Číslo 4
Prosinec 2013
Ročník IX
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Milí čtenáři,
právě jste se stali držiteli čerstvého výtisku Intelektu, posledního v tomto kalendářním roce. Je sice o něco štíhlejší (a také levnější) než předchozí čísla, ale zato jej dostáváte ještě před Vánocemi, tak jak je ve více než osmileté historii našeho časopisu dobrým zvykem. Bezpochyby největší školní událostí posledního předvánočního týdne je vánoční besídka. My ji sice zpravodajsky (slovem a věříme, že i obrazem) zaznamenáme až v lednovém čísle Intelektu, ale nezvyklý ruch a předpremiérovou nervozitu jsme ve většině tříd mohli registrovat už od pondělka. Všechno nasvědčuje tomu, že letošní program bude jedním z nejobsáhlejších a nejpestřejších za dobu téměř dvaceti let trvání naší školy. Během středečního zkušebního dopoledne se počet jednotlivých čísel vyšplhal až k půldruhé desítce! Přejeme vám tedy všem, ať už vystupujete jako celá třída, nebo jen jednotlivci či skupinky, ať se vám vaše vystoupení vydaří podle těch nejhezčích představ. Zejména pak držíme palce novým moderátorům - Táni Lvovské z kvarty a Ivovi Dobrovolnému z kvinty, ať svou vánoční premiéru zvládnou bez jediného zakoktání. Užijte si vánočních prázdnin (nejdelších, jaké nám kalendář kdy dovolí) a nezapomeňte, že škola začíná v pondělí 6. ledna 2014! VAŠE REDAKCE
Není to žádná náhoda, že máme na titulní straně hasičské auto v akci. Tento snímek má sloužit jako upoutávka na rozhovor, který si můžete přečíst tradičně na dvoustraně 4 a 5 a jehož objektem se stal hasič roku 2012 Miroslav Mlečka z Holasic. Jednak je to takříkajíc v rajonu naší školy a navíc byl pan Mlečka jedním z těch, kteří v listopadu a prosinci připravili pro naše žáky besedy o práci Hasičského záchranného sboru. -1-
Vánoční vtipy a rébusy Vtipy a fórky * O Štědrém dnu volá Franta svému kámošovi: „Hele, nemáš dneska na půl dne čas?“ Kamarád se diví: ,,Zrovna dnes, a proč?“ „No já jen, že mám doma postavenej betlém a chybí mi tam osel...“ * „Vstávej, Františku, už je bílý den,” budí chlapce o Vánocích babička. Franta mrzutě povídá: „No a? Sníh už je přes dva týdny.” * V době vánočních svátků VYBRÁNO Z INTERNETU a pohody zaklepe na dveře jedné rodiny žebrák: „Víte, mně je to trapné, ale chceme s kamarády z ulice oslavit Vánoce u stromku a nepodařilo se nám žádný sehnat – nenašla by se u vás alespoň jedna větvička?” „No jo, ale my máme umělý stromek,” povídá pán. „To nevadí,” zaraduje se žebrák, „alespoň nám vydrží i na příští rok!” * Byly Vánoce a soudce byl v příjemné náladě. Zeptal se předvedeného muže: „Za co jste tady?” „Za předčasné vánoční nákupy.” „To přece není žádný přestupek. Jak brzy jste nakupoval?” „Dvě hodiny před začátkem otvírací doby.”
Rébusy Řešení z minulého čísla: Stačí jen jedna. Vytáhnete kuličku z krabice s nálepkou ‚bílé a červené‘ - řekněme, že je červená. Pak krabice musí být plná červených (kdyby tam byly i bílé, pak není nálepka špatně). Krabice označená jako ‚bílé‘ musí být tedy obojetná (červená je zabraná a bílá by byla správně). A na třetí krabici zbývá nálepka s nápisem ‚bílé.‘ Pokud vytáhnete bílou, řešení je prakticky totožné, jen naopak. Kdo na to přišel? Nové zadání: Šejk měl dva syny. Na smrtelné posteli jim pověděl, že dědictví získá ten z nich, jehož velbloud dojde do určeného města z oněch dvou velbloudů jako druhý. A tak se synové vydali z rodné oázy na cestu. Po třech dnech pomalého poflakování potkali na cestě moudrého starce. Když mu vylíčili své trápení, něco jim poradil. Oba okamžitě vyskočili na své velbloudy a uháněli k městu. Co jim stařec poradil? VERONIKA BENEŠOVÁ (oktáva) -2-
Cesta pro betlémské světlo
V sobotu 14. prosince se, jak je zvykem, vypravili skauti z celého světa pro betlémské světlo. A tak to nedalo ani nám, skautům z vranovického střediska, a jeli jsme také. Betlémské světlo absolvovalo dlouhou cestu, než doputovalo až do Vídně, do kostela Votivkirche, kde došlo k jeho předávání při mši svaté. Každá země vyslala své zástupce, z nichž vždy dva oficiálně světlo přebírali. Jeden z nich mluvil a druhý hoch dostal světlo přímo od chlapce, který pro světlo letos v Betlémě byl. Jako skaut tuto akci hodnotím velmi kladně, a to proto, že nám v sobotu přálo počasí, v kostele vládla pohoda, a přestože se občas vyskytl nějaký problém, nakonec jsme vše zvládli a světlo v pořádku přivezli. Naše betlémské světlo si můžete vyzvednout v Židlochovicích, Pohořelicích či jiném skautském oddíle Vídeňský kostel Votivkirche, kde proběhlo nebo v kostele. V Pohořelicích budou předání betlémského světla skauti obcházet domovy na Štědrý den od 9 do 12 hodin. Kdo bude mít zájem, může si připravit svíčku a čekat, až uslyší zvonce, kterými skauti budou vybaveni. JAN KŘÍŽ (sekunda)
Milý Mikuláši,
cos nám to zas provedl? Ptáš se, kdy? No přece ve čtvrtek pátého prosince! Že se ještě pořád nechytáš? A to si říkáš „svatý“? Ty bys měl přece vědět všechno! Tak pěkně po pořádku. Jen si vzpomeň, cos v ten den všechno porozdával! Například ve školní jídelně jsi každému strávníkovi nadělil adventní kalendář plný malých čokoládových tabulek. Ale že bys k tomu přidal i návod, že se baští jeden kousek čokolády denně, a ne všechno naráz, to Tě ani nenapadlo. No budiž! Když si chce někdo hned v mládí kazit žaludek, ve stáří jako když ho najde! Ale jde mně hlavně o to, žes ke kalendářům nepřipojil ani ekologickou instruktáž, že kartonové obaly patří do odpadu - a nejlépe do toho tříděného, tedy do některého z modrých kontejnerů. Několik jich je třeba zrovna za trávníkem u samoobsluhy. Místo toho jsi dovolil, aby se obaly z kalendářů modraly všude na chodníku od školní jídelny až po autobusové nádraží, a několik jich dokonce přelétlo až za plot k lesnímu závodu. A ty, které jakýmsi zázrakem dorazily až k autobusu, přeplnily zakrátko odpadkové koše takovým způsobem, že nakonec stejně většina z nich skončila na zemi. Tak se prosím, milý Mikuláši, nad sebou zamysli a polepši se! Příště naděluj v jídelně něco, co tolik nezatěžuje životní prostředí, anebo raději vůbec nic! S úctou Mgr. ANTONÍN TOVÁREK -3-
Hovoříme s pprap. Miroslavem Mlečkou z Holasic, hasičem roku 2012 Sedmnáct let „v ohni“ * Dobrý den, jak jste se dostal k práci hasiče? „Jsem vyučený nástrojař. Na večerní škole jsem si dodělal maturitu. Po několika letech práce v dílně jsem se rozhodl pro změnu. Rozhodoval jsem se mezi policií a hasiči. Volba byla těžká.“ * Jaké to je být hasičem? Co všechno tato práce obnáší? „Je to pěkná, různorodá práce. Já jsem se při ní naučil spoustu užitečných věcí, které používám i v běžném životě.“ * Je to více fyzicky, nebo psychicky náročné? „Záleží na případu. Například když hoří v osmém patře a my musíme na schodech rozhazovat hadice, na sobě zásahový komplet, dýchací přístroj, to vše dohromady cca 30 kg navíc, to je náročné na fyzičku. Psychicky jsou zase náročné hlavně dopravní nehody.“ * Jaký byl váš nejhorší zážitek ze zásahu? „Když jsem při požáru rodinného domu chodil kolem ležící panenky. Až po zásahu mi kolegové řekli, že to bylo dítě.“ * Jak dlouho už tuto práci děláte? „Sedmnáct let .“ * Byl jste už jako malý kluk dobrovolným hasičem? „Ne, nebyl.“ * Jak vypadá výjezd hasičů, co vše proběhne po ohlášení výjezdu? „To se dost špatně popisuje. Tímto vás zvu na návštěvu naší stanice. Snad budete mít štěstí a zažijete takový výjezd na vlastní oči.“
-4-
* Jak dlouho trvá, než se dozvíte o požáru a než dojedete na takové místo? „Poplach nám vyhlásí operační důstojník po přesném zjištění události. Naším úkolem je do dvou minut opustit garáž. Pak už záleží na tom, kde hoří. Jak je to daleko od stanice. Nejhorší je doba mezi 12. a 17. hodinou. Nejlepší doba je o víkendu.“ * Kde nejdále jste byl u zásahu? „V Praze při povodních.“ * Měl jste někdy nějaký vážnější úraz? „Jako hasič naštěstí ne.“ * Setkal jste se už někdy při své práci s nevděkem? „Ano. Někteří lidé si víc váží svého majetku než života a zdraví druhých.“ * Baví vás tato práce? „Ano. Jsem rád, že jsem se takhle rozhodl. Stát se hasičem.“ * Co vaše rodina? Líbí se jim Vaše povolání, nebo ne? Co na to říkají děti, pokud nějaké máte? „Ano. Berou to jako běžné povolání. Děti mám a líčím jim jen pěkné zásahy (například odchyt hada, papouška atd.). * Podporoval byste své děti, kdyby chtěly pokračovat ve vašem povolání? „Ano, určitě.“ * Co rád děláte ve volném čase? „Sportuji. Kolo, plavání, kolečkové brusle. Čtu knížky. V zimě běžky, brusle.“ * Těšíte se na vánoce? Co tento svátek pro vás znamená? „Ano. Budu mít čtrnáct dní volno. Dárky už Ježíšek má skoro všechny (psáno téměř před dvěma týdny - pozn. red.). Klid, pohodu.“ * Jak se vám líbilo přednášet na naší škole? „Líbilo se mi to velmi, protože rádi na vaší škole přednášíme.“ Děkujeme za rozhovor. VERONIKA BENEŠOVÁ, TEREZA PAVKOVÁ (oktáva)
Zpráva z tisku Hasičem roku se stal podpraporčík Miroslav Mlečka z Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, sloužící na stanici Lidická v Brně. Nominoval se svým činem z 20. října 2012, kdy doslova v poslední vteřině zachránil život 23letému muži visícímu na 40 metrů vysoké skalní stěně v lomu Hády v Brně-Maloměřicích. Muž se nacházel pět metrů pod vrcholem a po stěně vylezl bez lezeckého vybavení a bez jakéhokoliv jištění. V místě, kde je skalní stěna kolmá a takřka hladká, uvízl, z posledních sil se držel nesourodé vrstvy jílu a kamení a volal o pomoc. Na místo vyrazily jednotky ze stanic Brno-Lidická a Brno-Líšeň. Bylo zřejmé, že muž na skále je velmi vyčerpaný a každým okamžikem spadne. V časové tísni hasiči vytvořili nouzové zajištění lezce Miroslava Mlečky a ten se bleskově spustil k muži. Přesně v okamžiku, kdy ho zachytil, uvolnil se kámen, kterého se mladík dosud držel. Zdůvodnění návrhu: „Je nepochybné, že Miroslav Mlečka svým rozhodným, rychlým, efektivním a vysoce profesionálním jednáním a s nasazením svého života mladému muži zachránil život. Kdyby se zachránci opozdili o několik vteřin, mohli by jen bezmocně sledovat jeho pád na dno lomu s fatálními následky.“ (INTERNET) -5-
Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby) Nepřistál by
TEREZA SINGEROVÁ (kvarta) Lísteček s větvičkou ve větru si hrají. Poskočí si radostně, zhoupnou se do boku. Tam nahoře v korunách. Nadýchané peřinky, na dotek daleko, vytvářejí obrazce, vyprávějí příběhy. Tam vysoko na nebesích. Krása kamenných hrotů svojí mohutností se pyšní, svírají železně tvůj úžas. Za krkem bolest cítíš, když vzhlížíš vzhůru. Průvodce tě doprovází, tlačí dopředu, brzdí v chůzi, laská kůži, čechrá vlasy, když putuješ za poznáním. Lidská bytost je přízemní, stejně jak voda hladinu drží. Dívá se vzhůru a sní, nevzlétne, lístek zůstane u větve. I když by stačilo jen trhnout.
Íkaros a Daidalos
Proč je vše tak daleko? Tak daleko od zarostlých kolejí? Možná pro čistotu, jako naleštěný pohár bez otisku. Člověk by asi létat neměl…
Schovávaná
MAGDA KARHÁNKOVÁ (sexta) Zrak mám, ale nedívám se. Sluch mám, ale neslyším. Zbraň mám, ale rychle vzdám se. Schovávám se přede vším.
Nepláču, i když mě smutek jímá. Nezuřím, i když mám zlost. Neutíkám, i když mě stíhá jen tvá zloba, žádná ctnost.
-8-
Jaký byl letošní den M Tak jako každý rok, i letos naši školu navštívil Mikuláš. Když mi bylo minulý rok nabídnuto, abych se zhostila role anděla, ani minutu jsem neváhala a tuto vyloženě nebeskou práci jsem vzala tak vážně, jak jen to šlo. Naštěstí vše probíhalo tak, jak by mělo, a my jsme měli samé pozitivní ohlasy. Když jsme se letos rozhodli jít do toho znovu, předpokládalo se, že vše půjde stejně hladce. Avšak nic není zadarmo. Nejdříve se zasekl Mikuláš a bál se, že to nezvládne. Poté nám týden před oním dnem odvezli jednoho z čertů do nemocnice a druhý čert sám jít nechtěl. Naštěstí se kluci umoudřili a zbyli jsme tedy bez jednoho našeho čertího pacienta my tři. Pokud si ale dobře pamatujete, dohromady nás nakonec bylo 5. Naše zoufalé výkřiky do tmy byly totiž (díky Bohu) vyslyšeny a z nebe nám byl seslán anděl a z pekla vyšel na povrch také čert. Ve čtvrtek 5. prosince ráno se tedy sešla opravdu pětičlenná skupinka - Vítek Funk (Mikuláš), Aneta Dufková a já (andělé) a Honza Strava s Kubou Legindim (čerti). Po převléknutí a doplnění cukrovinek jsme se tedy vydali konečně na „to“. Naší úplně první třídou byla sekunda, ve které jsme udělali první a snad také poslední závažnou, trestuhodnou chybu – zaměnili jsme zlobivce s hodnými dětmi! V ostatních třídách už to šlo více méně bez problémů. Když nechtěli zlobivci zpívat, musela je vykoupit zpíváním celá třída, a když to neudělali, zlobivce jsme jednoduše unesli a schovali. Nejvíce mě však pobavila septima, ve které nikdo nechtěl zpívat (tedy až na pana učitele Továrka), a jelikož pravidla znějí jasně, vědomě si nechali unést jednoho ze spolužáků a poté ho nechtěli jít hledat. Museli jsme ho tedy ponechat v naší ďábelské skrýši do konce hodiny a odejít. Ale abych se nebavila jen o těch špatných stránkách naší letošní mikulášské výpravy. Nejhezčí a zároveň nejzajímavější písnička zazněla v kvintě. Rozhodně to však nebyla písnička určená malým dětem. Nejvzornější třídou byla podle očekávání oktáva, která bez sebemenšího zbytečného prodlužování začala zpívat. Avšak rozhodně nejlepší a nejaktivnější třídou byla tento rok prima. Udělali přesně to, co bych od primánů čekala. Myslím si, že jejich hravost by se neměla uměle brzdit. Když jsme po nich žádali zpěv, naši žádost s úsměvem na rtech zamítli a doslova žadonili o únos. Mikuláš proto dlouho přemýšlel, co s nimi. Nakonec byli opravdu posláni do pekla. Vždyť přece v tom to spočívá. Takovéto dny jsou určeny k odreagování, jinak by neměly smysl. A myslím, že to bylo to hlavní, kvůli čemu jsme do toho šli. Pobavit se, pobavit lidi kolem nás a zpestřit výuku. Snad jsme to alespoň trochu splnili. Tak a teď nám nezbývá nic jiného, než opět celý rok čekat na další mikulášskou nadílku… Svatý Mikuláš na ruské ikoně z 19. KATEŘINA FURCHOVÁ (sexta) století -9-
Ševče, nedrž se jen svého kopyta! V minulém čísle Intelektu jste si mohli přečíst několik zajímavých postřehů Michaely Kurkové z listopadové exkurze do brněnského Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR. Měl jsem to štěstí, že jsem tehdy Míšu a další své sextány a taky hrstku septimánů na této akci doprovázel. Úmyslně nepíšu hlídal, protože jsem tehdy byl (díky stoprocentnímu zaujetí svých svěřenců) po celé dopoledne úplně bez práce. Zato tím více jsem se mohl dívat kolem sebe a vychutnávat si všechny ukázky špičkového výzkumu, jimiž nás pozoruhodní instruktoři a demonstrátoři na každém stanovišti častovali. Pravda, možná jsem celou cestu ústavem neprožíval výhradně fyzikálně, jak to činili naši studenti, protože jako Brňák (a Moravák) jsem se každou chvíli nadýmal pýchou nad světovými úspěchy a výsledky vědců a badatelů z moravské metropole. No vidíte, a přitom jsem se k této akci dostal jak ten příslovečný slepý ke svým houslím. Pár dní předtím mně navrhla kolegyně Stravová, abych jel s exkurzanty do Brna já, protože se to týká celé mé třídy. A když jsem jí pak po návratu s nadšením sděloval své dojmy, shodli jsme se na tom, že by nám vyučujícím vůbec neuškodilo čas od času „změnit vzduch“ a zabrousit do jiného předmětu. Většinu míst, kam v rámci svého předmětu jezdíme na exkurze a podobné akce, totiž známe jak staré boty, kdežto tady se nám nabízí něco úplně nového, neobvyklého. A tak se už teď těším na to, která z dam-nečeštinářek (pánů je na škole jen stopové množství) vyhraje konkurz na doprovod studentů k březnovému okresnímu kolu recitační soutěže v Ivančicích... Mgr. ANTONÍN TOVÁREK
Jak to chodí na Masárně V úterý 3. prosince k nám se nám místo hodiny matematiky dostalo vítaného rozptýlení v podobě pana Skalníka z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, který za námi přišel, aby nám popsal, jak to na „Masárně“ chodí. Jeho dobře zorganizovaná, velmi zajímavá prezentace a trefné, vtipné poznámky nás provázely celou pětačtyřicetiminutovou přednáškou. Dozvěděli jsme se mimo jiné, jak funguje IS, neboli informační systém Masarykovy univerzity, ale myslím si, že nejvíc zajímavé pro nás byly informace ohledně možnosti dvouoborového studia. Bezpochyby nejednoho z nás zaujala zmínka o nepřetržitě otevřené počítačové učebně, kterou občas studenti využívají jako noclehárnu. Zmíněn byl rovněž projekt ERASMUS, stejně jako široké spektrum studentských spolků a akcí, které se konají, třeba hokejový zápas MU proti VUT. Tato přednáška se řadí k nejlepším a nejzajímavějším, které jsme zatím absolvovali, protože přinesla spoustu zajímavých a nových informací a dokonale nás navnadila na vysokoškolský život. Nejdříve ale musíme udělat maturitu a přijímačky... TEREZA PAVKOVÁ (oktáva) - 10 -
O drogách a rasismu V pondělí 9. prosince měla třída sekunda místo druhé vyučovací hodiny na programu přednášku nadporučíka Hrušky z Policie ČR. Cílem přednášky bylo seznámit nás s problematikou drog, jak škodí zdraví atd. Ovšem pan Hruška to vzal hodně zeširoka, a tak jsme se dozvěděli např. i něco o rasismu. Jak bychom se cítili, kdybychom chodili například na Sekaninovu (tzv. černou školu); že by nám třeba kopali do tašek, mlátili by nás, nadávali nám: „Ty bílá držko“. Pan Hruška s námi hovořil velice otevřeně a chtěl, abychom mu řekli, jestli je u nás ve třídě nějaká šikana; naštěstí není. Vůbec se nechoval jako někdo, koho bychom se měli bát, ba naopak, mluvil s námi o všem, co kdokoliv z nás nadhodil. Řekl pokaždé, co on zažil za případy na to určité téma. Ani se moc nechoval jako policista, spíše jako nějaký chlápek, co si s námi přišel povykládat o drogách a o rasismu. Pan Hruška nás nakonec zhodnotil jako velmi dobrý kolektiv a myslí si, že budeme třída bez šikany. VIKTOR ČANĚK (sekunda)
Anglické divadlo Náš americký bratranec V pátek třináctého se vydala třída oktáva spolu s paní učitelkou Zemenovou do divadla, které hraje anglicky. Byli jsme velmi zvědavi, zda tomu porozumíme dobře, jelikož jsme na podobném představení nikdy nebyli. Hra se jmenovala Náš americký bratranec a v hlavních rolích byli studenti Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Po usazení do první řady jsme všichni netrpělivě vyčkávali začátek hry. Celý příběh byla komedie, jejíž děj byl založen na seznámení hrubého a neohrabaného Američana s jeho anglickým příbuzenstvem. Florence (Američanova sestřenice) ho seznámí se svou vlastní sestřenicí Mary, do které se Američan zamiluje a nakonec se vezmou. Celý děj se točí také kolem rodinného dědictví, které nakonec dostane Mary. Bylo dost těžké porozumět angličtině herců z Filozofické fakulty; nejenže to bylo první anglické divadlo, na kterém jsem byla, ale také mluvili dost rychle, takže jsem snad nebyla jediná, kdo se v jejich mluvě občas ztrácel. Je ale nutno podotknout, že jejich angličtina byla skvělá. VERONIKA BENEŠOVÁ (oktáva)
O dravcích a sovách V pondělí 16. prosince naší třídě přálo štěstí, neboť jsme se zúčastnili přednášky o sovách a dravcích. Náš přednášející Jarek Sedláček přijel ze záchranné stanice Rajhrad (která se specializuje na umožnění návratu do divočiny postiženým živočichům) a s sebou přinesl i pár zajímavých živých exemplářů. Po základní přednášce a pojmenování různých rodů ptáků následovala část samostatná. Museli jsme sami postupně doplňovat potravní řetězec, podle pařátů poznat, jak se pták živí atd. Nakonec jsme měli jedinečnou možnost prohlédnout si mladého raroha a poté přenádhernou sovu pálenou (jeden z nejvíce ohrožených druhů v ČR). Myslím, že celá přednáška byla nesmírně zajímavá a do budoucna pro nás velmi užitečná. PAVEL HODOVSKÝ (sekunda) - 11 -
Přijďte se pobavit! 15.-29. 12. – Tradiční výstava betlémů v rajhradském klášteře 21. 12.-11. 1. – Vánoční prohlídky kláštera Rosa coeli, Dolní Kounice, od 10:00 22. 12. – Pěvecký sbor Blahoslava Hajnce Brno, Hustopeče, 18:00 24. 12. – Hop hej koleda!, kostel Povýšení Sv. Kříže v Židlochovicích, 15:00 26. 12. – Vánoční koncert Skřivánka, kostel Povýšení Sv. Kříže Židlochovice, 17:00 31. 12. – Klubový Silvestr, Perpetuum Brno, 21:00 10. 1. – Anna Karenina, divadlo Reduta, 19:00 16. 1. – Premiéra filmu Vlk z Wall Street 23. 1. – Premiéra filmu 12 let v řetězech TEREZA PAVKOVÁ (oktáva)
Na koho se usmálo štěstí? Do redakce nám ve stanoveném termínu přišla celkem čtyři správná řešení naší listopadové křížovky. Ve všech tedy byly uvedeny tajenky: 1. HETEROSTRUKTURA, 2. VIDITELNÉ ZÁŘENÍ. Jako výherkyni anglické maličkosti jsme tentokrát vylosovali ILONU CHRASTILOVOU z kvarty. Blahopřejeme! REDAKCE
Sobí pomsta
VYBRÁNO Z INTERNETU
inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází měsíčně. Grafická příprava: Jiří Musil. Jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Cena 3 Kč. - 12 -
