Diplomová práce Státní sociální podpora jako součást sociálního zabezpečení

Masarykova univerzita Právnická fakulta

Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Diplomová práce

Státní sociální podpora jako součást sociálního zabezpečení

2005/2006

Klára Holubová

OBSAH 1. Státní sociální podpora jako systémová součást .................................................. 3 2. Prameny úpravy ...................................................................................................... 7 2.1. Zákon o státní sociální podpoře ........................................................................ 7

2.2. Právní předpisy prováděcí ................................................................................ 11

2.3. Právní předpisy související ................................................................................ 12 2.4. Dopad právní úpravy Evropské unie ................................................................ 12 3. Vymezení některých pojmů .................................................................................. 13 3.1. Rozhodný příjem .............................................................................................. 13 3.2. Rozhodné období .............................................................................................. 16 3.3. Rodina ............................................................................................................... 16 3.4. Nezaopatřenost dítěte ........................................................................................ 17 4. Osobní rozsah – oprávněné subjekty ................................................................... 22 5. Věcný rozsah .......................................................................................................... 26 5.1. Vymezení pojmů dávkové schéma a dávková formule .................................... 29 5.2. Konstrukce dávek a životní minimum .............................................................. 29 5.2.1. Životní minimum .................................................................................... 30 5.2.2. Valorizační formule životního minima ................................................... 33 6. Rozbor jednotlivých dávek ................................................................................... 34 6.1. Dávky poskytované v závislosti na výši příjmu ............................................... 34 6.1.1. Přídavek na dítě ...................................................................................... 34 6.1.2. Sociální příplatek .................................................................................... 38 6.1.3. Příspěvek na bydlení ............................................................................... 43

6.2. Ostatní dávky státní sociální podpory ............................................................... 45 6.2.1. Rodičovský příspěvek ............................................................................. 45 6.2.2. Příspěvek na školní pomůcky ................................................................. 49 6.2.3. Dávky pěstounské péče ........................................................................... 50

1

6.2.3.1. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte .............................................. 51

6.2.3.2. Odměna pěstouna ....................................................................... 52 6.2.3.2.1. Odměna pěstouna ve zvláštních případech ................ 53

6.2.3.3. Příspěvek při převzetí dítěte ...................................................... 54

6.2.3.4. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla

........................... 54

6.2.4. Příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc 55 6.2.5. Porodné ................................................................................................... 56 6.2.6. Pohřebné ................................................................................................. 57 7. Správa státní sociální podpory ............................................................................. 58

7.1. Řízení ve věcech státní sociální podpory .......................................................... 58

7.2. Nárok na dávku a nárok na výplatu dávky ....................................................... 64 7.2.1. Přechod a převod nároku ........................................................................ 67

7.3. Výplata dávek ................................................................................................... 67 8. Sociální zabezpečení z mezinárodního hlediska .................................................. 68 8.1. Mezinárodní organizace působící v oblasti sociálního zabezpečení ................ 68

8.2. Mezinárodní prameny práva sociálního zabezpečení ....................................... 70 8.3. Nárok občana členského státu Evropské unie na rodinné dávky ...................... 73 Závěr ........................................................................................................................... 78 Přílohy ......................................................................................................................... 81 Resumé ........................................................................................................................ 110 Seznam použité literatury ......................................................................................... 113

2

1. Státní sociální podpora jako systémová součást

Systém dávek, jehož hlavním cílem je podpora rodin s dětmi, byl značně rozvinutý již

před rokem 1989. Sociální reforma na počátku 90. let, tedy v době kdy se koncipovaly její

principy, vyšla z velmi rozbujelého systému sociálních dávek, který především postrádal v řadě případů jakýkoli jednotící řád, u některých dávek nebyla zřejmá podstata jejich konstrukce, smysl a cíl. Takovýto sytém nebyl schopen naplnit požadavky adresné sociální politiky, transparentnosti finančních toků a potřeby řešit nové sociální situace.

Hlavní problémy výchozího stavu představovala smíšenost dávek a jiných forem

podpory (slev, dotací) do různých systémů pojištění, společenské pomoci rodinám s dětmi,

sociální péče či státních dávek, dále existence velkého počtu sociálních dávek určených k různým cílům, z nichž některé byly zcela jednoúčelové. Jednotlivé dávky se totiž nově

vytvářely k různým účelům, měnily se nároky a podmínky a v jednotlivých systémech se hledaly nástroje k řešení nových situací. Nejsnazším řešením často bylo vytvořit novou

dávku. Možnost provést reformu, která by systém zjednodušila, sjednotila a zpřehlednila,

v podstatě nebyla. Dalším problémem byla chybějící věcná definice některých dávek, neboť nebylo řečeno, jak jsou koncipovány, jaké situace řeší a jak mají být použity. Postrádaly

věcný obsah, který by určil i způsob valorizace, eventuálně další vývoj dávky (např. co do nároku, podmínek apod.). To se týkalo např. přídavků na děti a příplatku k přídavkům na děti pro zdravotně postižené děti. Neujasněnost konstrukce přídavků na děti byla také jedním

z důvodů, proč nebyly od roku 1985 až do roku 1993 valorizovány.1 Chyběla totiž určitá návaznost na nějakou objektivní ekonomickou veličinu, jakou je např. životní minimum, vývoj mezd, jejíž vývoj by sledovala. Nejasně koncipované dávky mohly být valorizovány

kdykoliv, nebo také nikdy. Některé dávky (např. porodné) sice valorizační schéma kodifikováno měly, ale nebylo řečeno do jaké výše. Dalším nedostatkem projevujícím se u dávek určených jedné skupině obyvatel, jako třeba rodinám, byly rozdílné

formulace

právních institutů a podmínek pro každou jednotlivou dávku zvlášť. Tudíž pojmy jako např.

nezaopatřenost dítěte, rodiny, příjem, byt apod. byly pro různé dávky definovány různě. Řešení problému jedné skupiny obyvatel bylo obsaženo v mnoha zákonech, aniž byla

formulována nějaká jednotící východiska a závislosti na jiných makroekonomických

veličinách, např. vývoji cen, vývoji mezd apod. To znamenalo faktické rozptýlení dávek a

podpor do mnoha právních norem a jejich novel. V roce 1995 nově přijatý zákon o státní

1

Víšek, P. Proč tři systémy sociální ochrany? Sociální politika, 1995, č. 12, s. 5 - 7.

3

sociální podpoře sjednotil tyto podmínky z dosavadních 25 právních předpisů obsažených ve více než 80 platných zněních.2

V roce 1995 byl Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky předložen vládní

návrh zákona o státní sociální podpoře, jenž byl Parlamentem přijat dne 26. května 1995.

Nabytí účinnosti zákona bylo stanoveno na den 1. října 1995, s výjimkou ustanovení upravujících dávky závislé na výši příjmu, jejich účinnost byla posunuta až na 1. leden 1996.

Postupně tak byl zaveden nový systém, jehož součástí se vedle důchodového pojištění, nemocenského pojištění a sociální pomoci stala také státní sociální podpora coby jedna ze základních forem zajištění osob při zákonem stanovených sociálních událostech.

Nová úprava znamenala změnu v sociální politice, kdy se úloha státu přesunula ze státního paternalismu k participaci. Nová koncepce klade větší odpovědnost jednotlivci a rodinám, od

kterých očekává, že si zabezpečí co nejširší okruh potřeb vlastními prostředky, tedy především pracovním příjmem a z něho odvozenými dávkami. Tam, kde si jednotlivec nebo

rodina nebude moci takto své potřeby na společensky přijatelné úrovni zabezpečit, zasáhne a

pomůže stát. Stát svou podporu a pomoc uplatní také tam, kde má zájem jednotlivce nebo rodinu stimulovat, podpořit, chránit.

Dosavadní statický systém plošného poskytování dávek bez ohledu na příjmovou

situaci rodin vytváří bariéru dalšího užití a rozvoje tohoto sytému. V případě, že by se dávky s ohledem na vývoj cen a mezd nevalorizovaly, ztratily by pro rodinu s podprůměrným

příjmem hodnotu skutečné pomoci. Pokud by se stávající dávky v jejich současném pojetí

valorizovaly, zvýšily by se výrazně sociální výdaje státu, přitom by však byla pouze

zachována reálná úroveň dávek bez možnosti více posílit příjmy jen některých skupin. V obou případech by stát vynakládal značné prostředky paradoxně na poskytování dávek i těm rodinám, které je vzhledem ke svým příjmům nepotřebují, a tento aspekt by byl s narůstající příjmovou diferenciací stále významnější.3

Snahou bylo vytvořit takový sociální systém, který by vyhovoval podmínkám tržní

ekonomiky, ve kterém životní úroveň jednotlivců i rodin vyplývá především z pracovních příjmů, kdy sociální redistribuce motivuje ke zvyšování příjmů a snižuje závislost na příjmech sociálních. Sociální příjmy nesmí působit demotivačně a nivelizačně. Z těchto důvodů je nový

systém státní sociální podpory hospodárný, účelný, adresný a vychází z konkrétní sociální události a situace.

2 3

Víšek, P. Proč tři systémy sociální ochrany? Sociální politika, 1995, č. 12, s. 5 - 7. Kepková, M., Dlouhý, J. K zákonu o státní sociální podpoře. Sociální politika, 1995, č. 7 - 8, s. 24 - 27.

4

Stát zavedením nového systému státní sociální podpory získal nástroj na účinnou

podporu sociálních situací, u nichž má zájem podílet se na jejich řešení formou obligatorních

dávek. To, že vyplácení dávek stát financuje ze státního rozpočtu a provádění systému organizuje prostřednictvím obecných orgánů státní správy, charakterizuje státní sociální podporu z hlediska postavení státu jako všeobecné povinné státní zabezpečení. Ačkoli jsou

dávky státní sociální podpory určeny především rodinám s dětmi, řeší i některé sociální situace týkající se všech občanů. Zavedením tohoto systému stát vyjádřil zájem podílet se na

nákladech souvisejících se založením rodiny, narozením dítěte a péčí o toto dítě, které nemá

vlastní příjem, neboť náklady vzniknuvší v souvislosti se založením rodiny, narozením dítěte a péčí o něj nemohou být často kryty příjmem rodičů, ba ani z úspor, tudíž životní úroveň

rodin s dětmi, resp. osob v nich žijících, je z tohoto důvodu nižší než životní úroveň osob, které děti nevyživují. Rovněž náklady na bydlení, a to nejen u rodin s dětmi, znatelně

ovlivňují hmotné podmínky života rodiny, proto je v systému státní sociální podpory obsažena i dávka, která pomáhá krýt náklady na tuto potřebu, nejinak působila služba jednoho

z rodičů v ozbrojených silách. Stát zároveň vyjádřil vůli participovat formou státních dávek

na specifických situacích rodiny, jako je narození dítěte a úmrtí osoby. Další specifickou situací, která stále více získává na důležitosti, je podpora náhradní rodinné péče. Tímto se

v systému státní sociální podpory projevují prvky zaopatřovací formy, jelikož ze strany

jednotlivce k poskytnutí plnění postačuje, nachází-li se ve stavu sociální potřebnosti nebo v určité stanovené příjmové skupině.

K řešení uvedených situací je nutná určitá redistribuce prostředků, a to nejen ve

prospěch rodin s dětmi, ale i občanů, kteří podporu státu potřebují, přestože v rodině nežijí.

Sociální redistribuce prostředků se uplatňuje ve dvou směrech, jednak od bezdětných občanů k rodinám s dětmi a jednak od bohatších k chudším. Všeobecně se vychází z toho, že rodina

s vyššími příjmy má větší možnosti pokrýt různé sociální situace a situace v rodině, naopak rodině s nižšími příjmy je třeba aktivně pomoci.4

Kromě výše zmíněné fundamentální změny zákon o státní sociální podpoře sjednotil

státní dávky (např. rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče) vyjadřující podporu státu občanům a rodinám s dětmi do jednoho celku, vedle toho nově definoval dávky, které byly

doposud součástí jiných systémů, a to nemocenského pojištění či důchodového zabezpečení

(přídavky na děti, podpora při narození dítěte, pohřebné), a ještě zavedl dávky nové

4

Břeská, N. a kol. Státní sociální podpora. Olomouc: ANAG, sdružení, 1996, s. 7.

5

(příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu), jimiž reaguje na do té doby neřešené sociální situace.

Ve výčtu změn, které přinesl nově vznikající zákon o státní sociální podpoře, nelze

nezmínit a ocenit jednoznačný valorizační mechanizmus spočívající v tom, že výše dávek, až na výjimky, kterými jsou dávky pohřebné a od 1. dubna 2006 také příspěvek na školní

pomůcky, je stanovena jako součin osobních potřeb osob odvozených ze životního minima a určitého koeficientu.

Změnou životního minima lze pružně reagovat na vývoj cen a mezd, změnou výše

koeficientu vyjadřuje stát vůli finančně zvýšit podporu v jednotlivých oblastech, příkladem toho je rodičovský příspěvek a porodné. Ze životního minima se také vychází při určování

výše dávek. Při valorizaci životního minima dochází automaticky ke zvýšení dávek státní sociální podpory. Vzájemná proporce výše dávek a prostředků vkládaných do těchto řešení

umožňuje realizovat nejen mnoho variant, ale především jedním systémem realizovat i různá pojetí sociální politiky státu. Výsledná podoba koeficientů, na jejichž základě je stanovena výše dávek a rozsah příjemců, odráží nejen sociálně ekonomické faktory, ale i ekonomický

efekt testování, jeho administrativní náročnost a dále možnosti institucionálního systému. Při stanovování koeficientů byly respektovány zejména následující skutečnosti: -

princip solidarity a princip státem organizovaného přerozdělování od bezdětných

-

zásadním způsobem nedeformovat příjmové rozdělení určené příjmy z ekonomické

-

období pro testování příjmů musí odpovídat charakteru dávky

-

k rodinám s dětmi a od vysokopříjmových k nízkopříjmovým rodinám aktivity a příjmy nahrazující mzdu

vstupní nastavení koeficientů určit tak, aby zavedení nového systému nebylo velkou částí rodin již při zavedení odmítáno, což se týkalo zejména těch dávek, které byly dosud poskytovány všem přímo nebo formou nepřímých dotací

-

minimální úroveň cílené dávky pro rodiny s příjmem na úrovni životního minima musí

-

maximální úroveň dávky a okruh příjemců jsou limitovány výdaji na příslušné služby

odpovídat alespoň výši plošné dávky

nebo okruh výrobků; dávka je přitom pouze příspěvkem státu a nikdy nepokrývá výdaje plně

-

stanovit koeficienty co nejpřesněji pro každou dávku tak, aby respektovaly různý účel

těchto dávek, různý okruh příjemců, různé podmínky nároku a různou ekonomickou váhu a aby současně při stanovení stejného koeficientu pro více dávek nevznikla

6

sociální past (tj. při překročení příjmové hranice o 1 Kč rodiny přijde současně o několik dávek).5

Jako základní kritérium pro přiznání dávek státní sociální podpory byla zvolena příjmová

situace rodiny. Tím se dosavadní statický systém plošného poskytování sociálních dávek přeměnil na systém adresný, který je schopen pružně reagovat na změny v příjmové situaci

rodiny. Nárok na dávky je navázán na výši konkrétního příjmu, jehož rodina dosahuje a který je pro jednotlivé dávky limitován částkou odpovídající výši životního minima rodiny násobeného stanoveným koeficientem.

Výše příjmů v rodině pro přiznání některých dávek státní sociální podpory i výše těchto

dávek je stanovena s ohledem na některé sociální situace, zejména na nepříznivý zdravotní stav dítěte nebo rodiče nebo osamělost rodiče. Výhoda návaznosti státní sociální podpory na životní minimum se projevuje také v automatickém zvyšování dávek v případě, že dojde ke

zvýšení životního minima, a také v tom, že se vytvořil variabilní systém umožňující reagovat na různé sociální situace v rodině.6

Transformace všech dávek na dávky státní sociální podpory do jednoho věcně příslušného

správního orgánu přinesla veřejnosti snazší orientaci v systému státních dávek. Navíc tento kompaktní systém lze z centra lépe metodicky vést, vybavit jednotným softwarem a snáze kontrolovat oprávněnost výplat dávek. 2. Prameny úpravy

2.1. Zákon o státní sociální podpoře

Stěžejním pramenem poskytujícím komplexní úpravu státní sociální podpory je zákon

č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o

SSP). Tento zákon vymezuje osobní a věcný rozsah jednotlivých dávek, upravuje institucionální otázky i řízení ve věcech státní sociální podpory.

Stanovil devět dávek, z nichž sedm bylo určeno pro rodiny s dětmi a zbývající dvě

všem domácnostem (pohřebné, příspěvek na bydlení). Dávky státní sociální podpory byly do

praxe zavedeny ve dvou etapách. Dávky, které zůstaly univerzální (rodičovský příspěvek,

zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné) se začaly vyplácet od 1. října 1995 podle pravidel stanovených zákonem o SSP. Následně od 1. ledna 1996 začaly být

Břeská, N., Dlouhý, J., Kepková, M., Vránová, L. Zákon o státní sociální podpoře. Národní pojištění, 1995, č. 8 - 9, s. 8. 6 Burdová, E. Informace o připravovaném zákonu o státní sociální podpoře. Národní pojištění, 1995, č. 4, s. 1 3. 5

7

podle nových pravidel vypláceny zbývající dávky, které byly převedeny z dávek univerzálních na dávky testované, tedy přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na dopravu a příspěvek na bydlení.7 Zákon zároveň obsahuje i procesněprávní úpravu s

odchylkami, kterými se liší řízení o dávkách od správního řízení obsaženého ve správním řádu. Stanoví také věcnou a místní příslušnost orgánů, které o dávce rozhodují a přiznanou dávku vyplácejí.

Za dobu již více než desetileté existence se ani zákon o SSP nevyhnul změnám a

doplněním. K datu 1. dubna 2006 byl zatím novelizován více než třicetkrát. První novelou

v řadě, účinnou od 1. července 1996, byl zákon č. 137/1996 Sb., který přinesl pouze drobné

změny ve vymezení nezaopatřenosti dítěte a v posuzování nároku na příspěvek na dopravu. Zákon č. 132/1997 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. července 1997, zrušil zúčtování

sociálního příplatku a příspěvku na bydlení. Zásadnějších změn doznal zákon o SSP rozsáhlou novelou, tedy zákonem č. 242/1997 Sb. Poznatky z dosavadní praxe vyvolaly

potřebu jednak zpřesnit některá ustanovení a jednak zjednodušit právní úpravu jak z hlediska

osob uplatňujících nárok na dávku, tak i z hlediska úřadů poskytujících dávky. Současně byl v souvislosti se zavedením některých úsporných opatření dočasně (na období od 1. října 1997

do 31. prosince 1998) omezen okruh rodin, jimž byl vyplácen přídavek na dítě, a to snížením

hranice příjmu rozhodného pro nárok na tuto dávku, navíc byla u většiny oprávněných tato dávka snížena. Zákonem č. 91/1998 Sb., došlo zejména ke zvýšení koeficientu příspěvku na

bydlení z 1,40 na 1,60. Zvýšení koeficientů u pěstounských dávek přinesla další novela z roku 1998, zveřejněná pod číslem 158/1998 Sb. Novela obsažená v zákoně č. 360/1999 Sb. byla přijata v návaznosti na zákon o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. Zákonem č.

118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně

některých zákonů, došlo k drobné úpravě, která spočívala v doplnění ustanovení o zápočet mzdových nároků vyplacených úřadem práce v částce, která nebyla zaúčtována

zaměstnavatelem. Zákon č. 132/2000 Sb. provedl změny v ustanoveních řešících působnost Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“), a to přenesením většiny dosavadních činností na orgány kraje. Následující novela, zákon č. 155/2000 Sb., pozměnila v důsledku

zavedení rodičovské dovolené ustanovení upravující rodičovský příspěvek. V roce 2001 zaznamenal zákon o SSP ještě jednu novelizaci. Tu provedl zákon č. 492/2000 Sb., jímž došlo

ke změnám v návaznosti na zavedení tzv. paušální daně. Dne 1. října 2001 nabyl účinnosti zákon č. 271/2001 Sb., další poměrně rozsáhlá novela zákona o SSP. Nejvýznamnějšími

Kotýnková, M. Rodinné dávky a jejich vývoj v rámci sociální reformy v České republice. Právo a zaměstnání, 2004, č. 7 – 8, s. 16 – 22. 7

8

změnami bylo zvýšení koeficientu pro výpočet porodného, zvýšení možného výdělku poživatele rodičovského příspěvku a ustanovení, která ukládala povinnosti osobám společně posuzovaným s příjemcem dávky státní sociální podpory. Poté byl zákon o SSP novelizován

zákonem č. 151/2002 Sb. s účinností od 1. ledna 2003 v návaznosti na přijetí soudního řádu správního. S přijetím tzv. služebního zákona souvisela další drobná novelizace provedená zákonem č. 309/2002 Sb., která nabývá účinnosti až k 1. lednu 2007. Další novelou v řadě se

stal zákon č. 320/2002 Sb., který řešil zejména přechod kompetencí ze zrušených okresních

úřadů na obecní úřady obcí s rozšířenou působností s tím, že po přechodnou dobu (tj. do 31. března 2004) budou dávky státní sociální podpory poskytovány obecními úřady v místech dosavadních okresních úřadů.

V roce 2003 bylo schváleno pět novelizací zákona o SSP. První z nich byl zákon č.

125/2003 Sb., který nabyl účinnosti 1. července 2003 a který přinesl u opakujících se dávek

zkrácení období, za něž lze dávku státní sociální podpory přiznat zpětně, a to z jednoho roku na tři měsíce. U jednorázových dávek podobná změna nenastala a zůstala možnost přiznat dávku jeden rok zpětně od vzniku nároku na dávku. Novela provedená zákonem č. 362/2003

Sb. účinná od 1. ledna 2005 znamenala drobné změny ve výčtu započitatelných příjmů.

Obdobná úprava počala účinkovat 1. ledna 2004 v podobě zákona č. 438/2003 Sb., a to v návaznosti na novelizaci zákona o daních z příjmů. Další novela, zákon č. 424/2003 Sb., byla součástí tzv. technické novely a upravila s účinností od 1. ledna 2004 ustanovení týkající

se ukládání, zpracování a předávání údajů potřebných pro účely státní sociální podpory a

stanovila též podmínky pro předávání údajů z informačního systému státní sociální podpory pro účely jiných subjektů. Nejvýznamnější z pěti novel přijatých v roce 2003 byla poslední

z nich, a to zákon č. 453/2003 Sb. Hlavní změnou, k níž došlo s účinností od 1. dubna 2004, byl převod kompetencí ve státní sociální podpoře na úřady práce, přičemž hlavní město Praha zůstalo výjimkou. Dne 1. ledna 2004 však již nabyly účinnosti podstatnější změny jako

zrušení dosavadního omezení výdělečné činnosti poživatelů rodičovského příspěvku. Od 1. července 2004 pak došlo k novému způsobu stanovení minimální fiktivní výše příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, a to jako 50 % průměrné mzdy

v národním hospodářství, pro účely posouzení nároku a stanovení výše dávek, a dále ke

zrušení příspěvku na dopravu s určením, že polovina dosavadních nákladů na tuto dávku bude uvolněna ze státního rozpočtu na slevy jízdného žáků a studentů dojíždějících do školy.

V souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie (dále jen „EU“) došlo dne 1. května

2004 novelou č. 237/2004 Sb. ke změně úpravy poskytování dávek státní sociální podpory. Zákon č. 53/2004 Sb. byl první ze čtyř novel schválených roce 2004. S účinností od 1. dubna

9

provedl úpravy v ustanoveních týkajících se poskytování údajů, které potřebují orgány státní sociální podpory při provádění sytému státní sociální podpory, od Ministerstva vnitra. Další

novelou s účinností od 1. května 2004, a to zákonem č. 237/2004 Sb., došlo ke zvýšení rodičovského příspěvku z dosavadních 1,10 násobku příslušné částky životního minima na

1,54 násobek. Zákon č. 315/2004 Sb. rozšířil od 27. května 2004 okruh osob, jimž náleží tzv.

pěstounské dávky, o osoby, u nichž probíhá řízení o ustanovení poručníkem dítěte a které osobně pečují o dítě, k němuž nemají vyživovací povinnost. Zákonem č. 436/2004 Sb. byla

upravena ustanovení zákona o SSP týkající se uchazečů o zaměstnání a jejich hmotné

zabezpečení. Poslední novela z roku 2004 obsažená v zákoně č. 562/2004 Sb. souvisela s vymezením různých typů studia a vzdělávání.

Faktickou změnou bylo zrušení vojenské základní služby a civilní služby, k němuž

došlo od 1. ledna 2005. Ačkoliv zákon o SSP novelizován nebyl, nelze již od tohoto data přiznat zaopatřovací příspěvek, tedy dávku náležející při výkonu vojenské základní služby nebo civilní služby.

Rok 2005 přidal do výčtu novel dalších sedm. První z nich, zákon č. 124/2005 Sb., řeší

odlišně posuzování příjmů osob samostatně výdělečně činných vykonávajících tuto činnost jako činnost vedlejší, poněvadž použití minimálního fiktivního příjmu ve výši poloviny

průměrné mzdy v národním hospodářství se u těchto osob ukázalo jako neúnosné. Zákon č.

168/2005 Sb., zavedl od 1. června 2005 zvláštní odměnu pěstouna pro situace, kdy pěstoun

pečuje buď o tři nebo více dětí v pěstounské péči, nebo alespoň o jedno dítě těžce zdravotně postižené, které vyžaduje mimořádnou péči. Tato odměna se pak posuzuje jako plat. Zákon č.

204/2005 Sb. s účinností od 1. ledna 2006 upravil podmínky pro poskytování rodičovského příspěvku. Od 1. října 2005 přibyla do systému státní sociální podpory nová dávka s názvem příspěvek na péči o dítě v zařízení vyžadující okamžitou pomoc, stalo se tak zákonem č. 218/2005 Sb. Tři zbývající novely zveřejněné ve Sbírce zákonů v roce 2005 pod čísly 377,

381 a 552 přinesly do zákona o SSP jen drobné úpravy. Jedna z nich reagovala na novelu zákona o vysokých školách tím, že jmenovitě určila, které druhy stipendií se nezapočítávají

do rozhodných příjmů. Následnou novelou, konkrétně zákonem č. 113/2006 Sb., účinnou od 1. dubna 2006, byla všechna stipendia z okruhu rozhodných příjmů vyňata. Tato poslední novela patří svým rozsahem k rozsáhlejším. Kromě ustanovení znamenajících upřesnění stávajících ustanovení zákona o SSP rozšířila okruh dávek státní sociální podpory o další

nový druh dávky, kterou je příspěvek na školní pomůcky. Zároveň byl zákon o SSP rozšířen o ustanovení upravující správní delikty a přestupky, jichž se mohou dopustit fyzické a právnické osoby, které nesplní povinnost, jež jim zákon o SSP ukládá.

10

Zároveň se zákonem o SSP byl schválen zákon č. 118/1995 Sb., kterým se mění a

doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o SSP. Tento zákon obsahoval změny

zákonů, jež bylo třeba v návaznosti na úpravu státní sociální podpory provést, většinou se jednalo o legislativně technické změny vyplývající ze vzájemné provázanosti jednotlivých právních předpisů.

2.2. Právní předpisy prováděcí

Vzhledem k tomu, že zákon o SSP obsahuje několik zmocnění pro vydání právních

předpisů, byla přijata vyhláška MPSV č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory, která pro účely

tohoto zákona upravila dlouhodobý nepříznivý stav a stupeň zdravotního postižení. Klasifikuje se pouze dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, za něž se podle poznatků lékařské vědy považuje takový nepříznivý zdravotní stav, který má trvat déle než jeden rok. Zákonem jsou stanovena tři rozpětí podle stupňů zdravotního postižení.

Na základě zmocnění zákona o SSP byla vydána vyhláška Ministerstva školství,

mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví, které další studium, popřípadě výuka, se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění

považuje za studium na středních nebo vysokých školách. Tato vyhláška byla několikrát

novelizována. V současné době platí vyhláška MŠMT č. 322/2005 Sb., která výše uvedenou vyhlášku zrušila a nahradila. Uvedená vyhláška vymezuje, jaké druhy studia a přípravy se

považují za studium na střední a vysoké škole, v příloze vyhlášky je uveden taxativní výčet jednotlivých kurzů, popř. škol.8 Vzhledem k tomu, že jde o výčet taxativní, nelze za studium

na středních nebo vysokých školách považovat jiné studium nebo výuku než výslovně uvedené, a to i přesto, že by se některému z uvedených velmi podobaly. Pro uznání studia za

soustavnou přípravu na budoucí povolání stanoví vyhláška podmínku, že takové studium musí být zahájeno ve stejném kalendářním roce, v němž dítě vykonalo první maturitní zkoušku nebo absolutorium na konzervatoři.

MPSV bylo zmocněno každoročně vyhlašovat ve Sbírce zákonů formou sdělení částku

odpovídající 50 % průměrné mzdy v národním hospodářství.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 84. 8

11

2.3. Právní předpisy související

Vedle právních předpisů prováděcích je třeba uvést i další právní předpisy, které mají

se zákonem o SSP těsnou souvislost. Jedním z nich je mnohokrát novelizovaný zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Částky životního minima je

podle zákonného zmocnění oprávněna zvyšovat vláda, naposledy tak učinila s účinností od 1. ledna 2006 svým nařízením č. 505/2005 Sb.

Dalšími souvisejícími předpisy jsou zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve

znění pozdějších předpisů, na jehož ustanovení vymezující příjmy se zákon o SSP odvolává. V návaznosti na povinnosti vyplývající ze zákona o SSP při sdělování údajů týkajících se

příjemců dávek byla provedena změna zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož jsou nyní pracovníci správce daně povinni na

dožádání poskytovat z informací získaných v daňovém řízení orgánům rozhodujícím o

dávkách státní sociální podpory údaje potřebné pro stanovení rozhodného příjmu osob, které jsou poplatníky daně z příjmů. U poplatníků, kteří dosahují příjmů z podnikání a jiné

samostatné výdělečné činnosti, mají povinnost sdělit datum zahájení a ukončení této činnosti

a údaj o tom, zda poplatník daně z příjmů má základ daně z příjmů snížený o nezdanitelnou část základu daně z příjmů z důvodu vyživovaného dítěte, manželky nebo manžela.

Zákon o SSP se dále odvolává na úpravu obsaženou v zákoně č. 435/2004 Sb., o

zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění

pozdějších předpisů, v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Úprava postupu posuzování zdravotního stavu pro účely státní sociální podpory je obsažena v zákoně ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Na řízení o dávkách státní sociální podpory se vztahuje správní řád, jímž je od 1. ledna

2006 zákon č. 500/2004 Sb., který nahradil předešlou úpravu správního řízení obsaženou v zákoně č. 71/1967 Sb., o správním řízení.

2.4. Dopad právní úpravy Evropské unie

Po vstupu České republiky do EU nelze při výčtu pramenů vztahujících se k státní

sociální podpoře zapomenout na dopad Nařízení Rady EEC 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné

12

příslušníky pohybující se v rámci Společenství, Nařízení Rady EEC je provádějící 574/72 a Nařízení Rady EEC 1612/68 o volném pohybu pracovníků v rámci Společenství. 3. Vymezení některých pojmů

3.1. Rozhodný příjem

Taxativní výčet příjmů slouží k naplnění zásady adresnosti dávek poskytovaných

v závislosti na příjmu rodiny. Z důvodu snazšího zavedení nového systému poskytování

dávek do praxe byl okruh příjmů vymezen v menším rozsahu pro období od ledna 1996 do června 1997. Od července roku 1997 byl výčet příjmů rozhodných pro stanovení nároku na dávku rozšířen. Základními druhy příjmů pro dávky státní sociální podpory od počátku byly -

příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky

příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti příjem z pronájmu

peněžité dávky nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení příjem přijatý v rámci plnění vyživovací povinnosti hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání

sociální dávky poskytované z důvodu existence popř. skončení služebního poměru příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů včetně náhrad za ztrátu na služebním platu.

Od 1. července 1997 se rozšířil okruh příjmu o příjem z kapitálového majetku a přibyly i

další příjmy jako např. příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí, příjmy z převodu vlastních nemovitostí, příjmy z prodeje bytů, stipendia ze

státního rozpočtu, plnění z pojištění osob a plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku, úroky z vkladů ze stavebního spoření, ze státních dluhopisů a z hypotečních listů.

Rozhodným příjmem se stal i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek pro stanovení

nároku na některé další dávky. Rozhodné příjmy z tuzemska byly rozšířeny o příjmy ze zahraničí, které jsou obdobné příjmům získaným v České republice (dále jen „ČR“).

Za příjem podléhající dani z příjmů fyzických osob se považuje příjem po odpočtu výdajů

vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu daně z příjmů a pojistného na

sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na zdravotní pojištění.

Do rozhodného příjmu je započítáván každý příjem samostatně a žádný z příjmů nelze

snížit o ztrátu (ze stejného ani z jiného druhu příjmu) z jiného druhu příjmu ani o ztrátu ze 13

stejného druhu příjmu, k níž došlo za jiné období než za období, za něž se rozhodný příjem zjišťuje.

Taxativní výčet příjmů byl v průběhu deseti let mnohokrát novelizován. Nutnost změnit

okruh započitatelných příjmů byla dána jednak tím, že došlo k novele zákona o daních příjmu,

tedy předpisu, na který zákon o SSP odkazoval. K několika novelám došlo také proto, že druh

rozhodného příjmu byl pro potřeby zákona o SSP téměř nezjistitelný (např. příjem z úroků). Změnil se i pohled na započítávání příjmů z prodeje bytů.

K přehlednosti výčtu započitatelných příjmů určitě přispěla novela účinná od dubna roku

2000. Ta příjmy rozdělila do tří základních skupin, a to na příjmy, které jsou předmětem daně z příjmu fyzických osob, na příjmy, které jsou předmětem daně z příjmu fyzických osob, ale jsou od této daně osvobozeny. Třetí skupinu tvoří příjmy, které dani z příjmu nepodléhají.

Podle počtu novel lze dovozovat, že nejsložitější se ukázala otázka, jakým způsobem určit

příjem osob samostatně výdělečně činných, neboť v období rozhodném pro stanovení nároku na dávku ještě nejsou známy jejich skutečné příjmy.

V období od ledna roku 1996 do prosince roku 1997 se osobám samostatně výdělečně

činným v případech, kdy rozhodným obdobím pro stanovení příjmu bylo kalendářní čtvrtletí, započítával součin částky měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistném

na důchodové zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a koeficientu 2,25. Na základě takto fiktivně určeného příjmu byla přiznána a zálohově vyplácena dávka sociální

příplatek a příspěvek na bydlení. Následně v zákonem určeném období měly být tyto dávky

zúčtovány podle skutečných příjmů v rodině dosažených v kalendářním roce. Zúčtování mělo být provedeno za období od 1.dubna kalendářního roku do 31. března následného

kalendářního roku, a to proto, že při účtování měl úřad vycházet z příjmů osob samostatně výdělečně činných, které byly obsaženy v daňovém přiznání.

Zúčtování mělo být provedeno mezi vyplacenou dávkou sociální příplatek, popř.

příspěvek na bydlení, jehož výše byla stanovena vždy podle potvrzených příjmů v rodině za jednotlivá kalendářní čtvrtletí, a mezi sociálním příplatkem a příspěvkem na bydlení, který by

se vypočítal podle skutečně dosažených příjmů v kalendářním roce. Následně se ukázalo, že

provádění zúčtování zálohově vyplacených dávek v praxi by bylo neúměrně pracné ve srovnání s výsledkem, a proto bylo rozhodnuto napříště určovat předpokládaný příjem osob samostatně výdělečně činných v jednotlivých čtvrtletích tak, aby k zúčtování zálohově vyplácených dávek nemuselo docházet.

Proto od ledna roku 1998 v případě, kdy osoba samostatně výdělečně činná činnost

vykonávala i v minulém kalendářním roce, se jako příjem ze samostatné výdělečné činnosti 14

započítávala do rozhodného příjmu částka odpovídající měsíčnímu průměru stanovenému z příjmu z uvedené činnosti za kalendářní rok, který bezprostředně předcházel kalendářnímu roku, do něhož spadá rozhodné období, na které se dávka přiznává.

V případě, že osoba samostatně výdělečně činná prohlásila, že samostatnou výdělečnou

činnost nevykonávala v kalendářním roce, který předcházel rozhodnému období, byl do čtvrtletních příjmů osoby započítán příjem rovnající se životnímu minimu osoby.

Tato konstrukce zůstala zachována i po novele účinné od ledna roku 2001, kdy v důsledku

novely zákona o daních z příjmů mohly osoby samostatně výdělečně činné účtovat nejen v kalendářním, ale i v hospodářském roce. Zákon pamatoval i na případy, kdy osobám samostatně výdělečně činným bylo povoleno odvádět daň z příjmů paušální částkou.

Novelou zákona o SSP účinnou od října roku 2004 bylo stanoveno, že se pro účely tohoto

zákona bude považovat za příjem z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti minimální

částka odpovídající 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství, která platila v období, za něž se zjišťují rozhodné příjmy. Praxe však brzy ukázala, že toto pravidlo lze

uplatňovat pouze v případech, kdy je samostatná výdělečná činnost vykonávána jako činnost hlavní. V případech, kdy toto pravidlo bylo aplikováno na příjem ze samostatné výdělečné činnosti, kterou osoby vykonávaly jako činnost vedlejší, se tyto osoby cítily oprávněně

zkráceny na svých právech. Proto již 30. března 2005 nabyla účinnosti další novela, která

výše zmíněné pravidlo aplikovala pouze na osoby, které samostatnou výdělečnou činnost vykonávaly jako činnost hlavní. Osobám, které samostatnou výdělečnou činnost vykonávají

jako vedlejší, a osobám, které nevykonávaly samostatnou výdělečnou činnost soustavně, se do rozhodného příjmu započítává příjem vyplývající z daňového přiznání. Osobám, které samostatnou

výdělečnou

činnost

vykonávaly

v rozhodném

období,

nikoliv

však

v předcházejícím kalendářním roce, se započítává fiktivní příjem odpovídající 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za příslušný kalendářní rok.

Poslední změnu v taxativním výčtu rozhodných příjmů přinesla novela účinná od 1.

dubna 2006. Ta jednak reagovala na zrušení základní vojenské, popř. civilní služby tak, že od tohoto data již není rozhodným příjmem služné, zástupné a příplatky náležející za službu nebo výcvik ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách. Zároveň se od tohoto data nepovažují

za rozhodný příjem stipendia vyplácená za státního rozpočtu a z prostředků veřejných vysokých škol a ani obdobná plnění poskytovaná ze zahraničí.

15

3.2. Rozhodné období

Rozhodný příjem se zjišťuje za rozhodné období, které je rozdílně stanoveno pro

přídavek na dítě a do 30. června 2004 i pro příspěvek na dopravu, kdy je rozhodným obdobím kalendářní rok, a pro sociální příplatek a příspěvek na bydlení, kdy je rozhodným obdobím kalendářní čtvrtletí.9 3.3. Rodina

Za rodinu zákon o SSP označuje osobu oprávněnou a osoby společně s ní posuzované,

pokud s oprávněnou osobou trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Protože se existence společného soužití a společné úhrady nákladů na své potřeby

v zásadě prokazuje jen prohlášením, docházelo k situacím, že řada osob v zájmu získání

dávek státní sociální podpory prohlašovala, že spolu nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby, i když toto jejich tvrzení mnohdy neodpovídalo skutečnosti. Proto bylo od ledna

1998 příslušné ustanovení doplněno o vyvratitelnou domněnku, že podmínka trvalého soužití se považuje za splněnou vždy, jde-li o -

nezletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče, přičemž za rodiče se považují i osoby, jimž

byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh a družka rodiče nebo uvedené osoby

-

zletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče, pokud rodiče a dítě jsou v témže bytě hlášeni

-

manželé nebo druh a družka, přičemž k druhovi nebo družce se jako ke společně

k trvalému pobytu

posuzované osobě přihlíží, jen žije-li s oprávněnou osobou alespoň po dobu tří měsíců,

od 1. července 2006 budou do této skupiny patřit i partneři žijící v registrovaném partnerství.

Z tohoto obecného principu zákon připouští odchylné řešení v případě, kdy lze za

společně posuzovanou osobu považovat i nezaopatřené dítě těch nezaopatřených dětí, které jsou společně posuzovanými osobami se svými rodiči. Půjde o případy, kdy rodiče pečují o nezaopatřené osamělé dítě a toto dítě má nezaopatřené dítě.10

Pokud jsou rodiče nezletilého nezaopatřeného dítěte rozvedeni, posuzuje se jako osoba

společně posuzovaná s dítětem ten z rodičů, který s nezaopatřeným dítětem žije. Skutečnost, Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 48. 10 Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 5. vydání. Olomouc: ANAG, sdružení, 2000, s. 36. 9

16

že dítě bylo např. svěřeno rozhodnutím soudu do péče druhého z rodičů, nemá na uvedené posuzování vliv. Vždy je rozhodující faktický stav, tedy to, s kým z rodičů dítě společně žije. S ohledem na možnou různorodost situací v rodině dává zákon o SSP orgánu státní sociální

podpory možnost rozhodnout o výjimce z uvedené zásady, pokud se jednoznačně prokáže, že

zákonem vytvořený předpoklad společného soužití neodpovídá skutečnosti. V těchto případech je vždy na zvážení úřadu, zda toto oprávnění na základě zjištěné konkrétní situace

v rodině použije. Zákon blíže nespecifikuje důvody, pro které úřad tímto způsobem rozhodne.

Důvodem pro vyloučení osoby z okruhu společně posuzovaných osob není skutečnost, že se osoba z důvodů pracovních, zdravotních či z důvodu studia přechodně zdržuje mimo místo svého trvalého bydliště.

V souvislosti s novelou zákona o rodině, na základě níž lze nezletilé dítě svěřit do

společné nebo střídavé péče obou rodičů, bylo nezbytné pro tyto případy stanovit okruh

společně posuzovaných osob. Právní úpravu přinesla novela zákona účinná od dubna roku 2000, ze které vyplývá, že v těchto případech bude okruh společně posuzovaných osob určen na základě dohody rodičů. Při takto stanoveném okruhu společně posuzovaných osob může

docházet k případům, že dítě na základě dohody rodičů bude posuzováno s tím z rodičů, který

dosahuje nižší rozhodný příjem, a ve skutečnosti bude zcela nebo převážnou dobu žít

s druhým z rodičů. Rodiče mohou uvedenou dohodu samozřejmě měnit. Změnu dohody však mohou provést vždy jen k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí.

Zákon o SSP obsahuje ustanovení, z něhož vyplývá, že v některých případech se pro

posouzení nároku a výše dávky posuzuje samo nezaopatřené dítě. Jedná se o případy, kdy je toto nezaopatřené dítě v plném přímém zaopatření ústavu či zařízení pro péči o děti nebo mládež.

3.4. Nezaopatřenost dítěte

Za nezaopatřené dítě se vždy považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a to

bez ohledu na další skutečnosti, jakými jsou věk dítěte nebo jeho zdravotní stav apod. Po

skončení povinné školní docházky však už dítě, aby je bylo možno považovat za nezaopatřené, musí splňovat podmínky stanovené zákonem. Musí splňovat buď podmínku

soustavné přípravy na budoucí povolání, nebo musí existovat určité zdravotní důvody, pro které se nemůže připravovat na budoucí povolání nebo nemůže vykonávat výdělečnou

17

činnost. Při trvání uvedených důvodů se však dítě považuje za nezaopatřené nejdéle do dosažení 26 let věku.11

Pokud jde o zdravotní důvody, uvádí zákon buď nemoc nebo úraz, nebo dlouhodobě

nepříznivý zdravotní stav. V prvním případě, je-li oním zdravotním důvodem nemoc nebo

úraz, závisí jen na posouzení ošetřujícího lékaře, zda uzná, že jde o důvod, pro který nemůže

dítě vykonávat výdělečnou činnost nebo se připravovat na budoucí povolání. Zákon v tomto směru blíže uvedené zdravotní důvody nespecifikuje. V těchto případech se bude zpravidla jednat o onemocnění nebo úrazové následky, jejichž léčení nebude dlouhodobé, kdy dítě bude

moci po určité době pokračovat v přípravě na budoucí povolání nebo být výdělečně činné.

Odlišná situace nastane v případě, kdy dítě z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního

stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. V takovém případě pak neposuzuje zdravotní stav ošetřující lékař, ale lékař dříve okresní správy sociálního zabezpečení, v současné době České správy sociálního zabezpečení. Od 1. července 2006 bude zdravotní stav posuzovat lékař, jenž bude zaměstnancem úřadu práce.

Další skupinou dětí, které se považují za nezaopatřené, jsou děti do 18 let věku, které

již ukončily povinnou školní docházku a jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání bez

nároku na hmotné zabezpečení, resp. nároku na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

Do 1. října 2004, kdy nabyl účinnost nový zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.,

splňovaly děti podmínku nezaopatřenosti, jestliže jim nevznikl nárok na hmotné zabezpečení

uchazečů o zaměstnání nebo již nárok na hmotné zabezpečení vyčerpaly. Přitom důvod, že tyto děti nemají nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnaní, nesměl spočívat v tom, že odmítly bez vážného důvodu nastoupit do vhodného zaměstnání nebo k rekvalifikaci,

mařily spolupráci s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání nebo v posledních šesti měsících samy opětovně bez vážných důvodů skončily zaměstnání, anebo s nimi bylo

zaměstnání skončeno pro neuspokojivé pracovní výsledky či pro porušování povinností vyplývajících ze zaměstnání.

Od 1. října 2004 platí, že podmínku nezaopatřenosti splňuje dítě do 18. roku věku,

které je vedeno v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo na podporu při rekvalifikaci.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 66. 11

18

Z okruhu dětí, které by jinak splňovaly podmínku nezaopatřenosti, zákon vyloučil

poživatele plného invalidního důchodu. Do 30. června 1996 podmínku nezaopatřenosti nesplňovalo ani dítě, jež uzavřelo sňatek s osobou, která není nezaopatřeným dítětem.

Naprostá většina dětí po skončení povinné školní docházky zůstává i nadále z pohledu

zákona o SSP nezaopatřeným dítětem, neboť se studiem připravuje na budoucí povolání.

Vymezení soustavné přípravy na budoucí povolání vychází ze školského zákona12 a zákona o

vysokých školách.13

Vzhledem k tomu, že v průběhu platnosti zákona o SSP byly oba zákony nově přijaty,

doznala i ustanovení zákona o SSP určitých, byť ne zásadních změn.

K daleko zásadnější změně došlo novelou zákona o SSP účinnou od 1. ledna 1998. Do

této novely totiž platilo, že za soustavnou přípravu na budoucí povolání se bralo v úvahu jen

studium na středních nebo vysokých školách v ČR. Pokud však dítě začalo studovat na střední nebo vysoké škole v zahraničí, nebylo možné takové studium uznat za soustavnou přípravu na budoucí povolání, a to ani v případě, kdy šlo o studium srovnatelné se studiem v ČR. Negativní reakce veřejnosti na toto ustanovení byly určitě jedním z důvodů, proč od ledna

1998 dítě, které se studiem v zahraničí připravuje na budoucí povolání, neztrácí v ČR výhody

plynoucí z toho, že je považováno za dítě nezaopatřené, a to za podmínky, že MŠMT rozhodne, že konkrétní studium v zahraničí je postaveno na roveň studia na střední nebo vysoké škole v ČR.

Pro úplnost je třeba zmínit, že za soustavnou přípravu na budoucí povolání se do

přijetí nového zákona o zaměstnanosti považovala i příprava pro pracovní uplatnění ve

výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností. Nový zákon tento druh přípravy pro povolání nazval teoretickou a praktickou přípravou pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činností pro osoby se zdravotním postižením.

Jak již bylo uvedeno, příprava dětí na povolání se uskutečňuje převážně studiem na

střední nebo vysoké škole v ČR. Pokud jde o studium na střední škole v ČR, jde po přijetí

nového školského zákona o studium na těch středních školách, které jsou zapsány do školského rejstříku. Jde o školy zřízené krajem, obcí, svazkem obcí, MŠMT, ministerstvem obrany, ministerstvem vnitra a ministerstvem spravedlnosti. Za stanovených podmínek mohou zřizovat školy také registrované církve, náboženské společnosti a další právnické a fyzické osoby.

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 13 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 12

19

Střední školou se pro účely státní sociální podpory rozumí gymnázia, střední odborné

školy, střední odborná učiliště, konzervatoře a vyšší odborné školy. Za studium na střední škole se pro účely státní sociální podpory považuje i nástavbové studium a zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem a středního vzdělání s maturitním zkouškou.14

Od nabytí účinnosti zákona o SSP platilo, že podmínka soustavné přípravy na budoucí

povolání není splněna u studentů, kteří v době studia vykonávají základní popř. náhradní

vojenskou službu nebo civilní službu anebo kteří jsou ve služebním poměru příslušníků ozbrojených sil. Vzhledem k tomu, že koncem roku 2004 byly vojenská základní služba,

vojenská náhradní služba a civilní služba zrušeny, bylo třeba toto ustanovení, které bylo

v zákoně o SSP do novely účinné od 1. dubna 2006 uvedeno, považovat za překonanou právní úpravu.

Za studium na střední škole nelze také považovat studium formou dálkového,

distančního, večerního nebo kombinovaného studia, pokud je dítě v době takového studia

výdělečně činné nebo má nárok na podporu v nezaměstnanosti, popř. podporu při rekvalifikaci (do 30. září 2004 hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání).

Studium na střední škole se považuje za přípravu na budoucí povolání, a to od

započetí studia na této škole zpravidla až do jeho ukončení, tedy do složení maturitní nebo

závěrečné zkoušky, popř. absolutoria. Za dobu soustavné přípravy na budoucí povolání se podle zákona o SSP nepovažuje jen doba, kdy dítě studuje a dochází do školy, ale považují se

za ni i další doby, zejména doba prázdnin. Novelou č. 242/1997 Sb., která nabyla účinnosti 1.

ledna 1998, došlo k doplnění této úpravy o ustanovení, vyplývající z vyhlášky. č. 442/1991 Sb., o ukončení studia na středních školách a učilištích, že závěrečná zkouška se koná v červnu a maturitní zkouška může být konána v termínu buď v květnu, nebo v červnu.

Vzhledem k tomu, že vykonáváním uvedených zkoušek končí studium na střední

škole, dochází k tomu, že se ukončení střední školy nekryje s obdobím školního vyučování. Aby se odstranily pochybnosti, zda lze za soustavnou přípravu na budoucí povolání

považovat i navazující prázdniny, stanovil zákon o SSP od 1. ledna 1998 výslovně, že doba

od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v květnu

nebo v červnu, do konce období školního vyučování školního roku, v němž byla taková zkouška konána, se považuje za soustavnou přípravu na budoucí povolání.

V případech, kdy žák nevykonal úspěšně předepsanou závěrečnou zkoušku, maturitu

nebo absolutorium, splňoval podmínku nezaopatřenosti do dne, do kterého byl žákem školy.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 70. 14

20

Z ustanovení školského zákona platného do 31. prosince 2004 vyplývalo, že žák, který

nevykonal úspěšnou závěrečnou zkoušku, maturitu popř. absolutorium, zůstával ještě po určitou dobu žákem školy, tzn. že se mu ještě po určitou dobu zachovávala práva a povinnosti žáka. Po tuto dobu splňoval podmínku nezaopatřenosti. Žákovi, který v určeném termínu

nevykonal úspěšně závěrečnou zkoušku a kterému byla povolena opravná zkouška, odklad

zkoušky nebo její opakování, se zachovala práva a povinnosti žáka do konce druhého kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy měl závěrečnou zkoušku konat. Nevykonal-li

žák v určeném termínu úspěšně maturitní zkoušku a byla-li mu povolena opravná zkouška, odklad zkoušky nebo její opakování, zachovávala se mu práva a povinnosti žáka do konce školního roku, v němž měl studium ukončit.

Přijetím nového školského zákona č. 435/2004 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna

2005, došlo k určitým změnám v pohledu na žáka, který v určeném termínu úspěšně závěrečnou nebo maturitní zkoušku nevykonal. Tento žák přestává být žákem školy 30.

června roku, v němž měl vzdělání na střední škole řádně ukončit. Jestliže se žák ke zkoušce

bez řádné omluvy nedostavil, jeho omluva nebyla uznána nebo byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku vykonal neúspěšně, a přestává být tudíž žákem školy 30. června roku, v němž měl vzdělání řádně ukončit.

Žák může také ukončit školu tak, že na základě žádosti vzdělávání na střední škole

zanechá, z důvodu neomluvené absence může být posuzován, jako by školy zanechal, byl vyloučen ze školy nebo nepostoupil do vyššího ročníku. V těchto případech končí nezaopatřenost dítěte dnem, kterým končí studium podle školského zákona.15

Pokud se dítě bezprostředně po skončení střední školy stane studentem vysoké školy,

potom se vždy doba těchto prázdnin považuje za soustavnou přípravu na budoucí povolání, a

to i v případě, že je dítě po celý kalendářní měsíc červenec a srpen výdělečně činné.

V případě, kdy dítě nepokračuje ve vzdělávání na vysoké škole, přestává po skončení studia

na střední škole plnit podmínku nezaopatřenosti, pokud je po celý měsíc červenec a srpen

výdělečně činné nebo pokud mu vznikne nárok na podporu v nezaměstnanosti popř. podporu při rekvalifikaci (do 30. září 2004 nárok na hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání).

Zákon o SSP při svém vzniku vycházel při vymezení soustavné přípravy na budoucí

povolání na vysoké škole ze zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného zákona se osoba stala studentem vysoké školy dnem zápisu na vysokou školu a přestala být studentem úspěšným vykonáním státní zkoušky, čímž

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 73. 15

21

vysokoškolské studium ukončila, nebo zanecháním studia nebo vyloučením ze studia. Z toho vyplývá, že dítě, které bylo studentem vysoké školy, se po celou dobu, tedy maximálně do 26. roku věku, posuzovalo jako nezaopatřené.

Zákon o vysokých školách nerozeznával školní rok, období školního vyučování,

období prázdnin nebo přerušení studia na vysoké škole. Dítě tedy splňovalo po celou dobu, po kterou bylo studentem vysoké školy, podmínku soustavné přípravy na budoucí povolání. A nejen po tuto dobu, zákon o SSP navíc za soustavnou přípravu na budoucí povolání uznával

dítěti i kalendářní měsíc následující po měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole,

pokud po celý tento kalendářní měsíc nevykonávalo výdělečnou činnost či nepobíralo hmotné

zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Novelou účinnou od října 2001 došlo k určitému zpřísnění. Podmínku nezaopatřenosti i v následujícím měsíci po měsíci ukončení vysoké školy splňuje jenom ten student vysoké školy, který studium na vysoké škole ukončil řádně, tj. absolvováním studia v příslušném studijním programu vykonáním státní zkoušky nebo její poslední části, která je předepsána na závěr studia. V případě jiného způsobu ukončení studia již nelze dítě v době po ukončení studia považovat za nezaopatřené.

Od 1. ledna 1999 zákon o SSP vychází při posuzování studia na vysokých školách ze

zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání studiem na vysoké škole se považuje studium v rámci

akreditovaného studijního programu, a to bez rozdílu, jedná-li se o studijní program bakalářský, magisterský nebo doktorský. Významnou

změnou,

kterou

vysokoškolský

zákon

přinesl

v posuzování

nezaopatřenosti dítěte, bylo ustanovení, jež upravuje přerušení studia. Podle této úpravy může

být studium za určitých podmínek i opakovaně přerušeno. V době přerušení studia přestává být osoba studentem vysoké školy, což z pohledu zákona o SSP znamená, že v době přerušení studia se nejedná o přípravu na budoucí povolání a nelze v této době uznat dítě za nezaopatřené.

4. Osobní rozsah – oprávněné subjekty

Pod pojmem osobní rozsah rozumíme vymezení okruhu subjektů, na něž se systém

státní sociální podpory vztahuje, neboli okruh oprávněných subjektů. Dávky státní sociální podpory náleží vždy pouze fyzické osobě, právnické osobě je přiznat nelze. Tato obecná

zásada platí pro všechny případy, tedy bez ohledu na to, zda se jde o dávky poskytované

22

v závislosti na výši příjmu v rodině nebo o dávky ostatní.16 Nerozhoduje to, zda je dávka

náležející fyzické osobě vyplácena této osobě nebo osobě právnické, např. ústavu nebo zvláštnímu příjemci, neboť podstatné je pouze a jedině to, že se vždy jedná o nárok osoby

fyzické. Zákon u každé z dávek stanoví, kdo má na příslušnou dávku nárok. Tato osoba je

osobou oprávněnou k podání žádosti o tu kterou dávku.17 V případě, že je oprávněnou osobou nezletilé dítě, podává žádost jeho jménem zákonný zástupce.

Zákon o SSP vymezuje v úvodních ustanoveních okruh osob, jímž jsou dávky státní

sociální podpory určeny. Pro jednoznačné vymezení zavedl pojem oprávněná osoba a osoba společně posuzovaná s oprávněnou osobou. Dávky státní sociální podpory náleží při splnění

dále stanovených podmínek pouze fyzické osobě, která je na území ČR hlášena k trvalému pobytu.

Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu osoby v ČR, kterou si osoba zvolí,

zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Každá osoba může mít jen

jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je označen číslem popisným nebo evidenčním, popř. orientačním číslem,18 a který je podle stavebního zákona určen pro bydlení,

ubytování nebo individuální rekreaci.

Na roveň trvalého pobytu byl postaven i dlouhodobý pobyt cizinců.19 U dávek

poskytovaných v závislosti na výši příjmu musí být tato podmínka splněna i u všech osob

společně posuzovaných s oprávněnou osobou. Pokud některá společně posuzovaná osoba

podmínku trvalého pobytu nesplňuje, ztrácí oprávněná osoba nárok na kteroukoli dávku poskytovanou v závislosti na výši příjmu. Z toho vyplývá, že nárok na dávku státní sociální

podpory je vázán na podmínku hlášení k trvalému pobytu na území ČR. Skutečnost, jaké

státní příslušnosti je oprávněná osoba nebo osoba společně posuzovaná, není pro nárok na dávku rozhodující.

Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, přijatý v roce 1999 vyvolal

v roce 2000 novelu zákona o SSP. Do účinnosti této novely se za trvalý pobyt považoval též dlouhodobý pobyt udělovaný cizincům. Nově přijatý zákon považoval tento dřívější dlouhodobý pobyt za pobyt přechodný. Od dubna roku 2000 se pro potřeby nároku na dávky

považoval za trvalý pobyt též jiný než trvalý pobyt cizince na území ČR, pokud byl hlášen

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 18. 17 Břeská, N. a kol. Státní sociální podpora. Olomouc: ANAG, sdružení, 1996, s. 16. 18 Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, ve znění pozdějších předpisů, který byl zrušen zákonem č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů. 19 Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů, který byl zrušen zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů. 16

23

k pobytu na území ČR více jak 365 dnů, přičemž délka pobytu byla doplněna následující

novelou. Tou byl do příslušného ustanovení zařazen nový odstavec, který přiznává nárok na dávky všem dětem svěřeným na území ČR do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče anebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, aniž by se zkoumala podmínka

trvalého či dlouhodobého pobytu na území ČR. Věcně příslušný orgán k rozhodování o nároku na dávku, kterým byl v té době okresní úřad, získal pravomoc prominout splnění

podmínky trvalého pobytu osobě oprávněné, resp. společně posuzované. Správní orgán tuto podmínku prominul za předpokladu, že osoba již požádala o povolení k trvalému pobytu a správní orgán dospěl k závěru, že je ohrožena výživa žadatele o prominutí podmínky nebo že je ohrožena výživa jeho dětí.

Tato nová právní úprava neměla vliv na již dříve zákonem přiznané oprávnění MPSV

prominout v odůvodněných případech podmínku trvalého pobytu v jakémkoliv případě bez

zkoumání splnění konkrétních podmínek. Novelou účinnou od 1. října 2001 přešla pravomoc prominout neexistenci trvalého pobytu na krajský úřad.

Určité zjednodušení při realizaci zákona znamenala novela účinná od ledna roku 2004,

neboť u dítěte cizince narozeného na území ČR nebylo od té doby třeba před přiznáním

nároku řešit otázku prominutí podmínky, neboť zmíněná novela výslovně stanovila, že

podmínka trvalého pobytu se v těchto případech do 1 roku věku dítěte nezkoumá.

Ustanovení zákona o SSP až do dubna 2004 neobsahovalo výslovnou úpravu nároku na dávku

v případech, kdy oprávněnou osobou nebo osobou společně posuzovanou byl azylant. Orgán

rozhodující o dávce státní sociální podpory vycházel ze zákona o azylu,20 podle něhož byla osoba po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu oprávněna k trvalému pobytu na území

ČR. Proto azylant mohl získat nárok na dávky státní sociální podpory. Navíc novela, která nabyla účinnosti dne 1. dubna 2004, přiznala nárok na dávku žadateli o azyl, a to po dobu, po kterou nebyl ubytován v pobytovém středisku Ministerstva vnitra.

Od 1. května 2004, kdy se ČR stala členem EU, je sociální oblast, a tedy i státní

sociální podpora, regulována právními předpisy Evropského společenství, zejména Nařízením

č. 1408/71 a Nařízením č. 1612/68. Tato nařízení jsou závazná a příslušnými orgány,

odpovědnými za provádění sociální oblasti, přímo aplikovatelná, neboť mají přednost před ustanoveními národních právních předpisů. Vzhledem k této skutečnosti je nutno od 1. května

2004 při posuzování nároku na dávky státní sociální podpory při zkoumání plnění podmínky

hlášení k pobytu rozlišovat, zda se jedná o státního příslušníka některého z členských států 20

Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

24

EU nebo Evropského hospodářského prostoru či nikoliv. V případě, že půjde o státního příslušníka některého z členských států EU nebo Evropského hospodářského prostoru, bude

se plnění podmínek nároku posuzovat právě s přihlédnutím k úpravě obsažené v obou uvedených nařízeních Evropských společenství, která obsahují celou řadu odchylek od zákona o SSP.21 Tyto odchylky se týkají zejména posuzování podmínky hlášení k pobytu na území

ČR.

Podle současné právní úpravy je oprávněnou osobou při splnění dalších zákonem

stanovených podmínek -

-

u přídavku na dítě - nezaopatřené dítě

u sociálního příplatku - rodič pečující alespoň o jedno nezaopatřené dítě, kde se za rodiče považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči

rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, s výjimkou dítěte svěřeného do pěstounské péče, popř. péče poručníka, nebo nezaopatřeného dítěte, které je v plném přímém zaopatření ústavu či zařízení pro péči o děti nebo mládež

-

u příspěvku na bydlení - vlastník nebo nájemce bytu (do 30. června 1998 obytné

-

u rodičovského příspěvku - rodič, který osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o

místnosti), který je v bytě hlášen k trvalému pobytu

jedno dítě do 4 let věku, nebo do 7 let věku, jde-li o dítě, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené, přičemž rodičem se

pro účely rodičovského příspěvku rozumí též osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů, za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se

považuje dítě osvojené, dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí -

příslušného orgánu, dítě, jehož rodič zemřel a dítě manžela

u příspěvku na školní pomůcky - dítě zapsané k povinné školní docházce, které

v předcházejícím měsíci květnu splnilo podmínky vzniku nároku na přídavek na dítě

dávky pěstounské péče -

u příspěvku na úhradu potřeb dítěte - nezletilé nezaopatřené, od 13. července

1998 i

nezletilé zaopatřené dítě svěřené do pěstounské péče, zletilé nezaopatřené

dítě, pokud nadále trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby se svým bývalým pěstounem -

u odměny pěstouna - pěstoun, kterému bylo svěřeno dítě do pěstounské péče

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 24. 21

25

(od 1. ledna 1998 do 31. července 1998 též opatrovník, od 1. srpna 1998 též

poručník), a to až do zletilosti dítěte a poté po dobu, po kterou má dítě svěřené do pěstounské péče nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, stejně jako v případě,

kdy dítě nemá nárok na příspěvek na úhradu potřeb jen proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, jehož výše je stejná nebo vyšší než výše příspěvku -

u příspěvku při převzetí dítěte - pěstoun, který převzal dítě do pěstounské péče,

popř. opatrovník, resp. poručník, od 1. ledna 1998 též osoba, jíž bylo dítě před rozhodnutím soudu svěřeno do předpěstounské péče, od 1. dubna 2006 též osoba

pečující osobně o dítě, která podala návrh soudu na ustavení opatrovníkem dítěte -

u příspěvku na zakoupení motorového vozidla - pěstoun, který má v pěstounské

péči nejméně čtyři děti, pokud zakoupil osobní motorové vozidlo nebo zajistil nezbytnou

celkovou opravu osobního motorového vozidla a toto vozidlo

nepoužívá pro výdělečnou činnost

-

u příspěvku na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc –

-

u porodného - žena, která porodila dítě nebo otec dítěte, jestliže žena, která dítě

nezaopatřené dítě umístěné v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

porodila, zemřela a porodné nebylo vyplaceno jí ani jiné osobě; pokud bylo dítě do jednoho roku věku svěřeno osobě do péče nahrazující péči rodičů, náleží porodné i

-

této osobě

u pohřebného - osoba, která vypravila pohřeb

5. Věcný rozsah

Systém státní sociální podpory, jenž vznikl zákonem o SSP, zavedl devět státních

dávek. Některé z nich byly vypláceny již dříve v rámci jiného systému sociálního zabezpečení pod jinými názvy, jiné byly nově vytvořeny.

Přídavek na dítě vznikl spojením dávek přídavky na děti poskytovaných

z nemocenského pojištění a tzv. výchovného k důchodům, jež bylo dávkou důchodového

zabezpečení. Do sociálního příplatku byl transformován státní vyrovnávací příspěvek,

příplatek k přídavkům na děti a k výchovnému, který byl poskytován z důvodu zdravotního stavu dítěte, a část dotací na vysokoškolské koleje, menzy a na žákovské jízdné. Přijetím

zákona o SSP byl zrušen zákon o rodičovském příspěvku a tato dávka byla zahrnuta mezi

dávky státní sociální podpory. Byla prodloužena doba poskytování této dávky ze tří na čtyři

roky, změnila se konstrukce výše dávky, dosud pevná částka se změnila na částku odvislou od výše osobních potřeb životního minima, sjednotily se podmínky omezení výše výdělečné

26

činnosti osamělého rodiče, změnil se také charakter osoby plátce ze zaměstnavatelů či

okresních správ sociálního zabezpečení a ozbrojených složek na orgány státní sociální

podpory, ovšem základní smysl a účel dávky, tedy finančně podporovat rodiče v době péče o dítě ve věku, kdy je taková péče pro dítě obzvlášť významná, zůstal zachován. Dávka

nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení označovaná jako podpora při narození dítěte a dosavadní dávka sociální péče příspěvek při narození tří a více dětí vytvořily dávku

státní sociální podpory tzv. porodné. Zaopatřovací příspěvek byl dávkou poskytovanou v souvislosti s plněním branné povinnosti. Jeho účelem bylo přispět na zabezpečení životních potřeb osobám závislým výživou na vojákovi v době, kdy z důvodu výkonu základní vojenské

služby, náhradní nebo civilní služby nebyl výdělečně činný. Za zákonem stanovených podmínek měla na příspěvek nárok vedle nezaopatřeného dítěte vojáka také manželka vojáka.

Zrušení vojenské základní služby a civilní služby k 1. lednu 2005 způsobilo, že zaopatřovací příspěvek nelze od tohoto data přiznat. U dávek pěstounské péče došlo ke spojení dávek

opakujících se i jednorázových do jednoho celku spadajícího pod systém dávek státní sociální podpory. Pohřebné, dosud vyplácené jako dávka nemocenského pojištění nebo důchodového zabezpečení, bylo rovněž začleněno mezi nově vznikající systém dávek státní sociální

podpory. Nově vzniklý příspěvek na bydlení nahradil dvě stávající státní dávky, a to příspěvek na úhradu bytu vojáka a příspěvek na nájemné. V případě příspěvku na dopravu, tehdy zcela nové dávky, se jednalo o dávku poskytovanou v závislosti na výši příjmu

náležející nezaopatřenému dítěti, které mimo obec, kde bylo hlášeno k trvalému pobytu, plnilo buď povinnou školní docházku, nebo se soustavně připravovalo na budoucí povolání

studiem na střední nebo vysoké škole. V průběhu doby se však ukázala neefektivnost této dávky, neboť nedokázala postihnout skutečné potřeby rodin a zároveň poskytovala poměrně

široký prostor ke zneužívání. Vzhledem k tomu, že nebyla zaručena návratnost vynaložených státních prostředků zpět do veřejné dopravy, byl příspěvek na dopravu k 1. červenci 2004 zrušen a část finančních prostředků byla převedena do žákovských slev jízdného.

Zákon o SSP rozdělil, a stále rozděluje, poskytované dávky do dvou skupin. Činí tak

s ohledem na charakter jednotlivých dávek, jejich konstrukci a účel, k němuž jsou dávky oprávněným osobám poskytovány.

Univerzální dávky, někdy označované jako horizontální, se oprávněným osobám

vyplácejí ve stejné výši. Jsou prostředkem přerozdělování od bezdětných rodin k rodinám

s dětmi. Druhou skupinu tvoří dávky stanovené na základě testování skutečné celkové příjmové situace rodiny. Tyto dávky odrážejí přerozdělování od rodin vysokopříjmových

k rodinám nízkopříjmovým a používá se pro ně označení dávky vertikální. Nastavení těchto 27

dávek umožňuje lépe reagovat na skutečnou příjmovou situaci v rodině, neboť jakmile rodina

klesne svými příjmy pod stanovenou hranici, je státem podpořena formou těchto dávek. Vzájemná proporce výše těchto dávek a prostředků vkládaných do těchto řešení, umožňuje realizovat mnoho variant státní podpory rodin s dětmi, ale především umožňuje jedním

systémem uskutečnit diametrálně odlišné pojetí sociální politiky státu. Různým nastavením

konstant systém umožňuje velmi účinně realizovat sociální politiku jak úsporného, tak i

„štědrého“ charakteru, kdy prostřednictvím různé míry redistribučních procesů může být ve

prospěch rodin s dětmi transferována různá výše prostředků. Změnou vah dávek vertikálních nebo horizontálních je možné při stejném objemu vynakládaných prostředků provádět sociální politiku vysoce cílenou, příp. až plošnou.22

Kombinací těchto dvou možností vzniká základní nástroj pro stanovení výše

jednotlivých dávek státní sociální podpory a okruhu jejich příjemců. Příjmová situace

konkrétní domácnosti, která žádá o státní dávku, je individuálně posuzována ve vztahu k životnímu minimu této domácnosti. Tím je zajištěna srovnatelnost příjmové situace rodin

rozdílné velikosti a struktury. Příjem domácnosti tedy determinuje míru podpory státu, vzájemnou závislost lze vyjádřit tak, že s rostoucím příjmem se rozsah a úroveň podpory snižuje. Oproti sociální pomoci se systém státní sociální podpory zaměřuje především na rodiny s příjmy nad úrovní životního minima a nezkoumá přitom jejich majetkové poměry ani

možnosti zvýšení příjmů. Cílem, který systém státní sociální podpory klade, je proto přispívat

na úhradu nákladů způsobených určitými sociálními situacemi a nikoliv tyto náklady hradit v plné výši. Pro tento účel jsou v systému sociální situace přesně definovány, k tomu je

navržen nástroj umožňující výpočet dávky, a to tak, že výše jednotlivých dávek a funkce systému závisí na výši životního minima a na předem zvolených parametrech.

Subsystém státní sociální podpory je postaven ryze na peněžitých dávkách

doplňkového charakteru, neboť žádná z nich (až na jedinou výjimku, kterou je odměna pěstouna ve zvláštních případech) nenahrazuje mzdu, plat či jiný příjem z výdělečné činnosti. Souvisí to s tím, že prostřednictvím systému státní sociální podpory stát vyjadřuje zájem

pomáhat především rodinám s dětmi. Ve většině případů se jedná o opakující se dávky poskytované jako pravidelné plnění po celou dobu, kdy oprávněná osoba splňuje podmínky

nároku na příslušnou dávku. Od 1. dubna 2006 přibyla do systému další výjimka potvrzující toto pravidlo v podobě příspěvku na školní pomůcky, který je spolu s porodným a pohřebným dávkou jednorázovou a stejně jako u pohřebného je jeho výše stanovena pevnou částkou. 22

Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 249.

28

5.1. Vymezení pojmů dávkové schéma a dávková formule

Vznik nároku na plnění ze systému sociálního zabezpečení je spojen s řadou

podmínek. Jednou skupinou podmínek jsou podmínky obecné, které podmiňují vznik všech nároků, jako je např. existence některého ze základních právních vztahů sociálního zabezpečení, určitá doba trvání takového vztahu a sociální událost.

Druhou skupinou jsou tzv. podmínky zvláštní, jež jsou typické pro vznik nároku na

každou jednotlivou dávku a jsou podle toho odlišné. Jejich úkolem je především dávku

chránit před možným zneužitím. Pro souhrn všech právních podmínek stanovených pro vznik nároku na dávku se používá označení dávkové schéma.

Pojem dávková formule vyjadřuje způsob splnění podmínek dávkového schématu a

znamená, že výše dávky v některých případech závisí hned na několika činitelích.

V některých případech je dávková formule ovlivněna vyjádřením určité uznané míry sociální

potřeby občana.23 To se projevuje stanovením minimálních a maximálních hranic výše dávky

nebo započitatelného příjmu, tedy příjmů občana, které jsou pro účel konkrétní dávky

započítávány, neboť ne vždy se pro účely dávky započítávají všechny příjmy občana, ale jen některé.

5.2. Konstrukce dávek a životní minimum

Sociální dávky byly koncipovány jako plošné a všelidové. Celková konstrukce dávek

stejně jako způsob jejich administrace znemožňovaly převod těchto dávek na dávky adresné vyplácené v závislosti na výši příjmu rodiny, které podle skutečné situace doplňují či podporují příjem rodiny. Varovným signálem nezbytnosti provedení zásadních změn byla

skutečnost špatného nastavení jednoho koeficientu pro více dávek, v důsledku čehož se vytvořila tzv. sociální past neboli situace, kdy při překročení příjmové hranice byť i o 1 Kč znamenalo pro rodinu ztrátu hned několika dávek.

Sociální reformu zahájila „generální inventura“ dávkového systému, následovala

rekonstrukce a revidování celého systému. Snahy směřovaly k vyjasnění a upřesnění smyslu a

účelu jednotlivých dávek. Klíčovou se stala otázka, zda má ta která dávka příjem nahradit nebo jen doplnit do určité předem stanovené úrovně, neb obojí není totéž. Pokud je dávka

určena k částečnému nebo plnému nahrazení individuálně různého příjmu, měla by výši

tohoto platu v předcházejícím období odrážet svou výší, což znamená, že každý obdrží dávku jinak vysokou. Tím je předurčen způsob, jakým je dávka konstruována, neboť musí být

Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: MU v Brně, Doplněk, 2005, s. 99. 23

29

v nějakém vztahu k předcházejícímu příjmu. Vazbou na příjem je také dán okamžik

valorizace dávky, který nastane v případě zvýšení mzdy. Jinak by dávka ztrácela svoji reálnou hodnotu.

Ztratit dosažený standard je možné nejen ztrátou příjmů, ale rovněž objektivním

zvýšením nákladů, jež je považováno za závažné a veřejného zřetele hodné. K tomu může

dojít narozením dítěte a péčí o něj, při úmrtí v rodině, za situace, kdy je v rodině zdravotně postižené dítě nebo rodič, dojíždějící student, příp. osamělý rodič. Zatímco rodina s vyššími příjmy se s uvedenými situacemi dokáže nějakým způsobem vyrovnat, pro rodinu s nižšími

příjmy je zvýšení takovýchto nákladů obzvláště nepříznivé. Ztráta standardu se váže na zvýšení nákladů, tedy na dítě nebo na jinou dotčenou osobu, nikoli k předcházejícímu příjmu

živitele či rodiny. Výši těchto dávek proto nelze odvodit od předcházejícího příjmu, nýbrž od těchto nákladů a jejich růstu. Rozsah podpory je však nutné korigovat a limitovat příjmovou úrovní a pomáhat více těm, kteří by toto zvýšení nákladů sami nezvládli.

Obsahem valorizačního schématu je růst životních nákladů. Zákonem uznané sociální

situace nastávají zejména v životě rodin s dětmi, a to především v období zakládání rodiny.

Smysl pojištění spočívající v přípravě na budoucí událost se v těchto případech nenaplňuje,

neboť nejprve jsou dávky vypláceny a teprve následně je celoživotně přispíváno na tvorbu společných zdrojů, a to formou placení daní do státního rozpočtu. A právě toto je výrazem již zmiňované solidarity.

Jelikož jde v případě státní sociální podpory o krytí zvýšených nákladů, byl vytvořen

univerzální kalkulační model, jehož podstata spočívá v tom, že každá sociální událost je

pomocí koeficientů určitým způsobem oceněna jako zvýšení životních nákladů, tedy životního minima osoby, které se týká. Zjednodušeně řečeno, zdravotně postižené dítě je

„dražší“ než dítě zdravé, má tedy vyšší životní minimum, zvyšuje současně také životní minimum rodiny, přičemž toto zvýšení se následně odrazí ve vyšší podpoře, jež je rodině

poskytována. Obecně se má za to, že rodiny s nízkými příjmy toto zvýšení nákladů nejsou

schopny uhradit, naopak s rostoucím příjmem rodiny se tato schopnost zvyšuje, což s sebou nese snížení potřeby podpory příjmů státem. 5.2.1. Životní minimum

Životní minimum lze přirovnat k jednotícímu stavebnímu kameni celého systému.

Přijetí zákona o životním minimu bylo jedním z klíčových kroků, jimiž se oblast sociálního

zabezpečení vydala na cestu reformy. Životní minimum je v oblasti státní sociální podpory neopominutelným institutem, neboť prakticky celá konstrukce dávek státní sociální podpory

30

je od něho odvozena a životní minimum tvoří základ pro určení výše dávek stejně jako pro určení hranice příjmů občana.

Životním minimem se rozumí takový soubor statků a služeb, který umožňuje jedinci,

rodině nebo domácnosti uspokojovat potřeby v rozsahu, jaký společnost v dané etapě uznává za minimálně nezbytný.24 Výše životního minima je v konečné podobě výsledkem střetávání

názorů, přístupů a zájmů jednotlivých společenských skupin, odborníků a státní

administrativy. Určení životního minima je současně velmi citlivé z hlediska hledání rozhraní

sociální nezbytnosti dávek a společenské štědrosti. Ke stanovení životního minima se zpravidla používají dvě metody. Tzv. metoda absolutní je definována na základě stanovení

základních životních potřeb a míry, v jaké je nutno tyto potřeby pokrýt, zatímco metoda relativní vychází z minimálního společensky únosného standardu vyjádřeného určitým

podílem z průměrné výše čistého přijmu pracovníka. Metoda absolutní umožňuje přesněji vystihnout reálné potřeby občanů, oproti tomu

metoda relativní přihlíží k disponibilním

společenským zdrojům a je schopna vystihnout citlivěji i hledisko sociální spravedlnosti a

únosnosti. Výše životního minima se současně váže na společenské tradice, vztahující se

k výši sociálních dávek. Při stanovování životního minima je třeba vzít v úvahu zabezpečení základní reprodukční úrovně, principy výkonnosti a zásluhovosti, aby ve výsledku nepůsobilo

demotivačně, kdy občan považuje za výhodnější pobírat sociální dávky než usilovat o pracovní příjem. Neodůvodněně a neuváženě vysoké životní minimum působí značně nemotivačně, strhává občany do tzv. pasti chudoby a neúměrně vyčerpává státní pokladnu. Životní minimum bývá také někdy definováno i jako práh chudoby, kdy občané nacházející se pod ním nemohou žít způsobem minimálně přijatelným v daném státě.

Životní minimum plní dvě základní funkce. Primárně zajišťuje dočasnou ochranu před

hmotnou a sociální nouzí. Vyjadřuje společensky uznanou hranici příjmů občana umožňující

zabezpečit souhrn statků a potřeb na velmi skromné úrovni. V subsystému státní sociální

podpory se projevuje sekundární funkce životního minima, neboť zde vystupuje jako kritérium pro adresné poskytování dávek.

Na odborné úrovni se rozlišují dvě možné hladiny životního minima.25 Jednou z nich

je tzv. existenční minimum chápané jako souhrn statků a služeb, bez jejichž uspokojení by

došlo k ohrožení života a zdraví občana. Na základě mezinárodních doporučení a Arnoldová, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení I. část. Praha: UK v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2004, s. 105. 25 Arnoldová, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení I. část. Praha: UK v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2004, s. 107. 24

31

ekonomických možností státu se navrhuje považovat za existenční minimum zhruba polovinu celkového průměrného čistého příjmu na osobu. Druhou hladinou je tzv. sociální minimum,

které představuje dolní hranici pásma všeobecně přijatého životního standardu, tedy uspokojování všech životních potřeb na minimální společensky přijatelné úrovni a

s minimálními náklady. Za sociální minimum se doporučuje považovat zhruba dvě třetiny celkového průměrného příjmu na osobu.

Úroveň částek oficiálního životního minima v ČR umožňuje krýt rozsah a kvalitu

životního standardu v pásmu mezi existenčním a sociálním minimem.

Úpravu životního minima nalezneme v zákoně č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve

znění pozdějších předpisů, jenž představuje mezi existenčním a sociálním minimem určitý kompromis. Zákon ve svém úvodním ustanovení stanoví, že životní minimum je společensky

uznaná minimální hranice příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze. Vychází

přitom z toho, že životní potřeby občanů jsou uspokojovány především příjmy z výdělečné činnosti, výnosy z majetku a dávkami nemocenského a důchodového zabezpečení nebo jinými státními dávkami. Občanům, jejichž příjmy nedosahují životního minima a kteří si

nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, se poskytuje pomoc.

Souhrnné oficiální životní minimum domácností je v ČR co do úrovně a struktury

utvářeno skladebnou metodou, a to ze dvou částek. Zaprvé je to částka potřebná k zajištění

výživy a ostatních základních potřeb občana, která je odstupňována podle věku (do 6 let, od 6 do 10 let, od 10 do 15 let, od 16 do 26 let) též s přihlédnutím k nezaopatřenosti dítěte, a zadruhé je to částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, jež je odstupňována podle počtu osob žijících v domácnosti (1, 2, 3 nebo 4 a 5 a více osob), jejichž

příjmy se pro tyto účely posuzují společně. Za částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana se považují výdaje na výživu, ošacení, domácnost, služby,

finanční platby. Částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost tvoří tzv. společné potřeby, a to náklady na bydlení, na zařízení, provoz domácnosti, ale nikoli např.

nákup a obnova předmětů střednědobé a dlouhodobé spotřeby, dočasně odložitelné a zbytné věci. Stanovení výše životního minima má výrazný vliv na udržení sociálního konsenzu ve

společnosti. Skladebný způsob umožňuje jednoduchým, součtovým postupem stanovit souhrnnou částku oficiálního životního minima pro domácnosti různé velikosti a složení a

využívat je jako příjmového kritéria mj. pro dávky státní sociální podpory. Dále tento skladebný způsob umožňuje jednoznačně a flexibilně stanovit normativní příjmovou základnu

pro odvození výše těch dávek státní sociální podpory, u kterých je takový postup stanoven 32

zákonem. Sociální stát má za úkol stanovit a udržet vyváženou a účelově relevantní výši

životního minima, vyjadřující na jedné straně možnosti sociálního státu a na druhé straně jeho garanci slušného životního standardu.

5.2.2. Valorizační formule životního minima

Počínaje rokem 1996 byla vláda zmocněna k úpravě částek životního minima, pokud

souhrnný index spotřebitelských cen vzroste od předchozího stanovení částek o 5 % s tím, že se při stanovení částek přihlíží k zachování reálné hodnoty částek životního minima. Úprava

vychází z potřeby rychleji reagovat na vývoj míry inflace a z předpokladu jejího postupného snižování.26

V současné době ukládá zákon o životním minimu vládě zvýšit částky životního

minima nařízením v pravidelném termínu od 1. ledna, a to podle skutečného růstu nákladů na

výživu a na ostatní základní osobní potřeby a nákladů na domácnost vyjádřeného růstem příslušných indexů spotřebitelských cen za domácnosti celkem ve stanoveném rozhodném

období. Pokud však úhrnný index spotřebitelských cen za domácnosti celkem vzrostl od prvního měsíce rozhodného období o méně než 2 %, vláda zvýšení částek životního minima v uvedeném termínu stanovit nemusí.

Tentýž zákon opravňuje vládu ke zvýšení částky životního minima nařízením v

mimořádném termínu, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen za domácnosti celkem vzroste od počátku rozhodného období aspoň o 10 %.

Při novém stanovení částek životního minima přihlíží vláda k tomu, aby byla

zachována jejich reálná hodnota. K zatím poslední úpravě částek životního minima došlo od 1. 1. 2006 nařízením vlády č. 505/2005 Sb.

V systému státní sociální podpory má institut životního minima klíčový význam hned

ve dvojím smyslu, neboť pokud jde o dávky poskytované v závislosti na výši příjmu, ovlivňuje zákonem stanovený násobek životního minima okruh osob, které budou s ohledem

na výši příjmu dávku pobírat, a zároveň se od částek životního minima odvozují výše dávek

státní sociální podpory, tedy až na dvě výjimky, kterými jsou dávky stanovené pevnou částkou, a to příspěvek na školní pomůcky a pohřebné. Při každé valorizaci životního minima

dochází k rozšíření okruhu příjemců dávek závislých na výši příjmu, stejně jako ke zvýšení dávek státní sociální podpory.27

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Životní minimum. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 1995, s. 16 Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 247. 26

27

33

Na výše uvedené zásady nemá podstatný vliv ani přijetí nového zákona č. 110/2006

Sb., o životním a existenčním minimu, který nabude účinnosti od 1. ledna 2007, přestože výpočet životního minima jednotlivce a osob společně posuzovaných změn dozná. V důsledku nově stanoveného životního minima dojde v zákoně o SSP ke změnám

koeficientů pro stanovení nároku na dávky závislé na příjmu rodiny. Stejně tak výše dávek stanovená násobkem osobních potřeb se nezmění, dojde pouze ke změně koeficientu. 6. Rozbor jednotlivých dávek

6.1. Dávky poskytované v závislosti na výši příjmu

V současnosti mezi dávky poskytované v závislosti na výši příjmu rodiny patří přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení. 6.1.1. Přídavek na dítě

Přídavek na dítě je základní dávkou pro rodiny s nezaopatřenými dětmi, která přispívá

ke krytí nákladů spojených s výchovou a výživou dětí. Přídavek na dítě ve formě dávky státní sociální podpory je dávkou dítěte. Náleží každému nezaopatřenému dítěti za podmínky, že

příjem rodiny, tedy dítěte a osob s ním pro tyto účely společně posuzovaných, nepřesáhl zákonem stanovený rozsah. Příjem rozhodný pro přiznání dávky se stanoví jako měsíční

průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období, v tomto případě na období kalendářního roku.

Ustanovení upravující dávkové schéma, tedy podmínky nároku na přídavek na dítě,

platná po nabytí účinnosti zákona o SSP, patří k nestabilnějším. Došlo pouze k jedné časově

omezené novele, a to na období od 1. října 1997 do 31. prosince 1998. V tomto přechodném období byla výše dávky odstupňována tak, že při průměrném měsíčním příjmu v rozhodném

období do 1,80 násobku životního minima rodiny náležel dítěti přídavek na dítě ve zvýšené výměře a jeho výše činila 0,27 násobek částky životního minima na osobní potřeby dítěte a při příjmu od 1,80 do 2,20 násobku životního minima rodiny náležela dítěti dávka v základní výměře, jejíž výše činila 0,14 násobek částky životního minima na osobní potřeby dítěte.

Jak v období od 1. ledna 1996 do 30. září 1997, tak i od ledna roku 1999 je výše dávky

odstupňována ve třech výších. Dítěti náleží přídavek při průměrném měsíčním příjmu rodiny

v rozhodném období nepřevyšujícím 1,10 násobek životního minima rodiny ve zvýšené výměře, která odpovídá 0,32 násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte. Při příjmu rodiny, který je vyšší než 1,10 násobek životního minima rodiny, avšak nepřesahuje 1,80 násobek životního minima rodiny, náleží dítěti dávka v základní výměře, která odpovídá

34

0,28 násobku částky životního minima na

osobní potřeby dítěte. Pokud příjem rodiny

překročí 1,80 násobek životního minima rodiny, náleží dítěti přídavek ve snížené výměře.

Tato částka odpovídá součinu částky životního minima na osobní potřeby dítěte a koeficientu 0,14.

Od 1. ledna 1996, tedy ode dne, kdy se přídavek na dítě stal jednou z dávek státní sociální

podpory, odpovídala jeho měsíční výše těmto částkám: v případě nároku na dávku ve zvýšené výměře - u dítěte do 6 let

423 Kč

- u dítěte od 10 do 15 let

554 Kč

- u dítěte od 6 do 10 let

- u dítěte od 15 do 26 let

468 Kč

608 Kč

v případě nároku na dávku v základní výměře - u dítěte do 6 let

370 Kč

- u dítěte od 10 do 15 let

485 Kč

- u dítěte od 6 do 10 let

- u dítěte od 15 do 26 let

409 Kč

532 Kč

v případě nároku na dávku ve snížené výměře - u dítěte do 6 let

185 Kč

- u dítěte od 10 do 15 let

243 Kč

- u dítěte od 6 do 10 let

- u dítěte od 15 do 26 let

205 Kč

266 Kč

S účinnosti od 1. října 1997 v souvislosti se zavedením některých úsporných opatření, došlo

k již zmíněné změně konstrukce výpočtu dávky. Měsíční výše dávky činila: v případě nároku na dávku ve zvýšené výměře - u dítěte do 6 let

400 Kč

- u dítěte od 10 do 15 let

524 Kč

- u dítěte od 6 do 10 let

- u dítěte od 15 do 26 let

443 Kč

576 Kč

35

v případě nároku na dávku v základní výměře - u dítěte do 6 let

208 Kč

- u dítěte od 10 do 15 let

272 Kč

- u dítěte od 6 do 10 let

- u dítěte od 15 do 26 let

230 Kč

299 Kč

Od 1. ledna 1999 až do současnosti je znovu výše dávky přiznávaná buď ve zvýšené, nebo

v základní výměře, popř. ve výměře snížené. Konkrétní výši ovlivňovala v průběhu doby

pouze jednotlivá nařízení vlády, jimiž docházelo ke zvýšení životního minima. V současné době odpovídá výše přídavku na děti těmto částkám:

v případě nároku na dávku ve zvýšené výměře - u dítěte do 6 let

560 Kč

- u dítěte od 10 do 15 let

739 Kč

- u dítěte od 6 do 10 let

- u dítěte od 15 do 26 let

624 Kč

810 Kč

v případě nároku na dávku v základní výměře - u dítěte do 6 let

490 Kč

- u dítěte od 10 do 15 let

647 Kč

- u dítěte od 6 do 10 let

- u dítěte od 15 do 26 let

546 Kč

708 Kč

v případě nároku na dávku ve snížené výměře - u dítěte do 6 let

245 Kč

- u dítěte od 10 do 15 let

323 Kč

- u dítěte od 6 do 10 let

- u dítěte od 15 do 26 let

273 Kč

354 Kč

Dávka přídavek na dítě náleží nezaopatřenému dítěti, v případě že se jedná o dítě

zletilé, vyplácí se jemu. Je-li oprávněnou osobou dítě nezletilé, vyplácí se přídavek na dítě

tomu, kdo ho má v přímém zaopatření. Pod slovy „přímé zaopatření“ je třeba rozumět osobní péči o dítě. I když ustanovení výslovně nestanoví, o jakou jinou osobu se jedná, lze

z ostatních ustanovení zákona o SSP dovodit, že se může jednat jen o fyzickou osobu, a to o rodiče dítěte, nebo o osobu, která se za rodiče pro účely dávek státní sociální podpory

36

považuje. Pokud podmínku přímého zaopatření splňuje více osob (oba rodiče, oba pěstouni apod.), závisí výplata dávky na jejich dohodě; k dohodě dochází většinou zcela neformálně

tak, že o výplatu dávky požádá jen jedna z těchto osob. Nedohodnou-li se uvedené osoby, která z nich bude příjemcem dávky, rozhodne o této skutečnosti příslušný úřad.28

Specifickým způsobem zákon řeší otázku výplaty přídavku na dítě nezletilému dítěti

v případech, že je umístěno v ústavech pro děti nebo mládež. Do novely zákona, která nabyla účinnosti 1. října 1997, se rozlišovaly dva typy ústavů. Pokud bylo dítě v plném přímém

zaopatření ústavu sociální péče, vyplácel se přídavek na dítě dítěti vždy prostřednictvím

tohoto ústavu. Bylo-li dítě umístěno v jiném druhu zařízení, potom byla dávka vyplácena

prostřednictvím tohoto zařízení jen v případě, kdy dítě nebylo v ústavu z důvodu léčení, popř. z důvodu plnění povinné školní docházky nebo přípravy na budoucí povolání. Bylo-li však

dítě umístěno v tomto jiném zařízení z důvodu nedostatečné péče rodičů, potom i v tomto případě se přídavek na dítě vyplácel dítěti prostřednictvím ústavu, a to i za situace, že dítě v zařízení plnilo povinnou školní docházku.

Tento poměrně složitý způsob rozlišovaní ústavů včetně důvodů umístění byl již

zmíněnou novelou zjednodušen. Příjemcem dávky je každý ústav nebo zařízení, které nezletilému nezaopatřenému dítěti poskytuje plné přímé zaopatření, tedy stravu, ubytování i

ošacení. Pouze v případech, kdy dítě pobývá po celý kalendářní měsíc mimo ústav, je přídavek na dítě vyplácen osobě, která ho měla v přímém zaopatření.

Přídavek na dítě byl na základě zákona o SSP poprvé přiznán a vyplácen v období od

ledna 1996 do června 1996. Výše dávky se posuzovala dle příjmu rodiny za kalendářní rok 1994. Poté bylo třeba znovu o dávku požádat, a to na období od 1. července 1996 do 30. června 1997, a doložit příjmy rodiny za kalendářní rok 1995.

V roce 1998 došlo ke zjednodušení právní úpravy jak z hlediska osob uplatňujících

nárok na dávku, tak i z hlediska úřadu, který dávku poskytuje. Pro žadatele o dávku spočívá

zjednodušení v tom, že o přiznání dávky nemusí žádat každoročně, neboť stačí pouze včas předložit příjmy za rozhodné období a doklad o nezaopatřenosti dítěte. Zároveň se změnilo

období, na které se dávka přiznává, a to z období od července jednoho kalendářního roku do června roku následujícího, na období od října do září následujícího roku. Datum 30. září pro prokázání příjmů bylo zvoleno s ohledem na možnost předložení dokladu o nezaopatřenosti dítěte spolu s dokladem o ročních příjmech.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 93. 28

37

6.1.2. Sociální příplatek

Další dávkou, jejíž nárok a výše jsou odvislé od příjmů rodiny, je sociální příplatek.

Patří mezi dávky vytvořené zákonem o SSP. Cílem této dávky je pomáhat rodinám s nízkými

příjmy, krýt náklady spojené se zabezpečování potřeb dětí. Tím, že nárok a výše dávky se

odvíjí od příjmu rodiny v předchozím čtvrtletí, dokáže pružně reagovat na momentální finanční situaci rodiny.

Po celou dobu existence sociálního příplatku platí, že nárok na tuto dávku má rodič,

který pečuje alespoň o jedno nezaopatřené dítě a rozhodný příjem rodiny byl v předchozím čtvrtletí nižší než součin životního minima rodiny a koeficientu 1,60. Na roveň rodiče jsou

kladeny osoby, které rodiče fakticky nahrazují, tedy jak manžel či druh rodiče, tak i osoby,

jimž bylo dítě svěřeno do trvalé péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Pojem péče

není v zákoně blíže specifikován. Lze tedy dovodit, že se jedná o péči přiměřenou věku a

potřebám dítěte. Běžně lze proto podmínku péče o dítě považovat za splněnou až do doby,

kdy se zjistí opak, tj. že o dítě trvale pečuje např. babička, aniž by jí bylo dítě svěřeno do trvalé péče.

Péče o dítě je vyjádřena i tím, že rodič s dítětem tvoří domácnost ve smyslu ustanovení

§ 115 občanského zákoníku,29 tedy že spolu žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Vždy také platilo, že dávka náleží jen jednou, přestože v rodinách zpravidla pečuje o dítě více

osob, tedy buď rodiče, nebo rodič a osoba, která se pro účely zákona o SSP za rodiče

považuje. V souvislosti s novelou zákona o rodině, která umožnila svěřit dítě nejen do výlučné péče jedné osoby, ale nově do střídavé nebo společné péče obou rodičů, bylo v dávce

sociální příplatek stanoveno, že i tehdy, když o dítě pečuje více osob, které netvoří společnou domácnost, náleží tato dávka jen jednou.

Na rozdíl od výše uvedených pravidel, která mají trvalou platnost, doznal výčet

různých sociálních situací ovlivňujících výši sociálního příplatku, mnoha změn. Zákon rozlišuje sociální situace jednak na straně dítěte a jednak na straně rodiče.

Do prosince 1997 měl na výši sociálního příplatku vliv nejen nepříznivý zdravotní stav

dítěte a narození více dětí současně, ale i soustavná příprava na budoucí povolání na střední

nebo vysoké škole, která se uskutečňovala mimo místo trvalého bydliště dítěte. U studia na

vysoké škole byla výše koeficientu ovlivňována navíc ještě existencí nároku na příspěvek na dopravu při denním dojíždění.

29

Zákon č. 40/1964Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

38

Novelou zákona o SSP účinnou od 1. ledna 1998 se počet sociálních situací na straně

dítěte zúžil. I nadále se však do výše dávky promítají skutečnosti objektivně ovlivňující výši

nákladů rodiny. Na straně dítěte se jedná o některý ze stupňů jeho zdravotního postižení, přičemž platí přímá úměra mezi stupněm postižení a zvýšením dávky.

I na straně rodiče je skutečností, která ovlivňuje výši sociálního příplatku, jeho

nepříznivý zdravotní stav. Další situací ovlivňující výši dávky, které nedoznaly od vzniku

zákona změn, je osamělost rodiče, kdy za osamělého se považuje rodič ovdovělý, rozvedený nebo svobodný, který nežije s druhem ani v registrovaném partnerství.

Mezi další skutečnosti, jež ovlivňují výši sociálního příplatku, patří již výše zmíněný

vícedětný porod. Narodí-li se současně dvě nebo více dětí, jsou pro tyto účely výhodněji posuzováni do 3 let věku.

Výše sociálního příplatku je výrazně diferencována, a to nejen s ohledem na výše

uvedené skutečnosti. Se zvyšujícím se příjmem rodiny je sociální příplatek přiznáván v postupně se snižující výměře. Tímto řešením se ve výši sociálního příplatku odráží vždy konkrétní příjmová situace rodiny.

V počátečním období bylo třeba o dávku požádat na období jednoho čtvrtletí a

předložit příjmy rodiny za předchozí čtvrtletí. Protože zejména u osob samostatně výdělečně činných nebylo možné přesně zjistit příjmy za předchozí čtvrtletí, byla těmto osobám

započítávána na místo skutečného příjmu částka odpovídající součinu částky měsíčního

vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a koeficientu 2,25. Aby byla možnost vypočítat sociální

příplatek ze skutečných příjmů, byl sociální příplatek vyplácen zálohově s tím, že zákon předpokládal, že po uplynutí stanoveného období bude provedeno zúčtování zálohově

vypláceného sociálního příplatku. Určené období, za něž se mělo zúčtování provést, bylo stanoveno na období od 1. dubna jednoho kalendářního roku do 31. března následujícího

kalendářního roku. Při zúčtování se mělo vycházet ze součtu zálohově vyplacených měsíčních dávek, které měly být porovnány s dávkami vypočtenými na základě skutečného příjmu,

jehož rodina dosáhla v kalendářním roce. Tímto způsobem měl být poprvé sociální příplatek vyplácený zálohově v průběhu roku 1996 zúčtován v průběhu roku 1997. Tehdy se však ukázalo, že samotné zúčtování by bylo velice pracné, zejména s ohledem na množství

rozličných skutečností, ke kterým v rodině v průběhu roku došlo, v porovnání s celkovým efektem, a proto bylo ustanovení upravující podmínky zúčtování ke dni 1. července 1997

zrušeno. Zároveň byla stanovena jiná pravidla pro zjišťování čtvrtletního příjmu, kterého osoby dosáhly z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti.

39

U osob, které podle svého prohlášení vykonávaly činnost, z níž měly příjem

z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, se v kalendářním čtvrtletí započítávala v určitém období jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu

- částka odpovídající měsíčnímu průměru stanovenému z příjmů z uvedené činnosti za kalendářní rok bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá

počátek období, na které se sociální příplatek přiznává (tj. období od 1. dubna do 31.

března následujícího kalendářního roku), nejméně však částka odpovídající životnímu -

minimu této osoby, nebo

částka odpovídající částce životního minima této osoby, která podle svého prohlášení

v kalendářním roce bezprostředně předcházejícím kalendářnímu roku, do něhož spadal

počátek období, na které se sociální příplatek přiznával (tj. období od 1. dubna do 31. března následujícího kalendářního roku), nevykonávala činnost, z níž by měla příjem z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti.30

V průběhu času se ukázalo, že ani tato zákonná úprava pro stanovení čtvrtletních příjmů

osob samostatně výdělečně činných není zcela objektivní, a proto byla přijata další novela,

která od července 2004 pro stanovení fiktivní částky použila částku odpovídající 50 %

průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství. Vzhledem k tomu, že tato novela neobsahovala ustanovení, které by umožňovalo rozlišovat při stanovení fiktivního příjmu

osoby, zda tato osoba vykonávala samostatnou výdělečnou činnost jako činnost hlavní nebo jako vedlejší, popř. že činnost nevykonávala soustavně, byla urychleně přijata další novela, která nabyla účinnosti dne 30. března 2005 a na základě níž se postupuje při stanovení

čtvrtletních příjmů i v současné době. Z této novely vyplývá, že u osob, které podle svého

prohlášení vykonávaly činnost, z níž mají příjem z podnikaní a z jiné samostatné výdělečné

činnosti, se v kalendářním čtvrtletí započítává jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu tato částka: -

jde-li o činnost osoby samostatně výdělečně činné, která tuto činnost vykonávala jako

hlavní, odpovídá tato částka měsíčnímu průměru stanovenému z příjmů z uvedené činnosti za kalendářní rok bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, do něhož

spadá počátek období, na které se sociální příplatek přiznává, nejméně částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství nebo

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 3. vydání. Olomouc: ANAG, sdružení, 1998, s. 25. 30

40

-

jde-li o činnost osoby samostatně výdělečně činné, která tuto činnost vykonává jako činnost vedlejší, částka odpovídající měsíčnímu průměru stanovenému z příjmů

z uvedené činnosti za kalendářní rok bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, -

do něhož spadá období, na které se sociální příplatek přiznává,

částka odpovídající 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství, jde-li o osobu, která podle svého prohlášení v kalendářním roce bezprostředně předcházejícím

kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období, na které se sociální příplatek přiznává, nevykonávala činnost, z níž by měla příjem z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti.31

Závěrem tedy zbývá uvést způsob výpočtu dávky. Výše sociálního příplatku činí za

kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou na osobní potřeby nezaopatřeného dítěte nebo součtem

částek na osobní potřeby nezaopatřených dětí, je-li takových dětí v rodině více, a částkou určenou jako podíl, v jehož čitateli je součin částky na osobní potřeby uvedeného dítěte nebo uvedených dětí a rozhodného příjmu rodiny, a ve jmenovateli součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60. Matematicky lze vyjádřit výpočet takto: ŽMO x P SocP = ŽMO - ---------------------ŽMR x 1,60 SocP … sociální příplatek

ŽMO … částka životního minima na osobní potřeby dítěte P … příjem rodiny v rozhodném období ŽMR … životní minimum rodiny

Na níže uvedeném příkladu výpočtu sociálního příplatku je zřejmý valorizační

mechanizmus, který zaručuje zachování reálné hodnoty dávek.

Př.: Úplná rodina se dvěma dětmi ve věku 16 a 18 let měla ve 4. čtvrtletí roku 1995 čistý

průměrný měsíční příjem 9 792 Kč, což k datu 1. ledna 1996 byl 1,20 násobek životního minima této rodiny.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 43. 31

41

(1 780 + 1 780) x 9 792 SocP = (1 780 + 1 780) - ----------------------------------------------------------------(1 780 + 1 780 + 1 680 + 1 680 + 1 240) x 1,60 SocP = 890 Kč Této rodině vznikl nárok na sociální příplatek v období od ledna 1996 do března 1996

ve výši 890 Kč.

Rodině v témže složení vznikl nárok na sociální příplatek za období od ledna do

března 2006 ve stejné výši, přestože její rozhodný příjem ve 4. čtvrtletí 2005 činil 17 230 Kč, vzrostl tedy téměř o 7 500 Kč.

(2 530 + 2 530) x 17 230 890 = (2 530 + 2 530) - ---------------------------------------------------------------(2 530 + 2 530 + 2 400 + 2 400 + 3 260) x 1,60 Z následujícího příkladu je zřejmé, že výše sociálního příplatku vzroste i za

předpokladu, že výše příjmu rodiny v různých rozhodných obdobích odpovídá stejnému násobku životního minima rodiny.

Př.:Úplná rodina se dvěma dětmi ve věku 16 a 18 let, kdy jedno z dětí je dlouhodobě

zdravotně postižené, měla ve 4. čtvrtletí roku 1995 čistý průměrný měsíční příjem 9 792 Kč, což odpovídalo k 1. lednu 1996 1,20 násobku životního minima této rodiny.

(1 780 x 2,4 + 1 780) x 9 792 SocP = (1 780 x 2,4) + 1 780 - ---------------------------------------------------------------------(1 780 x 2,4 + 1 780 + 1 680 + 1 680 + 1 240) x 1,60 SocP = 2 575 Kč V případě, že tatáž rodina dosáhla ve 4. čtvrtletí 2005 příjmu ve výši 15 744 Kč, což je

1,20 násobek životního minima rodiny, vznikl jí nárok na sociální příplatek za období od ledna do března 2006 téměř o 1 000 Kč vyšší.

(2 530 x 2,40 + 2 530) x 15 744 SocP = (2 530 x 2,40 + 2 530) - ----------------------------------------------------------------------(2 530 x 2,40 + 2 530 + 2 400 + 2 400 + 3 260) x 1,60 SocP = 3 522 Kč

42

6.1.3. Příspěvek na bydlení

Stejným typem dávky, jako je sociální příplatek, je i příspěvek na bydlení. I v tomto

případě tvoří jednu z podmínek nároku na dávku nízký příjem jednotlivce či rodiny v předchozím čtvrtletí. Na rozdíl od sociálního příplatku se však do výše dávky nepromítají žádné sociální situace, jako je např. zdravotní stav, osamělost apod.

Po celou dobu existence této dávky platí, že nárok na dávku vzniká vlastníku nebo

nájemci bytu, který je v předmětném bytě hlášen k trvalému pobytu. Změny doznala další

podmínka nároku, kterou je výše příjmu oprávněné osoby včetně osob, které jsou v bytě nájemce nebo vlastníka hlášeny k trvalému pobytu. Zatímco do 30. června 1998 příjem všech

společně posuzovaných osob nesměl přesáhnout součin životního minima těchto osob a koeficientu 1,40, od 1. července 1998 se tato hranice zvýšila na 1,60 násobek životního minima těchto osob. Stejná novela navíc přinesla rozšíření počtu osob, jimž vznikl nárok na dávku, neboť od tohoto data již nájemce bytu při uplatňování nároku na dávku nemusel

předkládat doklad o zaplacení nájmu a uhrazení služeb spojených s užíváním bytu. Vlastník

bytu již nebyl povinen předkládat doklad o zaplacení daně z nemovitostí. Zároveň však byla dána možnost vlastníku domu, ve kterém jsou byty pronajímané na základě nájemní smlouvy,

aby v případě, že nájemce bytu neplatí řádně nájemné, popř. služby spojené s užíváním bytu,

požádal, aby se stal příjemcem této dávky na místo oprávněné osoby on, a tuto dávku používal na úhradu nedoplatku za nájem a služby spojené s bydlením.

Vývojem též prošla existence nároku na dávku v případech, kdy osoba užívala na

základě nájemní smlouvy obytnou místnost. Zákon do 30. září 2001 tuto možnost připouštěl. Toto ustanovení bylo v určité míře zneužíváno tím, že např. vlastník bytu pronajímal obytné

místnosti členům své rodiny. Tím fakticky docházelo k obcházení zásady, že příspěvek na

bydlení náleží na jeden byt jen jednou. Proto od 1. října 2001 byl pojem obytná místnost upřesněn, a to tak, že se za nájemce bytu považuje pouze nájemce obytné místnosti v zařízeních určených k trvalému bydlení.

Výše příspěvku se stanoví v závislosti na výši příjmu rodiny s tím, že nejvyšší částka

náleží rodině s příjmem ve výši nedosahující životního minima rodiny. Výše příspěvku na

bydlení v současné době činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou nákladů na domácnost

rodiny a podílem, v jehož čitateli je součin částky nákladů na domácnost rodiny a rozhodného příjmu rodiny, a ve jmenovateli součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60.

43

Jednodušeji to lze vyjádřit takto: ŽMD x P PByd = ŽMD - ---------------------ŽMR x 1,60 PByd … příspěvek na bydlení

ŽMD … částka životního minima, která se považuje podle zákona o životním minimu za potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost

P … příjem rodiny v rozhodném období ŽMR … životní minimum rodiny

Na následujícím příkladu lze porovnat výši příspěvku na bydlení v lednu roku 1996 a

v lednu 2006, která byla přiznána v rodině v témže složení a s příjmem, který odpovídá stejnému násobku životního minima.

Př.: Úplná rodina se dvěma dětmi ve věku 8 a 12 let, jejíž průměrný měsíční příjem ve 4.

čtvrtletí roku 1995 byl 9 009 Kč, což k 1. lednu 1996 odpovídalo 1,10 násobku životního minima rodiny.

1 400 x 9 009 PByd = 1 400 - -----------------------------------------------------------------(1 460 + 1 730 + 1 800 + 1 800 + 1 400) x 1,40 PByd = 300 Kč Rodina v období od ledna 1996 do března 1996 měla nárok na příspěvek na bydlení ve výši 300 Kč měsíčně.

Rodina ve stejném složení, jejíž průměrný měsíční příjem ve 4. čtvrtletí 2005 činil 13 552 Kč, což k 1. lednu 2006 odpovídá 1,10 násobku životního minima rodiny.

3 260 x 13 552 PByd = 3 260 - -----------------------------------------------------------------(1 950 + 2 310 + 2 400 + 2 400 + 3 260) x 1,60 PByd = 1 019 Kč Rodina za období leden až březen 2006 měla nárok na příspěvek na bydlení ve výši

1 019 Kč měsíčně.

44

Porovnáme-li tyto dva příklady, zjistíme, že průměrný měsíční příjem rodiny

odpovídající 1,10 násobku životního minima rodiny vzrostl za deset let o více jak 60 %. Daleko vyšší nárůst však zaznamenala dávka sama, a to proto, že vzrostl počet žadatelů, neboť od 1. července 1998 došlo ke změně koeficientu z 1,40 na 1,60. Od tohoto data nájemci či vlastníku bytu vznikal nárok vždy, pokud rozhodný průměrný měsíční příjem osob

hlášených k trvalému pobytu v předmětném bytě nepřesáhl součin životního minima těchto osob a koeficientu 1,60. Výši dávky zejména však ovlivnilo zvyšování částky životního minima určené k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Nárůst výše dávky o téměř 350 % odpovídá obecně známé skutečnosti, že v posledních deseti letech výrazně vzrostly náklady

spojené s bydlením. Z výše uvedeného příkladu vyplývá, že vzorec pro výpočet dávky byl již při vzniku zákona správně nastaven. Pružně reaguje na zvyšující se náklady na bydlení.

V souvislosti s přijetím zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování

nájemného z bytu, na základě něhož je pronajímatel oprávněn zvýšit počínaje 1. lednem 2007 jedenkrát ročně nájemné, dojde k novému způsobu stanovení nároku a výše dávky. 6.2. Ostatní dávky státní sociální podpory

Mezi ostatní dávky současná právní úprava řadí rodičovský příspěvek, příspěvek na školní

pomůcky, dávky pěstounské péče jako příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměnu pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla, dále příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, porodné a pohřebné. 6.2.1. Rodičovský přípěvek

Další dávkou, která se stala součástí systému státní sociální podpory, je rodičovský

příspěvek. Tato dávka má umožnit rodiči, aby se věnoval péči o malé dítě.

Tento příspěvek prošel řadou zásadních změn, a to jak předtím, než se stal součástí

státní sociální podpory, tak i v průběhu účinnosti zákona o SSP. V podobě tzv. mateřského příspěvku byl zpočátku dávkou, která náležela pouze omezenému počtu žen, a to při péči o

dítě do 1 roku věku, později do 2 let věku dítěte. Výše dávky byla odstupňována podle počtu dětí, o něž žena pečovala. Sledována byla nejen celodenní osobní a řádná péče o dítě a

skutečnost, zda žena řádně pečuje o všechny své děti, ale též pravidelné návštěvy lékaře

v době těhotenství a po narození dítěte pravidelná docházka na všechna potřebná lékařská vyšetření dítěte. Od roku 1990 se změnil mateřský příspěvek na příspěvek rodičovský. Dávka

náležela rodiči při osobní celodenní a řádné péči aspoň o jedno dítě ve věku do 3 let, resp. do 7 let při péči o dítě těžce zdravotně postižené. Řada dosavadních podmínek nároku byla

45

zrušena a byla stanovena jednotná výše bez ohledu na počet dětí, o něž rodič pečoval.

Přestože byl tento příspěvek státní dávkou, vyplácel ho i nadále ve většině případů zaměstnavatel oprávněné osoby.

Od samého počátku zákon o SSP ze zásady osobní celodenní péče připouštěl drobné

výjimky. Podmínku osobní celodenní péče považoval za splněnou i v případě, že rodič

vykonával ve velice omezeném rozsahu výdělečnou činnost. V případě výkonu závislé

činnosti, která zakládala účast na nemocenském pojištění, zůstával nárok na rodičovský příspěvek zachován pouze v případě, že činnost byla sjednána nejvýše na dobu dvou hodin

denně, přičemž se nesledovala výše příjmů. V případě, že délka pracovního úvazku neodpovídala výše uvedenému pravidlu, byla např. nerovnoměrná, potom nárok na rodičovský příspěvek byl zachován jen v případě, že tzv. čistý příjem nepřesáhl v kalendářním

měsíci částku životního minima na osobní potřeby rodiče, která v období od října 1995 do prosince 1995 činila 1 680 Kč, od ledna 1996 se jednalo o částku 1 980 Kč.

Pro osoby samostatně výdělečně činné byla stanovena s ohledem na odlišný charakter

příjmu podmínka nároku na rodičovský příspěvek při výdělečné činnosti odlišně. Tyto osoby měly na dávku nárok jen v těch kalendářních měsících, ve kterých nebyly povinny platit zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení.

Souběh výdělečné činnosti vykonávané formou závislé činnosti a formou samostatné

výdělečné činnosti vylučoval vznik nároku na rodičovský příspěvek. Na překážku nároku na dávku byla i existence nároku na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo příspěvky náležející občanům se změněnou pracovní schopností v době jejich pracovní rehabilitace. Od

ledna 1998 byl rodičovský příspěvek osobám samostatně výdělečně činným, které prohlásily, že jejich měsíční příjem nepřesáhne částku na osobní potřeby životního minima rodiče,

vyplácen zálohově. Tato úprava vycházela z respektování specifických podmínek této činnosti, které spočívají v tom, že v průběhu roku nelze výši příjmu ze samostatné výdělečné činnosti jednoznačně prokázat. Po uplynutí kalendářního roku, v němž byl rodičovský

příspěvek zálohově vyplácen, bylo provedeno zúčtování této dávky, a to na základě skutečně zjištěných příjmů. Výsledkem vyúčtování byl buď přeplatek na rodičovském příspěvku, který byl rodič povinen vrátit, nebo naopak se rodiči dávka doplatila.

Podmínka omezení výdělečné činnosti se postupně rozvolňovala, v období od ledna

2003 do dubna 2004 nebyl na překážku nároku na dávku měsíční příjem ze závislé činnosti nebo samostatné výdělečné činnosti nepřesahující součin částky životního minima na osobní potřeby rodiče a koeficientu 1,50.

46

Novela zákona o SSP účinná od května 2004 dovoluje rodiči pečujícímu o dítě do 4,

resp. 7 let věku, aby při splnění dalších podmínek vykonával výdělečnou činnost v neomezeném rozsahu, z níž má neomezenou výši příjmu.

Jak již bylo výše uvedeno, základní podmínkou nároku na dávku od doby, kdy se stal

součástí zákona o SSP, byla osobní celodenní a řádná péče o dítě. Vždy platilo a platí, že

podmínka celodenní péče není porušena, pokud rodič svěří dítě do péče jiné zletilé osoby

proto, aby si zajistil běžné potřeby (návštěva zdravotnického nebo kulturního zařízení,

nákupy, několikadenní dovolená apod.). Zákon o SSP při svém vzniku však vylučoval umístění zdravého dítěte do jeslí, mateřské školy nebo do jiného obdobného zařízení pro děti

předškolního věku. Výjimku tvořily případy, kdy dítě bylo sice umístěno v některém za zařízení pro děti předškolního věku, ale ze zdravotních důvodů. Zákon o SSP umožňoval, aby

při zachování nároku na dávku dítě navštěvovalo v rozsahu menším než čtyři hodiny denně

léčebně rehabilitační zařízení. V případě dětí dlouhodobě zdravotně postižených, popř. dlouhodobě těžce zdravotně postižených, nebránila nároku na dávku návštěva jakéhokoli zařízení v rozsahu nepřevyšujícím čtyři hodiny denně.

Novela účinná od ledna 1998 rozšířila tuto výjimku i na zdravé děti, které mohly začít

navštěvovat jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení nejvýše tři kalendářní dny v kalendářním měsíci. Tato úprava měla umožnit rodiči, aby péči o dítě takto zajistil v době,

kdy potřebuje navštívit lékaře, úřady apod. Přitom za návštěvu dítěte v takovém zařízení se za jeden kalendářní den považoval každý den, kdy dítě takové zařízení navštívilo bez ohledu na

délku doby, kterou tam dítě strávilo. Od ledna 2003 se počet kalendářních dnů, ve kterých mohlo dítě pobývat v zařízení, zvýšil na pět kalendářních dnů v kalendářním měsíci. Novela

zákona o SSP účinná od ledna 2006 umožňuje, aby od února 2006 dítě, které dovršilo 3 let

věku, pravidelně navštěvovalo mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení v rozsahu nepřevyšujícím čtyři hodiny denně.

Tak jako u většiny dávek státní sociální podpory je i výše rodičovského příspěvku

odvozována od výše životního minima určeného na osobní potřeby rodiče, resp. osoby, která se za rodiče pro účely zákona o SSP považuje, a zákonem stanoveného koeficientu. V období od října roku 1995 do konce dubna roku 2004 odpovídala výše rodičovského příspěvku

součinu osobních potřeb a koeficientu 1,10. Konkrétní výše příspěvku k 1. říjnu 1995 činila

1 848 Kč (1 680 x 1,10) v případě, že o dítě pečoval rodič, který nesplňoval podmínky

nezaopatřenosti. Bylo-li rodičem nezaopatřené dítě do 26 let věku, odpovídala výše

rodičovského příspěvku částce 1 958 Kč (1 780 x 1,10). Tato částka se postupně zvyšovala

47

v souvislosti se změnou výše životního minima. Poslední výše před níže uvedenou novelou odpovídala částce 2 552 Kč, resp. 2 695 Kč, bylo-li rodičem nezaopatřené dítě.

Novelou účinnou od 1. května 2004 došlo k dosud první změně koeficientu z 1,10 na

1,54. Tato změna způsobila relativně vysoký nárůst výše dávky. Od tohoto data do prosince

2004 činila výše 3 753 Kč, resp. 3 773 Kč. V roce 2005 odpovídal příspěvek částce 3 635 Kč, resp. 3 835 Kč, v současné době odpovídá částce 3 696 Kč, resp. 3 896 Kč. Od ledna roku 2007 bude výše příspěvku odpovídat 40 % průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře za

kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, v němž bude příspěvek poskytován.

Nárok na výplatu rodičovského příspěvku náleží buď v plné výši, nebo v částce nižší,

a to ve výši rozdílu mezi rodičovským příspěvkem a dávkami nemocenského pojištění

v případě, že dávky nemocenského pojištění náleží v nižší výměře, než je výše příspěvku. Rodičovský příspěvek ve výši rozdílu náleží, jen jestliže měl rodič nárok na dávku

nemocenského pojištění po celý kalendářní měsíc. Zatímco výše peněžité pomoci v mateřství, popř. peněžité pomoci náležející muži namísto peněžité pomoci v mateřství, ovlivňuje výši

rodičovského příspěvku po celou dobu existence dávky, nemocenské vyplácené jako náhrada za příjem z výdělečné činnosti, měla vliv na výši dávky pouze do prosince roku 2003, tedy do

doby, kdy jednou z podmínek nároku na dávku byl výkon výdělečné činnosti jen v omezeném

rozsahu. Od ledna 2004, kdy výkon výdělečné činnosti není na překážku nároku na dávku, ovlivňuje výši příspěvku pouze nemocenské vyplácené v souvislosti s porodem.

Pro stanovení rozdílu se přitom bere v úvahu výše dávky nemocenského pojištění, na

kterou měl rodič nárok v konkrétním kalendářním měsíci, bez ohledu na to, kdy byla rodiči

dávka nemocenského vyplacena. Stejným způsobem se do prosince 2003 postupovalo i

v případě, že rodič měl nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo příspěvek náležející občanům se změněnou pracovní schopností v době jejich pracovní rehabilitace.

Také v těchto případech se rodičovský příspěvek vyplácel ve výši rozdílu mezi výše uvedenou dávkou a výší příspěvku.

Od ledna 2004 hmotné zabezpečení (od října 2004 podpora v nezaměstnanosti) ani

příspěvek náležející občanům se změněnou pracovní schopností v době jejich pracovní rehabilitace neovlivňují výši rodičovského příspěvku.

Pokud má rodič nárok na dávku nemocenského pojištění jen po část kalendářního

měsíce a po zbývající část tohoto kalendářního měsíce má nárok na rodičovský příspěvek, náleží mu rodičovský příspěvek v plné výši. Stejné pravidlo platilo i v případě hmotného

48

zabezpečení uchazeče o zaměstnání, popř. příspěvku, který náležel občanu se změněnou pracovní schopností v době jeho pracovní rehabilitace.

V únoru letošního roku proběhla v médiích diskuze, zda náleží matce pobírající celý

kalendářní měsíc peněžitou pomoc v mateřství rodičovský příspěvek za měsíc, kdy se dítě

narodí. MPSV ve své tiskové zprávě zveřejněné dne 17. února 2006, kterou na tuto situaci reagovalo, připustilo, že v důsledku několika nahodilých změn se stala ustanovení upravující podmínky nároku na tuto dávku velmi komplikovaná. Komplikace způsobily především

postupné změny podmínek, jejichž cílem bylo ulehčit rodičům sloučení jejich profesních a

rodičovských rolí. MPSV v této zprávě zopakovalo, že peněžitá pomoc v mateřství je dávkou

nemocenského pojištění, která ženu zabezpečuje v době těhotenství a mateřství, a že

rodičovský příspěvek náleží až poté, co skončí nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Ta

odpovídá 69 % denního vyměřovacího základu a vypočítává se z příjmů za předchozích

dvanáct kalendářních měsíců. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství trvá po 28 týdnů, matka

samoživitelka a matka, která porodila více dětí najednou, pobírá tuto dávku 37 týdnů. Nárok na dávku vzniká 6, maximálně 8, týdnů před plánovaným termínem porodu. Peněžitá pomoc v mateřství může být v současné době přiznána pouze ženě. Muž tuto dávku může pobírat jen

v omezeném počtu případů, např. je-li osamělý nebo pokud matka nesmí ze zdravotních důvodů o dítě pečovat. Rodiče se však mohou dohodnout, že o dítě bude osobně pečovat muž

a matka dítěte nebude pobírat peněžitou pomoc v mateřství. V tomto případě vzniká otci dítěte nárok na rodičovský příspěvek ode dne narození dítěte.

Souběh peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku zákon umožňuje jen

v případech, kdy peněžitá pomoc v mateřství je nižší než rodičovský příspěvek, nebo trvá-li nárok na peněžitou pomoc v mateřství jen po část měsíce.

Nárok na rodičovský příspěvek vzniká dnem narození dítěte pouze v případě, že matce

nevznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské vyplácené v souvislosti s porodem po dobu 6 týdnů po porodu, neboť nebyla v rozhodném období účastna nemocenského pojištění.

6.2.2. Příspěvek na školní pomůcky

S účinností od 1. dubna 2006 byla do systému státní sociální podpory zavedena nová

dávka s názvem příspěvek na školní pomůcky. Jedná se o jednorázovou dávku určenou pro děti, které jsou zapsány k povinné školní docházce. Smyslem této dávky je přispět na úhradu

zvýšených nákladů vzniklých při pořizování školních pomůcek, popř. zajištění dalších potřeb v souvislosti s nástupem dítěte do školy.

49

Nárok na příspěvek je vázán na podmínku spočívající ve splnění povinnosti přihlásit

dítě k zápisu k povinné školní docházce a v tom, že dítě splní v měsíci květnu

předcházejícímu vzniku nároku na tento příspěvek podmínky nároku na přídavek na dítě. V případě, že bylo rozhodnuto o odkladu povinné školní docházky, bude příspěvek na školní pomůcky přiznán až v následujícím školním roce, kdy dítě započne povinnou školní docházku a splní podmínky pro tento příspěvek stanovené.

Příspěvek je nárokem dítěte a při splnění zákonem stanovených podmínek vzniká vždy

1. června příslušného roku tak, aby mohl být vyplacen s dostatečným předstihem před

začátkem školního roku a aby s ohledem na svůj účel posloužil k zakoupení potřeb

souvisejících se školní docházkou dítěte. Příspěvek na školní pomůcky se vyplácí osobě, která má dítě v přímém zaopatření. Je-li dítě ke dni vzniku nároku na příspěvek v plném přímém

zaopatření ústavu či zařízení pro péči o děti nebo mládež, vyplatí se příspěvek tomuto ústavu nebo zařízení.

Příspěvek na školní pomůcky náleží do skupiny dávek poskytovaných bez závislosti

na výši příjmu, ovšem vzhledem k tomu, že nárok na něj je podmíněn nárokem na přídavek na dítě, tak se dávkám poskytovaným v závislosti na výši příjmu blíží. Příspěvek na školní

pomůcky je dávkou vyplácenou v pevné výši, a to 1 000 Kč, navíc se jedná o dávku jednorázovou náležející na každé dítě jen jednou, to i v případech, kdy by dítě z různých důvodů, např. zdravotních, začínalo povinnou školní docházku od první třídy vícekrát. 6.2.3. Dávky pěstounské péče

Do přijetí zákona o SSP byly dávky pěstounské péče obsaženy v zákoně č. 50/1973

Sb., o pěstounské péči, ve znění pozdějších předpisů, který upravoval vztahy mezi pěstounem

a dítětem svěřeným mu do pěstounské péče. Dle tohoto zákona byly přiznávány pouze dvě měsíčně se opakující dávky, a to odměna pěstouna a příspěvek na úhradu potřeb dítěte.

Zákon o SSP uvedené státní dávky z tohoto zákona převzal a zároveň okruh dávek

pěstounské péče rozšířil o další dvě jednorázové dávky, kterými jsou příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Tyto dvě dávky původně existovaly pouze ve formě fakultativních dávek sociální péče.

Dávky pěstounské péče mají za úkol finančně podporovat náhradní rodinnou péči o

dítě. Nárok na dávky pěstounské péče vzniká zpravidla od právní moci rozsudku soudu o svěření dítěte do pěstounské péče. Výjimku tvoří případy, kdy příslušný orgán, kterým je

v současné době orgán vykonávající sociálně-právně ochranu dětí, vydá rozhodnutí o dočasném svěření dítěte do péče občana, který má zájem stát se pěstounem. V tomto případě

50

vzniká této osobě nárok na odměnu pěstouna a příspěvek při převzetí dítěte a dítěti vzniká

svěřením do tzv. předpěstounské péče nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Toto rozhodnutí pozbývá účinnosti v případě, že do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí není podán k soudu návrh na svěření dítěte do pěstounské péče.

Dávky pěstounské péče náleží rovněž poručníkům (do 31. července 1998

opatrovníkům) ustanoveným soudem podle zákona o rodině, kteří osobně pečují o svěřené dítě, a od 27. dubna 2004 rovněž osobám, u kterých probíhá soudní řízení o ustanovení poručníkem, za podmínky že nemají k dítěti vyživovací povinnost. Rovněž dítěti svěřenému do péče poručníka či péče osoby, u níž probíhá soudní řízení o ustanovení poručníkem, vzniká nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte.

6.2.3.1. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte byl bez zásadních změn podmínek nároku převzat ze

zákona o pěstounské péči. Tato dávka má pomoci krýt náklady na potřeby dítěte svěřeného do péče jiné osoby v případech, kdy se vlastní rodiče nemohou nebo nechtějí o dítě starat.

Na příspěvek mělo do novely zákona o SSP, která nabyla účinnosti 13. července 1998,

nárok pouze nezaopatřené nezletilé dítě svěřené do pěstounské péče. Zmíněná novela rozšířila

okruh na každé nezletilé dítě svěřené do pěstounské péče. Tato novela zároveň přinesla

změnu základní výše dávky. Zatímco do června 1998 náležela každému nezaopatřenému

dítěti dávka ve výši osobních potřeb životního minima, od července 1998 náleží tento příspěvek každému nezletilému dítěti svěřenému do pěstounské péče, a to ve výši součinu

částky na osobní potřeby dítěte a koeficientu 1,20. Je-li toto dítě navíc nezaopatřené, odpovídá základní výše součinu osobních potřeb dítěte a koeficientu 2,00.

Zákon o SSP vždy stanovil odlišnou výši příspěvku pro některé případy, kdy jsou

náklady na uspokojování základních životních potřeb dítěte vyšší, a to formou koeficientu, kterým se vynásobí částka životního minima určená na osobní potřeby dítěte. Do prosince 1997 zákon o SSP tímto způsobem zohledňoval nejen nepříznivý zdravotní stav dítěte, ale i přípravu na budoucí povolání na střední nebo vysoké škole, pokud sídlo školy nebylo v místě trvalého bydliště dítěte. Od ledna 1998 se navyšující koeficient používá jen v případě

nepříznivého zdravotního stavu dítěte. Novelou účinnou od 13. července 1998 byly tyto koeficienty zvýšeny. V případě dítěte dlouhodobě nemocného se koeficient zvýšil z 1,10 na

2,10, u dítěte dlouhodobě zdravotně postiženého se koeficient zvýšil z 1,60 na 2,60 a u dítěte dlouhodobě těžce zdravotně postiženého z 1,80 na 2,80.

51

Dosažením zletilosti dítěte svěřeného do pěstounské péče zaniká pěstounská péče ze

zákona. Zájmem společnosti však je, aby dítě, které bylo v pěstounské péči, žilo i po skončení pěstounské péče v rodině, a to v rodině osoby, která byla dříve jeho pěstounem. Takové řešení

však vyžaduje vytvoření vhodných podmínek, mezi něž patří i finanční zabezpečení dítěte. Zákon o SSP proto obsahuje zvláštní úpravu, která zachovává dítěti v minulosti svěřenému do pěstounské péče nárok na přípěvek na úhradu potřeb dítěte i po dosažení zletilosti, pokud dítě i nadále splňuje podmínku nezaopatřenosti a trvale žije a společně uhrazuje náklady na své

potřeby s osobou, u které bylo do dosažení zletilosti v pěstounské péči. Pokud však

pěstounská péče skončila již před dosažením zletilosti dítěte, nemůže nárok na příspěvek vzniknout, i když nezaopatřené dítě s takovou osobou začne v budoucnu po dosažení zletilosti trvale žít a společně uhrazovat náklady.

Jak již bylo výše uvedeno, příspěvek na úhradu potřeb dítěte je dávka, která má sloužit

k úhradě nákladů na výživu, ošacení a další potřeby. Proto, pokud má dítě nárok na jiný

příjem, který má sloužit ke stejnému účelu, je třeba, aby zákon řešil souběh příspěvku a

takového příjmu. Po celou dobu existence zákona o SSP je za takový příjem považován

důchod z důchodového pojištění, zpravidla se jedná o důchod sirotčí. Do prosince roku 1997 bylo dalším druhem příjmu výživné, na které mělo dítě nárok vůči svému pěstounovi. Při

určování vyživovací povinnosti pěstouna se vycházelo ze zákona o rodině, který stanoví, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Z toho je zřejmé, že jako pěstouni,

kteří měli vůči dítěti vyživovací povinnost, přicházeli v úvahu prarodiče dítěte. Protože zpravidla nebyla prarodičům soudem uložena vyživovací povinnost, byl orgán (tehdy okresní

úřad) rozhodující o příspěvku povinen podat návrh soudu na určení výživného a teprve na

základě rozsudku soudu o výživném stanovit výši příspěvku. Nejednalo se tedy o nárok dítěte na výživné vůči vlastním rodičům. Toto výživné bylo příjmem státu a dítěti náležel jen rozdíl,

kterým vyplacené výživné převyšovalo příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Pobírá-li tedy dítě

v pěstounské péči důchod z důchodového pojištění, popř. mělo-li do prosince 1997 nárok na výživné vůči svému pěstounovi, náleží mu příspěvek, jen je-li tento příspěvek vyšší, a to ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a důchodem. 6.2.3.2. Odměna pěstouna

Odměna pěstouna vyjadřuje určitým způsobem společenské uznání a podporu osobě

pečující o dítě v pěstounské péči. Na odměnu má nárok pěstoun po celou dobu péče o svěřené dítě a dále též po dobu, po kterou má dítě po dosažení zletilosti nárok na příspěvek na úhradu

potřeb dítěte nebo po dobu, kdy svěřené dítě nemá nárok na příspěvek jenom proto, že požívá 52

důchod z důchodového pojištění, jehož výše je stejná nebo vyšší než příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Při společné pěstounské péči manželů náleží odměna jen jednou.

Právní úprava platná do prosince 1997 nepřiznávala nárok na odměnu pěstouna

pěstounovi,

pokud jím byl prarodič dítěte. Pouze umožňovala úřadu, který o dávce

rozhodoval, přiznat dávku v případech zřetele hodných. Jedním z důvodů byla péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě nebo tíživá finanční situace rodiny pěstouna.

Výše odměny činí polovinu částky životního minima na osobní potřeby pěstouna.

Výše dávky za měsíc říjen 1995 činila 840 Kč měsíčně, v současné době činí výše odměny 1 200 Kč měsíčně. Od 1. června 2006 se odměna zvýší na 2 400 Kč měsíčně. Dle novely

zákona o SSP, která nabude účinnosti dne 1. ledna 2007, bude odměna činit 3 126 Kč měsíčně

za každé dítě svěřené do pěstounské péče. Odchylně jsou odměňováni pěstouni, kteří pěstounskou péči vykonávají ve zvláštním zařízení.

Teprve novelou účinnou od 1. října 2001 bylo výslovně stanoveno, že odměna

pěstounovi nenáleží v případě, že za trvání pěstounské péče je dítě umístěno v ústavu, který

dítěti poskytuje plné přímé zaopatření, tedy stravu, ubytovaní a ošacení. Do účinnosti této novely nárok na odměnu zanikl v případě, kdy pěstoun již osobně o dítě nepečoval, až pravomocným rozhodnutím soudu o zrušení pěstounské péče. 6.2.3.2.1. Odměna pěstouna ve zvláštních případech

Dnem 1. června 2005 nabyl účinnosti zákon, kterým byla do zákona o SSP vložena

nová ustanovení upravující podmínky nároku na odměnu pěstouna ve zvláštních případech. Zavedením zvláštní odměny pěstouna však nevznikla nová samostatná dávka.

Základním cílem této úpravy bylo zlepšení postavení rodin, které mají v pěstounské

péči tři a více dětí nebo alespoň jedno dítě s těžkým zdravotním postižením. Touto právní

úpravou stát vyjádřil zájem podporovat institut pěstounské péče, neboť představuje žádoucí alternativu k ústavní péči. Pěstounská péče jako forma náhradní rodinné péče je jak z hlediska zdárného vývoje dítěte, tak i z hlediska finančních nákladů státu výhodnější než péče ústavní.

Na odměnu pěstouna ve zvláštních případech má nárok pěstoun, který má v péči tři nebo více

dětí nebo alespoň jedno dítě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči a který v době péče o tyto děti není po celý kalendářní měsíc výdělečně činný ani nepobírá dávky

nemocenského pojištění nahrazující mzdu. Zvláštní odměna pěstouna se pro účely zvláštních předpisů posuzuje jako plat.

Pokud pěstoun pečuje o tři děti svěřené do pěstounské péče, činí výše dávky součin

částky na osobní potřeby pěstouna a koeficientu 3,00 (od června letošního roku se zvyšuje 53

koeficient na 6,50). Odměna se zvyšuje o koeficient 0,60 za čtvrté a každé další dítě svěřené

do pěstounské péče. V případě, že pěstoun pečuje o jedno dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči, odpovídá výše odměny součinu částky na osobní

potřeby pěstouna a koeficientu 3,30 (od června letošního roku se zvyšuje koeficient na 6,50). Tato odměna se zvyšuje za péči o každé dítě svěřené do pěstounské péče o součin částky na

osobní potřeby pěstouna a koeficientu 0,60, popř. 0,90, jde-li o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči.

Z takto vypočtené dávky se před výplatou dávky pěstounovi odečte pojistné na

sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a zdravotní pojištění. Z dávky se neodvádí daň z příjmů fyzických osob, neboť předmětná dávka je příjmem osvobozeným od daně z příjmů fyzických osob, ačkoli se posuzuje jako plat pěstouna. 6.2.3.3. Příspěvek při převzetí dítěte

Příspěvek při převzetí dítěte je jednorázovou nárokovou dávkou, jejímž účelem je

přispět na nákup potřebných věcí pro dítě přicházející obvykle do pěstounské rodiny z ústavní péče nebo z rodiny, která nebyla schopna nebo ochotna zajistit dostatečnou péči o dítě.

Do prosince 1997 zákon umožňoval přiznat příspěvek až po svěření dítěte do

pěstounské péče, tedy až po pravomocném rozhodnutí soudu o svěření dítěte do takovéto péče. Novelou zákona o SSP účinnou od ledna 1998 má na tento příspěvek nárok rovněž osoba, která má zájem stát se pěstounem a které bylo dítě před rozhodnutím soudu o svěření

dítěte do pěstounské péče svěřeno rozhodnutím orgánu vykonávajícího sociálně-právní ochranu dětí do péče. dítěte.

Příspěvek náleží ve výši čtyřnásobku částky životního minima na osobní potřeby

6.2.3.4. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla

V zájmu usnadnění a zajištění kvalitní péče o děti v případě, že bylo pěstounovi

svěřeno více dětí do pěstounské péče, byla zavedena nová dávka, a to příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Tento přípěvek je určen buď na zakoupení motorového vozidla, nebo na zajištění nezbytné celkové opravy osobního motorového vozidla. Do novely účinné od ledna

1998 vznikl pěstounovi nárok na tuto dávku jen za podmínky, že měl v pěstounské péči nejméně čtyři děti. Od zmíněné právní úpravy až do současnosti splňuje pěstoun podmínku

nároku na příspěvek na zakoupení motorového vozidla i v případě, že pečuje o zletilé nezaopatřené děti, jež mu zakládají nárok na odměnu pěstouna.

54

Pro trvání nároku na příspěvek není rozhodné, pokud později, tedy v následujících pěti

letech, z jakýchkoli důvodů dojde ke snížení počtu dětí svěřených do pěstounské péče. Stačí,

pokud je pěstounská péče vykonávána alespoň vůči jednomu dítěti. Nárok na příspěvek nezaniká ani v případě, když pěstoun přestane vykonávat pěstounskou péči z vážných zdravotních důvodů.

Podmínkou nároku ale je, že pěstoun nesmí vozidlo používat pro výdělečnou činnost.

Pokud pěstoun do pěti let po poskytnutí tohoto příspěvku motorové vozidlo prodá, daruje nebo začne používat pro výdělečnou činnost, je povinen vrátit poměrnou část příspěvku.

Příspěvek na zakoupení motorového vozidla náleží ve výši 70 % pořizovací ceny

vozidla, resp. ceny opravy vozidla, nejvýše však ve výši 100 000 Kč. Přitom musí být

dodržena podmínka, že součet takových příspěvků poskytovaných pěstounovi v období

posledních deseti let přede dnem podání žádosti o tuto dávku nesmí překročit 200 000 Kč. Do

této částky se nezapočítává příspěvek na zakoupení motorového vozidla, který může pěstoun, jemuž bylo do pěstounské péče svěřeno těžce zdravotně postižené dítě, získat ze systému sociální péče.

6.2.4. Příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Do zákona o SSP byla s účinností od 1. října 2005 zařazena nová dávka, která se

poskytuje nezaopatřenému dítěti, jež je umístěno v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jedinou podmínkou pro přiznání nároku na měsíčně se opakující dávku ve výši devítinásobku osobních potřeb dítěte je, že se jedná o dítě svěřené do péče zařízení pro děti

vyžadující okamžitou pomoc. Podmínkou nároku není ani svěření dítěte do zařízení rozhodnutím příslušného orgánu, např. usnesením soudu o předběžném opatření. Výše dávky je odstupňována podle věku dítěte. V současné době činí: - 15 750 Kč měsíčně, jde-li o dítě do 6 let věku

- 17 550 Kč měsíčně, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku

- 20 790 Kč měsíčně, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku

- 22 770 Kč měsíčně, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku. Od června 2006 přestane být tato dávka součástí zákona o SSP, bude začleněna do zákona

o sociálně-právní ochraně dětí jako státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a bude ho vyplácet krajský úřad.

55

6.2.4. Porodné

Porodné je dávka státní sociální podpory, na kterou vzniká nárok v souvislosti

s porodem dítěte. Tato dávka nahradila obdobnou dávku poskytovanou do přijetí zákona o SSP z titulu účasti na nemocenském pojištění, popř. důchodovém zabezpečení.

Nárok na porodné má žena, která dítě porodila. Pouze v případě, kdy žena, která dítě

porodila, zemřela, vznikne nárok na porodné otci dítěte. Na dávku vznikne nárok, jen jednalo-

li se o porod dítěte, nikoli o potrat. Při posouzení, zda šlo o porod nebo o potrat, je třeba

vycházet za zdravotnické dokumentace. Podmínkou nároku na porodné však není péče o narození dítě.

Kromě ženy, která dítě porodila, popř. otce dítěte, vzniká nárok na porodné také

osobám, které převzaly dítě do péče nahrazující péči rodičů. Ačkoliv zákon uvádí, že musí jít

o trvalou péči nahrazující péči rodičů, vymezuje ji tak, že se pod tímto pojmem rozumí vedle

osvojení i jakákoli jiná forma svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů, tedy nejen péče

trvalého charakteru. Nárok na porodné vzniká tedy i osobě, která převzala dítě do 1 roku jeho

věku do péče nahrazující péči rodičů, a to i v případě, že porodné bylo již vyplaceno matce nebo otci dítěte.

Zatímco ustanovení zákona o podmínkách nároku na dávku porodné zůstaly beze

změny, koeficienty určující výši porodného se v průběhu doby několikrát změnily. Výše

porodného vždy byla a je odvozena od částky životního minima na osobní potřeby dítěte do 6

let věku, a to formou násobku závisejícího na tom, zda šlo o porod jednoho dítěte nebo o porod vícedětný. Tato zásada v sobě odráží objektivní skutečnost, že vícedětný porod zatíží

finančně rodinu ve větší míře, než by to odpovídalo prostému součtu částek stanovených pro jedno dítě.

Novelizací zákona o SSP, k níž došlo dnem 1. října 2001, byly zvýšeny platné

koeficienty pro výpočet porodného z dosud platných 4,00 na 5,00 při porodu 1 dítěte, z dosavadních 5,00 na 6,00 při porodu dvojčat a z dosavadních 9,00 na 10,00 při vícedětných

porodech. K zatím poslední změně koeficientů došlo k 1. dubnu 2006, a to tak, že při porodu 1 dítěte činí porodné desetinásobek osobních potřeb narozeného dítěte, při porodu dvojčat,

příp. trojčat nebo čtyřčat činí porodné patnáctinásobek úhrnu částek na osobní potřeby těchto narozených dětí.

Jak již bylo uvedeno, výši porodného ovlivňuje zejména změna koeficientu, jímž se

násobí částka životního minima na osobní potřeby dítěte do 6 let věku, porodné se ale zároveň v průběhu doby plynule zvyšovalo v souvislosti se změnou výše životního minima. Zvyšování částky porodného je patrné z níže uvedeného přehledu.

56

Výše porodného na děti narozené (převzaté) v době od 1. října 1995 do 31. prosince 1995

činila: -

-

-

-

při porodu (převzetí) jednoho dítěte 1 230 x 4 = 4 920 Kč

při porodu (převzetí) dvojčat (1 230 + 1 230) x 5 = 12 300 Kč

při porodu (převzetí) trojčat (1 230 + 1 230 + 1 230) x 9 = 33 210 Kč

při porodu (převzetí) čtyřčat (1 230 + 1 230 + 1 230 + 1 230) x 9 = 44 280 Kč

V mezidobí od ledna 1996 do září 2001 se dávka zvyšovala pouze v souvislosti se

zvyšováním životního minima, např. v období od 1. dubna 2000 do 30. září 2001 činila výše porodného: -

-

-

-

při porodu (převzetí) jednoho dítěte 1 600 x 4 = 6 400 Kč

při porodu (převzetí) dvojčat (1 600 + 1 600) x 5 = 16 000 Kč

při porodu (převzetí) trojčat (1 600 + 1 600 + 1 600) x 9 = 43 200 Kč

při porodu (převzetí) čtyřčat (1 600 + 1 600 + 1 600 + 1 600) x 9 = 57 600 Kč

V období od 1. října 2001 do 31. prosince 2004 činila výše porodného s ohledem na změnu koeficientu: -

-

-

-

při porodu (převzetí) jednoho dítěte 1 690 x 5 = 8 450 Kč

při porodu (převzetí) dvojčat (1 690 + 1 690) x 6 = 20 280 Kč

při porodu (převzetí) trojčat (1 690 + 1 690 + 1 690) x 10 = 50 700 Kč

při porodu (převzetí) čtyřčat (1 690 + 1 690 + 1690 + 1690) x 10 = 67 600 Kč

Od 1.dubna 2006, kdy došlo k další změně koeficientu, je porodné vypláceno ve výši: -

-

-

-

při porodu (převzetí) jednoho dítěte 1 750 x 10 = 17 500 Kč

při porodu (převzetí) dvojčat (1 750 + 1 750) x 15 = 52 500 Kč

při porodu (převzetí) trojčat (1 750 + 1 750 + 1 750) x 15 = 78 750 Kč

při porodu (převzetí) čtyřčat (1 750 + 1 750 + 1 750 + 1 750) x 15 = 105 000 Kč

6.2.6. Pohřebné

Účelem pohřebného je přispět osobě, která má trvalý pobyt na území ČR, na náklady

spojené s pohřbem.

Nárok na pohřebné vzniká osobě, která prokáže, že vypravila pohřeb. Na nárok na

dávku nemá vliv příbuzenský ani jiný vztah k zemřelému. Stejně tak jako u ostatních dávek

57

státní sociální podpory může být oprávněným jen fyzická osoba. Proto na rozdíl od předchozí právní úpravy již nelze dávku přiznat např. obci, která zajistila pohřbení zemřelého.

Novela účinná od 1. ledna 1998 poněkud zúžila okruh osob, jimž pohřebné náleží. Od

tohoto data je ke splnění nároku na dávku nezbytné, aby zemřelý měl ke dni úmrtí trvalý

pobyt na území ČR nebo aby byl pohřeb v ČR vypraven. Zmíněná novela výslovně upravila, které z osob dávka náleží v případě, že se na nákladech pohřbu podílí více osob. Výslovně bylo řečeno, že dávka v i těchto případech náleží osobě, která uplatní nárok na dávku jako první, neboť z důvodu úmrtí jedné osoby lze uplatnit nárok na pohřebné jen jednou.

Před novelou účinnou od 1. října 2001 vznikal nárok na pohřebné dnem vypravení

pohřbu. V souvislosti s přijetím nového zákona a pohřebnictví, zveřejněného ve Sbírce

zákonů v roce 2001 pod č. 256, bylo stanoveno, že nárok na pohřebné vzniká dnem pohřbení.

Pohřbením se rozumí uložení lidských pozůstatků do hrobu nebo hrobky nebo na veřejném pohřebišti nebo jejich zpopelnění v krematoriu. Tato právní úprava tedy vylučuje vznik

nároku na pohřebné v případech, kdy lidské pozůstatky zemřelého, který neměl ke dni smrti trvalý pobyt na území v ČR, byly zpopelněny mimo území ČR a teprve následně se v ČR

konal v krematoriu pouze rozlučkový obřad, při němž nedošlo k pohřbení lidských pozůstatků zemřelého.

Pohřebné bylo do března roku 2006, tedy do přijetí zákona č. 113/2006 Sb., kterým se

mění zákon o SSP, jedinou dávkou státní sociální podpory, jejíž výše byla stanovena pevnou částkou. Nejedná se o částku odpovídající nákladům spojených s vypravením pohřbu, ale

pouze o příspěvek na tyto náklady. Přesto se ve výši dávky náklady na vypravení pohřbu

odráží. Při nabytí účinnosti zákona o SSP, tj. od 1. října 1995, činila výše pohřebného 3 000 Kč. Novelou účinnou od 1. ledna 1998 byla výše pohřebného zvýšena na 5 000 Kč. Zároveň

byl zákon o SSP doplněn o ustanovení zmocňující vládu ke zvýšení této dávky, a to v návaznosti na růst spotřebitelských cen zjišťovaných Českým statistickým úřadem. Podmínky pro zvýšení pohřebného od přijetí uvedeného zmocnění dosud nebyly splněny, a proto zatím k vydání nařízení vlády podle tohoto zmocnění nedošlo. 7. Správa státní sociální podpory

7.1. Řízení ve věcech státní sociální podpory

Vytvořením systému státní sociální podpory jako samostatného pilíře sociálního

zabezpečení a přijetím zákona poskytujícího komplexní úpravu došlo mimo jiné také ke změnám v osobě plátce dávek. Před přijetím této úpravy byly dávky vypláceny

zaměstnavateli, pracovníkům malých organizací, osobám samostatně výdělečně činným a 58

osobám nezaměstnaným je vyplácely okresní správy sociálního zabezpečení. Vzhledem

k tomu, že se vlivem ekonomické transformace postupně zvyšoval počet zaměstnavatelských subjektů, stávala se kontrola správnosti výplaty dávek stále obtížnější. Také proto byl uskutečněn přechod od plošného poskytování dávek k adresnému systému, který vychází z konkrétní sociální události a situace.

Vzhledem k tomu, že státní sociální podpora představuje všeobecné státní povinné

zabezpečení, stát vedle financování poskytnutého plnění tuto část sociálního zabezpečení i

plně organizuje, a to prostřednictvím obecných orgánů státní správy. Tyto orgány systém

spravují, řídí a realizují a stát tak dávky vyplácí přímo a může jejich výplatu garantovat. Zákon o SSP obsahuje vedle hmotněprávních také procesněprávní ustanovení.

Organizaci a řízení je věnována celá hlava třetí zákona o SSP. Zákon zde

v jednotlivých ustanoveních obsahuje úpravu orgánů rozhodujících o dávkách, stanoví, kdo je

účastníkem řízení, dále průběh řízení od jeho zahájení, přes obligatorní i fakultativní náležitosti žádosti, důkazní prostředky, podání a jiné úkony, až po vydání rozhodnutí, včetně

možnosti podat odvolání, popř. námitky, jako řádný opravný prostředek a nakonec soudní přezkum.

Řízení o dávkách je zvláštním správním řízením, na která se vztahuje správní řád, tedy

zákon č. 500/2004 Sb., a to s účinností od 1. ledna 2006. Do tohoto data platil zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů. Působnost správního řádu je

zde však pouze subsidiární, neboť podle obecných předpisů o správním řízení se postupuje jen tehdy, pokud zákon o SSP nestanoví jinak.

Předmětem řízení ve věcech státní sociální podpory je rozhodování o dávkách.

Rozlišuje se řízení o přiznání dávky a řízení o změně, popř. odejmutí dávky a uložení

povinnosti vrátit přeplatek na dávce. Rozdílnost mezi nimi se projevuje již v zahájení řízení, kdy prvé se zahajuje pouze na základě žádosti podané oprávněnou osobou, popř. jejím

zákonným zástupcem, zatímco druhé je možno zahájit jak na návrh účastníka, tak z moci úřední.

Postavení subjektů řízení přiznává současná právní úprava účastníku řízení a orgánu

rozhodujícímu o dávkách, kterým jsou úřady státní sociální podpory, tedy úřady práce (v

hlavním městě Praze úřady městských částí), ve druhém stupni krajské úřady (Magistrát hlavního města Prahy). Nebylo tomu však takto od počátku. Státní sociální podporu zasáhla celková reforma veřejné správy, jež v ČR probíhala v letech 2002 až 2004. Prvotní znění zákona o SSP za orgány státní sociální podpory stanovilo okresní úřady. V Brně, Ostravě a

Plzni vykonávala působnost okresních úřadů tato města, Statut hlavního města Prahy přenesl 59

působnost na městské části. K provedení zákona byla ve všech okresech i uvedených městech zřízena lokální kontaktní místa, což byly referáty jednotlivých okresních úřadů, popř. odbory magistrátů měst. Součástí referátů byla i vzdálená kontaktní místa zřízená ve větších obcích.

Speciální úpravu má zákon upravující dávky státní sociální podpory také pro účastníky

řízení. Pro řízení o dávkách je stanoveno, že v řízení o přiznání dávek je účastníkem řízení

pouze oprávněná osoba. Příjemce dávky je účastníkem řízení pouze v případě řízení o ustanovení zvláštního příjemce. V řízení o přeplatku je účastníkem řízení ten, komu je

přeplatek stanoven k úhradě, tedy oprávněná osoba, osoba společně s oprávněnou osobou posuzovaná, další fyzická nebo právnická osoba, popřípadě několik těchto osob, jedná-li se o případ solidární odpovědnosti.32

Speciálně je procesní způsobilost přiznána nezletilému rodiči staršímu 16 let, a to

v řízení o přiznání rodičovského příspěvku a porodného, následně může být tomuto rodiči přiznaná dávka i vyplácena.

Při zahájení řízení se uplatňuje zásada dispozitivity i zásada oficiality. Pokud jde o

zahájení řízení, jsou možné oba obecně uplatňované způsoby zahájení správního řízení neboli jak zahájení na základě žádosti oprávněné osoby, tak z moci úřední. Řízení o přiznání dávky

se zahajuje výlučně na základě písemné žádosti, kterou oprávněná osoba, popř. zákonný

zástupce, podává příslušnému úřadu státní sociální podpory prostřednictvím tiskopisu určeného MPSV. Výhodou, kterou tiskopisy přináší, je to, že se jimi zajistí uvedení všech

patřičných údajů. Jednotlivé tiskopisy uvádí vždy všechny potřebné údaje pro tu kterou

dávku, které je nutno potvrdit, navíc obsahují i vysvětlivky a poučení jak skutečnost prokázat. Řízení je pak zahájeno dnem, kdy příslušnému úřadu žádost dojde. Místo tiskopisem je

možné učinit podání nebo úkon se souhlasem příslušného orgánu i na počítačové sestavě, která má obsah i uspořádání údajů shodné s předepsaným tiskopisem, jakož i v elektronické

podobě s elektronickým podpisem. Od 1. dubna 2006 není tohoto souhlasu třeba. Žadateli o dávku jakožto subjektu právního vztahu státní sociální podpory je uložena osvědčovaní povinnost, tudíž je povinen nejen uvést všechny údaje, které jsou pro posouzení nároku na dávku, její výši a výplatu nezbytné, ale také je doložit patřičnými potvrzeními, doklady či

zprávami. Jedná se především o základní osobní údaje, tj. jméno, příjmení, místo trvalého

pobytu, rodné číslo, dále souhlas společně posuzovaných osob k tomu, aby státní orgány a další právnické a fyzické osoby sdělily orgánům státní sociální podpory a MPSV výši příjmů

těchto osob, nezaopatřenost dítěte, nepříznivý zdravotní stav, údaje o přihlášení se k trvalému Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 184. 32

60

pobytu a další údaje v potřebném rozsahu. V případě, kdy je přiznání dávky podmíněno příjmem (u dávek závislých na výši příjmu), je nezbytné uvést a doložit výši příjmu oprávněné osoby a osob společně posuzovaných za rozhodné období. Příjmy se ve stanovených případech prokazují potvrzením, v ostatních případech pak prohlášením o výši příjmů.33

Veškerá písemná podání se předkládají v českém jazyce s tím, že listiny v jiných

jazycích (např. potvrzení o studiu nebo výši příjmu v zahraničí) musí být opatřeny úředním

překladem do češtiny, ledaže by orgán rozhodující o dávce od takového překladu upustil, jak

tomu bývá v případě slovenštiny. Stejně tak je žadatel nositelem povinnosti ohlašovací, což pro něho znamená povinnost ohlásit do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu.

Oproti tomu řízení o změně výše již přiznané dávky nebo jejím odnětí je možné zahájit

buď na základě žádosti oprávněné osoby, nebo z moci úřední samotným úřadem státní sociální podpory. Řízení o uložení povinnosti vrátit přeplatek na dávce se zahajuje vždy z moci úřední. Dnem, kdy úřad státní sociální podpory oznámí zahájení řízení účastníkovi, ať už písemným oznámením nebo ústním prohlášením, je řízení zahájeno.

Pro důkazní řízení platí obecná úprava správního řízení. Důkazní prostředky mají

sloužit ke zjištění stavu věci, v případě státní sociální podpory jsou jimi zpravidla jen listiny a

svědecká výpověď. Zákon o SSP poskytuje širší možnosti pro důkaz listinou. Pokud z povahy věci nevyplývá, že je třeba předložit originál nebo úředně ověřený opis listiny, dovoluje zákon

o SSP použít k důkazu záznamy na technických nosičích dat, mikrografické záznamy, tištěné

produkty optického archivačního systému a tištěné nebo fotografické produkty jiné výpočetní techniky místo originálu listiny, podle jehož obsahu byly pořízeny.

Výsledkem, ke kterému každé správní řízení směřuje, je rozhodnutí. Z obecných

ustanovení správního řádu vyplývá, že rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění

nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva má anebo nemá34 a že takové rozhodnutí musí být v souladu s právními

předpisy, musí být vydáno k tomu příslušným orgánem. Pro jeho vydání v řízení v oblasti

státní sociální podpory, platí odchylná úprava, neboť zákon o SSP obsahuje pro vydávání rozhodnutí speciální ustanovení. Podle něho se písemné rozhodnutí vydává jen v zákonem

taxativně stanovených případech, a to tehdy, nebyla-li dávka přiznána vůbec anebo Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 163. 34 Ustanovení § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 33

61

v požadovaném rozsahu, byla-li odejmuta, byla-li její výplata zastavena (až na stanovené výjimky), jde-li o přeplatek na dávce a přichází-li v úvahu více oprávněných osob a úřad rozhoduje o tom, komu se bude dávka vyplácet. Za obsahové náležitosti jsou správním řádem

stanoveny výroková část, odůvodnění a poučení účastníků o opravném prostředku. Ve výrokové části, jež může obsahovat více výroků, se uvede vyřešení rozhodované otázky,

právní ustanovení, na jejichž základě bylo rozhodnuto, a označení účastníků. Část odůvodňovací slouží k uvedení důvodů výroku, použitých podkladů a úvah, kterými se

správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Nesmí chybět ani informace o tom, jak se orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením

k podkladům rozhodnutí. V poučení orgán uvede, že lze proti rozhodnutí podat odvolání,

v jaké lhůtě, od kterého dne se tato lhůta počítá, který orgán o odvolání rozhoduje a u kterého orgánu se odvolání podává. V poučení je rovněž uvedena skutečnost, že odvolání nemá

odkladný účinek. Po formální stránce musí být písemné vyhotovení rozhodnutí uvozeno označením „rozhodnutí“, musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo spisu, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno a příjmení, funkci a podpis oprávněné úřední osoby.

Úřad státní sociální podpory je povinen rozhodnout ve lhůtě stanovené správním

řádem.35 Ten správnímu orgánu ukládá povinnost vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu,

pokud to není možné, je orgán povinen rozhodnout nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž lze připočítat další dobu určenou správním řádem.

V případech, kdy orgán státní sociální podpory žádosti o přiznání dávky vyhověl

v plném rozsahu, sděluje své rozhodnutí formou oznámení, které se nedoručuje do vlastních

rukou. Zákon o SSP dává oprávněné osobě, pro případ, že by nebyla spokojena, možnost podat u příslušného úřadu státní sociální podpory, který dávku přiznal, proti uvedenému postupu písemné námitky, a to do 30 dnů ode dne výplaty první splátky dávky po jejím

přiznání anebo ode dne výplaty jednorázové dávky po jejím přiznání.36 Úřad státní sociální

podpory je povinen do 30 dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, vydat písemné rozhodnutí o dávce. Proti tomuto rozhodnutí má účastník řízení možnost podat odvolání.

Pokud nejsou ve stanovené lhůtě podány námitky, stává se rozhodnutí o přiznání dávky pravomocným a správní řízení v této věci končí.

Opravným prostředkem proti rozhodnutím vydaným podle zákona o SSP je odvolání.

Odvolacími orgány jsou podle současné právní úpravy v případě úřadu práce krajský úřad a 35 36

Ustanovení § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 70 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

62

v případě úřadů městských částí hlavního města Prahy Magistrát hlavního města Prahy. Lhůta pro podání odvolání je patnáctidenní a běží ode dne oznámení rozhodnutí, za nějž se považuje

den, kdy bylo účastníku doručeno v písemném vyhotovení. V případě, že účastník podá odvolání po lhůtě z důvodu nesprávného či chybějícího poučení, má se za to, že je podal včas,

pokud tak učinil nejpozději do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. V řízení o dávkách státní sociální podpory nemá odvolání odkladný účinek, a proto je rozhodnutí ihned vykonatelné.

O odvolání může rozhodnout též úřad, který napadené rozhodnutí vydal, tak, že své

rozhodnutí změní nebo zruší. Systém autoremedury, tedy samoopravy nesprávného rozhodnutí, může použít pouze tehdy, jestliže se rozhodnutí týká jen odvolatele nebo s tím ostatní účastníci souhlasí, a je-li odvolání v plném rozsahu vyhověno. Jinak je povinen

napadené rozhodnutí s doplněným spisovým materiálem a svým stanoviskem předat odvolacímu orgánu, a to do 30 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo.

Odvolací orgán dle současné právní úpravy přezkoumá rozhodnutí a řízení správního

orgánu prvního stupně pouze v rozsahu námitek uplatněných v odvolání. Jde o omezení revizního principu, který platil do 31. prosince 2005. Nyní odvolací orgán buď napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví, nebo napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k novému

projednání správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Stanoviskem uvedeným v odůvodnění rozhodnutí je správní orgán prvního stupně vázán. Odvolací orgán může též napadené rozhodnutí sám změnit. Pokud neshledá žádné důvody pro změnu rozhodnutí, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Proti rozhodnutí o odvolání již není další odvolání přípustné.

Podání žaloby ve správním soudnictví přichází v úvahu teprve po vyčerpání řádných

opravných prostředků a směřuje proti pravomocnému správnímu rozhodnutí. Toto její podání je návrhem na zahájení přezkumného soudního řízení. Lhůta, v níž lze žalobu podat, činí dva měsíce od doručení správního rozhodnutí žalobci. Lhůta je zachována rovněž v případě, kdy

žalobce podá žalobu u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podání žaloby nemá

v zásadě odkladný účinek. Dospěje-li soud k závěru, že je žaloba důvodná, napadené

rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení zruší a vrátí věc žalovanému správnímu orgánu. V opačném případě, tedy není-li žaloba důvodná, ji zamítne. Soud při přezkoumávání

rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování

správního orgánu. Ve dvouměsíční lhůtě od doručení rozhodnutí krajského soudu lze podat proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí mimořádný opravný prostředek, a to kasační

stížnost. Kasační stížnost se podává u krajského soudu, který vydal přezkumné rozhodnutí, je-

63

li podána přímo u Nejvyššího správního soudu, který je věcně a místně příslušný k rozhodování o ní, je dvouměsíční lhůta rovněž zachována.

Vedle případů vyloučených za soudního přezkumu samotným správním řádem

soudním upravují některé kompetenční výluky přímo zvláštní právní předpisy sociálního zabezpečení.37

Ani zákon o SSP není v tomto výjimkou, neboť ze soudního přezkumu vylučuje

rozhodnutí krajského úřadu, příp. Magistrátu hlavního města Prahy, o prominutí podmínky trvalého pobytu pro účely státní sociální podpory. 7.2. Nárok na dávku a nárok na výplatu dávky

Pojmově je nutno odlišovat nárok na dávku a nárok na výplatu dávky, neboť již

z označení samého je zřejmé, že se nejedná o totéž. V současné době vzniká podle platného zákonného ustanovení nárok na kteroukoli dávku státní sociální podpory splněním všech podmínek nároku.

Nárok na výplatu dávky následně vzniká splněním zákonem stanovených podmínek

pro vznik nároku na dávku a její výplatu a podáním žádosti o přiznání dávky. Ke vzniku

nároku může v jednotlivém případě dojít i opakovaně, jsou-li podmínky nároku splněny po předchozím zániku nároku na dávku. U dávek poskytovaných v závislosti na výši příjmu může ke vzniku nároku na dávku dojít rovněž změnou částek životního minima.38

Jako další podmínku pro vznik nároku na výplatu dávky požaduje zákon písemný

souhlas oprávněné osoby a osob společně s ní posuzovaných k tomu, aby státní orgány a další právnické a fyzické osoby (např. zaměstnavatelé, školy apod.) sdělily orgánům státní sociální

podpory a MPSV, pokud o dávce rozhodují, vyplácí ji nebo kontrolují, výši příjmu těchto osob, skutečnosti prokazující nezaopatřenost dítěte, nepříznivý zdravotní stav, údaje o

přihlášení se k trvalému pobytu a další údaje požadované pro náležité vyplnění žádosti. Tento souhlas je nezbytný z toho důvodu, aby bylo možné ověřit pravdivost údajů uváděných žadatelem nebo společně posuzovanými osobami, neboť ochrana osobních údajů je zaručena zákonem. Orgány mohou uvedené skutečnosti vyžadovat a ověřovat, avšak pouze a jen v rozsahu potřebném pro rozhodování o dávce, její výši a výplatě.

Obecně se dávka vyplácí zletilé oprávněné osobě. V případě, že oprávněnou osobou je

osoba nezletilá vyplácí se prostřednictvím rodiče, popř. osoby, která má nezletilé dítě

Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 336. 38 Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 141. 37

64

v přímém zaopatření. Proto, dosáhne-li oprávněná osoba zletilosti (nebo u rodičovského příspěvku a porodného 16 let), je potřeba doplnit rovněž její souhlas s poskytováním a

ověřováním jejích osobních údajů. V případě, že by souhlas doplněn nebyl, přestane být

dávka vyplácena dosavadnímu příjemci, a to od výplaty náležející za měsíc následující po měsíci, v němž oprávněná osoba dosáhla zletilosti. Jakmile bude souhlas dodatečně doplněn, nárok na dávku opět vznikne a dávku lze vyplatit i zpětně.

Přídavek na dítě je přiznán bez časového omezení, přestože je předem známo, že

některá z podmínek přestane být v budoucnu plněna. Pro pokračování nároku na výplatu je

třeba prokázat vždy do konce měsíce září výši příjmů za předchozí rok. V případě, že tak neučiní, přestane se dávka vyplácet, a není-li příjem prokázán ani do konce měsíce října, nárok na tuto dávku zaniká. Pokud budou příjmy dodatečně prokázány, bude přídavek znovu přiznán, nejdéle však na dobu tří měsíců zpětně.

V případě sociálního příplatku a příspěvku na bydlení, které se přiznávají na období

jednoho roku, vždy od 1. července do 30. června, je oprávněná osoba povinna pro trvání nároku na jejich výplatu prokázat rozhodný příjem vždy do konce měsíce října, ledna a dubna, neboť jsou vypláceny čtvrtletně. Nestane-li se tak, je výplata dávky zastavena, a neprokáže-li

oprávněná osoba rozhodný příjem ani dokonce měsíce prosince, března nebo června, nárok na sociální příplatek či příspěvek na bydlení zanikne.

Zákonná úprava neopomíjí ani situace, kdy jsou v průběhu jednoho měsíce splněny

podmínky na dávku v nižší výměře a následně i podmínky na dávku ve vyšší výměře. V takovém případě, náleží za daný měsíc oprávněné osobě dávka ve výši odpovídající vyšší

výměře. Opakující se dávky náleží v měsíční výši i tehdy, je-li nárok na ně splněn jen po část

kalendářního měsíce. Pouze rodičovský příspěvek a odměna pěstouna ve zvláštních případech náleží jedině tehdy, je-li o dítě pečováno po celý kalendářní měsíc.

Obecná prekluzívní lhůta pro zánik nároku na dávky, resp. pro zánik nároku na jejich

výplatu, je odlišně stanovena pro dávky opakující se a pro dávky jednorázové. U opakujících

se dávek činí tři měsíce, u jednorázových jeden rok. Odchylně je stanovena tříletá prekluzívní lhůta, kdy nesprávným postupem úřadu byla chybně stanovena výše dávky, počátek jejich přiznání, dále pro dávky, které sice byly přiznány, ale nebyly vypláceny nebo byly vypláceny

v nižší částce, než ve které náležely, nebo pro dávky, jejichž přiznání bylo neprávem odepřeno. V těchto případech se dávka přizná, zvýší a vyplatí ode dne, od kterého náleží, zpětně však nejvýše 3 roky ode dne, kdy uvedenou skutečnost příslušný orgán zjistil, nebo

65

ode dne, kdy o zvýšení nebo přiznání dávky oprávněná osoba požádala.39 Po uplynutí této

lhůty nárok na výplatu dávky zanikne.

V případě opačném, kdy se zjistí, že dávka nenáleží nebo náleží v nižší výši, než

v jaké byla přiznána nebo je vyplácena, se dávka odejme nebo sníží, a to ode dne

následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena. V těchto případech správní orgán zjišťuje, jakým způsobem k takové situaci došlo. Vyjde-li najevo, že dávka byla

vyplacena neprávem ve vyšší částce, než náležela, protože příjemce nesplnil nějakou povinnost, je povinen vzniklý přeplatek na dávce vrátit. Totéž platí v případě, kdy přijal

dávku nebo její část, ačkoli musel z okolností předpokládat, že mu je dávka vyplácena neprávem nebo ve vyšší částce, než mu náleží.

Zvláštní úprava se týká rodičovského příspěvku, neboť jestliže byl rodiči vyplacen

rodičovský příspěvek a nebyly přitom splněny podmínky nároku na tento příspěvek nebo zanikl-li proto, že mu náleží příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu podle zvláštního

právního předpisu,40 je rodič povinen vrátit úřadu státní sociální podpory vyplacené částky

rodičovského příspěvku, které mu nenáležely. Souběžný nárok rodičovského příspěvku a příspěvku při péči o osobu blízkou nebo jinou vylučuje zákon o sociálním zabezpečení.

Pokud přeplatek na dávce nevznikl zaviněním příjemce, leč zaviněním osoby společně

posuzované, nese tato osoba za vzniklý přeplatek odpovědnost. Bez ohledu na to, zda byla či nebyla faktickým příjemcem dávky, je povinna vzniklý přeplatek na dávce uhradit.

Solidární odpovědnost se uplatní v případě, kdy přeplatek způsobili příjemce a osoba

společně posuzovaná společně. Za vrácení přeplatku na dávce tak odpovídají společně a

nerozdílně a následné vypořádání mezi nimi proběhne nezávisle na správních orgánech. Rozhodnout o přeplatku náleží do kompetence správního orgánu, který dávku vyplácí. Přeplatek lze vyrovnat také srážkami z téže nebo i jiné vyplácené dávky, osoba oprávněná se však musí shodovat s osobou povinnou.

Nárok na vrácení dávky vyplacené neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím

tříleté prekluzívní lhůty, a to ode dne, kdy byla dávka vyplacena. Po dobu řízení o opravném

prostředku, po dobu řízení a provádění výkonu rozhodnutí, po dobu úhrady přeplatku srážkami z dávky nebo příjmu a po dobu placení splátek na základě dohody o uznání dluhu se

prekluzívní lhůta staví a po odpadnutí překážky pokračuje.41 Podle zásady hospodárnosti i Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 147. 40 Ustanovení § 81 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 41 Fiala, J., Mates, P., Nový, K.,Průcha,P.Malá právnická encyklopedie, 4.vydání. Linde Praha, a. s., 2001,s. 161. 39

66

z důvodu ulehčení administrativě se na účastnících řízení nevymáhají přeplatky do výše 100 Kč u jednoho druhu dávky, zároveň se v těchto případech nevydává rozhodnutí o přeplatku. 7.2.1. Přechod a převod nároku

Zákon o SSP vzhledem k účelu dávek nedovoluje jejich převod, tedy ani nabytí nároku

na dávku, ani na její výplatu na základě projevu vůle (např. smlouvou kupní, darovací aj.),42 neboť výslovně stanoví, že nárok na dávku nelze postoupit ani dát o zástavy.

Naproti tomu nabytí nároku na splatnou dávku na základě jiných právních skutečností

než projevu vůle (např. na základě zákona či rozhodnutí státního orgánu) právě zákon o SSP

v určitých taxativních případech umožňuje. Ačkoliv nároky na dávky nejsou předmětem dědictví, přechází nárok na dávky splatné do dne smrti oprávněné osoby na osoby, které byly

s oprávněnou osobou společně posuzovány. V případech, kdy oprávněná osoba před svou smrtí nárok na dávku uplatnila, vstupují do řízení shora uvedené osoby a nároky nabývají stejným dílem.

7.3. Výplata dávek

Opakující se dávky, mezi které náleží přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na

bydlení, rodičovský příspěvek, příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna, jsou vypláceny měsíčně vždy po uplynutí kalendářního měsíce, za který náleží, nejpozději však do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto měsíci. Pokud dávka nedosáhne částky 100 Kč, vyplácí se až po uplynutí kalendářního čtvrtletí, za něž náleží, s tím, že nejzazším

termínem výplaty je konec kalendářního měsíce následující po uplynulém čtvrtletí. Je zde

ponechána možnost dohody příjemce dávky s úřadem státní sociální podpory ohledně delšího výplatního období, které však nesmí delší než jeden rok. I v tomto případě musí být dávka vyplacena nejpozději do konce kalendářního měsíce po uplynutí smluveného termínu.

Pro výplatu jednorázových dávek se uplatňuje pravidlo, podle něhož musí být

vyplaceny nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byly

přiznány. Jednorázovými dávkami jsou podle zákona o SSP dávky porodné, pohřebné, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla a příspěvek na

školní pomůcky. Samotná výplata dávek náleží podle současné právní úpravy do kompetence toho úřadu státní sociální podpory, který je příslušný k rozhodnutí o dávce. Nahlásí-li oprávněná osoba v době, kdy je jí vyplácena některá z opakujících se dávek, změnu místa

trvalého pobytu, je třeba změnit příslušný úřad. Změna se provede tak, že úřad dosud 42

Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. vydání. Brno: MU a Doplněk, 2002, s. 112.

67

k výplatě dávky příslušný, výplatu dávky nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se o této změně dozvěděl, zastaví. Následně předá veškeré

podklady rozhodné pro nárok na dávku nově příslušnému úřadu, který začne dávku vyplácet od kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výplata dávka zastavena. Dávka je tak plynuje vyplácena i nadále, jsou-li stále splněny všechny podmínky pro vznik nároku na dávku a její výplatu.

Uvedení způsobu, jakým má být dávka státní sociální podpory vyplacena či vyplácena,

tvoří jednu z náležitostí řádně vyplněné žádosti o přiznání dávky, kterou je žadatel o dávku

povinen vyplnit. Má možnost zvolit si mezi vyplácením dávky v hotovosti a poukázáním dávky na účet u banky v ČR nebo pobočky zahraniční banky vykonávající činnost na území

ČR nebo spořitelního a úvěrového družstva v ČR. Příjemce dávky přitom může kdykoli způsob výplaty dávky změnit a příslušný úřad je povinen žádosti o takovou změnu vyhovět.43

V případě, že je dávka přiznána za použití předpisů Evropských společenství, lze dávky vyplácet i do zahraničí.

8. Sociální zabezpečení z mezinárodního hlediska

8.1. Mezinárodní organizace působící v oblasti sociálního zabezpečení

Stejně jako v jiných oblastech, také na poli sociálního zabezpečení se projevuje

činnost a vliv mezinárodních organizací, ať už univerzálních či regionálních, vládních nebo nevládních.

Mezi prvními můžeme jmenovat Organizaci spojených národů (dále jen “OSN“), která

v sociální oblasti působí prostřednictvím svého Centra pro lidská práva, Centra pro sociální

rozvoj a humanitární záležitosti a Evropského centra pro výzkum a vzdělávání v sociální péči.

Sociálními problémy se zabývají i další specializované organizace OSN, především

Mezinárodní organizace práce, Světová zdravotnická organizace, UNESCO, UNICEF,

Světová banka a další.44 Všeobecná deklarace přijatá Valným shromážděním OSN v roce

1948 vytvořila obecný standard ochrany a respektování lidských práv pro všechny lidi a všechny národy. Jsou zde deklarována nejen sociální práva, která se realizují

v pracovněprávních vztazích, ale také právo každého na zabezpečení v nemoci, při

nezpůsobilosti k práci, ve stáří, v případě ovdovění a dalších případech ztráty možnosti

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005, s. 152. 44 Tröster, P.: Právo sociálního zabezpečení; 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 43. 43

68

opatření výdělku, které vzniknou nezávisle na vůli jedince. I přes pouhou závaznost morální a nikoli právní, je Všeobecná deklarace významným mezinárodněprávním dokumentem.

V roce 1966 přijalo Valné shromáždění OSN Mezinárodní pakt o občanských a

politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, podle kterého má každý právo na sociální zabezpečení, včetně práva na sociální pojištění,

zvláště rodinám a matkám v průběhu těhotenství a po narození dítěte by měla být poskytnuta zvýšená ochrana.

Další organizací zabývající se především ochranou práv a oprávněných zájmů

jednotlivců v sociální oblasti je Mezinárodní organizace práce (dále jen „MOP“), která se

významně podílí na unifikaci a internacionalizaci práva sociálního zabezpečení. Vedle toho se zaměřuje také na poskytování odborné pomoci a spolupráce v oblasti sociálního zabezpečení. Založena byla v roce 1919, zpočátku usilovala o zlepšení pracovních podmínek a sociálního

zabezpečení, dnes do sféry její působnosti spadají veškerá ekonomická a finanční opatření, která mohou mít sociální dopad na jednotlivce. Členy MOP jsou vedle vládních orgánů také

odborové a zaměstnavatelské organizace. Organizační strukturu tvoří Mezinárodní konference

práce, Správní rada, Sekretariát. Úmluvy přijímané MOP obsahují závazná kritéria pro vnitrostátní zákonodárství v dané oblasti, přičemž závaznými se stávají ratifikací. Současně

s úmluvami přijímá MOP právně nezávazná doporučení, jimiž stanoví vyšší standardy a

naznačuje budoucí způsob úpravy. Dalším typem dokumentu, taktéž bez právní závaznosti, jenž mohou přijmout různé orgány MOP, jsou rezoluce.

Světová zdravotnická organizace (dále jen „WHO“) je další organizací v sytému OSN,

jejíž existence a činnost stojí za zmínku. Za cíl své činnosti si vytyčila zajistit nejvyšší

možnou úroveň zdravotního stavu lidstva. Byla založena roku 1948, jejím vrcholným orgánem je Světové zdravotnické shromáždění, řídícím orgánem Výkonná rada. Významným dokumentem, který WHO přijala, je Zdraví 21 - zdraví pro všechny v 21. století.

Do sociální oblasti zasahují svou činností i jiné specializované organizace OSN, např.

Světová banka či Mezinárodní měnový fond, přestože se orientují na oblast ekonomiky.

S cílem posilovat jednotu evropských zemí v zájmu společného hospodářského a

sociálního pokroku, zlepšení životních podmínek, ochrany a upevňování lidských práv a základních svobod byla v roce 1949 založena Rada Evropy. Výsledkem její činnosti na poli

sociálního zabezpečení jsou Evropské prozatímní dohody o sociálním zabezpečení č. 12 a 13 z roku 1953. Velkým přínosem z hlediska koordinace se stala Evropská úmluva o sociálním zabezpečení č. 68 z roku 1972. Mezinárodním dokumentem zaměřeným výlučně na sociální

práva je Evropská sociální charta přijatá v roce1961 a účinná od roku 1965. K ní byl roku 69

1988 připojen Dodatkový protokol. V rámci Rady Evropy byl v roce 1964 sjednán ještě Evropský zákoník sociálního zabezpečení.

K mezinárodním vládním organizacím zabývajících se problematikou sociální práv

patří Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“). Byla založena

roku 1960 a za úkoly a cíle své činnosti si klade zvyšování hospodářské a sociální úrovně prostřednictvím koordinace postupu členských států. Proto provádí analýzy penzijních

systémů, služeb zdravotní péče, jejich financování a navrhuje opatření pro pomoc znevýhodněným skupinám obyvatelstva.

Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení (dále jen „MASZ“) je mezinárodní

organizací specializovanou na sociální zabezpečení nevládního typu. S posláním chránit,

zlepšovat a rozvíjet sociální zabezpečení ve světě na základě mezinárodní spolupráce byla

založena v roce 1927. Její členy tvoří instituce či orgány spravující v příslušných státech

sociální zabezpečení. Organizační struktura je složena z Valného shromáždění, jakožto nejvyššího orgánu, dále Rady a výkonného orgánu Byro. Odbornou činnost na jednotlivých úsecích sociálního zabezpečení zajišťují zvláštní komise, mimo to se MASZ zaměřuje také na činnost výzkumnou, dokumentární a publikační.

Z dalších nevládních organizací zasahujících svým působením do sféry sociálního

zabezpečení lze jmenovat např. Červený kříž či různé církevní sociální instituce a další. 8. 2. Mezinárodní prameny práva sociálního zabezpečení

V právu sociálního zabezpečení z pramenů mezinárodního práva mají nejpočetnější

zastoupení mezinárodní úmluvy, ať již vzniklé z činností mezinárodních organizací na tomto poli působících či uzavírané mezi jednotlivými státy, univerzální nebo regionální, vícestranné či dvoustranné.

Za základní mezinárodní dokument v oblasti sociálního zabezpečení lze považovat

Všeobecnou deklaraci lidských práv vyhlášenou Valným shromážděním OSN, která představuje jakýsi standard dosavadního vývoje v oblasti ochrany a respektování lidských, potažmo sociálních, práv. Deklarace stanoví, že každý člověk jako člen společnosti má právo

na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla ze strany státu i s mezinárodní součinností a s ohledem na možnosti příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva

nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Dále je zde deklarováno právo každého na zabezpečení v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, v případě ovdovění, ve

stáří a v dalších případech ztráty výdělečných možností, které vznikly za okolností nezávislých na jeho vůli. Jako další dokumenty přijaté Valným shromážděním OSN lze

70

jmenovat Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (oba Pakty byly ratifikovány a publikovány

ve Sbírce zákonů pod č. 12/1976). Pakty zaručují každému právo na sociální zabezpečení, včetně práva na sociální pojištění. Dále se v nich uvádí, že hlavní pozornost by měla být soustředěna na rodinu a matky v průběhu těhotenství a v období po narození dítěte. Smluvní

strany Paktu se zavázaly uznat právo každého, včetně jeho rodiny, na přiměřenou životní

úroveň, právo na neustálé zlepšování životních podmínek a na nejvýše dosažitelnou úroveň tělesného i duševního zdraví.

Obsahem úmluv pocházejících z dílny MOP jsou závazná kritéria pro vnitrostátní

zákonodárství v dané oblasti. Závaznými se úmluvy stávají ratifikací. Na poli sociálního

zabezpečení je významná Úmluva o minimálních normách sociálního zabezpečení č. 102

z roku 1952, která upravuje minimální standardy zabezpečení ve vztahu k jednotlivým

sociálním událostem. Do seznamu úmluv MOP patří Úmluva o ochraně mateřství č. 103 z roku 1952, Úmluva o rovném zacházení s cizinci jako s vlastními občany v sociálním

zabezpečení č. 118 z roku 1962, Úmluva o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách

č. 128 z roku 1967, Úmluva o zdravotní péči a dávkách v nemoci. 130 z roku 1969, Úmluva o

zřízení mezinárodního systému pro zachování práv v sociálním zabezpečení č. 157 z roku 1982. Úmluvám se obsahově podobají doporučení, která však stanoví vyšší standardy a naznačují žádoucí směr, jakým by se budoucí úprava v této oblasti měla ubírat. Mimoto různé orgány MOP mohou přijímat právně nezávazné rezoluce.

Významným výstupem činnosti WHO je dokument s názvem Zdraví 21 – zdraví pro

všechny v 21. století. Tento dokument, mající povahu deklarace, formuloval základní politické principy péče o zdraví, které je zde stanoveno jedním ze základních lidských práv. Hlavními cíli je ochrana a rozvoj zdraví lidí po celý život a snížení výskytu nemocí i úrazů a

omezení strádání, které přinášejí. ČR patří k signatářům deklarace, vláda následně schválila

národní rozpracování tohoto dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR, který představuje racionální, dobře strukturovaný model komplexní péče

společnosti o zdraví a jeho rozvoj. Program je pracovním podkladem pro přípravu konkrétních projektů s podrobným věcným a časovým rozpracováním jednotlivých aktivit.

Rada Evropy přijímá konvence, rezoluce a doporučení adresované vládám členských

států, dále vypracovává odborné studie a zprávy. Mezi nejvýznamnější mezinárodní úmluvy

zaměřené na problematiku sociálního zabezpečení patří Evropské prozatímní dohody o sociálním zabezpečení č. 12 a 13 z roku 1953, které se věnují problematice rovnosti zacházení

71

s příslušníky smluvních stran při aplikaci národních zákonů a bilaterálních a multilaterálních smluv mezi signatářskými státy.

Komplexním dokumentem pro oblast sociálního zabezpečení je Evropská úmluva o

sociálním zabezpečení č. 68 z roku 1972, která je podstatná z hlediska koordinace.

Co se týče lidských práv, představuje nejvýznamnější zdroj jejich ochrany Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Evropská sociální charta. Prvně jmenovaná

Evropská úmluva byla přijata v roce 1950 a jako první dokument přenesla kontrolu respektování dodržování základních práv a svobod na mezinárodní úroveň. Oproti ní je

Evropská sociální charta, jak její název napovídá, zaměřena pouze na oblast sociálních práv. Účinnou se stala v roce 1965 a zavazuje státy, které ji ratifikovaly. V roce 1988 k ní byl k připojen Dodatkový protokol a ještě roku 1991 Dodatek, jímž byla Charta novelizována.

V rámci Rady Evropy byl v roce 1964 sjednán také Evropský zákoník sociálního zabezpečení s Protokolem, který vymezuje standardy sociální ochrany. Tím jsou zajištěny minimální

normy, které je povinen daný stát zachovat vůči stanoveným skupinám osob v rozsahu své národní úpravy.

Vedle těchto úmluv uzavřela pro oblast sociálního zabezpečení bývalá Československá

republika několik dvoustranných smluv, zejména s evropskými, a to především sousedními státy. ČR coby nástupnický stát je nadále smluvní stranou těchto smluv: -

s Bulharskem je to Smlouva mezi Českou republikou a Bulharskou republikou o

-

s Francií

-

sociálním zabezpečení (č. 2/2000 Sb. m. s.), byla

uzavřena

Všeobecná

úmluva

Československem a Francií (č. 215/1949 Sb.),

o

sociální

bezpečnosti

mezi

s Kanadou jde o Smlouvu o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a

Kanadou (č. 1/2003 Sb. m. s.),

-

s Maďarskem je to Úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou

-

s Polskem jde o Úmluvu mezi republikou Československou a republikou Polskou o

-

s Rakouskem nás pojí Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou

-

s Rumunskem je to Úmluva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou

republikou o spolupráci na poli sociální politiky (č. 21/1960 Sb.),

sociálním pojištění (č. 261/1948 Sb.),

sociálním zabezpečení (č. 55/2001 Sb. m. s.),

republikou o spolupráci v sociálních otázkách (č. 95/1958 Sb.),

72

-

se Spojenými státy americkými jde o Dohodu mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Spojených států amerických o recipročním poukazování důchodů s Dodatkem,

-

se Spolkovou republikou Německo byla uzavřena Smlouva mezi Českou republikou a

-

se Svazovou republikou Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) byla uzavřena Smlouva

-

-

Spolkovou republikou Německo o sociálním zabezpečení (č. 94/2002 Sb. m. s.),

mezi Českou republikou a Svazovou republikou Jugoslávie o sociálním zabezpečení (č. 130/2002 Sb. m. s.),

s bývalým SSSR jde o Dohodu mezi Československou republikou a Svazem

sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení a Protokol k ní (č.116/1960 Sb.),

se Švýcarskem se jedná o Smlouvu mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení (č. 267/1997 Sb.).

V největším rozsahu byly bilaterální smlouvy uzavřeny se Slovenskou republikou, jedná

se o Smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č.

228/1993 Sb.) spolu se Správním ujednáním o provádění této smlouvy, dohoda mezi vládou České republiky a Slovenské republiky pro oblast zdravotní péče (č. 202/1993 Sb.) a další. 8.3. Nárok občana členského státu EU na rodinné dávky

ČR se stala členem EU 1. května 2004, kdy vstoupila v platnost Smlouva o přístupu.45

Členství v této nadnárodní společnosti s sebou přineslo mnoho změn, a to nejen v oblasti sociálního zabezpečení. Jednotný vnitřní trh Společenství je založen na čtyřech základních svobodách, a to volném pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu.

Z důvodu různorodosti sociálních systémů jednotlivých členských států založených na

odlišných principech i institucionálním uspořádáním nedochází k harmonizaci národních systémů sociálního zabezpečení členských států, nýbrž k jejich koordinaci. Smyslem

koordinace je vytvoření podmínek pro fungování všech národních sociálních systémů tak, aby Smlouva mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko, Slovenské republiky k Evropské unii. 45

73

osobám využívajícím právo volného pohybu byla zajištěna ochrana proti sociálním událostem, které blíže vymezuje nařízení Rady.

Činnost Společenství je postavena jednak na principu subsidiarity, kdy předpisy

Společenství přicházejí ke slovu až tehdy, nebylo-li cílů Evropských společenství (dále jen „ES“) dosaženo výkladem národních zákonů, a jednak na principu proporcionality, podle

něhož nelze jít nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Společenství. Proces koordinace je navíc ovládán ještě dalšími čtyřmi principy, které jsou označovány jako aplikace právního řádu jediného státu, rovné zacházení, zachování práv během jejich nabývání (sčítání dob pojištění) a zachování nabytých práv (výplata dávek do ciziny).

Princip aplikace právního řádu jediného státu zabraňuje vzniku situace, kdy by

zaměstnanec či osoba samostatně výdělečně činná nebyl pojištěn v žádném členském státě, nebo v případě opačném byl pojištěn v několika členských státech současně. Jak negativní,

tak pozitivní kolize národních právních řádů je nežádoucí, proto se pro posouzení veškerých

otázek sociálního zabezpečení jedince uplatní legislativa té země, kde pracuje. Z tohoto pravidla však existují výjimky, které představují zaměstnanci dočasně přidělení k práci do zahraničí, námořníci, státní úředníci a diplomaté.

Zásada rovného zacházení zakazuje jakákoliv diskriminační opatření založená na

státní příslušnosti. Zákaz dopadá na diskriminaci přímou i nepřímou. Rovné zacházení pro pracovníky využívající právo volného pohybu znamená stejné zacházení podle systému

sociálního zabezpečení členského státu, k němuž se připojili, jako s osobami v tomto členském státě žijícími a pracujícími. Stejně tak se rovné zacházení musí promítnout do tvorby zdrojů sociálního zabezpečení.

Jelikož je nárok na některé dávky podmíněn splněním tzv. čekací doby, tedy doby, po

kterou musí být jedinec účasten systému sociálního zabezpečení (ať už formou placení

příspěvku, výkonu práce či pobytu na území státu), umožňuje princip zachování práv během jejich nabývání sečtení dob pojištění splněných v jednotlivých členských státech. Tím je vyloučen negativní dopad migrace na splnění podmínky doby pojištění.

Princip zachování nabytých práv umožňuje výplatu dávek do ciziny. Členské státy se

vzdaly všech doložek vyžadujících trvalý pobyt, čímž došlo k odstranění podmínky trvalého bydliště pro výplatu dávek.

Nařízení Rady EEC 1408/71 vymezuje osobní rozsah koordinace, čímž určuje, zda se

na určitou osobu právní normy Společenství vztahují nebo ne. Osobní rozsah zahrnuje zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné, které podléhají nebo podléhali

zákonodárství jednoho nebo více členských států a které jsou státními příslušníky jednoho 74

nebo více členských států nebo jsou osobami bez státní příslušnosti, jejich rodinné příslušníky a pozůstalé, dále pak státní úředníky a jejich rodinné příslušníky a pozůstalé.

Normy EHS se vztahují nejen na migrující občany, nýbrž i na ty, kteří zůstávají na

území jednoho členského státu. Tím se stírají rozdíly mezi těmi, kdo migrují, a těmi, kdo zůstávají celý pracovní život v jednom státě.

Nařízení také definuje některé pojmy, kromě pojmu zaměstnaná osoba je to dále osoba

samostatně výdělečně činná, pracovník, student, státní úředník, rodinný příslušník,

nezaopatřený rodinný příslušník, pozůstalý, uprchlík, osoba bez státní příslušnosti, státní příslušníci třetích států, druh, družka, přeshraniční pracovníci, sezónní pracovníci, vyslaní

pracovníci a turisté. Mimo těchto vyjmenovaných pojmů osob obsahují nařízení také

vymezení dalších pojmů jako např. bydliště, pobyt, členský stát, kompetentní instituce, příslušný úřad, peněžité dávky, věcné dávky, příjmy a další.

Vedle osobního rozsahu je třeba vymezit také věcný rozsah, neboli okruh vztahů, na

něž se norma vztahuje. V tomto případě se jedná o okruh dávek, které jsou poskytovány. Nařízení však neobsahuje hmotněprávní úpravu jednotlivých dávek, zato stanoví pravidla aplikace právních norem jednotlivých členských států. Jednou z oblastí sociálního

zabezpečení, na něž nařízení dopadá, jsou rodinné dávky a pohřebné. Pohřebné zde totiž tvoří samostatnou oblast s odlišnými principy koordinace a aplikace oproti rodinným dávkám.

Vyplácí se z pojištění státu, v němž byla osoba naposledy pojištěna, a to bez ohledu na to, zda se hradí z pojistných fondů nebo je jeho plátcem stát. U rodinných dávek se pojmově odlišují

rodinné dávky a přídavky. Označení rodinné dávky je pojem širší a vedle přídavků, které se vyplácí se v hotovosti a periodicky, zahrnují rodinné dávky také dávky kompenzující sociální událost.

Celý systém vyžaduje spolupráci mezi jednotlivými členskými státy v rámci EU.

Jedná se o součinnost mezi úřady a institucemi v členských státech, činnost Administrativní komise a Poradního výboru pro sociální zabezpečení a poskytování informací.

Základními prameny v této oblasti jsou Nařízení Rady EEC 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství; Nařízení Rady EEC 1612/68 o volném

pohybu pracovníků v rámci Společenství; Nařízení Rady EEC 574/72 stanovující postup provádění nařízení č. 1408/71; Nařízení Rady EEC 859/2003, kterým se rozšiřuje používání

ustanovení nařízení č. 1408/71 a Nařízení Rady EEC 574/72 na občany třetích zemí. Jejich

vstupem v platnost vznikla pro jednotlivé členské státy povinnost zabezpečit jejich realizaci v národních předpisech. Na dávky státní sociální podpory mají stěžejní dopad Nařízení Rady

75

EEC1408/71 a Nařízení Rady EEC 1612/68. Pro oblast dávek státní sociální podpory je

důležitý tzv. okruh rodinných dávek. Pravidlům koordinace Nařízení Rady EEC 1408/72 podléhá přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče jako odměna pěstouna a příspěvek na úhradu potřeb dítěte, zaopatřovací příspěvek (pouze do 31. prosince 2004). Pohřebné tvoří samostatnou oblast, jež se řídí jinými principy. Pravidla koordinace dle

Nařízení Rady EEC 1612/68 dopadají na porodné, které je pojímáno jako sociální výhoda,

příspěvek na bydlení a z dávek pěstounské péče příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla.

Z aplikace Nařízení Rady EEC 1408/71 jsou vyloučení studenti, kteří i nadále musí

splňovat podmínky národních předpisů, tedy podmínku trvalého pobytu.

Při rozhodování o dávkách státní sociální podpory se mechanismus „nařízení“ uplatní v zásadě ve dvou případech: -

-

občan příslušného státu EU nebo osoba bez státní příslušnosti nebo uprchlík bydlící v členském státě v ČR pracuje nebo migrující pracovník (občan třetího

státu), rodinný příslušník nebo zůstalý občana členského státu EU v ČR žije

občan ČR nebo osoba s trvalým pobytem v ČR pracuje v některém státu EU nebo společně posuzovaná osoba či pozůstalý v členském státě žije.

V ostatních případech, tzn. u osob, které jsou v ČR hlášeny k trvalému pobytu, se postupuje výhradně podle zákona o SSP.46

Komunikace mezi kompetentními institucemi a styčnými orgány, tedy orgány, u nichž

vzniká nárok na dávky, probíhá buď přímo za použití příslušných tiskopisů EU, nebo prostřednictvím styčných orgánů příslušného členského státu. Českými kompetentními

orgány jsou v řízení o dávkách státní sociální podpory v prvním stupni úřady práce, v Praze

úřady městských částí, ve druhém stupni potom krajské úřady a v Praze Magistrát hlavního města Prahy. Funkci styčného orgánu plní MPSV ČR.

Hlavním praktickým nástrojem koordinace jsou zvláštní formuláře zaměřené na

zajištění rychlé a efektivní přeshraniční komunikace mezi členskými státy a jejich orgány, tzv.

E-formuláře. Tyto formuláře obsahují veškeré informace nezbytné k prokázání nároku a určení výše dávky. V oblasti rodinných dávek jsou používány zejména E-formuláře řady 400.47

Černá, J., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2005, s. 117. 47 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Státní sociální podpora Stručný průvodce dávkami. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2005, s. 26. 46

76

V praxi se používají především tyto formuláře:

obecný Formulář E-001 - Žádost o informace, sdělení informace, žádost o formuláře, urgence

Formulář E-401 - Potvrzení týkající se skladby rodinných příslušníků pro účely přiznání rodinných dávek

Formulář E-402 - Potvrzení o pokračování studií pro účely přiznání rodinných dávek

Formulář E-403 - Potvrzení o učebním poměru a/nebo odborném výcviku pro účely přiznání rodinných dávek

Formulář E-404 - Lékařské potvrzení pro účely přiznání rodinných dávek

Formulář E-405 - Potvrzení pro účely sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nebo postupného zaměstnání v několika členských

státech, o datech, ve kterých náleží výplata podle právních předpisů těchto států

Formulář E-407 - Lékařské potvrzení pro účely přiznání zvláštních nebo zvýšených rodinných dávek pro zdravotně postižené děti

Formulář E-411 - Žádost o informace o nároku na rodinné dávky v členských státech, kde rodinní příslušníci bydlí

Formulář E-601 - Žádost o poskytnutí informací o výši příjmu obdrženého v jiném členském státě, než je kompetentní stát

Řízení o dávkách ve vztahu k EU se od běžného „národního“ řízení značně odlišuje, je

pochopitelně také časově náročnější. Pro rozhodování jsou podstatné skutečnosti jako to, kde rodič pracuje (pro výplatu rodinných dávek je kompetentní stát výkonu zaměstnání), kde žije dítě a zda je podmínkou vzniku nároku bydliště.

Samostatnou oblastí sociálního zabezpečení s odlišnými principy koordinace i

aplikace je pohřebné. Zákon o SSP stanoví pro vznik nároku podmínky jak u žadatele, tak u osoby zesnulé. Nařízení Rady EEC 1408/71 pro oblast pohřebného určuje jako kompetentní stát podle toho, zda je osobou zemřelou zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná, student, důchodce či osoba nezaměstnaná stát výkonu práce či samostatné výdělečné činnosti, výkonu studia, stát výplaty důchodu a stát poskytující podporu v nezaměstnanosti.

77

Závěr

Ve své diplomové práci jsem se snažila zachytit vývoj zákona o SSP, který byl

vytvořen polovině 90. let jako jeden z nástrojů k uskutečňování nové sociální politiky státu. Studiem odborné literatury a při konzultacích s pracovníky, kteří zákon o SSP realizují, jsem

dospěla k závěru, že přestože tato oblast v průběhu deseti let své existence zaznamenala velké

množství změn. Nelze přehlédnout, že zákon o SSP byl více jak třicetkrát novelizován, přesto si však zachoval hlavní principy, na jejichž základě byl přijat. Domnívám se, že převážná

většina novel vedla ke zdokonalení zákona/systému státní sociální podpory. Je zřejmé, že

zákon musel být mnohokrát novelizován i v souvislosti se změnami zákonů, se kterými úzce souvisí, jen namátkou uvádím zákon o rodině, zákon o daních z příjmů, školský zákon, zákon

o vysokých školách, zákon o sociálně-právní ochraně dětí a další. Mnohé novely také reagovaly na poznatky z praxe. Příkladem toho je postavení studia v zahraničí na roveň studiu na školách v ČR, zkrácení lhůty, ve které lze o dávku zpětně požádat, zpřísnění pravidel při

sestavovaní okruhu společně posuzovaných osob, zrušení zúčtování zálohově vyplácených dávky sociální příplatek a příspěvek na bydlení. Zatím jedinou dávkou, u níž běh času ukázal,

že se v praxi neosvědčila, je příspěvek na dopravu. I přes mnohé novely poskytoval prostor ke zneužívání, neboť účel, kterému tato dávka měla sloužit, bylo možné jen těžko kontrolovat. Proto v poslední fázi vývoje zákonodárce připustil, aby studentovi byl přiznán přípěvek v rozsahu denního dojíždění, pokud nebyl ubytován v internátu nebo na kolejích, i když bylo

prakticky nemožné, aby do školy denně dojížděl. Tím se fakticky zlegalizovala možnost, aby tento příspěvek sloužil k úhradě privátního ubytování studentů, kteří koleje nezískali.

Zajímavým vývojem prošel rodičovský příspěvek. Domnívám se, že původně měl vést

k odklonu od kolektivní výchovy dětí v jeslích a mateřských školách, neboť se zdůrazňovala především individuální osobní péče o dítě v rodině. Myslím si, že odklon od této zásady

spočívající v tom, že v překážkou nároku na dávku není výdělečná činnost rodiče pobírajícího

dávku, byla způsobena zejména ekonomickou situací mladých rodin. Je sice pravdou, že i

v současnosti je překážkou nároku na dávku nepřetržitý pobyt v kolektivním zařízení, přesto si ale myslím, že péče o dítě zajišťovaná jinou zletilou osobou po dobu výkonu výdělečné

činnosti rodiče nemůže nahradit dítěti osobní péči rodiče. Doufám tedy, že v příštím roce výrazné zvýšení příspěvku bude přínosem nejen pro rodinný rozpočet, ale především rodičům umožní věnovat se plně dítěti v nejútlejším věku. Nechme stranou úvahy o tom, proč právě

v předvolebním období byla novela přinášející výrazné zvýšení dávky tak snadno

Parlamentem ČR přijata, jak tomu bylo i v případě výrazného zvýšení porodného. V této souvislosti se hodí zmínit i novou jednorázovou dávku s názvem příspěvek na školní

78

pomůcky. Je pravdou, že o vzniku této dávky se ve vládních kruzích diskutovalo již několik let, přesto je ale s podivem, že se ve státním rozpočtu našly několik měsíců před volbami rezervy umožňující poskytnout tuto dávku.

Naopak kladné hodnocení zaslouží vývoj dávek pěstounské péče. Jsem přesvědčena,

že stávající a zejména připravovaná zvýšení dávek pěstounské péče povedou tomu, že se

daleko větší počet dětí umístěných dosud v dětských domovech dočká péče a výchovy

v rodinách pěstounů. Věřím, že příslušní pracovníci budou soudům doporučovat pěstouny, kteří skutečně skýtají záruku toho, že se pěstouny nechtějí stát z důvodů ekonomických, nýbrž pro to, že mají zájem zkvalitnit opuštěným dětem především citový vývoj. V souvislosti

s náhradní rodinnou výchovou se ale zároveň musím pozastavit nad vznikem nové dávky, kterou je příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tato dávka

dle mého názoru bezdůvodně zvýhodňuje určitou úzkou skupinu ústavů, a to tak výrazným způsobem, že mě nenapadá nic jiného, než že při schvalování této poslanecké novely došlo

k nepochopení podstaty dávky. Je jenom dobře, že existence této dávky v systému státní sociální podpory končí, i když je pravdou, že nezanikne zcela, dozná však určitých změn a stane se součástí zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Určitě nejen pracovníci státní sociální podpory by po tomto období plném změn uvítali

období určité stability, a to nejen z důvodů administrativní a ekonomické náročnosti, která se váže především k neustálé aktualizaci softwaru a dále pak k přepracovávání a tištění nových formulářů předepsaných žádostí a dokladů. Je nutné si ale připustit, že je třeba i nadále

přijímat novely, které však nebudou nahodilé a nesystémové, ale které budou naopak efektivní z pohledu veřejnosti a zároveň povedou ke snížení pracnosti. V této souvislosti mě

například napadá taxativní výčet příjmů rozhodných pro stanovení nároku na dávku. Je pravdou, že v průběhu deseti let došlo k určitému snížení počtu druhů příjmů a že jedna z posledních novel vedla ke zlepšení přehlednosti výčtu příjmů. Přesto se ale domnívám, že

v tomto „telefonním seznamu“ je ještě několik příjmů, jejichž existenci lze jen těžko prokázat, což i nadále povede k tomu, že osoby budou tyto příjmy zatajovat.

Stejně tak si myslím, že efektivnosti a zrychlení správního řízení by prospěla

zvláštní úprava v zákoně o SSP. Mám zde na mysli například zahajování správního řízení

z moci úřední v případech, kdy správní orgán rozhoduje z moci úřední o změně výše dávky v souvislosti s dosažením určitého věku nezaopatřeného dítěte. Před tímto rozhodnutím se musí účastníkovi doručit oznámení o zahájení správního řízení. Tento postup je dle mého

názoru zdlouhavý, navíc přináší zvýšené náklady na poštovné a z pohledu účastníka řízení je

79

jen formální záležitostí. Celkovému povědomí znalosti zákona o SSP by určitě prospělo, pokud by ve Sbírce zákonů vyšel tento zákon v úplném znění.

I přes své přetrvávající drobné nedostatky zákon o SSP naplňuje účel, pro který byl

přijat, a vytváří ze státní sociální podpory nepostradatelnou součást systému sociálního zabezpečení.

80

Přílohy

S ohledem na fakt, že formuláře žádostí o dávky státní sociální podpory jsou všeobecně známé, přikládám tzv. E-formuláře, které jsou praktickým nástrojem koordinace a zajišťují rychlou a efektivní komunikaci mezi členskými státy Evropské unie a jejich orgány. V praxi

jsou nejčastěji používány formuláře E-001, E-401, E-402, E-411 a E-601, jež tvoří přílohu od strany 82 do strany 109.

81

82

83

84

85

86

87

88

89

90

91

92

93

94

95

96

97

98

99

100

101

102

103

104

105

106

107

108

109

Resumé

For circumstances of need, people are secured be three systems, i.e. by social

insurance, state social support and social assistance. Through state social support the state contributes mainly to families with dependent children who are faced with a recognized social

situation that the family is unable to cope with via its own efforts and means. The system applies the solidarity principle between high-income families and low-income families, as well as between childless families and those with children.

The system of state social support was established in 1995 and is regulated by Act No

117/1995 Coll. on State Social Support, as amended. State social support is a noncontributory system financed from the state budget. This system is applied in cases, where a

family’s own financial means are deemed insufficient to maintain a basic standard of living.

State social support benefits are currently the main form of financial support for families with

children. However, the system has been conceived with a view to significantly support families with children in various difficult social situations. By doing this, the system tends to moderate economics risks and improves the situation of households with children. The system is based on income testing, there is no means test.

A person is entitled to receive benefits if he/she and other people living in a common

household have permanent residency in the Czech Republic. For foreigners, permanent residency is understood to mean 365 days from the day of residency registration. The time does not include any period during which a person is seeking asylum.

Applications for state social support, which must be filled out forms prescribed by the

Ministry of Labour and Social Affairs, are processed by labour offices. The basis for the calculation of a benefit amount and for the determination of income limits for persons and their families is the category of the minimum subsistence level. Benefits are modified automatically on revaluation of the minimum subsistence level.

The minimum subsistence level is defined by law (Act no 463/1991 Coll. on the

Minimum Subsistence Level) as a socially recognized minimum level below which material

need emerges. The minimum subsistence level defines the amount of finances required by o

household to temporarily cover the basic subsistence needs of household members at a very modest level. The minimum subsistence level consist of two elements. The firs concerns the basic personal needs of an individual in a household. The second element of the minimum

subsistence level expresses the need for financial resources to cover the shared costs of the household. The minimum subsistence level amounts are increased by government decrees in line with the actual growth of monitored consumer basket costs.

110

The present system of state social support consist of the following nine benefits: child

allowance, social allowance, housing allowance, parental allowance, allowance for teaching aids, foster care allowances and grants, child care allowance for a child in a facility for

children in need of immediate assistance, birth grant and funeral grant. Child allowance, social allowance, housing allowance are income tested.

The child allowance is a basic long-term recurrent benefit awarded to families with

children. It is an income-tested benefit, income from the period of the previous calendar year

is taken into account. Child allowance constitutes the entitlement of a child. Benefit is paid at three rates depending on family income.

Social allowance is a recurrent, income tested benefit. The objective of the allowance

is to assist families with low incomes to cover the costs of their children’s needs.

The state contributes towards the cost of housing to families and individuals on low

incomes. Housing allowance is a recurrent, income-tested benefit designed to assist lowincome families and individuals to cover expenditure connected with housing. The allowance

does not cover the whole housing costs, it only makes a contribution to the coverage of housing costs.

Parental allowance is a recurrent, non-income-tested benefit designed to assist a parent

who personally cares for a small child. Parental allowance is granted if a parent personally

provide full-time proper care for at least one child up to the age of four for the whole calendar month. If the child suffers from a long-term handicap, the allowance is extended up to the age of seven.

Allowance for teaching aids is an one-off, non-income-tested benefit provided to a

child to cover the expenses connected with the beginning of compulsory school attendance.

The foster care allowances and grants includes four benefits: foster child allowance,

foster parent allowance, fostering grant and motor vehicle grant. Foster care benefits

contribute towards the necessities associated with the care of a child whose parents cannot or will not take care of her/his and who is in foster care. foster child allowance is a recurrent,

non-income-tested benefit. It is claimed by a child in foster care. The benefit is paid up to 18 years of age, or up to maximum age of 26 if the child is not earning and lives in a common household with the ex-foster parents. Foster parent allowance is a recurrent, non-income-

tested benefit. Foster parent allowance is a kind of social appreciation of a person who takes care of someone else’s child as a foster parent. A fostering grant is an one-off, non-income-

tested benefit. The purpose of the grant is to contribute towards the purchase of equipment necessary for a child who joins a foster family. A motor vehicle grant is an one-off, non-

111

income-tested benefit. The grant is awarded to a foster parent who takes care of at least four foster children and the vehicle is not used for gainful activity by the foster parent.

Child care allowance is a recurrent, non-income-tested benefit designed to assist

children in need of immediate assistance.

A birth grant is an , non-income-tested benefit provided to a woman to cover the

expenses connected with the birth of a child.

A funeral grant is an one-off, non-income-tested benefit. It is claimed by the person

who arranges the funeral. A funeral grant is paid if the funeral takes place in the Czech republic or if the deceased was a permanent resident of the Czech republic.

Social benefit schemes vary considerably from one country to another. European

Community provisions on social security are not intended to harmonize national law. Every

member state is free to decide which benefits are granted and under which conditions and how these benefits are calculated The purpose of Community legislation is merely to prevent

people from losing their social security rights when moving from one member state to another.

Since the Czech republic has joined the European Union European Community

provisions are also applied in some cases. These include: Regulation (EEC) No 1408/71 of

the Council on the application of social security schemes to employed persons and their families moving within the Community, Regulation (EEC) No 574/72of the Council fixing

the procedure for implementing Regulation (EEC) No 1408/71, and Regulation (EEC) No 1612/68 of the Council on freedom of movement for workers within Community.

Certain state social support benefits are classified among family benefits and are the subject of coordination between the member states. These benefits are: child allowance, parental allowance and foster parent allowances. A funeral grant, while not a family benefit, is covered

by this Regulation, too. Social allowance has special status in that. Other benefits as birth

grant, housing allowance and foster care grants are viewed as social advantages and are subjects to Regulation (EEC) 1612/68.

Where the legislation of several countries is involved, Regulation (EEC) 1408/71

determines which country has to pay family benefits. The basic principle is that the country

where employed persons engage in their occupational activity is competent for the payment of family benefits under the same conditions as national of that state.

112

Seznam použité literatury:

Arnoldová, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení I. část. Praha: UK v Praze, nakladatelství Karolinum, 2004.

Břeská, N. a kol. Státní sociální podpora. Olomouc: ANAG, sdružení, 1996.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 3. vydání. Olomouc: ANAG, sdružení, 1998.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 4. vydání. Olomouc: ANAG, sdružení, 1999.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 5. vydání. Olomouc: ANAG, sdružení, 2000.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 7. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2001.

Břeská, B., Burdová, E., Vránová, L. Státní sociální podpora. 10. vydání. Olomouc: ANAG, spol. s. r. o., 2005.

Břeská, N., Dlouhý, J., Kepková, M., Vránová, L. Přehled dávek, které byly zákonem o státní sociální podpoře transformovány do systému státní sociální podpory. Národní pojištění, 1995, č. 8 - 9.

Burdová, E. Informace o připravovaném zákonu o státní sociální podpoře. Národní pojištění, 1995, č. 4.

Burdová, E. Státní sociální podpora. Komentář k zákonu. Ostrava: Nakladatelství Sagit, 1995.

Černá, J., Trinnerová, D., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002.

Černá, J., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2005.

Fiala, J., Mates, P., Nový, K., Průcha, P. Malá právnická encyklopedie, 4. vydání. Linde Praha, a. s., 2001.

Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. vydání. Brno: MU a Doplněk, 2002.

Greber, P. - Y. Vývoj sociálního zabezpečení z mezinárodního hlediska. Právo a zaměstnání, 2002, č. 2.

Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: MU v Brně, Doplněk, 2005.

Kepková, M., Dlouhý, J. K zákonu o státní sociální podpoře. Sociální politika, 1995, č. 7 - 8.

Kotýnková, M. Rodinné dávky a jejich vývoj v rámci sociální reformy v České republice. Právo a zaměstnání, 2004, č. 7 – 8.

113

Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, a.s., 2005.

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Státní sociální podpora Stručný průvodce dávkami. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2005.

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Životní minimum. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 1995.

Tomeš, I. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vydání. Praha: Všehrd, 1998.

Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002.

Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. Víšek, P. Proč tři systémy sociální ochrany? Sociální politika, 1995, č. 12.

114