Dějiny obce Opatovice na Vyškovsku v letech

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Dějiny obce Opatovice na Vyškovsku v letech 1939-1945

Bakalářská práce

Vedoucí: Doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Brno 2013

Autor: Martina Sedláčková

Čestné prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.“

Ve Vyškově dne ……………….

…………………………….

Poděkování Děkuji touto cestou Doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za odborné vedení při zpracování této bakalářské práce. Také děkuji pracovníkům Státního okresního archivu Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna a pracovníkům Knihovny Karla Dvořáčka za jejich vstřícnost a ochotu.

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 5 1. Opatovice ................................................................................................................... 7 2. Opatovice na začátku 2. světové války ...................................................................... 9 2. 1. Změna státoprávních poměrů ............................................................................. 9 2. 2. Škola ................................................................................................................. 11 2. 3. Obecní zastupitelstvo ....................................................................................... 12 3. Vysídlování obce v průběhu války .......................................................................... 15 3. 1. Zřízení dělostřelecké střelnice a přípravy vysídlování ..................................... 15 3. 2. Hledání nového bydlení ................................................................................... 17 3. 3. Začátek stěhování ............................................................................................. 20 3. 4. Německé obyvatelstvo ..................................................................................... 23 3. 5. Zemědělský charakter obce .............................................................................. 24 3. 6. Vojenský charakter obce .................................................................................. 25 4. Osvobozování a návrat místního obyvatelstva....................................................... 27 5. Situace po válce ....................................................................................................... 30 5.1. Obec .................................................................................................................. 30 5. 2. Obyvatelstvo a škola ........................................................................................ 32 6. Osudy letců bojujících v československém odboji .................................................. 34 6. 1. Ppl. In. Mem. Bohumír Fürst (Fiřt) .................................................................. 34 6. 2. Ppl. in. mem. František Zabloudil .................................................................... 38 Závěr ............................................................................................................................ 42 Seznam pramenů a literatury........................................................................................ 44 Přílohy .......................................................................................................................... 47

4

Úvod

Tato bakalářská práce se zabývá historií vesnice, ze které pocházím. Práce pojednává o letech 1939 aţ 1945, tedy o době, kdy po celém světě probíhala druhá světová válka. Opatovice, které jsou nyní městskou částí města Vyškova, leţely sice daleko od veškerého válečného dění, přesto nezůstaly od útrap války uchráněny. Obyvatelé obce Opatovice nebyli sice součástí válečných bojů, ale vytrpěli si něco jiného – museli opustit své domovy. V roce 1934 byla ve Vyškově zřízena dělostřelecká střelnice, kterou později převzali Němci za účelem jejího rozšíření. Rozšířené území mělo slouţit k provádění cvičných akcí jednotkám německé branné moci. Aby tedy získali místo pro své cvičení, potřebovali vystěhovat okolní obce, mezi nimiţ byla i tehdejší obec Opatovice. Toto téma jsem se rozhodla zpracovat na základě výzkumu, který jsem v Opatovicích udělala formou dotazníků. Většina obyvatel1 ví, ţe byla vesnice během druhé světové války vysídlena, ale na otázku proč tomu tak bylo, se odpovědi dotazovaných lišily. Problematice vysídlování se v dnešní době věnuje jiţ řada publikací, ale ve všech je vesnice Opatovice zmíněna jen okrajově. To, ţe nebyla středem dění, ale neznamená, ţe se v obci nic nedělo a ţe všichni občané v klidu opustili své domovy. V publikacích se také obecně uvádí, ţe okolní vysídlené obce slouţily jako střelnice, ovšem Opatovice byly v poněkud jiné situaci. Okolní vesnice byly zničené následkem cvičení německých jednotek, coţ se netýkalo obce Opatovice. V letech 1941–1945 byla obec vyuţívána především zemědělsky. Skutečnost, ţe na katastru obce byly postaveny bunkry, neznamená nutně, ţe Opatovice byly terčem cvičení. Jak je jiţ zmíněno výše, publikací věnujících se vysidlováním je poměrně hodně, ale je sloţité najít některou, která by se alespoň trochu věnovala Opatovicím. Publikace, která je výborně zpracovaná a uvádí nás do problematiky, se jmenuje Ztracené domovy. Tuto knihu napsal Ing. Josef Mikš spolu s PhDr. Dagmar Stryjovou a podává nám vyčerpávající obsah informací. Publikace byla vydaná v roce 1989 a je ovlivněna dobovými názory. Ing. Josef Mikš se dodnes problematikou vysídlování zabývá a i nadále přispívá svými články do Vyškovských novin. Jeho poslední článek 1

Dotazníky byly rozdány obyvatelům Opatovic během měsíce února 2013. Z celkového počtu 50 dotazníků se jich vyplněných vrátilo 20. Na základě zodpovězených otázek bylo vyhodnoceno, ţe 86 % dotázaných ví, ţe byla vesnice v roce 1941 vysídlena.

5

vyšel v roce 2010, kdy si obyvatelé Drahanské vrchoviny připomínali 70 let od vysídlení. O roce 1945, tedy o době, kdy docházelo k osvobozování okresu Vyškov, pojednává kniha s názvem Přišlo jaro od Ing. Františka Herodka. Kniha vydaná v roce 1985 nás uvádí do celé problematiky osvobozovacích bojů, které probíhaly na území Vyškovska. Poněkud více informací je uloţeno ve Státním okresním archivu města Vyškova, který má sídlo ve Slavkově u Brna. Zde je moţné dohledat informace týkající se zřizování jiţ zmíněné vojenské střelnice a ve fondu Archiv obce Opatovice lze dohledat obecní a školní kroniky, zprávy o zasedání obecní rady, rozpočty na jednotlivá léta a mnoho dalšího. Fond Archiv obce Opatovic však stále čeká na zpracování. Informace týkající se zřizování Přesídlovací kanceláře ministerstva vnitra a informace o pohybu přestěhovávaného obyvatelstva je moţno dohledat v Moravském zemském archivu v Brně. Zprávy Přesídlovací kanceláře ministerstva vnitra pojednávají o všech vysídlených obcích, tudíţ je nutno pečlivě hledat zmínky o Opatovicích, kterých není mnoho. Záznamy o letcích slouţících v průběhu druhé světové války v zahraničním odboji lze dohledat ve Vojenském ústředním archivu v Praze. V archivu jsou uloţeny kmenové listy a vojenské doklady pana Františka Zabloudila, bohuţel vojenské karty Bohumíra Fiřta se nedochovaly, jelikoţ kmenové listy osob, narozených v letech 1903–1910, byly z větší části v 90. letech minulého století vyskartovány. Nezastupitelnou úlohu mají místní pamětníci, díky nimţ máme k dispozici přesný obraz doby. Druhá světová válka je však za námi mnoho let a čím více se konec války vzdaluje, tím více ubývá lidí, kteří ji pamatují. V Opatovicích ţije v současné době jen hrstka lidí, kteří jsou schopni o válečné době vyprávět. Většina postarších obyvatel byla v době vysídlení obce ve věku dětí, a tudíţ si pamatují jen útrţky. Výjimkou je místní pamětnice, která v obci pracovala i v době, kdy ji obývalo německé obyvatelstvo. Tato místní pamětnice si však nepřeje, aby bylo její jméno uváděno. Dalším pamětníkem, který se o dané téma stále zajímá, je pan Jan Galatík. V současné době jiţ v Opatovicích neţije, ale i nadále se snaţí, aby tato smutná část dějin neupadla v zapomnění. V souvislosti s tím, se snaţil natočit i krátkometráţní film. Tento film nebyl bohuţel nikdy natočen.

6

1. Opatovice

Opatovice2 se svými 359 obyvateli 3 , jsou místní částí města Vyškova. Tato kdysi zaniklá obec se rozkládá na ploše o rozloze 5,62 km2 na obou březích řeky Malé Hané. Ze severozápadní strany ohraničuje Opatovice les a kopcovitý terén, v katastru obce jsou poslední výběţky Drahanské vysočiny. Údolí přechází v jihovýchodním směru do roviny.4 Do Opatovic vzdálených 5 km na severozápad od Vyškova vede okresní silnice, která zde končí, neboť na konci vesnice byla v roce 1972 zbudována přehradní nádrţ, jeţ se stala zásobárnou vody pro celý Vyškov, Bučovice a okolí.5 Historie vesnice je velmi skromná. První písemné zprávy o Opatovicích pochází z roku 1376, ale ves existovala pravděpodobně jiţ dříve. Nejstarší dějiny této vesnice jsou spjaty s dědickým a račickým panstvím, která se rozprostírala na území dnešních Opatovic. Dle Vladimíra Čamka 6 jsou Opatovice pojmenovány po osobě zvané Opat, připomínající opata z kláštera. Vesnice se tedy vyvíjela po několik staletí v rámci dědického panství. Po smrti Miloty z Dědic, v roce 1397, převzali dědické panství páni ze Šternberka a spojili ho s panstvím račickým. Toto spojení trvalo 150 let, během nichţ nahradili pány ze Šternberka příslušníci rodu Kravaře. Po vymření rodu Kravařů po meči se o území dělily tři dcery, z nichţ dcera jménem Kunka dostala díl račický, který obsahoval hrad a městečko Račice, většinu Dědic, Pístovice, Drnovice, Nosálovice, městečko Hrádek, Ruprechtov a Opatovice. 7 Kunka však svůj podíl odkázala rodině svého manţela, pánům z Boskovic. Ti panství opět rozdělili, a Opatovice se tak staly součástí pouze dědického panství. V 16. století došlo ke změně majitelů, od Dobše z Boskovic koupil dědický podíl Jan z Pernštejna, který jej však směnil za biskupské léno Paskov u Těšína. Směnu potvrdil olomoucký biskup Stanislav Thurzo, protoţe v tom viděl příleţitost, jak rozšířit vyškovské panství.

2

Viz příloha č. 1. Počet obyvatelstva k roku 2011. 4 Nekuda, V. a kol.: Vlastivěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965, s. 393. 5 Opatovická nádrž na Malé Hané, NŢ, 21, 12. 1. 1973, č. 2, s. 1. 6 Zpravodaj města Vyškova, 1997, s. 6. 7 Nekuda, V.: Vlastivěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965, s. 81. 3

7

Doba mezi husitskými válkami a třicetiletou válkou je charakteristická především pronikáním reformace a šířením jiného neţ katolického vyznání. V naší oblasti se šíření nekatolického vyznání potýkalo s problémem, protoţe zde převládal církevní statek, který jiné vyznání nedovoloval. Přesto se během stavovského povstání v letech 1619–1620 přidala vesnice Opatovice k nekatolíkům. Po zdolání povstání se ale museli opět domáhat uznání privilegií, která jim byla prohlášena za propadlá.8 Nakonec jim byla privilegia v roce 1628 uznána. Po třicetileté válce bylo v Opatovicích 24 domů, 3 nově obydlené a 8 domů opuštěných. V roce 1791 bylo ve vesnici jiţ 50 domů, v nichţ bydlelo 378 obyvatel, a od té doby se počet domů a obyvatel neustále zvyšoval. Počet obyvatel se nesníţil ani po příchodu první světové války. Pár let po skončení bojů, v roce 1921, bylo v Opatovicích celkem 110 domů, ve kterých ţilo 634 obyvatel. Ke sníţení počtu obyvatel došlo aţ v průběhu druhé světové války, kdy byla vesnice vystěhována a obydlena Němci. Po skončení války, v roce 1945, se mohli obyvatelé vysídlené obce do Opatovic vrátit. Nevrátili se však všichni a v roce 1947 zde bylo napočítáno 124 domů, v nichţ ţilo 423 obyvatel. Dne 1. 3. 1980 se Opatovice staly částí obce Vyškov. Označení obec tedy zaniklo, a proto nacházíme Opatovice na seznamu zaniklých obcí.

8

Dědičtí se v roce 1604 dohodli s kardinálem Ditrichštejnem na ujednání, ve kterém byly dědickým zvýšeny platy z roboty o třetinu, Opatovičtí museli platit 9 ½ zlatých a odvádět čtyři koně, jednu bečku vína a podílet se na potaţních pracích a na dalekých fúrách.

8

2. Opatovice na začátku 2. světové války

2. 1. Změna státoprávních poměrů

Po mírné zimě, která byla na přelomu let 1938 a 1939, čekaly Československou republiku velké změny. Po mnichovské zradě, která proběhla v září 1938, byla vyhlášena tzv. druhá republika a všichni napjatě očekávali, co bude následovat. V polovině března roku 1939 byl do místní kroniky učiněn zápis, který zaznamenával zřízení Protektorátu Čechy a Morava. „Slovensko podle rozhodnutí svého sněmu stalo se samostatným státem pod ochranou Německé říše. Německá říše převzala též ochranu českého národa a na území Čech a Moravy zřízen byl výnosem Vůdce

a

říšského

kancléře

Adolfa

Hitlera,

vydaným

v Praze

dne

16. března 1939, Protektorát Čechy a Morava v rámci Německé říše. Říšským protektorem v Praze byl Vůdcem a říšským kancléřem Hitlerem jmenován svobodný pán šl. v Neurath. Presidentem protektorátu je dosavadní státní prezident Dr. Emil Hácha.“9 V souvislosti se začátkem války bylo nutno zajistit rovnoměrné rozdělování potravin. Z tohoto důvodu byly 1. října 1939 zavedeny odběrní lístky na některé potraviny. Lístky byly zavedeny zejména na: cukr, tuky, maso, mouku, chléb, kávu a kávové náhraţky, mléko a rýţi. V jakém mnoţství byly příděly stanoveny, ukazuje následující tabulka.10

Cukr

mnoţství

9

400 g/ týden

Tuk: máslo, sádlo 70 g / týden

Chleba a jiné pečivo

Maso

500 g/ týden

11 kg 600 g / měsíc

Káva

Mléko

40 g/týden

¼ l/den

SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Kronika obce Opatovice, s. 95. Tamtéţ, s. 96.

10

9

Rýţe, krupice nebo těstoviny 150 g/ týden

Mnoţství a časové vymezení údajů v tabulce odpovídá přídělu na jednu osobu. Výjimku tvořily osoby těţce pracující, které měly příděly samozřejmě vyšší. Další výjimkou byly děti, pro které byly upraveny příděly tuků a mléka. Ţivot v obci však pro zatím zůstal nezměněn. Obyvatelstvo se potýkalo se stejnými kaţdodenními problémy jako dřív. Na podzim roku 1939 Opatovice zasáhla záplava myší, coţ přineslo místním mnoho škody. Stavební činnost se nezastavila, v roce 1939 byly postaveny dva nové obytné domy. Jednopatrový dům s č. p. 142 postavil pan Eduard Trávníček při silnici vedoucí z Dědic do Opatovic. Druhý přízemní obytný dům s podkrovím postavil pan Alois Formánek, coţ byl četnický štábní stráţmistr ze Lhoty. Dům byl rovněţ postaven na hranici dědického a opatovického katastru a dostal č. p. 141.11 V červnu 1939 byl školní radou pořízen ke školní budově nový kovový plot s betonovou podezdívkou místo dosavadního málo vzhledného a „ustavičně oprav vyžadujícího plotu dřevěného.“12 Nový kovový plot zhotovil majitel dílny na kovové ploty v Drnovicích, Emil Mačka. V obci neutichla ani kulturní činnost. Během roku 1939 bylo ve vesnici místními spolky sehráno šest divadelních představení. Tři představení sehrála tělocvičná jednota Sokol, dvě představení sehrála Katolická omladina a jedno představení skupina Národního souručenství. Hrála se následující divadelní představení: Zlatý liják, Sen vánoční, Trampoty hajného Klobáska, Má matička chudá byla, Neříkej hochu, ţe mě máš rád a divadelní představení Tatínek jde na manévry. V obci fungovala i místní knihovna, která čítala 420 svazků, a navštěvovalo ji 48 čtenářů, kteří si během roku vypůjčili celkem 320 knih.13 Dne 23. dubna 1939 byl vykonán nábor do členstva do Národního souručenství. Přihlásilo se 190 muţů starších 21 let, coţ bylo 97 % všech muţských obyvatel. Vedoucím Národního souručenství byl Alois Trávníček, rolník z č. p. 44.

11

SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Kronika obce Opatovice, s. 95. Tamtéţ, s. 97. 13 Tamtéţ, s. 98. 12

10

2. 2. Škola

Školní rok 1939/1940 započal, stejně jako i roky předchozí, 1. září v 8 hodin ráno. Ţáci byli jako obvykle zařazení do tříd a oddělení. Byli usazeni do lavic a upozorněni na kázeňské předpisy. Jako obvykle byli poučeni o tom, jaké školní potřeby si mají opatřit. Vzhledem k špatnému počasí, které v měsíci září panovalo,14 bylo nutno začít s vytápěním školy jiţ od 22. září, coţ bylo o tři týdny dříve neţ obvykle. Vzhledem k tomu, ţe místní škola byla dvojtřídní, byly děti rozděleny do dvou tříd a kaţdá třída měla dvě oddělení. V první třídě v prvním oddělení navštěvovalo školu 10 chlapců a 6 dívek. Ve druhém oddělení bylo 11 chlapců a 13 dívek. Celkem tedy bylo v jedné třídě 40 dětí, z toho 39 z nich bylo vyznání římskokatolického. Ve druhé třídě, v prvním oddělení bylo 11 chlapců a 10 dívek, ve druhém oddělení byl pouze 1 chlapec a 2 dívky. Celkem bylo ve druhé třídě 24 ţáků, z nichţ 23 bylo také římskokatolického vyznání. Stav ţactva byl znám jiţ při zápisu pro školní rok 1939/1940, který proběhl na začátku hlavních prázdnin. Zapsáno bylo celkem 65 ţáků. Z toho tedy 40 do první třídy a 25 do třídy druhé. Během letních prázdnin se však odstěhovala ţákyně druhé třídy, prvního oddělení, Libuše Formánková. Tím se stav ţactva sníţil z počtu 65 na 64. Ve školní matrice bylo zapsáno 87 školou povinných dětí. Zdejší obecní školu navštěvovalo 64 ţáků, 3 ţáci docházeli do obecné školy v Dědicích a do měšťanské školy v Dědicích chodilo 15 ţáků. Zbývajících 5 ţáků navštěvovalo měšťanskou školu sv. Dominikánek ve Vyškově.15

14 15

Jiţ 27. září 1939 byla v noci naměřena teplota −4°C. SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Školní kronika, nestr.

11

2. 3. Obecní zastupitelstvo

Schůze obecního zastupitelstva se svolávala aţ do roku 1941, kdy byly Opatovice vystěhovány. Sloţení místního zastupitelstva bylo následující: starostou obce byl Augustin Novotný, za republikánskou stranu, náměstkem Kristián Maršál za stranu lidovou. Dalšími členy rady byly Ferdinand Potáč a František Šmerda za stranu ţivnostenskou, Jan Brunclík (č. p. 72)16 a Karel Tomášek za stranu dělnickou, Karel Pospíšil a Hynek Růţička za stranu národně socialistickou. Miloslav Vágner, Alois Formánek, Jakub Kozár za stranu lidovou, Jan Brunclík (č. p. 14), Eduard Sochor, František Gregor a Matouš Jelínek za stranu republikánskou. Celkem mělo obecní zastupitelstvo 15 členů. Členové obecní rady byli na blíţící se schůzi pozváni oběţníkem tři dny předem. Průběh schůze byl vţdy stejný, coţ lze vypozorovat ze zápisů schůzí, které byly při kaţdém zasedání učiněny. Zezačátku zasedání došlo k zápisu, bylo zapsáno datum a přítomní členové. Aby mohla schůze obecního zastupitelstva zasedat a usnášet, musely být přítomny 2/3 členů. Poté se přečetl zápis z minulé schůze a na to navazovalo řešení aktuálních problémů. Schůze z 2. března roku 1940 byla oznámena jiţ 28. února. Zasedání se účastnilo 12 členů a 2 náhradníci. Na programu bylo projednání ţádosti Jana Švarce a Karla Hrdy o stavební místo. František Šmerda ţádal o obecní byt a řešit se měla i otázka postavení radnice a stanovení odměn obecním funkcionářům. Obecní zastupitelstvo rozhodlo, ţe ţádosti o stavební místo budou předloţeny stavební komisi. Ţádost Františka Šmerdy o obecní byt byla zamítnuta, protoţe obecní dům se bude bourat a vedle něj bude postavena radnice. Odměny obecním funkcionářům byly obecním zastupitelstvem zvýšeny. Starosta obdrţel 400 K, tajemník 800 K, pokladník 400 K, náměstek a radní 40 K, práce písařské 100 K, obecní práce 18 K, obecní sluha 600 K.17 Na konci měsíce března proběhlo další zasedání, kdy bylo přítomno 10 členů a obecní pokladník Jindřich Sochor. Na programu byly otázky týkající se vybudování

16

Z důvodu shody jmen jsou v závorkách uváděna popisná čísla domů, ve kterých konkrétní osoba ţila. Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna (dále SOKA Vyškov), fond Archiv obce Opatovice (dále AO Opatovice), nezprac. Protokoly o schůzích obecního výboru 1939–1941, dokument z 2. března 1940. 17

12

kanalizace do školy, oprava hasičského skladiště, přispívání na Kateřinu Slezáčkovou do zaopatřovacího ústavu do Drnovic a volba čtyř členů do osvětového sboru. Bylo rozhodnuto, ţe kanalizace by měla být zavedena přes celou obec, ale bylo třeba poţádat odborníka o posudek. Kanalizace by měla vést z úseku obce zvaného „Horní konec obce“ za školu. Hasičské skladiště bude opraveno a nad ním bude postavena radnice, coţ bude svěřeno do rukou tesařskému mistrovi Janu Sadílkovi. Do osvětového sboru byl zvolen Jan Brunclík (č. p. 72), Jakub Korzár, Vladislav Res a Václav Tučapský.18 Dne 20. července 1940 proběhlo další zasedání obecního zastupitelstva, přítomno bylo 12 členů a 1 náhradník. Toto zasedání mělo za cíl schválit rozpočet na nadcházející rok 1941, a to jak pro obec, tak pro místní školu. Obecní rozpočet byl schválen v následující podobě: starostovi byla stanovena odměna za úřadování ve výši 400 K, náměstek starosty a radní byli odměňováni částkou 140 K, pokladník částkou 400 K, zřízenci a poslové dostávali 800 K a za písařské práce obdrţel písař 600 K. Za obecní úřadovnu se neplatilo ţádné nájemné, ale byly stanoveny výdaje, jeţ byly spojeny s vyuţíváním prostor. Výdaje byly vypočítány na opravu a čištění prostor ve výši 400 K, na udrţování kancelářského zařízení ve výši 5 000 K a za topivo a svítivo bylo stanoveno 1 000 K. Na psací potřeby byla stanovena částka 700 K, na úřední listy 550 K, na telefon, telegraf a poštovné 200 K. Počítalo se i se správními výdaji, kdy bylo 300 K vyhrazeno na právní zastoupení a soudní útraty, 200 K na volební výlohy, 93 K se přispívalo starostenskému sboru a ústředí moravských obcí, měst a okresů. 100 K bylo vyhrazeno na čištění obecního kočáru a 200 K za úřední výkony. Rozpočet byl vystaven i na udrţování obecních budov. Na č. p. 26, coţ byla budova pro místní chudé, bylo dohromady vyhrazeno 3 239 K, z toho na opravu budovy 3 000 K, na čištění komínů 18 K, pojistné 21 K a nábytek 200 K. Na místní kapli bylo vypsáno 155 K, z toho 150 K na opravu a na místní zvonici 106 K.19 První zasedání obecního zastupitelstva v roce 1941 proběhlo jiţ 16. ledna, za účasti 11 členů a obecního pokladníka. Cílem zasedání bylo vyřešit vyúčtování firmy Cyrila Bartoška a Jana Sadílka.20 Obecní zastupitelstvo se jednohlasně dohodlo, aby stavba radnice, kterou pánové provedli, byla dána na přezkoumání stavebnímu znalci 18

SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Protokoly o schůzích obecního výboru 1939–1941, dokument z 20. března 1940. 19 SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Obecní rozpočet na správní rok 1941. 20 Cyril Bartošek – zednický mistr z Drnovic, Jan Sadílek – tesařský mistr z Opatovic; oba dva pánové se podíleli na stavbě radnice v Opatovicích.

13

a teprve poté bylo Bartoškovi a Sadílkovi posláno písemně rozhodnutí o vyúčtování. Obecnímu sluhovi Františku Slezáčkovi byl na této schůzi zvýšen příspěvek na 250 K do 31. března 1941, protoţe místní zastupitelstvo a obyvatelstvo jiţ vědělo, ţe Opatovice budou ke dni 31. března 1941 vystěhováni.21 Poslední schůze před vystěhováním obce proběhla 9. března, tedy v době kdy uţ si místní obyvatelé hledali nové bydlení a někteří uţ Opatovice opustili. Členové obecní rady byli informováni oběţníkem o konání schůze jiţ 6. března a 9. března se jich na zasedání dostavilo 14. Na posledním programu byly body jako proplacení účtů za stavbu obecní radnice, prodej obecního kočáru či proplacení za různé práce komisí. Úpravy účtů za provedení dostavby radnice byly provedeny stavebním znalcem Janem Ţáčkem, coţ byl zednický mistr z Vyškova. Účet k proplacení byl vystaven na 46 926 K a 40 h. Z toho práce zednické, klempířské, stolařské a ostatní byly vyúčtovány na 37 500 K a tesařské práce byly vyúčtovány na 9 426 K a 40 h. Obecní kočár byl prodán za 500 K Petru Trávníčkovi a psací stroj za 2 500 K starostovi. Obecnímu sluhovi Františku Slezáčkovi bylo zaplaceno 150 K za ztrátu času v době, kdy musel čtyři dny vykonávat pochůzky a kvůli nim nemohl být v zaměstnání. Naposledy se rozdělil i chudinský fond, který byl vyplacen všem přestárlým, a starostovi obce byla vyplacena odměna ve výši 2 800 K za veškerou práci, kterou odvedl od 1. ledna 1941 do 1. března 1941.22

21

SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Protokoly o schůzích obecního výboru 1939–1941, dokument z 16. ledna 1941. 22 SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Protokoly o schůzích obecního výboru 1939–1941, dokument z 9. března 1941.

14

3. Vysídlování obce v průběhu války

Od roku 1939 zuřila ve světě válka. Obyvatelstvo pociťovalo nedostatek potravin, textilu, obuvi a dalších potřebných věcí. Na všechno byly zaváděny lístky a odběrní poukazy. Celkem 680 lidí ţilo v obci běţným ţivotem aţ do doby, kdy se dozvěděli o rozšiřování dělostřelecké střelnice, kvůli čemuţ musely být Opatovice i okolní vesnice vystěhovány.

3. 1. Zřízení dělostřelecké střelnice a přípravy vysídlování

Ve 30. letech 20. století mělo dojít ve Vyškově ke zřízení vojenské střelnice, proti čemuţ obyvatelé Vyškovska nejprve protestovali. Protestní dopis, který byl adresován ministerstvu národní obrany do Prahy, 22. května 1934, dokazuje, ţe ani Městská rada nebyla zřízení střelnice nakloněná. Proto vybízela starosty okolních vesnic, aby se svými podpisy připojily k protestu. Dokument, kterým se obce stavěly proti zřízení střelnice, podepsal i starosta obce Opatovice, Augustin Novotný. 23 Starosta obce Podomí, Jan Gottwald, odmítl protestní dokument podepsat s tím, ţe se nechce stavět proti branné moci a ţe místní nezaměstnané obyvatelstvo doufá v moţnost rozšíření pracovních příleţitostí. 24 Městská rada, v čele se starostou Františkem Teplým, nakonec ţádala, aby byly městu Vyškovu dány určité protihodnoty za účelem zmírnění vzniklých škod. Jednou z protihodnot mělo být vytvoření trvalé vojenské posádky, protoţe všechna okresní a krajská města na Hané posádky měla. Rada argumentovala i oslabením průmyslu, ke kterému došlo v posledních letech, kdy zanikl textilní průmysl a Vyškov zůstal odkázán pouze na zemědělství. Další protihodnotou mělo být vybudování údolní přehrady na Hamiltonské Hané, jelikoţ se město potýkalo s častými povodněmi.25 I přes protesty vyškovských obyvatel bylo k 1. listopadu 1935 zřízeno Velitelství výcvikového tábora v Dědicích u Vyškova. Toto cvičiště převzali 26. března 1939 Němci, kteří jej přejmenovali na Truppen-Übengs-Platz Wishau 23

Příloha č. 2. SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Zřízení vojenské střelnice na Vyškovsku. 25 Tamtéţ. 24

15

s velitelstvím na Kozí Horce. Mělo zde docházet ke cvičení jednotek německé branné moci – wehrmachtu. Právě rozšiřování vojenské střelnice se stalo záminkou pro vystěhování okolních obcí. Podle Josefa Mikše 26 byla skutečným cílem Němců „snaha vytvořit německé pásmo, které by spojilo Rakousko se Slezskem ve směru Brno – Vyškov – Olomouc.“27 Dne 5. září 1940 vydal říšský protektor Konstantin von Neurath výnos o vystěhování obyvatelstva obcí v sousedství vojenského výcvikového prostoru. Celkem mělo být vystěhováno do 31. října 1942 33 obcí. Vzhledem k průtahům stěhování nebyl termín dodrţen a vystěhování probíhalo téměř do konce války. V konečné fázi muselo ze svých domovů odejít 18 558 osob.28 Zpráva o vysídlení nenechala obyvatele vesnic klidnými. Nepřidávalo tomu ani to, ţe nikdo pořádně nevěděl, co se bude dít. Proto byly vyslány celkem tři deputace, které měly zjistit závaţnost stávající situace. Deputace byly vyslány do Prahy k prezidentu Háchovi, na ministerstvo vnitra a zemědělství a k zemskému prezidentovi Cáhovi do Brna. 29 Zástupci obyvatel Vyškovska se snaţili stěhování oddálit či zastavit, ale nebylo jim vyhověno. Naopak jim bylo řečeno, ţe se jedná o výsostný zájem Třetí říše a ţe vše musí proběhnout tak, jak je naplánováno. Vystěhování obcí bylo rozloţeno do jednolitých etap a jediným výsledkem snah deputací bylo, ţe první etapa byla rozdělena na časový úsek 1a – kdy měly být vesnice vystěhovány do 31. března 1941, a na časový úsek 1b – kdy měly být vesnice vystěhovány do 31. listopadu 1941. Dne 6. ledna 1941 dostali starostové obcí formuláře, které měli obyvatelé vesnic vyplnit a dostavit se s nimi na soud do Vyškova, kde se smlouvy sepisovaly a legalizovaly. Díky tomuto procesu nemohli přestěhovalci Němce nařknout, ţe jim je majetek zabírán. Smlouvy byly definovány jako smlouvy o prodeji půdy za náhradu. Majetek obyvatelů byl odhadnut s tím, ţe odhadovaná cena byla samozřejmě niţší neţ skutečná hodnota. Peníze z prodeje dostali někteří na tzv. vázané vklady.

26

Ing. Josef Mikš – autor publikace Ztracené domovy, jeţ se zabývá problematikou vysídlování vesnic ve vyškovském okrese. 27 Mikš, J.: Obyvatelé Drahanské vrchoviny přišli o domov. Vyškovské noviny, 3. 9. 2010, s. 4. 28 Tamtéţ. 29 Mikš, J.; Stryjová, D.: Ztracené domovy. Germanizační plány okupantů a jejich realizace na Vyškovsku v letech 1939–1945. Vyškov, 1987, s. 45.

16

Během měsíce ledna roku 1941 tedy docházelo k podepisování kupních smluv. Vzhledem k tomu, ţe stále existovali lidé, kteří se s nastalou situací nedokázali smířit a vyplňování kupních smluv sabotovali, byly archy v únoru navráceny lidem nazpět a dohled nad správným vyplňováním byl svěřen adjunktovi Vavrouchovi.30 Jaroslav Vavrouch se vydal na četnickou stanici s tím, ţe archy jsou špatně vyplněny a ţe apeluje na starostu obce, aby ve svém i zájmu jiných dohlíţel na správné vyplňování. Vzhledem k tomu, ţe v obci starostu nezastihl (starosta se účastnil klasifikace koní v Dědicích), odebral se do obce Lhota. Jakmile byly smlouvy správně vyplněny, mohl nastat začátek stěhování. Díky tomu, ţe Opatovice byly spolu s obcemi Rychtářov, Lhota, Pařezovice a Hamiltony v etapě 1a, musely být vystěhovány do 31. března roku 1941.

3. 2. Hledání nového bydlení

Jiţ v průběhu podepisování smluv si museli lidé hledat nové bydlení. Situaci komplikoval i fakt, ţe po roce 1938 hledali nové ţivobytí lidé, kteří byli nuceni opustit pohraničí, které bylo po mnichovské zradě zabráno Německem. V důsledku toho měli lidé stále více problémů najít nové domovy a to ohroţovalo plán, do kdy mají být vesnice etapy 1a vysídleny. Kdyţ okresní hejtman Bergman sledoval, jaké mají lidé problémy se stěhováním, nechal se slyšet, ţe kdyţ není místo v protektorátu, budou ve Vyškově přistaveny vlaky, které odvezou obyvatele do Polska, kde je místa dost. Další problémy pro místní obyvatele přinesla vyhláška z 30. ledna 1941, která byla vydána ministerstvem vnitra z pověření úřadu říšského protektora a zakazovala stěhování na Vyškovsko, Slavkovsko a Prostějovsko.31 Lidé však nemohli najít nové domovy, proto stále více ţádali o výjimky. Zákon o stěhování byl později upraven, bylo zakázáno přestěhování blíţ neţ na 50 km od evakuované části. Situace se ovšem stále více komplikovala, lidé pořád neměli zajištěné nové bydlení, a tak bylo nakonec povoleno přestěhování se na Vyškovsko, s tím, ţe to bude pouze dočasné.32

30

Mikš, J.; Stryjová, D.: Ztracené domovy. Germanizační plány okupantů a jejich realizace na Vyškovsku v letech 1939–1945. Vyškov, 1987, s. 45. 31 Tamtéţ, s. 56. 32 Mikš, J.: Obyvatelé Drahanské vrchoviny přišli o domov. Vyškovské noviny, 3. 9. 2010, s. 4.

17

Drtivá většina obyvatel našla náhradní bydlení. Někteří se přestěhovali do nových domů, kde jiţ zůstali, někteří se stěhovali několikrát během války. Aby měla Přesídlovací kancelář ministerstva vnitra stále přehled o přestěhovalcích, byly nuceny okresní úřady měst, do nichţ se obyvatelé stěhovali, podávat hlášení o změnách pobytu. V dokumentu z 29. dubna 1941 bylo nařízeno, ţe hlášení o změně pobytu bude probíhat čtvrtletně. Následně byly rozeslány dokumenty s informacemi okresním úřadům, do jejichţ obvodu se nastěhovali přestěhovalci z Vyškova.33 Tyto zprávy o přestěhování obyvatel nám nyní pomáhají dozvědět se, kam se obyvatelé vystěhované vesnice přestěhovali. K prvním zápisům docházelo jiţ 15. listopadu 1941, kdy byla uvedena první změna bydliště 13 místních obyvatel. Kam se lidé přestěhovali, je moţné vidět v následující tabulce.34

Balcárek František

Rychmanov (Brno)

Broul Bohuslav

Dobročkovice (Bučovice)

Jelínek Šimon

Medlovice (Vyškov)

Jelínek Cyril

Jankovice u Holešova

Kalousek Karel

Opatovice 127 (Vyškov)

Krejčí František

Drnovice (Vyškov)

Luska František

Petrov (Hodonín)

Michlíček František

Tuřany (Brno)

Maleček Petr

Krásensko (Vyškov)

Novotný Jaroslav

Račice (Vyškov)

Pospíšil Alois

Nosálovice (Vyškov)

Slezáček Jan

Šlapanice (Brno)

Šmerda Bohuslav

Drysice (Vyškov)

Další změna adres přestěhovalců byla provedena 8. dubna roku 1942. V tabulce je opět uvedena změna pobytu pěti občanů.

33 34

MZA Brno, fond B 326, inv. č. 70, karton 24. Adresy přesídlenců, hlášení změn pobytu. Tamtéţ.

18

Brunclík Josef

Boršice (Uherské Hradiště)

Formánek Josef

Klobouky (Vyškov)

Gregor František

Nemojany (Vyškov)

Kratochvílová Julie

Čelechovice

Pospíšil Anton

Drnovice (Vyškov)

Z dochovaných dokumentů je moţno zjistit změnu bydliště i z následujícího měsíce, z května roku 1942. Konečná Agnes

Nosálovice (Vyškov)

Krapl Alois

Ţelečovice (Zdounek)

Otevřelová Margaret

Hostěrádky (Slavkov)

Pospíšilová Aloisie

Vranovice (Prostějov)

Růţička Karel

Nové Hvězdlice (Vyškov)

Sedlák Vincenc

Holešovice (Bučovice)

Sochor Eduard

Ţeleč (Vyškov)

Jelínek Vincenc

Líšeň (Brno)

Jelínek Čeněk

Líšeň (Brno)

Konečná Aneţka

Nosálovice (Vyškov)

Otevřelová Mark.

Hostěrádky (Vyškov)

Růţička Karel

Nové Hvězdlice (Vyškov)

Sochor Eduard

Opatovice (Vyškov)

Šmerda Bohuslav

Dědice (Vyškov)

Trávníčková Anna.

Jeţkovice (Vyškov)

Čtvrtníčková Marie Medlovice (Vyškov) Díky uvedeným tabulkám je moţné vidět, ţe vystěhované obyvatelstvo se stěhovalo na místa po celé Moravě. Z výše zmíněných jich však nejvíce našlo svůj domov v okrese Vyškov, tudíţ v blízkosti svého domova.35

35

Rozmístění obyvatelstva více přibliţuje mapa v příloze č. 3.

19

Obyvatelé vesnic museli vykonat mnoho namáhavých a někdy i marných cest, aby našli místo, kam se mohou odstěhovat. Ve dvou případech skončilo shánění nového obydlí tragicky. Pan Konečný zemřel v Manerově na otravu plynem z vadných kamen, kdyţ tam přespával během své cesty za hledáním nového domu. Druhý muţ, pan Chalupa, byl zraněn autem německé armády a svému zranění podlehl.36 Teprve potom, co obyvatelé oznámili Přesídlovací kanceláři adresu svého nového bydliště a následně jim bylo nové místo schváleno, mohli se teprve začít z obce stěhovat.

3. 3. Začátek stěhování

Obyvatelé obce měli nařízeno, v jakém stavu mají dům Němcům předat: dům musel být zajištěn, hnůj vyvezen za vesnici, stoly, sýpky a hůry vymeteny. 37 Poté vojenský stráţní oddíl přišel dům zkontrolovat a převzal si od majitele domu klíče. Na tuto situaci si vzpomíná místní občanka, které v této době bylo 15 let.38 Vzpomíná si, jak přišli dva muţi s bílým prouţkem na paţi, prošli a zkontrolovali dům a převzali klíče. Poté rodina posbírala poslední zbytky věcí a vydala se vstříc novému domovu do Pístovic. Je třeba si uvědomit, ţe v té době neměli obyčejní lidé k dispozici ţádná auta. V tu dobu byly v Opatovicích auta pouze dvě, z toho jedno nákladní, které bylo vyuţíváno v místním kamenolomu. Pokud se lidé stěhovali do dalekých měst, vyuţívali vlakové spojení z Vyškova. V březnu roku 1941 muselo tedy Opatovice opustit 164 rodin, které bydlely ve 137 domech.39 Veškeré stěhování bylo doprovázeno pláčem a naříkáním. Do té doby jiţ sţité obyvatelstvo se muselo rozdělit a kaţdá rodina potřebovala najít místo, kam by se uchýlila. Lidé se stěhovali do blízkého i vzdálenějšího okolí. Někteří se přestěhovali do nedalekých Dědic, Pístovic, anebo Drnovic. Někteří našli svůj nový domov 36

SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Kronika obce Opatovice, s. 101. Tamtéţ. 38 Místní pamětnice, jeţ uvádí své výpovědi, si nepřeje, aby bylo její jméno zveřejněno. Záznam učiněn 20. února 2013. 39 Mikš, J.; Stryjová, D.: Ztracené domovy. Germanizační plány okupantů a jejich realizace na Vyškovsku v letech 1939–1945. Vyškov, 1987, s. 58. 37

20

v Bohatých Málkovicích. Všichni obyvatelé Opatovic ztratili svůj vlastní domov a převáţná část jich bydlela u cizích lidí. Tak na své stěhování vzpomíná i místní pamětnice, která byla nucena se svoji rodinou bydlet v Pístovicích. Rodině, u které bydleli, museli vysvětlit, co se v jejich vesnici děje a ti jim nakonec poskytli střechu nad hlavou. Samozřejmostí bylo, ţe za tuhle pomoc obyvatelé museli platit. U cizích lidí museli také pomáhat a respektovat přání majitelů domu. Tak byl například jedné rodině odebrán pes, jelikoţ majitel domu, u něhoţ bydleli, psy nechtěl. Nově příchozí obyvatelé se potýkali i s nedůvěřivými pohledy místních obyvatel, kteří nevěděli, proč byly vesnice vysídlené. V hlavách jim zůstávalo přesvědčení, ţe obyvatelé vysídlených vesnic museli něco provést, jinak by je nepřestěhovali. O této špatné zkušenosti vypráví i další místní rodačka, Jiřina Koláčková.40 Narodila se sice aţ po válce, ale tehdejší situaci zná z vyprávění rodičů. Její rodina se tehdy přestěhovala do Nemojan, kde bydlela rok, ale místní obyvatelé je nikdy nepřijali, a proto byli nuceni změnit znovu bydliště. Přestěhovali se do Drnovic, kde bydleli aţ do konce války. Jedni z posledních obyvatel odcházeli z vesnice 21. března 1941, podle vzpomínek pamětnice bylo krásné nedělní ráno, které ale bylo doprovázeno smutkem, nářkem a slzami. Uţ v tu dobu obyvatelé věděli, ţe pokud se jednoho dne vrátí, uţ to nebude takové jako dřív. Dne 31. března Opatovice utichly. Místní kronika, která byla v poválečném období dopsána, popisuje situaci následovně: „Dne 31. března vesnice oněměla a zela prázdnotou. Již se neozýval křik dětí na návsi, nebylo slyšet drkotání povozů a hlasy dobytka ze chlévů. Jen Kamenolomy zůstaly v provozu. Do obce byl povolen vstup jen se svolením německých vojenských úřadů.“41 V týţ den se dostavil do vesnice i přednosta Přesídlovací kanceláře A. Nováček za účasti praţských zástupců Bodenamtu a říšské branné moci. Pan Nováček měl za úkol zhodnotit průběh vysídlení, které nakonec ve zprávě pro ministerstvo vnitra popsal jako v pořádku. O návštěvě vyklizených obcí pojednává zpráva, kterou vydala Přesídlovací kancelář „Dne 31. března 1941 byl přednosta P.k. a jeho zástupce Dr. Nováček na vyzvání spolu s panem Abtlr. Stübelem a panem Hochstetterem na objížďce vesnic etapy 1a, které byly dne 31. března 1941 vyklizeny. Vyklizení bylo

40 41

Jiřina Koláčková, bytem Opatovice 135; pamětnice; záznam učiněn 12. února 2013. SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Kronika obce Opatovice, s. 103.

21

shledáno úplně provedené a pan Stübel tlumočil přednostovi kanceláře a všem spolupracovníkům svůj dík za vykonanou práci.“42 Po skončení vyklizovací akce mělo četnictvo Prozatímní četnické stanice v Opatovicích napsat poznatky z celého průběhu vysídlování. Četnictvo ve své zprávě uvedlo, ţe hlavním problémem bylo najití nového bydliště. Lidé si zpočátku hledali místa ve vyškovském či slavkovském okrese, načeţ jim byla tato místa zamítnuta. Občané tedy hledali dále, ale kdyţ ještě v březnu neměli najité náhradní domovy, ţádali opět o schválení přestěhování se na vyškovský či slavkovský okres. Tato místa jim byla nakonec schválena. Dalším problémem bylo vyplňování popisných archů, na coţ muselo četnictvo dohlíţet, protoţe lidé ve vyplňování archů chybovali. Četnictvo ve své zprávě poukazovalo i na časté dotazy místních obyvatel ohledně volného bydlení. Vzhledem k tomu, ţe četnická stanice neměla k dispozici ţádné seznamy s volnými byty či nemovitostmi, odkazovala je na Přesídlovací kancelář ministerstva vnitra. Ve zprávě tedy četnictvo navrhovalo, ţe při příštím stěhování, by bylo vhodné, kdyby měla četnická stanice seznamy volných nemovitostí, čímţ by ušetřila práci nejen Přesídlovací kanceláři, ale i místním obyvatelům při hledání nového bydliště. Dalším problémem, se kterým se místní četnictvo potýkalo, byla ţádost obyvatel o příspěvek na vlak. Obyvatelstvo muselo při hledání nového bydlení cestovat i do vzdálenějších měst a tuto cestu chtělo proplácet. Četnictvo tedy navrhovalo Přesídlovací kanceláři, aby pro příště zlevnila jízdenky na vlak. Celkově byla přesídlovací akce ohodnocena následovně: „Stěhovací akce v obcích Opatovice a Lhota, náležející k dohledu četnické stanice Opatovice – prošla klidně

a

usměrněně.

Četnictvo

předem

pořídilo

seznamy

všech

občanů

v přesídlovaných obcích, na základě nichž se pak i u Přesídlovací kanceláře vedl přesný pohyb občanů těchto obcí. Přesídlovací kancelář i četnictvo vycházeli ve všech směrech, pokud to bylo přípustno, přesídlovaným občanům vstříc a také jejich úředně – přátelské jednání k těmto lidem přispělo ke klidnému průběhu a ukončení přesídlení občanů.“43

42 43

MZA Brno, fond B 326, inv. č. 7, karton 1. Vyklizení obcí zařazených do etapy 1. MZA Brno, fond B 326, inv. č. 7, karton 1. Vyklizení obcí zařazených do etapy 1.

22

Z celkem pěti vysídlených vesnic etapy 1a, bylo nuceno odejít 699 rodin, z 563 domů, coţ čítalo dohromady 2 887 osob.44

3. 4. Německé obyvatelstvo

Na místo původních obyvatel se do Opatovic začali stěhovat příslušníci vojenské střelnice, která měla sídlo na Kozí Horce. Němci obývali domy v částech vesnice, kterým se říká Záhlavčí, V Krouţku a Na Zahradě. Zbytek vesnice zůstal neobydlen. Na začátku Opatovic byla umístěna německá hlídka, která byla sloţena z pěti německých stráţníků, kteří měli dohlíţet na pořádek ve vsi. Lidé, kteří v Opatovicích v té době pracovali, jim říkali ,,černí“. Hlavním dozorčím byl Němec, pan Rampke. Během dlouhých let, kdy byla obydlena jen část Opatovic, začaly neobydlené části chátrat. Domy zely prázdnotou. Němci vysadili okenní rámy, zatloukli okna a dveře. Následovalo odmontování kování, vyklizení vybavení koupelen, sporáků a kamen. O domy se nikdo nestaral, není proto divu, ţe se postupně začaly bortit. V takovém stavu byla například ulice, v níţ se dnes nachází kiosek. Zde byla většina domů postavena znovu. Dalo by se mluvit o štěstí pro domy, které zůstaly i nadále obydlené. V Záhlavčí bydleli většinou příslušníci lesní správy, kteří se o domy starali. Vzhledem k tomu, ţe si Němci mysleli, ţe ve vesnici zůstanou dlouho, tak si chtěli své nové domovy vylepšit. Proto byla u některých domů zbudována studna, některé domky byly i opraveny. V Krouţku a Na Zahradě bydleli také Němci. Mnoho lidí by si mohlo myslet, ţe Němci dělali ve vesnici problémy, ale skutečnost byla jiná. Dle výpovědi místní rodačky, se české obyvatelstvo s Němci zdravilo a nikdy nedošlo k ţádné potyčce. Hlavní správce, pan Rampke, se dokonce snaţil mluvit česky. Místní rodák, Jan Galatík, vzpomíná na rok 1944, kdy se do vesnice vrátil jeho otec, jenţ se přišel potají podívat, v jakém stavu se nachází jeho dům. V domě č. 107

44

Mikš, J.; Stryjová, D.: Ztracené domovy. Germanizační plány okupantů a jejich realizace na Vyškovsku v letech 1939–1945. Vyškov, 1987, s. 58.

23

bydlel německý hajný Sladký, který pracoval v Šumavském pohraničí. 45 Do Opatovic přišel kvůli práci a bydlení, a aby nemusel na frontu. Podle Jana Galatíka německý hajný očekával prohru německé armády a počítal s navrácením domu zpět do rukou původních majitelů. O dům se staral, dokonce jej vylepšil o elektrickou vodárnu v šachtě studny a o vodovod.46 Nad Opatovicemi drţelo dozor hned několik správců, z nichţ nejvyšším byl jiţ zmíněný pan Rampke. O záleţitosti spojené se zemědělstvím se staral pan Hála. Pan Hála měl za úkol rozdávat práci lidem, kteří byli zaměstnaní v zemědělství. Vesnice se totiţ po vysídlení stala zemědělskou oblastí, kde se pěstovala zelenina, která byla dováţena do vojenské střelnice na Kozí Horce.

3. 5. Zemědělský charakter obce

O této době můţe mnohé vyprávět pamětnice, která ve vesnici pracovala v době, kdy ji obývalo německé obyvatelstvo. Tato místní se narodila v obci v roce 1926, a kdyţ probíhalo stěhování, bylo ji necelých 15 let. Její babička našla nové bydlení v Pístovicích a její maminka v nedalekých Dědicích. V té době měla jiţ odchozenou základní školu, a proto se ucházela o práci na úřadu práce ve Vyškově. Dostalo se jí práce v zemědělství a byla nucena odejít do Rychtářova, kde měl tenkrát sídlo zemědělský spolek. V roce 1942 bylo toto sídlo přestěhováno do Opatovic a vedení se ujal pan Hála. Jak vypadal běţný den pro pracující lid, popisuje jiţ výše zmíněná rodačka. „Všichni se sešli v sedm hodin ráno před domem pana Rampkeho, který obýval dům pana Mirka Sochora. Pan Hála rozdal úkoly na celý den a poté jsme se vydali na pole. Tam nás čekala běžná práce, jako bylo setí, okopávání nebo sklizeň zeleniny. V zimním období, když nebylo možné pracovat na poli, jsme většinou mlátili obilí. Volno jsme měli pouze v době oběda od dvanácti do jedné. Potom jsme museli opět

45

Jan Galatík – bydlel spolu s rodiči v Opatovicích v době, kdy docházelo k vystěhování vesnice. Bylo mu tehdy pět let a po válce se do vesnice nevrátil. V současné době ţije v Rohatci, ale i nadále se zajímá o problematiku vysídlování. V minulosti se pokoušel o natočení krátkometráţního filmu s názvem Bonmot, jenţ by se zabýval danou tématikou. Film však nebyl natočen. 46 Jan Galatík, bytem Rohatec; pamětník, záznam učiněn 13. března 2013.

24

pracovat až do sedmi hodin (popřípadě do setmění). Takto to probíhalo od pondělí do soboty, neděli jsme měli volnou.“47 Je třeba si připomenout, ţe lidé zaměstnaní v Opatovicích museli do vesnice kaţdý den docházet, protoţe jejich rodiny bydlely jinde. To byl i případ jiţ zmíněné pamětnice, jejíţ maminka bydlela v Dědicích, a ona tedy chodila kaţdý den domů do Dědic. Na neděli potom chodila ke stařence do Pístovic. Výjimkou byli lidé, kteří by domů nestihli dojít, ti mohli bydlet v Opatovicích. To byl případ děvčat, která bydlela V Krouţku, v domě pana Steinera. Za vykonanou práci dostávaly ţeny sto korun na týden. Nesmíme také zapomínat, ţe v této době byly vydávány Národním výborem přídělové lístky. V zemědělství byly jiţ díky Němcům vyuţívány kombajny, traktory, vyorávače na brambory, samovazače a mlátičky na obilí. Tyto zemědělské nástroje zde Němci po odchodu, v roce 1945, zanechali.

3. 6. Vojenský charakter obce

Co se týče vojenského poslání obce, je tato věc velmi nadnesená. Na území vesnice se nachází mnoho bunkrů, které byly však postaveny zbytečně, protoţe v nich bylo prováděno cvičení pouze ojediněle. Kdyţ mělo dojít ke cvičení, lidé byli varováni a k bunkrům měli zákaz vstupu. Dle dokumentů, které vydávala Kommandatur des Truppenübungslatzes, bylo území Opatovic začleněno do nebezpečného prostoru (tzv. Gefährdete Platzteile) pouze několikrát. V roce 1943 se jednalo o dny 24. května – od 12:30 do 20:30, 25. května – od 4:00 do 12:00 a dále 29. června od 13:00 do 20:30. V roce 1944 se četnost cvičení zvýšila, ale stále se nevyrovnala ostatním vesnicím, které byly v hlášení mnohem častěji. V roce 1944 bylo tedy území začleněno do nebezpečného prostoru v následující dny: 21. června od 12:00 do 18:30, 22. června od 9:00 do 22:00, 29. června od 5:00 do 12:30, 7. srpna od 12:00 do 24:00, následující den, 8. srpna opět od

47

Místní pamětnice, jeţ uvádí své výpovědi, si nepřeje, aby bylo její jméno zveřejněno. Záznam učiněn 20. února 2013.

25

12:00 do 24:00, 16. srpna od 5:00 do 21:30, 19. prosince od 6:00 do 18:30. Poslední zaznamenaná střelba je z 20. dubna 1945.48 Velké bunkry, které lze najít na území Opatovic 49 , slouţily jako strojovny, které byly poháněny naftovými motory. Tyto motory táhly figuríny přes kladky po poli. Figuríny byly z voskového papíru a stávaly se terčem vojáků, kteří do nich stříleli. Menší bunkry slouţily převáţně jako směrové.

48 49

MZA Brno, fond B 326, inv. č. 7, karton 8. Záznamy o střelbě. Viz příloha č. 4.

26

4. Osvobozování a návrat místního obyvatelstva

Na jaře roku 1945 bylo jisté, ţe bude Německo poraţeno. Blíţící se Rudá armáda osvobozovala jedno území za druhým a blíţila se doba, kdy měla armáda osvobodit i oblast Vyškovska. Lidé, pracující v Opatovicích v zemědělství, byli jiţ 18. dubna posláni do svých přechodných domovů.50 Od poloviny dubna o sobě dávala blíţící se fronta vědět. Dunění přicházelo od Chřibů, lidé mohli pozorovat poţáry a častěji se na obloze vyskytovala letadla. Němci se snaţili budovat proti postupující Rudé armádě zákopy a protitankové zátarasy, ale vyškovské obyvatelstvo se snaţilo akce německých vojáků sabotovat. Pár odváţlivců z Vyškovska v noci z 9. na 10. dubna uvolnilo koleje mezi Vyškovem a Lulčem, čímţ došlo k přerušení dopravy na dva dny. Více úspěšná byla akce z noci z 19. na 20. dubna, kdy byl nedaleko Marchanic vykolejen německý transport. V následujících dnech probíhalo osvobozování města Vyškova a přilehlých obcí. V sobotu 28. dubna 1945 se 110. gardová divize zmocnila Pístovic, Račic a zahájila boj o Drnovice, čímţ uţ postupně mířila k Opatovicím. Následující den, 29. dubna ve 4 hodiny ráno, se 110. gardová střelecká divize spojila s tankisty 9. gardového mechanizovaného sboru a obchvatem se zmocnili Drnovic. Následoval postup na Opatovice a později na Jeţkovice.51 Osvobozování Vyškovska, které bylo prováděno druhým ukrajinským frontem, skončilo 9. května 1945. Vystěhovaní obyvatele obcí ale nevěděli, zda se mohou do svých rodných vesnic vrátit. Tyto vesnice i nadále patřily pod správu Dělostřelecké střelnice, která zde fungovala do roku 1938. Situace se změnila s uveřejněním rozhodnutí MNO v úředním listě ze dne 29. května 1945. ,,Ministerstvo národní obrany oznamuje bývalým obyvatelům obcí, které byly zabrány a vyvlastněny Němci za jejich okupace českých zemí k rozšíření, anebo k novému zřízení vojenských střelnic a výcvikových prostorů, že hodlá pro své potřeby udržeti vojenské střelnice a výcvikové tábory všeobecně jen v tom rozsahu, v jakém byly roku 1938 používány tehdejší čs. vojenskou správou. Území obcí zabraná a vyvlastněná pro vojenské střelnice a výcvikové tábory 50

Místní pamětnice, jeţ uvádí své výpovědi, si nepřeje, aby bylo její jméno zveřejněno. Záznam učiněn 20. února 2013. 51 Herodek, F.: Přišlo jaro 1945. Okresní výbor KSČ Vyškov – regionální komise dějin KSČ, OV SPB Vyškov, 1985.

27

v době německé okupace, budou až na obec Lipník u Milovic ministerstvem národní obrany uvolněny a jejich bývalí obyvatelé se mohou do nich vrátit.“ 52 Většina obyvatel se vrátila během měsíce června a července, někteří obyvatelé se však nevrátili dodnes. Na svůj návrat vzpomínají místní občané dodnes. Místní pamětnice si dodnes jasně vybavuje den, kdy opět uviděla svůj domov. Bylo to 18. června 1945. Vzpomíná, jak byla vesnice zničená. Nutno podotknout, ţe vesnice byla ve špatném stavu díky osvobozovacím bojům, které probíhaly na území Vyškovska koncem dubna 1945. Další pamětnice, Jiřina Koláčková, také vypovídá o dni, kdy se její rodina vrátila zpět do rodných Opatovic.53 Před vysídlením bydlela rodina v části obce, které se říká „Na vrchním konci“. Po válce se chtěla rodina do svého domu vrátit, ale dům byl ve velmi špatném stavu. Část obce „Na vrchním konci“ leţí totiţ stranou místům, které se během války udrţovaly a kde bydleli němečtí příslušníci. Jejich dům měl vymlácená okna a dveře. Proto prvním úkolem pro nově příchozí bylo sehnání oken. Neţ byl celý dům znovu opraven, musela rodina bydlet v části obce, které se říká „Na Zahradě“. Vzhledem k tomu, ţe strýc pamětnice byl truhlář, měli okna rychle spravená a mohli se vrátit do svého domu. Místní obyvatel František Plhal, který bydlí v domě č. p. 130, poukazuje na svůj plot před domem. 54 Do dnešních dnů má svůj plot prostřílený od postupující armády, která Opatovice osvobozovala na konci války. Někteří obyvatelé však měli štěstí. Jak jiţ bylo zmíněno, v několika domech bydleli příslušníci vojenské střelnice, kteří se o domy starali a udrţovali je. Takové štěstí měla další místní rodačka, Marta Plhalová. Její rodina se přestěhovala do Bohatých Málkovic, a kdyţ se po válce vrátili do svého domu, nalezli ho udrţovaný. Dům rodiny Skácelových se nacházel v části, které se říká „V Záhlavčí“. V domech situovaných v této části sídlila lesní správa. Němec, který v domě bydlel, zavedl do domu vodu.55

52

Mikš, J.: Stryjová, D.: Ztracené domovy. Germanizační plány okupantů a jejich realizace na Vyškovsku v letech 1939-1945. Vyškov, 1987, s. 98. 53 Jiřina Koláčková, bytem Opatovice 135; pamětnice; záznam učiněn 12. února 2013. 54 František Plhal, bytem Opatovice 130; pamětník; záznam učiněn 10. února 2013. 55 Marta Plhalová, bytem Opatovice 130; pamětnice; záznam učiněn 10. února 2013.

28

Štěstí na německé obyvatelstvo měl i jiţ zmíněný pan Galatík. Pan Sladký, který byl dočasným majitelem domu, hodlal vrátit dům přímo do rukou právoplatného majitele osobně. Bohuţel většina Němců uprchla před příchodem fronty, coţ byl případ i pana Sladkého. Kdyţ se rodina pana Galatíka vrátila do svého domu, našla ho čistě uklizený, vybílený a hnůj byl vyvezen. Na skřínce v předsíni stála slivovice a několik skleniček. Snad na znamení omluvy.56

56

Jan Galatík, bytem Rohatec; pamětník, záznam učiněn 13. března 2013.

29

5. Situace po válce

5.1. Obec

Jakmile se obyvatelé vrátili zpět do vesnice, začalo pro ně těţké období, kdy museli dát vše do pořádku. Místní kronika popisuje návrat občanů následovně: „Hned po osvobození přicházejí občané Opatovic nazpět a prohlížejí své domy, zpustošené vystěhováním. Je žalostno na některé domy pohledět. Okna, dveře, sporáky a podlahy jsou vyrvány, stropy někde probořeny, střechy rozbity. Většina domů je neschopna k obývání, některé jsou úplně rozbořeny. Pole jsou zaplevelena. Ale to všechno nemůže zhatiti radost z navrácení do rodné vsi. Neúnavně se pracuje napřed na odklízení a potom teprve se začíná opravovat. Někteří občané se nevrátili.“57 Po válce vlastnila obec jen tři budovy. Budovu č. 26, která byla celá rozbořená, budovu č. 92, coţ byla škola a budovu č. 141, která byla tehdejší radnicí. K těmto budovám vlastnila obec ještě 2 ha orné půdy, 12 akrů zahrady, 235 ha lesa, 80 arů luk a 18 ha pastvin, neplodné půdy a cest.58 Na katastru obce bylo během války postaveno 7 bunkrů. Zpočátku měly být bunkry rozbořeny, ale protoţe by to bylo nákladné, tak byly později dány do osobního vlastnictví majitelů pozemků, na kterých byl bunkr postaven. Tato situace se týkala i pana Jana Galatíka, který tehdy dostal dopis od Českého fondu národní obnovy, z něhoţ se dozvěděl, ţe pole jeho ţeny bylo poškozeno německou brannou mocí tím, ţe na něm byl vybudován dělostřelecký bunkr. Jako odškodnění se mu předává zmíněný bunkr do osobního vlastnictví.59 Na konci května 1945 se jiţ začal tvořit první místní národní výbor (dále MNV), který se ujal správy obce. MNV měl nahradit předválečné zastupitelstvo obce, které bylo tvořeno 15 členy: Augustin Novotný – starosta, Kristián Maršál – náměstek, členové rady: Ferdinand Potáč, Jan Brunclík (č. p. 72), Karel Pospíšil, Miloslav Vágner, Alois Formánek, Jakub Kozár, František Šmerda, Jan Brunclík (č. p.

57

SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Kronika obce Opatovice, s. 103. Tamtéţ, s. 104. 59 Jan Galatík, bytem Rohatec; pamětník, záznam učiněn 13. března 2013. 58

30

14), Eduard Sochor, Karel Tomášek, Matouš Jelínek, František Gregor a Hynek Růţička. Prvními členy MNV se stali: František Vejmola, Antonín Pospíšil, Petr Čtvrtníček, Rudolf Tučapský, Vladimír Trávníček, František Příhoda, Stanislav Maršál, Metoděj Maršál, Václav Raška, Josef Novotný a Jaroslav Novotný. Sloţení poválečného MNV bylo zcela odlišné od předválečného zastupitelstva. Jiţ 3. června 1945 došlo v MNV k reorganizaci. Předsedou Místního národního výboru se stal Karel Pospíšil za stranu národně socialistickou a místopředsedou Jan Slezáček za stranu lidovou. Ostatní členové byli následující: Karel Tomášek, Libor Skácel, Antonín Pospíšil, Petr Čtvrtníček, František Vejmola, Petr Trávníček a Jan Novotný za stranu národně socialistickou, Stanislav Maršál a Václav Raška zastupovali stranu lidovou. Sloţení MNV z června 1945 netrvalo dlouho a v září roku 1945 došlo opět k další reorganizaci, a to z důvodu vzniku nové strany, komunistické strany Československa (dále KSČ). Nový MNV byl sestaven na základě paritního zastoupení všech politických stran v obci ustanovených – Komunistická strana, Strana lidová, Národně socialistická strana a Strana sociálně demokratická. 60 Předsedou se stal bývalý místopředseda, Jan Slezáček. Ostatními členy byli: František Příhoda a Alois Trávníček za stranu lidovou. Petr Trávníček, Karel Pospíšil, Vladimír Trávníček za stranu národně socialistickou. Libor Skácel, Jan Brunclík (č. p. 72) a Petr Čtvrtníček za stranu sociálně demokratickou. Alois Steiner, Stanislav Jelínek a Antonín Růţička za KSČ. Dalšími členy byl Jan Brunclík (č. p. 14) reprezentující Jednotný svaz českých zemědělců, Rudolf Tučapský reprezentující Sokol a Antonín Pospíšil za Revoluční odborové hnutí. K prvnímu zasedání MNV došlo 20. října 1945 v 18:00 v budově místní radnice. Na programu byla volba prohlíţitele dobytka a masa, následně se mělo jednat o volbě obecního hospodáře a měla být stanovena výše diet pro cesty do Vyškova a do Brna.61 K další reorganizaci MNV došlo po prvních volbách v osvobozené republice, které se konaly 26. května 1946. Na základě výsledků voleb bylo ustanoveno nové sloţení Místního národního výboru, které vydrţelo do únoru do roku 1948, kdy bylo MNV opět reorganizováno. 60 61

SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Kronika obce Opatovice, s. 105. SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Pozvání do první schůze zastupitelstva.

31

5. 2. Obyvatelstvo a škola

Před vystěhováním v roce 1941 bydlelo v obci 680 obyvatelů, na konci roku 1949 měli Opatovice pouze 460 osob. Z toho 55 % ţen a 45 % muţů. Z celkového počtu obyvatel bylo 65 % dělníků, 30 % zemědělců a 5 % ostatních zaměstnání.62 Obyvatelstvo bylo vyznání římskokatolické, pouze jedna rodina byla náboţenství československého a dvě rodiny byly náboţenství evangelického. Činnost místní školy byla obnovena ihned po osvobození a s vyučováním se začalo jiţ od září roku 1945. První správkyní školy byla ustanovena Jarmila Hynštová, která ve škole působila jiţ před začátkem války. Na škole se však podepsaly následky čtyř let, kdy se o ni nikdo nestaral. Díky zásluze místních občanů, kteří se podíleli na její opravě, mohla být škola otevřena a mohlo se započít s výukou v jedné třídě. Na jaře roku 1946 byla otevřena druhá třída a byla ustanovena paní učitelka Jarmila Badalová z Vyškova. Zchátralá budova však potřebovala rekonstrukci. Otázky týkající se opravy školy řešilo zasedání Místní školní rady (dále MŠR). Na schůzi konané 26. listopadu 1946 bylo hlavním tématem dokoupení zařízení do školní budovy. Ve škole stále chybělo vnitřní zařízení, bylo nutné zhotovit alespoň 42 lavic a nakoupit 2 psací stoly, 4 ţidle, 2 umyvadla, 1 počítadlo, 2 křídové tabule a věšáky.63 Také bylo nutné zařídit nový školní kabinet. Celková odhadovaná cena oprav a zakoupení nezbytných předmětů byla 570 000 Kčs. Školní budova měla být později i vymalována a omítnuta, na coţ bohuţel nebyly finanční prostředky. Proto bylo rozhodnuto, ţe se školní budova vymaluje jen zevnitř, omítnuta bude později. V poválečných letech se mezi kantory stupňovalo napětí. Zápisy místní školní rady zaznamenávají neshody mezi řídící učitelkou Jarmilou Hynštovou a Rudolfem Tučapským, předsedou Místní školní rady. Rozpory vyústily na třetím zasedání MŠR, na které Jarmila Hynštová odmítla přijít, pokud bude přítomný i pan Tučapský. Na třetím zasedání, bez její účasti, byl hlavním bodem programu nákup nevyhovujícího plotu na zahradu školy, který řídící učitelka zakoupila bez souhlasu ostatních členů MŠR. Vzhledem k tomu, ţe plot byl nevyhovující, rozhodli se členové místní školní rady, ţe si ho řídící profesorka sama zaplatí. Projednávaly se také stíţnosti ohledně psa řídící učitelky, který neustále samovolně pobíhal po chodbách budovy. Rudolf Tučapský podal 8. června 1947 Okresnímu školnímu výboru do Vyškova ţádost o přeloţení řídící učitelky a 62 63

SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Kronika obce Opatovice, s. 107. SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Zápis o poradách MŠR.

32

poţadoval, aby se stal řídícím učitelem v Opatovicích muţ. Jarmila Hynštová byla Okresním školním výborem přeloţena a novým správcem školy se stal Boris Vlach.64 V roce 1949 obdrţela škola od Ministerstva školství podporu ve výši 125 000 Kčs, z níţ byl do školy pořízen „vodovod, rozhlas, nový šporák a provedeny menší opravy.“65

64 65

SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Zápis o poradách MŠR. SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Kronika obce Opatovice, s. 109.

33

6. Osudy letců bojujících v československém odboji

Přestoţe jsou Opatovice v dnešní době známy především díky osobnosti Antonína Tučapského, je třeba si připomenout i jiné hrdiny, kteří z této malé vesnice pochází. 66 Dle výsledků dotazníků, v nichţ místní obyvatelé odpovídali na otázku Jakou významnou osobnost z Opatovic znáte?, jen 20 % dotázaných napsalo jméno válečného hrdiny. Zbývajících 80 % dotázaných napsalo jméno AntonínaTučapského. Z vyškovského okresu se během druhé světové války vypravilo bojovat do zahraničí proti fašismu okolo dvou desítek muţů. Dva odváţlivci byli i rodáci z Opatovic.

6. 1. Ppl. In. Mem. Bohumír Fürst (Fiřt)

Bohumír Fiřt se narodil v Opatovicích 1. října 1909 jako jeden z pěti dětí manţelského páru.67 Jeho otec pracoval v místním kamenolomu, a kdyţ v roce 1914 vypukla první světová válka, byl nucen odejít na frontu. Na následky zranění z války v roce 1938 zemřel. Bohumír navštěvoval měšťanskou školu ve Vyškově a po dokončení odešel pracovat, stejně jako jeho otec, do kamenolomu. S prací dělníka se však nechtěl smířit a stále více ho lákala představa pilota. Proto v roce 1928 nastoupil do školy leteckého dorostu, odd. pilotů v Prostějově.68 Po absolvování kurzu slouţil dva roky u leteckého pluku ve Vajnorech.69 V roce 1932 se jiţ s hodností četaře vrátil zpět do Prostějova, kde pracoval jako učitel létání aţ do roku 1939, kdy byla Československá armáda rozpuštěna. Od 1. května 1939 se měl Bohumír Fiřt vrátit zpět do rodných Opatovic, aby se stal tajemníkem obecního úřadu. 70 K návratu do obce však nedošlo. Místo toho se vydal do Vyškova na okresní úřad. Tuto situaci popisuje ve Vyškovských novinách 66

Antonín Tučapský – hudební skladatel, pedagog, dirigent a čestný občan města Vyškova. Po sňatku s Angličankou emigroval v roce 1973 do Velké Británie, kde ţije dodnes. V Anglii se prosadil jako skladatel, jehoţ skladby jsou uváděny po celém světě. Jako první Čech byl jmenován členem Královské hudební akademie. 67 Osobnosti Vyškovska – účelový tisk, b.r. 68 Opožděné vzpomínky. Vyškovské noviny, 2, 8. 2. 1991, č. 5, s. 3. 69 Vajnory – městská část Bratislavy. 70 Mikulka, J., Mikulka R.: S RAF proti Hitlerovi, Vyškov 2007, s. 30.

34

Vojtěch Hanák „Začátkem protektorátu jsem pracoval na okresním úřadě. V tu dobu za mnou přišli dva mladí muži, že potřebují cestovní pasy. Tenkrát již existoval přísný zákaz, byla to riskantní věc, která mohla skončit moji popravou, přinejmenším pobytem v koncentračním táboře. Oni dva – snad cítili ke mně bezmeznou důvěru – mi prozradili, k jakým účelům pasy potřebují: hodlají se dostat do zahraničí, a odtud bojovat proti fašismu.“71 Kdo byl oním druhým muţem, Vojtěch Hanák nezmiňuje. Lze předpokládat, ţe to byl František Zabloudil nebo Oldřich Skácel. Oba tito muţi se později pokusili s Fiřtem dostat do Polska, aby tam vstoupili do československé vojenské skupiny. Společná cesta tří kamarádů se ještě týţ rok rozešla. Bohumír Fiřt se dostal přes Těšín do Polska 23. června 1939. 72 V Krakově byl zařazen do československé vojenské skupiny, které velel podplukovník Ludvík Svoboda. V Polsku nezůstal dlouho, jeho další cesta pokračovala do Francie, kde se objevil jiţ 1. srpna 1939. Následoval odjezd do Paříţe, kde musel podepsat pětiletý závazek ke vstupu do Cizinecké legie s tím, ţe závazek můţe vypovědět v případě, ţe vypukne válka Francie proti Německu. Fiřt, co by příslušník Cizinecké legie, musel odjet spolu s dalšími 29 letci do výcvikového střediska se sídlem v Sidi bel Abbés.73 Po vypuknutí války Francie proti Německu, začala Francie pociťovat nedostatek letců, a proto byl Fiřt začátkem prosince 1939 povolán do Výcvikového střediska stíhačů v Chartres. 74 Kdyţ byl propuštěn z cizinecké legie a dostal se do francouzského letectva, byl povýšen na hodnost četař a rotmistr. Po francouzské kapitulaci se v roce 1940 dostal do Liverpoolu a odtud poté do tábora v Cholmondeley Park. Dne 26. července 1940 jej přijali do dobrovolnické zálohy RAF.75 K 6. srpnu 1940 nastoupil k 310. československé stíhací peruti. V srpnu roku 1940 byla 310. stíhací peruť prohlášena za operační jednotku a mohla se účastnit přímých bojů. Jiţ 3. září se Fiřtovi povedlo sestřelit jedno německé letadlo a 7. září, při německém náletu na Londýn, sestřelil další. V říjnu roku 1940 byl převelen na pomoc k britské 605. stíhací peruti. Tam při jedné bojové akci, v 10 000 metrech, omdlel a jak sám podotkl „probudil jsem se těsně nad hladinou moře.“76

71

Opožděné vzpomínky. Vyškovské noviny, 2, 8. 2. 1991, č. 5, s. 3. Mikulka, J., Mikulka R.: S RAF proti Hitlerovi, Vyškov 2007, s. 30. 73 Sidi bel Abbés – území v Alţírsku. 74 Mikulka, J., Mikulka R.: S RAF proti Hitlerovi, Vyškov 2007, s. 32. 75 RAF - Royal Air Force – Královské vojenské letectvo. 76 Opožděné vzpomínky. Vyškovské noviny, 2, 8. 2. 1991, č. 5, s. 3. 72

35

Naštěstí přeţil a 28. října 1940 se opět vrátil ke své 310. peruti, u které působil do března 1941. Poté působil jako učitel létání v anglické pilotní škole a od září 1942 působil jako kurýrní a dopravní pilot. Tito piloti měli za úkol dopravovat britské a spojenecké činitele, převáţet poštu a zraněné. Do vlasti se vrátil v srpnu roku 1945 společně se svoji manţelkou Marií a dcerou Libuší.77 Po návratu si nechal změnit příjmení z německy znějícího Fürsta na Fiřta. Nadále pracoval v letectví, slouţil u leteckého dopravního pluku jako pilot.78 V roce 1949 mu byla vyslovena nedůvěra za činnost v západním odboji a byl propuštěn z armády. V roce 1950 se manţelům Fiřtovým narodilo druhé dítě, syn Richard. V době jeho narození byl ale Fiřt zatčen Státní bezpečností a uvězněn do trestnice na Mírově, kde zůstal vězněn dva roky. Jak sám uvádí „Na Mírově jsem strávil dva roky. Moje odvolání a žádosti byly zamítnuty. Manželka zůstala se dvěma malými dětmi bez jakékoli podpory. Byla mi vzata hodnost, penze i možnost výdělku. Místo, abych já přispíval na výživu rodiny, manželka ještě živila mě.“79 V roce 1951 začaly Fiřta suţovat zdravotní problémy a následkem toho byl ještě v témţe roce z Mírova propuštěn. Sehnal místo skladníka v Ledči nad Sázavou, kde jej postihl i první srdeční infarkt. Do důchodu odešel v roce 1968 a 2. ledna 1978 zemřel na následky druhého infarktu. Za

své

sluţby

byl

Bohumír

Fiřt

několikrát

vyznamenán.

Získal

Československý válečný kříţ 1939, Československou medaili Za chrabrost před nepřítelem, Československou medaili Za zásluhy I. stupně, Pamětní medaili čs. zahraniční armády se štítkem F – VB, Croix de Guerre avec Palme (Válečný kříţ s palmou), The 1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.80 V roce 1991 byl dodatečně povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam. Kdyţ Fiřt odešel bojovat do zahraničí proti fašismu a stal se členem odboje, začalo se o jeho rodinu v protektorátu zajímat gestapo. V dopise psaném Vojtěchu Hanákovi a uveřejněném ve Vyškovských novinách v roce 1991 Bohumír Fiřt píše

77

Dříve Marie Vacková. Se svým manţelem Fiřtem se potkala v Londýně, v roce 1942 se vzali a v roce 1944 se jim narodila dcera Libuše. 78 Mikulka, J., Mikulka R.: S RAF proti Hitlerovi, Vyškov 2007, s. 32. 79 Opožděné vzpomínky. Vyškovské noviny, 2, 8. 2. 1991, č. 5, s. 3. 80 www.forum.valka.cz.

36

„V době, kdy jsem působil v zahraničním odboji, byla moje matka s mým bratrem Josefem vězněná v koncentračním táboře.“81 Koncentrační tábor, jak jej zmiňuje Bohumír Fiřt, byly ve skutečnosti Kounicovy koleje v Brně. Tyto koleje byly během druhé světové války pouţívány jako věznice, ze kterých byli vězni posíláni do koncentračních táborů, v menší míře byli popravováni na místě. Josef Fürst byl, spolu s jeho matkou Marií, gestapem zatčen 17. září 1942, coţ později popisuje v dopise z roku 1949. „Jmenovaný Josef Fürst nar. 18. 3. 1924 v Opatovicích u Vyškova bytem v Žebětíně č. 227. Byl zatčen gestapem v roce 1942 z důvodu bratrova odchodu do odboje za hranice a odvezen do Kounicových kolejí v Brně. Kde nelidským zacházením gestapáků byla jemu zlomena pravá noha v kotníku. Následky zůstaly: omezený pohyb, stálé bolesti a silné rozšíření kotníku. Dále rozšíření srdce se silnou srdeční vadou. Následkem zatčení a po dobu věznění přišel jsem o výdělek, který během tří roků činí 46 800 K. Josef Fürst.“82 Josef Fürst ve svém dopise nadále popisuje průběh zatčení německou tajnou policií a v dalším přiloţeném dopise sepisuje škody, které gestapo napáchalo při jeho zatýkání. Odhad škod je zapsán v následující tabulce.83

Odcizené předměty

Cena

Dlouhý pánský kabát

1 600 K

Kabát tříčtvrteční rezavý

900 K

Dvoje šaty

1 500 K

Spodní prádlo, 1 boty vysoké, 2 polobotky

1 000 K

Dámský zimník

1 200 K

Dámské prádlo, 1 boty

800 K

Deka prošívaní, 2 vlňáky

1 800 K

Loţní prádlo, přikrývky

1 200 K

81

Opožděné vzpomínky. Vyškovské noviny, 2, 8. 2. 1991, č. 5, s. 3. SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Ţádosti občanů o odškodné při vysídlení. 83 Tamtéţ. 82

37

6. 2. Ppl. in. mem. František Zabloudil

Ppl. František Zabloudil je oním dalším muţem, který bojoval společně s ostatními českými vojáky za svobodu českého národa. František Zabloudil se narodil v Opatovicích 29. září 1910 Ondřeji Zabloudilovi a Bohumile, rozené Jelínkové. 84 V Opatovicích navštěvoval obecnou školu, měšťanskou pak v Dědicích. Po škole se vyučil písmomalířem. V roce 1932 nastoupil vojenskou sluţbu a byl odvelen do Dolního Kubína, kde působil aţ do roku 1934. Po ukončení vojenské sluţby odešel do civilu s hodností desátníka. V civilu však nemohl najít ţádnou práci, a proto se přihlásil ke státní policii. Po dokončení Policejní školy v Brně odešel pracovat k policii do Českého Těšína. V době mobilizace působil jako velitel kulometné čety ve Falknově v Rakovníku, po demobilizaci 12. října 1938 se vrátil zpět na severní Moravu.85 Po zabrání Těšína Polskem bylo policejní ředitelství přesunuto do FrýdkuMístku a později do Moravské Ostravy. František Zabloudil se nehodlal smířit s novými státoprávními změnami, které nastaly 16. března 1939, a proto se přidal k organizaci, která pomáhala převádět československé vojáky do Polska, aby se tam přidali ke vznikající Zahraniční vojenské skupině československé, která byla v Polsku oficiálně zaloţena 30. dubna roku 1939.86 V červnu 1939 se o jeho práci začalo zajímat gestapo, coţ byl signál proto, aby i on odešel za hranice. Domluvil se tedy s výše zmíněným Bohumírem Fiřtem a společně chtěli odejít do Polska. Prvotní plán jim však nevyšel, a proto se museli kamarádi rozdělit. Bohumír Fiřt se dostal do Polska v měsíci červnu, Zabloudil zhruba o měsíc později, 14. července.87 Stejně jako Fiřt se dostal do Krakova, kde se přidal k jiţ vzniklé československé jednotce, pod velením pplk. Svobody. Následovala cesta do tábora v Malých Bronowicích, odkud byli českoslovenští vojáci přesunuti do Francie.88

84

Vojenský historický archiv v Praze (VHA): VHA, Karta československého letce, Československé letectvo. 85 Mikulka, J., Mikulka R.: S RAF proti Hitlerovi, Vyškov 2007, s. 70. 86 Svitáková, J.: 70. Výročí operace Anthropoid – atentát na Heydricha – nejvýznamnější odbojový čin 2. světové války. Asociace nositelů legionářských tradic, os.s., 2011, s. 10. 87 Vojenský historický archiv v Praze (VHA): VHA, Karta československého letce, Československé letectvo. 88 Tamtéţ.

38

Vzhledem k tomu, ţe ve Francii nebylo z počátku moţné zřizovat československé vojenské jednotky, byli českoslovenští vojáci začleňováni do jednotek Cizinecké legie. František Zabloudil musel podepsat pětiletou smlouvu, od níţ mohl odstoupit jen v případě války mezi Francií a Německem. K čemuţ došlo jiţ 3. září 1939. Po vystoupení ze svazku Cizinecké legie odešel spolu s ostatními do jihofrancouzského města Adge, kde bylo od září 1939 zřízeno samostatné výcvikové středisko československých vojáků.89 Zde byl zařazen jako četař k hospodářské správě 1. pěšího pluku.90 V polovině června 1940 byl vyslán na frontu do severní Francie a 27. června téhoţ roku se společně s ostatními českými vojáky vypravil do Velké Británie.91 Se zbytky bývalých příslušníků první československé divize, se dostal do tábora v Cholmondeley u Chestru, kde z nich v srpnu 1940 vznikla 1. čs. smíšená brigáda. V takové situaci by ale nebyl zapojen do přímých bojů proti Němcům, protoţe v přímých bojích bojovali pouze letci. V roce 1941 se dozvěděl o volné pozici u 311. bombardovací perutě na funkci výkonného rotmistra. V prosinci byl uvolněn z pěších jednotek a byl přemístěn do československého depotu ve Wilmslow, kde se shromaţďovali noví dobrovolníci pro 311. peruť.92 Dne 12. února 1942 byl oficiálně přijat k RAF a stal se výkonným rotmistrem. S touto pozicí se však také nespokojil a ţádal o provádění operačních letů. Jiţ od 28. dubna působil jako výkonný letec – střelec. 93 V červenci 1944 usedl za kulomety bombardéru B-24 Liberator s tím, ţe musí být i nadále ve funkci výkonného rotmistra. Od srpna 1944 aţ do konce války prováděl hlídkovou činnost. Do vlasti se vrátil 31. 8. 1945 a i nadále působil u letectva československé armády. Do roku 1946 působil u leteckého pluku 25 (dále LP 25) v Havlíčkově Brodě. Dne 15. května 1947 byl přemístěn od LP 25 k LZ 994 jako DOZ95 a velitel pomocné letky. Dle Kvalifikační listiny projevoval i nadále neúnavnou snahu o zvýšení 89

Svitáková, J.: 70. Výročí operace Anthropoid – atentát na Heydricha – nejvýznamnější odbojový čin 2. světové války. Asociace nositelů legionářských tradic, os.s., 2011, s. 12. 90 Výcvikový tábor pro čs. vojáky u města Adge, původně postavený pro španělské uprchlíky z dob španělské občanské války. 91 Vojenský historický archiv v Praze (VHA): VHA, Karta československého letce, Československé letectvo. 92 Mikulka, J., Mikulka R.: S RAF proti Hitlerovi, Vyškov 2007, s. 71. 93 Vojenský historický archiv v Praze (VHA): VHA, Karta československého letce, Československé letectvo. 94 9. letecká základna. 95 DOZ – důstojník obran. zprav u vojenského útvaru Milovice.

39

všeobecného vojenského vzdělání. 96 Na LZ 9 zůstal aţ do 30. září 1949, kdy byl poslán na tzv. dovolenou s čekaným. V roce 1949 nastaly problémy, kdyţ byl Zabloudil, stejně jako jeho přítel Fiřt a mnoho dalších muţů působících v zahraničním odboji, označen za nespolehlivého. Dle Záznamu o zhodnocení, z roku 1949, byla Zabloudilova politická spolehlivost popsána následovně: „U jmenovaného byly a jsou všechny předpoklady, že se stane neochvějným zastáncem lidu a lidově demokratického zřízení, jako vedoucí složky dělnické třídy a že zachová věrnost našemu spojenství se SSSR a se státy lidové demokracie, neboť poznal na začátku války a sám na sobě pocítil bezohledné počínání buržoazní třídy ve Francii – která se mu v kritické situaci objevila v pravém světle. Později se stal a žil po několik let v prostředí protilidovém, a jsa v tomto prostředí přemožen a snad úplně umluven protichůdnými pol. názory, patrně zcela neodolal těmto buržoazním svodům, což v něm setrvačností zanechalo škodlivé stopy a způsobilo jeho nerozhodnost. Odcházeje na zvláštní dovolenou plakal, což objasňuje, že sloužil rád. Měl za to, že zcela jistě bude opět povolán do služeb naší lidově demokratické armády.“97 V roce 1951 následovalo jeho degradování na vojína. Se štítkem podezřelé osoby nemohl najít ţádnou práci, nakonec byl nucen přijmout práci v Praze, kde umýval okna. Později se stal v Tesle Karlín písmomalířem, coţ dělal aţ do svého důchodu, do roku 1968. Dle kvalifikačních listin měl František Zabloudil následující charakter: „Smysl pro povinnost a odpovědnost, je iniciativní, pevného charakteru. Chování ve službě i mimo ni je bez závad. K vyšším i podřízeným je vždy korektní, k sobě rovným přátelský. Je skromný, velmi ochotný, úslužný, ukázněný. Svým korektním jednáním vzbuzuje všeobecnou důvěru, je energický a spravedlivý, a proto také oblíbený. Bez škodlivých sklonů a návyků“.98 Inteligenčně je ,,nadaný, má dobrou paměť, duševně pružný,

bystrý.

Jeho

životní

zkušenosti

přispívají

k správnému

logickému

99

uvažování.“

96

Vojenský historický archiv v Praze (VHA): VHA, Karta československého letce, Československé letectvo. 97 Vojenský historický archiv v Praze (VHA): VHA, Karta československého letce, Československé letectvo. Záznam o zhodnocení. 98 Vojenský historický archiv v Praze (VHA): VHA, Karta československého letce, Československé letectvo. Doplněk kvalifikační listiny část II – vloţka, rok 1948. 99 Tamtéţ.

40

Po druhé světové válce ţil v Ruzyni, č. p. 349, kde bydlel se svoji manţelkou Růţenou, rozenou Valentovou, a čtyřmi dětmi. Za svoji vojenskou kariéru se stačil naučit polsky a anglicky a orientoval se v cizích zemích, jako bylo Polsko, Francie, Alţír, Anglie, Skotsko a Irsko. Celkově si ve vojenství odslouţil 11 roků a 25 dní (k 31. 12. 1948).100 František Zabloudil zemřel 27. června 1990, v nedoţitých 80 letech. O rok později se mu dostalo povýšení do hodnosti podplukovníka in memoriam. Stejně jako jeho přítel Bohumír Fiřt obdrţel několik vyznamenání. Za své zásluhy získal Československý válečný kříţ 1939, Československou medaili Za chrabrost před nepřítelem, Československou medaili Za zásluhy I. a II. stupně, Pamětní medaili čs. zahraniční armády se štítkem F – VB, The 1939–1945 star, Atlantic Star, Defence Medal, War Medal a dvakrát Mention in Dispatches.101

100

Vojenský historický archiv v Praze (VHA): VHA, Karta československého letce, Československé letectvo. Základní osobní list. 101 www.forum.valka.cz.

41

Závěr

V odborných publikacích, zabývajících se touto smutnou kapitolou vysídlování, nemají Opatovice své čestné místo. Je však třeba uchovat vzpomínky i pro další generace, aby i ony věděly, co si jejich předci zaţili. Historie Opatovic je téměř identická s historií dalších okolních vesnic, které byly v průběhu 2. světové války vysídleny. Skoro stejné vzpomínky mají obyvatelé vedlejších obcí Lhoty, Hamilton, Pařezovic a Rychtářova, které byly spolu s Opatovicemi v první etapě stěhování. Na rozdíl od Opatovic má Rychtářov zpracovány své Dějiny obce. Obyvatelé tehdejší obce proţívali do počátku války zcela běţný ţivot, který jim byl příchodem Němců narušen. V současné době si těţko dokáţeme představit, jak se cítili lidé, kteří přišli o svůj domov, aniţ by něco provedli. Najít nové bydlení představovalo váţný problém, coţ komplikovalo mnoho faktorů. I kdyţ se lidem podařilo najít rodinu, která byla ochotna vzít je k sobě, neměli přestěhovalci svůj vlastní domov. Čtyři roky ţili obyvatelé obce Opatovice po celém Vyškovsku, ba i po celé Moravě. Po čtyřech letech se pak v roce 1945 mohli vrátit do svých domovů. Fakt, ţe ve vesnici našli rozbořené domy a zaplevelená pole, jim nezkazil radost z návratu. S chutí se všichni pustili do práce, ale byly před nimi další těţké roky, kdy museli dát do pořádku celou vesnici. Poválečná obnova probíhala po několik dalších let, postupovalo se pomalu. K rekonstrukcím a stavbám nových domů přibyly do vesnice i nové, na svou dobu moderní, technologie. V roce 1947 byl do vesnice zaveden i obecní telefon. K obnově přispěla i pomoc od organizace UNRRA, ze které bylo obyvatelům obce v roce 1949 vyplaceno 650 000 Kčs. Celé období stěhování bylo i zkouškou pro českou společnost. Lidé si věřili a důvěřovali, coţ dokazuje fakt, ţe přestěhovalci se stěhovali do domů k lidem, které neznali. Troufám si tvrdit, ţe v dnešní době, by si nikdo nikoho cizího do domu nevzal. Místní pamětnice, která si nepřeje, aby bylo její jméno uváděno, by prostřednictvím této bakalářské práce ráda poděkovala všem rodinám, které byli před 72 lety tak ochotni a vzali pod svou střechu neznámé lidi, a tím je zachránili před jistě horším osudem.

42

RESUMÉ Bakalářská práce, zabývající se historií bývalé obce a nyní městské části města Vyškova Opatovice na Vyškovsku v letech 1939–1945, je věnována především problematice vysídlování, které na území Vyškovska probíhalo od roku 1941. Dějiny Opatovic byly zatím zaznamenány vţdy jen v rámci okolních vesnic, tudíţ je tato předkládaná bakalářská práce první prací, která se zabývá čistě historií Opatovic. Celá práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola seznamuje čtenáře s obecnou historií obce. Druhá kapitola pojednává o začátku druhé světové války. Třetí kapitola je zaměřena na Opatovice v průběhu druhé světové války, na rozšiřování vojenské střelnice a s tím spojené vysídlování. Čtvrtá kapitola se zaměřuje na osvobozovací akce a na návrat přestěhovalců. Pátá kapitola pojednává o poválečném ţivotě a o rekonstrukci obce, která byla následky druhé světové války značka poškozena. V šesté kapitole jsou uvedeny osudy letců, kteří pochází z Opatovic a v průběhu války odešli bojovat za vlast do ciziny.

SUMMARY Bachelor thesis dealing with the history of the former village and now part of the town Vyškov, Opatovice near the town Vyškov is paid to the issue of displacement that took place in the Vyškov since 1941. History of Opatovic was not always recorded in the surrounding villages, hence the present thesis is the first paper that deals with a clean history Opatovice. The thesis is divided into six chapters. The first chapter introduces the reader to the general history of the village. The second chapter deals with the beginning of World War II. The third chapter focuses on Opatovice during the Second World War, the expansion of military shooting range and the associated displacement. The fourth chapter focuses on the liberation movement and to return přestěhovalců. The fifth chapter discusses the life and postwar reconstruction of the village, which was the aftermath of World War brand damage. In the sixth chapter is described the fate of airmen who comes from Opatovice and during the war left to fight for their country abroad.

43

Seznam pramenů a literatury

A. Seznam pramenů

a) Archivní prameny

STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV VYŠKOV se sídlem ve SLAVKOVĚ U BRNA Fond Archiv obce Opatovice, nezprac.

MORAVSKÝ ZEMSKÝ ARCHIV v BRNĚ Fond B 326 Přesídlovací kancelář ministerstva, karton 1, 5, 8, 20.

VOJENSKÝ HISTORICKÝ ARCHIV v PRAZE Karta československého letce, Československé letectvo.

Osobní poznámky Marie Navaříkové, dříve pisatelka kroniky.

Výpovědi pamětníků:

Místní pamětnice, jeţ uvádí své výpovědi, si nepřeje, aby bylo její jméno zveřejněno. Záznam učiněn 20. února 2013. František Plhal, bytem Opatovice 130; pamětník, záznam učiněn 10. února 2013. Jan Galatík, bytem Rohatec; pamětník; záznam učiněn 13. března 2013. Jiřina Koláčková, bytem Opatovice 135; pamětník, záznam učiněn 12. února 2013. Marta Plhalová, bytem Opatovice 130; pamětnice, záznam učiněn 10. února 2013.

44

b) Noviny Co víte o historii Opatovic? Vyškovské noviny, 11, 29. 9. 2000, č. 39, s. 4. Mikš, J.: Obyvatelé Drahanské vrchoviny přišli o domov. Vyškovské noviny, 3. 9. 2010, s. 4. Kapounek, S.: Píše se květen 1975, NŢ, 23, 16. 5. 1975, č. 20, s. 3. Mikš, J.: Lidé si připomínají 70. výročí násilného vystěhování. Vyškovské noviny, 4. 3. 2011, s. 7. Opožděné vzpomínky. Vyškovské noviny, 2, 8. 2. 1991, č. 5, s. 3. 26. výročí stěhování horských obcí. NŢ, 15, 31. 3. 1867, č. 13, s. 3. 26. výročí stěhování horských obcí. NŢ, 15, 7. 4. 1967, č. 14, s. 3. 26. výročí stěhování horských obcí. NŢ, 15, 14. 4. 1967, č. 15, s. 3. Mikulka, J.: Letec z třistajedenáctky. NŢ, 37, 15. 9. 1989, č. 36, s. 4. Mikulka, J. Letec z třistajedenáctky, NŢ, 37, 22. 9. 1989, č. 37, s. 4. Sklenář, M.: Němečtí okupanti lidem ukradli jejich domovy. Vyškovské noviny, 20, 2009, č. 21, str. 3. Čamek, V.: Starší dějiny vesnice Opatovice u Vyškova. Zpravodaj města Vyškova, 1997, s. 6. Janák, V.: Pravěká osada v Opatovicích. Náš Ţivot, 23. 6. 1978, č. 25, str. 3.

B. Seznam literatury Bartoš, J. – Trapl, M.: Dějiny Moravy. Svobodný stát a okupace. Brno 2004. Herodek, F.: Přišlo jaro 1945. Okresní výbor KSČ Vyškov – regionální komise dějin KSČ, OV SPB, Vyškov 1985. Mikulka, J., Mikulka R.: S RAF proti Hitlerovi. Vyškov 2007. Mikš, J.: Stryjová, D.: Ztracené domovy. Germanizační plány okupantů a jejich realizace na Vyškovsku v letech 1939-1945. Vyškov, 1987. Mikš, J.: Na vyškovském směru: Bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu při osvobozování Vyškovska 1939-1945. Vyškov 1981. Nekuda, V.: Vlastivěda moravská. Vyškovsko. Brno 1965. Osobnosti Vyškovska - účelový tisk, b.r. 45

Pořízková, H.: Poválečná obnova obcí Drahanska (Diplomová práce), Brno, PdF MU Brno, 2008. Svitáková, J.: 70. Výročí operace Anthropoid – atentát na Heydricha – nejvýznamnější odbojový čin 2. světové války. Asociace nositelů legionářských tradic, os.s., 2011, s. 10.

Internetové zdroje: www.forum.valka.cz

46

Přílohy

Seznam příloh

Obrazové 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

Mapa Opatovice. Protest proti zřízení dělostřelecké střelnice na Drahanské vysočině. Mapa rozmístění přesídleného obyvatelstva v okolí Vyškova. Současný stav bunkrů na území Opatovic. Poklidný ţivot místních obyvatel, před rokem 1941. Ţádost Josefa Fürsta o odškodnění. Opatovice – náves během druhé světové války.

47

Přílohy

Obrazové

Příloha č. 1: Mapa Opatovice.

Zdroj: www.mapy.cz

Příloha č. 2: Protest proti zřízení dělostřelecké střelnice na Drahanské vysočině.

Zdroj: SOKA Vyškov, fond AO Opatovice, nezprac. Zřízení vojenské střelnice na Vyškovsku.

Příloha č. 3: Mapa rozmístění přesídleného obyvatelstva v okolí Vyškova.

Zdroj: www.mapy.cz

Příloha č. 4: Současný stav bunkrů na území Opatovic. Obr. č. 1

Autor: Martina Sedláčková.

Obr. č. 2

Autor: Martina Sedláčková.

Obr. č. 3

Autor: Martina Sedláčková.

Obr. č. 4

Autor: Martina Sedláčková.

Obr. č. 5

Autor: Martina Sedláčková.

Příloha č. 5: Poklidný ţivot místních obyvatel, před rokem 1941.

Obr. č. 1

Zdroj: Jan Galatík.

Příloha č. 6: Ţádost Josefa Fürsta o odškodnění.

Obr. č. 1

Zdroj: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna (dále SOKA Vyškov), fond Archiv obce Opatovice (dále AO Opatovice), nezprac.

Příloha č. 7: Opatovice – náves během druhé světové války.

Zdroj: Jan Galatík.