního postiţení, a rodinám s dětmi, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Sluţba je poskytována ve vymezeném čase v domácnostech osob či přímo v zařízeních sociálních sluţeb. Tísňová péče Tísňová péče je terénní sluţba, kterou se poskytuje nepřetrţitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohroţení zdraví nebo ţivota v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností. Průvodcovské a předčitatelské služby Průvodcovské a předčitatelské sluţby jsou terénní nebo ambulantní sluţby poskytované osobám, jejichţ schopnosti jsou sníţeny z důvodu věku nebo zdravotního postiţení v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záleţitosti. Sluţby mohou být poskytovány téţ jako součást jiných sluţeb. Podpora samostatného bydlení Podpora samostatného bydlení je terénní sluţba poskytovaná osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu zdravotního postiţení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Odlehčovací služby Odlehčovací sluţby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové sluţby poskytované osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem sluţby je umoţnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.
36
Centra denních služeb V centrech denních sluţeb se poskytují ambulantní sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Denní stacionáře V denních stacionářích se poskytují ambulantní sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postiţení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Týdenní stacionáře V týdenních stacionářích se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postiţení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Domovy pro osoby se zdravotním postižením V domovech pro osoby se zdravotním postiţením se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu zdravotního postiţení, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Domovy pro seniory V domovech pro seniory se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Domovy se zvláštním režimem V domovech se zvláštním reţimem se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou 37
demencí a ostatními typy demencí, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Reţim v těchto zařízeních při poskytování sociálních sluţeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. Chráněné bydlení Chráněné bydlení je pobytová sluţba poskytovaná osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu zdravotního postiţení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení.42
4.4.3 Služby sociální prevence Sluţby sociální prevence mají za cíl zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou sociálním vyloučením ohroţeni a to z důvodu krizové sociální situace či pro své ţivotní návyky a způsob ţivota, který vede ke konfliktu se společností. Dále jsou sociálním vyloučením ohroţeny osoby ţijící v sociálně vyloučeném prostředí, lidé oslabení v prosazování svých práv a zájmu v důsledku nějaké minulé situace, např. lidé propuštění z výkonu trestu, lidé opouštějící dětský domov
atd.
Sociální
prevence
napomáhá
stigmatizovaným
osobám
s prosazováním jejich zájmů, ale jedním z cílů je zároveň snaha chránit společnost před vznikem a šířením neţádoucích společenských jevů. Jedná se o tyto sluţby: Raná péče Raná péče je terénní sluţba, popřípadě doplněná ambulantní formou sluţby, poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postiţené, nebo jehoţ vývoj je ohroţen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Sluţba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.
42
Výčet sluţeb dle zákona 2006/108 Sb., Zákon o sociálních sluţbách [online]. [cit. 2013-10-29]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf
38
Telefonická krizová pomoc Sluţba telefonické krizové pomoci je terénní sluţba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohroţení zdraví nebo ţivota nebo v jiné obtíţné ţivotní situaci, kterou přechodně nemohou řešit vlastními silami. Tlumočnické služby Tlumočnické sluţby jsou terénní, popřípadě ambulantní sluţby poskytované osobám
s
poruchami
komunikace
způsobenými
především
smyslovým
postiţením, které zamezuje běţné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. Azylové domy Azylové domy poskytují pobytové sluţby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Domy na půl cesty Domy na půl cesty poskytují pobytové sluţby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosaţení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládeţ, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních sluţeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. Kontaktní centra Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě terénní sluţby osobám ohroţeným závislostí na návykových látkách. Cílem sluţby je sniţování sociálních a zdravotních rizik spojených se zneuţíváním návykových látek.
39
Krizová pomoc Krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová sluţba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohroţení zdraví nebo ţivota, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami. Intervenční centra Na základě vykázání ze společného obydlí podle zvláštního právního předpisu je osobě ohroţené násilným chováním vykázané osoby nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání intervenčnímu centru. Pomoc intervenčního centra můţe být poskytnuta rovněţ na základě ţádosti osoby ohroţené násilným chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového podnětu, a to bezodkladně poté, co se intervenční centrum o ohroţení osoby násilným chováním dozví. SS v intervenčním centru jsou
poskytovány
jako
sluţby
ambulantní,
terénní
nebo
pobytové.
Nízkoprahová denní centra Nízkoprahová denní centra poskytují ambulantní, popřípadě terénní sluţby pro osoby bez přístřeší. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ poskytují ambulantní, popřípadě terénní sluţby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroţeným společensky neţádoucími jevy. Cílem sluţby je zlepšit kvalitu jejich ţivota předcházením nebo sníţením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich ţivota, umoţnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Sluţba můţe být poskytována osobám anonymně. Noclehárny Noclehárny poskytují ambulantní sluţby osobám bez přístřeší, které mají zájem o vyuţití hygienického zařízení a přenocování.
40
Služby následné péče Sluţby následné péče jsou ambulantní nebo pobytové sluţby poskytované osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly lůţkovou péči ve zdravotnickém zařízení, absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, nebo osobám, které abstinují. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi jsou terénní, popřípadě ambulantní sluţby poskytované rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohroţen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče nedokáţí sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohroţení jeho vývoje. Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením Sociálně aktivizační sluţby jsou ambulantní, popřípadě terénní sluţby poskytované osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postiţením ohroţeným sociálním vyloučením. Sociálně terapeutické dílny Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní sluţby poskytované osobám se sníţenou soběstačností z důvodu zdravotního postiţení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie. Terapeutické komunity Terapeutické komunity poskytují pobytové sluţby i na přechodnou dobu pro osoby závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickým duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běţného ţivota. Terénní programy Terénní programy jsou terénní sluţby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob ţivota nebo jsou tímto způsobem ţivota ohroţeny. Sluţba je určena pro problémové skupiny osob, uţivatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby ţijící v sociálně vyloučených 41
komunitách a jiné sociálně ohroţené skupiny. Cílem sluţby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu ţivota. Sluţba můţe být osobám poskytována anonymně. Sociální rehabilitace Sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k dosaţení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běţných, pro samostatný ţivot nezbytných činností alternativním způsobem vyuţívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních sluţeb, nebo formou pobytových sluţeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních sluţeb.43
4.5 Poskytovatelé sociálních služeb Na úvod je vhodné vymezit základní sektorové členění ekonomiky a působnost jednotlivých sektorů v oblasti sociálních sluţeb. V hierarchické posloupnosti subjektů, které by měly pomoci v nepříznivé sociální situaci, by měla stát na prvním místě rodina. Bohuţel ne vţdy se tato moţnost nabízí a realita je mnohdy poněkud problematičtější a ne vţdy je rodina k dispozici nebo ochotna nabídnout svou pomoc. V těchto situacích se nabízí několik způsobů řešení dle povahy nepříznivé situace člověka. Jedním z nástrojů je systém pomoci v hmotné nouzi realizovaný státem, kdy je kaţdému občanovi garantována minimální výše příjmů v situaci spojené s nedostatkem finančních prostředků. V situacích, kdy jako forma pomoci slouţí instituce sociálních sluţeb, nebyl stát schopen zajistit stoprocentní ochranu všech svých občanů z důvodu náročného monitoringu velkého celku. S ohledem na tuto skutečnost nebyla pomoc poskytována efektivně a včas. Toto byl důvod pro přenesení odpovědnosti na menší samosprávní celky krajů a obcí. Mimo veřejného sektoru působí v oblasti sociálních sluţeb i sektor neziskový. Zřizování sociálních sluţeb nestátními subjekty je dnes velmi frekventovanou a vítanou záleţitostí.
43
Výčet sluţeb dle zákona 2006/108 Sb., Zákon o sociálních sluţbách [online]. [cit. 2013-10-29]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf
42
Zřizovateli sociálních sluţeb ve smyslu rezortního pojetí mohou být tedy v současné době v České republice tyto subjekty. Obce a kraje - dbají na vytváření vhodných podmínek pro rozvoj sociálních sluţeb, zejména zjišťováním skutečných potřeb lidí a zdrojů k jejich uspokojení; kromě toho sami zřizují organizace poskytující sociální sluţby.44 SS zřizují v rámci své samostatné působnosti dvěma způsoby: 1) Vlastní organizační sloţky bez právní subjektivity -vyuţíváno v případě menších zařízení, nenáročné na prostory, kapacitu, personál atd.; 2) Příspěvkové organizace se svou vlastní právní subjektivitou.45 MPSV – obvykle pouze specializované sluţby s celostátní působností. Ministerstvo
práce
a sociálních
věcí
je
nyní
zřizovatelem
pěti
specializovaných ústavů sociální péče. 44 Nestátní poskytovatelé SS – nestátní neziskové organizace vznikající jako právnické osoby (od roku 1990): Občanská sdruţení; Obecně prospěšné společnosti; Církevní právnické osoby. 45 Fyzické osoby
4.5.1 Rostoucí význam neziskového sektoru „Občanský sektor představuje oblast lidské činnosti nacházející se mezi rodinou, trhem a státem.“46 Občanský neboli neziskový sektor tvoří soukromá sdruţení občanů, která jsou zakládána dobrovolně a jejich snahou není dosaţení soukromého zisku, ale snaha o dosahování obecně prospěšných cílů pro společnost. Tyto obecně prospěšné společnosti jsou zakládány za účelem veřejného prospěchu. „Mezi tyto společnosti můţeme řadit církve, charitativní a náboţenské organizace, nadace a jiné obecně prospěšné společnosti působící
44
Sociální práce a sociální sluţby [online]. [cit. 2013-12-02]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/9 MATOUŠEK, Oldřich et al. Sociální sluţby. Vyd. 2. Praha: Portál, 2011. s. 12. ISBN 978-80262-0041-3 46 SKOVAJSA, Marek et al. Občanský sektor: organizovaná občanská společnost. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 16. ISBN 978-80-7367-681-0 45
43
např. v oblasti sociální péče, kultury, zdraví aj.“47 Organizace občanských společností působí často na místech, kde veřejný sektor působí nedostatečně či zcela selhal, dále mohou působit jako alternativní a doplňkové zdroje v daném odvětví. Neziskových organizací poskytujících sociální sluţby je mnoho a bez působení tohoto sektoru by oblast sociálních sluţeb nebyla dozajista zcela zabezpečena. Nakolik jsou ze strany vlády občanské společnosti podporovány, závisí na politickém nastavení dané země. V České republice můţeme zaznamenat vysokou podporu neziskového sektoru ať uţ ze strany státu či místních samospráv. „Důvodem je, ţe organizace občanské společnosti jsou zpravidla efektivnější v poskytování sluţeb neţ státní zařízení nebo soukromé obchodní firmy. Protoţe OOS získávají peníze většinou účelově na realizované projekty, nakládají se svými vícezdrojovými příjmy racionálně.“47
4.5.2 Export z registru poskytovatelů sociálních služeb „Na základě zákona č.108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, s účinností od 1.1.2007 je zřízen Registr poskytovatelů sociálních sluţeb. Smyslem tohoto zákona je chránit práva a oprávněné zájmy lidí, kteří jsou oslabeni v jejich prosazování, a to z různých důvodů jako je věk, zdravotní postiţení, nedostatečně podnětné sociální prostředí, krizová ţivotní situace a mnoho dalších příčin.“48 V praxi tedy musí být kaţdý poskytovatel SS zapsán v tomto registru. „Všechny subjekty zainteresované na poskytování sociálních sluţeb nazývá americká literatura „stakeholders“, coţ je výraz těţko přeloţitelný do češtiny. Nejspíše by se k jeho překladu hodil termín zainteresované subjekty.“49 Spolu se zákonem o sociálních sluţbách, tedy spolu s rokem 2007, byl zaznamenán obrovský nárůst poskytovatelů sociálních sluţeb. I přesto, ţe získávání prostředků na provoz sociálních sluţeb bývá náročné, počet poskytovatelů sociálních sluţeb stále mírně narůstá.
47
SKOVAJSA, Marek et al. Občanský sektor: organizovaná občanská společnost. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 16; s. 148. ISBN 978-80-7367-681-0 48 Registr poskytovatelů sociálních sluţeb [online]. [cit. 2014-02-05]. Dostupné z http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION_ID=1397307073022_2 49 MATOUŠEK, Oldřich et al. Sociální sluţby. Vyd. 2. Praha: Portál, 2011. s. 15. ISBN 978-80262-0041-3
44
„V současné době je evidováno přibliţně 5,5 tis. sluţeb a 2,5 tis. poskytovatelů ve 32 druzích sociálních sluţeb.“50 V roce 2012 bylo registrováno celkem 5 388 sociálních sluţeb. Nejvyšší pokrytí sociálními sluţbami a tedy i nejširší síť sociálních sluţeb vykazuje Moravskoslezský, Středočeský a Ústecký kraj a hlavní město
Praha.
Naopak
nejméně
poskytovatelů
SS
bylo
registrováno
v Karlovarském kraji. Co se týče druhu a zaměření sluţeb, nejčetnější zastoupení sluţeb je v oblasti pečovatelských sluţeb (750) a odborného sociálního poradenství (613). Vysoké zastoupení a mají v porovnání s ostatními sluţbami i domovy pro seniory (495).50 Tento počet sluţeb je však v mnoha regionech stále nedostatečný a poptávka převyšuje nabídku. Trendem v sociálních sluţbách jsou i tzv. centra denních sluţeb, kde jsou sluţby poskytovány ambulantně a klient tak můţe zůstat ve svém přirozeném prostředí. Nízké zastoupení mají terapeutické komunity (18), intervenční centra (18) a tísňová péče (18).50 V některých krajích tyto druhy sluţeb zcela abstenují. Právní formu poskytovatelů znázorňuje graf č. 3. Nejčastěji se jedná o sdruţení tj. např. svazy, spolky nebo kluby poskytující SS. Druhou nejčastější formou jsou příspěvkové organizace a jako třetí nejpočetnější jsou organizace zřizované církví. Dále se můţeme setkat se SS poskytovanými v rámci obecně prospěšné společnosti, vysoké početné zastoupení mají i organizace zřizované obcí.
50
Financování a plánování sociálních služeb *online+. ©2014 *cit. 2014-04-02+. Dostupné z http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2014/02/prezentace-c.-3_Marsikova-WaageovaSchejbal.pdf
45
Obrázek č. 2 - Počet zařízení jednotlivých skupin sociálních sluţeb podle krajů (rok 2012)
Zdroj: http://www.uzs.cz/files/socialni-sluzby-na-rozcesti.pdf
Graf č. 3 - Právní formy poskytovatelů SS
Nejzastoupenější právní formy poskytovatelů SS 3% 6%
18%
církevní organizace města/obce obecně prospěšná společnost
7%
28%
příspěvková organizace
12%
sdružení (svaz, spolek, klub) obchodní společnosti ostatní
26%
Zdroj: Export z registru poskytovatelů SS, vlastní zpracování dat http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do;jsessionid=7643CE5D53B1E4CA64A 78451ED277CD8.node1?SUBSESSION_ID=1397402645095_1
46
5 Financování sociálních služeb 5.1 Analýza financování sociálních služeb „Financování sociálních sluţeb úzce souvisí s jejich plánováním, a tím i s odpovědností za jejich síť. Lze říci, ţe hledání způsobu financování poskytovatelů sociálních sluţeb mezi rozhodujícími činiteli je jedním ze základních úkolů současného systému sociálních sluţeb.“51 Provozování a poskytování sociálních sluţeb je provázeno neustálým sháněním prostředků pro jejich financování. Sociální sluţby jsou obvykle financovány vícezdrojově a kaţdý zdroj se na nákladech sluţby podílí různou měrou dle charakteru, zaměření sluţby či její právní formy. Oblast financování SS prochází neustále různými inovativními návrhy státních i nestátních subjektů, avšak současná podoba je i přes velké úsilí stále ne zcela efektivní. „Problémy financování sociálních sluţeb souvisejí s procesy, které v posledních letech dominují veřejnému sektoru v České republice. Jedná se o vzájemně podmíněné změny následujících oblastí: reforma veřejné správy snaha o reformu veřejných financí“51 „Financování sociálních sluţeb se točí v trojúhelníku: zadavatel – poskytovatel – uţivatel.“52 Pro zvolení správného nástroje financování sluţby je nejprve nutné specifikovat zadavatele sluţby. péče je vhodným zadavatelem uţivatel. Ve vazbě na finanční zdroje. Specifickou oblastí v souvislosti s péčí je podpora při rozhodování (mj. provázáno např. s obč. zákoníkem – opatrovnictví aj.). prevence je to především veřejnost/společnost (reprezentovaná na základě mechanismu zastupitelské demokracie – tj. veřejná správa, místní
51
MICHALÍK, Jan. Smluvní vztahy v sociálních sluţbách. Vyd. 1. Praha: NZRP, 2008. s. 23. ISBN 80-903658-1-7 52 Sociální sluţby na rozcestí [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné z http://www.uzs.cz/files/socialni-sluzby-na-rozcesti.pdf
47
samospráva). Nefungující systém prevence se projeví nejenom četnějším výskytem společensky neţádoucích jevů (můţe vést aţ k destabilizaci komunity/společnosti) a zvýšením výdajů při řešení následně vzniklých situací, ale současně přenáší zátěţ do jiných systémů (např. zdravotnictví, soudnictví, vězeňství aj.). poradenství je to především stát (veřejná správa). S ohledem na účinnost a kvalitu poradenských sluţeb je vhodné pro různá témata a oblasti zvolit přiměřenou míru decentralizace a dekoncentrace. Garance však zůstává na bedrech státu.53 V rámci komunitního plánování je za zadavatele sluţeb obvykle povaţován kraj, obec/město či stát. Zadavatel zřizuje sociální sluţbu na základě analýzy potřeb občanů, tedy potencionálních uţivatelů, v dané lokalitě.
Poskytovatelem je
v tomto případě nejčastěji příspěvková organizace poskytující jakýkoliv druh sociální sluţby. Pakliţe se jedná o poskytovatele sociálních sluţeb, který nemá svého zřizovatele v podobě těchto tří subjektů, pojem zadavatel sluţby se v této souvislosti nepouţívá. Těmito poskytovateli jsou obvykle různé neziskové organizace, církevní organizace či různé spolky a zájmová druţení atd. Jejich vznik je obvykle podmíněn vlastní iniciativou, aniţ by vznik sluţby přímo inicioval stát či samospráva. Ačkoliv dochází k růstu veřejných výdajů na oblast sociálních sluţeb, jsou tyto sluţby v porovnání s jinými druhy veřejných sluţeb značně podfinancovány. „Ať jiţ v budoucnu zvítězí jakýkoliv model financování sociální sluţby (poměr mezi dotací, příspěvkem na péči a dalšími příjmy), mělo by dojít k dalšímu zvyšování prostředků do tohoto segmentu veřejných sluţeb.“54 V této části práce bych ráda zhodnotila nákladovost sociálních sluţeb v kontextu významnosti jednotlivých zdrojů financování a jejich podílu na úhradě nákladů sociálních sluţeb. Vyuţity budou kvantitativní i kvalitativní ukazatele a poznatky, které bezprostředně souvisí se systémem financování sociálních sluţeb v ČR.
53
Sociální sluţby a způsob financování [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupné z http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2013/01/Varianty-financov%C3%A1n%C3%AD.pdf 54 MICHALÍK, Jan. Smluvní vztahy v sociálních sluţbách. Vyd. 1. Praha: NZRP, 2008. s. 33. ISBN 80-903658-1-7
48
5.2 Nákladovost sociálních služeb dle charakteru služby Na úvod je vhodné zmínit, ţe kaţdá sluţba je nákladově odlišná. Existují sluţby, na jejichţ poskytování jsou třeba pouze zanedbatelné náklady v porovnání se sluţbami, jejichţ provozování je natolik finančně náročné, ţe sehnat dostatek prostředků k jejich financování bývá i s vyuţitím všech dostupných zdrojů mnohdy problematické. Mezi sluţby, které jsou nejvíce nákladné, patří obvykle sluţby sociální péče. „Konkrétně se jedná o domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postiţením a domovy se zvláštním reţimem. Naopak nejméně nákladné jsou průvodcovské a předčitatelské sluţby, tlumočnické sluţby a tísňová péče.“55 Důvod je zřejmý, zatímco např. tlumočnické sluţby jsou poskytovány jako terénní sluţba, ojediněle jako ambulantní sluţba, výše uvedené nejnákladnější sluţby jsou poskytovány pobytovou formou. Zatímco u terénních sluţeb je primárním a mnohdy i jediným nákladem činnost sociálního pracovníka, u pobytových sluţeb se mimo vysokých reţijních nákladů mnohdy setkáme i s náklady na zdravotnickou péči. U těchto sluţeb se obvykle podílí na úhradě uţivatel sluţby. „Při výpočtu nákladovosti jednotlivých sluţeb a jejich následném srovnávání je třeba uvaţovat odlišné charakteristiky kaţdé skupiny sociálních sluţeb i jednotlivých sluţeb v rámci jedné skupiny. Nákladovost sociálních sluţeb, a sluţeb sociální péče především, se liší s ohledem na rozdílnou náročnost péče zajišťovanou jednotlivým klientům. Uţivatelé s vyšší mírou závislosti na pomoci jiné fyzické osoby vyţadují k zajištění svých potřeb specifičtější způsoby práce a poskytované péče oproti uţivatelům sluţeb s nízkou mírou závislosti, coţ dále souvisí s přiznaným stupněm příspěvku na péči, tedy strukturou uţivatelů dané sluţby. Odlišná nákladovost sluţeb vyplývá také z dalších okolností. Mezi nejvýznamnější řadíme následující ukazatele: geografická poloha služby v rámci ČR a stejně tak v rámci jednoho kraje způsobuje s ohledem na náklady na vytápění a spotřebu elektrické energie výrazné rozdíly v souvislosti s technickým stavem budov;
55
Financování a plánování sociálních služeb *online+. *cit. 2014-04-02+. Dostupné z http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2014/02/prezentace-c.-3_Marsikova-WaageovaSchejbal.pdf
49
vlastní charakter zařízení sociálních služeb, jeho technický stav a stáří budov, v nichţ jsou sociální sluţby zajišťovány; socio-demografická situace v dané lokalitě, či regionu, z níţ také vyplývají potřeby pro poskytování daných typů sociálních sluţeb s ohledem na různou strukturu uţivatelů sociálních sluţeb; personální zabezpečení služby, zejména stupeň potřebné kvalifikace pracovníků v přímé péči vůči specifickým metodám sociální práce a péče zajišťované uţivatelům dané sluţby.“56
5.3 Zdroje financování SS Obecně lze vymezit několik moţnosti financování sociálních sluţeb dle disponibilních zdrojů. V současné době lze počítat s těmito zdroji, respektive příjmy, pro financování sociálních sluţeb: úhrada od uţivatele sluţby příspěvek zřizovatele (dotace územních rozpočtů) dotace MPSV na poskytování sluţby příspěvek na péči úhrada ze zdravotních pojišťoven za sluţby zdravotní péče poskytované v zařízeních sociálních sluţeb ostatní příjmy (dary, vlastní činnost) Náklady na sociální sluţby činí v současné době cca 28 mld. Kč.57 Tři nejzákladnější sloţky financování obecně představují příspěvek na péči, dotaze územních samospráv a dotace MPSV. Přestoţe úhrady uţivatelů tvoří u pobytových sluţeb významnější zdroj financování, v celkových nákladech na systém sociálních sluţeb je tento podíl niţší z důvodu zahrnutí všech sociálních sluţeb, i sluţeb, které nejsou ze strany uţivatele spolufinancovány. Zdravotní pojišťovny se podílí na nákladech za sociální sluţby zhruba třemi procenty, přestoţe zdravotní péče poskytovaná v některých sluţbách sociální péče je mnohem nákladnější, neţ je reálné krytí těchto nákladů pojišťovnou. Sociální 56
Vybrané statistické údaje o financování sociálních sluţeb a příspěvku na péči [online]. [cit. 2013-11-23] Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/9198/Analyza_fin_SS.pdf 57 Financování a plánování sociálních sluţeb [online]. ©2014 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2014/02/prezentace-c.-3_Marsikova-WaageovaSchejbal.pdf
50
sluţby, podobně jako ostatní prvky sociálního zabezpečení, jsou ze své podstatné části financovány prostřednictvím přerozdělování veřejných zdrojů. Soukromé zdroje financování sociálních sluţeb tvoří spíše doplňkový nástroj tohoto systému financování. Graf č. 4 - Podíl jednotlivých zdrojů na financování sociálních sluţeb (rok 2013)
Podíl jednotlivých zdrojů na financování sociálních služeb (rok 2012) 22%
23%
dotace MPSV dotace samospráv
3% 9%
20% 23%
příspěvek na péči (PnP) úhrady klientů úhrady zdrav. pojišťoven ostatní zdroje
Zdroj:http://www.mpsv.cz/cs/16311, vlastní zpracování dat
5.3.1 Úhrada od uživatele služby Jedním ze zdrojů financování je úhrada od uţivatele sluţby. Uţivatel si v tomto případě sám hradí některé části sluţby dle předem stanovené výše. Tato úhrada však nesmí přesáhnout nejvyšší povolenou částku stanovenou prováděcí vyhláškou MPSV ČR 505/2006 Sb.58 Sociální sluţby mohou být poskytovány dvěma způsoby a to buďto se spoluúhradou uţivatele sluţby nebo bez úhrady. Kaţdý občan má právo na poskytnutí sociální sluţby. Pakliţe uţivatel sluţby není schopen úhradu plnit, mohou mu pomoci rodinní příslušnici. „Tam kde se takováto moţnost nenabízí, hradí tyto náklady stát nebo obec.“59
58
Vyhláška č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu 2006 [online]. [cit. 2014-03-12]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13639/v_505_2006_novela.pdf 59 TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 366. ISBN 978-80-7367-680-3
51
Sociální sluţby poskytované za úhradu jsou sluţby, na jejichţ financování se klient aktivně podílí. V těchto zařízeních si klient sám hradí částku za ubytování, stravu a péči, jedná se o tato zařízení sociálních sluţeb: Týdenní stacionáře Domovy pro osoby se zdravotním postiţením Domovy pro seniory Domovy se zvláštním reţimem Chráněné bydlení Zdravotnická zařízení ústavní péče Centra sociálně rehabilitačních sluţeb Dále existují sluţby, u kterých si uţivatel hradí určitou část poskytované sluţby. Jedná se zejména o úhradu za činnost pracovníka sociálních sluţeb dle smlouvy o rozsahu poskytování sociální sluţby. Například u pečovatelské sluţby si klient hradí jednotlivé úkony, např. obstarávání nákupu (100Kč), praní a ţehlení (50Kč/kg), donáška jídla (20Kč) atd. Ceny v závorkách udávají nejvyšší cenu za konkrétní sluţbu určenou prováděcí vyhláškou. Osobní asistence Pečovatelské sluţby Tísňová péče Průvodcovské a předčitatelské sluţby Podpora samostatného bydlení Odlehčovací sluţby Centra denních sluţeb Denní stacionáře Další a zároveň poslední skupinou sluţeb jsou sluţby poskytované bez úhrady uţivatele. Tzn., ţe náklady na tuto sluţbu hradí poskytovatelé sluţeb z jiných alternativních zdrojů a uţivatel se finančně nepodílí na poskytování sluţby. Jedná se o sluţby, které nejsou uvedeny v předchozích výčtech, např. terénní programy, sociální poradenství, sociálně aktivizační sluţby atd.
52
V tabulce č. 5 jsou uvedeny průměrné výše úhrad za sluţby sociální péče. Jedná se o průměrnou výši úhrady uţivatele za danou sluţbu v uvedeném časovém fondu. Tabulka č. 5 - Průměrná výše úhrady uţivatelů za sluţbu sociální péče Služby sociální péče
§ zákona č. 108/2006 Sb.
Průměrná výše úhrady
Osobní asistence
§39
90 Kč/hod.
Pečovatelská služba
§40
60 Kč/hod.
Tísňová péče
§41
1 500 Kč na uživatele/měsíc
Průvodcovské a předčitatelské služby
§42
80 Kč/hod.
Podpora samostatného bydlení
§43
80 Kč/hod.
Odlehčovací služby
§44
Centra denních služeb
§45
90 Kč/hod. - terénní a ambulantní forma služby 10 Kč/hod. 000,- pobytová forma služby 80
Denní stacionáře
§46
90 Kč/hod.
Týdenní stacionáře
§47
7 000 Kč na uživatele/měsíc
Domovy pro osoby se zdravotním postižením
§48
13 000 Kč na uživatele/měsíc
Domovy pro seniory
§49
13 000 Kč na uživatele/měsíc
Domovy se zvláštním režimem
§50
13 000 Kč na uživatele/měsíc
Chráněné bydlení
§51
4 000 Kč na uživatele/měsíc
Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče
§52
10 000 Kč na uživatele/měsíc
Zdroj: http://www.mpsv.cz/cs/16311 Celkové úhrady od uţivatelů sluţeb znázorňuje graf č. 5. Uţivatelé sociálních sluţeb se na úhradě sluţby podílejí částkou zhruba 9,4 mld. korun. Tato částka zahrnuje i úhrady ve formě příspěvku na péči. Je to tedy celková finanční částka, kterou „přinese“ do sluţby klient. Dle podílu této úhrady se poté vyměřují další finanční zdroje krytí dané sluţby. Ačkoliv graf vykazuje rostoucí tempo růstu, ve skutečnosti tento růst neodpovídá ostatním přidruţeným faktorům jako je růst počtu sluţeb, valorizace důchodů atd. Úhrada od uţivatele sluţby je legislativně vymezena v zákoně o sociálních sluţbách, kdy zákon předpokládá vyšší účast uţivatelů na financování některých druhů sluţeb. S vysokým nárůstem spoluúčasti uţivatele na financování sluţby po
53
roce 2006 (zákon o sociálních sluţbách – účinnost od roku 2007), se pojí i posilující role uţivatele sluţby. „V soudobých příručkách sociální práce propagovaná zásada „pokud moţno začínat vţdy od klienta“ (start where the client is) je reakcí na doznívající období, ve kterém zájmy institucí, zejména ústavů, diktovaly způsoby poskytování sluţby, a to často bez ohledu na konkrétní a specifické klientovy potřeby. Klient byl v instituční optice téměř totoţný s jeho problémem, případně s „diagnózou“.“60 Tato pozice umoţňuje uţivateli zasahovat do poskytování sluţby, vyslovovat a následně realizovat svá přání a poţadavky, ale zároveň se i finančně podílet. Klient/uţivatel se tedy dle svých moţností podílí na takových nákladech, které by pravděpodobně vynaloţil i v případě, kdyby sluţby nevyuţíval (náklady na bydlení, obţivu aj.). Graf č. 5 - Úhrady od uţivatelů celkem (včetně příspěvku na péči)
Úhrady od uživatelů celkem (v tis. Kč) 10000000 8000000
7827387
7520640
2008
2009
8858946
9139493
9352254
2010
2011
2012
6000000 4000000
3871560
4034587
2003
2004
2000000 0
Zdroj: Statistická ročenka ČR 2004-2013, vlastní čerpání dat
5.3.2 Dotace územních rozpočtů „Obec je samosprávně spravovaná část státu. Stejně jako stát je povinna garantovat určitý základní standard (sortiment a kvalitu) sociálních sluţeb v rozsahu daném státní politikou v dané oblasti.“61 Na poskytování sluţeb přispívá stát, ale jen do výše subjektivně schváleného standardu. Pokud obec či kraj usiluje o více prostředků neţ je stát schopen a ochoten zajistit, musí krýt další 60
MATOUŠEK, Oldřich et al. Sociální práce v praxi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. s. 17. ISBN 978-80-7367-818-0 61 TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. s. 367. ISBN 978-80-7367-680-3
54
náklady ze svých vlastních disponibilních prostředků. Problematikou této formy financování je rozdílnost ekonomického postavení jednotlivých regionů, coţ je jeden z důvodu, proč mají určité oblasti více institucí sociálních sluţeb a jiné méně. Územní samosprávy vytvářejí za pomoci státu sítě sociálních sluţeb, dle potřeb obyvatel daného území, avšak i přesto je moţné pozorovat patrné rozdíly mezi jednotlivými kraji. Samosprávy poskytují svým příspěvkovým či jiným organizacím poskytujícím sociální sluţby nenárokovou dotaci. „Kraje dostávají ze státního rozpočtu finance na zřizovatelské funkce svých zřizovaných sociálních sluţeb z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu – kolik přerozdělí na jednotlivá zařízení je v samostatné působnosti kraje, dotace se nevyúčtovává (jde o účelovou dotaci).“62 Samosprávy mohou mimo jiné disponovat prostředky z fondů EU a vlastními zdroji, které mají k dispozici v rámci svého vlastního hospodaření, a které nepocházejí z rozpočtu státu. Dále mohou stejně jako ostatní subjekty poskytovat peněţní či věcné dary a jiné účelové příspěvky, které jsou stejně jako prostředky z individuálních projektů obvykle vykazovány v kapitole ostatních zdrojů financování SS. Tabulka č. 6 - Výdaje územních samospráv na sociální sluţby (v tis. Kč) Ukazatel Služby sociální péče Služby sociální prevence Sociální poradenství
2007
2008
2009
2010
2011
2012
6 433 212
6 363 151
6 555 831
7 273 378
7 706 457
7 110 260
218 355
272 182
691 227
1 028 559
1 056 840
935 321
72 981
94 483
71 657
64 001
61 611
61 497
Zdroj: Statistická ročenka ČR 2013, vlastní zpracování dat Součet výdajů územních samospráv na sociální sluţby přesahuje v posledních několika letech výši 8 miliard korun. Aţ do roku 2011 byly výdaje neustále rostoucí, v roce 2012 došlo ke klesající tendenci těchto výdajů. Jedním z důvodů tohoto poklesu můţe být i posílení prostředků, které jsou uvolňovány prostřednictvím dotačního programu MPSV.
62
Financování sociální správy [online]. [cit. 2014-02-06]. Dostupné z www.htf.cuni.cz/HTF-80version1-sicialni_sprava_financovanisp_.pptx
55
Uvedená data bohuţel zcela nekorespondují s výstupy MPSV, jelikoţ statistiky ČSÚ zahrnují obvykle širší rozhraní sběru dat. V tabulce č. 6 jsou tedy uvedeny nejen prostředky primárně získané od samospráv, ale zahrnují i finanční prostředky nabyté z různých grantů a nadačních fondů atd. a aţ následně sekundárně přerozdělené ke koncovým poskytovatelům sluţeb. Tyto prostředky jsou pro účely členění MPSV vykazovány v ostatních zdrojích financování SS. Graf č. 6 - Vývoj výdajů územních samospráv na sociální sluţby
10000000
Vývoj výdajů územních samospráv na sociální služby (v tis. Kč)
9000000 8000000 Vývoj výdajů územních samospráv na sociální služby (v tis. Kč)
7000000 6000000 5000000 2007
2008
2009
2010
2011
2012
Zdroj: Statistická ročenka ČR 2013, vlastní zpracování dat
5.3.3 Individuální projekty EU V posledních letech roste i význam financování prostřednictvím individuálních projektů EU. Jedním z fondů EU, prostřednictvím kterého je moţné získat finanční prostředky na sociální sluţby je Evropský sociální fond (ESF). Individuální projekty jsou dvojího typu: Regionální/národní-projekty regionálního charakteru zaloţené na přímém přidělení prostředků programu na realizaci nebo k doplnění národních politik a programů. Pokrývají specifickou oblast, která má regionální rozměr a jsou předkládány z úrovně příslušných krajů. Projekty mají jasně stanovený regionální rámec a jsou zaměřeny zejména na cílové skupiny jednotlivců. Projekty musí splňovat princip doplňkovosti a kritérium přidané hodnoty.
56
Systémové-projekty
systémového
charakteru
zaloţené
na
přímém
přidělení prostředků programu na rozvoj národních politik a programů a na modernizaci, rozšíření kapacity a kvality nabídky veřejných sluţeb, na navrţení nových systémů nebo na úpravu a zefektivnění stávajících systémů a na jejich zavedení do praxe.63 Jedním z programů ESF je Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost, který je realizován od roku 2007 a disponibilní zdroje tohoto projektu činí 2,1 mld. €. „Míra spolufinancování z ESF činí 85%, zbývajících 15% je hrazeno ze státního rozpočtu ČR.“64 Tento program se zaměřuje na několik tematických celků, z nichţ jeden je zaměřen právě na oblast SS. Tato osa má za cíl podporovat sociální integraci a rovné příleţitosti a dále jsou specifikovány i konkrétní programy této podpory. V rámci tohoto programu je nutné vypracovat projekt, který má být grantem financován. Obvykle jsou na stránkách ESF zveřejňovány výzvy, které jsou zaměřeny na podporu konkrétních aktivit. Ţádat o dotaci mohou ţadatelé uvedení v příslušné výzvě, ţádat mohou například neziskové organizace, odborové organizace, sdruţení, úřady práce, samosprávy atd. Ty sociální sluţby, které čerpají finanční prostředky z těchto individuálních programů, nemohou ţádat o dotaci ze SR. Při poskytování prostředků z EU je také nutné přihlíţet k zachování principu adicionality, tedy aby finanční prostředky EU nenahrazovaly finanční prostředky státu a slouţily pouze jako doplňkový zdroj financování.
5.3.4 Dotace MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí má od státu k dispozici určitou finanční sumu, přidělenou v rámci hospodaření státního rozpočtu. Jedná se o neinvestiční dotaci na poskytování sociálních sluţeb. Dotace představuje jeden ze zdrojů financování SS, který je obvykle kombinován s dalšími dostupnými zdroji
63
Evropský sociální fond v ČR: Co jsou individuální projekty? [online]. © 2008 [cit. 2014-0330]. Dostupné z http://www.esfcr.cz/modules/faq/question.php?id=18 64 Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/6018
57
financování. Na dotaci není právní nárok, nárok a výše dotace se řídí dle zákona o rozpočtových pravidlech.65 Dotace je poskytována v rámci dvou programů podpory: Program podpory A – podpora poskytování sociálních sluţeb, které mají místní či regionální charakter, poskytovaných uţivatelům sluţeb v souladu s místními či regionálními potřebami; Program podpory B – podpora sociálních sluţeb, které mají celostátní či nadregionální charakter. MPSV rozděluje prostředky pro daný rok v rámci vyhlášeného dotačního řízení. Program podpory se v posledních letech neustále vyvíjí a v současné době je na programu další změna tohoto systému financování. Do roku 2008 byla praxe taková, ţe o dotaci ţádal kaţdý poskytovatel SS samostatně. V tomto případě bylo primárním hodnotitelem pro přiznání dotace MPSV. Tato činnost však byla s ohledem na rostoucí počet poskytovatelů sociálních sluţeb pro ministerstvo organizačně náročná. Spolu s novelizací zákona 108/2006 Sb., která nabyla v platnost 1.1.2008, došlo k několika změnám. Na realizaci dotačního řízení se v případě programu podpory A podílejí krajské úřady. Poskytovatelé zpracují elektronickou ţádost o dotaci a MPSV následně zpřístupní tyto ţádosti jednotlivým krajům. Kraje následně zpracují hromadnou ţádost o dotaci, ve které jsou uvedeny organizace sociálních sluţeb, pro které je o dotaci ţádáno. Ţádost je předkládána na rozpočtové období jednoho roku, avšak musí zde být uveden i plán budoucího hospodaření. Konečné rozhodnutí o podpoře poskytování sociálních sluţeb je v kompetenci poskytovatele dotace (MPSV). Ministerstvo obvykle akceptuje návrh kraje na přidělení dotace jednotlivým poskytovatelům. Ministerstvo můţe ţádat o vysvětlení, pokud sluţba nekoliduje se střednědobým plánem rozvoje, například pokud v daném kraji existují jiné sluţby daného druhu a sluţba je tedy nadkapacitní či draţší atd. Dotace se poskytuje k financování běţných výdajů souvisejících s poskytováním sociálních sluţeb v souladu se zpracovaným střednědobým plánem rozvoje 65
Zákon o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) č. 218/2000 Sb., § 14 Poskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu a řízení o jejich odnětí
58
sociálních sluţeb. „Plánem rozvoje sociálních sluţeb se rozumí dokument samosprávy daného regionu, kterým jsou deklarovány priority v rozvoji sociálních sluţeb na území regionu, a to v souladu s ustanoveními § 3 a § 95 zákona o sociálních sluţbách.“66 Dotační řízení je vyhlášeno na začátku finančního roku (u nás shodný s rokem kalendářním). Podle obejmu a charakteru ţádostí v kontextu s volnými finančními prostředky jsou eventuálně vyhlašována další či mimořádná kola dotačního řízení. Cílem Ministerstva práce a sociálních věcí je v rámci dotačního řízení vyloučení střetu zájmů, vytvoření rovného přístupu ke všem poskytovatelům sociálních sluţeb a transparentního dotačního systému, který primárně podporuje ty sociální sluţby, jeţ umoţňují co nejdelší moţné setrvání jejich uţivatelů v domácím prostředí či místní komunitě. Z poskytnuté dotace lze hradit (tzv. uznatelné náklady/výdaje): a) osobní náklady – včetně odvodů sociálního a zdravotního pojištění, které hradí zaměstnavatel za své zaměstnance a dalších osobních nákladů, které je zaměstnavatel za zaměstnance podle platných předpisů povinen odvádět. b) provozní náklady, které jsou nezbytné pro poskytování sociální sluţby a které jsou identifikovatelné, účetně evidované, ověřitelné, podloţené originálními dokumenty a uvedené v rozpočtu schválené ţádosti a jejichţ výše nepřesahuje obvyklou výši v daném místě a čase: nákup drobného dlouhodobého hmotného majetku s dobou pouţitelnosti více neţ 1 rok, o kterém účetní jednotka rozhodla, ţe jej nebude účtovat na účtech dlouhodobého majetku (účtová třída 0) do povinné stanovené částky 40 000,-Kč, nákup drobného dlouhodobého nehmotného majetku s dobou pouţitelnosti více neţ 1 rok, o kterém účetní jednotka rozhodla, ţe jej nebude účtovat na účtech dlouhodobého majetku (účtová třída 0) do povinné stanovené částky 60.000,- Kč, 66
Metodika Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pro poskytování dotací ze státního rozpočtu poskytovatelům sociálních sluţeb a posouzení ţádosti o dotaci ze státního rozpočtu v oblasti podpory poskytování sociálních sluţeb [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/16313/Metodika.pdf
59
spotřebované nákupy (spotřeba materiálu – kancelářské potřeby, pohonné hmoty, potraviny v souvislosti se zajištěním základní činnosti – poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, čisticí prostředky apod.), sluţby: energie, telefony, nájemné, právní a ekonomické sluţby, opravy a udrţování aj. Mezi neuznatelné náklady patří například daně a poplatky, nákupy dlouhodobého majetku, náklady na reprezentaci, kurzy a školení, které nejsou zaměřeny na oblast vzdělávání sociálních pracovníků, leasingy, odpisy, výzkum a vývoj, zahraniční pracovní cesty aj.67 V současné době je však na programu další změna. Na základě novelizace zákona o sociálních sluţbách bude počínaje rokem 2015 a změnou paragrafu 101a rozhodování o přidělování dotací úlohou krajů v rámci přenesené působnosti. Tato změna má podpořit princip subsidiarity a má zefektivnit dosavadní systém rozdělování prostředků mezi poskytovatele. Vize tohoto procesu vypadá následovně. Kraj na základě svého plánu rozvoje předloţí MPSV ţádost o poskytnutí dotace a kraj také sám rozhodne o poskytnutí těchto prostředků poskytovatelům. MPSV tedy místo 1 800 - 2 000 platebních příkazů (počet poskytovatelů, kterým byla v minulosti přidělena dotace) rozešle pouze 14 platebních příkazů (počet krajů). Jedinou „pojistkou“ pro MPSV bude postupné uvolňování dotace z kapitoly MPSV, kdy 1/3 bude odeslána na začátku roku a zbylá část dotace aţ po předloţení řádného vyúčtování a rozdělení první části dotace. Dotace MPSV na sociální sluţby pokrývají nezanedbatelnou část nákladů systému sociálních sluţeb. V praxi obvykle většina poskytovatelů o tuto dotaci ţádá. Nároky na výše dotací se s kaţdým rokem navyšují a dotace nejsou schopny vyhovět všem poţadavkům i přes to, ţe výše dotace se v posledních třech letech kaţdoročně navyšuje. Důvodem je jednak rozrůstající se počet poskytovatelů sociálních sluţeb a také zvyšující se náklady na poskytování SS obecně. „Za poslední dva roky přijalo MPSV poţadavky na dotace ve výši přes 10 mld. Kč, ve 67
Metodika Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pro poskytování dotací ze státního rozpočtu poskytovatelům sociálních sluţeb a posouzení ţádosti o dotaci ze státního rozpočtu v oblasti podpory poskytování sociálních sluţeb [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/16313/Metodika.pdf
60
státním rozpočtu byly na dotace vyčleněny prostředky ve výši zhruba 6,5 mld. pro rok 2013 a 7,4 mld. pro rok 2014.“68 Graf č. 7 - Dotace MPSV pro rok 2013-2014 → poţadavek versus reálné krytí 12 10 8 Požadavek
6
Kryto dotacemi
4 2 0 2013
2014
Zdroj: vlastní graf V roce 2010 bylo ze SR uvolněno téměř 7 mld. Kč na dotace pro poskytovatele sociálních sluţeb. V roce 2011 došlo k poklesu těchto prostředků na 6,2 mld. Kč. Od roku 2012 je však jiţ opět moţné pozorovat pozvolný růst těchto prostředků. V roce 2014 je v rámci dotačního řízení k dispozici 7,4 mld. Kč, coţ je téměř o 1 mld. více neţ v předchozím roce. Graf č. 8 - Vyplacené dotace MPSV v letech 2008 - 2014
Celková výše dotací MPSV na poskytování sociálních služeb 7.4
7.5 7
6.7
6.83
6.5
6.22
6.38
6.49
Celková výše dotací pro poskytovatele sociálních služeb (v mld. Kč)
6 5.5 2008
2010
2011
2012
2013
2014
Zdroj: http://www.mpsv.cz/cs/740, vlastní zpracování dat
68
Financování a plánování sociálních služeb. *cit. 2014-04-01+ Dostupné z http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2014/02/prezentace-c.-3_Marsikova-WaageovaSchejbal.pdf
61
V rámci dotačního řízení jsou nejvíce podporovány sluţby sociální péče, podíl dotace na sluţbách tohoto druhu činí kaţdoročně přes 5 mld. Kč. Sluţby sociální péče jsou nejrozšířenější formou sociálních sluţeb a jejich poskytování se obvykle pojí s nejvyššími náklady. Graf č. 9 - Podíl dotace MPSV dle druhu sluţby (v mld. Kč) 7 6
5.8 5.36
5.24
5.13
5 4
Služby sociální péče
3
Služby sociální prevence Sociální poradenství
2 1
0.77 0.26
0.64 0.22
Rok 2010
Rok 2011
1.06
1.04 0.21
0.19
Rok 2012
Rok 2013
0
Zdroj: http://www.mpsv.cz/cs/740, vlastní zpracování dat
5.3.5 Příspěvek na péči Zásadní převrat v oblasti financování sociálních sluţeb měla představovat peněţitá dávka zvaná „příspěvek na péči“. Příspěvek na péči je dávka, která je poskytována osobám, které jsou pro svou nepříznivou sociální situaci odkázáni na pomoc jiné osoby. Přesnou definici příspěvku nalezneme v Zákoně o sociálních sluţbách. „Příspěvek na péči (dále jen "příspěvek") se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních sluţeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních ţivotních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních ţivotních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti, pokud jí tuto pomoc
62
poskytuje osoba blízká, asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních sluţeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních sluţeb.“69 Na úvod je tedy nutné zmínit, ţe tato dávka není poskytována pouze uţivatelům sociálních sluţeb, ale i ostatním jedincům, kteří mají dle posouzení příslušných orgánů na tuto finanční pomoc nárok. Právě toto je důvod, za nějţ je příspěvek jiţ od dob svého zavedení, tedy od roku 2007, kritizován. Ačkoliv záměrem příspěvku bylo finanční posílení systému sociálních sluţeb, realita je taková, ţe se tyto prostředky navrací do sféry sociálních sluţeb jen z části. „Před zavedením příspěvku bylo diskutováno o tom, zda má být při poskytování příspěvku pohlíţeno na stav disponibilních finančních prostředků ţadatele či jeho rodiny, avšak bylo rozhodnuto, ţe by tato skutečnost byla v rozporu s principy poskytování sociální pomoci.“70 Je tedy otázkou, zda byl původní záměr naplněn či nikoliv. Zda se skutečně prostředky vrací do sféry sociálních sluţeb alespoň v takové míře, která byla očekávána či má tento nástroj spíše charakter sociální dávky. Faktem zůstává, ţe pro mnohé můţe příspěvek na péči znamenat navýšení příjmů, které nejsou plně vyuţity ve prospěch sociálních sluţeb. Na příspěvek na péči má nárok osoba starší jednoho roku a o přiznání a výši příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. Ţádost a následný proces schvalování příspěvku na péči bývá během na dlouhou trať. Podání ţádosti předchází vyplnění několika rozsáhlých formulářů a zajištění lékařských zpráv a posudků ţadatele. Následně je u ţadatele provedeno šetření v jeho přirozeném prostředí, kdy pověřená sociální pracovnice posuzuje, nakolik je dotyčný soběstačný a v kolika úkonech je závislý na pomoci druhé osoby. Dle stupně závislosti se pak také vyměřuje výše samotného příspěvku. Tento proces ţádosti, šetření a následného schválení či zamítnutí ţádosti můţe trvat i několik měsíců. Nutno zmínit, ţe pokud je příspěvek ţadateli přiznán, náleţí mu vyplacení příspěvku zpětně ke dni podání ţádosti.
69
Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb. [online]. [cit. 2013-12-01]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf 70 MATOUŠEK, Oldřich et al. Sociální sluţby. 2. vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-2620041-3. s. 68.
63
„Příspěvek na péči nahradil dvě dávky vyplácené podle dřívější právní úpravy, a to zvýšení důchodu pro bezpomocnost a příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu.“71 Příspěvek na péči má charakter cílenější pomoci a jeho výše má být odrazem zdravotního stavu ţadatele. Ţadatelé o příspěvek na péči jsou posuzováni na základě svého zdravotního stavu a soběstačnosti. Jednotlivé úkony, které jedinec nezvládá samostatně, jsou hodnoceny dle seznamu úkonů, které jsou uvedeny ve vyhlášce MPSV č. 505/2006 Sb.72 Dle počtu úkonů, které jedinec sám nezvládá, je vypracován odborný posudek o stupni závislosti a tedy i návrh na finanční výši příspěvku. Existují 4 typy závislosti na pomoci druhé osoby a jedná se tedy o 4 stupně výměry příspěvku: Výše příspěvku na péči pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc: 3 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), 6 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těţká závislost), 9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těţká závislost), 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). Výše příspěvku na péči pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc: 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těţká závislost), 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těţká závislost), 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). Jiţ od svého zavedení v roce 2007 dosahují částky vyplaceného příspěvku na péči astronomických výšin. V roce 2010 bylo vyplaceno dokonce téměř 20 miliard korun. Jestliţe náklady na sociální sluţby činí zhruba 28 miliard korun, kdyby byl skutečně naplněn původní záměr příspěvku a velká část příspěvku by se navracela
71
MICHALÍK, Jan. Smluvní vztahy v sociálních sluţbách. Vyd. 1. Praha: NZRP, 2008. s. 18. ISBN 80-903658-1-7 72 Vyhláška č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu 2006 [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13639/v_505_2006_novela.pdf
64
do sféry sociálních sluţeb, tvořil by příspěvek na péči rozhodující a zásadní zdroj financování. Graf č. 10 - Výše vyplacených dávek Příspěvku na péči (PnP) v roce 2007-2012 (v mil. Kč) 25000 20000 15000
18252
18697
19599
2008
2009
2010
18084
18391
2011
2012
14608
10000 5000 0 2007
Zdroj: Statistické ročenky ČR 2009-2013, vlastní zpracování dat (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statisticke_rocenky_ceske_republiky) „Příspěvek na péči v dosavadní podobě nevyvolává očekávané chování uţivatelů – srov. neočekávaně vysoký objem prostředků spotřebovaný mimo systém profesionálních poskytovatelů péče.“73 Pouze zhruba jedna třetina pobíraných příspěvků je pouţita na financování sociálních sluţeb, zbylé dvě třetiny vyuţívají pobíratelé jinými neformálními způsoby. Graf č. 11 - Struktura příjemců příspěvku na péči podle typu poskytované péče
Struktura příjemců příspěvku na péči podle typu poskytované péče 18.20%
4.50%
pobytová zařízení ambulantní zařízení terénní zařízení
8.40%
68.90%
žádný registrovaný poskytovatel
Zdroj: www.crss.cz/otevri_soubor.php?id=5520 73
Sociální služby a způsob financování *online. + *cit. 2014-02-03]. http://podporaprocesu.cz/wpcontent/uploads/2013/01/Varianty-financov%C3%A1n%C3%AD.pdf
65
5.3.6 Úhrada zdravotních pojišťoven za služby zdravotní péče poskytované v zařízeních sociálních služeb Zdravotní péče poskytována uţivatelům sociálních sluţeb představuje jeden z důvodů
vysoké
nákladovosti
některých
druhů
sluţeb.
Poskytování
zdravotnických a ošetřovatelských sluţeb se pojí především se sluţbami sociální péče. Nejčastěji se jedná o domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postiţením atd. „Výzkumná šetření udávají, ţe celkové náklady na poskytování ošetřovatelské péče ve sledovaných domovech důchodců a ústavech sociální péče nikdy neklesly pod 40 % celkových provozních nákladů těchto zařízení.“74 Tyto náklady by měly být kryty z prostředků veřejného zdravotního pojištění, avšak ve skutečnosti jsou tyto náklady kryty jen ze své části. „Poskytovatelům sociální péče hradí zdravotní pojišťovny na základě uzavřených smluv pouze část poskytované zdravotní péče. Zdravotní pojišťovny tak vyuţívají nedostatečného definičního rozhraničení mezi zdravotní a sociální péčí. Vzhledem k tomu, ţe poskytovatelé jsou povinni svým klientům zdravotní péči zajistit, financují ji z běţných provozních nákladů. V r. 2007 činily výdaje VZP na ošetřovatelskou a rehabilitační péči v pobytových zařízeních sociálních sluţeb cca 488 mil. Kč, přičemţ sama VZP přiznává, ţe na zdravotní péči poskytovanou osobám ve zdravotnických zařízeních z jiných neţ zdravotních důvodů bylo vyloţeno pouze 12 mil. Kč.“74 Vyhodnocení potřebnosti zdravotní péče je obvykle posouzeno ihned po nástupu uţivatele do pobytového zařízení. Na základě aktuálního zdravotního stavu uţivatele je zpracován ošetřovatelský plán péče, kde jsou uvedeny jednotlivé zdravotnické úkony, které je třeba vykonávat a v jakých časových intervalech. Uţivatel musí mít od ošetřujícího lékaře indikovanou komplexní zdravotní ošetřovatelskou péči, např. dlouhodobá infuzní terapie, ošetřování a obvazování ran atd., které vyţadují pravidelnou a dlouhodobou léčbu. Kaţdý výkon má přidělen svůj specifický kód a je určena i maximální doba k provedení daného výkonu.
74
Poskytování ošetřovatelské a rehabilitační zdravotní péče uţivatelům pobytových sociálních sluţeb v pobytových zařízeních sociálních sluţeb a v lůţkových zdravotnických zařízeních [online]. [cit. 2014-02-01] Dostupné z http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_306.pdf
66
Tato současná praxe je však spojena s organizačně náročným vyhodnocováním a zejména vykazováním zdravotnických úkonů. Jediným moţným řešením je komplexní změna financování ošetřovatelské a rehabilitační péče v sociálních sluţbách. Namísto výkonového modelu, který je zaloţen na vykazování jednotlivých úkonů péče by bylo vhodné zavést paušální úhradu na základě posouzení aktuálního zdravotního stavu uţivatele sluţby a následně provádět pouze periodické kontroly, které by vyhodnocovaly trvání, zlepšení či zhoršení zdravotního stavu. Problematika poskytování zdravotnické péče v rámci sociálních sluţeb je stejně jako příspěvek na péči jednou z kapitol financování sociálních sluţeb, která představuje rozsáhlé finanční ztráty.
5.4 Vybrané ukazatele z oblasti sociálních služeb 5.4.1 Úhrady uživatelů pobytových sociálních služeb mnohdy nepokrývají ani polovinu nákladů na lůžko V pobytových zařízeních sociální péče je v současné době situace s nedostatkem finančních prostředků nejsloţitější.
Rozhodující v tomto případě není pouze
dotace MPSV nebo kraje, ale i optimální poměr ostatních zdrojů financování. Nejvíce poskytovaná a také jedna z nejnákladnějších sluţeb je domov pro seniory. „Průměrné celkové měsíční náklady na jedno lůţko v domově pro seniory činí cca 22-25 tis. Kč.“75 „Průměrná výše plného starobního důchodu byla v roce 2012 10 422,-Kč. Průměrná výše invalidního důchodu se pohybuje v rozmezí od 6 021,Kč do 10 141,-Kč dle stupně invalidity.“76 Při úhradě sluţby musí zůstat uţivateli minimálně 15% výše jeho příjmů. Vzhledem k charakteru sluţby budeme vycházet z průměrného starobního důchodu. Průměrná úhrada od klienta tedy činí cca 8 860,-Kč měsíčně (85% průměrného starobního důchodu). Dále můţe klient pobírat příspěvek na péči ve výši 800,- aţ 12 000,- Kč. Ovšem někteří klienti příspěvek nepobírají. Z tohoto důvodu nelze objektivně hodnotit průměrnou výši příspěvku. Pro znázornění si však představme uţivatele pobírajícího příspěvek na péči ve výši 2 000,-Kč. Tento klient bude s ohledem na svou omezenou soběstačnost pravděpodobně vyţadovat rozsáhlejší péči a počítejme tedy 75
Navýšení dotací na provoz sociálních sluţeb [online]. [cit. 2014-04-02] Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/6309 76 Statistická ročenka České republiky 2013 [online]. [cit. 2014-01-15 ]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/0E002418FB/$File/000113.pdf
67
s náklady na lůţko ve výši 25 tis. Kč. Pokud klient uhradí 8 860,-Kč a zároveň mu bude přiznán příspěvek na péči ve výši 2 000,-Kč, bude tato úhrada činit celkem 10 860,-Kč. Zbylých 14 140,-Kč bude nutné dofinancovat z jiných zdrojů. „K 31.12.2012 bylo evidováno v domovech pro seniory celkem 37 477 lůţek.“77 S ohledem na vysokou nákladovost a především kapacitu těchto sluţeb, musejí být sluţby sociální péče prostřednictvím rozpočtových dotací podporovány nejvíce, i přestoţe se klient na financování podílí. Na tomto fiktivním příkladu jsem chtěla poukázat na skutečnost, ţe i přestoţe se mnozí uţivatelé domnívají, ţe na sluţbu vynakládají příliš mnoho svých prostředků, realita je taková, ţe tyto zdroje pokryjí pouze část nákladů těchto sluţeb. V současné době je tedy skutečně nutné vycházet z vícezdrojového financování sociálních sluţeb, které musí být podloţeno důsledným plánováním těchto zdrojů.
5.4.2 Roste počet uživatelů služeb sociální péče Počet uţivatelů sociálních sluţeb, zejména sluţeb sociální péče, neustále roste. Tento stav se však s ohledem na demografické a sociologické předpovědi bude neustále prohlubovat. Zatímco v roce 2011 vyuţívalo sluţeb sociální péče celkem 73 713 uţivatelů, v roce 2012 byl tento počet jiţ 75 512 uţivatelů.77 V současné době je růstu počtu uţivatelů přizpůsobován i adekvátní nárůst počtu sluţeb, avšak tento cyklus nemůţe probíhat donekonečna. V současné době nabídka sluţeb reaguje na poptávku, ovšem zatímco poptávka je do jisté míry nelimitovaná, nabídková strana je podmíněna mnoha relevantními faktory, z nichţ nejzásadnějším kritériem jsou finance.
5.4.3 Mzdy pracovníků sociálních služeb jsou podprůměrně Málokdo tuší, ţe platové ohodnocení pracovníků sociálních sluţeb je s ohledem na náročnost tohoto povolání výrazně podprůměrně. Průměrná hrubá mzda sociálního pracovníka v České republice je 16 168,-Kč. Hrubá mzda pečovatele
77
Síť vybraných zařízení sociální péče 2012 [online]. [cit. 2014-04-19]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/kapitola/3201-13-r_2013-3b0
68
v sociálních sluţbách je 13 015,-Kč.78 Průměrná hrubá mzda přitom činí zhruba 24 836,-Kč (údaj 3Q /13).79 „V sociálních sluţbách pracuje téměř 56 000 pracovníků (v přepočtu na celé pracovní úvazky). Pracovníci v sociálních sluţbách reprezentují cca 1,2 % z celkového počtu zaměstnaných v ČR. Z tohoto počtu je 39 000 pracovníků v přímé péči, coţ znamená, ţe zabezpečují sluţbu v přímém kontaktu s klientem.“80 Výkon povolání sociálního pracovníka v současné době vyţaduje vysokoškolské či vyšší odborné vzdělání, eventuálně akreditační vzdělávací kurz s dotací minimálně 150 vyučovacích hodin a praxi v oboru více neţ 5 let. Ani vzhledem k těmto kvalifikačním poţadavkům, které stanovil zákon o sociálních sluţbách, nedošlo k výraznému navýšení platového ohodnocení v této profesi. Pečovatelé a ošetřovatelé, kteří působí v sociálních sluţbách a vykonávají mnohdy fyzicky a především psychicky náročnou práci, jsou na tom v porovnání se sociálními pracovníky ještě o poznání hůře. Pracovníci v sociálních sluţbách jsou finančně podhodnoceni a platové tarify zůstávají v posledních letech téměř beze změny. Pokud se do budoucna tato skutečnost výrazněji nezmění, bude dle mého názoru téměř nereálné personálně zabezpečit všechny sociální sluţby.
78
Platy v kategorii: Zdravotnictví a sociální péče [online]. [cit. 2014-04-20]. Dostupné z http://www.platy.cz/platy/zdravotnictvi-a-socialni-pece 79 Mzdy – vývoj mezd, průměrné mzdy [online]. © 2000-2014 [cit. 2013-11-13]. Dostupné z http://www.kurzy.cz/makroekonomika/mzdy/ 80 Vybrané statistické údaje o financování sociálních sluţeb a příspěvku na péči [online]. [cit. 2013-11-23]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/9198/Analyza_fin_SS.pdf
69
Závěr Stávající systém financování sociálních sluţeb se pojí s několika zásadními defekty a dlouhodobé udrţení současného stavu není vzhledem k aktuálním moţnostem a rostoucím nárokům zcela reálné. Rostoucí nároky jsou podmíněny nejen vlivem rostoucího počtu sluţeb a růstem nákladů, ale i zvyšujícími se nároky uţivatelů sociálních sluţeb i zvyšujícími se nároky celé společnosti. Rozrůstání sociální sítě je spojeno i s demografickým a sociokulturním vývojem společnosti, kde hraje roli především stárnutí obyvatelstva a sociálně patologické jevy, jako je růst kriminality, drogových závislostí atd. Dalším fenoménem, který dozajista ovlivňuje sociální systém je i globalizace zemí EU a snaha o harmonizaci sociálních soustav, coţ prozatím není vzhledem k mnoha okolnostem moţné. Alokace a redistribuce prostředků na sociální ochranu v ČR je spojena se dvěma rozporuplnými postoji společnosti, kdy lidé sice chtějí být ze strany státu dostatečně zabezpečeni, avšak nejsou ochotni do tohoto systému přispívat vyššími daněmi. Právě veřejné výdaje jsou jedním z klíčových zdrojů financování sociálních sluţeb. Je však nutné zmínit, ţe sociální sluţby v ČR jsou v porovnání s jinými druhy veřejných sluţeb značně podfinancovány, navíc dosavadní kolísání těchto zdrojů v jednotlivých letech neumoţňuje ani spolehlivě prognostikovat budoucí dispozice. Zásadním problémem je i nedostatečná transparentnost systému financování i sociálních sluţeb obecně. Nedostatkem informací trpí nejen veřejnost, ale mnohdy i subjekty, které se systému aktivně účastní. Tato problematika se pojí i s nejednotným vykazováním dat a tedy jen relativním přínosem těchto výstupů. Dostupné informační prameny nejsou aktuální a liší se i metodikou sběru dat, proto jsou tyto výstupy mnohdy nejednotné, coţ znemoţňuje vyhodnocení jejich věrohodnosti. Z tohoto důvodu byla v této práci primárně vykazována data dostupná z integrovaného portálu MPSV a národního statistického portálu ČSÚ. Jednotlivé kapitoly financování sociálních sluţeb také nejsou zcela bezchybné. Financování SS prostřednictvím krajů se pojí s moţností nerovného přístupu k jednotlivým poskytovatelům SS, zejména s rizikem upřednostňování vlastních či jinak favorizovaných organizací. Přenesení odpovědnosti na kraje ve věci přidělování dotací ze státního rozpočtu není zcela vítáno ze strany nekrajských 70
organizací. Tito poskytovatelé se obávají diskriminačního jednání ze strany krajů. Kraje s tímto nařčením pochopitelně nesouhlasí a tak nezbývá neţ čekat, zda se naplní obavy poskytovatelů nebo bude kraj jednat skutečně v zájmu uţivatelů a bude ponejvíce podporovat ty sluţby, které naplňují místní potřeby obyvatelstva. V rámci krajů je moţné pozorovat i odlišnou iniciativu v oblasti plánování sociálních sluţeb. Některé kraje zpracovávají střednědobě plány rozsáhleji, jiné kraje nevěnují komunitnímu plánování vyšší pozornost, neţ je bezpodmínečně nutné. Vzhledem k rozdílné iniciativě je také moţné pozorovat rozdílnou základnu sluţeb v jednotlivých krajích. Zatímco v některých krajích je rozsáhlá síť sociálních sluţeb, která mnohdy ani není zcela kapacitně vyuţita, v jiných krajích je sluţeb nedostatek a uţivatelé musejí vyuţívat sluţeb v jiném regionu. Vysoce neefektivním nástrojem financování sociálních sluţeb je příspěvek na péči. Jeho nedostatečná alokace v systému sociálních sluţeb zcela zastřela původní efekt začlenění tohoto instrumentu, který měl posílit oblast financování sociálních sluţeb. Příspěvek na péči pokrývá pouze 23% nákladů na SS, přitom při zachování návratnosti těchto prostředků do SS, by tyto prostředky mohly pokrýt více neţ 60% nákladů celého systému. Kdyby byly všechny prostředky, nebo alespoň jejich většina, vyplacené prostřednictvím příspěvku na péči vyuţity k financování sociálních sluţeb, došlo by k obrovskému finančnímu posílení sociálních sluţeb. Jediným moţným řešením je podmínit vyplácení příspěvku na péči jasně stanovenými kritérii. Problematiku financování sociálních sluţeb představují i nekryté náklady na zdravotní péči poskytovanou uţivatelům pobytových sluţeb. Přestoţe by mělo být zřejmé, které sluţby by měly být hrazeny zdravotní pojišťovnou, realita je ovšem taková, ţe tyto sluţby občas splývají se sluţbami sociální péče a pojišťovna této skutečnosti mnohdy privileguje. Řešením by mohla být tarifní úhrada na zdravotní péči klienta, jejíţ výplatě by nepředcházelo sloţité vykazování jednotlivých zdravotních úkonů. Přestoţe úhrady uţivatelů rostou, podílejí se na financování SS pouze sedmi procenty. Důvodem jsou především rostoucí náklady na sluţby sociální péče. Tyto náklady musejí být poté dofinancovány z dotačních zdrojů. Tato skutečnost představuje další dílčí problém financování SS, kdy jsou primárně podporovány
71
sluţby sociální péče a na sluţby sociální prevence a sociálního poradenství zbyde pouze omezená část těchto zdrojů. V posledních letech je proto vyvíjena snaha o deinstitucionalizaci sociálních sluţeb, kdy jsou sociální sluţby poskytovány v domácím prostředí klienta a náklady na sluţbu jsou tím pádem výrazně niţší. Kdyby byla některá pobytová zařízení nahrazena ambulantními sluţbami, nedošlo by pouze k úspoře nákladů, ale byla by tím vyřešena i situace rostoucího počtu ţadatelů o tyto sluţby. Negativním faktorem jsou i nízké mzdy sociálních pracovníků a ošetřovatelů, coţ sice na jednu stranu podporuje financování sociálních sluţeb s ohledem na nízké mzdové náklady, avšak zapříčiňuje odliv kvalitních pracovníků, případně demotivaci pracovníků, hrozbou můţe být i syndrom vyhoření v pomáhajících profesích. Pozitivní změnou v oblasti sociálních sluţeb je bezpochyby jejich zkvalitňování, které souvisí zejména se silnou rolí uţivatele sluţby. Dále je moţné sledovat vyšší iniciativu některých krajů v procesu plánování sítě sociálních sluţeb a v neposlední řadě je to i modernizace stávajících zařízení sociálních sluţeb a transformace pobytových sociálních sluţeb. Přestoţe systém kvality poskytování sociálních sluţeb je jiţ na velmi vysoké úrovni, o systému financování sociálních sluţeb se toto prozatím říci nedá. Dosavadní realizace všech kroků, které měly posílit kapitolu financování SS, nepřinesla výraznější ovace. Současné návrhy a opatření týkající se blízké budoucnosti vyvolávají spíše obavy, v lepším případě rozpaky. Pro udrţení alespoň takového stavu, který je nyní, je třeba realizovat rozsáhlejší opatření, která budou zohledňovat budoucí sociální i demografický vývoj společnosti. Aby tato opatření mohla fungovat, je nutná i transformace celé společnosti, tedy individuálních hodnot a postojů jednotlivých občanů, kteří by se měli aktivněji podílet na celém systému.
72
Seznam použité literatury Knižní publikace 1. ČÁMSKÝ, Pavel, Jan SEMBDNER a Dagmar KRUTILOVÁ. Sociální sluţby v ČR v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0027-7 2. HERMANÍKOVÁ, Bojka a Květa KUBÁTOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 2. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2004. ISBN 80-86432-88-2 3. KOLEKTIV AUTORŮ. Dobývání renty prostřednictví reforem veřejných financí. Vyd. 1. Praha: PROFESSIONAL PUBLISHING, 2007. ISBN 978-8086946-56-6 4. KREBS, Vojtěch et al. Sociální politika. Vyd. 4. Praha: ASPI, a.s., 2007. ISBN 978-80-7357-276-1 5. MATOUŠEK, Oldřich et al. Sociální práce v praxi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-818-0 6. MATOUŠEK, Oldřich et al. Sociální sluţby. Vyd. 2. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0041-3. 7. MICHALÍK, Jan. Smluvní vztahy v sociálních sluţbách. Vyd. 1. Praha: VCIZP, 2008. ISBN: 80-903658-1-7 8. SKOVAJSA, Marek et al. Občanský sektor: organizovaná občanská společnost. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-681-0 9. TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-680-3
Elektronické dokumenty (ve formátu pdf/pptx) 1. Financování
a
plánování
sociálních
sluţeb
[online].
Dostupné
z
http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2014/02/prezentace-c.3_Marsikova-Waageova-Schejbal.pdf 2. Financování sociální správy [online]. Dostupné z www.htf.cuni.cz/HTF-80version1-sicialni_sprava_financovanisp_.pptx
73
3. Metodika Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pro poskytování dotací ze státního rozpočtu poskytovatelům sociálních sluţeb a posouzení ţádosti o dotaci ze státního rozpočtu v oblasti podpory poskytování sociálních sluţeb [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/16313/Metodika.pdf 4. Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/6018 5. Poskytování ošetřovatelské a rehabilitační zdravotní péče uţivatelům pobytových sociálních sluţeb v pobytových zařízeních sociálních sluţeb a v lůţkových
zdravotnických
zařízeních
[online].
Dostupné
z
http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_306.pdf 6. Sociální
sluţby
a
způsob
financování
[online].
Dostupné
z
http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2013/01/Variantyfinancov%C3%A1n%C3%AD.pdf 7. Sociální
sluţby
na
rozcestí
[online].
Dostupné
z
http://www.uzs.cz/files/socialni-sluzby-na-rozcesti.pdf 8. Statistická
ročenka
České
republiky
2013
[online].
Dostupné
z
http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/0E002418FB/$File/000113.pdf 9. Vybrané statistické údaje o financování sociálních sluţeb a příspěvku na péči [online].
Dostupné
z
http://www.mpsv.cz/files/clanky/9198/Analyza_fin_SS.pdf
Ostatní internetové zdroje 1. Česko dává na důchody desetinu svého HDP, podíl postupně roste [online]. Dostupné
z
http://www.financninoviny.cz/zpravy/cesko-dava-na-duchody-
desetinu-sveho-hdp-podil-postupne-roste/1024309 2. Daně a sociální dávky: je pro ČR lepší anglosaský nebo skandinávský model? [online]. Dostupné z http://www.penize.cz/nezamestnanost/18626-dane-asocialni-davky-je-pro-cr-lepsi-anglosasky-nebo-skandinavsky-model-ii
74
3. Daně příští rok stoupnou, Češi státu odevzdají skoro 36 procent příjmu [online]. Dostupné z http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/dane-pristi-rokstoupnou-cesi-statu-odevzdaji-skoro-36-procent-prijmu-996466 4. Důchodové pojištění [online]. Dostupné z www.mpsv.cz/cs/3 5. Eurostat: V ČR je nejméně obyvatel ohroţených chudobou z celé EU [online]. Dostupné z http://www.euractiv.cz/regionalni-rozvoj/clanek/eurostat-v-cr-jenejmene-obyvatel-ohrozenych-chudobou-z-cele-eu-011169 6. Evropský sociální fond v ČR: Co jsou individuální projekty? [online]. Dostupné z http://www.esfcr.cz/modules/faq/question.php?id=18 7. Konference
v senátu
[online].
Dostupné
z
http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=471 8. Mzdy
–
vývoj
mezd,
průměrné
mzdy
[online].
Dostupné
z
http://www.kurzy.cz/makroekonomika/mzdy/ 9. Navýšení dotací na provoz sociálních sluţeb [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/6309 10. Nemocenské
pojištění
v roce
2014
[online].
Dostupné
z
http://www.mpsv.cz/cs/7#u 11. Platy v kategorii: Zdravotnictví a sociální péče [online]. Dostupné z http://www.platy.cz/platy/zdravotnictvi-a-socialni-pece 12. Registr
poskytovatelů
sociálních
sluţeb
[online].
Dostupné
z
http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION_ID=139730707302 2_2 13. Síť
vybraných
zařízení
sociální
péče
2012
[online].
Dostupné
z
http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/kapitola/3201-13-r_2013-3b0 14. Sociální práce a sociální sluţby [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/9 15. Ţivotní
a
existenční
minimum
http://socialniporadce.mpsv.cz/cs/134
75
[online].
Dostupné
z
Zákony a vyhlášky 1. Vyhláška č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu 2006 [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13639/v_505_2006_novela.pdf 2. Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 [online]. Dostupné z http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-111 3. Zákon o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) č. 218/2000 Sb. ze dne 27. června 2000 [online]. Dostupné z http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-218 4. Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf
76
Seznam použitých zkratek ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad ESF – Evropský sociální fond ESSPROS - Evropský systém jednotných statistik sociální ochrany ESVO – Evropské sdruţení volného obchodu EU – Evropská unie EUROSTAT – statistický úřad Evropské unie HDP – hrubý domácí produkt MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí ORP – obec s rozšířenou působností PnP - příspěvek na péči definovaný § 7 zák. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ve znění pozdějších změn a dodatků SR – Státní rozpočet ČR SS – sociální sluţby definované dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ve znění pozdějších změn a dodatků ÚP – úřad práce VZP – Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky
77
Seznam použitých obrázků Obrázek č. 1 - Sloţená daňová kvóta zemí EU a ESVO v roce 2011 .................. 17 Obrázek č. 2 - Počet zařízení jednotlivých skupin sociálních sluţeb podle krajů (rok 2012) .............................................................................................................. 46
Seznam použitých tabulek Tabulka č. 1 - Sloţení věkové struktury populace v ČR (v %) ............................ 13 Tabulka č. 2 - Výdaje státního rozpočtu v letech 2010 - 2013 (v mld. Kč) ......... 19 Tabulka č. 3 - Podíl celkových výdajů na sociální ochranu ................................. 21 Tabulka č. 4 - Výše ţivotního a existenčního minima v ČR ................................ 28 Tabulka č. 5 - Průměrná výše úhrady uţivatelů za sluţbu sociální péče ............. 53 Tabulka č. 6 - Výdaje územních samospráv na sociální sluţby (v tis. Kč) .......... 55
Seznam použitých grafů Graf č. 1 - Výdaje státního rozpočtu v roce 2013 ................................................ 19 Graf č. 2 - Vyplacené dávky důchodového pojištění (mil. Kč) ............................ 24 Graf č. 3 - Právní formy poskytovatelů SS .......................................................... 46 Graf č. 4 - Podíl jednotlivých zdrojů na financování sociálních sluţeb (rok 2013) ............................................................................................................................... 51 Graf č. 5 - Úhrady od uţivatelů celkem (včetně příspěvku na péči) .................... 54 Graf č. 6 - Vývoj výdajů územních samospráv na sociální sluţby ...................... 56 Graf č. 7 - Dotace MPSV pro rok 2013-2014 → poţadavek versus reálné krytí 61 Graf č. 8 - Vyplacené dotace MPSV v letech 2008 - 2014 .................................. 61 Graf č. 9 - Podíl dotace MPSV dle druhu sluţby (v mld. Kč).............................. 62 Graf č. 10 - Výše vyplacených dávek Příspěvku na péči (PnP) v roce 2007-2012 (v mil. Kč) ............................................................................................................. 65 Graf č. 11 - Struktura příjemců příspěvku na péči podle typu poskytované péče ............................................................................................................................... 65
78
Seznam příloh Příloha č. 1 - Schéma financování sociálních sluţeb Příloha č. 2 - Vyplacené dotace MPSV v roce 2010 Příloha č. 3 - Vyplacené dotace MPSV v roce 2011 Příloha č. 4 - Vyplacené dotace MPSV v roce 2012 Příloha č. 5 - Vyplacené dotace MPSV v roce 2013
79
Příloha č. 1
Zdroj: http://podporaprocesu.cz/wp-content/uploads/2013/01/Varianty-financování.pdf
Příloha č. 2 Rok 2010 služby
výše dotace
2608
5 801 719 000 Kč
95
69 426 001 Kč
249
245 050 999 Kč
domovy pro osoby se zdravotním postižením
217
1 426 189 000 Kč
domovy pro seniory
466
2 272 201 800 Kč
domovy se zvláštním režimem
174
651 309 150 Kč
chráněné bydlení
131
159 669 750 Kč
odlehčovací služby
219
123 866 000 Kč
osobní asistence
213
163 379 000 Kč
pečovatelská služba
632
475 568 000 Kč
podpora samostatného bydlení
21
5 133 000 Kč
průvodcovské a předčitatelské služby
28
5 917 000 Kč
sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče
72
93 227 000 Kč
tísňová péče
15
11 595 000 Kč
služby sociální péče centra denních služeb denní stacionáře domov se zvláštním režimem
týdenní stacionáře
76
99 187 300 Kč
1410
768 388 700 Kč
79
76 145 900 Kč
domy na půl cesty
22
7 140 000 Kč
intervenční centra
8
4 271 000 Kč
kontaktní centra
58
32 250 000 Kč
krizová pomoc
40
26 456 000 Kč
nízkoprahová denní centra
20
18 915 000 Kč
202
84 927 000 Kč
Noclehárny
59
43 036 000 Kč
raná péče
58
43 891 000 Kč
služby následné péče
29
14 685 000 Kč
112
41 090 000 Kč
239
66 588 400 Kč
60
34 397 000 Kč
189
127 019 100 Kč
telefonická krizová pomoc
40
32 363 000 Kč
terapeutické komunity
15
23 710 000 Kč
146
77 850 300 Kč
služby sociální prevence azylové domy denní stacionáře domovy pro osoby se zdravotním postižením
nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením sociálně terapeutické dílny sociální rehabilitace
terénní programy tlumočnické služby sociální poradenství odborné sociální poradenství Celkový součet
Zdroj: MPSV
34
13 654 000 Kč
636
260 318 833 Kč
636
260 318 833 Kč
4654
6 830 426 533 Kč
Příloha č. 3 Rok 2011 služby
výše dotace
2646
5 364 858 100 Kč
93
63 763 000 Kč
249
233 709 100 Kč
domovy pro osoby se zdravotním postižením
214
1 299 764 000 Kč
domovy pro seniory
483
2 059 702 667 Kč
domovy se zvláštním režimem
184
616 728 333 Kč
chráněné bydlení
140
170 719 000 Kč
odlehčovací služby
237
110 073 000 Kč
osobní asistence
220
168 160 000 Kč
pečovatelská služba
620
466 432 000 Kč
podpora samostatného bydlení
19
3 849 000 Kč
průvodcovské a předčitatelské služby
23
4 685 000 Kč
sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče
78
77 257 000 Kč
tísňová péče
13
9 509 000 Kč
služby sociální péče centra denních služeb denní stacionáře domov se zvláštním režimem
týdenní stacionáře
73
80 507 000 Kč
1397
634 791 800 Kč
65
50 354 000 Kč
domy na půl cesty
18
6 206 000 Kč
intervenční centra
6
1 965 000 Kč
kontaktní centra
58
28 545 000 Kč
krizová pomoc
40
26 614 600 Kč
nízkoprahová denní centra
30
15 683 000 Kč
186
71 783 000 Kč
Noclehárny
77
41 802 000 Kč
raná péče
58
41 763 000 Kč
služby následné péče
36
14 737 000 Kč
119
34 655 000 Kč
241
63 537 000 Kč
47
17 183 000 Kč
190
98 268 000 Kč
telefonická krizová pomoc
40
27 078 000 Kč
terapeutické komunity
17
22 468 000 Kč
133
59 174 200 Kč
služby sociální prevence azylové domy denní stacionáře domovy pro osoby se zdravotním postižením
nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením sociálně terapeutické dílny sociální rehabilitace
terénní programy tlumočnické služby sociální poradenství odborné sociální poradenství Celkový součet
Zdroj: MPSV
36
12 976 000 Kč
670
221 611 000 Kč
670
221 611 000 Kč
4713
6 221 260 900 Kč
Příloha č. 4 Rok 2012 služby
výše dotace
2678
5 132 609 700 Kč
90
65 447 900 Kč
253
241 862 066 Kč
domovy pro osoby se zdravotním postižením
211
1 198 322 934 Kč
domovy pro seniory
483
1 891 988 213 Kč
domovy se zvláštním režimem
197
608 888 287 Kč
chráněné bydlení
147
175 416 200 Kč
odlehčovací služby
237
103 410 000 Kč
osobní asistence
211
176 659 000 Kč
pečovatelská služba
621
499 587 000 Kč
podpora samostatného bydlení
35
19 762 000 Kč
průvodcovské a předčitatelské služby
22
4 699 000 Kč
sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče
85
66 515 600 Kč
tísňová péče
14
9 239 000 Kč
služby sociální péče centra denních služeb denní stacionáře domov se zvláštním režimem
týdenní stacionáře
72
70 812 500 Kč
1737
1 043 161 786 Kč
177
213 521 000 Kč
domy na půl cesty
32
19 967 000 Kč
intervenční centra
13
9 041 000 Kč
kontaktní centra
57
29 636 000 Kč
krizová pomoc
41
27 028 000 Kč
nízkoprahová denní centra
43
33 496 000 Kč
205
96 211 084 Kč
Noclehárny
64
43 354 000 Kč
raná péče
61
46 937 000 Kč
služby následné péče
42
20 910 000 Kč
190
84 618 836 Kč
228
55 394 000 Kč
92
68 192 000 Kč
232
149 985 200 Kč
telefonická krizová pomoc
37
26 308 000 Kč
terapeutické komunity
17
24 908 000 Kč
168
80 934 666 Kč
služby sociální prevence azylové domy denní stacionáře domovy pro osoby se zdravotním postižením
nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením sociálně terapeutické dílny sociální rehabilitace
terénní programy tlumočnické služby sociální poradenství odborné sociální poradenství Celkový součet
Zdroj: MPSV
38
12 720 000 Kč
623
204 582 893 Kč
623
204 582 893 Kč
5038
6 380 354 379 Kč
Příloha č. 5 Rok 2013 služby
výše dotace
2982
5 237 783 726 Kč
89
67 743 000 Kč
264
251 962 000 Kč
1
558 600 Kč
domovy pro osoby se zdravotním postižením
234
1 196 946 467 Kč
domovy pro seniory
514
1 846 814 900 Kč
domovy se zvláštním režimem
287
671 490 154 Kč
chráněné bydlení
168
197 535 389 Kč
odlehčovací služby
270
120 914 100 Kč
osobní asistence
239
195 848 000 Kč
pečovatelská služba
657
524 296 700 Kč
podpora samostatného bydlení
41
20 509 083 Kč
průvodcovské a předčitatelské služby
17
4 744 000 Kč
sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče
90
52 132 000 Kč
tísňová péče
35
11 785 000 Kč
služby sociální péče centra denních služeb denní stacionáře domov se zvláštním režimem
týdenní stacionáře
76
74 504 333 Kč
1928
1 057 567 673 Kč
183
171 029 639 Kč
denní stacionáře
2
1 136 000 Kč
domovy pro osoby se zdravotním postižením
1
1 600 000 Kč
domy na půl cesty
37
23 354 100 Kč
intervenční centra
17
11 775 000 Kč
kontaktní centra
59
34 998 000 Kč
krizová pomoc
47
30 763 500 Kč
nízkoprahová denní centra
47
37 061 633 Kč
230
127 003 260 Kč
noclehárny
66
47 653 100 Kč
raná péče
67
53 103 500 Kč
služby následné péče
40
20 733 000 Kč
229
90 190 800 Kč
228
59 737 583 Kč
sociálně terapeutické dílny
110
59 968 174 Kč
sociální rehabilitace
261
141 495 884 Kč
telefonická krizová pomoc
49
24 086 000 Kč
terapeutické komunity
18
23 119 000 Kč
200
84 391 500 Kč
služby sociální prevence azylové domy
nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením
terénní programy tlumočnické služby sociální poradenství odborné sociální poradenství Celkový součet
Zdroj: MPSV
37
14 368 000 Kč
663
197 785 000 Kč
663
197 785 000 Kč
5573
6 493 136 399 Kč
