Časopis Základní školy Edvarda Beneše v Písku Mírové nám. 1466
Číslo 1/2005-06
Obsah čísla: Rozhovor Ústředna - Co je u nás nového - Branný den - Na návštěvě v I. A a I. B - Zájezd do Anglie - Návštěva planetária - Rock do škol - Rodiče ve školních lavicích - I žáci mají svá práva - Junior parlament - Nová třída - Vánoční koncert Náš názor - Anketa – Vztahy mezi žáky naší školy Žijete kulturně? Co nás zajímá - Na návštěvě u protinožců - Německo - Lezení - Písecký plavec – Jakub Srnka - Aerobic club Sole Písek - 3:15 zemřeš - Chinaski - Rivalita nade vše Pod lavicí - Víte, že… - Lamte si hlavičky - Micka řezy English Page - English Poetry Corner Friendship & Love Deutsche Seite - Die Olympischen Spiele
Milí spolužáci, milé spolužačky, už je na světě nové číslo vašeho oblíbeného časopisu Enyky benyky, které znovu vyrazilo na strastiplnou cestu napříč školním rokem. Prázdniny utekly jako voda, škola si opět žádá své oběti a pokusy o poslední sladké nicnedělání byly učiteli rozprášeny beze zbytku. Ale hlavy vzhůru, snad to není tak zlé, konec školního roku je ještě v nedohlednu a pokud se budeme učit, vše můžeme napravit! Nesmíme zapomenout na své předchůdce z loňských devátých tříd, o které je teď škola chudší. Ale nebojte, zase se budou jiní adepti v průběhu roku připravovat s naostřenými kružítky, tužkami a neúprosnými tvářemi na nebezpečný boj s učiteli. Nebo spíš s vlastní leností? I některé talenty z našeho časopisu bylo třeba nahradit, a tak vzdáme čest památce našich předchůdců, kteří odpluli neznámo kam. Jen doufám, že to zvládneme stejně dobře jako oni. Být mezi dvaceti nejlepšími v republice v soutěži školních časopisů, to byl skvělý výkon! Tak čtěte Enyky benyky, ať víte, co se děje ve škole letos! Podzim jsme přivítali tradičním branným cvičením, o kterém se dočtete více uvnitř listu. I naše třída se vypravila na zajímavou cestu za objevováním krás jihočeské krajiny. Víc než na výpravu jsem se sice těšil na podzimní prázdniny, ale ty bohužel utekly a vrátí se zase až za rok. A tak nás rozptylují už jen problémy s rozlišováním zimního a letního času, snad se to spraví časem. Stěhovaví ptáci nám také dali na podzim houfně sbohem a odlétli do teplých krajin, odkud se někteří z nich možná už nevrátí. Ne proto, že se rozhodli skoncovat s nekonečným lítáním, ale kvůli lačné ptačí chřipce, která krutě likviduje ty milé opeřence. Ta znervóznila veřejnost natolik, že všechny vakcíny proti chřipce byly okamžitě vykoupeny, i když nebyly proti té ptačí. Podzimní rodičovské schůzky proběhly v poklidnější atmosféře, už jsem zažil horší. Tentokrát snad všichni spolužáci dorazili do školy bez zarudlých míst na zadní části těla. Zima nás překvapila nepřipravené a uvědomili jsme si, že za dveřmi jsou Vánoce. Začali jsme zase horečně pobíhat městem v kulichu od obchodu k obchodu. Ale na Vánoce se musíte hlavně těšit. Jinak z nich bude docela otrava. A když vám babička nadělí dárek, nesmíte se šklebit, ale udělejte jí radost například výrokem: „Jů, babi, to jsou ale krásné ponožky s Mickeymousem!“ (Babička má špatný zrak a už zapomíná, netuší, že vám bylo čtrnáct.) Zatím se těšte ze života a nezapomeňte: „Škola je skutečnou hrou, žádná reality show!“
REDAKCE Mgr. Michal Horník Mgr.Veronika Zoubková
Mgr. Helena Wdowyczynová Lucie Zemanová
Jakub Žalud, 8.A Veronika Nováková, 7.A Lucie Nachtigalová, 7.A Martina Cibochová, 8.A Kateřina Morozová, 8.A Jana Samšuková, 8.A Jana Vlnová, 8.A David Lenz, 8.A Adam Svoboda, 8.A Marek Sybal, 9.A Michal Mižigár, 9.D Adéla Carasová, 7.A Alžběta Rybáková, 7.A Eva Brücklerová, 7.A Jana Kučerová, 8.B
Ina Löffelmannová, 7.A Barbora Arnicanová,7.A Jitka Říhová, 7.A Tereza Holubová, 7.A Rut Jánská, 8.B Marie Vranovská, 8.B Kateřina Lapajová, 7.A Barbora Nosková, 7.A Anna Maňourová, 7.A Alžběta Pelikánová, 5.B Zita Prášková, 8.B Lucie Kabourková, 7.A Martina Hroudová, 9.A Adriana Lindaurová, 9.A
Svůj názor, námět, návrh obálky a příspěvek do dalšího čísla časopisu můžete poslat na e-mail:
[email protected] Časopis najdete také na internetových stránkách na adrese: http://zseb.pisek.indos.cz/cz/zs/casopis.htm
Jakub Žalud, 8.A
1
Jak vzniká časopis Enyky benyky (rozhovor s paní učitelkou Helenou Wdowyczynovou) Minulý školní rok dosáhl náš časopis úspěchu v soutěži o nejlepší školní časopis roku 2005 a umístil se mezi 20 nejlepšími z více než 150 časopisů po celé republice. Tuto soutěž vyhlásila společnost pro přepravu zemního plynu TRANSGAS. Z rukou zástupkyně této společnosti naše škola převzala diplom, drobné dárky, ale především šek na 10 000 korun. Peníze by škola ráda využila na nákup nové moderní laserové tiskárny. Zajímá vás, kdo přišel s nápadem založit školní časopis? Odkud pochází název Enyky benyky? Na takové otázky i spoustu dalších nám odpovídala paní učitelka Helena Wdowyczynová, jedna z redaktorek našeho školního časopisu. Kdo přišel s nápadem založit na naší škole školní časopis? Učila jsem jednu třídu a již od šestého ročníku jsme dělali projekt – anglický časopis. Některé žákyně této třídy, zejména Mirka Pudíková, Lenka Valentová a Eva Kosinová, mě inspirovaly k založení školního časopisu v češtině. Jak se tento nápad uskutečňoval? Samozřejmě jsem zašla za paní ředitelkou, co ona na to. Náš nápad ji nadchl a začala nás všemožně podporovat. Dětem se to také líbilo. Všichni jsme se pustili do práce. Kdo všechno se na časopise podílel dříve a kdo teď? U počátku jsem byla já a žáci. Potřebovali jsme také nějakého korektora, v první fázi nám pomáhala paní Šáchová. Ta se později stala zástupkyní ředitelky a na časopis jí nezbýval čas. Na školu však přišla nová mladá paní učitelka Zoubková. Nadšeně se plná energie pustila do práce. Dále byl zapotřebí člověk pracující s počítačem a fotkami – požádala jsem pana učitele Horníka, který se tohoto úkolu ujal s vervou. Přispívají do časopisu i žáci prvního stupně? Mohou přispívat, ale protože jsou ještě malí, aby splnili některé úkoly, většina příspěvků pochází od žáků druhého stupně. Malí žáčci se podílí na anketách a jejich dílka se objevují v rubrice Pod lavicí. Kdo vymyslel název časopisu? Na název byla vyhlášena soutěž. Objevily se tam názvy jako například „Benešáček“ nebo „Školníček“. To bylo dost fádní. Přemýšleli jsme o názvu připomínajícím jméno školy. Z toho vzniklo Enyky benyky – část dětské říkanky, časopis tvoří hlavně děti a je pro děti. Kdo stojí v úplném čele? Kdo řekne, tak to bude nebo nebude? Takovými šéfredaktory jsem já, paní učitelka Zoubková, případně pan učitel Horník. Ale je to týmová práce, nikdo nerozhoduje sám. Pracujete na školním časopise ráda? Ano, velice ráda. Avšak přála bych si, abychom měli nějakou stálou redakci. Teď mám malou redakci já a malou redakci paní učitelka Zoubková. Každá skupina má své úkoly. Ale přála bych si lepší organizaci práce a nejen nadšené, ale také pilné a zodpovědné novináře. Jak dlouho se časopis vydává? Myslím, že čtvrtý rok. V jakých intervalech vychází? Třikrát ročně. První vychází začátkem prosince. Druhý po prvním pololetí spolu s hodnocením prospěchu a chování žáků. Třetí koncem školního roku v červnu. Jak si náš časopis vede oproti jiným školním časopisům?
2
Zvláštní srovnání nemáme. Třeba časopis Tyláček Tylovy školy vychází čtyřikrát ročně. Pokud vím, žáci si ho předplácí na začátku roku v příspěvcích škole. Je trošku jiný, ale také úspěšný. Ina Löffelmannová, Anna Maňourová 7.A
Co je u nás nového? Navštívily jsme naši paní ředitelku Mgr. Evu Vanžurovou, pod jejímž vedením se ve školní budově školy E. Beneše stále něco mění k lepšímu, v její kanceláři a položily jsme jí několik otázek týkajících se naší školy. Jistě jste si všimli po návratu z prázdnin, že se toho opět mnoho změnilo. Určitě všichni ocenili nově stavebně upravený koridor, který spojuje hlavní budovy školy se školní jídelnou. Máme to teď do jídelny kratší a hlavně mnohem bezpečnější. Měli bychom si toho vážit, protože taková přestavba stála školu velké peníze - 4 mil. Kč! K dalšímu zlepšení zatím za celkem 3 mil. Kč došlo na hřišti, které se kompletně opravuje, ale bohužel si na něm budeme moci zaběhat až na podzim v roce 2006. Proběhly také nutné opravy, jako např. oprava poškozeného topení, oprava topných ventilů, výměna podlah v některých učebnách, pokračovalo vylepšování vzhledu dalších tříd. Do budoucna plánuje paní ředitelka celkově vyměnit technologii ve školní jídelně, dokončit rekonstrukci školního hřiště, na základě petice rodičů připravit parkovací terminál před budovou 1. stupně pro bezproblémovou a Ředitelka školy se zástupci Města Písek
bezpečnou dopravu našich žáků do školy a postavit nový Kontrola průběhu prací na školním hřišti šatnový pavilon, do kterého by se mohly přesunout šatní skříňky z koridoru. Tím by se také zajistila vyšší bezpečnost žáků při pohybu ve školních budovách. Připravuje se síťový rozvod do kabinetů a tříd pro připojení na internet, plánuje se zřízení nové počítačové učebny na 1. stupni. O naši školu je bezesporu vysoký zájem, což také dokazují davy rodičů, kteří každoročně doprovázejí své ratolesti, aby je k nám zapsali. Chodí sem žáci z celého Písku, mnozí se hlásí do tříd s rozšířenou výukou jazyků, kam ale musí složit přijímací zkoušky. Možná díky tomu a díky své píli dosahují většinou velmi dobrých výsledků a také bývají zpravidla úspěšní u přijímacího řízení na střední školy. Dozvěděly jsme se, že naši školu navštěvuje nyní celkem 760 žáků, z toho je jich 423 na prvním a 337 na druhém stupni. Z pátých a sedmých tříd totiž odchází určitý počet žáků na víceletá gymnázia. Přáním paní ředitelky je, aby Základní škola Edvarda Beneše Písek byla školou, do které budou žáci rádi chodit a ve které se bude všem dobře studovat a pracovat. Nový vstup do školní jídelny
Martina Hroudová, Adriana Lindaurová, 9.A
3
Branný den Dne 25. října se na závěr kurzu OČZMU (na první pohled nesmyslné seskupení písmen, ale celá naše škola už ví, že to je kurz ,,Ochrana člověka za mimořádných událostí") uskutečnil na naší škole branný den. Cílem bylo zopakování, shrnutí a praktické procvičení znalostí, které jsme načerpali v hodinách rodinné výchovy. Naučili jsme se, jak se správně zachovat při nebezpečí, jak poskytnout první pomoc, jak si sbalit evakuační zavazadlo, známe všechna důležitá telefonní čísla, víme, jak zavolat pomoc, a dozvěděli jsme se spoustu dalších důležitých věcí. A jak branný den probíhal? Na začátku tohoto výjimečného dne, kdy jsme se k radosti mnohých „neučili“, alespoň ne běžným způsobem, jsme se sešli ve svých třídách. Učitelé nám opět připomněli, jak se máme chovat, aby vše proběhlo bez kolizí, a sdělili nám plán celého dne. Za okamžik začalo hořet, samozřejmě jenom jako. Paní ředitelka pohotově vyhlásila poplach a my jsme se celkem rychle a spořádaně přemístili na školní dvůr. Někteří „vtipálci“ začali pokřikovat „škola hoří“ a podobné vtipné výroky. Chvíli jsme měli problémy s udržením kázně. Když jsme se ztišili, zjistili jsme, že jsme školu vyklidili za 2,5 minuty, což prý celkem ujde. Všichni Školu jsme vyklidili rychle. sice věděli, že to byl cvičný poplach, avšak na efektu to téměř nic neubralo. Poté jsme se odebrali zpět do tříd a věnovali se vlastnímu programu, který se u jednotlivých tříd lišil. Většina tříd napsala a vyhodnotila test z daného učiva – přece jen jsme se „učení-mučení“ nevyhnuli. Někteří žáci se vypravili do terénu, kde plnili různé úkoly. 8.A a 8.C se vydaly vlakem do Vrcovic, 8.B s 8.D navštívily střelnici na Hradišti, šesté a některé sedmé třídy po přestávce vyslechly přednášku pracovníků Českého červeného kříže a Integrovaného záchranného systému a prohlédly si hasičský automobil a jeho vybavení, zatímco devítky se zúčastnily besedy na Městském úřadě Písek. Zbytek sedmých tříd navštívil Zdravotnickou záchrannou službu (dočtete se v následujícím článku). Na závěr branného dne jsme se posilnili obědem ve školní jídelně. Myslíme, že všem se průběh dne líbil. Kateřina Morozová, Martina Cibochová, 8.A
Návštěva záchranné služby Od poloviny září probíhal ve všech třídách na druhém stupni v rámci hodin rodinné výchovy program Ochrana člověka za mimořádných událostí. Už loni jsme se dozvěděli, jak se zachovat při povodních, velké bouři a jiných přírodních katastrofách. Letos jsme se seznamovali s poskytováním první pomoci. Celé to vyvrcholilo branným dnem, který se konal v úterý 25. října. V 8 hodin jsme se všichni sešli ve třídách, kde jsme se dozvěděli, co nás čeká. Každá třída měla svůj program. Někteří si zkusili střílet na střelnici, jiní se zúčastnili besedy se záchranáři či hasiči. Program byl opravdu rozmanitý a bohatý. Naše třída měla jít do nemocnice na prohlídku Zdravotnické záchranné služby. V 8,15 vyhlásila paní ředitelka poplach a my jsme museli evakuovat školu. Byli jsme lepší než před rokem. Budovu se nám podařilo vyklidit za 2 minuty 30 sekund, což je prý velmi slušný čas (nám se to zdálo doslova perfektní). Po návratu do třídy jsme se vydali na exkurzi. Na záchranné službě se nás ujal sám pan ředitel, který nám vyprávěl, jak vůbec systém záchranné služby funguje. Samozřejmě přidal i své zážitky. Nezapomněli jsme si také připomenout, jak správně zavolat první pomoc a co všechno se může stát, když někdo tísňové volání zneužije. Potom jsme se rozdělili na dvě skupiny. První šla na dispečink, řídící centrum celé záchranné služby. Je to docela malá místnost, kde sedí dvě zdravotní sestry u telefonů a počítače. Přijímají hovory a posílají pomocí vysílaček záchranná auta na místa, kde je potřebují. Celou dobu nepřetržitě vyzváněly telefony a sestřičky neustále něco vyřizovaly. Nejenže posílají sanitky k akutním případům, ale také koordinují veškerý přesun pacientů mezi různými nemocnicemi. Například když je třeba někoho převézt na vyšetření do
4
Českých Budějovic. Zrovna v tu chvíli přistával vrtulník, který měl záhy pokračovat s malým nedonošeným miminkem do Prahy. Pak už se naše skupina vyměnila s druhou a odešli jsme do garáží, kde parkují sanitky. Měli jsme štěstí, protože jsme si mohli prohlédnout ten nejnovější vůz. Jeden pan doktor nám velice ochotně předvedl celé vybavení auta a zodpověděl všechny naše dotazy. Dozvěděli jsme se, že dnes už by sanitka za běžných podmínek měla dorazit k nemocnému do 15 minut. Záchranná služba musí spolupracovat se všemi nejbližšími nemocnicemi. Takže se třeba stane, že když v Písku není žádná volná sanitka, k případu vyjíždí sanitka ze Strakonic nebo Milevska. Na záchranné službě se nám moc líbilo, protože jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. V druhé části našeho branného dne, samozřejmě po vydatném občerstvení, nám paní učitelka zadala malý test, který měl ověřit, jak jsme v hodinách rodinné výchovy dávali pozor a jestli bychom mimořádnou událost zvládli. Většina z nás by se teoreticky dokázala úspěšně zachránit. Pokračovali jsme procházkou směrem k lesu. U tří rybníků nás čekal poslední úkol. Vyzkoušeli jsme si navzájem ošetřit zranění ruky a nohy. Protože už ale bylo pozdě, vraceli jsme se zpět do školy. Všichni jsme dorazili v pořádku a plni nových dojmů. Celý den se nám moc líbil. Mohl by být i častěji. Už se těšíme na příští rok. Veronika Nováková, 7.A
Vzpomínáte si ještě, jaké to bylo na úplném začátku vaší školní docházky? My jsme pro vás připravili dvě reportáže z prvních tříd. Letos byly otevřeny tři první třídy. Jedna klasická, to znamená bez speciálního zaměření, jedna hudební a novinkou je letos třída sportovní. Dvě děvčata z osmé třídy strávila jeden den v lavicích s nejmenšími žáčky naší školy. Oběma se tento den moc líbil, avšak každá nakonec došla k jinému závěru. Posuďte sami.
Návštěva v I.A Ve středu 19. října jsem navštívila hudební třídu I.A a strávila s dětmi v lavici jeden den. Když jsem vešla ráno do třídy, přivítala mě s úsměvem paní učitelka Schmidtová. Ale jelikož má právě teď mít I.A hudební výchovu, začnou děti výuku s paní učitelkou Borovičkovou. Zazvoní a děti hned běží na svá místa. Jsou moc hodné, jak je vidět… Než vejde paní učitelka do třídy, dětičky jednohlasně zakřičí: ,,Čáry máry fuk, teď už ani muk!‘‘,,Dobrý den děti,‘‘ pozdraví paní Borovičková a hned pokračuje, ,, jak jste si jistě všimly, je tady někdo nový…‘‘ Představím se a říkám dětem, že o nich napíšu článek do časopisu. Už se těší, jak z nich budou mediální hvězdy.☺ ,,Žabička zelená…. ,‘‘ zní třídou. Za chvíli následuje další žabičková píseň. Dokonce i s choreografií. A právě teď zpívají dětičky píseň o rybáři, který chytil kapry, ale potom jich pár pustil. Kolik jich zůstalo, musí děti rychle vypočítat, aby mohly správný výsledek zazpívat. ,,Rybář chytil deset kaprů, pět jich pustil do vody, domů nese 5 kaprů, ženo, těš se na hody… ‘‘ Pááni, ty děti tak pěkně zpívají a jsou šikovné i při stavbě domečků z not. Vždy dvě noty jako dvě slabiky a pak střechu a je hotovo. A už nám zvoní! Zapisuji si své dojmy a těším se na další hodinu. Crrr! S učebnicí matematiky už přichází paní Schmidtová. Děti si přinesly kaštánky a teď s nimi budou počítat. ,,Máme pod papírkem sedm kaštánků, vezmeme dva kaštánky. Kolik je pod papírkem kaštánků?‘‘ Tak takovéhle počty se učí v prvních třídách. Všichni umí všechno a nikdo nezaváhá. ,,Teď si, děti, připravte domácí úkoly, zahrajeme si na pány učitele, opravujte si. Anetko, kde máš domácí úkol? Ty ho nemůžeš najít? Ale podívej, vždyť ho máš tady! Aby ses neobjevila v časopise jako nepořádnice!‘‘ Jej, kdyby se na druhém stupni za zapomenutí jen takhle hrozilo. Dětem to opravdu jde! Když si představím, že v naší třídě je někdy u některých jedinců potřeba počitadlo, nemohu se ubránit smíchu. Děti z I.A pěkně zpívají.
5
Nesmírně obdivuji paní učitelku. Ty děti totiž mluví tak po-ma-lu… A neustále, ať je jakákoli hodina, vyprávějí nějaké zážitky. ,,Všichni píšeme: 4-2=2.‘‘ Radši si to taky napíšu! O další přestávce jsem si s některými dětmi povídala. Monička je sestřička mé spolužačky. Jana: ,,Moničko, jak se ti líbí ve škole?“ Monča: ,,Líbí, nejvíc mě baví matematika. Nejradši mám paní učitelku na matematiku.“ Jana: ,,Paní Schmidtovou?“ Monča: ,,Noo.“ Viktorka je sestra mé bývalé spolužačky. Jana: ,,Viki, jaký předmět máš nejradši?“ Viki: ,,Češtinu. Mě to baví.“ Jana: ,,No, já mám češtinu taky ráda.“ Kristýnka: ,,Já mám taky češtinu ráda, ale úplně nejradši mám hudební výchovu.“ Jana: ,,Já mám taky hudebku moc ráda. Já totiž moc ráda zpívám a ty?“ Učení je zatím baví. Kristýnka: ,,Jo. A víš, kdo je moje nejlepší kamarádka?“ Jana: ,,Kdopak?“ Kristýnka: ,,Viktorka! A taky mám bratrance Adama!“ Jana: ,,Joo? A kolik je mu let?“ Kristýnka: ,,To nevím, ale už je velkej.“ Honza: ,,To já mám ségru ve 4.A!“ Jana: ,,Tak to už je taky velká, viď? A jak se líbí ve škole tobě?“ Honza: ,,Lepší než ve školce. A já chodím na plavání! Jo, a nejradši mám pracovní činnosti!“ Petra: ,,A já tělocvik!“ A je tu čeština! Děti si otevřou velké desky s písmenky. Okamžitě jim paní učitelka dává diktát písmenek na procvičení. N, I, A, ó, ů, P, m, O, á, p … Vidíte? Zvládla bych to na výbornou. (Ještě aby ne, že?) ,,A, E, I, O, U - jak těmto písmenkům říkáme,‘‘ ptá se paní učitelka. ,,Vyjm…“ „Ne.‘‘ ,,Malá… ‘‘ ,,Ne, ne.‘‘ Hlásím se. ,,Zeptáme se naší kolegyně.‘‘ ,,Samohlásky!‘‘ ,,Ano, správně,‘‘ usmívá se paní učitelka. Ještě děti dostávají domácí úkol v písance. Malé kopečky, vlnky, obloučky, kapičky. No musí to přece umět, ne? Zvoní a já se loučím s dětmi. ,,Ahój, určitě vám to pak přinesu ukázat,‘‘ volám ještě. Děti, které mi po celou dobu vykaly, zavolají: ,,Nashledanou.‘‘ Ale děti, se kterými jsem se ,,skámošila‘‘ volají: ,,Ahóóóóój!‘‘ Tak to byla má návštěva třídy těch nejmladších žáčků naší školy. Já osobně bych se do první třídy vrátit nechtěla, protože bych se nerada všechno učila znova. Dětem to ale teď v první třídě sluší a hlavní je, že je to moc baví. Jana Samšuková, 8.A
Na návštěvě v I.B Ve čtvrtek 20. října jsem se byla podívat ve sportovní třídě paní učitelky Englické, v I.B. Jakmile jsem dorazila do třídy a posadila jsem se do zadní lavice, všechny dětičky mi hned ukazovaly jedničky a razítka ve svých notýskách. Hodina, jak všichni víte, začíná druhým zvoněním. Ve třídě tou dobou bylo už ticho, všechny děti seděly rovně opřené ve svých trpasličích židličkách a netrpělivě čekaly, až přijde paní učitelka. Když učitelka vešla, malí žáčci se okamžitě zvedli, aby pozdravili. A protože byl právě český jazyk, začaly děti recitovat spoustu krásných básniček, při kterých si procvičovaly ručičky, aby je nebolely při psaní. Dnes se cvičilo písmenko A, většinou jim to nedělalo žádný problém. Pak přišla na řadu papírová písmenka, která měl každý pečlivě vyskládaná v deskách. Na tabuli byly napsány dva řádky různých písmen a stejné řádky měli prvňáčci pokládat u sebe na lavici. Práce s písmenky tak ale neskončila. Paní učitelka diktovala a žáčci Psaní je těžká práce. pokládali písmenka vedle sebe, potom se ve dvojicích vyměnili. Když
6
našli nějakou chybu, dupli. První hodina už se pomalu chýlila ke konci, ale ještě zbyl čas na Živou abecedu (to je knížka, kde se prvňáci učí číst). Tam děti vybarvovaly písmenka. CRRR! O přestávce se všichni shromáždili kolem mě a ukazovali mi své krásné pastelky a fixy. A už nám zase zvonek ohlašoval další, tedy druhou hodinu – matematiku. Nejprve si děti vyndaly z lavice krabičku barevných dřívek. Na tabuli byly příklady na porovnávání (př. 5≥ 2) a děti je znázorňovaly na svých lavicích, nezáleželo na barvě ani na tvaru, ale na počtu. Když všichni úspěšně zvládli práci s dřívky, vzali si k ruce desky, kde se hned vedle písmenek vyjímala černobílá čísla. Paní učitelka dávala příklady a děti ukazovaly kartičky se správnými výsledky. Potom si každý vybral jedno číslo. Pokud bylo například menší než dvě, šel dotyčný k tabuli. A nakonec nezahálely ani barevné dřevěné pastelky. Paní učitelka měla v ruce pět pastelek, ukázala třeba 3 pastelky a děti řekly 2 – to znamená, že dvě pastelky si schovala za záda. Najednou tu byl konec druhé hodiny. O velké přestávce si prvňáčci vyndali svačinu a jedna holčička rozdávala bonbony, slavila už 7. narozeniny. A zvonek opět zařinčel, upozorňoval na třetí hodinu - český jazyk. Všichni se nasoukali do svých lavic a vyndali si domácí úkoly – písmenka I v písankách. Paní učitelka obcházela lavice a udělovala razítka. I já jsem se šla přesvědčit, jak hezky prvňáci píšou. Na další stránce už neprocvičovali, ale písmenka psali na známky. Šlo jim to velmi dobře. A paní učitelka nezapomněla ani na Živou abecedu. Tam prvňáci vybarvovali písmenka, která byla vepsána do autíčka. Jakmile to měli hotové, paní učitelka rozdala papíry, ze kterých děti četly písmenka. Za odměnu si žáčci mohli do níže položeného rámečku na tom samém listu papíru namalovat, co by si přáli. Potom paní učitelka říkala dlouhé a krátké hlásky. Když děti uslyšely dlouhou, tak rozevřely ruce, jako by chtěly někoho obejmout. A když krátkou, ruce zkřížily. Sem tam se sice nějaká malá chyba našla, ale většinou se nespletly. O přestávce se dětičky rychle převlékly do cvičebních úborů, jelikož čtvrtou hodinu měly svou oblíbenou tělesnou výchovu. Jak jsem se dozvěděla, mají tělocvik čtyřikrát týdně a někteří ještě chodí na házenou. Když do třídy vešel pan učitel Vojtěšek, byly už děti seřazeny u dveří. Odvedl je do tělocvičny, kde hned po rozběhání udělali všichni několik dřepů. Pak si konečně mohli nadšeně zahrát vybíjenou, která jim šla skvěle. Hned na to se děti rozdělily do dvojic a cvičily nahrávání. Málokdy se stalo, že jim míč spadl. Pan učitel nezapomněl ani na driblování, které také nikomu nedělalo problémy. Potom si prvňáci mezi sebou měřili své schopnosti hodu do dálky. Jakmile sebrali míče ze země, vrhli se na házení na koš a na dveře, pod kterými si měli představit bránu. Strefil se téměř každý. Už nezbývalo moc času, ale přece se ho ještě trochu našlo na přihrávku ve dvojicích. CRRR! A tak skončila hodina tělocviku i má návštěva v I.B. Po čtyřech hodinách strávených v první třídě bych tam nejraději zůstala do konce roku, ale bohužel jsem se ještě ten den musela vrátit zpátky do 8.A.
S míčem to malým sportovcům jde dobře
Jana Vlnová, 8.A
Zájezd do Anglie Žáci sedmých a osmých tříd se v termínu od 27. května do 1. června 2006 zúčastní zájezdu do Anglie. Budou ubytováni podle svého výběru po dvojicích v anglických rodinách, nebo ve vícelůžkových pokojích v hostelu. Odjíždíme 27. května v brzkých ranních hodinách (už v 5.30!!!) od školy. Celý první den strávíme na cestě, pojedeme přes Německo, Lucembursko (zde se zastavíme v Lucemburku na prohlídku města a protažení těla) a Belgii (v Bruselu si prohlédneme Atomium – dějiště světové výstavy Expo 1958) do Francie. Druhý den ráno trajektem nebo Eurotunelem překonáme kanál La Manche z Francie do Anglie. První zastávkou v Anglii bude hlavní město Londýn. A protože sezení v autobuse už určitě nebude nikoho bavit,
7
proběhne pěší prohlídka pamětihodností (katedrála sv. Pavla, Tower, Tower Bridge). Další město, do kterého se podíváme, je univerzitní město Cambridge a potom už se pojedeme ubytovat. Třetí den bude patřit prohlídce Stratfordu (rodiště W. Shakespeara), Warwicku (středověký hrad) a dalšímu univerzitnímu městu Oxfordu. Čtvrtý den navštívíme starověké památky Avebury, Stonehenge a Westbury. Pátý den už si připravíme batůžky na zpáteční cestu. Po snídani odjedeme do Windsoru, sídla anglických panovníků. Poslední důležitou zastávkou je opět Londýn, kde dokončíme prohlídku pamětihodností, navštívíme muzeum voskových figurín Madame Tussaud’s, Big Ben, Westminsterské opatství, Buckinghamský palác, Trafalgarské náměstí, Downing Street a další. Zastavíme se v obchodě nebo restauraci na něco k snědku a k večeru odjedeme na trajekt nebo k Eurotunelu. Šestý den bude probíhat téměř jako první – průjezd Francií, Belgií a Německem domů. Nezapomeňte s sebou foťáky a poznámkové bloky, abyste mohli napsat do našeho časopisu, jak se vám v Anglii líbilo! Lucie Zemanová
Návštěva planetária 1.listopadu jsme navštívili planetárium v Českých Budějovicích. Všechny páté třídy naší školy jely objevit tajemství vesmíru. Na programu byla návštěva promítací místnosti a planetária. V promítací místnosti jsme viděli různé ukázky z vesmíru a slyšeli zajímavý výklad. Potom jsme pozorovali souhvězdí a planety. To se každému moc líbilo. Kdo by se rád nepodíval na noční oblohu? Všichni jsme si z exkurze odnesli spoustu zajímavých poznatků. Alžběta Pelikánová, 5.B
Rock do škol Ve čtvrtek 6.října vyrazily všechny 8. třídy do píseckého kina Portyč na výchovně vzdělávací koncert Vývoj rockové hudby 90.let s ukázkami živé hudby (neboli live music), jak říkáme my, angličtináři. Posluchači dechových nebo symfonických orchestrů to jistě neměli lehké, protože šlo opravdu o škálu těch největších hitů světových hitparád. Vyslechli jsme například skladby skupin Red Hot Chilly Peppers, Oasis, U-2, Radiohead, Green Day nebo třeba zpěváka Elvise Presleyho a mnohých dalších. Jak už jsem se zmínil, zpěv byl naživo v doprovodu baskytary a elektrických kláves. Myslím, že atmosféra příjemně laděných písní vyvolala alespoň na chvíli trochu úlevy od všemožného psaní testů a zkoušení, kterým nás učitelé po prázdninách začali doslova bombardovat .
Green Day
Věřím, že se seminář s koncertem líbil nejen žákům, ale i většině vyučujících, kteří je doprovázeli. David Lenz, 8.A
Rodiče ve školních lavicích V listopadu se konal první Den otevřených dveří v tomto školním roce. Rodiče se mohli podívat do všech prostor naší moderní školy a také strávit část vyučování se svými potomky. Nejvíc návštěvníků jsme objevili v nižších ročnících. Tvářili se spokojeně a evidentně měli ze svých dětí radost. Rozhodli jsme se udělat malou anketu a zjistit, zda jsou pro rodiče tyto dny přínosné. Sdělili nám, že se jim velice líbí, jsou pro ně užitečné, protože si mohou udělat představu o provozu školy, o vyučování a učitelích. Velmi spokojeni byli například ti rodiče, kteří navštívili první a druhé třídy. Tento den byl zvláštní nejenom pro rodiče, ale i pro děti, které se mohly před návštěvou předvést. Rodiče nám také řekli, že určitě přijdou do školy znovu, pokud to bude možné, a rádi se zblízka podívají na práci svých dětí. Jakub Žalud, Adam Svoboda, 8.A
8
I žáci mají svá práva To je často používaná fráze na obranu proti učitelům, ale věřte nebo ne, něco takového opravdu existuje. Na naší škole už druhým rokem funguje tzv. žákovský parlament, který se skládá ze zvolených zástupců tříd 2.stupně. Zástupci mladších dětí jsou zváni jako pozorovatelé. Scházejí se jednou za měsíc pod vedením vyučujících, a to paní učitelky Štěrbové a L. Zemanové. Na schůzkách jmenované paní učitelky řídí debaty o jednotlivých problémech a fungují také jako kontaktní osoby mezi vedením školy a členy žákovského parlamentu. Schůzky probíhají formou aktivní diskuse, kde každý z přítomných může vyjádřit svůj názor na chod školy, na školní prostředí, ale i na vzájemné vztahy ve škole. Již proběhla dvě sezení, při nichž se noví zástupci seznámili a ti zkušenější nashromáždili spoustu zdánlivě neřešitelných problémů, které se ve škole vyskytly a které by rádi postupně řešili. Moje zvědavost mě dohnala až k tomu, že jsem se vypravil mezi žáky s otázkou, co si o našem školním parlamentu myslí. Byl jsem překvapen, s jakou pozitivní odezvou jsem se u většiny z nich setkal. Ovšem, zda se v budoucnu dočkáme konkrétních výsledků, to se ještě uvidí! David Lenz, 8.A
Dne 21. listopadu se vybraní zástupci žákovského parlamentu naší školy zúčastnili jednání tzv. Junior parlamentu v Praze. Naše redakce si vám dovoluje předložit dva různé, ale určitě zajímavé a kritické pohledy na tuto akci od účastníků události.
Schůze Junior parlamentu Přestože hodina srazu byla velmi časná, shromáždilo se nás osm zástupců žákovského parlamentu v 6,40 na hlavním autobusovém nádraží, abychom odjeli na jednání Junior parlamentu. Díky místenkám jsme přednostně nastoupili a odjeli do Prahy. Kvůli dopravní zácpě naše cesta bohužel neubíhala moc rychle, ale všichni se stále ještě těšili. Netrpělivě jsme si pročítali informace o projednávaných bodech a o jednání samotném. Když jsme konečně dorazili na Smíchovské nádraží, nasedli jsme do tramvaje, která nás odvezla téměř až před budovu Parlamentu ČR. Přihlásili jsme se na recepci a absolvovali průchod detektorem kovu, někteří se museli opakovaně vracet. Poté se nás ujala jedna pracovnice a odvedla nás přímo na balkon do poslanecké sněmovny. Když jsem si ji srovnávala s místností, kterou znám z televize, připadala mi velmi malá. V lavicích seděly děti stejně staré jako my a oslovovali se „pane“ a „slečno“ a vykali si. Zrovna se projednávalo snížení hranice trestní odpovědnosti pod patnáct let. Junior poslanci říkali své názory a návrhy a hlasovali o nich. Byly projednávány i další problémy, kterými se zabývá i opravdový Parlament ČR. Program jednání byl přerušen, když zazněly slavnostní famfáry a do sálu vešla hlava státu. Očekáván byl sice Václav Klaus, ale přibelhal se obtloustlý imitátor a začal rozmlouvat o historii poslanecké sněmovny a také imitoval některé známé osobnosti jako Václava Klause, Václava Havla a další. Prvních deset minut mě to celkem bavilo, ale pak už to byla jenom velká nuda. Jakmile dozněly závěrečné famfáry, přistoupilo se k projednávání problémů životního prostředí. Zde se mohli mladí „poslanci“ zeptat pana Ambrozka na věci, které je zajímaly. Některé to očividně Poslanecká sněmovna velmi bavilo, ale mně se to zdálo nezáživné a zdlouhavé. O přestávce se uvolnila místa a my jsme si dokonce i sedli a rozbalili jsme svačiny. V diskusi o tabákových výrobcích bylo z různých názorů zřejmé, kdo z junior poslanců kouří a kdo ne. Prý z časových důvodů schůze konečně předčasně skončila, a tak jsme nasedli na tramvaj, odjeli na Smíchov a po pozdním obědě autobusem domů do Písku .
9
Očekávala jsem, že vše bude bráno vážněji. Realita však byla taková, že ve sněmovně neseděl téměř nikdo a všichni si ve vedlejší místnosti cpali kapsy čokoládovými oplatkami. Jana Vlnová, 8.A
Návštěva Junior parlamentu Pondělí 21.11.2005 Do Junior parlamentu jsem jel s tím, že budu moci přispět do hlasování o projednávané problematice, ale zřejmě díky dopravní zácpě před Prahou se vše zdrželo, hlasování se nekonalo a my jsme jenom přihlíželi. Na schůzi se projednávaly převážně věci, se kterými podle mě stejně asi nikdo v České republice nic neudělá, kromě snížení věku trestní odpovědnosti. A to proto, že globální oteplování a kouření jsou celosvětovými problémy. Žáci, kteří seděli v lavicích poslanců, se mi zdáli nepřipravení a dost nerozvážní (až na pár výjimek). Přesto zaznělo i pár zajímavých názorů. Většina dalších záležitostí byly všeobecně „omílané“ problémy, které se hned nevyřeší. Například názor, že zdražení cigaret sníží počet kuřáků… Já si myslím, že když se zdraží cigarety třeba i o 100%, zvýší se kriminalita a celkově na tom budou kuřáci ekonomicky o hodně hůř. Tudy cesta asi nevede. Ale zdál se mi dobrý názor s „volavkami“, což znamená, že by nezletilý šel koupit cigarety a pokud by je prodavač prodal, udělila by se provozovateli velká pokuta. Potom se junior poslanci zabývali globálním oteplováním. I když se u nás v Čechách bude pořádat třikrát do roka den bez aut nebo podobné akce, myslím, že to životnímu prostředí nijak nepomůže. Pomoci by mohl třeba nový systém paliv, jako je vodík, voda, sluneční energie apod. Ale Česká republika určitě nebude vynálezcem něčeho takového. Takže projednávání tohoto problému je podle mě zbytečné. Bohužel jsme se nedostali k tématu dětské obezity, protože jednání muselo být ukončeno dříve. To je podle mého názoru záležitost, do které může výrazně zasáhnout i Česká republika. Celkově se mi v junior-parlamentu líbilo, bylo to zajímavé. Ve skutečnosti to bylo ale jako při jednání dospělých politiků, protože v sále se snad ani na chvíli nesešli všichni, kteří se sejít měli. Během rozpravy odcházeli junior poslanci zbytečně ze sálu, při jednání si povídali a bylo vidět, že o projednávané problematice to nebylo. Jsem sice rád, že jsem tam byl, ale nesplnilo to moje očekávání. Chvílemi se mi zdálo, že je to ztráta času. Snad to příště bude lepší. Marek Sybal, 9.A
Nová třída V naší škole přibyla další nově vymalovaná třída. Tentokrát vzešel nápad a aktivita od samotných dětí z mé třídy 7.A. Díky rodičům se podařilo vybrat obnos peněz, který vystačil na to, abychom mohli vše zrealizovat. Děti se společně dohodly na barvách a firma pana Kajtmana vše perfektně zvládla během několika dní, včetně úklidu. S dětmi jsme pak třídu jen douklidily a upravily. Jsem moc ráda, že 7.A svůj nápad dotáhla do úspěšného konce. A doufám, že se jim v nové třídě dobře žije. Velký dík všem, kteří se na této akci jakýmkoli způsobem podíleli. Veronika Zoubková
Vánoční koncert Jako každý rok se už od září horečně připravuje Vánoční koncert, který se letos bude konat v koncertní síni Sv. Trojice dne 15. prosince v 17,30 hod. Na přípravě této tradiční akce se společně se žáky podílejí tito vyučující: p.Borovičková, p.Jirkalová, p.Halamová, p.Vojtěšková, p.Lichtneger a p.Přib. Doufáme, že známé i neznámé vánoční melodie pomohou navodit příjemnou a pohodovou atmosféru Vánoc.
10
Naši anketu jsme tentokrát zaměřili na vztahy mezi žáky naší školy. Chtěl bych upozornit žáky i učitele, že romské a handicapované děti, které navštěvují naši školu, jsou nebo byly slovně napadány a uráženy. Nejdřív jsem se zeptal těch, kterým se to stalo: „Co jsi dělal/a, když se ti ve škole posmívali? Máš k někomu ve třídě důvěru?“. Odpověděli takto: 1. „Mně se ve škole posmívali, ze začátku mi to vadilo, ale potom jsem si na to zvykla a nenapadlo mě, abych se někomu svěřila, i když se mi posmívali hrozně. Důvěru mám ke třídě.“ 2. „Mně ve škole nadávali smraďoško, cikánko, fuj . Kamarády ve škole asi nemám“. Jedna šestiletá holčička, která v září nastoupila na naši školu, musela začátkem října školu opustit, protože i prvňáčci rozlišovali, kdo je černý a kdo bílý. Moc mě zajímalo, jaké jsou názory žáků a položil jsem jim čtyři otázky: 1. Vadí ti romské a handicapované děti na naší škole? 2. Urážel/a jsi je nebo slovně napadal/a? 3. Viděl/a jsi, jak je někdo napadá? 4. Co si o tom myslíš? Martina Parkánová, 9.C: 1. Vůbec. 2. Nenapadám, proč bych je napadala, když mi nic nedělají. 3. Ano. 4. Že je to hnusné. Michaela Bláhová, 9.D: 1. Ne, nevadí. 2. Neposmívám a nenapadám je, proč bych to dělala? 3. Několikrát. 4. Že se to dělat nemá a myslím si, že bychom jim měli pomáhat. Honza Vacek, 4.C: 1. Ne. 2. No, spíš obráceně. Jak kdy. Když mě štvou, tak jo, když ne, tak ne. 3. Ne. 4. Já nevím. Jirka Pešta, 7.B: 1. Ani ne. 2. No tak jednou, když oni napadali mě. 3. No, viděl. 4. Myslím si, že je to blbost, když oni nic nedělají. Ondra Hynouš 9.A: 1. Vůbec ne. 2. Ne. 3. Jo, viděl. 4. Je to úplně odporný, když někdo mlátí slabšího nebo handicapovaného, a my jsme párkrát s kamarádem takovým lidem pomohli a měl jsem z toho dobrej pocit. Děkuji za pomoc p. uč. Šáchové, která se mnou tuto problematiku společnosti prodiskutovala, a p. uč. Wdowyczynové, která mi pomohla s redakční úpravou. Michal Mižigár, 9.D
Redakce Enyky benyky se omlouvá účastníkům ankety, jejichž názory nemohly být použity pro špatnou kvalitu nahrávky. Dětem, které mají podobné problémy, nabízíme pomoc. Nenechávejte si to pro sebe, obraťte se na třídní učitele, výchovnou poradkyni paní Šáchovou nebo napište vzkaz a vložte ho do schránky důvěry, nezapomeňte napsat jméno a třídu. Nikdo nesmí nikomu ubližovat. katastrofy se obáváš v České republice?
Odpovídala paní učitelka Rajtmajerová
Kterou knihu právě čtete a jak se vám líbí? Dočetla jsem knihu Královna rebelů od Robina Maxwela. Máte nějakého oblíbeného spisovatele? Čtu velmi ráda a nevyhledávám určitého spisovatele. Je nějaká kniha, ke které se stále vracíte? Ráda se vracím k detektivkám Agathy Christie.
11
Navštěvujete rádši kino nebo spíš divadlo? Chodím ráda do divadla i do kina, ale v poslední době méně. Na čem jste byla naposledy v divadle a jak se vám to líbilo? Naposledy jsem viděla (už po třetí) v Divadle na Vinohradech Brouka v hlavě v hlavní roli s Viktorem Preissem a Ivanem Trojanem. Paráda. A jaké se Vám líbí filmy? Dívám se na historické filmy a filmy z cyklu pro pamětníky. Jaký je Váš oblíbený režisér? Oblíbeného režiséra nemám.
Divadlo na Vinohradech
Sledujete ráda nějaký televizní pořad? V poslední době se nejraději dívám na různé dokumentární pořady na ČT2 a nových programech VIASAT HISTORY a VIASAT EXPLOLER Chodíte ráda na výstavy? Chodím. Nejvíce v našem městě. Výstavy pořádané v muzeu jsou vždy velmi zajímavé. Je nějaký malíř, který se vám líbí? V téhle oblasti si nejsem příliš jistá. Více se mi líbí obrazy malířů 19. a počátku 20. století. Máte ráda hudbu? Radši českou nebo zahraniční? Nevyhledávám jen zahraniční nebo jen českou hudbu. Poslouchám, co se mi líbí. Moderní i klasickou. Chodíte ráda na koncerty? Na koncerty chodím velice málo. Zkoušela jste se někdy sama věnovat umění – psát básně, povídky, malovat nebo složit písničku? Zkoušela, když jsem byla malá. Když nakreslím velrybu, vypadá jako tank. Velmi obdivuji všechny, kteří mají nadání pro hudbu nebo literaturu. Ve škole si vždy přečtu ukázky prací našich žáků na nástěnce ve 2. patře a moc se mi líbí i práce z výtvarné výchovy. Jana Samšuková, 8.A
Na návštěvě u protinožců Život v Sydney (seriál) Rozhodli jsme se, že budeme dále pokračovat ve spolupráci s panem Miklem a přinášet vám další poučné informace v našem seriálu o životě v Austrálii. Zajímá vás, jak se žije v největším městě Austrálie Sydney? Co lidé v Sydney dělají? Co je baví? Nyní máte příležitost se něco dozvědět. Sydney je největší město Austrálie, ve kterém žije asi 5 milionů lidí. Obyvatelé Sydney jsou velice přátelští a hádají se jen málokdy. Velice rádi sportují. Moc je třeba baví vodní lyžování a jiné sporty, které souvisejí s vodou, protože tohle velkoměsto leží u moře. Sydney Sydney
12
je krásné město. A pan Mikl ví, o čem mluví, protože tam strávil kus svého života. Je to hlavně ráj nákupů a zábav. Už v předešlém díle jsme se zmiňovali o tom , že Australané slaví, co se dá. Představte si, že obchody jsou tam otevřené celých dvacet čtyři hodin denně. Lidem nevadí, že pracují i v noci. Jak už jsme řekli, jsou velice přátelští a také ochotní. Průměrně si lidé vydělají kolem 52 000 dolarů ročně, což není zrovna nejhorší plat. Ve škole studenti nosí uniformy, aby se nepoznalo, zda je student z bohaté nebo chudé rodiny. Na uniformách mají vždy jméno školy, do které chodí. Každá škola má uniformu jinou, aby se už na první pohled poznalo, do které školy který student patří, když třeba něco provede. Město Sydney je perfektně uklizeno a při každé akci nebo oslavě nádherně vyzdobeno. No řekněte, nechtěli byste také bydlet v Sydney? Martina Cibochová, Kateřina Morozová, 8.A
Německo (seriál) Po úspěšném seriálu o Austrálii, jsme se rozhodli, že vytvoříme další seriál. Tentokrát o Německu. Samozřejmě jsme o spolupráci požádali paní učitelku Ingrid Wempe. V prvním úvodním článku se zatím seznámíme s nejdůležitějšími zeměpisnými údaji. A protože za pár dnů budou Vánoce, přidáme pár informací o tomto období. Doufáme, že se vám naše povídání zalíbí a budete se těšit na další. Pohled na mapu Německo leží ve střední Evropě a díky své centrální poloze má nejvíce sousedních zemí. Na severu sousedí s Dánskem, na východě s Polskem a Českou republikou, na jihu s Rakouskem a na západě s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemím. Německo je spolková republika, to znamená, že je složeno z 16 spolkových zemí. Tyto země jsou především v oblastech kultury, dopravy a průmyslu zcela samostatné. Mají také svá hlavní města. Hlavním městem celé spolkové republiky je Berlín. Německo omývá Severní a Baltské moře. Na ploše asi 357 000 km2 žije cca 81,6 milionů obyvatel. Kolem 9% obyvatel nemá německou státní příslušnost. Úředním jazykem je němčina, velmi oblíbená jsou různá nářečí. V Alpách na jihu Německa se tyčí Zugspitze, nejvyšší hora Německa, která měří 2963m. Kromě toho jsou zde další pohoří: Harz, Krušné hory, Fichtelgebirge, Bavorský les a Černý les. Nejdůležitější řeky jsou Rýn, Labe, Dunaj, Mohan a Weser. Čas vánoční A jak se slaví v Německu Vánoce? Těšení v Čechách i v Německu je úplně stejné. Přípravy začínají 4 týdny před Vánocemi. Tento čas nazýváme advent. Lidé si kupují adventní věnce se čtyřmi svíčkami a každou neděli se zapálí jedna svíčka, čtvrtá svíčka poslední neděli před Vánocemi. V letošním roce byla první adventní neděle 27. listopadu. Děti dostávají adventní kalendář s 24 okýnky a od 1. do 24. prosince každý den jedno otevírají. Další svátek před Vánocemi je sv. Mikuláš 6. prosince. Mikuláš byl biskup z Myry, který žil v Řecku. Byl velmi oblíbený, protože lidem pomáhal různými dary. Děti si 5. prosince musí vyčistit boty a postavit je za okno. V noci jim do nich Mikuláš nadělí sladkosti a ovoce. 24.12. na Štědrý den se i v Německu zdobí vánoční stromeček. Je to tradice. Večer po večeři se rozbalují dárky. V severním Německu nosí dárky vánoční mužík a v jižním Německu Ježíšek. Samozřejmě se také poslouchají a zpívají koledy. O půlnoci jdou mnozí do kostela na mši. 31.12 se slaví Silvestr a mnoho lidí vítá nový rok velkým ohňostrojem. V několika spolkových zemích se 6. ledna slaví Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar, kteří byli při narození Krista a přinesli mu dary. Rut Jánská, Marie Vranovská, 8.B
13
Lezení Pro někoho koníček, pro někoho sportovní disciplína a pro někoho výzva či životní styl. Protože právě o něj v extrémní podobě horolezectví jde. Je to neustálý boj se sebou samým. Ať už lezete na skálu, obrovský, zamrzlý rampouch, horu nebo velehoru, jde o totéž. Člověk bojuje sám se sebou. Tisíckrát si sliboval, že toho nechá a tisíckrát slib porušil. Je to vášeň. Všechny ty cesty, čekání na počasí, mrznutí, hlad, žízeň a debaty nad nesmrtelností chrousta střídá euforie z dobytého vrcholu. A ty dobýváme nejen v horách, ale i v osobním životě. A nad tím je třeba se zamyslet. Nejde totiž pouze o zkomercionalizovanou zábavu, ale o splnění Matterhorn vlastního snu. Já osobně svůj sen mám, ale ten nemusím nikomu říkat. Už jsem vylezl na nejednu skalku, nejvyšší byla 130 metrů vysoká. Vím, co pro mě lezení znamená. Vždy když lezu, osvobodím se od všech problémů a na chvíli zapomenu na neustálý řev města, školu nebo dokonce kamarády! Ovšem návrat do reality je horší. Lezu zatím jeden rok a myslím, že v mládí se to člověk naučí nejrychleji. Ale musíte si projít několika krizemi, kdy toho chcete nechat. Já jsem je taky prožil, třeba když se se mnou trošku utrhl menší kamínek a padal na mého bráchu (ten kamínek vážil asi 15 kilo). Jestliže se snažím vyšplhat na nějakou tu skálu, tak vždy naplno. A to je také důležité. Když se nechcete objevit na vrcholu, nelezte! Stojí to všem lezcům vůbec za to? Neustále překonávat sám sebe? Odpovědi mohou být různé. Od již zmíněné výzvy a vášně, až po nesmyslnost a blbost. Zvláště jeden můj nejmenovaný spolužák si myslí, že lezení je blbost a že jde pořád o totéž. Samozřejmě jde o totéž! Dostat se na vrchol! Ale způsob zdolání vrcholu se značně liší. Lezení tedy rozdělujeme na skalní, ledové a horské. Skalní je nejproslulejší a nejméně nákladné. Je zde nejmenší pravděpodobnost úrazu. Leze se po skále v minimální nadmořské výšce. Ledové je celkem nákladné na pomůcky i sílu. Často se prolíná s horským lezením. K jištění se používají pouze ledové šrouby, které když neumíte správně použít, jsou vám k ničemu. Vlastně jde pouze o to vyškrábat se za pomoci cepínů a maček na zamrzlý vodopád (rampouch). Horské je nejnákladnější, nejnáročnější, ale také nejkrásnější! Jde o důvěru parťáka, který s vámi leze. Stačí, když se něco hodně malého pokazí a je z vaší Adam Svoboda, 8.A expedice skutečně hezký námět na knihu.
Písecký plavec – Jakub Srnka Možná, že někteří z nás ani nevědí, jaké sportovní talenty máme u nás ve škole. Můj kamarád ze třídy Jakub Srnka mezi úspěšné sportovce určitě patří. Je totiž výborný plavec. Plave už odmalička, stejně jako jeho starší bratr. Oba mají velký talent. Trénuje je jejich tatínek, který je na ně velmi tvrdý a přísný, asi i proto se může svými syny a jejich výkony pyšnit. O Kubovi se nedávno dokonce psalo v novinách (náš článek tedy nebude v tisku prvním). Zúčastnil se totiž Olympiády dětí a mládeže, která se konala v Brně. Vybojoval první místo, které znamená obrovský úspěch. Dodatečně mu gratulujeme. S Kubou jsme si na téma plavání chvíli povídala. Jak dlouho plaveš? Plavu už 8 let. Proč sis vybral zrovna plavání? Už nevím, ale asi proto, že mě k tomu přivedli rodiče. Kolikrát týdně máš trénink? Někdy šestkrát a někdy sedmkrát týdně. Trénuješ jen v Písku? Ne, trénuji také dvakrát týdně v Českých Budějovicích.
14
Jak často jezdíš na závody? Tak jednou za dva týdny. Závodíš i v zahraničí? Dvakrát do roka jedeme i do zahraničí. Kolik máš medailí a diplomů? Tak to opravdu nevím. Jaký styl plaveš nejraději? Teď asi motýlka, jinak kraula a znak. Jaký je tvůj největší úspěch? Asi když jsem vyhrál 100 euro ve Vídni na závodech. Z našeho krátkého rozhovoru můžete poznat, že Kuba je velmi skromný a nerad o sobě a svých úspěších dlouze povídá. Vždyť ani neví, kolik má medailí! Děkuji Kubovi za rozhovor a za všechny mu přeji mnoho dalších vyhraných závodů a olympiád. Barbora Arnicanová, 7.A
AEROBIC CLUB SOLE PÍSEK Lucka a já jsme začaly společně sportovat. Vybraly jsme si aerobik. Přihlásily jsme se k Jarce Benešové, která vede AEROBIC CLUB SOLE. Naši skupinu tvoří 20 dívek. Na trénincích, které máme dvakrát týdně, nacvičujeme hlavně pódiové skladby. Od našich začátků už jsem se docela zdokonalily, především v technice a flexibilitě. Jako každý sport, ani aerobik není jen trénování. Na jaře a na podzim se každoročně koná v Písku soutěž v junior aerobiku. Soutěžící jsou rozděleny do čtyř kategorií podle věku. V každé kategorii se sejde kolem čtyřiceti dívek. A jak taková soutěž vypadá? Začínáme sestavou, kterou cvičíme podle vybrané cvičitelky. Ta ji postupně představuje a my ji neustále opakujeme. Hodnotí se technika, výraz, držení těla, pochopení jednotlivých úseků a celkový dojem. Porotci pak vyberou dvacet dívek, které postoupí do finále. Tam se sestava opakuje a postupně ztěžuje. Potom přijde na řadu protahování - provaz, placka a tricepsové kliky. Vše trvá asi dvacet minut. Po skončení se vyhlašují výsledky, ale jenom prvních šest míst. Pokud se dívka neumístí na jednom z těchto míst, nemá šanci dozvědět se, kolikátá vlastně byla. Takto se soutěží ve všech kategoriích. Jedním z velkých úspěchů AEROBIC CLUB SOLE je pódiová skladba Rock ´n´ Roll. Secvičilo ji čtrnáct dívek. AEROBIC CLUB SOLE S touto sestavou vyhrály Mistrovství ČR ve sportovním aerobiku. Teď nacvičují další skladbu, která se jmenuje Policajtky. Naše trenérka Jarka provozuje také cvičení pro veřejnost. Můžete si zacvičit na ZŠ J.K. Tyla nebo přímo ve studiu. Pokud se doma nudíte, přijďte si zacvičit k Jarce! Rozvrh hodin cvičení a informace najdete na: www.jarkabe.vasestranky.cz. Lucie Nachtigalová, Alžběta Rybáková, 7.A
3:15 zemřeš Bojíte se rádi? Máte rádi horory? Pak si určitě zajděte do kina na film s výmluvným názvem 3:15 zemřeš. Trojice producentů, Michael Bay, Andrew Form a Brad Fuller, začala hned po úspěšném hororu Texaský masakr motorovou pilou hledat námět na svůj další projekt. Hledali ve starších filmech, které byly inspirovány skutečnými událostmi lidí. Našli jej ve filmu a zároveň knize Amityville Horror. Kolem celého příběhu koluje spousta nevysvětlitelných faktů: nikdo nemůže popřít, že Ronald DeFeo jr. vstal uprostřed
15
noci a zavraždil šest členů své rodiny, je záhadou, že vystřelil osm ran z pušky, která je slyšet na míle daleko, a nikoho v domě ani sousedství neprobudil. A může se začít točit. 13. listopadu obdržela policie šílený telefonát, který ji zavedl do Ocean Avenue 112 v Amityville. Uvnitř rozlehlého domu se jim naskytla děsivá scéna – celá rodina DeFeových byla zavražděna. V následujících dnech se Ronald DeFeo jr. přiznal k tomu, že postupně zastřelil své rodiče a čtyři sourozence. Tvrdil, že ke spáchání těchto hrůzných vražd ho vedly hlasy v domě. O rok později se George a Kathy Lutzovi a jejich děti stěhují do tohoto domu a věří, že bude jejich vysněným domovem. Ale krátce poté, co se zabydlí, začnou se dít podivné a nevysvětlitelné věci. V pokoji, kde bydlí jejich nejmladší dcera Chelsea, byla zavražděna Jodie s plyšovým medvídkem v náručí. Když si Chelsea hrála, zjevila se jí Jodie. Jodie Chelsey řekla, že když skočí ze střechy, uvidí svého mrtvého otce. Chelsea vyleze na střechu a chce skočit, matka jí v tom však včas zabrání. Poté George slyší hlasy, které mu říkají: „Chyť je, zabij je.“ Kathy si ze zoufalství pozve do domu kněze, aby jim dům posvětil. Ten však uteče, protože na něj z klimatizace vyletí mouchy, které ho celého obklopí. Kathy zajde do knihovny, kde najde knihu, ve které se dočte, že v jejich domě byli mučeni a vražděni indiáni. Mezitím najde George tajnou místnost, ve které jsou těla mrtvých indiánů. Když se Kathy vrátí domů, najde ve sklepě 4 rakve a na nich jména svých dětí. Po 28 dnech rodina Lutzových z rezidence uprchla. Nikdy se tam už neukázali a nedošli si ani pro své věci. Film je divácky velmi úspěšný. Doporučujeme jeho zhlédnutí, ale jen silným a odvážným povahám. Jitka Říhová, Kateřina Lapajová, 7.A
Chinaski Jedna z nejposlouchanějších českých hudebních skupin Chinaski má tyto členy: Michal Malátný (dříve Novotný), Pavel Grohman, který se mimochodem zná s M. Malátným už od páté třídy ZŠ v Jičíně, František Táborský, Ondřej Škoch, Štěpán Škoch a Petr Kužvart. Do skupiny patřil také herec Petr Rajchert. Letos vydala skupina již desáté album s názvem Music Bar, které mělo stejně velký úspěch jako všechna předcházející: Chinaski (1995), Dlouhej kouř (1997), St.Hadry-PraChinaski (1997), 1.signální (1999), Nanana a jiné popjevky (tak se to opravdu píše) (2000), Original (2002), Premium 1993-2003 (2003), Autopohádky (2004), Docela vydařenej den (2004). Z názvů alb, ale i písniček můžeme usoudit, že Chinaski opravdu nedbají na spisovnou češtinu☺. A jak šel čas s Chinaski …. ? V roce 1989 skupina poprvé zahrála na veřejnosti, a to na svatbě svého kamaráda. Druhé větší vystoupení měli Chinaski po listopadové revoluci, kdy se konaly koncerty na podporu Občanského fóra. V roce 1991 začali Chinaski koncertovat, kde se dalo. Hráli v hospodách a klubech po celé republice, jezdili snad se všemi kapelami tehdejší hudební scény (Tři sestry, Orlík, Visací zámek, Plexis). V létě 1991 účinkovali na svém prvním festivalu v České skalici. V lednu 1996 skupina vítězí v klipové soutěži S.O.S, podstatně stoupá návštěvnost koncertů. Kapela se objevuje v úzkých nominacích v soutěží Skupina roku, Alternativní scéna, Skladba roku a Videoklip roku. A pokud toho chcete vědět více, mrkněte se na http/lidius.webpark.cz/Historie_Chinasek.htm. Kapela má momentálně hodně práce s Music Bar Tour, na kterém také můžeme slyšet hit Tabáček. Skupina Chinaski má hodně fanoušků a patří k nejoblíbenějším českým kapelám. I mně se moc líbí a těším se, že někdy zavítá i do Písku. Eva Brücklerová, 7.A
16
Rivalita nade vše Nereálná realita Patříte mezi příznivce nebo odpůrce televizní zábavy zvané „reality show“? Jak jsme zjistili, spousta lidí se při jejím uvádění nemůže odtrhnout od obrazovky. Dívají se dokonce i naši mladší spolužáci. Podstata hry spočívá v tom, že aktéry každý den dvacet čtyři hodin sledují diváci a televizní kamery. Dovolí si jim nakouknout i do soukromých věcí, například do hygienických pomůcek. Reality show není už vůbec pro malé děti. Den ve vile vypadá asi takto: vstávání s těžkou kocovinou, na zahrádce pár cigaretek, vše je doprovázeno krutými hádkami a neustálým křikem. S hrůzou jsme zjistili, že právě toto se divákům líbí. Večer následuje zdánlivě poklidný dýchánek, po němž se znovu dostavuje kocovina. Neustálý koloběh. Lidé se ve hře změní k nepoznání a zvyšuje se u nich vulgarita a agresivita. Vřele doporučujeme těm, kteří „povedenou šou“ ještě neviděli, ať nemění své zvyky a nekazí si vkus. Jakub Žalud, David Lenz, 8.A
Víte, že… lidské tělo obsahuje takové množství železa, že by se z něj mohla postavit tyč, která by unesla celé toto tělo!!! kdyby se přepočítala cena hamburgru na kila, zjistíme, že je dražší než malé auto!!! mikrovlnka byla vynalezena poté, co se v roce 1946 inženýr Percy Spenser procházel okolo radaru a tabulka čokolády v jeho tašce se poté uškvařila? při přibližné rychlosti 130 km v hodině by teoreticky závodní monopost Formule 1 mohla díky přisátí k podlaze jezdit i hlavou vzhůru po stropě? monopost = jednomístné závodní auto havajská abeceda obsahuje pouze 12 písmen? oba nejvyšší výsledky IQ, které byly naměřeny v IQ testu, patřily ženám? věda zabývající se hloupostí se jmenuje „morologie“? tam, kde je dnes Washington a Londýn, byla před 18 000 lety vrstva ledu silná 1,5 km? rozvodněná Amazonka by naplnila vodou největší sportovní stadion světa za 13 vteřin? za celý život sníme průměrně 50 tun potravin – to je více než 87 000 jídel – a strávíme při tom u stolu celých osm let? lev dokáže odtáhnout 300 kg vážící zebru – a na to by bylo potřeba nejméně šest mužů? Tereza Holubová, 7.A
Lamte si hlavičky Všeobecný test: 1.Co pohání větrný mlýn? a) vítr b) mlynář c) pevná vůle
2.Co to je MHD? a) mnoho hodných dětí b) městská hromadná poprava c) městská hromadná doprava
3.Co se zavírá do garáže? a) zloděj b) auta c) nepotřebné věci
4.Seriál Ošklivka . . . a) tety b) Betty c) Lety
5.Kdo jí ze žlabu? a) žlabáci
6.Co se nejvíce čte o hodině? a) dopisy
17
b) žáci ve školní jídelně c) zvířata
b) c)
taháky Enyky benyky
Vyřešíte tuto úlohu? Kolik lidí se vejde do kanceláře, když na jednu osobu počítáme 1 m2 ? Kancelář má rozměry 6m, 4,5m, 2,6m. Kolik je na obrázku obdélníků?
Uhodnete? Který tvor nemá křídla a přece bude létat? Šlo 350 vojáků a 3 velitelé. Prostřední voják upadl. Který? Dá se to schovat do dlaně, ale je to větší než člověk. Výsledky: kancelář: 27 obdélníky: 19 hádanky: housenka, 177., žalud ve kterém je dub Lucie Kabourková, Adéla Carasová, 7.A
Micka řezy I přesto, že budou brzy Vánoce a možná už u vás doma voní cukroví, zkusíme si tentokrát upéct něco sladkého. Třeba se nám po Vánocích podobný recept bude hodit. Potřebujeme: na těsto:4 žloutky 4 bílky – sníh ¼ kg cukru ¼ kg polohrubé mouky na špičku nože kypřícího prášku
na náplň: 2 tvarohy 1 máslo (Hera) 20 dkg moučkového cukru citronová šťáva
na polevu: 5 dkg ztuženého tuku (másla) 2 čokolády na vaření Postup: těsto: V míse utřeme žloutky a cukr, přidáme mouku a nakonec ušlehaný sníh z bílků. Hmotu rozetřeme na vymaštěný a vysypaný plech a pečeme do růžova. náplň: V míse utřeme ingredience na náplň a natřeme na upečený korpus. Nakonec rozpustíme tuk s čokoládou a polijeme moučník. Necháme ztuhnout. Barbora Nosková, 7.A
PŘEJEME DOBROU CHUŤ 18
English Poetry Corner Friendship & Love When you meet your lovely friend You feel very nice Now you want a letter to send Your heart is full of love This is our real friendship I like you and you like me But sometimes everything ends I don’t want this. Oh, come back. By,
Lucie Klímová
9A
Sometimes when I’m sad my friend helps me. When I laugh, my friend laughs with me. Friendship is eternal, but sometimes it is false. We have too many friends, but one is the best. Life without friends is as a tree without leaves. When my friend is sad I want to make him happy. Friendship for me is very important. By,
Klára Kotorová
By,
Eliška Chmelíková
9A
9B
Love is nice, Love is sad Love is funny Love is bad The best love is true love When I love, I must laugh When I love, I must cry When it is big, all is big. By, Jan Mikšátko
Friendship is lovely Everyone is friendly I have friends! Of course A nice animal is a horse Girls love boys Children love toys Do you love me? Can you see the sea? Life is good! Now, I have a good mood! I love you very much You can, me touch
Oh my darling what do you do? I’m so sad, I miss you. I think of you every day I want to you, my honey, say I feel your hands on my hair I feel your kisses on my face So come back, Go to our place. Place full of love and memories.
9B
By, Lucie Klímová 9A
19
Die Olympischen Spiele Die Geschichte Seit dem Jahre 776 vor Christus trafen sich im antiken Griechenland in der Stadt Olympia alle vier Jahre Sportler zu den Olympischen Spielen. Während der Olympiade fanden keine Kriege statt. Die letzten antiken Olympischen Spiele gab es im Jahre 393 vor Christus.
Die Olympiade der Neuzeit Im Jahre 1894 gründete der Franzose Pierre de der Neuzeit. Sie fanden zum ersten Mal im Jahre Jahre in einer anderen Stadt statt.
Coubertine die Olympischen Spiele 1896 in Athen und finden jetzt alle vier
Die Symbole Die Olympischen Spiele haben auch ihre olympischen Ringe und das olympische Olympiade im Olympiastadion brennt. Die blau, gelb, schwarz, grün und rot Europa, Asien, Afrika, Australien und
Symbole. Zu denen gehören die Feuer, das während der olympischen Ringe in den Farben symbolisieren die fünf KontinenteAmerika.
Die Winterspiele Die ersten Olympischen Winterspiele waren im fanden bisher zweimal in der Schweiz, in der auch in Österreich in der Stadt Innsbruck Deutschland statt.
Jahre 1924 in Chamonix in Frankreich. Sie Stadt Sankt Moritz statt, zweimal fanden sie und einmal in Garmisch- Partenkirchen in
Die Paralympics Die ersten Sportspiele für Behinderte fanden Olympischen Spielen. Aber erst im Jahre Spielen die ersten „Weltspiele der Seitdem finden die „Olympischen Spiele der statt.
im Jahre 1948 in England statt, gleichzeitig mit den 1960 in Rom gab es kurz nach den Olympischen Gelähmten“ mit 400 Sportlern aus 23 Ländern. Behinderten“, wie sie früher hießen, alle vier Jahre Jana Kučerová, Zita Prášková, 8.B
20
Žákyně Petra Kodádková navštívila koncert Vlasty Horváta a získala od něj fotografii s podpisem. Ráda by se s vámi o svůj úlovek podělila.
21
