UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Analýza sportovního tréninku skokanky o tyči
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Zpracovala:
Petr Krátký
Lucie Tihonová
Březen 2009
Abstrakt Název práce: Analýza sportovní přípravy skokanky o tyči. Cíle práce: Cílem bakalářské práce je zhodnotit vlastní výkonnostní vývoj a posoudit vlastní trénink v etapách specializované a výkonnostní přípravy. Metoda práce: V bakalářské práci byla požita kvantitativní analýza, komparativní metoda, logická analýza a metoda věcného rozboru. Výsledky práce: Kvantitativní a věcné posouzení sportovní přípravy skokanky o tyči. Klíčová slova: Skok o tyči, trénink, atletika, analýza.
1
Poděkování Děkuji vedoucímu práce Petru Krátkému za poskytnutí potřebných materiálů a cenných rad, které ovlivnily zpracování této bakalářské práce.
2
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze uvedenou literaturu. Lucie Tihonová Svoluji k zapůjčení své bakalářské práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně citovat.
3
Jméno a příjmení
Číslo OP
Datum vypůjčení
Poznámka
Obsah 1.Úvod……………………………………………………………………….7
4
2.Teoretická východiska……………………………………………………8 2.1.Charakteristika sportovního tréninku……………………………….………….8 2.2.Charakteristika skoku o tyči……………………………………………..............8 2.3. Skok o tyči žen…………………………………………………………………..10 2.3.1. Historie skoku o tyči žen…………………………………………………..10 2.3.2. Zvláštnosti tréninku žen…………………………………………....……..10 2.3.3. Zvláštnosti v technice skoku o tyči žen……………………………….…..11 2.4.Složky atletického tréninku a trénink skoku o tyči…………………………….11 2.4.1. Tělesná příprava………………………………………………………...…11 2.4.1.1. Trénink síly……………………………………………………….12 2.4.1.2. Trénink rychlosti………………………………………………...13 2.4.1.3. Trénink vytrvalosti ……………………………………………...13 2.4.1.4. Koordinační schopnosti………………………………………….14 2.4.1.5. Pohyblivost……………………………………………………….14 2.4.2. Technická příprava………………………………………………………..15 2.4.3. Taktická příprava………………………………………………………….16 2.4.4. Psychická příprava………………………………………………………...17 2.4.5. Somatické předpoklady skokana o tyči…………………………………..18 2.4.6. Vnější podmínky pro trénink skoku o tyči……………………………….18 2.5. Etapy sportovního tréninku…………………………………………………….18 2.5.1. Etapa základního tréninku………………………………………………..18 2.5.2. Etapa specializovaného tréninku…………………………………………20 2.5.3. Etapa vrcholového tréninku………………………………………………20 2.6. Dlouhodobá periodizace tréninku……………………………………………...21 2.6.1. Makrocyklus……………………………………………………………….21 2.6.2. Mezocyklus…………………………………………………………………22 2.6.3. Mikrocyklus………………………………………………………………..22 2.6.4. Tréninková jednotka………………………………………………………23 2.7. Plánování, evidence a kontrola tréninku………………………………………24
3. Cíl a úkoly práce…………………………………………………………25 4. Metodika práce ………………………………………………………….26 5. Výsledková část…………………………………………………………..27 5.1. Profil sportovce……………………………………………………………….….27 5.2. Sportovní úspěchy……………………………………………………………….27 5.3. Etapy sportovní přípravy……………………………………………………….28 5.4. Vývoj výkonu ve skoku o tyči………………………………………….………..29 5.5. Analýza zdravotního stavu……………………………………………………...30 5.6. Analýza sportovní přípravy……………………………………………………..30 5.6.1.Roční tréninkový cyklus 2001 – 2002……………………………………...30 5.6.2. Roční tréninkový cyklus 2002 – 2003……………………………………..35 5.6.3. Roční tréninkový cyklus 2003 – 2004…………………………………….39 5.6.4. Roční tréninkový cyklus 2004 – 2005…………………………………….42 5.6.5 Roční tréninkový cyklus 2005 – 2006……………………………………..46 5.6.6. Roční tréninkový cyklus 2006 – 2007…………………………………….49
5
5.6.7. Roční tréninkový cyklus 2007 – 2008…………………………………….52 5.6.8. Celkové posouzení sledované přípravy 2001 -2008……………………..56
6. Diskuze………………………………………………………….………61 7. Závěr……………………………………………………………………..63 8. Seznam literatury………………………………………………………..64 9. Přílohy……………………………………………………………………66
1. Úvod
6
Skok o tyči je disciplína rychlostně silového charakteru. Cílem je překonání vodorovně umístěné laťky pomocí skokanské tyče. Ženská tyčka je relativně nová disciplína. Na pořad mistrovství světa se dostala až v roce 1999. Situace ve skoku o tyči se v České Republice v posledních letech výrazně zlepšila. První průkopnicí ve skoku o tyči byla Jana Kábová. Daniela Bártová se jako první prosadila i mezi světovou špičkou. I přes tyto významné úspěchy, nebyl skok o tyči v naší zemi ještě donedávna příliš rozšířen. V době, kdy jsem začínala závodit, nebyla tato disciplína pro ženské kategorie téměř vypisována. Menší oddíly vlastnily jen několik málo tyčí, které byly pro začínající skokany nevhodné. Zvyšování výkonnosti ve sportu je podmíněno prohlubováním vědomostí o sportovním tréninku. V malých klubech se svěřencům věnují trenéři, kteří mají vlastní zaměstnání a trénování věnují svůj volný čas bez nároku na větší odměnu, než je zvyšování výkonnosti jejich svěřenců. Z tohoto důvodu nelze od některých trenérů očekávat a požadovat vysoké znalosti z oblasti sportovního tréninku. V této práci bych chtěla podat konkrétní přehled o mojí tréninkové a závodní činnosti. Ráda bych tak přispěla k zvýraznění problematiky dlouhodobého tréninku skoku o tyči závodníků, kteří sice nepatří mezi absolutní českou špičku, ale systematicky se připravují na každou sezonu s cílem posunout jejich osobní maximum a vybojovat co možná nejvyšší příčku v průběžných tabulkách roku.
2. Teoretická východiska
7
2.1. Charakteristika sportovního tréninku Dovalil, aj. (2002) charakterizují sportovní trénink jako: „Složitý a účelně organizovaný proces rozvoje specializované výkonnosti sportovce ve vybraném sportovním odvětví nebo disciplíně.“ Cíle a úkoly sportovního tréninku jsou tělesný, psychický a sociální rozvoj, osvojování techniky a taktiky příslušné sportovní disciplíny, výchova a vzdělání. Podle Choutky a Dovalila (2002) je sportovní trénink nutné pojímat jako proces morfologicko-funkční adaptace, proces motorického učení a proces psychosociální interakce. Sportovní trénink jako proces morfologicko-funkční adaptace Ovlivňování trénovanosti podle Dovalila, aj. (2002) předpokládá změny na buněčné i systémové úrovni. To má za následek například zvýšení energetického potenciálu, zdokonalení koordinace, rozvoj fyziologických funkcí. Pokud porušíme homeostázu (rovnováhu vnitřního prostřední), nastane stres. Při stresu se mobilizují různé funkce organismu člověka. Projevuje se vzestupem dýchání, srdeční a oběhové činnosti, adrenalinem v krvi, svalového napětí. Podnětem vyvolávajícím stres, tedy stresorem, může být kromě klimatických, chemických a psychických vlivů i tělesná zátěž. Působením stresu a následně jeho vyrovnáváním reakce na podnět slábnou a dochází tak k adaptaci. Jánský (1979) definuje adaptaci jako: „Výhodné změny organismu, směřující k udržení homeostázy v nových podmínkách“. Lidský organismus se tak adaptuje na větší narušení homeostázy a tím se zvyšuje schopnost vyššího výkonu. Přizpůsobení probíhá rychleji, čím častěji a déle podnět působí. Sportovní trénink jako proces motorického učení Podle Dovalila, aj. (2002) „Cílem motorického učení je vytvářet, zpevňovat a stabilizovat struktury řídících a regulačních mechanismů pohybového jednání sportovce“. Teoretickým základem motorického učení jsou poznatky o nervovém řízení a regulaci pohybu. Nervová soustava přijímá, zpracovává a uchovává informace z vnějšího i vnitřního prostředí a podle potřeby je nasměruje k provedení příslušné pohybové činnosti. Sportovní trénink jako proces psychosociální interakce
8
Člověk není stroj, ale osobnost s vlastním vnímáním, chápáním a emocemi. V tréninku je tedy kromě adaptace na zatížení nutná i psychosociální adaptace na sociální prostředí. Během tréninku dochází k psychosociální interakci. Psychika člověka a jeho chování ve společnosti se formuje. Existuje vliv sportovní činnosti na psychiku člověka, současně však i psychika má vliv na průběh a výsledek sportovní činnosti. (Choutka, Dovalil, 2002)
2.2. Charakteristika skoku o tyči Podle Berana (1976) lze skok o tyči charakterizovat jako jednu z nejpřitažlivějších, ale zároveň nejobtížnějších disciplín v atletice. Její dokonalé zvládnutí je podmíněno dlouhodobou a velice náročnou přípravou, u které musíme především u mládeže dodržovat zásadu všestranného rozvoje pohybových dovedností, které tvoří pevný základ pro dosažení vysoké výkonnosti v pozdějším věku. Skok o tyči je disciplína rychlostně silového charakteru. Je to cyklicko-acyklická pohybová činnost při které skokan překonává laťku pomocí skokanské tyče. Z hlediska schopností klade tato disciplína na tyčkaře vysoké nároky všestrannosti. Za dominantní schopnosti jsou považovány rychlost, síla, obratnost, pohyblivost. Z psychologického hlediska musí být tyčkař rozhodný, odvážný, psychicky stabilní. Podle Vargy (1976) jsou na skokana kladeny vysoké nároky na odvahu, houževnatost, rozhodnost, samostatnost, bojovnost a v neposlední řadě i důvěru ve své schopnosti. Tato disciplína se skládá z několika fází: Úchop a držení tyče, rozběh, zasunutí tyče do zasouvací skříňky, odraz a přechod na tyč, zvrat, přechod laťky a dopad. Úkolem rozběhu je vyvinout vysokou rychlost. Postupně snižovat konec tyče směrem k zemi. V rytmu posledních 2-3 kroků provést zasunutí tyče do zasouvací skříňky. Místo odrazu je pod místem úchopu. Je nutné, aby horní paže byla napnutá. Po odrazu přes celé chodidlo a visu na tyči - tzv. „jízdě“ se odtlačováním ramen vzad a švihem odrazové nohy dostává tyčkař do svisu střemhlav - do zvratu. Zároveň při narovnávání tyče provádí obrat. Po odrazu se v tyči uchovává kinetická energie. Čím tvrdší tyč je skokan schopen použít, tím více energie se v ní kumuluje a při narovnání skokana vynese výše. Také čím vyšší úchop tyče skokan zvládne, tím výše ho tyč vynese. Podmínkou využití tvrdosti tyče
9
a vysokého úchopu je, aby skokan přešel ve skoku přes bod opory tyčky směrem k doskočišti. Jeřábek (2008) uvádí jako klíčové momenty skoku o tyči plynule stupňovaný rozběh, včasné zasunutí tyče ve dvou posledních krocích, důrazný odraz a protlačení tyče, vyvěšení, zpevnění trupu a roztlačení tyče vpřed, rychlý zvrat zahájený švihem odrazové nohy, udržení boků blízko u tyče, včasný přítrh a obrat s následným vzletem a postupným přechodem laťky.
2.3. Skok o tyči žen 2.3.1. Historie skoku o tyči žen Pokusy žen ve skoku o tyči byly zaznamenávány už od roku 1911, ale teprve v posledních letech našla tato disciplína své místo. První přes 4m se přenesla číňanka a roku 1992 vytvořila první světový rekord v této disciplině. Daniela Bártová přerušila čínskou nadvládu této disciplině roku 1995 světovým rekordem 410cm, který téhož roku zlepšila o dalších 12cm. Svůj osobní a zároveň samozřejmě Český rekord zlepšila až na 451cm roku 1998. Jednou z nejvýznamnějších žen skoku o tyči se stala Australanka Emma George, která vládla světovým žebříčkům 19951999. Tato bývalá akrobatka vytvořila SR 425 a pak přidávala centimetry každý rok až do 460cm. Roku 2000 se její pokračovatelkou stala Američanka Stacy Dragila. Během dvou let vytvořila 5 světových rekordů a jejím maximem se stal výkon 481. V této době zažila největší úspěch naše závodnice Pavla Hamáčková, dnes Rybová. Halová mistrině Evropy 2000 a světa 2001. Z českých tyčkařek se aktuálně nejvíce projevují Kateřina Baďurová, Jiřina Ptáčníková a Romana Maláčová. Ze světových jmen nelze zapomenout na Rusku Jelenu Isinbajevu. Je to první žena, která překonala hranici 5m. (Krátký, 2002) 2.3.2. Zvláštnosti tréninku žen Odlišnosti tréninku mužů a žen jsou dány genetickými rozdíly, které jsou podle Bunce (2002) anatomické, fyziologické a psychologické povahy. Z anatomických rozdílů žen od mužů je nutné zdůraznit menší výšku a nižší hmotnost, kratší končetiny a širší boky, níže položené těžiště, zhruba o 15% větší podíl pomalých svalových vláken. Základní fyziologické rozdíly jsou menší srdce žen o 20% a menší objem plic. Psychologické rozdíly žen od mužů jsou především: menší agresivita žen, vetší citlivost na
10
vnější podněty, role tréninku není v hodnotovém systému většiny žen tak vysoko, jako u mužů. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že ženy jsou hůře vybaveny pro rychlostně silové sporty. Kondiční trénink žen má být celkově méně namáhavý, než trénink mužů. Podle Bunce (2002) potřebují ženy častější komunikaci s trenérem, využívání spíše kladných hodnocení. 2.3.3. Zvláštnosti v technice skoku o tyči žen Nikonov (2000) odhalil některé odchylky při skoku o tyči žen a mužů. Zjistil, že převážná většina žen zasouvá tyč během posledních dvou kroků. Vrchní paže je napnutá nad hlavou až v průběhu odrazu. Další rozdíl je v mírně pokrčené spodní paži v závěru zasunutí tyče do zasouvací skříňky. Zdůvodňuje to tím, že ženy mají úchop až o metr níže, než muži a není tak možné spodní paži napnout. Konopásková (2001) uvádí, že převýšení úchopu u žen je nižší přibližně o 50cm. Dále uvádí, že celková doba opory, tím je myšlena doba od momentu odrazu do momentu odrazu od tyče, je výrazně kratší už žen, než u mužů.
2.4. Složky atletického tréninku a trénink skoku o tyči Úkoly sportovního tréninku členíme do jednotlivých složek. V atletickém tréninku se podle Vandrolové (2003) jedná o tyto složky: 1)tělesná příprava 2)technická příprava 3)taktická příprava 4)psychická příprava 2.4.1. Tělesná příprava Tělesná příprava je nejvýznamnější složkou v atletice. Primárně se zaměřuje na stimulaci pohybových schopností sportovce. Cílem obecné kondiční přípravy je dosáhnout všestranného pohybového rozvoje. Speciální kondiční příprava se odvozuje od specifiky disciplíny. Vzájemný poměr obecné a speciální kondiční přípravy se mění nejen v průběhu roku, ale i podle etapy sportovní přípravy. Se zvyšující se výkonnostní úrovní a věkem
11
atleta převažuje více speciální tělesná příprava. Tělesná příprava tvoří rozvoj pohybových schopností jako jsou: 1)síla 2)rychlost 3)vytrvalost 4)obratnost 5)pohyblivost 2.4.1.1. Trénink síly Silový trénink může mít podle Dovalila, aj. (2002) několik podob. Sílu dělíme na absolutní, rychlou a výbušnou a vytrvalostní. Na rozvoj těchto druhů sil existuje několik metod posilování. Absolutní síla je nejvyšší možný překonaný odpor při dynamické svalové činnosti nebo nejvyšší svalová tense při statické činnosti. Důraz je kladen na ovlivnění nitrosvalové koordinace a zvětšení průřezu svalem. Tuto sílu nejvíce rozvineme metodami: těžkoatletická, izometrická, excentrická, opakovaného úsilí, intermediární, izokinetická. Rychlá a výbušná síla vyžaduje dosažení co nejvyšší svalové tense v co nejkratším čase. Používají se metody: rychlostní, kontrastní, plyometrická. Těmito metodami se primárně ovlivňuje nitrosvalová a mezisvalová koordinace. Vytrvalostní sílu můžeme charakterizovat jako déletrvající činnost s odporem, který není vysoký. Opakovací maximum se pohybuje v rozmezí 20-30 opakování cvičení bez odpočinku. Z metod se výrazně používá metoda silově vytrvalostní a metoda opakovaného úsilí. Jedním z příkladů způsobů rozvoje vytrvalostní síly je kruhový trénink. Trénink síly skokana o tyči Při rozvoji síly skokana o tyči se upřednostňují cviky, které se svým provedením blíží struktuře samotného skoku. Jedná se především o gymnastická cvičení na nářadí a prostná gymnastická cvičení. Toto dynamické cvičení upřednostňujeme před cvičením s maximální zátěží. (Krátký, 2003) Pro skokana o tyči jsou předpokladem výbušné dolní končetiny, silné prsní svaly, zádové a břišní svalstvo a v neposlední řadě svalstvo paží.
12
2.4.1.2. Trénink rychlosti Trénink rychlosti je třeba podle Dovalila, aj. (2002) zahájit co nejdříve. Rychlostní schopnosti jsou z velké části dědičné, lze je však tréninkem ovlivnit. Senzitivní období pro rozvoj rychlostních schopností je věk 12-13 let. Hlavními parametry rychlostního zatížení jsou: maximální intenzita cvičení, doba cvičení do 10-15s, interval odpočinku 2-5 minut, počet opakování 10-15, vždy však s tím, že tento počet určuje okamžik poklesu maximální intenzity prováděného cvičení. Rychlostní cvičení se doporučuje zařazovat po dostatečném odpočinku a v první polovině tréninku. Trénink rychlosti skokana o tyči Podle Vaculy, aj. (1983) je rychlost hlavní vlastností požadovanou od dobrého skokana. Musí mít vysokou úroveň jak v cyklických, tak v acyklických projevech během práce na tyči. Buchholtz (2003) uvádí rychlost jako klíčovou vlastnost skokana o tyči, neboť je nutná pro převod horizontální energie do energie vertikální. Krátký (2002) taktéž uvádí, že skokan musí být rychlý při rozběhu i během skoku. V tréninku rychlosti kromě klasických krátkých úseků zapojujeme úseky (20-40m) běhané s tyčí. Rovněž samotné skoky o tyči rozvíjí a udržují rychlost. Podle Vaculy (1983) jsou hlavními tréninkovými prostředky letmé sprinterské úseky běhané s tyčí i bez tyče. Acyklická odrazová rychlost a rychlost při práci na tyči se podle Krátkého (2003) rozvíjí vlastními skoky, speciálním posilováním, gymnastickými cviky (přechody z visu do visu střemhlav, z lehu vznesmo do stoje na rukou…). Podle Příhody (1983) je také důležité rozvíjení rychlostní vytrvalosti. Mělo by být důležitou součástí tréninku, jelikož řada skokanů při vyloučení delších běžeckých úseků ztrácí při vlastním skákání uvolněnost běhu v závěru rozběhu. 2.4.1.3. Trénink vytrvalosti Dovalil, aj. (2002) charakterizuje vytrvalost jako pohybovou schopnost člověka k dlouhotrvající pohybové činnosti. Dělí vytrvalost na: a)rychlostní - do 20s b)krátkodobá - 2 - 3min c)střednědobá - kolem 8 -10min d)dlouhodobá - přes 10min
13
Trénink vytrvalosti skokana o tyči Vytrvalost skokana o tyči se podle Krátkého (2003) projevuje ve schopnosti absolvovat velký počet skoků s různě dlouhým intervalem odpočinku.Ve skoku o tyči musí být maximální výkon podán až v závěru soutěže, což klade nároky na neustálou připravenost atleta k výkonu. Musí být schopen skočit dva pokusy ihned za sebou v případě oprav, ale i čekat hodinu až dvě na svou základní výšku. I závody na republikové úrovni se mohou protáhnout na 4 hodiny. Také schopnost naskákat velké množství skoků během jedné tréninkové jednotky se jeví jako velmi přínosný, neboť se lze déle věnovat technické přípravě bez známek únavy. 2.4.1.4. Koordinační schopnosti Rozvoj koordinačních schopností podle Dovalila, aj. (2002) podmiňuje kvalitu technické přípravy. Díky dobrým koordinačním schopnostem si zvládne jedinec kvalitněji a rychleji osvojit dané sportovní dovednosti. Obratný jedinec dokáže lépe reagovat na změny pohybu, zvládne provést složitější pohybovou činnost. Senzitivní období pro rozvoj koordinačních schopností se pohybuje už kolem 6-ti let a trvá až do začátku puberty. Tato cvičení by však neměla vymizet z tréninku ani v dospělosti. Koordinační schopnosti skokana o tyči Rozvoj koordinačních schopností skokana o tyči provádíme především zařazováním akrobatických prvků, cvičením na nářadí, na trampolíně a v neposlední řadě sportovními hrami. Technika skoku o tyči vyžaduje vysokou úroveň ohebnosti a schopnosti učit se novým pohybovým dovednostem, proto se do tréninkového procesu zařazuje velmi často. V 1.přípravném období je vhodné tréninku koordinace věnovat celou tréninkovou jednotku a některé cviky zařazovat i do jiných tréninkových jednotek. 2.4.1.5. Pohyblivost Stimulace pohyblivosti podle Dovalila, aj. (2002) spočívá v záměrném potlačení činitelů, které omezují kloubní rozsah a v navození podnětů, které povedou k jeho udržení nebo zvětšení. K tomu slouží dosažení krajní polohy pohybu v příslušných kloubech. Pohyblivost lze zlepšit kombinací uvolňovacích, protahovacích a posilovacích cvičení. Strečink, který je popsán jako uvědomělé protahování svalu je vhodné zařazovat na
14
začátku tréninkové jednotky po zahřátí a velkou úlohu má i na konci tréninkové jednotky spolu s kompenzačními cviky. Protažené svaly po tréninku jsou lépe zregenerovány a připraveny k dalším cvičením. Pohyblivost skokana o tyči Pohyblivost skokana o tyči vyžaduje podle Krátkého (2003) velký rozsah v oblasti ramenního kloubu, hrudní páteře, kyčelního a hlezenního kloubu. Pohyblivost rozvíjíme podobně jako koordinační schopnosti akrobatickými cviky, cviky na nářadí a samotným protahováním. 2.4.2. Technická příprava Technická příprava je jednou ze složek tréninku a podle Choutky (2002) se vymezuje jako: „Plánovitý a systematický proces osvojování a zdokonalování sportovních dovedností, včetně jejich přizpůsobování podmínkám, v nichž se realizuje sportovní výkon“. Dovednosti dělíme podle Dovalila a Choutky (2002) na uzavřené a otevřené. Uzavřené dovednosti jsou realizované ve stálém, neměnném prostředí bez větších zásahů vnějších vlivů. Řadíme sem gymnastiku, skoky do vody…..Tyto disciplíny se vyznačují vysokou přesností, plynulostí, stabilitou a estetickým dojmem. Je nutná maximální automatizace pohybových vzorců. Otevřené dovednosti jsou realizované v proměnlivém prostředí. Je zde nutná široká škála pohybových dovedností a variant. Řadíme sem kanoistiku na divoké vodě, úpoly, sportovní hry… Fáze technické přípravy dělíme na nácvik, zdokonalování a stabilizaci. Ve fázi nácviku jde z hlediska motorického učení o hrubou koordinaci. Plní se dva hlavní úkoly této fáze: seznámení s požadavky zvoleného sportovního odvětví a nácvik základů techniky příslušných sportovních dovedností. Nácvik je založen na opakování, kdy každý následující pokus má být snahou o vylepšení předcházejícího. Ve fázi zdokonalování se jedná o fázi jemné koordinace z hlediska motorického učení. Hlavními úkoly této fáze jsou: zpevňování, zdokonalování a s tím spojené přizpůsobování techniky v příslušných specializacích. Dále postupné propojování techniky s kondičními požadavky a fyziologickými funkcemi organismu sportovce. Cílem je dosažení nové, vyšší kvality techniky projevující se vzrůstem účinnosti. Zpevňování a
15
zdokonalování probíhá promyšleným opakováním příslušných cvičení směřující k automatizaci. Stabilizace odpovídá v motorickém učení fázi stabilizace a variabilní tvořivosti. Hlavními úkoly jsou zpevnit a stabilizovat techniku tak, aby umožňovala sportovci využívat v nejvyšší míře všechny ostatní faktory sportovního výkonu k dosažení jeho maximální úrovně v soutěžích. Důležité je vzájemné spojování, kombinování a přizpůsobování těchto komplexů i těm nejsložitějším podmínkám, která mohou nastat v soutěži. Zvládnutí dokonalé techniky není ani u těch nejlepších sportovců nikdy ukončeno. (Choutka, Dovalil, 2002) Technická příprava skokana o tyči Podle Koukala (1986) je zdokonalování techniky skoku o tyči náročné fyzicky, časově i psychicky. Proto je zařazováno do všech cyklů sportovní přípravy. Mezi tréninkové prostředky, které uvádí Krátký (2003) patří : a) speciální průpravná cvičení: skoky z vyšších poloh, zasunutí z chůze a rozběhu, ohyb tyče na místě a z několika běžeckých kroků b) běh s tyčí, speciální běžecká cvičení s tyčí c) průpravné skoky z krátkého rozběhu: přechody na tyč do visu, sbalení a zvratu d) skoky z krátkého, středního a celého rozběhu přes gumu nebo laťku
2.4.3. Taktická příprava Podle (Periče, 2002) definujeme taktickou přípravu jako „Proces osvojování a zdokonalování vědomostí, dovedností, schopností a postupů, které umožní sportovci vybírat v každé sportovní situaci optimální řešení a toto řešení úspěšně a prakticky realizovat“. Taktická příprava skokana o tyči Krátký (2002) uvádí jako úkoly taktické přípravy skokana o tyči následující faktory: a) stabilizovat techniku skoku v různých podmínkách (změny větru, teploty, prostředí, skoky v dešti)
16
b) vyrovnat se dlouhými a nerovnoměrnými přestávkami mezi pokusy c) uplatňovat vhodné rozcvičení před závody a mezi pokusy d)volba optimální základní výšky, správné tvrdosti tyče a vynechávání výšek v průběhu soutěže podle aktuálního stavu sportovní formy a soutěžních podmínek. Podle Houviona (1992) je při plánování závodu nutné znát například délku závodu, počet závodníků, materiály, které závodník použije na tyč vzhledem k počasí, základní výšku a výšky následující, aktivity v průběhu přestávek mezi pokusy, vhodný trénink před závody. Uvádí, že všechny tyto taktické požadavky jsou individuální a především zkušenosti každého jedince jsou garantem úspěchu. 2.4.4. Psychická příprava Psychologickou přípravu můžeme podle Hoška (2002) charakterizovat jako: „Cílevědomé využití psychologických poznatků k prohloubení efektivity tréninkového procesu“. Cílem psychologické přípravy je zvýšit účinnost ostatních složek sportovního tréninku, v soutěži stabilizovat výkonnost, snížit na minimum působení negativních vlivů vnějšího prostředí, pozitivně ovlivňovat psychiku k dosažení vysoké sportovní výkonnosti. Jedním z úkolů psychologického tréninku je regulace aktuálních psychických stavů. Jedná se o stavy předstartovní, soutěžní a posoutěžní. Děje se tak regulačními prostředky, které mají za úkol určitými způsoby snížit a zvýšit aktivaci, snížit negativní prožitky z neúspěchu a odstranit psychologické důsledky únavy. Psychická příprava skokana o tyči V praxi je psychologická příprava zanedbávaná. Zvláště u skokanů o tyči by neměla být podceňována, neboť psychika tvoří velké procento výkonu. Tyčkař musí mít schopnost překonávat strach při pohybu na tyči střemhlav. Tato schopnost musí být rozvíjena už od žákovského věku průpravnými cviky na nářadí, trampolíně ale v průběhu let i zapojováním doplňkových sportů, které kladou nároky na překonávání strachu z výšek a z provedení pohybu. Podle Koštejna (1983) by měly být zařazovány cviky, při kterých dochází ke zvratu ramen. Psychickou odolnost rovněž docílíme pravidelným zařazováním tréninku techniky v různých podmínkách, modelovaným tréninkem, pravidelným skákáním bez většího přerušení tréninku, kdy se tyčkař může stát nejistým při provádění skoků.
17
2.4.5. Somatické předpoklady skokana o tyči Nejdůležitějšími předpoklady pro skok o tyči je výška postavy a aktuální hmotnost skokana o tyči. Vyšší atlet zvládne vyšší úchop, tudíž i tvrdší a delší tyče. Zároveň ale vysoká postava tyčkařů je náchylnější ke zraněním v oblasti páteře, která je zatěžována jednostranně. Nižší hmotnost je výhodnější ve fázi katapultace, jak uvádí Krátký (2002). Podle Berana (1976) však není vhodné se při výběru talentů omezovat pouze na vysoké jedince. I ve světové špičce jsou skokani menších postav. Při systematické tréninku mohou i atleti menšího vzrůstu dosáhnout úspěchů. 2.4.6. Vnější podmínky pro trénink skoku o tyči Kromě všeobecných podmínek, které jsou společné pro většinu ostatních sportů (tím je myšleno zázemí rodiny a podpora mladého sportovce např. odvozem na tréninky, finančním zabezpečením) je u tyčkaře stěžejní materiální zázemí. Malé kluby nemají dostatečnou škálu tyčí vyhovující jednomu skokanovi. V zimě je potřebná hala, aby se mohla technická stránka přípravy rozvíjet celý rok. Pokud je malá hala a tyčkař se do ní nevejde s rozběhem, už i to z 90% brání úspěchům v halovém závodním období. Malé kluby bohužel závodníkovi nezajistí zimní přípravu v jedné ze dvou hal v Praze a po finanční stránce nepokryjí aktuální potřebu tyčí. Výkon je tedy z velké části ovlivněn materiální stránkou daného klubu. I perfektně kondičně, psychicky, technicky i takticky připravený atlet nemůže podávat maximální výkony s jednou tyčí a bez přístupu do haly v zimním období.
2.5. Etapy sportovního tréninku 2.5.1. Etapa základního tréninku (12-15 let) Nejdůležitějším úkolem je celkový rozvoj osobnosti. Výkon v této etapě není hlavním záměrem. Důležité je vytvořit návyk na pravidelný trénink. Největší podíl v celkovém souhrnu zatížení má všestrannost. Důraz se klade na koordinační schopnosti a rychlost. Jen tak, s všeobecným základem a širokým spektrem pohybových dovedností, lze v pozdějším věku rozvíjet jednotlivé techniky dané specializace. Tento sportovec se snáze učí novým pohybovým dovednostem. Trénink ve specializaci zaměřujeme především na
18
osvojování základů techniky, využíváme zlehčené podmínky a i to je důvodem, proč nestavíme výkon v této etapě na první místo. Tato etapa by neměla být kratší než 2-3 roky. S kratší dobou všeobecné přípravy se perspektiva dlouhodobého výkonnostního růstu snižuje. (Dovalil, aj. 2002) Charakteristika tréninku skoku o tyči v základní etapě Trénink rozvíjí především koordinaci, obratnost, pružnost, rychlost. Zaměřuje se na osvojení široké škály pohybových dovedností. Děje se tak především gymnastickou průpravou, která je v tomto věku (12 až 15 let) nejdůležitější. Jedná se o cviky na nářadí (lano, kruhy, hrazda) formou švihových cviků, která připravují budoucího skokana jak po dovednostní, tak silové stránce. Akrobacie zde má též své místo. Cvičenec rozšiřuje spektrum svých pohybových dovedností, zároveň posiluje své koordinační, obratnostní a silové schopnosti. V tréninku techniky skoku o tyči se klade největší důraz na přesný a plynulý rozběh se zasunutím tyče a správný přechod na tyč. Obrat se v této době neřeší, pozornost je více zaměřena na zvrat. (Krátký, 2003) Podle Berana (1976) je vhodné, oproti ostatním atletickým disciplínám, začít se specializovanou přípravou již mezi 11. – 14. rokem. V USA je propagováno zařazení skoku o tyči i na střední školy. Podle Piasenta (1988) není zařazení skoku o tyči na střední školy nevhodné, neboť pro chlapce ani pro dívky není naučení základům skoku o tyči o tolik těžší, než zvládnutí základů ostatních atletických disciplín. Goriot (1989) dělí technickou přípravu skoku o tyči na dvě části. Základní cvičení, které obsahuje základní seznámení s tyčí a jednoduchá cvičení. Tato cvičení jsou prováděna především formou překážkové dráhy. Jsou určena zejména pro větší tréninkové skupiny, což se hodí do škol, kde je základní tyčkařská průprava absolvována. Mezi základní cvičení řadí překážkové dráhy, kdy žáci přeskakují pomocí tyče různé předměty jako například srolovaný koberec, lavičky, několik medicinbalů…jako speciální cvičení uvádí seskoky s obratem z vyšších poloh nebo naopak skoky na vysoké žíněnky bez obratu i s obratem.
19
2.5.2. Etapa specializovaného tréninku (16-19 let) Výkon ve specializaci zůstává stále mírně v pozadí. Samotné soutěžení se bere jako zvyšování výkonnosti, které má stále perspektivní cíl. Pozornost se postupně soustřeďuje na schopnosti a dovednosti, které blízce souvisejí s výkonem. Všestrannost však z tréninku nemizí. Spíše se posouvá do přípravného období. Postupně vzrůstá zatížení co do objemu i intenzity. Technika se upevňuje i ve složitějších podmínkách. Vztah ke sportu se posiluje, je však již potřeba odpovědnější přístup. Tato etapa trvá 2-4 roky a někdy i do konce sportovní kariéry jedince. (Dovalil, aj. 2002) Charakteristika tréninku skokana o tyči ve specializované etapě Tato etapa se týká především kategorie 16-19 let, kdy je nutné dbát na fyzickou vyspělost sportovce. V tréninku stále všestranně rozvíjíme pohybové schopnosti, zaměřujeme se více na ty schopnosti, které tyčkař nejvíce potřebuje - rychlost a obratnost. V tréninku techniky se snažíme eliminovat velké chyby a též zařazujeme skoky ve ztížených podmínkách na posilnění psychiky. V oblasti gymnastiky dále rozvíjíme již naučené dovednosti a celkově zvyšujeme obtížnost gymnastických cviků. (Krátký, 2003) 2.5.3. Etapa vrcholového tréninku (20 let a více) Tato etapa se týká fyzicky vyspělých jedinců, u kterých lze stupňovat zatížení do individuálně nejzazších hranic. Je to nejdříve po 19.-20. roce. Cílem je dosáhnout co nejvyšší výkonnosti. Převážně se využívají speciální tréninkové prostředky, je však nutné stále dodržovat období v ročním tréninkovém cyklu. Velká pozornost musí být též věnována regeneraci. (Dovalil, aj. 2002) Charakteristika vrcholového tréninku skokana o tyči V oblasti techniky je podle Krátkého (2002) prvořadé stabilizovat příslušné dovednosti bez vážnějších chyb. Dokázat stabilně skákat v nejrůznějších podmínkách. Věnovat velkou pozornost psychice, která nejen v případě mistrovských soutěží hraje velkou roli. Podle Berana (1976) dosahují skokani o tyči vrcholu po 8 – 10 letech tréninku skoku o tyči. Odpovídá to věku mezi 20. a 30 rokem života. Také proto je vhodné začít se speciální přípravou tak brzy.
20
2.6. Dlouhodobá periodizace tréninku „Cyklus ve sportu znamená relativně ukončený sled, celek opakujících se různě dlouhých časových úseků tréninkového procesu“ (Dovalil, aj. 2002) . Cykly dělíme na mikrocykly (sled několika tréninkových jednotek), mezocykly (sled několika mikrocyklů), makrocykly (sled několika mezocyklů). Roční tréninkový cyklus je nejtypičtějším makrocyklem. Úkolem periodizace ročního tréninkového cyklu je, aby výkonnost kulminovala v požadovaném čase. Proto dělíme roční tréninkový cyklus na několik období. Přípravné, předzávodní, závodní a přechodné. V praxi jednomu mikrocyklu odpovídá jeden týden, lze však mít i jiné uspořádání. 2.6.1. Makrocyklus Nejtypičtějším makrocyklem je roční tréninkový cyklus. Dále to může být čtyřletý olympijský cyklus apod. Roční tréninkový cyklus je základní jednotkou dlouhodobé tréninkové činnosti. Vychází z požadavku, aby maximální výkonnost vrcholila v určitém období roku a je proto členěn na následující období. Přípravné období Přípravné období lze považovat za nejdůležitější část ročního tréninkového cyklu. Má vytvořit základy budoucího výkonu. V tomto období dochází k velkému množství adaptačních změn. Hlavním úkolem je tedy zvýšení trénovanosti. Zpočátku se tak děje všestrannou formou, postupně se však přechází na specializovaný trénink. Požadavkem přípravného období je postupné zvyšování síly adaptačních podnětů. V první části období se zvyšuje objem zatížení, ve druhé části se zvyšuje intenzita cvičení. Předzávodní období Obvykle se jedná o úsek 2 - 4 týdnů před prvními důležitějšími starty. Hlavním úkolem tohoto období je dosáhnout vysoké sportovní formy. Sportovní forma znamená stav optimální specializované připravenosti sportovce, při němž je dosahováno maximální úrovně sportovních výkonů odpovídajících aktuálnímu stavu trénovanosti. Mezi zásady ladění sportovní formy patří především snížení objemu zatížení při současném udržení jeho vysoké intenzity, důraz kladený na kvalitu tréninkové činnosti, dostatek odpočinku, využívání přípravných startů a v neposlední řadě zdůraznění psychologické přípravy.
21
Závodní období Hlavním cílem závodního období je zhodnotit předchozí přípravu a prokázat co nejvyšší výkonnost. Soutěže nejsou jen cílem tréninku a srovnáním se soupeři, ale také zdrojem motivace do dalšího trénování. Kromě startů hlavních jsou jako tréninkového prostředku využívány pomocné starty. Úkolem tréninku v tomto období je vytváření podmínek pro udržení, nebo opakované vyladění sportovní formy. Snižuje se objem tréninkového zatížení, ale udržuje se jeho intenzita. Své místo zde má psychologická příprava, která je bezprostředně zaměřená na konkrétní závody. Přechodné období Přechodné období je vyhrazeno pro odpočinek, rekonvalescenci a úplné fyzické a psychické zotavení z předešlého závodního období. Tréninkové jednotky, pokud není tréninková činnost přerušena, jsou krátké a lehké, převažuje nízká intenzita aerobních cvičení, zařazují se nespecifická cvičení a doplňkové sporty. 2.6.2. Mezocyklus Jedná se zpravidla o čtyřtýdenní tréninkové cykly, která pomáhají rozpracovat jednotlivá období ročního tréninkového cyklu. Dynamika zatížení má vlnovitou podobu. Nejčastěji se používá jedno vrcholového cyklu, kdy 1. týden odpovídá střednímu zatížení, 2. týden vyššímu zatížení, 3. týden maximálnímu zatížení a 4. týden nízkému zatížení. V praxi je vlnovitost zatížení regulována především termínovou listinou. 2.6.3. Mikrocyklus Mikrocykly jsou krátké, několikadenní cykly. Nejčastější je týdenní mikrocyklus. Stavba mikrocyklu vychází z jeho cíle. Úvodní mikrocyklus slouží k přípravě na náročnější tréninkovou činnost. Rozvíjející mikrocyklus slouží především ke stimulaci trénovanosti. Zatížení je velké. Stabilizační mikrocyklus má za cíl udržet dosažený stav trénovanosti. V kontrolním mikrocyklu se zaměřujeme na speciální testy, pomocí kterých zhodnotíme aktuální stav trénovanosti. Vylaďovací mikrocyklus je nejčastější v předzávodním a závodním období, kdy je potřeba vyladit sportovní formu. V soutěžních mikrocyklech se soustřeďují závody, jejich úkolem je předvedení co nejlepšího sportovního výkonu a
22
udržení sportovní formy. Zotavný mikrocyklus slouží k částečnému nebo k celkovému odstranění únavy (Dovalil, aj. 2002). Stejně jako stavba tréninkové jednotky, tak i stavba mikrocyklu se řídí určitými pravidly, kdy na začátek týdne zařazujeme rychlost a techniku, poté sílu a vytrvalost a po regeneraci opět rychlost, techniku apod. Pro týdenní mikrocyklus skokana o tyči může být podle Janáčka (2007) schéma následující: 1.den – rychlost 2.den – technika 3.den – síla,vytrvalost 4.den – volno, regenerace 5.den – rychlost, technika 6.den – síla, vytrvalost 7.den – volno 2.6.4. Tréninková jednotka Obsah tréninkové jednotky a návaznost jednotek na sebe jsou určovány cílem mikrocyklu. Ve struktuře tréninkové jednotky rozlišujeme úvodní, hlavní a závěrečnou část. Úvodní část má seznámit sportovce s úkoly tréninku. Nejvíce se zaměřuje na zahřátí organismu a strečink. V poslední fázi se jedná o speciální cvičení jako např. běžecká abeceda, rovinky a skoky z krátkého rozběhu na rozskákání. Rozcvičení obvykle trvá 2030 minut. Před závody může však i déle. Hlavní část tréninkové jednotky plní úkoly mikrocyklu. Pokud na jednu tréninkovou jednotku připadá více úkolů, je zpočátku zaměřena na nácvik nových dovedností, tréninku koordinačních schopností, či rychlostní trénink. Do druhé části se naopak zařazují silové a vytrvalostní schopnosti. Závěrečná část má vést k postupnému uklidnění a uvolnění svalů. Pohybová činnost do 130-140 tepů za minutu a strečink má pozitivní účinky na urychlení zotavných procesů. (Dovalil, aj. 2002)
23
2.7. Plánování, evidence a kontrola trénovanosti Podmínkou efektivního řízení sportovního tréninku je podle Dovalila, aj. (2002) plánování a evidence tréninkové činnosti. Plánování je v podstatě převádění celé koncepce tréninku do ukazatelů zatížení jako jsou intenzita, objem (doba trvání cvičení a počet opakování cvičení), interval odpočinku mezi cvičením a způsob odpočinku. Dále je to vymezování určitých cílů a úkolů tréninku. Spíše i jednoduchý plán uskutečňovaný v praxi než neustálá nesoustavnost je mnohem účinnější. Podle délky období lze rozlišit plán: -
Perspektivní
-
roční
-
operativní (vícetýdenní a týdenní)
-
tréninkové jednotky
Evidence tréninku je jeden z nástrojů řízení tréninku. Zodpovědný přístup k tréninku znamená tedy zaznamenávat dostatečné množství informací o tréninkové činnosti. Absolvovaný trénink rozhoduje převážnou měrou o tom, zda během určité doby dojde nebo nedojde k požadovaným změnám trénovanosti. Proto je nutné mít dostatek informací o tom co, kolik a jakým způsobem bylo v minulých období odtrénováno. Evidence se provádí pomocí vybraných obecných a speciálních tréninkových ukazatelů. Kontrola trénovanosti by měla poskytnout informace o změnách, ke kterým dochází, nebo nedochází v důsledku tréninkového procesu. Kontrola trénovanosti plní důležitou funkci zpětné vazby. Na základě vyhodnocení tréninkové činnosti můžeme uvažovat o další činnosti, o případné úpravě tréninkových plánů. Důležité je zaměřit se především na ty ukazatele trénovanosti, které souvisí se strukturou výkonu dané disciplíny. Důsledná kontrola by měla zahrnovat informace o všech podstatných faktorech výkonu, protože trénovanost je specifická. Kontrolu trénovanosti provádíme pomocí testů, nejlépe v takových intervalech, aby se změny trénovanosti mohly projevit. Důležitá je objektivita kontroly. Posledním krokem cyklu řízení je vyhodnocování tréninku. Znamená to dávat do vztahu tréninkovou činnost, změny trénovanosti a změny samotné výkonnosti. Vyhodnocování provádíme několikrát v průběhu ročního tréninkového cyklu, nejdůležitější je závěrečné zhodnocení celého ročního tréninkového cyklu, ze kterého vyplývá sestavení nového tréninkového plánu. (Dovalil, Svoboda, Choutka, 2002)
24
3. Cíl a úkoly práce Cílem bakalářské práce je zhodnotit vlastní výkonnostní vývoj a posoudit vlastní trénink v etapách specializované a výkonnostní přípravy.
Úkoly práce 1. Prostudovat tréninkové záznamy a stanovit obecné a speciální tréninkové ukazatele. 2. Vyhodnotit tréninkovou dokumentaci za období 2001 - 2008 3. Analyzovat vybrané obecné a speciální tréninkové ukazatele za období 2001 - 2008 4. Pokusit se na základě zjištěných údajů najít příčiny nerovnoměrného vývoje výkonnosti.
25
4. Metodika práce Pro analýzu v této práci jsem vybrala období 2001 – 2008. V lednu 2008 jsem začala shromažďovat tréninkové záznamy. Na základě studia tréninkových deníků byly stanoveny obecné a speciální tréninkové ukazatele. Do srpna jsem vyhodnocovala záznamy v tréninkových denících z hlediska OTU (obecných tréninkových ukazatelů) a STU (speciálních tréninkových ukazatelů). Po prostudování literatury zabývající se tréninkem skoku o tyči jsem se v prosinci 2008 zaměřila na vyhodnocení jednotlivých RTC (ročních tréninkových cyklů) metodou kvantitativní analýzy. Pomocí tabulek č. 12 - 17 jsem porovnávala OTU a vybrané STU jednotlivých období RTC a získaná data a tréninkové záznamy následně vyhodnotila metodou věcného rozboru. Z jednotlivých hodnocení RTC jsem následně metodou logické analýzy stanovila příčiny nerovnoměrného vývoje výkonnosti.
26
5. Praktická část 5.1. Profil sportovce Lucie Tihonová, narozena 11.11.1986 (50cm,3,27kg). Tělesný růst byl ukončen v 16 letech na výšce 166cm. Váha v letech 2002-2008 se pohybovala v rozmezí 60-63kg. Procenta tuku naměřená v letech 2002-2008 byla 13,3% - 19%. Dědičné předpoklady ke sportovní činnosti byly dány ze strany obou rodičů: Otec: výška 171 cm, váha 70 kg ve 20 letech. Výkonnostní sport (6 - 21 let) fotbal. Matka: výška 165cm, váha 60 kg ve 20 letech, výkonnostní sport v dorosteneckém věku - atletika, vrhy. V atletice registrována od roku 1997 do dnešní doby za TJ Slavoj Stará Boleslav. V roce 1996 pod vedením Pavla Sládka s orientací na základy atletiky. V letech 1997 - 2000 pod vedením Květy Hájkové se všeobecným zaměřením. Od roku 2000 do poloviny roku 2008 spolupráce s trenérem Romanem Starým se zaměřením na techniku skoku o tyči. Od poloviny roku 2008 do dnešní doby pod vedením trenéra Václava Kaina. V průběhu let krátkodobá spolupráce s Milošem Radou, Ladislavem Bartůňkem, Pavlem Beranem, Jindřiškou Pluhařovou.
5.2. Sportovní úspěchy Osobní rekord – 383 cm MČR žactva 2001 - 3. místo – 295 cm, MČR dorost 2002 - 2. místo – 340 cm, MČR juniorů 2005 - 3. místo – 365 cm, MČR 22 - 2005 - 5. místo – 361 cm, MČR dospělí 2006 - 6. místo – 351 cm, MČR 22 2006 - 5. místo – 357 cm, Akademické MČR hala 2007 - 3. místo – 310 cm, Akademické MČR 2007 - 1. místo – 340 cm,
27
Akademické MČR hala 2008 - 2. místo – 340cm, MČR 22 2008 - 6. místo – 358 cm.
5.3. Etapy sportovní přípravy Etapa sportovní předpřípravy (4 – 10 let) 4 - 8 let – Gymnastická cvičení a sportovní hry 1x týdně, 9 - 10 let – od léta 1999 atletika 3 x týdně 1,5 hod., 1x týdně 1 – 2 hod. jízda na koni, 1 x týdně 1 hod. plavání přes zimní měsíce Etapa základního tréninku (11 – 14 let) 11 let – atletika 3 x týdně 2 hod., plavání 1x týdně 1 hod. přes zimu, 1x týdně 2 hod. jízda na koni 12 – 14 let sportovní třída se zaměřením na atletiku – TV 5 x týdně, atletika 4 x týdně 2 hod., jízda na koni 1x týdně 2hod. Etapa specializovaného tréninku (15 – 18 let) Atletika – specializace na skoky s převahou tréninků techniky skoku o tyči (1 -2 x týdně). Tréninky 4 – 5 x týdně. Přes zimu 1 x týdně gymnastický trénink. Závody převážně ve skoku o tyči, skoku vysokém, doplňkově ve skoku dalekém a hodu kladivem. Doplňkové sporty – agility, rekreačně cyklistika. Etapa výkonnostního tréninku (19 – 22 let) 19 – 20let: Atletika – specializace na skok o tyči. Tréninky 5 – 6 x týdně. Trénink zaměřen na zdokonalování techniky skoku o tyči, v přípravných obdobích na rozvoj tělesné připravenosti. Trénink skoku o tyči 1x týdně v přípravném období, 2 x týdně v závodním období. V zimní přípravě věnováno 1x týdně 1,5 hod. gymnastické přípravě a 1x týdně posilování v posilovně na strojích. Trénink běhů, především sprintů byl velmi zanedbán. 20 let – do dnešní doby (22 let): trénink 6 x týdně, změna způsobu posilování, pravidelně zařazován trénink sprintů, zařazováno více regenerace, změna stravování, zařazení doplňků stravy.
28
5.4. Vývoj výkonu ve skoku o tyči Graf č.1: Vývoj výkonu ve skoku o tyči v letech 2000 - 2008
410 400 390 380 370 360 350 340 330 320 310 300 290 280 270 260 1998
2000
2002
2004
2006
2008
2010
Tabulka č. 1. Výkonnostní vývoj ve skoku o tyči v letech 2000 - 2008 Nejlepší výkon Nejlepší výkon dráha Nejlepší výkon hala Průměr 5ti nej. výkonů Průměr 10ti nej. výkonů Výkon na MČR Počet startů ve skoku o tyči
2000 2001 260 300 255 295 260 300 293 283,5 295 10
2002 340 340 310 334 324 340 12
2003 330 330 330 326 321 320 10
2004 2005 2006 2007 2008 360 360 365 366 383 360 365 360 360 383 310 353 366 340 340 341 362,2 362,4 345 364,2 284,5 361,1 359 342,5 351,8 365 361 340 358 10 21 20 17 15
Výkon v počátečních letech tréninku skoku o tyči stoupal úměrně tělesnému vývoji a tréninku. Po dosažení maxima 360 cm v roce 2004 se výkon výrazně nezlepšil po dobu čtyř let. Udržení výkonnosti na hranici osobního maxima lze na jednu stranu pokládat jako stabilizaci výkonu i techniky, na druhou stranu se jedná o jistou stagnaci výkonnosti. V průběhu čtyř let s maximálními výkony 360 – 366 cm byly všechny výkony dosaženy na stejné tyči (14-130). Tvrdší tyč nebyla dostupná. Tato stagnace byla překonaná až se změnou trenéra v polovině roku 2008 a na půjčené tvrdší tyči (14-135).
29
5.5. Analýza zdravotního stavu Porod a dětství do sedmi let proběhlo bez neobvyklých problémů. Neprodělány žádné dětské nemoci jako neštovice, příušnice apod. V sedmi letech operace slepého střeva. Na podzim a přes zimu oslabená imunita. Každoročně v tomto období onemocnění chřipkou. V roce 2001 (15let) problémy s vazy v kolenou. Nebyla stanovena přesná diagnóza, doktoři se domnívali, že se jedná o růstové problémy. Čtrnáct dní v dubnu akutní léčba laserem v Praze na Bulovce. Poté do konce května 3x týdně dojíždění na léčbu laserem. I přes zákaz sportovní činnosti na rok, jsem v červnu téhož roku skončila na 3. místě na MČR žactva. Podobné problémy se již neobjevily. 17. května 2004 zranění kolene při došlapu za překážku. Natažené vazy v koleni. Úplné omezení tréninku až do 2.srpna 2004, kdy proběhla kontrola u lékaře specialisty. Lékař zhodnotil můj zdravotní stav jako dobrý a dostala jsem povolení k tréninku. Od roku 2004 doposud omezení tréninku především z důvodů nachlazení, angíny, chřipky.
5.6. Analýza sportovní přípravy Na základě studia tréninkových materiálů byly stanoveny OTU a STU. Výsledky byly rozděleny do tabulek č. 12 – 17, které byly zařazeny do příloh. 5.6.1. Roční tréninkový cyklus 2001-2002 Zimní přípravné období Zimní přípravné období bylo zahájeno 22.10.2001 a trvalo 12 týdnů. V tomto období byly několikrát do týdne zařazeny dvoufázové tréninky. Velký vliv na trénink měla i školní tělesná výchova, kterou jsem absolvovala ve sportovní třídě na 5. ZŠ se specializací na atletiku. Tréninky měly v tomto období všeobecný charakter. Všeobecná příprava probíhala především pod vedením Květy Hájkové a třídního učitele Jiřího Mašína. Trénink skoku o tyči a gymnastiky byl zařazen jednou týdně s trenérem Romanem Starým. Právě v tomto období jsou počátky špatného zařazení silové přípravy. Posilování na strojích zavedené trenérem skoku o tyči bylo na úkor posilování formou kruhového tréninku, s medicinbaly a různými doplňky. Jednalo se především o výpony s činkou,
30
cvičení s kotoučem na hyperextenzní lavici a benče. Mezilopatkové svalstvo nebylo posilováno vůbec, což má i přes nynější časté zařazení cviků na jejich posílení dopad dodnes. Časté posilování beder a vynechání cviků na mezilopatkové svaly měly za následek bolesti zad, které zejména v přípravném a závodním období narušovaly trénink. Způsob posilování se však nezměnil. Zároveň s cviky na strojích v posilovně byly na konci každého tréninku zařazeny posilovací cviky s vlastním tělem, které byly zaměřené na břicho, záda, a prsa. Cviky se však moc neobměňovaly a stále se tyto partie posilovaly stejným způsobem. Vysoký počet skoků z krátkého rozběhu (do deseti kroků) svědčí o pravidelné technické přípravě. V tomto období probíhala technická příprava v tělocvičně, kde nejdelší rozběh byl právě deset kroků. Skoky byly prováděny na kovové tyči (zn. Lerc). Z letního závodního období 2001 jsem měla po umístění na 3. příčce na Mistrovství České republiky (MČR) vysokou motivaci. Klub zakoupil novou tyč zn. Spirit 12-120, na kterou byl však potřeba delší rozběh. Velkým přínosem bylo zařazení speciálního tréninku gymnastiky v sokolovně, přesněji 19,5 hodiny, jak uvádí tabulka č. 12. Celá tréninková jednotka byla věnována cvičení na hrazdě, na kruzích, bradlech a akrobacii na žíněnkách. Necelých patnáct hodin regenerace v přípravném období bylo plněno zejména plaváním a saunou. V prosinci byly též absolvovány masáže, které měly pomoci od bolestí zad.
Zimní závodní období V závodním období jsem se účastnila pouze dvou závodů. Jeden přípravný start s vyrovnaným osobním rekordem 300 cm a druhý start na MČR s osobním rekordem 310 cm. Osobní rekord na MČR byl skočen již na nové tyči zn. Spirit 12-120. Výkony byly provedeny ze dvanácti krokového rozběhu. Přechod z deseti tréninkových kroků na dvanáct na závodech nebyl tak velký a lehce jsem se s rozběhem srovnala. Jarní přípravné období V tomto přípravném období je zaznamenán velký úbytek v tréninku rychlosti. Trénink gymnastiky zůstává zachován stále 1x týdně, přičemž součástí ostatních tréninkových jednotek jsou také gymnastická cvičení. Trénink má stále především
31
všeobecný charakter. Kromě tréninku skoku o tyči a klasické běžecké, silové a odrazové přípravy byly některé tréninkové jednotky věnovány nácviku techniky skoku do výšky a do dálky. Ty se poté spolu se skokem o tyči staly hlavními závodními disciplínami. V technické přípravě už mají kromě skoků z krátkého rozběhu velký podíl i skoky z celého rozběhu (12 – 14 kroků) v poměru 144 : 99 skoků.
Letní závodní období I Závodní období trvalo osm mikrocyklů. Deset závodů s dvaceti jedna starty svědčí především o účasti na soutěžích družstev a na širší specializaci na skoky, což je v tomto období žádoucí. Na několika závodech nebyl skok o tyči vůbec vypsán a pokud vypsán byl, stávalo se, že jsem byla přihlášená sama a soutěž se tak nekonala. Některé závody jsem absolvovala mimo soutěž s kategorií žáků. Velmi malé zařazení tréninku rychlosti má za následek stagnaci rychlosti již v tomto věku. Trénink všeobecné přípravy se přesunul pod vedení trenéra skoku o tyči Romana Starého, který mě od této chvíle trénoval sám. Změny v tréninku sprintů a celkově běhů byly velmi zásadní. V tomto období zcela vymizela i silová příprava. Neměla ani formu udržovací. I přes několik zásadních chyb se však závodní období vydařilo, jelikož zimní přípravné období I. bylo kvalitní. Závodnímu období předcházelo 5 startů ve vrhačských disciplínách. 13.4. Vrh koulí Hod diskem
8,83
osobní rekord (o.r.)
21,06 o.r.
Hod oštěpem 19,92 o.r. 20.4. Vrh koulí Hod diskem
8,93
o.r.
19,83
V závodním období se jednalo o závody oblastních přeborů družstev a jednotlivců, 2.ligy žen, školní závody (dětské olympijské hry a pohár rozhlasu). Jako vyvrcholení závodní sezony bylo MČR dorostenek, ze kterého jsem postoupila na Mezistátní utkání (MU) konané v Maďarsku. V následující tabulce je přehled výkonů v centimetrech na jednotlivých závodech. Osobní rekordy jsou vyznačeny tučně.
32
Tabulka č. 2. Přehled výkonů v letním závodním období I. RTC 2001 – 2002. Disciplína 11.5. 16.5. 18.5. 25.5.. 26.5. 27.5. 1.6. Tyč 330 280 330 330 Výška 150 150 140 150 153 145 Dálka
456
446
468
448
8.6. 320 140
12.6. 15.6. 23.6. 9.7. 320 340 320 150 145 471
448
Z tabulky č.2 je vidět, že počínaje prvními závody ve skoku o tyči jsem se zlepšila o 20 cm a vysokou formu udržela až do MČR, kde jsem ještě deset cm na výkonu přidala. Umístění na 2. místě mi zajistilo účast na MU v Maďarsku, kde jsem výkonem 320 cm vybojovala též druhé místo. Velmi nízký výkon z 26.5. byl zapříčiněn jednak deštěm, nekvalitním doskočištěm a náročnými závody předešlý den. Vyzkoušela jsem si, že nemá smysl startovat dva dny za sebou, pokud byly první závody úspěšné. Letní přípravné období Letní přípravné období trvalo osm mikrocyklů, ve kterých byl zpočátku hlavní úkol regenerovat. To bylo zajištěno dvoutýdenním pobytovým zájezdem u moře, kde jsem denně strávila několik hodin plaváním a pobytem ve vodě. Ihned po návratu pokračovala příprava na nadcházející závody. Příprava probíhala pouze 3 x týdně a dva tréninky ze tří byly věnovány skokům o tyči převážně z celého rozběhu. Zbývající trénink byl zaměřen na posilování a odrazy. Poslední týden před závodním obdobím proběhla sportovní příprava na soustředění v Desné v Jizerských horách. Na stadionu nebylo možné skákat o tyči a jelikož můj trenér zůstal doma, absolvovala jsem soustředění s jinými trenéry. Mělo tedy především všestrannou náplň.
Letní závodní období II Tyto čtyři mikrocykly závodního období byly věnovány především specializovanému tréninku skoku o tyči z celého rozběhu. Ostatní složky sportovní přípravy nebyly téměř vůbec rozvíjeny. Cílem bylo potvrdit formu z letního závodního období I. vyrovnáním osobního rekordu. V tabulce č. 3 je přehled výkonů v jednotlivých závodech. Osobní rekord je vyznačen tučným písmem.
33
Tabulka č. 3. Přehled výkonů v letním závodním období II RTC 2001 – 2002. Disciplína 7.9. Tyč 280 Výška 145 Dálka
14.9.
18.9.
154 450
449
21.9. 340 145
23.9.
440
Ve skoku o tyči jsem absolvovala pouze dva závody, přičemž se mi podařilo docílit vyrovnání osobního rekordu a potvrdit tak vysokou výkonnost. Po závodním období následovalo období přechodné, kdy tréninky plnily zejména funkci odreagování od skoku o tyči. Trénovala jsem především vrhy na nadcházející oddílové víceboje, které tradičně ukončují ve Staré Boleslavi závodní sezonu. Víceboje jsem absolvovala velmi lehce, jelikož už bylo po hlavních závodech a v tomto období jsem převážně odpočívala. Hodnocení: Zásluhou kvalitní všeobecné přípravy v přípravném období I. a pravidelnému tréninku techniky skoku o tyči se podařilo zlepšit osobní maximum již v halové sezoně a posléze i v hlavním závodním období. Zařazení dvou tréninků týdně a stabilizace techniky v různých povětrnostních podmínkách bylo odměněno zlepšením osobního rekordu již v prvním startu v této disciplíně a následným udržením výkonnosti na hranici maxima. Tomu nasvědčoval i průměr pěti nejlepších závodů 334cm. Načasování formy bylo perfektní. Osobním rekordem 340cm jsem vybojovala stříbrnou medaili na MČR. Závodů ve skoku o tyči bylo celkem 12. Dokazuje to nepravidelné zařazení této disciplíny do soutěží pro mladší kategorie. Vrcholu bylo dosaženo sedmým startem. Z hlediska kondiční přípravy lze kladně hodnotit pouze přípravné období I., kde jsem trénovala pod vedením více trenérů. Trénink síly byl v následujících etapách RTC vzhledem k věku – 15 let zcela nevhodný. V letním závodním období bylo pochopitelné snížení všech tréninkových ukazatelů, rychlost a síla měla však mít minimálně udržující charakter. Počáteční, k věku vhodný trénink byl vystřídán tréninkem velmi specializovaným. Byla prováděna jedna a ta samá cvičení stále dokola bez ohledu na to, v jakém období sportovní přípravy jsem se nacházela. V tomto období by se měl stále ještě tvořit široký základ pohybových dovedností. Má sportovní příprava tomu odpovídala pouze v první polovině tohoto ročního tréninkového cyklu.
34
5.6.2. Roční tréninkový cyklus 2002-2003 Zimní přípravné období Zimní přípravné období bylo zahájeno 28.10.2002 a trvalo 7 mikrocyklů. Druhý mikrocyklus tohoto období se konalo soustředění v Žinkovech. Po výkonu 340cm z MČR jsem byla zařazena mezi adepty na účast na Mistrovství světa do 17 let, kdy limit byl nastaven na 370 cm. Pro tento výběr závodníků bylo uspořádáno soustředění. Náplň byla zaměřená velmi všeobecně a vzhledem k velké specifičnosti tréninků předchozího RTC jsem tréninky po fyzické stránce nezvládala. To potvrdilo mé přesvědčení, že něco v mé přípravě není správně a tak po návratu domů byla po konzultaci s trenérem náplň jednotlivých tréninků částečně změněna. Silová příprava probíhala v posilovně na strojích, jednou týdně byla zařazena tréninková jednotka zaměřená pouze na gymnastická cvičení na nářadí a akrobacii, dvakrát týdně byl trénink věnován sprintům a odrazům a jednou až dvakrát týdně technice skoku o tyči z krátkého rozběhu do deseti kroků.
Zimní závodní období V závodním období byly absolvovány pouze dva závody. Na prvních závodech ve skoku o tyči jsem zahájila sezonu kvalitním výkonem 330 cm. Na závodech jsem se musela srovnat s delším rozběhem a tvrdší tyčí. Na konci února se konalo MČR dorostenek. Doplatila jsem zde na malý výběr tyčí v domácím klubu. Výkonem 320 na pro mě již měkké tyči jsem skončila na 5. místě. Příprava na MČR byla narušena týdenním lyžařským kurzem a následným nachlazením. Ihned po MČR jsem opět nastydla a vyřazení z tréninku trvalo 14 dní.
Jarní přípravné období Toto období trvalo 8 mikrocyklů v průběhu kterých nebyla zařazena téměř žádná obecná vytrvalost, jak uvádí tabulka číslo 18, naopak do tréninku bylo zařazeno přes šest kilometrů rychlosti, což je hodnota, která byla naběhaná za celý RTC 2001 – 2002. Rovněž rychlostní vytrvalost byla rozvíjena, ale už v mnohem menší míře. Trénink techniky skoku o tyči byl zpočátku zařazen stále v tělocvičně z krátkého rozběhu, postupně však s přechodem na stadion přibývaly skoky z celého rozběhu. Mnoho
35
tréninků techniky skoku o tyči bylo nekvalitních z důvodu velké únavy. Regenerace byla zařazována 1x týdně ve formě plavání. Velká snaha netrénovat jen techniku skoku o tyči zřejmě vedla k zařazení velkých objemů kondičních ukazatelů, na které organismus nebyl připraven. Poslední týden v březnu jsem se účastnila skokanského soustředění pro členy Sportovního centra mládeže (SCM), kde bylo především prováděno testování. Ze silového a gymnastického hlediska jsem jasně převyšovala ostatní skokanky o tyči. Testy, které byly zaměřené na rychlost, odrazy a rychlostní vytrvalost mi činily velké problémy a já v nich zaostávala za ostatními skokankami. Výkony v testech jsou zobrazeny v tabulce č. 4. Tabulka č.4. Testy - březen 2003 Test Sbalení na žebřinách 10x Benče Koule s odhodem přes hlavu -3kg 30m letmo 50m z polovysokého startu 5-ti skok po odrazové DK -levá 5-ti skok po neodrazové DK - pravá Odpichy -desetiskok Kotoul vzad přes laťku Tyč- přechod s co nejvyšším úchopem Tyč-skok ze šesti kroků
jednotky s kg m s s m m m cm cm cm
2003 13,6 50 12,91 4,03 7,41 10,9 10,25 22,1 87 328 240
Poslední dubnový týden jsme s trenérem odjeli do Olomouce na soustředění, kdy jsem v závěru týdne startovala v prvních závodech sezony. Výkon 320 cm odpovídal velké zátěži týdenního soustředění. Nesrovnala jsem se s rozběhem a téměř při každém pokusu v soutěži brzdila před doskočištěm. O dva dny později jsem na závodech zúročila rychlostní přípravu osobním rekordem na 100 m – 14,33. Tento čas je ale i tak na skokanku o tyči velmi nekvalitní. Období, které je vhodné především pro rozvoj rychlosti, bylo promarněno. Místo zaměření na rychlost v 9 – 15 letech, jsem závodila především v bězích na 800m.
Letní závodní období I V letním závodním období se trénink omezil opět pouze na techniku skoku o tyči. Rozvržení tréninků bylo následující: pondělí a středa- technika skoku o tyči, úterý a čtvrtek - volno, pátek – rozcvičení před závody, sobota – závody a v neděli volno.Ve dnech volna
36
by měla být regenerace urychlena masáží, kompenzačními cvičeními nebo vodními procedurami. Za celé období nebyla ani minuta věnovaná regeneraci, jak je uvedeno v tabulce č. 15. Toto období se vyznačuje vysokou intenzitou a snížením objemu tréninkové zátěže. Regenerace a psychologická příprava by měla mít dominující postavení. V praxi se však významně snížil objem, intenzita ale zůstala stejná, ba se ke konci závodního období snížila v důsledku snižování kondiční připravenosti. Psychologická příprava probíhala pouze formou pravidelného skákání. V tomto období začaly první problémy právě s psychikou. Málo sebedůvěry vedlo k častému zastavování rozběhu před odrazem a k psychickému vypětí na tréninku. Kromě skoku o tyči jsem pravidelně závodila ve skoku do výšky a v hodu kladivem. Uvádím přehled výkonů na jednotlivých závodech pouze ve skoku o tyči. Závodila jsem za domácí klub, který postoupil do 1. národní ligy žen. 17.5.
330cm
24.5.
320cm
1.6.
320cm
7.6.
320cm
21.6.
320cm
Díky rychlejšímu rozběhu jsem již na prvních závodech dne 17.5. použila tvrdší tyč. Z tyče značky spirit 12 -120 jsem přešla na tyč zn. Spirit 13 – 125, která byla už také měkká. Klub mi zakoupil novou tyč, která však přišla až před začátkem závodní sezony. V průběhu tréninků jsem na nové tyči (zn. Spirit 14 – 130) skákala ze čtrnácti krokového rozběhu s dopomocí trenéra. Velký rozdíl v tvrdostech tyčí zapříčinil malou sebedůvěru v rozběhu, balení skoku ještě před zvratem a zakořenění chyb při zasunutí tyče. Dlouhé poslední čtyři kroky v podřepu a velký záklon znemožňovaly správné najetí do tyče a její ohyb. V důsledku toho jsem nedocházela do doskočiště a balila skoky už v průběhu rozběhu. Na MČR v Opavě jsem byla rozhodnutá, že budu skákat na nové tvrdé tyči. Stávající tyč byla na mě již měkká a pravidelně jsem na ní skočila pouhých 320cm. V den závodu však foukal protivítr a na tvrdé tyči jsem nedocházela. I přes vysoké ambice
37
z tréninků (360 cm na nové tyči s dopomocí), jsem se musela spojit s šestým místem a výkonem 320 cm, což bylo obrovským zklamáním. Letní přípravné období Po nevydařeném MČR jsem ztratila motivaci. Na tři týdny mi tréninkovou přípravu zastavila angína. V průběhu přípravného období jsme se s trenérem specializovali pouze na techniku skoku o tyči, výjimečně odrazovou, silovou a rychlostní přípravu. Problém s tyčemi se nedal řešit jinak, než zvládnout novou tyč zn. Spirit 14- 130. Ostatní tyče na mě byly velmi měkké, novou tyč jsem však zvládala pouze s dopomocí trenéra. Tuto situaci jsme řešili častým zařazením tréninku techniky skoku o tyči, v čem mohl spočívat problém. Zařazením kondiční přípravy by byla šance tvrdou tyč zvládnout rychleji. Náplň tréninků se od letního závodního období I. téměř nelišila, což lze pokládat za velký nedostatek v plánování a vedení tréninkové přípravy. Letní závodní období II Výkony několika startů v doplňkových disciplínách a oddílových vícebojích doplatily na špatnou kondiční přípravu předchozího období. Výkony byly průměrné. Stejně tak jediný závod ve skoku o tyči dopadl podprůměrně – 300 cm. Hodnocení: Na základě teoretických i praktických poznatků nelze tento RTC hodnotit kladně z několika stránek. Počáteční snaha zaměřit tréninky i na ostatní faktory výkonu, nejen na techniku skoku o tyči vydržela jen do počátku jarního přípravného období. Zpočátku velký nárůst objemu vzhledem k minulému RTC měl za následek velkou únavu při trénincích skoku o tyči. Častější zařazování úseků na rozvoj rychlosti mělo za následek pokus o přechod na delší a tvrdší tyč. Tyč jsem nakonec sama nezvládla. Přispělo tomu i opomíjení kondiční části tréninku a z velké části také malý výběr tyčí a velký přechod mezi tvrdostmi dvou pro mě aktuálních tyčí. Ke konci RTC nastaly drobné problémy uvnitř tréninkové skupiny, která se skládala pouze ze mě a trenéra. Neúspěchy, ale v prvé řadě nedůvěra v jeho metody, kdy nepřikládal velký význam kondiční přípravě, mě nutily přemýšlet o hledání jiného trenéra.
38
5.6.3. Roční tréninkový cyklus 2003-2004 Zimní přípravné období RTC začínal o měsíc později, než obvykle. Za toto zpoždění mohla několikatýdenní chřipka. Přípravné období trvalo pouhých šest týdnů. První čtyři týdny byly zařazeny úseky na rozvoj rychlostní vytrvalosti. V druhé polovině přípravného období se trénink zaměřoval pouze na rozvoj síly formou posilování na strojích v posilovně, gymnastiku a především techniku skoků o tyči (2 - 3x týdně). Za celé přípravné období se pouze v jednom tréninku věnoval čas také rychlosti, u které ovšem byly urychleny intervaly odpočinku, tudíž tento rychlostní prvek v tréninku spadal spíše do oblasti rychlostní vytrvalosti. V závěru přípravného období jsem odcestovala na týdenní pobyt u moře, kde jsem trénovala odrazy, gymnastiku a především sílu formou posilování na strojích ve fitness centru.
Zimní závodní období Závodní období jsem zahájila výkonem 300 cm. Skákala jsem ze dvanácti kroků na tyči značky Pacer 13 – 130. Na následujících závodech jsem posunula výkon o deset centimetrů. Týden před MČR jsem strávila týden na lyžařském kurzu. Po návratu jsme se s trenérem vrátili k zaběhlému systému: pondělí posilovna, úterý a čtvrtek technika skoku o tyči, sobota závody. MČR dopadlo podle očekávání. Šesté místo za výkon 300 cm.
Jarní přípravné období Toto období trvalo 9 mikrocyklů. Náplň tréninků se nepatrně změnila ve prospěch odrazů a gymnastiky. Jednou týdně byly v odrazovém tréninku zařazeny i úseky na rychlostní vytrvalost. Dvakrát týdně byly zachovány tréninky skoku o tyči na závěr kterých se měla rozvíjet odrazová výbušnost dolních končetin formou přeskoků přes překážky. Při silovém tréninku jsem zlepšila osobní maximum na bench pressu na 60kg při hmotnosti 60kg. Dosvědčuje to o tréninku maximální síly paží na úkor síly výbušné, která byla zařazena v RTC pouze formou odhodů medicinbalu a to velmi zřídka. První týden v březnu jsem se účastnila soustředění pro členy Sportovního centra mládeže (SCM) v Nymburce. Čtyřdenní soustředění lze hodnotit velmi kladně. Trenér mi plán nenapsal, tudíž jsem trénovala sama a zaměřila se na kondiční trénink, který byl
39
třikrát denně doplněn vhodnou regenerací. Zaměřila jsem se především na rychlost, odrazy, gymnastiku a posilování s vlastním tělem. Koncem března jsem absolvovala čtyřdenní soustředění pro skokany vybrané SCM v Olomouci. V tabulce č. 5 jsou pro porovnání uvedeny výkony testování letošního a loňského RTC. Tabulka č. 5. Porovnání výkonů v testech konaných v Olomouci. Test Sbalení na žebřinách 10x Benče Koule s odhodem přes hlavu -3kg 30m letmo 50m z polovysokého startu 5-ti skok po odrazové DK -levá 5-ti skok po neodrazové DK - pravá Odpichy -desetiskok Kotoul vzad přes laťku Tyč- přechod s co nejvyšším úchopem Tyč-skok ze šesti kroků
jednotky s kg m s s m m m cm cm cm
2003 13,6 50 12,91 4,03 7,41 10,9 10,25 22,1 87 328 240
2004 13,4 55 14,32 3,96 7,32 10,4 10,84 22,55 84 333 267
Po návratu ze soustředění, na kterém jsem opět výrazně zaostávala v bězích a skocích za ostatními jsem si promluvila s trenérem o výsledcích a způsobu našeho tréninku. Trénink se mu zdál vhodný a nechtěl ho měnit, tudíž jsem oslovila trenéra, který dříve působil v našem oddíle jako trenér skoku o tyči Miloše Radu. Zařazením náskoků ze tří kroků a zaměřením pozornosti na zasunutí tyče do zasouvací skříňky postupně od několika kroků až po celý rozběh, jsem si zafixovala správné zasunutí a trénovala skoky na tvrdé tyči zn. Spirit 14 – 130 s dopomocí trenéra. Před každým tréninkem bylo zařazeno přebíhání překážek na stabilizaci běžeckého kroku. Po každém tréninku bylo zavedeno vyklusání s následným protažením a kompenzačními cviky. První kontrolní závody propršelo a tak jsem absolvovala pouze dva pokusy na základní výšce 300 cm. Následující týden na tréninku jsem nedocházela na nové tyči do doskočiště a tak na závodech 1.5. jsem skákala pouze ze šesti kroků – výkon 230 cm byl i tak velmi podprůměrný.
40
Letní závodní období I Po nevydařených přípravných startech jsem se účastnila školních závodů, kde jsem skočila do výšky 155cm. O den později na závodech jsem poprvé skákala na tyči značky Spirit 14 – 130. Skoky byly po odraze zabalené a dosvědčoval tomu i výkon 320 cm. Na dalších závodech nebyl skok o tyči vypsán. Dne 17.5. jsem musela v rámci tělesné výchovy běžet 800m. Několik hodin po běhu byl naplánován atletické trénink. V rámci rozcvičení jsem přebíhala překážky. Po čtvrtém úseku jsem špatně došlápla za překážku a natáhla si vazy v koleni. Následovaly měsíce s úplným omezením tréninku. Letní přípravné období Omezení tréninku trvalo až do 2.8., kdy na kontrole u specialisty MUDr. Michaljoviče bylo zjištěno, že je koleno v pořádku. Regenerace v průběhu zranění byla urychlována pobytem ve vodě, plaváním a jízdou na kole, která byla doporučena na posílení vazů v koleni. Soustředění v Desné, které trvalo čtrnáct dní, jsem absolvovala velmi opatrně. Po návratu proběhly první dva tréninky techniky skoku o tyči pouze z krátkého rozběhu. Do prvních závodů ve skoku o tyči zbývalo 5 tréninků techniky skoku o tyči, které byly velmi kvalitní. Za trénink jsem provedla maximálně 10 – 15 skoků z celého rozběhu a i přes to, že jsem necítila únavu, byl trénink vždy ukončen. S dopomocí jsem skákala na tvrdé tyči přes 360 cm. Letní závodní období II S téměř nulovou kondiční přípravou po dvou a půl měsíci omezení tréninku se mi podařilo zvládnout tyč zn. Spirit 14 – 130. Následující výkony a zlepšování osobního rekordu tomu odpovídají. V této době jsem také skočila osobní rekord ve skoku vysokém – 156cm. 25.9.
330cm
nejlepší výkon sezony
30.9.
345cm
překonání osobního maxima 340cm z roku 2002
2.10.
360cm
osobní rekord
10.10.
350cm
potvrzení výkonnosti v zimě, s nachlazením a v rámci
vícebojů
41
Vrcholná forma se projevila již na třetích závodech po vleklém zranění. Po čtrnáctidenním soustředění, které bylo zaměřeno na speciální kondiční přípravu, následovaly pouze tréninky skoku o tyči a to jednou týdně. Ostatní dny byly věnovány odpočinku. Tyč jsem zvládla především díky zaměření v trénincích převážně na zasunutí tyče do zasouvací skříňky a přechod na tyč. Zlepšení osobního rekordu o 20 cm bylo velkou motivací do dalšího RTC. Následovalo přechodné období zaměřené na hry, regeneraci a odreagování od atletiky. Hodnocení: Výkon v tomto RTC dokázal to, že i přes krátké přípravné období, které bylo jen velmi málo zaměřené na všeobecnou přípravu, bylo možné zlepšit výkon v technické disciplíně. Účelem bylo zdůraznit možnost, že i přes nevhodný začátek přípravy je vždy možné trénink změnit a i přes zranění se dočkat dobrých výsledků. V tomto RTC bylo pouze 130 dní zatížení. Hlavním důvodem bylo samozřejmě zranění, čemuž odpovídá 41 dní zdravotního omezení a 89 dní zdravotní neschopnosti. V tomto roce byl celkový součet kilometrů věnovaných rychlosti pouze 3,3 km a naopak výrazná hodnota bylo 295 tun zdvihnutých při posilování s náčiním. Tato hodnota byla zaznamenána do 28.3. Se změnou trenéra skončilo posilování ve fitness centru na strojích a bylo zařazeno více odhodů s medicinbaly. Zlepšení osobního rekordu lze považovat za výsledek prvotního krátkého kondičního zaměření a následné regenerace s tréninkem techniky, který nebyl do únavy. Zásadním faktorem je zde zvládnutí tyče zn. Spirit 14 – 130 ze čtrnácti kroků. Rozběh i celý průběh skoku byl velmi dynamický. 5.6.4. Roční tréninkový cyklus 2004-2005 Zimní přípravné období Zimní přípravné období bylo zahájeno 15.11.2004 a trvalo 7 týdnů. Tréninková příprava probíhala pod vedením Miloše Rady. Kondiční příprava byla v tomto krátkém přípravném období znehodnocena bronchitidou, která trvala dva týdny. Tréninková příprava se v průběhu týdne skládala z jedné hodiny gymnastiky, tréninku se zaměřením na rychlost, odrazy a posilování s vlastním tělem a tréninku techniky skoku o tyči. Trénovalo se pouze třikrát týdně.
42
Zimní závodní období V závodním období byly absolvovány pouze dva závody. Na oblastních přeborech jednotlivců Středočeského kraje jsem skočila 310 cm o tyči a 150 cm do výšky. Výkon odpovídal nedostatečnému tréninku, který byl z velké části omezen bronchitidou. Dvoutýdenní omezení tréninku z důvodu zánětu nosohltanu zapříčinilo velmi nízké hodnoty tréninkových ukazatelů. Pouze 5 úseků zaměřených na rychlost v tomto období, nulové hodnoty v rámci odrazů a posilování s náčiním i bez náčiní dokazují nekvalitní přípravu. I přes nízký počet skoků o tyči jsem se na MČR juniorek prala o bronzovou medaili. S konečným výkonem 353cm jsem na pokusy prohrála a skončila na pátém místě.
Jarní přípravné období Toto období trvalo 8 mikrocyklů. Tréninku předcházelo třítýdenní přechodné období, v jehož rámci jsem strávila týden na horách a týden jsem byla nemocná. Trénink jsem zahájila čtyřdenním soustředěním v Nymburce, kde jsem se zaměřila především na kondiční přípravu. Následovalo období, kdy jsem dvakrát týdně trénovala techniku skoku o tyči a zbývající tři tréninkové jednotky jsem se zaměřila na rychlost, odrazy, gymnastiku a rychlostní vytrvalost. V tomto období jsem z osobních důvodů jezdila 60 až 180 km týdně na horském kole. I přes to, že cyklická vytrvalostní práce dolních končetin při jízdě na kole může skokanovi o tyči škodit, nezaznamenala jsem v průběhu tréninků ani na výkonech žádnou změnu k horšímu. Trenér se již na podzim roku 2004 rozhodl rozšířit tréninkovou skupinu. Jeho snaha vyvrcholila v průběhu jarního přípravného období počtem deseti členů nejrůznějšího věkového složení. V průběhu tréninku jsme stihli pouze 3 – 5 skoků z celého rozběhu, které trenér většinou nestihl okomentovat, neboť se věnoval začátečníkům. Mezi mnou a trenérem nastalo několik nedorozumění. Účastnila jsem se dvou přípravných závodů, na kterých jsem si vyzkoušela sprinty, skoky i hody. Ve skoku o tyči jsem nezvládla tyč zn. Spirit 14 – 120, která mě vrátila zpět na zem a první závody jsem tak skočila 290cm. Letní závodní období I Do konce května jsem trénovala s Milošem Radou. 19.5.2005 jsem se domluvila s mým bývalým trenérem Romanem Starým na další spolupráci. S trenérem Ladislavem Bartůňkem jsem absolvovala jednou týdně trénink zaměřený na sprinty a rychlostní
43
vytrvalost. S Romanem Starým jsme trénovali techniku skoku o tyči dvakrát týdně. Tabulka č.6 znázorňuje výkony v jednotlivých závodech. Tabulka č. 6. Výkony v letním závodním období I v RTC 2004 - 2005 Tyč Výška Dálka
7.5. 300 150
14.5. 152 442
21.5. 330 150
28.5. 340 150
4.6. 320 145
5.6. 145 451
18.6. 350 150
25.6. 365
27.6.
29.6. 360
2.7. 355
157 451
Dne 25.6. jsem výkonem 365cm vybojovala třetí místo na MČR juniorek. Týden před závody jsem se vyhýbala pobytu na slunci, ve vodě, jízdě na kole i ostatním sportovním aktivitám.V den závodu jsem se po vstupu do tyčkařského sektoru okamžitě zklidnila a nebyla nervózní. Stranila jsem se ostatních a soustředila se jen na sebe. Rozeskakování i samotnou soutěž celkem čtyřikrát přerušili kvůli dešti. Tato nepříjemnost mi ještě více pomohla se zkoncentrovat, neboť jsem věděla, že ostatním přerušení závodu nesvědčí. O čtyři dny později jsem výkonem 360 cm skončila 4. na mezistátním utkání. To, že forma byla načasovaná perfektně, dosvědčuje i osobní rekord ve skoku vysokém 157 cm.
Letní přípravné období Po MČR jsem strávila 14 dní na dovolené u moře, kde jsem nejen regenerovala, ale také trénovala a to především gymnastiku, rychlost, odrazy a sílu formou posilování s vlastním tělem. Čtyři dny strávené v Krkonoších jsem vyplnila jízdou na horském kole a najela zde 356 km. Na atletickém soustředění v Běrunicích nebyl k dispozici stadion a tak jsme se s trenérem Ladislavem Bartůňkem zaměřili na rozvoj kondičních parametrů. Tréninku techniky skoku o tyči jsem se věnovala dvakrát týdně po dobu 3 týdnů. Poslední trénink před přípravným startem jsem si na tréninku při skoku přes gumu zablokovala krční páteř. Snažila jsem se léčbu urychlit rehabilitací a absolutním klidem. I přes toto omezení jsem na prvních podzimních závodech skočila 360cm.
Letní závodní období II Tréninky skoku o tyči mi v této části sportovní přípravy znepříjemňovali fotbalisté. I přes to, že fotbalové hřiště má dvě brány, kopali vždy penalty na bránu, která je bližší k tyčkařskému doskočišti. V průběhu rozběhu mi létaly míče nad hlavou a pod nohami.
44
Domluva s trenéry fotbalistů nebyla možná a tak bylo několik tréninků značně ovlivněno touto neshodou. V tréninku nebylo možné se plně soustředit na skoky, jelikož jsem své pokusy musela podřídit intervalům odpočinku, které měli fotbalisté. V tabulce č. 7 jsou vypsány výkony v jednotlivých závodech ve skoku o tyči. Kromě této disciplíny jsem závodila v dalších doplňkových disciplínách. Ve skoku vysokém jsem si skočila osobní rekord 161cm. Tabulka č.7. Výkony ve skoku o tyči v letním závodním období II RTC 2004 - 2005 Disciplína 27.8. Tyč 361
1.9. 360
4.9. 360
6.9. 360
9.9. 360
13.9. 340
16.9. 365
23.9. 16.10. 29.6. 350 360 360
2.7. 355
Na MČR do 22 let jsem výkonem 361 cm skončila na pátém místě. Všechny tyto výkony jsem skočila na stejné tyči zn. Spirit 14 – 130. Tato tyč na mě byla v závěru závodu měkká, ale oddíl tvrdší tyč nevlastnil. Při většině závodů jsem se pokoušela posunout své osobní maximum, velmi často však byla následující výška nastavena o 15 cm výše. Hodnocení: Na grafu č.2 jsou zaznamenány výkony ve skoku o tyči v letním závodním období I a II. Od 21.5. byly všechny výkony skočeny na tyči zn. Spirit 14 – 130. Graf č.2. Výkony ve skoku o tyči v letním závodním období RTC 2004 -2005 390 370 350 330 310
16 .9 . 16 .1 0.
9. 9.
4. 9.
27 .8 .
2. 7.
25 .6 .
4. 6.
21 .5 .
30 .4 .
290
Tento RTC nekoresponduje s teoretickými poznatky, ve kterých se uvádí, že bez kvalitní kondiční přípravy v přípravném období může nastat stagnace výkonnosti. V tomto přípravném období bylo ze 49 dní, což odpovídá sedmi mikrocyklům, věnováno pouze 12 dní tréninkovému zatížení. Úplné tréninkové omezení čítalo 22 dní.
45
I přes nekvalitní kondiční přípravu a zpočátku i nekvalitní technickou přípravu zaviněnou vysokým počtem členů tréninkové skupiny, bylo možné posunout osobní maximum a stabilizovat techniku i výkonnost. Z hlediska techniky skoku o tyči a psychické odolnosti při skocích o tyči hodnotím tento RTC jako jeden z nejúspěšnějších z celé mé sportovní přípravy. Z 21 startů ve skoku o tyči byl průměr deseti nejlepších výkonů 361,1cm, což potvrzuje vysokou výkonnost.
5.6.5. Roční tréninkový cyklus 2005-2006 Zimní přípravné období Zimní přípravné období bylo zahájeno 31.10.2005 a trvalo devět mikrocyklů. Tréninková příprava probíhala pod vedením Romana Starého. Skládala se ze čtyř až pěti tréninkových jednotek týdně, jejichž náplní bylo posilování na strojích ve fitcentru, gymnastika na nářadí, technika skoku o tyči, rychlost, nebo rychlostní vytrvalost a posilování s vlastním tělem. Potíže s krční páteří a snížená imunita vůči chřipkovým nákazám značně zpomalila kondiční i technickou přípravu v tomto období. Trénink byl částečně, nebo úplně omezen po 27 dní. Stejný počet dní jsem věnovala tréninku. Součástí regenerace bylo spinální cvičení, které mělo předcházet častému zablokování krční páteře. V prosinci jsem se účastnila závodu v Praze na Strahově. Výkon 350cm byl vzhledem k předchozím zdravotním problémům solidní. Jednalo se o první skákání z celého rozběhu.
Zimní závodní období I přesto, že jsem poslední týden přípravného období strávila na horách, neměla tato skutečnost vliv na rozběh ani na techniku. Výkonem 366cm jsem si vyrovnala osobní rekord. 7.1.
Praha Strahov
366cm
13.1. Praha Strahov
360cm
21.1. Pražské přebory
365cm
31.1. Praha Strahov
360cm
46
20.2. Pražská tyčka
350cm
25.2. MČR- Stromovka
361cm
Průměr pěti nejlepších výsledků na halových závodech byl 362,4 cm, což dokazuje vysokou stabilizaci výkonnosti. Všechny skoky byly provedeny na tyči zn. Spirit 14 – 130. V každém závodě jsem se pokoušela posunout osobní rekord. Tvrdší tyč, která by mi k lepšímu výkonu mohla pomoci, nebyla dostupná. Při MČR jsem si při rozeskakování zablokovala krční páteř. Závod jsem dokončila s výkonem 361cm. Následující výška 376 cm byla nad mé síly. V průběhu zimního závodního období jsem absolvovala pouze dva tréninky skoku o tyči v Praze na Strahově, kde bylo možné trénovat skoky z celého rozběhu. Ostatní tréninky skoku o tyči byly uskutečněny ve Staré Boleslavi, kde je k dispozici tělocvična se zasouvací skříňkou, výškařské doskočiště a prostor pro rozběh o maximální délce deseti kroků. V zimním závodním období byla náplň jednotlivých tréninků zaměřená především na techniku skoku o tyči a posilování na strojích ve fitness centru. Pouze výjimkou byly tréninky zaměřené na odrazovou a rychlostní přípravu. Jarní přípravné období Jarní přípravné období trvalo devět mikrocyklů. V trénincích jsme se zaměřovali především na rychlostní vytrvalost a rychlost, pravidelně byly zařazeny tréninkové jednotky zaměřené na posilování na strojích, gymnastiku a techniku skoku o tyči. Dvakrát týdně bylo, jako příprava na talentové zkoušky, zařazeno kondiční plavání. Letní závodní období I Letní závodní období jsem zahájila týdenním soustředěním v Olomouci, kde jsme se s trenérem zaměřili především na skoky o tyči z celého rozběhu a posilování. Rozvoji rychlosti jsme se věnovali pouze poslední den. Na závodech, které se konaly druhý den po příjezdu ze soustředění, jsem si zlepšila své osobní rekordy v běhu na 60 a 100m. Tréninky byly v tomto období ovlivněny především přípravou na maturitu a přijímací zkoušky. V průběhu tohoto období jsem téměř netrénovala. Dvakrát týdně jsme se s trenérem věnovali technice skoku o tyči. V tabulce č.5 jsou seřazeny výkony
47
v jednotlivých závodech ve skoku o tyči v letním závodním období I. Spolu se skokem o tyči jsem závodila v bězích na 100m, hodu kladivem, skoku vysokém a dalekém. Tabulka č.8. Výkony v letním závodní období I RTC 2005 - 2006 13.5 330
20.5. 350
27.5. 350
3.6. 360
10.6. 360
25.6. 351
Dne 3.6. se konaly závody ve Staré Boleslavi. V současný den jsem skládala přijímací zkoušky v Praze. Po příjezdu na stadion byla už soutěž zahájena. Téměř bez rozcvičení jsem se snažila přispět oddílu několika body z krátkého rozběhu. Dva dny před závody se mi přihodil úraz a nemohla jsem bolestí zdvihnout ruce nad hlavu. Se zraněným břichem jsem měla v úmyslu skočit výšku, na kterou jsem se stihla připravit. Základní výška 260 cm mi nestačila. V průběhu skoku jsem bolest necítila, pokračovala jsem tedy v soutěži i z celého rozběhu. Po zdolání nejlepšího výkonu letní sezony jsem soutěž ukončila. Závody s podobným průběhem, nebyly v mé sportovní kariéře jediné. Pokud jsem se před soutěží, nebo v jejím průběhu zranila, zpravidla jsem si skočila osobní rekord, nebo nejlepší výkon sezony. Možným vysvětlením může být i to, že v daných závodech jsem skákala uvolněně a neočekávala žádný kvalitní výkon. MČR konané 25.6. v Praze na Strahově se mi nevydařilo. Na půjčené tyči značky Spirit 14 – 135 jsem nedocházela. S výkonem 351cm jsem se umístila na šestém místě. Letní přípravné období V letním přípravném období jsem strávila tři týdny na dovolených a soustředění, kde jsem se věnovala výhradně kondiční přípravě. Tréninkových jednotek zaměřených na techniku skoku o tyči bylo deset. Osm z nich bylo velmi nekvalitních. V průběhu tréninku jsem nebyla schopná provést celý skok bez dopomoci na tyči zn. Spirit 14 – 130. Psychický blok se podařilo odstranit těsně před MČR do 22let, kde jsem výkonem 357 cm obsadila 5. místo.
Letní závodní období II Po MČR se mi již nepodařilo předvést kvalitní výkon. Vyjma skoku o tyči jsem pravidelně závodila ve vrhu koulí, hodu diskem, kladivem a oštěpem. Průměr všech sedmi závodů ve skoku o tyči v tomto období byl 285 cm.
48
Hodnocení: Zimní závodní období hodnotím jako nejzdařilejší zimní období celé mé sportovní kariéry. Přípravné období, které mu předcházelo, bylo částečně znehodnoceno častým onemocněním a zraněním. Všechny skoky v závodním období byly provedeny beze strachu, technika byla stabilizovaná. Základní a všechny postupné výšky byly překonány na první pokus. Chybovala jsem až na výšce, která se pohybovala na úrovni mého osobního maxima. V průběhu zimního závodního období bylo provedeno velmi málo úseků zaměřených na rozvoj rychlosti a výbušnosti dolních i horních končetin. Posilování na strojích bylo prováděno po celý rok stejným systémem 4 x 10 opakování se stejnou váhou. Způsob posilování nebyl odlišen vzhledem k období RTC. V letním závodním období jsem se soustředila především na školní povinnosti, tudíž tréninku bylo věnováno méně času i soustředění, čemuž odpovídala celková výkonnost 350 cm, která byla o 12 cm nižší, než v zimním závodním období Letní přípravné období dokazuje to, že kvantitou nelze nahradit kvalitu. I přes vysoký počet skoků z krátkého a především celého rozběhu, byla spousta skoků velice nekvalitních. Jedním z důvodů mohly být i tři týdny sportovních pobytů, kde nebyla možnost trénovat skok o tyči.
5.6.6. Roční tréninkový cyklus 2006-2007 Zimní přípravné období Přípravné období bylo zahájeno 23.10. Celkem trvalo 8 mikrocyklů. Tréninková příprava byla značně podřízena výuce praktických předmětů na FTVS UK. Denně jsem strávila čtyři hodiny cestováním, neboť cesta na fakultu mi trvala dvě hodiny. Z cestování a praktických předmětů ve škole jsem byla velmi unavená. Rozhodla jsem se situaci řešit tak, že některé tréninky absolvuji v Praze. Dne 21.11.2006 jsem zahájila spolupráci s Pavlem Beranem st. S trenérem Romanem Starým jsme se nadále věnovali rozvoji síly formou posilování na strojích a tréninku gymnastiky. Od Pavla Berana jsem dostala tréninkový plán, který byl uzpůsoben pro svěřence trénující dvoufázově. Snaha dodržet alespoň částečně plán nebyla téměř možná kvůli školním povinnostem. Plavání, které bylo ve škole zařazeno dvakrát týdně, velmi komplikovalo tréninkovou přípravu. Po
49
dopoledním plavání, které bylo pro mě velmi náročné, bylo velmi obtížné věnovat se naplno tréninku. Výsledkem byla obrovská únava. Zimní závodní období Na Akademické MČR jsem nebyla technicky připravená. I přesto, že jsem trénovala na Strahově, kde byla možnost skákat z celého rozběhu, absolvovala jsem pouze jeden trénink, kde jsem si naměřila rozběh. S podprůměrným výkonem 310 cm jsem se umístila třetím místě. Na závodech konaných 6.1. v Praze na Strahově jsem o tyči skočila 340 cm. Ve skoku dalekém se projevila velká únava. Velmi podprůměrným výkonem 416 cm jsem se přesvědčila o tom, že nelze v tomto tréninku dále pokračovat. Neměla jsem téměř žádnou výbušnost dolních končetin. To bylo zapříčiněno zejména plaváním, které bylo tréninkového charakteru a celkovou únavou z mnoha sportovních aktivit. Na dvou dalších závodech jsem předvedla průměrné výkony 340 cm a 310 cm. Pravidelné tréninky skoku o tyči v kvalitním prostředí hal na Strahově a ve Stromovce a s kvalitním trenérem jsem nedokázala zúročit na MČR. S výkonem 331 cm jsem skončila na 13. místě. Nejen tento výkon je výsledkem zejména snahy o přeučení techniky a vysokými nároky školy a tréninků v Praze na cestování, které mi zabíralo velmi mnoho času. Neustálá únava v průběhu celého tohoto období jistě nepřispěla k tomu, abych zvládla novou techniku a nové tyče. Jarní přípravné období Jarní přípravné období trvalo osm mikrocyklů. Bylo zahájeno na soustředění v Nymburce. Na začátku dubna odjel Pavel Beran na čtrnáctidenní soustředění. Školní povinnosti mi nedovolily zúčastnit se tohoto soustředění. Problémy s dojížděním na tréninky do Prahy a neustálá únava z cestování přispěly k ukončení spolupráce s Pavlem Beranem st. Pod vedením Romana Starého jsem pokračovala v technické i kondiční přípravě na nadcházející závody. V rámci kontrolních závodů v oddílovém klubu jsem startovala v běhu na 60m 9,41 sec., 150m – 22,77 sec. a ve skoku vysokém - 150cm.
50
Letní závodní období I Závodní období jsem zahájila Akademickým MČR, kde jsem vyhrála výkonem 340 cm. Zranění kolene při přeběhu překážek v rámci výuky na fakultě mě vyřadilo na týden z tréninku. V tomto období jsem se stala vedoucí družstva starších žáků a věnovala spoustu času organizaci závodů, dojíždění na závody s žáky, tréninku žáků ve skoku o tyči a uplatňovala jsem se jako rozhodčí při pořádání závodů domácím klubem. Závody ve skoku o tyči doplňovaly disciplíny skok vysoký, běh na 100m, skok daleký. Trénink v tomto období sklouzl do vyjetých kolejí, kdy jsme s trenérem kromě skoku o tyči nevěnovali pozornost ničemu jinému. Dvakrát týdně probíhal trénink skoku o tyči, dvakrát týdně lekce školní atletiky na fakultě. Ostatní tréninky, které by měly být zaměřené na rychlost, sílu, výbušnost a gymnastiku, byly vypuštěny. V průběhu zkouškového období jsem pro málo času téměř netrénovala ani skok o tyči. Týdenní povinný školní kurz se zaměřením na orientační běh a cyklistiku byl na jednu stranu velmi zábavný, vzhledem k tréninku mi však neprospěl. Výkony ve skoku o tyči tomu odpovídají. Mistrovství ČR jsem se neúčastnila. Na všech čtyřech závodech ve skoku o tyči jsem předvedla výkon 340cm.
Letní přípravné období První měsíc prázdnin jsem převážně cestovala a pracovala v lanovém centru Proud jako instruktorka, což obnášelo pobyt na sluníčku několik hodin denně. Devět tréninků techniky skoku o tyči bylo ovlivněno především touto prací. Ostatní tréninky byly zaměřeny na posilování s vlastním tělem a na strojích, vloženy byly i tréninky na rozvoj rychlosti a koordinace. Letní závodní období II Po týdnu stráveném vodní turistikou jsem se účastnila závodů v Táboře. Dopravní zácpa způsobila pozdní příjezd na tyto závody. V rámci rozeskakování jsem stihla pouze jeden pokus z celého rozběhu, který mi nevyšel. Na měkké tyči jsem zdolala základ 305 cm. S tvrdší tyčí jsme nedocházela do doskočiště a vyšší výšku jsem již nezvládla.V tabulce č. 9 jsou seřazeny výkony ve skoku o tyči v jednotlivých závodech v tomto období.
51
Tabulka č. 9. Výkony ve skoku o tyči v letním závodním období II RTC 2005 - 2006 11.8 305
18.8. 340
22.8. 340
25.8. 340
29.8. 360
1.9. 325
8.9. 345
12.9. 340
Hodnocení: Počet závodů ve skoku o tyči bylo v RTC 2005 – 2006 sedmnáct. Průměr deseti nejlepších výkonů byl 342,5. Vysoký tréninkový objem v přípravném období I. a závodním období byl v průběhu roku vystřídán velmi nízkou tréninkovou zátěží. Trénink pouze techniky skoku o tyči v letním závodním období I. nestačil na zlepšení výkonnosti. Rozdíl průměru deseti nejlepších výkonů roku 2006 a 2007 je velmi vysoký. V roce 2007 je toto číslo o 16,5cm nižší, než v roce 2006. Tento pokles výkonnosti lze zdůvodnit především častým cestováním do školy a na tréninky v Praze, které mi bralo nejen čas, ale i spoustu energie, která mi poté chyběla v trénincích. Velký podíl na poklesu výkonnosti mělo také zařazení vysokého počtu praktických předmětů v rámci výuky na FTVS UK, ze kterých jsem byla následně unavená. Pozdní příjezdy domů ze školy a z tréninků, následné brzké vstávání kolem čtvrté hodiny do školy, měly za následek též velkou únavu a menší chuť do tréninku. 5.6.7. Roční tréninkový cyklus 2007 - 2008 Zimní přípravné období Zimní přípravné období bylo zahájeno 21.10.2007. Trvalo 12 týdnů, tedy do 6.1. 2008. Toto období má být podle Koukala (1987) zaměřeno především na rozvoj všeobecné a speciální připravenosti. Počet tréninkových jednotek v týdenním mikrocyklu by se měl pohybovat kolem 6-10. Nejvyšší objem odrazových silových a běžeckých cvičení se dosahuje ve 2. mezocyklu. Ve třetím, případně ve čtvrtém mezocyklu převládají speciální tréninkové prostředky a klesá počet dvoufázových tréninků. Zimní přípravné období bylo rozděleno na 3 mezocykly, přičemž první dva mezocykly měly být věnovány všeobecné přípravě a třetí speciální přípravě. Tento plán po sečtení obecných a vybraných speciálních tréninkových ukazatelů se ukázal jako nesplněný. Největší chybou byl absolutní nedostatek objemu naběhaných km. V prvním a
52
třetím mezocyklu 0. Ve druhém 12 km, což je i tak velmi málo. Ve třetím mezocyklu lze částečně tento počet pochopit převládajícími speciálními tréninkovými prostředky. V prvním mezocyklu je však tato hodnota naprosto špatná. Naopak, v tomto období by činnost zaměřená na obecnou vytrvalost měla převládat. Tímto tedy chybí vybudování vytrvalostního a všeobecného základu pro pozdější speciální tréninkové prostředky, což se projevilo i v nízkém počtu skoků během tréninku a rychlou únavou během závodu. Gymnastika, která v tréninku skokana o tyči má být zařazována v průběhu celého ročního tréninkového cyklu nebyla v tomto případě zcela dostačující. Necelých 100 minut v průběhu celého přípravného období uvádí tabulka č. 12. Velký počet posilovacích cviků s vlastním tělem jasně ukazuje na silové zaměření tréninku, nejen v tomto roce. Velká svalová hmota ztěžuje koordinaci, práci na tyči i běžeckou rychlost. Síla je v přípravě skokana o tyči důležitá, musí být však rozumně zařazována ve vztahu k objemu ostatních tréninkových prostředků. Trénink techniky skoku o tyči byl realizován především v podobě skoků z krátkého rozběhu (do deseti kroků). Odrazová příprava byla prováděna převážně formou přeskoků přes švihadlo, z toho plyne vysoký počet odrazů. Celkový čas zatížení je koncipován postupně s vrcholem ve druhém mezocyklu a následným úbytkem času zatížení ve specializované přípravě, kde je značný pokles, i z důvodu nemoci a zranění. Počet jednotek zatížení v prvním mezocyklu je 22, což odpovídá spodní hranici normálu podle Koukala (1987). Ve druhém mezocyklu byl správně zařazen nárůst tréninkových jednotek na 27, ale i tak to není mnoho. Pokles počtu tréninkových jednotek ve třetím mezocyklu na 8 je obrovský, zapříčiněný zdravotním stavem, ale také začátkem zkouškového období ve škole. Trénink v zimním přípravném období nebyl vyhovující z hlediska více stránek a nesplnil tak účel daný tomuto období. Nevytvořil všeobecný základ pro specializovanou činnost, což se projevilo i výkony v následujícím závodním období.
Zimní závodní období V závodním období byly absolvovány pouze dva závody. Jeden přípravný s nezdoláním základu a druhý MČR s výkonem 325. Špatné výkony byly zapříčiněny: nízkým počtem závodů v tomto období, dovolenou u moře na počátku závodního období, nemožností trénovat v hale, tedy na dlouhém rozběhu, nízkým počtem tréninků
53
zaměřených na rozvoj technické přípravy skoku o tyči (alespoň na krátkém rozběhu) a v neposlední řadě nevhodně zařazeným soustředěním měsíc před MČR se zaměřením na kondiční trénink s nemožností tréninku tyčky. Téměř dvoutýdenní angína zamezila dalšímu tréninku a tomu tedy odpovídal výkon 325 cm. Přechodné období trvalo dva týdny. Jarní přípravné období Jarní přípravné období by se v menší míře mělo podobat zimnímu přípravnému období. Opět chybí rozvoj obecné vytrvalosti, velmi malý je rozvoj rychlosti a rychlostní vytrvalosti. Gymnastická příprava téměř neproběhla. Oproti podzimní části přípravy je zde velmi výrazný úbytek počtů odrazů. Toto a následující období jsou poznamenány víkendovými pracovními pobyty na Vysočině, kde však lze plnit kondiční část přípravy. Konec přípravného období a začátek následujícího závodního naprosto zkazil i tak nedostatečnou předešlou přípravu. Tři týdenní školní kurzy tréninku neprospěly, což bylo vidět i na následujících závodech. Letní závodní období I Letní závodní období I. bylo velmi krátké, trvalo 4 týdny. Začalo týdenním kurzem potápění. Ihned po příjezdu se konalo 2.kolo extraligy, kde jsem se po předešlých kurzech a nemožnosti tréninku techniky nesrovnala s rozběhem. Měla jsem psychický blok z přechodu na tyč a neskočila základ 300 cm. Po nevydařeném závodu a mnoha předešlých v tomto roce jsem byla rozhodnutá skončit s atletikou. Mé rozhodnutí změnil Václav Kain, který mi zpočátku pomáhal překonávat strach ze skákání a později se stal mým trenérem. Druhý a poslední závod v tomto období skončil výkonem 302 cm. Psychický blok byl díky pravidelnému skákání odstraněn, chyběla však silová a rychlostní připravenost na tvrdší tyče a z technické stránky se nedal lepší výkon také očekávat. Kvůli nízké úrovni obecné vytrvalosti nebylo možné během tréninku absolvovat vyšší počet skoků, čímž se významně snížila možnost většího zlepšení. Letní přípravné období Bylo těžké nejen fyzicky, ale i psychicky. Bylo nutné vyrovnat se s novým trenérem a jeho metodami, což vedlo zpočátku ke konfliktům a k malé důvěře v jeho metody. Trénink byl narušen zraněním kolene a pobytovými zájezdy. Tyto přerušení tréninku však
54
jen zpomalily růst technické připravenosti. Závodnímu období předcházely 3 přípravné starty. 20.8.2008- Atletická středa – 0 23.8.2008- Mimo soutěž – 345 23.8.2008- Mimo soutěž – 340 Dominantní roli v tréninku hrála technická příprava se zaměřením na skoky z celého rozběhu, rychlostní trénink na zvládnutí dobrého rozběhu. Díky tréninku rychlosti byl změněn rozběh. Tím se zároveň zlepšila plynulost a včasné zasunutí tyče do zasouvací skříňky a tudíž i vlastní přechod na tyč se kterým byly kvůli špatnému rytmu rozběhu v minulých letech velké problémy. Zařazení vytrvalostního tréninku zejména na počátku tohoto přípravného období se projevilo ve schopnosti absolvovat vyšší počet skoků během tréninku a pozdějším nástupem únavy v závodě, což umožňovalo maximální soustředění a předvedení výkonu ke konci závodu. Pro názornost lze uvést počet skoků na začátku tohoto období a na konci. V prvním týdnu letního přípravného období se počet skoků z celého rozběhu pohyboval pod 10. Na konci tohoto období jich bylo až 30. Po přípravných startech, růstu výkonnosti a s očekáváním lepších výkonů a též po několika letech stagnace výkonnosti jsem byla velmi namotivovaná do dalších závodů. Letní závodní období II Za vrchol sezony bylo považováno MČR 22 a o týden později Baráž o extraligu v Plzni. Se dvěma závody týdně nelze již zařadit mnoho technických či kondičních tréninků. Čerpalo se z předešlé přípravy a dny mezi závody byly věnovány především odpočinku. 27.8.2008 Atletická středa – 360 31.8.2008 MČR 22 – 358 3.9.2008 Atletická středa -350 6.9.2008 Baráž o extraligu- 383 10.9.2008 Atletická středa - 360 17. 9.2008 Atletická středa - 360
55
V den zdolání osobního rekordu jsem byla v naprosté psychické pohodě, věřila jsem si a půjčila si od soupeřky tvrdší tyč, kterou jsem zvládla již v rozeskakování. Nejprve jsem skočila letošní nejlepší výkon 363 cm. Poté osobní rekord 373 cm, po kterém jsem byla nadšená a musela se velmi rychle opět zklidnit a s chladnou hlavou nastoupit k dalšímu pokusu 383 cm, který jsem opět zdolala. Následující závody už byla velká zima a já byla spokojená s dosaženým výkonem a bylo těžké hledat další motivaci. Skákala jsem opět se svými tyčemi, na kterých bylo 360 maximum. Byla jsem ráda za udržení vysoké výkonnosti i v závěru sezóny a ve špatných proměnlivých podmínkách. Hodnocení Na základě teoretických i praktických poznatků je zřejmé, že bez kvalitní kondiční přípravy nelze dosahovat kvalitních výkonů v závodním období. Pozitivní věcí byla schopnost se z téměř nulového tréninku během jednoho měsíce dostat do kondice a díky tomu se maximálně věnovat technické přípravě a následně dobře načasovat formu a podat maximální výkon.
5.6.8. Celkové posouzení sledované přípravy 2001 - 2008 Jedním z úkolů této práce bylo zjistit příčiny nerovnoměrného vývoje výkonnosti. V tabulce číslo 10 jsou spočteny obecné tréninkové ukazatele ve sledovaném období. V atletickém tréninku se jedná o následující ukazatele. Celkový čas zatížení (CČZ), kde jsou sečteny časy atletických tréninků a cvičení, která úzce souvisela s atletickým tréninkem, jako například školní atletika, hodiny tělesné výchovy, které byly zaměřené na rozvoj atletických dovedností. Doplňkové sporty a ostatní sportovní aktivita je zařazena do speciálních tréninkových ukazatelů (STU). Do regenerace bylo zařazeno kondiční plavání, masáže, pobyt v sauně, vířivce a páře, kompenzační cvičení, protahování jako větší část tréninkové jednotky (TJ). Krátké protažení v závěru tréninkové jednotky je bráno jako její součást, nebylo tedy zvlášť zaznamenáváno. Záznamy zdravotního stavu jsou rozděleny na dvě části. Zdravotní omezení (ZO), které jen částečně omezuje trénink a zdravotní neschopnost (ZN), která zahrnuje taková zranění nebo onemocnění, která vylučují sportovní aktivitu.
56
Počet dní tréninku zahrnuje součet dní, kdy proběhl atletický trénink. V tabulce je dále sečteno počet jednotek tréninku, počet závodů a počet startů v jednotlivých disciplínách daného závodu. V tabulce číslo 10 jsou přehledně znázorněny obecné tréninkové ukazatele. Pro lepší orientaci v OTU je ke každému roku připsán nejvyšší dosažený výkon ve skoku o tyči.
REGENERACE
ZO/ZN
POČET DNÍ ZATÍŽENÍ
POČET JEDNOTEK ZATÍŽENÍ
POČET ZÁVODŮ/POČET STARTŮ
VÝKON
2007-2008 2006-2007 2005-2006 2004-2005 2003-2004 2002-2003 2001-2002 Jednotky
CČZ
Tabulka č.10. Obecné tréninkové ukazatele v letech 2001 – 2008.
320 362 372 362 319 372 388 Hodiny
74 52 59 61 62 42 78 Hodiny
23/28 11/18 10/27 8/63 41/89 14/42 9/11 Počet/ Počet
176 175 148 135 130 167 193 Počet
207 219 174 161 143 189 218 Počet
16/27 19/28 27/56 28/67 19/44 18/35 21/40 Počet
383 360 366 365 360 330 340 Cm
Jako speciální tréninkové ukazatele byly v tabulce číslo 11 zaznamenávány následující složky. Úseky na rozvoj rychlosti a úseky na rozvoj rychlostní vytrvalosti. Výpočty jsou zapsány v kilometrech a počtech úseků. Do obecné vytrvalosti byly zařazeny především fartleky, souvislý běh, rozklusání na začátku TJ a vyklusání v jejím závěru. Rovinky byly zaznamenány ve formě kilometry / počet úseků. Jednalo se o běžecké úseky v rámci atletického rozcvičení a běžecké úseky jako část tréninkové jednotky, které nelze zařadit do rychlosti nebo rychlostní vytrvalosti. Jedním z nejdůležitějších ukazatelů byly skoky o tyči z krátkého a celého rozběhu. Mezi skoky o tyči z krátkého rozběhu byla také zahrnuta průpravná cvičení z jednoho až deseti kroků. Skoky ze dvanácti a čtrnácti kroků byly počítány jako skoky z celého rozběhu. Počet km a úseků s tyčí byly zaznamenány v kolonce „Úseky s tyčí“. Veškerá odrazová příprava včetně závodních i tréninkových skoků do výšky a do dálky byla
57
započítána v odrazech. Do odrazů nebyly zahrnuty odrazy při skoku o tyči, které byly zařazeny do vlastní kategorie. Přeběhy překážek byly zapisovány ve formě km / počet úseků. Posilování s náčiním dokazuje, kolik tun bylo v průběhu RTC zvednuto. Jednalo se především o posilování na strojích, kdy např. čtyři série po deseti opakování se zatížením 20 kg znamenalo celkem 0,8 tuny. Celkový počet opakování při posilování s vlastním tělem byl zaznamenán jako posilování bez zátěže. Do odhodů patří především odhody medicinbalem, koulí a počet odhodů při soutěžích ve vrhačských disciplínách. Pro rozšíření STU jsou v tabulce ponechány hodnoty jako součet hodin veškerých ostatních sportů (tyto hodnoty nejsou obsaženy v CČZ), počet km najetých na horském kole a počet km uplavaných v daných letech. Porovnání počtu skoků v RTC 2001 – 2002 s ostatními RTC sledovaného období nám po sečtení ukázalo, že se jednalo o rok, kdy jsem provedla největší počet skoků. Výkon 295 cm z letního závodního období I jsem za jeden rok zlepšila o 45 cm. Příčin mohlo být několik. V prvé řadě zlepšení kondičních i technických parametrů díky přirozenému růstu v období 14 – 15 let. S tím spojené zvládnutí tvrdší a delší tyče, prodloužení rozběhu a nemalou zásluhu na růstu výkonnosti měl vysoký počet provedených skoků. Počet skoků z celého rozběhu se výrazně nelišil od počtu skoků z krátkého rozběhu. V tomto věku, kdy by začínající skokan o tyči měl zvládnout co nejvíce speciálních průpravných cvičení, byl trénink zaměřený čistě na skoky ze šesti kroků a skoky z celého rozběhu především přes laťku nebo gumu. Tento jev úzce souvisí s ranou specializací. Do roku 2000 jsem trénovala všechny atletické disciplíny. V závěru tréninku jsme pravidelně hráli míčové hry. Skok o tyči jsem začala trénovat v roce 2000 jednou týdně. Z tohoto hlediska by se o ranou specializaci nejednalo. V RTC 2001 – 2002 docházelo i nadále k pravidelnému zařazování ostatních sportovních aktivit. Z celkového součtu 388 hodin tréninku bylo 41 hodin věnováno gymnastické průpravě. Obou těchto hodnot již v celé sportovní přípravě nebylo dosaženo, stejně tak jako 78 hodin regenerace a 193 dní zatížení. Trénink, který se má objemem i náročností v dlouholetém tréninku stupňovat, byl v tomto případě z hlediska CČZ, regenerace, počtu dní zatížení a počtu skoků nejvyšší a to na počátku specializovaného tréninku. Tento fakt může být jedním z příčin nerovnoměrného vývoje výkonnosti v dalších letech tréninku.
58
Pokles výkonu i celkové výkonnosti v RTC 2002 – 2003 lze z hlediska OTU a STU zdůvodnit velkým rozdílem v celkovém počtu skoků. V RTC 2002 – 2003 jsem provedla celkem o 849 skoků méně, než v RTC 2001 - 2002. Nižší hodnoty byly zaznamenány jak ve skocích z krátkého, tak i dlouhého rozběhu. Z celého rozběhu bylo provedeno o 728 skoků méně. V tomto roce byly zaznamenány nejvyšší hodnoty v rozvoji rychlosti. Rychlostní trénink však překvapivě neměl vliv na růst výkonnosti, důvodem mohl být nižší počet skoků než počet skoků provedených v předcházejícím RTC. V tomto roce bylo zaznamenáno téměř o polovinu méně času, který byl věnován regeneraci, než v předešlém roce. S tím mohl souviset větší počet dní, kdy byl trénink částečně nebo úplně omezen ze zdravotních důvodů. V RTC 2002 – 2003 byl zaznamenám velmi vysoký počet dní zdravotního omezení, nebo neschopnosti k tréninku. Celkem se jednalo o 130 dní s následujícími zdravotními problémy: časté nastydnutí, onemocnění chřipkou, angínou a především zranění kolene. V průběhu prvních patnácti mikrocyklů tohoto RTC jsem při posilování se zátěží uzvedla 295 tun. Tato hodnota je velmi vysoká. Z hlediska objemového zatížení nelze srovnávat trénink mužů a žen, přesto použiji srovnání s objemy v hlavních tréninkových ukazatelích, které má doporučeno tréninkové středisko mládeže (15 – 16 let). I přesto, že věkem bych měla patřit do střediska vrcholového sportu, porovnávala jsem hodnoty , které byly přiděleny tréninkovému středisku mládeže, neboť v sedmnácti letech jsem patřila do sportovního centra mládeže. Koukal (1986) udává hodnoty 75 – 100 tun při posilování se zátěží, přičemž tyto hodnoty jsou určeny pro chlapce. V tomto věku by se počet kilometrů zaměřených na rozvoj rychlosti měl pohybovat kolem 12km, přičemž mé hodnoty v tomto tréninkovém ukazateli činí 3,3 km, jak dokládá tabulka č. 11. Norma pro celkový počet skoků o tyči činila 500 skoků. V mém případě byl počet skoků přibližně třikrát vyšší i přes vysoký počet dní zdravotní neschopnosti. Počet tréninkových jednotek – 143, byl v tomto roce téměř o polovinu nižší, než doporučuje Koukal (1986). Osobní rekord o dvacet centimetrů je dán především zvládnutím tvrdší a delší tyče, neboť objem většiny hlavních tréninkových ukazatelů byl kvůli zdravotnímu omezení, v porovnání s ostatními RTC, značně snížen. V RTC 2004 – 2005 byla výkonnost ve skoku o tyči na velmi vysoké úrovni. Průměr deseti nejlepších výkonů v této sezoně byl o 76,6 cm vyšší, než v předchozím roce! Průměr pěti nejlepších výsledků dosahoval čísla 361,1cm. Výkon byl zlepšen o 5 cm.
59
V tomto roce byl proveden nejmenší počet skoků z krátkého i celého rozběhu za celé sledované období. Velmi zajímavé je snížení počtu tun při posilování na strojích z 295 na 21 tun v tomto RTC. Ostatní OTU a STU tohoto roku jsou průměrné v porovnání s ukazateli dalších RTC. Vysoký počet závodů byl pro mě velkým přínosem, neboť se mi v průběhu závodů podařilo odstranit nejistotu při práci na tyči a stabilizovat techniku. V RTC 2005 – 2006 jsem v porovnání s předešlým RTC zlepšila výkonnost (podíl pěti nejlepších výkonů) o 0,2 cm a osobní rekord posunula o 1cm. Všechny skoky byly od roku 2004 prováděny na stejné tyči, která se postupně v průběhu let i závodů stávala měkčí. Tento fakt považuji za jeden z hlavních důvodů stagnace výkonnosti a následný pokles výkonnosti v roce 2007. V RTC 2005 – 2006 bylo skočeno dvakrát více skoků z celého rozběhu v porovnání s imitačními cviky a skoky z krátkého rozběhu. Počet kilometrů ujetých na horském kole se ještě zvýšil, vliv na výkon však tato aktivita, která nebyla zařazena těsně před skákáním nebo závody, neměla. V RTC 2006 – 2007 bylo naopak provedeno téměř dvakrát více imitačních cvičení a skoků z krátkého rozběhu. 219 tréninkových jednotek se vyrovnalo počtu tréninkových jednotek na počátku specializované přípravy v RTC 2001 – 2002. Výkonnost klesla o 16,4 cm oproti předešlému roku. Nejvyšší výkon 360 cm byl dosažen na stejné tyči, jako výkony v předcházejících letech. Zlepšení osobního rekordu v RTC 2007 – 2008 bylo zapříčiněno především změnou trenéra a systému trénování. Spolupráce byla zahájena tři měsíce před prvními podzimními závody. Trénink byl zaměřen na rozvoj rychlosti a výbušnosti dolních končetin. Zrychlením jsem odstranila několikaletou chybu při rozběhu s tyčí – záklon trupu a běh v podřepu na posledních několika metrech rozběhu před odrazem. Soustředěním na zasunutí a přenesení kinetické energie v potenciální jsem výrazně zlepšila přechod na tyč a byla jsem tak schopná zvládnout tvrdší tyč. Oddíl takovou nevlastnil, ale na půjčené tyči zn. Spirit 14 – 135 jsem posunula osobní rekord o 17 cm. V OTU a STU se i přes krátké trvání tohoto stylu tréninku objevil vysoký počet odrazů a posilování s vlastním tělem.
60
6. Diskuze Cílem bakalářské práce bylo zhodnotit vlastní výkonnostní vývoj a posoudit vlastní trénink v etapách specializované a výkonnostní přípravy. U tréninku skoku o tyči je podle Berana (1976) vhodné začít se specializovanou přípravou dříve, než u ostatních disciplín. Počátek nácviku techniky skoku o tyči ve čtrnácti letech považuji, vzhledem k předešlému pětiletému období všeobecného tréninku, za velmi vhodné. Jako nevhodné naopak považuji velmi rychlou užší speciální přípravu již v patnácti letech, kdy výsledky nashromážděných dat naprosto odporují doporučení ve veškeré literatuře. Tréninkové objemy v tomto věku byly někdy až několikanásobně vyšší, než tréninkové objemy v pozdějším věku. Tato skutečnost vedla k výraznému zvýšení osobního rekordu v prvních dvou letech a následné stagnaci výkonnosti. Použité tréninkové prostředky nebyly vždy vhodné vzhledem k věku a k doporučení, jež uvádí odborná literatura. Např. Dovalil aj.(2002) uvádí, že v mladším věku je vhodné zařazovat široké spektrum cvičení, aby bylo v pozdějším věku možné z tohoto základu čerpat např. při učení novým technickým dovednostem. Až do roku 2001 odpovídal můj trénink všeobecným požadavkům na trénink mládeže. Při tréninku skoku o tyči bylo však zařazováno málo průpravných a imitačních cvičení. Přistoupilo se přímo k tréninku, který nebyl přizpůsoben etapám RTC, tzn. neustále se opakovala stejná cvičení z krátkého a celého rozběhu. Skok o tyči je disciplínou, která klade vysoké nároky na psychickou odolnost, zvláště u žen. Co znamená psychologická příprava, jsem zjistila až na vysoké škole. Po studii této problematiky jsem dosáhla úspěchu již na prvních halových závodech, které bývají z psychického hlediska velmi náročné. Psychologický trénink není jednoduchá a krátkodobá záležitost. Psychologická příprava je jedním z faktorů výkonu a měla by jí proto být věnována pozornost. Především díky regulaci svých psychických stavů dokáže skokan např. po nevydařeném skoku s pádem do zasouvací skříňky provést ve velmi úzkém časovém limitu technicky zdařilý skok na hranici svých možností. Zanedbání rozvoje rychlosti od roku 2003 a pravidelné starty především v běhu na 800 m v žákovských kategoriích, jsou v rozporu s doporučeními, která uvádí Perič (2002). Senzitivní období pro rozvoj rychlosti je již od šesti let. Rychlost se podle Dovalila aj.(2002) rozvíjí přibližně do 21 let. V pozdějším věku již nelze očekávat výraznější zrychlení. Zanedbání tréninku rychlosti považuji za hrubý nedostatek v tréninkové přípravě. Veškerá literatura uvádí, že jedním z hlavních požadavků na skokana o tyči je
61
rozběhová rychlost. Otázkou je, zda je ve věku 22 let možné rychlost zvýšit. Krátký trénink před výkonem 383 cm dokazuje, že pravidelným zařazením rychlostních cvičení jsem zlepšila techniku posledních několika kroků před odrazem a následně zvládla tvrdší tyč. Náběhová rychlost na těchto závodech není však zdokumentována. Na základě výše zmíněných zkušeností se domnívám, že pravidelným tréninkem rychlosti lze nepatrně zvýšit rychlost a s tím související kvalitu rozběhu i v tomto věku. Výživa a doplňky stravy, které významně souvisí s tréninkem, jsou podceňovány stejně jako psychologická příprava. Pravidelná a vyvážená strava je základem kvalitního tréninku. Doplňky stravy jako antioxidanty a kloubní výživa, která by měla být užívána preventivně, by měly být samozřejmostí pro každého systematicky se připravujícího sportovce. S výkonem souvisí nejen pravidelný trénink, ale i vhodně zařazená regenerace a správná výživa. Trenéři by měli své svěřence poučit i v tomto směru. Vhodná strava pro sportovce není vždy zárukou špičkových výkonů. Každý vrcholový sportovec užívá podpůrné prostředky pro podání maximálního výkonu. Materiální zabezpečení je neméně důležitým faktorem výkonu skokana o tyči. Ve svém oddíle jsem byla průkopnicí této disciplíny. Koupě tyče není levná záležitost. Oddíl byl ochoten zakoupit tyč teprve, pokud viděl výsledky v podobě medaile na MČR. Porážet soupeřky vlastnící vaky plné moderních tyčí, nebylo s jednou kovovou tyčí jednoduché. V té době jsem se ovšem do tohoto boje pustila a rozšířila tak postupnou řadu tyčí pro další generace v našem oddílu. Čekání na novou tyč bylo velmi zdlouhavé a brzdilo tak můj výkonnostní růst. Sportovní trénink je složitý proces, který je závislý na mnoha faktorech. Vyvozené závěry jsou tedy jistou domněnkou. Ve struktuře výkonu skoku o tyči působí paralelně celá řada faktorů, jež se na výkonu podílejí. Nečiním si tedy nároky na úplnost provedené analýzy a závěrů z toho vyplývajících.
62
7. Závěr V bakalářské práci jsem provedla analýzu vlastního tréninku v osmiletém období. Snažila jsem se postihnout nejen všechny základní složky sportovního tréninku, ale i vedlejší činitele daného období. Tělesnou přípravu jsem hodnotila především z hlediska objemů OTU a STU, neboť kvalitativní stránka tréninku byla zaznamenávána dosavadní evidencí jen částečně. Analýzu tréninkových ukazatelů uvádím ve výsledkové části této práce. Jedním z úkolů práce bylo zjistit příčiny nerovnoměrného vývoje výkonnosti. Při zpracování tréninkových materiálů jsem si uvědomila mnoho skutečností, které měly významný vliv na výkonnostní vývoj a které plánuji zohlednit ve svém dalším tréninku. Analýzou materiálů jsem došla k následujícím závěrům: Rychlý výkonnostní vývoj v patnácti letech byl na jedné straně důsledkem přirozeného vývoje, ale na straně druhé i užší specializací na skok o tyči. Částečné vyčerpání silných tréninkových podnětů v mladém věku mělo za následek nerovnoměrný vývoj výkonnosti v následujících letech tréninku. V RTC 2002 – 2003 byly značně sníženy tréninkové objemy. Dalším důvodem snížení výkonnosti v tomto cyklu byly také nedostatečné materiální podmínky, jelikož chyběla dostatečná škála tyčí odpovídající tvrdosti. Zlepšení osobního rekordu o 20cm v roce 2004 zdůvodňuji především zvládnutím tvrdší tyče. Zvládnutím tyče zn. Spirit 14 – 130 za každých podmínek jsem v roce 2005 a v zimním závodním období 2006 stabilizovala techniku, upevnila svou psychickou odolnost vůči vnějším i vnitřním vlivům a pravidelně podávala výkony na hranici osobního maxima. Následný pokles výkonnosti, který trval až do roku 2008, byl zapříčiněn nedodržováním hlavních zásad sportovního tréninku, téměř žádným výběrem tyčí, neboť od roku 2002 do roku 2008 oddíl vlastnil pouze jednu tyč, která odpovídala mým aktuálním potřebám. Ostatní tyče byly buď příliš měkké, nebo příliš tvrdé. Materiální podmínky pokládám za jednu z nejdůležitějších příčin stagnace výkonnosti. Ztráta motivace v některých sezonách byla zapříčiněna především beznadějnou situací v této oblasti. Smyslem této práce byla snaha poukázat na specifiku vlastního tréninku a zjistit příčiny stagnace výkonnosti. Domnívám se, že mě tato práce obohatila a získala jsem znalosti o tom, jak má vypadat trénink v jednotlivých etapách sportovní přípravy. Tyto znalosti zohledním ve své sportovní přípravě i tréninkové praxi.
63
8. Seznam použité literatury BERAN, P. a kolektiv. Atletika do kapsy – skoky. 1vyd. Praha: Olympia, 1976. ISBN 27053-76. DOSTÁL, E.,VELEBIL,V. a kol. Didaktika školní atletiky. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1992. ISBN 80-7066-257-3. DOVALIL, J. a kolektiv. Výkon a trénink ve sportu. 1.vyd. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-760-5. GORIOT, G. Technique et pedagogie des sauts. 1.vyd. Paris: Vigot, 1989. ISBN 2-71141065-X. GUTHRIE, M. Coaching track and field successfully. USA: Human kinetics, 2003. ISBN: 0-7360-4274-1. HOUVION,M., PROST, R .,RAFFIN-PEYLOZ, H. Les Sauts. 2vyd. Paris: Vigot, 1992. ISBN: 2-7114-0845-0 JANÁČEK, Š. Trénink a výkonnostní vývoj skokana o tyči. Diplomová práce. Praha: FTVS UK, 2007. JEŘÁBEK, P. Atletická příprava dětí a dorostu. 1.vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN: 978-80247-0797-6. Kolektiv autorů. Abeceda atletického trenéra. 1.vyd. Praha: Olympia, 2003. ISBN 807033-770-2. Kolektiv autorů. Teoria a didaktika atletiky. 1.vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1987. ISBN 067-188-87 KONOPÁSKOVÁ, V. Porovnání vybraných biomechanických parametrů ve skoku o tyči mužů a žen. Absolventská práce. Praha: Palestra, 2001. LUBENSKÝ, Z. Analýza vlastního tréninku v olympijském cyklu 1984 – 1988. Diplomová práce. Praha: FTVS UK, 1991. PIASENTA, J. L’education athletique. 1.vyd.Paris:I.N.S.E.P., 1988. ISBN 2-86580-030-X ŠIMONEK, J., KOŠTIAL, J. VARGA, I.Atletika – skoky. 1.vyd. Bratislava: Šport, slovenské tělovýchovné vydavatelstvo, 1976. ISBN 77-010-76. TAFNEWS, P. The jumps. 5.vyd. USA: Human kinetics, 2000. ISBN: 0-911521-57-7. VACULA, J a kolektiv. Trénink atletických disciplín. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. ISBN 36-06-18.
64
VELEBIL V., KRÁTKÝ P., FIŠER V.,PRIŠČÁK J. Atletické skoky. 1.vyd. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-769-9
65
9. Přílohy Tabulka č. 11. Speciální tréninkové ukazatele.
66
Tabulka č. 12. OTU a STU přípravného období v RTC 2001 – 2008
67
Tabulka č. 13. OTU a STU zimního závodního období v RTC 2001 – 2008
68
Tabulka č. 14. OTU a STU jarního přípravného období v RTC 2001 – 2008
69
Tabulka č. 15. OTU a STU letního závodního období I v RTC 2001 – 2008
70
Tabulka č. 16. OTU a STU letního přípravného období v RTC 2001 – 2008
71
Tabulka č. 17. OTU a STU letního závodního období II v RTC 2001 – 2008
72
73
