Boj o zemská zřízení na Opavsku a Krnovsku v 70. letech 17. století Lubomír Novotný I. Úvod Rád bych ve svém článku popsal právní stav ve slezských knížectvích (Opavsko a Krnovsko) ve druhé polovině 17. století v souvislosti s návrhy stavů z obou knížectví na vydání nového zemského zřízení. Chtěl bych se zmínit o vlivu starého moravského práva a moravského zřízení z roku 1604, o určujícím vlivu Obnoveného zemského zřízení pro Moravu z roku 1628 a taktéž o proměnách práva, postavení stavů, proměně postavení panovníka v pobělohorských podmínkách českých zemí. Jako prameny bych využil Weingartenovy a D'Elvertovy právní sbírky, v nichž jsou obsaženy jak návrhy stavů z obou knížectví, tak i odpovědi císaře a jeho návrhy na úpravu těchto „ústavněprávních“ dokumentů.
II. Postavení Opavska a Krnovska po 30leté válce Tektonické změny ve střední Evropě během 30leté války se v rámci zemí Koruny české dotkly sice nejvíce obojí Lužice, která byla z korunního svazku v roce 1635 vyvázána, Čech a Moravy, ale i ve Slezsku docházelo k výrazným změnám, což se týkalo i jižních částí Horního Slezska, tedy dřívějšího hohenzollernského Krnovska a Opavska. Smrt vůdce slezských protestantů (kalvinista v převážně luteránském prostředí) Jana Jiřího Krnovského (1577-1624), mladšího syna braniborského kurfiřta, vedla k tomu, že i Krnovsko (v případě Opavska se tomu stalo již v roce 1613, léno od krále Matyáše II.) připadlo Karlu z Lichtenštejna, věrně sledujícímu habsburskou politiku ve Slezsku. Bílá hora, smrt Jana Jiřího Krnovského a nástup Lichtenštejnů znamenal v regionu změnu v oblasti mocenských elit, které: „…se postupně rekrutovaly z okruhu habsburské byrokracie, armády a dvora. Tón politického života v zemi na dlouhou dobu udávali příslušníci úspěšných rodů (např. Lichtenštejnové, Eichendorfové, Oppersdorfové, Gašinští, Šafgočové a Vrbnové), kteří trpělivě shromažďovali majetky a především nepatřili k odstředivým silám, ke kterým naopak náleželi mnozí místní držitelé moci v předbělohorském období.“1 Lichtenštejnové se tak stali klíčovou mocenskou jednotkou především na Opavsku, Krnovsku a Těšínsku a definitivně ustaly veškeré předchozí spory o příslušnosti Opavska ke Slezsku (na Krnovsku k tomu došlo již o století dříve díky hohenzollernské orientaci na sever). Mocenský úpadek stavovské moci na Moravě, náboženská rozdílnost, hospodářské zájmy, to vše orientovalo opavské elity k afinitě vůči Slezsku. „Jednalo se o složitý počátek a přerod v odstraňování bariér mezi Opavskem a Slezskem.“2 Opavsko a Krnovsko bylo tedy opětovně spojeno pod jedním panstvím.
III. Právní situace na Opavsku a Krnovsku po 30leté válce Na Opavsku, stejně jako na Krnovsku, se během 16. století sváděly boje o užívání moravského zemského práva. Přestože příslušnost politické šlechtické obce Krnovska byla jasně proslezská (na rozdíl od Opavska), tak v obou knížectvích se i nadále užívalo moravského práva. Jan Kapras zařazuje k hlavním právním pramenům na Opavsku a Krnovsku užívaným: „…lenní listy knížatům na zemi dané, stavovská privilegia, smlouvy mezi stavy, landfrídy moravské a zemské, jichž se knížata zúčastnila, usnesení sněmů a nálezy zemského soudu opavského a krnovského. Doplňkem užíváno moravských právních knih Tovačovské a Drnovské.“ 3 V roce 1623 žádali opavští stavové knížete Karla z Lichtenštejna, aby jim za jejich holdování potvrdil zemská privilegia a obzvláště schválil zemské zřízení moravské z roku 1604.4 Toto nebylo výslovně potvrzeno, ale ani zakázáno a tedy na Opavsku a Krnovsku se stále užívalo moravské zemské zřízení z roku 1604, jelikož obnovené zřízení z roku 1628 nenabylo pro Slezsko platnosti (pro knížectví, která užívala moravského práva, ostatní slezská knížectví měla svá vlastní zemské zřízení, část je jich přetištěna v pracích významného českého právníka Johanna Jakuba Weingartena).5 Zvláštností je, že Karel z Lichtenštejna byl rekatolizátorem a stoupencem ofenzivní politiky 1 FUKALA, R. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice : Veduta, 2007, s. 192. 2 IBIDEM, s. 200. 3 KAPRAS, J. Z dějin českého Slezska. Opava : Matice Slezská, 1922, s. 100. 4 HORNA, R. Návrh zemského zřízení pro Krnovsko z roku 1673 (příspěvek k dějinám recepce římského práva v zemích českých). In: Sborník věd právních a státních, 1922, s. 269. 5 Např. v díle „Der Röm. Kayserl. auch zu Hungarn und Böheim Königl. Majestät Appelations-Raths und Secretarii ob dem königlichen Prager Schloss Johann Jacob von- und zu Weingarten Rittern, Fasciculi Diversorum Jurium...Nürnberg 1690. In Verlegung Johann Ziegers Buchhändlers.“ V tomto díle jsou obsažena zřízení v knížectvích Münstrberk, Olešnice,
Ferdinanda II. a přesto na jeho panstvích nedošlo k aplikaci Obnoveného zřízení pro Moravu. Na svém opavském panství se choval vůči stavům poměrně umírněně a postupný úpadek stavovské moci odpovídal spíše dobovým trendům než maximalistické Lichtenštejnově politice. Karel z Lichtenštejna zemřel ještě před publikací obnovených zřízení a nové slezské události, boje mezi Mannsfeldem a Valdštejnem a poručnická vláda v obou knížectvích za nezletilého Karla Eusebia měla na starost jiné otázky než řešení právních poměrů na Opavsku a Krnovsku.6 Přesto bylo působení Lichtenštejnů v obou knížectvích až do smrti Karla Eusebia v roce 1684 jistou formou zápasu mezi stavy a absolutistickým knížetem. Zásadní změnou oproti předbělohorské mu stavu bylo ovšem to, že obě knížectví musela přestat brát naučení od moravského zemského soudu, který taktéž přestal fungovat jako odvolací instance. V 80. letech 17. století tento souboj o zemské zřízení mezi stavy a Lichtenštejny vyvrcholil, když na žádost Karla Eusebia zrušil císař Leopold I. reskriptem z 25. 4. 1671 platnost moravského zemského zřízení z roku 1604. Od této chvíle mělo být aplikováno Obnovené zřízení zemské pro Moravu. Jedním z důvodů, proč zrovna v této době došlo k řešení této právní problematiky, může být i to, že Leopold I. potlačil jednu z mnoha vzpour v uherské části země a ve vítězném zápalu se rozhodl pokračovat i v méně důležitých částech monarchie. Takto Jan Lepař vysvětluje kroky císaře v knížectví Opavském a Krnovském. 7 Pod tlakem stavů z obou hraničních knížectví ovšem císař své původní rozhodnutí reskriptem v roce 1672 změnil a nedošlo k aplikaci Obnoveného zřízení zemského pro Moravu. Jan Lepař přesně píše, že: „…císař od oktrojírky upustil, že však stavy vyzval, aby dosavadní své zřízení sami opravili – ovšem ve smyslu a směru tehdejších choutek při dvoře.“ 8 Stavové obou knížectví si byli vědomi, že staré zřízení již plně neodpovídá době konce 17. století (sami byli císařem vyzváni k podání návrhů na změny především procesních ustanovení), 9 a tak v roce 1673 sami navrhli nové zřízení, které ovšem nikdy nevešlo v platnost. Návrhy na zemská zřízení byly korigovány a předloženy císaři knížetem Karlem Eusebiem. Oba tyto návrhy byly ovšem císařem zamítnuty (opavský 27. června 167310 a krnovský 20. listopadu 1675), ale nedošlo k úplnému zavedené moravského obnoveného zřízení zemského pro obě knížectví, nýbrž: „… v obou zemích užívali tedy starého zřízení moravského i nadále, jen doplňovali je zásadami v resolucích 1673-5 uvedenými.“11 Sílu vlivu starého moravského zemského zřízení lze vidět i v tom, že například ještě v roce 1775 se opavský zemský hejtman Ignác Dominik Chorynský z Ledské odvolával v právním sporu k moravskému zřízení z roku 1604.12
IV. Návrh krnovského zemského zřízení z roku 1673 Christian D'Elvert otiskl ve svých „Schriften der hist.-stat. Sektion“ v 17. svazku otisk krnovského návrhu13 s tím, že píše, že opavský se nezachoval, přičemž uvádí ve shodě s dalšími badateli,14 že oba návrhy byly nejspíše shodné, jelikož byly vypracovávány společně, ve stejné době, na stejných místech. Můžeme tedy použít krnovského návrhu a aplikovat jej i na případ opavský. Krnovský návrh důsledně vychází ze starého moravského zemského zřízení z roku 1604 a nikoliv z obnoveného z roku 1628. To lze vidět nejen na systematice, ale i používání právních termínů apod. Jestliže obnovená zřízení pro Čechy i Moravu byla dílem zkušených právníků, tak staré moravské zřízení bylo kompilátem různých právních dokumentů, různé právní síly, závaznosti, vydaných v různých dobách, které dohromady tvořily nepřehledný korpus, přičemž některé z jeho částí se staly postupně obsolentními. 15 Úvod byl zcela pře-
6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
Opolsko-Ratibořsko, Svídnicko, Javornicko, Těšín apod. Ve VKOL ve 3 exemplářích pod sig. II 7.261, III 34.426, II 630.773. HORNA, R. Návrh zemského zřízení pro Krnovsko z roku 1673 (příspěvek k dějinám recepce římského práva v zemích českých). In: Sborník věd právních a státních, 1922, s. 270. LEPAŘ, J. Zřízení zemské v knížetství Opavském a Krňovském z XV. až do XVIII. století. In: Časopis musea Království českého, 1865, sv. 3, s. 301-302. IBIDEM, s. 305. HORNA, R. Návrh zemského zřízení pro Krnovsko z roku 1673 (příspěvek k dějinám recepce římského práva v zemích českých). In: Sborník věd právních a státních, 1922, s. 274. WEINGARTEN, J. J. Codex Ferdinandeo-Leopoldino-Jospehino-Carolinus… Prag 1720, zu finden bey Conrad Mullem Buchhändler, s. 390-391. Ve VKOL pod sig. III 34.435. KAPRAS, J. Z dějin českého Slezska. Opava : Matice Slezská, 1922, s. 101. FUKALA, R. Stavovská politika na Opavsku v letech 1490-1631. Opava : FPF Opava, 2004, s. 106. D´ELVERT, Ch. Der Entwurf der jägerndorfer Landesordnung von 1673, mit Abänderungen der alten mährischen, die Erledigung desselben und des Entwurfes der troppauer Landesordnung von 1673. In: Schriften der hist.-stat. Sektion der k. k. m. schl. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 17 Bd., s. 3-94. Např. Richard Horna, viz HORNA, R. Návrh zemského zřízení pro Krnovsko z roku 1673 (příspěvek k dějinám recepce římského práva v zemích českých). In: Sborník věd právních a státních, 1922, s. 276. IBIDEM, s. 278.
jat ze starého moravského zřízení, dále se v krnovském návrhu objevuje právní úprava landfrýdů, taktéž převzatá ze starého zřízení, ačkoliv v době Leopoldově již ztratily landfrýdy své opodstatnění. 16 Důvody snad lze hledat v tom, že ačkoliv v Čechách se příliš instituce landfrýdů neujala, tak na Moravě tomu bylo naopak a proto ji přejali i krnovští. 17 Richard Horna uvádí, že vůbec: „… v otázkách práva ústavního není v krnovském návrhu oproti mor. z. z. z r. 1604 žádných podstatných změn. Tato část řečeného návrhu zemského zřízení je pracována tak, jako kdyby bylo vůbec nedošlo k bělohorské porážce stavovského režimu.“ 18 Je to zřetelné především na uvádění starých právních dokumentů, jimiž panovníci potvrzovali stavovská privilegia, Hornou připomínaný příklad Vladislava II. z roku 1492 nebo privilegium Václava IV. z roku 1411 apod.19 Přesto nešlo pominout 70 let právního vývoje, který se ve svých hlavních znacích přizpůsoboval potřebám nestavovského státu. Zlomovým (státo)právním dokumentem tohoto období je Obnovené zřízení zemské (dále OZZ) pro Čechy z roku 1627,20 které v souhrnu s pozdějšími doplňky (tzv. Novelly a Deklaratoria) 21 stanovilo základní zásady v oblasti soudnictví, majetkové, trestního práva, správy, státního práva apod. 22 Obnovené zřízení vycházelo z teorie propadnutí práv, jež stanovila, že stavové svým povstáním ztratili všechna svá privilegia a panovník jim vrátil jen tolik svobod, kolik uznal za vhodné. 23 Obnovené zřízení se sice neaplikovalo v obou lichtenštejnských knížectvích, ale zároveň nelze popřít to, že jejich vliv přesahoval do právní teorie i praxe obou knížectví. OZZ se základem pro formování absolutistického státu, pro formování institucí byrokratického státu a s tím spojeným vytvářením silného profesionálního úřednického aparátu. V oblasti soudnictví došlo k tomu, že stavovské soudy přestaly být nástrojem stavovských zájmů, ale staly se výlučně soudy královskými, což znamenalo především odstranění volnosti v nalézání práva a nutnost aplikace OZZ a královských interpretací.24 U zemského soudu, dřívější hlavní soudní základně stavovské moci, byla odstraněna inapelabilita a rozhodnutí podléhala královské revizi. Na důležitosti nabýval naopak apelační soud, jehož význam v pobělohorském soudním systému narůstal a to plně platí i pro Opavsko a Krnovsko. OZZ dále přineslo větší vliv veřejných orgánů při zjišťování viníka, důležitou změnou bylo, že soud mohl začít jednat i z vlastní iniciativy, což znamenalo souběh žalob soukromých i veřejných. 25 V trestních věcech postupně převážila veřejná žaloba (a tím inkviziční proces), veřejná moc měla lepší možnosti shromáždit důkazní prostředky, měla možnost represe, namnoze, jak později uváděla Tereziana, 26 sloužila soukromá žaloba v trestních věcech jako šikanozní prostředek. Osazenstvo soudů se začalo profesionalizovat, vytvářela se právnická úřední vrstva, v praxi se začal prosazovat velmi výrazně písemný římsko-kanonický proces. Hlavním znakem pobělohorského procesu se stala právě jeho písemnost a tajnost celého řízení, 27 což s sebou, vedle pozitiv v podobě lepší přípravy podkladů k rozhodnutí, neslo i výrazná negativa v neúměrném protahování řízení, ve zvýšení finanční nákladnosti celého systému, vzrostl význam advokátů, soudního úřednictva apod. V krnovském návrhu se tento vývoj projevil v tom, že: „V právu soukromém a v soudním řízení, tedy v oborech, které se méně dotýkaly stavovských práv, provedli stavové krnovští nejvíce změn a přiblížili se v některých
16 IBIDEM, s. 279. 17 VOJÁČEK, L. - SCHELLE, K. – KNOLL, V. České právní dějiny. Plzeň : A. Čeněk, 2008, s. 128. 18 Např. Richard Horna, viz HORNA, R. Návrh zemského zřízení pro Krnovsko z roku 1673 (příspěvek k dějinám recepce římského práva v zemích českých). In: Sborník věd právních a státních, 1922, s. 281. 19 D'ELVERT, CH. Der Entwurf der jägerndorfer Landesordnung von 1673, mit Abänderungen der alten mährischen, die Erledigung desselben und des Entwurfes der troppauer Landesordnung von 1673. In: Schriften der hist.-stat. Sektion der k. k. m. schl. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 17 Bd., s. 14. 20 K systematice OZZ, deklaratorií a novel viz KADLECOVÁ, M. České a moravské zemské právo procesní v první polovině 17. století. Praha 2005, s. 11-30. 21 Těmito novelami a deklaratorii bylo OZZ doplňováno, měněno, rušeny jednotlivé články, vysvětlována jednotlivá ustanovení apod. V roce 1640 vyšel rejstřík novel tiskem. 22 VESELÝ, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha 1994, s. 174. 23 KLABOUCH, J. Staré české soudnictví (jak se dříve soudívalo). Praha 1967, s. 135. 24 IBIDEM, s. 135-136. 25 Stál tedy vedle sebe akuzační i inkviziční proces v trestních věcech. Zároveň inkviziční proces v trestních věcech, především ve věcech týkajících se života a zdraví, v sobě nesl snahu státu o získání naprostého monopolu násilí, opanování veřejného prostoru, jak píše Daniela Tinková: „… právo a moc nad životem a smrtí patří suverénovi…“, viz TINKOVÁ, D. Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa. Praha 2004, s. 40. 26 Constitutio Criminalis Theresiana aneb …hrdelnj Práwnj Rzád. Vídeň 1769. Uloženo ve VKOL pod sig. III 32.047. Tímto hrdelním řádem Marie Terezie definitivně odstranila možnost soukromé žaloby v trestních věcech a pro řízení v trestních věcech byl zaveden princip oficiality. 27 Začala platit zásada: „Co není ve spise, neexistuje“, viz MALÝ, K. České právo v minulosti. Praha 1995, s. 144. Dokazování se přeneslo z přelíčení do přípravného řízení, které počtem úkonů a časově narostlo. Blíže KADLECOVÁ, M. Přípravné řízení v Obnoveném zřízení zemském. Srovnání české a moravské verze. Právněhistorické studie, 32, 1992, s. 115.
místech OZZ.“28 Tento vliv je vidět především v právu dědickém, kde byla potvrzena na základě OZZ mnohem větší volnost při sestavování testamentu, když OZZ již neobsahovalo tzv. instituci „mocných listů“, tedy zajištění práva panovníka na odúmrť.29 Lze tedy říci, že krnovský návrh je kompilátem starého moravského zřízení a jeho obnovené verze směřující k tomu, aby stará práva stavů v knížectví byla co nejméně omezena, což šlo zcela proti duchu doby.
V. Císařovy návrhy na úpravu zemského zřízení knížectví opavského z 27. června 1673 a krnovského z 20. listopadu 1675 Císař při svém zamítnutí opavského a později i krnovského návrhu zároveň prostřednictvím české dvorské kanceláře zadal návod, jímž se měly stavy obou knížectví řídit při dalších podáních. 30 Ve Weingartenových Codexech je přetištěn návrh císaře na doplnění zemského zřízení opavského z roku 1673, D'Elvert přetiskuje vyřízení krnovské žádosti z roku 1675 ve svých „Schriften“. 31 Obě císařská vyřízení jsou si velmi podobná. Především byl kladen důraz v oblasti náboženství na to, aby bylo katolické náboženství: „…gepflantzet und befördert werde.“32 V ostatních otázkách se císař soustředil (ustanovení jak procesního, tak i materiálního charakteru) najmě oblast veřejného práva, na ius incolatus, ius confiscandi, ius legis ferenda, které si vyhradil pro sebe. Dále se panovník soustředil na otázky zemských úřadů, celní otázky, mýto (jejich povolování mělo taktéž výhradně připadnout panovníkovi), na otázky procesní v řízení před soudem (púhon, otázky jazykové – možnost používání němčiny, pokud není znalost češtiny „böhmische Sprache“), zabýval se otázkou významu apelačního soudu v Praze pro zemský soud v Opavě (týkalo se to všech knížectví ve Slezsku), 33 císař nevynechal ani otázky soukromého práva (oblast smluvní „materia contractuum“), oblast rodinného práva (manželské smlouvy, dědictví, tutela) apod., nebyla vynechána ani oblast práva trestního, jak právo trestní, tak i dě dické mělo být uvedeno do souladu s OZZ. Zároveň si císař vyhradil jako „Supremo legislatori“ konečnou interpretaci, korekci, revizi, případně vynechání některých pasáží budoucích podání. 34 Oba návrhy stavů z Opavska a Krnovska císař nepřijal, i když ne absolutně, řada ustanovení pro něj byla akceptovatelná. V úvodu vyřízení opavského podání uvádí stavy do reality, když píše, že došlo k „promen czosuw“,35 kdežto ve vyřízení krnovském je totéž uvedeno v němčině „die Veränderung der Zeiten“, 36 čímž je jasně sděleno, že po Bílé hoře je již zcela jiná situace a panovník je nevyšší zákonodárce, což oba stavovské návrhy v některých pasážích nepřímo bojkotovaly. Na konci opavského vyřízení císař uvádí, že nenapadnuté články mohou zůstat jako základ pro korigovaný, budoucí (projectirten) návrh zemského zřízení: „Wie es nun in übrigen und was allhier per expressum nicht corrigiret worden, bey den projectirten Aussatz der Landes-Ordnung verbleibet.“37
VI. Ústavně-právní vývoj na Opavsku a Krnovsku po roce 1675 Jaká byla tedy situace po ústavně - právní stránce v obou knížectvích po císařských zamítnutích stavovských návrhů? Rieger, Lepař, D'Elvert nemají jasný názor a nelze tuto otázku jednoznačně zodpovědět. Historik Josef Zukal se domnívá, že bylo požíváno jak zřízení staré, tak i nové, přičemž: „V právu soukromém a 28 HORNA, R. Návrh zemského zřízení pro Krnovsko z roku 1673 (příspěvek k dějinám recepce římského práva v zemích českých). In: Sborník věd právních a státních, 1922, s. 281. 29 IBIDEM, s. 282. 30 WEINGARTEN, J. J. Codex Ferdinandeo-Leopoldino-Jospehino-Carolinus… Prag 1720, zu finden bey Conrad Mullem Buchhändler, s. 391-396. Ve VKOL pod sig. III 34.435. 31 D'ELVERT, CH. Der Entwurf der jägerndorfer Landesordnung von 1673, mit Abänderungen der alten mährischen, die Erledigung desselben und des Entwurfes der troppauer Landesordnung von 1673. In: Schriften der hist.-stat. Sektion der k. k. m. schl. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 17 Bd., s. 94-104. 32 IBIDEM, s. 391. 33 Působnost je myšlena pro období sklonku 17. století, v 18. století byla z působnosti pražského apelačního soudu vyčleněna jak Morava, tak i zbytek Slezska. K apelačnímu soudu např. ZDENĚK, V. Příspěvek k dějinám královského apelačního soudu na Hradě pražském. Praha, 1931. 34 WEINGARTEN, J. J. Codex Ferdinandeo-Leopoldino-Jospehino-Carolinus… Prag 1720, zu finden bey Conrad Mullem Buchhändler, s. 396. Ve VKOL pod sig. III 34.435. 35 IBIDEM, s. 391. 36 D´ELVERT, Ch. Der Entwurf der jägerndorfer Landesordnung von 1673, mit Abänderungen der alten mährischen, die Erledigung desselben und des Entwurfes der troppauer Landesordnung von 1673. In: Schriften der hist.-stat. Sektion der k. k. m. schl. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 17 Bd., s. 94. 37 WEINGARTEN, J. J. Codex Ferdinandeo-Leopoldino-Jospehino-Carolinus… Prag 1720, zu finden bey Conrad Mullem Buchhändler, s. 396. Ve VKOL pod sig. III 34.435.
v některých otázkách soudního zřízení platilo asi nadále moravské z. z. z r. 1604, v otázkách ústavních pak zavedena byla via facti neb různými speciálními zákony platnost OZZ a císařských zákonů pozdějších.“ 38 Lze se domnívat, že vzrůstající mentální, ekonomická, kulturní souvztažnost Opavska ke Slezsku znamenala, že OZZ bylo aplikováno oklikou, nepřímo, s ne úplnými důsledky, tak jako tomu bylo např. na Moravě. V opačném gardu ani další pokusy stavů o prosazení nového zemského zřízení (např. opavští opět v roce 1688) 39 nebyly úspěšné. Na druhou stranu odklon především dolnoslezských knížectví od Prahy a Vídně pokračoval v mnohem rychlejším tempu než v hornoslezských jižních knížectvích a jakási hranice mezi jednotlivými slezskými knížectvími byla zřetelná ještě předtím, než Fridrich Veliký připojil převážnou část tohoto území k Prusku (včetně části Krnovska a Opavska, celistvé zůstalo Habsburkům jen Těšínsko). 40 Opavsko a Krnovsko mající své kořeny na Moravě zůstaly nakonec v habsburské monarchii a zbytkovému Slezsku se začalo během 19. století říkat rakouské Slezsko. Stavovská práva zakotvená jak v starém moravském zřízení, tak i v obnoveném zřízení, pak byla definitivně potlačena v polovině století 18., kdy zvítězil státní absolutismus. Otázka zemských zřízení, tak ztratila definitivně na aktuálnosti.
Resumé Artykuł ten skupia się na prawnej sytuacji górnośląskich księstw opawskiego i krnowskiego w okresie pobiałogórskim, ze szczególnym uwzględnieniem lat od 1671 do 1675. W roku 1671 cesarz Leopold I zlikwidował dawne rozwiązania ustrojowe Moraw obowiązujące od roku 1604, według którego funkcjonowały oba księstwa. Leopoldowi nie udało się jednak ani w Czechach ani na Morawach wprowadzić nowych rozwiązań prawnych, co wynikało z opozycji stanów. Propozycje wychodzące ze strony panów opawskich i krnowskich zostały z kolei w 1673 odrzucone przez cesarza. W artykule zwracana jest uwaga na te właśnie propozycje i sposób ich odrzucenia przez administrację cesarską, w tym również na cesarskie wskazania jak postępować w przyszłości w analogicznych przypadkach. Z analizy tekstu postanowienia wynika, że śląskie stany starały się zachować jak najwięcej swobód i przywilejów pochodzą cych z okresu przez Białą Górą, a do ewentualnych ustępstw gotowe były przede wszystkim w dziedzinie prawa prywatnego – szczególnie prawa rodzinnego i procesowego – gdzie rozwój w okresie pobiałogórskim był szczególnie dynamiczny. Cesarska propozycja z kolei szła w kierunku umocnienia w nowych prawach zarówno koncepcji władcy jako jedynego prawodawcy jak i idei specyficznej pozycji władcy absolutnego w systemie prawnym. Le opold chciał również, by w nowych prawach pojawiły się nowoczesne trendy prawne (chodziło o akceptację elementów prawa rzymskiego). Przy tym wszystkim stanom śląskim nie został narzucony nowy ustrój – cesarskie do kumenty wyznaczały jedynie ramy prawne, które miały zostać wypełnione przez twórców prawa. Cały proces po woli jednak tracił na dynamice i w efekcie ziemie opawska i krnowska zostały de iure bez stanowionego systemu prawnego, de facto zaś korzystało się z rozstrzygnięć ustrojowych zaczerpniętych zarówno ze starych norm z roku 1604, jak i z norm nowych stanowionych w roku 1628.
38 HORNA, R. Návrh zemského zřízení pro Krnovsko z roku 1673 (příspěvek k dějinám recepce římského práva v zemích českých). In: Sborník věd právních a státních, 1922, s. 293. 39 WEINGARTEN, J. J. Codex Ferdinandeo-Leopoldino-Jospehino-Carolinus… Prag 1720, zu finden bey Conrad Mullem Buchhändler, s. 508. Ve VKOL pod sig. III 34.435. 40 KORBELÁŘOVÁ, I. – ŽÁČEK, R. Těšínsko – země Koruny české. Český Těšín : Muzeum Těšínska, 2008, s. 195.