UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÝCH STUDIÍ
Chráněné bydlení jako podpora kvality života osob s mentálním postižením DIPLOMOVÁ PRÁCE
Autor práce: Bc. Dita Franková Vedoucí práce: doc. PhDr. PaedDr. Olga Krejčířová, Ph.D. Olomouc 2014
Poděkování Děkuji paní doc. PhDr. PaedDr. Olze Krejčířové, Ph.D. za konzultace a podnětné připomínky k diplomové práci. .
Prohlašuji, ţe předloţená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichţ jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury.
V Olomouci dne . . . . . . . . . . . . .
.................
(podpis)
OBSAH I. TEORETICKÁ ČÁST ÚVOD .............................................................................................................................. 5 1
KVALITA ŢIVOTA ................................................................................................ 7 Kvalita ţivota osob s mentálním postiţením ........................................................ 9
1.1 2
3
4
MENTÁLNÍ POSTIŢENÍ, MENTÁLNÍ RETARDACE ..................................... 11 2.1
Klasifikace mentální retardace........................................................................... 12
2.2
Etiologie mentální retardace .............................................................................. 18
2.3
Edukace osob s mentálním postiţením .............................................................. 20
2.4
Specifika u osob s mentálním postiţením .......................................................... 22
SOCIÁLNÍ SLUŢBA CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ ................................................... 25 3.1
Zákon o sociálních sluţbách .............................................................................. 26
3.1
Chráněné bydlení .............................................................................................. 31
TRANSFORMACE V SOCIÁLNÍCH SLUŢBÁCH............................................ 33 4.1
Standardy kvality sociální péče.......................................................................... 36
II. PRAKTICKÁ ČÁST 1
POHLED DO HISTORIE VYBRANÝCH ZAŘÍZENÍ ...................................... 44
2
POPIS VYBRANÝCH ZAŘÍZENÍ ...................................................................... 46
3
NÁZORY NA KVALITU ŢIVOTA V CHRÁNĚNÉM BYDLENÍ Z POHLEDU
UŢIVATELŮ SLUŢBY ................................................................................................. 62 4
OSOBNÍ POHLED ŘÍDÍCÍCH PRACOVNÍKŮ VE ZKOUMANÝCH
ZAŘÍZENÍCH ............................................................................................................... 67 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 70 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ........................................................................... 72 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ .................................................................................. 75 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 76 PŘÍLOHA ...................................................................................................................... 77
ÚVOD MOTTO: „Kvalita společnosti se může měřit podle způsobu, jak se stará o své nejzranitelnější a nejzávislejší členy. Společnost, která se o ně stará nedostatečně, je pochybená.“ (Adrian D. Ward) Vyspělost demokracie, se mimo jiné, měří také zájmem o občany, kteří jsou na její péči nejvíce závislí, a to jsou především nemocní, postiţení a staří lidé. Jednu z nejpočetnějších skupin mezi zdravotně postiţenými jedinci tvoří děti, mládeţ i dospělí s mentálním postiţením. (Švarcová, 2000). Bydlení patří mezi základní potřeby pro všechny lidi, ať jsou zdraví, postiţení či jinak handicapovaní. Chráněné bydlení je novější forma celoroční péče, která dává domov zdravotně postiţeným lidem. Lidem, o které se nechtějí nebo nemohou starat jejich rodiny. V dobách, jiţ minulých, byli zdravotně postiţení od útlého věku umísťováni do ústavních zařízení podle volné kapacity. Proto se často stávalo, ţe v jednom ústavním zařízení nebo dokonce na jednom pokoji ţili vedle sebe lidé, kteří měli velice rozdílné diagnózy i potřeby. Například imobilní se soběstačným, sedmiletý chlapec s šedesátiletým muţem, psychotický s úzkostným atd. Cílová skupina „chovanců“ byla velmi různorodá a přidruţené vady nehrály ţádnou roli. Kapacita ústavních zařízení byla vysoká, s velkým počtem mnoholůţkových loţnic, nedostatečným hygienickým zázemím, s převahou zdravotnického personálu. Ústavy sociální péče sídlily ve starých historických budovách a usedlostech, které by v dnešní době neodpovídaly hygienickým ani bezpečnostním normám. „Chovanci“ byli izolováni od okolního světa, nudili se, trpěli nedostatkem podnětů a kontaktů z okolí. Personál se obhajoval tím, ţe zdravotně postiţený nemá přece zájmy, potřeby a stačí jen to základní, strava a střecha nad hlavou. V případě vybočujícího jednání nebylo výjimkou pouţití restriktivního opatření, tzn. opatření omezující svobodný pohyb osob. Je pravdou, ţe malý počet personálu na velké mnoţství „chovanců“ ani jinou moţnost nenabízel. Jak se asi mohli tito lidé cítit? Záviselo na charakterových vlastnostech jedince. Ti aktivnější dostali nálepku „lepší“ a mohli si u personálu vyslouţit odměnu v podobě přídavku k jídlu, v lepším případě pohlazení. Méně aktivní mnohdy s těţším postiţením
5
měl nálepku „horší“, při neschopnosti plnit dané úkoly to byla jen schválnost, která zasluhuje trest. O individuálním přístupu a etickém kodexu pracovníků nemohla být vůbec řeč. Institucionální výchova byla také o tom, spát například s mnoha osobami na jednom pokoji, kde je stále zápach, někdo křičí ze spaní, chrápe, tluče rukama do zdí nebo postranic postele, další nadávají, v horších případech i ukojují své sexuální pudy na imobilních. Stravování probíhalo ve velkých jídelnách v přesně daný čas, a kdo neměl právě hlad nebo mu jídlo nechutnalo, mohl o další jídlo přijít. Snad je to jiţ všechno minulost, která se jiţ nikdy nevrátí. V současné době, kdy dominuje přístup individuální a humanizace, transformace a integrace, se v sociální oblasti vytvářejí stále nové a nové druhy sluţeb, které nahrazují ty staré. Z „chovanců“ jsou klienti se svými právy. Pro klienty s menší závislostí na druhých osobách má velký význam chráněné bydlení, pro klienty s vyšší mírou závislosti jsou domovy pro osoby se zdravotním postiţením. Mezi těmito sluţbami však není daná pevná hranice, protoţe v chráněném bydlení můţe spokojeně ţít i člověk s těţším postiţením. Lidé v sociální sluţbě chráněné bydlení, bydlí společně v běţném bytě nebo rodinném domku, sdílí společnou domácnost, na jejímţ chodu se podílejí, volí si způsob trávení volného času, mohou být zaměstnáváni v chráněných pracovištích, pracovat v sociálně terapeutických dílnách. Učí se zde ţít podobným způsobem, jako intaktní společnost. Personál neboli asistenti zde nezastávají funkci rodiče ani vychovatele, ale pomocníka, přítele, který pracuje v souladu s potřebami jednotlivých klientů. Klienti mají širokou škálu moţností, ale zůstávají jim i povinnosti, které se lépe naplňují v prostředí, které je podobné běţnému rodinnému prostředí. Mají soukromé loţnice nebo bydlí v párech, dostatečné mnoţství sociálních zařízení, běţné kuchyně. Jezdí na dovolené, navštěvují přátele, rodinu, přijímají návštěvy. Klienti chráněného bydlení mohou také navštěvovat různé resocializační programy, které mohou vést aţ ke vzniku opravdového pracovního místa, které je ohodnoceno výplatou. Je zřejmé, ţe vznikem chráněných bydlení dochází jednoznačně ke zvýšení kvality ţivota osob s mentálním postiţením. Cílem této diplomové práce je ukázat smysl stále se vyvíjející pobytové sluţby chráněné bydlení, zjistit jaká je kvalita ţivota jejich uţivatelů, jaké jsou transformační záměry vybraných zařízení a na základě získaných informací navrhnout moţnosti dalšího zlepšení kvality ţivota uţivatelů této sociální sluţby.
6
1. KVALITA LIDSKÉHO ŢIVOTA MOTTO: Čím je život prázdnější, tím je těžší. (A. Allais) Kvalita se odvozuje od latinského slova „qualis“ = jaký. V českém slovníku pojem kvalita vyjadřuje jakost, hodnotu. Ve světě v současné době existuje nesčetně článků a stovky publikací, které se zabývají různými aspekty či stránkami kvality lidského ţivota. Při vymezování pojmu kvality ţivota, však panuje nejednotnost a nejednoznačnost, zahrnuje širokou škálu různorodých oblastí v ţivotě člověka. Od fyzických funkcí aţ po oblasti proţívání štěstí nebo dosahováním ţivotních cílů. Často se také hovoří o kvalitě ţivota jako
o
multidimenzionálním,
multidisciplinárním
fenoménu.
Typická
je
terminologická roztříštěnost pojmu; vedle quality of life (kvalita ţivota) existuje a je pouţívána celá řada souvisejících nebo souřadných pojmů uţívaných jako synonyma. Jako příklad lze uvést: social well-being (sociální pohoda), well-being (pocit pohody), subjective well-being (individuální stav pohody), social welfare (sociální blahobyt), human development (lidský rozvoj), standard of living (ţivotní úroveň), popř. happines (štěstí), health (zdraví), wealth (bohatství), satisfaction (spokojenost) aj. Mezi základní, tradiční a vývojově podmíněné chápání kvality ţivota patří její rozdělení na objektivní, subjektivně vnímanou objektivní a subjektivně proţívanou kvalitu ţivota. (Gurková 2011). Od konce minulého století se začíná pojem kvality ţivota objevovat a zkoumat v různých vědních oborech; v medicíně, ošetřovatelství, filozofii, sociologii, psychologii, pedagogice, andragogice, ekonomii a v dalších. Předmětem zájmu byla z počátku především pouze materiální stránka ţivota společnosti jako celku, zaloţené na objektivizovaném pojetí kvality ţivota, postupně však můţeme zaznamenat sílící proud výzkumu nematerialistické stránky a posun k subjektivnímu vnímání a hodnocení kvality ţivota samotného individua. (Rapley, 2003). Dodnes nedošlo ke shodě na jednotné vymezující definici. Ve světě existuje mnoho pokusů o její vystiţení, zahrnující takové objektivní aspekty ţivota, jako je dostupnost vody, potravy, bydlení či délka ţivota proţitého ve zdraví. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Ámartja Sen vymezuje kvalitu ţivota jako dostupnost moţností, ze kterých si člověk můţe vybírat při naplňování svého ţivota (in. Potůček 2002). Dţuka (2004) rozlišuje subjektivní kvalitu ţivota – na základě individuálního úsudku hodnocené podmínky ţivota osoby (toto kognitivní hodnocení naplňuje konstrukt 7
individuálním obsahem) a subjektivní pohodu – emocionálním systémem hodnocené podmínky vlastního ţivota (frekvence pozitivních a negativních emocí). Přitom objektivní kvalita ţivota, tedy objektivní podmínky ţivota osoby nejsou objektem psychologického výzkumu. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje kvalitu ţivota tak, jak člověk vnímá své postavení v ţivotě v kontextu kultury, ve které ţije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, ţivotnímu stylu a zájmům. V současné době se v oblasti hodnocení a kvality setkáváme s řadou modelů a metod, které původně vzešly z výrobní sféry a později se aplikovaly na oblast sociálních sluţeb. Sociální sluţby se od komerční sféry liší, jsou financovány z veřejných zdrojů, často jsou závislé na legislativě a na politických rozhodnutích. I kdyţ, jsou sociální sluţby často intimní povahy s velkou etickou a hodnotovou dimenzí, přesto jsou v oblasti zajišťování a zvyšování kvality propojeny přístupy jak profesními, tak komerčními. Mezi významné modely kvality patří například: ISO 9000 (International Organizacion for Standardization – Mezinárodní organizace pro standardizaci) – tento systém se týká kvality řízení v oblasti průmyslu a sluţeb, TQM (Total Quality Management) – filozofie je zaloţena na důvěře a základním principem je sebehodnocení, EFQM (European Foundation for Quality Management) – prezentuje komplexní analýzu organizace a všech jejích procesů a činností, bere v úvahu potenciál zaměstnanců, uţivatelů i okolí, Balanced Scorecard – jedná se o komplexní způsob řízení organizace, který převádí vizi a poslání organizace do specifických cílů, do ucelených měřítek a ukazatelů finanční a nefinanční výkonnosti. (Koncepce kvality sociálních sluţeb v Moravskoslezském kraji, 2010) Modely jsou nastaveny tak, aby hodnotily kvalitu sluţeb souběţně s očekáváním uţivatelů a napravovaly či korigovaly chyby zjištěné v průběhu procesu.
8
1. 1 Kvalita ţivota lidí se zdravotním postiţením v ČR Kvalita ţivota osob se zdravotním postiţením se postupně zvyšuje s příchodem nových moderních trendů. Jedním z nich bylo přijetí mezinárodního dokumentu Standardní pravidla OSN pro vyrovnání příleţitostí pro osoby se zdravotním postiţením, který přijaly členské státy OSN, včetně České republiky v roce 1993. Důleţitost byla hlavně v zaloţení národních koordinačních výborů, které působily jako centra pro posuzování otázek zdravotního postiţení. Je základem pro odbornou spolupráci mezi státy OSN a jinými mezinárodními organizacemi. V našem státě byla tato pravidla vydána v roce 1997 Sdruţením zdravotně postiţených. Významné jsou také Národní plány, které znamenaly přínos pro zlepšení přístupu státu k občanům se zdravotním postiţením. Národní plán pomoci zdravotně postiţeným občanům (1992), Národní plán opatření pro sníţení negativních důsledků zdravotního postiţení (1993), Národní plán vyrovnávání příleţitostí pro občany se zdravotním postiţením (1998), Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postiţením (2005). (Gurková, 2011) Velkým krokem vpřed, co se týká práv a zvýšení kvality ţivota, byl dlouho očekávaný zákon o sociálních sluţbách, který vstoupil v platnost od roku 2007. V České republice ţije podle statistik asi tři sta 300 000 lidí s mentálním postiţením z celkového počtu 1,2 milionů lidí se zdravotním postiţením. Je to vysoké číslo, proto je potřeba se zabývat problematikou zvyšování kvality jejich ţivota a zlepšování podmínek pro ţivot. (Švarcová 2001). Zlepšily se podmínky v poskytování finančních prostředků lidem se zdravotním postiţením, klade větší důraz na aktivní zapojení těchto lidí a snaţí se o odstranění vzniklých bariér, komunikačních, architektonických či psychologických. Člení se na několik tematických oblastí, kterými jsou například technické pomůcky a vybavení, ústavní sociální péče, volný čas, kultura a sport, nezávislý ţivot zdravotně postiţených nebo prevence. Cílem je pomoci, adaptovat, zapojit a integrovat osoby se zdravotním postiţením do majoritní společnosti. Konkrétní problémy, které ovlivňují kvalitu ţivota osob se zdravotním postiţením,
9
jsou vidět
nejvíce v oblastech vzdělávání,
zaměstnávání a v architektonické
bezbariérovosti. Kaţdý člověk má mít moţnost najít si zaměstnání bez ohledu na to, jestli má nebo nemá zdravotní postiţení. Smysluplná práce přináší pro člověka s postiţením kromě lepší finanční moţnosti, také pocit zodpovědnosti a plnohodnotnosti. Získání zaměstnání na otevřeném pracovním trhu je pro postiţené velmi důleţité. Pro případ, ţe člověk nemůţe být běţně zaměstnán z důvodu těţkého zdravotního postiţení, špatného zdravotního stavu nebo
neschůdných pracovních podmínek,
jsou vytvářeny alternativní moţnosti
zaměstnávání, jako jsou chráněná pracovní místa či sociálně terapeutické dílny. Podle Vysokajové (2000) je ale velkým problémem vysoká nezaměstnanost lidí se zdravotním postiţením v celé Evropě. Jako určitá kompenzace působí například daňové zvýhodnění zaměstnavatelů lidí se zdravotním postiţením. S většími moţnostmi lidí se zdravotně postiţených a se zvýšením kvality jejich ţivota souvisí také architektonická bezbariérovost. Filipiová (2002) uvádí, ţe se v České republice bezbariérovým přístupem do budov a dopravních prostředků a jeho financováním zabývá Vládní plán financování Národního rozvojového programu mobility pro všechny. Cílem je zajistit síť bezbariérových tras ve městech a obcích tak, aby mohl být přístupný všem lidem s jakýmkoli postiţením. Základními dvěma okruhy, kde se pracuje na odstraňování bariér, jsou budovy a veřejná doprava. Specifickou skupinou zdravotně postiţených při zvyšování kvality jejich ţivota jsou lidé mentálním postiţením. Je potřeba přihlíţet ke specifikům jejich postiţení a k individuálním moţnostem a schopnostem kaţdého jedince. Hlavní a zásadní změnu kvality ţivota osob s postiţením přinesl proces transformace. První relativně ucelené krajské plány byly přijaty v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. V letech 2003-2004 byly jiţ patrné první změny z pohledu humanizace, transformace či kvality poskytovaných sluţeb. Například, začaly probíhat rekonstrukce sociálních zařízení tak, aby se co nejvíce, podporovala práva na soukromí (dvoulůţkové či jednolůţkové pokoje, samostatné WC a koupelny atd.), rozšířila se spolupráce se školami a speciálně pedagogickými centry, byla moţnost plnit povinnou školní docházku pro jedince, kteří byli ze vzdělávacího procesu vylučováni, vznikaly první terapeutické dílny. Výrazně se začal sniţovat počet zdravotnického personálu a byl nahrazován pracovníky sociální péče, také se začínal postupně měnit individuální přístup, díky vzdělávání pracovníků v
10
sociálních sluţbách k zavádění standardů kvality sociálních sluţeb do praxe. Hlavní a zásadní změna v kvalitě ţivota osob s postiţením není jen ve zlepšení podmínek bydlení a sluţeb, ale především v přístupu celé společnosti k těmto lidem a tady ještě má naše demokratická společnost veliké deficity.
MENTÁLNÍ POSTIŢENÍ, MENTÁLNÍ RETARDACE Terminologické vymezení je značně nejednotné, spousta autorů pouţívá termín mentální retardace, jiní mentální postiţení. Termín mentální postiţení je uţíván především v pedagogické a poradenské praxi, kde je také legislativně zakotven a termín mentální retardace je uţíván především ve zdravotnické praxi. Podle Lečbycha (2008) je pojem „postiţení" v současnosti chápán spíše jako neutrální fenomén. To znamená, ţe postoje a hodnoty společnosti z něj vytvářejí sociální znevýhodnění, čili handicap. Zda člověk s postiţením bude, či nebude znevýhodněn, závisí také na postojích společnosti k jeho postiţení. Také stanovení definice mentálního postiţení či retardace je problém. Tak, jak dochází ke změnám v chápání postiţení, jsou aktualizovány i definice postiţení. Nelze tedy vybrat pouze jednu a tu povaţovat za správnou či v průběhu času obecně platnou. Často jsou definice zaměřené na jednotlivá kritéria, například zdůrazňující pásmo inteligence, biologické nebo sociální faktory, některé obsahují etiologii, klasifikaci či symptomatologii nebo zdůrazňují více hledisek. Světová zdravotnická organizace například hovoří o mentální retardaci jako o stavu zastaveného nebo neúplného duševního vývoje‚ který je charakterizován zvláště porušením dovedností‚ které se projevují během vývojového období‚ jeţ postihují všechny sloţky inteligence‚ to je poznávací‚ řečové‚ motorické a sociální schopnosti. Postiţení se můţe vyskytnout bez‚ nebo současně s jinými somatickými nebo duševními poruchami. (WHO, 1992). Franiok s Kysučanem (2002) ve své publikaci uvádějí, ţe lidé s mentální retardací nejsou nemocní a ţe mentální retardace není onemocnění, ale spíše stav, který se dá charakterizovat celkovým sníţením intelektových schopností vznikající v průběhu vývoje jedince. Obvykle bývá doprovázen poruchami adaptace.
11
Známý je také pohled na mentální retardaci od Dolejšího (1973), který se snaţí o syntézu všech hledisek. Podle něj je mentální retardace vývojová porucha integrace psychických funkcí s různou hierarchií s variabilní ohraničeností a celkovou subnormální inteligencí, závislá na některých z těchto činitelů: na nedostatcích genetických vloh, na porušeném stavu anatomicko-fyziologické struktury a funkce mozku a jeho zrání, na nedostatečném nasycování základních psychických potřeb dítěte vlivem deprivace senzorické, emoční a kulturní, na deficitním učení; na zvláštnostech vývoje motivace, zejména negativních zkušenostech jedince po opakovaných stavech frustrace a stresu, na typologických zvláštnostech vývoje osobnosti. Podle Vágnerové (1999) je mentální retardace sníţení intelektové schopnosti (méně neţ 70% normy), přestoţe byl takový jedinec přijatelným způsobem výchovně stimulován. Nízká úroveň bývá spojena se sníţením či změnou dalších schopností a odlišností ve struktuře osobnosti. Podle Valenty (2012) je mentální postiţení širší a zastřešující pojem zahrnující kromě mentální retardace i takové hraniční pásmo, které omezuje poznávací a sociální procesy čímţ znevýhodňuje klienta, především při vzdělávání na běţném typu škol a doporučuje vyrovnávací či podpůrná opatření ve výchovně vzdělávacím procesu. V současnosti se při snaze vymezit mentální postiţení uplatňuje více přístupů, které berou v úvahu různé úhly pohledu na problematiku mentálního postiţení. Od těchto přístupů se dále odvíjí poslání sluţeb, které jsou lidem s postiţením poskytovány.
1.1 Klasifikace mentální retardace V souvislosti s variabilitou a individualitou kaţdého jedince existuje také vícero klasifikací mentální retardace. Můţeme ji například rozdělit podle doby jejího vzniku, podle druhu chování jedince anebo nejpodrobněji podle stupně postiţení. Pipeková (1998) uvádí dělení podle druhu chování na tři typy:
12
typ
eretický,
který se
vyznačuje
motorickým
neklidem,
dráţdivostí
a
nevyrovnaností, typ torpidní, který se vyznačuje apatičností, netečností a strnulostí, typ nevyhraněný, kde procesy vzruchu a útlumu jsou relativně v rovnováze, popřípadě jeden z nich mírně převládá. Jinou klasifikací můţe být rozdělení mentální retardace podle doby jejího vzniku. Pipeková (1998) popisuje následující rozdělení: vrozená mentální retardace - (dříve taky oligofrenie) - je spojena s určitým poškozením, odchylnou strukturou nebo odchylným vývojem nervového systému v období prenatálním, perinatálním nebo postnatálním zhruba do dvou let ţivota dítěte. Z etiologických faktorů se nejčastěji uvádějí chromové aberace a genové mutace. Můţe jít o infekce, záření, hypoxie, anoxie plodu, úrazy v období prenatálním, v období perinatálním mohou být příčinami abnormity plodu, abnormity porodních cest a porodu. V postnatálním období můţe jít často o infekce, záněty mozku a různé úrazy. získaná mentální retardace - (demence) - o demenci jde v době vzniku po druhém roce ţivota dítěte. Jde o proces zastavení nebo rozpadu normálního mentálního vývoje, která bývá zapříčiněn pozdějším úrazem, nemocí nebo poruchou. Nejčastěji jde o zánět mozku, zánět mozkových blan, úrazy mozku, poruchy metabolismu, degenerační onemocnění mozku nebo duševní poruchy. Hloubku mentální retardace je moţno určit pomocí inteligenčního kvocientu. Co se inteligence týče, podle Svobody (1999) se psychologové neshodují v tom, zda je inteligence jednotná vlastnost, kterou jiţ nelze dále analyzovat, nebo zda se jedná o komplex jednodušších činností. Nejznámějším a nejpouţívanějším vyjádřením úrovně inteligence, pokračuje Svoboda (1999), je inteligenční kvocient, který zavedl W. Stern. Vyjadřuje vztah mezi dosaţeným výkonem v úlohách odpovídajících určitému vývojovému stupni (mentální věk) a mezi chronologickým věkem. mentální věk IQ = ------------------------------------------ x 100 chronologický věk
13
Význam stanovení inteligenčního kvocientu spočívá v tom, ţe informuje o celkové rozumové úrovni jedince, neříká však nic o kvalitativních zvláštnostech inteligence konkrétního jedince. Další a nejčastěji pouţívanou klasifikací mentální retardace je rozdělení podle stupně postiţení. Při této klasifikace se v současné době uţívá 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací v Ţenevě, která vstoupila v platnost rokem 1992. Podle této klasifikace se mentální retardace dělí do šesti základních kategorií: lehká mentální retardace (F70) – IQ 50-69, dříve debilita středně těţká mentální retardace, střední mentální retardace (F71) – IQ 35-49, dříve imbecilita těţká mentální retardace (F72) – IQ 20-34, dříve idioimbecilita či prostá idiocie hluboká mentální retardace (F73) – IQ do 19, dříve idiocie či vegetativní idiocie jiná mentální retardace (F78) - stanovení stupně mentální retardace je nesnadné pro přidruţené senzorické a somatické postiţení, těţké poruchy chování nebo pro autismus nespecifikovaná mentální retardace (F79) - mentální retardace je prokázána, není však dostatek informací pro zařazení osoby do některého z uvedených stupňů Kromě stupně mentální retardace rozlišuje MKN-10 i postiţené chování a to přidáním další číslice za tečku. Např. F71.0 - ţádné či minimálně postiţené chování .1 - výrazně postiţené chování vyţadující intervenci .8 – jiná postiţení chování (Klasifikace mentální retardace dle WHO z roku 1992) Podrobněji lze charakterizovat mentální retardaci takto: Lehká mentální retardace (F70) Franiok (2008) uvádí, ţe v inteligenčních testech dosahují tito jedinci výsledků na inteligenční škále v pásmu 50 – 69. U dospělých osob tento stupeň postiţení odpovídá mentálnímu věku 9 - 12 let. Zastaralý název pro lehký stupeň mentální retardace byl
14
debilita. Přestal mezinárodně uţívat pro svůj značně pejorativní nádech. Procházková (1998) uvádí, ţe tento druh postiţení se vyskytuje u 80% všech osob s mentální retardací. Podle Švarcové (2001) lehce mentálně retardovaní většinou dosáhnou schopnosti uţívat řeč účelně v kaţdodenním ţivotě, udrţovat konverzaci a podrobit se klinickému interview, i kdyţ si mluvu osvojují opoţděně. Většina z nich také dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči (jídlo, mytí, oblékání, hygienické návyky) a v praktických domácích dovednostech, i kdyţ je vývoj proti normě mnohem pomalejší. Většina klientů podle Valenty a Müllera (2003) je schopna vykonávat jednoduchá zaměstnání a v sociálně nenáročném prostředí se pohybovat bez omezení a větších problémů. Výchovné prostředí má u těchto klientů velký význam, rozloţení dalších duševních poruch je podobná intaktní populaci. Největší obtíţe, jak uvádí Švarcová (2001) ve své publikaci, se obvykle projevují u těchto jedinců při teoretické práci ve škole. Mnozí mají specifické potíţe při čtení a při psaní. Dětem s lehkým mentálním postiţením velmi prospívá výchova a vzdělávání zaměřené na rozvíjení jejich dovedností a kompenzování nedostatků. Důsledky retardace se projeví, pokud je postiţený značně emočně a sociálně nezralý, například obtíţně se přizpůsobuje kulturním tradicím, normám a očekáváním, není schopen se vyrovnat s poţadavky manţelství nebo výchovy dětí, nedokáţe samostatně řešit problémy plynoucí z nezávislého ţivota, jako můţe být získání a udrţení si odpovídajícího zaměstnání nebo jiného finančního zabezpečení, zajištění úrovně bydlení, zdravotní péče atd. Středně těžká mentální retardace (F71) Podle Franioka (2008), lidé se středně těţkou mentální retardací dosahují v inteligenčních testech výsledku 35 - 49 bodů na inteligenční škále. Zastaralým názvem, který se přestal z důvodu pejorativního nádechu pouţívat, je imbecilita a u dospělých osob tento stupeň postiţení odpovídá orientačně mentálnímu věku 6 - 9 let. Podle Procházkové (1998) jsou tito lidé často emocionálně labilní, vyskytují se u nich časté afektivní reakce a bývají nevyrovnaní. Výskyt tohoto stupně postiţení v populaci mentálně retardovaných je asi 12%. Švarcová (2001) uvádí, ţe rozvoj chápání a uţívání řeči je u lidí této kategorie výrazně opoţděn. Podobně opoţděna je i schopnost starat se sám o sebe - sebeobsluha a zručnost.
15
Přes značné výkyvy v pokrocích při školní docházce, si dokáţí někteří ţáci se středně těţkou mentální retardací při kvalifikovaném pedagogickém vedení osvojit základy čtení, psaní a počítání. V dospělosti jsou jen zřídka vést úplně samostatný ţivot, obvykle jsou tyto osoby schopny vykonávat jednoduchou manuální práci, a to pouze v případě, jsou-li úkoly pečlivě strukturovány a je-li zajištěn odborný dohled. Jsou většinou zcela mobilní a fyzicky aktivní, jsou také schopni navázat kontakt. Řečový vývoj, jak uvádí Klenková (2000), nastává aţ po třetím roce ţivota. Řeč můţe dosáhnout úrovně první signální soustavy, slova úrovně signálních významových celků. Děti jsou schopny zopakovat delší mluvní celky, ale bohuţel bez plného porozumění obsahu. Klienti se středně těţkou mentální retardací podle Valenty a Müllera (2003), vyţadují většinou z důvodu omezených rozumových schopností a sebeobsluhy po celý ţivot chráněné prostředí. Jde například o hlavně o chráněné bydlení a chráněné zaměstnávání. Přidruţenými vadami bývají často epilepsie a neurologické, tělesné a další duševní poruchy. Etiologie středně těţké mentální retardace bývá jiţ většinou organická. Těžká mentální retardace (F72) Franiok (2008) udává, ţe v inteligenčních testech dosahují tyto osoby výsledků na inteligenční škále v pásmu 20 - 34. U dospělých osob tento stupeň postiţení odpovídá orientačně mentálnímu věku 3 - 6 let. Zastaralý název pro těţký stupeň mentální retardace byl idiocie prostá. Přestal mezinárodně uţívat pro svůj značný hanlivý nádech. V mnohém se tato kategorie podobá středně těţké mentální retardaci, uvádí Švarcová (2001). Tedy pokud jde o klinický obraz, přítomnost organické etiologie a přidruţené stavy. Většina lidí s těţkou mentální retardací trpí značným stupněm poruchy motoriky nebo jinými přidruţenými vadami.
Přestoţe jsou moţnosti výchovy velmi omezené, včasná
systematická a dostatečně kvalifikovaná rehabilitační péče můţe přispět k rozvoji motoriky, rozumových schopností, komunikačních dovedností a k celkovému zlepšení kvality jejich ţivota. Klenková (2000) popisuje, ţe komunikace je především neverbální, děti vyjadřují své potřeby pouze neartikulovanými zvuky. Je moţné u některých dětí docílit osvojení si několika málo slov.
16
Velmi časté jsou podle Valenty a Müllera (2003), poruchy chování v podobě stereotypních pohybů, her s fekáliemi, sebepoškozování nebo afektů a agrese. Podle Procházkové (1998) je výskyt této kategorie v populaci mentálně retardovaných 7%. Hluboká mentální retardace (F73) Franiok (2008) ve své publikaci uvádí, ţe tito jedinci dosahují v inteligenčních testech výsledky v pásmu 0 - 19 bodů na inteligenční škále. Pro dosaţení výsledků musejí být pouţity neverbální testy. Mentální věk je u dospělých osob pod hranicí tří let. Zastaralý a značně hanlivý název, který se přestal pouţívat, byl pro hluboký stupeň mentální retardace těţká idiocie. Tato kategorie tvoří 1% z celkové populace lidí s mentální retardací, jak udává Procházková (1998) ve své publikaci. Podle Švarcové (2001) jsou takto postiţení lidé těţce omezeni ve schopnosti porozumět poţadavkům a daným instrukcím. Velká většina jedinců je výrazně omezených v pohybu nebo zcela imobilních a inkontinentních. Lze dosáhnout pouze nejzákladnějších jednoduchých zrakově prostorových orientačních dovedností a postiţený jedinec se můţe z velmi vhodného vedení podílet např. na své sebeobsluze. Komunikační schopnosti dle Klenkové (2000) jsou maximálně na úrovni porozumění jednoduchým poţadavkům, s velkým počtem řečových vad. Jiná mentální retardace (F78) Švarcová (2001) uvádí ve své publikaci, ţe by tato kategorie měla být pouţita jen tehdy, kdyţ stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemoţné pro přidruţené somatické nebo senzorické poškození, například u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u osob s autismem, u jedinců s těţkými poruchami chování nebo u těţce tělesně postiţených osob. Nespecifikovaná mentální retardace (F79) Kategorie nespecifikované mentální retardace podle Švarcové (2001), se uţívá pouze v případech, kdy mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo moţno zařadit pacienta do jedné ze shora uvedených kategorií.
17
1.2 Etiologie mentální retardace Určení příčiny vzniku mentální retardace je velmi nezbytné pro pozdější prognózu. Není moţné většinou jednoznačně určit, zda je mentální postiţení způsobeno biologickými vlivy a do jaké míry se na něm podílejí sociální vlivy a ţivotní zkušenosti. Podle Valenty a Müllera (2003) bývají příčiny mentální retardace kategorizovány podle různých klíčů, mluví se o příčinách endogenních a exogenních, o mentální retardaci vrozené a získané, o vlivech prenatálních, perinatálních a postnatálních. Endogenní příčiny jsou podle Švarcové (2001) zakódovány v systémech pohlavních buněk, jejichţ spojením vzniká nový jedinec. Jedná se také o příčiny genetické. Exogenní příčiny mentálního postiţení jej mohou způsobit v době od početí do doby raného dětství. Tuto dobu rozdělujeme podle konkrétních období na zmíněné prenatální - tedy období od početí dítěte do jeho narození. V prenatálním období působí celá řada vlivů, dělí se na genetické příčiny a environmentální faktory. Mezi genetické (hereditární) příčiny řadíme nemoci, hlavně metabolické poruchy, zděděné po předcích či intelektové schopnosti rodičů. Dalším faktorem jsou specifické genetické příčiny, při nichţ dochází k mutaci genů, k aberaci chromozomů či změnám v jejich počtu. Další skupinu prenatálních vlivů tvoří environmentální faktory. Sníţenou inteligenci mohou způsobit sociální faktory a to nepodnětné výchovné prostředí, velmi nízká sociální úroveň nebo odlišný způsob výchovy v některých minoritních skupinách. Environmentální faktory zahrnují také onemocnění matky v průběhu těhotenství, například zarděnkami, syfilidou, toxoplazmózou,
otravou
olovem,
ozářením,
intoxikací,
alkoholismem,
nedostatečnou výţivou či úrazy během těhotenství, psychosociální deprivace apod. Nemoci způsobené jinými nespecifikovanými prenatálními vlivy jsou povaţovány různými odborníky za nejčastější příčiny vzniku mentální retardace. perinatální - tedy období kolem porodu. Mezi tyto příčiny patří především organické poškození mozku při porodu, asfyxie čili nedostatek kyslíku – přidušení novorozence, hypoxie, to je nadměrné mnoţství kyslíku v inkubátorech, předčasný porod a nízká porodní váha dítěte, těţká novorozenecká hepatitida, při které neodchází bilirubin z těla a toxicky působí na nervový systém. Vliv na vznik mentální poruchy můţe mít i stáří rodičky, udává se věk nad 35 let.
18
postnatální - tedy doba po narození dítěte. V postnatálním období můţe způsobit mentální retardaci také řada vlivů, patří mezi ně zánět mozku způsobený mikroorganismy, jako jsou, klíšťová encefalitida, meningitida, meningoencefalitida. Nebo jsou to mechanické vlivy jako traumata, mozkové léze při nádorovém onemocnění, krvácení do mozku. Sníţenou inteligenci mohou zapříčinit sociální faktory, třeba citová a sociokulturní deprivace dětí vyrůstajících v nepřátelském, nepodnětném prostředí nebo dětí v ústavní péči. K mentální retardaci jsou přidruţena další postiţení, která dotvářejí komplexní stránku osobnosti postiţeného jedince. Podle Franioka a Kysučana (2002) se typy mentální retardace také dělí na oligofrenii, demenci a pseudooligofrenii. Oligofrenie – (z řeckého oligos = málokterý, frén = mysl) nedostatečný vývoj celé osobnosti, především po stránce rozumové. Primární oligofrenie je důsledek dědičných činitelů. Sekundární oligofrenie je důsledkem orgánového poškození mozkové tkáně. Jedinec můţe být postiţen před početím, například kdyţ bylo neoplozené vajíčko nebo spermie zasaţeny silným rentgenovým zářením. Dále můţe být jedinec poškozen v období embrya nebo plodu zářením, nedostatkem potřebných látek, vitamínů, bílkovin, jódu, nedostatkem kyslíku, změnami děloţní sliznice, záněty a krvácením. Velmi významným faktorem pro vznik oligofrenie je infekční onemocnění matky v době těhotenství. Dalším důleţitým obdobím je porod sám, neboť v jeho průběhu můţe dojít k mechanickému poškození mozkové tkáně, k nedostatečnému zásobení kyslíkem a při virových onemocněních k zánětům mozku a jeho plen. Demence – (z latinského mens = mysl) později vzniklý úpadek rozumových schopností. Příčinou demence můţe být psychická choroba, například nedostatečně léčená schizofrenie. Nejčastěji však demence vzniká při organických poruchách mozku. Dalším faktorem můţe být i vysoký věk a sociokulturní prostředí. Při demenci značně poklesnou nebo se úplně rozpadnou rozumové schopnosti postiţeného a souběţně s tím i schopnost soustředění, pracovního výkonu, paměti a sebeovládání. Přesto zpravidla nacházíme zbytky intelektu, i kdyţ neúčelně pouţívaného. Pseudooligofrenie - (z řeckého pseudos = klam, leţ) výchovná a sociální
19
zanedbanost.
K zaostávání vývoje rozumových schopností došlo z jiného
důvodu neţ je poškození mozku. Do této skupiny patří děti výchovně zanedbané, děti i dospělí se závaţnými emočními poruchami nebo děti s váţným smyslovým postiţením, které nebylo včas diagnostikováno. Výrazy oligofrenie a pseudooligofrenie jsou pojmy zastaralé a v dnešní době se jiţ nepouţívají. Výzkumy příčin mentální retardace jsou stále v počátcích. Matulay (1986, in Franiok, 2008) uvádí, ţe všechny dosud známé i předpokládané příčiny mentální retardace vyvolávají necelou čtvrtinu této poruchy, aţ 80% případů převáţně v pásmu lehké mentální retardace má neznámý či neurčený původ. Rozvoj genetických výzkumů, ale i moderní technické vybavení klinických pracovišť by mělo vést k úspěšnému odhalování dalších dosud neznámých příčin mentální retardace a k jejich prevenci.
1.3 Edukace osob s mentálním postiţením MOTTO: „Žádné dítě, ať je postižené jakkoliv, není nevzdělavatelné. Ve skutečnosti, čím větší je postižení, tím důležitější je poskytnout vzdělání, které odpovídá potřebám jedince.“ (Adrian D. Ward) Zkušenosti řady speciálních pedagogů, jak uvádí ve své publikaci Švarcová (2001), praví, ţe nejúčinnější terapií mentálního postiţení je učení. Výchova a vzdělávání osob s mentálním postiţením je celoţivotní proces. Systém vzdělávání je řízen zákonem 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a také Vyhláškou č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných. Podle Valenty a Müllera (2003) předškolní vzdělávání dětí s mentálním postiţením institucionálně zajišťují mateřské školy a speciální mateřské školy. Základní vzdělávání pro děti s mentálním postiţením ve věku povinné školní docházky je organizováno buď formou individuální nebo skupinové integrace na běţné základní škole nebo ve školách
20
samostatně zřízených pro ţáky s mentálním postiţením a to v základní škole praktické, pro děti s lehkým mentálním postiţením nebo v základní škole speciální, kde se vzdělávají ţáci se středně těţkým mentálním postiţením. Pro ţáky s těţkým mentálním postiţením a souběţným postiţením více vadami je vzdělávání realizováno v rehabilitačních třídách speciálních škol. Po úspěšném absolvování základní školy praktické ţáci získávají základní vzdělání a mohou pokračovat ve vzdělávání středním odborném učilišti, tradičně však na odborných učilištích či praktických školách dvouletých. Ţáci, kteří úspěšně absolvovali základní školu speciální, získávají pouze základy vzdělávání a mohou pokračovat na praktické škole s jednoletou přípravou. Profesní příprava je velice důleţitá pro zvyšování kvality ţivota jedinců s mentálním postiţením. Práce má pro tyto osoby funkci především rehabilitační neţ produktivní. Proto je zapotřebí v edukačním procesu osob s mentálním postiţením, včetně jejich profesní přípravy, přistupovat s mimořádnou odpovědností, citlivostí a na vysoké odborné úrovni. Stejně jako všichni lidé mají právo na celoţivotní vzdělávání, nejinak je tomu ani u lidí s mentálním postiţením. Jak je uvedeno na www.msmt.cz, celoţivotní vzdělávání občanů je vzdělávací prioritou OECD pro 21. století.
Organizace pro ekonomickou
spolupráci a rozvoj (OECD – Organisation for Economic Cooperation and Development) je světová organizace sdruţující v současné době 34 ekonomicky nejvyspělejších zemí světa, které projevily zájem a splnily podmínky stanovené pro členství v OECD. Česká republika je členem OECD od prosince roku 1995, coţ jí mj. umoţňuje účastnit se mezinárodní mnohostranné spolupráce členských zemí OECD v oblasti vzdělávání. Podle Švarcové (2001) nebyl systém celoţivotního vzdělávání lidí s mentálním postiţením v našem státě zatím vytvořen. Díky aktivitám různých organizací ve spolupráci se speciálními školami vznikly některé formy vzdělávání, například večerní školy, kurzy k doplnění vzdělání či aktivační centra. Zcela nepostradatelnou institucí pro výchovu a vzdělávání osob s mentálním postiţením jsou speciálně pedagogická centra (SPC), legislativně zakotvena ve Vyhlášce č.72/2005 o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Úkolem center je nejen depistáţ, speciálně pedagogická a psychologická diagnostika, raná péče, ambulantní a poradenská činnost, ale i metodická činnost pro učitele a rodiče, poskytování podpůrných sluţeb, pomoc při vypracovávání IVP nebo zapůjčení speciálních pomůcek či odborné literatury.
21
2. 4. Specifika u osob s mentálním postiţením
Představy intaktních osob o mentálně postiţených bývají spojeny s předsudky či neopodstatněnými obavami. Proto se často setkáváme s nepřátelským postojem k těmto lidem. Bude ještě dlouho trvat, neţ většina naší společnosti pochopí, ţe „odlišní“ lidé, jsou všude ve světě, ne jen u nás a ţe kulturnost a demokracie je o schopnosti společnosti naučit se komunikovat a ţít i s jedinci, kteří se odlišují a jsou jiní. Mentálně postiţení lidé mají práva na plnohodnotný ţivot a společnost je povinna vytvořit jim takový systém podpory a sluţeb, aby jejich potřeby byly adekvátně naplňovány. Změna v přístupu by mohla přijít s poznáním a pochopením specifik osob s mentálním postiţením, například o psychologických zvláštnostech, kognitivních procesech, vývoji, vnímání, myšlení, paměti apod. Tato specifika popisují mimo jiné také Švarcová (2001), Valenta, Müller (2003) ve svých publikacích. Psychologická specifika u osob s mentálním postiţením psychická struktura osobnosti nelze globálně charakterizovat, kaţdá osobnost je jedinečná a má své specifické osobnostní rysy, také záleţí na míře, hloubce postiţení na rovnoměrnosti duševního vývoje či jiné aspekty. Z hlediska neuropsychického vývoje lze u lehké mentální retardace hovořit o omezeném či opoţděném vývoji, u střední mentální retardace o omezeném nebo výrazně opoţděném vývoji, u těţké mentální retardace o celkově omezeném vývoji a u hluboké mentální retardace o výrazně omezeném vývoji. Narušena je také psychika mentálně postiţených jedinců, a s to u lehké mentální retardace je sníţena aktivita psychických procesů, jejich nerovnoměrný vývoj, funkční oslabení, převládají konkrétní, názorné a mechanické schopnosti, u střední mentální retardace jeto celkové omezení psychických schopností, nízká koncentrace pozornosti, výrazně opoţděný vývoj chápání, opoţděný rozvoj dovedností sebeobsluhu. U těţce mentálně postiţených osob je výrazně omezená úroveň všech schopností a u hluboce postiţených se hovoří o těţkém postiţení všech funkcí. Mezi psychologická specifika lze zařadit také poruchy citů a vůle. U lehce mentálně postiţených se jedná o afektivní labilitu, impulzivnost, úzkostnost, zvýšenou sugestibilitu, u středního mentálního postiţení je to například nestálost nálady, impulzivita, zkratkovité jednání. U těţce mentálně postiţených se jedná o celkové poškození afektivní sféry a je časté sebepoškozování, u hluboké mentální retardace
22
je poškození afektivní sféry těţké a jedinci potřebují stálý dohled. Psychika souvisí také se somatickým postiţením či poruchami motoriky, které jsou průvodním jevem především u střední mentální retardace, závaţnější jsou u těţké mentální retardace, často spojené s epilepsií, stereotypními, automatickými pohyby. U hluboké mentální retardace se často kombinují tělesné i smyslové vady, jedinci jsou většinou imobilní nebo velmi omezeni v pohybu, velmi časté jsou i neurologické příznaky. Jednou z nejvíce psychických deprivací je však nemoţnost komunikovat a pouţívat řeč. U hlubokého postiţení jedinci buď nekomunikují vůbec, v lepším případě komunikují nonverbálně. I u těţce mentálně postiţených lidí je komunikace převáţně nonverbální s neartikulovanými výkřiky, případně samostatná jednoduchá slova. Nepříznivě se u mentálně postiţených osob vyvíjejí také sociální vztahy, například zvýšená závislost na rodičích, infantilnost, zvýšená potřeba uspokojení a bezpečí, malá přizpůsobivost ke školním poţadavkům, sociální, nedostatky ve vývoji sebevědomí, svého „já“ nebo opoţdění psychosexuálního vývoje. Smyslová percepce – vnímání Percepce neboli vnímání je fixování paměťových stop počitků nebo vjemů, které jsou získávány z receptoru – oka, ucha, kůţe apod., z vodivého nervu a z centra v mozkové kůře. To co jedinec vidí, slyší, cítí, závisí na kvalitě spojů vytvořených v mozkové kůře. U mentálně postiţených jedinců je tento proces pomalý a odchylný od normy. Výrazným problémem u mentálně postiţených je nečinnost vnímání. Dítě není schopno podrobně vnímat detaily předloţeného obrazu či předmětu, spokojí se s povrchním, zjednodušeným poznáním a nezajímá se o vlastnosti a funkce. Dalšími typickými poruchami vnímání je zpomalené tempo vnímání, rozsah vnímání, nedostatečné vnímání prostoru, času, nedostatečné prostorové vnímání – orientace v prostoru, poruchy perspektivy, sníţená citlivost hmatových vjemů, nediferencovanost počitků a vjemů – předmětů tvarů, barev, neschopnost organizovat vnímaný materiál, nedostatečnost vizuální diferenciace a integrace, nesystematická koordinace očních pohybů, sluchová diferenciace, porucha fonematického sluchu. Nedostatek podnětů z prostředí zpomaluje rozvoj vnímání, brzdí vývoj myšlení, tím prohlubuje mentální retardaci. Myšlení Myšlenkové operace jsou u mentálně postiţených dětí výrazně omezeny. Člověk myslí v pojmech a tak umoţňuje poznávat podstatu předmětů a jevů. Myšlení je poznávací funkce,
23
jejímţ zprostředkovatelem je řeč. Myšlení můţe být konkrétní – vztahy mezi vnímanými jevy nebo abstraktní – vzájemný vztah, poměr mezi pojmy. Mezi myšlenkové operace patří třeba analýza, syntéza, rozlišování, třídění apod. Mentálně postiţený jedinec v důsledku sníţeného vnímání, nedostatků vizuálních a sluchových představ, nedostatečného rozvoje řeči zúţenou nezbytnou základnu pro rozvoj myšlení. Myšlení úzce souvisí s učením. U mentálně postiţených dětí je velice omezená schopnost abstrakce a zobecňování (konkretizování), nesoustavnost myšlení (unavitelnost, ztráta pozornosti, soustředění), nedostatečnost řízení myšlení (nepromyšlenost jednání, nepředvídatelnost důsledků), nekritičnost myšlení (neuvědomování si chyb vlastních ani cizích), chybí sekvenční myšlení
(logické
posloupnosti,
souvislosti,
pracovní
postupy,
organizace
času,
dokončování úkolů aj.) Velice důleţité pro rozvoj myšlení mentálně postiţených a to nejen dětí, ale i dospělých je systematické vzdělávání a osvojování vědomostí, dovedností a návyků. Paměť Také paměť jedinců s mentálním postiţením vykazuje různá specifika. Typické je pomalé tempo osvojování nových poznatků a neschopnost jejich uchovávání spojená s nepřesným vybavováním (zapomínáním). U osob s mentálním postiţením je charakteristické, ţe mají spíše paměť mechanickou, krátkodobou a konkrétní, nedokáţí kvalitně třídit paměťové stopy. Důleţité je učení s neustálým opakováním, předpokladem pro zapamatování určitých věcí je vybrat základní prvky a konkrétně k nim přiřazovat souvislosti. Názornost a propojení více smyslů při učení zlepšuje zapamatování si. Pravidelně by se měly paměťové stopy dětí i dospělých s mentálním postiţením oţivovat či znovu vybavovat. Podpora a rozvíjení paměti vyţadujíce pro speciálního pedagoga velikou dávku trpělivosti. Pozornost Pozornost souvisí s vnímáním a poznáním, dělíme ji na bezděčnou a záměrnou. Jedinec s mentálním postiţením není schopen udrţet záměrnou pozornost příliš dlouhou dobu, jeho zorné pole má nízký rozsah a snadno se unaví, nedokáţe rozdělit pozornost mezi více činností. Pozornost a soustředění u osob s mentálním postiţením se různí podle typu postiţení, podle části dne, proto je velice důleţité prokládat výkon relaxací, souvisí to i s emoční sloţkou těchto lidí. Emoční projevy 24
Emocionalita je proţívání a chování a velice ovlivňují osobnost nejen mentálně postiţených. Většinou jsou jedinci s mentálním postiţením emočně nevyspělí a chovají se jako děti. Děti s mentálním postiţením trpí úzkostmi, mívají strach ze tmy, z cizích lidí, neznámých prostor, jsou příliš vázání na rodiče. Vyhýbají se všemu, co neznají nebo s čím nemají zkušenost, jsou citlivější neţ intaktní děti. City u těchto lidí jsou velmi ochuzeny, jsou buď spokojení, nebo nespokojení, nic mezi tím. Často se lze také setkat s neúměrně silnými emocemi, naprosto neadekvátními se situací, či labilitou nebo negativismem. Pokud si osoby s mentálním postiţením na někoho zvyknou nebo si jej oblíbí, dovedou být velmi vnímaví, ochotní, přátelští. Úroveň emocionality i rozvoj volních vlastností je podmínkou úspěšné výchovy. Volní projevy Velice důleţité je uvědomělé a cílevědomé jednání, tedy vůle. Slabá vůle se u osob s mentálním postiţením projevuje téměř vţdy a ve všem. Specifickým rysem je abulie (nedostatek vůle) nebo dysbulie (porucha vůle). Všechny tyto volní projevy jsou projevy nevyzrálé osobnosti. Mezi nejčastější volní projevy osob s mentálním postiţením jsou: pasivita, tvrdohlavost sugestibilita, labilita, agresivita, impulzivnost, apod. Výchova vůle je velice obtíţný a dlouhodobý proces, avšak bez volního úsilí se se nikdo nemůţe dále rozvíjet.
3. SOCIÁLNÍ SLUŢBA CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ MOTTO: „Domov je místem, kde člověk může nalézt jistotu, svobodu a důstojnost“ (Malkovská, 2007) Bydlení, domov, pocit vlastního prostoru a soukromí je povaţováno za velice významnou lidskou potřebu. Domov je místo, kde děláme věci podle svého, domov je naše zázemí, sdílíme ho se svými partnery, rodinou. Domov má takovou atmosféru, kterou mu vytvoříme. Domov, je bezpečí odkud vycházíme do vnějšího světa. Kdyţ člověk přijde o svůj domov, ztratí zároveň část sama sebe, svou identitu, sociální postavení. Tyto potřeby mají všichni lidé, neméně lidé s mentálním postiţením. Transformace ústavních zařízení začíná právě řešením oblasti bydlení, přestěhováním
25
uţivatelů do chráněných bydlení. Transformace také přináší změnu uvaţování o způsobu bydlení lidí s postiţením. V prvé řadě by měla být důleţitá perspektiva budoucího uţivatele, člověka, který bude v daném prostoru ţít, aby to bylo místo pro kvalitní ţivot, nikoliv prostor pro poskytování sociální sluţby. Fungování a podoba chráněného bydlení by měla být taková, aby se co nejvíce přibliţovala běţným podmínkám bydlení kaţdého z nás. Ve společné domácnosti klientům pomáhají pracovníci v sociálních sluţbách a to v rozsahu, v jakém jej individuálně kaţdý klient potřebuje. Předpokládá se, ţe chráněné bydlení bude koedukované, aby v něm mohli společně ţít ţeny s muţi. Chráněné bydlení tedy je umístěno v bytě nebo v rodinném domku, kde spolu bydlí v domácnosti malý počet klientů. Kaţdý si zde najde své soukromí. S chodem domácnosti a s dalšími náročnějšími úkony dopomáhají pracovníci v sociální péči určité organizace. Lidé docházejí na svá pracoviště, nakupují, chodí na procházky a návštěvy, jezdí hromadnou dopravou apod., v takové míře, která odpovídá jejich individuálním schopnostem. Sniţuje se klientova závislost na poskytovateli sluţby chráněného bydlení, protoţe klient vyuţívá zároveň i sluţby jiných poskytovatelů. S novými moţnostmi se ale objevuje také větší míra zodpovědnosti. S tou se musí klienti učit srovnávat a vypořádávat. Chráněné bydlení je moderní forma celoroční péče a mělo by být pro své klienty trvalým domovem.
3. 1. Zákon o sociálních sluţbách I kdyţ práce na prvních návrzích nového systému v sociálních sluţbách započaly jiţ v roce 1994, teprve v roce 2006 byl přijat nový zákon o sociálních sluţbách. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007. Hlavním posláním zákona o sociálních sluţbách jak uvádí Michalík (20012), je ochrana práv a oprávněných zájmů lidí, kteří jsou v jejich prosazování oslabeni z důvodu zdravotního postiţení, věku či nepříznivé ţivotní situace. Tato podoba zákona reaguje na běţné podmínky ţivota v naší společnosti a garantuje pomoc a podporu potřebným ve formě, která zaručuje zachovávání lidské důstojnosti, ctí individuální lidské potřeby a současně posiluje schopnost sociálního začleňování kaţdého jednotlivce do společnosti v jeho přirozeném sociálním prostředí.
26
Prostředí sociálních sluţeb je charakterizováno mnoţstvím vztahů mezi lidmi a institucemi, které mají významný vliv na kvalitu ţivota lidí. Jedná se o vztahy, jejichţ význam vyţaduje zákonnou oporu z důvodu ochrany práv a oprávněných zájmů těch lidí, kteří jsou oslabeny ve schopnosti je prosazovat. Hlavním cílem zákona je vytvoření podmínek pro uspokojování přirozených potřeb lidí, a to formou podpory a pomoci při zvládání péče o vlastní osobu, v soběstačnosti nezbytné pro plnohodnotný ţivot a v ţivotních situacích, které mohou člověka vyřazovat z běţného ţivota společnosti. Sociální sluţby umoţňují člověku ohroţenému sociálním vyloučením účastnit se na kaţdodenním ţivotě společnosti, tím je myšlen přístup ke vzdělání, zaměstnání a kulturnímu a společenskému ţivotu, apod. K tomu, aby mohly být naplněny výše uvedené principy, nabízí zákon následující zásadní nástroje, jak uvádí MPSV (2006). Kaţdé osobě garantuje bezplatné sociální poradenství. Osobám, které jsou závislé na pomoci jiného člověka ve zvládání péče o sebe, bude poskytována státem sociální dávka „příspěvek na péči“. Osobám, které nezvládají svou situaci samostatně nebo s pomocí rodiny a jiných blízkých, nabízí velmi pestrou nabídku sociálních sluţeb, ze které si mohou svobodně vybírat podle svého uváţení, finančních moţností či dalších individuálních moţností. Zákon současně garantuje, ţe poskytované sluţby budou pro uţivatele bezpečné, profesionální a přizpůsobené potřebám lidí, a to vţdy tak, aby v prvé řadě zachovávaly lidskou důstojnost uţivatelů a podporovaly je v aktivním přístupu k ţivotu. Zákon také vytváří prostor pro spoluúčast lidí na procesech rozhodování o rozsahu, druzích a dostupnosti sociálních sluţeb v jejich obci či kraji.
Sociální sluţby jsou podle zákona č 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách vymezeny jako soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Podle Průvodce zákonem o sociálních sluţbách, (2006), nový zákon vymezuje tři základní oblasti sluţeb:
27
Sociální poradenství jako nedílnou součást všech sociálních sluţeb. Sluţby sociální péče jako sluţby, jejichţ cílem je zabezpečovat základní ţivotní potřeby lidí, kteří nemohou být zajištěny bez péče jiného člověka. Sluţby sociální prevence, které slouţí k předcházení a zabraňování sociálnímu vyloučení lidí ohroţených sociálně negativními jevy. Formy poskytování sociálních sluţeb: Terénní sociální sluţby jsou poskytovány v prostředí, kde člověk ţije, tj. především v domácnosti, v místě, kde pracuje, vzdělává se nebo tráví volný čas. Jde například o pečovatelskou sluţbu, osobní asistenci či terénní programy pro ohroţenou mládeţ. Ambulantní sociální sluţby člověk dochází do specializovaných zařízení, jako jsou například, poradny, denní stacionáře nebo kontaktní centra. Pobytové sociální sluţby jsou poskytovány v zařízeních, kde člověk v určitém období svého ţivota celodenně, respektive celoročně ţije. Jedná se především o domovy pro seniory či pro lidi se zdravotním postiţením, ale také o tzv. chráněné bydlení pro lidi se zdravotním postiţením či azylové domy. Nový zákon umoţňuje poskytovatelům přesnější vymezení rozsahu sluţeb, které poskytují, a zároveň dá uţivatelům sociálních sluţeb moţnost výběru takového poskytovatele, který nabízí pro uţivatele nejvhodnější sociální sluţbu. Vedle povinně poskytovaných sociálních sluţeb, existují další doplňkové sluţby, které si bude moci uţivatel zvolit a sjednat s poskytovatelem podle svého výběru. V zařízeních sociálních sluţeb s pobytovými sluţbami jsou poskytovány sociální sluţby také lidem se stabilně zhoršeným zdravotním stavem, kterým musí být zajištěna zdravotní péče. Zákon stanovuje poskytovatelům těchto druhů sluţeb povinnost zajistit potřebnou zdravotní péči. Kaţdý ze ţadatelů o sluţbu si můţe vybrat pro sebe tu nejvhodnější, která mu pomůţe podpořit vlastní aktivitu vedoucí k řešení nepříznivé situace. Důleţitým principem je moţnost kombinace různých druhů sluţeb a také kombinace sluţeb s pomocí a podporou ze strany rodiny či jiných lidí. Mezi sluţby sociální péče patří: osobní asistence pečovatelská sluţba
28
tísňová péče odlehčovací sluţby průvodcovské a předčitatelské sluţby podpora samostatného bydlení centra denních sluţeb denní a týdenní stacionáře domovy pro osoby se zdravotním postiţením domovy pro seniory domovy se zvláštním reţimem chráněné bydlení sociální sluţby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče Mezi sluţby sociální prevence například patří: raná péče telefonická krizová pomoc tlumočnické sluţby azylové domy domy na půl cesty kontaktní centra krizová pomoc nízkoprahová denní centra nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ noclehárny sluţby následné péče sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením sociálně terapeutické dílny terapeutické komunity terénní programy sociální rehabilitace. Zákon mimo jiné také jasně definuje a následně trvá na dodrţování základních zásad poskytování sociálních sluţeb, jako je zachování důstojnosti a lidských práv osob, které
29
sociální sluţby vyuţívají. Dále vymezuje individuální rozměr poskytovaných sluţeb, coţ znamená, ţe poskytovatel musí vycházet z potřeb konkrétní osoby, nikoliv skupiny osob či z potřeb poskytovatele sluţby. Zákon 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách obsahuje mimo jiné také pokyny pro uzavírání smluv o poskytování sociálních sluţeb, důleţité je oprávnění k poskytování sociálních sluţeb, registrací na příslušném krajském úřadě, nástrojem ochrany práv klientů sociálních sluţeb je inspekce, stanovuje také předpoklady pro výkon sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních sluţbách a v neposlední řadě také právně ukotvuje financování sociálních sluţeb. Legislativně jsou některé kroky zakotveny ve Vyhlášce 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. Tato vyhláška byla novelizována s účinností od 1. 1. 2014. Obsahuje například tyto části: Způsob hodnocení úkonů péče o vlastní osobu a úkonů soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti (10 základních ţivotních potřeb – mobilita, orientace apod.). Rozsah úkonů poskytovaných v rámci základních činností u jednotlivých druhů sociálních sluţeb a maximální výše úhrad za poskytování některých sociálních sluţeb (podrobný popis sluţeb a popis úhrad). Zdravotní stavy vylučující poskytování pobytových sociálních sluţeb. Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních sluţbách (vzdělávání pracovníků v sociálních sluţbách). Hodnocení plnění standardů kvality sociálních sluţeb a informace o výsledku provedené inspekce. Náleţitosti průkazu zaměstnance obce a zaměstnance kraje oprávněného k výkonu činností sociální práce. Součástí vyhlášky jsou také 3 přílohy: Činnosti pro hodnocení schopnosti zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti a odchylný způsob hodnocení těchto úkonů u osob do 18 let věku. Obsah standardů kvality sociálních sluţeb. Vzor zvláštního oprávnění zaměstnance obce, kterým se prokazuje při provádění sociálního šetření a kontroly vyuţívání příspěvku na péči. Tyto informace a spousta dalších podnětných údajů lze najít na webových stránkách 30
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Zcela jistě přijde ještě spousta novelizací tohoto zákona, přesto byl tento zákon dlouho očekávaným a vítaným krokem. I přes některé problémy, přinesl do praxe mnoho zlepšení pro kvalitu ţivota uţivatelů poskytovaných sociálních sluţeb.
3. 2. Chráněné bydlení Jednou z mnoha sociálních sluţeb je také chráněné bydlení. „(1) Chráněné bydlení je pobytová sluţba poskytovaná osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu zdravotního postiţení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení
má
formu
skupinového,
popřípadě
individuálního
bydlení.
(2) Sluţba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, b) poskytnutí ubytování, c) pomoc při zajištění chodu domácnosti, d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.“ (§ 51 zákon 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách)
Podle Koncepce kvality sociálních sluţeb v Moravskoslezském kraji, (2010) je doporučováno, aby sociální sluţba chráněné bydlení splňovala tyto podmínky: Technická vybavenost Skupinové bydlení je individuální bydlení několika osob, je vţdy ţádoucí zajistit uţivatelům sluţby dostatek soukromí. Ideální je ubytování v jednolůţkových pokojích. Osoby neţijící v partnerském vztahu potřebují své soukromí stejně jako lidé bez postiţení. Pro komunikaci a společenský kontakt slouţí obývací pokoj nebo kuchyň. Dvoulůţkové pokoje by měly slouţit zejména párům a lidem, kteří preferují tento druh souţití. Pro pocit 31
zcela domácího prostředí srovnatelného s bydlením intaktních vrstevníků napomáhá umoţnit uţivatelům naplňovat svá přání a potřeby i drobného charakteru, jako je například vlastnit domácí zvíře, pěstovat pokojové rostliny, pěstovat rostliny na zahradě, vybavit si pokoj vlastním nábytkem aj. Individuální bydlení je ubytování v bytě, který je umístěn mezi dalšími byty například v panelovém domě. Kapacita domky, případně vily pro max. Počet 6 - 8 osob včetně 1 obývacího pokoje a1 kuchyně (případně 1 velká místnost slouţící jako kuchyň i prostor pro volný čas) max. počet 3 byty v domě sociální zařízení (2x ve vile – na kaţdém poschodí, 1x v bytě – dle počtu osob) úloţné prostory (pro uskladnění kompenzačních pomůcek, sezónního oblečení aj.) počet osob dle velikosti bytu, max. 2 osoby/1 pokoj + 1 obývací pokoj (volný čas, TV) + 1 kuchyň + sociální zázemí (WC + koupelna s pračkou) v bytě pro 4 osoby – 1 sociálních zařízeních v bytě pro 5 a více osob – individuálně zváţit vybavení bytu dalším WC, umyvadlem, popřípadě sprchovým koutem Velikost pokojů min. velikost pokoje pro 2 osoby 20 m2, (25m2), (dle cílové skupiny) min. velikost pokoje pro 1 osobu 12 m2 (15 m2), (dle cílové skupiny) Prostory pro personál vţdy záleţí na cílové skupině uţivatelů a druhu poskytované sociální sluţby v rámci bytu ţádné zázemí pro personál; dle potřeby pouze dochází terénní pracovník v rámci domu prostor pro personál - šatna, příp. skříňka na osobní věci, sociální zařízení, pracovna (v rámci obývacího pokoje nebo samostatná místnost) s vybavením pro vedení sluţby (dokumentace, PC, léky atp.) Nezbytné je v takovéto sluţbě také poskytovat sociální sluţby jinak, nově. Současné podmínky, k tomu sami vybízejí. Integrace nemůţeme dosáhnout, pokud klienti budou většinu svého času právě v budově chráněného bydlení a nebudou z něj prakticky vůbec vycházet. Je nutné navazovat kontakt s jinými lidmi v sousedství a s okolím svého bydliště. Velký význam má chráněné bydlení zejména pro lidi, kteří docházejí například do
32
podporovaného zaměstnávání, do sociálně terapeutických dílen nebo kteří spolupracují s institucemi pro smysluplné naplnění volného času. Bohuţel, těchto návazných sluţeb není stále dostatek.
1. TRANSFORMACE V SOCIÁLNÍCH SLUŢBÁCH MOTTO: „Jestli-že vnímám člověka v ústavu ne jako svěřence ústavu, ale jako spoluobčana, zhrozím se, jak málo spoluobčanské solidarity a jak málo občanských práv se mu dostává. Teprve tento údiv je skutečným motorem transformace. Nestanu-li v tomto údivu, nic nepochopím.“ (Milan Cháb) Proces změny myšlení a změny způsobu poskytování sociálních sluţeb to je transformace v sociálních sluţbách. Proces, který směřuje k návratu občanů s mentálním postiţením z původní sociální sluţby - ústavu do přirozeného prostředí – domů, bytů, ve kterém budou uţivatelům poskytovány sociální sluţby dle míry jejich postiţení a individuálních potřeb. Cílem je zkvalitnit ţivot lidem s postiţením a umoţnit jim ţít běţný ţivot, srovnatelný s ţivotem intaktních vrstevníků. Transformace sociálních sluţeb přináší změnu uvaţování o způsobu bydlení. Jak se tato změna projevuje v oblasti architektury? V prvé řadě je důleţitá perspektiva budoucího uţivatele, který bude v daném objektu bydlet, ţít. Co potřebuje budoucí obyvatel bytu nebo domu ke spokojenému bydlení, ke spokojenému ţivotu? Co bude tato osoba potřebovat za několik let? Prostor k bydlení by měl být dostatečně flexibilní, aby bylo moţné reagovat na různé potřeby, které se v průběhu ţivota vyvíjejí a mění. Nad budoucností je potřeba přemýšlet. U mladého jedince lze předpokládat, ţe naváţe partnerský vztah a bude chtít ţít s partnerem. U starších jedinců lze předvídat úbytek tělesných sil a větší nároky na bezbariérovost prostoru. Bylo by chybou vnímat proces transformace jako nahrazení velkých ústavních budov, zámků a usedlostí budovami menšími, přívětivějšími.
33
Srovnání dojmu z instituce – ústavu s domovem – domácností Tabulka č. 1 Instituce - ústav
Domov - domácnost
Objekt, ve kterém žijí pouze postižení
Byt v běžném bytovém nebo rodinném domě
Orientace na provoz a provozní potřeby, na Orientace vytváření podmínek pro zajištění služby Specifické herna,
názvosloví:
sesterna,
denní
lůžková
na
bydlení a běžný
život,
orientace na člověka a jeho potřeby
místnost, Běžné názvosloví: obývací pokoj, kuchyně,
část,
čajová pokoj, jídelna, předsíň
kuchyňka Již zvenku je budova nápadná, odlišuje se Stavba se zvenku neliší od okolních staveb od běžných staveb pro bydlení
pro bydlení
Pro uživatele je těžké budovu samostatně Pro uživatele je snadné opustit budovu a jít opustit (bariéry na cestě, zamknuté dveře, do obce nebo města chybí chodníky, hustý provoz aut, apod.)
Pro člověka „zvenku „je obtížné do budovy Člověk „zvenku „se necítí jako nezvaný host vstoupit (fyzické i psychické bariéry) Obyvatel nemá žádný prostor, který by byl Obyvatel má svůj prostor (pokoj, byt), který má zařízený podle svého, kde může být sám
jeho
a dělat si věci podle svého, tento prostor je ostatními respektován
Příliš
mnoho
orientačních neobvyklé
speciálního
systémů, materiály,
vybavení, Interiér působí v zásadě domácím dojmem,
nástěnek barvy,
apod., speciální vybavení není na první pohled
zařizovací nápadný, oděv personálu je civilní
předměty, bílý oděv personálu Dlouhé chodby, velké haly a prostory, Důsledné členění na bytové jednotky, jasně nejasně oddělená část bydlení od prostorů definované pokoje jednotlivých obyvatel pro personál, terapie apod., kumulace (polohou,
34
mírou
soukromí),
společný
mnoha funkcí v jednom objektu
prostor (obývací pokoj) pro omezený počet osob – obyvatel bytu
Členění na lůžkovou část (zde všichni spí) a Důsledné členění na oddělené menší bytové na denní část (zde všichni jí, tráví volný čas jednotky, domácnosti
apod.)
v
případě jasné
větší,
zónování
skupinové na
část
společnou pro všechny a části soukromé pro jednotlivé členy domácnosti Členění budovy „na provozy“: ústavní Kuchyně, kuchyně, ústavní prádelna, údržba apod. Vybavení
obytných
prostor
komora,
pračka apod. Jsou
součástí každého bytu
stejným Vybavení nábytkem a doplňky dle vkusu
nábytkem, stejnými závěsy apod. - prostory uživatele, prostory působí domácky, odrážejí působí unifikovaně
individualitu obyvatele
Na podlahách je převážně linoleum a Materiál podlahových krytin v obytných dlažba
místnostech je obdobný jako v běžných domácnostech (parkety,
dřevo,
koberce
apod.) Uživatel se při jídle, sledování televize Uživatel se při jídle, sledování televize apod., setkává se všemi uživateli objektu
apod., setkává jen s obyvateli bytu (pokud nebydlí sám), jestliže chce vidět ostatní lidi, může je navštívit do jejich bytu nebo se s nimi sejít např. v restauraci
Uživatel se na chodbách, ve společných Uživatel se ve svém bytě setkává jen se členy prostorách a často i ve svém bytě setkává užšího týmu pracovníků, kteří v daném bytě postupně se všemi členy personálu (řádově poskytují asistenci (řádově několik málo desítky lidí
lidí)
35
Personál vnímá celou budovu včetně pokojů Personál uživatelů jako své pracoviště
rozlišuje
(a
je
to
dáno
i
architektonicky) své pracoviště (kancelář) a osobní prostor uživatelů (jejich pokoj, byt), uživatel je ve svém bytě doma, pracovník si je vědom, že vstupuje do privátního prostoru domova uživatele
(Bydlení nejen pro lidi se zdravotním postižení, MPSV ČR, 2012)
4. 1. Standardy kvality sociálních sluţeb Matoušek (2007) uvádí, ţe první komplexní pokus o řešení kvality sociálních sluţeb v naší republice proběhl v roce 2002, a to zavedením Standardů kvality sociální péče. Standardy pomáhali českým zpracovatelům vytvářet Chris Payne a Andrea Taylor v rámci česko-britského projektu na podporu MPSV při reformě sociálních sluţeb. Ideálem dobré praxe přitom byla podpora nezávislosti a osobního růstu uţivatele sluţby, respekt k jeho právům a poskytnutí efektivní pomoci při řešení náročné ţivotní situace. Standardy vycházejí z koncepce naplňování základních lidských práv a svobod. Je to pomůcka pro poskytovatele i pracovníky v sociálních sluţbách jak poskytovat co nejkvalitnější sluţby, respektovat základní lidská práva uţivatelů, jako jsou například, ochrana osobní svobody, soukromí, osobních údajů, diskriminace, ochrana před různými formami zneuţívání apod. Je to soubor kritérií, jimiţ jsou definovány vztahy mezi poskytovatelem a uţivatelem sociální sluţby. Legislativně se staly právním předpisem závazným od 1. 1. 2007., Znění kritérií Standardů je obsahem přílohy č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, v platném znění. Standardů je celkem 15. Původně jich bylo 17, byly vyňaty provozní standardy týkající se informovanosti o sluţbě a ekonomika. Jsou očíslovány, obsahují různá kritéria a dělí se do tří okruhů: procedurální (standardy č.1 - 8), personální (standardy č.9 - 11) a provozní (standardy č.12 - 15).
36
Obsah standardů kvality sociálních sluţeb „Standard č. 1. - Cíle a způsoby poskytování sociálních sluţeb Kritérium a) Poskytovatel má písemně definováno a zveřejněno poslání, cíle a zásady poskytované sociální sluţby a okruh osob, kterým je určena, a to v souladu se zákonem stanovenými základními zásadami poskytování sociálních sluţeb, druhem sociální sluţby a individuálně určenými potřebami osob, kterým je sociální sluţba poskytována; podle tohoto poslání, cílů a zásad poskytovatel postupuje; b) Poskytovatel vytváří podmínky, aby osoby, kterým poskytuje sociální sluţbu, mohly uplatňovat vlastní vůli při řešení své nepříznivé sociální situace; c) Poskytovatel má písemně zpracovány pracovní postupy zaručující řádný průběh poskytování sociální sluţby a podle nich postupuje; d) Poskytovatel vytváří a uplatňuje vnitřní pravidla pro ochranu osob před předsudky a negativním hodnocením, ke kterému by mohlo dojít v důsledku poskytování sociální sluţby. Standard č. 2. - Ochrana práv osob Kritérium a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro předcházení situacím, v nichţ by v souvislosti s poskytováním sociální sluţby mohlo dojít k porušení základních lidských práv a svobod osob, a pro postup, pokud k porušení těchto práv osob dojde; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; b) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla, ve kterých vymezuje situace, kdy by mohlo dojít ke střetu jeho zájmů se zájmy osob, kterým poskytuje sociální sluţbu, včetně pravidel pro řešení těchto situací; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; c) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro přijímání darů; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje. Standard č. 3. - Jednání se zájemcem o sociální sluţbu Kritérium a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla, podle kterých informuje zájemce o sociální sluţbu srozumitelným způsobem o moţnostech a podmínkách poskytování sociální
37
sluţby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; b) Poskytovatel projednává se zájemcem o sociální sluţbu jeho poţadavky, očekávání a osobní cíle, které by vzhledem k jeho moţnostem a schopnostem bylo moţné realizovat prostřednictvím sociální sluţby; c) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro postup při odmítnutí zájemce o sociální sluţbu z důvodů stanovených zákonem; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje. Standard č. 4. - Smlouva o poskytování sociální sluţby Kritérium a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro uzavírání smlouvy o poskytování sociální sluţby s ohledem na druh poskytované sociální sluţby a okruh osob, kterým je určena; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; b) Poskytovatel při uzavírání smlouvy o poskytování sociální sluţby postupuje tak, aby osoba rozuměla obsahu a účelu smlouvy; c) Poskytovatel sjednává s osobou rozsah a průběh poskytování sociální sluţby s ohledem na osobní cíl závislý na moţnostech, schopnostech a přání osoby; Standard č. 5. - Individuální plánování průběhu sociální sluţby Kritérium a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla podle druhu a poslání sociální sluţby, kterými se řídí plánování a způsob přehodnocování procesu poskytování sluţby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; b) Poskytovatel plánuje společně s osobou průběh poskytování sociální sluţby s ohledem na osobní cíle a moţnosti osoby; c) Poskytovatel společně s osobou průběţně hodnotí, zda naplňovány její osobní cíle; d) Poskytovatel má pro postup podle písmene b) a c) pro kaţdou osobu určeného zaměstnance; e) Poskytovatel vytváří a uplatňuje systém získávání a předávání potřebných informací mezi zaměstnanci o průběhu poskytování sociální sluţby jednotlivým osobám; Plnění kritérií uvedených v písmenech d) a e) se nehodnotí u poskytovatele, který je fyzickou osobou a nemá zaměstnance.
38
Standard č. 6. - Dokumentace o poskytování sociální sluţby Kritérium a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zpracování, vedení a evidenci dokumentace o osobách, kterým je sociální sluţba poskytována, včetně pravidel pro nahlíţení do dokumentace; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; Standard č. 7. - Stíţnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální sluţby Kritérium a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stíţností osob na kvalitu nebo způsob poskytování sociální sluţby, a to ve formě srozumitelné osobám; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; b) Poskytovatel informuje osoby o moţnosti podat stíţnost, jakou formou stíţnost podat, na koho je moţno se obracet, kdo bude stíţnost vyřizovat a jakým způsobem a o moţnosti zvolit si zástupce pro podání a vyřizování stíţnosti; s těmito postupy jsou rovněţ prokazatelně seznámeni zaměstnanci poskytovatele; c) Poskytovatel stíţnosti eviduje a vyřizuje je písemně v přiměřené lhůtě; d) Poskytovatel informuje osoby o moţnosti obrátit se v případě nespokojenosti s vyřízením stíţnosti na nadřízený orgán poskytovatele nebo na instituci sledující dodrţování lidských práv s podnětem na prošetření postupu při vyřizování stíţnosti. Standard č. 8. - Návaznost poskytované sociální sluţby na další dostupné zdroje Kritérium a) Poskytovatel nenahrazuje běţně dostupné veřejné sluţby a vytváří příleţitosti, aby osoba mohla takové sluţby vyuţívat; b) Poskytovatel zprostředkovává osobě sluţby jiných fyzických a právnických osob podle jejích individuálně určených potřeb; c) Poskytovatel podporuje osoby v kontaktech a vztazích s přirozeným sociálním prostředím; v případě konfliktu osoby v těchto vztazích poskytovatel zachovává neutrální postoj. Standard č. 9. - Personální a organizační zajištění sociální sluţby Kritérium
39
a) Poskytovatel má písemně stanovenu strukturu a počet pracovních míst, pracovní profily, kvalifikační poţadavky a osobnostní předpoklady zaměstnanců uvedených v § 115 zákona o sociálních sluţbách; organizační struktura a počty zaměstnanců jsou přiměřené druhu poskytované sociální sluţby, její kapacitě a počtu a potřebám osob, kterým je poskytována; b) Poskytovatel má písemně zpracovánu vnitřní organizační strukturu, ve které jsou stanovena oprávnění a povinnosti jednotlivých zaměstnanců; c) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro přijímání a zaškolování nových zaměstnanců a fyzických osob, které nejsou v pracovně právním vztahu s poskytovatelem; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; d) Poskytovatel, pro kterého vykonávají činnost fyzické osoby, které nejsou s poskytovatelem v pracovně právním vztahu, má písemně zpracována vnitřní pravidla pro působení těchto osob při poskytování sociální sluţby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje. Plnění kritérií uvedených v písmenech a) aţ d) se nehodnotí u poskytovatele, který je fyzickou osobou a nemá zaměstnance. Standard č. 10. - Profesní rozvoj zaměstnanců Kritérium a) Poskytovatel má písemně zpracován postup pro pravidelné hodnocení zaměstnanců, který obsahuje zejména stanovení, vývoj a naplňování osobních profesních cílů a potřeby další odborné kvalifikace; podle tohoto postupu poskytovatel postupuje; b) Poskytovatel má písemně zpracován program dalšího vzdělávání zaměstnanců; podle tohoto programu poskytovatel postupuje; c) Poskytovatel má písemně zpracován systém výměny informací mezi zaměstnanci o poskytované sociální sluţbě; podle tohoto systému poskytovatel postupuje; d) Poskytovatel má písemně zpracován systém finančního a morálního oceňování zaměstnanců; podle tohoto systému poskytovatel postupuje; e) Poskytovatel zajišťuje pro zaměstnance, kteří vykonávají přímou práci s osobami, kterým je poskytována sociální sluţba, podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka. Plnění kritérií uvedených v písmenech c) a d) se nehodnotí u poskytovatele, který je fyzickou osobou a nemá zaměstnance; kritéria uvedená v písmenech a) a b) se na tohoto poskytovatele vztahují přiměřeně. 40
Standard č. 11. - Místní a časová dostupnost poskytované sociální sluţby Kritérium Poskytovatel určuje místo a dobu poskytování sociální sluţby podle druhu sociální sluţby, okruhu osob, kterým je poskytována, a podle jejich potřeb. Standard č. 12. - Informovanost o poskytované sociální sluţbě Kritérium Poskytovatel má zpracován soubor informací o poskytované sociální sluţbě, a to ve formě srozumitelné okruhu osob, kterým je sluţba určena. Standard č. 13. - Prostředí a podmínky Kritérium a) Poskytovatel zajišťuje materiální, technické a hygienické podmínky přiměřené druhu poskytované sociální sluţby a její kapacitě, okruhu osob a individuálně určeným potřebám osob; b) Poskytovatel poskytuje pobytové nebo ambulantní sociální sluţby v takovém prostředí, které je důstojné a odpovídá okruhu osob a jejich individuálně určeným potřebám. Plnění kritéria uvedeného v písmenu b) se nehodnotí u poskytovatele, který neposkytuje sociální sluţby v zařízení sociálních sluţeb. Standard č. 14. - Nouzové a havarijní situace Kritérium a) Poskytovatel má písemně definovány nouzové a havarijní situace, které mohou nastat v souvislosti s poskytováním sociální sluţby, a postup při jejich řešení; b) Poskytovatel prokazatelně seznámí zaměstnance a osoby, kterým poskytuje sociální sluţbu, s postupem při nouzových a havarijních situacích a vytváří podmínky, aby zaměstnanci a osoby byli schopni stanovené postupy pouţít; c) Poskytovatel vede dokumentaci o průběhu a řešení nouzových a havarijních situací. Plnění kritéria uvedeného v písmenu b) se nehodnotí u poskytovatele, který je fyzickou osobou a nemá zaměstnance.
41
Standard č. 15. - Zvyšování kvality sociální sluţby Kritérium a) Poskytovatel průběţně kontroluje a hodnotí, zda je způsob poskytování sociální sluţby v souladu s definovaným posláním, cíle a zásadami sociální sluţby a osobními cíle jednotlivých osob; b) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zjišťování spokojenosti osob se způsobem poskytování sociální sluţby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; c) Poskytovatel zapojuje do hodnocení poskytované sociální sluţby také zaměstnance a další zainteresované fyzické a právnické osoby; d) Poskytovatel vyuţívá stíţností na kvalitu nebo způsob poskytování sociální sluţby jako podnět pro rozvoj a zvyšování kvality sociální sluţby.“ (Příloha č. 2 vyhlášky č.505/2006Sb., zdroj http://www.mpsv.cz/cs/5963)
42
II. PRAKTICKÁ ČÁST Cílem diplomové práce a její praktické části je snaha prokázat smysluplnost vznikajících pobytových sluţeb v reţimu chráněného bydlení a představit pět vybraných zařízení, která se zapojili do procesu transformace pobytových zařízení pro osoby se zdravotním postiţením v Moravskoslezském kraji v rámci koncepce kvality sociálních sluţeb. Zjistit, jaká je kvalita ţivota osob s mentálním postiţením, zda jsou respektovány jejich potřeby a zájmy, zda mají důstojné podmínky pro svůj ţivot. Dále také, zhodnotit, jak se sociální sluţba chráněné bydlení rozvíjí v těchto organizacích od roku 2002 do současnosti (konkrétně k 31. 12. 2013) a pokusit se navrhnout některá opatření, která by sociální sluţbu chráněné bydlení mohla posunout k lepší kvalitě ţivota uţivatelů. Způsobem zjišťování dat v této práci bude především pozorování a individuální, volný rozhovor. Tyto dvě výzkumné metody patří mezi základ pro získávání informací. Při vedení rozhovoru lze získat klíčové informace jak verbální, tak neverbální komunikací, pomocí očního kontaktu, tónu hlasu, výrazu, gestikulace, mimiky a dalších prozodických faktorů. Proto je vhodné tyto dvě metody propojit. Výzkumu se zúčastnilo celkem 65 respondentů, z toho 39 ţen a 26 muţů z chráněných bydlení pěti organizací: Harmonie p. o., Marianum p. o., Zámek Nová Horka p. o., Náš Svět p. o. a Zámek Dolní Ţivotice p. o. Věk respondentů se se pohyboval od 28 do 65 let. V práci je pouţito 25 projektových otázek, které se v průběhu rozhovoru mohou měnit s ohledem na individuální zvláštnosti respondentů, které jsou specifické pro osoby s mentálním postiţením. Je nutno respektovat práva klientů, především právo na soukromí, proto je nutný individuální přístup. Sběr dat pro výzkum trval zhruba rok, v tom je zahrnuto seznámení se s přirozeným prostředím respondentů, s ohledem na vzdálenost zkoumaných zařízení. Výsledky pozorování a rozhovoru jsou zhodnoceny slovním hodnocením.
43
1. POHLED DO HISTORIE VYBRANÝCH ZAŘÍZENÍ Pro představení jednotlivých organizací je nezbytné podívat se do minulosti, která nám jasně ukáţe, jak se jednotlivé sluţby v průběhu let měnily. Z tohoto pohledu lze posoudit kvalitu ţivota lidí s mentálním postiţením dříve a dnes. Zdrojem informací pro tuto kapitolu je Souhrnná zpráva o procesu transformace v Moravskoslezském kraji (2012) a webové stránky jednotlivých organizací (viz. seznam pouţité literatury). HARMONIE p. o. V roce 2002 byly sluţby ústavu sociální péče (pozdější Harmonie p. o.) situovány v prostorách zámku v obci Hošťálkovy (ÚSP zde bylo otevřeno v roce 1965). Kapacita domova byla 80 ţen, průměrný věk klientek byl 58 let. Sluţby byly poskytovány v rámci ošetřovatelského oddělení a výchovného úseku. Bydlely v jednom jednolůţkovém pokoji, v jednačtyřiceti dvoulůţkových pokojích a v osmi aţ šestnáctilůţkových pokojích. O klientky se staralo celkem 26 pracovníků, z toho 8 zdravotních sester, 13 pracovníků sociální péče, 4 pedagogičtí pracovníci a 1 sociální pracovnice. V zámku byly vybudovány 4 menší dílny, které byly otevírány v pracovní dny pro 8 – 10 klientek. V rámci dílen, kde se tkalo, šilo, dralo peří apod., byly nabízeny i další aktivizační činnosti například opakování trivia, relaxace cvičení, muzikoterapie. Pro klientky ústavu pořádali pracovníci výlety, rekreace, návštěvy kulturních akcí. V roce 2002 odešlo z domova prvních 28 dospělých klientek s mentálním postiţením do chráněného bydlení ve Městě Albrechticích. V roce 2009 došlo ke sloučení s Nadějí p. o., která sídlila na zámku v Jindřichově ve Slezsku a o rok později s Krajánkem p. o. se sídlem v Městě Albrechticích. MARIANUM p. o. Hlavní budova Mariana vybudovala v letech 1907 – 1909 Kongregace Dcer Boţské Lásky. Od padesátých let minulého století zde byly poskytovány sluţby osobám s mentálním postiţením. V roce 1990 byla kapacita ÚSP více neţ 300 osob, cílovou skupinou byli lidé s mentálním a kombinovaným postiţením různého věku a pohlaví, v roce byla kapacita tohoto zařízení 227 uţivatelů. Moravskoslezský kraj je zřizovatelem této organizace od roku 2003. Sluţby byly poskytovány všem klientům v jedné velké budově. Ţili zde na mnohalůţkových pokojích (aţ 18), sdíleli společné sociální zázemí a nebylo moţné zajistit jim intimitu a soukromí. V zařízení byla samostatná ambulance lékaře, klienti, kteří plnili povinnou školní docházku, se učili také budově. V roce 2004 zde pracovalo 135 pracovníků především zdravotnický personál.
44
ZÁMEK NOVÁ HORKA p. o. Zámek Nová Horka začal slouţit sociálním účelům od roku 1948, kdy se zde nejprve umisťovaly děti s postiţením a později senioři. Péči zajišťovaly sestry z řádu sv. Františka a později sestry řádu sv. Kříţe. Ústav spravovala Česká katolická charita. Poté byly do zařízení přijímány ţeny s duševním onemocněním. Od roku 1964 bylo zařízení změněno na ústav sociální péče. Od roku 1993 se ústav stal samostatným právním subjektem, zřizovatelem byl Okresní úřad v Novém Jičíně. Po jeho zániku se v roce 2003 stává novým zřizovatelem Moravskoslezský kraj. Tehdy neslo toto zařízení název Ústav sociální péče pro mentálně postiţené ţeny s celoročním provozem. Kapacita zařízení byla 90 klientek, sluţby jim poskytovalo celkem 46 pracovníků, z toho 16 pracovníků v přímé péči, 2 sociální pracovnice a 9 zdravotních sester. Veškeré sluţby byly klientkám poskytovány v budově zámku podle pevného reţimu. NÁŠ SVĚT p. o. V roce 2002 byla sluţba pro osoby s mentálním a kombinovaným postiţením provozována v tehdejším ústavu sociální péče Ostravice a na pobočce ve Frýdku-Místku. V Ostravici bylo celkem 106 klientů, muţů ve věku 25-50 let. V přímé péči pracovalo 47 pracovníků, z toho 33 zdravotnického personálu, 8 vychovatelů a 6 ergoterapeutů. Na pobočce ve Frýdku-Místku bylo umístěno 54 klientů, muţů i ţen ve věku 18-35 let. V přímé péči pracovalo 15 pracovníků, z toho 5 zdravotních sester, 6 vychovatel a 4 ergoterapeuti. Pro obě zařízení měli 1 sociální pracovnici. ZÁMEK DOLNÍ ŢIVOTICE p. o. Do stávajícího objektu zámku a do objektu v Moravici se lidé s mentálním a kombinovaným postiţením přestěhovali v roce 2000 z Opavy. Zámek byl v letech 1995-2000 rekonstruován a tím vznikl závazek vůči státu v objektu zámku poskytovat sluţby sociální péče po další léta. V roce 2002 byli cílovou skupinou muţi se zdravotním postiţením, jak mentálním, tak kombinovaným. Kapacita byla 157 klientů v zámku a 32 klientů v Moravici. Sociální sluţby byly poskytovány v objektu zámku a oranţerie. Klienti sdíleli prostory na jednom místě, většina pokojů měla víc jak tři lůţka, v Objektu v Moravici byly dokonce i dva 15 lůţkové pokoje. Sociální zařízení bylo na chodbách (i přes nákladnou rekonstrukci zámku) a nebylo moţné zajistit klientům důstojné podmínky pro intimitu a soukromí. Sluţby zajišťovalo 50 zdravotních sester, 6 terapeutů a 2 sociální pracovnice. V roce 2002 byl celkových počet pracovníků v tomto zařízení 97.
45
2. POPIS VYBRANÝCH ZAŘÍZENÍ HARMONIE p.o. Základní informace: - sídlo organizace: Krnov, Pod Cvilínem, Chářovská 785/85 - zřizovatel: Moravskoslezský kraj - adresa webových stránek: www.po-harmonie.cz - druh sociální služby: domov pro osoby se zdravotním postiţením, chráněné bydlení, sociálně terapeutická dílna - kapacita: 182 (z toho 107 osob v DOZP, 75 osob v CHB) Charakteristika zařízení: Harmonie, příspěvková organizace poskytuje tři druhy registrovaných sociálních sluţeb: DOZP, CHB, STD. „Posláním Harmonie, chráněných bydlení ve Městě Albrechticích a Krnově je poskytovat dospělým lidem s mentálním a vícenásobným postiţením takovou podporou jakou potřebují k tomu, aby mohli bydlet v běţných domácnostech a s individuální podporou asistenta se rozhodovat o všech věcech, které se jich týkají. Cílová skupina Sluţba je určena dospělým lidem, muţům i ţenám s mentálním a vícenásobným postiţením, kteří potřebují podporu především v rozhodování se, v péči o vlastní domácnost, v hospodaření s penězi, v přípravě a zajištění stravy a v navazování kontaktů s okolím. Komu nemůţeme poskytnout kvalitní sluţby Lidem, kteří potřebují zvýšenou péči a podporu při všech činnostech běţného ţivota, lidem s přidruţenou poruchou autistického spektra a lidem s mentálním a vícenásobným postiţením, u kterých je prioritní duševní onemocnění. Cíle sluţby Cílem sluţby CHB je umoţnit lidem s mentálním a vícenásobným postiţením bydlet v běţných domácnostech a vybavit je potřebnými dovednostmi: • s přiměřenou podporou se rozhodovat o věcech, které jich týkají a umět projevovat svoji vůli při navazování vztahů s druhými lidmi
46
• co nejvíce samostatně zvládat péči o domácnost • orientovat se v okolí bydliště a vyuţívat veřejné sluţby v dané lokalitě Cíleně vytvářet podmínky pro to, aby obyvatelé chráněného bydlení byli součástí ţivota města a pozitivně působit v tomto duchu na veřejnost. Zásady sluţby Obyvatele chráněného bydlení podporujeme v samostatnosti „Co zvládá, dělá sám“. Kaţdý obyvatel chráněného bydlení je pro nás jedinečná osobnost a k jeho potřebám vţdy přistupujeme s ohledem na jeho ţivotní situaci. Obyvatele chráněného bydlení připravujeme na to, ţe je v ţivotě mohou potkat i nepříznivé situace a podporujeme je v tom, jak je zvládat. Uvědomujeme si, ţe potřeby obyvatel chráněného bydlení se mění a proto podporujeme pracovníky v získávání nových znalostí a dovedností.“ (http://www.po-harmonie.cz/sekce/chranene-bydleni-chb/12/) Sluţba chráněného bydlení a personální zajištění: je poskytováno na těchto pracovištích: P. Bezruče 4, v Městě Albrechticích – 20 uţivalelů,7 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje své sluţby od 1. 6. 2002 ve větší vile. Chráněné bydlení P. Bezruče nabízí ubytování ve dvoulůţkových pokojích pro dvacet obyvatelů, muţů i ţen. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Budova má tři patra, která jsou propojena schodištěm a výtahem, který zajišťuje bezbariérový přístup do domu. K budově patří také větší zahrada s pergolou. Chráněné bydlení se nachází nedaleko centra města, coţ je výhodou dostupnosti sluţeb všeho druhu. Pod Hůrkou 20,22,26,28,30, v Městě Albrechticích – 20 uţivatelů, 7 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od 3. 10. 2002 ve dvou rodinných domcích, od roku 2004 ve čtyřech rodinných domcích a od ledna 2008 v pěti rodinných domcích. Chráněné bydlení je poskytováno v 5 patrových rodinných domcích se zahradou, které obývá 20 muţů a ţen. Chráněné bydlení nabízí ubytování v 6 jednolůţkových a 7 dvoulůţkových pokojů. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Domky nejsou bezbariérové. Chráněné bydlení Pod Hůrkou se nachází v klidné části na okraji města, v běţné zástavbě obce. Nejsou proto vhodné pro imobilní klienty. Domky jsou propojeny zahradami.
47
Opavská 40, v Krnově - 8 uţivatelů, 2 pracovníci v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od roku 2009. Budova chráněného bydlení je dvoupatrová v běţné městské zástavbě. Chráněné bydlení nabízí ubytování v prvním i druhém patře ve dvou jednolůţkových pokojích a jednom dvoulůţkovém pokoji, pro 8 muţů i ţen. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 16 hodinová podpora pracovníky bez noční asistence. Byty nejsou bezbariérové, nejsou proto vhodné pro imobilní klienty. Chráněné bydlení se nachází v centru města. Uţivatelé mohou vyuţívat běţných sluţeb, které jim město nabízí – obchod, kadeřník, hromadná doprava, restaurace, divadlo, kino, apod. Krajánek, Krnovská 1, v Městě Albrechticích - 11 uţivatelů, 5 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od roku 2010 ve větší vile. Chráněné bydlení je v jednopatrové budově a nabízí ubytování v pěti dvoulůţkových pokojích a jednom jednolůţkovém pokoji pro 11 obyvatelů, muţů i ţen. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Budova má jedno patro, které je propojeno schodištěm a výtahem, který zajišťuje bezbariérový přístup v celém domě. K budově patří také větší zahrada s pergolou a krbem. Chráněné bydlení se nachází nedaleko centra města, coţ je výhodou dostupnosti sluţeb všeho druhu. B. Smetany 35, v Městě Albrechticích - 16 uţivatelů, 11 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od 1. 10. 2013. Dvoupatrová budova nabízí ubytování pro 16 muţů s mentálním a vícenásobným postiţením se střední a vyšší mírou potřebné podpory. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Budova má dvě patra, která jsou propojena schodištěm a výtahem, který zajišťuje bezbariérový přístup v celém domě. K budově patří také veliká zahrada s pergolou, krbem, hřištěm. V budově je zřízena sociálně terapeutická dílna pro získávání pracovních návyků, rozvoj manuálních a sociálních dovedností pro všechny klienty chráněných bydlení v Městě Albrechticích. Chráněné bydlení se nachází v okrajové části města. Chráněná bydlení Harmonie nabízí klientům tyto následné sluţby: Sociálně terapeutické dílny v Městě Albrechticích a v Krnově, sociální rehabilitaci Rút v Krnově, která nabízí vzdělávací kurzy, cvičnou praxi a podporované zaměstnávání.
48
Základní škola v Městě Albrechticích nabízí kurz pro doplnění základů vzdělání a Střední škola zemědělství a sluţeb v Městě Albrechticích nabízí učební obor kuchař – asistent a obor cukrář.
Celkový počet uţivatelů a rozdělení k 31. 12. 2013 v HARMONII p. o. Tabulka č. 2
ŢENY
MUŢI
CELKEM
31
44
75
rozpětí
32-74
22-62
22-74
průměr
56,5
42,9
48,5
osoby bez závislosti
0
1
1
I. lehká závislost
21
14
35
II. středně těţká závislost
10
15
25
III. Těţká závislost
0
11
11
IV. úplná závislost
0
3
3
lehké
15
10
25
střední
11
29
40
těţké
0
0
0
hluboké
0
0
0
(tělesné, 3
1
4
Osoby se zdravotním postiţením (i kombinovaným) a 0 s psychiatrickou diagnózou
1
1
Osoby s psychiatrickou diagnózou
5
0
5
Bez omezení pohybu
28
42
70
S částečným omezením
4
1
5
S úplným omezením pohybu
0
0
0
POHLAVÍ VĚK
STUPEŇ ZÁVISLOSTI
TYP POSTIŢENÍ (osoby s mentálním postiţením)
Osoby s kombinovaným postiţením mentální) bez psychiatrické diagnózy
MOBILITA
49
MARIANUM p. o. Základní informace: - sídlo organizace: Rooseveltova 886/47, 746 01 Opava - zřizovatel: Moravskoslezský kraj - adresa webových stránek: www.marianum-opava.cz - druh sociální služby: domov pro osoby se zdravotním postiţením, chráněné bydlení, centrum denních sluţeb - kapacita: 183 (z toho 107 osob v DOZP, 76 osob v CHB) Charakteristika zařízení: Marianum, příspěvková organizace poskytuje čtyři druhy registrovaných sociálních sluţeb: DOZP, CHB, Centrum denních sluţeb a podporované bydlení. „Posláním Mariana, p.o. je poskytovat osobám s mentálním nebo vícenásobným postiţením starším 18 let sociální sluţbu v takovém rozsahu, aby mohly ţít ve společnosti obvyklý ţivot a aby přitom byla zachována jejich práva a důstojnost. V souladu se zadáním zřizovatele od roku 2004 provádí Marianum přeměnu, transformaci, sociálních sluţeb, jejímţ cílem je opuštění nevyhovujících prostorů k poskytování sociálních sluţeb a vytvoření podmínek pro začlenění uţivatelů sociálních sluţeb do běţné společnosti.“ (http://www.marianum-opava.cz/index.html) Sluţba chráněného bydlení a personální zajištění je poskytováno na těchto pracovištích: Chráněné bydlení v Jakartovicích-Deštné 68 - 50 uţivatelů, 22 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od roku 2009. Areál je tvořen třemi budovami, jednu nazývají „Růţovka“, ta poskytuje bydlení pro 20 muţů a ţen ve třech bytech ve dvoulůţkových pokojích. Druhá budova, nazývaná „U Rozcestí“, slouţí k ubytování 30 muţů i ţen, je členěna do pěti bytů s dvoulůţkovými pokoji. Tyto dvě budovy jsou propojeny třetí budovou, která je uprostřed a nachází se v ní technické zázemí, zázemí pro personál, jídelna, kuchyně a sklady. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Budovy jsou propojeny schodišti a výtahy, které zajišťuje bezbariérový přístup v celém objektu. K objektu patří také veliká zahrada pro
50
volnočasové aktivity například k zahradničení či relaxaci. V budovách jsou zřízeny sociálně terapeutické dílny pro získávání pracovních návyků, rozvoj manuálních a sociálních dovedností, sportovní sál a relaxační místnost. Chráněné bydlení se nachází v centru malé obce. Chráněné bydlení, Pekliska 53, Velké Hoštice – 12 uţivatelů, 9 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od června 2013. jednopatrová budova nabízí ubytování pro 12 muţů a ţen ve dvou bytech, v šesti jednolůţkových a třech dvoulůţkových pokojích. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Byty jsou bezbariérové. K budově patří také veliká zahrada s ovocným sadem, vhodná pro relaxaci a zahradničení. Chráněné bydlení se nachází v centru obce. Chráněné bydlení Dostojevského č. p. 1594/15 - 8 uţivatelů, 2 pracovníci v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od 1. 1. 2009. Chráněné bydlení nabízí ubytování v bytovém domě, v běţné městské zástavbě. Dva bezbariérově upravené byty jsou po dvou dvoulůţkových pokojích pro 8 muţů i ţen. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 16 hodinová podpora pracovníky bez noční asistence. Chráněné bydlení se nachází v klidné části města, s dostupnou MHD. Uţivatelé mohou vyuţívat běţných sluţeb, které jim město nabízí – obchod, kadeřník, hromadná doprava, restaurace, divadlo, kino, apod. Chráněné bydlení Švestková 32, Opava – Kylešovice - 6 uţivatelů, 2 pracovníci v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od 6. 3. 2013. Chráněné bydlení nabízí ubytování v řadovém domě, v běţné městské zástavbě. V domě mají uţivatelé k dispozici dva dvoulůţkové a dva jednolůţkové pokoje. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 16 hodinová podpora pracovníky bez noční asistence. Chráněné bydlení se nachází v klidné části města, s dostupnou MHD. Uţivatelé mohou vyuţívat běţných sluţeb, které jim město nabízí – obchod, kadeřník, hromadná doprava, restaurace, divadlo, kino, apod. Chráněná bydlení Marianu nabízí klientům tyto následné sluţby: Sociálně terapeutické dílny v Marianu p. o. v Opavě, rehabilitaci formou zooterapie v Marianu p. o. v Opavě, doplnění základů vzdělání v Marianu p. o. v Opavě a nabídku sluţeb občanských sdruţení Fokus a Anima.
51
Celkový počet a rozdělení uţivatelů k 31. 12. 2013 v MARIANU p. o. Tabulka č. 3
ŢENY
MUŢI
CELKEM
42
34
76
rozpětí
32-63
24-66
24-66
průměr
46,5
37,4
43,1
osoby bez závislosti
0
0
0
I. lehká závislost
1
1
2
II. středně těţká závislost
19
16
35
III. Těţká závislost
16
14
30
IV. úplná závislost
6
3
9
lehké
0
6
6
střední
25
22
47
těţké
15
8
23
hluboké
0
0
0
28
64
Osoby se zdravotním postiţením (i kombinovaným) a 5 s psychiatrickou diagnózou
7
12
Osoby s psychiatrickou diagnózou
0
0
0
Bez omezení pohybu
35
31
66
S částečným omezením
7
3
10
S úplným omezením pohybu
0
0
0
POHLAVÍ VĚK
STUPEŇ ZÁVISLOSTI
TYP POSTIŢENÍ (osoby s mentálním postiţením)
Osoby s kombinovaným postiţením mentální) bez psychiatrické diagnózy
(tělesné, 36
MOBILITA
52
ZÁMEK NOVÁ HORKA p. o. Základní informace: - sídlo organizace: Nová Horka 22, 742 13 Studénka - zřizovatel: Moravskoslezský kraj - adresa webových stránek: www.zameknovahorka.cz - druh sociální služby: domov pro osoby se zdravotním postiţením, chráněné bydlení - kapacita: 53 (z toho 22 osob v DOZP, 31 osob v CHB) Charakteristika zařízení: Zámek Nová Horka, příspěvková organizace poskytuje dva druhy registrovaných sociálních sluţeb: DOZP a CHB. „Posláním chráněného bydlení je umoţnit dospělým lidem s mentálním postiţením ţít v přirozeném prostředí domácího charakteru a podporovat je ve vedení plnohodnotného a přiměřeně aktivního způsobu ţivota, který je srovnatelný s jejich vrstevníky, kteří sociální sluţby nevyuţívají. Individuálně podporovat klienty v přebírání zodpovědnosti za svůj ţivot a domácnost, v začleňování do běţného ţivota a v osvojování pracovních, osobních i společenských návyků. Cíle sluţby - Podpora klientů ve vytváření přirozených mezilidských vztahů s novými přáteli, rodinou a známými. Poskytování individuální podpory klientům při aktivitách odpovídajících jejich moţnostem a věku; pomoc v zapojování se do profesního ţivota. Poskytovat sluţbu takovým způsobem, aby umoţnila klientům ţít ţivot co nejvíce podobný ţivotu jejich vrstevníků - ţivot v přirozeném prostředí, s moţností vyuţívat běţně dostupné sluţby a volnočasové aktivity. Maximální moţná podpora samostatnosti klientů – podpora sniţování jejich závislosti na jiných lidech, podpora samostatného rozhodování o své osobě a podpora projevu svobodné vůle klientů. Rozvoj a upevňování dovedností v oblasti hospodaření s penězi, s přípravou stravy a s vedením domácnosti tak, jako v kaţdém jiném běţném domácím prostředí, s cílem dosáhnout maximální moţné samostatnosti. Spoluvytvářet a pěstovat domáckou atmosféru v jednotlivých domácnostech klientů .“ (http://www.zameknovahorka.cz/chb-poslani-a-cile-sluzby/)
53
Chráněné bydlení v Novém Jičíně, Slovanská 1555/13 - 9 uţivatelů, 5 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od října 2010 ve zrekonstruované vile. Chráněné bydlení je v jednopatrové budově a nabízí ubytování ve dvou bytech, ve třech dvoulůţkových pokojích a třech jednolůţkových pokojích pro 9 obyvatelek, ţen. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 13 hodinová podpora pracovníky bez noční asistence. Budova má přízemí bezbariérové, byt v prvním patře je bariérový. K budově patří také zahrada s pergolou. Chráněné bydlení se nachází nedaleko centra města, coţ je výhodou dostupnosti sluţeb všeho druhu. Dlouhá 1866/42 - 2 uţivatelé, pracovníci v sociálních sluţbách, společně s CHB na Slovanské ulici, poskytuje sluţby od října 2011. Chráněné bydlení nabízí ubytování v bytě 2+1, který je umístěn v přízemí běţného panelového domu. V bytě jsou dva jednolůţkové pokoje. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována individuální podpora pracovníky bez noční asistence. Byty nejsou bezbariérové, nejsou proto vhodné pro imobilní klienty. Chráněné bydlení se nachází v blízkosti centra města. Uţivatelé mohou vyuţívat běţných sluţeb, které jim město nabízí – obchod, kadeřník, hromadná doprava, restaurace, divadlo, kino, apod. Chráněné bydlení v Kopřivnici - 10 uţivatelů, 5 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od března 2013 v rodinném domě. Chráněné bydlení je v jednopatrové budově a nabízí ubytování ve dvou bytech, v kaţdém jsou dva dvoulůţkové a jeden jednolůţkový pokoj pro 10 obyvatelů, muţů i ţen. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Budova má jedno patro, které je propojeno schodištěm a výtahem, který zajišťuje bezbariérový přístup v celém domě. K budově patří také větší zahrada s pergolou a krbem. Chráněné bydlení se nachází nedaleko centra města, coţ je výhodou dostupnosti sluţeb všeho druhu. Chráněné bydlení v Sedlnicích, Sedlnice č. 336 - 10 uţivatelů, 5 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od března 2013 ve větší vilce. Chráněné bydlení je v jednopatrové budově a nabízí ubytování ve třech bytových jednotkách, ve třech dvoulůţkových pokojích a čtyřech jednolůţkových pokojích pro 10 obyvatelů, muţů i ţen. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky.
54
Budova má jedno patro, které je propojeno schodištěm a výtahem, který zajišťuje bezbariérový přístup v celém domě. K budově patří také větší zahrada s pergolou. Chráněné bydlení se nachází v malé obci, která nabízí návazné sluţby (obchody, restaurace, kadeřník, atd.) a moţnosti k trávení volného času.
Celkový počet a rozdělení uţivatelů k 31. 12. 2013 v ZÁMKU NOVÁ HORKA p.o. Tabulka č. 4
ŢENY
MUŢI
CELKEM
24
7
31
rozpětí
45-87
29-49
29-87
průměr
66,4
39,1
58,8
osoby bez závislosti
0
0
0
I. lehká závislost
2
3
5
II. středně těţká závislost
11
0
11
III. Těţká závislost
8
4
12
IV. úplná závislost
3
0
3
lehké
4
1
5
střední
13
5
18
těţké
5
0
5
hluboké
0
0
0
(tělesné, 0
0
0
Osoby se zdravotním postiţením (i kombinovaným) a 0 s psychiatrickou diagnózou
1
1
Osoby s psychiatrickou diagnózou
2
0
2
Bez omezení pohybu
17
7
24
S částečným omezením
7
0
7
S úplným omezením pohybu
0
0
0
POHLAVÍ VĚK
STUPEŇ ZÁVISLOSTI
TYP POSTIŢENÍ (osoby s mentálním postiţením)
Osoby s kombinovaným postiţením mentální) bez psychiatrické diagnózy
MOBILITA
55
NÁŠ SVĚT p. o. Základní informace: - sídlo organizace: Pržno 239, 739 11 Prţno - zřizovatel: Moravskoslezský kra - adresa webových stránek: www.centrumprzno.cz - druh sociální služby: domov pro osoby se zdravotním postiţením, domov se zvláštním reţimem, chráněné bydlení, sociálně terapeutická dílna - kapacita: 154 (z toho 129 osob v DOZP a 25 osob v CHB) Charakteristika zařízení: Náš Svět, příspěvková organizace poskytuje čtyři druhy registrovaných sociálních sluţeb: DOZP, DZR, CHB a STD. „Poslání sluţby chráněné bydlení poskytuje uţivatelům podporu na cestě k nezávislosti a samostatnosti. Cíl sluţby - Podporovat uţivatele v soběstačnosti a nezávislosti s vyuţitím svých vlastních schopností. Podpora uţivatelů ve zvládání kaţdodenní péče o sebe sama. Podpora uţivatelů ve vyuţívání veřejně dostupných sluţeb. Podpora uţivatelů v rozvoji pracovních návyků a dovedností. Podpora při plánování vyuţití volného času a aktivit. Podpora partnerského souţití a přátelských vazeb.“ (http://www.centrumprzno.cz/zaverecna-zprava-za-rok-2012) Chráněné bydlení, Prţno 239, Frýdlant nad Ostravicí - 19 uţivalelů,7 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje své sluţby od roku 2007 ve čtyřech domcích rodinného typu. Nabízí ubytování ve dvoulůţkových a jednolůţkových pokojích pro devatenáct obyvatelů, muţů i ţen. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Domky jsou bezbariérové. K rodinným domkům patří také větší zahrada s terasami. Zahrada je propojena s areálem DOPZ a DZR. Chráněné bydlení se nachází na okraji obce, dopravní obsluţnost je zajišťována automobilem organizace. Chráněné bydlení, Horymírova 2287, Frýdek-Místek - 6 uţivatelů, 2 pracovníci v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od roku 2013. Chráněné bydlení nabízí ubytování
56
ve dvou bytech 3+1, které jsou umístěny v prvním poschodí obytného domu. V bytech jsou dva pokoje, jeden jednolůţkový a jeden dvoulůţkový. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována individuální podpora pracovníky bez noční asistence. Byty nejsou bezbariérové, nejsou proto vhodné pro imobilní klienty. Chráněné bydlení se nachází v blízkosti centra města. Uţivatelé mohou vyuţívat běţných sluţeb, které jim město nabízí – obchod, kadeřník, hromadná doprava, restaurace, divadlo, kino, apod.
Celkový počet a rozdělení uţivatelů k 31. 12. 2013 v NOVÉM SVĚTĚ p. o. Tabulka č. 5
ŢENY
MUŢI
CELKEM
6
19
25
rozpětí
25-45
24-59
24-59
průměr
36,5
48,7
46,9
osoby bez závislosti
1
3
4
I. lehká závislost
3
6
9
II. středně těţká závislost
2
8
10
III. Těţká závislost
0
2
2
IV. úplná závislost
0
0
0
lehké
4
10
14
střední
2
8
10
těţké
0
0
0
hluboké
0
0
0
(tělesné, 0
0
0
Osoby se zdravotním postiţením (i kombinovaným) a 0 s psychiatrickou diagnózou
1
1
Osoby s psychiatrickou diagnózou
0
0
0
Bez omezení pohybu
6
19
25
S částečným omezením
0
0
0
S úplným omezením pohybu
0
0
0
POHLAVÍ VĚK
STUPEŇ ZÁVISLOSTI
TYP POSTIŢENÍ (osoby s mentálním postiţením)
Osoby s kombinovaným postiţením mentální) bez psychiatrické diagnózy
MOBILITA
57
ZÁMEK DOLNÍ ŢIVOTICE p. o. Základní informace: - sídlo organizace: Zámecká 1, 747 56 Dolní Ţivotice - zřizovatel: Moravskoslezský kraj - adresa webových stránek: www.zamekdolnizivotice.cz - druh sociální služby: domov pro osoby se zdravotním postiţením, chráněné bydlení - kapacita: 129 (z toho 101 osob v DOZP, 31 osob v CHB) Charakteristika zařízení: Zámek Dolní Ţivotice, příspěvková organizace poskytuje dva druhy registrovaných sociálních sluţeb: DOZP a CHB. „ Posláním našich sluţeb je zajistit kaţdodenní podporu a péči na základě individuálních potřeb a přání uţivatelů. Smyslem je přiblíţit se běţnému ţivotu tak, aby uţivatelé mohli ţít co nejvíce samostatně, vyuţívat své schopnosti a dovednosti i v běţném prostředí, byla chráněna jejich důstojnost a posilovány kompetence. Cílem je: pomoci uţivatelům v maximální míře zvládnout kaţdodenní péči o sebe sama a o svou domácnost, pomoci uţivatelům v maximální míře zvládnout uţívání veřejně dostupných sluţeb, podpora rozvoje rozumových schopností uţivatelů sluţby, podpora rozvoje pracovních dovedností a návyků uţivatelů sluţby, podpora při vyuţívání volného času uţivatelů sluţby, podpora v navazování a udrţování mezilidských vztahů, podpora uţivatelů v porozumění sobě i ostatním, podpora uţivatelů v umění přijmout pomoc druhých, předání informací uţivatelům o moţných důsledcích vlastního jednání a chování.“
(http://www.zamekdolnizivotice.cz/organizace/chb-moravice/)
58
Chráněné bydlení, Budišov nad Budišovkou, Československé armády 413- 19 uţivatelů, 9 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od října 2010 ve zrekonstruované vile. Chráněné bydlení je ve čtyřpatrové budově a nabízí ubytování ve čtyřech bytech, v osmi dvoulůţkových pokojích a třech jednolůţkových pokojích pro 19 obyvatelů, muţů. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Uvnitř budovy je výtah, bydlení je bezbariérové. V přízemí se nachází klubovna. K budově patří také prostorná zahrada s pergolou. Chráněné bydlení se nachází nedaleko centra města, coţ je výhodou dostupnosti sluţeb všeho druhu. Na Sídlišti 693 - 2 uţivatelé, pracovníci v sociálních sluţbách, společně s CHB na ulici Československé armády, poskytuje sluţby od roku 2013. Chráněné bydlení nabízí ubytování v bytě 3+1, pro muţe, který je umístěn ve druhém patře běţného panelového domu bez výtahu. V bytě jsou dva jednolůţkové pokoje. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována individuální podpora pracovníky bez noční asistence. Byt není bezbariérový, není proto vhodný pro imobilní klienty. Chráněné bydlení se nachází v blízkosti centra města. Uţivatelé mohou vyuţívat běţných sluţeb, které jim městečko nabízí – obchod, kadeřník, hromadná doprava, restaurace, divadlo, kino, apod. Vítkov, Wolkerova 838 - 2 uţivatelé, pracovníci v sociálních sluţbách, společně s CHB na ulici Československé armády, poskytuje sluţby od roku 2013. Chráněné bydlení nabízí ubytování v bytě 3+1, pro muţe, který je umístěn ve zvýšeném přízemí běţného panelového domu s výtahem. V bytě jsou dva jednolůţkové pokoje. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována individuální podpora pracovníky bez noční asistence. Byt je bezbariérový, proto je vhodný pro imobilní klienty. Chráněné bydlení se nachází v blízkosti centra města. Uţivatelé mohou vyuţívat běţných sluţeb, které jim městečko nabízí – obchod, kadeřník, hromadná doprava, restaurace, divadlo, kino, apod.
Chráněné bydlení Moravice 33, Melč – 12 uţivatelů, 6 pracovníků v sociálních sluţbách, poskytuje sluţby od srpna 2013. Dvoupatrová budova nabízí ubytování pro 12 muţů i ţen ve dvou bytech, v kaţdém se nachází dva jednolůţkové a dva dvoulůţkové pokoje. Uţivatelům chráněného bydlení je poskytována 24 hodinová podpora pracovníky. Budova je nově zrekonstruovaná a zajišťuje bezbariérový přístup v celém domě. K
59
budově patří také zahrada s pergolou. Chráněné bydlení se nachází v centru malé obce s horší dostupností spojů.
Celkový počet a rozdělení uţivatelů k 31. 12. 2013 v ZÁMKU DOLNÍ ŢIVOTICE p. o. Tabulka č. 6
ŢENY
MUŢI
CELKEM
2
29
31
rozpětí
40-43
39-73
39-73
průměr
41,5
57,6
56,42
osoby bez závislosti
0
1
1
I. lehká závislost
1
9
10
II. středně těţká závislost
1
9
10
III. Těţká závislost
0
10
10
IV. úplná závislost
0
0
0
lehké
1
12
13
střední
1
13
14
těţké
0
1
1
hluboké
0
0
0
(tělesné, 0
4
4
Osoby se zdravotním postiţením (i kombinovaným) a 2 s psychiatrickou diagnózou
2
4
Osoby s psychiatrickou diagnózou
0
3
3
Bez omezení pohybu
2
26
28
S částečným omezením
0
3
3
S úplným omezením pohybu
0
0
0
POHLAVÍ VĚK
STUPEŇ ZÁVISLOSTI
TYP POSTIŢENÍ (osoby s mentálním postiţením)
Osoby s kombinovaným postiţením mentální) bez psychiatrické diagnózy
MOBILITA
60
Vývoj kapacity sluţby chráněné bydlení ve vybraných organizacích 2002-2013 Graf č. 1
Tento graf dokumentuje vývoj kapacity sluţby chráněného bydlení, která se v průběhu let 20022013 stále navyšuje. Nejvyšší rozvoj sluţby chráněného bydlení je od roku 2007, zřejmě díky tolik očekávanému legislativnímu zakotvení této sluţby v zákoně 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Další prudký rozvoj v kapacitě chráněných bydlení můţeme registrovat v roce 2013.
61
Počet uţivatelů v jednotlivých organizacích k 31. 12. 2013 v DOZP a CHB Graf č. 2
Z tohoto grafu vyplývá, ţe nejvíce klientů ve sluţbě chráněné bydlení je v organizacích MARIANUM p. o. a v HARMONII p. o. Další tři sledované organizace jsou na zhruba stejné úrovni v počtu uţivatelů této sociální sluţby. V porovnání s počty klientů v DOZP a v CHB vyplývá, ţe nejlépe na tom jsou v procesu transformace organizace ZÁMEK NOVÁ HORKA p. o., MARIANUM p. o., HARMONIE p. o., nejméně klientů ţije v chráněném bydlení v organizacích NOVÝ SVĚT p. o. a ZÁMEK DOLNÍ ŢIVOTICE p. o.
3. NÁZORY NA KVALITU ŢIVOTA V CHRÁNĚNÉM BYDLENÍ Z POHLEDU UŢIVATELŮ SLUŢBY Pouţitými metodami pro provedení výzkumu a pro získání údajů do diplomové práce bylo zejména pozorování klientů a volné individuální rozhovory se samotnými klienty a také s pomocí pracovníků v sociální péči chráněných bydlení. Ne všichni respondenti výzkumu jsou schopni, vzhledem ke svému znevýhodnění či postiţení, vést plnohodnotný rozhovor, formulace otázek se mění, zjednodušuje. I přesto se u velké části klientů daří zjistit, zda jsou respektovány
62
jejich individuální zájmy a potřeby, zda mají podmínky pro důstojný ţivot, s čím jsou spokojení a s čím ne, co by si přáli a co by chtěli změnit ve svém ţivotě apod. Na první okruh otázek typu: Líbí se Vám prostředí, ve kterém ţijete? Orientujete se ve svém okolí? Jak vycházíte se spolubydlícími, sousedy a pracovníky (asistenty)? Míváte konflikty? Jak jsou uspokojovány Vaše kaţdodenní potřeby? Většina odpovědí byla pozitivní, klientům se prostředí, ve kterém ţijí, líbí, moţná i proto, ţe měli moţnost zvolit si ho. Někteří si pochvalují ticho, klidné prostředí vesnice, jiní naopak ruch města, velké moţnosti vyţití. Marek (33 let) „Ve městě se mi líbí víc. Chodím do kina, je tady víc radostí. Taky tady mám práci.“ Nespokojeni byli pouze tři dotazovaní klienti, kteří se přistěhovali a v novém prostředí se ještě neadaptovali. Ţádný z dotazovaných klientů neměl pocit z nedostatku jídla a nápojů, oblečení a obuvi, hygienických či jiných materiálních potřeb. Z pozorování klientů je zřejmé, ţe mají správné hygienické návyky, jsou čistě oblečeni a upraveni. Orientace v okolí je závislá na mobilitě klienta. Pokud je klient mobilní orientuje se ve svém okolí velice dobře, buď sám, nebo se spolubydlícím. V případě klientů částečně mobilních a imobilních jsou k dispozici asistenti nebo si navzájem vypomáhají mobilní spolubydlící. Na dotazy týkající se četnosti konfliktů, se potvrdilo pravidlo „konfliktní lidé mívají konflikty“. Kdo má tendenci vyhledávat potíţe, neustále někoho napomínat nebo se hádat, ten to má charakterově dané v povaze. U dotazovaných se procento těchto osob nijak neliší v porovnání s intaktní společností. Jirka (52 let) „Jsem rád, že bydlím sám na pokoji. Tady mám všechno podle sebe. Když chci někoho vidět, jdu na návštěvu.“ Další skupina dotazů se týkala vzdělanosti a profesního uplatnění klientů. Otázky zněly především takto: Umíte číst, psát a počítat? Chodili jste někdy do školy? Chodíte do školy nyní? Pracujete v sociálně terapeutické dílně? Pracujete jinde? Chtěli byste pracovat? Odpovědi na tento okruh otázek jiţ není v tak pozitivní rovině, jako celková spokojenost s bydlením. Velká většina dotazovaných klientů má pouze základy vzdělání, výjimečně klienti dokončili základní vzdělání. Malé procento dotazovaných ještě chodí do školy. Bohuţel existuje, sice malé procento klientů, kteří nemají ţádné vzdělání a do školy nikdy nechodili, byli v minulosti vzděláváni triviem v ústavech. Jsou to klienti vyššího věku a s kombinovaným postiţením a o vzdělávání nemají jiţ zájem nebo jim to nedovoluje jejich zdravotní stav. Eva (66) „Já chodím do školy ráda, nechci být hloupá, jako Květa, ta by jenom ležela nebo pila kávu.“ V dnešní době je lidem s mentálním postiţením nabízeno několik forem vzdělávání, například kurzy praktických a speciálních škol, odborná učiliště s E – obory, večerní kurzy apod.
63
Velikou motivací vzdělávání pro klienty je především uplatnění na trhu práce. V sociálně terapeutických dílnách pracuje zhruba polovina klientů, klient má svá práva a můţe se sám rozhodnout, zda bude pracovat nebo ne. Asi polovina klientů pracovat v STD nechce, raději by chtěla pracovat za peníze (jedná se o mladší osoby) a druhá polovina pracovat nemůţe díky závaţnosti svého postiţení, či věku. Procento zaměstnaných uţivatelů chráněných bydlení je velice malé, pracují na částečné úvazky nebo formou brigády.
Pepa (45 let) „Pomáhám v
kuchyni, baví mě to a hlavně pomáhat při rozvážce obědů. Mám víc peněz a můžu si koupit, co chci. “V tomto ohledu je bohuţel spousta klientů velmi nespokojená. Jiřina (41let) „Moc ráda vařím a umím to nebo uklízet, to taky umím. Chtěla bych pracovat za peníze.“ Přemek (27 let) „Rád bych pracoval jako řidič. Udělám si řidičák a techničák a budu řidič nebo možná ředitel.“ Poslední okruh otázek byl směřován ke klientovým zálibám, zájmům, spokojeností s trávením volného času a s celkovou spokojeností se svým ţivotem. Uţivatelé sociální sluţby chráněné bydlení jsou motivováni pracovníky v sociálních sluţbách k účelnému trávení volného času, rozvoji zálib a koníčků, aby co nejméně času trávili odpočinkem, spánkem, sledováním televize nebo posloucháním radia. Mezi nejčastější záliby klienti jmenovali procházky, návštěvy různých kulturních akcí, čtení knih, péče o své pejsky, kočičky, andulky, ţelvu, ruční práce např. pletení, háčkování, vyšívání, práci na zahradě, péče o květiny, malování a velmi často se objevovala práce na počítači. Helena (65 let) „Pepíka jsem dostala k narozeninám a měla jsem velkou radost. Už nejsem sama, musím se o něho starat.“ Dvě třetiny dotazovaných klientů je přesvědčeno, ţe je baví všechno a všechno jim jde. Tento pocit získávají díky pracovnicím v sociálních sluţbách, které je chválí za kaţdý počin a tím v nich pěstují pocit spokojenosti se sebou samým. Asi zhruba jedna třetina by chtěla lépe zvládnout určité činnosti, které jim nejdou, nebaví je. Většina respondentů se účastní různých aktivit a akcí, velmi se na tyto akce těší. Asi třetina klientů navštěvuje kostel, umí přeříkávat modlitby a jeví zájem o náboţenství. Podle výzkumu celkové spokojenosti se svým ţivotem, ţádný z klientů neodpověděl ne. Asi čtvrtina dotazovaných odpověděla, nevím nebo někdy, většinou zněla odpověď ano. Někomu chybí rodina a častější kontakty s ní, jinému přítel nebo přítelkyně, se kterými by chtěli bydlet, někteří by rádi více cestovali, chybí jim dostatek financí, jiní by rádi našli práci, která by je uspokojovala apod. Lenka (27 let) „Chtěla bych si najít nějakého normálního kluka a žít s ním.“ Pokud tyto poznatky shrneme, zjistíme, ţe kvalita ţivota lidí s mentálním postiţením, ţijícím v chráněném bydlení poskytuje určitou kvalitu, a ţe oproti letům minulým je to výrazný posun vpřed. Uţivatelé této sociální sluţby mají v podstatě stejná přání i stejné výhrady k ţivotu
64
jako intaktní skupina obyvatel. Ve výše uvedeném textu jsou citace klientů k některým dotazům. Většina dotazovaných klientů však odpovídala jednoslovně. Vzhledem k různým stupňům mentálního postiţení a jejich specifikům, je nezbytně nutná komunikace, tzn. „potřeba domluvit se“. Je nutné vzdělávat pracovníky v dovednostech alternativní komunikace, tak aby komunikační systémy byly srozumitelné pro co nejširší okruh lidí v klientově okolí. Porozumění má velký vliv na kvalitu ţivota.
4. OSOBNÍ POHLED ŘÍDÍCÍCH PRACOVNÍKŮ VE ZKOUMANÝCH ORGANIZACÍCH Zajímavé jsou osobní názory ředitelů a ředitelek na fungování a rozvoj sociální sluţby chráněné bydlení. Odpovědi na otázky, co se jim v minulosti podařilo, v čem byli úspěšní a co ještě lze zlepšit ve stávajících organizacích, byly různé se spoustou plánů do budoucna. Proces transformace ve všech zařízeních potrvá ještě spoustu let, proto je stále motivace ţene vpřed. Nebylo a stále není lehké zamezit tomu, aby se úplně vymýtily institucionální prvky, které si pracovníci přinášejí z dob minulých a mnohdy si je ani neuvědomují. Je třeba se stále vzdělávat a motivovat pro další kvalitní práci. Velikou pomocí jak pro ředitele, ale také pro pracovníky v sociálních sluţbách jsou supervize, které všechny zkoumané organizace vyuţívají. Vzdělávání v oblasti principů chráněného bydlení, individuálního plánování, předávání zkušeností, výměna názorů apod., je pro tyto pomáhající profese nezbytná, aby se do nových sluţeb, jako je i chráněné bydlení nepřenášely ústavní reţimové prvky.
Osobní pohled ředitelky HARMONIE p. o. „Bilancování moc v oblibě nemám... Veškeré snahy upínáme k podpoře osob se zdravotním postižením o integraci do běžného života. Podporujeme klienty v nabídce co největšího prostoru pro jejich rozvoj, motivujeme je ke smysluplným aktivitám. To jsou věci, které nás těší, stejně jako věci, které nás vedou k pochybnostem, jestli to, co děláme, děláme dobře. Pochybnosti vždy přijdou, když přicházejí negativní reakce a emoce okolí. Mnoho lidí má problém v kontaktu s lidmi se zdravotním postižením, neví, jak se v jejich přítomnosti chovat. Předpojatosti však
65
vznikají hlavně vinou komunikačních šumů, které si vytváří “zdraví lidé“. A ty je potřeba odbourávat… proto například organizujeme dny otevřených dveří, aby lidé poznali prostředí, ve kterém postižení bydlí, princip poskytování sociálních služeb, o co usilujeme a proč to tak má být. A tak zůstává moje přání, aby lidé pochopili, že člověk s postižením nemá chorobu, nehledá soucit, nechce, aby se s ním jednalo jako s malým dítětem, chce být akceptován a mít právo žít jako ostatní. V duchu integrace našich klientů do běžného života se podařilo najít odpovídající bydlení a službu klientovi se specifickými potřebami. Ukončili jsme II. etapu transformace pracoviště v Městě Albrechticích otevřením nové služby chráněného bydlení. Stěhovali jsme sociálně terapeutickou dílnu z pronajatých prostor do nově zrekonstruovaného objektu. Pronajali jsme 3 nácvikové byty v obci Osoblaha, kam se přestěhuje 10 klientů. Probíhá intenzivní jednání při dokončování projektové dokumentace nových objektů, které vzniknou v rámci transformace pobytových sociálních služeb, pro pracoviště domova Za Drahou v Krnově. V souvislosti se stěhováním služeb proběhlo několik organizačních změn, samotné stěhování sebou přinášelo také spoustu práce a bez osobního nasazení všech pracovníků by jistě neproběhlo bez problémů. Jsme vděčni za spolupráci se zřizovatelem, který je pro nás velkou oporou. Poděkování patří dobrovolníkům, kteří ve svém volném čase navštěvují naše klienty, také opatrovníkům a jejich rodinám za důvěru a zpětné vazby, které jsou pro naši práci důležité, obohacující a podnětné.“ (http://www.poharmonie.cz/img/wswg/file/vyrocni_spravy/VYROCNI%20ZPRAVA%20PO%20za %20rok%202013-.pdf)
Osobní pohled ředitele MARIANUM p. o. „Díky transformaci sociálních služeb byly pro uživatele vybudovány nové domy a byty, do kterých se postupně stěhují. V aktivizačních dílnách začali získávat pravidelné pracovní návyky, díky nácvikům se mnozí naučili pohybovat v běžném prostředí a na veřejnosti. V rámci individuálního přístupu ke každému klientovi už dávno nestačí provozování pouze jednoho druhu služby, tj. domov pro osoby se zdravotním postižením. Díky úžasnému rozvoji osobností uživatelů a zvyšování jejich dovedností, díky postupnému přijímání a chápání svých práv i povinností, bylo možné registrovat další sociální služby, které umožňují daleko větší seberealizaci uživatelů. To jsou služby chráněné bydlení a podpora samostatného bydlení. Pro řadu uživatelů je už také
66
normální, že chodí do zaměstnání. Pracovní poměry mají uzavřeny většinou na dobu určitou a na částečný pracovní úvazek. Tedy přesně tak, jak umožňuje jejich zdravotní stav a mentální schopnosti. Proces transformace ještě zdaleka nekončí. Pro několik desítek uživatelů je třeba ještě vybudovat odpovídající bydlení. Se všemi uživateli je nutno individuálně pracovat tak, aby nové bydlení i naplňování jejich času odpovídalo jejich zdravotnímu stavu. Přitom je třeba si uvědomit, že zdravotní stav a osobní přání uživatele jsou základními ukazateli pro podporu jeho osobního růstu. Pro někoho může být cílem naučit se v keramické dílně udělat spoustu kuliček, ze kterých se slepí a vypálí hrneček. Pro někoho je cílem naučit se samostatnému životu tak, aby se mohl z Mariana odstěhovat do nájemního bytu, chodit do práce, žít zkrátka jen s tou nejnutnější podporou.“ http://www.marianum-opava.cz/index.html
Osobní pohled ředitele ZÁMKU NOVÁ HORKA p. o. „Uplynulé roky, byly pro nás roky velkých změn, které jsme, jak doufám, úspěšně zvládli. Od března 2013 jsme zahájili provoz dvou nových chráněných bydlení v Sedlnicích a v Kopřivnici. Do těchto dvou služeb, které sídlí ve stylových vilkách, se přestěhovalo 17 lidí, kteří do té doby žili v ústavním prostředí na zámku v Nové Horce a toužili se vrátit do běžného života. K těmto 17 lidem se přidali ještě další tři z jiných ústavních zařízení. Protože jsme po zkušenostech se spouštěním chráněného bydlení v Novém Jičíně všechny kroky lépe plánovali, proběhla tato výrazná životní změna klientů i pracovníků vcelku plynule a bez závažných potíží. Pozitivní změna je vidět na každém z klientů, kteří službu změnili. Jsou zapojováni do života obcí a zároveň jsou sousedy dobře přijímáni. Ne vše je vždy růžové, ale život lidí, kteří dnes žijí v chráněném bydlení, dostal jiskru, jež jim dříve chyběla. Díky novým službám se nám výrazně snížila kapacita té původní v Nové Horce, a to na 22 osob. Přestože se i těmto lidem blíží toužebně očekávaný odchod ze zámku, nějaký čas to ještě potrvá. Proto jsme zapracovali na změnách v kvalitě života klientů i na zámku. Vytvořili jsme tzv. domácnosti a způsob bydlení klientů tak přiblížili tomu běžnému. Samozřejmě v rámci možností obrovské budovy. Zrušili jsme prádelenský a kuchyňský provoz, provozní personál se přiblížil klientům a zapojil je do běžných činností v péči o domácnost a své osobní věci. Přestoupili jsme na individuální stravování klientů, každý si tedy rozhoduje podle své úvahy a možností, co bude jíst. Z ekonomických důvodů jsme uzavřeli některé části zámku, např. podkroví a sklepení.
67
Dlužno podotknout, že všechny tyto změny, stěhování, úpravy a doplňující práce na zámku jsme provedli svépomocí, za což patří veliký díl všem pracovníkům, kteří se na tomto podíleli. Postupně se blížíme k naplnění posledního kroku transformace, a to k opuštění budovy zámku a odstěhování do dvou nových domů ve Studénce. Na tyto novostavby je již zpracována projektová dokumentace a vydáno územní rozhodnutí, brzy bude vydáno i stavební povolení. V roce 2014 se tedy pravděpodobně začne se stavbou, je i podána kvalitní žádost o dotace z ROP, která úspěšně prošla formálním hodnocením. Organizace Zámek Nová Horka šíří svou praxi, o níž je velký zájem. Proběhlo u nás mnoho stáží, návštěv i exkurzí. Mimo jiné nás navštívila ve spolupráci s JINAK o. p. s. delegace ředitelů ústavů ze Srbska, aby získali praxi a inspiraci pro vlastní práci. Naše organizace se v roce 2013 účastnila mezinárodního vyhodnocení sociálních projektů cen nadace ERSTE, které se zasazují o přínos v sociální integraci. Projekt „Jsem normální žena“, který hovoří o osobním příběhu paní využívající naši službu chráněné bydlení, byl vyhodnocen jako úspěšný a z celkem necelých dvou tisíc podaných projektů se dostal mezi 130 finalistů. Toto vnímáme jako velké ocenění smyslu naší práce a protransformačního uvažování. Věřím, že i nadále budeme podobně úspěšní. Věřím, mimo jiné, v zahájení stavby DOZP ve Studénce, v ještě silnější integraci našich klientů, ve vytvoření doplňkové činnosti organizace v oblasti vzdělávání a také ve zvýšení odborných znalostí a kompetencí našich pracovníků díky účasti organizace v různých projektech.“ http://www.zameknovahorka.cz/documents/vyrocni-zprava-2013.pdf
Osobní pohled ředitelky NÁŠ SVĚT p. o. „Úspěch vidíme jako dlažební kostku naší cesty, ale každá dlažební kostka, aby dobře držela, musí být kvalitně ukotvena. Takovéto ukotvení mnohdy vychází z ponaučení, které nám přinesl nezdar a neúspěch. Uživatelé se postupně učí žít běžným způsobem života. Učí se pečovat o vlastní potřeby a o domácnost. Učí se hospodařit s vlastními finančními prostředky. Je velmi radostné je při mnohých činnostech pozorovat. Přistupují k nim velmi zodpovědně a vážně a je na nich téměř každodenně vidět rostoucí sebevědomí a spokojenost se sebou samými. Absolutním pozitivem pro uživatele je možnost výběru a volby. Někteří už sami, jiní s mírnou podporou, si vše plánují, a pak i realizují. Trefný popis děje v Domově Anenská bych odlehčila větou: „jaký si to uděláš, takový to máš“, protože volba a výběr je spojena i s velkou mírou odpovědnosti, které se uživatelé také postupně učí. V chráněném bydlení ve Frýdku-Místku všichni tři uživatelé rozvinuli své dovednosti natolik, že jsou připravení na přechod do podporovaného bydlení. Jeden z nich
68
(muž) úžasně peče a vaří. I tam velmi ráda chodím na návštěvy, protože vidím myšlenku transformace a humanizace sociálních služeb v zavedené praxi. Jednou z oblastí, která si vyžádá další zájem je prohlubování pochopení procesu osamostatnění se uživatelů u jejich opatrovníků. Někteří, byť z dobré víry, o schopnostech svých opatrovníků pochybují a vnímají jejich získanou svobodu jako možný prostor pro vznik nebezpečných situací. Zde bych ale s radostí uvedla, že výsledky samotných uživatelů jsou natolik přesvědčivé, že pomalou cestou získávají všechny „nevěřící Tomáše“ na svou stranu. Slečna M. z této služby hraje závodně pin-pong. Musím zde zmínit její úspěchy v roce 2012: mistrovství České republiky – 1. místo; mistrovství Evropy (Francie) – 3. místo. Byla vyhlášena sportovkyní roku. Poctivě trénuje, dbá na racionální výživu a pracuje, aby si na své cesty vydělala peníze. Pracovníci jí poskytují podporu při cestování. Za zmínku jistě stojí úspěch v oblasti zaměstnávání uživatelů. V roce 2013 se podařilo jejich zaměstnávání rozšířit. Ideální situace je, když uživatelé pracují mimo naše zařízení, což zatím není tak časté, jak bych si v budoucnosti přála. U všech takto zaměstnaných uživatelů nejde pouze o formální zaměstnávání, ve stylu budeme si hrát na práci. Odvedená práce je kvalitní. V této oblasti se zejména zaměříme, aby tito uživatelé našli práci mimo naši organizaci.“
(http://www.centrumprzno.cz/zaverecna-zprava-za-rok-2012)
Osobní pohled ředitele ZÁMKU DOLNÍ ŢIVOTICE p. o. „V uplynulých letech došlo v naší organizaci k několika zásadním změnám, které ve svém důsledku posunuly výše kvalitu námi poskytovaných sociálních služeb. Díky projektu, financovaného z regionálního operačního programu Moravskoslezsko, byl zrekonstruován objekt bývalého Domova pro osoby se zdravotním postižením v Moravici na chráněné bydlení. V osmi pokojích dvou bytů zde našlo svůj domov 10 mužů a 2 ženy. V rámci další etapy transformačních změn je zpracována projektová žádost a vydáno stavební povolení na výstavbu Domova pro osoby se zdravotním postižením v Horním Benešově. Rovněž z finančních prostředků regionálního operačního programu bude v nejbližší době zahájena výstavba koedukovaného zařízení pro 15 mužů a 3 ženy. V Budišově nad Budišovkou a ve Vítkově jsme zrekonstruovali dva třípokojové byty, do kterých se v režimu chráněného bydlení přestěhovali 4 uživatelé. V dalším třípokojovém bytě, zakoupeném ve Vítkově z prostředků Moravskoslezského kraje, připravujeme v nejbližší době nezbytné stavební úpravy tak, aby poskytl domov dalším dvěma klientům. Postupnými odchody našich uživatelů do nových služeb se snižuje kapacita v transformované
69
službě domova pro osoby se zdravotním postižením na zámku, kde dnes poskytujeme službu 101 klientům (do roku 2008 až 155 klientů). Vzniká tak jednak prostor pro humanizaci stávajícího bydlení (úpravy pokojů a sociálního zázemí) a jednak k přípravě nových služeb vyprofilované cílové skupině na základě zmapované poptávky v regionu. Kvalitativní posun poskytované péče při realizaci transformačních změn souvisí nepochybně i se zvyšováním kvalifikovanosti zaměstnanců a s jejich motivací.“ http://www.zamekdolnizivotice.cz/e_download.php?file=data/editor/25cs_2.pdf&original=Vyroc ni_zprava_PO_2013.pdf
ZÁVĚR Lidé s mentálním postiţením ţijí mezi námi a svůj stav si dobrovolně nezvolili. Jsou to osoby, u nichţ zaostávají rozumové schopnosti, dochází u nich k odlišnému vývoji a jsou znevýhodněni v navazování kontaktů. Spousta z nich nemůţe ţít v běţných rodinách. Mají svá práva jako všichni lidé. Vytváření chráněného bydlení je nepochybně správným trendem. Individuální schopnosti klientů jsou v ústavním zařízení potlačovány na úkor větší skupiny. V sociální sluţbě chráněné bydlení se tyto schopnosti a dovednosti klientů mohou naplno projevit. Spousta naprosto podceňovaných a zatracovaných lidí s mentálním a kombinovaným postiţením z ústavního zařízení dostalo moţnost přechodu do chráněného bydlení. Teď jsou k nepoznání a vedou relativně samostatný ţivot. Rozvíjejí se a postupně se zapojují do společnosti. Za těmito pozitivními změnami stojí mimo jiné přijetí legislativní změny v podobě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách a Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. Kvalita v sociálních sluţbách je priorita. Za nejpodstatnější lze povaţovat pozitivní, rovnocenný přístup personálu ke klientům a snahu o chápání člověka se zdravotním postiţením jako nezměnitelnou individualitu s deklarovanými právy a potřebami. Dalším obecným aspektem je zřejmá pozitivní změna kvality ţivota klientů v chráněném bydlení z hlediska kvality prostředí, ubytování, mezilidských vztahů, intimity apod. Dochází tak transformaci sociálních sluţeb, která má negativa všech zařízení odstranit a směřovat k inkluzi. Je to nesnadný úkol, který potrvá desítky let. Cílem procesu transformace je zásadní změna kvality ţivota osob s postiţením, která není jen o lepších podmínkách bydlení, ale 70
především o přístupu společnosti k těmto lidem. Celý tento proces se bude stále vyvíjet, co před zhruba deseti lety vyhovovalo, dnes uţ nevyhovuje či nesplňuje daná kritéria. Například HARMONIE p. o. byla mezi prvními organizacemi, které začaly poskytovat sociální sluţbu chráněné bydlení pro prvních 28 klientek. Bylo to bydlení jen pro ţeny, které by dnes neodpovídalo doporučeným kritériím, stejně tak jako chráněné bydlení P. Bezruče v Městě Albrechticích, ve vilce je poskytována sluţba 20 klientkám ve dvou bytových jednotkách anebo také chráněné bydlení Pod Hůrkou v Městě Albrechticích, kde je sluţba poskytována 23 klientům v pěti domcích, které spolu bezprostředně sousedí. Mezi další objekty, které neodpovídají koncepci transformace pobytových zařízení je chráněné bydlení JakartoviceDeštná, kde je sluţba poskytovaná 50 klientům ve třech bezprostředně sousedících budovách a ještě u rušné cesty, coţ omezuje pohyb některých klientů. V chráněném bydlení v Budišově nad Budišovkou bydlí pospolu 15 muţů. Neodpovídající je také chráněné bydlení v Prţně, které se nachází v uzavřeném areálu, kde je také DOZP a DZR a dostupnost veřejných sluţeb je minimální. I přes tyto nedostatky, lze hodnotit kvalitu poskytovaných sluţeb ve vybraných organizacích velice kladně, velice dobré podmínky si pochvalují i sami klienti. Ve srovnání s minulostí, je to veliký skok kupředu a k lepšímu. Je třeba hledět do budoucnosti, nesedět na vavřínech a ţít z úspěchů minulých. Je nezbytné stále vzdělávat pracovníky v sociálních sluţbách, vyuţívat podpory externích odborníků, supervizí. Dále pak rozvíjet další návazné sluţby např. sociálně terapeutické dílny, kterých je stále nedostatek. Lidé s mentálním postiţením se potřebují domluvit, potřebují získat dovednosti pro běţný ţivot, potřebují být podporováni v rozhodování a k uspokojování svých potřeb, potřebují trávit část dne mimo sluţbu bydlení. Jen tak se můţe kvalita jejich ţivota výrazně zvýšit a tím značně obohatit ţivot.
71
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY DOLEJŠÍ, M.: K otázkám psychologie mentální retardace. Praha: Avicenum, 1973. DŢUKA, J.: Psychologické dimenzie kvality života. Prešov: Prešovská univerzita, 2004. EMERSON, E.: Problémové chování u lidí s mentální retardací a autismem. Praha: Portál, 2008. FILIPIOVÁ, D.: Projektujeme bez bariér. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002. FRANIOK, P.: Vzdělávání osob s mentálním postižením. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě - Pedagogická fakulta, 2008. FRANIOK, P., KYSUČAN, J.: Psychopedie: speciální pedagogika mentálně retardovaných. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2002. GURKOVÁ, E.: Hodnocení kvality života. Praha: Grada, 2011.CHÁB, M.: Svět bez ústavů. Praha: Quip - společnost pro změnu, 2004. JESENSKÝ, J.: Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. Praha, karolinum, 1995. KLENKOVÁ, J.: Kapitoly z logopedie I. Brno: Paido, 2000. KVAPILÍK, J.: Zdravý způsob života mentálně postižených. Praha: Avicenum, 1990. MATOUŠEK, O.: Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. MATOUŠEK, O.: Sociální sluţby. Praha: Portál, 2007. POTŮČEK, M.: „Velká hra o budoucnost.“ Lidové noviny, 23. 3. 2002. PIPEKOVÁ, J.: Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. RAPEY, M.: Quality of Life Research. A Critical Introduction. London: Sage.Review of Review of Quality of Life Project Management, 2003. REIGER, Z.: Návrat k rodině a domů. Praha: Portál, 2009. ŘÍČAN, P., KREJČÍŘOVÁ D.: Dětská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing, 1997. SVOBODA, I.: Psychodiagnostika dospělých. Praha, Portál, 1999. SLOWÍK, J.: Speciální pedagogika. Praha: Grada Publishing, 2007. ŠVARCOVÁ, I.: Mentální retardace. Praha: Portál, 2001. TITZL, B.: Postižený člověk ve společnosti. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 1998. VALENTA, M., MÜLLER, O.: Psychopedie. Praha: Parta, 2003. VALENTA, M., MICHALÍK, J., LEČBYCH, M.: Mentální postižení v pedagogickopsychologickém a sociálně-právním kontextu. Praha: Grada, 2012
VYSOKAJOVÁ, M.: Hospodářská, sociální, kulturní práva a zdravotně postižení. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2000.
Internetové zdroje: http://www.po-harmonie.cz/sekce/chranene-bydleni-chb/12/ http://www.poharmonie.cz/img/wswg/file/vyrocni_spravy/VYROCNI%20ZPRAVA%20PO%20za %20rok%202013-.pdf http://www.marianum-opava.cz/index.html http://www.marianum-opava.cz/im/chb-destne-vz.pdf http://www.marianum-opava.cz/im/chb-hostice-vz.pdf http://www.marianum-opava.cz/im/chb-dostojevskeho-vz.pdf http://www.marianum-opava.cz/im/chb-kylesovice-vz.pdf http://www.zameknovahorka.cz/chb-poslani-a-cile-sluzby/ http://www.zameknovahorka.cz/documents/vyrocni-zprava-2013.pdf http://www.centrumprzno.cz/zaverecna-zprava-za-rok-2012 (http://www.zamekdolnizivotice.cz/organizace/chb-moravice/) http://www.zamekdolnizivotice.cz/e_download.php?file=data/editor/25cs_2.pdf&original=Vyroc ni_zprava_PO_2013.pdf http://www.mpsv.cz/cs/5963
Další zdroje: Bydlení (nejen) pro lidi se zdravotním postižením. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2012. Jak na to: příklady dobré praxe v deinstitucionalizaci. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2013. Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2007. Koncepce kvality sociálních služeb v Moravskoslezském kraji. Ostrava: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, 2010. Souhrnná zpráva o procesu transformace v Moravskoslezském kraji.Ostrava: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, 2012. Standardy kvality sociálních služeb - Příručka pro uživatele. Praha: Ministerstvo práce a
sociálních věcí ČR, 2008. Stručný průvodce zákonem o sociálních službách. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2006. Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením, důchodců, mladistvých a studentů, absolventů škol, žen a dalších kategorií. Olomouc: Nakladatelství ANAG, 2005.
Legislativa: Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. Zákon č. 561/2006 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání Vyhláška č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných. Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka č. 1 – Srovnávání dojmu instituce – ústavu s domovem – domácností Tabulka č. 2 – Celkový počet uţivatelů a rozdělení k 31. 12. 2013 v Harmonii p. o. Tabulka č. 3 – Celkový počet uţivatelů a rozdělení k 31. 12. 2013 v Marianu p. o. Tabulka č. 4 – Celkový počet uţivatelů a rozdělení k 31. 12. 2013 v Zámku nová Horka p. o. Tabulka č. 5 – Celkový počet uţivatelů a rozdělení k 31. 12. 2013 v Našem Světě p. o. Tabulka č. 6 – Celkový počet uţivatelů a rozdělení k 31. 12. 2013 v Zámku Dolní Ţivotice p. o. Graf č. 1 – Vývoj kapacity sluţby chráněné bydlení ve vybraných organizacích 2002 – 2013 Graf č. 2 – Počet uţivatelů v jednotlivých organizacích k 31. 12. 2013 v DOZP a CHB
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 - Otázky kladené uţivatelům sociální sluţby chráněné bydlení ve zkoumaných organizacích při individuálním rozhovoru. Příloha č. 2 – Fotografie zkoumaných zařízení
PŘÍLOHA č. 1 Otázky kladené uţivatelům sociální sluţby chráněné bydlení ve zkoumaných organizacích při individuálním rozhovoru.
1. Líbí se Vám prostředí, ve kterém ţijete? 2. Vycházíte dobře se spolubydlícími? 3. Vycházíte dobře s pracovníky v sociálních sluţbách? 4. Koho máte nejraději? 5. Jsou uspokojovány Vaše kaţdodenní potřeby? 6. Schází Vám něco? 7. Chybí Vám někdo? 8. Orientujete se ve svém okolí? 9. Navštěvovali jste někdy školu? 10. Navštěvujete v současnosti školu? 11. Umíte číst, psát a počítat? 12. Pracujete? V rehabilitační dílně či jinde a kde? 13. Zúčastňujete se akcí pořádaných pro Vás? 14. Kam rádi chodíte? 15. Míváte často konflikty? 16. Koho máte nejraději? 17. Co máte nejraději? 18. Jak trávíte svůj volný čas? 19. Máte nějaké koníčky, záliby? 20. Máte rádi pohyb, procházky? 21. Co vás nejvíce baví? 22. Jste spokojení? 23. Pomáhá Vám někdo a jak? 24. Pomáháte někomu Vy a jak? 25. Co nezvládáte, nejde Vám?
PŘÍLOHA č. 2 Fotografie zkoumaných zařízení CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ HARMONIE p. o. P. Bezruče 4, v Městě Albrechticích
Pod Hůrkou 20,22,26,28,30, v Městě Albrechticích
Opavská 40, v Krnově
Krajánek, Krnovská 1, v Městě Albrechticích
B. Smetany 35, v Městě Albrechticích
CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ MARIANUM p. o. Chráněné bydlení v Jakartovicích-Deštné 68
Chráněné bydlení, Pekliska 53, Velké Hoštice
Chráněné bydlení Dostojevského č. p. 1594/15
Chráněné bydlení Švestková 32, Opava – Kylešovice
CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ ZÁMEK NOVÁ HORKA p. o. Chráněné bydlení v Novém Jičíně, Slovanská 1555/13
Chráněné bydlení v Kopřivnici
Chráněné bydlení v Sedlnicích
CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ NÁŠ SVĚT p. o. Chráněné bydlení, Prţno 239, Frýdlant nad Ostravicí
Chráněné bydlení, Horymírova 2287, Frýdek-Místek
CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ ZÁMEK DOLNÍ ŢIVOTICE p. o. Chráněné bydlení, Budišov nad Budišovkou
Chráněné bydlení Moravice 33, Melč
