Cloud v kontextu telekomunikačních služeb

Cloud v kontextu telekomunikačních služeb Štěpán Alexa Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Katedra informačních technologií nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 Česká republika e-mail:[email protected] Abstrakt: Pod prizmatem intenzivního rozvoje oblasti cloud computingu roste komplexita otázek spojených s nasazením cloudu pro efektivní poskytování telekomunikačních služeb. S přechodem těžiště businessu od IaaS směrem k vyšší přidané hodnotě cloud služeb však snaha o pokrytí potřeb zákazníků často naráží na velmi omezené praktické zkušenosti a možnosti ze strany poskytovatelů cloud služeb, ale i na problémy zákazníků při integraci outsourcovaných služeb do svého podnikového ekosystému. V této práci je představen širší rámec pro pochopení věcných i základních technologických souvislostí pro úvahu nad potenciálem cloud computingu nejen z pohledu zákazníka, ale i nositele technologie z pohledu telekomunikačního operátora v kontextu trhu konvergentních služeb. Klíčová slova: Cloud, multicloud, SaaS, IaaS, PaaS, BPaaS, architektura služeb, konvergentní služba, digitální obsah Abstract: Under the prism of nowadays intensive development in area of cloud computing the complexity of issues associated with deployment of cloud for efficient provision of telecommunications services is growing. However, along with transition from IaaS business focus towards value-added cloud services, the effort to meet customer needs often faces issues like lack of practical experience to deal with customer painpoints and flexibility of cloud service providers. Least but not last, customers themselves experience a lot of issues during integration of cloud services to their enterprise ecosystem both from consumption and provision perspectives. This work intends to represent a broader framework for understanding the business and technological context in order to deliberate about cloud computing potential not only from end customer perspective, but also from the perspective of telecom operator who represent the ICT technological advance in context of market of convergent services. Keywords: Cloud, multicloud, SaaS, IaaS, PaaS, BPaaS, service architecture, convergent service, digital content

1. Úvod Očekávaným příslibem cloud computingu je efektivní IT, které pružně reaguje na podnikové potřeby a dynamicky se rozvíjející trh. Dle R. Buyyai a Broberga [2] je cloud computing nové výpočetní paradigma nabízející velké množství výpočetních a úložných kapacit dostupných pro masové využití. Jedním z klíčových atributů cloud computingu je model využití; zákazníci tyto zdroje spotřebovávají jako službu a platí pouze za to, co používají, namísto investic do licencí a údržby systému. Cloud 74

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2013

Cloud v kontextu telekomunikačních služeb

computing má potenciál transformovat velkou část IT průmyslu, učinit software atraktivnějším jako službu využívající sdílené zdroje datových center a měnit způsob využití IT v podniku [14, 15]. V kontextu poskytovatele cloud služeb či operátora a bez ohledu na to, zda se poskytovatel zaměřuje na výpočetní infrastrukturu jako službu (IaaS), na platformu jako službu (PaaS), nebo na software jako službu (SaaS), je systém pro vyúčtování chybějící položkou a zároveň klíčem ke schopnosti poskytovatele monetizovat propozice na bázi cloudu [11]. Podobně jako u tradičního modelu dodávek IT řešení, kde podniky používají typizované produktové balíčky od různých dodavatelů, neboť žádný dodavatel nemůže samostatně splnit všechny jejich potřeby, existuje paleta dodavatelů cloudových služeb. Cloud computing je založen na využití modelu, kde je přístup k výpočetním zdrojům poskytován prostřednictvím internetových technologií [10]. Uživatel platí za užívání služby místo nákupu licence a roční údržby. Náklady na infrastrukturu (servery, síťové připojení) jsou obvykle této službě již zahrnuty [1]. Míra využívání cloud služby může v čase kolísat, a proto by měl obchodní model i technická architektura poskytovatelů cloudu reflektovat granularitu spotřeby. Cloud computing má své příznivce i odpůrce. Zpráva z Kalifornské university Berkeley (University of California Berkeley) [5] shrnuje klíčové vlastnosti cloud computingu jako: „(1) iluzi nekonečných výpočetních zdrojů; (2) eliminaci nutnosti investice předcházející možnosti užití služby uživatelem cloudu; a (3) možnosti platit jen v případě užívání služby. V modelu cloud computingu je „zákazník“ definován jako zúčtovací subjekt a může nabývat podoby podniku, podnikového střediska, podnikového projektu, akademickou nebo veřejnou institucí. Partnery poskytovatelů cloudu jsou dodavavatelé obsahu služeb, kteří své portfolio dodávájí pomocí webových služeb. To má za následek, že je třeba sledovat také proces vyúčtování mezi partnery. Většina literárních pramenů se věnuje výzkumu v oblasti obecných teoretických rámců (či detailní analýze jejich prvků) a technologických principů cloud computingu z pohledu IT. Pohled na životní cyklus cloud služeb z pohledu telekomunikačního odvětví je poněkud oponěkud opomíjený. Podle mě je tento pohled klíčový, neboť telekomunikační odvětví je a bude nositelem většiny vrstev (pokud ne všech) cloud služeb. Proto je cílem tohoto článku je formulace a porozumnění aspektů praktického využití cloud computingu na základě současného teoretického poznání. Úvod článku dává přehled o stavu výzkumu v oblasti cloud computingu a nastiňuje problematiku využití této formy poskytování služeb s přihlédnutím ke specifikům životního cyklu služeb odvětví telekomunikací. Druhá kapitola dává přehled o principiálních modelech cloudu a zaměřuje se na atributy poskytovaných služeb z pohledu zákazníka i poskytovatele - operátora. Třetí kapitola navazuje analýzou referenčního rámce platformy pro poskytování služeb na bázi servisně orientované architektury a zajišťuje nutný technický základ pro pochopení řízení vícevrstvých cloud služeb. Čtvrtá kapitola rozebírá trendy a související oblasti potenciálního navazujícího výzkumu. A konečně poslední kapitola shrnuje myšlenky celého článku a zároveň přibližuje klíčová témata, jimž budou operátoři čelit v souvislosti s rozvojem trhu cloud služeb.

2. Porozumnění modelu CLOUD computingu Pro vymezení cloud computingu jakožto předmětu zkoumání je možné využít nepřeberné množství literárních pramenů. Při jejich hodnocení lze dojít k závěru, že


75

Štěpán Alexa

v teorii i praxi je termín prakticky ustálený, jehož interpretace se však u jednotlivých autorů liší, zejména co se týče obsahu a formy poskytovaných služeb. V odborné literatuře existuje mnoho různých definic cloud computingu, avšak se pro účely této práce jeví jako vhodné využití následující kanonické definice NIST [6] jako výchozí základ pro pochopení paradigma cloud computingu a dalšího textu: „Cloud computing je model umožňující „na vyžádání“ pohodlný síťový přístup ke sdílenému zdroji konfigurovatelných výpočetních zdrojů (např. sítě, servery, datová uložiště, aplikace a služby), které lze rychle poskytovat při minimálním vynaložení úsilí pro přístup k službě nebo interakci s poskytovatelem služby.“ Mell a Grance [18] popisují čtyři modely nasazení definované institutem NIST. Nicméně tato definice je velmi obecná pro účely pochopení referenční architektury cloudu v rámci specifik telekomunikačního prostředí. Voříšek [21] v porovnání s referenční architekturou NIST v rámci IaaS navíc rozlišuje síťové služby (NaaS) a infrastrukturní služby a jako vrchol hodnotového řetězce (chybějící v definici NIST avšak přítomné v modelu IBM) definuje outsourcing byznys procesů (BPO). Vzhledem k tomu, že v posledních pěti letech pod tlakem na konvergenci telekomunikačních služeb dochází ke komoditizaci IaaS jako celku (tudíž marže na parciálních službách této kategorie dramaticky klesají), se přikláním k definici IaaS pokrývající veškeré infrastrukturní služby (výpočetní a technické prostředky, síťové služby). IaaS (Infrastructure As a Service) poskytuje výpočetní služby sdílené infrastruktury (tj. výpočetní kapacity virtuálního serveru na vyžádání), například služby Datového úložiště IaaS, databáze IaaS či archivu IaaS. Externí cloudy jsou spravovány a řízeny z datových center, která nejsou vlastněná ani pronajímaná konzumentem služby s tím, že provozní platforma poskytovatelů služeb není součástí IT oddělení podniku zákazníka. Interní cloudy jsou spravovány a řízeny uvnitř podniku; jsou prostředkem optimalizace portfolia IT služeb poskytované podnikem pomocí stejných technických prostředků jako u externího cloudu, přičemž vnitřní síť má výhodu v lepší propustnosti dat při přístupu do podnikových datových center a zároveň umožňuje pružně zavést nové technologie v reakci na měnící se potřeby podniku. S diferenciací externích cloudů od interních cloudů v předchozím odstavci můžeme nyní zvažovat primární rozdělení na „Veřejný“ a „Privátní“ cloud. Základní rozdíly charakterizuje Obrázek 1:

Obrázek 1 – Srovnání veřejného a privátního cloudu 76



Existuje běžné nedorozumění, že „externí“ a „veřejný“ a stejně tak „interní“ a „soukromý“ jsou v kontextu poskytování cloud služeb synonyma. (Pokud by tomu tak bylo, pak „externí veřejný cloud“ by byl tautologií a „vnější soukromý cloud“ by byl neslučitelný/v rozporu.) Z tohoto důvodu bych chtěl být velmi konkrétní s naší definicí a používáním „veřejný“ a „soukromý“. Tyto dva termíny je třeba rozumět mezi poskytovatelem služeb cloudu a jeho spotřebitelem následovně: „Externím veřejným cloudem“ se rozumí veřejně dostupné služby, přístupné přes internet prostřednictvím webových služeb, poskytované za podmínek stanovených poskytovatelem, při využití služby a infrastruktury poskytovatele služeb s tím, že tato služba je dostupná na vyžádání spotřebitele. Taková služba, obsahující funkce typizovaného aplikačního software, je obvykle vhodná pro akademické instituce a menší podniky (segment SME) a nemusí obsahovat pokročilou funkcionalitu a ochranná ustanovení, která jsou vyžadována u větších podniků. „Externím privátním cloudem“ se rozumí vše, co doplňuje, nebo se liší od veřejné definice, je v souladu s obsahem smlouvy popisující služby a technologický rámec přístupu tak, jak bylo sjednáno mezi poskytovatelem služeb a spotřebitelem (v tomto kontextu podnik). Taková „na míru šitá“ služba může být obdobně vnímána jako portfolio dostupné funkcionality nebo kapacity, v němž je výchozí obsah služby a možností poskytovatele nastaven tak, aby splňoval konkrétní požadavky/potřeby spotřebitele. A konečně, Hybridní soukromý cloud je kombinace jednoho nebo více interních soukromých cloudů a jednoho nebo více externích soukromých cloudů, která tvoří společné komplexní řešení. V takovém modelu má podnik možnost pružně nasadit aplikace na interní nebo externí cloudová uložiště zdrojů, nebo dokonce distribuovat aplikace mezi vícero úložišť zdrojů, což je nezbytností k dosažení správné rovnováhy mezi rozsahem, náklady, dostupností a kapacitou či výkonem. Prakticky cloud v telekomunikačním odvětví determinují následující dimenze: Model služeb (kde je kritériem model poskytovaných služeb a úroveň přidané hodnoty poskytovaných služeb od prosté výpočetní kapacity (IaaS vysvětlené výše) přes poskytování řešení (SaaS) až k poskytování business procesu (BPaaS) Model nasazení (kde je kritériem model poskytovaných služeb, jako je Veřejný cloud, •Privátní cloud, •Komunitní cloud, •Hybridní cloud). Model Obsahu (kde je kritériem rozsah poskytovaných služeb, jako služba na vyžádání, •Sdílené zdroje, •přístup k síti, •SLA apod). Zamyšlení se nad elementy NIST architektury cloudu v souvislosti s výše uvedenými dimenzemi vede k potřebě úpravy některých jejích prvků, aby mohla sloužit jako rámec pro poskytování konvergentních služeb. Konvergencí v kontextu poskytovatele v telekomunikačním odvětví rozumějme proces migrace různých telekomunikačních služeb na jednotnou platformu. Konvergence popisuje rozvíjející se telekomunikační technologie a architekturu pro poskytování více komunikačních služeb přes jedinou síť a zároveň sbližování odvětví telekomunikací, informačních technologií a digitálního obsahu. Konvergence služeb z hlediska koncového zákazníka znamená možnost užívat telekomunikační služby a digitální obsah na různých koncových zařízeních nezávisle na daném poskytovateli. Typickými příklady konvergentních služeb jsou IPTV, VOIP, Triple/Quadruple play a podobně. Proces směrem ke konvergenci je založen na evoluci technologií a business modelů. Výsledkem je, že konvergence nezasahuje pouze do telekomunikačního sektoru, SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2013

77

Štěpán Alexa

nýbrž obsahuje širokou škálu aktivit na různých úrovních hodnotového řetězce - od výrobce zařízení, přes vývojáře softwaru, poskytovatele digitálního obsahu a operátory telekomunikačních sítí , což ilustruje následující obrázek.

Obrázek 2– Hodnotový řetězec v telekomunikačním odvětví Obrázek 2 zároveň rozšiřuje kanonický model hodnotového řetězce ASP [21] o specifické aktory a jejich propojení z pohledu současného telekomunikačního trhu. Z bližšího pohledu na hodnotový řetězec v telekomunikačním ekosystému vyplývá široké spektrum názorů na to, na co se poskytovatelé služeb při svém podnikání mají zaměřit, od těch, kteří prostě potřebují pokračovat v tom, co již dělají, až po ty, kteří uvažují o radikální změně. Berman a Kesterson [8] vidí hodnotový řetězec jako kombinaci zlepšování řízení zdrojů a spolupráce s partnery; transformace ve smyslu pružnosti organizace a vytváření nových nabídek. Někteří klíčoví hráči vidí Infrastrukturu jako službu (IaaS) jako „závod ke dnu“, zatímco Platformu jako službu (PaaS), která výhledově poskytuje zajímavé možnosti. Je pravděpodobné, že telefonní operátoři mohou být úspěšní v mnoha ohledech při poskytování služeb napříč různými obory a sektory podnikání. Rostoucí trh cloudových služeb zřejmě v blízké době nebude nasycen s ohledem na rozsah a složitost související problematiky. Poskytovatelé služeb potřebují především lépe pochopit svoje silné stránky a zejména porozumět tomu, jak jsou oni samotní a jejich aktiva vnímány na trhu zákazníky v případě, že chtějí dohnat hráče jako Amazon, Apple, Google. Výše popsaný kontext poměrně názorně zohledňuje architektura cloud computingu IBM, která rozšiřuje původní NIST rámec pro odvětví telekomunikací [13]. Respektive jej vystihuje za předpokladu, že Služby pro podporu provozu (OSS) a Služby pro podporu byznysu (BSS) umožňují nabídku a užití konvergentních služeb na bázi cloudu. Zmíněná sila systémů OSS a BSS tvoří páteř aplikací a procesů telekomunikačního operátora umožňující správu a řízení životního cyklu nabízených

78



produktů a služeb, netvoří však poskytovaný obsah. Formy poskytování obsahu na bázi cloudu jsou na obrázku 3 znázorněny modře.

Obrázek 3 - Referenční architektura cloud computingu IBM [13] Za prvé, podívejme se podrobněji na Infrastrukturu jako službu (IaaS), která je zastřešujícím termínem pro poskytnutí jádra komponent ICT technologií jako služby, s definovanými úrovněmi dostupnosti služby a flexibilním systémem vyúčtování (Billing). Odpovědností poskytovatele služeb je poskytování základní služby cloudu, včetně datových center, komunikačních technologií, hardwaru, virtualizace, zatímco spotřebitel nese odpovědnost za operační systém, databáze, middleware a hostované aplikace z IaaS služby. Prostřednictvím Infrastruktury jako služby (IaaS) jsou poskytovány různé technické prostředky informačních a komunikačních systémů. Cenové modely obvykle pracují s následující množinou dimenzí: CPU: CPU kapacita je rozdělena podle výkonu a počtu procesorových jader a následně dle ceny. CPU výkon může být rozlišen dle časového pásma (na základě zdrojů ve špičce a mimo špičku) staticky nebo dynamicky, kdy je cena stanovena podle poptávky v čase. Extrémním příkladem tohoto konceptu je bilaterární cena dohodutá mezi kupujícím a prodávajícím, podobná modelu priceline.com u e-commerce, kde kupující deklaruje cenu, jakou je ochoten zaplatit za jednotku, a prodávající to může přijmout či odmítnout. Typ serveru: Jelikož lze stejné CPU nasadit jak v low-end serveru, tak v serveru s vysokou dostupností, musí tuto variantu zákaznická cena reflektovat. Správa systému: Stejný typ zdroje serveru může být účtován v různé míře závislosti na operačním systému (Windows, Linux, UNIX apod).


79

Štěpán Alexa

Paměť: K dispozici je různá kapacita paměti (včetně technologie replikace), stejně jako různé typy paměti odrážejí různé cenové úrovně od dodavatelů diskových pamětí. Obnova dat: Zde se jedná o požadavky na způsob obnovy dat a časové okno nutné k tomu, aby proběhl proces obnovy po havárii na platformě, z níž je služba poskytována. Další poplatky za prostory, energii, kapacitu sítě, bezpečnost, operační systém a další jsou zahrnuty v ceně za infrastrukturu. V důsledku toho nebudou náklady probíhající rozvoj sítě pro podporu stále se zvyšujícího počtu protokolů tak drahé a složité [9]. Dohody o úrovni poskytovaných služeb (Service Level Agreement): Pokud je vysoká dostupnost součástí dohody, může SLA ovlivnit cenu (např. náhrady, pokud není smluvních kritérií dosaženo). Účtování IaaS může být provedeno na základě množství a kvality poskytnutých prostředků infrastruktury. Za druhé, Platforma jako služba (Paas) obsahuje systémy skládající se z prostředí, ve kterém se vyvíjí a dodává Software jako služba (SaaS), jako například: Různé hardwarové architektury s různými konfiguracemi serveru - od malých, Intelových serverů po střední nebo po servery s nejvyšším výkonem a mainframy, využívající odlišné čipy. Různé softwarové operační systémy (např. Windows, Linux, MAC OS, Solaris, z/OS a další). Různá vývojová prostředí a aplikace (např. Java, .Net, Cobol..). Různá řešení (např. LAMP, MAMP, WINS a další). Do této kategorie lze zařadit i outsourcing samotného vývoje aplikací či parciální úlohy vývojového procesu [21]. Příkladem může být obecná testovací platforma, dokumentační platforma, ale i platforma pro odvětvová řešení: u geoinformatiky zajištění fotogrametrického zpracování snímků, v precizním zemědělství zpracování aplikačních map, v dopravě zpracování telematických dat, a podobně. Při vyúčtování je třeba vzít v úvahu náklady Infrastruktury jako služby (IaaS), stejně jako softwarové funkce nabídky produktů poskytovaných na vrstvě PaaS. Zatřetí, Software jako služba (SaaS) může být dodáván jako jednoduchá nebo vícevrstvá nabídka cloud služeb. Příklad jednoduché nabídky cloudu je sada produktů, která se skládá z různých modulů (například moduly v rámci ERP). Příkladem vícevrstvé nabídky cloudu je jeden cloud zahrnující více typových aplikačních balíků (například ERP, WMS, VAS). Předpokladem je, že poskytovatel cloudu využívá všechny produkty třetích stran potřebné k zajištění diferencovaných potřeb zákazníka na bázi cloudu. V tomto modelu může více poskytovatelů nabízet různé balíčky formou jediné nabídky[17]. Taková nabídka obvykle zahrnuje software jiných výrobců, a pokud je takový software komerční a licencovaný (např. databáze), bude třeba rozpracovat sub-licenční model mezi poskytovatelem řešení a jeho dodavatelem. (Poznámka: Licenční model cloudu pro vestavěné aplikační balíčky se vyvíjí pomalu, protože klasické licenční modely „na uživatele“ a „na server“ nefungují v prostředí cloudu). Jak zmiňuje Voříšek [21], někteří poskytovatelé aplikačních služeb vidí integraci aplikací jako své hlavní poslání (a cítí jako svoji přidanou hodnotu). Toto paradigma lze chápat ve dvou rovinách. Zaprvé, integrace aplikací má svou hodnotu v hodnotovém řetězci, jenž je ekvivalentní míře kompetence pro její realizaci. Zadruhé, míra integrace (a náklady na ní) by měly být proporcionální vzhledem ke kvalitě (míře pokrytí funkcionality a adaptability)implementované aplikace. Osobně se domnívám, 80



že většina integrátorů druhé hledisko programově ignoruje a možnosti implementované aplikace substituuje redundantními nadstavbami a dodělávkami s cílem zvýšit objem integračních prací a závislost zákazníka na specifickém řešení (i když na bázi typového aplikačního balíku). Domnívám se, že technologie cloud spolu s větší angažovaností výrobců aplikačního softwaru může toto pokřivené vnímání posunout zpět k prvnímu hledisku tím, že součástí cloud řešení budou popsané integrační standardy korespondující s metodikou integrace aplikačních balíků do cloud řešení. Cenové modely se liší dodavatel od dodavatele, s tím, že většina se drží zaběhnutého paradigma „na uživatele/na měsíc“. Cena na uživatele může být založena na tomto příkladu - cena pro uživatele A využívajícího VoIP pro jeden místní hovor bude stát méně než výdaje uživatele B za 20 hodin mezinárodních hovorů. Na různé výrobky a služby může být implementována různá granularita parametrů a závislostí mezi nimi. Tyto parametry mohou být založeny na uživatelích, či jiných kritérií. Cenový model konkrétního dodavatele může lišit od cenového modelu jiného dodavatele. Do cenového mixu také mohou vstoupit parametry smlouvy o garantované úrovni služeb (service-level-agreement, SLA), která obsahuje popis produktu, základní parametry služby v měřitelných jednotkách, metriky kvality produktu a případné limitující faktory použití služby [20]. Cenové modely pro malé a středně velké firmy (SMB) na trhu mají obvykle jednoduchou logiku. Parametrem je počet uživatelů a někdy i úroveň dostupnosti. Často bývá v cloudu SMB zahrnuto několik základních balíčků služeb, protože cena za tyto balíčky služeb může být pro SMB dostatečně atraktivní, i když z toho využijí jen část. Nicméně jednoduchý cenový model cloud nefunguje, když pokud je zákazníkem velký podnik či instituce. Náklady na pořízení, implementaci a provoz typového aplikačního software jsou vysoké. Cloud computing je zajímavou možností, pokud platí podnik s velkým počtem uživatelů za využití (spotřebu) služby, což zároveň implikuje nutnost přesných metrik a účtování. Typický podnik má řadu různých dodavatelů softwaru pro různé aplikace. Pokud je takový software dodáván z cloudu, je integrace těchto aplikací v rámci cloudu a odpovídající konvergentní účtování potřebné pro celkové podnikové řešení nazýváno jako nabídka multicloudu [17]. Začtvrté, dalším stupněm z hlediska evoluce cloud služeb je přístup BPaaS (Business Process as a Service) zastřešující integraci podnikových procesů a SaaS, vyvíjející se na základě potřeb trhu BPM. Některým zákazníkům již nestačí dostupnost sady funkcionalit prostřednictvím softwaru. Tito zákazníci vyžadují po svých partnerech outsourcing celého obchodního procesu. Z podstaty definice procesy vyplývají přímo ze strategie podniku [20]. BpaaS v sobě integruje riziko vyvážené viditelnou přidanou hodnotu pro operátora na straně jedné a zajímavou obchodní marži vyváženou ochotou sdílet riziko pro poskytovatele na straně druhé. Příkladem přirozeného uplatnění BpaaS jsou neklíčové procesy s přímým a měřitelným vlivem na výkony operátora jako jsou proces zajištění výnosů nebo detekce fraudu, nebo specifické procesy jako je poskytování digitálního obsahu. Analysis Mason [19] předpovídá u telefonních operátorů v roce 2015 následovné rozložení tržeb z cloudových služeb: SaaS 60%, IaaS 40% s tím, že SME segment bude tvořit 40% obratu. Podle vývoje trhu i cloudových technologií usuzuji, že budou operátoři pravděpodobně čelit těmto výzvám: • Velký objem: výrazně vzroste množství zpracovávaných záznamů o užívaných službách SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2013

81

Štěpán Alexa

• • •

•

•

Komplexita tarifních schémat: Vzroste množství tarifikačních atributů a vazeb mezi nimi Velké množství formátů: Tlak na konvergenci služeb bude implikovat nutnost integrace různých formátů od různých partnerů. Uvedení služeb na trh: rychlé a bezproblémové uvedení nových produktů bude rozhodujícím ukazatelem kvality poskytovatele cloudu. Jejich billingové systémy potřebují podporovat tuto pružnost prostřednictvím oddělení business logiky od databázového jádra systému. Diversita služeb: na trh budou stále vstupovat noví poskytovatelé s novými nabídkami. Pohotové aktualizace obchodních modelů podporovaných cloudovým řešením budou klíčové z hlediska konkurenceschopnosti. Je to paralela k tomu, co vidíme na telekomunikačním trhu dnes Paralelně jako je tomu na telekomunikačním trhu, kde masivní využití IP dosáhl toho, čeho regulační entity nikdy nedosáhly. Postupné nahrazování tradiční technologie TDM pomocí IMS způsobilo exponenciální nárůst konkurenčních nabídek a snadný přístup nových hráčů na trh. Změna obchodního modelu u dodavatelů produktů: přechod z platby za licenci a údržbu na model „platba za užívání“ je pro dodavatele produktů komplikovaný. Je pravděpodobné, že někteří poskytovatelé budou kombinovat platbu za užití služby s minimální paušální platbou.

•Vývoj nákladů a úprava cenového modelu: z důvodu komplexity budovaných propozic bude složité pružně korigovat cenový a vyúčtovací model. • API: Zapracování standardů cloudu související s API do IT domény poskytovatele Navzdory komplexitě ekosystému lze říci, že byznys modely pro poskytování telekomunikačních služeb formou cloudu budou i nadále rozvíjené na základě dvou scénářů popsaných NIST[6]: Obrázek 4 popisuje scénář, kdy spotřebitel může žádat o služby zprostředkovatele cloudu místo toho, aby kontaktoval poskytovatele přímo.

Obrázek 4 - Použití scénáře zprostředkovatele cloudu (Zprostředkovatelé služeb) [6]

82



Operátoři poskytují konektivitu a transport cloudových služeb od poskytovatelů cloudu k jejich spotřebitelům. Poskytovatel cloudu nastaví SLA s operátorem a může požádat o dedikované a zabezpečené spojení. Ve scénáři 2 operátoři poskytují konektivitu a cloud infrastrukturu zatímco poskytovatelé dodávají službu koncovému zákazníkovi Cloud Consumer

SLA1

Cloud Provider

SLA2

Cloud carrier

SLA mezi poskytovatelem cloudu a operátorem SLA mezi zákazníkem a poskytovatelem cloudu Obrázek 5 - scénář 2 dle [6] V tomto modelu operátoři zajišťují konektivitu a platformu pro zajištění cloud služeb od poskytovatelů pro zákazníky. Poskytovatel s operátorem uzavírá smlouvu pokrývající SLA a stejně tak koncový zákazník uzavírá smlouvu zajišťující SLA s poskytovatelem. Jelikož je činnost operátorů předmětem regulací různého rozsahu, je potřeba brát v úvahu potenciální omezení pro vztah mezi poskytovatelem a operátorem. Pokud poskytovatel pro zajištění kapacity pro danou službu využívá více operátorů, musí uzavřít více diverzifikovaných SLA. Služby "na vyžádání" mohou mít staticky definované parametry bez zohlednění spotřeby v čase (typicky "špička" a "mimo špičku"), avšak stále častěji tento model nevyhovuje rostoucím požadavkům na reflexi pružnosti spotřeby a je třeba uplatnit dynamický model cenové tvorby [7]. (typicky služby typu zpracování rezervací a nákupu letenek, e-government, obchodování na burze apod). Při porovnání obou scénářů s [21] vidíme, že autor navíc definuje ještě třetí scénář, kdy poskytovatel připojení zároveň poskytuje aplikační služby. Vývoj situace na trhu dal od doby publikace knihy za pravdu poznámce autora, že firmy se ubírají jinou cestou. Zejména s prudkým rozmachem služeb digitálního obsahu umocněných penetrací “chytrých” koncových zařízení se ukázalo, že operátoři nemůžou držet krok s množstvím aplikací a digiálního obsahu, které vznikají. Z této situace operátoři benefitují tak, že rozvíjí cloud platformu (aplikační server), do které partneři umisťují svoje aplikace a operátor je pak nabízí svým zákazníkům.

3. Architektonické implikace Spolu s rozvojem telekomunikačních služeb směrem k již dříve zmíněné konvergenci, roste i tlak na standardizaci v oblasti životního cyklu vývoje těchto služeb a jejich správy ve vazbě na formu poskytování telekomunikačních služeb, mezi něž cloud nepochybně patří. V současné době probíhá pod záštitou instituce TMF (Telemanagement forum) iniciativa pro vymezení obecného rámce řízení Služeb příští generace, vyvíjeného bez závislosti na konkrétním software nebo síťové technologie používané k realizaci poskytování telekomunikačních služeb a digitálního obsahu. Tento rámec řízení je zaměřen na řešení celého životního cyklu služeb „Concept to cash“. Skládá se ze souboru konceptů, pravidel a relací na podporu pochopení domény vývojového rámce služeb. Zároveň reprezentuje společné rysy, které se


83

Štěpán Alexa

vztahují na SDF (Service Delivery Framework), a z něhož může každá implementační metodika odvodit své vlastní referenční architektury. Referenční architektura vývojového rámce služeb, podobně jako SOA a mnoho dalších architektonických stylů, uplatňuje podle TMF [16] přístup založený na návrhovém vzoru: vzory poskytují abstrakci návrhových řešení se společnými charakteristikami a znaky kvality tak, aby mohla být architektura přizpůsobena a opětovně použita pro jakékoliv prostředí a implementaci technologií. Referenční architektura SDF není kompletním plánem pro realizaci SDF, ani technologickou mapou identifikující technologie potřebné k realizaci tohoto rámce. SDF popisuje řadu klíčových aspektů, funkcí a komponent, které musí být obsaženy v jakékoliv odvozené referenční architektuře či implementaci pro dosažení optimální správy, interoperability a automatizace v prostředí vícevrstvých cloud služeb. Obrázek 6 vyjadřuje vztah a náležitosti SDF vůči referenčnímu modelu služeb na bázi SOA. Odvozený rámec architektury (jako v tomto případě SDF) je založen na principu referenčního modelu OASIS SOA a dále jej obohacuje o specifika prostředí týkající se dodávky služeb v telekomunikačním prostředí. V tomto kontextu je geneze SDF dána specifickými požadavky, motivací (vyjádřeno nalevo) a podléhá zvyklostem dané domény (vyjádřeno na pravé straně obrázku).

Obrázek 6 - Referenční model OASIS SOA [12] SDF, jakmile je realizován, zajišťuje: 1. Vysokou míru automatizace byznys procesů; 2. Prostředí pro optimální životní cyklus nové generace služeb 3. Podporu platforem pro poskytování sdružených služeb od více poskytovatelů 4. Prostředky umožňující jednotou správu služeb mezi různými poskytovateli pomocí technologií jako například Web 2.0

84



Důsledné řízení služeb na bázi SDF, které může být kombinací opakovaně využitelných komponent z různých oblastí správy služeb, je dosaženo především sjednocením rozhraní řízení služeb SDF, metadat služeb SDF a sadou podpůrných služeb - služeb podpory řízení SDF (SDF MSS) a služeb na podporu komunikace s vrstvou infrastruktury SDF (SDF ISS). Implementace rámce SDF pak zajišťuje dobré výchozí předpoklady k dosažení automatizace procesů a interoperability požadované v prostředí více dodavatelů, partnerů a technologických prostředí tím, že detailně pokrývá následující elementy: Definici SDF služeb Definici metadat popisujících životní cyklus SDF služeb Definici podpůrných služeb Definici rozhraní pro správu služeb Definici stavů, kterých služba nabývá Simple Management API (SMI) vymezuje návrhový vzor pro API a ukazuje, jak spravovat jakoukoli telekomunikační službu ve fázích aktivace, tarifikace, zaúčtování a fakturace. Životní cyklus řízení uvádí příklady osvědčených postupů a požadavků pro vývoj služeb na základě SDF a ustanovuje model životního cyklu řízení metadat. Obojí koresponduje s referenčními rámci TOM (Telecom Operations Map) a ITIL. Pro každý element procesu ITILu existuje seznam vazeb na procesy rámce TMF (TeleManagement Framework). Konkrétně pro blok ITIL Change management definovaný v ITILu pod kategorií Podnikové řízení je jedním z ovlivněných procesů na straně TOM SCD (Service Capability Delivery) v kategorii „Vývoj a řízení služeb“ s tím, že účinek je následující. Tam, kde ITIL Change management funguje jako určující mechanismus, jsou procesy SCD odvozené a nastavené v souladu s požadavky ITILu. Tím se docílí jednotného přístupu při dodávání IT služeb v telekomunikačním prostředí. Při důkladnějším zkoumání zjistíme, že rámec SMI může představovat lehkou a konzistentní metodu pro interakci služeb s řídící logikou aplikací oblasti v prostředí více poskytovatelů sdružených služeb pomocí cloudu. Využití vlastností SMI by tak umožňovalo komplexní objednávání a poskytování služeb, a stejně tak i přesné zobrazení stavu služby zahrnující stav komponent služeb, které nejsou pod přímou kontrolou místního poskytovatele služeb nebo zákazníka. V situaci, kdy různé komponenty služeb v procesu poskytování služby užívají SMI ke zpřístupnění řídících informací, je celkové řízení jednodušší a transparentnější. Zprostředkovatelé dodávky služby mohou poskytovat dodatečnou funkcionalitu pro transparentní mapování informací o řízení služby z jednoho formátu do druhého mohou poskytnout další služby jako překlad protokolů, strukturovaný popis umožňující interpretaci typových formátů předávaných zpráv, zajištění bezpečnostních mechanizmů a kontroly přístupu, zpracování událostí, podmínečné směrování, monitoring provozu a implementaci rutin SNMP pro vyhodnocování incidentů v reálném prostřednictvím integrované aplikace správy provozu. V současné době je většina telekomunikačních služeb na bázi cloudu realizovaná pomocí proprietárních rozhraní, tudíž je omezena flexibilita výběru poskytovatele cloudu a efektivita integrace s prostředím pro vývoj služeb (Service Creation Environment). Důsledkem je fragmentovaná správa sdružených služeb v případě více poskytovatelů a obtížná výměna jednoho poskytovatele za druhého. Specifickým cílem SMI je poskytování standardizovaných prostředků umožňující řízené poskytování


85

Štěpán Alexa

komplexních služeb mezi různými doménami poskytovatelů digitálního obsahu sjednocující tradiční telekomunikační prostředí a nové technologie, jako je Web 2.0 a cloud. K realizaci tohoto cíle rozhraní SMI disponuje následující okruhy funkcionality: Aktivace služby: Zajištění dostupnosti služby pro konkrétní kontext; Nastavení služby: konfigurace služby nebo instance služby; Monitoring stavu služby z hlediska jejího životního cyklu: dotazování na historii a současný stav v oblasti řízení životního cyklu pro konkrétní instanci služby; Monitoring využití služby: dotazování na ukazatele použití instance služby nebo přehled ukazatelů použití prostřednictvím zpráv nebo alarmů; Monitoring funkčnosti služby: dotazování na ukazatele stavu instance služby nebo přehled alarmů a událostí; Deaktivace služby: učinění služby nedostupnou v určitém kontextu.

Obrázek 6 - Referenční architektura SMI [16] SMI, jak je naznačeno na obrázku 7, je z úhlu pohledu vývoje služeb rozhraním, které může být popsáno například realizací prostředí webových služeb pomocí WSDL. Většina specifikací či návrhových vzorů se zaměřuje na základě současného designu SOA pouze na funkční aspekty (rozhraní) [4]. Speciálně u komplexních sdružených služeb dochází k drobným úvahám o souladu aspektů řízení procesu poskytování služby mezi doménami ve vysoce dynamickém tržním prostředí. Neexistují žádné stanovené normy předepisující, jak důsledně řídit daný dynamický kontext služby, 86



který je potřebný zejména k dosažení interoperability mezi více poskytovateli. Rozhraní SMI není specifické pro konkrétní řešení, jako jiná populární rozhraní (např. chráněná rozhraní poskytovatelů cloudu, rozhraní síťové/Iaas infrastruktury), ale může být nasazeno pro všechny modely cloudu (např. SaaS, PaaS, atd.). Navíc je navrženo tak, aby bylo rozšiřitelné a bylo možné jej přizpůsobit pro podporu dalších řídících aspektů konkrétní aplikační domény (např. OSS FCAPS, vyúčtování, řízení objednávek). SMI je není spjaté s implementací konkrétní architektury nebo business procesu a zřejmě je technologií potenciálně použitelnou nejen v telekomunikačním prostředí, ale i v mnoha dalších průmyslových odvětvích využívající cloud služeb.

4. Další výzkum Digitální služba se postupně etabluje jako zastřešující termín pro všechny druhy virtualizovaných služeb na bázi cloudu, jako je výpočetní kapacita, uchovávání dat, outsourcing aplikací, obsahu nebo konektivita. Tyto cloudové služby narušují status quo a tlačí na konvergenci mezi dříve samostatnými sektory telekomunikací, webových aplikací, IT a digitálního obsahu. V tomto ohledu by jistě vydal na samostatnou práci návrh nových cenových modelů typu pay per use pro poskytování digitálních služeb v kontextu následujících trendů: Trend 1: Různorodost koncových zařízení: Poskytovatelé služeb se potýkají s realitou, že podporu bude mít celá řada „chytrých“ mobilních zařízení od různých výrobců, prostřednictvím několika různých operačních systémů zajišťující potřeby podniků, institucí a domácností. K dispozici jsou chytré telefony, PC / Tablety / iPad, herní konzole a TV, kde některé z nich jsou připojeny přes specializované systémy jako je IPTV nebo DOCSIS. Stále více zařízení je integrováno ve vybavení aut, zabezpečovacích systémech, systémech automatizace domácností atd. prostřednictvím technologie machine-to-machine (M2M). Všechna tato zařízení jsou nepřetržitě připojena přes Wi-Fi nebo mobilní širokopásmové služby, jako jsou 3G/4G sítě. Trend 2: Komplexita vývojářské platformy: Aplikace jsou jádrem pro realizaci tržeb v rámci celého hodnotového řetězce. Dnes každá platforma mobilního zařízení, jako je Apple nebo Google, přichází s unikátními požadavky na podporu rozvoje aplikací. Back-endové platformy pro hostované služby mají také jedinečné požadavky pro vývoj aplikací a podporu run-time prostředí. Vývojáři podnikových aplikací mají specifické požadavky týkající se souladu osvědčených postupů s normami pro využívání technologie, zabezpečení a řízeného přístupu. Rostoucí komunita vývojářů třetích stran s širokou dostupností ke cloudovým platformám, má rozdílné potřeby a vyžaduje především podporu jednoduchých standardů (např., REST, OAuth atd.). Díky postupné konvergenci telekomunikačního prostředí a IP sítí rostou nároky na kompetence systémových integrátorů, kteří musí řešit technické aspekty jako implementace SS7 signalizace a řízení toku dat mezi elementy konvergentní sítě, implementaci datového modelu, aplikací a business procesů. Trend č. 3: Exponenciální růst služeb API: Tradiční svět telekomunikačních služeb založený na principu časového multiplexu se pozvolna stává minulostí. Poptávka po digitálních službách operátory nutí k akceleraci implementace technologií IMS a masivním investicím do systémů podporujících protokoly a rozhraní třídy SIP pro poskytování digitálního obsahu pomocí IP sítí. Digitální cloud služby přispěly k exponenciálnímu růstu počtu zveřejněných API. Efektivní vývoj aplikací vyžaduje SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2013

87

Štěpán Alexa

účinné mechanismy pro vytváření, katalogizaci a publikování, údržbu a užití těchto rozhraní. Je třeba chápat závislosti, jež jsou naprogramovány uvnitř aplikací, využívající externí rutiny a data. Trend č. 4: Realita dodávání služeb Multi-Cloud: Prakticky každá služba je vázaná na jinou službu, na které je v rámci procesu závislá její spotřeba. V dnešní době je velmi vzácné najít 100% zdrojů fungujících v „samostatném vesmíru“. Ekosystém tvořící triviální dodavatelský řetězec bude brzy zcela překonán. Realitou se postupně stává prostředí se sdruženými službami, různými zprostředkovateli a poskytovateli obsahu i infrastruktury. Trend 5: BPaaS: Na dnešním trhu, kde se velké společnosti již přesunují od IaaS směrem k modelu SaaS, proto musí současně začít řešit transformaci podnikové architektury s cílem zajistit pružný systém fungování podniku. Bolestivá zkušenost velkých podniků s rozmachem webových služeb jasně dokladuje, že podnik pouhým přechodem na novou technologii řeší symptomy, nikoli podstatu problému. Podstatou efektivního fungování je podnikový proces, zatímco technologie je jedním z klíčových faktorů ovlivňující jeho efektivitu. Prostředkem pro dosažení optimálního stavu je právě transformace podnikové architektury. Z tohoto hlediska by přístup BpaaS bylo možné zkoumat jako "proces optimalizace procesů."

5. Závěr Na začátku článku byla zmíněna teze, že cloud computing má potenciál transformovat podstatnou část IT průmyslu. V průběhu článku jsem vyjasnil, že tato úvaha má mnohem širší souvislost. Rozvoj cloud technologií s sebou totiž nese i rozvoj obsahu služeb poskytovaných formou cloudu. Oba fenomény mění trh ICT směrem ke spotřebě portfolia služeb na míru a na vyžádání. Telefonní operátoři jsou nositeli konvergentních služeb a neustálých inovací v oblasti ICT technologií, což implikuje výborný výchozí předpoklad pro rozvoj cloud computingu, ale zároveň je brzdí používání tradičních byznys modelů, které jsou překážkou, jež je třeba překonat. Zatímco trh digitálního obsahu je světem plným inovativních nápadů, skvělého marketingu, často spojeného s jednoduchým přístupem ke kapitálu, poskytovatelé tradičních telekomunikačních služeb s ním nebudou schopni držek krok, pokud nezačnou aktivně rozvíjet formy poskytování svých služeb s využitím stávajících konkurenčních výhod . Těmito výhodami jsou: 1. portfolio zákazníků, znalost struktury a objemu jejich spotřeby, 2. kapacita vlastních ICT zdrojů, 3. ekosystém potenciálních partnerů a 4. mnohaleté zkušenosti s poskytováním komplexních telekomunikačních služeb ve velkém měřítku. Je třeba, aby operátoři zužitkovali své zkušenosti pro poskytování cloud služeb s přidanou hodnotou a zároveň drželi provozní náklady při zemi. To platí zejména na trhu podnikových digitálních služeb, kdy jsou společnosti stále více závislé na outsourcingu těchto služeb. Tato potřeba se stává hybnou silou transformace směrem k optimalizaci provozu těchto hráčů a rozvoji portfolia produktů a služeb poskytovaných formou cloudu. Zákazníci požadují spolehlivost, bezpečnost a kompetence, které odpovídají jejich smluvním očekáváním. Tato očekávání jsou z hlediska poskytovatelů cloud služeb vyvažována dlouhodobou možností spolupráce a dosažení optimálního využití jejich kapacit. Mnoho aspektů spjatých s rozmachem cloudu musí být vyřešeno tak, aby plně vyhovovaly očekávání koncových zákazníků. Flexibilita je jedním z klíčovým úkolů, na které by se v souvislosti s využíváním cloud technologií operátoři měli zaměřit. 88



Ignorování tohoto aspektu by z hlediska monetizace cloud služeb znamenalo, že poskytovatel cloudu nereflektuje své skutečné náklady v obchodním modelu, což může zpětně ovlivnit kredit poskytovatele vlivem předražování, nebo jeho pozici na trhu kvůli podhodnocování ceny. Naopak podpora této funkce umožňuje poskytovateli (či zprostředkovateli) zajistit optimální portoflio služeb (kombinace infrastruktury, funkcí, dat, procesů) a porozumnět vzorům ve spotřebě zákazníků. To je důležité pro plánování kapacit i kvůli schopnosti adresovat potřeby koncových zákazníků. K naplnění očekávání cloud computingu a zavedení logiky poplatku za využívání (spotřebu) služby je nutné implementovat změny v účtovacím a tarifikačním systému poskytovatele, jejichž realizace je obdobně složitá a nákladná jako implementace konvergentních služeb v případě tradičních operátorů. A právě docílení pružnosti těchto systémů je klíčovým faktorem úspěchu pro materializaci obchodních modelů v komplexním tržním prostředí na bázi cloud služeb.

Poděkování Tento článek vznikl za podpory grantu GAČR P403/11/0574 - Podniková architektura v prostředí cloud computingu.

Seznam literatury (1)

(2) (3)

(4) (5)

(6)

(7)

(8)

Brooks T., Robinson, J., McKnight, L. 2012. “Conceptualizing a Secure Wireless Cloud,” International Journal of Cloud Computing and Services Science (IJCLOSER) Vol.1, No.3, pp. 89-114 Buyya, R., Broberg, J., Goscinski, A.M. 2011.Cloud Computing: Principles and Paradigms; John Wiley & Sons, ISBN 1118002202 Foster I., Kesselman, C. and Teuke, S. 2001,“The Anatomy of the Grid: Enabling Scalable Virtual Organizations,” International Journal of High Performance Computing Applications, Volume 15 Issue 3, Pages 200 – 222 Luthria, H. and Rabhi, F.A. 2012. “Service-Oriented Architectures: Myth or Reality?” IEEE Software, volume 29, issue 4, pages 46-52 McKnight, Lee W. Editor, “Open Specifications for Wireless Grids: Technical Requirements,” Version 0.1 http://wigit.ischool.syr.edu/index.php/news/96-wigitsidawg-communications-elements-progressing-to-field-test NIST Special Publication 500-292, NIST Cloud Computing Reference Architecture, Sept 2011 http://collaborate.nist.gov/twiki-cloudcomputing/pub/CloudComputing/ReferenceArchitectureTaxonomy/NIST_SP_500 -292_-_090611.pdf Osterwalder, A. 2004. The Business Model Ontology a Proposition in a Design Science Approach , Phd Thesis, Universite de Lausanne, http://www.hec.unil.ch/aosterwa/phd/osterwalder_phd_bm_ontology.pdf Berman, S.J., Kesterson-Townes,L., Marshall, A. and Srivathsa, R. 2012. How cloud computing enables process and business model innovation. Strategy & Leadership 40, no. 4. 27–35


89

Štěpán Alexa

(9)

Chen, Jianwen, Xiang Chen, Jing Liu, and Ming Zhao. 2012. Open Wireless System Cloud: An Architecture for Future Wireless Communications System. Network and Communication Technologies 1, no. 2 (December), 28–35 (10) Prasad,P.R. and Patra, M.R. 2012.“An Enterprise Cloud Model for Optimizing IT Infrastructure.” International Journal of Cloud Computing and Services Science (IJ-CLOSER) 1, no. 3 (July 27), p. 123–133 (11) Sukhpal, S. and Chana, I. 2013. “Advance Billing and Metering Architecture for Infrastructure as a Service.” International Journal of Cloud Computing and Services Science (IJ-CLOSER) 2, no. 2 (January 16): 123–133 (12) OASIS SOA Reference Model at: docs.oasis-open.org/soa-rm/v1.0/soa-rm.html https://collaboration.opengroup.org/cloudcomputing/documents.php?action=show &CALLER=documents.tpl&dcat=15&gdid=23840 (13) IBM Cloud reference architecture https://collaboration.opengroup.org/cloudcomputing/documents.php?action=show &CALLER=documents.tpl&dcat=15&gdid=23840 (14) Armbrust, M. et al. 2009. Above the Clouds: a Berkeley View of Cloud Computing, Technical Report No. UCB/EECS-2009-28, Electrical Engineering and Computer Sciences, University of California at Berkeley, vol. 28 (15) Aymerich, F. et al. 2008. An Approach to a Cloud Computing Network, In Proceedings of the First International Conference on the Applications of Digital Information and Web Technologies, pp. 113–118 (16) Service Delivery Framework Overview, version 2.0, July 2008 http://www.tmforum.org/browse.aspx?linkID=35901&docID=9062 (17) Multi-Cloud Service Management Pack - Technical Guide, Release 1.5 http://www.tmforum.org/TechnicalReports/TR196MultiCloudService/51526/article. html (18) Mell, P. and Grance, T. 2009. The NIST Definition of Cloud Computing, National Institute of Standards and Technology, Information Technology Laboratory, Version 15 (19) Enterprise Cloud Services : Worldwide forecast 2012 – 2017, OSS Observer (part of Analysis Mason group) (20) Řepa, V. 2012. Procesně řízená organizace, Grada, ISBN 970-80-247-4128-4 (21) Voříšek, J. 2004. Aplikační služby IS/ICT formou ASP, Grada, ISBN 978-80-247-6055-1

JEL Classification: L86, M15

90


Cloud v kontextu telekomunikačních služeb

Recommend Documents