SAMOSPRÁVA OBCE JESTŘABÍ V LETECH

SAMOSPRÁVA OBCE JESTŘABÍ V LETECH 1850-1918 Petr Fojtík I. Stav bádání o obecních samosprávách, literatura a prameny Ve společenském vědomí přežívá obraz toho, že revoluční rok 1848 přinesl pád feudálního systému, což pro široké vrstvy venkovského obyvatelstva znamenalo osvobození od robotních povinností. Druhým, neméně závažným požadavkem, který zazníval spíše z vyspělejšího městského prostředí, bylo, aby si občané každé obce spravovali své záležitosti sami. Jednalo se o požadavek demokratizační, který se měl v budoucnosti stát v praktickém životě jedním z pilířů občanské společnosti. Bezprostředně po roce 1848 došlo k likvidaci vrchnostenské správy, která do té doby měla správní, berní a soudní pravomoci, jež byly přeneseny na nově vznikající státní úřady. Základní jednotkou územní správy, která měla být napříště řízena vlastní samosprávou, se stala katastrální obec, což legislativně vymezilo tzv. Stadionovo prozatímní obecní zřízení ze 17. března 1849, jehož článek č. 1 říkal, že „základem svobodného státu je svobodná obec“. Tato zásadní změna se bytostně dotýkala každého jednotlivce v jeho každodenním hospodářském, kulturním i společenském životě.1 Odborná diskuze nad problematikou fungování obecních samospráv ve druhé polovině 19. století a počátku 20. století je v posledních deseti letech na vzestupu.2 Touto problematikou se zabývá zejména okruh mladých historiků kolem Pavla Kladiwy a Lukáše Fasory z ostravské a brněnské univerzity. Inspiračním zdrojem byla a je německá a rakouská historiografie, která se zabývá strukturálními dějinami industriální epochy. Moravští historikové se zajímají zejména o personální analýzu komunálních elit rodící se občanské společnosti, jakož i o sociální strukturu celých společenských komunit, o analýzu komunálních rozpočtů a investic či o tvorbu komunální infrastruktury, jak v dynamicky se rozvíjejících průmyslových městech, tak i v prostředí konzervativního maloměstského prostředí. Předkládaná studie je ovšem specifická v tom, že se zabývá prostředím venkovské obce. Pokusím se v ní vycházet z metodiky, která je určena spíše pro městské prostředí, a aplikovat ji na konzervativní venkovskou komunitu s převažujícím agrárním charakterem, na komunitu, kde docházelo oproti městům k pomalejšímu procesu modernizace a kde byla zachována vyšší míra společenské kontinuity, jež na rozdíl od dynamicky se rozvíjejících měst nebyla provázena překotnou proměnou sociální struktury s doprovodnými projevy s hlubokými sociálními a ekonomickými dopady. Cílem této studie tedy není pouze popsat fungování samosprávy v obci Jestřabí v letech 1850-1918, ale nahlédnout, poznat a snad i trochu pochopit dobové jevy a společenské fenomény obecnějšího charakteru skrze společenskou instituci a její fungování. Při zpracování této studie bylo nezbytné zabývat se relevantní základní literaturou zabývající se obcí Jestřabí.3 Archivních pramenů týkajících se samosprávy obcí v období druhé poloviny 19. století a počátku 20. století se dochovalo z malých obcí, jako je Jestřabí, žalostně málo. Pokud nahlédneme do inventáře fondu Archiv obce Jestřabí 1828-1945 uloženého v okresním archivu ve Zlíně-Klečůvce,4 zjistíme, že pro toto období nejsou dochovány prakticky žádné písemnosti vzniklé z působení obecního úřadu v Jestřabí. Proč tomu tak je,

1

Fasora, L. - Kladiwa, P.: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850-1918. Dílčí výsledky výzkumu v České republice. In: Fasora, L. - Hanuš, J. - Malíř, J. (red.): Občanské elity a obecní samospráva 1848-1948. Brno 2006, s. 15. 2 Fasora, L.: Představitel obecní samosprávy: Příklad Rudolfa Rohrera. In: Fasora, L. - Hanuš, J. - Malíř, J. (red): Člověk na Moravě 19. století (sborník). Brno 2004. - Fasora, L. - Hanuš, J. - Malíř, J. (red.): Občanské elity a obecní samospráva 1848-1948 (sborník). Brno 2006. - Fasora, L. - Kladiwa, P.: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850-1918. Dílčí výsledky výzkumu v České republice. In: Fasora, L. - Hanuš, J. - Malíř, J. (red.): Občanské elity a obecní samospráva 1848-1948. Brno 2006, s. 11-40. Hlavačka, M.: Zlatý věk české samosprávy. Samospráva a její vliv na hospodářský, sociální a intelektuální vývoj Čech 1862-1913. Praha 2006. - Kladiwa, P.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1913, I. díl. Vývoj legislativy. Ostrava 2007. Kladiwa, P.: Obecní výbor Moravské Ostravy 1850-1913. Komunální samospráva průmyslového města a její představitelé. Ostrava 2004. - Růžička, J.: Činnost komunálních elit v Bučovicích v posledních desetiletích dlouhého 19. století. Bakalářská práce uložená na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 2007. 3 Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Brno 1905, s. 161-162. - Kukulka, J. - Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka 1848-1960. Olomouc 1974, s. 94-97. - Bartoš, J. - Schulz, J. - Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 (okresy Uherské Hradiště, Uherský Brod, Hodonín, Kyjov), VIII. svazek. Ostrava 1982, s. 192. - Nekuda, V. (red.): Zlínsko. Vlastivěda moravská. Brno 1995. - Kohoutek, J.: Jestřabí. In: Nekuda, V. (red.): Zlínsko, s. 457. Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí. Štítná nad Vláří 1997. - Pokluda, Z.: Držitelé hradu Brumova. In: Zlínsko od minulosti k současnosti 16, 1999, 1999, s. 5-92. - Šuráň, P. - Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003. 500 let od první písemné zmínky. Jestřabí 2003. Nečasová, K.: Jestřabí. In: Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 5, 2004, s. 21-27. 4 Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář. SOkA Zlín 1999.

1

se můžeme jen domnívat. I v tomto případě bude platit teze, že venkovská lidová kultura je kulturou slova, nikoliv však písma. Nejstarším dochovaným pramenem vzniklým z činnosti obecního úřadu v Jestřabí je protokolární kniha z jednání obecního výboru, která pochází teprve z let 1903-1928.5 Zcela výjimečně se nám do dnešních dnů dochoval dopis c. k. okresního hejtmana v Uherském Brodě zaslaný představenstvu obce Jestřabí v roce 1874, který potvrzoval provedenou volbu nového vedení obce.6 Abychom si mohli poskládat mozaiku fungování obecní samosprávy ve sledovaném období, musíme pro další informace sáhnout jinam. Relevantním pramenem, který není úřední povahy, ale narativního charakteru, je školní kronika psaná jestřabskými učiteli od roku 1894.7 Ta do jisté míry nahrazuje v této době ještě neexistující kroniku obecní. Můžeme zde nalézt i informace o zvolených členech obecního výboru a také informace o stavbě či plánované přístavbě školy, do nichž vkládala obec své finanční prostředky. Jestliže byla obec Jestřabí v letech 1850-19498 začleněna pod okresní politický úřad v Uherském Brodě, můžeme nahlédnout i do jeho fondu uloženého v okresním archivu v Uherském Hradišti.9 K identifikaci členů obecního výboru, jejich sociálního postavení či sociální struktury obyvatel obce ve druhé polovině 19. století nám může velmi pomoci sčítání lidu, které bylo periodicky opakováno od roku 1869 každých 10 let.10 K poznání místních hospodářských struktur a vazeb lze využít taktéž živnostenské rejstříky obcí, které se nám dochovaly pro uherskobrodský okres teprve od roku 1894.11 Pokud bychom chtěli najít potřebné informace ve fasciklech obecní záležitosti (1891-1928),12 bylo by to více než pracné vzhledem k tomu, že není uložen provenienčním způsobem, ale chronologicky, ne tedy podle jednotlivých obcích, ale ze všech obcí okresu najednou, avšak podle jednotlivých let. Překvapivě velmi dobrým informačním zdrojem se může stát fond Okresního školního výboru v Uherském Brodě,13 kde je uložen aktový materiál, který shromažďoval okresní školní výbor14 k jednotlivým školám v okrese. Tady může být uložen i archivní materiál, který bychom zde vůbec nečekali. Ve složce, která je vedena pro obecnou školu v Jestřabí, se například nacházejí dva inventární seznamy majetku obce z let 1864 a 1872 a tři výroční účty obce za léta 1870, 1871 a 1872.15 Tyto materiály se sem dostaly v polovině 70. let 19. století, kdy probíhala neúspěšná jednání o stavbě školy v Jestřabí a kdy obec dokládala nadřízenému úřadu, zda je schopna ze svých prostředků školu postavit a vydržovat. Dále se zde nacházejí akta týkající se výstavby školy v Jestřabí z let 1890-1893, následně pak velmi bohatá korespondence kolem neúspěšného jednání o přístavbě školy z let 1908-1919, zejména však z období 1909-1912, která byla vedena mezi zemskou školní radou v Brně, okresní školní radou, obcí, učitelem a místní školní radou. Dalším důležitým pramenem jsou volební seznamy, ze kterých se můžeme dozvědět, kterým občanům bylo přiznáno volební právo v poměrně složitém dobovém volebním systému, a dokumentující také, jaké procento obyvatel obce mělo podíl na rozhodování a správě věcí veřejných. Bohužel ve fondu Archivu obce Jestřabí z let 1828-1945, jakož i ve fondech většiny obcí regionu, se volební seznamy nedochovaly. Za jistých okolností nám může postačit i seznam plátců přímé státní roční daně, výpočty se pak dobereme k tomu, o čem by nás informovaly dnes již neexistující volební seznamy. Jestliže však není přístupný fond Berního úřadu ve Valašských Kloboukách, ve kterém však jsou navíc uloženy archivní prameny poměrně pozdního data (od roku 1910), nezbývá než hledat jinde. Seznam plátců přímé daně z přelomu 19. a 20. století se mi podařilo překvapivě nalézt ve fondu Farního úřadu ve Štítné nad Vláří.16 Tento seznam si pro potřeby oprav farního kostela a fary opatřil tehdejší štítenský farář. 5

SOkA Zlín, Archiv obce (dále AO) Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928. SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 43, dopis okresního hejtmana k volbám obecního výboru z roku 1874. 7 SOkA Zlín, Národní škola (dále NŠk) Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936. 8 V letech 1855-1868 byla obec Jestřabí přechodně začleněna pod smíšený okres Klobouky. 9 SOkA Uherské Hradiště, Okresní úřad (OkÚ) Uherský Brod 1850-1945. 10 SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 849, sčítání lidu 1869; i. č. 939, sčítání lidu 1880; i. č. 1030, sčítání lidu 1890; i. č. 1112, sčítání lidu 1900, a i. č. 1205, sčítání lidu 1910. 11 SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 77, Živnostenské rejstříky obcí 1894-1950. 12 SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 612 L an., Obecní záležitosti (1891-1928). 13 SOkA Uherské Hradiště, Okresní školní výbor (dále OŠV) Uherský Brod 1870-1948. 14 Před rokem 1918 okresní školní rada – toto spojení budeme tedy pro období před rokem 1918 užívat v celém následujícím textu – pozn. autor. 15 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, dokumentace a plány jednotřídní školy, plány na rozšíření školy, výkaz o počtu žáků z let 1870-1932. 16 SOkA Zlín, Farní úřad římskokatolický (dále FÚ) Štítná nad Vláří 1787-1945, i. č. 10, revize oprav (…), obecní přirážky, protokol obecního výboru 1890-1902, opravy kostela a fary 1894-1902 - seznam plátců přímé daně v Jestřabí, 4. prosinec 1902. 6

2

Každý z výše uvedených pramenů přispěl střípkem ke složení mozaiky obrazu fungování obecní samosprávy. Dohromady nám všechny tyto prameny přináší nejen informace o složení obecního výboru, volbách do něj, stavu obecních financí a majetku obce, ale druhotně také obrázek společenských a hospodářských struktur v malé společenské komunitě vymezené obcí Jestřabí v jižním cípu Valašska.

II. Samospráva obce, její působnost a volby Základem nové organizace postátněné veřejné správy se podle císařského nařízení staly od 1. ledna 1850 politické okresy (okresní hejtmanství). Obec Jestřabí byla začleněna pod politický okres Uherský Brod a o půl roku později se stala součástí soudního okresu Klobouky, který od vrchnostenské správy převzal soudní a berní pravomoci.17 Nově vzniklá samosprávná obec měla na svém území vykonávat dvojí působnost: samostatnou (neboli přirozenou) a přenesenou, kterou zajišťovala výkon veřejných záležitostí přidělených obci státem delegačním principem (tento výkon podléhal kontrole státní správy, avšak byl vykonáván na náklady obce). Do samostatné působnosti náleželo vše, co se bezprostředně týkalo zájmů obce: správa obecního majetku, dohled nad bezpečností osob a majetku, financování školství, údržba a financování místních komunikací, stavební dozor, přijímání osob do svazku obce, chudinská péče a další pravomoci.18 Samosprávný orgán, který byl volen občany obce a který zastupoval jejich zájmy a vykonával výše zmíněné pravomoci, se nazýval obecní výbor. Volilo se do něj podle několika kritérií. Základní podmínkou bylo, aby volič byl rakouským státním občanem, byl příslušníkem obce (měl zde domovské právo) či byl alespoň jejím společníkem (žil v obci, avšak domovské právo zde neměl) a dosáhl věku 24 let. Volební právo bylo omezeno pouze na občany platící přímou státní daň v minimální výši jeden rakouský zlatý ročně. V obci Jestřabí to bylo vzhledem k celkovému počtu obyvatelstva jen několik desítek lidí. Lze předpokládat, že jestliže se po celé období postupně zvyšoval počet obyvatelstva, zvyšoval se i počet voličů, a to nejen poměrně, ale i absolutně. Počátkem konstituční éry se podíl voličů na obyvatelstvu pohyboval mezi 8 až 15 %, před první světovou válkou mělo volební právo již 10 až 25 %. obyvatelstva.19 Volební právo se žen týkalo jen v případě, že byly plátkyněmi přímé státní daně, nevolily však přímo, ale prostřednictvím určeného volitele. V obci Jestřabí se to mohlo po jistou dobu týkat majitelky hostince Anny Brožové, po celé sledované období pak několika vdov z polních hospodářství. Volit směly kromě fyzických osob i osoby právnické, tedy zřejmě i vlastník dvora Kochavec, který ležel na katastru obce Jestřabí a který zůstával po téměř celé toto období součástí brumovského velkostatku. Volební právo měla také bez ohledu na výši odváděné daně tzv. honorace, v Jestřabí se to mohlo týkat pouze řídícího učitele na zdejší škole, jenž se v obci trvale vyskytoval až od roku 1894. Mechanismus obecních voleb zvýhodňoval největší daňové poplatníky v obci, tedy ekonomicky silnější voliče na úkor těch slabších. Voliči byli před volbami seřazeni berním úřadem v Kloboukách na základě výše odváděných přímých státních daní od největšího daňového poplatníka v obci až po nejmenšího. Největší plátci daně, kteří platili dohromady třetinu celkové přímé státní daně odváděné z obce, byli odděleni čarou a zařazeni do prvního volebního sboru (kurie). Do druhého a třetího sboru byli zařazeni plátci daní platící další třetiny přímé státní daně v obci. Nižších a malých daňových poplatníků bylo v obci pochopitelně více, jejich volební sbory byly početnější a váha jednoho jejich hlasu ve volbách byla poměrně menší než váha hlasu příslušníků prvního volebního sboru. Každý volební sbor volil jednu třetinu členů obecního výboru na tříleté volební období, přičemž počet jeho členů byl odvozen od počtu obyvatel obce. V malých obcích byly tyto sbory pouze dva. Tak tomu bylo zřejmě i v obci Jestřabí, čemuž napovídá i počet členů obecního výboru, kterých bylo zřejmě po celé sledované období osm. Samotné volby probíhaly ústně před volební komisí. Volební sbory volily postupně, nejdříve volily početnější volební sbory: nejprve tedy volil sbor třetí, pak druhý a nakonec první. Volilo se dvakrát, nejdříve byli zvoleni členové obecního výboru a pak náhradníci, kteří tvořili polovinu členů obecního výboru.20 V Jestřabí zvolily dva volební sbory po čtyřech členech osmičlenného obecního výboru a po dvou náhradnících za každý sbor.

17

Štroblík, V.: Správní vývoj Zlínského okresu po roce 1848. In: Nekuda, V. (red.): Zlínsko, s. 365-366. Fasora, L. - Kladiwa, P.: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850-1918, s. 15. 19 Markel, M.: Mezi centrem a periferií - občanské elity ve Znojmě a okolí. In: Fasora, L. - Hanuš, J. - Malíř, J. (red.): Občanské elity a obecní samospráva 1848-1948, s. 319. 20 Kladiwa, P.: Obecní výbor Moravské Ostravy 1850-1913, s. 22-24. 18

3

Obecní výbor následně na ustavující schůzi zvolil ze svého středu obecního starostu (v dobové terminologii nazývaného obecní představený)21 a obecní představenstvo neboli obecní radní, kteří tvořili společně se starostou užší samosprávný orgán obce. Každá, i ta nejmenší obec měla nejméně dva radní, což byl také případ obce Jestřabí. Radní se rozlišovali na prvního a druhého, přičemž první radní byl starostovým náměstkem (zástupcem). Schůze obecního představenstva byly neveřejné, působnost představenstva byla především finanční (schvalovalo výdaje, projednávalo obecní rozpočet a účty). Obecní představenstvo jako celek nerozhodovalo, nýbrž mělo jen poradní pravomoci, rozhodovací a výkonnou pravomoc měl pouze obecní starosta, který zároveň obec jako její nejvyšší představitel navenek zastupoval. Obecní výbor, jehož jednání byla veřejná, spravoval obecní jmění, udílel domovské právo, čestné občanství a měl na starosti další záležitosti obce. V případě nepřítomnosti členů obecního výboru je byli připraveni zastupovat náhradníci.22 První volby do obecního výboru se konaly v roce 1850, další řádné volby se však neuskutečnily po třech letech, ale kvůli komplikované vnitropolitické situaci byly nejdříve posunuty a nakonec odloženy na neurčito. Členy obecního výboru mohla zbavit jejich mandátu pouze smrt. Na jejich místa byli jmenováni noví členové nadřízeným úřadem. Nové volby byly nařízeny až v listopadu 1860 a uskutečnily se počátkem následujícího roku. Další fungování obecní samosprávy a volby do ní legislativně upravoval rámcový říšský obecní zákoník z roku 1862. Na něj navazoval obecní a volební řád markrabství moravského, který zůstal v platnosti se všemi pozdějšími novelami prakticky až do roku 1945.23 III. Personálie aneb komunální elity v samosprávě obce Vzhledem k torzovitosti dochované pramenné základny nejsme schopni rekonstruovat všechny představitele samosprávy obce Jestřabí v letech 1850-1918. V letech 1850-1864 o nich a o jejich činnosti nevíme prakticky nic. Poprvé se o několika představitelích samosprávy dozvídáme z dochovaného Seznamu jmění nemovitého koncem roku 1864, který je datován k 3. dubnu 1865.24 Jména dalších představitelů obce, obecních představených, radních či členů obecního výboru a zejména jejich počínání při řízení obce se můžeme dozvědět ze tří „skládání“ účtů neboli výročních účtů hospodaření obce, a to z období mezi prosincem 1869 a lednem 1873.25 O uskutečněné volbě nových nejvyšších představitelů obce se poprvé dozvídáme z dopisu zaslaného dne 22. prosince 1874 c. k. okresním hejtmanem v Uherském Brodě představenstvu obce Jestřabí.26 Zřejmě se nejednalo o volbu představitelů obce na počátku volebního období, ale ke změně na postech obecního představeného a druhého radního došlo v průběhu volebního období. Ještě v dubnu 1875 se dozvídáme o představeném obce, který je podepsán pod dopisem zaslaném na okresní hejtmanství, v němž vysvětluje, proč není možné vystavět v obci školu.27 Po následujících 15 let prameny mlčí. Znovu promlouvají až počátkem 90. let, kdy se rozběhla nová jednání o stavbě školy v Jestřabí. Díky tomu se můžeme dozvědět něco málo o představitelích samosprávy obce a jejich činnosti v letech 1890-1893.28 Pro léta 1891 až 1912 je jediným zdrojem, který nás informuje o obsazení jednotlivých obecních výborů, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí,29 která byla psána od roku 1894 místními učiteli. Bohužel ani školní kronika nás neinformuje o kompletním obsazení všech obecních výborů, chybí zde například jeden člen obecního výboru z let 1900-1903 a není zde uveden nikdo z obecního výboru z let 1903-1906, jakož i členové obecního výboru zvoleného v roce 1912, jehož volební období se vlivem světové války protáhlo na dlouhých sedm let. Jména všech tří členů 21

Peřinka poznamenává, že v regionu Valašskokloboucka byl starosta na vesnicích ještě počátkem 20. století lidově nazýván „rychtář“, což bylo označení pro představitele obecní samosprávy před rokem 1848. Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 33. 22 Janák, J. - Hledíková, Z. - Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha 2005, s. 298 a 300301. 23 Janák, J. - Hledíková, Z. - Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích, s. 299-300. - Kladiwa, P.: Obecní výbor Moravské Ostravy 1850-1913, s. 23. 24 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Seznam jmění nemovitého koncem roku 1864, obec Jestřabí, okr. Klobúky, 1864. V Jestřabí dne 3. dubna 1865“. 25 Tamtéž, „Skládané od Františka Žalek, představeného, na rok vojanský 1870, a sice pro osum měsíců počínajíc od 31. ho prosince roku v 1869 až do posledního srpna v roku 1870. V Jestřabí dne 30. ho srpna 1870.“; „Skládané od Jána Hnilo, představeného, a sice pro čtyři měsíce počínajíc od 1. ního září až do posledního prosince v roku 1870. V Jestřabí dne 28. ho prosince 1870.“; „Skládané od představeného Jána Hnilo, a sice pro rok vojanský 1871 počínajíc 28. ho prosince v roku 1870 až do posledního ledna v roku 1872. V Jestřabí dne 7. ho ledna 1872.“; „Skládané od představeného obce Jestřabí Jozefa Marek pro rok 1872, počínajíc od posledního ledna roku 1872 až do posledního ledna roku 1873. V Jestřabí dne 31. ho ledna 1873.“ 26 SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 43, dopis okresního hejtmana k volbám do obecního výboru z roku 1874. 27 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, dopis představeného obce Františka Šuráně okresnímu školnímu výboru ze dne 1. dubna 1875. 28 Tamtéž, korespondence 1890-1893. 29 SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936.

4

představenstva a jednoho člena obecního výboru v tomto období se dozvídáme z dopisu, který byl zaslán obcí zemské školní radě v Brně.30 Samospráva obce v letech 1865-1875 Nyní se podívejme blíže na problematiku spojenou s volbami do obecního výboru a na představitele samosprávy obce v letech 1865-1875. Bohužel se nám nedochovaly žádné bližší informace o přípravách, průběhu a výsledcích voleb. V žádném případě nelze očekávat to, co může platit pro větší sídla, že by situaci v komunální politice sledoval dobový tisk, to se venkova samozřejmě týká i v pozdějším období. Jelikož se nedochovaly ani volební seznamy, není jasné, kolik procent obyvatelstva platilo přímou státní daň v předepsané výši, tedy více než jeden rakouský zlatý ročně. Podle sčítání lidu z roku 1869 žilo v obci Jestřabí celkem 352 obyvatel. Daň platili pouze vlastníci pozemkového majetku nebo živnosti, nikoliv však již ostatní členové domácnosti, kteří jsou ve sčítacích operátech obvykle uváděni jako pomocníci majitele hospodářství, což mj. ukazuje na přežívající paternalisticky hierarchizovanou společnost. V obci bylo v této době 65 ekonomických jednotek, z toho 27 majitelů nemovitostí byli gruntovníci, dále zde bylo šest podsedníků (menší pozemkoví vlastníci), 21 domkařů, dva hostinští (František Broš čp. 50 a Hynek Kubíček čp. 29), dva kováři (František Sláma čp. 39 a Jan Chovančík čp. 48), jeden nádeník a jeden pacholek a pět domů bylo neobydlených.31 Kdo byl schopen platit onen jeden zlatý ročně přímé státní daně, je však otázkou. Určitě to byli všichni gruntovníci a podsedníci, jakož i oba hospodští a kováři, dá se pochybovat, že plátci byli i domkaři. Pokud budeme vycházet z tohoto předpokladu, znamená to, že v obci Jestřabí bychom mohli nalézt v roce 1869 celkem 37 voličů, tj. 10,5 % z celkového počtu obyvatel. Avšak okruh těch, kteří působili v samosprávě obce byl ještě užší, nemluvě o okruhu těch, kteří zastávali v obecní samosprávě nejvyšší posty, tedy radních a obecního představeného. Představitelé samosprávy obce Jestřabí v letech 1865-1875 (tabulka č. 1) Legenda: S - starosta (představený obce), R - radní (člen představenstva obce), V - člen obecního výboru, N náhradník, x - není členem obecního výboru či není doložen, (3. 4. 1865) - doloženi k datu, (74) - současné číslo popisné (dům úředně přečíslován). Jméno,32 čp., rok narození, domovská obec (3. 4. 1865)33 12/1869 9/1870 12/1870 1/1872 10/187434 (není-li jí Jestřabí), hospodářský status35 --8/187036 12/187037 1/187238 1/187339 (1. 4. 1875)40 Antonín Žalek, čp. 9b (74), *1820, gruntovník S41 V V V V R Josef Šuráň, čp. 11, *1820, gruntovník R x x V V x Jakub Fagulec, čp. 19, *1819 Štítná, gruntovník V x V V x x Josef Hýbl, čp. 32, *1830, gruntovník V V R x R x František Žalek, čp. 9a (9), *1830, gruntovník x S V V x x 42 Josef Marek, čp. 36, *1831, podsedník x R R x S x 30

SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, dopis obce Jestřabí zaslaný zemské školní radě s žádostí o subvenci na přístavbu školy ze dne 9. května 1912. 31 SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 849, sčítání lidu 1869. 32 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola. 33 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Seznam jmění nemovitého koncem roku 1864, obec Jestřabí, okr. Klobúky, 1864. V Jestřabí dne 3. dubna 1865.“. 34 SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 43, dopis okresního hejtmana k volbám do obecního výboru z roku 1874. 35 SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 849, sčítání lidu 1869. 36 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Skládané od Františka Žalek, představeného, na rok vojanský 1870, a sice pro osum měsíců počínajíc od 31. ho prosince roku v 1869 až do posledního srpna v roku 1870. V Jestřabí dne 30.ho srpna 1870.“. 37 Tamtéž, „Skládané od Jána Hnilo, představeného, a sice pro čtyři měsíce počínajíc od 1. ního září až do posledního prosince v roku 1870. V Jestřabí dne 28. ho prosince 1870.“. 38 Tamtéž, „Skládané od představeného Jána Hnilo, a sice pro rok vojanský 1871 počínajíc 28. ho prosince v roku 1870 až do posledního ledna v roku 1872. V Jestřabí dne 7. ho ledna 1872.“. 39 Tamtéž, „Skládané od představeného obce Jestřabí Jozefa Marek pro rok 1872, počínajíc od posledního ledna roku 1872 až do posledního ledna roku 1873. V Jestřabí dne 31. ho ledna 1873.“. 40 Tamtéž, dopis představeného obce Františka Šuráně okresnímu školnímu výboru z 1. dubna 1875. 41 Nejvyšší představitel samosprávy obce Jestřabí se v oficiálním dokumentu ze dne 3. dubna 1865 nazývá „rychtář“, jak bylo zvykem nazývat člověka v této funkci před rokem 1848. 42 Nositelem stejného jména byl i gruntovník Josef Marek čp. 14b (73), *1841, kterého lze však vzhledem k nízkému věku vyloučit.

5

Jan Hnilo, čp. 2, *1833 Štítná, podsedník Jan Šuráň,43 čp. 1, *1821, podsedník Jan Šťastný, čp. 34, *1811, gruntovník Jan Hlaďo, čp. 53, *1826, gruntovník František Šuráň, čp. 8, *1837, gruntovník

x x x x x

V V x x x

S x x x x

S x V V N

x x V44 R N

x x x x S

Mezi lety 1865-1875 stálo v čele obce celkem pět mužů. A to vzhledem k neúplnosti informací z uvedeného desetiletí jistě není konečný počet. U některých činitelů je nám známa i délka jejich funkčního období, které je ve všech případech velmi krátké, jedná se řádově o měsíce. Jestliže nejdéle zastával funkci obecního představeného Jan Hnilo čp. 2, který stál v čele obce i tak pouhých 17 měsíců, tak František Žalek čp. 9a tyto funkci vykonával pouze osm měsíců. Proč tomu tak bylo, můžeme jen spekulovat. Jistě muselo být pro hospodáře řízení obce zvlášť obtížnou, nepříjemnou a nedoceněnou povinností. Pozice radního se zdá být stabilnější. Na postech obou radních se ve stejném desetiletí vystřídalo taktéž pět osob. Nejdéle ve funkci radního setrval Josef Hýbl čp. 32, a to dva roky a čtyři měsíce. I když se jeho jméno neobjevuje ve „skládání“ účtů za rok 1871, lze předpokládat, že funkci radního v této době vykonával, jelikož ji zastával v předchozí i v následující době. Totéž se týká i Josefa Marka čp. 36, který byl poté, co podle našeho předpokladu dva roky zastával funkci radního, zvolen v lednu 1872 představeným obce. Druhým člověkem, který zastával mezi lety 1865-1875 oba nejvyšší posty v obci byl Antonín Žalek čp. 9b, který se stal radním v roce 1874, devět let poté, kdy stál v čele obce. Tento hospodář byl s největší pravděpodobností synem bývalého jestřabského fojta Antonína Žalka čp. 9, který byl pověřen výkonem vrchnostenské správy v obci Jestřabí před rokem 1848.45 V letech 1865-1875 se na postech obecního představeného a dvou radních vystřídalo osm osob, přičemž se v této době na samosprávě obce Jestřabí podílelo celkem 11 osob. Je však zřejmé, že tento počet je neúplný. Období od konce roku 1869 do konce ledna 1873 mohlo být jedním tříletým volebním obdobím, jelikož zde nedochází k zásadním personálním změnám, zato však dochází k zásadním změnám na postu představeného obce. Počet představitelů obce, kteří jsou pod jednotlivými dochovanými dokumenty podepsáni, sice kolísá, avšak je zřejmé, že obecní výbor byl po celou tuto dobu osmičlenný. Jednání obecního výboru se zřejmě nezúčastňovali všichni jeho členové, avšak zároveň zde v tomto období rotuje deset osob. Je tedy pravděpodobné, že někteří členové v průběhu volebního období z obecního výboru mohli odstoupit a jiní do něj naopak vstoupit z pozice náhradníka. Také se však může jednat o dvě volební období, přičemž k novým volbám mohlo dojít v prosinci 1870, kdy zaznamenáváme určitý personální posun. Pokud by to byla pravda, byl by přechod mezi oběma volebními obdobími personálně velmi stabilní a v obecním výboru by tak byla silná kontinuita. O personální stabilitě lze ostatně hovořit v celém období let 1865-1875, lze zde jistě uplatnit tezi, že kdo již jednou pronikl do obecního výboru, měl velkou šanci na znovuzvolení dokonce v několika následujících volebních obdobích za sebou. Můžeme sledovat taktéž průměrný věk představitelů obecní samosprávy, který měl vzhledem k tomu, že se zde vyskytovali stejní lidé, stoupající tendenci, zvedal se od 40 k 50 letům věku. Předložená databáze osob v tabulce č. 1 nám dává nahlédnout mj. na to, z jaké společenské vrstvy se rekrutovali představitelé obecní samosprávy. Všichni členové obecního výboru podílející se v letech 1865-1875 na samosprávě obce Jestřabí byli podle sčítání lidu z roku 1869 gruntovníky či podsedníky, živili se tedy obděláváním půdy. Je zřejmé, že se jednalo o movitější vlastníky polních hospodářství v obci, jejichž vrstva měla na samosprávu obce největší vliv, tito lidé byli i lépe připraveni k převzetí řízení věcí veřejných. Nemáme však v rukou prameny, které by nám prozradily, v jaké výši platili jednotliví představitelé obce přímou státní daň. Nevíme tedy, kdo z nich kandidoval a byl zvolen do obecního výboru za první a kdo za druhý volební sbor. Lze předpokládat, že i otcové těchto hospodářů měli stejný sociální původ a z toho i vyplývající společenské postavení. Pakliže se budeme zajímat o teritoriální mobilitu členů obecního výboru, zjistíme, že dva z 11 členů jestřabského obecního výboru pocházeli ze sousední Štítné. Ve své době to tedy evidentně nebylo vnímáno jako překážka. Všichni členové obecního výboru byli římskokatolického vyznání. Společenská 43

Může se jednat taktéž o gruntovníka Jana Šuráně čp. 7, *1819. Gruntovníka Jana Šuráně čp. 10, *1842, který byl nositelem stejného jména, lze s jistotou vzhledem k nízkému věku vyloučit. Stejně se jmenoval i podsedník a zvěroklestič Jan Šuráň čp. 30, *1834, kterého lze vyloučit taktéž, jelikož se kvůli svému povolání velkou část roku zdržoval mimo domov. SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 849, sčítání lidu 1869. 44 Podepsán podpisatelem jako Josef Šťastný, jedná se bezpochyby o Jana Šťastného. 45 MZA Brno, D9, Stabilní katastr (indikační skica, 1828), i. č. xxx. - Podle F. V. Peřinky bylo fojtství na čp. 9 dědičné. Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 162.

6

komunita obce Jestřabí měla tedy v této době agrární charakter s minimální sociální, mezigenerační a teritoriální mobilitou. Nelze pochybovat o tom, že schopnost řešit nastalé problémy ovlivňuje dosažené vzdělání a jeho dostupnost. Nikdo z představitelů obce Jestřabí z let 1865-1875 jistě nedosáhl vyššího stupně vzdělání nežli základního. Všichni představitelé obce měli v dětském věku docházet do školy v sousední Štítné. Z věku představitelů obce zmíněného období si můžeme odvodit, že to bylo ve 20. až 40. letech 19. století. Lze se však domnívat, že ti dříve narození ji prakticky nenavštěvovali. Z dochovaných dokumentů je totiž patrné, že se neuměli ani podepsat, místo podpisu označovali dokumenty třemi křížky. Alespoň podepsat se uměli ti členové obecního výboru, kteří se narodili po roce 1830, z dříve narozených ovládal tuto dovednost pouze Jakub Fagulec čp. 19. Jestliže se negramotný člověk mohl stát členem obecního výboru, je zřejmé, že analfabetismus byl v této době ve vesnicích Valašskokloboucka ještě běžně rozšířen. Analfabeti se stávali také radními či dokonce obecními představenými. Tito lidé byli prakticky neschopní výkonu nezbytné administrativní agendy a v tom případě zbývalo velké množství práce na ustanoveného písaře, kterým byl zřejmě učitel ze sousední Štítné nebo někdo z „literárně zdatnějších“ hospodářů. Velmi nízká úroveň základních komunikačních kompetencí zřejmě přetrvávala mezi hospodáři i v dalších desetiletích. Ještě v polovině 90. let poznamenává nově příchozí učitel do školní kroniky, že „ode dávna chodily děti do školy do Štítné, ale velmi nepravidelně i za nových školních zákonů (po roce 1869, pozn. autor). Následkem toho také málo kdo i z mladších hospodářů něco umějí. Sotva se tak dovedou podepsati.“46 Samospráva obce v letech 1890-1919 Abychom zjistili, jaké zastávali členové obecního výboru z let 1890-1919 v místní komunitě postavení, jaké byly jejich majetkové poměry či do kterých volebních sborů náleželi, je nutné analyzovat sociální strukturu obyvatelstva celé obce. Zaměříme se na situaci kolem roku 1900. K tomu nám může napomoci sčítání lidu, které bylo právě v roce 1900 provedeno, a jež nás informuje o zaměstnáních obyvatel. Zároveň nás bude zajímat výše odváděné přímé státní daně všech ekonomicky činných občanů, což nám sděluje jediný dochovaný pramen z celého období let 1850-1919. Nejedná se o soupis voličů, jak by se dalo očekávat, ale o soupis plátců přímé státní daně pro potřeby farního kostela, který pořídil farář P. Alois Filip v roce 1902. (Seznam je však podle mého soudu aktuální spíše k volbám v roce 1897.) Podle sčítání lidu z roku 1900 bylo v obci celkem 455 obyvatel, 83 domů (z toho dva jsou uváděny jako prázdné a jeden zbourán). Z těchto 80 ekonomických jednotek náleželo 43 domácností k polnímu hospodářství, 32 k dělnictvu, byli zde dva obchodníci (Josef Škubník čp. 56 a Samuel Kulka čp. 50, který byl i hostinským), kolář (František Hnilo čp. 51), učitel (Jindřich Janeček čp. 78) a kočí (František Žáček čp. 57).47 Rozdělení voličů do volebních sborů Ze soupisu plátců přímé státní daně P. Aloise Filipa zjišťujeme, že na samém sklonku 19. století bylo v obci Jestřabí celkem 81 plátců této daně, kteří platili více než jeden rakouský zlatý ročně. Fyzické osoby včetně obce Jestřabí každoročně odvedly do státní pokladny dohromady celkem 498,83 zlatých. Není zde však uveden velkostatek, který byl zcela jistě nejvýznamnějším plátcem pozemkové daně v katastru obce Jestřabí.48 Druhým nejvýznamnějším plátcem pozemkové daně byla samotná obec Jestřabí. K plátcům první poloviny veškeré přímé státní daně v obci patřilo dalších 15 fyzických osob, tedy 14 větších pozemkových vlastníků a vlastník hostince čp. 50. Tito plátci zřejmě příslušeli na samém sklonku 19. století k prvnímu volebnímu sboru. Do druhého volebního sboru náleželo ostatních 65 plátců daně. Patřili zde střední a menší pozemkoví vlastníci, všichni dělníci i živnostníci. Vzhledem k tomu, že 17 příslušníků prvního volebního sboru volilo čtyři členy obecního výboru a 65 příslušníků druhého sboru další čtyři členy, měl hlas příslušníka prvního sboru 4,8krát větší váhu než hlas příslušníka sboru druhého. Pokud budeme vycházet ze sčítání lidu v roce 1900, mělo na sklonku 19. století ze 455 obyvatel volební právo 80 fyzických osob, což je 17,6 % obyvatelstva. V průběhu druhé poloviny 19. století počet voličů i procentuální podíl voličstva na celkovém počtu obyvatelstva postupně vzrůstal. Jistě se tento jev kolem roku 1900 nezastavil a nadále přibývalo těch, kteří měli možnost v dalších letech ovlivňovat složení obecních výborů. Průměrná daň na jednoho plátce činila na konci 19. století 6,7 zlatých, částku nad tímto průměrem platilo 35 plátců, tedy prakticky všichni ti, kteří zasedali v letech 1890-1919 v obecním výboru. Všichni 46

SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 1). SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 1112, sčítání lidu 1900. 48 Za rok 1903 měl velkostatek v obci Jestřabí předepsanou pozemkovou daň ve výši 104 koruny, tj. 52 rakouských zlatých. Pokluda, Z.: Držitelé hradu Brumova, s. 89. 47

7

členové obecního výboru v tomto období náleželi k rolnickému stavu, přičemž větší rolníci náleželi do prvního volebního sboru a střední rolníci do druhého. Žádný jiný stav neměl v obecním výboru svého reprezentanta. Jestliže bylo v některých obcí na Moravě obvyklé, že v obecním výboru zasedal hostinský či dokonce hrál v obecní samosprávě významnou roli, zde to neplatilo. A to zřejmě i proto, že nejdříve byla majitelkou hostince čp. 50 žena (Anna Brožová) a po ní jej převzal hostinský židovského původu (Samuel Kulka). Nelze ani v nejmenším očekávat, že by židovského hostinského v konzervativní katolické obci někdo vůbec volil. V obecním výboru se neobjevuje ani řídící učitel zdejší školy (Jindřich Janeček, později František Dobiáš), který mohl získat volební právo jako tzv. honorace v prvním volebním sboru bez nutnosti odvádět příslušnou daň. Ve výboru se v průběhu celého období let 1890-1919 neobjevuje nikdo ze stále rostoucího počtu dělníků, ani nikdo z mála živnostníků v obci zastoupených. Obecní výbor si i v tomto období nadále udržuje konzervativní agrární charakter. Ostatní stavy pronikly do komunální politiky až po vzniku Československé republiky. Lze očekávat, že dělící linie mezi těmi členy obecního výboru náležejícími do prvního či druhého volebního sboru se v průběhu let 1890-1919 posunovala. Do prvního sboru náleželo postupem doby nepochybně stále více hospodářů, což bylo dáno růstem celkového počtu plátců přímé státní daně, a to následně vedlo k tomu, že první polovinu odváděné částky z obce platil větší počet hospodářů. V každém případě se však příslušníky prvního sboru nestalo v této době velké množství osob, ale pouze několik málo jednotlivců.

Představitelé samosprávy obce Jestřabí v letech 1890-1919 (tabulka č. 2) S - starosta (představený obce), R - radní (člen představenstva obce), V - člen obecního výboru, ZS - zástupce starosty, R/ZS, V/R, R/x, V/S - změna v průběhu volebního období, V+, S+ - úmrtí v průběhu volebního období, x - nebyl členem obecního výboru či není doložen. Jméno, čp.,51 rok narození,52 Pořadí plátce daně domovská obec (není-li jí Jestřabí) 1890 1891 1894 1897 1900 1903 1906 1909 1912 v obci49 / ve výši50 Příslušnost k 1. volebnímu sboru 1891 1894 1897 1900 1903 1906 1909 1912 191953 3 / 16,35 zl. Josef Tománek čp. 42, *1863 x R x x x x x x x 4 / 15,78 zl. Jan Hýbl čp. 32, *1867 x x x R R S R x R/ZS54 5 / 15,40 zl. Josef Bařinka starší čp. 31, *1845 x S R x x x x x x 5 / 15,40 zl. Josef Bařinka mladší čp. 31, *1874 x x x x x x R x x 6 / 14,80 zl. Václav Hýbl čp. 20, *1847 x x V x x x x x x 8 / 13,22 zl. Jan Krůžela čp. 19, *1875 x x x x x x V x x 55 9 / 12,88 zl. Jan Černíček čp. 8, *1853, Štítná R V/R S V S x V x R 56 12 / 12,69 zl. František Žalek čp. 74, *1863 x R/x V x x x x x x 14 / 12,14 zl. Josef Urban čp. 1, *1873 x x x x x x V x x 16 / 11,42 zl. František Šeliga čp. 13, *1857 x V R x V x x V x 57 17 / 11,09 zl. Josef Šťastný čp. 34, *1852 x V V V x x x x x 49

Sestupně jsou seřazeni všichni doložení členové obecního výboru, a to podle výše odváděné přímé státní daně na sklonku 19. století. SOkA Zlín, FÚ Štítná nad Vláří, i. č. 10, revize oprav (…), obecní přirážky, protokol obecního výboru 1890-1902, opravy kostela a fary 1894-1902 - seznam plátců přímé daně v Jestřabí. Seznam je datován ke 4. prosinci 1902, avšak podle uvedených vlastníků a čísel popisných odpovídá spíše stavu mezi lety 1895-1900, pravděpodobně je aktuální k volbám v roce 1897. Srovnej SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 7-8), seznam majitelů domů z let 1894/95. - SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 1112, sčítání lidu 1900. 50 SOkA Zlín, FÚ Štítná nad Vláří, i. č. 10. 51 SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha. 52 SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 1030, sčítání lidu 1890; i. č. 1112, sčítání lidu 1900, a i. č. 1205, sčítání lidu 1910. 53 Volební období prodlouženo v důsledku vypuknutí světové války, další volby proběhly až v červnu 1919. 54 Od roku 1915 je post starosty neobsazen. Do nových voleb v roce 1919 zastupuje starostu z pozice prvního radního Jan Hýbl čp. 32. SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní. 55 Jan Černíček čp. 8 nahradil mezi červnem 1891a květnem 1892 na postu radního Františka Žalka. SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, korespondence obce s OŠV z let 1891-1892. 56 Může se jednat taktéž o Františka Žalka čp. 9 (* 1855), který mohl rezignovat na funkci radního či dokonce zemřít. 57 Uváděn jako František Šťastný, jedná se bezpochyby o Josefa Šťastného. SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 9).

8

Na konci 19. století příslušnost ke 2. volebnímu sboru 18 / 11,01 zl. Jan Bureš čp. 59, *1861 x 19 / 10,87 zl. Jan Saňák čp. 24, *1864 x 20 / 10,78 zl. Martin Fojtík čp. 33, *1869 x 21 / 10,73 zl. František Novák čp. 17, *1857 x 22 / 10,73 zl. Josef Hnilo čp. 70, *1853, Štítná x 25 / 10,07 zl. Jan Šmotek čp. 52, *1853 S 26 / 10,00 zl. Josef Marek čp. 73, *1866 x 28 / 9,51 zl. Josef Šuráň čp. 10, *1868 x 30 / 8,16 zl. František Floreš čp. 18, *1849 x 32 / 7,11 zl. František Šuráň starší čp. 21, *1833 R60 32 / 7,11 zl. František Šuráň mladší čp. 21, *1866 x 33 / 7,05 zl. Jan Šuráň čp. 75/83, *1870 x 34 / 7,04 zl. Josef Hýbl čp. 79, *1860, Štítná x 35 / 6,94 zl. František Fojtík čp. 6, *1856 x 62 36 / 6,40 zl. Pavel Ptáček čp. 80, *1860, Návojná x

x x x x V V x x x x x x x V x

x x x V V x x x x x x x x x x

V x x V x x x R V x x S61 x x x

x x x x x x x R V x x x V x V

x x x x x x x x x x x x x x x

x V S58 x x/V59 x x V x V V+ x S+ x x x x x x x V x S x x x x x x x x R x x R x x x x V/S V x x x x

Složení obecních výborů v letech 1890-1919 Ani z období let 1890-1919 se z obce Jestřabí nedochovaly žádné bližší informace o přípravách, průběhu a výsledcích voleb. Nezbývá nám než se pokusit alespoň o interpretaci výsledků voleb podle personálního složení jednotlivých obecních výborů. To samo o sobě by ovšem nestačilo, je nutné, abychom zároveň reflektovali dění v obci v uplynulém období, podívali se na činnost obecních výborů či stav obecního hospodaření. Bohužel nedostatek pramenů nám nedovoluje, abychom nahlédli celkové společenské klima v obci, což by bylo možné jedině v případě, že by je reflektoval dobový tisk nebo korespondence či by nám je přiblížil někdo ve svých pamětech. To v malé obci bohužel nemůžeme očekávat. Jestliže nám to málo dochovaných pramenů a jejich omezený okruh v prvním plánu nesdělují potřebné informace, pokusme se jejich vhodnou kombinací a interpretací podívat „za prameny“ a číst mezi řádky. Z období let 1890-1891 známe pouze tři členy představenstva obce Jestřabí. Funkční období tohoto výboru započalo pravděpodobně již v roce 1888. Starosta obce Jan Šmotek čp. 52 a radní František Šuráň starší čp. 21 byli středními rolníky a náleželi zřejmě do druhého volebního sboru, za nějž byli i zvoleni. Radní Jan Černíček čp. 8 patřil mezi větší rolníky, byl tedy jistě příslušníkem prvního volebního sboru. V tomto volebním období se začalo znovu jednat o stavbě školy v Jestřabí, která byla největší investiční akcí obce v celém období let 1850-1918. Volby na jaře 1891 přinesly radikální změnu. V čele obce nezůstal z bývalého vedení obce vůbec nikdo. Starostou se stal Josef Bařinka starší čp. 31, radními Josef Tománek čp. 42 a František Žalek čp. 74, po jehož rezignaci se vrátil na post radního Jan Černíček čp. 8. Všechny významné posty v obci obsadili výhradně velcí pozemkoví vlastníci z prvního volebního sboru. Zároveň se jednalo o věkově nejmladší obecní výbor v letech 1890-1919. Jestliže starostovi Josefu Bařinkovi staršímu čp. 31 bylo v době nástupu do funkce 46 let a byl nejstarším členem obecního výboru, oba radní měli teprve 28 let, průměrný věk osmičlenného obecního výboru byl 36 let. Ani v předchozím volebním období nepatřili představitelé obce k lidem s vysokým věkem, ve druhé polovině 80. let tedy muselo dojít v obecním výboru k zásadní generační výměně. Na léto 58

Od roku 1915 se Jan Bureš čp. 59 nevyskytuje na postu starosty. Nevíme, zda na funkci rezignoval či byl odveden na frontu světové války jako voják. Do nových voleb v roce 1919 jej zastupuje z pozice prvního radního Jan Hýbl čp. 32. SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní. 59 V roce 1911 nahradil ve výboru zemřelého Františka Nováka čp. 17. SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, dopis starosty Josefa Šuráně okresní školní radě o hlasování obecního výboru ohledně zřízení dvoutřídní školní pobočky ze dne 16. července 1911. 60 Může se jednat taktéž o Františka Šuráně čp. 8 (*1837), je však otázkou, zdali mohl být zvolen do obecního výboru, když byl v této době podle sčítání lidu z roku 1890 výminkář. Jelikož již nedisponoval majetkem, nemohl zřejmě ani zaplatit požadovanou přímou státní daň a být tedy voličem či kandidátem do výboru. Proti hovoří i to, že v představenstvu obce nesměli podle zákona zasedat členové jedné rodiny, František Šuráň čp. 8 však byl tchánem radního Jana Černíčka čp. 8. 61 Není zřejmé, zda se jedná o Jana Šuráně čp. 75, nebo Františka Šuráně čp. 21, školní kronika uvádí totiž neexistujícího Františka Šuráně čp. 75, předpokládám, že se pisatel spletl spíš v křestním jménu než v čísle popisném. SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 9). 62 Výpočet přímé státní daně po rozdělení hospodářství čp. 5 na dvě poloviny, tj. na usedlosti čp. 5 a 80, k rozdělení došlo krátce před rokem 1900. SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 15).

9

1891 plánovalo předchozí vedení obce realizaci stavby školy, nové vedení s její výstavbou ovšem nezačalo. Jestli v tom byla neochota nového vedení obce školu budovat, nevíme. Starosta to později ospravedlňoval nadřízeným úřadům deštivým létem. V následujících dvou letech však již stavba realizována byla. Obecní výbor zvolený na jaře 1894 se vyznačuje velkou mírou personální kontinuity s předcházejícím výborem. Zasedalo v něm pět členů z předchozího volebního období a přetrvával vliv velkých pozemkových vlastníků, jejichž průměrný věk se - logicky - zvedl (40,6 let). Josef Bařinka čp. 31 zasedl na místo prvního radního a místo starosty přepustil bývalému radnímu Janu Černíčkovi čp. 8, druhým radním se stal František Šeliga čp. 13. „Roku 1897 byla konána nová volba obecního výboru, neskončila tak pokojně jako léta minulá,“ sděluje na stránkách školní kroniky učitel Janeček.63 Toto volební klání bylo jistě velmi bouřlivé a muselo silně zahýbat s poklidným vesnickým životem. Tehdy se proti sobě postavily dvě soupeřící strany, které chtěly získat rozhodující podíl na správě obce. Dělící linie tentokrát nevedla mezi většími a středními rolníky, tedy mezi prvním a druhým volebním sborem, nýbrž „utvořily se (…) v obci dvě strany: mladí a staří. Volba opakovala se třikráte a konečně mladí zvítězili.“ Tyto volby se dají označit jako „revoluce na vsi“. Starý obecní výbor byl rozmetán. Zůstali v něm pouze tři předchozí členové, mezi nimi i bývalý starosta Jan Černíček čp. 8. Průměrný věk výboru sice poklesl pod 40 let, avšak nebyl nižší než věk výboru z roku 1891. Všechny nejvýznamnější posty v obci obsadili mladí hospodáři, kterým bylo v době nástupu do funkcí necelých 30 let a teprve před několika málo lety se stali vlastníky svých usedlostí. Starostou se stal teprve 27letý Jan Šuráň čp. 75,64 prvním radním třicetiletý Jan Hýbl čp. 32 a druhým radním 29letý Josef Šuráň čp. 10. Dalším z „mladých“ byl zřejmě 36letý Jan Bureš čp. 59. Pouze první radní patřil mezi větší rolníky, starosta i druhý radní náleželi mezi rolníky střední. Nelze ovšem tvrdit, že ostatní čtyři členové patřili svým věkem opravdu mezi „staré“, jejich věk se pohyboval mezi 40-48 lety. Ale to nemění nic na tom, že jako reprezentanti „starých“ a starého vedení obce byli ve volebním klání vnímáni. Proč došlo k tak radikálnímu volebnímu střetu? Proč toužili voliči mít ve vedení obce tak mladé hospodáře a co od nich očekávali? Jaké kauzy hýbaly v této době vesnickou komunitou? To dnes již těžko zjistíme vzhledem k tomu, že se kromě krátké zmínky o volebním boji ve školní kronice nedochovaly z této doby o činnosti vedení obce žádné zprávy. Očekávali snad voliči od „mladých“ řešení obtížné finanční situace obce, která byla zadlužena kvůli stavbě školy? Nelze pochybovat o tom, že přirážky k přímým státním daním, které obec vymáhala po svých občanech a sanovala jimi svůj rozpočet, měly dopad na chování voličů a vyvolávaly pnutí v celé vesnické komunitě. Složení následujícího obecního výboru z let 1900-1903 doznalo určitou kontinuitu s předcházejícím obdobím, avšak objevují se zde i tři noví členové a jeden staronový. Je také otázkou, jaký úspěch měla „vláda mladých“. Starosta Jan Šuráň čp. 75 (později čp. 83) se po několik následujících volebních obdobích neobjevuje ani v obecním výboru. Do čela obce se po třech letech vrací Jan Černíček čp. 8 a se svými rivaly, bývalými radními Janem Hýblem čp. 32 a Josefem Šuráněm čp. 10 spolupracuje v představenstvu obce. Osobou Jana Černíčka a Jana Hýbla nabývají většího vlivu ve vedení obce opět větší pozemkoví vlastníci. Průměrný věk obecního výboru se zvedl ke 40 letům. Informace o personálním složení obecního výboru z následujícího volebního období 1903-1906 nám bohužel tentokrát školní kronika nepodává. Jediné, co víme z dochované protokolní knihy obecního výboru (1903-1928), je to, že po dvou volebních obdobích na postu radního se stává starostou obce „mladý“ Jan Hýbl čp. 32. Volební období 1906-1909 je ve znamení personálních přesunů: do výboru se vracejí tři muži, kteří v něm zasedali již v 90. letech, a poprvé se zde objevují tři mladí hospodáři narození v 70. letech. Starostou je zvolen staronový člen výboru Josef Hnilo čp. 70, který reprezentuje střední rolníky, prvním radním se stává bývalý starosta Jan Hýbl čp. 32 a druhým radním Josef Bařinka mladší čp. 31: tito muži naopak patří mezi větší pozemkové vlastníky. - Toto volební období je poznamenáno tragickou událostí, když se nepřímou obětí dvojího požáru Štítné z počátku května 1907 stal starosta obce: „Dne 16. května byl zdejší starosta spolu s jinými v lese, pohořelým pro dřevo. Odpoledne přihnala se bouřka, skryl se pod smrk ještě s jedním Štítňanem před deštěm, do stromu uhodil blesk, [starostu Jestřabí Josefa] Hnilu úplně ihned zabil, druhého omráčil.“65 Obecní výbor byl přinucen k volbě nového starosty. Nestal se jím nikdo z radních, ale zřejmě podle smluveného volebního klíče byl starostou zvolen opět střední rolník: úřad do konce volebního období zastával František Fojtík čp. 6.

63

SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 9). Mohlo se ovšem jednat také o jedenatřicetiletého Františka Šuráně (*1866) čp. 21. Viz tabulku č. 2. 65 SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 20). 64

10

Následující volby, které se konaly 18. března 1909, nenechaly z bývalého obecního výboru kámen na kameni. Nedostal se do něj nikdo z 15 největších pozemkových vlastníků v obci, dokonce ani Jan Hýbl čp. 32 a Jan Černíček čp. 8. Všechny tři nejvýznamnější posty v obci obsadili členové druhého volebního sboru, tedy střední rolníci. Toto vedení obce tedy můžeme nazývat „vládou chudých“ nebo také „vládou tří Šuráňů“, jelikož post starosty a obou radních obsadili tři muži s příjmením Šuráň. Starostou obce byl zvolen Josef Šuráň čp. 10, radními František Šuráň mladší čp. 21 a Jan Šuráň čp. 83 (dříve čp. 75). Do obecního výboru se vrací tři muži z generace „mladých“ z roku 1897 a jeden člen výboru z počátku 20. století. Objevují se zde také dva nováčci a pouze dva členové zde zůstali z předešlého volebního období. Výbor měl v okamžiku zvolení relativně vysoký průměrný věk (46 let), byli v něm zastoupeni tři padesátníci, čtyři čtyřicátníci a pouze jeden třicátník. Toto volební období bylo, podle mého soudu, pro představitele obce nejtěžším v období let 1890-1919. Vedení obce z let 1909-1912 se nacházelo v nezáviděníhodné situaci. Obecní pokladna byla prázdná, přičemž dluh za stavbu školy z počátku 90. let se nezmenšoval. Tento stav byl ovšem dědictvím minulých let a předchozí výbory se s ním musely potýkat také. Novým problémem bylo to, že okresní úřad naléhal na obec, aby svolila k přístavbě školy, která se již po 15 letech své existence stala pro rostoucí počet jestřabských dětí nedostatečnou. Tím by se obec ještě více zadlužila a o to více by kritickou situaci obecního rozpočtu pocítili občané. Ti by museli platit vyšší přirážky k přímým státním daním a sanovat tak schodek obecního rozpočtu, což by mohlo ohrozit jejich vlastní existenci. Vedení obce tedy jakoukoliv přístavbu školy zásadně odmítalo, a když posléze svolilo k jednání o přístavbě, mělo mezi obyvatelstvem obce velmi silnou opozici. Přístavba se měla realizovat severním směrem od stávající školní budovy, přičemž měly být vykoupeny pozemky právě těch největších pozemkových vlastníků v obci, kteří v tomto volebním období stáli mimo obecní výbor. To se však vedení obce po celou dobu jeho funkce nepodařilo. V nejtěžší chvíli dokonce starosta obce Josef Šuráň čp. 10 rezignoval, avšak ještě týž den byl obecním výborem znovu ve své funkci potvrzen. Následující volby se konaly 12. března 1912 a přinesly opět radikální změnu. Je nám známa sice jenom polovina členů nového obecního výboru, avšak lze se domnívat, že dosavadní vedení obce bylo ve volbách jednoznačně smeteno. Do čela obce se dostávají pouze velcí pozemkoví vlastníci. Tyto obecní představitele lze na rozdíl od předchozích nazvat „vládou bohatých“. Starostou se stává Jan Bureš čp. 59 z generace „mladých“ z roku 1897, post prvního radního zastával Jan Hýbl čp. 32 a na pozici druhého radního se usazuje dlouholetý matador obecního výboru, bezmála šedesátiletý Jan Černíček čp. 8, který se naposledy vrací do komunální politiky a zdá se, že spíš z nouze než kvůli vlastním ambicím. Nyní je i pozorovatelům, které dělí propast jednoho století, zřejmé, že generace „mladých“ z roku 1897 se rozdělila na dva tábory, a to podle příslušnosti k volebnímu sboru, respektive podle majetkových poměrů. Bývalí spojenci Jan Hýbl a Josef Šuráň, radní z let 1897-1903, stáli v pozdějších letech na opačných stranách barikády. Jestliže jeden z nich byl ve vedení obce, druhý v něm chyběl. Naopak bývalí rivalové z roku 1897, Jan Hýbl a Jan Černíček, se stali spojenci. V následujících měsících sice nechalo nové vedení obce vypracovat projektovou dokumentaci k přístavbě školy, avšak o něco později dosáhlo toho, že přístavba školy byla prozatím odložena. Další volby, které měly proběhnout na jaře 1915, se nekonaly z důvodu světového válečného konfliktu. Byly odloženy na příhodnější dobu. Od téže doby se již nesetkáváme ve vedení obce se starostou Janem Burešem čp. 59. Nevíme, li byl odveden na frontu či se funkce vzdal. V každém případě nová volba starosty neproběhla. Vůdčí silou v obci byl až do dalších voleb v červnu 1919 první radní Jan Hýbl čp. 32. V devíti volebních obdobích mezi lety 1890-1919 se na fungování samosprávy obce Jestřabí podílelo celkem 26 mužů. Protože ale neznáme pět členů obecního výboru v letech 1890-1891, jednoho člena v letech 1900-1903, sedm členů z let 1903-1906 a čtyři členy z let 1912-1919, je naše statistika neúplná. V období 1890-1919 stanulo v představenstvu obce, tedy na postech starosty a dvou radních, celkem 15 mužů. V průběhu těchto devíti volebních období stálo v čele obce celkem devět mužů, přičemž každé volební období přineslo na tomto postu změnu. Nikdo nebyl starostou dvě volební období za sebou. Dvakrát stanul v čele obce pouze Jan Černíček čp. 8 a Jan Hýbl čp. 32, který však ve druhém případě vládl obci po část volebního období v době světové války a krátce po ní z pozice prvního radního (1915-1919). V jednom případě došlo ke změně na postu starosty v průběhu volebního období, to když v květnu 1907 tragicky zahynul Josef Hnilo čp. 70, kterého nahradil František Fojtík čp. 6. V průběhu let 1890-1919 obsadilo posty dvou radních celkem 11 osob (neznáme však oba radní z let 1903-1906). Znamená to, že i tentokrát byla pozice radních v samosprávě obce stabilnější než pozice starosty. Čtyřikrát byl v tomto období zvolen radním Jan Hýbl čp. 32, třikrát Jan Černíček čp. 8 a dvakrát Josef Šuráň čp. 10, ostatních osm mužů zastávalo tuto funkci pouze jednou. Oba nejvýznamnější posty v obci, tedy starosty i 11

radního, zastávalo v letech 1890-1919 celkem pět mužů, Jan Černíček čp. 8, Jan Hýbl čp. 32, Josef Bařinka starší čp. 31, Josef Šuráň čp. 10 a Jan Šuráň čp. 75/83. Nejčastěji se v této době objevuje v obecním výboru Jan Černíček čp. 8, který byl v průběhu necelých 30 let zvolen prokazatelně alespoň sedmkrát a objevuje se v průběhu doby na všech postech, můžeme jej proto bez pochyb považovat za nejvýznamnějšího muže v obci v letech 1890-1919. Dalším významným mužem byl Jan Hýbl čp. 32, který byl do obecního výboru zvolen mezi lety 1897-1919 celkem pětkrát a byl vždy alespoň radním. Jejich opravdu výjimečná pozice byla dána společenským statusem, patřičný respekt si vydobyli jistě mezi spoluobčany i svými schopnostmi. Jan Hýbl čp. 32 byl na konci 19. století podle výše platby přímých státních daní čtvrtým největším pozemkovým vlastníkem v obci, Jan Černíček čp. 8 devátým a patřičné společenské prestiži se jistě těšil i proto, že byl synem mlynáře ze Štítné. Kromě zmiňovaných mužů byli v období let 1890-1919 zvoleni dva členové obecního výboru čtyřikrát, pět členů třikrát, dalších pět členů dvakrát a 12 členů pouze jednou. Vzhledem k nedostatku pramenů se bohužel nedozvídáme, kdo kandidoval a byl zvolen do obecního výboru za který volební sbor. Někteří příslušníci prvního sboru navíc obvykle kandidovali za sbor druhý. Je to patrné i v našem případě: v obecních výborech zpravidla převažují příslušníci prvního volebního sboru. Ale kdo z nich za druhý sbor kandidoval? Zajímavým fenoménem je postupné stárnutí členů obecního výboru ve sledovaném období. V roce 1891 měli členové nově zvoleného výboru průměrný věk 36 let, obecní výbor zvolený v roce 1894 byl o něco starší (40,6 let), v roce 1897 došlo k přechodnému omlazení (37,4), pak však již byly všechny následující obecní výbory vždy starší než ty předcházející (průměrný věk stoupal až k 50 letům). Podívejme se nyní na kontinuitu či diskontinuitu obsazení jednotlivých obecních výborů v letech 18901919. Obecně se dá říci, že personální stabilitu mezi jednotlivými volebními obdobími můžeme sledovat v klidných dobách, tehdy je zajištěna kontinuita, jelikož dochází k postupné obměně členů jednotlivých obecních výborů. Chápu tím situaci, kdy v nově zvoleném obecním výboru zůstane většina členů z předešlého výboru a zároveň většina členů představenstva obce. Za kontinuitu v obsazení obecních výborů a představenstev obce lze považovat situaci po volbách v letech 1894 a 1900. Pakliže hrozí krize či je společenská komunita zmítána krizí, sociálními problémy, nespokojeností a podobně, dochází k častému střídání členů obecních výborů a představenstev obce. Nestabilních období se v letech 1890-1919 vyskytuje mnoho. K zásadním personálním změnám ve výboru i představenstvu obce Jestřabí, které odrážejí problémy celé vesnické komunity, dochází v letech 1891, 1897, 1909 a 1912. Pro nedostatek informací nelze hodnotit situaci po volbách v letech 1903 a 1906. Povoláním otců osob, které usedly v letech 1890-1919 do obecního výboru, bylo obdělávání půdy, rolníky byli i jejich synové. Jedinou výjimkou je Jan Černíček čp. 8, který byl synem mlynáře. Čtyři členové obecních výborů z let 1890-1919 pocházeli z jiné obce než z té, ve které pak působili, přičemž se jedná o tři hospodáře narozené ve Štítné a jednoho v Návojné. V této souvislosti je zajímavé povšimnout si migrace osob ze Štítné do Jestřabí, tedy z významnějšího regionálního sídla do sídla menšího. Všichni představitelé samosprávy obce Jestřabí v uvedeném období byli vyznání římskokatolického. Podle sčítání lidu z roku 1900 užívali zdejší hospodáři obcovací řeč česko-moravsko-slováckou. Co se týče vzdělání, stejně jako členové obecního výboru z let 1865-1875 také představitelé obce z let 1890-1919 dosáhli jistě pouze na základní vzdělání. Vzhledem k tomu, že obecná škola v Jestřabí byla zřízena teprve počátkem 90. let, navštěvovali prakticky všichni školu v sousední Štítné, a to v 50. až 80. letech 19. století. Výše dosaženého vzdělání se odráží v komunikačních schopnostech představitelů obce z let 1890-1919. Ještě počátkem 90. let se můžeme setkat s tím, že administrativní agendu vykonával obcí najatý písař, který například vyřizoval veškerou korespondenci, jež byla spojena s výstavbou školy. Počátkem 20. století se však situace mění a korespondenci spojenou s přístavbou školy obstarával již starosta obce. Taktéž zápisy v protokolní knize obecního výboru (od roku 1903) prováděl starosta obce. Je možné se v těchto pramenech přesvědčit, že formulační schopnosti představitelů obecní samosprávy byly opravdu velmi nízké... Informace o politickém smýšlení představitelů obecní samosprávy před rokem 1918 jsou pro nás prakticky nedostupné. Kandidatura do obecního výboru nebyla v této době vázána příslušností k určité politické straně, jak to známe z období první republiky. Potřebné informace se nám podaří zjistit jen u několika málo mužů, kteří se účastnili komunální politiky jak v období Rakouska, tak i Československa.66 Člen obecního výboru z let 1912-1919 Josef Marek čp. 73 zvolený zřejmě za druhý volební sbor byl v letech 1923-1927 starostou obce za Stranu malorolníků a domkařů. Bývalý starosta obce z let 1912-1915 Jan Bureš čp. 59, který 66

Po celá dvacátá léta působily v Jestřabí pouze dvě politické strany, a to lidovci a domkaři a malozemědělci.

12

později kandidoval za Československou stranu lidovou, byl ve stejném volebním období náměstkem starosty. Proslulý Jan Hýbl čp. 32 se dostal v období republiky do zastupitelstva obce taktéž za Československou stranu lidovou: po volbách v roce 1927 stanul na postu prvního radního a zastával jej až do své smrti počátkem roku 1929.67 Nevíme však, jakou politickou orientaci zastával náměstek starosty obce z let 1919-1923, Jan Šuráň čp. 83, který byl ve vedení obce již před světovou válkou. Obrázek o celkové politické a potažmo hodnotové orientaci obyvatelstva obce Jestřabí před rokem 1918 si můžeme utvořit z výsledků voleb do říšské rady ve Vídni a moravského zemského sněmu v Brně. Jestřabští voliči zvolili svými 61 hlasy do říšské rady v roce 1911 společně s ostatními voliči z venkovských obcí uherskobrodského okresu kandidáta Katolické strany národní na Moravě dr. Mořice Hrubana. Ve volbách do moravského zemského sněmu v roce 1913 se vyjádřili v rámci soudního okresu Valašské Klobouky v kurii venkovských obcí pro kandidáta téže politické strany dr. Antonína Cyrila Stojana, a to 54 hlasy.68 Fungování spolků ve městech bylo důležitou součástí společenského, kulturního i politického života. Pakliže se provozovaly spolkové aktivity i na vesnici, platilo zde totéž. Angažovanost v této sféře znamenala často předstupeň k tomu, aby se dotyčný jedinec angažoval později také v komunální politice. Také členové obecních výborů se aktivně účastnili spolkového života, soudržnost představitelů obce se na společenských a kulturních akcích dokonce upevňovala. Nelze však jednoznačně říci, zdali ve sledované obci Jestřabí v uvedeném období fungovaly nějaké spolky mající tuto funkci či zde byla alespoň zřízena pobočka spolku fungujícího jinde. Jedinou výjimkou je spolek, který vznikl na podzim 1902, jenž měl ovšem jiné poslání. Jednalo se o „Jubilejní jednotu sv. Jana Nepomuckého ke zbudování kaple v Jestřabí“, jejímž cílem bylo zajistit potřebné finanční prostředky na stavbu kaple. Prostředky si Jednota obstarávala sbírkami. Zdali pořádala i nějaké společenské akce, zůstává otázkou. U zrodu spolků stáli často lidé požívající v dané komunitě patřičné autority. To se týkalo i tohoto spolku, jehož vznik inicioval štítenský farář P. Alois Filip, který byl také zvolen jeho předsedou.69 Pakliže budeme sledovat rodinné vazby členů obecního výboru mezi sebou, mohou nám naznačit, jaké se vytvářely rodinné koalice, které ovládaly veřejný prostor. Pro celé období let 1850-1919 je ovšem možné hovořit pouze o jednom případě, kdy do obecního výboru zasedlo několik rodinnými vazbami spřízněných příslušníků. Platí to pro volební období 1909-1912, kdy v obecním výboru figurují bratři František Fojtík čp. 6 (*1856) a Martin Fojtík čp. 33 (*1869), radní František Šuráň mladší čp. 21 (*1866) byl zároveň švagrem Františka Fojtíka. Pro žádné další volební období nemůžeme nic podobného říci, ale budiž řečeno, že zejména proto, že nám chybí potřebné informace. Zvláště ke zjištění rodinných koalic vzniklých sešvagřením by byl nutný hlubší genealogický výzkum. Setkáváme se ale s tím, že v obecních výborech zasedalo několik generací mužů z jedné rodiny. Pro otce Josefa Hýbla (*1834) a syna Jana Hýbla (*1867) z usedlosti čp. 32 platí, že oba zastávali v obecní samosprávě významné pozice vyplývající jistě z toho, že se jednalo o významné pozemkové vlastníky, tedy ekonomickou elitu obce. Josef Hýbl figuruje počátkem 70. let na postu radního, avšak lze předpokládat, že ve veřejném životě vystupoval v delším časovém úseku, pro který se nám nedochovaly žádné zprávy. Jan Hýbl navázal na postavení svého otce v obecní samosprávě koncem 19. století a svůj vliv si udržel v následujících desetiletích. Vliv na chod samosprávy si zachovávala také rodina, jejíž člen býval svého času jestřabským fojtem, a to ještě v 90. letech 19. století. Synem bývalého fojta Antonína Žalka čp. 9 (doloženého k roku 1828) byl Antonín Žalek čp. 9b (*1820), jenž se v 60. a 70. letech vyskytoval v samosprávě obce na nejvýznamnějších postech, jeho syn František Žalek čp. 74 (*1863) byl ještě počátkem 90. let radním. Matador komunální politiky z přelomu 19. a 20. století Jan Černíček čp. 8 (*1853) byl zetěm Františka Šuráně čp. 8 (*1837), představeného obce ze 70. let. Jeden z největších pozemkových vlastníků v obci Josef Bařinka starší čp. 31 (*1845) byl v 90. letech členem představenstva obce, stejně jako jeho syn Josef (*1874) o desetiletí později. Dvě generace hospodářů z čp. 21, otec František Šuráň (*1833) a jeho stejnojmenný syn František (*1866), dosáhly v komunální sféře na post radního. Dlouholetými členy obecního výboru byli ve své době i otec a syn Jan (*1811) a Josef Šťastní (*1852) z usedlosti čp. 34. Totéž platí i pro Jakuba Fagulce (*1819) z usedlosti čp. 19, jeho vnuk Jan Krůžela čp. 19 (*1875) usedl do obecního výboru počátkem 20. století.

67

SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 675, kart. 851, Přehledy o složení obecních zastupitelstev 1923-1938, obec Jestřabí. 68 SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 36 a 42). - SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní, zápis z 13. června 1911 a zápis z léta 1913. 69 SOkA Zlín, FÚ Štítná nad Vláří, i. č. 13, kaple v Jestřabí.

13

Není nám známo, kde obecní výbor či představenstvo obce v letech 1850-1918 zasedalo. Jestli vždy u toho hospodáře, který byl právě starostou obce, v lokále místního hostince či jinde. Bezpečně víme, že kancelář v prvním patře „hospodského domu“ čp. 50 byla využívána až v období první republiky.70

IV. Hospodaření obce a její majetek po roce 1850 Obecní samosprávy fungující po roce 1850 převzaly majetek vesnic z předrevoluční éry. V průběhu 50. a 60. let se dosavadní nepříznivá hospodářská situace obcí dále zhoršovala. Obecní zákoníky ze 60. let vycházely z předpokladu, že výdaje obcí mají být kryty z výnosů jejich majetku. Systém nebyl nastaven tak, aby docházelo k přerozdělování finančních prostředků obcím vyššími státními orgány, jak to známe dnes, obec tvořila na rozdíl od současnosti uzavřenou účetní jednotku. Pouhý výnos z obecního majetku však nebyl pro finanční potřeby obcí postačující. Docházelo k tomu, že obce hospodařily se schodkem, který byl dorovnáván různými poplatky, dávkami a nejčastěji přirážkami k přímým státním daním, jež obce vypisovaly svým občanům. Postupem doby stále více obce zatěžovaly své občany vyššími a vyššími dávkami či přirážkami. Počátkem 20. století byl občan zatížen srovnatelnou daní ze strany státu i obce. A nejenže rostlo zdanění obyvatelstva, ale i zadlužení obcí u peněžních ústavů.71 Majetek obce v 60. a 70. letech 19. století Prvním pramenem, který nás informuje o majetku obce Jestřabí po roce 1850, je „Seznam jmění nemovitého koncem roku 1864“.72 Mezi významné položky obecního jmění patřil „domek č. 29 se stavebním prostorem“, který byl od 28. června 1862 zapsán v gruntovní knize pod číslem 2540. Cena domku čp. 29 byla 20 rakouských zlatých. Od 1. února 1862 byl pronajat a „důchod“ neboli nájem ve výši 8 zlatých byl jedním z příjmů obecní pokladny. Obec za něj odvedla státu za rok 1864 roční daň ve výši 95 krejcarů. Obci dále náležela „kolnice pro uložení bryčky“, jejíž hodnota byla vyčíslena na 5 zlatých. Bryčku užívala obec a neplynul z ní do obecní pokladny žádný zisk. V majetku obce bylo několik desítek polí, zahrad, „pastvisek“ či „lúk“, které se nacházely na katastru obce. U některých z „pastvisek“ je uvedeno, že je „užívají gruntovníci pospolu“. Celková hodnota majetku obce Jestřabí na konci roku 1864 činila 133 rakouských zlatých. Dalším dochovaným pramenem, který nás seznamuje se stavem obecního majetku, je „Inventář jmění a statku kmenového koncem roku 1872“.73 Účetní hodnota domku čp. 29 je vyčíslena již na 100 rakouských zlatých. Podle inventáře vlastnila obec „obecní bryčku“ v hodnotě 6 zlatých, „obecní buben“ (3 zl.), „2 obecní háky železné“ (1 zl.) a „obecní kolnu“ (1 zl. 50 kr.). Majetek obce, do kterého nebyly tentokrát zahrnuty pozemky, byl na konci roku 1872 vyčíslen na 111 zlatých 50 krejcarů. Hospodaření obce počátkem 70. let 19. století Nejstaršími prameny, které nás seznamují s hospodařením obce Jestřabí, jsou „skládání“ účtů z počátku 70. let. Trojí (respektive čtvero) „skládání“, která se nám do dnešních dnů dochovala, předložili obecní představení obecnímu výboru k posouzení a schválení zpravidla za uplynulý kalendářní rok. V kalendářním roce 1870 inkasovala obec do své pokladny celkem 116 zlatých 54 krejcarů, její vydání se ve stejném období pohybovalo ve výši 123 zlatých 84 krejcarů. Obec v tomto roce hospodařila se schodkem 9 zlatých 30 krejcarů.74 Příjem za rok 1871 činil již 157 zl. 34 kr., výdaje pak 152 zl. 34 kr., výsledek hospodaření obce v uplynulém období skončil přebytkem 5 zlatých.75 Příjmy v roce 1872 na rozdíl od předchozích let značně poklesly, doznaly jen výše 82 zl. 65 kr., výdaje však vzrostly na 154 zl. 13 kr., hospodaření obce v roce 1872

70

SokA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní, zápis ze dne 8. ledna 1928. Janák, J.: Dějiny správy v českých zemích v letech 1848-1918 se soupisy pramenů a literatury. Praha 1987, s. 236-237. 72 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Seznam jmění nemovitého koncem roku 1864, obec Jestřabí, okr. Kloboucký. V Jestřabí dne 3. dubna 1865.“. 73 Tamtéž, „Inventář jmění a statku kmenového koncem roku 1872, Jestřabí, hejtmanství Uherský Brod, berní okres Kloboucký. V Jestřabí dne 7. ho ledna 1873.“. 74 Tamtéž, „Skládané od Františka Žalek, představeného, na rok vojanský 1870, a sice pro osum měsíců počínajíc od 31. ho prosince roku v 1869 až do posledního srpna v roku 1870. V Jestřabí dne 30. ho srpna 1870.“. Tamtéž, „Skládané od Jána Hnilo, představeného, a sice pro čtyři měsíce počínajíc od 1. ního září až do posledního prosince v roku 1870. V Jestřabí dne 28. ho prosince 1870.“. 75 Tamtéž, „Skládané od představeného Jána Hnilo, a sice pro rok vojanský 1871 počínajíc 28. ho prosince v roku 1870 až do posledního ledna v roku 1872. V Jestřabí dne 7. ho ledna 1872.“. 71

14

tak skončilo schodkem ve výši 71 zl. a 48. kr.!76 Z výše uvedeného je zřejmé, že zatímco příjmy obce za léta 1870, 1871 a 1872 byly značně nevyrovnané, tak výdaje vykazovaly stoupající tendenci. Činnost obecní samosprávy počátkem 70. let 19. století Podívejme se nyní na hospodaření obce Jestřabí za rok 1872, které nám zároveň ukáže i to, jakou činnost v této době vykonávala samospráva obce. Významnou položkou na straně příjmů byl „pacht z obecního domu“ čp. 29, za který inkasovala obec 10 zlatých. Jednotliví nájemci zde v průběhu let provozovali hostinec: ze sčítání lidu z roku 1869 vyplývá, že zde působil židovský hostinský Hynek Kubíček.77 Obec pronajímala domkařům zahrádky u jejich domků (11 zl. 16 kr.) nebo od nich vybírala dávky za dobytek (11 zl. 50 kr.), dva uživatelé platili pacht za „obecní kopanici“ (1 zl. 84 kr.), honitbu v obecních lesích měl pronajatu velkostatkář Lederer-Trattner z Hrádku (10 zl.). Za prodej sena inkasovala obec jednou 12 a podruhé 15 zlatých. Čtyři zlaté vybrala obec od občanů jako dávku z výroby moštu, dva provinilci zaplatili obci po jednom zlatém pokuty za „porůbané obecní březí“ a „vypálenú hrušku“. Celkové příjmy obce za rok 1872 včetně pěti zlatých, které „pozůstaly v obecní kasi z roku 1871“, činily 82 zlatých 65 krejcarů.78 Zatímco příjmových položek obce za rok 1872 bylo pouze 11, tak výdajových můžeme napočítat bezmála sto. Pokusme se je rozdělit do několika kategorií: investiční akce, výkon samosprávy, odměny a mzdy, administrativa a běžné provozní výdaje, odvody branců, školství, kultura a ostatní výdaje. Nejvýznamnější investiční akcí, na které se obec Jestřabí spolu s obcí Štítnou a Popovem v roce 1872 a i v dalších třech letech podílela, byla rekonstrukce farního kostela ve Štítné. Obce farnosti se podle rozpisu P. Jana Štěpána z 26. listopadu 1872 zavázaly přispět na opravu kostela určitými peněžními částkami. Na obec Jestřabí připadlo z celkové sumy 189 zlatých 63 krejcarů.79 Pořízení nových obrazů do kostela stálo v roce 1872 obecní pokladnu 33 zl. 34 kr., což byla zároveň nejvýznamnější výdajová položka obce v tomto roce. Další prostředky byly vynaloženy na dovoz obrazů (5 zl.), již předtím však „chodil rychtář (představený obce, pozn. autor) a radní do Ščítné k vyjednání obrazů do kost.[ela]“ (20 kr.). Stavebního komisionálního jednání, které s opravou kostela souviselo, se zúčastnil i obecní představený (12 kr.), přičemž část útrat z tohoto jednání zaplatila také obec Jestřabí (4 zl. 78 kr.). Z roku 1872 máme zprávy o prostředcích vynaložených na výkon obecní samosprávy. Zde náležela volba nového obecního představeného Josefa Marka (1 zl. 20 kr.) či jeho přísaha „v Klobúcích“ (40 kr.). Častokrát docházeli představitelé obce z různých důvodů do Klobouk, Brumova nebo Štítné, jednalo se o cesty spojené s výkonem samosprávy, ale zřejmě i státní správy přenesené na obec, nebo se jednalo o cesty za jiným účelem. Za vykonanou služební cestu náležela představitelům obce odměna a měli také nárok na diety. Můžeme se například dočíst, že „byl radní u správy a bylo losování v Klobúcích“ (30 kr.), „byl rychtář a radní a tři výboři v Klobúcích v komisi“ (1 zl. 60 kr.), „byl rychtář a radní v Klobúcích skrz fondní peníze“ (60 kr.) či „byl rychtář ve fondu v Klobúcích skrz směnku pro obec“ (30 kr.). Několikrát se v účtech objevuje, že „byl rychtář v Klobúcích u správy“ (30 kr.) a také, že „nosil (…) kontribuci“ (30 kr.). Dále pak, že „nosil rychtář do Brůmova z dětí učitelský plat“ (20 kr.), „byl (…) při kostelní vizitaci, dostal dijety“ (30 kr.), „skrz upravení gruntovní daně při reklamaci“ (30 kr.), „chodil (…) do Brumova skrz reklamaci, když sa hotovila“ (20 kr.), „chodil radní a jeden výbor k zednickému majstrovi skrz plány na školu“ (60 kr.) nebo „chodil posel do Klobúk pro pasy dobytčí“ (30 kr.). Představenstvo obce bylo za obecní službu odměňováno: „dalo sa rychtářovi pro 4 měsíce radní služby“ (1 zl.), „dalo sa rychtářovi služby pro 8 měsíců“ (5 zl. 34 kr.), „dalo sa Hýblovi radní služby“ (3 zl.), „radním Hlaďovi služba pro 8 měsíců“ (2 zl.), „dalo sa písařskej služby“ (6 zl. 66 kr.). Byla také vyplacena mzda „hnanci“ Janu Saňákovi (5 zl. 15 kr.), „obecnímu poslovi platu“ (1 zl. 89 kr.), „dalo sa postelijonom (pošťákům, pozn. autor) pro rok 1872“ (2 zl.), „brumovskej babce (porodní, pozn. autor)“ (1 zl. 20 kr.) či „kostelnímu vartéřovi (hlídači, pozn. autor)“ (3 zl. 15 kr.). Důkazem toho, že i malá obec v této době vykonávala příslušnou administrativní agendu, jsou účty za nezbytné písařské pomůcky, jakými byly například tři knihy papírů (po 20 kr.), nacházíme vydání „za dvě knihy papírů a dva plevajze“ (44 kr.), „za inkúst a papír“ (5 kr.), „ségl vosk (tj. pečetní vosk, pozn. autor)“ (8 76

Tamtéž, „Skládané od představeného obce Jestřabí Jozefa Marek pro rok 1872, počínajíc od posledního ledna roku 1872 do posledního ledna roku 1873. V Jestřabí dne 31. ledna 1873.“. 77 SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 849, sčítání lidu 1869. 78 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Skládané od představeného obce Jestřabí Jozefa Marek pro rok 1872, počínajíc od posledního ledna roku 1872 do posledního ledna roku 1873. V Jestřabí dne 31. ledna 1873.“. 79 SOkA Zlín, FÚ Štítná nad Vláří, i. č. 10, stavební práce (…), platební část jednotlivých obcí 1872-1875.

15

kr.) či „za půl knihy papírů a dvě pera“ (12 kr.). Obec si pro svou potřebu pořídila také zákoníky (1 zl. 50 kr.). Zaplatila také za vyhotovení písemnosti jinde, „od vyhotovení reklamací skrz pozemnosti“ (1 zl.), či za úřední výkon „za štempl na směnku“ (7 kr.). Mezi další běžné provozní výdaje patřila oprava obecního domku (7 zl.), zaplacení „kominářovi“ (22 kr.), „za ševlo“ na obecní bryčku (5 kr.), „na reparaturu obecní bryčky“ (1 zl. 65 kr.), „od popravení obecního bubna a za kožu naň“ (1 zl. 10 kr.) či „dalo sa tesařovi, co dělal katr v obci u kříža“ (28 kr.). Obec odvedla roku 1872 také domovní daň z obecního domku čp. 29 (1 zl. 89 kr.), poměrně vysoké částky zaplatila za „obecní ekvivalent“ (6 zl. 85 kr.), na „akcyz pro rok 1871“ neboli poplatek za pálení kořalky 3 zl. 25 kr. a pro rok 1872 6 zl. 50 kr. Časté, i když drobné výdaje (v řádu několika desítek krejcarů) byly spojeny s odvodem branců, jednalo se např.íklad o zaplacení útraty při odvodu: „byl rychtář u asendů v Klobúcích s regrůty I. klasu“ (40 kr.). Po odvodu se vyplácely jednotlivým brancům určité částky: „5 regrůtů k asendu II. klas dostali“ (1 zl. 90 kr.). S odvody branců byly spojeny i další obecní výdaje: „dalo sa do Klobúk Kolbingrovi na asentní plac“ (80 kr.), „rukoval jeden dovolenec do Kroměříža“ (54 kr.), „rukoval dovolenec (…) do Hranic“ (50 kr.) či byl-li „rychtář u správy a 6 vojáků u kontrolní zajdení“ (2 zl. 10 kr.). Stálé výdaje obce směřovaly do školství. Významnou položkou za rok 1872 byla „penze starej rechtorce“, zřejmě vdově po zemřelém učiteli ze Štítné (14 zl. 43. kr.). Obec zaplatila drobnou částku také za práci tesaře, který opravil ve škole „stolice“ (15 kr.), navíc čteme, že toho roku „dalo sa za tabulku do okna ve škole“ (8 kr.). Na oslavu Božího těla „při střelbě za prach a muzikantom“ obec vynaložila 1 zl. 26 kr., „dalo sa kostelním měchařovi, co tahne varhany“ (40 kr.) či „na mšu Svatů za obec“ (1 zl.). Obec přispěla i na charitativní akci: „dalo sa na vytopené do Čech“ (10 kr.). V obecním rozpočtu se vyskytují také poměrně netypické výdajové položky: „na okresní tiskárnu do Brodu“ (1 zl.) a „dalo sa za klobúk pro výstavu světovú“ (3 zl.). Výdaje obce za rok 1872 činily, jak již bylo výše uvedeno, 154 zlatých 13 krejcarů. Rozpočet obce vykazoval schodek ve výši 71 zl. 48 kr. To znamenalo, že obec jej musela v následujícím roce dorovnat přirážkami k přímým státním daním rozepsanými na své obyvatelstvo. Schodek, který byl určitým procentem obecního rozpočtu pro následující rok, se rozepsal na jednotlivé daňové poplatníky v obci podle výše jejich odváděných přímých daní, aby každý z nich zaplatil do obecní pokladny poměrnou procentuální část. Bohužel neznáme rozpočet obce v následujícím roce, neznáme tedy ani výši obecní přirážky. V. Obec jako zřizovatel – škola v Jestřabí Krátce v průběhu 60. let měly obce na starost materiální i personální zajištění škol. Na základě nových školských zákonů ze sklonku 60. let došlo ke změně. Obcím zůstalo nadále materiální zajištění škol, avšak personální záležitosti přešly pod státní dohled, respektive pod kompetenci nově zřízených okresních školních rad.80 Neúspěšný pokus o zřízení školy V této době docházely děti z Jestřabí spolu s dětmi z Popova do školy v sousední Štítné. Na počátku 70. let se však na základě nové legislativy začalo jednat o zřízení samostatných škol v Popově i Jestřabí. Tato záležitost zřejmě nevyšla z iniciativy obecních představitelů, nýbrž ze strany vyšších státních orgánů. Dne 22. června 1874 rozhodla zemská školní rada v Brně o „vyškolení“ obcí Jestřabí a Popov ze štítenského školního obvodu a zřízení samostatných škol v obou obcích.81 Stavba školní budovy v Jestřabí znamenala pro obecní pokladnu velmi náročnou investici, která několikanásobně přesahovala roční obecní rozpočet. Plán stavby školy vypracovaný stavitelským mistrem Janem Rakem počítal s rozpočtem ve výši 2553 zlatých a 30 krejcarů. Bylo v něm počítáno se zednickým materiálem v hodnotě 762 zl., zednická práce měla vyjít na 541 zl., tesařský materiál na 556 zl. 60 kr., tesařská práce na 295 zl., stolařská práce na 222 zl., zámečnická na 78 zl. 70 kr., sklenářská na 66 zl. a dvoje kamna měla mít hodnotu 32 zl.82 C. k. okresní hejtman vyzval ve svém dopise z 10. března 1875 představenstvo obce, aby „se stavba nové škole na jaře t. r. započala“ a aby si obec bez váhání podala žádost o finanční podporu k zemské školní radě. Zároveň poznamenal, že v příloze této žádosti musí být doloženy tři výroční obecní účty a inventáře majetku obce.83

80

Hlavačka, M.: Zlatý věk české samosprávy, s. 90-95. SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí, dopis okresního hejtmana z 10. března 1875. 82 Tamtéž, obecná škola, „Vypočítání potřebného materijálu v Jestřabí na vystavení budovy školní dle přiloženého plánu“. 83 Tamtéž, zřízení školy v Jestřabí, dopis okresního hejtmana představenstvu obce Jestřabí z 10. března 1875. 81

16

Avšak celá záležitost stavby školy v Jestřabí nakonec vzala jiný spád. Dne 1. dubna 1875 zaslal představený obce František Šuráň okresní školní radě dopis, který byl formulován a napsán někým jiným (učitelem nebo farářem ze Štítné), v němž se vysvětluje, proč není možné v obci vystavět školu. Čteme, že je pro obec naprosto nemožné, aby zaplatila částku 2553 zl. 30 kr. za výstavbu školy, jelikož v „roku 1873 tak velikým požárem zastíhnuta byla, že 54 domů, hospodářských stavení a [s] ostatním domácím nářadím v prach a popel obráceno bylo, a obyvatelé naší obce na mnoho roků do tej největší nouze a bídy uvrženi byli“.84 Z tohoto důvodu „upadla obec do dluhů“, které měly obnášet bezmála 10000 zlatých, což byl devadesátinásobek majetku obce vyčíslený za rok 1872 a stodvacetinásobek jejích příjmů za tentýž rok. V takové situaci opravdu nebylo možné vážně pomýšlet na výstavby školy. A protože „obec jmění takového nemá, přirážkami na daň od obyvatelů obce vybírati se musejí“. Pisatel si klade otázku, kde mají obyvatelé obce vzít na „c. k. daň, školní plat a jiné obecní potřeby“? A jak mají občané obce dostát svým nejzákladnějším povinnostem vůči státu i obci a ještě vyživovat své početné rodiny? Již teď chodí „na nádenické práce do Uher a Rakous“. A kde má obec získat další prostředky na školu? Má zvýšit přirážky k přímým státním daním a uvalit tak na občany ještě větší břemeno? Či snad se zadlužit ještě více než doposud? Nebo jí snad pomůže okresní školní rada, která by „ku stavbě této nové škole u vysoké c. k. zemské školní rady značnou peněžitou podporu vymohla, neb jen na tento způsob by nám možno bylo novou školu postaviti“. Součástí dopisu byl i plán stavby školy, její rozpočet, obecní účty a nálezy týkající se stavby školy. Nevíme, jak přesně celá věc dopadla, avšak je zřejmé, že na rozdíl od Popova ke zřízení školy v Jestřabí v této době nedošlo. Zřízení školy O zřízení nové školy v Jestřabí se začalo znovu intenzivně jednat počátkem roku 1890. O novém jednání se poprvé dozvídáme z protokolu obecního výboru ve Štítné, který se usnesl, že nemá žádné námitky proti „vyškolení“ obce Jestřabí ze štítenského školního obvodu.85 Poté zaslalo představenstvo obce Jestřabí okresní školní radě v Uherském Brodě žádost o vyškolení obce a zřízení vlastní školy, kterou opírá o následující argumenty: obec Štítná proti vyškolení nic nenamítá, obec Jestřabí je od školy ve Štítné vzdálena více než půl hodiny pěší cesty, přičemž ji navštěvuje 70 jestřabských dětí, pro které je však zvlášť v zimním období kvůli povětrnostním podmínkám obtížné do školy docházet.86 Okresní školní rada reagovala tím, že na 9. května 1890 stanovila komisionální šetření na místě, tedy ve škole ve Štítné a v obci Jestřabí.87 Komise se sešla ve stanovený den ve štítenské škole v následujícím složení: zástupce okresní školní rady, okresní stavební inženýr, okresní lékař, představenstvo obce Jestřabí, představenstvo obce Štítná, místní školní rada ve Štítné a zástupce štítenské farnosti. Pozvaný zástupce brumovského velkostatku se na jednání nedostavil.88 Nejdříve si pánové prohlédli štítenskou školu a shledali, že přízemní školní budova má dvě vyučovací světnice o rozměrech 6,4 x 7 metrů a 6,8 x 7 metrů, dále pak byt pro nadučitele se dvěma místnostmi a kuchyní. Škola byla postavena z nepálených cihel a kryta šindelovou střechou (ta byla „s ohledem na její stáří a dlouholeté upotřebení v dosti chatrném stavu“, ve stejném stavu se nacházely i hospodářské budovy a toalety ve dvoře). Komise dále konstatovala, že pro 228 dětí ze Štítné a z Jestřabí jsou dvě vyučovací světnice, které pojmou dohromady maximálně 130 žáků, naprosto nedostatečné. Přístavba školy se s ohledem na její stav nedoporučovala, bylo by nutné vystavět úplně novou školu. Pomohlo by tedy, kdyby si obec Jestřabí zřídila školu vlastní, čímž by přinejmenším poklesl počet žáků docházejících do štítenské školy o 69. Následně se členové komise vydali od školní budovy pěšky do Jestřabí, aby prozkoumali vzdálenost a náročnost cesty mezi oběma místy. Shledali, že největším oříškem na cestě dlouhé 2,45 km, která vede po okresní silnici, je přejít „přes velmi příkrý kopec“. Místní členové komise zřejmě přidávali další argumenty, například že silnice „je obzvláště podzimního a zimního času silným větrům vystavena, což za následek má, že školní dítky podzimního a zimního času skrze náledí a sněhové závěje do školy ve Štítné jen s velkými obtížemi a často do školy ani přijíti nemohou“. Žáci z Jestřabí se tedy údajně nemohou právě v zimě vyučování účastnit, ačkoliv by právě v tuto roční dobu měli navštěvovat školu více než kdy jindy. Představitelé obce Jestřabí slíbili, že pokud bude jejich obci povoleno vyškolení, bude zde vystavěna nová škola na prostorném místě a rozhodně se zvýší i návštěvnost školy v zimních měsících, „jelikož toto místo docela rovné suché a hlavní průčelí se k jihu postaviti nechá“.

84

Tamtéž, dopis obecního představeného Františka Šuráně okresní školní radě z 1. dubna 1875. Tamtéž, jednání o vyškolení obce Jestřabí, protokol z jednání obecního výboru ve Štítné z 16. března 1890. 86 Tamtéž, dopis představenstva obce okresní školní radě z 23. března 1890. 87 Tamtéž, dopis OŠV obci z 12. dubna 1890. 88 Tamtéž, protokol z komisionálního jednání z 9. května 1890. 85

17

Komise na závěr svého jednání konstatovala, že školní budova ve Štítné je „velmi chatrná a nehodí se ani k vyučování. Mimo to je malá a není sto značných počet žáků ze dvouch obcí umístit. Mimo to jest spojení Jestřabí ze Štítnou velmi bídné, neboť vyčnívá mezi Štítnou a Jestřabím na úzké silnici velký kopec, tedy je cesta z obouch stran příkrá a pro děti skrz povoze velmi nebezpečná.“ Dále komise ve svých závěrech upozornila, že „v zimě vichřice v tomto kraji zvlášť panující nikterak tomu nepřipouští, aby děti touto cestou z Jestřabí do Štítné přicházely a pravidelně školu navštěvovaly“. Závěr komisionálního šetření tedy zněl, že je nezbytné, „aby v Jestřabí samém škola samostatná zřízena byla“. Pro zřízení školy se vyslovili všichni členové komise. Štítenský farář P. Jan Štěpán se také vyjádřil kladně, ovšem vyslovil zároveň pochybnosti, zdali bude obec Jestřabí do budoucna schopna postavit a vydržovat školu ze svých prostředků, jelikož nebyla v minulosti schopna přispívat ani na školu ve Štítné. Představitelé obce Štítná i místní školní rady ve Štítné neměli žádné připomínky, představitelé obce Jestřabí dokonce slíbili, že obec i občané poskytnou potřebné pozemky pro stavbu zdarma. Tím bylo komisionální jednání ukončeno a všichni očekávali věci příští. Dne 7. července 1890 povolila zemská školní rada v Brně na základě žádosti z 3. dubna vyškolení obce Jestřabí s tím, že v Jestřabí bude zřízena „veřejná jednotřídní národní škola s českou vyučovací řečí, s bytem pro učitele, zahradou pro učitele a školní zahradou“.89 Ještě v průběhu léta nechala obec vyhotovit plány a rozpočet stavby školní budovy, o což byl požádán stavitelský mistr Josef Vrba ze Slavičína. Plány a rozpočet školy byly okresním hejtmanstvím schváleny až po šestém přepracování počátkem února 1891.90 V květnu 1891 žádalo nově zvolené představenstvo obce zemskou školní radu o subvenci na stavbu školy ve výši 5000 zlatých.91 Část potřebných prostředků ke stavbě si obec obstarala prodejem obecního domku čp. 29 Samuelu Kulkovi ve veřejné dražbě za cenu 470 zlatých již v lednu 1890.92 V srpnu 1891 obecní představený zdůvodňoval okresnímu hejtmanství, že ke stavbě školy v tomto roce nemůže dojít, jelikož je deštivé počasí a obec si navíc vyrábí své vlastní cihly, to proto, aby snížila náklady na stavbu. Odpovědí bylo nařízení okresní školní rady, aby ke stavbě došlo nejpozději na jaře 1892, jinak bude nařízena přístavba školy ve Štítné.93 Další jednání se rozeběhla počátkem roku 1892, kdy obec vznesla na okresní hejtmanství dotaz, zdali již byla vyřízena subvence na stavbu školy, a zároveň žádala o navrácení plánů a rozpočtu, jelikož zamýšlí dát stavební práce do pronájmu.94 Avšak vyskytla se další komplikace. Zemská školní rada a c. k. místodržitelské technické oddělení doporučilo přepracovat plán stavby z důvodu nevhodnosti umístění objektů školy „u samé silnice“.95 Obec tomuto požadavku vyhověla a nechala vypracovat u stavitelského mistra nový plán se zakresleným posunutí stavby o 4,7 metru dále od silnice.96 Zemská školní rada nový plán schválila a povolila stavbu školy, přičemž obec informovala, že moravský zemský výbor se rozhodl na stavbu přispět ze zemských prostředků subvencí ve výši 1000 zlatých. Obec ovšem musí splnit následující podmínky. K posunutí stavby dále od silnice se vyjádří okresní silniční výbor ve Valašských Kloboukách. Nad průběhem výstavby bude dozorovat státní technik, kterého obec pozve poprvé při vytyčení a odevzdání stavby a prozkoumání stavebního materiálu, podruhé při ukončení hrubé stavby a potřetí při schválení stavby (kolaudaci). Po provedení a schválení každé z těchto tří etap výstavby měla obec požádat moravský zemský výbor o vyplacení jedné třetiny subvence, která měla být vyplácena zpětně. U školy také musel být prostor pro zahradu a tělocvičnu, škola musela být také pojištěna.97 V květnu 1892 nechala obec pronajmout všechny stavební práce a žádala o vyslání okresního stavebního inženýra pověřeného dozorem nad stavbou. Ovšem na pokyn okresního hejtmanství musela ještě doložit, jak byla vyřešena otázka s posunutím stavby dále od silnice.98 Okresní silniční výbor se vyjádřil k posunutí stavby o 4,7 metru dále od silnice kladně, což se jevilo i z dnešního pohledu vzhledem k nárůstu dopravy v průběhu 20. století jako velmi prozíravé rozhodnutí. Následně vedla obec jednání s třemi majiteli pozemků, na nichž měly být umístěny podle přepracovaného plánu hospodářské budovy, dárcovská listina potvrzuje, že se tak stalo

89

Tamtéž, dopis OŠV obci ze 7. července 1890. Tamtéž, dopis okresního hejtmanství obci z 2. února 1891. 91 Tamtéž, dopis obce zemské školní radě ze 4. května 1891. 92 Tamtéž, dopis obce okresnímu hejtmanství z 18. června 1891. 93 Tamtéž, dopis obce okresnímu hejtmanství ze 6. srpna 1891. 94 Tamtéž, dopis obce okresnímu hejtmanství z 9. ledna 1892. 95 Tamtéž, dopis OŠV zemské školní radě z 22. února 1892. 96 Tamtéž, obecná škola, dopis obce OŠV z 13. března 1892, přílohou je plán stavby školy v Jestřabí vyhotovený 12. března 1892 stavitelským mistrem Josefem Vrbou. 97 Tamtéž, dopis OŠV obci z 2. května 1892. 98 Tamtéž, dopis obce okresnímu hejtmanství z 20. května 1892. 90

18

bez větších komplikací. Obec se poté dotázala okresního hejtmanství, zdali již smí započít se stavbou.99 Jelikož se několik týdnů nic nedělo, žádala o povolení ke stavbě školy ještě jednou s podotknutím, že zahájení stavby se protahuje a okresní stavební inženýr doposud neodevzdal stavbu staviteli. Zároveň vyjádřila obavu, aby okresní hejtmanství nenařídilo přístavbu školy ve Štítné.100 V polovině července 1892 byla stavba školy v Jestřabí vytyčena, zahájena a v srpnu byla obci vyplacena první třetina subvence ze zemských prostředků.101 Výstavba školy probíhala velice rychlým tempem. Již 28. srpna informovala obec okresní školní radu, že hrubá stavba školy již stojí. V září vykonal dozor okresní stavební inženýr a následně byla obci vyplacena druhá třetina subvence ve výši 333 zlatých a 33 krejcarů.102 K další etapě výstavby školy a k jejímu dokončení došlo následujícího roku. Již v květnu 1893 žádala obec o vyslání komise, která by schválila novostavbu školy, aby mohla co nejdříve sloužit svému účelu. Tato komise se sešla dne 27. května, shledala však na provedené stavbě závady, které měly být do poloviny června odstraněny.103 Opakované kolaudační řízení se konalo dne 22. července 1893. Kromě představenstva obce se ho zúčastnili zástupci okresního hejtmanství (stavební technik, komisař, lékař a školní inspektor), dále pak zástupce farního úřadu a správce brumovského velkostatku. Novostavba školy byla shledána v bezvadném stavu a mohla tak být předána do užívání. Obraz Jeho veličenstva císaře pána a kříž na zdi, jakož i „nejpotřebnější vyučovací pomůcky“ v inventáři školy dávají tušit, že vše již bylo připraveno k zahájení vyučování od nového školního roku 1893/94. Školní budova byla pojištěna u společnosti Slávie na 2000 zlatých.104 Záhy po kolaudaci byla na pokyn zemského úřadu vyplacena obci c. k. berním úřadem ve Valašských Kloboukách i třetí část subvence.105 V srpnu požádala obec okresní školní radu o ustanovení učitele. Výnosem zemské školní rady z 21. srpna 1893, č. 1501, bylo otevření školy v Jestřabí povoleno. Její správou byl dočasně pověřen Josef Trudák, učitel z Popova, který zde měl od 16. září 1893, tedy od začátku nového školního roku, vyučovat tři dny v týdnu a šest vyučovacích hodin denně, a to do té doby, než bude v konkurzu vybrán definitivní učitel. Na základě tohoto výnosu byl také proveden zápis žáků a zřízen volený orgán místní školní rady.106 Dne 24. září 1893 došlo za účasti okresního školního inspektora a okresního komisaře, správce brumovského velkostatku „a jiných pánů a mnoha školních pánů učitelů“107 ke slavnostnímu aktu svěcení nové školy v Jestřabí, které provedl nový štítenský farář, P. Alois Filip. A jaké vynaložila obec na stavbu školy prostředky? Rozpočet této investiční akce byl stavitelským mistrem Josefem Vrbou vyčíslen na 7443 zlatých 5 krejcarů. Dodávku zednického materiálu včetně jeho dovozu si ponechala obec z důvodu snížení nákladů sama pro sebe, respektive pro své občany. Na celou stavbu bylo upotřebeno na 35000 kusů pálených a 20000 kusů nepálených cihel. Dřevo na krovy bylo použito z obecních lesů, na střechu školy byl použit plech, na hospodářská stavení šindel a na klenutí sklepa byly zakoupeny použité kolejnice. „Práci zednickou a nádenickou s dodáním vápna, práci kamenickou, hrnčířskou převzal pan stavitel sám v ceně 1900 zl. (...) Práci tesařskou bez látky“ provedl Josef Strážnický ze Slavičína v ceně 400 zl., práci truhlářskou a natěračskou František Slaměník z Bojkovic, a to „z dodáním látky“ za 558 zl., práci zámečnickou a kovářskou A. Švach z Brumova za 316 zl., práci sklenářskou Julius Kaisr z Valašských Klobouk za 80 zl. Náklady na výstavbu se obci podařilo snížit na 6780 zl. 10 kr. Vlivem nedostatku peněz v hotovosti si však musela vzít v sirotčí pokladně ve Valašských Kloboukách půjčku ve výši 3000 zlatých, „s podmínkou, by ve 30 letech byly splaceny“. Dalších 1450 zlatých si obec vypůjčila v záložně ve Slavičíně. Od moravského zemského výboru v Brně získala obec jako subvenci již výše zmíněných 1000 zlatých.108 Stavba školy v Jestřabí byla na místní poměry podnikem velkých rozměrů. Stala se největší investiční akcí samosprávy obce od roku 1850. Nutno dodat, že na další tři desítky let byla také investiční akcí poslední… Jednání o přístavbě školy V roce 1908 se z důvodu nárůstu počtu školou povinných dětí rozeběhla komplikovaná a zdlouhavá jednání o přístavbě stávající školní budovy. Nejdříve bylo zemskou školní radou výnosem z 10. srpna 1908 99

Tamtéž, dopis obce okresnímu hejtmanství z 2. června 1892, přílohou je dárcovská listina z 30. května 1892. Tamtéž, dopis obce okresnímu hejtmanství z 26. června 1892. 101 Tamtéž, dopis zemské školní rady OŠV z 11. července 1892 a obce OŠV z 2. srpna 1892. 102 Tamtéž, dopis obce OŠV z 28. srpna 1892 a zemské školní rady OŠV z 20. září 1892. 103 Tamtéž, dopis obce OŠV ze 14. května 1893 a protokol kolaudačního řízení z 27. května 1893. 104 Tamtéž, stavba školy v Jestřabí, protokol kolaudačního řízení z 22. července 1893. 105 Tamtéž, dopis zemské školní rady OŠV z 15. srpna 1893. 106 Tamtéž, dopis OŠV obci z 6. září 1893. 107 SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 4). 108 Tamtéž, nestr. (s. 2-4). 100

19

povoleno rozšíření jestřabské školy z jednotřídní na dvoutřídní a při škole bylo zřízeno místo nadučitele a místo učitele druhé třídy.109 Ovšem obec o žádném rozšíření školy nechtěla ani slyšet a opakovaně poukazovala na svou špatnou finanční situaci. Okresní školní rada přesto naléhala na obec a místní školní radu, aby tyto instituce požádaly o vyslání komise za účelem přístavby školní budovy. Obec i místní školní rada dlouhé měsíce tomuto nátlaku vzdorovaly. Svolily až v září 1909. Okresní školní rada svolala komisionální jednání do školy v Jestřabí na 25. října 1909. Jednání mělo přímo skandální průběh. Nejdříve členové představenstva obce a místní školní rady nechali uherskobrodského okresního hejtmana, okresního školního inspektora a okresního stavebního inženýra více než hodinu čekat. V průběhu jednání se s nimi dostali do sporu a po následném vyjádření nesouhlasu se zřízením bytu pro druhého učitele jednání předčasně opustili. To pak bylo uzavřeno bez nich s tím výsledkem, že přístavba se provede v prostoru dvora a zemědělských pozemků na sever od školní budovy. V listopadu 1909 bylo obci nařízeno, aby vykoupila od jednotlivých vlastníků pozemky, nechala vyhotovit plán a rozpočet přístavby školy a požádala o udělení finanční subvence.110 Situace se ještě více zkomplikovala v okamžiku, kdy vlastníci pozemků, na nichž měla být provedena přístavba školy, nechtěli své pozemky s poukazem na bonitu půdy ležící v úrodné nivě řeky Vláry prodat, případně za ně požadovali přemrštěné částky. Okresní školní rada však dala obci ultimátum, aby byla do konce února 1910 celá věc vyřešena. Dne 2. února rezignoval starosta obce Josef Šuráň čp. 10 na svou funkci, avšak obecní výbor mu vyjádřil důvěru a záhy jej v nové volbě opět zvolil starostou obce.111 Následující den proběhlo jednání mezi obcí a vlastníky půdy, na kterém však opět nebyla nalezena společná řeč ohledně výše kupní ceny. Když pak i okresní školní rada pochopila, že tudy cesta nevede, došlo k tomu, že se začalo hledat místo pro stavbu druhé třídy na jiném místě. Tato snaha se ale ukázala také jako lichá. Začalo se tedy uvažovat o jiné variantě, kterou v létě 1910 okresní školní rada schválila. Druhá třída se měla vystavět na místě hospodářského zázemí školy a byt pro druhého učitele měl být „upraven v domku Jana Šuráně naproti škole“.112 Vzhledem k tomu, že v novém školním roce 1910/11 dále vzrostl počet žáků navštěvujících školu na 106, bylo nutné řešit situaci okamžitě. Nebylo možné čekat, jestli a kdy bude ve škole zřízena druhá učebna. Ještě v září 1910 zemská školní rada rozhodla o zavedení „vyučování dvěma učiteli v jedné učírně“.113 Dne 1. března 1911 nastoupil do školy druhý učitel. Dosavadní správce jednotřídní školy František Dobiáš se v tomto okamžiku stal učitelem řídícím. Žáci byli rozděleni do dvou tříd, přičemž děti z první třídy navštěvovaly školu dopoledne a vyučoval je jeden z učitelů, vyučování druhé třídy pak probíhalo odpoledne pod vedením druhého učitele.114 I tentokrát se ovšem zvedl prapor odporu. Tento model výuky se nezamlouval občanům místní části Kochavec, kteří nesouhlasili s tím, aby jejich děti chodily zvláště v zimním období do školy vzdálené více než hodinu pěší cesty buď brzy ráno za tmy, anebo se vracely v pozdním odpoledni, taktéž za tmy. Za jejich stanovisko se postavila i obec. Protesty občanů Kochavce a zaslaná petice na adresu okresní školní rady měly za následek, že v novém školním roce 1911/12 nebylo povoleno střídavé vyučování dvěma učiteli v jedné učebně. Po prošetření celé záležitosti nadřízenými úřady bylo však toto střídavé vyučování znovu v lednu 1912 zavedeno.115 Mezitím probíhala další jednání ve věci přístavby školy. V průběhu podzimu 1910 jednala obec znovu s vlastníky pozemků potřebných k rozšíření školy a zřízení druhé učebny a bytu pro druhého učitele. Ti nakonec svolili k prodeji alespoň nezbytné části plochy potřebné k přístavbě. Následně obec přistoupila k přípravným pracím. V prosinci 1910 zadala vyhotovení plánů a rozpočtu přístavby zednickému mistru J. Haasovi z Valašských Klobouk.116 V následujícím roce se však v této záležitosti nic nedělo a až v říjnu 1911 byly znovu plány a rozpočet zadány staviteli Antonínu Strážnickému ze Slavičína. Obec ovšem nebyla spokojena s navrhovaným plánem ani rozpočtem a poukazovala u okresní školní rady na to, že náklady jsou příliš velké a přesahují finanční možnosti obce. Obec opakuje jako v minulosti argument o bídných letech a živelných katastrofách, které v posledních letech stíhají zdejší obyvatelstvo.117

109

Tamtéž, nestr. (s. 26). SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, protokol z komisionálního jednání z 25. října 1910. - SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 27-29). 111 SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní, zápis z jednání obecního výboru z 2. února 1910. 112 SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 29-32). 113 Tamtéž, nestr. (s. 34-35). 114 Tamtéž, nestr. (s. 35-36). 115 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, petice občanů Kochavce adresovaná okresní školní radě z 16. července 1911; dopis obce OŠV z 16. července 1911. 116 SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní, zápis z 21. listopadu 1910 a ze 7. prosince 1910. 117 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, dopis obce OŠV z 30. listopadu 1911. 110

20

Dne 2. ledna 1912 se vyjádřil k plánu a rozpočtu stavební odbor v Uherském Hradišti, který doporučil vyhotovení definitivních plánů přístavby školy.118 Obec ovšem reagovala tím, že žádala okresní i zemskou školní radu o „posečkání přístavby“, až budou lepší finanční poměry, a argumentuje, že „skrovné příjmy stěží stačí na úroky“ dluhu ze stavby školy z počátku 90. let.119 Na to však reaguje zemská školní rada tím, že žádost obce zamítá, a nedbá ani na rozdíl od okresní školní rady na majetkové poměry obce.120 Obec v této věci nečiní několik týdnů nic: blížily se volby do obecního výboru. Koncem dubna 1912 si stěžuje správce školy, že nové vedení obce a místní školní rada se v záležitosti přístavby chovají netečně.121 Počátkem května již ale obec podává žádost k zemské školní radě o subvenci, kterou doprovázejí nářky na chudobu. Dozvídáme se, že rozpočet přístavby byl vypočítán na 22917 korun a 56 haléřů, přičemž výše dluhu ze stavby školy z roku 1893 činí stále ještě 8000 korun.122 Zemská školní rada ke všemu informovala okresní školní radu, že nyní nemůže žádnou subvenci obci Jestřabí udělit, jelikož prostředky určené na subvence na rok 1912 byly již rozděleny, a ať si tedy obec požádá znovu koncem roku 1912.123 V prosinci však obec namísto žádosti o subvenci žádá u zemské školní rady o odklad stavby školy ještě alespoň o rok. Iniciativy se ujímají učitel František Dobiáš a místní školní rada, jejímž předsedou je bývalý starosta obce z let 1909-1912 Josef Šuráň čp. 10. Ti společně žádají okresní školní radu, aby obci nařídila zadání stavby staviteli a požádat o subvenci. Okresní školní rada tedy nařizuje obci začít stavět. Pakliže tak neučiní, bude stavba zadána okresním úřadem - z moci úřední. A vyhrožuje obci žalobou, pokud neuhradí náklady komisionálního jednání ze dne 17. září 1912. Obec si podle ní „stále stěžuje na zlé časy, i v léta dobrá“...124 V lednu 1913 ovšem nastává další zvrat v celé záležitosti. Nové vedení obce podle informací předsedy místní školní rady a bývalého starosty v jedné osobě zamýšlí školu prodat a postavit novou na jiném místě a údajně na základě povolení okresní školní rady tak i učiní.125 V červnu 1913 informuje učitel okresní školní radu, že v záležitosti prodeje školní budovy se nic neděje, jedná se údajně o taktický manévr obce, která nemá „dle doslechu“ v úmyslu vůbec žádnou školu stavět „a poukazuje, že v Popově je škola v horším stavu a přece nestaví“.126 Okresní školní rada rozhodla, že do konce října 1913 musí být zahájeno stavební řízení, pokud se tak nestane, má zadat stavbu školy místní školní rada.127 Na schůzi obecního výboru dne 27. října 1913 byl projednáván rozpočet na přístavbu školy ve výši 20540 korun: převážily tradiční argumenty o špatném roku a živelných pohromách a částka nebyla do rozpočtu na rok 1914 přijata.128 Učitel počátkem listopadu informoval okresní školní radu o tom, že obec do konce října nezadala staviteli přístavbu školy a společně s místní školní radou odkládá její realizaci.129 V létě 1913 provedla obec alespoň nezbytnou opravu školní budovy, nahradila plechovou střechu eternitovou krytinou a školní budovu pojistila.130 Okresní školní rada v únoru 1914 znovu nařídila obci a místní školní radě, aby započaly s přístavbou školy a „bezodkladně“ stavbu zadaly staviteli, jinak bude její provedení nařízeno z moci úřední. Předseda místní školní rady na to reagoval sdělením, že místní školní rada v celé záležitosti nemůže nic dělat, pokud se v ní neangažuje sama obec, která stavbu doposud nezadala.131 Obec se odhodlala k odpovědi okresní školní radě až o měsíc později a je zřejmé, že vedení obce s okresní školní radou nekomunikovalo již dlouhou dobu. Obec ve svém dopise žádala, pokolikáté už, aby došlo k odložení přístavby školy. Psala, že rozpočet přístavby od místní školní rady obdržela, avšak ten nebyl na jednání dne 27. října 1913 obecním výborem přijat. Obec a její obyvatelstvo je údajně sužováno „živelnou pohromou, mokrem, jindy suchem a krupobitím, takže mnoho občanů postiženo dluhem“, v důsledku všeobecného nedostatku a dalším finančním zatížením by občané přišli 118

Tamtéž, dopis stavebního odboru v Uherském Hradišti okresní školní radě z 2. ledna 1912. Tamtéž, dopis obce OŠV z 11. února 1912. 120 Tamtéž, dopis zemské školní rady OŠV ze 4. března 1912. 121 Tamtéž, dopis správce školy OŠV z 24. dubna 1912. 122 Tamtéž, dopis obce zemské školní radě ze 4. května 1912. 123 Tamtéž, dopis zemské školní rady OŠV z 25. června 1912. 124 Tamtéž, dopis správce školy a předsedy místní školní rady OŠV z 1. prosince 1912. 125 Tamtéž, dopis předsedy místní školní rady OŠV z 19. ledna 1913. 126 Tamtéž, dopis učitele OŠV z 3. června 1913. 127 Tamtéž, dopis předsedy místní školní rady OŠV z 13. června 1913. 128 SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní, zápis z 27. října 1913. 129 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, dopis učitele OŠV ze 4. listopadu 1913. 130 SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 43). - SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní, zápis z 8. srpna 1913. 131 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, dopis OŠV obci a MŠR z 19. února 1914 a reakce předsedy MŠR z 23. února 1914. 119

21

k úpadku a po celý svůj život by se pak museli potýkat s existenčními problémy: ať toto tedy vezme okresní školní rada laskavě v úvahu!132 Další jednání ohledně přístavby pokračuje až bezmála o dva roky později. Předseda místní školní rady Josef Šuráň čp. 10 informoval v prosinci 1915 okresní školní radu, že poté, co nastala světová válka, přestaly veškeré přípravy stavby a navíc chybí i potřebná pracovní síla. Plány a rozpočet jsou však připraveny. Dále píše, že učebny jsou sice přeplněné, avšak dochází k postupnému úbytku dětí, a vyjadřuje se v tom smyslu, že „snad z přístavby i po válce sejde“.133 V březnu 1917 došlo k jednání mezi obcí a okresní školní radou o odvolání přístavby školní budovy z důvodu malého počtu žáků během uplynulých pěti let.134 Noční můra v podobě přístavby školy se opět objevila bezprostředně po skončení světové války počátkem roku 1919. Tehdy podal stavitel Antonín Strážnický u okresního soudu ve Valašských Kloboukách žalobu na obec Jestřabí, která mu doposud dluží za vyhotovení plánů a rozpočtu přístavby školní budovy z roku 1912 částku ve výši 539 korun a 50 haléřů.135 Po projednání kauzy nařídil okresní soud obci zaplatit staviteli Strážnickému dlužnou částku, a to včetně soudních výloh.136 Jak je i z předešlého textu zřejmé, bylo na sklonku habsburské monarchie školství pro obecní samosprávy jednou z největších zátěží. Bylo nutné investovat nejen do provozu školy a platu personálu, který příjmy ze školného nemohly zdaleka pokrýt, ale i do výstavby nových školních budov, jejichž budování zatížilo obecní rozpočty na několik desítek let.137 VI. Hospodaření obce v prvním desetiletí 20. století V roce 1909 se o hospodaření obce Jestřabí zajímala v souvislosti s jednáním o přístavbě školy v Jestřabí Moravská zemská účtárna v Brně.138 Z jejího šetření vyplynulo, že stav obecního majetku byl ke konci roku 1908 následující. Obec měla ve svém vlastnictví pozemky o rozloze 98 ha 68 a 15 m2. Roční výnos z pozemků činil 230 korun 68 haléřů, z toho lesy přinesly v tomto roce do obecní pokladny 80 K 96 h. Pozemky byly také jediné nemovitosti, které obec vlastnila, neměla žádné domy ani žádný jiný veřejný statek. Obec nevlastnila ani žádné movité jmění (cenné papíry, vklady či souhrnné pohledávky). Hodnota veškerého obecního majetku, kterým tedy byly pouze pozemky, byla vyčíslena na 5362 K. Obec měla 5600 K „zajištěných dluhů“ a 2800 K dluhů „nezajištěných“, celkem tedy 8400 K dluhů.139 Její hospodaření vykazovalo pasivní stav 3038 K. Jelikož běžný roční výnos nemohl obci postačovat ani k jejímu běžnému fungování, uvalovala obec na své občany přirážky k přímým státním daním. Moravská zemská účtárna zjistila, že v roce 1905 tato přirážka činila 250 %, v roce 1906 to bylo 135 % a v roce 1907 již jen 55 %. V roce 1908 stoupla obecní přirážka do výše 68 % přímých státních daní, přičemž velkostatek, který měl na katastru obce své pozemky, zaplatil 38 % přirážku. Na rok 1909 vypsala obec přirážku ve výši 53 % pro velkostatek a 83 % pro své občany. Další dávky, například. z vytočeného hektolitru piva či kořalky nebo potravní daň z vína či masa, obec nevybírala. Moravská zemská účtárna vyčíslila výši odváděné přímé státní daně z obce Jestřabí za rok 1907 na 1229 K 16 h., přičemž daň z obecního majetku činila 52 K 37 h., velkostatek platil na katastru obce pozemkovou daň ve výši 112 K 88 h. a od ostatních poplatníků, tedy fyzických osob, získal stát v tomto roce 1063 K 91 h. Moravská zemská účtárna toto souhrnné číslo podělila mezi obyvatele obce a zjistila, že podle sčítání lidu z roku 1900 na jednoho z 455 obyvatel vychází 2 K 70 h. přímé státní daně. Což je hluboce pod moravským průměrem, který činil 10 K 11 h. Jakou výši přímé státní daně v těchto letech odváděl z obce Jestřabí ten který konkrétní poplatník, nevíme. Pokud bychom si chtěli učinit alespoň přibližnou představu, jaká výše obecní přirážky k přímým státním daním se skrývala za procentuálním vyjádřením Moravské zemské účtárny, můžeme se pokusit o 132

Tamtéž, dopis obce OŠV z 22. března 1914. Tamtéž, dopis předsedy místní školní rady OŠV z 29. prosince 1915. 134 SOkA Zlín, NŠk Jestřabí, i. č. 102, Pamětní kniha, nestr. (s. 58). - SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní, zápis z 18. března 1917. - SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „stabilizace“ pobočky pokles dětí, dopis obce OŠV z 18. března 1917. 135 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, dopis okresního soudu ve Valašských Kloboukách OŠV z 5. února 1919 s prosbou o zaslání spisů týkajících se přístavby školy v Jestřabí. 136 SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní, zápis z 13. března 1919. 137 Fasora, Lukáš - Kladiwa, Pavel: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850-1918, s. 36. 138 SOkA Uherské Hradiště, OŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, finanční poměry obce Jestřabí koncem roku 1908, Moravská zemská účtárna, dne 28. července 1909, čj. 57047. 139 V roce 1893 měl dluh na stavbu školy hodnotu 4450 zlatých, tj. podle přepočtu na korunovou měnu 8900 korun. Po 15 letech od postavení školy z něho bylo splaceno teprve 500 korun... 133

22

srovnání se seznamem plátců přímé státní daně v Jestřabí faráře P. Aloise Filipa,140 jenž vznikl zřejmě koncem 19. století. Vlastník usedlosti čp. 42, Josef Tománek (*1863), byl na sklonku 19. století mezi fyzickými osobami největším zdejším plátcem roční přímé státní daně. Tato částka činila 16 zlatých a 35 krejcarů, což bylo podle tehdejšího přepočtu na korunovou měnu 32 korun 70 haléřů. Jestliže tedy činila v roce 1905 obecní přirážka 250 % k přímé státní dani, mohl tento poplatník zaplatit v tomto roce obci 81 korun 75 haléřů. V roce 1907, kdy obec vypsala přirážku ve výši 55 %, to mohla být částka ve výši téměř 18 korun. - Jako středního plátce můžeme vybrat například rolníka Františka Šuráně (*1866) čp. 21, který na sklonku 19. století zaplatil 7 zl. 11 kr. přímé státní daně, resp. 14 K 22 h. V roce 1905 mohl tedy zaplatit na obecní přirážce 35 K 55 h. (250 %) a v roce 1907 téměř osm korun (55 %). - Jako reprezentanta nejmenších poplatníků v obci můžeme vybrat zednického pomocníka Jana Hnilu (*1833) čp. 54, který na sklonku 19. století zaplatil 1 zl. 50 kr. přímé státní daně, respektive 3 K. V roce 1905 mohl zaplatit 7 K 50 h. (250 %) a v roce 1907 pak 1 K 65 h. (55 %) obecní přirážky. VII. Činnost obecní samosprávy do roku 1918 O činnosti samosprávy obce před rokem 1918 se dozvídáme z dochované protokolní knihy obecního výboru, která byla vedena od roku 1903.141 Finance a investice Nejdůležitějším úkolem samosprávy bylo spravovat finance a majetek obce. Například obecní rozpočet za rok 1905 vykazoval příjmy ve výši 1220 korun 37 haléřů a výdaje 4266 korun 49 haléřů, přičemž schodek hospodaření činil 3046 korun 12 haléřů. Na následující rok byla obcí vypsána a zemským výborem v Brně povolena obecní přirážka ve výši 250 %, která schodek hospodaření obce sanovala. Pro obecní samosprávu muselo být velmi obtížné obhajovat před občany výši vypsané obecní přirážky a jistě tato otázka komplikovala každodenní mezilidské vztahy ve vesnické komunitě. Stávalo se, že někteří občané nechtěli a zřejmě ani nemohli tyto přirážky platit. Obec je tedy od dlužníků vymáhala a podávala na ně žaloby. Pakliže dlužníci patřičné prostředky neměli, byl jim exekuován majetek... Často se v protokolech z jednání obecního výboru objevuje záležitost dluhu za stavbu školní budovy z počátku 90. let. V červenci 1907 si obec vypůjčila ze zemědělské banky částku 8400 korun na 27,5 roku na 6 % úrok s půlročními splátkami vždy 1. ledna a 1. července. Tento úvěr si obec vzala proto, aby splatila jiný dluh: 2800 korun slavičínské záložně a 5600 korun valašskokloboucké sirotčí pokladně. K tomuto závažnému rozhodnutí obecního výboru nebyl přizván největší daňový poplatník v obci, brumovský velkostatek, který ostatně zaplatil celou částku, která na něj za stavbu školy připadala, již v době její výstavby. V roce 1911 byla vyčíslena cena obecních pozemků na 13787 korun, jejich pronájem vynesl obci toho roku 362 korun. Pro udržení fungování místní infrastruktury bylo velmi důležité udržovat polní obecní cestu přes vesnici a spojovací cestu do místní části Kochavec alespoň ve sjízdném stavu, zároveň však investice do této komunikace byla velkou zátěží pro obecní rozpočet, na její opravu bylo nutné každoročně v jarních měsících vynakládat nemalé prostředky. Obecní cesta byla destruována blátem a vodou z potoka, který tekl podél cesty a zvláště v době jarního tání se vyléval ze svého koryta. Na jaře 1910 stála jarní oprava polní cesty 450 korun. Běžnou údržbu obecní cesty prováděl celoročně obecní hajník, ve výjimečných případech zorganizovala obecní samospráva opravu občany. Například v roce 1905 provedla obec opravu většího rázu, přičemž žádala o podporu „z povolených říšskou radou“ na opravu obecní cesty „dědinou a na Kochavec“, rozpočet její opravy byl plánován ve výši 8350 korun. Potok tekoucí vesnicí byl víceúčelový. Lidé se v něm koupali, prali zde své oděvy, sloužil ale také jako odpadní stoka. V této době na valašském venkově ještě nikdo ani nepomýšlel na budování takové komunální infrastruktury, která se objevovala již ve velkých městech: budování dlážděných silnic a veřejných prostranství, budování kanalizace, vodovodu či elektrifikace... Tyto civilizační „vymoženosti“, které odstraňovaly dlouhodobé místní problémy, se v obcích regionu začaly objevovat až ve 30. letech, spíše však až po roce 1945. Finanční a majetkové poměry obce zhoršilo vypuknutí světové války v roce 1914. Obec byla nucena v průběhu čtyřletého konfliktu upsat své prostředky na několikero válečných půjček. Válečná půjčka byla klasickým státním dluhopisem, který byl úročen a v okamžiku solventnosti státu byla příslušná částka vyplacena, což se ale v tomto případě dalo očekávat až se skončením válečného konfliktu. Například na pátou 140

SOkA Zlín, FÚ Štítná nad Vláří, i. č. 10, revize oprav (…), obecní přirážky, protokol obecního výboru 1890-1902, opravy kostela a fary 1894-1902 - seznam plátců přímé daně v Jestřabí. 141 SOkA Zlín, AO Jestřabí, i. č. 1, Kniha protokolní.

23

válečnou půjčku si obec vzala v prosinci 1916 sama půjčku ve výši 1000 korun v Občanské záložně ve Štítné. Několik dnů poté upsala na nátlak okresního hejtmana na válečnou půjčku dalších 2000 korun ze svého kmenového jmění. V květnu 1917 byla obec oslovena, aby se upsala na šestou válečnou půjčku, což odmítla s ohledem na stav svých financí. Dluh obce v této době činil 10000 korun, přičemž hodnota jejího majetku byla pouze 9555 korun. Obec byla nadřízeným úřadem oslovena znovu. Její snaha vyhovět ji vedla k tomu, že na šestou válečnou půjčku upsala čtvrtou a pátou válečnou půjčku (3000 K), což vedlo k jejímu dalšímu předlužení. Na následující válečnou půjčku upsala zase svou půjčku předchozí... Volba a činnost místních orgánů Obecní výbor zřizoval obecní komise, které měly poradní funkci. Na období několika let volil obecní výbor čtyřčlennou místní školní radu, jejímž pátým členem byl místní učitel. Výbor volil také tříčlennou sirotčí radu, která se starala o sirotčí peníze. Před volbami do obecního výboru byla volena pětičlenná reklamační komise a čtyřčlenná komise volební. Obec také delegovala jednoho volitele k volbě okresního silničního výboru. V průběhu světové války docházelo k rekvizicím úrody: k tomuto účelu byly v obci vytvořeny rekviziční komise, jedna tříčlenná pro větší rolníky, druhá dvoučlenná pro menší rolníky a další jednočlenná pro domkaře. Komise byla vytvořena i za účelem odhadu výmlatu v srpnu 1916. Zásobování obce měl v této době naopak zajišťovat čtyřčlenný aprovizační výbor. Zaměstnanci obce Každoročně probíhala volba hospodáře obce neboli pokladníka, například v únoru 1904 byl hospodářem zvolen Josef Floreš. - Obec též každoročně volila obecního hajníka, který svou službu nastupoval slibem na okresním hejtmanstvím, například v září 1904 se hajníkem stal František Urban. - Zaměstnankyní obce byla i uklízečka školy, poprvé se dozvídáme o „zametačce“ Marii Burešové v únoru 1907. Její roční mzda činila 8 korun, přičemž její povinností bylo uklízet ve škole dvakrát do týdne, čtyřikrát ročně mýt okna a „dlážku“ dvakrát do roka. - Koncem roku 1909 se obecní výbor vyjádřil proti návrhu okresní školní rady na zřízení místa „industriální“ učitelky, tedy učitelky ženských ručních prácí. Na stránkách protokolní knihy se setkáváme s překvapivou poznámkou starosty obce, jenž soudil, že dívky potřebují spíše více „literární vzdělání“, nežli se učit ženským ručním pracím, kterým se děvčata naučí doma, což zdůvodňoval tím, že v téměř každé domácnosti se nachází šicí stroj. Obecní majetek, jeho užívání a pronájem Častým bodem programu jednání obecního výboru byly záležitosti týkající se obecního býka. Ten byl obcí vydržován proto, aby byla zajištěna reprodukce hovězího dobytka, který vlastnili jednotliví hospodáři. Obecní výbor jednal buď o jeho nákupu, prodeji či rozhodoval o tom, kdo z jestřabských hospodářů se o něj bude starat a jakou za to dostane odměnu. Obec každoročně pronajímala formou veřejné dražby obecní pozemky, louky a „pasinky“ rolníkům, ale zejména domkařům k pasení dobytka. Rozdělovala také mezi jednotlivé hospodáře za úplatu listí z obecních lesů, které sloužilo jako stelivo do chlévů pod dobytek. Obecní honitbu pronajímala zájemcům ve veřejné dražbě, ke které došlo například v prosinci 1918. Největší částku nabídl ze čtyř zájemců Vincenc Kovařík z Rokytnice, kterému byla honitba pronajata na období pěti let za cenu 260 korun ročně. V průběhu světové války v červenci 1917 byla obec dotázána nadřízenými úřady, zdali se na obecních pozemcích nenachází plocha, na které by se dala zřídit pole či zahrada pro „vracející se válečníky“. Obec odpověděla, že nikoliv, jelikož v obecním majetku se nacházejí toliko pastviny a „kamenitý les“. Vztahy občanů a obce Výsostnou pravomocí obecního výboru bylo „přijetí do svazku obce“ neboli udělení domovského práva, které mohli získat cizí příslušníci obce po více než deseti letech trvalého pobytu v obci. Další exkluzivní pravomocí obce bylo udělení čestného občanství obce. Této pocty se dostalo dne 3. července 1904 štítenskému faráři P. Aloisi Filipovi. Povinností občanů, jejichž děti byly školou povinné, bylo přispívat podle výše odváděných přímých daní na místní školu, dodávat do školy patřičné množství dřeva, podílet se na „čištění“ školy či přispívat na „učebné pomůcky“. Občané měli možnost vznášet i námitky proti obecnímu rozpočtu, tuto možnost například využilo osm občanů v lednu 1909. Přístavba školy byla bezpochyby závažnou otázkou týkající se všech obyvatel obce, obecní výbor koncem srpna 1909 svolal schůzi všech občanů platících daně, na které se řešila otázka, kde má 24

vzít obec potřebné prostředky na přístavbu školy a zdali má tuto investici vůbec realizovat. Na schůzi se představitelé obce a její občané shodli, že přístavbu školy společným úsilím provedou. V červenci 1909 podal pasekář Josef Fagulec čp. 110 z Niv žádost o „vykatastrování“ svých pozemků z obvodu katastru obce Jestřabí do katastru štítenského. Obecní výbor s přeložením hranice obou katastrů nesouhlasil, a to i z toho důvodu, že by se podle jeho názoru tímto případem vytvořil nebezpečný precedens a o totéž by žádali další tři pozemkoví vlastníci. Josef Fagulec se odvolal k moravskému zemskému výboru do Brna, který jeho žádosti taktéž nevyhověl. Celá kauza se dostala až k Správnímu soudnímu dvoru ve Vídni, kam Fagulec podal odvolání, také tato instituce ale 10. října 1910 jeho žádost zamítla. Správní soud však rozhodl, že mezi obcemi Štítná a Jestřabí dojde k přelíčení, a zástupci obou obcí byli vyzváni, aby se dostavili k soudnímu dvoru do Vídně. Podle názoru starosty Jestřabí jednal Fagulec zištně, když v době stavby nové školy ve Štítné koncem 90. let přešel do jestřabského katastru, aby nemusel přispívat na tamní školu, a nyní, když se jedná o přístavbě školy v Jestřabí, se má v úmyslu opět navrátit do Štítné. Tyto „libovolné choutky“ by však poškodily obec Jestřabí v tom smyslu, že by přišla jednak o obecní a silniční přirážku z poplatníka obce, jednak by musely být dvě obecní parcely kvůli svému umístění převedeny taktéž do štítenského katastru a obec Jestřabí by tedy byla povinna platit obecní přirážku z těchto pozemků do pokladny obce Štítná. Tento spor měl za následek taktéž otevření sporu o hranice pozemků mezi obcí Jestřabí a pasekářem Janem Strnadem. Tentokrát Josef Fagulec a Jan Strnad, v obklíčení jejichž pozemků se ocitl i obecní les Důbrava, ještě neuspěli. Spor byl znovu otevřen bezprostředně po skončení světové války. Uzavřen byl až v roce 1923 na základě rozhodnutí ministerstva vnitra a ministerstva financí: navzdory odporu obce Jestřabí byl spor rozhodnut ve prospěch obou mužů. Napjaté vztahy mezi vedením obce (respektive katolickou vesnickou komunitou) a zdejší židovskou menšinou, která byla ekonomickou elitou obce, dokumentuje následující událost. V květnu 1914 se obrátilo okresní hejtmanství v Uherském Brodě na obec, aby se vyjádřila k žádosti Rozálie Kulkové čp. 50, manželky dosavadního hostinského Samuela Kulky: Kulková žádala okresní úřad o udělení hostinské koncese. Obec se vyjádřila záporně, což zdůvodnila jako přání jestřabských občanů, kteří si údajně nepřejí udělení koncese nikomu z rodiny Samuela Kulky...

25