Číslo 0 (zvláštní vydání)
Září 2012
Ročník VIII
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Milí čtenáři,
výtisk Intelektu, který právě držíte v rukou, je v několika směrech mimořádný: například termínem vydání (ještě nikdy jsme nepřišli s časopisem na začátku září), pak také rozsahem (šestistránkový Intelekt tu také ještě nikdy nebyl), ale především svým monotematickým zaměřením. O jeho obsah se totiž postarali výhradně účastníci prázdninového pracovního pobytu poblíž slovenského města Trenčína. Naši školu tam reprezentovaly současné sextánky Magdaléna Kánovičová a Kateřina Tancerová, nynější kvartán Ondřej Hoberla a vedoucí této nepočetné skupinky byla angličtinářka PhDr. Debora Zemenová. Někteří z čtenářů Intelektu si možná vybaví, o jakou akci šlo, protože se o ní ve škole poměrně dost mluvilo v posledních měsících minulého školního roku. Jejím organizátorem byl slovenský neinvestiční fond BEŇADIK, jehož cílem je obnova a rozvoj poutního místa Skalka u Trenčína. A právě v tomto místě naši prázdninoví dobrovolníci budovali po dobu deseti dní naučnou stezku. Celá naše čtveřice se vrátila ze Slovenska plna zážitků; a protože si je nechtěli nechat jen pro sebe, požádali redakci Intelektu, aby jim věnovala zvláštní vydání časopisu. Oni se postarali o náplň, my o redakční, grafickou a technickou stránku - a výsledkem je výtisk, který právě držíte v rukou... Hezký začátek nového školního roku vám přeje VAŠE REDAKCE
I takovou podobu může mít svačina... Vlevo Katka, vpravo Mája, uprostřed Ondra. -1-
Skalka 2012
Myslím si, že pro většinu z nás byl tenhle projekt velkým otazníkem. Když se ale podívám zpět a vidím to polámané nářadí, usměvavé tváře a vysedávání u ohně do rána, vím, že to byl vynikající nápad. Na Skalku jsme odjížděli z areálu zahradnické školy v Rajhradě. To byl také první a poslední moment, kdy jsme viděli naše slovenské protějšky; ti přijeli na výpomoc v rajhradském klášteře. Cesta probíhala poklidně: Mája a Katka vzadu poslouchaly hudbu, já jsem částečně četl a koukal z okna a paní učitelka prostě seděla. Co mě zklamalo, byly hranice. Prostá tabule s nápisem Slovenská republika. Vzhledem k tomu, že Slováci byli součástí Československa, očekával jsem něco víc. Netroufám si odhadnout, kdy jsme dorazili, ale vím, že pořád svítilo slunce. Všude kolem bylo plno lidí. My Češi jsme se přesunuli do domu a trochu jsme poklidili. Pak se podávala večeře (sardinková pomazánka). Po večeři jsme hráli různé seznamovací hry a blbli jsme. Šel jsem spát s příjemným pocitem sounáležitosti. Následující dny probíhaly přibližně stejně: Ráno se brzy vstalo, šlo se na mši, potom jsme se nasnídali a šli jsme do práce. Kuchyňská služba nám přinesla svačinu. (desiatu – tedy přibližně v deset hodin). Odpoledne se šlo na oběd, po obědě byla menší pauza a za tou následovaly workshopy. Večer jsme měli volný program. Také dlužno dodat, že se Češi na jeden den „ulili“. Šli jsme totiž na prohlídku Trenčínského hradu. Jak to tak bývá, i na našem táboře se odehrály nepředpokládané události. Já jsem například absolvoval svou první mši, potom první čtení z knihy svaté a nakonec ministrování. Je to něco, na co do konce života nezapomenu. Staly se i události nemilé, ale tak už to bývá. Na začátku jsem se bál, že nebudeme zvládat práci. Taky jsem měl problémy typu: “Bože, je tu jen jedna sprcha!“ Ale zvládli jsme to. Společně jsme udělali obrovský kus práce, a ještě jsme se u toho bavili. Na tomto táboře prostě nebylo možné netěšit se na nastávající práci. Dokonce se vyskytli i tací, kteří kradli práci ostatním. Martinovi už do smrti zůstane přezdívka Duracell, ale to je jen dobře. Po večerech jsme vedli různé debaty nad kakaem a uvolňovali ztuhlé svaly. Řekl bych, že spoustě z nás se vůbec nechtělo jít spát. Ani mi to nepřipadalo jako deset dní. Najednou jsem se probral a byl tu poslední den. Den smutku. Spousta z nás navázala nová přátelství, na která jen tak nezapomene. Myslím si, že většina z nás se na Skalku pokusí vrátit zase příští rok. Snad to vyjde. Snad se tam sejdeme ve stejném složení. Bohužel, některé chvilky jsou neopakovatelné. Když jsme odjížděli, někteří měli slzy na krajíčku; jiní už to nevydrželi. Doufám, že příští rok uvidím slzy, ale jiné. Slzy radosti ze setkání. ONDŘEJ HOBERLA (kvarta) -2-
Ora et labora aneb 11 dní modliteb a práce Letní tábor Skalka byl pro mě od začátku jedním velkým otazníkem. Pouštěla jsem se do něčeho, s čím jsem dosud neměla zkušenost. Neznámé prostředí, neznámí lidé. Musím se přiznat, že když jsme přijížděli, cítila jsem jisté napětí. Takové očekávání toho, co přijde. Zjištění, že je naše česko-slovenské společenství plné velice milých lidí, bylo uklidňující. Velmi uklidňující. Rychle jsme stali dobře fungujícím kolektivem. Opravdu – každý ze čtrnácti dospívajících účastníků zde měl své pevné místo. Tento tábor se už od začátku nesl v duchu benediktinského hesla „Ora et labora“ čili „Modli se a pracuj“. Označit Skalku za pracovní tábor by bylo poněkud nepatřičné, i když práce byla hlavním podnětem ke vzniku tohoto projektu. Všichni přihlášení se sem ovšem vypravili dobrovolně a i s namáhavějšími činnostmi počítali. Jen jsme až do příjezdu nevěděli, co přesně má naše působení na tomto poutním místě obnášet. Byly to dokončovací práce na nově vytvořené křížové cestě u kostela sv. Svorada a Beňadika na Malé Skalce (kde jsme v poutním domě bydleli) a především budování turistické stezky přes kopec právě z tohoto kostela na klášter Veľká Skalka. Náš denní režim lze ve zkratce popsat takto: většinou v sedm hodin budíček, o půl osmé dobrovolná mše s naším páterem Ľubošem, po mši vydatná snídaně, do tří hodin odpoledne práce na stezce s přestávkou na svačinu, po návratu oběd, osobní volno, různé workshopy a hry, kolem sedmé hodiny večeře, večerní program a večerka. Denní rozvrh byl skutečně nabitý. Upřímně řečeno jsem se obávala, že práce bude náročná. A byla. Ale den co den jsme se na kopec těšili víc a víc. Proč? Snad pro ten šumící les všude okolo, možná díky zábavě, o kterou nikdy nebyla nouze. Byla to však především příležitost, jak si vyčistit hlavu od všech starostí. Je toho mnoho, co bych mohla vyjmenovat jako nejlepší zážitky. Určitě stojí za zmínku workshopy, z nichž u nás zvítězil ten fotografický, ale i horolezecký se těšil nemalému úspěchu. Za sebe rozhodně nesmím vynechat mše svaté. Ačkoliv jsem věřící, nikdy jsem necítila potřebu bohoslužby vyhledávat. Naše každodenní soukromé mše mě však okouzlily. Asi patnáct lidí i s knězem a k tomu místo varhan kytara dokreslující komorní atmosféru. A Ondra Hoberla po čtyřech dnech od své historicky první absolvované bohoslužby jako ministrant. Takové události se přece nedalo říci ne. Kvůli tomu všemu bylo po deseti dnech tak těžké to celé opustit. Nová přátelství, která za ten krátký čas vznikla, se musela smířit s loučením. Společné hovory, hry a zábava, večerní kakaové seance, ale i boje o nářadí, fronta na sprchu a postele, na kterých se bez pořádné rány do hlavy nedalo ani posadit. To všechno nám bude chybět. Nic se nemůže opakovat dvakrát a v případě letošní Skalky můžu jen dodat: Bohužel. Krásné vzpomínky na začátek tohoto léta nám však nikdo nevezme. MAGDALÉNA KÁNOVIČOVÁ (sexta) -3-
Ako vidím pobyt na Skalke Skalku poznám už od malička. Denne sa na ňu pozerám z okna a vždy som ju pokladala za veľmi pekné miesto plné pokoja. A tak, keď prišla ponuka ísť na Skalku a pomôcť s jej obnovou, neváhala som. Aj napriek tomu som tam išla s obavami, pretože som nikoho nepoznala. Teraz si však myslím, že ak by moje obavy zvíťazili a nešla by som na Skalku, bola by to obrovská chyba. Stretla som tam veľa skvelých ľudí, s ktorými sme si dobre rozumeli a zažili sme chvíle, na ktoré budeme ešte dlho spomínať. Pre nás bola aj práca zábavou, pri ktorej mal každý svoje miesto, svoju úlohu. Nikde inde som ešte nezažila, že by sa decká predbiehali v tom, kto umyje riad. Po práci vždy prišiel oddych a večer vždy program, ktorý bol opäť plný zábavy, či už to bol volejbal s vreckami vody, alebo maľovanie. Pre mňa osobne však najväčším zážitkom zostanie lezenie na skalu našej Skalky. Liezla som prvýkrát v živote a chcela som to aj vzdať, ale mala som obrovskú podporu zdola, ale aj tam zhora. Nezabudnuteľnými zostanú aj naše „súkromné“ omše, na ktoré sme prichádzali ešte trocha rozospatí, no páter Ľuboš nás vždy prebral. Za tých krásnych desať dní som nadobudla pocit, že sme všetci dobrí kamaráti, ktorí sa poznajú už dlhý čas. Lúčenie bolo ťažké a dúfam, že o rok sa opäť stretneme a pri prechádzke po našom chodníku budeme spomínať na dni, keď tento chodník uzrel svetlo sveta pod našimi rukami. Ako sme robili D1-ku, grankovú zatáčku, plošinku č.1 a 2, schody alebo ako sme ťahali korene. Bol to pre mňa najlepší tábor s tými najmilšími ľuďmi na tom najúžasnejšom mieste, ktoré bude pre mňa odteraz ešte pokojnejšie a významnejšie. MÁRIA MARKOVÁ (oktáva, Piaristické gymnázium Trenčín)
-4-
Čo znamenala Skalka pre mňa? Brigádu na Slovensku som si síce vybrala sama a dobrovoľne, ale keď si predstavím, ako sa mi s blížiacim sa odchodom nikam nechcelo a ako som si predstavovala, čo by sa mohlo stať, aby som odísť nemusela, príšerne sa hanbím. Lebo pri pohľadu späť vnímam tých jedenásť dní na Skalke pri Trenčíne ako najzmysluplnejší a v tom istom čase aj najmilší kus prázdnin po dlhé roky. Decká boli perfektné. Naši traja študenti všetci – samozrejme. A slovenskí až na jednu výnimku, s ktorou sme sa po niekoľkých dňoch rozlúčili, tiež. Samostatné, pracovité, priateľské, zábavné, nikdy nikto nefrflal. Čo viac som si mohla ako „pedagogický dozor“ želať? Aj keď, „pedagogický dozor“ som našťastie bola iba na papieri. Vo skutočnosti sme sa všetci volali krstnými menami, tykali si (to iba Česi vo vzťahu ku mne nezvládali) a robili to isté. Napríklad volili medzi krompáčom na stavbu schodíkov a umývaním veciek, čakali v rade na sprchu či natierali chleby na desiatu. Vlastne jedno privilégium som mala, nevošla som sa do spálne s ostatnými babami, a tak som bývala ešte s jednou slovenskou kolegyňou v „biskupskej“ (izbe) – parádnej miestnosti pre vzácne návštevy s čalúneným nábytkom a kobercom, za čo som ale platila absenciou akéhokoľvek súkromia, lebo práve tam sa skladovalo všetko vrátane potravín v dvoch chladničkách. Neľutujem ani minúty váhania, či sa teraz stihnem prezliecť, kým vojde Maťo, alebo nie, pretože vymazanie rozdielov v štatuse mi ubralo na veku rokov o celú jednu generáciu. Brigádu si veľa ľudí nespája s odpočinkom, ale pre mňa bol tábor na Skalke týždeň nebývalého pokoja. Fyzickej práce bolo dosť (ešte teraz – takmer po dvoch mesiacoch – cítim plece), no nemala som žiadne starosti a nepotrebovala prejavovať žiadnu zodpovednosť, lebo všetci účastníci sa chovali ako rozumní dospelí. Nedostala som žiadne presne naplánované povinnosti, a tak som si jednoducho užívala pozíciu obyčajného účastníka. Takúto náplasť na (nielen) učiteľské neduhy vrelo odporúčam. K duševnému odpočinku nepochybne prispievala aj duchovná atmosféra. Desať dní sme nepočuli ani nečítali správy, nevideli telku, nehrala okolo nás hlasitá hudba. Čas zastaviť sa v každodennom zhone a porozmýšľať o sebe a o tom, čo je pre mňa v živote zásadné, čo je dôležité a nad čím môžem iba kývnuť rukou, som si v takom rozsahu neurobila snáď po desaťročia. Skalka k tomu viac ako ponúkala. Najcennejšie zo slovenského pobytu pre mňa boli ľudia okolo mňa. Spomínam, že naostatok som sa vyskytovala v parte ľudí, s ktorými som mala väčšinu hodnôt rovnakých, keď som hádam bola na vysokej. Naraz, na Skalke, ma obklopili mladí chalani a baby, pre ktorých boli samozrejmosťou obetavosť, usilovnosť, neuprednostňovanie seba samých, otvorenosť, ozajstnosť a viera v dobro. Nielen že tieto vlastnosti vytvárali pohodové vzťahy medzi táborníkmi, ale aj mi navrátili optimizmus v tom, že spoločenstvá, v ktorých prevládajú tieto hodnoty, ešte celkom nevymreli. A ak ste dočítali až sem, mohli ste zbadať, že v neposlednom rade som si oprášila dávno nepoužívanú a celkom zhrdzavenú slovenčinu. Keď som ja teraz pre kontrolu dočítala vyratúvanie svojich dojmov, dostala som strach. Čo ak sa projekt nepodarí udržať a do Trenčína sa už nikto takto nedostane? DEBORA ZEMENOVÁ -5-
Jazykový koutek Máte chuť vyzkoušet si malý test, jak rozumíte slovenštině? Potom zkuste přiřadit slovenské výrazy (s čísly) k jejich českým protějškům (s písmeny). I. Začátečníci 1 bravčové A ano 2 dovi B bota 3 hej C kalhoty 4 malinovka D krůtí 5 morčacie E limonáda 6 nohavice F nádraží 7 počúvať G nashle 8 ponáhľať sa H poslouchat 9 raňajky I pospíchat 10 rožok J potkat 11 spraviť K rohlík 12 stretnúť L snídaně 13 stanica M teď 14 teraz N udělat 15 topánka O vepřové
II. Mírně pokročilí 1 baňa A důl 2 bielizeň B játra 3 ceruzka C kapsa 4 chrbtica D ledvina 5 oblička E páteř 6 paradajka F počítat 7 píliť G pohádka 8 pečeň H prádlo 9 premávka I provoz 10 rátať J rajče 11 rozprávka K řezat 12 smäd L sáček 13 vačok M tužka 14 vecko N záchod 15 vrecko O žízeň
III. Pokročilí 1 atrament A ačkoli 2 azda B červánky 3 cintorín C drobek 4 ďumbier D hřbitov 5 hoci E inkoust 6 chýr F kmín 7 kysnutá knedľa G kolečka
8 olovrant H kynutý knedlík 9 omrvina I nudle 10 parená buchta J plněný knedlík 11 plť K snad 12 rasca L svačina 13 rezance M vor 14 táčky N zázvor 15 zore O zvěst
Připadalo vám to snadné? Pro zájemce máme v záloze ještě jednu sadu na úrovni „velmi pokročilí / jako rodilí mluvčí“. Úspěšní řešitelé se o ni mohou přihlásit individuálně. Správné odpovědi (s označením pokročilosti - I, II, III - a kombinacemi čísel a písmen) posílejte do 20. září 2012 na adresu
[email protected] . Pro vylosovaného výherce máme nachystáno malé slovenské překvapení. DEBORA ZEMENOVÁ
inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází měsíčně. Grafická příprava: Klára Galová. Jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Cena 1 Kč. -6-
