Časopis Základní školy Edvarda Beneše v Písku Mírové nám. 1466
Číslo 2/2004-05
Obsah čísla: Rozhovor Ústředna - Co skrývá stůl paní ředitelky - Snažení našich žáků - Vandalové mezi námi - Nový školský zákon - Evropa je už i náš domov - Sbírka na konto Srí-Lanka - Lanovka - Poslední společné hory - Velikonoce na I. stupni Náš názor - Anketa – Přírodní katastrofy Žijete kulturně? Co nás zajímá - Zemní plyn na cestách - Cestování po Anglii potřetí - Návštěva u protinožců - Lední hokej - Skauting - Linkin Park vs. Jay-Z Pod lavicí - Víte, že… - Romština je můj rodný jazyk - Mozkové závity se rozpálit musí English Page - Interview with Mr. Mikl - Australia Quiz Deutsche Seite - Unser Ausflug
Milí čtenáři a čtenářky, konečně jste se dočkali nového čísla školního časopisu Enyky benyky. Máme trošku zpoždění, ale to víte, v devátých třídách je příprava na přijímačky v plném proudu, redaktoři se střídali na horách na lyžařských a jazykových kurzech a do toho chřipková epidemie a zimně-jarní prázdniny. Dá to pěknou fušku dát všechny články dohromady. Jaro konečně přišlo, ale zima byla opravdu pořádná a sněhu všude spousty. Za ním se vypravily každoroční jazykové lyžařské kurzy. Jestliže jste se jich nemohli, či nechtěli zúčastnit, dozvíte se o nich něco právě v tomto výtisku časopisu. Mimo to pro vás redakce připravila pravidelné rubriky a několik aktuálních příspěvků. Jako obvykle se povedlo odchytnout někoho na rozhovor, ten se tentokrát zaměří na paní učitelku Lucii Zemanovou, zhodnotíme si uplynulé pololetí školního roku a pochválíme úspěšné reprezentanty školy. Vzhledem k nedávné katastrofě v Asii přinášíme článek o tom, jak jsme uspořádali sbírku na pomoc postiženým. Přiblížíme vám nový školský zákon, který hlavně nám trochu zamotal hlavy. Jak uvidíte, netýká se jen přihlášek na střední školy, ale má mnohem širší záběr. Škola se také chce zapojit do společného projektu s dalšími školami Evropské unie. Už se na tom pracuje, jak se dočtete uvnitř listu. Dozvíte se něco o přepravě zemního plynu, tento článek nás přihlašuje do soutěže právě na toto téma, tak doufám, že se alespoň trochu povedl. Chuť si spravíme novým receptem, upřímně doufám, že se nikdo z vás neotráví, já raději nevařím nic, na to se mám příliš rád. Nám deváťákům přeji pevné nervy a také trochu štěstí u zkoušek a všem ostatním pěkné jaro a mnoho teplých a slunečných dnů. Hezké počtení přeji já i zbytek redakce a čtěte nás i v budoucnu.
REDAKCE Mgr. Michal Horník Mgr.Veronika Zoubková
Mgr. Helena Wdowyczynová
Jan Klátil, 9.A Veronika Nováková, 6.A Lucie Nachtigalová, 6.A Nikola Moravová, 7.A Kateřina Morozová, 7.A Ondřej Šebestík, 9.A Bára Kolísková, 9.A Eva Kuříková, 9.B Andrea Kovářová, 9.B Pavla Peřinková, 9.B Michal Mižigár, 8.D Adéla Carasová, 6.A Alžběta Rybáková, 6.A Petra Kodádková, 8.D Jana Kučerová, 7.B
Ina Löffelmannová, 6.A Barbora Arnicanová, 6.A Jitka Říhová, 6.A Beáta Veisová, 9.B Martina Hroudová, 8.A Martina Cibochová, 7.A Šárka Nováková, 7.A Karel Ingriš, 9.B Dominika Jozová, 6.A Veronika Burešová, 9.A Veronika Suchnová, 9.A Lucie Kabourková, 6.A Jana Křížová, 8.D Ondřej Slabý, 9.A Zita Prášková, 7.B
Svůj názor, námět, návrh obálky a příspěvek do dalšího čísla časopisu můžete poslat na e-mail:
[email protected]
Jan Klátil, 9.A
Časopis najdete také na internetových stránkách na adrese: http://zseb.pisek.indos.cz/cz/zs/casopis.htm
1
Jak se rychle naučit anglicky (rozhovor s paní učitelkou Lucií Zemanovou) Rozhodly jsme se oživit toto číslo školního časopisu malým rozhovorem s paní učitelkou Lucií Zemanovou, která na naší škole učí druhým rokem. Vyučuje anglický jazyk a také vede kroužek angličtiny pro první a druhé třídy. Jeden malý žáček říká: ,,Paní učitelka Zemanová je moc hodná a je s ní velká legrace, ale přitom nás hodně naučí.“ My souhlasíme a jsme rády, že nás učí právě ona. Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole? Nejradši jsem měla asi jazyky (angličtinu, němčinu i češtinu) a tělocvik. Odkdy jste se chtěla stát učitelkou a proč? Chtěla jsem být učitelkou, protože jsem měla výbornou učitelku v první a ve druhé třídě. A kdy? Asi na gymnáziu; doučovala jsem děti ze základní školy a docela mě to bavilo. Pak jsem se rozhodla studovat jazyky na pedagogické fakultě. Jak jste se cítila při první hodině, když jste učila? Hrozně. Byla jsem nervózní a klepaly se mi ruce. Ale první hodina byla u třeťáčků a ti měli ještě větší strach než já, takže jsme to společně překonali. Chtěla byste kromě angličtiny učit ještě něco jiného? A co? Chtěla bych učit němčinu, protože je to druhý předmět, který jsem vystudovala. Asi by mě bavila i výtvarná výchova, protože ráda maluju. Změnil se nějak Váš život od doby, co jste učitelkou? Jsem docela unavená a taky mám málo času na své koníčky, jinak se asi moc nezměnilo. Byla jste delší dobu v cizině? Třeba na nějakém studijním pobytu? Ne. Jen na gymnáziu jsme byli se třídou na výměnném pobytu v Německu. Chtěla byste se vrátit do školních lavic jako žákyně základní školy? Asi nechtěla, protože teď je to úplně jiné, než když jsem já chodila do školy. Je pravda, že děti mají teď víc volnosti, ale nevím, jestli je to úplně dobré… Máte nějaké ,,fígle“, jak se naučit anglicky a německy dobře, rychle a pokud možno lehce? Jet do ciziny a učit se jazyk přímo tam. Když vás hodí do vody, musíte plavat. Když máte hlad, tak si musíte rukama nohama říct o chleba. A jednoho dne si řeknete celou větou ☺. Kdybyste se nestala učitelkou, čím byste chtěla být? Asi tlumočnicí. Uvažovala jste někdy o změně povolání? Jen když mě děti naštvou. Ale to nebývá naštěstí moc často. Máte celý den volno. Jak ho strávíte? Pustím si muziku a budu relaxovat. Za jeden volný den se toho moc stihnout nedá. Děkujeme za popovídání a přejeme paní učitelce hodně elánu a energie do dalšího učení. Veronika Nováková, Lucie Nachtigalová, 6.A
Co skrývá stůl paní ředitelky Jistě všichni souhlasíte, že škola je zdroj velmi cenných a vzácných informací, které nezbytně ( !!! ) potřebujete k životu a dalšímu studiu. Spousta z vás vyvinula nemalé úsilí k dosažení alespoň dobrých výsledků v 1. pololetí tohoto roku. Zvláště žáci devátých tříd se velice snažili a donutili se mít školu „rádi“. V devátých třídách nebyla ani jedna nedostatečná. A pak že nic nedělají! A jak už bývá dobrým zvykem, nadšení prvňáčci nesli domů skoro samé jedničky. Jó, to byly časy, povzdechne si kdekdo na druhém stupni. Na naší škole je 31 tříd a 764 žáků. Začneme těmi lepšími zprávami. Naše škola se může chlubit 6 136 výbornými. Nejvíc jich bylo v 1. třídě paní učitelky Jirkalové – 100%. To je motivace pro prvňáčky.
2
Nejlepší průměr samozřejmě 9. třídy………………………..neměly. Nejlepší byla VI.A (1,16) a v závěsu za ní VI.B (1,18). Pochválit musíme také IX.A, IX.B, VIII.A, VII.A. Co se týká chování, podle klasifikace a důtek to vypadá, že až na pár výjimek jsme všichni vzorní. To nechápeme! Možná by to chtělo nahlédnout do žákovských knížek! Nesmíme zapomenout na absenci. V 1.pololetí bylo zameškáno 24 287 hodin. A světe div se, co se nestalo, všechny byly omluvené. Narozdíl od minulého roku (181 neomluvených) tedy náramné zlepšení. Že by loňské 9. třídy? A teď k tomu horšímu: 7 žáků neprospělo! Dohromady si nechali „nasázet“ 10 nedostatečných. Pro ty máme dobrou zprávu: Pokud jste tak ještě neučinili, máte ještě čtvrt roku na to, abyste se začali učit, rošťáci !!! A 131 dostatečných? Hrůza!!! Ale i ten nejhorší průměr třídy se udržel pod číslem 2 (1,93), to je povzbudivé. Pokud na to máte, zlepšete se! Přejeme všem dobré známky, chápající, hodné a trpělivé učitele. A žákům devátých tříd hodně úspěchů u přijímacích zkoušek. VÍCE SE SNAŽTE A CHOVEJTE SE SLUŠNĚ !
Nikola Moravová, Kateřina Morozová, 7.A
Snažení našich žáků Je to už docela dlouho od vydání posledního čísla našeho časopisu, a tak je na čase, abyste se dozvěděli něco nového o snažení žáků naší školy. V tomto rychlém přehledu se dozvíte zhruba nejdůležitější umístění. I když se to nezdá, u přijímacích zkoušek je dobrý každý bodík, a že by se moji vrstevníci zrovna přetrhli, to se říct nedá. Ano, samozřejmě že se pár exemplářů snažilo a teď si mnou ruce, protože mají před ostatními bod či dva náskok. Moc jich ovšem nebylo, a tak si to ti ostatní budou muset pěkně oddřít. Bohužel musím přiznat, že bych se vůbec nebránil pár bodům z didaktické soutěže. A vůbec, mít před ostatními nějakou výhodu přidá určitě alespoň na sebevědomí. Ti, kteří nesoutěžili kvůli bodům na přijímačky, si zaslouží naše uznání. I těch má naše škola požehnaně. Posuďte sami. JMÉNO
TŘÍDA
SOUTĚŽ
KOLO
UMÍSTĚNÍ
Burešová Veronika
IX.A
ČJ olympiáda
okresní
první
Krhut Jan
IX.B
Bio olympiáda
školní
první
Veisová Beáta
IX.B
AJ olympiáda kat: 8-9tř.
okresní
třetí
Motejzík Jiří
IX.B
NJ olympiáda kat: 8-9tř.
okresní
první
Kovářová Andrea
IX.B
NJ olympiáda kat: 8-9tř
okresní
druhá
Prášková Zita
VII.B
NJ olympiáda kat: 6-7tř.
okresní
první
Kučerová Jana
VII.B
NJ olympiáda kat: 6-7tř.
okresní
druhá
Staffová Barbora
IX.B
D olympiáda
školní
první
Blažková Kateřina
IX.A
ČJ olympiáda
školní
první
Moravová Nikola
VII.A
AJ olympiáda kat: 6-7tř.
okresní
první Ondřej Šebestík, 9.A
Vandalové mezi námi Ano, vidíte dobře. Někteří z vás se snaží reprezentovat školu a být nejlepší, jiní zkoušejí být nejhorší. V mezipatře II. stupně bylo vystaveno hnízdo se třemi vajíčky. Zanedlouho bylo hnízdo prázdné a vejce rozpláclé na čerstvě vymalované zdi. Škoda jen, že nemůžeme uvést jména vandalů.
3
Nový školský zákon „S naším školstvím se musí něco stát. V současné době se nedá učit stejně jako před třiceti lety, dokonce ne ani jako před deseti lety. Společnost je jiná, děti jsou jiné a svět okolo nás...“ Celá odborná pedagogická, ale i rodičovská veřejnost netrpělivě očekávala nový školský zákon. V prosinci 2004 byl schválen a s ním velké změny. Od září roku 2007 se začne učit podle rámcového vzdělávacího programu, na jehož základě si škola zpracuje svůj školní vzdělávací program. Měl by být „ušitý na míru“ každé jednotlivé škole a hlavně jejím žákům. Nejdůležitější by nemělo být získat sumu vědomostí, ale osvojit si tak zvané kompetence. Je to slovo, které má více významů, v pedagogice však bude znamenat například: být schopen vzít v úvahu zkušenost, být odpovědný za své učení, organizovat svůj učební proces, zvažovat různé zdroje dat, radit se s lidmi ve svém okolí, získávat informace, vážit si umění a literatury, být schopen práce v týmu, činit rozhodnutí, vytvářet projekty, brát na sebe odpovědnost, přispívat k práci skupiny a společnosti a další schopnosti. Nový školský zákon je platný už od ledna 2005, a tak některé změny v něm uvedené platí už v současné době. Vybrala jsem pro vás ty nejdůležitější a také nejzajímavější. Za velmi důležité považuji, že zákon poprvé stanoví práva a povinnosti žáků a jejich zákonných zástupců. Žáci mají právo na vzdělávání a informace o průběhu a výsledcích svého vzdělávání. Na druhé straně je povinností žáků docházet do školy a řádně se vzdělávat, dodržovat školní řád a vnitřní řád školy a plnit pokyny pedagogických pracovníků. Zvláště hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky žáka vůči pracovníkům školy se vždy považují za závažné zaviněné porušení povinností stanovených tímto zákonem. Zřejmě vás bude zajímat, že ředitel může v období školního vyučování ze závažných důvodů vyhlásit pro žáky nejvýše 5 volných dnů v roce. V posledním roce plnění školní docházky vydá škola žákovi výstupní hodnocení vypovídající o tom, jak se žák po celou dobu školní docházky učil a také choval. Stejné hodnocení vydá i těm, kteří budou v páté nebo sedmé třídě dělat přijímací zkoušky na víceletá gymnázia. Bude-li je střední škola od budoucího studenta vyžadovat, může se tedy dozvědět, kolik třídních nebo ředitelských důtek žák během základní školní docházky „nasbíral“, tato informace se dříve neuváděla ani na vysvědčení, ani na přihlášce na střední školu. A na závěr mám dvě dobré zprávy pro žáky a také pro rodiče. Odborně se tomu říká opakovat ročník, ale my všichni známe synonymum – propadnout, lze jenom dvakrát, a to jednou na prvním a jednou na druhém stupni základní školy. Vzdělávat se na základní škole můžete jenom do téměř osmnácti let, neboť školní docházka je povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku. Potom už budete muset „chtě nechtě“ naši školu opustit. Jsme velmi rádi, že nám rodiče žáků mohou v našem úsilí při výchově i vzdělávání pomáhat. Každá škola má totiž povinnost zřídit školskou radu, která se podílí na činnosti školy. Těším se, že také nový školský zákon napomůže naší společné práci ve škole. Jaroslava Šáchová
Evropa už je opravdu i náš domov
Šestileté děti pracují s notebookem
Trochu honosný titulek, co říkáte? Ale je to tak. Už to bude téměř rok, co jsme se oficiálně stali členy Evropské unie, a pokud chceme udržet krok s ostatními i v oblasti školství, musíme spolupracovat a komunikovat se školami v zahraničí. Naše škola sice má určité zkušenosti s výměnnými a společnými vzdělávacími programy, ale doposud se nám nepodařilo zapojit se do evropského projektu Comenius, který je součástí širšího programu Socrates a je financován EU. Věříme, že nyní se to povede. V lednu jsem se zúčastnila přípravné návštěvy projektu Comenius v Oxfordshire v Anglii, kde jsem se setkala s ředitelkou hostitelské „primary school“ paní Aileen North a se
4
zástupci dalších partnerských škol z Dánska a ze Španělska. Návštěva byla pracovní a doufám, že byla velmi přínosná, neboť jsme se dohodli na tom, jaké bude téma projektu, pro koho bude určen a jaké jednotlivé aktivity budeme s dětmi provádět. Vše, co jsme vymysleli, jsme okamžitě zaznamenali v angličtině do přihlášky o grant a tu si všichni účastníci schůzky odvezli na disketě domů k dopracování. Téma projektu zatím prozrazovat nebudu, abych vše nezakřikla. Ještě stále čekáme na rozhodnutí, zda grant dostaneme. Ale snad mohu říct alespoň to základní – práce na projektu bude určena dětem od 6 do 12 let a jejich učitelům, aktivity budeme plánovat vždy na jeden školní Knihy jsou k dispozici všude rok, projekt se stane součástí vzdělávacího programu školy, bude prolínat více předměty a bude to určitě zajímavá a tvůrčí práce. Doufám, že v dalším čísle Enyky benyky vám už budu moci sdělit, jak vše dopadlo a podat více informací. Jsem si jista, že projekt bude zajímavý nejen svým tématem a obsahem, ale také celou organizací, protože si budeme vzájemně vyměňovat zkušenosti a zážitky se třemi evropskými školami a dozvíme se tak jistě i další užitečné a podnětné věci ze života škol, ale i lidí v dané zemi žijících. Přestože jsem nebyla v Anglii a v anglické škole poprvé, byla jsme na každém kroku překvapována pokrokem ve vybavenosti škol a novými způsoby práce. V každé třídě byl počítač, kterým učitelé mohli promítnout žákům text nebo obrázek, i malé děti používaly v hodinách „notebooky“ například k procvičení gramatiky, ale pozor – nebyla tu jen technika, v každé třídě byla knihovna s dostatkem knih na čtení i pro poučení. Ne všechno bylo přepychové či drahé, ale vše bylo útulné a účelné. Těším se, že mnoho z vás bude mít v příštím roce příležitost se dozvědět spoustu nových věcí o školách v Anglii, Dánsku a ve Španělsku. Helena Wdowyczynová
Sbírka na konto Srí-Lanka Když se řekne tsunami, každý z vás si jistě vybaví SríLanku v Asii. Je sobota 26. prosince a lidé na ostrovech netuší, co bude následovat. První přílivová vlna přišla dopoledne. Způsobila paniku, zmatek a zavinila smrt mnoha lidí. Další tři vlny, které přišly potom, situaci Co dokáže tsunami ještě mnohonásobně zhoršily. Zpráva o této události se okamžitě rozlétla po celém světě a každý, kdo měl trochu pochopení a soucitu k lidem postiženým tak hroznou katastrofou, chtěl pomoci. Ani naše třída nechtěla zůstat s pomocí pozadu. V hodině rodinné výchovy jsme se začátkem ledna domluvili, že na naší škole uspořádáme sbírku. Zeptali jsme se paní ředitelky na její názor a ona souhlasila. Další den sbírku vyhlásila rozhlasem. A tak jsme začali chodit po škole a vybírat. Celý týden se do zalepených kasiček střádaly peníze. Konečně nadešel pátek 14. ledna a nasbírané penízky se mohly spočítat. Sami jsme byli překvapeni, kolik to dohromady dalo. 23 525, - Kč byla definitivní vybraná částka. Nebylo to sice moc a víme, že to nikomu nemůže vynahradit zesnulé příbuzné nebo přátele, ale doufáme, že to alespoň zaplatilo trochu pitné vody nebo jiných potřebných věcí pro trpící. Máme z toho dobrý pocit. Věříme, že jsme touto částkou mohli pomoci lidem v nouzi. Všechny peníze byly poslány na konto „Srí-Lanka“ humanitární organizace Člověk v tísni. Dosud si tsunami vyžádala 300 000 lidských životů a 2 000 lidí se stále pohřešuje. Tímto děkujeme všem, kteří přispěli a těm, kteří ještě nepřispěli, bychom chtěli vzkázat: „ Ještě není pozdě.“ Před vlnou a po vlně
Bára Kolísková, 9.A
5
Lanovka Naše třída 6.A spolu s třídou 6.B strávila týden na Šumavě na jazykovém kursu spojeném s lyžováním na běžkách. Týden proběhl podle plánu. Neminula nás ani spousta pěkných zážitků. Jeden báječný den jsme prožili krátce před odjezdem. Možná právě proto, že to byl předposlední den na lyžích, nám chtěli vedoucí dopřát něco mimořádného. A to se jim povedlo! Na sněhu byla legrace Zpočátku vypadalo vše docela normálně. Od chaty, kde jsme bydleli, jsme sjeli mírný kopec. Potom jsme sjížděli uzoučkou cestičku kolem ohrady, která byla porostlá mechem. Tady si většina z nás vyzkoušela, jaké to je spadnout, vláčet za sebou hůlky, nemít se čeho zachytit nebo se naopak doslova válet po ohradě a k tomu všemu se pořád a pořád rozjíždět. Někdo jel moc pomalu a brzdil ty, kteří jeli za ním, jiný zase příliš rychle a narazil do ostatních. Vznikaly hromadné srážky. ,,Já se na to vykašlu!“ ozývalo se. Ve skutečnosti to ale nebylo zase tak špatné. Sem tam se ozýval i smích. „Konečně jsme dole,“ oddechli jsme si. A hurá na lanovku! Všichni jsme se těšili, jak si v klidu vyjedeme na Churáňov a pokocháme se přírodou. Jenomže jeden a půl kilometru dlouhá lanovka kvůli silnému větru nejela. Nezbývalo nic jiného, než jít pěkně po svých. Šlapali jsme a šlapali neúprosný kopec. Cestou jsme se koulovali, klouzali, padali a vyhlíželi konec našemu dlouhému stoupání. Nutno dodat, že celou cestu jsme nesli běžky na zádech. ,,Konečně!“ vykřikla jsem po zdolání kopce. Dorazili jsme znavení na hřeben, kde nás doslova vysvobodil zdejší bufet. Tam jsme si koupili teplé pití a jídlo. Po pauze jsme se rozdělili do družstev a každé se vydalo svou vlastní cestou. Ale to samozřejmě neznamenalo konec legrace. Přejížděli jsme hrbolky, kameny, menší kopečky, cestou jsme se i zkoulovali. Nakonec jsme v pořádku dojeli domů, plní dojmů z namáhavého dne. Když jsme usínali, vzpomínali jsme na tento prima den a měli jsme si dlouho o čem povídat. V noci se určitě nejednomu z nás zdálo o prožitém dni. Už se těšíme na další! ☺ Vyčerpaní běžkaři Ina Löffelmannová, Barbora Arnicanová, 6.A
Poslední společné hory Už hezkou řádku let jsou občanským sdružením OCC pořádány pro žáky osmých a devátých tříd lyžařské kurzy na Šumavě, které jsou spojené s výukou cizích jazyků. Tyto kurzy nejsou povinné, ale na podobných akcích se vždy zažije spoustu legrace, tak proč sedět doma. Lze přece spojit příjemné s užitečným. Kromě toho se také jedná o poslední oddechový čas před přijímacími zkouškami na střední školy. Akce „hory“ začala 5.2.2005. Sraz jsme měli u školy v 15,15 hod. Odjezd záležel jen na souhře nás všech a přihlížejících rodičů i prarodičů. Rodiče pomohli svým ratolestem „nasoukat“ zavazadla do autobusu a už se vyráželo. Cesta proběhla bez problémů, neboť pod dohledem dospělých se všichni cítili dobře. Mnohem náročnější to bylo při výstupu a vynášení zavazadel na místě. Náš laskavý řidič nám pomohl vyházet všechny lyže, tašky a krosny z autobusu a odjel. Veškerá zavazadla jsme museli vynosit do „mírného kopečku“ k penzionu Paulík. Mužská část kurzu se činila, každý nesl dvě tašky a ještě krosnu na zádech. Za chvíli před chatou vyrostla hromada zavazadel. Pak jsme museli uložit lyže do nepříliš velké lyžárny. I to proběhlo celkem hladce. Po přidělení pokojů jsme se s menšími či většími neshodami vřítili se svými „bágly“ do přezouvárny, která není příliš prostorná. Vše dopadlo nad očekávání dobře, nikdo nebyl ušlapán, všichni byli přezuti a hurá na pokoje zabrat nejlepší postel a vybalit. Po první společné večeři, která byla chutná, dietní a lehce stravitelná (smažený sýr), se nám představili lyžařští instruktoři a seznámili jsme se s denním programem.
6
Následující dny začínaly s železnou pravidelností budíčkem v 7,30 hod. Po snídani začala „příjemnější“ část dne – výuka cizích jazyků. Paní učitelky Frau Kely a Veronika a Mrs. Age a Helen se činily. Snažily se, abychom se co nejvíce zdokonalili v anglickém a německém jazyce, ať již formou her nebo klasickou výukou. Po obědě a krátkém poledním volnu jsme vždy vyrazili na sjezdovku. Tady jsme byli podle svých schopností rozděleni do tří družstev a zimní radovánky mohly začít. Je třeba podotknout, že ještě před vlastním lyžováním jsme všichni povinně „vyfasovali“ barevné (kanárkově žluté, popelářsky oranžové) rozlišovací dresy, aby instruktoři měli o svých svěřencích přehled v každé situaci. Tyto dresy měly na zádech velkými písmeny napsáno OCC, což budilo rozruch a zvědavost v řadách ostatních lyžařů: „Co to je OCC?“ Po návratu z lyžování na nás čekala další „oblíbená“ Běžecké družstvo činnost, a to studijní volno, během kterého jsme si vypracovávali úkoly z angličtiny a němčiny. Někteří pilně studovali, jiní se věnovali zcela jiným aktivitám. To se ale projevilo hned následující den, kdy za splněné úkoly byly rozdávány „bubáci“(obrázky). Na nejlepšího sběratele bubáků čekala poslední den sladká odměna. Když skončilo studijní volno, nastaly společné večery se společenskými hrami. Hry si připravovali žáci sami. Některé byly vtipné, jiné méně, některé až nepovedené. Někteří se bavili, jiní se nudili. A tak probíhal celý týden. Každý si ale určitě alespoň párkrát přišel na své. Bohužel týdenní pobyt trval opravdu jen týden a těch několik dnů uteklo rychle. Zase uklidit a vše zabalit. Autobus dorazil včas a jako každoročně „zapadl“ do sněhových závějí. Všichni si určitě odvezli z posledního společného pobytu na Snídaně u Paulíka je jedinečná horách spoustu krásných zážitků a vzpomínek. Eva Kuříková, Andrea Kovářová, Pavla Peřinková, 9.B
Velikonoce na 1. stupni 21.–23. března jsme slavili na 1. stupni Velikonoce. Děti vyráběly velikonoční zajíčky, slepičky, kuřátka, barvily vajíčka, zdobily větvičky kočiček a pekly perníčky, až voněly po celé škole. Pan zástupce předváděl pletení košíků a mrskaček. Paní učitelky připomínaly dětem lidové tradice, velikonoční zvyky a význam Velikonoc. Také Vystoupení pro rodiče probíhal velikonoční turnaj ve vybíjené. Ve středu vše vyvrcholilo velikou výstavou dětských prací v aule. Rodiče si poslechli písničky a básničky o vítání jara. Vše se nám povedlo a dětem se letošní Velikonoce líbily. Neviděli jste představení ani výstavu výrobků? Fotky si můžete prohlédnout na internetových stránkách: http://zseb.pisek.indos.cz/cz/zs/foto.htm Ukázka pletení košíků
7
Otázky: Setkal(a) ses s přírodní katastrofou? Jakou? Jaké přírodní katastrofy se obáváš v České republice? Otázky: Setkal(a) ses s přírodní katastrofou? Jakou? Jaké přírodní katastrofy se obáváš v České republice? Odpovědi žáků: Lucie Kabourková, 6.A ,,Ne, nesetkala.‘‘ ,,Nevím, možná zemětřesení.‘‘ Tereza Tůmová, 1.C ,,Ano, s povodněmi.“ „Bojím se povodní a vichřice.“ Jana Vyternová ,9.A ,,Jistě, zažila jsem povodně.“ „Mohla by tu být vichřice podobná té, co byla na Slovensku.“ Adéla Štěpánová, 6.B ,,Ano, setkala jsem se s povodněmi.“ ,,Opravdu nevím.“ Petr Hoštička, 7.B ,,Ne.“ ,,Žádné se neobávám.“
Kateřina Lapajová, 6.A ,,Ne! Ani s povodněmi, protože když byly v Písku, byla jsem na Slovensku.“ ,,Obávám se dalších povodní.“ Nikola Kubešová, 8.B ,,Viděla jsem v televizi Písek zasažený povodněmi.“ ,,Ničeho se nebojím.“ Lucie Stránská, 5.D ,,Samozřejmě, s povodněmi.“ ,,Nebojím se přírodní katastrofy, bojím se toho, že vybuchne elektrárna.“ Tereza Lidinská, 7.D ,,Setkala jsem se s povodněmi.“ ,,Obávám se povodní, lesního požáru a tornáda.“ Ina Löffelmannová, Jitka Říhová, 6.A.
Odpovídal pan školník Vladimír Somr Vzpomínáte si, jakou knihu jste četl jako úplně první? Malý Bobeš. Nevzpomínám si, kdo ji napsal, ale vím, že se mi hrozně líbila, protože tam byl rohlík se salámem za 30 haléřů. Který žánr četby je Váš nejoblíbenější? Na prvním místě asi cestopisy, potom literatura faktu a na třetím nějaká dobrá detektivka. Čtete rád časopisy? Jak které, je to hodně specifické. Zabývám se bonsajemi, takže jsem odebíral časopis o bonsajích. Hodně jsem četl a kupoval si také cykloturistiku. Jinak časopisy moc nečtu. Považujete nějaký film za kultovní? Mám jeden takový. Je to americký film s Robertem Redfordem a Paulem Newmannem a jmenuje se Podraz. Ten ve mně zanechal opravdu veliký dojem. A z českých filmů jednoznačně filmy Jaroslava Hřebejka. Máte oblíbené herce, jejichž filmy nebo divadelní představení si nenecháte ujít? Jsou takoví, nechci ale říkat třeba Donutil, protože bývá „předonutilováno“. Ale nedávno jsem byl v Národním divadle na Sluhovi dvou pánů a to bylo opravdu skvělé. Jsou však i jiní herci, kteří jsou zajímaví. Třeba pan Trojan nebo paní Chýlková.
Strážný anděl naší školy
Vybíráte filmy podle režisérů jako „záruku kvality“? Nejspíš ano. Mám rád filmy pana Menzla a pana Hřebejka, můžu i pana Podskalského a další.
8
Máte své oblíbené pořady, které pravidelně sledujete? Samozřejmě cestopisné pořady typu Cestománie a Objektivu. A v úterý nebo ve čtvrtek seriál Haló, haló, ale ten moc nestíhám. Jaký styl hudby je Vám nejbližší? Hrozně se mi líbí černošské blues, francouzský šanson, můžu i americké country a rock´n´roll. Používáte hudbu jako kulisu při jiné práci nebo si ji raději vychutnáte naplno? Tak i tak. Používám hudbu jako kulisu při práci. Naplno si ji vychutnávám také, ale málo. Není na to čas. Navštěvujete rád výstavy nebo raději chodíte na akce, kde se něco „děje“? Výstavy obrazů občas můžu. Naposled jsem byl na výstavě obrazů v Portyči, když zde vystavovali postižení dětští malíři. Mám od nich doma už dva obrazy. Akce, kde se něco děje, nemám moc rád, spíš si to prohlédnu sám. Chodíte často na koncerty? Zas tak často ne, tak dvakrát do roka. Většinou to „odnese“ pan Mišík, Prokop nebo ta moje generace. A co atmosféra? Uvidíme Vás spíš na velkém a efektním koncertu nebo někde v klubu? To nevím. Ale teď bych chtěl viděl skupinu Kabát. Hodně dávno, to jsem ještě nebyl ani ženatý, jsem byl v Mostě na tehdy populární maďarské skupině Omega. To byla paráda. Jinak se tohohle moc nezúčastňuji. Muži většinou svým milým píší zamilované básničky, písničky nebo se jinak umělecky projevují. Byl jste i Vy takto umělecky činný? Dřív občas ano, ale teď už ne. Spíš je čtu. Ne nějak hodně, ale třeba ty od pana Žáčka si přečtu rád. Pozoruji, že žijete opravdu kulturně. Snažím se. Pokud je čas a peníze, dneska stojí kultura totiž hodně peněz a času. Ale člověk nesmí být líný, jinak zakrní. Děkuji Vám za rozhovor.
Beáta Veisová, 9.B
Zemní plyn na cestách Jak se dostává k nám? Zemní plyn se vyskytuje převážně na stejných místech jako ropa či uhlí, tedy cesta začíná na ropných plošinách nebo vrtech. Odtud se přepravuje loděmi tak, že se napustí v kapalné podobě do lodních nádrží, nebo putuje velkým ocelovým potrubím do plynových zásobníků. Odtud jej obrovské vrtule rozhánějí dále. Do továren se dostává plynovodem asi o polovinu menším a do domácností přichází v malých plastikových trubkách, v nichž by se mohla proběhnou snad
Po plynovodu ani stopa
jen myš. Plyn se skladuje také poblíž měst, to Stavba plynovodu kdyby uhodily velké mrazy a muselo se přitopit. Ale tyhle obrovské trubky by přece musel vidět každý a hyzdily by krajinu! Zásah do přírody se vytratí během chvíle. Vykope se díra pro potrubí, pevně spojené roury se do ní uloží a opět zmizí všem z očí. Cesta, kudy plyn proudí, by nás měla zajímat. Díky naší strategické poloze ve středu Evropy přes naši republiku putuje z Ruska zemní plyn ve velkém do
9
západní Evropy. Rusko produkuje nejvíce zemního plynu v Evropě a Asii, celých 648 milionu krychlových kilometrů za rok. Nebezpečí? Zdá se vám plyn příliš nebezpečný? Není se čeho bát. Normy jsou dostatečně přísné na to, aby se nemohlo nic stát. Bezpečnost je na hlavním místě. Zevnitř kontroluje trubky počítač na kolečkách, říká se mu „prasátko“, sviští potrubím a zaznamenává trhliny a jiné závady. Pokud máte podezření na plyn vyskytující se venku, stačí si jenom čichnout, do zemního plynu se totiž přidávají příměsi, které silně zapáchají. Největší společnosti, jako je třeba Transgas, mají spoustu speciálních pracovníků zaměřených na kontrolování stavu potrubí, díky tomu mohou splňovat nejpřísnější normy, které jim ukládá zákon. Trocha historie a chemie Dalo by se říct, že zemní plyn byl objeven roku 1918 na naftovém poli v Texasu. Do té doby se plyn vyráběl z uhlí. Ale než nám začal hořet modrým plamenem na sporáku, tak to chvíli trvalo. Povězme si něco o jeho složení: náš zemní plyn obsahuje 96,5% methanu, ruský 98,4% a norský jen 93%. Zbytek tvoří ostatní uhlovodíky od 1% až do 5% a nehořlavé látky 1-2%. Zemní plyn má také výhodu ve svých zásobách, nejen že je jich mnohem víc než třeba zásob ropy, ale stále se nacházejí nová a nová naleziště, takže zemního plynu pořád přibývá. Proč přecházet na zemní plyn? Zemní plyn poslední dobou přichází do módy, to jste si jistě všichni všimli. Běžní maloodběratelé vidí výhody především v cenách, které jsou nižší než ostatní způsoby vytápění. Výrobu tepla plynem podporuje i stát, který si je moc dobře vědom ekologických výhod, jež přináší tento typ vytápění. Zemní plyn se ovšem využívá i pro jiné účely. Například některá auta mají pohon na plyn (tzv. LPG). Opět se to vyplatí, zaplatíte méně než u ropných produktů a navíc je i spotřeba menší. A teď něco pro ekology To, že je zemní plyn ekologický, už víme. Teď si řekneme čím. Při jeho spalování totiž nevzniká téměř žádný popílek, oxid siřičitý, oxid uhelnatý a žádné další uhlovodíky. Jediným, ovšem v porovnání s ostatními zdroji energie, malým problémem je oxid dusnatý, ten se při vyšších teplotách spalování vyskytuje více, a proto výrobci plynových spotřebičů vynakládají velké úsilí na snížení množství jeho výskytu. Povedlo se jim snížit produkování NO2 o 90%, jeho množství je už na stejné úrovni jako při spalování koksu, tedy asi 10mg/MJ. Při spalování hnědého uhlí vzniká asi 200 mg/MJ. Ekologové nemohou nic namítat ani proti vzniku oxidu uhličitého při spalování, oproti kapalným či pevným palivům je tvorba o 30 -50% menší. Závěrem Sečteno a podtrženo, zemní plyn je vskutku výhodným zdrojem energie v našich podmínkách a v dnešních domácnostech téměř nepostradatelným. I přes drobné mínusy, které jsme vyjmenovali, převažují plusy, a to natolik, že se zase stává palivem moderní doby. Ondřej Šebestík, Jan Klátil, Ondřej Slabý, 9.A
Cestování po Anglii potřetí Již potřetí se vám hlásím se zprávami z Anglie. Jaká by to byla cesta do Anglie, kdybychom nenavštívili krásné město na Temži plné pamětihodností. Proto bych vám dnes ráda představila dvě zajímavá místa právě z Londýna. Kdo by neznal Buckinghamský palác! Vždyť je to hlavní sídlo britské monarchie. Je zároveň domovem i kanceláří a pořádají se zde oficiální slavnosti. Asi nejpopulárnější londýnskou podívanou je výměna stráží na nádvoří paláce (bohužel jsme ji na vlastní oči neviděli), která se koná v létě každý den a v zimě třikrát týdně. Toto pestré divadlo doprovázené Buckinghamský palác vojenskou kapelou trvá asi třicet minut. I když není možné prohlédnout si interiéry Buckinghamského paláce, v Queen’s Gallery jsou pravidelně organizovány výstavy uměleckých děl z královské sbírky a v královské stáji můžete vidět královniny koně a kočáry, včetně honosného vozu užívaného při korunovacích. Soukromé zahrady Buckinghamského paláce se táhnou až k Hyde Park Corneru, což je jedna z nejvíce rušných křižovatek Londýna.
10
Další naše cesta vedla před budovy parlamentu (Houses Of Parliament). Dnešní budovy jsou postaveny po velkém požáru z roku 1834. Pouze Westminster Hall a část kaple sv. Štěpána neshořely a později byly zahrnuty do nové konstrukce. Budova zahrnuje Horní a Dolní sněmovnu, ve kterých se projednávají parlamentní záležitosti. Neodmyslitelnou součástí této budovy je Big Ben. Není to název věže ani hodin, jak se většina lidí domnívá, ale zvonu, který odbíjí každou celou hodinu. Na to jsme si pochopitelně počkali. Hodiny jsou největší v celé Británii. Mají čtyři ciferníky s průměrem 7,5 metrů. Rozsvítí-li se nad hodinami světlo, znamená to, že sněmovna poslanců zasedá v noci. Vlaje-li státní vlajka na Victoria Tower, zasedá ve dne. Naše cestování po Anglii bylo opravdu pestré, a proto se přihlásím zase v dalším čísle. Martina Hroudová, 8.A
Victoria Tower
Na návštěvě u protinožců Svátky v Austrálii (seriál)
Byli jste už někdy v Austrálii? Slavili jste tam svátky? Pokud ne, čtěte s námi! Opět jsme tady po odmlce s naším seriálem Na návštěvě u protinožců. Začněme třeba Vánocemi. Představte si, že je venku 35 až 40 stupňů a vy strojíte vánoční stromeček. Legrační představa, vidťe? V Austrálii je totiž léto. Ráno 25. prosince naděluje dárky Santa. O Vánocích se vždy sejde celá rodina (babičky, dědečkové, strejdové…). Děti jsou tak nedočkavé, že už večer připínají na krb punčošky se svým jménem, aby jim tam Santa něco malého nadělil. Velké dárky se tam však nevejdou, a tak s sebou Santa přinese i krásně ozdobený stromeček. U nás v České republice je u některých rodin samozřejmostí lití olova a podobné vánoční zvyky, v Austrálii to však není zvykem, pro ně je nejdůležitější dobře se najíst, napít a rozdat si dárky. A u jídla ještě zůstaneme. Určitě vás zajímá, zda je na jejich vánoční tabuli také kapr s bramborovým salátem. Není tomu tak. Raději si dají obrovský steak nebo pěkně propečeného krocana. Vánoce jsou pryč a za pár dní je tady Silvestr. O něm si musíme také něco říci. Silvestr se slaví v hodně veselé náladě (ostatně jako každý svátek). Někteří uspořádají párty, na kterou přijde hodně lidí, na pláži nebo v restauraci, kde Mořeplavec kapitán jsou všichni velice přátelští a dobře se baví. Samozřejmě, že nechybí ani veliký James Cook pestrobarevný ohňostroj. 26. ledna slaví Australané Australský den na památku dne, kdy mořeplavec kapitán Cook objevil kontinent pro Evropany. Je to veliký a veselý národní svátek, všichni mají volno, grilují si maso, dobře jedí a pijí a jsou veselí. Pořádají se závody trajektů z přístavu do přístavu. Velikonoce se neslaví tak vesele jako u nás, protože v Austrálii nepřichází v tomto období jaro, ale je tam stále léto a horko. Dospělí ukryjí čokoládová vajíčka v parku nebo na zahradě a děti je pak hledají a sbírají do košíků. Narozeniny a svátky se slaví stejně jako v Čechách, ale Svátek matek nebo Den dětí v Austrálii se nedrží. Mají tam takovou zvláštnost: když vyjde státní svátek na sobotu, v pondělí je automaticky volno. Mohli bychom si z nich vzít příklad, co říkáte? Na závěr bychom chtěly podotknout, že Australané slaví, co se dá! Martina Cibochová, Šárka Nováková, 7.A
Lední hokej Abychom zjistili, kde se vůbec tento senzační sport objevil, musíme se vrátit o mnoho let zpět a přesunout se na jiný kontinent.
11
Lední hokej totiž pochází z Kanady, odkud se rozšířil téměř do celého světa. V této zemi, kde není o sníh a led nouze, se začal hrát v 70. letech 19. století. Nyní je národním sportem Kanady a může se těšit pozornosti milionů diváků po celém světě. Je také olympijským sportem. I když naše republika není tak velká a rozlehlá jako Kanada, našlo by se zde mnoho vynikajících hráčů, kteří si mohou se zámořskými hvězdami vyrovnaně měřit síly. Nicméně není to ještě tak dávno, co reprezentační tým České republiky porazil na zimních olympijských hrách v Naganu Kanadu v semifinále a poté Rusko ve finále, čímž jsme se stali poprvé po rozdělení Československa vítězi tohoto velkého turnaje. V naší zemi se lední hokej také těší velkému zájmu veřejnosti. Už mnoho let se utkávají hráči v nejvyšší soutěži s názvem Extraliga ledního hokeje. Není to však jediná soutěž, která se v Čechách hraje. Soutěží se i v dalších nižších ligách a nechybí ani celá řada amatérských týmů. Hrát hokej se u nás učí malí kluci ještě v předškolním věku s myšlenkou, že jednou budou tak dobří jako např. Jaromír Jágr nebo Dominik Hašek. Hokej se samozřejmě dostal i do našeho města Písku. Historie píseckého dění na ledových kluzištích sahá do roku 1927, kdy ve městě vznikl první hokejový oddíl. První zápasy tohoto mužstva se odehrávaly na přírodním ledě, na rybníku Amerika. V současné době nese klub název IHC Písek a hraje druhou nejvyšší soutěž. Ale už ne na zamrzlých rybnících, nýbrž na zimním stadionu s kapacitou 4200 diváků. Rukama píseckých trenérů a vedoucích už prošlo mnoho významných hráčů jako třeba Roman Turek, Stanislav Neckář, Jiří Lála, Václav Král a další. Někteří z nich se dokonce podívali do nejvěhlasnější a nejkvalitnější soutěže planety, kanadsko-americké NHL. V žádném hokejovém klubu samozřejmě nezapomínají na svoji budoucnost, a proto se snaží vychovávat další mladé hráče a najít mezi nimi talenty. I já jsem podlehl kouzlu této hry a už od svých šesti let se snažím pro písecký hokej něco dokázat. Nyní hraju za devátou třídu, kde se zatím držíme v nejvyšší lize starších žáků na šesté příčce. Pamatuju si ale ještě dobře dobu svých začátků. Věčné pády a srážky byly na denním pořádku. Do své výstroje jsme se téměř ani neuměli obléknout, a proto nám brusle museli zavazovat rodiče. V tomto věku jsme také ještě nebyli dostatečně fyzicky zdatní. Hokej je někdy trochu tvrdý a nekompromisní, ale je to hra pro opravdové chlapy, kterých v Čechách, v Písku nebo i na naší škole jistě není málo. Soutěž 9. tříd, září 2003
Karel Ingriš, 9.B
Skauting Už nějakou dobu jsem skautkou. Moc mě to baví a skauting se stal mým velkým koníčkem. První, co se asi všem při vyslovení slova skaut (nebo také junák) vybaví, jsou nejspíš pískově žluté košile se spoustou odznaků a odborek. Ke košilím se nosí hnědé kalhoty a děvčata mají sukně stejné barvy. Také nesmí chybět žluté nebo hnědé šátky, podle věku. Tento oděv se nazývá kroj. Nosíme ho při zvláštních akcích a státních svátcích. Skauti by ale měli především dělat nejrůznější prospěšné činnosti. Pomáháme například čistit přírodu a snažíme se jí vracet její pravou tvář. Nejenže pomáháme, ale také se bavíme. Hrajeme různé hry v přírodě i v klubovně, při kterých si užijeme spoustu legrace, ale zároveň se leccos nového dozvíme a naučíme. Hodně času trávíme v přírodě na procházkách a krátkých výletech.
12
Zakladatelem světového skautingu je Robert Beaden Powel, českého pak Antonín Benjamín Svojsík. Podle A. B. Svojsíka jsou pojmenovány závody, které se konají každý rok v lese nad píseckým dětským domovem. Sejdou se zde skauti a skautky z Písku, Protivína, Milevska, Vodňan a okolí. Soutěž začíná kontrolou krojů. Potom se postupně vypouštějí družstva, která chodí po trase vyznačené barevnými fáborky. Na cestě jsou jednotlivá stanoviště s úkoly. Znalost skautských značek, zásad první pomoci a dalších důležitých věcí je proto nezbytná. Pozor, vše je na čas, a proto se musí při závodě běhat! Nezahálíme však ani o prázdninách. Každý rok jezdíme na čtrnáctidenní tábor Lísek k Oslovu. Ráno a večer máme vždy nástup, přes den chodíme na procházky, hrajeme bojové a noční hry, pro starší děti se pořádají třídenní putovní tábory. Nikdy se nenudíme, jsou tam skvělí kamarádi i vedoucí. Když nejsou zrovna prázdniny, scházíme se každý týden v klubovně, která sídlí v ulici Na Stínadlech 3. Pokud máte zájem, můžete také přijít. V úterý mají schůzky skautky (dívky od 12 let) v 17 hodin. Ve středu světlušky (dívky od 5 let) v 18,30 hodin a ve čtvrtek vlčata (chlapci od 5 let) a skauti (chlapci od 12 let). Rádi mezi sebou přivítáme nové tváře! Dominika Jozová, 6.A
Linkin Park vs. Jay-Z Určitě vám v poslední době utkvěly v hlavě tóny tak trošku ,,pozměněného“ hitu od Linkin Park, Numb. Tento singl z minulých let je tu zpět, a to v podobě Numb/Encore od Linkin Park a rapera Jay-Z. Jak nový hit vlastně vznikl? Nápad se zrodil v hlavě Mika Shinody (LP), který se doslechl o takzvaném ,,Šedém albu“. To byla pirátská nahrávka DJ Danger Mouse, který dokonale propojoval songy Jay-Z s legendárními Beatles. Mike si tedy vypůjčil hudební základy Jayových písniček a mixoval je s písničkami Linkin Park a pak to celé odeslal raperovi. Jay-Z to zřejmě hned chytlo, a tak původní myšlenka, že udělají pouze společný singl pro novou koncertní show ,,MTV Ultimate Mash-Ups“, která se natáčela v Roxy Theatre, se zvrtla až k natočení CD a DVD. Jejich společné dílko se jmenuje Collision Course. Najdete na něm upravené písničky z vystoupení z Roxy. Pro kluky prý bylo největší výzvou nazpívání jejich ponurých textů na často mnohem veselejší hudbu Jay-Z. A tak můžete na cédéčku najít kromě již zmiňovaného hitu Numb/Encore i jiné lahůdky jako je třeba Faint/Jigga What? nebo Izzo/In The End. Tahle spolupráce je určitě velice vydařeným projektem a jsme moc rády, že se povedla. Maroon 5 V poslední době se zdá, že kapel a různých hudebních interpretů přibývá jako hub po dešti a jedním z objevů je i parta kluků z L.A. Maroon 5. Zmíněná kapela však není až takovým nováčkem, jak by se mohlo zdát. Již několik let před tím působila pod názvem Kara’s Flowers. Vydali dokonce i album The Fourth World. Ale slávy se dočkali až teď. Skoro přes noc se z nich stali idolové. Jejich písničku This Love nezná jen málokdo a už nás dobývají dalšími, stejně dobrými singly. Největší inspirací pro Adama Levina (zpěv, kytara), Ryana Dusicka (bicí), Mickyho Maddena (baskytara), Jesse Carmichaela (klávesy) a Jamese Valentina (kytara) jsou samozřejmě holky. Už původní název kapely Kara’s Flowers si dali podle jedné dívky, do které byli kluci beznadějně zamilovaní, a ta se samozřejmě jmenovala Kara, jak jinak, že? Na jejich druhém albu Songs About Jane je většina písniček o Adamově bývalé přítelkyni Jane. Spousta kritiků se o skupině vyjadřovala jako o kapele ,,dvou hitů“, skupina ovšem přesvědčila, že to tak není a po úspěšném hitu She Will Be Loved se do éteru dere další písnička – Sunday Morning. Že to Maroon 5 opravdu umí, nás přesvědčili i na nedávném předávání cen Grammy, odkud si odnesli symbolický gramofonek za titul Objev roku.
13
Doufejme, že se tahle partička jen tak neztratí, protože jejich písničky o lásce jsou velice příjemné k poslechu. Zatím se jim vede velmi dobře, takže kluci, ať vám to vydrží! Veronika Burešová, Veronika Suchnová, 9.A
VÍTE, ŽE… mustangové nejsou divocí koně, ale koně kteří zdivočeli. ročně se v ČR sní 250 tisíc tun jablek. mechanické hodiny byly sestrojeny na severní polokouli a při jejich konstrukci se vycházelo ze slunečních hodin, kde je pohyb ručičky-stínu daný pohybem slunce. Proto se ručičky otáčejí zleva doprava. Kdyby hodiny vznikly u protinožců, asi by se ručičky otáčely naopak. zlatá rybka si informaci pamatuje nejdéle 3 vteřiny. Jsou jí někteří z vás občas podobní? vejce nemají pokaždé oblý tvar. Existují také vejce hranatá, například vejce žraloka kočičího připomínají tvarem kostku. otisk jazyka každého člověka je stejně unikátní jako otisk prstu a kriminalistům by mohl pomoci úplně stejně. Ale kdo by ho zanechával na místě činu? každý rok spadne na Zemi přes 500 meteoritů. Většina naštěstí do moře a na neobydlené oblasti. odborový svaz s nejdelším názvem je IAMSSPRSTMSHMMTWH. Sídlí ve Washingtonu a je „Mezinárodním sdružením dělníků zabývajících se leštěním,
broušením a řezáním mramoru, břidlice a kamene, pomocníků obkladačů mramoru a pomocných dělníků při sestavování mramorových mozaik a terakotové dlažby.“ 50% obyvatel Země nikdy nepoužilo telefon. nejsladší rostlinou není cukrová třtina ani řepa cukrovka, ale „Stevia rebaudiana“ (200krát sladší než cukrovka).
Stevia rebaudiana
Beáta Veisová, 9.B
Romština je můj rodný jazyk Vážené čtenářstvo, byl jsem potěšen, když mě redakce časopisu Enyky benyky požádala, abych pokračoval s výukou romského jazyka a abych vás seznamoval s romskou kulturou. Tady je další lekce romštiny: Pozdravy: dobrý den - lačho džives nashledanou - ač devleha jak se máš - sar džives Číslovky: 1 - jekh 2 - duj 3 - trin 4 - štar 5 - panč
6 7 8 9 10 -
šov efta ochto eňa deš
Slovesa: ležet - te pašľol chodit - te phirel sedět - te bešel
dělat - te kerel slyšet - te šunel dívat se- te dikhel
Výslovnost: ľ - měkké l dž - jako v angličtině např. jazz čh - č
Romština má také různé dialekty, například věta „ Jdi a kup limonádu v obchodě,“ se řekne v Jihočeském kraji „Dža cin ľimonada andre skľepa.“ a v Ústeckém kraji je to: „Dza cin ľimonada andre bota.“ Michal Mižigár, 8. D
14
Mozkové závity se rozpálit musí! Vyluštěte si křížovku a ověřte své vědomosti v IQ testu. Správné odpovědi doručte do kabinetu NJ.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 1. Domácí miláček 2. Pojídač trávy 3. Hloupé zvíře 4. Pták, který má rád blýskavé věci 5. Woody je ……. 6. Příjmení doktora z „Rodinných pout“ IQ TEST: 1.) Anna Kurnikovová je: a) lyžařka b) tenistka
c) zpěvačka
2.) Andrea Sklenaříková je: a) modelka b) policistka
c) lyžařka Anna Kurnikovová
3.) Který hmyz je nejrychlejší? a) moucha b) vosa
c) vážka
4.) Co znamená zkratka CD? a) compact disc b) Celine Dion
c) celkem dutý
5.) Který kov je nejtěžší? a) olovo b) zinek
c) měď
6.) Nejpoužívanějším jazykem na světě je: a) angličtina b) němčina c) čínština 7.) Kolik řad zubů má žralok obrovský, a) 2 b) 3 c) 4 8.) V biatlonu se běhá na lyžích a: a) plave se b) střílí se
c) skáče do dálky
9.) Kdo je skarabeus posvátný? a) motýl b) obojživelník
c) brouk
10.) Která měna se používá v Německu? a) šilink b) marka c) euro Adéla Carasová, Lucie Kabourková, Alžběta Rybáková, 6.A
15
Music kvíz 1. Velký hit skupiny Chinaski byl: a) Chudák od kosti b) Dobrák od kosti c) Hlupák od kosti
9. Radana Labajová vydala desku s názvem: a) Nebezpečná b) Kaleidoskop c) Sama
2. První singl od Nikoly Šobichové se jmenoval: a) Tvoje b) Bláznivá c) Šedá 3. Leoš Mareš zazpíval duet s: a) Terezou Kerndlovou b) Terezou Zeťovou c) Šárkou Vaňkovou
10. Sámer Issa vydal desku s názvem: a) Babylon b) Adorable c) Busted 11. Z TOP 10 nevydá desku : a) Veronika Zaňková b) Petra Páchová c) Martina Balogová
Nikola Šobichová
4. První singl skupiny Touch se jmenuje: a) Safro Dance b) Touch party c) Ljubi Menja Po Francouzski
12. Skupina Karma vydala v roce 2004 desku s názvem: a) MALO POMALO b) AMORE MIO c) HEJ HEJ
5. Aneta Langerová vydala debutovou desku s názvem: a) Věřím náhodám b) Zpátky na zemi c) Spousta andělů
13. Skupina O-ZONE pochází z: a) Španělska b) Moldávie c) Nigérie
6. Top 10 zazpívala píseň: a) Hvězdy b) Veď mě dál c) Letím ke hvězdám
14. Skupina Linkin Park konala 1. koncert v Praze: a) 3. září b) 10. září O-ZONE c) 7. září
Aneta Langerová
7. Standa Dolínek zazpíval duet s Šárkou Vaňkovou, který se jmenuje: a) Sen b) Nebe c) Jen já a ty 8. Skupina Kryštof pochází z: a) Ostravy b) Prahy c) Brna
Kryštof
. Bodování a správné odpovědi: A B C 1. 0 1 0 14-10 bodů: 2. 0 0 1 Jsi dobrý/á. V muzice se vyznáš, můžeš si říkat král/královna muziky. 3. 1 0 0 4. 0 0 1 9-5 bodů: 5. 0 0 1 Jsi na střední cestě. Za to se nemusíš stydět, že máš rád/a úplně něco jiného. 6. 0 1 0
16
7. 8. 9. 10. 11. 12 13. 14.
1 1 0 0 0 1 0 1
0 0 1 0 1 0 1 0
0 0 0 1 0. 0 0 0
4-0 bodů: Jsi vedle jak ta jedle. Muzika tě nezajímá, spíš ti nic neříká. Ale to nevadí, každý nemůže znát všechno. Zkus jiné testy.
Jana Křížová, Petra Kodádková, 8. D
Ovocná bomba Tentokrát si uděláme ovocný salát plný vitamínů. Přísady: mandarinky pomeranče hroznové víno, červené i bílé jablka ananasový kompot a šťáva z kompotu Postup: Nakrájejte mandarinky a pomeranče na stejně veliké kousky a nasypte je do nějaké alespoň 1,5 litrové nádoby. Potom si nakrájejte víno na stejnoměrné kousíčky. Víno je dobré při krájení vypeckovat, než ho přisypete k ostatnímu ovoci. Jablka je dobré nejdřív oloupat a potom je nakrájet také na stejnoměrné malé kousky. Teď přijde nejdůležitější část přípravy salátu, a to je přimíchání kompotu. Všechny přísady míchejte do salátu rovnoměrně a nakonec vše zalijte šťávou z kompotu. Přísady, které jsem uvedl v receptu, nejsou jediné, které se dají použít na výrobu tohoto pokrmu. Můžete do salátu přidat ještě další druhy ovoce, např: kiwi, jahody, citron (ten přidávejte v menším množství a jen pokud dáváte přednost kyselejším chutím). Takový salát je dobré jíst hlavně teď na jaře. Obsahuje hodně vitamínu C, který je dobrý proti nachlazení a chřipce. Ondřej Slabý, 9.A
17
AUSTRALIA QUIZ. Choose the correct answer. 1. The capital city of Australia is: a. Melbourne b. Sydney c. Canberra
Interview with Mr. Mikl You are Bedřich, how is it possible? It is because my parents are Czech, that’s why I have a Czech name. Where are your parents from? My parents are from the Czech Republic (Originally Czechoslovakia) but now they are back in Australia.
2. Australia became its own country, as part of the British Commonwealth in: a. 1901 b. 1902 c. 1905 3. Uluru is: a. a massive sandstone rock b. a big waterfall c. a very hairy spider
Have you got a family in the Czech Republic? Yes, I have my wife and my son. How long have you been in the Czech Republic? I have been living in the Czech Republic for nearly 11 years.
4. A didgeridoo is: a. a musical instrument b. a weapon c. a happy party
How did you come to live in Bernartice? We saw a real-estate agent and he showed us some photos of houses, so we went to have a look at the house in Bernartice. I was very impressed with the house. After the inspection we decided to buy it.
5. She’ll be right mate! means: a. It will be ok. b. She will be good c. She will be right.
Why did you come here? I came here in 1990 to see my grandmother and relatives. While I was here I saw the potential of the country to grow in all areas, business, economy, general development and in work. I returned in 1991 and then again in 1994. The changes were great so I decided to live here.
6. A “wombat” is: a. like a small bear b. sporting equipment c. form of transport 7. If thrown correctly, a boomerang: a. flies in a circle and comes back to you. b. hits the target. c. flies in a straight line.
How long do you want to stay here? That depends on many things. At the moment I am happy, but who knows what the future will bring. In Australia you were a pupil. In the Czech Republic you are a teacher. Are the schools in Australia different to the Czech Schools? Yes they are. When I went to school the students were physically punished if they were naughty. The teachers were highly respected. Discipline was at a very high level. I must say that we had computers at school in 1979. Here it has taken a little longer to get them.
8. The “Big Coat-Hanger” refers to: a. Luna Park b. The Shopping Center c. The Sydney Harbour Bridge Submit your answers to the English cabinet at school with your name and class. ________________________________________ What do you like more the Czech Republic or Australia? Well, I have two homes. One is Australia and the other is the Czech Republic and everyone likes their home. I love both countries. I love the history of the Czech Republic, the architecture, the old towns, cities, and also the country side.
18
I love Australia for its beautiful nature, friendly helpful people, freedom and the carefree lifestyle.
swimming. But life goes on and there is no problem to go back to Australia, if I want to in the future.
What’s the weather like in Australia? I lived in Sydney and 10 months of the year the weather was great. Just 2 months of the year were not so good.
Do you watch Superstar? Yes, sometimes I watch if I have time. Who is your favourite Superstar? I don’t have a real favourite Superstar. I think that it is good that we have so many young talented people in the country and now finally they are given the chance to show what they can do. We need new talent and new singers.
We know that you are a photographer. Would you like to have an exhibition in school? No, not really because many students and pupils have already seen my photos. I now use my photos as visual aids when I teach or just during my conversation lessons to make the lessons interesting.
Say something about your life. I would say that my life so far has been very interesting. I lived in Czechoslovakia when I was very young, then we moved to Australia. I grew up in Australia and was educated there. Concerning my work I can say that I was successful. I have taken photos of many different things. For example, fashion, models, cars, food, jewelry, weddings, social functions, people and many others. I think my biggest achievement was when I passed all the required tests in theory and practice and was accepted into The Australian Institute Of Professional Photographers. Later, I was accredited by The Australian News Syndicate as a freelance Journalist. I was also accepted into International Freelance Photographers Organization. I have travelled to many countries around the world. Now I live in the Czech Republic and I am happy. I have a new career, new colleagues and new challenges every day. I hope that the kids like my form of teaching.
Why are you a teacher and not a photographer? I planned to start a photography business here but due to many factors it was safer for me to teach English. In this area there were also problems but I would say that I have managed to overcome them and prove to people that I am capable of doing a good job. Many of my students have won English competitions and this has made me very happy. Do you feel like an Australian or Czech? I feel very Australian and I am proud of it, because I am still treated as a foreigner. However I am also proud of my Czech ancestry this must be accepted. What is your favourite food in Australia? My favourite food is a big beef steak which covers the whole plate with a side dish of potatoes and a chunky vegetable salad.
Nikola Moravová, Kateřina Morozová, 7.A
Is the Australian cuisine better than the Czech cuisine? I would say the Australian is healthier. Not so much fatty foods. Are the girls in Australia nicer than the girls in the Czech Republic? I would say that Czech girls are very beautiful, but you can also find some very beautiful girls in Australia. When I hear “Australia”, I think about clean and beautiful nature. Do you miss Australia? Yes, miss Australia. I miss the nature, friendly people, the beautiful weather and my friends. I also miss the clean beaches where I went
19
Unser Ausflug Am Mittwoch dem 26. Januar ist unsere Klasse, die 7.B nach Budweis zu der Ausstellung „Deutsch entdecken“ gefahren. Morgens um halb neun haben wir uns auf dem Hauptbahnhof in Písek getroffen. Ungefähr um neun Uhr sind wir mit dem Zug nach Budweis gefahren.Mit unserer Klasse sind noch unsere Klassenlehrerin Frau Václavíčková und Frau Wempe gefahren. Frau Wempe hat sich darauf sehr gefreut, weil sie in Tschechien noch nie mit dem Zug gefahren ist. Als der Zug in Budweis angekommen ist, sind wir ausgestiegen. Wir haben eine Stunde frei gehabt. Einige sind in die Einkaufcenter gegangen und hat eingekauft. Aber einige sind lieber zu McDonald´s gegangen und hat gegessen. Danach sind wir zum Kulturhaus zu der Ausstellung gegangen. Dort hat schon eine Frau gewartet. Wir sollten Paare machen und sie hat uns zwei Papiere gegeben. Auf dem ersten Papier war ein Rätsel mit Fragen. ,,Das erste Papier sollt ihr dann abgeben. Die Antworten auf diese Fragen könnt ihr hier finden. Jetzt habt ihr ungefähr eine Stunde Zeit,“ hat die Frau gesagt und hat uns in der Ausstellung begleitet. Dort gibt es viele Häuschen: gelb, rot, blau und ein Pavillon über Deutschland. Das gelbe Häuschen war über Leute in Deutschland. Wir konnten dort deutsche Grüsse aus einem Lautsprecher hören, Comics lesen, Telefonbücher anschauen. Im roten Häuschen war alles über unser Leben, unsere Laune und Gefühle. An der Wand hat ein Rätsel „Wer lacht?“ gehangen. Ich meine, dass das Thema von dem blauen Häuschen die deutsche Sprache und deutsche Wörter war. Deutsch ist kurz: Ei, Eis, Kuh, Ohr, Tag, ... Deutsch ist lang: Plattenbausiedlung, Armbanduhren, selbstverständlich, ... konnte man dort lesen. Im Häuschen gibt es auch die Blindenschrift von Luis Braille, oder die Sprache für taubstumme Leute. Als diese Stunde ablief, hat die Frau die Papiere mit den Rätseln eingesammelt. Danach hat sie uns nach den Fragen von dem zweiten Papier gefragt und wir haben geantwortet. Dann haben wir noch eine Stunde frei gehabt. Und danach sind wir wieder mit dem Zug nach Pisek gefahren. Der ganze Tag war toll und die Ausstellung war schön, aber auch belehrend. Und das alles hat uns sehr gefallen!!! Jana Kučerová, Zita Prášková, 7.B
20