01 Autoelektrikář

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ SUŠICE

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM oboru vzdělání 26 – 57 – H / 01 Autoelektrikář

Forma vzdělání: denní

Platnost: od 1. 9. 2010

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ SUŠICE U Kapličky 761 342 01 Sušice

Telefon: 376 524 662 Fax:

376 524 190

E-mail:

[email protected]

Web:

www.sossusice.cz

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Sušice

26 – 57 – H / 01 Autoelektrikář

OBSAH Identifikační údaje ...................................................................................................................... 4 Profil absolventa ......................................................................................................................... 5 Charakteristika školního vzdělávacího programu ...................................................................... 7 Učební plán .............................................................................................................................. 11 Rozpracování obsahu vzdělávání v RVP do ŠVP v oboru vzdělání 26 – 57 – H / 01 Autoelektrikář........................................................................................................................... 13 Učební osnovy předmětŧ .......................................................................................................... 14 Český jazyk a literatura ........................................................................................................ 15 Anglický jazyk ..................................................................................................................... 28 Německý jazyk ..................................................................................................................... 38 Estetická výchova ................................................................................................................. 53 Občanská nauka.................................................................................................................... 59 Matematika ........................................................................................................................... 67 Fyzika ................................................................................................................................... 77 Biologie a ekologie ............................................................................................................... 86 Tělesná výchova ................................................................................................................... 93 Informační a komunikační technologie .............................................................................. 111 Ekonomika ......................................................................................................................... 124 Základy elektrotechniky ..................................................................................................... 130 Elektronika ......................................................................................................................... 136 Elektrická měření ............................................................................................................... 144 Automobily......................................................................................................................... 150 Elektropříslušenství ............................................................................................................ 159 Strojírenská technologie ..................................................................................................... 168 Opravárenství a diagnostika ............................................................................................... 174 Řízení motorových vozidel ................................................................................................ 183 Odborný výcvik .................................................................................................................. 190 Personální a materiální zabezpečení vzdělávání .................................................................... 202 Spolupráce se sociálními partnery.......................................................................................... 203

3



IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Název školy:

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Sušice, U Kapličky 761

Adresa:

U Kapličky 761, 342 01 Sušice

Zřizovatel:

Plzeňský kraj, Škroupova 18, 301 00 Plzeň

Kód a název oboru vzdělání:


Název školního vzdělávacího programu:

Autoelektrikář

Stupeň poskytovaného vzdělání:

střední vzdělání s výučním listem

Délka a forma studia:

3 roky, denní studium

Jméno ředitele:

Ing. Jaromír Kolář

Platnost ŠVP:

od 1. 9. 2010

Tento školní vzdělávací program vznikl podle rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělávání 26 – 57 – H / 01 Autoelektrikář. Program sestavil kolektiv pracovníkŧ Střední odborné školy a Středního odborného učiliště Sušice, U Kapličky 761.

Ing. Jaromír Kolář

.................................................................

ředitel školy

podpis ředitele školy

4



PROFIL ABSOLVENTA Kód a název oboru vzdělání: Název ŠVP: Dosaţený stupeň vzdělání: Délka a forma studia: Platnost ŠVP:

26 – 57 – H / 01 Autoelektrikář Autoelektrikář střední vzdělání s výučním listem 3 roky, denní studium od 1. září 2010

Popis uplatnění absolventa v praxi Absolvent oboru autoelektrikář je kvalifikovaný pracovník schopný samostatné činnosti v oblasti údrţby, diagnostiky a oprav silničních motorových vozidel. Je zaměřen hlavně na opravy jejich elektrického příslušenství. Absolvent je veden k tvořivé činnosti, spolupráci i zdravé soutěţivosti, k samostatnosti a odpovědnosti v jednání i v pracovních činnostech. Je si vědom, ţe tyto vlastnosti jsou dŧleţité jak pro jeho vlastní rozvoj, tak i pro obecný zájem celé společnosti. Je vybaven základními dovednostmi pro poznání a rozvoj vlastní osobnosti a pro styk s lidmi. Uvědomuje si zodpovědnost za vykonanou práci, protoţe její kvalita mŧţe ovlivnit zdraví a ţivoty lidí. Je kladen dŧraz na význam dosaţeného vzdělání i dŧleţitost celoţivotního vzdělávání. Absolvent mŧţe nastoupit v autoopravnách, pneuservisech nebo jiných provozovnách zaměřených na opravy silničních motorových vozidel. Lze se také ucházet o přijetí do oborŧ nástavbového studia.

Popis výsledků vzdělávání absolventa z hlediska klíčových kompetencí Výuka je zaměřena k tomu, aby po jejím skončení absolvent:  porozuměl jiným lidem a byl schopen na základě vlastního sebepoznání aktivně komunikovat s ostatními lidmi rŧzných společenských vrstev,  vytvořil si pozitivní hodnotovou orientaci,  byl připraven pro aktivní ţivot v demokratické společnosti,  rozvíjel své komunikativní schopnosti v mateřském i cizím jazyce ústní i písemnou formou,  ovládal základní matematické výpočty, třídil matematické poznatky při řešení problémŧ a úkolŧ v běţných ţivotních a profesních situacích,  pochopil nebezpečí drogové závislosti a vlivy nezdravého zpŧsobu ţivota vŧbec, měl správné představy o vyuţití volného času,  ovládal principy ekonomiky a dovedl je aplikovat ve svém povolání a případných podnikatelských aktivitách,  dokázal efektivně pracovat s informacemi,  byl schopen aplikovat získané přírodovědné poznatky v osobním i pracovním ţivotě,  pracoval s osobním počítačem a dalšími prostředky komunikačních technologií.

Popis výsledků vzdělávání z hlediska odborných kompetencí Příprava ţákŧ vede k tomu, aby po úspěšném vykonání závěrečné zkoušky absolvent:  se orientoval v elektrotechnické dokumentaci silničních motorových vozidel, rozlišoval na elektrotechnických výkresech schématické značky obvodových prvkŧ a součástek, 5



 popisoval v souvislostech charakteristická zapojení elektrických a elektronických prvkŧ a součástek uţívaných v automobilech,  ovládal odbornou terminologii při popisu konstrukce a činnosti hlavních částí silničních motorových vozidel,  vyuţíval katalogy součástek, servisní příručky, tabulky a další zdroje odborných informací,  zvolil a nahrazoval vhodné součástky, elektronické prvky a rŧzné mechanismy pouţívané ve vozidlech,  volil a pouţíval vhodné nářadí, pomŧcky a přípravky, přístroje, nástroje a příslušenství,  dodrţoval technologickou a pracovní kázeň při opravách na elektrických a elektronických zařízení motorových vozidel,  opravoval, vyměňoval, nastavoval a seřizoval elektrické a elektronické příslušenství silničních motorových vozidel,  přezkušoval a opravoval elektrické obvody silničních motorových vozidel,  volil nejvhodnější měřicí metodu pro měření na běţných elektrických a elektronických zařízeních,  vyhodnocoval naměřené hodnoty,  vyhledával závady na elektrických a elektronických částech silničních motorových vozidel,  chápal bezpečnost práce jako nedílnou součást péče o zdraví své a spolupracovníkŧ i dalších osob vyskytujících se na pracovišti (klientŧ, zákazníkŧ, návštěvníkŧ),  dodrţoval základní právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární prevence,  ovládal zásady poskytování první pomoci při náhlém onemocnění nebo úrazu,  efektivně hospodařil s finančními prostředky,  vhodným zpŧsobem prezentoval výsledky své práce,  získal základní přehled o nabídce profesních a vzdělávacích moţností.

Způsob ukončení vzdělávání, potvrzení dosaţeného vzdělání a kvalifikace Vzdělání se ukončuje závěrečnou zkouškou. Dokladem o dosaţení vzdělání je vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. Obsah a organizace závěrečné zkoušky se řídí platnými předpisy.

6



CHARAKTERISTIKA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU Kód a název oboru vzdělání: Název ŠVP: Dosaţený stupeň vzdělání: Délka a forma studia: Platnost ŠVP:


Pojetí vzdělávacího programu Oprava elektrického a elektronického vybavení silničních motorových vozidel a jejich funkčních celkŧ vyţaduje moderní přípravu budoucích pracovníkŧ. Obor vzdělání autoelektrikář je určen pro přípravu kvalifikovaných odborníkŧ pro opravy, diagnostiku a údrţbu silničních motorových vozidel. Hlavním cílem vzdělávacího programu je připravit ţáky tak, aby dosáhli takového stupně odborných znalostí a dovedností, aby byli schopni samostatně řešit praktické úkoly při dodrţování všech technologických postupŧ, norem a pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví. Obor je náročný jak na manuální tak intelektové dovednosti ţákŧ a jejich logické myšlení.

Další vzdělávací a mimo vyučovací aktivity Škola v rámci dalších aktivit nabízí ţákŧm vzdělání v oblasti řízení motorových vozidel nad rámec povinného vzdělání a vzdělání v oblasti svařování kovových materiálŧ.

Organizace výuky Výuka ţákŧ je organizována jako tříleté studium denní formou. Organizace výuky se řídí legislativními předpisy, zejména zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Dochází k pravidelnému střídání týdenních cyklŧ v teoretickém vyučování a odborném výcviku. Teorie se vyučuje podle stanoveného rozvrhu vyučovacích hodin v budově U Kapličky 761. Odborný výcvik je realizován v prvním ročníku v dílenském zařízení SOŠ a SOU Sušice. Ve druhém a třetím ročníku je realizován částečně na smluvních pracovištích a z části opět v dílnách školy. Spektrum pracovišť, na kterém ţáci absolvují odborný výcvik, je široké a kaţdým rokem se částečně mění. Některá stálá pracoviště jsou vyjmenována v článku „Spolupráce se sociálními partnery“ tohoto dokumentu.

Způsob hodnocení ţáků Hodnocení ţákŧ vychází z klasifikačního řádu naší školy. Vyplývá z dílčí klasifikace ţáka během kaţdého pololetí. Při hodnocení je brán zřetel na ústní i písemné prověřování znalostí, výsledky skupinové práce, hodnocení ročníkových prací a úroveň zpracování praktických dovedností. Hodnotí se náročnost, přesnost a ucelenost získaných vědomostí a dovedností.

7



Dŧleţitá je i schopnost uplatnění těchto vědomostí a dovedností v praxi. Hodnotí se i samostatnost při řešení problémŧ. Při odborném výcviku se do závěrečné klasifikace zařazuje i vztah k práci a osvojení odborných dovedností a návykŧ. Součástí hodnocení jsou i výsledky v soutěţích, kterých se škola účastní. Dŧraz je kladen i na sebehodnocení kaţdého jedince.

Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami a ţáků mimořádně nadaných Vzdělávání ţákŧ se speciálními vzdělávacími potřebami se realizuje v souladu se Školským zákonem č. 561/2004 Sb. Ve škole se vzdělávají ţáci se specifickými poruchami učení, kteří jsou diagnostikováni odborníky z pedagogicko-psychologických poraden. Podle charakteru poruchy a adaptace na nové školní podmínky se nejprve začlení do nového školního kolektivu. Během celého studia se u nich uplatňuje hlavně individuelní přístup, obecně se prodluţuje čas na přípravu a vlastní výkon při přípravě i prověřování jednotlivých témat. Práce s těmito jedinci vyţaduje zvýšenou motivaci ke studiu vŧbec a volbu vhodných metod vyučování jednotlivých předmětŧ. Spolupracováno je i s výchovným poradcem. Práce se ţáky mimořádně nadanými spočívá opět hlavně v individuelním přístupu. Jsou vedeni více k samostatnosti. Jsou jim zadávány obtíţnější úlohy, vyţadující vyšší míru logického myšlení. Věnuje se jim pozornost i při přípravě na rŧzné soutěţe. Práce se ţáky sociálně znevýhodněnými spočívá také v individuelním přístupu. Škola se pro tyto ţáky pokusí udělat maximum z hlediska finanční náročnosti studia, aby přístup ke vzdělávacím aktivitám měli na stejné úrovni jako ţáci ostatní.

Realizace bezpečnosti a ochrana zdraví při práci a poţární prevence Součástí teoretického vyučování i odborného výcviku je i problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární ochrany školy. Při výuce se vychází z platných zákonŧ, vyhlášek, norem a předpisŧ. Vţdy první den školního roku jsou ţáci seznámeni v souladu s čl. 8 Metodického pokynu MŠMT č. j. 29 159/2001-26, ve znění pozdějších předpisŧ, se Školním řádem SOŠ a SOU Sušice a zásadami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Součástí úvodního školení je i seznámení se základními povinnostmi ţákŧ na úseku poţární ochrany školy. Proškolení potvrdí ţáci svým podpisem. Poučení o chování v souvislosti s bezpečností se provádí také před kaţdou jinou formou výuky neţ je běţná vyučovací hodina (exkurze, výlet, vycházka, návštěva filmových nebo divadelních představení, výstav a podobně).

Podmínky pro přijímání ke vzdělávání Přijímání ke vzdělávání se řídí zákonem č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Podmínky zdravotní zpŧsobilosti jsou stanoveny v nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborŧ vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisŧ.

8



Podmínky vzdělávání ţákŧ se speciálními vzdělávacími potřebami a ţákŧ mimořádně nadaných jsou upraveny vyhláškou MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţákŧ a studentŧ se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţákŧ a studentŧ mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisŧ. SOŠ a SOU Sušice přijímá ţáky ke studiu oboru vzdělání autoelektrikář na základě přijímacího řízení. Podrobnější podmínky během kaţdého školního roku jsou vţdy včas zveřejněny prostřednictvím internetu, úřední desky a akcí pořádaných při náboru ţákŧ a prezentaci školy.

Způsob ukončení vzdělávání Vzdělání se ukončuje závěrečnou zkouškou, která probíhá podle jednotného zadání NUOV. Do roku 2012 bude zkouška probíhat v rámci praktického ověřování. Po tomto datu bude probíhat stejnou formou a to jako povinná ze zákona nebo v případě nepřijetí zákona stanoví škola vlastní formu zkoušky.

Český jazyk a literatura Německý jazyk / Anglický jazyk Estetická výchova Občanská nauka Matematika Fyzika Biologie a ekologie Tělesná výchova Informační a komunikační technologie Ekonomika Základy elektrotechniky Elektronika Elektrická měření Automobily Elektropříslušenství Strojírenská technologie Opravárenství a diagnostika Řízení motorových vozidel Odborný výcvik

● ● ● ● ● ● ● ●

● ● ● ● ● ● ●

● ● ● ● ● ● ● ●

● ●

●

●

●

●

● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

● ● ● ● ● ●

9

● ● ● ●

● ● ●

● ● ● ●

● ●

●

● ●

● ●

● ● ●

●

●

●

● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

● ● ● ●

● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

●

●

●

Kompetence vyuţívat prostředky IKT

Matematické kompetence

Kompetence k pracovnímu uplatnění

Občanské kompetence

Personální a sociální kompetence

Komunikativní kompetence

Kompetence k řešení problémů

Vyučovací předmět

Kompetence k učení

Přehled zařazení klíčových kompetencí do vyučovacích předmětů

●



Klíčové kompetence zařazené do jednotlivých předmětŧ a uvedené v této tabulce jsou orientační. Kaţdý vyučující upřednostní jednotlivé kompetence individuelně podle měnících se podmínek vyučování. Záleţí například, zda bude pro příslušný předmět častěji pouţívat učebny výpočetní techniky nebo učebny s vybavením multimediální techniky. Při vyučování se musí vycházet z úrovně vědomostí a dovedností ţákŧ ze základních škol, kteří na obor vzdělání autoelektrikář nastoupí. Podrobnější rozpis klíčových kompetencí zastoupených v jednotlivých předmětech je uveden v kaţdé učební osnově příslušného předmětu tohoto dokumentu.

Začleňování průřezových témat V rámci jednotlivých předmětŧ jsou začleněna prŧřezová témata. Téma Občan v demokratické společnosti se realizuje především ve všeobecně vzdělávacích předmětech. Napomáhá k tomu, aby ţáci získali vhodnou míru sebevědomí, byli schopni odolávat myšlenkové manipulaci, dovedli se orientovat v mediálních obsazích, dovedli jednat s lidmi, diskutovat o citlivých otázkách, váţili si materiálních a duchovních hodnot a vytvářeli si pozitivní hodnotovou orientaci. Téma Člověk a životní prostředí je základním tématem environmentálního vzdělání. Poznatkové základy se vytvářejí v předmětech přírodovědného zaměření. Hlavním cílem je, aby ţáci pochopili souvislosti mezi rŧznými jevy v přírodě a lidskými aktivitami, chápali postavení člověka v přírodě a vlivy prostředí na jeho zdraví a ţivot i na ţivoty dalších generací. Ţáci by měli získat přehled o zpŧsobech ochrany přírody. Měli by pochopit odpovědnost za své chování a jednání vzhledem k ţivotnímu prostředí. Měli by si osvojit zásady zdravého stylu ţivota. Téma Člověk a svět práce se naplňuje především v ekonomice. Ţáci řeší úlohy z reálné praxe, získávají informace o moţnostech uplatnění na trhu práce i o moţnostech celoţivotního vzdělávání. Učí se orientovat ve světě práce jako celku i v hospodářské struktuře regionu. Dŧleţitou částí tohoto vzdělávání je naučit ţáky písemně i verbálně se prezentovat při jednání s potenciálními zaměstnavateli. Je nutné ţákŧm vysvětlit základní aspekty pracovního poměru, práv a povinností zaměstnancŧ a zaměstnavatelŧ i základní aspekty soukromého podnikání. Ţáci by se měli naučit pracovat s příslušnými právními předpisy. Téma Informační a komunikační technologie se realizuje ve více předmětech, protoţe pouţití zejména výpočetní techniky ve vyučování stále stoupá. Ţáci jsou připravováni k tomu, aby byli schopni pracovat s prostředky informačních technologií a s informacemi vŧbec. Počítačové programy doplňují vyučovací hodiny rŧzných předmětŧ slovem, obrazem i pohybem. V praxi se znalosti a dovednosti při práci s výpočetní technikou vyuţívají hlavně v diagnostice závad silničních motorových vozidel.

10



UČEBNÍ PLÁN Kód a název oboru vzdělání: Název ŠVP: Dosaţený stupeň vzdělání: Délka a forma studia: Platnost ŠVP:


Přehled vzdělávacích předmětů vyučovaných v jednotlivých ročnících Vzdělávací předměty Český jazyk a literatura Anglický jazyk Německý jazyk Estetická výchova Občanský nauka Matematika Fyzika Biologie a ekologie Tělesná výchova Informační a komunikační technologie Ekonomika Základy elektrotechniky Elektronika Elektrická měření Automobily Elektropříslušenství Strojírenská technologie Opravárenství a diagnostika Řízení motorových vozidel Odborný výcvik Celkem

1. 1 2/0 2/0 1 1 2 1,5 1 1 1 0 3 0 0 1 1,5 1 1 0 15 34

2. 1 2//0 2/0 1 1 1,5 1 0 1 1 1 0 2 1 1 1,5 0 2 0 15 33

3. 1 2/0 2/0 0 1 1,5 1 0 1 1 1 0 1,5 1 1 1,5 0 1,5 2 15 33

Celkem 3 6/0 6/0 2 3 5 3,5 1 3 3 2 3 3,5 2 3 4,5 1/1disp. 4,5/4,5 disp. 2/2 disp. 45/8,5 disp. 100

Poznámky 1. 2.

3.

4. 5.

Předmět fyzika zahrnuje také chemické učivo z přírodovědného vzdělávání. Předmět biologie a ekologie zahrnuje ekologické a biologické učivo z přírodovědného vzdělávání. Předmět občanská nauka zahrnuje i část péče o zdraví z oblasti vzdělávání pro zdraví. Učivo z celku autoelektrika a diagnostika motorových vozidel se vyučuje v předmětech automobily, elektropříslušenství a odborný výcvik, učivo z celku základy elektrotechniky se vyučuje v předmětech základy elektrotechniky a odborný výcvik, učivo z celku elektronika se vyučuje v předmětech elektronika a odborný výcvik a učivo z celku elektrická měřená se vyučuje v předmětech elektrická měření a odborný výcvik. Disponibilní hodiny jsou zahrnuty v předmětech strojírenská technologie, opravárenství a diagnostika, řízení motorových vozidel a odborný výcvik. Cizí jazyk se vyučuje dle výběru ţáka pouze jeden „anglický nebo německý jazyk“.

11



Přehled vyuţití týdnů ve školním roce Činnost Vyučování podle rozpisu učiva Sportovní výcvikový kurz Závěrečná zkouška Časová rezerva (opakování učiva, exkurze, výchovně vzdělávací akce apod.) Celkem týdnů

12

1. 33 1 -

Ročník 2. 33 -

3. 31 2

6

7

7

40

40

40



ROZPRACOVÁNÍ OBSAHU VZDĚLÁVÁNÍ V RVP DO ŠVP V OBORU VZDĚLÁNÍ 26 – 57 – H / 01 AUTOELEKTRIKÁŘ

Vzdělávací oblasti a obsahové okruhy

RVP - autoelektrikář Minimální počet vyučovacích hodin za celou dobu vzdělávání Týdenní

Celkový

Český jazyk Cizí jazyk Společenskovědní vzdělávání

3 6 3

96 192 96

Přírodovědné vzdělávání

4

128

Matematické vzdělávání Estetické vzdělávání Vzdělávání pro zdraví Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích Ekonomické vzdělávání

5 2 3

160 64 96

3

96

2

64

Základy elektrotechniky

5

160

Elektronika

12

384

Elektrická měření

5

160

Autoelektrika a diagnostika motorových vozidel

27

864

Disponibilní hodiny

16

512

Celkem

96

3072

ŠVP - autoelektrikář Počet vyučovacích hodin Předmět

3 6 3 3,5 1 5 2 3

Celkem za studium 97 194 97 113,5 33 162 66 97

3

97

2 3 2 3,5 10 2 3 3 4,5 21,5 1 4,5 2 8,5 100

64 99 61 112,5 315 64 97 97 145,5 704 33 145,5 62 278 3 234

Týdenní Český jazyk a literatura Cizí jazyk Občanská nauka Fyzika Biologie a ekologie Matematika Estetická výchova Tělesná výchova Informační a komunikační technologie Ekonomika Základy elektrotechniky Odborný výcvik Elektronika Odborný výcvik Elektrická měření Odborný výcvik Automobily Elektropříslušenství Odborný výcvik Strojírenská technologie Opravárenství a diagnostika Řízení motorových vozidel Odborný výcvik Celkem



UČEBNÍ OSNOVY PŘEDMĚTŮ

14



Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Sušice, U Kapličky 761 Učební osnova předmětu

ČESKÝ JAZYK A LITERATURA oboru vzdělání

26 – 57 – H / 01 Autoelektrikář Počet hodin v učebním plánu celkem: 97 Platnost učební osnovy od 1. 9. 2010 Forma vzdělání: denní

Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Cílem předmětu je naučit ţáky v souladu s jazykovými, komunikačními a společenskými normami řešit základní ţivotní a pracovní situace, vyjadřovat své myšlení, záţitky, názory a postoje, umět vyhledávat v současném světě médii informace dŧleţité pro osobní i profesní rozvoj, pouţívat je, předávat a kriticky hodnotit. Rozvíjet komunikační kompetenci ţákŧ na základě jazykových a slohových znalostí ze základní školy s ohledem na společenské a profesní zaměření ţákŧ. Učit ţáky vyjadřovat se souvisle, výstiţně a jazykově správně v rovině prostě sdělovací a prakticky odborné, zvláště v ústním projevu, porozumět odbornému i uměleckému textu a interpretovat jeho obsah. Rozvíjet stylistické dovednosti ţákŧ, jejich schopnosti estetické, myšlenkové a vyjadřovací, rozvíjet svou slovní zásobu. Chápat funkci spisovného mateřského jazyka, poznat základní jazykové normy a kategorie, chápat rozdíl mezi spisovným a nespisovným vyjadřováním. Vytvářet dobrý jazykový základ pro další vzdělávání v mateřském jazyce, v cizích jazycích, v odborných předmětech. Literární sloţka pomáhá formovat estetické vnímání světa, přehled o etapách kulturního a společenského vývoje. Literární historie pojednává o tvorbě vybraných autorŧ jednotlivých epoch a sleduje jejich dílo ve všeobecných dobových souvislostech. Náplní předmětu jsou také základní pojmy literární teorie, které se ţáci naučí uplatňovat při práci s texty.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do třech ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:   

Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností Komunikační a slohová výchova Práce s textem a získávání informací

15



Předmět český jazyk a literatura je neoddělitelnou součástí všeobecného vzdělávání a je základem klíčových schopností a dovedností, kterými by měl být ţák vybaven pro zvládnutí všech vyučovacích předmětŧ. K dosaţení tohoto cíle přispívá také estetická výchova.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Jazykové vzdělávání a komunikační a slohová výchova rozvíjí komunikační kompetenci ţákŧ, směřují k dovednosti a schopnosti ţákŧ mluvit a jednat s lidmi, kultivovaně se ústně vyjadřovat. Literární a estetická výchova vychovává ţáky ke kladnému vztahu k duchovním hodnotám ve společnosti a jejich ochraně. Směřuje k výchově ke čtenářství, k práci s literárním textem, k jeho rozboru a interpretaci. Podporuje hodnoty místní, národní, evropské i světové kultury a vytváří u ţákŧ pozitivní vztah k těmto hodnotám. V oblasti postojŧ výchova vede ţáky k tomu, aby získali osobitý a celkově pozitivní vztah k jazyku a kultuře, uměli pracovat s odbornou literaturou, sledovali novinky ve svém oboru a měli motivaci k celoţivotnímu vzdělávání.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří hromadné vyučování, skupinová výuka, práce ve dvojicích, samostatné práce. Provádí se rŧzné metody soutěţí projektŧ, formy testŧ, besed, řízeného rozhovoru. Ţáci pracují se sešity a učebnicemi, s připravenými texty, jazykovými příručkami. Zařazují se krátká mluvní cvičení na aktuální téma, referáty z četby. Dŧraz se klade na samostatnou přípravu mimo vyučování při získávání informací. Součástí výuky jsou návštěvy divadelních a filmových představení, výchovných koncertŧ a kulturních institucí (knihovny, muzea). Posilují se mezipředmětové vztahy s odbornými předměty, s cizím jazykem, s občanskou naukou, s estetickou výchovou a s prací s počítačem.

Kritéria hodnocení ţáků V předmětu český jazyk vzhledem k pouţitým metodám a formám výuky uplatňujeme hodnocení a klasifikaci. Při hodnocení je prioritou přihlíţet k osobnostním vlastnostem ţáka, charakterovým rysŧm, sociálnímu zázemí a rozdílné zralosti ţáka. Nezbytná je nutnost komplexního hodnocení uvedenými kritérii v oblasti psaní (sloh zahrnuje slovní zásobu, osobní styl, formu, kontext a úpravu, jazykovou strukturu a interpretaci, plánování a koncept, pravopis a prezentaci). V oblasti čtení (schopnost číst plynně a přesně, porozumět textu, při čtení získat informace, smysl pro hodnocení textŧ). Vyjadřování (výslovnost, hlasitost, soustředění na text, logická výstavba projevu, plynulost, postoj mluvčího). Kritéria pro hodnocení jsou ţákŧm veřejně přístupná, učí se je pouţívat (např. hodnotí kladné a záporné stránky projevu spoluţáka v prŧběhu mluvního cvičení a referátŧ). Při klasifikaci ústního zkoušení je zohledňována věcná správnost, relevantnost informací a jejich rozsah, volba jazykových prostředkŧ, srozumitelnost a strukturovanost projevu v dané komunikační situaci, jazyková správnost. Prŧběţně jsou zařazovány rŧzné druhy kontrolních činností (ústní zkoušení, diktáty, písemné testy, pravopisná, mluvnická a slohová cvičení). Jedenkrát ročně vypracuje ţák slohovou práci na dané téma.

16



U ţákŧ s diagnostikovanými specifickými vývojovými poruchami učení přihlíţíme k opatřením a návrhŧm pedagogicko-psychologické poradny.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Písemně i verbálně se ţáci prezentují při jednání ohledně vstupu na trh práce, formulují svá očekávání a své priority, naučit ţáka takové dovednosti, které mu umoţní uplatnění ve společnosti. Vyjadřovat se správně v písemnostech úřední korespondence, sestavit ţádost, profesní ţivotopis, inzerát a odpověď na něj. Rozvíjet iniciativu pruţnost, vytrvalost, odpovědnost, pracovat samostatně, společně i v týmu. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:      

Kompetence k učení (Ţáci pracují efektivně, řeší základní i sloţitější úkoly, vyuţívají rŧzné informační zdroje.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci řeší problémy samostatně, ve skupině.) Komunikativní kompetence (Ţáci se vhodně vyjadřují, objasňují a formulují své myšlenky, pouţívají správnou terminologii k oboru.) Personální a sociální kompetence (Ţáci jsou motivováni k prezentování svých profesních cílŧ, vyuţívají poznatkŧ z českého jazyka a literatury v ostatních předmětech.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţáci vyuţívají zkušeností, plní odpovědně úkoly, dále se vzdělávají, pracují v týmu.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci vyhledávají nové informace na Internetu a komunikují elektronickou poštou.)

Vyučovací předmět uplatňuje tato průřezová témata:    

Člověk a ţivotní prostředí (Výuka přispívá k pochopení významu přírody a ţivotního prostředí pro člověka a k odpovědnosti za jeho ochranu.) Člověk a svět práce (Verbální komunikace, písemné vyjadřování, vlastní prezentace ţáka přispěje ke schopnostem orientovat se v oblasti zaměstnanosti, komunikovat se zaměstnavateli, formulovat vlastní očekávání a priority.) Informační a komunikační technologie (Ţáci vyuţívají moderní informační zdroje, pracují s informacemi a dokáţou k nim přistupovat kriticky.) Občan v demokratické společnosti (Ţáci sledují aktuální společenské dění, poznávají principy a hodnoty dneška, formují postoj ţákŧ k demokratickým zásadám, váţí si materiálních, kulturních a duchovních hodnot, umí jednat s lidmi, diskutují, hledají kompromisy, argumentace.)

17



Rozpis učiva a výsledků vzdělávání – 1. ročník Výsledky vzdělávání

Učivo

Ţák:

1.

Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností



v písemném projevu uplatňuje znalosti českého pravopisu ověřuje a upevňuje poznatky získané na základní škole hledá v textu slovní druhy rozebere jednoduchou větu a souvětí orientuje se v soustavě jazykŧ pozná jazyky příbuzné

1.1

Opakování a upevňování vědomostí ze základní školy (prověrka znalostí z tvarosloví, větné stavby a pravopisu)

má přehled o vývoji jazykŧ pracuje se slovníky a příručkami v písemném projevu uplatňuje a zdokonaluje znalosti českého pravopisu pouţívá nejnovější normativní příručky českého jazyka chápe jazyk jako systém

1.2.2 Čeština a evropské jazyky 1.2.3 Internacionalizace jazyka

vyjadřuje pozitivní vztah ke svému jazyku rozliší spisovný a nespisovný jazyk sleduje změny ve slovní zásobě rozvíjí slovní zásobu a vyjadřovací schopnosti aktivně a správně uţívá odborné terminologie ve vlastním pojmu volí prostředky adekvátní komunikační situaci chápe odvozování, skládání a zkracování slov

1.4.1 Čeština, jazyk mateřský

                

Pŧvod češtiny a její postavení mezi ostatními evropskými jazyky 1.2.1 Čeština a jazyky slovanské 1.2

1.3

Hlavní principy českého pravopisu (pravopis po obojetných souhláskách, pravopis skupin, pravopis předpon a předloţek), Pravidla českého pravopisu a práce s nimi

1.4

Národní jazyk a jeho útvary

1.4.2 Spisovný a nespisovný jazyk 1.4.3 Nářeční a nadnářeční útvary 1.5

Slovní zásoba, slovo, slohové rozvrstvení a obohacování slovní zásoby

1.5.1 Slova jednoznačná, mnohoznačná, synonyma, homonyma, antonyma 1.5.2 Základní zpŧsoby tvoření slov

18

Počet hodin 13


Výsledky vzdělávání 

  

    

 

  

pracuje s nejnovějšími normativními příručkami českého jazyka, rozvíjí praktické dovednosti v práci s nimi vysvětlí funkci slohových činitelŧ rozliší funkční styl a v typických příkladech slohový útvar připravuje se na aktivní účast na společenském dění, zdokonaluje kulturu osobního projevu osvojuje si principy a normy kultivovaného vyjadřování a vystupování dovede samostatně zpracovat informace vhodně formuluje zprávy, oznámení zpracovává informace formou inzerátu a odpovědi na něj vhodně formuluje otázky a odpovědi, učí se vnímat a poslouchat partnera, argumentuje a obohacuje svá stanoviska zjišťuje potřebné informace z dostupných zdrojŧ vybírá informace, orientuje se v nich a přistupuje k nim kriticky, má přehled o denním tisku a tisku podle svých zájmŧ vhodně zpracuje osnovu a stavbu vypravování prohlubuje a zdokonaluje své vyjadřovací schopnosti prokazuje věcně správné, jasné a srozumitelné vyjadřování, vyjadřování spisovné a nespisovné


Učivo

Počet hodin

1.5.3 Jazykové příručky, zásady práce s nimi

2.

Komunikační a slohová výchova

2.1

Stylistika a slohotvorní činitelé

2.1.1 Podstata slohu funkční styly 2.1.2 Základní postupy v běţné komunikaci

2.2

Projevy prostě sdělovací

2.2.1 Krátké informační útvary 2.2.2 Zpráva oznámení 2.2.3 Inzerát a odpověď na něj

2.2.4 Reklama, propagace

2.3

Vypravování

2.3.1 Vyprávěcí postupy v běţné komunikaci, v uměleckém projevu, v publicistice 2.3.2 Kompozice a stavba vypravování 2.3.3 Charakteristické jazykové prostředky 2.3.4 Slohová písemná práce

19

10


Výsledky vzdělávání

       



 





prohloubí si poznatky o nejstarších dílech světové literatury uvědomí si stále aktuální odkaz těchto děl vyjádří vlastní proţitky z daných uměleckých děl utřídí si základní poznatky o období české středověké literatury prohloubí si poznatky o počátcích českého písemnictví vystihne charakteristické znaky rŧzných literárních textŧ vysvětlí význam osobnosti Jana Husa uvede významné představitele renesančního umění, vyjádří vlastní proţitky daných uměleckých děl charakterizuje problematiku období pobělohorského, vysvětlí pokrokovost a aktuálnost pedagogických názorŧ J. A. Komenského objasní význam ústní lidové slovesnosti uvědomuje si význam práce národních buditelŧ, chápe společenskou funkci divadla prohlubuje si znalosti o významných představitelích české literatury (J. K. Tyl, K. J. Erben, K. H. Mácha) text interpretuje a vyjadřuje vlastní proţitky z daných uměleckých děl


Učivo 3.

Práce textem a získávání informací

3.1

Výběr z nejstarších světových literatur

3.1.1 Výběr z řecké mytologie v podání současných autorŧ 3.1.2 Význam Bible, biblické příběhy v podání současných autorŧ 3.2 Výběr z české středověké literatury 3.2.1 Nejstarší památky našeho písemnictví, doba Velké Moravy 3.2.2 Literární památky rané doby a vrcholného středověku (legendy, duchovní písně, kroniky, satiry) 3.2.3 Osobnost Jana Husa, literatura v době husitské 3.3 Evropská renesanční literatura, výběr z děl významných renesančních autorŧ

3.4

Literatura doby pobělohorské, Jan Amos Komenský

3.4.1 Význam ústní lidové slovesnosti v 17. a 18. století 3.5 Literatura českého národního obrození, charakteristika období, význam práce jazykovědcŧ a historikŧ tohoto období, úloha českého divadla 3.5.1 Romantismus a jeho představitelé

20

Počet hodin 10




Učivo

Ţák:

4.




4.1

Hlavní principy českého pravopisu

4.2

Zvukové prostředky a ortoepické normy jazyka, jazyková kultura Slovní druhy a jejich klasifikace

  









aplikuje znalosti z 1. ročníku, zdŧvodňuje pouţití gramatických norem objasní zásady spisovné výslovnosti a řídí se jimi v písemném i mluveném projevu aplikuje poznatky z tvarosloví charakterizuje podstatná jména, vyhledává v textu, rozlišuje druhy, vysvětlí tvorbu koncovek a pouţívá je správně v písemném i mluveném projevu charakterizuje přídavná jména, vysvětlí jejich funkci ve větě, určuje jejich mluvnické kategorie, přiřadí přídavná jména ke vzorŧm s ohledem na správnou tvorbu koncovek, rozlišuje a vytváří tři stupně přídavných jmen vysvětlí funkci zájmen ve větě, rozliší jednotlivé druhy zájmen s ohledem na jejich pravopisné normy rozezná jednotlivé druhy číslovek, rozliší v textu, odŧvodní koncovky, správně je pouţívá v písemném i mluveném projevu vysvětlí význam sloves, charakterizuje je s ohledem na jejich slohové vyuţití, určí základní mluvnické kategorie, objasní na příkladech vztah mezi koncovkou sloves v minulém čase a jeho podmětem

4.3

4.3.1 Podstatná jména

4.3.2 Přídavná jména

4.3.3 Zájmena

4.3.4 Číslovky

4.3.5 Slovesa, shoda přísudku s podmětem

21

Počet hodin 11



vysvětlí rozdíl mezi ohebnými a neohebnými slovními druhy, objasní jejich funkci ve větě

Učivo

oslovuje a navazuje kontakt



udrţuje pozornost posluchače dovede vyjádřit svŧj postoj ke skutečnosti, vhodně argumentuje a obhajuje své stanovisko vyjadřuje se jasně, srozumitelně, klade vhodně otázky a formuluje odpovědi chápe rozdíl mezi mluveným a psaným projevem rozumí obsahu textu i jeho jednotlivým částem rozčleňuje text na odstavce sestavuje osnovu daného textu, pořizuje výpisek, výtah z odborné literatury svého oboru na základě ukázek charakterizuje odborný styl rozpozná rozdíl mezi popisem prostým, odborným, uměleckým a publicistickým uţívá odbornou terminologii, vyuţívá postupŧ odborného stylu při studiu odborných předmětŧ samostatně vypracuje písemnou práci orientuje se v novinách a časopisech chápe vliv médií rozpozná bulvár, dovede posoudit úlohu reklamy a propagace





   

 



   

Počet hodin

4.3.6 Neohebné slovní druhy

5. 



Komunikační situace a komunikační strategie 5.1.1 Účel a cíl jednání 5.1

5.1.2 Mluvčí a adresát

5.1.3 Monolog a dialog

5.1.4 Psaný a mluvený projev 5.2

Výstavba textu

5.2.1 Členění textu na odstavce 5.2.2 Osnova a konspekt, výpisek, výtah

5.3

Útvary odborného stylu

5.3.1 Popis odborný, popis pracovního postupu 5.3.2 Práce s ukázkami

5.3.3 Písemná slohová práce 5.4

Publicistický styl a vliv médií

5.4.1 Publicistické útvary 5.4.2 Samostatná práce s texty

22

12



    









charakterizuje jednotlivé znaky informačních útvarŧ, samostatně vyhledává a hodnotí je vytvoří jednoduchou pozvánku, blahopřání chápe rozdíl mezi osobním a úředním dopisem ovládá grafickou i formální stránku úředních dopisŧ uplatňuje moderní zpŧsob komunikace prŧběţně pracuje s texty a ukázkami slohových útvarŧ, samostatně sestavuje zadaná stylistická cvičení, dodrţuje pravidla pravopisu rozpozná charakteristické rysy realismu v rŧzných druzích umění, jmenuje hlavní představitele v české literatuře v kontextu doby, zařadí i světové autory vysvětlí význam K. H. Borovského pro moderní českou ţurnalistiku, objasní základní znaky fejetonu, dokáţe jej najít v současném tisku,vysvětlí znaky kritického realismu prokáţe recitační a interpretační dovednosti na základě českých básníkŧ 2. poloviny 19. století vysvětlí podstatu kritického realismu na dílech českých autorŧ z konce 19. století, objasní specifickou funkci divadla na konci 19. století, prokáţe znalost sociální problematiky tehdejšího venkova na základě četby konkrétních děl, srovnává se současným stavem


Učivo 5.5

Počet hodin

Krátké informační útvary

5.5.1 Pozvánka, blahopřání 5.5.2 Osobní dopis 5.5.3 Úřední dopis 5.5.4 Moderní zpŧsoby komunikace 5.6

Práce s textem a ukázkami, všestranný jazykový rozbor, prŧběţná stylistická cvičení

6.

Práce s textem a získávání informací

6.1

Realismus ve světové a české literatuře

6.2

Kritický realismus v české literatuře (K. H. Borovský, J. Neruda)

6.3

Česká poezie 2. poloviny 19. století

6.4

Česká literatura z konce 19. století

23

10



porovná zpracování venkovské problematiky v próze a dramatu, vysvětlí sociální a národnostní problematiku na základě poznatkŧ tvorby P. Bezruče, objasní antimilitaristický postoj v díle F. Šrámka


Učivo 6.5

Česká literatura na přelomu 19. století a 20. století

24

Počet hodin




Učivo

Ţák:

7.




7.1

Jazyková a řečová kultura, kultura osobního projevu, samostatná vystoupení ţákŧ

7.2

Procvičování základních znalostí v pravopisu, opakování mluvnického učiva, zvukové prostředky a ortoepické normy jazyka

7.3

Druhy vět podle obsahu, z gramatického a komunikačního hlediska, podle sloţení, shoda přísudku s podmětem

8.


8.1

Řečnické projevy













ovládá normy a principy kulturního vyjadřování a vystupování, vyjadřuje se jasně a srozumitelně v písemném projevu uplatňuje zásady českého pravopisu, ve vlastním projevu volí prostředky adekvátní komunikační situaci zdokonaluje se ve znalosti jazykového systému, odhaluje a odstraňuje jazykové a stylizační nedostatky, ovládá a uplatňuje základní principy výstavby vět, prohlubuje znalosti pravopisu, orientuje se ve výstavbě textu samostatně stylizuje veřejný projev ve vhodných formách, dbá na zvukovou stránku svého projevu, klade dŧraz na přednes i vystupování, je schopen seberealizace na trhu práce shromaţďuje informace k výkladu na zadané nebo zvolené téma, je schopen získané informace zpracovat, ovládá výstavbu výkladu vyuţívá všech získaných vědomostí ke zpracování informací, je schopen vypracovat referát dokáţe připravit úvahu na dané téma, chápe rozdíl mezi úvahou a referátem

8.1.1 Odborný výklad

8.1.2 Odborný referát

8.1.3 Úvaha

25

Počet hodin 9

12



 













je schopen napsat odborný výklad, odborný referát, vyhledat informace, odborně se vyjadřuje o jevech svého oboru, rozumí obsahu textu a jeho části ovládá grafickou i formální stránku útvarŧ administrativního stylu samostatně sestaví strukturovaný ţivotopis, ţivotopis psaný vyprávěcí formou, objasní rozdíly vytvoří a napíše ţádost, objednávku, dbá na věcné a jazykově správné vyjadřování, dopis upraví graficky a esteticky seznámí se s Haškovým dílem, jeho významem, vysvětlí pojem humor a satira, ironie, kreslené vtipy uvede významné představitele meziválečné literatury, objasní pojem proletářské umění, sociální balada, poetismus vysvětlí význam osobnosti Karla Čapka a jeho díla, zdŧrazní Čapkŧv humanistický a protiválečný postoj uvědomuje si význam divadla v daném období, objasní nové prvky v divadelní práci Voskovce a Wericha, aktivně poznává divadlo minulé a současné charakterizuje literární tvorbu v době 2. světové války a těsně po válce, uvede významné autory


Učivo

Počet hodin

8.1.4 Písemná slohová práce

8.2

Projevy administrativního stylu, grafická a formální stránka písemností

8.2.1 Ţivotopis

8.2.2 Ţádost, objednávka, úřední korespondence

9.

Práce s textem a získávání informací

9.1

Válka v literatuře 20. století (J. Hašek)

9.2

Meziválečná literatura (poezie, próza, drama)

9.3

Karel Čapek, dramatická a novinářská tvorba

9.4

České divadlo 20. let a 30. let 20. století (avantgardní divadlo, improvizace, alegorie, divadlo a dramatické umění)

9.5

Česká a světová literatura po 2. světové válce

26

10



zajímá se o literární tvorbu, uvědomuje si aktuální odkaz literárních děl, vyjadřuje proţitky z daných děl na základě četby


Učivo 9.6

Z děl spisovatelŧ publikujících ve 2. polovině 20. století, literatura současnosti

27

Počet hodin




ANGLICKÝ JAZYK oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Vzdělávání v cizím jazyce se významně podílí na přípravě ţákŧ na aktivní ţivot v multikulturní společnosti, neboť vede ţáky k osvojení praktických řečových dovedností cizího jazyka jako nástroje dorozumění v situacích kaţdodenního osobního a pracovního ţivota. Připravuje ţáky k efektivní účasti v přímé i nepřímé komunikaci v rámci základních témat, volit vhodné strategie a jazykové prostředky, vyuţívat vědomosti a dovednosti získané ve výuce mateřského jazyka při studiu anglického jazyka. Učí je umění pracovat s jazykovými příručkami, slovníkem, internetem, naučit se efektivně pracovat s cizojazyčným textem včetně jednoduššího odborného textu, vyuţívat text jako zdroj poznání i jako prostředku ke zkvalitňování svých jazykových znalostí. Současně přispívá k formování osobnosti ţáka, rozvijí jejich komunikativní kompetence a vnímavost a respektování tradic a kulturních hodnot jiných národŧ a jazykových oblastí v souladu se zásadami demokracie.

Charakteristika učiva Učivo navazuje na výuku předmětu cizí jazyk na ZŠ. Dosaţení komunikačních kompetencí úrovně A2 podle Společenského evropského referenčního rámce pro jazyky vyţaduje systematické rozšiřování a prohlubování znalostí, dovedností a návykŧ v těchto kategoriích:   

Řečové dovednosti (receptivní – poslech s porozuměním, práce s textem včetně, produktivní – ústní a písemné vyjadřování, interaktivní – dialog, diskuse). Jazykové prostředky (výslovnost, slovní zásoba, gramatika, pravopis). Tématické celky (představování vlastní osoby, rodina, přátelé, příbuzenské vztahy, bydlení a domov, reţim dne,cestování, prázdniny a dovolená,sluţby, nakupování, móda a oblékání, jídlo a stravování, práce a povolání, péče o zdraví, příroda a ţivotní prostředí, vzdělávání, plány do budoucna, počasí, média, Česká republika, anglicky mluvící země, umění, věda a technika, odborné tématické okruhy). 28





Komunikační situace (společenské obraty, nakupování a komunikace v obchodě, získávání informací o moţnostech ubytování a stravování, objednávka v restauraci, objednávka sluţeb, rezervace a vyrovnání účtu např. v hotelu, získání informací souvisejících s cestováním a s jízdou v dopravním prostředku, nákup jízdenky, dotaz v informačním středisku, dotaz na cestu v neznámém městě, popsání cesty či směru, vyplnění jednoduchého formuláře, vyřízení vzkazu, blahopřání, komunikace po telefonu, jednání se zákazníkem). Jazykové funkce (pozdravy při setkání a při loučení, vhodné obraty při oficiálním a neoficiálním oslovení, představování sebe i druhých, vyjádření souhlasu a nesouhlasu, svolení a odmítnutí, výrazy nespokojenosti, jednoduché obraty vyjadřující návrh, upozornění, radu, zákaz, úmysl, ochotu, slib, naději, přání, blahopřání, překvapení, pozvání, radost, vděčnost, lítost, poděkování, ţádost, prosba). Poznatky o zemích (kultura, umění a literatura, tradice a současnost).

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Vzdělání přispívá k formování osobnosti studentŧ. Směřuje k tomu, aby si ţáci uvědomovali vlastní moţnosti, získali vhodnou míru sebevědomí, poznali výhody znalosti cizího jazyka, vede k tomu, aby věděli o moţnostech uplatnění v zahraničí a získali pozitivní vztah k jazyku i celoţivotnímu vzdělávání. Upevňují se dovednosti – účastnit se diskuse, formulovat svŧj názor, reagovat na názory druhých, přijímat kritiku, odmítat předsudky a stereotypy ve vnímání druhých, přistupovat s tolerancí k identitě druhých, získávat informace z otevřených zdrojŧ, zejména s vyuţitím Internetu.

Strategie výuky Rozvrh výuky činí 2 vyučovací hodiny týdně. Vzdělávání v cizích jazycích je zaloţeno na humanistických přístupech k ţákovy a kognitivně komunikativním zpŧsobu výuky včetně vyuţívání didaktických interkulturních aspektŧ. K ţákŧm se specifickými poruchami učení učitel přistupuje individuálně. Při vysvětlování nových gramatických jevŧ je nezastupitelný slovní výklad učitele, lze se opřít o systém mateřského jazyka. Skupinová výuka napomáhá vyrovnání disproporcí mezi rŧzně nadanými ţáky, zároveň rozhovory a spolupráce v malých skupinkách zbavují ţáky ostychu a zároveň učí týmové práci. Při procvičování je moţné pouţívat i počítačové programy, vyuţití audio a video techniky. Vhodné je pouţívání aktivizujících metod – např. jazykových her k procvičování slovní zásoby, aktuálních gramatických jevŧ. Snaţíme se připravit ţáky na vyuţití anglického jazyka v praxi, např. pomocí situačních metod. Základní učebnice volí vyučující z široké nabídky v souladu s cíli a zaměřením učebního oboru a s podmínkami výuky.

Kritéria hodnocení ţáků Hodnocení výsledkŧ je v souladu se školním řádem. Výsledky hodnocení jsou kontrolovány prŧběţně. Hodnotí se schopnost řešit ústní, písemné a komunikativní úlohy, čtení s porozuměním, znalost slovní zásoby, zařazují se dílčí didaktické testy a písemné práce. Přihlíţí se k aktivitě v hodinách i k domácí přípravě. Výsledná známka představuje komplexní hodnocení. Ţáci jsou vedeni k objektivně kritickému sebehodnocení. Zpŧsoby hodnocení spočívají v kombinaci známkování, slovního hodnocení, vyuţívání bodového systému,

29



případně procentního vyjádření. Základní formou hodnocení je klasifikace vyjádřená známkami (dle stávající školské legislativy – pětistupňová klasifikační stupnice).

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Anglický jazyk je předmětem, který výrazně integruje ostatní předměty a v jeho výuce se realizují mezipředmětové vztahy. Je prŧsečíkem prŧřezových témat a klíčových i odborných kompetencí v jazykových komunikačních situacích mluvených i psaných. Anglický jazyk tak významně přispívá k celkovému intelektuálnímu, sociálnímu, tvŧrčímu a estetickému rozvoji ţákŧ. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí: 

 

   

Kompetence k učení (Studenti si osvojují a obohacují slovní zásobu praktickým rozvíjením čtyř základních jazykových dovedností (ústní projev, poslech, čtení a písemný projev), jsou vedeni ke kreativitě a samostatné prezentaci rŧzných témat, zároveň jsou vedeni k efektivnímu a zodpovědnému přístupu k učení, vyuţívají ve škole i mimo vyučování audiovizuální pomŧcky a jsou směřováni k celoţivotnímu vzdělávání a rozvíjení své osobnosti). Kompetence k řešení problémů (Studenti jsou schopni samostatně vyhledávat informace k danému problému vyuţíváním rŧzných zdrojŧ, učí se analyzovat informace a rozvíjet kritické myšlení i v cizím jazyce). Komunikativní kompetence (Studenti se rozvijí komunikační dovednosti v mateřském i cizím jazyce, dŧraz je kladen na slovní i písemnou komunikaci, učitel vybírá vhodná a aktuální témata, vybízí studenty k diskusi a vyjádření vlastních názorŧ a postojŧ). Personální a sociální kompetence (Učitel vede studenty ke spolupráci ve skupině, k uvědomění si své role ve skupině, ke schopnosti najít kompromis. Studenti jsou vedeni k rozpoznání a odsouzení rŧzných forem manipulace, násilí a šikany). Kompetence k pracovnímu uplatnění (Znalost cizího jazyka a schopnost komunikace v něm zvyšuje šance studenta na uplatnění na trhu práce). Matematické kompetence (Ţák dovede vyjádřit jednoduché matematické operace v anglickém jazyce, orientuje se v cizojazyčných měrných jednotkách a matematických symbolech). Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Studenti pracují s PC v rŧzných formách a zároveň se učí pracovat s audiovizuálními technologiemi).

Vyučovací předmět uplatňuje tato průřezová témata:   

Člověk a ţivotní prostředí (Mezi jazykové tématické celky nesporně patří příroda a ţivotní prostředí a jeho ochrana, ať uţ v regionálním či globálním kontextu. Je kladen dŧraz na zdravý ţivotní styl a uvědomění vlastní odpovědnosti za své jednání. Člověk a svět práce (Znalosti a kompetence ţáka, které mu pomohou orientovat se v cizojazyčných nabídkách práce a reagovat na ně, mu významně usnadní uplatnění na evropském trhu práce). Informační a komunikační technologie (Studenti vyuţívají práci na počítači k vyhledávání a zpracování informací, vyuţívání nových technologií).

30




Učivo

Ţák:

1.

Řečové dovednosti



1.1

Receptivní – jednoduchý poslech s porozuměním, čtení jednoduchých krátkých textŧ

1.2

Produktivní – reprodukce jednoduchého textu, mluvené i písemné představení sebe a svých přátel Interaktivní – jednoduchý dialog se spoluţákem či učitelem na dané téma

 

rozumí známým slovŧm a frázím, které se týkají jeho osoby, rodiny, přátel, rozumí jednoduchým sdělením, otázkám a pokynŧm, čte text se známými výrazy, rozumí hlavním bodŧm přečteného textu souvisle, jednoduchým zpŧsobem, písemně i ústně představí sebe a své přátele umí vést dialog, klást otázky, vhodně a adekvátně reagovat na otázky

1.3

2. 

rozlišuje základní jazykové prostředky, vyslovuje co nejblíţe přirozené výslovnosti, pouţívá základní zpŧsoby tvoření slov, ovládá strukturu věty tázací a oznamovací v daných gramatických strukturách, které jsou probírány v kontextu tématických celkŧ, jsou adekvátně procvičovány a testovány

Jazykové prostředky Upevňování správné výslovnosti a pravopisu, rozvíjení slovní zásoby k tématickým okruhŧm a k jazykovým funkcím. Gramatické struktury: abeceda, spelling, osobní zájmena, přivlastňovací zájmena, neurčitý člen, číslovky základní, řadové, hodiny,mnoţné číslo podstatných jmen, přivlastňovací pád, předloţky času, sloveso „mít“, „být“, přítomný čas prostý, frekvenční příslovce, předmětný tvar osobních zájmen, číslovky násobné, výrazy mnoţství, příslovečné určení času a místa, infinitiv a –ing tvar, neurčitá zájmena, ukazovací zájmena, vazba „there is, there are“

31

Počet hodin 20

20











osvojí si jednoduché formy představování v rámci pozdravŧ a loučení na formální a neformální úrovni, poskytne informace o sobě a své rodině, zároveň získá i tyto informace od jiné osoby, vyplní jednoduchý formulář se svými údaji, poţádá o vysvětlení neznámého výrazu, dokáţe poprosit a poděkovat poskytne informace o sobě a své rodině, získá informace o rodině od jiné osoby, v řízeném dialogu hovoří o jejich fyzickém vzhledu, povaze, povolání a zálibách, nadepíše správně adresu zcela jednoduchými větami hovoří o svém denním reţimu, vyjmenuje rŧzné koníčky, sdělí, jak tráví volný čas v jednotlivých dnech v týdnu a v kolik hodin, získá tutéţ informaci od jiné osoby a dokáţe o tom napsat neformální dopis svému příteli jednoduchými a stručnými větami zformuluje sdělení o činnosti ve škole, pojmenuje školní předměty, umí říct, jaké předměty má ve škole, co ho baví, nebaví, v čem je dobrý a v čem nikoliv


Učivo 3.

Tématické celky, komunikační situace, jazykové funkce

3.1

Představování a pozdrav, společenské obraty, pozdravy při setkání, při loučení na formální i neformální úrovni

3.2

Rodina

3.3

Volný čas a denní reţim, krátký telefonní rozhovor, vyjádření souhlasu či nesouhlasu, libost či nelibost, dotazy na čas, neformální dopis

3.4

Škola a vzdělávání

32

Počet hodin 16







pojmenuje obytné budovy, části místností, vyjmenuje základní vybavení bytu a domu, přijme návštěvu v bytě, vyjádří nabídku, pozvání, porovná rŧzné formy a zpŧsoby bydlení v rŧzných zemích dokáţe pojmenovat základní potraviny a nápoje, vyjádří, co snídá, obědvá a večeří, objedná si a zaplatí v restauraci, orientuje se v jídelním lístku, dotáţe se na mnoţství a cenu, dovede uvést hosta ke stolu, vede rozhovor mezi číšníkem a zákazníkem. Zná základní společenské zvyklosti a sociokulturní specifika dané země ve srovnání s Českou republikou, získává informace o moţnostech stravování, samostatně vytvoří objednávku v restauraci i vyrovnání účtu za jídlo vybaví si faktické znalosti především o základních geografických a kulturních faktorech anglicky mluvících zemí včetně vybraných poznatkŧ z oboru, a to v porovnání s reáliemi mateřské země a jazyka


Učivo 3.5

Bydlení a domov, přijetí a pohoštění návštěvy doma

3.6

Stravování a jídlo, cena, základní potraviny a nápoje, objednávka v restauraci, moţnosti stravování, výrazy spokojenosti, nespokojenosti

4.

Poznatky o zemích

4.1

Anglie – Londýn – geografie, tradice a současnost, kultura, zvyky, umění a literatura

5.

Závěrečné opakování

33

Počet hodin

4

6




Učivo

Ţák:

6.




6.1

Receptivní – poslech s porozuměním, práce s textem, čtení textu

6.2

Produktivní řečové dovednosti – ústní a písemné vyjadřování, překlad jednoduchých textŧ včetně odborných, za pouţití běţného či elektronického slovníku

6.3

Interaktivní dovednosti – dialog, diskuse

7.

Jazykové prostředky







rozumí mluvenému projevu učitele (pokynŧm v cizím jazyce, jednoduchým větám a kratším souvislým projevŧm), zachytí základní myšlenky z vyslechnutého rozhovoru, čte nahlas i potichu audio-orálně probrané texty orientuje se v jednoduchém obecně odborném textu, umí z něho vybrat hlavní myšlenky a dŧleţité informace, vhodně pouţívá překladové slovníky, samostatně zformuluje své vlastní myšlenky ve formě krátkého ústního sdělení v běţných situacích, napíše neformální krátký dopis zapojí se do dialogu s ostatními ţáky či učitelem, klade a zodpovídá otázky týkajících se témat kaţdodenního ţivota rozlišuje základní jazykové prostředky, vyslovuje co nejblíţe přirozené výslovnosti, vhodně pouţívá slovní zásobu včetně vybrané frazeologie v rozsahu daných komunikačních situací a tématických okruhŧ a vybranou základní odbornou slovní zásobou ze svého oboru, správně pouţívá běţné gramatické prostředky v rámci komunikačních situacích

Upevňování správné výslovnosti a pravopisu, rozvíjení slovní zásoby k tématickým okruhŧm a jazykovým funkcím, včetně odborné slovní zásoby. Gramatické struktury: minulý čas prostý, zpŧsobová slovesa, pravidelná a nepravidelná slovesa, časové výrazy, sloveso „like“ a „would like“, neurčitá zájmena, podmiňovací zpŧsob, rozkazovací zpŧsob, stupňování přídavných jmen

34

Počet hodin 20

20


Učivo

Počet hodin

8.

Tématické celky, komunikační situace, jazykové funkce

16

8.1

Plány do budoucna, vyjádření přání, úmyslu

8.2

Nakupování, komunikace v obchodě, výrazy nespokojenosti, spokojenosti, ochoty, ţádosti

8.3

Cestování a dovolená, počasí, objednávka sluţeb, rezervace v hotelu, nákup jízdenek, dotazy na cestu

8.4

Odborná témata

9.

Poznatky o zemích










dokáţe zformulovat vlastní myšlenky ve formě krátkého sdělení o vyuţití svého volného času a budoucích plánech pozorně naslouchá přání zákazníka, dokáţe sdělit cenu, poradit s výběrem zboţí, učiní nabídku napíše vyprávění o dovolené v neformálním dopise, vhodně aplikuje slovní zásobu týkající se počasí, včetně vybrané frazeologie v rozsahu daných komunikačních situací a tématických okruhŧ


4

Česká republika, Praha – geografie, tradice a současnost, kultura, zvyky, umění

vybaví si faktické znalosti především o základních geografických a kulturních faktorech vlastní země, včetně poznatkŧ o hlavním městě 10.


35

6




Učivo

Ţák:

11.




11.1

Receptivní – poslech s porozuměním jednoduchých monologŧ a dialogŧ, čtení jednoduchých textŧ

11.2

Produktivní – překlad jednoduchých textŧ včetně odborných s pouţitím běţného či elektronického slovníku, reprodukce jednoduchého textu Interaktivní – dialogy v jednoduchých konverzačních situacích kaţdodenního ţivota





rozumí často pouţívaným slovŧm a frázím, k nimţ má bezprostřední vztah, postihne hlavní smysl krátkých a jednoduchých sdělení popíše v jednoduchých větách situace kaţdodenního ţivota, rozumí jednoduchým návodŧm a pokynŧm domluví se v situacích vyţadující jednoduchou a přímou výměnu informací o známých tématech a běţných činnostech

11.3

12. 



15

15

Upevňování správné výslovnosti a pravopisu, rozvíjení slovní zásoby k tématickým okruhŧm a k jazykovým funkcím, včetně odborné slovní zásoby. Gramatické struktury: přítomný čas prŧběhový, samostatná přivlastňovací zájmena, vyjádření budoucího času, účelové věty, tázací zájmena, příslovce, předpřítomný čas

rozlišuje základní jazykové prostředky, vyslovuje co nejblíţe přirozené výslovnosti, pouţívá základní zpŧsoby tvoření slov, gramatické jevy jsou probírány v kontextu tématických celkŧ a jsou adekvátně procvičovány a testovány 13.



Jazykové prostředky

Počet hodin

vyjadřuje se ústně i písemně 13.1 k danému tématu, vhodně aplikuje slovní zásobu týkající se zdraví, vyjmenuje základní druhy nemocí, poskytne informace o zásadách zdravého ţivotního stylu, vyjádří doporučení, radu, atd. 13.2 orientuje se v problematice ţivotního prostředí, dovede odŧvodnit svŧj názor a postoj

Tématické celky, komunikační situace, jazykové funkce Péče o zdraví, vyjádření upozornění, zákazu, překvapení

Ţivotní prostředí

36

16





vhodně aplikuje slovní zásobu včetně vybrané frazeologie v rozsahu daných komunikačních situací a vybranou základní odbornou zásobu ze svého oboru, vyjádří se ústně i písemně k odborným tématickým okruhŧm vybaví si faktické znalosti především o základních geografických a kulturních faktorech anglicky mluvících zemí


Učivo 13.3

Odborné tématické okruhy

14.

Poznatky o zemích

14.1

Spojené státy americké, Austrálie – základní informace – geografie, tradice a současnost, kultura, zvyky

15.


37

Počet hodin

4

12




NĚMECKÝ JAZYK tříletého učebního oboru


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Vyučování německému jazyku na SOU je součástí všeobecného vzdělávání. Přispívá k rozvoji komunikativních kompetencí ţákŧ, stejně tak k harmonickému rozvoji jejich osobnosti. V návaznosti na učivo ZŠ usiluje o splnění výchovně-vzdělávacích cílŧ směřujících k celkovému rozvoji osobnosti ţáka, jeho morálních a charakterových, komunikativních, personálních a interpersonálních dovedností, tak o splnění komunikativních cílŧ, tj. o dosaţení znalostí a dovedností, které by umoţnily ţákŧm domluvit se v cizí zemi v kaţdodenní situaci. V souladu s ostatními vyučovacími předměty podporuje osvojení cizího jazyka rovněţ rozvíjení schopnosti samostatné duševní práce. Tím tento předmět významně posiluje předpoklady ţákŧ pro úspěšné další studium i celoţivotní vzdělávání a pro jejich všestranné uplatnění v budoucím povolání a v ţivotě.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do tří ročníkŧ. Názvy kapitol jsou určeny tematickou náplní lekce daného ročníku, řečovými dovednostmi, jazykovými prostředky a reáliemi o zemích mluvících německy.    

Řečové dovednosti (receptivní, produktivní, interaktivní) Jazykové prostředky Tematické okruhy, komunikační situace a jazykové funkce Poznatky o zemích mluvících německy (reálie)

Učivo je rozpracováno do lekcí. Kaţdá lekce obsahuje tematický celek, který určuje také slovní zásobu. Tematické celky jsou voleny tak, aby odpovídaly potřebám praktické komunikace. V návaznosti na novou slovní zásobu se nacvičuje i výslovnost a její zvláštnosti.

38



Mluvnické učivo je doplňováno a rozšiřováno na základě učiva ze ZŠ. Nezbytnou součástí kaţdé lekce jsou téţ informace ze zemí mluvících německy. Tak získávají ţáci celkový obraz ţivota v těchto zemích. Pozornost je nutno věnovat řečovým dovednostem, jazykovým prostředkŧm a téţ poznatkŧm o zemích mluvících německy (tzv. reáliím). Receptivní řečová dovednost sluchová – poslech s porozuměním, receptivní řečová dovednost zraková – čtení a práce s textem včetně odborného, produktivní řečová dovednost ústní – mluvení zaměřené situačně i tematicky, produktivní řečová dovednost písemná – zpracování textu v podobě reprodukce, osnovy, výpiskŧ, anotací, jednoduchý překlad, interaktivní řečové dovednosti – střídání receptivních a produktivních činností, interakce ústní, interakce písemná. Dŧleţitou jazykovou oblastí jsou jazykové prostředky – výslovnost (zvukové prostředky jazyka), slovní zásoba a její tvoření (ţák zvládá za dobu tříletého studia 1000 nových lexikálních jednotek, z toho 20% z odborné terminologie), gramatika (tvarosloví a větná skladba), grafická podoba jazyka a pravopis. Nezbytnou součástí studia jsou téţ poznatky o zemích studovaného jazyka (všeobecného i odborného charakteru) vedoucí k poznání těchto zemí, jejich kultury, tradic, společenských zvyklostí. Informace jsou podávány v kontextu znalostí o České republice. V prvním ročníku se budou vyučovat tyto kapitoly:        

Seznamování se Rodina Dŧm a byt Odborná terminologie z daného učebního oboru (60 lexikálních jednotek) Volný čas, koníčky Jídlo V restauraci Mluvnice: časování sloves v přítomném čase (i sloves se změnou kmenové samohlásky, ty frekventované), pořádek slov v německé větě oznamovací a tázací, skloňování podstatných jmen v jednotném čísle (s dŧrazem na 3. a 4. pád), skloňování osobních zájmen, základní předloţky se 3. i 4. pádem, opakování základních číslovek (učivo ZŠ), skloňování podstatných jmen v čísle mnoţném, zvratné zájmeno přivlastňovací „svŧj“, préteritum slabých sloves, pravidlo vynechávání členu podstatných jmen, budoucí čas v němčině, časování zpŧsobových sloves, řadové číslovky

V druhém ročníku se budou vyučovat tyto kapitoly:       

Nakupování V obchodě Sluţby Odborná terminologie Cestování Denní reţim Mluvnice: skloňování přídavných jmen a příslovcí, vlastních jmen, přídavná jména zeměpisná, věty vedlejší a spojky podřadicí, věty s „man“, předloţky s oběma

39



pády, zkratky a zkratková slova, souvětí souřadné a spojky souřadicí (opakování a doplnění učiva ze ZŠ) Ve třetím ročníku se budou vyučovat tyto kapitoly:      

Zdraví a zdravotnictví Školství, vzdělávání u nás a v Německu Odborná terminologie Nová média – u počítače Česko a Německo, země mluvící německy Mluvnice: konjunktivy v němčině (pouţití, překlad do češtiny), zápor v němčině „nicht mehr, kein mehr, nichts mehr“, trpný rod (tvoření a překlad do českého jazyka), prostý a závislý infinitiv, zvratná slovesa (se 3. a 4. pádem osobních zájmen), souvětí podřadné – věty vztaţné, shrnutí veškerého mluvnického učiva

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Ţák získává studiem německého jazyka téţ povědomí o kulturních a sociálních odlišnostech naší země a zemích mluvících německy. Získané poznatky formují pozitivní emocionální i společenské názory ţáka a směřují k hlubšímu chápání kultury nositelŧ německého jazyka. Ţák prohlubuje studiem jazyka dovednost učit se, vyuţívá získaných pracovních návykŧ k dalšímu jazykovému vzdělávání, získávání nových poznatkŧ četbou nebo poslechem německých textŧ s vyuţitím nových technologií vzdělávání /např. internetem/.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří motivace ke kaţdé činnosti v prŧběhu celé vyučovací hodiny. Učitel vede se svými ţáky dialog v německém jazyce, pracuje s nimi ve skupinách homogenních i heterogenních. V hodinách německého jazyka je hojně vyuţívána audiovizuální technika. Výklad učitele je koncipován tak, aby ţák byl zapojován do vyvozování dílčích krokŧ s vyuţitím deduktivních i induktivních metod práce. Při výkladu obtíţnějšího učiva volí učitel metodu prodlouţeného výkladu ve skupině ţákŧ, kteří probírané učivo nechápou. Ţák je učitelem motivován i k domácí práci s německým textem z odborného časopisu či poslechu německého vysílání v rozhlase nebo satelitního vysílání. Ţák své poznatky sděluje formou referátu při vyučování. Učitel vede své ţáky dŧsledně k práci se slovníkem. Hodiny němčiny jsou vedeny zásadně v německém jazyce, pouze výklad mluvnického učiva je veden v mateřském jazyce. Nová slovní zásoba je nacvičována ve spojení se starší slovní zásobou. Učitel klade dŧraz na odbornou terminologii, která je pro ţáky velmi dŧleţitá při hledání moţnosti uplatnění ve svém oboru v zemích mluvících německy. V hodinách výpočetní techniky získávají ţáci dovednosti pracovat s počítačem. Tuto dovednost vyuţívá učitel vhodně téţ při jazykovém vyučování. Ţáci navazují prostřednictvím počítače konkrétní vztahy se stejně starými ţáky v německy mluvících zemích a pouţívají německý jazyk jako prostředek dorozumění se.

Kritéria hodnocení ţáků Ţák je hodnocen komplexně, jeho aktivita při vyučování, zájem o předmět a tvŧrčí přístup k řešení všech jazykových úkolŧ, jeho schopnost vyuţít získané jazykové poznatky,

40



řečové dovednosti v praxi. Při hodnocení jazykových dovedností ţákŧ se berou v úvahu individuální zvláštnosti kaţdého z nich. Pozornost je věnována ţákŧm s poruchami čtení, psaní a výslovnosti, dyslektikŧm.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Studium německého jazyka přispívá k rozvoji osobnosti ţákŧ, jejich postojŧ a rozvoji pozitivních emocionálních vlastností směřujících k vnímání a chápání kultury nositelŧ německého jazyka. Ţáci se seznamují s ţivotem, prací a kulturou zemí mluvících německy, coţ pozitivně ovlivňuje rozvoj emocionálních vlastností a kladných společenských názorŧ. Studiem německého jazyka se prohlubuje dovednost se učit, vyuţívat získaných pracovních návykŧ k efektivnímu a samostatnému studiu, k získávání nových informací s vyuţíváním moderních technologií vzdělávání. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:       

Kompetence k učení (Ţáci pracují soustavně a samostatně.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci řeší jazykové i řečové problémy.) Komunikativní kompetence (Ţáci vyuţívají jazykových poznatkŧ v praxi.) Personální a sociální kompetence (Ţáci vyuţívají německého jazyka při návštěvě v německy mluvících zemích a v osobních kontaktech při setkávání s němci.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţáci vypracují ţádost o práci v německy mluvících zemích.) Matematické kompetence (Ţáci vyuţívají znalosti matematických úkonŧ, číslovek, měnových jednotek.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci vyuţívají Internetu při získávání nových informací o německy mluvících zemích.)


Člověk a ţivotní prostředí (Ţáci jsou vedeni k ochraně přírody u nás a např. v Německu.) Člověk a svět práce (Ţáci mají moţnost pracovní příleţitosti v zemích EU.) Informační a komunikační technologie (Ţáci získávají nové informace a pracují s nimi.)

41




Učivo

Ţák:

1.

Vstupní test ze znalostí ze ZŠ



1.1

Vstupní test ze znalostí ze ZŠ

1.2

Rozbor vstupní prověrky, analýza chyb

2.

Ich stelle mich vor

2.1

Seznamování se v novém kolektivu, nácvik nové slovní zásoby, výslovnosti

2.2

Časování sloves v přítomném čase a často pouţívaných silných sloves se změnou kmenové souhlásky Časování pomocných sloves/sein, haben, werden/



   

 







prokazuje stupeň znalostí ze ZŠ provádí opravu, vysvětluje chyby hovoří o sobě, představuje se, vyplňuje osobní dotazník pouţívá ve vyprávění tvary sloves přítomného času doplňuje tvary pomocných sloves, vyuţívá je ve vyprávění porovnává psaní podstatných jmen v němčině s českým jazykem, vyvozuje pravidlo o vynechávání členu tvoří věty a komentuje pořádek slov ve větách tvoří rozkazovací zpŧsob od známých sloves hovoří o svých příbuzných, píše dopis o své rodině německému příteli, kreslí rodokmen celé rodiny skloňuje osobní zájmena, porovnává je s tvary v českém jazyce, tvoří s nimi věty jmenuje dŧleţité předloţky, pouţívá je ve slovních spojeních

2.3

2.4

Skloňování podstatných jmen v jednotném čísle, pouţití členu určitého a neurčitého

2.5

Pořádek slov v německé větě/oznamovací , tázací-zjišťovací i doplňovací/ Tvoření rozkazovacího zpŧsobu s dŧrazem na slovesa se změnou kmenové souhlásky

2.6 3.

Meine Familie

3.1

Doplnění slovní zásoby, nácvik výslovnosti s rodilým mluvčím

3.2

Skloňování osobních zájmen

3.3

Německé předloţky se 3. pádem a 4. pádem, splývání předloţky se členem

42

Počet hodin 2

10

10









 



tvoří příklady a doplňuje cvičení, porovnává s češtinou nebo jiným cizím jazykem čte číslovky, komentuje jejich pravopis, poslouchá číslovky čtené rodilým mluvčím a zapisuje je do sešitu, sděluje data narození svých známých nazývá části bytu, kreslí náčrt svého pokoje, hovoří se spoluţákem podle obrázku (párová konverzace) tvoří plurál podstatných jmen, vyvozuje pravidla pro skloňování, pracuje se slovníkem, vyhledává tvary dalších podstatných jmen, zapisuje tvary do slovníčku doplňuje cvičení a pouţívá tato slovesa v rozhovorech do vyprávění o svém bytě zařazuje přivlastňovací zájmena, hlavně zájmeno „svŧj“


Učivo 3.4

Přídavné jméno v přísudku v německých větách, vazba „es gibt“ v německých větách

3.5

Číslovky základní, pravopis, zvláštnosti ve výslovnosti

4.

Die Wohnung, das Haus

4.1

Doplnění slovní zásoby, nácvik výslovnosti/fonetická cvičení/

4.2

Skloňování podstatných jmen v mnoţném čísle

4.3

Slovesa s odlučitelnými a neodlučitelnými předponami

4.4

Skloňování přivlastňovacích zájmen, pouţívání českého „svŧj“ v němčině

5.

1. písemná práce z probraného učiva

5.1 píše test z probraného mluvnického učiva, dopis o své rodině a o sobě


43

Počet hodin

10

2









  



vyhledává ve slovníku názvy pracovních nářadí, popisuje obrázky z odborných časopisŧ, čte odborné texty a sděluje nové poznatky svým spoluţákŧm, na internetu sleduje novinky ze svého oboru a připravuje referáty nebo krátká sdělení ze svých poznatkŧ vypráví o svých zálibách, vede dialogy se spoluţáky o vyuţití volného času, zamýšlí se nad významem aktivního odpočinku pro člověka tvoří préteritum slabých sloves, pouţívá je ve vyprávění o vyuţití volného času, vyvozuje pravidla pro tvoření préterita vyvozuje pravidla, komentuje vynechávání členu ve cvičeních porovnává a vyvozuje závěry na základě příkladŧ a komentuje je vyhledává v textu zkratky nebo zkratková slova, pracuje se slovníkem, zamýšlí se nad pouţívání zkratek, vypisuje si nejpouţívanější píše mluvnický test, krátké slohové cvičení (dopis kamarádovi – volný čas, záliby)


Učivo 6.

Obecně odborná a odborná terminologie daného učebního oboru

6.1

Obecně odborná a odborná terminologie daného učebního oboru (64 lexikálních jednotek za jeden rok studia), názvy pracovních nástrojŧ, pojmenování činností spojených s prací tohoto řemesla, popis obrázkŧ, četba textŧ z odborných časopisŧ

7.

Freizeit, Hobbys

7.1

Doplnění slovní zásoby, nácvik výslovnosti, poslechová cvičení

7.2

Préteritum slabých sloves a pomocných (sein, haben, werden)

7.3

Vynechávání členu u podstatných jmen – pravidla, doplňovací cvičení

7.4

Vyjadřování českých pádŧ v porovnání s německým jazykem

7.5

Zkratky, zkratková slova v němčině, nejčastěji pouţívané

8.


8.1

2. písemná práce z probraného učiva, práce obsahuje lexikální i gramatické učivo, ale také konverzační témata

44

Počet hodin 4

10

2





 





čte a překládá jídelní lístky, pracuje se slovníkem, sestavuje vlastní jídelní lístek na týden, hraje roli číšníka a obsluhuje hosta, hovoří německy o národních jídlech sousedních zemí (reálie) porovnává moţnosti vyjadřování budoucího času v němčině pouţívání zpŧsobových sloves ve významu přání, rozkazu, moţnosti-vyuţití préterita ve vyprávění pouţívá řadové číslovky v praxi, čte data narození známých osobností německé kultury


Učivo 9.

Essen. Im Restaurant. Speisekarte.Nationalgerichte-

9.1

Slovní zásoba, výslovnost, poslechová cvičení

9.2

Budoucí čas v němčině a jeho pouţití v praxi, další moţnosti vyjadřování budoucího času Zpŧsobová slovesa v němčině v přítomném čase, tvoření préterita-pouţití ve větách

9.3

9.4

Tvoření řadových číslovek v němčině, jejich pouţití při vyjadřování dat a letopočtŧ

10.

Závěrečné opakování, shrnutí a doplnění učiva

10.1 píše test z mluvnického učiva, hovoří o své rodině, zálibách, bytě, rodině, opakuje si odborné výrazivo, vypráví o své činnosti na praxi

Závěrečné opakování, shrnutí a doplnění učiva

45

Počet hodin 10

6




Učivo

Ţák:

11.

Opakování učiva z 1. ročníku



11.1

Slovní zásoba z probraných tematických celkŧ

11.2

Procvičení a doplnění probrané mluvnice ze 2. ročníku

11.3

Opakování výrazŧ z odborné terminologie, četba nových odborných textŧ, práce se slovníkem

12.

Einkaufen. Im Supermarkt

12.1

Doplnění slovní zásoby, nácvik výslovnosti, poslechová cvičení

12.2

Skloňování přídavných jmen po členu určitém téţ neurčitém, zpodstatnělá přídavná jména

12.3

Skloňování vlastních podstatných jmen

12.4

Opakování skloňování řadových číslovek, pouţívání číslovek při vyjadřování dat, letopočtu, určování času, měnových jednotek, měr a vah









 

opakuje slovní zásobu, tvoří dialogy, vypráví o svých záţitcích z prázdnin píše test z jiţ probraného mluvnického učiva, analyzuje chyby popisuje obrázky s odbornou tematikou, hovoří o práci na praxi

sestavuje dialogy, hraje roli zákazníka či prodavače, vyuţívá svých zkušeností s nakupováním, pouţívá naše měnové jednotky nebo německé (reálie) vyvozuje pravidla skloňování přídavných jmen v přívlastku, skloňuje zpodstatnělá přídavná jména, vyuţívá přídavných jmen ve svých dialozích pouţívá těchto tvarŧ v dialozích sděluje číslo hodin, datum, měsíc rok narození své a svých blízkých, táţe se spoluţákŧ na data narození

46

Počet hodin 8

10



Učivo 13.











13.1 jmenuje druhy sluţeb ve své obci, vysvětluje dŧleţitost sluţeb pro obyvatele, chování k zákazníkovi, sám bude obsluhovat po vyučení zákazníka 13.2 uţívá ve svém sdělení frekventovaná slovesa v minulém čase, pracuje s přehledovou tabulkou silných sloves a vyhledává zvláštnosti tvoření perfekta nepravidelných sloves, prakticky však zvládá jen ta často pouţívána opakuje zatím probrané učivo, ptá se učitele na nejasnosti s tím spojené vyslovuje, čte, pouţívá v dialogu, vyprávění novou terminologii, reprodukuje obsah odborného textu, aplikuje získané poznatky na svou činnost při praktickém vyučování vypráví o svých cestách, tvoří dialogy na dané téma, píše trasu putování po Německu (reálie), píše pohlednici ze svého pobytu v cizině


Dienstleistungen.Reparaturwerkstatt (Friseur, Autoschlosser, Handwerk)

Počet hodin 10

Doplnění slovní zásoby, nácvik výslovnosti, fonetická cvičení

Perfektum slabých sloves, slovesa označující pohyb, tvoření perfekta u sloves pomocných (sein, haben, werden), tvoření perfekta u frekventovaných silných sloves-porovnání časování silných sloves se slabými

14.


14.1

Opakování a příprava 1. písemné práce

15.

Odborná terminologie k danému oboru

15.1

Odborná terminologie k danému oboru s vysvětlením výslovnosti nových slov, nové frazeologie (nácvik 32 nových lexikálních jednotek), četba odborných textŧ s vyuţitím slovníkŧ

16.

Reisen. Verkehrsmittel-

16.1

Nová slovní zásoba, nácvik výslovnosti, vysvětlení gramatických zvláštností

47

2

4

10

















tvoří 2. a 3. stupeň přídavných jmen, pouţívá je ve svém vyprávění, vyhledává na mapě názvy s přídavnými jmény komentuje slovosled ve vedlejších větách, tvoří sám obdobné poslouchá vyprávění rodilého mluvčího, vypráví svŧj reţim dne, popisuje obrázky na toto téma, píše dopis kamarádovi o své pracovní dni tvoří věty a překládá německé věty do češtiny, porovnává je, vysvětluje jejich pouţití v němčině opakuje předloţky s oběma pády, pouţívá je prakticky, zaměří se na splývání členu s předloţkou porovnává skládání slov v němčině s češtinou, určuje člen /rod/ nově vzniklých sloţených podstatných jmen porovnává pořádek slov, vyvozuje závěry, tvoří vlastní příklady

prokazuje v testu dosaţené vědomosti z mluvnického učiva, píše krátké slohové cvičení s vyuţitím znalostí ze skladby


Učivo 16.2

Stupňování přídavných jmen a příslovcí, přídavná jména zeměpisná

16.3

Věty vedlejší, slovosled ve větách, nejpouţívanější spojky (dass, wenn,weil, damit, ob, Mann)

17.

Tagesablauf

17.1

Nácvik nové slovní zásoby, vysvětlení fonetických i pravopisných zvláštností

17.2

Věty s neurčitým podmětem „man“, příklady

17.3

Předloţky s oběma pády 3. i 4., návaznost na učivo ze ZŠ

17.4

Frekventovaná sloţená podstatná jména, zkratky, zkratková slova

17.5

Pořádek slov v souvětích souřadicích (spojky souřadicí) a podřadicích (spojky podřadicí)

18.


18.1

Opakování učiva, příprava a napsání 2. písemné práce

48

Počet hodin

10

2







opakuje dosud probranou slovní zásobu a doplňuje ji, vyuţívá ji v dialozích či vyprávění, čte odborné články se slovníkem, pracuje s internetem, vyhledává zajímavosti ze svého oboru, tlumočí je při výuce

opakuje slovní zásobu, píše testy z probrané mluvnice, čte odborné testy se slovníkem, vypráví o své práci na praktickém vyučování


Učivo 19.

Odborná terminologie

19.1

Obohacení slovní zásoby o dalších 30 – 34 lexikálních jednotek

20.

Závěrečné opakování a shrnutí učiva, jeho doplnění na základě znalostí ţáků

20.1

Závěrečné opakování a shrnutí učiva, jeho doplnění na základě znalostí ţákŧ

49

Počet hodin 4

6




Učivo

Počet hodin 8

Ţák:

21.

Opakování učiva z 2. ročníku



21.1

Opakování učiva z 2. ročníku/slovní zásoby, mluvnice, konverzačních témat-doplnění učiva

22.

Gesundheit, Krankheiten

22.1

Doplnění nové slovní zásoby s nácvikem výslovnosti, poslechová cvičení

22.2

Konjunktiv préterita pomocných sloves (sein, haben, werden), zpŧsobových sloves, wurde ve spojení s infinitivem

22.3

Opakování záporu v němčině (učivo ZŠ), doplnění učiva o tvary – nicht mehr, kein mehr, nichts mehr

23.

Die Schule und die Bildung

23.1

Nácvik nové slovní zásoby s dŧrazem na vysvětlení obtíţné výslovnosti, poslechová cvičení

23.2

Trpný rod v němčině, tvoření, jeho překlad do češtiny, srovnání jeho pouţití v obou jazycích











opakuje ústně i písemně jiţ probrané učivo, hovoří o práci na praxi (opakuje odbornou terminologii) hovoří o své nemoci, objednává se telefonicky k lékaři, vypráví téţ o našem zdravotnictví, jeho klady nebo zápory, čte novinové články o německém zdravotnictví tvoří tvary konjunktivu, pouţívá je ve svém vyprávění, porovnává je s českým jazykem tvoří věty v záporu, komentuje pouţití tvarŧ s „mehr“, překládá české věty do němčiny seznamuje se se systémem našeho školství a německého, charakterizuje zvláštnosti, zamýšlí se nad svým zatím dosaţeném vzdělání, vypráví o prŧběhu hodiny němčiny, píše dopis kamarádovi na téma škola, vysvětluje dŧleţitost vzdělání pro člověka tvoří tvary trpného rodu, překládá cvičení z němčiny do českého jazyka, vyhledává v odborném textu tvary trpného rodu a překládá je

50

10

10













časuje tato slovesa, vyvozuje pravidlo o pouţití zájmen se 3. nebo 4. pádem

opakuje probrané učivo, píše test, sestavuje písemně svŧj ţivotopis jako přílohu k ţádosti o místo (např. u německé firmy)

pracuje s Internetem, vyhledává na něm novinky ve své oboru, připravuje mluvní cvičení popisující práci na praktickém vyučování, tlumočí ve třídě zajímavosti ve svém oboru osvojuje si nové termíny, popisuje německy části počítače podle obrázkŧ, zamýšlí se nad vlivem angličtiny na němčinu, uvádí příklady, popisuje prŧběh hodiny výpočetní techniky, zvaţuje význam počítačŧ v současnosti, sdělí spoluţákŧm, co uţ zvládá na počítači vypracovává cvičení a podtrhuje pravidlo o postavení větných členŧ v souvětí podřadném a porovnává se souvětím souřadným tvoří věty se závislým i prostým infinitivem, vyuţívá je ve vyprávění


Učivo 23.3

Zvratná slovesa se zájmenem ve 3. i 4. pádem, vysvětlení časování, tvoření rozkazovacího zpŧsobu od těchto sloves

24.


24.1

Příprava a napsání 1. písemné práce

25.

Odborná terminologie

25.1

Další výrazivo s nácvikem výslovnosti, četbou odborných textŧ se slovníkem, poslechová cvičení, práce na Internetu

26.

Am Computer, Neue Medien

26.1

Slovní zásoba, výslovnost obtíţných výrazŧ (vliv anglického jazyka v tomto oboru), četba textŧ, práce na počítači

26.2

Souvětí podřadné-věty vztaţné, překlad vět, opakování jiţ dosud probraných spojek souřadicích

26.3

Prostý a závislý infinitiv v němčině

51

Počet hodin

2

4

10
















Učivo 27.

Tschechien – Deutschland,

osvojuje si základní zeměpisné názvy, pracuje s německou mapou, připravuje pro své německé přátelé turistickou trasu Šumavou, kvíz zajímavostí o Česku i Německu, čte zajímavosti o naší vlasti a překládá je do němčiny prokazuje stupeň zvládnutí mluvnického učiva formou testŧ

27.1

Nácvik obtíţné slovní zásoby s fonetickým cvičením, dŧraz na nácvik zeměpisných pojmŧ, práce s mapou

27.2

pouţívá těchto tvarŧ ve vyprávění, doplňuje cvičení, pracuje se slovníky a mluvnickými tabulkami píše shrnující test z mluvnického učiva a vlastní vyprávění

27.3

Opakování dosud probraného mluvnického učiva, podstatná jména – skloňování (jednotné i mnoţné číslo), funkce členu u podstatných jmen, jeho vynechávání Opakování skloňování přídavných jmen, stupňování přídavných jmen a příslovcí

doplňuje svŧj slovníček odborných výrazŧ, vypráví o své profesi, připravuje plány do budoucna, hodnotí svou práci v němčině za celé tři roky studia němčiny, co se mu povedlo a co nikoli

opakuje slovní zásobu, píše testy z probrané mluvnice, čte odborné testy se slovníkem, vypráví o své práci na praktickém vyučován

27.4

Příprava a napsání 2. písemné práce obsahující část mluvnickou a téţ část tvŧrčí tj. slohové cvičení (např. „Mein Beruf“)

28.

Shrnutí všech odborných výrazů

28.1

Shrnutí všech odborných výrazŧ, četba nových textŧ z oboru, práce s Internetem, poslech odborných textŧ, hovořit o novinkách v oboru

29.

Závěrečné opakování a shrnutí učiva, jeho doplnění na základě znalostí ţáků

29.1

Závěrečné opakování a shrnutí učiva, jeho doplnění na základě znalostí ţákŧ

52

Počet hodin 10

4

4




ESTETICKÁ VÝCHOVA oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Utvářet kladný vztah ţákŧ k materiálním a duchovním hodnotám. Ţáci jsou vedeni k esteticky tvořivým aktivitám a podílejí se na jejich ochraně. Estetické vzdělávání ovlivňuje utváření hodnotové orientace a postojŧ ţáka, a to nejen v oblasti umělecké a kulturní, ale i v oblasti společenské a mezilidské.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do dvou ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:   

Umění a literatura Práce s literárním textem Kultura

Předmět se skládá ze tří oblastí, které se vzájemně doplňují a podporují. Literatura a ostatní druhy umění přispívají k aktivnímu poznávání rŧzných druhŧ umění našeho i světového, současného i minulého, v tradiční i mediální podobě. Práce s literárním textem vede ţáky ke správné interpretaci a uplatňování znalostí z literární teorie a poetiky. V oblasti kultury mají ţáci získat přehled o kulturním dění, kulturních institucích a dalších kulturních hodnotách. Vyučování předmětu směřuje k dovednosti a schopnosti mluvit a jednat s lidmi, kultivovaně se vyjadřovat, aplikovat získané poznatky, pracovat s textem a informacemi. Ţáci jsou vedeni k esteticky tvořivým aktivitám.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Výuka směřuje k tomu, aby ţáci uplatňovali ve svém ţivotním stylu estetická kritéria, chápali umění jako specifickou výpověď skutečnosti, přistupovali k estetickému cítění, vkusu a zájmu druhých lidí, podporovali hodnoty místní, národní, evropské i světové kultury a vytvořili si k nim pozitivní vztah.

53



V oblasti postojŧ vedeme ţáky k tomu, aby získali osobitý a celkově pozitivní vztah k jazyku a kultuře, návyk pracovat s odbornou literaturou, sledovat novinky ve svém profesním oboru, motivaci k celoţivotnímu vzdělávání a dŧvěru ve vlastní schopnosti.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří hromadné vyučování, výuka probíhá jak v kmenových třídách, tak v učebnách vybavených moderní výpočetní technikou. Skupinová výuka, práce ve dvojicích, individuální práce, provádí se rŧzné metody soutěţí, projektŧ, formy testŧ, besed, řízeného rozhovoru. Dŧraz klást na samostatnou přípravu mimo vyučování při získávání informací, umět u odborného textu vypracovat výpisky, výtah. Nadaní ţáci jsou individuálně podporováni, naopak u slabších ţákŧ či ţákŧ se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním je přihlíţeno k jejich schopnostem.

Kritéria hodnocení ţáků Prŧběţné hodnocení ţákŧ s přihlédnutím k osobnímu pokroku při získávání znalostí a dovedností formou rozhovoru, testŧ (orientačních a standardizovaných), souboru úloh, dotazníkŧ. Hodnoceny budou především praktické komunikační dovednosti, analýza a interpretace uměleckého textu a vlastní tvŧrčí práce. Pozornost bude věnována sebehodnocení a kolektivnímu hodnocení při zpracování referátŧ, projektŧ atd. Zpŧsob hodnocení bude spočívat v kombinaci známkování, slovního hodnocení a vyuţití bodového či procentuálního vyjádření.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Ţáci jsou vedeni k vyjadřování vlastních proţitkŧ a názorŧ při interpretaci uměleckých textŧ. Snaţí se, aby své myšlenky formulovali srozumitelně a souvisle. Aktivně se účastní diskuse a obsahují své názory a zároveň se učí respektovat mínění druhých. Při zpracování rŧzných témat pro referáty, ústní cvičení nebo projektové úkoly vyuţívají prostředky informačních a komunikačních technologií. Při týmové práci reálně posuzují své moţnosti, stanoví si cíle podle svých schopností a zájmŧ. Učí se řešit problémy společně, přijímat hodnocení a kritiku ze strany ostatních a adekvátně na ni reagovat. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:      

Kompetence k učení (Ţáci by se měli učit efektivně, řešit základní i sloţitější úkoly.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci řeší problémy samostatně, společně i v týmu.) Komunikativní kompetence (Ţáci se písemně i verbálně prezentují při jednání při vstupu na trh práce, formulují své očekávání a své priority.) Personální a sociální kompetence (Ţáci se snaţí pracovat společně i v týmu.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţáci se dále vzdělávají, vyuţívají zkušeností, přijímají a odpovědně plní úkoly, jsou motivováni k prezentování plnění svých profesních cílŧ.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci v rámci výuky vyhledávají nové informace na internetu, v odborné literatuře se orientují vzhledem ke svému oboru.)

54



Vyučovací předmět uplatňuje tato průřezová témata:  





Člověk a ţivotní prostředí (V prŧběhu estetického vzdělávání je ţák při rozboru literárních ukázek s tématy přírody veden k tomu, aby chápal význam zdravého ţivotního prostředí, krásy přírody a nutnosti její ochrany.) Člověk a svět práce (Ţák je veden k samostatnému řešení úkolŧ tak, aby zvolil vhodné prostředky a zpŧsoby a vyuţíval zkušeností jiţ dříve získaných, rozvíjí komunikační schopnosti, které mŧţe uplatnit při veřejném vystupování nebo týmové práci.) Informační a komunikační technologie (V rámci vyučování je podle moţností vyuţívána moderní komunikační a informační technologie a ţák je veden k jejímu aktivnímu pouţívání, a to při zpracování nejrŧznějších témat například referátŧ, mluvních cvičení, při tvorbě prezentací ţák pracuje s textovým editorem.) Občan v demokratické společnosti (V mediální výchově si ţák osvojuje některé základní poznatky o fungování a společenské roli současných médií a takto získává dovednost pro aktivní zapojení do mediální komunikace, učí se analyzovat nabízená sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, sleduje aktuální společenské dění, poznává principy a hodnoty dneška, formuje postoj k demokratickým zásadám.)

55




Učivo

Ţák:

1.

Umění a literatura



1.1

Umění jako specifická výpověď o skutečnosti, funkce literatury, základní literární druhy a ţánry

1.2

Vývoj české a světové literatury v kulturních a historických souvislostech (literatura od starověku po romantismus)

2.

Práce s literárním textem

 

 



rozezná umělecký text od neuměleckého má základní představu o literárních druzích a ţánrech orientuje se v základních dílech české a světové literatury

2.1 zhodnotí význam jednotlivého autora i díla pro dobu, v níţ tvořil samostatně vyhledává informace v této oblasti, umí je zpracovat a informovat o nich 2.2 vystihne charakteristické znaky textŧ z literatury, hudby, filmu dle svého zájmu

Společenská kultura – principy a normy společenského chování, společenská výchova Lidové umění, lidová tvorba

3.1



charakterizuje specifika lidového umění, tradic, zvykŧ, regionálních osobností Šumavy a Pošumaví orientuje se v nabídce kulturních institucí porovnává typické znaky kultur hlavních národností na našem území

3.2

 

3.3

13

Významné osobnosti českého a světového umění Kultura

popíše vhodné společenské chování v dané situaci

14

Četba a interpretace literárních textŧ

3. 

Počet hodin

Kulturní instituce v ČR a regionu, kultura národnosti na našem území

56

6




Učivo

Ţák:

4.

Umění a literatura



orientuje se v základních dílech české a světové literatury

4.1



samostatně vyhledává informace v této oblasti

4.2



dokáţe časově zařadit myšlenkové směry a umělecké styly vyjadřuje vlastní proţitky z daných uměleckých děl zařazuje díla do jednotlivých uměleckých směrŧ a příslušných historických období

4.3

Vývoj české a světové literatury v kulturních a historických souvislostech (realismus, přelom 19. století a 20. století) Filmové umění (historie, reţiséři, herci, producenti), film, televize, video, počítač Moderní směry přelomu 19. století a 20. století

je schopen na základě četby přiblíţit oblíbeného autora a dílo orientuje se ve specifikách výtvarné tvorby

4.6

 

 

    

4.4 4.5

orientuje se v oblasti kultury bydlení a odívání, volného času je ochoten podílet se na ochraně kulturních hodnot

Výtvarné umění a architektura

5.

Práce s literárním textem

14

Četba a interpretace vybraných literárních děl

6.

Kultura

6.1

Ţivotní styl dnes a dříve (kultura prostředí, volný čas, kultura odívání, bydlení) Ochrana kulturních hodnot

6.2

14

Hudební umění (hudba, poezie, film, skladatelé, moderní hudba) Vývoj české a světové literatury v kulturních a historických souvislostech (česká a světová literatura 20. století, divadlo, dramatická tvorba) Fantastická literatura (sci-fi, detektivky, dobrodruţná literatura)

4.7

určuje konkrétní literární díla 5.1 podle základních druhŧ a ţánrŧ umí výrazně číst úryvky z děl a recitovat vybranou poezii umí interpretovat text

Počet hodin

57

5



má základní představu o funkci reklamy, propagačních prostředkŧ a o jejich vlivu na člověka


Učivo 6.3

Moderní umění a vliv reklamy a propagačních prostředkŧ na ţivotní styl (funkce reklamy, propagačních prostředkŧ, vliv na současné umění)

58

Počet hodin




OBČANSKÁ NAUKA oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Seznámit ţáky s principy fungování demokratické společnosti. Pozitivně u nich ovlivňovat vztah k sobě, druhým lidem a ţádoucí ţebříček jejich hodnot. Podporovat rozvoj empatie, utvářet správný postoj k problémŧm rasismu, extremismu, šikaně a násilí apod. Naučit ţáky správně formulovat a vyjadřovat své názory. Vést ţáky k toleranci, asertivitě a pozitivnímu jednání. Znát svá základní práva a povinnosti a kriticky hodnotit získané informace. Osvojených vědomostí ţáci vyuţijí ve styku s druhými lidmi, institucemi, při svém rozhodování a řešení osobních problémŧ v demokratické společnosti.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do tří ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:     

Člověk v lidském společenství Člověk jako občan Člověk a právo Člověk a hospodářství Česká republika, Evropa a svět

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Výuka směřuje k tomu, aby ţáci: Jednali slušně, uznávali společenskou etiketu a váţili si demokracie. Cítili potřebu aktivně se zapojit do občanského ţivota a přijímat odpovědnost za sebe. Preferovali demokratické hodnoty a přístupy před nedemokratickými a jednali v souladu s občanskými ctnostmi, respektovali lidská práva, chápali meze lidské svobody a tolerance a jednali solidárně. Kriticky posuzovali skutečnost kolem sebe, byli ochotni o ní přemýšlet, tvořit si vlastní úsudek a nenechali sebou manipulovat. Uznávali základní hodnotu ţivota, váţili si jej

59



a chránili své zdraví. Váţili si hodnot lidské práce, neničili majetek a snaţili se po sobě zanechat něco pozitivního.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří výklad, řízená diskuse, zadávání samostatných a skupinových prací, ukázky z ukázky z učebnice, literatury či sledování audiovizuální techniky. Ţáci budou samostatně zpracovávat informace z médií. Budou pracovat s informacemi předkládanými vyučujícím. Dŧraz bude kladen na dialog a vyjadřování vlastních názorŧ. Poznatky si ţáci budou zapisovat do sešitŧ.

Kritéria hodnocení ţáků Ţáci jsou hodnoceni prŧběţně po celý školní rok, slovně a známkami. Základem hodnocení je správné pouţívání osvojených pojmŧ. K hodnocení bude vyuţíváno ústní zkoušení, na konci tématického celku didaktického testu, příprava a prezentace krátké zprávy. Součástí hodnocení je i aktivita a přístup při řešení problémŧ během vyučování. Nedílnou součástí je i jednání a chování ţákŧ v souladu se zásadami společenského chování a mezilidských vztahŧ. Hodnocena je práce individuální, ale i skupinová.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:   

Komunikativní kompetence (Ţák se vyjadřuje přiměřeně účelu jednání a komunikační situaci mluveným i psaným projevem, formuluje své myšlenky, aktivně se účastní diskuze a respektuje názory druhých.) Personální a sociální kompetence (Ţák si stanovuje cíle dle svých osobních schopností, adaptuje se na měnící ţivotní a pracovní podmínky a přispívá k vytvoření dobrých mezilidských vztahŧ.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţák si utváří odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti i vzdělávání a dokáţe získávat a vyhodnocovat informace z oblasti světa práce.)

Vyučovací předmět uplatňuje tato průřezová témata: 

 

Občan v demokratické společnosti (Ţáci budou vedeni k vhodnému sebevědomí, odpovědnosti, morálnímu úsudku. Budou umět hledat kompromisy a být kriticky tolerantní. Výuka bude napomáhat k rozvoji osobnosti. Ţáci se naučí formulovat své názory a postoje, vyslechnout názory druhých a přiměřeně na ně reagovat, pracovat samostatně a v týmu.) Člověk a ţivotní prostředí (Ţáci budou vedeni k pochopení postavení člověka v přírodě a vlivŧ prostředí na jeho zdraví a ţivot. Měli by pochopit a respektovat principy udrţitelného rozvoje a osobní odpovědnost za ţivotní prostředí.) Člověk a svět práce (Ţáci budou vedeni k zodpovědnosti za vlastní ţivot a k orientaci ve světě práce. Budou se učit vyhledávat informace o profesních záleţitostech, znát práva a povinnosti zaměstnancŧ a prezentovat se písemně i verbálně u potencionálního zaměstnavatele.)

60




Učivo

Ţák:

1.

Člověk v lidském společenství



1.1

Vývoj a rozvoj člověka Vývoj a jeho činitelé Tělesná a duševní stránka osobnosti (zdraví) Etapy lidského ţivota Mezilidské vztahy Komunikace a zvládání konfliktŧ Lidská společnost a společenské skupiny Člověk a společnost Rozvrstvení společnosti Pravidla společenského chování Sociální skupiny (formální, neformální, primární, sekundární, vrstevnické) Vrstevnické vztahy a šikana Zdraví, ţivotní styl Patologické jevy a jejich vliv na zdraví člověka Rodina – postavení muţŧ a ţen v rodině a společnosti

                

porozumí faktorŧm, které ovlivňuje vývoj osobnosti rozpozná hlavní úkoly jednotlivých vývojových období rozliší zpŧsoby komunikace zvládne konfliktní situace popíše faktory, které mají vliv na rozvrstvení společnosti aplikuje zásady slušného chování (uvede příklady) rozliší specifika sociálních skupin řeší konflikty mezi vrstevníky a rozpozná rysy šikany rozliší správné ţivotní návyky pro ochranu svého zdraví popíše úlohu rodiny a role muţe a ţeny ve společném svazku vysvětlí rozdíl mezi rolí a pozicí popíše druhy nerovnosti (genderové) s jejich dŧsledky na vztahy sestaví fiktivní odpovědný rozpočet ţivotních nákladŧ vysvětlí, jak by optimálně řešil nedostatek finančních prostředkŧ uvede moţnost vzniku konflikt mezi většinou a menšinou vysvětlí, jak si nacisté počínali na okupovaných územích uvede příklady ochrany menšin vysvětlí dŧvody migrace

1.2 1.3

1.4.

1.5

1.6

Sociální nerovnost a chudoba ve společnosti Sociální role a pozice (vyplývající povinnosti) Projevy sociální nerovnosti Hospodaření jednotlivce a rodiny Rodinný rozpočet Sociální zabezpečení Řešení krizových finančních situací Rasy, národy a národnosti Majorita a minorita ve společnosti Genocida ve 2. světové válce (Ţidŧ, Romŧ, Slovanŧ a politických odpŧrcŧ) Migrace v současném světě (migranti, emigranti, azylanti)

61

Počet hodin 33


Výsledky vzdělávání  



vysvětlí pojmy víra, ateizmus objasní hrozbu náboţenských sekt a náboţenského fundamentalismu popíše náboţenství obyvatel ČR a Evropy


Učivo 1.7

Kultura Víra, ateizmus Náboţenský fundamentalismus a sekty Charakteristika některých náboţenství

62

Počet hodin




Učivo

Ţák:

2.

Člověk jako občan



2.1

Stát Vznik a podstata státu Funkce státu Ústava a politický systém Struktura veřejné zprávy a samosprávy

2.2

Demokracie Základní hodnoty a principy demokracie Lidská práva, jejich obhajoba a zneuţívání a veřejný ochránce práv Práva dětí Média a jejich funkce, kritický přístup k nim a zdroj zábavy a poučení

2.3

Hrozby demokracie Politický radikalismus, extremismus Česká extremistická scéna a její symbolika Mládeţ a extremismus

2.4

Politika Význam politických stran (hlavní myšlenky) Politická participace Volby, volební systémy a volební právo Občanská společnost Občanské ctnosti potřebné pro demokracii a multikulturní souţití

   

  

   

uvede, k čemu je prospěšný dnešní demokratický stát vysvětlí úlohu ústavy v politickém systému rozliší úkoly veřejné zprávy a obecní a krajské samosprávy uvede základní zásady a principy, na nichţ je zaloţena demokracie uvede základní lidská práva, včetně práv dětí a popíše kam se obrátit při jejich ohroţení vysvětlí proč přijímat kriticky zobrazení světa, událostí a lidí uvede příklady radikalismu a extremismu (z médií a z jednání lidí kolem sebe) vysvětlí nebezpečnost názorŧ a jednání extremistŧ (sobectví, korupce, kriminalita, násilí …) uvede nejvýznamnější české politické strany a jejich myšlenky vysvětlí proč jsou volby svobodné a proč se jich mají lidé zúčastnit uvede konkrétní příklad pozitivní občanské angaţovanosti na konkrétních příkladech ze ţivota rozliší pozitivní jednání (v souladu s občanskými ctnostmi), od špatného-nedemokratického

63

Počet hodin 21



   

 

 

  

vysvětlí základní funkce práva a právního řádu v demokratické společnosti vysvětlí základní znaky demokratického právního státu uvede oblasti právních vztahŧ v soukromé sféře popíše soustavu soudŧ ČR a jednotlivá právnická povolání (policie, advokacie a notářství) uvede, kdy je člověk zpŧsobilý k právním úkonŧm reklamuje koupené zboţí a z textu smlouvy (o koupi cestovního zájezdu, pojištění) zjistit, jaká mu z ní vyplývají práva a povinnosti vysvětlí práva a povinnosti mezi dětmi a rodiči, mezi manţeli dovede v této oblasti vyhledávat informace a pomoc při řešení konkrétního problému uvede, kdy má člověk trestní odpovědnost vyjmenuje a popíše úlohu orgánŧ činných v trestním řízení aplikuje postupy vhodného jednání, stane-li se svědkem nebo obětí kriminálního jednání (šikana, lichva, násilí, vydírání …)


Učivo 3.

Člověk a právo

3.1

Právo a spravedlnost Právní stát Právo jako systém norem Právní vztahy (rodinné, občanskoprávní, zaměstnání a podnikání)

3.2

Soustava soudŧ a právnická povolání

3.3

Právo a mravní odpovědnost v ţivotě Odpovědnost za vzniklou škodu Reklamace koupeného zboţí nebo sluţeb

3.4

Rodinné právo Manţelé a partneři Děti v rodině a domácí násilí

3.5

Trestní právo Trestní odpovědnost, tresty a ochranná opatření Orgány činné v trestním řízení Kriminalita páchaná na mladistvých a na dětech a kriminalita páchaná mladistvými

64

Počet hodin 12




Učivo

Ţák:

4.

Člověk a hospodářství



4.1

Trh a jeho fungování Zboţí, nabídka, poptávka a cena Sluţby úřadu práce Podpora v nezaměstnanosti a rekvalifikaci

          



 

vysvětlí, co ovlivňuje cenu zboţí dovede, vyhledá nabídky zaměstnání, kontaktovat zaměstnavatele a úřad práce dovede vyhledat poučení a pomoc v pracovněprávních záleţitostech popíše, co má obsahovat pracovní smlouva dovede se orientovat v pracovním vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec vysvětlí odpovědnost člověka a schopnost předcházet škodám zkontroluje, zda jeho mzda odpovídá zařazení a smlouvě vysvětlí, proč občané platí daně, sociální a zdravotní pojištění posoudí výhodnost peněţního styku zřídí účet a sledovat pohyb peněz na účtu zjistí sluţby bank a posoudí únosnost a výhodnost konkrétní sluţby vyhledá pomoc, ocitne-li se v tíţivé sociální situaci uvede příklady velmocí, vyspělých, rozvojových a chudých zemí (lokalizuje na mapě) na příkladech vysvětlí příčiny konfliktŧ (lokalizuje na mapě) najde ČR na mapě světa a Evropy a vyjmenuje sousední státy

4.2

4.3

4.4

4.5

4.6

Počet hodin 14

Pracovní poměr Vznik, změna a ukončení pracovního poměru Povinnosti a práva zaměstnance a zaměstnavatele Druhy škod, odpovědnost za ně a předcházení škodám Peníze Hotovostní a bezhotovostní peněţní styk Mzda časová a úkolová – výpočet mzdy Daně a daňové přiznání Sociální a zdravotní pojištění Banky Vyuţití sluţeb peněţních ústavŧ

4.7

Pomoc státu, charitativních a jiných institucí sociálně potřebným občanŧm

5.

Česká republika, Evropa a svět

5.1

Současný svět Vyspělé, rozvojové státy a světové velmoci Ohniska napětí v současném světě

5.2

Česká republika a její sousedé

65

17


Výsledky vzdělávání        


Učivo

vyjmenuje a popíše státní symboly uvede dŧvody začlenění ČR do evropských struktur vysvětlí, jaké z toho plynou závazky uvede výhody a nevýhody členství ČR na příkladech z hospodářství, kultury a politiky popíše proces globalizace popíše zásady udrţitelného rozvoje uvede hlavní globální problémy současného světa

5.3

České státní a národní symboly

5.4

Česká republika a evropská integrace Česká republika a Evropa Evropská unie Organizace spojených národŧ NATO a armáda ČR

5.5

Globalizace Příčiny a její vliv na současný svět

5.6

Trvale udrţitelný rozvoj ČR

5.7

na příkladu vysvětlí cíle a metody teroristŧ

5.8

Globální problémy světa Chudoba, zdraví, ţivotní prostředí, bezpečnost … Nesnášenlivost, netolerance a terorismus

66

Počet hodin




MATEMATIKA oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Obecným cílem matematiky je výchova přemýšlivého člověka, který získá pozitivní postoj k matematickému vzdělávání, který bude umět pouţívat matematiku v rŧzných ţivotních situacích (v osobním i profesním ţivotě, volném čase apod.) Matematické vzdělávání rozvíjí numerické dovednosti a návyky ţákŧ, vybavuje je poznatky potřebnými jak pro studium daného oboru, tak pro úspěšnou profesionální činnost a orientaci v kaţdodenním ţivotě v moderní společnosti. Matematika se významně podílí na formování intelektuálních schopností ţákŧ, především na jejich logickém myšlení.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do tří ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:       

Operace s reálnými čísly Výrazy a jejich úpravy Řešení rovnic a nerovnic v mnoţině R Funkce Planimetrie Výpočet povrchŧ a objemŧ těles Práce s daty

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Matematické vzdělávání směřuje k tomu, aby ţáci získali:   

pozitivní postoj k matematickému vzdělávání motivaci k celoţivotnímu vzdělávání dŧvěru ve vlastní schopnosti, vytrvalost, houţevnatost a kritičnost

67



Strategie výuky Při výuce matematiky je kladen dŧraz na logické porozumění probíraného tématu s dŧleţitým podílem procvičování příkladŧ. Významnou část výuky zaujímá samostatná práce ţákŧ pod vedením vyučujícího. Významným prvkem efektivní práce při matematickém vzdělávání je samostatné řešení domácích prací a procvičování, kde si ţáci ověřují správné pochopení probírané látky a upevňují si získané dovednosti a znalosti. Při výuce je pouţíváno vhodných pomŧcek – rýsovacích potřeb, kalkulátorŧ, modelŧ. V případě potřeby ţáka je volen individuální přístup.

Kritéria hodnocení ţáků Hodnocení ţákŧ je v souladu s klasifikačním řádem. Probíhá v několika formách. Písemné zkoušení – krátké testy úzce zaměřené k učivu, při kterých je prověřováno, jak ţáci zvládli dané téma, naučili se správným logickým postupŧm, které je vedou k přesným, úplným a správným závěrŧm. Největší váhu při hodnocení ţákŧ mají nejméně dvě písemné práce v rozsahu 1 vyučovací hodiny a uzavírají jednotlivá probíraná témata v daném klasifikačním období. Ústní zkoušení – prověřuje přesné vyjadřování, zhodnotí výstup před ţáky, sebehodnocení. Dŧraz při klasifikaci bude kladen na numerické aplikace, dovednosti řešit problémy, dovednosti vyuţívat informační technologie a pracovat s informacemi a aktivitu ţákŧ.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Absolvent rozumí základním matematickým pojmŧm a vztahŧm mezi nimi, umí vyhledávat, hodnotit a třídit matematické informace a dokáţe pouţívat získané matematické poznatky při řešení problémŧ a úkolŧ v běţných ţivotních i profesních situacích. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:       

Kompetence k učení (mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání) Kompetence k řešení problémů (porozumět zadání úkolu, získat informace potřebné k řešení problému, navrhnout zpŧsob řešení a zdŧvodnit jej, vyhodnotit a ověřit správnost zvoleného postupu a dosaţené výsledky) Komunikativní kompetence (formulovat své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě přehledně a správně) Personální a sociální kompetence (stanovovat si cíle a priority podle svých osobních schopností, zájmové a pracovní orientace) Kompetence k pracovnímu uplatnění (mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i vzdělávání; uvědomovat si význam celoţivotního učení a přizpŧsobovat se měnícím se podmínkám) Matematické kompetence (vyuţívat funkčně matematické dovednosti v rŧzných ţivotních situacích) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (pracovat s osobním počítačem a dalšími prostředky informačních a komunikačních technologií)

68






Člověk a ţivotní prostředí (Uvědomuje si ovlivňování ţivotního prostředí člověkem, chrání ţivotní prostředí – vhodná volba tématicky zaměřených příkladŧ.) Člověk a svět práce (Uvědomuje si zodpovědnost, význam vzdělání a celoţivotního učení pro ţivot, je motivován k aktivnímu pracovnímu ţivotu – výuka matematiky vede k posílení dŧvěry ve vlastní schopnosti, posiluje vlastnosti: dŧslednost, dŧkladnost, přesnost, odpovědnost.) Informační a komunikační technologie (Dovede získávat a efektivně vyuţívat informace rŧzných zdrojŧ.)

69




Učivo

Ţák:

1.

Operace s reálnými čísly



1.1

Přirozená a celá čísla

1.2

Racionální čísla

1.3

Reálná čísla

1.4

Poměr a procenta

              

   

znázorní na číselné ose přirozené a celé číslo provádí aritmetické operace s přirozenými a celými čísly chápe pojmy prvočíslo a číslo sloţené rozumí pojmu dělitelnost rozpozná dělitelnost číslem dva, tři, čtyři, pět, šest a deset rozloţí dané číslo na součin prvočísel pouţívá rŧzné zápisy racionálního čísla provádí aritmetické operace s desetinnými čísly a se zlomky zaokrouhlí desetinné číslo umí dané číslo násobit a dělit 10n rozumí pojmu zlomek, pojmenuje jeho části převádí zlomek na smíšené číslo zobrazí reálné číslo na číselné ose zná pojem absolutní hodnota čísla chápe pojem interval zapíše danou část mnoţiny reálných čísel pomocí intervalŧ a znázorní graficky na číselné ose chápe pojem poměr rozdělí celek v daném poměru určí z mapy a plánu skutečnou vzdálenost pomocí měřítka pouţívá trojčlenku při řešení praktických úloh s vyuţitím přímé a nepřímé úměrnosti

70

Počet hodin 42


Výsledky vzdělávání      



          

Učivo

1.5 chápe pojmy mocnina, základ mocniny, mocnitel účelně pouţívá pravidla pro počítání s mocninami a odmocninami provádí početní výkony s mocninami s přirozeným a celočíselným mocnitelem uţívá zápisu čísla ve tvaru a.10n při převodu jednotek určí pomocí kalkulátoru nebo tabulek druhou a třetí mocninu a odmocninu daného čísla provádí početní výkony s odmocninou chápe pojmy matematický výraz, proměnná, člen výrazu, výraz opačný určí hodnotu výrazu, dodrţuje pořadí početních operací provádí sčítání, odčítání, násobení mnohočlenŧ rozloţí mnohočlen na součin pomocí vytýkání chápe postup při postupném vytýkání uţívá vztahy pro druhou mocninu dvojčlenu a rozdíl druhých mocnin vysvětlí pojem lomený výraz určí podmínky, za kterých má daný výraz smysl upraví lomený výraz pomocí rozšiřování a krácení provádí početní operace s lomenými výrazy


Počet hodin

Mocniny a odmocniny

2.

Výrazy a jejich úpravy

2.1

Pojem jednočlenu a mnohočlenu

2.2

Lomené výrazy

71

24




Učivo

Ţák:

3.

Řešení rovnic a nerovnic v mnoţině R



3.1

Lineární rovnice o jedné neznámé

3.2

Lineární nerovnice a jejich soustavy

3.3

Soustavy lineárních rovnic o dvou neznámých

3.4

Kvadratická rovnice

  

 

 

   

provádí ekvivalentní úpravy rovnic a nerovnic rozpozná rovnici řeší lineární rovnice a výsledek ověří zkouškou pomocí vhodných úprav převede rovnici s neznámou ve jmenovateli na rovnici lineární pouţívá lineární rovnice k řešení slovních úloh řeší lineární nerovnici, výsledek znázorní na číselné ose a zapíše v R pomocí intervalu řeší soustavu dvou lineárních nerovnic a řešení zapíše pomocí intervalu zná sčítací a dosazovací metodu řešení soustavy lineárních rovnic a umí ji vyřešit rozpozná kvadratickou rovnici řeší neúplné kvadratické rovnice a výsledek ověří zkouškou zná vzorec pro výpočet diskriminantu a kořenŧ kvadratické rovnice řeší jednoduché úplné kvadratické rovnice

72

Počet hodin 32





            

zvolí vhodnou soustavu souřadnic a zobrazí v ní bod, určí souřadnice zobrazeného bodu z tabulky, grafu a z předpisu rozhodne, zda se jedná o funkci z grafu určí def. obor a obor hodnot funkce určí,zda číslo patří do def. oboru vyjádří funkční závislost tabulkou a sestrojí graf funkce lineární dokáţe se orientovat v grafu funkce a určit z něj potřebné hodnoty určí nepřímou úměrnost a sestrojí graf rozpozná kvadratickou funkci pomocí tabulky sestrojí graf zná pojem parabola pomocí šablony kvadratické funkce sestrojí grafy zná pojem goniometrická funkce načrtne graf funkce sinus a kosinus na intervalu 0-360° zná pojem sinusoida


Učivo 4.

Funkce

4.1

Základní pojmy

4.2

Lineární funkce, přímá úměrnost, funkce konstantní

4.3

Nepřímá úměrnost

4.4

Kvadratická funkce

4.5

Goniometrické funkce

73

Počet hodin 17,5




Učivo

Ţák:

5.

Planimetrie



5.1

Základní pojmy

5.2

Trojúhelníky



   



  

uţívá pojmy: bod, přímka, rovina chápe vztahy: vzdálenost bodu od přímky, vzdálenost dvou rovnoběţek, odchylka dvou přímek, úsečka a její délka, úhel a jeho velikost rozlišuje druhy trojúhelníku podle délek stran a velikosti úhlŧ určí výšky a těţnice v trojúhelníku sestrojí trojúhelník z daných prvkŧ rozliší shodné a podobné trojúhelníky a své tvrzení zdŧvodní uţitím vět o shodnosti a podobnosti trojúhelníku uţívá Pythagorovu větu a goniometrické funkce při řešení pravoúhlého trojúhelníku určí hodnoty goniometrických funkcí pomocí kalkulátoru určí obvod a obsah trojúhelníku aplikuje poznatky o trojúhelníku při řešení praktických úloh

74

Počet hodin 24


Výsledky vzdělávání           

 

zná základní vlastnosti rovnoběţníku vysvětlí pojmy obvod a obsah převádí délkové a plošné jednotky sestrojí rovnoběţník a lichoběţník, určí jejich obvod a obsah rozlišuje pravidelné mnohoúhelníky a určí jejich obvod a obsah aplikuje poznatky o mnohoúhelníku při řešení praktických úloh rozumí pojmŧm prŧměr a poloměr zná přibliţnou hodnotu Ludolfova čísla sestrojí kruţnici, určí obvod a obsah kruhu, délku kruţnice určí vzájemnou polohu přímky a kruţnice aplikuje poznatky o kruhu a kruţnici při řešení praktických úloh


Učivo 5.3

Mnohoúhelníky

5.4

Kruţnice a kruh

6.

Výpočet objemů a povrchů těles

6.1 chápe pojmy bod, přímka, rovina určí vzájemnou polohu bodŧ, přímek a rovin

Základní polohové a metrické vlastnosti

75

Počet hodin

15,5



  

    

chápe pojmy hrana, stěna, výška tělesa, úhlopříčka ( stěnová, tělesová) vysvětlí pojmy objem a povrch tělesa, u povrchu rozlišuje podstavu a plášť tělesa převádí jednotky objemu rozlišuje a správně pojmenuje základní geometrická tělesa určí objem, povrch, obsah pláště a podstavy hranolu, kvádru, krychle, rotačního válce a koule


Učivo 6.2

Základní tělesa

7.

Práce s daty

chápe pojmy prvek statistického souboru, rozsah souboru, hodnota znaku rozlišuje kvalitativní a kvantitativní znaky určí četnost hodnoty znaku určuje údaje z tabulek, grafŧ a diagramŧ (sloupcový graf a spojnicový diagram určí aritmetický prŧměr hodnot

76

Počet hodin

7




FYZIKA oboru vzdělání

26 – 57 – H / 01 Autoelektrikář Počet hodin v učebním plánu celkem: 113,5 Platnost učební osnovy od 1. 9. 2010 Forma vzdělání: denní

Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Vyučování fyzice poskytuje ţákŧm ucelený soubor vědomostí a dovedností z fyzikální oblasti vzdělání. Specifickým cílem je dŧkladné osvojení základních fyzikálních zákonŧ a jejich aplikace v technické praxi. Vzdělání směřuje k tomu, aby ţák měl základní představy o struktuře látek a jejich vlastnostech, znal běţně pouţívané fyzikální veličiny a jejich jednotky, osvojil si základy pozorování, měření, zpracování výsledkŧ a jejich vyhodnocení. Ţák by měl analyzovat a řešit jednoduchý fyzikální problém a získat k tomu vhodné informace, chápat přínos fyzikálního vzdělávání při objasňování jevŧ v přírodě, kaţdodenním ţivotě, při ochraně ţivotního prostředí i svého zdraví. Je třeba, aby ţáci dokázali pracovat s fyzikálními rovnicemi a analyzovat závislosti z nich uváděné. Dále je nutné vést ţáky ke správnému a úplnému pochopení fyzikálních zákonŧ a principŧ, které jsou vlastním jádrem fyzikálního poznání. V zájmu bezpečné práce ţákŧ a ochrany jejich zdraví při práci je nutno respektovat všechna zákonná ustanovení o bezpečnosti a ochraně práce.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do tří ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:         

Mechanika Termika Obecná chemie Anorganická chemie Organická chemie Biochemie Elektřina a magnetismus Vlnění a optika Fyzika atomu

77





Vesmír

Učivo z mechaniky, termiky, obecné chemie, anorganické chemie, organické chemie a biochemie je začleněno do prvního ročníku, učivo z elektřiny a magnetismu do druhého ročníku a učivo z vlnění a optiky, fyziky atomu a vesmíru do třetího ročníku oboru vzdělání. Učivo chemické povahy je začleněno z chemického vzdělávání příslušného RVP a učivo fyzikální povahy z fyzikálního vzdělávání. Do výuky je vhodné začlenit například tyto laboratorní práce: určení součinitele smykového tření, určení momentu síly vzhledem k ose otáčení, určení tíhového zrychlení matematického kyvadla, určení ohniskové vzdálenosti a optické mohutnosti spojky, ověření platnosti Ohmova zákona a regulace napětí a proudu potenciometrem. Laboratorní práce si kaţdý vyučující začlení do výuky dle svého výběru s ohledem na prŧběţné vybavení pomŧckami. Náročnost prací je nutné přizpŧsobit úrovni vědomostí a dovedností ţákŧ.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Vyučování fyzice rozvíjí a upevňuje morálně volní vlastnosti ţákŧ, jako jsou zodpovědnost za vykonanou práci, samostatnost, přesnost, pečlivost a systematičnost. Vyučování přispívá ke zvyšování úrovně písemného i ústního projevu. Výuka směřuje k tomu, aby ţáci měli vhodnou míru sebevědomí a byli schopni sebehodnocení. Učivo předmětu významně přispívá k vytváření komplexního názoru na přírodní děje a rozvíjí samostatné logické myšlení. Součástí vyučování je seznámení ţákŧ s fyzikální stránkou problémŧ ţivotního prostředí a se zásadami hygieny a bezpečnosti práce.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří výklad, problémové vyučování a skupinové vyučování. Dŧleţitou součástí výuky jsou i aplikace poznatkŧ v běţném ţivotě, vybrané jednoduché pokusy a fyzikální měření. Ţák často pracuje podle návodu vyučujícího, vyuţívá pracovní listy, návody k laboratorním pracím a elektrotechnická schémata. Nezbytnou součástí výuky je i práce s matematicko-fyzikálními tabulkami. Často se vyuţívají mezipředmětové vztahy zejména s matematikou při řešení fyzikálních rovnic, úpravě výrazŧ a řešení fyzikálních úloh. Velký dŧraz je kladen na samostatnou práci s pomŧckami a literaturou. Je vyuţíváno didaktické techniky, včetně multimediální učebny.

Kritéria hodnocení ţáků Závěrečná klasifikace je plně v souladu s klasifikačním řádem. Dílčí hodnocení ţákŧ je prováděno kombinací známkování a slovního hodnocení. Slovně je ţák hodnocen v prŧběhu vyučovacích hodin za samostatné nebo skupinové zpracování úkolŧ. Známkou je ţák ohodnocen při ústním či písemném přezkoušení znalostí. Ţáci se učí sebekriticky hodnotit výsledky své práce. Součástí hodnocení je i úroveň provedení laboratorních prací po stránce praktické, zpracování výsledkŧ měření i odevzdání laboratorních protokolŧ.

78



Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Vyučování fyzice významně přispívá k rozvoji osobnosti ţáka a k jeho přípravě na budoucí povolání. Ţáci reagují na nové poznatky fyziky, které mohou vyuţívat zejména v odborných předmětech. Fyzika se tak stává předmětem prŧpravným k ostatním odborným předmětŧm. Ţáci umí vyhledávat nové informace a pracovat s nimi (práce s internetem, časopisy a další odbornou literaturou). Předmět vytváří dovednost řešit problémy a problémové situace, které mohou v technické praxi nastat. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:       

Kompetence k učení (Ţáci by se měli učit efektivně, řešit základní i sloţitější úkoly.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci by měli řešit samostatně i ve skupině fyzikální problémy.) Komunikativní kompetence (Ţáci by se měli vhodně vyjadřovat, objasňovat a formulovat své myšlenky, pouţívat správnou fyzikální terminologii.) Personální a sociální kompetence (Ţáci by měli vyuţívat zkušeností, dále se vzdělávat, pracovat v týmu, přijímat a odpovědně plnit úkoly.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţáci by měli zvaţovat budování své profesní kariéry, prezentovat své profesní cíle, vyuţívat fyzikální poznatky v odborných předmětech.) Matematické kompetence (Ţáci by měli aplikovat základní matematické postupy při řešení fyzikálních příkladŧ a zpracování laboratorních měření.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci by měli pracovat s počítačem, komunikovat elektronickou poštou.)


Člověk a ţivotní prostředí (Ţáci by měli předvídat moţný dopad praktických aktivit člověka na ţivotní prostředí, posoudit zneuţití výzkumu, ochranu člověka za mimořádných situací.) Člověk a svět práce (Ţáci by měli uplatňovat poznatky v praxi.) Informační a komunikační technologie (Ţáci by měli správně zhodnotit informace získané z médií po stránce věrohodnosti, pouţít výpočetní techniku, internet.)

79




Učivo

Ţák:

1.

Mechanika



1.1

Fyzika jako vědní disciplína, hmota a formy její existence, fyzikální veličiny a jejich jednotky, soustava SI.

1.2.

Kinematika – mechanický pohyb, rychlost jako vektor, rovnoměrný přímočarý pohyb, rovnoměrně zrychlený pohyb, volný pád, rovnoměrný pohyb po kruţnici.

1.3

Dynamika – síla, Newtonovy pohybové zákony, gravitace.

1.4

Mechanická práce a energie – mechanická práce, kinetická a potenciální energie, výkon, účinnost.

1.5

Mechanika tuhého tělesa – tuhé těleso, moment síly, momentová věta, posuvný a otáčivý pohyb, skládání sil, dvojice sil, těţiště, tření, třecí síla.

1.6

Mechanika tekutin – vlastnosti tekutin, tlak, tlaková síla, Pascalŧv zákon, hydrostatický tlak, atmosférický tlak, Archimédŧv zákon, dynamika tekutin.

2.

Termika

2.1

Teplota, teplo, měrná tepelná kapacita.













rozliší formy existence hmoty, vyjmenuje základní jednotky soustavy SI a začlení fyziku mezi ostatní přírodní vědy popíše mechanický pohyb základními výrazy, rozliší rovnoměrný přímočarý pohyb od rovnoměrně zrychleného pohybu, popíše rovnoměrný pohyb po kruţnici, vypočítá základní veličiny pohybŧ vysvětlí pojem dynamika a objasní Newtonovy pohybové zákony na praktických příkladech, uvede výraz pro zákon síly uvede výrazy pro mechanickou práci, energii, výkon, účinnost a objasní veličiny na praktických příkladech definuje tuhé těleso a moment síly, popíše posuvný a otáčivý pohyb, skládání sil a charakterizuje těţiště, vypočítá třecí sílu a určí součinitel smykového tření vyjmenuje vlastnosti tekutin, definuje tlak a tlakovou sílu, objasní Pascalŧv zákon, hydrostatický a atmosférický tlak, Archimédŧv zákon a dynamiku tekutin, uvede příklady z praxe vysvětlí veličiny teplo a teplota, uvede jejich jednotky, vysvětlí jejich měrnou tepelnou kapacitu

80

Počet hodin 30

4





   

 





Učivo

objasní rozdíl mezi ideálním 2.2 a reálným plynem, vysvětlí práci ideáního plynu, objasní princip činnosti vybraných tepelných strojŧ 2.3. vysvětlí strukturu pevných látek, pŧsobení sil u rŧzných deformací a teplotní roztaţnost pevných látek, výraz pro prodlouţení a jev objasní na příkladech z praxe zařadí chemii mezi ostatní přírodní vědy, objasní chemické látky pojmenuje názvy chemických prvkŧ a jejich symboly odvodí názvy chemických sloučenin ovládá názvy a chemické značky Periodické soustavy prvkŧ, objasní rŧzné skupiny prvkŧ vysvětlí pojmy směsi a roztoky objasní chemickou reakci a popíše jí chemickou rovnicí charakterizuje anorganické látky, odvodí názvy oxidŧ, kyselin, hydroxidŧ a solí

objasní vlastnosti atomu uhlíku a názvosloví základních organických sloučenin, uvede některá pouţití v praxi


Počet hodin

Teplo a práce, práce ideálního plynu. Tepelné stroje a tepelná zařízení.

Pevné látky – struktura pevných látek, deformace těles. Teplotní roztaţnost pevných látek.

3.

Obecná chemie

3.1

Rozdělení chemie, chemické látky, směsi a čisté látky, chemická vazba.

3.2

Chemické prvky – názvy a symboly prvkŧ.

3.3 3.4

Chemické sloučeniny, chemická symbolika. Periodická soustava prvkŧ.

3.5

Směsi a roztoky.

3.6

Chemická reakce, chemická rovnice a výpočty v chemii. Elektrolýza.

4.

Anorganická chemie

4.1

Anorganické látky, kyseliny, hydroxidy, soli oxidační číslo, oxidy.

5.

Organická chemie

5.1

Vlastnosti atomu uhlíku, uspořádání atomŧ v molekulách organických sloučenin, základ názvosloví organických sloučenin, význam organických sloučenin v praxi.

81

6,5

6

2



Učivo 6.




uvede nejdŧleţitější biogenní 6.1 prvky, popíše nejdŧleţitější sloţení ţivých organismŧ

Biochemie Nejdŧleţitější biogenní prvky, vzduch, voda, kyslík, vodík. Chemické sloţení ţivých organismŧ, přírodní látky, biochemické děje.

82

Počet hodin 1




Učivo

Ţák:

7.

Elektřina a magnetismus



7.1

Elektrický náboj tělesa, elektrické pole, Coulombŧv zákon, kapacita, kondenzátory.

7.2

Elektrický proud v pevných látkách – elektrický proud v kovech, odpor vodiče, závislost odporu vodiče na teplotě, Ohmŧv zákon, řazení rezistorŧ, elektrická práce, výkon, účinnost. Vodivost polovodičŧ.

7.3

Magnetické pole – magnetické pole trvalého magnetu, magnetické pole vodiče, magnetická indukce, vzájemné pŧsobení rovnoběţných vodičŧ, elektromagnetická indukce.

7.4

Střídavý proud – vznik střídavého napětí a proudu, efektivní hodnoty střídavého napětí a proudu. Součástky ve střídavém obvodu. Výkon ve střídavém obvodu. Přenos elektrické energie střídavým proudem, energetická soustava.







objasní vznik elektrického náboje a elektrického pole, uvede druhy nábojŧ, vypočítá sílu pomocí Coulombova zákona a kapacitu kondenzátoru, uvede pouţití kondenzátorŧ v praxi popíše vznik elektrického proudu v kovech a závislost odporu vodiče na teplotě, uvede výraz pro odpor vodiče a vypočítá veličiny z Ohmova zákona, vysvětlí a vypočte elektrickou práci, výkon a účinnost, nakreslí sériové a paralelní zapojení rezistorŧ, vypočítá základní veličiny těchto zapojení, objasní vodivost polovodičŧ popíše magnetické pole trvalého magnetu, vodiče a dvou rovnoběţných vodičŧ s proudem, objasní elektromagnetickou indukci a uvede příklady vyuţití tohoto jevu uvede vznik střídavého napětí a proudu, vypočítá efektivní hodnoty střídavých veličin, objasní chování součástek ve střídavém obvodu, vysvětlí činný, zdánlivý a jalový výkon, uvede výrazy jednotlivých výkonŧ, stručně popíše energetickou soustavu

83

Počet hodin 33




Učivo

Ţák:

8.

Vlnění a optika



popíše chování tělesa zavěšeného na pruţině, matematické a fyzické kyvadlo, uvede rozdíl mezi tlumeným a netlumeným kmitáním, rozliší podélné a příčné postupné vlnění charakterizuje akustiku jako část vědního oboru, uvede vlastnosti zvuku a upozorní na bezpečnost práce při nadměrném hluku definuje dvojí povahu světla, vysvětlí odraz a lom světla

8.1

Mechanické kmitání a vlnění – periodický pohyb, kmitání tlumené a netlumené, těleso zavěšené na pruţině, matematické a fyzické kyvadlo, vlnění a jeho znázornění, podélné a příčné postupné vlnění.

8.2

Zvukové vlnění – akustika, vlastnosti zvuku.

8.3

uvede jednotlivé druhy záření, jejich vlastnosti a praktické pouţití uvede druhy zrcadel, nakreslí zobrazení předmětu zrcadly, ovládá zobrazovací rovnici zrcadel a pouţití zrcadel v praxi uvede druhy čoček, nakreslí zobrazení předmětu čočkou, ovládá zobrazovací rovnici čoček, rozliší vady oka a jejich odstranění brýlemi, uvede vybrané druhy optických přístrojŧ charakterizuje fotometrii jako část vědní disciplíny, uvede výrazy pro osvětlení, začlení jednotku svítivosti mezi ostatní jednotky soustavy SI a poukáţe na vybrané zásady bezpečnosti práce z fotometrického hlediska

8.4

Světlo a jeho šíření – optika, dvojí povaha světla, odraz světla, zákon odrazu, lom světla, zákon lomu. Druhy záření – infračervené, ultrafialové a rentgenové záření.



  





8.5

Zrcadla – druhy zrcadel, zobrazení zrcadly, zobrazovací rovnice pro zrcadla, pouţití zrcadel v praxi.

8.6

Čočky – druhy čoček, zobrazení čočkou, zobrazovací rovnice čoček, optická mohutnost čoček, praktické pouţití čoček, oko jako optická soustava, optické přístroje.

8.7

Fotometrie – osvětlení, svítivost, hygiena osvětlování, bezpečnost práce z fotometrického hlediska.

84

Počet hodin 23





 



popíše rozdíly mezi modely atomu, uvede částice atomu, jejich náboj a zařadí je do jádra nebo elektronové ho obalu uvede druhy záření a zpŧsob jejich pohlcení stručně popíše jadernou reakci, uvede příklady jejího vyuţití, vyhodnotí vyuţití jaderných elektráren v porovnání s ostatními zdroji energie uvede základní představy o struktuře vesmíru a jeho vývoji


Učivo 9.

Fyzika atomu

9.1

Model atomu, struktura atomu, elektronový obal, jádro atomu.

9.2.

Radioaktivita, jaderné záření.

9.3

Jaderná energie a její vyuţití – jaderná reakce, jaderný reaktor, jaderná elektrárna.

10.

Vesmír

10.1

Slunce, planety a jejich vyuţití, komety, hvězdy a galaxie – základní představy o struktuře vesmíru a jeho vývoji.

85

Počet hodin 6

2




BIOLOGIE A EKOLOGIE oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Předmět přispívá k hlubšímu pochopení přírodních jevŧ, pojmŧ a zákonŧ tak, aby se je ţák naučil vyuţívat v profesním i občanském ţivotě. Formuje základní postoj ţáka ve vztahu k ţivotnímu prostředí. Plní dŧleţitou roli při rozvoji samostatného myšlení ţáka v oblasti trvale udrţitelného rozvoje tak, aby pochopil základní význam přírody pro člověka.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je zařazeno do prvního ročníku a zahrnuje jednu ze tří částí přírodovědného vzdělání dle RVP. Budou se vyučovat tyto kapitoly:     

Základy biologie Člověk a zdraví Základy ekologie Ţivotní prostředí člověka Péče o ţivotní prostředí

V prŧběhu celého školního roku budou ţáci samostatně zpracovávat dílčí úkoly, budou sledovat aktuální dění v oblasti ţivotního prostředí a udrţitelného rozvoje. Výsledky své práce budou prezentovat přímo při vyučovací hodině. Příkladem moţných témat dílčích úkolŧ mohou být třídění a zpracování odpadu, přírodní zdroje surovin a energie, globální oteplování atd.. Další moţná témata lze zadat dle zájmu ţákŧ. V rámci kapitol Člověk a zdraví a Péče o ţivotní prostředí mohou proběhnout besedy s odborníky dle aktuální nabídky (drogové závislosti, nevhodné sexuální chování, zdravá výţiva, zásady první pomoci, myslivost, národní park Šumava apod.), popř. odborné exkurze v úpravně pitné vody, v čistírně odpadních vod, návštěva nízkoprahového střediska DROPIN či další dle aktuální nabídky.

86



Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Ţáci budou vedeni tak, aby  

ţili v souladu se zásadami zdravé ţivotosprávy, pečovali o své zdraví a neohroţovali svým jednáním zdraví svých spoluobčanŧ, jednali ekonomicky v osobním i pracovním ţivotě, nakládali šetrně s veškerými zdroji látek a energie.

Strategie výuky Stěţejními metodami jsou diskuse, rozhovor, týmová práce a samostatná práce ţákŧ. Je kladen dŧraz na samostatnost a iniciativu ţákŧ. Pod vedením učitele ţáci pracují s odbornou literaturou, vyuţívají počítačové a informační technologie, zejména při vyhledávání informací. Ţáci s vysokým zájmem o danou problematiku jsou individuálně podporováni, naopak při vzdělávání slabších ţákŧ či ţákŧ se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním je přihlíţeno k jejich schopnostem.

Kritéria hodnocení ţáků Při hodnocení se klade dŧraz     

na hloubku porozumění učivu o přírodních jevech a technice pro zajišťování ochrany sloţek ţivotního prostředí, na schopnost číst s porozuměním jednoduchý odborný text, na schopnost řešit jednoduché ekologické problémy a opatřovat si k tomu nezbytné informace, na schopnost vyhodnocovat neţádoucí vlivy prostředí na člověka, na schopnost vyhodnocení vlivŧ činností člověka na sloţky ţivotního prostředí a zpŧsoby jeho ochrany.

Prŧběţná i závěrečná klasifikace je plně v souladu s klasifikačním řádem. Prověřování znalostí a dovedností probíhá v několika formách. Písemné práce jsou zařazovány po ukončení jednotlivých celkŧ a prověřují hloubku porozumění dané problematiky. Ústní zkoušení navíc prověřuje schopnost přesného vyjadřování a výstup před ţáky. Dŧleţitou součástí ústního prověřování učiva je zařazení vlastního sebehodnocení ţákŧ, které spolu s ústním hodnocením výkonŧ ţákŧ slouţí k motivaci pro jejich další práci.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:   

Kompetence k učení (Vzdělání směřuje k tomu, aby si ţáci efektivně osvojili dŧleţité pojmy a zákonitosti.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci samostatně řeší dílčí úkoly a projekty, jak je uvedeno v charakteristice učiva.) Komunikativní kompetence (Ţáci formulují výsledky své práce srozumitelně a jazykově správně, prezentují své myšlenky verbálně i písemnou formou.)

87


  


Personální a sociální kompetence (Vzdělání směřuje k tomu, aby si ţáci osvojili zásady zdravé ţivotosprávy a pečovali o své zdraví.) Občanské kompetence a kulturní povědomí (Vzdělání směřuje k tomu, aby ţáci jednali v souladu s udrţitelným rozvojem, velký dŧraz je kladen na hospodárnost při nakládání s veškerými zdroji a třídění odpadu.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci prŧběţně vyhledávají informace o aktuálním dění v oblasti ţivotního prostředí.)


Člověk a ţivotní prostředí (v přímé vazbě na všechna probíraná témata) Občan v demokratické společnosti (Je rozvíjena zejména mediální gramotnost v souvislosti s prŧběţným vyhledáváním a tříděním potřebných informací o aktuálním dění v oblasti ţivotního prostředí, zdravého ţivotního stylu apod.) Informační a komunikační technologie (zejména při vyhledávání informací)

88




Učivo

Ţák:

1.

Základy biologie



1.1

Vznik a vývoj ţivota na Zemi

1.2

Stavba a funkce buňky

            

 

vysvětlí pojem biogenní prvky objasní funkci cukrŧ, tukŧ, bílkovin a nukleových kyselin v ţivých soustavách popíše proces vývoje organických sloučenin a buňky na Zemi charakterizuje názory na vznik a vývoj ţivota na Zemi popíše buňku jako základní stavební a funkční jednotku ţivota vysvětlí rozdíl mezi prokaryotickou a eukaryotickou buňkou charakterizuje rostlinnou a ţivočišnou buňku a uvede rozdíly vysvětlí proces fotosyntézy a buněčného dýchání uvede rozdíly mezi autotrofní a heterotrofní buňkou vysvětlí podstatu dědičnosti a proměnlivosti uvede rozdíly mezi pohlavním a nepohlavním rozmnoţování objasní význam genetiky uvede základní skupiny organizmŧ a porovná je vyjádří svými slovy ţivotní projevy rostlin a ţivočichŧ popíše stavbu lidského těla vysvětlí funkce orgánových soustav a jednotlivých orgánŧ

Počet hodin 7

Buňka prokaryotická a eukaryotická Buňka rostlinná a ţivočišná Buněčný metabolismus

Dědičnost a proměnlivost

1.3

Organizmy

2.

Člověk a zdraví

2.1

Stavba lidského těla

89

5





  

 

 








Učivo 2.2

Ochrana zdraví

3.

Základy ekologie

charakterizuje předmět ekologie jako vědy vysvětlí podstatu ekologické přizpŧsobivosti organismŧ

3.1

Vztahy mezi organizmy a prostředím

popíše vlivy a význam slunečního záření, atmosféry, hydrosféry a pedosféry na organismy charakterizuje populaci, společenstvo a ekosystém vyjmenuje a uvede příklady vztahŧ mezi populacemi v biocenózách (konkurence, predace a parazitismus, symbióza) popíše stavbu ekosystému uvede příklady potravních řetězcŧ a popíše podstatu koloběhu látek v přírodě z hlediska látkového a energetického vysvětlí rozdíl mezi ekosystémem přírodním a umělým

3.2

Abiotické podmínky prostředí

3.3

Biotické podmínky prostředí

4.

Ţivotní prostředí člověka

4.1

Charakteristika ţivotního prostředí člověka a historické změny v ţivotním prostředí lidí

vysvětlí význam zdravé ţivotosprávy a uvede principy zdravého ţivotního stylu uvede příklady virových, bakteriálních a jiných onemocnění a moţnosti prevence

rozliší jednotlivé typy prostředí a uvede příklady, vyjmenuje sloţky ţivotního prostředí popíše historii vzájemného ovlivňování člověka a přírody

90

Počet hodin

7

7


Výsledky vzdělávání   





  



 

 

charakterizuje přírodní zdroje surovin a energie z hlediska jejich obnovitelnosti posoudí vliv vyuţívání přírodních zdrojŧ na prostředí hodnotí vliv rŧzných lidských činností na jednotlivé sloţky ţivotního prostředí (těţba surovin, energetika, prŧmysl, doprava, zemědělství, urbanizace a rekreace charakterizuje negativní jevy prostředí a jejich vlivy na zdraví člověka (chemizace, odpady, hluk) uvede základní znečišťující látky v ovzduší, ve vodě a v pŧdě a vyhledá informace o aktuálním stavu uvede konkrétní příklady ohroţování ţivé přírody charakterizuje rŧzné typy krajiny a její vyuţívání člověkem charakterizuje globální ekologické problémy


Učivo 4.2

Přírodní zdroje jejich vyuţívání

4.3

Vlivy lidských činností na biosféru

4.4

Negativní jevy prostředí

4.5

Ohroţování základních sloţek biosféry

4.6

Rozsah ekologických problémŧ

5.

Péče o ţivotní prostředí

5.1 vysvětlí udrţitelný rozvoj jako integraci environmentálních, ekonomických, technických a sociálních přístupŧ k ochraně ţivotního prostředí 5.2 uvede příklady chráněných území v ČR a v regionu 5.3 uvede základní technická zařízení na ochranu ovzduší (odlučovače popílku, odsiřovací zařízení) popíše zpŧsoby čištění odpadních vod popíše zpŧsoby nakládání s odpady

Pojetí péče o ţivotní prostředí

Ochrana přírody Technika na ochranu ţivotního prostředí

91

Počet hodin

7







uvede základní ekonomické, právní a informační nástroje společnosti na ochranu přírody a prostředí zdŧvodní odpovědnost kaţdého jedince za ochranu přírody, krajiny a ţivotního prostředí na konkrétním příkladu z občanského ţivota a odborné praxe navrhne řešení vybraného environmentálního problému


Učivo 5.4

Předpoklady a nástroje péče o ţivotní prostředí

92

Počet hodin




TĚLESNÁ VÝCHOVA oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Tělesná výchova je součástí komplexnějšího vzdělávání ţákŧ, směřuje k poznání vlastních pohybových moţností, zájmŧ a účinkŧ pohybových činností na tělesnou zdatnost, upevnění hygienických, stravovacích, pracovních a jiných zdravotních návykŧ. V tělesné výchově se rozvíjejí jak pohybově nadaní, tak zdravotně oslabení ţáci. Hlavním cílem je chápat zdraví jako velmi dŧleţitou ţivotní hodnotu, orientovat se v tom, co je zdravé a co zdraví škodlivé, uvědomovat si škodlivost návykových a omamných látek.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do tří ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:          

Poznatky z tělesné výchovy a sportu, komunikace při pohybových činnostech, organizace, hygiena a bezpečnost v tělesné výchově a sportu Prŧpravná, kondiční, koordinační, kompenzační, relaxační, vyrovnávací, tvořivá a jiná cvičení Gymnastika, tanec a jiné pohybové činnosti s rytmickým a hudebním doprovodem Úpoly Atletika Pohybové hry Sportovní hry Sporty vyţadující zvláštní klimatické, prostorové nebo materiální podmínky a netradiční sporty Motorické testy a testy svalové nerovnováhy Výběrové učivo

93



Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Vyučovací předmět tělesná výchova je zaměřen na regeneraci a kompenzaci jednostranné zátěţe, zpŧsobené pobytem ve škole, rozvoj pohybových dovedností a schopností a zvyšování fyzické kondice. Zdraví člověka by mělo být chápáno jako vyváţený stav tělesné, duševní a sociální pohody a mělo by být základním předpokladem pro aktivní a spokojený ţivot a optimální pracovní ţivot.

Strategie výuky Tělesná výchova bude realizována ve vyučovacím předmětu, sportovních kurzech (zařazeno např. plavání, bruslení, lyţování, hry, turistika) a jiných organizačních formách podle moţností a podmínek (materiální podmínky, zájmy ţákŧ, klimatické podmínky, podíl chlapcŧ a dívek, zdravotně oslabení ţáci apod.). Tělesná výchova by měla ţáky v pohybových projevech a zlepšování tělesného vzhledu pomocí přiměřených prostředkŧ kultivovat. Pro ţáky se zdravotním oslabením škola vytváří oddělení zdravotní tělesné výchovy.

Kritéria hodnocení ţáků Hodnocení ţákŧ bude v souladu s učebními osnovami školy s ohledem na specifické potřeby jednotlivých ţákŧ za pomoci školských poradenských pracovišť, rodičŧ… Hodnocení výsledkŧ:    

plnění poţadavkŧ dle stanovených limitŧ přihlédnutí k aktivitě a vztahu ţáka ke sportovním činnostem zapojení ţáka do soutěţí a disciplín v rámci školy, města, republiky účast na sportovních kurzech a výcvicích

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí Vyučovací předmět tělesná výchova rozvíjí především kompetence k učení, řešení problémŧ, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:     

Kompetence k učení (Ţáci by měli být schopni cvičit samostatně, konkrétně posuzovat získané dovednosti, posilovat svoji vŧli a překonávat překáţky, hodnotit sami sebe a ovládat se.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci by měli aktivně podílet na všech fázích činností a zapojovat se do řešení problémových situací.) Komunikativní kompetence (Ţáci by měli umět obhájit vlastní názor vhodnou formou a umět naslouchat názorŧm druhých.) Personální a sociální kompetence (Ţáci by měli spolupracovat a respektovat společně dohodnutá pravidla, mít mezi sebou vzájemný respekt.) Občanské kompetence (Ţáci by měli respektovat individualitu druhého, pomoci druhému člověku a zodpovědně se chovat k okolí.) 94





Pracovní kompetence (Ţáci by měli objektivně hodnotit s ohledem na reálné moţnosti při profesní orientaci.)


 

Osobní a sociální výchova (Ţáci by měli rozvíjet své schopnosti poznávání – smyslové vnímání, pozornost a soustředění; seberegulaci a sebeorganizaci – já a moje tělo, cvičení sebekontrolu a vŧli, organizovat si čas, reagovat na zátěţ, vyčerpání, psychohygiena – prevence úrazŧ a stresŧ, vztah k sobě a své tělesnosti, hledání pomoci při potíţích.) Enviromentální výchova (Ţáci by měli být schopni se orientovat v problematice vlivŧ ţivotního prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí.) Mediální výchova (Ţáci by měli umět hodnotit mediální sdělení a realitu-světa, sportovních médií a mediální obraz vrcholového sportu.)

95




Učivo

Ţák:

1.

Péče o zdraví



1.1

Činitelé ovlivňující zdraví: ţivotní prostředí, ţivotní styl, pohybové aktivity, výţiva a stravovací návyky, rizikové chování aj. Duševní zdraví a rozvoj osobnosti; sociální dovednosti; rizikové faktory poškozující zdraví. Odpovědnost za zdraví své i druhých; péče o veřejné zdraví v ČR, zabezpečení v nemoci; práva a povinnosti v případě nemoci nebo úrazu. Partnerské vztahy; lidská sexualita. Prevence úrazŧ a nemocí. Mediální obraz krásy lidského těla, komerční reklama.

  

   





uplatňuje ve svém jednání základní znalosti o stavbě a funkci lidského organismu jako celku popíše, jak faktory ţivotního prostředí ovlivňují zdraví lidí zdŧvodní význam zdravého ţivotního stylu dovede posoudit vliv pracovních podmínek a povolání na své zdraví v dlouhodobé perspektivě a ví, jak by mohl kompenzovat jejich neţádoucí dŧsledky popíše vliv fyzického a psychického zatíţení na lidský organismus orientuje se v zásadách zdravé výţivy a v jejích alternativních směrech dovede uplatňovat naučené modelové situace k řešení konfliktních situací objasní dŧsledky sociálně patologických závislostí na ţivot jednotlivce, rodiny a společnosti a vysvětlí, jak aktivně chránit své zdraví diskutuje a argumentuje o etice v partnerských vztazích, o vhodných partnerech a o odpovědném přístupu k pohlavnímu ţivotu dovede posoudit vliv médií a reklamy na ţivotní styl jedince a na péči o své zdraví

1.2

1.3 1.4 1.5

96

Počet hodin 2



 



popíše úlohu státu a místní samosprávy při ochraně zdraví a ţivotŧ obyvatel dovede rozpoznat hrozící nebezpečí a ví, jak na ně reagovat v situacích osobního ohroţení a za mimořádných událostí

prokáţe dovednosti poskytnutí první pomoci sobě a jiným


Učivo 2.

Zásady jednání v situacích osobního ohroţení a za mimořádných událostí

2.1

Mimořádné události (ţivelní pohromy, havárie, krizové situace aj.). Základní úkoly ochrany obyvatelstva (varování, evakuace).

2.2

3.

První pomoc

3.1 3.2

Úrazy a náhlé zdravotní příhody Poranění při hromadném zasaţení obyvatel, stavy bezprostředně ohroţující ţivot.

97

Počet hodin 1

1







   

 

  



volí sportovní vybavení (výstroj a výzbroj) odpovídající příslušné činnosti a okolním podmínkám (klimatickým, zařízení, hygieně, bezpečnosti) a dovede je udrţovat a ošetřovat komunikuje při pohybových činnostech, dodrţuje smluvené signály a vhodně pouţívá odbornou terminologii dovede se zapojit do organizace turnajŧ a soutěţí dokáţe rozhodovat, zapisovat a sledovat výkony jednotlivcŧ dovede připravit prostředky k plánovaným pohybovým činnostem sestaví soubory zdravotně zaměřených cvičení, cvičení pro tělesnou a duševní relaxaci navrhne kondiční program osobního rozvoje a vyhodnotí jej uplatňuje zásady sportovního tréninku dovede o pohybových činnostech diskutovat, analyzovat je a hodnotit dovede rozvíjet svalovou sílu, rychlost, vytrvalost, obratnost a pohyblivost ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, i vzhledem k poţadavkŧm budoucího povolání uplatňuje osvojené zpŧsoby


Učivo 4.

Tělesná výchova – teoretické poznatky

4.1

Význam pohybu pro zdraví; prostředky ke zvyšování síly, rychlosti, vytrvalosti, obratnosti a pohyblivosti; technika a taktika; zásady sportovního tréninku Odborné názvosloví Výstroj, výzbroj; údrţba Hygiena a bezpečnost; vhodné oblečení, cvičební úbor a obutí; záchrana a dopomoc; zásady chování a jednání v rŧzném prostředí; regenerace a kompenzace; relaxace Pravidla her, závodŧ a soutěţí, rozhodování, zdroje informací.

4.2 4.3 4.4

4.5

5.

Pohybové dovednosti

5.1

Tělesná cvičení (pořadová, všestranně rozvíjející, kondiční, koordinační, kompenzační, relaxační aj.)

98

Počet hodin 2

10




Učivo

Počet hodin

relaxace  







 





uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách je schopen sladit pohyb s hudbou, umí sestavit pohybové vazby hudebně pohybové motivy a vytvořit pohybovou sestavu (skladbu) vyuţívá pohybové činnosti pro všestrannou pohybovou přípravu a zvyšování tělesné zdatnosti ovládá základní herní činnosti jednotlivce a participuje na týmovém herním výkonu druţstva dovede rozlišit jednání fair play od nesportovního jednání uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách vyuţívá pohybové činnosti pro všestrannou pohybovou přípravu a zvyšování tělesné zdatnosti vyuţívá pohybu ve vodě ke kompenzaci ortopedických vad a podpoře srdečního cévního systému, otuţuje organismus prokáţe dovednosti poskytnutí první pomoci druhým

5.2

Gymnastika: cvičení bez náčiní, cvičení s náčiním, cvičení na nářadí, akrobacie, šplh Rytmická gymnastika: pohybové, kondiční a taneční činnosti s hudebním a rytmickým doprovodem.

5.3

Atletika: běhy (rychlý, vytrvalý), starty, skoky do výšky a do dálky, hody a vrh koulí

6.

Pohybové hry

6.1

Drobné a sportovní (alespoň čtyři sportovní hry – podle úrovně dovedností), netradiční hry

7.

Úpoly

7.1

Pády, základní sebeobrana

8.

Plavání *

8.1

Adaptace na vodní prostředí, dva plavecké zpŧsoby, určená vzdálenost plaveckým zpŧsobem, dopomoc unavenému plavci, záchrana tonoucího

99

6 (1)

1

1



 

 







ovládá základní zpŧsoby jízdy na lyţích včetně zastavování pozná zásady správného chování na horách a vztahu k ţivotnímu prostředí

ovládá základy bruslení

vyuţívá rŧzných forem turistiky, dokáţe zjistit úroveň pohyblivosti

dokáţe posoudit úroveň své tělesné zdatnosti pozná chybně a správně prováděné činnosti, umí analyzovat a zhodnotit kvalitu pohybové činnosti nebo výkonu zvolí vhodná cvičení ke korekci svého zdravotního oslabení a dokáţe rozlišit vhodné a nevhodné pohybové činnosti vzhledem k poruše svého zdraví


Učivo 9.

Lyţování *

9.1 9.2

Základy sjezdového lyţování, základy běţeckého lyţování Chování při pobytu v horském prostředí

10.

Bruslení

10.1

Základy bruslení (na ledě nebo inline)

11.

Turistika a sporty v přírodě

11.1 11.2

Příprava turistické akce, orientace v krajině Orientační běh

12.

Testování tělesné zdatnosti

12.1

Motorické testy

13.

Zdravotní tělesná výchova

13.1

Speciální korektivní cvičení podle druhu oslabení, pohybové aktivity, zejména pohyb v přírodě

100

Počet hodin 2

2

2

2

1 (2)




Učivo

Ţák:

14.

Péče o zdraví



14.1

Činitelé ovlivňující zdraví: ţivotní prostředí, ţivotní styl, pohybové aktivity, výţiva a stravovací návyky, rizikové chování aj. Duševní zdraví a rozvoj osobnosti; sociální dovednosti; rizikové faktory poškozující zdraví Odpovědnost za zdraví své i druhých; péče o veřejné zdraví v ČR, zabezpečení v nemoci; práva a povinnosti v případě nemoci nebo úrazu Partnerské vztahy; lidská sexualita Prevence úrazŧ a nemocí Mediální obraz krásy lidského těla, komerční reklama

  

   






14.2

14.3

14.4 14.5 14.6

101

Počet hodin 2



 



popíše úlohu státu a místní samosprávy při ochraně zdraví a ţivotŧ obyvatel dovede rozpoznat hrozící nebezpečí a ví, jak na ně reagovat v situacích osobního ohroţení a za mimořádných událostí

prokáţe dovednosti poskytnutí první pomoci sobě a jiným


Učivo 15.


15.1

Mimořádné události (ţivelní pohromy, havárie, krizové situace aj.) Základní úkoly ochrany obyvatelstva (varování, evakuace)

15.2

16.

První pomoc

16.1 16.2

Úrazy a náhlé zdravotní příhody Poranění při hromadném zasaţení obyvatel, stavy bezprostředně ohroţující ţivot

102

Počet hodin 1

1







   

 

volí sportovní vybavení (výstroj a výzbroj) odpovídající příslušné činnosti a okolním podmínkám (klimatickým, zařízení, hygieně, bezpečnosti) a dovede je udrţovat a ošetřovat komunikuje při pohybových činnostech, dodrţuje smluvené signály a vhodně pouţívá odbornou terminologii dovede se zapojit do organizace turnajŧ a soutěţí dokáţe rozhodovat, zapisovat a sledovat výkony jednotlivcŧ dovede připravit prostředky k plánovaným pohybovým činnostem sestaví soubory zdravotně zaměřených cvičení, cvičení pro tělesnou a duševní relaxaci navrhne kondiční program osobního rozvoje a vyhodnotí jej uplatňuje zásady sportovního tréninku


Učivo 17.


17.1

Význam pohybu pro zdraví; prostředky ke zvyšování síly, rychlosti, vytrvalosti, obratnosti a pohyblivosti; technika a taktika; zásady sportovního tréninku Odborné názvosloví Výstroj, výzbroj; údrţba Hygiena a bezpečnost; vhodné oblečení, cvičební úbor a obutí; záchrana a dopomoc; zásady chování a jednání v rŧzném prostředí; regenerace a kompenzace; relaxace Pravidla her, závodŧ a soutěţí, rozhodování, zdroje informací

17.2 17.3 17.4

17.5

103

Počet hodin 2



  

  







 

dovede o pohybových činnostech diskutovat, analyzovat je a hodnotit dovede rozvíjet svalovou sílu, rychlost, vytrvalost, obratnost a pohyblivost ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, i vzhledem k poţadavkŧm budoucího povolání uplatňuje osvojené zpŧsoby relaxace uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách je schopen sladit pohyb s hudbou, umí sestavit pohybové vazby hudebně pohybové motivy a vytvořit pohybovou sestavu (skladbu) vyuţívá pohybové činnosti pro všestrannou pohybovou přípravu a zvyšování tělesné zdatnosti ovládá základní herní činnosti jednotlivce a participuje na týmovém herním výkonu druţstva dovede rozlišit jednání fair play od nesportovního jednání uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách vyuţívá pohybové činnosti pro všestrannou pohybovou přípravu a zvyšování tělesné zdatnosti


Učivo 18.


18.1

Tělesná cvičení (pořadová, všestranně rozvíjející, kondiční, koordinační, kompenzační, relaxační aj.)

18.2

Gymnastika: cvičení bez náčiní, cvičení s náčiním, cvičení na nářadí, akrobacie, šplh Rytmická gymnastika: pohybové, kondiční a taneční činnosti s hudebním a rytmickým doprovodem

18.3

Atletika: běhy (rychlý, vytrvalý); starty; skoky do výšky a do dálky; hody a vrh koulí

19.

Pohybové hry

19.1


20.

Úpoly

20.1


104

Počet hodin 10

6 (1)

1







 

 







vyuţívá pohybu ve vodě ke kompenzaci ortopedických vad a podpoře srdečního cévního systému, otuţuje organismus prokáţe dovednosti poskytnutí první pomoci druhým ovládá základní zpŧsoby jízdy na lyţích včetně zastavování pozná zásady správného chování na horách a vztahu k ţivotnímu prostředí ovládá základy bruslení

vyuţívá rŧzných forem turistiky, dokáţe zjistit úroveň pohyblivosti dokáţe posoudit úroveň své tělesné zdatnosti pozná chybně a správně prováděné činnosti, umí analyzovat a zhodnotit kvalitu pohybové činnosti nebo výkonu zvolí vhodná cvičení ke korekci svého zdravotního oslabení a dokáţe rozlišit vhodné a nevhodné pohybové činnosti vzhledem k poruše svého zdraví


Učivo 21.

Plavání *

21.1


22.

Lyţování *

22.1 22.2


23.

Bruslení

23.1


24.


24.1 24.2


25.


25.1 25.2

Testování tělesné zdatnosti Motorické testy

26.


26.1

Speciální korektivní cvičení podle druhu oslabení, pohybové aktivity, zejména pohyb v přírodě

105

Počet hodin 1

2

2

2

2

1 (2)




Učivo

Ţák:

27.

Péče o zdraví



27.1

Činitelé ovlivňující zdraví: ţivotní prostředí, ţivotní styl, pohybové aktivity, výţiva a stravovací návyky, rizikové chování aj. Duševní zdraví a rozvoj osobnosti; sociální dovednosti; rizikové faktory poškozující zdraví Odpovědnost za zdraví své i druhých; péče o veřejné zdraví v ČR, zabezpečení v nemoci; práva a povinnosti v případě nemoci nebo úrazu Partnerské vztahy; lidská sexualita Prevence úrazŧ a nemocí Mediální obraz krásy lidského těla, komerční reklama

  

   






27.2

27.3

27.4 27.5 27.6

106

Počet hodin 2



 



popíše úlohu státu a místní samosprávy při ochraně zdraví a ţivotŧ obyvatel dovede rozpoznat hrozící nebezpečí a ví, jak na ně reagovat v situacích osobního ohroţení a za mimořádných událostí prokáţe dovednosti poskytnutí první pomoci sobě a jiným


Učivo 28.


28.1

Mimořádné události (ţivelní pohromy, havárie, krizové situace aj.) Základní úkoly ochrany obyvatelstva (varování, evakuace)

28.2

29.

První pomoc

29.1 29.2

Úrazy a náhlé zdravotní příhody Poranění při hromadném zasaţení obyvatel, stavy bezprostředně ohroţující ţivot

107

Počet hodin 1

1







   

 

volí sportovní vybavení (výstroj a výzbroj) odpovídající příslušné činnosti a okolním podmínkám (klimatickým, zařízení, hygieně, bezpečnosti) a dovede je udrţovat a ošetřovat komunikuje při pohybových činnostech, dodrţuje smluvené signály a vhodně pouţívá odbornou terminologii dovede se zapojit do organizace turnajŧ a soutěţí dokáţe rozhodovat, zapisovat a sledovat výkony jednotlivcŧ dovede připravit prostředky k plánovaným pohybovým činnostem sestaví soubory zdravotně zaměřených cvičení, cvičení pro tělesnou a duševní relaxaci navrhne kondiční program osobního rozvoje a vyhodnotí jej uplatňuje zásady sportovního tréninku


Učivo 30.


30.1

Význam pohybu pro zdraví; prostředky ke zvyšování síly, rychlosti, vytrvalosti, obratnosti a pohyblivosti; technika a taktika; zásady sportovního tréninku Odborné názvosloví Výstroj, výzbroj; údrţba Hygiena a bezpečnost; vhodné oblečení, cvičební úbor a obutí; záchrana a dopomoc; zásady chování a jednání v rŧzném prostředí; regenerace a kompenzace; relaxace Pravidla her, závodŧ a soutěţí, rozhodování, zdroje informací

30.2 30.3 30.4

30.5

108

Počet hodin 2



  

  







 

dovede o pohybových činnostech diskutovat, analyzovat je a hodnotit dovede rozvíjet svalovou sílu, rychlost, vytrvalost, obratnost a pohyblivost ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, i vzhledem k poţadavkŧm budoucího povolání uplatňuje osvojené zpŧsoby relaxace uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách je schopen sladit pohyb s hudbou, umí sestavit pohybové vazby hudebně pohybové motivy a vytvořit pohybovou sestavu (skladbu) vyuţívá pohybové činnosti pro všestrannou pohybovou přípravu a zvyšování tělesné zdatnosti ovládá základní herní činnosti jednotlivce a participuje na týmovém herním výkonu druţstva dovede rozlišit jednání fair play od nesportovního jednání uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách vyuţívá pohybové činnosti pro všestrannou pohybovou přípravu a zvyšování tělesné zdatnosti


Učivo 31.


31.1

Tělesná cvičení: (pořadová, všestranně rozvíjející, kondiční, koordinační, kompenzační, relaxační aj.)

31.2

Gymnastika: cvičení bez náčiní, cvičení s náčiním, cvičení na nářadí, akrobacie, šplh Rytmická gymnastika: pohybové, kondiční a taneční činnosti s hudebním a rytmickým doprovodem

5.3

Atletika: běhy (rychlý, vytrvalý); starty; skoky do výšky a do dálky; hody a vrh koulí

32.

Pohybové hry

32.1


33.

Úpoly

33.1


109

Počet hodin 9

5 (1)

1







 

 



vyuţívá pohybu ve vodě ke kompenzaci ortopedických vad a podpoře srdečního cévního systému, otuţuje organismus prokáţe dovednosti poskytnutí první pomoci druhým ovládá základní zpŧsoby jízdy na lyţích včetně zastavování pozná zásady správného chování na horách a vztahu k ţivotnímu prostředí ovládá základy bruslení

vyuţívá rŧzných forem turistiky, dokáţe zjistit úroveň pohyblivosti

dokáţe posoudit úroveň své tělesné zdatnosti


Učivo 34.

Plavání *

34.1


35.

Lyţování *

35.1 35.2


36.

Bruslení

36.1


37.


37.1 37.2


38.


38.1 38.2

Testování tělesné zdatnosti Motorické testy

39.




Počet hodin 1

2

2

2

2

1 (2)

39.1 Speciální korektivní cvičení podle druhu pozná chybně a správně oslabení, pohybové aktivity, zejména prováděné činnosti, umí pohyb v přírodě analyzovat a zhodnotit kvalitu pohybové činnosti nebo výkonu  zvolí vhodná cvičení ke korekci svého zdravotního oslabení a dokáţe rozlišit vhodné a nevhodné pohybové činnosti vzhledem k poruše svého zdraví Poznámka: Učivo označené * je závislé na podmínkách. V případě nevyhovujících podmínek budou hodiny z tohoto učiva vyuţity v učivu s hodinami v závorkách. Je moţno zařadit ve vytipovaných ročnících 5-ti denní lyţařský nebo turistický výcvik.

110




INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Cílem vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích je naučit ţáky pracovat s prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi. Ţáci porozumí základŧm informačních a komunikačních technologií, naučí se na uţivatelské úrovni pouţívat operační systém, kancelářský software a pracovat s dalším běţným aplikačním programovým vybavením. Jedním ze stěţejních témat oblasti informačních a komunikačních technologií, a tedy i cílŧ výuky, je, aby ţák zvládl efektivně pracovat s informacemi (zejména s vyuţitím prostředkŧ informačních a komunikačních technologií) a komunikovat pomocí Internetu. Podstatnou část vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích představuje práce s výpočetní technikou.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do třech ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:          

Úvod Hardware Software Textový editor Internet Operační systém Informatika Tabulkový procesor Data Prezentační manaţer

111


  


Algoritmizace a programování Počítačové sítě Počítačová grafika

Kapitola textový editor resp. tabulkový procesor je rozdělena do dvou částí, kde kaţdá z částí je probírána v jiném ročníku.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Vzdělávání v informační a komunikačních technologiích vede ţáky k pozitivnímu postoji k výpočetní technice a motivaci k celoţivotnímu vzdělávání, které je v této oblasti nepostradatelné. Výuka směřuje k tomu, aby ţáci měli vhodnou míru sebevědomí, dŧvěru ve vlastní práci, pečlivost, dŧslednost, vytrvalost při překonávání překáţek a byli schopni sebehodnocení.

Strategie výuky Hlavní formou výuky je individuální práce ţáka („ţáci pracují, učitel obchází počítače“). Ostatní formy jsou doplňkové (výklad, frontální výuka). V této výuce není učitel neustále středem pozornosti, centrem výuky je ţák a jeho práce jako prostředek jeho vzdělávání. Významným prvkem efektivní práce při vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích je samostatné nebo skupinové řešení menších projektŧ, kde si ţáci ověřují správné pochopení probírané látky a upevňují si získané dovednosti a znalosti. Nadaní ţáci jsou individuálně podporováni. Naopak při vzdělávání slabších ţákŧ či ţákŧ se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním je přihlíţeno k jejich schopnostem.

Kritéria hodnocení ţáků Závěrečná klasifikace je plně v souladu s klasifikačním řádem. Základní formou prŧběţného hodnocení je pozorování. Učitel vidí, zda ţák právě vysvětlenou látku chápe, zda se orientuje v neznámém prostředí nebo v zadané úloze, zda se ţák snaţí či je kreativní, zda chápe probrané pojmy. Ţáci se učí sebekriticky hodnotit výsledky své práce. Dílčí hodnocení ţákŧ je prováděno testem, samostatnou prací a projektem. Největší váhu při hodnocení ţákŧ mají projekty.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Vyučování informačním a komunikačním technologiím významně přispívá k rozvoji osobnosti ţáka a k jeho přípravě na budoucí povolání. Mezi klíčové kompetence, které vzdělání v informačních a komunikačních technologiích rozvíjí, patří čestnost, iniciativa, pruţnost, vytrvalost, organizování, úsilí, odpovědnost, trpělivost, zvídavost a spolupráce. V nejvyšším patře pyramidy cílŧ výuky stojí

112



naučit ţáka takové dovednosti, které mu umoţní přeţít, ţít dŧstojný ţivot, uplatnit se ve společnosti apod. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:       

Kompetence k učení (Ţáci by se měli učit efektivně a řešit základní i sloţitější úkoly.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci by měli řešit problémy samostatně i ve skupině.) Komunikativní kompetence (Ţáci by se měli vhodně vyjadřovat a měli by umět objasňovat a formulovat své myšlenky a pouţívat správnou terminologii.) Personální a sociální kompetence (Ţáci by měli vyuţívat zkušeností, dále se vzdělávat, pracovat v týmu, přijímat a odpovědně plnit úkoly.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţáci jsou motivováni k prezentování svých profesních cílŧ a vyuţívání poznatkŧ z informačních a komunikačních technologií v ostatních předmětech.) Matematické kompetence (Ţáci by měli aplikovat základní matematické postupy při řešení problémŧ v tabulkovém procesoru a při algoritmizaci.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci by měli vyhledávat nové informace na Internetu a komunikovat elektronickou poštou.)

Vyučovací předmět uplatňuje tato průřezová témata:    

Člověk a ţivotní prostředí (Ţáci jsou vedeni k odpovědnosti, dŧleţité nejen pro vztah k ţivotnímu prostředí.) Člověk a svět práce (Ţáci jsou motivováni k dŧslednosti, pečlivosti, zodpovědnosti a vytrvalosti překonávat překáţky. Jsou vedeni k práci v týmu a spolupráci s ostatními lidmi.) Informační a komunikační technologie (Ţáci jsou vedeni k tomu, aby dovedli získávat a efektivně vyuţívat informace z rŧzných zdrojŧ.) Občan v demokratické společnosti (Ţáci jsou vedeni k aktivitě, ke schopnosti komunikovat s ostatními a k dodrţování zásad slušného chování.)

113



Rozpis učiva a výsledků vzdělávání – 1. ročník Výsledky vzdělávání Ţák:    

  

  

    

Učivo 1.

1.1 popíše zásady slušného chování při práci s počítačem 1.2 popíše zdravotní problémy při práci s počítačem popíše principy hygieny počítačového pracoviště popíše psychologická a sociální rizika práce s počítačem vysvětlí pojem počítačová sestava vysvětlí pojem základní jednotka a popíše druhy základních jednotek popíše komponenty počítače (základní deska, procesor, RAM, pevný disk, přídavné karty, …) popíše vstupní zařízení (klávesnice, myš, tablet, skener, …) popíše výstupní zařízení (monitor, tiskárna, …) popíše vstupně-výstupní zařízení (disketová mechanika, ZIP mechanika, CD, DVD, Blu-ray, USB, Flash, pásková zálohovací zařízení, …) popíše historii operačních systémŧ vysvětlí strukturu operačního systému vysvětlí pojem program vysvětlí pojmy instalace, aktualizace a lokalizace rozliší programy podle druhu

Úvod

Počet hodin 2

Základy počítačové etiky Počítač a tělesné zdraví

2.

Hardware

2.1

Počítač

2.2

Základní jednotka

2.3

Komponenty počítače

2.4

Vstupní zařízení

2.5

Výstupní zařízení

2.6

Vstupně-výstupní zařízení

3.

Software

3.1

Operační systémy

3.2

Druhy programŧ

114

2

2



             

    

rozliší druhy programŧ podle licence vysvětlí pojem kurzor popíše strukturu dokumentu vysvětlí pojem odstavec v textovém editoru píše velká písmena ŤŘŠŦ a speciální znaky @#$ vkládá symboly do textu vysvětlí pravidla psaní mezer pohybuje se po dokumentu klávesami a myší označí text do bloku vyhledává a nahrazuje text vytváří iniciály vysvětlí typografická pravidla rozlišuje patková a bezpatková písma rozlišuje řezy písma vysvětlí pravidla pro odstavce, dělení slov, předloţky a spojky na koncích řádek, uvozovky, spojovníky, závorky, procento, jednotky, měnu, datum, telefonní čísla a tečku formátuje písmo (typ písma, velikost písma, řez písma) formátuje odstavce (zarovnání, odsazení, mezery, tok textu) vkládá objekty upravuje dokument (vzhled stránky, ohraničení a stínování) píše do sloupcŧ


Učivo 3.3

Licence

4.

Textový editor

4.1

Editace textu

4.2

Základní typografická pravidla

4.3

Formátování textu

115

Počet hodin

11



                   

rozliší druhy internetových prohlíţečŧ popíše prohlíţeč Microsoft Internet Explorer prohlíţí webové stránky prohlíţí webové stránky v zabezpečené zóně vysvětlí pojem internetový vyhledávač a klíčové slovo rozliší katalogové a fulltextové vyhledávače vyhledává informace pomocí klíčového slova ve fulltextových vyhledávačích prochází sekcemi katalogového vyhledávače ukládá data z Internetu do počítače ukládá adresy do oblíbených poloţek vysvětlí části e-mailové adresy popíše strukturu e-mailu a zpŧsoby práce s e-mailem komunikuje prostřednictvím elektronické pošty popíše dobré mravy při emailování komunikuje prostřednictvím chatu komunikuje prostřednictvím ICQ komunikuje prostřednictvím Skype vysvětlí význam FTP popíše moţnosti vyuţití FTP v praxi popíše podoby FTP


Učivo 5.

Internet

5.1

Internetový prohlíţeč

5.2

Vyhledávání v Internetu

5.3

Off-line komunikace

5.4

On-line komunikace

5.5

Internetová telefonie

5.6

FTP

116

Počet hodin 12



Učivo 6.

     



  


6.1 přihlásí se do Windows a počítačové sítě popíše pracovní plochu, okno a hlavní panel spouští programy a přepíná mezi nimi konfiguruje a nastavuje Windows pracuje s nápovědou 6.2 vysvětlí pojem soubor, popíše typy, velikost, atributy a datum vytvoření souborŧ vysvětlí pojmy sloţka, stromová struktura a pracuje s nástrojem pro správu dat na disku vytváří, označuje, přejmenovává, maţe, kopíruje a přesouvá objekty vytváří zástupce na pracovní ploše vysvětlí pojem schránka a pravidla pro práci se schránkou

Operační systém Microsoft Windows

Uspořádání dat na disku

117

Počet hodin 4



Rozpis učiva a výsledků vzdělávání – 2. ročník Výsledky vzdělávání Ţák:     

  

Učivo 7.

7.1 vysvětlí pojmy informace a informatika popíše aplikace informatiky 7.2 popíše informační zdroje popíše parametry kvalitního informačního zdroje a kvalitní informace vysvětlí pojmy nosič informace, informační gramotnost a informační společnost 7.3 vysvětlí pojem informační etika popíše zásady netiquette popíše porušování autorských práv v oblasti IKT 8.

         

8.1 vysvětlí pojem styl odstavce vysvětlí pravidla výběru stylŧ aplikuje styly na vytvořené dokumenty vytváří vlastní styly konfiguruje styly 8.2 vysvětlí funkci pravítka a tabulátoru popíše typy tabulátorŧ nastaví tabulátor a upraví jeho pozici, smaţe tabulátor vysvětlí funkci klávesy Tab vytváří jednoduché tabulky

Informatika

Počet hodin 2

Informace

Zdroje informací

Informační etika

Textový editor Styly

Tabulátory

118

15


Výsledky vzdělávání               

        

vytváří tabulky pomocí nabídky edituje text v tabulce mění šířku a výšku buněk v tabulce vytváří rŧzná ohraničení tabulky mění barvu pozadí buněk a textu přidává a odebírá buňky, řádky a sloupce v tabulce přemísťuje a maţe tabulky vytváří odráţky a číslování vytváří víceúrovňové číslování vysvětlí význam a vyuţití záhlaví a zápatí vytváří záhlaví a zápatí vytváří hlavičkový papír vkládá obrázky a grafické objekty upravuje a odstraňuje grafické objekty vysvětlí zásady umísťování grafických objektŧ na stránce


Učivo 8.3

Tabulky

8.4

Odráţky a číslování

8.5

Záhlaví a zápatí

8.6

Grafika

9.

Tabulkový procesor

9.1 pohybuje se po buňkách, zadává data do buněk, opravuje a maţe obsah buňky označuje buňky do bloku popíše typy buněk nastavuje šířku sloupce a výšku řádku 9.2 zarovnává obsah buňky formátuje text v buňkách (řez písma, typ, barva a velikost písma) formátuje tabulku (ohraničení, barva pozadí buněk, automatický formát) vkládá, upravuje a odstraňuje objekty 9.3 nastavuje formát buňky (číslo, zarovnání, písmo, ohraničení, vzorky, zámek)

Operace s buňkami

Grafická úprava buňky

Formát buňky

119

Počet hodin

16



9.4 vytváří vzorce bez pouţití a s pouţitím předdefinovaných funkcí kopíruje vzorce formátuje buňky s pouţitím podmíněného formátování vysvětlí rozdíl mezi absolutní a relativní adresou vytváří vzorce s pouţitím absolutní adresy vytváří vzorce mezi listy


Učivo Vzorce

120

Počet hodin




Učivo

Ţák:

10.

Tabulkový procesor

  

10.1

Grafy

10.2

Databázové funkce tabulkového procesoru

11.

Data

        

     

popíše prvky a oblasti grafu popíše typy grafŧ vytváří grafy pomocí prŧvodce upravuje grafy odstraňuje a skrývá řádky a sloupce řadí záznamy v tabulce filtruje záznamy v tabulce vytváří vlastní filtry pracuje s listy aplikuje příčky na tabulky omezuje vstupní data prostřednictvím ověření dat zamyká tabulku nebo jednotlivé buňky

vysvětlí princip komprimace 11.1 a dekomprimace komprimuje a dekomprimuje data popíše archivační programy popíše zabezpečení počítače 11.2 a dat před zneuţitím cizí osobou popíše principy zálohování dat vysvětlí postup údrţby dat na disku

Komprimace a dekomprimace dat

Zabezpečení dat

121

Počet hodin 6

2


Výsledky vzdělávání                 

   

vysvětlí pojem počítačový vir popíše, jak se viry šíří a jak jim předejít popíše tipy virŧ a další formy infiltrace systému počítače vysvětlí, jak se viry prakticky projevují vysvětlí pojem antivirový program vysvětlí, jak pracují antivirové programy popíše antivirové programy

Učivo 11.3

Viry a antivirové programy

12.

Prezentační manaţer

vysvětlí účel a cíl prezentace 12.1 popíše zásady úspěšné prezentace popíše prezentační manaţer vysvětlí pojem počítačová prezentace popíše zásady pro zpracování počítačové prezence vytváří počítačové prezentace vkládá tabulky do prezentace 12.2 vkládá grafické objekty do prezentace 12.3 vytváří animace a přechody vyuţívá časování při tvorbě prezentace vysvětlí pojem algoritmus a popíše podmínky, které musí algoritmus splňovat popíše moţnosti zápisu algoritmu vysvětlí princip tvorby vývojových diagramŧ vytváří nejjednodušší typy algoritmŧ prostřednictvím vývojových diagramŧ


Počet hodin

8

Základní tvorba prezentace

Vkládání objektŧ do prezentace

Animace a přechody

13.

Algoritmizace a programování

13.1

Algoritmus

13.2

Sekvence

122

4



       

          

vysvětlí pojem počítačová síť popíše topologie sítí (sběrnice, hvězda, kruh) popíše rozdělení sítí podle velikosti popíše koncepce sítí (peerto-peer, klient / server) vysvětlí pojmy uţivatelský účet, uţivatelské jméno a heslo popíše přístupová práva uţivatele k objektŧm vysvětlí pojmy administrátor, dědění práv a uţivatelské skupiny popíše postup přidání, nastavení a odebrání uţivatele a uţivatelských skupin vysvětlí pojem rastrová grafika popíše výhody a pouţití rastrové grafiky pracuje v rastrovém grafickém programu vysvětlí pojem vektorová grafika popíše výhody a pouţití vektorové grafiky pracuje ve vektorovém grafickém programu popíše moţnosti digitálních fotografií získává, upravuje a publikuje digitální fotografie vytváří koláţe rozlišuje komprimované (bezeztrátově a ztrátově) a nekomprimované obrázky popíše formáty JPEG, GIF


Učivo 14.

Počítačové sítě

14.1

Počítačová síť

14.2

Topologie sítí

14.3

Rozdělení sítí

14.4

Koncepce sítí

14.5

Přístupová práva

15.

Počítačová grafika

15.1

Rastrová grafika

15.2

Vektorová grafika

15.3

Digitální fotografie

15.4

Formáty souborŧ

123

Počet hodin 2

9




EKONOMIKA oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Předmět seznamuje ţáky se základními ekonomickými vztahy a s ekonomickým prostředím, ve kterém se budou jako zaměstnanci nebo podnikatelé pohybovat. Cílem výuky je, aby ţáci porozuměli podstatě podnikatelské činnosti a dovedli se správně orientovat v ekonomických souvislostech reálného ţivota. Ţáci si osvojují základní činnosti související se zaměstnáním nebo podnikáním ve svém oboru. Uplatnění ţáka v malé nebo vlastní firmě klade nároky na rozšíření obsahu vzdělání, např. o učivo účetní evidence. Ve výuce se klade dŧraz zejména na osvojení praktických dovedností odpovídajících v podstatě činnostem ţivnostenského charakteru.

Charakteristika učiva Předmět se vyučuje ve druhém a třetím ročníku. Budou se vyučovat tyto kapitoly:        

Základní ekonomické pojmy Podnik, podnikání Majetek podniku Podnikové činnosti Pracovněprávní vztahy, zaměstnanci Mzdy, daně, pojistné Peníze, platební styk Účetní evidence

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Předmět umoţňuje ţákŧm osvojit si základy ekonomického myšlení a obchodně podnikatelských aktivit, orientovat se v trţním hospodářství a v právních aspektech podnikání. Cílem je motivovat ţáky k celoţivotnímu vzdělávání, aby byli flexibilní a našli své

124



uplatnění na trhu práce. Dŧleţitým partnerem je Úřad práce, který poskytuje ţákŧm konkrétní rady a informace týkající se oblasti povolání.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří : Ţáci jsou formou výkladu seznámeni se základními ekonomickými pojmy. Základní teoretické znalosti jsou pak aplikovány na praktických příkladech. Dŧraz je kladen na komunikativní dovednosti a na schopnost ţákŧ aplikovat získané informace v praxi.

Kritéria hodnocení ţáků Ţáci jsou prŧběţně hodnoceni při individuálním zkoušení a znalosti se ověřují také písemnými testy, většinou na závěr tématického celku. Dŧraz je kladen na schopnost ţákŧ diskutovat, argumentovat a uvaţovat v souvislostech.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Předmět rozvíjí komunikativnost, schopnost spolupracovat, řešit pracovní problémy, vyhledávat a pracovat s informacemi, vyjadřovat se ústně a zpracovávat i písemný materiál. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:       

Kompetence k učení (Podporuje potřebu celoţivotně se vzdělávat.) Kompetence k řešení problémů (Na praktických příkladech řeší ţáci konkrétní ekonomické situace.) Komunikativní kompetence (Rozvíjí dovednosti vyjadřovat se ústně, zpracovávat a vyhodnocovat i písemný materiál.) Personální a sociální kompetence (Ţáci získají dovednost pracovat v týmu a nést odpovědnost za vlastní práci i práci ostatních.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţák je veden tak, aby uměl vyhledat a získat informace týkající se zaměstnanosti, aby je uměl vyhodnotit a vyuţít.) Matematické kompetence (Ţák aplikuje matematické postupy při řešení praktických ekonomických situací.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţák umí pouţívat prostředky informačních a komunikačních technologií, vyhledává, vyuţívá a zpracovává informace.)


Člověk a ţivotní prostředí (Ţák se učí organizovat činnost firmy tak, aby nedocházelo k poškozování ţivotního prostředí.) Člověk a svět práce (Ţák získává lepší moţnosti uplatnit se na trhu práce.) Informační a komunikační technologie (Při vhodných příleţitostech jsou při výuce vyuţívány prostředky výpočetní techniky.)

125




Učivo

Ţák:

1.

Základní ekonomické pojmy



1.1 1.2 1.3

Potřeby, statky, sluţby Spotřeba, ţivotní úroveň Výroba, výrobní faktory, hospodářský proces Trh, trţní subjekty, nabídka, poptávka, cena

   

      

    

rozlišuje základní ekonomické pojmy uvádí příklady sestaví graf nabídky a poptávky určí a vysvětlí rovnováţnou cenu posoudí vliv ceny na nabídku a poptávku vysvětlí cíle podnikání pracuje se Ţivnostenským zákonem vypracuje ţádost o ţivnostenské podnikání ve svém oboru zjistí potřebné náleţitosti ţádosti popíše druhy obchodních společností posoudí vhodnou formu podnikání pro svŧj obor vytvoří jednoduchý podnikatelský záměr

1.4

2.

Podnik, podnikání

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

Podnikání Právní druhy podnikání Podnikání podle Ţivnostenského zákona Obchodní společnosti, druhy Podnikatelský záměr

3.

Majetek podniku a jeho hospodaření

3.1 popíše a rozliší jednotlivé 3.2 druhy majetku 3.3 objasní výhody a nevýhody pouţití vlastních a cizích zdrojŧ financování charakterizuje základní druhy nákladŧ a výnosŧ popíše formy hospodářského výsledku řeší jednoduché kalkulace ceny

Struktura majetku Zdroje financování majetku Náklady, výnosy, hospodářský výsledek

126

Počet hodin 7

8

10



    

popíše hlavní činnost podniku propočítá velikost zásob ve svém oboru objasní návratnost investic popíše cíle marketingu a pojem marketingový mix objasní úlohu managementu


Učivo 4.

Podnikové činnosti

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

Výrobní činnost Zásobovací činnost Investiční činnost Marketing Management

127

Počet hodin 8




Učivo

Ţák:

5.

Pracovně právní vztahy, zaměstnanci



5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

Pracovní poměr Pracovní smlouva Druhy škod, odpovědnost zaměstnance a zaměstnavatele Změny a skončení pracovního poměru Nezaměstnanost Činnost úřadu práce

6.

Mzdy, daně, pojistné

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

Základní formy mezd Daň ze mzdy Sociální a zdravotní pojištění Daňová soustava, ostatní druhy daní Státní rozpočet

7.

Peníze, platební styk

7.1 7.2

Funkce a vývoj peněz Hotovostní a bezhotovostní platební styk

7.3 7.4

Inflace Úroková míra

     

   

    

popíše moţnosti vzniku pracovního poměru určí náleţitosti pracovní smlouvy vysvětlí druhy odpovědnosti za škody charakterizuje jednotlivé druhy skončení pracovního poměru objasní hlavní příčiny nezaměstnanosti vyplní osobní dotazník, odpoví na inzerát je schopen vstoupit do kontaktu s úřadem práce charakterizuje a vypočítá časovou a úkolovou mzdu vypočítá daň ze mzdy vypočítá odvody zdravotního a sociálního pojištění orientuje se v daňové soustavě, objasní úlohu daní a státního rozpočtu

vysvětlí funkce peněz vede evidenci hotových peněz v pokladně vyplní doklady pro bezhotovostní platební styk vysvětlí podstatu a dŧsledky inflace vysvětlí pojem úroková sazba a RPSN

128

Počet hodin 10

8

4



    

objasní význam vedení účetní evidence vyhotoví účetní doklad (faktura, dodací list, pokladní doklady, příkaz k úhradě …) popíše základní povinnosti podnikatele vŧči státu vede daňovou evidenci pro plátce i neplátce DPH vyhotoví daňové přiznání k dani z příjmu a k DPH


Učivo 8.

Účetní evidence

8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6

Význam a podstata účetní evidence Účetní soustavy Daňová evidence Účetní doklady, druhy, význam Oceňování majetku Daňová přiznání fyzických osob

129

Počet hodin 9




ZÁKLADY ELEKTROTECHNIKY oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Učivo základŧ elektrotechniky poskytuje ţákŧm nezbytné vědomosti o podstatě elektrických a magnetických jevŧ, o jejich vzájemných vztazích a souvislostech i jejich vyuţití v praktických aplikacích. Navazuje na vědomosti ţákŧ získané na základní škole, upevňuje je, prohlubuje a rozšiřuje. Cílové vědomosti předmětu spočívají ve znalosti elektrotechnických veličin a jednotek, základních pojmŧ a názvosloví uţívaných v elektrotechnice a vytváření správných představ o jevech, zákonitostech a vztazích v elektrotechnice, zejména ve stejnosměrných a střídavých obvodech, v elektrickém a magnetickém poli. Ty umoţňují ţákŧm získat dŧleţité poznatky o principu a vyuţití elektrických strojŧ, přístrojŧ a zařízení. Cílové dovednosti spočívají ve schopnosti ţákŧ určovat dŧleţité hodnoty elektrických veličin a parametry elektrických zařízení z tabulek, diagramŧ nebo výpočtem, samostatně řešit základní elektrické obvody stejnosměrného nebo střídavého proudu, kreslit jednoduchá schémata zapojení, číst je a zapojovat jednotlivé součásti elektrických obvodŧ podle výkresŧ a schémat.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je zařazeno do prvního ročníku. Budou se vyučovat tyto kapitoly:        

Fyzikální principy elektrotechniky Stejnosměrný proud Elektrochemie Elektrostatické pole Magnetické pole Elektromagnetická indukce Střídavý proud Trojfázový proud

130



K doplnění výuky lze vyuţívat poznatky a materiály z odborných exkurzí, výstav a přednášek dle aktuálních nabídek. Moţnosti exkurzí: Exkurze do BMW, Autoshow Praha, Motocykl Praha, Autosalon Brno.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Výuka směřuje k tomu, aby ţáci měli vhodnou míru sebevědomí a byli schopni sebehodnocení. Učivo předmětu významně přispívá k vytváření komplexního názoru na přírodní děje a na moţnost jejich vyuţití v technických aplikacích. Učivo základŧ elektrotechniky vytváří základy obecně technického myšlení a rozvíjí samostatné logické myšlení. Základním úkolem přípravy je dosáhnout toho, aby ţáci dovedli vyuţívat získané poznatky v praxi, při objasňování, rozlišování a hodnocení jevŧ i situací. K dalším cílŧm vyučovacího předmětu patří výchova k odpovědnosti, ke zvýšené soustředěnosti a pozornosti, k vysoké přesnosti a pracovní kázni. Dŧleţitou záleţitostí je výchova k zachování zásad bezpečnosti práce a k odpovědnému přístupu k zařízením, která mohou při nevhodném zacházení výrazně ohrozit bezpečnost pracovníkŧ nebo drahá zařízení zničit.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří výklad, problémové vyučování a skupinové vyučování. Ţák často pracuje podle návodu vyučujícího, vyuţívá technické výkresy a elektrotechnická schémata. Velký dŧraz je kladen na samostatnou práci s pomŧckami a literaturou. Pro názorné ukázky je vyuţíváno schémat zapojení stejnosměrných a střídavých obvodŧ. Výuka je doplňována ukázkami pomocí didaktické techniky.

Kritéria hodnocení ţáků Závěrečná klasifikace je plně v souladu s klasifikačním řádem. Dílčí hodnocení ţákŧ je prováděno kombinací známkování a slovního hodnocení. Slovně je ţák hodnocen v prŧběhu vyučovacích hodin za samostatné nebo skupinové zpracování úkolŧ. Známkou je ţák ohodnocen za samostatné vytváření práce většího rozsahu na dané téma nebo při ústním či písemném přezkoušení znalostí. Ţáci se učí sebekriticky hodnotit výsledky své práce.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Ţáci pruţně reagují na novinky elektrotechniky a jejího uplatnění v motorových vozidlech. Umí vyhledávat nové informace a pracovat s nimi (práce s internetem, časopisy a další odbornou literaturou). Ţáci si uvědomují rizika i výhody práce při opravě motorových vozidel. Předmět vytváří dovednost řešit problémy a problémové situace, které mohou v autoopravárenství nastat.

131



Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:       

Kompetence k učení (Ţáci by se měli učit efektivně.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci by měli řešit samostatně běţné pracovní problémy.) Komunikativní kompetence (Ţáci by se měli vhodně vyjadřovat, objasňovat a formulovat své myšlenky.) Personální a sociální kompetence (Ţáci by měli vyuţívat zkušeností, dále se vzdělávat, adaptovat se na měnící se pracovní podmínky, pracovat v týmu, přijímat a odpovědně plnit úkoly.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţáci by měli zvaţovat budování své profesní kariéry, vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat své profesní cíle.) Matematické kompetence (Ţáci by měli aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolŧ.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci by měli pracovat s počítačem, komunikovat elektronickou poštou.)


Člověk a ţivotní prostředí (Ţáci by měli pouţívat technologie s ohledem na ţivotní prostředí, například při likvidaci akumulátorŧ.) Člověk a svět práce (Ţáci by měli uplatňovat poznatky v praxi.) Informační a komunikační technologie (Ţáci by měli vyuţívat výpočetní techniku.)

132




Učivo

Ţák:

1.

Fyzikální principy elektrotechniky



1.1

Základní pojmy, elektrotechnické veličiny a jejich jednotky.

1.2 1.3

Elektrický stav tělesa, stavba látek, elektronová teorie. Elektrický potenciál, elektrické napětí.

1.4

Elektrický proud.

1.5

Základní elektrotechnické materiály.

2.

Stejnosměrný proud

2.1

Základní elektrotechnické schématické značky. Kreslení elektrotechnických schémat, čtení elektrotechnické dokumentace.

   

 

       

ovládá základní jednotky soustavy SI, převody jednotek a základní elektrotechnické pojmy rozliší elektrický stav tělesa, charakterizuje stavbu látek vysvětlí pojem elektrický potenciál, elektrické napětí vysvětlí vznik elektrického proudu charakterizuje základní elektrotechnické materiály ovládá základní schématické značky nakreslí jednoduché elektrotechnické schéma, orientuje se ve čtení elektrotechnické dokumentace ovládá základní elektrotechnické normy a vyhlášky popíše jednoduchý elektrický obvod rozliší zdroje napětí, ovládá jejich řazení vypočítá elektrický odpor a vodivost ovládá Ohmŧv zákon a jeho aplikace objasní úbytek napětí na vedení, rozlišuje vnitřní a svorkové napětí popíše rozvětvený elektrický obvod, ovládá Kirchhoffovy zákony a řazení rezistorŧ vypočítá elektrickou práci, výkon, účinnost, objasní teplo při prŧchodu elektrického proudu

2.2

2.3

Základní elektrotechnické normy a vyhlášky.

2.4

Jednoduchý elektrický obvod.

2.5

Zdroje stejnosměrného napětí a proudu, řazení zdrojŧ. Elektrický odpor kovového vodiče, teplotní závislost odporu, vodivost. Ohmŧv zákon a jeho aplikace.

2.6 2.7 2.8

Úbytek napětí na vedení, vnitřní a svorkové napětí.

2.9

Rozvětvený elektrický obvod, Kirchhoffovy zákony, řazení rezistorŧ.

2.10

Elektrická práce, výkon, účinnost, teplo při prŧchodu elektrického proudu.

133

Počet hodin 8

25









 

vysvětlí princip vedení elektrického proudu v elektrolytech,ve vakuu a v plynech objasní elektrolýzu a popíše elektrochemické zdroje proudu rozlišuje elektrický náboj, ovládá Coulombŧv zákon, objasní pojem intenzita elektrického pole vysvětlí rozdíl mezi vodičem a izolantem vypočítá kapacitu kondenzátoru, ovládá řazení kondenzátorŧ


Učivo 3.

Elektrochemie

3.1

Vedení elektrického proudu v elektrolytech, ve vakuu a v plynech.

3.2

Elektrolýza a její uţití, elektrolytická koroze. Elektrochemické zdroje elektrického proudu.

4.

Elektrostatické pole

4.1

Elektrický náboj, elektrické pole, Coulombŧv zákon, intenzita elektrického pole.

4.2

Vodič a izolant v elektrickém poli.

4.3

Kapacita, kondenzátory, řazení kondenzátorŧ.

5.

Magnetické pole



rozlišuje magnetické vlastnost látek

5.1



vysvětlí fyzikální podstatu magnetického pole trvalého magnetu objasní magnetické pole vodiče popíše chování vodiče v magnetickém poli a chování dvou vodičŧ, definuje ampér objasní a vypočítá intenzitu magnetického pole

5.2

Magnetické vlastnost látek, magnetizace a demagnetizace, látky diamagnetické, paramagnetické a feromagnetické. Magnetické pole trvalého magnetu.

5.3

Magnetické pole vodiče.

5.4

Vodič v magnetickém poli, magnetické pole dvou rovnoběţných vodičŧ, definice ampéru, silové účinky.

5.5

Intenzita magnetického pole.

6.

Elektromagnetická indukce

 





6.1 objasní pojem elektromagnetická indukce a vysvětlí vznik indukovaného napětí, vypočítá magnetický indukční tok a ovládá Lenzovo pravidlo

Elektromagnetická indukce, indukované napětí, magnetický indukční tok, Lenzovo pravidlo.

134

Počet hodin 3

8

10

12


Výsledky vzdělávání   

   



   

vypočítá indukčnost cívky, ovládá jednotku indukčnosti a rozlišuje řazení cívek vysvětlí ztráty hysterezí objasní princip transformátoru, popíše jeho konstrukci, ovládá transformační poměr a rozlišuje druhy transformátorŧ vysvětlí vznik střídavého napětí a proudu objasní efektivní hodnoty střídavých veličin a vypočítá je vypočítá indukční a kapacitní reaktanci vypočítá impedanci jednotlivých obvodŧ, objasní admitanci a rezonanci rozlišuje činný, zdánlivý a jalový výkon v obvodu střídavého proudu objasní trojfázovou soustavu rozlišuje zapojení do hvězdy a do trojúhelníka, nakreslí jednotlivá zapojení vysvětlí točivé magnetické pole stručně popíše principy elektrických strojŧ a přístrojŧ


Učivo 6.2

Indukčnost cívky, řazení cívek.

6.3 6.4

Ztráty hysterezí a vířivými proudy. Transformátory, transformační poměr, konstrukce transformátorŧ, druhy transformátorŧ.

7.

Střídavý proud

7.1

Vznik střídavého napětí a proudu, časový prŧběh sinusových veličin. Efektivní hodnoty střídavého napětí a proudu, fázory.

7.2

7.4

Rezistor, cívka, kondenzátor v obvodu střídavého napětí a proudu. Impedance, RL, RC, LC a RLC sériové a paralelní obvody, admitance, oscilační obvod, rezonance.

7.5

Elektrický výkon v obvodu střídavého proudu.

8.

Trojfázový proud

8.1 8.2

Trojfázová soustava. Zapojení v trojfázové soustavě, výkon v trojfázové soustavě.

8.3

Točivé magnetické pole.

8.4

Elektromotory na střídavý proud. Elektrické stroje a přístroje.

7.3

135

Počet hodin

23

10




ELEKTRONIKA oboru vzdělání

26 – 57 – H / 01 Autoelektrikář Počet hodin v učebním plánu celkem:112,5 Platnost učební osnovy od 1. 9. 2010 Forma vzdělání: denní

Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Učivo předmětu elektronika poskytuje ţákŧm vědomosti o základních součástkách a jejich funkci v elektronických obvodech motorových vozidel. Vysvětluje základní pojmy o zdrojích a zesilovačích, vysokofrekvenční technice, telekomunikační technice a číslicových systémech. Cílové vědomosti spočívají ve znalosti základních elektronických obvodŧ, zařízení a číslicových systémŧ. Tvoří je i přehled o vlastnostech a pouţitelnosti rŧzných druhŧ integrovaných obvodŧ. Cílové dovednosti spočívají ve schopnosti ţákŧ rozlišovat součástky v elektronických zařízeních, určovat jejich parametry s vyuţitím technické dokumentace, orientovat se ve výkresech, schématech, katalozích součástek a odborných příručkách.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do dvou ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:      

Součástkové prvky elektronických zařízení a přístrojŧ Základní obvody elektronických zařízení a přístrojŧ Vznik a šíření elektromagnetických vln Elektroakustika Rozhlasový a televizní přenosový řetězec Elektronická zařízení a přístroje v digitálních technologiích

Je nutné seznámit ţáky se základními pojmy elektroniky, základními elektronickými obvody a jejich aplikacemi v oblasti autoelektroniky. Ţáci by měli pochopit funkce jednotlivých zařízení a podmínky pro jejich správný chod.

136



K doplnění výuky lze vyuţívat poznatky a materiály z odborných exkurzí, výstav a přednášek dle aktuálních nabídek.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Dŧleţitým úkolem vyučovacího předmětu je rozvíjení schopnosti ţákŧ uvaţovat a pracovat samostatně při řešení úloh v prŧběhu vyučovacích hodin i v rámci domácí přípravy. Úkoly rozsáhlejšího a rozmanitějšího charakteru by měl ţák zvládat při týmové práci. Výuka směřuje k tomu, aby ţáci měli vhodnou míru sebevědomí a byli schopni sebehodnocení. Při dodrţování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyplývajících z bezpečnostních předpisŧ usiluje vyučující o to, aby ţáci dovedli odhalovat nebezpečí vyplývající z pouţívání zařízení elektronického charakteru a předcházeli jim. Učivo předmětu významně přispívá k vytváření komplexního názoru na přírodní děje a na moţnost jejich vyuţití v technických aplikacích.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří výklad, problémové vyučování, skupinové vyučování. Ţák často pracuje podle návodu vyučujícího, vyuţívá technické výkresy a elektrotechnická schémata. Velký dŧraz je kladen na samostatnou práci s pomŧckami a literaturou. Pro názorné ukázky je vyuţíváno elektronických zapojení pouţívaných v autoopravárenství. Vhodným doplňkem výuky je pouţívání multimediální učebny. Ve výuce se dává přednost aktivizujícím metodám práce ţákŧ. Ţáky je nutné motivovat v prŧběhu celých školních rokŧ. Velký dŧraz je kladen na zpětnou vazbu.

Kritéria hodnocení ţáků Závěrečná klasifikace je plně v souladu s klasifikačním řádem. Dílčí hodnocení ţákŧ je prováděno kombinací známkování a slovního hodnocení. Slovně je ţák hodnocen v prŧběhu vyučovacích hodin za samostatné nebo skupinové zpracování úkolŧ. Známkou je ţák ohodnocen za samostatné vytváření práce většího rozsahu na dané téma nebo při ústním či písemném přezkoušení znalostí. Ţáci se učí sebekriticky hodnotit výsledky své práce. Ročníkové práce hodnotí učitel odborného předmětu a učitel odborného výcviku.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Ţáci pruţně reagují na novinky elektroniky motorových vozidel. Umí vyhledávat nové informace a pracovat s nimi (práce s internetem, časopisy a další odbornou literaturou). Vzhledem k tomu, ţe elektroniky v automobilech stále přibývá, je reagování na nové poznatky velmi dŧleţité. Ţáci si uvědomují rizika i výhody práce při opravě motorových vozidel.

137



Předmět vytváří dovednost řešit problémy a problémové situace, které mohou při opravě elektronických zařízení nastat. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:       

Kompetence k učení (Ţáci by se měli učit efektivně.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci by měli řešit samostatně běţné pracovní problémy.) Komunikativní kompetence (Ţáci by se měli vhodně vyjadřovat, objasňovat a formulovat své myšlenky, vyuţít tuto kompetenci i při styku se zákazníkem.) Personální a sociální kompetence (Ţáci by měli vyuţívat zkušeností, dále se vzdělávat, adaptovat se na měnící se pracovní podmínky, pracovat v týmu, přijímat a odpovědně plnit úkoly.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţáci by měli zvaţovat budování své profesní kariéry, vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat své profesní cíle.) Matematické kompetence (Ţáci by měli aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolŧ.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci by měli pracovat s počítačem, komunikovat elektronickou poštou a měli by mít dovednost pracovat s informacemi.)


Člověk a ţivotní prostředí (Ţáci by měli pouţívat technologie s ohledem na ţivotní prostředí, například při likvidaci materiálŧ a součástek.) Člověk a svět práce (Ţáci by měli umět uplatnit poznatky v praxi.) Informační a komunikační technologie (Ţáci by měli vyuţívat výpočetní techniku.)

138




Učivo

Ţák:

1.

Součástkové prvky elektronických zařízení a přístrojů



1.1

Lineární prvky elektronických obvodŧ – rezistory, kondenzátory, cívky.

1.2

Vakuové nelineární prvky.

1.3

Princip polovodiče, vlastní a nevlastní vodivost, PN přechod.

1.4

Polovodiče bez PN přechodu – termistory, fotorezistory, Hallovy články.

1.5

Polovodičová dioda – princip, zapojení, VA charakteristika diody, hrotová dioda, plošná dioda, Zenerova dioda, kapacitní dioda.

1.6

Tranzistor – druhy tranzistorŧ, princip činnosti, zesilovací účinek tranzistoru, zapojení, VA charakteristika tranzistoru.

 







rozliší jednotlivé součástky v obvodu, nakreslí příslušné schématické značky součástek a ovládá jejich vlastnosti vyjmenuje vakuové nelineární prvky a ovládá jejich vlastnosti popíše princip vedení elektrického proudu polovodiči, rozliší elektronovou a děrovou vodivost, objasní vlastní a nevlastní vodivost a princip PN přechodu rozliší termistory, foterezistory a Hallovy články, pouţívá správné schématické značky, vysvětlí vlastnosti uvedených součástek objasní princip činnosti polovodičové diody, pouţívá správnou schématickou značku, rozliší zapojení v přímém a závěrném směru, nakreslí VA charakteristiku polovodičové diody, objasní konstrukci a schématické značky jednotlivých druhŧ diod a jejich pouţití v praxi v závislosti na jejich činnosti rozliší tranzistor PNP a NPN, nakreslí jejich schématickou značku, zapojení a charakteristiku, ovládá princip činnosti tranzistoru a vysvětlí jejich zesilovací účinek na základě tranzistorovém jevu

139

Počet hodin 26







 





ovládá schématickou značku, konstrukci, charakteristiku , zapojení a pouţití jednotlivých součástek v praxi vysvětlí vybrané druhy, konstrukci, schématické značky a pouţití integrovaných obvodŧ, popíše výhody pouţití integrovaných obvodŧ v praxi

objasní sloţení jednotlivých odporových děličŧ napětí z dílčích součástek, rozliší zatíţený a nezatíţený dělič napětí, frekvenčně závislé děliče, jednotlivé druhy filtrŧ a rezonanční obvod a popíše jejich funkci rozliší jednotlivé druhy usměrňovačŧ a popíše jejich funkci stručně popíše funkci stabilizátoru napětí a dŧleţitost jednotlivých součástek v obvodu rozliší parametry a druhy zesilovačŧ, nakreslí zapojení vybraných druhŧ zesilovačŧ, objasní stabilizaci pracovního bodu, zpětnou vazbu, rozliší nízkofrekvenční a vysokofrekvenční zesilovače, objasní princip širokopásmového a operačního zesilovače vysvětlí princip činnosti, rozdělení a schéma vybraných druhŧ oscilátorŧ


Učivo 1.7

Tyristor, triak, diak.

1.8

Integrované obvody.

2.

Základní obvody elektronických zařízení a přístrojů

2.1

Odporové děliče napětí – zatíţený a nezatíţený dělič napětí, frekvenčně závislé děliče, filtry RC, filtry LC, rezonanční obvod.

2.2

Usměrňovače.

2.3

Stabilizátory napětí.

2.4

Zesilovače – parametry a rozdělení zesilovačŧ, třídy zesilovačŧ, zesilovače podle zapojení tranzistoru SE, SB, SK, nízkofrekvenční zesilovače, stabilizace pracovního bodu, výkonové zesilovače, zpětná vazba, vysokofrekvenční zesilovače, širokopásmové zesilovače, operační zesilovače.

2.5

Oscilátory – princip, rozdělení, LC, RC a krystalové oscilátory.

140

Počet hodin

40



vysvětlí princip činnosti spínacích obvodŧ, objasní pojem modulace a demodulace, vysvětlí směšování


Učivo 2.6

Spínací obvody, modulace, směšování, demodulace.

141

Počet hodin




Učivo Vznik a šíření elektromagnetických vln

Ţák:

3.



3.1

Vznik a vlastnosti elektromagnetických vln, šíření elektromagnetických vln prostorem, vysokofrekvenční vedení, vlnovody, světlovody.

3.2

Dipól. Antény.

4.

Elektroakustika

4.1

Elektroakustické měniče – mikrofony, reproduktory.

4.2

Záznam zvuku.

5.

Rozhlasový a televizní přenosový řetězec

5.1

Rozhlasový vysílač a přijímač.

5.2

Stereofonní vysílání a příjem.

5.3

Televizní přenos, snímání obrazu, televizní vysílač a přijímač. Obrazovka. Prŧmyslová televize.

6.

Elektronická zařízení a přístroje v digitálních technologiích







  

 

vysvětlí vznik a vlastnosti elektromagnetických vln, jejich šíření prostorem, objasní pojem vysokofrekvenční vedení, vlnovody a světlovody uvede vznik dipólu a princip činnosti vybraných druhŧ antén objasní konstrukci a princip činnosti mikrofonu a reproduktoru, uvede jejich pouţití v praxi rozliší jednotlivé druhy záznamu zvuku a uvede jejich výhody

uvede princip činnosti rozhlasového vysílače a přijímače objasní stereofonní vysílání a příjem vysvětlí princip televizního přenosu, snímání obrazu a televizní vysílač a přijímač, popíše konstrukci obrazovky, vysvětlí pojem prŧmyslová televize

6.1 vysvětlí pojmy informace a signál a objasní jejich pouţití v praxi 6.2 rozliší dvojkovou a desítkovou soustavu

Informace a signál. Číselné soustavy a kódy – dvojková a desítková soustava.

142

Počet hodin 6

6

9

25,5



 







objasní základní pojmy logických funkcí a obvodŧ, nakreslí schématické značky, zapojení a pravdivostní tabulku jednotlivých logických funkcí a členŧ uvede základní pravidla Boolovy algebry rozliší jednotlivé druhy logických obvodŧ, vyjmenuje je a popíše podle schématu princip činnosti vybraných druhŧ logických obvodŧ objasní pojem kombinační logické obvody, uvede jejich druhy a popíše podle schématu jejich činnost objasní pojem sekvenční logické obvody, popíše podle schématu konstrukci a činnost klopných obvodŧ, jejich pouţití v praxi, vysvětlí paměťové registry a čítače impulzŧ vysvětlí základní pojmy mikropočítačové techniky


Učivo 6.3

Logické funkce a obvody – základní pojmy, logický součin AND, logický součet OR, logická negace NOT, negace logického součinu NAND, negace logického součtu NOR.

6.4

Pravidla Boolovy algebry.

6.5

Realizace logických obvodŧ.

6.6

Kombinační logické obvody – XOR, binární sčítačka, kodéry, dekodéry, multiplexery, demultiplexery.

6.7

Sekvenční logické obvody – klopné obvody, paměťové registry, čítače impulzŧ.

6.8

Mikropočítačová technika.

143

Počet hodin




ELEKTRICKÁ MĚŘENÍ oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Vyučovací předmět seznamuje ţáky se základními druhy měřících přístrojŧ a se základními měřícími metodami a postupy. Ţáci mají zvládnout základní měřící metody po stránce teoretické a praktické natolik, aby uměli zdŧvodnit vhodnost jejich pouţití. Naučí se ovládat měřící přístroje a správně s nimi zacházet. Zároveň si osvojí běţné měřící metody a formy vyhodnocování, které pouţívají v praktické činnosti. Cílové vědomosti spočívají ve znalosti principŧ a provedení měřících přístrojŧ, ve znalosti základních měřících metod měření elektrických veličin a měření vlastností elektronických prvkŧ. Cílové dovednosti spočívají ve schopnosti ţákŧ stanovit metodiku a měřit základní elektrické veličiny, základní vlastnosti elektrických součástek, prvkŧ a obvodŧ. Úkolem přípravy je dosáhnout toho, aby ţáci dovedli vyuţívat poznatky při vyhodnocování a opravě elektronických a elektrotechnických závad rŧzných značek motorových vozidel.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do druhého a třetího ročníku. Budou se vyučovat tyto kapitoly:      

Účel elektrických měření Rozdělení a principy činnosti měřících přístrojŧ Měření elektrických veličin Měření charakteristik a parametrŧ elektronických prvkŧ a obvodŧ Principy činnosti měřících zařízení v autoopravárenství Zpracování naměřených hodnot

144



Obsahy jednotlivých kapitol se vzájemně prolínají, postupně doplňují, dále rozvíjejí a aplikují.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Učivo umoţňuje rozvíjet logické myšlení ţákŧ, přesné a správné vyjadřování, pěstovat v nich smysl pro pořádek a čistotu, zodpovědnost, samostatnost a dodrţování zásad bezpečné a hospodárné práce. Výuka směřuje k tomu, aby ţáci měli vhodnou míru sebevědomí a byli schopni sebehodnocení. Učivo předmětu významně přispívá k vytváření komplexního názoru na přírodní děje a na moţnost jejich vyuţití v autoopravárenství.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří výklad, problémové vyučování, skupinové vyučování. Ţák často pracuje podle návodu vyučujícího, vyuţívá technické výkresy a elektrotechnická schémata. Velký dŧraz je kladen na samostatnou práci s odbornou literaturou. Při laboratorních pracích ţák pracuje podle návodu učitele, měří jednotlivé veličiny, provádí potřebné výpočty a převody, vyhodnocuje naměřené hodnoty do tabulek a grafŧ. Součástí laboratorních prací je i vypracování protokolŧ. Ve výchovně vzdělávací práci vyučující řídí a organizuje činnost ţákŧ tak, aby vyuţíváním jednotlivých metod motivoval a aktivizoval všechny ţáky. Sloţitější schémata ţáci zapojují pomocí elektrotechnických souprav. Učivo navazuje na předměty elektronika a základy elektrotechniky.

Kritéria hodnocení ţáků Závěrečná klasifikace je plně v souladu s klasifikačním řádem. Dílčí hodnocení ţákŧ je prováděno kombinací známkování a slovního hodnocení. Slovně je ţák hodnocen v prŧběhu vyučovacích hodin za samostatné nebo skupinové zpracování úkolŧ. Známkou je ţák ohodnocen za zpracování laboratorního protokolu, teoretické znalosti měření jednotlivých elektrotechnických veličin a dovednost zapojování elektrotechnických schémat. Známkou se také hodnotí volba měřícího přístroje, jeho zapojení, odečítání hodnot a návrh elektrotechnického schématu. Ţáci se učí sebekriticky hodnotit výsledky své práce.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Ţáci se naučí pracovat s jednotlivými druhy měřících přístrojŧ, zpracují výsledky měření do tabulek a grafŧ, vypočtou další veličiny podle elektrotechnických vzorcŧ a naučí se zpracovat laboratorní protokoly. Velkým přínosem předmětu je zdokonalení ţákŧ při čtení a zapojení elektrotechnických schémat. Zároveň se naučí pruţně reagovat na novinky v oblasti měřící techniky.

145




Kompetence k učení (Ţáci by se měli učit efektivně, vyhodnocovat dosaţené výsledky, uplatňovat rŧzné zpŧsoby práce s textem, grafy, tabulkami a elektrotechnickými návody a schématy.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci by měli řešit samostatně běţné pracovní problémy, účastnit se týmové práce při řešení problémŧ většího rozsahu.) Komunikativní kompetence (Ţáci by se měli vhodně vyjadřovat, objasňovat a formulovat své myšlenky, zaznamenávat písemně podstatné myšlenky a vyuţít tuto kompetenci i při styku se zákazníkem.) Personální a sociální kompetence (Ţáci by měli vyuţívat zkušeností, dále se vzdělávat, adaptovat se na měnící se pracovní podmínky, pracovat v týmu, přijímat a odpovědně plnit úkoly.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţáci by měli zvaţovat budování své profesní kariéry, vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat své profesní cíle.) Matematické kompetence (Ţáci by měli aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolŧ, převodŧ jednotek, výpočtŧ veličin, úprav elektrotechnických výrazŧ.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci by měli pracovat s počítačem, komunikovat elektronickou poštou.)


Člověk a ţivotní prostředí (Ţáci by měli pouţívat technologie s ohledem na ţivotní prostředí, umět měřit elektrotechnické veličiny a aplikovat tuto dovednost i při měření jiných veličin například intenzity hluku prostředí, teploty, vlhkosti.) Člověk a svět práce (Vzhledem k volbě povolání jsou ţáci vedeni k dŧslednosti, pečlivosti, zodpovědnosti a vytrvalosti překonávat překáţky.) Informační a komunikační technologie (Předmět elektrotechnická měření podporuje jednoznačné a přesné vyjadřování, dŧleţitá je dovednost získávat a efektivně vyuţívat informace o měřící technice z rŧzných zdrojŧ a naopak schopnost pouţívat výpočetní techniku pro prezentaci svých závěrŧ.)

146



Rozpis učiva a výsledků vzdělávání – 2. ročník Výsledky vzdělávání Ţák:  







  



Učivo 1.

1.1 ovládá základní zásady bezpečnosti práce v odborné učebně vypočítá absolutní a relativní 1.2 chybu měření, zpracuje naměřené hodnoty do protokolu

měří elektrické veličiny na analogových měřících přístrojích, popíše vlastnosti měřících přístrojŧ rŧzných typŧ měří elektrické veličiny na digitálních měřících přístrojích ovládá rozdíly při měření stejnosměrného a střídavého obvodu, zaznamenává a vyhodnocuje výsledky měření měří elektrické veličiny a jejich změny, volí vhodnou měřící metodu měří elektrický výkon, vypočítá elektrickou práci popíše obvod pro měření kmitočtu, vysvětlí fázový posuv

Účel elektrických měření

3

Laboratorní řád. Chyby měření, absolutní a relativní chyba, zpracování naměřených hodnot.

2.

Rozdělení a principy měřících přístrojů

2.1

Analogové měřící přístroje, nastavení rozsahu, odečítání hodnot na měřících přístrojích – například POLYTEST, UNIMER 33, PU 500, UNI 10.

2.2

Digitální měřící přístroje.

3.

Měření elektrických veličin

3.1

Měření stejnosměrných a střídavých veličin.

3.2

Měření napětí, proudu, odporu, kapacity, indukčnosti.

3.3

Měření elektrické práce a výkonu.

3.4

Měření kmitočtu, fázový posuv.

4.

Měření charakteristik a parametrů elektronických prvků a obvodů

4.1 sestavuje obvod pro měření charakteristiky polovodičové diody, odečítá a vyhodnocuje údaje měřících přístrojŧ, sestavuje grafické závislosti charakteristik

Počet hodin

Měření charakteristiky křemíkové a germaniové diody.

147

6

8

16





zapojuje tranzistor dle návodu sestavuje měřící obvody, odečítá a vyhodnocuje údaje měřících přístrojŧ, interpretuje naměřené výsledky, zpracovává výsledky měření do tabulek a grafŧ provede měření s osciloskopem, popíše osciloskop


Učivo

4.3

Zapojení tranzistoru a měření s tranzistorem. Zapojení a proměřování elektronických obvodŧ rŧznými elektronickými soupravami.

4.4

Osciloskopická měření.

4.2

148

Počet hodin




Učivo

Ţák:

5.

Principy činnosti měřících zařízení v autoopravárenství



5.1

Analogové a digitální měřící přístroje v dílenské praxi.

5.2

Osciloskopy a měřící generátory.

5.3

Speciální měřící přístroje v autoopravárenství.

5.4

Měřící převodníky, snímače elektrických a neelektrických veličin.

6.

Zpracování naměřených hodnot

6.1

Postupy měření a metodické návody.

6.2

Práce s dílenskými příručkami.

  





ovládá rozdíly mezi analogovými a digitálními přístroji v dílenské praxi, vhodně volí měřící přístroj provede vybraná osciloskopická měření dle návodu ovládá princip a vhodnost pouţití speciálních měřících přístrojŧ popíše převodníky, snímače elektrických a neelektrických veličin ovládá postupy měření a metodické návody, volí odpovídající měřící přístroje v závislosti na metodě a charakteru měření ovládá práci s dílenskými příručkami

149

Počet hodin 26

5




AUTOMOBILY oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Předmět automobily seznamuje ţáky s jednotlivými součástmi, soustavami a s vlastní konstrukcí motorových vozidel. Předmět je jedním ze základních odborných předmětŧ, na jehoţ základě se rozvíjí další znalosti a dovednosti především v oblasti diagnostiky a při opravě automobilŧ. Cílem předmětu je výchova ţákŧ k tomu, aby dovedli:       

správně pojmenovat a popsat konstrukci jednotlivých částí a funkčních celkŧ automobilŧ vysvětlit účel a činnost součástí i soustav vozidel a vzájemné vztahy mezi nimi pracovat s odbornou literaturou, vyhledávat a vyhodnocovat informace z rŧzných zdrojŧ sledovat technický pokrok a přenášet jeho výsledky do praxe pracovat a vyuţívat moderní techniku dodrţovat zásady bezpečnosti práce a poţadavky na ochranu ţivotního prostředí pracovat v týmu i samostatně

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do tří ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:        

Úvod Podvozek Převodové ústrojí Motory Příslušenství motorŧ Elektronicky řízené vstřikování paliva Topení a klimatizace vozidel Řídící systémy provozu vozidel

150



Učivo úvodu, podvozku, převodového ústrojí a motory se vyučuje v prvním ročníku, pokračování učiva motorŧ a příslušenství motorŧ je začleněno do druhého ročníku a ve třetím ročníku se vyučuje elektronicky řízené vstřikování paliva, topení a klimatizace vozidel, řídící systémy provozu vozidel. Učivo jednotlivých kapitol je začleněno z celku autoelektrika a diagnostika motorových vozidel příslušného RVP.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Vyučování předmětu automobily upevňuje a rozvíjí následující morálně volní vlastnosti ţákŧ: samostatnost, systematičnost, zodpovědnost za vykonanou práci, přesnost, pečlivost, představivost. Vyučování zvyšuje úroveň písemného, ústního a grafického projevu. Učivo předmětu zvyšuje sebevědomí ţákŧ, rozvíjí logické myšlení, přispívá k pochopení jednotlivých pracovních procesŧ i dějŧ jako celku. Součástí vyučování je seznámit ţáky s negativním pŧsobením motorových vozidel na ţivotní prostředí, se zásadami bezpečnosti a hygieny práce.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří výklad a popis s vyuţitím literatury, názorných pomŧcek a částí vozidel. Dále se pouţívá řízený rozhovor, problémové vyučování a diskuse o problémech. Pro dostatečné zafixování získaných vědomostí je velmi dŧleţité opakování učiva. Nadaným ţákŧm je věnována individuální péče, k ţákŧm se specifickými poruchami učení přistupuje učitel téţ individuálně. Po domluvě s vyučujícím jsou konzultace ţákŧm k dispozici kdykoliv. Z didaktické techniky je nejvíce vyuţíván dataprojektor, diaprojektor a zpětný projektor. Velký dŧraz je kladen na pouţití příkladŧ z praxe a na vyuţití poznatkŧ z odborných exkurzí a výstav. Ţáci jsou vedeni k samostatné práci hlavně při vyhledávání nových informací (odborné časopisy, firemní literatura, internet).

Kritéria hodnocení ţáků Klasifikace jednotlivých ţákŧ vychází z klasifikačního řádu. Známkou je ţák hodnocen při ústním a písemném prověřování znalostí. Dílčí slovní hodnocení je vyuţíváno při jednotlivých hodinách za samostatné zpracování úkolŧ. Prŧběţně jsou zjišťovány vědomosti ţákŧ v rámci diskuse na jednotlivá témata. Největší dŧraz je kladen na ta, se kterými se budou v praxi nejvíce setkávat a na novinky, které se do praxe dostanou v blízké budoucnosti. Součástí celkového hodnocení je téţ úroveň grafického a ústního projevu, aktivita při hodinách a zájem o předmět během celého klasifikačního období. Ţáci jsou téţ vedeni k samostatnému hodnocení svých výsledkŧ práce.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Předmět automobily významně přispívá k profilování ţáka jako technika specialisty. Vytváří dovednosti pro řešení problémových situací, které se mohou v praxi vyskytnout. Tento předmět je velmi úzce spojen s dalšími technickými předměty oboru vzdělání a to hlavně odborný výcvik, opravárenství a diagnostika, řízení motorových vozidel a elektropříslušenství.

151




Kompetence k učení (učit se efektivně) Kompetence k řešení problémů (samostatně i týmově řešit základní i sloţité úkoly) Komunikativní kompetence (pouţívat správnou technickou terminologii při formulování a vyjadřování svých myšlenek, poznatkŧ) Personální a sociální kompetence (umět pracovat v týmu, další vzdělávání s vyuţitím praktických zkušeností, svědomitě plnit zadané úkoly) Kompetence k pracovnímu uplatnění (vyuţít získané odborné vědomosti v praxi, zvaţovat budování své samostatné profesní kariéry, umět prezentovat své profesní cíle) Matematické kompetence (pouţívat základní matematické postupy při řešení technických výpočtŧ) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (umět pracovat s PC, efektivně vyhledávat a pracovat s internetem, komunikovat elektronickou poštou)


  

Občan v demokratické společnosti (Ţáci jsou vedeni k tomu, aby měli vhodnou míru sebevědomí, odpovědnosti a schopnosti morálního úsudku. Dbali na své zdraví, dobré ţivotní prostředí a snaţili se je chránit a zachovávat pro budoucí generace. Učí se jednat s lidmi a hledat kompromisy.) Člověk a ţivotní prostředí (Ţák je seznamován s limity škodlivin motorových vozidel a jejich vlivu na ţivotní prostředí. Ţák je veden k šetrnosti k ţivotnímu prostředí při jakékoli likvidaci, recyklaci a manipulaci s vozidlem.) Člověk a svět práce (Ţáci si vytvářejí představu o svých schopnostech a nutnosti celoţivotního vzdělávání. Ţáci se učí spolupracovat, dělit práci, pomáhat druhým a komunikovat.) Informační a komunikační technologie (Výpočetní techniku a komunikační technologie ţáci vyuţívají k získávání informací, k práci s nimi, k jejich vyhodnocování a zpracování.)

152




Učivo

Ţák:

1.

Úvod

 vysvětlí historii automobilu  rozliší jednotlivé druhy vozidel a jejich pouţití  vyjmenuje hlavní části automobilu  objasní koncepce a jízdní odpory

1.1

Úvod, význam předmětu, přehled učiva

1.2 1.3

Historie automobilu Rozdělení silničních vozidel

1.4 1.5

Hlavní části automobilu Koncepce motorových vozidel

2.

Podvozek

2.1

Rám, karoserie – rozdělení, konstrukce

2.2

Pérování – účel, rozdělení, konstrukce a činnost Tlumiče – účel, rozdělení, části, činnost, dorazy, stabilizátor

 vysvětlí účel, konstrukci, druhy rámŧ a karoserie  uvede účel, rozdělení, konstrukci a činnost pérování  objasní účel, rozdělení, konstrukci, činnost tlumičŧ, stabilizátorŧ a dorazŧ  vyjmenuje účel, rozdělení náprav  popíše konstrukci jednotlivých druhŧ  uvede účel a rozdělení kola, disku, ráfku a pneumatiky  popíše konstrukci disku, ráfku, pneumatiky  vysvětlí značení ráfkŧ a pneumatik  vysvětlí konstrukci a činnost jednotlivých druhŧ brzd  popíše jednotlivé části brzd  objasní účel elektronických systémŧ brzd, jejich konstrukci a činnost  uvede účel a rozdělení řízení, posilovačŧ  popíše jednotlivé části řízení

2.3

2.4

Nápravy – účel, rozdělení, konstrukce,

2.5

Kola a pneumatiky

2.5.1 Automobilové kolo – účel, hlavní části, vlastnosti 2.5.2 Disk, ráfek – rozdělení, značení 2.5.3 Pneumatika – části, konstrukce, značení 2.6

Brzdy

2.6.1 Kapalinová brzda – konstrukce, uspořádání, jednotlivé části 2.6.2 Elektronické systémy kapalinové brzdy 2.6.3 Vzduchotlaká brzda – konstrukce, uspořádání, jednotlivé části 2.7 Řízení 2.7.1 Řízení – účel, rozdělení, jednotlivé části 2.7.2 Posilovač řízení

153

Počet hodin 2

14



 uvede účel, části a činnost převodového ústrojí  objasní účel, rozdělení a ovládání spojek  vysvětlí konstrukci a činnost spojek  vysvětlí účel a rozdělení převodovek  popíše konstrukci, činnost a zpŧsoby ovládání jednotlivých převodovek

 objasní účel hřídelí a kloubŧ  vysvětlí jejich konstrukci  rozliší jednotlivé druhy a jejich umístění na vozidle  uvede účel, konstrukci a činnost rozvodovky a jednotlivých částí

 vysvětlí rozdělení spalovacích motorŧ  definuje základní pojmy  objasní činnost motorŧ


Učivo 3.

Převodové ústrojí

3.1

Převodové ústrojí – účel, části, činnost

3.2

Spojka

Počet hodin 12

3.2.1 Spojka – účel, rozdělení, ovládání 3.2.2 Spojka kotoučová – konstrukce, činnost 3.2.3 Spojka lamelová, odstředivá,kapalinová, elektrická 3.3 Převodovka Převodovka – účel, rozdělení, převodový 3.3.1 poměr Mechanická převodovka – části, činnost, 3.3.2 řazení Samočinné převodovky – s ozubenými 3.3.3 koly, CVT 3.4 Hřídele a klouby 3.4.1 Hřídel spojovací, kloubový, hnací 3.4.2 Klouby – pruţný, pevný 3.5 Rozvodovka 3.5.1 Rozvodovka – účel, umístění, části Stálé převody – rozdělení, pouţití, 3.5.2 konstrukce 3.5.3 Diferenciál – účel, rozdělení 4.

Motory

4.1

Rozdělení spalovacích motorŧ, základní pojmy a konstrukční veličiny

4.2 4.3 4.4

Činnost čtyřdobého záţehového motoru Činnost dvoudobého záţehového motoru Činnost čtyřdobého vznětového motoru

154

5



Rozpis učiva a výsledků vzdělávání – 2. ročník Výsledky vzdělávání Ţák:  vysvětlí rozdělení, účel a konstrukci pevných částí motoru  objasní účel a konstrukci mechanismŧ  popíše jednotlivé části  vysvětlí rozvodový diagram  vysvětlí účel, rozdělení přeplňování a dmýchadel  popíše konstrukci turbodmychadla a uvede zpŧsoby regulace

Učivo 1.

Motory

1.1

Pevné části motoru – hlava, válce, kliková skříň, potrubí

1.2 1.2.1 1.2.2 1.3 1.3.1 1.3.2

 popíše význam charakteristiky 1.4 2.  objasní výrobu, vlastnosti a druhy benzínu  vyjmenuje účel a části soustavy; popíše jejich konstrukci a činnost  rozliší druhy karburátorŧ a vysvětlí jeho konstrukci, činnost  vysvětlí vlastnosti, výrobu, druhy  uvede účel, rozdělení soustav  vyjmenuje jednotlivé části, popíše jejich konstrukci a činnost  vysvětlí účel, konstrukci a činnost čerpadel  objasní účel a konstrukci vstřikovače  rozliší druhy trysek  uvede účel, konstrukci, činnost soustavy  popíše jednotlivé části soustavy  vyjmenuje vlastnosti, klasifikace olejŧ

15

Pohyblivé části motoru Klikový mechanismus – píst, ojnice, klikový hřídel, setrvačník Rozvodový mechanismus – rozdělení, ventilový rozvod, rozvodový diagram Přeplňování motorŧ Přeplňování, mezichladič stlačeného vzduchu Turbodmychadlo, regulace plnícího tlaku Rychlostní charakteristika motoru Příslušenství motorů

2.1 Palivová soustava záţehového motoru 2.1.1 Benzín – definice, výroba, vlastnosti, rozdělení 2.1.2 Palivová soustava – účel, konstrukce, činnost, popis částí 2.1.3 Karburátor – rozdělení, konstrukce, činnost 2.2 Palivová soustava vznětového motoru 2.2.1 Nafta – definice, výroba, vlastnosti, rozdělení 2.2.2 Palivová soustava – účel, rozdělení, konstrukce, činnost, popis částí 2.2.3 Vstřikovací čerpadla – účel, konstrukce, popis částí a činnost 2.2.4 Vstřikovač, trysky

2.3

Počet hodin

Mazací soustava

2.3.1 Mazací soustava – účel, rozdělení, konstrukce, popis částí, činnost 2.3.2 Motorové oleje – rozdělení, vlastnosti, klasifikace

155

18


Výsledky vzdělávání  objasní účel a rozdělení chlazení  popíše konstrukci a jednotlivé části  porovná jednotlivé druhy chlazení  uvede vlastnosti a druhy kapalin


Učivo 2.4 Chladící soustava 2.4.1 Chladící soustava – účel, rozdělení, konstrukce vzduchového a kapalinového chlazení, porovnání 2.4.2 Chladící kapalina – vlastnosti, druhy

156

Počet hodin




Učivo

Počet hodin 19

Ţák:

1.

Elektronicky řízené vstřikování paliva

 rozliší jednotlivé systémy vstřikování  vysvětlí konstrukci a činnost jednotlivých systémŧ  popíše jednotlivé provozní reţimy motoru  objasní zpŧsoby sniţování škodlivin  vysvětlí jednotlivé části a činnost

1.1

Vstřikování benzínu

 rozliší systémy EDC  popíše konstrukci a činnost jednotlivých systémŧ  objasní zpŧsoby sniţování škodlivin, vysvětlí jednotlivé části a činnost

 vysvětlí účel a zpŧsoby větrání  objasní význam a druhy topení  popíše konstrukci a činnost jednotlivých topení  uvede význam klimatizace  popíše konstrukci, činnost a jednotlivé části klimatizace  vysvětlí konstrukci a zpŧsoby řízení jednotlivých systémŧ  popíše jednotlivé provozní reţimy motoru

1.1.1 Rozdělení vstřikování benzínu 1.1.2 Nepřímé vstřikování vícebodové – KE Jetronic, L Jetronic, Motronic 1.1.3 Nepřímé vstřikování jednobodové – Mono Jetronic, Mono Motronic 1.1.4 Přímé vstřikování benzínu – GDi, FSI 1.1.5 Sniţování škodlivin ve výfukových plynech – katalyzátor, lambda sonda, EOBD 1.2 Elektronicky řízené vstřikování nafty 1.2.1 Systém EDC se vstřikovacím čerpadlem – rozdělení, konstrukce, popis částí a činnost 1.2.2 Systém Common Rail – konstrukce, popis částí, činnost 1.2.3 Systém PD, PLD – konstrukce, popis částí, činnost 1.2.4 Sniţování škodlivin ve výfukových plynech – filtry pevných částic, SCR katalyzátor 2.

Topení a klimatizace vozidel

6

2.1 Větrání vozidel 2.2 Topení vozidel 2.2.1 Závislé topení – rozdělení, konstrukce, činnost 2.2.2 Nezávislé topení – rozdělení, konstrukce, činnost 2.3 Klimatizace vozidel 2.3.1 Klimatizace – účel, konstrukce, činnost 2.3.2 Klimatizace – popis částí 3.

Řídící systémy provozu vozidel

3.1 Řídící systémy vstřikování benzínu 3.1.1 Řídící systém LH Jetronic, Monomotronic a Motronic

157

6


Výsledky vzdělávání  objasní konstrukci, zpŧsoby řízení systémŧ a popíše jednotlivé provozní reţimy motoru  vysvětlí konstrukci a zpŧsoby řízení jednotlivých systémŧ


Učivo Řídící systémy elektronického vstřikování nafty 3.2.1 Řídící systémy EDC 3.2

3.3 Řídící systémy elektroniky brzd 3.3.1 Řídící systémy ABS, ASR a ESP

158

Počet hodin




ELEKTROPŘÍSLUŠENSTVÍ oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Učivo předmětu elektropříslušenství poskytuje ţákŧm potřebné vědomosti o konstrukci, principech činnosti a základních vlastnostech elektrických zařízení motorových vozidel. Ţáci si osvojí základní pojmy z hlediska elektrotechnického. Seznámí se s elektrickým příslušenstvím silničních motorových vozidel. Dovednosti ţákŧ spočívají ve schopnosti vyuţívání teoretických znalostí při opravách a údrţbě automobilŧ. Ţáci znají praktické provedení jednotlivých dílŧ a součástí. Při svých činnostech dovedou vyuţívat technickou dokumentaci jednotlivých značek a typŧ vozidel. K dalším cílŧm tohoto předmětu patří výchova k odpovědnosti, ke zvýšené soustředěnosti a pozornosti a k pracovní kázni. Ţáci se naučí dodrţovat zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při obsluze, údrţbě a opravách elektrických zařízení motorových vozidel.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do tří ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:          

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena práce, poţární prevence Přehled elektrických strojŧ Elektrická zařízení motorových vozidel Zdroje elektrické energie Zapalování Systémy řízení motoru vozidla Spouštěče Osvětlení a světelná signalizace Odrušení vozidel Palubní přístroje

159


    


Stěrače a cyklovače Rozvod elektrické energie ve vozidle Systémy topení a klimatizace Elektronické systémy vozidla Pomocná spouštěcí zařízení

K doplnění výuky lze vyuţívat poznatky a materiály z odborných exkurzí, výstav a přednášek dle aktuálních nabídek. Vyučující musí sledovat a plně respektovat všechny změny, k nimţ dochází vlivem vědeckotechnického rozvoje.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Výuka směřuje k tomu, aby ţáci měli vhodnou míru sebevědomí a byli schopni sebehodnocení. Učivo předmětu významně přispívá k vytváření komplexního názoru na přírodní děje a na moţnost jejich vyuţití v technických aplikacích. Kladením základŧ technického myšlení se vytvářejí dovednosti praktické aplikace teoretických poznatkŧ a rozvíjí se samostatné logické myšlení. Dŧleţitou záleţitostí je výchova k zachování zásad bezpečnosti práce a k odpovědnému přístupu k zařízením, která mohou při nevhodném zacházení výrazně ohrozit bezpečnost pracovníkŧ nebo drahá zařízení zničit.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří výklad, problémové vyučování, skupinové vyučování. Ţák často pracuje podle návodu vyučujícího, vyuţívá technické výkresy a elektrotechnická schémata. Velký dŧraz je kladen na samostatnou práci s pomŧckami a literaturou. Pro názorné ukázky je vyuţíváno modelŧ. Tyto modely jsou vyrobeny jako ročníkové práce ţákŧ. Je vyuţíváno didaktické techniky, včetně multimediální učebny.

Kritéria hodnocení ţáků Závěrečná klasifikace je plně v souladu s klasifikačním řádem. Dílčí hodnocení ţákŧ je prováděno kombinací známkování a slovního hodnocení. Slovně je ţák hodnocen v prŧběhu vyučovacích hodin za samostatné nebo skupinové zpracování úkolŧ. Známkou je ţák ohodnocen za samostatné vytváření práce většího rozsahu na dané téma nebo při ústním či písemném přezkoušení znalostí. Ţáci se učí sebekriticky hodnotit výsledky své práce. Ročníkové práce hodnotí učitel odborného předmětu a učitel odborného výcviku.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Ţáci pruţně reagují na novinky elektrotechniky motorových vozidel. Umí vyhledávat nové informace a pracovat s nimi (práce s internetem, časopisy a další odbornou literaturou). Ţáci si uvědomují rizika i výhody práce při opravě motorových vozidel.

160



Předmět vytváří dovednost řešit problémy a problémové situace, které mohou v autoopravárenství nastat. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:       

Kompetence k učení (Ţáci by se měli učit efektivně.) Kompetence k řešení problémů (Ţáci by měli řešit samostatně běţné pracovní problémy.) Komunikativní kompetence (Ţáci by se měli vhodně vyjadřovat, objasňovat a formulovat své myšlenky, vyuţít tuto kompetenci i při styku se zákazníkem.) Personální a sociální kompetence (Ţáci by měli vyuţívat zkušeností, dále se vzdělávat, adaptovat se na měnící se pracovní podmínky, pracovat v týmu, přijímat a odpovědně plnit úkoly.) Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţáci by měli zvaţovat budování své profesní kariéry, vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat své profesní cíle.) Matematické kompetence (Ţáci by měli aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolŧ.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Ţáci by měli pracovat s počítačem, komunikovat elektronickou poštou.)


Člověk a ţivotní prostředí (Ţáci by měli pouţívat technologie s ohledem na ţivotní prostředí, například při likvidaci akumulátorŧ.) Člověk a svět práce (Ţáci by měli uplatňovat poznatky v praxi.) Informační a komunikační technologie (Ţáci by měli vyuţívat výpočetní techniku.)

161




Učivo 1.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena práce, poţární prevence

1.1

Pracovněprávní problematika BOZP, bezpečnost technických zařízení, první pomoc při úrazu na pracovišti.

2.

Přehled elektrických strojů

2.1

Rozdělení elektrických strojŧ, netočivé elektrické stroje, točivé elektrické stroje. Transformátory, autotransformátor, tlumivky.

Ţák: 

  



 

uvede povinnosti pracovníka i zaměstnavatele v případě pracovního úrazu, popíše zásady první pomoci při rŧzných úrazech na pracovišti rozlišuje jednotlivé elektrické stroje, zařazuje je mezi točivé a netočivé ovládá konstrukci, princip činnosti a pouţití transformátoru vysvětlí konstrukci a popíše činnost jednotlivých elektrických strojŧ

2.2

2.3

Střídavé elektrické stroje točivé – indukční (asynchronní) stroje, synchronní stroje, stejnosměrné stroje, stejnosměrný elektromotorek s kotoučovým rotorem, stejnosměrný elektromotorek s elektronickým komutátorem.

3.

Elektrická zařízení motorových vozidel

3.1 vyjmenuje elektrickou výstroj motorových vozidel, popíše zdrojovou soustavu a rozlišuje spotřebiče nutné pro činnost spalovacího motoru 3.2 charakterizuje vyuţití elektroniky v motorových vozidlech 3.3 pouţívá rŧzné druhy elektrotechnických schémat, rozlišuje schématické značky

Elektrická výstroj motorových vozidel, zdrojová soustava, spotřebiče nutné pro činnost spalovacího motoru.

Oblasti vyuţití elektroniky u motorových vozidel. Kreslení elektrotechnických schémat, rozdělení schémat, schématické značky.

162

Počet hodin 2

8

8





 








Učivo

3.4 orientuje se v elektrotechnické dokumentaci motorových vozidel dle platných norem a předpisŧ 3.5 dodrţuje zásady první pomoci při úrazu elektrickým proudem, ovládá rozdělení napětí podle příslušné vyhlášky

Normy a předpisy pro elektrickou instalaci motorových vozidel.

Rozdělení napětí dle Vyhlášky č. 50/1976 Sb., zásady ochrany zdraví při práci na elektrických zařízeních.

4.

Zdroje elektrické energie

ovládá rozdělení zdrojŧ elektrické energie vysvětlí konstrukci a hlavní charakteristiky akumulátorŧ, ovládá kontrolu stavu akumulátorŧ, vysvětlí parametry a označování akumulátorŧ, popíše sulfataci a zapojení akumulátoru do obvodu, údrţbu a závady akumulátorŧ

4.1

popíše konstrukci a princip činnosti dynama, ovládá základy druhy dynam, jejich zapojení do obvodu, uvede základní závady a zpŧsob opravy a údrţby dynam uvede rozdělení alternátorŧ, jejich konstrukci a princip činnosti, popíše usměrnění střídavého proudu, chlazení alternátorŧ, jejich provedení, údrţbu, kontrolu a opravy

4.3

Zdroje elektrické energie – rozdělení zdrojŧ elektrické energie. Akumulátory – konstrukce olověného akumulátoru, bezúdrţbové akumulátory, hlavní parametry a označování akumulátorŧ, nabíjení a vybíjení akumulátoru, charakteristika olověného akumulátoru, elektrické veličiny akumulátorŧ, jmenovitá kapacita, vybíjecí proud, vnitřní odpor akumulátoru, samovybíjení, sulfatace, alkalické akumulátory, stříbrozinkové akumulátory, zapojení akumulátoru do obvodu, údrţba, opravy a závady akumulátorŧ. Dynama – konstrukce a princip činnosti dynama, druhy dynam, základní hodnoty dynam, zapojení dynam do obvodu, údrţba, závady a opravy dynama.

4.2

4.4

4.5 charakterizuje regulaci napětí a proudu, uvede druhy regulátorŧ, popíše regulaci dynam a alternátorŧ

Počet hodin

Alternátory – rozdělení alternátorŧ, konstrukce, princip činnosti alternátoru, proudové obvody alternátoru, usměrnění střídavého proudu, chlazení alternátorŧ, provedení rŧzných typŧ alternátorŧ, údrţba a opravy alternátorŧ, kontrola alternátorŧ. Regulátory – regulace napětí a proudu, druhy regulátorŧ, regulace dynam, regulace alternátorŧ, polovodičové regulátory.

163

31,5




Učivo

Ţák:

5.

Zapalování



vysvětlí účel a rozdělení zapalování popíše konstrukci, namáhání druhy a značení svíček

5.1

Účel zapalování, rozdělení zapalování.

5.2

popíše části bateriového zapalování, princip činnosti jednotlivých částí i zapalování jako celku, objasní regulaci úhlu předstihu záţehu uvede vlastnosti polovodičového zapalování, základní parametry elektronického zapalování a tranzistorového zapalování popíše konstrukci, výhody a princip činnosti elektronického zapalování

5.3

Zapalovací svíčky – konstrukce svíček, namáhání svíček, druhy a značení svíček. Bateriové (klasické) zapalování – princip činnosti bateriového zapalování, zapalovací cívka, přerušovač, rozdělovač, regulace úhlu předstihu záţehu, odstředivý regulátor, podtlakový regulátor. Polovodičové zapalování – vlastnosti polovodičového zapalování, základní parametry elektronického zapalování, tranzistorové zapalování.

popíše schéma a princip činnosti tyristorového zapalování popíše princip magnetového zapalování, uvede druhy magnet a části setrvačníkového magneta objasní princip činnosti bezkontaktního zapalování a jednotlivé druhy snímačŧ

5.6

uvede základní závady zapalovacích systémŧ, jejich zjištění a odstranění

5.9

 





 





5.4

5.5

5.7

5.8

Elektronické zapalování – konstrukce, výhody, princip činnosti, vstupní a výstupní veličiny elektronického zapalování, řídící jednotka, plně elektronické zapalování. Tyristorové zapalování (kondenzátorové zapalování) HKZ – popis schématu, princip činnosti. Magnetové zapalování – princip magnetového zapalování, druhy magnet, setrvačníkové magneto. Bezkontaktní zapalování – princip činnosti bezkontaktního zapalování, snímač s Hallovým prvkem, indukční snímač, optoelektronický snímač. Údrţba a opravy zapalovací soustavy – závady zapalovacích systémŧ, jejich zjištění a odstranění, komunikace s řídící jednotkou, metoda měření elektrických odporŧ, metoda vyměňování dílŧ, kontrola úhlu předstihu záţehu, kontrola prŧběhu odstředivé a podtlakové regulace.

164

Počet hodin 30


Učivo

Počet hodin

6.

Systémy řízení motoru vozidla

5,5

6.1

Systémy řízení motoru vozidla, konstrukce a činnost snímačŧ, akční členy jednotky řízení motoru.

7.

Spouštěče

uvede účel spouštěčŧ, jejich základní parametry a druhy stejnosměrných elektromotorŧ vyjmenuje druhy spouštěčŧ, jejich zpŧsob pouţití, popíše konstrukci a princip činnosti jednotlivých druhŧ spouštěčŧ, objasní dynamospouštěč a přídavné relé pro spouštěcí systémy

7.1

Účel spouštěče, základní parametry spouštěčŧ, druhy stejnosměrných elektromotorŧ.

7.2

uvede základní principy údrţby a zpŧsoby oprav spouštěčŧ

7.3

Druhy spouštěčŧ – konstrukce spouštěče, spouštěč s výsuvným pastorkem, spouštěč s výsuvnou kotvou, spouštěč systému Bendix. Hlavní části spouštěčŧ, princip činnosti a pouţití jednotlivých druhŧ spouštěčŧ. Dynamospouštěč. Přídavná relé pro spouštěcí systémy – přepínač akumulátorových baterií, relé pro zablokování spouštění, relé pro opakované spouštění. Údrţba a opravy spouštěčŧ – kontrola svorek, komutátor, volnoběţka, závady spouštěčŧ.











popíše jednotlivé systémy řízení motoru vozidla

165

14




Učivo

Počet hodin 22

Ţák:

8.

Osvětlení a světelná signalizace



uvede základní rozdělení světel a světelných zařízení, hlavní části svítidla vyjmenuje druhy ţárovek, popíše jejich konstrukci, uvede základní parametry ţárovek, výbojek a zářivek popíše konstrukci světlometŧ, uvede jednotlivé druhy světelných zařízení motorových vozidel, uspořádání světlometŧ, jejich provedení a umístění na vozidle

8.1

Světlo, základní rozdělení světel a světelných zařízení, hlavní části svítidla. Zdroje světla – druhy ţárovek, konstrukce ţárovky, základní parametry ţárovek, výbojky, zářivky.

uvede návěstní a signalizační zařízení motorových vozidel, popíše umístění a pouţití brzdových a směrových světel, přerušovače a houkačky popíše vlastními slovy kontrolu a seřizování světlometŧ rŧznými zpŧsoby a uvede zásady pro údrţbu světlometŧ

8.4









 

8.2

8.3

Světlomety – světlomety vozidel, obrysová a parkovací světla, zařízení pro osvětlení zadní tabulky státní poznávací značky, brzdová světla, odrazky, světlomety a svítilny se světly do mlhy, zpětnými světly a s hledacím světlem, výstraţná světelná zařízení, vnitřní osvětlení vozidel. Základní uspořádání světlometŧ, jejich provedení, rozměry světlometŧ, dálkové a potkávací světlomety, tlumená světla, druhy odrazových ploch, moderní konstrukce světlometŧ, přídavné světlomety, nastavitelné světlomety. Návěstní a signalizační zařízení – brzdová světla, směrová světla, přerušovače, houkačky.

8.5

Údrţba a opravy světlometŧ – kontrola a seřizování světlometŧ, kontrola a seřizování optickým přístrojem, kontrola a seřizování na kolmé stěně, zásady pro údrţbu světlometŧ.

9.

Odrušení vozidel

charakterizuje stupně rušení, 9.1 příčiny rušení a oblasti rušení 9.2 uvede prostředky pro odrušení vozidel a jejich umístění na vozidle

Odrušení vozidel – stupně odrušení, rušení a jeho příčiny, oblasti rušení. Prostředky pro odrušení vozidel a jejich umístění na vozidle. Odrušovací rezistory, kondenzátory, filtry.

166

5











 

 



vyjmenuje druhy měřených veličin, charakterizuje prvky měřícího obvodu, rozlišuje jednotlivé měřící přístroje uvede druhy palubních přístrojŧ, popíše jejich konstrukci a princip činnosti

uvede konstrukci a princip činnosti jednotlivých druhŧ stěračŧ

uvede zásady zapojování elektrických obvodŧ v motorových vozidlech, rozliší základní elektrické obvody popíše konstrukci a princip činnosti topení vozidla a větrání kabiny uvede konstrukci a princip činnosti klimatizace popíše svými slovy systémy aktivní bezpečnosti vozidla uvede zpŧsoby komfortní elektroniky vozidla, centrální ovládání zámkŧ, oken, dálkové ovládání, ovládání polohy sedadla a volantu, systémy ochrany proti krádeţi popíše stručně pomocná spouštěcí zařízení


Učivo 10.

Palubní přístroje

10.1

Druhy měřených veličin, prvky měřícího obvodu, snímače, měřící přístroje.

10.2

Palubní přístroje – rychloměry, otáčkoměry, palivoměry, teploměry.

11.

Stěrače a cyklovače

11.1

Stěrače (stírače) – motorky pro stěrače, konstrukce stěračŧ, stěrače předního skla, stěrače zadního skla, stěrače světlometŧ, intervalové spínače, ostřikovače.

12.

Rozvod elektrické energie ve vozidle

12.1

Zásady zapojování elektrických obvodŧ v motorovém vozidle, klasický rozvod elektrické energie ve vozidle. Základní elektrické obvody.

13.

Systémy topení a klimatizace vozidla

13.1

13.2

Topná a klimatizační zařízení, vytápění a klimatizace, větrání kabiny, kombinované vytápění a větrání. Klimatizace.

14.

Elektronické systémy vozidla

14.1

Systémy aktivní bezpečnosti – ABS, ASR, ESP, airbag. Komfortní elektronika – centrální ovládání zámkŧ, dálkové ovládání, ovládání oken, ovládání polohy sedadla, ovládání polohy volantu. Systémy ochrany proti krádeţi – imobilizéry, alarm.

14.2

15.

Pomocná spouštěcí zařízení

15.1

Ţhavicí svíčky vznětových motorŧ, zařízení pro ţhavení.

167

Počet hodin 4

4

1

4

5,5

1




STROJÍRENSKÁ TECHNOLOGIE oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu V rámci předmětu ţák získá představu o základních strojírenských materiálech o jejich zpracování v polotovary a zpŧsobech přeměny polotovarŧ ve výrobky. Osvojí si odbornou terminologii. Látka je rozdělena do dvou základních částí:  

přehled materiálŧ pouţívaných ve výrobě strojŧ a zařízení – jejich vlastností, pouţití, třídění a označování, přehled rozhodujících technologií a strojŧ pro zpracování strojírenských materiálŧ v polotovary a jejich další přetvoření na tvar konečných výrobkŧ a moţnou změnu vlastností těchto výrobkŧ. Soustředí se na hlavní principy a parametry (ekonomické, technologické, mechanické, …) volby jednotlivých technologií.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je soustředěno do prvního ročníku. Budou se vyučovat tyto kapitoly:  

Technické materiály Strojní obrábění

Zvládnutí učiva tohoto předmětu je nezbytné pro úspěšnou práci v navazujících odborných předmětech např. Opravárenství a diagnostika a Automobily.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Obecným cílem je připravit ţáka na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i pracovní ţivot v podmínkách měnícího se světa:

168


   


učit se poznávat, tj. osvojit si nástroje pochopení světa a rozvinout dovednosti potřebné k učení se, učit se pracovat a jednat, tj. naučit se tvořivě zasahovat do prostředí, které ţáky obklopuje, vyrovnávat se s rŧznými situacemi a problémy, umět pracovat v týmech, být schopen vykonávat povolání a pracovní činnosti, pro které byl připravován. učit se být, tj. rozumět vlastní osobnosti a jejímu utváření, jednat v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami, se samostatným úsudkem a osobní zodpovědností. učit se ţít společně, učit se ţít s ostatními, tj. umět spolupracovat s ostatními, být schopen podílet se na ţivotě společnosti a nalézt v ní své místo.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří promyšlené a funkční pouţívání aktivizujících metod a forem práce ve výuce. Např. kooperativní učení, diskusní a simulační metody, směřující k rozvoji prosociálního chování. Dŧraz je kladen na rozvoj funkční gramotnosti ţákŧ a jejich vyjadřovací schopnosti tj. schopnosti číst textový a grafický materiál, pochopit ho, interpretovat, hodnotit a pouţívat pro konkrétní účely. Pod vedením učitele nebo i samostatně ţáci pracují s odbornou literaturou, mohou vyuţívat i počítačové a informační technologie a to zejména při vyhledávání, zpracování, uchovávání a předávání informací.

Kritéria hodnocení ţáků Při hodnocení se klade dŧraz na:       

hloubku porozumění učivu a schopnost zobecnění získaných poznatkŧ, vyjadřovací schopnosti slovní i grafické, pouţívání správných veličin a jednotek, pohotovost, aktivitu a schopnost pracovat v kolektivu nebo samostatně, schopnost logického myšlení, vhodnost posloupnosti jednotlivých krokŧ při řešení zadaných problémŧ, svědomitost, pečlivost a zodpovědnost za sebe i kolektiv spoluţákŧ, dodrţování BOZP. Prŧběţná i závěrečná klasifikace se řídí klasifikačním řádem.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Odborné kompetence Poznatky získané v tomto předmětu mohou být vyuţity při práci mechanika opraváře motorových vozidel strojŧ i profesích příbuzných atd.

169



Ţák: A. umí volit a pouţívat vhodné materiály pro strojírenskou výrobu a opravárenskou činnost, tzn.:    

správně posuzuje uţitné, technologické a ekonomické vlastnosti materiálŧ a uplatňuje znalosti těchto vlastností při rozhodování a volbě optimálního typu materiálu; zná zásady hospodárného uţívání a ekologické likvidace materiálŧ po skončení jejich ţivotnosti; volí vhodné zpŧsoby uskladnění materiálŧ, dokáţe vysvětlit dŧvody, sleduje vývoj nových druhŧ materiálŧ.

B. zná vhodné technologické postupy a vhodné technologické vybavení, tzn.:       

zvládá základy vyuţití strojŧ a zařízeními a zná hlavní operace potřebné pro zhotovení daného výrobku nebo pro realizaci příslušné opravy a dokáţe je srozumitelně interpretovat, zná zásady měření sledovaných hodnot a seřizování strojŧ s vyuţitím vhodných diagnostických přístrojŧ a doporučené metody, správně specifikuje potřebné nástrojové vybavení, zná bezpečné pracovní postupy a dokáţe je stručně popsat, sleduje trendy vývoje technologií, sleduje vývoj technologických zařízení a jejich technických moţností, zná zásady správné a bezpečné obsluhy, seřizování a údrţby výrobních strojŧ a zařízení.

Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí ţáků:    



 

Kompetence k učení (Rozvíjí schopnost efektivně se učit, vyhodnocovat dosaţené výsledky a pokrok a reálně si stanovovat potřeby a cíle svého dalšího vzdělávání.) Kompetence k řešení problémů (Je schopen samostatně řešit běţné pracovní i mimopracovní úkoly.) Komunikativní kompetence (Rozvíjí schopnost vyjadřovat se v písemné i ústní formě v rŧzných učebních, ţivotních i pracovních situacích.) Personální a sociální kompetence (Rozvíjí schopnost stanovovat si na základě poznání své osobnosti přiměřené cíle osobního rozvoje v oblasti zájmové i pracovní, pečovat o své zdraví, spolupracovat s ostatními a přispívat k utváření vhodných mezilidských vztahŧ.) Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám (Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni optimálně vyuţívat svých osobnostních a odborných předpokladŧ pro úspěšné uplatnění ve světě práce, pro budování a rozvoj své profesní kariéry a s tím související potřebu celoţivotního učení.) Matematické kompetence (Rozvíjí schopnost funkčně vyuţívat matematické dovednosti v rŧzných ţivotních situacích.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi pracovali s osobním počítačem a jeho základním a aplikačním programovým vybavením, ale i s dalšími prostředky informačních a komunikačních technologií a vyuţívali vhodné zdroje informací a efektivně s nimi pracovali.)

170




Člověk a ţivotní prostředí (přednostně ve vazbě na ekologii, bezpečnost, ekonomiku a rozvoj), Člověk a svět práce (zvláště vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, poţární ochraně a hygieně práce), Informační a komunikační technologie (zejména při vyhledávání, uchovávání, zpracování a předávání informací).

171




Učivo

Ţák:

1.

Technické materiály



1.1

Kovové a nekovové materiály

1.2

Pomocné materiály a provozní hmoty

1.3

Polotovary a jejich výroba

1.4

Koroze







 





rozeznává a určuje jednotlivé druhy konstrukčních, nástrojových a pomocných materiálŧ pouţívaných ve strojírenství podle vzhledu, označení apod. pro zamýšlený účel volí vhodné pomocné materiály (např. lepidla, tmely, těsnicí hmoty, maziva, chladiva, brusiva) a provozní hmoty pouţívá pomocné a provozní materiály zpŧsobem minimalizování moţných ekologických rizik volí vhodný druh a rozměr výchozího polotovaru pro výrobu součásti či náhradního dílu zná zpŧsoby zhotovování jednoduchých výrobkŧ kováním volí vhodně povrchově upravené materiály, popř. rozhoduje o pouţití prostředkŧ pro jejich protikorozní ochranuposuzuje příčiny koroze technických materiálŧ určuje zpŧsoby úprav povrchŧ před aplikací základních ochranných povlakŧ stanovuje zpŧsoby očistění součásti před povrchovou úpravou

172

Počet hodin 18







 





při zpracování materiálŧ postupuje s ohledem na jejich vlastnosti, zpŧsob prvotního zpracování, tepelného zpracování apod. při pouţívání a údrţbě nástrojŧ respektuje jejich vlastnosti, popř. zpŧsob tepelného zpracování umí pojmenovat hlavní části základních obráběcích strojŧ a popsat jejich pracovní činnosti posuzuje pouţitelnost jednotlivých metod strojního obrábění materiálŧ stanovuje a podle potřeby vypočítá základní pracovní podmínky (řezné podmínky, pracovní nástroje, upínání nástrojŧ a obrobkŧ apod.) a tolerance pro strojní obrábění dokáţe stanovit a popsat podle technických výkresŧ a schémat postup při strojním obrábění jednoduché součástky a případně i její dohotovení ruční úpravou volí podle poţadované přesnosti obrábění měřidla a postupy měření


Učivo 1.5

Tepelné zpracování ocelí

2.

Strojní obrábění

2.1

Základní pojmy

2.2

Soustruţení

2.3

Frézování

2.4

Vrtání a vyvrtávání

2.5

Broušení

2.6

Hoblování, obráţení, protahování

2.7

Automatizace obrábění

173

Počet hodin

15




OPRAVÁRENSTVÍ A DIAGNOSTIKA oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Ţáci poznávají a osvojují si efektivní postupy vyhledávání závad, subjektivní a objektivní zpŧsoby diagnostiky a moderní diagnostické přístroje, jejich obecné principy, pouţití a ovládání, výhody a případné nevýhody. Seznamují se s doporučenými postupy při diagnostice, demontáţi, renovacích, montáţi a seřízení základních částí motorových vozidel. Dŧraz je kladen na jejich elektrické a elektronické vybavení. Postupně získávají poznatky o diagnostických pracovištích, jejich vybavení a účelném vyuţití. Obdobně získávají poznatky o doporučených technologických postupech oprav a seřízení částí i celkŧ. Orientují se v servisní a technické dokumentaci a vyuţívají ji ve výuce. Učí se zásadám měření základních technických a elektrotechnických charakteristik jednotlivých částí motorových vozidel a jejich výstroje. Pouţívají odbornou terminologii a řeší praktické úkoly.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do tří ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:            

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Ruční zpracování technických materiálŧ Základy montáţních prací Montáţ a demontáţ strojŧ a zařízení Motorová vozidla Zdroje elektrické energie Osvětlení a světelná signalizace Spouštěče Zapalování Systémy řízení motoru vozidla Pomocná spouštěcí zařízení Elektronické systémy vozidla

174



Výuka úzce navazuje na předměty Automobily a Elektropříslušenství. K znalostem o konstrukci a funkci jednotlivých částí motorových vozidel získávají ţáci přehled o moţnostech diagnostiky, seřízení a oprav těchto částí.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Obecným cílem je připravit ţáka na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i pracovní ţivot v podmínkách měnícího se světa:  

 

učit se poznávat, tj. osvojit si nástroje pochopení světa a rozvinout dovednosti potřebné k učení se, učit se pracovat a jednat, tj. naučit se tvořivě zasahovat do prostředí, které ţáky obklopuje, vyrovnávat se s rŧznými situacemi a problémy, umět pracovat v týmech, být schopen vykonávat povolání a pracovní činnosti, pro které byl připravován. učit se být, tj. rozumět vlastní osobnosti a jejímu utváření, jednat v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami, se samostatným úsudkem a osobní zodpovědností. učit se ţít společně, učit se ţít s ostatními, tj. umět spolupracovat s ostatními, být schopen podílet se na ţivotě společnosti a nalézt v ní své místo.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří promyšlené a funkční pouţívání aktivizujících metod a forem práce ve výuce. Např. kooperativní učení, diskusní a simulační metody, směřující k rozvoji prosociálního chování. Dŧraz je kladen na rozvoj funkční gramotnosti ţákŧ a jejich vyjadřovací schopnosti tj. schopnosti číst textový a grafický materiál, pochopit ho, interpretovat, hodnotit a pouţívat pro konkrétní účely. Pod vedením učitele nebo i samostatně ţáci pracují s odbornou literaturou, vyuţívají počítačové a informační technologie a to zejména při vyhledávání, zpracování, uchovávání a předávání informací.

Kritéria hodnocení ţáků Při hodnocení se klade dŧraz na:       

hloubku porozumění učivu a schopnost zobecnění získaných poznatkŧ, vyjadřovací schopnosti slovní i grafické, pouţívání správných veličin a jednotek, pohotovost, aktivitu a schopnost pracovat v kolektivu nebo samostatně, schopnost logického myšlení, vhodnost posloupnosti jednotlivých krokŧ při řešení zadaných problémŧ, svědomitost, pečlivost a zodpovědnost za sebe i kolektiv spoluţákŧ, znalost zásad BOZP.

Prŧběţná i závěrečná klasifikace se řídí klasifikačním řádem.

175



Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Odborné kompetence      

Ţák umí pouţívat při kontrole činnosti jednotlivých částí silničních motorových vozidel rŧzné druhy technické dokumentace a to i v elektronické podobě. Umí obsluhovat měřicí, diagnostická a testovací zařízení pro kontrolu systémŧ silničních motorových vozidel a jejich částí. Umí popsat zpŧsoby provádění oprav, demontáţ a montáţ, výměnu, nastavení a seřízení elektrických a elektronických zařízení vozidel v souladu se stanovenými doporučenými postupy. Zná zásady poskytování první pomoci při náhlém onemocnění nebo úrazu a dokáţe poskytnout první pomoc. Usiluje o nejvyšší kvalitu své práce. Jedná ekonomicky a v souladu se strategií udrţitelného rozvoje, tj. nakládá s materiály, energiemi, odpady, vodou a jinými látkami ekonomicky a s ohledem na ţivotní prostředí.

Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí ţáků:    



 

Kompetence k učení (Rozvíjí schopnost efektivně se učit, vyhodnocovat dosaţené výsledky a pokrok a reálně si stanovovat potřeby a cíle svého dalšího vzdělávání.) Kompetence k řešení problémů (Absolventi budou schopni samostatně řešit běţné pracovní i mimopracovní úkoly.) Komunikativní kompetence (Rozvíjí schopnost vyjadřovat se v písemné i ústní formě v rŧzných učebních, ţivotních i pracovních situacích.) Personální a sociální kompetence (Rozvíjí schopnost stanovovat si na základě poznání své osobnosti přiměřené cíle osobního rozvoje v oblasti zájmové i pracovní, pečovat o své zdraví, spolupracovat s ostatními a přispívat k utváření vhodných mezilidských vztahŧ.) Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám (Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni optimálně vyuţívat svých osobnostních a odborných předpokladŧ pro úspěšné uplatnění ve světě práce, pro budování a rozvoj své profesní kariéry a s tím související potřebu celoţivotního učení.) Matematické kompetence (Rozvíjí schopnost funkčně vyuţívat matematické dovednosti při řešení konkrétních problémŧ.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi pracovali s osobním počítačem a jeho základním a aplikačním programovým vybavením, ale i s dalšími prostředky informačních a komunikačních technologií a vyuţívali vhodné zdroje informací a efektivně s nimi pracovali.)


Člověk a ţivotní prostředí (přednostně ve vazbě na ekologii, bezpečnost, ekonomiku a rozvoj) Člověk a svět práce (zvláště vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, poţární ochraně a hygieně práce)

176





Informační a komunikační technologie (zejména při vyhledávání, uchovávání, zpracování a předávání informací)

177




Učivo

Počet hodin 2

Ţák:

1.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci



uvede povinnosti pracovníka i zaměstnavatele v případě pracovního úrazu, popíše zásady první pomoci při typických úrazech na pracovišti ve všech případech ţák uvede hlavní zásady BOZP

1.1

Pracovněprávní problematika BOZP a bezpečnost technických zařízení

2.

Ruční zpracování technických materiálů *

zná a dodrţuje zásady měření a orýsování zná hlavní zpŧsoby a postupy při dělení materiálu a jeho přípravě pro další zpracování volí vhodný technologický postup ručního opracování technických materiálŧ a dokáţe ho slovně popsat zná pouţívané nástroje, jejich hlavní části a zpŧsoby pouţití zná zpŧsoby a vhodnost jejich pouţití při spojování materiálŧ a součástek zná hlavní zpŧsoby pájení a svařování, přípravu a postup při práci zná hlavní druhy povrchových úprav součástí, jejich výhody a případné nevýhody i konkrétní vhodnost pouţití zná principy pohonu mechanizovaného nářadí, hlavní druhy a vhodnost jejich pouţití zná základní zpŧsoby a postupy při lepení, tmelení a svařování plastŧ, pouţívané nástroje a nářadí

2.1

Měření a orýsování

2.2

Dělení materiálu, řezání a stříhání

2.3

Opracování materiálŧ

2.4

Zhotovování otvorŧ

2.5

Spojování materiálŧ a součástek

2.6

Svařování, pájení

2.7

Povrchová úprava

2.8

Ruční mechanizované nářadí

2.9

Lepení, tmelení, svařování plastŧ

   

   





178

20



  



 

 

stanovuje zpŧsob úpravy součástí před montáţí určuje vzájemnou polohu součástí a dílŧ a jejich uloţení volí zpŧsob spojení součástí a dílŧ a zajištění spojŧ, volí zpŧsoby montáţe a demontáţe součástí pro přenos pohybu a sil, umí vysvětlit podstatu volí zpŧsob montáţe a demontáţe součástí a dokáţe je popsat


Učivo 3

Základy montáţních prací

3.1

Vzájemné uloţení součástí a dílŧ

3.2

Spoje rozebíratelné a nerozebíratelné

3.3

Součásti k přenosu sil a momentŧ

3.4

Převody a mechanizmy

4

Montáţ a demontáţ strojů a zařízení

stanovuje zpŧsoby montáţe a 4.1 demontáţe převodŧ, mechanizmŧ a zařízení 4.2 volí vhodné pomŧcky a přípravky pro usnadnění montáţe a demontáţe, zná jejich výhody 4.3 zná zpŧsoby přezkoušení funkčnosti smontovaných zařízení a strojŧ volí odpovídající měřidla, měřící zařízení a zpŧsoby měření a kontroly, dokáţe vysvětlit podstatu pouţití

Potrubí a tekutinové zařízení Strojní části a zařízení

Funkční zkoušky

179

Počet hodin 6

5




Učivo

Ţák:

5

Motorová vozidla – diagnostika, demontáţ, opravy, montáţ a seřízení



5.1

Opravny, servisy, organizace a vybavení, subjektivní a objektivní diagnostika

5.2

Podvozek, kola, geometrie a řízení

5.3

Brzdy

5.4

Pérování a tlumiče

5.5

Spojky, převody a převodová ústrojí

5.6

Motory











umí pojmenovat základní vybavení, jeho funkce a vhodnost pouţití, organizaci, význam, princip, cíl a obsah činnosti STK zná zpŧsoby diagnostiky, pouţívaná diagnostická zařízení, jejich principy a získávané naměřené hodnoty včetně jejich vyhodnocení, umí popsat postup seřízení a oprav základních částí včetně vyvaţování kol umí vysvětlit zpŧsoby měření účinnosti brzd a postup při jejich diagnostice, opravách a seřízení zná zpŧsoby diagnostiky včetně přilnavosti vozidla k vozovce a postup při provádění typických oprav, dokáţe objasnit podstatu stanoví zpŧsoby kontroly, postupy demontáţe, oprav, montáţe a seřízení skupin převodových ústrojí a zná typické závady a jejich příznaky zná typické závady a zásady jejich odstraňování, stanovuje zpŧsob kontroly a zná principy hlavních diagnostických metod a vhodnost jejich pouţití, vyhodnocuje naměřené hodnoty z tabulek a grafŧ, umí popsat postupy demontáţe, oprav, montáţe a seřízení jednotlivých částí motorŧ i moţnosti předcházet těmto závadám

180

Počet hodin 66




Učivo

Počet hodin

Ţák:

5

Motory - pokračování



5.7

Diagnostika výkonu motorŧ

5.8

Měření kouřivosti vznětových motorŧ

5.9

Měření emisí záţehových motorŧ

5.10

Těsnost pracovních prostorŧ

5.11

Vstřikování paliva

6

Diagnostika zdrojů elektrické energie

6.1

Akumulátor, zatěţovací zkoušky a měření

6.2

Dynamo, alternátor a regulace

7

Diagnostika a seřízení osvětlení a světelné signalizace

2

8

Spouštěče

3



  

 

 

zná podstatu a umí vysvětlit zpŧsoby diagnostiky výkonu motorŧ tj. jízdní a stacionární zkoušky bez zátěţe a se zátěţí, umí popsat a vysvětlit podstatu otáčkových charakteristik motoru zná zpŧsoby měření a vyhodnocení kouřivosti motorŧ, umí vysvětlit podstatu zná zpŧsoby a podstatu měření emisí, umí interpretovat jejich význam zná a umí vysvětlit podstatu jednotlivých měření těsnosti umí vysvětlit postupy při diagnostice a seřízení vstřikovacích systémŧ

umí vysvětlit postup a zásady kontroly stavu nabití akumulátorŧ zná zpŧsoby seřízení příslušných charakteristik na poţadované hodnoty, umí vysvětlit podstatu charakteristik, zná zásady výměny a zapojení alternátorŧ, umí popsat základní principy umí vysvětlit kontrolu, seřízení a opravu světlometŧ a svítilen umí vysvětlit zásady diagnostiky spouštěčŧ a jejich oprav

181

19

8







zná a umí popsat zpŧsoby kontroly velikosti předstihu, odrušení vozidel, pouţití odrušovacích prvkŧ, postup kontroly stavu a funkce zapalovacích soustav zná diagnostiku činnosti prvkŧ systémŧ elektronického řízení motoru, zná podstatu diagnostiky stavu vstřikovacích zařízení, umí popsat a vysvětlit zpŧsoby kontroly a nastavení tvorby směsi a sloţení výfukových plynŧ, zná zásady kontroly a nastavení reţimu práce motoru zná zapojení a umí vysvětlit postup při diagnostice ţhavení a kontrole ţhavících svíček


Učivo

Počet hodin

9

Zapalování

6

10

Diagnostika systémů řízení motoru vozidla

7

11


182

1,5




ŘÍZENÍ MOTOROVÝCH VOZIDEL oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Předmět seznamuje ţáky s předpisy o provozu na pozemních komunikacích, s teorií jízdy a zásadami bezpečné jízdy a má je naučit aplikovat tyto poznatky v silniční praxi. Poskytuje ţákŧm informace o ovládání a údrţbě vozidel. Dále má ţákŧm objasnit základy první pomoci a naučit je aplikovat první pomoc v praxi. Má ţáky naučit řídit vozidla skupin B a C.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je zařazeno do třetího ročníku. Budou se vyučovat tyto kapitoly:     

Výuka předpisŧ o provozu vozidel Výuka o ovládání a údrţbě vozidla Výuka teorie řízení a zásad bezpečné jízdy Výuka zdravotnické přípravy Opakování a přezkoušení

Obsah učiva vychází ze zákona č.247/2000 Sb. o získávání a zdokonalování odborné zpŧsobilosti k řízení motorových vozidel ve znění pozdějších předpisŧ. Kapitola ovládání a údrţba vozidla navazuje na vědomosti ţákŧ získané v předmětech automobily, opravárenství a diagnostika, elektropříslušenství a odborný výcvik.

Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Vzdělávání směřuje k tomu, aby ţáci uměli samostatně pracovat a reagovat na danou situaci. Mysleli ekologicky a ekonomicky, pracovali soustředěně.

183



Strategie výuky Jednotlivé paragrafy příslušných zákonŧ z dŧvodu převáţně teoretického zaměření budou vysvětleny formou výkladu za pouţití audiovizuální techniky, za současného ověřování znalostí ţákŧ pomocí schválených testových otázek. Dále se pouţívá řízený rozhovor, diskuse a problémové vyučování. Tematické celky jsou doplňovány příklady z praxe. Výuka řízení motorových vozidel proběhne v souladu s příslušnými zákony pro provoz autoškol v silničním provozu ve cvičných motorových vozidlech příslušné skupiny a to po etapách se zvyšující se náročností a s dŧrazem na samostatné jednání ţáka. Výuka praktické údrţby proběhne na funkčních modelech vozidel. Výuka zdravotní přípravy proběhne v teoretické části formou výkladu, řízeného rozhovoru a diskuse za pouţití audiovizuální techniky, v praktické části za pouţití modelŧ a pomŧcek schválených pro výuku první pomoci.

Kritéria hodnocení ţáků Hodnocení bude v souladu s klasifikačním řádem obsaţeným ve školním řádu a ţák bude hodnocen ve třech pohledech obsahově shodných se závěrečnou zkouškou z odborné zpŧsobilosti v autoškole:   

znalost zákonŧ a pravidel pro provoz vozidel bude prověřována formou schválených testových otázek a zkušebních testŧ znalost techniky údrţby a oprav motorových vozidel bude prověřována písemně a ústní formou v učebně na modelech za pomocí zkušebních otázek, které jsou předepsány zákonem pro závěrečnou zkoušku z odborné zpŧsobilosti v autoškole znalost praktických dovedností bude prověřována praktickou jízdou ve cvičném motorovém vozidle v běţném provozu na pozemních komunikacích v městském i mimoměstském provozu

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Předmět řízení motorových vozidel přispívá výraznou měrou k profilaci ţáka jako opraváře a specialisty. Navazuje na předměty automobily, opravárenství a diagnostika, elektropříslušenství a odborný výcvik. Předmět se svými tématy téţ dotýká problematiky ochrany ţivotního prostředí a ţáci budou vedeni k chování v souladu s trvale udrţitelným rozvojem silniční dopravy a lidstva vŧbec v souvislosti s těmito problémy. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:    

Kompetence k učení (efektivní osvojení dŧleţitých pojmŧ a zákonitostí) Kompetence k řešení problémů (samostatně i týmově řešit základní i sloţité úkoly) Komunikativní kompetence (ţáci formulují výsledky své práce srozumitelně a jazykově správně, pouţívají odbornou terminologii, prezentují své myšlenky verbálně i písemnou formou) Personální a sociální kompetence (umět pracovat v týmu, další vzdělávání s vyuţitím praktických zkušeností, svědomitě plnit zadané úkoly)

184


 


Kompetence k pracovnímu uplatnění (vyuţít získané odborné vědomosti v praxi, zvaţovat budování své samostatné profesní kariéry, umět prezentovat své profesní cíle) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (umět pracovat s PC, efektivně vyhledávat informace a pracovat s Internetem)


  

Občan v demokratické společnosti (ţáci jsou vedeni k tomu, aby měli vhodnou míru sebevědomí, odpovědnosti a schopnosti morálního úsudku. Dbali na své zdraví, dobré ţivotní prostředí a snaţili se je chránit a zachovávat pro budoucí generace. Učí se jednat s lidmi a hledat kompromisy) Člověk a ţivotní prostředí (ţák je veden k šetrnosti k ţivotnímu prostředí při jakékoli likvidaci, recyklaci a manipulaci s vozidlem) Člověk a svět práce (získáním řidičských prŧkazŧ ţák nabývá dalších profesních kompetencí) Informační a komunikační technologie (ţák je připravován a zkoušen pomocí osobního počítače)

Poznámky: Praktický výcvik v řízení vozidla se uskutečňuje v souladu se zákonem č.247/2000 Sb. o získávání a zdokonalování odborné zpŧsobilosti k řízení motorových vozidel ve znění pozdějších předpisŧ. Výuka praktické jízdy je rozdělena do tří etap. Na konci kaţdé etapy musí ţák prokazovat znalosti a dovednosti stanovené zákonem č.247/2000 Sb. Po úspěšném absolvování druhé etapy s vozidlem skupiny B je ţák seznámen s ovládáním vozidla skupiny C a ve cvičném vozidle skupiny C absolvuje další výcvik souběţně s třetí etapou skupiny B. Praktické jízdy probíhají především mimo vyučování, během výuky mohou provádět jízdy jen ţáci s dobrým prospěchem, po předchozí dohodě a souhlasu s učitelem. Ţáci jsou připravováni k závěrečné zkoušce z odborné zpŧsobilosti ţadatele o řidičské oprávnění, která se skládá: 1. zkouška z předpisŧ o provozu na pozemních komunikacích - forma zkušebního testu, ţák vyplňuje 1 zkušební test 2. zkouška ze znalosti ovládání a údrţby vozidla – ústní formou na učebně u modelŧ nebo u vozidla (ne u obrazŧ), ţák si vylosuje 2 otázky pro skupinu B a 3 otázky pro skupinu C 3. zkouška z praktické jízdy – ţák provádí praktickou jízdu s výcvikovým vozidlem skupiny B a C

185




Učivo

Ţák:

1.

Výuka předpisů o provozu vozidel



1.1

Úvod

1.1.1 1.1.2

Seznámení s předmětem Zákony vztahující se k silniční dopravě

1.2

Úpravy provozu a vztahy mezi nimi, dopravní značky, světelné signály a dopravní zařízení Základní pojmy

     

je seznámen s obsahem a cílem předmětu orientuje se v zákonech, které se týkají silniční dopravy vysvětlí jednotlivé úpravy; objasní jednotlivé značky, signály a zařízení charakterizuje jednotlivé pojmy uvede povinnosti jednotlivých účastníkŧ provozu vysvětlí jednotlivé paragrafy zákona dokáţe aplikovat paragrafy v silničním provozu při vlastní jízdě s motorovým vozidlem a při vyplňování zkušebních testŧ

1.3 1.4

Účastníci provozu na pozemních komunikacích a jejich povinnosti

1.5

Jízda vozidly

1.5.1

Směr a zpŧsob jízdy, jízda v jízdních pruzích Jízda ve zvláštních případech, objíţdění Předjíţdění, rychlost jízdy, vzdálenost mezi vozidly, vyhýbání Odbočování, jízda křiţovatkou, vjíţdění na pozemní komunikaci Otáčení a couvání, zastavení a stání

1.5.2 1.5.3 1.5.4 1.5.5 1.5.6 1.5.7

   

objasní význam jednotlivých světelných signálŧ vysvětlí význam pokynŧ policisty rozliší oprávněné osoby k zastavování vozidel objasní pravidla při řešení dopravních situací a pouţívá je v praxi při jízdě s motorovým vozidlem

1.6 1.6.1 1.6.2

Ţelezniční přejezd, znamení o změně směru jízdy Výstraţná znamení, osvětlení vozidel, vlečení motorových vozidel Řízení provozu na pozemních komunikacích Řízení provozu světelnými signály Řízení provozu pokyny policisty, zastavování vozidel

1.7

Řešení dopravních situací

1.7.1

Řešení dopravních situací - teorie

1.7.2

Řešení dopravních situací – praktické příklady

186

Počet hodin 34


Výsledky vzdělávání    



vyjmenuje zvláštnosti jízdy na dálnici objasní zvláštnosti jízdy v obytné a pěší zóně uvede zvláštnosti jízdy vozidel s právem přednostní jízdy vysvětlí jednotlivé paragrafy zákona a dokáţe je aplikovat při vlastní jízdě s motorovým vozidlem a při vyplňování zkušebních testŧ objasní platná pravidla při přepravě osob a nákladu



charakterizuje zvláštnosti uţívání pozemní komunikace ostatními účastníky provozu



uvede druhy řidičského oprávnění a řidičských prŧkazŧ, podmínky platnosti a další souvislosti vysvětlí význam jednotlivých zákonŧ a dokáţe je aplikovat v silničním provozu a při vyplňování zkušebních testŧ




Učivo 1.8

Jízda vozidly ve zvláštních případech

1.8.1 1.8.2 1.8.3

Provoz na dálnici, v obytné a pěší zóně Provoz v obytné a pěší zóně Jízda vozidel s právem přednostní jízdy

1.9 1.9.1 1.9.2

Zvláštní ustanovení pro provoz vozidel Omezení jízdy některých vozidel Čerpání pohonných hmot, překáţka provozu, zastavení vozidla v tunelu, dopravní nehoda

1.10

Přeprava osob a nákladu

1.10.1 Přeprava osob v jednotlivých vozidlech 1.10.2 Přeprava nákladu 1.11 Uţívání pozemní komunikace ostatními účastníky provozu 1.11.1 Chŧze, útvar chodcŧ, jízda na jízdním kole 1.11.2 Jízda potahovými vozidly a ručními vozíky; jízda na zvířatech, vedení a hnaní zvířat 1.12 Řidičské oprávnění a řidičský prŧkaz 1.12.1 Řidičské oprávnění 1.12.2 Řidičský prŧkaz Další předpisy související se silničním provozem 1.13.1 Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 1.13.2 Dopravní přestupky a trestné činy v silničním provozu 1.13.3 Další předpisy- zák. č. 12 a 13/1997Sb., zák. č. 111/1994 Sb., zák. č. 56/2001 Sb. 1.13

187

Počet hodin



 

     

vyjmenuje jednotlivé části motorového vozidla pro řidičské oprávnění skupin B aC popíše konstrukci, činnost a význam jednotlivých částí objasní údrţbu motorového vozidla pro řidičské oprávnění skupin B a C

vysvětlí základní postupy jednotlivých úkonŧ uvědomí si, ţe fyzikální zákony se nedají obejít a oplatí i při jízdě vyjmenuje faktory ovlivňující bezpečnost jízdy vysvětlí rozdílnost jízdy v závislosti na počasí a komunikaci uvede vliv návykových látek a únavy na pozornost řidiče vysvětlí dopravní etiku


Učivo 2.

Výuka o ovládání a údrţbě vozidla

2.1 2.2

Části automobilu, příslušenství a výstroj Motor

2.3

Převodová ústrojí

2.4

Podvozek

2.5

Elektrická zařízení

2.6

Jízdní soupravy

2.7

Hydraulické sklápěcí zařízení

2.8

Karoserie a nástavby

2.9

Tachografy

2.10

Kontrola a údrţba

3.

Výuka teorie řízení a zásad bezpečné jízdy

3.1 3.2

3.3

3.4

3.5

Základní postupy při rozjíţdění, řazení, brzdění, zastavování a couvání Základní fyzikální podmínky jízdy. Bezpečná vzdálenost, přilnavost pneumatik Činitelé ovliv. bezp. provozu. Vliv technického stavu vozidla na bezp. provozu a ţivotní prostředí Jízda za rŧzných situací,povětrnostních a klimat. podmínek. Vliv počasí a roční doby na jízdu. Charakteristika komunikací. Vliv alkoholu, drog, lékŧ, únavy, stavu mysli nachování řidiče. Vzájemné vztahy jednotlivých účastníkŧ provozu (dopravní etika).

188

Počet hodin 12

10



  









popíše jednotlivá rizika, vyjmenuje nejzranitelnější kategorie a poznatky vyuţívá v praxi objasní povolené doby, je si vědom moţných rizik uvede vliv rozloţení nákladu na jízdní vlastnosti a bezpečnost jízdy vyjmenuje jednotlivé prvky bezpečnosti a elektr.systémŧ, popíše jejich význam vysvětlí příčiny nehod, význam záchranného systému a základní zásady při práci s mapou uvede zásady první pomoci a dovede dle svých moţností pomoc poskytnout vysvětlí význam poskytnutí první pomoci, trestní postih za neposkytnutí, popíše obsah lékárničky a moţnosti pouţití prokáţe znalosti z jednotlivých předpisŧ, z údrţby a ovládání


Učivo 3.6

3.7

3.8 3.9

3.10

Rizika z nedostatku zkušeností řidičŧ a ostatních účastníkŧ provozu. Nejzranitelnější kategorie uţivatelŧ pozem. komunikace(děti, chodci, cyklisté, těles. postiţení). Reakce těl. postiţených řidičŧ. Doba jízdy a odpočinku. Zásady předvídavosti, řešení a rozpoznání kritických situací. Jízda s přívěsem. Vlečení vozidel. Uloţení a přeprava nákladu. Zádrţ. systémy, prvky aktivní a pasivní bezpeč. vozidel. Jízda s vozidly s elektronickými prvky ovládání vozidla. Rozbor příčin dopr. nehod. Integrovaný záchran. systém. Práce s mapou.

4.

Výuka zdravotnické přípravy

4.1 4.2 4.3

Vliv zdravotního stavu na nehodovost Zásady jednání při dopravní nehodě Zásady první pomoci, ţivot zachraňující úkony Autolékárnička – moţnosti a zpŧsoby pouţití jednotlivých pomŧcek

4.4

Počet hodin

5.

Opakování a přezkoušení

5.1 5.2

Opakování předpisŧ o provozu vozidel Opakování údrţby a ovládání vozidel

189

2

4




ODBORNÝ VÝCVIK oboru vzdělání


Pojetí vyučovacího předmětu Obecný cíl vyučovacího předmětu Odborný výcvik má rozhodující význam pro přípravu ţákŧ. Základním cílem odborného výcviku v učebním oboru autoelektrikář je vytvoření dovedností a návykŧ souvisejících se zajišťováním provozní spolehlivosti elektroinstalace a elektropříslušenství motorových vozidel. Současně si ţáci v odborném výcviku upevňují a prohlubují odborné vědomosti získané v teoretických odborných předmětech. Nácvikem činností vypracovaných v ŠVP, za pouţívání pracovních pomŧcek, nářadí a zařízení a za dodrţování technologických a bezpečnostních předpisŧ, vytváří odborný výcvik u ţákŧ předpoklady pro to, aby v závěru přípravy mohli samostatně i v kolektivu, zabezpečovat servis a opravy elektrického zařízení u všech druhŧ silničních motorových vozidel. Úspěšný absolvent praktického vyučování je kvalifikovaný pracovník schopný samostatné činnosti v oblasti údrţby, diagnostiky a oprav silničních motorových vozidel. Absolvent mŧţe najít uplatnění ve firmách, které se zabývají opravami osobních automobilŧ, nákladních automobilŧ nebo jednostopých motorových vozidel.

Charakteristika učiva Učivo předmětu je rozděleno do tří ročníkŧ. Budou se vyučovat tyto kapitoly:    

Základy elektrotechniky Elektronika Elektrická měření Autoelektrika a diagnostika motorových vozidel

190



Výsledky vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí Odborný výcvik pomáhá utvářet vnitřně bohatou osobnost, vědomou si své hodnoty a zároveň otevřenou světu, schopnou sociálního porozumění a spolupráce a kvalitních mezilidských vztahŧ na pracovišti. Výuka je systematicky zaměřena k tomu, aby po jejím skončení ţák byl připraven pro aktivní účast v demokratické společnosti, vytvářel správné a jasné představy o fyzikálních zákonech a základních vztazích v elektrotechnice, dokázal pracovat efektivně s informacemi a vyuţíval potenciál informačních technologií pro svŧj obor, uplatnění a další prosperity osobního rŧstu, porozuměl jiným lidem a byl schopen na základě vlastního sebepoznání aktivně komunikovat s ostatními lidmi z rŧzných společenských vrstev a rŧzných etnik, vnitřně uznával etické a právní společenské normy, zvládal základní matematické výpočty, chápal kvantitativní vztahy, rozvíjel svou geometrickou představivost a dovedl ji propojovat s praktickými výpočty, poznal základní principy ekonomiky a dovedl ji aplikovat ke svému povolání, eventuelně i při podnikatelských aktivitách a vytvořil si pozitivní ţivotní hodnotovou orientaci.

Strategie výuky Mezi základní metody práce se ţáky patří výklad, instruktáţ a předvádění, nácvik a metoda hodnocení. Další moţnou pouţitou metodou je beseda a exkurze.

Kritéria hodnocení ţáků Ţák bude prŧběţně (formativně) hodnocen během výuky odborného výcviku. Kritéria pro hodnocení ţákŧ obsahují tyto hlediska: kvalita práce, vyuţití teoretických vědomostí, samostatnost, rychlost a zručnost, dodrţování bezpečnosti a ochrany zdraví, organizace, obsluha a údrţba pracoviště.

Přínos vyučovacího předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a k aplikaci průřezových témat Výuka je systematicky zaměřena na osvojení základních dovedností a návykŧ z ručního zpracování kovŧ a nekovových materiálŧ, montáţí a demontáţí elektronických součástek, oprav a údrţby elektopříslušenství silničních motorových vozidel, zapojování a oprav elektrických obvodŧ, diagnostiky. Vyučovací předmět se podílí zejména na rozvoji těchto klíčových kompetencí:    

Kompetence k učení (Ţák má pozitivní vztah k získávání teoretických vědomostí a praktických dovedností.) Kompetence k řešení problémů (Ţák je schopen samostatně a operativně rozhodnout.) Komunikativní kompetence (Ţák zvládá zásady správné komunikace, podle norem profesního jednání. Je aktivní, asertivní, ale přitom dodrţuje zásady kulturnosti a tolerance.) Personální a sociální kompetence (Ţák zvládá formy a techniky duševní práce při dodrţování poţadavkŧ a zásad hygieny práce.)

191


  


Kompetence k pracovnímu uplatnění (Ţák zváţí moţnosti vlastního podnikání.) Matematické kompetence (Problémové okruhy řeší ţák cestou aplikace logiky a matematiky.) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi (Při řešení úkolŧ vyuţívá ţák prostředkŧ moderních technologií při sběru, vyhodnocování a prezentaci informací, pracuje se základním počítačovým vybavením i s aplikacemi vzhledem ke svému oboru.)


Člověk a ţivotní prostředí (Ţák dbá na správné nakládání a likvidaci nebezpečného odpadu.) Člověk a svět práce (Ţák sleduje uplatnění na trhu práce.) Informační a komunikační technologie (Ţák sleduje vývoj a trend moderního autoopravárenství.)

192




Učivo

Ţák:

1.




1.1

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena práce, poţární prevence

1.2 1.2.1

Ruční zpracování technických materiálŧ Měření a orýsování

1.2.2

Řezání kovŧ

1.2.3

Pilování rovinných a spojených ploch

1.2.4

Stříhání kovŧ

1.2.5

Vrtání a zahlubování

1.2.6

Vyhrubování, vystruţování

1.2.7

Řezání závitŧ

1.2.8

Rovnání a ohýbání

1.2.9

Sekání, probíjení



 

 

    



se orientuje na pracovišti a dodrţuje zásady BOZP a PO

volí měřidla potřebná pro provedení dané operace, rozměřuje a orýsovává polotovary před opracováním provádí dělení kovŧ ručním řezáním provádí základní ruční opracování technických materiálŧ, včetně jejich přípravy před zpracováním provádí dělení kovŧ stříháním vrtá otvory a provádí potřebnou úpravu s přihlédnutím pro rŧzné druhy spojŧ provádí přesné zhotovování otvorŧ a jejich povrchu rozlišuje druhy závitŧ, zná druhy závitŧ a rozlišuje jejich odlišnosti provádí ruční a strojní ohýbání a rovnání provádí dělení materiálŧ sekáním upravuje dosedací plochy součástí včetně jejich vzájemného slícování, kontroluje kvalitu zabroušených ploch volí vhodný postup montáţe, demontáţe a zajišťování šroubových spojŧ, pouţívá vhodné nářadí

1.2.10 Zabrušování a lapování

1.2.11 Šroubové spoje a nářadí

193

Počet hodin 258



  

  






Učivo

rozlišuje vhodné druhy nýtového spojení volí a pouţívá nástroje, nářadí ruční, mechanizované nářadí a jejich příslušenství, pomŧcky a měřidla potřebná pro provedení dané operace lepí, tmelí a svařuje plasty

1.2.12 Nýtování

pájí jemné plechy, vodiče a očka po úspěšném absolvování svařovacího kurzu a závěrečné zkoušky získá svářečské oprávnění svařovat v ochranné atmosféře (MAG)

1.2.15 Měkké pájení

měří elektrické veličiny a jejich změny volí vhodnou měřící metodu, sestavuje měřící obvody dodrţuje zásady správného měření na elektrických zařízeních, určuje moţnou velikost chyby měření v závislosti na zpŧsobu měření odečítá a vyhodnocuje údaje měřících přístrojŧ, interpretuje naměřené výsledky získá základní znalosti v oblasti elektrotechniky motorových vozidel a měření elektrických veličin, navazuje na znalosti výuky v předmětu fyzika

Počet hodin

1.2.13 Ruční mechanizované nářadí

1.2.14 Lepení, tmelení, svařování plastŧ

1.2.16 Svařovací kurz ZK 135 W01

2.


2.1

Měření elektrických veličin (napětí, proudu, odporu a ostatních elektrických veličin)

3.


3.1


194

30

61



 





rozlišuje běţné elektronické součástky vyhledává charakteristické údaje elektronických součástek a prvkŧ v katalozích sestavuje a zapojuje podle dokumentace obvody s elektronickými součástkami osvojuje si zpŧsoby vyhledávání závad elektronických zařízení a přístrojŧ, jejich opravy, údrţbu a oţivování, včetně přípravných činností


Učivo 4.

Elektronika

4.1

Součástkové prvky elektronických zařízení a přístrojŧ

4.2

Základní obvody elektronických zařízení a přístrojŧ

195

Počet hodin 146




Učivo

Ţák:

5.




5.1

Elektrická zařízení motorových vozidel

5.2


5.3

Spouštěče

5.4

Zapalování







    

rozlišuje základní prvky elektrické výstroje motorových vozidel pouţívá rŧzné druhy technických schémat a orientuje se v elektrotechnické dokumentaci silničních motorových vozidel kontroluje stav nabití akumulátorŧ, dodrţuje zásady provozu a oprav akumulátorŧ kontroluje regulátory napětí, seřizuje příslušné charakteristiky na poţadované hodnoty vyměňuje, opravuje a zapojuje alternátory opravuje závady spouštěčŧ, montuje spouštěče osazuje motory svíčkami nastavuje a kontroluje velikost předstihu kontroluje stav a funkci zapalovací soustavy a vyuţívá při práci znalosti o konstrukci jednotlivých druhŧ zapalování, montuje odrušovací prvky

196

Počet hodin 198



  

   

vyměňuje vadné prvky systému diagnostikuje stav vstřikovacích zařízení kontroluje a nastavuje reţim práce motoru kontroluje a nastavuje tvorbu směsi a sloţení výfukových plynŧ kontroluje činnost prvkŧ systémŧ elektronického řízení motorŧ nastavuje a seřizuje světlomety a svítilny, vyměňuje, opravuje a udrţuje světelné zdroje opravuje, udrţuje a zapojuje stěrače a cyklovače vyměňuje a zapojuje spotřebiče do rozvodné sítě motorového vozidla kontroluje zařízení pro usnadnění startu motorŧ (ţhavicí svíčky) volí odpovídající měřící přístroje v závislosti na metodě a charakteru měření zvládá práci s osciloskopem posuzuje pouţitelnost jednotlivých metod strojního obrábění materiálŧ volí podle poţadované přesnosti obrábění, měřidla a postup měření


Učivo 5.5

Systémy řízení motorŧ vozidla

5.6

Osvětlení a světelná signalizace

5.7

Stěrače a cyklovače

5.8


5.9


6.


6.1

Rozdělení a principy a činnosti měřících přístrojŧ

7.

Strojní obrábění

7.1

Strojní obrábění, účel a druhy BOZP

197

Počet hodin

67

60





  

  

stanoví a podle potřeby vypočítá základní pracovní podmínky a tolerance pro strojní obrábění zhotovuje podle technických výkresŧ a schémat strojním obráběním jednoduché součástky a podle potřeby je upraví ručním dohotovením

udrţuje, opravuje a seřizuje podvozkové části vozidel stanoví zpŧsoby oprav podvozkových částí stanoví zpŧsoby kontroly a postupy demontáţe, oprav, montáţe a seřízení skupin převodového ústrojí stanoví zpŧsoby kontroly, postupy demontáţe, oprav, montáţe a seřízení spojek zjišťuje opotřebení motoru odstraňuje závady motoru a pozná jejich příčinu


Učivo 7.2

Řezání strojní pilou, soustruţení, frézování

8.

Opravy strojních součástí motorových vozidel

8.1

Podvozek, řízení, nápravy

8.2

Převodové ústrojí a spojky

8.3

Motory a jejich součásti

198

Počet hodin

170



Rozpis učiva a výsledků vzdělávání – 3. ročník Výsledky vzdělávání Ţák: 





    

Učivo 9.

9.1 osvojuje si práci s běţnými přístroji a zařízeními s oblasti slaboproudé elektrotechniky, včetně elektrotechnických součástek pro analogové a digitální technologie, i v dalších oblastech například výpočetní technice, řídící elektronice a přenosové technice

kontroluje stav nabití akumulátorŧ, dodrţuje zásady provozu a oprav akumulátorŧ kontroluje regulátory napětí, seřizuje příslušné charakteristiky na poţadované hodnoty vyměňuje, opravuje a zapojuje alternátory opravuje závady spouštěčŧ, montuje spouštěče osazuje motory svíčkami nastavuje a kontroluje velikost předstihu kontroluje stav a funkci zapalovací soustavy a vyuţívá při práci znalosti o konstrukci jednotlivých druhŧ zapalování, montuje odrušovací prvky

Elektronika

Počet hodin 169

Elektronická zařízení a přístroje v digitálních technologiích

10.


10.1


10.2

Spouštěče

10.3

Zapalování

199

227,5


Výsledky vzdělávání             

 

vyměňuje vadné prvky systému diagnostikuje stav vstřikovacích zařízení kontroluje a nastavuje reţim práce motoru kontroluje a nastavuje tvorbu směsi a sloţení výfukových plynŧ kontroluje činnost prvkŧ systémŧ elektronického řízení motorŧ kontroluje činnosti automatických převodovek kontroluje elektronické řízení převodovky vyměňuje a zapojuje spotřebiče do rozvodné sítě motorového vozidla kontroluje činnost a opravuje závady na systémech aktivní bezpečnosti pouţívá diagnostická zařízení ke kontrole technického stavu vozidel a závad udrţuje informační a komunikační zařízení pouţívaná ve vozidlech kontroluje a opravuje systémy komfortní elektroniky ve vozidlech kontroluje, udrţuje a opravuje klimatizaci vozidel

udrţuje, opravuje a seřizuje podvozkové části vozidel stanoví zpŧsoby oprav podvozkových částí


Učivo 10.4

Systémy řízení motoru vozidla

10.5

Automatické převodovky

10.6


10.7

Elektronické systémy vozidla

10.8

Systémy topení a klimatizace vozidla

11.

Diagnostika celků vozidel – závady, opravy a seřízení

11.1

Podvozek, řízení, nápravy

200

Počet hodin

46,5







  


Učivo

11.2 orientuje se v problematice propojení elektronických systémŧ do konstrukce brzdových soustav a jejich činnosti stanoví a provádí zpŧsoby oprav částí brzdných soustav, dovede posoudit moţnost renovace či nutnost výměny dílŧ brzdové soustavy 11.3 stanoví zpŧsoby kontroly a postupy demontáţe, oprav, montáţe a seřízení skupin převodového ústrojí stanoví zpŧsoby kontroly, postupy demontáţe, oprav, montáţe a seřízení spojek 11.4 zjišťuje opotřebení motoru odstraňuje závady motoru a pozná jejich příčinu 12.

Počet hodin

Brzdová soustava

Převodové ústrojí a spojky

Motory a jejich součásti

Opakování celkového učiva

201

22



PERSONÁLNÍ A MATERIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ VZDĚLÁVÁNÍ Kód a název oboru vzdělání: Název ŠVP: Dosaţený stupeň vzdělání: Délka a forma studia: Platnost ŠVP:


Personální podmínky Předměty oboru autoelektrikář vyučují učitelé převáţně s úplnou pedagogickou a odbornou kvalifikací. K dalšímu studiu vyuţívají nabídek pořádaných pedagogickými centry nebo jinými organizacemi. Vybírají si školení, semináře a kurzy akreditované MŠMT. Vzdělání si doplňují i samostudiem. Ke zvýšení a prohloubení znalostí pedagogických pracovníkŧ přispívají i odborné exkurze. Odborný výcvik probíhá pod vedením učitelŧ odborného výcviku a na smluvních pracovištích. Péči o ţáky se specifickými vzdělávacími potřebami zajišťuje ve škole kvalifikovaný výchovný poradce.

Materiální podmínky Teoretické vyučování probíhá v budově SOŠ a SOU Sušice, U Kapličky 761, Sušice. Učebny jsou vybaveny moderními stoly a ţidlemi, tabulemi, televizorem s videem, zpětnými projektory a případně i dataprojektory. Většina teoretické výuky probíhá v kmenových učebnách. Odborné učebny jsou k dispozici k výuce odborných předmětŧ. Výuka informační a komunikační technologie probíhá ve dvou odborných učebnách výpočetní techniky. Výuka cizích jazykŧ se realizuje v kmenových učebnách nebo speciální jazykové učebně, která se nachází v nově přistavěné části hlavní budovy školy a je vybavena moderní multimediální technikou. Výuka tělesné výchovy je zajištěna v moderní tělocvičně při domově mládeţe. Vedle této tělocvičny se nachází venkovní sportovní hřiště. Celý komplex tvoří moderní sportovní areál vybavený sportovním náčiním a ostatními pomŧckami. Součástí našeho školního zařízení je i vlastní autoškola a svářečská škola. Odborný výcvik se vyučuje v dílenském zařízení při SOŠ a SOU Sušice, U Kapličky 761, který je vybaven pomŧckami, nářadím, diagnostickou technikou, dílnou ručního a strojního obrábění. Celý komplex je moderně vybaven. Část odborného výcviku se realizuje na smluvních pracovištích. Stravování ţákŧ je zajištěno ve školní jídelně. Organizace teoretického vyučování i odborného výcviku je řešena tak, aby ţáci měli přestávku za účelem oběda a odpočinku. Ve škole se vzdělávají ţáci ze širokého regionu a mohou vyuţít sluţeb domova mládeţe hotelového typu, ve kterém je poskytnuta celodenní péče o ţáky i celodenní stravování. 202



SPOLUPRÁCE SE SOCIÁLNÍMI PARTNERY Kód a název oboru vzdělání: Název ŠVP: Dosaţený stupeň vzdělání: Délka a forma studia: Platnost ŠVP:


Dny otevřených dveří První den otevřených dveří se pravidelně koná o podzimních prázdninách. Do zaměstnání nastoupí všichni pedagogové (učitelé, vychovatelé a učitelé odborného výcviku). Ţáci základních škol nezameškají svoji výuku. Jsou zpřístupněny všechny učebny teoretického vyučování v obou našich budovách (budova U Kapličky 761 a budova v Poštovní 9 v Sušici), všechny prostory odborného výcviku, tělocvična i domov mládeţe. Připraveny jsou výstavky prací ţákŧ, probíhají ukázky pomŧcek včetně prezentací v nových multimediálních učebnách, ukázky učebnic a jiných pomŧcek výuky. Druhý den otevřených dveří proběhá v lednu za běţného provozu školy. Na kaţdou vyučovací hodinu jsou určeni pracovníci, kteří informují zájemce o studium a jejich rodiče o moţnostech studia v příštím školním roce na naší škole. Školu je moţno navštívit i mimo určené dva dny. V tomto případě je nejlepší si schŧzku domluvit předem telefonicky.

Nábor ţáků na ZŠ Na podzim probíhá nábor ţákŧ na základních školách. Navštěvujeme výchovné poradce, ţáky devátých tříd ve škole a schŧzky SRPŠ, na kterých informujeme o moţnostech studia na naší škole v příštím školním roce.

Prezentace všech oborů v Sokolovně v Sušici V prosinci kaţdého školního roku se pravidelně uskuteční prezentace všech oborŧ vzdělání v Sokolovně v Sušici . Široká veřejnost mŧţe zhlédnout ukázky prací našich ţákŧ, jednotlivá kulturní vystoupení a výstavky ke všem oborŧm.

Úvodní schůzka SRPŠ a další schůzky v průběhu školního roku Na začátku studia probíhá první informační schŧzka se ţáky a jejich rodiči. Další schŧzky proběhnou vţdy dvakrát v kaţdém školním roce.

Individuelní schůzky s výchovným poradcem a ostatními učiteli Výchovný poradce se věnuje zejména problémovým ţákŧm školy ve spolupráci s třídními učiteli a ostatními výchovnými pracovníky školy. Je přítomen individuálnímu jednání s rodiči a jejich dětmi.

203



Spolupráce se smluvními pracovišti, kam odcházejí ţáci na praxi Odborný výcvik je od druhého ročníku částečně realizován na smluvních pracovištích. V rámci regionu spolupracuje SOŠ a SOU Sušice s několika smluvními pracovišti. Zde získáváme dostupné informace a pomŧcky pro výuku a v neposlední řadě moţnost praktického vzdělávání ţákŧ v rámci odborného výcviku s moţností následného uplatnění absolventŧ našeho oboru. Mezi tradiční smluvní pracoviště patří například Autoopravna Jaroslav Koubek, K Vyhlídce 264, Sušice, Auto Kalný s. r. o. Čimice 77, Sušice, Autoservis Václav Blaţek, Sušice, Auto Beránek František, Nádraţní 647, Sušice, Pneuservis Matějovský, Nádraţní 1256, Sušice, Obchodní druţstvo Soběšice, Soběšice 163, Sušice, Draţovický Agropol s. r. o., Draţovice 83, Sušice.

Spolupráce s Úřadem práce v Sušici Ţáci třetího ročníku navštěvují kaţdým rokem Úřad práce v Sušici. Cílem této návštěvy je beseda o aktuální situaci na trhu práce, seznámení s nabídkou volných pracovních příleţitostí a zpŧsobem komunikace s úřady práce. Součástí besed je i osvojení základních legislativních krokŧ.

Spolupráce s Městským kulturním střediskem Sušice Podle aktuální nabídky Městského kulturního střediska v Sušici se ţáci účastní filmových představení, besed, kulturních a společenských akcí.

Spolupráce s Hospodářskou komorou České republiky Na začátku nového školního roku zve Hospodářská komora České republiky ţáky, kteří nejlépe zvládli závěrečné zkoušky, do Prahy na slavnostní předávání osvědčení HK ČR. Škola kaţdoročně obdrţí čestné uznání HK ČR za vysokou úroveň praktické přípravy.

Informace na webových stránkách školy a úřední desce Informace na webových stránkách školy a úřední desce jsou pravidelně aktualizovány.

204

01 Autoelektrikář

Recommend Documents