Bankovní institut vysoká škola, a.s. Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních věcí
Domácí násilí – problém současné společnosti Bakalářská práce
Autor:
Martina Mokrošová Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Ivona Buryová, Ph. D.
Duben, 2012
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Karviné dne 30.dubna 2012
Martina
Mokrošová
Poděkování: Děkuji Mgr. Ivoně Buryové Ph. D., za odborné vedení bakalářské práce, za její cenné připomínky a rady. Dále děkuji za ochotu a vstřícnost vedoucím zaměstnancům Domu na půli cesty Heřmánek, Domu pro matky s dětmi v tísni Sára, Azylového domu Bethel, NsP Karviná – Ráj, p.o. a ČSOB, a.s., kteří mi umožnili v jejich institucích vést průzkumné šetření.
Anotace Tématem bakalářské práce je domácí násilí – problém současné společnosti. Cílem práce je analýza vzniku a příčin domácího násilí v české společnosti. V práci jsou uvedeny informace pro oběti domácího násilí a jejich možnostech využít krizové linky, intervenčního centra, azylového domu v případě, že se rozhodnou svůj závažný problém řešit. Metodou zkoumání je průzkumné šetření u obyvatel různého věku a vzdělání a hodnocení jejich názorů na fenomén domácího násilí.
Klíčová slova Domácí násilí, oběť, agresor, rodina, azylový dům, intervenční centra, bílý kruh bezpečí.
Annotation The theme of this work is domestic violence - a problem of contemporary society. The aim is to analyze the origin and causes of domestic violence in the Czech society. In work provides information for victims of domestic violence and their possibilities to use the crisis line, intervention centers, shelters, if they decide to solve their a serious problem. The method of investigation is an exploratory survey of residents of all ages and education and assessing their views on the phenomenon of domestic violence.
Key words Domestic violence victim, aggressor, family shelter, intervention centers, White Circle of Safety
Obsah Úvod……………………………………………………………………………………7 1 Obecná charakteristika domácího násilí ...................................................................... 9 1.1 Definice domácího násilí ......................................................................................... 9 1.2 Historie domácího násilí .......................................................................................... 9 1.3 Formy domácího násilí .......................................................................................... 11 1.4 Stopy násilí vybraných demografických skupin.................................................... 12 1.4.1 Násilí páchané na ženách ................................................................................ 12 1.4.2 Násilí páchané na dětech ................................................................................ 14 1.4.3 Násilí páchané na mužích ............................................................................... 16 1.4.4 Násilí páchané na seniorech ............................................................................ 17 1.4.5 Násilí páchané na minoritách.......................................................................... 18 1.5 Klíčové znaky a fáze cyklu domácího násilí ......................................................... 19 1.6 Mýty a předsudky domácího násilí........................................................................ 21 2 Problematika domácího násilí v české společnosti .................................................... 24 2.1 Existence domácího násilí v české společnosti ..................................................... 24 2.2 Právní ochrana před domácím násilím v České republice..................................... 25 2.3 Instituce a organizace, poskytující pomoc ............................................................ 27 2.3.1 Intervenční centra ........................................................................................... 28 2.3.2 Azylové domy ................................................................................................. 31 3 Výskyt a příčiny vzniku domácího násilí……………………………………….
34
3.1 Identifikace výskytu domácího násilí .................................................................... 34 3.2 Příčiny vzniku domácího násilí ............................................................................. 36 3.2.1 Jednofaktorové teorie příčin domácího násilí ................................................. 36 3.2.2 Multifaktorové teorie příčin domácího násilí ................................................. 37 3.3 Ekonomická závislost oběti domácího násilí ........................................................ 38 3.4 Dopad domácího násilí na ekonomiku společnosti ............................................... 39 II. Praktická část – Průzkumné šetření ......................................................................... 24 4 Metodika výzkumu .................................................................................................... 41
4.1 Výsledky průzkumného šetření ............................................................................. 43 4.2 Zhodnocení výzkumu ........................................................................................... 68 Závěr ............................................................................................................................. 70 Seznam použité literatury: ............................................................................................ 72 Přílohy……...………………………………………………………………………….77
Úvod Vzájemné vztahy v rodině tvoří velmi významnou součást našeho života. Jednotlivé vztahy mezi partnery, rodiči nebo sourozenci nebývají vždy láskyplné a uspokojující, ba naopak. Častokrát je soužití v rodině velmi málo totožné s idealizovaným obrazem kýčovitých reklam v televizi. Rodina mnohdy může představovat místo, v němž panuje obrovské napětí, lidé v ní žijící mohou být zoufalí, úzkostliví a žijí s pocitem viny. Násilí páchané v rodině, tedy domácí násilí, je nejrozšířenější a nejméně kontrolovatelnou formou násilí. V běžném životě dnešní společnosti se stále častěji setkáváme s rostoucí agresivitou mezi lidmi. Neustále jsme svědky agresivního chování řidičů na silnicích, ze strany médií jsme stále více informováni o násilí páchaném na ženách a dětech. V dnešní době, kdy rodiče mají na děti stále méně času, tráví děti svůj volný čas u televize, sledují akční a kriminální filmy, což je jen utvrzuje v tom, že páchat násilí je zcela běžný jev. V souvislosti s touto skutečností, bychom se tedy měli zamyslet nad smyslem rodiny a změnit chování uvnitř ní, neboť násilí plodí jen další násilí. Domácí násilí, je společensky aktuální problém a proto jsem se rozhodla zvolit si jej jako téma své bakalářské práce. Cílem práce je Analýza výskytu a příčin vzniku domácího násilí. Bakalářská práce je strukturovaná do dvou částí, teoretické a praktické. Teoretická je rozdělena do tří kapitol. V první kapitole je popsána historie domácího násilí, jeho druhy, formy, projevy a cykly a dále problematika páchání domácího násilí na jednotlivých skupinách osob. Ve druhé kapitole se zamýšlím nad funkcí rodiny jako základu společnosti a existence domácího násilí v české společnosti a právní ochranou vůči tomuto fenoménu dnešní doby. Třetí část je věnována výskytu a příčinám vzniku domácího násilí, ekonomické závislosti oběti na násilníkovi a dopadu domácího násilí na ekonomiku společnosti. Čtvrtá, praktická část mé bakalářské práce, je vypracovaná na základě dotazníkového šetření, jehož cílem bylo zmapovat celkový přehled a povědomí respondentů různých věkových skupin, úrovně vzdělání a zcela rozličných profesí, o fenoménu domácího násilí, 7
o možnostech využití pomoci, pokud se oni sami, případně někdo z jejich blízkého okolí, stanou obětí týrání. Z informací, získaných tímto šetřením, se pokusím dosáhnout cíle své práce a analyzovat výskyt a příčiny vzniku domácího násilí.
8
I.Teoretická část
1 Obecná charakteristika domácího násilí 1.1 Definice domácího násilí Výkladů pojmu „domácí násilí“ existuje mnoho. Rozumí se jím většinou opakované, stupňující se fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi manželi, partnery. Tento problém lze však také pojmout v širším významu a to jako násilí rodinné, které může mít různé konkrétní podoby, od týrání a zanedbávání dětí, přes týrání a trýznění seniorů, až po uvedené násilí mezi mužem a ženou. Definice domácího násilí podle Bílého kruhu bezpečí: „Domácí násilí je fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi intimními partnery, tj. manželi, druhy apod., ke kterému dochází v soukromí, tedy mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se zpravidla stupňuje a u oběti vede ke ztrátě schopností včas zastavit násilné incidenty a efektivně vyřešit narušený vztah. Širší pojem „násilí v rodině“ zahrnuje také násilí páchané na dětech a násilí páchané na seniorech. Domácí násilí je jednostranné, agresor a oběť si nikdy nemění role!”1
1.2 Historie domácího násilí O násilí mezi partnery víme, že jde o traumatizující jev, který má závažný psychický dopad na celou rodinu. To znamená, že situace nepříznivě působí jak na objekt násilí, tak na další členy rodiny, zejména pokud jsou přímými svědky násilí, jakož i na samotnou osobu násilníka.
1
http://www.bkb.cz/
9
K rozporuplnosti a složitosti tohoto jevu patří patriarchální, civilizační a historický kontext, který vycházel ze svrchované pozice otce vůči ženám a dětem v rodině. Trestání „neposlušných“ žen, bylo po staletí tolerováno stejně, jako je i v současné době tolerováno fyzické trestání neposlušných dětí při jejich výchově. Již v bibli v Novém zákoně byla formulována poslušnost ženy k muži. Ve středověku bylo postavení ženy ve společnosti vůči muži vtěleno do církevního a také občanského práva. Sňatkem manžel přebíral ženu z poručnictví otce a s tím i právo působit na její další výchovu, ke které patřily i výchovné tresty. Záznamy z tehdejší doby dokazují, že ženy, s metodami uplatňování práva svých mužů občas nesouhlasily a dovolávaly se spravedlnosti u soudu.V novověku vztahy mužů a žen nabývaly spíše partnerský charakter, kdy rozdíl moci a autority mužů a žen nebyl již tak výrazný. V kultuře naší společnosti, ale trval respekt k právu otce a manžela vést a řídit život členů domácnosti, i když byl vývojem emancipace postupně oslabován. Násilí mezi partnery bylo, až na extrémní případy, považováno za věc soukromou a problém okrajový a ojedinělý.Teprve až feministické hnutí v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století v západní Evropě a USA potlačilo toleranci společnosti k temným stránkám lidské intimity a násilí páchané muži na ženách bylo pojmenováno celosvětovým společenským problémem. Ukázalo se totiž, že k němu dochází nejen v různých zemích světa, ale také v různých socioekonomických vrstvách. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou nejen v míře tolerance k násilí, ale také ve snaze, tuto situaci řešit. Tendence bagatelizovat a přehlížet problém nejen fyzického násilí mužů na ženách je silná. Tato forma násilí stojí totiž proti historicky a kulturně vytvořené představě v podobě moci mužů vůči ženám (Freeman, M. 2008, s.20). V opačném případě, kdy ženy páchají násilí na mužích, se z hlediska tradičního postavení žen a mužů ve společnosti, od žen očekává spíše verbální násilí a skrytý způsob projevování moci a nátlaku. Podle statistických údajů ale dochází k fyzickému násilí žen na mužích téměř výlučně v sebeobraně. Údaje o rozsahu a závažnosti tohoto jevu se ve světě různí, v české společnosti jsou ojedinělé, ale tím spíše je jim třeba věnovat pozornost, neboť i tyto mohou být utajované (Gjuričová, 2000). Jak jsem již dříve zmínila, násilí v rodině či mezi partnery vždy negativně ovlivňuje nejen samotnou oběť, ale také děti všech věkových skupin, které v ní žijí a jsou tedy nepřímo 10
oběťmi násilí. Je dokázáno, že přítomnost dítěte při násilném a agresívním chování rodičů, je významný rizikový faktor v možném násilném chování v jeho budoucím partnerském vztahu.
1.3 Formy domácího násilí „Druhem domácího násilí se obvykle rozumí to, mezi jakými skupinami lidí, kteří jsou mezi sebou v dlouhodobém vztahovém poutě, se násilí odehrává. Mezi druhy domácího násilí je zahrnuto jak násilí mužů vůči ženám, tak násilí žen vůči mužům, rodičů vůči dětem, dětí vůči rodičům a násilí v homosexuálních vztazích” (Gjurdičová 2000, s. 9, Ševčík 2011, s. 46, s. 111). Dle Ševčíka (2011, s. 47) “Všechny formy domácího násilí mají zpravidla společný cíl – získat moc a udržet si plnou kontrolu nad druhým.” Fyzické násilí Tělesné útoky za použití rukou, předmětů, zbraní, odpírání jídla, spánku, znemožnění vstupu do bytu, ničení majetku, útoky na děti, ale také např. týrání domácích zvířat za přítomnosti členů rodin. Nucení oběti k užívání drog. Psychické násilí Neustálé ponižování, obviňování, zastrašování, vyhrožování, znevažování v soukromí na veřejnosti, které má za cíl snížit partnerovu inteligenci, jeho tělesný vzhled nebo manželské schopnosti, dále hrubé chování, ničení oblíbených věcí a vlastnictví oběti. Emocionální násilí Neustálá kontrola toho, co oběť násilníka dělá, kam chodí, s kým se stýká. Její obviňování ze svých problémů ve vztahu, zesměšňování, citové vydírání, srovnávání s jinými za účelem podkopat její sebevědomí, výhrůžky odebráním dětí, zpochybňování duševního zdraví oběti. Sociální násilí Zákaz kontaktu s rodinou a přáteli, které mají za cíl sociálně izolovat oběť. Urážky členů rodiny oběti, přátel. Stěhování se do míst, kde oběť nikoho nezná. Využívání dětí jako 11
prostředku nátlaku, uplatňování privilegií násilníka rozhodovat ve všech otázkách týkajících se běžného společného života. Fyzické bránění v opuštění domu, odposlouchávání telefonních hovorů, čtení pošty oběti. Sexuální násilí Vynucený sex, ubližování a ponižování při sexuálním aktu, vynucený sex bez použití ochrany proti početí či pohlavním chorobám. Zacházení s obětí jako se sexuálním objektem. Přinucení k oblékání se nebo k činnostem, které jsou ponižující, donucení k pohlavnímu styku v přítomnosti jiných lidí. Nucení k používání nebo ke sledování pornografie, použití nevhodných pomůcek při pohlavním styku. Ekonomické násilí Omezování přístupu k penězům či naprostá kontrola financí (příjmů i výdajů oběti), neposkytování finančních prostředků na společnou domácnost, neposkytnutí přístupu k bankovním účtům, případně užití celého výdělku oběti na pokrytí nákladů na domácnost. Všechny formy násilí se vzájemně prolínají, doplňují a jsou jednoduše a přehledně zobrazeny v tzv. “Kole moci a kontroly” (Bednářová et al. 2009) viz Příloha č. 1. V centru toho kola se nachází moc a kontrola nad druhým, což je cíl domácího násilí a týrání.
1.4 Stopy násilí vybraných demografických skupin 1.4.1 Násilí páchané na ženách Pod pojmem „násilí na ženách“ valné shromáždění OSN rozumí: „činy schopné způsobit fyzické, sexuální nebo psychické poškození, ať již ve veřejném nebo soukromém životě“2. Páchané násilí zanechává za sebou také viditelné stopy. Asi dvě třetiny žen bývají při domácích hádkách téměř vždy nějakým způsobem zraněné. Mívají pohmožděniny,
2
http://www.nasilidoma.cz/actuality 18.1.2012
12
zlomeniny, popáleniny, otevřené rány. Přibližně stejné procento z nich také trpí psychicky – formou depresí, strachu, poruchami příjmu potravy, často léčí tyto své stavy alkoholem nebo pokusem o sebevraždu. Vlivem této těžké situace, jsou oběti jen velmi těžko schopny zvládnout své každodenní povinnosti, svou práci a především výchovu svých dětí. Násilí postihuje oběť také materiálně a finančně. Nezřídka se stává, že týraná žena chce utéct od násilníka i za cenu toho, že ztratí sociální zázemí. Přenechá mu dům či byt, zřekne se i výživného na dítě, odškodného a bolestného jen proto, aby se s ním již nemusela setkat a nebyla tak vystavena opětovnému vyhrožování a jinému nebezpečí. Může se stát, že týraná žena zůstane izolovaná, jelikož nezná a neví, na koho se obrátit a kde žádat o pomoc. Mnohdy se stává, že dokonce i rodina, sousedé a známí se od ní odvrátí, když se jim se svým trápením svěří. U mnoha žen se také může projevit důsledek týrání – posttraumatická stresová porucha, což je soubor různých poruch chování, prožívání a fyziologických reakcí (nadměrné pocení, poruchy spánku, třes, nevolnost) jako následek extrémních stresových prožitků. Tyto ženy mají omezenou adaptační schopnost a jestliže se objeví nějaká skutečnost nebo stav, který jí připomene předchozí prožitky, vyvolají se v ní stejné pocity, jakoby bezprostředně docházelo k traumatizující události. Verbální a neverbální projevy týrané ženy: Žena, která je týraná, se za svou situaci stydí, zamlčuje ji nebo také bagatelizuje. V důsledku zkušenosti s násilím očekává od lidí převážně negativní reakce. Je vůči okolí ostražitá, nedůvěřivá a podezřívavá. Velmi obtížně navazuje kontakty a při jednání s lidmi se jeví jako uzavřená. Při osobním setkání můžeme pozorovat řadu projevů, které nepůsobí věrohodně, tzn., že žena často neudržuje oční kontakt, její mimika je nezřetelná, obličej působí vyhasle a jako by byl bez výrazu, nevyjadřuje smutek ani radost. Gestikulace je minimální, má jednotvárnou intonaci hlasu. Jelikož má nízké sebevědomí, působí na své okolí nerozhodně a nejistě. Submisivní chování vyjadřuje celým svým postojem (Bednářová 2009, s. 20, Marvánová-Vargová et al. 2008, s. 50, Conwayová 2007, Ševčík 2011, s. 91). Navenek nosí jakousi masku, která skrývá skutečnost, uvnitř těla se však musí oddělit od svého niterního prožívání, aby se “nezbláznila”. “Disociace je přirozenou reakcí 13
na traumatické události, která pomáhá snášet pocit bolesti a ohrožení. Lze si ji představit jako jakési ´odpojení od svého těla” (Marvánová-Vargová et al. 2008, s. 50). Ženy, které najdou v sobě dostatek síly a odhodlání k tomu, aby ukončily soužití s násilnickým partnerem, se kterým mají děti, řeší velké dilema. Na jedné straně by chtěly dítěti zachovat úplnou rodinu, na straně druhé však stojí nutnost ochránit své psychické a fyzické zdraví a nepoškodit tak touto kritickou skutečností jeho zdravý psychický vývoj.
1.4.2 Násilí páchané na dětech Dalším aspektem domácího násilí v rodině, je týrání dětí. Může se jednat o různé formy tohoto násilí, ať už jsou děti týrány přímo bitím nebo za to, že se vůbec narodily anebo pasivní účastí, kdy jsou nuceny přihlížet tomu, jak je týrána jejich matka. I přes atmosféru napětí v rodině se ženy snaží udržet v rodině zdání, že se nic zlého neděje. Jestliže si děti všimnou znaků, provázejících násilí, např. zranění, pláče matky, modřin a ptají se na jeho původ, matka si většinou vymyslí nějaká vysvětlení, pro dítě přijatelná. Snaží se násilnické chování otce omluvit a nenarušit tak vztah dítěte k otci. Dítě cítí napjatou atmosféru, avšak příčina této situace není pojmenovaná a tudíž pro dítě nepochopitelná. V takovémto případě se však dítě nedoví, že toto násilnické chování je třeba odmítnout a že nikdo nemá právo takovýmto způsobem jednat a chovat se vůči druhému (Macková 2006). Také v případě dětí, které násilí v rodině „pouze“ sledují a přímo se jich netýká, mají tyto situace na ně samotné velmi negativní dopad. I ony se totiž mohou stát agresivními, trpět poruchou osobnosti, depresemi, což se může vyvinout v syndrom týraného a zneužívaného dítěte – syndrom CAN - Child Abuse and Neglect (Ševčík 2011, s. 121). Děti prožívají citová traumata, pocity strachu a viny. Stávají se svědky protikladného chování svých rodičů, svědky násilí, odmítání ze strany otce nebo matky a celkové citové nestálosti v rodině.Vůbec nejhorší je, když děti vnímají násilnické chování jako naprosto normální a běžný jev ve svém životě. Tím u nich dochází k narušeným vztahům s vrstevníky, neboť vnímají reálný život zcela jinak. Jsou v podstatě „dospělí“, protože příjmají v dětském věku roli dospělého. Matka s nimi probírá situace a řeší problémy, které neodpovídají jejich věku a nejsou 14
na ně dostatečně sociálně a emocionálně zralé. Tyto děti jsou pak, místo otce, v postavení “partnerů”, od nichž matka vyžaduje pochopení. Není pochyb o tom, že pokud dítě vyrůstá v rodině, v níž je násilí běžnou součástí komunikace mezi matkou a otcem, naučí se dítě během života, že jen takovýmto způsobem může dosáhnout uspokojení svých požadavků a potřeb. “Jako děti převzaly ze své původní rodiny násilné vzorce chování a nechápou, že dělají něco, co není v souladu s normami společnosti” jak uvádí Bednářová (2009, s. 26) a Ševčík (2011, s. 120-125). Prožívání domácího násilí, má také za důsledek to, že si mnohá děvčata v pozdějším věku, najdou také agresivního partnera, jakým byl jejich otec, a mnoho chlapců se později chová stejně agresivně ke svým partnerkám a vlastním dětem. Domácí násilí poškozuje bezpečí rodiny. Děti nemohou nalézt klid a svou hodnotu, získávají špatnou představu o chování dospělých osob, jak řešit konflikty, jak spolu komunikovat. Cítí se mezi rodiči rozpolcené. Jestliže se matka, dlouhodobě týraná, přece jen rozhodne ze vztahu odejít, dítě, které se již na situaci v rodině adaptovalo, nechápe, proč by mělo opustit svůj domov, známé prostředí a kamarády. Proto děti, zejména staršího školního věku, odmítají odejít s matkou. Domácí násilí je rizikový faktor, negativně ovlivňující vztah mezi matkou a dítětem. Takováto situace bývá pro matku velmi strestující a téměř neřešitelná. Proto se nezřídka stává, že se rozhodne ve vztahu s násilnickým partnerem zůstat jen proto, aby neztratila děti. Dítě, které prožije traumatizující událost v podobě týrání nebo sexuálního zneužívání a není mu poskytnuta pomoc dospělé osoby, se kterou může svou těžkou situaci prodiskutovat, rozebrat ji a zpracovat, zůstává na všechno samo. Pouze pomocí disociace3 je schopno situaci zvládnout a začlenit se do běžného života (Bednářová 2009).
3
Disociace – jde o obranný mechanismus jedince, porucha osobnosti, přímo související s traumatizujícím zážitkem, jde o potlačení stresové situace do podvědomí
15
1.4.3 Násilí páchané na mužích Násilí páchané na mužích se, dle policejních statistik, týká zhruba 10% ohlášených případů domácího násilí.Jedná se o týrání partnerkou, manželkou, ale také partnerem – ve vztazích homosexuálních.Může se také jednat o násilí mezi generacemi, tzv. transgenerační násilí, přiněmž dochází ke konfliktům mezi otcem a synem nebo prarodičem a vnukem.4 Díky těmto údajům se může zdát, že muži jsou oběťmi velmi zřídka. Toto tvrzení, je ale zavádějící, muž má totiž mnohem větší hranici tolerance a bolesti, proto mu trvá mnohem déle než svou partnerku oficiálně obviní a oznámí domácí násilí na policii. Muži si tuto skutečnost a tento svůj problém velmi často nechávají pouze pro sebe i v souvislosti s postojem společnosti, která nechápe, že i oni mohou být obětí domácího násilí. Důvody, pro které muži neoznamují domácí násilí na nich páchané, lze tedy shrnout takto:
“Muži se nedefinují jako oběť,
muži nehodnotí chování partnerky jako trestný čin,
muži zažívají stud, neboť vnímají svůj problém jako okrajový fenomén,
muži váhají kontaktovat policii, protože se obávají, že jim neuvěří a nakonec
budou stíháni oni“ (Ševčík 2011, s. 97). V důsledku násilí páchaného na mužích jsou ale, ze sociálně-ekonomického hlediska, na tom muži lépe. “Muži jako oběti domácího násilí mají lepší přístup k finančním zdrojům než ženy, obvykle mají zaměstnání a vlastní bydlení” (Ševčík 2011, s. 97). Z tohoto tvrzení lze vyvodit, že mají lepší šanci odejít z násilnického vztahu, jelikož je větší pravděpodobnost, že si najdou rychleji zaměstnání a tudíž i zdroj financí. Ve svém obydlí se muži ve srovnání s ženami, které jsou ohroženy domácím násilím, cítí daleko bezpečněji a to i přesto, že je tato skutečnost pro muže velmi traumatizující (Ševčík 2011).
4
http://www.domacinasili.cz/cz/redakce/ohrozene-osoby/muzi-jako-obeti-domaciho-nasili/
16
1.4.4 Násilí páchané na seniorech Další skupinou lidí, na které bývá pácháno domácí násilí, jsou senioři. Starší lidé totiž dlouhodobě zaujímají místo na okraji společenského zájmu. V dnešní uspěchané době, v níž se postupně vytrácejí duchovní hodnoty a nahrazuje je hektický způsob života a hromadění majetku, kdy dochází ke ztrátě úcty člověka k člověku, se postoj ke starým lidem za poměrně krátkou dobu změnil velmi dramaticky.5 O domácím násilí páchaném na seniorech, se skutečně hovoří velmi málo. Přesto ale existuje, a to v měřítku, které není zanedbatelné. Podle odborníků se hovoří o 16% případů domácího násilí, které vyjdou najevo. Zbylé čtyři pětiny tohoto závažného jevu zůstávají utajeny. S přibývajícím věkem u této skupiny lidí, dochází k ubývání fyzických sil, senioři ztrácí přátele a sociální kontakty. Přibývají různá zdravotní omezení a také závažná onemocnění. Zcela se mění jejich vztahy k ostatním lidem. Dochází k posunu z pozice téměř samostatné a nezávislé osoby na osobu, která je více či méně nebo zcela závislá na druhých. Tato nerovnováha se může v podmínkách sociální izolace a při nerespektování lidské důstojnosti a lidských potřeb prohlubovat, a to až do stavu převahy jedné strany nad druhou. Projevy domácího násilí na seniorech mohou být vyústěním předchozích nedobrých rodinných vztahů, ale mohou se také projevit naprosto nečekaně, například právě při onemocnění seniora, který v této závažné životní situaci bude vyžadovat dlouhodobou nebo trvalou péči druhé osoby. Senioři bývají obětí všech forem domácího násilí. Mezi specifika násilí pachaného na seniorech je zejména nerespektování lidské důstojnosti, které se projevuje i v domácí péči o ně (Ševčík 2011, s. 126). Příznaky fyzického násilí páchaného na seniorech bývají podlitiny, stopy po bití, nejasné pády a úrazy, zanedbaná hygiena nebo známky špatné péče, což jsou dekubity, neošetřené rány, ale také škrábance, stopy po kurtování a opakované chybné podávání léků. Jedním z nejzávažnějších příznaků je podvýživa či dehydratace jinak zdravé oběti (Ševčík 2011, s. 127). Tyto skutečnosti mohou u týraných seniorů, podobně jako u dětí, vyústit v syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného
5
http://www.domacinasili.cz/ohrozene-osoby/seniori/ 23.11.2011
17
seniora – EAN – Elder Abuse ad Neglect (Ševčík 2011, s. 129). Senioři, kterým je doma ubližováno jejich nejbližšími, dle statistik, ze dvou třetin rodinnými příslušníky (Haškovcová 2004, s. 48), velmi těžce vycházejí s touto skutečnostína veřejnost. Mnoho z nich neví, že se proti tomuto nevhodnému chování mohou bránit. Jedním z důvodů, proč se v případě násilí páchaného na své osobě, zdráhají nebo odmítají obrátit o pomoc, bývají často obavy a strach, že se agresivita ze strany násilníka začne ještě stupňovat. Dalším důvodem bývá ten, že se stydí za chování svých dětí a vnoučat, považujíto za své selhání ve výchově a právě toto selhání považují za horší, než fyzické násilí. Tyto krizové situace v rodině tak mají nepřímý vliv na rozhodnutí, jakým způsobem se děti postarají o své rodiče - seniory (Matoušek 2003, s. 181).
1.4.5 Násilí páchané na minoritách Domácí násilí páchané na členech minorit – LGBT, což znamená lesby, gaye, bisexuály a trangenderové osoby (transsexuály).I tyto osoby žijí své životy, prožívají radosti a starosti běžného denního života jako každý z nás (Ševčík 2011). Specifika domácího násilí páchaného na LBGT spočívají v podobě:
“Nucení k návštěvě psychiatra, lékaře, duchovního, který by jejich sexualitu “vyléčil”
(“Musíš s tím jít k doktorovi, s tím se musí něco udělat, takhle to nejde”).
Vynucené manželství a sexuální vztahy s opačným pohlavím (“Až se oženíš a budeš mít
děti, tak tě ty blbosti přejdou”).
Snaha jakýmkoli způsobem z nich “vymlátit” jejich orientaci či identitu” (“Seřežu ho
jako koně a on si to příště rozmyslí. Já to z něj prostě vytřískám, i kdybych ho měl přerazit. Po tom, jak ho zmydlím, si na to už ani nevzpomene”).
Emocionální vydírání (“Tohle tvoji matku zabije. Otec z toho bude mít smrt”).
Vyhrožování partnerům a přátelům, naplňování těchto vhrůžek (“Já jim pořádně
zavařím!”). 18
Povzbuzování k sebevraždě (“Taková hanba, bylo by pro všechny nejlepší, kdybys ne-
byl).
Outování v zaměstnání, ve škole, od příbuzných, známých či přátel (Dyť se na něho
podívejte – na buznu!”).
Sledování, pronásledování a obtěžování.” (Ševčík 2011, s. 111) Domácí násilí u těchto minoritních skupin nabývá všech forem. Rizika a důsledky
bývají velké. Jedním z rizik bývá ztotožnění násilí se sexuální orientací nebo identitou vůči postoji ostatních členů společnosti “Dobře mu tak, buzně. A co bys chtěl, když seš teplej?” (Ševčík 2011, s. 114). Dalším závažným rizikem je ztráta dětí, ať už v důsledku sexuální orientace partnera nebo rodiny, či vlivem právního systému. Proto dochází u těchto osob k popírání násilí, které je na nich pácháno. Toto ale ještě více zhoršuje jejich situaci a utvrzuje násilíky v jejich chování. Týrané osoby často hledají úniky ze své situace prostřednictvím návykových látek, jako jsou alkohol a drogy, s cílem “utopit svou bolest” (Ševčík 2011). Mohou být také diskriminováni, což zvyšuje jejich úzkost a strach, je narušena jejich sebeúcta a sebevědomí. Mladí lidé z obavy, nedůvěry a negativních životních zkušeností, bývají k řešení svého problému skeptičtí a proto se neobrátí na policii a u lékaře často uvádějí zcela jiný mechanismus úrazu. Obávají se neopodstatněného podezření, že jsou nositeli viru HIV. Lékaře často ani nenapadne, že by tato zranění mohla být způsobena v důsledku týrání. Tato skupina lidí se necítí společností pochopena, odvrací se od nich rodina, přátelé, příbuzní, ve většině případech jsou nuceni žít osamoceni a na ulici nebo v nuzných podmínkách. Proto se mohou rozhodnout ukončit svůj život a dobrovolně odejít z tohoto světa (Ševčík 2011, s. 118).
1.5 Klíčové znaky a fáze cyklu domácího násilí Mezi klíčové znaky domácího násilí patří jeho: Opakování a dlouhodobost - nejde o ojedinělý a jednorázový incident, i když může mít zá19
važné následky, ale o jednání mající svůj vývoj, dochází k němu opakovaně a dlouhodobě a právě v opakování a dlouhodobosti je nebezpečnost domácího násilí Eskalace - postupný nárůst intensity, jde o přechod od urážek, stupňovaný k psychickému snižování lidské důstojnosti až k fyzickým útokům a závažným trestným činů, které ohrožují zdraví a život oběti Rozdělení rolí na osoby ohrožené a osoby násilné - jde o jasné a nezpochybnitelné rozdělení, kdy se nejedná o vzájemné napadání, hádky, spory, při nichž se role násilníka a ohrožené osoby střídají, vzájemné postavení osob je nerovné a v průběhu opakovaných incident se nemění Páchání násilí v soukromí - domácí násilí probíhá zpravidla za zavřenými dveřmi bytu či domu, beze svědků, v soukromí Fáze cyklu domácího násilí: Jako důsledek nárůstu intenzity požadavků násilníka a snahy oběti násilníkovi vyhovět, dochází k roztočení tzv. “spirály domácího násilí” (Bednářová et al., 2009). Z toho vyplývá, že domácí násilí se odehrává v cyklech a má vzestupnou tendenci. V první fázi tohoto cyklu dochází k nárůstu napětí, neustálé kritice, obviňování a zastrašování oběti. Tato se snaží eskalaci násilí, ze strany agresora, předejít snahou ve všem mu vyhovět a zmírnit tak vzrůstající napětí. Zmírnění napětí se ale nedaří a nastává druhá fáze, při níž dochází k výbuchu násilí, Oběť je vystrašená, má pocit zloby a bolesti. Násilník tuší, že v této chvíli má jeho oběť největší motivaci ukončit daný vztah, chce nastalou situaci vyřešit, protože má v sobě nejvíce síly. Proto v další fázi, projeví násilník lítost nad svým jednáním a o oběť začne projevovat zvýšený zájem, jako například kupování dárků, omlouvání se slovy, “že už to nikdy neudělá”, “v tomto konkrétním momentě se opravdu zdá, že došlo k vyrovnání sil a že se moc přechýlila na stranu oběti. Intenzita násilníkovy majetnické pozornosti vůči oběti se nezmění, ale kvalita této pozornosti se dramaticky mění. Násilník trvá na tom, že jeho despotické jednání jen dokazuje, jak zoufale ji potřebuje a jak ji miluje” (Herman J.L. 2001, s. 21). Nastává tedy třetí fáze – fáze líbánek s následným usmířením. Oběť násilníkovi odpustí a tím ho jen utvrdí v jeho nepřemožitelnosti a nadvládě. 20
Jednotlivé i ntervaly mezi napadáním obětí se zkracují a síla útoků narůstá, viz Schéma č.2: “Cyklus násilí” (Bednářová et. al. 2009, s. 11), které je zobrazeno v Příloze č. 2.
1.6 Mýty a předsudky domácího násilí Lidé vnímají domácí násilí daleko více, než dříve, ale mají o něm stále zkreslené představy. Mýty o domácím násilí jsou pro oběti, ve svém důsledku velice závažné. Dávají jí totiž pocit viny a tím obhajují chování násilníků. Oběti se tak dostávají do situací, kdy mají strach svěřit se se svými problémy a trápením. Výsledkem je pocit násilníka, že jeho chování lze omluvit a že je okolím chápáno a schvalováno. Násilník si je sám sebou jistý a připadá si neohrozitelný (Buskote 2008). Mýtus číslo 1 “Jsou na sebe zlí, protože milují usmiřování aneb … to se přece v lepší společnosti stát nemůže…” Není pravdou, jak se většina lidí domnívá, že domácí násilí se vystkytuje pouze v rodinách sociálně slabších a násilníci bývají spíše nevzdělaní, a proto k němu dochází tzv. na denním pořádku. Rozdíly v páchání násilí se liší pouze v tom, jak je rodina schopna danou situaci utajit, jestli se odehrává v panelákovém bytě, či vlastním domě, daleko od okolí, které by mohlo jeho projevy vidět a slyšet. Naopak platí, že v každé sociální třídě se projevuje jiná forma násilí. Manželky vzdělaných mužů udávají častěji psychické násilí a výhrůžky: “Já moc dobře vím, čím a jak bych tě měl praštit, abych za sebou nezanechal žádnou stopu a nebyl podezřelý, to se neboj!” Násilí se však může i v těchto “vyšších kruzích” dramaticky vystupňovat stejně jako u obyčejných lidí. Mýtus číslo 2 “Ale on je agresívní opravdu jen tehdy, když se něčeho napije!” Z tohoto vyplývá, že alkohol a násilí jdou ruku v ruce. I když alkohol nebývá jedinou příčinou mužova agresívního chování , s jeho požitím padají zábrany a klesá schopnost sebekontroly. Toto bývá jeden z hlavních důvodů, proč muži řeší své problémy s využitím fyzické síly, právě pod jeho vlivem. Mýtus číslo 3 “Všechno má svůj důvod aneb… asi ho vyprovokovala…” Jde o názory, že ženy svým chováním násilníka vyprovokovaly a staví je do pozice spoluviníka a v podstatě 21
o omlouvání samotného násilí. Chování žen však neopravňuje muže k tomu, aby vůči partnerce použil jakoukoli formu násilí. Mýtus číslo 4 “Muži si přece nesmějí nechat všechno líbit!” Jde o demonstraci patriarchální představy a to by mohlo znamenat, že mají muži nad ženami jak všeobecně, tak zejména nad manželkami, určitou moc a právo. Staví tak muže do dominantního postavení v partnerském vztahu a dává mu neoficiálně právo rozhodování o všem důležitém a žena se tudíž musí ve všem podřídit a přizpůsobit se. Odtud je již jen kousek k tomu, aby měl muž moc využít fyzického násilí, když k tomu on sám shledá důvod. Mýtus číslo 5 “V manželství to prostě někdy skřípe…” Bývá všeobecně známo, že vztahy bez hádek a ostřejších výměn názorů jsou ojedinělé, ale mezi běžnou hádkou a domácím násilím je velký rozdíl. Při hádce totiž mívají oba zúčastnění stejné postavení a možnosti, jde o verbální řešení konfliktu a není známo předem, kdo z ní vyjde jako poražený a kdo jako vítěz. Oba partneři nemají stejné postavení a muž se při využití své fyzické síly stává ve většině případech vítězem a prosadí si svůj názor. Z toho vyplývá, že nelze stavět hádku a násilí na stejnou úroveň. Mýtus číslo 6 “Vždyť si toho muže přece vybrala sama!” Dle tohoto tvrzení by žena sama byla důvodem násilí na ní páchaného už jen tím, že se vdala. Jedná se o nepřímý souhlas s jejím zneužíváním. Faktem ale je, že ve většině případů jsou muži na počátku vztahu velmi pozorní, chápaví, vnímaví, šarmantní a starostliví. Až pos-tupem času přichází různé formy násilí. Z počátku vnímá žena mužův agresívní projev jako vyjímečný, něco, co už se víckrát nestane. Násilník se omluví, vyjádří lítost, prosí a přísahá, že už to nikdy neudělá. Žena tomu samozřejmě uvěří, někdy i dlouhou dobu, a tak se může stát, že si na chování agresora zvykne a vnímá jej jako běžnou součást jejich vztahu. Neexistuje však žena, která by se nechala týrat z vlastní vůle a dobrovolně, ale v podstatě chce jen v klidu žít s mužem, kterého si pro svůj život zvolila a aby se znovu stal tím, za kterého se kdysi provdala. Mýtus číslo 7 “Tak proč se s ním nerozejde, když je to tak strašné!” Rozchod jde ruku v ruce se strachem z toho, že žena nedokáže své děti materiálně zabezpečit, s obavou o její vlastní ekonomické postavení a možnou ztrátu zaměstnání. Obává se o děti, jak se s rozchodem 22
rodičů vyrovnají a začnou řešit otázku, zda to nejsou ony samy, kdo zavdal příčinu k násilnickému chování partnera. Pokud se před partnerem zmíní o rozchodu, většinou se jeho chování ještě zhorší, je ještě agresivnější ve snaze zabránit tomu, aby byl opuštěn. Žena tak ze strachu od svého záměru upustí a s násilníkem zůstane. Takovéto případy mohou ale vyústit až v následnou vraždu oběti. Mýtus číslo 8 “Bylo toho na něj poslední dobou příliš. Není divu, že mu prostě ´ujela ruka´!” Tímto způsobem je často omlouváno nepřiměřené chování mužů. Důvodem takového chování bývají frustrace a stres muže, který si svůj neúspěch v práci, agresi a přepracovanost ventiluje na manželce nebo dětech, kteří se mu jen stěží mohou bránit, potrestat ho nebo mu vzdorovat. Mýtus číslo 9 “Nechci se vměšovat do cizích zležitostí. Ti dva by si to raději měli vyřešit mezi sebou.” (Buskote 2008, s. 23-28). Domácí násilí a násilí páchané na veřejnosti, je z právního hlediska stejně postižitelné. Nemělo by se tedy, považovat za čistě soukromou věc těch, kterých se bezprostředně týká. Tím, že o něm víme a nezakročíme, jen upevníme pocit agresora v jeho neohroženosti a oběť se cítí nepochopená a nepodporovaná.Uvedené mýty zkreslují vnímání násilí neboť jej vnímáme neobjektivně a nereálně, ale díky nim vidíme pouze to, co vidět chceme. Pokud ale, máme snahu a zájem pomoci obětem násilí, měli bychom se těchto mýtů vyvarovat.
23
2 Problematika domácího násilí v české společnosti Dnešní hektická doba s sebou nese velké množství problémů ve společnosti, které by se měly řešit. Naše společnost, je stále více zaměřena na svou hospodářskou a ekonomickou stabilitu, přičemž vlastní rodina, jako její základ, je odsunuta až na samotný okraj zájmu. Funkce rodiny je biologická, reprodukční, společenská, emoční, socializačněvýchovná, ekonomická (Ševčík 2011, s. 12, Matoušek 2003). Je to důležitý orgán, který slouží k naučení rolí a sociálních dovedností. Je to také instituce k utváření a rozvoji emocí a systémových hodnot. Pro utváření vazeb a chování mezi členy rodiny je nenahraditelná. Největším smyslem rodiny je péče o děti a jejich řádná výchova. Vlastní existence rodiny je také závislá na tvorbě domova, což je vzájemné soužití členů rodiny ve svém obydlí. Rodina a její funkce je ve velké míře závislá na charakteru společnosti, je úzce spjata s ekonomickými a hospodářskými aspekty, se zaměstnaností, se sociální a zdravotní úrovní naší země. Tyto skutečnosti velmi významně ovlivňují její vývoj a stabilitu (Fischer 2009, s. 139-144).
2.1 Existence domácího násilí v české společnosti Česká společnost se, dlouhou dobu, problematikou domácího násilí vůbec nezabývala. Před rokem 1989 téměř jako by neexistovalo a tudíž se o něm ani veřejně nehovořilo. Část společnosti tak o existenci násilí, kdy docházelo k týrání, ponižování a ubližování v partnerských vztazích nebo v rodinách, neměla ani tušení. Druhá část, která znala domácí násilí z vlastní zkušenosti, přistupovala k tomuto problému ryze soukromně, bála se jednak jeho zveřejnění, ale také reakce okolí na danou skutečnost.6 Až v 90. letech začaly vznikat organizace, jejichž činnost byla zaměřena na pomoc obětem domácího násilí. V roce 2003 vzniklo deset těchto nevládních organizací, které byly 6
http://www.profem.cz/
24
podpořeny Nadací Open Society Fund Praha a které vyhlásily veřejnou kampaň proti domácímu násilí na ženách. Jednalo se o organizace: ROSA, Acorus, Český svaz žen, Magdalenium, Most k živostu, NESEHNUTÍ Brno, Poradna pro ženy v tísni, proFem, Slezská diakonie – poradna ELPIS, Ženy bez násilí. Cílem těchto organizací bylo zvýšení informovanosti o násilí (Conwayová, 2007). Domácí násilí vstoupilo do povědomí společnosti teprve ve chvíli, kdy uvedené ženské organizace, poukázaly na problém domácího násilí, prostřednictvím médií. Tento sociálněpatologický problém byl společností dlouhodobě neřešený. Nyní je prezentován jako “nevyprovokované, opakované gradující násilné jednání ze strany násilné osoby, které vzbuzuje strach v osobě /osobách/ ohrožených, a role obou zúčastněných jsou v intimním /rodinném/ vztahu jasně a neměnně určeny” (Voňková 2008, s. 201).
2.2 Právní ochrana před domácím násilím v České republice Pod tlakem mezinárodních institucí byli vládní činitelé nuceni dostát závazkům, které vyplývaly z mezinárodních dohod a bylo tedy nutné změnit legislativu. Jejich úkolem bylo zabezpečit ochranu osob ohrožených domácím násilí.a na druhé straně zajistit postih pachatelů domácího násilí. Díky několikaletým odborným jednáním a mediálním akcím za uznání domácího násilí jako společenského problému, bylo v roce 2004 dosaženo vzájemného souhlasu s kriminalizací domácího násilí a jeho uznání za trestný čin “Týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě nebo osoby blízké” (Zákon č. 91/2004 Sb., novelizoval zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon). V roce 2006 byl přijat zákon č. 135/2006 Sb., který změnil zákony týkající se ochrany před domácím násilím. Účinnosti nabyl 1.1.2007. Naše republika se tímto připojila k zemím Evropské unie, v jejichž zákonech tvoří prevence domácího násilí a odborná kvalifikovaná pomoc jeho obětem, celistvý právní rámec. Tento zákon je postaven na principech odvrácení hrozby nebezpečí, na přiměřených zásazích policistů, na ochrany týrané osoby, která je dána ústavou v Listině základních práv a svobod. Dále zahrnuje spolupráci a výměnu informací mezi policisty, intervenčními centry a orgány sociálně právní ochrany. 25
“Zákon se opírá o tři stěžejní body, které vyvažují jak zákonné omezení (vykázání nebo zákaz vstupu násilné osoby do společného obydlí na určenou dobu), tak ve složce sociální (ochrana a pomoc ohrožené osobě v intervenčním centru) a právní ochrany poskytované soudem (zvláštní předběžné opatření o personální i teritoriální ochraně ohrožené osoby)”.Tuto ochranu před domácím násilím můžeme tedy zjednodušeně nazvat jako ”policejní intervenci, sociální pomoc a soudní ochranu” (Voňková 2008, s. 203). Zákon č. 135/2006 Sb., také zavádí tzv. institut vykázání, v němž dává policistům pravomoc násilníka vykázat ze společného obydlí na 10 dní. Zavedením tohoto institutu do praxe může dojít k určitému zásahu do ústavně daných a zaručených práv a svobod násilné osoby ve smyslu nedotknutelnosti jejího obydlí a ochranu vlastnického práva. Takovýto zásah je v souladu s mezinárodními závazky České republiky vyjádřenými taktéž v Listině, jelikož k němu dochází právě za účelem zajištění práva nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, jakož osobní svobody osoby, která je ohrožena domácím násilím (Čírtková 2008, Voňková 2008). Tato nová právní úprava vyjádřila jednoznačně postoj státu, který veřejně projevil svou vůli upřednostnit právo na ochranu života, zdraví a lidské důstojnosti před ochranou vlastnických či užívacích práv. Podstatné je, že vykázat ze společného obydlí a zakázat vstup násilníkovi, lze bez souhlasu ohrožené osoby a dobu vykázání nelze zkrátit, také ani se souhlasem ohrožené osoby. Za předpodkladu, že jsou splněny podmínky pro vykázání, musí policie podezřelého vykázat na základě rozhodnutí bez projednávání věci. Toto rozhodnutí je účinné od okamžiku, kdy bylo sděleno osobě, proti které směřuje, a která je tímto povinna odevzdat policii klíče od společného bytu. Tento zákon se v mnohém inspiroval zahraniční právní úpravou, proto i desetidenní lhůta pro vykázání je na základě zkušeností s uplatňováním práv v rakouské právní úpravě. Během 10 dnů má ohrožená osoba čas na uvědomění si své situace, na kontaktování intervenčního centra, případně se obrátit na soud se žádostí o prodloužení lhůty pro vykázání. Soud může vydat předběžné opatření na 1 měsíc, může ho však také prodoužit na základě žádosti ohrožené osoby. Toto předběžné opatření je určeno k poskytnutí možnosti, aby ohrožená osoba podala návrh na úpravu poměrů k nezletilému dítěti, návrh na řešení společného bydlení, případně návrh na rozvod 26
manželství. Díky tomuto není oběť vystavena výhrůžkám a tlakům ze strany agresora, aby od svého rozhodnutí ustoupila (Conwayová 2007, Voňková 2008, Bednářová 2009).
2.3 Instituce a organizace, poskytující pomoc Policie České republiky Policie ČR se při oznámení, prověřování nebo vyšetřování, domácího násilí řídí metodickým pokynem ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování. V praxi to znamená, že pokud dojde k oznámení případu domácího násilí, policisté jsou vždy povinni provést příslušné služební úkony v rozsahu své působnosti. Jejich povinností tedy je zakročit a poskytnout pomoc každému, kdo se na ně s žádostí o pomoc obrátí. Musí vždy postupovat tak, aby ohrožené osobě nevznikla bezdůvodná újma a nebyla ohrožena její lidská důstojnost a čest. Zásah do soukromí policií je přípustný tehdy, pokud je nezbytný k ochraně života a zdraví ohrožených osob. Ze statistiky Bílého kruhu bezpečí plyne, že:”čeští policisté v loňském roce vykázali z domácnosti násilníky v 1430 případech, což je o třetinu více, než tomu bylo v předchozím roce. Tehdy sebrali klíče od bytu 1058 agresivním jedincům”.7 Z toho plyne, že policie má právo, ale také povinnost zasáhnout v rodině, kde se domácí násilí vyskytuje. Tato pomoc spočívá v přerušení ohrožování dětí, fyzického násilí na týrané osobě, ničení obydlí, neřeší však problém násilí celkově. Její povinností je také zajistit oběti odbornu lékařskou pomoc, informovat o možnosti využití intervenčních center (proFem 2006). Bílý kruh bezpečí Jedná se o občanské sdružení, jehož cílem a posláním je poskytování přímé pomoci obětem a svědkům trestných činů, podílení se na prevenci kriminality, snaha o zlepšení práv a postavení poškozených osob v trestním řízení.
7
in Novinky.cz, 4.2.2012
27
V rámci celé České republiky poskytuje obětem “odbornou, bezplatnou, nestrannou a diskrétní pomoc obětem trestných činů, svědkům a pozůstalým po obětech včetně morální a emocionální podpory”.8 Pracovníci Bílého kruhu bezpečí postkytují osobní přímou pomoc obětem domácího násilí a rovněž bezplatnou telefonickou nonstop službu prostřednictvím DONA linky. DONA linka Tato linka je registrovaná sociální služba telefonické pomoci pod záštitou MPSV ČR a jejím účelem je pomoci tomu, kdo se cítí přímo ohrožen domácím násilím nebo je jeho svědkem, v souvislosti s využitím této linky pak respektovat anonymitu svých klientů a jejich požadavek, týkající se diskrétnosti a s tím spojenou i garanci vysokého standardu poskytovaných služeb, což znamená přístup s porozuměním a důvěrou, psychologickou, právní, morální a rovněž organizační podporu. Na druhé straně je úkolem DONA linky pomáhat těm profesionálům, kteří přicházejí do prvního nebo již opakovaného kontaktu s obětí domácího násilí. 9 Konzultanti na této lince pomáhají obětem při sestavování individuálního bezpečnostního plánu, poskytují rady a společně nalézají vhodné další postupy při řešení jejich nelehké situace. Pomáhají také vyhledat bezpečné ubytování v rámci spádové oblasti a ve vážných případech, kdy je oběť bezprostředně ohrožena na životě, pak poskytují urgentní pomoc. Ta spočívá v okamžitém kontaktování Policie České republiky, případně Rychlé záchranné služby.
2.3.1 Intervenční centra V
každém
kraji
České
republiky
vzniklo
jedno
intervenční
centrum,
v Moravskoslezském kraji jsou ale intervenční centra dvě, a to v Havířově a Ostravě. 8 9
http://www.bkb.cz/ http://www.donalinka.cz/
28
Havířovské intervenční centrum je spádové pro občany a instituce z bývalých okresů FrýdekMístek, Karviná. Ostravské centrum je zřizováno občanským sdružením již výše zmíněného Bílého kruhu bezpečí se spádovou oblastí pro bývalé okresy Ostrava, Opava a Nový Jičín. Za vůbec první specializované pracoviště v České republice, které se zabývalo výhradně pomocí obětem domácího násilí, je považováno DONA Centrum, a to od roku 2003.10 Hlavním úkolem intervenčních center je pomoc obětem ve chvíli, kdy policie násilníka vykáže na deset dnů ze společného obydlí. V takovémto případě policie do 24 hodin zašle faxem spádovému intervenčnímu centru úřední záznam o vykázání. Po obdržení záznamu je povinností daného intervenčního centra do osmačtyřiceti hodin zkontaktovat oběť a nabídnout jí pomoc. Oběti je vysvětleno, že ze zákona má intervenční centrum, jako navazující sociální služba, povinnost ji oslovit. Oslovená oběť může tuto pomoc samozřejmě odmítnout, má na to právo. Tím však nepřichází o možnost kdykoliv intervenční centrum později vyhledat a o pomoc požádat. Intervenční centra pomáhají nejen obětem, u kterých policie násilníka vykázala z domu. Může je navštívit a vyhledat zde pomoc každý, kdo má pocit, že se ho domácí násilí nějak dotýká. Odhodlat se k tomuto kroku bývá pro mnohé velmi obtížné. Oběť má obavy z toho, že jí nikdo její zážitky nebude věřit. Nejvíce stresující však bývá strach z následné reakce násilníka, který zjistí, že vyhledala pomoc. Oběť se pak právem obává, že se násilí na ní páchané, se bude stupňovat. S obětí, která vyhledá pomoc v intervenčním centru, je celá její situace rozebrána, jsou jí navržena možná řešení v její nelehké životní situaci. Jednání s obětí domácího násilí vyžaduje velice citlivé a taktní jednání, emoční stabilitu, empatii, odborné znalosti a komunikační schopnosti pracovníka, který respektuje svobodnou vůli oběti a její vlastní rozhodnutí (Bednářová 2009). Dále je oběti nabídnuta pomoc při sepisování návrhů a žádostí. Většina obětí má strach především z toho, že sama s dětmi nezvládne svou finanční situaci. Proto raději snáší příkoří 10
http://www.bkb.cz/
29
a ponižování. Neví o možnosti využití odchodu do azylového domu nebo kontaktovat sociální pracovnici. Tyto informace jsou pro ni nové. Obětem, které se rozhodnou najít pomoc v intervenčním centru, je zaručena anonymita. Záleží jen na nich jestli udají své jméno a jiné údaje. Veškeré záznamy o obětech jsou ukládány v počítačích, které nejsou připojeny k internetu. Tímto opatřením je zaručena ochrana osobních údajů před jejich zneužitím (Voňková 2008, s. 157-163, Fischer 2011, s. 146-151). Příklady některých žádostí a oznámení, které může oběť využít:
“Návrh na úpravu práv a povinností k nezletilému dítěti rodičů, kteří spolu za trvání
manželství nežijí,
Návrh na rozvod manželství,
Návrh na rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilého dítěte po dobu po rozvodu (§176
OSŘ),
Návrh na zvýšení výživného pro nezletilé dítě,
Žaloba o výživné nerozvedené manželky,
Návrh na vydání předběžného opatření před zahájením řízení,
Návrh na rozvod manželství bez nezletilých dětí,
Návrh na zrušení splečného nájmu bytu manželů po rozvodu manželství,
Žádost o osvobození od soudního poplatku a bezplatnou právní pomoc,
Podání trestního oznámení” (proFem 2006, s. 49). Pomoc obětem domácího násilí vyžaduje určitý systém, který obsahuje jak přímou
pomoc oběti, tak také nepřímou práci, jenž je zaměřena na širší okolí (publikační činnosti, vzdělávání pracovníků pomáhajících profesí, preventivní program pro školy). Přímá pomoc obětem spočívá v krizové pomoci, kam patří telefonická krizová linka, krizová lůžka a kontaktní krizová pomoc. Dále v oborném sociálním poradenství, které může 30
být jak v oblasti sociální, psychologické a pedagogické a ubytování v azylových domech. Poskytované služby mohou být jak pobytové – azylové domy, tak ambulantní a terénní. Pobytová forma zahrnuje práci s obětí domácího násilí spojenou se zajištěním bezpečného bydlení na určitou dobu. Ambulantní forma zahrnuje dlouhodobou i krátkodobou intervenci obětem, které mají bydlení zajištěno nebo těm obětem, které ještě nejsou jednoznačně rozhodnuty odejít ze společné domácnosti, ale mají potřebu svou situaci řešit. Terénní forma je forma pomoci oběti domácího násilí přímo v terénu a to v místech, kde se oběť ukrývá, což může být i nemocnice nebo zaměstnání (Voňková 2008, Bednářová 2009).
2.3.2 Azylové domy Pobyt v azylovém domě můžeme rozdělit do několika fází :11 Úvodní fáze je zaměřena na přivyknutí oběti v novém prostředí, k uvědomění si stávajících problémů, zklidnění oběti, upokojení od stresujících zážitků. K regeneraci sil a stanovení cílů, kterých chce oběť dosáhnout, nalezení odpovědí na otázky týkající semožného ohrožení agresorem. Řeší možné reakce oběti, pokud agresora potká nebo pokud se ji pokusí telefonicky kontaktovat. Jestli je oběť domluvena s pedagogy ve školce nebo škole, pokud by násilník chtěl své dítě vyzvednout, zda poučila své děti, jak mají v této situaci reagovat a zda podala trestní oznámení na násilníka. Dále je zaměřena na vztahy oběti s rodinnými příslušníky, to znamená, na které osoby v rodinném kruhu, případně přátele se může obrátit se žádostí o pomoc a zda informovala rodinu o své současné situaci. Řeší též finanční otázky oběti, tedy - odkud bude čerpat prostředky na obživu svou a svých dětí, zda má zaměstnání, zda pobírá sociální dávky, 11
http://www.rosa-os.cz/o-nas/azylovy-dum/
31
či podala žádost o sociální podporu, případně o výživné na děti, či o výživné nerozvedené/rozvedené manželky, zda jí finančně pomohou přátelé nebo rodina, zda má nějaké úspory nebo naopak dluhy. Zjišťuje, zda oběť pracuje, zda jsou kolegové v práci informováni o její nelehké životní situaci, zda ji podpoří, zda si chce zvýšit kvalifikaci, absolvovat kurzy. Jestli měla nějaké zájmy a koníčky, kterým by se opět ráda věnovala. Otázky týkající se dětí, zda oběť podala návrh na svěření dítěte do své péče, zda má z nadcházejícího jednání a jeho výsledku obavy, zda bude nutno změnit dítěti školku, školu, zda dítě potřebuje odbornou péči lékaře – psychologa, pediatra, zda se dítě přizpůsobilo pobytu v azylovém domě. Řeší taktéž, zdravotní stav oběti, zda netrpí v současné době nějakým onemocněním, zda užívá pravidelně léky, zda netrpí nechutenstvím, zda by chtěla konzultaci s psychoterapeutem. Druhá fáze zahrnuje intenzívní snahu o vyřešení sociální situace oběti, která si postupně vypracovává plán a stanovuje dílčí cíle, kterých je zapotřebí dosáhnout. Tento plán vychází ze sociální oblasti, která zahrnuje: zaměstnání, případně jeho hledání, evidence na pracovním úřadě, bydlení, zajištění financí. Ze sociálně právní oblasti týkající se dětí jako je úprava práv a povinností k nezletilým dětem, k manželství, podání návrhu na rozvod manželství, výživné manželky. Týká se práce s dětmi, práci pro zařízení, což jsou užitečné aktivity pro azylový dům, v neposlední řadě též osobnostní růst oběti, s cílem zvýšit jí sebevědomí a naučit ji jednat asertivně. Postupné plnění svých cílů si klientky/ti azylových domů vzájemně přednášejí 1x měsíčně na komunitním setkání, kde se tyto cíle upravují a přetvářejí s ohledem na momentální potřeby a aktuální situaci. Do třetí fáze vstupuje klientka před koncem jejího pobytu v azylovém domě. Cílem tého fáze je zvládnout přípravu na odchod a začlenění se do běžného života, odpoutání se od pobytu v azylovém domě a od komunity (Bednářová 2009, Ševčík 2011). 32
Služby, které se obětem domácího násilí poskytují, vycházejí z Maslowovy hierarchie uspokojování potřeb (Bednářová 2009). To znamená, že nejprve musí být uspokojeny základní potřeby člověka a teprve potom mohou být uspokojovány potřeby na vyšším stupni pyramidy. Z toho vyplývá, že pokud je oběť domácího násilí nucena opustit svůj domov, utíká bez finančních prostředků, v nejistotě, běžně jen v oděvu, který má na sobě. Pokud utíká i s dětmi, nemá čas sbalit jim ani nejnutnější věci, pak tedy nemá zajištěny základní fyziologické potřeby, chybí ji prostředky na jídlo, je vyčerpaná, vystresovaná po fyzickém napadení zraněná. V rámci krizové inervence ji tedy musí být nabídnut čas k načerpání fyzických sil, umožnění dostatečného spánku, případně zajistit ošetření lékařem a pomoci vyřídit okamžité sociální dávky nebo potravinový balíček. Až když dojde k zabezpečení těchto základních fyziologických potřeb, je schopna oběť postoupit na vyšší stupeň, čímž jsou potřeby týkající se bezpečného bydlení, které bude oběť chránit před dalším možným útokem násilníka. K tomuto slouží azylové domy s utajenou adresou. Další potřeby v Maslowově pyramidě12 jsou – potřeba lásky a sounáležitosti, v tomto případě mohou posloužit ostatní členové rodiny, pokud to však z nějakého důvodu nelze nebo si to oběť nepřeje, může rodinu zastoupit i kolektiv v práci, církev či jiná společenská nebo terapeutická skupina. Nejvyšší stupeň pyramidy je stupeň ocenění a uznání, zde je potřeba pomoci oběti uvědomit si sama sebe a získat k sobě patřičnou úctu, která je dlouhodobým týráním silně narušena. S tím také souvisí posilování sebevědomí oběti, povzbuzování v její snaze vrátit se do běžného života a zabezpečit sobě i dětem klidný a spokojený domov. Cílem pracovníků krizových center je ve spolupráci s obětí dosáhnout uspokojení výše uvedených potřeb (Bednářová 2009).13
12
http://webspace.ship.edu/cgboer/maslow.html9.3.2012
13
http://www.profem.cz/
33
3 Výskyt a příčiny vzniku domácího násilí 3.1 Identifikace výskytu domácího násilí Domácí násilí je časté a postihuje všechny druhy rodinných vztahů. Obětí domácího násilí se může stát každý člen domácnosti úplně stejně, jako se každý může stát jeho pachatelem. Výzkum z 90. let ukázal, že celosvětově jsou to ženy, které jsou nejvíce domácím násilím postiženy, přestože domácí násilí není pouze jednoskupinovou záležitostí, v níž jsou role násilníka a oběti předem rozděleny na základě pohlaví.14 Největší překážkou v identifikaci domácího násilí v naší společnosti je právě existence mýtů a předsudků o domácím násilím, které jsem uvedla v kapitole 1.6. V současné době autoři
publikací
o
domácím
násilí
tvrdí,
že
“veškerá
iniciativa
směřovaná
proti domácímunásilí kdekoli na světě se musí nejprve zaměřit na zvýšení citlivosti veřejnosti vůči tomuto jevu” (Ševčík 2011, s. 27) a také, že velkou úlohu v tomto procesu působení na veřejnost mají masmédia a jejich způsob prezentace příběhů domácího násilí. Jako příklad lze uvést právě probíhající soudní řízení s manželem obviněným z vraždy známé brněnské spisovatelky Simony Moneyové, která byla jako oběť domácího násilí zavražděna.15 Konkrétní odezvou na mediálně zveřejněné příběhy a události jsou pak legislativní návrhy týkající se domácího násilí, s kterými souvisí intenzívní potřeba prozkoumat výskyt domácího násilí v České společnosti.16 První sociologický výzkum domácího násilí v České republice byl uskutečněn v roce 2001. Provedla jej agentura STEM pro občanské sdružení Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR, a.s. Respondenty byly osoby žijící na území České republiky, starší 15 let, různého pohlaví, vzdělání, z růných regionů (Ševčík 2011, s. 28). Toto šetření probíhalo v podobě rozhovorů s dotazovanými a cílem dotazů byly tři hlavní oblasti šetření, a to:
14
http://www.domacinasili.cz/
15
http://brno.idnes.cz/12.1.2012
16
http://www.domacinasili.cz/
34
“Povědomí o domácím násilí,
postoje k domácímu násilí,
osobní zkušenosti s domácím násilím” (Ševčík 2011, s. 28). Výsledkem šetření byla skutečnost, že zhruba každý šestý občan naší republiky přiznal
násilí ve svém vztahu, ve většině případů udávali respondent opakování násilí a nejvíce zastoupeno bylo násilí fyzické a psychické. Domácí násilí se taktéž, ve většině případů, odehrávalo za přítomnosti dětí. Dále bylo zjištěno, že více než čtvrtina dotazovaných se setkala s domácím násilím buď přímo jako oběť, jako svědek nebo násilník. Zhruba pětina respondentů zná domácí násilí z doslechu a většina si myslí, že jej nelze řešit jen v rodině postižené domácím násilím, ale že tento probém je celospolečenský. Téměř všichni dotazovaní byli přesvědčeni, že okolí nesmí zůstat lhostejné k projevům domácího násilí, ale na druhou stranu vůči těmto projevům, cítí lidé bezradnost a pouze každý druhý dotazovaný by poskytl, v případě potřeby, pomoc oběti (Ševčík 2011, s. 29). Z toho výzkumu vyplynulo, že veřejnosti chybí informace o tom, jak se domácímu násilí bránit, na koho se v případě potřeby obrátit a kde se obětem domácího násilí dostane pomoci. Sociologickým výzkumem v roce 2006, který opět provedla agentura STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Moris, a. s., bylo zjištěno, že téměř všichni respondenti ví nebo tuší, co si pod pojmem “domácí násilí” mají představit. Jak ale na tento problém reagovat, či jej vyřešit většina z nich odpovědět nedokázala. To znamená, že informovanost veřejnosti je nadále špatná a díky tomu, že veřenost neví, jak se při setkání s domácím násilím zachovat, není ani ochotna proti domácímu násilí ve svém okolí zasáhnout (Ševčík 2011).17
17
http://www.stem.cz/26.1.2012/
35
3.2 Příčiny vzniku domácího násilí Příčiny vzniku domácího násilí jsou podloženy dlouhodobými výzkumy, díky kterým je nyní můžeme rozdělit do tří základních přístupů (Fischer 2009, s. 29):
“Biologicko-psychologický,
sociálně psychologický,
sociologický.” Tyto přístupy se mohou vzájemně prolínat ve všech faktorech, ať biologických,
psychických nebo sociálních. Můžeme je dále rozdělit na jednofaktorové a multifaktorové.
3.2.1 Jednofaktorové teorie příčin domácího násilí Biologicko-psychologický přístup – tento přístup pojímá domácí násilí jako problém individua – osoby, většinou se jedná o muže. Jako příčina násilného chování je uváděna porucha osobnosti, psychika agresora a jeho povahové zvláštnosti (psychopatologie) nebo také genderové nerovnosti (Čírtková 2008, Voňková 2008). Sociálně psychologický přístup – jako příčinu domácího násilí uvádí osobnostní charakter, kdy neurotičtí jedinci, kteří jsou silně orientováni na společnost – extroverti, mají naopak nižší schopnost sociálního učení. Toto se projevuje nerespektováním ostatních členů společnosti. U těchto jedinců jde o pocity méněcennosti, emocionality, které si kompenzují právě násilnickým chováním vůči ostatním (Fischer 2009, s. 32). Tento člověk bývá egocentrický, reakce okolí na jeho jednání je mu lhostejná, důležité je pro něj pouze vlastní uspokojení. Má zvýšenou potřebu zážitků a stereotyp v běžném životě ho neuspokojuje. Nepociťuje strach a není
schopen odhadnout důsledek svého jednání, což vyústí
v patologické chování (Čírtková 2008). Sociologický přístup - tento přístup vysvětluje domácí násilí podobně jako přístup feministický, kdy zdroj násilí vidí v sociokulturních jevech, které souvisí se vznikem 36
a uplatňováním moci a kontroly ve společnosti (viz “Kolo moci a kontroly” Bednářová et al. 2009), uvedené v Příloze č. 1. Které vyzdvihuje predispozici vzniku násilí díky sociální organizaci rodinného života ve smyslu věkové a genderové různorodosti členů rodiny, konflikty mezi členy rodiny, různost jejich aktivit a zájmů. Z uvedené skutečnosti vyplývá, že násilí páchané uvnitř rodiny spěje k násilí v celé společnosti (Čírtková 2008, s. 41, Fischer 2009). Feministický přístup prezentuje nadřazenost mužů a tato nerovnost vede k submisivímu chování žen, jehož následkem násilí ze strany mužů přetrvává. Z hlediska patriarchální hodnoty společnosti je tak upevňována podřízená pozice žen a přirozená autorita mužů (Ševčík 2011) a ženy nemají jinou možnost svou situaci změnit. Existují i opačné názory, které tvrdí, že společnost je matriarchální a je to právě žena, která rodině předává hodnoty a normy a ona je tou dominantní osobou v životě dítěte. Muž vychovaný v rodině, v matriarchálním prostředí, pak přenáší do pozdějšího partnerského vztahu stejnou potřebu sociální závislosti, ale na druhé straně také skrytou nevraživost a nepřátelství vůči ženám. Tento muž pak páchá domácí násilí na své partnerce, neboť násilí páchané na vlastní matce je z kulturního i sociálního hlediska nepřijatelné. Paradoxně se tak muži svým násilnickým chováním proti manželce podvědomě brání se jí zcela podvolit a odevzdat se jí. Hypoteticky tedy z této situace vyplývá, že ”násilí vůči ženám poroste v reakci na stále větší emancipaci žen” (Ševčík 2011, s. 35).
3.2.2 Multifaktorové teorie příčin domácího násilí Modernější multifaktorové teorie příčin domácího násilí rozdělit do čtyř příčin:
“Makrosystém,
exosystém,
mikrosystém,
ontogenetický systém” Voňková (2008, s. 47-48). 37
Makrosystém zahrnuje různé společenské normy a hodnoty i předsudky, které s domácím násilím souvisí. Exosystém je životní a sociální okolí jedinců a jeho působení na člověka, patří sem nízký příjem, nezaměstnanost, nevzdělanost nebo nízká úroveň vzdělání, nedostupnost sociálních sítí a také postavení, problémy rodin a reakce institucí na domácí násilí uvnitř nich. Mikrosystém zahrnuje rodinu a chování jedinců v ní. Představuje předepsané role v rodině, znalost svého partnera, jeho návyků, jeho reakcí na různé životní události, běžné problémy i stresové situace. Do ontogenetického systému patří individuální psychologická charakteristika násilníka a oběti a jejich vzájemné interakce. Dle Voňkové (2008) tedy “k domácímu násilí vede vztahová nespokojenost, negativní hodnocení parterova/partnerčina chování, nevyrovnané mocenské rozložení sil, konfliktní životní styl s častými rozepřemi, a útoky vedoucími ke snižování sebeúcty”. Z uvedených skutečností tedy vyplývá, že pokud partner pozbývá sebedůvěru, je vyšší pravděpodobnost jeho agresivních reakcí, které může vyprovokovat i zcela běžný rozhovor při řešení otázek sexu nebo peněz v domácnosti.
3.3 Ekonomická závislost oběti domácího násilí Finanční závislost ženy na násilníkovi ji často přiměje k tomu, aby ve svém svazku i nadále setrvala. Vzhledem k tomu, že v partnerství oba partneři vybudovali domov, bude pro ženu velmi těžké jej opustit a prodat dům či byt. Za doby trvání vztahu mohou mít nesplněné závazky, jako jsou úvěry, hypotéky nebo společnou soukromou firmu (Ševčík 2011, s. 94). Z pohledu ženy se tedy, v důsledku této závislosti a z hlediska budoucího zabezpečení svých dětí, může jevit výhodné se s týráním smířit. Vlivem svého sníženého sebevědomí má obavy z toho, že si nenajde práci, protože zůstane sama s dětmi nebo z toho, že vzhledem k svému věku nebude mít dostatek pracovních příležitostí. Může se obávat neustále protahujícího se rozvodového řízení a v souvislosti s tím, i s nárůstem soudních 38
výloh. Většina týraných žen je zcela finančně závislá na násilníkovi a za trvání vztahu nemusí mít žádný přístup k financím, některé z nich nemají ani svůj vlastní účet, případně pracující ženy nemají kontrolu nad svými příjmy, jelikož se partneři jejich peněz zmocní a rozhodují za ně, jak bude s penězi naloženo (Ševčík 2011, s. 95). Proto se právem tyto ženy obávají, že se po svém odchodu z domácnosti, ocitnou na prahu chudoby.18
3.4 Dopad domácího násilí na ekonomiku společnosti Současná legislativa nedovoluje poskytovat obětem domácího násilí dostatečnou odbornou bezplatnou právní pomoc. Z hlediska státního rozpočtu je nedostatek financí jak na prevenci vůči domácímu násilí, na zřizování center pro práci s násilníky, tak na právní pomoc obětem domácího násilí. V důsledku neustále rostoucího státního dluhu a s tím souvisejícími vládními úspornými opatřeními, se budou krátit již tak nedostačující prostředky na provoz a poskytování pomocineziskovým organizacím, jenž v současné době obětem pomáhají téměř dobrovolnicky.19 Dalším ekonomickým aspektem domácího násilí jsou náklady spojené s jeho následky, především léčbou zranění oběti a celkovým dopadem na její zdraví. Jedná se o léčbu řezných ran, zlomenin, ale také psychosomatických onemocnění, jako je migréna, bolest žaludku, vysoký krevní tlak, které vznikly bezprostředně po činu. Dále se jedná o léčbu zdravotních problémů způsobených dlouhodobým týraním jako jsou psychiatrická onemocnění – deprese, posttraumatická stresová porucha, gynekologické problémy v souvislosti se sexuálním týráním, v neposlední řadě taktéž léčba ze závislosti na alkoholu, nadužívání léků na spaní a proti bolesti.20
18
http://iluxurylife.cz/rozhovor s Mgr. Z. Bednářovou 22.11.2011/
19
http://www.rosa-os.cz/o-nas/ 29.7.2011
20
http://www.feminismus.cz/domacinasili/29.7.2011
39
Další skutečností je ztráta zaměstnání oběti, jako důsledek řešení své složité situace, tzn. odchodu ze společné domácnosti, stěhování a hledání nového zaměstnání. S tím souvisí evidence oběti na pracovním úřadě a náklady na podporu v nezaměstnanosti, náklady na dávky sociální podpory, jak přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, sociální příspěvek na bydlení, příspěvek na školní pomůcky, na dopravu. Pokud oběť nenalezne zaměstnání, pak náklady na zákonem stanovenou výši životního či existenčního minima. Jestliže se osoba ocitne v hmotné nouzi, má nárok na příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc.21 Z uvedených skutečností, vyplývá, že zřejmě by bylo mnohem ekonomičtější zaměřit se více na prevenci domácího násilí, než řešit jeho následky.
21
http://www.mpsv.cz/cs/27.2.2012
40
II. Praktická část – Průzkumné šetření 4 Metodika výzkumu Výzkumná metoda Pro svůj cíl práce, což je analýza výskytu a příčin domácího násilí v české společnosti, jsem použila metodu dotazování, technikou dotazníku. Výzkum se realizoval formou průzkumného šetření. Informace k danému tématu jsem získávala od respondentů různých věkových skupin, s různou úrovní vzdělání, žijících ve zcela odlišných podmínkách. Celkem bylo rozdáno 200 dotazníků, z nichž kompletně vyplněných se vrátilo 183, což je 91%. Žádný dotazník nebyl vyřazen. Obsahoval 22 otázek (viz příloha č.1). Úvodní část dotazníku se skládá z otázek, které zjišťují pohlaví, věk, stav a úplnost rodiny, v jaké respondenti vyrůstali. Druhá část je zaměřena na osobní zkušenost s domácím násilím, ať ve vlastní rodině nebo u známých a přátel a na jeho formy, dále na názory respondentů týkající se jak pachatelů domácího násilí, tak i jeho příčin. Třetí část se věnuje celkové informovanosti dotazovaných o problematice domácího násilí a vědomí, na koho se v případě týrání obrátit.
Charakteristika výzkumného vzorku Průzkumné šetření se uskutečnilo v období prosince 2011 do ledna roku 2012. Celkem odpovídalo 128 žen (70%) a 55 (30%) mužů ze 183 dotazovaných (100%). První skupinu respondentů tvořili zaměstnanci NsP Karviná - Ráj, p.o., z různých oddělení nemocnice lékaři, sestry, nižší a pomocný personál, včetně pracovníků údržby. Druhou dotazovanou skupinou byli zaměstnanci ČSOB Karviná, a. s. Ve třetí skupině odpovídali respondenti ubytovaní v azylovém domě Bethel. Čtvrtou dotazovanou skupinu tvořili respondenti z Domu na půli cesty Heřmánek, pátou a poslední skupinou byly ženy z Domu pro matky s dětmi v tísni Sára. 41
Pro objektivnost výsledků dotazníku byly odpovědi respondentů hodnoceny ve dvou skupinách rozlišených podle pohlaví respondentů.
42
4.1 Výsledky průzkumného šetření Výsledky realizovaného průzkumného šetření byly vyhodnoceny a pro přehlednost jsou uváděny v tabulkách a grafech. Jedná se o vyhodnocení dotazníků všech pěti, výše uvedených, dotazovaných skupin, přičemž ženy a muži byli hodnoceni zvlášť.
1. Pohlaví Z celkového počtu respondentů plyne, že mezi dotazovanými bylo 128 žen (70%) a 55 mužů (30%), viz tabulka a graf. Tabulka č. 1: Jste žena/muž Pohlaví
Počet
Počet%
ženy
128
70
muži
55
30
Zdroj: vlastní
Graf č. 1: Jste žena/muž
140 120 100 80
Ženy
60
Muži
40 20 0 Počet
Počet %
Zdroj: vlastní
43
2. Věkové kategorie respondentů: Z uvedené tabulky a grafu vyplývá, že nejvíce dotazovaných žen bylo ve věku 36-45 let 51 (38%), mužů odpovídalo nejvíce ve věkové skupině 45 let a více 23 (41%) z celkového počtu 183 respondentů.
Tabulka č.2: Věkové kategorie respondentů Pohlaví
18-25
26-35
36-45
45 a více
Ženy
20
25
51
34
Muži
6
9
17
23
Zdroj: vlastní
Graf č.2: Věkové kategorie respondentů:
25% 20% 15%
18-25
10%
25-36
5% 0% Ženy
Muži
Zdroj: vlastní
44
3. Rodinný stav respondentů V níže uvedené tabulce a grafu je znázorněn stav dotazovaných, z nichž vyplývá, že z celkového počtu dotázaných žen bylo vdaných 57 (49%), rozvedených 24 (19%), svobodných 33 (30%) a 3 ženy (2%) žijí v jiném partnerském vztahu. Co se týče mužů, bylo z celkového počtu dotázaných 22 ženatých (40%), 12 rozvedených (22%), svobodných 19 (35%) a v jiném partnerském vztahu žili 2 muži (3%). Tabulka č. 3: Rodinný stav dotazovaných Pohlaví
Vdaná-ženatý
Rozvedená/ý
Svobodná/ý
jiné
Ženy
62
24
39
3
Muži
22
12
19
2
Zdroj: vlastní
Graf č. 3: Rodinný stav dotazovaných 50% 40% vdaná, ženatý 30%
rozvedená/ý
20%
svobodná/ý jiné
10% 0% ženy
muži
Zdroj: vlastní
45
4. Typ rodiny, ve které respondenti vyrůstali V tabulce a grafu jsou uvedeny údaje o úplnosti rodin jednotlivých respondentů a o tom, s kým a kde vyrůstali. Z celkového počtu dotazovaných žen 128, je patrno, že z úplné rodiny pochází 105 žen (82%), jen s matkou vyrůstalo 19 žen (15%), v prostředí dětského domova 2 ženy a s babičkou také 2 ženy, což jsou 3%. Muži z celkového počtu 55 dotazovaných, vyrůstali v úplné rodině 41 (75%), jen s matkou 12 (21%) a v dětském domově 2 dotazovaní, což jsou (4%). Dále je v tabulce patrno, že ani jeden respondent nevyrůstal v rodině, kde ho vychovával jen otec. Tabulka č. 4: Vyrůstal/a jste v úplné rodině? Pohlaví
S matkou i otcem
Jen s matkou
Jen s otcem
V jiném prostředí
Ženy
105
19
0
4
Muži
41
12
0
12
Zdroj: vlastní Graf č. 4: Vyrůstal/a jste v úplné rodině?
90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
s matkou i otcem jen s matkou jen s otcem v jiném prostředí ženy
muži
Zdroj: vlastní
46
5. Znalost pojmu “domácí násilí” Níže uvedená tabulka a graf uvádějí povědomí respondentů o pojmu domácí násilí. Z daných výsledků vyplývá, že 126 (98%) žen pojem “domácí násilí” zná a pouhé 2 ženy (2%) neví, co si pod tímto pojmem mají představit. Podobně je tomu u mužů, kdy tento pojem, z 55 respondentů, zná 49 (89%) mužů a 6 (11%) z dotazovaných tento pojem nikdy neslyšelo. Tabulka č. 5: Znáte pojem “domácí násilí”? Pohlaví
ANO
NE
Ženy
126
2
Muži
49
6
Zdroj: vlastní
Graf č. 5: Znáte pojem “domácí násilí”?
100% 80% 60%
ženy
40%
muži
20% 0% ANO
NE
Zdroj: vlastní
47
6. Výskyt domácího násilí v rodině respondent V níže uvedené tabulce a grafu je uveden počet respondentů, kteří se s domácím násilím ve své rodině setkali. Z celkového počtu 128 dotazovaných žen, odpovědělo kladně 31, (24%) a 97 (76%) záporně. Z celkového počtu 55 dotázaných mužů odpovědělo kladně 14 (25%) a 41 (75%) se s domácím násilím ve své rodině nesetkalo. Tabulka č. 6: Setkala jste se s domácím násilím ve Vaší rodině? Pohlaví
ANO
NE
Ženy
31
97
Muži
14
41
Zdroj: vlastní
Graf č. 6: Setkala jste se s domácím násilím ve Vaší rodině?
80% 70% 60% 50% 40%
ženy
30%
muži
20% 10% 0% ANO
NE
Zdroj: vlastní
48
7. Formy domácího násilí, v případě kladné odpovědi na otázku č. 6 V níže uvedené tabulce a grafu jsou zaznamenány formy domácího násilí, v rodinách respondentů, se kterými se setkali. U žen převažuje psychické a fyzické násilí a to v počtu 24 (19%) a 22 (17%). U mužů to bylo obdobné, s psychickým násilím se setkalo 7 (12%) a s fyzickým 6 (11%) z celkového počtu 55 dotazovaných. Tabulka č. 7: Pokud ano, s jakou formou násilí? Pohlaví
ženy
Muži
Ekonomické
6
2
Psychické
24
7
Fyzické
22
6
Sexuální
2
1
Formy
Zdroj: vlastní
Graf č. 7: Pokud ano, s jakou formou násilí?
20% 15% Ekonomické Psychické
10%
Fyzické Sexuální
5% 0% Ženy
Muži
Zdroj: vlastní
49
8. Výskyt domácího násilí v okolí dotazovaných Z uvedených výsledků vyplývá, že ze 128 dotazovaných žen se 70 (55%) s domácím násilím setkalo ve svém okolí, případně u svých známých. U mužů to bylo z celkového počtu 22 (40%). Viz tabulka a graf č. 8. Tabulka č.8: Setkal/a jste se s domácím násilím ve Vašem okolí nebo u Vašich známých? Pohlaví ANO NE Ženy
70
58
Muži
22
33
Zdroj: vlastní
Graf č. 8: Setkal/a jste se s domácím násilím ve Vašem okolí nebo u Vašich známých?
70% 60% 50% 40%
Ženy
30%
Muži
20% 10% 0% ANO
NE
Zdroj: vlastní
50
9. Formy násilí, pokud byla kladně zodpovězena otázka č. 8 Z výsledků odpovědí, zda se dotazovaní setkali s domácím násilím ve svém okolí vyplývá, že nejčastěji to bylo opět s psychickým a fyzickým násilím, jak u mužů, tak u žen. Nejméně je v odpovědích zastoupeno násilí sociální. Viz tabulka a graf č. 9: Tabulka č. 9: Nejčastější forma domácího násilí: Formy
ženy
muži
Ekonomické
10
5
Psychické
43
13
Fyzické
46
14
Sexuální
6
2
Sociální
3
0
Zdroj: vlastní Graf č. 9: Nejčastější forma domácího násilí:
35% 30% 25%
Ekonomické
20%
Psychické Fyzické
15%
Sexuální
10%
Sociální
5% 0% ženy
muži
Zdroj: vlastní
51
10. Typ člověka, který nejčastěji domácí násilí páchá V této otázce měli dotazovaní určit typ člověka, který podle nich páchá domácí násilí nejčastěji. Volili ze čtyř typů – člověk: agresívní, žárlivý, ten, který není spokojen sám se sebou a s životem, jaký si zvolil nebo ten, který byl v dětství sám týrán, šikanován nebo svědkem domácího násilí. Ženy odpovídaly na možnost a, c, d téměř shodně, a to 39 (30%). U mužů byl za původce domácího násilí označen typ, který je nespokojený sám se sebou, tedy možnost c, kterou zvolilo 19 tázajících (35%), z celkového počtu 55. Viz tabulka a graf č. 10: Tabulka č.10: Domácí násilí páchá nejčastěji člověk, který je: agresívní
člověk
žárlivý
Nespokojený
Ten, který byl v
sám se sebou…
dětství týrán..
ženy
38
12
39
39
muži
18
8
19
10
Zdroj: vlastní
Graf č.10: Domácí násilí páchá nejčastěji člověk, který je:
50 agresívní
40 30
žárlivý
20
nespokojený sám se sebou
10
ten, který byl v dětství týraný
0 ženy
muži
Zdroj: vlastní
52
11. Nejčastější příčiny vzniku domácího násilí dle názoru dotazovaných V níže uvedené tabulce a grafu, měli dotazovaní uvést, dle svého mínění, nejčastější příčinu, která vede ke vzniku domácího násilí. Z odpovědí žen plyne, že za nejčastější příčinu je jednoznačně považován alkohol (33% ženy a 30% muži). Lhostejnost oběti vůči násilníkovi, jako příčinu vzniku domácího násilí, neuvedla ani jedna žena, na rozdíl od 10% mužů, kteří tuto příčinu připouští. U mužů byl jako nejčastější příčina domácího násilí uváděn na prvním místě rovněž alkohol a jako druhou nejčastější příčinu muži uváděli agresi. Obě dotazované skupiny jsou toho názoru, že nevěra v partnerském vztahu příčinou domácího násilí nebývá. Tabulka č. 11: Nejčastější příčiny vzniku domácího násilí Pohlaví
ženy
muži
Alkohol
60
16
Pocit uspokojení z moci a 19
6
převahy Snaha ovládnout oběť Lhostejnost
oběti
9
4
vůči 0
15
násilníkovi Agrese
21
Neshody v rodině
6
6
Špatná komunikace mezi 6
4
členy rodiny Žárlivost
5
3
Nevěra partnera
2
1
Zdroj: vlastní
53
Graf č. 11: Nejčastější příčiny vzniku domácího násilí
Alkohol
Pocit uspokojení z moci a převahy
Snaha ovládnou oběť
Lhostejnost oběti vůči násilníkovi
Agrese
Neshody v rodině
Špatná komunikace mezi členy rodiny
Žárlivost
Zdroj: vlastní
12. Nejčastější oběť domácího násilí V této otázce odpovídali respondenti, kdo dle jejich mínění, je nejčastější obětí domácího násilí. Vybírali z pěti skupin a to: ženy, děti, senioři, muži, postižení. Obě dotazované skupiny, jak ženy tak muži, se shodly na tom, že nejčastější obětí domácího násilí jsou ženy 100 a 31 (78% ženy a 57% muži) a druhou nejčastější týranou skupinou jsou děti 23 a 15 (18% a 27%). Dle odpovědí žen, je násilí na seniorech pácháno minimálně (jen 4 ženy, tj. 3% dotazovaných žen odpovědělo kladně) a na mužích , dle jejich úsudku, není domácí násilí pácháno vůbec. Z odpovědí tázaných mužů, si 10% z nich myslí, že jsou senioři 3. nejčastější skupinou, na které je domácí násilí pácháno. Obě skupiny se také shodly na tom, že násilí na postižených osobách, je pácháno minimálně. Podrobnější data jsou uvedena v tabulce a grafu:
54
Nevěra partnera
Tabulka č. 12: Oběti domácího násilí jsou podle Vás nejčastěji: Skupiny
ženy
děti
senioři
muži
postižení
ženy
100
23
4
0
1
muži
31
15
5
2
2
Zdroj: vlastní
Graf č. 12: Oběti domácího násilí jsou podle Vás nejčastěji: 80% 70% 60% 50% 40%
ženy
30%
muži
20% 10% 0% ženy
děti
senioři
muži
postižení
Zdroj: vlastní
55
13. Vliv domácího násilí na pozdější vztah a život dítěte V této otázce měly obě skupiny odpovědět, zda si myslí, že pokud dítě vyrůstá v rodině, kde dochází k domácímu násilí nebo je samo týrané, má tato skutečnost vliv na jeho pozdější vztah a chování vůči svým rodičům a svému partnerovi. Zde se obě skupiny opět shodly. Jednoznačně kladně odpovědělo 68 (53%) žen a 24 (44%) mužů a možnost spíše ano, uvedlo 42 (33%) žen a 17 (31%) mužů. Přesnější data jsou uvedena v tabulce a grafu
Tabulka č. 13: Myslíte si, že pokud je dítě svědkem domácího násilí v rodině nebo je samo týrané, má tato skutečnost vliv na jeho pozdější vztah a chvání ke svému partnerovi? Možnosti
ano
ne
spíše ano
spíše ne
nevím
ženy
68
3
42
7
8
muži
24
5
17
7
2
Zdroj: vlastní Graf č.13: Myslíte si, že pokud je dítě svědkem domácího násilí v rodině nebo je samo týrané, má tato skutečnost vliv na jeho pozdější vztah a chvání ke svému partnerovi? 60% 50% ano
40%
ne
30%
spíše ano
20%
spíše ne nevím
10% 0% ženy
muži
Zdroj: vlastní
56
14. Obavy oběti z vyhledání pomoci Z výsledků odpovědí na otázku, jaký je důvod oběti domácího násilí, že nevyhledá pomoc, vyplývá, že ženy i muži se nejvíce obávají pronásledování agresora (57% a 47%) a dále pak z nedostatku financí a to u 32% žen, muži odpověděli shodně v první a druhé možnosti, což je nedostatek financí a obava z odvrácení rodiny a přátel- 22%. Pouze 0,1% žen má obavu z pobytu v azylovém domě, naopak muži (1%) mají nejmenší obavu ze ztráty nebo změny zaměstnání, naopak 8% mužů má obavu z pobytu v azylovém domě.
Tabulka č. 14: Pokud oběť domácího násilí nevyhledá pomoc, má obavu z: Důvody
Nedostatek
Odvrácení
Pronásledování Nutná
Pobyt v
financí
rodiny a
agresora
změna
azylovém
zaměstnání
domě
přátel ženy
41
11
73
2
1
muži
12
12
26
1
4
Zdroj: vlastní Graf č. 14: Pokud oběť domácího násilí nevyhledá pomoc, má obavu z:
60% 50% nedostatek financí
40%
odvrácení rodiny 30%
pronásledování agresora
20%
změna zaměstnání
10%
pobyt v azylovém domě
0% ženy
muži
Zdroj: vlastní
57
15. Schopnost pomoct či naopak lhostejnost k násilí v okolí dotazovaných V této otázce měli obě skupiny respondentů odpovědět, zda by zasáhli v případě, že by v jejich blízkém okolí, či přímo v rodině docházelo k domácímu násilí. Téměř 70% žen by zasáhlo, s tím, že nikdo nemá právo ubližovat a týrat druhé, u mužů by z celkového 55 dotazovaných, zasáhlo 28 (51%), 22 mužů (39%) z nich neví, zda by zasáhlo či nikoliv a 5 (10%) by nezasáhlo vůbec, neboť je problémy druhých nezajímají.
Tabulkač.15: Pokud byste věděl/a, že ve Vašem blízkém okolí nebo v rodině dochází k domácímu násilí, snažila byste se této skutečnosti zabránit? Možnosti
Ano, zcela jistě
Ne, nezajímá mě, co
Nevím
se děje jinde ženy
90
3
35
muži
28
5
22
Zdroj: vlastní
58
Graf č. 15: Pokud byste věděl/a, že ve Vašem blízkém okolí nebo v rodině dochází k domácímu násilí, snažila byste se této skutečnosti zabránit?
80% 70% 60%
Ano, jistě
50% 40%
Ne, nezajímá mě,co se děje v okolí
30%
Nevím
20% 10% 0% ženy
muži
Zdroj: vlastní
59
16. Informovanost, kam se v případě domácího násilí obrátit
Téměř 80% žen a 62% mužů by vědělo, na koho se v případě domácího násilí, páchaného na sobě či v okolí dotazovaných obrátit o pomoc. Na koho se obrátit, by nevědělo 20% žen a 38% mužů (viz tabulka a graf č. 16). Tabulka č. 16: Věděl/a byste, kam se v případě domácího násilí páchaném na Vás nebo ve Vašem okolí obrátit o pomoc? Pohlaví
Počet ANO
Počet NE
Ženy
103
25
Muži
34
21
Zdroj: vlastní Graf č. 16 : Věděl/a byste, kam se v případě domácího násilí páchaném na Vás nebo ve Vašem okolí obrátit o pomoc?
80% 70% 60% 50%
Ženy
40%
Muži
30% 20% 10% 0% ANO
NE
Zdroj: vlastní
60
17. Informovanost o výskytu center pomoci obětem domácího násilí Z níže uvedené tabulky a grafu č. 17 vyplývá, že 78 žen ze 128 dotazovaných (61%) ví, kde jsou centra pomoci obětem domácího násilí, 21 z nich uvedlo, že ne (16%) a 29 (23%) žen neví, jelikož se jich daná problematika netýká a tudíž je nezajímá. Muži odpovídali takto: 20 (36%) z celkových 55 ví, kde jsou centra pomoci, 10 (18%) uvedlo, že neví, kde jsou a 25 (46%) mužů neví o centrech pomoci, neboť se jich problém domácího násilí bezprostředně netýká. Tabulka č. 17: Jsou ve Vašem okolí Centra pomoci obětem domácího násilí? Pohlaví
Ano
Ne
Nevím
Ženy
78
21
29
Muži
20
10
25
Zdroj: vlastní Graf č. 17: Jsou ve Vašem okolí Centra pomoci obětem domácího násilí?
70% 60% 50% 40% ŽENY 30%
MUŽI
20% 10% 0% ANO
NE
NEVÍM
Zdroj: vlastní 61
18. Závažnost problému domácího násilí v naší současné společnosti Z výsledků odpovědí respondentů vyplývá, že téměř 95% žen (121 ze 128 dotazovaných) si myslí, že problém domácího násilí je velmi závažný. U mužů ho jako závažný považuje jen 54% (30 z 55 dotazovaných) a 38% (21 dotazovaných) neví, zda jde o závažný problém (přesněji tabulka a graf č. 18).
Tabulka č. 18: Myslíte si, že domácí násilí je závažný problém naší současné společnosti? Pohlaví
Ano
Ne
Nevím
Ženy
121
1
6
Muži
30
4
21
Zdroj: vlastní
Graf č. 18: Myslíte si, že domácí násilí je závažný problém naší současné společnosti?
100,00% 80,00% 60,00% ŽENY 40,00%
MUŽI
20,00% 0,00% ANO
NE
Zdroj: vlastní
62
NEVÍM
19. Medializace problému domácího násilí V této otázce odpovídali respondenti zda, dle jejich mínění, je problém domácího násilí dostatečně medializován. Ženy si z 51% myslí, že ano (65 ze 128 dotazovaných), 37% (47 žen) si myslí, že nikoliv, a 12% (16 žen) neví, neboť tento problém nesleduje. Muži odpověděli ano v 18 případech (33%), ne 20 (36%). Tento problém nesleduje (31%) mužů.
Tabulka č. 19: Myslíte si, že problém domácího násilí je dostatečně medializován? Pohlaví
Ano
Ne
Nevím
Ženy
65
47
16
Muži
18
20
17
Zdroj: vlastní
Graf č. 19: Myslíte si, že problém domácího násilí je dostatečně medializován?
60% 50% 40% ŽENY
30%
MUŽI
20% 10% 0% ANO
NE
NEVÍM
Zdroj: vlastní
63
20. Informovanost veřejnosti o problému domácího násilí Na dotaz, zda je veřejnost dostatečně informována o problému domácího násilí, odpovídali respondenti takto: 98% žen (125 ze 128) si myslí, že veřejnost by měla být daleko více informována, pouze 3 ženy odpověděly, že nikoliv. U mužů tomu bylo obdobně, a to: 78% (43 z 55) odpovědělo, že by se o tomto problému mělo v médiích více hovořit, a 22% (12 z 55) si myslí, že informovanost veřejnosti je dostačující (viz tabulka a graf č. 20). Tabulka č. 20: Myslíte si, že by měla být veřejnost více informována o tomto problému? Pohlaví
ANO
NE
Ženy
125
3
Muži
43
12
Zdroj: vlastní
Graf č. 20: Myslíte si, že by měla být veřejnost více informována o tomto problému?
100% 80% 60% ŽENY 40%
MUŽI
20% 0% ANO
NE
Zdroj: vlastní
64
21. Kdy informovat děti o problému domácího násilí na školách V této otázce měli respondenti odpovídat kdy, podle jejich názoru, by se mělo o problému domácího násilí, s dětmi na školách začít hovořit. Muži odpovídali takto: 23 z 55 dotazovaných (42%) odpovědělo, že již na prvním stupni základní školy, 19 (35%) mužů si myslí, že na druhém stupni, 8 (15%) je názoru, že stačí děti informovat až na střední škole a 5 (8%) si myslí, že by se děti na školách tímto problémem zabývat neměly. Ženy si z 50% (63 ze 128) myslí, že již na prvním stupni, 49 žen (38%) na druhém stupni základní školy, 7% (9 žen) je názoru, že stačí o tomto problému hovořit až na střední škole a 5% (7 dotazovaných žen) si myslí, že netřeba děti tímto problémem zatěžovat vůbec (viz tabulka a graf č. 21).
Tabulka č. 21: Myslíte si, že by se s problémem domácího násilí měly seznamovat již děti na základní škole?
Pohlaví
První stupeň
Druhý stupeň
Střední škola
Vůbec
Ženy
63
49
9
7
Muži
23
19
8
5
Zdroj: vlastní
65
Graf č. 21: Myslíte si, že by se s problémem domácího násilí měly seznamovat již děti na základní škole?
50% 45% 40% 35%
1.stupeň
30%
2.stupeň
25%
Střední škola
20%
Vůbec
15% 10% 5% 0% Ženy
Muži
Zdroj: vlastní
66
22. Vzdělání dotazovaných Na výše uvedené otázky odpovídalo celkem 15% žen se základním vzděláním, 25% vyučených dotazovaných žen, 51% středoškolsky a 6% vysokoškolsky vzdělaných žen a 3 % dotazovaných žen bylo bez vzdělání (graf č.22 ženy). Muži: 15% základní vzdělání, 30% vyučen, 13% bylo středoškolsky a 18% vysokoškolsky vzdělaných, 24% uvedlo možnost jiné vzdělání (viz graf č. 23):
Graf č. 22: Ženy -Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: Počet v % základní
60 40 20 0
vyučen/a středoškolské vysokoškolské jiné
Zdroj: vlastní Graf č. 23: Muži -Vaše nejvyšší dosažené vzdělání:
30 25
základní
20
vyučen
15 středoškolsky
10 5
vysokoškolsky
0
jiné
Zdroj: vlastní 67
4.2 Zhodnocení výzkumu Jak je uvedeno v předchozí kapitole, průzkumné šetření bylo provedeno u zcela odlišných typů dotazovaných. Přesto se jejich názory na problém domácího násilí velmi neliší. Většina dotazovaných pochází z úplných rodin, o problému domácí násilí slyšeli a ví, co si pod ním mají představit. S domácím násilím, páchaným na nich samotných či v jejich rodině, se setkala více než čtvrtina dotazovaných. Nejčastěji se jednalo o formu psychickou a fyzickou. V blízkém okolí dotazovaných se s domácím násilím setkala více než polovina z nich. Také zde respondenti uváděli jako nejčastější formu násilí fyzické a psychické. Z dalších názorů dotazovaných vyplývá, že ten, kdo násilí páchá, je člověk agresivní, nespokojený sám se sebou a s životem, jaký si zvolil. Ženy navíc uvádějí, že jde o člověka, který sám byl v dětství týrán nebo vyrůstal v rodině, kde k domácímu násilí docházelo. Tato skutečnost potvrdila názor Bednářové (2009), která ve své publikaci tvrdí, že děti přebírají za své násilné vzorce chování, které vidí u svých rodičů, jak je podrobněji uvedeno v kapitole 1.4.2. Díky průzkumnému šetření lze rovněž souhlasit s názorem Čírtkové (2008) a Ševčíka (2011), kteří ve svých publikacích uvádí jako příčinu domácího násilí právě výše zmíněnou agresi a nespokojenost sama se sebou. Dalším faktem, který z dotazníku vyplynul a který potvrzuje názory autorů výše uvedených, je ten, že muži považují za příčinu domácího násilí lhostejnost partnerky a neschopnost komunikace v rodině, kdežto u žen lhostejnost, jako příčinu domácího násilí, neuvedly ani jedna. U žen jednoznačně převažuje jako příčina alkohol, agrese a pocit uspokojení z moci a převahy. Z odpovědí je patrný rozdílný pohled na příčiny domácího násilí z hlediska žen a mužů. Z dalšího šetření vyplývá, že nejčastější obětí domácího násilí jsou ženy.Ty také, pokud jsou obětí, nevyhledají pomoc, právě v důsledku obavy z pronásledování agresora a poté z nárůstu agrese, pokud ztratí odvahu svou situaci řešit a setravají s ním ve společném obydlí. Dalším důvodem nevyhledání pomoci je obava z nedostatku financí na zabezpečení sebe a svých dětí. Muži se naopak nejvíce obávají odvrácení a zavržení ze strany ostatních členů rodiny.
68
Další skutečností, která z výzkumu vyplynula, je ta, že respondenti v nadpoloviční většině nejsou lhostejní k tomu, co se v jejich okolí odehrává, a při zjištění faktu, že v okruhu přátel a známých, či sousedů, dochází k domácímu násilí, by se snažili této skutečnosti zabránit. Jen minimum dotazovaných by nevědělo, kam se v tomto případě obrátit a kde hledat pomoc. Stejně tak je z výzkumného šetření patrno, že problém domácího násilí je problém velmi závažný a společnost by se jím měla daleko více zabývat, taktéž by měl být více medializován. Dle odpovědí tázaných by se mělo pozvolna informovat děti již na prvním stupni základní školy a nejvíce informovaní by měli být středoškoláci.
Výsledky výzkumného šetření budou předány vedoucím zaměstnancům Domu pro ženy s dětmi v tísni Sára a Domu na půli cesty Heřmánek.
69
Závěr Problém domácího násilí se během posledních čtyřiceti let, kdy byl považován, zejména týranými ženami, za problém ryze soukromý, vyzdvihl ve veřejný, právní i politický problém. Nejedná je již o problém individuální, ale o problém celospolečenský a společenskopolitický, jenž souvisí s diskriminací žen a s jejich strukturálním znevýhoděním ve společnosti, kde stále ještě dominují muži. Což ovlivňuje postavení žen a jejich přístup k trhu práce a taktéž jejich návrat do svého profesního života. Nerovné postavení žen a mužů ve společnosti je též důvodem, proč problém domácího násilí ještě stále není dostatečně zkoumán a na mnoho úrovních stále bagatelizován a odsouván do roviny soukromí. V rodinách by měli být všichni její členové ve stejné úrovni, se stejnými právy mezi partnery, kde rodiče by měli být pro děti a děti pro rodiče a zebezpečit bezpečí a zázemí pro každého. Základem pro správné fungování rodiny je její soudržnost, schopnost přizpůsobit se jeden druhému a především umět mezi sebou komunikovat. Většina z nás se tuto představu snaží naplnit nebo se k ní alespoň přiblížit, pro ostatní se tato skutečnost může zdát být nedosažitelným ideálem. Právě v souvislosti s problémem domácího násilí však nemůžeme o správné funkci rodiny hovořit. Analýzou výskytu a příčin domácího násilí jsem ve své práci zjistila, že v rodinách, kde k násilí dochází, mají týrané osoby neustálý pocit ohrožení, jsou fyzicky a psychicky zraňovány a ve svém životě se pouze přizpůsobují požadavkům násilníka na úkor projevu svých vlastních názorů a svého myšlení. Nefunguje ani vyrovnaná komunikace, jelikož je oběť stále vystavována nadřazenosti a direktivnímu jednání ze strany agresora. Souhlasím s názorem D. Ševčíka (2011, s. 169), který říká, že “Domácí násilí má vždy devastující účinky na tělo i duši oběti”. V bakalářské práci jsem se mimo jiné také snažila pochopit některá jednání a chování agresora a zejména oběti, jelikož jsem v podobné dysfunkční rodině vyrůstala. Je velmi důležité, aby oběť domácího násilí v sobě našla sílu a svou nelehkou situaci začala řešit. Není to jednoduché, ale v dnešní době, při využití pomoci profesionálních pracovníků 70
z řad intervenčních center, Policie ČR, azylových domů, je mnohem snazší tento problém zvládnout a získat tak násilím poškozené sebevědomí a opět zdravý pohled na svět. Cíl bakalářské práce byl splněn. Metodika, která byla zvolena k jeho naplnění, se osvědčila a přinesla zajímavé výsledky v průzkumné části, které jsou současně i přínosem bakalářské práce.
71
Seznam použité literatury: Odborná literatura
[1] BEDNÁŘOVÁ, Z. et al. Domácí násilí: Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Vydání 1. Praha: Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80-254-5422-0. [2] BENTOVIM, A. Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. Vydání 1. U Průhonu 22, Praha 7: Grada Publishing, spol. s r.o., 1998. 120 s. ISBN 80-7169-629-3. [3] BUSKOTTE, A. Z pekla ven: Žena v domácím násilí. Vydání 1. Holandská 8, 639 00 Brno: Computer Press, a.s., 2008. 176 s. ISBN 978-80-251-1786-6, KZ0028. [4] CONWAYOVÁ, H. L. Domácí násilí: Příručka pro současné i potenciální oběti. Vydání 1. Praha: Albatros nakladatelství, a.s. právní nástupce, 2007. 160 s. ISBN 978-80-00-01550-7. [5] ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: Domácí násilí, stalking, predikce násilí. Vydání 1. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7: Grada Publishing, a.s., 2008, 160 s. ISBN 978-80-247-2207-8. [6] FISCHER, S.; ŠKODA J. Sociální patologie: Analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. Vydání 1. U Průhonu 22,170 00 Praha 7: Grada Publishing, a. s., 2009, 218 s. ISBN 978-80-247-2781-3. [7] FREEMAN, Michael. Domestic Violence: The Family, law and society. Aldershot: Ashgate, 2008, 534 s. ISBN 978-0-7546-2644-2. [8] GJURDIČOVÁ, Š; KOCOURKOVÁ, J; KOUTEK, J. Podoby násilí v rodině. Vydání 1. Praha: Vyšehrad, spol. s r.o., Praha 1, Bartolomějská 9, 2000. 104 s. ISBN 80-7021-416-3. [9] HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. Vydání 1. Vinařská 6, 656 02 Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2004. 83 s. ISBN 80-7013397-X, 57-851-04. 72
[10] HERMAN, J. L. Trauma a uzdravenie: násilie a jeho následky od týrania v súkromí po politický teror. Bratislava: Aspekt, 2001. 342 s. ISBN 80-85549-24-7. [11] HIRIGOYEN, M. Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. Vydání 1.Legerova 61, 120 00 Praha 2: Academia, nakladatelství věd ČR, 2002. 232 s. Dostupné z www:
. ISBN 80-200-0994-9. [12] MACH, J.; ŠMOLKA, P. Když vás trápí někdo blízký: Partnerské a rodinné vztahy a jejich krize. Vydání 1. Klapkova 2, 182 00 Praha 8: Portál, s.r.o., 1999. 176 s. ISBN 80-7178337-4. [13] MARREWA, Al. Nenechte si ubližovat. Vydání 1. Klapkova 2, Praha: Portál, s.r.o., 2002. 264 s. Dostupné z www<portal.cz>. ISBN 80-7178-510-5. [14] MARVÁNOVÁ-VARGOVÁ, B.; POKORNÁ, D.; TOUFARKOVÁ, M. Partnerské násilí. Praha: Linde, 2008. 159 s. ISBN 978-80-86131-76-4 (brož.). [15] MATOUŠEK, O.Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80-86429-19-9. [16] ŠEVČÍK, D.; ŠPANTEKOVÁ, N. a kol. Domácí násilí: Kontext, dynamika a intervence.Vydání 1. Praha: Portál, s. r. o., 2011, 192 s. ISBN 978-80-7367-690-2. [17] VOŇKOVÁ, J.; SPOUSTOVÁ, I.Domácí násilí: v českém právu z pohledu žen. Vydání 2. Plzeňská 66, Praha 5,150 00: proFem, o.p.s., 2008, 244 s. ISBN 978-80-903626-7-3. [18] Vaše právo!: první právní pomoc ženám, obětem domácího násilí. 5. vydání. Plzeňská 66, Praha 5,150 00: proFem o.p.s., 2006,75s. ISBN 978-80-903626-4-2.
Právní normy a další předpisy [19] Listina základních práv a svobod UP ČNR č. 2/1993 Sb.,Čl. 32 Ochrana rodiny 73
[20] Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění zák. č. 342/2006 Sb. [21] Zákon o ochraně před domácím násilím č. 135/2006 Sb. [22] Zákon o vykázání násilné osoby ze společného obydlí č. 283/1991 Sb. [23] Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. [24] Zákon o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů č. 110/2006Sb.
Internetové zdroje [25] http://www.rosa-os.cz/o-nas/ [cit. 29. července 2011] [26] http://www.feminismus.cz/domacinasili/ [cit. 29. července 2011] [27] http://iluxurylife.cz [rozhovor s Mgr. Z. Bednářovou 22. listopadu 2011] [28] http://www.domacinasili.cz/ohrozene-osoby/seniori [cit. 23. listopadu 2011] [29] http://brno.idnes.cz [cit. 12. ledna 2012] [30] http://www.nasilidoma.cz/actuality [cit. 18. ledna 2012] [31] http://www.novinky.cz [cit. 4. února 2012] [32] http://webspace.ship.edu/cgboer/maslow.htm/ [cit. 19. března 2012] [33] http://www.bkb.cz/ [34]http://www.domacinasili.cz/cz/redakce/ohrozene-osoby/muzi-jako-obeti-domaciho-nasili/ [35] http//www.profem.cz/ [36] http//www.rosa-os.cz/o-nas/azylovy-dum/ [37] http//www.domacinasili.cz/ 74
Příloha č. 1
Schéma č.1:“Kolo moci a kontroly”
Zdroj: Bednářová et al. 2009, s.10.
7
Příloha č. 2
Schéma č.2: “Cyklus násilí”
Zdroj: Bednářová et. al. 2009, s. 11.
8
Příloha č. 3 Vážení dotazující, jmenuji se Martina Mokrošová a jsem studentkou 3. ročníku BIVŠ v oboru Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb. V současné době píši bakalářskou práci s názvem: „ Domácí násilí – problém současné společnosti“. Cílem mé práce je analyzovat výskyt a příčiny domácího násilí. Proto, v rámci průzkumného šetření, bych ráda poznala Vaše názory a postoje, týkající se této problematiky. Tento dotazník je anonymní a informace, které jeho prostřednictvím získám, se stanou významnou součástí mé práce. Proto Vás prosím, o pravdivé zodpovězení mých otázek. Předem velmi děkuji za Váš čas, ochotu a spolupráci.
1.
Jste: a/ žena b/ muž
2.
Váš věk: a/ 18 – 25 let b/ 26 – 35 c/ 36 – 45 let d/ více než 45 let
3.
Jste: a/ vdaná b/ ženatý c/ rozvedená (ý) 9
d/ svobodná (ý) e/ jiné, uveďte jaké……………….
4.
Vyrůstal/a jste v úplné rodině? a/ s matkou i otcem b/ jen s matkou c/ jen s otcem d/ v jiném prostředí, uveďte v jakém ………….
5.
Slyšel/a jste někdy pojem „ domácí násilí“? a/ ano b/ ne
6.
Setkal/a jste se s domácím násilím ve Vaší rodině? a/ ano b/ ne
7.
Pokud ano, s jakou formou domácího násilí? a/ ekonomické násilí b/ psychické násilí c/ fyzické násilí d/ sexuální násilí
8.
Setkal/a jste se s domácím násilím ve Vašem okolí, neboli u Vašich známých? a/ ano b/ ne
9.
Pokud ano, s jakou formou domácího násilí? 10
a/ ekonomické násilí b/ psychické násilí c/ fyzické násilí d/ sexuální násilí e/ sociální násilí
10. Domácí násilí páchá nejčastěji člověk, který je: /uveďte pouze jednu možnosti/ a/ agresívní b/ žárlivý c/ nespokojený sám se sebou a s životem, jaký si zvolil d/ ten, který byl sám v dětství týrán, šikanován nebo svědkem domácího násilí
11. Seřaďte, prosím, dle Vás nejčastější, příčiny vzniku domácího násilí:/1-9/
12.
•
alkohol
•
pocit uspokojení z moci a převahy
•
snaha ovládnout oběť
•
lhostejnost oběti vůči násilníkovi
•
agrese
•
neshody v rodině
•
špatná komunikace mezi členy rodiny
•
žárlivost
•
nevěra partnera
Oběti domácího násilí jsou podle Vás nejčastěji: / uveďte, prosím, v pořadí 1-
5/ •
na ženách
•
na dětech
•
na seniorech
•
na mužích 11
• 13.
na postižených
Myslíte si, že pokud je dítě svědkem domácího násilí v rodině nebo je samo
týrané, má tato skutečnost vliv na jeho pozdější vztah a chování ke svému partnerovi? a/ ano b/ ne c/ spíše ano d/ spíše ne e/ nevím
14.
Pokud oběť domácího násilí nevyhledá pomoc, má obavu z:/ uveďte, prosím,
v pořadí /1-5/ •
nedostatku financí
•
odvrácení od její rodiny a přátel
•
pronásledování agresora
•
z nutné změny zaměstnání / obává se, že se o její situaci
dovědí spolupracovníci/ •
15.
pobytu v azylovém domě
Pokud byste věděl/a, že ve Vašem blízkém okolí nebo v rodině, dochází
k domácímu násilí, snažil/a byste se této skutečnosti zabránit? a/ ano, zcela jistě, nikdo nemá právo ubližovat a týrat druhé b/ ne, co se děje v okolních rodinách mne nezajímá c/ nevím
16.
Věděl/a byste, kam se v případě domácího násilí, páchaném na Vás nebo ve
Vašem okolí, obrátit o pomoc? 12
a/ ano b/ ne 17.
Jsou ve Vašem okolí Centra pomoci obětem domácího násilí? a/ ano b/ ne c/ nevím, tato problematika se mě netýká a tudíž mě nezajímá
18.
Myslíte si, že domácí násilí je závažný problém naší současné společnosti? a/ ano b/ ne c/ nevím
19.
Myslíte si, že problém domácího násilí je dostatečně medializován? a/ ano b/ ne c/ nevím, tento problém nesleduji
20.
Myslíte si, že by měla být veřejnost více informována o tomto problému? a/ ano b/ ne
21.
Myslíte si, že by se s problémem domácího násilí měly seznamovat již děti na
základní škole? a/ ano, na prvním stupni b/ ano, ale až na druhém stupni c/ ne, stačí až na střední škole d/ vůbec by se tímto problémem neměli zabývat 13
22. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: a/ základní b/vyučen/a c/středoškolské d/vysokoškolské e/jiné………./uveďte,prosím, jaké
14
