Vývoj obce Jestřabí v letech

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

PETR FOJTÍK

Vývoj obce Jestřabí v letech 1848-1945 BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí práce: Doc. Mgr. David Papajík, Ph. D.

OLOMOUC 2007

Obsah 1. Obsah

1

2. Úvod

3

2. 1. Vymezení bakalářské práce

3

2. 2. Základní literatura k dějinám obce Jestřabí

3

2. 3. Další použitá literatura

5

2. 4. Základní archivní materiál k dějinám obce Jestřabí

7

2. 5. Další archivní materiál

9

3. Několik slov o obci Jestřabí

12

4. Samospráva obce

17

4. 1. Samospráva před rokem 1848

17

4. 2. Obecní samospráva, její kompetence a volba po roce 1848

17

4. 3. Fungování místní samosprávy a obecní finance ve 2. polovině 19. století

19

4. 4. Stavba školy v Jestřabí

23

4. 5. Fungování místní samosprávy v posledních letech monarchie

27

4. 6. Obecní samospráva za 1. republiky a za Protektorátu

29

4. 7. Volby do vyšších zastupitelských orgánů

37

5. Obyvatelstvo obce, sociální a ekonomická situace

43

5. 1. Hospodářství před rokem 1848 a zrušení roboty

43

5. 2. Zlepšení či stagnace?

44

5. 3. Období změn

46

5. 4. První světová válka

49

5. 5. Za první republiky

51

5. 6. Za Protektorátu a po převratu

56

6. Školství

59

6. 1. Školství na Štítensku

59

6. 2. Národní škola v Jestřabí v letech 1893-1945

60

6. 2. 1. První léta školy

60

6. 2. 2. Jednání o přístavbě školy

62

6. 2. 3. Škola v Jestřabí v posledních letech monarchie

67

6. 2. 4. Škola v Jestřabí za Československé republiky (20. léta 20. století)

69


75

6. 2. 6. Škola v Jestřabí v období Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945)

85

7. Závěr

89

2

8. Seznam pramenů a literatury

90

8. 1. Prameny

90

8. 2. Literatura

91

8. 3. Seznam zkratek

93

9. Resumé

95

10. Textové přílohy

96

10. 1. Představitelé obecní samosprávy v letech (1828) 1850-1945

96

10. 2. Volby do Národního shromáždění a do okresního a zemského zastupitelstva

105

10. 3. Sčítání lidu v obci Jestřabí v letech (1834) 1857-1950

108

10. 4. Živnosti v obci Jestřabí v letech (1859) 1894-1945 (1953)

109

11. Obrazové přílohy

114

3

2. Úvod 2. 1. Vymezení bakalářské práce

Bakalářská práce na téma „Vývoj obce Jestřabí v letech 1848-1945“ se snaží o komplexní uchopení života malé společenské komunity vymezené obcí Jestřabí v oblasti východní Moravy. Ve své práci se snažím nalézat konkrétní východiska, ale zároveň uchopit pojednávané záležitosti v obecné rovině. V první části se pokouším ve stručnosti přiblížit veškeré souhrnné informace o obci Jestřabí. Druhá část pojednává o vývoji a proměnách místní samosprávy v obci Jestřabí od okamžiku vzniku místních samospráv až prakticky do zániku obecního zřízení v roce 1945, kdy vznikly nové místní národní výbory. V této stati si všímám toho, jaké další instituce tato malá obec, jakožto zřizovatel ustavovala (např. škola, chudinský fond). Jaký byl stav obecních financí, přičemž nabízím čtenáři v průběhu vymezeného období nahlédnout skrze tři sondy do hospodaření obce a stavu jejího movitého i nemovitého majetku. To vše nám může nabídnout určitý obraz toho, jak místní samospráva dokázala nakládat se svými minimálními finančními zdroji a do jaké míry byl její rozvoj omezen celkovým ekonomickým potenciálem jejího obyvatelstva. Na to navazuje stať, která se zabývá sociální situací a ekonomickými vztahy obyvatelstva obce ve sledovaném období, jakož i demografickým vývojem. Popisuji zde proměny malé komunity od okamžiku zrušení robotních povinností. Dále vznik nových forem ekonomických vztahů, které nastaly po uzákonění živnostenského řádu v roce 1859. Tyto nové formy se utvářely vzhledem k určité odlehlosti regionu jižního Valašska a vzhledem k jeho přírodním podmínkám s určitým zpožděním, přičemž se tyto změny dotkly obyvatel oblasti a obce Jestřabí až na přelomu 19. a 20. století. Tehdy i v Jestřabí můžeme sledovat nárůst živnostenských aktivit, kdy se i zde začíná rozvíjet předivo různých vzájemně propojených hospodářských vztahů. Dalším faktorem, který nám nabízí možnost nahlédnout do života vesnické komunity v období mezi polovinou 19. a polovinou 20. století je místní školství, které je jedním z určujících faktorů pro rozvoj lidského potenciálu a jemuž se věnuje další část této práce.

2. 2. Základní literatura k dějinám obce Jestřabí

Pro svou práci jsem použil literaturu, která se zabývá základními, především místopisnými informacemi o obci Jestřabí. Na prvním místě bych vzpomenul práci, která vyšla před více než sto lety v rámci Vlastivědy moravské. Jedná se o publikaci Františka Vácslava Peřinky „Val.-Klobucký okres“ (publikováno 1905),1 která pojednává o celém regionu Valašskokloboucka (jižního 1

Peřinka, František Vácslav: Val.-Klobucký okres. Vlastivěda moravská. II. Místopis Moravy. Č. 30. 2. vyd.

Fotoreprint. Valašské Klobouky (2004), s. 161-162.

4

Valašska) a zabývá se také jednotlivými obcemi regionu, přičemž je zde i samostatná stať o obci Jestřabí. Další publikací, která se zabývá regionem ve sledovaném období a zároveň v jedné ze svých kapitol zachycuje dějiny obce Jestřabí je „Historický místopis Valašskokloboucka 18481960“ (1974) od autorů Josefa Kukulky a Metoděje Zemka.2 S dalšími potřebnými informacemi týkajícími se vývoje obce jsem se setkal v VIII. svazku „Historického místopisu Moravy a Slezska v letech 1848-1960“, která přináší po všech stránkách důležité informace o vývoji politických okresů Uherské Hradiště, Uherský Brod, Hodonín a Kyjov. Tato práce z pera olomouckých historiků Josefa Bartoše, Jindřicha Schulze a Miloše Trapla vyšla v Ostravě v roce 1982.3 S další statí o obci Jestřabí, kterou napsal archeolog a historik Jiří Kohoutek, v níž se vyskytují jisté nepřesnosti, se můžeme setkat v publikaci „Zlínsko“ (1995). Ta vznikla v rámci Vlastivědy moravské jako kolektivní dílo pod vedením Vladimíra Nekudy.4 Obec Jestřabí se dočkala první samostatně zpracované monografie o svých dějinách v roce 1997, kdy vyšel titul pod názvem „Zlomky z historie obce Jestřabí“. Napsal jej a vydal Petr Kubánek,5 učitel dějepisu na gymnáziu ve Valašských Kloboukách. Jedná se o chronologicky členěný přehled dějin obce, který nepřesahuje rozsah 50 tiskových stran formátu A5. Autor vycházel z dostupné literatury o obci a celého regionu (i výše zmíněných publikací) s využitím tehdy dostupných narativních (vyprávěcích) pramenů, školní kroniky6 a kroniky obce Jestřabí,7 přičemž také použil zápisky místního písmáka Jaroslava Saňáka. Autor publikace Petr Kubánek dostatečně a v celé šíři zpracovává ve své práci dějiny obce Jestřabí. Popisuje zde vývoj regionu od pravěkého osídlení přes středověk, kdy ještě nemáme žádných zpráv o obci Jestřabí, přes první písemnou zmínku o obci z roku 1503 až do současnosti, přičemž nejvíce akcentuje dějiny obce od poloviny 19. století až po svou současnost. Další prací, která v roce 2003 k dějinám obce Jestřabí vyšla, byla publikace „Jestřabí 15032003. 500 let od první písemné zmínky“. Napsali ji amatérští zájemci o dějiny obce, starosta obce ing. Pavel Šuráň a kronikář obce Petr Fojtík.8 Tato brožura vyšla při příležitosti oslav 500. výročí první písemné zmínky o obci, jak je ostatně patrno z jejího podtitulu. Toto amatérské dílo částečně 2

Kukulka, Josef – Zemek, Metoděj: Historický místopis Valašskokloboucka 1848-1960. 1. vyd. Nakladatelství UP.

Olomouc 1974, s. 94-97. 3

Bartoš, Josef – Schulz, Jindřich – Trapl, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 (okresy

Uherské Hradiště, Uherský Brod, Hodonín, Kyjov). VIII. sv. 1. vyd. Ostrava 1982, s. 192. 4

Kohoutek, Jiří: Jestřabí. In: Nekuda, Vladimír (ed.): Zlínsko. Vlastivěda moravská. Sv. 64. Muzejní a vlastivědná

společnost. Brno 1995, s. 457. 5

Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Jestřabí. 1. vyd. Nakladatelství MAP. Štítná nad Vláří 1997.

6

SOkA Zlín, Národní škola Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936.

7

SOkA Zlín, Místní národní výbor Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976.

8

Šuráň, Pavel – Fojtík, Petr: Jestřabí 1503-2003. 500 let od první písemné zmínky. 1. vyd. Obec Jestřabí. Jestřabí

2003.

5

navázalo na dílo Petra Kubánka. Jeho autoři si vytkli za cíl zpracovat některé neznámé skutečnosti týkající se vybraných kapitol z dějin obce, přičemž využili i několika archivních pramenů. Čtenář zde nalezl onu první písemnou zmínku o obci Jestřabí, přehledy osídlení obce od raného novověku vycházející z daňových soupisů9 až do současnosti, seznam představitelů obecní samosprávy po roce 1850, stručné dějiny zdejší školy, duchovní správy či kulturních a společenských organizací. Brožovaný výtisk o 50 stranách formátu A5 byl doplněn několika desítkami fotografií. Další nové poznatky z minulosti obce přinesla v roce 2004 ve svém článku s názvem „Jestřabí“ Kamila Nečasová, pracovnice Státního okresního archivu ve Zlíně.10 Sedmistránková stať doplněná fotografiemi a dokumenty vyšla ve „Vlastivědných kapitolách z Valašskokloboucka“, což je periodikum Muzejní společnosti a Městského muzea Valašské Klobouky, za jehož obnovením stojí absolvent oboru historie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a ředitel valašskoklobouckého muzea Petr Odehnal. Článek Kamily Nečasové vychází z jí zpracovaných inventářů fondu „Archiv obce Jestřabí 1828-1945“ z roku 199911 a fondu „Místní národní výbor Jestřabí 1945-1976“, zpracovaného v tomtéž roce.12

2. 3. Další použitá literatura

K bakalářské práci jsem použil i další literaturu. Pro úvodní kapitolu „Několik slov o obci Jestřabí“ jsem čerpal např. ze dvou statí ředitele zlínského archivu Zdeňka Pokludy, „Historický vývoj“ a „Správní struktura Zlínska do roku 1848“, které byly zveřejněny v publikaci „Zlínsko“ (1995). Vzhledem k tomu, že k mé práci tyto statě postačovaly, nebylo takřka zapotřebí, abych použil článku „Držitelé hradu Brumova“, který publikoval tentýž autor v roce 1999 v 16. svazku sborníku „Zlínsko od minulosti k současnosti“.13 Doplňující a rozšiřující verzi tohoto článku, publikaci „Brumov, osudy hradu a jeho držitelů“, která vyšla v roce 2005 z pera téhož autora,14 jsem tedy ze stejných důvodů nevyužil vůbec. Použil jsem však jeho článek „Tvrze na Zlínsku“, který vyšel v roce 1993 ve 12. svazku sborníku „Zlínsko od minulosti k současnosti“.15 9

MZA Brno, D1 L312, Lánový rejstřík; MZA Brno, D4 309/I, Tereziánský katastr; MZA Brno, D5 H/46, Urbariální

fase; MZA Brno, D9, Stabilní katastr – indikační skica, 1828. 10

Nečasová, Kamila: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč. Muzejní společnost a Městské muzeum. Valašské Klobouky

2004, s. 21-27. 11

Březíková, Kamila: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář. Státní okresní archiv Zlín 1999.

12

Březíková, Kamila: Místní národní výbor Jestřabí 1945-1976. Inventář. Státní okresní archiv Zlín 1999.

13

Pokluda, Zdeněk: Držitelé hradu Brumova. In: Zlínsko od minulosti k současnosti. Sborník Státního okresního

archivu ve Zlíně. Sv. 16. Státní okresní archiv Zlín 1999, s. 5-92. 14

Pokluda, Zdeněk: Brumov, osudy hradu a jeho držitelů. 1. vyd. Alcor Puzzle. Hýsly 2005.

15

Pokluda, Zdeněk: Tvrze na Zlínsku. In: Zlínsko od minulosti k současnosti. Sborník Státního okresního archivu

ve Zlíně. Sv. 12. Státní okresní archiv Zlín 1993, s. 115-240.

6

Pro zpracování jednoho z aspektů dějin obce, tedy etymologii jejího názvu, jsem nahlédl do publikace autorů Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka s názvem „Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. A-L“ (Praha 1970).16 Pro oblast správního vývoje jsem použil článek Vladimíra Štroblíka „Správní vývoj obcí okresu Gottwaldov“, který vyšel v 7. svazku sborníku „Gottwaldovsko od minulosti k současnosti“.17 V kapitole „Samospráva obce Jestřabí“ kromě výše zmíněné základní literatury mi byla nápomocna publikace „Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost“ od tria autorů Jana Janáka, Zdeňky Hledíkové a Jana Dobeše,18 kterou jsem použil ke zpracování teoretické části popisu fungování obecní samosprávy. Stejně tak jsem k základní orientaci v problematice sáhnul po „Slovníku českých dějin“ od Libora Vykoupila.19 Taktéž jsem čerpal ze stati Vladimíra Štroblíka „Správní vývoj Zlínského okresu po roce 1848“ z publikace „Zlínsko“. K potřebě mi byla také práce „Československo 1918-1938“ od dvojice autorů Josef Bartoš a Miloš Trapl20 a publikace „Dějiny Moravy. Díl 4. Svobodný stát a okupace“, kterou napsali tíž autoři a jež vyšla v roce 2004 v rámci nové řady Vlastivědy moravské.21 K nahlédnutí, srovnání a inspiraci jsem použil také publikaci Petra Odehnala „Poteč: kapitoly z historie obce“.22 Ale také další publikace Petra Kubánka jako „Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří“23 či „Zlomky z historie obce Popov“.24 Kapitolu „Obyvatelstvo obce, sociální a ekonomická situace“ jsem zpracoval na základě již výše zmíněné literatury. Navíc jsem zde použil články ze sborníku „Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka“, a to „Bohuslavice nad Vláří opět samostatnou obcí (správní vývoj do roku 1976)“ od autorek Dany Zbránkové a Zdeny Maňasové25 a „Obec Rokytnice“ od zlínského historika Davida Valůška.26 Také jsem čerpal z práce „Českoslovenští legionáři okresu Zlín“ 16

Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. A-L. 1. vyd. Academia. Praha 1970.

17

Štroblík, Vladimír: Správní vývoj obcí okresu Gottwaldov. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. Sv. 7.

Metodický sborník pro kronikáře a vlastivědné pracovníky okresu Gottwaldov. Gottwaldov 1985, s. 115-147. 18

Janák, Jan – Hledíková, Zdeňka – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost.

2. vyd. Nakladatelství Lidové noviny. Praha 2005. 19

Vykoupil, Libor: Slovník českých dějin. 2. přeprac. a dopl. vyd. Julius Zirkus. Brno 2000.

20

Bartoš, Josef – Trapl, Miloš: Československo 1918-1938. 3. vyd. Univerzita Palackého. Olomouc 2001.

21

Bartoš, Josef – Trapl, Miloš: Dějiny Moravy. Díl 4. Svobodný stát a okupace. Vlastivěda Moravská: země a lid:

nová řada. Sv. 9. 1. vyd. Muzejní a vlastivědná společnost. Brno 2004. 22

Odehnal, Petr: Poteč: kapitoly z historie obce. 1. vyd. Obecní úřad Poteč. Poteč 2003.

23

Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří. 1. vyd. Nakladatelství Uher. Štítná nad Vláří 1994.

24

Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Popov. 1. vyd. Nakladatelství MAP. Štítná nad Vláří 1998.

25

Zbránková, Dana – Maňasová, Zdena: Bohuslavice nad Vláří opět samostatnou obcí (správní vývoj do roku 1976).

In: Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 1/2002. III. roč. Muzejní společnost a Městské muzeum. Valašské Klobouky 2002, s. 20-25. 26

Valůšek, David: Obec Rokytnice. In: Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 1/2002. III. roč. Muzejní společnost

a Městské muzeum. Valašské Klobouky 2002, s. 26-31.

7

od autorů Kamily Březíkové, Marcela Sladkowského a Davida Valůška.27 Neopomenul jsem taktéž důležitou práci, která nám dnes pomáhá nahlédnout pod pokličku dobových hospodářských dějin „Chytilův úplný adresář Československé republiky. Svazek I. Morava a Slezsko.“, která vyšla v roce 1924 v Praze nákladem Aloise Chytila.28 V kapitole „Školství“ jsem v první řadě citoval z práce manželů Petra a Marie Kubánkových „200 let školy ve Štítné nad Vláří 1787-1987“.29 Ale také z práce někdejšího valašskoklobouckého děkana a štítenského duchovního správce P. Štěpána Hrdiny „Dějiny ř. k. farního kostela ve Štítné nad Vláří. L. P. 1787-1987“.30 Pro dějiny školství na Štítensku mi byly nápomocny také publikace „Kronika obce Štítná nad Vláří“ a „Ze štítenské kroniky“ od autora Karla Mihela.31 K nahlédnutí, srovnání a inspiraci jsem měl k dispozici práci Davida Valůška „Školy v Jasenné 1778-2005“.32 V celé práci jsem také využil některé články, jejich úryvky či úpravy, které jsem zveřejnil v letech 2001-2006 v periodiku „Jestřabský zpravodaj“. Nebo jsem také v úvodní kapitole použil část svého článku, která byla publikována v publikaci „Zlínský kraj – města a obce zlínského kraje – tradice, historie, památky, turistika, současnost“.33 Pakliže jsem uvedl v přiloženém seznamu literatury na konci práce také další články a literaturu, tak především pro načerpání nezbytných informací, ke srovnávání, anebo jsem je na seznam zařadil z toho důvodu, že souvisely s pojednávanými tématy.

2. 4. Základní archivní materiál k dějinám obce Jestřabí

Jestliže jsme již nahlédli pod pokličku publikační produkce, zbývá se ještě ohlédnout po archivních pramenech, jejichž využití bylo ostatně hlavním těžištěm mé bakalářské práce. Nejvíce jsem pro zpracování této práce využil pramenů vyprávěcích (narativních). Jedná se zejména o víceúčelový pramen uložený ve fondu Národní školy v Jestřabí zahrnující léta 1893-1953. Jde o „Pamětní knihu Národní školy v Jestřabí 1893-1936“,34 která i když je primárním pramenem

27

Březíková, Kamila – Sladkowski, Marcel – Valůšek, David: Českoslovenští legionáři okresu Zlín. 1. vyd. Státní

okresní archiv Zlín 2001. 28

Chytil, Alois (ed.): Chytilův úplný adresář Československé republiky. Svazek I. Morava a Slezsko. Praha 1924.

29

Kubánek, Petr – Kubánková, Marie: 200 let školy ve Štítné nad Vláří. 1787-1987. Jubilejní almanach. 1. vyd.

ZŠ Štítná nad Vláří. Štítná nad Vláří 1987. 30

Hrdina, Štěpán: Dějiny ř. k. farního kostela ve Štítná nad Vláří. L. P. 1787-1987. 1. vyd. Štítná nad Vláří 1987.

31

Mihel, Karel: Kronika obce Štítná nad Vláří. Štítná nad Vláří 1957; Mihel, Karel: Ze štítenské kroniky. Štítná nad

Vláří 1956. 32

Valůšek, David: Školy v Jasenné 1778-2005. 1. vyd. Obec Jasenná. Jasenná 2005.

33

Maliňák, Jiří (ed.): Zlínský kraj – města a obce zlínského kraje – tradice, historie, památky, turistika, současnost.

Rožnov pod Radhoštěm. (2004). 34

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936.

8

pro dějiny školství v Jestřabí, tak po dlouhá desetiletí do jisté míry nahrazovala také neexistující kroniku obecní. Školní kronika byla psána místními učiteli od založení školy v roce 1893 (resp. 1894) a navazuje na ni také druhý díl školní kroniky, který byl psán od školního roku 1936/1937 až do zrušení školy v roce 1974.35 Tento druhý díl školní kroniky byl považován dlouhá léta za ztracený. Nicméně byl v září 2003 znovu „objeven“. Tehdy jsem jej získal od bývalého ředitele školy v Jestřabí pana Jaroslava Víchy, který na malotřídce v Jestřabí působil spolu se svou manželkou v letech 1956-1973 (resp. 1974). Tuto školní kroniku jsem měl ve svém držení do ledna 2007, kdy jsem ji odevzdal do Státního okresního archivu ve Zlíně. Dalším důležitým pramenem pro mou práci o dějinách obce Jestřabí v letech 1848-1945 by měla být kronika obce, tedy „Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976“,36 která byla založena na základě příslušné legislativy v roce 1924. Avšak informace v kronice obsažené jsou v prvních letech po jejím založení velmi chudé a mezi lety 1930 až 1945 nebyla psána vůbec. Dalšími zdroji poznání minulosti obce Jestřabí jsou následující archivní prameny. Pro sledované období je to především archivní fond „Archiv obce Jestřabí 1828-1945“ a po roce 1945 pak „Místní národní výbor Jestřabí 1945-1976“. Vítanou pomůckou v orientaci v těchto dvou archivních fondech jsou inventáře, jejichž autorkou je Kamila Březíková.37 V „Archivu obce Jestřabí 1828-1945“ lze nalézt nemnoho písemného materiálu vzniklého z působení obecního úřadu před rokem 1900. Je to prakticky jen „Matrika usedlostí podílníků kontribučenského fondu aneb záložny“ z let 1866-188138 a pak pětidílná katastrální mapa z roku 1828 (indikační skica pro vypracování stabilního katastru),39 která navíc nevznikla z působení obecního úřadu v Jestřabí. Pro druhou polovinu 19. století zde neexistuje nic dalšího. Proč tomu tak je? Nemáme totiž v rukou potřebné písemné prameny vzniklé z působení obecního úřadu v Jestřabí, které by jakožto archivní materiál byly uloženy v příslušném archivu ve fondu obce Jestřabí. Tyto písemnosti se bohužel nedochovaly do okamžiku, než byly převzaty archivem.40 Proč se tyto písemnosti nedochovaly, se dnes můžeme pouze domnívat. Důležitou úřední písemností vzniklou z činnosti obecního úřadu

35

SOkA Zlín, Základní devítiletá škola Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy

v Jestřabí 1936-1974. 36 37

SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976. Březíková, Kamila: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář. SOkA Zlín 1999; Březíková, Kamila: Místní

národní výbor Jestřabí 1945-1976. Inventář. SOkA Zlín 1999. 38

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 5, Matrika usedlostí podílníků kontribučenského fondu aneb záložny 1866-

1881. 39 40

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 44, Katastrální mapa z 5 dílů o rozměrech 64x78, 1828. V roce 1953 provedla archivářka Marie Jašková první odbornou prohlídku spisovny v Jestřabí, sepsala protokol

o prohlídce, pořídila seznam písemností, které byly dále ponechány ve spisovně Místního národního výboru v Jestřabí až do roku 1961, kdy byly převzaty do Okresního archivu. In: Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 8.

9

v Jestřabí je protokolní kniha z jednání obecního výboru (po roce 1918 zastupitelstva obce), která pochází z let 1903-1928.41 Na ni by měla navazovat další protokolní kniha z jednání tohoto zastupitelského orgánu. Leč i tato se ztratila. Avšak ne nadobro. V září 2003 byla „objevena“ u rodiny Hýblovy z Jestřabí č. 79, která ji měla ve svém držení od roku 1953. Tedy od doby, kdy byl krátce předsedou Místního národního výboru František Hýbl č. 79, který ji podle vyjádření jeho žijící

manželky,

paní

Jiřiny

Hýblové,

„schoval“

v dobrém

úmyslu

před

komunisty.

Tato „Protokolní kniha zastupitelstva obce Jestřabí“ byla psána v letech 1928-1948,42 avšak chybí v ní zápisy z let 1928-1930, které byly podle mého ohledání vystřiženy či vyřezány, a pak zde nejsou vedeny záznamy od dubna 1945 až do února 1947, kdy v obci probíhal tuhý vnitropolitický boj mezi znesvářenými lidovci a socialistickými stranami, které se dostaly v této době v obci k moci, avšak zřejmě jim druhá strana tuto zápisní knihu nevydala. Taktéž „Protokolní kniha zastupitelstva obce Jestřabí (1928) 1930-1948“ se nacházela do ledna 2007 v mém držení a i tento archivní materiál jsem odevzdal do Státního okresního archivu ve Zlíně. Dalšími důležitými prameny k poznání života v obci Jestřabí ve vymezeném období jsou „Zápisy obecní rady“, které se dochovaly z let 1928-193943 a 1940-1952.44 V „Archivu obce Jestřabí 1828-1945“ lze nalézt i další prameny: protokoly o schůzích, zápisní knihy prodejů, pronájmů, prací, knihy evidence obyvatel, podací protokoly, rozpočty a účty, materiály k opravě obecních cest, sčítání ploch a kultur osevu, stavební spisy a plány či účetní knihy.

2. 5. Další archivní materiál

Jak je již výše zmíněno, v „Archivu obce Jestřabí 1828-1945“ je minimum archivních pramenů vztahujících se k dějinám obce ve druhé polovině 19. století. Vzhledem k tomu, že v letech 1850-1949 byla obec Jestřabí začleněna pod okresní politický úřad v Uherském Brodě, tak nám tento deficit do jisté míry nahrazuje fond „Okresní úřad Uherský Brod 1850-1945“45 a překvapivě také fond „Okresní školní výbor Uherský Brod 1870-1948“.46 Oba fondy jsou uloženy v okresním archivu v Uherském Hradišti. Z fondu „Okresního školního výboru“ nás bude zajímat zejména složka (karton) „Jestřabí: obecná škola – dokumentace a plány jednotřídní školy, plány

41

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928.

42

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, č. př. 3/2007 (nezprac.), Protokolní kniha zastupitelstva obce Jestřabí (1928)

1930-1948. 43

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 2, Zápis obecní rady 1928-1939.

44

SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 1, Zápis obecní rady 1940-1952.

45

SOkA Uherské Hradiště, Okresní úřad Uherský Brod 1850-1945.

46

SOkA Uherské Hradiště, Okresní školní výbor Uherský Brod 1870-1948.

10

na rozšíření školy, výkaz o počtu žáků 1912-1932“.47 Avšak nenechme se mýlit jejím rozmezím, jsou v ní uloženy archivní materiály od 60. let 19. století! Jedná se o dva inventární seznamy obecního majetku s názvem „Seznam jmění nemovitého, obec Jestřabí, okr. Klobuky, 1864“ a „Inventář jmění statku kmenového, Jestřabí, hejtmanství Brod, berní okres Klobouky, 1872“. Dále jsou zde uloženy také čtyři „skládání“ účtů, které byly „představenými“ (starosty) obce předloženy mezi prosincem 1869 a lednem 1873 obecnímu výboru k posouzení a ke schválení. Jak je možné, že se ve složce „Jestřabí: obecná škola (...)“ tyto materiály vyskytly? Uspokojivé vysvětlení může být takové, že tyto dokumenty dokládající stav obecního hospodaření zde byly zaslány proto, aby okresní školní výbor posoudil, zda je obec schopna postavit a vydržovat vlastní školu, o jejíž výstavbě se jak vyplývá z dalších dokumentů, právě v této době jednalo. Ve složce „Jestřabí: obecná škola (...)“ se dále dochovala vzájemná korespondence vedená mezi okresním školním výborem v Uherském Brodě, okresním hejtmanstvím tamtéž, zemským školním výborem v Brně, obcí Jestřabí a posléze i místní školní radou v Jestřabí, a to v období od první poloviny 70. let 19. století do 30. let 20. století. Tato korespondence nám podává obrázek o jednáních o stavbě školy (v letech 1874-1875 a 1890-1893). Dále pak o jednáních nerealizovaných přístaveb školy (19081912, 1917, 1924-1925 a 1930), ale druhotně také o stavu obecního hospodaření či o sociálních a hospodářských podmínkách v obci Jestřabí, a pokud můžeme zobecňovat, tak i v regionu jižního Valašska v poslední třetině 19. století a v první třetině století následujícího. Ve fondu „Okresní úřad Uherský Brod 1850-1945“ jsem k poznání místních ekonomických struktur a vazeb využil také dvou dochovaných živnostenských rejstříků obcí z let 1894-195048 a 1919-195049. Personální obsazení voleného zastupitelského orgánu obce nám vysvítá ze studia „Přehledů o složení obecních zastupitelstev 1923-1938“.50 A některé „obecní záležitosti“ z let 1891-1928 lze dohledat i v dalších složkách.51 V tomto fondu lze najít i další informace, např. o vydaných cestovních pasech, sčítání lidu v letech 1869-1910, výroční obecní účty obce Jestřabí (1923-1944), rekvizice zvonů z 1. i 2. světové války, povodňové škody na obecních cestách (19391943) či pomoc zemědělcům postiženým živelní pohromou (1939-1940).52 Ke své práci jsem využil i dalších archivních materiálů jako indikační skicu z roku 1828 vypracovanou ke stabilnímu katastru,53 urbariální fasi z roku 177654 či tereziánský katastr.55 Dalším 47

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola – dokumentace a plány

jednotřídní školy, plány na rozšíření školy, výkaz o počtu žáků 1912-1932. 48

SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod 1850-1945, i. č. 77, Živnostenské rejstříky obcí 1894-1950.

49


50

SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod 1850-1945, i. č. 675, kart. 851, Přehledy o složení obecních

zastupitelstev 1923-1938, obec Jestřabí. 51

SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod 1850-1945, i. č. 612 L, Obecní záležitosti (1891-1928).

52

SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod 1850-1945.

53

MZA Brno, D9, Stabilní katastr – indikační skica, 1828.

11

zdrojem informací pro mou bakalářskou práci byl dopis, který byl dne 22. prosince 1874 zaslán c. k. okresním hejtmanstvím v (Uherském) Brodě představenstvu obce Jestřabí. Tento dopis potvrzuje právoplatnost volby představeného Františka Šuráně č. 8 a druhého radního Antonína Žalka ze dne 19. října 1874. Dopis byl založen v Pamětní knize obce Jestřabí z let 1976-2000 (kronikář Jan Fojtík č. 49), v lednu 2007 jsem jej odevzdal do Státního okresního archivu ve Zlíně.56 Dalšími spíše alternativními zdroji k mé práci byly soukromé záznamy místního písmáka Jaroslava Saňáka (1910-2005), který sepsal několik svazků kronik, přičemž ke své práci jsem využil svazky II. a III. (rukopisy) a IX. (strojopis),57 které jsou uloženy u jeho syna Jaroslava Saňáka v Jestřabí č. 108. Pan Saňák „sbíral“ informace místního, regionálního, celorepublikového i celosvětového významu, které se staly v průběhu jeho života, ale i několik desítek let před tím, než se narodil, a zaznamenával je do svých kronik. Jsou to informace z různých zdrojů, které pisatel necituje. V některých případech se tedy nejedná o příliš hodnověrný zdroj informací a je nutné si je ověřovat z jiných zdrojů. Největší hodnotu mají informace o událostech, které sám prožil, a kterých byl sám aktérem. Jako např. jeho školní a učňovská léta, fungování jeho živnosti (obchod), období 2. světové války, socializace vesnice apod. Jelikož byl Jaroslav Saňák zakladatelem a posléze velmi aktivním činovníkem různých společenských organizací (nejčastěji jako jednatel spolku) např. Samaritánská služba (od r. 1936), Červený kříž (od r. 1953), Sbor dobrovolných hasičů (od r. 1945), divadlo (30. léta a druhá polovina 40. let 20. století); vedl i zápisní knihy těchto spolků. Pan Saňák byl také autorem matriky obce Jestřabí a osady Kochavec, kterou si soukromě vedl. V období od 30. do 90. let 20. století Jaroslav Saňák zaznamenával data o obyvatelích obce Jestřabí.58 Jeho celoživotní práce mi bylo výborným vodítkem a nelze pochybovat o tom, že se jedná o úctyhodné celoživotní dílo. Kroniku osady Kochavec psal mezi lety 1945-1983 písmák Josef Tarabus, který se v ní vrací do roku 1909, kdy se datuje usazení rozvětveného rodu Tarabusů na Kochavci.59

54

MZA Brno, D5 H/46, Urbariální fase, 1776.

55

MZA Brno, D4 309/I, Tereziánský katastr.

56

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 43, Dopis okresního hejtmana k volbám do obecního výboru z r. 1874.

57

Kronika Jestřabí. Svazek II. Rukopis, nedatováno (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka); Kronika Jestřabí. Svazek

III. Rukopis, (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka); Kronika Jestřabí. Svazek IX. Strojopis, (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka). 58

Soukromá matrika obce Jestřabí a osady Kochavec Jaroslava Saňáka (30.-90. léta 20. století).

59

Kronika osady Kochavec (1910) 1945-1983 (soukromé záznamy Josefa Tarabuse).

12

3. Několik slov o obci Jestřabí Obec Jestřabí je příhraniční obcí ve východní části Zlínského kraje. Nachází se v severní části Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, která je v rámci UNESCO biosférickou rezervací a Euroregionem Bílé-Biele Karpaty, jenž se rozkládá na území České a Slovenské republiky. Vesnice náleží do etnografické oblasti Valašska, v jehož jižní části se nachází.60 Vesnice leží vzdušnou čarou 9,5 km jihozápadně od střediska regionu města Valašské Klobouky a 1,5 km západně od obce Štítná nad Vláří. Jestřabí je situováno v údolí na pravém břehu řeky Vláry, v průměrné nadmořské výšce 336 m. n. m. na 49°4´3,59´´ severní šířky a 17°57´15,52´´ východní zeměpisné délky. Základem jeho půdorysu jsou dvě ulice. Jednu z nich, lidově nazývanou „Dolňansko“, tvoří domy podél hlavní silnice č. 495 vedoucí ze Slavičína-Hrádku do Brumova-Bylnice. Druhá, starší ulice, která je lidově nazývána „Horňansko“, se táhne údolím směrem na jih proti proudu potoka,61 který je pravobřežním přítokem řeky Vláry. Obě ulice se střetávají na nepravidelné návsi, jejíž architektonickou dominantou je místní kaple. Obydlí a hospodářské budovy jsou postaveny jak v údolí, tak částečně na svahu, přičemž jednotlivé domy spolu nikdy bezprostředně nesousedily a grunty se střídaly s chalupami. Ze tří světových stran obklopují obec kopce, na východě to je vrch Lázek s 399,8 m. n. m.,62 na jihu se nachází masív s dvěma vrcholy – Na nivách s kótou 512,5 m. n. m. a Doubrava s 520,0 m. n. m., na západní straně je to vrchol kopce Rovně s 435,3 m. n. m. Na sever až severozápad se otevírá údolí protékající řeky Vláry, která prostřednictvím řek Váhu a Dunaje náleží k povodí Černého moře.63 První písemnou zmínku o obci Jestřabí nacházíme v listině krále Vladislava Jagellonského z roku 1503. Touto listinou král potvrdil dědičná vlastnická práva na hrad a panství brumovské uherským šlechticům bratrům Michalovi a Štěpánu Podmanickým z Podmanína, kteří práva k dědičné držbě získali od Jana Meziříčského z Lomnice. Brumovské panství, které bylo do té doby královským zbožím se stalo šlechtickým dědičným majetkem. Mezi jinými statky se zde poprvé připomíná Jestřabí, které patřilo spolu s Popovem a Mirošovem do systému manských vsí s tvrzí, jež byly vázány služební povinností k brumovskému hradnímu pánu. Ves Jestřabí je nepochybně 60

Dle centra regionu, města Valašské Klobouky, také jako Valašskokloboucko. In: Šuráň P. – Fojtík, P.: Jestřabí

1503-2003, s. 4. 61

Část potoka protékající vesnicí byla v průběhu 2. poloviny 20. století svedena do kanalizace.

62

Který je lidově nazýván dle místní trati „Brálové“, „Brálová“ či „Brálovy“.

63

Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 161; Kukulka, J. – Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka

1848-1960, s. 94; Bartoš, J. – Schulz, J. – Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948-1960. VIII. sv., s. 192; Kohoutek, J.: Jestřabí. In: Nekuda, Vladimír (ed.): Zlínsko, s. 457; Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 3; Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 2; Šuráň P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 4; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 21; Turistická mapa Vizovické vrchy. 1:50 000. Klub českých turistů. Praha 1999.

13

starší osadou, jejíž existence souvisí se vznikem královského hradu Brumova ve 13. století. Tvrz v Jestřabí je připomínána ještě v letech 1518 a 1520, avšak teprve roku 1527 se zde připomíná jediný jestřabský man, Jan Flajha z Jestřabí, doložený již roku 1516 jako měšťan v (Uherském) Brodě.64 Původ názvu obce Jestřabí je odvozen od slova „jestřáb“, obyvatelé této manské osady sloužili jako příslušníci ozbrojené čeledi královského hradu Brumova.65 Na původní obecní pečeti z 18. století je zobrazen dravý pták – jestřáb, který střemhlav útočí na kořist, zřejmě králíka či zajíce.66 Na obecních razítkách od počátku 20. století bývá vyobrazen sv. Jan Nepomucký.67 V minulosti se vyskytovaly různé historické názvy obce Jestřabí jako ves Gestrzebij (1520), ves Gestrzaby (1575), ve vsi Gestrzabij (1579), ze vsi Gestrzeby (1580), Jestržaby, Gestrzaby (1671), Gestržeby (1718), Jestrzabi (1720), Jestřabi, Jestřeby, Gestřeby (1846), od roku 1872 je užíván současný název Jestřabí, do konce 19. století se souběžně objevuje i Jestřaby, v roce 1939 zase německý ekvivalent Habichtsau.68 Jestřabí sdílelo osudy brumovského panství a spolu s ním vždy měnilo svého majitele. Majiteli panství byli např. již zmiňovaní Podmaničtí z Podmanína, páni z Lomnice, Říčanští Kavkové z Říčan, Apponyiové či Forgáčové. Podle závěti Ester Forgáčové (+1659) bylo brumovské panství rozděleno mezi její dcery na pět dílů, přičemž Jestřabí se stalo součástí

I. dílu,

jehož majitelem byl po více než jedno století uherský rod Iléšházyů, následně pak baron Jindřich Šimon Sina.69 V průběhu této doby obec spadala pod vyšší územně správní celky – kraje. Ve středověku pod kraj olomoucký, po novém správním rozdělení roku 1637 pod kraj hradištský. V roce 1848 došlo ke zrušení vrchnostenské neboli patrimoniální správy prostřednictvím níž byly vyřizovány veškeré úřední i soudní záležitosti obce a jejích obyvatel.70 Od roku 1850 je obec Jestřabí samostatnou obcí s vlastní samosprávou s výjimkou let 1976-1991, kdy byla integrována pod společným místním národním výborem s obcí Štítnou nad Vláří-Popov. V letech 1850-1855 a 1868-1949 náležela obec Jestřabí k politickému okresu (hejtmanství) Uherský Brod a v letech 1855-1868 a 1949-1960 k politickému okresu Valašské Klobouky, přičemž po celou tuto dobu 64

Pokluda, Z.: Správní vývoj Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 316, 344 a 347; Pokluda, Z.: Tvrze na Zlínsku. In:

ZMS. 12/1993, s. 120; Kohoutek, J.: Jestřabí. In: Zlínsko, s. 457; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 5, 8-9 a 44; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 21. 65

Kohoutek, J.: Jestřabí. In: Zlínsko, s. 457.

66

Viz obecní pečeť z 18. století v obrazové příloze, obr. č. 1.

67

Viz razítko obce v obrazové příloze, obr. č. 4; „Jestřabí změnilo jestřába za sv. Jana Nep.[omuckého]“ In: Peřinka,

F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 36. 68

Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. A-L, s. 357; Bartoš, J. – Schulz, J. – Trapl, M.:

Historický místopis Moravy a Slezska 1948-1960. VIII. sv., s. 192. 69

Pokluda, Z.: Správní vývoj Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 344-346.

70

Tamtéž, s. 315.

14

náležela k soudnímu okresu Valašské Klobouky. V letech 1949-1960 patřila obec Jestřabí do gottwaldovského kraje. Při státní územní reorganizaci v roce 1960 byla vesnice začleněna do okresu Gottwaldov a zároveň do Jihomoravského kraje.71 Od 1. ledna 2001 po novém územněsprávním uspořádání patří obec do nově vytvořeného Zlínského kraje. Od 1. ledna 2003 náleží pod pravomoci „obce s rozšířenou působností“ Městského úřadu ve Valašských Kloboukách, kde se nachází i finanční a katastrální úřad. Obec Jestřabí přísluší k pověřenému a stavebnímu úřadu v Brumově-Bylnici. Ve Slavičíně se nalézá úřad práce, obvodní oddělení policie a nemocnice s poliklinikou, kam také dojíždí občané k praktickým lékařům. V sousední obci Štítná nad Vláří-Popov se nachází farní, poštovní a matriční úřad. Zde také navštěvují děti z Jestřabí školu, přičemž v letech 1893-1974 mělo Jestřabí školu vlastní. V budově bývalé školy se v současnosti nachází mateřská škola.72 K místním památkám patří kaple zasvěcená Panně Marii Svatohostýnské (1927), je to venkovská sakrální stavba napodobující novorománský sloh. Na návsi nedaleko kaple, je vztyčen kamenný kříž z roku 1906. V obci fungují společenské organizace jako sbor dobrovolných hasičů (založen 1945), Český červený kříž (1953) a fotbalový klub SK Jestřabí (2005). V obci je obchod se smíšeným zbožím, hostinec, hasičská zbrojnice a kulturní dům. Domácnosti vytápí své domy zemním plynem a tuhými palivy. Přes katastr obce je plánována cyklostezka na trase Luhačovice – Vlárský průsmyk. Obec je sdružená v mikroregionu Jižní Valašsko. Spolupracuje na projektu Čistá voda pro Dunaj, v obci je již několik desetiletí vybudován veřejný vodovod a kanalizace, v plánu je výstavba čističky odpadních vod. Charakter lesů na katastru obce Jestřabí je smíšený (dubohabrové lesy). Přibližně 2 km severozápadně od vesnice je chráněné území „Pod vrchy“ (na k. ú. Bohuslavice), kde se nachází bohatá populace sněženky podsněžníku a dalších jarních rostlin. V obci je vysázeno několik pamětních lip (z let 1918, 1945 a 1968). Kolem Jestřabí protéká řeka Vlára a právě zde z celého jejího toku je zachován její přirozený meandrující charakter. Od roku 2001 používá obec Jestřabí vlastní symboly obce – znak a prapor. Do dnešních dnů se dochovaly staré místní zvyky – masopustní obchůzka maškar, která se zde nazývá „fašanky“, velikonoční zvyk „tragačování“ (klepání) předávaný z generace na generaci spolu s „tragači“ či každoroční mikulášská obchůzka.73

71

V roce 1991 byly tyto kraje zrušeny.

72

Štroblík, V.: Správní vývoj obcí okresu Gottwaldov. In: GMS. 7/1985, s. 129; Kohoutek, J.: Jestřabí. In: Zlínsko,

s. 457; Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 3; Šuráň P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 4-5; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 21. 73

Předchozími třemi odstavci jsem přispěl do publikace: Maliňák, J. (ed.): Zlínský kraj – města a obce zlínského kraje

– tradice, historie, památky, turistika, současnost. Rožnov pod Radhoštěm. (2004), s. 175.

15

Počet obyvatel obce Jestřabí, která byla v minulosti etnicky ryze českou obcí, má v posledních desetiletích klesající tendenci. Při posledním sčítání lidu dne 1. března 2001 bylo zjištěno, že zde trvale žije 318 osob, z toho 166 mužů a 152 žen. Celkem je zde 95 domů, z toho 77 je trvale obydlených.74 Obyvatelé obce Jestřabí v minulosti získávali obživu převážně zemědělskou prací a částečně i pastevectvím, na což lze usuzovat i ze skladby pozemků na katastrálním území (dále též k. ú.) obce Jestřabí nad Vláří (jak se k. ú. obce Jestřabí správně nazývá). Toto k. ú. má v současnosti rozlohu 389,46 ha, přičemž z celkové plochy katastru tvoří zemědělské pozemky rozlohu 284,17 ha, což je 73 % plochy katastru obce, lesní pozemky činí pouze 66,24 ha (tj. 17 %), vodní plochy mají rozlohu 3,88 ha (tj. 1 %), zastavěná plocha je 5,27 ha (tj. 1,3 %) a ostatní plochy (Silnice, neplodná půda, etc.) 29,9 ha (tj. 7,7 % plochy katastru). Přes katastr obce vede železniční trať Brno – Vlárský průsmyk (zvané také Vlárská dráha) s nejbližší zastávkou v nedalekém Popově.75 K obci Jestřabí náležela v minulosti spolu se svým katastrálním územím také osada Kochavec, která leží 3 km jižně od Jestřabí na horním toku Kochaveckého potoka. Poprvé je osada pod názvem Kuchaviec připomínána roku 1503 ve stejném dokumentu jako Jestřabí a snad již tehdy byla vylidněná. Roku 1512 je osada Kochavec uváděna jako existující, nicméně při dalších prodejích panství Brumov v letech 1518, 1520 (Kuchavec) a 1575 (Kochavec) je uváděna jako pustá.76 V polovině 18. století (1750) je na Kochavci poprvé připomínáno vrchnostenské hospodářství ve vlastní režii, tedy panský dvůr, jehož plocha tehdy obdělávaných pozemků činila 225 měřic.77 Svou funkci si dvůr Kochavec podržel i přes zánik vrchnostenské správy (v roce 1848) až do roku 1909, kdy jej tehdejší vlastník brumovského velkostatku Anton Dreher prodal. První a zároveň společná katastrální mapa obce Jestřabí a osady Kochavec, tzv. Indikační skica, vznikla v roce 1828, kdy byly trigonometricky vyměřeny veškeré pozemky (parcely) na jejich území. Z indikační skici, která sloužila jako podklad pro vypracování tzv. stabilního katastru, vychází všechny pozdější katastrální mapy obce Jestřabí a osady Kochavec až do současnosti.78 Před rozdělením katastru v roce 1996, kdy bylo vyhlášeno samostatné k. ú. Kochavce, měl společný katastr obce Jestřabí a osady Kochavec rozlohu 554 ha. Tomuto dezintegračnímu procesu předcházel vznik samostatného Jednotného zemědělského družstva Kochavec v roce 1957, následně byla na základě místního referenda vybudována silnice z Kochavce do obce Rokytnice a nakonec došlo v roce 1976 připojení osady Kochavec k Rokytnici,

74

Šuráň P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 11.

75

Tamtéž, s. 4.

76

Pokluda, Z.: Správní vývoj Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 317 a 347.

77

Pokluda, Z.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 174-175.

78


16

jejíž součástí je dodnes.79 Katastr obce Jestřabí sousedí kromě již zmiňovaného k. ú. Kochavec na jihu, také s k. ú. Rokytnice u Slavičína a s k. ú. Divnice u Slavičína na západě, na severu s k. ú. Bohuslavice nad Vláří a Popov nad Vláří a na východě pak s k. ú. Štítná nad Vláří. Obec Jestřabí má jakožto právnický subjekt své pozemky i na katastru obce Rokytnice, Štítné nad Vláří a osady Kochavec, kde vlastní především lesní plochy. Soukromí vlastníci mají své pozemky na katastru Kochavce (opět se jedná zejména o lesy) a také na katastru obce Bohuslavice nad Vláří a Štítná nad Vláří.80

79


80

Tamtéž, s. 4; Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 4.

17

4. Samospráva obce

4. 1. Samospráva před rokem 1848

Obec Jestřabí od okamžiku, kdy se o ní vyskytuje v roce 1503 první písemná zmínka, až do konce feudalismu v roce 1848 podléhala v rámci brumovského panství vrchnostenskému (patrimoniálnímu) úřadu v Brumově. Již v průběhu této doby měla vlastní samosprávu, která byla do jisté míry omezena vrchností. Ten, kdo stál v čele obecní samosprávy, se nazýval rychtář. Jeho funkce jako nejvyššího představitele obecní samosprávy byla každoročně obnovována, přičemž byl volen obcí a potvrzován vrchností. Z toho vyplývá, že rychtář byl poddaným stejně jako ostatní vesničané a také robotoval. Do jeho kompetence náleželo spravování obecních záležitostí, především obecního jmění a majetku.81 V indikační skice z roku 1828 je jako představitel obecní samosprávy výslovně jmenován purkmistr (nikoli rychtář) Tomáš Novák z č. 17, který měl k ruce také dva až čtyři přísežné. V indikační skice (1828) pro obec Jestřabí se vyskytují jména tří přísežných, a to Františka Fojtíka č. 6, Martina Šmotka č. 52 a Josefa Hýbla č. 32.82 Na znamení své samosprávy měla obec Jestřabí také vlastní pečeť. Na původní obecní pečeti z 18. století je vyobrazen jestřáb, který střemhlav útočí na kořist, na králíka či zajíce.83

4. 2. Obecní samospráva, její kompetence a volba po roce 1848

V roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství a zanikly také robotní povinnosti, skončily správní, berní a soudní pravomoci vrchnostenského úřadu v Brumově. Do doby, než stát v roce 1850 zajistil vytvoření politických úřadů, však vrchnostenské úřady dočasně vykonávaly veřejnou a soudní správu za státní útraty. Správní reformou bylo zrušeno šest dosavadních moravských krajů a místo nich byly vytvořeny dva – brněnský a olomoucký. Obce na bývalém brumovském panství byly zahrnuty do kraje olomouckého. Základem nové organizace postátněné veřejné správy se podle císařského nařízení staly od 1. ledna 1850 politické okresy (okresní hejtmanství). Obec Jestřabí byla začleněna pod politický okres Uherský Brod. Od 1. července 1850 začaly na území okresního hejtmanství Uherský Brod fungovat tři soudní okresy pro výkon soudní správy v čele s okresními soudy, které byly zároveň okresy berními. Obec Jestřabí byla začleněno do soudního okresu Valašské Klobouky. A podle tzv. Stadionova prozatímního obecního zřízení ze dne 81

Janák, Jan – Hledíková, Zdeňka – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích, s. 234-235; Peřinka, F. V.:

Val.-Klobucký okres, s. 24-25, 33 a 36-37. 82 83

MZA Brno, D9, Stabilní katastr – indikační skica, 1828; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 15. Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 35-36; Kohoutek, J.: Jestřabí. In: Zlínsko, s. 457; Viz obecní pečeť

z 18. století v obrazové příloze, obr. č. 1.

18

20. března 1849 se i obec Jestřabí, ke které náležela také osada Kochavec, stala od následujícího roku základním článkem územní správy, která měla být napříště řízena vlastní samosprávou.84 Obec měla na svém území vykonávat dvojí působnost, samostatnou a přenesenou, kterou na ni přenášel stát. V samostatné působnosti měla obec správu obecního jmění, dohled nad bezpečností osob a jmění, správu komunikací, výkon policie polní, potravní, zdravotní, mravnostní, stavební, požární i čelední, péči o chudé, vydržování škol a urovnávání sporů. V přenesené působnosti byla obec povinna spolupracovat ve svěřeném úseku veřejné správy s nadřízenými orgány ve věcech správních, spolupracovat v trestních a civilních soudních záležitostech, v politických a vojenských, finančních, berních a důchodkových záležitostech, ale i zemědělských a obchodních či v oblasti sociální a kulturní péče.85 Orgánem občany volené obecní samosprávy byl obecní výbor. Ten jako orgán s usnášecí mocí volil ze svého středu obecního představeného neboli obecního starostu, který byl výkonným orgánem obecního výboru. Obecní výbor volil také obecní představenstvo (obecní radní), což byl užší samosprávný orgán obce.86 To v případě malé obce, jako je Jestřabí, znamenalo, že v čele obce stáli spolu se starostou dva radní, kteří byli ještě rozlišeni jako 1. a 2. radní, přičemž 1. radní byl starostovým náměstkem (zástupcem).87 Schůze obecního představenstva byly neveřejné a jeho působnost byla především finanční; schvalovalo výdaje, projednávalo obecní rozpočet a účty. Avšak obecní představenstvo jako celek nerozhodovalo, nýbrž mělo jen poradní pravomoci, rozhodovací a výkonnou pravomoc měl pouze obecní starosta, který zároveň jakožto nejvyšší představitel obce ji navenek zastupoval.88 Obecní výbor měl nařizovací, rozhodovací, organizační, správní a poradní působnost. Byl volen na tři roky a v Jestřabí byl složen celkem z osmi členů.89 V případě nepřítomnosti členů 84

Pokluda, Z.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 178; Štroblík, Vl.: Správní vývoj Zlínského okresu po roce 1848.

In: Zlínsko, s. 365-366; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 5. V roce 1859 bylo vypracováno nové obecní zřízení a v roce 1862 rámcový říšský obecní zákoník na nějž navazovaly obecní zákony zemské z 60. let 19. století (z r. 1864 pro Moravu) a následné zákonné úpravy a novely, které zůstaly prakticky v platnosti až do roku 1945. In: Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích, s. 299-300. 85 86

Tamtéž, s. 302. Též byl postaru nazýván „purkmistrem“. Jeho volbu potvrzoval stát, Ministerstvo vnitra ve Vídni přes

místodržitelství. In: Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích, s. 298; Peřinka poznamenává, že v regionu jižního Valašska je starosta (představený) ještě počátkem 20. století na vesnicích nazýván „rychtářem“. In: Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 33. 87

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 2),

viz zápis o volbách do obecního výboru obce Jestřabí a následující zápisy o těchto volbách. 88

Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích, s. 298 a 301.

89

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 2), viz zápis o volbách do obecního výboru obce Jestřabí na léta 1891-1894: starostou obce byl v této době „Josef Bařinka rolník č. 31, 1. radním J. Tománek č. 42, 2. radním Jan Černíček rolník č. 8; členy obecního výboru

19

obecního výboru je byli připraveni zastupovat zvolení náhradníci, kterých byla polovina počtu členů obecního výboru, v Jestřabí tedy čtyři. Obecní výbor, jehož jednání byla veřejná, spravoval obecní jmění, udílel domovské právo, čestné občanství a měl na starosti další záležitosti obce. Administrativní záležitosti měl na starosti ustanovený písař.90 Do obecního výboru se volilo podle několika kritérií, podmínkou bylo, aby volič byl státním rakouským občanem, měl domovské právo na území (katastru) obce a dosáhl 24 let věku. Volit směli pouze muži platící přímou daň v předepsané výši (tzn. dle majetkového censu), přičemž mohly volit i osoby právnické. Tedy i vlastník dvora Kochavec, který zůstal nadále součástí velkostatku a jenž ležel na katastru obce Jestřabí. Voliči byli na základě odváděných daní (berní) rozděleni do tří voličských sborů (kurií). Vzhledem k velikosti obce Jestřabí je důvodné předpokládat, že zde byly pravděpodobně pouze sbory dva a v nich bylo jen několik desítek zdejších rolníků. Voliči byli nejprve seřazeni od největšího daňového poplatníka v obci až po nejmenšího. Pak byli do prvního sboru zařazeni ti plátci daní, jejichž souhrn činil třetinu či polovinu celkové částky přímých daní v obci. Do druhého, případně třetího sboru byla zařazena již početnější skupina dalších plátců přímých daní. Každý z volebních sborů volil třetinu, resp. v malé obci polovinu členů, obecního výboru, což znamenalo, že k volbě stejného počtu zástupců obecní samosprávy bylo potřeba méně movitějších voličů platících vyšší daně, než těch, kteří platili nižší daně a kterých bylo pochopitelně více.91 Jestliže byl tedy v Jestřabí obecní výbor osmičlenný a pokud předpokládáme, že se zde voliči dělili do dvou sborů, tak zatímco první sbor (kurie) volil čtyři představitele obecní samosprávy s dvěma náhradníky, druhý sbor volil další čtyři, tedy druhou polovinu členů obecního výboru. Poprvé se volby do obecního výboru konaly v létě roku 1850, další volby z vnitropolitických důvodů proběhly až za dlouhých 14 let, v roce 1864, a to podle tehdy nového moravského volebního řádu.92

4. 3. Fungování místní samosprávy a obecní finance ve 2. polovině 19. století

O několika představitelích samosprávy obce Jestřabí se poprvé dozvídáme z dochovaného „Seznamu jmění nemovitého“. Tento dokument ze dne 3. dubna 1865, který vypočítává jednotlivé položky obecního majetku za rok 1864, „podepsali“ „xxx Anton Žalek, rychtář, xxx Josef Šuran,

byli František Šeliga rolník č. 13, Josef Hnilo rolník č. 70, Jan Šmotek rolník č. 52, František Fojtík rolník č. 6 a Josef Šťastný rolník č. 34.“ S dalšími nově zvolenými zástupci se setkáváme na stránkách Pamětní knihy Národní školy každé 3 roky. 90

Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích, s. 300-301; Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký

okres, s. 33. 91

Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích, s. 301.

92

Tamtéž, s. 299-300.

20

radní, Jakub Hazutek (?), výbor a podpisatel, a Jozef Hýbl výbor“.93 Dokument je zajímavý hned z několika důvodů. Za prvé se jedná o nejstarší dochovaný písemný pramen vzniklý z působení samostatného obecního úřadu v Jestřabí. Za druhé nám zanechává podrobný seznam majetku obce. Za třetí „usvědčuje“ představitele obecní samosprávy z toho, že byli ještě v polovině 60. let 19. století (i později) vlastně negramotní. Za čtvrté nám ukazuje, že nejvyšší představitel samosprávy se stále nazýval „rychtářem“, tak jak bylo zvykem před rokem 1848. A konečně za páté, že tímto „rychtářem“ čili představeným (starostou) nebyl nikdo jiný než bývalý fojt, či jeho syn, neboť se v indikační skice z roku 1828 můžeme setkat se jménem fojta Antonína Žalka, který držel úřad fojta na č. 9. Zda-li on či spíše jeho potomek, který mohl také ještě být před rokem 1848 fojtem, dostal důvěru k vedení obce z toho důvodu, že měl s veřejnými záležitostmi zkušenosti, je otázka. Zarážející ovšem je, že neuměl psát, jak je patrné z oněch tří křížků. Podívejme se nyní na obecní majetek, který je v „seznamu jmění nemovitého“ uveden. Byl to „domek č. 29 se stavebním prostorem“, jehož cena byla „dle porovnání

úmluvy

od 20. února 1863“ odhadnuta na 20 zlatých, od 28. června 1864 byl veden pod č. 3540. Obec jej pronajímala a „důchod“ z něj byl jeden z finančních zdrojů obce. Dále obci náležela „kolnice pro uložení bryčky“ v ceně 5 zlatých a pak různá „pastivska“, pole, zahrady, „lúky“, z nichž některé v této době, ale i později „užívají gruntovníci pospolu“. Celková hodnota více než pěti desítek obecních pozemků uvedených v „seznamu jmění nemovitého“ je 25 zlatých a 21 krejcarů.94 Jména dalších představitelů obce a jejich počínání při jejím řízení se můžeme dozvědět ze čtyř „skládání“ účtů, které byly „představenými“ (starosty) obce předloženy obecnímu výboru k posouzení. Jedná se celkem o tři obecní představené, kteří stáli mezi prosincem 1869 a lednem 1873 v čele obecní samosprávy. Ze „skládání“ účtů se zase můžeme dozvědět, jak obec hospodařila v určitém časovém období, kterým byl zpravidla kalendářní rok. V dochovaných materiálech se však přesvědčujeme o tom, že toto zúčtovací období mohlo být i kratší, a i v tomto případě bylo nutné, aby každý z představených složil za dobu svého řízení obce účty. Mezi 31. prosincem 1869 a 31. srpnem 1870 stál v čele obce František Žalek,95 jenž pocházel zřejmě z usedlosti č. 9. Od 1. září 1870 do konce téhož roku to byl Jan Hnilo,96 93


jednotřídní školy, plány na rozšíření školy, výkaz o počtu žáků 1912-1932, „Seznam jmění nemovitého, obec Jestřabí, okr. Klobuky, 1864. 94

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, „Seznam jmění nemovitého, obec Jestřabí, okr. Klobuky, 1864.

95

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, „Skládané od Františka Žalek představeného, na rok vojanský 1870, a sice pro osum

měsíců počínajíc od 31. prosince roku 1869 až do posledního srpna 1870; V Jestřabí dne 30. srpna 1870, Jan Hnilo výbor, xxx Anton Žalek výbor, Jozef Hybel podpisatel, Jan Šuráň výbor, Jozef Marek radní“. 96

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, „Skládané od Jána Hnilo představeného“ 1. září 1870 - 31. prosince 1870;

„V Jestřabí dne 28. prosince 1870; xxx Anton Žalek výbor, Jakub Fagulec výbor a podpisatel, Franz Žalek výbor, Jozef Marek radní Jozef Hibel radní“.

21

zřejmě čtvrtláník z č. 2. Jan Hnilo byl představeným ještě další rok a svou funkci složil v lednu 1872,97 kdy se novým představeným stal Josef Marek98 pocházející asi z gruntu č. 36 nebo z čtvrtlánu č. 14b, což je pozdější č. 73.99 Josef Marek byl představeným do ledna 1873, kdy tato řada „skládání“ účtů končí. Ze „skládání“ se můžeme dozvědět také jména dalších představitelů obce, radních či členů výborů,100 přičemž si můžeme srovnáním pramenů odvodit i to, že řízení obce měli v rukou spíše větší pozemkoví vlastníci. To odpovídá jednak tomu, že se volilo podle výše zmíněného majetkového censu, a jednak tomu, že jako větší rolníci vlastnící zpravidla čtvrt lánu půdy, kteří byli na zdejší poměry velkými pozemkovými vlastníky půdy, měli i více zkušeností s hospodařením a tedy byli lépe připraveni k převzetí řízení věcí veřejných. Především se však dozvídáme ze „skládání“ to, jaké příjmy a výdaje obec za to či ono období měla. Podívejme se nyní na hospodaření obce od ledna 1872 do ledna 1873, kdy stál v čele obce představený Josef Marek. Mezi významnější příjmy patřily položky jako „pacht z obecního domu“, neboli pronájem ve výši 10 zlatých za rok (placeno 15. února 1872). Dále pak za prodej sena v červnu 1872, jednou za 12 a jednou za 15 zlatých. Stálou položkou byl i pronájem jednotlivých obecních pozemků soukromníkům, jako např. Jiřímu Chovančíkovi, který za „pacht kopanice obecní“ zaplatil jeden zlatý a 50 krejcarů, či „zebralo sa pachtů od velkostatkářa pana barona Ledera z Hrádku pro rok 1872 10 zl.“. Podstatná část prostředků do obecní pokladny se získávala přirážkami k přímým státním daním, např. „zebralo sa od domkařů ze zahrádek při domkách 11 zl. a 16 kr.“, „zebralo sa od domkařů z dobytku 11 zl a 50 kr.“. Celkové příjmy za rok 1872 činily 82 zlatých a 65 krejcarů. Zde končí malá exkurze do obecních příjmů. Podívejme se však i na obecní útraty, mezi které patřilo např. zaplacení „kominářovi“, peníze „na školu“, „vydání do Klobúk“, přispění na penzi bývalého pana učitele („rechtora“, 14 zl.), příspěvek

97

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Skládané

od představeného Jána Hnillo“, od prosince 1870 do ledna 1872; „V Jestřabí dne 17. ledna 1872; xxx Jozef Šuran výbor, Jakub Fagulec výbor, xxx Anton Žalek výbor, Fagulec podpisatel, xxx Jan Wcajni (?) výbor, xxx Jan Hlaďo výbor, Franz Žalek výbor a podpisatel, Franz Šuran náhradník“. 98

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, „Skládané od představeného obce Jestřabí Jozefa Marek pro rok 1872, počínajíc

od posledního ledna roku 1872 do posledního ledna roku 1873; V Jestřabí dne 31. ledna 1873; Jakub Fagulec výbor, xxx Jozef Šuran výbor, xxx Jozef Ščasný výbor, xxx Anton Žalek výbor, Jozef Hybel radní a podpisatel, xxx Jan Hlaďo radní, Fagulec podpisatel, Franz Šuran náhradník“. 99

Dospět k tomu, z jaké usedlosti „představený“ pocházel a jaké byly jeho majetkové poměry bylo možné srovnáním

následujících pramenů: SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 5, Matrika usedlostí podílníků kontribučenského fondu aneb záložny 1866-1881; MZA Brno, D9, Stabilní katastr – indikační skica, 1828 a SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 7-8). 100

Viz předchozí poznámky či seznam radních v textové příloze Představitelé obecní samosprávy v letech (1828) 1850-

1945 č. 1.

22

na nové obrazy do kostela (7 zl., 33 zl.), „za písařské služby“ (6 zl. a 66 kr.), „radnímu Hýblovi za služby“ (3 zl.), „rychtářovi“ (5 zl. a 34 kr.) či „na okresní tiskárnu do Brodu“ (1 zl).101 Dochovaný „Inventář jmění statku kmenového“ ze stejného období, tedy za kalendářní rok 1872, nás seznamuje s tím, že „obecní domek pod číslem 29“ má již účetní hodnotu 100 zlatých. Dále má obec ve svém vlastnictví „obecní bryčku“ (hodnota 6 zl.), „obecní buben“ (3 zl.), „2 obecní háky železné“ (1 zl.) a obecní „kolnu“ (1 zl. a 50 kr.). Majetek obce za rok 1872, do něhož však nejsou započítány obcí vlastněné pozemky, je vyčíslen na 111 zlatých a 50 krejcarů.102 Z dopisu, který zaslal dne 22. prosince 1874 c. k. okresní hejtman v Uherském Brodě „představenstvu obce Jestřabí“, se poprvé dozvídáme o uskutečněné volbě nového obecního představeného a jednoho z radních. V listě c. k. okresní hejtman oznamuje, že bere na vědomí, že „dne 19. října t. r. odkývaná nová volba Františka Šuráňa č. 8 za představeného a Antonína Žalek za II. radního“, zároveň prohlašuje, že „volba výborníka [tedy člena obecního výboru] Tomáše Šuráňa č. 26 platná není“.103 To, že je volba Tomáše Šuráně jako nového člena obecního výboru neplatná, zdůvodňuje okresní hejtman tím, že místo člena, který z obecního výboru vystoupil, má na jeho místo postoupit „dotyčný náhradník toho samého zboru“. Představenstvo se má podle okresního hejtmana zařídit podle jeho pokynů a do osmi dnů oznámit, „který náhradník do výboru vstoupil“. Je zřejmé, že se nejednalo o volbu představitelů obce na počátku volebního období, ale v jeho průběhu, když pravděpodobně předtím stávající představený a druhý radní rezignovali na své funkce a jeden z nich snad úplně z obecního výboru odešel. Obecní výbor proto přistoupil k nové volbě starosty a druhého radního, přičemž první radní zřejmě ve své funkci zůstal. V důsledku toho však paradoxně dnes neznáme jeho jméno, jelikož v dokumentu není zmíněno. Je zřejmé, že představitelé obce nebyli dobře obeznámeni z volebním řádem, proto jejich rozhodnutí doplnit obecní výbor novou volbou bylo korigováno nadřízeným orgánem, tedy okresním hejtmanem. V této době muselo být řízení obce obzvláště obtížné, jelikož v souvislosti s ničivým požárem, při němž v roce 1873 vyhořela téměř celá vesnice, musela obecní samospráva řešit spoustu nakupených problémů. Např. když „byla velká potíž o dřevo a proto od té doby začala obec

101


od představeného obce Jestřabí Jozefa Marek pro rok 1872, počínajíc od posledního ledna roku 1872 do posledního ledna roku 1873; V Jestřabí dne 31. ledna 1873. 102

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, „Inventář jmění statku kmenového, Jestřabí, hejtmanství Brod, berní okres

Klobouky, 1872; V Jestřabí dne 7. ledna 1873; xxx Jozef Marek představený, Jozef Hybel radní a podpisatel, xxx Jan Hlaďo radní, xxx Jan Šťastný výbor, Jakub Fagulec výbor a podpisatel, Franz Šuran výbor“. 103

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 43, Dopis okresního hejtmana k volbám do obecního výboru z r. 1874.

23

na svých vrších sázeti borové lesy“.104 Je proto možné, že v důsledku této obtížné situace někteří představitelé obce na své funkce rezignovali. V této době se také začalo jednat o zřízení samostatné školy v Jestřabí. Dozvídáme se, že dne 22. června 1874 dokonce došlo k faktickému vyškolení obcí Jestřabí a Popov ze štítenského školního obvodu a zároveň okresní hejtmanství v Uherském Brodě rozhodlo, že škola ve Štítné se rozšíří na dvoutřídní.105 Tyto změny šly ruku v ruce s novou legislativou. Na základě zákonů z konce 60. let 19. století došlo ke změně statutu škol z farních škol na školy veřejné (obecní) a napříště se staly zřizovateli škol obecní úřady namísto úřadů farních. Materiální zázemí měla tedy škole napříště zajistit každá jednotlivá obec.106 Není nám známo, od koho iniciativa o zřízení školy v Jestřabí vyšla. Zda z obce, či ze strany okresního hejtmanství, což je mnohem pravděpodobnější. Známe však výsledek přípravných prací, jenž představoval pro obecní pokladnu v celku náročnou investici. V roce 1874 byl vypracován plán školy s rozpočtem 2.553 zlatých a 30 krejcarů. Avšak požár obce z předchozího roku byl příčinou toho, že z projektu (prozatím) sešlo. Své zdůvodnění, proč nelze v Jestřabí postavit školu, zaslal dne 1. dubna 1875 okresnímu hejtmanství v Uherském Brodě představený obce František Šuráň č. 8. V listě je zdůrazněna především právě ta skutečnost, že obec byla postižena požárem, když „54 domů, hospodářských stavení a ostatní domácí v prach a popel obráceno bylo a obyvatelé naší obce na mnoho let do tej největší nouze (...) uvrženi byli“.107 Z toho důvodu má obec dluhy ve výši téměř 10.000 zlatých, což téměř devadesátkrát převyšuje majetek obce vyčíslený v roce 1872 a téměř stodvacetkrát roční příjmy obce za tentýž rok. V takové situaci opravdu nebylo možné vážně pomýšlet na realizaci projektu výstavby školy. A tím také argumentuje představený obce ve svém dopise okresnímu hejtmanovi. Jak píše,108 obec by nebyla schopna vystavět školu či platit učiteli školní plat, jelikož „lidé chodí na nádenické práce do Uher a Rakous“109 a nejsou schopni dostát ani svým nejzákladnějším povinnostem vůči státu, obci a ani svým rodinám. Pisatel si v dopise pokládá otázku, kde má tedy obec získat prostředky na školu. Má zvýšit přirážky ke státním daním a uvalit tak na občany ještě větší břemeno? Či se snad má obec zadlužit ještě více, než je? Nebo jí snad pomůže okresní školní výbor v tom, že se „přimluví“ 104

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 1).

105

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce

Jestřabí ze školy ze Štítné, dopis c. k. okresního hejtmana ze dne 10. března 1875. 106

Kubánek, P. – Kubánková, M.: 200 let školy ve Štítné nad Vláří. 1787-1987, s. 9-10.

107


Jestřabí ze školy ze Štítné, „V Jestřabí dne 1. dubna 1875, představený František Šuran“. 108

Spíše dopis formuloval i napsal obecní písař, kterým byl s největší pravděpodobností učitel J. Zahradníček

ze sousední Štítné. 109

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné, „V Jestřabí dne 1. dubna 1875,

představený František Šuran“.

24

u zemského školního výboru v Brně, aby obec získala výraznou peněžitou pomoc? Pak by možná bylo možné školu skutečně postavit. Součástí tohoto dopisu byl i plán stavby školy,110 její rozpočet a „obecní účty“ z předchozích let.111 Další informace o tom, jak celé jednání dopadlo, však bohužel ve složce vedené okresním školním výborem na školu v Jestřabí nejsou. Je však zřejmé, že jestliže škola v této době nevznikla, jednání bylo ukončeno bez výsledku.

4. 4. Stavba školy v Jestřabí

O stavbě školy v Jestřabí se začalo intenzivně jednat zjara roku 1890. Dne 16. března zastupovali obec Jestřabí na jednání s představiteli obce Štítná představený obce Jan Šmotek č. 52, radní Jan Černíček č. 8 a radní František Šuráň (buď z č. 2 nebo z č. 21). Předmětem jednání bylo „vyškolení“ obce Jestřabí ze štítenského školního obvodu. Ještě týž den stvrdili společně svými podpisy představitelé obce Štítná a Jestřabí dokument, ve kterém je dohodnuto, že došlo k „propuštění

ze svazku štítenské školy“.112 Dne 23. března 1890 se obec Jestřabí obrátila

na okresní hejtmanství v Uherském Brodě listem, ve kterém žádá „vyškolení“ ze Štítné a zároveň zřízení školy v Jestřabí.113 Netrvalo dlouho a obec získala vyjádření okresní školní rady. V odpovědi ze dne 3. dubna 1890 je potvrzeno, že okresní školní rada akceptuje „vyškolení“ obce Jestřabí s tím, že v Jestřabí bude zřízena „veřejná jednotřídní národní škola s českou vyučovací řečí, s bytem pro učitele, zahradou pro učitele a školní zahradou“.114 Dne 12. dubna následoval výnos okresní školní rady, který prakticky potvrzoval výše zmíněné skutečnosti a který navíc stanovil, že dne 9. května 1890 bude provedeno komisionální šetření na místě, tedy ve Štítné a v Jestřabí.115 Komise se ve stanovený den sešla ve štítenské škole ve složení zástupce okresního školního výboru, okresní stavební inženýr, představenstvo obce Jestřabí, představenstvo obce Štítná, místní školní rada a farní úřad Štítná, pozvaný zástupce brumovského velkostatku se nedostavil.116

110

„Zákres k vystavění nové školy pro obec Jestřabí v okrese Klobuckém“, nerealizovaný plán z roku 1874. In: SOkA

Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola; viz obrazová příloha, obr. č. 16. 111

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné, „V Jestřabí dne 1. dubna 1875,

představený František Šuran“; Díky tomu, že byly tyto „obecní účty“ zaslány jako příloha dopisu okresnímu školnímu výboru se nám paradoxně dochovaly do dnešních dnů, na rozdíl od jiných informací o obecních záležitostech z 2. poloviny 19. století, jenž např. ve fondu AO Jestřabí 1828-1945 obsaženy nejsou. 112

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné, dopis ze dne 16. března 1890.

113

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné, dopis ze dne 23. března 1890.

114

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné, dopis ze dne 3. dubna 1890.

115

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné, dopis z 12. dubna 1890.

116

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné, zápis komisionálního jednání

z 9. května 1890.

25

Nejdříve bylo zjištěno, že štítenská školní budova se dvěma třídami je naprosto nedostatečná pro téměř 230 dětí ze Štítné a z Jestřabí. Nehledě na to, že školní budova byla v tak katastrofálním stavu, že bylo shledáno, že je naprosto nevhodná ke školnímu vyučování. Podle vyjádření komise byla příliš malá, chatrná a navštěvovalo ji příliš mnoho žáků. Bylo tedy nutné, aby došlo alespoň ke snížení počtu dětí. Tím, že by přestalo do štítenské školy chodit asi 70 jestřabských dětí, nebude sice dosaženo ideálního stavu, ale rozhodně to napomůže ke zlepšení situace. Další argument pro zřízení školy v Jestřabí byl přidán vzápětí. Celá komise se vydala od štítenské školy pěšky do Jestřabí, aby se na vlastní kůži přesvědčila, o tom, jaké asi je každodenní docházení do Štítné za základním vzděláním. Shledali, že vzdálenost dvou a půl km lze zvládnout za slabou půl hodinku. Avšak největším oříškem je přejít „skrze okresní silnici přes velmi příkrý kopec vedoucí“,117 zvláště když místní přidávali argumenty, že školní mládež „je obzvláště podzimního a zimního času silným větrům vystavena“. Nehledě na to, že děti musí překonávat „náledí a sněhové závěje do školy ve Štítné jen s velkými obtížemi a často do školy ani přijíti nemohou“. A nebezpečí nejsou děti ušetřeny ani v jiných ročních obdobích, jelikož silnice přes „příkrý kopec [je] pro děti skrze povoze velmi nebezpečna“. Představitelé obce Jestřabí přitakávají, že pokud by byla škola v jejich obci, rozhodně by se návštěvnost školy v zimních měsících zvýšila a „místo docela rovné suché a hlavní průčelí k jihu postaviti nechá“. Na závěr komisionálního jednání se vyjádřili všichni zúčastnění ke stavbě školy. Představitelé štítenské obce i místní školní rady neměli žádné připomínky a vyjádřili se kladně pro zřízení školy v Jestřabí. Představitelé obce Jestřabí dokonce slíbili, že obec i občané poskytnou potřebné pozemky pro stavbu zdarma. Zástupce velkostatku, jelikož se nedostavil, se nemohl vyjádřit. Administrátor štítenské farnosti, který se vyjádřil také kladně, ovšem vyslovil zároveň pochybnosti, zda-li bude obec Jestřabí do budoucna „schopna postavit a vydržovat školu ze svých důchodů, jelikož není schopna přispívat ani na školu ve Štítné“.118 Tím bylo komisionální jednání ukončeno a všichni očekávali věci příští. O vyhotovení rozpočtu a plánu stavby školní budovy byl požádán Josef Vrba, zednický mistr ze Slavičína. Ovšem již zhotovený plán se musel přepracovat z důvodu nevhodnosti umístění budov „u samé silnice“, na což upozornil okresní silniční výbor ve Valašských Kloboukách.119 „A když i velesl.[avná] c. k. zemská školní rada [v Brně] radila, by přikoupením pozemku zvětšen byl dvůr a tam postaven chlév a dřevárna“,120 byla celá stavba posunuta o 4 metry a 70 centimetrů severním směrem, tedy dále od okresní silnice. Soukromé pozemky však nebylo potřeba

117

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy

ze Štítné, zápis komisionálního jednání z 9. května 1890. 118

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné, zápis komisionálního jednání

ze dne 9. května 1890. 119

Plán stavby školy v Jestřabí z roku 1892. In: Tamtéž, Jestřabí: obecná škola; viz obrazová příloha, obr. č. 17 a 18.

120

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 1-2).

26

přikupovat, neboť jejich majitelé Josef Hýbl (asi z č. 79), Jan Marek z č. 36 a Josef Tománek z č. 42 je darovali obci na stavbu školy zdarma.121 Následně pak „zhotovil týž pán plán nový, dle kterého se stavělo“.122 Rozpočet stavby školní budovy, jenž byl vypočítán na 7443 zlatých a 5 krejcarů, byl společně s plánem „předložen vel.[eslavné] c. k. zemské školní radě a došel schválení“.123 Se stavbou školní budovy se mělo začít již v roce 1891, ale podle představeného obce to nebylo možné, protože po celý rok 1891 bylo nevhodné deštivé počasí, a proto byla stavba školy odložena. Na jaře následujícího roku se však již vše pohnulo vpřed. Dne 19. května 1892 „byla provedena dražba všech [stavebních] prací“,124 přičemž dodávku materiálu, jeho dovoz včetně vykonání této práce si ponechala obec sama pro sebe, resp. pro své občany. Hlavní důvod byl zřejmě ten, aby obec ušetřila na nákladech spojených se stavbou. Pokud

by materiál dodávala

stavební firma, tak by byly náklady jistě vyšší. Rolníci tedy obstarali potřebný materiál, kámen a „cihly nepálené a pálené“, který „domkaři byli povinní odvézti“. Avšak i tak představovaly výdaje za tyto položky nejvyšší jednorázovou částku za materiál, téměř 500 zlatých, není se čemu divit, když pálených cihel bylo 35.000 kusů a nepálených 20.000 kusů. Dohled nad stavbou prováděl okresní stavební inženýr František Jeřábek. V červenci 1892 proběhlo vytčení stavby školy a již na podzim byla provedena hrubá stavba. Dne 27. května 1893 došlo ke kolaudaci stavby. Ovšem okresní inženýr shledal drobné nedostatky, které bylo nutné odstranit. Opakované kolaudační řízení se konalo 22. července 1893, kdy byla budova shledána v bezvadném stavu a mohla být předána do užívání.125 Z obecní pokladny se financoval veškerý další stavební materiál, přičemž dřevo na krovy bylo použito z obecních lesů, avšak bylo je potřeba nařezat, na střechu školy byl použit plech, na hospodářská stavení šindel a na klenutí sklepa byly zakoupeny kolejnice. „Práci nádenickou s dodáním vápna, práci kamenickou, hrnčířskou převzal pan stavitel sám“,126 tesařskou práci „bez látky“ provedl Josef Strážnický ze Slavičína, „práce truhlářskou a natěračskou Fr. Slaměník z Bojkovic s dodáním látky, (…) zámečnickou a kovářskou p. A. Švach z Brumova, (…) sklenářskou p. Jul. Kaisr z [Valašských] Klobouk“. „Vyučovací světnice“ byla vybavena stolicemi a lavicemi, učitelským stolkem se židlí a skříní pro učební pomůcky. Obec měla ovšem vydání i za „komisní útraty a za kolky“, „při domluvách a pořádkách“, „za plán a za psaní různých žádostí“,

121

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, stavba školy v Jestřabí,

dárcovská listina ze dne 30. května 1892. 122

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 1-2)

123

Tamtéž, nestr. (s. 1-2).

124


125


korespondence mezi obcí a okresním hejtmantvím z let 1892-1893. 126


27

ale i „za učebné pomůcky a tiskopisy“, „za záclony, kříž a obrazy“ či za diety při nakupování a vození materiálu a nakonec i „útraty při svěcení školní budovy“.127 Stavba školní budovy byla nakonec vykalkulována na 6.780 zlatých a 10 krejcarů. Kvůli nedostatku peněz v hotovosti si však musela obec vzít úvěr 3.000 zlatých v „sirotčí pokladně“ ve Valašských Kloboukách „s podmínkou by ve 30 letech byly splaceny“.128 Dalších 1.450 zlatých bylo vypůjčeno v záložně ve Slavičíně. Obec navíc požádala c. k. zemskou školní radu o „subvenci“ 5.000 zlatých, ovšem dostala „jen“ 1.000 zlatých, které získala postupně ve třech splátkách.129 Další prostředky byly získány z prodeje obecního domku číslo 29, který získal za 470 zlatých ve veřejné dražbě Samuel Kulka. V novostavbě školy, které bylo úředně přiděleno číslo popisné 78, byla jedna třída s bytem pro učitele. Ke škole náležel také malý pozemek, zahrada a „tělocvičiště“ přiléhající ke školní budově ze západní strany táhnoucí se podél okresní silnice.130 Stavba školy se stala na místní poměry podnikem velkých rozměrů, což dokazuje také to, že od roku 1850, kdy začala fungovat v obci Jestřabí místní samospráva, to byla její první velká investiční akce. A nutno dodat, že na další tři desítky let také poslední.

4. 5. Fungování místní samosprávy v posledních letech monarchie

Pro další léta konce 19. století nemáme bohužel v rukou žádné prameny o obecní samosprávě. Několika málo informacím můžeme vděčit Pamětní knize Národní školy v Jestřabí, která byla psána místními učiteli od založení školy (tedy od roku 1893).131 Díky záznamům obsaženým v pamětní knize se můžeme dozvědět od tohoto okamžiku o téměř souvislé řadě nejvyšších představitelů obce Jestřabí až do současnosti. Informace o volbách do obecního výboru, které proběhly v letech 1891 a 1894, jsou v Pamětní knize Národní školy v Jestřabí více než lakonické. Nedozvídáme se odsud však nic víc než jen jméno starosty, radních a členů obecního výboru. Zápis pana učitele Jindřicha Janečka za školní rok 1896-1897 dává tušit, že tehdejší volby do obecního výboru musely být opravdu bouřlivé. Stává se, že předvolební období bývají tu více, tu méně dobou plnou emocí a vášní, které (ať už z jakéhokoliv důvodu) hýbou danou společností či společenskou komunitou. Na jaře 1897 se v Jestřabí proti sobě postavily dvě soupeřící strany, které chtěly získat rozhodující podíl na chodu obce. „Roku 1897 byla konána nová volba obecního

127


128

Tamtéž, nestr. (s. 4).

129


dopis ze dne 9. ledna 1892 představeného Josefa Bařinky č. 31. 130


131


28

výboru, neskončila tak pokojně jako léta minulá. Utvořily se totiž v obci dvě strany: mladí a staří. Volba opakovala se třikráte a konečně mladí zvítězili. Starostou jest Fr. Šuráň č. 75 (…)“.132 Není nám sice známo, jak byli tehdejší občané nakonec se svou volbou spokojeni. Nicméně leccos nám napoví analýza toho, kdo zasedal v obecním výboru v předešlém i následujícím volebním období. Pakliže nám není známo ani to, kdo v roce 1897 kandidoval „za mladé“ a kdo „za staré“, nezbývá než se pokusit o hypotézy. Nelze jednoznačně říci, zdali byli občané s vládou mladých spokojeni. Pro to, že spokojeni nebyli, hovoří ta skutečnost, že se v následujícím volebním období a ani nikdy později v obecním výboru již nevyskytuje jméno starosty obce z let 1897-1900 Františka Šuráně č. 75. Roku 1900 se starostou opět stává Jan Černíček č. 8, který jím byl již v letech 1894-1897. Pro to, že voliči naopak s vládou „mladých“ spokojeni byli, hovoří naopak to, že od voleb v roce 1900 na postech radních zůstávají stejní lidé jako v předešlém volebním období, jen s tím rozdílem, že si prohodili posty prvního a druhého radního. V letech 1897-1900 se setkáváme v obecním výboru jen se dvěmi jmény z předešlého volebního období, přičemž jedním z nich je bývalý starosta. Ve volebním období 1900-1903 jsou to již čtyři jména, které zde figurovali i v předešlém volebním období, zároveň se do výboru vrací jeden zastupitel z let 18941897.133 A politický život běžel zřejmě poklidně bez nějakých velkých událostí, které by vzrušily místní obyvatele až do roku 1907. Když ve dnech 3. a 5. května 1907 vyhořelo po dvou rozsáhlých požárech v sousední Štítné na osm desítek obytných domů a téměř 90 hospodářských budov a pro postižené byla v celém Předlitavsku organizována rozsáhlá finanční i materiální pomoc,134 svou pomocnou ruku nabídli také nemajetní obyvatelé sousedního Jestřabí. Tehdy obyvatele této malé vísky vzrušila událost, která se stala. „Dne 16. května [1907] byl zdejší starosta spolu s jinými v lese, pohořelým pro dřevo. Odpoledne přihnala se bouřka, skryl se pod smrk ještě s jedním Štítňanem před deštěm, do stromu uhodil blesk, [starostu Jestřabí Josefa] Hnilu úplně ihned zabil, druhého omráčil.“135 Obecní výbor byl pak přinucen přistoupit k volbě jeho nástupce, který tento úřad zastával až do konce volebního období v roce 1909. V této době se začalo z důvodu nárůstu počtu dětí ve zdejší škole jednat o přístavbě stávající školní budovy.136 Nás bude na tomto místě zajímat, jak v této době obec nakládala se svými prostředky. „Obec jest úplně chudobná a lid zdejší musí na výdělek odcházeti do světa, domovina nemůže ho uživiti“,137 píše v dopise adresovaném okresnímu školnímu výboru ze dne 17. července 132


133

Tamtéž, nestr. (s. 6, 9 a 15), viz textová příloha č. 1.

134

Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří, s. 20-21.

135


136

Podrobně popsáno v kapitole Školství.

137

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, přístavba školy

v Jestřabí, dopis starosty obce ze dne 17.července 1908.

29

1908 starosta obce František Fojtík č. 6. Tímto argumentem se snaží mj. vysvětlit to, proč obec není schopna zajistit ze svých prostředků přístavbu školy. Její dluh, který obec měla od počátku 90. let 19. století, kdy nechala postavit v obci školu, činil v roce 1908 stále ještě 8.600 korun.138 O obecní finance se v souvislosti s plánem školní přístavby zajímala i Moravská zemská účtárna. Z jejího šetření bylo zjištěno, že finanční poměry obce Jestřabí byly v roce 1909 následující: obecní pozemky o rozloze 110 hektarů byly vyčísleny na 5.362 korun, což bylo veškeré obecní jmění (všechna aktiva). „Zajištěných dluhů“ bylo 5.600 korun a „nezajištěných“ 2.800 korun. Obec měla pasivní stav obecních prostředků, přesně tedy – 3.037 korun. Aby se obec dostala ze záporných čísel, uvalila v předcházejících letech na své občany vyšší „obecní přirážku“ ke státním daním. V roce 1905 tato přirážka činila zdánlivě hrozivých 250 %, v roce 1906 to bylo 135 % a v roce 1907 již jen 55 %. Ve skutečnosti se však jednalo o rozdíly, které byli velmi malé, v řádech desetihaléřů. Od roku 1907 začala obecní přirážka zase stoupat, tehdy byla ve výši 68 % přímých daní, přičemž velkostatek, který měl na katastru obce své pozemky, zaplatil 38 % přirážku. V následujícím roce to bylo již 53 % pro velkostatek a 83 % pro občany. Pokud bychom totéž převedli na přesná čísla, tak za rok 1907 obec získala na přirážkách následující prostředky: z obecního jmění 52 korun a 37 haléřů, od velkostatku 112 korun a 88 haléřů, od ostatních poplatníků 1063 korun a 91 haléř, což celkem činilo 1229 korun a 16 haléřů. Moravská zemská účtárna toto souhrnné číslo podělila mezi obyvatele obce Jestřabí a zjistila, že na jednoho obyvatele podle sčítání lidu z roku 1900 vychází 2 koruny a 70 haléřů. Což je ve srovnání s moravským průměrem, který činil 10 korun a 11 haléřů obecních příjmů na obyvatele, hluboce pod průměrem.139 Obecní výbor zřizoval obecní komise, které měly poradní funkci a jejichž počty a složení závisela na konkrétní situaci v obci. Ze zápisů obecního zastupitelstva se můžeme dozvědět o žňové komisi, soupisné a finanční komisi, komisi pro dodávky jatečního dobytka, obilní výkupní komisi a dalších. Od okamžiku vzniku školy v Jestřabí zřizovala obec také jako svůj poradní orgán místní školní radu, která byla obnovována vždy po každých volbách do obecního výboru.140 Obec zřizovala také obecní trestní senát, jenž byl ustanovován za účelem řešení přestupků proti zákonům, či vydržovala obecní úředníky a zřízence. Např. v lednu 1913 nastoupil do služby nový obecní hajný Jan Marek, mezi jehož povinnosti patřilo mj. hájit obecní i soukromý majetek,

138

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, přístavba školy

v Jestřabí, dopis starosty obce ze dne 17.července 1908. 139

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, finanční poměry obce Jestřabí, vyjádření Moravské zemské účtárny ze dne

28. července 1909. 140

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 15),

jako např. po volbách do obecního výboru v roce 1900.

30

či opravovat obecní cesty poničené dešti. Obecním zaměstnancem byl i obecní sluha, ponocný a policajt v jedné osobě.141

4. 6. Obecní samospráva za 1. republiky a za Protektorátu

V průběhu 1. světové války musela už tak dost zadlužená obec přispívat na válečné půjčky státu. Při osmé válečné půjčce v červnu 1918 byl dluh obce již větší než hodnota jejího majetku. Je však zajímavé, že neuplynul ani rok a v zápise obecního představenstva ze dne 15. května 1919 se objevuje, že není potřeba vypisovat obecní přirážku k daním, jelikož rozpočet obce vykazuje přebytek. Avšak o tom, že situace nebyla vůbec růžová a spíše se v tomto případě jednalo od stávajícího obecního představenstva o předvolební tah, svědčí pozdější zápisy, kdy nové zastupitelstvo obce důsledně po několik měsíců požaduje, aby to staré nejdříve složilo účty z předchozích let a pak teprve se nové zastupitelstvo ujme svých povinností.142 V souvislosti se vznikem Československé republiky v roce 1918 došlo ke změně zákona o obecním zřízení. Novým zákonem č. 76/1919 Sb. ze dne 31. ledna 1919 došlo k některým změnám v názvech orgánů obecní samosprávy. Pokud budeme na tyto orgány aplikovat tradiční dělbu moci, tak zákonodárný orgán obce, který schvaluje návrhy výkonného orgánu a pověřuje jej vykonáváním svých usnesení, byl přejmenován z dosavadního obecní výboru na obecní zastupitelstvo, které ze svého středu volilo orgán výkonný, obecní radu, dříve obecní představenstvo. Novým zákonem byla posílena rozhodovací pravomoc celé obecní rady na úkor starosty, obecní rada se napříště stala sborem, jenž se za předsednictví starosty usnáší o všech věcech, které nejsou vyhrazeny přímo starostovi nebo obecnímu zastupitelstvu.143 Zásadní změnou také bylo, že volební právo se stalo všeobecným, přímým, rovným a tajným, do obecního zastupitelstva mohli volit „všickni příslušníci státu československého ať muži neb ženy ve stáří 21 let“,144 přičemž zvolený musel mít nejméně 26 let. Volilo se podle poměrného systému a voliči napříště vybírali své zástupce podle tzv. vázaných kandidátních listin politických stran zastoupených v obci. Jistě tak volby i na komunální úrovni získaly patřičný politický náboj. V Jestřabí mělo obecní zastupitelstvo, jehož funkční období bylo prodlouženo na čtyři roky, 12 členů. Zastupitelé ze svých řad volili čtyřčlennou obecní radu složenou ze starosty obce, jeho náměstka a dvou radních, kteří zároveň tvořili i obecní trestní senát.145 141

Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 6; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč.,

s. 23. 142

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápisy ze dne 17. června 1918, 15. května

1919, 5. července 1919 a následující zápisy. 143

Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích, s. 376-377.

144


145


31

Obecní samospráva měla ve své kompetenci samostatnou působnost a působnost přenesenou, jako např. vojenské, berní, volební a sčítací funkce. Obecní samospráva zajišťovala společné záležitosti obce: veřejný pořádek, ochranu osob a majetku, spravovala obecní hospodářství a majetek (budovy, komunikace, aj.), sociální a zdravotní péči, starala se o lidovou osvětu a školství, sledovala obecní i soukromou výstavbu. Tedy vše, co náleželo mezi její povinnosti, práva a bylo důležité pro chod obecního společenství. Jako v minulosti mohla obecní samospráva zřizovat také různé komise, přičemž komise finanční byla povinností. Finance si obec obstarávala nejčastěji z přirážek ke státním daním, z příjmu z obecního hospodářství, z dávek, poplatků, pokut, státních či jiných dotací (subvencí).146 Poprvé se podle nového volebního řádu volilo do obecního zastupitelstva dne 15. června 1919. V těchto volbách v obci Jestřabí kandidovaly dvě politické strany, není však zřejmé které. Jestliže jsou známa jména těch, kteří po volbách zasedli do zastupitelstva obce, tak není ani jasné, kolik hlasů či mandátů, která z těchto dvou politických stran získala a ani to, podle jakého klíče si posty v obecní samosprávě rozdělili či která strana byla v opozici.147 „Dne 16. září 1923 konána byla volba do obcí“.148 O přízeň voličů v obci Jestřabí se ucházela Strana malorolníků a domkařů, která obdržela 119 hlasů a Československá strana lidová, jenž získala 90 hlasů. Malorolníci po přepočtu hlasů na mandáty obsadili v dvanáctičlenném obecním zastupitelstvu sedm míst a lidovci zbylých pět, obě strany pak vládly obci společně, přičemž si rovnoměrně rozdělily posty ve čtyřčlenné obecní radě. Nutno podotknout, že významnější funkce zastávali malorolníci. Post starosty obsadil rolník Josef Marek č. 73 ze strany malorolníků, jeho náměstkem se stal lidovecký zastupitel rolník Josef Bureš č. 59, prvním radním rolník František Pinďák č. 86 ze strany malorolníků a druhým radním rolník Josef Bartoš č. 11 ze strany lidové.149 V červnu 1927, několik málo měsíců před koncem volebního období,

146 147

Bartoš, J. – Trapl, M.: Československo 1918-1938, s. 21. Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 3-4; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004.

V. roč., s. 22; SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 62-63); viz textová příloha č. 1, zde i následující výsledky voleb do zastupitelstva obce. 148


149

SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 675, kart. 851, Přehledy o složení obecních zastupitelstev 1923-

1938, obec Jestřabí; SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 72-73 a 83).

32

se Josef Marek č. 73 vzdal ze zdravotních důvodů funkce starosty obce.150 Načež byla zastupiteli, při zachování výše zmíněného volebního klíče, provedena nová volba starosty i náměstka.151 V říjnu 1927 došlo v řádném termínu k novým volbám do zastupitelstva obce Jestřabí. „Voličové byli rozvrstveni do dvou politických stran, a to strany domkařů a malozemědělců a československé strany lidové. Při volbách obdržela prvně jmenovaná strana 5 mandátů, druhá 7.“152 Jak je patrno strana lidová si oproti minulým volbám velmi polepšila, když od voličů obdržela 122 hlasů, resp. sedm mandátů v dvanáctičlenném zastupitelstvu, na rozdíl od 104 hlasů, které získala Strana domkářů a malozemědělců.153 Z toho je patrné, že si zdejší voliči přáli změnu ve vedení obce, což bylo potvrzeno i „při pozdějších volbách obecního zastupitelstva“,154 když se starostou stal teprve 27letý lidovecký zastupitel Josef Šuráň č. 10. Ovšem i tentokrát vytvořily obě strany koalici a vládly obci společně. Druhá strana tedy získala místo náměstka, kterým se stal František Hlaďo č. 63, prvním radním se stal lidovec Jan Hýbl č. 32 a druhým radním domkař František Sláma č. 29. Radní Jan Hýbl č. 32 však v únoru 1929 zemřel a na jeho místo byl zvolen 29letý Jan Tománek č. 42 ze strany lidové.155 Podívejme se nyní na věkový průměr tehdejších zastupitelů obce Jestřabí, což nám dovoluje unikátní soukromá matrika vedená místním obchodníkem Jaroslavem Saňákem (1910-2005).156 Zároveň je možné, abychom se díky dochované fotografii podívali i do tváří těch, které si občané v roce 1927 zvolili za své zastupitele.157 V době zvolení do zastupitelstva obce mělo všech 12 zastupitelů průměrný věk 35,5 roku, přičemž čtyřem zastupitelům nebylo ještě ani 30 let včetně starosty obce, nejpočetněji byli zastoupeni třicátníci, kterých bylo pět, dále se zde vyskytuje pouze jeden čtyřicátník a dva padesátníci. Může být pro nás překvapivé, jak velké množství relativně mladých lidí se podílelo na fungování obecní samosprávy.

150

Místní písmák pan Jaroslav Saňák (1910-2005) zaznamenal v IX. svazku své Kroniky Jestřabí výpověď Josef

Králíka z č. 43 (*1899), jenž uvedl, že Josef Marek č. 73 nebyl schopen sám zastávat písemnictví, proto mu tajemníka (písaře) dělal jeho syn Josef. V okamžiku, kdy se oba pohádali a syn této práce zanechal, musel otec složit funkci starosty obce. In: Kronika Jestřabí. Svazek IX. Strojopis, nedatováno (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka), s. 358. 151

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 72-73

a 83). 152


153

Tato strana vznikla v roce 1925 odtržením od Československé strany lidové, v čele s Aloisem Kaderkou, politikem

z Chlumu u Letovic. In: Bartoš, J. – Trapl, M.: Dějiny Moravy. Díl 4. Svobodný stát a okupace, s. 90. 154


155


1938, obec Jestřabí. 156

Soukromá matrika obce Jestřabí a osady Kochavec pana Jaroslava Saňáka (30.-90. léta 20. století).

157

Viz fotografie zastupitelstva obce Jestřabí z let 1927-1931 v obrazové příloze, obr. č. 5.

33

„27. září 1931 provedeny byly volby do obecního zastupitelstva. O důvěru od občanů uchází se tentokrát 5 stran, počet to nebývalý, když vždy před tím byly strany jen 2.“158 Ve dvou případech se jednalo spíše o dvě frakce (skupiny) politických stran a v jednom případě šlo o stranu novou, sociální demokracii, která se poprvé objevila na politické mapě obce. „Voličů je 247, volilo 236 voličů, platných hlasů 231.“159 Jedná se tedy o téměř 96 % volební účast. Strany získaly následující počet hlasů, resp. mandátů v zastupitelstvu obce: Československá strana lidová, skupina rolníků 78 hlasů, tj. 5 mandátů, Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (neboli agrárníci) 61 hlasů, tj. 3 mandáty, Československá strana lidová, skupina domkařů 41 hlasů, tj. 2 mandáty, Československá sociálně demokratická strana dělnická a domkařská 32 hlasů, tj. 2 mandáty a Rolnická strana „Domov“ 19 hlasů, strana nezískala žádný mandát.160 Tak jak bylo již v předcházejících letech zvykem, strany si rozdělily posty v obecní radě podle volebního výsledku a samosprávu obce vykonávaly společně, starostou obce se stal člen vítězné strany lidové, náměstkem člen strany agrární, která obsadila druhou pozici a strany, které získaly v zastupitelstvu obce shodně po dvou křeslech se podělily o posty radních, přičemž člen sociální demokracie získal významnější křeslo prvního radního. „5. prosince konána ustavující schůze nového obecního zastupitelstva. Starosta zůstává Šuráň Josef, rolník čís. 10, náměstkem zvolen Marek Jan, rolník, čís. 36, radními Bureš František, dělník čís. 47 a Hýbl Jan, domkař čís. 51.“ 161 Podívejme se nyní na fungování obce Jestřabí počátkem 30. let 20. století. Plánovaný rozpočet obce na rok 1931 měl být 22.865 korun, příjmy obce byly plánovány ve výši 19.882 korun, což znamenalo, že obec měla hospodařit se schodkem 2.983 korun.162 Rozpočet obce, jak již bylo výše řečeno, byl hrazen obecní přirážkou k přímým daním, kromě daně „činžovní“ a v tomto roce to bylo 170 %. V této době počínající hospodářské krize však žádali jednotliví občané, kteří se dostali do finančních problémů, obec o slevy na dávkách. Obec tyto dávky snižovala či dokonce promíjela, avšak připravovala se tím o vlastní finanční zdroje. Navíc se obec musela starat o chudé občany. Např. dne 18. ledna 1931 zastupitelstvo obce rozhodlo, že „obecní chudý“ Jan Šťastný bude chodit po domech a „každý je povinen jej 1 den stravovat a poskytovat mu nocleh“, přičemž bylo rozhodnuto, že mu obec zakoupí vlastní přikrývku. V únoru 1931 obec požádala stát o příspěvek na stravovací akci pro 15 svých občanů, o měsíc později okresní úřad doporučil obci, aby rozdělovali poukázky „zmocnění členové obecní rady na návrh zástupců dělnictva“. Pro obživu nezaměstnaných občanů obec realizovala „nouzové práce“, které spočívali v opravě veřejných cest 158


159


160




162


1930-1948, s. 70, zápis ze dne 13. prosince 1930.

34

přes vesnici, přičemž obec podala žádost na ministerstvo sociální péče o příspěvek na tyto práce. O úpravu a uválcování okresní silnice byl požádán okresní úřad, jelikož byla silnice „ostrá a neschůdná v důsledku velké frekvence automobilů“. Obec v této době podala k zemské školní radě do Brna žádost o odložení stavby nové školy, s odůvodněním, že obec se nachází v důsledku hospodářské krize ve finančních těžkostech.163 Ze zápisu z jednání zastupitelstva obce se také dozvídáme, že obec zaplatila paní Hlaďové, majitelce hostince v domě č. 50, za rok 1931 za pronájem místnosti, která sloužila jako obecní kancelář a kde se odbývalo jednání zastupitelstva obce a obecní rady, částku 150 korun a dodala jí 1 m3 dřeva na otop.164 Od které doby využívala obecní samospráva těchto prostor „hospodského domu“ ke své činnosti nevíme. Můžeme pouze odhadovat, zda-li to bylo od počátku 20. století, či až od doby pozdější. Otázkou zůstává, kde se scházelo zastupitelstvo předtím. Zda u starosty doma, či v lokále místního hostince. Obec dodávala také dřevo do místní školy, jejímž byla zřizovatelem. Počátkem 30. let 20. století byl vypracován hospodářský lesní plán, jelikož rozloha obecního lesního hospodářství přesahovala 50 ha. V této době došlo k parcelaci lesních pozemků velkostatku, avšak obec nedostala z těchto lesů žádný příděl a proto bylo rozhodnuto, že se zástupci obce informují u lesní správy v Brumově „zda by lesní kulturu nacházející se na katastru zdejší obce prodala z volné ruky“.165 Na stejném zasedání zastupitelstvo obce projednalo a odsouhlasilo změnu katastru obce podle nového toku potoka Rokytenky, který byl „vodním družstvem“ v Rokytnici zregulován, a jenž rozděluje katastry obcí Rokytnice, Divnice a Jestřabí. Obec rozdělovala mezi jednotlivé hospodáře za úplatu listí z obecních lesů, které sloužilo jako „stelivo“ do chlévů pod dobytek. Taktéž prodávala z obecních lesů dřevo, či pronajímala formou veřejné dražby obecní pozemky – louky a „pasinky“ k pasení dobytka (v roce 1932 hovězí dobytek 17 korun za kus, „koze“ 16 Kč/rok, husy 0,5 Kč/rok) na jeden rok a pole na tři roky. Častým bodem jednání byl chov „obecního býka“, což bylo svěřováno jednomu z hospodářů jako např. na rok 1932 uzavřela obec smlouvu s hospodářem Tomášem Vašíčkem č. 73 za roční poplatek 2000 korun, přičemž se mu „chovné“ vyplácelo zpětně za půl roku. Jako přídavek dostal tento hospodář do užívání „louku obecnici“ a mohl zdarma pást svůj dobytek na „obecních pasínkách“. Pro chov obecního býka byla obcí jmenována čtyřčlenná komise s dvěma náhradníky. Obec zřizovala také tříčlennou finanční komisi, přičemž okresní úřad jmenoval jednoho z jejích členů a pokladník byl volen zastupitelstvem vždy na jeden kalendářní rok (v roce 1932 to byl Josef Hýbl č. 79). Výsostnou pravomocí zastupitelstva obce bylo „přijetí do svazku obce“ neboli udělení 163


1930-1948, s. 77, zápis ze dne 29. června 1931. 164

Tamtéž, s. 72, zápis ze dne 18. ledna 1931.

165

Tamtéž, s. 106, zápis ze dne 4. prosince 1932.

35

domovského práva, což 20. prosince 1931 získalo několik rodin Tarabusových žijících na Kochavci již více než dvě desítky let.166 Každoročně po Novém roce byla obnovována „služba obecního policajta, hajníka, zvoniče a ponocného“, 167 kterým se dne 7. února 1932 stal opět jako v minulosti Jan Šuráň č. 7. V tomto roce mu náležel roční plat 1.100 korun. Napříště však obecní policajt nemohl chodit po masopustní koledě, která mu byla obcí zrušena. Jako náhrada mu byl stanoven obnos, který měl dostávat za chycení zloděje dřeva v obecních lesích. Do kompetence tohoto obecního zaměstnance náleželo „hájení majetku obce i jednotlivců“, po deštích odstraňoval bláto ze silnic. Vykonával také roli zvoníka v místní kapli, přičemž mu náležela odměna při zvonění „umíráčkem“ 5 korun za dospělého a 3 koruny za dítě. Užíval také obecní „rolíčko zv. Kopánka pod Vrchy“. To, co mělo být dáno na vědomí veřejnosti vybubnoval obecní policajt bubnem („hlášení bubnem“). V této době se obec začala opět zadlužovat, když si počátkem roku 1932 vypůjčila 5.000 korun u městské spořitelny ve Valašských Kloboukách, což bylo odůvodněno výdaji na školu a pro další potřeby obce. Další prostředky si půjčila z obecního „kmenového“ jmění u občanské záložny ve Štítné (5.000 Kč), s úmyslem tyto peníze do dvou let splatit. Rozpočet obce na rok 1933 byl plánován ve výši 24.968 korun, s příjmy 20.330 korun a se schodkem 4.638 korun. Když obecní přirážka činila 250 % přímých daní a dluhy obce 7.180 korun. Rozpočet místní školní rady činil v tomto roce 4.542 korun a rozpočet chudinského fondu 3.060 korun.168 Starosta obce Josef Šuráň č. 10 vykonával svou funkci do roku 1935, když však byl v květnu t. r. zvolen za stranu lidovou do okresního zastupitelstva ve Valašských Kloboukách, vzdal se funkce starosty obce Jestřabí. To pak na své schůzi dne 21. července 1935 zvolilo starostu nového.169 „Na návrh nejstaršího člena [volební] komise Josefa Bartoše přikročeno k volbě starosty a to aklamací, navrhuje člena Jana Hnilu čís. 70 jako starostu. Hnilo Jan návrh tento nepřijímá. Přikročeno k hlasování lístkamy (…). Zvolen jest tedy Hnilo Jan jako starosta“.170 Ten byl starostou do konce volebního období, které bylo zákonem č. 122/1933 Sb. o změnách řádu voleb v obcích prodlouženo na šest let, to však nebylo přesně dodrženo a volby v obci Jestřabí proběhly ještě o rok později.171 Další volby, které se uskutečnily v červnu 1938 byly poslední předválečné volby do obecních zastupitelstev. V těchto volbách byly v obci Jestřabí sestaveny čtyři kandidátky. 166


1930-1948, s. 87-110, zápisy ze schůzí zastupitelstva obce za rok 1932. 167

Tamtéž, s. 89-91, zápis ze dne 7. února 1932.

168

Tamtéž, s. 104, zápis ze dne 30. října 1932.

169

Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 22-23.

170


1930-1948, zápis ze dne 21. července 1935, s. 158. 171


36

První „nepolitickou“ kandidátku tvořil kvartet rolníků, druhou tucet rolníků a domkařů kandidujících za Československou stranu lidovou, třetí sedmero dělníků kandidujících za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou a čtvrtou kandidátku Rolníků, malorolníků a domkařů zastupovalo osm rolníků, malorolníků a domkařů.172 Nejvíce příznivců volilo Československou stranu lidovou, která získala 95 hlasů, „nepolitičtí“ v čele s dosavadním lidoveckým starostou obce Janem Hnilou č. 70 získali 48 hlasů, Československá sociálně demokratická strana dělnická si oproti minulým volbám polepšila na 46 hlasů a „Rolníci“ vyšli z voleb se ziskem 39 hlasů. Funkci starosty získala tradičně nejsilnější strana v obci, tedy strana lidová, od července 1938 až do května 1945 ji zastával domkař Josef Králík č. 43. Místostarostou (náměstkem) se stal rolník Josef Hýbl č. 2 z nepolitické kandidátky, prvním radním rolník Jan Tománek č. 42 ze strany lidové a druhým radním byl zvolen dělník Cyril Prekop č. 69 za sociální demokracii.173 Další změny v řízení obce nastaly až v průběhu bouřlivého jara 1945, kdy v Evropě končila 2. světová válka. Tehdejší vedení obce Jestřabí nevzešlo z řádných voleb, nýbrž se noví představitelé obce chopili moci jiným způsobem. Nechme promlouvat autentický zápis zaznamenaný v Pamětní knize obce Jestřabí z let 1924-1976: „Dne 20. 3. 1945 byl ustanoven předsedou MNV174 v Jestřabí Šuraň Jan. Dne 22. března přibral do národního výboru J. Hnilu 70, Jos. Slámu 29, Jos. Pavlůska 23. Předseda MNV s Janem Hnilou a Karlem Hajdou čet.[ař] v zál.[oze] pořídil seznam vojenských osob pro různé účely a to v síle čety o 20 mužích. (…) Dále byly vypracovány povolávací rozkazy pro tuto četu, byly připraveny jmenovací dekrety pro nové MNV a propouštěcí dekrety starého obec.[ního] zastupitelstva. Byly učiněny všechny přípravy pro případ, že by Rudá armáda uzavřela Moravskoslovenský prostor a byla možnost dáti se jí k dispozici. Dne 2. května 1945 obsadila ve 13.30 hod. Rudá armáda Jestřabí a sice rum.[unští] vojáci v síle 1 důst.[ojníka] a 8 mužů a ve 14.35 se tito navrátili zpět do Bylnice. Četa v obci Jestřabí zahájila svou činnost 2. května 1945 a sice strážní službou důležitých objektů a telefonu a prováděním průzkumu okolí. Předseda MNV J. Šuraň již dříve odbojově pracoval a byl zapojen na podzemní činnost, která prováděla akce na Slovensku a v okolí mu přiděleném. Do 4. května řídil

172

Kronika Jestřabí. Svazek III. Rukopis, nedatováno (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka), s. 177, vlepeny kandidátní

listiny stran kandidujících do zastupitelstva obce Jestřabí v roce 1938. 173



Ustanovení předsedy místního národního výboru (MNV) proběhlo tajně, vzhledem k tomu, že v této době

až do samého konce války fungovala ještě na území Protektorátu okupační správa; členové MNV se připravovali na vhodný okamžik, kdy budou moci na všech úrovních státní správy a samosprávy uchopit moc do svých rukou.

37

správu obce 4 členný národní revoluční výbor, který byl toho dne rozšířen o další 4 členy. – 15. května byl ustanoven řádný národní výbor, který se ujal práce v potřebách obce.“175 Jak je z úryvku patrno, pravomoci obecního úřadu na osvobozeném území obce Jestřabí převzal na čas revoluční národní výbor. V jiných obcích bylo obvyklé, že po přechodné správě těchto revolučních národních výborů byla předána moc opět samosprávě, novým místním národním výborům, které tvořily dosavadní starostové obce a členové zastupitelstva obce. Tak tomu bylo např. v sousedních obcích Štítná176 a Popov.177 Avšak v Jestřabí zůstal v čele obce i nadále bývalý štábní rotmistr a předseda revolučního MNV Jan Šuráň č. 67. Na základě výsledků voleb do Ústavodárného Národního shromáždění ze dne 26. května 1946, byl v Jestřabí ustanoven nový místní národní výbor (MNV). Ve dvanáctičlenném sboru získala lidová strana podle výsledků těchto voleb osm mandátů, národní socialisté dva mandáty, sociální demokracie jeden mandát, stejně jako komunisté. V tomto složení místní národní výbor nevyvíjel v dalších měsících žádnou aktivitu. Okresní národní výbor v Uherském Brodě musel několikrát písemně zasahovat než se konečně dne 2. února 1947 konala ustavující schůze. Na této schůzi byl zvolen předsedou MNV dřívější starosta obce Josef Králík č. 43 a místopředsedou František Fojtík č. 6 (oba za stranu lidovou). Proti výsledkům voleb se ohradily ostatní politické strany zastoupené v obci. Okresní národní výbor však jejich protesty zamítl. Tento MNV fungoval až do komunistického puče v roce 1948. V březnu t. r. se v obci chopil moci „akční výbor obrozené Národní fronty“, který do čela obce prosazoval lidi sympatizující s novým komunistickým režimem.178

4. 7. Volby do vyšších zastupitelských orgánů

O hodnotové orientaci obyvatel obce Jestřabí vypovídají výsledky voleb do vyšších zastupitelských orgánů. Za Rakouska-Uherska se volilo do moravského zemského sněmu, který zasedal v Brně a do říšské rady zasedající ve Vídni. Poprvé mohli všichni muži od 24 let věku volit do říšské rady, aniž by byli omezeni majetkovým censem, v roce 1907. Jestřabští muži volili 175

SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976, nestr. (s. 19-20). Tento

zápis zcela evidentně vychází ze zápisu řídícího učitele Bohumila Kunovského ve Školní kronice Národní školy v Jestřabí z let 1936-1974 a je jeho zkrácenou verzí. Srovnej SOkA Zlín, ZDŠ Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974, zápis za školní rok 1944-1945 „Ustavení MNRV a osvobozovací boje v Jestřabí“, nestr. 176

Kubánek, P. : Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří, s. 26-27.

177

Kubánek, P. : Zlomky z historie obce Popov, s. 36.

178

Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 24; Březíková, K.: Místní národní výbor Jestřabí 1945-1976.

Inventář, s. 2; SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, č. př. 3/2007 (nezprac.), Protokolní kniha zastupitelstva obce Jestřabí (1928) 1930-1948, zápisy z 8. a 16. března 1948, nestr.

38

v rámci uherskobrodského politického okresu „za venkovskou skupinu“, přičemž ve volbách v roce 1911 zde byl zvolen představitel konzervativní Katolické strany národní

na Moravě, advokát

dr. Mořic Hruban z Olomouce.179 V červnu 1913 se konaly vůbec poslední volby před 1. světovou válkou, volby do zemského sněmu. V rámci soudního okresu Valašské Klobouky v kurii venkovských obcí byl „zvolen zase poslancem P. Ant. Stojan, probošt v Kroměříži, člen strany Katol. národní.“.180 V dubnu 1920 se konaly první volby do Národního shromáždění Republiky Československé, které bylo složeno ze dvou komor, z poslanecké sněmovny a senátu. V těchto volbách mohly poprvé využít svého volebního práva i místní ženy, které se dostavily v hojném počtu a bylo jich dokonce více než mužů, ze 182 voličů, kteří přesáhli 21 let věku volilo do poslanecké sněmovny 108 žen. S drtivou převahou v obci zvítězila nástupkyně konzervativní Katolické strany národní na Moravě, Československá strana lidová, která získala 127 hlasů ze 182 odevzdaných, což bylo téměř 70 % všech odevzdaných hlasů. Republikánská strana československého venkova alias agrárníci získali v obci 44 hlasů tj. 24 %. Hlasy zdejších voličů získaly ještě další tři strany, živnostníci (6) a sociální demokraté (3). Zbylé dva hlasy získala židovská strana, která tyto hlasy bezesporu získala od židovských nájemců místního hostince. Účast voleb do senátu byla nižší, jelikož aktivní volební právo měli občané starší 26 let. Velké množství odevzdaných hlasů získala v obci strana lidová (120 hlasů, tj. téměř 71 %), méně již agrárníci (29 hlasů, tj. 17,4 %), a ještě méně hlasů bylo odevzdáno pro sociální demokraty (6), živnostníky (5) národní socialisty (4). V ryze etnicky české vesnici, jakou Jestřabí bylo, získala tři hlasy dokonce Německá demokratická strana svobodomyslná.181 V dalších volbách do Národního shromáždění, které se konaly 15. listopadu 1925, volilo v Jestřabí z 227 voličů 223 (tj. více než 98 % účast). Strana lidová dosáhla v obci ve volbách do poslanecké sněmovny vůbec svého nejlepšího výsledku, když jí voliči odevzdali téměř 80 % všech hlasů (tj. 175 hlasů). Agrárníci oproti volbám v roce 1920 ztratili, když získali téměř o polovinu méně hlasů než v předchozích volbách, pouze 30, tj. 13,5 %. Ostatní strany jako sociální demokracie (3 hlasy), živnostensko-obchodnická strana (4) a národní socialisté (4) měly jen zanedbatelné zisky. Svého nejlepšího zisku v obci dosáhla také elitářská národní demokracie, kterou volili čtyři voliči, první dva voliči byli také osloveni antisystémovými komunisty a jeden hlas získala také strana domkářsko-malozemědělská. Volby do senátu dopadly obdobně, dokonce co se týče procentního zisku prvních dvou stran, tedy lidovců a agrárníků, tak na vlas stejně.

179


180


181

Tamtéž, nestr. (s. 65); viz výsledky voleb do vyšších zastupitelských orgánů v textové příloze č. 2.

39

Několik málo voličů volilo tytéž strany jako do poslanecké sněmovny, pouze domkářskomalozemědělskou stranu vystřídala agrární a konzervativní strana se ziskem jednoho hlasu.182 Nová správní reforma z roku 1928 obnovovala předválečná volená okresní zastupitelstva183 a zemská zastupitelstva. Dvě třetiny těchto samosprávných sborů byly voleny na dobu šesti let, zbytek jmenovala vláda z řad odborníků. Okresní i zemská zastupitelstva volila ze svého středu užší výbory, kterým předsedal zemský prezident, resp. okresní hejtman. Tato zastupitelstva mohli volit voliči, kteří dosáhli 24 let věku.184 Do nově vzniklých samosprávních okresů, které byly totožné se soudními okresy,185 se poprvé volilo 2. prosince 1928. V Jestřabí odevzdalo ve volbách do okresního zastupitelstva straně lidové své hlasy 123 voličů, agrárníci dostali 59 hlasů. Ostatní strany, jako sociální demokraté (7) či živnostníci (2), nepřesáhly své obvyklé zisky. Komunisté dostali nadprůměrných sedm hlasů, národní socialisté a národní demokraté nezískali ani hlas. Ve volbách do moravského zemského zastupitelstva v Brně, které se konaly ve stejném termínu, volilo 129 jestřabských voličů stranu lidovou, 52 voličů agrárníky, osm sociální demokracii, tři živnostníky, dva národní socialisty, tři komunisty, jeden katolické zemědělce a jeden volič dokonce Deutschen Volksverband.186 V dalších předčasných volbách do nejvyššího zákonodárného sboru, které se konaly dne 27. října 1929, bylo voliči z Jestřabí odevzdáno ve volbách do poslanecké sněmovny celkem 219 platných hlasů, z toho obdržela strana lidová 132 hlasů, tj. přes 60 % všech odevzdaných volebních lístků. Ovšem oproti minulým volbách ztratili lidovci v obci téměř 20 % příznivců. Naopak agrárníci dosáhli svého prozatímního maxima se ziskem 59 hlasů, tj. téměř 27 %, stejně jako sociální demokraté, kteří se vyhoupli na 19 hlasů, tj. bezmála 9 %. Živnostníci dostali pět hlasů, komunisté a národní demokraté po jednom, národní socialisté spadli opět na nulu a strana, jež vyvolala v zemi předčasné volby svým vystoupením z vládní koalice, Hlinkova slovenská ľudová strana, získala hlasy dva. V senátních volbách zvítězila v Jestřabí s téměř 60 % strana lidová, když získala ze 192 odevzdaných hlasů 114. Agrárníci se umístili tradičně na druhém místě se ziskem 55 hlasů, což tvořilo téměř 29 % oprávněných voličů.

Tři hlasy dostali živnostníci,

ostatní strany dostaly stejný počet hlasů jako ve volbách do poslanecké sněmovny.187 V následujících volbách do poslanecké sněmovny dne 19. května 1935 bylo v Jestřabí odevzdáno 222 platných hlasů. Nejvíce sice získala strana lidová se ziskem 103 hlasů, což bylo 46,4 %, nicméně to byl její nejhorší volební výsledek v obci za celé období 1. republiky. Na její 182 183

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 80). Pouze v Čechách, na Moravě tuto funkci před 1. světovou válkou zastávaly volené okresní silniční výbory,

které působily v soudním okrese, v případě Jestřabí tedy v soudním okrese Valašské Klobouky. 184

Bartoš, J. – Trapl, M.: Československo 1918-1938, s. 21.

185

Pro obec Jestřabí v rámci soudního okresu Valašské Klobouky.

186


187


40

úkor získaly prakticky všechny ostatní politické strany, které voliči v Jestřabí volili. Svého maxima dosáhli agrárníci, když získali 70 hlasů, což bylo vyjádřeno 31,5 %. Sociální demokracie, která dostala důvěru 25 voličů (tj. 11,3 %), toto své maximum nepřekonala ani v prvních poválečných volbách v roce 1946. Zatímco živnostníci získali taktéž nejvíc hlasů za celé období meziválečného Československa, a to 7, tak národní socialisté získali pouhý jeden hlas. To, že se v tomto období československá společnost radikalizovala dokládají i další výsledky v obci Jestřabí. Radikální levice, tedy komunisté, zde dosáhla na své předválečné maximum, když od voličů získala 14 hlasů (tj. 6,3 %). Národní obec fašistická, která se pohybovala na opačné straně politického spektra, zde zaujala jednoho voliče. Je také zajímavé, že jeden volič si vybral německé sociální demokraty, zřejmě od své volby očekával zlepšení mezinárodněpolitické situace. Volby do senátu potvrzují nastoupený trend v přízni voličů a téměř shodně kopírují procentuální zisky stran z voleb do poslanecké sněmovny, i když v těchto volbách volilo o 17 voličů v obci méně. Onen volič, jenž volil německé sociální demokraty, se v senátních volbách pro ně nevyjádřil. Dá se tedy předpokládat, že to byl volič mladší 26 let.188 Hned následující týden, tedy 26. května 1935, se konaly druhé volby do okresních a zemských zastupitelstev. Ve společné volbě obou zastupitelských sborů bylo v Jestřabí odevzdáno 212 hlasů, přičemž procentuální zisky jednotlivých politických stran byly téměř totožné s volbami do poslanecké sněmovny a senátu. Živnostníci získali šest hlasů, komunisté devět, sociální demokraté 25, agrárníci své skóre vylepšili ještě o jeden hlas na 71. Kromě toho, že se lidovcům podařilo se ziskem 101 hlas nejen znovu zvítězit, tak spolu s dalšími voliči z jižního Valašska zvolili 35letého lidoveckého starostu své obce, Josefa Šuráně č. 10, do okresního zastupitelstva ve Valašských Kloboukách.189 „Dne 26. května 1946 se konaly volby do Ústavodárného Národního shromáždění.“190 Prvních voleb do poslanecké sněmovny se po skončení 2. světové války v Československu zúčastnilo pouze šest povolených politických stran, z toho v Čechách a na Moravě čtyři191 a na Slovensku zbylé dvě.192 Komunisté, sociální demokraté a národní socialisté zastupovali levicové strany, lidovci politický střed, všechny pravicové strany, včetně nejvýznamnější předválečné strany agrární, byly zakázány. Ani obyvatele malé vesnice na kraji Valašska neminula prožitá zkušenost předcházejících válečných let a jejich názory a hodnoty se nepochybně za ta léta

188


189


190

SOkA Zlín, ZDŠ Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974,

zápis za školní rok 1945-1946, nestr. 191

Viz textová příloha č. 2, výsledky voleb v obci Jestřabí v roce 1946.

192

Komunistická strana Slovenska a Demokratická strana; zde také vznikly ještě těsně před volbami do Ústavodárného

Národního shromáždění dvě nové strany, Strana práce a Strana svobody.

41

posunuly či alespoň proměnily. Podívejme se nyní jak voliči, kteří v závěru května 1946 přistoupili v obci Jestřabí k volebním urnám, reflektovali prožitá léta a co očekávali od budoucnosti. Tentokrát se voleb v Jestřabí zúčastnilo 247 voličů, tedy o 25 voličů více než při posledních volbách do poslanecké sněmovny v roce 1935. Za tu dobu v obci vyrostla další generace mladých voličů, kteří byli navíc početnější než kdy v minulosti. Nově bylo aktivní volební právo přiznáno všem mužům i ženám od 18 let věku. Dalo by se tedy očekávat, že tito voliči budou projevovat větší náklonnost k „novým“ myšlenkám. Komunistická strana, která založila v Jestřabí svou místní organizaci v předešlém roce, zde získala ve volbách 22 hlasů, což reprezentovalo 9 % voličů. A dokonce si oproti minulým volbám o třetinu polepšila. Nicméně i s tímto ziskem byla z oněch čtyřech povolených politických stran beznadějně poslední. Sociální demokracie, strana tradičně hájící zájmy dělníků, ještě ve dvacátých letech nenacházela u jestřabských voličů patřičnou odezvu. Poprvé se zde výrazněji prosadila ve volbách do Národního shromáždění v roce 1929 a v roce 1931 dokonce sestavila svou vlastní kandidátku do komunálních voleb. Postupně se v obci etablovala a její pozice zde nepochybně sílila, což dokazují její výsledky, které byly na komunální úrovni (volby 1931, 1938) ještě výraznější než se to projevovalo při volbách do Národního shromáždění. Přesto ve volbách v roce 1946 získala pouze 25 hlasů, tedy stejně jako před 11 lety, tentokrát s procentuálním ziskem 10,2. Avšak v konečném důsledku to díky většímu počtu voličů znamenalo oslabení sociální demokracie v Jestřabí. Velmi silnou podporu měla v meziválečném období v obci Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, tedy agrárníci. Tradičně se při volbách do Národního shromáždění i obecního zastupitelstva umisťovala co do přízně voličů na druhém místě. Sice straně lidové ani nešlapala na paty, zato se však pohybovala s velkým náskokem před ostatními politickými stranami. Po propadu ve volbách do Národního shromáždění v roce 1925 na 13,5 %, si získávala tato strana v obci stále větší popularitu a o deset let později jí dalo hlas více než 30 % zdejších voličů. Po válce již díky zákazu nemohla oslovit své voliče, kteří svou přízeň projevili straně jiné (či jiným). Národní socialisté, jejichž zisky by se daly za první republiky v obci spočítat na prstech jedné ruky, najednou v poválečných volbách získali 41 hlasů, tedy přízeň 16,6 % jestřabských voličů. Upínali se snad k této „nejpravicovější“ levicové straně oči bývalých příznivců opravdové předválečné pravice? Či snad očekávali, že tato strana bude v Národní frontě skutečnou opozicí komunistům? Strana, která s velkou převahou volby v obci v roce 1946 vyhrála, byla ve stejné roli po celou dobu předválečného Československa. Na svém vrcholu se ocitla v roce 1925, kdy při volbách do Národního shromáždění získala přízeň téměř 80 % všech voličů z Jestřabí, její popularita pak sice setrvale klesala a méně než 50 % hlasů získala při volbách v roce 1935, nicméně zde stále jednoznačně dominovala. Po celou dobu první republiky hrála strana lidová také ve zdejší 42

komunální politice prim, a kromě jedné výjimky z let 1923-1927, měla vždy v obci až do voleb v roce 1938 absolutní většinu. I když těsnou. Nicméně svůj primát si udržela i po těchto volbách, přičemž lidovečtí starostové stáli v čele obce nepřetržitě 18 let, od komunálních voleb v roce 1927 až do převratu v roce 1945. Ve volbách do Ústavodárného Národního shromáždění v roce 1946 získala v obci strana lidová celkem 158 hlasů, to znamená 64,2 %. Dokonce více než ve volbách v letech 1929 či 1935, přičemž oproti těmto posledním předválečným celorepublikovým volbám ji volilo o 55 voličů více. Jistě nelze pochybovat o tom, že její řady rozšířili také voliči, kteří nemohli volit agrárníky. Znamená to však, že tito „noví“ voliči, zařadili spíše „zpátečku“, než by podlehli volání světlých zítřků socialistických stran? Pokusme se ještě jednou zrekapitulovat volby v roce 1946 v porovnání s volbami v roce 1935. Sociální demokracie získala v obou volbách stejný počet hlasů, tedy 25. Radikální levice, tedy komunisté si vylepšili své postavení ze 14 hlasů na 22, zřejmě právě i na úkor sociální demokracie. Národní socialisté, „nejpravicovější“ levicová strana, z jednoho získaného hlasu v roce 1935 zaznamenali nárůst na 41 hlasů, což je přírůstek 40 hlasů (tedy 4000 %!). Strana lidová získala oproti 103 hlasům v roce 1935 nově 158 hlasů, tedy o 55 hlasů více. Znamená to, že pokud sečteme nové zisky lidovců a národních socialistů, dostaneme číslo 95. Když odečteme přírůstek voličů mezi lety 1935-1946, 247 voličů (1945) mínus 222 voličů (1935) rovná se 25 „nových“ voličů. A pokud odečteme od nových zisků lidovců a národních socialistů voličský přírůstek, dostaneme se na číslo 70. Což je paradoxně stejné číslo, jako počet hlasů, které získala agrární strana v obci Jestřabí při volbách do poslanecké sněmovny v roce 1935. Není to náhoda? Jistě, je to velice laciný argument, který nemusí mít vůbec žádnou oporu v realitě. Nehledě na to, že nám není jasné, kam od předchozích voleb „zmizelo“ sedm živnostníků, jeden fašista a jeden německý sociální demokrat.193 Tyto první poválečné volby bezpochyby dokumentují hodnotový i názorový posun lidí, který nastal v průběhu 2. světové války, ale i před ní a bezprostředně po ní. Jak lidé v těchto volbách volili své zástupce dokumentuje nejen jejich představy o tom, jakým směrem se má odvíjet jejich budoucnost. Ale tyto volby byly i reakcí na to, co lidé zažili. O tom jsou ostatně každé volby. Nejen ty v roce 1946.

193


zápis za školní rok 1945-1946, nestr.

43

5. Obyvatelstvo obce, sociální a ekonomická situace 5. 1. Hospodářství před rokem 1848 a zrušení roboty

Obyvatelstvo obce Jestřabí bylo v minulosti vždy odkázáno obstarávat si své živobytí obděláváním půdy, tedy zemědělstvím. Peřinka uvádí, že před rokem 1848 nebyly v obci statky, které by měly rozlohu svých pozemků jeden celý lán (tzn. celý grunt, což je plocha cca 18-20 hektarů půdy). Všechny byly menší. Např. ze čtvrtlánu (plocha asi 5 hektarů) se na dominikálu robotovalo 105 dní v roce. Výkup z roboty činil 200 zlatých, což si z tehdejších hospodářů nemohl nikdo dovolit.194 Podle indikační skici z roku 1828 bylo v Jestřabí 16 půlláníků, pět vlastníků třetiny lánu, devět čtvrtláníků a 24 domkářů.195 Ve vesnici se před rokem 1848 vyskytoval úřad fojta, jenž byl pověřen výkonem vrchnostenské správy. Fojt předepisoval poddaným robotu, svolával na ni poddané, vedl o vykonané práci záznamy, podával „posudky“ panským úředníkům v Brumově, sbíral a odváděl vrchnosti úroky a vybíral i daně. Fojt byl svobodníkem, neodevzdával tudíž ani urbariální dávky. Peřinka soudí, že jeho úřad byl dědičný na čtvrtlánu č. 9.196 V roce 1776 je na č. 9 připomínán Jiří Žalek,197 k roku 1828 je v indikační skice jmenován jako fojt Antonín Žalek na téže usedlosti.198 Před rokem 1848 obhospodařovala vrchnost ve vlastní režii také panský dvůr Kochavec, který ležel na jižním okraji katastru obce u samých hranic s Uhrami. Panský dvůr Kochavec je na místě dříve zaniklé stejnojmenné obce poprvé připomínán v roce 1750, jeho plocha tehdy obdělávaných pozemků činila 225 měřic.199 Ve vesnici se také „bačovalo“, i když méně než v okolních obcích. Ovce se na pastvu zpravidla vyháněly po 1. květnu a na „salaších“ zůstávaly až do konce měsíce října.200 Zrušením roboty v roce 1848 se změnily vnější podmínky a postavení zdejšího obyvatelstva se z dlouhodobé perspektivy zlepšilo. Došlo ke změně právního postavení venkovského obyvatelstva, které již nemuselo část své síly formou pracovních úkonů odvádět vrchnosti a také bez ohledu na ni mohlo plně disponovat se svým majetkem. Ovšem podle rozhodnutí Kroměřížského sněmu se museli zdejší rolníci z roboty vykupovat za peněžní náhradu, 194

Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 162.

195

MZA Brno, D9, Stabilní katastr – indikační skica, 1828; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 15.

196

Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 24-25 a 162.

197

MZA Brno, D5 H/46, Urbariální fase, 1776.

198

MZA Brno, D9, Stabilní katastr – indikační skica, 1828; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 13 a 15.

199

Pokluda, Z.: Správní struktura Zlínska do roku 1848. In: Zlínsko, s. 347; Pokluda, Z.: Historický vývoj.

In: Zlínsko, s. 174-175. 200

Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 162.

44

což se setkalo i na brumovském panství s velkou nevolí a s protesty. Dne 12. června 1848 se sešlo 25 zástupců ze 13 vesnic z divnického statku, z brumovského, slavičínského, světlovského a návojského panství v sousední Štítné, mezi nimiž byl i zástupce z Jestřabí. Zde společně zformulovali dopis, který byl adresován moravskému selskému sněmu v Brně, v němž popisují svou špatnou ekonomickou situaci, přičemž v tomto ostře formulovaném listě jako v jediném z mnoha stovek podobných zaznívá požadavek bezplatného zrušení roboty. Avšak zrušení robotních povinností se nakonec bez náhrady neobešlo.201

5. 2. Zlepšení, či stagnace?

Obyvatelé obce Jestřabí ani po roce 1848 nenacházeli ve své obci ani v jejím nejbližším okolí jiné zdroje pro svou obživu kromě tradičního zemědělství. Způsoby obživy zdejšího obyvatelstva se nezměnily ani po roce 1859, kdy byl vydán živnostenský řád, který liberalizoval trh podobným způsobem, jako se to stalo po roce 1989. Obchod, řemesla či živnosti se zde vzhledem k tomu, že Jestřabí nebylo (a není) významnou sídelní jednotkou, prakticky nerozvíjely. Dalším významným faktorem ovlivňujícím sociální strukturu obyvatelstva obce a jeho ekonomické vazby v rámci místní komunity i nejbližšího okolí byla (a je) relativně nevhodná poloha vesnice v hornatém terénu jižního cípu Valašska. A také nedostupnost větších regionálních sídel (Brumova, Bylnice, Slavičína, Valašských Klobouk či Uherského Brodu), ve kterých se lépe rozvíjel trh práce. Aby se však byli schopni zdejší obyvatelé na tamních trzích práce uplatnit, bylo nutné, aby měli vyšší vzdělání či aby alespoň ovládali určité dovednosti.202 V Jestřabí však prakticky neexistovala žádná řemesla kromě těch, která byla nezbytně nutná pro obslužnost zdejších zemědělců, tedy jeden kovář a jeden kolář, s kterými se můžeme setkat již v Tereziánském katastru.203 Taktéž ke vzdělání ve zdejším venkovském prostředí nebyl nikdo dostatečně motivován. Dalším a dalším generacím chyběl patřičný sociokulturní kapitál proto, aby byly schopny v průběhu svého života vystoupat po společenském žebříčku. Syn se tedy chopil pluhu a pracoval na poli stejně tak, jak to viděl u svého otce, a dcera se stala hospodyní stejně jako její matka. Zdejší zemědělci (rolníci), kteří obdělávali ve zdejším tvářném terénu půdu velmi špatné kvality a pole malé rozlohy, nemohli o sobě ani v nejmenším mluvit jako o zámožných sedlácích. Vzhledem k tomu, že zdejší půda neskýtala dostatečné rezervy a nedala lidem nadbytek produkce, který by byl následně prodán, nebyl mezi lidmi dostatek volných finančních prostředků pro možný rozvoj. 201

Radimský, Jiří – Wurmová, Milada: Petice moravského lidu k sněmu z roku 1848. Praha 1955, Řeč sousedů

okresu brumovského, s. 15 a 130-131. 202

Pokluda, Z.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 178-180.

203

MZA Brno, D4 309/I, Tereziánský katastr; Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 161; Šuráň, P. – Fojtík, P.:

Jestřabí 1503-2003, s. 10.

45

Nemohli si tedy ani svou obtížnou manuální práci ulehčit tím, že by si zakoupili potřebné kvalitnější nářadí či nové zemědělské stroje, jako hospodáři na Hané či moravském Slovácku. Jestřabští rolníci tedy nadále používali staré nástroje zděděné po předcích, které si v případě potřeby sami vyspravovali. Ovšem i kdyby dostatek finančních prostředků zdejší hospodáři měli, bylo nezbytně nutné, aby u nich došlo i ke změně způsobu myšlení. S tím souviselo zejména zavádění nových metod v hospodaření, které se zde dostávaly s určitým zpožděním. Ve druhé polovině 19. století se největší změnou ve zdejším kraji stal přechod od trojpolního úhorového hospodaření ke střídavému systému, pěstování většího množství okopanin, zejména brambor a pícnin (jetel, vojtěška). To mělo kladný vliv na zvyšování počtu dobytka, který byl celoročně ustájen a zpětně na kvalitnější obdělávání půdy, která se mohla vydatněji hnojit. Spoustě lidí však zdejší kraj nenabízel možnost k uplatnění. Půda, jako primární zdroj obživy, neposkytovala dostatek obživy. Lidé proto odcházeli na sezónní práce na Hanou či moravské Slovácko, ale také do Rakouska či Uher, nejčastěji pak na jižní Slovensko do vinohradů u Prešpurku (dnešní Bratislavy). Nedostatek obživy byl také nejvýznamnější aspekt, který zapříčinil fenomén vystěhovalectví za prací do zahraničí, často i za oceán – do jižní a severní Ameriky. Zemědělství nemohlo v průběhu 19. a v první polovině 20. století uživit rostoucí počet obyvatel, a proto se vystěhovalectví za prací stalo pro mnoho lidí paradoxně nejjednodušším řešením. Lidé v tomto období odcházeli za prací do zámoří v několika vlnách a často se již domů nikdy nevrátili.204 Po roce 1848 nadále obhospodařoval ve vlastní režii vlastník brumovského velkostatku bývalý panský dvůr Kochavec, kde za mzdu nacházeli práci zejména lidé z uherské (slovenské) strany Bílých Karpat. Jestliže v roce 1850 mělo Jestřabí 393 obyvatel,205 tak při sčítání lidu v roce 1869 bylo zjištěno, že na katastru obce Jestřabí žilo v 66 domech 352 obyvatel.206 V roce 1873 postihl obec ničivý požár, kdy kromě osmi domů vyhořela téměř celá vesnice, což muselo mít spolu se začínající hospodářskou krizí nedozírné následky pro sociální a ekonomickou situaci zdejšího obyvatelstva. Přesto na základě dalšího sčítání lidu z roku 1880 bylo zjištěno, že v Jestřabí žilo již 415 obyvatel v 71 domech, z nichž bylo 405 lidí české národnosti, pět německé a pět jiné (neněmecké) národnosti.207

204

Pokluda, Z.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 179.

205

Bartoš, J. – Schulz, J. – Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska 1948-1960. VIII. sv., s. 192.

206

Kukulka, J. – Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka 1848-1960, s. 94; Sčítání lidu v obci Jestřabí

v letech (1834) 1857-1950 (včetně osady Kochavec), viz textová příloha č. 3. 207


46

5. 3. Období změn

V 80. letech 19. století získali někteří obyvatelé obživu při budování železniční trati z Uherského Brodu do Vlárského průsmyku zvané Vlárská dráha (1888, pravidelný provoz 1893). Touto železnicí bylo navázáno lepší spojení jižního Valašska nejen s Uherským Brodem jakožto centrem politického okresu, ale i s Uherským Hradištěm, centrem Moravy Brnem, Trenčianskou Teplou v uherském Pováží a dokonce také s centrem státu, císařskou Vídní. V dalších letech se také zlepšovala silniční síť, kterou financovaly jednotlivé obce a zemská správa. Stejně tak se rozšiřovaly státní pošty či se zavádělo telegrafní spojení (ve Valašských Kloboukách od roku 1888). Všechny tyto komunikační prostředky přispívaly také k vytváření ekonomických vazeb se vzdálenějšími místy a lepší mobilitě pracovních sil.208 To, jakou rychlostí se v závěru 19. století šířily informace i do odlehlých koutů mocnářství, si můžeme ověřit ze zápisu v jestřabské školní kronice: „Dne 11. září 1898 stihla do dědiny naší hrozná zpráva, že byla dne 10. září na břehu krásného jezera Ženevského zavražděna v Ženevě naše nejjasnější císařovna a královna Alžběta“.209 Při sčítání lidu v roce 1890 byl v obci Jestřabí zaznamenán opět vyšší počet obyvatel, v 79 domech zde žilo již 458 obyvatel.210 Správce místní školy učitel Jindřich Janeček ve školní kronice uvádí v zápise za školní rok 1894/95, že v Jestřabí byly čtyři celé grunty, 29 půlgruntů, 12 čtvrtgruntů a 39 domkářů.211 Jak nás zpravuje Jaroslav Saňák, někteří rolníci si ke svému hospodářství přivydělávali i tím, že vykonávali tzv. „formanku“, např. Jan Hlaďo č. 53 kromě zemědělství provozoval také rozvoz skleněných výrobků z nedalekých hutí sv. Sidonie a sv. Štěpán ve Vlárském průsmyku do Vídně a okolí.212 Jak již bylo výše řečeno, v regionu nebyly dostatečné zdroje potřebného kapitálu pro všestranný hospodářský rozvoj, proto byly ve větších obcích zakládány malé peněžní ústavy, záložny a spořitelny, které měly formu svépomocných spolků. Tyto drobné ústavy pracovaly sice s omezenými finančními prostředky z místních zdrojů, nicméně byly schopny po dlouhá léta své existence soustředit dostatečné množství peněz, které pak sloužily k podpoře místního 208


209


210

Kukulka, J. – Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka 1848-1960, s. 94.

211


212

Soukromá matrika obce Jestřabí a osady Kochavec pana Jaroslava Saňáka (30.-90. léta 20. století), dům č. 53;

ze zápisu není jednoznačné, v které době Jan Hlaďo rozvoz skleněných výrobků prováděl. Pokud budeme odvozovat od toho, kdy se narodily jeho děti, tedy v 80. a 90. letech 19. století, lze předpokládat, že rozvoz prováděl jakožto mladý hospodář právě v těchto letech. I když s největší pravděpodobností poté, co byla zprovozněna železnice do Vlárského průsmyku (1893), sklárny dopravovaly své výrobky do Vídně tímto způsobem. Není však vyloučeno, že doprava „na formanku“ znamenala pro sklárny nadále levnější dopravu výrobků k zákazníkům.

47

podnikání.213 Jeden z takových peněžních ústavů, a to „Občanská záložna ve Štítné na Vláře, společenstvo s ručením omezeným“, zahájil svou činnost v únoru 1898 v sousední vesnici, která byla (a je) centrem farnosti, kam náleží i obec Jestřabí. Tato občanská záložna se stala v následujících letech pro obyvatele Jestřabí nejdostupnějším peněžním ústavem, jehož vznik a fungování svou autoritou zaštítili jak zdejší farář P. Alois Filip, tak starosta obce Štítná Františka Liška. Již šest let předtím, v roce 1892, vznikla ve Štítné místní pobočka okresního hospodářského spolku.214 Do jaké míry využívali přítomnost obou institucí jestřabští občané k rozvoji svých ekonomických aktivit, není zřejmé. Mnoho nám můžou napovědět záznamy v živnostenských rejstřících dochovaných ve fondu okresního úřadu Uherský Brod.215 Zápisy prvního z rejstříků počínají rokem 1894, starší rejstřík se nedochoval. Avšak můžeme se přesvědčit, že v následujících letech opravdu došlo v obci Jestřabí k rozvoji „podnikání“. Roku 1896 se poprvé oficiálně dozvídáme o první živnosti v obci Jestřabí. Zápis z října t. r. uvádí, že v domě č. 50 je umístěna koncesovaná živnost, hostinec Anny Brožové.216 Neoficiálně se však o existenci hostince dozvídáme již roku 1893 z Pamětní knihy Národní školy v Jestřabí.217 Od jara 1898 je v domě č. 50 také obchod se smíšeným zbožím Salomona Kulky, který po smrti Anny Brožové v lednu 1899 převzal i hostinec. V Jestřabí před koncem 19. století vznikly další dva obchody se smíšeným zbožím. Živnostenské oprávnění získal v lednu 1898 Josef Škubník ze Štítné, který provozoval obchod se smíšeným zbožím v domě č. 56. V květnu 1899 jej na tutéž „svobodnou živnost“ získal Josef Šťastný č. 34, který ve svém domě prodával také „kořalku a pivo v uzavřených nádobách“. Na „prodej pálených lihových nápojů v uzavřených nádobách“218 získal v létě 1901 živnostenské oprávnění i Josef Škubník č. 56 a v prosinci téhož roku také Samuel Kulka č. 50, který v únoru 1902 začal prodávat také „pivo v uzavřených nádobách“. Zřizování dalších a dalších živnostenských koncesí jestřabských obchodníků může být projevem zostřené konkurence mezi nimi a může být z těchto zápisů patrný také jistý projev jejich vzájemné rivality. Dalšími svobodnými živnostmi byly v této době v Jestřabí kolářství Františka Hnily v č. 51 (registrováno v listopadu 1900), kovářství Jana Slámy č. 39 (od března 1901) a ševcovská živnost Josefa Slaběňáka v č. 58, rodáka z Popova (od července 1902).219

213


214

Kubánek, P. : Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří, s. 18.

215

SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod 1850-1945, i. č. 77 a i. č. 85, Živnostenské rejstříky obcí 1894-1950;

viz textová příloha Živnosti v obci Jestřabí v letech 1894-1945 (1953) č. 4. 216

Tamtéž, Živnostenské rejstříky obcí 1894-1950.

217


218


219

Tamtéž, Živnostenské rejstříky obcí 1894-1950; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 25.

48

Ovšem záhy „boom“ zřizování živností v Jestřabí

končí, obec byla po této stránce

„rozparcelována“ a v dalších dvaceti letech zde nevznikla žádná další živnost. Avšak zápisy z živnostenského rejstříku lze interpretovat i jiným způsobem. Zápisy, které se zde v průběhu několika málo měsíců objevují mohou znamenat, že se jednalo pouze o úřední registraci živností, které byly v obci již v minulosti provozovány, a to v některých případech i po mnoho desítek let. Tomu by napovídalo, že v obci existovala tradiční řemesla uváděná již v Tereziánském katastru, která se objevují také při posledním sčítání lidu v roku 1900. Jednalo se o kovářství na č. 39 (Sláma) a kolářství na č. 51 (Hnilo). Všechny tři obchody, které jsou uváděny v živnostenském rejstříku se taktéž objevují v tomto sčítání lidu,220 podle kterého stálo v Jestřabí 83 domů a v nich žilo 467 obyvatel, z nichž bylo 223 mužů a 244 žen, 448 Čechů, sedm Němců a z nich 452 katolíků a tři židé. Katastr obce měřil 572 ha, přičemž 557 ha činila hospodářská půda ve složení 368 ha polí, 57 ha luk, 80 ha pastvin, 49 ha lesů a 3 ha zahrad. Ve vesnici chovali hospodáři čtyři koně, 243 kusů skotu a 73 kusů vepřů.221 O tom, jakou úrodu skýtala zdejší krajina či jaké bylo počasí v tom kterém roce, nám podává zprávu přes propast jednoho století učitel Jindřich Janeček na stránkách školní kroniky. Např. v roce 1905 se dozvídáme o tuhé zimě, která v souvislosti s nedostatkem píce zapříčinila smrt 13 krav v obci „na slabosť v kostech“, či o tom, že lesní zvěř okusovala ovocné stromky. Dozvídáme se zde také o nenadálé letní povodni na řece Vláře, přičemž se voda rozlila v celém údolí, odnesla seno z luk a naplavila zde trámy a dříví z výše položených míst. Kronikář se zmiňuje, že bylo suché léto a že byla „úroda obstojná i ovoce dosti“. V následujícím roce muselo mnoho zdejších zasáhnout to, že „dobytek velice podražil, (…) se prodává skorem jednou tak draho jako léta minulá“.222 Dvůr Kochavec ležící na katastru obce Jestřabí, jehož majitelem byl spolu s celým brumovským velkostatkem od roku 1894 vídeňský průmyslník Antonín Dreher, měl na počátku 20. století v nájmu židovský podnikatel Schlessinger. V době sezónních prací, sklizně, zde pracovalo 50-70 zaměstnanců, hlavně z blízké uherské (slovenské) Trnávky a Súče. Mezi lety 1860 až 1907 zde byla v provozu i pálenice. Antonín Dreher uplatňoval na svých statcích cílevědomé metody hospodaření a snažil se přihlížet k místním poměrům. S ohledem na charakter pozemků ustupoval od zemědělské produkce na panských dvorech a jejich počet postupně snižoval. Roku 1909 došlo také na kochavecký dvůr, který spolu s 2400 měřic orné půdy prodal třem místním zájemcům, J. Tarabusovi, Maršálkovi a Satinovi. Tarabus následně rozdělil získaný majetek mezi své tři syny, Maršálek prodal svůj díl Markovi a odjel do Ameriky. Vzniklo zde pět nových 220


221

Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 161; Bartoš, J. – Schulz, J. – Trapl, M.: Historický místopis Moravy

a Slezska 1948-1960. VIII. sv., s. 192. 222


49

domů,223 které v rámci katastru obce Jestřabí získaly navazující popisná čísla. Antonín Dreher vzhledem k tomu, že spíše věnoval více pozornosti lesnímu hospodářství, si na Kochavci nadále ponechal lesní revír.224 Podle sčítání lidu provedeného počátkem ledna 1911, a to ke dni 31. prosince 1910, bylo v Jestřabí včetně osady Kochavec 516 obyvatel, v obci se zdržovalo 463 obyvatel a 53 bylo dočasně nepřítomných. Podle zdejšího učitele Františka Dobiáše „dočasně nepřítomní jsou takoví lidé, kteří za výdělkem odcházejí do ciziny, často až do Ameriky, avšak po čase se zase vracejí domů.“225 V obci je šest řemeslníků, tři obchodníci, 40 rolníků a 49 domkařů. „Dle náboženství bylo 6 israelitů a ostatní katolíci“. Současně se sčítáním lidí proběhlo i sčítání dobytka i jiných domácích zvířat. V obci bylo napočítáno 139 krav, 44 telat, 37 volů, jeden býk, šest koz, osm koní, žádná ovce,226 40 husí, 200 slepic a žádná kachna.227

5. 4. První světová válka

Do života lidí z malé vesničky na Valašsku zasáhla výrazným způsobem 1. světová válka (1914-1918). Na různých bojištích této strašlivé války se ocitlo na šest desítek zdejších mužů, kteří většinou narukovali buď k 3. pěšímu pluku do Uherského Hradiště či k 25. domobraneckému pluku do Kroměříže. Dá se předpokládat, že počet účastníků války z Jestřabí byl ještě vyšší, avšak prameny nás o tom neinformují. Domů se podle dostupných pramenů nevrátilo 21 mužů,228 kteří 223

Či spíše byla jednotlivým bytům v rámci „dvora“ úředně přidělena čísla popisná (čp.), ostatně „dvůr“ vypadá

v současnosti prakticky stejně jako v roce 1909. 224

Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 17; Bartoš, J. – Schulz, J. – Trapl, M.: Historický místopis

Moravy a Slezska 1948-1960. VIII. sv., s. 192; Pokluda, Z.: Držitelé hradu Brumova. In: ZMS. 16/1999, s. 89. 225

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 35 a 36).

226

Z toho vyplývá, že pastevectví ovcí se v obci již neprovozovalo, což lze jistě považovat za obecnější změnu.

Od poloviny 19. století se šířil v regionu jižního Valašska tzv. pasekářský způsob hospodaření, tedy, že hospodáři odcházeli z vesnic a stavěli si své příbytky uprostřed svých polí či lesů, např. na samém sklonku 19. století v Jestřabí učinil tehdejší starosta obce František Šuráň (původně bydlel v domě č. 75), který si vystavěl nový dům na Nivách č. 83. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 15). 227


228

František Eliáš č. 82, Alois Fagulec č. 77, František Fagulec č. 77, Josef Fagulec č. 62, Martin Fagulec č. 77,

Josef Fojtík č. 33, Martin Hlaďo č. 53, Jan Hýbl č. 66, učitel Alois Kryštof, Jan Lukšík st č. 3, Alois Marek č. 89, Jan Marek č. 73, Josef Marek č. 48, Josef Novák č. 17, Josef Saňák č. 24, Jan Strnka č. 61 (italský legionář), Jan Šeliga č. 13, František Šuráň č. 21, Tomáš Šuráň č. 10, Jan Tománek č. 65 a Josef Toryška č. 82. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 35-36, 49 a 53-54); SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976, s. 5; Březíková, K. – Sladkowski, M. – Valůšek, D.: Českoslovenští legionáři okresu Zlín, s. 22; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 21-22; Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 18.

50

zahynuli v rakousko-uherských uniformách na východní i jižní frontě, mezi nimiž byl i jeden muž v uniformě československých legií. Tito muži byli pohřbeni na různých místech Evropy, často do hromadných hrobů beze jména. A nikomu se v současnosti asi už nepodaří vypátrat, kde jejich těla leží. Do legií, vojenských jednotek zahraničního odboje proti Rakousko-Uhersku, vstoupilo z obce Jestřabí celkem devět mužů, což je vzhledem k velikosti vesnice poměrně vysoký počet.229 Z toho šest mužů vstoupilo

do legie italské a další tři do ruského expedičního sboru.230 Pokud

bychom dnes v Jestřabí hledali pomník padlým z 1. světové války, tak marně. Jako jedna z mála vesnic regionu jej nemá. Když budeme hledat důvody proč tomu tak je, zůstanou nám skryty. Můžeme spekulovat o ekonomické situaci obce, která neměla v meziválečném období dostatečné finanční prostředky na stavbu pomníku, či o tom, že se zde nenašel nikdo, kdo by byl ochoten zorganizovat pro stavbu pomníku sbírku.231 Období války bylo mimořádně obtížné pro ty, kteří zůstali v zázemí. Nejvíce však pro ženy, na jejichž bedrech často spočívalo opatření obživy pro sebe, své děti a případně i pro žijící rodiče. Průběh války byl provázen zásobovacími potížemi, které s dalšími válečnými léty narůstaly. Bylo rekvírováno obilí, brambory, dobytek a další zásoby. Např. na jaře 1917 byla provedena rekvizice, při níž bylo rolníkům státem odebráno 10 % osiva. Následující jaro „opět odebírány samozásobitelům veškeré zásoby přináležející těmto (…), dobytek rovněž stále odváděn, jednak pro zásobení vojska, jednak pro zásobení měst“.232 Takových rekvizic bylo v průběhu války pochopitelně nespočet. A aby toho nebylo málo, tak na zdejší obyvatelstvo dolehla i nepřízeň počasí. „Rok 1917 byl přímo katastrofální svým suchem.“ Po mnoho měsíců nezapršelo, v důsledku

229

Toto číslo ještě vynikne, pokud zvolíme srovnání s okolními vesnicemi počtem obyvatel v roce 1910 / počtem

legionářů: Jestřabí 516/9, Bohuslavice nad Vláří 569/2, Rokytnice 554/1, Popov 421/1, Štítná nad Vláří 1583/12. Srovnej SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 35); Zbránková, D. – Maňasová, Z.: Bohuslavice nad Vláří opět samostatnou obcí (správní vývoj do roku 1976). In: VKVK. 1/2002. III. roč., s. 20; Valůšek, D.: Obec Rokytnice. In: VKVK. 1/2002. III. roč., s. 27; Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Popov, s. 28; Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří, s. 22; Březíková, K. – Sladkowski, M. – Valůšek, D.: Českoslovenští legionáři okresu Zlín, s. 22, 20, 26 a 27. 230

Italská legie: Jan Fojtík č. 6, 31/V; Jan Lukšík ml. č. 3, četař, 34/IX; Jan Strnka č. 61, střelec 34/X; Jan Strnka č. 41,

střelec, 34/X; František Škubník, 32/III. št. a Jan Šuráň č. 75 (č. 83), 34. pluk. Ruská legie: František Hlaďo č. 63, II. střelecký pluk Jiřího z Poděbrad, 7. rota; Jan Saňák č. 68, I. střelecký pluk Jana Husi 4. rota a Josef Škubník, III. V roce 1920 se do Jestřabí přiženil ruský legionář Alois Zezulka, rodák z Nedašova, III. střelecký pluk Jana Žižky, československá nemocnice čís. 4. In: Březíková, K. – Sladkowski, M. – Valůšek, D.: Českoslovenští legionáři okresu Zlín, s. 22; SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 612 L, kart. 707, Obecní záležitosti (1891-1928), seznam ruských legionářů oprávněných k volbě v obci Jestřabí ze dne 16. 5. 1921, volně vloženo; Soukromá matrika obce Jestřabí a osady Kochavec Jaroslava Saňáka. 231

Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 32-33; (pf) Naše obec a 1. světová válka, Jestřabský zpravodaj,

8. číslo, srpen 2004, s. 1. 232


51

toho nevzklíčilo zaseté obilí, či bylo „tak malé, že ječmen a oves musel rolník trhati. Zemáků rovněž bylo velmi málo, píce pro dobytek taktéž“. Červen 1918 byl naopak neobvyklý opačným extrémem, „bylo po několik dnů tak mrazivo, že žito, které právě kvetlo, bylo mrazy těmito asi z 80 % zničeno, zemáky, fazole a jiná zelenina zničena úplně“. Také cena dobytka „vystřelila“ nahoru. Zatímco v roce 1917 stála kráva 2000 korun, tak na jaře 1918 již o třetinu více. V tomtéž období „pár volů cenil

se na 5000-6000 K“ (1917) a posléze „prodáván za 12.000-14.000 K“

(jaro 1918).233 V celém průběhu války byly také při různých příležitostech pořádány sbírky, např. „ve prospěch Červeného kříže“, „ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojínech“ či „na umělé údy pro moravské vojíny“.

234

Výnosy sbírek však byly v této chudé vesnici vždy velmi nízké.

Pro zdejší obyvatelstvo bylo jistě velkou úlevou, když tyto útrapy na podzim 1918 skončily.

5. 5. Za první republiky

„V měsíci únoru 1921 vykonáno bylo sčítání lidu. V obci bylo napočítáno celkem 454 obyvatel, a to v samé obci 356 a na pasekách 98,“235 čímž je jistě míněna osada Kochavec, Šuráňova samota (č. 83) na Nivách a Šebákova samota (č. 84) nad osadou Valentov. V 90 domech zde žilo 452 Čechů a dva lidé byli národnosti jiné, pravděpodobně židé, nájemci místního hostince.236 Řídící učitel František Dobiáš míní, že „úbytek zavinila více jak 4letá válka, kterýžto zjev pozorovati všeobecně“.237 Ještě v únoru téhož roku prodal Salomon Kulka místní hostinec v domě č. 50 Františku Strnadovi ze Štítné, který jej provozoval následujících sedm let.238 V živnostenském rejstříku je u této hostinské a výčepnické koncesované živnosti zapsáno, že se zde provozovalo „přechovávání cizinců“, „podávání pokrmů“, „nálev piva a vína“, „nálev lihových nápojů“, „podávání kávy, čaje, čokolády a jiných teplých nápojů a občerstvení“ a „držení dovolených her“. Ve stejné době si v domě č. 50 otevřela „obchod smíšeným zbožím, prodej lihovin v uzavřených láhvích“ Marie Strnadová, manželka nového jestřabského hostinského.239 V průběhu první republiky někteří hospodáři po vzoru mužů ze Slavičínska provozovali zvěroklestičskou živnost (říkalo se jim také „miškáři“, sami se nazývali „šviháci“). Každoročně prošli značnou část střední Evropy, přičemž se dostávali až do Haliče a až k (tehdy) polskému 233


234


235


236

A pravděpodobně také voliči Židovské strany ve volbách do Národního shromáždění v dubnu 1920. In: Bartoš, J. –

Schulz, J. – Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska 1948-1960. VIII. sv., s. 192. 237


238

Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 25.

239

SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 85, Živnostenské rejstříky obcí 1919-1950.

52

Lvovu. Byli to Josef Králík č. 9 se svým otcem, Sláma č. 39, Řehák č. 4 a Marek z Kochavce, tito muži přinášeli do obce mnoho agrotechnických novinek.240 V této době snad i někteří jestřabští muži nalezli zaměstnání na nově budované železniční trati Bylnice – Vsetín, která byla následně v roce 1928 pod názvem Masarykova dráha předána veřejnosti.241 Chytilův úplný adresář Moravy a Slezska, který byl vydán v roce 1924, nám zanechal podrobný popis obce Jestřabí,242 kde v té době žilo 456 obyvatel, přičemž byli všichni české (československé) národnosti. Dále adresář informuje, že obec náležela k římskokatolické farnosti ve Štítné, poštu měla v Hrádku na Vláře, telegrafní úřad ve Slavičíně, nejbližší železniční stanice byla v „Hrádku-Slavičíně“ a „Bylnici-Brumově“, nejbližší železniční zastávku v Popově. Obec Jestřabí vlastnila 3,52 ha polí, 0,64 ha luk, 36 ha pastvin a 55 ha lesa, dluhy obce činily 10.000,- Kč, obecní přirážky k daním 3.000,- Kč. Starostou byl František Fojtík (č. 6),243 jediným obecním zaměstnancem, sluhou, byl Václav Šuráň (č. 67), předsedou místního školního výboru byl rolník Matouš Šmotek (č. 52), správcem a řídícím učitelem jedné třídy obecné školy František Dobiáš, industriální učitelkou (učitelkou ženských ručních prací) Marie Janíková. Dále je uveden abecední seznam rolníků vlastnících více než 5 ha půdy.244 Provozovatelem hostince byl František Strnad (č. 50), obchodu se smíšeným zbožím Marie Strnadová (č. 50) a Josef Škubník (č. 56), který byl i obchodníkem s lihovinami. Kovářem byl Jan Sláma (č. 39), obuvníkem Josef Slaběňák (č. 58). Chytilův adresář dále uvádí, že v obci fungoval jediný spolek, a to Jednota sv. Jana Nepomuckého k zbudování kaple. Region Valašskokloboucka, který zůstával nadále zemědělským krajem s tradičním rolnickým hospodařením v malém měřítku, zasáhly také posuny ve vlastnických vztazích.245 V rámci pozemkové reformy bylo v roce 1925 přiděleno pěti drobným rolníkům z Jestřabí 5 ha ze slavičínského Wichterlova velkostatku, který zasahoval do katastru obce svým dvorem Rokytnice. Dalších sedm občanů zakoupilo celkem 75 ha půdy z Dreherova brumovského

240

Kubánek, P. : Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 22.

241


242

Zde je uváděno Jestřábí, též Jestřebí. In: Chytil, Alois (ed.): Chytilův úplný adresář Československé republiky.

Svazek I. Morava a Slezsko, s. 690. 243

František Fojtík byl starostou obce pouze do podzimu 1923, kdy proběhly nové obecní volby. Informace

do Chytilova adresáře byly pochopitelně zjišťovány již před rokem 1924, nejsou a ani nemohly být vzhledem k rozsahu adresáře aktuální. 244

Josef Bartoš, Josef Bařinka, Josef Floreš, František Fojtík, Jan Fojtík, Martin Fojtík, Jan Hnilo, Jan Hýbl č. 20,

Jan Hýbl č. 32, Josef Hýbl č. 2, Josef Hýbl č. 79, František Krůžela, Jan Krůžela, Jan Marek, Josef Marek č. 73, Josef Marek č. 89, Anna Nováková, František Pinďák, Jan Satin, Jan Šebák, Josef Šeliga, Matouš Šmotek, Veronika Šťastná, Jan Šuráň, Josef Šuráň č. 10, Josef Šuráň č. 26, Ondřej Tarabus, Františka Tománková a František Urban. In: Chytil, Alois (ed.): Chytilův úplný adresář Československé republiky. Svazek I. Morava a Slezsko, s. 690. 245


53

velkostatku na Kochavci „v trati Tabula a Kaménka“.246 Roku 1929 bylo v Jestřabí založeno družstvo, mlátící spolek, když si několik rolníků pořídilo mlátičku na obilí do společného vlastnictví.247 Již v roce 1922 vznikla v obci Místní družina katolických zemědělců československých a v roce 1932 místní Domovina domkářů a malorolníků, tyto organizace zde hrály nejen hospodářskou a společenskou, ale také politickou roli, obě organizace byly zrušeny německou okupační správou v roce 1940.248 Ve 20. letech 20. století došlo k další vlně vystěhovalectví do Ameriky, z ekonomických důvodů odešlo z obce zvláště mnoho mladých lidí. Zamířili nejen do Spojených států a Kanady na severoamerickém kontinentě, ale také do Argentiny v Jižní Americe. Např. František Fojtík č. 6 (narozen 1886) odešel do USA v roce 1928. Aby si mohl zakoupit lístek, zadlužil sebe i rodinu na několik let, doma zanechal manželku se třemi dětmi a starou matku. Nejstarším mužem v domě se stal jeho 14letý syn. V USA a Kanadě se živil různým způsobem, jako zemědělec na americkém středozápadě či jako pomocný stavební dělník ve městech (např. v Torontu). Domů se vrátil až v roce 1946. Josef Hýbl č. 32 (*1905), který ve druhé polovině 20. let žil a pracoval v USA a získal zde americké občanství. Domů se Josef Hýbl vrátil v roce 1930, měl po svém návratu a zvláště v průběhu okupace potíže s úřady, přičemž musel opakovaně dokazovat, že není cizím státním příslušníkem či dokonce že není židovského původu. Mladí lidé odcházeli do Ameriky z ekonomických důvodů i z domácností od Šuráňů (č. 10, č. 38, č. 81), Krůželů (č. 16), Hnilů (č. 70), Hlaďů (č. 53, č. 77), Bařinků (č. 14), Marků (č. 36) a z mnoha dalších rodin.249 V průběhu první republiky vznikaly v Jestřabí nové živnosti, některé i zanikaly. V červnu 1923 „složila“ svou živnost se smíšeným zbožím Veronika Šťastná č. 34, vdova po Josefu Šťastném. Toho využil Josef Hnilo ze Štítné, který v prosinci 1923 vstoupil na zdejší trh, když si v hostinském domě č. 50 otevřel „obchod smíšeným zbožím, železem, prodej pálených lihovin v uzavřených láhvích“, 250 který zde provozoval do února 1926. V létě 1923 byla okresním úřadem v Uherském Brodě povolena řemeslná živnost bývalému ruskému legionáři Františku Hlaďovi č. 63, a to krejčovství. Další živnosti v obci Jestřabí vznikaly koncem 20. let. Na jaře 1927 bylo Josefu Hnilovi ze Štítné povoleno zřízení „kroupařství a krámařství s vyloučením předmětů jich prodej je vázán na průkaz způsobilosti“. V červnu následujícího roku bylo Janu Šuráňovi č. 7 povoleno provozování živnosti „štětkařství a kartáčnictví s návštěvou výročních trhů“. Na podzim 1928 převzala obchod se smíšeným zbožím v domě č. 56 Anna Škubníková, která si jej nechala 246

SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976, s. 8; Nečasová, K.:

Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 21. 247

Kukulka, J. – Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka 1848-1960, s. 95.

248

Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 26.

249

Informace zde uváděné jsem získal ústně z různých zdrojů (např. od své babičky Marie Hýblové, Josefa Hýbla č. 32,

ing. Pavla Šuráně č. 81, Jana Tománka č. 42, Mgr. Milana Golase č. 53 a dalších). 250


54

v srpnu následujícího roku přepsat na své nové příjmení (Anna Ovesná). Avšak v říjnu 1929 tuto živnost složila a vyřídila si novou, s názvem „obchod smíšeným zbožím a láhvovým pivem“, tentokráte zapsanou na dům č. 23. Její další vyřízenou živností, kterou provozovala od srpna 1928 (nejen) v domě č. 56, byl „obchod cukrovím a sodovkou, stánek v poutích v Hrádku, Bohuslavicích, Štítné a Rokytnici, na stánku v poutích a posvícenských slavnostech“.251 V roce 1928 prodal František Strnad ze Štítné hostinec v domě č. 50, který koupil a ve stejném rozsahu provozoval František Hlaďo, který se vrátil do své rodné obce z Dubňan na Hodonínsku. Po smrti Františka Hlaďa v únoru 1930 převzala hostinec vdova Marie Hlaďová, která si již do živnostenského rejstříku nezapsala „přechovávání cizinců“, jinak však zachovala provoz hostince ve stejném rozsahu jako její předchůdci. Počátkem roku 1932 si vzal za manželku její dceru Jaroslav Saňák, rodák z blízké osady Valentov (Štítná). Jaroslav Saňák, který získal výuční list u židovského obchodníka v Trenčíně, si zde již před koncem roku 1931 nechal zapsat svobodnou živnost „obchod smíšeným zbožím“.252 Další svobodné živnosti vznikaly a zanikaly v průběhu 30. let. Josef Šuráň č. 21 si v době sklizně v roce 1931 vyřídil živnost „mlácení obilí“. „Trhovectví mléčnými výrobky“ provozovala mezi lednem a zářím 1932 Marie Bártová ze Štítné v č. 76. „Trhovectví drůbeží, vejci a mléčnými výrobky“ pak od ledna 1932 Josef Urban z domu č. 69. Aloisie Urbanová, rodačka z Bratislavy, pak převzala na jaře 1932 v domě č. 56 obchod se smíšeným zbožím, kde prodávala také pivo a lihoviny. Avšak v únoru následujícího roku tuto živnost „dala do klidu“. Františka Burešová č. 47 si v roce 1933 vyřídila živnostenský list na „obchod drůbeží a krůtami“. Na podzim 1936 získal Jaroslav Saňák č. 50 koncesi na „výrobu chemicko-technických přípravků a kosmetických a dietetických výrobků (...)“.253 V březnu 1938 mu byla udělena „koncese k prodeji školních a modlitebních knih, kalendářů a obrazů svatých“. V srpnu 1937 zavřeli obchod se smíšeným zbožím v domě č. 23 manželé Anna a Jan Ovesní.254 Na jaře 1938 si v domě č. 23 otevírá obchod se smíšeným zbožím s prodejem piva a lihovin Ján Kiss, rodák ze slovenského Hlohovce a stejnou živnost provozuje od jara 1939 v osadě Kochavec v domě č. 40 Antonín Žáček, rodák z Dolní Lhoty na Luhačovicku. Oba dva obchodníci jistě kvitovali s povděkem, když jim od jara 1939 přibyli zákazníci v podobně německé pohraniční stráže, kteří střežili hranici mezi Protektorátem

251


252


253


254

Anna a Jan Ovesní provozovali svůj obchod původně v domě č. 56, v roce 1931 si ke stejnému účelu přestavěli dům

č. 23, který je na rozdíl od domu č. 56 na „strategickém“ místě v centru obce. Hypotéku na novostavbu však v době hospodářské krize nedokázali splácet, proto jim byl tento dům zabaven v exekuci. V soudní dražbě jej koupil Josef Saňák č. 24, který jej pronajal obchodníku Jánu Kissovi. In: Soukromá matrika obce Jestřabí a osady Kochavec pana Jaroslava Saňáka, dům č. 23.

55

Čechy a Morava a Slovenským štátem. V průběhu první republiky provozovali v obci nadále své živnosti tradiční kovář (Sláma č. 39) a kolář (Hnilo č. 51).255 „Ve dnech 2.-5. prosince [1930] bylo provedeno druhé sčítání lidu [od vzniku ČSR]“. Na katastru obce „napočteno bylo celkem 473 obyvatel,“256 z nichž bylo 471 Čechů a dva jiné (neněmecké) národnosti, kteří žili v 91 domech, přičemž 468 lidí se hlásilo k římskokatolickému vyznání, jeden byl evangelík a čtyři bezvěrci.257 Jistě by bylo zajímavé podívat se do okolí vesnice na to, jak zdejší obyvatelé obdělávají políčka na svých soukromých hospodářstvích. Vzhledem k tomu, že v 50. letech došlo k „socializaci vesnice“ a od této doby měli napříště všichni zemědělci pracovat na půdě společně neboli kolektivně, byly rozorány meze, vytrhány stromy a zemědělská půda se takto zcelovala do velkých lánů, se dnes už na jednotlivá obdělaná políčka podívat nemůžeme. Můžeme se však podívat alespoň na to, co zdejší hospodáři na svých polích pěstovali v roce 1930, a zkusme si představit, jak to na polích asi vypadalo. Celková plošná výměra katastru obce měla přesně 554 hektarů a 8 arů,258 z toho bylo téměř 311 ha orné půdy, 61 ha luk, 92 ha pastvin, 82 ha lesa, 3 ha zastavěné plochy a dvorů a 4 ha ostatní plochy (řeka, silnice, neplodná půda aj.). Téměř 58 ha zemědělské půdy bylo vyseto ozimou pšenicí, 63 ha ozimým žitem, 26 ha jarním ječmenem, 37 ha ovšem 94 arů „sourží“, 35 arů pohankou a 20 arů jarní pšenicí. Dále zdejší zemědělci pěstovali v malém množství luštěniny či mák. Brambory byly pěstovány na téměř 39 ha, krmná řepa téměř na 6 ha a cukrovka se nepěstovala vůbec. Ze zeleniny se nejvíce pěstovalo zelí (téměř 1 ha), kapusta pak v malé míře. Dalších 87 ha bylo oseto červeným i bílým jetelem či vojtěškou. Někteří hospodáři dokonce ještě v této době praktikovali „úhoření“, když téměř 22 ha leželo ladem. Dalším důležitým artiklem, který skýtal obživu, byl dobytek. Zdejší obyvatelé chovali v roce 1930 celkem 152 krav, 44 jalovic do jednoho roku, 29 jalovic starších než jeden rok, jednoho býčka, deset ostatního skotu, 17 prasnic (12 malých určených k chovu) a 66 dalších vepřů.259 V první polovině 30. let 20. století zasáhla také jižní Valašsko celosvětová hospodářská krize, která uvrhla mnoho zdejších rodin do existenční nejistoty. V polovině 30. let se však situace obyvatelstva začala zlepšovat, neboť jak poznamenává ve školní kronice řídící učitel Vladimír Chalupa: „Poměry žáků jsou dosti dobré. Do školy chodí dobře oblečeni i obuti. Potřeby školní ochotně si kupují. Teď se jejich poměry zlepšily tím, že všichni dělníci a malí rolníci jsou zaměstnáni na stavbě muničního skladu v Bohuslavicích.“260 Jestřabští dělníci nalézali také

255


256


257


258

Dále zaokrouhleno na celé hektary.

259

SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976, s. 13.

260


56

zaměstnání v rozšiřující se obuvnické továrně JAPIS Jana Pivečky ve Slavičíně.261 V této době se proměňuje způsob obživy místních obyvatel. Stále větší množství mužů z Jestřabí je zaměstnáno v dělnických profesích, což se odráží také ve volebních ziscích levicových stran. Zdejším zemědělcům se nevyhýbaly ani nepříjemné, ba katastrofické události. Velká povodeň postihla obce v povodí řeky Vláry v červenci 1919. Voda z řeky protékající kolem vesnice Jestřabí stoupla o několik metrů, zaplavila celé údolí a odnesla vše, co bylo na polích i na lukách, narušila železniční trať, přičemž strhla všechny mosty přes řeku, i železniční most mezi obcemi Jestřabí a Popov. Veškerá železniční doprava byla přerušena na několik týdnů a k obnově trati bylo potřeba povolat armádu.262 V roce 1920 postihla chov hospodářských zvířat slintavka a kulhavka, v roce 1925 strávil oheň úrodu uloženou ve stodole Františka Slámy č. 29. V letech 1929 a 1942 postihla zase zdejší zemědělce tuhá zima, které padlo za oběť mnoho ovocných stromů. V srpnu 1931 spláchla průtrž mračen dobrou zemědělskou půdu z úrodných svahů u osady Kochavec a zničila část úrody. Ovšem jedním z nejčernějších dnů v novodobé historii obce Jestřabí se stal 22. červenec 1939. Obec byla postižena větrnou smrští, která byla provázena krupobitím. Kroupy o velikosti slepičích vajec během pouhých šesti minut vytloukly všechna domovní okna, rozbily velkou část střešní krytiny, bylo pobořeno mnoho obydlí a stodol, vyvráceno nespočet stromů a zničena úroda na polích. Celková škoda přesahovala 1,5 milionu korun tehdejší měny. Bezprostředně po katastrofě navštívil obec protektorátní ministr vnitra a moravský zemský prezident, kteří zorganizovali pro obec Jestřabí sbírku, která měla formu peněžních darů a materiální pomoci (brambory, osivo).263

5. 6. Za Protektorátu a po převratu

Průběh 2. světové války neměl zásadní vliv na hospodářskou a sociální situaci obyvatel obce Jestřabí, přičemž válečná konjunktura spíše přispěla k lepšímu ekonomickému postavení zdejších lidí. Německá okupační moc, která využívala všechny zdroje Protektorátu Čechy a Morava ke svým expanzivním cílům, sáhla v našem kraji v roce 1942 k zavedení prvního autobusového spoje do zbrojovky v Bohuslavicích a továrny na obuv ve Slavičíně. Tímto praktickým krokem byla ulehčena zdejším dělníkům cesta za zaměstnáním.264 Dělníci zde do té doby docházeli pěšky, na kole, či způsoby dopravy kombinovali, když část cesty mezi obcemi Jestřabí a Bohuslavice, resp. Slavičín absolvovali vlakem. Rozhodně však nebyli rádi ti, kteří museli v průběhu války 261

Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 22.

262

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 63);

Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 24. 263

Tamtéž, s. 24.

264

Tamtéž, s. 22.

57

nastoupit na „nucené práce“ do továren přímo v Německu (v Říši). Jednalo se o mladé lidi, kteří se narodili mezi lety 1920-1924, ovšem není nám o nich a jejich osudech známo nic bližšího. Obyvatelé byli postiženi také některými povinnými odvody, často se jim ovšem dařilo i tyto povinnosti obcházet ve svůj prospěch (např. vepře zabíjeli „na černo“). Demografové zde jako i jinde v Protektorátu zaznamenali populační růst, kdy se do mnoha rodin rodily stále další a další děti. Nikomu z občanů Jestřabí se v průběhu války nic nestalo, vesnici nepoškodil ani přechod fronty v závěru války. Od února do dubna 1945 ustupovala přes obec západním směrem německá a maďarská armáda spolu s Ruskou osvobozeneckou armádou (ROA; „Vlasovci“). Vojáci se zde na kratší čas ubytovávali v jednotlivých domech, na dvorech, ve stodolách, ve škole či v hostinci.265 Po skončení 2. světové války, v letech 1945-1947, kdy byla odsunuta početná německá menšina z českomoravského pohraničí, které bylo následně osidlováno z vnitrozemí, odešlo z celkového počtu 564 obyvatel obce Jestřabí a osady Kochavec do pohraničí 132 lidí. Z toho 25 celých rodin. Během několika let se však sedm rodin vrátilo zpět do obce. Z ostatních rodin odešli jen někteří jednotlivci, stejně tak se i někteří jednotlivci vrátili zpět. Podle sociálního rozvrstvení odešlo z Jestřabí a Kochavce do pohraničí z celkového počtu

237 dělníků

či příslušníků dělnických rodin včetně dětí 111 dělníků, přičemž v obci zůstalo 126 dělníků a jejich rodinných příslušníků. Rolníků či příslušníků rolnických rodin včetně dětí odešlo do pohraničí 21 z celkového počtu 337 příslušníků rolnických rodin v obci.266 Celkem 11 rodin a někteří jednotlivci odešli do obce Supíkovice na Jesenicku, pět rodin odešlo do obce Čejkovice na Znojemsku, dvě rodiny z Kochavce přesídlily do obce Skorošice na Jesenicku, jedna rodina přesídlila načas do obce Linhartovy u Krnova, u ostatních rodin a jednotlivců není známo kam zamířili. Dvě rodiny přesídlily do Čejkovic již v červnu 1945, následovány v průběhu prázdnin dalšími dvěma rodinami. V dubnu 1946 odešlo jednorázově největší množství lidí z obce Jestřabí do pohraničí. Prokazatelně čtyři rodiny odešly v této době do Supíkovic, další čtyři rodiny odešly do Supíkovic v průběhu roku 1946, není však známo, kdy přesně.267 Zpět do Jestřabí se vrátily všechny čtyři rodiny, které v červnu až srpnu 1945 osídlily Čejkovice,268 jeden hospodář s bolestnou zkušeností, když mu zde zemřela žena; domů se vrátil jen s dětmi. Jedna rodina se vrátila také ze Skorošic (1949) a jedna z Linhartov (1950), poslední 265


zápis za školní rok 1944-1945 „Maďarské vojsko. Skvrnitý tyf“, nestr.; Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 20. 266

Kronika Jestřabí. Svazek II. Rukopis, nedatováno (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka), s. 471-475. Jar. Saňák

ve své evidenci rozlišuje i to kolik lidí z kterého domu přesídlilo a kolik zůstalo doma, rozlišuje je i podle toho, zda se jedná o dělníky či zemědělce. 267

Je možné, že taky v dubnu 1946, stejně jako je to možné u dalších tří rodin, které zde mohly přesídlit i v roce

předešlém, či následujícím. 268

Tři rodiny v roce 1947 a jedna v roce 1949.

58

rodina se vrátila odněkud z jižní Moravy. Žádná rodina se nevrátila z obce Supíkovice na Jesenicku.269 V souvislosti s vysídlováním německého obyvatelstva došlo také ke konfiskacím majetku vlastníků velkostatků s německou národností. Rozsáhlé lesní hospodářství brumovského velkostatku včetně lesů na katastru obce Jestřabí (okolí osady Kochavec) přešlo do majetku státu poté, co bylo zabaveno hraběnce Edeltrudě Rainer-Harbach.270 V průběhu září a října 1945 byla provedena elektrifikace obce Jestřabí, dne 8. listopadu bylo po celou válku očekávané elektrické vedení předáno do užívání veřejnosti.271 Jestliže v průběhu 2. světové války si nikdo v obci Jestřabí nevyřídil žádnou novou živnost, ale také ani žádná živnost nezanikla. K velkým změnám došlo v době poválečné. Určité změny nastaly ve druhé polovině 40. let, avšak to co přišlo po roce 1950, kdy došlo k radikální proměně vlastnických vztahů, znamenalo naprostou likvidaci všech individuálních ekonomických aktivit (nejen) občanů Jestřabí. To však patří do jiné kapitoly novodobých dějin. Sčítání lidu v roce 1950 reflektuje změny, které proběhly v průběhu předchozích 20 let od posledního sčítání lidu v roce 1930. Do výsledku se však neprojevil přírůstek obyvatelstva v průběhu 30. let a především v období 2. světové války (19391945), ani velký úbytek bezprostředně po ní. Dle sčítání lidu v roce 1950 lze doložit celkem 102 domů, ve kterých žilo 485 obyvatel.272

269

Informace o tom kam rodiny či jednotlivci odešli jsou čerpány z: Soukromá matrika obce Jestřabí a osady Kochavec

pana Jaroslava Saňáka; Kronika Jestřabí. Svazek II. Rukopis, nedatováno (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka), s. 471-475; Kronika obce Jestřabí 1977-2000 (kronikář Jan Fojtík), zápis za rok 2000; další informace poskytli ústně Jan Fojtík č. 49 (*1930) a Jan Tománek č. 42 (roč. 1929). 270 271

Pokluda, Z.: Historický vývoj. In: Zlínsko, s. 190. Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 21; sousední Štítná byla elektrifikována již v roce 1938.

In: Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří, s. 24. 272


59

6. Školství273 6. 1. Školství na Štítensku

V letech 1784-1787 byl ve Štítné postaven nový římsko-katolický kostel, který se podle josefínských reforem církevní správy stal lokální kaplankou pro obce Štítná, Popov a Jestřabí.274 V důsledku přiblížení církevní správy obyvatelům v Jestřabí, došlo i ke změnám v oblasti školství. V předešlé době bylo Štítensko přiškoleno do farní školy v Brumově, kam měli žáci v zimě docházet. Od roku 1787 však již děti z Jestřabí navštěvovaly triviální školu ve Štítné, která byla zřízena při lokální kaplance. Triviální škola, která na venkově tvořila hlavní složku školské soustavy, měla naučit děti ve věku 6-12 let třem základním úkonům, čtení, psaní a počítání. Krátce před jejím zřízením vyučoval „triviu“ ve svém domě kožešnický mistr, který učil chlapce a jeho manželka pak učila děvčata. Vyučování v triviální škole probíhalo v českém jazyce (později i německy) a prvním učitelem byl mladý Jan Feygerle, dřívější brumovský školní pomocník. Škola měla svého dohlížitele z řad občanů a školního inspektora, kterým byl valašskokloboucký děkan. Patronem štítenské školy byl Náboženský fond, který také odměňoval učitele. Učebna byla jen jedna a učitel vyučoval po celý den odděleně první a druhou třídu. Docházka dětí ze všech třech obcí byla velice slabá. Z Jestřabí zde v letech 1787-1791 docházelo z 22 školou povinných chlapců jenom osm a z 25 děvčat pouze pět. V roce 1846 zde mělo pravidelně docházet 250 dětí, z toho 60 z Jestřabí. V roce 1860 to bylo celkem 227 dětí ze všech tří obcí.275 Na základě nových školských zákonů ze samého sklonku 60. let 19. století došlo ke změně statutu farních škol, jakož i farní školy ve Štítné, která již od této doby nepodléhala církevnímu dohledu, ale stala se školou veřejnou (obecní). Což dnešními slovy znamená, že zřizovatelem školy nebyl již napříště farní úřad, ale úřad obecní. Na počátku 70. let se také začalo jednat o zřízení samostatných škol v Jestřabí a v Popově. Dne 22. června 1874 dokonce došlo k faktickému „vyškolení“ obou obcí ze štítenského školního obvodu a zároveň okresní hejtmanství v Uherském Brodě rozhodlo, že škola ve Štítné se rozšíří na dvoutřídní. Děti ze sousedního Popova začaly docházet do nové školy od roku 1879. Ke zřízení školy v Jestřabí však prozatím nedošlo. Ve štítenské škole se alespoň snížil počet dětí, avšak i tak zde bylo nutné postavit druhou učebnu. Stalo se tak následujícího roku a ihned na to byl ve funkci prvního štítenského nadučitele potvrzen Josef Zahradníček, který získal k ruce výpomocného učitele, jenž vyučoval souběžně druhou třídu. V této době stále ještě přetrvávala slabá docházka dětí do školy. Např. v průběhu října 1884 273

Text je rozšířenou verzí mé stati „110. výročí založení školy v Jestřabí“, která vyšla v roce 2003 v publikaci „Jestřabí

1503-2003. 500 let od první písemné zmínky“. 274

Od září 1856 je štítenská lokální kaplanka samostatnou farností.

275


60

se ze 139 žáků první třídy zúčastňovali pravidelně vyučování pouze dva žáci, druhou třídu navštěvovalo z 86 žáků pouhých 15 pravidelně. Nehledě na to, že na sedm desítek žáků se v průběhu tohoto měsíce ve škole vůbec neobjevilo. Proč tomu tak bylo, je nasnadě. Základem vztahu dětí ke škole byl postoj jejich rodičů, kteří své děti raději viděli na pastvě s dobytkem či jako pomocníky při polních pracích. Jednak školu považovali za zbytečnou, jednak „vyhýbání škole“ bylo pro rodiny existenční nutností. Zlepšení této situace nepomáhala ani úřední vyzvání. Obec i místní školní rada se k problémům stavěla taktéž liknavě.276 V následujících letech mělo z Jestřabí do štítenské školy docházet průměrně 69 dětí ročně. Ovšem kolik jich do školy skutečně docházelo, nevíme. Zatímco na počátku školního roku 1885/1886 to mělo být 65 školou povinných dětí, tak v následujícím školním roce to bylo již 72 dětí. Ve školním roce 1889/1890 pak štítenskou školu navštěvovalo 70 žáků z Jestřabí.277

6. 2. Národní škola v Jestřabí v letech 1893-1945

6. 2. 1. První léta školy

Od roku 1890 se začalo znovu jednat o zřízení školy v Jestřabí a v letech 1892-1893 byla postavena školní budova.278 Dne 24. září 1893 byla za účasti školního inspektora a komisaře uherskobrodského hejtmanství, správce brumovského velkostatku „a jiných pánů a mnoha školních pánů učitelů“279 slavnostně posvěcena novým štítenským farářem P. Aloisem Filipem škola v Jestřabí. O dva dny později zde bylo zahájeno vyučování, které do konce února 1894 prováděl Josef Trudák, učitel z Popova. Do Jestřabí docházel vyučovat třikrát týdně, v úterý, ve čtvrtek a v sobotu. V obci byla zvolena místní školní rada, která měla do budoucna pečovat o školní záležitosti. Na místo „definitivního“ učitele byl vypsán konkurz, do nějž se přihlásili tři zájemci. „Prezentován a potvrzen byl za učitele v Jestřabí p. J. Janeček“, učitel v Mirošově u Valašských Klobouk. Jindřich Janeček, který se narodil v roce 1860 v Pardubicích, nastoupil na zdejší školu jako její správce dne 1. března 1894 a zůstal zde do roku 1908, kdy byl jmenován řídícím učitelem v sousední Štítné.280 Na zdejší Národní školu, což byl tehdejší název pro nejnižší vzdělávací stupeň,

276


277


Jestřabí ze školy ze Štítné, korespondence mezi obcí Jestřabí a okresním školním výborem v Uherském Brodě, příloha k dopisu ze dne 23. března 1890. 278

Stať o stavbě školy je v kapitole Samospráva obce Jestřabí.

279


280

Tamtéž, nestr. (s. 4-5 a 21).

61

čas od času docházel za svými povinnosti, které vyplývaly z jeho funkce, také okresní školní inspektor z Uherského Brodu.281 Hned v prvním roce svého působení založil Jindřich Janeček žákovskou knihovnu, která se stala vůbec první knihovnou v obci. Jako základ fondu se mu podařilo získat darem na čtyři desítky knih „od p. Urbánka a Vilímka, nakladatelů v Praze“. Na základě jeho žádosti, obdržela obec od tehdejšího olomouckého arcibiskupa Theodora Khona darem 40 zlatých, „co příspěvek na školu“. Dalších 12 knih daroval do žákovské knihovny také duchovní správce štítenské farnosti P. Alois Filip.282 Učitel Janeček založil a začal psát také pamětní knihu,283 která je po dlouhá desetiletí důležitým zdrojem informací o škole, ale i obci Jestřabí. Zatímco na počátku školního roku 1893/1894 bylo ve škole zapsáno celkem 65 žáků, na jeho konci navštěvovalo školu 69 žáků, z toho 38 chlapců a 31 děvčat. V této době i v následujících letech až do roku 1918 začínal školní rok vždy v polovině měsíce září a končil v polovině měsíce července. Školní rok byl zahajován a ukončován vždy „slavnými službami božími“ ve farním kostele ve Štítné.284 Dělo se tak i při jiných příležitostech, jako např. „na den jmenin Jejich Veličenstva“ císaře Františka Josefa I. (4. října). Dlouho připravovanou a očekávanou slavností byla oslava „50letého panování Jeho Veličenstva“ v roce 1898, avšak nedlouho před tím byla italským anarchistou zavražděna císařova žena Alžběta a slavnost měla tedy mnohem komornější charakter. Dne 2. prosince 1898 byla „konána kostelní a školní slavnosť. Žáci zůčastnili se služeb božích a po nich byla školní slavnosť, dítky zapěli hymnu, byl jim vysvětlen význam slavnosti a vyprávěny jim příběhy ze života našeho císaře a krále a zesnulé císařovny. Při školním vyučování probrány dějiny panování J. Veličenstva. Na školní budově vztyčen v ty dny prápor. Dětem zvláště byla vyložená šlechetnosť a dobročinnost císaře Pána“.285 Tyto řádky nám ukazují charakter prakticky všech tehdejších školních slavností, které byly zaměřeny především na oslavu dynastie a měly za účel posilovat sounáležitost žáků, potažmo obyvatel k vládnoucí dynastii ještě následujících 20 let. Jinak vypadala slavnost, která se konala 10. července 1900, kdy byla u školy postavena slavobrána a „celá cesta ozdobena stromky“. A to proto, že při příležitosti biřmování navštívil valašskokloboucký vikariát olomoucký arcibiskup Theodor Khon. Slavnost vyvrcholila mší svatou, která byla „od p. arcibiskupa sloužená (…) na náměstí v Kloboukách, které se i zdejší lidé v velikém počtu účastnili“.286

281


282


283


284


285


286


62

Co se týče školní docházky, není nám známa. Jelikož se k ní učitel Janeček na stránkách školní kroniky nevyjadřuje, dá se tedy předpokládat, že s ní neměli žáci vážnější problémy. Správce školy však poznamenává, že „ode dávna chodili děti do školy do Štítné, ale velmi nepravidelně i za nových školních zákonů. Následkem toho také málo kdo i z mladších hospodářů něco umějí. Sotva se tak dovedou podepsati.“287 Setkáváme se ovšem s jiným jevem, při kterém kolísal počet dětí, které v průběhu školního roku navštěvovaly Národní školu v Jestřabí. Zpravidla na počátku školního roku byl v třídní knize zapsán jiný počet dětí než na jeho konci. To bylo způsobeno tím, že několik dětí ze sociálně slabých rodin chodilo „na službu“ do zámožnějších rodin. (Pokud se dá o „zámožnějších“ rodinách v podmínkách jižního Valašska vůbec hovořit.) Tato služba nebyla omezena na rodnou vesnici a děti chodily po službě i do sousedních vesnic, čímž je vysvětleno kolísání počtu dětí v rámci školního obvodu Jestřabí. Poměrně malé děti, kolem deseti let, přicházely na větší hospodářství, kde se nedostávalo pracovních sil a vykonávaly zde tolik potřebnou práci, jako pasení dobytka či výpomoc při zemědělských pracích. Jejich vlastní rodiny je nemohly uživit a tak zde pracovaly za byt a stravu, přičemž docházely do místní školy. V průběhu roku se ve škole vyskytovaly v různém počtu. Tato „služba“ měla pevný řád, jenž byl dán tradicí. V průběhu 90. let 19. století počet dětí v jestřabské škole stále narůstal. Jestliže na počátku školního roku 1894/1895 navštěvovalo zdejší školu 78 dětí, tak na počátku školního roku 1899/1900 jich bylo ve školní knize zapsáno již 92, přičemž v matrice bylo zapsáno 96 dětí.288 Jedním z důvodů rostoucího počtu dětí, které do Národní školy v Jestřabí docházeli byl i ten, že dne 15. listopadu 1898 došlo k „přeškolení dvoru Kochavec do Jestřabí“. Děti „z kochaveckého dvora“ doposud docházeli do štítenské školy a důvodem změny školního obvodu bylo to, že „cesta z Kochavce do Jestřabí je kratší, v zimě schůdnější a [ostatní děti] ze všech čísel kolem dvoru se nacházející chodí (…) do Jestřabí“.289

6. 2. 2. Jednání o přístavbě školy

K dalšímu nárůstu počtu dětí v jestřabské škole docházelo v průběhu následujících let, jednak přirozeným nárůstem počtu obyvatelstva, a jednak byl „výnosem c. k. okresní rady školní v Uh. Brodě, ze dne 5. března 1908“290 upraven na žádost místní školní rady a představenstva obce „školní obvod pro obec Jestřabí“. K novému obvodu školy náležela napříště nejen katastrální obec

287


288

Tamtéž, nestr. (s. 6 a 13).

289

SOkA Zlín, Nšk Štítná nad Vláří 1880-1953, Školní kronika 1895-1915, zápis ze dne 15. listopadu 1898.

290


63

Jestřabí, ale i „z obvodu školy v Divnici vyloučený mlýn Doubravský“.291 Pro děti mlynáře Šuráně, jehož mlýn stál na dolním toku potoka Rokytenky, na samé výspě katastru obce Divnice, byla tamní škola velmi špatně dostupná. Proto si mlynář Šuráň podal žádost, aby jeho děti mohly docházet do školy v Jestřabí.292 Se vzrůstajícím počtem dětí se začalo jednat o rozšíření školní budovy, která již byla nedostačující. Koncem školního roku 1907/1908 byla podána žádost, načež „c. k. zemská školní rada povolila výnosem ze dne 10. srpna [1908] v zásadě rozšíření jednotřídní školy obecní v Jestřabí na dvoutřídní a zřídila při této škole místo nadučitele a místo učitele II. třídy“.293 Bezprostředně poté byl k 1. září 1908 přeložen dosavadní učitel Jindřich Janeček, který v Jestřabí působil více než 14 let do sousední Štítné, kde byl „ustanoven nadučitelem“ a nahradil zde Jana Taubera.294 Ke dni 1. září 1908 byl jmenován novým správcem školy v Jestřabí František Dobiáš (*1876), rodák z Želče na Moravě, který naposledy působil jako učitel na jednotřídní škole ve Vyškovci.295 S novým učitelem přišel i „nový vítr“. I ze zápisů je zřejmé, že se jedná o důsledného učitele, který děti nabádá k „pilné návštěvě školy“, aby se „horlivě učily“, dobře se chovaly a „povinnosti své konaly“. Je to učitel, který horlil ještě více pro dynastii než jeho předchůdce, jenž byl spíše „austroslavista“. „Jubileum šedesátiletého panování J. V. císaře a krále Františka Josefa I.“ je pro něj „velevzácnou událostí v dějinách rakouských a vůbec světových“.296 Další příležitostí k tomu, aby nový jestřabský učitel zahrál na strunu „dynastickou“ a na strunu „občanské angažovanosti“, mu bylo vyznamenání dlouholetého štítenského starosty Františka Lišky, který jej získal prostřednictvím okresního hejtmana od samotného císaře.297 V následujících měsících a letech se však měla pozornost učitele Františka Dobiáše obrátit jiným směrem. Následující období totiž proběhlo ve znamení jednání o rozšíření školy z jednotřídní na dvoutřídní. Okresní školní rada vyzvala výnosem ze dne 4. června 1909 „místní radu školní a představenstvo obce, aby podalo žádost o vyslání komise“,298 která by rozhodla o tom, kterak se provede rozšíření školní budovy. Avšak představenstvo obce a místní školní rada, jejímž novým předsedou byl zároveň nově zvolený starosta obce Josef Šuráň č. 10 (od 18. března 1909), to odmítla s odůvodněním, že byla neúrodná léta a že na školní budově „vězí“ dosud dluh ze stavby školy z počátku 90. let ve výši 8.400 korun. Okresní školní rada ovšem nadále naléhala na místní školní radu, která znovu žádala odložení přístavby. Argumentovala také tím, že by bylo lépe 291


292

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápis ze dne 30. června 1907.

293


294

Jehož dcerou byla pozdější spisovatelka Amálie Kutinová, mj. autorka románu Gabra a Málinka.

295


296


297


298


64

postavit školu na Kochavci, odkud do školy v Jestřabí dochází 20 žáků a pokud se postaví školní budova zde, je zbytečné stavět školu v Jestřabí. Tento argument se však ukázal jako lichý, jelikož žáků z Kochavce bylo pouze osm. Dalo se však důvodně předpokládat, že k nárůstu dětí na Kochavci skutečně dojde, jelikož krátce před tím koupili kochavecký dvůr „uherští občané a přestěhují se tam ze školními dítkami“. Rodin mělo být šest a představenstvo obce předpokládalo, že „na kopanicích těch najde se jistě 40 dítek školních“. Avšak i kdyby děti z Kochavce do školy v Jestřabí nedocházely, dochází zde stále dalších asi 90 dětí.299 Čilá korespondence mezi okresním úřadem v Uherském Brodě a obcí Jestřabí se vedla v průběhu celého léta 1909. Dne 12. září 1909 místní školní rada nátlaku podlehla a usnesla se na tom, „aby žádost o vyslání komise byla podána“.300 Na začátku školního roku 1909/1910 již do školy v Jestřabí docházelo celkem 101 žáků.301 Dne 25. října 1909 se uskutečnilo komisionální jednání o přístavbě druhé školní třídy. Komise složená z uherskobrodského okresního hejtmana, okresního školního inspektora a stavebního inženýra byla nucena počkat než se představenstvo obce a místní školní rada vůbec sejde. Možností, kterak rozšířit školní budovu bylo ve hře několik. Buď severním směrem, kde se nalézalo hospodářské zázemí školy, dvůr a pozemky jednotlivých rolníků, kteří je však neměli zájem podle zástupců obce prodat. Nebo nadstavit stávající školu na patro. To však bylo ihned zamítnuto z toho důvodu, že stávající nosné zdi nebyly dimenzovány na takovou zátěž. Představitelům obce se zamlouval návrh, kdy by byla druhá učebna zřízena z učitelova bytu. Avšak to se nesetkalo s odezvou u stavební komise, která argumentovala tím, že by se zde musel zvýšit strop, zvětšena okna a bylo by nutné vystavět nový byt pro správce školy, náklady by se tedy snížit nepodařilo. Jestliže se jednalo o školu dvoutřídní, znamenalo to, že bylo nutné zajistit ubytování i pro druhého učitele. A bylo tedy potřeba i jemu postavit byt. Ovšem představitelé obce o tom nechtěli ani slyšet a měli se podle učitele vyjádřit „ať bývá, kde chce“. V tomto okamžiku se jednání vyhrotilo natolik, že představenstvo obce a členové místní školní rady demonstrativně opustili jednání, které tím bylo ukončeno.302 V polovině listopadu 1909 došel dopis z okresního hejtmanství, ve kterém bylo „nařízeno“, aby se místní školní rada a představenstvo obce postaralo o výkup částí pozemků, na kterých bude provedena přístavba školy. A jakmile to bude provedeno, má místní školní rada zadat plán 299


SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápisy ze dne 13. května, 1. srpna a 29. srpna 1909. 300

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, jednání o přístavbě školy

v Jestřabí, korespondence mezi obcí Jestřabí, resp. místní školní radou a okresním školním výborem v Uherském Brodě, dopis ze dne 12. září 1909. 301


302


65

a rozpočet stavby staviteli a do konce měsíce oznámit okresní školní radě, komu to bylo zadáno. Obec může požádat o „subvenci“, avšak za předpokladu, že se rozhodne vystavět ve školní budově i byt pro druhého učitele. Až do konce roku obec jednala s jednotlivými pozemkovými vlastníky, kteří nechtěli svou půdu prodat. A z druhé strany byla bombardována dopisy z okresního hejtmanství, aby oznámila, komu bylo zadáno vypracování plánů a rozpočtu.303 Dne 28. prosince 1909 odmítlo představenstvo obce zřídit ve zdejší škole místo učitelky „ženských ručních prací“, s odůvodněním, že „téměř v každé domácnosti se nachází šicí stroj a odrostlejší dcerky se učí šít“.304 Avšak na základě výnosů zemské a okresní školní rady z počátku roku 1910 bylo vyučování ženských ručních prací zavedeno. Vyučovat se začalo od 1. března 1910 „v jedné skupině 4 hodiny týdně“. První paní učitelkou se stala slečna Františka Ruferová ze Štítné.305 Další kolo jednání o rozšíření školy se rozběhlo v únoru 1910. Okresní školní rada dala obci ultimátum, aby do konce února 1910 byla celá věc vyřešena. Dne 2. února se sešlo představenstvo obce, na kterém starosta obce Josef Šuráň č. 10 rezignoval na svou funkci, avšak záhy byl opět zvolen starostou v nové volbě. Následujícího dne se sešlo představenstvo obce, místní školní rada a vlastníci pozemků, kteří však za žádnou cenu nechtěli ustoupit a za své pozemky požadovali příliš vysoké částky. Jednání bylo předčasně ukončeno a obec zaslala opis protokolu z jednání okresní školní radě. Ta uznala, že částka ve výši 20 korun za 1 m2 požadovaná majiteli pozemků je příliš vysoká a „nařídila, aby postavena byla ještě jedna jednotřídní školní budova na jiném vhodném místě“. Zároveň bylo navrženo, aby se začala vést jednání „s držitelem panského pozemku ležícího hned za školní zahradou vpravo od silnice z Jestřabí do Hrádku“,306 od kterého by se odkoupilo jeden a čtvrt měřice půdy ke stavbě školy. Do 15. dubna 1910 měla být vyslána stavební komise, která by schválila vybranou stavební plochu. Ovšem ani tento majitel pozemku nechtěl o žádném prodeji ani slyšet.307 V průběhu léta 1910 probíhala nadále jednání o přístavbě druhé učebny. Místní školní rada požádala okresní školní radu, aby byla druhá třída postavena „na místě dřevníku a chléva“, což okr. šk. rada schválila s tou podmínkou, že byt druhého učitele „bude upraven v domku Jana Šuráně naproti škole“.308 Koncem července požádal učitel František Dobiáš představenstvo obce o „výpomocného učitele“. Situace již byla neúnosná, jelikož v novém školním roce 1910/1911 vzrostl počet žáků navštěvujících zdejší školu na 106. Bylo proto nutné situaci okamžitě řešit bez 303


SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápisy z 16. prosince 1909. 304

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápis z 28. prosince 1909.

305


306


307

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápis z 3. dubna 1910.

308


66

ohledu na to, zda-li je ve škole zřízena druhá učebna či nikoli. Ještě v září 1910 zemská školní rada rozhodla o zavedení „vyučování dvěma učiteli v jedné učírně“. V průběhu podzimu obec nadále jednala o koupi pozemků na přístavbu školy s jejich vlastníky. Dne 1. března 1911 nastoupil do školy „zatímní učitel“, mladý Alois Kryštof (*1888), rodák z obce Žopy u Holešova. Dosavadní správce jednotřídní školy František Dobiáš se od tohoto okamžiku stává řídícím učitelem a ve škole se učí podle osnov pro školy dvoutřídní. Žáci byli rozděleni do dvou tříd, přičemž děti z první třídy navštěvovaly školu dopoledne a vyučoval je jeden z učitelů, vyučování druhé třídy pak probíhalo odpoledne pod vedením druhého učitele.309 V této době se dozvídáme také o dalším zaměstnanci zdejší školy, a to o „zametačce“ Josefě Chromičákové z Jestřabí č. 25.310 Podívejme se nyní na to, kolik vyučovacích hodin týdně děti ve dvou vyučovacích třídách měly. Do první třídy chodily děti ve věku 6-10 let a druhou třídu navštěvovaly děti 10-14leté. Obě třídy se dělili do dalších dvou oddílů, do prvního oddílu první třídy náležely děti 6-8leté, které měli celkem 19 vyučovacích hodin týdně, do druhého oddílu téže třídy 8-10leté děti, přičemž kluci měli 23 vyučovacích hodin týdně a děvčata 26 hodin. V prvním oddílu druhé třídy byly 10-12letí školáci celkem s 28 hodinami a 12-14leté děti, taktéž s 28 hodinami školní výuky týdně. Učitel pak v rámci jedné třídy učil podle potřeby oba oddíly buď společně, nebo se věnoval střídavě vždy jednomu či druhému oddílu. Obě třídy i všechny čtyři oddíly měly po dvou hodinách „náboženství“, které vyučoval buď duchovní správce štítenské farnosti nebo jeho kaplan. Oba oddíly první třídy měly po 12 hodinách „vyučovacího jazyka“, tedy češtiny, oba oddíly druhé třídy měly po deseti hodinách češtiny týdně. „Počty“, neboli matematiku, se učily všechny čtyři oddíly obou tříd po čtyřech vyučovacích hodinách týdně. Výuku „přírodovědy“ měla pouze druhá třída, a to dvě hodiny týdně. Stejně tak i „zeměpis a dějepis“, které byly spojeny v jeden vyučovací předmět. „Psaní“ se učily dvě hodiny týdně kromě prvního oddílu první třídy, tedy nejmenších 6-8letých dětí, všechny ostatní oddíly. Jednu hodinu „kreslení“ se učily děti z druhého oddílu první třídy a po třech hodinách hoši z druhé třídy, ale děvčata stále jen jednu hodinu týdně. „Zpěv“ měly všechny děti po dvou hodinách týdně, avšak děvčata a kluci zvlášť. „Tělocvik“ měli pouze kluci ve druhé třídě, děvčata však ne. Ta jej měla pouze ve věku 8-10 let, ovšem samostatně. „Ženské ruční práce“ se učila pouze děvčata, a to 8-10leté tři hodiny týdně a 10-14leté po čtyřech hodinách týdně.311

309

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 34-35);

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápisy ze dne 17. července, 23. října a 21. listopadu 1910. 310

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápis ze dne 9. dubna 1911.

311

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, zřízení dvoutřídní

pobočky při obecné škole v Jestřabí, školní rok 1910/1911.

67

I v následujícím školním roce 1911/1912 byla ve zdejší jednotřídní škole zřízena pobočka, když v jedné učebně vyučovali dva učitelé střídavě dvě třídy. V průběhu října 1911 došlo konečně po více než tříletém jednání k tomu, že obec zadala vyhotovit plán přístavby školy, přičemž bylo rozhodnuto, že po vyhotovení bude odeslán ke schválení na okresní hejtmanství do Uherského Brodu.312 Plán byl vyhotoven v následujícím roce, ale to bylo vše, co bylo v této věci uděláno.313

6. 2. 3. Škola v Jestřabí v posledních letech monarchie

V roce 1911 slavily jestřabské děti spolu s ostatními dětmi na celé Moravě vůbec poprvé Dětský den, přičemž byla „uspořádána sbírka ve prospěch České zemské komise pro ochranu dítek a péči o mládež na Moravě“. Oslava proběhla 2. prosince, a to na počest nastoupení císaře Františka Josefa I. na trůn. V tomto termínu se oslava konala i v následujících letech.314 I pro školní rok 1912/1913, kdy školu navštěvovalo stále více než 100 dětí, byla povolena dvoutřídní pobočka v jednotřídní škole. Jelikož nebyla stále provedena potřebná přístavba školy, učilo se podle tohoto modelu i v následujících letech. Podle slov řídícího učitele Františka Dobiáše byla „stavba druhé učírny jest zástupci obce oddalována stále do budoucnosti“. Pokud by však obec měla potřebné finanční prostředky, jistě by se do přestavby pustila, ale byla stále zadlužená a její ekonomická situace se v následujících letech ještě zhoršila. Avšak ještě v roce 1913 byla provedena na školní budově alespoň nezbytná oprava, plechovou střechu nahradila eternitová krytina.315 Školní rok 1914/1915 zasáhla počínající světová válka. Učitel Alois Kryštof musel narukovat do armády a vzhledem k tomu, že „mnoho učitelských sil konalo službu vojenskou“ byl nucen řídící učitel František Dobiáš vyučovat 97 jestřabských dětí sám. Změn doznala také peněžní sbírka, která se pravidelně konala při příležitosti Dětského dne, když tentokrát byly vybrané prostředky poukázány „ve prospěch opuštěných dětí a sirotků“. „Účastenství“ bylo projevováno i dalšími peněžními i materiálními sbírkami,316 které byly po celou dobu války ve škole pořádány. Ve válečné době k oslavám svátku, narozenin či nastoupení císaře Františka Josefa I. na trůn přibyly i školní oslavy válečných úspěchů rakouských zbraní. Typickou ukázkou je „vítězná slavnost“, která byla konána 28. června 1915 na oslavu dobytí města Lvova. Žáci se zúčastnili 312


SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápis ze dne 10. října 1911. 313

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola; viz nerealizovaný plán

přístavby školy z r. 1912 v obrazové příloze, obr. č. 21. 314


315


316

Např. dne 17. června 1916 to byla sbírka vlny a jiných zbytků látek či 7. října 1916 byly při příležitosti „obětního

dne“ prodávány odznaky.

68

„slavných služeb božích“, „byl jim vysvětlen význam slavnosti“ a školní budova byla vyzdobena prapory. V této době přišla také do vesnice zpráva o tom, že 15. června 1915 padl při bojích v Haliči učitel Alois Kryštof.317 Jestliže v následujícím školním roce 1915/1916 „ponechána byla zdejší jednotřídní škole pobočka“, ve které učil stejně jenom jeden učitel, zanedlouho nebyl ve své funkci ponechán ani on. Při domobranecké prohlídce dne 6. října 1915 byl správce školy František Dobiáš „uznán způsobilým“ a 15. listopadu nastoupil vojenskou službu. A protože nebyl nikdo, kdy by zdejší děti učil, byla škola v Jestřabí zavřena. Tento stav trval až do 10. ledna 1916, kdy bylo vyučování obnoveno. Z nedalekého Hrádku na Vlárské dráze zde docházel „výpomocný správce školy“ učitel Ludvík Maceška, který byl krátce před tím „vyreklamován“ z vojenské služby, do školy v Jestřabí docházel do konce školního roku.318 Od nového školního roku 1916/1917 byl ve škole v Jestřabí „ustanoven výpomocně“ Josef Císař, učitel z Luhačovic a škole byla ponechána dvoutřídní pobočka se střídavým půldenním vyučováním tříd. Ještě 4. října 1916 oslavili žáci „jmeniny J. V. císaře a krále Františka Josefa I.“, avšak již 13. listopadu „krutá rána stihla všechny národy rakouské“, když císař po dlouhých 68 letech své vlády ve věku 86 let zemřel. „Žáci zdejší školy projevili důstojně smutek nad neočekávaným skonem (…) slavného milovaného císaře“, když se 17. listopadu zúčastnili smuteční mše ve farním kostele a po ní se shromáždili ve školní budově, „kdež správce školy vyložil řečí přiměřenou vzdělání žáků světodějný význam výjimečně dlouhé vladařské činnosti zvěčnělého Jeho Veličenstva“. V kalendáři školních akcí se po nástupu nového císaře objevily nové slavnosti, jakými byly „jmeniny J. V. císařovny a královny Zity“ (27. dubna) a narozeniny císaře Karla I. (9. května).319 V dubnu 1917 se do školy vrátil učitel František Dobiáš, který byl propuštěn z vojenské služby. Učitel Josef Císař odešel učit do školy v sousedních Bohuslavicích nad Vláří. Ale již po šesti týdnech musel František Dobiáš znovu narukovat. Správou školy byl nyní pověřen učitel Jindřich Roušal ze štítenské školy, který měl ve škole vyučovat tři dny v týdnu. Avšak do prázdnin se ve škole nevyučovalo, protože „dotyčný, právě tak jako učitelé ostatní ustanoven byl komisařem pro soupis osevných ploch (…) k účelům requisičním“. Ještě 7. července přišel do prázdné školy inspektor a i když se nevyučovalo „do školy musely býti zavolány“ děti. Školní rok pak oficiálně skončil 15. července 1917.320 Od září 1917 byl správou školy pověřen výpomocný učitel ze Štítné, student práv Emil Janeček, syn bývalého jestřabského učitele Jindřicha Janečka. Ten vyučoval děti z Jestřabí 317


318


319

Tamtéž, nestr. (s. 52-55 a 57).

320


69

a Kochavce po celý školní rok 1917/1918, přičemž půl dne učil ve škole v Jestřabí a půl dne ve Štítné. Kvůli tomu byly obě třídy po letech opět spojeny a Emil Janeček vyučoval 37 chlapců a 56 děvčat, tedy 93 dětí, dohromady. Již v březnu 1917 byla z důvodu malého počtu žáků během uplynulých pěti let odvolána přístavba školní budovy.321 Emil Janeček, který byl dne 7. října 1918 „prohlášen (…) na univerzitě pražské doktorem veškerých práv“ učil jestřabské děti i počátkem školního roku 1918/1919. V Jestřabí, resp. ve Štítné jej zastihlo i vyhlášení nového státního útvaru, Československa. Jelikož se zpráva do regionu o tom, co se v Praze dne 28. října 1918 stalo, dostala z bylnického nádraží ještě týž večer, zorganizoval Emil Janeček spolu se svým otcem slavnostní lampiónový průvod a shromáždění štítenských občanů s hudbou, kde promluvil o tom, co se děje v Praze. Emil Janeček, jako výpomocný správce školy, ještě po celý měsíc listopad učil děti v Jestřabí až do doby než se z fronty podařilo přicestovat přes válkou rozvrácenou Evropu řídícímu učiteli Františku Dobiáši. Ten „nastoupil zase službu při zdejší škole“ dne 2. prosince a jeho dočasný zástupce z předchozích měsíců se stal úředníkem okresního hejtmanství v Uherském Brodě.322


Řídící učitel František Dobiáš se po jistě otřesném osobním zážitku z bojišť světové války opět pustil do své práce. Vrátil se tak horlivý učitel, který velmi nadšeně opěvoval vznik nového státu. Např. dne 4. května 1919 se konala pod jeho taktovkou „první slavnost stromová, při které zasazeny na návsi lípy Svobody, na památku osvobození Českoslov.[enského] národa“.323 Školní rok 1918/1919 byl oproti dřívější praxi zakončen tentokrát již 28. června. Dalších změn se děti i rodiče dočkali v následujícím školním roce 1919/1920. První změnou bylo to, že školní rok byl posunut, nově se začínalo ve školách vyučovat 1. září a končilo 30. června. Ovšem v roce 1919 se výjimečně začínalo až 15. září, jelikož se díky chladnému jaru a létu opozdily žně a „aby lidé mohli úrodu s pole sebrati“, povolilo ministerstvo školství výjimku.324 Po vzniku Československa se objevily nové svátky a slavnosti, které učitelé se školními dětmi, ale i v rámci vesnické komunity, slavili. Podívejme se nyní na ně podrobněji, neboť nám ukazují, jaké hodnoty byly v nové společenské realitě oficiálně vyznávány, co bylo zrušeno, co transformováno a ať už vědomě či nevědomě bylo přebíráno z minulosti a co působilo 321


SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápis ze dne 18. března 1917; SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „stabilizace“ pobočky – pokles dětí, 1917. 322

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 60 a 62);

Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří, s. 22. 323


324


70

na vyrůstající generaci. Na předchozí tradici navazovala oslava Dětského dne, který se však tentokrát slavil v novém termínu, a to 20. října. V roce 1919 byla při této příležitosti konána sbírka „ve prospěch osiřelých dětí po padlých legionářích“. Obvykle však byl tento svátek v následujících letech spojován s oslavou vzniku Československa dne 28. října. Tento den se nazýval „den Svobody“ a byl slaven jako „výročí osvobození lidu československého“.325 Při slavení dne Svobody v roce 1922 je učitelem Františkem Dobiášem žákům „opět objasněn význam toho dne pro náš národ a povzbuzení, aby svobody, tolikerými obětmi dosažené, vždy si nade vše vážili a jako nejdražšího majetku včas potřeby hájili“.326 Změnou bylo to, že se z oslav vytratily „slavné služby boží“, které byly zrušeny za prvního československého ministra školství, sociálního demokrata Gustava Habrmana. Další změnou bylo, že v prvních letech existence nového státu se školních oslav zúčastnili také občané vesnice. Je to pochopitelné, neboť jim bylo potřeba vysvětlit novou společenskou realitu a posílit u nich sounáležitost s novým státním zřízením vzhledem k tomu, že když oni sami jako děti chodili do školy, byla u nich posilována sounáležitost s habsburskou dynastií. A jistě to nebylo ani příliš těžké, jelikož téměř veškeré obyvatelstvo v Jestřabí bylo „československé národnosti“, např. v roce 1925 se oslav vzniku republiky zúčastnilo „téměř všechno obyvatelstvo obce“.327 „Noční můra“ v podobě přístavby školy se objevila opět v roce 1919, kdy soud obci nařídil zaplatit staviteli Antonínu Strážnickému ze Slavičína dosud dlužnou částku za vyhotovení projektu z roku 1912, včetně soudních výloh.328 V prosinci 1922 byla stará šindelová střecha nad hospodářskou budovou nahrazena novou krytinou, byl také opraven plot kolem školního dvora a zahrady a staré „cinkové žlaby vodní“ neboli okapy byly nahrazeny novými.329 V roce 1923 byl po neuvěřitelných 30 letech zaplacen dluh za stavbu školy ve výši 7000 Kč, čímž se obec Jestřabí úplně oddlužila.330 V listopadu 1923 byly postaveny nové můstky přes potok tekoucí kolem školy a „zároveň zřízen byl nový kryt na žumpě“.331 Počátkem školního roku 1920/1921 nastoupilo do školy v Jestřabí 100 žáků, což byl po několika letech výjimečně vysoký počet rovnající se předválečným počtům dětí. Je tedy zajímavé, že se žádost o přístavbu školy v této době opět neobjevuje a ještě ve školním roce 1922/1923 učil jestřabské děti učitel František Dobiáš sám. Avšak již od následujícího školního roku „ustanoven byl okresním školním výborem na zdejší jednotřídní škole s pobočkou výpomocným učitelem“ František Kučera (*1898), rodák z obce Sovadina u Bystřice 325


326


327


328

SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 1, Kniha protokolní 1903-1928, zápis ze dne 13. března 1919.

329


330


331


71

pod Hostýnem.332 V následujících letech však počet dětí klesal průměrně o deset ročně, až se ve druhé polovině 20. let ustálil mezi 60-70 žáky. Počet žáků zapsaných ve třídní knize na počátku a na konci školního roku se lišil, vzhledem k tomu, že v této době bylo stále ještě běžné, že děti chodili „do služby“.333 „Dne 26. června 1924 zavítal na náš okres pan president Dr. Tomáš G. Masaryk a projel také naší vesnicí.“334 Na návsi v Jestřabí byla postavena slavobrána, domy byly vyzdobeny chvojím a prapory. Školní mládež i občané se odpoledne shromáždili na návsi u hlavní silnice, kde netrpělivě očekávali příjezd prezidenta Československé republiky. T. G. Masaryk „dojel po páté hodině v automobilu, doprovázen četnou družinou. Hudba zahrála národní hymny, školní děti mávaly prapory a všichni provolávali Sláva. Pan president jel volně zástupem a vlídně kynul všem občanům.“ Musela to být pro obyvatele Jestřabí emocemi nabitá chvíle, jelikož „mnohé oko se zarosilo dojetím“.335 Koncem srpna 1924 odešel po 16 letech dosavadní správce školy v Jestřabí řídící učitel František Dobiáš na nové působiště na dívčí obecnou školu Boženy Němcové v Přerově. Není nám však známo, kdy školu v Jestřabí opustil druhý učitel František Kučera. V následujícím školním roce 1924/1925 byla „zatímním řízením školy“ pověřena teprve dvaadvacetiletá Věnceslava Tomková (*1902), rodačka z Kolomeje v Polsku, která doposud působila v (Valašské) Senici. V průběhu necelých dvou měsíců od svého příchodu secvičila s žáky a žákyněmi druhé třídy divadelní představení, které pak děti sehrály při příležitosti státního svátku 28. října a Dětského dne. Výtěžek představení, který činil 80 korun byl zaslán „zemské péči o mládež“. Toto divadelní představení je vůbec prvním dokladem toho, že se v Jestřabí provozovalo divadlo.336 V listopadu 1924 se znovu jednalo o přístavbě školy. Dne 15. listopadu navštívila školu komise složená z předsedy okresního školního výboru, okresního lékaře a stavebního rady „za účelem zjištění nedostatků školních místností a zajištění návrhu na odstranění těchže“. Komise rozhodla, že není možné realizovat stávající projekt přístavby školy, který byl schválen již v roce 1912, jelikož „není (…) na dnešní poměry úsporný“, a proto bylo navrženo, aby „druhá učírna byla získána nadstavbou dosavadní učírny a přístavbou schodiště na dvoře, jakož i rozšířením školní chodby“. Při tom by se mělo zohlednit to, že je nutné zřídit ve škole také kabinet, pokoj pro svobodného učitele a případně cvičnou kuchyň. „Komise též shledala nevhodnost záchodů, což by se však touto přestavbou odstranilo. Dále též uznala nezbytným rozšíření dvora o část parcel (…)

332


333


334


335

Tamtéž, nestr. (s. 74-75); totéž In: SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, Pamětní kniha obce Jestřabí

1924-1976, s. 6-7. 336


72

v šířce asi 20 m, kde by se zřídilo letní tělocvičiště, neboť dosavadní je tuze malé.“ Komise doporučila přítomnému předsedovi místní školní rady a zástupci obce, aby vzali na vědomí závěry komisionálního řízení a aby obecní samospráva sdělila okresnímu školnímu výboru výsledek „svých úvah“ do 10. prosince 1924. Jednání, která v této záležitosti probíhala ještě následující rok, byla uzavřena tím, že „obec nemá ještě dostatečných prostředků k přístavbě druhé třídy, bylo žádáno, by bylo jim poshověno, což se též stalo“.337 Ke dni 1. prosince 1924 se druhou učitelkou „zatímní učitelkou“ v jestřabské škole stala dvacetiletá Marie Jančíková (*1904), rodačka z Pavlovic u Kojetína, která doposud působila ve škole v nedalekých Vrběticích. Obě mladé učitelky uspořádaly v předvečer 75. narozenin prezidenta republiky, tedy 6. března 1925, malou oslavu, když školáci pálili hranici na kopci nad vesnicí „odkud je malebný rozhled po kraji“. Druhý den odpoledne se oslavovalo také ve škole, kde byly přítomni i občané, přičemž „slavnost započala zapěním národní hymny Kde domov můj“, učitelka Věnceslava Tomková promluvila o prezidentovi, „na to pak dítky přednášely vlastenecké básně“ a na závěr „zapěna hymna Nad Tatrú sa blýská“. Tato oslava, která se v předchozích letech ve škole v Jestřabí nekonala, se v příštích letech stala nedílnou součástí školních akcí. Mladé tvořivé učitelky uspořádaly k příležitosti konce školního roku akci s názvem „Dětské radovánky“, která se konala „v lesíku Niva“. Děti předvedly „prostné cviky s praporci“ či „útvarová cvičení“, přičemž cvičební úbory byly zapůjčeny ze Sokola ze Štítné. Taktéž tato akce pod vedením učitelky Věnceslavy Tomkové je vůbec prvním dokladem toho, že se na zdejší škole provozoval sport. Na konci školního roku 1924/25 byly obě učitelky přeloženy na nová působiště, Věnceslava Tomková do sousedních Bohuslavic a Marie Jančíková do nedalekého Nedašova.338 Od 1. září 1925 se „zatímním řídícím učitelem“ ve škole v Jestřabí stal zdejší rodák Stanislav Janeček (*1900), další ze synů bývalého učitele Jindřicha Janečka. Také Stanislav Janeček, který doposud působil v Nedašově, přispěl něčím novým. Večer dne 22. prosince uspořádal s dětmi a za spolupráce obchodníků Hnily a Janečka ze Štítné „vánoční slavnost s okrášleným stromkem“. Slavnost byla určená pro rodiče dětí, ale především pro samotné děti. Po učitelově proslovu následovaly koledy, které zpívaly děti u jesliček a následně přednášely básně, načež pak dostaly vánoční dárky. Dne 1. března 1926 nastoupil na školu v Jestřabí prozatímní učitel Antonín Jiříček (*1903), rodák z Příkaz u Bystřice pod Hostýnem, který dříve působil v obci Racková v okrese Holešov. Antonín Jiříček se záhy zapojil do oslav narozenin prezidenta republiky, které měly stejnou formu jako v předchozím roce. Další novinkou bylo to, že byl pro školní děti pořádán „školní výlet“, který měl prakticky stejnou formu jako v předchozím roce, což znamená, že „mládež školní předvedla ukázky dětské tělovýchovy“. Jelikož se o místo řídícího učitele 337

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 77

a 79-80). 338


73

v Jestřabí ucházel služebně starší učitel Vladimír Chalupa, byl Stanislav Janeček v srpnu 1926 přeložen a Vladimír Chalupa byl ke dni 1. září 1926 jmenován „definitivním řídícím učitelem“ v Jestřabí.339 Stanislav Janeček se později za svého působení ve Vlachově Lhotě v době německé okupace stal velitelem odbojové skupiny Obrana národa na Valašskokloboucku. Byl však spolu se svými spolupracovníky odhalen gestapem, zatčen a 29. října 1941 v Kounicových kolejích v Brně popraven.340 Nový řídící učitel v Jestřabí Vladimír Chalupa, se narodil v roce 1897 v Lipňanech u Olomouce, před příchodem do Jestřabí působil v sousední Rokytnici. Vyučování ve škole nadále probíhalo ve „dvou třídách umístěných v jedné místnosti“. První třídu vyučoval dopoledne řídící učitel Vladimír Chalupa, druhou třídu odpoledne „učitelský čekatel“ Antonín Jiříček. Ženské ruční práce a „domácí nauky“ vyučovala Marie Miklíčková ze Štítné, Jan Sovka vedl hodiny katecheze římskokatolického náboženství.

kaplan štítenské farnosti

341

Nový řídící učitel zachoval stejnou formu oslavy Dětského dne, tradičně spojeného s oslavou vzniku republiky (28. října). Jak je poznamenáno ve školní kronice v roce 1927 tak, že „děti a dospělí shromáždili se před školou, odkudž průvodem za zvuků místní hudby šlo se na náves, kde zahrány hymny. Pak zase průvodem do školy, kde ve vyzdobené učírně měl slavnostní řeč říd.[ící] učitel. Výlohy s oslavou spojené hradila obecní pokladna. Při oslavě pamatováno také na sirotky. Provedena byla sbírka a sebraný obnos zaslán na okresní péči o mládež do Val.[ašských] Klobouk“.342 Na tradici vystrojeného vánočního stromku navázali v roce 1927 i noví učitelé s tím, že tentokrát vánoční pečivo napekly sami žákyně v kuchyni řídícího učitele, když suroviny a potřebné peníze byly vybrány ve sbírce mezi občany a dalšími „sponzorskými“ dary přispěli obchodníci z Jestřabí i ze Štítné. U osvětleného vánočního stromku se pak sešli děti i dospělí, řídící učitel vysvětlil „původ a význam vánočních svátků“, zdůraznil „zejména lásku k bližnímu“ , mezi všechny děti byly rozděleny dárky stejným dílem a „s přáním štěstí na vánoce a do nového roku rozešly se domů na vánoční odpočinek“.343 Pro oslavy narozenin prezidenta T. G. Masaryka (7. března) zvolil řídící učitel komornější formu. Byly slaveny bez přizvání veřejnosti „v každé třídě zvlášť třídními učiteli“, ovšem „promluveno o jeho životě, díle a významu a dětem dán za zářný vzor, hodný následování“.344 Napříště se také již nedílnou školní akcí staly pravidelné školní výlety. V listopadu 1926 navštívili žáci druhé třídy, tedy starší děti, nedaleké slovenské město Trenčianská Tepľá,

339


340

Kubánek, P.: Zlomky z historie obce Jestřabí, s. 23.

341


342


343


344


74

kde si prohlédli také zdejší cukrovar. Na konci školního roku 1926/1927 všechny děti v průběhu školního výletu navštívily poutní místo Velehrad a hrad Buchlov. V červnu 1928 pak jeli starší žáci z druhé třídy spolu se svými učiteli na prozatím zdaleka největší podnik tohoto druhu, na třídenní výlet do Brna. Děti z malé valašské vesnice byly celým výletem nadšené. Nejen, že si prohlédly Moravský kras a město Brno, ale navštívily také výstavu soudobé kultury, která se konala v rámci oslav 10. výročí samostatnosti Československa. A dětem se „naskytla vzácná příležitost viděti svého milovaného tatíčka Masaryka“.345 Počátkem školního roku 1928/1929 došlo ke změně na postu druhého učitele, když Antonín Jiříček odešel do školy ve Valašské Senici a na jeho místo nastoupil Štěpán Cenek (*1904), který pocházel z Rašovic u Slavkova a svou učitelskou dráhu začal v Brumově odkud přišel do Jestřabí.346 V této době se poprvé objevují děti (či se alespoň v zápisech ve školní kronice tyto děti poprvé objevují), které nekončí své vzdělání osmiletou docházkou do Národní školy v Jestřabí, ale navštěvují i vyšší stupně škol. Ve školním roce 1929/1930 dochází pět dětí, z toho čtyři děvčata a jeden hoch do „měšťanské školy“ ve Slavičíně-Mladoticích.347 Uplatnění těch, kteří navštěvovaly mezi svými 6-14 lety jen Národní školu bylo špatné. Buď mohly pokračovat v práci na hospodářství svých rodičů anebo se mohly uplatnit jako nekvalifikované pracovní síly v průmyslu, jako dělníci, nádeníci, či jako služebnictvo. Nadané děti, které po 5. postupném ročníku Národní školy začaly navštěvovat měšťanskou školu, měly již lepší životní vyhlídky. Ovšem museli je v jejich úsilí podporovat i rodiče, a to především finančně. Absolventi měšťanských škol většinou pak dále pokračovali ve zvyšování své kvalifikace, mohli se učit nějakému řemeslu, stát se kvalifikovanými dělníky v továrnách či se po studiu na živnostenské pokračovací škole věnovat jiné samostatné živnosti.348 Dne 28. října 1928 se konala oslava 10. výročí vzniku Československa, tentokrát „okázalejším způsobem, nežli léta minulá“ K tradičnímu programu byla připojena divadelní hra Fronta od Drimla, kterou děti sehrály ve škole, na návsi pak mimo hudby a státní hymny zazněly proslovy starosty obce a řídícího učitele.349 Jestliže předchozí slavnost byla ve škole slavena s určitým spontánním nadšením, nedá se to říci o oslavě svatováclavského milénia, jehož oficiální oslavy byly stanoveny na 28. září 1929. V jestřabské škole bylo toto výročí připomenuto již předešlého dne na základě výnosu ministerstva školství, ale spíše tak, že pouze učitel Štěpán Cenek pronesl „stručnou řeč“ k dětem „o významu sv. Václava na památku 1000. výročí jeho smrti“. Ve vesnické komunitě se tyto oslavy dočkaly většího ohlasu, když dokonce několik zdejších 345


346


347


348

Bartoš, J. – Trapl, M.: Československo 1918-1938, 76-77.

349


75

žen odjelo do Prahy, kde se zúčastnily oficiálních oslav svatováclavského milénia.350 K tradičním dnům, které se ve škole připomínají jako významné události českých či československých dějin, se v průběhu dalších let přidávají i další, leckdy i velmi bizardní oslavy či dny, které však mají jeden společný cíl, aby dávaly dětem příklad do jejich života. Význam toho či onoho je spatřován např. v 50. výročí vynalezení žárovky (1929), 10. výročí ústavy (1930), Den spoření (31. října), Mír Červeného kříže (na Bílou sobotu) či Svátek matek (květen).351


Výzva okresního školního výboru, který nabádá obec, aby byl „postaven na zdejší školu hromosvod“ je předzvěstí dalšího kola jednání o přístavbě školy. Elektrotechnický závod pana Váchy v Uherském Brodě pak hromosvod nainstaloval, „kterého již bylo nutně zapotřebí, neboť škola byla tím bez ochrany“. Následně byla před prázdninami roku 1930 místní školní rada vyzvána, aby podala žádost k zemské školní radě v Brně „o subvenci na přístavbu školy“, což se následně stalo. V červenci se pak v Jestřabí opět objevuje komise složená z okresního hejtmana a předsedy okresního školního výboru v jedné osobě, školního inspektora, stavebního rady a přísedícího zemského výboru. Jelikož k žádosti chyběly potřebné přílohy, do doby než byly zaslány, nemohla být tato žádost vyřízena, stavba tak nabrala další zpoždění. V červnu 1931 přijela do školy opět komise ve stejném složení jako před rokem. Bylo rozhodnuto, že bude postavena úplně nová školní budova, „jako nejzpůsobilejší uznáno místo Horní Újezdek v kopci nad Jestřabím směrem ke Štítné“. Komise však odjela a „stavba zase ustrnula na mrtvém bodě“. Naprostou rezignaci lze cítit ze zápisu řídícího učitele Vladimíra Chalupy ve školní kronice, kdy píše, že „ku stavbě školy není možno nikoho pohnouti (…) aby alespoň nynější budova byla dána do takového pořádku, aby alespoň částečně vyhovovala“. V září 1931 byla tedy překryta střecha školní budovy, „za což mistr pokrývačský p. Frant. Šimšálek z Val. Klobouk, který práci prováděl, ručí 12 let“.352 Již na podzim 1930 vypracoval stavitel Antonín Strážnický ze Slavičína plán přístavby školy, který však opět nebyl realizovány a stejně jako již v minulosti se s obcí soudil alespoň o vyrovnání účtů ohledně jeho zhotovení.353 V této době však i obecní pokladnu zasáhl fenomén celosvětové hospodářské krize, která způsobila nedostatek volných finančních zdrojů na možnou stavbu školy.

350


SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976, s. 10. 351


352

Tamtéž, nestr. (s. 91-92, 94 a 96).

353

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, plán na přístavbu školy

z roku 1930, viz obrazová příloha, obr. č. 22.

76

Od počátku 30. let se rapidně zvýšil počet dětí docházející za základním vzděláním do školy v Jestřabí. Jestliže ještě na začátku školního roku 1929/1930 zde bylo zapsáno celkem 66 žáků, tak v letech 1932/1933 to bylo již 97 žáků a v letech 1935/1936 dokonce 113 žáků. Tento stav se udržel až do konce desetiletí. A čím víc dětí ve škole bylo, tím víc učitelé školy pociťovali (a to doslova) jak je situace neúnosná, jak z prostorových, organizačních, tak i z hygienických důvodů. Každoročně neopomene řídící učitel v zápise do školní kroniky zdůraznit, že se vyučuje, jako např. v roce 1931, „v jedné učírně jako jiná léta, jednou dopoledne, jednou odpoledne“. A tvrdí, že kvůli obecním volbám, které se v tomto roce konaly, „není možno otázku přístavby nebo novostavby školní hnouti ku předu. Snad dočkáme se toho od nového obecního zastupitelstva“. Ale ani v následující době se situace nezměnila, „vyučování děje se stále stejným způsobem (…) neboť přes veškeré domluvy není možno docíliti přístavby školy“.354 V průběhu 30. let na zdejší škole působil stále řídící učitel Vladimír Chalupa, avšak na postu druhého učitele docházelo k častým změnám. „Učitelský čekatel“ Štěpán Cenek v dubnu 1930 získal „způsobilost vyučovati na školách obecných a právo býti definitivně ustanoven“. Na podzim následujícího roku pojal za manželku místní rolnickou dceru, Františku Markovou č. 64. Načež si v listopadu 1932 podal žádost o učitelské místo „jako definitivní učitel“, které získal záhy v nedaleké obci Pitín, kde také v nového školním roce 1933/1934 nastoupil. Na jeho místo v Jestřabí byl ustanoven „výpomocný učitel“ Josef Poledňák (*1910), rodák z Věžek u Kroměříže, který doposud působil v Suché Lozi. Josef Poledňák na jaře následujícího roku vykonal zkoušku, která jej opravňovala nazývat se „učitelským čekatelem“. Avšak již v červenci 1934 nastoupil „presenční vojenskou službu“ a na jeho místo byl od září ustanoven „učitelský čekatel“ Václav Májek (*1912), rodák z Hodějnic na Vyškovsku, který dosud působil jako učitelský čekatel ve Francové Lhotě. Václav Májek pak po více než ročním působení v Jestřabí odešel na nové působiště do Mouřínova na Vyškovsku, kde působil od listopadu 1935. Od září 1935 měla na školu nastoupit „učitelská praktikantka“ Lidmila Knechtová z Brna, která „ale z neznámé příčiny místo nenastoupila“. Od 1. listopadu zde nastoupila „učitelská praktikantka“ Cecílie Drimlová (*1914), kandidátka učitelství z Ořechova v okrese Brno-venkov, kde také doposud „hospitovala“, a která v Jestřabí zůstává do podzimu 1936, kdy jako „výpomocná učitelka“ odchází do Nedašova. Ještě před Vánoci 1935 byla v Jestřabí ustanovena „výpomocnou učitelkou“ Marie Konopčíková (*1914), rodačka z Přerova, která doposud působila v Křenovicích na Přerovsku. Avšak ještě koncem ledna 1936 odešla do Tučína u Přerova. Na její místo v Jestřabí nastoupil dne 21. března 1936 „výpomocný učitel“ Stanislav Petrželka (*1912), rodák z Pitína, dosavadní učitelský praktikant na obecné škole v Hostětíně. Ten zde vyučoval pouze do konce školního roku

354

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 89, 99,

112 a 96).

77

1935/1936.355 Rotaci učitelů uzavírá Josef Poledňák, který se v létě 1936 vrátil z dvouleté vojenské služby a od září 1936 opět v Jestřabí učil, a to až do konce školního roku 1938/1939.356 Jestliže v průběhu této doby vyučuje řídící učitel Vladimír Chalupa první třídu, tedy děti ve věku 6-10 let, a to vždy 20 až 21 hodin týdně, tak druhý učitel učí druhou třídu, tedy děti ve věku 10-14 let, s rozsahem 26 vyučovacích hodin týdně. Nezapomínejme, že řídící učitel měl nižší počet vyučovacích hodin, proto, že zastával „manažerskou“, tedy řídící funkci v oblasti správy školy. Pouze v „kritickém“ školním roce 1935/1936 došlo ke změně, když řídící učitel vyučoval druhou třídu s rozsahem 21 vyučovacích hodin týdně a Václav Májek vyučoval 21 hodin týdně první třídu a pět hodin „ruční práce výchovné“ a kreslení ve druhé třídě. Jelikož po odchodu Václava Májka v průběhu školního roku 1935/1936 nebyl v Jestřabí nikdo „ustanoven“, vyučovala první třídu praktikantka Cecílie Drimlová, kterou po několika týdnech vystřídala Marie Konopčíková, která ale záhy odešla. Proto první třídu učila opět Cecílie Drimlová, kterou od března 1936 do konce školního roku vystřídal Stanislav Petrželka. V následujícím školním roce se vše vrátilo do zajetých kolejí. Řídící učitel Vladimír Chalupa se stal opět učitelem první třídy, druhý učitel Josef Poledňák, který přišel z vojenské služby, učil druhou třídu a praktikantka Cecílie Drimlová vypomáhala až do svého odchodu v říjnu 1936 v obou třídách v rozsahu 18 vyučovacích hodin týdně. Po celou dobu 30. let zde učila „ženské ruční práce a domácí nauky“ Marie Miklíčková ze Štítné, jejíž výuka měla rozsah šest hodin týdně. Ke změnám docházelo na místě vyučujícího římskokatolického náboženství, jejíž rozsah měl po celou dobu čtyři hodiny týdně. Od školního roku 1930/1931 učil náboženství administrátor štítenské farnosti P. František Karlík. Od školního roku 1932/1933 jej vystřídal nový štítenský farář P. Stanislav Dostál, který tuto roli od školního roku 1938/1939 svěřil svému novému kaplanovi Antonínu Rychlému.357 Počátkem

30.

let

byly

vypracovány

okresním

školním

inspektorem

v rámci

uherskobrodského okresu prozatímní školní osnovy na dobu tří let, které se staly „podkladem ke stálým učebným osnovám“. „Učební osnovy“ pro prvouku a vlastivědu „na základě svých zkušeností vypracovalo učitelstvo okresu uherskobrodského“. Ve školním roce 1933/1934 byly vypracovány „nové definitivní osnovy“, které vešly v platnost od 1. září 1934 a podle kterých se v následujících letech vyučovalo. Ve školním roce 1934/1935 se vyučoval tzv. „1. běh normálních osnov“ pro 1. třídu (stupeň) a od školního roku 1935/1936 se začal vyučovat i „2. běh osnov“ pro 2. třídu (stupeň). S blížící se hrozbou válečného konfliktu bylo od roku 1936 také

355


356


nestr., školní rok 1936/1937, „Učitelský sbor“ a školní rok 1938/1939, „Učitelský sbor“. 357


SOkA Zlín, ZDŠ Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974, nestr.

78

do školních osnov jestřabské školy zařazeno také branné vyučování, kteréžto osnovy brané výchovy „byly vypracovány ve všech předmětech, ve kterých jich možno použíti“. Dne 31. ledna 1936, se oproti dosavadní praxi, kdy se rozdávalo vysvědčení čtyřikrát ročně, se poprvé rozdávalo jako výsledek pololetní práce žáků. V průběhu 30. let se začali učitelé zúčastňovat také různých kurzů či školení, které rozvíjely jejich schopnosti a dovednosti, či jim pomáhaly metodicky. Tak např. počátkem června 1934 absolvoval řídící učitel Vladimír Chalupa třídenní tělovýchovný kurz v Uherském Brodě, a jak píše „seznámili nás s novými směry v tělovýchově a (…) nebude snad už tělovýchova popelkou v ostatním vyučování“. V průběhu pololetních prázdnin v roce 1935 se zase učitel Václav Májek zúčastnil psychologického kurzu ve Zlíně, přičemž „poznatky tam získané (…) uplatňují se při veškerém vyučování“. V únoru 1936 se konal ve Valašských Kloboukách kurz zpěvu, kterého se zúčastnili Vladimír Chalupa a Cecílie Drimlová. A následovali i další kurzy, např. opakoval se tělovýchovný kurz, či kurzy „počtů“ atd.358 Učitelé měli pochopitelně i svou „stavovskou“ organizaci. V květnu 1936 nahradil bývalé okresní učitelské konference, první pedagogický den, jehož se zúčastnili učitelé celého uherskobrodského okresu. Nedlouho poté se institucionalizuje „rodičovské sdružení“, které do jisté míry nahrazuje dřívější „místní školní radu“. Poprvé se rodičovské sdružení v Jestřabí sešlo 26. října 1937, kdy řídící učitel vysvětlil rodičům smysl rodičovského sdružení jako prostředku spolupráce rodičů a učitelů. Poté se konaly volby předsedy, kterým byl zvolen přítomný rodič a zároveň starosta obce Jan Hnilo č. 70. Ovšem místní školní rada vznikem rodičovského sdružení nezanikla a dále zastávala svou dřívější funkci, tedy být prostředníkem mezi školou a místní samosprávou. V květnu 1938 se za účasti okresního školního inspektora konala ustavující schůze nové místní školní rady, která byla volena na další čtyřleté funkční období.359 V průběhu 30. let se zvyšoval počet dětí z Jestřabí i Kochavce, které navštěvovaly měšťanskou školu ve Slavičíně-Mladoticích. Zatímco ve školním roce 1930/1931 to byli pouze čtyři žáci, v polovině desetiletí sedm žáků, tak ve školním roce 1938/1939 již 13 žáků. A jestliže zprvu byla průkopnicemi vyššího vzdělání děvčata, tak později již zcela dominovali chlapci. Snahy po sjednocení školní docházky vyvrcholily v předválečné době (1935) vydáním zákona o újezdních (obvodních) měšťanských školách, které měly být dostupné pro všechny venkovské žáky. V předválečné době však systém těchto škol nebyl ještě dobudován.360 Jak již bylo výše zmíněno, v průběhu první poloviny 30. let došlo ve škole v Jestřabí k nárůstu počtu žáků a pokud

358


SOkA Zlín, ZDŠ Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974, nestr. 359


nestr., šk. rok 1937/1938, „Rodičovské sdružení“ a „Ustavující schůze školní rady“. 360

Bartoš, J. – Trapl, M.: Československo 1918-1938, s. 77.

79

se podíváme na to, kolik dětí každoročně nově do školy přicházelo či naopak odcházelo, dozvíme se, že jestliže ve školním roce 1930/1931 přišlo do školy 15 prvňáčků, tak školu opustili v posledním osmém ročníku pouze dva chlapci. V polovině desetiletí se již tato bilance víceméně vyrovnala, kdy nastoupilo 15 dětí do první třídy a 11 odešlo v posledním ročníku.361 V důsledku zkušenosti s dopady hospodářské krize na kvalitu života lidí, začal řídící učitel Vladimír Chalupa, který již před tím projevoval své sociální cítění, systematicky sledovat sociální situaci žáků a jejich rodin. Výsledky svých sledování či dotazníků zaznamenal také na stránkách školní kroniky. Všímal si však i národnostních a náboženských poměrů žáků a od školního roku 1933/1934 je až do konce desetiletí každoročně zaznamenával. Jestliže po celou tuto dobu byli všichni žáci římskokatolického náboženství a pouze jeden žák byl bez vyznání a později jeden žák náboženství československého a jestliže všichni žáci byli „národnosti československé“, tak sociální skladba žáků byla mnohem variabilnější. Ve školním roce 1934/1935 bylo ze 107 žáků 28 z dělnických rodin, 70 dětí z rolnických, sedm z řemeslnických. Jedno dítě z rodiny železničního zřízence a jedno z učitelské rodiny. Nemanželských dětí bylo v této době šest, úplnými sirotky byly dvě děti, bez otce tři a bez matky jedno dítě.362 Je zajímavé sledovat, jak se za pouhé tři roky proměnila skladba profesí rodičů dětí. V roce 1937 pocházelo 70 dětí z rolnických rodin, ale již 43 žáků z rodin dělnických, celkový počet dětí v obou třídách byl tedy 113. Zaměstnanost je v této době podle řídícího učitele „ve zdejším kraji velmi dobrá a proto životní poměry jsou slušné. Je jisto, že tyto poměry se odráží příznivě i na školu tím, že žáci chodí do školy slušně oblečeni a najezeni a ochotně si kupují věci potřebné k vyučování“.363 Zajímavá a velmi podrobná čísla vykazuje „sociální výzkum žáků“ z března 1937. Jestřabskou školu navštěvovalo 114 dětí, z toho 56 chlapců a 58 dívek. 104 žáků má oba rodiče, jen otce mají dva žáci, jenom matku osm žáků. 78 rodičů je zaměstnáno jako rolníci, 14 jako domkáři, devět jako dělníci, sedm řemeslníků, tři zřízenci, pouze jeden podnikatel a jen čtyři rodiče jsou bez zaměstnání. 32 dětí je z pěti a více sourozenců, 18 dětí ze čtyř sourozenců, 13 dětí ze tří, 14 dětí ze dvou a šest dětí je bez sourozenců. Co se týče domácností, tak čtyři žáci žijí se svými rodiči jen v kuchyni, kuchyň a pokoj tvoří domácnost 102 žáků a v domácnosti o dvou pokojích a kuchyni žije pouze osm žáků. 86 dětí spí v posteli, dva na lávce, čtyři na zemi na slamníku a na peci 20 dětí, jiným způsobem spí dvě děti. V posteli spí samo pouze pět dětí a 42 dětí spí v posteli ještě s dalším sourozencem či rodičem, 361



Dále viz kapitola Obyvatelstvo obce, sociální situace a ekonomická situace; SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953,

i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 110). 363


nestr., šk. rok 1937/1938, „Sociální poměry“.

80

dalších 31 dětí po třech a pět dětí spí dokonce po čtyřech v jedné posteli. Jako velmi dobře oblečených je hodnoceno 23 žáků, uspokojivě 87 a nuzně čtyři. Pouze jeden pár obuvi vlastní 39 žáků, dva páry 55 žáků, tři páry 44, čtyři páry a více šest dětí. Noční prádlo nepoužívá žádný žák. Čistý oděv má 101 žáků, ostatní špinavý. Kapesník nosí 60 žáků. Jednou týdně se koupe 51 dětí, jednou za 14 dní 22 dětí a nekoupe se 41 dětí. Mýdlem se myje denně 71 žáků, občas 35 žáků, bez mýdla se myje osm dětí. Ruce si myje jednou denně 88, dvakrát 20 a třikrát denně šest žáků. Zubním kartáčkem si nečistí zuby nikdo, přičemž vůbec nikdy si zuby nečistí 45 žáků. V zimě vstává v 5 hodin ráno 17 dětí, v 6 hodin 89 dětí a v 7 hodin osm dětí. V létě ve 4 hodiny vstávají čtyři děti, v 5 hodin 84 dětí a v 6 hodin 26 dětí. V zimě nechodí spát v 6 hodin nikdo, v 7 hodin 50 dětí, v 8 hodin 48 dětí, v 9 hodin deset, v 10 hodin pět dětí a později pouze jedno dítě. Pětkrát denně jí 22 žáků, čtyřikrát 52 a třikrát 30 dětí. Maso nejí k obědu 6x týdně nikdo, 3x týdně sedm dětí, pouze v neděli 85 dětí a někdy v roce 22 dětí. Dosyta se nají 111 žáků a „dosti“ zbylí tři žáci, přičemž všichni mají stravu smíšenou, jeden žák „zeleninovou“. Nikdy nepilo alkohol 21 žáků, okusilo 93 žáků, z toho pivo pilo již 55 dětí, víno 51 dětí a tvrdý alkohol 54 žáků. Fyzicky vyvinutých je 41 žáků, „normálně“ 59 a 14 žáků je „slabých“. Ve škole prospívá velmi dobře 44 dětí, dobře 49, dostatečně 17 a nedostatečně čtyři žáci. „Nevzdělaných“ je šest žáků, s tělesnou vadou není žádný žák, přičemž krátkozrací jsou pouze čtyři žáci. 44 dětí je smělých, 55 průměrných, 14 „zaražených“ a jedno dítě je „bázlivé“. Vlakem jelo již 50 dětí, autem 33 a letadlem neletělo dosud žádné dítě. Bruslí pouze jedno dítě, lyžují dvě a ostatních 111 dětí neprovozuje žádný zimní sport. 111 dětí se naopak v létě koupe v řece, přičemž plavat umí 27 dětí. Kopanou hraje sice 12 dětí, avšak v tělovýchovné organizaci není žádné dítě. Po vyučování pravidelně fyzicky pracuje 71 žáků, občas 34 žáků a pracovat nemusí devět žáků.364 Tímto vyčerpávajícím výčtem končí ne nezajímavý výzkum, který docela dobře ilustruje životní návyky či sociální úroveň dětí a tak prakticky všeho obyvatelstva na malé vesnické škole v jižním cípu Valašska na sklonku 30. let 20. století. Tento průzkum prováděný v rámci jedné školy však může mít i širší platnost, jak teritoriální, tak dobovou. I když otázkou je, do jaké míry je specifický pouze místně, do jaké míry regionálně či v ještě širším měřítku. Jestliže v minulosti bylo na Valašsku, jako ve velice odlehlé oblasti, na špatné úrovni sledování zdravotního stavu obyvatelstva, tak i na stránkách školní kroniky se můžeme přesvědčit, jak se situace zlepšovala. Řídící učitel Vladimír Chalupa sledoval během 30. let zdravotní stav svých žáků. Např. ve školním roce 1933/1934 byl zdravotní stav dětí po celý rok „dobrý“, nešířili se nakažlivé nemoci, nebyl zaznamenán žádný vážný úraz, jen na podzim a na jaře se u dětí vyskytly běžné nemoci. V následujícím školním roce onemocnělo před Vánocemi 11 žáků nakažlivou nemocí, příušnicemi a v březnu vypukla ve škole epidemie chřipky, která na tři týdny 364


nestr., šk. rok 1936/1937, „Sociální výzkum žáků“.

81

snížila početní stav dětí ve škole. Při měření a vážení bylo zjištěno, že průměrná váha první třídy byla 23 kg, výška 114 cm a druhé třídy 33 kg, resp. 135 cm. Ve školním roce 1935/1936 se však vyskytly vážnější nemoci, kdy na přelomu roku „řádila chřipka a vyskytly se také 3 případy spály. Po rázném lékařském zákroku podařilo se šíření spály zameziti (…)“. V zimních měsících dalšího školního roku se naopak vyskytly spalničky a zánět očních spojivek. Ovšem ve školním roce 1938/1939 muselo být pět žáků jestřabské školy dokonce hospitalizováno v nemocnici v Uherském Hradišti, neboť onemocněli tyfem.365 Vraťme se nyní ke školní výuce. Od počátku školního roku 1937/1938 byly z důvodu zefektivnění výuky pořízeny „všem žákům potřebné učebnice“, které byly napříště školou povinným dětem propůjčovány. Jestliže některé děti neměly problémy s tím, aby jim rodiče učebnice sami pořídili, tak jiné si to dovolit nemohly. Učebnice pro sociálně slabší žáky měly být napříště pořizovány tak, že každý rodič dá do „učebnicového fondu“ každoročně 5 korun a zbývající částku získá škola z peněz, které si obstará pořádáním „školních besídek“ pro veřejnost. Přičemž se touto solidární formou získají učebnice, které budou součástí školního inventáře a budou se všem dětem každoročně propůjčovat, aniž by si musely obstarávat své vlastní. První taková školní besídka byla uspořádána dne 20. července 1937 a čistý zisk z ní byl věnován na zakoupení učebnic. Po další, tentokrát vánoční besídce, která se konala dne 19. prosince 1937, kdy děti sehrály divadelní hru „Kašpárkovy Vánoce“ bylo možné celý zisk z akce věnovat na splacení všech knih v učebnicovém fondu.366 Způsob získávání prostředků na učebnice se osvědčil natolik, že byl v následujícím školním roce rozšířen i na „jiné potřeby vyučovací“, jako sešity, kreslící listy, pera, tužky, apod., které bylo možné tímto způsobem opatřit opět pro všechny děti navštěvující Národní školu v Jestřabí.367 Jestliže žáci a učitelé trávili spoustu času v jedné učebně, která jim byla po několik dlouhých let důvěrně známým prostorem, podívejme se i sem. K potřebě učitelů a dětí sloužil školní kabinet, o kterém se poprvé dozvídáme v roce 1934. Byl „umístěn ve skříni ve třídě“, jehož součástí byla např. sbírka nerostů, tlakoměr s teploměrem či šicí stroj, ale také školní pomůcky, jako např. „prvoměrné obrazy“ „Pohádka o veliké řepě“, „Pohádka o Malíčkovi“ a „bajka Vrána a liška“, či obrazy zvířat (nosorožce, hrocha, motýlů, aj.), které byly zavěšeny na stojanu a mapy jako např. „Plastická mapa uherskobrodského okresu“ či „Nástěnná mapa země Moravskoslezské“, které byly postaveny v koutě. V roce 1938 získala škola darem od štítenského rodáka pana Aloise Marka

365


SOkA Zlín, ZDŠ Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974, nestr., kapitoly „Zdravotní stav žáků“. 366


nestr., šk. rok 1936/1937, „Školní besídka“ a šk. rok 1937/1938, „Učebnicový fond“ a „Žákovská besídka“. 367

Tamtéž, nestr., šk. rok 1937/1938, „Učebnicový fond“ a „Vánoční besídka“.

82

z Borku u Jílového deset obrazů hlavního města Prahy. Součástí školního inventáře byla učitelská a žákovská knihovna, které byly umístěny ve společné skříni. Ve fondu knih pro učitele mohl čtenář nalézt např. „Cyklus přednášek čsl. revoluce“, „Za národní stát“ od Pragera, či „Správce školy“ od J. Kupky. V žákovském fondu byly např. knihy v té době zřejmě populárního slovenského autora P. Dobšinského jako „Piopoluška“ či „Tri perá z draka“, „Proti odvěké křivdě“ od J. Šmeljeva, „Volání rodu“ od E. Štorcha, či „Staré pověsti české“ od A. Jiráska. Ve šk. roce 1934/1935 si děti zřídily ze žákovského fondu čítárnu. Řídící učitel nechal svázat některé časopisy a předplatil periodika jako „Naše vlast“, „Náš domov“, „Naše republika“, „Srdíčko“, Malý čtenář“ či „Mladý svět“.368 Ze zápisu za školní rok 1933/1934 ve školní kronice se dozvídáme, že školní děti obhospodařovaly v rámci školní výuky také školní zahradu. Před bytem správce školy byla „malá zahrádka květinová“ a vedle ní pak „větší zahrádka užitková“. Děvčata se seznamovala s různými druhy květin a zeleniny „v domácích naukách“, hoši pak „v ručních pracích výchovných“, kde byli také jak píše řídící učitel „nabádáni k tomu, až sami převezmou rodnou půdu, aby pěstovali květiny pro okrasu nejen svého domu, ale i celé obce a zeleninu pro její výživnost“.369 V červnu 1937 se učitelský sbor dohodl, že od nového školního roku bude zřízena také „pokusná školní zahrada“ a místní školní rada na ni ve svém rozpočtu na rok 1938 přispěla počátečním kapitálem 300 korun.370 Škola využívala také školní hřiště, které mělo podle pamětníků být na obecním pozemku zvaném „Obecnica“ v místě, kde v současnosti stojí dům č. 107 rodiny Štěpančíkovy. Není však známo, od které doby bylo toto místo jako školní hřiště využíváno. Bezpečně však víme, že po roce 1945 zde byl vystavěn dům č. 107 a hřiště v této době zaniklo. Školní rok začínal i ve 30. letech oficiálně 1. září, zpravidla však nejbližší pracovní den po začátku měsíce září, stejně tak jak to známe dnes. Zatímco ještě školní rok 1930/1931 zahájil řídící učitel tak, že „žáci byli přivítáni a vybídnuti k poctivé práci, pravidelné docházce a čistotě. Pak byly zazpívány národní hymny a žáci propuštěni domů“. Tak počínaje školním rokem 1935/1936 až do konce desetiletí získalo zahájení novou formu. Kromě zdůraznění plnění svých žákovských povinností řídící učitel „vzpomenul velkého syna našeho národa J. A. Komenského“. Bylo vystupňováno také národní cítění žáků, když byla „vzdána čest naší vlajce a zapěním čsl. státní hymny ukončen tento přivítací den“.371 Počátkem školního roku 1938/1939, kdy panovala 368


SOkA Zlín, ZDŠ Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974, nestr., kapitoly „Školní pomůcky“, „Učitelská knihovna“ a „Žákovská knihovna“. 369


370


nestr., šk. rok 1936/1937, „Pokusná zahrada“ a šk. rok 1937/1938, „Školní zahrada“. 371

Tady je zajímavé sledovat posun v chápání státní hymny, kdy o ní řídící učitel nepíše již v plurálu (ty hymny),

ale singuláru (ta hymna).

83

ve střední Evropě napjatá politická situace, jejíž řešení nebylo zatím možné dohlédnout, si žáci z úst řídícího učitele vyslechli „poučení, jak se mají chovati a učiti, aby z nich byli zdatní a platní členové drahého českého národa“.372 Závěr školního roku, který oficiálně končil 30. června, zpravidla však poslední pracovní den před koncem měsíce června, měl v průběhu 30. let také téměř stejnou formu. Ve školním roce 1937/1938 však končil neobvykle dříve, již 22. června 1938, jelikož „důvod tomuto opatření byl 10. slet všesokolský. Tím měla být umožněna účast na tomto sletě žactvu, tak i učitelstvu. S přáním radostné nálady o prázdninách a poučením o slušném chování, byly rozdány školní zprávy a propouštěcí vysvědčení“.373 Nedílnou součástí školou pořádaných akcí byly školní výlety. V červnu 1930 jelo 15 žáků druhé třídy spolu se svým třídním učitelem Štěpánem Cenkem na dvoudenní „vlastivědný výlet“ na Hostýn, Velehrad a Buchlov. Následující rok již měl školní výlet komornější charakter a změnil se ve „vycházku“, při které navštívili žáci 2. třídy se svým učitelem sklářské osady Sv. Sidonie a Sv. Štěpán ve Vlárském průsmyku, kde si prohlédli i sklárny. V červnu 1933 podnikli žáci druhé třídy „celodenní vlastivědnou vycházku“ do lázeňského města Luhačovice. A v dalším roce se s učitelem Josefem Poledňákem podívali na Podhradské skály a na Vršatec (na Slovensku) a také znovu zavítali do sklářských osad Sv. Sidonie a Sv. Štěpán, kde byla mezitím od jejich minulé návštěvy zastavena výroba v důsledku hospodářské krize. Dvoudenní školní výlet z června 1935 se přiblížil zážitku z výletu v roce 1928. Jelikož 21 dětí druhé třídy spolu se svým učitelem Václavem Májkem navštívilo město Zlín. Zde si děti prohlédly Památník Tomáše Bati, lesní hřbitov s hrobem Tomáše Bati, maják, zoologickou zahradu v Lešné, výstavbu továren a zařízení města. V Otrokovicích se podívaly na letiště, přičemž dva žáci měli dokonce možnost letět vyhlídkový let v „aerplánu“. Pak se celá školní expedice přesunula do okresního města Uherský Brod, kde si prohlédla výstavu o Janu Amosu Komenském. Děti první třídy s učitelem Vl. Chalupou zase „vykonali vycházku po nejbližším okolí. S kopce u Kochavce měli krásný rozhled. Učitel jmenoval jim jména nejbližších kopců a vesnic, které bylo lze shlédnouti“. To byl však nadlouho poslední školní výlet dětí ze školy z Jestřabí, či se aspoň o žádném dalším ve druhé polovině 30. let nedozvídáme, nemluvě o letech válečných.374 I v průběhu 30. let byly slaveny tradiční oslavy, jako svátek svobody (28. říjen), či prezidentovy narozeniny (7. března). Je patrné, jak při nich byl až nekriticky obdivován T. G. Masaryk. Např. v roce 1931 „řídící učitel ve svém proslovu zdůraznil, abychom

372

Ovšem zapsáno až 1. září 1939 a řídící učitel Vladimír Chalupa ve svém zápise neuvádí „československého národa“,

ale již jen „českého“. 373




84

se s trpělivostí přenesli přes těžké dnešní časy a důvěřovali svému osvoboditeli a vůdci presidentu T. G. Masarykovi“. 15. výročí vzniku republiky (1933) bylo slaveno na místní podmínky „ve velkém stylu“, stejně jako předchozí 10. výročí. V této době byly slaveny i jiné svátky jako Dětský den (říjen) či svátek matek (květen). Přidává se také spousta památných dnů, kdy je vzpomenuto na toho či onoho spisovatele (Goethe), básníka (J. Vrchlický, K. H. Mácha), skladatele (Smetana, Dvořák), politika (M. R. Štefánik), ale i „učitele národů“ J. A. Komenského, či např. také den ochrany zvířat (4. října), 500. výročí bitvy u Lipan (1934), 100. výročí hymny (1934). Od školního roku 1934/1935 jsou slaveny i různé státní svátky Československých spojenců v rámci Malé dohody Rumunska a Jugoslávie jako jugoslávské (1. prosince 1934), či rumunské sjednocení (22. ledna 1935). Začali se pořádat akce jako „týden čistoty“ (duben 1935), „svátek spořivosti“ (31. října 1935), výstava výtvarných prací dětí pro veřejnost (červen 1935), předvánoční čas a závěr školního roku

se jevil zase příhodný pro pořádání „školních besídek“. Děti ve druhé

polovině 30. let sehráli několikrát do roka při různých příležitostech divadelní představení režírovaná řídícím učitelem Vladimírem Chalupou (Pro tatíčka Masaryka, 28. října 1936; Rozmysli si Mařenko, 7. března 1937).375 Děti s učiteli navštěvovali také ochotnická divadelní představení organizace Orel v sousední Štítné (např. Jízdní hlídka, 1937) nebo filmová představení v kině spolku Sokol ve Slavičíně (např. Maryša, 1936). V prosinci 1934 promítal jednatel okresního osvětového výboru ve škole pro děti i občany „světelné obrazy“. Bylo to vůbec poprvé, kdy je nám známo, že se v obci Jestřabí promítal film. Pohřbu prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka (+ 14. září 1937) se naopak žáci i občané „zúčastnili“ ve škole dne 21. září 1937 prostřednictvím přímého rozhlasového přenosu. 19. výročí vzniku Československa bylo 28. října 1937 slaveno tak, jako by mělo být poslední.376 V posledním roce existence předválečného Československa je cítit ze stránek školní kroniky všudypřítomnou úzkost a obavy z budoucnosti národa. Jako např. při oslavách nedožitých 88. narozenin T. G. Masaryka. Podle řídícího učitele J. A. Komenský „věřil, že po přejití vichřice hněvu stane se náš národ zase pánem svých osudů“ (28. března 1938). Nově byly slaveny narozeniny prezidenta Edvarda Beneše (28. května 1938), řídící učitel při nich „osvětil jim [dětem] život prezidentův jako bojovníka za svobodu a jako nejschopnějšího následovníka Masaryka“. V červnu 1938 byla žákovská besídka „s námětem Děti na stráž republiky“, pak byla uspořádána sbírka na obranu státu. Dne 14. září bylo připomenuto 1. výročí úmrtí T. G. Masaryka a 20. výročí

375




SOkA Zlín, ZDŠ Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974, nestr.

85

vzniku republiky již nebylo slaveno vůbec. Protože poté, co došlo k podepsání Mnichovské konference (29. září 1938), po níž přestalo Československo ve svých původních hranicích existovat, byl „28. říjen 1938 (…) rozhodnutím vlády prohlášen za všední den a bylo nařízeno vyučovati. Tak byl tento den po dvaceti letech zasvěcen práci“. Ve dnech předcházejících Mnichovské konferenci, kdy byla vyhlášena všeobecná mobilizace (24. září 1938), nastoupil druhý učitel v Jestřabí Josef Poledňák vojenskou službu u jezdeckého pluku v Hodoníně. Dne 13. října se po demobilizace vrátil zpět do školy. Mezitím obě třídy vyučoval řídící učitel Vladimír Chalupa.377 6. 2. 6. Škola v Jestřabí v období Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945)378

Ve školním roce 1939/1940 navštěvovalo školu v Jestřabí 123 dětí, což je vůbec nejvyšší počet v průběhu celé existence školy (1893-1974). V dalších válečných letech počet dětí mírně klesl, pohyboval se mezi 110 až 120 žáky. Nadále se vyučuje střídavě v jedné učebně, jedna třída dopoledne a druhá odpoledne. V této době se opět objevuje požadavek na přístavbu školy. V roce 1940 obecní rada rozhodla zadat zhotovení plánů a rozpočtu na stavbu školy staviteli J. Kalivodovi ze Štítné. To ovšem bylo vše, co bylo možné v této době zařídit. K rozšíření školy došlo až mnoho let po válce. Nikdo z aktérů tohoto ani všech předchozích jednání o přístavbě školy nemohl tušit, že k rozšíření školy dojde až v roce 1962. Více než 50 let poté, kdy se poprvé o rozšíření školy jednalo. Mezitím děti, které na počátku druhého desetiletí 20. století navštěvovali zdejší školu, již do školy doprovázeli svá vlastní vnoučata.379 V průběhu 2. světové války (1939-1945) byl řídícím učitelem stále Vladimír Chalupa, který nadále učil první třídu. Na postu učitele druhé třídy se v této době vystřídalo několik mladých učitelů. Ve školním roce 1939/1940 to byla učitelka Anastázie Křapová, v následujících dvou letech výpomocný učitel Alois Tomáštík, který byl ke dni 1. září 1942 přeložen do školy v sousední Štítné. Od školního roku 1942/1943 zde začal učit František Maca (*1911), rodák z Přečkovic, jenž doposud působil v Kladné-Žilíně. František Maca učil v jestřabské škole do května 1945. 377


nestr. 378

Důležitým pramenem pro poznání tohoto období je i nadále Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974.

Ta sice po dobu válečných let nebyla psána, avšak na základě poznámek řídícího učitele Vladimíra Chalupy byla retrospektivně dopsána po válce jeho nástupcem Bohumilem Kunovským. Školní rok 1939/1940 byl Bohumilem Kunovským rekonstruován podle třídní knihy a třídního katalogu, stejně tak i školní rok 1944/1945. Popis osvobozovacích bojů a „podzemní činnosti“ v obci je zde uveden na základě svědectví prvního předsedy MNV Jana Šuráně č. 67. 379


nestr.; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 26; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 23.

86

Ve školním roce 1942/1943 zde působil jako učitelský praktikant mladý Slavomír Frňka, rodák z Příbora, který vypomáhal učitelům v obou třídách. Ten byl počátkem dubna 1943 povolán pracovním úřadem ve Valašských Kloboukách a musel nastoupit na pracovní místo v Říši (Graten?). Slavomír Frňka se do školy v Jestřabí vrátil z pracovního nasazení až po osvobození v květnu 1945 a nahradil zde Františka Macu, který naopak nastoupil podle mobilizační vyhlášky vojenskou službu. Ze školy v Jestřabí odchází také po 19 letech řídící učitel Vladimír Chalupa, který na vlastní žádost nastoupil do školy v Mařaticích u Uherského Hradiště. Stěhuje se zde s celou svou rodinou, s manželkou, s dcerou Dagmar a synem Vladimírem. Od nového školního roku 1945/1946 vyučoval obě třídy výpomocný učitel Slavomír Frňka. Od 1. listopadu 1945 byl v Jestřabí ustanoven jako prozatímní řídící učitel Bohumil Kunovský (*1913), rodák ze Suché Lozi na Uherskobrodsku. Ten však nemohl zatím do školy nastoupit, protože byl „18. května 1945 na základě mobilizační vyhlášky povolán (…) k voj.[enské] službě“ a na vlastní žádost byl propuštěn až 19. ledna 1946, kdy bezprostředně poté „nastoupil školní službu“ v Jestřabí. Od 1. listopadu 1945 zde nastoupil také výpomocný učitel Václav Řihák z Uherského Brodu, jenž doposud působil na obecné škole v Lipové u Slavičína-Mladotic. Již 15. ledna 1946 odsud odešel Slavomír Frňka, který byl přeložen do vesnice Pulčín na Hornolidečsku, kde se stal novým školním správcem. Václav Řihák byl přeložen záhy po něm, dne 19. února 1946 do Bylnice. Toho dne jej v Jestřabí nahradila učitelská čekatelka Marie Vavříková, která se pak stala od následujícího školního roku 1946/1947 učitelkou ve Štítné. V této době se však učitelský sbor v Jestřabí již ustálil. Nový definitivní řídící učitel Bohumil Kunovský učil první třídu a druhou třídu pak od školního roku 1946/1947 vyučovala učitelská čekatelka Anna Prášilová.380 V průběhu války se nadále ve zdejší škole vyučovali další dva předměty. Ve školním roce 1939/1940 vyučoval náboženství štítenský kaplan P. Petr Křeháček, mezi lety 1940-1943 pak kaplan P. Ignác Stodůlka, pozdější kancléř a kanovník litoměřického biskupství, a později také kanovník a arciděkan v Žatci.381 Ve školním roce 1944/1945 učil náboženství nový štítenský kaplan P. Vilém Ševčík. Po celou tuto dobu má náboženství stále stejný rozsah, tedy čtyři hodiny týdně. Také na pozici učitelky ženských ručních prací a domácích nauk docházelo v této době ke změnám. Po dlouhých letech skončilo působení Marie Miklíčkové ze Štítné a ve šk. roce 1939/1940 zde učí Marie Loucká ze Štítné. V následujícím školním roce pak Ludmila Vaverková, která učila ženské ruční práce také v sousedním Popově. V letech 1941-1945 tyto praktické dovednosti v rozsahu šesti vyučovacích hodin vyučuje opět Marie Loucká ze Štítné.382 380


nestr., kapitoly „Učitelský sbor“. 381

Hrdina, Š.: Dějiny ř. k. farního kostela ve Štítná nad Vláří. L.P. 1787-1987, s. 12.

382


nestr., kapitoly „Učitelský sbor“.

87

V průběhu válečných let neměli učitelé v době prázdnin volno, jak bylo dříve obvyklé, ale museli být zaměstnáni. Vypomáhali buď při žňových pracích nebo působili na obecních úřadech při zásobovací agendě. Např. o prázdninách 1943 byl řídící učitel Vladimír Chalupa zásobovacím referentem u obecního úřadu v Jestřabí a učitel František Maca pracoval v hospodářství svého bratra. O maximální využití jejich času se starala německá okupační správa a např. o vánočních prázdninách ve školním roce 1943/1944 se učitelé účastnili „kurzu protiletecké ochrany pro učitelstvo“. Učitel František Maca v Bojkovicích a řídící učitel Vladimír Chalupa dokonce až v Praze.383 I v průběhu války docházely děti z Jestřabí za vyšším vzděláním do „hlavní školy“ ve Slavičíně-Mladoticích. Např. zkoušky do 1. třídy hlavní školy v červenci 1944 složily úspěšně všechny čtyři přihlášené děti. V době okupace byly kladeny nové požadavky na jazykové znalosti dětí, které se musely podle nových osnov učit povinně německý jazyk. Výnosem ze dne 8. ledna 1941 byl rozsah výuky němčiny stanoven na tři vyučovací hodiny týdně pro 3.-5. postupný ročník a čtyři vyučovací hodiny týdně pro 6.-8. postupný ročník. V následujícím roce se počet hodin ještě zvýšil, když děti 1. a 2. postupného ročníku se měly němčinu učit čtyři hodiny týdně, 3.-5. ročníku sedm hodin týdně a 6.-8. ročníku šest hodiny týdně. Protěžování němčiny samozřejmě znamenalo i větší nároky na učitele, kteří aby byli schopni němčinu učit, museli ji sami ovládat a proto se podrobovali povinným zkouškám. V říjnu 1942 se všichni tři jestřabští učitelé „podrobili (…) všeobecné zkoušce z jazyka německého před tříčlennou komisí v Brumově. Při ní jeden člen obstál a 2 neobstáli“. Učitelé se i v této době zúčastňovali různých dalších kurzů, které však nemuseli být jednoznačně negativní. Např. „18. dubna 1944 byla pořádána první část kurzu jazyka vyučovacího, zvláště slohu. Účast byla povinná (…) byl to skutečně požitek vyslechnouti takové krásné referáty z úst odborníků o drahém jazyku mateřském“.384 Mnoho školních slavností a dalších předválečných školních akcí bylo v této době německou okupační správou zrušeno. Některé akce se však mohly provozovat nadále, jako např. den spořivosti (31. října), či oslava J. A. Komenského (listopad). Děti měly také možnost navštěvovat filmová představení, když např. v roce 1941 shlédli v Brumově tehdejší novinku, film Babička, která nebyla jenom silným filmovým zážitkem. V dalších letech měly děti také možnost navštěvovat naučné přírodovědné a vlastivědné filmy ve štítenské škole. Značně diskutabilní význam však měly akce jako např. stravovací akce vaření polévky pro všechny žáky v zimních měsících školního roku 1940/1941, což financoval Okresní odbor „Národní pomoci“. Další takovou akcí byla v následujícím školním roce tzv. „bitva o zrno“. „V rámci bitvy o zrno vytrhávali žáci na polích škodlivý plevel (…), aby svým vzrůstem 383


nestr. 384

Tamtéž, nestr.

88

nezahlušoval obilí a bylo dosti zrna pro výživu našeho obyvatelstva. Rolníci vděčně tuto pomoc přijímali.“ To se týkalo i vybíjení běláska zelného, když na „vyzvání úřadů žáci podjali se úkolu zničiti co nejvíce těchto motýlů, což se jim do značné míry podařilo a velká část úrody byla zachráněna“. Od roku 1941 bylo zavedeno pravidelné očkování proti neštovicím. A na podzim 1943 byl proveden první organizovaný sběr šípků „na vitaminovou akci ministerstva školství“.385 Změn doznal také školní rok, který sice začínal jako obvykle, v prvním pracovním dnu měsíce září, avšak počínaje školním rokem 1941/1942 končil až v polovině či krátce před polovinou měsíce července. Kompenzací bylo to, že v zimních měsících byly zavedeny pololetní prázdniny, které ve školním roce 1939/1940 trvaly od 1. února až do 2. března 1940. V následujícím roce byly v polovině února a trvaly pouze dva dny, a to proto, že vánoční prázdniny skončily až 20. ledna 1941. Další neobvykle dlouhé prázdniny děti zažily na přelomu let 1941/1942. V době, kdy německá armáda na východní frontě stále postupovala, byla „neobyčejně krutá zima a nedostatek otopu nedovoloval pravidelnému vyučování“. Vánoční prázdniny začaly 20. prosince 1941 a skončily až 3. března 1942. A tak bychom mohli pokračovat dále až do šk. roku 1944/1945. Tehdy vánoční prázdniny trvaly od 21. prosince 1944 do 20. ledna 1945. Záhy nato, dne 22. ledna bylo „zavedeno“ „domácí úkolové vyučování“, které trvalo až do 3. března. Ve dnech 5.-8. února 1945 „byla škola obsazena maďarským vojskem“. Po jejich odchodu se ve vesnici vyskytl skvrnitý tyfus. Kvůli tyfu a dalším válečným událostem, kdy obcí Jestřabí v předjaří a na jaře 1945 procházela německá, maďarská a ruská osvobozenecká armáda (ROA, zvaní podle jejich velitele generála Vlasova Vlasovci), se ve škole nevyučovalo až do června 1945. Školní rok pak skončil obvykle jako v předchozích válečných letech v polovině měsíce července.386

385


nestr. 386

Tamtéž, nestr.

89

7. Závěr V této práci jsem se pokusil popsat události a jevy, které se udály v malé obci na moravskoslovenském pomezí mezi lety 1848-1945. Práce, pojednávající o událostech a dějích v malé společenské komunitě, stojí zejména na třech pilířích, na samosprávě, hospodářství a školství. Snažím se v ní ze třech různých perspektiv proniknout a nahlédnout do společenských jevů malé vesnické komunity, přičemž se v určitých momentech tyto pohledy prolínají a nabízejí určité „zostřené“ vidění některých skutečností. Zabývám se zde nejen konkrétními skutečnosti, ale zároveň nahlížím děje v širších souvislostech, které můžou mít platnost v širším kontextu (např. v rámci teritoria). Jestliže mohla být práce vymezena velmi malou společenskou jednotkou, která je velmi dobře uchopitelná, tak její časový horizont je rozprostřen v poměrně dlouhém časovém období jednoho století. Což vede k úskalím uchopení a celkového zpracování tématu. Jednak to může vést k tomu, že můj popis „klouže po povrchu“ a „nejde“ příliš do hloubky. A jednak jsem při nejlepší možné vůli nemohl dostát tomu, že bych zpracoval dění v komunitě opravdu ze všech možných úhlů. Proto zde absentuje pohled, ve kterém by bylo možné nahlédnout do kulturního podhoubí dané komunity. Jistě by bylo možné a zajímavé zpracovat další oblasti z minulosti této malé obce v daném období jako např. kapitolu o duchovní správě, kulturně-historicky pojmout stať o venkovských sakrálních památkách nacházejících se na katastru obce, etnograficky popsat projevy lidové kultury a lidových tradic či popsat činnost společenských organizací. Což by však bylo, vzhledem k rozsahu práce, časově velmi náročné. Již jsem naznačil, že by bylo jistě přínosné jít více do hlouby některého ze zpracovávaných témat. Přímo se nabízí zpracování jednoho z „velkých“ kapitol dějin obce jako samostatného tématu bakalářské práce. Přesto si myslím, že se mi na tomto omezeném prostoru do jisté míry podařilo rozkrýt některé doposud neznámé skutečnosti z minulosti obce Jestřabí. Přínos této práce lze spatřovat mj. i v tom, že je to vůbec první práce, která vychází

z archivních materiálů, jenž

ještě před několika málo lety byly považovány za ztracené a které se mi podařilo „najít“. Ať už se jedná o druhý díl školní kroniky a protokolární knihu zastupitelstva obce z let 1930-1948, které se nenacházeli v příslušném archivu, ale v držení lidí-laiků. Nebo doposud neznámé archivní materiály, které se vztahují k samosprávě obce

ve 2. polovině 19. století, jenž byly umístěny

ve fondu Okresního školního výboru Uherský Brod. Do budoucna je možné na některých

tématech dále pracovat a rozpracovat

je do jednotlivých článků a publikovat je např. v regionálních časopisech. Patřičný potenciál se nabízí u témat jako stať o fungování a hospodaření místní samosprávy, stavbě příp. peripetiích s přístavbou školy či odchod části obyvatel obce po roce 1945 do pohraničí apod.

90

8. Prameny a literatura 8. 1. Prameny

Moravský zemský archiv v Brně

fond D4 309/I, Tereziánský katastr. fond D5 H/46, Urbariální fase, 1776. fond D9, Stabilní katastr – indikační skica, 1828.

Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Uherské Hradiště

fond Okresní školní výbor Uherský Brod 1870-1948. fond Okresní úřad Uherský Brod 1850-1945.

Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Zlín

fond Archiv obce Jestřabí 1828-1945. fond Místní národní výbor Jestřabí 1945-1976. fond Národní škola Jestřabí 1893-1953. fond Národní škola Štítná nad Vláří 1880-1953. fond Základní devítiletá škola Jestřabí 1953-1971. Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936.387 Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976.388 Protokolní kniha zastupitelstva obce Jestřabí (1928) 1930-1948.389 Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974.390 387

Fond Národní škola Jestřabí 1893-1953, i. č. 102; kopie uložena na Obecním úřadě v Jestřabí.

388

Fond Místní národní výbor Jestřabí 1945-1976, i. č. 245; kopie uložena na Obecním úřadě v Jestřabí.

389

Protokolní kniha zastupitelstva obce Jestřabí z let (1928) 1930-1948 se v době sepisování bakalářské diplomové

práce nacházela v mém držení. V minulosti byla považována za ztracenou. Získal jsem ji v září 2003 od rodiny Hýblovy z Jestřabí č. 79, která ji držela od počátku 50. let. Tuto protokolní knihu jsem v lednu 2007 předal do Státního okresního archivu ve Zlíně. Uloženo: SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, č. př. 3/2007 (nezprac.), Protokolní kniha zastupitelstva obce Jestřabí (1928) 1930-1948 390

Školní kronika Národní školy v Jestřabí z let 1936-1974 se v době sepisování bakalářské diplomové práce nacházela

v mém držení. V minulosti byla považována za ztracenou. Získal jsem ji v září 2003 od bývalého ředitele školy v Jestřabí pana Jaroslava Víchy, který na malotřídce v Jestřabí působil spolu se svou manželkou v letech 1956-1973 (resp. 1974). Tuto školní kroniku jsem v lednu 2007 předal do Státního okresního archivu ve Zlíně. Uloženo: SOkA Zlín, ZDŠ Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974

91

Jiné pramenné zdroje Kronika Jestřabí. Svazek II. Rukopis, nedatováno (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka).391 Kronika Jestřabí. Svazek III. Rukopis, (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka).392 Kronika Jestřabí. Svazek IX. Strojopis, (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka).393 Kronika obce Jestřabí 1977-2000 (kronikář Jan Fojtík).394 Kronika osady Kochavec (1910) 1945-1983 (soukromé záznamy Josefa Tarabuse).395 Soukromá matrika obce Jestřabí a osady Kochavec Jaroslava Saňáka (30.-90. léta 20. století).396

8. 2. Literatura

Bartoš, Josef – Schulz, Jindřich – Trapl, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 (okresy Uherské Hradiště, Uherský Brod, Hodonín, Kyjov). VIII. sv. 1. vyd. Ostrava 1982. Bartoš, Josef – Trapl, Miloš: Československo 1918-1938. 3. vyd. Univerzita Palackého. Olomouc 2001. Bartoš, Josef – Trapl, Miloš: Dějiny Moravy. Díl 4. Svobodný stát a okupace. Vlastivěda Moravská: země a lid: nová řada. Sv. 9. 1. vyd. Muzejní a vlastivědná společnost. Brno 2004. Březíková, Kamila: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář. Státní okresní archiv Zlín 1999. Březíková, Kamila: Místní národní výbor Jestřabí 1945-1976. Inventář. Státní okresní archiv Zlín 1999. Březíková, Kamila – Sladkowski, Marcel – Valůšek, David: Českoslovenští legionáři okresu Zlín. 1. vyd. Státní okresní archiv Zlín 2001. Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. A-L. 1. vyd. Academia. Praha 1970. Hrdina, Štěpán: Dějiny ř. k. farního kostela ve Štítná nad Vláří. L. P. 1787-1987. 1. vyd. Štítná nad Vláří 1987. Chytil, Alois (ed.): Chytilův úplný adresář Československé republiky. Svazek I. Morava a Slezsko. Praha 1924.

391

Originál uložen u Jaroslava Saňáka ml., Jestřabí č. 108; kopie v mém vlastnictví.

392


393


394

Originál uložen na Obecním úřadě v Jestřabí.

395

Originál uložen u Josefa Tarabuse ml., Rokytnice č. 182; kopie v mém vlastnictví,.

396


92

Janák, Jan – Hledíková, Zdeňka – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. 2. vyd. Nakladatelství Lidové noviny. Praha 2005. Jestřabský zpravodaj. Obec Jestřabí. 2001-2006. Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Jestřabí. 1. vyd. Nakladatelství MAP. Štítná nad Vláří 1997. Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Popov. 1. vyd. Nakladatelství MAP. Štítná nad Vláří 1998. Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří. 1. vyd. Nakladatelství Uher. Štítná nad Vláří 1994. Kubánek, Petr – Kubánková, Marie: 200 let školy ve Štítné nad Vláří. 1787-1987. Jubilejní almanach. 1. vyd. ZŠ Štítná nad Vláří. Štítná nad Vláří 1987. Kukulka, Josef – Zemek, Metoděj: Historický místopis Valašskokloboucka 1848-1960. 1. vyd. Nakladatelství UP. Olomouc 1974. Maliňák, Jiří (ed.): Zlínský kraj – města a obce zlínského kraje – tradice, historie, památky, turistika, současnost. Rožnov pod Radhoštěm. (2004). Mihel, Karel: Kronika obce Štítná nad Vláří. Štítná nad Vláří 1957.397 Mihel, Karel: Ze štítenské kroniky. Štítná nad Vláří 1956.398 Nečasová, Kamila: Jestřabí. In: Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 1/2004. V. roč. Muzejní společnost a Městské muzeum. Valašské Klobouky 2004, s. 21-27. Nekuda, Vladimír (ed.): Zlínsko. Vlastivěda moravská. Sv. 64. Muzejní a vlastivědná společnost. Brno 1995. Odehnal, Petr: Poteč: kapitoly z historie obce. 1. vyd. Obecní úřad Poteč. Poteč 2003. Peřinka, František Vácslav: Val.-Klobucký okres. Vlastivěda moravská. II. Místopis Moravy. Č. 30. 2. vyd. Fotoreprint. Valašské Klobouky (2004). Pokluda, Zdeněk: Brumov, osudy hradu a jeho držitelů. 1. vyd. Alcor Puzzle. Hýsly 2005. Pokluda, Zdeněk: Držitelé hradu Brumova. In: Zlínsko od minulosti k současnosti. Sborník Státního okresního archivu ve Zlíně. Sv. 16. Státní okresní archiv Zlín 1999, s. 5-92. Pokluda, Zdeněk: Tvrze na Zlínsku. In: Zlínsko od minulosti k současnosti. Sborník Státního okresního archivu ve Zlíně. Sv. 12. Státní okresní archiv Zlín 1993, s. 115-240. Radimský, Jiří – Wurmová, Milada: Petice moravského lidu k sněmu z roku 1848. 1. vyd. Praha 1955. Štroblík, Vladimír: Správní vývoj obcí okresu Gottwaldov. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. Sv. 7. Metodický sborník pro kronikáře a vlastivědné pracovníky okresu Gottwaldov. Gottwaldov 1985, s. 115-147.

397

Vydáno na vlastní náklady autora pro potřebu kronikářů a zájemců o vlastivědu.

398

Vydáno na vlastní náklady autora pro potřebu kronikářů a zájemců o vlastivědu.

93

Šuráň, Pavel – Fojtík, Petr: Jestřabí 1503-2003. 500 let od první písemné zmínky. 1. vyd. Obec Jestřabí. Jestřabí 2003. Valůšek, David: Obec Rokytnice. In: Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 1/2002. III. roč. Muzejní společnost a Městské muzeum. Valašské Klobouky 2002, s. 26-31. Valůšek, David: Školy v Jasenné 1778-2005. 1. vyd. Obec Jasenná. Jasenná 2005. Vykoupil, Libor: Slovník českých dějin. 2. přeprac. a dopl. vyd. Julius Zirkus. Brno 2000. Zbránková, Dana – Maňasová, Zdena: Bohuslavice nad Vláří opět samostatnou obcí (správní vývoj do roku 1976). In: Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 1/2002. III. roč. Muzejní společnost a Městské muzeum. Valašské Klobouky 2002, s. 20-25.

8. 3. Seznam zkratek

AGR – Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, též „agrárníci“ AO – Archiv obce c. k. – císařský a královský č. – číslo (popisné) ČČK – Československý/ Český červený kříž ČND – Československá národní demokracie ČSD – Československá sociálně demokratická strana dělnická č. př. – číslo přírůstku ČSL – Československá strana lidová ČSN – Československá strana (národně) socialistická ČS. R. – Československá republika dopl. – doplněné DSDAP – Deutche sozialdemokratische Arbeiterpartei (Německá sociálně demokratická dělnická strana) FF UP – Filozofická fakulta Univerzity Palackého GMS – Gottwaldovsko od minulosti k současnosti HSĽS – Hlinkova slovenská ľudová strana i. č. – inventární číslo kart. – karton KSČ – Komunistická strana Československa k. ú. – katastrální území MNRV – Místní národní revoluční výbor MNV – Místní národní výbor MZA – Moravský zemský archiv 94

nestr. – nestránkováno nezprac. – nezpracováno NOF – Národní obec fašistická Nšk – Národní škola OkŠV – Okresní školní výbor OkÚ – Okresní úřad přeprac. – přepracované resp. – respektive ROA – Ruská osvobozenecká armáda roč. – ročník s. – strana Sb. – sbírky SDH – Sbor dobrovolných hasičů SKP – Sdružený komunální podnik SOka – Státní okresní archiv Sv. – Svazek VKVK – Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka vyd. - vydání ZDŠ – Základní devítiletá škola ZMS – Zlínsko od minulosti k současnosti ŽOS – Československá živnostensko-obchodnická stran středostavovská

95

9. Resumé This Bachelor student thesis named: “The development of Jestřabí community between years 1848 to 1945” makes an attempt to complexly catch the way of life of a small community Jestřabí in the area of the South Moravia. The author of the thesis tries to find out concrete solutions as well as to provide general look at the noticed matters. In the part called “Several words about Jestřabí settlement” there are briefly mentioned all general information about Jestřabí. The following part deals with a development and changes of the local self-government from the time of its establishing in 1850 to year 1945 when communal self-governments were abolished and replaced by national committees. In this part the author takes notice of other institutions (school, poor fund) which were established by this small community of Jestřabí as its founder. He shows the state of communal finance, enables a reader to look into the economy of the community and the state of its movable and immovable assets by the help of three probes. All these represent a certain picture of the way the local self-government handled with its minimal financial sources and by which measure the development was restricted by the common financial power of local citizens. The next part of the thesis relates to the former topics and deals with a social situation and economic relations among citizens in the community during the observed period and the demographic situation. The author depicts there changes of the small community since the moment of abolishing villains’ duties in year 1848. He describes new forms of economic relations which started after legislation of trading law in year 1859. These changes touched the south part of Valašsko with a certain delay at the edge of the 19th and the 20th century. In this time we can watch an increase of trading activities and complicated interconnected economic relations. Another factor which gives us the possibility to look into the life of the country community is local school education, which is one of the determinative factors for development of human potential in the future. To this last problem is also paid big attention in the thesis.

96

10. Textové přílohy Textová příloha č. 1

Představitelé obecní samosprávy v letech (1828) 1850-1945 1828399

purkmistr Tomáš Novák č. 17 přísežný František Fojtík č. 6 přísežný Martin Šmotek č. 52 přísežný Josef Hýbl č. 32 fojt Antonín Žalek č. 9 1865400 rychtář401 Antonín Žalek402 radní Josef Šuráň403

399

MZA Brno, D9, Stabilní katastr – indikační skica, 1828; Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003, s. 15.

400


jednotřídní školy, plány na rozšíření školy, výkaz o počtu žáků 1912-1932, „Seznam jmění nemovitého, obec Jestřabí, okr. Klobuky, 1864; V Jestřabí dne 3. dubna 1865; xxx Anton Žalek rychtář, xxx Josef Šuran radní, Jakub Hazutek (?) výbor a podpisatel, Jozef Hýbl výbor“. 401

„Rychtář“, nejvyšší představitel obecní samosprávy před rokem 1848. Tento název byl nějakou dobu po r. 1848

na valašských vesnicích užíván. Po r. 1848 však měl být podle zákonných norem nazýván nejvyšší představitel obecní samosprávy „starostou“ či „představeným“. In: Peřinka, F. V.: Val.-Klobucký okres, s. 33. 402

Zřejmě hospodář z č. 9b, což je pozdější č. 74. In: SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 5, Matrika usedlostí

podílníků kontribučenského fondu aneb záložny 1866-1881. 403

Zřejmě hospodář z č. 11, ale je možné, že se jedná o některého z dalších 8 Šuráňů žijících v 60. letech 19. století

v obci Jestřabí. In: SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 5, Matrika usedlostí podílníků kontribučenského fondu aneb záložny 1866-1881.

97

31. prosince 1869-31. srpna 1870404 představený František Žalek405 radní Josef Marek406 1. září 1870-31. prosince 1870407 představený Jan Hnilo408 radní Josef Marek409 radní Josef Hýbl410 31. prosince 1870-30. ledna 1872411 představený Jan Hnilo412

404

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Skládané od Františka

Žalek představeného, na rok vojanský 1870, a sice pro osum měsíců počínajíc od 31. prosince roku 1869 až do posledního srpna 1870; V Jestřabí dne 30. srpna 1870, Jan Hnilo výbor, xxx Anton Žalek výbor, Jozef Hybel podpisatel, Jan Šuráň výbor, Jozef Marek radní“. 405

Zřejmě hospodář z č. 9a, což je pozdější č. 9. In: SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 5, Matrika usedlostí


Buď hospodář z č. 36, nebo hospodář z č. 14b, což je pozdější č. 73. In: SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 5,

Matrika usedlostí podílníků kontribučenského fondu aneb záložny 1866-1881. 407

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Skládané od Jána

Hnilo představeného“ 1. září 1870-31. prosince 1870; „V Jestřabí dne 28. prosince 1870; xxx Anton Žalek výbor, Jakub Fagulec výbor a podpisatel, Franz Žalek výbor, Jozef Marek radní Jozef Hibel radní“. 408

Zřejmě hospodář z č. 2. In: SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 5, Matrika usedlostí podílníků

kontribučenského fondu aneb záložny 1866-1881. 409






od představeného Jána Hnillo“, od prosince 1870 do ledna 1872; „V Jestřabí dne 17. ledna 1872; xxx Jozef Šuran výbor, Jakub Fagulec výbor, xxx Anton Žalek výbor, Fagulec podpisatel, xxx Jan Wcajni (?) výbor, xxx Jan Hlaďo výbor, Franz Žalek výbor a podpisatel, Franz Šuran náhradník“. 412


kontribučenského fondu aneb záložny 1866-1881.

98

31. ledna 1872-31. ledna 1873413 představený Josef Marek414 radní Josef Hýbl415 radní Jan Hlaďo416 19. října 1874-(1. dubna 1875)417

představený František Šuráň č. 8, zvolen dne 19. října 1874 II. radní Antonín Žalek,418 zvolen dne 19. října 1874 (23. března 1890)-1891419

představený (starosta) Jan Šmotek č. 52 radní Jan Černíček č. 8 radní František Šuráň420

413


od představeného obce Jestřabí Jozefa Marek pro rok 1872, počínajíc od posledního ledna roku 1872 do posledního ledna roku 1873; V Jestřabí dne 31. ledna 1873; Jakub Fagulec výbor, xxx Jozef Šuran výbor, xxx Jozef Ščasný výbor, xxx Anton Žalek výbor, Jozef Hybel radní a podpisatel, xxx Jan Hlaďo radní, Fagulec podpisatel, Franz Šuran náhradník“.; Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, „Inventář jmění statku kmenového, Jestřabí, hejtmanství Brod, berní okres Klobouky, 1872; V Jestřabí dne 7. ledna 1873; xxx Jozef Marek

představený, Jozef Hybel radní a podpisatel,

xxx Jan Hlaďo radní, xxx Jan Šťastný výbor, Jakub Fagulec výbor a podpisatel, Franz Šuran výbor“. 414







SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 43, Dopis okresního hejtmana k volbám do obecního výboru z r. 1874;

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné, „V Jestřabí dne 1. dubna 1875, představený František Šuran“. 418

Zřejmě hospodář z č. 9b, což je pozdější č. 74. In: SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, i. č. 5, Matrika usedlostí



SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, jednání o vyškolení obce Jestřabí ze školy ze Štítné; „V Jestřabí dne 23. března 1890; Jan Šmotek představený, Jan Černíček radní, Franz Šuran radní, Frant. Šeliga, člen místní školní rady“.

99

1891-1894421

starosta Josef Bařinka rolník č. 31 I. radní Josef Tománek č. 42 II. radní Jan Černíček rolník č. 8 duben 1894-1897422

starosta Jan Černíček č. 8 I. radní Josef Bařinka č. 31 II. radní František Šeliga č. 13 1897-1900423 starosta František Šuráň č. 75 I. radní Jan Hýbl č. 32 II. radní Josef Šuráň č. 10

leden 1900-1903424

starosta Jan Černíček č. 8 I. radní Josef Šuráň č. 10 II. radní Jan Hýbl č. 32 1903-1906425

starosta Jan Hýbl č. 32

420

Buď hospodář z č. 2 nebo hospodář z č. 21. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha

Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 7-8). 421


422


423


424


425

Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 6; výsledky voleb do obecního výboru z roku 1903

se v Pamětní knize Národní školy v Jestřabí 1893-1936 neobjevují.

100

jaro 1906-1909426

starosta Josef Hnilo č. 70, zemřel po zásahu bleskem 16. května 1907 starosta František Fojtík č. 6 (nar. 1856), zvolen po zemřelém předchůdci I. radní Jan Hýbl č. 32 II. radní Josef Bařinka č. 31 1909-1912427

Volba představenstva obce proběhla dne 18. března 1909:

starosta Josef Šuráň č. 10 I. radní František Šuráň č. 21 II. radní Jan Šuráň č. 83 1912-1915 (1916?)428

starosta Jan Bureš č. 59 (1916?) 1918-1919429 starosta Jan Hýbl č. 32430 radní Jan Hýbl431 radní Jan Černíček432

426


Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 6. 427 428

SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 26). Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 6; volby do obecního výboru z let 1912-1919

se v Pamětní knize Národní školy v Jestřabí 1893-1936 neobjevují. 429

Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 6.

430

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „stabilizace“ školní

pobočky, dopis ze dne 23. července 1916, kde je Jan Hýbl podepsán jako „zástupce starosty“. 431

Tamtéž, Jestřabí: obecná škola, „stabilizace“ školní pobočky, dopis ze dne 18. března 1917; zřejmě se jedná

o hospodáře Jana Hýbla č. 32. 432

SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „stabilizace“ školní

pobočky, dopis ze dne 18. března 1917; zřejmě se jedná o hospodáře Jana Černíčka č. 8.

101

1919-1923433

Volba zastupitelstva obce proběhla dne 15. června 1919:

starosta František Fojtík č. 6 (nar. 1886) náměstek Jan Šuráň č. 83 radní Matouš Šmotek č. 52 radní Josef Bartoš č. 11 1923-1927434

Volba zastupitelstva obce proběhla dne 16. září 1923:

1. Strana malorolníků a domkařů

119 hlasů = 7 mandátů

2. Československá strana lidová


Volba starosty, náměstka a radních proběhla dne 9. října 1923:

starosta Josef Marek č. 73 (nar. 1866) (politická strana ad 1), dne 21. června 1927 pro nemoc odstoupil z funkce starosty a opustil i zastupitelstvo obce starosta Josef Hýbl č. 2, (politická strana ad 1), zvolen 21. června 1927 náměstek Josef Bureš č. 59 (ad 2), odstoupil dne 21. června 1927, zůstal v zastupitelstvu obce náměstek Jan Hnilo č. 70, zvolen 21. června 1927 radní František Piňďák č. 86 (ad 1) radní Josef Bartoš č. 11 (ad 2) Zastupitelstvo obce 12 členů a 7 náhradníků: 4 (ad 1), 3 (ad 2), do zastupitelstva obce postoupil František Urban č. 87 (ad 1) jako náhrada za Josefa Marka č. 73.

433


434


1938, obec Jestřabí; SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 72-73 a 83).

102

1927-1931435

Volba zastupitelstva obce proběhla dne 16. října 1927, právoplatnost volby zastupitelstva obce potvrzena okresním úřadem dne 25. října 1927:



2. Strana domkařů a malozemědělců

104 hlasy = 5 mandátů

Právoplatnost volby rady obce potvrzena okresním úřadem dne 21. listopadu 1927:

starosta Jan Šuráň č. 10 (nar. 1900) (ad 1) náměstek František Hlaďo č. 63 (ad 2) radní Jan Hýbl č. 32 (ad 1), do 2. února 1929 (pravděpodobně zemřel) radní Jan Tománek č. 42 (ad 1), od 2. února 1929 radní František Sláma č. 29 (ad 2) Zastupitelstvo obce 12 členů a 7 náhradníků: 4 (ad 1), 3 (ad 2), do zastupitelstva obce postoupil dne 4. února 1929 František Králík č. 9 (ad 1). 1931-1938436

Volba zastupitelstva obce proběhla dne 27. září 1931, právoplatnost volby zastupitelstva obce potvrzena okresním úřadem dne 17. listopadu 1931:

1. Československá sociálnědemokratická strana dělnická a domkařská

32 hlasů = 2 mandáty

2. Rolnická strana „Domov“

19 hlasů = žádný mandát

3. Republikánská strana zemědělského 61 hlasů = 3 mandáty

a malorolnického lidu (agrárníci) 435


1938, obec Jestřabí; SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 84). 436


1938, obec Jestřabí; SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 97-98 a 109-110); zde je připsán jeden mandát Rolnické straně „Domov“ a jeden mandát Československé sociálnědemokratické straně dělnické a domkařské; SOkA Zlín, AO Jestřabí 1828-1945, č. př. 3/2007 (nezprac.), Protokolní kniha zastupitelstva obce Jestřabí (1928) 1930-1948, s. 158; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 22-23.

103

4. Československá strana lidová, skupina domkařů


5. Československá strana lidová, skupina rolníků


Právoplatnost volby rady obce potvrzena okresním úřadem dne 14.prosince 1931:

starosta Josef Šuráň, rolník č. 10 (nar. 1900) (ad 5), 26. května 1935 byl zvolen do okresního zastupitelstva ve Valašských Kloboukách, 13. července 1935 odstoupil z funkce starosty obce starosta Jan Hnilo, rolník č. 70 (nar. 1890) (ad 5), 21. července 1935 zvolen starostou obce, 26. září 1935 potvrzen okresním úřadem náměstek Jan Marek, rolník č. 36 (ad 3) radní František Bureš, dělník č. 47 (ad 1) radní Jan Hýbl, domkař č. 51 (ad 4) Zastupitelstvo obce 12 členů a 7 náhradníků: 1 (ad 1), 2 (ad 3), 1 (ad 4), 3 (ad 5). 1938-1945437

Právoplatnost volby zastupitelstva obce potvrzena okresním úřadem dne 21. června 1938:

1. „nepolitická“ kandidátka




3. Československá sociálně demokratická strana dělnická


4. Rolníků, malorolníků a domkařů


Právoplatnost volby rady obce potvrzena okresním úřadem dne 14. července 1938:

starosta Josef Králík č. 43, domkař (*1899) (ad 2), potvrzen 23. července 1938 náměstek Josef Hýbl č. 2, rolník (ad 1) radní Jan Tománek č. 42, rolník (ad 2) radní Cyril Prekop č. 69, dělník (ad 3) Zastupitelstvo obce 12 členů a 6 náhradníků: 1 (ad 1), 3 (ad 2), 1 (ad 3), 1 (ad 4).

437


1938, obec Jestřabí; Kronika Jestřabí. Svazek III. Rukopis, nedatováno (soukromé záznamy Jaroslava Saňáka), s. 177, vlepeny kandidátní listiny stran do zastupitelstva obce Jestřabí v roce 1938; Nečasová, K.: Jestřabí. In: VKVK. 1/2004. V. roč., s. 23.

104

1945-1946438

Dne 2. května 1945 převzal v obci moc revoluční národní výbor:

předseda MNV Jan Šuráň č. 67 (nar. 1898), ustanoven tajně 20. března členové MNV Jan Hnilo č. 70, Josef Sláma č. 29 a Josef Pavlůsek č. 23, ustanoveni tajně od 22. března 1945

Dne 2. května 1945 osvobozena obec rumunským vojskem. 2.-4. května řídil obec národní revoluční výbor v čele s Janem Šuráněm č. 67, 4. května byla MNV rozšířen o další 4 členy. 15. května ustanoven řádný místní národní výbor.

438


zápis za školní rok 1944-1945 „Ustavení MNRV a osvobozovací boje v Jestřabí“, nestr.; SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924-1976, s. 19-20.

105

Textová příloha č. 2

Volby do Národního shromáždění Republiky Československé a) výsledky voleb do poslanecké sněmovny zaznamenané v obci Jestřabí439

Strana441

1920 počet hlasů (%)





ČSL

127 (69,8)

175 (78,5)

132 (60,3)

103 (46,4)

158 (64,2)

AGR

44 (24,2)

30 (13,5)

59 (26,9)

70 (31,5)

x

ČSD

3 (1,6)

3 (1,3)

19 (8,7)

25 (11,3)

25 (10,2)

ŽOS

6 (3,3)

4 (1,8)

5 (2,3)

7 (3,2)

x

ČSN

0 (0)

4 (1,8)

0 (0)

1 (0,4)

41 (16,6)

KSČ

x

2 (0,9)

1 (0,45)

14 (6,3)

22 (9)

ČND

0 (0)

4 (1,8)

1 (0,45)

x

x

Rok voleb

439

Pro volby 1920, 1925, 1929 a 1935 použito Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 4; Srovnej

Bartoš, J. – Schulz, J. – Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska 1948-1960. VIII. sv., s. 192; Volby 1946 tamtéž; též SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 65, 80, 90 a 109); SOkA Zlín, ZDŠ Jestřabí 1953-1971, č. př. 4/2007 (nezprac.), Školní kronika Národní školy v Jestřabí 1936-1974, nestr., školní rok 1945-1946; Srovnej Kukulka, J. – Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka 1848-1960, s. 96-97; v této práci jsou chybně zapsány volby do poslanecké sněmovny v r. 1920, národním socialistům je připsán zisk třech hlasů na úkor sociálních demokratů; v roce 1929 jsou katolickým zemědělcům připsány dva hlasy na úkor Hlinkovy slovenské ľudové strany; v roce 1935 je Národnímu sjednocení na úkor Národní obce fašistické připsán jeden hlas a je zde opomenut jeden hlas pro Německou sociálně demokratickou dělnickou stranu (DSDAP). Ve všech volbách jsou taktéž špatně spočítány procentuální zisky jednotlivých stran. 440

Volby do jednokomorového Ústavodárného Národního shromáždění v květnu 1946, kterých se zúčastnilo

v Československu šest povolených stran (z toho čtyři v Čechách a na Moravě), dokumentují názorový posun voličů v poválečné době. 441

Zkratky politických stran viz seznam zkratek; 0 – strana nezískala žádný hlas, x – strana nekandidovala.

106

jiné

2 (1,1)442

1 (0,4)443

2 (0,9)444

2 (0,9)445

x

Celkem hl.

182

223

219

222

247446

b) výsledky voleb do senátu zaznamenané v obci Jestřabí447 Rok voleb Strana448





ČSL

120 (71,9)

146 (78,9)

114 (59,4)

98 (47,8)

AGR

29 (17,4)

25 (13,5)

55 (28,7)

65 (31,7)

ČSD

6

2

16 (8,3)

22 (10,7)

ŽOS

5

4

3

7

ČSN

4

4

0

1

KSČ

x

1

1

11 (5,4)

ČND

0

2

1

x

442

Židovská strana 2 hlasy. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí

1893-1936, nestr. (s. 65); Bartoš, J. – Trapl, M.: Dějiny Moravy. Díl 4., s. 88. 443

Strana domkářů a malozemědělců jeden hlas. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha

Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 80); Bartoš, J. – Trapl, M.: Dějiny Moravy. Díl 4., s. 90. 444

Hlinkova slovenská ľudová strana dva hlasy. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha

Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 90). 445

Národní obec fašistická (NOF) jeden hlas; Deutche sozialdemokratische Arbeiterpartei (DSDAP, Německá sociálně

demokratická dělnická strana) také jeden hlas. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 109). 446

Nesouhlasí celkový součet hlasů, kterých je 246, 1 hlas odevzdaný ve volbách byl pravděpodobně neplatný.

447

Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 4; v této práci jsou chybně zapsány volby do senátu

v r. 1929, národní demokraté získali jeden hlas, nikoli dva; živnostníci získali tři hlasy, nikoli žádný; národní socialisté nezískali žádný hlas, nikoli jeden; jiné strany, tedy Hlinkova slovenská ľudová strana získala dva hlasy, nikoli žádný. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 65, 80, 90 a 109.). 448


107

jiné

3449

1450

2451

1452

Celkem hl.

167

185

192

205

Volby do okresního a zemského zastupitelstva453 Do okresního zastupitelstva

Do zemského zastupitelstva

Do obou zastupitelstev

Strana454




ČSL

123

129

101

AGR

59

52

71

ČSD

7

8

25

ŽOS

2

3

6

ČSN

0

2

0

KSČ

7

3

9

ČND

0

1

Rok voleb

jiné

-

2

Celkem hl.

-

-

449

x 455

212

Deutsche demokratische Freiheitpartei (Německá demokratická strana svobodomyslná) všechny tři hlasy. In: SOkA

Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 65). 450

Československá strana agrární a konservativní jeden hlas. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní

kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 80); Bartoš, J. – Trapl, M.: Dějiny Moravy. Díl 4., s. 90. 451

Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS) oba hlasy. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní

kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 90). 452

Národní obec fašistická (NOF) jeden hlas. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní

školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 109). 453

Březíková, K.: Archiv obce Jestřabí 1828-1945. Inventář, s. 5; In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102,

Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 87-88 a 109-110). 454


455

Sdružení katolických zemědělců získalo ve volbách do zemského zastupitelstva jeden hlas, stejně jako Deutschen

Volksverband. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936, nestr. (s. 88); Bartoš, J. – Trapl, M.: Dějiny Moravy. Díl 4., s. 94.

108


Sčítání lidu v obci Jestřabí v letech (1834) 1857-1950456 (včetně osady Kochavec):

Rok

plocha (ha)

národnost česká457 německá

domy počet obyvatel

jiné

1834 -

56

353

-

-

-

1857 -

-

-

-

-

-

1869 -

66

352

-

-

-

1880 -

71

415

405

5

5

1890 -

79

458

-

-

-

1900 572

82

455

448

0

7

1910 -

-

516

-

-

-

1921 572

90

454

452

0

2

1930 554

91

473

471

0

2

1950 554

102

485

-

-

-

Další údaje: 1900: 452 katolíků, 3 židé; 223 mužů a 244 žen.458 1910: v obci se zdržovalo 463 obyvatel a 53 bylo dočasně nepřítomných; šest řemeslníků, tři obchodníci, 40 rolníků a 49 domkařů; 6 židů a ostatní katolíci.459 1921: 452 katolíků, dva židé; 356 obyvatel žilo v obci, 98 na pasekách (osada Kochavec, Nivy).460 1930: 468 katolíků, jeden evangelík a čtyři bez vyznání.

456

Bartoš, J. – Schulz, J. – Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948-1960. VIII. sv., s. 192;

Kukulka, J. – Zemek, M.: Historický místopis Valašskokloboucka 1848-1960, s. 94-95. 457

Při sčítání lidu v letech 1921 a 1930 oficiální národnost československá.

458


459


460

Tamtéž, nestr. (s. 67)

109


Živnosti v obci Jestřabí v letech (1859) 1894-1945 (1953)921 Oznámení živnosti

Povolení živnosti922

Držitel živnostenského listu (koncese), narození, příslušnost

Označení živnosti, adresa provozovny

Poznámka

Oddíl Aa – živnosti svobodné 12/923 1897

1/ 1898

Josef Škubník, nar. 1852, Štítná

- obchod ze smíšeným zbožím,924 č. 56

3/ 1898

4/ 1898

Salomon Kulka, * 1858

- obchod se smíšeným zbožím,925 č. 50

4/ 1899

5/ 1899

Josef Šťastný, * 1852, Jestřabí

- obchod smíšeným zbožím, kořalkou a pivem

1/ 1920

převzala vdova Veronika Šťastná

v uzavřených nádobách, č. 34

11/ 1900

František Hnilo, * 1858, Jestřabí

- kolář, č. 51

11/ 1900

6/ 1923 složeno

příslušnost tamtéž 3/ 1901

3/ 1901

Jan Sláma, * 1878, Jestřabí

- kovář, č. 39


7/ 1901

Josef Škubník, * 1852

5/ 1946 složeno - prodej pálených lihových nápojů v uzavřených láhvích, č. 56


12/ 1901

Samuel (Salomon) Kulka, * 1858

6/ 1928 složeno - prodej pálených lihových nápojů v uzavřených láhvích, č. 50

/Wacz. Podhrazy ?/, Uhry 921

SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 77, Živnostenské rejstříky obcí 1894-1950; SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 85, Živnostenské rejstříky obcí 1919-

1950. 922

Vydání živnostenského listu (koncese).

923

Uveden pouze měsíc oznámení a povolení živnosti.

924

Kurzívou je napsána doslovná citace zapsaného názvu živnosti v živnostenském rejstříku.

925

Překlad z němčiny.

109

Oznámení živnosti

Povolení živnosti

Držitel živnostenského listu (koncese) narození, příslušnost


Poznámka

2/ 1902

2/ 1902

Samuel Kulka, * 1858

- prodej piva v uzavřených láhvích, č. 50

7/ 1902

7/ 1902

Josef Slaběňák, * 1873, Popov

- švec, č. 58

1/ 1921

2/ 1921

Marie Strnadová, * 1893, Brumov

- obchod smíšeným zbožím, prodej lihovin v uzavřených láhvích, č. 50

příslušnost Štítná, ČS. R.926 12/ 1923

4/ 1927

6/ 1928

12/ 1923

5/ 1927

6/ 1928

Josef Hnilo, * 1892, Štítná

- obchod smíšeným zbožím, železem, prodej

příslušnost Štítná, ČS. R.

pálených lihovin v uzavřených láhvích, č. 50

Josef Hnilo, * 1889, Štítná

- kroupařství a krámařství s vyloučením předmětů


jich prodej je vázán na průkaz způsobilosti

Jan Šuráň, * 1906, Jestřabí

- štětkařství a kartáčnictví s návštěvou výročních trhů, č. 7

příslušnost Jestřabí, ČS. R.

2/ 1926 složeno

4/ 1947 živnost dána do klidu, 9/ 1947 opět v provozu, 12/ 1948 do klidu, 4/ 1949 v provozu, 10/ 1952 do klidu, 2/ 1953 složeno, trvale nemocen

8/ 1928

10/ 1928

Anna Škubníková, * 1899, Jestřabí

- obchod smíšeným zbožím, č. 56

8/ 1929 složeno

- obchod smíšeným zbožím, č. 56

10/ 1929 složeno

příslušnost Jestřabí, ČS. R. 8/ 1929

8/ 1929

Anna Ovesná, * 1899, Jestřabí příslušnost Jestřabí, ČS. R.

8/ 1929

9/ 1929

8/ 1929

10/ 1929

Anna Ovesná, * 1899, Jestřabí

- obchod cukrovím a sodovkou, stánek v poutích v Hrádku, Bohuslavicích, Štítné


a Rokytnici, na stánku v poutích a posvícenských slavnostech, č. 56

Anna Ovesná, * 1899, Jestřabí

- obchod smíšeným zbožím a láhvovým pivem, č. 23


110


Povolení živnosti



Poznámka

8/ 1931

9/ 1931

Josef Šuráň, * 1905, Jestřabí

- mlácení obilí, č. 21,

4/ 1950 dáno do klidu

- obchod smíšeným zbožím, č. 50,

4/ 1950 dáno do klidu


12/ 1931

Jaroslav Saňák, * 1910, Štítná příslušnost Štítná, ČS. R.

1/ 1932

1/ 1932

Marie Bártová, * 1902, Štítná

10/ 1950 zánik (zrušeno) - trhovectví mléčnými výrobky, č. 76,

9/ 1932 složeno

příslušnost Malinky, okr. Vyškov, ČS. R. 12/ 1931

1/ 1932

Josef Urban, * 1902, Štítná

- trhovectví drůbeží, vejci a mléčnými výrobky, č. 69

příslušnost Štítná, ČS. R. 3/ 1932

4/ 1932

Aloisie Urbanová, * 1906, Bratislava

- obchod smíšeným zbožím, prodej piva a lihovin v uzavřených láhvích, č. 56


7/ 1933

Františka Burešová, * 1902, Jestřabí

2/ 1933 do klidu - obchod drůbeží a krůtami, č. 47


2/ 1938

11/ 1936

4/ 1938

Jaroslav Saňák, * 1910, Štítná

- výroba chemicko-technických přípravků,


kosmetických a dietických výrobků…, č. 50

Ján Kiss, * 1912, Hlohovec

- obchod se smíšeným zbožím včetně prodeje piva a lihovin v láhvích podle zvyku

příslušnost Hlohovec, ČS. R.

obchodního uzavřených, č. 23

2/ 1949 živnost dána do klidu, 5/ 1949 do

provozu, 7/ 1949 do klidu, 2/ 1950 zrušeno (zánik) 4/ 1939

5/ 1939

Antonín Žáček, * 1909

- obchod smíšeným zbožím, č. 96 40927 /osada Kochavec/

příslušnost Dolní Lhota, okr. Holešov, ČS. R. 926

ČS. R. – Československá republika

927

Číslo domu úředně upraveno 4. 11. 1939.

111


Povolení živnosti



Poznámka

Oddíl Ab – živnosti řemeslné 6/ 1923

8/ 1923

František Hlaďo, * 1891, Jestřabí

- krejčovství, č. 63

1/ 1933 složeno


Oddíl Ba – živnosti koncesované – hostinské a výčepnické 9/ 1896

2/ 1921

- hostinec, č. 50

10/ 1896

Anna Brož

1/ 1899

po úmrtí vlastnice převzal Salomon Kulka

5/ 1921

František Strnad, * 1888, Štítná

- a) přechovávání cizinců


b) podávání pokrmů c) nálev piva a vína d) nálev lihových nápojů e) podávání kávy, čaje, čokolády a jiných teplých nápojů a občerstvení f) držení dovolených her, č. 50

4/ 1928

6/ 1928

František Hlaďo, * 1879, Jestřabí

- a) přechovávati cizince

příslušnost, Dubňany, okr. Hodonín

b) podávati pokrmy

6/ 1928 složeno

c) nálévati pivo, víno a víno ovocné d) nálévati pálené lihové nápoje e) podávati kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé nápoje a občerstvení f) míti dovolené hry, č. 50 112

5/ 1930 složeno

Oznámení

Povolení

Držitel živnostenského listu (koncese)


živnosti

živnosti

narození, příslušnost

2/ 1930

5/ 1930

Marie Hlaďová, * 1882, Tábor

- a) podávati pokrmy

příslušnost, Dubňany, okr. Hodonín

b) nálévati pivo, víno a víno ovocné

Poznámka

c) nálévati pálené lihové nápoje d) podávati kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé nápoje a občerstvení e) a míti dovolené hry, č. 50 složeno 8/ 1951, začleněno do SKP928 Brumov

Oddíl Bb – jiné koncesované živnosti

10/ 1937

928

3/ 1938

Jaroslav Saňák, * 1910, Štítná

- koncese k prodeji školních a modlitebních knih,


kalendářů a obrazů svatých, č. 50

SKP – Sdružený komunální podnik

113

11. Obrazové přílohy937 Obr. č. 1

Obecní pečeť z 18. století, na které je zobrazen dravý pták – jestřáb, střemhlav útočící na kořist, zřejmě králíka či zajíce. In: Kubánek, Petr: Zlomky z historie obce Jestřabí. Štítná nad Vláří 1997, obálka.

Obr. č. 2

Razítko obce Jestřabí, používáno ve 2. plovině 19. století. In: SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Inventář jmění statku kmenového, Jestřaby, hejtmanství Brod, berní okres Klobouky, 1872“.

937

Použité fotografie byly zapůjčeny na výstavy, které se konaly při příležitosti svěcení praporu obce (2001) a 500.

výročí první písemné zmínky o obci Jestřabí (2003).

114

Obr. č. 3

Podpisy představitelů obce z roku 1873. In: SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola, „Inventář jmění statku kmenového, Jestřaby, hejtmanství Brod, berní okres Klobouky, 1872; V Jestřaby dne 7. ledna 1873; xxx Jozef Marek představený, Jozef Hybel radní a podpisatel, xxx Jan Hlaďo radní, xxx Jan Šťastný výbor, Jakub Fagulec výbor a podpisatel, Franz Šuran výbor“.

Obr. č. 4

Razítko obce Jestřabí s vyobrazením patrona obce sv. Jana Nepomuckého, používáno v první polovině 20. století. In: SOkA Zlín, MNV Jestřabí 1945-1976, i. č. 245, kart. 92, Pamětní kniha obce Jestřabí 19241976, úvodní list.

115

Obr. č. 5

Zastupitelstvo obce Jestřabí v letech 1927-1931.

Stojící zleva: Jan Marek č. 36 (roč. 1895), Jan Šuráň č. 83 (*1894), Josef Krůžela č. 44 (*1896), Jan Šuráň č. 81 (*1901), František Králík č. 9 (*1897), obecní policajt Jan Šuráň č. 7 (*1877). Sedící zleva: Josef Bartoš č. 11 (*1869), radní Jan Tománek č. 42 (*1900), náměstek František Hlaďo č. 63 (*1891), starosta obce Josef Šuráň č. 10 (*1900), radní František Sláma č. 29 (*1872), František Pinďák č. 86 (*1883) a Josef Králík č. 43 (*1899).

Fotografii zapůjčil: Josef Šuráň, Jestřabí č. 10 (roč. 1926). Identifikaci osob na fotografii provedli: Jan Tománek č. 42 (*1929), Stanislav Pinďák č. 86 (*1926) a Jaroslav Bureš č. 59 (1919-2004), všichni z Jestřabí. Data narození jsou uvedeny dle soukromé matriky obce Jestřabí a osady Kochavce, vedené ve 30.-90. letech 20. století místním písmákem panem Jaroslavem Saňákem (1910-2005).

116

Obr. č. 6

Intravilán obce Jestřabí, indikační skica z roku 1828 (měřítko 1:720). In: MZA Brno, D9, Stabilní katastr – indikační skica, 1828; repro: Šuráň, P. – Fojtík, P.: Jestřabí 1503-2003. 500 let od první písemné zmínky. Jestřabí 2003.

117

Obr. č. 7

Jestřabí od č. 10 (Šuráň) dolů vesnicí, asi 1917.

Obr. č. 8

Jestřabí od č. 10 (Šuráň) dolů vesnicí, asi 1917. Obě fotografie zapůjčil: Josef Šuráň, Jestřabí č. 10.

118

Obr. č. 9

Hospodáři na návsi, před č. 32 (Hýbl), kolem roku 1917.

Zprava stojící: Jan Fojtík č. 49 (roč.1889), Josef Hýbl č. 2 (*1906), Jan Hýbl č. 32 (*1902), asi Jan Tománek č. 42 (*1900), Bureš č. 59, Jan Hnilo č. 70 (*1890), František Šuráň č. 81 (*1869), Jan Marek č. 36 (*1870), Josef Šuráň č. 10, Jan Hýbl č. 32, Josef Floreš č. 18 (*1874).

Fotografii zapůjčil: Josef Šuráň, Jestřabí č. 10 (roč. 1926). Identifikaci osob na fotografii provedl pan Josef Šuráň č. 10 (*1926) a paní Marie Marková č. 104 (*1920), oba z Jestřabí. Data narození jsou dle soukromé matriky obce Jestřabí a osady Kochavce, vedené ve 30.-90. letech 20. století místním písmákem panem Jaroslavem Saňákem (1910-2005).

119

Obr. č. 10

Před Šmotky č. 52, po roce 1920. Stojící v popředí, zleva: Jan Machara č. 53, Josef Hlaďo č. 77 (*1882), Matouš Šmotek č. 52 (*1883) – syn, Jan Šmotek č. 52 – otec (r. 1891 je připomínán jako starosta obce Jestřabí)

Fotografii zapůjčil: chalupář Tulpa, Jestřabí č. 52. Identifikaci osob na fotografii provedla paní Marie Marková č. 104 (*1920), rozená Šmotková č. 52, z Jestřabí. Data narození jsou dle soukromé matriky obce Jestřabí a osady Kochavce, vedené ve 30.-90. letech 20. století místním písmákem panem Jaroslavem Saňákem

120

(1910-2005).

Obr. č. 11

Dožínky v Jestřabí (mezi lety 1925-1930).

Obr. č. 12

Obecní býk s doprovodem, 30. léta. Obě fotografie zapůjčil: Josef Hýbl, Jestřabí č. 32.

121

Obr. č. 13

Hostinské a výčepnické koncesované živnosti v obci Jestřabí. In: SOkA Uherské Hradiště, OkÚ Uherský Brod, i. č. 85, Živnostenské rejstříky obcí 1919-1950.

122

Obr. č. 14

Otlučený hostinec po krupobití a větrné smršti dne 22. července 1939. Fotografii zapůjčil: Jaroslav Saňák, Jestřabí č. 108.

Obr. č. 15

Legionář Alois Zezulka (*1895), Jestřabí č. 12. Fotografii zapůjčila: Bohumila Strnadová, Jestřabí č. 115. 123

Obr. č. 16

„Zákres k vystavění nové školy pro obec Jestřabí v okrese Klobuckém“, nerealizovaný plán z roku 1874. In: SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola.

124

Obr. č. 17

Plán stavby školy v Jestřabí z roku 1892, se zakreslením posunutí školy o 4,7 metru od okresní silnice, detail dispozice stavby. In: SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola.

125

Obr. č. 18

Plán stavby školy v Jestřabí z roku 1892, se zakreslením posunutí školy o 4,7 metru od okresní silnice, celková dispozice stavby. In: SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola.

Obr. č. 19

Škola v Jestřabí v roce 1949, postavena v letech 1892-1893. Fotografii zapůjčil: Josef Šabršula, Štítná nad Vláří. 126

Obr. č. 20

Razítko Národní školy v Jestřabí. In: SOkA Zlín, Nšk Jestřabí 1893-1953, i. č. 102, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 18931936.

Obr. č. 21

Nerealizovaný plán přístavby školy v Jestřabí z roku 1912, celková dispozice stavby se zakreslením jejího rozšíření, situace 1:500. In: SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola.

127

Obr. č. 22

Nerealizovaný plán stavby nové školní budovy v Jestřabí či přístavby stávající budovy z roku 1930, celkový pohled. In: SOkA Uherské Hradiště, OkŠV Uherský Brod, i. č. 210, kart. 162, Jestřabí: obecná škola.

Obr. č. 23

Školní fotografie, školní rok 1926/1927, řídící učitel Vladimír Chalupa a učitel Antonín Jiříček. Fotografii zapůjčila: Dagmar Dostálková roz. Chalupová, Uherské Hradiště. 128

Vývoj obce Jestřabí v letech

Recommend Documents