Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva
Diplomová práce
Ochranné známky v obchodněprávním kontextu
František Kubečka 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a citačními zvyklostmi. ………………………………………………
Poděkování Na tomto místě by jsem chtěl poděkovat JUDr. Josefu Šilhánovi za celkové vedení diplomové práce, dále slečně Petře Klingerové za jazykovou korekci této práce a panu Tomáši Chytilovi za pomoc s překladem anglického summary. Největší dík patří mým rodičům Martě Kubečkové a Františku Kubečkovi za podporu nejen při psaní diplomové práce, ale i za podporu při celém mém studiu.
2
ÚVOD Právní řád přináší ve svých útrobách mnoho oblastí, které jsou absolutně nebo zčásti neznámé laické veřejnosti a mnohdy i právnické obci. Jednou z oblastí, která není právě nejobecnější pro právníky je oblast právní úpravy týkající se ochranných známek. To je hlavním důvodem proč jsem si vybral téma diplomové práce: „Ochranné známky v obchodněprávním kontextu“. Právní povědomí tuzemských podnikatelů o ochranných známkách je malé a proto mohou zahraniční podnikatelé této nevědomosti využívat ve svůj prospěch. Každý podnikatel, který hodlá označení svých výrobků zajistit ochrannou známkou by se měl poradit s odborníkem nebo si alespoň přečíst publikaci, která se ochrannými známkami zabývá. Mým cílem je vytvořit přehled znalostí týkajících se ochranných známek, zaujmout k nim vlastní názor a ukázat propletenost úpravy ochranných známek s úpravou obchodního práva. Diplomová práce bude nasměrována na rozbor platné právní úpravy ochranné známky národní i ochranné známky Společenství. Kromě statického pohledu na ochranné známky zahrnu i pohled dynamický a to jak převod ochranné známky tak i licenční smlouvu a načrtnu i základy podnikání pod cizím jménem ve formě franchisingu. Součástí práce bude pohled na propojenost ustanovení o nekalé soutěži s právem na označení. Zároveň by jsem chtěl nahlédnout do problematiky kolize známkoprávní ochrany s obchodní firmou nebo doménovým jménem. Kolize známkoprávní ochrany s doménovými jmény mi připadá jako téma, která je dnes velkým problémem a doménové jména, jako takové jsou institutem, který potřebuje rozebrat širokou odbornou veřejností, dokonce je zapotřebí zvážit potřebnost právní úpravy, která v našem právním řádě chybí. Doufám, že se mi na vytyčené otázky podaří uspokojivě odpovědet a má práce bude přínosem pro všechny, které zajímá problematika ochranných známek, nekalé soutěže, obchodních firem či doménových jmen.
3
1. Definice pojmu ochranná známka 1.1 Legální definice pojmu ochranná známka Legální definici pojmu ochranné známky nám dává zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Z jeho § 1 lze vyčíst podmínky, které musí označení splnit, aby bylo považováno za známku ochrannou. Může jít o jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobié odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Ochranné známky, které splňují tyto podmínky požívají ochrany pokud jsou zapsány v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví, dále zapsány v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví na základě mezinárodní přihlášky ve smyslu Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek uveřejněnou pod číslem 65/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb., nebo Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek uveřejněný pod č. 248/1996 Sb. Dále této ochrany užívají známky zapsány v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) a dále známky, které jsou na území České republiky všeobecně známé ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a to že je všeobecně známo, že daná známka je již známkou osoby oprávněné požívat výhod Úmluvy a užívanou pro stejné nebo podobné výrobky a zároveň článku 16 Dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS).
1.2 Smysl a funkce ochranné známky Smyslem ochranné známky je primárně odlišení tovarů nebo služeb podnikatelů. Slouží jako symbol, který má zabránit záměně tovarů nebo služeb v našem přesyceném trhu. Zařazujeme je k právům na označení, které můžeme dělit na práva zákonem pro ně předvídaným chráněná a práva, která zákonem výslovně chráněná nejsou i když požívají jisté ochrany (nechráněná označení). Ochranné známky vzhledem k jejich důležitosti a hojné využitelnosti v praxi zařazujeme spolu s obchodními jmény a označeními původu k právům zákonem chráněným přímo. Zákon váže vznik i existenci ochranné známky na rozhodnutí státního orgánu. Na základě této vázanosti vznikají vlastníku ochranné známky jisté nároky v oblasti veřejného i v oblasti soukromého práva. V oblasti veřejného práva je tento nárok představován zárukou, že již jednou přiznané právo nebude přiznáno jinému ve stejné nebo 4
nápadně podobné formě. Tím je v jednání podnikatele před spotřebitelem zaručena nezaměnitelnost. Soukromoprávní ochranou jsou nároky vznikající při porušení práva třetími osobami. Práva vyplývající z ochranných známek jsou právy působícími erga omnes. Můj názor je, že smyslem ochranné známky je i její marketingová funkce. Známka výrobku propaguje jeho kvalitné provedení, přesvědčuje spotřebitele o spolehlivosti výrobce a o trvalé péči věnované jakosti jeho výrobků. Díky své použitelnosti v hromadných sdělovacích prostředcích je velmi důležitým nástrojem reklamy.1 To samozřejmě souvisí se soutěžní úlohou jak na domácích, tak na zahraničních trzích. Ochranná známka je jakýmsi podpisem výrobce na jeho zboží. Vysoká kvalita výrobků dodává ochranné známce dobrý zvuk, který napomáhá při proniknutí výrobků k zákazníkovi. Bez tohoto znaku kvality je dnes už nesnadné uspět na světových trzích.2 Zboží je jimi zhodnocováno a samozřejmě mají nezanedbatelnou finanční hodnotu.
1.3 Oceňování ochranné známky Oceňování ochranné známky je záležitostí ekonomickou a velmi rozsáhlou, proto pro účely této práce nastíním pouze základní postřehy z odborné literatury věnující se oceňování ochranných známek. Zavedená obchodní značka, která je již úspěšná je snad nejlepším nástrojem k dosažení zisku. Z tohoto důvodu má tento nehmotný aspekt vysokou hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Ochranné známky proto lze kupovat, prodávat, oceňovat. Současná metoda oceňování obchodní značky je metodou ekonomického úžitku. Při oceňování značky je nutno brát v potaz výnos plynoucí z vlastnictví značky. Původně byla taková oceňování založena na vícenásobku výnosu značky za předchozí období, metodě používané americkým finančním časopisem Financial World, který se po mnoho let zábýval odhadem hodnoty obchodních značek.3 Oceňování vychází pochopitelňe z informací interních i externích, z výzkumu trhu, tržní situace, atraktivity značky a výnosu, který dosahuje společnost nebo fyzická osoba vlastnící ochrannou známku. V konečném důsledku však pro oceňení není důležitý pouze aktuální výnos, ale i pravděpodobnost, že jej bude vytvářet i do budoucna. David Haigh ve své publikaci nazývá tento aspekt jako měření rizika značky, které bere v úvahu ekonomická a tržní rizika značky. V dnešní době si majitelé ochranných známek čím dál více uvědomují hodnotu ochranných známek a jejich marketingovou funkci. 1
Ochranná známka a její působení na trhu, ATLAS, Informačně vzdělávací servis, Ostrava,1991, str.7. Ochranná známka a její působení na trhu, ATLAS, Informačně vzdělávací servis, Ostrava,1991, str.8. 3 Haigh, D. Oceňování značky a jeho význam. Praha: Management Press, 2002, str.18.
2
5
Dalším velmi významným pojmem je ekvita značky (angl. brand equity). Jedná se o moderní marketingový termín, který znamená konečnou finanční hodnotu výrobku nebo služby, přesahující fyzické a výrobní náklady, který se realizuje díky působení jejich značky.4 Podnikatelé, finanční i marketingový ředitelé mají za úkol dělat vše pro zhodnocování jejich značky. Sílu ochranné známky lze odměřit buď konkrétním výkonem zboží nebo služeb uvedených pod určitou známkou na trhu, nebo sociologickým průzkumem o známosti známky, o názorech spotřebitelů na výrobky nebo služby prezentované pod známkou. Je pravidlem, že kombinace zvýšeného povědomí o značce a kvality označovaného zboží, či služeb je cestou ke spokojenosti spotřebitelů a zároveň k vysokým ziskům. Je ovšem nutné podotknout, že cesta ke správnému ocenění ochranných známek tak jako i cesta k dosahování největší hodnoty ochranných známek je stále předmětem odborných diskuzí a hledání dokonalého řešení neustále pokračuje.
1.4 Grafická znázornitelnost Grafická znázornitelnost je jednou z vlastností, kterou musí ochranná známka mít. Musí být tedy vnímatelná buď zrakovými nebo hmatovými smysly, lze ji napsat, nakreslit apod.. Zákon o ochranných známkách uvádí demonstrativní výčet označení, která jsou schopna grafického znázornění. Člověk má však k dispozici ješte smysly chuťové, čichové a sluchové. Avšak známky chránící určitou vůni, chuť nebo zvuk nelze graficky znázornit, proto jejich registraci zákon nepřipouští. Lze si představit jak lze nějakou melodii graficky znázornit a to notovým zápisem avšak v konečném důsledku bude chráněna tato známka v podobě registrované , takže bude chráněn notový zápis a ne melodie kterou představuje. Podobné je to i s grafickou znázornitelností vůně. Lze si jednoduše představit, že určitá chemická sloučenina s nějakou typickou vůní má svůj chemický vzorec, který by teoreticky byl zapsatelný, ale bylo by to bezvýznamné protože vůně by chráněná nebyla ze stejných důvodů jako výše u notového zápisu. Výjimkou je jediná čichová ochranná známka, která je zapsána v zemích EU (i v ČR) a to známka nizozemské společnosti Vennootschap onder Firma Senta Aromatic Marketing. Jedná se o známku chránící vůni čerstvě posekané trávy pro tenisové míčky.5
4 5
Haigh, D. Oceňování značky a jeho význam. Praha: Management Press, 2002, str.43. Databáze ochranných známek platných na území ČR, www.upv.cz.
6
1.5 Rozlišovací způsobilost Jistě zcela souvisí s marketingovou funkcí. Ochranná známka musí být schopna rozlišit výrobky nebo služby jednoho soutěžitele od druhého. Neschopnost rozlišit výrobky nebo služby je jedním z hlavních důvodů zápisné nezpůsobilosti ochranné známky. Důkazní břemeno průkazu, že známka není dostatečně distinktivní, leží na Úřadu, rozhodujícím o jejich zápisu nebo jeho odmítnutí, jemuž může přihlašovatel čelit jen tím, když prokáže, že toto označení se pro něj a jeho výrobek nebo výrobky vžilo.6 Nejčastější chybou při tvorbě ochranné známky je snaha přihlašovatelů co nejvíce své výrobky nebo služby popsat a tento popisný údaj spojit s pojmem všeobecně užívaným, tedy ze známkového hlediska údajem zcela nedistinktivním. Tak vzniká celá řada zápisu neschopných označení, která většinou svému uživateli nemohou ani po delším užívání a případné registraci zajistit řádné rozlišení a ochranu, jakou by ochranná známka měla poskytovat.7 Příkladem takovéhoto nevhodného označení může být například COMPUTER STORE, pro obchod s počítačovou technikou.
1.6 Členění ochranných známek 1.6.1
Ochranná známka slovní
Ochrannou známkou slovní je označení výrobků nebo služeb v běžném grafickém písmu. Tvorba ochranné známky slovní vychází buď ze jména nebo příjmení spotřebitele, obchodního jména nebo je to výtvor čistě fantazijní. Dokonce není vyloučeno zapsat ochrannou známku ve formě sloganu. Příkladem může být například slogan: „Vanish – skvr a špíny se zbavíš“ pro výrobky na čistění oděvů. V případech, kdy je slovní ochranná známka vyobrazena ve zvláštním grafickém písmu, tedy nikoli ve formátu Times New Roman o velikosti 12 (např. známý graficky upravený nápis Baťa), považuje se toto označení za označení kombinované.8 Označení sloganem musí být taktéž ve velké míře originální, aby bylo schopno individualizovat dále chráněné zboží, či služby. Příkladem zamítnutého označení je rozsudek ESD C-64/02 P Office for Harmonisation in the Internal Market (OHIM) kde byl zamítnut slogan společnosti Erpo Möbelwork GmbH: „Das prinzip der bequemlichkeit“ jako ochranné známky
6
Munková, J. Ochranné známky, další práva na označení a hospodářská soutěž. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2000, str.38. 7 Munková, J. Ochranná známka a její působení na trhu. Ostrava: ATLAS, 1991, str. 13. 8 Horáček, R. a kolektiv. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně původu a zeměpisných označení). Praha: C. H. Beck, 2004, str. 44.
7
společenství. Slovní spojení bylo charakterizováno nedostatkem dodatečného prvku představivosti a dále soud ve svém vyjádření tvrdil, že chybí i dodatečný prvek originality.
1.6.2
Ochranná známka obrazová
Jedná se o známku, která odlišuje výrobky nebo služby formou kresby, jiného vizuálního znázornění nebo nějakého geometrického obrazce. Může vyobrazovat předmět podnikání nebo být zcela fantazijní avšak nesmíme při její tvorbě zapomínat na rozlišovací způsobilost. Skvělým příkladem může být označení s obrázkem ukouslého jablka pro společnost APPLE vyrábějící počítačový hardware i celé počítačové sestavy. Toto označení by bylo absolutně nevhodné pro společnost která obchoduje s jablky, ale pro společnost APPLE je to označení, které výborně plní rozlišovací funkci.
1.6.3
Ochranná známka prostorová
Prostorová známka, jinak označovaná i známka trojrozměrná je známkou, která má všechny tři rozměry tedy výšku, šířku i délku. Jedná se zvyčejně o tvar obalu výrobku. Zářným příkladem je tvar láhve Coca-coly. Příkladem odmítnuté ochranné známky je tvar tablety na mycí a prací účely společnosti Henkel. Tablety se skládaly ze spodní bíle a vrchní červené vrstvy a jiné ze spodní bíle a vrchní zelené vrstvy obě v trojrozměrné formě. V samotném rozsudku ESD C-456/01 a C 457/01 P Henkel KgaA v. OHIM ze dne 29.dubna 2004 soud poukázal na to, že kritéria posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrných ochranných známek tvořených tvarem samotného výrobku nejsou odlišná od kritérií použitelných na ostatní druhy ochranných známek. V rámci použití těchto kritérií není vnímání ze strany relevantní veřejnosti
nutně stejné
v případě trojrozměrné ochranné známky tvořené vzhledem samotného výrobku, jako v případě slovní nebo obrazové ochranné známky spočívající v označení nezávislém na vzhledu výrobků, které označuje. Průměrní spotřebitelé totiž obvykle nevyvozují původ výrobku z jejich tvaru nebo tvaru jejich obalu v případě, že neexistuje jakýkoli grafický nebo textový prvek, a může se tedy jevit obtížnější prokázat rozlišovací způsobilost ,
8
pokud jde o takovou trojrozměrnou ochrannou známku než v případě slovní nebo obrazové ochranné známky.9
1.6.4
Ochranná známka barevná
§ 1 zákona o ochranných známkách umožňuje zaspsání barvy jako označení, které může tvořit ochrannou známku. Nutno splnit pouze obecné podmínky grafické znázornitelnosti
a
rozlišovací
způsobilosti.
Barevnou
kombinaci
ve
svém
demonstrativním výčtu zákon nezmiňuje, avšak jejichž zapsání je dle judikatury možné. Ve smyslu směrnice Rady 89/104/EHS mohou při naplnění stanovených předpokladů tvořit barvy a barevné kombinace ochrannou známku. Odstíny těchto barev jsou upřesněné podle mezinárodně uznávané klasifikace barev.
1.6.5
Ochranná známka pohybová
Jedná se o známku zcela netradiční. Komplikovaná je zejména její grafická znázornitelnost. To se dá splnit tak, že se zaregistruje určitý malý počet po sobě následujících obrázků, čímž se zaručí ochrana tohoto pohybu.
1.6.6
Ochranná známka zvuková a čichová
Dalšími netradičními ochrannými známkami jsou právě zvukové a čichové. Lze si představit zápis zvuku notovým zápisem, nebo zápis vůně chemickým vzorcem avšak v konečném důsledku není chráněna vůně ani zvuk ale pouze forma, ve které je zvuk či vůně registrována u Úřadu. Jediná známá zapsaná čichová známka je známka nizozemské společnosti Vennootschap onder Firma Senta Aromatic Marketing. Jedná se o známku chránící vůni čerstvě posekané trávy pro tenisové míčky avšak to již bylo spomenuto v kapitole 1.3, která rozebírala problémy grafické znázornitelnosti právě takovýchto ochranných známek.
9
Pipková, H. Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a.s., 2007, str.122.
9
1.6.7
Ochranná známka kombinovaná
Je to známka vytvořená kombinací předchozích označení. Většinou je to kombinace slovních a obrazových prvků občas i s doplněním prvku barevného. Ve většině známých případů je dominantní postavení slovního prvků, který je doplněn obrázkem. Například označení mléčných výrobků společnosti Mlékárna Kunín a.s., které je tvořeno bílým nápisem Mlékárna Kunín na modrém podkladu ve tvaru stužky nad nímž se nachází dům, který podle všeho vyobrazuje budovu mlékárny.
1.6.8
Individuální a kolektivní ochranná známka
Rozdíl mezi individuální a kolektivní ochrannou známkou spočívá v počtu subjektů, pro které je ochranná známka registrována. Individuální má registrovanou pouze jeden subjekt a naproti tomu kolektivní známka je takto označena již při podání přihlášky a rozlišuje výrobky více subjektů a to členů či společníků právnické osoby nebo účastníků sdružení.10
10
Blíž Hlava IX zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.
10
2. Národní úprava ochranných známek 2.1
Zákon o ochranných známkách Základem národní právní úpravy ochranných známek je zákon č. 441/2003 Sb., o
ochranných známkách a vyhláška č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách. Zákon obsahuje třináct hlav z kterých každá věcně pokrývá část problematiky ochranných známek. Od vymezení pojmu ochranné známky, požadavků grafické znázornitelnosti a rozlišovací způsobilosti v Hlavě I, přes účinky (II), užívání (III), přihlašování ochranné známky (V,VI) až po zvláštní ustanovení jakými jsou úprava kolektivních ochranných známek, řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví a v předposlední Hlavě XII se obecně zákon dívá na ochrannou známku podle práva Evropských společenství a ochrannou známku společenství což je upraveno mezinárodním právem, mezinárodními smlouvami a nařízeními. Prováděcí vyhláška č. 97/2004 Sb., majoritně provází ustanovení zákona týkající se prihlašování ochranných známek, jejich licencování i mezinárodním zápisem. Vzhledem ke kapacitě této práce se nelze zaobírat zákonem ani vyhláškou dopodrobna, avšak mnoho z institutů v zákoně upravených bude v této práci jistě rozebraných.
2.2 Ochrana obchodním právem Zákon o ochranných známkách úzce souvisí s Hlavou V, oddílem II zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník což je nekalá soutěž. Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Instituty, které přímo souvisí s ochrannými známkami jsou klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele a v neposlední řadě také srovnávací reklama. Každý s těchto institutů lze porušit prostřednictvím známek. Klamavé označování zboží a služeb upravuje § 46 obchodního zákoníku a chrání stavy kdy zboží nebo služby klamou o zemi původu nebo klamou ohledně určitého výrobce. Klamavost je dle zákona o ochranných známkách jedním z důvodů vyloučení označení ze zápisu do rejstříku ochranných známek, jestliže by taková známka klamala veřejnost zejména
11
o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobků nebo služeb. To je ovšem veřejnoprávní sankce, jejímž cílem je ochrana obecného zájmu a zájmu spotřebitelů.11 § 47 obchodního zákoníku upravuje zase problematiku vyvolání nebezpečí záměny. Konkrétně se jedná o užití firmy nebo názvu osoby, zvláštního označení podniku či napodobování cizích výrobků nebo jejich obalů jiným soutěžitelem, pokud je toto schopno vyvolat nebezpečí záměny nebo jinou klamnou představu. Zaměnitelnost ochranné známky však u nás není v řízení o zápisu ochranné známky zkoumána. Je však důvodem pro následný výmaz známky. Jestliže se však napodobitel o to nepokusí a takové označení pouze užívá nebo např. použije slovní ochrannou známku jiného podnikatele jako část svého obchodního jména, pak má dotčený majitel ochranné známky pouze možnost domáhat se ochrany podle předpisů o nekalé soutěži , jestliže ovšem jde o jednání, které naplňuje znaky jednání nekalosoutěžního12, či už konkrétního ustanovení o vyvolání nebezpečí záměny nebo naplnění znaků generální klauzule nekalé soutěže v § 44 obchodního zákoníku. Podobné je to i u parazitování na pověsti kde může jiný soutěžitel těžit z ochranné známky podniku soutěžitele známého tím, že tuto známku používá nebo napodobuje a tím zavádí spotřebitele, který si může myslet, že se jedná o výrobky nebo služby soutěžitele původního, známého.
2.3 Ochrana trestním právem Obecně chrání ochranné známky nebo-li spíše nekalosoutěžní jednání § 127 zákona č.140/1961 Sb., Trestní zákon a to institutem Porušování závazných pravidel hospodářského styku. Základ skutkové podstaty trestného činu je opatřování si ve značném rozsahu neoprávněných výhod. Mezi porušování závazných pravidel hospodářského styku jendoznačně spadá nekalosoutěžní jednání dle ustanovení obchodního zákoníku. Pachatelem je ten, kdo je vázán povinnostmi danými pravidly hospodářského styku. Vyžaduje se úmysl opatřit sobě nebo jinému značné výhody a to výhody konkurenční, takové která vede k významnému vylepšení pozice pachatele ve vztahu vzniklém v hospodářském styku. Konkrétnější je ochrana podle § 149 a hlavně § 150 trestního zákona. Objektivní stránka trestného činu nekalé soutěže spočívá v jednání, které je v rozporu s ustanoveními upravujícímu soutěž v hospodářském styku konkrétně ustanovení obchodního zákoníku v § 43 a následujících. Pro spáchání tohoto trestného činu je potřeba úmyslu. Ochrannou známku však speciálně upravuje § 150. Objektivní stránkou je dovezení, vyvezení nebo uvedení do 11
Munková, J. Ochranné známky, další práva na označení a hospodářská soutěž. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2000, str.75. 12 Munková, J. Ochranné známky, další práva na označení a hospodářská soutěž. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2000, str.80.
12
oběhu výrobků nebo služeb neoprávněně označovaných ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou. Jedná se například o prodej nebo směnu výrobků či služeb, na kterých je umístěna známka, která je již zapsána pro jiného soutěžitele nebo vyvolává záměnu se značkou jiného soutěžitele. Po subjektivní stránce se opět vyžaduje úmysl.
13
3. Vznik, trvání a zánik ochrany Ochranné známky na územích, ve kterých je kontinentální systém práva, podléhají registračnímu principu. Registrace ochranných známek na území České republiky je zajištěna rejstříkem ochranných známek, který vede Úřad průmyslového vlastnictví. Registraci v rejstříku lze docílit pouze podáním přihlášky jakoukoliv fyzickou nebo právnickou osobou, včetně subjektů veřejného práva.
3.1 Řízení před Úřadem
3.1.1 Podání přihlášky a její náležitosti Podání přihlášky je zahájením řízení o zápisu ochranné známky. Přihláška se podává u Úřadu na předepsaném formuláři, který ovšem není povinný. Dle § 37 odst.4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád lze podání učinit i ústně do protokolu a nebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem s podmínkou, že toto podání bude do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno písemným podáním. Podání přihlášky ochranné známky je jednostranný právní úkon a každá jedna přihláška se může týkat pouze jedné ochranné známky.
Známkový zákon vypočítává náležitosti přihlášky. Jsou jimi: žádost o zápis ochranné známky do rejstříku - musí se jednat o žádost t.j. vyjádření vůle k zapsání známky do rejstříku. Tento problém nevznikne při použití formuláře Úřadu. údaje o totožnosti - obligatorně musí přihláška obsahovat údaje o totožnosti přihlašovatele, kterými jsou u fyzické osoby její jméno, příjmení a adresa trvalého bydliště, nebo adresu pro doručování a v případě, že se jedná o právnickou osobu je to její obchodní firma, popřípadě jiný název a sídlo údaje o totožnosti zástupce, je-li přihlašovatel zastoupen - zastoupení je možno advokátem, patentovým zástupcem i obecným zmocněncem seznam výrobků nebo služeb, pro než se požaduje zápis ochranné známky
14
- dle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek se uvádí tento seznam. Seznam výrobků a služeb nám dává k dispozici 34 tříd výrobků a 11 tříd služeb. Přihlašovatel pro každý svůj výrobek resp. službu najde odpovídající třídu. Lze doporučit zaregistrování si i více tříd vzhledem k budoucímu možnému rozšíření sortimentu (samozřejmě pokud je toto reálné) znění nebo plošné vyobrazení přihlašované ochranné známky Prováděcí vyhláška dále k těmto náležitostem přidává údaje o tom: zda má být označení zapsáno v běžném písmu, nebo grafickém provedení, nebo zda se jedná o obrazové označení, popřípadě označení prostorové zda je v označení obsaženo jiné písmo než latinka (musí být uveden přepis do latinky) zda je označení tvořeno pouze barvou nebo kombinací barev (přesná identifikace barvy dle použité vzorkovnice)
3.1.2 Právo přednosti Právo přednosti vzniká přihlašovateli dnem podání přihlášky. Vzniká mu před každým, kdo podá později přihlášku shodné nebo podobné ochranné známky pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby. Pokud zahraniční přihlašovatel uplatňuje právo přednosti podle mezinárodní smlouvy podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, musí tak učinit již v přihlášce ochranné známky a doložit je do tří měsíců od jejího podání, jinak je Úřad nepřizná. V přihlášce musí být uvedeno číslo prioritní přihlášky, datum jejího podání a stát, odkud přihlašovatel právo přednosti uplatňuje.13 Jestliže však není stát, v němž bylo učiněno první podání přihlášky, unijní zemí Pařířské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ani členem Světové obchodní organizace, lze právo přednosti přiznat jen za podmínek vzájemnosti. Na žádost přihlašovatele Úřad vydá tzv. prioritní doklad.
3.1.3 Průzkum přihlášky
3.1.3.1 Formální průzkum přihlášky V případě fomálního průzkumu Úřad průmyslového vlastnictví zkoumá zda byly 13
Návod k vyplnění přihlášky ochranné známky, www.upv.cz.
15
splněny všechny náležitosti dle § 19 odst. 2 zákona o ochranných známkách jejichž bližžší výklad jsem již provedl v kapitole 3.1.1.. Nesplňuje-li přihláška jakoukoliv náležitost vypočtenou zákonem vyzve přihlašovatele Úřad, aby ve stanovené lhůtě (alespoň 15-ti denní) zjištěné nedostatky odstranil, jinak podanou přihlášku odmítne. Úřad dále ve formálním průzkumu zkoumá zaplacení správního poplatku dle přílohy (sazebníku) zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Přihlašovatel je tento poplatek povinnen zaplatit ve lhůte jednoho měsíce ode dne podání přihlášky. Tuto lhůtu nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout. Nezaplacení poplatku nebo zmeškání zaplacení poplatků je důvodem pro který Úřad považuje přihlášku za nepodanou. V případě zaplacení jenom určité části ve lhůtě jednoho měsíce stanoví Úřad přihlašovateli dodatečnou lhůtu 15 dnů na zaplacení nedoplatku. Není-li nedoplatek zaplacen ani v této lhůtě, považuje se přihláška za podanou v rozsahu tříd výrobků a služeb, na které se vztahuje zaplacená částka. Není-li to zřejmé tak v rozsahu tříd v pořadí od nejnižší, které zaplacená částka zahrnuje.14
Konkrétní výše správních poplatků dle aktuální právní úpravy: - přijetí přihlášky individuální ochranné známky do tří tříd výrobků nebo služeb 5000,- Kč - přijetí přihlášky kolektivní ochranné známky do tří tříd výrobků nebo služeb 10000,- Kč - za každou další třídu výrobků nebo služeb nad tři třídy 500,- Kč
3.1.3.2 Věcný průzkum přihlášky V případě, že přihláška úspěšně prošla formálním průzkumem, Úřad průmyslového vlastnictví přistupuje k průzkumu věcnému. Úřad zamítne přihlášku, která není způsobilá dle ustanovení §§ 4 a 6 ZOZ. Jedná se o důvody pro odmítnutí ochrany. Úřad zkoumá zda označení může tvořit ochrannou známku, t.j. zda se jedná o označení schopné grafického znázornění a zda má dostatečnou rozlišovací způsobilost. Dále například nezapíše označení, která označují výlučně druh, jakost, množství, označení obvyklá, označení v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, označení, které obsahuje znak vysoké symbolické
14
Blíže k tomu viz. § 21 zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách.
16
hodnoty, zejména náboženský symbol.15 Výjimkou, kdy je možné zapsat označení obvyklé, nebo to co označuje druh, jakost, množství, účel, hodnotu, zeměpisný původ je případ, kdy přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele rozlišovací způsobilost. Těmito důvody pro odmítnutí ochrany se Úřad zabývá z úřední povinnosti (bez návrhu). Zamítnuto bude i označení shodné ze starší ochrannou známkou, která má jiného vlastníka pro shodné výrobky či služby. Označení shodné ze starší ochrannou známkou nebude zamítnuto pokud k její zapsání udělí souhlas dřívější vlastník. Než Úřad vydá rozhodnutí o zamítnutí přihlášky musí umožnit přihlašovateli vyjádřit se k důvodům, pro které hodlá přihlášku zamítnout. Blíže k absolutním a relativním důvodům pro odmítnutí ochrany se věnuji v kapitole č. 4.
3.1.4 Námitky a připomínky Zákon umožňuje oprávněným osobám proti zápisu zveřejněného do rejstříku podat zdůvodněné a příslušnými důkazy podložené námitky. Oprávněnými osobami jsou obecně vlastníci starší ochranné známky shodné nebo podobné, vlastníci starší všeobecně známé známky shodné nebo podobné, vlastníci starší ochranné známky Společenství shodné nebo podobné taktéž i uživatelé nezapsaných označení užívaných v obchodních stycích pro shodné nebo podobné výrobky. Celkový výčet obsahuje ustanovení § 7 ZOZ. Náležitosti námitek obsahuje vyhláška č.97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách ve svém § 3. Jedná se o údaje o totožnosti namítajícího, údaje o přihlášce, proti níž námitky směřují, označení předmětných výrobků nebo služeb, dále věcné odůvodnění námitek a čeho se namítající domáhá, toto celé podepsáno namítajícím. Oprávněné osoby mají na podání námitek tříměsíční prekluzivní lhůtu počítanou od zveřejnění přihlášky ve Věstníku po jejíž uplynutí se k námitkám nepřihlíží. Je-li ochranná známka přihlašována cestou mezinárodního zápisu, lhůta pro podání námitek začne běžet až prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla tato ochranná známka zveřejněna ve věstníku Mezinárodního úřadu.16 Namítající je povinen zaplatit správní poplatek jehož výše je dle aktuální právní úpravy 1000,- Kč. Neníli tento poplatek zaplacen, považují se námitky za nepodané. Podáním námitek je zahájeno námitkové řízení. Řízení o námitkách je jednoznačně řízením „inter partes“, ve kterém Úřad
15
Výčet v § 4 zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách.
16
Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ s r. o., 2006, str. 139.
17
nestranně a nezávisle rozhoduje o střetu práv dvou či více stran. Řízení je ukončeno buď vydáním rozhodnutí o zamítnutí námitek a zápisem ochranné známky nebo vydáním rozhodnutí o zamítnutí přihlášky ochranné známky, nebo v případě odpadnutí důvodu podání námitek rozhodnutím o zastavení řízení o námitkách. V posledním případě doručí Úřad toto rozhodnutí přihlašovatelovi a námítajícímu. Nezamítne-li, nebo nezastaví-li úřad řízení o námitkách vyrozumí řad přihlašovatele o jejich obsahu a stanoví mu lhůtu, ve které se může k námitkám vyjádřit. Vedle institutu námitek zná ještě zákon institut připomínek. Tento institut není určen pouze pro oprávněné osoby jako u námitek, ale pro každého, pro veřejnost. Umožňuje komukoliv vyjádřit se k přihlášce po jejím zveřejnění, zejména upozornit na důvody pro odmítnutí ochrany. Osoba, která podá připomínky se dokonce ani nestává účastníkem řízení o přihlášce. O výsledku jejich posouzení je Úřad pouze povinen vyrozumět jak přihlašovatele, tak osobu, která připomínky podala. Proti vyrozumění nelze bojovat žádným opravným prostředkem, nejedná se totiž o žádný způsob rozhodnutí, ale pouze o oznámení výsledku posouzení připomínek. Z důvodů zamezení obcházení poplatkové povinnosti je vyloučeno podání připomínek z námitkových důvodů podle § 7 zákona o ochranných známkách.17 Podání připomínek totiž nepodléhá režimu správních poplatků tak jako podání námitek. Jejich náležitosti obsahuje tak jako u námitek prováděcí vyhláška. Jsou to údaje o totožnosti připomínkujícího, údaje o přihlášce, věcné odůvodnění přihlášek a samozřejmě podpis připomínkujícího.
3.2 Vznik ochrany Po uskutečnění formálního a věcného průzkumu, neuplatnění, nebo zamítnutí námitek a připomínek nastává registrace ochranné známky formou zápisu ochranné známky do rejstříku vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Zápis je úkon konstitutivní povahy, zakládá subjektivní veřejná práva přihlašovatele, či už fyzické nebo právnické osoby. Ochranná známka může být od tohoto okamžiku označena symbolem ®, popřípadě symbolem TM (angl. trade mark) nebo SM (angl. service mark). Úřad průmyslového vlastnictví vlastníkovi ochranné známky vydá osvědčení, které je úředním dokladem. Zápis ochranné známky do rejstříku Úřad oznámí ve Věstníku.
17
Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ s r. o., 2006, str. 141.
18
Zásadu, podle níž je vznik ochranné známky vázán na její zápis do rejstříku , prolamuje institut všeobecně známé známky, kdy známkové právo vzniká neformálně, a to získáním své všeobecné známosti v České republice.
3.3 Doba platnosti ochranné známky Zápis ochranné známky platí 10 let ode dne podání přihlášky. Nepožádá-li vlastník o obnovu zápisu, ochranná známka zanikne. Proto je potřeba, pokuď vlastník chce zápis obnovit. Obnova zápisu je na žádost, vždy na dalších 10 let. Podává se nejdříve ve lhůtě 12 měsíců před skončením doby platnosti , nejpozději v den skončení doby platnosti zápisu. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani prominout. Přijetí žádosti o obnovu zápisu individuální ochranné známky je dle aktuálního právního předpisu zpoplatněno částkou 2500,- Kč, po uplynutí ochranné doby, avšak nepozději do 6 měsíců od tohoto data se zvyšuje na 5000,- Kč. Přijetí žádosti o obnovu zápisu kolektivní ochranné známky je zpoplatněno částkou 5000,- Kč, po uplynutí ochranné doby částkou 10000,- Kč a přijetí žádosti o obnovu zápisu mezinárodní ochranné známky činí 3000,- Kč. V případě, že správní poplatek nebyl uhrazen, hledí se na žádost jako by nebyla podána. Článek 5 bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví umožňuje národnímu zákonodárství stanovení příplatku ve výše uvedené šesti měsíční lhůtě, což je v našem právním řádu realizováno dvojnásobnou výší správního poplatku. 18
3.4 Zánik ochranné známky Zánikem ochranné známky se zaobírá hlava VIII zákona o ochranných známkách. Konkrétními způsoby jsou uplynutí doby platnosti ochranné známky, vzdání se práv k ochranné známce, její zrušení a prohlášení za neplatnou. Doba platnosti ochranné známky je 10 let ode dne podání přihlášky. Ochranná známka zanikne v případě, že vlastník nepožádá o obnovu zápisu. Písemným prohlášením se vlastník může vzdát u Úřadu průmyslového vlastnictví svých práv k ochranné známce. Může se zdát v rozsahu všech výrobků, či služeb, nebo jenom některých z nich. Písemné prohlášení je jednostranný právní úkon, tudíž jeho účinky nastávají okamžikem doručení Úřadu. Úřad vzdání se vyznačí v rejstříku ochranných známek a oznámí je ve Věstníku. 18
Blíže k tomu: Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví, Praha: LexisNexis CZ s r. o., str. 143.
19
Na návrh třetí osoby Úřad ochrannou známku zruší v případech, které stanoví zákon. Důvody jsou: -
řádné neužívání ochranné známky po nepřetržitou dobu 5-ti let a pro toto neužívání neexistují řádné důvody
-
zdruhovění ochranné známky
-
klamavost ochranné známky, pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobků nebo služeb
Úřad průmyslového vlastnictví zruší známku v řízení zahájeném na návrh podaný do 6 měsíců od právní moci soudního rozhodnutí, podle něhož je užití ochranné známky nekalosoutěžní. Je-li tento důvod zrušení vázán pouze ve vztahu k některým z výrobků nebo služeb, je známka zrušená v rozsahu těchto výrobků a služeb. Dalším způsobem zániku ochranné známky je její prohlášení za neplatnou. Řízení se opět zahajuje na návrh třetí osoby. Prohlášení ochranné známky za neplatnou nástává pokud byla známka zapsána i když byl dán některý z důvodu pro odmítnutí ochrany dle §4 a §6 zákona o ochranných známkách. Výjimkou je ustanovení § 4 písm. b), c) nebo d) v případech, že známka získala po svém zápisu rozlišovací způsobilost. Dále může být známka prohlášena za neplatnou pokuď naplní důvody dle ustanovení § 7 zákona. V tomto případě však návrh nepodává jakákoliv třetí osoba, ale pouze osoba oprávněná dle §7. Na ochrannou známku, se hledí, jako by nikdy nebyla zapsána. (účinky ex tunc). Známka může Úřad prohlásit za neplatnou i poté, co se jí vlastník vzdal nebo co zanikla uplynutím doby platnosti. Řízení o zrušení ochranné známky a řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou zahajované na návrh jsou řízení sporná. Pro řízení před Úřadem v těchto případech platí úprava sporného řízení podle ustanovení podle § 141 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu s odchylkami uvedenými v § 31 až § 34 zákona o ochranných známkách.19
19
Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví, Praha: LexisNexis CZ s r. o., 2006, str. 146.
20
4. Důvody pro odmítnutí ochrany 4.1 Absolutní důvody pro odmítnutí ochrany Absolutními důvody pro odmítnutí ochrany jsou důvody taxativně vyjmenované v § 4 ZOZ. Tato úprava je transpozicí ustanovení článku 3 Směrnice Rady ES č. 89/104. Jsou to označení: které nemůžou tvořit ochrannou známku ve smyslu § 1, t.zn. jedná se o označení neschopné grafického označení i označení, které nemají rozlišovací způsobilost (nedistinktivní označení) druhová (generická) označení, nebo i jakostní, množstevní označení obvyklá v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních stycích o Ustanovení § 9 nabízí vlastníku ochranné známky možnost, jak ji chránit před zdruhověním, tj. před ztrátou rozlišovací způsobilosti z důvodu, že se ochranná známka stala v obchodním styku označením obvyklým pro určitý druh výrobků nebo služeb, tj. stala se označením druhovým. Ochranná známka užívaná pro výrobky nebo služby poukazuje na to, že výrobky či služby pochází od vlastníka ochranné známky. Vžije-li se obecná představa uživatelské veřejnosti o tom, že daná známka vyjadřuje pouze označení druhu výrobku či služby a nevyjadřuje již spojení s osobou vlastníka, ztrácí taková známka svou hodnotu, přestane být způsobilá zápisu a může mít za následek zrušení ochranné známky podle ustanovení § 31 odst. 1 písm. b) návrhu zákona.20 tvořená výlučně tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku (př. pivní láhev), který je nezbytný pro dosažení technického výsledku (př. tvar rychlovarné konvice) anebo který dává výrobku podstatnou užitnou hodnotu (př. tvar hlav holícího strojku) která jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy. Rozpor s veřejným pořádkem je shledáván např. v případech, kdy je přihlašováno označení nevhodným způsobem užívající jména či podobizny současných nebo historických významných osobností apod. (např. Jan Hus, T.G.Masaryk), nebo zahrnující názvy státních orgánů, politických stran a hnutí, veřejnoprávních institucí, atd. (např. Parlament České 20
Důvodová zpráva k zákonu o ochranných známkách.
21
republiky, Občanská demokratická strana, Česká televize)21. Označení v rozporu s dobrými mravy jsou označení majoritně vulgární, diskriminační, označení propagující drogy a jiné. označení klamavá, která jsou již dle obchodního práva nekalosoutěžní, protože touto svojí vlastností jsou schopny zavádět, klamat ostatní soutěžitele, či spotřebitele. Negativní vlastnost klamavosti známka naplní jak při faktickém klamání veřejnosti tak i při potenciální možnosti vyvolat klamavou představu ohledně povahy, jakosti nebo zeměpisného původu výrobků nebo služeb. Příkladem zrušeného klamavého označování je například označení TOYOTA pro šicí stroje. přihlašované pro vína či lihoviny, které obsahují zeměpisné označení, aniž by víno či lihovina měly takovýto zeměpisný původ. V naších podmínkách se do tohoto konfliktu dostal rum, pro nějž může být tento název dán pouze v případě, že se jedná o výrobek z cukrové třtiny nebo melasy z oblastí s rozvinutým cukrovarnickým průmyslem jako je Kuba, Austrálie nebo Indie (př. Kubánský rum) U nás nelze tyto výrobky, vyráběny zejména jinou umělou recepturou označovat jako rum (známé Um, Tuzemák, ... atd.) které obsahují označení požívající ochrany podle čl. 6 ter Pařížské úmluvy, k jehož zápisu nebyl dán souhlas příslušnými orgány. Jedná se o erby, vlajky a jiné znaky státní svrchovanosti unijních zemí, úřední zkušební, puncovní a záruční značky u nich zavedených, jakož i každé napodobení z hlediska heraldického. Dále se jedná o zkratky nebo názvy mezinárodních mezivládních organizací, jichž je jedna nebo více unijních zemí členem. Používat úředních zkušebních, puncovních a záručních značek je zakázáno jen tehdy, jestliže známky, které je obsahují, jsou určeny k tomu, aby jich bylo užíváno na zboží téhož nebo podobného druhu. které obsahují jiné znaky, emblémy a erby než uvedené v čl. 6 ter Pařížské úmluvy jestliže jejich užití je předmětem zvláštního veřejného zájmu, ledaže by příslušný orgán dal souhlas k jeho zápisu. Jedná se o erby starých šlechtických rodů nebo erby či značky různých nadací nebo organizací, které současně požívají mimořádný veřejný zájem které obsahují znak vysoké symbolické hodnoty, zejména náboženský symbol
21
Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ s r. o., 2006, str. 132
22
jejichž užívání se příčí ustanovení jiného právního předpisu nebo je v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republikou z mezinárodních smluv. Jedná se například o užívání olympijských symbolik. jestliže je zjevné, že přihláška ochranné známky nebyla podána v dobré víře. (tzv. spekulativní ochranné známky)
4.2 Relativní důvody pro odmítnutí ochrany Úřad průmyslového vlastnictví nezapíše do rejstříku označení, která jsou shodná se starší ochrannou známkou, která je zapsána nebo přihlášena pro jiného vlastníka či přihlašovatele pro shodné výrobky či služby. U relativních důvodů pro odmítnutí ochrany se tedy jedná o kolizi s právy třetích osob, což Úřad zkoumá z úřední povinnosti. Ochrana odmítnuta nebude v případech, kdy vlastník či přihlašovatel starší ochranné známky udělí písemný souhlas k zápisu pozdější ochranné známky do rejstříku. Smysl tkví v zabránění shodného označení více osobami. Dalšími relativními důvody se Úřad zabývá v námitkovém řízení, jehož oprávněné osoby i důvody podání taxativně vyjmenovává § 7 odst 1 a 2 ZOZ. Blíže jsem se námitkovému řízení věnoval v kapitole 3.1.5.
23
5 . Převod práv k duševnímu vlastnictví 5.1 Převod ochranné známky Ochranná známka je předmětem vlastnického práva; lze ji převádět, přechází na právní nástupce, může být předmětem licenční smlouvy nebo zástavní smlouvy, podléhá výkonu rozhodnutí a může být zahrnuta do konkurzní podstaty v konkurzním řízení nebo do seznamu majetku ve vyrovnacím řízení. Převod je dispozičním právem vlastníka ochranné známky, kterým se mění vlastnictví k ochranné známce. Nový vlastník ochranné známky vstupuje do veškerých práv předchozího vlastníka tak, jak mu tato práva příslušela v době uskutečnění převodu, tedy včetně práva přednosti.22 Úplný převod absolutních práv obsahem konkrétně ukazuje, jde-li o převod úplatný, na pojmové znaky kupní smlouvy, naproti tomu dílčí převod práv k nehmotnému statku má blízko k nájemní smlouvě. Teoreticky se podává jako pacht, při němž jde o kvalifikované využívání včetně brání požitků , tj. plodů propachtovaného předmětu. Historicky se s tohoto vyvinuly zvláštní typové smlouvy označované jako licenční smlouvy.23 Ochranná známka může být převedena nezávisle na převodu podniku. Její převod musí být učiněn obligatorně písemnou smlouvou. Tento převod je vůči třetím osobám účinný až okamžikem zápisu do rejstříku ochranných známek. Žádost o zápis převodu či přechodu je oprávněna podat kterákoliv smluvní strana. Vzor žádosti nalezneme na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví v sekci – Nové formuláře přihlášek a žádostí. Obsahově zde nesmějí chybět údaje o přihlášce po případě údaje o ochranné známce a údaje o totožnosti nabyvatele. Dále zde nesmí chybět údaj o tom zda se ochranná známka převádí pro všechny výrobky či služby pro něž je zapsána, nebo jen pro některé z nich. Výrobky a služby musí být uvedeny v pořadí tříd mezinárodního třídění dle Niceské úmluvy o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek spolu s příslušným číslem třídy. Žádost musí být samozřejmě podepsána. K žádosti se přikládá převodní listina (stačí pouze její výňatek) nebo lze prokázat přechod či převod ochranné známky i jiným dokladem prokazujícím tuto právní skutečnost. V případech, že je tento doklad vyhotoven v jiném než českém jazyce, může Úřad průmyslového vlastnictví žádat jeho překlad. 22
www.ipravnik.cz. Blíže k tomu Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. Kurs obchodního práva – Obchodní závazky, 3.vydání. Praha: C.H.Beck, 1996, str. 336. 23
24
Vlastník ochranné známky může podat u soudu návrh na určení práva vyznačení změny vlastníka ochranné známky, byla-li ochranná známka zapsána na jméno obstaravatele. V tomto případě se k žádosti o zápis převodu či přechodu přikládá i toto pravomocné rozhodnutí soudu. Úřad skutečnost změny vlastníka zveřejní ve svém Věstníku. Z literatury vyplývá, že na převod ochranných známek se vytvořili dvě rozdílné teorie. Jednou je teorie na základě které ochranná známka je přímo spojena s podnikem a lze ji pouze převést pouze s tímto podnikem a druhou teorií je, že ochrannou známku lze převádět volně. Mým názorem je, že lze ochrannou známku převádět volně, protože ochranná známka je spjata s určitými výrobky nebo službami a ne s osobou podnikatele na rozdíl od obchodní firmy. Zvláštností převodu ochranné známky je to, že je možný převod práva pouze pro některé ze zapsaných výrobků nebo služeb. Pak dojde k situaci, že zde existují dva samostatní majitelé vnější formou shodných známek, které se odlišují pouze seznamem zapsaných výrobků nebo služeb.24
5.2 Licence ochranných známek 5.2.1 Smysl a účel licenčních smluv Hlavním a obvyklým účelem licence je, aby její nabyvatel hospodářsky zhodnotil nehmotný statek a získal podíl na hospodářských výnosech, které z něj v budoucnu plynou. Licenční smlouva poskytuje oprávnění k výkonu majetkového práva užít chráněný statek, disponovat jím. Poskytovatel vyjádřuje svobodné vnitřní rozhodnutí poskytnout nehmotný statek k užívání jíné osobě. Poskytovateli udělením vzniká povinnost strpět zásah do svého majetkového práva a to v tom rozsahu, jaký vyplýva z licenční smlouvy. V České republice je právní vědomí v oblasti práva duševního vlastnictví malé. Zahraniční podnikatelé proto mohou tuto nevědomost využít ve svůj prospěch, proto si myslím, že by bylo vhodné, aby se každý začínající podnikatel informoval o právních aspektech práva duševního vlastnictví, hlavně co se týče ochranných známek.
24
Čada, K., Knížek, M., Průmyslové vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2001, str.59.
25
5.2.2 Úprava licenčních smluv obchodním zákoníkem Obecná úprava licenčních smluv vychází ze zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník z ustanovení § 508 a násl.. Licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty. Licenční smlouva musí mít obligatorně písemnou formu. Nedodržení písemné formy má za následek neplatnost smlouvy ex tunc. Pokud by však chtěli subjekty licenční smlouvy i změny této smlouvy provádět písemnou formou, museli by si to v ní výslovně sjednat jak vyplývá z § 272 ObchZ. To platí pro všechny smluvní typy třetí části ObchZ, které mají předepsánu písemnou formu. De lege ferenda lze ust. § 272 z ObchZ vypustit, čímž by podle mínění JUDr. Karla Marka a katedry obchodního práva došlo ke zlepšení situace. Použila by se totiž podle § 1 odst. 2 ObchZ úprava občanskoprávní, a písemná smlouva by mohla být změněna jen písemně.25 Tento smluvní typ je tzv. relativním obchodem a možno jej použít na případy, jež splňují podmínky stanovené v § 261 odst. 1 a 2 ObchZ. Dle § 262 lze logicky dohodnout použití obchodního zákoníku i pro případy kdy nejsou naplněny podmínky § 261 odst. 1 a 2. Obchodní zákoník používá označení stran jako poskytovatel a nabyvatel. Poskytovatelem (licencor, cédant de la licence, der Lizenzgeber) je kdokoliv, kdo je majitelem příslušných práv k nehmotnému statku. Někdy je nazýván i „licenciant“ Nabyvatelem (licensee, le preneur de licence, der Lizenznehmer) je ten na koho je právo užívat převedeno. Je nazýván i „licenciát“, „licencionář“ nebo i „licenciář“.26 Licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví lze udělit pro práva chráněná patenty na vynálezy, pro užitné vzory, pro průmyslové vzory, ochranné známky, topografie polovodičových výrobků, nové odrůdy rostlin a plemena zvířat. S toho vyplývá, že licenční smlouvy na jiné předměty než předměty průmyslového vlastnictví lze uzavírat pouze jako inomináty, na které se nevztahují ustanovení obchodního zákoníku v §§ 508- 515. Na podporu dnešního právního stavu se argumentuje takto: "Licenční smlouvy. mají mnoho typů s velmi rozdílným obsahem. Není proto snadné (ani vhodné) stanovit v zákoně jednotný režim, vyhovující licencím všech typů na všechny druhy nehmotných statků. Společná úprava licenční smlouvy jako takové by byla příliš obecná. Omezení úpravy
25
Marek, K.,Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. Právní rádce, 1997, č.4, str. 17. Blíže k tomu Telec, I. Přehled práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 2007, kapitola: Strany licenční smlouvy. 26
26
§ 508 až 515 pouze na licence k předmětům průmyslového vlastnictví vyplývá ze společných prvků, např.jejich ochrany na základě rozhodnutí státního orgánu (např. registrace), což další nehmotné statky nemají.27 Poskytovatel licence je nadále oprávněn k výkonu práva, jež je předmětem smlouvy a k poskytnutí jeho výkonu jiným osobám, jde tedy o licenci nevýlučnou, není-li ve smlouvě dohodnuto jinak. Nabyvateli je však právo k poskytnutí sublicence zákonem ubráno. Další právní úprava licenčních smluv je velmi roztříštěná. Kromě úpravy v obchodním zákoníku upravuje institut licenčních smluv i zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (dále jen „autorský zákon“) ve svém § 46 a zároveň pro účely této diplomové práce je velmi důležitá úprava v § 18 ZOZ.
5.2.3 Úprava licenčních smluv autorským zákonem Autorský zákon upravuje licenční smlouvu ve svých §§ 46 až 57. Upravuje nakládání s výlučným majetkovým právem užít dílo. Autor licenční smlouvou poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít a to v rozsahu omezeném nebo neomezeném a nabyvatel se zavazuje autorovi poskytnout odměnu není-li ve smlouvě dohodnuto jinak. Autorský zákon ve svých ustanoveních dělí obecnou licenční smlouvu na licenční smlouvu nakladatelskou a smlouvu podlicenční, dále na výhradní nebo nevýhradní licenci.28 Nabyvatel je povinen licenci využívat, ale ve smlouvě může být dohodnuto jinak
5.2.4 Úprava institutu licence zákonem o ochranných známkách Zákon o ochranných známkách umožňuje užívání ochranné známky jiným osobám jako vlastníkovi na základě licenční smlouvy. Licenční smlouva musí splňovat náležitosti dle ustanovení obchodního zákoníku. Licence může být udělena pro všechny výrobky nebo služby pro které byla ochranná známka zapsána, nebo pouze pro některé z nich. Vlastník ochranné známky na kterou je udělena licence se může dovolávat svých práv vůči nabyvateli, který porušil ustanovení sjednaná v licenční smlouvě. Důvody, pro které se může vlastník dovolávat svých práv taxativně vyčítá § 18 odst.2 ZOZ. . Účinnost licenční smlouvy nastává zápisem do rejstříku ochranných známek. Ustanovení o účinnosti licenční smlouvy
27
Švarc, Z. a kol. Úplné znění zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník s výkladem. Ekonomický a právní
poradce podnikatele č. 12 - 13/1996, s. 174. 28
§§ 47, 56 a 57 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském.
27
ochranných známek je kogentní a proto si strany smlouvy nemohou dojednat účinnost ani dřív ani později. O tento zápis může požádat jak vlastník ochranné známky tak nabyvatel licence. Náležitosti žádosti o zápis licenční smlouvy do rejstříku ochranných známek obsahuje vyhláška č. 97/2004 Sb. Patří sem: -
údaje o ochranné známce
-
údaje o totožnosti vlastníka – poskytovatele licence
-
údaje o totožnosti nabyvatele licence
-
označení výrobků nebo služeb, jichž se licenční smlouva týká, nebo údaj, že se licenční smlouva týká všech výrobků či služeb
-
údaje o tom, zda je licence výlučná či nevýlučná
-
podpis
K žádosti o zápis se přikládá licenční smlouva, nebo jiný doklad prokazující poskytnutí licence. Licenční smlouva nemusí být notářsky ověřena. Úřad může požadovat i přílohy licenční smlouvy avšak pouze v pochybnostech v určení osoby poskytovatele a nabyvatele nebo v pochybnostech o předmětu smlouvy či rozsahu poskytnutých práv. U rozsahu poskytnutých práv se úřad zabývá výlučností, či nevýlučností licenční smlouvy. Výlučnou licencí se rozumí taková licence, kdy poskytovatel poskytuje nabyvateli právo výlučně užívat ochrannou známku a tím pádem ji ani sám nemůže užívat. Nevýlučnou licencí se rozumí licence, kdy poskytovatel poskytuje nabyvateli právo užívat ochrannou známku a zároveň si ponechává právo udělit licenci dalším subjektům. Zároveň i poskytovatel sám může nadále ochrannou známku užívat. Není-li výlučnost oprávnění stanovena v licenční smlouvě považuje se oprávnění za nevýlučné dle § 511 obchodního zákoníku, který stanoví ve svém odstavci 1: „Poskytovatel je nadále oprávněn k výkonu práva, jež je předmětem smlouvy, a k poskytnutí jeho výkonu jiným osobám“. Odstavec 2 tohoto ustanovení vylučuje sublicence avšak Úřad průmyslového vlastnictví zapíše na žádost, není-li to v rozporu ze smlouvou i sublicenci. U cizojazyčné licenční smlouvy může Úřad vyžádat překlad. Návrh na zahájení řízení ve věci porušení práv z ochranné známky může nabyvatel podat pouze se souhlasem vlastníka, nebo na základě ustanovení licenční smlouvy. U výlučné licence může nabyvatel podat návrh na zahájení řízení ve věci porušení práv k ochranné známce sám ve lhůtě dvou měsíců od doručení oznámení vlastníkovi v případě, že vlastník tento návrh nepodá.
28
Dále je zcela zřejmé, že nabyvatelem licence ochranné známky musí být podnikatel se stejným, odpovídajícím předmětem podnikání. Úřad průmyslového vlastnictví sice nezkoumá předmět činnosti nabyvatele licence, ale jelikož je ochranná známka zapsaná pro určitý druh zboží nebo služeb, vystavuje se nabývající subjekt riziku vymazání ochranné známky pro její neužívání. Otázka však je, zda by mohla být známka vymazána také v případě, že bude užívána nedovoleně (při nedovoleném podnikání). Z hlediska obecné nauky o právních skutečnostech bychom měli dospět k závěru, že takové užívání je protiprávní, a proto s ním nemohou být spojeny následky chování oprávněného (stejně jako je neplatný právní úkon odporující zákonu). Tato úvaha dovoluje dospět k výše uvedenému závěru.29 Zajímavým termínem, který souvisí s neuskutečňováním licencí ochranných známek je rozmělňování známky. Jedná se o oslabování známky způsobené nedostatečnou péčí nad jejím užíváním. Příklady mohou být vužívání třetími osobami bez licence, nebo napodobování známky. Tento proces může vést až k úplnému zdruhovění známky, ztrátě rozlišovacích schopností a samovolnému přechodu ve známku volnou. Stejný účinek může mít i nadměrné poskytování licencí u ochranných známek zvláště cenných.30
5.3 Náležitosti licenčních smluv
5.3.1 Předmět smlouvy Předmět smlouvy je nejdůležitější ustanovení licenční smlouvy vůbec. Jedná se o udělení dispozičního práva k ochranné známce. Pro důležitost tohoto ustanovení je potřeba jeho tvorbě věnovat zvýšenou pozornost. Udělení oprávnění užívat ochrannou známku zakládá na druhé straně majiteli známky povinnost strpět zásah do svého majetkového práva. Toto ustanovení by mělo určit co spadá do předmětu licence a kde je hranice překročení licenčního oprávnění. Přesné vymezení předmětu licence je výhodné pro uspořádání vzájemných vztahů i pro případ, že licenční smlouva je některým z partnerů napadena a ten například tvrdí, že pokud vůbec nějaké nehmotné statky v rámci licenční smlouvy získal, tak jen takové, které mu byly stejně známy a snaží se hodnotu plnění poskytovatele diskreditovat a minimalizovat. Dodatečné prokazování opaku je mimořádně obtížné, neboť v případě licenčního partnera se většinou jedná o firmu, která je v daném oboru alespoň průměrná a
29
Pelikánová, I. Komentář k § 509 zákona č. 513/1991 Sb., ASPI, LIT17717CZ. S termínem „rozmělňování“ pracuje publikace: Čada, K., Knížek, M. Průmyslové vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2001, str.58. 30
29
samozřejmě tedy určité související již v době nákupu licence má k dispozici.31 Do předmětu smlouvy patří i zdělení zda se jedná o licenci výlučnou, či nevýlučnou. U nevýlučné licence může její poskytovatel nadále poskytovat licenci neomezenému počtu zájemců a sám může užívat ochrannou známku. Není-li tento rozsah ve smlouvě sjednán pokládá se licence za nevýlučnou. Pro poskytovatele je pochopitelně výhodnější poskytovat pouze nevýlučné oprávnění. Strany si v ustanovení mohou dojednat i poskytování sublicencí. Pokud poskytování sublicencí dohodnuto není, platí, že jej poskytnout nelze.
5.3.2 Licenční odměna Licenční odměna je cenou za poskytnutí oprávnění užít dílo, ochrannou známku. Její určení je ovšem velmi komplikované a odvíjí se od mnoha faktorů. Je důležité znát hodnotu ochranné známky, kterou se zaobírám v kapitole – Oceňování ochranné známky. Vliv má i skutečnost, zda jde o výlučnou nebo nevýlučnou licenci. V České republice neexituje předpis, který by jakkoliv omezoval licenční odměnu. Její sjednání ovšem nesmí odporovat dobrým mravům. Nabyvatel platí poskytovateli procentní částku ze zisku v předem stanovených termínech. Odborná literatura považuje za částku neodporující dobrým mravům částku do výše jedné třetiny dosahovaného zisku. Samozřejmě lze dohodnout licenci i bezúplatnou.
5.4 Podnikání pod cizím jménem – franchising Franchising v současnosti postrádá svoji definici a nebo pokuď definici má, tak je rozdílná v každé zemi. Za nejlepší definici se považuje definice Německého franchisového svazu (Deutcher Franchise Verband), který ho definuje: „Franchising je vertikálně – kooperativně organizovaný odbytový systém právně samostatných podnikatelů na bázi smluvních dlouhodobých závazků. Tento systém vstupuje na trh jednotně a vytváří se prostřednictvím vzájemného plnění partnerů patřících do jednoho systému a kontrolním systémem. Franchisorův souhrn podmínek pro poskytnutí franchisingu se nazývá franchisový balík (franchise package). Je sestaven z nákupního, odbytového a organizačního konceptu, využívání ochranných práv, výchovy franchisanta, závazku franchisora podporovat aktivně franchisanta a průběžně rozvíjet tuto koncepci. Franchisant vystupuje vlastním jménem a na vlastní účet. Má právo a povinnost využívat franchisový
31
Čada, K., Knížek, M. Průmyslové vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Praha: Úřad průmyslového
vlastnictví, 2001, str.66.
30
balík za úplatu. Jako výkonnostní příspěvek dodává práci, kapitál a informace.“32 Šlo by říct, že se jedná o druh spolupráce mezi franchisorem a franchisantem. Franchisor je nositelem nějakého označení (ochranné známky) pro určité výrobky, nebo služby a prodává jej určitým způsobem. Franchisant představuje druhou stranu vztahu, který na základě smlouvy získá oprávnění prodávat výrobky, či služby pod označení franchisora i stejným obchodním způsobem. Základem tedy je zavést vertikálně-kooperativní organizaci založenou na přísné organizaci a intenzivní spolupráci a poskytnutí franchisového balíku složeného z vybavení podniku, využívaní označení a ze systému nákupu a prodeje. Franchising tedy na rozdíl od licence není pouze o převodu práv k průmyslovému vlastnictví, ale obsahuje celý balík oprávnění. JUDr. Martina Řezníčková, Ph.D. ve své publikaci dělí franchising na historicky starší výrobkový franchising spočívající v povolení na prodej určitých značkových výrobků včetně obdržení přesného popisu výrobního postupu a podnikatelský resp. odbytový franchising spočívající v postoupení ověřeného podnikatelského nápadu a poskytnutí franchisového balíku. Dále lze v praxi pozorovat franchising přímý, ve kterém vystupuje franchisor a jeho franchisanti a subfranchising, při kterém vystupuje na mezistupni mezi franchisorem a franchisantem tzv. master – franchisant s oprávněním poskytnutý balík dále poskytovat dalším franchisantům. Franchising tak jako každý jiný obchod může existovat jenom tehdy když bude dobrým obchodem pro obě strany, oboum stranám musím přinést výhody. Hlavní výhodou pro franchisora je obrovská rychlost rozšíření vlastního podnikání bez jakékoliv investice na trhu, ve kterém využívá prodejní znalosti franchisanta. Franchisantovou výhodou je osvojení si již zaběhlého, osvědčeného podnikatelského nápadu, užívání označení podniku, goodwill společnosti a mnohé další výhody, které vyplývají vždy z konkrétní franchisingové smlouvy. Manfred Maus (viceprezident Evropské franchisové asociace) vyjádřil podstatu franchisingu takto: „Franchising je systém, ve kterém místo, aby sto drobných podnikatelů přemýšlelo o nejlepší formě podnikání, je pro ně výhodnější převzít již vymyšlenou a prověřenou formu ve franchisovém systému“ Nevýhody pro obě strany tkví v kontrole. Pro franchisanta je to neustálá kontrola od franchisora a pro franchisora je nemožnost tuto kontrolu provádět dokonale a ustřežit všechny detaily. Bohužel pro franchisora, vědomosti, know how už franchisant nikdy nezapomene a může z něj vyrůst statný konkurent.
32
Řezníčková, M. Franchising – Podnikání pod cizím jménem. Praha: C.H.Beck, 1999, str.7.
31
Franchising je uskutečňován franchisingovou smlouvou. Jedná se o dvojstranný právní úkon mezi dvěmi podnikatelskými subjekty. Tento smluvní typ není upraven v právních předpisech pro jeho velkou roztříštěnost v úpravě vzájemných práv a povinností. Franchisingová smlouva využívá základy smluvních typů leasingu, licence i jiných smluvních typů. Celý franchisingový vztah je samozřejmě za úplatu, která putuje směrem od franchisanta ke franchisorovi. Úplata formou poplatku se skláda z více částí. První je poplatek, který se platí na počátku uzavření smlouvy jako vstupné do franchisingového vztahu. Jako druhý se platí poplatek v pravidelných splátkách tvořený určitým procentem z příjmů franchisanta za nějaké období. Tato pravidelná platba se platí po celou dobu trvání vztahu. Ve smlouvě lze dohodnout jakékoliv splátkové období - měsíc, čtvrtletí, pololetí, rok. Všichni franchisanti jsou dále dle dosavadní praxe franchisingových smluv platit svému franchisorovi marketingový příspěvek na aspoň částečné pokrytí nákladů za reklamu. Taktéž bývá určen procentuálně ze zisků franchisanta. Do těchto plateb může být zahrnuto i nájemné v případech kdy franchisor je vlastníkem budov, ve kterých je podnikání uskutečňováno. Každá s těchto plateb může, ale i nemusí být obsažena ve smlouvě. Nejobvyklejším poplatkem, který nechybí nikdy je pravidelný měsíční poplatek. Mimo tyto platby je ve franchisingových smlouvách dohodnuta řada jiných práv a povinností. Nejdůležitější ze všech vzhledem k poskytnutým informacím od franchisora k franchisantovy je ochrana obchodního tajmeství, které nesmí chybět v žádné smlouvě. Franchisant se dokonce zavazuje nebýt po určité období od ukončení vztahu nebýt koknurentem ve stejné činnosti podnikání jako franchisor. Pro uzavírání smluv a následné chování účastníků vztahu je velmi důležitý Evropský kodex etiky franchisingu. Mimo definice franchisingu, know how, tajné informace a dalších pojmů zde nalezneme hlavní zásady franchisingového systému. Úprava franchisingu je i v Nařízení Komise ES č. 4087/88, ve které je probrána podstata tohoto systému z pohledu ochrany hospodářské soutěže. Na území ČR fungují víceré franchisové systémy, z kterých jsou pro spotřebitele nejznámější spoečnosti jako McDonald’s, Kentucky Fried Chicken, Family Frost nebo ETA, a.s.. Zabývat se do detaily franchisingem, franchisingovými smlouvami nebo těmito konkrétními případy franchisingových systémů na našem území je však již nad rámec této práce.33 33
K celé kapitole viz blíže: Řezníčková, M. Franchising – Podnikání pod cizím jménem. Praha: C.H.Beck,
1999.
32
6. Konflikt ochranných známek a doménových jmen 6.1 Pojem doménového jména Doménové jméno jinak nazýváno i internetová doména je identifikátorem počítače připojeného k internetu tvořeno označením www (worl wide web), označením konkrétního počítače, nebo počítačové sítě připojené k internetu (např. seznam, muni, youtube) a poslední částí, která je nazývána doména nejvyššího řádu – top level domain). Top level domény se dělí na generické a územní. Mezi generické patří například domény .com, .net, .int, .org a jiné, které jsou určené k obchodním účelům, provozovatelům sítí, nebo různým organizacím. Územní domény se vážou k určitému státnímu území. Tyto zkratky vydává organizace ISO (International Organization for Standardisation) a jsou dvoumístné, např. cz (pro Českou republiku) nebo .sk (pro Slovensko).34 Každá část internetové domény je od sebe oddělena tečkou (např. www.seznam.cz). Důvod proč je tato téma zasazena do diplomové práce o ochranných známkách je jednoduchý. Středná část doménového jména nemůže být tatáž u dvou adres pro jednu doménu nejvyššího řádu a navolení konkrétním uživatelem může být v rozporu s právy vyplývajícími z ochranných známek, obchodních jmen a může být v rozporu i s pravidly nekalé soutěže. Hlavními funkcemi doménového jména je mimo identifikační funkce (identifikuje konkrétní počítač, počítačovou síť zapojenou k internetové síti) jsou i funkce propagační, informační či funkce vyhledávací. Vzhledem k mnou vytyčené problematice je nejdůležitější funkce propagační. Každý podnikatel, který by chtěl své výrobky propagovat na internetu si musí vhodně zvolit doménové jméno tak aby jeho „zvuk“ byl schopen efektivně propagovat výrobky a tak aby napomohlo ke zvýšení tržeb. Toto potenciální zlepšení soutěžní pozice doménovým jménem může být a jistě je kořenem problému, kdy se dostáváme do konfliktu s ochrannými známkami. Uživatelé očekávají, že po zadání webové adresy se jim zobrazí určitý soubor dat s určitým obsahem, který mnohdy má soutěžní, propagační funkci, proto je nutno této problematice věnovat zvláštní část.
34
Raban, P. Moravcová, M. a kol. .eu domain name, .eu doména. Praha: C. H. Beck, 2006, str.32.
33
6.2 Právní úprava doménových jmen V českém právním řádu institut doménových jmen chybí. V literatuře je předmětem diskuzí zda se jedná o mezeru v právě. Přikláním se k názorům, že tato mezera je pokryta obecnou úpravou nekalé soutěže v obchodním zákoníku i když si myslím, že by bylo potřeba se zamyslet nad sílící potřebou zákonné úpravy doménových jmen, jejich konfliktnosti s obchodními firmami, ochrannými známkami a jejich registrací. Zákonodárce by se měl zamyslet mimo jiné i nad odpovědností za registraci a užívání doménového jména, nebo nad právy, které mohou být užíváním doménového jména založeny. Ochrannou ochranných známek se zabývám již v kapitole 2.2 a pro doménové jména tato úprava platí obdobně. Pro doménové jména jsou v rámci jejich ochrany důležité ustanovení o klamavé reklamě, klamavém označování zboží a služeb, o vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti tak i generální klauzule nekalé soutěže.
6.3 Registrace doménových jmen Registrace doménových jmen je naprosto odlišná od registrace ochranných známek. Jejich správu neprovádí žádný státní centralizovaný orgán a jejich registrace není upravena žádným zákonem. Přidělování a správu doménových jmen zajišťují nestátní, soukromé instituce. V České republice spravuje národní vrcholovou doménu .cz zájmové sdružení CZNIC, z.s.p.o.., která združuje soukromé organizace provádějící správu domén. Jejich výčet lze nálezt na stránkách zájmové společnosti CZ.NIC, z.s.p.o.. Problematika registrace spadá tedy zcela do sféry soukromého práva. Z technické stránky je potřeba dodržet při registraci domény pouze její jedinečnost avšak z právní stránky je potřeba myslet i na její nezaměnitelnost i právní soulad s pravidly hospodářské soutěže. V případě domáhání ochrany se práv z doménového jména se nemá domáhající subjekt možnost se domoci u žádného specializovaného orgánu. Samozřejmě se soudně lze domáhat při porušení práv hospodářské soutěže a to ke zdržení se používání doménového jména, či jeho výmazu registrátorem. Nejlogičtější se ukazuje kombinovat registraci ochranné známky a doménového jména kdy budou práva chráněna nejsilněji. Z postřehů odborné veřejnosti vyplývá, že spory o doménové jména jsou v našich podmínkách zdlouhavé a v mnoha
34
případech neúspěšné a proto je nejlepší uchýlit se k řešení sporů smírně. I praxe advokátních kanceláří přistupuje k této problematice obezřetně. I v případech kdy zákon umožňuje zapsat podobnou nebo shodnou známku, která je zapisována pro odlišné tovary či služby upozorňují podnikatele na možný rozpor s pravidly hospodářské soutěže, či potenciálních problémech z registrací doménové jména.
6.4 Doménové jména a ochranné známky Jak již bylo zmíněno výše, registraci ochranné známky lze pokládat za nejsilnější ochranu práva na označení a tím i ochranu doménového jména. Taktéž jejich registrace zabraňuje spekulativním registracím doménových jmen, které jsou obecně známe jako domain name grabbing nebo i cybersquatting. Hlavním cílem cybersquattera je profitovat z obchodní značky jiného soutěžitele. Cybersquatting je hlavním důvodem proč stoupl počet sporů o internetové domény až o 25%.35 V literatuře jsou cybersquatterské úmysly nazývány i registrací ve zlé víře, kdy je účel zaregistrování doménového jména v jeho prodeji nebo pronájmu držiteli ochranné známky nebo označení, který má o doménové jméno zájem. Samozřejmě právo k ochranné známce se může dostat do konfliktu z registrovaným doménovým jménem v různých případech, např. je-li jako doménové jméno zapsáno označení dosud po právu užívané osobou, jež si je nechala registrovat jako doménové jméno, avšak jiné osobě příslušejí práva ke shodné nebo zaměnitelné ochranné známce, nebo je-li doménové jméno samo chráněno jako ochranná známka, jež je ovšem zhodná nebo zaměnitelná s jinou ochrannou známkou, platnou např. na jiném území a podobně.36 Avšak jednoznačně nám chybí právní předpis upravující tyto konflikty, protože úprava ochranných známek kvůli své úzkosti nepostačuje. Vzhledem k rozhodovací praxi se přihlíží buď k tomu, že ochranná známka má silnější ochranu jako doménové jméno a proto má ve sporech navrch, nebo se pokuď bylo zaregistrované doménové jméno dříve než ochranná známka bez postranných cybersquaterských úmyslů dostává do výhody ve sporu právě doménové jméno. Příkladem může být internetová doména OSKAR.CZ, která byla zaregistrována pro Pardubickou
35
36
Údaje dle statistik World Intellectual Property Organization (WIPO) z roku 2006. Pelikánová, R. Čermák, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde Praha, 2000.
35
společnost zabývající se vzděláváním. Její registrace proběhla předtím než na český trh vstoupil telefonní operátor OSKAR, který měl logicky o tuto doménu zájem. Práva z ochranné známky, které mohou být porušena doménovými jmény jsou vyčteny pozitivní definicí v § 8 odst. 1 ZOZ jež jej opravňuje užívat ochrannou známku ve spojení se svými výrobky nebo službami. Význam pozitivního vymezení práv z ochranné známky se považuje v literatuře za spíše teoretický.37 Pro praxi je ovšem důležitější negativní vymezení, vycházející z § 8 odst. 2 ZOZ, tím, že zákon omezí každého v užívaní ochranné známky kromě vlastníka, nebo bez jeho souhlasu, k označování shodnému, nebo podobnému k shodným nebo podobným výrobkům a službám. Pozitivní vymezení tedy při svém doslovném výkladu dopadá jen na ty případy registrací a užívání doménových jmen, kdy doménové jméno je užíváno pro výrobky nebo služby, pro které je ochranná známka zapsána, nebo výrobky či služby jim podobné, nebo ve spojení s těmito výrobky nebo službami.38 Z toho vyplývá, že spekulativní registrace doménového jména pro prázdnou stránku, které bude stejné nebo podobné ochranné známce není nijak omezeno a je to dle mého názoru dalším s pádních důvodů proč je tuto problematiku potřeba zákonně ošetřit. Obecná zákonná úprava se na tento problém vztahovat jistě bude. Zaregistrování doménového jména shodného nebo podobného ochranné známce zavádí spotřebitele, klame je a narušuje pravidla hospodářské soutěže. Za určitých podmínek lze mluvit i o parazitování na pověsti na ochranné známce jiného soutěžitele, kdy registrátor doménového jména využije pověsti jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch za podmínky, že by tohoto prospěchu jinak nedosáhl.
6.5 Databáze WHOIS Databáze WHOIS je vyhledávací nástroj, v němž jsou uloženy informace o držitelích i žadatelích doménových jmen, aby byla zajištěna transparentnost systému těchto jmen vůči veřejnosti a pro účely správy těchto jmen. S uveřejněním těchto údajů musí žadatel ve smlouvě souhlasit , resp. souhlas je podmínkou vyhovění žádosti.39 Databáze WHOIS nám umožňuje vyhledat konkrétně tyto informace: Domény - informace o doménách a jejich vlastnících (datum registrace a expirace domény, informace o nameserverech apod.)
37
Pítra, V. a kol. Zákon o ochranných známkách, komentář, Praha: C. H. Beck, 1996, str. 73. Pelikánová, R. Čermák, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde Praha, 2000, str. 144. 39 Raban, P. Moravcová, M. A kol. .eu domain name, .eu doména. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 37. 38
36
IP adresy - informace o IP adresách (v jakém bloku se adresa nachází a jaká organizace má tuto IP adresu přidělenu) Autonomní systémy - informace o autonomních systémech (jaká organizace tento autonomní systém provozuje, jak je propojen s ostatními autonomními systémy apod.) Informace o hostech v internetu (IP adresu, odkaz na informace o doméně a informace o tom jedná-li se o CNAME pro jiného hosta). Informace o ostatních objektech ve whois databázích (např. identifikátory osob nebo organizací).40
Databázi WHOIS v podmínkách českého internetu spravuje vícero internetových domén. K nejpoužívanějším patří whois.smartweb.cz, nic.cz/whois, whois.domena.cz a další.
6.6 Převod a přechod doménových jmen Převod i přechod doménových jmen je možný i když opět chybí konkrétní právní úprava. Převod z převodce na nabyvatele lze docílit žádostí k registrátorovi, který tento převod uskuteční. Registrátor obvykle žádá za uskutečnění převodu poplatek. I strany si mohou dohodnout úplatu za převedení a dále si mohou dohodnout i jiné práva a povinnosti v rámci inomimátní smlouvy. Myslím si, že zákonná úprava v tomto směru není zapotřebí a obecné kontraktační pravidla v současnosti zcela vystačí účelu převodu doménového jména. Přechod doménového jména nastane v případě smrti nebo zániku právnické osoby.
40
Blíže k tomu na www.whois.smartweb.cz.
37
7. Konflikt ochranných známek a obchodních firem 7.1 Pojem obchodní firma Obchodní firma je definována zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v §§ 8-12. Obchodní firma je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. S toho vyplývá, že na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se ustanovení o firmě nevztahují. Teoretickoprávní dělení je na osobní, věcnou, fantazijní nebo smíšenou firmu. Osobní firma je tvořena jménem a příjmením, věcná firma je odvozena z předmětu podnikání, fantazijní firma je názvem vymyšleným a smíšená firma je kombinace všech zde uvedených. Firma se skládá ze základu a dodatku. Dodatky mohou být povinné a nepovinné. Povinné jsou dodatky u obchodních společností (s.r.o, a.s) a nepovinné jsou u fyzických osob – podnikatelů. Povinný dodatek u podnikatele – fyzické osoby zákon přikazuje v případě kdy má fyzická osoba stejné jméno s jiným podnikatelem v témže místě podnikání. Je zapotřebí podotknout, že podniká-li více osob pod společným jménem, nepovažuje se toto jméno za obchodní firmu. Zákon výslovně stanovuje, že obchodní firma musí být nezaměnitelná a nesmí působit klamavě což je pro účely této diplomové práce velmi důležité. Obchodní zákoník stanoví pro obchodní firmy mnoho dalších pravidel, například nástupnický dodatek, nebo nepřevoditelnost firmy bez současného převodu podniku.
7.2 Obchodní firmy a ochranné známky Na rozdíl od ochranné známky je výběr obchodního jména podroben řadě omezení, sloužících zejména zájmu na hladkém právním styku, neboť prvořadou funkcí obchodního jména je funkce individualizační ve vztahu k určité osobě – podnikateli; další funkce obchodního jména se v podstatě shodují s funkcemi ochranné známky, mají však jen druhořadou úlohu a nesmí být na újmu základní individualizační funkci.41 Ochranné známky mají vazbu k vymezeným výrobkům nebo službám, co u firmy chybí. Zaměnitelnost či klamavost u obchodní firmy se posuzuje dle nekalosoutěžních ustanovení obchodního zákoníku. Ochranu obchodního jména lze docílit žalobou na zdržení se protiprávního jednání, konkrétně pro označení obchodní firmou, která je klamavou nebo zaměnitelnou. Dle odborné literatury se může ochrany domáhat jak podnikatel, kterému příslušejí práva k firmě tak i jiné osoby, které by mohli být dotčeny na svých právech. Podnikatel je oprávněn užívat v takové
41
Pelikánová, R. Čermák, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde Praha, 2000, str.155.
38
podobě jako je zapsána v obchodním rejstříku, to však neznamená, že je chráněna pouze taková podoba. Zaměnitelnou firmou může být i obchodní firma, která je natolik podobná, že je schopna vyvolat u spotřebitelů nebezpečí záměny. Na užívání firmy se za jistých okolností vztahuje například i ustanovení obchodního zákoníku o parazitování na pověsti. V praxi mohou nastat případy kdy se do konfliktu dostává zaregistrovaná ochranná známka z obchodní firmou, obchodní firma z doménovým jménem, nebo doménové jméno u ochrannou známkou. Odborné názory většinou vedou k názoru upřednostnění práv z označení, které bylo zapsáno nebo zaregistrováno dřív. Jestli byla zapsána obchodní firma dříve než byla zaregistrována ochranná známka, nebo zaregistrováno doménové jméno, mněla by mít firma nejsilnější ochranu. V tomto však je třeba brát v potaz spekulativní registrace kterýchkoliv z těchto institutů. Mojim názorem je, že je vhodné kombinovat registrace těchto institutů a tak předejít potenciálním komplikacím. Obecně má nejmenší ochranu doménové jméno, kterého registraci nespravuje žádná státní instituce. Registraci obchodních firem i ochranných známek spravují státní instituce. Podnikatel podnikající pod obchodní firmou má právo užívat své obchodní jméno za předpokladu, že toto užívání nezasahuje do silnějšího práva jiného. Takovým silnějším právem by např. bylo právo majitele ochranné známky, všeobecná osobnostní práva, nebo i práva chráněna právem proti nekalé souteži.42
42
Pelikánová, R. Čermák, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde Praha, 2000, str.157.
39
8. Mezinárodní ochrana ochranné známky Dle čl. 10 Ústavy České republiky je Česká republika vázána mezinárodními smlouvami a ty se stávají součástí českého právního řádu. Stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Česká republika je v oblasti ochranných známek vázána celou řadou mezinárodních smluv. Mezi nejdůležitější spadají jednoznačně Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví, Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek, dále Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek, Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, která je označována jako TRIPS, nebo například i Úmluva o zřízení světové organizace duševního vlastnictví a další. Úřad průmyslového vlastnictví má zájem rozvíjet dobré vztahy se zahraničními institucemi na ochranu průmyslového vlastnictví a promítá jej do všech svých činností. Naplňuje ustanovení dvoustranných dohod uzavřených s některými úřady a je připraven přijímat návštěvy jejich zástupců. Návštěvy jsou přijímány z patentových úřadů v Maďarsku, USA, Gruzie, Norska, Bulharska, Ruska, Ukrajiny a samozřejmě velmi rozvinuté vztahy jsou ze Slovenskem.43
8.1 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví Pařížská úmluva je uvěřejněná pod č.60/1975 Sb., ve znění vyhlášky č.81/1985 Sb.. Smluvní strany tvoří Unii na ochranu průmyslového vlastnictví. Mimo ochranné známky se vztahuje tato ochrana na patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory či obchodní jména a označení původu zboží. Pro účely úmluvy jsou naroveň příslušníků Unie na ochranu průmyslového vlastnictví postaveni ti příslušníci, kteří mají na území některé unijní země bydliště nebo reálné závody a to průmyslové či obchodní. Zároveň zde platí princip národního zacházení, který tkví v tom, že příslušníci každé unijní země požívají týchž výhod, které příslušné zákony poskytují nebo poskytnou příslušníkům vlastního státu. Z článku 4 dále vyplývá princip priority, podle kterého každý kdo řádně podá žádost o zápis ochranné známky v jedné z unijních zemí, bude požívat prioritního práva při podání přihlášky v ostatních zemích. Pro ochranné známky platí prioritní lhůta v délce šesti měsíců. 43
Blíže k tomu Ročenky Úřadu průmyslového vlastnictví.
40
Úmluva upravuje ochrannou známku především ve svém článku 6. Článek 6 v odstavci 1 stanoví, že podmínky přihlášky a zápisu továrních a obchodních známek stanoví v každé zemi její zákonodárství. V České republice tyto podmínky stanovuje zákon o ochranných známkách. Ochranná známka přihlášena příslušníkem některé unijní země v kterékoliv unijní zemi dle Úmluvy nemůže být odmítnuta nebo zrušena z důdodu, že nebyla přihlášena, zapsána nebo obnovena v zemi původu. Platí zde princip nezávislosti známky, který znamená, že známka zapsaná v kterékoliv unijní zemi je nezávislá na známkách zapsaných v jiných unijních zemích. Článek 6 bis zakazuje unijním zemím zapsat známku, která je notoricky známá, popřípadě zrušit její zápis, nebo zakázat její užívání. Toto omezení platí i v případě, že podstaná část známky je reprodukcí, nebo napodobením všeobecně známé známky. Pařížská úmluva dále zamezila užívání jako ochranných známek erbů, vlajek a jiných znaků státní svrchovanosti, dále erbů, vlajek a jiných symbolických znaků, zkratek nebo názvů mezinárodních, či mezivládních organizací, jakož i úředních zkušebních, puncovních a záručních značek (čl. 6 ter) Tato úmluva rovněž stanovila, že každá ochranná známka řádně zapsaná v zemi původu bude přihlášena a chráněna v ostatních unijních zemích v podobě, v jaké byla zapsána v zemi původu. (tzv. ochranná známka „telle quelle“)44 Článek 6 quinquies stanoví, že každá tovární a obchodní známka řádně zapsaná v zemi původu bude připuštěna k přihlášení a chráněna v ostatních unijních zemích vyjma případů zde stanovených. Jedná se o případy kdy mohou být narušena práva třetích osob v zemi, kde je žádáno o ochranu, dále v případě kdy známka nemá rozlišovací způsobilost, známky odporující dobrým mravům, nebo veřejnému pořádku. Úmluva přislibuje ochranu i známkám služeb. Problémem převodu ochranné známky se věnuje blíže čl. 6 quater, který řeší konkrétně převod známky v krajinách kde je převod možný pouze současně s převodem podniku nebo obchodu. Úprava myslí i na zápis ochranné známky jednatelem nebo zástupcem majitele ochranné známky bez jeho souhlasu. Majitel je oprávněn proti takovému zápisu podat námitky a požádat o výmaz ochranné známky. Lhůta pro uplatňování námitek může být stanovena národním zákonodárstvím. Pařížská úmluva přikazuje národnímu zákonodárství stanovení přiměřené lhůty pro ospravedlnení nevyužívání ochranné známky pokud je v některé zemi toto užívání povinné.
44
Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ s.r.o.,str. 114.
41
Čl. 7 bis připouští přihlášení svazových známek i známek sdružení neodporujících zákonům zemí původu i tehdy, pokud tu nemají svůj závod. Jejich ochrana může být odmítnuta jestliže známka odporuje veřejným zájmům. Zabavování zboží je upraveno čl. 9. Zabaveny jsou všechny výrobky, které jsou nedovoleně označovány ochrannou známkou jim nepříslušejícím. Zabavuje se i v zemi kde došlo k nedovolenému značení i v zemi kam byl výrobek dovezen. odmítnuta, jestliže známka odporuje veřejným zájmům. V případech průvozu nejsou Úřady povinny provést zabavení. Za zúčastněnou stranu nedovoleného označování bude uznána každá fyzická či právnická osoba, každý výrobce zúčastněný na výrobě, težbě, či obchodu s tímto falešně označeným výrobkem. Unijní země jsou mimo jiné povinny svými zákony, či orgány zajistit příslušníkům Unie ochranu proti nekalé soutěži i účinně potlačovat veškeré činy související s nedovoleným označováním zboží.
8.2 Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek a Protokol k Madridské dohodě Opět, tak jako v případě Pařížské úmluvy i smluvní strany Madridské dohody tvoří Zvláštní unii pro mezinárodní zápis známek. Unijní země Pařížské unijní úmluvy mají právo sjednávat si dohody na ochranu průmyslového vlastnictví, ovšem nesmějí odporovat ustanovením této Úmluvy. Příslušníci Madridské dohody si mohou zajisťovat ochranu ochranných známek pro své výrobky či služby jedinou přihláškou u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví. Systém tohoto zápisu je nazýván i Madridským systémem zápisu mezinárodních známek a je tvořen Madridskou dohodou o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek a Protokolem k Madridské dohodě. Praktický systém madridského systému netřeba zvlášť zvýrazňovat, za vše hovoří jeho úspěšné, takřka globální působení a stálý, vzrůstající zájem uživatelů, jak plyne z počtu podávaných mezinárodních přihlášek.45 Žádosti o mezinárodní zápis se podávají na formuláři předepsaném v prováděcím řádu. Podmínkou zápisu u přihlášky u Mezinárodního úřadu je předchozí národní přihláška. Dle Protokolu postačuje pouhá přihláška, nikoliv až samotný zápis. Úřad původu potvrzuje, že údaje obsažené v mezinárodní přihlášce odpovídají údajům v přihlášce národní. Přihlašovatel uvádí výrobky nebo služby i s odpovídající třídou podle třídění zavedeného Nicskou dohodou
45
Dobřichovský, T. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS
a činnosti WIPO. Praha: Linde Praha, 2004, str.86.
42
o mezinárodním třídění výrobků a služeb. Jestliže přihlašovatel neuvede tyto údaje zatřídí Mezinárodní úřad výrobky či služby sám. Pokud je uvede, bude třídění podrobeno kontrole Mezinárodního úřadu v kooperaci s Úřadem národním. Povinnost národního úřadu předat přihlášku. Mezinárodnímu úřadu je stanovena § 49 ZOZ a je pro ni stanovena lhůty 14 dní. Úřadu se platí příslušný poplatek za mezinárodní zápis i správní poplatek dle národní právní úpravy. Po splňení všech podmínek Mezinárodní úřad zapíše ochrannou známku do rejstříku. Mezinárodní úřad tento zápis neprodleně oznámí národním úřadům smluvních zemí, ve kterých přihlašovatel požaduje zajištění ochrany ochranné známky, a uveřejní jej ve věstníku vydávaném Mezinárodním úřadem.46 Majitel mezinárodně zapsané známky se může kdykoliv zříci ochrany prohlášením, které předá úřadu své země, aby jej sdělil Mezinárodnímu úřadu a jak stanovuje Madridská dohoda, tak se lze této ochrany vzdát v jedné nebo ve více smluvních zemích. Tuto skutečnost Úřad taktéž zapisuje do rejstříku a uveřejňuje ji ve věstníku. Mezinárodní zápis ochranné známky se uskutečňuje na dobu 20 let s možností obnovy vždy na dobu dalších 20 let, počítané ode dne skončení předchozího období.47 Protokol k Madridské dohodě v článku 6 zkracuje tuto dobu na období 10ti let s možností obnovy stanovených v článku 7. Přestala-li však ochranná známka z jakéhokoliv důvodu do období pěti let požívat ochrany národní, pozbývá i ochrany mezinárodní. Po pěti letech se mezinárodní zápis stává nezávislým. Obnovu lze provést pouhým zaplacením základního poplatku a tato obnova nesmí obsahovat žádnou změnu oproti poslednímu stavu. Uplynutí ochranné doby připomíná majiteli mezinárodního zápisu Mezinárodní úřad šest měsíců před jejím uplynutím. Za příplatek je poskytováno šestiměsíční poshovění.
8.3 Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek Smluvní státy opět tvoří Zvláštní unii. Smyslem existence Niceské dohody je zavedení třídění výrobků a služeb. Třídění obsahuje seznam tříd, k nemuž jsou v případě potřeby připojeny vysvětlivky a dále abecední seznam výrobků a služeb s označením třídy, do které se zařazuje každý výrobek nebo služba. Výrobky jsou rozděleny do 34 tříd a služby jsou rozděleny do 8 tříd. Na základě zařazování výrobků a služeb do rozdílných tříd, lze posuzovat shodnost nebo podobnost. Úřady smluvních zemí této dohody jsou 46 47
Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2005, str. 115. Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2005, str. 115.
43
povinny uvádět v úředních listinách a úředních publikacích o zápisech ochranných známek čísla tříd podle tohoto mezinárodního třídění.48Zvláštní unie zřizuje Výbor znalců, v němž je zastoupen každý stát unie. Funkce Výboru znalců je v rozhodování o změnách, které se mají provádět v třídění. Výbor se obrací na státy Zvláštní unie s doporučeními na usnadnění používání třídění a má další jiná oprávnění stanovená článkem 3 Dohody. Smluvní země systém třídění používají buď jako systém hlavní nebo jako systém pomocný. Česká republika používá třídění jako hlavní systém.
8.4 Smlouva o známkovém právu Smlouva o známkovém právu byla přijatá v Ženevě. Vztahuje se na viditelné ochranné známky, nikoliv na známky hologramové, které nejsou tvořeny viditelnými známkami, zejména se jedná o známky zvukové a čichové. Smlouva je jedním z nejvýznamnějších kroků k harmonizaci registrací a přihlašování ochranných známek. Účelem této smlouvy je zjednodušení řízení ve věcech ochranných známek tím, že stanoví maximální požadavky, které mohou úřady smluvních stran klást na přihlašovatele a na majitele ochranných známek.49 U přihlášky například smlouva stanovuje, jaké náležitosti může smluvní strana vyžadovat. Jendá se o maximální rozsah a proto smluvní strany nemusí všechny náležitosti od přihlašovatele požadovat. Mimo náležitostí upravuje Smlouva o známkovém právu použití jiného než domácího jazyka v přihlášce, zakazuje další náležitosti, které nesmějí být v přihlášce požadovány, dále upravuje datum podání přihlášky a mnohé další otázky.
8.5 TRIPS Dohoda TRIPS, která je skratkou dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights), je dohodou, která má v známkovém právu velmi velký význam. Členové jsou povinni chránit jakákoliv označení výrobků nebo služeb s rozlišovací způsobilostí. Dohoda TRIPS mohla, tak jako jiné dohody, vzniknout na základě článku 19 Pařížské unijní úmluvy, která zmocňuje své členy k uzavírání zvláštních dohod na ochranu průmyslového vlastnictví. Dohoda stanovuje minimální hranice, kterou musí smluvní státy institutům duševního vlastnictví poskytnout, avšak tato ochrana nesmí být v rozporu s touto dohodou. Víceré odborné publikace považují TRIPS za první mnohostrannou úmluvu, která definuje ochrannou 48 49
Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2005, str. 117. Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2005, str. 160.
44
známku a to ve znění svého čl. 15 odst.1 takto: „Jakékoli označení nebo jakákoli kombinace označení, způsobilá odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků, budou schopna tvořit ochrannou známku. Taková označení, zvláště pak slova, včetně osobních jmen, písmen, číslovek, obrazových prvků a kombinací barev, jakož i jakákoli kombinace těchto označení budou způsobilé být zapsány jako ochranná známka. Tam, kde označení nejsou schopna podstatně rozlišit příslušné výrobky nebo služby, mohou Členové podmínit zápisnou způsobilost rozlišovací schopností získanou užíváním. Jako podmínku pro zápis mohou Členové požadovat, aby označení byla rozeznatelná zrakem.“ Majitel ochranné známky má dle dohody výlučné právo zabránit všem třetím osobám v užívání shodného či podobného označení. Výjimkou je udělení souhlasu vlastníka. Převládající chápání ochranných známek jako graficky znázornitelných označení, tj. vnímatelných zrakem, našlo odraz v čl. 15 odst. 1 TRIPS, avšak formulace TRIPS umožňuje v souladu s praxí některých států i ochranu známek vnímatelných jinými smysly než zrakem, tzn. např. známky světelné a zvukové (viz poslední věta zkoumaného ustanovení TRIPS umožňující fakultativně požadovat rozeznatelnost známky zrakem).50 Článek 16 odst. 2 TRIPS rozšiřuje použití čl. 6 bis Pařížské úmluvy o všeobecně známých známkách i na známky služeb. TRIPS stanoví minimální období platnosti zápisu na 7 let a jeho nekonečnou možnost obnovitelnosti. Doba ochrany zápisu je v členských zemích dostatečně překračována. V České republice je doba nastavena na 10 let. Další minimální lhůtou zde stanovenou je minimální období tří let stanoveno pro výmaz známky pro její neužívání. TRIPS ve svých dalších ustanoveních zakazuje nucené licence, či upravuje převod známky nezávisle na převodu předmětu činnosti.
50
Dobřichovský, T. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví, Praha: Linde Praha, 2004. str. 82.
45
9. Ochranná známka Společenství 9.1 Úprava nařízením Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství Ochranná známka Společenství (CTM – Community Trade Mark) je institutem, na který se vztahuje Nařízení rady ES č. 40/1994, o ochranné známce Společenství. Každá ochranná známka pro výrobky či služby, která je zapsána způsobem stanoveným výše uvedeným nařízením je ochrannou známkou Společenství. Osoby, které jsou způsobilé být majiteli ochranných známek Společenství jsou osoby fyzické, právnické i veřejnoprávní subjekty. Jsou to konkrétně osoby, které jsou státními příslušníky členských států ES, které jsou stranou Pařížské unijní úmluvy, nebo i strany, které nejsou stranou Pařížské unijní úmluvy, ale mají bydliště, či sídlo na území Společenství, nebo státu, který je stranou Pařížské unijní úmluvy. Majiteli mohou být i osoby na základě principu vzájemnosti. Nařízení umožňuje přihlašovateli pokrýt území celého Společenství pouze jedinou přihláškou. Řízení o zápisu ochranné známky Společenství provádí na základě Nařízení zde zřízen Úřad pro Harmonizaci ve vnitřním trhu (Office for Harmonization of Internal Market). Nařízení se zajímá v článku 7 absolutními zápisu pro zamítnutí zápisu a v článku 8 relativními důvody pro zamítnutí zápisu. V druhém oddílu se zabývá účinky ochranné známky Společenství. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat označení totožné s jeho ochrannou známkou, označení podobné při kterém existuje nebezpečí záměny pro stejné nebo podobné výrobky či služby. Dále je oprávněn zakázat i podobné označení pro výrobky a služby, které nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka Společenství zapsána, pokud jde o ochrannou známku, která má v rámci Společenství dobré jméno a je tu možnost, že by takto užívaná ochranná známka těžila z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména známky. Na základě těchto skutečností může být zakázáno zejména označování výrobků, nebo jejich obalů touto známkou, nabízení výrobků nebo jejich skladování za tímto účelem nebo užívání tohoto označení v obchodních listinách či v reklamě. Majitel nemůže zakázat třetí osobě používat v obchodním styku její vlastní jméno a adresu; dále údaje týkající se druhu, jakosti, množství, určení, ceny, zeměpisného původu, doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo dalších jejich charakteristických vlastností; a konečně ochrannou známku, je-li to nezbytné k označení určení výrobku nebo služby, zejména u příslušenství nebo náhradních dílů51 51
Kopecká, S. Ochranná známka Společenství. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2002, str. 13.
46
Užívání ochranné známky je vázáno na pětiletou lhůtu, ve které je její majitel povinnen začít ochrannou známku užívat. Pokud svojí povinnost nenaplní musí znášet sankce. Z jednotné povahy ochranné známky Společenství také vyplývá, že povinnost užívat ochrannou známku Společenství je splněna, je-li ochranná známka Společenství užívána alespoň na uzemí jednoho členského státu.52 Užívání ochranné známky Společenství je upraveno v článku 15 nařízení rady č.40/94, o ochranné známce Společenství. Nařízení ve svých dalších ustanoveních upravuje převod známky, věcná práva, konkurzní řízení či její licencování. Velmi důležitým je zde HLAVA III v prvním oddílu, který se věnuje podávání přihlášky ochranné známky Společenství. Přihláška ochranné známky musí obsahovat: a) žádost o zápis ochranné známky Společenství do rejstříku b) údaje umožňující zjistit totožnost přihlašovatele c) seznam výrobků nebo služeb, pro něž se požaduje zápis d) vyobrazení ochranné známky53
U písmena c) se používá třídění dle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisů známek. Dalším požadavkem je zaplacení přihlašovacího poplatku. Přihlášku můžeme podat v jakémkoliv z úředních jazyků Společenství. Pokud však přihláška není podána v některém z pěti úředních jazyků OHIM (angličtina, němčina, francouzština, španělština a italština), musí si přihlašovatel zvolit i druhý jazyk, který patří mezi ně.54 Nařízení se v další hlavě věnuje zápisnému řízení, které je svou skladbou velmi podobné zápisnému řízení ochranné známky národní v České republice. Ochranná známka Společenství je zapisována na období deset let a může být obnovován opakovaně vždy na období deseti let. Před uplynutím doby platnosti OHIM informuje majitele ochranné známky v přiměřeném předstihu na toto uplynutí. Úřad však za toto informování není odpovědný. Žádost o obnovu se podává ve lhůtě šesti měsíců, která uplyne posledním dnem měsíce, v jehož průběhu skončí doba ochrany. V poslední hlavě Nařízení upravuje vzdání se, zrušení a neplatnost či absolutní a relativní důvody neplatnosti.
52
Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví, Praha: LexisNexis CZ s.r.o, 2006, str. 164. Článek 26 nařízení Rady (ES) č.40/94 z 20.prosince 1993 o ochranné známce Společenství. 54 Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví, Praha: LexisNexis CZ s.r.o, 2006, str. 165. 53
47
9.2 Sazebník správních poplatků u CTM V současné době je výše poplatků nastavena následovně: Poplatek za podání CTM: Základní přihlašovací poplatek (pro 1 až 3 třídy výrobků a služeb) 975 EUR Dodatkový poplatek (za každou další třídu výrobků a služeb) 200 EUR Poplatek za registraci CTM: Základní poplatek za registraci Dodatkový poplatek(za každou další třídu výrobků a služeb)
1100 EUR 200 EUR
Ostatní poplatky: Podání námitek proti zápisu zveřejněného označení Obnova Dodatkový poplatek (za každou další třídu výrobků a služeb) Zrušení, neplatnost Odvolání Konverze Převod přihlášky CTM i registrované CTM Zápis licence
350 EUR 2500 EUR 500 EUR 700 EUR 800 EUR 200 EUR 200 EUR 200 EUR55
9.3 Ochranné známky Společenství ve vztahu k národním ochranným známkám. Dle článku 142a Nařízení nesmí být zamítnut zápis ochranné známky Společenství na základě absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu, pokud se tyto důvody uplatní pouze z důvodu přistoupení nového členského státu. V důsledku přistoupení nového členského státu také nesmí být prohlášena dle článků 51 a 52 Nařízení ochranná známka Společenství za neplatnou. Užívání ochranné známky Společenství může být zakázáno ve státě v němž je v kolizi se starší platnou ochrannou známkou národní. Strpěl-li však majitel po dobu pěti po sobě jdoucích let užívání později zapsané ochranné známky Společenství, není již oprávněn navrhnout její prohlášení za neplatnou ani její užívání zakázat. Výjimkou je případ, kdy později zapsaná ochranná známka Společenství nebyla podána v dobré víře. Úprava institutu ochranných známek Společenství je vyjádřena i v zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Dle národní úpravy se přihláška ochranné známky Společenství podává k Úřadu průmyslového vlastnictví, který ji do 14ti dnů předá Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu.
55
www.patentymuller.cz.
48
Dále je vztah mezi CTM a národní známkou vyjádřen ustanoveními o převodu přihlášky ochranné známky Společenství na přihlášku národní ochranné známky, které nalezneme jak v nařízení Rady v článku 108 tak v zákoně o ochranných známkách v § 50. O převod přihlášky lze požádat v případech kdy byla ochranná známky Společenství zamítnuta, vzata zpět, nebo považována za vzatou zpět. Žádost o konverzi je třeba podat do tří měsíců od rozhodné skutečnosti, kterou je podle povahy věci sdělení OHIMu, zpětvzetí přihlášky, skončení platnosti zápisu, nabytí právní moci soudního rozhodnutí apod..56 O převod nelze požádat, nebo bude zamítnut, byla-li práva majitele ochranné známky zrušena pro neužívání, nebo by byly v členském státě naplněny důvody zamítnutí či neplatnosti. Závěrem lze říci, že ochranná známka Společenství je významným krokem kupředu v oblasti harmonizace známkového práva.
56
Kopecká, S. Ochranná známka Společenství. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2002, str. 37.
49
Závěr V této diplomové práci jsem se věnoval ochranným známkám, které jsem se snažil zasadit do obchodněprávního kontextu. Definoval jsem ochrannou známku tak jak ji definuje zákon i tak jak ji definuje odborná literatura. Ochranná známka je označení výrobků nebo služeb, které je schopné grafického znázornění a je zapsáno v rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví nebo Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví. Lze je dělit na ochranné známky na slovní, obrazové, prostorové, barevné, čichové, pohybové. Pro tvorbu každého druhu ochranné známky platí jiná pravidla. Nejčetnější jsou ochranné známky slovní, obrazové a kombinované. V práci rozebírám národní právní úpravu, která je tvořena zákonem o ochranných známkách, ale i ustanoveními obchodního práva, správního práva či trestního práva. Ochranná známka se zapisuje na základě přihlášky do rejstříku ochranných známek. Přihláška musí splňovat náležitosti, kterých naplnění zkoumá ve formálním průzkumu Úřad průmyslového vlastnictví. Po úspěšném absolvování formálního průzkumu přistoupí Úřad k průzkumu věcnému, při kterém zkoumá zda nejsou naplněny důvody pro odmítnutí ochrany. V práci dále objasňuju právo přednosti, které vzniká přihlašovateli dnem podání přihlášky. Toto právo vzniká přihlašovateli před každým kdo přihlášku podá přihlášku později. Proti zapsaným ochranným známkám v rejstříku umožňuje zákon podat oprávněným osobám námitky. Oprávněnými osobami jsou obecně vlastníci starší ochranné známky shodné nebo podobné. Pro každého je určen institut připomínek. Veřejnost může přes tento institut upozornit každého na důvody pro odmítnutí ochrany. Ochrana ochranných známek vzniká zápisem zápisem do Rejstříku. Od tohoto zápisu může být ochranná známka označena symbolem ® popřípadě symbolem TM, SM (Trade mark, Service Mark). Zápis ochranné známky do rejstříku zapíše Úřad průmyslového vlastnictví do Věstníku. Ochrana vzniká i získáním všeobecné známosti známky v České republice. Zápis ochranné známky platí 10 let ode dne podání přihlášky. Obnova zápisu je znovu na 10 let a lze o něj požádat nejdříve ve lhůtě 12 měsíců před skončením doby platnosti , nejpozději v den skončení doby platnosti zápisu. Ochrana ochranné známky zaniká uplynutím doby platnosti, vzdáním se práv k ochranné známce, jejím zrušením a prohlášením za neplatnou. V diplomové práci jsem se snažil mimo pohledu statického zachytit i pohled dynamický. Tento pohled je reprezentován převodem ochranných známek, licencováním a a jeho vztahem
50
k franchisingu. Známku je možno převádět nezávisle na převodu podniku. Převod se taktéž zapisuje do Rejstříku. Je nutné vyznačit zda se převod týká všech výrobků a služeb nebo pouze některých z nich. K žádosti o zápis se přikládá převodní listina nebo lze přechod či převod prokázat i jiným dokladem prokazujícím tuto skutečnost. Dále se snažím v práci objasnit smysl, účel a funkci licenčních smluv. Obvyklým účelem licence je, aby její nabyvatel hospodářsky zhodnotil nehmotný statek a získal podíl na hospodářských výnosech, které z něj v budoucnu plynou. Poskytovatel licence jejímu nabyvateli poskytuje právo užívat ochrannou známku. Poskytovatel poskytuje buď licenci výlučnou nebo nevýlučnou. Pro poskytovatele je výhodnější poskytovat licence nevýlučné, neboť je mu zachováno právo dále užívat ochrannou známku i právo poskytovat licenci dalším zájemcům. V této kapitole mne zajímala i otázka licenční odměny, která je úzce spjata s ekonomickými procesy oceňování známky. Podobné převodům smlouvy a jejím licencováním je i celkem nový jev na trhu a to podnikání pod cizím jménem prostřednictvím franchisingové smlouvy. Definici franchisingu v současnosti postrádáme, ale můžeme ho alespoň zkusit definovat jako systém spolupráce, ve kterém jde o poskytnutí franchisingového balíku, který je tvořen právem na používání označení, stejný způsob prodeje výrobku, využívání firemního good will i know how. V dnešní době je velice zajímavou problematikou i problematika konfliktnosti ochranných známek s jinými právními instituty jako jsou obchodní firmy či doménové jména. Pro mne zajímavější témou byly právě doménové jména, které kvůli novosti internetu postrádají zákonou úpravu a jejich konfliktnost lze řešit pouze na základě ustanovení o nekalé soutěži, či obecných právních zásad. Ochranné známky mají i svůj mezinárodní rámec a jejich úpravu tvoří víceré mezinárodní smlouvy jimiž je Česká republika vázána. Pro práci jsem vybral jenom ty nejdůležitější, konkrétně tedy Pařížskou úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví. Madridskou dohodu o zápisu továrních nebo obchodních známek a Protokol k Madridské dohodě, Niceskou dohodu o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek, nebo i dohodu TRIPS. V poslední části práce jsem se pokusil přiblížit ochrannou známku Společenství, které hlavním smyslem je vytvoření ochranné známky pro celé území Evropského společenství. Zaobírám se jak ochrannou známkou Společenství, tak zřízeným Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM – Office for harmonization of Internal Market) tak i vztahem národních ochranných známek a známek Společenství.
51
Doufám, že mnou vytyčené cíle v konkrétních kapitolách jsem naplnil a tato práce bude přínosem jak pro podnikatele využívající ochrannou známku, tak pro všechny zájemce o problematiku označování.
52
Summary In this master’s thesis I aimed at trademarks and I tried to put them in business law context. I defined the trademark the same way as it’s defined by law and in literature. Trademark is the denomination of products or services, that are capable of being graphically illustrated and are recorded in register of trademarks guided by Industrial Property Office or
International Industrial Property Office. Trademarks are devided into verbal,
picture, 3D, colour, scent and motion trademarks. For creation of each kind of trademark there are different rules applied . Most frequent are the verbal, picture or combined trademarks. I analyze national legal arrangement which consists of trademarks law and also of clauses of bussiness law, administrative law and criminal law. Trademark is recorded on basis of the application into the register of trademarks. Application must fullfil terms whose fulfillment is investigated in formal review by Industrial Property Office. After the formal review is succesfully finished, the Office gets on with object review. At this stage it is investigated if there exist legal causes for refusal. Later in the work I clarify the right of priority which arises on behalf of the applicant on the day of submission. This right emerges as priority of anybody who submits later. The law allows people to serve an objection against the trademarks in register. Persons authorized to object are, in general, owners of already registered trademark, identical or similar. There is an institute of annotation appointed to anybody. Public can use this institute to inform about the causes of refusal. Protection of trademarks constitutes itself with the registration to Register. Since the registration the trademark can be labelled with the symbol ® or with the TM (TradeMark), SM (ServiceMark) symbols. The inscription of the trademark is inserted in Bulletin by Industrial Property Office. Protection emerges with notoriously known trademarks by public acknowledgment. The registration of the trademark is valid for 10 years since the day of submission. The renewal of the registration is in 10 years. It can be requested for in the period of twelve months before the expiration of validity, on the last day of validity at latest. Protection of the trademark expires with the expiration of validity term, by forfeit, by cancelling, by making void. In this master’s thesis I aimed not only to capture the static perspective but also the dynamic perspective. The dynamic perspective is represented by transfer of the trademark, by licencing and by relation to franchising. The trademark can be transfered independently on the transfer of businnes organization. Transfer is also inscripted in Register. It is necessary to write in whether the transfer regards all products and services or only some of them. Transfer
53
document is enclosed in the request for registration. Transfer can also be proved by some other document. Next I try to clarify meaning, purpose and function of licence contracts. The usual purpose of the licence contracts is that acquirer increases the value of immaterial estate and gains a share in economical profit that result out of the transfer in time. Provider of the license provides its’ acquirer with the right to make use of the trademark. Provider provides either an exculsive license or non - exculsive license. It is more favourable for the provider to provide non - exculsive license because he keeps the right to use the trademark and the right to provide the license to other interested person. In this chapter I am also interested in the matter of the profit from licensing. The matter is closely bound to economical process of pricing the mark. Similar to transfer of marks and the licensing is relatively new phenomenon on the market which is making businnes under a different trademark through the franchising. There is no generally accepted definition of franchising but we can at least try to define it as a system of cooperation in which the point is to provide franchising package. It consists of the right to use the mark, of the way of selling the product and of using good will and know how. There is an interesting issue in this area these days. It’s the conflict between the trademark legislation and other legal institutes like business firm or domain name. The most attractive issue to me are the domain names that , thanks to newness internet, lack legal arrangement and their conflict with other legal institutes can be solved only on basis of terms of unfair competition law or general law principles. Trademarks has its international dimension and they are regulated by multiple international treaties that Czech republic is bound to. For the purpose of my thesis I selected only the most imported ones. In the last part of my work I try to describe the institute of Community Trade Mark whose main purpose is the creation of the trademark for the area of the European Community. It concerns the Community Trade Mark as well as existence of Office for harmonization of Internal Market (OHIM) and also the relationship between the trademarks and Community trademarks. I hope that I fulfilled the objects defined in concrete chapters, and that this work will help the bussinesmen using the trademarks and the people interested in the isue of trade marking.
54
Seznam použité literatury Knižní díla 1. Ochranná známka a její působení na trhu, ATLAS, Informačně vzdělávací servis, Ostrava,1991 2. Haigh, D. Oceňování značky a jeho význam. Praha: Management Press, 2002 3. Munková, J. Ochranné známky, další práva na označení a hospodářská soutěž. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2000 4. Munková, J. Ochranná známka a její působení na trhu. Ostrava: ATLAS, 1991 5. Horáček, R. a kolektiv. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně původu a zeměpisných označení). Praha: C. H. Beck, 2004 6. Pipková, H. Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a.s., 2007 7. Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ s r. o., 2006 8. Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. Kurs obchodního práva – Obchodní závazky, 3.vydání. Praha: C.H.Beck, 1996 9. Čada, K., Knížek, M., Průmyslové vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2001 10. Marek, K.,Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. Právní rádce, 1997, č.4 11. Telec, I. Přehled práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 2007 12. Švarc, Z. a kol. Úplné znění zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník s výkladem. Ekonomický a právní poradce podnikatele č. 12 - 13/1996 13. Pelikánová, I. Komentář k § 509 zákona č. 513/1991 Sb., ASPI, LIT17717CZ 14. Řezníčková, M. Franchising – Podnikání pod cizím jménem. Praha: C.H.Beck, 1999 15. Raban, P. Moravcová, M. a kol. .eu domain name, .eu doména. Praha: C. H. Beck, 2006 16. Ročenka Úřadu průmyslového vlastnictví, Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2006 17. Pelikánová, R. Čermák, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde Praha, 2000 55
18. Pítra, V. a kol. Zákon o ochranných známkách, komentář, Praha: C. H. Beck, 1996 19. Dobřichovský, T. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO. Praha: Linde Praha, 2004 20. Kopecká, S. Ochranná známka Společenství. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2002
Elektronické prameny 21. www.whois.smartweb.cz 22. www.ipravnik.cz 23. www.upv.cz 24. www.patentymuller.cz
Soudní rozhodnutí 25. Rozhodnutí ESD C – 64/02 P Office for Harmonisation in the Internal Market 26. Rozhodnutí ESD C – 456/01 a C – 457/01 P Henkel KgaA v. OHIM
Právní předpisy 27. Zákon č. 441/1993 Sb. o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů 28. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 29. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 30. Nařízení Rady č. 40/94 z 20. 12. 1993 o ochranné známce Společenství
56
OBSAH ÚVOD
3
1. Definice pojmu ochranná známka
4
1.1 Legální definice pojmu ochranná známka
4
1.2 Smysl a funkce ochranné známky
4
1.3 Oceňování ochranné známky
5
1.4 Grafická znázornitelnost
6
1.5 Rozlišovací způsobilost
7
1.6 Členění ochranných známek
7
1.6.1
Ochranná známka slovní
7
1.6.2
Ochranná známka obrazová
8
1.6.3
Ochranná známka prostorová
8
1.6.4
Ochranná známka barevná
9
1.6.5
Ochranná známka pohybová
9
1.6.6
Ochranná známka zvuková a čichová
9
1.6.7
Ochranná známka kombinovaná
10
1.6.8
Individuální a kolektivní ochranná známka
10
2. Národní úprava ochranných známek
11
2.1 Zákon o ochranných známkách
11
2.2 Ochrana obchodním právem
11
2.3 Ochrana trestním právem
12
3. Vznik, trvání a zánik ochrany
14
3.1 Řízení před Úřadem
14
3.1.1 Podání přihlášky a její náležitosti
14
3.1.2 Právo přednosti
15
3.1.3 Průzkum přihlášky
15
3.1.3.1 Formální průzkum přihlášky
15
3.1.3.2 Věcný průzkum přihlášky
16
3.1.4 Námitky a připomínky
17
3.2 Vznik ochrany
18
3.3 Doba platnosti ochranné známky
19
3.4 Zánik ochranné známky
19
4. Důvody pro odmítnutí ochrany
21
4.1 Absolutní důvody pro odmítnutí ochrany
21
4.2 Relativní důvody pro odmítnutí ochrany
23
5 . Převod práv k duševnímu vlastnictví
24
57
5.1 Převod ochranné známky
24
5.2 Licence ochranných známek
25
5.2.1 Smysl a účel licenčních smluv
25
5.2.2 Úprava licenčních smluv obchodním zákoníkem
26
5.2.3 Úprava licenčních smluv autorským zákonem
27
5.2.4 Úprava institutu licence zákonem o ochranných známkách
27
5.3 Náležitosti licenčních smluv
29
5.3.1 Předmět smlouvy
29
5.3.2 Licenční odměna
30
5.4 Podnikání pod cizím jménem – franchising 6. Konflikt ochranných známek a doménových jmen
30 33
6.1 Pojem doménového jména
33
6.2 Právní úprava doménových jmen
34
6.3 Registrace doménových jmen
34
6.4 Doménové jména a ochranné známky
35
6.5 Databáze WHOIS
36
6.6 Převod a přechod doménových jmen
37
7. Konflikt ochranných známek a obchodních firem
38
7.1 Pojem obchodní firma
38
7.2 Obchodní firmy a ochranné známky
38
8. Mezinárodní ochrana ochranné známky
40
8.1 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví
40
8.2 Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek a Protokol k Madridské dohodě
42
8.3 Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek 43 8.4 Smlouva o známkovém právu
44
8.5 TRIPS
44
9. Ochranná známka Společenství
46
9.1 Úprava nařízením Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství
46
9.2 Sazebník správních poplatků u CTM
48
9.3 Ochranné známky Společenství ve vztahu k národním ochranným známkám.
48
Závěr
50
Summary
53
Seznam použité literatury
55
Obsah
57
58
