dokument z Lidic Reduta 1, 14.30

Ondřej Vetchý ... s. 4 Gabčík, Kubiš a tma ... s. 6 Katalog v mobilu … s. 7

filmové listy 04 38. Letní filmová škola Uherské Hradiště Úterý 24. 7. 2012

Tichá ves / dokument z Lidic Reduta 1, 14.30 Autentický dokument o vyhlazení Lidic, který si natočili sami nacisté. Nejpalčivější záležitost letošní Filmovky. Půlhodinová procházka mezi rozpadajícími se domy nemá zvuk, protože ho zkrátka nepotřebuje. Chvíli trvá, než si uvědomíte, že jde o záznam reality. Fašisté za kamerou i před ní. Plouží se místem zkázy se založenýma rukama, civí na ohnivé jazyky olizující světnice, zapalují si dýmky, dávají si oběd z ešusů. Během sledování vás zarazí nechutná pýcha z pečlivé likvidace, ostych a dobrá nálada mladých esesáků, kteří „jen dělají svou práci“. Neúnosná, ale velmi cenná dávka deprese. V hlavě hlodá otázka, jak moc by bylo zajímavé, kdyby Miloši Formanovi před lety vyšel plán zfilmovat příběh Lidic jako nacistický propagandistický snímek. Senzitivní anglická docu-báseň Tichá ves (1943) apeluje odlišným způsobem. Klobouk dolů před intuicí, která Jenningsovi zabránila doslova rekonstruovat lidickou tragédii. Elegantně se obrací do velšské vesničky a obsazuje do filmu její skutečné obyvatele. Razantně připomíná, jaká brutalita se odehrála v Čechách; a že totéž by se mohlo přihodit i u nich. Film o tom, jak velké dějiny pohřbívají ty malé rodinné. –oči–

Dnešní noc Mám dnes narozeniny. Přeji si, aby mi zase bylo dvacet. No dobře... tak aspoň třicet. Ale že mám víc, než je maďarských filmů v hlavní retrospektivě, to už je trochu moc. Chci zpět svoje filmové mládí! To jsem měl batikované snad i trenky, chodil v Hradišti na sedm filmů denně, věřil ve spravedlnost a v sílu nylonové nitě – ta mi pohromadě držela celou sestavu korálků. Korálky jsou sice nesmrtelné, jak vidím u Hvězdy... ale už si je nenavlíkám. Film jsem letos viděl jen jeden, jak ho vezli na kárce. O spravedlnosti pomlčím. Nit mám akorát dentální. A trenky kupuju v H&M, no. Tam na batice moc nejedou. Ale čert to vem.

2

V redakci se mi včera Tomáš zdál nějaký neopálený, tak jsem ho vyhnal ven, ať nabere barvu – a nějaké ohlasy. Vrátil se za hodinu... a víte, co přinesl od dvou mladíčků?! Večer je tu málo živo. Hudba by mohla být hudebnější a zábava zábavnější... No tak to jste neměli dělat, greenhorni. Já mám dneska narozeniny. Já vám předvedu... (Šmarjá, šéfe, moc to tady nerozbalujte, ať ty ubožáky neztrapníte!) ...jak se bavíme u nás ve štatlu! Ukažte mi stan, dejte mi tisíc korun, zmáčkněte play a ustupte dva kroky dozadu. Dnešní noc bude dlouhá. Přeji si, aby mi zase bylo dvacet. Na pár hodin. Do rána. Večer šuhaj, ráno šuhaj. –oubi–

Stane se dnes

Stalo se včera

· 11.30

· Ráno

V Redutě 2 bude filmový historik a kritik Mehdi Abdollahzadeh přednášet o íránském festivalovém filmu. Přijďte, a dozvíte se o íránském filmovém zázraku, kde se vzal a zda stále trvá.

What a beautiful day! Ranní porady štábu se konečně přesunuly z nevlídné kanceláře ven. Sluníčko, lehátka. Skoro jako u moře – jen si vzít plavky, objednat Cuba Libre... konec fantazií a do práce!

· 15.30 První z letošních Lekcí filmu. Pokud bude Bence Fliegauf v Masterclass alespoň z poloviny tak hypnotický, jako je ve svých filmech, máme se na co těšit. O půl čtvrté v Redutě 2.

· 17.00 Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás! Vernisáž v Galerii Slováckého muzea odstartuje výstavu Jiří Brdečka – Limonádový Joe aneb Jdi na západ, mladý muži! Nenechte si ujít, ale jako fakt!

· 21.00

· Dopoledne Promítačky běží, diváci chodí, klikači klikají, filmy filmují... prostě jako na drátkách. Letos je to fakt pohodička, tož ale musíme to zaklepat, šak ešte nezme ani v půlce, že.

· Během dne Do Hradiště přijeli dva vzácní hosté, před kterými červené koberce rozbalují i na těch nejprestižnějších festivalech. Íránský mistr Abbás Kiarostamí a maďarská legenda István Szabó.

K 50. narozeninám režiséra Martina Šulíka promítneme v Espace Dorleans film Všetko, čo mám rád – a režisérovi předáme Výroční cenu AČFK. Dnes je na Filmovce Slovenský den: k 50. výročí natočení filmu Slnko v sieti uvádíme jeho restaurovanou verzi (17.00 ve Hvězdě).

· Odpoledne

· 21.30

Večer se toho děje určitě dost, ale z redakce se to špatně posuzuje. Napište nám na [email protected]. Otiskneme i inzeráty na (filmová) seznámení. Abyste na půlnoční projekce nemuseli sami.

Jsem důlek čisté svěží vody a postýlka hvězd stříbrná, napít se plaché laně chodí za horkých nocí z mého dna. A studánka, ta nikdy nelže, protože každá lidská lež v studánce malé utopí se... Iva Bittová, Klub Mír

Stále více diváků za námi chodí a ptá se na fotbal. Mezi silným týmem hostů a ještě silnějším štábem LFŠ. Takže: fanděte ve čtvrtek 17.30 za kinem Hvězda. Hrát bude i Vetchý, Sedláček, Prušinovský...

· Večer

Připrav se... hrajem! F jako Filovy artikule Soutěž o 3 x 10 DVD – s filmy koprodukovanými od RWE

Kamil Fila se tak usilovně připravoval na moderování dnešní debaty F jako pravda (13.30, Reduta 2), až si v posilovně natrhnul sval a bohužel nepřijede.

Máte akreditaci? Chcete kolekci 10 DVD se snímky z projektu „RWE – energie českého filmu“? Tak správně odpovězte na druhou vesmírnou otázku:

Nicméně nás vybavil čtyřmi základními artikulemi, které bude s hosty (Vít Klusák, Jakub Macek) rozebírat David Čeněk:

Režisérka Soukromého vesmíru Helena Třeštíková drží (nejen) mezi českými dokumentaristy jedno velké prvenství. Za snímek René získala jako první Češka v historii:

A) Oscara B) Zlatý glóbus C) Evropskou filmovou cenu Odpovědi (a své jméno i adresu) posílejte do pátečního rána 27. 7. na [email protected], nebo přineste osobně do Press centra v kině Hvězda. Poslední, třetí otázku vám dáme ve čtvrtek. Tři výherce vylosujeme v sobotu 28. 7. ve 21.30 před projekcí filmu Signál. Pokud tam budete (a vyhrajete), svých 10 DVD si odnesete hned. Pokud ne, výhru vám pošleme.

1. Film je vše, co filmové je. Nebo taky ne. 2. Film může být a zároveň nebýt a vše ostatní zůstává stejné. 3. Jak myslet konečnost filmu? 4. artikuli uslyšíte v Redutě, jinak byste věděli už moc.

Najdi si svého kamaráda Pane, pojďte si hrát! Mohou samozřejmě i slečny. Je to prosté. Když sedíte v kině a obsluha vás k tomu vyzve, zvedněte ruku všichni, kdo sedíte sami a je vedle vás prázdné místo. Podívejte se po ostatních s rukama nahoře... a sesedněte si spolu. Sdílejte zážitky.

Filmové listy. Číslo čtvrté. S láskou a péčí vytvořili: Barbara Slezáková (grafika a DTP), Otto Bohuš (šéfredaktor), Tomáš Stejskal, Soňa Morgenthalová, Ondřej Čížek (redaktoři) a Anna Vondřichová (korektury). Na recyklovaný papír tiskne: Agentura NP. Náklad: 2.000 ks. Použitá barva: PANTONE 320. Pište, chvalte či spílejte na: [email protected].

NESEĎTE NA TRÁVĚ, BĚŽTE DO KINA! 11.30 MLÉČNÁ DRÁHA Espace Dorleans Film jako meditace. Bence Fliegauf setřel rozdíl mezi filmovým vyprávěním a ambientní hudbou. Mistrovství pointy i potěcha z kontemplace. Nemravní důchodci v bazénu a ševelení listů. Absurdní humor a záchvěvy apokalypsy. To vše v pouhých devíti statických záběrech. Must see!

23.59

15.00

BLACULA Klub kultury

LOVEC Espace Dorleans

Prvního černošského upíra v dějinách kinematografie pokousal sám Drákula. Z hlubin dávných časů a z temnoty transylvánské rakve povstal Blacula rovnou do funkových sedmdesátek. Děsivější než jeho tesáky je už jen jeho démonické obočí. Film, který se do vás zakousne.

Kdo si počká, ten se dočká. Ruské filmy hojně sázejí na pomalý realistický styl a Lovec není výjimkou. Neokázalá, úsporná, pohlcující sonda do života farmáře, prasat a jednorukého chlapce nabízí opravdu „jiný pohled“. Do noci, do ticha, narušovaného jen výstřely a rykem podsvinčat.

U MLSNÉHO KOCOURA

PASÁŽ MENTON

mlsnykocouruh.cz Vchod z Masarykova náměstí

pasazmenton.cz Kousek za Masarykovým náměstím

Další výzva pro filmology, zaměřené na rychlostudium tekutých podob kinematografického aparátu. Pivotéka s výběrem, že nevíte, kam dřív skočit s otvírákem. Vedle pak vchod do dvora, kde během LFŠ mají vstřícnou otevírací dobu: nonstop. Lít tak můžete durch. Jestli na to máte charakter, peníze, játra a svědomí.

Kvalita za rozumnou cenu. Dole v proskleném atriu „filmovkové” menu za 90 Kč. Polévka včera nic moc, ale bramborák s pikantním kuřecím masem gutis. O patro výše vás na práh gurmánského klubu vezme Le Nautic Restaurant. Příborů je na stole hned víc, všechno čisťounké, plátěné ubrousky... i ten účet za jídlo je tak nějak o patro výš.

20.30

17.00

ATOMOVÝ IVAN Hvězda

VELKÝ MÉLIÈS / OČI BEZ TVÁŘE Reduta 1

To jste ještě neviděli: divadlo v jaderné elektrárně. Obskurní kostýmy, poblázněná kamera a zapeklité milostné vztahy. Mladého režiséra vpustili mezi chladicí věže a on na oplátku všechny ozářil. V sérii groteskních etud potkáte lišku, mývala, hvězdici i robota. Atomová nálož.

Dvojprogram. Něco jako 1+1 zdarma, což je v případě Georgese Franjua sakra výhodná nabídka. Krátká a historicky (skoro) přesná hříčka o Mélièsovi následovaná čistokrevným retrogore. Krásná okatá dívka, transplantace tkání a klinika na periferii Paříže. Atmosféra 10/10.

18.00 DOKTOR ŽIVAGO Sportovní hala Introvertní humanista v předrevolučním Rusku poznává životní lásku Laru, krásnou dceru moskevské krejčové a pozdější manželku zaníceného revolucionáře... – no, vy byste si to nechali ujít? Výtky k Leanovu tříhodinovému opusu nechte kritikům. Vy se jen dívejte a žasněte.

3

ONDŘEJ VETCHÝ Pryč od fotbalu. Pamatujete si, kde jste byl a co se Vám honilo hlavou, když jste se dozvěděl, že se Neil Armstrong prošel po Měsíci? Bylo mi šest, byl jsem na chatě a věděl jsem o tom úplný hovno. A co jste přesně dělal a kde jste byl, když jste se dozvěděl o pádu Dvojčat 11. září 2001? To jsem zrovna točil s panem Kachyňou Kožené slunce. S Davidem Novotným jsme vlezli do přenosového vozu a na obrazovce vidíme, jak letadlo vletělo do mrakodrapu. Mimoděk jsme to zaznamenali jako povedený akční film, na který měli asi hodně peněz, když si mohli dovolit udělat tohle počítačem. No, a pak nám technik řekl, že je to přímý přenos. Byli jsme naprosto šokovaní.

4

Když jsem v půlce června dostal číslo na Ondřeje Vetchého, abych s ním dopředu udělal rozhovor, byla to brnkačka. Pche, tolik času... jenže chyba lávky. Sehnat Ondřeje Vetchého není vůbec snadné. Naháněli jsme se po telefonu měsíc. Nakonec jsem mohl být rád, že se vše – včetně autorizace – stihlo. Za pět minut dvanáct. Ondřej Vetchý přijíždí na Filmovku zítra; rozhovor s ním si ale přečtěte už dnes. Jako zapáleného trenéra a kapitána Jiřího Luňáka z Okresního přeboru se Vás na úvod nemohu nezeptat: sledoval jste 1. července finále ME ve fotbale? Musím říct, že jsem na fotbal kvůli práci moc času neměl. Viděl jsem dvakrát druhý poločas českého nároďáku a měl jsem z nich radost, jak bojovali. Došlo mi, jak jsme byli zvyklí mít tady dvacet let po sobě dvě nebo tři generace fotbalistů, kteří byli naprosto úžasní. A že si na to třeba budeme muset zase chvilku počkat. Také jsem si uvědomil, že člověk zažije mistrovství Evropy nebo světa s účastí svého národního týmu jen párkrát za život. Do Luňáka mám ale ve fandění i v mnoha dalších ohledech hodně daleko. Je možné, že my dva se spolu potkáme na hřišti za kinem Hvězda – já v týmu organizátorů a Vy za hosty. Uděláte mi kličku doprava nebo doleva? Uvidíme, jak na tom budu, jestli nebude bolet kolínko... Když mě bolet nebude, tak vám zkusím kličku udělat. A bude-li bolet, tak budu jen potupně postávat a pokoušet se zbavovat balónu.

Kam patří Vaše duše: spíše na Moravu (narodil jste se v Jihlavě, Vaši rodiče jsou ze Znojma a Okříšek u Třebíče), nebo do Prahy, kde dlouhodobě žijete? Moje duše asi patří úplně jinam, ta není ohraničena geograficky... ale moje srdce je dílem z Prahy a dílem z Moravy. Moravu miluju a Prahu taky, je nádherná. Zaznamenávám v ní relativně velkou svobodu, proto mi vyhovuje. Zvláštní je, že na Moravě si zase daleko víc uvědomuji navázanost na předky, sakrální stavby, různé židovsko-křesťanské kulturní motivy... často je potkávám u cest a působí to na mě blahodárně.

Ondřej ve filmu... Nemáte ambici – jako například Karel Roden – spolupracovat se zahraničními produkcemi? Víte, po Domu pro dva jsem dostal spoustu nabídek. Ale asi jsem příliš provázaný s tímto místem. Vnímám to tak, že když jsem se někde narodil, není to náhoda. Cítím za to tady spoluodpovědnost. Věřím, že jako člověk mohu spoluovlivňovat spoustu věcí, a taky to dělám. A práce je pro mě cesta, kterou se můžu vyjadřovat k věcem veřejným. Kdybych měl potřebu hrát ve filmech v cizině, tak bych to asi už dávno udělal. Jak si vybíráte role ve studentských filmech zcela neznámých režisérů (nedávno třeba Vesnice roku)? Rozhodnete se na základě scénáře, nebo se musíte s režisérem předem potkat a...

U studentů je nejdůležitější, že vás ukecají. Že to nevzdají. U Vesnice roku to bylo o to těžší, že šéf produkce pan Postránecký je syn mého milého kolegy z prezidia herecké asociace – Václava Postráneckého. Ten na mě útočil z jedné a studenti z druhé strany. A když to dělali dostatečně dlouho, nakonec jsem do toho šel. Ironií osudu bylo, že druhý den poté, co jsem jim kývnul, přišla nabídka z Anglie, kde to bylo finančně tak úžasné, že jsem podobnou práci nedělal snad nikdy v životě. Jenom na dietách bych se parádně napakoval. Úplně jinou a neznámou tvář Ondřeje Vetchého jste minulý rok ukázal ve filmu Vendeta. Podle mě není snímek vůbec tak marný, jak se z několika recenzí zdálo. Co si o Vendetě z odstupu třičtvrtě roku od premiéry myslíte teď? Já si o ní myslím to, co jsem si myslel, už když jsem se do toho pouštěl. Že to je výjimečný film, mimořádný formát, u nás málo vídaný. Vendeta je snímek, který pohybuje divákem v iracionální rovině. Lidé, kteří si to užili a nenechali si to ničím zkazit, si z toho odnesli silný zážitek. Vy sám jste otec dvou dcer, což je v případě Vendety docela zásadní informace vzhledem k postavě, kterou hrajete. Kde je podle Vás hranice, kdy se z civilizovaného člověka stane pudová bestie? A kde jste tu hranici sám v sobě hledal přímo před kamerou? Hlavní hrdina je chlap, který sám vychovával holčičku, a ta je pro něj ze všeho nejdůležitější. Navíc je to lékař, který zachraňuje lidské životy. Je rozhodnutý vzít spravedlnost do svých rukou. Ale víte dobře, že žádná rozhodnutí nezaručují, že věcem opravdu dostojíte a trvale je přijmete. Musel v sobě zabít všechny kulturní, etické a společenské návyky a normy. To nejlepší, co v sobě slušný člověk nese. Musel v sobě oživit nějaký animální archetyp, pralidskou krutost, která je zdánlivě potlačená a dříme kdesi hluboko v nás. Pak už je jen otázka, co bude režisérovi stačit. My jsme to nechali jít, kam až mě to dovede. Když tomu přestanete bránit egem a mozkem, je překvapující, kam až je člověk schopen zajít. Mě to kolikrát taky překvapí. V aktuálním filmu Konfident hrajete další nelichotivou postavu – šéfa StB kontrarozvědky. Ta démonická úlisnost, jakou jste majora Dravce vybavil, to bylo původní zadání ve scénáři?

ROZHOVOR Původní zadání ve scénáři takové nikdy není. Postava začne fungovat, až když začne ožívat – a vy jste mnohdy šokovaný, kolik energie sežere, aby se stala autentickou a uvěřitelnou. Stejně tak se to například minulý rok stalo v Okresním přeboru s Luňákem. Text vzal najednou hrozně moc energie, abychom zjistili, že Luňák je prostě jenom odpad lidské společnosti, že je to hovado, které je ochotno udělat cokoli. Když text ožívá, často do toho musíte dát strašně moc, a pak to najednou vypadá, že je to přes čáru. Ale není to pravda. Někdy musíte jít i proti režisérovi, který z toho může být vyděšený. Jsou situace, kdy jen vy sám poznáte, jak to má být. Talent by vám neměl dovolit, abyste to udělal blbě. A když je režisér talentovaný, právě toto od vás očekává.

Ne. Ale fakt je, že občas čtu o tom, že herci někam chodí a něco studují. Já to tak vůbec nemám. Co se týče mojí práce, tak ta není asi vůbec systémová. Musím to jenom pochopit a nepřekážet tomu. Jste-li toho schopen, tak vás to nezklame – nejste-li tak sebestředný člověk, který uvěří tomu, že dispozice, které jste dostal, a vy jedno jsou. Věřím tomu, že talent vám nikdy neumožní, abyste udělal něco debilně, pokud sám nejste debil.

Máte přímé zážitky s lidmi z StB za normalizace? Byl jste někdy u výslechu? Nabízeli Vám spolupráci?

No víte, to je strašně individuální. V první řadě bych jim chtěl říct, aby si uvědomili, že už v dost blízké době budou mít plnou odpovědnost za tuto zemi. Tak ať s tím už teď počítají a berou to jako danost. Pak vše budou vnímat trochu jinak.

Já jsem s nimi naštěstí přišel do styku až v roce 1988, kdy jsem byl za Dům pro dva

Na LFŠ si tento rozhovor přečtou tisíce mladých studentů, převážně mezi 20 až 25 lety. Vy jste znám i jako aktivní účastník debat na školách. Co byste jim odpověděl na otázku, jak se v České republice úspěšně dožít dospělosti a nezbláznit se?

Druhá věc se týká demokracie. Demokracie je tak dobrá nebo špatná, jako jsou lidé, kteří ji spoluvytvářejí. A není samozřejmá a že nefunguje sama o sobě. Demokracie je založena na obrovské osobní odpovědnosti, která se musí prokazovat a projevovat každou vteřinu života. A dál bych jim vzkázal, že mohou žít v zemi, na kterou budou hrdí, ale jen za předpokladu, že ji oni sami tam spolupřivedou, a že to mají ve své moci. A taky bych si moc přál, aby se nenechali znechutit a otrávit. A taky bych jim řekl, že když někdo lže a krade, není to normální. Poslední otázka, typická z Moravy. Budete v Hradišti celkem čtyři dny: kolik zde tipujete rán bez kocoviny? To nejsem schopen odhadnout, ale vůbec nevylučuji, že mi může být špatně třeba proto, že jsem jenom něco špatného snědl. Ondřeje Vetchého se ptal Otto Bohuš.

Druhý den poté, co jsem kývnul, přišla nabídka z Anglie, kde to bylo finančně tak úžasné, že jsem podobnou práci nedělal snad nikdy v životě. na Evropské filmové ceně. Snímek tehdy dostal spoustu cen, díky tomu jsem měl možnost podívat se do ciziny a ke konfrontaci brzy došlo. Hned po návratu jsem začal mít průsery. Vyvrcholilo to trestním stíháním za pobuřování, rozvracení republiky, napadení veřejného činitele a byla asi jen otázka času, kdy půjdu sedět. Naštěstí přišel Listopad 1989.

...a na Filmovce Na LFŠ v pátek proběhne Vaše Masterclass – lekce filmu. Už víte, o čem budete mluvit? Vůbec. Když mám někdy přednášky se studenty, nebo když jsem učil, tak ty věci přicházely, stejně jako přicházejí, když se teď bavím s vámi. Pokouším se vždy jen napojit a být interaktivní. Díváte se na sebe ve filmech, kde jste hrál? Berete to jako studijní materiál? Studujete zpětně sám sebe a své herectví?

Ondřej Vetchý (*1962) Kdo by ho neznal. Jeden z nejpopulárnějších českých herců – což stvrdil i hlas lidu před dvěma lety, když Ondřej Vetchý zvítězil v divácké anketě TýTý. Největším kritickým úspěchem je pro něj nominace na Evropskou filmovou cenu Félix za roli Dana ve filmu Dům pro dva (1987). Jen Český lev před ním zatím kličkuje; nominován už byl Vetchý celkem pětkrát. Ondřej působí mladší, než ve skutečnosti je, z čehož dlouho těžili filmoví i televizní tvůrci při obsazování do rolí (povětšinou těch kladných) v pohádkách, komediích či dramatech. Obrovské divácké sympatie si Vetchý získal (tragi)komediální postavou Jiřího Luňáka v seriálu Okresní přebor (2010). V posledních dvou letech se karta obrátila a filmoví režiséři z něj vytěžují i zápornější polohy. Zkusil to Jan Hřebejk v Nevinnosti (nejednoznačná postava gynekologa). V aktuálním Konfidentovi je Vetchý podlým majorem StB. Příležitost k zatím nejhlubšímu ponoru do temné lidské psyché dostal herec v loňské Vendetě. Tam Vetchý ukázal, že s čerty opravdu nejsou žerty. –oubi–

5

Velký bratr Protektorátu Achtung! Achtung! Heydrich ärgert sich! Resslova ulice, Praha. Pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje. Místo posledního odporu českých parašutistů, kteří spáchali tolik propíraný atentát na „blonďatou bestii“ a jejichž činy připomíná na Filmovce i stručná textová výstava před Hotelem Grand. Je zvláštní stát v Resslovce před kostelem, u rozstříleného okénka do krypty pod pamětní deskou a podobiznou jednoho z národních mstitelů. Nasáváte nepopsatelnou magickou atmosféru. Genia loci. Sledujete a cítíte, jak podivně tam běží čas. V těsné blízkosti kostela se čas zastavuje, vzduch houstne, přitom všude kolem dál buší valivý tep velkoměsta. Ať už jde o chodce běžící do práce, auta řítící se na červenou nebo turisty neúnavně fotící zbytečnosti. Samotná budova chrámu té nesnesitelné rychlosti a stereotypu odolává. Podpírají ji dějiny a událost, jež se v ní v červnu 1942 odehrála. Sedm statečných proti osmi stovkám posluhovačů SS a gestapa, partě zmatených českých hasičů a úlisnému zrádci Čurdovi. Gabčík, Kubiš, Valčík, Opálka, Bublík, Hrubý, Švarc.

Bůh není. Kdyby existoval, nemohl by se na to dívat. (Hanka z filmu Romeo, Julie a tma).

6

Odolávají více jak sedm hodin. Od časného rána do poledne. Ve chvíli, kdy se vytrácí poslední špetka naděje, přikládají si ke spánkům pistole. V zatopené kryptě zní postupně několik výstřelů. Pokud vás letošní cyklus věnovaný potemnělé atmosféře heydrichiády v průběhu LFŠ zasáhne a přiměje vydat se poprvé do Resslovky, neprocházejte pouze vnitřek kostela. Zapátrejte především v kryptě. Zážitek zaručen. Návrat do 18. června 1942 je to se vším všudy. S dírami po kulkách a granátech ve zdech, s chladem, s řídkým vzduchem, s patřičnou naléhavostí, smutkem i optimismem. I s obří dírou, která je symbolem toho, že pár zbylých statečných mělo stále naději, že je možné prokopat se na svobodu. Podle odbor-

Goebbels tropí hlouposti Jaro 1941, Protektorát Čechy a Morava. Československé duo Gabčík & Kubiš svůj budoucí zářez do dějin nehrotí, mizerného pilota Heydricha nadobro opouští klukovský sen stát se chemikem. Židé čekají na deportace, intelektuálové definitivně opouštějí kavárny, atmosféra houstne, to nejhorší je ale stále ještě v zatáčce. A film? Vyšinutý magor Joseph Goebbels, který už v té době má přísně zakázané milostné eskapády s femme fatálkou Lídou Baarovou, si ho na svém ministerstvu hýčká den co den. Neumí si představit lepší nástroj pro manipulaci a masové šíření zvrácené

Gabčík, Kubiš a tma

níků je to prý nesmysl, ale upřímně: kdo z historiků byl obklíčený zuřivými fašisty a měl chuť se s vervou prokutat pryč, sbalit svou půvabnou pražskou holku a žít s ní ještě pár dalších let v Anglii? S vědomím, že to stejně nejspíš nevyjde, ale s hesly nevzdat se a naděje přece umírá poslední na paměti. Jakmile opustíte kryptu a chrám a dáte si něco z denního menu v hospodě U Parašutistů, v hlavě vám zní dobový rozhlas. Zasahuje celou Prahu, jeden z českých kolaborantských hlasů oznamuje rychlé a efektní dopadení vrahů milovaného pana Heydricha. À propos... rozhlas. Slovo, jež se poprvé objevuje a zní v roce 1924. Nástroj, který vás v období heydrichiády atakuje dennodenně. Nemusíte nutně potkávat slídící esesáky v ulicích, aby vás atmosféra strachu přepadla, chytla pod krkem, držela a v žádném případě nepovolovala. Narušuje intimitu soukromého prostoru, tahá až domů všechny hrozby a chyby dané doby (doména filmů Tiché vsi a Vyššího principu). Především po atentátu a následné smrti pražského řezníka Reinharda vás nervuje bez přestávky. Achtung! Achtung! Slyšíte ho ve dne i v noci, vyhrožuje, sděluje zprávy o zabití každého desátého Čecha (Romeo, Julie a tma, Sequensův Atentát). Praha není svírána pouze nacistickými jednotkami, ale také hlásnou troubou šířící strach a beznaděj. Rozhlas; Velký bratr Protektorátu. –oči–

ACHTUNG DNES 23.00 – Klíč | 23.30 – Atentát ACHTUNG ZÍTRA 20.30 – Opus pro smrtihlava ACHTUNG VE ČTVRTEK 15.30 – Sokolovo | 21.00 – Konference ve Wannsee ACHTUNG V PÁTEK 21.00 – I katové umírají | 23.30 – Rome, Julie a tma

Divákova duše za Protektorátu

ideologie. Správu českého filmu si bere do parády kulturně politické oddělení Úřadu říšského protektora, úspěch přesto slaví... komedie! Během Protektorátu má premiéru více jak 100 filmů; a přes 50 z nich spadá do komediálního žánru. Kristián, Eva tropí hlouposti, Cesta do hlubin študákovy duše. Filmové plátno patří Vlastu Burianovi a Oldřichu Novému. Nabízejí relaxaci, uvolnění, masáž psychiky a příval pozitivní energie. Kino je víc než kdy jindy kouzelným prostorem, který nabízí rychlý a snadný únik ze zapáchající reality

a zároveň možnost alespoň symbolického protestu. V kinosále si nejprve musíte povinně prostudovat poznámky o klidu a Německém červeném kříži, pak přetrpět sadu protibolševických reklam a následný filmový týdeník o tom, že Třetí říše je v pohodě. Protestem se chápe záměrné hlasité vyrušování všeho druhu. Po skončení projekce filmu vás buď zatknou, nebo v lepším případě napomenou. Buďte rádi za Filmovku, proboha! –oči–

LFŠ je letos smart Celý katalog v malé kabelce. Nebo v kapse u kalhot. Mají to ve Varech, mají to v Cannes a letos to máme i na Filmovce – festivalovou smartphone aplikaci. Zdarma a z vlastní iniciativy ji vytvořili dva mladíci z okolí Hradiště, Lukáš Oslzla s Lukášem Machalíkem. Po dvouměsíční dřině je tak na světě šikovná věcička, která má návštěvníkům festivalu zjednodušit orientaci v programu. Letos pouze pro majitele iPhonů nebo iPodů Touch, napřesrok zřejmě i pro Androidy a Windows. Takže chytrá zařízení do ruky, a jedem. V App Storu stačí zadat tři magická písmena LFŠ a stáhnout si nalezenou aplikaci LFŠ’12. Po spuštění vám vyjede úvodní stránka s motivem okousaného festivalového jablka. Odtud se pak můžete vydat do čtyř různých záložek. Buď lze jednoduše prohlížet chronologický seznam projekcí v Programu, vybírat si filmy a doprovodné akce podle toho, kde se budou konat (záložka Místa), případně procházet přímo jednotlivé festivalové Sekce. Každou položku v programu lze označit hvězdičkou, tím se přesune do záložky Oblíbené. Aplikace zároveň funguje jako katalog. Stačí rozkliknout název filmu a veškeré informace se objeví bez potřeby složitého hledání v rejstříku. Jednoduché jako facka. Aplikaci si během prvních dvou dnů festivalu stáhlo přes sto lidí a reakce jsou více než příznivé: „Je to super, nemusím s sebou v kabelce tahat program ani katalog, všechno mám v telefonu.“ Vývojáři se Filmovým listům svěřili i s plány na budoucí upgrady. Je možné, že během příštího ročníku vás telefon také sám upozorní na čas promítání nebo nabídne mapu s cestou ke kinosálu. Tak stahujte, je to hudba budoucnosti a je to zadara! –ona–

Autogramy po mně nechtějte Většinový divák chodí primárně na film, požitkář případně do určitého kina kvůli atmosféře. Na LFŠ se chodí na úvody Olafa Möllera. Letos si je můžete užít během oberhausenského bloku a na půlnočních blaxploatacích. Čím vás dostane? Není to nuda. Ačkoli se korpulentní chlapík v černém vždy tváří trochu zasmušile, oči mu jiskří cinefilním zápalem. Ryzí láska k filmu doprovázená sto plus jedním vtípkem. Nikdy si taky neodpustí výzvu k vám, divákům – pokud vás bude cokoli zajímat, běžte za ním, mluvte s ním. Je tady přece od toho, aby vás vzdělával, ne abyste obdivovali jeho cool trička! Pokud jste Olafem nepolíbení, změňte to. Třeba dnes o půlnoci na Blaculovi v Klubu kultury. –ona–

7

ÚTERÝ 24. 7. ef MÍSTO 8.30 ef Hvězda Reduta 1 9.00 ef Espace Dorleans ef ef Klub kultury Reduta 2 9.30 ef Sportovní hala 11.00 ef Hvězda ef Reduta 1

11.30 ef Espace Dorleans ef Klub kultury ef Reduta 2 12.00 Sportovní hala

51 23

Pouto nejsilnější | Brief Encounter Dny čekání | Szerelem [R: 26. 7. - 18.00]

TYP | DÉLKA | FORMÁT ROK cv | 85 min. | DCP cv | 88 min. | 35 mm

JAZ. | TIT. | PŘEKL. HOST

1945 A | - | ČE 1971 M | S | -

212 Příběh filmu: Odysea - 4. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 4 212 Příběh filmu: Odysea - 5. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 5 88 Foxy Brownová | Foxy Brown WORKSHOP FILM A ŠKOLA - rozbor filmu 1

cv | 60 min. | DVD

2011 A | Č | -

cv | 60 min. | DVD

2011 A | Č | -

cv | 94 min. | 35 mm w | 120 min. | PC

1974 A | - | ČE Č|-|-

186 Výmyk | Wymyk

cv | 83 min. | 35 mm

2011 P | A | ČE

52 181 181 178

Nadějné vyhlídky | Great Expectations [R: 25. 7. - 8.30] Poslední autobus Dust and Glitter Meruňkový ostrov | Marhulový ostrov

cv | 118 min. | DCP kf | 15 min. | Blu-ray kf | 11 min. | Blu-ray cv | 102 min. | DVD

1946 2011 2011 2011

44 89

Mléčná dráha | Tejút [R: 27. 7. - 9.30] Lidské tornádo | The Human Tornado [R: 27. 7. - 23.59] Íránský festivalový film

cv | 82 min. | 35 mm cv | 85 min. | 35 mm pře | 90 min. | PC

2007 M | A | ČE 1976 A | - | ČE A|-|-

cv | 80 min. | DVD

2011 Č | - | -

195 Láska v hrobě

13.30 Reduta 2 14.30 ef Hvězda ef Reduta 1

JAKÉ BUDE DNES POČASÍ: Moc teplé. 29 °C. Pohodička. JAK BUDE ZÍTRA: Ještě tepleji a bouřky.

STR. ČESKÝ NÁZEV FILMU | PŮVODNÍ NÁZEV

F jako pravda

dis | 90 min. | PC

A | - | ČE S|A|-|-|S|-|-

Č|-|-

Bence Fliegauf Mehdi Abdollahzadeh

V. Klusák, D. Čeněk aj.

75 O patro výš (hud. Doprovod: Květy) | Safety Last (Live score: Květy) 163 Tichá ves | The Silent Village [R: 26. 7. - 23.00] Autentický dokument fašistů z vypálení Lidic

cv | 70 min. | 35 mm sf | 35 min. | Blu-ray sf | 30 min. | DVD

1923 - | AM | ČE 1943 V | A | ČE -|-|-

121 19 39 39

cv | 124 min. | 35 mm kf | 12 min. | 35 mm kf | 16 min. | 35 mm kf | 98 min. | 35 mm

2011 1972 1977 1966

Lekce filmu podle Benceho Fliegaufa 148 Horečka | Goraczka-dzieje jednego pocisku

lf | 90 min. | PC cv | 116 min. | 35 mm

A|-|1980 P | - | ČE

Jiří Brdečka - Limonádový Joe aneb Jdi na západ, mladý muži 202 Slnko v sieti [R: 26. 7. - 8.30] 210 Velký Mélies | Le Grand Mélies 209 Oči bez tváře | Les Yeux sans visage

VERNISÁŽ cv | 90 min. | DCP sf | 30 min. | 35 mm cv | 90 min. | 35 mm

1962 S | A | 1952 F | - | ČE 1959 F | - | ČE

169 Polski film 212 Příběh filmu: Odysea - 6. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 6 [R: 25. 7. - 9.00] 212 Příběh filmu: Odysea - 7. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 7 [R: 25. 7. - 9.00]

cv | 113 min. | 35 mm cv | 60 min. | DVD

2012 Č | - | 2011 A | Č | -

cv | 60 min. | DVD

2011 A | Č | -

cv | 85 min. | 35 mm cv | 197 min. | 35 mm

2009 SI | A | ČE 1965 A | - | ČE

cv | 112 min. | DVD

2011 A | Č | -

124 Atomový Ivan | Atomnyj Ivan [R: 26. 7. - 23.30] 13 Manévry lásky | Rákoczi induló

cv | 91 min. | 35 mm cv | 80 min. | BetaSP

2012 R | - | ČE 1933 M | - | ČE

V. Barchatov, V. Gromik aj.

Nová síť: UltraJožka Lipnik je boží člověk a neumí lhát! No. 13 203 Všetko čo mám rád 204 Ztracenci

DIVADLO cv | 96 min. | 35 mm cv | 83 min. | 35 mm

1992 S | A | 1956 Č | - | -

Martin Šulík

Iva Bittová Probudím se včera 24 Sindibád | Szindbád [R: 27. 7. - 15.00] 126 Zkušenost | Tadjrebeh Talkshow divadla VOSTO5

KONCERT cv | 120 min. | 35 mm cv | 90 min. | 35 mm cv | 60 min. | 35 mm DIVADLO

Rudovous + Spolek písnička Téma: Heydrich - 1942 (III.) 158 Klíč [R: 28. 7. - 21.30]

KONCERT kf | 8 min. | 35 mm cv | 97 min. | 35 mm

23.30 ef Espace Dorleans Hvězda LFŠ Music Stage Masarykovo nám. Smetanovy sady

29 Kominická štětka | Fekete kefe 189 Bohémský život | Boheemielämää Cimbálová muzika Hora a hosté 106 Český sen 157 Atentát

cv | 83 min. | 35 mm cv | 100 min. | DCP PARTY cv | 93 min. | 35 mm cv | 104 min. | 35 mm

2004 Č | - | 1964 Č | - | -

23.59 ef Klub kultury Sportovní hala

86 15

Blacula [R: 25. 7. - 9.00] Proud | Sodrásban [R: 27. 7. - 21.30]

cv | 94 min. | 35 mm cv | 81 min. | 35 mm

1972 A | - | ČE 1963 M | Č | -

Nadějné vyhlídky | Great Expectations Pan profesor Hannibal | Hannibál tanár úr

cv | 118 min. | DCP cv | 91 min. | 35 mm

1946 A | - | ČE 1956 M | - | ČE

15.00 ef Espace Dorleans Klub kultury

15.30 ef Reduta 2 Sportovní hala 17.00 Galerie Slov. muzea ef Hvězda Reduta 1 17.30 Klub kultury ef Reduta 2 ef 18.00 ef Espace Dorleans ef Sportovní hala 20.00 ef Reduta 2 20.30 Hvězda Reduta 1 21.00 Divadelní stan ef Espace Dorleans Klub kultury 21.30 LFŠ Music Stage Masarykovo nám. Smetanovy sady Sportovní hala Stan café V lese 23.00 Divadelní stan Reduta 1

Lovec | Ochotnik [R: 26. 7. - 9.30] Sen o domě | Álom a házról Mapa města | Várostérkép Otec | Apa

138 Mezi dvěma světy | Ahasin Wetei [R: 25. 7. - 23.59] 57 Doktor Živago | Doctor Zhivago [R: 27. 7. - 17.30] WORKSHOP FILM A ŠKOLA - Projekce 2

R | A | ČE -|-|M | - | ČE M | Č | OV

2011 Č | - | 1971 M | Č | 1973 PE | - | ČE

Petr Koura Petr Koura Bakur Bakuradze

István Szabó Bence Fliegauf

Pavel Liška, Petr Marek

Vimukthi Jayasundara

Abbás Kiarostamí

Č|-|1971 Č | - | 2005 M | A | ČE 1992 F | Č | -

Olaf Möller

STŘEDA 25. 7. 8.30 ef Hvězda Reduta 1

52 25

LEGENDA: STR. | strana v katalogu | ef – English friendly | cv – celovečerní film | kf – krátký film | sf – středometrážní film | pře – přednáška | w – workshop | dis – diskuse | lf – lekce filmu | A – anglicky | Č – česky | F – francouzsky | M – maďarsky | P – polsky | PE – persky | R – rusky | S – slovensky | V – velšsky | AM – anglické mezititulky | ČE – české elektronické titulky | OV – overvoice. Za reprízovanými tituly uvádíme v závorce datum a čas plánované reprízy ve tvaru [R: datum – čas].