Dopady přijetí Společné zemědělské politiky a vstupu do EU na české zemědělství

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská Hlavní specializace: Hospodářská politika

Dopady přijetí Společné zemědělské politiky a vstupu do EU na české zemědělství diplomová práce

Autor: Milan Cirkovský Vedoucí práce: prof. Ing. Luděk Urban, CSc. Rok: 2006

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. Milan Cirkovský V Praze, dne 18. 12. 2006

2

Anotace Dne 1. května 2004 se deset států – Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Kypr a Malta - stalo novými právoplatnými členy Evropské unie. S tím, jak byly odstraněny bariery vzájemného obchodu, se zemědělci těchto zemí postupně začlenili do jednotného evropského trhu. Většina z nich započala s čerpáním prostředků z evropských fondů určených na podporu agrárního sektoru. Celkové agrární dotace novým členským zemím v letech 2004-2006 by měly představovat částku kolem 13 miliard euro. Zavedení Společné zemědělské politiky významným způsobem ovlivní situaci našich zemědělců, kvalitu potravin, reliéf terénu, životní prostředí a množství pracovních míst ve venkovských regionech. Zavedení souvisejících evropských směrnic a následné odstranění překážek vzájemného obchodu povede k dalším změnám. Tato diplomová práce se zaměřuje na analýzu dopadů (tendencí) zavedení Společné zemědělské politiky EU v nových členských zemích se zaměřením na Českou republiku.

On May 1, 2004, ten countries – Estonia, Latvia, Lithuania, Poland, Czech Republic, Slovakia, Hungary, Slovenia, Cyprus and Malta – acceded to the European Union. Farmers of these countries became part of the EU’s single market as the last trade barriers were removed. Most of them also began to receive subsidies from the EU’s Common Agricultural Policy (CAP). In the first three years 2004-2006 there is a sum of around €13 billion of CAP subsidies intended to be poured into agriculture in the new member states. The introduction of CAP is going to have far-reaching impacts on farmers, food, landscape, environment and rural jobs in the new member states. Implementation of other EU laws and policies and the elimination of trade barriers will also lead to profound changes. This thesis provides an overview of the potential impacts of EU membership on farming, society and the environment in the new member states with focus on the Czech Republic.

3

Obsah: Úvod ….…………………………………………………………………………….…........ . 5 1. CAP a budoucnost českého venkova ……………………………………………............ 8 2. Společná zemědělská politika ……………………………………………………......... 12 2.1 Historie a reformy CAP ……………………………………………………......... 12 2.2 Reforma z roku 2003 a současná CAP…………………………………………... 14 2.3 Negativa Společné zemědělské politiky …............................................................ 19 3. První pilíř CAP a ČR …………………………………………………………….......... 23 4. Rozvoj venkova ……………………………………………………………………...... 28 4.1 Struktura druhého pilíře ……………………………………………………......... 28 4.2 Programy pro rozvoj venkova ………………………………………………........ 30 4.2.1 Životní prostředí a péče o krajinu ……………………………………......... 31 4.2.2 Restrukturalizace a posilování konkurenceschopnosti ………………........ 40 4.2.3 Diverzifikace venkovských ekonomik ……………………………….......... 42 4.3 RDP v České republice a ostatních zemích EU ……………………………......... 44 4.4 Druhý pilíř v letech 2007–2013 ……………………………………………......... 46 5. Rekapitulace podpor agrárního sektoru ……………………………………………...... 49 5.1 Souhrnné výdaje na podporu zemědělství …………………………………......... 49 5.2 Přímé platby ……………………………………………………………………... 51 5.3 Podpory v rámci strukturální politiky zaměřené na rozvoj venkova ………......... 51 5.4 Národní podpory a opatření ……………………………………………………... 53 5.5 Společné organizace trhu ………………………………………………………... 54 6. Ekonomické, sociální a ekologické dopady zavedení SZP v ČR ……………………... 55 6.1 Změny v ekonomické situaci zemědělství ČR po vstupu ………………….......... 55 6.2 Tendence v agrárním zahraničním obchodu …………………………………...... 62 6.3 Ekologické dopady ………………………………………………………….........63 6.4 Rizika plynoucí z duální struktury užití půdy ………………………………….... 64 Závěr … ………………………………………………………………………………........ 66 Přílohy …………………………………………………………………………………....... 70 Použitá literatura ………………………………………………………………………....... 73 Seznam tabulek, grafů a obrázků ………………………………………………………….. 77 Summary …………………………………………………………………………………... 78 Keywords ………………………………………………………………………………….. 78 JEL Classification …............................................................................................................. 78

4

Úvod Volba tématu Při volbě tématu mé diplomové práce jsem se řídil obecnou tezí, že práce by měla reagovat na aktuální problémy doby. „Co je tak aktuálního, aby stálo za to o tom napsat diplomovou práci“,říkal jsem si. Napadlo mě jediné, vstup do Evropské unie. Abych pravdu řekl, myslím si, že idea evropské integrace byla naplněna myšlenkou vytváření společného jednotného trhu, kde neexistují bariery pro pohyb zboží, služeb a výrobních faktorů. Další integrace dle mého názoru naráží na ekonomické, kulturní, sociální a jiné specifika a tradice jednotlivých členských zemí. Občané České republiky byli postaveni před volbu, vstoupit či nevstoupit. Z výše uvedených důvodů jsem se referenda o vstupu ČR do EU nezúčastnil, avšak do rozjetého vlaku se nedalo než nenastoupit. Postupem času jsem si však říkal, že pádné důvody pro to, abych se referenda nezúčastnil, jsem neměl. Napadlo mě, že by bylo dobré, se s problematikou EU lépe sblížit, abych se mohl případných debat o kladných či záporných stránkách EU zúčastnit s konstruktivnějšími argumenty. Při studiu jsem však často narážel na nejasné definice, cíle a opatření jednotlivých společných politik. Do problematiky mi vneslo světlo až absolvování kurzu Evropská unie a její politiky (přednášeno na VŠE Praha). Tento kurz mi nenásilnou a přehlednou formou poskytl dobrý obraz fungování EU. V rámci tohoto kurzu studenti měli za úkol zpracovat seminární práci o některé z jejích politik. Já jsem si tehdy vybral Společnou zemědělskou politiku, neboť pro mne byla vždy jen pouhým pojmem. Chtěl jsem proniknout pod „pokličku“ tajemství tohoto pojmu, když jsem slyšel, kolika procenty se podílí na evropském rozpočtu. Zajímalo mne, kam vlastně směřují všechny ty dotace a jaké mají dopady v tomto sektoru. Po té co jsem napsal tuto seminární práci, řekl jsem si, že téma rozpracuji a napíšu o něm diplomovou práci. Pokud člověk píše diplomovou práci, mělo by ho s tématem i něco spojovat. Mé spojení je zajímavé. V mých mladých letech jsem často jezdil na chalupu do jižních Čech, kde se mým největším přítelem stal můj soused, soukromý zemědělec. Bylo mu tehdy asi 75 let a mně 18 let. Během horkých letních večerů jsem naslouchal jeho vyprávění o době kolektivizace, kdy on odolal vstupu do vznikajících zemědělských družstev i za cenu povinných dodávek z jeho soukromé produkce. Jeho pole oddělená mezemi a travnatými pásy od družstevních zcelených lánů se opravdu v krajině vyjímala. Během letních prázdnin jsem mu často pomáhal v jeho hospodaření, které provozoval po „starém“ způsobu. Dokonce mě zasvětil do vázání snopů obilí tzv. povřísly. Po „sametové“ revoluci se těšil, jak v jeho letech ještě rozšíří jeho hospodaření. Nicméně po čase nesplňoval požadavky na kvalitu produkce (např. neměl zdroje na financování moderního dojícího zařízení), tak se zemědělským hospodařením skončil. V současné době s ním debatuji o tom, co se dnes pro české zemědělce změnilo. Co se tedy pro české zemědělce změnilo po vstupu do EU? Jak se změnily jejich příjmy? Jaké mají zemědělci podmínky pro podnikání? Jaké jsou celkové dopady vstupu do EU v tomto sektoru? Co znamená pojem Společná zemědělská politika? Jaké jsou priority jednotlivých opatření? Jaký je zájem o české produkty v zahraničí po vstupu? A co obyvatelé venkova, nebudou se raději stěhovat za prací do měst a z venkova zbydou jen rezervace „chalupářů“? Touto prací bych chtěl odpovědět na tyto otázky. Abych mohl zodpovědně odpovědět na tyto otázky musel jsem se nejprve seznámit s dostupnou literaturou. Co se týče domácích zdrojů informací, prostudoval jsem a pročetl řadu publikací a různých příruček pro zemědělce. Ministerstvo zemědělství každý rok sestavuje tzv. „Zprávu o stavu zemědělství“. Tyto zprávy za rok 2004 a 2005 jsem prostudoval, což nebyl lehký úkol. Musel jsem se seznámit i s problematikou životního prostředí, kde jsem narazil na řadu nových pojmů, avšak které mi později pomohly pochopit například souvislost povodní se zemědělským hospodařením. V rámci venkova jsem pročetl Programy rozvoje venkova ČR, Operační program rozvoj venkova a multifunkční zemědělsví, výroční hodnotící zprávy rozvoje 5

venkova, či strategické plány rozvoje vekova. Z hlediska ekologických dopadů jsem se zaměřil na hodnotící informace podávané ekologickými organizacemi jako například Přátelé země. Prošel jsem řadu zahraničních materiálů a zdrojů, věnujících se reformám v zemědělském sektoru. Dále jsem využil databází Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Praha (VÚZE) a průběžné výzkumné poznatky tohoto ústavu. Při ekonomické analýze jsem využil především metod komparativní analýzy ekonomických ukazatelů, které vycházejí z metodologie Eurostat ke zpracování údajů FADN-CZ1 a Souhrnného zemědělského účtu sestavovaného Českým statistickým úřadem. Má práce se člení na šest kapitol a to z důvodu rozsahu dané problematiky. V první kapitole nastíním situaci zemědělského sektoru a problémy českého venkova. Identifikuji oblasti, kde jsou dotace nejvíce potřebné. V druhé kapitole se již budu zabývat principy Společné zemědělské politiky a jejími obecnými dopady. Ve třetí kapitole se již zaměřím na první pilíř SZP, tedy na přímé podpory a budu analyzovat strukturu podpor v tomto pilíři. Čtvrtá kapitola mapuje jednotlivé dotační tituly určené na rozvoj venkova a péči o krajinu. Zamýšlím se zde i nad možnými ekologickými dopady jednotlivých opatření a nad tím, jak budou prostředky z tohoto druhého pilíře SZP využity v České republice. V páté kapitole zrekapituluji podpory do agrárního sektoru, abychom si udělali představu o tom, v jakých relacích se změnila výše podpor oproti předvstupnímu období. Nakonec v šesté kapitole mohu přistoupit k analýze dopadů zavedení SZP v ČR. Spíše než dopady to však budeme zatím chápat jen jako tendence, neboť krátká doba členství v EU nám ještě neumožňuje stanovit sofistikované závěry o těchto dopadech. Zemědělský sektor Málokterá státní politika se na zdraví a každodenním životě prakticky každého z nás podepisuje tolik jako agrární dotace. Zemědělství rozhoduje o kvalitě potravin, jež dostáváme na talíř, pokrývá více než polovinu krajiny, ve které žijeme, je hlavním zdrojem práce na venkově. Způsob hospodaření přitom do velké míry závisí právě na zaměření, provedení a samozřejmě také výši subvencí. Veřejnost očekává, že zajistí dostatek zdravých potravin, pestrou krajinu a pracovní místa. Současné průmyslové zemědělství ale přináší pravý opak: vysokou spotřebu pesticidů a dalších rizikových látek, skandály s kontaminovanými potravinami, rozoranou zeleň, znečištěné řeky, erozi půdy, velkochovy přeplněné týranými zvířaty a vylidňující se vesnice. Děje se tomu tak navzdory – či dokonce kvůli – miliardám korun, které do něj každoročně investují daňoví poplatníci. Systém podpory českého zemědělství se počínaje vstupem do Evropské unie razantně mění. Agrární dotace se stanou součástí Společné zemědělské politiky (CAP) EU a musejí odpovídat jejím pravidlům. Přesto konkrétní řešení je hodně ovlivněno domácí politikou. Ministerstvo zemědělství a vláda rozhodují o některých detailech přímých podpor a především o způsobu, jakým Česká republika naloží s penězi z takzvaného druhého pilíře CAP – tedy o prostředcích na rozvoj venkova a péči o krajinu.

1

Farm Accountancy Data Network, systém výběrového šetření ekonomických výsledků zemědělských podniků podle metodiky EUROSTAT, databáze on-line, Praha:VÚZE, Přístup z Internetu: http://www.fadn.cz/

6

Koncentrace majetku Celkem specifické současné české zemědělství se liší od extrémně intenzivního hospodaření většiny západní Evropy i od řady z nových členských zemí. Jeho charakteristickými prvky jsou: velké farmy (dokonce větší než ve starých členských zemích unie) a koncentrace majetku, nízká zaměstnanost v zemědělství, vysoké zornění (podíl orné půdy na zemědělském půdním fondu) a nízká spotřeba agrochemikálií. Příčinou je zachování koncentrovaného a silně intenzivního zemědělství z osmdesátých let v kombinaci s nízkými příjmy, kvůli kterým si zdejší farmy nemohou pořídit tolik pesticidů a umělých hnojiv. Trendy Panují proto vážné obavy, že příliv prostředků z CAP do stále intenzivně zaměřeného, avšak chudého agrárního sektoru může opět razantně zvýšit spotřebu agrochemikálií, podpořit intenzifikaci zaváděním geneticky modifikovaných plodin a obnovit tlak na rozšiřování orné půdy na úkor zeleně. Podobný účinek mohou mít nové zahraniční investice do mohutných průmyslových velkochovů, jak ukazují nové projekty drůbežáren podél česko-německé hranice nebo americkými společnostmi financované megavepříny v Polsku. Vstup na společný trh způsobí další prodloužení vzdálenosti mezi statkem a talířem, specializaci, koncentraci obchodu v několika řetězcích – a v důsledku toho vyšší počet kamionů putujících po evropských silnicích. Zároveň některé dotace CAP nabízejí příležitost k obratu od intenzivního k multifunkčnímu zemědělství, kde cílem není výhradně produkce, nýbrž i život na venkově a péče o krajinu. Umožňují podporovat ekologické zemědělství či integrované hospodaření, které nahrazují agrochemikálie pracovními místy, specializované agroenvironmentální programy i dílčí projekty zaměřené třeba na agroturistiku, obnovitelné zdroje energie, místní zpracování potravin, řemesla a místní speciality, snižování znečištění aj.

7

1.

CAP a budoucnost českého venkova

Evropský venkov se v posledních desetiletích vylidňuje. Pracovních míst v zemědělství ubývá, lidé odcházejí z vesnic do měst, rozpadají se základní služby. Společná zemědělská politika EU to spíše podporovala, než venkov bránila. Česká republika přitom v Evropě patří k poněkud zvláštnímu případu zemí s extrémní měrou koncentrace zemědělských podniků (která obvykle provází intenzivní hospodaření), konsekventně vysokým procentem zornění a přitom poměrně nízkou spotřebou agrochemikálií. Reformovaný systém agrárních dotací ale může pomoci neblahý trend zvrátit. Může pomoci rozvíjet nové, perspektivní sektory, které nabízejí více pracovních míst: ekologické a integrované zemědělství, marketing místních produktů, agroturistiku či obnovitelné zdroje energie. Venkovský exodus za peníze CAP Společná zemědělská politika má pomáhat zachovat práci a život na evropském venkově. Přesto nedokázala zabránit masivním ztrátám pracovních míst a vylidňování vesnice. Přesněji řečeno: podporou intenzivního zemědělství k nim CAP po dlouhou dobu přímo přispívala. Počet lidí zaměstnaných v agrárním sektoru se v EU z více než 20 % obyvatel před půl stoletím snížil na současná 4 %. Výsledkem byl venkovský exodus: masové stěhování lidí do měst. Jen mezi roky 1975 a 1999 zemědělství v zemích EU-9 přišlo o 49 % svých pracovních míst – tedy zhruba 3,8 milionu lidí. Intenzifikaci doprovázela koncentrace: velikost průměrné farmy se ve stejné době zvýšila z 12 na 19 hektarů. Více než polovina zemědělců v zemích EU15 je starší 55 let a podíl této věkové skupiny se postupně zvětšuje2. S rostoucí velikostí statků je pro mladé lidi stále nákladnější (a tedy obtížnější) začít s farmařením. Zároveň s tím intenzifikace podporovaná CAP vedla ke zvyšování znečištění toxickými pesticidy a dalšími agrochemikáliemi, ničení zeleně v evropské krajině i ubývání pestré přírody, rozvoji mamutích velkochovů a podobně. Struktura zemědělství Pozice českého zemědělství je mezi zeměmi rozšířené EU poměrně zvláštní. Liší se totiž od agrárních sektorů v zemích patnáctky i od většiny z nových členských států. Příčinou je neobvyklá kombinace vlastnické struktury a některých aspektů intenzifikace, zejména spotřeby agrochemikálií. Struktura zemědělství v České republice reflektuje její historii. Nikoli náhodou je poměrně podobná slovenské. Během kolektivizace v padesátých letech byli rolníci násilně sloučeni nebo vyvlastněni do velkých družstev a státních statků – a řada z nich zůstala v nepříliš pozměněné podobě, pouze s jinými vlastníky a v jiné právní formě, také v devadesátých letech. Vznikla sice řada rodinných farem (zejména prostřednictvím restitucí), ale jejich podíl na celkové ploše pozemků je poměrně malý. Zhruba 75 % české a slovenské zemědělské půdy využívá největších 5 % farem (většinou následníci bývalých jednotných zemědělských družstev) o velikosti nad 500 hektarů3. Naproti tomu v Polsku a bývalé Jugoslávii kolektivizace proběhla jen v omezené míře, takže už v roce 1990 bylo 77 % polské a 92 % slovinské půdy v soukromých rukou. Obě země jsou proto pravým protikladem české situace: agrární sektor je zde mimořádně rozdroben na malé privátní statky. V pobaltských zemích (a Rumunsku) byla velká část půdy rozdělena mezi 2

Vidal, C.: Changes in agricultural employment (on-line). Statistics in focus theme 5–14/2001, Eurostat, Brussels 2001, s. 1, Přístup z Internetu: (25.8.2006), http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-NN-01-014/EN/KS-NN-01-014-EN.PDF 3 Zpráva o stavu zemědělsví za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 60, Přístup z Internetu: (20.9.2006), http://www.kis-vysocina.cz/attachments/zz05-v3.doc

8

uživatele či původní vlastníky, takže zde také vzniklo poměrně hodně drobných farem. Hospodářství jsou zde tedy v průměru podstatně menší než v EU. Český agrární sektor je naopak mimořádně koncentrovaný. Zdejší hospodářství jsou v průměru nejrozlehlejší v Evropské unii (za nimi následují slovenská a teprve poté britská). Zemědělské podniky nad 50 hektarů okupují 93 % české půdy. Malé statky pod 5 hektarů využívají pouhé 1 % půdy. Přitom v zemích EU-15 tvoří farmy nad 50 hektarů 9 % podniků a 64 % půdy, menších než pětihektarových je 58 % a obhospodařují 5 % plochy země. Graf 1: Podíl zemědělské půdy využívaný velkými (nad 50 ha) a malými (do 5 ha) farmami

Zdroj: The Future of Rural Areas in the CEE New Member States, Study by Network of Independent Agricultural Experts of the CEE Candidate Countries (on-line), European Commission, Brussels 2004, s. 13, Přístup z Internetu: (9.9.2006), http://europa.eu.int/comm/agriculture/publi/reports/ccrurdev/text_en.pdf

V některých zemích střední a východní Evropy – především v Rumunsku, Bulharsku, Polsku a Litvě – část menších farem pokračuje v částečně samozásobitelském hospodaření, kdy část produkce používají pro vlastní potřebu a část prodávají na trhu. Studie Evropské komise odhaduje, že ve státech střední a východní Evropy je zhruba 5 milionů takových statků, které vyrábějí asi polovinu produkce potravin V České republice se podle tohoto odhadu mají na dodávkách potravin podílet 25 %, zatímco v Polsku 53 %, v Maďarsku 36 % a ve Francii 14 %4. Z 1,2 milionu farem, které v Polsku produkují mléko, pouze 380 000 z nich jej dodává mlékárnám. Zbývající vlastní obvykle jen jednu nebo několik krav a mléko spotřebuje samotná domácnost, nebo se prodává sousedům. Česká produkce mléka naproti tomu končí v mlékárnách z více než devíti desetin5. Samozásobitelské zemědělství bývá někdy považováno za zaostalé a neproduktivní. Ve skutečnosti ale může na venkově úspěšně fungovat jako sociální síť, která poskytuje určitou ekonomickou jistotu v době vyšší nezaměstnanosti. Pokud jde o podíl zemědělství na pracovní síle, Česká republika se zhruba 4% – podobně jako třeba Maďarsko – příliš neliší od průměrných hodnot EU-15. Naproti tomu v zemích s fragmentovanějšími farmami je tento podíl podstatně vyšší: v Polsku nebo Litvě skoro dvacetiprocentní, v Rumunsku více než čtyřicetiprocentní 4. Až do konce osmdesátých let bylo zemědělství u nás a v okolních zemích zaměřeno na intenzifikaci, stejně jako ve státech EU-15. Propad ve spotřebě pesticidů a umělých hnojiv i další 4

Konečný, M.: EU Enlargement and Agriculture: Risks and Opportunities (on-line), Friends of the Europe, Brussels 2004, s. 16, Přístup z Internetu: (8.6.2006), http://www.foeeurope.org/publications/2004/Foee_Enlargement_Agriculture.pdf 5 Enlargement seen boosting EU milk production by 20 % , (summary on-line), Agra Europe, 19 March 2004, Přístup z Internetu: (25.8.2006), http://www.accessmylibrary.com/coms2/summary_0286-20858751_ITM

9

ekonomické změny vedly k propadu a následně stagnaci zdejších zemědělských výnosů po roce 1990. Ty jsou u nás stejně jako v ostatních z nových členských zemí s výjimkou Slovinska podstatně menší než ve státech patnáctky, avšak vyšší, než v ostatních zemích v regionu. Shrnutí České zemědělství je odlišné od většiny západoevropských zemí i nových členů Evropské unie. Je extrémně koncentrované, má poměrně malé výnosy ve srovnání se západními a vysoké oproti východním zemím. Zaměstnanost je nižší než ve většině z ostatních nových členských států a lze ji srovnávat s EU-15. Silné a slabé stránky v oblasti zemědělství a venkova Než přejdeme k tematice Společné zemědělské politiky EU, jež v ČR vstoupila v platnost se vstupem do EU, zdůrazníme silné a slabé stránky z pohledu rozvoje českého zemědělství a venkova. Pokud toto provedeme, pak můžeme stanovit oblasti, jež si žádají pozornost a kam by měly směřovat dotace. Za dominantní silné stránky můžeme považovat zejména bohatou tradici zemědělské výroby prakticky ve všech regionech ČR, včetně regionů s méně příznivými podmínkami pro rozvoj zemědělské produkce, která pramení z relativně vysoké podpory zemědělské výroby v uplynulých desetiletích V souvislosti se zefektivňováním zemědělské výroby a působením tržních sil došlo k opuštění výroby v některých komoditách. Nadále však existuje řada zemědělských komodit, které jsou konkurenceschopné i v mezinárodním měřítku. Ve vazbě na výrobní kapacity byla vytvořena základní síť technické a sociální infrastruktury a systémy dopravní obslužnosti venkovských obcí, které z velké části, byť s kvalitativními změnami, slouží dodnes. Tradiční zemědělská výroba zohledňující přírodní bohatství ČR a s tím související společenský život na venkově vytvořily vysoký využitelný potenciál kulturního dědictví. Mezi slabými stránkami rozvoje venkova dominuje nedostatek pracovních příležitostí ve venkovských obcích. Nízký počet pracovních míst má za následek odchod mladých a kvalifikovaných pracovních sil do atraktivnějších míst s větší a pestřejší nabídkou pracovních příležitostí. Přestože existuje řada zemědělských podniků s konkurenceschopnou výrobou, většina z nich se potýká s odbytovými problémy a podléhá tlaku obchodních řetězců v důsledku nedostatečné integrace s ostatními zemědělskými producenty a navazujícím zpracovatelským průmyslem. Zemědělské podniky disponují v řadě případů zastaralými technologiemi, které se vyznačují vysokými provozními náklady a jsou v rozporu s požadovanou kvalitou ze strany spotřebitelů, což ohrožuje konkurenceschopnost. Růst konkurenceschopnosti je dále podvazován poměrně pomalým přenosem nových poznatků a inovací do praxe. V lesním hospodářství a v navazujících odvětvích přetrvává výroba produktů s nízkou přidanou hodnotou. Ekonomická situace soukromých a obecních vlastníků lesů se zhoršuje. I v současnosti přetrvávají nepříznivé vlivy zemědělství na půdu, přírodu a krajinu v intenzivních produkčních oblastech. Značná část lesních porostů má stále nevhodnou věkovou a druhovou skladbu. V minulosti došlo k narušení struktury krajiny, která v dostatečné míře neposkytuje vhodné životní podmínky pro planě rostoucí druhy rostlin a volně žijící živočichy a omezuje tím biodiverzitu. Cenná stanoviště, vzácné a ohrožené druhy rostlin a živočichů zemědělsky obhospodařované krajiny jsou ohroženy nevhodnými technologickými postupy.

10

Vodní režim zemědělské krajiny byl v souvislosti s intenzivní zemědělskou výrobou pozměněn, což má nepříznivý dopad na kvalitu povrchových i podzemních vod, retenční schopnost krajiny a riziko vzniku povodní. S tím souvisí nedostatečné čištění odpadních vod ve venkovských obcích. Hlavní příležitostí pro rozvoj českého venkova a zemědělství je především zaměření na trvale udržitelný růst a zaměstnanost ve venkovském prostoru. Využití potenciálu bohatých kulturních tradic českého venkova, přírodního dědictví a mimoprodukčních funkcí zemědělství a lesnictví ve spojení s rozvojem šetrných forem cestovního ruchu může být základem rozvoje rozmanité hospodářské struktury a zlepšení kvality života na venkově. Zemědělské a lesnické subjekty hrají hlavní roli při péči o krajinu a přírodní hodnoty. Výrobní kapacity by se měly koncentrovat na konkurenceschopné komodity a na využití moderních technologií a poznatků vědy a výzkumu ke zvýšení kvality zemědělských výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Produkce obnovitelných zdrojů energie je perspektivní činností přispívající jak ke zmírňování klimatických změn, tak k podpoře venkovské ekonomiky a nepotravinářskému využití zemědělské půdy. Programy pro rozvoj venkova umožňují širší využití potenciálu místních partnerství pro hospodářský, společenský a kulturní rozvoj venkova. Mezi negativní vnější vlivy v rozvoji zemědělství a venkova, mající charakter ohrožení, lze vedle dovozu levné zemědělské produkce z nákladově příznivějších regionů zařadit i nedostatečnou vybavenost venkovských obcí technickou a sociální infrastrukturou. V souvislosti se ztrátou pracovních míst na venkově to vede k postupnému vylidňování venkova, stárnutí populace, poklesu podnikatelské aktivity a poklesu kupní síly obyvatel venkova. Riziko představují pro venkov i změny klimatu a v důsledku toho četnější výskyt extrémních povětrnostních situací, který ohrožuje zemědělskou produkci, lesy i majetek obyvatel venkova. Silné a slabé stránky, příležitosti i ohrožení charakterem svého působení korespondují s vymezenými třemi strategickými rozvojovými osami určujícími základní orientaci rozvoje zemědělství a venkova (viz kapitola 4). Jsou jimi6: • zlepšování životního prostředí a krajiny • zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství, potravinářství a lesnictví • kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova

6

podle Národního strategického plánu rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 12, Přístup z Internetu: (8.7.2006), http://81.0.228.70/attachments/NSP280406.doc

11

2.

Společná zemědělská politika

Rozvoj průmyslového zemědělství v patnácti dosavadních členských zemích Evropské unie byl po několik desetiletí spjat se systémem pravidel a dotací pod souhrnným označením Společná zemědělská politika (Common Agricultural Policy – CAP). CAP byla řadu let předmětem kritiky řady ekonomů, politiků, ekologických organizací, spotřebitelských sdružení a nakonec rovněž zemědělců, zejména těch malých. V této kapitole shrnuji historii Společné zemědělské politiky, její důsledky a letité snahy o zásadní reformu.

2.1 Historie a reformy CAP Společná zemědělská politika původně vznikla se záměrem zvýšit produkci a zajistit Evropě spolehlivé dodávky potravin. Státy EU ji zakládaly v době, kdy byl ještě v živé paměti nedostatek potravin během druhé světové války a v letech po jejím skončení. Principy CAP stanovila Římská smlouva z roku 1957, zakládající listina tehdejšího Evropského hospodářského společenství. Konkrétní náplň a opatření pak určila série jednání během první poloviny 60. let. Za zmínku zde stojí fakt, že každá země měla svou vlastní propracovanou zemědělskou politiku již před podpisem smluv. Cíl: produktivita Vznik CAP byl podpořen také založením jednotného trhu, který v ustavujících šesti členských zemích garantoval volný obchod se zemědělskými produkty. Zavedení CAP a odstranění zemědělských cel mezi členskými zeměmi odrážely zejména zájmy Francie, která si tak zajistila financování svého rozsáhlého zemědělství a zároveň získala přístup na německý trh. Proti odstranění zemědělských cel bylo Německo, nakonec však ustoupilo výměnou za uvolnění obchodu s průmyslovými výrobky. CAP původně fungovala jako systém garantovaných cen. Rada ministrů zemědělství na začátku každého nového roku na tzv. „maratonských vyjednáváních“ stanovila ceny zemědělských produktů. Pokud tržní hodnota spadla pod minimální garantovanou částku, musely od zemědělců jejich úrodu vykupovat intervenční agentury za původně stanovenou cenu. Politicky určené ceny byly obecně vyšší než hodnota na světových trzích. Proto si systém žádal zavedení vysokých cel, která bránila levnějším dovozům, a exportních dotací, jež umožňovaly prodej drahé evropské produkce na světových trzích za snížené ceny. Výsledek: nadprodukce Systém dotovaných cen stimuloval obrovský růst produkce, z něhož těžili zejména velcí zemědělci v nejúrodnějších a nejproduktivnějších oblastech. Cíl, kterým mělo být dosažení potravinové nezávislosti členských států, se brzy podařilo splnit a do konce 70. let překročit natolik, že výsledkem byly nechvalně známé hory masa a másla i jezera mléka a vína, které nešly prodat. Zatímco v roce 1962 státy EHS produkovaly pouze 80 % své spotřeby potravin, v polovině 90. let to bylo už 120 %7. Přebytečná produkce se pod cenou prodávala na trhy mimo EHS – ovšem s podporou exportních dotací, které zaplatily cenový rozdíl mezi evropským a světovým trhem. Co nešlo vyvézt, to se zničilo (zejména ovoce a zelenina), opět s podporou subvencí. S tím, jak intenzivní hospodaření zvyšovalo znečištění a devastovalo krajinu, připravovalo lidi na venkově o práci a poškozovalo bezpečnost potravin, rostla z různých stran kritika CAP. Zároveň se evropské dotace ocitly pod silným mezinárodním tlakem. Evropa se stala obrovským vývozcem potravin, pod cenou je prodávala na mezinárodních trzích, a tím světové

7

The Common Agricultural Policy in Transition (on-line), European Commission, 1996, Přístup z Internetu: (30.9.2006), http://europa.eu.int/comm/publications/archives/booklets/move/09/txt_en.htm

12

ceny snižovala. Postupně se dostala do konfliktu s řadou zemí. Na uruguayském kole jednání GATT (tehdejší Všeobecné dohody o clech a obchodu, později přeměněné v WTO) v roce 1986 se zúčastněné státy poprvé musely zavázat k liberalizaci zemědělského obchodu, tedy k výrazným škrtům ve clech a v dotacích. Začínalo být jasné, že CAP ve své dosavadní podobě nemůže přetrvat. Po zdlouhavých vyjednáváních se státy EU v roce 1992 dohodly na velké reformě CAP. Později následovalo několik dalších reforem tohoto dotačního systému. Reformy CAP Reformy CAP z let 1992, 1999 a 2003 podporu zemědělství v EU podstatně proměnily. Hlavním principem všech reforem bylo omezení pevně garantovaných cen. Na jejich místo byly jako částečná kompenzace zavedeny každoroční přímé platby na bankovní účty zemědělců. Jinými slovy: CAP se posunula od podpory produktů (ceny potravin) k přímé podpoře výrobců (zemědělců). Reformy pomohly sladit CAP s pravidly světového zemědělského obchodu stanovenými GATT, respektive WTO. Pokles cen evropské produkce blíže ke světové úrovni umožnil EU snížit cla a omezit exportní dotace. Hlavním účelem reforem bylo zajistit konkurenceschopnost evropského zemědělství na stále liberalizovanějším globálním trhu. EU vlastně hledala způsob, jak zachovat dotace a zároveň předejít sankčním opatřením ze strany WTO. Protesty veřejnosti, které se nelíbila nadprodukce, znečištění a ničení krajiny, úpadek venkova a špatná kvalita potravin, hrály v politické debatě spíše podružnou roli. Aby se podařilo snížit nadprodukci, zavedly země EU některé nástroje na řízení nabídky: například kvóty, maximální množství produkce s garantovanými cenami, omezení maximální (dotované) výměry půdy či povinné uvádění půdy do klidu (set-aside). Kvóty mohou sice být dobrým nástrojem, ale jejich uplatňování bylo často poznamenáno problémy a politickým zneužíváním. Například kvóty na mléko, zavedené už v roce 1984, nebyly stanoveny na 100 %, nýbrž na 120 % evropské spotřeby – takže nadprodukci spíše posvětily než snížily. Povinné uvádění půdy do klidu, zavedené od roku 1992 znamená, že zemědělci musejí část své orné půdy (obvykle 10 %) vyjmout z produkce. Nahrazení dotovaných cen přímými platbami bylo doprovázeno postupným zaváděním řady dalších motivačních plateb, určených na péči o krajinu, diverzifikaci venkovských ekonomik a modernizaci zemědělství. Počínaje reformou z roku 1999 byly tyto platby sdruženy do tzv. druhého pilíře CAP s názvem Rozvoj venkova. Ovšem opatření druhého pilíře tvoří jen malou část výdajů CAP a často v podstatě pouze nahradily obdobná domácí opatření jednotlivých členských zemí. Hlavní prvky reforem z let 1992 a 1999 1992: McSharryho reforma • snížení garantovaných cen (obilniny o 29 %, hovězí o 15 % atd.) • zavedení přímých kompenzačních plateb • zavedení povinného uvádění části půdy do klidu a dalších opatření určených k řízení nabídky • zavedení agroenvironmentálních programů a dalších doprovodných opatření 1999: Agenda 2000 • další snížení garantovaných cen (obilniny o 15 %, hovězí 20 % atd.), kompenzované většími přímými platbami • vytvoření druhého pilíře CAP (Rozvoj venkova) Zdroj: Konečný, M.: EU Enlargement and Agriculture: Risks and Opportunities (on-line), Friends of the Europe, Brussels 2004, s. 56, Přístup z Internetu: (8.6.2006), http://www.foeeurope.org/publications/2004/Foee_Enlargement_Agriculture.pdf

13

2.2 Reforma z roku 2003 a současná CAP Poslední reforma CAP, která byla schválena v červnu 2003, dále snižuje některé garantované ceny (mléko, rýže,žito). Přináší ovšem i další podstatné změny. Odděluje přímé platby od produkce, takže velikost dotací pro jednotlivé zemědělce už nebude tolik záviset na objemu potravin, které vypěstují. Namísto toho budou přímé platby podmíněny plněním ekologických a jiných závazků. Reforma také přesouvá část peněz z prvního do druhého pilíře. Ve většině nových členských zemí se bude CAP během prvních pěti let zavádět ve zjednodušené podobě a některé prvky reformy z roku 2003 se jich prozatím tudíž netýkají (viz kapitola 3). Hlavní prvky reformy z roku 2003 jsou 8, 9: • Oddělení dotací od produkce (tzv. decoupling). Přímé platby zavedené v roce 1993 se zemědělcům vyplácely podle vyprodukovaných tun konkrétní plodiny, respektive v případě hospodářských zvířat na jeden kus. Reforma z roku 2003 nahrazuje paletu různých plateb za konkrétní plodiny a jejich množství jednotnou platbou na farmu jako celek (SPS - Single payment Scheme). Každý zemědělec tedy dostane pevnou částku bez ohledu na to, co pěstuje a kolik vypěstuje (výjimkou je ovoce, zelenina a stolní brambory, kde platí zvláštní pravidla). Decoupling tak ruší vazbu mezi dotacemi a objemem výroby. • Křížový soulad (cross-compliance): přímé platby budou místo toho vázány na plnění konkrétních ekologických standardů, požadavků na kvalitu potravin a kvalitní péči o hospodářská zvířata. Tyto standardy zahrnují 18 stávajících směrnic EU a navíc také tzv. dobré zemědělské a ekologické podmínky (GAEC). Pokud se zemědělec bude chtít ucházet o přímé platby, bude například muset chránit půdu proti erozi a zhutnění, ponechávat okraje polí neobhospodařované (jako přírodní stanoviště) atd. Pokud tyto požadavky nesplní, dotace bude zkrácena. Z osmnácti směrnic, zahrnutých do pravidel křížového souladu, se pět vztahuje k oblasti ekologie, tři ke kvalitě života hospodářských zvířat, čtyři k bezpečnosti potravin a zdraví zvířat a šest k registraci zvířat a systému informování o jejich nemocech. • Modulace: 5 % přímých plateb určených větším farmám (těm, které dostávají přímé platby nad 5000 eur ročně) bude odebráno a peníze přesunuty do druhého pilíře • Zavedení nových opatření ve druhém pilíři určených k podpoře zemědělců, kteří zvýší kvalitu potravin či zlepší podmínky pro život hospodářských zvířat. Další opatření – podpora na splnění evropským norem – zase pomůže ostatním zemědělcům změnit hospodaření tak, aby splnili standardy EU. • Národní obálky (dobrovolné): členské země mohou přesunout až 10 % přímých plateb do tzv.národních obálek, a těmito penězi podporovat vybrané typy hospodaření přínosné pro ochranu přírody, zlepšení kvality zemědělské produkce a také marketing takových produktů. • Zemědělský poradenský systém (povinný od roku 2007): těmito penězi budou financovány tzv. audity farem, při nichž auditoři zemědělcům poradí, jak dosáhnout souladu s ekologickými standardy, pravidly bezpečnosti potravin a péče o hospodářská zvířata. Účast zemědělců bude dobrovolná, ale bude ji podporovat zmíněný program na podporu plnění evropských standardů, kde vznikne zvláštní položka na spolufinancování nákladů zemědělců na audit a na investice nezbytné k zavedení lepšího hospodaření.

8

CAP Reform Summary (on-line), European Commission, DG Agriculture Newsletter, Special Edition, July 2003, s. 1-8, Přístup z Internetu: (10.9.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/publi/newsletter/capreform/special_en.pdf 9 Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003 (on-line), Přístup z Internetu: (3.7.2006), http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2003:270:0001:01:CS:HTML

14

Členským zemím je ponechána poměrně široká škála možností, jak během let 2005–2007 reformu uvést do života: • Plné nebo částečné oddělení dotací od produkce: členské státy mohou nadále ponechat částečnou závislost přímých plateb na výnosech, například 25 % plateb u plodin na orné půdě nebo i 100 % plateb na krávy bez tržní produkce mléka atd. Odhaduje se, že po zavedení reformy budou odděleny od produkce více než dvě třetiny přímých plateb v EU10. • Historické platby versus platby na plošnou výměru: nově zavedenou jednotnou platbu na farmu mohou členské státy aplikovat různými způsoby. Jednou možností je přidělit každému zemědělci platbu ve výši průměrné sumy přímých plateb, které dostával doposud (v referenčním období 2000–2002). Druhou možností je stanovit plošnou částku na hektar obhospodařované půdy, stejnou v celém regionu nebo zemi. První možnost dále víceméně zachová dosavadní dělení dotací, zatímco druhá by vedla k výraznému přerozdělení. Například Francie oddělí platby od výnosů jen do té míry, která bude podle nových pravidel nezbytně nutná, a nové platby založí na historických částkách. Naopak v Anglii (nikoli ve Skotsku) oddělí platby od výnosů úplně a postupně přejde k platbám podle výměry pozemků. Česká republika a ostatní nové členské země, které zavedou zjednodušený systém plateb, před těmito dilematy nestojí. Jejich systém bude přibližně srovnatelný se systémem plateb na plošnou výměru, plně oddělených od výnosů. Kromě toho po určitou dobu nebudou podléhat pravidlům povinného křížového souladu a modulace (viz kapitola 3). Jedním z cílů reformy bylo připravit CAP na rozšíření EU. Politici v evropských zemích se totiž obávali, že náklady na CAP se astronomicky zvýší. Kvůli těmto obavám se původně pouze průběžná inventura plnění Agendy 2000 nakonec změnila ve velkou reformu. Evropská komise se pokusila najít kompromis mezi Německem a dalšími zeměmi, které jsou čistými přispěvateli do rozpočtu CAP (více dávají než dostávají) a prosazovaly snížení dotací, a státy, jako je Francie, které jsou netto příjemci peněz z CAP a jakémukoli snížení subvencí se naopak bránily. Stejně jako při předchozích dvou reformách, také tentokrát členské země během projednávání v Radě ministrů výrazně oslabily původní návrh Evropské komise. Komisař pro zemědělství Franz Fischler původně navrhoval, aby se modulace vztahovala až na 20 % dotací. Usiloval také o daleko přísnější pravidla křížového souladu (naplnění až 38 směrnic), povinné audity pro větší farmy a strop na přímé platby pro největší farmy11. Další reformy Některé sektory byly z reformy z roku 2003 vypuštěny s tím, že budou obdobným způsobem upraveny později. Dodatečně byla v květnu 2004 schválena reforma dotací pro tzv. středomořské produkty – olivy, bavlnu, tabák a také chmel. Další na řadě je cukr: Komise zveřejnila svůj návrh reformy cukerního sektoru v červenci 2004. Přestože je Evropa mezi největšími exportéry a producenty, ceny cukru uvnitř Unie jsou třikrát až čtyřikrát vyšší než ty světové. I to se má ale změnit. Pod tlakem WTO dojednali loni na podzim ministři zemědělství po 40 letech fungování dotačního systému jeho podstatnou změnu. Je schválen tento reformní scénář: postupný, ale prudký pokles garantované ceny (od července roku 2006), částečná kompenzace pěstitelů cukrové řepy přímými platbami oddělenými od

10

Barnett, A.: The background to decoupling (on-line), Příspěvek prezentovaný na semináři The impact of decoupled payments on High Nature Value Farming Systems, The European Forum on Nature Conservation and Pastoralism, Brussels, 21. 1. 2004, s. 1, Přístup z Internetu: (22.7.2006), http://www.efncp.org/dbfiles/conferences/4/files/barnett.pdf 11 Before – After (on-line), European Commission, DG Agriculture, 2003, s. 4 -5, Přístup z Internetu: (16.9.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/capreform/avap_en.pdf

15

produkce, redukce vývozních dotací a kvót, snížení cel. Z Evropy, nyní třetího největšího producenta cukru na světě a velmi významného vývozce, se stane postupně čistý dovozce. Rozpočet CAP: menší, než se zdá Evropská unie dnes utratí na zemědělské dotace přibližně 50 miliard eur ročně, tedy zhruba 45 % svého rozpočtu12. Rozšířený dojem, že dotace zemědělcům dosahují absurdních výšek, je ovšem falešný. EU sice vynaloží na zemědělství skoro polovinu svých peněz, ale to je způsobeno hlavně tím, že právě agrární subvence byly z velké části delegovány na úroveň Unie a nahradily v členských zemích domácí dotace. Naopak sociální politika, zdravotnictví, školství nebo armáda spotřebují v zemích EU daleko větší porci veřejných financí, ale zůstávají v kompetencích jednotlivých členských států. Finanční programy a rozpočet Evropské unie se v současnosti řídí sedmiletými cykly. Na probíhající fiskální období 2000–2006 jsou tedy zemědělské výdaje pevně stanoveny. V letech 2004 až 2006 proběhla klíčová jednání, která stanoví tzv. finanční perspektivy rozšířené Evropské unie (včetně Bulharska a Rumunska, které se mají připojit v roce 2007) na období 2007–2013. Komise schválila zvýšení zemědělské podpory o pouhá dvě procenta – navzdory rozšíření z 15 na 27 členských zemí. Podíl agrárních subvencí na rozpočtu by tedy klesl ze 45 % v roce 2006 na 35 % o sedm let později (v minulosti přitom činil dokonce 70 %) . Před deseti lety na CAP padlo 0,61 % z hrubého domácího produktu Evropské unie. Dnes je to 0,43 % a za dalších deset let to bude asi 0,33 %. Právě tato čísla nejlépe vystihují skutečné výdaje na Společnou zemědělskou politiku. Žádná jiná oblast v Evropské unii nezažívá tak prudký pokles relativních výdajů. Zemědělství v EU je financováno hlavně z evropského rozpočtu. Vedle evropských dotací jsou povoleny i některé konkrétní, ovšem striktně vymezené, státní dotace do zemědělství. Vlády zemí původní patnáctky na ně každoročně vydávají asi 14 miliard eur. Struktura CAP: dva fondy a dva pilíře EU financuje zemědělství prostřednictvím Evropského zemědělského garančního a orientačního fondu (EAGGF), který se dělí na dvě sekce – garanční a orientační (podpůrnou) – obě s vlastními pravidly financování. Zároveň se CAP dělí na dva pilíře: první pilíř spočívá v přímých platbách a podpoře cen, druhý v opatřeních na rozvoj venkova. Celý první pilíř i větší část druhého jsou financovány z garanční sekce. Z daleko menší orientační sekce se vyplácejí některé dotace na rozvoj venkova v tzv. oblastech cíle 1 (málo rozvinuté oblasti, kde HDP na hlavu dosahuje méně než 75 % průměru EU) a program Leader+ (v celé Evropě). Orientační sekce patří mezi strukturální fondy Evropské unie. Pro příští fiskální období Komise schválila zjednodušení systému v rámci nových pravidel: od roku 2007 se systém zjednoduší tak, že všechny programy druhého pilíře se přeskupí do nového jednotného fondu rozvoje venkova (EAFRD). První pilíř se dělí na více než dvacet tzv. společných tržních organizací (CMO), které regulují jednotlivé sektory, například obilniny, vepřové maso či cukr. Do CAP byly průběžně včleňovány CMO pro nové sektory, takže nyní pokrývá asi 90 % zemědělské produkce EU (v porovnání s původními 50 %). Zhruba tři čtvrtiny peněz prvního pilíře se dnes rozdělují formou přímých plateb. Zbytek jde na exportní dotace, skladování a jiné formy regulace a podpory cen. Podrobněji první pilíř diskutuji v kapitole 3.

12

Společná zemědělská politika Evropské unie: Úvod do Společné zemědělské politiky (on-line), Euroskop.cz, Přístupné z Internetu: (12.7.2006), http://www.euroskop.cz/40457/119149/clanek/spolecna-zemedelska-politikaevropske-unie/uvod-do-spolecne-zemedelske-politiky/

16

Na rozdíl od prvního pilíře není druhý pilíř členěn podle jednotlivých plodin či druhů zvířat, ale obsahuje různá horizontální (plošná) opatření na podporu farem a venkovských oblastí. Ve srovnání s dotacemi z prvního pilíře jsou finanční položky v druhém pilíři zaměřeny více na konkrétní projekty, a tak jsou využívány mnohem přesněji. Před rozšířením v květnu 2004 vydávala tehdejší EU-15 ročně na rozvoj venkova okolo 7,5 miliard eur (4,5 miliardy z garanční a 3 miliardy z orientační sekce), tj. asi 15 % svých zemědělských subvencí. Na rozdíl od prvního pilíře, který financuje výhradně EU, je druhý pilíř decentralizovanější a musí být do různé míry spolufinancován jednotlivými členskými státy. Země a regiony EU si připravují vlastní Plány rozvoje venkova (RDP) na sedmiletá období, do kterých podle svého výběru zařazují různá opatření ze široké nabídky dané evropskými pravidly. Národní plány musí schválit Evropská komise a poté se jimi řídí politika rozvoje venkova v té které zemi. Rozsah a způsob využívání fondů EU na rozvoj venkova se v jednotlivých zemích diametrálně liší. Země s nejintenzivnějším zemědělstvím – Dánsko, Nizozemsko a Belgie – vydávají na rozvoj venkova jen 5 % z dotací CAP, zatímco Rakousko a Finsko na tento účel utrácejí přes 40 %. Rakousko a Finsko také směrují fondy na rozvoj venkova spíše k ekologickým opatřením a zachování hospodaření v méně příznivých oblastech. Naproti tomu Portugalsko, Španělsko a Řecko tyto prostředky využívají více jako nástroj restrukturalizace a technologické modernizace svého zemědělství. Strukturou druhého pilíře a rozdělením do dílčích opatření se podrobněji zabýváme v kapitole 4. Druhý pilíř se nyní řídí nařízením EU č. 1257/99 o rozvoji venkova, přijatým v rámci reformy založené na principech Agendy 2000. Členské státy podle nich připravily své plány rozvoje venkova na období 2000–2006 (respektive 2004–2006 v případě nových členských zemí). Nové nařízení EU č. 1698/05 stanoví pravidla na roky 2007–2013, podle kterých členské státy připravily plány RDP na nadcházející sedmileté období. CAP v nových členských zemích K dohodě na politickém a finančním rámci rozšíření EU došlo na summitu v Kodani v prosinci 2002, tedy před reformou CAP z roku 2003. Strukturu celkového rozpočtu v letech 2004-2006 z fondů EU na zemědělství v nových členských státech znázorňuje schéma na Obr.1

17

Obr. 1: Plánovaný rozpočet CAP pro deset nových členských zemí na tříleté období 2004–2006 (mld. euro)

Celkový příspěvek EU novým členům: přibližně 46 miliard euro

Celkový příspěvek z EAGGF = celkové dotace do zemědělství: cca 13,2 mld. (29% celkové sumy)

EAGGF – Garanční: cca 11,04 mld

Platby na jednotlivé CMO (Pilíř I): 5,278 mld.

EAGGF – Orientační (v rámci strukturálních fondů): cca 2,170 mld.

Rozvoj venkova (Pilíř II): přibližně 7,930 mld. Plány rozvoje venkova

• Podpora cen: 2,262 mld.

(RDP): 5,760 mld.

• skladování, rezervy, exportní dotace, ostatní intervence • plný přístup ode dne vstupu do

Životní prostředí a péče o krajinu • Méně příznivé oblasti (LFA)

•Přímé platby: 3,015 mld. •přístup po fázích 25% v roce

• Agroenvironmentální programy • Zalesňování

v roce 2013) národních rozpočtů (tzv. top ups a/ •zjednodušený systém jednotných plateb na farmu

• Adaptace a rozvoj venkovských oblastí (článek 33) • Investice, lepší zpracování a • Zlepšení metod zpracování,

Restrukturalizace

nebo z druhého pilíře)

(v rámci strukturálních fondů): cca 2,170 mld.

marketing

2004, 35 % v roce 2006 (100 % •mohou být doplněny z

Sektorový Operační program Zemědělství

propagace a prodeje

a modernizace: • Předčasný odchod do důchodu

• Podpora mladých zemědělců • Vzdělávání • Zalesňování a jiná lesnická

• Plnění norem EU • Samozásobitelské hospodaření • Odbytová družstva • Technická pomoc

opatření • Ostatní Leader+ – zvláštní iniciativa na podporu projektů místních „akčních skupin“ ve venkovských oblastech

možnost přesunout až 20 % z RDP zpět do 1. pilíře

+

+

+

až 30 % národních doplňkových

+ 20 % národní spolufinancování

+ 25–35 % národní

plateb (top-ups) na přímé platby

spolufinancování

+ státní podpora (domácí dotace do zemědělství) Zdroj: Konečný, M.: EU Enlargement and Agriculture: Risks and Opportunities (on-line), Friends of the Europe, Brussels 2004, s. 63, Přístup z Internetu: (8.6.2006), http://www.foeeurope.org/publications/2004/Foee_Enlargement_Agriculture.pdf

18

2.3 Negativa Společné zemědělské politiky Společná zemědělská politika po léta byla – a navzdory částečným reformám nadále je – terčem oprávněné kritiky. Výhrady systému evropských subvencí vytýkají především, že:13 • dodává na trh rizikové potraviny, • zvyšuje znečištění a ničení venkovské krajiny i přírody, • podporuje nelidské zacházení s hospodářskými zvířaty, • vylidňuje venkov a způsobuje nezaměstnanost, • nespravedlivě konkuruje malým rolníkům z rozvojových zemí. Znečištění, ničení krajiny, péče o zvířata a kvalita potravin CAP od počátku aktivně podporovala intenzifikaci evropského zemědělství s mnoha negativními dopady. Zemědělce, kteří dostávali větší dotace za vyšší produkci (prostřednictvím garantovaných cen a později také přímých plateb), motivovala k rozorávání zeleně ve snaze využít každé volné místo k chovu velkých stád, krmení zvířat průmyslovými směsmi a látkami, ke zvyšování spotřeby agrochemikálií, nekvalitnímu zpracování zboží a ke snižování počtu zaměstnanců a jejich nahrazování chemizací a mechanizací. Změní reforma z roku 2003 tento trend? Panují různé názory na to, zda odstranění vazby většiny dotací na výnosy (tzv. decoupling) přinese ekologický a sociální prospěch. Po odstranění této vazby již neplatí, že čím více zemědělec produkuje, tím větší dostává dotace. Zemědělec bude dostávat dotaci stejné výše bez ohledu na to, co a kolik vypěstuje. Teoreticky by odstranění vazby „objem produkce rovná se výše dotací“ mělo vést k omezení intenzivní výroby. Na druhé straně panují obavy, že zavedení jednotných plateb přispěje k dalšímu vylidňování extenzivně obhospodařovaných okrajových oblastí. V úrodných oblastech může zvýšená orientace CAP na trh a (mezinárodní) obchodní konkurenci vést zemědělce k ještě intenzivnější výrobě. Decoupling je každopádně pouze částečný. Myšlenka křížového souladu (cross-compliance) je správná. Zavádí princip „něco za něco“, kdy stát zemědělcům svěřuje peníze daňových poplatníků a oni na oplátku poskytují veřejné prospěšné služby – například chrání významná přírodní stanoviště a udržují krajinu. Přímé platby, každoročně odváděné na bankovní účet zemědělců, by tak přestaly být „grátis podporou“ a změnily by se na odměnu za služby ve veřejném zájmu. Pokud by CAP tento princip zavedla správným způsobem, křížový soulad by ovlivnil zejména velké, intenzivní zemědělce a motivoval by je, aby vylepšili metody hospodaření. Současná opatření jsou však konstruována tak, že mohou nerovnoměrně ovlivnit menší zemědělce, kteří nebudou schopni finančně pokrýt výdaje nutné k tomu, aby splnili normy EU14. Ve Velké Británii se náklady zemědělců na splnění podmínek křížového souladu odhadují zhruba na 1000 liber na farmu – bez rozlišení velikosti. Mnohé farmy s rozlohou do 5 ha tak údajně raději přestanou žádat o přímé platby, protože by na tom finančně tratily. Přitom řada těchto norem má paradoxně řešit problémy způsobené převážně velkými intenzivními farmami. Například šest z osmnácti směrnic zahrnutých do pravidel křížového souladu ukládá zemědělcům povinnost registrovat svá hospodářská zvířata a oznamovat jejich nemoci. Přestože jejich zavedení si vynutily převážně problémy na intenzivních farmách a při transportech zvířat na velké vzdálenosti, mohou v důsledku relativně více zvýšit náklady 13

podle Konečný, M.: EU Enlargement and Agriculture: Risks and Opportunities (on-line), Friends of the Europe, Brussels 2004, s. 60-61, Přístup z Internetu: (8.6.2006), http://www.foeeurope.org/publications/2004/Foee_Enlargement_Agriculture.pdf 14 Cross-compliance to cost 1 000 [pounds sterling] per farm in England , (summary on-line), Agra Europe, 2 April 2004, Přístup z Internetu: (2.9.2006), http://www.accessmylibrary.com/coms2/summary_0286-20977135_ITM

19

menším, méně intenzivním zemědělcům – a přitom nepřispějí k řešení samotného jádra problému. Zároveň byla pravidla pro křížový soulad seškrtána, takže jsou poměrně slabá. Z velké části bude založen na osmnácti již existujících evropských právních normách, které zemědělci beztak musí dodržovat. Členské země navíc musejí povinně kontrolovat pouze 1 % farem ročně. Zemědělci, který ví, že na něj kontrola přijde v průměru jednou za sto let, se tedy příliš nevyplatí dbát na respektování pravidel. Mimochodem, na ekologické zemědělce se vztahují daleko přísnější normy i dohled. Zda tedy křížový soulad skutečně přinese nějaká výraznější zlepšení, bude nakonec záviset na opatřeních české vlády a ministerstva zemědělství. Česká republika by měla připravit a uvést do praxe taková pravidla pro křížový soulad, která by vedla ke zlepšení zemědělské praxe u nás, zejména však na velkých farmách o rozloze nad 50 ha. Zainteresovaná veřejnost by měla dostat příležitost se na jejich přípravě a zavádění podílet tak jako například v Anglii. V pravidlech by neměl chybět maximální limit na spotřebu pesticidů na hektar a měla by zahrnovat i opatření na udržování živin na farmě v rovnováze. Vylidňování venkova Dotace z CAP nezabránily rapidnímu úbytku pracovních míst v zemědělství a vylidňování venkova. Naopak: podporou intenzifikace, tedy nahrazování lidské práce agrochemikáliemi a mechanizací, i velkých farem oproti malým rolníkům CAP vlastně dlouhou dobu nezaměstnanost v zemědělství urychlovala. Mezi roky 1975 a 1999 ubylo v zemědělském sektoru v zemích bývalé EU-9 asi 3,8 milionů lidí, tedy zhruba 49 % zaměstnanců15. Reformy CAP vedly ke snížení výkupních cen zemědělské produkce v EU. Nicméně spotřebitelské ceny potravin na pultech se nesnížily. Nepřímými konečnými příjemci velké části dotací CAP se staly velké agrární a potravinářské firmy včetně supermarketů, které profitují na úkor zemědělců i zákazníků. Navzdory masivním subvencím se ekonomická situace zejména drobných zemědělců v mnoha zemích EU v posledních letech zhoršila. Struktura dotací podporuje velké farmy. Ekologické zemědělství vyžaduje více lidské práce než intenzivní farmy. Rozvoj šetrného hospodaření by nejlépe pomohl zastavit úbytek míst na venkově. Zároveň je nutná lepší distribuce dotací, která by pomohla menším statkům. Nezbytná je například větší modulace, tj. přesun části přímých plateb určených velkým farmám do druhého pilíře CAP. Nespravedlivá konkurence rozvojovým zemím Zemědělská a obchodní politika EU (stejně jako USA) poškozuje chudé zemědělce a výrobce potravin v rozvojových zemích. Uměle laciný, dotovaný evropský vývoz je vytlačuje z místních i mezinárodních trhů. Zároveň obecně sráží světové ceny zemědělských produktů, takže připravuje třetí svět o profit z jejich prodeje. Exportní ceny EU dosahují u pšenice úrovně zhruba dvou třetin výrobních nákladů, u práškového mléka poloviny, v případě cukru dokonce pouhé čtvrtiny. Podobně podhodnocené jsou také ceny vývozů ze Spojených států. Zároveň ale EU i USA tlačí rozvojové země, aby jejich dotovaným vývozům otevřely své trhy. V posledních deseti letech například dumping potravin z EU naboural domácí produkci rajčat16, dobytka, mléčných výrobků a kuřat v západní Africe, zruinoval výrobce mléka na Jamajce a poškodil i produkci cukru, ovoce a zeleniny v Jihoafrické republice – to vše s podporou dotací z CAP, tedy za peníze daňových poplatníků. Například mlékárny na Jamajce 15

Vidal, C.: Changes in agricultural employment (on-line). Statistics in focus theme 5–14/2001, Eurostat, Brussels 2001, s. 1, Přístup z Internetu: (25.8.2006), http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-NN-01-014/EN/KS-NN-01-014-EN.PDF 16 Eurostep dossier on CAP and coherence: Coherence in EU Policies towards Developing Countries (on-line), Eurostep, 1999, Přístup z Internetu: (26.7.2006), http://eurostep.antenna.nl/detail_pub.phtml?page=pubs_position_coherence_cap

20

přestaly po liberalizaci obchodu v 90. letech vykupovat místní čerstvé mléko a namísto něj importují dotované evropské práškové mléko, což má samozřejmě ničivé důsledky pro místní zemědělce. Podobně třeba subvencované dovozy rajčatového protlaku z Evropy do Senegalu, Mali, Burkiny Faso a Ghany vytlačily z tamních trhů místní pěstitele rajčat. Velký díl exportních dotací EU připadne velkým potravinářským korporacím. Subvencují zemědělské produkty a plodiny, které se používají jako surovina do jejich výrobků i zpracovávaných potravin, například cukr a mléko jako složky čokolády. Evropské společnosti vyrábějící cukrovinky dobyly koncem 90. let s pomocí dotací CAP část trhu v Jihoafrické republice a přinutily místní firmy k omezování výroby a masivnímu propouštění. Reformy CAP dotovaný vývoz nezastavily. Hlavním cílem totiž bylo uvést politiku EU do souladu s pravidly GATT/WTO. Odstranění dotovaných cen a následný pokles cen uvnitř EU na běžnou světovou úroveň umožnily snížit objem exportních dotací z více než 10 miliard eur v roce 1992 na dnešní zhruba 3–4 miliardy. Exportní dotace budou časem zrušeny úplně. Avšak přímé platby, a to i ty nevázané na objem produkce, mohou nadále způsobovat uměle nízké ceny evropských zemědělských produktů a potravinářských výrobků. Pravidla WTO, která EU spoluvytvářela, totiž povolují právě přímé platby nevázané na produkci – na rozdíl od exportních dotací nebo státem garantovaných cen. Vývoz potravin z EU pod výrobní cenou tedy může nadále pokračovat i s malými nebo žádnými exportními dotacemi. Česká republika a další nové členské státy, které v 90. letech liberalizovaly dovoz, již samy mají zkušenost s dotovaných vývozem z EU. Třeba v roce 1998 Evropská komise schválila zvýšení dotací na export vepřového masa na 400 eur za tunu, protože se Unie potřebovala zbavit přebytků. Vzápětí byly Česká republika, Polsko a Maďarsko zaplaveny vepřovým z EU. Teprve po protestech vlád a zemědělců v těchto zemích Komise dotace opět snížila. Taková politika byla více než problematická, a to zejména vzhledem k tehdejšímu oficiálnímu cíli Evropské unie připravit země střední a východní Evropy na vstup do EU, například prostřednictvím programu SAPARD. Česká republika by se nyní po vstupu do EU neměla jednoduše připojit k dumpingovým praktikám, ale naopak tlačit na to, aby od nich EU upustila. Posun k ekologicky šetrnějšímu zemědělství může být nejlepším způsobem jak předcházet nadprodukci, která k levným vývozům vede. Zajistí totiž pracovní místa na venkově jiným způsobem než vysokou výrobou. Zároveň rozvojové země musejí mít možnost samy se bránit proti silně dotované konkurenci bohatých zemí. Třetí svět nemá na podporu zemědělství takové kapacity jako bohaté státy. Pokud chtějí Česká republika a další členové Evropské unie nadále zachovat své dotace, pak jedinou možností jak zajistit férové podmínky globálního obchodu s agrárním zbožím je přestat od rozvojových zemí požadovat další snižování cel. Naopak, WTO by měla chudým zemím povolit zvýšení cel alespoň na úroveň odpovídající dotacím v bohaté části světa. Další reforma CAP Dosavadní reformy CAP nestačí k tomu, aby se evropské zemědělství opravdu přesunulo od intenzivní produkce k péči o krajinu, kvalitě potravin a zajišťování místní diverzity, aby snížilo znečištění a začalo opět vytvářet pracovní místa. Nutná je další, důkladnější reforma CAP, která by dávala přednost spotřebitelům, malým rolníkům, uživatelům krajiny a obyvatelům venkova před exportéry potravin, supermarkety a velkofarmami17. Na tomto místě je potřebné zdůraznit, že odstranění všech zemědělských dotací, které někteří autoři požadují, sociální a ekologické problémy evropského zemědělství rozhodně neřeší. Zkušenost ukazuje, že právě odvětví, která jsou nejvíce tržně orientovaná a plyne do nich 17

Towards sustainability, quality and local diversity: A call for a new CAP reform, Position paper (on-line), Friends of the Earth Europe, 2004, s. 1, Přístup z Internetu: (2.7.2006), http://www.choosefoodchoosefarming.org/welcome/position.htm

21

nejméně dotací z CAP – zejména chov prasat, drůbeže a pěstování ovoce a zeleniny – patří zároveň mezi nejintenzivnější a způsobují největší znečištění a škody v krajině. Hlasy volající po škrtech v rozpočtu CAP by tedy mohly ve skutečnosti namísto opravdového snížení dosáhnout pouze přenesení zemědělských dotací zpět na národní úroveň jednotlivých členských států. Zemědělci by měli být oceňováni zejména za služby, které mají význam pro celou společnost – udržování života na venkově, místní kulturní bohatství i tradice, péči o krajinu a ochranu přírody, produkci zdravých potravin namísto lacinější masové výroby. Ale CAP i nadále odměňuje také intenzivní zemědělství, jehož výsledkem je pravý opak: nadprodukce rizikových potravin, monotónní lány rozorané krajiny, znečištění, mizení divoké přírody, utrpení zvířat v průmyslových velkochovech, nezaměstnanost na venkově a poškozování zemědělců v rozvojových zemích. Společnost tedy platí miliardy za něco, co ve skutečnosti nechce. Reforma musí zajistit, aby CAP přestala podporovat další škody z veřejných prostředků, a začala řádně odměňovat veřejně prospěšné činnosti. Taková reforma by posílila ekologické zemědělství a další šetrné metody tím, že by je učinila více ziskovými a konkurenceschopnějšími než intenzivní průmyslové zemědělství.

22

3.

První pilíř CAP a ČR

Na základě dohody z Kodaně a změn po reformě CAP z roku 2003 se jednotlivé prvky prvního pilíře, tj. přímé platby, nástroje na podporu cen a nástroje na řízení nabídky, v České republice (a ostatních nových členských zemích) budou zavádět zvláštním a komplikovaným způsobem18. Přímé platby Vyjednávání o přímých platbách, dnes hlavní formě podpory v rámci CAP, vyvolalo velké spory. Zemědělci v České republice a ostatních nových členských zemích obdrží ze začátku v přímých platbách částky odpovídající jen 25 % úrovně států EU-15. Zavádění přímých plateb v nových členských zemích bude mít některá další specifika: • Postupné zavádění přímých plateb: Přímé platby se budou zavádět postupně během desetiletého období. Nejprve se zvýší z 25 % ve třech ročních krocích (po 5 %) na 40 % úrovně EU-15 v roce 2007 a poté budou každý další rok navyšovány o 10 %, až v roce 2013 konečně dosáhnou 100 % úrovně patnáctky. • Zjednodušený systém plateb: Nové členské země mohou v prvních pěti letech zavést buď standardní systém přímých plateb, který platí v zemích EU-15, nebo použít zjednodušený systém jednotné platby na plochu (tzv. SAPS – Single Area Payment Scheme). Česká republika se rozhodla – stejně jako všechny ostatní nové členské státy s výjimkou Slovinska a Malty, které jako jediné z nových členských zemí aplikují již SPS – pro zjednodušený systém, kdy se v celé zemi vyplácí jednotná, pevně stanovená suma na hektar zemědělské půdy. Platba se vztahuje na ornou půdu, trvalé travní porosty, sady, chmelnice a vinice. Zavedením tohoto systému plateb nevázaných na konkrétní plodinu ani produkci (tedy úplného decouplingu) v podstatě předběhne reformy CAP. Jednodušší administrativní systém umožní s jistotou využít všechny dostupné fondy EU na přímé platby a poté snadněji přestoupit na reformovaný unijní systém jednotných plateb na farmu (jehož zavedení se očekává v letech 2008-2009). • Národní doplňkové platby (top-ups): Nové členské země mají právo přidat navíc k dotacím z fondů EU až 30 % přímých plateb. Skutečná výše přímých plateb, které zemědělec reálně dostane, tak může v roce 2006 dosáhnout 65% úrovně EU-15. Doplňkové přímé platby lze financovat ze státních rozpočtů a během prvních tří let také převedením až 20 % částky z fondů na rozvoj venkova na přímé platby (až do výše 40 % úrovně přímých plateb v EU-15). Česká republika je vyplácí na vybrané typy kultur nebo druhy zvířat (pro rok 2005 například: vybrané plodiny na orné půdě, chmelnice, len na vlákno a přežvýkavci). Také většina ostatních nových členů unie doplňkové platby využívá. Slovinsku a Kypru byly povoleny dokonce ještě vyšší příplatky, protože tam již měli relativně vysoké domácí zemědělské dotace před vstupem do EU. Nicméně v žádném případě nesmí celková přímá podpora překročit 100 % úrovně v EU.

18

Rozhodnutí Rady 2004/281/EC ze dne 22. března (on-line), Official Journal of the European Union L 93, 30. 3. 2004, Přístup z Internetu: (3.6.2006), http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2004/l_093/l_09320040330en00010017.pdf

23

Graf 2: Zavádění přímých plateb v nových členských státech EU

Zdroj: zpracováno na základě údajů: Já jako zemědělec v EU, Přímé platby (on-line), Euroskop.cz, Přístupné z Internetu: (12.7.2006), http://www.euroskop.cz/42275/113635/clanek/ja-jako-zemedelec-v-eu/prime-platby/

• Žádná modulace: Dokud přímé platby nedosáhnou plné výše, tedy do roku 2013, nemusí nové členské státy zavádět modulaci, tj. přesunout 5 % z přímých plateb pro velké farmy do druhého pilíře. Přesun těchto peněz nechystá zatím ani Česká republika. Naopak, jak již bylo řečeno, během prvních tří let mají možnost přesunout až 20 % peněz z druhého pilíře zpět do prvního. Česká republika se správně rozhodla tuto „protisměrnou modulaci“, která jde proti duchu reforem CAP, nezavádět. Oproti plošným dotacím v prvním pilíři jsou prostředky ve druhém pilíři přesně cílené na konkrétní opatření. Menší, rodinní zemědělci těží z druhého pilíře v průměru více. • Křížový soulad pouze dobrovolně: Česká republika a ostatní nové členské země, které zavedly zjednodušený systém jednotných přímých plateb, nemusí zavádět ani další důležitý prvek reformy CAP z roku 2003 – křížový soulad (cross-compliance). Vyplacení přímých dávek tedy u nás nemusí být podmíněno splněním osmnácti evropských ekologických a dalších směrnic. Znamená to, že směrnice sice platí, ale jejich nedodržování nebude mít za následek odnětí dotací. Plně zavést pravidla pro křížový soulad bude české zemědělství muset od roku 2009, kdy přejde na běžný evropský systém přímých plateb. Nicméně dobrovolně lze křížový soulad zavést již dříve. Česká republika křížový soulad zatím nezavedla, avšak připravuje se na jeho zavedení postupně během let 2007-2008, kdy bude po zemědělcích požadovat postupné plnění jednotlivých osmnácti směrnic. Lze to hodnotit jako pozitivní prvek, neboť se tím ČR s předstihem připravuje na zavádění nových hospodářských postupů, které mohou významně pomoci krajině a biologické diverzitě, kvalitě potravin, čistotě vod atd. Vzhledem k tomu, že budou od roku 2009 tato opatření každopádně povinná, jejich postupné zavádění umožní zemědělcům plynuleji zvládnout přechod na nová pravidla. Podpora cen Zemědělci v České republice mají od vstupu okamžitý a úplný přístup k mechanismům podpory cen z prvního pilíře, tedy zejména k exportním dotacím a intervenčním cenám. Minimální garantované ceny přináší zemědělcům významné ekonomické výhody. Ale protože příjmy z těchto opatření závisejí na objemu výroby, zároveň motivovují ke zvýšení produkce, tj. zvýšení intenzity hospodaření, spotřeby agrochemikálií či stavů zvířat. Avšak vzhledem k nižší produktivitě bude průměrný český zemědělec těžit z podpory cen méně než průměrný zemědělec v zemích EU-15.

24

Kvóty a rezervy Na zemědělce v České republice se kvůli zavedení zjednodušeného systému přímých plateb nevztahuje povinnost uvádět určitou část svých pozemků do klidu. Tato možnost je pouze dobrovolná. Zemědělec, který část půdy ponechá v klidu, za to sice dostane určité kompenzace, ty však nebudou vysoké. V zemích EU-15 je toto opatření povinné. Z hlediska ochrany přírody je mimořádně prospěšné. Proto by i Česká republika měla zemědělce k jeho uplatňování více motivovat, například zvýšením příslušné kompenzace. Mezi další nástroje řízení nabídky patří stanovení horní hranice základní výměry orné půdy (například pro obilniny), na níž daný stát může dostat peníze z prvního pilíře, omezení počtu hospodářských zvířat, kvotace výroby cukru a mléka (omezující objem produkce mléka, na kterou mohou členské státy získat podporu z prvního pilíře). Omezení produkce byla během předvstupních jednání vedle přímých plateb předmětem nejostřejších sporů. V podstatě všechny kvóty jsou nižší, než požadovaly kandidátské země. Vypočteny byly na základě výnosů a produkce během 90. let, kdy české zemědělství prožívalo útlum a vyrábělo poměrně málo. Základní výměry obilnin, limity na hospodářská zvířata a kvóty na mléko a cukr tak budou hlavními faktory, které u nás v příštích letech omezí růst produkce. Totéž platí pro ostatní nové členské země. Například v Polsku byly mléčné kvóty stanoveny na úrovni téměř o 20 % nižší než jeho současná produkce. České republice už v tomto roce hrozí, že bude muset do rozpočtu Evropské unie zaplatit pokutu v přepočtu až 200 miliónů korun za to, že domácí farmáři překročí stanovenou národní kvótu produkce mléka. Podle ministerstva zemědělství se dá předpokládat, že v tzv. kvótovém roce 2005/06 zemědělci vyrobí až o 20 miliónů litrů mléka více, než činí dohodnutý limit. Pokutu by měli hradit ti farmáři či podniky, kteří překročí přidělené individuální kvóty. Bruselem schválená národní mléčná kvóta pro ČR činí něco přes 2,6 miliardy litrů. Původně požadovaná kvóta přitom byla zhruba o 400 miliónů litrů větší. Množství mléka, které může stát vyprodukovat, dojednali zástupci ČR v přístupové smlouvě před vstupem do EU. Omezením výroby se Brusel snaží snížit nadprodukci mléka. Sankční postih za jeho překročení činí podle MZe v přepočtu nejméně devět korun za litr. Čeští zemědělci chtějí sankci předejít tak, že se mezi producenty rozdělí kvótová rezerva 55,8 miliónu kg na rok 2006. Pokud by to Brusel nepovolil, zemědělci žádají, aby sankci za zemědělce alespoň zčásti hradil stát. "Za nynější překročení kvóty jednoznačně můžou špatně vyjednané podmínky před vstupem do Unie," volají čeští zemědělci. Zdroj: Zemědělcům hrozí pokuty za překročení kvót mléka (on-line), internetový portál Novinky.cz, 21.2.2006, Přístup z Internetu: (29.4.2006), http://www.novinky.cz/ekonomika/zemedelcum-hrozi-pokuty-za-prekroceni-kvot-mleka_78137_9iola.html

Proč dostanou čeští zemědělci méně peněz? Zemědělci v nových členských zemích dostanou v přepočtu na hektar ve srovnání s farmami ve státech EU-15 během prvních tří let po vstupu do unie daleko méně peněz z prvního pilíře CAP. Trik přímých plateb nespočívá totiž ani tak v pomalém, postupném zavádění, ale zejména ve způsobu jejich výpočtu. Pokud se přepočítají na hektar půdy, potom i údajné stoprocentní srovnání úrovně dotací s EU-15, plánované na rok 2013, bude u nás ve skutečnosti představovat přibližně jen 75 % veškerých přímých plateb v dosavadních členských zemích (v nových členských státech celkově je to asi 60 %). Navzdory odstranění vazby dotací na produkci v rámci poslední reformy CAP byly platby pro nové členské země vypočítány ještě na základě objemu produkce v uplynulých letech, a nikoli podle rozlohy půdy či počtu zaměstnanců.

25

Protože zemědělské výnosy jsou v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy významně nižší než na západě kontinentu, budou samozřejmě nižší rovněž platby. Navíc obrovské rozdíly panují také mezi jednotlivými novými členy: například Slovinsko dostane z prvního pilíře v průměru sedmkrát vyšší částku na hektar než Lotyšsko. Z druhého pilíře dostanou naopak noví členové poněkud více peněz na hektar než EU-15. Pokud se ale započítá spolufinancování z domácích rozpočtů, které je mnohem vyšší u dosavadních zemí unie, budou také dotace na rozvoj venkova v přepočtu na hektar celkově vyšší u starých než u nových členských států. Patnáctka si totiž připlácí podstatně více ze svého. Ke každým 4 eurům z dotací EU na rozvoj venkova přidávají noví členové ze svých státních rozpočtů v průměru navíc 1 euro (tj. 20% národní spolufinancování). Zato třeba Nizozemsko přidává ke každému euru od unie v průměru 3 eura z domácích zdrojů. Navíc jsou v mnoha zemích patnáctky veřejné výdaje dost významně doplňovány soukromým financováním rozvoje venkova. Proč dostanou noví členové nižší přímé platby, když země, které vstupovaly do EU v minulosti, třeba Rakousko či Švédsko, měly už od počátku stoprocentní dotace? Nesporným důvodem nerovnoměrných subvencí je, že většina dosavadních členských států EU nechce za rozšiřování unie platit více peněz (tedy nehodlají razantně zvyšovat svůj příspěvek do rozpočtu EU), přitom se ale zároveň snaží zachovat si svůj podíl příjmů z CAP. Kdyby se výpočet přímých plateb nezakládal na objemu výroby, ale jiných kritériích – například na výměře půdy a počtu pracovních sil, jako je tomu u druhého pilíře –, potom by buď výrazně vzrostl rozpočet CAP, nebo by se musel radikálně snížit díl, který dostávají země jako Francie či Německo. Evropská komise oficiálně hájila nerovné podmínky argumentem, že okamžité zavedení plných dotací by umožnilo přežití mnoha samozásobitelsky hospodařících zemědělců, a zabránilo tak koncentraci zemědělského sektoru. Do roku 2006 budou přímé platby novým členským zemím růst každý rok jen po malých, pětiprocentních schůdcích, aby – řečeno jazykem Komise – „mohlo proběhnout intenzivní restrukturalizační úsilí“19. Ovšem fakt, že EU povolila České republice a dalším novým členským státům doplnit platby z CAP přímými platbami z domácích zdrojů (tedy ne ze zdrojů EU) až o 30 %, svědčí spíš o tom, že rozhodující důvod byl finanční. V neposlední řadě je nerovná dohoda také důsledkem neschopnosti EU provést důkladnou transformaci své zemědělské politiky ještě před rozšířením. Každopádně i tak budou čeští zemědělci nyní dostávat z EU vyšší dotace, než jaké měli doposud z domácího rozpočtu. Na druhou stranu však budou čelit na kompletně otevřeném trhu ostřejší konkurenci svých plně dotovaných evropských konkurentů a agroprůmyslových firem. Ekologické dopady zavádění prvního pilíře Zavedení dotací z CAP přinese českému venkovu ekologická rizika i příležitosti. Základní otázkou je, co udělají zemědělci s nově dostupnými penězi z prvního pilíře. Hrozí vážné riziko, že mnozí z nich nakoupí více pesticidů a umělých hnojiv a zvýší intenzitu svého hospodaření. Tomu nemusí automaticky zamezit ani fakt, že přímé platby již nejsou vázány na produkci. Navíc všechna opatření na podporu cen nadále na produkci vázaná zůstávají. Vyšší spotřeba chemikálií by vedla k většímu znečištění řek a podzemní vody, úbytku zachovalých přírodních ostrovů v zemědělské krajině, kontaminaci potravin a dalším nepříznivým důsledkům. Je ale také možné, že zemědělci peníze investují spíše do efektivnějších postřikových přístrojů nebo do vylepšení systému nakládání se zemědělskými odpady. Vyšší subvence tedy znamenají riziko i příležitost.

19

Questions and answers – Commission enlargement proposals on agriculture, MEMO/02/13 (on-line), European Commission, DG Agriculture, Brussels 2002, Přístup z Internetu: (10.8.2006), http://europa.eu/rapid/start/cgi/guesten.ksh?p_action.gettxt=gt&doc=MEMO/02/13%7C0%7CRAPID&lg=EN&disp lay=

26

Nižší objem přímých plateb lze jen stěží považovat za koncepční výhodu. Zemědělci se ocitnou pod silnějším tlakem na intenzifikaci, aby na jednotném trhu obstáli. Větší počet malých rolníků opustí zemědělství. Následná koncentrace farem bude negativně působit na krajinu a přírodní bohatství. Částečnou ochranou je zde pravidlo GAEC, podle něhož přímé platby dostane pouze zemědělec, který zachová protierozní prvky v krajině, například meze, větrolamy, polní cesty postupující po vrstevnici aj. Očekává se nárůst ceny půdy. Nemalá část dotací tak nepřímo skončí mimo zemědělský sektor (majitelé pozemků, dodavatelé vstupů včetně bank, agrobyznys). Česká republika proto musí co nejdříve zavést povinné dodržování ekologických a dalších standardů jako podmínku čerpání přímých plateb i národních doplňkových plateb. Pokud podmínky nestanoví vhodně a účinně, peníze daňových poplatníků v důsledku přispějí k většímu znečištění a ekologickým škodám. Podmínky lze stanovit na základě pravidel tzv. správné zemědělské praxe nebo na principech křížového souladu (přizpůsobených českým poměrům tak, aby účinně předešly největším rizikům, například motivovaly k nižší spotřebě agrochemikálií). Taková opatření by zemědělce motivovala k investicím do efektivních technologií a ekologičtějšího hospodaření spíše než k větší intenzitě hospodaření. Národní doplňkové platby (top-ups) lze na rozdíl od zjednodušeného systému přímých plateb používat na podporu vybraných zemědělských odvětví. Česká republika by je měla spíše zaměřit nikoli k podpoře produkce (stavy skotu, rozloha orné půdy atd.), ale na šetrnější zemědělské sektory, například extenzivní a ekologické hospodaření. Zároveň by se měla při distribuci doplňkových plateb obecně vyhnout příliš vysoké podpoře kultur na orných půdách, protože to může motivovat k rozorávání luk a pastvin důležitých pro přírodu i ochranu proti povodním. Nízké kvóty a výrobní limity mohou mít z ekologického hlediska pozitivní i negativní dopady. Záleží proto zejména na způsobu jejich rozdělování, které je v rukou ministerstva zemědělství a vlády. Je nutné předcházet soustřeďování živočišné výroby do několika málo intenzivních velkochovů. Limity na stavy hospodářských zvířat mohou zároveň vést k vylidňování podhorských oblastí s druhově bohatými pastvinami a loukami, které závisejí na pokračující pravidelné extenzivní pastvě.

27

4.

Rozvoj venkova

V této kapitole popisuji tzv. druhý pilíř CAP, tedy dotace určené především k péči o krajinu, rozvoji venkova a modernizaci zemědělství, a jejich využití v České republice. Zabýváme se přitom: • strukturou dotací ve druhém pilíři, • nabídkou dotačních programů, ze kterých si jednotlivé členské státy EU mohou vybírat, a • jejich využitím v České republice, včetně srovnání s dalšími zeměmi unie.

4.1 Struktura druhého pilíře Subvence určené na podporu rozvoje venkova v nových členských zemích jsou v letech 2004–2006 administrativně rozděleny do dvou oddělených nástrojů, financovaných z takzvaných garanční a orientační sekce EAGGF (viz Obr.1). Je to proto, že na celém území nových členských zemí (s výjimkou okolí Prahy a Bratislavy) nedosahuje HDP na hlavu ani 75 % průměru EU, a celý region tak spadá do tzv. oblasti cíle 1- Konvergence. V bohatších zemích EU jsou veškerá opatření na rozvoj venkova financována z garanční sekce. Pouze program LEADER+ se v celé unii financuje z orientační sekce. V České republice i dalších zemích střední a východní Evropy je rozvoj venkova financován dvěma okruhy programů: • Plány rozvoje venkova (RDP) – v České republice Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP): EU spolufinacuje HRDP až do výše 80 % (z garanční sekce EAGGF), zbývajících 20% hradí jednotlivé státy. U tzv. agroenvironmentálních programů je vyjímka, tam EU hradí 85%. Pro období 2004 až 2006 bude z fondů EU na financování HRDP v České republice k dispozici celkem 678 milionů eur, z toho 543 milionů poskytne EU a zbytek je kofinancování českým státním rozpočtem20. Částky pro jednotlivé státy určila Evropská komise na základě objektivních kritérií, zejména rozlohy zemědělské půdy a počtu zaměstnanců v zemědělství (zatímco příspěvky v zemích EU-15 jsou stanoveny na základě historických kritérií, tedy výše podobných fondů v dřívějších obdobích, i na národní úrovni). Česká republika si může k využití těchto peněz vybrat z devíti hlavních opatření. Nové členské státy mají možnost převést až 20 % fondů na RDP zpět do prvního pilíře. Namísto rozvoje venkova a šetrného hospodaření by tedy opět sloužila k podpoře produkce. Vláda se rozhodla této možnosti nevyužít, což je jeden z nejpozitivnějších prvků v české koncepci využití evropských zemědělských subvencí. • Programy strukturálních fondů: zaměřené na zemědělství a rozvoj venkova (orientační sekce EAGGF),v České republice Operační program Zemědělství (OPZ). Evropská unie je zpravidla spolufinacuje ze 65–75 %. Každý stát se rozhoduje samostatně, jaký díl ze strukturálních fondů přidělí na zemědělství a rozvoj venkova.V České republice je to 167 milionů eur z evropských prostředků (což představuje necelých 12 % peněz ze strukturálních fondů) v období 2004–2006 plus domácí spolufinancování ve výši cca 83 milionů eur. Celkem tak na OPZ je vyčleněna částka 250 milionů eur na období 2004-2006 21. Česká republika může v těchto programech uplatnit maximálně šest hlavních opatření plus speciální iniciativu, zvanou LEADER+.

20

Výroční zpráva HRDP za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 59, Přístup z Internetu: (19.8.2006), http://81.0.228.70/attachments/HRDP_web.pdf 21 Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, s. 136, Přístup z Internetu: (12.5.2006), http://www.mze.cz/attachments/OP Zemědělství_verze_final_duben_na net.doc

28

Zkušenosti z programu SAPARD Čerstvě zahájené RDP a programy strukturálních fondů zaměřené na zemědělství a rozvoj venkova mají svého předchůdce: program SAPARD (Speciální předvstupní program na zemědělství a rozvoj venkova). SAPARD byl – spolu s PHARE (budování institucí a podpora investic) a ISPA (dopravní a ekologická infrastruktura) – jedním ze tří evropských programů, které měly zemím střední a východní Evropy pomoci s přípravou na vstup do unie. SAPARD běžel v České republice a dalších sedmi zemích v letech 2000–2003, v Bulharsku a Rumunsku pokračuje do roku 2006. V rámci SAPARD musely jednotlivé státy zpracovat a spolufinancovat vlastní Plán rozvoje venkova (v České republice Plán rozvoje zemědělství a venkova ČR). Při přípravě plánu mohly vybírat z podobného menu opatření, jaká jsou i součástí dnešních dvou nástrojů rozvoje venkova. Peněz ze SAPARD se nejvíce využívalo na zvýšení konkurenceschopnosti velkých farem a zpracovatelských závodů. Třemi hlavními prioritami, na kterých se shodly zúčastněné státy, byly: zpracování a marketing zemědělských produktů, venkovská infrastruktura a investice na farmách. Na tyto tři typy opatření putovalo 70 % přidělených financí, zatímco na zavádění tzv. agroenvironmentálních opatření a podporu šetrných způsobů hospodaření šla pouhá 2 %22. Evropská komise chtěla omezit agroenvironmentální opatření pouze do několika pilotních oblastí. Ale protože tyto programy měly v Komisi i u národních vlád nízkou prioritu, jejich schválení a uskutečnění se zdrželo. Záměr připravit úřady a zemědělce na větší agroenvironmentální programy, které mají následovat po vstupu do EU, se tedy příliš nevydařil. Před vstupem do EU mohla Česká republika čerpat ze SAPARD okolo 25 milionů eur ročně – celkem ve fondu bylo asi 360 milionů eur (roční alokace), respektive 600 milionů při započtení Bulharska a Rumunska23. Vinou dlouhých zdržení a velkých administrativních problémů však ani Česká republika, ani žádný další z osmi účastnických států do roku 2003 plně nevyčerpal všechny peníze. Nicméně nevyčerpané prostředky ze SAPARD mohou být nakonec využity až do konce roku 2006 v rámci HRDP. V období 2004–2006 je na rozvoj venkova v České republice k dispozici v rámci dvou nových nástrojů (HRDP a OPZ) celkem 709 milionů eur (bez domácího spolufinancování). To je devítinásobně vyšší objem než dosavadní dotace ze SAPARD, respektive zhruba dvojnásobně větší, pokud SAPARD srovnáváme pouze s OPZ. Zavádění nových programů je též zpožděno. Evropská komise v současnosti plánuje, že v období 2004–2006 utratí jen asi 70 % původně stanovených finančních závazků určených na plány rozvoje venkova v nových členských zemích. Zbytek peněz se utratí později nebo zůstane nevyužitý.

22

Dwyer, J., Baldock, D., Beaufoy, G., Bennett, H., Lowe, P., et Ward, N.: Europe‘s Rural Futures – The Nature of Rural Development II: Rural Development in an Enlarging European Union, Comparative report (on-line), Institute for European Environmental Policy 2003, s. 23, Přístup z Internetu: (6.7.2006), http://www.ieep.eu/publications/pdfs/2003/ERFRevised.pdf 23 EU agriculture and enlargement, Fact-sheet (on-line), European Commission DG Agriculture, Brussels 2002, s. 5, Přístup z Internetu: (13.7.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/publi/fact/enlarge/2002_en.pdf

29

4.2 Programy pro rozvoj venkova • • • •

Ekologické dopady dílčích programů jsou dány24 : obecným zaměřením programu (například agroenvironmentální programy jsou v zásadě z podstaty věci pozitivní), konkrétním zaměřením programu (tento aspekt je důležitý například u zalesňování), kritérii pro posuzování jednotlivých projektů, rozhodnutími o dílčích projektech.

Podstatné je rozložení finančních prostředků mezi jednotlivými programy. V tomto ohledu Česká republika patří mezi nejlepší státy. Asi 70 % peněz určených pro druhý pilíř CAP bude investováno do agroenvironmentálních programů a do podpory pro znevýhodněné oblasti (LFA), která je u nás poměrně pozitivně připravena. Více se tímto tématem zabýváme v kapitole 4.3. Ovšem i řada dalších titulů, které jsou zaměřeny na diverzifikaci venkovských ekonomik, modernizaci zemědělské produkce a další, může mít podstatné ekologické přínosy. Nejen rozdělení peněz, ale také cíle jednotlivých programů jsou v zásadě pozitivní. Analýza jednotlivých programů ukazuje, že velký problém bude představovat především forma jednotlivých programů. Obecně stojí za poznámku dvě témata. Některé programy by mohly být velmi přínosné, ale konkrétní provedení naopak znamená, že povedou k ekologickým škodám. Příčinou jsou opatření, která se z nich budou financovat (tvrdá technická řešení ochrany před povodněmi aj.), nebo praktické provedení (výsadba smrkových monokultur na druhově bohatých loukách). Druhým, souvisejícím problémem je častá absence jakýchkoli ekologických kritérií v programech. Platí to především pro Operační program Zemědělství. Jeho text u řady programů tvrdí, že minimální standardy v oblasti životního prostředí jsou uvedeny v Programovém dodatku k operačnímu programu (viz například tituly: Řízení a zajištění funkčnosti zemědělských vodních zdrojů, Obnova potenciálu a zachování zemědělské krajiny, Investice do lesů aj.)25. Ovšem do programového dodatku v mnoha z těchto případů vůbec žádné standardy zařazeny nebyly26. Absence ekologických kritérií má dvojí důsledek. Za prvé znamená ztracenou příležitost motivovat zemědělce a další žadatele k rozvoji šetrného hospodaření a pozitivních projektů. Především ale v řadě případů zjevně povede k dalším škodám.

24

Konečný, M.: EU Enlargement and Agriculture: Risks and Opportunities (on-line), Friends of the Europe, Brussels 2004, s. 70, Přístup z Internetu: (8.6.2006), http://www.foeeurope.org/publications/2004/Foee_Enlargement_Agriculture.pdf 25 Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, Přístup z Internetu: (12.5.2006), http://www.mze.cz/attachments/OP Zemědělství_verze_final_duben_na net.doc 26 Programový dodatek k Operačnímu programu „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, Přístup z Internetu: (4.7.2006), http://www.mze.cz/attachments/PD final-up1.doc

30

V dalším se zabývám jednotlivými dotačními programy. Klíčová opatření rozvoje venkova jsou rozdělena do tří kategorií („os“), které stanovila Evropská komise. Tyto osy sledují priority Společné zemědělské politiky, na něž mají být podpory na rozvoj venkova zaměřeny: programy určené k ochraně životního prostředí a péči o krajinu, k restrukturalizaci a posilování konkurenceschopnosti zemědělského, lesního a potravinářského sektoru a k diverzifikaci ekonomických činností venkovských ekonomik27.

4.2.1 Životní prostředí a péče o krajinu Situace v ČR Nepříznivými lidskými zásahy v důsledku kolektivizace a následné intenzifikace zemědělské výroby došlo k narušení odtokových poměrů v krajině, znečištění vod a degradaci půd. To zapříčinilo ztrátu přirozené úrodnosti půd, snížilo schopnost retence vody v krajině a vedlo i ke snížení biodiverzity. Důsledkem klimatických změn v České republice je v dlouhodobém trendu posun ve prospěch teplo a suchomilné vegetace. Rovněž extrémní atmosférické události jsou v posledním desetiletí četnější s negativními projevy v ekosystémech, na živých organismech i lidské civilizaci. V méně příznivých oblastech začíná opouštění půdy a ohrožení krajiny. Řešení Nepříznivé vlivy zemědělství na přírodu a krajinu jsou napravovány v rámci osy „Životní prostředí a péče o krajinu“ zejména realizací agroenvironmentálních opatření, opatření pro méně příznivé oblasti a území Natury 2000. Zmírňování dopadů klimatických změn je uskutečňováno především prostřednictvím zalesňování zemědělské půdy. Agroenvironmentální programy, podpora pro méně příznivé oblasti a programy na zalesňování – jsou součástí HRDP. Patří sem ještě další lesnická opatření z Operačního programu Zemědělství a malý zalesňovací program, rovněž financovaný ze strukturálních fondů. Agroenvironmentální programy Agroenvironmentální programy včetně ekologického zemědělství (AEP) jsou určeny k vyplácení kompenzací zemědělcům, kteří se rozhodnou hospodařit šetrnějším způsobem. V České republice jsou v jejich rámci zřízeny čtyři tzv. podopatření s devíti dílčími programy (některé z nich navíc existují ve více variantách)28. První program je poněkud specifický: podpora ekologického zemědělství. Od ostatních se odlišuje tím, že není zaměřen na podporu konkrétního šetrnějšího nakládání s vybraným druhem pozemků v rámci víceméně intenzivní produkce, nýbrž má podporovat zcela nový přístup k zemědělskému hospodaření. Zemědělec musí v celém svém hospodářství dodržovat řadu pravidel daných nezávisle na dotačním programu.

27

Overview of the implementation of rural development policy 2000–2006, Fact Sheet (on-line), European Commission DG Agriculture, Brussels 2003, s. 5, Přístup z Internetu: (12.6.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/publi/fact/rurdev2003/ov_en.pdf 28 Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 71, Přístup z Internetu: (3.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_1.3.2006.doc

31

Horizontální plán rozvoje venkova počítá s tím, že by se ekologické zemědělství mělo do roku 2006 rozšířit na 8 % půdy (375 000 hektarů) a dotační „podpory by měly pomoci tvorbě vyvážené struktury půdního fondu v ekologickém zemědělství“ 29. Druhý cíl je možná podstatnější než první, protože toto odvětví v České republice nyní trpí jednostrannou orientací na louky a pastviny. Sady, pole, vinice a další kultury se podle ekologických zásad zatím obhospodařují jen minimálně. V této souvislosti je důležité, že právě v těchto případech se podpora oproti dosavadnímu programu podstatně zvýší: na 3,5násobek u sadů, vinic a chmelnic, na 1,75násobek u hospodaření na orné půdě a na více než trojnásobek u pěstování zeleniny na orné půdě. Ostatních osm programů pouze hradí zemědělcům konkrétní dílčí opatření na určitých druzích pozemků. Například podporují šetrnou péči o extenzivní louky či pastviny, o hnízdiště ohrožených druhů ptáků a půdu v okolí jeskyní, motivují farmáře k vytváření zelených pásů na orné půdě nebo k pěstování meziplodin na polích přes zimu aj. Dotace kompenzují například ušlou produkci, pozdější sečení luk nebo menší spotřebu hnojiv. Některé lze využít prakticky na kterékoli orné půdě, jiné pouze na některých druzích biotopů či na hnízdištích podporovaných druhů ptáků a další jsou geograficky omezeny (například jen na rezervace a ve třech případech pouze na území konkrétní chráněné krajinné oblasti). HRDP předpokládá, že do těchto dílčích programů do roku 2006 vstoupí zemědělci hospodařící na čtvrtině české půdy. AEP zemědělcům platí jako těm, kdo pečují o krajinu a společnosti poskytují služby tím, že chrání životní prostředí. Základní podmínkou pro všechny programy je, aby zemědělci obecně dodržovali tzv. zásady správné zemědělské praxe (viz dále). K tomu ovšem musí navíc uskutečňovat opatření, k jehož podpoře je příslušný program určen: například kosit louky až po určitém datu, vytvořit zelené pásy v polích, omezit hnojení atd. Zemědělec, který chce získat dotace, musí uzavřít smlouvu minimálně na pět let. Výši dotace v jednotlivých AEP určují členské státy tak, aby pokrývala zvýšené výdaje a ušlé zisky, které z dodržování příslušného citlivého hospodářského postupu pramení. Navíc může země přidat motivační příplatek do výše 20 %. Česká republika takto hodlá motivovat zemědělce k účasti na AEP pouze u jednoho opatření z celkových šestnácti: v programu Tvorba travnatých pásů na svažitých půdách zvyšuje kompenzační platbu o dalších 10 %. Poněkud diskutabilní je omezení programu určeného k podpoře převodu orné půdy na louky a pastviny na místa svažitá či na některé druhy půd (písčité, mělké, podmáčené, extrémně těžké, obtížně obdělávatelné). Z hlediska hlavního cíle této dotace, kterým je především zpomalit odtok vody z krajiny s tím, že také omezí erozi, je to pochopitelné a správné. Na druhé straně zatravňování by zároveň prospělo zvyšování biologické diverzity v zemědělské krajině – a z tohoto hlediska je kriticky potřebné především v nížinách. Je však otázkou, zda by dotace vyrovnala ztrátu z neobdělávání kvalitní půdy v nížinných oblastech, respektive zda by nemusela být podstatně vyšší, aby k tomu vedla. Přehled jednotlivých agroenvironmentálních opatření a jejich očekávaných výsledků poskytuje následující tabulka 1.

29

Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 83, Přístup z Internetu: (3.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_1.3.2006.doc

32

Tabulka 1: Očekávané výsledky agroenvironmentálních programů do roku 2006 Program

Plocha

Přínos

Ekologické zemědělství

375 000 ha

Hospodaření podle zásad ekologického zemědělství

Ošetřování travních porostů

750 000 ha

Extenzivnější hospodaření na loukách a pastvinách (pravidelné kosení nebo pastva, omezení hnojiv aj.)

Zatravňování orné půdy

20 200 ha

Rozšiřování luk a pastvin: zadržení vody v krajině, protierozní opatření, biologická diverzita

Tvorba travnatých pásů na svazích

20 000 ha

Zelené pásy v polích: zadržení vody v krajině, protierozní, biologická diverzita

Pěstování meziplodin

60 000 ha

Pole budou přes zimu oseta plodinami, které se na jaře zaorají: zadržení vody v krajině, protierozní, úkryt a potrava pro polní živočichy

Trvale podmáčené louky a rašelinné louky

2000 ha

Ptačí lokality na travních porostech

20 000 ha

Péče o louky a pastviny, kde hnízdí vybrané ohrožené druhy ptáků (bahňáci, chřástal polní) – zákaz hnojení, sečení až v srpnu, šetrný způsob seče aj.

Biopásy

15 000 ha

Několik metrů široké pásy v polích nebo na jejich okraji oseté vybranými plodinami a do příštího jara neobhospodařované: potrava pro polní ptáky aj. zvířata

Osevní postup v ochranných zónách jeskyní

150 ha

Ochrana nejvzácnějších mokrých luk (zákaz hnojení, vápnění a odvodňování, pravidelné kosení bez mechanizace aj.)

Vyloučení kukuřice a omezení obilnin kolem jeskyní v Moravském krasu

Poznámky: Některé programy existují ve více variantách, které se liší cílem, a tedy i způsobem hospodaření (například Ptačí lokality na travních porostech – bahňáci, Ptačí lokality na t.p. – chřástal polní; program Ošetřování travních porostů může být zaměřen na pastviny či louky a na více extenzivní hospodaření v přírodních rezervacích nebo méně extenzivní v běžné krajině atd.) Plochy nelze sčítat, protože se některé programy mohou překrývat (například pole může být obhospodařováno v ekologickém zemědělstvía zároveň se zde mohou přes zimu pěstovat meziplodiny). Zdroj: sestaveno na základě Horizontálního plánu rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, Přístup z Internetu: (3.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_1.3.2006.doc

Předpokládá se, že dotace agroenvironmentálním programům včetně ekologického zemědělství budou u nás v letech 2004–2006 činit celkem asi 10 miliard korun, z toho 8 miliard půjde z prostředků Evropské unie30. Pro srovnání: v roce 2003 dotovala Česká republika ekologické zemědělství více než 230 miliony korun. AEP jsou jediným povinným opatřením na rozvoj venkova – všechny členské země je do svých plánů rozvoje venkova musejí zařadit. Jednotlivé státy EU se nicméně mezi sebou velmi liší v objemu výdajů na AEP. Španělsko, Řecko, Lotyšsko či Polsko například vydávají na agroenvironmentální opatření méně než 10 % ze všech fondů na rozvoj venkova, ale v Rakousku, Švédsku a Irsku je to kolem 50 %. Česká republika patří mezi ty lepší státy: na AEP u nás půjde bezmála polovina prostředků určených na HRDP (při započtení veškerých prostředků pro druhý pilíř, tedy včetně Operačního programu Zemědělství, je to ovšem jen 36 %).

30

Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 68, Přístup z Internetu: (3.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_1.3.2006.doc

33

V průměru se AEP uplatňují na 27 % zemědělské půdy v EU-15 31. Přibližně každý sedmý zemědělec má nějakou agroenvironmentální smlouvu. Graf 3: Agroenvironmentální programy v CEE-8

Zdroj: Konečný, M.: EU Enlargement and Agriculture: Risks and Opportunities (on-line), Friends of the Europe, Brussels 2004, s. 69, Přístup z Internetu: (8.6.2006), http://www.foeeurope.org/publications/2004/Foee_Enlargement_Agriculture.pdf

AEP jsou nejdůležitějším nástrojem, kterým CAP podporuje ekologické zemědělství. Ekologické farmy pobírají v EU-15 přibližně 15 % agroenvironmentálních fondů32. AEP jsou z ekologického hlediska jednoznačně nejpříznivějším nástrojem z celé CAP. Podle studií Evropské komise lze prokázat, že AEP napomáhají snížit používání chemických vstupů, zachovat cenná přírodní území a mají pozitivní dopady na biodiverzitu, krajinu, vodu, půdu a v menší míře i na čistotu vzduchu33. AEP také pomáhají vytvářet nová pracovní místa: uskutečnění agroenvironmentálních opatření totiž často vyžaduje zvýšenou pracovní sílu. Žádný nástroj není ale a priori bezchybný a imunní vůči zneužití. Některé programy zavedené v rámci AEP v několika členských zemích byly využity spíš k čerpání více peněz než k provádění prospěšných opatření. Předem odhadnutý dopad se také nemusí splnit. Před několika lety vyvolala značnou pozornost studie nizozemských biologů, kteří měřili dopady vybraných agroenvironmentálních programů a zjistili, že ve skutečnosti nevedly k žádnému nárůstu druhového bohatství ptáků ani rostlin34.

31

Biodiversity Action Plan for Agriculture: ‚Emerging elements‘ for a 2010 roadmap (report from WG2)(on-line), Background Paper for Malahide Conference, European Commission DG Agriculture, Brussels 2004, s. 5, Přístup z Internetu: (18.7.2006), http://ec.europa.eu/environment/nature/biodiversity/develop_biodiversity_policy/malahide_ conference/pdf/malahide_wgp_towards_2.pdf 32 Häring, A. M., Dabbert, S., Aurbacher, J., Bichler, B., Eichert, C., Gambelli, D., Lampkin, N., Offermann, F., Olmos, S.,Tuson, J., Zanoli, R.: Impact of CAP measures on environmentally friendly farming systems: Status quo, analysis and recommendations, The case of organic farming, Study contracted by the European Commission (online), European Commission DG Environment, Brussels 2004, s. 156, Přístup z Internetu: (12.8.2006), http://ec.europa.eu/environment/agriculture/pdf/effscap_report.pdf 33 Fay, F.:Impact of Agri-environment Measures In: Agriculture, Environment, Rural Development: facts and figures – A challenge for agriculture (on-line), European Commission, 1999, Přístup z Internetu: (5.7.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/envir/report/en/ , dále studie State of application of regulation (EEC) No 2078/92: Evaluation of Agri-environment Programmes, working document (on-line), European Commission, 1998, Přístup z Internetu: (5.7.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/envir/programs/index_en.htm 34 Kleijn, D., Berendse, F., Smit, R., et Gilissen, N.: Agri-environment schemes do not effectively protect biodiversity in Dutch agricultural landscapes, Nature 413, 2001, s. 723–725, blíže k této problematice viz http://www.wsl.ch/land/biodiversity/PROJECTS/EASY/project_description.html

34

Ovšem jiné výzkumy zaznamenaly pozitivní výsledky35. Nutné je proto důkladné monitorování a vyhodnocování výsledků programů s cílem ověřovat jejich úspěšnost i dopady a postupně je vylepšovat. Z nedávného srovnání vyplynulo, že mezi novými členskými státy vyniká Estonsko svým aktivním přístupem k rozvoji kvalitního systému monitoringu a hodnocení, a to z metodického hlediska i co do uplatňování odborných znalostí. Nestačí přitom zavést AEP jen na několika mimořádně ekologicky cenných ostrůvcích a přitom většinu zemědělské půdy ponechat bez ekologických opatření. Pokud mají poměrně kvalitně připravené (co do konkrétních programů i objemu prostředků) české AEP uspět, musejí je doprovázet dostatečně kvalitní informační kampaně. Klíčovými faktory, které napomohou, aby se co nejvíce zemědělců rozhodlo pro účast v agroenvironmentálních programech, jsou36: • dostatečné financování, • vhodné konkrétní provedení programů, • široké spektrum opatření, • schopnost úřadů přizpůsobit programy místním podmínkám a • kvalitní poradenský systém pro zemědělce. Méně příznivé oblasti Z ekologického hlediska jsou druhým nejvýznamnějším opatřením rozvoje venkova platby tzv. méně příznivým oblastem (Less Favoured Areas – LFAs). Platby LFA jsou vedle AEP jedinou skupinou opatření, kde musí zemědělci, kteří z nich chtějí čerpat dotace, vedle pravidel příslušného dotačního titulu také splňovat zásady Správné zemědělské praxe. Platby LFA jsou vyměřeny na hektar půdy a nárok na ně opět mají pouze ti zemědělci, kteří uzavřou smlouvu minimálně na pět let. Hospodaření v kopcovitých oblastech nebo v místech s drsnějšími klimatickými podmínkami se vyznačuje vyššími náklady a zároveň nižší úrodou. Platby LFA jsou tedy jakousi kompenzací pro zdejší zemědělce, která jim má umožnit uplatnit se v konkurenci s intenzivními oblastmi s úrodnou půdou a příznivějším podnebím. Cílem je zachovat ve znevýhodněných oblastech zemědělství a osídlení venkova vůbec. V oblastech, které náleží do LFA, se také často uplatňuje extenzivní hospodaření na plochách s vysokým bohatstvím rostlinných a živočišných druhů, například květnatých loukách, nebo ekologické zemědělství. Právě na tento typ hospodářství tedy – z podstaty věci – připadá vysoký podíl plateb LFA37. Proto mohou platby LFA potenciálně hrát pozitivní roli při ochraně těchto cenných území i vzácných druhů a při podpoře ekologicky příznivých způsobů

35

například studie Pražan, J.: Programy na ochranu a obnovu životního prostředí v zemědělství, Nadační fond pro ekologické zemědělství Praha, Praha 1999 36 podle Simoncini, R. and Milward, S.:AEMBAC - How to Develop Effective Local Agri-Environmental Measures: Introductory Guidelines for Rural Development Planners and Administrators (on-line), IUCN – The World Conservation Union, Cambridge 2004, s 1-40, Přístup z Internetu: (12.6.2006), http://www.iucn.org/places/europe/rofe/documents/Aembac%20booklet%20final.pdf 37 Häring, A. M., Dabbert, S., Aurbacher, J., Bichler, B., Eichert, C., Gambelli, D., Lampkin, N., Offermann, F., Olmos, S.,Tuson, J., Zanoli, R.: Impact of CAP measures on environmentally friendly farming systems: Status quo, analysis and recommendations, The case of organic farming, Study contracted by the European Commission (online), European Commission DG Environment, Brussels 2004, s. 13-14, Přístup z Internetu: (12.8.2006), http://ec.europa.eu/environment/agriculture/pdf/effscap_report.pdf

35

hospodaření. Záleží ovšem také na správném zpracování tohoto opatření, vhodně stanovených kritériích účasti v programech a na způsobu zavádění do praxe38. Více než polovina veškeré zemědělské půdy na území dosavadní EU-15 splňuje kritéria pro zařazení do LFA. V nových členských zemích bude průměrný podíl LFA oblastí obdobný. V České republice jde o 50 % půdy: ministerstvo zemědělství očekává, že půjde o zhruba 10 000 farem39. Nicméně nové členské země budou využívat platby LFA více než státy EU-15. Dosavadní členové utrácejí na LFA v průměru 12 % z fondů rozvoje venkova, ale v nových státech to v letech 2004–2006 bude zhruba okolo 22 % a Česká republika dosáhne 33 % druhého pilíře (HRDP a OPZ). Lotyšsko, Slovensko a Česká republika jsou země s největším podílem LFA na druhém pilíři, na poslední místo se dostalo Maďarsko. Význam LFA v té které zemi je do značné míry dán přírodními podmínkami, a nemusí tedy nutně vypovídat o kvalitě její agrární politiky. Podstatným kladem českých dotací pro LFA je ovšem jejich omezení. Podpora se totiž bude poskytovat pouze pro travní porosty, vzhledem k vysokému stupni zornění v LFA (60,5 %) a k nízkému zájmu zemědělců o zatravňování orné půdy, s cílem snížení ekonomické atraktivity hospodaření na orné půdě v méně příznivých oblastech40. Bude tedy motivovat k převádění horských a podhorských polí na louky či pastviny – a naopak nepřímo (odmítnutím dotace) penalizuje ornou půdu v těchto oblastech. Toto pravidlo je jedním z hlavních kladů využití CAP v České republice. Důležitý článek 16 nařízení o rozvoji venkova umožňuje členským zemím poskytovat speciální platby z LFA fondů také zemědělcům, kteří hospodaří na pozemcích zařazených do evropské soustavy ochrany přírody Natura 2000. Platby mají být kompenzací za hospodaření, která péče o tato unikátní místa vyžaduje. Článek 16 tedy usnadňuje zavádění soustavy Natura 2000 do praxe. Bohužel jen málo zemí plánuje článku 16 skutečně využít. V České republice je součástí LFA kompenzace pro zemědělce v místech, kde je hospodaření omezeno pravidly ochrany přírody v soustavě Natura 2000, která jsou zároveň součástí prvních zón národních parků či CHKO – tzv. oblasti s environmentálními omezeními (LFA-E). Celkem půjde asi o 20 000 hektarů půdy, přičemž v současné době žádosti LFA-E pokrývají pouhých 1000 hektarů41. Celkem se u nás pro LFA počítá s 8,8 miliardami korun během tří let, z toho 7 miliard bude z prostředků CAP. Správná zemědělská praxe Kodex tzv. Správné zemědělské praxe (SZP) je soubor standardů (ekologických, v péči o hospodářská zvířata a kvality potravin), které musí zemědělské hospodaření splňovat. Konkrétní kritéria si určuje každý stát nebo region samostatně. Kodex správné zemědělské praxe zahrnuje závaznou legislativu i požadavky a doporučení, která jdou nad rámec zákona. SZP musí obsahovat měřitelné standardy, jejichž plnění lze ověřit bez nadměrné byrokracie a nákladů.

38

Petersen, J.E., et Hoogeveen, Y.: Agriculture and the environment in the EU accession countries. Implications of applying the EU common agricultural policy. Environmental issue report No 37 (on-line), European Environment Agency, Copenhagen 2004, s. 41-48, Přístup z Internetu: (18.7.2006), http://reports.eea.europa.eu/environmental_issue_report_2004_37/en/IssueNo37-Agriculture_for_web_all.pdf 39 Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 75, Přístup z Internetu: (3.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_1.3.2006.doc 40 Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 78, Přístup z Internetu: (3.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_1.3.2006.doc 41 Výroční zpráva HRDP za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 13, Přístup z Internetu: (19.8.2006), http://81.0.228.70/attachments/HRDP_web.pdf

36

V některých zemích jsou poměrně slabé, jinde zajišťují skutečně podstatnou úpravu nad rámec zákonných podmínek. Může mezi nimi být například zachování minimální šíře neobhospodařovaných okrajů pole, prevence nadměrného spásání, zajištění zařízení pro zadržování odpadních kalů či vhodná údržba postřikové techniky (kvůli snížení spotřeby pesticidů). Pozitivním příkladem je například Lotyšsko, které kodex zpracovalo již v roce 1999 ve spolupráci s dánskými odborníky42. Česká republika stejně jako většina ostatních zemí střední a východní Evropy již zpracovala vlastní kodex SZP43. Požaduje například: • vyloučení kukuřice, brambor, řepy a dalších širokořádkových plodin na svazích přes 12 stupňů, • pravidelné kosení či pasení luk a pastvin, • bezpečné skladování agrochemikálií, • rychlé zapracování hnojiv do půdy na svažitých pozemcích, • zajištění močůvky, hnojiv a dalších látek před úniky, • nerozorávání travních porostů. Dodržování požadavků SZP se vyžaduje jako základní podmínka, aby konkrétní zemědělec či družstvo vůbec mohli získat dotace z programů LFA a agroenvironmentálních programů. Ve skutečnosti to znamená, že kodexy mohou významně ovlivňovat zemědělské hospodaření v unii: alespoň pod jednu z těchto dvou kategorií spadá dnes většina zemědělské půdy v EU. Reforma CAP z roku 2003 zavedla tzv. křížový soulad pro všechny farmy – splnění ekologických a dalších podmínek vybraných právních norem jako povinnou protihodnotu za přímé platby v rámci prvního pilíře. Křížový soulad zahrnuje plnění 18 vybraných evropských směrnic a navíc kodex Správných zemědělských a ekologických podmínek (GAEC). Křížový soulad a kodex SZP se částečně překrývají, ale jsou mezi nimi odlišnosti. Dodržování pravidel SZP by mělo být kontrolováno alespoň na 5 % farem ročně , kdežto křížový soulad u 1 %. České nařízení vlády o SZP teoreticky požaduje kontrolu 100 % zemědělců, což ovšem způsobuje formalizaci a tedy nízkou účinnost kontrol44. Zemědělci, spadající do LFA či AEP, budou muset splnit oba soubory pravidel. Schválení nových pravidel rozdělování prostředků z druhého pilíře CAP v letech 2007– 2013 ovšem SZP prakticky ruší. Podpory z AEP a pro LFA nadále nebudou podmíněny dodržováním správné zemědělské praxe, nýbrž plněním křížového souladu s normami. Zemědělci ovšem budou muset křížový soulad respektovat už kvůli tomu, aby obdrželi přímé platby z prvního pilíře. Znamená to, že by dotace navíc v AEP a LFA už nebyly plošně podmíněny nadstandardními výsledky. Požadavek, aby dodržovali dvě různé sady pravidel (SZP a křížový soulad), je ale skutečně komplikovaný a matoucí. Ideální by proto bylo obě opatření spojit do jakéhosi druhu „rozšířeného křížového souladu“. Museli by jej dodržovat všichni zemědělci, kteří se ucházejí o jakoukoli podporu z druhého pilíře CAP. Podařilo by se tak zachovat stávající standardy a zároveň zamezit většímu papírování a dvojnásobným kontrolám.

42

The Future of Rural Areas in the CEE New Member States, Study by Network of Independent Agricultural Experts of the CEE Candidate Countries (on-line), European Commission, Brussels 2004, s. 146, Přístup z Internetu: (9.9.2006), http://europa.eu.int/comm/agriculture/publi/reports/ccrurdev/text_en.pdf 43 Příručka pro žadatele o dotace na rok 2005 (SAPS, TOP-UP, LFA) (on-line), SZIF, Praha 2005, s.53, Přístup z Internetu: (12.7.2006), http://www.mze.cz/attachments/Prirucka_SAPS,TopUp,LFA_2005.pdf 44 Škorpíková, A., et Zídek, T.: Zásady správné zemědělské praxe v ČR a ve vybraných zemích EU, Bulletin VÚZE č.11/2003 (on-line), VÚZE, Praha 2003, s. 8, Přístup z Internetu: (13.7.2006), http://www.vuze.cz/Archiv/CZ/ZIP/Publ/Periodic/Bulletin/2003/bu0311.zip

37

Zalesňování Česká republika do programů zalesňování hodlá vložit 3 % prostředků určených na druhý pilíř. Dotace na zalesňování se u nás uděluje už od roku 1994: v letech 1994–2002 tak bylo za skoro 470 milionů korun osázeno a dále obhospodařováno necelých padesát čtverečních kilometrů pozemků45. V letech 2004–2006 se počítá s financováním zalesnění 6600 hektarů území za prostředky z HRDP a (podstatně menší částkou) ze strukturálních fondů. Plocha lesních pozemků se s různou intenzitou zvětšuje bez přerušení od třicátých let 20. století. V intenzivně obhospodařovaných oblastech je plocha lesů stále nedostatečná, zejména s ohledem na zvyšování biodiverzity a pestrosti krajiny. Zalesňování je vhodnou alternativou k zemědělskému využití půdy, které sebou přináší zvyšování biodiverzity. Ekologické dopady zalesnění mohou být pozitivní i negativní. Záleží na místních podmínkách a na zvolené druhové skladbě vysazených stromů. Osázet široký pás v polích uprostřed jihomoravské nížiny místními druhy dřevin je nesporně přínosné – zalesnit mokrou květnatou louku v šumavském podhůří smrkovou monokulturou znamená vážnou ekologickou škodu. Mezi odbornou veřejností existují obavy, že český dotační program může vést převážně k druhému typu případů a že u nás představuje po ekologické stránce patrně nejhorší součást celého druhého pilíře. Vzniká tak paradoxní situace, kdy stát dotačními programy podporuje zachování extenzivních, druhově bohatých luk (v rámci AEP) a zároveň jinými programy subvencuje zalesňování, a tedy likvidaci těchto vzácných biotopů. HRDP ani Operační program Zemědělství neobsahují žádné konkrétní podmínky, které by bránily zalesňování cenných pozemků nebo vyžadovaly využití přirozené skladby stromů. Podpora v operačním programu je dokonce výslovně určena výhradně na osazování ploch ležících ladem (což se zdůvodňuje ochranou proti šíření plevelů nebo invazních rostlin). Navíc zde působí přirozený ekonomický tlak. Dotované zalesňování je výhodné na podhorských loukách, kde se zemědělské hospodaření beztak pohybuje na hranici rentability, ale sotva se vyplatí majiteli úrodných polí v nížině. Nepřímou kladnou motivací je poněkud vyšší sazba dotace na vysazování listnatých dřevin (oproti jehličnatým). V HRDP se také vyplácí nižší částka průběžné subvence (náhrady za ztrátu ze zemědělské produkce, která bude vyplácena dalších 20 let od zalesnění), pokud se osazování týká trvalých travních porostů (oproti jiným zemědělským pozemkům – tedy hlavně orné půdě)46. Pro větší než půlhektarové pozemky se v HRDP rovněž vyžaduje vyjádření úřadu odpovědného za ochranu přírody. Obě opatření však nedostačují. Anekdotická pozorování častého zalesňování druhově bohatých luk v podhorských oblastech monokulturami smrku zatím potvrzují obavy z tohoto programu. Vláda by měla v prvé řadě vyřešit, k čemu je zalesňování určeno. HRDP (ze kterého se bude financovat 97 % zalesňování naplánovaného na roky 2004-2006) stanoví tři hlavní cíle: snížit výměru obdělávané půdy nevhodné pro zemědělství, omezit erozi a zvýšit retenční schopnost krajiny a za třetí posílit biodiverzitu v oblastech s malým podílem lesa. Přinejmenším mezi prvním a třetím cílem v praxi panuje principiální rozpor: půda nevhodná pro zemědělství je spíše v horách a podhorských oblastech, zatímco malým podílem lesa trpí nížiny. Záměr zalesňováním omezit šíření plevelů a invazních druhů rostlin, kterým argumentuje OP Zemědělství, se zdá být problematickým. Představa, že se takto podaří podstatně omezit

45

Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 102, Přístup z Internetu: (3.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_1.3.2006.doc 46 Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 104, Přístup z Internetu: (3.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_1.3.2006.doc

38

rozšiřování plevelů nebo invazních rostlin, je iluzorní. Přitom ladem ležící plochy patří mezi hlavní cenné lokality biologické diverzity v zemědělské krajině. Z hlediska podpory přírody a zeleně v krajině je jejich zalesňování kontraproduktivní – přinejmenším proto, že prostředky by šlo využít k osázení biologicky daleko méně hodnotných ploch orné půdy. V řadě případů patrně dokonce povede ke snížení přírodního bohatství, protože vysázená monokultura bude druhově chudší. Navíc OPZ výslovně přiznává, že na některých těchto plochách již dochází i k přirozenému náletu dřevin47. Není proto jasné, proč utrácet veřejné prostředky na zalesnění v místech, kde k němu už beztak dochází přirozenou cestou. Jiné programy v lesnictví Ze strukturálních fondů bude zároveň financováno ještě několik dalších programů48 zaměřených na lesní hospodaření. Podporovat mají široké spektrum projektů s nejednoznačnými dopady: • opatření proti kalamitám v lesích, • obnova lesů po kalamitách nebo požárech, • hnojení a vápnění poškozených lesů, • hrazení bystřin a odstraňování škod způsobených povodněmi na drobných vodních tocích, meliorace, stavba retenčních nádrží, • protierozní opatření, likvidace erozních rýh, • výstavba a opravy lesních cest, • výstavba zařízení pro návštěvníky lesů, od oprav mostků přes cyklostezky po studánky a informační tabule, • nákupy relevantních strojů a zařízení, • zakládání sdružení vlastníků lesů za účelem zvýšení efektivity hospodaření v lesích. V převážné většině zde chybí jakákoli ekologická kritéria. Přitom některé z projektů mohou být mimořádně rizikové či škodlivé. Například zákroky proti kalamitám mohou v některých případech zahrnovat masivní nasazení insekticidů, a měly by proto být podmíněny přísnými pravidly. Opatření na drobných vodních tocích směřují k technickým úpravám potoků a říček (hrazení bystřin, obnova úprav – dláždění, narovnávání, zkracování – po povodních, nádrže), které mohou zničit přirozenou dynamiku koryta, likvidovat přírodní biotopy a snížit schopnost krajiny zadržovat povodně. Vládní zpráva o stavu českých lesů varovala, že vápnění může být kontraproduktivní a mělo by být používáno jen ve výjimečných případech49. Očekává se, že v příštích letech bude vinou měnícího se klimatu přibývat kalamit ve smrkových monokulturách (větší výskyt škůdců a houbových chorob v oteplujícím se podnebí, častější extrémní výkyvy počasí). Tyto porosty se na podstatné části českého území nacházejí. Proto je nutné, aby obnova lesů poškozených kalamitami využívala výhradně přirozené druhové skladby stromů. Operační program Zemědělství ale takovou podmínku pro příslušné projekty nestanoví.

47

Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, s. 113, Přístup z Internetu: (12.5.2006), http://www.mze.cz/attachments/OP Zemědělství_verze_final_duben_na net.doc 48 Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, s. 108-113, Přístup z Internetu: (12.5.2006), http://www.mze.cz/attachments/OP Zemědělství_verze_final_duben_na net.doc 49 Hruška, J., et Cienciala, E. (eds.): Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd – limitující faktor současného lesnictví (on-line), Ministerstvo životního prostředí, Praha 2001, s. 33-49, Přístup z Internetu: (15.8.2006), http://www.env.cz/osv/edice.nsf/C946CBFF37E50B1BC12570F200493224/$file/ACIDIFIKACE_web.pdf

39

Jiné projekty, například podpora turistiky, mohou napomoci diverzifikaci venkovských ekonomik a podporovat zaměstnanost na vesnicích. Nákupy ekologických technologií (lanovky) mohou snížit erozi a škody zvyšující odtok vody.

4.2.2 Restrukturalizace a posilování konkurenceschopnosti Situace v ČR Materiálně-technické vybavení zemědělských podniků neodpovídá současným potřebám, což se promítá do zvýšených provozních nákladů a v konečném důsledku to ohrožuje jejich konkurenceschopnost. Rovněž přenos znalostí a inovací do praxe je v zemědělském sektoru pomalý. Řešení K účinnému řešení této neuspokojivé situace je navržena sada opatření zaměřená na posílení konkurenceschopnosti zemědělských, potravinářských a lesnických výrob, modernizaci hospodářství a zvyšování přidané hodnoty produktů. Z HRDP do této skupiny patří čtyři typy opatření: subvence na pomoc samozásobitelskému hospodaření, plnění norem EU, podpora výrobním družstvům a předčasný odchod do důchodu. Další opatření – podpora mladým zemědělcům, investice do vybavení farem a podpora lepšímu zpracování a marketingu – se financují z Operačního programu Zemědělství. Samozásobitelské hospodaření V některých z nových členských zemích, zejména v Polsku, je doposud řada částečně samozásobitelsky hospodařících zemědělců, tj. produkujících částečně pro vlastní potřebu a částečně pro trh. Takový způsob hospodaření je v mnoha ohledech ekologicky i sociálně příznivý: vlastní spotřeba snižuje přepravu zboží, a tedy i znečištění, malé farmy bývají většinou poměrně extenzivní a podporují tedy zachování zeleně i přírody v krajině, používají poměrně málo agrochemikálií a zajišťují živobytí na venkově většímu počtu lidí. Evropská unie i řada politiků v nových členských zemích, kteří kladou důraz na komerční úspěšnost zemědělství, ovšem považují tento způsob hospodaření za problematický. Proto bylo novým členským zemím nabídnuto zavedení speciálního opatření, zaměřeného na přechod těchto zemědělců na komerční výrobu pro trh. Zemědělci, kteří předloží obchodní plán dokládající ekonomickou životaschopnost a perspektivu podniku, mohou získat roční příspěvek 1000 eur (1250 eur v případě Polska). Opatření má umožnit, aby období takzvané restrukturalizace přežil větší počet malých farem. Může napomoci zachování krajinné mozaiky a přírody v zemědělských oblastech. Na druhé straně ale zaměření na komerční provoz pravděpodobně povede ke specializaci a intenzifikaci, a tedy k ekologickým škodám. Proto by také k tomuto opatření měly být připojeny ekologické podmínky. Navíc by měli být zemědělci-samozásobitelé přednostně podporování k přechodu na ekologické nebo integrované hospodaření. V České republice ovšem samozásobitelství hraje spíše okrajovou roli. Zaměřují se na něj lidé, kteří se většinou za zemědělce víceméně nepovažují, a stěží u nich lze očekávat, že by se o komerční hospodaření pokoušeli. Vláda proto celkem oprávněně nepočítá s žádným čerpáním evropských fondů na tento účel. Plnění norem EU Další z nových dotačních programů má zemědělcům pomoci přizpůsobit se nově zaváděné evropské legislativě v ochraně prostředí, zdraví, péči o hospodářská zvířata a bezpečnosti práce. Podpora se vyplácí farmám, které předloží plán zvýšení standardů na své farmě.

40

Program zároveň nabízí spolufinancování auditů farem, a tím motivuje rolníky, aby se zapojili do nového zemědělského poradenského systému. Audit zemědělcům pomůže zjistit, co by na své farmě měli udělat, aby statek dodržoval evropské směrnice. Subvence tedy připraví nové členské země na zavedení křížového souladu. Pokud bude toto opatření dobře připraveno a účinně využito, pomůže snížit ekologické škody a zároveň zvýší životaschopnost farem50. Nejvíce je plánují využívat v Estonsku a Maďarsku. Naopak Česká republika s ním vůbec nepočítá. Právě schopnost technicky zajistit plnění evropských norem se považuje za jeden z důležitých ekologických problémů českého zemědělství. Jde tedy o problematické rozhodnutí. Vzdělávání Podobně jako v předchozím případě, také podpora vzdělávání zemědělců může být velmi prospěšná – zejména pokud se využije ke zvyšování znalostí o ekologicky šetrných postupech a technikách hospodaření. Právě nedostatek informací o těchto řešeních, která mohou být pro farmy ekonomicky velmi zajímavá, patří mezi hlavní bariéry jejich rozvoje na českém venkově. Program u nás zajišťuje Ústav zemědělských a potravinářských informací, který by měl zadávat subkontrakty během 2004-2006 v celkové hodnotě 45 milionů korun (podíl CAP: 34 milionů). Investice, lepší zpracování a marketing Pod toto opatření spadá několik programů určených k investicím do nových technologií, přestavbě zařízení, rozvoji marketingu aj. v několika oblastech. Některé z těchto projektů mohou snížit znečištění (například vylepšení míst pro skládkování kejdy a chlévské mrvy) nebo pomoci zavádět nové, efektivnější a čistější technologie. Lze předpokládat, že dopad těchto opatření bude spíše kladný. Celkem je na ně v Operačním programu Zemědělství během tří let určeno 2,6 miliardy korun z CAP a dalších 1,5 miliardy z českého státního rozpočtu. Ostatní opatření V rámci HRDP a OPZ se dotují i další opatření, zaměřená na restrukturalizaci, modernizaci a konkurenceschopnost zemědělců. Ekologické a sociální dopady těchto subvencí mohou být pozitivní i negativní. Záleží především na konkrétním provedení v jednotlivých zemích. Například podpora zakládání a provozu specializovaných odbytových družstev (v HRDP) farmářům pomůže lépe se vyrovnat s větší konkurencí na evropském trhu. Zároveň vylepší jejich vyjednávací pozici vůči velkým obchodním řetězcům. Program je tedy poměrně přínosný ze sociálního a v důsledku také ekologického hlediska. Neřeší ovšem všechny problémy ve vztahu mezi zemědělci a supermarkety, které musí být řešeny legislativními opatřeními. Vláda hodlá tento program během tří let podpořit 172 miliony korun, z toho 138 milionů poskytne CAP a zbytek tvoří domácí spolufinancování. Podpora mladým zemědělcům (součást OPZ) je klíčové opatření, pokud máme předejít úpadku venkova, zachovat statky a umožnit setrvání dalších generací farmářů. V České republice je smysl takového opatření poněkud omezen sociální strukturou zemědělství. Velká část podniků jsou obchodní společnosti, kde předávání z generace na generaci není relevantní. Nicméně může být přínosné na rodinných farmách. Soukromě hospodařící rolníci u nás provozují přes 20 000

50

Petersen, J.E., et Hoogeveen, Y.: Agriculture and the environment in the EU accession countries, Implications of applying the EU common agricultural policy, Environmental issue report No 37 (on-line), European Environment Agency, Copenhagen 2004, s. 46, Přístup z Internetu: (18.7.2006), http://reports.eea.europa.eu/environmental_issue_report_2004_37/en/IssueNo37-Agriculture_for_web_all.pdf

41

farem51. Program předpokládá podporu předčasného odchodu do důchodu u 500 lidí během tří let. Investuje se do něj 226 milionů korun z CAP a dalších 56 milionů z domácích zdrojů. Podpora zpracování a marketingu (z OPZ) může pomoci zachovat menší jatka a mlékárny nebo vylepšit prodej biopotravin z ekologického zemědělství. Podpora investic na statcích (také z OPZ) může sloužit k zavedení šetrnějších a ekologických způsobů hospodaření. Ale tato opatření lze využít také k podpoře intenzivního zemědělství jako jedné ze strategií vyrovnání se s konkurencí. Proto je nezbytné, aby k jednotlivým dotačním titulům a programům byly připojeny ekologické a sociální podmínky a aby byly zaměřeny na podporu šetrných způsobů hospodaření, extenzivních farem, malých rolníků, drobných a lokálních zpracovatelů a podobně.

4.2.3 Diverzifikace venkovských ekonomik Situace v ČR Venkovské obce nedokáží uspokojit základní potřeby svých obyvatel (zejména nabídku práce, bydlení, vybavení, infrastruktury), ale i další potřeby (společenské a kulturní). V důsledku toho dochází k migraci zejména mladých lidí do atraktivnějších částí země. Populace venkova tak stárne a podmínky ekonomického růstu na venkově se dále zhoršují. Problémem venkova již není jen zachování zemědělství, ale stabilizace obyvatelstva na venkově. Podíl pracovníků v zemědělském sektoru (11 % ve venkovských oblastech a 3,8 % celostátně) není dostatečně stabilizujícím faktorem venkovského osídlení. Je nutná změna hospodářské struktury venkova a vytvoření atraktivního prostředí pro bydlení a podnikání, včetně podmínek pro malé podnikatele, tj. vytvořit nová pracovní místa diverzifikací činností mimo zemědělství a zlepšit kvalitu života ve venkovských oblastech. Řešení Posílení atraktivity venkova k životu včetně zlepšení podmínek pro hospodářský růst je realizováno prostřednictvím opatření zaměřených převážně na diverzifikaci ekonomických aktivit, zlepšování kvality života na venkově službami a infrastrukturou, organizace místních partnerství, využití obnovitelných zdrojů energie a rozšiřování využití informačních a komunikačních technologií na venkově. Společným smyslem těchto opatření, která se financují ze strukturálních fondů, je vytváření a zavádění alternativních zdrojů příjmů na venkově, vedle samotného zemědělského hospodaření. Vzhledem k tematické příbuznosti sem patří také podpora energetických dřevin v rámci HRDP. Adaptace a rozvoj venkovských oblastí a energetické dřeviny Široký program s mnoha způsoby využití: obnova vesnic, ochrana venkovského dědictví, agroturistika a řemesla, základní služby pro venkovskou ekonomiku, pozemkové úpravy, budování infrastruktury, péče o vodní zdroje, ochrana životního prostředí. Řada takových projektů chrání krajinu – ať už přímo, nebo nepřímo – a posiluje ekonomickou a sociální stabilitu venkova zaměřenou na šetrná odvětví. V tomto okruhu je financováno široké spektrum projektů, ekologicky jednoznačně přínosných i problematických. Do první skupiny patří především různé projekty, které mají podporovat diverzifikaci venkovských ekonomik: podpora agroturistiky, obnovitelných zdrojů energie a podobně. Součástí HRDP je také tematicky podobný program podpory pěstování rychle rostoucích dřevin pro energetické využití. Velmi přínosné jsou dále pozemkové úpravy, 51

Výroční zpráva HRDP za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 6, Přístup z Internetu: (19.8.2006), http://81.0.228.70/attachments/HRDP_web.pdf

42

které mají umožnit vybudování územního systému ekologické stability (rozptýlená zeleň v krajině), protierozní opatření a obnovu polních cest. Hlavním účelem pozemkových úprav je uspořádání vlastnických práv k pozemkům, prostorové a funkční úpravy pozemků a jejich reálné vytyčení. Vyjasnění vlastnických vztahů prostřednictvím pozemkových úprav, zapsání vlastnických práv včetně geodetických informací o vlastnických pozemcích, je předpokladem pro trh s půdou a investice do půdy52. Podmínkou je ovšem dobré provedení úprav. Výhradu zde zaslouží pouze naprostá absence ekologických kritérií. Především v případě obnovitelných zdrojů energie je nutné stanovit pravidla, která zajistí, že například energetická biomasa bude pěstována šetrnými postupy a nikoli intenzivním hospodařením. Dále by bylo přínosné rozšířit podporu také na jiné obnovitelné zdroje. Například provozování větrných elektráren přispívá diverzifikaci příjmů venkovských obcí či majitelů půdy stejně jako produkce energetické biomasy. Problematické jsou především tituly zaměřené na vody. Program má podporovat obnovu rybníků, výstavbu i rekonstrukce zavlažovacích zařízení či meliorací, výstavbu protipovodňových zařízení (poldry, malé nádrže, hráze) a obnovu vodních děl poškozených povodněmi. Opět neobsahuje žádná ekologická kritéria a z dikce vyplývá zaměření na technické úpravy. Není například jasné, proč se a priori podporuje pouze výstavba nádrží s retenční funkcí, a nikoli vytváření prostoru pro rozlivy, které mají stejný účel. V této otázce by bylo účelné pozměnit program tak, aby ochranu před povodněmi řešil především změnou hospodaření v aktivních záplavových zónách a projekty, které umožní obnovení přirozených rozlivů a přírodní dynamiky vodních toků – spíše než pomocí technických opatření. Leader+ Leader+ je poměrně malý, ale důležitý a úspěšný program. Patří mezi tzv. Iniciativy Společenství (Community Initiatives) dotované z orientační sekce EAGGF, tedy z OPZ. Vyniká zejména svou podobou. Je založen na decentralizovaném, otevřeném postupu zdola nahoru, a na místní ekonomice. Podporuje dlouhodobě udržitelný rozvoj venkova, a to prostřednictvím iniciativ tzv. místních akčních skupin, které vymýšlejí a zavádějí malé inovativní projekty. Leader+ se nyní všeobecně považuje za vzorový přístup a model, který je třeba prosadit do ostatních opatření rozvoje venkova53.

52

Programový dodatek k Operačnímu programu „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, s. 7, Přístup z Internetu: (4.7.2006), http://www.mze.cz/attachments/PD final-up1.doc 53 Conclusions of Second European Conference on Rural Development in Salzburg: Planting seeds for rural futures - building a policy that can deliver our ambitions, MEMO/03/236 (on-line), Brussels, 21 November 2003, s. 2, Přístup z Internetu: (12.6.2006), http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=MEMO/03/236&format=PDF&aged=1&language=EN&g uiLanguage=en

43

4.3 RDP v České republice a ostatních zemích EU Menu programů rozvoje venkova, ze kterých mohou členské státy čerpat, je tedy široké. Ekologické přínosy dotací z druhého pilíře CAP i jejich sociální dopady na venkově proto hodně záleží na konkrétním využití v jednotlivých členských státech. Vlády mohou nabízené peníze využít k přímé (dotační) i nepřímé (vzdělávání, audity, rozvoj obchodu s biopotravinami) podpoře ekologického zemědělství a šetrného hospodaření, diverzifikaci venkovských ekonomik, rozvoji malých potravinářských podniků na vesnicích a obchůdků či výrobních družstev – nebo k intenzifikaci statků, vysazování smrkových monokultur a budování zavlažovacích zařízení. Pokud jde o předběžné rozdělení prostředků mezi jednotlivé programy, patří Česká republika mezi nejlepší z nových členských zemí – společně se Slovinskem a Maďarskem. Nehodlá žádné prostředky přesouvat do prvního pilíře (a dotovat tedy produkci na úkor rozvoje venkova). Většinu peněz ve druhém pilíři (tj. z HRDP a strukturálních fondů dohromady) investuje do agroenvironmentálních programů (36 %) a do podpory méně příznivých oblastí (33 %). Vysokou podporu pro LFA si částečně přirozeně vynutily přírodní podmínky, ale značná preference AEP je výsledkem dobrého politického rozhodnutí. Tyto priority jsou tím lepší, že plány většiny ostatních nových členských států představují spíš zklamání. Podle předběžných údajů jsou obecně vyváženější než v případě SAPARD. Nicméně pouze 13 % z fondů rozdělovaných v rámci druhého pilíře (respektive 18 % z prostředků v RDP, tj. bez strukturálních fondů) má připadnout na agroenvironmentální programy, oproti 27 % v EU-15. Nejhoršími státy jsou Polsko a Litva, které hodlají přesunout maximální povolený objem peněz (20 %) do prvního pilíře a většinu zbývajících prostředků použijí na opatření zaměřená na „restrukturalizaci a modernizaci“ svých zemědělských sektorů. Na agroenvironmentální programy vyčlení nejvýše 10 % fondů z RDP.

Polsko

Maďarsko

Česká Republika

Slovensko

Slovinsko

Celkem (8 zemí)

14%

9%

20%

20%

0%

0%

19%

11%

15%

Méně příznivé oblasti (LFA) Agroenvironmentální programy Zalesňování

18% 30% 6%

54% 8% 0%

24% 10% 4%

27% 10% 3%

11% 41% 3%

45% 49% 3%

47% 15% 1%

40% 31% 0%

30% 18% 4%

Předčasný odchod do důchodu Plnění norem EU Samozásobitelské hospodaření Zakládání odbytových družstev Technická pomoc

0% 22% 7% 0% 2%

2% 18% 8% 1% 1%

23% 13% 5% 0% 1%

18% 7% 10% 1% 1%

11% 23% 5% 3% 5%

1% 0% 0% 1% 1%

0% 5% 1% 1% 3%

4% 12% 0% 0% 2%

12% 9% 7% 1% 2%

Lotyšsko

Přesun do prvního pilíře

Estonsko

Litva

Tabulka 2: Rozdělení prostředků v plánech rozvoje venkova v nových členských zemích ze střední a východní Evropy na období 2004-2006

Poznámky: Tabulka sleduje podíl na plánech rozvoje venkova (tedy HRDP v České republice), nikoli na celém objemu prostředků pro druhý pilíř, včetně podpory ze strukturálních fondů. Zdroj: Konečný, M.: EU Enlargement and Agriculture: Risks and Opportunities (on-line), Friends of the Europe, Brussels 2004, s. 68, Přístup z Internetu: (8.6.2006), http://www.foeeurope.org/publications/2004/Foee_Enlargement_Agriculture.pdf

44

Přesto je Česká republika pozadu za některými dalšími zeměmi. Inspiraci bychom mohli hledat například v úspěšných modelech zavedených v Rakousku54. Když Rakousko v roce 1995 vstupovalo do EU, vyznačovalo se jeho zemědělství poměrně nízkou intenzitou výroby i spotřeby agrochemikálií. Během předvstupních pohovorů si – se záměrem zmírnit dopady zvýšené konkurence v unii – vyjednalo poměrně vysoký objem dotací z druhého pilíře CAP (na rozdíl od prvního pilíře). Už rok po vstupu pokrývaly většinu rakouské zemědělské půdy účinné agroenvironmentální programy a podíl ekologického zemědělství vzrostl ze šesti na deset procent. Bez zavedení razantních agroenvironmentálních programů by zvýšená konkurence přiměla řadu sedláků buď zvýšit intenzitu hospodaření (což by zvýšilo ekologické škody i nezaměstnanost), nebo naopak zanechat zemědělství. Při sečtení národního i evropského financování investuje Rakousko 66 % všech zemědělských dotací do rozvoje venkova a jen třetina jde na první pilíř. Přímo na AEP je určeno 59 % z fondů na rozvoj venkova: takže v Rakousku skoro 40 % všech agrárních dotací podporuje ekologické zemědělství a další agroenvironmentální opatření. Do AEP je nyní zapojeno asi 90 % zemědělců a také se týkají zhruba 90 % zemědělských ploch. Program zahrnuje 31 různých opatření pro různé druhy pozemků i typy hospodaření. Velmi dobře kombinuje speciální opatření určená k zajištění ekologických požadavků v dílčích malých územích s plošnými programy, které mají snižovat intenzitu výroby či podporovat ekologické zemědělství. Program je tedy zaveden v celé zemi, nikoli jen ve vybraných citlivých oblastech. Část úspěchu spočívá také v pružnosti programů. Opatření lze naprogramovat podle místních podmínek a zemědělci vymýšlejí a připravují plány pro své statky ve spolupráci s agroekologickými poradci. Inspirativní je i zemědělská politika Slovinska, které v roce 2001 zahájilo agroenvironmentální program financovaný z domácích zdrojů (Česká republika rovněž, ale zdejší program byl více zaměřen na hrubá opatření měnící skladbu krajiny, například zatravňování, a méně na cílená opatření ke zvýšení biologické diverzity). Nečekalo na SAPARD, který nabízel k financování agroenvironmentálních opatření málo možností a navíc dlouho trvalo schvalování i zavádění projektů55. Slovinské ministerstvo zemědělství se programově inspirovalo u sousedů v Rakousku a Itálii a přimělo vládu k podpoře AEP. V roce 2003 zahrnovaly slovinské AEP celkem čtrnáct konkrétních schémat a týkaly se přibližně 12 000 farem a 110 000 ha zemědělské půdy. Díky vstupu do EU došlo k rozšíření na 24 programů a zapojit se do nich má 40 000 farem na 350 000 hektarech, tedy okolo 70 % zemědělské půdy56.

54

Posch, A.: Austrian experience with making CAP work for the environment. In: Report from the conference EU Accession and Agriculture: Making CAP Work for People and the Environment (on-line), Krakow, 6-8 November 2003, Friends of the Earth Europe, Brussels 2003, s. 18-22, Přístup z Internetu: (5.6.2006), http://www.foeeurope.org/agriculture/publications/KrakowReport.pdf Strutzmann, I.: CAP at the national level: lessons from Austria. In: Report from the conference EU Accession and Agriculture: Making CAP Work for People and the Environment (on-line), Krakow, 6–8 November 2003, Friends of the Earth Europe, Brussels 2003, s. 75-76, Přístup z Internetu: (5.6.2006), http://www.foeeurope.org/agriculture/publications/KrakowReport.pdf 55 The Future of Rural Areas in the CEE New Member States, Study by Network of Independent Agricultural Experts of the CEE Candidate Countries (on-line), European Commission, Brussels 2004, s. 151-152, Přístup z Internetu: (9.9.2006), http://europa.eu.int/comm/agriculture/publi/reports/ccrurdev/text_en.pdf 56 Hrustel-Majcen, M.: Experiences with implementing agri-environmental measures in Slovenia. Příspěvek prezentovaný na konferenci IUCN: Integrating NATURA 2000, Rural Development and Agri-environmental Programmes in Central Europe, Poland, 2-4 July 2003, Proceedings of the conference (on-line), Foundation IUCN Poland, Warsaw 2004, Přístup z Internetu: (6.7.2006), s. 19-21, http://www.iucn-ce.org/documents/natura2000/integrating_natura_2000_rural_development_and_agrienvironmental _programmes.pdf

45

Během předvstupních rozhovorů si vláda vyjednala velmi dobře financovaný Plán rozvoje venkova. Objem financí je v něm vyšší než v prvním pilíři a ve srovnání s průměrem ostatních nových členských zemí budou dotace na hektar zhruba čtyřikrát vyšší. Program již přinesl své ovoce: od roku 2001 se zastavil předchozí trend úbytku slovinských horských pastvin. Navíc výrazně vzrostl počet vinic, kde se hospodaří integrovaným způsobem s minimálním použitím chemikálií. Oba příklady ukazují, že úspěch druhého pilíře záleží na dobrém rozdělení balíků peněz mezi jednotlivé programy (ke kterému Česká republika úspěšně vykročila) a zároveň také na kvalitě jejich využití. Zároveň i dobře zaměřené plány nemusí být úspěšné, pokud nebudou zahrnovat: • propracované návrhy konkrétních opatření, • sledování a vyhodnocování úspěšnosti programů (například trendů biologické diverzity na pozemcích obhospodařovaných s pomocí agroenvironmentálních programů) • účast veřejnosti, například zapojení obyvatel obcí do přípravy projektů, • provázanost jednotlivých opatření, například agroenvironmentálních programů včetně ekologického zemědělství s podporou agroturistiky, • informování a vzdělávání zemědělců. Panují například značné obavy, zda úspěchu RDP v nových členských státech nezabrání nedostatečná poradenská síť, zejména v kombinaci s nedostatečnou finanční podporou a nízkým stupněm ekologického vzdělání. Bez dobře připravených poradců a vzdělávacích kurzů pro zemědělce nesplní opatření určená k rozvoji venkova svůj účel. Zejména to platí pro agroenvironmentální programy.

4.4 Druhý pilíř v letech 2007–2013 Přinejmenším stejně důležitá jako domácí rozhodnutí o tom, jak utratit prostředky z druhého pilíře CAP, jsou evropská pravidla, kterými se tato rozhodnutí řídí. Nová pravidla na příští fiskální období 2007–2013 vznikala během minulých let. První zkušenosti s dosavadním systémem ukazují, že řadu aspektů je nutné zlepšit. Předem je jisté, že podle kodaňských dohod členské státy od roku 2007 už nebudou moci přesouvat část prostředků z druhého do prvního pilíře CAP (což řada zemí udělala). Peníze určené pro rozvoj venkova a péči o krajinu budou skutečně cíleně využity k tomuto účelu. Nařízení Rady (ES) č. 1698/200557 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), jež nahradí stávající nařízení 1257/99 obsahuje řadu podstatných změn: • Vytvoření jediného fondu rozvoje venkova (EAFRD). Doposud byl druhý pilíř v oblastech cíle Konvergence (kam s výjimkou Prahy spadá celá Česká republika) rozdělen na dva samostatné nástroje (u nás HRDP a Operační program Zemědělství). Napříště budou veškeré podpory rozdělovány na základě jediného plánu rozvoje venkova, tak jako je tomu ve státech EU-15. • Příspěvek EU do druhého pilíře by se měl zvýšit ze 7,8 mld. eur za rok 2006 na 13,2 mld. eur v roce 2013, tedy téměř 24 % celkového rozpočtu CAP. Celkem Komise vyčlenila na rozvoj venkova v nadcházejícím programovacím období téměř 77,66 miliard eur, z čehož 28,5 miliard eur je určeno regionům v rámci cíle Konvergence. Česká republika získala 2,8 miliard

57

Nařízení Rady (ES) č 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (on-line), Přístup z Internetu: (13.5.2006), http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32005R1698:CS:HTML

46

• •

•

•

•

•

•

eur, z toho na regiony spadající pod cíl Konvergence kolem 1,6 miliardy eur58. Pro ČR to prakticky znamená, že celková roční podpora (EU + národní zdroje) rozvoje venkova vzroste z nynějších cca 10,5 mld. Kč (pro rok 2006) na roční průměr 13,4 mld. Kč v období 20072013 (viz tabulka 3). Dílčí opatření budou přejmenována a přeskupena. Druhý pilíř bude rozdělen do tří os, dalších subkategorií a 35 dílčích opatření (devět z nich bude zaměřeno na lesy a lesnictví). Na rozdíl od nynějška nebudou členské státy zcela volně rozhodovat o tom, jak peníze utratí. Každá země bude muset věnovat alespoň 10 % prostředků v druhém pilíři do osy Konkurenceschopnost, minimálně 25 % do osy Životní prostředí a péče o krajinu a přinejmenším 10 % do osy Diverzifikace. Idea stanovit minimální podíl pro každou osu není špatná, protože zajišťuje, že členské státy budou prosazovat společné priority. V žádné zemi přitom tyto limity nebudou znamenat přínos: všechny nové členské státy beztak nyní alespoň čtvrtinu druhého pilíře na LFA, agroenvironmentální programy a zalesňování utrácejí. Alespoň 5 % prostředků bude muset být vynaloženo na program Leader+, tedy na lokální rozvojové programy připravené tzv. místními akčními skupinami. Takový podíl znamená, že se přístup Leader+ zařadí mezi důležité prvky druhého pilíře. LFA by měly být přejmenovány na přírodou handicapované oblasti. Stávající článek 16 by nahradily dva nové dotační programy zaměřené na farmy a lesy v územích soustavy Natura 2000. Správná zemědělská praxe jako podmínka podpory v agroenvironmentálních programech a LFA bude nahrazena křížovým souladem (v ČR postupně). To bude v důsledku znamenat seškrtání části ekologických standardů. Spolufinancování agroenvironmentálních programů Evropskou unií bude omezeno (v oblastech cíle Konvergence, tj. také v České republice, z 85 % na 80 %). Tato na první pohled malá změna znamená, že se dostanou na stejnou úroveň jako LFA, takže přestanou být pro členské státy tak atraktivní. Na národní i evropské úrovni budou založeny sítě organizací, které se věnují rozvoji venkova. Sítě by měly sbírat a analyzovat informace a vyměňovat si zkušenosti s úspěšnými projekty.

Tabulka 3: Rozdělení národních finančních prostředků z EZFRV, roční průměr 2007 - 2013 Osy Osa I Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Osa II Zlepšování prostředí a krajiny Osa III Kvalita života ve venkovských oblastech a diversifikace hospodářství venkova Osa IV Leader Technická pomoc Celkem

Celkem mld. Kč

Veřejné zdroje EZFRV mld. Kč

ČR mld. Kč

Podíl na osy v % (z EZFRV)

3,107

2,330

0,777

22,39

7,192

5,745

1,447

55,20

2,349

1,762

0,587

16,93

0,650

0,520

0,130

5,00

0,067 13,365

0,050 10,407

0,017 2,958

0,48 100

Zdroj: Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006,s. 17, Přístup z Internetu: (8.7.2006), http://81.0.228.70/attachments/NSP280406.doc

58

Evropská komise představila finanční alokace na rozvoj venkova v letech 2007-2013 (on-line), EurActiv.cz, 13.9.2006, Přístup z Internetu: (25.10.2006), http://www.euractiv.cz/cl/27/2986/Evropska-komise-predstavila-financni-alokace-na-rozvoj-venkova-v-letech2007-–-2013

47

Ve všech osách dochází k nárůstu finančních prostředků dané oblasti. Vzhledem ke stanoveným cílům chce Česká republika věnovat v letech 2007 - 2013 zásadní pozornost cíli uchování venkovské krajiny a ochrana životního prostředí (osa II) a následně cíli konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského odvětví spojená s modernizací a přenosem znalostí v zemědělství (osa I). Vzhledem k širokému spektru podpor poskytovaných v rámci politiky soudržnosti, rovněž zaměřených na tvorbu pracovních míst, bude oblast diverzifikace hospodářských aktivit a zlepšování životních podmínek obyvatel venkova (osa III) mít v rámci EZFRV relativně menší váhu. Projekty vzdělání a budování místního partnerství jsou ve finančním vyjádření méně náročné než kompenzace za ekologicky šetrné zemědělské hospodaření (osa II) nebo investice do fyzického kapitálu (osa I). Rozdělení prostředků do jednotlivých os se v ČR jeví jako příznivé59.

59

Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006,s. 17, Přístup z Internetu: (8.7.2006), http://81.0.228.70/attachments/NSP280406.doc

48

5.

Rekapitulace podpor agrárního sektoru

Než přejdeme k analýze dopadů dotační politiky, nejprve provedeme rekapitulaci podpor agrárnímu sektoru, abychom si udělali představu, kolik finančních prostředků do zemědělství směřuje. Hodnocení ze zaměřuje na období do roku 2005, neboť podpory pro rok 2006 se budou z většiny vyplácet až během nadcházejícího období.

5.1 Souhrnné výdaje na podporu zemědělství Struktura, zaměření a mnohé podmínky poskytování podpor se po vstupu proti předvstupnímu období příliš nezměnily. Již od konce 90. let minulého století na základě tehdy přijaté předvstupní koncepce se do zemědělské politiky ČR implementovaly prvky SZP (implementace „CAP like policy“), což do značné míry usnadnilo administrativě i podnikům adaptaci na SZP po vstupu. Výjimku v předvstupním období představovalo zejména masivní uplatňování různých kompenzací (za sucho, mráz, škůdce, povodně) a specifické přístupy ČR k podoře investic prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF). Výrazně se však po vstupu změnila výše podpor (viz tabulka 4). Nutno zdůraznit, že hodnocení podpor se týká vždy podpor vztažených věcně k danému roku zprávy, avšak vyplácených až do 30. 6. následujícího roku (pro rok 2005 předpoklad). Při tomto vymezení můžeme konstatovat, že proti období 2001- 2003 došlo v roce 2005 k téměř 60% růstu celkových výdajů na podporu agrárního sektoru, přičemž v rámci těchto výdajů k téměř dvojnásobnému zvýšení podpor zemědělským podnikům: z 15 mld. Kč na téměř 30 mld. Kč (zároveň však také došlo ke značnému, až 65% snížení podpor zpracovatelskému průmyslu60: z 2,9 mld. Kč na 1 mld. Kč). Struktura podpor agrárního sektoru a venkova podle hlavních směrů a zdrojů je následující: - Téměř polovina podpor zemědělství šla v období 2004 – 2005 na přímé komoditní podpory v rámci SAPS, TOP-UP a ostatní komoditní podpory z národních zdrojů, tedy fakticky na podporu produkce a příjmů farem. - Značného významu z hlediska příjmů farem nabyly podpory LFA a platby za plošné agroenvironmentální programy v rámci HRDP, které se proti předvstupnímu období zdvojnásobily. Dřívější investiční podpory PGRLF byly z větší části soustředěny do OP zemědělství. Podpory venkova celkem (HRDP, OP a SAPARD) tedy zaznamenávají výrazný nárůst, z 15% podílu (2001-2003) na 31% podíl (2005) - Ke snížení došlo u zbývajících složek podpor, tj. u ostatních národních podpor (v období 2001- 2003 včetně různých kompenzací za škody) a u podpor cen (zde zřejmě jen přechodně). - V prvním roce plného členství ČR v EU (2005) vzrostl podíl zdrojů EU na celkových výdajích na agrární politiku ze 40 % na 50 %, což potvrzuje mimořádně pozitivní vliv vstupu ČR do EU na důchodovou úroveň českého zemědělství (viz tabulka 5). Nutno připomenout, že vedle podpor daňových poplatníků jsou čeští zemědělci „neviditelně“ podporováni i spotřebiteli potravin. Do roku 2003 (poslední údaj OECD za „samostatnou“ ČR) se tyto podpory, vyplývající z rozdílů zpravidla vyšších domácích cen zemědělských výrobců (CZV) a zpravidla nižších tzv. referenčních světových cen, pohybovaly v rozpětí 18 – 20 mld. Kč ročně, tedy více než „viditelné“ podpory daňových poplatníků. Po vstupu na jednotný trh EU, který je v průměru 2 – 2,5krát více chráněn před třetími zeměmi než

60

Pro zjednodušení se předpokládá, že každá koruna podpor alokovaná např. zemědělským podnikům se skutečně do těchto podniků dostává. Je však zřejmé, že tomu tak u většiny podpor není a že část těchto podpor je reálnými tržními vztahy, selháváním institucí a z dalších příčin alokována jiným příjemcům (zejména majitelům půdy, dodavatelům vstupů, včetně bank ale i zpracovatelským či obchodním firmám).

49

byl chráněn český trh před vstupem, se podpora zemědělství ze strany spotřebitelů nepochybně ještě zvýšila61. K zásadní změně dochází v cash flow podpor. Na rozdíl od předvstupního období EU vyplácí podpory zásadně ex-post, po splnění podmínek podpor. Tato skutečnost vedla po vstupu k narušení dřívějších finančních toků do zemědělských podniků a k aktuálnímu nedostatku zdrojů. Na tyto podmínky se však podniky postupně adaptují. Tabulka 4: Rekapitulace výdajů podle hlavních směrů podpor (podpora daňových poplatníků) Podpory (mil. Kč)

Průměr 2001-2003 ČR

EU

Celkem

ČR

EU

Celkem

3 121

0

3 121

6 185

6 302

12 487

6 993

7 374

14 367

HRDP

2 681

0

2 681

807

3 226

4 033

1 162

4 631

5 793

70

175

245

312

1 313

1 624

1 284

2 921

4 205

Národní podpory

11 327

0

11 327

7 309

0

7 309

6 533

0

6 533

Organizace trhu

2 976 20 174

0 175

2 976 20 349

2 197 16 810

303 11 144

2 500 27 954

339 16 312

1 064 15 990

1 403 32 301

OP a SAPARD

Celkem - zemědělským podnikům - zprac. průmysl

celkem

2005

Přímé platby

ČR

EU

2004

15 179

23 512

29 775

2 884

2 188

988

2 862

1 724

1 122

0

530

417

- obchodu a spotřebitelům - venkovu, les. a Vod.hosp.

Průměr 2001-2003 Podpory(% z celku)

2004

ČR

EU

ČR

EU

ČR

EU

Přímé platby

15,47

0,00

15,34

36,80

56,55

44,67

42,87

46,12

44,48

HRDP

13,29

0,00

13,18

4,80

28,95

14,43

7,12

28,96

17,94

0,35

100,00

2,16

1,85

11,78

5,81

7,87

18,27

13,02

Národní podpory

56,15

0,00

55,66

43,48

0,00

26,15

40,05

0,00

20,23

Organizace trhu

14,75

0,00

14,62

13,07

2,72

8,94

2,08

6,65

4,34

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

OP a SAPARD

Celkem

celkem

2005 Celkem

Celkem

Zdroj: vlastní zpracování, podklady: Zpráva o stavu zemědělsví za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 259-260, Přístup z Internetu: (20.9.2006), http://www.kis-vysocina.cz/attachments/zz05-v3.doc

Tabulka 5: Výdaje na agrární politiku podle institucí (mil. Kč) Druh výdaje

2004

2005

1. Rezort Mze

14 119

13 924

98,62

2 691

2 388

88,73

3. EU

11 144

15 990

143,48

Celkem výdaje na agrární politiku

27 954

32 301

115,55

z toho - výdaje pro zemědělské podniky

23 512

29 775

126,64

2. Jiné rezorty (MŽP,MPO,ČMZRB,MPO,MF,MMR)

Meziroční index

Zdroj: vlastní zpracování, podklady: Zpráva o stavu zemědělsví za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 258, Přístup z Internetu: (20.9.2006), http://www.kis-vysocina.cz/attachments/zz05-v3.doc

61

Jinými slovy, kdyby nebylo ochrany trhu EU, cenová úroveň potravin by se u mnohých výrobků (zejména živočišné povahy) mohla výrazně snížit.

50

5.2 Přímé platby Pilířem poskytovaných finančních podpor do českého zemědělství jsou od roku 2004, tj. po vstupu ČR do EU, přímé platby poskytované na hektar obhospodařované zemědělské půdy. V ČR administruje a kontroluje vyplácení přímých plateb Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) jako akreditovaná Platební agentura. K přímým platbám patří rovněž komoditní podpory mimo SAPS a národní doplňkové platby schválené EU jako národní podpory (state aid). Přímá platba za rok 2005 představovala částku 2 110,70 Kč/ha62 zemědělské půdy (1 860 Kč/ha pro rok 2004, 2 517 Kč/ha pro rok 2006). Blíže k podmínkám poskytování přímých plateb viz Příručka pro žadatele o dotace na rok 2006 (SAPS, TOP-UP, LFA)63. V souladu s Přístupovou smlouvou EU má ČR možnost dorovnávat přímé platby formou národních doplňkových plateb z vlastních zdrojů. S ohledem na potřebu cílené podpory byly pro národní doplňkové platby vybírány komodity, které jsou systémem SAPS nejvíce znevýhodněny. Pro tyto komodity byly v roce 2005 národní doplňkové platby vypočteny v minimální možné výši dané Přístupovou smlouvou EU. Na rok 2005 stanovilo MZe sazby národních doplňkových plateb pro následující komodity: chmel, len na vlákno, vybrané plodiny na orné půdě a přežvýkavci. Pro ilustraci uveďme například platbu pro pěstování chmele, která pro rok 2005 činila 6 387,50 Kč/ha. Kromě těchto plateb byla stanovena národní doplňková platba pro pěstitele brambor určených k výrobě bramborového škrobu. Ostatní přímé platby na vybrané zemědělské komodity, mimo plateb SAPS a národních doplňkových plateb, se v roce 2005 týkaly podpory včelařství a podpor pěstitelům máku a bylin na energetické využití. Celkem za rok 2005 činily přímé platby podle odhadu 14,4 mld Kč. Celkový přehled o jednotlivých přímých platbách viz Zpráva o stavu zemědělství za rok 2005 64.

5.3 Podpory v rámci strukturální politiky zaměřené na rozvoj venkova Operační program „Rozvoj venkova a multinkční zemědělství“ OP umožňuje čerpání cca 250 mil. EUR v období 2004-2006. Skládá se ze tří priorit, které jsou dále rozpracovány na jednotlivá opatření a podopatření, blíže viz Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ 65. Podrobný přehled o čerpaných prostředcích na jednotlivá opatření poskytuje Výroční zpráva OP Zemědělství za rok 200566. Při čerpání prostředků platí tato obecná zásada: projekty přinášející zisk jsou spolufinancovány z veřejných zdrojů (EU + Státní Rozpočet) maximálně z 50%, neziskové projekty ze 100%. Program je zaměřen především na podporu investičních akcí v agrárním sektoru a na zmírnění negativních důsledků zemědělské výroby na životní prostředí. V této oblasti (v roce 2005 podpora ve výši 2 208 mil. Kč) jde například o stavební a technologické investice pro pohodu zvířat, na zlepšení míst pro skladování kejdy a chlévské mrvy, pro 62

Zpravodajství SAPS-Platba na plochu SAPS 2005 (on-line), SZIF, Praha 2005, Přístup z Internetu: (12.6.2006), http://www.szif.cz/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/zpravy/saps/01/1157122176812.pdf 63 Příručka pro žadatele o dotace na rok 2006 (SAPS, TOP-UP, LFA) (on-line), SZIF, Praha 2006, Přístup z Internetu: (1.12.2006), http://www.mze.cz/attachments/SAPS-TOP-UP-LFA-2006.pdf 64 Zpráva o stavu zemědělsví za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 242-244, Přístup z Internetu: (20.9.2006), http://www.kis-vysocina.cz/attachments/zz05-v3.doc 65 Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, s. 94, Přístup z Internetu: (12.5.2006), http://www.mze.cz/attachments/OP Zemědělství_verze_final_duben_na net.doc 66 Výroční zpráva o Operačním programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství v České republice za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, Přístup z Internetu: (5.8.2006), http://www.mze.cz/UserFiles/File/OP_Zemedelstvi/VZ_OP_2005_final.pdf

51

skladování ovoce a zeleniny a na pořízení strojů pro zemědělskou výrobu. V rámci OP směřuje do opatření zhruba polovina celkových zdrojů programu. Zájem ze strany žadatelů převyšuje finanční plán. Dále podpory směřují do oblasti lepšího zpracování zemědělských výrobků a jejich marketingu. Zde je také velký zájem o jednotlivá opatření. Finanční prostředky tohoto opatření (234 mil. Kč) byly v roce 2005 čerpány v plné plánované výši. V oblasti podpor lesnímu hospodářství byl v roce 2005 zájem zejména o podporu obnovy lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem, o podporu na zavedení příslušných ochranných opatření a na pořízení strojů. V rámci dalšího opatření „Posílení přizpůsobivosti a rozvoje venkovských oblastí“ je podpora (v roce 2005 ve výši 947 mil. Kč) zaměřena hlavně na pozemkové úpravy, na obnovu a rekonstrukci rybníků a zemědělských vodních nádrží a na diverzifikaci zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství (např. podpora agroturistiky, využívání alternativních zdrojů energie). V roce 2005 byl zaznamenán značný počet žadatelů. O podopatření typu LEADER+ byl ze strany žadatelů v rámci tohoto opatření také velký zájem. V souvislosti s OP můžeme konstatovat, že čerpání prosředků odpovídá finančním plánům. Zajímalo mne, co musím všeobecně splnit, abych mohl jako začínající mladý zemědělec, žádat o investiční dotace. Podmínkou je tedy věk do čtyřiceti let a minimální zemědělská kvalifikace. Tu lze získat rekvalifikačním kurzem. Jsem nějak zvýhodněn oproti starším žadatelům? Ano, míra spolufinancování z veřejných prostředků se u mne zvyšuje na 55%. O kolik peněz mohu zažádat? V období 2004-2006 mohu čerpat celkem až cca 90 mil. Kč 67. Když můj podnik bude prosperovat, mám investovat do nových strojů? Možná že ano, například v případě „kombajnů“ použití stroje JOHN DEER CLAAS CASE znamená 61,7 % úsporu nákladů na l ha sklízené plochy oproti tradičním strojům. Úspora je i v potřebě strojů. Na 1000 ha u tradiční sklizňové mlátičky je třeba na 30 sklizňových dnů 5,5 ks, u sklizňové mlátičky typ JOHN DEER 1ks68. Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) HRDP je orientován především na ekonomickou stabilizaci zemědělství v horších přírodních podmínkách a na uplatňování principů udržitelného rozvoje v zemědělském sektoru prostřednictvím agroenvironmentálních opatření (AEO)69. Agroenvironmentální opatření Největší suma podpor v rámci HRDP směřuje trvale do agroenvironmentálních opatření (3,3 mld. Kč za rok 2005). AEO byla v roce 2005 realizována na celkové ploše 1 168 tis. ha. Zájem byl především o opatření ošetřování travních porostů (tento vysoký zájem je v určitých regionech způsoben vysokou výměrou travních porostů a možnou kombinovatelností s podporami LFA). Celkový nárok na dotace na ošetřování travních porostů byl na plochu 713 tis. ha. což představuje 73 % veškerých trvalých travnatých porostů v ČR. Ekologické zemědělství bylo podpořeno na ploše 224 tis. ha; proti roku 2004 došlo k poklesu o 17 tis. ha. EZ je zaváděno zejména v regionech s vysokým podílem travních porostů na zemědělské půdě.

67

Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ v kostce (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha , 22.5.2006, s. 4-5, Přístup z Internetu: (8.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/OP_kostka_web.pdf 68 Program rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 259, Přístup z Internetu: (4.9.2006), http://www.mze.cz/UserFiles/File/EAFRD/PRV%20vlda%2025_8.pdf 69 Zpráva o stavu zemědělsví za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 246, Přístup z Internetu: (20.9.2006), http://www.kis-vysocina.cz/attachments/zz05-v3.doc , a dále Výroční zpráva HRDP za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, Přístup z Internetu: (19.8.2006), http://81.0.228.70/attachments/HRDP_web.pdf

52

Velký zájem je dále o dotace na pěstování meziplodin s protierozními účinky. Tento zájem pramení z relativní nenáročnosti daného opatření. Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními Druhý největší objem finančních prostředků HRDP plyne na podporu hospodaření v LFA. Nárok na dotace v roce 2005 činil 2,8 mld. Kč. Podpory jsou vypláceny pouze na travní porosty a mají proto také povahu opatření, které podporuje chov skotu a dalších zvířat, využívajících travní porosty. Průměrná výše dotace na opatření LFA je 4000 Kč/ha TTP. Předčasné ukončení zemědělské činnosti V rámci hodnocení opatření PUZČ v roce 2005 lze konstatovat, že opatření bylo zavedeno v časovém posunu oproti ostatním opatřením, a to vzhledem k složitosti administrace opatření, se kterým neměla ČR v předvstupním období žádné zkušenosti. V roce 2005 byli žadatelé podmínečně zařazováni do tohoto opatření a k plnému zařazení dojde u těchto žadatelů dochází až v roce 2006. Zakládání skupin výrobců V roce 2005 bylo založeno 24 skupin výrobců , největší zájem je u komodity maso. Žádosti o podporu jsou předkládány až od roku 2006. Opět zde zaznamenáváme časový posun realizace opatření. Lesnictví Zalesňování zemědělských pozemků, na kterých je zemědělské hospodaření problematické, patří k jedněm z nejvhodnějších řešení při využívání těchto pozemků a jako kontinuální program je podporováno již od roku 1994. Dotace v rámci programu na podporu zalesňování zemědělské půdy je poskytována na založení lesního porostu, na péči o lesní porost po dobu 5 let od jeho založení, počínaje rokem zalesnění a ve formě náhrady za ukončení zemědělské výroby na zalesněném zemědělském pozemku po dobu 20 let od jeho založení, počínaje rokem zalesnění. Jednotlivé výše podpor jsou hodnoceny jako ne moc vysoké (např. 92 000 Kč na zalesnění 1ha zemědělské půdy v případě listnatých dřevin), proto není o zalesňování zatím moc velký zájem.

5.4 Národní podpory a opatření Vstupem České republiky do EU k 1. 5. 2004 vstoupil v platnost nový systém a nová struktura národních podpor zemědělství a venkova. Národní dotace podléhají notifikaci ze strany Evropské komise. V souboru národních podpor a opatření tvořily v letech 2004 i 2005 největší položku doplňkové přímé platby, které jsou spolu s národními podporami vybraných komodit uvedeny výše v kontextu s přímými platbami Druhou velkou skupinu podpor představují dotační programy poskytované na základě „Zásad“ podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (např. Ozdravování polních a speciálních plodin, Nákazový fond, Udržování genetického potenciálu hospodářských zvířat a rostlin, Zavlažovací systémy v ovocných sadech). Další podstatnou část národních podpor představují podpory poskytované prostřednictvím PGRLF – garance jistiny a dotace úroků u investičních úvěrů. Kromě toho poskytuje PGRLF dotace úroků z překlenovacích úvěrů pro subjekty hospodařící v LFA. Významnou část národních podpor a opatření tvořily v roce 2005 také opatření na řešení dopadů zvýšení spotřební daně u nafty, daňová zvýhodnění u bionafty, úvěrové výpomoci prostřednictvím ČMZRB a dále výdaje na tzv. obecné služby, tj. výzkum, servisní činnosti, monitoring cizorodých látek, pozemkové úpravy aj. 53

5.5 Společné organizace trhu V rámci Společné organizace trhu (SOT) jsou na domácím trhu realizována prostřednictvím SZIF opatření spočívající v kompenzacích výrobcům a zabezpečování intervenčních nákupů (jedná se např. o podpory na zpracování ovoce, zeleniny, vína, a brambor na škrob, dále např. podpory na skladování obilí). Dále do této oblasti opatření patří vývozní subvence (za rok 2005 celkem 780 mil. Kč, z toho hlavně na vývoz mléčných výrobků, hovězího masa, cukru a obilovin).

54

6.

Ekonomické, sociální a ekologické dopady zavedení SZP v ČR

V této poslední kapitole se zaměříme na dopady zavedení Společné zemědělské politiky v zemědělském sektoru.

6.1 Změny v ekonomické situaci zemědělství ČR po vstupu Ekonomická situace zemědělství ČR se po vstupu výrazně zlepšila. Důkazem jsou sektorové údaje na bázi Souhrnného zemědělského účtu (pro rok 2005 jde o údaje ze září 2005) a také podnikové údaje na bázi FADN-CZ (k dispozici jsou údaje pouze do roku 2004), pomocí kterých lze hodnotit „distribuční efekty“ nových podmínek z hlediska jejich dopadů do jednotlivých kategorií podniků. Souhrnný zemědělský účet (SZÚ) SZÚ je základním metodologickým nástrojem pro měření ekonomické velikosti a výkonnosti odvětví zemědělství, resp. zemědělské prvovýroby, v rámci národního hospodářství. SZÚ se člení na čtyři části: účet výroby, účet tvorby důchodu, účet podnikatelského důchodu a součásti kapitálového účtu70. Farm Accountancy Data Network (FADN-CZ) Zemědělská účetní datová síť představuje systém založený na vybraných zemědělských farmách, který umožňuje shromažďovat technická a ekonomická data tak, aby bylo možno získat informace o ekonomické situaci v zemědělství. Prostřednictvím harmonizované a společné metodiky umožňuje porovnávat stav v jednotlivých členských zemích. V Evropské unii byl systém FADN vytvořen v roce 1965, kdy byla nařízením Rady č. 79/56 vytvořena právní základna pro organizaci sítě. Evropská komise se rozhodla vytvořit systém FADN, protože hledala nástroj schopný poskytovat informace nezbytné pro řízení Společné zemědělské politiky (Common Agricultural Policy - CAP). Potřebovala a potřebuje monitorovat zemědělskou situaci nejen s pomocí agregovaných dat (vykazovaných jako ekonomická součást v rámci Souhrnného zemědělského účtu), ale také jako konkrétní reálnou situaci zemědělců pracujících na svých farmách, jako konkrétní skutečnost v souvislosti se zemědělskou půdou v členských zemích. Primárním účelem FADN je poskytovat data, která umožní vyhodnocovat dopady CAP. Na úrovni EU je tedy možné systém FADN označit za hlavní a prakticky jediný zdroj informací o ekonomické situaci zemědělských podniků. Kromě standardních komparací a analýz prováděných EK je tato databáze využívána při přípravě prakticky každé změny nebo analýzy SZP. Využití databáze FADN v ČR se datuje od roku 1995. Systém je v ČR považován Evropskou Komisí za plně funkční71. Ekonomická situace v odvětví zemědělství Klíčovým ukazatelem Souhrnného zemědělského účtu je důchod z faktorů v přepočtu na 1 plnou roční pracovní sílu v zemědělství (DF/AWU)72 jako zdroj generovaný z trhu a podpor k pokrytí nákladů práce, půdy a kapitálu. Tento ukazatel („indikátor A“) je klíčový pro posouzení ekonomické situace sektoru v rámci EU 25. Meziročně se hodnota tohoto ukazatele 70

k vysvětlení SZÚ blíže viz Přístup z Internetu: (10.9.2006), http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/o/211506-za_rok_2005-metodicke_vysvetlivky , Souhrnný zemědělský účet za roky 2004 a 2005, Český statistický úřad, Praha, Přístup z Internetu: (10.11.2006), http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/p/2116-06 71 k základním informacím o FADN CZ blíže viz Přístup z Internetu: (11.10.2006), http://www.vsbox.cz/fadn/01_htm/110_ucel_fadn.htm 72 Annual Work Unit (AWU), 1 přepočtený pracovník s roční kapacitou 1800 hod

55

v roce 2003 mírně snížila, avšak v roce 2004 se zvýšila téměř o 60% (s přihlédnutím k „relativně špatnému“ roku 2003), v roce 2005 se nepatrně snížila o 2%73. Rozborem ukazatele DF/AWU lze dokumentovat, že příznivé trendy proti roku 2003 byly způsobeny zejména meziročním skokovým nárůstem ukazatele SZÚ „ostatní dotace na výrobu“ v roce 2005 (o 166%, resp. 162% vzhledem k rokům 2004, resp. 2003), kde se promítlo časové zpoždění ve vyplácení dotací za rok 2004 (SAPS) do roku 200574. V roce 2005 se přes téměř 30% meziroční zvýšení podpor zemědělským podnikům (viz tabulka 5) promítá značný pokles cen zemědělských výrobců (CZV) v důsledku velké nadprodukce produkčního roku 2004/2005 (produkce odvětví zemědělství v tzv. základních běžných cenách meziročně poklesla o 12% oproti roku 2004, z toho nejvíce u obilovin, produkce skotu a vajec)75. Přesto lze na základě údajů SZÚ konstatovat že se ekonomická situace sektoru po vstupu výrazně zlepšila, což se očekávalo. Svědčí o tom i výše podnikatelského důchodu („zisku“), která za odvětví meziročně vzrostla z –2,5 mld. Kč v roce 2003 na 8,6 mld. Kč v roce 2004 a na 7,6 mld. Kč v roce 200576, viz graf 4.

73

Doucha, T.: Adaptace zemědělství ČR na Společnou zemědělskou politiku EU, studie, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha (VÚZE), Praha 2006, s. 6 74 Zpráva o stavu zemědělsví za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 206, Přístup z Internetu: (20.9.2006), http://www.kis-vysocina.cz/attachments/zz05-v3.doc 75 blíže ČSÚ: komentáře, viz Přístup z Internetu (15.12.2006), http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/o/2116-06-za_roky_2004_a_2005-komentar http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/o/2101-06-za_rok_2005-komentar 76 blíže viz Přístup z Internetu: (12.11.2006) http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/F4003130E2/$File/21160607.pdf

56

Graf 4: Zemědělství ČR – hospodářské výsledky, výnosnost podnikání a zadluženost 45,17

+ 8,56 43,46

8,0 Hospodářský výsledek v mld. Kč Výnosnost kapitálu v %

50,0

46,19

39,18 36,59

6,0

45,0

39,12 + 5,32

40,0 35,0

+ 3,41

4,0

30,0

+ 2,73 + 1,76

2,0

+ 1,44

25,0 20,0

0,0

15,0

- 0,66 - 1,12

-2,0 - 2,23

-4,0

- 1,96

Hospodářské v ýsledky zemědělstv í Výnosnost celkov ého kapitálu

Míra zadluženosti v %

10,0

10,0

- 2,46

- 3,55

5,0

Míra zadluženosti

-6,0

0,0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

Rok

Zdroj: Souhrn ke Zprávě o stavu zemědělství ČR za rok 2004 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2005, s. 2, Přístup z Internetu: (2.7.2006), http://81.0.228.70/attachments/Souhrn_ZZ_2004.pdf Poznámky:
Hospodářské výsledky pro roky 1999 až 2002 = zisk nebo zráta před zdaněním, vč. dotací provozního charakteru (výpočet FADN CZ); Jen za podniky hospodařící na zemědělské půdě;
Pro roky 2003 a 2004 jsou Hospodářské výsledky převzaty ze SZÚ ČSÚ přičemž jde o údaj Podnikatelský důchod
Výnosnost celkového kapitálu: V letech 1999 až 2002 = Výpočet FADN CZ (Hospodářský výsledek za účetní období / celkový kapitál) x 100; Jen za podniky hospodařící na zemědělské půdě; V letech 2003 a 2004 = Výpočet z FADN CZ – údaje na 1 ha z.p. z celého souboru podniků (Výsledek hospodaření / Aktiva celkem) x 100;
Míra zadluženosti: V letech 1999 až 2002 = Výpočet FADN CZ (Cizí kapitál / celkový kapitál) x 100; Jen za podniky hospodařící na zemědělské půdě; V letech 2003 a 2004 = Výpočet z FADN CZ – údaje na 1 ha z.p. z celého souboru podniků (Cizí zdroje / Aktiva celkem) x 100

Ekonomická situace jednotlivých kategorií zemědělských podniků Sektorově příznivá ekonomická situace se pochopitelně promítla i do ekonomiky jednotlivých kategorií zemědělských podniků. Až na výjimky všechny kategorie podniků (podle právních forem, podle vztahu k LFA – regionálního hlediska, podle výrobního zaměření) na vstupu „vydělaly“, otázkou je kdo nejméně a kdo nejvíce. Odpověď na tuto otázku je zatím pouze dílčí, neboť podnikové údaje z FADN-CZ jsou k dispozici pouze do roku 2004. Pro hodnocení jsem použil údaje tabulky 6 a 7 (viz příloha), přičemž jsem se zaměřil na ukazatele čisté přidané hodnoty opět v přepočtu na 1 plnou roční pracovní sílu v zemědělství (ČPH/AWU). Tento ukazatel je obdobou ukazatele DF/AWU za celé odvětví. Jaké lze učinit závěry z údajů FADN 2003 a 2004? - Po vstupu sice došlo k výraznému nárůstu provozních dotací u všech kategorií podniků, avšak orientace těchto podpor zachovala v podstatě předvstupní povahu (včetně jejího očekávání do budoucnosti). Řada zemědělských podniků (pokud mohla) se tak v zásadě začala svým výrobním zaměřením přizpůsobovat podmínkám SZP již před vstupem. V intenzivní živočišné výrobě a ve specializované rostlinné výrobě jsou ovšem změny ve výrobním zaměření značně determinovány minulými investicemi. - Pokud jde o ČPH/AWU, nejvíce si meziročně v roce 2004 polepšily tyto kategorie podniků: družstva a podniky fyzických osob s 51 – 100 ha, podniky v LFA mimo kategorii horské

57

a podniky zaměřené na polní výrobu. Naopak mezi „poraženými“ se ocitly podniky specializované na zahradnické a trvalé kultury a na chov prasat a drůbeže. - Absolutními „vítězi“ v úrovni ČPH/AWU se v průměru let 2003 a 2004 staly větší podniky fyzických osob a také podniky s r. o. V porovnání s kolektivními farmami (družstvy, a.s.) dosahuje rozdíl v úrovni tohoto ukazatele téměř 60 %. V porovnání s podniky typu družstev a a. s. bylo tohoto výsledku dosaženo velmi extenzivní živočišnou výrobou (malý podíl přežvýkavců na hekter půdy) s vyšším podílem půdy v LFA (s produkcí na 1 ha nižší o více než 50 %), avšak s velmi nízkou potřebou práce (1,63 AWU/100 ha proti 4,22 AWU/100 ha u kolektivních podniků), která je nadprůměrně substituována vyššími investicemi do techniky a technologií (o téměř 60 % vyšší odpisy na 100 Kč produkce). - Proti velkým podnikům fyzických osob vykazují malé podniky fyzických osob naopak nepříznivou ekonomickou situaci i po vstupu. Mají vysoký podíl pracovních vstupů, ale i investic. Jejich úroveň ČPH/AWU je relativně nízká. Toto lze však tvrdit pouze s určitou opatrností, s vědomím jejich dalších zdrojů příjmů mimo zemědělství. - Z regionálního hlediska se v obou sledovaných letech 2003 a 2004 jeví ekonomická situace zatím dosti vyvážená. Nepřihlíží se přitom k situaci ve velkých individuálních podnicích v oblastech LFA a na „zděděných“ trvalých travních porostech (TTP) (s možností využití dalších podpor v rámci agro-environmentálních programů, bez výraznějších transakčních nákladů na jejich zavedení), které s velkou pravděpodobností dosahují mimořádných vysokých důchodů a zisků. Proti tomu stojí obavy podniků z produkčních oblastí mimo LFA, u kterých pokles CZV jejich produkce (obilí, olejniny a další komodity) po roce 2004 nemusí být plně kompenzován nárůstem podpor. Zjištěné závěry plně korespondují s rozsáhlou analýzou provedenou ve Zprávě o stavu zemědělství ČR za rok 200577. Ekonomika a trh hlavních zemědělských komodit Při hodnocení ekonomiky jednotlivých komodit použiji ukazatele rentability a konkurenceschopnosti78, přičemž vycházím z databáze ČSÚ a VÚZE. Situaci dokumentuje tabulka 8 v příloze. Zvýšené přímé platby a platby LFA se pozitivně promítají do současné souhrnné rentability průměrných českých producentů téměř všech hlavních komodit. Souhrnná rentabilita, do které se promítá vliv přímých podpor, je však ukazatelem udržitelnosti či schopnosti přežití producentů, nikoliv ukazatelem vlastní efektivnosti jejich výroby nebo konkurenceschopnosti v užším významu vůči podmínkám světového či jednotného trhu EU. Aniž jsou rozebírány podrobněji jednotlivé komodity, lze k situaci po vstupu konstatovat, že: - Průměrní producenti ČR jsou relativně konkurenceschopní vůči světovému i evropskému trhu ve výrobě obilovin a olejnin, tedy v produkci komodit, které jsou méně náročné na kvalitu managementu a lidské práce a kde lze využívat nesporné výhody z velikosti zemědělských podniků ČR, včetně velkovýrobních technologií. - Průměrní producenti ČR jsou nekonkurenceschopní vůči světovému a částečně i evropskému trhu zejména u komodit živočišné výroby, podstatně náročnějších na kvalitu managementu a

77

Zpráva o stavu zemědělsví za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 206-228, Přístup z Internetu: (20.9.2006), http://www.kis-vysocina.cz/attachments/zz05-v3.doc 78 nákladová rentabilita = ceny zemědělských výrobců (CZV) / jednotkové náklady na výrobu (JN); souhrnná rentabilita = (CZV + přímé podpory) / (JN - podpory krmiv v ŽV).

58

lidské práce. Je třeba připomenout, že technická účinnost lidské práce79 v živočišné výrobě ČR je stále na zhruba poloviční úrovni v porovnání s producenty EU-15 80. - V živočišné výrobě nejde přitom jen o chov skotu, ale při daných i predikovaných CZV, při neexistenci přímých podpor a při nutnosti dále investovat do požadovaných standardů výroby je to také problém průměrných producentů jatečných prasat a drůbeže. - V rostlinné výrobě dochází po vstupu ke značným cenovým tlakům i v dalších komoditách – u brambor, zeleniny, ovoce, vína ad. Čeští producenti jsou vystavení tlakům producentů z východu (z Polska) s nízkými náklady zejména práce, ale také tlakům producentů z EU-15 s podstatně vyšší efektivností výroby, organizovaností producentů a marketingem. Zejména v těchto odvětvích selhává v ČR strategická marketingová orientace a účinná organizovanost producentů81. - Samostatným problémem je produkce cukrovky a cukru. V tomto odvětví dochází od roku 2006 pod tlaky WTO k reformě tržního řádu a k dramatickému, byť kompenzovanému snižování institucionálních cen. Pokles CZV cukrovky ze zhruba 46 eur/t na budoucích asi 26 eur/t, tedy na úroveň cca 750 Kč/t, prověří skutečnou konkurenceschopnost našich producentů, i když je nutno realisticky vidět, že osud odvětví je spíše v rukách majitelů cukrovarů. - Průměrní producenti ČR dosahují rentability u většiny komodit pouze při započtení přímých podpor; jsou na těchto podporách existenčně závislí. Některé druhy podpor, např. současné platby v LFA či platby na ornou půdu s produkcí vlastních krmiv, však mohou vést v chovu přežvýkavců (ve výrobě mléka i jatečného skotu) k velmi vysoké souhrnné rentabilitě, zejména v oblastech LFA. Problém v chovu skotu ovšem spočívá v alokaci výroby: podstatná část produkce v chovu skotu je stále alokována do „nížin“, „náklady příležitosti“ ve vztahu k nabízeným podporám (tedy včetně podpor krmivové základny) nejsou plně českým zemědělstvím využívány. To souvisí také se stále vysokým stupněm zornění naší zemědělské půdy.

79

Technická účinnost měřená např. množstvím naturální produkce (litrů mléka apod.) za 1 hod. lidské práce. Doucha, T.: Adaptace zemědělství ČR na Společnou zemědělskou politiku EU, studie, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha (VÚZE), Praha 2006, s. 8 81 Doucha, T.: Adaptace zemědělství ČR na Společnou zemědělskou politiku EU, studie, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha (VÚZE), Praha 2006, s. 9 80

59

Vývoj zemědělské produkce ve stálých cenách Hrubá zemědělská produkce (ve stálých cenách roku 1989) v roce 2004, ve srovnání s rokem 2003, významně vzrostla (o téměř 15%), a to především vlivem růstu hrubé rostlinné produkce (o více než 38%) v důsledku velmi příznivých klimatických podmínek, při současném poklesu hrubé živočišné produkce (o téměř 2%) v důsledku odbytových potíží. V roce 2005 ve srovnání s rokem 2004 se celková produkce ve stálých cenách snížila o 4,3% (resp. zvýšila o 9,3% oproti roku 2003) – viz tabulka 9 v příloze. V běžných základních cenách produkce za rok 2005 oproti roku 2004 poklesla o 12%. Na poklesu v roce 2005/2004 se podílely především zhoršené výsledky rostlinné výroby. Vlivem nepříznivých vegetačních podmínek se výrazně snížila sklizeň obilovin, olejnin a ovoce. Důvodem poklesu hrubé živočišné produkce bylo hlavně snížení výroby jatečného dobytka a vajec82. Vývoj zemědělské produkce ve stálých cenách zachycuje graf 5. Rozdíl mezi větším poklesem hrubé zemědělské produkce 2005/2004 v běžných cenách ve srovnání s nižším poklesem ve stálých cenách je především způsoben snížením cen placených zemědělským výrobcům za dodané produkty. Hodnocený rok 2005 se totiž vyznačoval poklesem cen rostlinných výrobků v důsledku jejich vyšších zásob ze sklizně roku 2004. Graf 5: Vývoj objemu hrubé zemědělské produkce v letech 1989 až 2004 (stálé ceny r.1989) 120,0 108,6

Hrubá rostlinná produkce

106,1

Hrubá živočišná produkce

96,7

100,0

85,0

Hrubá zemědělská produkce 83,0

78,1

82,0

80,9 76,8

80,0

77,4

77,8

74,3

76,1

77,3 72,8

mld. Kč

67,2 60,0

40,0

20,0

0,0 1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Rok

Zdroj: Zdroj: Souhrn ke Zprávě o stavu zemědělství ČR za rok 2004 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2005, s. 9, Přístup z Internetu: (2.7.2006), http://81.0.228.70/attachments/Souhrn_ZZ_2004.pdf

82

blíže ČSÚ:komentář, viz Přístup z Internetu (15.12.2006), http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/o/2101-06-za_rok_2005-komentar

60

Ekonomický rozměr zemědělství Ekonomický rozměr zemědělství se v dlouhodobém trendu snižuje. Nárůst ukazatele v roce 2004 je výsledkem mimořádně dobrých výsledků rostlinné produkce, návazně na příznivý průběh klimatických podmínek. Za rok 2005 zaznamenáváme opět pokles sledovaných ukazatelů. Ukazatel podílu hrubé zemědělské produkce (HZP) na celkovém hrubém domácím produktu (HDP) je pouze orientačním ukazatelem, který v hrubých rysech charakterizuje vývoj ekonomického rozměru zemědělské výroby v rámci národního hospodářství ČR. Samotný objem HZP je výrazně závislý na vývoji klimatických podmínek v jednotlivých letech. Pro srovnání jsou v následujícím grafu uvedeny údaje o vývoji ekonomického rozměru zemědělství vycházející z výpočtů ČSÚ, tzn. jednak ze Statistiky národních účtů a jednak ze Souhrnných zemědělských účtů. Graf 6: Pozice zemědělství v rámci národního hospodářství ČR 8,00 7,32

7,55 6,67

7,00

6,51 5,99

5,94 5,62

6,00

5,37

5,47

5,48 5,06

5,03

5,00

%

3,93

4,00

4,72 4,23

4,36

2,78

2,74

3,69 3,08

3,00

Podíl zemědělství (HZP) na HDP 1) 1,56

Podíl zemědělství na HDP (b.c.) 2)

2,00

1,70

1,58 1,32

Podíl zemědělství na HDP (b.c.) dle SZÚ 3)

1,17

1,00

0,00 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Rok

Zdroj: Souhrn ke Zprávě o stavu zemědělství ČR za rok 2004 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2005, s. 15, Přístup z Internetu: (2.7.2006), http://81.0.228.70/attachments/Souhrn_ZZ_2004.pdf Poznámky: 1) HDP = hrubý domácí produkt ve stálých cenách roku 1995; HZP = hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách roku 1989. 2) Statistika národních účtů ČSÚ; HDP vypočten z hrubé přidané hodnoty v běžných cenách. 3) Dle SZÚ (souhrnný zemědělský účet ČSÚ); HDP vypočten z přidané hodnoty, kde je zahrnuta pouze zemědělská prvovýroba, poskytované zemědělské služby a neoddělitelné nezemědělské činnosti.

V roce 2005 podíl zemědělství (včetně lesnictví a rybolovu) na hrubém domácím produktu (3 %) a na celkové zaměstnanosti (4 %) se především v důsledku silně expandujícího terciérního sektoru v ČR již přibližuje nízkým úrovním nejvyspělejších zemí EU-15. Reálný pokles zemědělské výroby oproti roku 1989 činí 30% (viz. Graf 4). Transformační a restrukturalizační procesy v českém zemědělství se v období let 1989 až 2005 projevily ve výrazném snížení zaměstnanosti v zemědělství.

61

V tomto období poklesl průměrný evidovaný počet pracovníků v zemědělské výrobě (bez souvisejících služeb a myslivosti) z 533 tis. osob na 136 tis. osob, což představuje pokles počtu pracovníků o 75%83. Všeobecně nižší cenová hladina vede v ČR, vedle nižší ceny půdy, i k nižším cenám vstupů do zemědělství, a to především v cenách práce. Tato situace sice u nás vytváří komparativní výhody vůči sedlákům ze zemí EU-15, nikoliv však vůči některým novým členským zemím EU, kdy především polští malorolníci svou nízkou cenou práce vytvářejí českým zemědělcům silnou konkurenci na trhu. Nižší produktivita práce v zemědělství v porovnání s průměrem národního hospodářství způsobuje, že – podobně jako v ostatních zemích EU – úroveň mezd v zemědělství je nižší než celonárodní průměr, a to o 28 %84.

6.2 Tendence v agrárním zahraničním obchodu Po vstupu ČR do EU se zahraničním obchodem stal pouze obchod mimo společné území rozšířené EU, tedy obchod s třetími zeměmi. Obchod uvnitř EU mezi jednotlivými členskými zeměmi je obchodem vnitřním, který se odehrává na jednotném trhu bez celních a jiných bariér. V obchodě se třetími zeměmi se ČR řídí Společnou obchodní politikou a Společnou zemědělskou politikou EU, uplatňuje společné celní předpisy, využívá společný celní sazebník a v agrárním obchodu aplikuje obchodní mechanizmy společné zemědělské politiky EU pro regulaci dovozu a vývozu. V mnohem větší míře se v rámci této politiky využívá licencí na dovoz a vývoz zemědělských produktů a potravin, platí jiný systém vývozních subvencí, je nutné skládat kauce při získávání preferencí na dovoz a subvencí na vývoz, zpřísnila se pravidla kontroly agrárního obchodu se třetími zeměmi a využívá se řada dalších opatření jako je například kontrola pohody zvířat při transportu. V důsledku odstranění posledních celních a byrokratických bariér se výměna zboží v zemědělsko-potravinářské oblasti od května 2004 dále zvýšila a především se dále posílila zahraniční výměna (intraobchod) v rámci jednotného trhu EU. Vývoz do zemí EU již dosahuje 85 % celkového objemu českého zemědělsko-potravinářského vývozu a celkem 89 % všech agrárních a potravinářských výrobků dovážených do České republiky pochází ze zemí Evropské unie (citace ZZ 05). Celkovou dynamiku zahraniční obchodní výměny a konkurenční schopnost českého zemědělství a potravinářství vyjadřuje stupeň krytí, tj. jak velký podíl dovozů je kryt vývozy. Česká republika si v roce 2005 své postavení na zahraničních trzích se zemědělskopotravinářskými výrobky vylepšila o 9 procentních bodů, kdy své importy pokryla exporty již ze 75 %. Stále však zůstává problémem nedostačující nabídka zavedených značek, které by regionální speciality cenově odlišovaly od masově nabízených produktů. Navíc ve struktuře vývozu začínají hrát stále větší úlohu základní zemědělské komodity (suroviny) bez vyšší přidané hodnoty. V neposlední řadě se zemědělství a potravinářský průmysl v ČR potýká s relativně slabou pozicí na trhu vůči nadnárodním obchodním řetězcům. Přestože Česká republika zůstává a i v nejbližší budoucnosti pravděpodobně zůstane čistým agrárně-potravinářským importérem (pro rok 2005 agrární schodek 26 mld. Kč), nepředstavuje to pro českou ekonomiku nebezpečí destabilizace. Navíc česká ekonomika jako celek v současnosti vytváří významné přebytky v zahraničním obchodě, jež bez problémů vyrovnávají deficit zemědělskopotravinářského obchodu.

83

Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, s. 42, Přístup z Internetu: (12.5.2006), http://www.mze.cz/attachments/OP Zemědělství_verze_final_duben_na net.doc 84

Zpráva o stavu zemědělsví za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, s. 7, Přístup z Internetu: (20.9.2006), http://www.kis-vysocina.cz/attachments/zz05-v3.doc

62

6.3 Ekologické dopady Vstup ČR do EU a rostoucí tlak na zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských podniků může vést k intenzifikaci hospodaření na půdě. Na druhou stranu může současně v oblastech se ztíženými podmínkami docházet k upouštění od hospodaření a k nárůstu výměry zemědělsky nevyužívané půdy. Oba extrémy působí negativně na životní prostředí, vedou k degradaci druhové rozmanitosti, poškozování krajiny apod. Implementace agroenvironmentálních opatření pozitivně ovlivňuje vztah zemědělství a životního prostředí. Možné je očekávat celkové mírné zlepšení, popř. zpomalení negativních trendů souvisejících s erozí a znečištění vodních toků z plošných zdrojů znečištění. Zpomalení negativních tendencí nebo dokonce zvýšení biodiverzity lze předpokládat pouze lokálně, vzhledem k tomu, že obnova dlouhodobě poškozovaných ekosystémů je velmi pomalá. Překážkou jsou také převažující nájemní vztahy k půdě a malý zájem uživatelů půdy o udržitelné způsoby hospodaření. Česká republika patří mezi ty státy, kde na agroenvironmentální programy jde bezmála polovina prostředků určených na HRDP. Tyto programy lze z ekologického hlediska hodnotit velmi příznivě, neboť se snaží motivovat zemědělce k zavádění ekologicky šetrných a trvale udržitelných způsobů zemědělského hospodaření. Nastavené podpory v současné době motivují zemědělce hlavně k zavádění extenzivních způsobů hospodaření (ošetřování travních porostů), vhodných osevních postupů (pěstování meziplodin) a ke snížení vstupů do zemědělského hospodaření (ekologické zemědělství a integrovaná produkce). Extenzivní způsob hospodaření, však není věrohodnou ani smysluplnou alternativou pro dnešní běžné zemědělce. Skutečně perspektivní jsou nová, inovativní řešení – zejména ekologické zemědělství a některé typy tzv. integrované produkce. K přechodu na ně má Česká republika, díky poměrně nízké spotřebě agrochemikálií a dostatku pracovních sil na venkově, mimořádnou příležitost. Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství nepoužívá prakticky žádné syntetické pesticidy a umělá hnojiva. Nahrazuje je sofistikovanými pěstebními postupy, například střídáním plodin, a lidskou prací. Zároveň vyžaduje dodržování pravidel, která chrání půdu a zajišťují dobrou péči o zvířata. Zakazuje například přidávání antibiotik do krmiv nebo klecové ustájení. Statky, které ekologické hospodaření zavedly, vykazují větší bohatství rostlin a živočichů, nižší spotřebu energie a nižší znečištění vody než intenzivní farmy. Zvířata zde mají mnohem více prostoru: jejich průměrná hustota zde dosahuje jen 70 % oproti konvenčním farmám. Zatímco evropský i český agrární sektor stagnuje a pohybuje se na pokraji úpadku, ekologické zemědělství zejména na západ od našich hranic už řadu let rapidně roste. Biopotraviny, kdysi omezené na speciální prodejny a úzkou skupinu zákazníků, se staly běžným zbožím.Shrňme si výhody EZ. - Více práce: EZ nahrazuje kapitál či vstupy prací – jinými slovy, lépe využívá lidské práce a vědomostí namísto agrochemických látek. Ekologické farmy v zemích EU zaměstnávají průměrně o 10–20 % více lidí než konvenční. Přirozené metody odstraňování škůdců a plevelů i lepší péče o zvířata (například podestýlka) samozřejmě vyžadují více práce. - Peníze zůstanou doma: Peníze z ekologického zemědělství kolují v místní ekonomice. Hospodáři platí více místním zaměstnancům a naopak méně za agrochemikálie dovážené odjinud. Přímý prodej a zpracování biopotravin v malých podnicích vytvářejí na nezaměstnaností sužovaném venkově další pracovní místa. V neposlední řadě ekologické hospodaření zvyšuje atraktivnost statků pro agroturistiku a často se k němu přidávají další obory venkovského podnikání, například řemeslná výroba, obnovitelné zdroje energie a podobně

63

- Menší škody: Ekologické farmy navíc šetří peníze společnosti. Nevyvolávají vysoké skryté náklady, které jsou typické pro intenzivní zemědělství a jež se projevují například v cenách pitné vody nebo výdajích na zdravotnictví. Šetrné hospodaření má mnohem méně negativních dopadů a vytváří více prospěšných vedlejších důsledků než konvenční. Britská kalkulace odhadla, že každoroční vynucené vedlejší výdaje způsobené tamním zemědělstvím (například na čištění pitné vody od pesticidů, bakteriální kontaminace potravin, úbytek organických látek z půdy a podobně) činí v přepočtu průměrně více než 290 eur na hektar. V případě ekologického zemědělství dosahují jen zhruba třetiny této částky, 90–100 eur na hektar85. Ekologičtí zemědělci s nižšími náklady i výnosy mají ve výsledku přibližně srovnatelné zisky s konvenčními farmami– někdy poněkud vyšší, jindy nižší. Ceny biopotravin v obchodech jsou však obvykle o něco vyšší než běžného zboží. To představuje hlavní limit dalšího růstu ekologické produkce. Cenová nevýhodnost biopotravin je za prvé způsobena menším trhem a objemem obchodu (takže se s rozvojem bude snižovat) a za druhé je možná jen díky tomu, že dotace a daně neodrážejí přínosy a dopady intenzivního a ekologického zemědělství. Pokud by byl do dotačních programů i dalších opatření důsledně zařazen princip „znečišťovatel platí“, cenové znevýhodnění zmizí a většina českého i evropského zemědělství může přejít na ekologické nebo jiné šetrné hospodaření. Můžeme tedy shrnout, že jde o perspektivní způsob hospodaření, který vytváří nový trh s produkty ekologického zemědělství (EZ) včetně nových pracovních příležitostí, přispívá k rozvoji a údržbě venkovské krajiny a k ochraně všech složek životního prostředí a nejvíce se tak přibližuje pojetí trvale udržitelného způsobu hospodaření. V ČR se EZ rozvíjí od roku 1990. V současné době jsme s 6% podílem ekologicky obhospodařované půdy první mezi novými členskými zeměmi. Nicméně trh s bioprodukty zde není rozvinut.

6.4 Rizika plynoucí z duální struktury užití půdy Současný stav užití a vlastnictví zemědělské půdy je výsledkem dosavadní majetkoprávní transformace zemědělství, ale také kvality trhu půdy ČR a zákonných omezení na tomto trhu. Zároveň je tento stav významnou determinantou dalšího přizpůsobování zemědělských podniků novým podmínkám a zásadně bude spolu s očekávaným rozvojem trhu půdy ovlivňovat finální alokaci podpor zemědělství. Užití a vlastnictví půdy a trh půdy ČR je značně poznamenán dědictvím z minulého režimu (faktickým potlačením vlastnických práv a vytvořením extrémně velkých uživatelských pozemků). Současný trh půdy zahrnuje stále dva segmenty: trh soukromé půdy a „trh“ státní půdy. Trh soukromé půdy je s výjimkou s EU dojednaného sedmiletého omezení pro cizince volným trhem, jehož rozvoj je však značně limitován zejména pomalejším průběhem pozemkových úprav katastrů a odtud i problémy s fyzickou identifikací vlastnických parcel a často i fyzickým přístupem k nim. „Trh“ státní půdy je orientován na restituci a privatizaci této půdy a je podřízen specifické legislativě. Podstatné je, že se každoročně v tomto segmentu vytváří nabídka asi 70 tis. ha z.p., která se přesouvá novým vlastníkům a částečně i novým uživatelům. Souhrnně lze však konstatovat, že trh půdy ČR je dosud z řady důvodů velmi rigidní a je substituován nájemním trhem, ve kterém mají vlastníci půdy zpravidla slabou vyjednávací pozici.

85

Pretty, J. N., Brett, C., Gee, D., Hine, R.E., Mason, C.F., Morrison, J.I.L., Raven, H., Rayment, M.D., et van der Bijl, G.: An assessment of the total external costs of UK agriculture, Agricultural Systems 65 (2): 113–136 (on-line), 2000, s. 17, Přístup z Internetu: (5.11.2006), http://www.essex.ac.uk/bs/staff/pretty/AgSyst%20pdf.pdf

64

-

-

-

Jaké jsou hlavní charakteristiky vlastnictví a užití zemědělské půdy ČR? 86 Extrémní koncentrace v užití půdy (asi 5 % podniků užívá kolem 75 % půdy – taková „duální“ struktura užití je výjimečná, snad kromě Slovenska, i mezi zeměmi EU-10) stojí proti extrémní fragmentaci vlastnictví půdy (milióny drobných vlastníků). Zemědělské podniky vlastní pouze asi 12 – 13 % půdy, zbytek je pronajímán. Rodinné farmy (kde podíl námezdní práce nepřevyšuje podíl práce rodinných příslušníků majitele), základ zemědělství v EU-15, obhospodařují v ČR pouze asi 13 % půdy. Nejdynamičtěji se vyvíjející kategorií podniků jsou tzv. velké individuální farmy (včetně partnerských podniků a podniků typu s.r.o.), které již využívají téměř polovinu půdy; jejich podíl na půdě (také na bázi privatizace státní půdy) roste zvětšováním rodinných farem na straně jedné a formálním či neformálním převodem podniků z kolektivních forem (a.s., družstva), kde dochází k majetkové koncentraci či koncentraci ekonomické moci v rukách jejich manažerů. Do vlastnictví a užití půdy stále výrazněji proniká nezemědělský a zahraniční kapitál (zřejmý důsledek současné i očekávané podnikatelské atraktivity zemědělského sektoru v ČR).

Jaké jsou či mohou být důsledky takové struktury užití a vlastnictví půdy? - Obecně jde o vysoké transakční náklady jakýchkoliv změn v užití či vlastnictví půdy, které u vlastníků půdy vedou k jejich pasivitě na trhu půdy a u uživatelů půdy ke značným překážkám např. při žádoucí (a proto i podporované) změně kultur („vlastníci brání zatravňování“). - Riziko mimořádně vysokého „průsaku“ přímých podpor mimo zemědělství a venkov87. Ve vyspělých zemích s pružným trhem půdy 50 % až 75 % přímých podpor (OECD 2001) realizují vlastníci půdy. V ČR je zatím tento „průsak“ bržděn nerozvinutostí trhu půdy, ve střednědobém horizontu tomu však již nemusí být88 a zemědělci se mohou stát „převodníky“ značných finančních částek vlastníkům půdy i mimo venkov. - Další riziko představuje převažující orientace zemědělských podniků na zisk, která spolu s pokračujícími podporami jejich modernizace povede logicky k dalšímu snižování počtu pracovníků v zemědělství, bez vytváření nových pracovních příležitostí na venkově, pokud nebudou pro tyto podniky dostatečně ziskové. Souhrnně lze konstatovat, že SZP jako soubor opatření a nástrojů k realizaci Evropského modelu zemědělství dopadá do zcela rozdílné struktury užití a vlastnictví půdy, než je tomu v zemích EU-15. To vyvolává a bude vyvolávat jiné účinky a mnohé otázky ve vztahu k venkovu.

86

Doucha, T.: Adaptace zemědělství ČR na Společnou zemědělskou politiku EU, studie, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha (VÚZE), Praha 2006, s. 5-6 87 Resp. riziko zpomalení restrukturalizace, jestliže dochází k „umělému“ zvyšování cen půdy. 88 Může tomu napomoci i povinnost platby daní z pozemků vlastníky, realizace pozemkových úprav a zejména informační osvěta vlastníkům (kteří podle šetření VÚZE zatím většinou „spí“).

65

Závěr Adaptace zemědělské politiky ČR na podmínky SZP Adaptace zemědělské politiky ČR na podmínky SZP spočívala především v implementaci acquis: vybudování či dovybavení potřebné legislativní a institucionální základny pro distribuci, kontrolu a hodnocení efektivnosti podpor (Integrovaný administrativní a kontrolní systém, platební agentura, intervenční agentura, FADN-CZ, legislativa k Společným organizacím trhu) a pro bezpečnost potravin, pohodu zvířat a vztahy zemědělství k životnímu prostředí. V porovnání s ostatními zeměmi EU-10 agrární sektor ČR v implementaci acquis v zásadě uspěl. Přispěly k tomu i předvstupní podpory programu SAPARD, na kterých se státní administrativa i soukromá sféra „učily“. České provedení CAP Využití podpory z CAP v České republice je hodně ovlivněno poslední reformou politiky z roku 2003, která částečně oddělila subvence od produkce. Nové členské země mají dokonce zvláštní systém progresivní podpory, který do jisté míry přejímá další kroky reformy. Na druhou stranu se zde odkládá povinná platnost některých opatření,například tzv. křížového souladu (podmínění dotací plněním evropské legislativy) či modulace (přesunu části přímých podpor určených největším farmám ve prospěch programů na rozvoj venkova). Právě přímé podpory vedou k faktickému zvýšení příjmů zemědělců a hrozí vést ke zvýšené spotřebě agrochemikálií, nové intenzifikaci a další koncentraci. Pomoci by mohlo rychlé zavedení podmínek podporujících ekologické a sociální trendy v agrárním sektoru, především křížového souladu a modulace. Neměly by být odkládány na rok 2009, kdy se stanou povinnými. Skutečně zásadní vliv má domácí politika na využití prostředků z druhého pilíře CAP. Pokud jde o samotné zemědělství, Česká republika zde patří mezi nejlepší státy EU. Platí to především pro rozdělení prostředků. Na rozdíl od většiny nových členských zemí odmítla možnost přesunout část těchto peněz do prvního pilíře, a tedy dotovat produkci na úkor rozvoje venkova. Většinu investuje do agroenvironmentálních programů včetně ekologického zemědělství a do podpory méně příznivých oblastí. Velmi pozitivní je také rozhodnutí, že dotace pro méně příznivé oblasti budou určeny pouze pro louky a pastviny, což motivuje k zatravňování orné půdy v podhorských oblastech. Řada programů podporovaných převážně ze strukturálních fondů pomůže diverzifikovat venkovské ekonomiky a podporuje pěstování energetické biomasy, agroturistiku a další perspektivní projekty zvyšující životaschopnost vesnických obcí. Hospodářské výsledky Vstup do EU přinesl zemědělství ČR významné zvýšení příjmů a zlepšení hospodářských výsledků. Za základ tohoto příznivého vývojového trendu lze jednoznačně považovat nárůst dotací oproti předvstupnímu období. Celková úroveň podpor do agrárního sektoru se dnes pohybuje kolem 30 mld. Kč ročně, což představuje 60% nárůst oproti předvstupnímu období. České zemědělství poslední dva roky charakterizuje kladný hospodářský výsledek. Výsledky odvětví zemědělství v roce 2005 ve srovnání s rokem 2004 nebyly tak příznivé, jako výsledky roku 2004 ve srovnání s rokem 2003, nicméně se udržel trend výrazného zlepšení finančně-ekonomických ukazatelů. Souhrnný ekonomický výsledek zemědělství v roce 2004 činil 8,6 mld. a v roce 2005 7,6 mld. Kč. Ve struktuře kapitálu lze pozitivně hodnotit pokles míry zadluženosti, který se projevuje i v objemu nákladových úroků. Míra zadluženosti zemědělských podniků v průměru dosahuje 40%. Roste průměrná výnosnost celkového kapitálu, která se pohybuje kolem 5%.

66

Rizika pro české zemědělství Do budoucnosti je nutno počítat v zemědělství ČR s rychlejším růstem nákladů práce a půdy. Porostou i požadavky na dodržování environmentálních standardů a standardů pohody zvířat a bezpečnosti potravin, které budou zvyšovat náklady či snižovat výnosy. Tyto podmínky jsou však v principu shodné pro zemědělce ve všech zemích EU-25. Při uvažování predikovaných cen zemědělských výrobců se budou ekonomické podmínky výroby (terms of trade) zcela jistě pro české zemědělce prakticky u všech hlavních komodit zhoršovat, a to i za předpokladu zvyšování přímých podpor. Životaschopnost (udržitelnost) českých producentů bude v průměru více závislá na podporách. Již v horizontu do roku 2010 lze však očekávat dopady posledního jednání WTO, zejména pokud jde o snižování vývozních subvencí (s dopady zejména na producenty obilovin a mléka) a pokles přímých podpor v rámci systému SPS (s ohrožením zejména živočišné výroby). Pokud jde o snižování ochrany jednotného trhu EU, většina českých „masivních“ komodit bude zřejmě zařazena do skupiny citlivých výrobků s nižším poklesem celních tarifů. Průměrní producenti ČR budou vystaveni větším tlakům na efektivnost výroby, resp. mohou řešit své problémy konverzí do extenzivní výroby s využitím různých agro-environmentálních programů, jejichž váha v podporách EU nesporně poroste. Úspěšnost tohoto řešení i za současných podmínek potvrzují dříve uvedené podnikové pohledy. Po vstupu se změnily i podmínky a odtud i bilance našeho agrárního zahraničního obchodu. Agrární trh EU-25 se po rozšíření ocitl v jistém cenově nevyváženém stavu. To se promítlo i do situace ve střední Evropě, kde se naráz projevil cenový diferenciál agrárních produktů s úrovní cen zemědělských výrobců stoupající „od východu na západ“. Polsko se z importní země stalo agrárním exportérem, kladná bilance agrárního obchodu Maďarska – vyspělé agrární země – se zhoršila. V této situaci je určitým národohospodářským rizikem přeměna našeho zemědělství na producenta surovin k jejich zpracování v ostatních zemích EU, spojená s růstem dovozů (i méně kvalitních) zpracovaných výrobků. K tomu zatím dochází zejména na trhu mléka, jatečných prasat a zástavového skotu. Vývoz suroviny nelze zemědělcům ČR vyčítat, jdou za vyšší cenou a/nebo za lepšími platebními podmínkami, než nacházejí doma, prostě se chovají tržně. Zmírnění tohoto rizika spočívá především v růstu efektivnosti navazujících odvětví (nejenom zpracovatelů, ale i ostatních odběratelů a obchodníků). Naši zpracovatelé jsou však již dnes vystaveni značným konkurenčním tlakům efektivnějších zahraničních zpracovatelů. Nelze také vyloučit, že po alespoň částečném vyrovnání cen v EU-25, při předpokládaném růstu domácích nákladů a při uvolňování vstupu na evropský trh produktům z třetích zemí se stanou některé české suroviny pro zpracovatele i v jiných zemích EU v budoucnosti neatraktivní. Určitý konkurenční potenciál nicméně české zemědělství (zejména v produkci obilovin a olejnin) v důsledku existence velkých podniků a výhod z velikosti má. Realizace tohoto potenciálu je však v mnoha podnicích podmíněna zlepšením jejich managementu. Příprava nových podmínek na období 2007-2013 EU již rozhodla o celkovém finančním rámci podpor na období 2007 – 2013. České zemědělství by nemělo „prodělat“. Nicméně je třeba vidět, že mnohé otázky budoucí podoby a výše podpor do zemědělství ČR nejsou dosud vyjasněny, i když se na nich v EU i v ČR intenzívně pracuje. Jde zejména o tyto otázky: - Dopady prosincového jednání Světové obchodní organizace v Hongkongu pokud jde o další uvolnění přístupu třetích zemí na agrární trh EU (návrh EU: snížení celní ochrany v průměru o 46,5 %), zrušení vývozních subvencí do roku 2013 a snížení přímých podpor (návrh EU: až o 70 %). - Přechod ze současného systému SAPS a TOP-UP na systém jednotné platby na farmu (Single Payment Scheme – SPS) od roku 2009, tedy na plně decouplovaný systém přímých podpor s uvolněním prostoru pro tržní orientaci českých zemědělců. 67

Otevřené otázky a problémy Zde shrnuji otázky a problémy, které je nutno považovat stále z hlediska zemědělské politiky a politiky rozvoje venkova za otevřené. V prvé řadě jde o vztah podpor a trhu v zemědělství. Vstupem do EU se bezesporu zpomalil proces restrukturalizace našeho zemědělství a podprůměrné podniky dostaly šanci k další existenci. Takže dochází k „odročení“ tohoto problému. Za druhé jde o vztahy zemědělské politiky a zemědělství k rozvoji venkova. Realizujeme Evropský model zemědělství v českých podmínkách, v české agrární a venkovské struktuře a je nutno si nadále klást otázky, jako např.: - Dochází skutečně k žádoucím změnám v užití půdy, ve vztahu zemědělství k životnímu prostředí a ke zvelebování české krajiny? Spíše je skutečností, že až na ekonomicky vynucené snižování aplikace hnojiv a chemických přípravků (které ostatně může být jen dočasné) se v podstatě za značné výdaje veřejných zdrojů zachoval stav, který byl převzat po roce 1989. Nevytvořily se dostatečné stimulace a ostatní podmínky pro skutečné změny. Příkladem je stále velmi vysoký stupeň zornění, neúměrný našim přírodním a současným klimatickým podmínkám (za 15 let pokles ze 75 % na současných zhruba 72 %). Ekologické zemědělství se za daných podpor sice utěšeně rozvíjí a pokrývá již dnes skoro 6 % zemědělské půdy, avšak v naprosté většině na TTP s produkcí „bio-trávy“. Producenti na orné půdě a trvalých kulturách zatím tomuto trendu odolávají, protože je zde spojen s podstatně většími náklady konverze (a s podstatně vyšší pracností pěstování plodin v systému EZ) . Podpory pastevního chovu a podpory meziplodin jsou zase příklady programů s velmi nízkými transakčními náklady pro podniky, s vysokými výdaji veřejných zdrojů, ale s nízkými environmentálními účinky. Také v této souvislosti je nutné se znovu zamyslet i nad platbami LFA a nad jejich případnou degresivitou s velikostí podniků. - Vztah zemědělství k vytváření nových pracovních příležitostí na venkově: ze zemědělské prvovýroby nutně budou odcházet další pracovníci, i když ne v takové dynamice jako tomu bylo zejména počátkem devadesátých let minulého století (kdy také absorpční kapacita jiných sektorů tento masový odchod v podstatě úspěšně zvládla). Podporovaná modernizace zemědělství nemůže ústit v jiné řešení (pakliže neuvažujeme absorpci pracovníků v rozšiřování jiné zemědělské produkce). Dosavadní chování podniků v ČR naznačuje, že uvolňování pracovníků ze zemědělské prvovýroby nemusí být doprovázeno jejich absorpcí v jiných činnostech podniků (důvodem jsou nízké a stále se snižující podíly nezemědělské produkce a příjmů z celkové produkce a příjmů farem) [38]. K vytváření nových pracovních příležitostí na venkově je nutno hledat nové stimuly a to již v rámci nového fondu EAFRD. - Je nutno věnovat pozornost i tomu, v jakém vztahu je rozvoj zemědělství k zlepšování sociálního a lidského kapitálu venkova, a také vztahu zemědělství k infrastruktuře venkova, zejména tomu, jak toto odvětví přispívá či nepřispívá k rozvíjení rekreačního potenciálu českého venkova. - Účinnost zemědělské politiky a politiky rozvoje venkova: V rámci realizace Národní strategie rozvoje venkova je nutno se soustředit na synergické efekty s ostatními sektorovými a průřezovými strukturálními politikami, pro zabránění „nedotýkání“, ale i neefektivnímu překrývání s těmito politikami. - Samostatným a společensky závažnou příležitostí, ale i problémem, je využití produkce zemědělství jako obnovitelné zdroje energie. Tato oblast je totiž spojena s některými podmínkami a riziky. Nelze narušovat rámec podpor EU a je nutno chápat obnovitelné zdroje za součást jednotného trhu EU. Je proto nutno vnímat možná budoucí rizika pro nepotravinářské užití zemědělských výrobků, např. možný dovoz zpracovaných výrobků z třetích zemí (např. bioetanolu z Brazílie), možnou produkci a dovoz levnějších směsí do

68

biopaliv z jiných zemí EU, možnou produkci bioetanolu z jiných levnějších surovin a odpadů a v neposlední řadě pokračující (byť slábnoucí) konkurenci neobnovitelných zdrojů energie. Z uvedeného hodnocení sice vyplývají rizika pro další vývoj zemědělství ČR, avšak celkově lze konstatovat, že zemědělství ČR může mít v nejbližší budoucnosti dobrou prosperitu, bude-li se dále přizpůsobovat byť i zásadně reformované SZP. S většími problémy se může ČR potýkat v komplexním přístupu k zachování a rozvoji venkova. Zejména do této oblasti se musí zemědělská politika ČR v rámci evropské politiky více zaměřit.

69

Přílohy Tabulka 6: Ekonomické výsledky jednotlivých kategorií podniků Právnické osoby

družstva 2003

Čistá přidaná hodnota/AWU (tis. Kč) Produkce/ha (tis. Kč) AWU/100 ha Mezispotřeba/produkce (%) Odpisy/produkce (%) Provozní dotace/ha (Kč) Fyzické osoby

Provozní dotace/ha (Kč) Vztah k LFA

Výrobní zaměření

Výrobní zaměření

75,35 70,73 8,19 7,10

Provozní dotace/ha (Kč)

Index

185,5 118,4 95,1

185,3 301,0 36,0 39,6 4,48 4,22

162,4 110,0 94,2

93,9 86,7

74,40 70,18 8,02 8,00

2003

195,1

2560

4654

2004

Index

215,7 25,9 3,04

378,3 29,8 2,76

175,4 115,1 90,7

94,3 99,8

75,99 7,55

72,94 6,05

96,0 80,1

181,8

4624

168,0

2004

Index

169,5 109,0 99,0

157,9 305,9 24,7 25,6 3,04 2,91

193,7 103,6 95,7

95,3 92,7

72,23 67,09 14,55 12,49

FO 51 - 100 ha

119,5 202,6 29,9 32,6 5,02 4,97 69,66 66,41 13,48 12,49 3677

280,7

2003

2004

Index

302,0 21,3 2,00

463,9 21,1 1,79

153,6 99,1 89,4

92,9 85,8

68,81 12,52

67,65 11,00

1748 4092 234,1 Jiná než horská2) 2003 2004 Index

2407 Částečné LFA3) 2003

4151

2004

Index

177,8 297,6 21,4 24,6 3,49 3,38

167,4 115,0 97,0

165,7 297,8 26,2 30,0 3,73 3,46

179,7 114,5 92,9

78,20 74,56 9,13 7,96

95,3 87,2

76,55 72,84 8,20 7,73

6049

2003

2753 FO 101 300 ha 2003

Index

161,7

2562

FO nad 300 ha 2003

2004

Index

375,2 15,8 1,26

492,6 19,0 1,64

131,3 120,3 130,4

98,3 87,9

73,75 11,86

68,09 10,11

92,3 85,2

172,5

2614

4135

158,2

Mimo LFA 2004

Index

177,8 34,5 4,35

311,7 34,4 3,50

175,3 99,7 80,5

95,1 94,2

74,84 8,23

73,23 6,85

4858

189,6

4599

2004

Index

2453 Trvalé kultury 2003

2003

2004

Index

201,5 36,7 4,16

338,3 41,4 4,01

167,9 112,8 96,4

97,8 83,3

72,93 8,32

67,48 7,84

92,5 94,2

187,5

4042

181,6

2004

Index

2226 Produkce mléka 2003

294,0 79,0 14,81

222,5 87,5 14,97

75,7 110,8 101,0

99,2 158,8

35,27 9,05

47,10 16,37

792 Smíšená výroba 2003

1809

Index

2931 3771 128,7 Prasata a drůbež 2003 2004 Index

195,7 343,5 11,7 13,9 2,40 2,01

175,5 118,8 84,1

231,7 146,8 186,4 162,5 14,55 17,36

63,4 87,2 119,3

89,25 88,14 11,25 8,71

98,8 77,4

76,02 73,97 6,59 12,39 2748

Zahradnictví 2004

Index

191,3 343,5 30,3 35,4 3,65 3,44

179,6 116,8 94,1

236,1 186,3 148,7 123,2 20,41 19,62

78,9 82,9 96,1

73,37 68,59 8,83 7,97

93,5 90,2

61,50 61,02 7,45 11,83

4114

186,3

2004

2208 Chov skotu 2003

Čistá přidaná hodnota/AWU (tis. Kč) Produkce/ha (tis. Kč) AWU/100 ha Mezispotřeba/produkce (%) Odpisy/produkce (%)

4772

s.r.o. 2004

2004

3741 Polní výroba 2003

Čistá přidaná hodnota/AWU (tis. Kč) Produkce/ha (tis. Kč) AWU/100 ha Mezispotřeba/produkce (%) Odpisy/produkce (%) Provozní dotace/ha (Kč)

162,7 301,8 30,5 36,1 4,26 4,05

1310 Horská oblast1) 2003

Čistá přidaná hodnota/AWU (tis. Kč) Produkce/ha (tis. Kč) AWU/100 ha Mezispotřeba/produkce (%) Odpisy/produkce (%) Provozní dotace/ha (Kč)

Index

2446 FO do 50 ha 2003

Čistá přidaná hodnota/AWU (tis. Kč) Produkce/ha (tis. Kč) AWU/100 ha Mezispotřeba/produkce (%) Odpisy/produkce (%)

a.s. 2004

4923

6677

135,6

2003

4654

3) Zastoupení v LFA, ale nezařazeno do LFA-H nebo O.

70

164,1 25,7 4,46

268,5 31,4 4,53

163,6 122,2 101,5

133,5 180,8

76,32 8,08

73,71 7,32

96,6 90,6

228,4

3614

6497

179,8

Index

171,5 29,7 3,99

302,0 34,1 3,80

176,1 114,8 95,2

97,3 187,9

75,99 7,99

72,27 7,13

95,1 89,2

169,4

2548

4875

191,3

Výběrové šetření hospodářských výsledků FADN CZ 2004, tabulky a soubory, Přístup z Internetu: (3.5.2006), http://www.vsbox.cz/fadn/01_htm/604_HV_2004.htm 2) Více jak 50 % z.p. v LFA-O a S, pokud LFA-H je menší než 50 %.

Index

2004

Zdroj: Výběrové šetření hospodářských výsledků FADN CZ 2003, tabulky a soubory, Přístup z Internetu: (3.5.2006), http://www.vsbox.cz/fadn/01_htm/603_HV_2003.htm

1) Více jak 50 % z.p. v H-LFA

2004

Tabulka 7: Charakteristiky farem podle právních forem Ukazatele - 2003+2004 Odchylka od průměru všech sledovaných farem (%) 1) Čistá přidaná hodnota/AWU Produkce/ha AWU/100 ha Mezispotřeba/produkce Odpisy/100 Kč produkce Provozní dotace/ha Podíl orné půdy na celkové výměře DJ přežvýkavců/100 ha Podíl LFA na celkové výměře Podíl nezemědělských příjmů na celkových příjmech Podíl nezemědělské produkce na celkové produkci Absolutní hodnoty 1) Čistá přidaná hodnota/AWU Produkce/ha AWU/100 ha Mezispotřeba/produkce Odpisy/100 Kč produkce Provozní dotace/ha Podíl orné půdy na celkové výměře DJ přežvýkavců/100 ha Podíl LFA na celkové výměře Podíl nezemědělských příjmů na celkových příjmech Podíl nezemědělské produkce na celkové produkci

družstva a a.s.

s.r.o.

FO do 100 ha

FO nad 100 ha

-4,92 8,44 10,97 -0,12 -0,80 -0,35 3,60 9,00 -3,41 -1,81 -0,25

21,14 -16,09 -25,00 2,03 -15,34 4,91 -6,99 -20,21 -3,72 30,26 17,78

-24,97 -24,10 -10,01 -3,28 67,86 -26,77 -3,17 -23,43 -2,21 -46,45 -55,63

52,19 -43,73 -57,17 -3,07 57,56 -10,15 -11,19 -50,93 14,13 -68,17 -46,86

221082 35201 4,22 73,70 7,73 3377 83,30 35,59 48,30 15,53 6,95

281675 27238 2,85 75,29 6,60 3555 74,79 26,05 48,14 20,60 8,20

174472 24638 3,42 71,37 13,09 2481 77,86 25,00 48,90 8,47 3,09

353873 18264 1,63 71,52 12,28 3044 71,41 16,02 57,07 5,04 3,70

Zdroj: Výběrové šetření hospodářských výsledků FADN CZ 2003, tabulky a soubory, Přístup z Internetu: (3.5.2006), http://www.vsbox.cz/fadn/01_htm/603_HV_2003.htm Výběrové šetření hospodářských výsledků FADN CZ 2004, tabulky a soubory, Přístup z Internetu: (3.5.2006), http://www.vsbox.cz/fadn/01_htm/604_HV_2004.htm

71

Tabulka 8: Rentabilita výroby průměrných výrobců hlavních zemědělských komodit Komodita Pšenice Ječmen Řepka olejná Cukrovka Mléko na o.p. Mléko na TTP v LFA Jatečný skot na o.p. Jatečný skot na TTP v LFA Krávy bez tržní produkce Mléka mimo LFA Krávy bez tržní produkce V LFA Jatečná prasata Jatečná drůbež

NR/SR NR SR NR SR NR SR NR SR NR SR NR SR NR SR NR SR NR SR NR SR NR SR NR SR

1)

2001-3 1,10 1,19 1,10 1,21 1,03 1,12 1,22 1,26 1,04 1,10 1,04 1,26 0,71 0,78 0,71 1,05 0,85 1,12 0,85 1,76 0,99 1,00 1,04 1,04

2004 0,92 1,13 1,02 1,15 0,67 0,84 0,99 1,03 1,03 1,20 1,03 1,46 0,72 0,90 0,72 1,24 0,99 0,93 0,99 1,98 0,93 0,95 1,01 1,02

2)

2005 1,36 1,60 1,34 1,62 1,10 1,30 1,49 1,58 1,05 1,25 1,05 1,48 0,77 1,03 0,77 1,34 1,07 0,84 1,07 1,88 0,87 0,89 0,89 0,90

3)

2006 0,95 1,24 0,97 1,31 0,86 1,10 1,51 1,57 1,03 1,23 1,03 1,47 0,75 1,02 0,75 1,33 1,04 0,84 1,04 1,90 0,97 1,00 1,08 1,09

3)

2010 0,86 1,25 0,84 1,29 0,64 0,95 0,79 0,93 0,92 1,09 0,92 1,47 0,72 0,95 0,72 1,46 0,99 0,97 0,99 2,30 0,71 0,74 0,79 0,81

Zdroj: Doucha, T.: Adaptace zemědělství ČR na Společnou zemědělskou politiku EU, studie, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha (VÚZE), Praha 2006, tabulky v příloze, s. 5 1) NR = nákladová rentabilita = CZV / jednotkové náklady (JN) ; SR = souhrnná rentabilita = (CZV + přímé podpory) / (JN -podpory krmiv v ZV). 2) Předpoklad. 3) Predikce VÚZE.

Tabulka 9: Zemědělská produkce ČR ve stálých cenách roku 1989 (mil. Kč) 2003

Rozdíl 2005/2004

Index 2005/2004

73 558,2

-3 702,4

95,2

38 879,1

36 183,6

-2 695,4

93,1

38 381,5

37 374,5

-1 007,0

97,4

2004

2005

67 227

77 260,6

v tom: rostlinná produkce

28 124

živočišná produkce

39 103

Hrubá zemědělská produkce

Zdroj: ČSÚ:komentář, viz Přístup z Internetu (15.12.2006), http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/o/2101-06-za_rok_2005-komentar

72

Použitá literatura: Barnett, A.: The background to decoupling (on-line), Příspěvek prezentovaný na semináři The impact of decoupled payments on High Nature Value Farming Systems, The European Forum on Nature Conservation and Pastoralism, Brussels, 21. 1. 2004, Přístup z Internetu: (22.7.2006), http://www.efncp.org/dbfiles/conferences/4/files/barnett.pdf Doucha, T.: Adaptace zemědělství ČR na Společnou zemědělskou politiku EU, studie, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha (VÚZE), Praha 2006 Dwyer, J., Baldock, D., Beaufoy, G., Bennett, H., Lowe, P., et Ward, N.: Europe‘s Rural Futures – The Nature of Rural Development II: Rural Development in an Enlarging European Union, Comparative report (on-line), Institute for European Environmental Policy 2003, Přístup z Internetu: (6.7.2006), http://www.ieep.eu/publications/pdfs/2003/ERFRevised.pdf Fay, F.:Impact of Agri-environment Measures In: Agriculture, Environment, Rural Development: facts and figures – A challenge for agriculture (on-line), European Commission, 1999, Přístup z Internetu: (5.7.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/envir/report/en/ Häring, A. M., Dabbert, S., Aurbacher, J., Bichler, B., Eichert, C., Gambelli, D., Lampkin, N., Offermann, F., Olmos, S.,Tuson, J., Zanoli, R.: Impact of CAP measures on environmentally friendly farming systems: Status quo, analysis and recommendations, The case of organic farming, Study contracted by the European Commission (online), European Commission DG Environment, Brussels 2004, Přístup z Internetu: (12.8.2006), http://ec.europa.eu/environment/agriculture/pdf/effscap_report.pdf Hrustel-Majcen, M.: Experiences with implementing agri-environmental measures in Slovenia. Příspěvek prezentovaný na konferenci IUCN: Integrating NATURA 2000, Rural Development and Agri-environmental Programmes in Central Europe, Poland, 2-4 July 2003, Proceedings of the conference (on-line), Foundation IUCN Poland, Warsaw 2004, Přístup z Internetu: (6.7.2006), http://www.iucn-ce.org/documents/natura2000/integrating_natura_2000_rural_development_and_agrienvironmental _programmes.pdf Hruška, J., et Cienciala, E. (eds.): Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd – limitující faktor současného lesnictví (on-line), Ministerstvo životního prostředí, Praha 2001, Přístup z Internetu: (15.8.2006), http://www.env.cz/osv/edice.nsf/C946CBFF37E50B1BC12570F200493224/$file/ACIDIFIKACE_web.pdf Kleijn, D., Berendse, F., Smit, R., et Gilissen, N.: Agri-environment schemes do not effectively protect biodiversity in Dutch agricultural landscapes, Nature 413, 2001 Konečný, M.: EU Enlargement and Agriculture: Risks and Opportunities (on-line), Friends of the Europe, Brussels 2004, Přístup z Internetu: (8.6.2006), http://www.foeeurope.org/publications/2004/Foee_Enlargement_Agriculture.pdf Petersen, J.E., et Hoogeveen, Y.: Agriculture and the environment in the EU accession countries. Implications of applying the EU common agricultural policy. Environmental issue report No 37 (on-line), European Environment Agency, Copenhagen 2004, Přístup z Internetu: (18.7.2006), http://reports.eea.europa.eu/environmental_issue_report_2004_37/en/IssueNo37-Agriculture_for_web_all.pdf Posch, A.: Austrian experience with making CAP work for the environment. In: Report from the conference EU Accession and Agriculture: Making CAP Work for People and the Environment (on-line), Krakow, 6-8 November 2003, Friends of the Earth Europe, Brussels 2003, Přístup z Internetu: (5.6.2006), http://www.foeeurope.org/agriculture/publications/KrakowReport.pdf Pražan, J.: Programy na ochranu a obnovu životního prostředí v zemědělství, Nadační fond pro ekologické zemědělství Praha, Praha 1999 Pretty, J. N., Brett, C., Gee, D., Hine, R.E., Mason, C.F., Morrison, J.I.L., Raven, H., Rayment, M.D., et van der Bijl, G.: An assessment of the total external costs of UK agriculture, Agricultural Systems 65 (2): 113–136 (on-line), 2000, Přístup z Internetu: (5.11.2006), http://www.essex.ac.uk/bs/staff/pretty/AgSyst%20pdf.pdf

73

Simoncini, R. and Milward, S.:AEMBAC - How to Develop Effective Local Agri-Environmental Measures: Introductory Guidelines for Rural Development Planners and Administrators (on-line), IUCN – The World Conservation Union, Cambridge 2004, Přístup z Internetu: (12.6.2006), http://www.iucn.org/places/europe/rofe/documents/Aembac%20booklet%20final.pdf Strutzmann, I.: CAP at the national level: lessons from Austria. In: Report from the conference EU Accession and Agriculture: Making CAP Work for People and the Environment (on-line), Krakow, 6–8 November 2003, Friends of the Earth Europe, Brussels 2003, Přístup z Internetu: (5.6.2006), http://www.foeeurope.org/agriculture/publications/KrakowReport.pdf Škorpíková, A., et Zídek, T.: Zásady správné zemědělské praxe v ČR a ve vybraných zemích EU, Bulletin VÚZE č.11/2003 (on-line), VÚZE, Praha 2003, Přístup z Internetu: (13.7.2006), http://www.vuze.cz/Archiv/CZ/ZIP/Publ/Periodic/Bulletin/2003/bu0311.zip Vidal, C.: Changes in agricultural employment (on-line). Statistics in focus theme 5–14/2001, Eurostat, Brussels 2001, Přístup z Internetu: (25.8.2006), http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-NN-01-014/EN/KS-NN-01-014-EN.PDF

Použité studie, zprávy, zákony, příručky Before – After (on-line), European Commission, DG Agriculture, 2003, Přístup z Internetu: (16.9.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/capreform/avap_en.pdf Biodiversity Action Plan for Agriculture: ‚Emerging elements‘ for a 2010 roadmap (report from WG2)(on-line), Background Paper for Malahide Conference, European Commission DG Agriculture, Brussels 2004, Přístup z Internetu: (18.7.2006), http://ec.europa.eu/environment/nature/biodiversity/develop_biodiversity_policy/malahide_ conference/pdf/malahide_wgp_towards_2.pdf CAP Reform Summary (on-line), European Commission, DG Agriculture Newsletter, Special Edition, July 2003, Přístup z Internetu: (10.9.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/publi/newsletter/capreform/special_en.pdf Conclusions of Second European Conference on Rural Development in Salzburg: Planting seeds for rural futures building a policy that can deliver our ambitions, MEMO/03/236 (on-line), Brussels, 21 November 2003, Přístup z Internetu: (12.6.2006), http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=MEMO/03/236&format=PDF &aged=1&language=EN&guiLanguage=en Cross-compliance to cost 1 000 [pounds sterling] per farm in England , (summary on-line), Agra Europe, 2 April 2004, Přístup z Internetu: (2.9.2006), http://www.accessmylibrary.com/coms2/summary_0286-20977135_ITM Enlargement seen boosting EU milk production by 20 % , (summary on-line), Agra Europe, 19 March 2004, Přístup z Internetu: (25.8.2006), http://www.accessmylibrary.com/coms2/summary_0286-20858751_ITM EU agriculture and enlargement, Fact-sheet (on-line), European Commission DG Agriculture, Brussels 2002, Přístup z Internetu: (13.7.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/publi/fact/enlarge/2002_en.pdf Eurostep dossier on CAP and coherence: Coherence in EU Policies towards Developing Countries (on-line), Eurostep, 1999, Přístup z Internetu: (26.7.2006), http://eurostep.antenna.nl/detail_pub.phtml?page=pubs_position_coherence_cap Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, Přístup z Internetu: (3.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/aktualizovana_verze_HRDP_bez_priloh_k_1.3.2006.doc Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003 (on-line), Přístup z Internetu: (3.7.2006), http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2003:270:0001:01:CS:HTML Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (on-line), Přístup z Internetu: (13.5.2006), http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32005R1698:CS:HTML

74

Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, Přístup z Internetu: (8.7.2006), http://81.0.228.70/attachments/NSP280406.doc Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, Přístup z Internetu: (12.5.2006), http://www.mze.cz/attachments/OP Zemědělství_verze_final_duben_na net.doc Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ v kostce (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha , 22.5.2006, s. 4-5, Přístup z Internetu: (8.9.2006), http://81.0.228.70/attachments/OP_kostka_web.pdf Overview of the implementation of rural development policy 2000–2006, Fact Sheet (on-line), European Commission DG Agriculture, Brussels 2003, Přístup z Internetu: (12.6.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/publi/fact/rurdev2003/ov_en.pdf Program rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, Přístup z Internetu: (4.9.2006), http://www.mze.cz/UserFiles/File/EAFRD/PRV%20vlda%2025_8.pdf Programový dodatek k Operačnímu programu „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2004, Přístup z Internetu: (4.7.2006), http://www.mze.cz/attachments/PD final-up1.doc Příručka pro žadatele o dotace na rok 2005 (SAPS, TOP-UP, LFA) (on-line), SZIF, Praha 2005, Přístup z Internetu: (12.7.2006), http://www.mze.cz/attachments/Prirucka_SAPS,TopUp,LFA_2005.pdf Příručka pro žadatele o dotace na rok 2006 (SAPS, TOP-UP, LFA) (on-line), SZIF, Praha 2006, Přístup z Internetu: (1.12.2006), http://www.mze.cz/attachments/SAPS-TOP-UP-LFA-2006.pdf Questions and answers – Commission enlargement proposals on agriculture, MEMO/02/13 (on-line), European Commission, DG Agriculture, Brussels 2002, Přístup z Internetu: (10.8.2006), http://europa.eu/rapid/start/cgi/guesten.ksh?p_action.gettxt=gt&doc=MEMO/02/13%7C0%7CRAPID&lg=EN&disp lay= Rozhodnutí Rady 2004/281/EC ze dne 22. března (on-line), Official Journal of the European Union L 93, 30. 3. 2004, Přístup z Internetu: (3.6.2006), http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2004/l_093/l_09320040330en00010017.pdf Souhrn ke Zprávě o stavu zemědělství ČR za rok 2004 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2005, Přístup z Internetu: (2.7.2006), http://81.0.228.70/attachments/Souhrn_ZZ_2004.pdf State of application of regulation (EEC) No 2078/92: Evaluation of Agri-environment Programmes, working document (on-line), European Commission, 1998, Přístup z Internetu: (5.7.2006), http://ec.europa.eu/agriculture/envir/programs/index_en.htm The Common Agricultural Policy in Transition (on-line), European Commissio, 1996, Přístup z Internetu: (30.9.2006), http://europa.eu.int/comm/publications/archives/booklets/move/09/txt_en.htm The Future of Rural Areas in the CEE New Member States, Study by Network of Independent Agricultural Experts of the CEE Candidate Countries (on-line), European Commission, Brussels 2004, Přístup z Internetu: (9.9.2006), http://europa.eu.int/comm/agriculture/publi/reports/ccrurdev/text_en.pdf Towards sustainability, quality and local diversity: A call for a new CAP reform, Position paper (on-line), Friends of the Earth Europe, 2004, Přístup z Internetu: (2.7.2006), http://www.choosefoodchoosefarming.org/welcome/position.htm Výroční zpráva HRDP za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, Přístup z Internetu: (19.8.2006), http://81.0.228.70/attachments/HRDP_web.pdf Výroční zpráva o Operačním programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství v České republice za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, Přístup z Internetu: (5.8.2006), http://www.mze.cz/UserFiles/File/OP_Zemedelstvi/VZ_OP_2005_final.pdf

75

Zpráva o stavu zemědělsví za rok 2005 (on-line), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006, Přístup z Internetu: (20.9.2006), http://www.kis-vysocina.cz/attachments/zz05-v3.doc

Zdroje dat (informační portály): www.czso.cz www.euractiv.cz http://europa.eu/ www.euroskop.cz www.fadn.cz www.mze.cz www.novinky.cz www.szif.cz

76

Seznam tabulek, grafů a obrázků Seznam tabulek Tabulka 1: Očekávané výsledky agroenvironmentálních programů do roku 2006 Tabulka 2: Rozdělení prostředků v plánech rozvoje venkova v nových členských zemích ze střední a východní Evropy na období 2004-2006 Tabulka 3: Rozdělení národních finančních prostředků z EZFRV, roční průměr 2007 - 2013 Tabulka 4: Rekapitulace výdajů podle hlavních směrů podpor (podpora daňových poplatníků) Tabulka 5: Výdaje na agrární politiku podle institucí (mil. Kč) Tabulka 6: Ekonomické výsledky jednotlivých kategorií podniků Tabulka 7: Charakteristiky farem podle právních forem Tabulka 8: Rentabilita výroby průměrných výrobců hlavních zemědělských komodit Tabulka 9: Zemědělská produkce ČR ve stálých cenách roku 1989 (mil. Kč) Seznam grafů Graf 1: Podíl zemědělské půdy využívaný velkými (nad 50 ha) a malými (do 5 ha) farmami Graf 2: Zavádění přímých plateb v nových členských státech EU Graf 3: Agroenvironmentální programy v CEE-8 Graf 4: Zemědělství ČR – hospodářské výsledky, výnosnost podnikání a zadluženost Graf 5: Vývoj objemu hrubé zemědělské produkce v letech 1989 až 2004 (stálé ceny r.1989) Graf 6: Pozice zemědělství v rámci národního hospodářství ČR Seznam obrázků Obrázek 1: Plánovaný rozpočet CAP pro deset nových členských zemí na tříleté období 2004–2006 (mld. euro)

77

Summary On May 1, 2004, ten countries – Estonia, Latvia, Lithuania, Poland, Czech Republic, Slovakia, Hungary, Slovenia, Cyprus and Malta – acceded to the European Union. Farmers of these countries became part of the EU’s single market as the last trade barriers were removed. Most of them also began to receive subsidies from the EU’s Common Agricultural Policy (CAP). In the first three years 2004-2006 there is a sum of around €13 billion of CAP subsidies intended to be poured into agriculture in the new member states. The introduction of CAP is going to have far-reaching impacts on farmers, food, landscape, environment and rural jobs in the new member states. Implementation of other EU laws and policies and the elimination of trade barriers will also lead to profound changes. This thesis provides an overview of the potential impacts of EU membership on farming, society and the environment in the new member states with focus on the Czech Republic. The structure of the work is divided into six basic parts. The first part analyses the situation and problems of rural areas in the Czech Republic. Environment and land management, competitiveness, and diversification of rural economies will be determined as three priorities of Common Agricultural Policy with respect to rural development. The second, third and fourth part explains how the Common Agricultural Policy works, what is its history, structure and budget. It also describes how CAP has been reformed and shows why further change is needed. It explains how this complex policy is being extended to the new member states (with focus on the Czech Republic), with particular emphasis on the second pillar of CAP – rural development. In the fifth part of my thesis I recapitulate present agrisubsidies in the Czech Republic and compare them with past years level. The last part analyses the impacts of EU membership on farming, society and the environment in the Czech Republic.

Keywords Agri-Environmental Programme, Common Agricultural Policy, Good Farming Practice, Less Favoured Area, Rural Development Plan, Special Assistance Programme for Agricultural and Rural Development (SAPARD)

JEL Classification Q120, Q130, Q180

78