ANALÝZA A HODNOCENÍ JAZYKOVÉ ÚROVNĚ VYBRANÝCH POŘADŮ ČESKÉ TELEVIZE ZA 1. POLOLETÍ 2014 Martin Havlík – Lucie Jílková – Kamila Mrázková – Helena Özörencik (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.)
Úvod Jazyková analýza, kterou jsme zpracovali, je založena na postupech a kritériích popsaných v úvodu textu Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných poradu České televize za 1. pololetí 2006. Za primární považujeme požadavek kultivovanosti vyjadřování, kterou chápeme jako správnost a přiměřenost jazykového projevu s ohledem na situační a žánrové aspekty. Tentokrát jsme analyzovali pořady Studio 6, Události, komentáře, Branky, body, vteřiny, U zavěšené knihy, Záhady Toma Wizarda, Zprávičky a Šikulové.
Studio 6 Tradiční ranní relace České televize Studio 6 byla ve sledovaném období vysílána na ČT 1 a ČT 24 každý všední den od 6.00 do 8.45 hod. (ČT 1 a ČT 24), resp. do 10.00 hod. (ČT 24). Její obsah tvoří rozhovory týkající se aktuálních událostí v oblasti politiky, ekonomiky, kultury a sportu a průběžně aktualizované bloky zpravodajství, informací o počasí a dopravní situaci a přehledů tisku. Přestože jde o pořad čistě zpravodajský, je pro něj typická určitá míra neformálnosti, která se odráží v uvolněném tónu komunikace mezi redaktory i ve výběru jazykových prostředků. Na každém vydání Studia 6 se podílí několik mluvčích, v tomto hodnocení se budeme věnovat postupně projevu hlavních moderátorů, moderátorů zpráv a dopravního servisu. Hlavní moderátoři Studia 6 Hlavní moderátoři vedou rozhovory s hosty pozvanými do studia, případně respondenty na telefonu, a provázejí diváky pořadem. Jejich projevy mohou být jen částečně připravené, protože se přizpůsobují aktuálnímu vývoji vysílání; role moderátorů je specifická
1
šíří témat, která musejí v průběhu jednoho vysílání zvládnout. V bezprostřední interakci s hosty musí být schopni klást věcně i formulačně adekvátní otázky. Hlavními moderátory byli ve sledovaném období Jolka Krásná (JK) a Jiří Václavek (JV). Oba užívají spisovnou češtinu bez větších obtíží, zejména v oblasti slovních tvarů, v nichž téměř nechybují. Je-li to možné, dávají přednost méně formálním variantám, například tvarům přeju a děkuju. Vážnější formulační nedostatky jsou v jejich projevech spíše sporadické. U JV jsme například zaznamenali zájmeno svůj v otázce: Jak drahý špás je poslat své dítě na tábor?, kde však pro jeho užití není důvod. Zvratné zájmeno svůj je náležité jen tam, kde se přivlastňuje, a to osobě či věci, která je ve větě podmětem, tedy například v otázce Kolik zaplatí rodiče, kteří pošlou své děti na tábor? U JK jsme zaznamenali užití výrazů či formulačních obratů jako když vezmu poslední informace nebo je milionkrát lepší. Ačkoli je pojetí Studia 6 spíše neformální, je namístě užití těchto výrazů a obratů zvážit pro jejich menší věcnou přesnost. Pravidelně
jsme
bohužel
v projevech
moderátorů
registrovali
nedostatky
ve výslovnosti hlásek i delších zvukových celků. U JV jsme podobně jako v minulém hodnocení (viz naši Analýzu a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů ČT za 2. pololetí 2013) zaznamenali nevhodnou artikulaci samohlásek: Pozorovali jsme jak nenáležitou otevřenost, kvůli níž hláska e přechází v a (pěkný den jako pěkný dan), tak nedostatečnou činnost rtů při artikulaci; ta poznamenává zejména výslovnost hlásky o, která přechází ve zvuk podobný například výslovnosti neurčitého členu v angličtině (značíme jej ə), např. v əpəzəci. Naopak pozitivně je třeba hodnotit přesnou výslovnost opakujících se hlásek (liborrouček). Projev JK je uvolněný a živý, doplňují jej výrazná, ale přirozená gesta, zároveň je však pro něj typické vysoké tempo řeči a snaha co nejdelší úseky promluv zvládnout na jediný nádech. Zaznamenali jsme případy, kdy mluvčí učinil po delším úseku neplánovanou pauzu nelogicky rozdělující významový celek právě z důvodu nedostačujícího dechu (na veletrhu se chtějí prezentovat oblasti NÁDECH ze sousedních zemí), i situace, kdy chybějící pauza vedla k vytvoření významové souvislosti tam, kde neexistuje. Absence pauzy (případně jiného předělu) za slovem aktualizuje ve výpovědi také vám řekneme proč se to teď takto aktualizuje ve velké síni strašnického krematoria bude poslední rozloučení s režisérkou Věrou Chytilovou (chybějící interpunkce odpovídá zvukovému členění) způsobuje, že následující úsek je po určitou dobu vnímán jako součást předchozího významového celku (ten se týkal výstavby národního fotbalového stadionu). Ačkoli v obou případech není obtížné významové vztahy zpětně rekonstruovat, podobné formulace jednoznačně zvyšují nároky na pozornost diváků.
2
Patrně vinou rychlé artikulace pak u JK často dochází také k nepřesné výslovnosti (zpravodajská štyryadvacítka namísto čtyřiadvacítka), elizi hlásek (právě podle toho jako prájepoletoho) a nenáležitému přizpůsobování hlásek sousedních (š českým velvyslancem). Občas pozorujeme také změněnou výslovnost hlásky k, která je nepřípadně vyslovována jako ch (utchání, velchá ostuda). Je na místě upozornit i na skutečnost, že výslovnost desinfekce a versus, kterou jsme u JK zaznamenali, není považována za spisovnou, náležité je v obou případech vyslovovat z (tedy dezinfekce a verzus). Moderátoři zpravodajských bloků Moderátoři zpravodajských bloků čtou komentáře ke zpravodajským přehledům i delším obrazovým reportážím, spolu s hlavními moderátory připravují přehledy tisku a provázejí diváky průběhem vysílání. Ve sledovaném období jsme se soustředili na projev Jany Peroutkové (JP), Terezy Kručinské (TK) a Jana Ziky (JZ). Všichni moderátoři užívají přirozeně a bez obtíží spisovnou češtinu. I u nich jsme zaznamenali tendenci dávat přednost neformálnějším jazykovým prostředkům (sedumdesát namísto sedmdesát; píšou namísto píší; nejmíň namísto nejméně; lidi namísto lidé; mluvilo se namísto hovořilo se). Více podobných jevů se objevilo v přehledech tisku, během nichž se navíc mluvčí vedle své promluvy soustřeďují také na ovládání interaktivní obrazovky a na texty článků, z kterých čtou ukázky. Zde se poměrně často vyskytují také takzvané hezitační zvuky (hm, ee a podobně), jimž je vhodnější se ve veřejných projevech vyhnout. Upozornit chceme ještě na problém s výslovností příjmení tureckého politika R. T. Erdoğana. Podoba erduan, kterou pravidelně zaznamenáváme ve zpravodajství ČT a ve sledovaném období jsme ji pozorovali u JP, nemá oporu v původní výslovnosti tohoto jména v turečtině. Vzhledem k tomu, že turecká výslovnost jména obsahuje jen hlásky, které existují i v češtině, navrhujeme původní podobu, která zní erdoan, respektovat. Dopravní zpravodajství Úkolem moderátorek dopravního zpravodajství, jimiž byly ve sledovaném období Alexandra Nosková (AN) a Kristýna Kočí (KK), je prezentovat v relativně krátkém čase co nejvíc informací o aktuální dopravní situaci v České republice. Jejich promluvy mohou být jen částečně připravené, protože situace, o níž referují, se obvykle vyvíjí a informace se
3
v průběhu celého vysílání upravují. Se všemi nároky se obě moderátorky vyrovnávají velmi dobře, vyslovují a formulují přesně, dokáží se rychle zorientovat a pohotově reagovat. Upozornit bychom však chtěli na to, že obsah některých dopravních informací je velmi závažný, což však nebývá vždy dostatečně reflektováno. Zaznamenali jsme tak například u KK formulaci: no a podíváme se i na nehody na dé pětce a v Ostravě, která živou melodií, s níž byla vyslovena, působí jako pozvánka k činnosti, která by měla být něčím, na co se diváci mohou těšit.
Události, komentáře Již po několikáté se ve svém hodnocení vracíme k pořadu Události, komentáře (viz Analýzy a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006, za 1. pololetí 2008, za 2. pololetí 2008 a za 2. pololetí 2012 a za 2. pololetí 2013). Tentokrát především proto, že v polovině sledovaného období se pozměnilo složení moderátorů pořadu. V moderování pořadu se od dubna roku 2014 začali střídat David Borek, Lukáš Dolanský, Daniel Takáč a Zuzana Tvarůžková. Z hodnocení jsme opět vyjmuli projevy reportérů a hlasatelů zpráv. Souhrnně můžeme konstatovat, že všichni moderátoři užívají spisovné tvaroslovné prostředky. Rovněž slova bývají vybírána z neutrální, spisovné vrstvy slovní zásoby češtiny. Jen ojediněle moderátoři volí stylově nižší či expresivní výraz, např. kouč (místo trenér). Všichni moderátoři také viditelně usilují o ortoepickou (spisovnou) výslovnost. Ta přesto není vždy pečlivá a náležitá. Zejména vinou rychlejšího tempa řeči moderátoři občas vysloví některá slova nedbale, ba až nesrozumitelně, zaznamenali jsme např. překladam místo předpokládám, mluvil občanské válce místo mluvil o občanské válce. V ojedinělých případech jsme museli až opakovaným poslechem rozšifrovat, co vlastně moderátor vyslovil, například a zrozmje mělo být a samozřejmě; místo dokážete si představit moderátor vyslovil dokžete představit; akdyžstanem namísto a když zůstaneme. Znovu připomínáme, že výslovnosti by tvůrci pořadu měli věnovat stejnou péči jako ostatním složkám spisovného projevu. Vždyť právě výslovnost je zásadní pro přenos informací jak pro diváky, tak pro pozvané respondenty. Projevy jednotlivých moderátorů se od sebe nejvíce odlišují v syntaktické výstavbě, ve zvukové realizaci, ve způsobu kladení otázek a vedení interview. Nyní stručně zhodnotíme projev každého z nich. Nejzkušenějším je Daniel Takáč. Jeho zkušenost se projevuje ve schopnosti zformulovat jasné otázky, sledovat odpovědi respondentů a případně je dovést
4
k odpovědi na položenou otázku. Jeho projev je přitom věcný a spíše neemotivní. Tempo řeči je přiměřené a výslovnost srozumitelná. Lukáš Dolanský ubral na důrazech a emfatičnosti, a svůj projev tím zcivilnil. Interview vede z osobní perspektivy: ptám se, rozumím vašim argumentům, omlouvám se, pojďme dál aj. Ta mu zřejmě napomáhá mít průběh interview pod kontrolou. Rovněž i on dokáže položit jasnou a srozumitelnou otázku, sledovat odpověď a případně respondenta slušně přerušit (tak teď vám skočím do řeči, pardon), pokud na položenou otázku neodpovídá. Naopak pokud respondenti odpovídají k věci, zbytečně je nepřerušuje a nechá je domluvit, dokončit odpověď. David Borek bývá dobře věcně připraven, dokáže klást zasvěcené otázky, včetně otázek doplňujících. Jeho projevu by však prospělo, kdyby zpomalil tempo řeči. Své promluvy pronáší nadměrně rychle, respondenti i diváci jsou pak zaplaveni přívalem slovem a musejí se velmi snažit, aby se v nich neutopili. Rychlé tempo nadto přispívá k nezřetelné výslovnosti. A konečně Zuzana Tvarůžková (ZT) také bývá na interview dobře připravena. Jejímu projevu však bohužel dominují nadměrné důrazy, jimiž dodává svým otázkám zdánlivé naléhavosti a závažnosti. Skandovaný rytmus na sebe strhává přílišnou pozornost, což není dobré samo o sobě a ve spojení se složitou syntaxí dotazů už vůbec ne. ZT totiž občas formuluje dotazy nadbytečně komplikovaně a zaplétá se pak někdy do jejich syntaktické a významové výstavby (včetně přeřeknutí a špatného frázování). Respondenti pak obvykle odpovídají jen na to, co zaznělo až na konci celého dotazu; tak tomu bylo v tomto případě: Řekněte nám, proč tedy není ve vašich sil-, síle a ve vašich a moci PAUZA se o ten případ PAUZA zajímat detailněji, pakliže ten člověk je vyšetřován na svobodě a PAUZA stále to vypadá, že je PAUZA členem římskokatolické církve a vychoná- vykonával PAUZA duchovní službu, byť ne možná jako kněz v současnosti. Respondent následně odpověděl prakticky jen na poslední slova dotazu, totiž že kněz službu vykonával, a dále pokračoval, že daný kněz je stále členem římskokatolické církve a že zatím nebyla jeho vina prokázána, a až teprve v případě, že se vina prokáže, nebude církev chování tohoto kněze tolerovat. Otázka ovšem zněla Proč není v silách církve zajímat se o tento případ detailněji?, takže odpověď na položenou otázku nezazněla. ZT pak nezbylo, než položit doplňující otázku, zda je v moci církve pozastavit mu činnost (na což se zřejmě chtěla zeptat již v předchozím dotaze): Dobře, a ve vaší PAUZA moci není to, aby knězem PAUZA například po dobu, PAUZA dokud se ten případ nevyšetří, nebyl? Úvodní dotaz tedy mohl být jednodušší a zřejmě i přesnější, v tom
5
případě by zněl asi takto: Je v moci církvi zastavit činnost dotyčnému knězi [podezřelému ze sexuálního zneužívání] nebo ho dokonce z církve vyloučit? A případně proč není? Uveďme ještě jeden příklad dotazu, který ZT formulovala velmi komplikovaně a proložila přehnanými důrazy (v následujícím přepisu jsou značeny podtržením): Řekněte mi, mluví PAUZA li kouč o tom, jde-li morálka stranou PAUZA pakliže jde o hodně a tento počin nebyl PAUZA něčím výjimečným PAUZA může to mít dopad dejme tomu na to, jak má být PAUZA vnímána agresivita PAUZA na hřišti a dá se vůbec s trenérem souhlasit? Celkově můžeme konstatovat, že jazykový projev všech moderátorů je velmi dobrý. Bylo by ovšem záhodno, aby David Borek ubral na tempu řeči a Zuzana Tvarůžková na důrazech. Ta by také měla formulovat své dotazy jednodušeji, aby je respondenti i diváci zvládli pojmout.
Branky, body, vteřiny Hlavní sportovní zpravodajský pořad vysílaný na ČT 1 a ČT 24 hodnotíme od roku 2008 již potřetí (srov. Analýzu a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2008 a za 2. pol. 2009). Hlavními moderátory pořadů, které jsme měli k dispozici, byli Jan Smetana (JS), Petr Vichnar (PV), Vojtěch Bernatský a Barbora Černošková, v reportážních vstupech mluví další redaktoři, kteří nejsou většinou identifikováni jménem. Hlavní moderátoři i reportéři v jednotlivých vstupech dodržují normu spisovné češtiny, a to především pokud jde o tvarosloví. Nedostatky se týkají hlavně zvukového členění promluv (intonace a rytmu), v reportážních vstupech se občas objeví i nedbalá artikulace jednotlivých hlásek: ráno od modré místo ranou od modré; jako poslední poslal puk do hostující klece Vodný místo do hostujících klece, resp. do klece/branky hostů. V druhém případě je vypuštění koncové souhlásky -ch zřejmě důsledkem ze syntaktického hlediska nevhodné formulace s neshodným přívlastkem před rozvíjeným podstatným jménem místo obvyklejšího a stylisticky neutrálního postavení za rozvíjeným jménem: do klece hostujících. (Je ovšem možné, že reportér mluví o hostující kleci stejně jako o hostujícím týmu, pak by šlo o dost zvláštní významovou transpozici, která by stála za analýzu sama o sobě.) Nedbalá artikulace souvisí s příliš rychlým tempem; to může být ve sportovním zpravodajství dáno nutností sdělit množství informací v krátkém čase, např. shrnout průběh zápasu se všemi jeho zvraty do dvou tří vět. Snaha říci co nejvíce informací v jedné větě je také příčinou jednoho z nejčastějších typů chyby v intonačním členění – mluvčí klesne hlasem
6
o několik taktů dříve, než odpovídá členění významovému, a pak zpravidla bez pauzy pokračuje a větu dořekne (podtržením značíme slovní důraz): JS: …bude to poslední zápas KLESNUTÍ HLASEM Petra Nedvěda; PV: Dnes je na programu jediný zápas KLESNUTÍ HLASEM Gambrinus ligy; v reportáži: Třinečtí hokejisté na rozdíl od Pardubic nehráli soutěžní zápas jedenáct dní KLESNUTÍ HLASEM a v úvodním čtvrtfinále se ukázala rozehranost jako větší výhoda KLESNUTÍ HLASEM než odpočinek. Dalším častým nedostatkem je (především v reportážních vstupech) nadbytečné a často významově nenáležité kladení důrazu. Slyšíme-li např., že pokutovaný hráč cestu za postupem spoluhráčům pěkně hodně zkomplikoval (JS) s důrazem na slovo spoluhráčům, můžeme se ptát, komu jinému by ji měl zkomplikovat než spoluhráčům, resp. svému klubu. Podobně důraz na slově dát ve výpovědi, která zazněla v jedné z reportáží: A to i přesto že si Viktorka v závěru první půle nechala dát gól, je zbytečný, protože v daném spojení žádné jiné sloveso být nemůže. Následující promluvu reportérky citujeme in extenso, protože kumuluje více prozodických nedostatků: Sedmnáctiletá naděje PAUZA ještě tento týden skoky KLESNUTÍ HLASEM a kroky KLESNUTÍ HLASEM trénovala ve skromných podmínkách brněnské krasohaly. Už příští týden ji čeká zaplněná hala s dvaceti tisíci diváky KLESNUTÍ HLASEM a atmosféra mistrovství světa KLESNUTÍ HLASEM (Poté následovala promluva krasobruslařky, na niž opět navazovala reportérka.) V povedené sezóně může brněnskou krasobruslařku mrzet jen neúčast na olympiádě KLESNUTÍ HLASEM Úspěchem bylo naopak patnácté místo z evropského šampionátu KLESNUTÍ HLASEM kdy se jí navíc do cesty za ještě lepším umístěním připletla sponka PAUZA zapomenutá soupeřkou na ledě. Vidíme zde např. důraz na slově krasobruslařku, ačkoli krasobruslení je téma zavedené již moderátorem, mluví se o něm celou dobu reportáže, a není tedy vůči čemu disciplínu protagonistky vymezovat. Za zdůrazněnými slovy někdy následuje klesnutí hlasem, jež neodpovídá významovému členění, jindy krátká pauza. Vytváří se tak rytmické členění výpovědi, které neodpovídá členění významovému, rytmických předělů je mnoho, ale není jasné, které jsou skutečně významné. Příliš mnoho přehnaných důrazů, tzv. skandování, působí afektovaně, nenáležitě dramaticky, pokud se ale objevuje ve větším rozsahu, je – jen zdánlivě paradoxně – jednotvárné a únavné. Pro sportovní zpravodajství je také typické užívání opisných a metaforických formulací: nad Bílými tygry visí Damoklův meč vyřazení; poslali naděje (…) do říše snů; pokouší se o fotbalový zázrak; tomu vystavil stop jistý zákrok gólmana Kašíka; sledgehokejová radost; zařídil třineckou radost; jako poněkud výstřední se jeví spojení ofenzivní tango. Z některých formulací se přitom častým užíváním stávají klišé, jako
7
z citovaného fotbalového zázraku či z různě obměňovaných radostí. Je to pochopitelné, protože témata sportovního zpravodajství jsou v podstatě velmi jednotvárná a bez stylistické aktualizace by bylo jednotvárné – až na výsledky – i samotné zpravodajství. Jenom je třeba se vyhnout zmíněným klišé a spojením zcela nesmyslným. Podobně je ve sportovním zpravodajství do jisté míry nevyhnutelné užívání sportovního slangu, ostatně hranice mezi odbornými pojmenováními, profesionalismy a slangismy je velmi relativní, nicméně některým výrazům a obratům by bylo dobré se přece jen vyhnout: Vysočina po Julisce vybrala i Eden. Přes uvedené výhrady patří Branky, body, vteřiny – alespoň pokud jde o moderátory relací – k pořadům s dobrou úrovní jazykového projevu.
U zavěšené knihy U zavěšené knihy je magazín o literárním dění, vysílaný každou středu na programu ČT art od 22.55 hod., jeho stopáž je přibližně 26 minut. Moderátory pořadu byli ve sledovaném období Petr Vizina (PV) a Jiří Podzimek (JP), kteří pořad uváděli společně. Autorem většiny reportáží je Ondřej Moravec (OM), občas vystupuje jako autor reportáže i P. Vizina, ojediněle někteří další redaktoři České televize. Oba moderátoři a O. Moravec jsou zjevně i (spolu)autory textové složky pořadu (z titulků není jasný autorský podíl jednotlivých tvůrců). Na jejich jazykový projev i stylizaci promluv se zaměřuje naše analýza. Z promluv moderátorů je zřejmé, že se o téma pořadu – literaturu – skutečně zajímají a hodně o ní vědí, stejný vztah a vědomosti předpokládají i u svých diváků (vzhledem k tomu, že je pořad vysílán na ČT art, asi oprávněně). To jim dovoluje vyjadřovat se pomocí opisů, slovních hříček a literárních aluzí mířících na věci znalé publikum (JP: V Divadle Na Zábradlí připravují Camusova Cizince. Premiéra se chystá na pátek třináctého června. Snad nebude příliš pražit slunce; PV: portrét umělce v už ne jinošských letech); reflektují a ironizují klišé ve zpravodajství o kultuře obvyklá (JP: já bych na ten festival, jak se v televizi vtipně říká, zavítal). V rozhovorech s hosty jsou zdvořilí a pohotoví, zdvořilost ani zmíněná erudice jim přitom nebrání hosta přerušit a zeptat se na slovo, které by mohlo být divákům nesrozumitelné (Host: (…) ve své tvorbě apropriuje svoje texty z praxe právní zástupkyně… PV: (…) apropriuje je? Jak si to asi představit?). Projev všech hodnocených mluvčích je velmi kultivovaný a u hlavních moderátorů relace také stylizačně výrazný a osobitý: některé rubriky uvádějí pomocí rýmovaného dvojverší (JP: I v závodce nad kolínky / vstřeb literární novinky), užívají přenesená vyjádření
8
a již zmiňované opisy (PV: proklatě dobře ví, jaký stín vrhá tato šelma; JP: nejprodávanější lokální výpěstky (= knihy)), charakteristická je pro ně především stylisticky velmi rozrůzněná slovní zásoba, sahající od expresiv (JP: vrahounský film, zatraceně inspirativní) a aktualizovaných spojení (PV: mátožné představy místo mlhavé) ke knižním a archaickým slovům (JP: všady, žebř, ledví) i syntaktickým a slovosledným prostředkům (PV: jest to však). Všechny tyto prostředky působí v daném kontextu nápadně, expresivně. Archaismy a knižní prostředky z různých jazykových rovin jsou typické zvláště pro JP, opakování některých oblíbených prostředků tohoto typu ovšem ústí v manýru (obžerný), jako schválnost se jeví i „konzervativní“, ale nikoliv spisovná výslovnost inserovali. Nečetné odchylky od spisovného tvarosloví a lexika jsou převážně funkční, nejčastěji citátové, tj. odkazují k tomu, jak se v dané oblasti či situaci mluví, např. JP: Sorokin je ve vašich očích antiutopista (…), nebo scifista (…) nebo komerčák?; PV: Švejk načtený po Werichovi? Je to možný? Avšak i v tomto propracovaném, „vybraném“ stylu se občas objeví tvary odchylující se (bez funkčního zdůvodnění) od spisovné normy a formulační přesnosti. Jde např. o nevhodně užitý dlouhý tvar přídavného jména ve větě Umíte si představit, že by ten román byl přeložený do jiného jazyka? (PV) místo krátkého tvaru opisného pasiva (byl přeložen). Vzhledem k tomu, že sloveso je zde v podmiňovacím způsobu a označuje imaginární děj v budoucnosti, je použití adjektivního tvaru, který označuje trvalou vlastnost či výsledek děje, významově matoucí, nejednoznačné. Dále jsme zaznamenali v současném jazyce poměrně častý jev – spojení stupňovací částice/spojky i se slovesem v záporném tvaru (i dnes nemá, OM) místo částice/spojky ani (ani dnes nemá). Drobná výtka se týká i stylizace: přestože se moderátoři od některých klišé kulturní publicistiky ironicky distancují, občas se takové klišé v pořadu objeví: guru knižní grafiky, jde až na dřeň (oboje OM). P. Vizina i J. Podzimek se vyznačují výraznou výslovností, volí většinou pomalejší tempo, umějí správně užít dramatickou pauzu, snaží se artikulovat srozumitelně a často kladou důraz na jednotlivá slova ve výpovědi. Právě poslední rys, přítomný také v promluvách OM, ale může mít na celkovou kulturu projevu negativní vliv. Příkladem je následující promluva OM (třemi tečkami v závorce značíme vypuštěnou část promluvy): Právě probírání se ve starých knihách a fotografiích ho přivedlo i k jeho další knize. Fotka tohoto tanku z rodinného archivu se stala impulsem pro další psaní. (…) Václav Kahuda vypátral, že byla spojená s jeho dědečkem. Začal tak pátrat PAUZA po jeho životě. Přehnaný důraz na slovo další může v divákovi vzbudit otázku, zda není míněna ještě nějaká další kniha než ta, o níž se mluví od začátku. Umístění důrazu na dědečkem je sice náležité, ale intenzita důrazu je přehnaná, důraz na jeho v navazující výpovědi je pak zbytečný a zavádějící, protože
9
z kontextu je jasné, o čí život jde. Vedle určitých významových obtíží dodává nenáležité umísťování důrazu a jeho přehnaně intenzivní realizace celému projevu ráz falešné dramatičnosti a afektovanosti. Zdůrazňování co nejvíce plnovýznamových slov ve výpovědi vede také k přesouvání přízvuku z předložky na následující slovo, jako je tomu výše ve spojení ve starých, podobně i další příklad: Za sedmero horami stojí království. Místo toho ale za sedmero skládkami stojí humanitární organizace Adra. (…) Celkem dvacet dva literárních záchranářů se rozhodlo do publikace s názvem Miliónový časy… U JP se přes snahu o pečlivou artikulaci (viditelnou na pohybu úst) objevuje nedbalá výslovnost některých hlásek, např. redukce samohlásek (Wittgenstein [bježáka] místo Wittgenstein bije žáka) či parazitní souhlásky mezi dvěma samohláskami na švu předložky a následujícího slova místo náležitého rázu – v recitaci básně J. Šotoly jsme od JP slyšeli a jeli jsme [do(j)ustrálije] země ostrovní a sníh padal [na(l)ustráliji] místo [doʔaustrálije] a [naʔaustráliji]; zároveň byla redukována samohláska a. (V hranatých závorkách jsou pasáže přepsané foneticky, (l) a (j) označují přibližnou, ne zcela zřetelnou hlásku, kterou bylo možno zaslechnout, značka ʔ označuje ráz) Přes uvedené drobné nedostatky patří analyzovaný pořad svojí jazykovou úrovní mezi televizními pořady k vyššímu standardu, a to především pro tvořivý, hravý přístup k jazyku, charakteristický pro oba jeho hlavní moderátory.
Záhady Toma Wizarda Dětský pořad Záhady Toma Wizarda se na obrazovkách České televize objevuje již sedmý rok, jeho cílem je seznamovat dětské diváky se zajímavostmi z české historie. Jeho hlavní tváří je od počátku Jan Adámek (v pořadu se jmenuje Honza Vrabec), na jehož jazykový projev je naše analýza zaměřena. Jan Adámek (JA) je velmi dobrý mluvčí. Má příjemnou barvu hlasu, mluví ve vhodném tempu a s vhodnou intonací, náležitě člení svou řeč do rytmických celků, jednotlivé hlásky vyslovuje přiměřeně pečlivě, ve čtených textech pečlivě dodržuje samohláskovou délku, neredukuje souhláskové skupiny (viz např. zřetelně slyšitelné ch a h ve spojení: probádaných hradů, dvě zřetelná m ve spojení sem Magda aj.). Jen velmi výjimečně se JA dopouští nevhodného intonování, a to v momentech, kdy klesá hlasem v místě, kde by byla vhodnější intonace stoupavá, neboť výpověď ještě nebyla ukončena. V následujícím souvětí jsou první dvě klesnutí hlasem nevhodná: Majda asi moc nechápe KLESNUTÍ HLASEM ale já jsem si vzpomněl na historika pana Kostrhuna z Anthroposu KLESNUTÍ HLASEM který
10
by nám mohl udělat jasno v tom STOUPNUTÍ HLASEM co se vlastně v Býčí skále našlo KLESNUTÍ HLASEM. Zejména ve čteném textu, z něhož pochází také tento příklad, je vhodné s větnou intonací pracovat promyšleněji. V průběhu pořadu přechází JA pravidelně z češtiny spisovné do češtiny obecné, což se projevuje především v rovině tvaroslovné. Ve spisovné češtině pronáší texty, které čte (zásobuje nás čím dále zapeklitějšími hlavolamy; tajemství, která můžeme poznat; pátrání nabrala obrátky), zatímco obecnou češtinou mluví v dialozích se svými partnery (kamarádkou Magdou, přizvanými odborníky aj.). Z obecněčeské morfologie, kterou jsme zaznamenali, namátkou uveďme: není mi jasný, žádný důkazy, jakej kříž, v tý pověsti, abysme nespadli a mnoho dalších. Někdy se obecně české tvary rozmanitě kombinují se spisovnými (to musel být váženej pán, ti modrý lidi) nebo se dostávají do blízkosti (z pohledu dětského diváka) poměrně neobvyklých výrazů či jmen, které se běžně vyskytují v textech výhradně spisovných (kryptogram byl snadnej na rozluštění, ňáký artefakty z tý doby, markomanskej král, mýmu známýmu Marobudovi, zkusim zavolat pana doktora Lutovskýho). Nezvyklost těchto kombinací přitahuje k obecněčeským prvkům větší pozornost. Také součástí slovní zásoby textů, které JA nečte, jsou někdy výrazy a obraty z nižší stylistické vrstvy: to byly teda pěkně hnusný zákony; ty brďo, musíme se pohnout; hnusný noční můry; Sámova říše? To dám z hlavy aj. Celkově můžeme říci, že jazykový projev Jana Adámka je na velmi dobré úrovni, je však nápadný náhlými přechody z češtiny spisovné do obecné. Opakovaně ve svých analýzách upozorňujeme, že obecná čeština není jazyková varieta, kterou by se mluvilo na celém území České republiky, nepovažujeme proto užívání obecné češtiny v dětském pořadu, který je vysílán celoplošně, za vhodné.
Zprávičky Pětiminutový pořad Zprávičky vysílaný pravidelně na ČT :D analyzujeme již potřetí, naposledy jsme se mu věnovali ve 2. pololetí loňského roku. Jak zaměření či struktura pořadu, tak moderátoři Zpráviček zůstali ve srovnání s naší minulou analýzou beze změny. Moderátory pořadu byli ve sledovaném období opět Katka Maďarková (KM) a Pavel Srna (PS). Oba moderátoři jsou při zprostředkovávání zpráv přirození, dětské diváky na vhodných místech oslovují, vedou s nimi dialog, vybízejí je k zamyšlení nad probíranými tématy. Jejich čtený, připravený projev je vždy veden ve spisovné češtině. Pokud je však ve
11
studiu přítomen host, s nímž moderátoři vedou rozhovor, přecházejí někdy do češtiny obecné. Např. u KM jsme zaznamenali: to se nedivim; to musel bejt pěknej obrázek; do Český televize. Rovněž reportáže, proslovované v naprosté většině jinými mluvčími, kteří se zpravidla nacházejí v terénu, v místě, o nichž pojednává aktuální zpráva (zprávička), jsou vedeny v češtině spisovné. Některé reportáže by podle našeho názoru mohly být – z jazykového hlediska – připraveny poněkud pečlivěji. Týkalo se to třeba reportáže věnované přemisťování kaprů z jednoho rybníka do druhého. V reportáži zazněl hlas místního porybného: Rybník se nasazuje většinou na jedno horko, třeba tu rybu potom přelovit po tom roce a roztřídit a prostě dat ju zase na volně a do vody, kde bude mít dostatek prostoru a dostatek potravy. Přestože tato promluva obsahovala slangové výrazy spjaté s rybářským prostředím, které by bylo vhodné (nejen) dětem vysvětlit, následoval vstup reportéra, který se již věnoval jinému aspektu výlovu: A i když tak vylovení ryb bylo vlastně jen dočasné, zkrátka nepřišli ani ti, kteří si čerstvou rybu rádi dopřejí na talíři. Zde vznikl logický problém, významový vztah mezi větami spojenými v tomto souvětí je velmi nejasný a rozhodně neodpovídá užití spojky i když, která obvykle vyjadřuje přípustku. Není ani úplně jasné, jak prodej ryb souvisí s tématem reportáže, protože ryby, které byly přemístěny do jiného rybníka, pochopitelně nemohly být zároveň prodávány ke konzumaci. V některých reportážích – a také ve vstupech KM – jsme opakovaně zaznamenali pochybení jiného druhu, totiž nevhodnou intonaci v souvětí, konkrétně klesnutí hlasem v místě, kde by byla vhodnější intonace stoupavá, typicky v místech, kdy za větou hlavní následuje vedlejší věta přívlastková, ale i jinde. Např. v jedné ze sportovních reportáží jsme zachytili: Závěrečným překvapením i odměnou za odvedené výkony byly olympijské medaile KLESNUTÍ HLASEM+PAUZA Gabriely Soukalové KLESNUTÍ HLASEM které přinesla soutěžícím ukázat její maminka KLESNUTÍ HLASEM; v reportáži z pražského Toulcova dvora zaznělo: Morče domácí je zdomácnělou formou morčete divokého KLESNUTÍ HLASEM které si lidé vyšlechtili STOUPNUTÍ HLASEM aby se jim více líbilo KLESNUTÍ HLASEM; v promluvě MK: Je to Ondřej Palát KLESNUTÍ HLASEM kterému se teď v NHL náramně daří KLESNUTÍ HLASEM; Vystupuje na nich i hudební skřítek Šíma KLESNUTÍ HLASEM představovaný hercem Filipem Sychrou KLESNUTÍ HLASEM kterého vítám u nás ve studiu KLESNUTÍ HLASEM. V naší poslední analýze jsme věnovali poznámku také gestům, jež samozřejmě mluvený projev běžně doprovázejí, jejichž přílišná míra však může působit rušivě. V této analýze k tomu připojujeme ještě postřeh k postoji (postuře) PS: tento moderátor často mívá ruku v kapse kalhot. Lze si podle našeho názoru klást otázku, jak takový postoj na dětského
12
diváka působí. Na jedné straně může vyvolávat dojmem civilnosti a bezprostřednosti, na druhé straně může evokovat moderátorovu povýšenost, přezíravost, jež však s obsahem pronášených slov zpravidla není právě v souladu.
Šikulové K pořadu Šikulové se vracíme v krátké době již potřetí (viz Analýzy a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 2. pololetí 2011 a za 2. pololetí 2013). Pořadem diváky provází moderátorská dvojice Ivo Marták a Jana Zajacová. Moderátoři se svým štábem povětšinou vyrážejí za dětmi do mateřských škol Moravskoslezského kraje, v nichž je pořad natáčen. Tento postup vede k tomu, že pořad je atraktivnější a živější oproti časům, kdy býval natáčen v ostravském televizním studiu. K atraktivnosti a živosti pořadu značně přispívají svým jazykovým projevem i oba moderátoři. Oba užívají takřka zásadně tvaroslovné prostředky spisovné češtiny, což není u moravských mluvčích až takovou samozřejmostí, jak by si snad někteří mluvčí češtiny mohli myslet. Tuto nesamozřejmost můžeme ukázat na téměř nepostřehnutelné opravě sebe sama, kterou v jednom díle pořadu provedl Ivo Marták: protože ty- ta okna bývají dřevěná. Důslednou snahu promlouvat spisovně můžeme dokladovat několika dalšími příklady: nalévat, cítím, bude to horké, to je výborné, smývat, vonné (slyšitelně vyslovené s oběma hláskami n) aj. Moderátoři se ve svých projevech dokáží takřka zcela vystříhat užívání prostředků moravských dialektů ať už slovotvorných či fonotaktických. Moravský původ obou moderátorů je patrný především z napjatější artikulace hlásky i. Regionální slova moderátoři užívají střídmě, např. lozit (lozíte?), razička, štěrkátko apod. Jejich užití je ozvláštněním jejich projevu a obvykle v porozumění nebrání ani těm dětským divákům, již se s těmito slovy setkávají prvně. Chvályhodné je rovněž to, že oba moderátoři, kteří se obracejí především na děti, promlouvají živě a přirozeně, nepitvoří se přitom, ani nepoužívají ukňouranou, ba umečenou, každopádně nepřirozenou intonaci, kterou lze často slyšet zejména v současném českém dabingu pohádek a animovaných filmů. Zaměření pořadu Šikulové na děti se u moderátorů projevuje užitím některých emotivnějších a stylově nižších výrazů, případně nepatrně emfatickou intonací: to je paráda, super, jé, vy si tady lenošíte, tak pojďte, mrkneme, co se s tím dá dělat, teda, já zírám, schválně, napovím vám, že jo aj. Užití těchto a podobných
13
výrazů není nepřiměřené, oživuje projev moderátorů určený dětem, nepůsobí přitom podbízivě ani vlezle a nepřesahuje mez žádané kultivovanosti. Moderátoři také až na výjimky velmi dobře artikulují, takže jejich výslovnost je srozumitelná (jako jednu z mála výjimek můžeme uvést nejasně vyslovené jméno Pustevny, které bylo rozpoznatelné prakticky jen s oporou věcné znalosti hory Radhošť a jejího okolí). Dobře také frázují, jejich projev je tedy srozumitelný a lze jej bez námahy sledovat. Celkově můžeme konstatovat, že mluvní projev obou moderátorů je velmi kvalitní a můžeme jej označit za kultivovaný. Z celého pořadu je na poslech nepříjemná jen hudba, jež je charakterizována neustále se opakujícím jednoduchým hudebním motivem a jíž jsou podkresleny pasáže, během nichž děti za pomoci moderátorů vytvářejí své výrobky. Nadměrné užití hudby v posuzovaném pořadu může sloužit jako jeden z mnoha příkladů velmi rozšířeného zvukového (akustického) smogu.
14
