BØEZEN 1998 DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ. Mìsíc vran, bøezen, mìsíc jara zase si nedal zabránit v pøíchodu! Zdalipak ty pøeháòky, které

DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ

69

BØEZEN 1998

Z OBSAHU: Vychovávat ale jak? Cesty k Bohu a k víøe VII. Duchovní odborky Skautská duchovní obnova Akce: Cihla pro Moravu Skautský zákon pøíbìhy Rozhovor s ... Scout‘s Duck

Mìsíc vran, bøezen, mìsíc jara – zase si nedal zabránit v pøíchodu! Zdalipak ty pøeháòky, které vrány pøinášejí na svých køídlech, neèistí pøírodu, cesty lidí a nevyjasòují výhled do dáli? Když letos díky slunci zase zima prohrála, pak pomysleme také na to, že kdykoliv se objeví svìtlo a teplo, prohrávají síly tmy a chladu v pøírodì i v lidských vztazích. Zvedni hlavu k projasnìné obloze, kde mùžeš naèerpat sílu. Sílu k tomu, roznášet svìtlo a teplo mezi sestry a bratry. Proèištìná pøíroda volá k výpravám! Vybavme se nejen teplým odìvem a dobrými botami, ale dívejme se také pozornýma oèima a vnímejme srdcem. Tvoje duše se mùže prohøát sluncem a ty mùžeš zažít radost, že Stvoøitel svìta svoje dílo neopouští. Kamzík

Z redakce ...

Dobrá zpráva: Tento èasopis si mùžete také pøeèíst na síti Internet na adrese: http:/ /www.ktf.cuni.cz/~krampl/stopa/stopa.htm Špatná zpráva: za celý minulý mìsíc dorazil pouze jediný pøíspìvek, o který jsem nemusel žádat - a to z Tøebíèe. Vysvìtlující zpráva: zpoždìní tohoto i minulých èísel bylo zpùsobeno nedostatkem mého èasu v dùsledku pøípravy na státnice. Tento èasopis i jeho vydavatel (Odbor duchovní výchovy) opravdu nemá žádného zamìstnance, pøedplatné je urèeno pouze na zaplacení tiskárny a poštovného. Svìtluška Støedisko „Srdíèko“ v Tøebíèi oslavy 75. výroèí 18.dubna – tøíkolkový, kolobìžkový a cyklokrosový závod 25.dubna – táborový oheò 26.dubna – skautská mše svatá v bazilice v 10 hodin Skautská mše svatá ke cti sv. Jiøí 24. dubna od 16.30 v Hájku u Prahy po ní následuje táborový oheò – odjezd z Hlavního nádraží ve 14:34, výstup ve stanici Hostivice – Litovice a odtud pìšky do Hájku – s sebou skautský kroj, vlajky oddílù, družin a hlavnì dobrou náladu – informace podá Vojtìch Dabrowski tel. 02/79 34 945 Kvìtinový den – 13. kvìtna 1998 Akce má sloužit ke zdravotní osvìtì, zlepšení života onkologických pacientù a boji proti rakovinì. Dvojice dobrovolníkù vybavené letáèky s desaterem o prevenci rakoviny, kvìtinkami a pokladnièkou procházejí mìstem a s touto akcí seznamují obèany. Za bankovku mùže každý èlovìk získat kvìtinu. Jménem odboru pro výchovu roverù velice dìkuje za vaši pomoc Petra Šamšulová.

Schùzka Duchovní rady ...se konala v pondìlí 2. bøezna 1998. Pavel Èesák podal informaci o stavu pøípravy pøíruèky s novou verzí všech odborek. Jiøí Zajíc - Edy byl požádán o konzultaci v pøípadì duchovní odborky „Hledání pravdy“, která je ve svých podmínkách dosti podobná odborce „Filozof“. Jaroslav Šlosárek - Jerry pøislíbil zhotovit výtvarné návrhy pro výšivky duchovních odborek. Zpráva Zuzky Vankeové se týkala ICCG, do které jsme nedávno byli pøijati (resp. katolické skautky v Junáku) a která žádá pøíspìvek ve výši 0,05 USD na osobu - tedy u nás pøi pøibližném poètu 2.000 katolických skautek suma èiní 100 USD. Vzhledem k tomu co pro nás ICCG udìlalo a dìlá (zejména významná lobby ve prospìch Junáka u svìtových ústøedí), to zase není tak moc. Jiøí Zajíc - Edy pøeèetl z navrhované náplnì èinovnických zkoušek všechny otázky, které se týkají duchovní oblasti skautingu. Je jich opravdu hodnì - u èekatelské zkoušky minimálnì šest a u vùdcovské dobrý dvojnásobek. Z toho plyne, že od Odboru duchovní výchovy se bude oèekávat vypracování náplnì a metodiky k tìmto otázkám. Vzhledem k tomu, kolik lidí je dnes ochotno se na práci tohoto odboru podílet, to bude úkol nelehký a bohužel asi i dosti dlouhodobý. Nemáte nìkdo chu pomoci? Další èást schùzky byla vìnována celkové koncepci a strategii Odboru duchovní výchovy. Jan Peèený - Neptun a Pavel Budský - Svìtluška pøedložili první verzi a struènì vysvìtlili, o co v ní jde. Celá strategie je rozdìlena na nìkolik èástí podle cílových oblastí, ke kterým bude èinnosti ODV zamìøena - oddíly s køesanskou výchovou, bìžné oddíly, zpravodajové ODV a duchovní rádci, církve, apod. Na dubnové schùzce bude tento materiál pøipomínkován. Svìtluška

Problémy s vírou a církví K následující úvaze mì pøimìl èlánek Marka Bárty, v nìmž uvádí dopis trpící a hledající Šárky. („Na dobré stopì“ è.67). Problémy s vírou, církví, náboženstvím a se vším co s tím souvisí, byly, jsou a budou. Dotýkají se totiž transcendentna, èili nìèeho, co nás pøesahuje, a to jak v oblasti našeho poznání, tak i v oblasti našeho života. Chtìli bychom mít ve všem jasno a jistotu a chtìli bychom šastnì žít. Zjišujeme však, že se to nedaøí. A to nás dráždí, vyvádí z míry a nezøídka vede k rùzným formám odporu a vzpoury. Existuje však také cesta pokorného pøiznání si pravého stavu vìci, že totiž možnosti našeho poznání i zpùsobu života jsou omezené, ale že tuto potíž lze pøekonat vírou. Vírou, chápanou jako pøijetí urèitých pravd i jako pøijetí urèitého životního stylu a vztahù ( k Bohu, k lidem a k sobì). Jde tedy o víru ve smyslu náboženském. Obecnì totiž vírou rozumíme pøijetí urèitých skuteèností, jejichž pravdivost si nejsme schopni ovìøit. Tak napø. (v „nenáboženské“ oblasti) vìøí žáci paní uèitelce, když je seznamuje s existencí nìjakých mìst a øek v pro nì zatím nedostupné Èínì. Je rozumné vìøit informacím, jestliže jsou vìrohodné (nejsou nesmyslné) a jestli jsou z vìrohodného zdroje (sdìluje je tøeba dobøe informovaný pøítel, který nás nechce klamat). Ve svìtì se pøedkládá k vìøení velké množství rùzných svìtonázorù a náboženství, nezøídka vzájemnì si odporujících. Jak se v tom správnì orientovat? Nìkteré uèení je pro nás nepøijatelné už z hlediska našeho rozumového chápání. (napø. pøipisování božské moci vìcem, èi zvíøatùm, jak tomu je u rùzných astrálních, èi animistických náboženství). Nìkteré uèení se stává nepøijatelným pro svùj rozpor mezi teorií a praxí (napø.

marx–leninismus, který hlásal ráj na zemi a ve skuteènosti znièil, nebo aspoò pokazil vše, k èemu se dostal). Do této kategorie však kladou mnozí lidé i køesanství a rùzné køesanské církve, vèetnì té nejrozšíøenìjší – katolické. K tomuto závìru zøejmì dospìla i výše zmiòovaná Šárka. Mùžeme se tázat – dìje se tak oprávnìnì? Je tøeba rozlišovat a poctivì zkoumat, zda urèité uèení je samo v sobì pravdivé, morální, zda odpovídá pøirozenosti èlovìka jako jedince i jako lidské spoleènosti a jestli je vùbec realizovatelné. Tak napø. zmiòovaný marx–leninismus byl zrùdný mimo jiné už jen proto, že blahobyt vládnoucí tøídy byl zajišován zotroèením ostatních.

Dìjiny køesanství mají samozøejmì také svá temná místa, ale na druhé stranì bìhem své dvoutisícileté existence, køesanství bezesporu výraznì pøispìlo k pozvednutí a rozvoji èlovìka i lidstva. Aè si to mnozí ne-

chtìjí pøiznat, pravdou je, že køesanství dalo základ vyspìlé evropské kultuøe, vysoké životní úrovni a vyspìlým mezilidským vztahùm, zakotveným v moderním zákonodárství, respektujícím lidská práva a spravedlivé mezinárodní vztahy. Pokud jde o jednotlivce, samozøejmì že byli, jsou a budou špatní køesané i knìží. Ale nesrovnatelnì více je tìch, kterým právì køesanství pomohlo dosáhnout osobní dokonalosti, která je pak trvale podnìcovala ke službì ve prospìch druhých. A zrovna tak je pravdou, že zásluhu na tom zpravidla mìli a mají právì osoby duchovní, které tuto službu vedení a podnìcování k dobrému, a tedy k praktické lásce

k Bohu a lidem chápou jako své celoživotní poslání. Bylo by tedy nepravdivé a nespravedlivé zevšeobecòovat negativní zkušenost s nìkterými špatnými knìžími a køesany na všechny ostatní a na celou církev. Dvoutisíciletá zkušenost s køesanstvím spolehlivì prokázala nejen jeho životaschopnost, ale také jeho hlubokou lidskost a oprávnìnost. Spolehlivì se prokázalo, že køesanské uèení plnì odpovídá pøirozenosti èlovìka, nabízí mu spolehlivý a uskuteènitelný návod jak dobøe žít a dosáhnout zde na zemi aspoò èásteèného a jednou ve vìèném Božím Království vrcholného a trvalého štìstí. Jožka Kopecký

Ad „Zápas o víru“ - dopis Šárce V lednovém èísle jsem si pøeèetla èlánek „Zápas o víru“ – dopis od Šárky. Ponìvadž mimo to, že jsem vùdkynì dívèího køesanského oddílu, se i trochu starám o místní farní spoleèenství mládeže, kam chodí i odrostlejší dìvèata z mého oddílu, napadlo mì, že ten dopis vezmu s sebou na „spolèo“ a zkusíme na nìj reagovat. Rozpoutala se velmi zajímavá diskuse o nìkterých problémech, které zmiòuje Šárka ve svém dopise, a výsledkem je tato odpovìï ... Milá Šárko! Mše svatá – co to je? Je to pøijít do kostela, udìlat køíž, potichu sedìt v lavici? Ne! Bùh je Láska, byl v nebi, mìl se tam nádhernì, ale pak pøišel na zem jako Boží syn – Ježíš – šel do svìta, trpìl, sestoupil do pekla – bída, lidi na nìj plivali. Ve mši pøijímᚠJežíše, který pro Tebe pøišel, vydal se, chce Tì zachránit, chce Tì pøijmout. Nás to dovádí k radosti, úsmìvu. Pro nás je to nejdùležitìjší bod mše – Ježíš pøichází. Asi Tì trochu chápeme, nám se taky nelíbí spoustu vìcí, napøíklad když knìz má ká-

zání „o nièem“, když je tam spoustu lidí – „automatù“. Taky hodnì vìcí nechápeme, ale pøesto se snažíme pochopit to hlavní na mši svaté – pøijímání. Je to pomoc pro nás, uvìdomujeme si, co všechno nám to dává, hlavnì nìkdy, když delší dobu k pøijímání nejdu. Jsou dva aspekty pøijímání – pøijmeš Ježíše do svého srdce a potom mùžeš radost z nìho rozdávat dál. Církev – ano nebo ne? Církev, která døív vraždila, toužila po moci, majetku ... Kdybychom nemìli možnost ji poznat do hloubky – o co tam opravdu jde – tak taky øekneme ne. Ale díky tomu, že jsme poznali spoleèenství a to pravé pøi mši – tak potom øíkáme snad ano. Toto je jenom pokus o vyjádøení toho, jak vìci, které ty popisuješ, vidíme my. Tìžko se to vše popisuje a v žádném pøípadì Ti nechceme vnucovat naše názory, ale jestli by ti to mìlo alespoò trochu pomoci, budeme rádi. Hana Modlitbová (Vimperk)

Vychovávat - ale jak?

í n á d e l H A H O B 7. Rozhovory s dìtmi

O Bohu se dnes mùže mluvit na mnoha místech a pøi rozlièných pøíležitostech. Dìje se to rùzným zpùsobem. Rozhodnì bude dobøe, když ve svém programu najdeme prostor k debatì na toto téma. Jednak nám to umožní dozvìdìt se, co všechno znají, jak to pøijaly, a mùžeme též špatnì pochopené nebo zkreslené informace objasnit a usmìrnit. Dùležité je najít zpùsoby, jak víru našich dìtí doprovázet a vìøit spolu s nimi. Zážitky a zkušenosti, novì nauèené vìci i to, co dosud nikdy neslyšely, životní konflikty a jejich øešení – to jsou námìty rozhovorù, když se mluví o Bohu. Tak máme možnost usnadnit dìtem spojovat jednotlivosti s celkem a celek s každodenním životem. To jim usnadní uchovat si vìdomí skuteènosti Boha a živý dùvìøivý kontakt s Bohem, a nejen uchovat, ale v souladu s dozráváním jej pøimìøenì rozvíjet a prohlubovat. Nároèné mohou být rozhovory o Bohu, když chlapci a dìvèata opouštìjí dìtský vìk. Pøijdou s prohlášením, že v kostele je to strašnì nudné. Víra jim pøipadá neskuteèná a cizí, náboženské myšlení se jim u starších zdá pøekonané a zkoušejí pronášet to, co slyšeli jinde a nedovedou se s tím sami vypoøádat. Èasto to neuvádìjí ve formì otázky, ale v útoku: „Bùh, kde vùbec je? Modlitba, jaký je z ní vlastnì užitek? Nebyla by rozumnìj-

ší práce, nebo nìco jiného?“ Nebo: „Byl jsem manipulován a já chci teï mít svobodu.“ Je jasné, že v tomto pøípadì by dokazování nic nezmohlo. Umìním je poznat, co se v té chvíli odehrává v dospívajících dìtech. Je nìkolik dùvodù, které mohou vést k takovým úvahám. Pøedevším je sám proces dospívání dùvodem takové promìny. Dìti chtìjí být dospìlé a vyprostit se proto ze všeho, co je udržuje v dìtství. Patøí k tomu i dìtská víra, kterou pociují jako pøekonanou, a která jim nyní sklouzává pod nohama. Nìco je nutí hledat znovu pevnou pùdu, na niž by položili základ života, nutí je hledat znovu pevné východisko, z nìhož by bylo možno udìlat si obraz o svìtì a životì. Pro tento témìø nutný proces musíme mít porozumìní a hledat v rozhovoru s nimi nové cesty, pøístupy, nová øešení.

Nezøídka vìzí za tìmito protesty také urèitá pøedstava o Bohu, která prostì skuteènému Bohu neodpovídá. V takové situaci pùsobí nìkdy jako vysvobození tato slova: V Boha, jakého ty si pøedstavuješ, nevìøím ani já. Takový Bùh není. Pravý Bùh je jiný. Dùvod mùže také spoèívat v jednostrannì zamìøeném pøírodovìdeckém myšlení, jehož mladý èlovìk používá i v úvahách o

Bohu. Bùh není pøedmìtem pøírodovìdeckého bádání. Není tedy možno dosáhnout ho takovým myšlením a pøi takovém postupu se pak zdá, že neexistuje. Zde je nutno mladému èlovìku øíct, že pøírodovìdecké metody platí jen pro svùj obor a je možné jimi postihnout a probádat jen skuteènosti. Jsou dobré, ba výborné. Použije–li se slùvka „jen“: jen to existuje, co se dá tìmito metodami dokázat – pak jejich výsledky nepostihují všechno a jdou mimo právì kolem toho nejdùležitìjšího. Nikdy pøeci nemùže napø. chemik stanovit svými prostøedky hodnotu nìjakého Rembrandtova obrazu. Skuteèná hodnota se dá zachytit docela jiným zpùsobem. Kromì toho se dnes nežije pod sklenìným zvonem. Dìti se setkávají se všemi možnými vlivy a pojetími své doby. Nechtìjí zùstat v nevìdomosti, je však pro nì obtížné, aby duševnì zpracovaly, co slyší. Rùzná jednostranná hesla a zdánlivé pravdy mohou zatemnit pohled. Obírají se v duchu hrùznými novými myšlenkami a pøenášejí je pak jako svùj zámìr do svých rozhovorù. Rozvinutá víra také poskytuje široké plochy, kam se dá zaútoèit. Víra není jen zdrojem síly, ale i bøemenem a je ji tøeba hájit. A najít správný vztah k tak komplikované instituci, jako je Církev ... . Koneènì mùže dùvod pro odmítání víry spoèívat i v sexuálních problémech. Pod vlivem støídavého pùsobení náboženských požadavkù a jejich nesplnìní, opìtovného vzchopení a dalšího pádu mùže – zvl᚝ pøi nadmìrnì pøísném pohledu na tato pochybení – vzniknout urèité napìtí, které znesnadòuje víru v dobrého Boha, v Boha, který èlovìku rozumí a má pro nìho pochopení. K našim rozhovorùm s dìtmi mùže posloužit nìkolik pravidel: mPrvní požadavek zní: Skuteènì dìtem naslouchat a snažit se jim porozumìt. V je-

jich výrocích se najde vždycky nìco, s èím je možno souhlasit. Tím, že nasloucháme a poskytujeme možnost vymluvit se, zmíròujeme napìtí a vzájemnì se sbližujeme. mDále se držme dùležitého pravidla: Nemluvit k dìtem, ale s dìtmi. Tedy nepøedpokládat hotové odpovìdi. To jenom dráždí. Radìji se tázat, abychom mohli objasòovat. mJakmile jsme rozhovorem pochopili záležitost, o níž se jedná, je nutný pøedevším tento krok: Uznat, co je v øeèeném správné a v tom se shodnout. To je základ vzájemného pochopení. mPotom však musí následovat další krok: Oznaèit to, co se nezdá správné, a zavést o tom diskusi. Ukázat dotyènou vìc i z druhé strany, vyslovit a zdùvodnit pochybnosti a tak se snažit pøivést ke správnìjšímu pochopení. To je možno jen v ovzduší dobré vùle a vzájemného pochopení a uznávání. Jinak se mladý èlovìk uzavøe a nic neuzná, protože uznat nechce. Dále jsou dùležité pokyny, které rozšiøují duchovní obzor mladého èlovìka a upozoròují jej na to, naè pøi svých øeèech nemyslí. Pøi tom je dobré ukazovat a pøibližovat pozitivní hodnoty života a tak vést k rozšiøování a prohlubování života. Život s Bohem je stálý dialog, a to ve slovech, která slyšíme a která pronášíme v modlitbì, ale také v jeho nabídkách a v našem chování a našich èinech, kterými odpovídáme. Musíme být stále na cestì k Nìmu. Proto dovedeme jen tehdy správnì o Bohu mluvit, jestliže mluvíme jako ti, kteøí mají úèast, kdo se angažují. Kdo mluví o Bohu jakožto nezúèastnìný, jako o nìjaké vìci, ten už se s tím zcela minul. Mluvit angažovanì ovšem neznamená mluvit vzrušenì, ale jako ten, kdo s ním má co do èinìní a je na cestì k nìmu. Literatura: K. Tillman – Jak dnes mluvit v rodinì o Bohu zpracoval P. Zbynìk Schneider

Cesty k Bohu a k víøe VII. Pokud si vzpomínáte, mluvili jsem poslednì o tom, že odpovìdí na otázku èlovìka po Bohu je Ježíš Kristus. On je tím nejplnìjším vyjádøením Boha, je tou nejpodstatnìjší odpovìdí. I když se na první pohled zdá, že všechno bylo tak snadné – skuteèné poznání Krista zase tak pøíliš snadné není. To, co øíká v Janovì evangeliu Jan Køtitel: „Já køtím vodou, ale uprostøed vás stojí ten, jehož vy neznáte“ (Jan 1, 26), to platí i dnes. I když máme za sebou kolik století køesanství, je Kristus tím, koho do jisté míry neznáme. A to jak my, tak mnozí jiní. Nìkdo víc, nìkdo ménì – ten stupeò neznalosti Krista je rùzný. U øady našich souèasníkù je veliký. Nejde o to je odsuzovat, jde spíše o to, hledat cesty, jak jim z této neznalosti pomoci. Chce–li èlovìk pomoci druhému, pak na tom sám musí být v jistém smyslu dobøe. A tak se zastavíme nad otázkou, kdo je Ježíš Kristus, ten, jehož nìkdo zná, druhý ne – jeden více, támhleten ménì. KDO JE KRISTUS? Zkuste si tu otázku sami pro sebe odpovìdìt. Tohle by pro køesana nemìla být obtíž, vždy se zdá, že odpovìï na tuto otázku je samozøejmá – ale ve skuteènosti zjistíte, že to s tou odpovìdí není tak jednoduché, alespoò to poznáme z odpovìdí, které na tuto otázku budeme dostávat – budou lepší i horší. Dá se udìlat to nejjednodušší, že sáhneme po malém katechismu, najdeme otázku „Kdo je Ježíš Kristus?“, a tam si pøeèteme, že „Ježíš Kristus jednorozený Syn Boha Otce, Bùh a spolu èlovìk“. To je pravda, proti tomu nelze mít žádné námitky– na jedné stranì. Na druhé stranì, když si uvìdomíme to úžasné bohatství Kristovy osobnosti, tak víme, že to touhle vìtou nevyøešíme. A už vùbec bychom si touto vìtou neposloužili, kdybychom nìkomu chtìli uká-

zat, kdo Kristus je, nìkomu, kdo jej nezná, protože tahle vìta by mu vùbec nic neøekla. To jsou všechno výrazy, na které jsme zvyklí, které však jinému èlovìku neøeknou vùbec nic. Taková vìta je vlastnì na samém konci hledání Krista. Je to vyznání víry – ale už pøedpokládá, že vím, kdo je Kristus. Jsou i odpovìdi jiné, takové zdánlivì pro dìti – kdy se øekne: „Pán Ježíš, no to je ten Ježíšek, co je v jeslièkách“. Nebo, když se to dìlá lépe, tak se øekne, že to je malý Ježíšek, který pak vyrostl, byl veliký, žil mezi lidmi, byl ukøižován a vstal z mrtvých.. To už je lepší, ale opìt to není ono, protože se v tu chvíli pomine jádro Kristovy osobnosti, když øekneme: Pán Ježíš je ten, kdo se narodil v Betlémì na základì zaslíbení, jeho rodièe s ním utekli do Egypta, pak se vrátili a žili v Nazaretì, vyrostl, zaèal kázat ... to všechno je pravda, ale vùbec neøíkáme, co Kristu znamená. Kdybychom takhle vìcnì popsali i jeho další život, vèetnì utrpení, ukøižování, zmrtvýchvstání a zase bychom øekli, že to byl Syn Boží, bude to sice pravda, ale bude toho zase málo. A tak mám dojem, že ta nejlepší a nejkrásnìjší odpovìï na otázku, kdo je Ježíš, by byla: „Je to ten, koho se ti budu snažit pøiblížit, koho bys mìl poznat a v nìhož bys mohl uvìøit.“ Na kratší odpovìï bych nepøistoupil. Jakmile se budeme snažit vtìlit ji do jediné vìty, bude nepøesná a nevhodná. A když si uvìdomíme, jak mluví Nový zákon o Kristu, pochopíme, že právì toto je odpovìï Nového Zákona. V Novém zákonì nenajdeme žádnou jasnou a vyèerpávající definici, kdo je Ježíš Kristus. Je tam o nìm øeèeno, kým je, ale ne zpùsobem: je to ten a ten, chtìl to a to. Nový zákon je zachycením víry v Krista a je v jistém smyslu pozváním. Bere–li èlo-

vìk do rukou Nový zákon, je to jako by mu bylo øeèeno „pojï a já se budu snažit ti pøiblížit Krista“. Pod tímto zorným úhlem psali evangelisté. Ne životopis, pøesný protokolární záznam èinnosti – ale pokus o vyjádøení toho, kdo je Kristus pro èlovìka a jaké na nìho klade požadavky. A tohle je odpovìï, které bychom se zøejmì mìli dr-

žet my. Øekl bych, že by bylo dobré, alespoò v úvaze zkusit opustit katechismový pøístup, ve kterém je nám øeèeno: „Ježíš Kristus je jednorozený syn Boží.“ Definici bych na zaèátku nechal stranou a pokusil bych se to vzít obrácenì, ptal bych se, jak Krista poznávali jeho souèasníci. Mohli bychom procházet postupnì evangelia, ale vycházím z toho, že je natolik znáte, že se na nì staèí odvolat zcela obecnì. Rybáøi, pozdìji apoštolové poznávají mladého èlovìka. Èlovìka, který toho dost ví, je schopen je nìjak oslovit a øíká jim vìci, které také sám dìlá. Stále je to èlovìk. Víc v nìm nevidìli, než èlovìka, který o nì stojí a který je pro nì pøitažlivým. Jdou za ním a zaèínají vnímat, co øíká, oè mu jde, zaèínají poznávat, èím je obohacuje. Nejprve jsou to „momenty údivu“, které se objevují u apoštolù. Tøeba kdy je jeden z nich udiven tím, že mu Ježíš øíká: „Vidìl

jsem tì pod fíkovníkem“, aniž sám nìkde poblíž byl (Jan 1, 48). Nebo když zahrnou množství ryb ve dne (Lk 5, 4–8). Petr je z toho celý udiven. Nebo když Ježíš mluví jinak než zákoníci a farizeové a mluví jako ten, který má moc (Jan 7, 46). Tak vnímají jednu, druhou a další novou vìc na Ježíšovi a snaží se nìjak si to srovnat v hlavì, ale èasto se jim to nevede. Proto ta øada Ježíšových výtek apoštolùm: „Ještì nerozumíte? Ještì jste tak nechápaví?“ Pak už tuší, že by mohl být Mesiášem a zas si ho pøestavují po svém a rozchází se jim to s Ježíšovou osobou. Vlastnì po celou tu dobu, co s ním chodí, velmi klopotnì a pomalu poznávají Ježíše, ale poøádnì mu nerozumìjí. Jinak by totiž v hodinì ukøižování od nìho neutekli. Nerozumìjí mu, a proto je pro nì ukøižování totálním rozèarováním, protože toto neèekali. I když v nìj uvìøili, byla jejich víra hroznì slabouèká a pod køížem se rozplynula. Po vzkøíšení, když se setkávají se zmrtvýchvstalým Kristem, chápou, kdo byl. Teï teprve chápou úplnì do hloubky, co s Kristem zažili a co od nìho slyšeli. A když dostávají Ducha svatého, je v nich poznání Krista – Mesiáše pevné a jsou schopni dávat ho dál. A tak, když se díváme na Krista oèima jeho uèedníkù: vidí nejdøíve velmi zajímavého a poutavého èlovìka. Pak v nìm èím dál tím víc rozeznávají nìkoho, kdo je pøesahuje, kdo pøesahuje hranice bìžné lidské osobnosti, nìkoho, kdo je pro nì novým, velkým pøínosem. A vlastnì až po vzkøíšení v nìm plnì poznávají toho, v nìmž pøišel osobnì Bùh. K tomu bylo zapotøebí vzkøíšení. A tak naše nejstruènìjší výpovìï, že Ježíš je Vykupitel a Syn Boží, stála až na konci celého jejich poznání. Z toho pochopitelnì vyplývá jedna vìc: že i takto je možno èlovìka dovádìt ke Kristu a že je to dnes možná velmi užiteèné. Ne

tím, že mu hodím vìtu, které nerozumí, ale tím, že mu ukazuji Krista jako vzor pro lidské chování, jako urèitou odpovìï na lidskou existenci. Nejdøíve mu ho ukazuji jako èlovìka, na kterém poznávám postupnì rysy mimoøádnì dobré. Nìco, co jsem jinde nevidìl a nezažil ... Takhle postupujeme, a ten kdo se o nìho zajímá, v nìm mùže poznat spasitele až tenkrát, když pochopí, že Kristus je pro nìho osobnì zachránce, že Kristus je øešením jeho života. A pak v nìm rozpozná Syna Božího. A dále: vezmeme–li z Kristovy osobnosti jen to Boží, dopustíme se veliké nepøesnosti a nepøiblížíme ho èlovìku nevìøícímu. Kristu byl Bùh a èlovìk – plný Bùh a plný èlovìk. Z toho „plný èlovìk“ nesmíme slevit ani èárku, protože by to bylo nepravdivé. Kdo pozná Krista jako plného èlovìka, ten v nìm mùže teprve rozeznat správným zpùsobem Boha. Ještì ale udìlejme odboèku vzhledem k dìtem. Dìtem se nikdy nemá Pán Ježíš pøibližovat v prvé øadì jako Ježíšek – ze zcela prostého dùvodu: dítì má úctu k dospìlému èlovìku, imponující je pro nìj dospìlý. Malé dítì nemá nikdy jako ideál druhé dítì – nejvýše jen ty jeho vìci, které samo nemá. Ale dospìlých si váží: dospìlí jsou pro nìj žádoucí autoritou, vzorem, pomocí. A takto má poznat Ježíše jako dospìlého. Jistì, tento Ježíš se narodil jako malé dítì, byl malý, jako jsi teï ty. Ale v první øadì jde o Ježíše, výborného èlovìka, který žil tak dobøe, jak my bychom chtìli být dobøí. Ukazuje nám, jak žít, a je pro nás úžasnou pomocí i teï. To by mìlo být první a základní, protože celá historie Ježíšova dìtství není ústøedním bodem evangelia, ani bodem poèáteèním. Ústøedním bodem evangelia je, že v Kristu pøišel Bùh a že Kristus je zachránce.

Tohle nám musí být jasné, z tohoto hlediska se dìtem má o Ježíši mluvit. Nikdy se nesmí køesanství zdìtinšovat. Hroznì by se mu køivdilo. A nakonec bych položil slovo evangelia, kterého bychom se mìli držet, když se nám Kristova postava nezdá vždycky dost srozumitelná. Je to projev víry ne zcela jasné, ale už velmi hluboké. Víry, která otvírá cestu k dalšímu poznání. V Janovì evangeliu na konci 6. kapitoly se stává Ježíš pohoštìním, když øíká: „nebudete–li jíst tìlo Syna èlovìka, nebudete mít v sobì život“. A tak ho opouštìli jeden po druhém. Ježíš øekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpovìdìl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty mᚠslova vìèného života a my jsme uvìøili, že ty jsi ten Boží svatý.“ (pokraèování pøíštì) U pøíležitosti 3. výroèí otevøení skautského srubu, poøádá 5. a 6. oddíl støediska Brandýs nad Orlici v pátek a v sobotu 1. a 2. kvìtna zábavnou výpravnou hru:

PO STOPÁCH DVANÁCTI APOŠTOLÙ KDE: prezentace, start a cíl u srubu 5. a 6. oddílu v Brandýse nad Orlicí, (z nádraží vás povedou ukazatele). Originální ustrojení bude ocenìno,obèerstvení a ubytování zajištìno (spacák s sebou). KATEGORIE A - 15 až 100 let, fyzicky zdatní (hra probìhne za každého poèasí), 4-6ti èlenná družstva. Prezentace: 1.5. do 18ti hodin, následuje ubytování a noèní etapa. Startovné: 100,- Kè / èlovìk. KATEGORIE B - mladší s doprovodem, max. 6 èlenù v družstvu. Prezentace: 2.5. do 9 hodin. Startovné: 30,- Kè / èlovìk. DÙLEŽITÉ: Na svoji úèast prosím pøedem telefonicky upozornìte nejlépe do 15. dubna na tel.: 0465 / 92 176 (veèer).

Duchovní odborky CÍRKEVNÍ HISTORIE

Smyslem této odborky je podpoøit zájem o církevní historii, nebo život církve a pozdìji církví v evropských i èeských pomìrech podstatnì spoluutváøel celkové dìjiny, takže mnohému je jen velmi obtížné bez znalosti dìní v církvi porozumìt. Navíc v souèasné èeské situaci je skuteèná znalost církevních dìjin mezi lidmi velmi vzácná a je nahrazována rùznými ideologickými zkratkami a pøemalbami. Odborka není urèena jen vìøícím.

1. stupeò • S pomocí dìtské Bible dovede popsat hlavní momenty utváøení církve jako lidu božího: povolání Abramovo a Boží zaslíbení o potomstvu, usídlení Židù v zaslíbené zemi, narození Ježíše Nazaretského, povolání apoštolù, poslední veèeøe, Ježíšovo ukøižování, Ježíšovo vzkøíšení a jeho pøíslib („Jsem s vámi až do skonání svìta“), seslání Ducha svatého. • Zná nìjakou pøíhodu z pùsobení apoštola Pavla pøi zakládání církevních sborù (obcí) a ví, kde je v Bibli popsána. • Ví, kdo dnes tvoøí viditelnou èást Církve Kristovy, kde ve svìtì žijí èlenové rùzných èástí.

2. stupeò • Ví, jaké jsou hlavní prameny pro zkoumání vzniku Církve Kristovy, kdy vznikly (Bible – zvláštì evangelia, Skutky apoštolské a epištoly apoštolù Pavla, Petra, Judy, Jakuba a Jana – vznikly ve druhé polovinì 1. století) a dokáže s jejich pomocí popsat klíèové momenty vznikání Církve (viz 1. stupeò). • Ví o nìkterém dalším prameni, který je dùležitý pro zkoumání života Církve

v prvních staletích (apokryfní evangelia, spisy prvních církevních Otcù, legendy, øímské letopisy, spisy Josefa Flavia ap.). • Zná hlavní etapy vývoje Církve v prvních dvou tisíciletích (období pronásledování v Øímské øíši, období Otcù a navázání na øeckoøímskou kulturu, Církev po rozpadu Øíše západoøímské a její pronikání do germánského svìta, rozdìlení východního a západního køesanství, Církev ve vrcholném støedovìku, úpadek církve a reformace, pronikání køesanství do Asie, Afriky a Ameriky, církve v dobì „po osvícenství“ a souèasná doba). • Zná hlavní dùvody rozkolù: mezi východním a západním køesanstvím (kulturnì politické dùvody) a pøíèiny pozdìjšího rozkolu v západním køesanství (mravní úpadek církve, zvláštì kléru). • Ví, kdy vzniklo a oè usiluje ekumenické hnutí. • Má pøehled o základní struktuøe viditelné èásti Církve, o poètu, složení a rozmístìní hlavních èástí ve svìtì i u nás a pøipraví o tom pro své vrstevníky výklad s použitím map. • Ví, kdo byli Cyril a Metodìj ze Solunì, Vojtìch Slavníkovec, kníže Václav, Anežka Èeská, Zdislava z Lemberka, Prokop Sázavský, Jan Hus, Jeroným Pražský, Jan Nepomucký, Petr Chelèický, Jan Amos Komenský a o životì a díle jednoho z nich pøipraví pro své vrstevníky krátký poøad. • Ví, kdo byli sv. Jiøí, Augustin Aurelius, Martin Luther, Jan Bosco, Maxmilián Kolbe, Martin Luther King a Matka Tereza.

3. stupeò • Zná hlavní biblické i nebiblické prameny pro zkoumání života církve v prvních

staletích a s jejich pomocí pøipraví pro své vrstevníky pøednášku o vzniku a životì církve v této dobì. • Zná hlavní etapy vývoje církve v prvních dvou tisíciletích (viz 2. stupeò) a základní historické souvislosti, které je spoluvytváøely (Øímská øíše jako „svìtové imperium“, stìhování národù, rozpad Øíše øímské, Germáni v Evropì, vznik støedovìkých státù, øádù a klášterù, mìst, universit, zámoøské objevy apod.). • Zná hlavní dùvody rozkolù: mezi východním a západním køesanstvím (kulturnì politické dùvody) a pøíèiny pozdìjšího rozkolu v západním køesanství (mravní úpadek církve, zvláštì kléru). • Ví, kdy vzniklo, oè usiluje ekumenické hnutí a jaké má dosud výsledky. • Má pøehled o základní struktuøe viditelné èásti Církve, o poètu, složení a rozmístìní hlavních èástí ve svìtì i u nás a pøipraví o tom pro své vrstevníky výklad s použitím map. • Ví, kdo byli Cyril a Metodìj ze Solunì, Vojtìch Slavníkovec, kníže Václav, Anežka Èeská, Zdislava z Lemberka, Prokop Sázavský, Matìj z Janova, Jan Milíè z Kromìøíže, Arnošt z Pardubic, Jan Hus, Jeroným Pražský, Jan Rokycana, Jan Nepomucký, Petr Chelèický, Jan Amos Komenský, Jan Sarkander, Klement Maria Hofbauer, Jan Nepomuk Neumann, biskup Gorazd, František Tomášek, Josef Zvìøina a o životì a díle jednoho z nich pøipraví pro své vrstevníky krátký poøad. • Ví, kdo byli sv.Jiøí, Augustin Aurelius, František z Assisi, TomᚠAkvinský, Martin Luther, Jan Kalvín, Terezie z Ávily, František Saleský, František Xaverský, Bartolomìj Las Casas, Jan Bosco, Maxmilián Kolbe, Dietrich Bonhoeffer, Albert Schweitzer, Edita Steinová, Martin Luther King, Jan XXIII., Matka Tereza a Roger Schutz.

4. stupeò • Zná hlavní biblické i nebiblické prameny pro zkoumání života církve do roku 313 n.l. a s jejich pomocí pøipraví pro své vrstevníky alespoò ètyødílný cyklus o vzniku a životì církve v tomto období. • Zná hlavní etapy vývoje církve v prvních dvou tisíciletích ve svìtì i u nás, vèetnì základních historické souvislosti, které je spoluvytváøely (Øímská øíše jako „svìtové imperium“, stìhování národù, rozpad Øíše øímské, Germáni v Evropì, vznik støedovìkých státù, øádù a klášterù, mìst a universit, zámoøské objevy apod.); o nìkterém období nebo jevu pøipraví s pomocí odborné literatury (kroniky, legendy, historické práce) podrobnìjší pøednášku pro své vrstevníky. • Zná hlavní dùvody rozkolù: mezi východním a západním køesanstvím (kulturnì politické dùvody) a pøíèiny pozdìjšího rozkolu v západním køesanství (mravní úpadek církve, zvláštì kléru) , jejich konkrétní podobu i druhotné (teologické) dùvody, které z nich byly pozdìji vyvozovány (zejména v reformaci pro pojetí církve) – v rozsahu knihy August Franzen „Malé církevní dìjiny“. • Ví, kdy vzniklo, oè usiluje ekumenické hnutí a jaké má dosud výsledky; pro své vrstevníky pøipraví pøednášku (nebo èlánek) o historii komunity v Taizé. • Má pøehled o základní struktuøe viditelné èásti Církve, význaèných pøedstavitelích, poètu, složení a rozmístìní hlavních èástí ve svìtì i u nás a pøipraví o tom pro své vrstevníky výklad s použitím map.

5. (a 6.) stupeò • Prokáže znalost hlavních pramenù pro zkoumání historie Církve (vèetnì jejich hodnovìrnosti a možností využití). • Prostudoval nìkteré ze souèasných, v èeštinì dostupných souhrnných pøehledù

o církevních dìjinách pojatých z katolické i protestantské pozice (August Franzen „Malé církevní dìjiny“, Amedeo Molnár – nìkterá pøehledová práce, M. Biè, J. L. Hromádka, R. Øíèan, J.B. Souèek „Základy uèení køesanského“ – 3. kapitola, Jaroslav Kadlec „Pøehled èeských církevních dìjin“ ap.) a pøipraví z toho pro své vrstevníky cyklus pøednášek (èlánkù). • Prostudoval nìkterou z historických prací o Ježiši Nazaretském (Günther Bronkamm „Ježíš Nazaretský“, Wolfgang Trilling „Hledání historického Ježíše“, Traugott Holz „Ježíš z Nazareta“, Gerd Thiessen „Galilejský“ ap.) a pøipraví o tom pøednášku èi èlánek. • Seznámil se knihou „Ètyøi vyznání“ (augspurské, bratrské, helvétské a èeské) a pøipravil o tom pøednášku nebo populárnì vìdecký èlánek. • Seznámil se s Palackého hodnocením

úlohy køesanství a církví v našich dìjinách a uspoøádá o tom pro své vrstevníky pøednášku. • Zná Masarykovo pojetí èeských dìjiny (Èeskou otázku) a pøipraví o nìm pro své vrstevníky pøednášku s ukázkami. • Prostudoval Pekaøovu práci „O smyslu èeských dìjin“, nìkteré práce manželù Èornejových o dobì husitské a pobìlohorské, knížku Václava Vaška „Neumlèenᓠa obohatí tím program oddílu. • Prokáže chyby a jednostrannosti v knize Pavla K. Mráèka „Pøíruèka církevních dìjin“. • Sleduje práci „husovské komise“ a komise pro zkoumání 17. a 18. století a pøipraví o souèasném stavu této práce pro své vrstevníky populární pøednášku nebo napíše o tom nìkolik èlánkù. • Pøipravuje mladšího èlena oddílu ke splnìní nižšího stupnì této odborky.

○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Skautská duchovní obnova Skautská duchovní obnova se uskuteèní o prvním kvìtnovém víkendu - tedy 30.4. (veèer) - 3.5. v krásném prostøedí bývalého benediktinského kláštera, dnešní Vyšší pedagogické školy ve Svatém Janu pod Skalou v Èeském krasu (zahájení bude v Praze). Z programu vybíráme: - „Kdo je a k èemu mi je Duch svatý“ (Petr Mucha a další z Misijního centra) - „Máme evangelium a tedy máme co nabídnout“ (Petr Mucha a další) - „Vylezme ze svých ulit“ (P. Jiøí Reinsberg - Amundsen) - „Vìrnost v hledání nejvyšší Pravdy a

Lásky“ (Vede P. Vladimír Záleský - Šagi. Název této èásti vypadá dost suše, ale budete koukat - já jsem také koukal) - „Já a já, já a ty, já a my“ (Marek Bárta s námi trochu projede mezilidské vztahy) - „Duchovní program od A do Z“ (Budeme se zabývat duchovním programem na všech úrovních - družinou a oddílem poèínaje, pøes støedisko a okres, prací Odboru duchovní výchovy konèe, èinnost zpravodajù ODV a duchovních rádcù nevyjímaje.) - „K èemu mùže být skautùm dobrý Plenární snìm katolické církve“ (Jiøí Èerný) Obnova je urèena pro všechny, kterým jde o duchovní stránku skautingu - tedy pro vedoucí skautských oddílù, R + R (nad 15 let), pro zpravodaje ODV a duchovní rádce. Pøihlášky zasílejte do 25. 4. (kvùli objednávce jídla) na adresu Pavel Budský, Thákurova 3, 160 00 Praha 6. Tel. 02/20 181 362 (veèer). E-mail: [email protected].

Akce: Cihla pro Moravu Pøed nìkolika dny jsem dostal dopis: Milí pøátelé, chtìla bych vám jménem všech našich dìtí podìkovat za dárek z akce „Cihla pro Moravu“. Obnos 20.000 Kè nám byl pøedán a použijeme ho na zakoupení vypalovací pece pro keramickou dílnu. Dìkujeme všem skautským oddílùm, které pomohly zatopené Domovince. L. Konupková – øeditelka ÚSP V Bohumínì dne 6. bøezna 1998 Takže máme teï jistotu, že nᚠdar nebyl nìkde „vytunelován“, a že poslouží dobré vìci. Nevím jak vy, ale já osobnì jsem mìl z tohoto dopisu velkou radost a znovu se ve mnì probudila touha pomoci dalším, kteøí to potøebují. Zøejmì nebudu sám. Druhé kolo této akce sotva zaèalo a už se nám ve srovnání s kolem prvním hezky rozjíždí. Na úètu pøibyly další dary: tisícikoruna od støediska Srdíèko z Tøebíèe a 150 korun od družiny Modrých šípù z ??? (neèitelné razítko). Další ohlasy mám z Èeského Tìšína, Berouna a Prahy. Tak abych to nezakøiknul. Pro zopakování: podporu pro akci „Cihla pro Moravu“ posílejte na úèet 4525354 038/ 0800, konstantní symbol 379, variabilní symbol 120, penìžní ústavu – Èeská státní spoøitelna a.s., Rytíøská 19, Praha 1, název úètu – 7. støedisko Blaník. Ještì jednodušší je napsat si o pøedtištìnou složenku, nebo zavolat (02 / 20 181 362 veèer), nebo poslat e–mail ([email protected]). A vùbec nejjednodušší je pøedat èástku osobnì tøeba na Skautské duchovní obnovì (viz informace na jiném místì tohoto èísla). Také je dobré poslat korespondenèní lístek s oznámením zaslané èástky (spoøitelna to nìkdy dokáže pìknì zamotat) a poslat zprávu o tom, jak jste peníze vydìlali. Hezké dopisy otiskneme. Uzávìrka akce je 15. kvìtna.

Protože nejschùdnìjší cestou k získání „fùry penìz“ podle zkušenosti našeho oddílu je zhotovování rùzných výrobkù a jejich následné nabízení lidem ke koupi za „dobrovolnou cenu“, budeme pokraèovat v návodech na velikonoèní výrobky.

Vejce zdobené stokrát jinak Holubièka Pomùcky: vejdunek (s otvory na bocích), bílý papír, lepidlo, nùžky, kus vlny Postup: Otvory na bocích vejdunku protáhnìte køídla. Pøipravte si je z papíru velikosti asi 12 x 21 cm složením jako harmonika. Po protažení vajíèkem harmoniku na obou stranách roztáhnìte do širokého vìjíøe. Na špièatìjší konec vajíèka nalepte ocas a na opaèný konec hlavu (viz obrázek). Odhadnìte tìžištì, lépe blíž k hlavièce (bude letìt vzhùru) a opatrnì propíchnìte malé otvory vajíèkem. Provleète jimi nitku a holubièka je hotova.

Vejce s okénkem Pomùcky: vejdunek, nùžky na nehty, tenká krajka, kousek modelíny, pinzeta, slamìnky, koèièky a další sušené rostliny a plody Postup: Do vajíèka na boèní stranì opatrnì vystøihnìte dosti velké koleèko (okénko). Vzniklým otvorem dovnitø na kulatìjší konec vejdunku vtisknìte kousek modelíny. Do ní pak pomocí pinzety zapichujte sušené rostliny a plody. Okraj okénka oblepte kraj-

kou a otvorem na špièatìjším konci vejce protáhnìte stužku. Tohle je už t잚í výrobek, ale skautky to urèitì zvládnou. Kohout z vajíèka Pomùcky: vejdunek, rolièka od toaletního papíru, lepidlo, papír, barvièky Postup: Podle obrázku vyrobíte høebínek, zobáèek, oèi (pomocí dìrovaèky) a pestrobarevný ocásek. Aby ocasní pera byla pìknì ohnutá, „nakadeøte“ je tužkou: palcem levé ruky pøidržte konec pásku, druhý konec pøiložte na tužku, palcem pravé ruky ho zlehka pøitlaète a protáhnìte ho pøes ni. Všechny tyto díly pøilepte na vejdunek. Abyste kohoutka mohli postavit, odøíznìte z rolièky od toaletního papíru asi 3 cm vysoký prstenec, omalujte ho nazeleno, a jakmile barva uschne, vajíèko do nìj postavte.

Vlnìné vejce Pomùcky: vejdunek (vyfouknuté vejce), vlna, lepidlo – Kores Postup: rùznobarevné zbytky vlny na pletení nastøíhejte na malé kousky (tak 5 mm nejvýš). Vejdunek (vyfouknuté vejce) na-

mažte lepidlem a pak jej obalujte v rùznì barevných vlnìných odstøižcích. Na závìr vajíèkem protáhnìte stuhu a zespoda ji zajistìte mašlièkou. Celý výrobek se hezky vyjímá na velikonoèní „koèièce“, nebo na èerstvé snítce bøízy. Vlnìné vejce podruhé Pomùcky: viz výše Postup: Celý vejdunek namažte lepidlem. Pak postupujíce od jedné špièky spirálovitì obtáèejte vajíèko rùznì dlouhými kousky vlny. Nakonec opìt protáhnìte stuhu a zajistìte ji mašlièkou, aby se „obalené“ vejce dalo povìsit. Vejce v papíru Pomùcky: vejdunek, pestrobarevný papír (napø. na balení dárkù, hezké jsou tøeba i staré noty), lepidlo, miska s vodou Postup: papír formátu zhruba tak A6 na chvilku ponoøte do vody, aby ztratil svoji tuhost. Vejdunek potøete lepidlem. Papír vyndejte z vody a nechte sušit. Až bude jen vlhký, pìknì do nìj vejce zabalte. Jiný postup doporuèuje papír nemáèet, ale natrhat na kousky a ty pak na vejce lepit. Opìt protáhnìte stuhu a zajistìte mašliškou. Gravírované vejce Pomùcky: vejdunek, barvy, nožík (šídlo, jehla, pilníèek – cokoli ostré) Postup: Vyškrabávání kraslic, lidovì zvané gravírování, se provádí na vajíèku obarveném ve velmi sytém barevném roztoku. Barva fialová, èervenohnìdá až èerná vytvoøí potøebnou vrstvu k odkrývání spodní bílé skoøápky. Jemný vzor se do kraslice proškrabává nožíkem. Je to dost zdlouhavá a pracná technika. Musíme dát pozor, abychom pøi proškrabávání neporušili skoøápku a kraslici nerozbili. Lidovì se vyškrabované kraslice nazývají „rejsky“. pokraèování pøíštì Svìtluška

Skautský zákon - pøíbìhy Dnes: Skaut je pøítelem všech lidí dobré vùle a bratrem každého skauta

Kdo je to pøítel?

Øíká se, že opravdový pøítel je ten, kdo je vždy k dispozici. Jestliže máte tìžkou chvilku, mùžete ho vzbudit o pùlnoci a on se sebere, a kdyby byl v Tokiu, sedne na letadlo a pøiletí vám na pomoc. Tomu Vilo pøíliš nevìøil. Za prvé: nikoho takového neznal, kvùli komu by o pùlnoci sedal do letadla. A pak: ta teorie mu pøipadala pøíliš jednostranná, pøíliš pohodlná pro ty, co mají problémy, a pøíliš nároèná na ty, co je mají zachraòovat. Koho já považuji za pøítele? ptal se sám sebe. Pro mne je pøítel ten, kvùli komu já jsem schopen udìlat cokoli nepøíjemného, tøeba vstát v pìt hodin ráno. Kolik jich je? Hroznì málo. A když má èlovìk málo pøátel, nemùže to být nièí vina, než jen a jen jeho. - pøátelský vztah je výhodný pro oba - „Chceš-li se s nìkým spøátelit, provìø ho zkouškou“ (Sir 6,7)

Oba bratøi

Dva bratøi bydleli kdysi na hoøe Morija. Mladší byl ženatý a mìl dìti, starší byl svobodný a sám. Oba bratøi pracovali spoleènì, spoleènì orali pole a spoleènì osévali. V dobì žní sklidili úrodu obilí a snopy rozdìlili na dvì stejnì velké hromady, pro každého jednu hromadu snopù. Když pøišla noc, lehli si oba bratøi u svých snopù. Starší nemohl usnout a v duchu si øíkal: „Bratr má rodinu, já naproti tomu jsem sám a bez dìtí, a pøesto jsem si vzal stejný poèet snopù jako on. To není správné.“ Vstal, bral ze své hromady snopy a skládal je tajnì a tiše ke snopùm svého bratra. Pak si zase lehnul a usnul. Téže noci pak, znaènì pozdìji se probudil

ten mladší. I on musel myslet na svého bratra a v duchu si øíkal: „Mùj bratr je sám a nemá dìti. Kdo bude o nìj ve stáøí peèovat?“ A vstal, vzal ze svých snopù a tajnì a tiše je pøenesl na hromadu staršího bratra. Když se rozednilo, oba bratøi vstali, a jaké bylo jejich pøekvapení, když jejich hromady snopù byly stejné jako veèer pøed tím. Ale žádný neøekl druhému ani slovo. Druhou noc èekal každý chvíli, až se domníval, že ten druhý spí. Pak vstali a každý vzal ze svých snopù, aby je zanesl na bratrovu hromadu. Na pùl cesty se najednou potkali, a každý poznal, jak dobøe to s ním jeho bratr míní. - pøítel je ten, kdo pozná, co potøebuji - Pøítel je elixír života, najdou ho ti, kdo mají bázeò pøed Hospodinem (Sir 6,16)

Jak byl Puntík nemocný

„Co je s tebou, Puntíku, vždy ty kulháš,“ podivila se babièka. „Ještì vèera jsi bìhal jako vítr!“ „Bolí mì tlapièka,“ zakníkalo štìnì. „A která tlapièka tì bolí?“ „Tady ty dvì vpøedu,“ stìžoval si pejsek. „Zavaž mi je, prosím.“ Babièka tedy Puntíkovi packy zavázala a pøikryla ho deèkou. Pejsek si tlapky se zalíbením prohlížel a øíkal si. „Teï jsem docela jako Argo od sousedù. Ten má taky zavázané tlapky a taky kulhá. Až mì takhle uvidí, urèitì si mì koneènì všimne a bude se mnou kamarádit ...“ „Ještì tì to bolí?“ pøišla se zeptat babièka. Štìnì pøikývlo. „Tak to musíme k panu doktorovi, Puntíku.“ „Ne, babièko! Já nechci k panu doktorovi!“ vylekal se Puntík a vyskoèil z pelíšku. „Dal by mi injekci!“ Babièka se na pejska pátravì zadívala a øekla: „Tak se mi zdá, že už ti vlastnì nic není. Nemám pravdu?“ „Hm, asi jo. Nìjak se to zlepšuje. Mohl bych si jít hrát s Mac-

kem? Já ti, babièko, slibuji, že už budu zdravý!“ drmolil Puntík. „Tak už bìž,“ øekla babièka se smíchem a sundala mu obvazy. Pejsek vybìhl na dvorek a chtìl zavolat na kocourka Macka, když si všiml, že u plotu stojí Argo. Nesmìle se k nìmu pøiblížil a zpùsobnì pozdravil: „Dobrý den, Argo, už je ti lépe?“ „Co je ti potom?“ zavrèel hafan mrzutì. „Já jsem chtìl jenom vìdìt, jak jsi na to s tlapkama,“ omlouval se Puntík. Tak já ti nìco povím, ty skrèku mròavej,“ zahuhlal Argo nevlídnì. „S takovým, co se kamarádí s kocourem, se já zásadnì nebavím! Mám svou hrdost, rozumíš?“ Pak se otoèil a odkulhal do boudy. „Takhle to tedy je,“ pøemítal Puntík. „Kdybych nekamarádil s Mackem, tak by Argo už dávno kamarádil se mnou ...“ Chvilku o tom ještì hloubal a pak zavolal: „Macku, vylez, budeme si hrát! To jsem já, tvùj kamarád Puntík!“ - pøátelství se nedá vynutit - „Vìrný pøítel je pevná ochrana, kdo ho našel, nalezl poklad“ (Sir 6,14)

Pøítel Ježíš

Pøestaòte se chvíli dívat na obrazovku, kde se vám chce zalíbit ten èi onen, abyste ho pøi volbách neopomenuli. Podívejte se na jinou obrazovku: v podvìdomí máme zakódované chvíle, kdy jsme byli smutní, osamìlí, zklamaní, bezradní. Ve vzpomínkách defilují pøed námi lidé, kterými okolí pohrdá, neznámí, které jsme vidìli ležet na nádraží, podezøelí, kteøí zevlují na Václavském námìstí. Nìkdo si vzpomene na uplakanou ženu, kterou opustil manžel, nebo opaènì na mladého muže, který se rozvedl s nevìrnou ženou a ztratil domov a neví si rady se svou opuštìností. Právì k takovým volá Ježíš: „Pojïte ke mnì všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi bøemeny, a já vám dám odpoèinout“ (Mt 11, 28). Všichni vydìdìní, kdesi na okraji

spoleènosti, pohrdají a ponížení, jsou mu tak blízcí, že je jejich velkým Pøítelem. O každém jmenovitì ví. I o mnì i o tobì. Hledá ztracence, aby nebyli bezradnì sami. Kdo jiný než ten, koho drží Ježíšovo pøátelství, mùže o nìm povìdìt druhým? To je nᚠúkol. Nejen svìdèit slovy, ale z vdìènosti našemu Pøíteli stávat se pøítelem druhým. V mém pøedchozím sboru v Hošálkovì jsme v nedìli odpoledne navštìvovali Nedìlní školy. Podle rozpisu pøešla øada na mne a dnes již zemøelou M.Ø. Tato uèitelka mi cestou svìøila: „Bratøe faráøi. Dopoledne jste kázal o Pøíteli Ježíši. Já vím, že je tak dobrá. Ale já potøebuji lidského pøítele. V naší obci i sboru se cítím tak sama“ a rozplakala se. Pocítil jsem to jako výèitku: nestaèí jen kázat, ale být zrcadlem Ježíšova pøátelství ve vztahu k bližnímu. - køesan vlastnì nikdy není opuštìný - nikomu nemohu bezdùvodnì odpírat nárok na mé pøátelství - „Už vás nenazývám služebníky ... Nazval jsem vás pøáteli ...“ (Jan 15,15)

Vymìnili si místo

Bylo to v roce 1917 za ruské revoluce. Jeden z nejukrutnìjších vùdcù revoluce byl zavraždìn neznámými lidmi. Komunisté okamžitì zajali mnoho nevinných jako rukojmí. Všichni byli postaveni ke zdi a rozkaz znìl: Každý desátý bude zastøelen. Èíslo devìt byl starý pravoslavný knìz, otec Alexis. Vedle nìj stál mladý knìz jako èíslo deset. Staøec neváhal. Pošeptal svému sousedovi: „Jsem starý a stejnì už nebudu dlouho žít ... Vymìníme se. S pomocí Boží zaujmu tvé místo.“ Krátce nato byl starý knìz zastøelen. - pøítel je ten, kvùli komu jsem ochoten podstoupit i urèitou obì - prototyp pøátelství najdeme mezi Davidem a Jonathanem v 1Sam, 19 - 20 Svìtluška

Anthony de Mello SJ - Minutová moudrost Chtìla bych vás upozornit na další knížky autora, s jehož dílem se jistì øada z vás už setkala, na knížky, které napsal Anthony de Mello Minutová moudrost a Minutové nesmysly. Vydalo je nakladatelství Cesta a stojí 55 Kè. Od tohoto autora vyšla již Modlitba žáby I. a II. Kratièké pøíbìhy se vám jistì budou hodit jako námìty pro zamýšlení na schùzkách a táborech. Mniši ze sousedního kláštera požádali Mistra o pomoc ve sváru, který mezi nimi vznikl. Doslechli se, že prý Mistr zná osvìdèený zpùsob, jak do jakékoli skupiny vnést lásku a harmonii. Pøi té pøíležitosti Mistr svou metodu prozradil: „Kdykoli jste s nìkým nebo o nìkom pøemýšlíte, musíte si øíkat: Umírám a tenhle èlovìk umírá také, a pøitom se celou dobu snažte prožívat pravdivost toho, co øí-

káte. Když na to všichni pøistoupíte, zloba pomine a dostaví se harmonie. Ètení každého krátkého pøíbìhu v této knize vám zabere pouhou minutu. Mistrùv jazyk vás bude pravdìpodobnì mást, provokovat èi se vám bude zdát dokonce pøímo nesmyslný. Žel, tahle kniha není snadná! Na jejích stránkách, v jejím duchu, náladì a atmosféøe je skryta lidskou øeèí nesdìlitelná moudrost. Až budete knihu proèítat a potýkat se s Mistrovým záhadným vyjadøováním, možná v ní neèekanì naleznete tichou nauku a dojde k vašemu probuzení - a promìnì. Moudrost znamená toto: promìnit se pouhým probuzením do skuteènosti, která je slovùm nedosažitelná. Pozor: Užívejte pøíbìhy v malých dávkách - najednou jen jeden èi dva. Pøedávkování snižuje jejich úèinek. Hana Bouzková

Rozhovor s ... ... Petrem Pokorným (2) Pokraèování rozhovoru s dìkanem Evangelické teologické fakulty UK My jsme, pane profesore, minule otevøeli otázku mezináboženského dialogu. Ukázalo se, že i pro køesana je velmi dùležité citlivì naslouchat v oblasti duchovního života také jiným podnìtùm než jenom køesanským. Na druhé stranì je tu také nezastupitelný køesanský vklad do tohoto dialogu. Takže mohl byste se pokusit o vyjádøení podmínek, jejichž respektování je nezbytné, aby takový mezináboženský dialog byl užiteèný pro všechny zúèastnìné strany? Skuteèný dialog mùže vzniknout jenom tam, kde je nìjaký opravdový problém, vìc-

ný spor – a souèasnì je poctivá vùle ho spoleènì øešit. Tam, kde žádný problém není, tak tam lidovì øeèeno spolu mluvíme „normálnì“, tam není tøeba vymýšlet nìjaký nový termín „dialog“. Èili ve skuteèném dialogu, který tu máme na mysli, je skryt skuteèný problém, a proto musíme být pøedem ochotni jeden od druhého se navzájem uèit a pøípadnì korigovat svoje pozice. Ty samozøejmì musí úèastníci dialogu nìjaké opravdu zastávat. Velmi tìžko lze vést dialog s nìkým, kdo vlastnì žádnou pozici nezastává, napøíklad s èlovìkem, který se sice pokládá za obecnì „nábožensky založeného“, zná tøeba jisté náboženské praktiky, má

jakousi nejasnou ideu o sblížení všech náboženství, ale to je také všechno. Tohle vede pouze k neorganickému smíchání rùzných nesourodých støípkù odlišných náboženských tradic (odbornì se tomu øíká synkretismus), ale žádný skuteèný dialog, který má za cíl posun k nové kvalitì, na tomhle postavit nelze. Na druhé stranì také nelze dialog vést tak, že všichni jen opakují svá stanoviska – napøíklad v situaci, že si úèastníci svùj vztah k Bohu zafixují do urèitých ideologických formulí, ze kterých už nejsou schopni jít dál. Vstup do dialogu pøedpokládá urèitou pohotovost jisté dùsledky a pøípadnì i formy vyjádøení svého postoje revidovat. Jen ještì zdùrazním, že to není totéž, jako bychom se vzdávali samotného našeho postoje – už proto, že za ním pøece stojí naše vlastní jedineèná zkušenost. Když to tedy shrnu, tak pokud rozhovor nemá uvíznout na mìlèinì povrchností nebo být míjením hluchého s hluchým, pak musí na jedné stranì jeho úèastníci zastávat nìjaké skuteèné stanovisko, na druhé pak sdílet dùvìru v pøesažnost Pravdy, která je spoleèná všem. Vzhledem k tomu, že se jedná o víru, tedy o hlubokou vnitøní skuteènost, bytostnì zasahující každého, kdo ji bere vážnì, pak je tøeba velmi peèlivì rozlišovat mezi tím, èím víra je (vztahem k Bohu), a tím, jak se vyjadøuje a co je kulturnì, civilizaènì i osobnì velmi podmínìné. Pokusme se tedy teï vyjádøit, co je tím specificky køesanským pøínosem pro mezináboženský dialog.

Když budu postupovat ve shodì se strukturou apoštolského vyznání víry, tak je to pøedevším zkušenost s osobním Bohem, tedy s Bohem, který èlovìku dovoluje, aby s ním komunikoval, aby se k Nìmu s dùvìrou obracel – a hlavnì, který sám respektuje jedineènost každého èlovìka, a tak z nìj vlastnì osobu tvoøí. Èili jde o zkušenost, která prolíná celou Biblí, že mezi Bohem a èlovìkem mùže vzniknout reálný jedineèný vztah a že je to Bùh, který ze své strany tento vztah èlovìku nabízí. Takové pojetí Boha má své jasné dùsledky. Komplikuje to rozhovor s nìkterými východními náboženskými proudy, které zastávají osudový pøístup k životu vyplývající z nepersonálního pojetí Boha. U toho se ještì zastavíme. Když se øekne „osobní Bùh“, tak u nás s tím spojují lidé velmi primitivní pøedstavy. Dokonce i jinak vzdìlaní lidé neváhají na sebe prozradit, že si takového „boha“ pøedstavují jako starého muže na obláèku. Dùraz na „osobní“ charakter Boží tedy neznamená „jak vypadá“, ale jak se vztahuje vùèi èlovìku – že respektuje jeho jedineènost (na rozdíl od „principu“, který tuto jedineènost samozøejmì respektovat nemùže). Ano. Bùh je jistì víc, než „osoba“. Zkušenost víry ostatnì spoèívá i v tom, že èlovìk poznává, jak Bùh pøesahuje všechny naše pøedstavy. Proto také o Nìm mluvíme vìdomì pouze metaforicky (aniž bychom jakkoli ztotožòovali tato naše „provizorní“ vyjá-

døení s jeho samotným Bytím). Mluvíme o Nìm napøíklad jako o „Otci“, oslovujeme ho „Ty“, ale èím jasnìjší máme zkušenost s Ním, tím zøetelnìji víme, že jde pouze o analogickou øeè. Jenom s tímto jasným vìdomím mùžeme používat „zlidšující“ obrazy, aniž by se jednalo o nepøípustný antropomorfismus. Jistým vyrovnáním této absolutní Boží transcedence, kterou uznává biblické køesanství (srv. Ex 20,4), je nejspíš druhý specifický køesanský pøínos, a to je osoba Ježíše Nazaretského. Ovšem. Èlovìk poznává Boha a bìhem toho poznává svou svobodu. Poznává se jako bytost urèená k rozhodování. Doslova bych øekl – nese bøemeno rozhodování, které patøí ke svobodì. Pomoci èlovìku, který má zùstat svobodný, ke správnému rozhodnutí nelze ovšem žádnou vnìjší intervencí, žádným nátlakem, který by tuto svobodu znásilnil. To by èlovìk byl degradován na jakousi loutku. Proto napøíklad ty obvyklé výtky „Jak to, že Bùh nezakroèí pøi takových nespravedlnostech, jak to Pán Bùh mùže takhle nechat?!“ stále vlastnì pøedpokládají model èlovìka jako loutky, jako nesvobodného stvoøení. A do toho vstupuje køesanská zkušenost s Ježíšem. V Nìm Bùh pøichází do dìjin, ukazuje èlovìku cestu a dává mu nadìji právì tím, že se ztotožòuje s urèitou osobou, která prožila nᚠcelý život. Vèetnì narození, které si pøipomínáme o Vánocích – narození ve velmi stísnìných pomìrech, pøes urèitou etapu osobního úspìchu v poèátku veøejného pùsobení, až ke smrti. A to je pro køesanské chápání pøíznaèné, že pravì v tìchto dvou situacích – narození a smrti – poznává svého Boha nejzøetelnìji. Tedy v situacích bezmoci, které jsou ovšem zásadními hranicemi Ježíšova života: jeslièky a køíž. Vydán péèi nebo nepøátelství druhých lidí, souèasnì však odevzdaný do Boží vùle.

Právì to je ten, k jehož životu a dílu se Bùh bezvýhradnì pøiznal. To je také naše nejhlubší nadìje uprostøed života i dìjin. To, že køesané berou vážnì dìjinnost, má ovšem také dùsledky pro mravní jednání.

Vìtšinou se tvrdí, že køesané jsou nesmírnì morálnì pøísní, a nìkdy se køesanství chápe jako urèitý druh moralismu. Ve skuteènosti je ale køesanská morálka pouze dùsledkem, nebo rozhodnì by teprve mìla být reakcí na to, co èlovìk ve své víøe prožívá. Pøijímá v ní pro svùj život novou perspektivu, která z tohoto života ohranièeného narozením a smrtí èiní neopakovatelnou skuteènost a tak mu dává zásadní váhu. A souèasnì mu dává i nadìji. Ta nadìje nespoèívá v tom, že život bude trvat vìènì v tomto èasoprostoru, ale v zásadním obratu, pøi nìmž je život ve své èasnosti uchován – teï použiji obraz – „pøed Boží tváøí, v Boží pamìti“. A teï by bylo naprosto bezcharakterní, kdyby tuto nadìji, tento rozmìr života, bez kterého si køesan ani život pøedstavit nedovede, kdyby to nepøál i ostatním. Takže i když se øíká, že køesané mají spoustu rùzných pøedpisù, které musí dodržovat – chodit do kostela, k pøijímání, ke zpovìdi, dodržovat všechna pøikázání – je v podstatì základ køesanské morálky velmi jednoduchý : mám–li svou nadìji na vìènost v Božím spoleèenství brát vážnì, musím jí pøát také druhým. Za rozhovor podìkoval Jiøí Zajíc - Edy

Scout´s Duck – Nový název pro vlèata ? Již delší dobu byl nᚠDuchovní odbor pøíkladem vzájemné spolupráce, v pravdì ekumenické. Leè nic netrvá vìènì, jak praví klasik a na zasedání ÚTDRJ 31. února tohoto roku se rozhoøel zatím nejostøejší mezidenominaèní spor od roku 1989. Vše zaèala sestra E. Vangelíková, zástupkynì Èeskobratrské církve evangelické, když pøednesla svou tezi, že je neekumenické, když vlèata nazýváme slovem, které je zdrobnìlinou jména význaèného hodnostáøe církve øímskokatolické. Staèilo tìchto nìkolik málo slov a slibnì se rozvíjející ekumenická spolupráce skonèila. Všichni øímští katolíci totiž na protest opustili zasedání duchovního odboru, takže sestra E. Vangelíková zùstala v zasedací místnosti sama. V kuloárech ètvrtého patra skautského ústøedí mezitím probíhala vzrušená debata, jak nastalou situaci øešit. Jak zpravodaji naší agentury øekl J.M. Králík, všichni si uvìdomili, že sestra E. Vangelíková má ve své podstatì pravdu. Možná øešení nastalé situace jsou v souèasné dobì tøi. Avšak všechna jsou pomìrnì nároèná na øešení, ne–li neuskuteènitelná. Prvním øešením by bylo pøejmenovat vlèata. Jenže jak? Lišèata z téhož dùvodu použít není možno a jiný název neschválí ani jinak liberální Ústøední rada. Další možné øešení je navrhnout bratrovi kardinálovi, zda by v zájmu zachování ekumenické spolupráce v Junáku v duchu svého biskupského hesla „Aby všichni byli jedno“ nezmìnil své pøíjmení. Posledním øešením je, aby Svatý stolec na žádost Junáka jmenoval bratra kardinála do èela nìkteré význaèné vatikánské kongregace, èímž by alespoò po dobu pùsobení bratra kardinála ve Vatikánu byl problém zažehnán. Øešení této složité situace není dosud zdárnì ukonèeno. O dalším pokraèování tohoto pøípadu vás budeme prùbìžnì informovat. Kemar Atráb

NA DOBRÉ STOPÌ - vydává ústøední tým Odboru duchovní výchovy Junáka

http://www.ktf.cuni.cz/~krampl/stopa/stopa.htm

Místo pro nalepení adresy

Redakce a administrace: Pavel Budský - Svìtluška, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 Pøedplatné: 110 Kè. Náklad 350 výtiskù. NOVINOVÁ ZÁSILKA - podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p. Odštìpný závod Praha è.j. nov 6154/97 ze dne 3. 1. 1997. Výplatné hrazeno v hotovosti.