Dávky nemocenského pojištění - srovnání současné a předchozí právní úpravy

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Diplomová práce

Dávky nemocenského pojištění - srovnání současné a předchozí právní úpravy Jiří Gottwald 2009/2010

1 „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Dávky nemocenského pojištění srovnání současné a předchozí právní úpravy zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

2

Úvod V moderních dějinách se setkáváme s pojmem stát blahobytu („welfare state“) jako typem sociálního státu, který zavazuje jednotlivce k účasti na společném zvládání ţivotních situací.1 Jeho hlavním cílem je zabezpečit důstojnost lidskému ţivotu, jeţ je zaručena i na ústavní úrovni.2 Sociální stát tak musí vytvořit sociální systém, jenţ v přiměřené formě zabezpečí jedince při zvládání určitých ţivotních událostí s jistým negativním aspektem, jako je stáří, nezaměstnanost, těhotenství, nemoc, invalidita apod. V současné době není ve vyspělých státech otázkou, zda být sociální či nikoliv, ale jen jaká by měla být míra sociálnosti v těchto státech.3 Cílevědomou činnost státu, která směřuje k vytváření vhodných podmínek pro všestranný rozvoj jedince, označujeme jako sociální politiku.4 Jejím hlavním nástrojem je právo sociálního zabezpečení. Nemocenské pojištění v České republice je oblastí sociálního zabezpečení, jeţ slouţí k finančnímu zabezpečení ekonomicky aktivních jedinců, kteří dočasně nemohou pracovat v důsledku biologicky podmíněných sociálních situací, jako je těhotenství, mateřství a nemoc. Nemocenské pojištění ve své podstatě provádí základní lidská práva zakotvená v Ústavním pořádku ČR, zejména právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci5 a právo těhotných ţen na zvláštní péči, ochranu v pracovních vztazích a odpovídající zdravotní podmínky.6 Přestoţe nemocenské pojištění před úpravou účinnou od 1. 1. 2009 plnilo výše zmíněné funkce, obsahovalo řadu nedostatků. Patří mezi ně zejména nedostatečné ekonomické motivační mechanismy, jeţ by vyrovnaly protichůdné zájmy pojištěnců, zaměstnavatelů a nositelů pojištění,7 coţ ve svém důsledku mnohdy vedlo ke zneuţívání 1

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 14. 2

Srov. čl. 1 a čl. 10 odst. 1 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 3

Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 14. 4


Srov. čl. 30 odst. 1 a 3 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 6

Srov. čl. 32 odst. 2 a 6 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 7

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha : PSP, 2005. tisk č. 1005.

3 tohoto systému ať uţ ze strany pojištěnců („hození se marod“ pro prodlouţení víkendu), tak i zaměstnavatelů (motivací zaměstnanců k uznání pracovní neschopnosti jako řešení přechodného nedostatku práce pro zaměstnance). Nutnost reformy si vyţádala také nedůvodně vysoká míra sociální solidarity - dávky byli relativně vysoké pro nízkopříjmové pojištěnce a relativně nízké pro pojištěnce s vyššími příjmy, ačkoliv tito platili pojistné na nemocenské pojištění z neomezeného příjmu.8 Důvodem reformy byly i některé příliš sociálně-ochranné prvky - např. 42 dní dlouhá ochranná lhůta pro nárok na nemocenské,9 a existence dnes fakticky nevýznamných institutů poplatných své době - např. institutu rodinných příslušníků.10 Potřebu nové úpravy nepochybně vyţadovala i nepřehlednost a roztříštěnost té dosavadní, která byla rozdrobena v několika zákonech a vyhláškách a odlišná pro různé pojištěnce. Nová úprava tak měla být komplexní, a to jednak tím, ţe bude jak hmotněprávní, tak organizačněprávní a procesněprávní, a jednak tím, ţe bude společná pro všechny pojištěnce. Výše uvedené důvody nakonec vedly k přijetí zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jehoţ předpokládaná účinnost dne 1. 1. 2007 byla novelami odsunuta aţ na 1. 1. 2009. Cílem této práce je zejména srovnat novou právní úpravu podmínek nároku na dávky nemocenského pojištění, doby, po níţ jsou poskytovány, a způsobu výpočtu jejich výše, tj. zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, včetně zohlednění změn k 1. 1. 2010, s předchozí právní úpravou, tj. úpravou účinnou k 31. 12. 2008, dále zhodnotit klady a zápory odlišností nové právní úpravy od předchozí, upozornit na stále setrvávající a nevyřešené nedostatky a uvést případné úvahy de lege ferendea. Při zpracování této práce vyuţívám zejména metodu analytickou při rozboru institutů nové i staré právní úpravy a metodu komparace při hledání hlavních rozdílů nové a původní úpravy. To vše za pouţití relevantních právních předpisů, odborné literatury, odborných článků a judikatury.

8

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha : PSP, 2005. tisk č. 1005. 9

Ta však byla zkrácena ještě ve staré právní úpravě, tedy ještě před účinností zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 10

Srov. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha : PSP, 2005. tisk č. 1005.

4

1 Nemocenské pojištění jako součást systému práva sociálního zabezpečení 1.1

Pojem práva sociálního zabezpečení v objektivním smyslu Abychom mohli hovořit o nemocenském pojištění jako součásti systému práva

sociálního zabezpečení, je třeba nejprve vymezit pojem práva sociálního zabezpečení. V obecné právní teorii právem v objektivním smyslu rozumíme soubor právních norem regulujících chování subjektů ve společenských vztazích. Právo sociálního zabezpečení je relativně samostatným právním odvětvím, které se od ostatních odlišuje mimo jiné svým předmětem regulace. Předmětem tohoto odvětví jsou společenské vztahy vznikající při sociálním zabezpečení, tj. vztahy vznikající při zabezpečení v dočasné, dlouhodobé a trvalé pracovní neschopnosti, ve stáří, při ztrátě ţivitele, v nezaměstnanosti, při pracovních úrazech a nemocích z povolání, při poskytování zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění, při zabezpečení těhotných ţen, matek a novorozenců, výchovy a výţivy dětí v rodině, sociálně potřebných občanů. Takto vymezený obsah sociálního zabezpečení jak jej provedla Úmluva MOP č. 102 ve svých částech II - X však neodpovídá pojetí v České republice, kde právní teorie řadí vztahy vznikající při zabezpečení v nezaměstnanosti a nejméně do 1. ledna 201311 i při pracovních úrazech a nemocech z povolání do předmětu pracovního práva.12 Právem sociálního zabezpečení v objektivním smyslu tedy je soubor právních norem upravujících chování subjektů ve společenských vztazích vznikajících při poskytování hmotného zabezpečení a jiných sluţeb fyzickým osobám, které v důsledku sociálních událostí, právem akceptovaných, tuto pomoc potřebují. 1.2

Systém práva sociálního zabezpečení13 Právo sociálního zabezpečení je vnitřně velmi strukturované, coţ je způsobeno

zejména mnoţstvím sociálních událostí, při kterých je poskytována pomoc. Členitost se odráţí i v roztříštěnosti a systémové neujasněnosti právní úpravy, která pro přehlednost vyţaduje rozčlenění do určitého systému.

11

Srov. § 99 zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.

12

Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 31-33. 13

Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 37-42.

5 Dle sociálních událostí a jejich shod a odlišností zahrnuje systém tyto součásti:14 1) obecná část, která zahrnuje instituty společné všem dalším součástem - např. metoda práva sociálního zabezpečení, jeho zásady, funkce, cíle, principy vzniku, změny a zániku právních a odpovědnostních vztahů a jejich subjekty, 2) veřejné zdravotní pojištění, které upravuje vztahy při hrazení poskytování zdravotní péče zdravotní pojišťovnou, 3) nemocenské pojištění (viz podkapitola 1.3) 4) důchodové pojištění, regulující vztahy vznikající při zabezpečování ve stáří, při ztrátě ţivitele, při dlouhodobé či trvalé pracovní neschopnosti, 5) důchodové připojištění, patřící mezi tzv. doplňkové pojištění, zaloţené na dobrovolné iniciativě jedince a zajišťující nadstavbové dávky poskytované na základě důchodového pojištění. 6) státní sociální podpora, která upravuje vztahy zejména při zabezpečování nákladů na výţivu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin, 7) sociální pomoc, upravující vztahy při poskytování dávek a sluţeb lidem ve stavu sociální potřebnosti. V teorii se v současné době hovoří i o tzv. třech pilířích sociálního zabezpečení:15 I) sociální pojištění, které upravuje vztahy vznikající při takových sociálních událostech, na které se dá dopředu připravit (např. pracovní neschopnost, stáří, nemoc), pro poskytnutí plnění musí být jedinec předem účasten pojistného systému, řadí se sem tedy nemocenské, důchodové a veřejné zdravotní pojištění,16 II) státní sociální podpora, jeţ reguluje vztahy vznikající při sociálních situacích, které jsou povaţovány za potřebné k řešení (např. narození dítěte, nízké příjmy rodiny), jedinec nemusí být předem účasten nějakého pojistného systému, aby mu vznikl nárok na dávku, postačuje ocitnutí se v určité sociální situaci, III) sociální pomoc, která je ryze zaopatřovací formou sociálního zabezpečení, jediným 14

Můţeme se ale setkat i s jinou systematikou - např. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 22-23, uvádí zvlášť ještě zabezpečení v mateřství a sociální sluţby. Zabezpečení v mateřství je dle mého názoru součástí nemocenského pojištění, neboť pokročilé těhotenství a následný stav po porodu způsobuje krátkodobou pracovní neschopnost obdobně jako nemoc či karanténa a také je de lege lata upraveno v zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Sociální sluţby, i kdyţ se de lege lata upravují v samostatném zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, jsou dle mého názoru součástí sociální pomoci, protoţe jediným hlediskem pro poskytnutí dávky či sluţby je stav sociální potřebnosti. 15

Tendence takového členění najdeme i v GALVAS, M. a kol. Nástin některých teoretických otázek práva sociálního zabezpečení, Brno : Masarykova univerzita, 1995. s. 27. 16

V České republice se do tohoto pilíře neřadí pojištění v nezaměstnanosti a úrazové pojištění, ta nadále patří do odvětví pracovního práva (viz podkapitola 1.1).

6 hlediskem pro poskytnutí pomoci je sociální potřebnost bez ohledu na předchozí podmínky, které by musel jedinec splnit. 1.3 1.3.1

Místo nemocenského pojištění v systému práva sociálního zabezpečení Nemocenské pojištění jako součást jednoho ze tří pilířů sociálního zabezpečení Nemocenské pojištění upravuje vztahy vznikající při zabezpečování ekonomicky

aktivních osob v případě dočasné pracovní neschopnosti, nařízené karantény těhotenství a mateřství a ošetřování člena domácnosti nebo péče o něj,17 tedy v případě takových sociálních událostí, na které se dá dopředu připravit. Pro poskytnutí dávky musí být jedinec předem účasten nemocenského pojištění, jeho účast vzniká při splnění podmínek přímo ze zákona, výjimku de lege lata představují jen tzv. zahraniční zaměstnanci18 a osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ), kteří musejí k účasti na pojištění podat přihlášku.19 Je tedy řazeno do sociálního pojištění jako jednoho ze tří pilířů sociálního zabezpečení. 1.3.2

Nemocenské pojištění z hlediska postavení státu Pojistné na nemocenské pojištění je de lege lata20 příjmem státního rozpočtu, rovněţ

výdaje na nemocenské dávky jsou přímo napojeny na státní rozpočet. Organizaci nemocenského pojištění provádí dle platné úpravy21 stát svými orgány. Nároky na dávku vznikají ex lege okamţikem splnění podmínek stanovených zákonem.22 Stát je tedy nositelem, nikoliv garantem či iniciátorem této součásti sociálního zabezpečení, a z hlediska postavení státu se dle mého názoru jedná o formu sociálního zabezpečení zvanou všeobecné povinné státní zabezpečení.23

17

§ 1 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

18

Zahraničním zaměstnancem se rozumí dle § 3 písm. q) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li činný v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele. 19

§ 6 odst. 6 a § 11 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

20

§ 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, obdobně § 55 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008, uváděl: „Příjmy a výdaje nemocenského pojištění jsou součástí státních příjmů a výdajů.“ Oproti předchozí úpravě v tomto směru tak nedošlo k ţádné změně. 21

§ 81 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

22


23

Název formy sociálního zabezpečení uţit v GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 28, obdobný název i v ČERNÁ, J., TRINNEROVÁ, D., VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2002. s. 14.

7 1.3.3

Nemocenské pojištění z hlediska postavení jednotlivce Jednotlivci se musejí přímo finančně podílet na vytváření zdrojů systému

nemocenského pojištění,24 nestačí nacházet se jen v určitém právním postavení (např. být zaměstnancem) a podílet se na utváření prostředků jen nepřímo prostřednictvím daní či jen se ocitnout ve stavu sociální potřebnosti. Z hlediska postavení jednotlivce se tedy dle mého názoru jedná o formu pojišťovací.25 Aby však jednotlivci vznikl nárok na dávku, musí být v době sociální události pojištěncem,26 k tomu je potřeba, aby se nacházel v určitém právním postavení (byl zaměstnancem či OSVČ), z hlediska postavení jednotlivce se tedy dle mého názoru částečně jedná i o formu zabezpečovací.27 V ţádném případě se ovšem nemůţe jednat o formu zaopatřovací, neboť ke vzniku nároku na dávku nestačí pouhý stav sociální potřebnosti. 1.3.4

Nemocenské pojištění z hlediska financování Stát můţe zaručit sociální zabezpečení sám svými orgány a financovat jej přímo

prostřednictvím státního rozpočtu z daňových prostředků. V právní terminologii se v takovém případě hovoří o tzv. státním zabezpečení.28 Druhou moţností je, ţe jednotlivec sám preventivně dbá na to, aby měl dostatek finančních prostředků pro řešení moţných sociálních událostí, stát v takovém případě vytváří jen rámcová pravidla pro postup hromadění prostředků nebo jednotlivci pomáhá např. formou daňových úlev.29 Tato forma financování se modifikovaně uţívá u dobrovolných doplňkových systémů (v ČR např. důchodové připojištění či ţivotní pojištění). Konečně třetím způsobem je tzv. fondové financování. Jednotlivec má povinnost 24

§ 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 25

Název formy sociálního zabezpečení uţit v GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 29, rovněţ v ČERNÁ, J., TRINNEROVÁ, D., VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2002. s. 14. 26

Výjimku tvoří dle § 14 odst. 1 a § 15 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, doba přerušení pojištění a ochranná lhůta (viz níţe). 27

Název formy sociálního zabezpečení uţit v GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 29, obdobný název i v ČERNÁ, J., TRINNEROVÁ, D., VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2002. s. 14. 28

Název formy sociálního zabezpečení uţit v GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 36. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 116, uvádí ,,státní financování“. 29

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 115116.

8 finančně se preventivně podílet na tvorbě zdrojů, které vytváří účelově určený fond, spravovaný samosprávnou institucí (pojišťovnou), která není orgánem státu, a z něhoţ jsou pak poskytovány dávky. V rámci fondového financování je moţné rozlišit průběţné financování („pay as you go“), kdy se prostředky v podstatě přemístí od jednoho subjektu k druhému, a kapitálové financování, které spočívá v tom, ţe se pojistné hromadí na osobním účtu pojištěnce a tyto prostředky jsou do vzniku sociální události zhodnocovány. Z tohoto účtu jsou pak pojištěnci poskytovány případné dávky.30 Obrovským negativem průběţného financování na rozdíl od kapitálového financování zůstává citlivost na demografický vývoj, poněvadţ v případě, ţe do systému přispívá méně jednotlivců, neţ z něj čerpá, dostává se systém do schodku, který musí být dofinancováván, zpravidla ze státního rozpočtu. Jak jsem jiţ zmínil výše, platby pojistného na nemocenské pojištění a výplata dávek jsou přímo vázané na státní rozpočet. Výplata dávek je prováděna přímo státními orgány. Pojistné na nemocenské pojištění na rozdíl od pojistného na důchodové pojištění není vedené ani na samostatném účtu státního rozpočtu, jak je tomu např. u důchodového pojištění.31 Z hlediska způsobu financování se tedy jedná o tzv. státní zabezpečení a dle mého názoru ve své čisté podobě. Někteří autoři naznačují,32 ţe financování nemocenského pojištění vykazuje jisté prvky fondového financování. S tímto názorem se však neztotoţňuji. Je sice pravda, ţe jednotlivec se podílí na vytváření zdrojů financování dávek placením pojistného, nicméně samotný fakt, ţe se nějaká platba určená přímo do státního rozpočtu nazývá „pojistné na nemocenské pojištění“ není dostatečným důvodem pro odlišení této platby od jiných příjmů státního rozpočtu, zejména od daní, kdyţ pojistné vykazuje charakteristické znaky daně: peněţitá částka stanovená zákonem, placená v určitých pravidelných cyklech, odčerpávaná na nenávratném principu ve prospěch veřejného rozpočtu bez poskytnutí ekvivalentního protiplnění (neekvivalentnost není absolutní, neboť prostředky vytváří materiální základ pro poskytování veřejných statků a sluţeb).33 Zavedení této zvláštní platby mimo daňový systém je jen prvním krokem oddělením financování nemocenského pojištění od rozpočtu státu,

30

KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. s. 52-55.

31

§ 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 32

Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 37. 33

Srov. RADVAN, M. a kol. Finanční právo a finanční správa: Berní právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 23-24.

9 nicméně naprosto nedostačujícím.34 Nemůţe se jednat o fondové financování hlavně z důvodu, ţe platby pojistného nejsou účelově vázané a nevytváří ţádný zvláštní fond, který by spravovala instituce relativně nezávislá na státu (nemající povahu státního orgánu). V roce 2001 vláda předloţila návrh zákona, kterým měl být vytvořena Sociální pojišťovna jako veřejnoprávní instituce, která by spravovala mimo jiné fond nemocenského pojištění. Tento návrh byl však Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR zamítnut.35

34

Pojistné na sociální zabezpečení řadí mezi daně i OECD. Srov. např. OECD: Tax Database [online]. Změněno 22. 07. 2009 [cit. 2009-11-26]. Dostupné z: . 35

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 120.

10

2

Právní vztahy nemocenského pojištění

2.1

Obecně V obecné právní teorii rozumíme právním vztahem právem upravený společenský

vztah mezi nejméně dvěma konkrétně určenými právními subjekty, v němţ tyto subjekty vystupují jako nositelé vzájemně spjatých práv a povinností.36 Právní vztah musí mít tři prvky: subjekt, objekt a obsah. 2.2 2.2.1

Prvky právních vztahů nemocenského pojištění Subjekt Subjektem rozumíme nositele subjektivních práv a povinností, tedy entitu, která má

způsobilost mít práva a povinnosti, která je nadána právní subjektivitou.37 Vedle tzv. pasivní sloţky právní subjektivity (tj. způsobilosti být nositelem práv a povinností) rozlišujeme aktivní sloţku právní subjektivity, a to způsobilost k právním úkonům, neboli schopnost subjektu vlastními úkony nabývat práv a povinností. Nauka rozlišuje dále způsobilost k protiprávním úkonům, která se projevuje schopností nést právní odpovědnost za delikty, a procesní způsobilost, která spočívá v moţnosti samostatně jednat před orgány veřejné moci.38 Obecně lze rozlišit tři typy subjektů: fyzické osoby, právnické osoby a stát. V nemocenském pojištění vystupují jako subjekty zaměstnanci, jejich zaměstnavatelé, OSVČ, ošetřující lékař a stát prostřednictvím svých orgánů (zejména okresních správ sociálního zabezpečení - dále OSSZ). Způsobilost fyzických osob mít práva a povinnosti obvykle vzniká narozením.39 Právní úprava nemocenského pojištění se o právní subjektivitě nezmiňuje na ţádném místě. Nositelem práv a povinností vyplývajících z pojištění můţe být osoba aţ tehdy, je-li (resp. můţe-li) být účastna tohoto pojištění. V případě zaměstnanců40 je to aţ moment, kdy se můţe 36

GERLOCH, A., Teorie práva. 2. rozšířené vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2001. s. 138.

37

Srov. KNAPP, V. Teorie práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 1995. s. 203.

38

Srov. GERLOCH, A., Teorie práva. 2. rozšířené vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2001. s. 150153. 39 40

§ 7 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Pojem zaměstnance však je (§ 5 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů) a byl (§ 2 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008) v nemocenském pojištění jednak uţší neţ v zákoníku práce, neboť nezahrnuje zaměstnance činné na základě dohod o provedení práce, jednak širší, neboť zahrnuje i funkce, které nepodléhají reţimu zákoníku práce. Pro všechny tyto funkce je však potřeba splnit přísnější podmínku věku (např. členové zastupitelstev územních samosprávných celků musejí být ve věku alespoň 18 let, poslanci 21 let, soudci 30 let) a tím pádem

11 nacházet v právním vztahu, jeţ zakládá účast v nemocenském pojištění, tedy den, kdy osoba můţe vykonávat práci, kdy dosáhne 15 let věku a ukončí povinnou školní docházku.41 Pro úplnost je vhodné zmínit, ţe pojištěncem se zaměstnanec stává aţ okamţikem faktického nástupu do zaměstnání, coţ je rozdíl oproti pracovně právnímu vztahu, jenţ vzniká dnem, který byl v pracovní smlouvě (příp. v dohodě o pracovní činnosti) sjednán jako den nástupu do práce.42 Dle dřívější právní úpravy existovaly případy, kdy se způsobilost být subjektem práv a povinností vyplývající z nemocenského pojištění nabývala opravdu jiţ narozením. Bylo tomu tak u rodinných příslušníků účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách, mezi něţ byly řazeny i děti do skončení povinné školní docházky.43 Teoreticky mohl být nositelem práv i nasciturus, pokud by se narodil ţivý, v případě příspěvku na pohřeb vojáka. Ten se poskytoval na ţádost pozůstalých, coţ je sice pojem odlišný od dědiců, nicméně je zmiňován v souvislosti úhradou nákladů pohřbu, přičemţ ty mají povinnost hradit dědicové. Pozůstalým je tedy nutně rozumět i nascitura. Rodinní příslušníci měli dále nárok na sníţenou fakultativní44 dávku nemocenského v případech, kdy zaměstnanec (příp. voják) na ni nárok neměl z důvodů taxativně uvedených v zákoně.45 Obdobná moţnost být nositelem práv a povinností, vyplývajících z nemocenského pojištění, jiţ od narození byla u přechodu nároku na dávku v případě smrti oprávněného, kde zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců upravuje sukcesi odlišně46 od obecné úpravy právního nástupnictví v občanském zákoníku v dědickém řízení.47 U všech v úvahu přicházejících osob (dávka přechází postupně na manţela/manţelku, děti, otce, matku, druha/druţku, sourozence) musí však být splněna podmínka společného ţití se zemřelým v době jeho smrti v domácnosti, coţ dle mého názoru vylučuje pojmově nascitura. Obdobná úprava je obsaţena i v aktuálním zákoně o nemocenském pojištění s tím rozdílem, ţe se jiţ neupřednostňuje otec před matkou a musí být splněna i podmínka ukončení povinné školní docházky, která je povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němţ ţák dosáhne sedmnáctého roku věku (§ 36 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů). 41

§ 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

42

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 158 159. 43

Srov. § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 44

Zákon připouštěl moţnost přiznat nemocenské, nárok tedy nevznikal ex lege.

45

Srov. § 24 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008, a § 20 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění účinném k 31. 12. 2008. De lege lata je moţnost přiznat dávku rodinným příslušníkům zrušena. 46

Srov. § 45 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

47

To by ohledně této dávky proběhlo jen tehdy, pokud by se zemřelým neţila ţádná z vyjmenovaných osob.

12 neumoţňuje přechod na druha/druţku nebo sourozence.48 Pro zánik způsobilosti k právům a povinnostem se per analogiam uţije občanský zákoník, coţ znamená, ţe způsobilost zaniká smrtí. Co se týče způsobilosti k právním úkonům, nabývá se dle obecné právní úpravy49 v plném rozsahu zletilostí, nezletilí mají způsobilost k úkonům přiměřeným jejich rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku, ve zbývajícím musí být zastoupeni svými zákonnými zástupci. V nemocenském pojištění uplatňuje svá práva a plní své povinnosti pojištěnec sám, zákon na ţádném místě nehovoří o potřebě zastoupení zákonnými zástupci, způsobilost k právním úkonům tedy dle mého názoru nabývá fyzická osoba současně s moţností být pojištěncem. Nabytí aktivní stránky právní subjektivity tak splývá s nabytím její pasivní stránky. Odlišně tomu však bude zřejmě u osob s omezenou či zbavenou způsobilostí soudem. U nich je potřeba analogicky pouţít úpravu v občanském zákoníku a vyţadovat jejich zastoupení opatrovníkem.50 S okamţikem nabytí aktivní stránky právní subjektivity nutně splývá i deliktní způsobilost jako schopnost nést odpovědnost za své protiprávní jednání. Odpovědnost totiţ ve svém retrospektivním pojetí je chápána jako sekundární povinnost vzniklá v důsledku nesplnění povinnosti primární a vzhledem k tomu, ţe zaměstnanec musí všechny povinnosti plnit sám a právní úprava nehovoří expressis verbis o jiných podmínkách jako to činí např. v občanském zákoníku,51 ale hovoří pouze o pojištěnci, který nesplnil povinnost,52 nepřipadá v úvahu, aby nenesl odpovědnost za své protiprávní jednání. Zákon o nemocenském pojištění řeší i některé přestupky.53 Subsidiárně se zde pouţije zákon o přestupcích, který poţaduje pro odpovědnost za přestupek mimo jiné věk 15 let,54 coţ je poţadavek potřebný i pro nabytí právní subjektivity v nemocenském pojištění. Konečně se dostáváme k procesní způsobilosti.55 Řízení ve věcech nemocenského pojištění je zvláštním druhem správního řízení, podpůrně se tedy pouţije správní řád, který

48


49

§ 8 an. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

50

Na občanský zákoník v těchto případech odkazuje přímo i § 6 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 51

§ 422 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

52

§ 124 an. zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

53

§ 127 an. zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

54

§ 5 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

55

Od procesní způsobilost, tj. od způsobilosti samostatně vystupovat v řízení, je třeba odlišit způsobilost být účastníkem řízení, ta splývá s okamţikem nabytí pasivní stránky právní subjektivity.

13 přiznává procesní způsobilost kaţdému v tom rozsahu, v jakém mu zákon přiznává způsobilost k právním úkonům.56 Správní řád zde výslovně odkazuje na § 8 a § 9 občanského zákoníku. Vyvstává otázka, zda je proto nutné odvodit způsobilost k právním úkonům u nezletilých zaměstnanců ad hoc z jejich rozumové a volní vyspělosti, nebo postačí analogické odvození způsobilosti k právním úkonům ze zákoníku práce výše uvedeným způsobem.57 Osobně se přikláním ke třetí cestě, a sice k faktu, ţe správní řád se pouţije jen tehdy, nestanoví-li zvláštní právní úprava něco jiného. Zákon o nemocenském pojištění při uplatňovaní nároku na dávku a její výplatu stanoví, ţe je potřeba podat ţádost podepsanou fyzickou osobou, která uplatňuje příslušný nárok.58 Tím implicitně přiznává procesní způsobilost, kaţdému pojištěnci a správní řád se nepouţije. Problém ovšem můţe nastat v případě přechodu nároku na dávku na osobu (např. dítě mladší 15 let), která není nositelem způsobilosti k právním úkonům v nemocenském pojištění. Tato osoba se stává i procesním nástupcem zemřelého.59 V těchto případech nezbývá nic jiného, neţ pouţít subsidiárně správní řád a vyţadovat její zastoupení buď zákonným zástupcem, nebo opatrovníkem. Procesní způsobilost v soudním řízení správním má účastník tehdy, je -li plně způsobilý k právním úkonům, tedy je-li zletilý dle občanského zákoníku.60 U OSVČ je pro nabytí pasivní stránky právní subjektivity potřeba splnit stejné podmínky. OSVČ je dle současné61 i předchozí62 úpravy definovaná prostřednictvím odkazu na zákon o důchodovém pojištění. Za OSVČ se dle tohoto zákona povaţuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla věku aspoň 15 let.63 S argumentací uvedenou výše u zaměstnanců nezbývá, neţ konstatovat, ţe se splněním těchto dvou podmínek nabývá OSVČ i způsobilost k právním úkonům, deliktní a procesní způsobilosti. Došlo tak ke změně oproti předchozí úpravě, kdy nemocenské pojištění OSVČ bylo upraveno v zákoně o sociálním zabezpečení, a tak se na ně vztahovala speciální úprava způsobilosti k právním 56

§ 29 odst.1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

57

Srov. Nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 22/99: „Posláním poznámek pod čarou či vysvětlivek je pouhé zlepšení přehlednosti a orientace v právním předpisu formou legislativní pomůcky, která z povahy věci nemůže stanovit závazná pravidla chování nebo pravidla pro interpretaci daného ustanovení... Poznámka by byla součástí právního předpisu pouze, pokud by to bylo výslovně vyjádřeno, jako je tomu např. v případě příloh zákonů...“ 58


59

Srov. § 51 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

60

Srov. § 33 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

61

§ 3 písm. h) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

62

§ 145a odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

63

Srov. § 9 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

14 úkonům a potaţmo i procesní způsobilosti a deliktní (vyjma odpovědnosti za přestupky). Nabývala se dovršením šestnáctého roku věku, osoby mladší musely být zastoupeny zákonnými zástupci.64 Způsobilost fyzických osob coby pojištěnců k právům a povinnostem, právním a protiprávním úkonům a procesní způsobilost v nemocenském pojištění tak de lege lata dle mého názoru splývají zásadně v jeden okamţik. Za zaměstnavatele je v zákoně o nemocenském pojištění povaţována: „právnická osoba nebo fyzická osoba, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, organizační složka státu, v níž jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti, služební úřad, v němž je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní služby, věznice a vazební věznice (dále jen"věznice"), v nichž vykonává trest odnětí svobody odsouzený zařazený do práce, ústavy pro výkon zabezpečovací detence, v nichž vykonává zabezpečovací detenci osoba zařazená do práce, a útvary, složky nebo jiné organizační části bezpečnostních sborů nebo ozbrojených sil České republiky, které vyplácejí příslušníkům bezpečnostních sborů služební příjem nebo vojákům z povolání plat, popřípadě organizační složky státu nebo právnické osoby, v nichž jsou k plnění služebních úkolů vysláni příslušníci bezpečnostních sborů nebo zařazeni vojáci z povolání, (dále jen "služební útvar").“65 Způsobilost fyzické osoby zaměstnávat zaměstnance, tedy způsobilost jako zaměstnavatele mít práva a povinnosti, vzniká narozením. Způsobilost k právním úkonům vzniká dosaţením 18 let věku. Zbavení nebo omezení způsobilosti se řídí občanským zákoníkem.66 Deliktní způsobilost bude nutně splývat s okamţikem nabytí způsobilosti k právním úkonům, neboť není moţné, aby se osoba dopustila protiprávnosti (tj. nesplnění některé své povinnosti) a přitom neměla moţnost sama své povinnosti splnit. Odpovědnost by v takovém případě měl nést její zákonný zástupce, příp. opatrovník, a to i v případě odpovědnosti za přestupky v souvislosti s nemocenským pojištěním, neboť přestupku se dopustí ten, kdo svým zaviněným jednáním porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti.67 Není tak moţné postihovat někoho, kdo jednat nemůţe. Dle správního řádu je fyzická osoba jako zaměstnavatel procesně způsobilá v tom rozsahu, v jakém jí zákon přiznává způsobilost

64

Srov. § 4 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

65

§ 3 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

66

Srov. § 10 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

67

Srov. § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

15 k právním úkonům.68 Byť správní řád výslovně odkazuje na občanský zákoník, neznamená to, ţe není moţné, aby jiný zvláštní zákon neupravoval způsobilost k právním úkonům odlišně a správní orgán tak vycházel z rozsahu způsobilosti v tomto zákoně, který je ve vztahu speciality k obecné úpravě v občanském zákoníku. Procesní způsobilost se tak bude odvozovat od způsobilosti zaměstnavatele k pracovně právním úkonům, tedy od dosaţení 18 let věku. Způsobilost právnických osob nemá význam dělit, jakmile vznikne, je schopna nést práva a povinnosti, způsobilá právním a protiprávním úkonům a rovněţ být účastna správního řízení. Veškerá její způsobilost tedy splývá s okamţikem jejího vzniku.69 Co se týče státu, je třeba rozlišit, kdy vystupuje jako zaměstnavatel, tedy jako právnická osoba, tehdy pro něj platí, co bylo řečeno výše o právnických osobách, a kdy vystupuje jako nositel veřejnoprávní moci prostřednictvím státních orgánů, příp. těch, na něţ přenesl částečný výkon státní správy - v oblasti nemocenského pojištění přenesl posuzování dočasné pracovní neschopnosti na tzv. ošetřující lékaře. V takovém případě se nehovoří o způsobilosti státu, nýbrţ o pravomocech a působnostech,70 které jsou stanoveny v příslušných zákonech a mimo jejichţ rámec nesmí vybočit.71 2.2.2

Obsah Obsahem právního vztahu v obecné právní teorii rozumíme subjektivní práva (jako

moţnosti subjektu chovat se určitým způsobem) a subjektivní povinnosti (jako nutnosti subjektu chovat se stanoveným způsobem).72 Subjektivnímu právu jedné strany odpovídá subjektivní povinnost druhé strany a naopak. Právní vztahy pak označujeme jako synallagmatické. Obdobně je tomu i u právních vztahů nemocenského pojištění. Je ovšem pravdou, ţe vyváţenost vzájemných práv a povinností se v průběhu trvání vztahu mění, čímţ se mění i podoba právního vztahu jako takového (viz podkapitola 2.3). 2.2.3

Objekt V teorii práva se rozlišuje primární objekt jako vlastní chování směřující k naplnění

68

§ 29 odst.1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

69

Srov. KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. s. 40.

70

GERLOCH, A., Teorie práva. 2. rozšířené vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2001. s. 152-153.

71

Čl. 2 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 2 odst. 2 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 72

Srov. HARVÁNEK, J. a kol. Teorie práva. 2. opravené vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. s. 205-207.

16 obsahu právního vztahu, které je předpokládáno a vyţadováno, a sekundární objekt, ke kterému směřují vzájemná práva a povinnosti subjektů, jako věci, hodnoty lidské osobnosti, výsledky tvůrčí duševní činnosti, transplantáty, chování a výsledky určitého chování.73 V teorii se můţeme setkat s názorem, ţe v oblasti práva sociálního zabezpečení, tudíţ i v oblasti nemocenského pojištění, je objekt právního vztahu třeba určit specificky, a to jako potřebu jedince. Objekt pak podle některých názorů spouští realizaci obsahu právního vztahu.74 Takto pojatý objekt je však dle mého názoru nedostačující, neboť opomíjí skutečnost, ţe právní vztah se realizuje i v době, kdy neexistuje potřeba jedince, v tzv. klidové rovině (viz níţe). Primárním objektem právních vztahů nemocenského pojištění je tedy právně relevantní chování subjektů, které se konkrétně realizuje prostřednictvím hmotněprávních úkonů (např. plnění pojistné povinnosti) a procesněprávních úkonů (např. podání ţádosti o výplatu dávky). Sekundárním předmětem je pak konkrétní dávkové plnění.75 2.3

Právní vztahy mezi pojištěncem a státem Mezi všemi zmíněnými subjekty existují vzájemné právní vztahy, přičemţ

nejvýznamnějším je vztah mezi zaměstnanci (příp. OSVČ) a státem. Pro tyto vztahy je charakteristické, ţe se projevují ve dvou rovinách. První rovina se označuje jako klidová, právní vztah nacházející se v ní jako pojistný vztah. Klidová rovina nemocenského pojištění znamená, ţe právní vztah vznikl ze zákona vznikem76 právního vztahu, jenţ zakládá povinnou účast na pojištění (v případě zahraničních zaměstnanců a OSVČ na základě přihlášky), subjektům z něj plynou určitá práva a povinnosti (zejména povinnost platit pojistné), není však naplňován účel nemocenského pojištění, neboť nedochází k finančnímu zabezpečování pojištěnců v případě sociálních událostí. Smyslem pojistného vztahu je jen poskytnout jistotu pojištěncům, ţe v případě, ţe nastane předpokládaná sociální situace, budou zabezpečeni. Samotný účel pojištění se realizuje ve druhé, tzv. realizační rovině. Vztah, který se v ní nachází, se označuje jako dávkový. Pojištěnec má zejména právo na dávku a stát povinnost mu ji poskytnout. Přechod z klidové roviny do realizační nastává 73

GERLOCH, A., Teorie práva. 2. rozšířené vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2001. s. 153-154.

74

Srov. KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. s. 40-41.

75

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 107108. 76

Pojištěncem se však zaměstnanec stává aţ okamţikem faktického nástupu do zaměstnání, coţ je rozdíl oproti pracovněprávnímu vztahu, jeţ vzniká dnem, který byl v pracovní smlouvě (příp. v dohodě o pracovní činnosti) sjednán jako den nástupu do práce. Obdobné je to i u ostatních pojištěnců, kteří pro účely nemocenského pojištění se označeni jako zaměstnanci.

17 v důsledku konkrétních sociálních událostí. V realizační rovině se vztah nachází, dokud trvá konkrétní sociální situace, poté přechází zpět do klidové fáze.77 Právní vztah zaniká zpravidla zánikem (příp. změnou) právního vztahu, jenţ zaloţil účast na pojištění. U OSVČ a zahraničního zaměstnance mimo jiné nezaplacením pojistného nebo dnem uvedeným v odhlášce.78 Nachází-li se vztah v realizační rovině, zaniká aţ zánikem sociální události, příp. uplynutím podpůrčí doby. Je třeba zmínit ještě moţnost znovuoţivení vztahu, který jiţ zanikl. To umoţňuje existence tzv. ochranné lhůty.79 Právní vztah zanikne ve své klidové rovině, avšak nastane-li během ochranné lhůty konkrétní sociální událost, nastartuje obnovení vztahu ve své realizační rovině, která byla do té doby latentní. Co se týče obsahu právního vztahu, je pojištěnec vedle jiţ zmíněné povinnosti platit pojistné dále povinen osvědčit tvrzené skutečnosti, ţádá-li o výplatu dávku, a umoţnit OSSZ (příp. ošetřujícímu lékaři) přezkoumání rozhodných skutečností. Vedle toho je povinen také ohlásit všechny změny, které mohou mít vliv na výplatu či výši dávky. Stát (prostřednictvím OSSZ) je povinen zejména vyplácet dávky v případě, ţe pojištěnec splní všechny poţadované podmínky, zejména povinnost osvědčovací. Povinností ošetřujícího lékaře80 je posuzovat zdravotní stav pojištěnce a rozhodovat o jeho dočasné pracovní neschopnosti, práce neschopným zaměstnancům stanovit léčebný reţim, posuzovat těhotenství a určit předpokládaný den porodu, posoudit zdravotní stav člena rodiny a rozhodnout o potřebě jeho ošetřování apod.81 Povinnostem jednoho subjektu vţdy odpovídá právo druhého a naopak. 2.4

Právní vztahy mezi zaměstnavatelem a státem Zaměstnavatel má de lege lata vůči státu zejména povinnost odvádět pojistné, a to

nejen to, které je povinen odvádět on sám coby poplatník, ale i pojistné, které je povinen platit jeho zaměstnanec.82 Dále má povinnosti ohlašovací a oznamovací (musí se přihlásit do registru zaměstnavatelů, oznámit nástup zaměstnance do zaměstnání nebo skončení zaměstnání, hlásit změny údajů apod.), administrativní (musí vést evidenci o svých 77

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 168-169. 78

Srov. § 10 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

79

Srov. § 15 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

80

Ošetřující lékař dle mého názoru vykonává v oblasti nemocenského pojištění státní správu, která na něj byla přenesena, proto jej zmiňuji jiţ ve vztahu stát - pojištěnec. 81

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005, s. 202-203. 82

Srov. § 8 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

18 zaměstnancích účastných pojištění, přijímat ţádosti zaměstnance o dávku a předávat je OSSZ apod.).83 Zaměstnavatel je oprávněn dát OSSZ podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti, poţadovat od ošetřujícího lékaře informaci o místě pobytu v době DPN a dokonce sám můţe v období prvních 14 kalendářních dnů DPN provést kontrolu, zda se tam zaměstnanec opravdu zdrţuje.84 Platná právní úprava jiţ nerozlišuje podle počtu zaměstnanců tzv. organizaci a malou organizaci, kdy malá organizace měla povinnosti v podstatě totoţné s povinnostmi současného zaměstnavatele, zatímco organizace navíc plnila některé úkoly OSSZ - vyplácela dávky v tzv. nesporných případech včetně jejich sníţení nebo zvýšení. Zaměstnavatel však v ţádném případě neměl rozhodovací pravomoc, jestliţe měl o dávce pochybnosti, mohl vyuţít pouze tzv. sistační právo - tj. výplatu dávky pozastavit a věc předloţit k rozhodnutí OSSZ.85 2.5

Právní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem Dalo by se zjednodušeně říct, ţe zaměstnavatel usnadňuje zaměstnanci plnění svých

povinností a realizaci svých oprávnění. Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance pojistné, přijímá ţádosti o dávky a předává je OSSZ. Vedle toho zaměstnavatel má povinnost86 po dobu prvních 14 kalendářních dnů (vyjma prvních tří dnů) DPN (příp. karantény) poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy,87 na druhé straně má zaměstnavatel během tohoto období právo provést kontrolu, zda se dočasně práce neschopný zaměstnanec opravdu zdrţuje v místě pobytu a dodrţuje dobu vycházek. Nová právní úprava jiţ nerozlišuje mezi organizací a malou organizací (viz podkapitola 2.4).

83

Srov. § 93 - § 102 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

84


85


Blíţe viz podkapitola 5.2.

87

Srov. § 192 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

19

3 Sociální události zakládající nárok na dávku nemocenského pojištění 3.1

Obecně Ve slovníku sociálního zabezpečení je sociální událost definovaná jako: „právní

skutečnost, s níž jsou spojeny určité účinky.“88 Ačkoliv je tato definice zcela jistě pravdivá, není zdaleka vyčerpávající. Přílišná obecnost pod ní umoţňuje subsumovat všechny právní skutečnosti, jak právní a protiprávní úkony, tak právní události, konstitutivní rozhodnutí státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a tzv. variae causarum figurae. Jak uţ označení napovídá, sociální událostí rozumíme pouze právní událost, tedy objektivní právní skutečnost, nespočívající ve volním lidském chování, s níţ právní řád spojuje vznik, změnu nebo zánik právních vztahů.89 Z důvodu zaměření odvětví práva sociálního zabezpečení, hovoříme ne o právních, ale o sociálních událostech. Sociální událost je právní kategorie, která je v právu definovaná vymezením určité ţivotní situace a její příčinnou souvislostí s vyvolanými právně relevantními následky.90 Sociální událostí v nemocenském pojištění pak tedy můţeme rozumět ţivotní situaci,91 při které náleţí nebo můţe být poskytnuta některá z dávek nemocenského pojištění. V nemocenském pojištění zákon de lege lata rozlišuje (a rozlišovala i předchozí právní úprava) tyto sociální události: dočasnou pracovní neschopnost z důvodu nemoci, úrazu či karantény; těhotenství a mateřství; potřeba ošetřování dítěte nebo jiného člena domácnosti zejména z důvodu nemoci či úrazu. 3.2

Dočasná pracovní neschopnost Dočasnou pracovní neschopností se v nemocenském pojištění rozumí stav, který pro

poruchu zdraví nebo jiné v zákoně uvedené důvody neumoţňuje pojištěnci vykonávat dosavadní (trvá-li porucha zdraví déle neţ 180 kalendářních dnů, tak i jinou činnost, coţ je rozdíl oproti předchozí úpravě, kdy vyhláška hovořila pouze o dosavadní činnosti)92 88

ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. Praha : Galén, 2002. s. 359.

89

Srov. KNAPP, V. Teorie práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 1995. s. 141.

90


Není vţdy vhodné hovořit o nepříznivé ţivotní situaci, neboť ne kaţdá právem aprobovaná sociální událost, se kterou je spojen vznik nároku na dávku, je v ţivotě oprávněného subjektu nepříznivá - např. podpora v mateřství. Je moţné hovořit nanejvýš o nepříznivých ekonomických dopadech dané ţivotní situace. 92

Srov. §2 odst. 1 vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

20 pojištěnou činnost nebo plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, vznikla-li DPN v ochranné lhůtě.93 Obdobně jako úprava předchozí94 obsahuje ta současná negativní vymezení situací, kdy zdravotní stav sice neumoţňuje pojištěnci konat dosavadní činnost, nicméně není povaţován za dočasnou pracovní neschopnost (např. ošetřování pojištěnce v nočním sanatoriu, v době detoxikace po poţití alkoholu, při poskytování zdravotní péče v osobním zájmu z kosmetických nebo estetických důvodů za úhradu pojištěnce).95 Znaky DPN jsou: existence v zákoně uvedeného důvodu, dočasné omezení schopnosti pracovat, příčinná souvislost mezi důvodem a dočasným omezením schopnosti vykonávat dosavadní práci, verifikace podmínek příslušným orgánem.96 a)

Dle předchozí i současné úpravy se DPN neomezuje pouze na existenci nemoci (jako

poruchy rovnováhy mezi funkcemi uvnitř organismu),97 úrazu pojištěnce (coby poškození zdraví nastalé nezávisle na vůli postiţeného násilným působením zevní příčiny)98 či karantény (jako zákazu styku s okolím z důvodu podezření z určité nákazy), ale hovoří i o jiných důvodech v zákoně uvedených, nesouvisících s poruchou zdraví pojištěnce.99 Těmi jsou např. ztráta ortopedické nebo kompenzační pomůcky, přijetí do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte. b)

Pracovní neschopnost musí být dočasná, coţ znamená, ţe se občanovi v dohledné

době jeho schopnost pracovat obnoví. Tím se DPN liší od invalidity. c)

DPN coby důsledek musí být v příčinné souvislosti s důvodem uvedeným v zákoně.

Porovnává-li se zdravotní stav pojištěnce, děje se tak jen ve vztahu k poţadavkům, které na něj klade jeho dosavadní zaměstnání (příp. samostatně výdělečná činnost). Neposuzuje se neschopnost k jakékoliv práci.100 Jakmile však porucha zdraví trvá déle neţ 180 dní, posuzuje

93


94

§ 26 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněţitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 95


96


GALVAS, M. a kol. Nástin některých teoretických otázek práva sociálního zabezpečení. Brno : Masarykova univerzita, 1995. s. 80. 98

Srov. ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. Praha : Galén, 2002. s. 386-387.

99

Srov. § 55 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008, hovořil pouze o DPN, přičemţ odkazoval na prováděcí vyhlášku, která upravovala uznávání DPN lékařem v situacích odlišných od poruchy zdraví pojištěnce, téměř shodných se současnou úpravou. 100

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 120-121.

21 se dle nové právní úpravy schopnost (příp. neschopnost) k jakékoliv práci, nejen té, ze které vyplývá pojištěnecký vztah (viz výše). d)

Verifikaci podmínek provádí dle nové právní úpravy (a prováděl i dle předchozí)

tzv. ošetřující lékař nebo lékař orgánu nemocenského pojištění.101 Ošetřující lékař rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, jakmile je zde reálný stav pracovní neschopnosti (např. zdravotní stav či ztráta ortopedické pomůcky opravdu neumoţňuje pojištěnci vykonávat dosavadní práci), naplní-li se některá z nevyvratitelných právních domněnek (např. přijetí pojištěnce do ústavní péče) či fikce (přijetí pojištěnce do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého).102 Pracovní neschopnost se vyvíjí a mění, proto se v určitých intervalech přezkoumává. Vţdy se však reviduje po uplynutí 180 dní, kdy se zkoumá zdravotní stav ve vztahu ke schopnosti vykonávat jakoukoliv, nejen dosavadní činnost (viz výše). DPN končí, jakmile o tom rozhodne lékař z některých taxativně uvedených důvodů.103 Je nutné rozlišovat trvání DPN a podpůrčí dobu. Pracovní neschopnost není časově limitována a je tak moţné, ţe bude trvat i po uplynutí doby podpůrčí, kdy uţ ale nebude zakládat nárok na dávku. 3.3

Těhotenství a mateřství Těhotenství a mateřství jsou sociálními událostmi, které stejně jako DPN a potřeba

ošetřování mají i pracovněprávní dimenzi, neboť tvoří tzv. překáţku v práci na straně zaměstnance, kdy v době pokročilého stádia těhotenství a péče o dítě po porodu je zaměstnankyním poskytována mateřská dovolená. Matka tak ztrácí moţnost získávat prostředky na výţivu sebe a dítěte vlastní prací a tato ztráta jí je kompenzována dávkou peněţitá pomoc v mateřství. Obdobně jako DPN i těhotenství potvrzuje ošetřující lékař, který zejména stanoví předpokládaný den porodu, který má význam pro počátek podpůrčí doby (viz níţe). Pokud pojištěnka nemá nárok na peněţitou pomoc v mateřství, posoudí ji lékař jako dočasně práce neschopnou. Obdobně tak dle nové právní úpravy lékař učiní tehdy, pokud pojištěnka sice nárok na peněţitou pomoc v mateřství měla, avšak během trvání tohoto nároku

101

Srov. § 1 vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 2008, a § 53 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 102

Oproti předchozí úpravě došlo ke změně v případě uchazečů o zaměstnání, kdy pro uznání práce neschopným v ochranné lhůtě nemusí být pojištěnec skutečným uchazečem o zaměstnání dle § 24 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ale postačí, kdyţ není schopen jen plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Druhou změnou je rozhodnutí o DPN pojištěnce, kterému v době nároku na výplatu peněţité pomoci v mateřství závaţné dlouhodobé onemocnění znemoţňuje pečovat o dítě. 103


22 dlouhodobě (déle neţ jeden měsíc) onemocněla, coţ ji znemoţňuje pečovat o dítě. Nová právní úprava oproti předchozí nepřesně definuje sociální událost,104 kdyţ mezi sociální události místo těhotenství a mateřství řadí nástup na peněţitou pomoc v mateřství. Ta je důsledkem sociální události, či dokonce přímo vznikem nároku na dávku, nikoliv událostí samotnou. Těhotenství a mateřství má význam i v době, kdy pojištěnka můţe pracovat a pracuje. Tyto sociální události mohou představovat dle zákoníku práce obligatorní důvody převedení na jinou práci, koná-li těhotná nebo kojící zaměstnankyně či zaměstnankyně do konce devátého měsíce po porodu práci, kterou tyto zaměstnankyně vykonávat nesmějí nebo která dle lékařského posudku ohroţuje její těhotenství, příp. mateřství.105 V takovém případě je moţné, ţe se zaměstnankyni sníţí pracovní odměna, nemocenské pojištění ji proto poskytuje vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. O potřebě převedení na jinou práci rozhoduje zařízení závodní preventivní péče. Nová právní úprava správně hovoří o převedení zaměstnankyně na jinou práci jako o sociální události. Je totiţ pravda, ţe samotným těhotenstvím či mateřstvím nárok na dávku nevzniká, ale aţ převedením na jinou práci. 3.4

Potřeba ošetřování Potřeba ošetřování je nepředvídatelná sociální událost, pro niţ nemůţe zaměstnanec

vykonávat zaměstnání. Vzniká v důsledku úrazu, nemoci dítěte mladšího 10 let, či úrazu, nemoci nebo stavu po porodu jiného člena domácnosti a v případě péče o zdravé dítě mladší 10 let rovněţ v důsledku uzavření školského či jiného zařízení, nařízení karantény či zdravotní indispozice znemoţňující pečovat o dítě jiné fyzické osobě, která o dítě jinak pečuje.106 Jedná se tedy o tzv. nepřímou sociální událost, která se na rozdíl od přímých netýká bezprostředně osoby pojištěnce, ale osoby od pojištěnce odlišné. O vzniku potřeby ošetřování rozhoduje ošetřující lékař, výjimku představuje jen uzavření školského zařízení a karanténa, kterou nařizuje krajská hygienická stanice.107

104

Srov. § 3 písm. l) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

105

§ 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

106

Srov. §39 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

107

Srov. § 82 odst. 2 písm. l) a v) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

23

4

Obecné podmínky nároku na dávky nemocenského pojištění

4.1

Obecně Dávku můţeme charakterizovat jako peněţité nebo věcné plnění ze strany povinného

subjektu subjektu oprávněnému. Dávky můţeme rozlišit na jednorázové (uspokojují jedinečnou potřebu) a opakující se (pro déle trvající potřebu), originální (nárok na dávku vzniká přímo příjemci po splnění podmínek) a derivativní (nárok na dávku se odvozuje od splnění podmínek jiné osoby), obligatorní (nárok vzniká ex lege splněním podmínek) a fakultativní (nárok vzniká aţ konstitutivním rozhodnutím správního orgánu), základní (nahrazující příjem) a doplňkové (poskytované vedle příjmu).108 Souhrn všech podmínek stanovených pro vznik nároku na dávku označujeme jako dávkové schéma, dobu poskytování dávky jako podpůrčí dobu, způsob výpočtu výše dávky jako dávkovou formuli.109 Dávkové schéma má zpravidla tuto podobu: existence pojistného vztahu, čekací (příp. náhradní) doba - určitá doba trvání pojistného vztahu, sociální událost. K těmto obecným podmínkám přistupují tzv. podmínky zvláštní, které jsou charakteristické pro vznik jednotlivých dávek a jejichţ úkolem je zpravidla znemoţnit zneuţití dávky.110 4.2 4.2.1

Existence pojistného vztahu Nová právní úprava Zákon rozlišuje obligatorní účast na pojištění (nastává ex lege splněním podmínek), ta

je u zaměstnanců (ve smyslu zákona o nemocenském pojištění) a fakultativní (vzniká na základě projevu vůle pojištěnců), která je u OSVČ a zahraničních zaměstnanců. Podmínky účasti zaměstnanců na pojištění jsou:111 a)

Výkon zaměstnání na území ČR (přechodný výkon práce v cizině nemá vliv na trvání

108

Srov. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 97-99. 109



Srov. § 6 an. zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

24 pojištění), nebo výkon zaměstnání v cizině pro zaměstnavatele se sídlem v ČR, je-li místo výkonu práce trvale v jiném státě, zaměstnanci nejsou účastni důchodového pojištění v tomto jiném státě a mají trvalý pobyt na území ČR (příp. jiného členského státu EU). Důvodová zpráva112 k zákonu o nemocenském pojištění přitom hovoří o nemocenském pojištění podle předpisů cizího státu a ne o důchodovém, jak to činí zákon. Je tedy otázkou, zda při výkladu tohoto ustanovení interpretovat pojem důchodové pojištění extenzivně s tím, ţe zahrnuje jakékoliv pojištění, na základě něhoţ je vyplácen nějaký důchod coby peněţitá dávka, tudíţ i dávka pro případ nemoci zaměstnance, nebo doslovně z pohledu českého práva. Odpověď na tuto otázku dá zřejmě časem judikatura, pokud ji zákonodárce nepředběhne a ustanovení nezmění. Z důvodové zprávy se můţeme také dočíst, ţe se v daném případě nejedná o ostatní občany EU, čímţ vláda, coby předkladatel návrhu zákona, reaguje na nařízení Rady (EHS),113 které má aplikační přednost před zákonem, takţe se zákon v rozsahu úpravy nařízením nepouţije, a které je zaloţeno na zásadě aplikace právního řádu jediného státu, proto není moţné vytvářet rozpornou kolizní normu s normou v nařízení, jeţ by mohla zapříčinit porušení tohoto principu. Příklad: Český zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem místo výkonu práce v: -

Lybii (nečlenském státě EU) - zaměstnanec není účasten pojištění v ČR, nemá-li na

území EU trvalý pobyt; má-li, je v ČR pojištěn, pokud není v Lybii účasten důchodového pojištění, -

Izraeli (nečlenském státě EU, s nímţ má ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu o

sociálním zabezpečení) - zaměstnanec je pojištěn dle kolizních norem smlouvy podle českého práva, netrvalo-li zaměstnání déle neţ 36 měsíců.114 Po uplynutí 36 měsíců je pojištěn podle izraelského právního řádu. -

Německu (členském státě EU) - zaměstnanec je pojištěn dle kolizních norem

komunitárního práva115 podle právních předpisů státu místa výkonu práce, tedy dle německého práva. b)

Trvání zaměstnání. Zaměstnání musí trvat, resp. mělo trvat alespoň 15 kalendářních

112


Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství. 114

Srov. čl. 8 odst. 1 sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2002 Sb. m. s., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Státem Izrael o sociálním zabezpečení. 115

Srov. čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství.

25 dnů. Zákonná dikce „mělo trvat“ tak znamená, ţe není rozhodující, ţe zaměstnání zaniklo dříve (např. po pěti dnech zrušením pracovního poměru ve zkušební době), bylo-li sjednáno alespoň na patnáct dnů.116 Účast na pojištění však vznikne téţ tehdy, nemělo-li zaměstnání trvat déle neţ 14 kalendářních dnů, avšak zaměstnanec opětovně nastoupil do zaměstnání k témuţ zaměstnavateli v době kratší šesti měsíců od skončení předchozího zaměstnání zakládajícího účast na pojištění nebo nezakládajícího účast na pojištění jen z důvodu, ţe zaměstnání trvalo méně neţ 15 dnů (tzn. byly splněny podmínky ad a), ad c)). Tímto tzv. řetězením zaměstnání se zákon snaţí předcházet svému obcházení ze strany zaměstnavatelů, kteří v praxi opakovaně sjednávali zaměstnání kratší a tím cíleně bránili zaloţení účasti zaměstnance na pojištění a své povinnosti platit za něj pojistné na nemocenské pojištění. Druhé krátkodobé zaměstnání jiţ účast zaloţí. Je však třeba zmínit, ţe zaměstnavateli nic nebrání v tom, aby sjednával opakovaně zaměstnání např. na 3 dny s niţším neţ rozhodným příjmem (viz bod c)) a tím bránil zaloţení účasti zaměstnance na pojištění, neboť takováto zaměstnání se neřetězí, poněvadţ nesplňují ani délku trvání, ani rozhodný příjem. c)

Rozhodný příjem. Dohodnutá výše započitatelného příjmu (tj. příjmu, který se

zahrnuje do vyměřovacího základu na důchodové pojištění - typicky odměna za práci) z daného zaměstnání za kalendářní měsíc není niţší neţ částka rozhodná pro účastenství na pojištění. Zákonná dikce „sjednaná částka započitatelného příjmu“ neznamená, ţe je třeba ohledně této částky uzavřít příslušnou smlouvu, jinak ţe to bude povaţováno za zaměstnání malého rozsahu, nýbrţ ţe se jedná o příjem určený dle zásad zákoníku práce, tj. i takový, který je stanoven zaměstnavatelem mimo pracovní smlouvu, např. vnitřním předpisem či mzdovým výměrem.117 Je důleţitá sjednaná výše příjmu, není rozhodné, zda byl tento příjem skutečně dosaţen.118 Není-li tato podmínka splněna, a to buď proto, ţe je sjednán příjem niţší, nebo není dohodnut vůbec, jedná se o tzv. zaměstnání malého rozsahu.119 I v takovém případě je však moţná účast na pojištění, a to v těch měsících, kdy zaměstnanec dosáhne rozhodného příjmu. Musí být ale splněny podmínky ad a) a ad b), pokud tedy nebude sjednána doba trvání zaměstnání na více neţ 14 kalendářních dnů, nejedná se o zaměstnání malého rozsahu. Jestliţe zaměstnanec vykonává více zaměstnání, z nichţ kaţdé splňuje výše uvedené 116

Srov. HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Předpisy z oblasti nemocenského pojištění: komentář. Praha : Linde, 1998. s. 6. 117

CHLÁDKOVÁ, Alena, ZTRATIL Michal. Rozhodný příjem z hlediska zákoníku práce a zákona o nemocenském pojištění. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 8, s. 38-40. 118

Srov. PŘIB, Jan. Účast na nemocenském pojištění od roku 2007. Mzdy a personalistika v praxi. 2006, roč. 8, č. 12, s. 28. 119


26 podmínky, je pojištěn z kaţdého takového zaměstnání. I při splnění podmínek jsou někteří zaměstnanci vyňati z pojištění, a to zaměstnanci zaměstnavatele, který poţívá diplomatických výsad a imunit, jsou-li účastni pojištění v jiném státě.120 Členové diplomatické mise státu, kde neexistuje nemocenské pojištění (např. USA), však v takovém případě jsou ex lege účastníky pojištění, neboť se na ně nevztahuje vynětí.121 Druhou výjimkou z pojištění jsou zaměstnanci mezinárodní organizace, pokud jsou jejím prostřednictvím pojištěni a písemně ohlásí OSSZ, ţe chtějí být z tohoto důvodu vyňati z pojištění. Ve druhém případě se tedy jedná o vynětí fakultativní, které se realizuje jen v závislosti na volním projevu potenciálního pojištěnce. „Zahraniční zaměstnanec je účasten pojištění, pokud se na předepsaném tiskopisu přihlásil k pojištění.“122 Nabízí se otázka, zda pro účast na pojištění musí splnit podmínky b) a c) a k nim ještě podat přihlášku, nebo zda stačí jen podat přihlášku. Pro první moţnost nasvědčuje systematika zákona, kdyţ zahraniční zaměstnanec není uveden ve zvláštním paragrafu, ale pod podmínkami pro ostatní zaměstnance. Pro druhou variantu mluví jazykový výklad ustanovení a fakt, ţe není důvod zpřísňovat podmínky pro něco dobrovolného, čímţ účast zahraničního zaměstnance na pojištění je. Domnívám se však, ţe v praxi stěţí nastane situace, kdy by zaměstnanec nesplnil podmínky trvání zaměstnání a rozhodného příjmu a chtěl by být účasten pojištění. Pokud by přece jen tato situace nastala, přiklonil bych se k druhé variantě právě s ohledem na jazykový výklad. Pojištění zaměstnance vzniká při splnění výše uvedených podmínek ex lege dnem, ve kterém nastoupil do práce,123 coţ můţe být den odlišný od vzniku pracovního poměru, jeţ vzniká dnem, který je v pracovní smlouvě (příp. dohodě o pracovní činnosti)124 sjednán jako den nástupu do práce bez ohledu na to, zda zaměstnanec skutečně do práce nastoupil. Za den

120

Srov. čl. 33 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.

121

ŢENÍŠKOVÁ, M., PŘIB, J. Zákon o nemocenském pojištění : od 1. 1. 2009 : s komentářem a příklady. 2. vyd. Olomouc : ANAG, 2008. s. 30-31. 122


123

U ostatních zaměstnanců ve smyslu zákona o nemocenském pojištění vzniká účast na pojištění obdobně zahájením výkonu pojištěné činnosti či přímo vznikem pojištěné činnosti. 124

Na tomto místě je vhodné zmínit se o judikatuře Nejvyššího správního soudu při posuzování pro účely sociálního pojištění dohody o provedení práce, jeţ sama vznik pojištění nezakládá. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2008, sp. zn. 4 Ads 6/2008 uvádí: „Pokud takové skutkové okolnosti nasvědčují, že ve skutečnosti nešlo o provedení jednoznačně vymezeného pracovního úkolu, nýbrž druhově vymezené práce vykonávané u zaměstnavatele pravidelně za podmínek obdobných pracovnímu poměru, pak je možno učinit úsudek o neplatnosti takové dohody o provedení práce a platnosti jiného pracovněprávního vztahu, který je takovou dohodou zastřen.“ Srov. téţ rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 2 Ads 48/2003, rovněţ rozsudek téhoţ soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 3 Ads 67/2005.

27 nástupu se však de lege lata125 povaţuje rovněţ den přede dnem faktického nástupu do práce, za který náleţí náhrada mzdy či platu, příp. za který se odměna za práci nekrátí, tudíţ můţe pojištění vzniknout i zúčtováním zaměstnanci náhradu mzdy za svátek.126 Příklad: Zaměstnanec sjednal se zaměstnavatelem pracovní poměr se dnem nástupu v pátek 1. ledna, měsíční mzdou 15 000,- Kč a pracovní dobou od pondělí do pátku. Od 4. ledna byl uznán dočasně práce neschopným, tudíž do zaměstnání fakticky nenastoupil. DPN skončila 11. ledna, zaměstnanec nastoupil do fakticky zaměstnání až v úterý 12. ledna. účast na pojištění vznikla v pátek 1. ledna, neboť kvůli státnímu svátku se mu mzda

-

nekrátila, a zaměstnavatel byl povinen po dobu trvání DPN poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy, -

pokud by byl den nástupu sjednán 4. ledna, účast na pojištění by tak vznikla aţ 12.

ledna, zaměstnavatel by navíc neměl povinnost po dobu DPN poskytovat náhradu mzdy. Pojištění zaměstnance zaniká zánikem pojištěné činnosti, nesplněním výše rozhodného příjmu (buď sníţením sjednaného započitatelného příjmu, nebo změnou výše rozhodného příjmu nařízením vlády) nebo nástupem výkonu trestu odnětí svobody. U zahraničního zaměstnance téţ nezaplacením pojistného nebo dnem uvedeným v odhlášce. Aby vznikl nárok na dávku, musí se podmínky pro jeho vznik splnit v době pojištění nebo v době přerušení pojištění. Pojištění se přerušuje tehdy, jestliţe zaměstnanec nevykonává práci z důvodu pracovního volna bez náhrady odměny za práci, trvalo-li více neţ 30 kalendářních dnů, nebo je-li zaměstnanec na rodičovské dovolené (s výjimkou doby, po kterou náleţí zaměstnanci peněţitá pomoc v mateřství).127 Institut přerušení pojištění je však dle mého názoru pro nemocenské pojištění nadbytečný, neboť nedostane-li pojištěnec započitatelný příjem (odměnu za práci, příp. její náhradu) má nulový vyměřovací základ, tudíţ on ani zaměstnavatel neodvádí ţádné pojistné. Navíc pro vznik nároku na dávku není rozdíl mezi tím, zda je pojištění přerušeno či nikoliv. Rovněţ pro účely důchodového pojištění se přerušení nemocenského pojištění hodnotí stejně jako trvání pojištění.128 Není tak ţádný faktický rozdíl mezi trváním pojištění a jeho přerušením. Podmínky účasti OSVČ na nemocenském pojištění jsou:129 125

Srov. § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

126

Srov. KŘÍŢEK, Zdeněk. Zákon o nemocenském pojištění – výklad včetně praktického provádění. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 4, s. 39. 127


128

Srov. § 8 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

129


28 a)

výkon činnosti na území ČR nebo na základě oprávnění vydaného dle českých

právních předpisů, b)

podání přihlášky k účasti na pojištění. Oproti zaměstnancům OSVČ, která vykonává více činností souběţně, je z nich

pojištěna jen jednou. Pojištění vzniká dnem uvedeným v přihlášce, nepředchází-li den podání přihlášky, příp. dnem zahájení pojištěné činnosti, podá-li OSVČ přihlášku do osmi dnů od zahájení. Jejich účast na pojištění je tedy zcela fakultativní. Pojištění zaniká dnem skončení činnosti, zánikem oprávnění k jejímu výkonu, jejím pozastavením, nástupem výkonu trestu odnětí svobody, nezaplacením pojistného nebo dnem uvedeným v odhlášce.130 4.2.2

Srovnání se starou právní úpravou Nový zákon především sjednotil úpravu nemocenského pojištění. Podle předchozí

úpravy

existovaly

tři

subsystémy

nemocenského

pojištění:

nemocenské

pojištění

zaměstnanců,131 nemocenská péče v ozbrojených silách,132 nemocenské pojištění OSVČ.133 Sjednocení úpravy NP se projevilo i tím, ţe v jednom zákoně je obsaţena regulace hmotněprávní, procesněprávní i organizačněprávní. Oproti předchozí úpravě nejsou do nemocenského pojištění zahrnuti společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliţe za odměnu konají pro společnost práci mimo pracovněprávní vztah,134 studenti a ţáci. Naopak nově jsou pod pojem zaměstnance zahrnuti příslušníci ozbrojených sborů (souvisí se sjednocením úpravy), vedoucí (popř. jejich zástupci) správních úřadů, příp. statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, nejsou-li v pracovním či sluţebním poměru, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci a nejsou v pracovním či sluţebním poměru, přičemţ se na ně vztahuje ZP. Podmínky účasti zaměstnanců na NP se trochu zpřísňují. Účast zaměstnanců je stále obligatorní (výjimku představují jen tzv. zahraniční zaměstnanci - viz výše), nicméně dochází

130


131

Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008, zákon č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 132

Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

133

Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

134

Tyto osoby však za určitých podmínek mohou spadat pod vymezení OSVČ dle § 9 odst. 3 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

29 k následujícím změnám: -

prodluţuje se doba trvání zaměstnání potřebná pro zaloţení účasti, a to z osmi na

patnáct kalendářních dnů, -

zvedá se výše hranice rozhodného příjmu potřebného pro účast na NP, a to ze 400 Kč

na 2000 Kč. Pokud sjednaná částka je niţší neţ rozhodný příjem, je zaměstnanec pojištěn jen v těch měsících, kdy započitatelný příjem dosáhne této částky. Nová úprava také opouští sledování výše započitatelných příjmů v konkrétních kalendářních měsících u některých typů zaměstnanců135 (např. u členů druţstev, zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti, dobrovolných pracovníků pečovatelské sluţby).136 Nová úprava zrušila pojem příležitostné zaměstnání137 a do jisté míry ho nahradila tzv. zaměstnáním malého rozsahu, které však zohledňuje jen výši započitatelného příjmu a ne dobu trvání zaměstnání. Je zde ovšem velmi podstatný rozdíl. Předchozí úprava totiţ za příleţitostné zaměstnání povaţovala to, které je jednorázové a nahodilé, jestliţe by se toto krátkodobé zaměstnání opakovalo, nebyla by splněna podmínka nahodilosti, ale zaměstnání by se stalo periodické. V takovém případě by tak účast na pojištění zaloţilo i zaměstnání sjednávané opakovaně na méně neţ osm dnů.138 Současná právní úprava se sice také snaţí zamezit obcházení potřebné délky trvání zaměstnání, avšak jen pro ta zaměstnání, jeţ splnila podmínku rozhodného příjmu, pokud tedy zaměstnání bude opakovaně sjednáváno na kratší trvání a odměna za práci pod rozhodný příjem, nezaloţí podle nové úpravy účast na pojištění, zatímco podle předchozí ano, protoţe by nebyla splněna podmínka nahodilosti a výše příjmu nutná pro účast na pojištění by se tak v rámci celého měsíce sčítala. Je však pravděpodobné, ţe by judikatura na tuto otázku odpověděla jinak s ohledem na obcházení zákona a zastírání skutečného úkonu.139 Zcela novým je institut přerušení pojištění, který však dle mého názoru nemá prakticky ţádný význam (viz podkapitola 4.2.1). Co se týče OSVČ, podmínky jejich účasti na NP se na jedné straně zpřísňují, na straně druhé zmírňují. Jejich účast zůstává fakultativní, nicméně došlo k následujícím

135

Srov. § 28, § 69 a § 81 vyhlášky č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 136

VLASÁK, František. Hlavní změny, které přináší nový zákon o nemocenském pojištění a doprovodný zákon k němu. Práce a mzda. 2006, roč. 54, č. 6, s. 3. 137


138

LOUCKÝ, A. Soubor komentovaných předpisů z oblasti práce, mezd a sociálních věcí: V.díl. Olomouc : Andragogos Agency (ANAG), 1993. s. 65-67. 139

Srov. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2008, sp. zn. 4 Ads 6/2008.

30 změnám: zrušení vázanosti nemocenského pojištění na pojištění důchodovém,140 coţ je největší

-

zmírnění ve srovnání se starou právní úpravou. dle nové právní úpravy můţe být na pojištění účastna i OSVČ, která výdělečnou

-

činnost vykonává mimo území ČR, podmínkou však je, ţe tak činí na základě oprávnění vyplývajících z českých právních předpisů. zpřísnil se však zánik pojištění OSVČ. Účast nově zaniká prvním dnem kalendářního

-

měsíce, za který nebylo řádně zaplaceno pojistné. Dle dosavadní úpravy zanikalo pojištění aţ posledním dnem kalendářního měsíce, na který bezprostředně navazují tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce, za které nebylo zaplaceno splatné pojistné. Zdálo by se, ţe dosavadní úprava byla velmi mírná, neboť dle jazykového výkladu bylo moţné, aby OSVČ nezaplatila pojistné, poté onemocněla, následně doplatila pojistné a tím jí byl zachován nárok na dávky nemocenského pojištění, neboť formálně vzato, nemohla OSSZ do uplynutí tří měsíců legitimně očekávat, ţe pojištěnec pojistné nezaplatí ve lhůtě tří měsíců, a tedy ani legitimně předpokládat, ţe pojištění zaniklo. Nejvyšší správní soud však správně ve svém rozsudku, byť v rámci výkladu jiného dříve zrušeného ustanovení, které s dosavadním ustanovením úzce souvisí, vyslovil souhlas s tímto názorem krajského soudu: „...zákonné ustanovení podle něj nepředstavuje jakýsi „generální pardon“ pro všechny samostatně výdělečné osoby, a to v tom smyslu, že onemocní-li kdykoliv během doby, po kterou jsou v prodlení s placením nemocenského pojistného, stačí, aby dluh uhradily do dalších tří měsíců, a o nemocenské nepřijdou... Je třeba vycházet z teleologického výkladu s tím, že smyslem ustanovení je nepochybně motivovat plátce k maximální disciplíně v dodržování lhůt pro placení záloh na pojistné pod sankcí ztráty nároku na výplatu dávky... Úleva se pak jeví jako opodstatněná právě a jen pro případy, kdy pracovní neschopnost nastala v kalendářním měsíci, ve kterém vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné. Tehdy lze totiž předpokládat, že obstarat prostředky nutné pro zaplacení zálohy na pojistné v zákonem vyžadovaném termínu by mohlo pro takovou osobu představovat obtíže.“141 4.3 4.3.1

Denní vyměřovací základ Nová právní úprava Dávkové formule neboli způsob výpočtu dávek vycházejí z tzv. denního

140

Srov. § 145b odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

141

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 3 Ads 78/2007.

31 vyměřovacího základu. Ten se určí tak, ţe se vyměřovací základ za rozhodné období vydělí počtem dnů připadajících na rozhodné období sníţeným o vyloučené dny. Vyměřovací základ se u zaměstnance rovná úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období, přičemţ se zahrnují i ty vyměřovací základy, ze kterých nebylo odvedeno pojistné z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu. U OSVČ je vyměřovacím základem úhrn měsíčních základů v rozhodném období, přičemţ se nezapočítávají ty, ze kterých nebylo odvedeno pojistné.142 Měsíční základ si OSVČ určuje sama, avšak minimálně ve výši dvojnásobku rozhodného příjmu (v současné době minimálně 4000,- Kč).143 Rozhodným obdobím obecně rozumíme období, v němţ zjišťujeme započitatelný výdělek pro stanovení denního vyměřovacího základu.144 Je jím zásadně dvanáct kalendářních měsíců před měsícem, v němţ nastala sociální událost. Pokud pojištění zaměstnance netrvá celých dvanáct měsíců, jsou rozhodným obdobím měsíce, které předchází měsíci, v němţ nastala sociální událost, v případě, ţe dojde k sociální události v měsíci, ve kterém vzniklo pojištění, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění do konce tohoto měsíce. Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období ţádný vyměřovací základ, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, v němţ byl dosaţen započitatelný příjem a je v něm alespoň 30 dnů, jimiţ se dělí vyměřovací základ. Pokud OSVČ nemá v rozhodném období ţádný měsíční základ, je rozhodný měsíc, ve kterém nastala sociální událost, není-li ani v něm měsíční základ, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok.145 Vyloučenými dny jsou kalendářní dny omluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci, na které má nárok a za které nenáleţí náhrada příjmu, prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti zaměstnanci, za něţ náleţí náhrada mzdy, dny, za které bylo zaměstnanci vypláceno nemocenské, peněţitá pomoc v mateřství nebo ošetřovné, dny připadající na měsíce, za které OSVČ neplatí pojistné, dny připadající na kalendářní měsíce, v nichţ OSVČ nebyla účastna pojištění a dny před zahájením samostatně výdělečné činnosti.146 Účelem vyloučených dnů je, aby vyměřovací základ nebyl nedůvodně rozmělněn. Pro některé případy jsou stanoveny zvláštní způsoby zjišťování rozhodného období 142


143

Srov. § 5b odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 144

KŘÍŢEK, Zdeněk. Zákon o nemocenském pojištění – výklad včetně praktického provádění - II. část. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 5, s. 39. 145 146

§ 18 odst. 3 aţ 7 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. § 18 odst. 8 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

32 případně způsoby zjišťovaní denního vyměřovacího základu.147 Například rozhodné období zaměstnankyně převedené na jinou práci (příp. jiné sluţební místo) z důvodu těhotenství, mateřství nebo kojení se zjišťuje ke dni převedení namísto ke dni vzniku sociální události, jeli to pro ni výhodnější.148 Je otázkou, co zákonodárce myslí sociální událostí, kdyţ v § 3 písm. l) ZNP taxativně vypočítává sociální události pro účely ZNP, mezi nimiţ je mimo jiné uvedeno i samotné převedení zaměstnankyně na jiné místo. Předchozí právní úprava namísto sociální události hovořila o pracovní neschopnosti (ve smyslu legislativní zkratky je míněna DPN)149 a nástupu na mateřskou dovolenou.150 Toto ustanovení tedy stejně jako předchozí úprava pamatuje na případy, kdy převedení na jinou práci není současně sociální událostí ve smyslu § 3 písm. l) ZNP, s níţ zákon spojuje vznik nároku na dávku (tj. dávku odlišnou od vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, na niţ nárok vzniká samotným převedením), ale jen má za následek sníţení započitatelných příjmů, a tudíţ i denního vyměřovacího základu, a teprve poté nastane sociální událost, která zaloţí nárok na dávku. Účelem tak je ochrana těhotných ţen a matek před nepříznivými důsledky (tj. sníţení příjmů) v důsledku těhotenství či mateřství. Účelem dávek je nahrazení příjmu, proto by měly odpovídat jeho výši. Jelikoţ při zaměstnání malého rozsahu trvá pojištění jen v těch měsících, v nichţ příjem dosáhl rozhodné výše, zahrnuje platná právní úprava do rozhodného období i dny trvání tohoto nepojištěného zaměstnání, aby dávka odpovídala příjmu, neboť do vyměřovacího základu se zahrnují i započitatelné příjmy připadající na toto nepojištěné období.151 Kdyby tomu tak nebylo, mohlo by se stát, ţe dávka bude vyšší neţ ztracený započitatelný příjem. Zjištěný DVZ se upraví prostřednictvím tří redukčních hranic tak, ţe do částky první redukční hranice se pro výpočet nemocenského a ošetřovného počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíţí. Pro výpočet peněţité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se DVZ upravuje shodně s jediným rozdílem, a to, ţe do částky první redukční hranice se počítá 100 %, s výjimkou období od 1. ledna do 31. prosince 2010, kdy se do

147


148


149

§ 18 odst. 6 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

150

§ 8 odst. 1 zákona č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 151


33 částky první redukční hranice počítá rovněţ jen 90 % neredukovaného DVZ.152 Redukční hranice se nestanovují pevnými částkami, ale jsou postupně valorizovány cestou součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění a přepočítacího koeficientu, který by měl reflektovat meziroční růst průměrných mezd. Druhá redukční hranice činí 1,5násobek první redukční hranice a třetí redukční hranice 3násobek první redukční hranice. Výši redukčních hranic vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením ve Sbírce zákonů.153 V současnosti činí první redukční hranice 791 Kč, druhá 1.186 Kč a třetí 2.371 Kč.154 Při souběhu několika pojištěných činností (alespoň dvou zaměstnání nebo zaměstnání a samostatně výdělečná činnost) se vznik nároku na dávku posuzuje u kaţdé samostatně, avšak za DVZ se povaţuje úhrn denních vyměřovacích základů, jeţ se určí jako součet DVZ z kaţdé pojištěné činnosti zvlášť. Teprve tento úhrn denních vyměřovacích základů podléhá redukci. OSSZ tedy při výpočtu přihlíţí k DVZ ze všech pojištěných činností, nicméně dávku vyplácí vţdy jen jednu. Pokud pojištěnec nebude z některé činnosti uplatňovat nárok na dávku, k DVZ z této činnosti se nepřihlédne.155 4.3.2

Srovnání se starou právní úpravou Nová právní úprava změnila určení rozhodného období v případě, ţe v základním

rozhodném období (tj. v předchozích dvanácti měsících) nemá zaměstnanec ţádný vyměřovací základ nebo má jen vyloučené dny. V této situaci je rozhodným obdobím první kalendářní rok, jenţ předchází roku, ve kterém nastala sociální událost, a v němţ zaměstnanec dosáhl započitatelného příjmu a 30 kalendářních dnů, jimiţ se podělí vyměřovací základ. U OSVČ je v takovém případě rozhodným obdobím kalendářní měsíc, v němţ nastala sociální událost, pokud ani v něm nemá OSVČ měsíční základ, je rozhodným obdobím obdobně první kalendářní rok, jenţ předchází roku, ve kterém nastala sociální událost, a v němţ OSVČ měla měsíčního základ.156 Dle předchozí úpravy se v těchto případech prodluţovalo rozhodné období jak u zaměstnanců, tak u OSVČ157 vţdy o tři předcházející kalendářní měsíce, ve 152

Srov. § 21a zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

153

Srov. § 21 a § 22 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

154

Sdělení č. 354/2009 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2010. 155 156 157

Srov. § 20 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Srov. § 18 odst. 6 a 7 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k podpůrnému pouţití zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

34 kterých měl pojištěnec započitatelný příjem a alespoň jeden kalendářní den, jímţ se dělí vyměřovací základ.158 Další změna nastala u vyloučených dnů. Oproti předchozí právní úpravě se jiţ nevylučují dny tzv. neplaceného volna, čímţ se rozumí pracovní volno, na které zaměstnanec nemá nárok, které tedy zaměstnavatel poskytuje dobrovolně. Dle důvodové zprávy je důvodem neodpočítávání těchto dnů přiblíţení průměrného hrubého započitatelného příjmu zjištěného v rozhodném období k příjmu ucházejícímu z důvodu sociální události.159 Nevylučují se také dny dočasné pracovní neschopnosti způsobené úmyslně pojištěncem nebo vzniklé v době útěku z místa vazby nebo z místa výkonu trestu odnětí svobody.160 Nevylučují se ani dny v období prvních čtrnácti kalendářních dnů DPN, za které nenáleţí náhrada mzdy, § 18 odst. 8 písm. b) ZNP totiţ výslovně vylučuje jen ty dny v období prvních čtrnácti kalendářních dnů DPN, za které náhrada přísluší. Nově se rovněţ nevylučují dny po skončení zaměstnání161 (příp. samostatně výdělečné činnosti - s ohledem na subsidiární pouţití), coţ má význam zejména tehdy, vznikne-li sociální událost v tzv. ochranné lhůtě (viz níţe), tedy v době, kdy uţ zaměstnanec není účasten pojištění. Nová úprava však nepřipustila neodůvodněné rozmělňování vyměřovacího základu a tím částečné popření významu ochranné lhůty a stanovila zvláštní způsob určení rozhodného období tak, ţe nastane-li sociální událost v ochranné lhůtě, určí se rozhodné období, jako by sociální událost vznikla v den následující po skončení pojištění. Co se týče OSVČ odpočítávají se z rozhodného období jen dny, ve kterých nebyla účastna pojištění, dny před zahájením samostatně výdělečné činnosti a dny, připadající na kalendářní měsíce, za které neplatí pojistné (resp. zálohy) na nemocenské pojištění (tj. měsíce, v nichţ po celou dobu měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněţité pomoci v mateřství).162 Nová úprava u OSVČ je prakticky shodná s předchozí, kdy se podpůrně pouţila úprava nemocenského pojištění zaměstnance, ze které se daly pouţít jen zmíněné vyloučené dny. Odlišností je jen explicitní vyloučení dnů neúčasti na pojištění, ovšem ty ani podle staré úpravy nemohly nedůvodně rozmělnit vyměřovací základ, neboť rozhodné období 158

Srov. § 18 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 159



161


Srov. § 14 odst. 7 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

35 vţdy mohlo začít nejdříve vznikem pojištění163 a dny po zániku pojištění byly vyloučené. Shodný zůstává způsob výpočtu peněţité pomoci v mateřství u zaměstnankyně, které za trvání téhoţ zaměstnání vznikl v období do čtyř let věku předchozího dítěte nárok na další peněžitou pomoc v mateřství z tohoto zaměstnání. Za DVZ se v takovém případě povaţuje DVZ zjištěný pro výpočet předchozí peněţité pomoci v mateřství, pokud je vyšší neţ DVZ pro výpočet další peněţité pomoci v mateřství.164 Období čtyř let věku dítěte je nepochybně odvozené od maximální podpůrčí doby poskytování rodičovského příspěvku, nejde-li o dlouhodobě zdravotně postiţené dítě,165 avšak způsob výpočtu není vůbec vázán na to, zda matka rodičovský příspěvek čerpá či nikoliv. K významné změně došlo u redukce denních vyměřovacích základů: -

nová úprava zavedla místo dvou tři redukční hranice,

-

u nemocenského a ošetřovného se do první redukční hranice počítá 90 %, do druhé

60 % z částky nad první redukční hranici a do třetí 30 % z částky nad druhou redukční hranici. Oproti předchozí úpravě tak nedošlo ke změně výše zápočtu u prvních dvou hranic a přidala se jen třetí hranice. U peněţité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se redukce oproti nemocenské liší jen 100 % zápočtem částky do první redukční hranice, pojištěncům s nízkými příjmy se tak zachovává minimálně stejná úroveň této dávky.166 Oproti předchozí úpravě i zde došlo jen k zavedení třetí redukční hranice. -

shodně se starou úpravou je zavedena automatická valorizace výše redukčních hranic.

Valorizace zůstává v rukou vládního nařízení, neboť se odvíjí od všeobecného vyměřovacího základu aktualizovaného o přepočítací koeficient, který vyhlašuje vláda nařízením dle zákona o důchodovém pojištění. Nově se však zavádí vyhlašování výše redukčních hranic Ministerstvem práce a sociálních věcí sdělením ve Sbírce zákonů.167 -

výše dávek, na něţ vznikl nárok před 1. 1. 2009 a tento nárok trvá, se bez ţádosti

upraví podle nové redukce. Poslední významná změna se týká způsobu výpočtu a poskytování dávek při souběhu nároků na tutéž dávku z různých pojištěných činností. „Zůstává zachována zásada, že 163

Srov. § 18 odst. 3 aţ 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008, který se pro pojištění OSVČ pouţíval subsidiárně. 164


165

Srov. § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

166

Srov. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha : PSP, 2005. tisk č. 1005. 167 Srov. § 22 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

36 nároky na dávky nemocenského pojištění náležející souběžně z téhož důvodu se posuzují samostatně, ale ruší se zásada, že samostatně v každém ze zaměstnání se stanoví jejich výše a v každém zaměstnání se samostatně vyplácí.“168 Odstraňuje se tím dosavadní stav, jenţ je velice nevýhodný v případě výkonu jedné pojištěné činnosti, ačkoliv je příjem z ní stejný jako souhrn příjmů ze dvou různých činností, kdy se v kaţdé činnosti zvlášť zjišťoval, a tak i redukoval DVZ.169

168


PŘIB, Jan. Nový zákon o nemocenském pojištění. Mzdy a personalistika v praxi. 2006, roč. 8, č. 6, s. 22.

37

5 5.1

Nemocenské Obecně Dávka je po splnění podmínek poskytována jak zaměstnancům, tak OSVČ. Z hlediska

povahy plnění se jedná o dávku peněžitou. Účelem nemocenského je zabezpečit pojištěnce v případě, ţe není schopen sám získávat příjmy z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, vzniklé v důsledku nemoci či úrazu, nebo karantény. Jedná se o tzv. dávku základní, tedy nahrazující příjem. Vzhledem k tomu, ţe slouţí k uspokojování déle trvající potřeby (dlouhodobější neschopnosti pracovat) a z toho důvodu se poskytuje pravidelně po dobu trvání sociální potřebnosti, patří mezi tzv. opakující se dávky. Nárok na dávku není závislý na splnění podmínek osob od příjemce dávky odlišných, ale zcela závisí jen na podmínkách, které musí splnit pojištěnec sám. Nemocenské se proto řadí do tzv. originálních dávek. Jistou míru derivativnosti bylo moţné spatřovat ve staré právní úpravě v případě výplaty dávky tzv. rodinným příslušníkům tehdy, kdyţ samotnému pojištěnci nárok na dávku nevznikl.170 V daných případech však nárok na dávku nevznikal automaticky ex lege, nýbrţ na základě rozhodnutí OSSZ v rámci diskrece. V ţádném případě však nelze derivativnost spatřovat u přechodu nároku na výplatu dávky v případě smrti pojištěnce po vzniku nároku na dávku. Nárok totiţ vznikl přímo pojištěnci a teprve poté přešel na právního nástupce, zatímco u výplaty rodinným příslušníkům, nárok na dávku pojištěnci nevznikne a můţe být přiznán jen jeho rodinným příslušníkům. Nárok na dávku vzniká zásadně přímo ze zákona splněním podmínek, není třeba ţádné konstitutivní rozhodnutí správního orgánu, jeţ by teprve nárok zaloţilo. V této souvislosti hovoříme o obligatorní dávce. Existuje však jedna výjimka, kdy se dávka poskytuje fakultativně, tedy nárok vzniká právě aţ konstitutivním rozhodnutím správního orgánu. Děje se tak v případě opakovaného prodluţování poskytování nemocenského na základě ţádosti pojištěnce po uplynutí podpůrčí doby. Správní orgán takto rozhodne, pokud lze očekávat, ţe pojištěnec v krátké době přestane být práce neschopným, v rozhodnutí současně vymezí dobu poskytovaní dávek. Dle § 27 zákona o nemocenském pojištění se nemocenské „vyplácí“ (ne „lze vyplácet“) na základě ţádosti, OSSZ tedy dle jazykového výkladu ustanovení musí rozhodnout o výplatě, jestliţe pojištěnec podá ţádost a jsou-li splněny podmínky. Nemá

170

Srov. § 24 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008, nebo § 20 odst. 2 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

38 moţnost výplatu odmítnout, jedná se tak o dávku obligatorní a rozhodnutí OSSZ je důleţité jen pro vznik nároku na výplatu dávky a ne nároku na dávku. OSSZ však stanovuje v rozhodnutí dobu výplaty dávky, přičemţ doba se stanovuje podle vyjádření lékaře OSSZ, takţe zde je značná míra diskrece. Je ovšem zřejmé, ţe doba výplaty nemůţe být nulová, jinak by nebyl splněn zákonný poţadavek, ţe se nemocenské vyplácí. Moţnost volného uváţení má výslovně jen OSSZ v případě opakovaného postupu podle tohoto ustanovení, kdy zákon říká, ţe „lze“ postupovat i opakovaně, coţ znamená, ţe se tak můţe, ale nemusí postupovat. Je jisté, ţe judikatura nám na tuto nejasnost odpověď nedá, neboť výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je dle § 158 písm. a) ZNP vyloučena ze soudního přezkumu. Předchozí právní úprava171 říkala, ţe nemocenské „může“ být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, coţ jazykově výslovně naznačuje, ţe se jedná o dávku dobrovolnou.172 Vyloučení z přezkumu a komparace s předchozí úpravou by tak naznačovaly, ţe vţdy záleţí na uváţení orgánu, nicméně jazykový výklad hovoří jinak.173 5.2 5.2.1

Dávkové schéma Nová právní úprava Podmínky potřebné pro vznik nároku jsou následující:

a)

Existence pojistného vztahu (příp. přerušení pojištění) nebo trvání ochranné lhůty.

Ochranná lhůta plyne od zániku pojištění a činí sedm kalendářních dnů. V případě, ţe účast na pojištění trvala kratší dobu, trvá ochranná lhůta tolik dnů, jak dlouho trvalo toto pojištění. Lhůta se posuzuje z kaţdé pojištěné činnosti zvlášť. Zákon stanoví výjimky, kdy lhůta neplyne.174 Zmíním se o vyloučení ochranné lhůty u poţivatelů starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Důvodem vyloučení ochranné lhůty je účel nemocenského, které je dávkou základní, tedy poskytovanou místo příjmu. Poţivatelé důchodů jsou jiţ zabezpečení ze systému sociálního zabezpečení, proto zákonodárce 171


Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 3 Ads 97/2005: ,,Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje s právním názorem krajského soudu, že dávky nemocenského, které mohou být poskytovány podle § 15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb., jsou dávkami dobrovolnými, jak je má na mysli ust. § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. a rozhodnutí o nich je ze soudního přezkumu vyloučeno.“ 173

Předchozí úprava znala fakultativní dávku ještě v případě, ţe zaměstnanec neměl rodinné příslušníky a DPN vznikla způsobem obecně vylučujícím vznik nároku na dávku. I v takovém případě však OSSZ mohla přiznat nárok aţ do výše poloviny. Fakultativnost byla samozřejmě i v případě, ţe pojištěnec měl rodinné příslušníky a dávka byla přiznávána jim - srov. § 24 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 174


39 neshledal potřebné poskytnout poţivatelům důchodu další příjem, kterým je vypláceným důchodem nahrazován ztracený celý příjem. Obdobně je tomu u studentů a ţáků, jejichţ zaměstnání (tedy pojištěná činnost) je sjednáno výlučně na období školních prázdnin, poněvadţ se jedná jen o krátkodobá zaměstnání, která neslouţívají k jejich základnímu hmotnému zabezpečení.175 Bude-li však zaměstnání sjednáno byť i na jeden den mimo školní prázdniny, dle jazykového výkladu (dikce „výlučně“) z takové činnosti bude plynout ochranná lhůta. Ochranná lhůta mimo uplynutí zaniká také vznikem nového pojištění (výjimku tvoří ochranná lhůta plynoucí ze zaměstnání, vznikne-li pojištění OSVČ), dnem před dnem, od něhoţ náleţí výplata starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, dnem před dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody, dnem přede dnem útěku odsouzeného z místa výkonu trestu odnětí svobody. Pokud by byl invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně či důchod starobní přiznán zpětně, výplata nemocenského nad rámec zvláštní ochranné lhůty u poţivatelů těchto důchodů by se stala přeplatkem, který se zpravidla zúčtuje s doplatkem příslušných důchodů.176 b)

Vznik sociální události, a to vznik dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení

karantény (viz podkapitola 3.2). c)

Trvání dočasné pracovní neschopnosti či karantény více než čtrnáct kalendářních dnů.

Nemocenské tedy pojištěnci náleţí aţ patnáctý den trvání DPN nebo karantény. Kdyby tato úprava existovala bez dalšího, mohlo by to být v rozporu s článkem 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která stanoví právo kaţdého na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, a to i přesto, ţe je dle článku 41 Listiny provedení tohoto ustanovení zcela v dispozici zákonodárce, není totiţ moţné neposkytnout alespoň přiměřené zabezpečení (tj. zajišťující alespoň nutnou výţivu) po dobu čtrnácti dnů.177 DPN či karanténa je však překáţkou v práci na straně zaměstnance, za kterou náleţí při splnění dalších podmínek náhrada mzdy, výjimku tvoří první tři dny trvání DPN (připadající na pracovní dny, případně svátky či dny, za něţ se mzda nebo plat nekrátí), nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvrţených směn - jedná se o tzv. karenční dobu, tj. dobu, za níţ nepřísluší náhrada mzdy ani dávka.178 Před účinností zákona č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a 175

Srov. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha : PSP, 2005. tisk č. 1005. 176

BOLCKOVÁ, Eva. Poskytování dávek nemocenského pojištění poţivatelům invalidních důchodů. Národní pojištění. 2010, roč. 41, č. 2, s. 14-15. 177

Srov. Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. Pl.ÚS 2/08: ,,...zrušení poskytování nemocenského za prvé tři dny pracovní neschopnosti je v rozporu s ustanovením čl. 30 odst. 1 Listiny, konkrétně s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci.“ 178 Srov. DANDOVÁ, Eva. Nemocenské pojištění. Bezpečnost a hygiena práce. 2008, roč. 57, č. 12, s. 4.

40 sociální stability, ve znění pozdějších předpisů, náhrada mzdy nepříslušela za první tři pracovní dny (směny) DPN,179 coţ znevýhodňovalo zaměstnance pracující v dlouhých směnách, jejichţ dlouhé směny připadly právě na tyto tři dny.180 U karantény náleţí náhrady mzdy od prvního pracovního dne trvání DPN. Náhrada mzdy náleţí, pokud ke dni vzniku DPN jsou splněny podmínky nároku na nemocenské a pokud trvá pracovní poměr.181 Příklad: Zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným od čtvrtka 24. září 2009. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. září 2009. -

Prvními třemi dny, za které nenáleţí náhrada mzdy (tj. pracovní dny, případně svátek)

byly čtvrtek 24. září, pátek 25. září a pondělí 28. září (statní svátek). Náhrada mzdy tak při splnění dalších podmínek náleţí jen za úterý 29. září a středu 30. září, poněvadţ poté pracovní poměr zaniká. Od patnáctého kalendářního dne trvání DPN (tj. 8. října 2009), však zaměstnanci vznikne nárok na nemocenské. Zaměstnavatel se však můţe se zaměstnanci dohodnout v podobě kolektivní nebo individuální pracovní smlouvy či stanovit vnitřním předpisem, ţe jim náhradu mzdy nebo platu bude vyplácet téţ za první tři dny trvání DPN (příp. karantény). V případě sjednání v individuální pracovní smlouvě je ovšem třeba zváţit zákaz diskriminace v pracovních vztazích. Byla-li by náhrada mzdy diferencována dle charakteru práce zaměstnance a zdůvodněná např. tím, ţe účelem je ochrana klientů, kteří jsou v přímém kontaktu s určitými pracovníky, nebylo by to v rozporu s principem rovnosti. Toto zvýhodnění určitých zaměstnanců by jim umoţňovalo vyřešit svou nemoc dočasnou pracovní neschopností a nechodit tak do práce a ohroţovat ostatní, jak se v praxi často děje, aby neměli niţší příjem.182 Pro úplnost je třeba dodat, ţe nelze zrušit pracovní poměr ve zkušební době v době prvních čtrnácti kalendářních dnů DPN či karantény.183 Účelem je viditelně ochrana zaměstnance před vypočítavým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, které by mu hrozilo z důvodu úspor nákladů, jeţ by musel zaměstnavatel vynaloţit na náhradu mzdy či platu s tím, ţe by po zotavení mohl zaměstnance opět zaměstnat. Zaměstnanec by tak byl po dobu prvních čtrnácti dnů trvání DPN absolutně bez prostředků. Je třeba upozornit na kontroverzní dikci § 192 odst. 1 zákoníku práce. Jako podmínku 179

Srov. zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném k 8. 10. 2009.

180

Srov. ŠUBRT, Bořivoj. Změna poskytování náhrady mzdy v době prvních dvou týdnů nemoci nebo karantény. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 10, s. 25-26. 181


182

JOUZA, Ladislav. Nový zákon o nemocenském pojištění. Bulletin advokacie. 2009, roč. 39, č. 4, s. 30-31.

183


41 pro vznik nároku na náhradu mzdy stanoví: „...ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti (karantény) splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění.“ Podmínkou nároku na nemocenské je mimo jiné trvání DPN (karantény) déle neţ čtrnáct dnů. Tato podmínka z povahy věci nikdy nemůţe být splněna ke dni vzniku DPN (příp. karantény), tudíţ dle jazykového výkladu zaměstnanec nemůţe mít nikdy nárok na náhradu mzdy z důvodu DPN (příp. karantény). Ustanovení dále stanoví, ţe náhrada mzdy náleţí zaměstnanci ve dnech podle věty druhé, která zní: „přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny... pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění.“ Nárok na výplatu nemocenského vzniká splněním podmínek pro vznik nároku na nemocenské a uplatněním nároku (tedy podáním písemné ţádosti).184 Nejenţe v prvních čtrnácti dnech trvání DPN (či karantény) zaměstnanec nesplňuje podmínky pro vznik nároku, ale určitě nebude ani podávat ţádost o výplatu nemocenského. Dle jazykového výkladu ustanovení tedy náhrada mzdy zaměstnanci nenáleţí. Asi nikdo nebude popírat, ţe: „...právní norma se ne vždy musí krýt s tím, jak je vyjádřena v textu zákona, a to ani v takovém případě, kdy se text může jevit jako jednoznačný a určitý.“185 „Soud přitom není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci.“186 Na druhou stranu: „V případě aplikace právního ustanovení nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým.“187 Jednou z otázek, kterou si musíme poloţit, abychom vůbec mohli uvaţovat o interpretaci, která by byla v rozporu s textem, je identifikovat smysl ustanovení. Dle 184


185

Nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. Pl.ÚS 87/06.

186

Nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl.ÚS 21/96. Obdobně nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl.ÚS 33/97: „Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“ 187

Nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl.ÚS 1/96.

42 důvodové zprávy se vychází ze zásady, ţe po určitou dobu od vzniku pracovní neschopnosti bude místo nemocenských dávek poskytovat zaměstnavatel náhradu mzdy nebo platu.188 Na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí je výklad podmínek nároku na nemocenské a výklad podmínek nároku na výplatu nemocenské poněkud odlišný (resp. neúplný) od zákona o nemocenském pojištění.189 Je zřejmé, ţe účelem je poskytování náhrady pracovní odměny zaměstnavatelem namísto dávek státem a text zákona je tedy v rozporu s jeho účelem. Je ovšem otázkou, do jak velké intenzity rozporu s textem můţeme jít. Dle čl. 2 odst. 4 Ústavy nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zákon v podstatě ukládá povinnost zaměstnavatelům poskytovat náhradu mzdy za splnění určitých podmínek. Je sporné, zda je moţné, aby mu byla povinnost ukládána i tehdy, nejsou-li všechny zákonné podmínky pro její uloţení splněny. Přikláním se k tomu, ţe nikoliv. Není moţné, aby zákonodárce napsal 5 a pak řekl, ţe myslel 10, jedná-li se o ukládání povinnosti soukromým osobám, ale je třeba pouţít logický argument in dubio mitius, tedy v pochybnostech mírněji, týká-li se výklad ukládání povinností. U OSVČ samozřejmě ţádná náhrada příjmu po dobu prvních čtrnácti dnů poskytována není, coţ je značně demotivující pro OSVČ chtít se účastnit nemocenského pojištění. Já osobně jsem byl jen jedinkrát v ţivotě nemocný déle neţ čtrnáct dnů (a to sedmnáct dnů), jsem muţ, takţe pro mě není zajímavá peněţitá pomoc v mateřství, na jiné dávky nárok OSVČ nemá, takţe by mě osobně nic nemotivovalo účastnit se nemocenského pojištění jako OSVČ. d)

Ztráta příjmu. Nemocenské je tzv. dávkou základní, účelem je tedy nahradit příjem,

jenţ zaměstnanci uniká z důvodu DPN (či karantény). Nárok na nemocenské proto nemá ten, komu náleţí ze zaměstnání, které je pojištěnou činností, nadále započitatelný příjem190 (např. vojáci,191 prezident192). Nárok na nemocenské nemá pojištěnec ani v případě, ţe vykonává pojištěnou činnost, ze které dávky náleţí,193 coţ zase odpovídá povaze nemocenského jako dávky základní. „Zaměstnanec, který v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným, 188

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Praha : PSP, 2005. tisk č. 1153/0. 189

Ministerstvo práce a sociálních věcí : Práce a právo [online]. Změněno 4. 12. 2008 [cit. 2009-11-30]. Dostupné z: . 190


191

§ 68 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

192

§ 34 odst. 5 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náleţitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů. 193 § 16 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

43 přesto osobně vykonává podle pokynů zaměstnavatele na pracovišti v místě sjednaném pracovní smlouvou ve stanovené pracovní době práce podle pracovní smlouvy, má nárok na mzdu, a nikoliv na nemocenské.“194 Nemocenské se rovněţ nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat neplacené volno, neboť v době čerpání neplaceného volna nenáleţí ţádný příjem, tudíţ mu ani ţádný příjem neuniká.195 Je nutné zdůraznit, ţe DPN se posuzuje ke kaţdé činnosti zvlášť, takţe pokud zaměstnanec je uznán dočasně neschopným pro výkon zaměstnání „A“, ale přitom je schopný k výkonu samostatně výdělečné činnosti „B“, vyplácí se mu nemocenské z činnosti „A“, i kdyţ vykonává činnost „B“. Příklad: Zaměstnanec pracuje jako řidič, k tomu samostatně vykonává výdělečnou činnost jako překladatel odborných textů z angličtiny do češtiny. Zlomí si pravou nohu. -

Ošetřujícím lékařem bude uznán dočasně práce neschopným pro výkon zaměstnání

řidiče. Z této činnosti mu od patnáctého dne trvání DPN vznikne nárok na nemocenské. Léčit se bude doma, kde nic nebrání výkonu činnosti překladatele, takţe v ní můţe zaměstnanec pokračovat a přitom pobírat nemocenské z činnosti řidiče. Zaměstnanec zásadně196 nemá nárok na nemocenské dále v případě, ţe se stal práce neschopným (příp. mu byla nařízena karanténa) během pracovního volna, za které mu nenáleţí náhrada mzdy či platu. e)

Neexistence okolnosti vylučující nárok na dávku. Logicky pojištěnec nemá nárok na

dávku v případě, ţe si DPN způsobil úmyslně. V tomto případě by nemělo být důleţité, jaký byl motiv jeho jednání, zda bylo cílem vylákání dávek nemocenského či nikoliv. Rozhodné je, ţe si svým úmyslným jednáním přivodil DPN, byť důvodová zpráva hovoří, ţe důvodem této úpravy je právě vylákání dávek.197 Další okolností vylučující nárok na nemocenské je vznik DPN v době útěku z vazby či z výkonu trestu odnětí svobody. Třetí okolností je vznik nároku na výplatu starobního důchodu v době DPN či karantény, pokud pojištěná činnost skončila před dnem vzniku nároku na důchod. Upřednostňuje se tak pobírání starobního důchodu před pobíráním nemocenského. Pokud ovšem pojištěnci pojištěná činnosti nezanikla, nárok na nemocenské vzniká, resp. nezaniká. 194

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.4.2005, sp. zn. 21 Cdo 1688/2004.

195

Srov. LOUCKÝ, A. Soubor komentovaných předpisů z oblasti práce, mezd a sociálních věcí: V. díl. Olomouc : Andragogos Agency (ANAG), 1993. s. 77-78. 196 197



44 Pokud je starobní důchod přiznán zpětně a nemocenské jiţ bylo nad rámec stanovených pravidel vyplaceno, stává se přeplatkem, jehoţ úhrada se zpravidla realizuje sníţením doplatku starobního důchodu.198 f)

Čekací doba. U zaměstnance není stanovena ţádná čekací doba, vzniká mu tedy nárok

na nemocenské splněním výše uvedených podmínek i v případě, ţe by se stal práce neschopným v den vzniku účasti na nemocenském pojištění. Pro OSVČ však zákon poţaduje alespoň tříměsíční účast na nemocenském pojištění bezprostředně předcházející dni vzniku DPN (či karantény). Účelem stanovení čekací doby je zabránit spekulativnímu přihlašování a odhlašování OSVČ z účasti na nemocenském pojištění, neboť OSVČ jsou účastny nemocenského pojištění dobrovolně. Existuje však jedna výjimka, kdy se nepoţaduje čekací doba, a to tehdy, pokud OSVČ podá přihlášku do osmi dnů od zahájení činnosti a chce být účastna ode dne zahájení činnosti. V takovém případě lze usuzovat na poctivý úmysl OSVČ být účastna nemocenského pojištění, a tak zákonodárce odstraňuje tvrdost, která by mohla vzniknout, kdyby OSVČ se stala práce neschopnou během prvních tří měsíců. Příklad: OSVČ zahájila činnost1. září 2009. 2. září byla uznána DPN. Pokud by podala přihlášku k účasti na pojištění do 9. září (včetně), vznikla by ji účast

-

na pojištění k 1. září 2009 a patnáctý den trvání DPN by jí vznikl nárok na nemocenské, pokud by řádně zaplatila pojistné za měsíc září. Pokud by podala přihlášku později, vznikla by jí účast na nemocenském pojištění

-

nejdříve ke dni podání, nárok na nemocenské by nevznikl, neboť ještě neuplynula tříměsíční čekací doba. 5.2.2

Srovnání se starou právní úpravou Sociální událost musí nastat v době trvání pojištění (vč. přerušení pojištění) nebo po

skončení pojištění v tzv. ochranné lhůtě. Dle předchozí právní úpravy mohla sociální událost nastat i po skončení pojištění (i po uplynutí ochranné lhůty), avšak v době, po kterou zaměstnanec pobíral nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny nebo peněţitou pomoc v mateřství.199 Současná úprava toto neumoţňuje. Příklad: Zaměstnanec měl pracovní poměr sjednaný na dobu určitou do 30. září 2008. Ode dne 29. září 2008 pobíral podporu při ošetřování člena rodiny. Dne 8. října 2008, kdy stále 198

BOLCKOVÁ, Eva. Poskytování dávek nemocenského pojištění poţivatelům starobních důchodů. Národní pojištění. 2010, roč. 41, č. 1, s. 11. 199


45 pobíral podporu při ošetřování, byl uznán dočasně práce neschopným. -

Pojištění zaniklo skončením pracovního poměru, ochranná lhůta uplynula sedmým

kalendářním dnem po zániku pojištění, dle současné právní úpravy nárok na nemocenské nevzniká. -

Dle předchozí právní úpravy zaměstnanec v době vzniku pojištění pobíral podporu při

ošetřování člena rodiny, takţe mu vznikl nárok na dávku. Změny nastaly také v úpravě ochranné lhůty. U ţen, jejichţ zaměstnání skončilo v době těhotenství, činila ochranná lhůta šest měsíců bez ohledu na to, zda by jim v té době měl vzniknout nárok na nemocenské nebo na peněţitou pomoc v mateřství a bez ohledu na to, jak dlouho trvalo jejich zaměstnání. Dle dřívější právní úpravy se nevyčerpaná ochranná lhůta stavěla vznikem nového pojištění a ochranná lhůta získaná z tohoto nového pojištění se k nevyčerpanému zbytku přičítala, ovšem maximálně do nejvyšší výměry 7 dnů. Toto ustanovení tak mělo význam jen tehdy, nastoupil-li zaměstnanec v ochranné lhůtě do zaměstnání, které trvalo méně neţ sedm dnů. Dnešní úprava toto neumoţňuje. Dle nové právní úpravy zaniká ochranná lhůta posledním dnem přede dnem, od něhoţ náleţí výplata starobního důchodu nebo invalidního důchodu, to neplatí v případě invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně, jde-li o nárok na peněţitou pomoc v mateřství.200 Předchozí právní úprava nezahrnovala vůbec částečný invalidní důchod (zjednodušeně by se dalo říct, ţe nezahrnovala poskytování invalidního důchodu pro invaliditu prvního a druhého stupně), tedy ani v případě, šlo-li o nárok na nemocenské. Nová právní úprava je tak pro poţivatele těchto důchodů přísnější. Za nejvýznamnější změnu povaţuji zavedení podmínky trvání DPN po dobu čtrnácti dnů pro vznik nároku na dávku. Předchozí právní úprava něco takového neobsahovala. Zavádí se třídenní karenční doba201 pro zaměstnance, po kterou nepřísluší ţádný příjem (ani dávka, ani náhrada mzdy) a čtrnáctidenní pro OSVČ. Karenční doba bývá obvyklá v zemích EU. U zaměstnanců je třídenní např. v Irsku, Řecku, Rakousku, Španělsku, Velké Británii, Itálii, jen v některých zemích není stanovena vůbec - např. Dánsko, Lucembursko a Nizozemí (tam je moţné včlenit aţ dvou denní karenční dobu do kolektivní smlouvy). Pro OSVČ bývá karenční doba delší - např. měsíc v Belgii, dva týdny v Dánsku,

200 201

§ 15 odst. 5 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Karenční dobou se rozumí časový úsek od vzniku DPN do vzniku nároku na dávku, případně nároku na náhradu mzdy (Srov. CHVÁTALOVÁ, I. Peněžité dávky v nemoci a mateřství v Evropské unii. Praha : Linde, 2003. s. 12), pro české podmínky však karenční dobou rozumíme spíše časový úsek, po nějţ pojištěnci nejsou poskytovány ţádné dávky, ani mu neplyne ţádný příjem z pojištěné činnosti.

46 v Portugalsku 30 dní, Španělsku 14 dnů.202 Účelem takové úpravy je obecně zabránit zneuţívání nemocenského, a to jak ze strany zaměstnanců, kteří se „hodí marod“ a prodlouţí si tak třeba víkend, tak i ze strany zaměstnavatelů, kteří tak řešívali přechodný nedostatek práce pro zaměstnance.203 Dle předchozí úpravy sice nebyla zavedena ţádná karenční doba, ale zákonodárce řešil zneuţívání stanovením niţší procentní výměry v prvních třech dnech.204 (K rozboru trvání DPN a náhrady mzdy viz podkapitola 5.2.1.) Co se týče podmínky ztráty příjmu, nedochází v nové právní úpravě k ţádné významné změně a povaha nemocenského jako tzv. dávky základní zůstává zachována.205 Pokud jde o okolnosti vylučující vznik nárok na dávku, nově se při úmyslném způsobení DPN nezkoumá motiv pojištěnce, ale zcela postačuje, ţe si DPN přivodil úmyslně, zatímco předchozí právní úprava vylučovala nárok jen v případě, ţe pojištěnec způsobením DPN sledoval vylákání dávek.206 Nově se nárok nevylučuje v případě, ţe DPN vznikla zaviněnou účastí při rvačce, jako bezprostřední následek opilosti nebo zneuţití omamných prostředků, či při spáchání trestného činu, za nějţ zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice převyšuje jeden rok. Tyto příčiny DPN jsou však nově důvodem pro niţší výměru dávky.207 Nově přibyl důvod vyloučení, a to, nastane-li DPN v době útěku z místa vazby nebo z místa výkonu trestu odnětí svobody. Dle předchozí úpravy mělo nemocenské přednost před starobním důchodem, důchod nemohl být poskytován za dobu, za kterou náleţelo nemocenské přiznané z důvodu DPN vzniklé před přiznáním důchodu. Důchod byl sice přiznán, ale nebyl vyplácen, zaměstnanec se však mohl vzdát výplaty nemocenského a nárok na výplatu důchodu by tak byl nedotčen. Dle současné úpravy má důchod přednost před nemocenským, neboť nárok na nemocenské nemá pojištěnec, kterému v době trvání DPN vznikne nárok na výplatu starobního důchodu, pokud pojištěná činnost skončila před dnem vzniku nároku na důchod.208 Pokud ovšem pojištěnci pojištěná činnosti nezanikla, nárok na 202

Srov. CHVÁTALOVÁ, I. Peněžité dávky v nemoci a mateřství v Evropské unii. Praha : Linde, 2003. s. 12-13.

203

Srov. Ministerstvo práce a sociálních věcí : „Víkendovým“ chřipkám zvoní hrana [online]. Změněno 19. 7. 2007 [cit. 2009-11-30]. Dostupné z: . 204

Srov. § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 205

Srov. § 15 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008., a § 25 odst. 1 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněţitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 206

Srov. § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 207

Srov. § 31 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. ŢENÍŠKOVÁ, M., PŘIB, J. Zákon o nemocenském pojištění : od 1. 1. 2009 : s komentářem a příklady. 2. vyd. Olomouc : ANAG, 2008. s. 67. 208

47 nemocenské vzniká, resp. nezaniká a je vypláceno vedle důchodu. Nová úprava zcela zrušila moţnost OSSZ přiznat ve vyloučených případech nemocenské pojištěnci nebo rodinným příslušníkům alespoň ve sníţené výši, jak to činila předchozí úprava. Nová právní úprava poţaduje s jednou výjimkou pro OSVČ tzv. čekací dobu, tj. alespoň tříměsíční účast na nemocenském pojištění, aby jí vznikl nárok na dávku. Tento poţadavek znala shodně i předchozí právní úprava. Předchozí úprava navíc poţadovala pro vznik nároku na nemocenské pro OSVČ zaplacení pojistného za dobu účasti, ze které je nárok na nemocenské uplatněn.209 Současná úprava toto výslovně nepoţaduje, avšak v případě, ţe OSVČ nezaplatí pojistné, zaniká její účast na nemocenském pojištění, tudíţ jí ţádný nárok vzniknout nemůţe. 5.3 5.3.1

Podpůrčí doba Nová právní úprava Podpůrčí dobu zákon definuje jako dobu, po níţ má být vyplácena dávka.210 Podpůrčí

doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání DPN (příp. karantény) a končí dnem, jímţ končí tato sociální událost, nejdéle však zásadně 380 kalendářních dnů ode dne vzniku DPN. Do maximální podpůrčí doby se započítávají i doby předchozích DPN, které spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem DPN, a to bez ohledu, zda za tyto dny byly poskytovány náhrada mzdy či nemocenské, nebo nikoliv, a od poslední DPN pojištěná činnost netrvala aspoň 190 dní.211 Zápočet do maximální podpůrčí doby se však neprovádí v případě karantény. Po uplynutí maximální podpůrčí doby můţe212 (resp. dle mého názoru spíše musí - viz podkapitola 5.1) OSSZ rozhodnout, ţe nemocenské bude poskytováno po dobu stanovenou v rozhodnutí, lze-li očekávat, ţe pojištěnec nejdéle v době 350 kalendářních dnů nabude pracovní schopnost. OSSZ prodlouţí podpůrčí dobu vţdy maximálně o tři měsíce, přičemţ můţe prodlouţení i opakovat, v souhrnu však nejdéle po dobu 350 dnů. Pro další výplatu (tj. po uplynutí prvního prodlouţení podpůrčí doby) je ale třeba podat novou ţádost, o níţ se bude znovu rozhodovat.213 209

Srov. § 145d odst. 2 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 210

§ 3 písm. k) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

211


212

Srov. VESELÝ, J. Právo sociálního zabezpečení. Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. s. 59-60.

213

Srov. PŘIB, J. Nemocenské pojištění v praxi : zákon s výkladem, k 1. 1. 2009. Havlíčkův Brod : GRADA

48 Odlišná je podpůrčí doba u poţivatelů starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, přičemţ rozhodující je existence nároku na výplatu důchodu, ne samotný vznik nároku na důchod. U těchto osob činí 70 kalendářních dnů, avšak netrvá déle neţ pojištěná činnost. Do této doby se počítají jen dny DPN v jednom kalendářním roce,214 ve kterých existuje nárok na nemocenské, ne dny, v nichţ nárok nevzniká (příp. netrvá).215 Celková podpůrčí doba však nemůţe být delší neţ obecná. Zákonodárce tak brání účelovému zaţádání si o důchod k 381. dni trvání DPN, čímţ by pojištěnec mohl získat dalších 70 dnů. Mohlo by se zdát, ţe úprava u poţivatelů vybraných důchodů je diskriminační, neboť podmínky pro výplatu jsou pro ně přísnější neţ pro ostatní pojištěnce. Nicméně o diskriminaci nejde v případě, kdy sleduje objektivně legitimní cíl.216 Tímto je právě účel nemocenského jako základní dávky, jímţ je náhrada příjmu, jeţ uchází pojištěnci z důvodu sociálních událostí. Poţivatelé zmíněných důchodů však uţ plnohodnotný příjem mají, a to ve formě právě těchto důchodů, nelze tedy jejich postavení srovnávat s tím, kdo by v době trvání DPN neměl ţádný příjem. Můţe se to zdát nespravedlivé vzhledem k rovnocenné povinnosti poţivatelů důchodu platit pojistné na nemocenské pojištění a nemít z toho obecné výhody, na druhou stranu dle mého názoru je pojistné pojmově shodné s daní, jiţ mimo jiné charakterizuje právě absence ekvivalentního protiplnění. K obdobnému názoru se přiklání i Ústavní soud, kdy pobírání nemocenského u poţivatelů výše zmíněných důchodů nepovaţuje za jejich znevýhodňování, ale právě naopak za zvýhodnění oproti ostatním pojištěncům. Výslovně se však neztotoţňuje s názorem, ţe se v případě pojistného jedná o daň bez ekvivalentního protiplnění.217 Publishing, 2009. s. 64. 214

Byla-li však podpůrčí doba vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká od 1. 1. nárok na výplatu z téţe DPN. 215

Srov. ŢENÍŠKOVÁ, M., PŘIB, J. Zákon o nemocenském pojištění : od 1. 1. 2009 : s komentářem a příklady. 2. vyd. Olomouc : ANAG, 2008. s. 72. 216

Srov. Nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. Pl.ÚS 15/02: „…ne každé nerovné zacházení s různými subjekty lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti, tedy jako protiprávní diskriminaci jedněch subjektů ve srovnání se subjekty jinými. Aby k porušení došlo, musí být splněno několik podmínek: s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, se zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup… určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže být sama o sobě bez dalšího označena za porušení principu rovnosti. Zákonodárce má určitý prostor k úvaze, zda takové preferenční zacházení zakotví. Musí přitom dbát o to, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti…“ 217

Srov. Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 1995, sp. zn. Pl.ÚS 12/94: „Ústavní soud ČR se nemohl ztotožnit s tvrzením obsaženým v návrhu, že pojistné placené poživateli starobního důchodu jim v žádné skupině, na kterou přispívají, nepřináší "protiplnění" a že tedy jde o skrytou daň…pobírání nemocenských dávek je sice omezeno na dobu tří měsíců, ale v této době jde naopak o jistý druh preference této kategorie, protože v souběhu pobírá jak starobní důchod, tak dávky v nemoci...“

49 Zákon zná některé zvláštní způsoby zániku (v případě stávky spíše suspenze) podpůrčí doby - např. u ţáků a studentů skončením zaměstnání sjednaného výlučně na dobu prázdnin nebo u odsouzeného dnem útěku z místa výkonu trestu odnětí svobody.218 5.3.2

Srovnání se starou právní úpravou Dle předchozí právní úpravy plynula podpůrčí doba od prvního dne trvání DPN do

skončení DPN nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity, maximálně však jeden rok.219 Současná úprava uţ nezná automatické řízení o přechodu z pracovní neschopnosti do plné nebo částečné invalidity v případě, ţe zaměstnanec neschopný práce po dobu aspoň šesti měsíců, jemuţ náleţí nemocenské, nepoţádal o plný invalidní nebo částečný invalidní důchod, anebo sice o některý z těchto důchodů poţádal, ale takový důchod mu nebyl přiznán z jiných důvodů neţ proto, ţe zaměstnanec není ani plně, ani částečně invalidní, a u něhoţ byl zjištěn dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav,220 takţe současná právní úprava nezná ani zánik podpůrčí doby z důvodu uznání invalidity nebo částečné invalidity. Dle předchozí úpravy se obdobně započítávala do podpůrčí doby také předcházející období DPN, která spadala do doby jednoho roku před vznikem DPN a od poslední DPN pojištěná činnost netrvala aspoň 6 měsíců. Nově se však nezohledňuje, zda DPN (ať uţ ta, jeţ by se započítávala, nebo ta nová) vznikla v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Předchozí úprava na rozdíl od současné obsahovala jasnou dikci pro přiznání nemocenského po uplynutí maximální podpůrčí doby: „Nemocenské může být poskytováno...“221 Tím jednoznačně určovala, ţe poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je fakultativní (viz podkapitola 5.1). Maximální podpůrčí doba byla u poživatelů starobního nebo plného invalidního důchodu zkrácena z 81 na 70 dní a rovněţ se přestalo zohledňovat, zda DPN vznikla či nikoliv v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Poskytování nemocenského z důvodu karantény dle předchozí úpravy nebylo omezeno ţádnou maximální podpůrčí dobou, avšak poţivatelům výše zmíněných důchodů se

218

Srov. § 28 odst. 2, 3, 4 a 6 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

219


Srov. § 94 an. zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů 221


50 poskytovalo nejdéle do dne, jímţ končila pojištěná činnost.222 V současnosti je poskytování nemocenského z důvodu karantény omezeno maximální dobou, nicméně se u ní neprovádí zápočet tak, jako u DPN. 5.4 5.4.1

Dávková formule Nová právní úprava Výše nemocenského za kalendářní den činí do 30. dne trvání DPN nebo nařízené

karantény 60 %, od 31. do 60. dne 66 % a od 61. dne 72 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Zvláštní sazba platí v případě, ţe DPN (příp. karanténa) vznikla v důsledku podílení se ve veřejném zájmu na provádění záchranných a likvidačních pracích jako člen jednotky Sboru dobrovolných hasičů. V takové situaci se poskytuje nemocenské ve výši 100 % redukovaného DVZ. Můţe vyvstat otázka, zda se u těchto pojištěnců poskytuje nemocenské po celou dobu trvání DPN (příp. karantény), jak by naznačoval jazykový výklad ustanovení zákona,223 tj. bez ohledu na délku trvání DPN nutnou pro vznik nároku na nemocenské a bez ohledu na podpůrčí dobu. V daném případě je však třeba pouţít systematický výklad, kdy se na dobu trvání DPN (příp. karantény) váţe jen výše sazby, ne vznik nároku na dávku nebo trvání nároku na výplatu dávky. Nejedná se tak o speciální ustanovení, které by derogovalo obecné podmínky. Dávka ve výši 100 % se tedy bude poskytovat po celou podpůrčí dobu od 15. dne trvání DPN (příp. karantény). Výše sazby se váţe na dobu trvání DPN, ne na dobu poskytování dávky.224 Příklad: Pojištěnec byl uznán DPN od 4. 1. 2009 do 25. 2. 2009. Ode dne 27. 1. do 15. 2. 2009 mu byla OSSZ odňata nemocenská z důvodu porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. -

Od 18. 1. do 26. 1 pojištěnci náleţelo nemocenské ve výši 60 % redukovaného DVZ,

od 16. 2. do 25. 2. mu náleţelo ve výši 66 %. Není tedy rozhodné, ţe nepobíral dávku celých 30 dnů, ale ţe DPN trvala danou dobu. V důsledku tzv. protikrizových opatření však v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 činí výše nemocenského po celou dobu trvání DPN (samozřejmě s výjimkou prvních 14 dnů)

222

Srov. VOŘÍŠEK, V. a kol. Právní nároky zaměstnanců. Praha : EUROUNION, 2008. s. 202.

223

Srov. § 29 písm. d) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, dikce: „...po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény...“. 224

Srov. ŢENÍŠKOVÁ, M., PŘIB, J. Zákon o nemocenském pojištění : od 1. 1. 2009 : s komentářem a příklady. 2. vyd. Olomouc : ANAG, 2008. s. 75-76.

51 60 % DVZ.225 Těm, kteří si přivodili DPN zaviněnou účastí ve rvačce nebo jako bezprostřední následek své opilosti (příp. zneuţití omamných prostředků či psychotropních látek), při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku, se poskytne nemocenské v poloviční výši neţ by jim jinak náleţelo. 5.4.2

Srovnání se starou právní úpravou Dle předchozí úpravy výše nemocenského za kalendářní den činila od 1. do 3.

kalendářního dne trvání DPN nebo nařízené karantény 25 %, od 4. do 30. dne 60 %, od 31. do 60. dne 66 % a od 61. dne 72 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Sazba za první tři dny byla na tak nízké úrovni zřejmě proto, ţe se zákonodárce snaţil respektovat nález ústavního soudu226 při současném zabránění zneuţívání nemocenského, a to jak ze strany zaměstnanců, kteří se „hodí marod“ a prodlouţí si tak třeba víkend, tak i ze strany zaměstnavatelů,

kteří

tímto

způsobem

řešívali

přechodný

nedostatek

práce

pro

zaměstnance.227 Zcela nově se zavádí zvláštní 100 % sazba pro členy jednotky Sboru dobrovolných hasičů, kteří se stali práce neschopnými v důsledku podílení se ve veřejném zájmu na provádění záchranných a likvidačních pracích. Zcela odlišně byly předešlou právní úpravou řešeny situace, kdy se pojištěnec významně podílel na vzniku DPN. Nově k nim přibyl úmyslně zaviněný přestupek a nezkoumá se horní hranice u úmyslně spáchaného trestného činu, na druhou stranu uţ není moţné poskytovat nemocenské v ţádné výši ani dobrovolně, přivodil-li si pojištěnec pracovní neschopnost v úmyslu vylákat nemocenské, v takovém případě totiţ nárok na nemocenské vůbec nevzniká.228 Předchozí úprava v těchto situacích umoţňovala, aby nemocenské bylo vypláceno rodinným příslušníkům aţ do výše tří čtvrtin, nebo přímo podílejícímu se pojištěnci, pokud neměl rodinné příslušníky, aţ do výše poloviny.229 V obou případech se tedy jednalo o dávku fakultativní a v prvním případě navíc o dávku derivativní. Dle nové úpravy vzniká nárok přímo pojištěnci ex lege v poloviční výši, jedná se o dávku výlučně 225


226

Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. Pl.ÚS 2/08: ,,...zrušení poskytování nemocenského za prvé tři dny pracovní neschopnosti je v rozporu s ustanovením čl. 30 odst. 1 Listiny, konkrétně s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci.“ 227

Srov. Ministerstvo práce a sociálních věcí : „Víkendovým“ chřipkám zvoní hrana [online]. Změněno 19. 7. 2007 [cit. 2009-11-30]. Dostupné z: . 228

Srov. § 25 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

229


52 (myšleno v těchto situacích) obligatorní, neboť nepřipouští ţádnou diskreci OSSZ, a originální. Hlavním účelem odstranění fakultativnosti dávek je dle důvodové zprávy odstranění nejednotnosti při jejich přiznávání a sníţení administrativy spojené s řízením o nich.230

230


53

6 6.1

Peněžitá pomoc v mateřství Obecně Dávka je po splnění podmínek poskytována jak zaměstnancům, tak OSVČ. Z hlediska

povahy plnění se jedná o dávku peněžitou. Účelem peněţité pomoci v mateřství je zabezpečit pojištěnce v době, kdy není schopen sám získávat příjmy pro pokročilé těhotenství, porod či péči o narozené dítě.231 Jedná se o tzv. dávku základní, tedy nahrazující příjem. Vzhledem k tomu, ţe slouţí k uspokojování déle trvající potřeby a z toho důvodu se poskytuje pravidelně po dobu trvání sociální potřebnosti, řadí se mezi tzv. opakující se dávky. Nárok na dávku není závislý na splnění podmínek osob od příjemce dávky odlišných, ale zcela závisí jen na podmínkách, které musí splnit pojištěnec sám. To platí i v případě, ţe pojištěncem přijímajícím dávky je subjekt odlišný od ţeny, která dítě porodila, nárok se tak neodvozuje od matky dítěte, nýbrţ od podmínek splněných tímto pojištěncem.232 Nemocenské se proto řadí do tzv. originálních dávek. Nárok na dávku vzniká přímo ze zákona splněním podmínek, není třeba ţádné konstitutivní rozhodnutí správního orgánu, jeţ by teprve nárok zaloţilo. V této souvislosti hovoříme o obligatorní dávce. 6.2 6.2.1


a)

Existence pojistného vztahu (příp. přerušení pojištění) nebo trvání ochranné lhůty.

Ochranná lhůta plyne od zániku pojištění a činí u ţen, jejichţ pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dní. V případě, ţe účast na pojištění trvala kratší dobu, trvá ochranná lhůta tolik dnů, jak dlouho trvalo toto pojištění. V ostatních případech (tj. u osob odlišných od ţen, jejichţ pojištění zaniklo v době těhotenství) činí ochranná lhůta 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění (příp. tak dlouho, jak trvalo pojištění). Ochranná lhůta se u ţen staví, tzn. neběţí a nevyčerpaná část se připočítává k ochranné lhůtě získané z nového pojištění, vzniklého před uplynutím původní ochranné lhůty. V souhrnu však nesmí 231

BARTÍKOVÁ, D., BOGNÁROVÁ, V., VOLFOVÁ E. Radíme ženám v otázkách sociálního zabezpečení a pracovního práva. Praha : Práce, 1991. s. 57. 232

Srov. PŘIB, J. Nemocenské pojištění v praxi : zákon s výkladem, k 1. 1. 2009. Havlíčkův Brod : GRADA Publishing, 2009. s. 70.

54 překročit 180 dnů. Tím se ochranná lhůta u peněţité pomoci v mateřství významně odlišuje od ochranné lhůty u nemocenského. Lhůta se posuzuje z kaţdé pojištěné činnosti zvlášť. Zákon stanoví výjimky, kdy lhůta neplyne, a způsoby jejího zániku,233 které jiţ byly rozebrány u nemocenského (viz podkapitola 5.2.1). b)

Čekací doba. Účast pojištěnce na nemocenském pojištění musí trvat alespoň 270

kalendářních dnů v posledních dvou letech před nástupem na peněţitou pomoc v mateřství (dále jen PPM). U OSVČ a zahraničního zaměstnance je navíc poţadována účast na pojištění alespoň 180 dnů v posledním roce před počátkem podpůrčí doby. Zákonodárce tak opět brání zneuţití této dávky tím, ţe by se osoba těsně před moţným vznikem nároku zcela účelově nechala na chvíli zaměstnat či na chvíli by se jako OSVČ přihlásila k účasti na pojištění. V souvislosti se členstvím ČR v EU a svobodou pohybu v jejím rámci není moţné, aby čekací doba zůstala nekoordinovaná na celounijní úrovni, neboť by zaměstnanci pracující postupně v různých státech a účastni pojištění prakticky po celý ţivot nemuseli dosáhnout potřebné délky čekací doby v ţádném státě. Z tohoto důvodu byl zaveden princip zachování práv během jejich nabývání (zvaný také princip sčítání dob pojištění).234 Jeho podstatou je, ţe se do čekací doby potřebné pro vznik nároku na dávku v jednom státě započítává doba pojištění dosaţená v jiných členských státech.235 Do doby účasti se dle zákona o nemocenském pojištění započítává téţ doba studia, připadne-li počátek šestého týdne před očekávaným porodem (příp. den převzetí dítěte do péče) do období 270 dnů od úspěšného ukončení studia, doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, pokud byl tento důchod odňat a poté dále trvala pojištěná činnost, a doba přerušení pojištění. Doby se započítávají jen v rozsahu, v jakém se nekryjí s pojištěnou činností. Příklad: Studentka, která nikdy nebyla zaměstnána v pracovním poměru, ani na základě dohody o pracovní činnosti, ani nebyla činná jako OSVČ, otěhotněla ve čtvrtém ročníku na střední zdravotnické škole. -

Pokud ukončí studium před maturitou (tedy před jeho úspěšným ukončením), nebude

mít nárok na peněţitou pomoc v mateřství. -

Nastoupí-li na peněţitou pomoc v mateřství aţ po maturitě (tj. po úspěšném ukončení

studia na střední škole), bude mít nárok na peněţitou pomoc v mateřství.

233

Srov. § 15 odst. 4, 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

234

GREGOROVÁ, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2001. s. 101/168 s. ISBN 80-210-2729-0. 235

Srov. PENNINGS, F. Introduction to European social security law. 2. ed. The Hague : Kluwer Law International, 1998. s. 120-121.

55 c)

Vznik sociální události, a to těhotenství nebo mateřství (viz podkapitola 3.2).

Těhotenství zásadně musí skončit porodem, kterým zákon rozumí takové ukončení těhotenství, při kterém je do matriky narození zapsáno narození dítěte.236 Pojištěnka má nárok na dávku i tehdy, narodí-li se dítě mrtvé, nemá jej však tehdy, dojde-li k potratu. Nárok na PPM při splnění podmínek ale vzniká i těhotné ţeně, tedy v situaci, kdy není ještě jisté, zda se dítě narodí či nikoliv, a to nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným porodem. Označení sociální události jako mateřství není úplně přesné, neboť nárok můţe vzniknout i muţi, příp. jiné osobě, která převzala péči o dítě, přesnější se proto jeví označení události jako péče o dítě. d)

Existence kvalifikovaného právního vztahu k dítěti (příp. matce). PPM není určena

výlučně matkám dětí, jak by naznačovalo označení dávky, ale zákon rozšiřuje okruh oprávněných osob o otce dítěte, příp. manţela matky, pokud ta nemůţe nebo nesmí o dítě pečovat pro závaţné dlouhodobé onemocnění, pro něţ byla uznána dočasně práce neschopnou a nemá nárok na výplatu peněţité pomoci v mateřství (v takovém případě matce náleţí při splnění dalších podmínek nemocenské), nebo pokud s matkou uzavřel písemnou dohodu o předání dítěte do péče. Dále oprávněnou osobou můţe být i ten, kdo převzal dítě do náhradní rodinné péče, popř. kdo pečuje o dítě, jehoţ matka zemřela.237 Peněţitá pomoc v mateřství je tedy určena nejen ţenám, ale za určitých okolností, můţe být poskytována i muţům. e)

Ztráta příjmu. Peněţitá pomoc v mateřství je tzv. dávkou základní, účelem je tedy

nahradit příjem, jenţ zaměstnanci uniká z důvodu těhotenství či mateřství. Nárok na PPM proto nemá ten, komu náleţí ze zaměstnání, které je pojištěnou činností, nadále započitatelný příjem238 (např. prezident239). „Žádost o peněžitou pomoc v mateřství nelze vykládat jinak, než že žadatelka žádá o dávku, nahrazující dosavadní mzdu, neboť přerušuje svoji pracovní činnost, za kterou jí náleží započitatelný příjem.“240 Nárok na PPM nemá pojištěnec ani v případě, ţe vykonává pojištěnou činnost, ze které dávky náleţí,241 coţ zase odpovídá povaze PPM jako dávky základní. PPM se rovněţ nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat neplacené volno, neboť v době čerpání neplaceného volna nenáleţí ţádný příjem, tudíţ 236

§ 3 písm. m) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

237


238


239

§ 34 odst. 5 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náleţitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů. 240

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 3 Ads 95/2009.

241

§ 16 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

56 mu ani ţádný příjem neuniká.242 6.2.2

Srovnání se starou právní úpravou Sociální událost musí nastat v době trvání pojištění (vč. přerušení pojištění) nebo po

skončení pojištění v tzv. ochranné lhůtě. Dle předchozí právní úpravy mohla sociální událost nastat i po skončení pojištění (i po uplynutí ochranné lhůty), avšak v době, po kterou zaměstnanec pobíral nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny nebo peněţitou pomoc v mateřství.243 Bývalá zaměstnankyně tak mohla získat nárok na PPM v případě, ţe aţ do šestého týdne před očekávaným porodem pobírala nemocenské z předchozího nemocenského pojištění, coţ mělo význam zejména pro tzv. riziková těhotenství.244 Současná úprava toto neumoţňuje, neboť je třeba, aby k nástupu na PPM došlo v době trvání pojištění (příp. přerušení) nebo během ochranné lhůty.245 Změny nastaly také v úpravě ochranné lhůty. U ţen, jejichţ zaměstnání skončilo v době těhotenství, činila ochranná lhůta šest měsíců bez ohledu na to, zda by jim v té době měl vzniknout nárok na nemocenské nebo na PPM a bez ohledu na to, jak dlouho trvalo jejich zaměstnání. Dle současné právní úpravy trvá ochranná lhůta 180 dní jen pro nárok na PPM, coţ má obrovský význam zejména pro případ, kdy matka nemůţe nebo nesmí pro závaţné dlouhodobé onemocnění o dítě pečovat, je tak moţné, ţe matce nevznikne nárok ani na nemocenské, byť by jí nárok na PPM vznikl, kdyby pečovala o dítě. Příklad: Zaměstnankyni skončil pracovní poměr na dobu určitou dne 30. srpna 2009. V té době byla těhotná, přičemž porodila 31. října 2009. Po porodu jí závažné dlouhodobé onemocnění neumožňovalo o dítě pečovat. Péči tedy obstarával otec dítěte. -

Dle předchozí úpravy by jí nárok na nemocenské vznikl, neboť ochranná lhůta 6

měsíců ještě neuplynula. Nárok by také mohl vzniknout proto, ţe před porodem a v době vzniku DPN zaměstnankyně pobírala PPM, takţe nárok na nemocenské vznikl, neboť předchozí úprava umoţňovala, aby pro vznik nároku na nemocenské nastala sociální událost i mimo trvání pojištění a ochrannou lhůtu, avšak v době pobírání PPM. -

Dle současné úpravy nárok na nemocenské nevzniká, neboť i ochranná lhůta 180 dní

242

Srov. LOUCKÝ, A. Soubor komentovaných předpisů z oblasti práce, mezd a sociálních věcí: V. díl. Olomouc : Andragogos Agency (ANAG), 1993. s. 77-78. 243


244

Srov. HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Předpisy z oblasti nemocenského pojištění: komentář. Praha : Linde, 1998. s. 84. 245

Srov. § 14 odst. 1 a § 15 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

57 je určena výlučně pro peněţitou pomoc v mateřství. Je tedy zřejmé, ţe zákonodárce novou právní úpravou významně sníţil (moţná nechtěně) ochranu těhotných ţen. Ochranná lhůta na rozdíl od předchozí úpravy nesmí trvat déle neţ pojištěná činnost, na druhou stranu nově dochází k jejímu stavení a její nevyčerpaná část se přičítá k ochranné lhůtě vzniklé z nového pojištění, ovšem maximálně do nejvyšší výměry 180 dnů. Obdobně jako dle předchozí úpravy246 i dle nové ochranná lhůta zaniká posledním dnem přede dnem, od něhoţ náleţí výplata starobního, nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.247 Zdůrazňuje se tím povaha peněţité pomoci v mateřství jako dávky základní, která je poskytována namísto příjmu. Do čekací doby se nově započítává doba přerušení pojištění, které předchozí úprava neznala, na druhou stranu se nově nezapočítává doba pobírání všech důchodů ze sociálního zabezpečení, ale započítává se jen pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Na rozdíl od předchozí úpravy248 se nově do čekací doby dále nezapočítává pobírání nemocenského nebo PPM po zániku pojištění a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Předchozí právní úprava výslovně poţadovala pro vznik nároku na PPM, aby těhotenství skončilo porodem, čímţ bylo rozuměno ukončení těhotenství, při kterém bylo do matriky narozených zapsáno narozené dítě. Při potratu nárok na dávku nevznikal.249 Nová úprava je přesnější, kdyţ porod jako obecnou podmínku výslovně nepoţaduje, neboť PPM náleţí i těhotné ţeně v době, kdy není ještě jisté, zda k porodu určitě dojde. V případě, ţe by k porodu přece jen nedošlo, pojištěnka by určitě ani podle předchozí úpravy nemusela vyplacené dávky vracet.250 I kdyby byl porod vţdy předpokladem pro vznik nároku na dávku, pojištěnka by zřejmě nikdy nebyla odpovědná za přeplatek s ohledem na nutnost zavinění, a tak by jej i z tohoto důvodu nemusela vracet.251 Nová úprava rozšířila okruh pojištěnců, kterým můţe vzniknout nárok na PPM na základě existence kvalifikovaného právního vztahu k dítěti (příp. matce). Nově můţe

246

Srov. § 72 odst. 1 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněţitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 247

§ 15 odst. 5 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

248

Srov. § 6 odst. 2 zákona č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 249

Srov. § 43 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněţitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 250

Srov. LOUCKÝ, A. Soubor komentovaných předpisů z oblasti práce, mezd a sociálních věcí: V. díl. Olomouc : Andragogos Agency (ANAG), 1993. s. 103. 251


58 nárok na dávku vzniknout otci dítěte (nejen manţeli matky), který pečuje o dítě, neboť matka nemůţe o dítě pro závaţné dlouhodobé onemocnění pečovat. Současná úprava nepřevzala mrtvé ustanovení, které poţadovalo osamělost252 jako podmínku pro vznik nároku zaměstnanci (myšleno muţi),253 který pečuje o dítě na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo o dítě, jehoţ matka zemřela. Toto ustanovení se totiţ dle mého názoru stalo obsolentní jiţ novým § 13 zákona č. 88/1968 Sb., který se lišil jen slovem: ,,trvalé“ péče..., coţ prakticky nemá ţádný význam. Zcela nová je moţnost, aby otec dítěte či manţel matky uzavřel dohodu, ţe bude pečovat o dítě, čímţ mu za splnění ostatních podmínek vznikne nárok na PPM. Moţnost vzniku nároku pojištěncům, kteří převzali dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, zůstala zachována. Zákon pouze nově vyjmenovává typy rozhodnutí příslušných orgánů.254 Co se týče podmínky ztráty příjmu, nedochází v nové právní úpravě k ţádné významné změně a povaha PPM jako tzv. dávky základní zůstává zachována.255 Předchozí úprava navíc poţadovala pro vznik nároku na PPM pro OSVČ zaplacení pojistného za dobu účasti, ze které je nárok na PPM uplatněn.256 Současná úprava toto výslovně nepoţaduje, avšak v případě, ţe OSVČ nezaplatí pojistné, zaniká její účast na nemocenském pojištění, tudíţ jí ţádný nárok vzniknout nemůţe, nenastane-li ovšem sociální událost v průběhu ochranné lhůty. 6.3 6.3.1

Podpůrčí doba Nová právní úprava Podpůrčí doba u PPM začíná nástupem na peněţitou pomoc v mateřství, který nastává

dnem, jenţ určí pojištěnka od počátku osmého do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Pokud tak neurčí, nastává od počátku šestého týdne, nebo dnem porodu, došloli k němu před osmým týdnem před očekávaným dnem porodu, anebo dnem převzetí dítěte do

252

Srov. § 12a odst. 1 zákona č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 253

Srov. HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Předpisy z oblasti nemocenského pojištění: komentář. Praha : Linde, 1998. s. 93-94. 254


255

Srov. § 7 odst. 1 zákona č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008, § 15 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008, a § 25 odst. 1 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněţitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 256

Srov. § 145d odst. 2 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění k 31. 12. 2008.

59 péče v případech, kdy náleţí PPM osobám odlišným od ţeny, která dítě porodila.257 Podpůrčí doba u PPM pak končí jejím uplynutím, ne však později neţ dítě dosáhne věku jednoho roku, v případech péče nahrazující péči rodičů 7 let a 31 týdnů. Délka podpůrčí doba je zcela shodná s dobou, po kterou trvá překáţka v práci na straně zaměstnance zvaná mateřská dovolená. Zaměstnavatel tedy musí omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci z důvodu těhotenství a mateřství, příp. kvalifikované péče o dítě, po dobu, jejíţ délka je totoţná s dobou podpůrčí.258 Je ovšem třeba zdůraznit, ţe nárok na mateřskou dovolenou není vůbec závislý na tom, zda zaměstnanec nastoupil na PPM nebo zda vůbec splňuje podmínky vzniku nároku na dávku. Je tedy moţné, ţe se mateřská dovolená nebude krýt s dobou podpůrčí, např. kdyţ zaměstnankyně nastoupí na mateřskou dovolenou před dnem, který určí v ţádosti o výplatu dávky, nebo ţe nárok na PPM nevznikne, zatímco nárok na mateřskou dovolenou ano, např. tehdy nebude-li pojištěnka mít splněnou podmínku čekací doby. Nepřímá jednostranná vazba mezi mateřskou dovolenou a PPM však přece jen existuje, a to tak, ţe nárok na PPM nemůţe vzniknout, pokud pojištěnka vykonává v pojištěné činnosti práci, v takovém případě totiţ nesplňuje poţadavek ztráty příjmu. Pokud by tedy nenastoupila na mateřskou dovolenou a dál pokračovala v práci, nárok na PPM jí z této pojištěné činnosti nevzniká.259 Na druhou stranu kogentní ustanovení zákoníku práce stanoví, ţe mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší neţ 14 týdnů a nemůţe v ţádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu.260 Matka dítěte je tak nucena čerpat mateřskou dovolenou v uvedeném minimálním rozsahu i proti své vůli a zaměstnavatel jí nemůţe po tuto dobu vyplácet mzdu, ačkoliv by chtěla pracovat či proti zákonnému zákazu pracovala.261 Během trvání minimální doby mateřské dovolené tak nemůţe být nárok na PPM vyloučen z důvodu nesplnění poţadavku ztráty příjmu, neboť pojištěnce nenáleţí ţádný započitatelný příjem. Délka podpůrčí doby trvá 28 týdnů u pojištěnky, jeţ dítě porodila, 37 týdnů, porodilali více dětí, 22 týdnů u ostatních pojištěnců, příp. 31 týdnů, pečují-li o více dětí. Rozdíl 6 týdnů délky podpůrčí doby u pojištěnky, jeţ dítě porodila, oproti ostatním pojištěncům je dán logicky tím, ţe ţeně, která dítě porodí, náleţí PPM ještě před porodem a účelem PPM je tak u 257


258

Srov. § 195 an. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

259

Srov. § 16 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

260


261

SMEJKAL, Ladislav. Dočasná náhrada za zaměstnance na mateřské nebo rodičovské dovolené. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 2, s. 35.

60 ní nejen nahradit příjem, jeţ jí uniká z důvodu nezbytné péče o novorozeně (nebo nutné k utuţení rodinně sociálních vazeb v případě dětí starších svěřených do péče nahrazující péči rodičů), ale i z důvodu vysokého stupně těhotenství, pro které nemůţe vykonávat pojištěnou činnost. Zákon navíc chrání těhotnou ţenu (a následně matku) ještě tím, ţe u ní nemůţe262 být podpůrčí doba kratší neţ 14 týdnů a nesmí skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu, a to ani v případě, ţe dítě zemřelo před uplynutím podpůrčí doby, kdy pro ostatní pojištěnce končí podpůrčí doba uplynutím dvou týdnů.263 Do celkové délky podpůrčí doby se u otce dítěte nebo manţela matky, který pečuje o dítě, poněvadţ matka se o něj nemůţe starat pro dlouhodobé onemocnění, nebo který s ní uzavřel dohodu o péči, započítává i doba, po níţ byla matce vyplácena PPM, vyjma doby od porodu do konce šestého týdne po něm. To platí i opačně, začne-li se znovu matce vyplácet PPM. Tím se brání tomu, aby v situaci, kdy o jedno dítě postupně pečuje více osob, byla celková podpůrčí doba delší, neţ kdyby o dítě pečovala osoba jediná.264 Vzhledem k tomu, ţe jednou z podmínek pro poskytování PPM je péče o dítě, dochází k přerušení její výplaty v případě, ţe dojde k přerušení péče. Zákon taxativně vypočítává důvody, pro něţ dochází k přerušení výplaty.265 Dávka se například nevyplácí matce, která uzavřela dohodu o péči, dále pojištěnci za dobu, po kterou je dítě převzato do ústavní péče zdravotnického zařízení a pojištěnec vykonává v této době pojištěnou činnost, nebo za dobu, po kterou nemůţe pečovat o dítě pro dlouhodobé onemocnění.266 Pominou-li důvody přerušení, pokračuje se s výplatou (příp. začne se vyplácet), přičemţ v některých případech se podpůrčí doba prodluţuje o dobu přerušení a v jiných se naopak započítává doba přerušení do doby podpůrčí.267 Rozdílně od nemocenského nelze v ţádném případě poskytovat PPM po uplynutí podpůrčí doby. 6.3.2

Srovnání se starou právní úpravou Co se týče délky podpůrčí doby, vychází současná právní úprava z předchozí.

262

Samozřejmě za splnění podmínek vzniku nároku na PPM.

263


264

Srov. PŘIB, J. Nemocenské pojištění v praxi : zákon s výkladem, k 1. 1. 2009. Havlíčkův Brod : GRADA Publishing, 2009. s. 72. 265



267


61 Zcela nově odpadla vázanost podpůrčí doby na mateřskou dovolenou a podpůrčí doba tedy nemusí být shodná s dobou mateřské dovolené. I nadále však zůstává rozhodné, z jakého důvodu pojištěnka vyčerpá před porodem méně neţ šest týdnů mateřské dovolené.268 PPM jí vţdy nebude náleţet po celkovou podpůrčí dobu 28 (příp. 37) týdnů. Na příklad v případě, ţe pojištěnka nastoupí na PPM dobrovolně později neţ počátkem šestého týdne před očekávaným dnem porodu, počne podpůrčí doba právě počátkem šestého týdne před očekávaným dnem porodu, k tomuto počátku se rovněţ stanoví výše dávky, avšak poskytovat se bude aţ od skutečného nástupu na PPM.269 Z důvodu zjednodušení úpravy se počátek podpůrčí doby váţe ve všech případech na jednotný pojem „nástup na peněţitou pomoc v mateřství”, který je pak vymezen pro jednotlivé situace nároku na peněţitou pomoc v mateřství. 270 Pokud jde o zánik podpůrčí doby, vychází nová právní úprava z předchozí. Nově je pouze prodlouţen horní limit věku dítěte, od něhoţ je odvozován zánik podpůrčí doby, a to z osmi měsíců na jeden rok. U pojištěnců, kteří poskytují péči nahrazující péči rodičů nebo pečují o dítě jehoţ matka zemřela, zůstává horní limit věku dítěte zachován. Důvody pro přerušení výplaty PPM, stejně jako jejich rozlišení na ty, které se započítávají do podpůrčí doby a které nikoliv, jsou v zásadě shodné s předchozí úpravou. Zákon nově neřeší přechod dávky nemocenského na PPM v případě, ţe pojištěnka pobírá nemocenské aţ do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.271 Tato změna se můţe projevit zejména u rizikových těhotenství u ţen, jejichţ pojištěná činnost zanikne a ochranná lhůta pro nárok na PPM uplyne během doby pobírání nemocenského. Nově totiţ pro vznik nároku na PPM nestačí, ţe počátkem šestého týdne před porodem pobírala pojištěnka nemocenské, a nárok tak nevznikne, netrvá-li pojištěná činnost nebo neběţí-li z pojištění ochranná lhůta (viz výše). Na druhou stranu pojištěnka zůstane zabezpečena z nemocenského pojištění, neboť jí v takovém případě zřejmě bude stále náleţet nárok na nemocenské.

268

Srov. § 7 odst. 1 zákona č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 269

LNĚNÍČKOVÁ, Jana. Řešení nejčastějších nejasností v oblasti nemocenského pojištění. Personální a sociálně právní kartotéka. 2009, roč. 5, č. 9, s. 18. 270


Srov. § 7 odst. 3 zákona č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

62 6.4 6.4.1

Dávková formule Nová právní úprava Výpočet výše PPM je velice jednoduchý. Výše PPM za kalendářní den činí 70 %

DVZ. Jako jedno z protikrizových opatření byla tato výše pro období od 1. ledna do 31. prosince 2010 sníţena na 60 %.272 6.4.2

Srovnání se starou právní úpravou Dle předchozí právní úpravy činila výše PPM 69 % DVZ. S výjimkou roku 2010 tak

došlo k mírnému zvýšení PPM, a to i s ohledem na výpočet DVZ (viz podkapitola 4.3).

272

Srov. § 37 a § 37a zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

63

7

Ošetřovné

7.1

Obecně Účelem ošetřovného je zabezpečit pojištěnce v případě, ţe není schopen sám získávat

příjmy z důvodu potřeby ošetřovat (příp. pečovat o) dítě mladší 10 let nebo jiného člena domácnosti. Jedná se o tzv. dávku základní, tedy poskytovanou namísto příjmu. Dávka je po splnění podmínek poskytována jen zaměstnancům, nikoliv OSVČ, přičemţ okruh zaměstnanců je uţší neţ výčet v obecné zákonné definici.273 Nárok nenáleţí příslušníkům ve smyslu legislativní zkratky, zaměstnancům činným na základě dohody o pracovní činnosti, domáckým zaměstnancům, dobrovolným pracovníkům pečovatelské sluţby, odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody, ţákům nebo studentům zaměstnaným výlučně na období prázdnin, zaměstnancům v zaměstnání malého rozsahu, zahraničním zaměstnancům.274 Z hlediska povahy plnění se jedná o dávku peněžitou. Vzhledem k tomu, ţe slouţí k uspokojování déle trvající potřeby (dlouhodobější neschopnosti pracovat) a z toho důvodu se poskytuje pravidelně po dobu trvání sociální potřebnosti, patří mezi tzv. opakující se dávky. Nárok na dávku není závislý na splnění podmínek osob od příjemce dávky odlišných, ale zcela závisí jen na podmínkách, které musí splnit pojištěnec sám. Ošetřovné se proto řadí do tzv. originálních dávek. Derivativnost není moţné v ţádném případě spatřovat v tom, ţe sociální událost závisí na osobách odlišných. Nárok na dávku vzniká vţdy přímo ze zákona splněním podmínek, není třeba ţádné konstitutivní rozhodnutí správního orgánu, jeţ by teprve nárok zaloţilo. V této souvislosti hovoříme o obligatorní dávce. 7.2 7.2.1


a)

Existence pojistného vztahu (příp. přerušení pojištění). Na rozdíl od nemocenského a

PPM neplyne po zániku pojištění pro nárok na ošetřované ochranná lhůta. b)

Vznik sociální události, pro kterou nemůţe zaměstnanec vykonávat práci, a to vznik

potřeby ošetřování (viz podkapitola 3.3). Ta vzniká v důsledku úrazu, nemoci dítěte mladšího 273


274


64 10 let či úrazu, nemoci nebo stavu po porodu jiného člena domácnosti a z důvodu péče o zdravé dítě mladší 10 let rovněţ v důsledku uzavření školského či jiného zařízení, nařízení karantény či zdravotní indispozice znemoţňující pečovat o dítě jiné fyzické osobě, která o dítě jinak pečuje.275 c)

Společná domácnost s ošetřovanou osobou. Jednou z podmínek vzniku nároku je, ţe

ošetřovaná osoba ţije s pojištěncem v domácnosti, přičemţ se vychází z definice v občanském zákoníku.276 Není tak vůbec rozhodné, zda jde o příbuzné.277 Pro prokazování společné domácnosti zpravidla postačí společné trvalé bydliště.278 Podmínka společné domácnosti není ovšem bezvýjimečná, nevztahuje se na případy ošetřování nebo péče o dítě mladší 10 let rodičem. Musí se jednat o rodiče v právním smyslu, tedy matku, muţe, kterému svědčí některá z domněnek otcovství nebo osvojitele.279 V případě svěření dítěte do společné nebo střídavé péče pro dobu po rozvodu, se za domácnost povaţuje domácnost kaţdého z rodičů.280 Toto ustanovení má význam pouze tehdy, jedná-li se o nezletilé dítě starší 10 let, neboť v případě mladšího dítěte se podmínka společné domácnosti nezkoumá. d)

Ztráta příjmu. Ošetřovné je tzv. dávkou základní, účelem je tedy nahradit příjem, jenţ

zaměstnanci uniká z důvodu potřeby ošetřování. Nárok proto nemá ten, komu náleţí ze zaměstnání, které je pojištěnou činností, nadále započitatelný příjem281 (např. prezident282). Nárok na dávku nemá pojištěnec ani v případě, ţe vykonává pojištěnou činnost, ze které dávky náleţí,283 coţ zase odpovídá povaze ošetřovného jako dávky základní. Ošetřovné se rovněţ nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat neplacené volno, neboť v době čerpání neplaceného volna nenáleţí ţádný příjem, tudíţ mu ani ţádný příjem neuniká.284 e) 275

Neexistence okolnosti vylučující nárok na dávku. Logicky pojištěnec nemá nárok na


276

§ 115 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: „Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.“ 277

Srov. VOŘÍŠEK, V. a kol. Právní nároky zaměstnanců. Praha : EUROUNION, 2008. s. 204.

278

HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Nemocenské pojištění od roku 1999. Praha : Pragoeduca, 1998. s. 119.

279

Srov. PŘIB, J. Nemocenské pojištění v praxi : zákon s výkladem, k 1. 1. 2009. Havlíčkův Brod : GRADA Publishing, 2009. s. 76-77. 280


281


282

§ 34 odst. 5 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náleţitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů. 283

§ 16 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

284


65 dávku z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně v případě, ţe jiná fyzická osoba má z důvodu péče o dítě nárok na výplatu PPM nebo nárok na rodičovský příspěvek, to ovšem neplatí tehdy, nemůţe-li tato osoba pro zdravotní důvody (příp. karanténu) o dítě pečovat. Zákonodárce se tak zřejmě logicky snaţí zabránit souběhu dávek ze sociálního zabezpečení pro tentýţ účel, neboť pro péči o dítě v zásadě není potřeba více osob. Zákonná dikce „...jiná fyzická osoba...“285 by připouštěla souběh výplaty PPM a ošetřovného z téţe pojištěné činnost u téhoţ pojištěnce, ta je ovšem vyloučena, neboť výplata PPM (stejně jako nemocenské) má před ošetřovným přednost.286 Na druhou stranu není zákonem (snad opomenutím) vyloučen souběh rodičovského příspěvku a ošetřovného u téţe pečující osoby. Dle zákona o státní sociální podpoře náleţí rodičovský příspěvek, má-li jeden z rodičů (i tentýţ rodič) nárok na PPM nebo nemocenské v souvislosti s porodem, jen ve výši rozdílu rodičovského příspěvku a těchto dávek.287 O ošetřovném se zákon o státní sociální podpoře vůbec nezmiňuje, tudíţ je opravdu teoreticky moţné, ţe tentýţ rodič bude pobírat jak rodičovský příspěvek, tak ošetřovné.288 Pro úplnost je třeba dodat, ţe v témţe případě náleţí ošetřovné jen jednomu z oprávněných, přičemţ zákon umoţňuje jednou se vystřídat, takţe pro tentýţ případ je moţné vyplatit dávku postupně dvěma osobám.289 Příklad: Pětiměsíční dítě onemocnělo. -

Matka pobírá PPM. Nárok na ošetřovné matce nevzniká, neboť PPM má před

ošetřovným přednost. Nárok na ošetřovné nevznikne ani otci, neboť jiná osoba (v našem případě matka) má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu PPM. -

Matka pobírá rodičovský příspěvek, neboť ji nevznikl nárok na PPM z důvodu

nesplnění podmínky čekací doby. Nárok na ošetřovné otci opět nevzniká, neboť jiná osoba má nárok na rodičovský příspěvek z důvodu péče o toto dítě. Matce ovšem nárok na ošetřovné vzniknout můţe, neboť k sociální události (v našem případě potřeby ošetřování dítěte) došlo v době přerušení pojištění (během rodičovské dovolené) a souběh rodičovského příspěvku a ošetřovného u téţe osoby není vyloučen. Pro úplnost je třeba dodat, ţe zákon nepoţaduje u zaměstnanců ţádnou čekací dobu, vzniká mu tedy nárok na ošetřovné splněním výše uvedených podmínek i v případě, ţe by 285


286


287

§ 30b odst. 4 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

288

Srov. LNĚNÍČKOVÁ, Jana. Řešení nejčastějších nejasností v oblasti nemocenského pojištění. Personální a sociálně právní kartotéka. 2009, roč. 5, č. 9, s. 20. 289


66 potřeba ošetřování (příp. péče) nastala v den vzniku účasti na nemocenském pojištění. 7.2.2

Srovnání se starou právní úpravou Nová právní úprava nahradila pojem podpora při ošetřování člena rodiny běţně

pouţívaným označením ošetřovné.290 Na charakteru dávky se však nic nemění. Okruh konkrétních sociálních událostí nová právní úprava v podstatě přebírá ze staré. Pouze u péče o dítě mladší 10 let se zpřesňuje, ţe zařízení nebo škola, v jejichţ péči dítě je, musí být uzavřeny z důvodu nepředvídatelné události, coţ znamená, ţe tam, kde je dopředu známo, ţe škola bude uzavřena např. z důvodu tzv. ředitelského volna, není důvodu dávku poskytovat. Účelem ošetřovného totiţ je především překlenout počáteční období péče o dítě nebo jiného člena domácnosti při onemocnění nebo jiné náhlé sociální události a umoţnit tak pojištěnci zabezpečit případnou následnou péči.291 Nově pojištěnec nemá nárok na dávku z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně v případě, ţe jiná fyzická osoba má z důvodu péče o dítě nárok na výplatu PPM nebo nárok na rodičovský příspěvek, to ovšem neplatí tehdy, nemůţe-li tato osoba pro zdravotní důvody (příp. karanténu) o dítě pečovat. Důvodem je zřejmě skutečnost, ţe umoţňuje-li zdravotní stav osoby, jíţ je poskytovaná taková dávka, péči o dítě, nevzniká jiné osobě (pojištěnci) nutnost přerušit práci v zaměstnání.292 Co se týče podmínky společné domácnosti s ošetřovanou osobou, nově zákon stanoví, ţe v případě svěření dítěte do společné nebo střídavé péče pro dobu po rozvodu, se za domácnost povaţuje domácnost kaţdého z rodičů.293 Zcela nově se zavádí možnost střídání se v ošetřování (příp. péči) oprávněnými osobami. Zákonodárce tím sleduje, aby si pojištěnci mohli ošetřování (příp. péči) rozdělit a díky tomu případně zvládli plnit své povinnosti v zaměstnání. Z administrativních důvodů však zákon umoţňuje jen jedno vystřídání.294

290

CHVÁTALOVÁ, Iva. Rok 2009 a změny v nemocenském pojištění. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 1, s. 33.

291


Srov. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha : PSP, 2005. tisk č. 1005. 293 294



67 7.3 7.3.1

Podpůrčí doba Nová právní úprava Podpůrčí doba u ošetřovného začíná prvním dnem potřeby ošetřování či péče,

případně následujícím dnem, pokud v den vzniku potřeby má pojištěnec jiţ směnu odpracovanou.295 V období od 1. ledna do 31. prosince 2010 se však zavádí třídenní karenční doba, takţe podpůrčí doba počíná aţ od čtvrtého dne trvání potřeby.296 Podpůrčí doba končí zánikem potřeby nebo jejím uplynutím. Pro začátek podpůrčí doby není rozhodné, ţe pojištěnec dávku nečerpá, např. pečuje o dítě aţ od třetího dne trvání potřeby, poněvadţ do té doby ošetřování poskytovala jiná osoba, délka podpůrčí doby se v takovém případě neprodluţuje a končí nejpozději jejím uplynutím, tj. devátým (resp. šestnáctým) dnem trvání potřeby. 297 Po celou dobu trvání nároku na ošetřovné trvá na straně zaměstnance tzv. důleţitá osobní překážka v práci. Překáţka však není absolutně závislá na nároku na ošetřovné, ale váţe se jen na případy konkrétních sociálních událostí vyjmenované v § 39 zákona o nemocenském pojištění.298 Je tedy moţné, ţe nárok na ošetřovné nevznikne, zatímco překáţka trvat bude, a je rovněţ moţné, ţe překáţka bude trvat i po uplynutí doby podpůrčí. Maximální délka podpůrčí doby je relativně krátká, neboť smyslem ošetřovného je nahradit příjem za první dobu potřeby ošetřování, neţ si pojištěnec zajistí ošetřování jinou osobou. Ošetřovné se proto mnohdy neposkytuje po celou dobu trvání sociální události, které můţe být i relativně dlouhé.299 Podpůrčí doba tak činí nejdéle 9 kalendářních dnů, a jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě ve věku do 16 let, jeţ nemá ukončenou povinnou školní docházku, činí 16 dnů. V období od 1. ledna do 31. prosince 2010 činí podpůrčí doba nejdéle 6 a u osamělých zaměstnanců 13 kalendářních dnů, přičemţ se počítá od 4. dne trvání potřeby ošetřování. Osamělým zaměstnancem se rozumí zaměstnanec svobodný, ovdovělý, rozvedený, jehoţ manţel (manţelka) je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo nezvěstná za podmínky, ţe zaměstnanec neţije s druţkou nebo v registrovaném

295


296


297

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 210. 298 299



68 partnerství.300 U poţivatele starobního důchodu nebo důchodu pro invaliditu třetího stupně se ošetřovné poskytuje nejdéle do dne skončení zaměstnání. Podpůrčí doba se staví po dobu ústavní péče ošetřovaného ve zdravotnickém zařízení. Tím se dle důvodové zprávy301 zaměstnanci umoţňuje, aby zajistil ošetřování po propuštění ošetřovaného ze zdravotnického zařízení, trvá-li potřeba ošetřování i poté, neboť termín propuštění nebývá obvykle oznamován s větším předstihem, a proto zaměstnanec nemůţe včas zajistit ošetřování jiným způsobem. Zákon upravuje také tzv. překrývání podpůrčích dob, vznikl-li nárok na ošetřovné ze dvou titulů, tedy z důvodu ošetřování dvou různých osob.302 Dávka náleţí téţe osobě jen jednou, avšak podpůrčí doba začíná vznikem potřeby ošetřování. Rozdílně od nemocenského nelze v ţádném případě poskytovat ošetřovné po uplynutí podpůrčí doby. 7.3.2

Srovnání se starou právní úpravou Nově podpůrčí doba v případě, ţe zaměstnanec má v den vzniku potřeby směnu jiţ

odpracovanou, začíná aţ následující pracovní den. Nové je i poskytování poměrné části ošetřovného připadající na tu část pracovní doby, za kterou zaměstnanci započitatelný příjem nenáleţí, má-li v době vzniku sociální události zaměstnanec jiţ část směny odpracovanou. Bez ohledu na to, ţe dávka náleţí jen v poměrné části, započítává se tento den celý do podpůrčí doby.303 Zcela nová je třídenní karenční doba v období od 1. ledna do 31. prosince 2010, jejímţ účelem je zřejmě kromě úspor výdajů státního rozpočtu i zejména zabránit zneuţívání ošetřovného ze strany zaměstnanců, kteří by místo „hození se marod“ pro prodlouţení víkendu „hodili marod“ např. své dítě, čímţ by mohli obejít karenční dobu u nemocenského. Co se týče délky podpůrčí doby, opomeneme-li podpůrčí dobu v období od 1. ledna do 31. prosince 2010, vychází současná právní úprava z předchozí. Nová je pouze podmínka maximálního věku 16 let ošetřovaného dítěte s neukončenou povinnou školní docházkou v péči osamělého zaměstnance, aby ošetřovné náleţelo po zvláštní šestnáctidenní podpůrčí

300


301


PŘIB, J. Nemocenské pojištění v praxi : zákon s výkladem, k 1. 1. 2009. Havlíčkův Brod : GRADA Publishing, 2009. s. 79. 303

Srov. § 17 odst. 2, 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

69 dobu. Osamělým zaměstnancem rozumí nová úprava oproti předchozí i zaměstnance, jehoţ manţel (příp. manţelka) je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo nezvěstný. Moţná omylem vypadla z definice osamělosti moţnost, kdy by zaměstnanec ţil v registrovaném partnerství, avšak partner by byl ve výkonu trestu odnětí svobody nebo nezvěstný. Je otázkou, zda by se v takovém případě pouţil rozšiřující výklad (příp. analogie) nebo by se pouţil jen adekvátní jazykový výklad. Osobně se přikláním k druhé moţnosti, neboť registrované partnerství nelze ztotoţňovat s manţelstvím, poněvadţ to na mnoha místech (a moţná i v tomto případě) není v úmyslu zákonodárce (např. nevzniká společné jmění partnerů ani společný nájem bytu partnery apod.). Zcela shodně byla dříve upravena „nevázanost” podpůrčí doby na překážku v 304

práci.

I podle předchozí úpravy mohla překáţka v práci na straně zaměstnance z důvodu

potřeby ošetřování (či péče) trvat i po uplynutí podpůrčí doby. Zcela nové je stavění podpůrčí doby po dobu ústavní péče ošetřovaného ve zdravotnickém zařízení, jeţ umoţňuje po propuštění dítěte z nemocnice dočerpání podpůrčí doby. Příklad: Sedmiletá dívka onemocněla dne 4. 1. 2010. Od téhož dne začal otec o dítě pečovat. Dne 8. 1. 2010 se stav dívky zhoršil a musela být hospitalizována. Dne 18. 1. 2010 byla propuštěna z nemocnice a otec se znovu ujal její péče, neboť potřeba ošetřování stále trvala. -

Dle staré právní úpravy skončila podpůrčí doba nejpozději devátým dnem trvání

potřeby, tj. 12. 1. 2010. V daném případě však zanikla zánikem potřeby ošetřování, tj. hospitalizací dívky ve zdravotnickém zařízení. Po propuštění z nemocnice otec nárok na dávku neměl, byť potřeba ošetřování trvala a maximální podpůrčí dobu nevyčerpal. -

Dle nové právní úpravy se podpůrčí doba staví a nevyčerpaná část se můţe vyuţít po

propuštění dívky z nemocnice. Otci tedy po propuštění dcery ze zdravotnického zařízení náleţí ošetřovné ještě po dobu čtyř dnů. Nová je rovněţ úprava tzv. překrývání podpůrčích dob. Jedná se o případy, kdy tentýţ pojištěnec ošetřuje (příp. pečuje o) dva různé členy domácnosti, takţe se jedna podpůrčí doba kryje s druhou. Ačkoliv jsou pro poskytování dávky dva tituly, náleţí jen jednou. Ošetřovné je totiţ dávkou základní, tedy nahrazující příjem a nemá slouţit k obohacení. Kdyby tomu tak nebylo, mohlo by se stát, ţe by ošetřovné bylo poskytováno ve výši přesahující započitatelný příjem pojištěnce, jeţ je rozhodný pro výpočet dávky. Dle předchozí úpravy však moţnost souběhu dávek hrozila, neboť zákon stanovoval pouze, ţe v 304


70 témţe případě náleţí dávka jen jednou a jen jednomu oprávněnému,305 v dané situaci ovšem nejde o tentýţ případ, ale o dva různé tituly. 7.4 7.4.1

Dávková formule Nová právní úprava Výpočet výše ošetřovného je velice jednoduchý. Výše dávky za kalendářní den činí

60 % redukovaného DVZ. Na rozdíl od nemocenského a PPM nebyla výše dotčena tzv. protikrizovými opatřeními. 7.4.2

Srovnání se starou právní úpravou Dle předchozí právní úpravy činila výše ošetřovného 60 % redukovaného DVZ.

Procentní sazba tak zůstala stejná, není ovšem moţné konstatovat, ţe se výše ošetřovného nezměnila, neboť je odlišný výpočet DVZ (viz podkapitola 4.3).

305

Srov. § 25 odst. 6 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

71

8

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

8.1

Obecně Účelem vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství (dále jen VPTM) je

vyrovnat rozdíl mezi příjmem před převedením na jinou práci z důvodu těhotenství, mateřství nebo kojení a příjmem po tomto převedení. Jedná se o tzv. dávku doplňkovou, tedy poskytovanou vedle příjmu. Dávka je po splnění podmínek poskytována jen zaměstnancům, nikoliv OSVČ, přičemţ okruh zaměstnanců je uţší neţ výčet v obecné zákonné definici.306 Nárok nenáleţí příslušníkům ve smyslu legislativní zkratky, zaměstnancům činným na základě dohody o pracovní činnosti, domáckým zaměstnancům, dobrovolným pracovníkům pečovatelské sluţby, odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody, ţákům nebo studentům zaměstnaným výlučně na období prázdnin, zaměstnancům v zaměstnání malého rozsahu, zahraničním zaměstnancům.307 Z hlediska povahy plnění se jedná o dávku peněžitou. Vzhledem k tomu, ţe slouţí k uspokojování déle trvající potřeby (dlouhodobější neschopnosti pracovat) a z toho důvodu se poskytuje pravidelně po dobu trvání sociální potřebnosti, patří mezi tzv. opakující se dávky. Nárok na dávku není závislý na splnění podmínek osob od příjemce dávky odlišných, ale zcela závisí jen na podmínkách, které musí splnit pojištěnec sám. VPTM se proto řadí do tzv. originálních dávek. Derivativnost není moţné v ţádném případě spatřovat v tom, ţe sociální událost můţe záviset na osobách odlišných. Nárok na dávku vzniká vţdy přímo ze zákona splněním podmínek, není třeba ţádné konstitutivní rozhodnutí správního orgánu, jeţ by teprve nárok zaloţilo. V této souvislosti hovoříme o obligatorní dávce. 8.2 8.2.1


a)

Existence pojistného vztahu (příp. přerušení pojištění). Stejně jako u ošetřovného

neplyne po zániku pojištění pro nárok na VPTM ochranná lhůta. b)

Vznik sociální události. Tou je převedení těhotné nebo kojící pojištěnky či

306


307


72 zaměstnankyně v období do konce devátého měsíce po porodu na jinou práci (příp. odvolání a ustanovení příslušnice na jiné sluţební místo), protoţe předchozí vykonávaná práce je zakázaná těmto ţenám nebo podle lékařského posudku ohroţuje jejich těhotenství nebo mateřství. Zákon pro účely nároku na VPTM povaţuje za převedení také nemoţnost veřejně vystupovat z důvodu těhotenství zaměstnankyně činné v uměleckém oboru a rovněţ úpravu pracovních podmínek spočívajících ve sníţení mnoţství poţadované práce, přeloţení, zproštění výkonu noční práce.308 Je nepochybné, ţe právě změnou vyjmenovaných pracovních podmínek můţe u pojištěnek dojít k výraznému sníţení příjmů. c)

Snížení příjmu. VPTM je tzv. dávkou doplňkovou, účelem tedy není nahradit, ale

dorovnat příjem. Podmínkou nároku proto není ztráta příjmu jako celku, ale pouze jeho sníţení. Nárok nemá ten, kdo nedosahuje niţšího započitatelného příjmu. d)

Neexistence zavinění. Logicky nárok na dávku nenáleţí v případě, ţe ţena dosahuje

niţšího příjmu v důsledku svého zavinění, např. má neomluvenou absenci.309 Zákon výslovně stanoví, ţe se nepřihlíţí ke sníţenému příjmu v důsledku kratší pracovní doby (příp. doby sluţby). Zkrátit úvazek lze totiţ jen se souhlasem zaměstnankyně změnou pracovní smlouvy, coţ znamená, ţe s tím zaměstnankyně musí souhlasit, tudíţ se sniţuje příjem jejím zaviněním. Pro úplnost je třeba dodat, ţe zákon nepoţaduje u zaměstnanců ţádnou čekací dobu. 8.2.2

Srovnání se starou právní úpravou Nově zákon rozšiřuje okruh důvodů převedení, které jsou podmínkou pro vznik

nároku na dávku, a to o kojení. Důvodem úpravy je vazba na pracovněprávní předpisy upravující převedení na jinou práci kvůli této sociální události obdobně jako kvůli těhotenství nebo mateřství,310 případný pokles příjmu zapříčiněný převedením na jinou práci z důvodu kojení však dle předchozí právní úpravy nahrazován nebyl.311 Ve zbylém se v podstatě přebírá předchozí právní úprava.

308

Srov. § 42 odst. 1, 2, 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

309

HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Nemocenské pojištění od roku 1999. Praha : Pragoeduca, 1998. s. 124.

310

Srov. § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

311


73 8.3 8.3.1

Podpůrčí doba Nová právní úprava Podpůrčí doba u VPTM začíná splněním podmínek nároku na dávku, tedy okamţikem

převedení na jinou práci, a končí zánikem podmínek nároku na dávku, v případě těhotenství nejpozději počátkem šestého týdne před očekávaným porodem, v případě mateřství nejpozději koncem devátého měsíce po porodu. V případě těhotenství je zřetelná vazba na mateřskou dovolenou, která za splnění podmínek ţeně náleţí nejpozději od počátku šestého týdne před očekávaným porodem. Co se týče délky, není zákonem výslovně upravena, ale závisí na existenci podmínek vzniku nároku s tím, ţe u těhotenství a mateřství je omezena (viz výše), u kojení nikoliv. S ohledem na to, je tak teoreticky moţné, ţe kojící ţeně bude VPTM náleţet i po dobu několika let.312 VPTM se nevyplácí za dny trvání DPN, karantény, ošetřování, pracovního volna bez náhrady příjmu, neomluvené nepřítomnosti v práci, účasti na stávce a mateřské nebo rodičovské dovolené.313 V těchto dnech totiţ bez ohledu na těhotenství, mateřství či kojení zaměstnankyni nenáleţí ţádný započitatelný příjem, tudíţ není co vyrovnávat. 8.3.2

Srovnání se starou právní úpravou Předchozí úprava regulovala shodně plynutí podpůrčí doby, kdyţ ji vázala na trvání

podmínek vzniku nároku.314 Podobně nepřímo byla upravena i maximální délka podpůrčí doby. Pro těhotnou ţenu však byla maximální doba omezena nástupem mateřské dovolené, na kterou byla vázána i PPM, zatímco nově je omezena počátkem šestého týdne před očekávaným porodem. Nová právní úprava tak předpokládá, ţe těhotná zaměstnankyně nejpozději počátkem šestého týdne před očekávaným dnem porodu nastoupí mateřskou dovolenou, coţ ale nemusí být pravda. Příklad: Těhotná zaměstnankyně pobírá VPTM. Den 4. 1. 2010 byl počátkem šestého týdne před očekávaným porodem. Zaměstnankyně nastoupí mateřskou dovolenou 11. 1. 2010. -

Dle nové právní úpravy jí od 4. 1. 2010 VPTM nenáleţí.

-

Dle předchozí právní úpravy jí náleţí VPTM aţ do 10. 1. 2010.

312

Srov. Blesk.cz : Matka kojila své dvě děti 14 let [online]. Změněno 11. 6. 2007 [cit. 2010-02-22]. Dostupné z: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-zajimavosti/68079/matka-kojila-sve-dve-deti-14-let.html. 313 314


Srov. § 5 odst. 1 zákona č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

74 Zcela nové je opomenutí omezení podpůrčí doby v případě kojení, neboť předchozí úprava pro tento důvod VPTM nepřiznávala. 8.4 8.4.1

Dávková formule Nová právní úprava Výpočet výše VPTM je poměrně sloţitý. Výše dávky za kalendářní den se stanoví

jako rozdíl mezi redukovaným DVZ zjištěným ke dni převedení na jinou práci a průměrem započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v jednotlivých měsících po tomto převedení, který se stanoví tak, ţe se dosaţený příjem za jednotlivý kalendářní měsíc vydělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci, s výjimkou dnů trvání DPN, karantény, ošetřování, pracovního volna bez náhrady příjmu, neomluvené nepřítomnosti v práci, účasti na stávce a mateřské nebo rodičovské dovolené.315 Dávka se proto musí určit pro kaţdý měsíc zvlášť podle započitatelného příjmu v daném měsíci. Je vidět, ţe účelem VPTM není vyrovnat nový příjem do výše příjmu před převedením, ale pouze do výše redukovaného DVZ. Je vhodné upozornit na moţnou nepřesnost způsobu výpočtu v případě, ţe v daném měsíci trvala DPN (či karanténa). Za pracovní dny trvání DPN (s výjimkou prvních tří pracovních dnů) či karantény náleţí náhrada mzdy. Ta je započitatelným příjmem. Je proto otázkou, zda se zahrne do výpočtu průměrného příjmu či nikoliv, kdyţ dny trvání DPN (či karantény) jsou vyloučeny při výpočtu denního příjmu. Tím se tento příjem totiţ můţe nedůvodně výrazně zvýšit a tím pádem se výše VPTM sniţuje. Vzhledem k tomu, ţe je dle nové právní úpravy výslovně nárok na VPTM po celou dobu trvání DPN (či karantény) vyloučen,316 nejeví se z povahy věci vhodné zahrnovat náhradu mzdy za tuto dobu do výpočtu, neboť do výpočtu by se dle účelu úpravy měly zahrnovat jen příjmy, které jsou určeny k vyrovnání, zatímco vyrovnání během DPN (či karantény) je výslovně vyloučeno. Ani výše VPTM nebyla ušetřena tzv. protikrizovými opatřeními. Dotčen byl způsob výpočtu DVZ, kdy se do první redukční hranice započítává v období od 1. ledna do 31. prosince 2010 jen 90 % namísto 100 %.317

315


316


317


75 8.4.2

Srovnání se starou právní úpravou Způsob výpočtu byl v podstatě zcela převzat z předchozí právní úpravy, není ovšem

moţné konstatovat, ţe se výše VPTM nezměnila, neboť je odlišný výpočet DVZ (viz podkapitola 4.3). Jedinou odlišností je moţný problém při výpočtu VPTM v případě trvání DPN či karantény (viz výše). Dle předchozí právní úpravy náhrada mzdy nenáleţela, tudíţ výše nastíněný problém ani vzniknout nemohl.

76

9

Společná ustanovení o dávkách

9.1.1

Nová právní úprava Je třeba odlišovat nárok na dávku, který vzniká splněním podmínek stanovených

zákonem, zásadně se tak děje ex lege, tedy bez rozhodnutí nějakého správního orgánu, a nárok na výplatu dávky, jeţ vzniká splněním podmínek vzniku nároku na dávku a jeho uplatněním zákonem stanoveným způsobem, tj. podáním písemné ţádosti podepsanou fyzickou osobou na předepsaném tiskopise, přičemţ je třeba kvalifikovaným způsobem (např. potvrzením ošetřujícího lékaře, příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, lékařským posudkem, rozhodnutím příslušného orgánu o svěření dítěte pojištěnci do péče nahrazující péči rodičů)318 osvědčit sociální události, jeţ jsou podmínkou pro vznik nároku na dávku. Nemocenské a ošetřovné se vyplácejí za období, za něţ byly osvědčeny podmínky vzniku nároku. PPM a VPTM se naproti tomu vyplácejí vţdy za kalendářní měsíc, případně jeho část, trval-li nárok jen po jeho část. Dávky se vyplácejí nejpozději ve lhůtě jednoho měsíce po dni, v němţ byl doklad stanovený pro nárok na výplatu dávky doručen OSSZ.319 Dávky jsou vypláceny buď přímo pojištěnci, případně zákonnému zástupci, nebo tzv. zvláštnímu příjemci ustanoveného OSSZ v případě, ţe pojištěnec (příp. zákonný zástupce) nemůţe z váţných důvodů (např. nepříznivý zdravotní stav) uplatnit nárok na výplatu nebo dávky přijímat.320 Nárok na dávku uplynutím času nezaniká, zanikají ale nároky na jednotlivé splátky dávky, není-li na ně nárok v tříleté prekluzívní lhůtě uplatněn.321 Zákon upravuje také moţnost vzdání se nároku na výplatu nemocenského, PPM a ošetřovného (nikoliv tedy VPTM). To můţe mít význam zejména tehdy, vylučuje-li pobírání dávek nemocenského pojištění jiné nároky ze systému sociálního zabezpečení. Nároku na PPM se pojištěnka můţe vzdát aţ po uplynutí 14 týdnů podpůrčí doby, nejdříve po 6 týdnech po porodu. Nároku se není moţné vzdát, pokud jiţ byla dávka vyplacena a v případech, kdy jsou z dávky prováděny sráţky. Zákon upravuje také souběh dávek nemocenského pojištění. Vznikne-li pojištěnci nárok na více dávek, má vţdy přednost výplata PPM, pak nemocenského a nakonec 318


319


320


321


77 ošetřovného. Nárok na dávku, která se nevyplácí, však nezaniká a po odpadnutí souběhu se dávka začne vyplácet.322 Souběh dávek s VPTM zákon výslovně neřeší, avšak VPTM se nevyplácí za dny, v nichţ trvají sociální události podmiňující vznik nároku na jiné dávky nemocenského pojištění.323 V případě souběhu dávek z více pojištění je stanovena maximální výše jejich souhrnu tak, ţe nesmí být vyšší, neţ by činila výše nemocenského vypočteného z DVZ ve výši třetí redukční hranice, jinak se postupně sniţuje nejdříve ošetřovné, pak nemocenské, PPM se však nikdy nesniţuje. Vzhledem k účelu dávek nemocenského pojištění nahradit, příp. vyrovnat příjem pojištěnce, nelze dávky postoupit jiné osobě ani je dát do zástavy. S výjimkou sráţek na úhradu přeplatku na dávce nebo regresní náhrady nelze uzavřít ani dohodu o sráţkách ze mzdy. Nucený výkon rozhodnutí sráţkami z dávek však samozřejmě moţný je.324 V nemocenském pojištění je sukcese, pokud jde o nárok na výplatu dávky, upravena odlišně325 od obecné úpravy právního nástupnictví v občanském zákoníku v dědickém řízení.326 Nárok na výplatu dávky přechází postupně na manţela/manţelku, děti a rodiče. Musí však být splněna podmínka společného ţití se zemřelým v době jeho smrti v domácnosti, coţ dle mého názoru na rozdíl od obecné úpravy v dědictví pojmově vylučuje nascitura. Zjistí-li se, ţe dávka náleţí v jiné výši, případně nenáleţí vůbec, či se změnily skutečnosti rozhodné pro její výši nebo výplatu, projeví se tato změna ode dne následujícího po dni, jímţ uplynulo období, za které jiţ byla dávka vyplacena, tedy pro futuro. Případná odpovědnost za přeplatek tím však není dotčena. V případě, ţe náleţí nárok vyšší, neţ v jaké částce byl poskytován, projeví se změna ode dne, od něhoţ dávka náleţí.327 9.1.2

Srovnání se starou právní úpravou V souvislosti s přenesením provádění nemocenského pojištění z organizací zcela na

orgány správy sociálního zabezpečení se s výjimkou příslušníků mění i forma výplaty

322

PŘIB, J. Nemocenské pojištění v praxi : zákon s výkladem, k 1. 1. 2009. Havlíčkův Brod : GRADA Publishing, 2009. s. 86. 323


324

Srov. § 299 odst. 1, písm. b), c), d) a e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 325


326

To by ohledně této dávky proběhlo jen tehdy, pokud by se zemřelým neţila ţádná z vyjmenovaných osob.

327


78 dávek. Oproti předchozí úpravě328 se základní formou výplaty stalo poukázání dávky na účet peněţního ústavu v ČR, ačkoliv se ještě připouští moţnost výplaty dávky v hotovosti poštou.329 Nově se zavedla prekluze nároku na výplatu dávky s jednotnou objektivní tříletou prekluzivní lhůtou. Nová právní úprava tak opustila předchozí konstrukci promlčení, při níţ tříletá lhůta plynula od různých skutečností v závislosti na tom, zda byl uplatněn nárok na dávku, či zda byla dávka vyplacena.330 Dle předchozí právní úpravy se pojištěnec mohl vzdát jen nároku na nemocenské, a to pouze v případě, ţe pobírání této dávky vylučuje nebo omezuje nárok na výplatu některého důchodu podle předpisů o důchodovém pojištění.331 Dle nové právní úpravy se můţe oprávněný vzdát nároku i na PPM a ošetřovné, a to z jakéhokoliv důvodu. Nově je ale moţnost vzdání se nemocenského vyloučena v případě, ţe se z něj provádí sráţky, a to i tehdy, kdy by vylučovala nárok na důchod. Sloţitější je srovnání v případě souběhu nároků na dávky. Předchozí právní úprava obsahovala ustanovení: „Nároky na dávky nemocenského pojištění náležející z téhož důvodu se posuzují samostatně.“332 V komentáři se můţeme setkat s tím, ţe se dané ustanovení vztahuje na souběh nároků na tutéţ dávku, avšak z různých pojištění.333 Bylo tedy moţné pobírat tytéţ samostatně redukované dávky z různých pojištění. V současnosti se zjednodušeně řečeno stanovuje neredukovaný denní vyměřovací základ jako úhrn jednotlivých denních vyměřovacích základů, a ten se aţ následně redukuje.334 Pojištěnec tak v úhrnu nemůţe pobírat dávky vyšší, neţ činí maximální redukovaný DVZ, zatímco dle předchozí právní úpravy mohl být tento DVZ v úhrnu překročen. Otázkou však zůstává, zda bylo moţné toto ustanovení vztáhnout i na nároky na různé dávky z téţe pojištěné činnosti. S ohledem na dikci: ,,téhož důvodu“ se domnívám, ţe nikoliv. Neboť za tentýţ důvod dle 328

Srov. vyhláška č. 143/1965 Sb., o poskytování peněţitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 329



§ 70 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněţitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 332

§ 43 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

333

Srov. HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Předpisy z oblasti nemocenského pojištění: komentář. Praha : Linde, 1998. s. 53-54. 334


79 mého názoru nelze povaţovat různé sociální události, byť mnohdy spolu úzce související (např. těhotenství a DPN). Vzhledem k tomu, ţe na rozdíl od současné právní úpravy ta předchozí neupravovala výslovně řešení situace, kdy by z téhoţ pojištění vznikl nárok na více různých dávek, nezbývá dle mého názoru neţ konstatovat, ţe z téţe činnosti mohl za splnění ostatních podmínek vzniku nároku pojištěnec teoreticky pobírat více různých dávek. I předchozí právní úprava výrazným způsobem omezovala z důvodu účelu dávek nakládání s těmito dávkami - nebylo moţné je postoupit ani dát do zástavy. Co se týče dohody o sráţkách z dávky, tu zákon nezakazoval, tudíţ byla dle zásady legální licence dovolena. Pokud jde o přechod nároku na dávku, nová právní úprava neupřednostňuje otce před matkou a neumoţňuje přechod na druha/druţku nebo sourozence. Nově však nárok na dávku přechází i tehdy, není-li splatný (např. nevznikl nárok na výplatu dávky, neboť pojištěnec nárok nestihl předepsaným způsobem uplatnit).335 Příklad: Zaměstnanec se stal dočasně práce neschopným v důsledku autonehody. Po 17 dnech v nemocnici zemřel, přičemž nepožádal o nemocenské. -

Dle předchozí právní úpravy nárok nepřechází, neboť se nestal splatným.

-

Dle nové právní úpravy náleţí zaměstnanci od 15. dne trvání DPN nárok na

nemocenské, který přechází na výše uvedené osoby, přičemţ tento nárok mohou samy uplatnit. Co se týče změn skutečností rozhodných pro výši nároku či neoprávněných výplat, byla v podstatě převzata předchozí právní úprava, která rovněţ umoţňovala odejmout, sníţit, popř. zastavit výplatu dávek jen do budoucna, zatímco zvýšení se provádělo i se zpětnou účinností. Obdobná byla i úprava případné odpovědnosti za přeplatek336 Pro úplnost je třeba dodat, ţe předchozí úprava znala i jednu jednorázovou dávku, a to příspěvek na pohřeb vojáka.337

335



337

Srov. § 26 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

80

Závěr Reforma nemocenského pojištění si kladla za úkol několik cílů (viz úvod). Částečně se jí podařilo vyřešit přemíru sociální solidarity pojištěnců nízkopříjmových a těch s vyššími příjmy, denní vyměřovací základ však nadále zůstává redukovaný, ačkoliv pojistné na nemocenské pojištění se stále vypočítává z neomezeného vyměřovacího základu. Nové úpravě se nepochybně podařilo zavést účinné prostředky zabraňující nadměrnému zneuţívání dávek (počet prostonaných dnů se v roce 2009 sníţil téměř o 16 % oproti předchozímu roku338 a vynaloţené výdaje na nemocenské klesly téměř o 27 %.339 Tím nejhlavnějším prostředkem, a dle mého názoru nejvýznamnější změnou vůbec, je zavedení karenční doby pro poskytování nemocenského a ošetřovného. Je zřejmé, ţe zaměstnanci si uţ tak často nebudou prodluţovat víkend „hozením se na marod“ (příp. „hozením na marod“ své děti) a zaměstnavatelé uţ nebudou moci motivovat své zaměstnance k uznání pracovní neschopnosti za účelem řešení přechodného nedostatku práce, kdyţ po dobu tří pracovních dnů nebude pojištěncům náleţet ţádný příjem. Na druhou stranu je třeba poloţit si otázku, zda je toto opatření přiměřené. Mnozí zaměstnanci budou určitě řešit krátkodobé nemoci jejich přecházením nebo čerpáním dovolené na zotavenou, coţ se výrazně v konečném důsledku můţe podepsat na jejich fyzickém i psychickém zdraví. Doufejme, ţe zákonodárce při přípravě nové úpravy vše zváţil a zmíněné řešení krátkodobých onemocnění nebude velmi časté. Dle mého názoru je však příliš dlouhá (čtrnáctidenní) karenční doba pro osoby samostatně výdělečně činné, které pak ztrácejí vůbec motivaci se systému nemocenského pojištění účastnit. Zkrácení této doby (nejspíše na tři dny) by dle mého soudu bylo na místě. Velmi významnou změnou je spoluúčast zaměstnavatelů na řešení dočasných pracovních neschopností svých zaměstnanců, kdy jim musejí poskytovat náhradu mzdy. Tato ekonomická zátěţ pro zaměstnavatele byla vykompenzována sníţením sazby pojistného na nemocenské pojištění pro zaměstnavatele a také odpočtem poloviny úhrnu vyplacených náhrad mezd od jím odváděného pojistného v letech 2009 a 2010.340 Je však otázkou, zda zákonodárce umoţní tento odpočet i v následujících letech. Důvodem reformy byly i některé příliš sociálně-ochranné prvky - např. 42 dní dlouhá

338

Srov. Česká správa sociálního zabezpečení : Ukazatelé pracovní neschopnosti v letech 1993 – 2009 [online]. [cit. 2010-2-25]. Dostupné z: . 339

Srov. Česká správa sociálního zabezpečení : Nemocenská statistika [online]. [cit. 2010-2-25]. Dostupné z: . 340

Srov. § 9 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

81 ochranná lhůta pro nárok na nemocenské, která však byla zkrácena jiţ v předchozí úpravě. Nová je ale úprava tzv. překrývání podpůrčích dob u ošetřovného, kdy témuţ pojištěnci, jenţ ošetřuje dva různé členy domácnosti, náleţí ošetřovné jen jednou. V některých případech však zákonodárce úpravu dle mého názoru nedůvodně zpřísnil. Stalo se tak ve významném sníţení ochrany těhotných ţen zejména v případech rizikových těhotenstvích, kdy u nich nově plyne ochranná lhůta jen pro nárok na peněţitou pomoc v mateřství a zákon nově ani neřeší přímý přechod dávky nemocenského na peněţitou pomoc v mateřství. Nové právní úpravě se podařilo částečně sníţit administrativní zátěţ tím, ţe v situaci, kdy se pojištěnec významně podílel na vzniku DPN, náleţí pojištěnci nemocenské ex lege v poloviční výši a je tak vyloučena nejednotnost při diskreci pracovníků OSSZ a sníţena administrativa spojena s řízením o nich.341 Reforma vyřešila rovněţ některé nejasné otázky předchozí právní úpravy. Nově je upraven souběh výplaty různých dávek z téhoţ pojištění, kdy z téhoţ pojištění náleţí vţdy jen jedna dávka, zatímco předešlá úprava výslovné řešení této situace neobsahovala, takţe teoreticky bylo moţné z téţe činnosti pobírat více různých dávek. Na druhou stranu nová právní úprava obsahuje některé nejasnosti nové – zejména problematika

podmínek

pro

poskytování

náhrady

mzdy

zaměstnavatelem,

otázka

fakultativnosti poskytování dávky nemocenského po uplynutí podpůrčí doby nebo souběh výplaty rodičovského příspěvku a ošetřovného u téţe osoby. Je zřejmé, ţe předchozí právní úprava potřebovala reformu. I přes některé nastíněné nedostatky, které vyřeší buď novela, nebo praxe a judikatura, nový zákon představuje krok správným směrem minimálně tím, ţe sjednotil úpravu nemocenského pojištění, jeţ se podle předchozí úpravy tříštila na tři subsystémy nemocenského pojištění: nemocenské pojištění zaměstnanců,342 nemocenská péče v ozbrojených silách,343 nemocenské pojištění OSVČ,344 a v jednom zákoně je konečně obsaţena regulace hmotněprávní, procesněprávní i organizačněprávní. Na závěr je nutné zdůraznit, ţe všechny reformy jednotlivých součástí sociálního 341


Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008, zákon č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 343

Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

344

Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 2008.

82 zabezpečení, tedy i nemocenského pojištění, musí v moderní době zohledňovat zachování lidské důstojnosti jako základní podmínky správné aplikace předpisů sociálního zabezpečení.345 V konkrétní podobě se to pak projevuje zejména zajištěním přiměřeného hmotného zabezpečení ve stanovených sociálních událostech, které se však nemůţe dít bezvýhradně. Je třeba rozumnými a přiměřenými prostředky zabránit moţnostem zneuţívání příslušného systému, které zabezpečí jeho fungování, ovšem vţdy budou velmi diskutovanými tématy. Je nutné mít na paměti, ţe účelem dávek nemocenského pojištění není zcela nahradit ucházející příjem, ale jen materiálně pomoci pojištěncům překonat určitou sociální situaci, ačkoliv je třeba v jisté míře respektovat i princip zásluhovosti.

345

Srov. KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. Praha : C. H. Beck, 2007. s. 167.

83

Prameny Monografie 1) ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. Praha : Galén, 2002. 464 s. ISBN 807262-175-0. 2) BARTÍKOVÁ, D., BOGNÁROVÁ, V., VOLFOVÁ E. Radíme ženám v otázkách sociálního zabezpečení a pracovního práva. Praha : Práce, 1991. 117 s. ISBN 80-2080191-X 3) ČERNÁ, J., TRINNEROVÁ, D., VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2002. 160 s. ISBN 80-86473-07-4. 4) GALVAS, M. a kol. Nástin některých teoretických otázek práva sociálního zabezpečení. Brno : Masarykova univerzita, 1995. 132 s. ISBN 80-210-1263-3. 5) GERLOCH, A., Teorie práva. 2. rozšířené vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova : Aleš Čeněk, 2001. 304 s. ISBN 80-86473-04-X. 6) GREGOROVÁ, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2001. 168 s. ISBN 80210-2729-0. 7) GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. 280 s. ISBN 80-210-3686-9. 8) HARVÁNEK, J. a kol. Teorie práva. 2. opravené vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 344 s. ISBN 80-210-3509-9. 9) HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Nemocenské pojištění od roku 1999. Praha : Pragoeduca, 1998. 331 s. ISBN 80-85856-66-2. 10) HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Předpisy z oblasti nemocenského pojištění: komentář. Praha : Linde, 1998. 242 s. ISBN 80-7201-129-4. 11) CHVÁTALOVÁ, I. Peněžité dávky v nemoci a mateřství v Evropské unii. Praha : Linde, 2003. 110 s. ISBN 80-86131-45-9. 12) KNAPP, V. Teorie práva. Praha : C. H. Beck, 1995. 248 s. ISBN 80-7179028-1. 13) KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. Praha : C. H. Beck, 2007. 176 s. ISBN 978-80-7179620-6. 14) LOUCKÝ, A. Soubor komentovaných předpisů z oblasti práce, mezd a sociálních věcí: V. díl. Olomouc : Andragogos Agency (ANAG), 1993. 235 s. ISBN 80-85646-05-6. 15) LOUCKÝ, A. Soubor komentovaných předpisů z oblasti práce, mezd a sociálních věcí: VII. díl. Olomouc : Andragogos Agency (ANAG), 1994. 156 s. ISBN 80-85646-13-7. 16) PENNINGS, F. Introduction to European social security law. 2. ed. The Hague : Kluwer Law International, 1998. 315 s. ISBN 90-411-1033-X. 17) PŘIB, J. Nemocenské pojištění v praxi : zákon s výkladem, k 1. 1. 2009. Havlíčkův Brod : GRADA Publishing, 2009. 208 s. ISBN 978-80-247-1969-6 18) RADVAN, M. a kol. Finanční právo a finanční správa: Berní právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 512 s. ISBN 978-80-210-4732-7. 19) TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. 380 s. ISBN 80-7179-856-8.

84 20) VESELÝ, J. Právo sociálního zabezpečení. Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. 201 s. ISBN 978-80-86775-23-4. 21) VOŘÍŠEK, V. a kol. Právní nároky zaměstnanců. Praha : EUROUNION, 2008. 313 s. ISBN 978-80-7317-068-4. 22) ŢENÍŠKOVÁ, M., PŘIB, J. Zákon o nemocenském pojištění : od 1. 1. 2009 : s komentářem a příklady. 2. vyd. Olomouc : ANAG, 2008. 255 s. ISBN 978-80-7263-4480. Odborné články 1) BOLCKOVÁ, Eva. Poskytování dávek nemocenského pojištění poţivatelům starobních důchodů. Národní pojištění. 2010, roč. 41, č. 1, s. 9-12. ISSN 0323-2395. 2) BOLCKOVÁ, Eva. Poskytování dávek nemocenského pojištění poţivatelům invalidních důchodů. Národní pojištění. 2010, roč. 41, č. 2, s. 13-15. ISSN 0323-2395. 3) DANDOVÁ, Eva. Nemocenské pojištění. Bezpečnost a hygiena práce. 2008, roč. 57, č. 12, s. 4-5. ISSN 0006-0453. 4) CHLÁDKOVÁ, Alena, ZTRATIL Michal. Rozhodný příjem z hlediska zákoníku práce a zákona o nemocenském pojištění. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 8, s. 38-40. ISSN 00326208. 5) CHVÁTALOVÁ, Iva. Rok 2009 a změny v nemocenském pojištění. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 1, s. 32-33. ISSN 0032-6208. 6) JOUZA, Ladislav. Nový zákon o nemocenském pojištění. Bulletin advokacie. 2009, roč. 39, č. 4, s. 30-33. ISSN 1210-6348. 7) KŘÍŢEK, Zdeněk. Zákon o nemocenském pojištění – výklad včetně praktického provádění. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 4, s. 33-39. ISSN 0032-6208. 8) KŘÍŢEK, Zdeněk. Zákon o nemocenském pojištění – výklad včetně praktického provádění - II. část. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 5, s. 34-42. ISSN 0032-6208. 9) LNĚNÍČKOVÁ, Jana. Řešení nejčastějších nejasností v oblasti nemocenského pojištění. Personální a sociálně právní kartotéka. 2009, roč. 5, č. 9, s. 16-22. ISSN 1211-9482. 10) PŘIB, Jan. Nový zákon o nemocenském pojištění. Mzdy a personalistika v praxi. 2006, roč. 8, č. 6, s. 20-24. ISSN 1212-7140. 11) PŘIB, Jan. Účast na nemocenském pojištění od roku 2007. Mzdy a personalistika v praxi. 2006, roč. 8, č. 12, s. 27-30. ISSN 1212-7140. 12) SMEJKAL, Ladislav. Dočasná náhrada za zaměstnance na mateřské nebo rodičovské dovolené. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 2, s. 35-38. ISSN 0032-6208. 13) ŠUBRT, Bořivoj. Změna poskytování náhrady mzdy v době prvních dvou týdnů nemoci nebo karantény. Práce a mzda. 2009, roč. 57, č. 10, s. 25-27. ISSN 0032-6208. 14) VLASÁK, František. Hlavní změny, které přináší nový zákon o nemocenském pojištění a doprovodný zákon k němu. Práce a mzda. 2006, roč. 54, č. 6, s. 1-12. ISSN 0032-6208.

85 Internetové zdroje 1) Blesk.cz : Matka kojila své dvě děti 14 let [online]. Změněno 11. 6. 2007 [cit. 2010-0222]. Dostupné z: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-zajimavosti/68079/matka-kojila-svedve-deti-14-let.html. 2) Česká správa sociálního zabezpečení : Nemocenská statistika [online]. [cit. 2010-2-25]. Dostupné z: . 3) Česká správa sociálního zabezpečení : Ukazatelé pracovní neschopnosti v letech 1993 – 2009 [online]. [cit. 2010-2-25]. Dostupné z: . 4) Ministerstvo práce a sociálních věcí : „Víkendovým“ chřipkám zvoní hrana [online]. Změněno 19. 7. 2007 [cit. 2009-11-30]. Dostupné z: . 5) Ministerstvo práce a sociálních věcí : Práce a právo [online]. Změněno 4. 12. 2008 [cit. 2009-11-30]. Dostupné z: . 6) OECD: Tax Database [online]. Změněno 22. 07. 2009 [cit. 2009-11-26]. Dostupné z: . Právní předpisy 1) Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 2) Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 3) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 5) Vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. 6) Vyhláška č. 143/1965 Sb., o poskytování peněţitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 7) Zákon č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 8) Vyhláška č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění účinném k 31. 12. 2008. 9) Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 10) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 11) Úmluva MOP č. 102, o minimální normě sociálního zabezpečení (sdělení č. 461/1991 Sb.). 12) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 13) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 14) Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.

86 15) Vyhláška č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 16) Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 17) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 18) Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náleţitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů. 19) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. 20) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. 21) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. 22) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 23) Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. 24) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 25) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. 26) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 27) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 28) Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. 29) Sdělení č. 354/2009 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2010. 30) Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství. 31) Nařízení Rady (EHS) č. 574/72 kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství. 32) Smlouva mezi Českou republikou a Státem Izrael o sociálním zabezpečení (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2002 Sb. m. s.). Judikatura 1) Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 1995, sp. zn. Pl.ÚS 12/94 2) Nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl.ÚS 1/96. 3) Nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl.ÚS 21/96. 4) Nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl.ÚS 33/97. 5) Nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 22/99. 6) Nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. Pl.ÚS 15/02. 7) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.4.2005, sp. zn. 21 Cdo 1688/2004. 8) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 2 Ads 48/2003. 9) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 3 Ads 67/2005.

87 10) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 3 Ads 97/2005. 11) Nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. Pl.ÚS 87/06. 12) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 3 Ads 78/2007. 13) Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. Pl.ÚS 2/08. 14) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2008, sp. zn. 4 Ads 6/2008. 15) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 3 Ads 95/2009. Ostatní prameny 1) Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Praha : PSP, 2005. tisk č. 1005. 2) Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Praha : PSP, 2005. tisk č. 1153/0.

88

Seznam použitých zkratek ČR

Česká republika

DPN

dočasná pracovní neschopnost

DVZ

denní vyměřovací základ

EU

Evropská unie

MOP

Mezinárodní organizace práce

NP

nemocenské pojištění

OSVČ

osoba samostatně výdělečně činná

PPM

peněţitá pomoc v mateřství

VPTM

vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

ZNP

zákon o nemocenském pojištění

ZP

zákoník práce

89

Resumé Each developed country should guarantee social system, which ensures its citizens in such social events as illness, maternity, invalidity, disability or old age. The legal regulation of this social system is called social security law. One part of the social security system is health insurance, which protects insurees from loss of their income as a result of pregnancy, maternity or disability. The protection is realized especially with benefits of health insurance. There are four benefits of health insurance. The first one is the sick benefit compensating loss of income due to disability caused by illness or injury. Next benefit called the financial support in maternity also compensates loss of income, but not because of illness or injury but due to advanced pregnancy and maternity. The third one is called the support during nursing a family member, because its purpose is compensation for loss of income due to nursing a family member. The last benefit is the compensatory benefit during pregnancy and maternity. This benefit doesn’t compensate all loss of income, because an insuree still receives salary, but this income is lower due to outplacement. So this benefit compensates only distinction between income before and after outplacement. All mentioned benefits are provided to insured employees but only the sick benefit and the financial support in maternity are provided also self-employed persons. This master thesis is concerned with comparing contemporary and previous legal regulation (means regulation after and before 1st February 2009) of benefits of health insurance. The master thesis is divided into nine main parts. The first three chapters describe general questions. The first one explains the position of health insurance in the system of social security law, the second introduces basic legal relations in social security and their elements (the legal subject, content of the legal relationship and the object) and the third chapter describes disability, need of nursing, maternity and pregnancy as the social events founding claim the benefits. The last six parts cover the basis of the work. The fourth chapter includes general conditions of claim the benefits, especially existence of insurance relation and general calculation of amount of benefits. Next four chapters describe step by step four benefits of health insurance: the sick benefit, the financial support in maternity, the support during nursing a family member and the compensatory benefit during pregnancy and maternity. Each of these chapters is divided into four sub-chapters. The first sub-chapter explains general characteristics of the benefit, the

90 second one describes conditions of establishment of claim to the benefit, the third one is focused on time period during which the benefit is paid and the fourth sub-chapter clarifies the specific calculation of amount of the benefit. The last three sub-chapters are divided into part describing contemporary legal regulation and the part describing differences between current and previous legal regulation. The last chapter of the master thesis includes provisions which are common for all benefits, such as concurrence of the benefits, waiver of claim to the benefit or another disposition with them. The purpose of this master thesis is not to provide detailed information of every benefit of health insurance, but rather to explain basic differences between contemporary and previous legal regulation. The most important differences (in my opinion mainly introduction of a guard time) and the reform of health insurance made by Act No. 187/2006 Collection of Law, as amended, are summarized at the end of the thesis.

91

92

93

Obsah Úvod ...........................................................................................................................................2 1 Nemocenské pojištění jako součást systému práva sociálního zabezpečení .....................4 1.1 Pojem práva sociálního zabezpečení v objektivním smyslu .......................................4 1.2 Systém práva sociálního zabezpečení .........................................................................4 1.3 Místo nemocenského pojištění v systému práva sociálního zabezpečení...................6 1.3.1 Nemocenské pojištění jako součást jednoho ze tří pilířů sociálního zabezpečení ....6 1.3.2 Nemocenské pojištění z hlediska postavení státu .....................................................6 1.3.3 Nemocenské pojištění z hlediska postavení jednotlivce ...........................................7 1.3.4 Nemocenské pojištění z hlediska financování ..........................................................7 2 Právní vztahy nemocenského pojištění ..............................................................................10 2.1 Obecně ......................................................................................................................10 2.2 Prvky právních vztahů nemocenského pojištění .......................................................10 2.2.1 Subjekt ....................................................................................................................10 2.2.2 Obsah ......................................................................................................................15 2.2.3 Objekt......................................................................................................................15 2.3 Právní vztahy mezi pojištěncem a státem .................................................................16 2.4 Právní vztahy mezi zaměstnavatelem a státem .........................................................17 2.5 Právní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem ............................................18 3 Sociální události zakládající nárok na dávku nemocenského pojištění ..........................19 3.1 3.2 3.3 3.4

Obecně ......................................................................................................................19 Dočasná pracovní neschopnost .................................................................................19 Těhotenství a mateřství .............................................................................................21 Potřeba ošetřování.....................................................................................................22

4 Obecné podmínky nároku na dávky nemocenského pojištění.........................................23 4.1 Obecně ......................................................................................................................23 4.2 Existence pojistného vztahu......................................................................................23 4.2.1 Nová právní úprava .................................................................................................23 4.2.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................28 4.3 Denní vyměřovací základ .........................................................................................30 4.3.1 Nová právní úprava .................................................................................................30 4.3.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................33 5 Nemocenské ..........................................................................................................................37 5.1 Obecně ......................................................................................................................37 5.2 Dávkové schéma .......................................................................................................38 5.2.1 Nová právní úprava .................................................................................................38 5.2.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................44 5.3 Podpůrčí doba ...........................................................................................................47 5.3.1 Nová právní úprava .................................................................................................47 5.3.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................49 5.4 Dávková formule ......................................................................................................50 5.4.1 Nová právní úprava .................................................................................................50 5.4.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................51

94 6 Peněžitá pomoc v mateřství ................................................................................................53 6.1 Obecně ......................................................................................................................53 6.2 Dávkové schéma .......................................................................................................53 6.2.1 Nová právní úprava .................................................................................................53 6.2.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................56 6.3 Podpůrčí doba ...........................................................................................................58 6.3.1 Nová právní úprava .................................................................................................58 6.3.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................60 6.4 Dávková formule ......................................................................................................62 6.4.1 Nová právní úprava .................................................................................................62 6.4.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................62 7 Ošetřovné ..............................................................................................................................63 7.1 Obecně ......................................................................................................................63 7.2 Dávkové schéma .......................................................................................................63 7.2.1 Nová právní úprava .................................................................................................63 7.2.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................66 7.3 Podpůrčí doba ...........................................................................................................67 7.3.1 Nová právní úprava .................................................................................................67 7.3.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................68 7.4 Dávková formule ......................................................................................................70 7.4.1 Nová právní úprava .................................................................................................70 7.4.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................70 8 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství .............................................................71 8.1 Obecně ......................................................................................................................71 8.2 Dávkové schéma .......................................................................................................71 8.2.1 Nová právní úprava .................................................................................................71 8.2.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................72 8.3 Podpůrčí doba ...........................................................................................................73 8.3.1 Nová právní úprava .................................................................................................73 8.3.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................73 8.4 Dávková formule ......................................................................................................74 8.4.1 Nová právní úprava .................................................................................................74 8.4.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................75 9 Společná ustanovení o dávkách ..........................................................................................76 9.1.1 Nová právní úprava .................................................................................................76 9.1.2 Srovnání se starou právní úpravou..........................................................................77 Závěr ........................................................................................................................................80 Prameny ...................................................................................................................................83 Seznam použitých zkratek .....................................................................................................88 Resumé .....................................................................................................................................89 Zadání diplomové práce

Dávky nemocenského pojištění - srovnání současné a předchozí právní úpravy

Recommend Documents