Muži rodina socialismus: Mužství a generace v biografických vyprávěních o manželství a otcovství v 70. letech 20. století

Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut sociologických studií

Doktorský studijní program Sociologie

Muži – rodina – socialismus: Mužství a generace v biografických vyprávěních o manželství a otcovství v 70. letech 20. století Teze disertační práce

Mgr. Ivan Vodochodský Předseda komise: Prof. PhDr. Josef Kandert, CSc. Školitel: Mgr. Martin Hájek, PhD. Oponenti: PhDr. Zuzana Kusá, Csc.; Mgr. Iva Šmídová, PhD. . Termín obhajoby: září 2008 Místo konání: Sociologický ústav AV ČR, Jilská 1, Praha 1 – zasedací místnost

Výběrový seznam literatury a pramenů ALAN, J. „Generační zázemí našeho společenského vývoje“. Sociologický časopis, 1990, vol. 26, no. 4 ANDRLE, V. Narrativisms in sociological work with life stories: Critics and advocacy. http://www.andrle.org.uk/narrativisms.html, 2001. CONNELL, R. Gender and power. Society, the person and sexual politics. Stanford, CA: Stanford University Press, 1987. CONNELL, R. Masculinities. London: Polity Press, 1995. CORSTEN, M. „The time of generations“. Time & Society, 1999, vol. 8, no. 2, s. 249-272. DEMETRIOU, D.Z. „Connell's concept of hegemonic masculinity: A critique“. Theory and Society, 2001, vol. 30, no. 3, s. 337-361. FODOR, E. „Smiling women and fighting men: the gender of the communist subject in state socialist Hungary“. Gender and Society, 2002, vol. 16, no. 2, s. 240-263. FODOR, E. „The state socialist emancipation project: gender inequality in workplace authority in Hungary and Austria“. Signs: Journal of Women in Culture and Society, 2004, vol. 29, no. 3, s. 783-813. HAVELKOVÁ, H. „„Patriarchy“ in Czech society“. Hypatia, 1993a, vol. 8, no. 4, s. 89-96. HAVELKOVÁ, H. „A few prefeminist thoughts“. In FUNK, N., MUELLER, M. Gender politics and post-communism. Reflections from Eastern Europe and the former Soviet Union. New York / London: Routledge, 1993b. HEARN, J. „Research in men and masculinities: Some sociological issues and possibilities“. Journal of Sociology, 1994, vol. 30, no. 1, s. 47-70. KIMMEL, M. and MESSNER, M. (ed.). Men's lives. Boston, MA: Allwyn & Bacon, 1997. KOHLI, M. The problem of generations: family, economy, politics. Budapest: Collegium Budapest/Institute for Advanced Study, 1996. KOLÁŘOVÁ, K., SOKOLOVÁ, V. (ed.). Gender & generation. Interdisciplinary perspectives and intersections. Prague: Litteraria Pragensia, Faculty of philosophy, Charles University, 2007. KONOPÁSEK, Z. (ed.). Otevřená minulost. Auto/biografická sociologie státního socialismu. Praha: Karolinum, 1999. LERNER, G. The creation of patriarchy. Oxford: Oxford University Press, 1986. LINDE, C. Life Stories: Creation of coherence. New York / Oxford: Oxford University Press, 1993. MANNHEIM, K. „The problem of generations“. In MANNHEIM, K. Essays on the sociology of knowledge. London: Routlege & Kegan Paul, 1952. MCDANIEL, S.A. „Born at the right time? Gendered generations and webs of entitlement and responsibility“. Canadian Journal of Sociology, 2001, vol. 26, no. 2, s. 193-214. MILLER, R. Researching life stories and family histories. London: Sage Publication, 2000. MOŽNÝ, I. Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů. Brno: UJEP, 1983. MOŽNÝ, I. Moderní rodina. Mýty a skutečnosti. Brno: BLOK, 1990.

Muži – rodina – socialismus Teze disertační práce

Mgr. Ivan Vodochodský ISS UK FSV 2008

MOŽNÝ, I. Proč tak snadno... Některé rodinné důvody sametové revoluce. Praha: SLON, 1999. OATES-INDRUCHOVÁ, L. „The void of accteptable masculinity during Czech state socialism: The case of Radek John's Memento“. Men and Masculinities, 2006, vol. 8, no. 4, s. 428-450. SPECTOR-MERSEL, G. „Never-aging stories: Western hegemonic masculinity scripts“. Journal of Gender Studies, 2006, vol. 15, no. 1, s. 67-82. ŠIKLOVÁ, J. „Are women in Central and Eastern Europe conservative?“. In FUNK, N., MUELLER, M. Gender politics and post-communism: reflections from Eastern Europe and the former Soviet Union. New York: Routledge, 1993. WAGNEROVÁ, A. „Emancipace a vlastnictví. Příspěvek do diskuse o chybějících předpokladech pro vznik feminismu v předlistopadovém Československu“. Sociologický časopis, 1995, vol. 31, no. 1, s. 77-84. WAGNEROVÁ, A. „České ženy na cestě od reálného socialismu k reálnému kapitalismu“. In CHŘIBKOVÁ, M., CHUCHMA, J., KLIMENTOVÁ, E. Nové čtení světa. 1./Feminismus devadesátých let českýma očima. Praha: One Woman Press, 1999. WEST, C., ZIMMERMAN, D.H. „Doing Gender“. Gender & Society, 1987, vol. 1, no. 2, s. 125-151.

Teze disertační práce Na počátku této práce byl cíl sociologicky popsat a vysvětlit zkušenost vybraných představitelů věkové kohorty mužů, kteří se narodili ve 40. letech minulého století a založili rodinu a měli děti v období konce 60. a v průběhu 70. let, s touto fází jejich života. V rámci dané kohorty jsem se snažil vybrat za participanty výzkumu takové muže, u kterých jsem věděl nebo předpokládal, že byli silně orientováni na rodinu a rodinné hodnoty. Zajímalo mě, jak tuto historickou etapu prožívali právě tito muži v rámci svých každodenních životů v rodině , potažmo v zaměstnání. Postupem času se předmět mého zájmu posunul a mírně rozšířil. Vytkl jsem si za cíl prozkoumat, jak se v jejich vyprávěních utvářejí dvě klíčové kategorie, a sice kategorie genderu, v tomto případě mužství, a kategorie generace. Zároveň mě začalo zajímat, jakým způsobem prostřednictvím těchto kategorií vybraní muži tuto etapu svého života ve svých výpovědích zpracovávají, jak se vůči ní vymezují ve vztahu k dnešku a jak ze svých vzpomínek vytvářejí souvislý, důvěryhodný a přesvědčivý příběh, se kterým by byli spokojeni jak oni sami, tak i (z jejich pohledu) já coby jejich posluchač a partner v rozhovoru. V případě kategorie generace analyzuji to, jak a na základě čeho vypravěči definují skupinu svých vrstevníků, se kterou je spojují sdílené zkušenosti, hodnoty, názory a strategie jednání. Součástí tohoto definování je, jak ukazuji, také vymezování se vůči skupinám, které jsou chápány jako odlišné nejen věkově nebo generačně ve smyslu generací v rámci jedné rodiny, ale také právě svými hodnotami, názory a jednáním. V tomto smyslu je možné, jak vysvětlím později, hovořit o utváření různých generací a generačních jednotek ve vyprávěních. Co se týče genderu, konkrétně mužství, v práci popisuji, jak se vypravěči jako muži v konkrétní biografické situaci manželů a otců malých dětí vymezují uvnitř sítě genderových vztahů v rodině a v zaměstnání a jak se vymezují uvnitř sítě genderových vztahů v rodině a v zaměstnání a jak se vymezují vůči moci tehdejšího komunistického režimu. Protože gender chápu v souladu s teoriemi, které představuji v teoretické části práce, jako hierarchickou strukturu sociálních vztahů, zajímá mě, kdy se toto jejich vymezování dá chápat spíše jako vztah dominance a kdy naopak spíše jako vztah podřízenosti. Přitom je důležité zdůraznit právě to, že ostatní sféry mimo vlastní rodinu (zaměstnání, politiku, veřejnou sféru jako takovou) se snažím uchopit právě z perspektivy muže – manžela a otce. Na vyzdvižení této optiky jsem kladl důraz i při přípravě a realizaci rozhovorů. Tímto v jistém smyslu obráceným přístupem se snažím narušit obvyklý stereotyp v uvažování mužů a o mužích, podle něhož je těžiště mužské sebeidentifikace situováno mimo privátní svět rodiny. Takto celkově nastavenému úhlu pohledu odpovídá celé teoretické a metodologické rámování



mé práce. Mými hlavními epistemologickými východisky jsou feministická sociologie genderu a sociologická kritická mužská studia, která z ní vycházejí. S tím souvisí také celková sociálně konstruktivistická perspektiva, které se snažím konzistentně držet ve všech částech textu. Rozhodl jsem se ve své práci úmyslně upozadit realistické popisy minulosti ve smyslu „takto to tehdy bylo“, které jsou vlastní většině historických a také velké části sociologických prací o období, kterého se moje práce výpověďmi vypravěčů dotýká. Uvědomil jsem si, že s těmito výklady socialismu, ačkoli je místy uvádím, vlastně nijak nepolemizuji, neříkám na základě svých dat „tehdy to bylo jinak“, než tvrdí historici nebo sociologové. Realistický popis daného období dějin jsem se rozhodl nahradit analýzou jeho převážně retrospektivních sociologických interpretací a konceptualizací, přičemž jsem se soustředil na ty z nich, které berou v potaz právě kategorie genderu a generace. V první kapitole se snažím zasvětit čtenáře do sociologicky relevantních motivací, které mě vedly k volbě předmětu mého výzkumného zájmu, to znamená zkušeností příslušníků kohortní generace mužů narozených ve 40. letech 20. století v dnešní České republice s manželským a rodinným životem. Na základě rozboru dvou klíčových textů tematizujících generační strukturu československé respektive české společnosti (Alan 1990, Potůček, ed. 2002) a dřívější i současné sociologické literatury týkající se problematiky mužů a mužství v této společnosti (např. Maříková 1999, Možný 1983, Možný 1990, Šmídová 2003) ukazuji, že kohorta narozená ve 40. letech je v porovnání s jinými dosud málo sociologicky prozkoumána a že její mužská biografická zkušenost je až dosud zcela stranou sociologického zájmu. Současně argumentuji v této souvislosti pro propojené zkoumání genderu a generace s tím, že, jak ukazuji, až doposud se při zkoumání historických zkušeností různých věkových kohort narozených na území bývalého Československa řešil význam těchto kategorií odděleně. Přitom gender a generace jsou jevy, které spolu v sociální realitě poměrně úzce souvisejí. Prožívat určité období vývoje společnosti v důležité fázi života sociálně jako muž a jako žena může generovat radikálně odlišné zkušenosti, pocity a hodnotové orientace. V další kapitole na tento „genderově-generační“ pohled navazuji, když představuji své teoretické zdroje jak v oblasti sociologie genderu, tak v oblasti sociologie generací, a snažím se najít takové přístupy, které by tyto dva v mnohém kompatibilní pohledy na společnost a životy jedinců propojovaly. Mým hlavním teoretickým zdrojem v oblasti sociologie genderu jsou kritická mužská studia, jmenovitě koncept „sociální organizace mužství“ a s ním související koncept „hegemonického mužství“ Roberta Connella a dalších autorů. Connell v reakci na tradiční sociologickou teorii pohlavní role vymezuje mužství jako hierarchickou strukturu sociálních vztahů, v níž je vždy jedna jeho podoba dominantní a je odpovědí na

otázku legitimity patriarchátu v dané společnosti, a ostatní jsou vůči tomuto hegemonickému mužství ve vztahu podřízenosti (srovnej Connell 1995, Demetriou 2001). Vcelku konvenční výklad těchto konceptů doplňuji o netradiční narativní perspektivu „scénářů hegemonického mužství“, se kterou přišla Gabriela Spector-Mersel a která má za cíl zachytit proces „dělání“ mužství v kontextu celé životní dráhy jednotlivce (srovnej Spector-Mersel 2006). Analogicky tomu vycházím v části věnované sociologii generací nejprve z tradiční sociologické teorie generací Karla Mannheima (Mannheim 1952), tak jak je chápána dnešní sociologií (např. Cavalli 2004, Kohli 1996, Pilcher 1994), a následně přecházím k výkladu vzniku generačně specifických zkušeností v pojetí Michaela Corstena, který je chápe jako produkt diskursu a sociální interakce (Corsten 1999). V závěru této kapitoly upozorňuji na ty pohledy na gender a generaci, které k nim přistupují jako ke vzájemně souvisejícím, sociálně konstruovaným kategoriím. Jmenovitě na analytický koncept „genderované generace“ socioložky Susan A. McDaniel (McDaniel 2001) a multidisciplinární přístup ke zkoumání genderu a generace, který razí coby organizátorky stejnojmenné konference a editorky sborníku z ní Kateřina Kolářová a Věra Sokolová (Kolářová, Sokolová, eds. 2007). Čtvrtá kapitola je věnována již zmíněným konceptualizacím uspořádání genderových vztahů (genderovému řádu) ve společnostech státního socialismu. Tato kapitola je z velké části analytická, protože se v ní snažím poté, co vymezím svůj přístup a definuji hlavní teoretické pojmy (patriarchát, genderový řád), interpretovat povahu genderového řádu socialismu a pozice mužů v něm, ze sociologických textů o genderu a socialismu, jejichž primárním objektem zájmu není tento řád samotný, natož pak postavení mužů v něm. Jsou to zpravidla buď vysvětlení slabých předpokladů pro vznik feminismu ve státně socialistických společnostech, nebo popisy postavení žen v postsocialistických zemích na základě líčení jejich společenské pozice v období socialismu. Nejprve definuji pojmy „genderový řád“ a „patriarchát“ jako hlavní rámce pro výklad uspořádání genderových vztahů ve společnosti. Poté s využitím bohaté literatury, která zobrazuje převážně z feministické perspektivy povahu generového řádu státního socialismu (např. Fodor 2002, Gal and Kligman 2000, Havelková 1993, Wagnerová 1995, Šiklová 1997 a mnohé další), rozebírám tento řád samotný. Odlišuji v něm dvě vývojové fáze – období nedokončeného emancipačního projektu a období změn ve veřejné a soukromé sféře a podpory žen-matek, a následně se snažím analyzovat pozici mužů v rámci tohoto uspořádání. Slabé postavení mužů v rámci generového řádu socialistických společností, na které se většina autorek a také jediný autor (Možný 1983, Možný 1990) shodují, se snažím interpretovat s využitím zmíněných teorií týkajících se sociální organizace mužství a v souvislosti s tím uvádím podrobně také dva aktuální texty (Brandes 2007 Oates-



Indruchová 2006), které vztah mužství a socialismu tematizují explicitně. Vyslovuji hypotézu, že pro porozumění pozici běžných mužů v rámci genderového řádu společnosti státního socialismu je klíčový koncept podřízeného mužství, tak jak ho ve svých pracích o sociální organizaci mužství zavádí Robert Connell. Pátá kapitola tvoří metodologický předstupeň k samotné analýze. Shrnuji v ní postup přípravy a realizace celkem devíti biografických rozhovorů s příslušníky výše specifikované skupiny mužů, podrobné charakteristiky souboru respondentů z hlediska vzdělání (dvě třetiny souboru tvoří vysokoškoláci), počtu dětí (většinou dvě), rodinného stavu (necelá polovina respondentů má například zkušenost s rozvodem), místa bydliště (většina respondentů se narodila a svůj dosavadní život prožila ve středních Čechách) atd. Dále uvádím postup analýzy rozhovorů, která probíhala v prostředí programu pro kvalitativní analýzu Atlas.ti. A v neposlední řadě východiska svého celkového konstruktivistického přístupu k biografiím. Ten zařazuji do kontextu sociálně konstruktivistického (Andrle 2001,Davis 2003) a z části také do narativního (Miller 2000), či spíše narativistického (Andrle 2001) biografického přístupu. Šestá, analytická kapitola je rozdělena do tří částí. V první z nich rozebírám obraz doby, jíž se biografická vyprávění týkají a postavení vypravěčů v rámci této doby v jejich výpovědích. Identifikuji čtyři hlavní rysy tohoto obrazu – „předurčený život“, „omezené zdroje a možnosti“, „obrat do soukromí“ a „politickou angažovanost“. Lze je číst také jako dílčí etapy vyprávění. Jak ukazuji, převládající strategií utváření koherentního životního příběhu vypravěčů je prezentace všech těchto momentů vyprávění z jejich pohledu jako normálních a zároveň jako něčeho, co se do značné míry vymyká dnešní zkušenosti. V druhé části analýzy se věnuji utváření obrazu generace vypravěčů v jejich výpovědích. Rozlišuji v návaznosti na Martina Kohliho tři dimenze tohoto procesu – politickou, ekonomickou a sociální (srovnej Kohli 1996) – a ukazuji, čím se „dělání generace“ v těchto dimenzích vyznačuje a jak se navzájem liší. Hlavním smyslem analýzy je poukázat na způsoby, jimiž vypravěči upevňují a posilují smysluplnost a důvěryhodnost svých biografií. Jsou to například členské kategorizování – rozlišování různých skupin aktérů a vymezování se v rámci nich (nejčastěji jsou to různá „my“ a „oni“ – „nestraníci“ a „straníci“, „mladí komunisté“ a „staří komunisté“ a podobně), líčení zlomových situací a role vypravěčů v nich (například, co jsem dělal 21. srpna 1968), srovnávání mezi „tehdy“ a „dnes“, nebo vyzdvihování některých vlastností či dovedností vypravěči jako důležitých (například „ochoty pomáhat manželce“ nebo vlastních pracovních úspěchů), či bilancování nad okamžiky, které se zdají být z dnešního hlediska problematické (například vstup do KSČ). Tento prvek analýzy se stává ústředním v třetí části, v níž se zabývám tím, jak vypravěči utvářejí ve výpovědích obraz svého mužství. V souladu

s rozlišením různých sfér genderových vztahů ve společnosti na sféru moci, produkce a citových vztahů, které navrhl Robert Connell (Connell 1987), ukazuji rozdílnost tohoto počínání v závislosti na tom, vůči komu nebo čemu – potažmo ke které z těchto sfér – se vypravěči vztahují. Manželka, děti a rodiče reprezentují sféru citových vztahů, režim a nadřízení sféru moci, zaměstnání sféru produkce. Všímám si, kdy vypravěči „dělají“ v rámci těchto generovaných vztahů dominanci a kdy naopak podřízenost, a snažím se podchytit způsob, jakým v rámci této nerovnováhy ustavují pro sebe přijatelný, kladný stav svého sebeobrazu ve vyprávěních. V návaznosti na práce některých feministických autorek (jmenovitě Havelková 1992, Wagnerová 1995), které si všímají poklesu společenského statusu mužů v rodině a v zaměstnání a jisté krize identity mužů v souvislosti s nástupem komunistického režimu, se zabývám otázkou, jak vypravěči z mého výzkumu vytvářejí smysluplným způsobem svůj obraz sebe sama jako mužů v daném období. Upozorňuji na to, že pro každého z vypravěčů je důležité přesvědčit posluchače o tom, že i v tomto období byl v něčem dobrý. Vzhledem k propojenosti sféry zaměstnání s politickou angažovaností dochází u vypravěčů k oddělování hodnot vlastních dovedností a profesní kariéry, čímž vzniká obraz ideálního mužství, který nazývám „mužství dobrého řemeslníka“. Vlastní dovednost je nejen něčím, co lze oddělit od profesní kariéry v éře socialismu a s ní spojené nutnosti politicky se angažovat, ale i od období komunistického režimu jako takového. Může tak tvořit spojovací můstek vyprávění, pomocí něhož lze ukázat, že to, co se vypravěči dobře naučili v minulém systému, se jim hodí i v tom současném, a dokonce je to možné ještě zúročit, například prostřednictvím vlastního podnikání, nebo dlouho odpírané profesní kariéry. Poslední kapitola tvoří závěr práce. V něm znovu shrnuji hlavní momenty analýzy, aniž bych si kladl ambici postihnout úplně všechny důležité závěry, které jsou obsaženy na různých místech textu. Za hlavní prostředek vymezování generační pozice vypravěčů považuji téměř nepřetržité srovnávání všech důležitých událostí, rozhodnutí nebo životních situací vypravěčů z hlediska „tehdy“ a „dnes“. „Generační“ charakter tohoto počínání je dobře patrný především v tom, že je v něm nepřetržitě přítomen prvek „my“ (například „my tehdejší mladí“ nebo „my tehdejší rodiče malých dětí“) a naopak „vy“ (ve smyslu „vy dnešní mladí“ nebo „vy dnešní rodiče malých dětí“). Obraz generace se tedy ve vyprávění vytváří nejen v rámci identifikace a vymezování se vůči ostatním, kteří vystupují ve vyprávění o tehdejší době, ale, neméně často, také vymezováním se vůči posluchači-výzkumníkovi a jeho subjektivně vnímané situaci a situaci generace, kterou reprezentuje on spolu s dětmi vypravěčů. Něco podobného lze říci i o utváření mužství. Vypravěči se samozřejmě vymezují vůči jiným podobám



mužství, jejichž reprezentanti vystupují přímo v jejich výpovědích, a to nejčastěji v rámci generací v genealogickém významu. To znamená, že sama sebe jako muže chápou hlavně v kontextu toho, jakým způsobem „dělali mužství“ jejich otcové či tchánové, respektive jakým ho dělali či dělají jejich synové. Tou hlavní osobou, vůči níž probíhá utváření obrazu vypravěčů jako mužů„tady a teď“, je zde ale opět výzkumník, tentokrát vnímaný jako muž. Vyústěním práce je pokus o zasazení způsobu, jakým se vypravěči vymezují vůči kulturním obrazům „hegemonického mužství“, jež jsou v jejich výpovědích implicitně či explicitně obsaženy, do kontextu existujících výkladů o povaze těchto obrazů v rámci státně socialistických společností. Ukazuji zde, že je možné ve vyprávěních odlišit dvojí úroveň vymezování se vypravěčů vůči obrazům hegemonického mužství ve společnosti. První z těchto úrovní se týká situace „tehdy“, v rámci níž se vymezují vůči tehdy platnému dominantnímu obrazu mužství, který je možné nazvat v souladu s prací Libory OatesIndruchové „středostavovské“ mužství (Oates-Indruchová 2006), typické svou konformitou, důrazem na osobní úspěch, sebekázní atd. Vypravěči dávají najevo, že se s tímto ideálem ztotožňovali pouze navenek a nikoli vnitřně, což se projevuje jako řada momentů, v nichž v jejich vyprávěních vystupuje tzv. „dvojí morálka“ (srovnej Alan 1990). Druhou úrovní vymezování vypravěčů vůči hegemonickému mužství je úroveň „nyní“. V ní se jako dominantní vzor mužství jeví takový typ chování, který se vyznačuje schopností postavit se tehdejšímu režimu čelem i za cenu rizik která to pro jednotlivce a jeho rodinu mohlo přinášet. Častými poukazy na to, že se vypravěči takto „statečně“ jako někteří političtí vězni, disidenti a podobně zachovat nedokázali, projevují to, že se cítí být vůči tomuto ideálu v podřízené pozici. Zároveň různými poukazy na dílčí projevy statečnosti a na vnitřní ztotožnění se právě s tímto hegemonickým mužstvím, získávají vypravěči alespoň malý díl spoluúčasti na něm. Analogicky k tomu můžeme z výpovědí usuzovat, že také při vyprávění o svém tehdejším fungování v roli manžela a otce se vypravěči do určité míry vypořádávají nejen s tehdejším, ale také s dnešním hegemonickým ideálem platným pro přibližně třicetileté manžele a otce. Z výše uvedeného vyplývá, že vypravěči při své snaze vytvořit důvěryhodnou a morálně přijatelnou biografii o svém životě za socialismu vlastně balancují mezi dvěma páry navzájem protichůdných a ideologicky vyhraněných ideálů hegemonického mužství. Jedním, který platil v době, o které vyprávějí, a dnes je hodnocen více či méně negativně a druhým, který, dá se říct, byl negativně hodnocen tehdy, ale platí při vyprávění o této době dnes. Jinými slovy, z výpovědí vypravěčů to vypadá tak, jako by si představy hegemonického a podřízeného mužství v naší společnosti po roce 1989 navzájem vyměnily místa. Obraz mužství, který o sobě vypravěči vytvářejí a který jsem pojmenoval „mužství dobrého řemeslníka“, je v této

situaci ze své podstaty politicky nejméně problematický. Stejně tak relativně málo problematická a tudíž i situačně přiměřená je také identita pomáhajícího, jen mírně nadřazeného manžela a otce, kterou si vypravěči utvářejí, když hovoří o svém manželství a rodičovství. Můžeme to chápat jako způsob, jak se vypravěči vypořádávají s protichůdností společensky uznávaných ideálů mužství a s jejich „přeznaménkováním“ v polistopadové době, a jak přemosťují průrvu, která leží jak mezi těmito dvěma obrazy hegemonického mužství, tak i mezi dvěma důležitými částmi jejich biografií.



Resumé This thesis addresses the biographical experience of men who were born in this country in the 1940s and entered marriage and raised children during the period of the Czechoslovak state socialism ranging from the end of 1960s till the end of 1970s. I was interested in how these narrators make their accounts of this part of their life coherent, believable and morally satisfactory not only for them but also for me as their listener and collaborator in their effort. After short introduction where the aim and the origin of the thesis, as well as the process of its writing and its contains are introduced and explained, I begin with the recollection of those important sociologically relevant starting points that led me to write about the topic of lives of the cohort generation touched. It is argued here that this cohort is usually excluded not only from the present state of sociological knowledge about generations during state socialism, but also that the biographical experience of its members is virtually invisible in our society. I propose its researching considering gender and generational perspective simultaneously and warn against taking only one of them, which is, as I show, still prevalent research strategy for studying similar problems. In the next chapter I further develop this “gendered-generational” perspective by presenting my theoretical resources from the sociology of gender as well as from the sociology of generations, and by trying to find those approaches which attempt to interconnect these in many ways compatible views on society and individual lives. My main theoretical source from the sociology of gender are “critical studies of men”, namely the concepts of “social organization of masculinity” and “hegemonic masculinity” introduced to sociology by Robert Connell. I try to enrich the rather conventional perspective on these theories by adding more non-traditional narrative approach to hegemonic masculinity represented by Gabriela SpectorMersel’s concept of “hegemonic masculinity scripts” (Spector-Mersel 2006), which captures the process of “doing masculinity” during whole life span period. In similar way I also handle the Karl Mannheim’s traditional sociological theory of generations (Mannheim 1952). I add to it more recent stance of Michael Corsten (Corsten 1999), which understands the “generationally specific experience” as a product of discourses and social interaction. At the end of this chapter I point to those views of gender and generation which take them as two interconnected, socially constructed categories. Namely the concept of “gendered generations” proposed by sociologist Susan A. McDaniel (McDaniel 2001) and the multidisciplinary approach to gender and generation promoted by Kateřina Kolářová and Věra

Sokolová (Kolářová and Sokolová, ed. 2007). Fourth chapter of my thesis is devoted to different conceptualizations of gender relations (gender order) in state-socialist societies. This chapter is mainly analytic because I try, after locating my own approach and defining main theoretical concepts (patriarchy, gender order), to interpret the nature of socialist gender order and the position of men within it from sociological texts about gender during state-socialism, which focus neither on the gender order itself, nor the men within it. Their focus is usually on the weak conditions for development of feminism in former state-socialist countries or analyses of women’s position in post-socialist countries based on descriptions of their social status during the state socialism. The weak position of men in state-socialist societies, which most of the authors agree on, I seek to interpret by using the above mentioned theories addressing the social organization of masculinity. In this context I introduce two current articles (Brandes 2007, Oates-Indruchová 2006) which explicitly deal with the topic of masculinity during the socialism. Fifth chapter makes the methodological introduction to the very analysis. Here I summarize the process of preparation and realisation of biographical interviews, characteristics of the interviews sample, the process of its analysis which was conducted in the environment of the qualitative data analysis software Atlas.ti. And last but not least, I specify my general narrative-constructionist approach to biographical accounts. Sixth, analytic chapter is divided into three parts. In the first one I analyse the picture of the time period in which the biographies are located and the position of narrators within this period in their accounts. I identify four main traces of this picture – “linked life”, “limited resources and possibilities”, “escape to private life” and “political engagement”. At the same time these traces may be understood also as partial stages of the narratives. In the second part I address the creation of the image of the participants’ generation in their narratives. I differentiate, in succession to Martin Kohli’s approach, three dimensions of this process – political, economic and family generations. Furthermore, I show the different ways of “doing generations” in all of these dimensions. The indications of the strategies used by the participants to strengthen the meaningfulness and trustworthiness of their narratives are interwoven in first and second part of my analysis. But this aspect becomes central in the third one, in which I address the ways participants construct the image of their masculinities in the narratives. I show differences in these efforts depending on to who or what the interviewees relate in their accounts (wife, children, “regime”, “bosses”), I take notice of when they are “doing” dominance and when subordination, and I make effort to capture the



way by which, despite this imbalance in their narratives, they establish accteptable, positive state of their self-image. The last chapter is the conclusion. Here I summarize the central moments of the analysis, but without ambition to represent every important finding included in the thesis. The point of this chapter is the attempt to put the way the participants delineate themselves in the light of the cultural images of “hegemonic masculinity” explicitly of implicitly present in their narratives into the context of existing explications of the nature of these images in the state socialist societies.

Seznam použité literatury ALAN, J. "Generační zázemí našeho společenského vývoje". Sociologický časopis, 1990, vol. 26, no. 4 ANDRLE, V. "Nepotopitelná třída: rodinné zázemí v sebeprezentaci českých postkomunistických podnikatelů". Biograf, 1999, no. 18-19, s. 41-60. ANDRLE, V. Narrativisms in sociological work with life stories: Critics and advocacy.: http://www.andrle.org.uk/narrativisms.html, 2001. BRANDES, H. "Hegemonic masculinities in East and West Germany (German Democratic Republic and Federal Republic of Germany)". Men and Masculinities, 2007, vol. 10, no. 2, s. 178-196. CAVALLI, A. "Generations and value orientations". Social Compass, 2004, vol. 51, no. 2, s. 155-158. CONNELL, R. Gender and power. Society, the person and sexual politics. Stanford, CA: Stanford University Press, 1987. CONNELL, R. Masculinities. London: Polity Press, 1995. CORSTEN, M. "The time of generations". Time & Society, 1999, vol. 8, no. 2, s. 249-272. DAVIS, K. "Biography as critical methodology". Biography and society. Research committee 38 of the ISA. Newsletter / February 2003, 2003, s. 5-11. DEMETRIOU, D.Z. "Connell's concept of hegemonic masculinity: A critique". Theory and Society, 2001, vol. 30, no. 3, s. 337-361. FODOR, E. "Smiling women and fighting men: the gender of the communist subject in state socialist Hungary". Gender and Society, 2002, vol. 16, no. 2, s. 240-263. GAL, S., KLIGMAN, G. The politics of gender after socialism: a comparative-historical essay. Princeton: Princeton University Press, 2000. HAVELKOVÁ, H. "Demokracie pro muže a pro ženy (filozofická reflexe)". In HAVELKOVÁ, H. Lidská práva, ženy a společnost. Praha: Evropské středisko UNESCO pro výchovu k lidským právům, 1992. HAVELKOVÁ, H. ""Patriarchy" in Czech society". Hypatia, 1993, vol. 8, no. 4, s. 89-96. KOHLI, M. The problem of generations: family, economy, politics. Budapest: Collegium Budapest/Institute for Advanced Study, 1996. KOLÁŘOVÁ, K. / SOKOLOVÁ, V., ed. (2007): Gender & generation. Interdisciplinary perspectives and intersections. Prague: Litteraria Pragensia, Faculty of philosophy, Charles University. MANNHEIM, K. "The problem of generations". In MANNHEIM, K. Essays on the sociology of knowledge. London: Routlege & Kegan Paul, 1952.



MAŘÍKOVÁ, H. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. (Pracovní texty 99:6). Praha: SoÚ AV ČR, 1999. MCDANIEL, S.A. "Born at the right time? Gendered generations and webs of entitlement and responsibility". Canadian Journal of Sociology, 2001, vol. 26, no. 2, s. 193-214. MILLER, R. Researching life stories and family histories. London: Sage Publication, 2000. MOŽNÝ, I. Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů. Brno: UJEP, 1983. MOŽNÝ, I. Moderní rodina. Mýty a skutečnosti. Brno: BLOK, 1990. OATES-INDRUCHOVÁ, L. "The void of accteptable masculinity during Czech state socialism: The case of Radek John's Memento". Men and Masculinities, 2006, vol. 8, no. 4, s. 428-450. PILCHER, J. "Mannheim's sociology of generations: an undervalued legacy". British Journal of Sociology, 1994, vol. 45, no. 3, s. 481-495. POTŮČEK, M. (ed.). Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku. Praha: UK FSV, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, 2002. SPECTOR-MERSEL, G. "Never-aging stories: Western hegemonic masculinity scripts". Journal of Gender Studies, 2006, vol. 15, no. 1, s. 67-82. ŠIKLOVÁ, J. "Feminism and the roots of apathy in the Czech republic". Social Research, 1997, vol. 64, no. 2, s. 258-280. ŠMÍDOVÁ, I. "Matkové". In MAREŠ, P., POTOČNÝ, T. Modernizace a česká rodina. Brno: Barrister & Principal, 2003. WAGNEROVÁ, A. "Emancipace a vlastnictví. Příspěvek do diskuse o chybějících předpokladech pro vznik feminismu v předlistopadovém Československu". Sociologický časopis, 1995, vol. 31, no. 1, s. 77-84.

Muži rodina socialismus: Mužství a generace v biografických vyprávěních o manželství a otcovství v 70. letech 20. století

Recommend Documents