PÉČE O SPORTOVNÍ REPREZENTACI NA PŮDĚ ÚV KSČ v letech

S W 172 X

Telesná výchova a šport na univerzitách v ponímaní študentov ako objektu edukácie

Nitra, 22. 9. 2005

PÉČE O SPORTOVNÍ REPREZENTACI NA PŮDĚ ÚV KSČ v letech 1945-1989 BRIGITA STLOUKALOVÁ Katedra tělesné výchovy a sportu PF UHK Hradec Králové, Česká republika Klíčová slova: péče o reprezentanty, státní amatérismus, olympijské hry „STÁTNÍ AMATÉRISMUS“ Systém státní péče o vrcholové sportovce se v Československu začal rozvíjet na počátku padesátých let. Vzorem se nám stala sovětská tělovýchova a v této době už také východoněmecká tělovýchova. V našem tisku se psalo, že „jen v Rusku mají odvahu docela otevřeně odměňovat velkými peněžitými částkami sportovce za jejich vynikající výkony.“1 To bylo v rozporu s olympijskými řády i s řády mezinárodních sportovních federací, které se vztahovaly ke statutu amatéra. Sovětští představitelé státu i sportu nechtěli pochopit, co pojem amatér v mezinárodních pravidlech znamená, a teprve s blížícími se olympijskými hrami v roce 1952 projevili ochotu spolupracovat a zdůrazňovali, že sovětští sportovci nemohou být profesionálové, protože v SSSR je socialistický systém, který vlastní a kontroluje celé hospodářství a neexistuje tu soukromý sektor. Lord Burghley, předseda IAAF, je podpořil prohlášením, že pokud peníze nejdou od pořadatelů soutěží, je vše v souladu s olympijskými řády. Avery Brundage, prezident MOV, tvořil opozici tomuto názoru, napadal i pořádání tréninkových táborů, zakládání speciálních sportovních škol a trenérství jako zaměstnání. Vysloužil si tím nepřátelství ze strany Sovětského svazu a jeho satelitů. Pro socialistický systém péče se ve světě ustálil termín „státní amatérismus“. POČÁTKY PÉČE O SPORTOVCE „Aby naši sportovci mohli úspěšně splnit svůj čestný úkol: vysoko pozvednout úroveň čs. sportu a po boku sportovců tábora míru v čele se sovětskými fyskulturníky dobýt dalších světových prvenství a rekordů, usnesla se vláda dne 30. 6. 1953 na opatřeních ke zlepšení péče o sportovní reprezentanty.“2 Stát vyžadoval reprezentaci země prostřednictvím našich vynikajících sportovců, ale v místech jejich zaměstnání považovali sportovní reprezentaci za soukromou věc. Koneckonců prvořadým cílem zaměstnavatelů bylo budovat a plnit v předstihu pětiletý plán. Sportovci byli obsazováni na méně placená místa, kde jejich absence nebyla překážkou pro zajištění chodu podniků.3 Hlavním cílem vládního usnesení, které zahájilo dobu státní péče, bylo předcházet problémům na pracovišti, a proto za realizaci odpovídaly závodní odborové rady. Nová opatření umožňovala využít osm hodin z týdenní pracovní doby v celoročním průměru pro sportovní přípravu a zajistit potřebné nářadí a náčiní. Sportovci dostávali plnou refundaci mzdy4 za osmihodinové pracovní volno pro trénink z fondu doplňkové mzdy za neodpracovanou dobu, odstavec plnění veřejnoprávních povinností. Nejdůležitějším bodem bylo poskytování měsíčních vyživovacích příspěvků, které dostávali vybraní reprezentanti měsíčně a jejichž výše byla určena podle náročnosti sportu, momentální výkonnosti a morálně charakterových vlastností.5 Každý měsíc se scházela trenérská rada sportovních sekcí Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport (dále SVTVS) a hodnotila aktuální výkonnost a podle ní přidělovala výši příspěvku.

S W 173 X


Nitra, 22. 9. 2005

Tabulka 1 Vyživovací příspěvek podle usnesení z roku 1953. Sportovci: I. skup. sportů* II. skupina sportů* III. skupina sportů*

A - nejnižší úroveň B 200,- Kčs 260,- Kčs 260,- Kčs 330,- Kčs 330,- Kčs 410,- Kčs kopaná a lední hokej 200,- Kčs 230,- Kčs 120,- Kčs 140,- Kčs

Přebor republiky Celostátní soutěž

C - nejvyšší úroveň 330,- Kčs 410,- Kčs 500,- Kčs 260,- Kčs 160,- Kčs

* Sporty byly rozděleny do skupin podle fyziologické náročnosti.

Návrh na zlepšení péče o sportovní reprezentaci byl v roce 1954 doplněn zavedením odměn za vynikající sportovní výsledky a za rekordy. Prémiové odměny byly vypláceny podle „významu dosaženého vítězství s hlediska sportovního a politického“ a s „přihlédnutím k charakterovým a politickým vlastnostem závodníka“.6 Návrh počítal s částkou 1 150 000,-Kčs v rozpočtu SVTVS na rok 1955.7 Tabulka 2 Výkonnostní prémie za umístění podle usnesení z roku 1954. Soutěž Olympijské hry Mistrovství světa

Mistrovství Evropy Festival mládeže* Mezinárodní soutěže Akademické soutěže

Umístění 1. 2. 3. 4.-6. 1. 2. 3. 1. 2. 3.

Kolektivní sporty 5000,- Kčs 4000,- Kčs 3000,- Kčs 2000,- Kčs 3000,- Kčs 2000,- Kčs 1000,- Kčs 1500,- Kčs 1000,- Kčs 500,- Kčs

Individuální sporty 5000,- Kčs 4000,- Kčs 3000,- Kčs 2000,- Kčs 3000,- Kčs 2000,- Kčs 1000,- Kčs 1500,- Kčs 1000,- Kčs 500,- Kčs

* Jednalo se o pravidelná setkání mládeže zejména ze socialistických zemí, která byla v padesátých letech brána velmi prestižně.

Tabulka 3 Výkonnostní prémie za rekord a za umístění v domácí soutěži z roku 1954. Za rekord Světový 5000,- Kčs Evropský 3000,- Kčs Československý 1000,- Kčs Umístění v přeboru Československé republiky 1. místo 500,- Kčs 2. místo 300,- Kčs 3. místo 100,- Kčs V rozmezí let 1954-1956 strana a vláda věnovala zvýšenou pozornost péči o státní reprezentaci, protože se blížily další olympijské hry. Přestože v Československu stále bylo několik vynikajících

S W 174 X


Nitra, 22. 9. 2005

sportovců na světové špičce, projevovala se sestupná tendence výkonnosti, zejména ve srovnání se Sovětským svazem a dalšími státy lidových demokracií. Ve sportovní politice se stále více projevoval příkaz medailových zisků. Hlavní pozornost byla věnována obeslání individuálních sportů, kolektivní sporty stály stranou pozornosti (vyslání celého týmu bylo finančně náročné) a byly obesílány jen v případě jistého umístění na předních místech. Přes zvýšenou pozornost strany, vlády i SVTVS se projevovaly v přípravě mnohé problémy, největším byl nedostatek odborných trenérů a jejich uvolňování ze zaměstnání. Uvolňování se totiž týkalo pouze sportovců, nikoliv jejich trenérů, a tak se sportovci často připravovali bez přímého vedení trenéra. Neosvědčil se také systém péče v reprezentačních celcích armády, zvláště v Ústředním domě armády. Místa byla obsazena důstojníky z povolání, kteří často již nereprezentovali, a mladí sportovci z řad vojáků základní vojenské služby neměli takřka žádnou šanci se na tato místa dostat. Do přípravy na olympijské hry 1956 bylo zařazeno přes tři sta sportovců a pro ně platilo, že počet hodin pro uvolňování ze zaměstnání se zvýší z osmi na šestnáct týdně v celoročním průměru, aby byl umožněn dvou až třífázový trénink.8 Výsledky československé reprezentace na olympijských hrách v Melbourne nijak nepřesvědčily. Neúspěch však byl přičítán spíše špatné organizaci tělovýchovy než novému systému péče o sportovce. V březnu 1957 se ustavila jednotná dobrovolná tělovýchovná organizace, od níž se očekávalo zlepšení situace jak ve sportu masovém, tak ve sportu vrcholovém. Bezprostředně po ustavení Československého svazu tělesné výchovy (dále ČSTV) byly upraveny zásady péče o reprezentaci. Dosavadní princip se prakticky nezměnil, šlo jen o prozatímní opatření, která za prvé snižovala počet hodin na tréninkové volno ze zaměstnání (na šest hodin týdně). Za druhé byl zrušen vyživovací příspěvek, přešlo se na výkonnostní příspěvek, který se vyplácel ve výjimečných případech, aby nedošlo k podstatnému snížení životní úrovně celé rodiny, a byl vázán na sociální poměry žadatele.9 V letech 1953-1956 pobíralo vyživovací příspěvky v průměru 580 sportovců v hodnotě až 500,-Kčs, nová opatření snížila počet sportovců na 435, což znamenalo snížení nákladů o 1 200 000,-Kčs ročně.10 ČSTV měl za úkol sledovat, zda se upravené směrnice osvědčily a připravit další změny. Vznikem ČSTV vrcholový sport přešel pod péči společenské tělovýchovné organizace, která se plně zodpovídala KSČ. Všechna opatření procházela aparátem strany, který je vracel zpět do ČSTV k realizaci. ZLATÁ LÉTA ČESKOSLOVENSKÉHO SPORTU Pravidla péče o sportovní reprezentaci z roku 1954 platila poměrně dlouho, ale po olympijských hrách 1960 v Římě došla komunistická strana k závěru, že starý systém péče se přežil. Hned v roce 1961 ČSTV předložil nový návrh Opatření k prohloubení péče o sportovní reprezentanty v rámci dlouhodobé přípravy na olympijské hry 1964. Hlavním cílem nových opatření byl rozvoj olympijských sportů a posílení úlohy Československého olympijského výboru (dále ČSOV) v přípravě, což bylo zajištěno kooptací členů komise pro olympijskou přípravu do olympijského výboru. Návrh přinesl některé novinky, ale ve stávajícím systému nedošlo k žádným radikálním změnám. V návrhu se projevilo úsilí vyrovnat se výkonnostnímu tempu ostatních socialistických zemí. Řešené nešvary byly stále stejné: na pracovištích odmítali uvolňovat sportovce a trenéry na tréninky a soutěže nebo je přeřazovali na podřadná místa, podobné problémy se objevovaly na školách.11 Opatření se zaměřila zejména tímto směrem. Kromě starého „vytváření nezbytných podmínek… hlavně v otázkách pracovních a sociálních“ se objevilo nové doporučení směrem k Min. školství a kultury, aby „na žádost ÚV ČSTV zajistilo v individuálních případech úpravu studijních plánů.“12 Úpravy se týkaly hlavně časového uspořádání studia a zařazování absolventů-reprezentantů na místa, kde budou mít podmínky pro další trénink. Min. národní obrany bylo pověřeno zvýšit počet míst v armádních sportovních kolektivech o 60-70. V platnosti zůstala úprava pracovní doby, přičemž se reprezentantům nesměla krátit dovolená, jak tomu doposud bylo zvykem, dále byl vyplácen tzv. příspěvek na přípravu. „Podmínkou pro jeho poskytnutí bude řádný morálně politický

S W 175 X


Nitra, 22. 9. 2005

profil a svědomité plnění povinností jak na pracovišti, tak v tréninku… Výše příspěvku13 se řídí podle významu sportu, namáhavosti přípravy… a především podle zaměření přípravy.“14 Příspěvek dostávalo průměrně 750 sportovců. Úprava pro vyplácení výkonnostních odměn vyhovovala i současným požadavkům, a tak jedinou novinkou v tomto bodě péče o reprezentaci byla „odměna za dosažení zvláště hodnotného československého rekordu.“15 Návrh se snažil řešit i problém materielního zajištění přípravy. Našim sportovcům často chybělo sportovní nářadí, náčiní i výbava (např. dlouholetý nedostatek treter). Plánované hospodářství nebylo schopno všechny nedostatky řešit, a tak se materiál dovážel za valuty, kterých se nedostávalo. Vláda Opatření k prohloubení péče o sportovní reprezentanty schválila 23. srpna 1963. NÁVRAT KE STÁTNÍ PÉČI Po obrovských úspěších, kterých dosáhl náš sport na olympijských hrách 1964 a 1968, zimních i letních, přišla opět léta hubená. Navzdory všestranné péči, založení sportovních tříd pro talentovanou mládež a materiální i sportovní podpoře reprezentantů se nepodařilo zajistit návaznost vynikajících výkonů. V roce 1973 předsednictvo schválilo dokument Organizace a zásady zabezpečení vrcholového sportu v ČSSR, který položil základní kámen k vytvoření komplexní sítě pro péči o rozvoj vrcholového sportu, jenž se stal součástí státní politiky: „… oblast vrcholového sportu relativně samostatnou oblastí sportu… K plnění jeho funkcí jsou nezbytné sportovní výkony vysoké úrovně, jejichž soustavné zvyšování je vyvoláno tvrdou mezinárodní konkurencí, která vyplývá mimo jiné i z toho, že se úspěchy ve sportu také stávají jistým měřítkem ekonomické a kulturní vyspělosti každého státu a v současných podmínkách prostředkem reprezentace společenství socialistických států.“16 Nová organizace přinesla kvalitativní změnu v péči. Stále sice existovaly různé příspěvky a odměny, ale hlavní pozornost byla upřena na rozvoj odborné úrovně tréninkového procesu a jeho profesionální zabezpečení, řízení vrcholového sportu bylo integrováno a centralizováno. Komplexní péče zahrnovala oblast výběru sportovních talentů ve sféře masového sportu a v tělovýchovných jednotách, oblast péče o sportovní talenty se sportovními třídami a středisky vrcholového sportu mládeže a konečně oblast péče o vrcholový sport ve střediscích vrcholového sportu s centrální péčí o reprezentanty (viz obr.1). Definitivně skončila doba „pravěku“ vrcholového sportu, kdy za svůj výkon odpovídal sportovec a jeho trenér. Na druhou stranu dokument v některých sportech jen potvrdil platný stav věcí. Obrázek 1 Systém komplexní péče o zabezpečení vrcholového sportu Centrální péče o reprezentanty Střediska vrcholového sportu Střediska vrcholového sportu mládeže Základní článek péče o nadanou mládež

(střediska odborného výcviku sportovní třídy) Sport ve svazech ČSTV (tělovýchovné jednoty) Sport mimo vlastní tělovýchovnou organizaci

(škola, Pionýrská organizace, SSM, armáda, nábory)

S W 176 X


Nitra, 22. 9. 2005

V roce 1976 byl systém doplněn zřízením komisí pro mládež a tělesnou výchovu při národních výborech. Problematiku tělesné výchovy komentoval XV. sjezd komunistické strany, který za příčinu výkonnostní stagnace československých sportovců označil neúčinnou koordinaci jednotlivých složek, ale větším problémem pravděpodobně byla značná komplikovanost celého systému. V roce 1978 schválilo předsednictvo KSČ další Návrh na organizaci státní péče o tělesnou výchovu a sport, který přišel s podnětem k založení vládních výborů, aby nahradil ČSTV ve funkci koordinátora centralizované péče. Zodpovědnost za vrcholový sport a státní reprezentaci se přenesla z půdy ÚV KSČ na Vládní výbor pro tělesnou výchovu a sport při Úřadu předsednictva vlády ČSSR.17 Další řízení péče o vrcholové sportovce tímto aktem přešlo opět pod křídla státu. Vládní výbor připravil Integrovaný plán olympijské přípravy, který dominoval zejména v osmdesátých letech. ZÁVĚR V letech 1953-1989 (90) byl vrcholový sport převážně v rukou státu, s výjimkou let 1957-1978, kdy přímou zodpovědnost za realizaci úkolů nesl ČSTV a stát zajišťoval financování jak masové tělovýchovy, tak sportovní reprezentace. Systém státní péče o sportovce v socialistických zemích se ve světě setkával s rozporuplnými ohlasy. V situaci, kdy sport se stal kolbištěm pro dvě světové politické soustavy, bylo jasné, že státní systém vyhrává. Kapitalistické země se inspirovaly a začaly sportovní problematice věnovat zvýšenou pozornost, vzdělávaly trenéry a další odborníky, zapojovaly vědecký výzkum do tréninku, pořádaly tréninkové tábory před důležitými soutěžemi. Propracovaný systém se zcela rozpadl po roce 1989 a v současné době je obnovován. Ovšem už na kvalitativně zcela odlišné úrovni, v podmínkách tržní ekonomiky a soukromého vlastnictví. Bez státní podpory se však ani dnes péče o vrcholové sportovce neobejde. Ostatně sport od osmdesátých let zcela změnil svou tvář a státní péče je dnes všude ve světě podmínkou nejen pro sport vrcholový, ale i pro tzv. sport pro všechny. ODKAZY 1/ Tradice a pokrok. Ruch v československé tělovýchově. I. roč. 15. 11. 1946 2/ SÚA Praha, archív ÚV KSČ 1945-1989, fond KSČ-ÚV-02/2, sv. 24, a. j. 34, bod 11 schůze politbyra 14. 12. 1954, Zavedení prémiových odměn vynikajícím sportovcům a úspěšným reprezentantům ve sportu 3/ SÚA Praha, fond SVTVS, inv. č. 2, karton 1, plénum 28. 5. 1953, Návrh na zlepšení péče o sportovní reprezentaci 4/ Právě toto opatření bylo v rozporu s olympijskými řády, podle kterých amatérský sportovec nesměl dostávat mzdu za dobu strávenou na soustředěních nebo závodech. 5/ SÚA Praha, archív ÚV KSČ 1945-1989, fond KSČ-ÚV-02/2, sv. 24, a. j. 34, bod 11 schůze politbyra 14. 12. 1954, Zavedení prémiových odměn vynikajícím sportovcům a úspěšným reprezentantům ve sportu 6/ SÚA Praha, archív ÚV KSČ 1945-1989, fond KSČ-ÚV-02/2, sv. 24, a. j. 34, bod 11 schůze politbyra 14. 12. 1954 o Zavedení prémiových odměn vynikajícím sportovcům a úspěšným reprezentantům ve sportu 7/ Za 1. místo na OH a MS 5 000,-, za 2. místo 4 000,-, za 3. místo 3 000,- a za 4.-6. místo 2 000,- Kčs. 8/ SÚA Praha, archív ÚV KSČ 1945-1989, fond KSČ-ÚV-02/2, sv. 81, a. j. 99, bod 13 schůze politbyra 23. 1. 1956

S W 177 X


Nitra, 22. 9. 2005

9/ SÚA Praha, archív ÚV KSČ 1945-1989, fond KSČ-ÚV-02/4, sv. 126, a. j. 184, bod 4 schůze sekretariátu 7. 8. 1957 10/ tamtéž 11/ Např. „Průmyslová škola chemická v Praze odmítla pozvat k přijímacímu pohovoru s vyznamenáním studující plavkyni Květu Klemešovou, … jen proto, že jde o sportovkyni reprezentantku.“; viz SÚA Praha, archív ÚV KSČ 1945-1989, fond KSČ-ÚV-02/4, sv. 12, a. j. 19, bod 7 schůze sekretariátu 17. 7. 1963, Zpráva o přípravě na olympijské hry 1964 a návrh opatření k prohloubení péče o sportovní reprezentanty 12/ tamtéž 13/ Nejnižší hranice byla 200,- Kčs a nejvyšší 500,- Kčs měsíčně. 14/ SÚA Praha, archív ÚV KSČ 1945-1989, fond KSČ-ÚV-02/4, sv. 12, a. j. 19, bod 7 schůze sekretariátu 17. 7. 1963, Zpráva o přípravě na olympijské hry 1964 a návrh opatření k prohloubení péče o sportovní reprezentanty 15/ tamtéž 16/ SÚA Praha, archív ÚV KSČ 1945-1989, fond KSČ-ÚV-02/1, sv. 77, a. j. 74, bod 9 schůze předsednictva 20. 4. 1973, Organizace a zásady a zabezpečení vrcholového sportu v ČSSR 17/ SÚA Praha, archív ÚV KSČ 1945-1989, fond KSČ-ÚV-02/1, sv. 66, a. j. 70, bod 3 schůze předsednictva 3. 3. 1978, Návrh na organizaci státní péče o tělesnou výchovu a sport THE CARE AFTER THE SPORT REPRESENTATION ON THE FIELD OF THE CENTRAL COMMITTEE OF THE CZECHOSLOVAK COMMUNIST PARTY IN 1945-1989 Summary The Soviet system of state-supported athletes became inspiration also for Czechoslovakia after The World War Two. The state system care for elite athletes began out of with accepting The Act about Organization of Physical Education and Sport in 1952. The medal athletes’ positions on the top world competitions became political imperative and that is why the government accepted resolution about provisions for improvement of this care. During following years the system of care was varied, modified and changed. The goal of the presentation is to bring a cross-section through development of the system of care for state sporting representation, which is generally known as “state amateurism” today. The main information source is The Central Committee of Czechoslovak Communistic Party Archive that was declassified in recent time. Keywords: state system care for elite athletes, state amateurism, Olympic games E-mail: [email protected]

PÉČE O SPORTOVNÍ REPREZENTACI NA PŮDĚ ÚV KSČ v letech

Recommend Documents