DĚJINY REGIONU V 19. A 20. STOLETÍ PÍSECKO, NÁSTIN JEHO SPOLEČENSKOPOLITICKÉHO VÝVOJE A ŠKOLSTVÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie

DĚJINY REGIONU V 19. A 20. STOLETÍ PÍSECKO, NÁSTIN JEHO SPOLEČENSKOPOLITICKÉHO VÝVOJE A ŠKOLSTVÍ (projektové vyučování na 1. stupni ZŠ)

Diplomová práce

Brno 2010

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Renata Chalabalová

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen literaturu ze seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne l0. března 2010

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji vedoucímu diplomové práce Doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za pomoc při zpracování zadaného úkolu. Dále bych chtěla poděkovat pracovníkům Městské knihovny v Milevsku za ochotu při zajišťování literatury a Mgr. Jiřímu Irovi, který jako bývalý pracovník

Pedagogického centra v Písku shromáţdil řadu materiálů z oblasti školství a umoţnil mi jejich prostudování. OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................................................................... 5 1. SPOLEČENSKOPOLITICKÝ VÝVOJ REGIONU ......................................................................................... 9 1.1 Písecko ........................................................................................................................................................... 9 1.2 Protivínsko ................................................................................................................................................ 20 1.3 Milevsko ..................................................................................................................................................... 23 1.4 Miroticko a Mirovicko .......................................................................................................................... 28 2. ŠKOLSTVÍ NA PÍSECKU ............................................................................................................................... 40 2.1. Gymnázium v Písku .............................................................................................................................. 47 2.2 Školství pro zemědělství a lesnictví .............................................................................................. 48 2.3 Školství pro zdravotnictví a sociální péči .................................................................................... 50 2.4 Školství pro obchod, peněžnictví a služby ................................................................................... 52 2.5 Školství pro film, rozhlas a televizi ................................................................................................. 54 2.6 Školství pro průmysl a stavební výrobu ....................................................................................... 57 SEZNAM LITERATURY ..................................................................................................................................... 59 3. PRAKTICKÁ ČÁST .......................................................................................................................................... 61 Známe své město a region.......................................................................................................................... 61 Realizace projektu ..................................................................................................................................... 61 Pověst o Písku spojená s vycházkou ...................................................................................................... 62 Vlastní projekt ............................................................................................................................................... 64 Závěr projektu ................................................................................................................................................ 80 Hodnocení projektu ..................................................................................................................................... 84 Závěr ................................................................................................................................................................... 85 RESUMÉ ..................................................................................................................................................................... 1 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................................... 2

5

ÚVOD Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila téma z regionálních dějin Písecka v 19. a 20. století. Písek je mým rodným městem. Pocházím z učitelské rodiny a spolu se svými rodiči jsem měla moţnost poznat místa jejich působení na okrese Písek, a to Čimelice, Lašovice, Kovářov a Milevsko. Všechna uvedená místa se nacházejí v severozápadní části píseckého okresu. Velice mě zajímá jejich minulost i současnost, mám tam navíc řadu přátel. Odlehlost a obtíţná dostupnost těchto míst v minulosti poznamenala především ţivot venkovského obyvatelstva, ale ovlivnila i ţivot učitelů a celou oblast školství. Škola byla ve skutečnosti mým druhým domovem, školská problematika mě vţdy zajímala, a proto se jí také zabývám v druhé části diplomové práce. Měla jsem k dispozici řadu školních kronik, osobně se znám s mnohými učiteli – dnes uţ pamětníky sloţitých poměrů na venkovských školách v severozápadní části okresu, kteří mi umoţnili prostudovat některé materiály z jejich osobních archivů1. Písecko mělo v minulosti velice důleţitou úlohu vyplývající z jeho polohy a přírodních podmínek. Řeky Otava a Vltava představovaly důleţité vodní cesty, ale také těţko překonatelné překáţky. Na jedné straně přinášely bohatství plynoucí z obchodu a vodních cest2, na druhé straně málo početné, ale strategicky důleţité komunikace překračující tyto řeky často vyuţívala vojska s následným dopadem na místní obyvatelstvo. Řeky také rozdělily oblast Písecka na dvě části se zcela odlišným hospodářským a politickým vývojem3. Nedostupnost severozápadní části píseckého okresu ovlivnila chudobu, bídu a zaostalost. Teprve výstavba Orlické přehrady hospodářsky povznesla tento kraj, ale ve svých důsledcích znamenala také obrovský zásah do přírodních poměrů a úplně změnila dosavadní ráz krajiny.

______________________________ 1

Ira, J., Milevsko, 5.května l510. Klingenbergová, L., Milevsko, Písecké předměstí 1344. 2 Blíţe: Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s.145. Cituji: „Písek měl povoleno šest výročních trhů, týdně trh na dobytek a obilí.“ 3 Mapa Písecka v příloze

6

V 19. a 20. století měl na Písecku důleţité postavení rod Schwarzenbergů, který výrazně ovlivnil nejen společenskopolitické uspořádání oblasti, ale měl také značný podíl na hospodářském rozvoji regionu4. Vlastnil mnoho polí, lesů a rybníků. Kníţecí velkostatky v Protivíně, Rakovicích, Koloredově, Nevězicích a na Orlíku zásobovaly nejenom zámky v Orlíku, Čimelicích a Protivíně, ale jejich zemědělské přebytky vedly k zakládání prvních podniků na zpracování zemědělských produktů5. Tak vznikly pivovar a mlékárna v Protivíně, lihovar ve Slavoňově a Bissingrově. Schwarzenbergové se podíleli i na rozvoji ţelezniční dopravy a podporovali odborné školství. Písek byl vţdy spojován s přítomností vojáků6. Od konce 18. století byla ve městě stálá vojenská posádka. Trvale se zde usazovaly rodiny důstojníků, oţivil se obchod, řemesla a sluţby, coţ se příznivě projevilo v hospodářské oblasti. Celý region těţce zasáhla první světová válka, pluky odeslané z Písku na různá bojiště první světové války zaznamenaly obrovské ztráty7. Období druhé světové války znamenalo tvrdé represe proti zdejšímu obyvatelstvu, nejvíce byli postiţeni občané Písku, Oslova a Bernartic. V diplomové práci jsem se také věnovala krutému osudu romského obyvatelstva v Letech u Orlíka8 a ţidovského obyvatelstva, především v Milevsku9. Padesátá léta minulého století zasáhla převáţně zemědělský kraj násilně prováděnou kolektivizací. Pro venkovské obyvatelstvo to byla velice citlivá otázka, především na Kovářovsku. Vlastnictví půdy10 představovalo v minulosti určitou sociální jistotu, nikdo se jí nechtěl dobrovolně vzdát, coţ vedlo k odporu proti kolektivizaci.

____________________ 4

Podrobněji: Škutina, V.: Český šlechtic František Schwarzenberg, Praha, 1989, s. 23. Tamtéţ, s. 198. 6 Prášek, J.: c. d., s. 146. 7 Tamtéţ, s. 32. 8 Historikové a kauza Lety, Praha, 1999, s. 24: „ V táboře bylo evidováno 1309 vězňů.“ 9 Ţidé na Milevsku. Milevsko, 2005, s. 7. 10 Kolář: Město v čase proměn, Písek 1990, s. 73. 5

7

Řada rolníků na to těţce doplatila. Napříkald rolník Mára z Radvánova zaplatil za svou osobní statečnost, byl utopen, mnoho lidí bylo odsouzeno k smrti nebo dlouholetému ţaláři a k propadnutí majetku ve prospěch státu. Represím se nevyhnuli ani rodinní příslušníci. Pro výstrahu a zastrašení obyvatelstva probíhalo v sokolovně v Milevsku několik soudních přelíčení, a to především se členy organizace Černý lev11. Statečný odpor zemědělců proti kolektivizaci se stal i námětem televizního seriálu Přísně tajné vraţdy12. Zvláštní pozornost byla v diplomové práci věnována řece Vltavě před výstavbou Orlické přehrady. Řeka několikrát ohrozila a znepříjemnila ţivot obyvatel Písecka velkými povodněmi13.Tomu měla zabránit výstavba Orlické přehrady, přičemţ vzniklo mnoho nových pracovních příleţitostí. Nově postavené cesty a mosty zlepšily komunikační dostupnost a pomohly tak odstranit bídu a zaostalost. Snaţila jsem se také poukázat na negativní dopady této výstavby na ţivotní prostředí, drastický zásah do přírody, znehodnocení dříve čisté vody, devastaci břehů při kolísání hladiny apod. Nově se rozvíjející průmysl byl zaměřen hlavně na strojírenství14 a textilní výrobu. Došlo také k nebývalému rozvoji měst15, přesunu venkovského obyvatelstva za prací do nově vzniklých závodů a následnému odstěhování z vesnic. Nové pracovní příleţitostí nabídla výstavba Jaderné elektrárny v Temelíně, zakázky získaly i místní strojírenské podniky.

____________________ 11

Bursík,, T.: Osud odbojové organizace Černý lev 777. Praha, 2007, s. 59: „3 členové odsouzeni k smrti, 2 na doţivotí, 2 na 22 let vězení.“ 12 Osud zemědělců Kovářovska přiblíţil jedenáctý díl vysílaný na ČT 1 l6. března 2010 ve 20.55 hod. 13 Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. l71: „Velká voda byla zaznamenána v r. 1810, 1845, 1853, 1890 a 1940. Při největší povodni stála voda 360 cm nad normálem.” 14 Bervida, J. a kol.: 800 let Milevska ll84–1984, Milevsko, 1984, s. l29:„ZVVZ Milevsko, nové strojírenské obory: obráběč kovů, strojní mechanik, mechanik strojů a zařízení, strojní zámečník, soustruţník kovů, svářeč. Jitex Milevsko, textilní závod: dámské prádlo, pulovry, halenky, košile.” 15 Tamtéţ, s. l25: „Milevsko: 1945 – 1960 vystavěno 119 domů se 607 byty, 1961 – 1982 vystavěno 407 domů s 1801byty.”

8

Pro svou diplomovou práci jsem čerpala údaje a informace z kronik, materiálů Státního okresního archivu v Písku, prostudovala jsem rozsáhlou literaturu. Na okrese Písek se nachází pět měst: Písek, Milevsko, Protivín, Mirotice, Mirovice, a dvě významné střediskové obce, Čimelice a Kovářov. Jsou politickými a hospodářskými centry oblastí. Snaţila jsem se zaznamenat úlohu, jakou měly v minulosti, zachytit změny, kterými prošly a které ovlivnily nejenom je samotné, ale i jejich široké okolí. Některá města mají poměrně dlouhou historii a u příleţitosti významných výročí vydávala řadu materiálů, převáţně sborníky. Týká se to např. Milevska16 a Protivína17 Mají přibliţně stejné uspořádání. Za nejcennější a nejzajímavější povaţuji část o historii měst a jejich okolí do roku 1948. Novodobá část je ovlivněna osobními postoji autorů a vyuţila jsem z ní především některé ekonomické údaje týkající se např. vývoje počtu pracovníků18, rozsahu bytové výstavby19, výrobní náplně podniků apod. Do diplomové práce jsem zařadila řadu fotografií, některé jsem pořídila sama, jiné upravila se souhlasem autorů. Část snímků pochází z fotogalerie regionu. Jde o významné objekty, památníky obětí války a kopie soudobých fotografií. Diplomovou práci jsem doplnila také přehlednými tabulkami vývoje vesnických, měšťanských a středních škol.

____________________ 16

Bervida, J. a kol.: 800 let Milevska 1184-1984, Milevsko, 1984. Kolafová, A., Jarolímek, J.: 700 let města Protivína, Protivín, 1982. 18 Bervida, J. a kol.: 800 let Milevska 1184-1984, Milevsko, 1984, s. l01: „Vývoj pracovníků ZVVZ Milevsko: 1950-200 osob, 1983-4055 osob.” 19 Tamtéţ, s. l25: „Milevsko: 1945 – 1960 vystavěno 119 domů se 607 byty, 1961 – 1982 vystavěno 407 domů s 1801byty.” 17

9

1. SPOLEČENSKOPOLITICKÝ VÝVOJ REGIONU 1.1 Písecko Písecko bývá často nazýváno “branou” do jiţních Čech a rozprostírá se na hranici středních a jiţních Čech v severozápadní části Jihočeského kraje. Je turisticky zajímavou oblastí s mnoha historickými památkami. Na západě a jihozápadě sousedí s okresem Strakonice, na východě s Táborem, na jihovýchodě s Českými Budějovicemi, na severu s Příbramí a Benešovem. Okres Písek má rozlohu 1138 km2, přes 70 000 obyvatel, tzn. 62 obyvatel na km2. Na jeho území je 76 obcí a 5 měst. Centrem Písecka je město Písek. Historie města Písku je velmi bohatá. Název dala městu těţba zlata z říčního písku rýţováním20. Písek se stal královským městem21, procházela jím Zlatá stezka, která vyţadovala vybudování obrany a ochrany. Proto byl ve městě uţ ve 13. století postaven královský hrad22 a umístěna vojenská posádka, část hradu byla vyuţívána jako kasárna23. Úkolem vojáků bylo střeţit získané zlato, všechno patřilo panovníkovi, dále zajistit bezpečí pro obchodníky na Zlaté stezce. Byla to velmi důleţitá obchodní cesta podél řeky Otavy spojující české země s Horním Rakouskem a Bavorskem, po které se dopravovala sůl ze solných dolů v Rakousku na sever do českých zemí. Největší nebezpečí hrozilo na přechodech přes řeku a na soutoku řek Otavy a Vltavy asi 15 km od Písku. Proto byl na tomto důleţitém říčním přechodu později postaven hrad Zvíkov, coţ byl ve své době nejmohutnější český hrad. V době husitských válek ve městě často pobýval Jan Ţiţka z Trocnova24 a snaţil se v okolních vesnicích získat vojáky. Válečné události l7. století město značně poškodily. Dvakrát bylo obklíčeno a dobyto, mnoho budov bylo poškozeno, velká část městských hradeb pobořena25. _____________________________ 20 21 22 23 24 25

Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 11. Tamtéţ, s. 17. Tamtéţ, s. 20 a n. Tamtéţ, s. 21. Tamtéţ, s. 42 a n. Tamtéţ, s. 84 a n.

10

l8. století postihla město okupace francouzskými a bavorskými vojsky v rámci války o rakouské dědictví26. Francouzské vojsko dokonce ve městě přezimovalo a město bylo donuceno ho vydrţovat. Po jeho poráţce dokončilo plenění města habsburské vojsko. První záznamy o výstavbě stálých kasáren pocházejí z konce 18. století27, vojenská posádka měla kolem 600 muţů. Od té doby byl ţivot města a jeho obyvatel úzce spojen s přítomností vojáků. Trvale se zde usazovaly rodiny důstojníků, oţivil se obchod, řemesla a sluţby, coţ se velice příznivě projevilo v hospodářské situaci a město bohatlo. Zvyšující se počet obyvatel si vynutil také výstavbu nových městských částí na obou březích řeky Otavy, velmi důleţité bylo jejich propojení. Proto byl uţ ve 14. století postaven kamenný most28 přes řeku Otavu, který se pouţívá dodnes. Je prohlášen za národní kulturní památku. Obchod mezi českými zeměmi, Rakouskem a Bavorskem byl směrován přes Písek, coţ přispívalo k jeho rozvoji a bohatství. Město bylo oprávněno vybírat clo, na podporu obchodu byl postaven jeden z největších obilních skladů na ţito v Čechách. Zajištění bezpečné Zlaté stezky vyţadovalo úzkou spolupráci s oblastmi, kterými tato významná obchodní cesta procházela. Proto města Písek, Prachatice, Sušice, Klatovy a Domaţlice uzavřela uţ v l5. století dohodu o vytvoření spolku s názvem Prácheňský kraj, jenţ byl pojmenován podle hradu Prácheň. Byla to silná politická a hospodářská organizace se střediskem v Písku, která umoţnila samotnému městu nebývalý rozvoj řemesel a obchodu, značné příjmy do pokladny znamenalo vybírání cel a pivní monopol. Tento spolek byl uznáván i mimo rámec smluvních oblastí, například mocný a vlivný Oldřich z Roţmberka s ním uzavřel řadu separátních dohod29. ____________________ 26 27 28 29

Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 118 a n. Tamtéţ, s. 126. Tamtéţ, s. 23. Tamtéţ, s. 46.

11

Při reorganizaci správního členění v roce 1850 Prácheňský kraj zanikl a v roce 1855 vznikl Písecký kraj30, který měl správní a soudní pravomoc. Na základě územní reformy z roku 1960 byl k okresu Písek začleněn bývalý okres Milevsko31 a část okresu Týn nad Vltavou. Několik obcí v severní části bylo převedeno do okresu Příbram. Na základě výsledku místního referenda bylo v roce 1991 Nadějkovsko připojeno k okresu Tábor32. Celé jiţní Čechy postihla v l8. století morová nákaza33. Jedinou výjimkou bylo město Písek, jeţ bylo ušetřeno, prý v důsledku velice tvrdých, ale účinných opatření, na která městští radní pečlivě a bedlivě dohlíţeli. Velkou úlohu v hospodářství města sehrály cechy. V Písku bylo osm cechů: 1. ševci, tkalci, štětkáři 2. krejčí, rukavičkáři, voskáři 3. kováři, sedláři, řemenáři, kameníci, zedníci, koláři, tesaři, bednáři, pokrývači, majitelé cihelen, dlaţdiči, cínaři, kominíci 4. mlynáři 5. koţišníci, koţeluzi, jircháři, kloboučníci, stávkaři, provazníci, soukeníci, hrnčíři 6. zámečníci, hodináři, cvokaři, puškaři, klempíři, pilníkáři, noţíři, brusiči, kotláři, sklenáři, truhláři, barvíři, soustruţníci, varhanáři, výrobci hudebních nástrojl, knihtiskaři, knihaři, zlatníci 7. řezníci, uzenáři, barvíři, mydláři, hostinští, šenkýři, majitelé kulečníků, potravníci, sládci, vinopalové, likérníci, rosolníci, majitelé dostavníků holiči 8. pekaři, perníkáři a krupaři34 Zajišťovaly práci pro své členy, určovaly ceny, přidělovaly materiál, zakazovaly překupnictví a reklamu. Úloha cechů zanikla prakticky aţ v l9. století, kdy byly řemesla a ţivnosti prohlášeny za svobodné. Postupně jim vznikala nová konkurence manufaktury. První manufakturou ve městě byla přádelna, která vyráběla vlněná ____________________ 30

Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 160. Prášek, J.: Písecké XX. století, Písek, 1999, s. 132. 32 Tamtéţ, str. 132. 33 Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 112: Opatření proti moru: uzavření městských bran, čtrnáctidenní karanténa pro nově příchozí, rouška napuštěná octem před obličejem, vyzývání ke zboţnosti a střídmosti, poprvé v historii města byl městskou radou zaplacen lékař. 34 Tamtéţ, str. 132. 31

12

sukna, výrobky z bavlny a klobouky35. Stále rostoucí počet obyvatel ve městě vyvolal další závaţný problém, kterým byl nedostatek kvalitní pitné vody. Voda v řece Otavě byla dost znečištěná, a tak bylo rozhodnuto zásobovat město vodou z okolních výše poloţených rybníků po jejím předchozím vyčištění. Ve městě bylo postaveno sedm kašen, do kterých si lidé pro vodu chodili. Bohatí měšťané, pokud si připlatili, měli vodu zavedenu do svých vlastních domů. V polovině 19. století se rozvíjely řemeslnické ţivnosti a obchody36, městská pokladna měla značný příjem z trhů, město jich mělo povoleno šest. Kromě toho bylo město vlastníkem rozsáhlých nedalekých lomů na ţivec37, jenţ byl pouţíván nejenom pro stavbu cest, ale později dal základ výrobě porcelánu. Dodnes se v místech bývalých lomů na ţivec zachovala osada se stejným názvem Ţivec. V Píseckých horách se jako na jediném místě na světě vyskytuje vzácný radioaktivní nerost, který byl podle svého naleziště pojmenován písekit. První polovina 19. století byla pro město společensky značně komplikovaná. Protoţe úředním jazykem byla stále ještě němčina, bylo nutné povzbudit národní vědomí, posilovat rozvoj českého obchodu a průmyslu. Tohoto úkolu se ujal spolek Slovanská lípa a byly zaloţeny některé ryze české časopisy. Současně nastal bouřlivý rozvoj spolkového ţivota. Velkou úlohu sehrál například dobrovolnický polovojenský sbor – ostrostřelci38. Měli uniformy, zbraně, prapor, hodnostní označení a dokonce i vlastní hudbu. Podíleli se na významných společenských událostech ve městě, vítali vzácné návštěvy, např. císaře Františka I. a Františka Josefa I., kteří byli hosty na vojenských manévrech39.

____________________ 35

Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 133: „První manufakturu v Písku zaloţili v r. 1765 bratři Dominik a Václav Jirešové.“ 36 Tamtéţ, s. 145: „V r. 1838 bylo evidováno v Písku 385 řemeslnickýcha obchodních ţivností, nejpočetnější byli pekaři, výčepníci piva,řezníci, tkalci, krejčí a obuvníci.“ 37 Tamtéţ, s. 147. 38 Tamtéţ, s. l51: „Pro jejich činnost uvolnilo město území, které dodnes nese název Střelecký ostrov.“ 39 Tamtéţ, s. l53: „Císař František 4.června 1810, František Josef I. 7. září 1874.“

13

Ve druhé polovině 19. století došlo ke střetům mezi dosud vlivnou německou a českou stranou, v jejímţ čele stál Tomáš Šobr40. Jako starosta města měl značný vliv, podílel se na rozvoji města a byl velmi oblíben. V městských sadech je umístěna jeho socha a jedna základní škola nese jeho jméno. Národní uvědomění podporovala také řada známých pohostinsky vystupujících osobností, např. dramatik a herec Josef Kajetán Tyl, loutkář Matěj Kopecký, herci Jindřich Mošna a Eduard Vojan, hudební skladatel Bedřich Smetana. Prosazovala se i řada nově vznikajících českých klubů a spolků, mezi nimi sehráli významnou úlohu bruslaři a cyklisté, jejichţ tradice pokračuje i v současnosti. Bruslení bylo v době vzniku tohoto spolku povaţováno za společenskou záleţitost, ledovou plochu zdobily lampiony, podával se čaj, grog a teplé kaštany. Klub velocipedistů vydával vlastní jízdní řád, legitimace s fotografií, kaţdý cyklista skládal zvláštní zkoušku, kaţdé jízdní kolo mělo přiděleno číslo. Druhá polovina 19. století byla poznamenána velkou nezaměstnaností a mnoho obyvatel Písecka řešila své potíţe emigrací do zahraničí, především do Ameriky. Na svou původní vlast nezapomněli krajané ve státě Severní Dakota, kteří zde zaloţili farmářské město Písek41, stejný název mají i některé městské části v jiných městech. Ke konci 19. století mělo město Písek přes 10 tisíc obyvatel42. Záznamy z té doby obsahují i některé zajímavosti, např. byl zaznamenán rozvod jednoho muţe a dvou ţen. Rovněţ sloţení obyvatelstva bylo velmi pestré. Vedle Čechů tvořili nejpočetnější skupinu Němci, dále zde ţili Poláci, Rusíni, Srbové, Chorvaté a Rumuni. 20. století přineslo řadu pozitivních změn. Téměř do všech domů byl zaveden vodovod, celé město bylo pokryto sítí hydrantů, které patřily k významným protipoţárním opatřením. Voda z řeky Otavy se čerpala do vodojemů nad městem přes nově vybudovanou čisticí stanici a byl jí dostatek. Významná změna se dotýkala také elektrifikace. Písek vešel do dějin jako první město v Čechách se stálým veřejným elektrickým osvětlením obloukovými lampami. s ____________________ 40 41 42

Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, s. 163. Tamtéţ, s. 176. Tamtéţ, s. 177: „V roce 1880 ţilo ve městě Písku 10 596 obyvatl (5 257 muţů a 5 339 ţen).

14

Významná změna se dotýkala také elektrifikace. Písek vešel do dějin jako první město v Čechách se stálým veřejným elektrickým osvětlením obloukovými lampami. Původní Křiţíkova vodní elektrárna43 byla v roce 1901 posílena dvěma Francisovými turbínami. Elektrifikace města byla dokončena v roce 1922 přivedením elektrického proudu z tepelné elektrárny v Mydlovarech. Z tohoto zdroje byl postupně elektrifikován celý kraj, ovšem na nejsevernější části okresu na milevské straně došlo aţ v šedesátých letech 20. století. Městské ulice se postupně označovaly jmény, ale z původních názvů se jich dodnes zachovalo jen několik, např. Drlíčov, Hradební, V Koutě, Podskalí. Při změnách reţimů docházelo také ke změnám názvů většiny ulic, některé byly přejmenovány aţ čtyřikrát. Celý region těţce zasáhla první světová válka. V Písku byla vţdy silná vojenská posádka, která značně ovlivňovala ţivot ve městě. V době turistické sezony se počet obyvatel výrazně zvětšil, celé město bylo obklopeno lesy s velkým mnoţstvím vyznačených turistických tras, řeka Otava nabízela kvalitní koupání a ideální podmínky pro rybaření. Ubytování pro turisty poskytovaly nejenom hotely a penziony, ale počítalo se s ním i v rodinných domech. Ne náhodou se město pyšnilo názvem „Písek – město turistů a penzistů“. Po vyhlášení mobilizace 26. července 191444 vznikla ve městě ohromná panika, turistická sezona byla naráz ukončena, stovky letních turistů ve spěchu opouštěly pronajaté pokoje a byty. Navíc ze všech koutů jiţních Čech nastupovali na základě mobilizačních vyhlášek vojáci, během několika dní se jich zde soustředilo na patnáct tisíc. Kasárenská zařízení zdaleka nestačila tak velkému náporu povolanců, náhradní ubytování bylo získáno v sokolovně a ve školách, coţ znamenalo okamţité přerušení školní docházky na dlouhou dobu, protoţe se nepodařilo zajistit náhradní prostory za školy obsazené vojáky. Kromě vyhlášky o mobilizaci přinesl denní tisk seznam nutného vybavení, které si měl kaţdý voják vzít s sebou do války z domova. Rakouské mocnářství vybavovalo vojáky kromě zbraní pouze stejnokrojem, botami a ovinovačkami. ____________________ 43 44 45

Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 165. Prášek, J.: Písecké XX. století, Písek, 1999, s. 30. Prášek, J.: Písecké XX. století, Písek, 1999, s. 31.

15

Současně s mobilizací byla zřízena polní vojenská nemocnice ze školy obecné, rolnické a lesnické, čekárny na nádraţí byly upraveny jako přijímací obvaziště pro vlaky s raněnými. První vlak s raněnými přijel do Písku uţ 12. září 191446 a další následovaly v rychlém sledu z různých bojišť 1. světové války. Počet vojáků ošetřených v Písku se nepodařilo zjistit. U pluků odeslaných z Písku na bojiště 1. světové války byly obrovské ztráty: celkem 460 důstojníků, 19 083 vojáků, z toho prokazatelně padlých 5 057, ostatní byli prohlášeni za nezvěstné47. Poměry ve městě se neustále zhoršovaly v důsledku odchodu práceschopného obyvatelstva do války, příchodem dalších povolanců a velkým počtem raněných vojáků zde léčených. Stálý nedostatek potravin a věcí potřebných pro ţivot obyvatel vedl k obrovské

nespokojenosti,

docházelo

k hladovým

demonstracím,

přepadávání

a drancování transportů s potravinami. Očekávaný rozpad rakouského mocnářství byl přijat s úlevou, na veřejných shromáţděních při vyhlášení republiky byl vznesen poţadavek na staţení píseckých pluků z italské, srbské a ruské fronty. S následky 1. světové války se město dlouho a těţce vyrovnávalo. Péče o mnohé rodiny, hospodářství a ţivnosti připadla na ţeny - vdovy a jejich nezletilé děti, ty pak často nedokázaly ţivnosti bez muţů udrţet a postupně docházelo k jejich zániku. Druhá světová válka poznamenala město Písek a obyvatele ve vesnicích tvrdými represemi. Po 15. březnu 193948 ţilo obyvatelstvo Píscka ve velkém napětí. V samotném Písku byla silná vojenská posádka, většina důstojnického sboru i vojáků nesouhlasila s okupací. Shromáţdilo se zde navíc mnoho utečenců ze Sudet a početné ţidovské obyvatelstvo se rovněţ strachovalo o svůj ţivot. První jednotky německé okupační armády dorazily do Písku 18. března a jejich další kroky se daly předpokládat. Byla obsazena kasárna, odzbrojena policie a došlo k prvnímu většímu zatýkání, které pokračovalo i v dalším období. Nejhorší represe nastaly po atentátu na zastupujícího ___________________ 43 44 45 46 47 48

Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 165. Prášek, J.: Písecké XX. století, Písek, 1999, s. 30. Prášek, J.: Písecké XX. století, Písek, 1999, s. 31. Tamtéţ, s. 32. Prášek,, J.: Písecké XX. století, Písek, 1999, s. 32. Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 203.

16

říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942, kdy bylo v samotném Písku zatčeno asi 80 osob. Postiţen byl i venkov, především obec Oslov a její obyvatelé. Obec se nachází asi 15 km severně od Písku a je obklopena rozsáhlými lesy polesí Lísek, v němţ byly směrem k řece Vltavě pouze špatně udrţované lesní cesty. Hájovny Lísek a Černý vrch byly prakticky úplně odříznuty od světa, neměly elektřinu, v rozsáhlých okolních lesích se kromě místních nikdo nevyznal. Byla to osamocená místa, kam nikdo cizí nepřišel. Partyzánská skupina, kterou vedli bývalí důstojníci československé armády v Písku a s níţ spolupracovali někteří obyvatelé z Oslova, hledala vhodné úkryty pro lidi, jimţ hrozilo zatčení, pro uprchlíky z nucených prací v Německu a vězně z transportů smrti, kterým pomohli k útěku čeští ţelezničáři. Oba hajní ochotně poskytli pro tyto občany přístřeší, vedení v Písku zajistilo ošacení a rolníci v Oslově potraviny. Důstojníci v Písku byli napojeni i na jiné odbojové skupiny, tím se nebezpečí prozrazení zvyšovalo. Informace pronikly i do úřadoven gestapa, které nasadilo do Oslova konfidenta. Tragédií skupiny bylo to, ţe se ho nepodařilo včas odhalit. Po krátkém pobytu v polesí Lísek shromáţdil potřebné informace a předal je gestapu. Následovalo rozsáhlé zatýkání, všichni zatčení byli podrobeni krutým výslechům a pak převezeni do Terezína, kde byli popraveni. Byli mezi nimi českoslovenští důstojníci, policisté, lesníci, významní funkcionáři a rolníci z Oslova. Jejich oběť připomíná 15 symbolických kamenných šibenic umístěných před vchodem na oslovský hřbitov. Druhou těţce postiţenou obcí na Písecku byly Bernartice, a to hned dvakrát. Její tragický osud ovlivnily okolnosti, o kterých bylo rozhodnuto v Anglii, daleko od Bernartic. Tři mladí muţi z této obce, Jan Doubek, Rudolf Hrubec a Rudolf Krzák, se rozhodli pro sluţbu v československé armádě. Těsně před válkou dosáhli hodností poručíků49. S okupací naší vlasti se nesmířili, společně přešli do Polska, odkud byli přepraveni do Francie, kde vstoupili do nově se tvořících československých jednotek. Po poráţce Francie se dostali do Anglie50, v roce 1940 byli zařazeni do útvarů speciálních operací, v nichţ se připravovaly výsadky parašutistů určených pro vojenské operace na území okupovaného Československa. Vojáci měli přesně stanovené úkoly po seskoku a dostávali adresy, kde mohou získat zázemí pro svou práci. Bernartičtí ____________________ 49 50

Mikolášek, F.: Tenkrát byla válka Bernartice 1938-1945, Bernartice, 2002, s. 23 a n. Tamtéţ, s. 43 a n.

17

důstojníci dali kamarádům k dispozici adresy svých rodin a příbuzných pro případ naléhavé potřeby. Někteří z nich je také později vyuţili. Gestapo mělo všude své konfidenty a prozrazení neunikla ani tato skupina. Došlo k rozsáhlému zatýkání, které postihlo v Bernarticích 13 rodin51. Všichni muţi byli na gestapu podrobeni nelidskému mučení, odsouzeni k trestu smrti a popraveni. O tragickém osudu svých rodin se tito mladí důstojníci dozvěděli aţ po válce. Ve vojenské kariéře dosáhl největšího úspěchu Rudolf Krzák v hodnosti generála. Podruhé byla obec postiţena těsně před koncem druhé světové války. Příčinou byla poloha obce na důleţité komunikaci a shoda nešťastných okolností. Významnou úlohu sehrál most na Podolsku jako jediný moţný přechod přes řeku Vltavu v širokém okolí. Na něj směřovaly kolony vozidel německé armády od Tábora, Bechyně a Týna nad Vltavou, všechny se setkávaly v Bernarticích a pokračovaly dál na Písek. Bývalí českoslovenští vojáci a někteří civilisté z Písku tyto vojáky odzbrojovali a zajatce převáţeli do sběrného tábora v Písku. Zatím se setkávali pouze s jednotkami Wehrmachtu, které se vzdávaly bez boje. Postupně se ukořistěnými zbraněmi vyzbrojovali i obyvatelé této obce. Situace se zkomplikovala v okamţiku, kdy dvě německé stíhačky omylem zaútočily na kolonu vojáků SS právě projíţdějící obcí. Vojáci je povaţovali za nepřátelská letadla, do toho padlo i několik výstřelů. Rozzuření esesáci stříleli na všechno, co se hýbalo, vyvlekli obyvatele z domů, ze kterých se střílelo, pro zastrašení obyvatel vzali další rukojmí a všechny zastřelili za vesnicí. Pod palbu německých kulometů se dostala i československá jednotka, jeţ se přiblíţila k obci. Nikdo nepřeţil. Dalšímu vraţdění zabránili němečtí uprchlíci, kteří německému veliteli správně identifikovali útočící letadla. Němci naloţili raněné a mrtvé vojáky na zbývající pojízdná vozidla a odjeli směrem na Písek. Po tomto zásahu byla obec v ţalostném stavu. Všechny domy podél silnice byly poškozeny, některé hořely, všude se válelo sklo, munice, zničená vojenská technika. Bilance zásahu byla děsivá: 15 zavraţděných obyvatel, 20 zastřelených členů ozbrojené jednotky. Civilisté byli pohřbeni 12. května 1945 na místním hřbitově, vojáci byli převezeni do místa bydliště a tam pohřbeni. Na vrchu Posvátném, kde byli zastřeleni civilisté, byl později vybudován památník, který tuto nešťastnou událost připomíná. ____________________ 51

Tamtéţ, s. 104 a n.

18

Ještě dlouho po válce se vedly úvahy o tom, zda tyto oběti na konci války nebyly zbytečné. Všeobecně se vědělo, ţe jednotky SS se nevzdávají civilistům, bylo s podivem, ţe německá letadla poznali uprchlíci, ale ne zkušení vojáci apod. Ale na tragickém osudu obyvatel Bernartic to uţ nic nezměnilo. Po celou dobu války byl Písek ušetřen leteckého bombardování, výjimkou byl 29. duben 194552, kdy spojenecká letadla svrhla na hlavní nádraţí a přilehlé budovy několik těţkých bomb. V té době tam byla soustředěna německá a maďarská vojska. Celé město bylo přeplněno vojáky a uprchlíky, v lazaretech leţeli ranění a nemocní vojáci, na nádraţí přijíţděly další sanitní vlaky s raněnými, ale ty uţ nebylo kam vyloţit. Za této velice tíţivé a neřešitelné situace nabídli němečtí a maďarští velitelé kapitulaci. Tu 6. května 1945 přijali Američané, nepřevzali ale ţádné zajatce, pouze kontrolu nad vojenskými jednotkami aţ do 10. května, kdy je předali sovětským jednotkám, protoţe Písek se nacházel v jejich okupační zóně. V následujících letech zasedal v Písku mimořádný lidový soud, který se měl vyrovnat s udavači, kolaboranty a zrádci. Bylo souzeno 1 247 osob. Z toho bylo 22 udavačů, kteří měli podíl na usmrcení spoluobčanů, popraveno, 19 kolaborantů odsouzeno na doţivotí, 573 obyvatel odsouzeno do vězení v délce 4 298 roků, v průměru na 7,5 let53. I kdyţ Písek nepatřil k centrům hlavních válečných událostí, bylo zde mnoho obětí na ţivotech ve všech oblastech politického, veřejného a hospodářského ţivota. Celkový počet obětí za druhé světové války v Písku byl následující: 42 popravených, 2 zastřeleni při zatýkání, 53 obyvatel zemřelo v koncentračních táborech, 9 po propuštění z nich, 8 zemřelých na práci při totálním nasazení v Německu, 145 usmrcených ţidovských občanů, 20 mladých lidí zastřeleno při střetnutí s ustupujícím německými jednotkami54. ____________________ 52

Prášek, J., Písecké XX. století, Písek, 1999, s. 94. Tamtéţ, s. 100. 54 Tamtéţ, s. 100. 53

19

Poválečná očista veřejného ţivota a obnova válkou rozvráceného hospodářství probíhala několik let. Bylo to období nedostatku potravin doprovázené řadou omezení, chyběly suroviny i pracovní síly. Postupně se vzpamatovávali ţivnostníci, podnikatelé a řemeslníci. V roce 1948 uţ jich bylo na území města zaregistrováno 24955. Ovšem 50. léta pro ně znamenala další pohromu změnou vlastnických vztahů. Zmizely soukromé obchody, ţivnosti, řemeslnické dílny, menší továrny, nově vznikaly komunální podniky, obchodní organizace, výrobně hospodářské jednotky. Pro mnohé původně soukromé majitele, řemeslníky a podnikatele tuto změnu doprovázely nenapravitelné škody a bezpráví, coţ byly negativní jevy nového reţimu. Industrializace přinesla městu na druhé straně i nové klady. S rozvojem průmyslu byla odstraněna nezaměstnanost, příliv nových pracovníků především z venkova si vynutil rozsáhlou bytovou výstavbu, vznikala nová sídliště. Počet obyvatel města překročil 20 tisíc. Nově se prosadily obory strojírenské, textilní a potravinářské. 70. léta minulého století se vyznačovala dalšími výraznými vnitropolitickými změnami. Vojenská okupace vojsk Varšavské smlouvy způsobila nejenom škody morální, ale i značné materiální. Následná tvrdá normalizace poznamenala ţivoty jednotlivců, ale někdy postihla i celé rodiny. 90. léta minulého století přinesla mnoho změn téměř ve všech oblastech ţivota. se V oblasti politického ţivota se prosadil demokratický charakter společnosti, došlo i k narovnání ve výrobních vztazích. Část majetku byla vrácena původním vlastníkům, nově vzniklé akciové společnosti měnily postupně svou výrobní náplň. Nastal i příliv zahraničního kapitálu. V Písku našli dobré a vhodné podmínky investoři z Itálie, Německa, Francie a Holandska. Nedostatek vhodných prostor pro podnikání pomohla vyřešit i armáda, která postupně uvolnila troje kasárna v Písku, velké automobilní dílny v Purkraticích, vojenské sklady ve Vráţi a Nepodřicích a radarovou stanici v Ratiboři. V píseckém regionu se nachází pět měst, Písek, Protivín, Milevsko, Mirotice a Mirovice, kaţdé z nich je střediskem oblasti. Podobně jako u Písku bude jejich význam a vývoj uveden v samostatné kapitole.

____________________ 55

Tamtéţ, s. 106.

20

1.2 Protivínsko Název Protivína vznikl podle pověsti od vladyky Protivy, který v 16. století vlastnil hrádek na území dnešního města. Hrádek byl později přestavěn na tvrz a po zakoupení rodem Schwarzenbergů vznikl zámek v dnešní podobě. Protivín měl dříve statut městyse a městem se stal aţ v roce 1899. Protivínsko zaujímá jihovýchodní část píseckého okresu a na počátku 19. století mělo dobré přírodní podmínky pro chov ovcí, dobytka, kachen a ryb, pěstování obilí, chmelu, cukrové řepy, jetele, pícnin a pastviny, pro které byly vyuţívány často zaplavované plochy podél řeky Blanice. Na rozvoj zemědělství měl velký vliv Jan Adam Schwarzenberg, který zavedl pěstování brambor a byl propagátorem sadařství. Podél cest u schwarzenberských polí bylo vysazeno mnoho jabloní, hrušní, švestek a třešní. Zemědělské produkty slouţily nejenom pro zásobování zámku, ale daly také základ budoucímu zpracovatelskému průmyslu56. V 19. století pokračuje výstavba městských domů živnostníků a řemeslníků.

V roce 1852 zde byli 2 hrnčíři, 2 kamnáři, 2 kováři, 2 bednáři, 5 truhlářů, 1 řemenář, 1 sedlář, 1 kominík, 2 zámečníci, 3 koláři, 2 sklenáři, 2 soustruţníci dřeva, 1 kloboučník, 1 koţešník, 1 provazník, 1 koţeluh, 18 obuvníků, 8 krejčích, 5 mlynářů a pekařů, 5 řezníků, 3 tesaři, 3 zedníci a 14 hostinských57. Řemeslníci a ţivnostníci zajišťovali potřeby obyvatelstva a zámku nejenom v samotném Protivíně (v roce 1843 měl 1267 obyvatel a 127 domů), ale i pro široké okolí. Lidé zde ţili rádi a tento vztah ke krajině vyjadřovali v místních názvech. Tak prý vznikly názvy okolních vesnic Milenovice, Radčice, Chvaletice, Krašlovice, Lidmovice a kopce Radování. Koncem 19. století se situace změnila, také Protivínsko postihla vlna vystěhovalectví, mnozí obyvatelé odešli za prací do zahraničí a v USA ve státě Iowa zaloţili město Protivín. Válečné události v obou stoletích zasáhly Protivínsko stejně jako ostatní části píseckého okresu. Během druhé světové války došlo k fyzické likvidaci většiny ____________________ 56 57

Škutina, V.c.d. Praha, 1989, str. 196 Kolafová, A.: Dějiny města Protivína a připojených osad do roku 1918. 1998, str. 53.

21

ţidovského obyvatelstva, leteckým bombardováním bylo těţce postiţeno ţelezniční nádraţí. Ve městě byl velký německý lazaret a Luftwaffe měla v pivovaru sklad leteckých součástek a potravin. Správce pivovaru se zaslouţil o to, ţe na konci války nedošlo k jejich zničení. Krátce po osvobození byly potraviny přidělovány místním občanům a mnoho vagónů se součástkami z leteckých dílen bylo odesláno do leteckých závodů v Praze-Letňanech. Městem prošlo mnoho transportů válečných zajatců a německých uprchlíků. Město je významné také tím, ţe v něm probíhala jednání o demarkační čáře mezi veliteli ruské a americké armády. Průmyslová výroba na Protivínsku byla úzce spjata s rodem Schwarzenbergů. Na počátku byl velký zájem o zpracování zemědělských produktů, kterých měly panské velkostatky nadbytek58. Tak byl v roce 1869 zaloţen cukrovar, později přestavěný na sladovnu. Nový pivovar zaloţený v roce 1876 byl moderně zařízený, vyváţel své výrobky nejen do evropských států, ale i do USA. Přestál všechny politické i společenské proměny aţ do současnosti, kdy je rozhodujícím místním podnikem a produkuje kvalitní pivo značky Platan (podle stromů u cesty k pivovaru) a Schwarzenberg (podle zakladatele pivovaru). V roce 1906 byla při velkostatku v Protivíně uvedena do provozu mlékárna, ve své době největší v jiţních Čechách. Ve městě byla také cementárna, kartonáţka, továrna na slaměné zboţí, továrna na výrobu kovových knoflíků, tzv. čamrd, a součástek k jízdním kolům, kterou později převzaly České závody motocyklové ve Strakonicích. Podnik se stal jediným výrobcem motorů pro soutěţní motocykly značky ČZ. Na konci 20. století byla výroba motorů zastavena. Protivín těţil v minulosti z výhodné dopravní polohy. Od počátku 19. století prochází městem důleţitá komunikace Vodňany – Písek a dvě hlavní ţelezniční tratě. O první z nich – napojení Vídně, Českých Budějovic, Plzně a Chebu přes Protivín - se zaslouţil kníţe Schwarzenberg s ohledem na odbyt vlastních zemědělských produktů a dřeva. Ze svých provozoven měl ţelezniční vlečku aţ na nádraţí. O druhou trať z Protivína do Prahy přes Písek a Zdice mělo největší zájem město Písek. Z Protivína vede také trať do Týna nad Vltavou a Prachatic. Výhodná dopravní poloha prospěla ____________________ 58

Tamtéţ, str. 65.

22

městu tím, ţe se sem soustřeďovaly oblastní správy důleţitých podniků. Tak vznikl Lesní závod Protivín, pod který patřily lesy v okresech Písek, České Budějovice, Prachatice a Strakonice, s velkým manipulačním skladem a pilou přímo u ţelezničního nádraţí. Státní rybářství Protivín obhospodařovalo 321 rybníků. Pod Mlékárnu Protivín patřila i mlékárna v Milevsku a Mirovicích. Ve městě vzniklo mnoho nových pracovních příleţitostí a následovala rozsáhlá bytová výstavba. V 90. letech minulého století prošlo Protivínsko významnými změnami, část majetku byla vrácena původním vlastníkům, některé provozy postupně omezovaly výrobu nebo byly úplně zrušeny. Ve městě ubylo mnoho pracovních příleţitostí, ale řešení nabídl nedaleký Písek s nově se rozvíjejícím průmyslem a dobrou dopravní dostupností.

23

1.3 Milevsko Na počátku 19. století bylo třítisícové Milevsko malým venkovským městem, kde převaţovali drobní zemědělci a z řemeslníků hrnčíři, tkalci a špičkaři. Ţelezniční trať Písek – Tábor a silniční komunikace spojily Milevsko s významnými městy v okolí, především Táborem a Týnem nad Vltavou. Celou minulost Milevska ovlivnil klášter premonstrátů a jeho statky. První zmínky o něm pocházejí uţ z 12. století, klášter postupně měnil své majitele od praţských premonstrátů přes Roţmberky, Vamberky, Hodějovské a nakonec se vrátil zpět strahovskému klášteru. Vztahy mezi městem a klášterem byly často napjaté. Spory se týkaly práva vařit pivo s úpravy robotnických povinností. Záznamy v kronikách uvádějí, ţe k urovnání těchto sporů muselo být povoláno i vojsko z Tábora. Význam města postupně vzrůstal, na počátku 19. století mělo lékaře, poštu, soud a hejtmanství. Stále byl nedostatek práce, druhá polovina 19. století byla poznamenána velkým vystěhovalectvím z Milevska a okolí, převáţně do zahraničí. Nerostné bohatství bylo minimální, pouze kvalitní hlína ovlivnila rozvoj hrnčířství. Dobrou tradici ve městě mělo tkalcovství a špičkářství. Kuřácké potřeby se vyráběly ze dřeva, mořské pěny, slonové kosti a jantaru. Řemeslníci většinou pracovali doma, hotové dílo prodávali obchodníkům. Válečné události se nevyhnuly ani tomuto kraji. V první světové válce padlo 70 milevských občanů. Před druhou světovou válkou bylo Milevsko střediskem severozápadní části píseckého okresu a v důsledku izolace od jiţní části, kterou způsobila řeka Vltava, ţilo po celé generace neměnným způsobem ţivota, jenţ si v nejsevernějších částech tohoto kraje zachoval téměř polofeudální charakter. Většina venkovského obyvatelstva si při příleţitostných cestách do města zajišťovala nezbytné potřeby, které jim vlastní hospodářství nebylo schopné poskytnout, malé a odlehlé obce obchody ještě neměly. Milevsko bylo pro tuto oblast střediskem obchodu, ve kterém měli rozhodující úlohu Ţidé, kteří navíc vlastnili i většinu řemeslnických dílen. V roce 1942 ţilo v Milevsku 104 Ţidů59 a jak dokládají pamětníci, souţití ţidovských rodin s ostatními bylo zcela ____________________ 59

Ţidé na Milevsku, 2005, s. 44 a n.

24

bezproblémové. Deportace Ţidů do koncentračních táborů za okupace značně narušila zaběhlý rytmus ţivota ve městě, protoţe většinu sluţeb zajišťovali pouze oni a po uzavření jejich ţivností tyto sluţby ve městě chyběly. Uvádím jejich přehled. 4 obchody s textilem – Reiniš, Poláček, Orlík, Peníţek 1 sklenářství – Lederer 2 řezníci – Werner, Kohn 3 lékaři – Roubíček, Sachs, Wiesner 1 obchod s kuřáckými potřebami – Brach 1 olejářství – Reichner 1 koloniální zboţí – Weil 1 ţelezářství – Bloch 1 špeditérství – Vrkoč 1 výkup obilí – Ferda 1 krupařství – Königová 2 rabíni – Schnabel, Katz 3 zemědělci – Elsner, Nývlt, Šmíd 1 obchod s koţeným zboţím – Ašerman60 První transport Ţidů byl uskutečněn 12. listopadu 1942, z Milevska do něj bylo zařazeno 72 osob a z okolí, Bernartic, Kovářova a Zahrádky, 38. V dalším transportu pak byl odvezen zbytek, a to 32 z Milevska a 40 z okolí. Většina deportovaných ukončila svůj ţivot v plynových komorách Osvětimi, po válce se ze 104 milevských Ţidů vrátilo 14, ze 78 okolních přeţili jen 3. Nejmladšímu deportovanému bylo pět let, nejstaršímu osmdesát jedna roků61. Čeští spoluobčané nezapomněli na dobré předválečné souţití se ţidovskými sousedy, snaţili se jim jejich krutý úděl ulehčit a pomoci postiţeným ţidovským rodinám. Doplatila na to rodina Šimečkových, která byla na základě udání odsouzena za pomoc Ţidům, odvlečena do Terezína a pak převezena do Osvětimi, kde skončila v plynových komorách. ____________________ 60 61

Šindelář V. a kolektiv, Ţdié na Milevsku, s. 12 a n. Tamtéţ, s. 7

25

Ţidé, kteří přeţili utrpení a strádání v koncentračních táborech, nenašli po návratu své domovy ve stavu, v jakém je opustili, nedokázali znovu provozovat své obchody a ţivnosti. Všichni se postupně z města odstěhovali a v současné době se v Milevsku nevyskytuje ani jedno předválečné ţidovské jméno. Obyvatelstvo ve vesnicích v okolí Milevska se ţivilo především zemědělstvím, které nebylo moc výnosné. V tomto kraji se vyskytuje málo úrodná půda, která je hodně splavována deštěm, průměrné mnoţství sráţek se pohybuje kolem 650 mm. V severnějších oblastech kraje se dostává na povrch stále více kamení a krajina je vhodnější pro chov dobytka. Většina malozemědělců hledala po ukončení vlastních polních prací obţivu jinde, měli moţnost pracovat pouze na statcích premonstrátů, na panství Schwarzenbergů nebo Paarů, jimţ patřila větší část půdy i okolních lesů. Tito námezdní pracovníci byli pro uvedená hospodářství velmi levným zdrojem pracovní síly, a proto milevská oblast patřila ještě v první polovině dvacátého století k nejchudším a nejzaostalejším oblastem v českých zemích. Politické a společenské změny v druhé polovině dvacátého století se nevyhnuly ani této oblasti. Během dvou pozemkových reforem byla půda velkostatků zabrána, drobným ţadatelům bylo převedeno několik tisíc hektarů půdy, lesů a rybníků, ale prakticky jen dočasně. Padesátá léta dvacátého století byla ve znamení zdruţstevňování, vytváření státních statků a zakládání strojně traktorových stanic. Je překvapující, ţe největší v Jihočeském kraji byla právě v Milevsku, pokrývala potřebu celé milevské oblasti. Zdruţstevňování ani tady neprobíhalo bez konfliktů, jsou známy případy násilné kolektivizace, fyzické likvidace sedláků, vystěhování odpůrců druţstev, zabavování jejich majetku a věznění odsouzených za údajnou protistátní činnost. Lidový soud v Milevsku vynesl i několik rozsudků trestu smrti pro členy organizace Černý lev62. Rozhodující úlohu představovala pro změnu dosavadních poměrů v Milevsku a okolí výstavba průmyslových závodů v druhé polovině dvacátého století, které vytvořily nejenom nové pracovní příleţitosti, ale vznikly i nové obory, jeţ předtím neměly ve městě ţádnou tradici. Šlo především o strojírenství a textilní průmysl63. ____________________ 62 63

Bursík, c.d. s. 59. Bervida, J. a kolektiv: 800 let Milevska 1184 – 1984, Milevsko, 1984, s. 99.

26

Prakticky na volné ploše byl vybudován závod na výrobu vzduchotechnických zařízení, který v době svého největšího rozkvětu měl kolem 4655 zaměstnanců64, coţ bylo více neţ mělo celé město na počátku 19. století. Na něj navazovala bytová výstavba, nové obchody, rozsáhlá síť sluţeb, kulturních zařízení, posílení školství apod. Výrobní náplň vzduchotechniky tvořily odlučovače prachu a odprašovací zařízení, pneumatická doprava sypkých materiálů, klimatizace budov, přepravníky a ventilátory. Vzduchotechnika zaměstnávala především muţe, a proto byly vytvořeny i pracovní příleţitosti pro ţeny v textilní továrně Jitex, kde se šily košile, halenky, prádlo a další oblečení. V závodě Koh-i-noor se vyráběly psací potřeby a později rozmnoţovací stroje. Bylo pamatováno i na zemědělce, nově vznikla mlékárna, sýrárna a rozsáhlá farma na chov koţešinových zvířat, především stříbrných lišek. Počet obyvatel města vzrostl na deset tisíc65, vznikla tři nová sídliště a mnoho nových rodinných domů. Postupně se úplně změnil celkový ráz města. Do ţivota města a okolí zasáhly také další významné události, a to především výstavba Orlické přehrady a Jaderné elektrárny Temelín. Poskytly nejen další pracovní příleţitosti, ale ovlivnily i výrobní náplň místních podniků. Po roce 1990 došlo k rozsáhlé transformaci výrobních odvětví, vznikly nové akciové společnosti a soukromé firmy. Byla provedena částečná náprava předchozích křivd v zemědělství, část půdy byla vrácena původním majitelům, zemědělské podniky se změnily na druţstva vlastníků. K výrazným změnám došlo i v oblasti sociálních sluţeb. V roce 1990 byly v Milevsku nově vytvořeny Sociální sluţby Města Milevska66, které v současnosti představují největší zařízení tohoto druhu v Jihočeském kraji. Starají se o sedm domů s pečovatelskou sluţbou, dva domy s chráněnými byty a osmnáct samostatných obcí,

___________________ 64 65 66

Bervida, J. a kolektiv: 800 let Milevska 1184 – 1984, Milevsko, 1984, s. 99. Tamtéţ, s. 129. Údaje jsem získala od ředitelky Sociálních sluţeb Města Milevska Mgr. Jarošové 12.10. 2009.

27

kde je klientům poskytována sociální sluţba ve vlastních domácnostech za úhradu. Jejím cílem je usnadnit ţivot občanům vyššího věku. 20. století poznamenalo Milevsko o jeho okolí rozsáhlými politickými a hospodářskými změamiy. První polovina představuje tento kraj jako velice chudý, s velkou nezaměstnaností, převáţně zemědělský, bez průmyslu. Obě světové války si i zde vyţádaly ohromné oběti, ta druhá byla katastrofou hlavně pro ţidovské obyvatelstvo. Druhá polovina znamenala zásah do vlastnických a výrobních vztahů, represím se nevyhnuli jednotlivci ani jejich rodiny. Na druhé straně přinesl rozvoj průmyslu práci pro tisíce lidí a původně ryze zemědělský kraj se změnil v historicky krátké době v prosperující průmyslově zemědělský a překonal předchozí chudobu a zaostalost. Výrazný podíl na tom měla výstavba Orlické přehrady a Jaderné elektrárny Temelín, milevská oblast těţila z jejich bezprostřední blízkosti.

28

1.4 Miroticko a Mirovicko Západní část píseckého regionu zahrnuje oblast Mirotic, Mirovic a Čimelic. Kraj vyuţíval ţelezniční trať Písek – Praha se zastávkami v Čimelicích a Mirovicích, dále významnou komunikaci Strakonice – Praha vedoucí přes Čimelice a Mirotice. Právě tato komunikace sehrála velice důleţitou úlohu na konci druhé světové války. Oblast má nedostatek nerostných surovin, pouze těţba vápence zásobovala vápenku v Čimelicích a cihlářské hlíny umoţnily provoz cihelnám v Mirovicích a Letech. Do historie kraje se výrazně zapsala druhá světová válka. Obec Lety se nachází asi 35 km severozápadně od Písku. Sama obec není hospodářsky významná, ale do povědomí obyvatelstva se dostala především proto, ţe v její blízkosti byl zřízen tábor pro etnické Romy a neromské kočovníky. Protektorátní úřady označovaly tyto obyvatele jako asociální, nepřizpůsobivé a problémové a rozhodly se pro ně zřídit speciální tabor, který by vyřešil tento problém na celém území Čech. Předpokládalo se, ţe bude rozsáhlý a umístí se tam, kde se nevyskytuje velká koncentrace obyvatel. Byl vybrán lesní komplex mezi obcemi Staré Sedlo a Lety a začaly zemní a stavební práce67. Dřevěné baráky byly minimálně vybavené, lepší byly objekty pro uniformované dozorce z řad české policie a civilní personál, např. lékaře a kuchařky. Samostatný objekt tvořila jídelna a ošetřovna. Tábor původně nebyl určen jako vyhlazovací, měl slouţit především k převýchově vţitých návyků, odnaučit kočovnému způsobu ţivota a vytvořit trvalé pracovní návyky. Proto vedení tábora mělo za úkol zajistit pracovní příleţitosti. Jako vhodné pracoviště se jevila výstavba silnice Staré Sedlo - Lety, která byla situována v těsné blízkosti tábora a do značné míry rozhodla o umístění tábora v této lokalitě. Dále se zde nacházely rozsáhlé lesní komplexy s dostatkem práce i pro nekvalifikované pracovníky. V neposlední řadě se nabízela práce při sklizňových pracích a chovu dobytka na velkostatcích a u samostatně hospodařících rolníků. Pro obyvatele tábora to byla vítaná příleţitost dostat se ze stísněných podmínek tábora alespoň ve dne, navíc se dalo pracovníkům v zemědělství vylepšit nekvalitní táborové stravování. Táboroví dozorci a civilní personál kradli ve svůj prospěch uţ i tak nedostatečné dávky potravin určené pro vězně. ___________________ 67

Historikové a kauza Lety, 1999, s. 7.

29

Nekvalitní a nedostatečná strava, fyzicky náročná práce, na kterou nebyli zvyklí, špatné hygienické podmínky a návyky způsobily, ţe v roce 1942 vypukl v táboře tyfus a 326 vězňů zemřelo68. Táborový lékař situaci nezvládal a pomoc odnikud nepřišla. Jako pohřebiště pro zesnulé byla uvolněna část hřbitova v Mirovicích, asi 8 km od tábora. Kvůli kritické situaci byla na tábor uvalena karanténa a zastavily se všechny práce mimo tábor. Praţská kriminální policie ve spolupráci s protektorátními německými úřady se rozhodla tábor zrušit a vězně přemístit do Osvětimi. Tábor v Letech byl zřízen 2. srpna 1942 a uzavřen 6. srpna 1943. Během jednoho roku prošlo táborem 1309 vězňů včetně 36 dětí v táboře narozených. 513 jich bylo přetransportováno do Osvětimi, 326 zemřelo na tyfus, 570 jich bylo propuštěno nebo uprchlo při vhodné příleţitosti, táboroví dozorci se neobtěţovali jejich stíháním69. Budovy tábora byly postupně zlikvidovány. Po válce byl v místě bývalého tábora postaven památník, který připomíná oběti tohoto převáţně cikánského tábora. Na tento tábor se nezapomnělo ani po letech. Hlavním argumentem romských aktivistů a některých minulých i současných politiků je zneuctění památky, protoţe byla v blízkosti a částečně i na ploše bývalého tábora postavena velkokapacitní výkrmna vepřů, kterou vlastní soukromá společnost. Ta nemá námitek proti zrušení velkovýkrmny, ale poţaduje před jejím zbouráním postavení potřebných nových provozů v jiné lokalitě. Zatím se ale nikomu nepodařilo zajistit ohromné finanční prostředky na výkup pozemků a nákladnou výstavbu provozních budov. Odhad je kolem 800 milionů Kč. Problém vepřína v Letech znovu oţivil ministr Kocáb v den svého jmenování ministrem pro lidská práva: „S velkou silou najedu na to, aby byl konečně zlikvidován ten prasečák v Letech, který tedy svědčí o naší téměř ubohosti, ţe nejsme schopni prostě z koncentračního tábora pro Romy udělat poutní místo.”70

___________________ 68

Historikové a kauza Lety, 1999, s. 8. Tamtéţ, s. 8. 70 Projev vysílal Česká televize 26. 1. 2009 a následně ho zveřejnil i deník Právo. 69

30

Vepřín v Letech se stal předmětem jednání mezi jihočeským hejtmanem Jiřím Zimolou a jihočeskými romskými aktivisty. Uţ nepoţadují zbourání vepřína, ale důstojnou úpravu stávajícího památníku v místě bývalého tábora, oddělení památníku od provozních budov vepřína výsadbou zeleně, zpevnění příjezdové komunikace a výstavbu nového odpovídajícího sociálního zařízení. Pro tento poţadavek projevil hejtman

porozumění,

přislíbil

zpracování

potřebné

technické

dokumentace

a projednání při přípravě rozpočtu na další období. Na konec druhé světové války nemají dobré vzpomínky ani obyvatelé Mirotic a Čimelic. Mirotice leţí asi 20 km severně od Písku na velice důleţité komunikaci Strakonice – Praha, která sehrála významnou úlohu v závěru druhé světové války. Konec války byl neodvratný, německá vojska ustupovala pod tlakem Rudé armády na západ a uvedená komunikace jim jako jediná umoţňovala dostat se do zajetí k Američanům. Byla zcela přeplněná a naprosto neprůjezdná. V Písku se napojovaly kolony vozidel od Tábora, Týna nad Vltavou a Českých Budějovic a ucpaly komunikaci v délce několika desítek kilometrů. Vozidlům chyběly pohonné hmoty, nefungovalo armádní zásobování, vojsko bylo zcela demoralizované. Pravidelné jednotky Wehrmachtu

byly

připraveny

sloţit

zbraně

a

vzdát

se

podle

dohody

o nepodmínečné kapitulaci Německa podepsané 7. května 1945 v Remeši. Ale kapitulaci neuznalo velitelství armád skupiny Střed pod velením generála SS Schörnera, jeho vojska byla připravena bojovat dál a vzdát se pouze Američanům. Jednotky SS se vklínily mezi ostatní jednotky Wehrmachtu a divize Das Reich, které velel generál zbraní SS Püchler, zaujímala prostor od Mirotic daleko za Čimelice aţ k Milínu. Pohyb těchto vozidel neustále sledovaly americké průzkumné letouny, z nichţ jeden byl při podrobnějším průzkumu napaden německou protivzdušnou obranou v Miroticích. Nebyl sice zasaţen, ale střelba na něj ho upoutala natolik, ţe povolal na pomoc těţké bombardéry, které zničily nejenom německou kolonu, ale i většinu domů podél silnice71. Mirotice proţily celou válku bez poškození, protoţe se ve městě nevyskytovala ţádná důleţitá vojenská zařízení, ale zkáze a ničení se nevyhnuly v samém závěru války. Ohromné materiální škody byly odstraňovány ještě dlouho po válce . ___________________ 71

Zpracovala jsem podle materiálů vystavených v Památníku Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého v Miroticích

31

Obyvatelé Čimelic, vzdálených 4 km od Mirotic, věděli velice dobře, jaká vojska se nacházejí v jejich obci a jaká pověst je předchází z jejich působení na východě. Ale jejich chováním byli překvapeni. Vojáci byli vystrašeni, drţeli se v blízkosti svých vozidel, místním obyvatelům nabízeli různé předměty výměnou za potraviny, protektorátní peníze uţ nikdo nechtěl. Jejich velitel se usídlil ve vile MUDr. Peška spolu se svou sekretářkou a její rodinou. Za této nepřehledné situace byl generál Püchler vyzván k jednání o kapitulaci. Uskutečnilo se ve mlýně u Díků, asi l km od Čimelic72. Na místo schůzky přijel americký důstojník s tlumočníkem a početná vojenská jednotka Rudé armády, Čimelice byly v jejich okupační zóně. Vojáci obsadili cestu před mlýnem a po příjezdu německého generála s pobočníkem a řidičem je ihned odzbrojili. Jednání se zástupci spojeneckých armád bylo krátké, generál odcházel velice rozčilený a vojenská hlídka ho dopravila zpět do místa jeho ubytování jako zajatce. Z obavy z následků za činy jemu podřízených jednotek na východě se generál Püchler zastřelil. Jeho pobočník se krátce na to otrávil. Vojáci bez velení nekladli odpor, byli sovětskými vojáky odzbrojeni a vzati do zajetí. Během několika dnů byla odstraněna vojenská technika a silnice uvolněna. To byl konec druhé světové války v Čimelicích. Po druhé světové válce prošlo Miroticko a Mirovicko stejnou cestou jako ostatní oblasti Písecka. Zdruţstevňování venkova, znárodňování průmyslu, převádění obchodníků a ţivnostníků do obchodních organizací a komunálních sluţeb. Místní obyvatelé hledali pracovní příleţitosti jinde, za prací dojíţděli do dolů v Příbrami, do průmyslových závodů v Písku a Milevsku a na stavbu Orlické přehrady. Po roce 1990 byly podniknuty kroky k nápravě předchozích křivd.

___________________ 72

Informace jsem získala od paní Kučerové, rozené Díkové, pamětnice této události, bytem Komenského 1293. Milevsko.

32

1.5 Kovářovsko V severozápadní části píseckého okresu leţí Kovářov, největší obec tohoto regionu73. Její vznik je spjat s nedalekou Vltavou. Doprava v minulosti byla směrována na dva brody, a to u Ţďákova a Zlákovic, obě cesty vedly přes tuto vesnici, a proto se stala místem pro překovávání koní a opravy vozů. Řeka Vltava sehrála v minulosti pro tuto oblast velmi důleţitou úlohu. Předně rozdělila Písecko na dvě zcela odlišné části. Bohatší a průmyslově zemědělský jih kolem Písku se výrazně odlišoval od chudého, převáţně zemědělského severu, který navíc trpěl nedostatkem komunikací. Dlouho se zde zachovala velká negramotnost a nedostatek pracovních příleţitostí. Většina půdy a lesů patřila klášteru a panství Schwarzenbergů, obyvatelstvo bylo vyuţíváno pouze pro sezónní práce. Dodnes se pro tuto oblast pouţívá označení Za vodou nebo Na onom světě. Určité pracovní příleţitosti poskytovala řeka Vltava. Pramení na úpatí Černé hory na Šumavě ve výšce 1 172 m a patří mezi nejdelší české řeky, od pramene k soutoku s Labem pod Mělníkem měří 433 km74. Podél ní byla rozmístěna řada samot, hospůdek u jezů a brodů, které vyuţívali hlavně voraři, mlýnů a malých vodních elektráren určených pro provoz těchto mlýnů. Muţi pracovali převáţně jako lesní dělníci, ţeny zalesňovaly a čistily paseky. To samo nestačilo ani pro chudou obţivu, a tak kaţdá chalupa provozovala drobné hospodářství, především chov koz. Ten se tak rozšířil, ţe v jeho důsledku byly vltavské stráně téměř holé, kozy po nich dokázaly vydatně šplhat a všechno spásly. V okolí Vltavy se nacházejí také kvalitní loţiska ţuly, jeţ dala obţivu mnoha kameníkům. Vytěţená ţula byla dopravována po řece na četné stavby v Praze. V zimě se v kamenolomech nepracovalo, kameníci se stávali ledaři, připravovali led pro potřeby hostinců v okolí. Protoţe nebyly vybudovány mosty, bylo velice rozšířené převoznictví, které fungovalo nepřetrţitě ve dne v noci, stačilo zavolat.

___________________ 73

Müllerová-Hezoučká M.: Po stopách času obce Kovářov. 1986, s. 57.

74

Plicka K., Vltava. 1965, s. 15 a n.

33

Lidé vyuţívali kaţdou příleţitost k obţivě za pouţití dostupných přírodních materiálů. Doma pletli košíky, vyráběli ošatky a košťata, zhotovovali cepy, vařečky a dřeváky. Tyto výrobky pak prodávali v okolních obcích nebo na jarmarcích75. Obtíţné hledání obţivy vedlo někdy ke zcela neobvyklým činnostem. Krajovou specialitou podél řeky bylo muškařství, coţ bylo lovení jepic za teplých letních nocí. Na upravené ploše lidé zapalovali oheň, jepice se připálily a dopadly na zem, kde je pak smetli a prodávali ptáčníkům v Praze. Podél řeky vznikla řada vorařských hospod. Kaţdá hospoda měla stáje pro koně, pouţívali je pro taţení lodí proti proudu řeky. To byla příleţitost i pro rolníky v okolí, hostinským prodávali oves, seno a slámu a zpětně od nich odebírali hnůj jako hnojivo na pole. Vorařské party tvořili převáţně lidé z chalup u řeky. Vory se svazovaly na vazištích, největší bylo Na Babici u Neznašova, kde se svazovaly menší vory z Luţnice a Neţárky, Vltava měla širší koryto. Voroplavba zaţívala svůj největší rozmach v 19. století a měla svá pravidla. Základ tabule tvořilo aţ 12 klád, 5 aţ 8 tabulí se propojilo v pramen (vor), jenţ měřil aţ 130 metrů. Vor obsluhovalo 4 aţ 8 plavců a vrátný (kapitán voru), který obdrţel vrátenský patent po sloţení zkoušky v Praze, při níţ musel prokázat znalost trasy a schopnost proplout nebezpečnými místy. Jako náklad byly přepravovány kmeny nebo sůl, obilí, stavební materiál, spotřební zboţí. Vory také vyuţívali lidé ţijící poblíţ řeky jako levný dopravní prostředek. S rozvojem ţeleznice ztrácela voroplavba na svém významu a úplně skončila s dostavbou Vltavské kaskády. Na Vltavě bylo také postaveno mnoho mlýnů. Nejmodernější byl Nový mlýn, jenţ měl vedle válcovací stolice i vodní elektrárnu, kterou dal postavit v roce 1929 kníţe Jan Schwarzenberg jako zdroj proudu nejen pro mlýn, ale také pro svůj pivovar v Protivíně. Podnikatel Vojtěch Lanna z Českých Budějovic dal v roce 1848 na Podolsku postavit řetězový most. Před zatopením řeky Orlickou přehradou to byl jediný most, po němţ se dala překonat řeka Vltava po silnici ve směru Písek – Tábor. Vojtěch Lanna patřil mezi úspěšné podnikatele, který se ve velkém zabýval výkupem dřeva a jeho ___________________ 75

Hašková, L., Uher, E.: Sbohem stará řeko, Praha, 1963, s. 36.

34

dopravou po Vltavě hlavně do Prahy. K jeho aktivitám patřilo i budování lesních cest pro dopravu dřeva, smyků, jezů a stavba stájí pro koně. V roce 1960 byl tento most jako technická památka rozebrán a v roce 1975 uveden znovu do provozu jako plně funkční u Stádlce nad Luţnicí, kde slouţí dodnes. V roce 1942 bylo údolí řeky nad původním řetězovým mostem překlenuto novým ţelezobetonovým obloukovým Podolským mostem. Ve své době byl jedním z největších silničních mostů ve střední Evropě. Hlavní oblouk má rozpětí 51,8 m a 8 dalších menších oblouků je po 35,15 m. Silnice v době výstavby byla 65 m nad údolím76. Další stavbou, která překlenula vltavské údolí, byl ţelezniční most v Červené nad Vltavou. Na počátku l9. století měla jeho výstavba velkou podporu, protoţe zajišťoval spojení západních Čech s Moravou a Slovenskem. Se stavbou se začalo v roce 18 a šlo o největší ţelezniční most v českých zemích a druhý největší v Rakousku. Údolí řeky Vltavy bylo překlenuto v délce 250 m ve výšce 67 m nad hladinou. Stavba byla na svou dobu velmi technicky náročná. Bylo rozhodnuto vybudovat dva kamenné pilíře, které rozdělí konstrukci na tři pole, která budou propojena samonosnými ocelovými konstrukcemi. Nejprve byly postaveny pilíře pobřeţní, potom oba střední, které mají neobvyklý tvar komolých jehlanů. Zvláštní technické řešení spočívalo v tom, ţe krajní části ocelové konstrukce budou přesahovat do střední části o 25 m, z kaţdé strany 12,5 m, střední část bude mít letmou montáţ v délce 33,7 m. Nosníky byly předmontovány ve výrobním závodě, pak rozmontovány a na vlastním staveništi znovu smontovány. Bylo spotřebováno 330 tisíc ocelových nýtů, 940 tun oceli, vyvrtáno téměř milion otvorů. Stavba trvala téměř pět let77. Most byl málem zničen za druhé světové války, byl jedním z cílů parašutistů, ale k jeho likvidaci nedošlo v důsledku jejich zatčení v souvislosti s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. ___________________ 76 77

Kroh, J.: Milevsko. 1973, s. 7. Tamtéţ, s. 7.

35

Červená nad Vltavou má ještě jednu zvláštnost. V zátopové oblasti se nalézal románský kostel sv. Bartoloměje z 12. století. Jako kulturní památka byl v celku přemístěn náročnou technickou operací na výše poloţené místo a slouţí dodnes. Podél původní řeky se nacházelo mnoho hospůdek a restaurací, které si oblíbili turisté pro letní dovolenou. Turisticky nejznámější byla osada Letoštice, která později zmizela pod hladinou jezera. Z ostatních se zachovaly pouze lokality Velký Vír a Radava, ale v poněkud jiné podobě. Velký Vír na levém břehu jezera se vyuţíval jako reprezentační vládní rekreační středisko, na Radavě na pravém břehu jezera byl vybudován velký stanový tábor s písečnou pláţí. Orlické Zlákovice byly poměrně velká vesnice s několika mlýny, restaurací, školou. Výstavba Orlické přehrady znamenala její zánik. Patřila kdysi k Orlíku a odtud vznikl i název nově budované přehrady. Orlická přehrada patří mezi naše největší vodní elektrárny. Byla vybudována na místě původních Orlických Zlákovic. Výrazně zasáhla nejen do přírodních poměrů, ráz krajiny byl úplně změněn, ovlivnila i ţivot obyvatel v okolí a poznamenala celou severní oblast Písecka. Rozsah prací byl obrovský, prostor přehrady bylo nutné předem upravit. Likvidace postihla sedm vesnic a nespočet chalup po obou březích plánovaného jezera. Proběhly rozsáhlé těţební práce, všechny stromy v zátoce byly poraţeny. Většina z nich byla pouţita při stavbě přehrady, nepotřebný materiál byl spálen. Stavba začala sypáním ochranné hráze před velkou vodou. Na ni se pouţil veškerý materiál, který střelmistři odpálili na jímce pro uloţení budoucích turbín. Bylo spotřebováno 1 milion m3 betonu, 15 tisíc tun betonářské oceli, 34 tis. plnometrů dřeva, 1746 tis. tun štěrkopísku, 230 tis. tun cementu. Na stavbě pracovalo 1 643 pracovníků. Byla vybudována 17 km dlouhá ţelezniční vlečka pro přísun betonu z Tochovic, byl zprovozněn dvacetitunový jeřáb s délkou lana 695 m. Výška přehrady od základu ke koruně hráze je 91 m, délka hráze 515m. Byly nainstalovány čtyři Kaplanovy turbíny s hltností 150 m3 za vteřinu78.

___________________ 78

Hašková, L.: Vltavská kaskáda, Praha, 1961, s. 76 a n.

36

Stavba byla dokončena v r. 1962 a napouštění trvalo dva roky. Plocha hladiny jezera je 26 km2, vzedmutí jezera na Vltavě je v délce 70 km, na Otavě 23 km, na Luţnici 7 km. Součástí stavby je výtah pro přepravu lodí pod a nad jezerem79. Podél přehrady vznikla po napuštění jezera řada rekreačních středisek a stovky rekreačních chat. Po napuštění jezera se ukázala potřeba nových komunikací a mostů. Hráz přehrady umoţnila vybudovat silnici Milevsko – Příbram, byla rozestavěna silnice Tábor – Mirovice s napojením na Prahu u Letů a následovala výstavba most u Ţďákova. Třetí most u Zvíkovského Podhradí propojil komunikaci Písek – Milevsko. Nově vybudovaná síť komunikací a mostů v důsledku napuštění Orlické přehrady spojila dříve odříznutou milevskou část okresu s významnými centry v okolí a příznivě ovlivnila její další vývoj. Nejvýznamnější stavbou po Orlické přehradě byla výstavba Ţďákovského mostu, svého druhu největším na světě, svým provedením patří mezi technické unikáty. Ocelový most je dlouhý 540 m, má pouze jediný oblouk o rozpětí 330 m mezi patkami a výška mostní klenby je 110 m nad hladinou80. Výstavba mostu se těšila obrovské pozornosti diváků, kteří přijíţděli z obou stran staveniště a pozorovali, jak pokračuje. Tato stavba na rozdíl od jiných neměla ţádné lešení. Montáţ hlavního ocelového oblouku začala z obou stran současně proti sobě a málokdo věřil, ţe se uprostřed setkají tam, kde mají. Ale povedlo se to. Nad obloukem se budovala další nástavba, jeţ byla ukončena komunikací vedoucí po koruně mostu. Most má ještě další zvláštnost. Vozovka je uloţena na ocelových koulích a má dilatační spáry, které jsou schopné vyrovnat se s tepelnou roztaţností ocelové konstrukce. V současné době se připravuje generální oprava mostu, protoţe ocelová loţiska mostu jsou velice opotřebovaná. Opravu potřebují také mostní lávky a opěry. Největší

___________________ 79 80

Hašková, L.: c.d s. 76 a n. Parametry uvádí informační tabule před vjezdem na most.

37

podíl na jeho havarijním stavu mají řidiči těţkých nákladních automobilů, kteří ze směru od Tábora při vjezdu na most nedodrţují stanovenou rychlost a při intenzivním brzdění most rozhoupávají a nadměrně zatěţují loţiska. Náklady na opravu se odhadují na 100 milionů korun. Přes most přejede denně přes tisíc vozidel a při opravě mostu bude problém s odkloněním dopravy do jiných směrů. V předchozích částech jsem poukázala na důleţitost řeky Vltavy pro milevskou část Písecka a na změny, které pozitivně ovlivnila výstavba Orlické přehrady, komunikací a mostů. Období před těmito velkými stavbami bylo pro Kovářovsko velmi sloţité. Ţivot zdejších lidí byl v minulosti úzce spjat s panstvím Schwarzenbergů, jimţ patřila většina půdy. Hlavním zaměstnáním obyvatelstva bylo drobné zemědělství. Ale postupně se rozvíjela i řemesla. Byli zde kováři, hrnčíř, kominík, hostinští, švec, krejčí, řezník, mlynář a několik obchodníků. Řemeslníky a obchodníky vyuţívalo celé okolí, ale i to nestačilo k obţivě, kaţdý provozoval ještě drobné hospodářství. Hostince slouţily pro celkovou potřebu obce, kromě promítání pojízdného kina se v nich hrála divadla, probíhala schůzová činnost a taneční zábavy. Ve všech rodinách bylo hodně dětí, a tak se postupně zvyšovaly nároky na školství. Proto byla k obecné škole v roce 1921 přistavěna měšťanka81. Ţákem kovářovské školy byl i Jozef Gabčík, pozdější člen parašutistické skupiny, jeţ provedla atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Obec měla také lékaře, kvůli neschůdnosti cest jezdil k pacientům na koni, později kočárem, teprve po zpevnění cest asfaltem v roce 1967 si pořídil automobil82. Kraj kolem Kovářova měl malá loţiska ţuly, kterou vyuţívalo několik kameníků, k rozšíření těţby došlo aţ při výstavbě Orlické přehrady. Omezený styk s okolním světem a převáţně zaměstnání doma vedlo ve svých důsledcích k několika krajovým zvláštnostem.

___________________ 81

Müllerová-Hezoučká M.: Po stopách času obce Kovářov, Kovářov, 1986, s. 78.

82

Tamtéţ, s. 69 a n.

38

Rodiny měly mnoho dětí, velice často byly sňatky uzavírány mezi příbuznými, byla nízká ţivotní úroveň, lidé ţili téměř v chudobě. V kraji se neprojevovaly cizí vlivy, staré zvyky a tradice přeţily aţ do současnosti. Tvrdí se, ţe se tam zachovala nejčistší čeština, protoţe nářečí neobsahuje téměř ţádné germanismy. Nedostatek pracovních příleţitostí donutil mnoho obyvatel Kovářovska k emigraci do zahraničí. Později se celé rodiny odstěhovaly především do Milevska, kde získaly ubytování a zaměstnání. V celé oblasti se udrţela silná religiozita, kněţí měli velký vliv na obyvatelstvo, pozdější snahy státních orgánů na sníţení tohoto vlivu naráţely na silný odpor. Mimořádně velký odpor projevovalí rolníci proti snahám státních orgánů o kolektivizaci venkova. Vlastnictví půdy znamenalo v minulosti pro tuto oblast určité sociální jistoty, a proto se jí nikdo nechtěl zbavit. Státní a politické orgány dostaly za úkol zaloţit zemědělská druţstva i přes odpor soukromých zemědělců s vyuţitím celostátní akce nazvané Kulak. Zemědělci, které se nepodařilo přesvědčit o výhodách druţstevnictví, se museli vystěhovat a jejich majetek byl zkonfiskován. Někdy došlo i k fyzické likvidaci, například utopení sedláka Máry v Radvánově. V kraji to nebyl ojedinělý případ, několik lidí bylo odsouzeno k smrti nebo dlouholetému ţaláři za sabotování národního hospodářství nebo za spolupráci s cizími rozvědkami83. Zemědělské druţstvo v Kovářově se postupně se slučovalo s okolními druţstvy astalo se jedním z největších na Písecku. Obhospodařovalo pět tisíc hektarů půdy a zahrnovalo 17 obcí a osad. Podílelo se na výstavbě kulturního domu se stravovacím zařízením pro zaměstnance druţstva, velkých opravářských dílen, čerpací stanice pohonných hmot a celé řady dalších hospodářských budov. Z Kovářova se stala středisková obec. Po roce 1990 se zemědělské druţstvo změnilo na druţstvo vlastníků, část rolníků se vrátila k původnímu soukromému hospodaření. ___________________ 83

Bursík, T.: c.d. s. 73.

39

Málokterá oblast Jihočeského kraje prošla ve 20. století tak rozsáhlými přírodními, společenskými i politickými změnami jako Kovářovsko. Výstavba Orlické přehrady změnila nejenom ráz krajiny, ale zasáhla rozhodujícím způsobem do ţivota obyvatel. Obrovská zaostalost a bída je postupně zmírňována zásluhou státních investic do rozhodujících staveb v krajině a díky rozvoji průmyslu, především v Milevsku. Kolektivizace zemědělství neprobíhala nikde hladce, ale soukromí rolníci na Kovářovsku prokázali velkou statečnost a odhodlání při hájení své vlastní půdy, která jim aţ dosud zajišťovala určité sociální jistoty. Někteří z nich včetně jejich rodin za to velmi draze zaplatili.

40

2. ŠKOLSTVÍ NA PÍSECKU Úroveň školství na Písecku na počátku 19. století odpovídala hospodářské a politické vyspělosti celého regionu. Bohatší jih se střediskem v Písku i okolních obcích měl řadu pokrokových osobností, které podporovaly rozvoj místního školství, podílely se na vytváření uspokojivých podmínek nejen pro městské, ale i vesnické školy. Stejně tak i materiální zabezpečení učitelů bylo lepší neţ v severních částech regionu. Obsazování učitelských míst proto bylo méně obtíţné. Severní část kraje byla výrazně chudší, odlehlost a komunikační nedostupnost často odrazovala učitele nastoupit na vesnické školy. Všude se chodilo pěšky, nebyly kvalitní cesty, často jen nedbale udrţované polní nebo lesní. Většina obcí neměla zavedenu elektřinu, svítilo se petrolejovými lampami nebo lojovými kahany. Obec Kovářov

byla

elektrifikována

v roce

1927,

Ratiboř

ale

aţ

v roce

196584.

V rodinách bylo hodně dětí, ale všechny nechodily do školy, protoţe rodiče velmi často zneuţívali úlevy ze školní docházky a vysvětlovali to tíţivou situací a špatnými hospodářskými poměry. Děti musely zabezpečovat spoustu úkolů v hospodářství, od péče o drůbeţ, králíky, dobytek aţ po hlídání mladších sourozenců. Sedláci a velcí nájemci půdy zneuţívali velmi levnou pracovní sílu dětí ve věku od dvanácti do patnácti let. Úlevy ze školní docházky bylo moţné vyuţívat od l. dubna do 30. září, kdy probíhaly největší polní práce, ale toto ustanovení se prakticky nedodrţovalo. Někteří ţáci se dostali do školy jen krátce v zimních měsících. Učitelé poukazovali nejen na nevhodnost a zneuţívání školních úlev a na ohromné nedostatky ve vzdělání, ale i na nenapravitelné morální důsledky. Na venkově byl velice rozšířen alkoholismus, mládeţ rychle pochytila od dospělých řadu nešvarů, které si pak odnášela s sebou do ţivota. Postavení učitelů na venkově bylo ve většině případů nedůstojné a neutěšené. Závislost na místních úřadech a vrchnosti je vedla často k poníţenosti a pokoře. Daleko větší vliv a autoritu měli u obyvatel kněţí, se kterými se učitelé často dostávali do sporu a kteří jim někdy dokázali ţivot velice znepříjemnit.

___________________ 84

Müllerová-Hezoučká, M.: Po stopách času obce Kovářov, Kovářov, 1986, s. 66.

41

Tuto situaci velice dobře vystihuje ţádost učitele Václava Osnera. Slavnému c. k. Okresnímu úřadu v Milevsku! Já, níţe podepsaný podučitel filiální školy v Předbořicích předkládám uctivě oznámen o nedokonalém a nedostačujícím placení školného od rodičů z Předbořic, Řenkova a Zahrádky, neb ţádné napomínání a urgence na ně neplatí, ač jsou platuschopní. Jejich poměr ke vzdělání dítek svých je záporný a od mnohých slýchám, ţe učitel je darmoţrout a jeho sluţby nepotřebují. Sepsaná úmluva z r. 1851 činí jak zapsáno za dítko 6-7leté 2 krejcary týhodně, 8-9leté 3 krejcary, 10-12 leté 7 krejcarů. Tedy za 47 neděl v roce celkem 164 florinů. Na škole mám ve třídě 91 dítek. Jsem v té příjemné naději, ţe slavný c.k. Okresní úřad v Milevsku tento trpký stav učitele zlepší, neboť nepobírám ani conguru. Utíkám se tedy k slavnému okresnímu úřadu s velkou prosbou a uctivou ţádostí, aby vzal zdejší filiální školu v ochranu a zástupce jmenovaných obcí Předbořic, Řenkova a Zahrádky předvolal k výslechu, aby platili své povinnosti, k čemuţ se zavázali. V dokonalé úctě při úpěnlivém doufání mnohokrát děkuje Václav Osner, výp. učitel na škole v Předbořicích85 Příjmy učitelů byly nedostačující a jak dokládá předchozí část, někdy je nedostávali vůbec. Nešlo jen o peníze, ale také o naturální dávky86. Pokud učitel neměl štěstí a nevlastnil ke svému zaměstnání malé hospodářství, byl nucen přivydělávat si hraním v kostele na varhany nebo muzikou na vesnických tancovačkách, kam docházel pěšky. Často šel do školy přímo ze zábavy, a protoţe se tam dost pilo, projevovalo se to negativně v jeho školní práci.

___________________ 85

Švec, J.A.: Kantorské paměti, Písek, s. 17. Müllerová-Hezoučká, M.: Po stopách času obce Kovářov, Kovářov, 1986, s. 75: „Sedlák odevzdával učiteli jeden snop ţita, jeden snop ječmene, jeden ţejdlík hrachu.“ 86

42

Neutěšené pracovní podmínky učitelů a jejich finanční ohodnocení, které nestačilo k obţivě, donutilo rakouské mocnářství v roce 1870 k vydání Prozatímního vyučovacího řádu, který se zabýval i platy učitelů. Nejmenší učitelský plat buď vyměřen tak, aby učitel i podučitel, jsa prost překáţejícího zaměstnání vedlejšího, mohl se ze vší své síly vlastnímu povolání svému s úspěchem oddávati, aby mohl

také rodinu svoji dle poměrů místních slušně

vyţivovati87. Učitelé byli rozděleni do čtyř skupin podle počtu obyvatel, platový postup pro kvalifikované byl přiznáván po pěti letech. Důchody učitelé nedostávali, zestárlým učitelům povoloval školský úřad pomocníka, který se mohl oţenit pouze za předpokladu, ţe školskému úřadu prokázal dostatek prostředků na uţivení rodiny. O nedůstojném postavení učitelů především na vesnicích svědčí předchozí stránky. Navíc bylo nutné, aby učitel dokládal své ţádosti, připomínky a stíţnosti. Proto řada z nich vedla pracovní deníky, které tomuto účelu měly poslouţit v případě potřeby. Obsahovaly záznamy o kázeňských prohřešcích ţáků, potíţe při jednání s rodiči, ale také záznamy o problémech s materiálním zabezpečením provozu školy. Ţák Tomáš Valenta má velice špatné mravy. Plivá na spoluţáky a pere se s nimi. Byl učitelem pokárán, doma si stěţoval otci, který mu zakázal chodit do školy. Vzpupnost otce a jeho syna jsou veliké, ani příkaz školní rady nepomohl. Sedlák Klasna hrubě křičel před školou při nakládání hnoje. Šel jsem k němu, abych ho uklidnil, ptal se ho, proč kleje. Sdělil, ţe bude nadávat a proklínat školu stále, neboť musel doplatit 12 grošů. Zatvrdil se, ţe nebude více posílat děti do školy, do toho prokletého domu, ţe on sám ţádnou školu nepotřeboval a taky je ţiv. Ţák Trčka a Valenta byli potrestáni metlou za opakované rozpustilosti. Vyjmenovaní ţáci a ţákyně byli obţalováni, ţe byli v hostinci na taneční zábavě, prý jim to rodiče dovolili. Vidíme to jako hrubé porušení školního řádu88. ___________________ 87 88

Švec, J. A.: Kantorské paměti, Písek, s. 19. Tamtéţ, s. 29 a n.

43

Vyučování muselo být přerušeno na tři dny, protoţe nebylo dodáno dříví, i kdyţ bylo dvakrát urgováno. Učitel poţaduje opět opravu půdy nad školní světnicí. Obilí, které dostává od sedláků jako posnopné, nemůţe být na půdě uskladněno, v zimě tam navátý sníh, v létě tam prší. Obilí se učiteli kazí a hnije. Po dvou urgencích dostala škola novou ţidli a stolek89. Z několika předchozích zápisů je zřejmé, ţe snaha učitele udrţet kázeň a pořádek v souladu s platnými předpisy často naráţela na nesouhlas rodičů. Jejich reakce svědčila o pohrdání prací učitele a nedocenění významu vzdělání pro jejich děti. Situace ve školství se postupně zlepšovala, téměř v kaţdé vesnici byla postavena škola, zejména v severovýchodní části , u kaţdé z nich se počítalo s bytem pro učitele. V šedesátých letech minulého století byla situace v základním školství na okrese Písek následující. 90 Druh školy vesnické malotřídky

Počet škol 22

vesnické vícetřídní školy

7

vesnické devítiletky

9

městské devítiletky

7

Vesnické malotřídky byly převáţně v milevské části Písecka. Rozhodující úlohu sehrála nedostatečná síť komunikací, nejezdily autobusy, chyběla ţeleznice. Na vesnicích ţilo hodně obyvatel, převáţně pracujících v zemědělství, tedy doma, ___________________ 89

Švec, J. A.: Kantorské paměti, Písek, 2007, s. 29 a n. Všechny tabulky a údaje o školách jsem zpracovala podle materiálů zapůjčených od Jiřího Iry, bytem Milevsko, 5. května 1510, pracovníka Pedagogického centra v Písku. 90

44

a jednotřídní školy plnily dobře svou úlohu. Výstavba Orlické přehrady a rozvoj průmyslu v Milevsku si vynutily budování komunikací pro přepravu materiálu a lidí, rozšířila se nákladní a autobusová doprava. V roce 1967 dostaly nový asfaltový povrch komunikace Milevsko – Kovářov – Krásná Hora a Orlík nad Vltavou – Kostelec nad Vltavou – Chrást – Petrovice. Nové autobusové linky propojily dosud těţko dostupné milevské části píseckého okresu91. Počet obyvatel na vesnicích se sniţoval v souvislosti se zaměstnáním ve městech a s jejich přestěhováním do nově získaných bytů. Nastal výrazný úbytek dětí ve vesnických jednotřídních školách. Malotřídky se postupně rušily, děti přecházely do nejbliţších devítiletých škol. Nejvíc malotřídních škol bylo převedeno do Kovářova, a to z Kostelce, Sobědraţe, Chrástu, Lašovic, Předbořic a Dmýštic. Na konci minulého století byly všechny jednotřídní školy na vesnicích zrušeny, zůstala pouze dvoutřídka v Číţové. Na základě místního referenda v Nadějkově byla základní devítiletá škola převedena pod okres Tábor. Úbytek dětí znamenal úplné zrušení devítiletky v Chřešťovicích, v Albrechticích a Orlíku nad Vltavou zůstal pouze první stupeň. Na konci 20. století byla situace v okrese Písek následující: Druh školy

Počet tříd

vesnické malotřídní školy

0

vesnické vícetřídní školy

3

vesnické devítiletky

8

městské devítiletky

8

Ve městech, konkrétně v Písku a Milevsku, vznikla potřeba výstavby dalších základních devítiletých škol. V Milevsku byla postavena škola J. A. Komenského, v Písku Šobrova a Tylova. Budovu bývalé mateřské školy v Písku získala pro potřebu ___________________ 91

Müllerová-Hezoučká, M.: Po stopách času obce Kovářov, Kovářov, 1986, s. 89.

45

výuky Svobodná škola waldorfského typu. V Milevsku a Písku byla také nově postavena základní umělecká škola. S růstem společenské potřeby základních škol v jednotlivých oblastech docházelo k jejich výstavbě. Situaci nejlépe vystihuje následující přehled: Základní devítileté školy v Písku 1859 – ZŠ J. A. Komenského 1911 – 2. ZŠ, později přejmenovaná na školu T. G. Masaryka 1916 – ZŠ Husova 1941 – 4. ZŠ, později přejmenovaná na školu E. Beneše 1976 – ZŠ Šobrova 1990 – ZŠ Tylova 1998 – základní umělecká škola Otakara Ševčíka Základní devítileté školy mimo Písek ZŠ T. G. Masaryka Milevsko – 1935 ZŠ J. A. Komenského Milevsko – 1972 ZŠ Protivín – 1904 ZŠ Mirotice – 1953 – nová budova ZŠ Čimelice – 1909 ZŠ Mirovice – 1902 ZŠ Kovářov – 1930 – nová budova ZŠ Chyšky – 1962 – nová budova ZŠ Sepekov – 1950 – nová budova ZŠ Záhoří – 1988 – nová budova ZŠ Bernartice – 1975 přestavba budovy z roku 1859 Podle potřeby byla průběţně budována síť mateřských škol. Na mateřské a základní školy postupně navazovalo střední a odborné školství, zahrnující gymnázia a další odborné školy tak, jak to vyţadovala společenská potřeba. Tyto školy slouţily nejen pro potřebu regionu, ale některé dosáhly celostátního i mezinárodního významu. Jedná se o Filmovou školu v Čimelicích a Lesnickou školu v Písku. Doba vzniku odborných a středních škol a jejich zaměření současně naznačuje, ţe i společenská potřeba se výrazně měnila v závislosti na rozvoji průmyslu.

46

Přehled vzniku středních a odborných škol v Písku 1778 - gymnázium 1860 – reálka 1860 – vyšší dívčí škola 1870 – vyšší hospodářsko–rolnická škola 1881 – pokračovací škola průmyslová 1885 – pokračovací škola obchodní 1888 – lesnická škola 1906 – zdravotnická škola 1907 – obchodní akademie 1942 – vyšší odborná a průmyslová škola 1948 – střední odborné učiliště 1991 – střední rodinná škola 1993 – střední uměleckoprůmyslová škola 1996 – vyšší odborná filmová škola Střední a odborné školy mimo Písek 1950 – Střední odborné učiliště v Milevsku 1952 – Filmová škola v Čimelicích 1953 – Gymnázium v Milevsku 1952 – Odborné učiliště ve Veselíčku Na konci 20. století navázaly na odborné školství další formy pomaturitního a nástavbového studia, a to bakalářské studium sester na střední zdravotnické škole, filmová, televizní a rozhlasová tvorba na soukromé filmové škole, dvouleté nástavbové pomaturitní studium na střední průmyslové škole elektrotechnické.

47

2.1. Gymnázium v Písku Na počátku 19. století byla tato škola jako jediná svého druhu v celém Prácheňském kraji. Začínala ve skromných poměrech, původně dvoutřídní škola se rozšířila na pětitřídní. V roce 1948 uţ byla osmitřídní, to bylo v době, kdy gymnázium získalo novou budovu. Vyučovacím jazykem v době vzniku byla němčina, a to aţ do roku 1848, kdy byla nahrazena češtinou. Jako na podobných školách tohoto typu byla velká pozornost věnována latině a řečtině, vzdělání bylo původně určeno pouze pro chlapce. Za první světové války bylo vyučování přerušeno, budova byla zabrána pro vojenské účely, slouţila jako lazaret, podobný osud postihl budovu i za druhé světové války. První studentky nastoupily na gymnázium aţ po první světové válce. Po roce 1945 došlo ke zrušení původního gymnázia a vznikla dvě nová: Hejdukovo reálné gymnázium - zaměřené na matematiku a deskriptivní geometrii, a Státní reálné gymnázium si zachovalo si humanitní předměty včetně latiny. Nový zákon o jednotné škole z roku 1948 omezil studium na čtyři roky a obě gymnázia byla opět spojena. Po roce 1989 byla obnovena tradice osmiletého školství, ale s novým obsahem. Vedle tradičního gymnaziálního vzdělání se škola zaměřuje na výuku francouzštiny v úzké spolupráci s partnery z Belgie. Šestileté studium je pro ţáky sedmých tříd základní školy. Po dvou letech intenzivního studia jazyka se ve francouzštině vyučují i další předměty Ročně se na tuto formu studia přijímá 30 ţáků. Písecké gymnázium se vţdy těšilo dobré pověsti, kterou dále šířili absolventi, jeţ po maturitě dosáhli významného úspěchu ve vědě, kultuře, umění i politice. Některé významné osobnosti, absolventy píseckého gymnázia, je vhodné připomenout: František Ladislav Čelakovský, František Herites, Josef Holeček, Karel Klostermann, Antonín Sova, Fráňa Šrámek, Mikoláš Aleš, Jan Čarek, Jan Mukařovský, František Filip a další. Vzpomínky na studentská léta proţitá v Písku u řady z nich daly podnět k uměleckému ztvárnění.92 ___________________ 92

http://www.icpisek.cz, http://www.gymna-pi.cz.

48

2.2 Školství pro zemědělství a lesnictví Písecko je kraj průmyslově zemědělský, s velkým počtem venkovského obyvatelstva. Velcí rolníci, velkostatkáři a majitelé panství pochopili, ţe dobrých výsledků lze dosáhnout pouze s kvalifikovanými a odborně připravenými pracovníky. Na tuto potřebu reagovalo zemědělské školství. První rolnická škola byla v Písku otevřena v roce 1870 za velmi sloţitých podmínek. Neměla vlastní budovu, vyuţívala různé prostory, které si pro svou činnost pronajímala. Do cizích prostor nebylo vhodné investovat, navíc se velice často stěhovala. Zvrat k lepšímu nastal po roce 1883, kdy se ředitelem školy stal Ladislav Burket. Po výstavbě nové budovy se škola postupně modernizovala, prosadila se na veřejnosti a dobrou pověst šířila i mimo rámec vlastního kraje. Škola měla a stále má vlastní školní statek v Dobešicích, vzdálený asi 1 km od sídla školy. Ředitel školy Burket pochopil, ţe je nutné zvýšit kvalitu a odbornost lidí pracujících v zemědělství a k tomu účelu organizoval různé kurzy pro zemědělskou veřejnost v době mimo hlavní polní práce. Tak se mohli zemědělci zdokonalit v kovářských a podkovářských pracích, věnovat se ovocnářství, včelařství, výkrmu a chovu hospodářských zvířat a podobně. Z rolnické školy se v roce 1952 stala školou mistrovskou, v roce 1960 střední zemědělskou technickou školou a jako střední zemědělská škola plní své úkoly dodnes. Zaměřuje se na pěstební práce, ochranu rostlin, ţivočišnou výrobu a zemědělskou mechanizaci. Kaţdý absolvent školy získává oprávnění k řízení traktoru, coţ je součást učebních osnov. V roce 1952 byl pro zemědělské školství získán dosud nevyuţívaný zámek a přilehlý statek ve Veselíčku, kde bylo zřízeno zemědělské učiliště s celokrajskou působností. Rozsáhlé prostory zámku umoţnily také internátní ubytování. Učiliště bylo zaměřené na rostlinnou a ţivočišnou výrobu, v poměrně dobře zařízených dílnách probíhala odborná příprava traktoristů - opravářů a kombajnérů. Nově byly zavedeny učební obory truhlář a kuchařka. Po roce 1990 byla část budov zámku vrácena původním majitelům a Střední odborné učiliště, odborné učiliště a učiliště Veselíčko bylo v roce 2003 sloučeno s Integrovanou střední školou technickou v Milevsku. Navázalo úzkou spolupráci s továrnou na zemědělské stroje Massey Ferguson. Nejmodernější stroje této firmy jsou součástí stálé výstavy zemědělských strojů ve Veselíčku, ţáci školy se seznamují s touto

49

technikou v dílnách a přímo při práci na poli. Prodejní organizace těchto strojů zabezpečuje v úzké spolupráci se školou servis a distribuci náhradních dílů po celém území České republiky. Ţáci obou zemědělských škol mají moţnost praxe v podniku Opravny zemědělských strojů v Písku. Zde se provádí opravy traktorů, kombajnů, malých agregátů, startérů a vstřikovacích čerpadel pro několik sousedních okresů. Písecko má bohatou a dlouholetou lesnickou tradici. Mezi největší vlastníky lesních komplexů patřili Schwarzenbergové, Paarové, milevský klášter a město Písek. Mnoho lesních ploch bylo v drţení drobných vlastníků. Praxe ukázala, ţe těţba dřeva a ochrana lesních porostů se neobejde bez kvalitně připravených odborníků. Není náhoda, ţe počátek lesnického školství je spojován s Dr. Bedřichem Schwarzenbergem, který byl velkým propagátorem lesnického školství. Město Písek zřídilo lesnickou školu jako dvouleté učiliště, od roku 1910 uţ bylo tříleté. Čtyřleté studium na Lesnické škole Dr. Bedřicha Schwarzenberga je ukončeno maturitou a současné osnovy se zaměřují na pěstební práce, ochranu rostlin, těţbu dřeva, jeho dopravu a zpracování. Schwarzenbergové se o své pracovníky ve své době velice dobře starali. Zakládali hájenky, vykupovali samoty a opuštěné chalupy podél řeky a po úpravě je dávali k dispozici svým zaměstnancům. Jejich lesy patřily k nejlépe udrţovaným. Přístupové cesty ke svozu dříví byly zpevněny kamenem a vysypány pískem. Pro tento účel byla zřízena zvláštní funkce - správce lesních cest. Absolventi lesnické školy povaţovali zaměstnání ve schwarzenberských lesích za prestiţní. Dr. Bedřich Schwarzenberg se podílel i na zřízení rybářské školy ve Vodňanech, která patří do okresu Strakonice. Vysokou odbornou úrovní získala lesnická škola vynikající pověst nejenom doma, ale je málo známé, ţe její učební osnovy a organizace výuky se staly vzorem pro lesnické školství v USA.93 ___________________ 93

http://www.szespisek.cz Zemědělská škola Písek. http://www.lespi.cz Vyšší odborná škola lesnická a Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga Písek.

50

2.3 Školství pro zdravotnictví a sociální péči Poţadavky na zdravotní péči v píseckém regionu se měnily s počtem obyvatel. Praxi vykonávali soukromí lékaři, jako pomocníky vyuţívali rodinné příslušníky nebo si najímali pomocné síly. První „nemocnice“ v Písku byla zřízena vedle hřbitova, měla pouze tři místnosti, nebyl tam stálý lékař, pouze ošetřovatel. Skutečná nemocnice se stálou budovou byla postavena v roce 184994. Měla kapacitu 62 lůţek a dva stálé lékaře. V případě potřeby slouţili v nemocnici další soukromí lékaři, v té době jich bylo ve městě šest, z toho jeden zubař a dva gynekologové. Muţský ošetřovatelský personál byl postupně nahrazován ţenami, měly daleko lepší vztah zejména k malým dětem. Protoţe v té době nebylo dívkám dovoleno studovat společně s chlapci, v roce 1860 se městské zastupitelstvo rozhodlo zřídit vyšší dívčí školu. Byla to polocírkevní škola, jejím ředitelem byl kněz. Vedle všeobecného vzdělání získaly dívky zdravotnickou osvětu a pak pracovaly jako zdravotnický personál v nemocnici a u soukromých lékařů. Povinností obce bylo také zajistit péči občanům, kteří pro nemoc nebo pokročilý věk nebyli schopni postarat se sami o sebe. Na konci 19. století bylo v Písku 10 slepých, 15 hluchoněmých, 6 blbých, 4 choromyslní.95 Pro tyto občany postavila obec městský chudobinec, péči o nemocné zajišťovaly řádové sestry a jeptišky. Zdravotnické sluţby se rozšiřovaly, potřeba odborně vzdělaných ošetřovatelek vzrůstala, a proto byla v roce 1906 zřízena zdravotní škola, která od roku 1952 pokračuje jako střední zdravotnická škola96. Čtyřleté studium zakončené maturitou bylo zaměřeno na přípravu zdravotníků se středním vzděláním. Budoucí zdravotní sestry vykonávají odbornou praxi v nemocnici a na jejich výuce se jako externí učitelé podílejí lékaři z nemocnice.

___________________ 94 95 96

Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 148. Tamtéţ, s. 148. http://www.szs-pi.cz.

51

Zdravotnictví se neobejde bez pomocného personálu, o jeho přípravu se starala praktická škola při Středním odborném učilišti v Písku, kterou navštěvovaly především ţákyně s nedokončeným úplným základním vzděláním. Na konci 20. století se výrazně zvýšila potřeba středně vzdělaného personálu pro domovy

důchodců

a

domy

s pečovatelskou

sluţbou.

Tato

ošetřovatelská

a pečovatelská sluţba patří do sociální oblasti a zajišťují ji: Střední odborná škola a Střední odborné učiliště v Písku – studijní obor práce ve zdravotnických a sociálních zařízeních – pečovatelská práce97 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště v Milevsku - studijní obor sociální péče – pečovatelská činnost98 Po roce 1990 umoţňovala školská soustava vznik soukromých škol. Jednou z nich byla i Rodinná škola v Písku. V tříletém studiu získávaly dívky znalosti ve veřejnoprávních a sociálních sluţbách. Odbornou praxi vykonávaly v zařízeních sociální péče, na pracovištích Českého červeného kříţe a na sociálním odboru městského úřadu. Postupně klesal zájem o studium na této škole, a tak byla v roce 1999 zrušena. Zdravotnické školství pokrývá v plném rozsahu potřebu středně odborně vzdělaného zdravotnického personálu a dostatek pracovníků podle poţadavků sociálních sluţeb.

___________________ 97 98

http://www.sou-pi.cz. http://www.issou-milevsko.cz.

52

2.4 Školství pro obchod, peněžnictví a služby V 19. století zaznamenal Písek neobvyklý nárůst počtu obyvatel. V r. 1812 má město 4005 obyvatel, v r. 1850 jiţ 6424 lidí.99 Ve městě působilo mnoho obchodníků a řemeslníků, v první polovině 19. století jich bylo uţ přes 300. K nejpočetnějším patřili pekaři, výčepníci piva, tkalci, krejčí, obuvníci a řezníci. Obchodníci a řemeslníci zaměstnávali ve svých provozovnách své děti a s rozvojem podnikatelských aktivit vznikala potřeba jejich odbornější přípravy. Proto byla v roce 1885 ve městě zřízena pokračovací škola obchodní. Podnikatelé a obchodníci do ní posílali své děti ve věku čtrnácti aţ šestnácti let a vedle vyučování základních

předmětů

byla

pozornost

věnována

vedení

podniku,

účetnictví

a podnikatelským aktivitám. Na zkušenosti z pokračovací školy obchodní navázala v roce 1907 obchodní akademie. Vyuţila předchozí dobrou pověst školy a značně rozšířila studijní rozsah. Základem výuky bylo vedení soukromých ţivností, podnikatelské aktivity a finanční hospodaření. Postupně se obchodní akademie přejmenovala na střední ekonomickou školu a čtyřleté studium bylo zakončeno maturitní zkouškou. Se změnou struktury společnosti se měnila i náplň učebních osnov. Do popředí se dostalo centrální plánování, peněţnictví, podvojné účetnictví a podobně. Velká pozornost byla věnována studiu jazyků. V roce 1990 se škola vrátila ke svému původnímu názvu – obchodní akademie100 – a nově rozšířila svou činnost jako Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Zaměřuje se hlavně na výuku angličtiny a němčiny. Odborné pracovníky pro obchod a sluţby připravují i další školy: Střední

odborná

škola

a

Střední

odborné

učiliště

Písek101

-

obory

obchodně podnikatelská činnost, cukrářka, číšník, prodavač smíšeného zboţí, truhlář, instalatér, kuchař, zedník, malíř pokojů, aranţér. Škola nabízí také nástavbové studium v oborech podnikání, dřevařská a nábytkářská výroba, stavební provoz.

___________________ 99

Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek, 2000, s. 144. http://www.oa-pisek.cz. 101 http://www.sou-pi.cz. 100

53

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Milevsko102 – obory obchodník, prodavač smíšeného zboţí, truhlář, zámečník. Jako pomaturitní studium lze dálkově studovat podnikání, provozní techniku, technicko-hospodářské a správní činnosti. Škola managementu a sluţeb Praha, jedna z prvních soukromých středních škol, zřídila v 90. letech minulého století v Písku svou pobočku, která připravovala maturanty v oborech gastronomie a management. Její činnost byla po několika letech ukončena pro nedostatek zájemců o toto studium. Na odborných školách a učilištích studují nejen ţáci z okresu Písek, ale také ze sousedních okresů Tábor, České Budějovice, Strakonice a Příbram.

___________________ 102

http://www.issou-milevsko.cz.

54

2.5 Školství pro film, rozhlas a televizi Stále rostoucí poţadavky na technické vybavení pracovišť státního filmu a nedostatek odborně připravených středoškolských pracovníků, to byly hlavní důvody pro zřízení Filmové školy v Čimelicích. Později se připojov i poţadavky československé televize, která neměla svou vlastní odbornou školu. Československý státní film začal v roce 1952 na základě souhlasu ministerstva školství

na

vlastní

náklady

adaptovat

nevyuţívaný

schwarzenberský

zámek

v Čimelicích pro potřebu vlastní podnikové školy103. Prostory v zámku a přilehlých hospodářských budovách byly postupně upraveny na třídy, dílny, laboratoře, internát pro ubytování studentů a byty pro učitele. Od roku 1955 přešla škola pod správu ministerstva školství a přejmenovala se na Vyšší filmovou školu v Čimelicích, po školské reformě v roce 1959 změnila název na střední průmyslovou školu filmovou. Čtyřleté studium na této škole bylo zakončeno maturitní zkouškou a připravovalo odborné pracovníky pro potřeby státního filmu, rozhlasu, televize, kulturních zařízení, filmových středisek a půjčoven filmů. První dva ročníky byly pro všechny studenty společné, kromě všeobecně vzdělávacích předmětů byly zařazeny předměty nové, například fotografie a stavitelství zaměřené na úpravu kulis, ateliérů, osvětlovacích ramp a podobně. Ve třetím ročníku se studenti rozdělili do specializovaných větví. Větev technická byla zaměřena na filmovou, zvukovou, osvětlovací a kopírovací techniku, všichni byli proškoleni jako promítači. Praxi získávali ve školním kině. Naučili se ovládat promítací techniku a opravovat poškozené filmy. Větev chemická se zabývala zpracováním filmů, průběţnou laboratorní kontrolou a na základě rozborů úpravou sloţení roztoků. Ţáci se naučili obsluhovat vyvolávací automaty a udrţovat jejich provozuschopnost. Větev produkční se věnovala účetnictví, psaní na stroji, provozu filmového studia a pracovně právním vztahům. Ţáci školy měli moţnost doplňovat si své znalosti a vyuţívat volný čas ve školním zvukovém a obrazovém studiu, v laboratořích, fotokomorách a odborné knihovně. Po materiální stránce zabezpečoval státní film výuku a provoz bezplatně. ___________________ 103

Ptáček J. a kolektiv: 30 let Střední průmyslové školy filmové v Čimelicích, 1982,s. 1 a n.

55

Mimořádný zájem státního filmu a televize o kvalitní přípravu studentů byl zdůrazněn i tím, ţe jednotlivá pracoviště uvolňovala odborníky jako externí učitele, které denně dováţelo do Čimelic osobní auto, stejně tak i potřebný materiál a chemikálie. Tito pracovníci řídili i odbornou praxi studentů na svých pracovištích v Praze a spolupracovali při jejich zaměstnávání po ukončení studia. Filmová škola se prosadila nejenom na úrovni celostátní, ale také v zahraničí. Na škole studovali Korejci, Kubánci a Afričané po předchozím dvouletém studiu češtiny. Řada absolventů školy pokračovala ve studiu na vysokých školách a v dalších letech dosáhla významného společenského i odborného postavení. Uvedu některé z nich104: Jaromil Jireš, reţisér Karel Čáslavský, filmový historik, spoluautor pořadu Hledání ztraceného času Jan Bonaventura, reţisér Karel Čabrádek, scénárista a spisovatel Ivan Steiger, mezinárodně oceněný spisovatel Karel Šíp, televizní moderátor Jiří Lebeda, kameraman Ing. Emil Karlík, ředitel bratislavského filmového studia Václav Matějka, reţisér Viktor Schwarz, producent Regina Rázlová, herečka Milica Tichá, archivářka Filmového archivu Barrandově Zdeněk Hradilák, herec

Provoz školy v Čimelicích byl pro ministerstvo školství drahý, státní film uţ nebyl tak štědrý jako v minulosti. Škola byla postupně zrušena a jednotlivé odbornosti přeřazeny jako speciální zaměření na některé praţské školy. ___________________ 104

Údaje zpracovány podle podkladů z osobního archivu Jiřího Iry, v roce 1955 – 1967 učitele na filmové škole.

56

Na tradici Filmové školy v Čimelicích navazuje v současnosti Soukromá vyšší odborná škola filmová v Písku, která jako pomaturitní studium nabízí obory scenáristika, reţie, kamera, zvuk, střih, produkce, animace a multimediální tvorba, a Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku, vysoká škola s obory tvorba hraných, dokumentárních a animovaných filmů, kamera, zvuk, střih a produkce105.

___________________ 105

http://www.filmovka.cz.

57

2.6 Školství pro průmysl a stavební výrobu Na počátku 19. století nebylo v Písku mnoho pracovních příleţitostí. Řemeslníci většinou pracovali sami nebo s rodinnými příslušníky, občas zaměstnávali nevelký počet tovaryšů. Nově vznikající továrny, fezárna, tabáková továrna, cihelny, pivovary, několik textilních dílen a mlýnů celkovou situaci příliš neovlivnily. Čím dál víc se jevila potřeba odborné přípravy řemeslníků, protoţe vedle vykonávání vlastního řemesla byli nuceni orientovat se ve výrobních činnostech. A tak vznikla v roce 1881 pokračovací škola průmyslová. Svou úlohu plnila aţ do roku 1942, kdy ji nahradila vyšší odborná a střední průmyslová škola. Původně byla zaměřena výhradně na strojírenské obory a brzy se stala největší školou tohoto druhu v jiţních Čechách. Přičinily se o to nově vznikající strojírenské závody v regionu, které pociťovaly stále naléhavější potřebu pracovníků se středním vzděláním. Do osudů školy zasáhla nepříznivě druhá světová válka. Školní budova byla zabrána pro vojenské účely, stal se z ní polní lazaret. Tuto situaci ovlivnila především skutečnost, ţe se nacházela v blízkosti ţelezničního nádraţí, kam směřovaly transportní vlaky s raněnými z fronty. Vyučování se na přechodnou dobu přesunulo do budovy gymnázia. Několik profesorů bylo zatčeno a popraveno v koncentračních táborech, někteří studenti nejvyšších ročníků byli totálně nasazeni na práci v Německu. Ani po roce 1945 se v této budově nemohlo vyučovat, protoţe ji vyuţívala americká armáda a Červený kříţ. Po odchodu americké armády se budova školy vrátila původnímu účelu, ale byla úplně prázdná, bez nábytku, který byl zřejmě zničen během okupace. Prudce se rozvíjející průmysl v poválečné době nabídl mnoho nových pracovních příleţitostí pro absolventy školy a současně ovlivnil formu jejich přípravy. Původně strojírenské zaměření se přesunulo do Strakonic, protoţe tyto obory potřebovala především výroba motocyklů a zbrojovka. Střední průmyslová škola v Písku106 se nově orientovala na elektrotechniku, především silnoproudou, dále na spojovací, měřící a automatizační. V současné době jsou hlavní náplní školy slaboproudá elektrotechnika a informační technologie. ___________________ 106

http://www.sps-pi.cz.

58

V roce 1996 byla při škole zřízena vyšší odborná škola jako pomaturitní studium se zaměřením na automatizační, telekomunikační a výpočetní techniku. Od roku 1951 zajišťuje odbornou přípravu pracovníků Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Písek107 na základě naléhavé poptávky po určitých profesích. Z názvů podniků také vyplývá, jaké profese pro ně škola připravovala. Název podniku

vyučované obory

Jitex, textilní závod

tkadleny, šičky, pletařky, švadleny

Masokombinát

řezník, uzenář, bourač masa

Elektropřístroj

elektrikář, elektromechanik

Jihočeské pekárny

pekař, cukrář, prodavač

Stavební podnik

instalatér, klempíř, montér suchých staveb, tesař, truhlář, zedník, malíř pokojů, zámečník

Hikor, výroba nábytku

truhlář

Restaurace a jídelny

cukrář, číšník, kuchař

Podobná situace byla i v Milevsku. Závody na výrobu vzduchotechnických zařízení, největší výrobní strojírenský závod ve městě, uvolnil jednu halu pro výuku svého učňovského dorostu. Poţadoval obory frézař, soustruţník, horizontář, svářeč, kovář a slévač. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Milevsko108 nabízí obory mechanik strojů a zařízení, mechanik opravář, obráběč kovů a zámečník. Odborné školství v okrese Písek v minulosti plně zajišťovalo potřebu kvalifikovaných pracovníků pro průmyslové závody. V současné době je situace poněkud odlišná. Mladí lidé nemají o tradiční strojírenské obory zájem, i kdyţ je finanční ohodnocení ve srovnání s jinými obory velmi dobré. Podniky jsou nuceny řešit nedostatek kvalifikovaných pracovníků vyuţíváním zahraničních dělníků.

___________________ 107 108

http://www.sou-pi.cz. http://www.issou-milevsko.cz.

59

SEZNAM LITERATURY

Bervida , J. a kol.: 800 let Milevska 1184-1984, Milevsko. Bursík, T.: Osud odbojové organizace Černý lev 777, Praha. Bílek, J., Kálal J., Jelínek, M.: Milevsko a okolí od A do Z, Milevsko. Čáka, M.: Zmizelá Vltava, Beroun. Dolista, K.: Premonstrátorský klášter v Milevsku, Praha. Durdík, T., Kašička, F., Nechvátal, B.: Hrady, hrádky a tvrze na Písecku, Písek. Hašková, L., Uher,E.: Sbohem, stará řeko, Praha. Hašková, L.: Vltavská kaskáda, Praha. Hanzl, J.: Písecko, Praha. Historikové a kauza Lety, Praha. Hrubec, R.: Válečný zápisník Rudolfa Hrubce 13. 3. 1939-21. 3. 1941, Bernartice. Chalupný, E.: Vltava, Praha. Jelínek, J. a kolektiv: Škola Protivín 1903 – 2003, Protivín. Karlíčková, J.: Ten, kdo nezapomíná, Praha. Kolafová, A.: Dějiny města Protivína a připojených osad do roku 1918, Protivín. Kolajová, A., Jarolímek, J.: 700 let města Protivína, Protivín. Kolář, O.: Město v čase proměn, Písek. Kroh, J.: Milevsko, Milevsko. Kytka, J.: Smolná kniha města Milevska, Milevsko. Kytka, J.: Milevsko a jeho kraj, Milevsko. Melka, J., Novák, O.: Vltavská kaskáda, Praha. Mikolášek, F.: Tenkrát byla válka. Bernartice 1938-1945, Bernartice. Milevské muzeum: Ţidé na Milevsku, Milevsko. Müllerová – Hezoučká, M.: Po stopách času obce Kovářov, Kovářov. Novotný, F.: Národní kulturní památka státní hrad Zvíkov, České Budějovice. Plicka, K.: Vltava, Praha.

60

Prášek, J.: Písecké XX. století, Písek. Prášek, J.: Písecké 2. tisíciletí, Písek. Prášek, J.: Písecko pod betlémskou hvězdou, Písek. Ptáček, J. a kol.: 30 let Střední průmyslové školy filmové v Čimelicích, Čimelice. Pytlík, R.: Zvíkovské elegie, Praha. Růţička, J.: Vývoj Milevska a okolí, Milevsko. Sdruţení obcí Milevska: Milevsko a okolí, Milevsko. Sedláček, A.: Dějiny Prácheňského kraje, Písek. Sedláček, A.: Hrady, zámky a tvrze Království českého, 11. díl Prácheňsko, Praha. Stibor, V.: Krajem lidí a kamenů, Petrovice. Straka, C. A.: Svatojánské proudy a splavnění horní Vltavy, Praha. Šindelář, J.: Kníţka o Písku, Písek. Škutina, V.: Český šlechtic František Schwarzenberg, Praha. Švec, J. A.: Kantorské paměti, Písek. Švec, J. A.: Jen jeden je Písek, Písek. Švec, J. A.: Ukradené mládí, Písek.

61

3. PRAKTICKÁ ČÁST Známe své město a region Projekt Ročník: pátý Předmět: vlastivěda Délka projektu: krátkodobý Cíl projektu: seznámit se s místem bydliště, regionem, uvědomit si historické souvislosti Výchovně vzdělávací cíl: utvářet angaţovaný přístup ţáků k poznávání, naučit je pracovat s odbornými publikacemi, rozvíjet jejich komunikativní schopnosti a dovednosti Po ukončení projektu by měli být ţáci schopni: 1. orientovat se ve svém městě podle mapy. 2. uvaţovat o okolí a prostředí, ve kterém ţijí a v němţ ţili jejich předkové 3. poznat významné historické památky Písku 4. orientovat se v dějinném vývoji lokality a pamatovat si významné památky Formy výuky: vycházka, skupinová práce, prezentace získaných poznatků, společná práce Mezipředmětové vztahy: výtvarná výchova, český jazyk, pracovní činnosti, tělesná výchova Pomůcky: knihy a příručky o Písku, internet,, encyklopedie, slovníky cizích slov, výtvarné pomůcky, fotoaparát, psací potřeby Hodnocení: formou prezentace a společného vyhodnocení ve třídě, vyuţití sebehodnocení skupinových prací

62

Realizace projektu Úkolem tohoto projektu pro ţáky pátého ročníku je efektivní vyuţití procesu učení na základě spojení smyslového nazírání, racionálního zvládnutí a praktického vyuţití poznatků. Ţáci měli moţnost vybrat si a vyuţít různé metody a strategie vedoucí k získání poznatků a jejich pochopení v širších souvislostech. K řešení úkolů se dopracovali vyhledáváním informací z dostupných zdrojů a jejich tříděním. Cílem projektu bylo poukázat na jedinečnost a krásu města a regionu, ve kterém ţijí. Při skupinové práci v terénu museli ţáci prokázat dávku organizačních schopností a komunikativních dovedností. Projekt by bylo vhodné zařadit na závěr vlastivědného učiva, kdy uţ ţáci mají dostatek osvojených poznatků, zkušeností a dovedností, a musíme počítat s dostatečným časovým prostorem.

Pověst o Písku spojená s vycházkou Cílem vycházky bylo utvořit si představu, jakým způsobem můţe probíhat získávání podkladů a informací k danému tématu. Motivace proběhla prezentací příběhu s následnou vycházkou městem.

Pověst o Písku Psala se polovina třináctého století, kdyţ bylo zaloţeno královské město společně s hradem. Za těch dávných dob ţil pod hradem v malé staré chaloupce rybář Matěj. K řece Otavě měl Matěj dosti daleko a často snil o tom, ţe bude ţít na břehu řeky a celý den se bude dívat na klidnou hladinu, ráno vhodí do vody sítě, večer je vyloví a nebude se muset nikam trmácet. Jednoho večera se vracel domů a na břehu spatřil sedícího muţe, oděného ve vznešeném šatě. Pomalu, opatrně přistoupil k neznámému člověku a přátelsky se zeptal,

63

zda-li se pánovi něco nepřihodilo. Nebývá přece zvykem, aby pán seděl na břehu řeky úplně osamocen, pomyslel si rybář. Však jaké bylo jeho překvapení, kdyţ se podíval do tváře tomu muţi. Neznámý měl oči i vlasy černé jako uhlíky a tvář umouněnou od popela. Matěj k němu nevěřícně přisedl a kdyţ muţ z neopatrnosti smekl klobouk z hlavy, ujistil se, ţe to není člověk, nýbrţ samotný pán pekel. Čert vypadal podivně, tak smutně. Proto se ho Matěj odváţil zeptat, co se mu stalo. Pekelník dlouho neodpovídal, aţ za hodnou chvíli pravil: „Můj pán, pán celého pekla se na mě zlobí. Nesmím se vrátit dřív neţ s lidskou duší.“ Matěj byl velice vychytralý a za okamţik se mu v hlavě zrodil nápad. Řekl tedy čertovi: „Pokud se ti podaří přes noc převést koryto řeky k mojí chalupě a staré zasypat, můţeš si mě odnést do pekla.“ Rybář si byl jistý, ţe čertovi se to nikdy nemůţe povést, ale pekelník rád přijal rybářovu nabídku. Věřil, ţe za pomoci kouzelné moci se mu dílo podaří. Po západu slunce se dal do práce. Jiţ hodinu po půlnoci měl nové koryto vykopáno, zbývalo jen staré zasypat. To však trvalo déle, neţ čert očekával a kdyţ vycházelo slunce, neměl ještě hotovo. Rozhněval se proto a mrštil velkým balvanem do strouhy. Tomuto korytu se od těch dávných dob říká Čertova strouha a do dnešních časů je v ní vidět i obrovský balvan, který čert zahodil.

Vycházka S ţáky jsme prošli část města Písku a připravili se na realizaci samotného projektu. Východiskem byla mapa se čtyřmi stanovišti, která byla zajímavá z historického hlediska: 1. stanoviště kamenný most, 2. stanoviště městská knihovna, 3. stanoviště dům U Slona, 4. stanoviště Prácheňské muzeum.

64

Vlastní projekt Po vycházce se třída losováním rozdělila do tří skupin. V kaţdé skupině

byli vybráni ţáci, kteří plnili následující funkce: - hlavní průvodce - měl za úkol zavést podle mapy města spoluţáky na místa, která se vztahují k plnění úkolů nebo daným památkám, mohl si zvolit asistenta - kniţní asistent - měl získat informace o vybraných místech a k danému tématu - výtvarník - měl výtvarně zpracovat zadání - editor - jeho úkolem byla úprava získaných materiálů do konečné podoby Tyto profese nemusely být přesně vymezeny, záleţelo na dohodě v rámci skupiny. Kaţdá skupina obdrţela své úkoly.

65

1. skupina Téma: Město, kde ţiji, z pohledu historie Na břehu řeky Otavy zaloţili čeští králové v polovině 13. století hrad a město Písek. Díky těţbě zlata i čilému obchodnímu a výrobnímu ruchu město rychle vyrostlo a těšilo se přízni panovníků Přemysla Otakara II. a Václava IV., kteří zde často pobývali. Město bylo třikrát obléháno a dobyto. V roce 1620 bylo značně poškozeno.

Otázky a úkoly: 1. Vyhledejte hrad a pozorně si prohlédněte místo, kde se nachází. 2. Ve kterém století byl hrad zbudován? (v polovině 13. století) 3. Pro kterého českého krále byl postaven? (pro Přemysla Otakara II., přezdívalo se mu král ţelezný a zlatý) 4. Kolik měl hrad původně věţí? (tři věţe)

66

5. Z kterého roku pocházejí fresky v gotickém sále? (z roku 1479) 6. Co se v současnosti v hradě nachází? (Prácheňské muzeum)

7. Kdo je starostou Písku? (Ing. Miroslav Sládek)

8. Popište znak města. 9. Komu je věnována pamětní deska na průčelí radnice? (Jan Kocín z Kocínetu a Václav Hladič Písecký – humanističtí učenci, rodáci z Písku) 10. Kde se nachází nejstarší kamenný most v Čechách? (v Písku) 11. Které pamětihodnosti a zajímavosti byste v Písku ukázali kamarádovi ze zahraničí? (kamenný most s nábřeţím Otavy, Písecký hrad a Alšovy fresky na hotelu Otavan)

67

12. Nakreslete místa a detaily, které vás zaujaly.

Městská knihovna Písek na Alšově náměstí

68

děkanský kostel Narození Panny Marie

Sebehodnocení skupinové práce: „Práce se nám dařila, rozdělili jsme si úkoly, děvčata nakreslila významné budovy ve městě. Prošli jsme se i uličkami, do kterých běţně nechodíme. Poznali jsme Písek trochu jinak“.

69

2. skupina Téma: Řeka Otava, vorařství a významné památky ve městě Nejstarším dokladem o plavbě dřeva na Vltavě je zakládací listina břevnovského kláštera o mlýnech a jezech na Vltavě z roku 883. V roce 1088 se začalo na Výtoni v dnešní Praze platit clo ze dřeva splaveného po Vltavě. Za Jana z Roţmberka, který zemřel v roce 1472, píše královský písař Jan Chvala: „I poslali jsme plavce, aby ten prám pojali a dolů splavili...“ V roce 1530 podal Štěpánek Netolický návrh na splavnění horní Vltavy, kde se v lesích začínalo silněji těţit dlouhé dříví na stavby. Kolem roku 1552 dal Albrecht z Guttštejna splavnit Vltavu od Vyššího Brodu do Českých Budějovic. Pracovalo na tom několik tisíc lidí. Při těchto úpravách začala být stavěna v jezech propust pro vory. Čertova stěna nad Vyšším Brodem však překáţela nepřerušené plavbě dřeva z oblasti horní Vltavy. Koncem devatenáctého století dosáhl objem voroplavby ze Šumavy do Saska maxima. Schwarzenbergové z obavy, aby těţba dřeva na jejich panství pro výnosnost prodeje saským kupcům neklesla, zavedli saskou metodu pěstování monokultur smrku. Smrk byl tehdy nejlepším stavebním dřívím. Josef Sípal napsal: „Desátého října 1910 jsem sloţil v Praze zkoušku pro vedení vorů a dostal Patent plavecký, který opravňoval k vedení vorů z Vyššího Brodu do Prahy. Za vázání a od nákladu a plavení do Prahy se platilo pro plavce 23 aţ 24 zlatých a plavba trvala v průměru osm dní.“ Otázky a úkoly: 1. Odkud pochází název řeky Otava? (asi jiţ od Keltů - Oltavah) 2. Jak dlouhá je řeka Otava? (113 km) 3. Kde začíná a končí řeka Otava? (začíná na soutoku řek Vydry a Křemelné - odvádějí vodu z nejvyšších míst Šumavy, vlévá se do Vltavy pod hradem Zvíkov) 4. Kterými známými městy a obcemi protéká Otava? (Sušice, Horaţďovice, Katovice, Rejštejn, Strakonice, Písek)

70

5. Proč bylo náročné být vorařem? (Byla to fyzicky náročná práce, museli znát terén, aby neuvízli na mělčině nebo na břehu.)

71

6. Co je to propust? (součást jezu nebo hráze, umoţňuje volné protékání vody, vyuţívá se také k dopravním účelům) 7. Rod Schwarzenbergů se významnou měrou zapsal do plavení dřeva. Kdy se objevují první záznamy o tomto rodu? Popište jejich erb.

(Schwarzenbergové jsou původem německý šlechtický rod, poprvé je doloţen v roce 1172, původ mají ve franckých rytířích ze Seinsheimu. Na jejich erbu jsou pole s s modrými a stříbrnými pruhy a hlavou Turka, do které klove havran.) 8. Kdo je v současnosti představitelem rodu Schwarzenbergů a čím je znám? (Karel Schwarzenberg, narodil se 10. prosince 1937, je majitelem zámku Orlík, věnuje se politice) 9. Která brána byla v Písku nejznámější? Ve které písni se objevuje? (Putimská, píseň Kdyţ jsem já šel tou Putimskou branou) 10. Odkud pochází název dům U koulí? (Při zbourání Putimské brány v roce 1836 byly nalezeny dělové koule a zasazeny do průčelí domu.) 11. Kde se nachází klášterní kostel Povýšení Svatého Kříţe? Zjistěte zajímavosti o jeho historii a vyuţití v dřívějších dobách.

72

(Je na Velkém náměstí. Vznikl se zaloţením města, roku 1419 byl zničen místními vyznavači kalicha. Zbytky kláštera, resp. klášterního trojlodního kostela byly vyuţity pro sklad soli - solnici. Během válek o rakouské dědictví v roce 1741 - 42 vyuţívala objekt okupační armáda jako lazaret. O pár desetiletí později byl klášter Josefem II. zrušen a budova po přestavbě slouţila jako soud a věznice. Zůstal jen kostel Povýšení Svatého Kříţe. Na kostelní věţi visí dva zvony: první, určený původně pro svatotrojický hřbitov, je od zvonaře Brikcího z Cinperka z roku 1575, druhý je sv. Dominik z roku 1673.) 12. Kdo byl Josef II.? (panovník v 18. století, nejstarší syn Marie Terezie)

73

13. Co jsou sgrafita? (Sgrafito je nástěnná technika, která vznikla a prodělala největší rozkvět v období renesance. Spodní vrstva tmavé omítky obarvená podle tradičního renesančního způsobu jemně mletým uhlím nebo popelem ze spálené slámy se nechá zaschnout a do svrchní tenké vrstvy omítky světlé barvy se za vlhka proškrabují vzory.)

14. Co je freska ? (nástěnná malba zhotovená na vlhké omítce - původ v Itálii)

15. V našem městě máme budovy vyzdobené freskami. Od kterého autora pocházejí fresky na hotelu Otavan? (od Mikoláše Alše, rodáka z Mirotic)

74

Sebehodnocení skupinové práce: „Měli jsme potíţe s tím, kdo co bude dělat, dlouho jsme se nemohli dohodnout, ale nakonec jsme se domluvili, ţe budeme pracovat společně. Petr měl fotografovat. Podařilo se nám otázky vypracovat, vyuţili jsme většinou encyklopedie a internet.“

3. skupina Téma: Písecká domovní znamení Původně se domy a usedlosti pojmenovávaly jménem rodu, rodiny nebo osoby, které v nich bydlely. Na malých vesnicích nebo v místech s řídkým osídlením tento způsob funguje dodnes. Později se ve městech začala uţívat domovní jména podle domovních znamení, která bývala umístěna zpravidla nad vchodem domu.Vývěsní štíty označovaly profesi majitele domu. Číslování domů bylo zavedeno aţ v roce 1770. Ve středověku, kdy mnoho lidí neumělo číst, slouţila domovní znamení k orientaci ve městě.Znamení se malovala na dřevo, na plech nebo do omítky,

75

bývaly to kamenné nebo dřevěné plastiky, někdy štukové reliéfy nebo kování. Jako motivy slouţily náboţenské symboly, mýtické postavy, astronomické objekty, zvířata, věci nebo i nápisy.

Otázky a úkoly: 1. Co je štuk? (hmota sloţená ze sádry, hašeného vápna, jemného písku, drcených cihel, mramoru a vody = speciální maltová směs pro různé plastické ornamenty na fasádách domů, stropech a stěnách) 2. Co je reliéf? (zvláštní druh sochy slouţící k ozdobení stěn domu.) 3. Co je plastika a v kterých oborech se s ní můţeme setkat? (v sochařství – výtvarné dílo ze dřeva nebo kamene, v lékařství – plastická chirurgie) 4. Co to byl rynek a k čemu slouţil? (náměstí, odehrávaly se na něm trhy) 5. Jak se jmenuje spisovatel, který vyrůstal v Písku a napsal básnickou sbírku Písecká domovní znamení. Ukázka: U Koulí Kdysi hvízdaly tu koule Švédů a stříbrný vítr vískal vlasy septimánek Dnes se básníku uţ nebojuje kamením a tvé prsty nerozčešou ani vánek (Karel Sýs) 6. Vyhledejte určené ulice a domy, popište jejich domovní znamení. Karlova 3, Velké náměstí 5, Velké náměstí 106, Velké náměstí 18, Velké náměstí 119, Alšovo náměstí 16, ul. Fráni Šrámka 169, Drlíčov 143

76

Karlova 3 – dům U Slona Nároţní patrový dům v místech bývalého hradního příkopu. Pod prostředním oknem je slon jako domovní znamení.

Velké náměstí 106 – dům U Zlaté lodi Dvouposchoďový nároţní dům s pěknou fasádou. Nad prvním patrem se nachází zlatá loď jako domovní znamení.

77

78

Velké náměstí 118 – dům U zvonu V tomto domě kdysi býval hostinec, později obchod.

Velké náměstí 119 – dům U Tří korun Tento honosný několikaposchoďový dům patřil k nejvýznamnějším ve městě. V minulosti v něm byla kavárna, restaurace, hotel a kino Koruna. Nyní slouţí jako sídlo České pojišťovny.

Velké náměstí 5 – dům U Bílého lva V domě byl v minulosti hostinec, nyní se v něm nachází prodejna obuvi Baťa.

79

Alšovo náměstí 16 – dům U Bílé labutě

ulice Fráni Šrámka 169 - dům U Bílé růţe Podle domovního znamení byl pojmenován kdysi proslulý hostinec, později hotel Bílá růţe.

Drlíčov 143 – dům U Bílého beránka Několikapatrový dům poblíţ děkanského kostela s krásnou nově opravenou fasádou a bílým beránkem nad vchodem jako domovním znamením.

80

Sebehodnocení skupinové práce: „Hledali jsme domovní znamení, prošli jsme skoro celé centrum města. Nikdo z nás si jich dříve pořádně nevšímal. Při plnění úkolů jsme se začali dívat i nad naše hlavy. Spoluţačky zjistily zajímavé informace o domech a jejich znameních, otázky jsme vypracovali ve dvojicích.“

Závěr projektu Na závěr projektu byl zadán společný úkol pro celou třídu. Jeho cílem bylo seznámit se s historickými vědami a uvědomit si, ţe z poznání historie vychází i současnost.

Motivace: Pomocné vědy historické vznikly na konci 17. století jako pomocné vědy při studiu starověkých a středověkých dějin (dnes pouţívané i na novější dějiny). Jsou důleţité pro oblast lidské činnosti.

81

Úkol pro celou třídu: Pokuste se přiřadit názvy historických věd k jejich jednoduché definici. Jedna historická věda nemá uvedenu definici. Pokuste se ve slovníku najít její význam.

Názvy historických věd

heraldika sfragistika kampanologie vexilologie epigrafika faleristika chronologie genealogie numismatika kodiologie

Chybí definice vexilologie. Tato věda se zabývá historií a symbolikou vlajek, praporů a standart a pravidly navrhování nových státních vlajek. Mnoho českých měst a obcí má vlastní vlajku.

82

Definice historických věd

Tato věda sleduje, jak byl měřen čas v různých dobách u různých národů. Ve starověkém Orientu se počítaly roky podle vlády panovníků, v antickém Řecku podle olympiád. První olympiáda byla v roce 776 před Kristem. V roce 1582 byla provedena reforma, byl zaloţen Gregoriánský kalendář (podle papeţe Řehoře XIII.). Do té doby platil Juliánský kalendář.

Je to nauka o nápisech tesaných do kamene či rytých do kovu. Její funkcí je správně interpretovat a zařadit nápisy na kamenech nebo v kovech, aby je bylo moţné pouţít jako spolehlivého historického pramene. Zkoumá jak jejich vnější podobu, formu, či způsob a místo nápisu, tak i jeho obsah.

Tato věda odvozuje svůj název od slova herold (ceremoniář na dvoře, znalec erbů, štítonoš). Popisuje erby a znaky. Svůj vlastní znak mohl a můţe mít nejen rod nebo jednotlivec, ale i město, stát nebo společnost. Nejstarší erby pocházejí z období první poloviny 12. století, v Čechách se objevují zhruba o století později.

Je to nauka o řádech a vyznamenáních. Název této vědy je odvozen ze starořeckého slova phalera [falera], které označuje kovové ozdoby na přilbách válečníků a jejich koní. Římané pouţívali tvar phalerae [faleré] jako označení pro vojenská vyznamenání. Byly to kruhové medaile (bronzové, stříbrné

a zlaté) s

vyobrazením boha či bohyně a nošené na hrudi těchto válečníků.

83

Tato věda zkoumá pečetě (ty uzavírají písemnosti); ověřuje (zajišťuje) platnost a správnost písemností.

Tato věda zkoumá rodové vztahy (genus = rod). U nás se tím zabývali uţ nejstarší kronikáři (Kosmas). Pouţívají se značky hvězdička před datem narození, kříţ před datem úmrtí, čtverec značí osobu muţského pohlaví, kolečko ţenského pohlaví. Přeškrtnutý čtverec či kolečko značí, ţe daná osoba je jiţ po smrti. Tato věda vyuţívá v současnosti výpočetní techniku.

Je to nauka o mincích a platidlech. Mince se skládá se ze dvou částí - avers (líc) a revers (rub). První raţené mince na území českého státu byly denáry (10. století - 1300), které se začaly razit za Boleslava II., a brakteáty, které se razily jen z jedné strany. Na počátku 16. století se začaly v Jáchymově razit tolary (Joachimsthaler; dal je razit Štěpán Šlik). Za Habsburků se začala pouţívat konvenční měna a zlatková měna (ze stříbra). Aţ v roce 1892 se začala pouţívat korunová měna.

Název této vědy pochází od slova codex (středověká kniha). Knihy psané ve středověku byly většinou neúřední povahy, nejprve se opisovaly v klášterech, teprve v 15. století byl vynalezen knihtisk. Vytvořit codex nebylo nic jednoduchého. Mnich musel nejprve vyrobit papír a inkoust. Vlastní psaní také nebylo snadné, napsat jednu stránku trvalo mnichovi dokonce celý den. Codex pak dostal iluminátor, který knihu ilustroval.

Je to nauka o zvonech. Její název se odvozuje od latinského slova campana = zvon.

84

Hodnocení projektu Cílem projektu bylo přiblíţit ţákům město i z jiného úhlu pohledu a stmelit třídní kolektiv. Ţáci se scházeli po dobu dvou volných víkendů. Odpovědi na otázky byly dílem celé skupiny a některé ze skupin vyuţily i moţnost fotodokumentace a výtvarného zpracování.

85

Závěr Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila téma z regionálních dějin. Se snahou poukázat na proměny, kterými tato oblast prošla zejména v druhé polovině 20. století a vyzdvihnout význam Písecka v současnosti. Nešlo o velké území, ale velice důleţité svou polohou , ze které plynul nebývalý hospodářský prospěch. Zlatá stezka byla pro kraj znakem bohatství, ochrana velice důleţitých cest podél řeky Vltavy a Otavy. sii vynutila výstavbu hradu Zvíkova a zámku Orlík. .Město Písek bylo střediskem hospodářsky silného Prácheňského kraje, od druhé poloviny 19. století Píseckého kraje. V dobách velké nezaměstnanosti mnoho obyvatel odešlo nebo se vystěhovalo, především do Ameriky. Obě světové války region těţce poznamenaly, jeho obyvatelstvo bylo vystaveno tvrdému útlaku. Ve druhé polovině 20. století politické, hospodářské a přírodní změny nebývale ovlivnily charakter celého kraje. Velký rozmach průmyslu nabídl nejenom mnoho nových pracovních příleţitostí, ale ve svých důsledcích znamenal přesun venkovského obyvatelstva za prací do měst a následovalo vylidňování vesnic. Vedle porušování lidských práv, majetkových křivd a necitlivých zásahů do přírodních poměrů znamenala kolektivizace zvýšení produktivity práce a následný ekonomický rozvoj venkova. Rozsáhlé státní investice do výstavby Orlické přehrady přinesly nové pracovní příleţitosti, zvýšení zaměstnanosti a současně výrazné zlepšení komunikační dostupnosti, coţ se příznivě projevilo v celém regionu. Postupně byla odstraňována předchozí chudoba a zaostalost. Na druhé straně nelze přehlédnout necitlivý zásah do přírodních poměrů a negativní dopady, které Orlická přehrada způsobila a stále působí.

86

Úroveň školství odpovídala hospodářské a politické vyspělosti v určitém období.V 60. letech dvacátého století se rozvíjelo základní školství na venkově, v 90. letech si vyţádala výstavbu nových škol v městech. Síť odborných a středních škol reagovala na společenskou poptávku průmyslu, zemědělství, lesnictví, zdravotnictví peněţnictví , obchodu i sluţeb. Písecko svou rozlohou patří mezi menší okresy Jihočeského kraje, ale významné události zejména ve 20. století poznamenaly tuto oblast více neţ ostatní. Je mnoho písemných dokumentů, které o rozmachu Písecka vypovídají, ale nejsilněji působí svědectví dosud ţijících pamětníků, přímých účastníků nebo svědků .Ještě dnes se můţeme setkat s pamětníky poměrů v cikánském táboře v Letech. Pro mladou generaci, která ţije v míru a za zcela jiných společenských a politických poměrů, jsou záţitky pamětníků nepředstavitelné a těţko pochopitelné. Předloţená diplomová práce se v teoretické i praktické části zabývá uplatňováním regionálních prvků ve výuce na prvním stupni základní školy. Cílem bylo poukázat na jednu z moţností, jak ţákům přiblíţit místo bydliště a seznámit je nenásilnou formou s důleţitými mezníky v dějinách. Na samotnou prezentaci získaných poznatků byly vyuţity dvě časové jednotky vyučovacích hodin. Ţáci si mohli zaznamenat informace, které je nějakým způsobem zaujaly. V teoretické části zpracovávali témata, která přímo souvisela s jejich městem a jeho historickým vývojem, metody a formy práce si mohli zvolit sami - omezení bylo pouze časové. Aktivním zapojením do vyhledávání zdrojů a získávání informací si nenásilnou formou procvičovali učivo a nové poznatky získávali pomocí vlastního úsilí, o to více si je zapamatovali. Netradiční forma výuky byla postavena na samostatnosti ţáků. Při skupinové práci museli projevit sociální chování, míru tolerance a trpělivosti. Záměrem práce bylo předat ţákům formou sebevzdělávání informace o regionu, vzbudit jejich zájem o dění v jejich okolí a také prohloubit lásku k rodnému kraji a místu, kde tráví své dětství.

87

Tato práce splnila svůj účel a byla pro mne i ţáky inspirací pro další vyuţití moţností netradičního vyučování.

1

RESUMÉ Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila téma z regionálních dějin. Popisuji společenskopolitický vývoj Písecka v 19. a 20. století a rozvoj školství v reakci na společenskou potřebu a poţadavky průmyslu a zemědělství. Zmiňuji se také o tragických důsledcích první a zejména druhé světové války, která byla navíc ukončena v tomto kraji. Část práce věnuji cikánskému táboru v Letech a osudu milevských Ţidů. Mimořádný význam pro kraj znamenala výstavba Orlické přehrady, jeţ významně ovlivnila ţivot obyvatel v jejím okolí. Nové komunikace a mosty umoţnily přesun venkovského obyvatelstva za prací do měst a přispěly k odstranění zaostalosti a chudoby severozápadní části okresu.

For mine graduation theses I selected subject from regional history. I describe social-political development of Písek’s region in 19th and 20th century and expanse in educational system in reaction of social needs, industry and agriculture. I also allude to tragical consequentiality of WWI and especially WWII, which in addition ended in this county. Part of mine work pay heed to gipsy camp in Lety and fate of Milevsko’s Jews. Exceptional importance for the county meant building of Orlik’s dam, which distinctively influence life of residents in its surroundings, new thoroughfare and bridges allowed of moving country people after work in to the cities and previous backwardness and poverty of northwest part of the county was removed.

2

SEZNAM PŘÍLOH

1. Mapa píseckého regionu 2. Mirotice po bombardování v roce 1945 3. Křiţíkova elektrárna v Písku 4. Křiţíkova elektrárna v Písku 5. Kamenný most v Písku 6. Písecký hrad 7. Prácheňské muzeum v Písku v objektu Píseckého hradu 8. Zámek v Čimelicích, sídlo filmové školy 9. zámek v Protivíně 10. Areál Milevského kláštera 11. Milevský klášter 12. Památník obětem v Bernarticích 13. Památník obětem 2. světové války v Oslově 14. Soutok Otavy a Vltavy u Zvíkova 15. Hrad Zvíkov 16. Zámek Orlík 17. Ţďákovský most 18. Podolský most 19. Setkání voru a lodi na střední Vltavě nedaleko hradu Orlík kolem roku 1903 20. Voraři na Otavě

Obrazové přílohy

1. Mapa píseckého regionu (Viz:Zlaté stránky – Jihočeský kraj – severní část)

2. Mirotice po bombardování v roce 1945 (foto autor podle dobových fotografií v Památníku Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého v Miroticích)

3. Křiţíkova elektrárna v Písku (foto autor)

4. Křiţíkova elektrárna v Písku (http://www.icpisek.cz)

5. Kamenný most v Písku (foto autor)

6. Písecký hrad (foto autor)

7. Prácheňské muzeum v Písku v objektu Píseckého hradu (foto autor)

8. Zámek v Čimelicích, sídlo filmové školy (foto autor)

9. Zámek v Protivíně (http://cs.wikipedia.org)

10. Areál Milevského kláštera (foto autor)

11. Milevský klášter (http://www.icpisek.cz)

12. Památník obětem v Bernarticích (foto autor)

13. Památník obětem 2. světové války v Oslově (foto autor)

14. Soutok Otavy a Vltavy u Zvíkova (http://www.icpisek.cz)

15. Hrad Zvíkov (foto autor)

16. Zámek Orlík (foto autor)

17. Ţďákovský most (foto autor)

18. Podolský most (http://nd02.blog.cz)

19.. setkání voru a lodi na střední Vltavě nedaleko hradu Orlík kolem roku 1903 (z dobové knihy E. Chalupného) (http://cs.wikipedia.org)

20. voraři na Otavě (http://www.otavin.cz)