Časopis Základní školy Edvarda Beneše a Mateřské školy Písek, Mírové nám. 1466
Škola v akci
Projektový den
Pohádkový den
Ţijete zdravě
Sportovní den
Náš názor
Facebook
English Page Číslo 2 – 2009/ 2010 0
Obsah čísla: Rozhovor Ústředna -
Milí čtenáři,
Škola v akci Projektový den Soutěţe a sport Olympiády Anglie Sportovní den Den jako z pohádky Kurz pro 9. ročníky
rok opět uplynul jako voda a my uţ balíme svá zavazadla na prázdniny. A kdo by se vlastně netěšil? Po tolika náročných dnech plných učení aţ do úplného vyčerpání! Ale kdybych Vám tvrdila, ţe jsme nic jiného nedělali, lhala bych, neboť máme za sebou také mnoho příjemných dnů plných her a zábavy. Jako je například týden zdravé výţivy, který u nás nebyl poprvé, ale tentokrát se i jídelna opravdu vyznamenala.
Náš názor – Facebook Ţijete zdravě?
A co se dělo dále? Přiznejte se, kdo z Vás nekouří nebo to uţ zkusil, ale dech beroucí kouř z cigaret ho odradil? Kdo z Vás přidal modře zbarvený prouţek do našeho protikuřáckého řetězce? Zdá se, ţe to dopadlo lépe neţ minulý rok.
Co nás zajímá -
Letem světem – New York Fenomén Facebook Souboj Titánů Mladí Romové v USA
Někteří z nás se také pokusili nahradit naše milující kantory a ukočírovat třídu plnou zběsilých kobylek. Řeknu Vám, v některých momentech mi vrhkly slzy smíchu do očí.
English Page
A pak přišel Pohádkový den. Tolik krásných a skvostných bytostí jako jsou princezny, šmoulové, Karkulky či dokonce elfové jsem dlouho pohromadě neviděla. Pěkně jsme si to uţili.
- My Dream Country
REDAKCE Mgr. Lucie Zemanová Mgr. Helena Wdowyczynová Mgr. Jaroslav Chval
Mgr. Martina Kocourková Bedřich Mikl
Zdeněk Šrot, 7.A Martin Doleţal, 7.A Jan Titlbach, 8.A Sara Koluchová, 8. A Karolína Novotná, 8.A Jan Matějka, 8.B Matěj Kučera, 8. B
Kamila Pipková, 9.A Lucie Marešová, 9.A Tereza Reichlová, 9.A Jolana Humpálová, 9.A Sylva Schacherlová, 9.A Jaroslav Fořt, 9.B Michal Miţígár
A nakonec se jako třešnička na dortu skví Projektový den o přírodě, o městě nám tak důvěrně známém, o naší budoucí kariéře nebo o Evropské unii. Jak se nám ta témata povedla zpracovat, snad ani říkat nemusím. Stačilo se jen projít školou či nahlédnout do tříd a hned jste si mohli udělat představu, jak jsme pracovali a dozvědět se mnoho zajímavých informací. Ale přece, kdyţ se tak nad tím zamyslím, ještě nám tu něco chybí. Ţe by Sportovní den? Ale kdepak, ten je naplánovaný na 15. června 2010. Jen jestli o něm náš časopis stihne informovat… Takţe sportu zdar a sportovcům hodně štěstí! A teď bohuţel i smutná zpráva. Kromě toho, ţe zemřel známý zpěvák Petr Muk a krátce na to herec a reţisér Ladislav Smoliak, odchází nám náš poklad a chlouba školy. Jsme to my, Vaši deváťáci, kteří jsme se po letech strávených na základce rozhodli stát staršími a okusit nové tempo středních škol. A i kdyţ budeme moţná zahleděni do budoucnosti, na Vás nezapomeneme, protoţe to by se dělalo s velkými obtíţemi.
Svůj názor, námět, návrh obálky a příspěvek do dalšího čísla časopisu můţete poslat na e-mail:
[email protected] Časopis najdete také na internetových stránkách na adrese:
Tereza Reichlová, 9.A
http://www.zsebenese.cz
1
Rozhovor Rozhovor s Lucií Fučíkovou o Ţákovském parlamentu
Jak se ti líbila funkce předsedkyně Ţákovského parlamentu? V čem spočívala? Práce v parlamentu se mi moc líbila. Funkce předsedy parlamentu spočívá hlavně v tom, ţe po kaţdé schůzi informuje školu o tom, co se dělo a probíralo. Přinesla ti tato práce něco nového? Nějaké záţitky či nové poznatky? Je jasné, ţe kdyţ kaţdý měsíc píšu hlášení, tak si musím dávat pozor, abych neopakovala slova, rozšiřuji si tedy své slohové znalosti. Také se uţ lépe vyrovnávám s trémou, která byla před prvním hlášením obrovská. Klepaly se mi ruce i hlas. Záţitky mám díky parlamentu také hezké, organizovali jsme různé akce, prodávali pohledy koní, lepili protikuřácký řetěz a jezdili na výlety, coţ slibovalo uvolnění z výuky :-). Kdyţ se ohlédneš zpátky, vzpomeneš si, co tě nejvíce bavilo? Určitě jiţ zmiňované výlety, ty byly super! Také mě bavila moje úplně první parlamentní schůze, kde jsem měla vyvalené oči dokořán a nevěřila, ţe něco takového vůbec na naší škole existuje a já se toho účastním. Bavilo mě „dělání se důleţitou“ :-), řešení problémů, navrhování různých zlepšováků... zkrátka všechno, co se obvykle na schůzkách dělá. Vadilo ti hodně ranní vstávání? Ehm, určitě to nebylo nic příjemného, ale protoţe se mi líbila celá ta atmosféra a probírání nových událostí, tak se to samozřejmě dalo jednou za měsíc přeţít. Kolik času jsi věnovala parlamentu, svým přípravám a podobně? To bylo různé, podle toho, jak byly problémy důleţité a jestli akce byly uskutečnitelné. Nápady přišly samy. I kdyţ příprava určitě nějaký čas zabrala, nevadilo mi to. Bylo to příjemné odreagování se od učení. Co bys poradila nově zvolenému předsedovi? Poradila bych mu, aby si pokaţdé nařídil budík, aby chodil včas. A aby se nebál hlášení, tak jako já na začátku. A jinak bych Matějovi chtěla popřát hodně štěstí a úspěchů v práci. Sara Koluchová, 8.A
2
Škola v akci Kaţdé pololetí vás pravidelně informuji o akcích školy a informace mi poskytuje naše paní ředitelka. Model krásné školní zahrady
Přes rok se uţ opravují školní pozemky a dne 10. 6. 2010 byly slavnostně otevřeny společně se zástupci Ministerstva ţivotního prostředí a se zástupci města Písku. Školní pozemky byly financovány z fondů Evropské unie a od příštího školního roku by na nich měli ţáci i Slavnostní otevření zeleného areálu pracovat. Velká rekonstrukce proběhne na 1. stupni, kde se vymění celá střecha. Budova bude rovněţ zateplena. Jako kaţdoročně se v některých třídách bude malovat a v některých třídách se vymění podlahy i tabule. Na celém druhém stupni by měly být vyměněna i světla za nové úsporné ţárovky. V 2.MŠ budou dokončeny opravy sociálního zařízení. Změny čekají i našeho pana školníka. Pan školník dostane do své dílny novou podlahu, protoţe stávající podlaha nevyhovuje hygienickým předpisům. Ve školní kuchyni se taky bude pracovat. Naše paní kuchařky budou mít vymalovanou celou kuchyň. Zahrada má být místem k výuce i k odpočinku…
Do budoucna by si paní ředitelka přála přestavbu dílen, kde by se vyučoval nový předmět – robotika. Ale budeme si muset ještě chvilku počkat. Projekt paní ředitelky byl pozastaven a bude se přehodnocovat. A druhé přání paní ředitelky je celková přestavba toalet a sprch u velké tělocvičny. Přes prázdniny se budou jako kaţdý rok mýt okna, leštit parkety a nábytek. Po prázdninách bude vše vonět novotou a čistotou. Jan Titlbach 8.A
3
Projektový den Dne 6. dubna 2010 se jako kaţdý rok konal projektový den. Tento den se uţ na naší škole stal tradicí, která se nesmí vynechat. Šesté třídy pracovaly na tématu Strom - základ ţivota. Ţáci přemýšleli o tom, jak důleţité jsou stromy pro náš ţivot, jak nás mohou ovlivnit, co pro nás znamenají a jak se o ně musíme starat. Šesté třídy se svými stromy
Sedmáci se pustili do projektu o našem městě Písku, zabývali se tím, jak se tu lidem ţije, co jim ţivot ulehčuje a zpříjemňuje a co naopak ţivot lidí ztěţuje a jak by to chtěli změnit. Někteří vyrobili 3D makety našeho kostela, které jste si mohli prohlédnout v 1. mezipatře schodiště na 2. stupni. Osmáci se zamysleli nad svým budoucím Vyrábění modelu věţe píseckého kostela povoláním. Mají uţ nevyšší čas přemýšlet o tom, jaké mají předpoklady pro to, co by chtěli v budoucnu dělat a která střední nebo případně vysoká škola jim umoţní splnit jejich sen. Ovšem při projektu si také uvědomili, ţe záleţí především na nich, co pro svou budoucnost udělají. Tématem devátých ročníků byla Evropská unie, studovali různé aspekty ţivota v jednotlivých zemích EU. Kaţdá skupina téma zpracovala po svém
Deváté třídy dozvěděly něco o EU
Všechny země EU jsou něčím zajímavé
Jiţ druhý rok projekt probíhal v menších smíšených skupinách, kde spolupracovali ţáci různých tříd a podle jejich hodnocení se jim práce na projektech líbila. Jan Matějka, Matěj Kučera 8.B
4
Soutěţe a sport Sportovní výsledky ZŠ E. Beneše Vánoční futsalový turnaj 6. a 7. tříd - 4. 12. 2009 Naše škola se umístila na prvním místě! O tento úspěch se zaslouţili: Zámečník Jan, Valach Marek, Pelikán Václav, Forejt Martin, Jevčák Jakub, Grobár Miroslav, Hudák Ondřej, Šourek David Soutěţ na dopravním hřišti - okresní kolo 2010 Benešovka si zaslouţí pochvalu, skončili na 5. místě. Tuto pozici vybojovali: Jestřábová Lucie, Deméňová Tereza, Pavlovec Petr, Mareš Vojtěch. Okresní kolo ZŠ ve volejbale chlapců ,,B" - 14. 4. 2010 Naši chlapci si zajistili skvělým výkonem 1.místo. Okresní kolo ZŠ ve volejbale dívek ,,B" - 7. 4. 2010 Dívky hrály trochu hůře neţ chlapci, skončily na druhém místě. Orion Florbal Cup okresní kolo, 8.- 9. třída chlapci - 8. 10. 2009 Kluci vybojovali výborné 2. místo. 12. 5. 2010 - Pohár rozhlasu: starší ţáci – 5. místo 19. 5. 2010 - Atletický čtyřboj: 1. Zámečník Jan, 2. Štěpán Jan, 5. Karel Tomáš Přejeme našim sportovcům štěstí a spoustu výborných sportovních výsledků.
Olympiády Biologická olympiáda kat.C, okresní kolo - 13. 4. 2010 Děti z naší školy se umístily takto : 2. Aneţka Bartošíková, 3. Sandra Nováková a 7. Ondřej Koc. Zeměpisná olympiáda kat. A, okresní kolo - 17. 3. 2010 Na 1. místě se umístil Tomáš Hesoun, a na 5. místě Vratislav Vokurka. Olympiáda v českém jazyce, kat.1., okresní kolo - 16. 3. 2010 Na skvělém 2. místě skončil Jaroslav Fořt, na 3. Kristýna Valentová, a na 7.-8. místě Ondřej Vilímek. Recitační soutěţ rok 2009/2010, okresní kolo - 9. 3. 2010 5
Ve IV.kategorii vybojovala 1. místo Denisa Dlouhá. Biologická olympiáda kategorie D - 1. 3. 2010 1.místo - Pavlovec ze 6.A, 2.místo - Kotalová ze 7.A, a 3.místo Skoblíková ze 7.B Konverzační soutěţ v AJ, okresní kolo - 24. 3. 2010 Kategorie B1 1. místo - Habartová Romana, 2. místo - Sitterová Lucie Kategorie B2 3. - 4. Bartošíková Aneţka, 8.A, Valentová Kristýna, 9.A, 5. Lauer Ondřej, 9.A Biologická olympiáda kat.C, školní kolo - 22. 2. 2010 1. Bartošíková, 2. Nováková, 3. Koc (všichni z 8.A) English Communication Skill Test, kat.B2, školní kolo - 4. 2. 2010 1. Bartošíková, 8.A, 2. Lyga, 8.A, 3. Koštel, 9.B Konverzační soutěţ v NJ, okresní kolo - 2. 2. 2010 Kategorie B1 1. Lednická Jindřiška, 2. Hrabáková Anna, 5. Černická Aneta
Kategorie B2 1. Fořt Jaroslav, 2. Špírková Petra, 3. Koštel Jakub English Communication Skill Test, kat.B1, školní kolo - 28. 1. 2010 1. Habartová, 2. Sitterová, 3. Morozová Matematická olympiáda Z9, okresní kolo - 27. 1. 2010 1. Jakub Koštel, 5. Ondřej Vokurka, 6. Ondřej Rozhoň Olympiáda v Českém jazyce, kat.1, školní kolo - 17. 12. 2010 1. - 2.místo - Fořt, Valentová, 3. místo - Vilímek Dějepisná olympiáda, školní kolo - 30. 11. 2010 Zde měli čtyři ţáci 38 bodů (coţ bylo nejvíce, co bylo dosaţeno), a to : Kučera, Špírková, Vokurka a Koc. Martin Doleţal, Zdeněk Šrot, 7.A
6
Naše cesta za poznáním Anglie Za doznívající písničky Tipperary na nás vystupoval s rozedněním zachmuřený ranní Londýn, tak prázdný a klidný. Nebylo divu, však kdo by se také v pět ráno procházel po Londýně, ţe? Ještě zalepenýma očima jsme mţourali na Londýn, procházeli okolo Temţe a fotili si první obrázky s proslulým mostem Tower Bridge. Vyčerpávající výklad našeho průvodce Odváţlivci, kteří se vydali do anglických rodin pana Klika nás poučil i pobavil, ale extázi v luxusním autobusem nás vyvolala katedrála Sv. Pavla svou bohatostí, krásou a výhledem na město z vyhlídkové kopule. Zde se kromě jiných vdávala princezna Diana s princem Charlesem. Následoval pěší okruh po části Londýna zvané the City a návštěva pamětihodností a pozoruhodností, poobědvali jsme velkou plněnou bramboru zvanou „jacket potato“, prohlédli jsme si kříţník Belfast, zavítali jsme do Tate Gallery a po celodenní procházce jsme utahaní večer ulehli v anglických rodinách do anglických s neobvyklými anglickými večeřemi v ţaludku. Plné sil nás probudil slunečný den s oblohou barvy pomněnek. Tudíţ nebylo nic lepšího, neţ strávit dopoledne na jednom z nejkrásnějších středověkých hradů v Anglii – na Warwicku. Sluníčko nás donutilo odhodit i mikiny a uţívat si jej po celý den. Nasávat jeho energii, abychom zvládli bohatý program. Středověký hard Warwick se líbil všem romanticky zaloţeným.
Po Warwicku následoval Stradford nad Avonou, rodiště nejslavnějšího dramatika všech dob Williama Shakespeara, krátce předtím jsme zhlédli film Zamilovaný Shakespeare, takţe jsme byli náleţitě připraveni. Pak jsme se prošli po nejstarším univerzitním městě na světě Oxfordu, kde se mimo jiné točil také Harry Potter, nakoupili jsme suvenýry a Typická anglická poštovní schránka, očekávali další den, který doslova praskal ve švech. snad jí brzy neodzvoní… V plánu byl Stonehenge, prehistorické kultovní místo, který dle očekávání všichni nadšeně fotografovali, jako o ţivot. Kdyţ uţ jsme u těch rarit, mohli bychom zmínit i nádhernou gotickou katedrálu v Salisbury s nejvyšší věţí v celé Anglii. Zde jsme si uţili vysněný rozchod vstříc nákupům, někteří zamířili do One-pound
7
shopu, kde byl kaţdý kousek k dostání za 1 libru a konečně jsme poznali pravý chladný anglický déšť, který nás vskutku moc nešetřil. Ale poslední den nám nezkazil, neboť prohlídka Windsorského zámku, patřícího anglickým panovníkům, proběhla za přísných kontrol opět se sluníčkem a teplem. Perlou nakonec, tím střípkem radosti, se stalo muzeum voskových figurín Madame Tussauds se Zacem Efronem, Bradem Pittem a dalšími miláčky mnohých z nás, bohuţel jen z vosku. Ale na fotkách vypadají jako ţiví! Konečnou nám hlásila večeře v čínské čtvrti, osvícený Big Ben a světoznámé ruské kolo London´s Eye. Bolavé nohy naposledy tedy ťapkaly nočním Londýnem, neţ jsme za zvuku písní Tipperary a Lady Godiva unaveni odjíţděli směrem domů a vše se opět ve tmě ztrácelo… Světově proslulý Stonehenge, přitaţlivý zejména pro záhadology
Hrad Warwick v zeleni
Odpočinek na prosluněném Piccadilly
Lucka Marešová, 9.A
8
Sportovní den
Den D zahájila paní ředitelka s panem učitelem Chvalem.
V úterý 15. června 2010 se na naší škole pořádal formou atletických závodů sportovní den pro ţáky druhého stupně. Jednalo se jiţ o čtvrtý ročník atletického přeboru školy. Počasí bylo téměř ideální a tak jsme se dočkali skvělých výkonů i výsledků. O příjemnou atmosféru se postarali i fanoušci, kteří dorazili v hojném počtu. Závody byly rozděleny na dvě soutěţe, v té první společně závodili ţáci 6. a 7. ročníků, v té druhé soupeřili ţáci 8. a 9. ročníků.
Nejprve nastoupili mladší chlapci a dívky. Jejich soutěţ obsahovala tyto disciplíny - běh 50 metrů, běh 600 metrů, skok daleký a štafetu 4x150 metrů. Ţák mohl nastoupit ve dvou disciplínách a štafetě. Prvních pět nejlépe umístěných závodníků získalo body pro svou třídu. Součet těchto bodů pak stanovil konečné pořadí tříd. V kategorii 6. a 7. tříd vyhrála jednoznačně třída 7.B (celkem 45 bodů) a potvrdila roli velkého favorita. V této třídě je řada ostřílených Fanoušci byli připraveni podpořit své borců, kteří reprezentují naší školu na závodech sportovce. pravidelně. Celkově druhá byla třída 7.A a třetí místo obsadila 7.C. Musíme zároveň pochválit všechny šesťáky za snahu a sportovní nadšení. Tyto školní závody objevily několik nadějných talentů. Nejúspěšnější závodnicí se stala Anna Hrabáková, která zvítězila ve skoku dalekém a v běhu na 600 metrů (zde vytvořila nový školní rekord) a byla členkou vítězně štafety. Velmi úspěšná byla i její spoluţačka Natálie Brousilová, kdyţ vyhrála běh na 50 metrů (a ve skoku dalekém obsadila druhé místo). Mezi chlapci si nejlépe vedl Jan Zámečník ze 7.C. Honza vyhrál běh na 50 a 600 metrů, navíc na trati 50 metrů vylepšil školní rekord. Výborný výkon podal i Jan Štěpán (7.B), který vyhrál skok daleký a v běhu na 50 metrů skončil druhý. Závody 8. a 9. ročníků měly také velmi solidní úroveň a nabídly zajímavou podívanou. Starší ţáci a ţákyně soutěţili v běhu na 60 metrů, v běhu na 800 Soutěţ ve skoku dalekém byla napínavá. metrů, ve skoku dalekém, ve vrhu koulí a štafetě 4x150 metrů. Z celkového prvního místa se překvapivě radovala třída 8.B (celkem 37 bodů), která o svém vítězství rozhodla aţ v závěrečné štafetě. Druhá skončila třída 9.B a třetí v pořadí byla třída 9.A. Nejúspěšnější závodnicí se stala Hanka Petříková z 8.B, která vyhrála skok daleký a skončila druhá v běhu na 60 metrů. Velký bodový zisk pro svou třídu zaznamenala i Anna Ledecká z 8.B, ta se radovala z vítězství v běhu na 800 metrů a na šedesátce byla třetí. Obě tyto dívky byly navíc členkami vítězné štafety. Za zmínku určitě stojí nový školní rekord v podání Kamily Pipkové ve vrhu koulí. Mezi chlapci si nejlépe vedl Ondra Lauer z 9.A. Ondra ovládl běh na 60 metrů a s přehledem zvítězil i ve vrhu koulí. 9
Skvělé výkony předvedl i Jakub Koštel (vítězství a osobní rekord ve skoku dalekém, druhé místo běh 60 metrů) a Ondra Vilímek (vítěz běhu na 800 metrů, druhé místo skok daleký). Tradičním vrcholem závodů byla kombinovaná štafeta na 4x150 metů. Kombinovaná znamená, ţe za třídu musí nastoupit dva chlapci a dvě dívky. Na tuto disciplínu se i letos přihlásila učitelská štafeta. Závodům to dodává ten správný náboj, protoţe kaţdá třída chce získat skalp učitelů a porazit je. Štafetu učitelů tradičně rozbíhal Jan Koutník, druhý úsek běţela Radka Němcová, na třetím úseku nastoupil Jaroslav Chval a finišovala Bára Uhrová. Učitelé svůj rozběh vyhráli, ale celkově skončili druzí za vítěznou 8.B. Učitelé si dali závazek, ţe natrénují předávku kolíku a příští rok budou útočit na zlato. Fanoušci 8.B připraveni na vše…
Slavnostní vyhlášení závodů proběhne na venkovním hřišti. Budou oceněni nejlepší závodnici v jednotlivých disciplínách. Vítězné třídy se mohou těšit na dorty, který dodá sponzor akce. Jaroslav Chval
Doběhli do cíle z vypětím všech sil.
Na startu panovalo vzrušení.
Před závodem je dobré se protáhnout a zahřát svaly.
Závodníci zvyšovali svůj výkon silou vůle.
10
Štafeta prokázala sehranost druţstev.
Den jako z pohádky Máte rádi pohádky? Asi se divíte, proč se ptám. Pohádky má rád snad kaţdý, a tak není divu, ţe se v pátek 30. dubna proměnila v pohádkovou říši celá škola E. Beneše v Písku. Po chodbách se míjely řady pohádkových bytostí. A jak uţ to tak v pohádkách bývá, všechny ty čarodějnice, Jeníčkové a Mařenky, brouci a berušky, princezny a králové spolu vycházeli .... inu, jako v pohádce.
Na chodbách se potkávali čerti s vílami, dokonce i různé „moderní“ postavičky z televizních večerníčků. O zábavu a legraci samozřejmě nebyla nouze. Poprvé zazvonilo a pohádkové ţactvo se nahrnulo do pohádkových tříd. Hodiny probíhaly velice příjemně, paní učitelky a páni učitelé si se zájmem prohlíţeli kostýmy a někteří ( nechceme se nikoho dotknout, ale přeci jenom ne všichni sledují vývoj v pohádkových říších bedlivě a svědomitě) se nechali i poučit o nových obyvatelích těchto krajin. K naší velké radosti i někteří učitelé se dostavili k pohádkové audienci v převlecích a vyučovali jako královny, pohádkové víly, různí zástupci z říše elfů....... velmi obdivovaný byl i kostým berušky s několika tečkami.
Kdo má rád hororové pohádky, mohl se setkat s celou smuteční rodinou truchlící nad skonem své královské nevěsty, s větším počtem různých čertů a rarachů, i kdyţ ti většinou uţ od pohledu dávali vědět, ţe se jich bát není třeba. A aby toho smutku nebylo moc, navštívili nás i všichni trpaslíci s lucerničkami pečlivě si hlídající Sněhurku, protoţe po škole se potulovalo dost ošklivých jeţibab a člověk nikdy neví.....
11
12
A protoţe v pohádkovém světě se nezkouší a ani se nepíší prověrky, byl celý den opravdu příjemný a usměvavý. Zbývalo udělat ještě jen pár společných fotografií, abychom viděli, jak nám to v tom pohádkovém světě sluší. A protoţe ve škole by nebyl den dnem, kdyby nepadla alespoň jedna jediná známka – tady tedy je: POHÁDKOVÝ DEN DOPADL NA JEDNIČKU. A po poslední hodině zazvonil pohádkový zvonec a pohádkám byl pro tentokrát konec. Ţáci Ţákovského parlamentu z 8.A
Kurz pro 9. ročníky Deváté ročníky mají jiţ za sebou poslední společný týdenní pobyt. Šlo o intenzivní výukový kurz se zaměřením na matematiku, český jazyk a všeobecné studijní předpoklady připravující ţáky na přijímací zkoušky na střední školy (které se nekonaly), s doplňující cykloturistickou náplní, hojně tedy přezdívaný „cyklisťák“. Kurzu se zúčastnili někteří ţáci tříd 9.A, 9.B a někteří ţáci z 9.C. Účast bych si netroufl označit za extrémně masivní, zúčastnilo se 21 ţáků naší školy. To ale nebylo nikterak na závadu, neboť v menší skupině vznikla příjemná a přátelská atmosféra. Ta byla cítit z řad pedagogického zastoupení kurzu. Věřím, ţe paní ředitelka i pánové Chval a Vojtěšek byli s průběhem kurzu (v rámci moţností) spokojeni. I přesto, ţe se přijímací zkoušky na střední školy nakonec nekonaly, jsem přesvědčen, ţe intenzivní opakování aktuální i starší látky se odrazí nejen v aktuálních studijních výsledcích ţáků (2. pololetí tohoto škol. roku), ale je také dobrou výbavou pro studium na střední škole. Co se týče sportovní části programu, první den jsme byli jsme rozděleni podle fyzických předpokladů („výdrţe“). Pokud mohu mluvit za 1. skupinu, najeli jsme celkem 186 km. Zaznamenali jsme, jak pan učitel Chval sám konstatoval...„ nejlepší výsledek, jaký kdy ţáci ZŠ E. Beneše na cyklistickém kurzu vytvořili“. S přihlédnutím k tomu, ţe se jezdilo pouze odpoledne (v jednom případě pouze dopoledne), ţe se zde vyskytovali méně fyzicky zdatní jedinci a terén byl značně kopcovitý, můţeme dle mého názoru označit tento výkon za velmi solidní. Co se týče trasy, několikrát jsme se podívali na Kvildu, Horskou Kvildu nebo Nové Hutě. Viděli jsme i Zhůří, Filipovu Huť, Modravu, Churáňov a také mnoho nádherných míst v první zóně NP Šumava – např. Bučinu nebo Zlatou Studnu. Těţko asi můţeme tuto akci označit za teambuildingovou, jelikoţ se konala v posledních měsících našeho působení na této škole. Podle mého názoru měla spíše charakter shrnující, relaxační a rozlučkový. Jaroslav Fořt, 9. B
13
Facebook Co je „Facebook“ se v dnešní době ani nemusíte ptát. Skoro kaţdý má na této internetové stránce svůj profil a denně ho navštěvuje, chatuje si s kamarády nebo případně ukládá fotky do své fotogalerie. Na „facu“ najdete skoro všechno o ostatních lidech, jako třeba co právě dělají , jestli mají přítele či přítelkyni nebo kolik je jim let a podobné informace. „Facebook“ je převáţně doménou teenagerů. Otázkou ale zůstává, jestli by měli i učitelé zveřejňovat své názory o ţácích „ na zeď “, jako to občas dělají někteří ţáci o učitelích. Zeptali jsme se našich spoluţáků a tady jsou jejich názory. Tentokrát bylo zbytečné dělat graf, protoţe se nám nepodařilo najít ţáka, který by neměl facebook! Myslíte, že by bylo dobré, kdyby všichni měli Facebook? Vojta: To určitě ne. Lenka: Nevím. To je asi kaţdého věc. P. uč. Mikl: Já si myslím, ţe ne. Může být člověk na Facebooku závislý? Vojta: Ne. Já také nejsem závislý. Lucka: Určitě ano. Lenka: To asi ne. To je dost přehnané. P. uč. Mikl: Mladí lidé jsou na tom určitě závislí. Měli by učitelé prezentovat své názory na žáky na Facebooku? Vojta: Ne. Lucka: Učitelé by rozhodně neměli mít svůj vlastní Facebook, protoţe by se dozvěděli spoustu nepříjemných věcí. A to s těmi názory uţ vůbec není dobrý nápad. p. uč. Mikl: Určitě ne. To by si měli vyřídit soukromě. Máte na Facebooku dostatek soukromí? P. uč. Mikl: Já mám dostatek soukromí, protoţe jsem si tam dal pouze fotky a moc často ho nenavštěvuji. Lucka: Dostatek soukromí nemám. Myslím, ţe normální člověk o sobě nebude zveřejňovat nějaké moc intimní informace.
Matěj Kučera, Jan Matějka, 8.B
14
Pro letošní vydání našeho oblíbeného časopisu, jsem si připravila rozhovor s naší paní učitelkou Sobotkovou. Co si představíte pod pojmem zdravý životní styl? Určitě dodrţování zdravé ţivotosprávy, pak pohyb, do kterého samozřejmě započítávám i sport a hlavně odpočinek. Jaké je vaše oblíbené jídlo? Oblíbených jídel mám více, ale klasika nikdy nezklame, takţe svíčková. Jaké je vaše nejzdravější jídlo? Mezi mé nejzdravější jídlo počítám hlavně zeleninové saláty, které si v létě připravuji z vlastních surovin. Jak relaxujete? Většinou tak, ţe si vezmu kníţku a lehnu si, ale u toho hned usnu. Jinak si kaţdý den udělám pár cviků jógy před spaním. Jaký byl váš koníček v dětství, zůstal vám nějaký dodnes? Od malička miluji lyţování, na které teď uţ bohuţel nemám čas, ale stále se pravidelně věnuji józe. Myslíte si, že žijete zdravě? Snaţím se. Karolína Novotná, 8.A
Welcome to New York City Byl to vlastně takový můj sen podívat se tam a na konci května se mi splnil. Dostala jsem moţnost skutečně vidět to krásné město. Můj první let nebyl nijak příjemný, protoţe turbulencím jsme se samozřejmě nevyhnuli a uţ jenom ten pocit, ţe letíme nad oceánem, mě strašil po celý let, který trval osm a půl hodiny. Ale hned po příletu jsem věděla, ţe tohle bude opravdu velký záţitek. Na letišti J. F. Kennedyho jsem se ztrácela v davu lidí, coţ mě trochu rozhodilo, protoţe na Ruzyni tohle nezaţijete. Kdyţ jsme vyšli ven, odhodila jsem bundu, kterou jsem v Česku opravdu vyuţila, a nasadila jsem si sluneční brýle. Bylo tady 25 stupňů, jako by sluníčko, které u nás chybělo, obklopovalo celý NY☼. Při jízdě do hotelu jsme projíţděli Manhattanem a já jsem se nestačila divit. Ostrov plný vysokých skleněných mrakodrapů, všude spousta ţlutých taxíků a hlavně moře lidí, bylo to přesně takové, jaké jsem si to představovala - jako ve filmu. Trochu jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Hotel „Holiday Inn“ na nás čekal v New Jersey - jak říkala paní průvodkyně ve čtvrti „boháčů“. Leţí na druhém břehu Hudsonu, řeky, která odděluje tuto část od Manhattanu. Unavená jsem si vybalila věci a doslova padla do postele. 15
Druhý den byl opravdu vyčerpávající, hned ráno jsme se vydali na Manhattan lodí přes Hudson a poté podstoupili prohlídku celého ostrova přímo z paluby lodi. Z vody jsme si detailně vyfotili Sochu Svobody, poté jsme měli moţnost vidět místo, kde dříve stála „dvojčata“ (World Trade Center). Empire State Building (102 pater) na nás shora shlíţela a hned vedle se tyčila Chrysler Building, která není o moc menší. Vody uţ bylo dost, tak jsme chtěli vyzkoušet let vrtulníkem, při kterém nám opravdu nic neuniklo. Celý ostrov je plný ohromných staveb nalepených blízko u sebe, ale také takzvaných „villages“, to jsou části Manhattanu, kde nesmí být výškové budovy. Středu ostrova vévodilo jezero v Central Parku. Po deseti minutách ve vrtulníku a při neustálém naklánění mi nebylo zrovna nejlíp, ale to brzy přešlo a vydali jsme se na oběd. Američani opravdu stravu moc neřeší, takţe jsme si mohli vybrat mezi několika přeplněnými fast foody, kterých jsem měla ke konci pobytu opravdu dost.☺ Další den jsme se vydali přímo do ulic a prohlédli si město z dvoupatrového autobusu. Na projíţďce mě nejvíce překvapila informace, ţe v roce 1626 holandští kolonizátoři koupili ostrov od Indiánů za pouhých 24 dolarů a dali mu jméno New Amsterdam. Zblízka jsme viděli i nově vyrůstající nejvyšší budovu New Yorku, která by měla stát přímo na místě bývalých dvojčat. Autobus nás vysadil na kraji Central Parku přímo naproti Dakota House, před kterým byl v roce 1980 zastřelen John Lennon, člen britské skupiny Beatles. Poté jsme ještě vyuţili pěkného počasí a vyjeli jsme si výtahem na vrchol Rockefeller Building (budova, před kterou se sešel malý Kevin s maminkou na konci filmu Sám doma - Ztracen v New Yorku). Budova stojí přímo naproti Empire State Building, a proto jsme měli moţnost si ten 443 metrů vysoký mrakodrap prohlédnout zblízka a samozřejmě se s ním vyfotit. Poté přišel jeden z největších záţitků - noční New York. Všechny budovy byly krásně nasvícené a jako celek to vypadalo neuvěřitelně. Některé svítily červeně, některé zase modře, oranţově nebo ţlutě, barev byla spousta a dohromady tvořily hravý prolínající se celek. New York v noci opravdu ţije, coţ bylo vidět na první pohled. Ale já uţ jsem měla plnou hlavu pondělka, coţ byl „Den nákupů“. Konečně nastal nejočekávanější den. Těšila jsem se na to, aţ se budu procházet ulicemi a pozvolna utrácet své těţce vyprošené peníze, 210 dolarů. Děda s babičkou ale chtěli proţít den úplně jinak, v poklidu, a tak jsem navrhla rozchod. Nakonec na to plni obav přistoupili, a tak jsme si brzy dopoledne domluvili sraz v sedm večer na Times Square. Měla jsem celý den v NY jen pro sebe. Ze začátku jsem se přece jen trochu bála, ale vyznat se na Manhattanu není nic těţkého. Stačí si pamatovat, ţe Avenue vede po celé délce ostrova a Streets jsou na šířku. Jelikoţ ulice jsou očíslované postupně za sebou, tak jsem neměla problém. A kdyby něco, v záloze byli příjemně se usmívající „policemani“, kteří stáli na kaţdém rohu a byli tam právě od toho, aby pomáhali turistům, kterých tam bylo víc neţ místních obyvatel. Nejdřív jsem si sedla a trochu se nechala inspirovat módou New Yorku. Při tom jsem zjistila, ţe nejvíce letí dlouhé legíny s tričkem, kraťasy, klobouky, boty Converse a barevné holinky se zajímavými vzory. Poté jsem vyrazila do víru velkoměsta a postupně jsem si prošla známé obchody, ve kterých jsem si nakoupila nějaké to oblečení. 16
Unavená jsem se najedla a vyrazila zpět na Times Square, náměstíčko, které vzniklo zkříţením dvou Avenue v NY (Broadway a 7th Avenue). Times Square je pro mě jedním z nejhezčích míst v tomto městě. Je to přesně to náměstíčko celé pokryté blikajícími reklamami a všude okolo jsou obchůdky a dokonce i mladými oblíbené Starbucks Cafe. Uprostřed jsou vysoké umělé schody, kde všichni odpočívají a s chutí pozorují rušné ulice. To byla moje návštěva New Yorku. Z vlastní zkušenosti teď vím, ţe angličtiny se vůbec nemusíte strachovat, protoţe New Yorčané jsou velmi milí a trpěliví lidé, kteří vám vše důkladně vysvětlí tak, ţe to opravdu pochopíte. Sama jsem si v hotelu našla dva kamarády z USA, kteří můj malý jazykový handicap vůbec neřešili a já jsem se krásně rozmluvila. Oni se také pokoušeli mluvit česky, ale samotné „dobrou noc“ znělo víc neţ vtipně. Na tento týden plný záţitků nikdy nezapomenu a doufám, ţe jsem tam nebyla naposled. Good Bye, New York! Sylva Schacherlová, 9.A
Fenomén Facebook – ţivotu napomáhající i ţivot ničící Tak jako má mince dvě strany, jako košile má svůj rub a líc, i Facebook má svou dobrou i špatnou stránku. I já jsem ta „připojená“, takţe vím, o čem mluvím. Facebook je takový anděl s ďáblem v těle. Pro spoustu lidí znamená jediné moţné spojení s přáteli – bydlí-li od vás třeba 200 km daleko. Pro spoustu lidí je jejich profil i profilem pracovním. Kde jinde totiţ shánět kontakty, neţ na internetu – Facebooku. Ale pro naprostou většinu z nás se stal Facebook nepřiznanou posedlostí. Ani si to neuvědomujeme, ţe přijdeme domů ze školy, jakoby náhodou zapneme počítač a naše prsty uţ píšou do vyhledávače písmeno F. Víc psát netřeba, vyhledávač tu stránku na F zná aţ příliš dobře. Úkoly do školy? To počká, ještě si musím napsat jeden „status“…nebo dva. Nevnímáme čas, co na tom, ţe si uţ přes hodinu prohlíţíme profily úplně cizích lidí. Je to tak v pořádku? Je to správné, ţe se z nás pomalu (ale jistě) stávají virtuální bytosti, jeţ si nechávají říkat třeba PeťulQa BeRuShQaA?! Neřekla bych. Pojďme si shrnout celý ten slavný facebook do pěti kladných a pěti záporných bodů. PLUSY :
Nemusíme psát drahé textovky, po facebooku je všechno zdarma a rychlejší. „Poznáme“ zde spoustu nových lidí. Je to super pocit, kdyţ se naše fotky a příspěvky lidem líbí. Hry jako Farmville a Akvárko nás baví. Člověk je zavřený doma, a přitom „všechno ví“.
MÍNUSY : Totálně se potírá jakákoli osobní komunikace, na facebooku jsme si uţ přece všechno dávno řekli. Falešný pocit oblíbenosti. Šikana a pomluvy – stále nebezpečnější a bohuţel i častější. Hry (viz Plusy) zabírají hodně času, naprosto zbytečně trávíme u počítače celý večer, jen abychom dali naţrat svým ovcím na Farmě. Hloupé skupiny jako „Holka XX je ta největší …., vůbec se s ní nebavte.“ Smutný je fakt, ţe takové skupiny mají vţdy velkou spoustu členů. ¨ 17
+ jeden dodatečný mínus navíc: Posílání pusinek a šťouchání je zajisté obrovská legrace, ale nemyslíte, ţe je mnohem příjemnější dát tu pusu někomu naţivo? Vezměte si z toho shrnutí co chcete, je jen na vás, jak s touto sociální sítí naloţíte. Zda-li ji budete brát jako doplněk ţivota, nebo jako ţivot sám. Ţe nám tato síť ţivoty často i bere, dokázalo pár případů z tohoto roku, kdy kvůli facebookové šikaně spáchalo několik teenagerů sebevraţdu. Internet dává pocit bezpečí, pocit anonymity, takţe je tam kaţdý „velký boss.“ Jedna slečna se kvůli takovému pocitu svých spoluţáků oběsila. Ne kaţdý snese nátlak internetu, proto buďte opatrní. Facebookujte, ale své soukromí si chraňte, jak nejlépe to jde. …Ani farma, ani 50 likes u vašich fotek nejsou k ţivotu potřebné věci. Jak by řekl klasik: Rozum do hrsti! Jolana Humpálová, 9.A
Souboj Titánů 15. dubna 2010 přišel do kin jeden z nejočekávanějších snímků letošního roku. Podle mnohých se tento film, Souboj Titánů, měl zapsat do historie popkornového obecenstva. Inspirací tohoto filmu je snímek z roku 1981. Film sám se dokonce ke svému staršímu bratrovi hrdě hlásí. Reţisér nového Souboje Louis Leterrier dokonce slibuje, ţe diváci nepřijdou o své oblíbené postavy a příběh. Jen ho uvidí v odlehčeném a super moderním kabátku. Sledujeme příběh Persea, syna boha, vychovávaného chudým rybářem-člověkem. Ten ztratí svou rodinu, kdyţ zaútočí Hád, pomstychtivý bůh podsvětí. Kdyţ uţ nemá co ztratit, rozhodne se pro nebezpečnou misi, jejíţ cílem je pomstít se Hádovi za ztrátu rodiny. Perseus se spolu s dalšími neohroţenými bojovníky vydává na nebezpečnou cestu, kde zjistí, ţe je synem samotného Dia…je tedy polobůh. A vydávají se hluboko do zakázaných světů. Musí se utkat s pekelnými démony a hrůzostrašnými příšerami. Zvítězí pouze, pokud přijme svou moc a sílu jako bůh, vzepře se svému osudu a půjde svou vlastní cestou. Souboj Titánů samozřejmě nebude oslavou antických mýtů ani ničím podobným. Slibuje kvalitní, moderní zábavu, při níţ se nemusí moc přemýšlet. Nabízí rychlé akční scény, erotiku, lásku i strach. Tvůrci slibují klasické i nové ztvárnění Medúzy i Kerbera (dočkáme se i podivných mumií a oblud) a třešničkou na dortu pak bude Kraken - obrovská nestvůra vypuštěná samotným Diem, jejíţ povstání slibuje překonat vše, co jsme doposud byli zvyklí povaţovat za hrůzostrašné. Herecké obsazení Hlavních rolí se zhostil v současné době velice oblíbený Sam Worthington (Avatar, Terminator: Salvation), Ralph Fienes (Červený drak, Harry Potter) jako Hádes a Liam Neeson (Star Wars, Schindlerův seznam) jako Zeus. Dalšími důleţitými postavami budou tajemné bytosti a nepřátelé Persea. Kamila Pipková, 9.A
18
Mladí Romové z České republiky, Slovenska a Maďarska v USA Bývalý žák naší školy Michal Mižigár zvaný Mižu, který nedávno složil úspěšně maturitu na Obchodní akademii v Písku, před časem navštívil USA a nebyla to jen dovolená, ale byl to mezinárodní projekt. Zdravím čtenáře Enyky benyky a chci se s nimi podělit o své zkušenosti a záţitky ze Spojených států amerických. Jak a proč jsem se tam dostal? Inu, byl to projekt, který se jmenoval Emerging Youth Leaders (Objevování mladých lídrů), který plně financovalo Ministerstvo zahraničí USA a který pořádaly slovenský Orbis Institute z Bratislavy a americký Critical Mass Leadership Education (CMLE) z Denveru (Colorado). Cílem projektu bylo vybrat 18 romských studentů z České republiky, Slovenska a Maďarska, ze kterých se stanou lídři svých komunit a poté, co se vrátí z Ameriky domů, uskuteční projekt, jímţ by pomohli své komunitě. Jak se to vše stalo? Nejdříve jsem vyplnil přihlášku, kterou mi poslaly mailem Katka a Ida Kelarovy, kterým za to moc děkuji. Vyplnil jsem pěkně náročnou přihlášku, která mě nutila přemýšlet do budoucna a napsat esej v angličtině, coţ mi přišlo k smíchu, poněvadţ jsem ještě v té době neuměl psát eseje v češtině. Tak jsem vyplnil přihlášku, napsal esej, dopis pro hostující rodinu, u které bych měl bydlet a přiloţil jsem ještě k tomu povinné doporučení své angličtinářky, spoluţačky a spolupracovníků. A vybrali mě! A takjsem se vydal na dlouhou cestu. Letěli jsme z Budapešti do Frankfurtu nad Mohanem, odtud do Washigtonu D. C. a z Washigtonu do Denveru (Colorado, USA), po dlouhém letu nás ještě čekala přibliţně dvě hodiny dlouhá cesta mikrobusy na Glacier View Ranch, kde jsme byli ubytováni v horských chatách, dorazili jsme aţ po půlnoci. Pro mne to byly samé ohromné záţitky: poprvé v letadle, poprvé ve Spojených státech, let nad Atlantikem ve výšce 10,5 km nad mořem. Druhý den po probuzení jsem šel na procházku s ostatními, byli jsme unavení, ale stálo to za to. Byl jsem fascinován krásnou přírodou, horami a jezerem. Kaţdý den jsme vstávali v 7 hodin ráno, nasnídali jsme se a od 9 hodin jsme měli workshop - oběd - pauza - workshop večeře - pauza - workshop. Končili jsme vţdycky po 23. hodině a někdy i později. Workshopy byly zaměřeny na moje "já", na práci se sebevědomím a jednou jsme hráli hru na důvěru: skákali jsme z výšky 19
asi přibliţně 1,5 m zády dolů na sloţené ruce ostatních kamarádů a ještě jsme třeba i lezli na skály. Nikdy na to nezapomenu. Bylo to veliká zkušenost. Do té doby jsem nevěděl, ţe se bojím výšek, musel jsem překonat svůj strach a věřit si, ţe vylezu nahoru a pak mi byl odměnou krásný výhled do hor. Úţasné a nezapomenutelné... Tak to probíhalo po celý týden a kaţdý večer, ať jsme končili před nebo po půlnoci, se ještě promítaly filmy s podobnými tématy našich workshopů o sebedůvěře. Pro mě byl ten týden opravdu velmi náročný, obtíţně jsme si zvykali na časový posun, náročné workshopy a navíc v cizím jazyce od rodilých mluvčí, kteří občas mluvili tak rychle, ţe to museli zopakovat, ale stálo to za to. Mnozí z nás si velmi vylepšili angličtinu. Po týdnu jsme nasedli do mikrobusů a jeli jsme do Bolderu k řece, kde se konal piknik, při kterém jsme se seznámili s našimi hostitelskými rodinami. Všichni jsme se drţeli pohromadě, byli jsme nervózní, mně dokonce i bušilo srdce napětím, jaká bude moje rodina. Otočil jsem se a viděl jsem tam jednu paní, pána a jejich malého kluka, mohlo mu být asi 8 let. Byli to oni. Rozjeli jsme se do našich nových domovů. Kdyţ jsme přijeli do Denveru ve státě Colorado, byl jsem uchvácen krásou toho města a horami za mrakodrapy. Krása. Ubytoval jsem se a šli jsme na procházku do parku. Divil jsem se, jaké je to tam jiné neţ u nás. Tolik rozdílů. Ten park byl rozlehlý, nebyly tam lavičky, samá tráva a hodně lidí. Lidé tam piknikovali, pouštěli rakety se svými dětmi, hráli fotbal, někteří spali nebo četli. Byl jsem překvapený čistotou a pořádkem (v některých parcích platil i zákaz nosit s sebou jídlo a pití) a přátelským chováním těch lidí. Kaţdý byl jiné národnosti nebo rasy, ale přátelsky se spolu bavili. Kdyţ jsme přišli domů, lehl jsem si ve svém pokoji a nemohl jsem usnout. Přemýšlel jsem o svých nových kamarádech, o rodině a kamarádech z domova, od kterých jsem byl za oceánem na druhém konci světa. Stýskalo se mi. Naštěstí stesk byl krátký, pořád jsme měli co dělat. I v Denveru jsme se vzdělávali. První workshop jsme měli s Dominikou, černoškou, která nám vyprávěla o černošské historii, kultuře a o tom, jak černochy převáţeli z Afriky do Ameriky v lodích, v nichţ ţili v nelidských podmínkách, ţe někteří tu cestu ani nepřeţili a kdyţ ji přeţili, prodávali je... Byl jsem šokován tím, co všechno si museli proţít jako otroci aţ do 50. let minulého století. Ještě dodneška jsou diskriminováni a nejen oni, hodně tamních národnostních menšin. Mluvili jsme také o Martinu Lutherovi Kingovi, jehoţ památník jsme navštívili a také tam byly jeho nejslavnější věty. Mně se nejvíce líbila "I have a dream" Mám sen... A také o současném americkém prezidentovi, Baracku Obamovi. Také jsme navštívili úţasné Mizel Museum, muzeum asi 5 kultur - muslimské, ţidovské, mexické, africké a čínské. Maďarští účastníci se přihlásili, ţe jim budou pomáhat, aby tam mohl stát panel i o Romech a jejich kultuře. Nezapomenu nikdy na pracovní tábor Amache, který jsme navštívili, dnes uţ tam jsou jen betonové základy. Za války tam drţeli v hrozných podmínkách Japonce po 4 roky. Měli tam minimální příděl jídla, 100 lidí pouţívalo jeden záchod! Bylo to hrozné, vyprávěla nám to jedna paní, která to na vlastní kůţi zaţila. Nebo jsme navštívili v Severní Dakotě, kam jsme cestovali z Colorada 12 hodin krásnými prériemi a pásli se tam bizoni a krávy, indiánskou rezervaci Sand Creek Masacre, kde je koncem 19. stol. jedné noci všechny vyvraţdili. Bylo mi moc líto, ţe Indiáni byli vlastně původní obyvatelé amerického kontinentu a běloši je masakrovali. Jednou jsme navštívili jeden indiánský kmen, naučili nás svoji tradiční hru a nabídli nám své jídlo - polévku s bizoním masem a zeleninou a takový puding, který jsem nikdy nejedl. Bylo to moc dobré. Ještě bych se měl zmínit o tamních školách. Já jsem s kamarádem Tomášem a s jeho hostitelkou navštívil její střední školu George Washigton High School. Byl 20
jsem šokován, před školou obsazená parkoviště auty školáků (zákony povolují řídit auto uţ od 15 let), škola měla 2000 studentů různých národností. Dokonce zde byl i nápis, na kterém byl namalován zákaz zbraní. Školy v Americe jsou úţasně vybaveny. Měli tam 4 druhy hřišť, bazén, divadlo s velikým jevištěm jako má Městské divadlo v Písku a hudební třídu, kde byla moţnost se učit na všechny moţné druhy hudebních nástrojů přes flétny, kytary, housle, klavír aţ po tympány. Ţáci hráli ve svém školním orchestru. Fantastické. Ale moc bych školství tam fantasticky nehodnotil. Aby děti měly kvalitní vzdělání, musí navštěvovat soukromé školy, které jsou drahé, a to si mohou dovolit jen ty bohatší děti. Jinak děti na obyčejných školách se začínají učit psát aţ v 9 letech a celou dobu do 9 let jen diskutují. Takţe jsem jim mohl závidět jen ty moţnosti, ale vzdělávací systém vůbec. Překvapilo mě, ţe zrovna v ten den, kdy jsem byl ve škole, se v literatuře učili o Milanu Kunderovi, coţ mi připomnělo domov. Bylo to velice příjemné. Po dvou týdnech jsme letěli do Washigtonu D. C. Moc se mi zde líbilo, všude plno lidí, no prostě, hlavní město. Navštívili jsme americký úřad, kde jsme mluvili s lidmi, kteří tento projekt podpořili. Dvakrát jsme stáli před Bílým domem, sídlem prezidenta Obamy, měli jsme moţnost vidět i Washigtonský kapitol a navštívit památník Abrahama Lincolna. Nejvíce jsem byl šťastný na české ambasádě ve Washigtonu, kde jsme česky mluvili o záţitcích, jak se nám líbilo v USA a o tom, co nového je doma. Bylo to skvělé. Čas rychle uplynul a já vůbec nechtěl odejít. Zde jsem se cítil nejvíce jako doma - pro mne taková malá Česká republička v Americe. Necelý měsíc plný zábavy, učení a poznávání něčeho nového uplynul jako voda a my jsme letěli domů. Z Washigtonu jsme odlétali 11. září. Co mi tento pobyt dal? Musím říci, ţe neţ jsem letěl do Ameriky, tak jsem si věřil, ale pořád to nebylo ono. Nyní vím, ţe je všechno moţné, nejsou ţádné překáţky, ale jen okolnosti, se kterými člověk musí bojovat. Uvědomil jsem si, ţe Romové potřebují vůdce jako černoši v Americe měli Martina Luthera Kinga. A hlavně, jak říká prezident Obama "Ano, my můţeme." Také jsem našel hodně kamarádů, poznal úţasné lidi, americký rodinný ţivot, vylepšil jsem si angličtinu a získal schopnosti pro vedení. Naučil jsem se být více vděčný, umět poděkovat a více si váţit lidí a mám nezapomenutelné záţitky na celý ţivot. Inspirovali mě mladí romští gymnazisté, kteří se chtějí stát doktory medicíny, práv a podobně. Někteří se rozhodli pro studium vysoké školy v USA. (redakčně kráceno) Mižu Mižigár
21
My Dream Country Well, if I had to choose my dream country, I’d choose the United States. I love the UK too, but I think the US is more interesting – they have got a black president, right? With Obama or without him… it’s still the country of my dreams. I’ve always wanted to travel to New York and stay there for a while. But my mum said: “You’re joking. You haven’t been eighteen yet and you want to go to NY although you can say just Hi and Excuse me”. Yes, I am really not eighteen and I can say just a little more than Hi or Excuse me, so what? Life is about having good times, even you have just one dollar in your pocket and you live in a dirty hotel on the 15th Avenue. I love to watch Sex and the City ( I know, maybe it’s not for me but the city, the fashion!) and gossip girls Rich Girls from “the better parts of NY” are spending time at Barney’s, Bendel’s and their only problem is that they forgot their golden card in their Hilton’s apartment. I want to stand on the top of Statue of Liberty and shout: “New York, I’m here!” When I breathe the New York air for the first time, I’ll know I’m really alive. I want to sit in the Central Park on the grass, have some coffee and smile. I want to study at NY University, be “someone from NY”, be the NY. I know it’s a dream but what can I do more than dream? Maybe in the future I will (be sitting on the chair in my own PR office, watching the Empire State Building) say: “I was a little dreaming child – but sometimes the dreams come true.” Everybody has his own dream. Somebody wants to be a pilot, somebody wants to be the best boxer in the world. And I want to be a writer from NY. (With my English… I know it can’t happen…) And that’s all. The rest will be written by the FUTURE! Jolana Humpálová, 9.A
Dear Jolana, we wish you that all your dreams come true! Hope you’ll send us a picture postcard from NY. Editors
22
Redakce přeje všem čtenářům krásné prázdniny!
23
