DIPLOMOVÁ PRÁCE PROJEKT ZALOŽENÍ OBORY PRO JELENÍ ZVĚŘ

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

DIPLOMOVÁ PRÁCE PROJEKT ZALOŽENÍ OBORY PRO JELENÍ ZVĚŘ

2005 / 2006

Petr Martinec

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Projekt založení obory pro jelení zvěř zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne28. 4. 2006

Petr Martinec

Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří mi byli nápomocni při vypracování této diplomové práce, zejména pak panu Michalu Kolářovi z Ústavu hospodářské úpravy lesů Hradec Králové za ochotu a čas, který mi věnoval při zajišťování podkladů, a Ing. Janu Dvořákovi, Ph.D. za odborné vedení a rady využité při zpracování diplomové práce.

ABSTRAKT

Petr Martinec PROJEKT ZALOŽENÍ OBORY PRO JELENÍ ZVĚŘ PROJECT OF SETTING UP ENCLOSURE FOR RED DEER

K návrhu na uznání obory se mimo jiné předkládá studie o vhodnosti přírodních a jiných podmínek pro intenzivní chov daného druhu zvěře a projekt chovu a výstavby potřebných zařízení. Základním účelem této diplomové práce je tedy vypracování dané studie a daného projektu. Tato práce je podmíněna zájmem podnikatelského subjektu, který by chtěl vybudovat oboru, v níž má být chována jelení zvěř a která má být realizována na zadané lokalitě.

Klíčová slova: obora, jelení zvěř, pozemek, les, pole, pastviny, vodní tok, krmná dávka.

When enclosure approval plan is handed in, one of the materials is study about suitability of natural and other conditions for an intense breeding of existing game species and a plan of breeding and development needed provisions. The basic purposes of this diploma paper are above-mentioned study and project. This work is conditioned by an interest of the entrepreneurial subject who wants to build an enclosure. Such an enclosure should be realized on the set location and should breed red deer.

Keywords: enclosure, red deer, piece of land, forest, field, grassland, water flow, feeding ration.

OBSAH: 1. ÚVOD _____________________________________________________________ 1 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED ______________________________________________ 2 2. 1. Historie a vznik obor v Evropě a na území našeho státu _____________________ 2 2. 2. Současný stav oborních chovů na území našeho státu _______________________ 6 2. 3. Právní normy vztahující se k vzniku a provozu obor ________________________ 7 2. 4. Součásti projektové dokumentace obory _________________________________ 10 2. 5. Účel oborních chovů __________________________________________________ 10 2. 6. Výhody a nevýhody obor ______________________________________________ 10 2. 7. Oborní druhy zvěře __________________________________________________ 12 2. 8. Životní podmínky zvěře v oborách ______________________________________ 13 2. 9. Myslivecká péče o zvěř v oborách _______________________________________ 14 2. 10. Pěstování lesních porostů v oborách ____________________________________ 20

3. MATERIÁLY A METODIKA _________________________________________ 22 4. ROZBOR PŘÍRODNÍCH A JINÝCH PODMÍNEK ________________________ 23 4. 1. Základní údaje o lokalitě ______________________________________________ 23 4. 1. 1. Umístění a poloha _______________________________________________________ 23 4. 1. 2. Hranice _______________________________________________________________ 23

4. 2. Širší územní vztahy___________________________________________________ 23 4. 3. Geologické podloží a reliéf _____________________________________________ 25 4. 3. 1. Geologické podloží ______________________________________________________ 25 4. 3. 2. Reliéf _________________________________________________________________ 27

4. 4. Klimatické poměry ___________________________________________________ 27 4. 4. 1. Klimatické údaje z pozorovací stanice ______________________________________ 28

4. 5. Hydrologické poměry _________________________________________________ 30 4. 5. 1. Hydrografické zařazení __________________________________________________ 30

4. 6. Půdní poměry _______________________________________________________ 31 4. 7. Soubory lesních typů (SLT) ____________________________________________ 31 4. 8. Popis lesních porostů a hospodářských souborů ___________________________ 32 4. 8. 1. Lesní porosty___________________________________________________________ 32 4. 8. 2. Hospodářské soubory____________________________________________________ 35

4. 9. Popis polí a pastvin ___________________________________________________ 35 4. 10. Popis vod __________________________________________________________ 36 4. 11. Popis cestní sítě _____________________________________________________ 36 4. 12. Vlastnické a správní vztahy ___________________________________________ 37

5. PROJEKT CHOVU A VÝSTAVBY OBORNÍCH ZAŘÍZENÍ ________________ 39 5. 1. Zařazení obory do jakostní třídy honitby_________________________________ 39 5. 2. Stanovení cílových stavů zvěře _________________________________________ 39 5. 3. Stanovení minimálních stavů zvěře______________________________________ 40

5. 4. Zajištění cílových stavů zvěře __________________________________________ 41 5. 5. Výpočet potřebného množství krmiv ____________________________________ 41 5. 6. Zajištění potřebného množství vody ____________________________________ 42 5. 7. Zajištění veterinárního dozoru _________________________________________ 43 5. 8. Infrastruktura obory _________________________________________________ 43 5. 9. Oborní zařízení _____________________________________________________ 43 5. 9. 1. Oborní plot ____________________________________________________________ 5. 9. 2. Oborní brána __________________________________________________________ 5. 9. 3. Protiúnikový rošt _______________________________________________________ 5. 9. 4. Přelez _________________________________________________________________ 5. 9. 5. Chovná a aklimatizační obůrka ___________________________________________ 5. 9. 6. Zařízení k odchytu zvěře _________________________________________________ 5. 9. 7. Sklad jadrných krmiv a směsí pro zvěř _____________________________________ 5. 9. 8. Sklep pro dužnatá krmiva ________________________________________________ 5. 9. 9. Krmelec se zásobníkem pro objemná a jadrná krmiva ________________________ 5. 9. 10. Krmelec se zásobníkem na objemná krmiva ________________________________ 5. 9. 11. Korýtko na jadrná krmiva ______________________________________________ 5. 9. 12. Silážní stůl ____________________________________________________________ 5. 9. 13. Slaniska a lizy _________________________________________________________ 5. 9. 14. Krytý kazatelnový posed ________________________________________________ 5. 9. 15. Zastřešený žebříkový posed______________________________________________ 5. 9. 17. Náklady na oborní zařízení ______________________________________________ 5. 9. 18. Umístění oborních zařízení ______________________________________________

43 44 44 44 45 45 45 45 46 46 46 47 47 47 47 48 48

5. 10. Navržená úprava vnitřní struktury obory_______________________________ 49

6. DISKUSE _________________________________________________________ 52 7. ZÁVĚR ___________________________________________________________ 55 8. RESUMÉ__________________________________________________________ 56 9. SEZNAM POUŽÍTÉ LITERATURY____________________________________ 57 10. SEZNAM PŘÍLOH_________________________________________________ 60

1. ÚVOD

První zprávy o zřizování obor v Čechách pochází z druhé poloviny 13. století. Od té doby procházely oborní chovy různým vývojem. Měnil se jejich počet, velikost i druhy chované zvěře. Na počátku vznikaly obory za účelem lovu, ale během jejich vývoje začalo docházet i k záměrnému chovu oborní zvěře. Dřívější panovníci a příslušníci šlechty, ve snaze nabídnout svým vzácným hostům při okázalých lovech velké množství zvěře, se snažili soustředit zvěř na co nejmenší plochu, aby lov nebyl příliš namáhavý, zato aby výřad byl bohatý. Ve volných honitbách toho nebylo možno dosáhnout, a proto přišly ke slovu obory. Za vše nechť promluví následující příklad. V roce 1721 uspořádal hrabě Valdštejn v křivoklátské oboře hon pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI. Příprav tohoto honu se účastnily téměř po 14 dnů pod vedením zkušených myslivců stovky nevolníků. Naháněči sháněli zvěř ze širokého okolí do vymezených prostorů na noc obklopených ohni, aby se zvěř znovu nerozbíhala. Při lovu byla zvěř natlačována do předpolí a postupně do střeleckého prostoru. Císařovna během 5 hodin z jednoho stanoviště zastřelila 138 kusů jelení zvěře. Podobných případů panských lovů by bylo možné uvést řadu, že však tento způsob lovu neměl s dnešním pojetím lovu spárkaté zvěře nic společného, není třeba zdůrazňovat. V současné době slouží obory k intenzivnímu chovu zvěře jelení, daňčí, mufloní, černé, srnčí, pomístně jelenů sika, jelenců viržinských a koz bezoárových a ve všech oborách se chované zvěři věnuje všestranná péče s cílem chovat zvěř ne jen zdravou, ale i vysoce hodnotnou, hlavně pokud jde o produkci kvalitních trofejí. Tato diplomová práce řeší konkrétní případ založení obory. Záměrem podnikatelského subjektu, který má v plánu uskutečnit výstavbu tohoto oborního chovu, je vytvoření obory pro jelení zvěř v lokalitě ležící přibližně 11 km jižně od města Chlumec nad Cidlinou. Cílem této práce je tedy vypracování projektu obory pro jelení zvěř, který se skládá ze studie o vhodnosti přírodních a jiných podmínek pro intenzivní chov daného druhu zvěře a z projektu chovu a výstavby potřebných zařízení. Tato dokumentace má sloužit jako jeden z podkladů při podání návrhu na uznání obory.

-1-

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED

2. 1. Historie a vznik obor v Evropě a na území našeho státu Obory nepatří mezi zařízení, která by prvně vznikla u nás. Jejich původ je potřeba hledat v jižní Evropě, kde již Římané chovali rozmanitou zvěř v ohradách. Naši lidé je s největší pravděpodobností poznali jednak jako účastníci křížových výprav a jednak z literatury. Asi ve 14. století se k nám dostal latinský spis boloňského senátora Petra DE CRESCENCIIS „Ruralium commodorum liber XII“, podle českého rukopisného překladu „Knihy vo puožitcích vpolních“, který byl v mnohých klášterních a šlechtických knihovnách. V jeho osmé knize najdeme i návod k založení obory. (Wolf, Chroust, Kokeš, Lochman, 1976) Obory a později myslivecká činnost v oborách mají přesto v našich zemích dlouhou a bohatou tradici. První lovnou zvěří, pro kterou se u nás obory stavěly, byla zvěř jelení. Počátky oborních chovů jelenů v českých zemích spadají do první poloviny čtrnáctého století, do doby lucemburské. Není však pravidla bez výjimek. Naši nejstarší známou oboru totiž nezaložil Lucemburk, ale již Přemysl Otakar II. Byla to obora blíže vsi Ovenec, na území dnešní Prahy Letné, zvaná Ovenecká. Její druhý název se zachoval v pražském místopisu jako Královská Obora, lidově Stromovka. Přemysl Otakar II. ji dal ohradit roku 1266, osadit jelení zvěří a postavit v ní letohrádek. S postupující kolonizací ve 12. a 13. století není pochyb o jistém úbytku zvěře. Velkého rozsahu pak tedy doznalo obornictví zejména od 15. století. Obora totiž znamenala určitý hospodářský pokrok ve smyslu produkce zvěřiny a nahradila alespoň částečně ubývající zvěř ve volné přírodě. (Řehák a kol., 1998) Podle Wolfa, Chrousta, Kokeše a Lochmana (1976) nebyly první obory u nás pouhou oplocenou částí lesa. Z tehdejších nehostinných a těžko přístupných hvozdů a rozbahnělých polí se do nich pohodlí a přepych milující šlechtický majitel uchyloval za pohodlnou zábavou, kterou mu poskytoval nejen lov, ale i krásné krajinné prostředí a pohled na chovanou zvěř. Při svém vzniku měly hlavně lovecké poslání, postupně v nich docházelo k záměrnému chovu zvěře a péči o ni. Když se staly obory nedílnou součástí hospodaření velkostatků, postoupila již diferenciace kultur v naší krajině poměrně daleko. Změnil se poměr obdělávané půdy k lesům a bažinaté polohy mizely pod hladinami rybníků. Orné půdy přibývalo. Les, chráněný převážně pro chov a lov zvěře, pomístně řídl a místy zůstal neprostupný.

-2-

Volná krajina byla prostoupena listnatými háji, starými stromovými velikány a velkou plochou pastvin. To bylo prostředí poskytující renesančnímu šlechtici daleko příznivější podmínky k lovu. Zatímco v lesních porostech s hustým podrostem bylo nutno zvěře pracně vyhledávat a namáhavě sledovat, ve volné krajině tomu bylo naopak. Důsledkem toho bylo bezohledné rušení vesnic, zábor poddanských a někdy i církevních pozemků pro své záměry. Ohrazovaly se větší či menší plochy pro chov zvěře. Zřizováním obor byli pověřováni přední panští zaměstnanci, vybaveni velkou pravomocí. Osvědčili-li se, pak byli žádáni a vysíláni za podobným posláním i jinam. Mnohdy se takovéto zaměstnání i dědilo. Ke zřízení obory však nestačilo jen vytyčit hranice a postavit oborní plot. Obora měla i řadu jiných zařízení, ke kterým patřily i rybníky a pole, na nichž se pěstovalo žito, pšenice, ječmen a oves pro zvěř. Ve staré pernštejnské oboře v Kladrubech nad Labem kromě starého zámku byla řada pomocných zařízení i budov, včetně kostela pro sloužící a bytu pro kaplana. Nejnákladnější a nejrozsáhlejší prací, pomineme-li stavbu budov, bylo oplocení obory. Od počátku mělo rozhodující úlohu dřevo a kamení. V oblastech s dostatkem kamene byly budovány kamenné zdi z kvádrů. Původně byly obory zřizovány pro zvěř spárkatou i drobnou. Z drobné zvěře to byl mimo zajíce hlavně králík divoký a bažant, který byl v oborách chován voliérovým způsobem. Ze spárkaté zvěře byla v oborách původně chována zvěř jelení, později pak daňčí, černá, mufloní a mnohde i srnčí. V minulém století byli do obor zaváděni i asijští a američtí jeleni, i zástupci africké a australské zvířeny. V současné době slouží obory k intenzivnímu chovu zvěře jelení, daňčí, mufloní, černé, jelenů sika, případně jelenců viržinských. V období po druhé světové válce došlo na mnoha místech ke značnému zhoršení stavu obor (z nichž mnohé byly zrušeny) i celkové úrovně obornictví. Postupně docházelo ke zhoršování stavu oborních zařízení, plotů a v některých oborách přestal být sledován jejich hlavní cíl, tj. intenzívní chov spárkaté zvěře. K radikálnímu zlepšení tohoto stavu došlo po roce 1964, kdy byla provedena revize hospodaření v oborách. Od té doby dochází k postupnému zlepšování nejen stanovišť, ale i celkového stavu zvěře. Od středověku až dlouho do novověku se v lesích pouze těžilo, ale jejich obnova se ponechávala pouze na přírodě. S tímto ovšem nešlo vystačit v oborách, kde bylo nutné zejména bezlesé plochy účelně rozdělit vhodným stromovím. To bylo nejen důležitou složkou rázu prostředí, ale i místem úkrytu zvěře a její ochrany proti trýzni hmyzu a žáru slunce. Bylo zapotřebí doplňovat výživu zvěře ovocnými i jinými plody. -3-

Výsadba takovéhoto stromoví byla známa poměrně brzy, ale v lesnictví se cílevědomě uplatnila nejdříve právě v oborách. Podle již zmíněných autorů se význam a hodnota obor v krajině posuzuje převážně podle toho, jak vyhovují intenzivnímu chovu a lovu spárkaté zvěře. Přitom se většinou podceňuje jejich funkce v krajině, která z hlediska společnosti může být mnohdy stejně důležitá jako význam myslivecký. Tento druhotný význam si velmi dobře uvědomovali zakladatelé obor, zejména v 17. a 19. století, kteří jejich vnitřní prostor členili tak, aby jednak vyhověli potřebám loveckým a jednak aby dosáhli maximálního estetického účinku. V blízkosti průmyslových center a velkých měst bude nutné řešit i problém rekreace a intenzivního chovu spárkaté zvěře, aby se jednotlivé funkce vzájemně nekřížily, ale doplňovaly. Měla by se uvážit možnost zřizovat rekreačně komerční obory. Význam obor jako mysliveckých zařízení, určených dnes především k intenzivnímu chovu a lovu spárkaté zvěře, se během historického vývoje měnil. V počátcích vzniku obor na našem území sloužily obory především k soustředění zvěře na menší ploše, aby se umožnil snadnější lov s největším možným výsledkem. Proto bychom jejich význam mohli hodnotit jako vysloveně lovecký. Ve většině případů byly totiž na spárkatou zvěř v oborách pořádány hromadné hony. Majitelé panství dávali před takovýmito hony nahánět zvěř z okolních lesů do obor, aby svým hostům mohli nabídnout k lovu co největší počet zvěře. Tyto hony poskytovaly často příležitost k realizaci hospodářsko-mocensko-politických zájmů. Od poloviny 15. století se obory významně podílely při zavádění nových druhů spárkaté zvěře na naše území. Například daněk jako první nově zaváděná spárkatá zvěř našel v prostředí obor ekologicky vhodné podmínky a bez větších potíží se u nás aklimatizoval. Postupně to pak byly i jiné druhy zvěře, jako muflon, který nejvíce proslavil naši myslivost, a asijští a američtí jeleni. Nelze zapomenout ani na zvěř černou, která díky oborám přestála na naše území téměř dvě století. V 18. a 19. století, kdy docházelo k racionalizaci myslivosti, ale i lesního hospodářství, nastal v obornictví obrat. Na mnoha místech se začíná věnovat pozornost hlavně kvalitě zvěře chované v oboře

a

vedle

otázek

ryze

hospodářských

se

začínají

projevovat

vlivy

vědeckovýzkumných poznatků. S odstupem let můžeme říci, že prostředí obor mělo vliv i na výtvarné, literární a hudební umění. Neméně důležitou roli měly a mají obory v oblastech intenzivní -4-

zemědělské výroby, kde se uplatňují jako význačný biologický prvek v odlesněné krajině. K rušení obor docházelo tam, kde lesy musely ustoupit pěstování zemědělských plodin. Někde bylo nutné snižovat velmi početné stavy v oborách. Držet značné stavy spárkaté zvěře bylo možné v dobách, kdy většinu nákladů s tím spojených nesl na svých bedrech poddaný lid. Robotní práce znamenaly nejen povinnosti při lovu zvěře, zřizování a udržování oborního zařízení, ale i povinnost dodávat do obor krmivo pro zvěř. Déle autoři uvádí, že snahy o zkvalitňování stavů jednotlivých druhů spárkaté zvěře lze sledovat od druhé poloviny 18. století a zejména pak ve století 19. Po uzavření černé zvěře do obor, kde byla chována spolu s ostatní spárkatou zvěří, se začal projevovat její negativní vliv na některé druhy spárkaté zvěře. Na omezeném prostoru obory se černá zvěř živila na úkor jiné spárkaté zvěře a často likvidovala i přírůstky této zvěře. Přes veškeré potíže, které se pomístně projevovaly, se však rozvoj obornictví nezastavil. Pokud docházelo někde k rušení obor, bylo to spíše motivováno snahou o přemístění oborních chovů do vhodnějších podmínek. Chovatelské poznatky, získané v oborních chovech, nebyly dosud v plné míře využity v chovech ve volnosti. Koncem 19. a počátkem 20. stolení se začaly více prosazovat vědecké poznatky v myslivosti a především se uplatňovaly v oborních chovech. Projevovaly se snahy o zlepšení jakosti jednotlivých populací spárkaté zvěře vnitrodruhovým výběrem. V těchto snahách se dnes pracuje na daleko větší bázi, a to nejen u jelení zvěře, ale i u ostatních druhů spárkaté zvěře. Přitom se čím dál tím více uplatňují prvky komplexního řešení otázek na základě nejmodernějších poznatků současné vědy. Za příklad mohou sloužit snahy o celkové zlepšení prostředí obor, zejména pokud jde o jejich přirozenou úživnost pro zvěř. Zlepšila se technika a technologie přikrmování. Mnoho se udělalo na úseku zdravotního stavu zvěře s využitím poznatků moderní veterinární medicíny. Obory a obornictví mají své opodstatnění i v současné době. Počtem těchto intenzivních chovů proslula zejména naše země, v níž byl a je absolutně i relativně jejich počet nejvyšší a projevilo se to i v poptávce po našich odbornících. (Wolf, Chroust, Kokeš, Lochman, 1976) Je pravděpodobné, že oborní chovy v naší republice budou i do budoucna v popředí zájmu myslivců, a to i přes nespornou nákladovost těchto chovů. Neměli bychom přitom ale nikdy ztrácet ze zřetele, že chovy v oborách by měly být ukazatelem -5-

všestranné kvality zvěře a také vzorem a poučením pro chovy zvěře ve volných honitbách. (Kolektiv autorů, 2004)

2. 2. Současný stav oborních chovů na území našeho státu Nejnovější informace o množství a kvalitě oborních chovů lze získat z výkazu o honitbách, stavu a lovu zvěře v ČR, jež jsou vydávány v podobě každoročních přehledů Ministerstvem zemědělství ČR. Rozdíl mezi seznamy obor před rokem 2000 a nynějšími vyplývají z přijetí nového zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., který od doby jeho platnosti stanovil minimální výměru obor na 50 ha, ale při současném ponechání do té doby uznaných obor o nižších výměrách. Přijetí tohoto ustanovení zákona vyvolalo vlnu zakládání nových oborních chovů o malých výměrách. Z evidovaných 101 obor před rokem 2000 měla nejmenší z nich výměru 5 ha (Budyně v Jihočeském kraji) a největší 4480 ha (Soutok v Jihomoravském kraji). K 31. 12. 2004 je v ČR 176 obor, z nichž nejmenší má výměru pouhý 1 ha (Jezbořice v Pardubickém kraji) a největší je stále obora Soutok. Vlivem vzniku obor o malých výměrách se snížila průměrná výměra obor z dřívějších 375 ha na současných 248 ha, tj. o 34 %. (Kolektiv autorů, 2004), (http://www.mze.cz/)

Tab. č. 1 – počty oborních chovů v ČR (http://www.mze.cz/) vlastnický vztah obory vlastní obory společenstevní celkem

k 31. 12. 1999 počet výměra [ha] 96 37175 5 710 101 37885

k 31. 12. 2004 počet výměra [ha] 160 41950 16 1656 176 43606

Tab. č. 2 – základní údaje o oborách v ČR (http://www.mze.cz/) výměra obor zaokrouhlená na celé hektary zemědělská půda lesní půda vodní plocha ostatní pozemky celkem

k 31. 12. 1999 3200 33579 335 771 37885

-6-

k 31. 12. 2004 4456 36028 442 2680 43606

Tab. č. 3 – množství jelení zvěře v oborách v ČR (http://www.mze.cz/)

k 31. 12. 1999 k 31. 12. 2004

normovaný stav v oborách [ks]

výměra obor s jelení zvěří [ha]

počet hektarů na jeden kus

2663 4219

20527 24147

7,7 5,7

2. 3. Právní normy vztahující se k vzniku a provozu obor Vznik obor a hospodaření v nich upravuje především zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti a vyhlášky č. 244/2002 Sb., 245/2002 Sb., 491/2002 Sb. a 553/2004 Sb. Dle uvedeného zákona je obora druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat. Honitbou se pak rozumí soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti podle zmíněného zákona. Z obecných zásad tvorby honiteb mimo jiné vyplývá, že minimální výměra honitby pro oboru je 50 ha. Obory se člení podle vztahu k počtu vlastníků, jejichž pozemky oboru tvoří, na dva typy, a to obory vlastní a obory společenstevní. Obory vlastní jsou tvořeny honebními pozemky jednoho vlastníka. Obory společenstevní jsou tvořeny honebními pozemky více vlastníků, které spolu souvisí, dosahují minimálně výměry stanovené pro uznání obory a jejich vlastníci vytvoří za účelem uznání obory honební společenstvo. Vznik honebního společenstva upravuje opět zákon o myslivosti. Z tohoto zákona též vyplývá, že návrh na uznání obory podává vlastník honebních pozemků nebo přípravný výbor honebního společenstva. K tomuto návrhu se též přikládá studie o vhodnosti přírodních a jiných podmínek pro intenzivní chov daného druhu zvěře, projekt chovu a výstavby potřebných zařízení a vyjádření veterinárních orgánů a orgánů na ochranu zvířat proti týrání k navrhovaným podmínkám chovu. Držitel obory je povinen do 60 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání obory učinit rozhodnutí, zda ji bude využívat ve vlastní režii nebo zda ji pronajme. Následně musí uživatel obory nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání obory (v případě, že držitel vykonává myslivost ve vlastní režii) nebo od uzavření smlouvy o nájmu obory (v případě nájmu obory), předložit orgánu státní správy myslivosti návrh na ustanovení mysliveckého hospodáře a do 30 -7-

dnů na každých započatých 500 ha honitby návrh na jednu mysliveckou stráž. Dále musí uživatel zajistit předepsané množství lovecky upotřebitelných psů, každoročně vypracovat plán mysliveckého hospodaření v honitbě a dodržovat povinnosti uživatelů honiteb, kterými jsou: •

v zájmu ochrany zvěře pečovat o zakládat remízky a jiné vhodné úkryty pro zvěř a v honitbách lesních zakládat políčka pro zvěř na pozemcích, na kterých jim to vlastník písemně povolí,

•

provádět v době nouze dostupná a přiměřená opatření k záchraně zvěře, zejména ve spojitosti se záplavami, povodněmi, lesními požáry a extrémně vysokou sněhovou pokrývkou,

•

provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat.

Zákon o myslivosti též stanovuje zásady chovu, z nichž mimo jiné vyplývá, že uživatel obory je povinen zajišťovat v oboře chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby. Minimálním stavem zvěře je stav, při kterém není druh ohrožen na existenci a jeho populační hustota zabezpečuje biologickou reprodukci druhu. Normovaným stavem je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře a úživnosti honitby. Podle vyhlášky č. 491/2002 Sb. se v oboře stanoví minimální stav každého z druhů spárkaté zvěře tak, aby byla zajištěna přirozená reprodukce daného druhu zvěře, ale tento stav nesmí být vyšší než stav normovaný. Ten se v oboře pro jelení zvěř, pro kterou byla obora uznána, stanoví tak, aby nebyl nižší než minimální stav daného druhu a aby ve svém souhrnu nebyl vyšší než jeden jedinec jelena lesního na 2 ha výměry obory. Výše zmíněná vyhláška udává, že požadovaný poměr pohlaví mezi samci a samicemi u spárkaté zvěře je ve všech jakostních třídách honitby 1:1, ale ve zvlášť odůvodněných případech při zajišťování chovu zvěře (dle zákona 449/2001 Sb.) lze stanovit i odlišný poměr pohlaví ve prospěch každého z nich. Koeficient očekávané produkce se vztahuje pouze k dospělým samicím a stanoví se pro jednotlivé druhy zvěře určitým rozpětím v každé jakostní třídě .

-8-

Z hlediska veterinárních právních norem je provoz obor v naší zemi řízen zákonem č. 166/1999 Sb. o veterinární péči. Tou se rozumí péče o zdraví zvířat, péče o zdravotní nezávadnost živočišných produktů, ochrana území České republiky před zavlečením nákaz zvířat, ochrana životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat, veterinární asanace a státní veterinární dozor. Z výkladu pojmů je majitel obory chovatelem, neboť zvířata (zvěř) drží a tím je pověřen se o ně starat. Chovatelem se stává dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o uznání jeho honitby (obory). Zákon o veterinární péči ukládá všem chovatelům následující povinnosti: •

provozovat chov způsobem odpovídajícím biologickým potřebám, funkcím a stavu zvířat,

•

průběžně sledovat zdravotní stav zvířat,

•

bránit vzniku a šíření nákaz,

•

být schopen součinnosti při výkonu veterinárních opatřeních,

•

veterinární léčiva a prostředky vázané na použití na lékařský předpis používat jen se souhlasem veterinárního lékaře,

•

chovatel musí umožnit provedení kontroly zdraví zvířat, chovatelská zařízení udržovat v odpovídajícím stavu, dbát na funkčnost zařízení chránících zvířata před nákazami, používat zdravotně nezávadná krmiva a vodu a dodržovat podmínky pro používání krmiv s doplňkovými látkami.

V nově vzniklé oboře může po jejím uznání nastat významná změna ve způsobu hospodaření v lesích. Dle zákona č. 289/1995 Sb. o lesích smí, z důvodu účelového obhospodařování lesních porostů, vlastník zažádat o zařazení oborních lesů, do kategorie lesů zvláštního určení. To znamená, že zájem na plnění funkcí ostatních bude nadřazen zájmu plnění funkce bioprodukční. O zařazení lesů do kategorie lesů zvláštního určení rozhoduje orgán státní správy lesů.

Lov v oborách se řídí podle zákona 449/2001 Sb. o myslivosti, který v oboře povoluje lovit celoročně druhy zvěře, pro které byla obora zřízena a byly pro ně v daném roce určeny minimální a normované stavy.

-9-

2. 4. Součásti projektové dokumentace obory Dle typizační směrnice, kterou vypracoval Lesprojekt (1988) má ekologická a projekční část studie obsahovat: •

zařazení lokality v rámci širších územních vztahů

•

složení a strukturu geologického podloží, společně s popisem reliéfu

•

popis klimatických, hydrologických a pedologických poměrů

•

vymezení souborů lesních typů

•

zjištění aktuálního věkového a druhového složení daných porostů a zastoupení plodonosných dřevin, společně s výčtem hospodářských souborů

•

popis polí, pastvin a vodních toků a cestní sítě

•

soupis druhů pozemků, jejich výměr a vlastníků

•

navržení zásad chovu a lovu

•

výpočet spotřeby krmiv

•

navržení zařízení potřebných k provozu obory a jejich umístění

2. 5. Účel oborních chovů Dnešní význam obor oproti původnímu doznal jistých změn a v současné době jsou obory udržovány či zřizován především za účelem : •

reprezentace, pro možnost poměrně rychlého odlovu trofejově kvalitní zvěře obvykle poplatkovými lovci,

•

prošlechťování zvěře používané pro další zazvěřování,

•

prohlubování biologických znalostí o zvěři a výzkumu,

•

chovu a uchování vzácných druhů zvěře,

•

výchovy myslivecké i nemyslivecké veřejnosti, nalézající v bezprostředním kontaktu se zvěří žádoucí vztah k přírodě vůbec a ke zvěři zvlášť. (Hromas, 1997)

2. 6. Výhody a nevýhody obor Oborní chovy zvěře mají své výhody a nevýhody, které je nutno obzvláště před založením obory posoudit.

- 10 -

Výhodou oborních chovů je, že : •

zvěř je v poměrně velkém množství soustředěna na malé ploše, lze se s ní pravidelně setkávat, rozlišovat jednotlivé kusy a sledovat je třeba i po několik let,

•

lov zvěře je relativně rychlý a snadný a při dobré znalosti zvěře se loví pouze ta, co je k lovu určena,

•

zvěř je možno lovit celoročně, takže je možno téměř okamžitě vyloučit z chovu zvěř pro další chov nevhodnou,

•

zvěř

je

možno

v případě

potřeby

poměrně

dobře

léčit,

především

prostřednictvím medikovaných krmiv.

Nevýhodou oborních chovů je, že : •

je nezbytná výstavba kvalitního a následně i soustavně kontrolovaného oborního plotu, projektovaného jako stavební investice,

•

je nezbytná výstavba a následně údržba kvalitních a poměrně početných mysliveckých zařízení, včetně založení a obhospodařování pastvin, luk, políček pro zvěř, pastevních porostů, výsadby plodonosných dřevin a obecně i zajištění porostních úprav,

•

je nezbytné celoroční a pravidelné přikrmování zvěře kvalitními a různorodými krmivy,

•

je nutno se smířit buď s vyššími škodami působenými zvěří na oborních porostech, anebo s vyššími náklady na jejich ochranu včetně obtížnější obnovy porostů,

•

není vyloučeno nebezpečí vzniku nakažlivých chorob spojené s nutností trvalého veterinárního dozoru,

•

stoupá odpor veřejnosti proti zákazu či omezování jejího vstupu do obor,

•

kvalitní oborní chov se nemůže obejít bez kvalitního a vysoce kvalifikovaného oborníka v podstatě bez omezení jeho pracovní doby. (Hromas, 1997)

- 11 -

2. 7. Oborní druhy zvěře Kolektiv autorů (2000, 2004) udává, že z hlediska etologického je důležité druhové složení zvěře chované v oborách. Pro oborní chovy nejsou vhodné teritoriální (po většinu roku samotářsky žijící) druhy zvěře. Přílišné koncentrace jedinců téhož druhu na ně působí stresově, což se projevuje ztrátou kondice, následně i konstituce, zhoršování zdravotního stavu a nižší plodností. V našich poměrech tedy není příliš vhodné chovat v oborách zvěř srnčí a v zásadě nejsou vhodné ani pro jelence či losy. Naopak oborní chovy lze doporučit pro všechny druhy zvěře žijící po většinu roku v širších sociálních uskupeních – v tlupách. Osvědčily se u zvěře jelení, daňčí, sika, mufloní a černé. Chovatelsky nejvhodnější je držet v oboře každý druh zvěře samostatně – odděleně od druhů jiných. Z přehledu stavu obor, sestavenému ke konci roku 2002, vyplývá, že ideální oborní chov vždy jen jednoho druhu zvěře je u nás praktikován v 52 oborách, což je 33 % z celkového počtu 158 obor. Je známo, že i chov více druhů v jedné oboře je možný, ovšem za předpokladu, že je obora dostatečně rozsáhlá, prostorově i porostně členitá a různorodá a že jsou v ní společně chovány takové druhy zvěře, které si potravně příliš mnoho nekonkurují a etologicky nejsou vůči sobě agresivní. Celkem vhodně lze chovat s jinými druhy býložravé zvěře zvěř srnčí, ale pouze jako zvěř přidruženou, neboť se jedná o druh teritoriální. V tomto případě by srnčí zvěř využívala prostorových a potravních nik, aniž by však od ní bylo možné očekávat jakékoliv chovatelské úspěchy. Srnčí zvěř je u nás chována ve 20 oborách. Ve 14 z nich je to společně se zvěří daňčí a mufloní. Zdá se, že pro jelení zvěř je přijatelnější soužití se zvěří daňčí (ovšem při dostatečných výměrách obor) než s poměrně hlučnou zvěří mufloní. Obecně lze však konstatovat, že společné chovy zvěře jelení v kombinaci s druhy jinými jsou méně vhodné. Vcelku dobře je možno společně držet zvěř daňčí a mufloní. Tato kombinace se u nás praktikuje ve 45 oborách. Zásadně se nedoporučuje chovat spolu s jeleny také oba siky, stejně jako siku japonského se sikou Dybowského, vzhledem k případné možnosti jejich vzájemného křížení. (Kolektiv autorů, 2004), (Kolektiv autorů, 2000)

- 12 -

2. 8. Životní podmínky zvěře v oborách Základními životními podmínkami pro zvěř v oborách jsou: •

dostatečný prostor,

•

porostní a prostorová skladba,

•

úživnostní plochy,

•

krytové a klidové příležitosti.

Samozřejmě každá obora má poněkud jiné podmínky pro zvěř: úživnostní, krytové a někdy i klidové, které mohou být pro zvěř velmi dobré, optimální anebo podprůměrné. Podle nich lze pak propočítat rozlohu obor. Při těchto propočtech lze vycházet z toho, že základním životním prostředím pro zvěř v oboře jsou lesní porosty, které by měly být prostoupeny pastvinami, loukami a políčky pro zvěř v minimální ploše 15% z celkové výměry obory. Větší plochy lesních porostů v oboře nejméně vadí zvěři černé, následuje zvěř jelení, mufloní a daňčí. Vůči geografickým a klimatickým vlivům je poměrně nejodolnější zvěř jelení, pro niž lze zřizovat obory i v klimatické oblasti mírně tepelné až chladné, pokud možno na minerálně silných půdách (ty jsou vhodné i pro zvěř daňčí) do nadmořské výšky 600 m.n.m. Přibližně do stejné nadmořské výšky lze umisťovat i obory se zvěří mufloní, která ale vyžaduje tvrdé (nezamáčené) podloží, nejlépe v klimatické oblasti mírně teplé s raději nižším vláhovým indexem a s lednovými teplotami do – 3 oC. Maximum sněhové pokrývky by nemělo převyšovat 40 cm. Doba slunečního svitu by se měla pohybovat mezi 1500 až 1800 hodin za rok. Nejvhodnější je lesní oblast dubových lesů až podhorských lesů bukových. Na teplo je nejnáročnější zvěř daňčí, pro niž by se měly zřizovat obory v teplé klimatické oblasti v nadmořské výšce do 300 m.n.m., v lesních oblastech lesů lužních, dubových a teplomilných hájů. Slunečního svitu by nemělo být méně než 1600 hodin za rok. Poměrně málo náročná černá zvěř s oblibou využívá lesních oblastí lesů lužních, ale i pohorských smíšených lesů s bukem a dubem. Má raději půdy s vyšší zrnitostí a oblasti s minimem ročních srážek 600 mm – raději však více. (Hromas, 1997) V tabulkách číslo 4 a 5 jsou uvedeny minimální, optimální a maximální doporučené výměry obor pro různé druhy a počty kusů chované zvěře. V tabulce 6 jsou pak počty kusů zvěře přepočteny na 100 ha oborní plochy.

- 13 -

Tab. č. 4 – výměry obor na 1 ks zvěře (Hromas, 1997) zvěř jelení daňčí mufloní daňčí a mufloní černá

potřebná výměra obory v hektarech na 1 kus minimální optimální maximální 5 8 11 2 3 4 1,5 2,5 3,5 2 3,5 5 2,5 3 3,5

Tab. č. 5 – potřebné výměry obor pro 60 kusů zvěře (Hromas, 1997) zvěř jelení daňčí mufloní daňčí a mufloní černá

výměra obory v hektarech pro 60 kusů cílových stavů minimální optimální maximální 300 500 700 150 200 250 100 150 200 150 250 350 150 200 250

Tab. č. 6 – počty cílových stavů zvěře chované na 100 ha oborní plochy (Hromas, 1997) zvěř jelení daňčí mufloní daňčí a mufloní černá

počty zvěře na 100 hektarů oborní plochy minimální optimální maximální 4 12 20 20 35 50 30 45 60 15 30 45 30 35 40

Z hlediska řádného chovu jakéhokoliv druhu spárkaté zvěře jsou obory, které nesplňují minimální výměru, nevyhovující, neboť v nich zvěř nemůže mít ani dostatečnou úživnost, ani krytinu a potřebný klid. Chce-li se uživatel takové obory vyhnout trvalému snižování kvality zvěře, například z důvodu příbuzenské plemenitby, nezbývá než do nich soustavně dovážet novou a nepříbuznou zvěř z jiných lokalit. O ekonomice takových chovů lze hovořit jen s velkou nadsázkou, nehledě k tomu, že ani o poplatkový lov není a nebude v takovýchto zařízeních zájem. (Kolektiv autorů, 2004)

2. 9. Myslivecká péče o zvěř v oborách V oborách obdobně jako ve volnosti je nutno sledovat: •

početní stavy zvěře poměru pohlaví a poměru věkových tříd,

- 14 -

•

konstituci a kondici zvěře,

•

zdravotní stav zvěře,

•

účinnost průběrného odstřelu na zvěř,

•

přirozenou úživnost obory v průběhu roku,

•

četnost, velikost a rozmístění krytových příležitostí,

•

přikrmovat až krmit zvěř,

•

zabezpečit klid pro zvěř,

•

a ochránit ji před škodlivými činiteli. (Kolektiv autorů, 2000)

Oborní plot K udržení zvěře v oborách slouží oplocení, které musí být pro zvěř neprostupné. To znamená, že musí být dostatečně vysoké a pevné, aby zabraňovalo úniku zvěře z obory. Způsoby oplocení jsou různé, kromě výšky a pevnosti musí též splňovat požadavky na trvanlivost, hospodárnost pořizovacích nákladů a vkusnost použitého materiálu. Oborní oplocení se musí denně kontrolovat a řádně udržovat. Na příjezdových cestách se v oboře stavějí vrata, nebo vstupní brány, která musí být pevná a funkční a musí se dát zamykat. V místech, kde se oborní vrata používají zřídka, se zřizují tzv. přelízky. Ty umožňují vstup do obory bez otvírání oborních vrat. Součástí oplocení jsou také záskoky nebo záběhy. Tato zařízení umožňují zvěři, která žije volně v okolí, vniknout do obory nebo usnadňují návrat zvěři, která nějakým způsobem z obory unikla. (Wolf, Chroust, Kokeš, Lochman, 1976) V dřívějších dobách se na stavbu oplocení nejvíce používalo dřevo v různých podobách a úpravách jako odkorněné či okružené tyče, neomítané fošny a prkna až k plně hraněnému řezivu. Nevýhodou těchto dřevěných plotů byla krátká životnost a nutnost následných ošetření proti houbám a škůdcům. Dnes se k nevýhodám přidává poměrně vysoká pracnost a tedy finanční nákladnost. V posledních letech značně roste obliba různých druhů drátěného oplocení z důvodů těchto čtyři faktorů. Prvním velmi důležitým faktorem je životnost. Podle předpokládané životnosti lze rozdělit oplocení na krátkodobá (10 let), střednědobá (20 let) a dlouhodobá (30 let a více). Krátkodobá oplocení jsou většinou s dřevěnými sloupky a méně kvalitním pletivem se základním jedním zinkováním. Střednědobá oplocení se vyznačují již

- 15 -

kovovými sloupky z běžně dostupného materiálu s pletivem se zvýšenou vrstvou zinku. Dlouhodobá oplocení jsou většinou na betonových nebo silnostěnných kovových sloupcích a jedná se o pletiva buď se speciálními povrchovými úpravami nebo z výrazně silného materiálu. Druhým faktorem je odolnost s ohledem na druh chované zvěře a její divoký výskyt v okolí obory. Pokud je v oboře chována zvěř, která se vyskytuje mimo oboru divoce, lze v říji předpokládat značný nápor na oplocení. V tomto případě je opět možnost výběru ze dvou základních variant. První variantou je oplocení se silnými sloupky blízko u sebe (3 až 4 m) a tvrdým, silným plotem, který odolává deformaci a je vyroben z materiálu minimálně 4 mm silného. Druhou variantou je oplocení pružné se silnými sloupky dál od sebe (6 až 8 m) a pružným ocelovým pletivem. Třetím faktorem je výška v závislosti na konfiguraci terénu a druhu chované zvěře. Zde se jedná o oplocení nízká a vysoká. Nízká oplocení se vyznačují výškou okolo dvou metrů. Vysoká oplocení mají výšku přes 2,5 m a jejich použití přichází v úvahu hlavně v náročných členitých terénech. Čtvrtým a posledním faktorem je cena. Tento faktor dnes většinou hraje hlavní roli. Je to logické, protože návratnost oborních chovů je značně dlouhá a přitom největší investice nastupují hned na začátku. (Kolektiv autorů, 2004)

Zařízení k odchytu zvěře V každé oboře by mělo být zařízení pro odchyt zvěře, která se chytá na prodej, na výměnu, někdy též na značkování, k vyšetření apod. Odchytová zařízení jsou nejrůznějších typů a systémů, vždy však musí splňovat tyto požadavky: mají být bezpečná pro zvěř, mají umožnit rychlý odchyt, roztřídění zvěře a její uzavření do odchytových klecí či beden.

Chovné a aklimatizační obůrky Součástí každé obory s intenzivním chovem spárkaté zvěře by měla být chovná či aklimatizační obůrka. Toto zařízení slouží k odchování jakostní zvěře, k aklimatizaci dovezených jedinců, jako parazitární karanténa, jako shromaždiště odchytávané zvěře atd. Dobře vybavená chovná obůrka je dalším ukazatelem odbornosti a kvality chovatelské práce v jednotlivých oborách.

- 16 -

Zařízení k lovu zvěře Lovu zvěře a jeho přípravě se musí v oborních chovech věnovat daleko větší pozornost než ve volnosti. Je nutné zajistit úspěšný lov v daleko kratším čase než ve volnu a kromě toho by měl být uloven určitý, předem vyhlédnutý a určený kus. V mnoha případech je třeba dodržovat daleko náročnější bezpečnostní opatření při střelbě, neboť obory často leží v blízkosti obcí, parků apod. Proto je nutné v oborách využívat všech předností, které poskytují vysoké posedy. Je třeba je stavět v dostatečném množství, na všech rozdělovacích liniích, na křižovatkách a na okrajích nebo v blízkosti volných ploch, na ochozech a spádech zvěře. Posedy v oborách by měly mít dostatek prostoru pro lovce a doprovod. Dostatečný počet pohodlných krytých vysokých posedů, vhodně umístěných do prostoru obory a dobře zapadajících do celkového prostředí, umožňuje jednak úspěšný lov a pozorování zvěře a jednak je vizitkou odbornosti obory. Zařízení určená k lovu zvěře se často doplňují umělými či přirozenými záštitami, které umožňují přístup lovci, aniž by ho zvěř spatřila. Tyto záštity se též zřizují podél okrajů volných ploch, podél loveckých chodníků nebo kolem střeleckých stanovišť. Úspěšnému pozorování a lovu zvěře slouží také veškerá rozdělovací síť a oborní komunikace. Rozdělovací síť všech typů se proto v oborách rozšiřuje, a také cesty se uvolňují od okolních porostů. Tím vzniká daleko větší možnost pozorovat zvěř a současně se rozšiřují pastevní plochy a vznikají nová místa pro alejovou výsadbu plodonosných dřevin.

Úživné plochy v oborách Pro zvěř uzavřenou v oborních chovech na omezených plochách je třeba zakládat a udržovat úživné plochy, které slouží jako cenné zdroje přirozené potravy. Mezi úživné plochy počítáme pole pro zvěř, louky, pastviny, okusové porosty, pastevní porosty, okraje rozšířených cest a rozdělovací sítě. Pole pro zvěř nejsou určena ke sklizni, ale vše, co se na nich vypěstuje, musí být zpřístupněno zvěři v přirozené formě. Plochy musejí produkovat co největší množství přirozené potravy zejména v obdobích nejchudších, tj. v době jarní a podzimní, popř. době zimní. Louky musí produkovat jakostní sladkou trávu a být dokonale odvodněné, pravidelně přihnojované a obdělávané. Pastviny mají sloužit zvěři po celý rok. Na plochách s porosty určenými k okusu se pěstují listnaté dřeviny s dobrou výmladností a různé keře a polokeře.

- 17 -

Voda v oborách V každé oboře musí být trvalý celoroční zdroj nezávadné vody. Nejideálnějším zdrojem je silnější potok, protékající celou oborou, s dostatečným spádem, aby se nezamokřovalo okolí. V sušších oblastech jsou zdrojem vody přirozeně nebo uměle vytvořené prohlubně, které zachycují dešťovou vodu. Zdroje vody v oboře se musí udržovat, čistit, prameny prohlubovat, popř. dláždit a prohlubně na dešťovou vodu vyhrnovat. Vodní režim v oboře je velice důležitý a nesmí se zanedbávat a podceňovat.

Zásady přikrmování oborní zvěře Při oborním hospodářství se počítá s dosti vysokým stupněm koncentrace zvěře na omezené ploše. Zásady přikrmování vychází z parazitární prevence, z celkové hygieny krmeliště a z požadavku, aby každý kus zvěře dostal příslušnou dávku krmiv, která je pro něj určena. Autoři Wolf, Chroust, Kokeš a Lochman zastávají názor, že kapacita jednoho krmeliště má být 30 – 50 kusů zvěře. Zavrhuje se též přikrmování na jediném místě v oboře. Krmeliště musí být zařízeno na celoroční provoz, neboť v intenzivních chovech se přikrmuje po celý rok a v zimním období se dá mluvit přímo o krmení. V této době je nutné mít při předkládání krmiva na zřeteli základní fyziologické potřeby zvěře a z denního předkládání krmiva v určitou dobu udělat pravidlo. Kromě pravidelnosti je třeba dbát i na rozmanitost a pestrost předkládaných krmiv, a také na látky minerální, vitamíny a stopové prvky. Dnes je možno využívat různých metod, hlavně granulovaní a peletování krmiv, umělého sušení zelené píce, průmyslově vyráběných jadrných granulovaných krmiv, vitamínových preparátů a minerálních přísad pro zvěř. Krmiva se rozdělují do následujících skupin:

Krmiva objemná Potřebné množství těchto krmiv je vhodné uskladnit přímo v oboře, než je během krmného období dovážet. Vhodným typem krmného zařízení jsou samospádové krmelce či oborohy, u nichž leží objemná píce svou vahou na krmných jeslích nebo na podlaze, čímž se samovolně stlačuje a umožňuje zvěři příjem krmiva dle její potřeby.

Krmiva jadrná Pro oborní chovy jsou zvláště významné plody dubů a jírovců, které jsou pro zvěř nejpřirozenějším zdrojem výživných látek. Nejvhodnější předkládání těchto krmiv je jejich přirozený opad, kdy žaludy a kaštany zůstávají po dlouhou dobu ve výborném - 18 -

stavu ve vrstvě spadaného listí. Dováží-li se tato krmiva do obory, je nejvhodnější je skladovat na oploceném místě přímo v porostu, v tenké vrstvě, pokryté spadaným listím. Žaludy a kaštany je vhodné dávat do krmných korýtek nebo je předkládat přímo na zem na místech hygienicky nezávadných. Ze zrnin přichází v úvahu pro přikrmování spárkaté zvěře kukuřice a oves.

Granulovaná krmiva Tato krmiva mají vyrovnaný obsah živin a jsou obohacená o potřebné minerální látky, stopové prvky a vitamíny, důležité pro zdárný vývoj zvěře. Svojí vysokou kalorickou a biologickou hodnotou pomáhají zvěři překonat období zimního nedostatku potravy a udržují ji v dobré fyzické kondici. Tato krmiva se musí předkládat zásadně do korýtek a nesmějí se házet na zem. Je velmi vhodné používat krytá korýtka a předkládat pouze tak velké dávky, které zvěř spotřebuje během 24 hodin.

Krmiva dužnatá Význam těchto krmiv je značný, a proto by se měla především pěstovat na polích pro zvěř, a to nikoliv na sklizeň, ale pro přímé zkrmování těchto kultur zvěří. Nejvýznamnější dužnatou plodinou je krmná kapusta, která na dobrém stanovišti s dostatečným přihnojením a péčí vyprodukuje značné množství listnaté hmoty. Má také tu výhodu, že dobře snáší i nízké teploty, a je proto možno ji zpřístupňovat zvěři během zimy nebo v předjaří, kdy je její vliv na celkový organismus zvěře nenahraditelný. Krmnou řepu, cukrovku, brambory, tuřín, mrkev apod. pěstujeme raději mimo oboru nebo je kupujeme a dovážíme do obor, kde pro ně musí být vybudované sklepy, umístěné nejlépe přímo na jednotlivých hlavních krmelištích. Popisované druhy krmiv předkládáme do korýtek nebo je vykládáme na krmné stoly. Na zem je můžeme pohodit jen za souvislé sněhové pokrývky. Velmi důležitou složkou dužnatých krmiv jsou siláže. Dělíme je zhruba na zemědělské a lesní. Snažíme se, aby se v oborních chovech používaly hlavně siláže lesní ( letorosty dřevin, keřů a polokeřů).

Minerální přísady Sůl je nezbytnou životní potřebou volně žijících přežvýkavců, neboť pomáhá úspěšně regulovat režim tělních tekutin a některé zažívací pochody. Sodík obsažený v soli pomáhá neutralizovat průjmové účinky draslíku, kterého bývá v první zelené potravě předjarního období příliš mnoho. Sůl se předkládá v různých lizech a slaniscích. - 19 -

Nikdy se však nepřidává do krmiva či na zem. Pro oborní chovy se velmi dobře hodí kusová kamenná sůl, umísťovaná do rozštěpů nebo slanisek. Doporučuje se, aby tato slaniska byla chráněna stříškou proti srážkám. Ve velké oblibě jsou též tzv. medicinální lizy, které jsou vyráběny průmyslově a obsahují i různé léčebné látky. Tyto látky však rychle ztrácí účinnost a podávání lizů s obsahem těchto látek preventivně je nejenom nesprávné, ale i nebezpečné tím, že si organismus na lék zvyká a další podávání takovýchto lizů je pak zcela bezcenné. (Wolf, Chroust, Kokeš, Lochman, 1976)

2. 10. Pěstování lesních porostů v oborách Lesní porosty v oboře mohou být zařazeny mezi lesy účelové, což ale neznamená, že s nimi bude „hospodařit“ zvěř a ne člověk. (Sborník přednášek, 2000)

Vzhledem ke zvláštnímu poslání obor a k vysoké koncentraci zvěře, je třeba upravit druhovou a prostorovou skladbu porostu. Porosty v oboře mají sloužit zvěři především jako zdroj přirozené potravy, opadem semen nebo listů a v mladém věku tvorbou okusové zeleně. Dále mají poskytnout zvěři potřebný klid a kryt, který má pro spárkatou zvěř velký význam a ovlivňuje její zdraví i hodnotu trofejí. Z uvedeného je patrno, že oba požadavky je třeba sloučit, protože staré plodné porosty neskýtají klid a úkryt a mladé porosty naopak nedávají možnost větší úživnosti. Z toho důvodu je třeba oba tyto prvky kombinovat, což vede k vytváření víceetážových porostů, nejlépe smíšených, které mohou nabídnout ve své pestrosti uspokojení všech potřeb zvěře. V oborách mají být zastoupeny plodonosné dřeviny jako jsou duby a buky a ovocná pláňata. Z introdukovaných dřevin pak je velmi vhodný jírovec maďal. Tyto hlavní dřeviny by měly být doprovázeny výstavky borovice, případně modřínu. Druhou etáž mají tvořit sciofytní dřeviny, především lípa, habr a měkké listnáče vhodné na ohryz jako je jíva, jeřáb, osika a další. Oborní les má mít víceméně výstavkové soliterní uspořádání nejvyšších etáží, typu parkového nebo pastevního lesa s bohatým bylinným a travním podrostem. Doba obmýtí zvláště u dubových výstavků se prodlužuje až na 160 let. Na tuto hlavní strukturu oborního lesa musí navazovat tzv. úživný les nebo okusové porosty, které mají jako hlavní poslání nést největší množství zelené biomasy pro okus zvěře. Obmýtní

- 20 -

doba těchto okusových porostů je maximálně 5 - 7 let. Tyto porosty se pravidelně stínají, obdobně jako je tomu ve výmladkovém lese. Zakmenění oborního lesa se snižuje na 0,4 až 0,3, čili na fázi seče prosvětlovací. Připravíme-li

dobře

obnovní

porosty

jakostními

a uvolňovacími

probírkami,

dosáhneme, zejména u dubu, požadované výšky a pravidelné koruny bez tvorby výstřelků na kmeni jako důsledku fyziologických poruch. A naopak vytvoříme pravidelné asimilační mocné koruny, které jsou zárukou silného světlostního přírůstu kmenů a bohaté fruktifikace žaludů. U dubu se snažíme docílit ranné plodnosti, to znamená, že používáme silné intenzity zásahu až do 35 % objemové zásoby. Charakteristickou dřevinou obor je jírovec maďal, který má zásadní význam pro úživnost honitby, protože každoročně poskytuje velkou úrodu plodů - „kaštanů“. Dlouhodobé zkušenosti osvědčily, že nejvhodnější je vysazovat jej v alejích nebo ve skupinách podél cest a rozdělovacích linií, dále na loukách, na okrajích porostů, kolem mysliveckých zařízení a chat. Jírovcové aleje a skupiny se mají doplňovat pláňaty ovocných stromů, sladkoplodými i obyčejnými jeřáby a dalšími dřevinami. Smrk je v oborách často ve větším zastoupení než je žádoucí. V mládí ve fázi mlazin a tyčkovin poskytuje kryt pro zvěř a jako mýtní strom má též význam hospodářský. Aby byl smrk pozitivní složkou obor, musí být zaváděn pouze v menším rozsahu, který nepřesáhne 25 % celkové oborní plochy. Má vytvářet kryt a záštitu klidu pro zvěř. Do konce první věkové třídy se mají takovéto smrčiny ponechat husté a nerušené jakýmikoliv zásahy, aby zde měla zvěř co nejvíce klidu. Od počátku 2. do konce 4. věkové třídy je třeba smrčiny v oborách probírat velmi intenzivně, tzn. silnou nebo velmi silnou probírkou o síle 30 - 40 % jejich zásoby. Těžby v oborách je třeba rozložit na delší časový úsek, hlavně na dobu zimní, kdy je nedostatek přirozené potravy a zvěř může zejména z vrcholových částí korun po těžbě získat potravu okusem pupenů a letorostů. Z těchto i nižších částí může hryzat kůru, čímž se sníží riziko poškozování živých stromů. Dále se doporučuje těžbu soustřeďovat vždy na jednu část obory, aby na ostatních částech obory byl patřičný těžební klid. (Peňáz, 2004)

- 21 -

3. MATERIÁLY A METODIKA

Základním materiálem zabezpečujícím obsahovou stránku této diplomové práce byla literatura spolu s některými internetovými odkazy, mapovými podklady a příslušnými právními normami, kterými jsou: zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb., zákon o lesích č. 289/1995 Sb., zákon o veterinární péči č. 166/1999 Sb., zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. a vyhlášky č. 244/2002 Sb., 245/2002 Sb., 491/2002 Sb. a 299/2003 Sb., 553/2004 Sb. a 651/2004 Sb. Charakteristika klimatu byla zpracována na základě dat poskytnutých ČHMÚ v Hradci Králové, která byla naměřena na meteorologické stanici v Radovesnicích II. Zdrojem pro zhodnocení hydrologických poměrů byly příslušné mapové podklady a atlas „Hydrologických poměrů ČSSR“. Složení geologického podloží a popis jednotlivých hornin byl čerpán z internetových odkazů a odborné literatury. Zastoupení hospodářských souborů a charakteristika a struktura lesních porostů byly převzaty z hospodářské knihy LHC Kinský Chlumec nad Cidlinou, kterou zpracoval ÚHUL Hradec Králové. Výčet vedlejších druhů dřevin rostoucích v podúrovni a v keřovém patře, byl vytvořen při pochůzkách na dané lokalitě. ÚHUL Hradec Králové mi též poskytl podklady pro zhodnocení typologických a půdních poměrů zájmové lokality. Výměry jednotlivých druhů pozemků společně s výčtem vlastníků byly získány z internetové stránky Českého zeměměřičského a katastrálního úřadu, kde byly dohledány dle parcelních čísel. Ta byla zjištěna z příslušných katastrálních map, které byly získány na katastrálním úřadě v Pardubicích. Pořizovací ceny jednotlivých mysliveckých zařízení byly stanoveny na základě cen materiálů, prací a odborné konzultace s Ing. Josefem Feuereiselem, Ph.D. Nákupní ceny živé jelení zvěře byly převzaty z ceníku obory Židlov, která spadá pod Vojenské lesy a statky ČR, divizi Mimoň. Informace o zakládání a výstavbě obor byly čerpány z typizační směrnice „Obory pro chov spárkaté zvěře“ a ze sborníku referátů „Problematika zakládání obor“. V této literatuře jsou podrobně popsány jednotlivé náležitosti podkladů k návrhu na uznání obory včetně doporučených grafů, tabulek a mapových situací. Nákresy jednotlivých oborních zařízení, jež jsou součástí příloh, byly převzaty z typizační směrnice „Obory pro chov spárkaté zvěře“. Tyto prameny mi posloužily jako základní materiál pro zpracování diplomové práce. - 22 -

4. ROZBOR PŘÍRODNÍCH A JINÝCH PODMÍNEK

4. 1. Základní údaje o lokalitě 4. 1. 1. Umístění a poloha Území určené pro navrhovanou oboru bylo vybráno podnikatelským subjektem a bylo mi zadáno společně s dalšími podmínkami projektu. Lokalita, na níž jsem prováděl studii, se nachází v České republice, Pardubickém a částečně Královéhradeckém kraji, přibližně 11 km jižně od města Chlumec nad Cidlinou. Lokalita zahrnuje pozemky čtyř katastrálních území, z nichž největší podíl má katastrální území Kolesa – 668079. Zájmová plocha má výměru 276,68 ha a její nadmořská výška se pohybuje od 208 do 218 m nad mořem. Souřadnice středu lokality jsou 50° 05´ 25´´ severní šířky a 15° 27´ 40´´ výchovní délky. V blízkém okolí zvoleného území se nachází tři obce. Vzdálenost hranic lokality od Bílé Vchynice je přibližně 200 m, od Tetova asi 300 m a s obcí Kolesa, kde lesní porosty zasahují až k zastavěné části, téměř sousedí. Hustota osídlení v žádné z nich nepřesahuje počet 170 stálých obyvatel. Využití krajiny z hlediska rekreačního není vysoké. Nejčastějšími návštěvníky lokality jsou majitelé koní, kteří zde na nich jezdí.

4. 1. 2. Hranice Zvolené území je přibližně ve tvaru obdélníku o délce stran 1,5 a 1,8 km. Severní a východní strana je tvořena lesní odvozní cestou. Na ní navazuje na jižní straně traktorová přibližovací cesta o délce 500 metrů, která dále směrem na západ pokračuje jako další lesní odvozní cesta. Následně jižní hranice území kopíruje 500 metrů komunikace III. třídy, jež spojuje obce Tetov a Kolesa, a pokračuje podél koryta melioračního příkopu mezi zemědělskými pozemky. Celá západní strana vede po vnější straně koryta Vchynické svodnice.

4. 2. Širší územní vztahy Zařazení lokality z hlediska biogeografického členění České republiky: oblast: Palearktická podoblast: Eurosibiřská

- 23 -

provincie: Středoevropských listnatých lesů podprovincie: Hercynská bioregion: Pardubický

Pardubický bioregion leží ve středu východních Čech a zabírá jejich centrální nejnižší část, tzv. Pardubickou kotlinu. Typickou katénou bioregionu jsou nivy s luhy a slatinnými olšinami a na ně navazující nízké a střední terasy s borovými doubravami a slatinami. V současné krajině jsou charakteristické kulturní bory na terasách a olšiny v podmáčených sníženinách. Typické je zastoupení slatin a rybníků s odpovídající flórou i faunou. Převažuje zde orná půda a značnou plochu též zabírají větší sídla. Geologické podloží je tvořeno svrchnoturonskými slíny a slínovci, které jsou však téměř v celé ploše překryty kvartérními sedimenty – štěrkopísky a nivními hlínami. Místy jsou štěrkopísky na povrchu převáty ve váté písky. Rovinný reliéf je tvořen nivami a několik metrů nad ně vystupujícími pleistocénními terasami. V regionu se uplatňují drobné tvary – mrtvá ramena, hrany teras a na terasách i písečné přesypy. Reliéf má charakter roviny s výškovou členitostí do 30 m a patří tak k nejplošším v rámci ČR. Typická výška je 200 – 240 m. Bioregion leží v teplé oblasti T2. V labské nivě převládá typická fluvizem, která má nápadně červený odstín (tzv.labská červenka), daný splachy z podkrkonošského permu. Na rozsáhlých štěrkopíscích se vyvinuly chudé (oligobazické) arenické kambizemě až kambizemní podzoly, na vátých píscích málo vyvinuté půdy typu kyselých rankerů. Bioregion leží ve staré sídelní oblasti. K odlesnění došlo především na sušších místech a na zaplavovaných nebo bažinatých stanovištích se zčásti zachovala přirozená lesní vegetace. Lesy dnes zabírají menší část území, převažují borové, méně smrkové, monokultury a na vodou ovlivněných stanovištích jsou hojné i výsadby topolů. Na odlesněných plochách převažují agrocenózy. Louky se dodnes zachovaly jen ve fragmentech. Lokálně byly na bažinatých místech vybudovány rybníky. V bioregionu nejsou evidovány žádné charakteristické

ekotypy

a

ekodémy

lesních

dřevin,

ani

genové

základny.

(Culek a kol., 1995)

Z hlediska zařazení do přírodních lesních oblastí (PLO) patří zájmové území do PLO číslo 17 – Polabí. Polabí je rozsáhlá nížinná oblast, která zahrnuje úvaly při Labi a dolním Poohří. Po regulaci vodních toků se stala hranice mezi holocenními údolními nivami úvalů a pleistocénními terasami značně nezřetelná. Oblast Polabí je erozně - 24 -

nejnižší částí České tabule. Celou oblast budují slíny, slínovce, vápnité jílovce, opuky, slepence a pískovce. Dnešní terén se vytvořil erozními a akumulačními procesy v mladších třetihorách a kvartéru. Kromě převažující soliflukce, jež dodala nejvíce materiálu pro vznik teras, přispívala k modelaci terénu i říční eroze a eolická činnost. Z půdních typů jsou zde zastoupeny kambizemě, pararendziny, černozemě, hnědozemě a luvizemě. V oblasti je bohatý systém tekoucích vod a rybničních soustav. Bohatou květenu v této oblasti potlačila kulturní krajina, zbytky původních porostů jsou chráněny v rezervacích. Postupnou regulací řek došlo ke změně fytocenóz. Od měkkých luhů k tvrdým luhům až habrovým doubravám. Na propustných půdách jsou na velkých plochách borové doubravy, na přesypových dunách ustupují původní psamofyti borovým porostům. Specifikem oblasti je převaha teplého a relativně suchého makroklimatu, což předurčuje pěstování dubu a borovice. Tyto dřeviny zde společně s uměle rozšířeným smrkem mají nejvyšší zastoupení v dřevinné skladbě. Průměrný stupeň přirozenosti porostů této PLO je 3,7 – tj. mírně nadprůměrný. Z hlediska ekologických

funkcí

zdejších

lesů

jsou

nejdůležitější

ekologicko-stabilizační,

krajinotvorná a půdoochranná (větrná eroze). (Plíva, Žlábek, 1986), (ÚHUL, 2002) Tato oblast je nejvíce poznamenána a přetvořena dlouhodobým lidským vlivem. Již neolitické osídlení mělo velký vliv na zdejší krajinu. Polabí se často označuje jako „zlatý pruh země české“ pro svou úrodnost a vysokou zemědělskou produkci. Byla to vždy významná pšeničná a hlavně řepařská oblast. Lesnická činnost v oblastech listnatých lesů se zaměřila na silné dubové sortimenty, zvláště ve středním lese, kde opakované mýcení spodní etáže dodávalo v kratším období navíc hledané palivo v málo lesnaté krajině. Na terasách došlo k přeměně bývalých dubových lesů na borové monokultury. (Průša, 2001)

4. 3. Geologické podloží a reliéf 4. 3. 1. Geologické podloží Vybraná lokalita náleží z hlediska geomorfologického členění do : systému: Hercynský systém subsystému: Hercynská pohoří provincie: I Česká vysočina subprovincie: I 6 Česká tabule

- 25 -

oblasti: I 6 C Východočeská tabule celku: I 6 C - 1 Východočeská tabule Pardubický kraj patří do provincie Česká vysočina a spadá do východních částí českých tabulí a do severních částí hornatých regionů českomoravského pomezí. Provincie zde má dvě subprovincie, kterými jsou Česká tabule a Česko-moravská subprovincie. Část České tabule, která zasahuje to této oblasti se nazývá Východočeská tabule. Ta se zde dělí na tři celky – Východolabskou a Orlickou tabuli a Svitavskou pahorkatinu. Východolabská tabule je rovinná krajina plná rybníků, potoků, lesů, sídel s výškami 210-280 m, která leží na severozápadě, severu, ve středu a na východě pardubického regionu. ( http://www.trasovnik.cz/)

Na konci druhohor zaplavilo velkou část českého masivu tropické moře. Materiál sedimentující na jeho dně postupně překrýval horniny starších geologických útvarů. Zpevněním vzniklých souvrství, převážně jemnozrnných vápnitých usazenin, vznikly horniny, které dnes vytvářejí podloží většiny území České křídové pánve. Další série změn, které se výrazně podepsaly na tváři zdejší krajiny, se odehrála již v geologické současnosti, ve čtvrtohorách (poslední 2 miliony let). Ve starším pleistocénu sedimentovaly štěrkopískové splaveniny Labe a Cidliny. V průběhu starších čtvrtohor se ukládaly spraše a sprašové hlíny, které se nachází především v okolí Chlumce. Přibližně před jedním milionem let začalo Labe, dosud tekoucí od Hradec Králové

k Chlumci,

vlivem

vlastní

mocné

akumulační

činnosti

ustupovat

k jihovýchodu, tedy k dnešním Pardubicím a Přelouči. Tak získala Cidlina, dříve ústící do Labe u Chlumce, volný prostor. Pod Chlumcem se prudce stočila k západu a v nepříliš odolných křídových sedimentech si prorazila nové údolí. Tím vznikla nová krajina na pomezí východního a středního Polabí – dolní Pocidliní. Dolní Pocidliní je tedy oblast širokého a celkem mělkého mladopleistocénního údolí Cidliny, táhnoucí se od Chlumce západně k Poděbradům, kde postupně vyznívá v polabských rovinách. Údolí vytváří široká niva, lemovaná strukturně podmíněnými elevacemi - strukturními plošinami, svědeckými vrchy a hřbety. (http://www.sci.muni.cz/botany/rolecek) Geologické podloží zkoumaného území je tedy tvořeno nezpevněnými sedimenty. V následující tabulce jsou vypsány horniny, které jsou obsaženy v podloží

- 26 -

zájmové lokality, společně s informacemi o chronostratigrafii a regionálním zařazení jednotlivých horninových typů.

Tab. č. 7 – složení geologického podloží (http://nts5.cgu.cz/website/GEOinfo/) Hornina sediment nezpevněný písek, štěrk písek, štěrk

typ horniny hornina popis

sediment nezpevněný písek navátý písek

minerální složení

převážně křemen + příměsi

pestré

zrnitost barva

jemnozrnná světlé odstíny

písek, štěrk šedohnědá

geneze

eolická

fluviální

eratém útvar oddělení suboddělení

kenozoikum kvartér pleistocén pleistocén svrchní

soustava oblast

sediment nezpevněný hlína, písek, štěrk nivní sediment

hlína, písek, štěrk fluviální sedimenty vod. nádrží

Chronostratigrafie kenozoikum kenozoikum kvartér kvartér pleistocén holocén pleistocén střední Regionální zařazení Český masiv - pokryvné útvary a postvariské magmatity kvartér

4. 3. 2. Reliéf Reliéf zájmového území je víceméně na celé ploše stejný. Studovaná lokalita se nachází téměř na rovině. Jelikož převýšení na celé ploše je do deseti metrů, je sklon terénu téměř zanedbatelný. Nejsou zde žádné výrazné lokální terénní vyvýšeniny. Jedinou terénní depresí jsou koryta vodních toků, která tvoří síť odvodňovacích příkopů.

4. 4. Klimatické poměry Studované území se podle klimatologického členění nachází v oblasti označené T 2. Tato teplá oblast je typická svým dlouhým létem, které je teplé a suché. Přechodné období se vyznačuje velmi krátkým a teplým jarem a mírně teplým podzimem. Zima je krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. (ÚHUL, 2002)

- 27 -

Pro tuto oblast jsou typické následující klimatické hodnoty: Počet letních dnů

50 - 60

Počet dnů s průměrnou teplotou 10ºC a více

160 - 170

Počet mrazových dnů

100 - 110

Počet ledových dnů

30 - 40

Průměrná teplota v lednu

-2 až -3 °C

Průměrná teplota v červenci

18 - 19 °C

Průměrná teplota v dubnu

8 - 9 °C

Průměrná teplota v říjnu

7 - 9 °C

Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více

90 - 100

Srážkový úhrn ve vegetačním období

350 - 400 mm

Srážkový úhrn v zimním období

200 - 300 mm

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

40 - 50

Počet dnů zamračených

120 - 140

Počet dnů jasných

40 – 50 (Quitt, 1975)

4. 4. 1. Klimatické údaje z pozorovací stanice Pozorovací stanicí, která nejlépe charakterizuje klima zájmové lokality, je meteorologická stanice v Radovesnicích II, jejíž nadmořská výška je 227 m.n.m. a leží na souřadnicích 50°6´19´´ severní šířky a 15°22´16´´východní délky. Rozdíl mezi nadmořskou výškou klimatologické stanice a průměrnou nadmořskou výškou zájmového území je 14 m a vzdálenost mezi nimi je přibližně 7 km. Zpracované údaje vychází z měření za období od roku 1992 do roku 2002.

Tab. č. 8 – roční průběh teplot I. -0,2

II. 1,5

Průměrné teploty ve °C pro jednotlivé m ěsíce za období 1992 – 2002 III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. roční průměr 4,4 9,5 15,2 17,5 19,2 19,3 14 9,5 4,1 0 9,5

Tab. č. 9 – roční úhrn srážek I. 28

II. 31

Průměrný úhrn srážek v mm pro jednotlivé měsíce za období 1992 – 2002 III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. roční průměr 44 32 68 73 97 80 61 44 36 44 637

- 28 -

Z měření klimatických charakteristik za období 1992 – 2002 vyplývá, že nejteplejšími měsíci v roce je srpen a nejchladnějším leden. Nejvyšší měsíční úhrny srážek byly naměřeny v červenci. Větší množství srážek v tomto měsíci je způsobeno srážkami četných bouřkových lijáků. Nejnižší úhrn srážek byl v měsíci lednu.

Dalšími údaji, které blíže vystihují klimatické charakteristiky území, jsou: Počet dní s průměrnou denní teplotou vzduchu 0 oC a více

337 dnů

Velké vegetační období > 5 oC

258 dnů

Hlavní vegetační období >10 oC

190 dnů

Vegetační léto > 15 oC

114 dnů

průměrná teplota vzduchu – lednová

- 3,0 oC

průměrná teplota vzduchu – červencová

19,0 oC

průměrná teplota vzduchu – roční

9,5 oC

počet dní s průměrnou teplotou 8 oC

203 dnů

průměrný úhrn srážek – roční

636,9 mm

průměrný úhrn srážek – jaro

142,6 mm

průměrný úhrn srážek – léto

240,9 mm

průměrný úhrn srážek – podzim

141,9 mm

průměrný úhrn srážek – zima

112,6 mm

Počet dnů se sněhem

cca 40 dnů

•

Směr větru je zejména ovlivněn konfigurací terénu a jedná se hlavně o vítr proudící ze západu.

•

Průměrná rychlost větru se pohybuje okolo 2 m.s-1.

•

Délka slunečního svitu je 1500 – 1550 hodin za rok.

•

Langův dešťový faktor = R / t → 637 / 9,5 = 67. Dle této hodnoty jde o oblast humidní.

- 29 -

4. 5. Hydrologické poměry Většina našich významných toků odvádí vodu na území sousedních států, čímž jsme závislí na atmosférických srážkách. Toky většinou u nás pramenní a tečou až k hraničnímu profilu po území České republiky. Pardubicko patří celé do úmoří Severního moře a tedy do povodí Labe. Je známé velkým množstvím širokých toků řek a říček a spolu s rybníky a soustavami kanálů vytváří důmyslný systém vodních toků v Polabí. Centrálním tokem je zde samozřejmě řeka Labe, která přitéká od severu z Hradce Králové a u Pardubic mění směr na západ ke Chvaleticím a Kolínu. Jedním z pravých přítoků Labe je i řeka Cidlina, která se do Labe vlévá přibližně 4 km před obcí Poděbrady. Severozápadní část regionu, v němž leží i zájmová lokalita, odvodňuje Vchynická svodnice, která ústí do Cidliny. (http://www.trasovnik.cz/) Zkoumané území tedy spadá do povodí 1 – 04 – 04 – 005, jehož čtvrtým řádem toku je Vrchnická svodnice pod Pamětníkem. Toto povodí má plochu 15, 911 km2, délku údolí 6,0 km a lesnatostí 30%.

4. 5. 1. Hydrografické zařazení Region povrchových vod I – C – 4 – a •

Oblast vodnosti – nejméně vodná, nejvodnější měsíce jsou únor a březen

•

Oblast retenční schopnosti - dobrá

•

Stupeň rozkolísanosti toku – silně rozkolísaný

•

Koeficient odtoku – velmi nízký

Region mělkých podzemních vod I C 3 •

Nejvyšší hladina podzemních vod je v březnu až dubnu

•

Nejnižší hladina podzemních vod je v září až listopadu s přechodným poklesem v červenci nebo srpnu.

•

Průměrný specifický odtok podzemních vod je 0,51 až 1,00 l/s * km2

(Hydrologický ústav, 1965)

- 30 -

4. 6. Půdní poměry Na základě rozboru geologického podloží, vylišených souborů lesních typů, literatury a odborné konzultace jsem na 161,95 ha porostní půdy vymezil následující půdní typy: podzol (57%), glej (26%) a pseudoglej (17%).

4. 7. Soubory lesních typů (SLT) Při tvorbě nového lesního hospodářského plánu v roce 2005 bylo na zájmové lokalitě taxátory vylišeno šest souborů lesních typů, jejichž zařazení a zastoupení udává tabulka číslo 10 a graf číslo 1.

Tab. č. 10 – zařazení a zastoupení SLT ekologická řada kyselá obohacená vodou

zastoupení [ha] [%] 58 91,95 0,09

0

oglejená

68,85

41

podmáčená

1,06

1

zastoupení [ha] [%] 91,95 56

edafická kategorie

SLT

chudá

1M

vlhká

1V

0,09

0

středně bohatá kyselá chudá chudá

1O 1P 1Q 1T

1,56 25,59 41,70 1,06

1 16 26 1

Graf č. 1 – zastoupení SLT

1M 91,95 ha 56%

1T 1,06 ha 1% 1Q 41,70 ha 26% 1O 1,56 ha 1%

1P 25,59 ha 16%

1V 0,09 ha 0%

V rámci těchto souborů lesních typů se na zájmové lokalitě vyskytují následující ekologické skupiny rostlin (ESR), které jsou pojmenovány dle reprezentativních druhů: ESR 3 – kopretina chocholičnatá (Chrysanthemum corymbosum) – vysychavé, bohaté půdy ESR 4 – strdivka nicí (Melica nutans) – mírně vlhké, bohaté půdy

- 31 -

ESR 6 – kakost smrdutý (Geranium robertianum) – nitrofilní druhy - půdy bohaté dusíkem ESR 8 – kostřava ovčí (Festuca ovina) – suché, chudé půdy ESR 10 – šťavel kyselý (Oxalis acetosella) – čerstvé, středně bohaté půdy ESR 11 – mochna nátržník (Potentilla erecta) – střídavě vlhké půdy ESR 12 – metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa) – vlhké, středně bohaté půdy ESR 13 – čistec lesní (Stachys silvatica) – vlhké, bohaté půdy ESR 15 – lilek potměchuť (Solanum dulcamara) – půdy mokré se stagnující vodou ESR 16 – rašeliníky (Sphagnum sp.) – na rašelinách (Průša, 2001)

4. 8. Popis lesních porostů a hospodářských souborů 4. 8. 1. Lesní porosty Plocha lesních pozemků je 169,04 ha a zaujímají 61 % plochy navrhované obory. Tyto porosty tvoří lesní komplex, který se nachází ve východní polovině lokality. Charakteristiky lesa byly převzaty z LHP, jehož platnost je od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2015. Pozemky určené k plnění funkcí lesa se na zájmovém území skládají z 161,95 ha porostní půdy (95,8 %), z 4,63 ha bezlesí (2,7 %), a z 2,46 ha jiných pozemků (1,5 %). Toto dělení vychází ze zákona o lesích. Dle této právní normy jsou porosty zařazeny do kategorie lesů hospodářských a z hlediska hospodářského tvaru se jedná o les vysoký. Z pohledu vnější prostorové úpravy lesa je tato porostní část tvořena ze čtyř oddělení (225 – 228). Z tabulky číslo 11 je zřejmé, že momentální stav holin je 1,3 ha. Věk porostů se na zvolené lokalitě pohybuje od 1 roku do 136 let. Největší plošné zastoupení má první věkový stupeň, který má též nejbohatší druhovou skladbu dřevin. Naopak desátý a jedenáctý věkový stupeň zcela chybí.

Tab. č. 11 – zastoupení porostů v jednotlivých věkových stupních věkový stupeň počet porostů plocha v [ha] plocha v [%]

0 2

1

2

29

12

3

4 14

6

- 32 -

10

12

3,5 19,9

3

4,9

1

13

2,7

2

14

celkem

161,95

4,7

2

9

1,3 45,1 19,7 11,1 20,2 3,84 7,58 5,67 32,3 7,98 4,36 2,77 0,09 2,4

4

8

89

6,5 12,5

3

7

1

0,8 27,9 12,2

6

5

1,8

0,2

100

Graf č. 2 – plošné zastoupení porostů v jednotlivých věkových stupních

plocha v ha

50 40 30 20 10 0 01

12

23

3 4

54

65

76

87

98

9 10

10 12 11 12 11 13 13 14

14 15

věkový stupeň

Téměř všechny porosty nacházející se na studované lokalitě a v jejím okolí byly v minulosti přeměněny z původních borových doubrav na borové monorultury. Tento fakt potvrzuje i tabulka číslo 12, která zobrazuje plošné a procentické zastoupení hlavních hospodářských dřevin.

Tab. č. 12 – zastoupení dřevin v jednotlivých věkových stupních věkový 1 2 3 4 stupeň dřevina 0,02 2,02 SM 35,69 17,02 10,38 15,08 BO 0,82 BOC 0,43 0,17 VJ 1,29 0,03 0,06 DB 0,16 0,17 1,38 DBC 0,24 KL 0,14 JS 4,59 0,28 0,70 0,10 BR 1,62 0,77 1,40 OL 0,15 OS 0,01 TPC 0,23 JIV celkem 44,11 19,54 11,08 20,22

5

6

7

8

9

12

13

14

celkem

[ha] 0,03 0,04 0,43 0,08 0,30 0,04 2,69 7,19 0,38 34,85 8,19 4,19 2,77 0,06 0,35 0,11 0,28 0,40

0,14 0,09 0,21 0,08 0,04 0,58 3,84 7,57 1,69

[ha] [%] 2,96 1,8 138,43 86,2 0,82 0,5 0,26 0,07 1,34 0,8 0,96 0,34 0,13 0,02 3,22 2,1 2,11 1,3 0,24 0,1 0,14 0,1 0,23 0,05 6,39 4,0 0,05 0,07 4,03 2,5 0,15 0,1 0,59 0,4 0,23 0,1 36,43 8,95 4,36 2,77 0,09 160,65 100,0

Legenda: SM - smrk ztepilý (Picea abies), BO - borovice lesní (Pinus sylvestris), BOC - borovice černá (Pinus nigra), VJ - borovice vejmutovka (Pinus strobus), DB - dub letní (Quercus robur), DBC - dub červený (Quercus rubra), KL - javor klen (Acer pseudoplatanus), JS - jasan ztepilý (Fraxinus exelsior), BR - bříza bradavičnatá (Betula pendula), OL - olše lepkavá (Alnus glutinosa), OS - topol osika (Populus tremula), TPC - topol černý (Populus nigra), JIV - vrba jíva (Salix caprea).

Z důvodu posouzení úživnosti obor, je důležité zjistit zastoupení listnatých dřevin, jež je zobrazeno v tabulce číslo 13. Jedná se hlavně o plodonosné dřeviny (dub,

- 33 -

buk...), jejichž zastoupení v jednotlivých věkových třídách vystihuje tabulka číslo 14, a o dřeviny měkké, které slouží zvěři k okusu.

Tab. č. 13 – zastoupení jehličnatých a listnatých dřevin ve věkových stupních věkový stupeň

1

2

3

4

5

6

7

8

9

12

13

14

jehl. dřev 35,69 18,29 10,38 17,27 2,72 7,29 1,16 35,19 8,56 4,23 2,77 0,02 8,42 1,25 0,70 2,95 1,12 0,28 0,53 1,24 0,39 0,13 0,00 0,07 list. dřev

celkem [ha] [%] 143,57 89,3 17,08 10,7

Graf č. 3 – zastoupení jehličnatých a listnatých dřevin ve věkových stupních

zastoupení v ha

jehličnaté dřeviny

listnaté dřeviny

40 30 20 10 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9 10 11 12 13 14

věkový stupeň

Tab.č. 14 – zastoupení plodonosných dřevin v jednotlivých věkových stupních věkový stupeň DB a DBC

1

2

3

4

5

6

7

8

9

12

13

14

1,45 0,20 0,00 1,44 0,40 0,11 0,28 0,96 0,34 0,13 0,00 0,02 ha ha ha ha ha ha ha ha ha ha ha ha

Graf č. 4 – zastoupení plodonosných listnáčů

zastoupení v ha

fruktifikující listnáče

všechny dřeviny

50 40 30 20 10 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

věkový stupeň

- 34 -

10

11

12 13

14

celkem [ha] [%] 5,33

3,4

Při okrajích porostů, nebo v porostech starších se sníženým zakmeněním se velice často objevuje zmlazení všech hlavních dřevin, které byly vypsány v tabulce 12. Mezi zástupce keřového patra patří pouze krušina olšová (Frangula alnus) a bez černý (Sambucus nigra). Dalšími dřevinami, které nejsou zahrnuty v hospodářské knize a které se vyskytují při okrajích porostů nebo místy doplňují podúroveň, jsou lípa srdčitá (Tilia cordata), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a modřín evropský (Larix decidua). V některých mladých porostech jsou ponechány borové a dubové výstavky.

4. 8. 2. Hospodářské soubory Při tvorbě nového lesního plánu byly lesní porosty zařazeny do následujících hospodářských souborů: 13 – hospodářství přirozených borových stanovišť 23 – hospodářství kyselých stanovišť nižších poloh 25 – hospodářství živných stanovišť nižších poloh 27 – hospodářství oglejených chudých stanovišť nižších a středních poloh 29 – hospodářství olšových stanovišť na podmáčených půdách

Tab. č. 15 – zastoupení hospodářských souborů hospodářský soubor

plocha [ha]

13 23 25 27 29 celkem

[%]

91,27 0,68 1,65 67,29 1,06 161,95

56,36 0,42 1,02 41,55 0,65 100,00

4. 9. Popis polí a pastvin Orná půda zaujímá 97,49 ha, což je 35 % plochy zájmového území. Tato pole, nacházející se v západní polovině plánované obory, tvoří téměř souvislý komplex. Ten je přerušen pouze dvěma koryty melioračních příkopů, jež jsou na obou stranách lemovány přibližně 3 m širokým pásem porostu rákosu obecného (Phragmites communis). Na březích těchto toků pomístně roste olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba jíva (Salix caprea). V současné době jsou pozemky s ornou půdou zemědělsky

- 35 -

využívány. Nejčastěji pěstovanými plodinami jsou kukuřice, různé druhy obilovin a slunečnice. Jelikož zima je krátká s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky a podmáčení v dobře zmeliorované části lokality nehrozí, může se provádět příprava půdy již brzy z jara . Jedno procento celkové výměry navrhované obory zaujímají trvalé travní porosty, které se vyskytují pouze při severním okraji zájmové lokality. Tyto porosty jsou udržovány a každoročně sečeny.

4. 10. Popis vod Podrobnější informace o „vodě“ obsahují kapitoly 4. 4. a 4. 5., které rozebírají klimatické a hydrologické poměry. Obecně lze říci, že na zájmové lokalitě se téměř všechna srážková voda, která dopadne na půdní povrch, vsakuje a zvyšuje tak hladinu spodní vody. Ta přibližně ve střední části území vystupuje až k povrchu a vznikají tak místa s vysokým obsahem vody v půdním profilu. Z tohoto důvodu byla tato část zmeliorována a přebytečná voda je odváděna systémem otevřených nezpevněných příkopů, které ústí do Vchynické svodnice, jež kopíruje vnitřní okraj západní hranice studovaného území. Hladina vody ve svodnici tedy kolísá v závislosti na množství spadlých srážek.

4. 11. Popis cestní sítě Cestní síť je vystavěna ve střední a východní části území, kde se nachází lesní porosty, které bylo nutno zpřístupnit z důvodu přibližování a dopravy vytěžené dřevní hmoty. V západní části, kde jsou pozemky tvořeny ornou půdou, není vybudována žádná dopravní komunikace. Jedná se tedy o plochu 97,5 ha (35 % plánované obory), která je členěna pouze dvěma melioračními příkopy. Hustota cestní sítě v lesních porostech je velice vysoká. Plocha 180 ha je pravidelně rozčleněna odvozními cestami s možností celoročního využití, svážnicemi a ostatními cestami. Celková délka cestní sítě na celém území je přibližně 14 000 m. Z toho zaujímají celoročně sjízdné cesty přibližně 44 % (6 200 m) a při přepočtu na celé území je jejich hustota 22,4 m/ha.

- 36 -

4. 12. Vlastnické a správní vztahy Zájmová lokalita má výměru 2766802 m2 a spadá do čtyř katastrálních území, kterými jsou : Kolesa

(k.ú. číslo 668079) – kraj Pardubický

Bílé Vchynice

(k.ú. číslo 604143) – kraj Pardubický

Tetov

(k.ú. číslo 766968) – kraj Pardubický

Štít

(k.ú. číslo 665436) – kraj Královéhradecký Plošné zastoupení jednotlivých katastrálních území zobrazuje graf číslo 6.

Graf č. 6 – plošné zastoupení katastrálních území Tetov 3845 m 2 0%

Kolesa 1479048 m 2 53%

Štít 20015 m 2 1%

Bílé Vchynice 1263894 m 2 46%

Dle využití parcel je zde pět druhů pozemků. Jedná se o lesní pozemky, ornou půdu, vodní plochy a vodní toky v přirozeném nebo upraveném korytě, trvalé travní porosty a ostatní plochy, kterými jsou komunikace a jejich okolí. Největší část lokality zabírají lesní pozemky. Podrobnější rozdělení zahrnuje graf číslo 7.

Graf č. 7 – druhy pozemků a jejich výměra orná půda 974929 m 2 35% vodní plochy 60213 m 2 2%

ostatních plochy 13069 m 2 1%

lesní pozemky 1690381 m 2 61%

trvalé travní porosty 28210 m 2 1%

- 37 -

V rámci vlastnických vztahů se dají zájmové pozemky rozdělit do čtyř kategorií, kterými jsou: půdní fond České republiky (PF ČR), pozemky vodního družstva pro Vchynici a okolí, majetky krajů a obcí a pozemky soukromích vlastníků, které tvoří 98 % plochy území. Celkový počet vlastníků je 68, z nichž 48 (více jak 70 %) majitelů vlastní parcely o celkové výměře menší než 2 ha. Dalších 19 vlastníků má pozemky o velikosti do 10 ha. Poslední zbývající majitel vlastní parcely o celkové výměře 170,78 ha, což je téměř 68 % plochy celého území.

Graf č. 7 – plošné zastoupení vlastníků soukromí vlastníci 2689394 m 2 98%

obec Kladruby nad Labem 10654 m 2 0% Vodní družstvo pro Vchynici a okolí 7497 m 2 0%

Pardubický kraj 1700 m 2 0%

PF ČR 57557 m 2 2%

Zákon 449/2001 Sb. o myslivosti určuje, že o řízení a o vydání správního rozhodnutí k uznání obory rozhoduje příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností v jehož územním obvodě leží honební pozemky navrhované obory. Jestliže honební pozemky leží v obvodech více těchto orgánů, je příslušným orgánem ten, v jehož obvodě leží největší část honebních pozemků. V tomto případě je obcí s rozšířenou působností město Přelouč. Dle vztahu k počtu vlastníků pozemků tvořících oboru, se obory dělí na vlastní a společenstevní. Jelikož se navrhovaná obora skládá z parcel 68 vlastníků, bude nutné k vytvoření vlastní honitby odkoupit pozemky ostatních majitelů.

- 38 -

5. PROJEKT CHOVU A VÝSTAVBY OBORNÍCH ZAŘÍZENÍ

5. 1. Zařazení obory do jakostní třídy honitby Z vyhlášky č. 491/2002 Sb. vyplývá, že se honitba nebo její část zařazuje do jakostní třídy honitby (JTH) podle charakteristik přírodních podmínek. Lesní porosty navrhované obory spadají dle charakteristiky lesů do kategorie lesů jehličnatých s příměsí listnáčů do 20%. Dle bližší specifikace se jedná o les vysoký s bylinným podrostem, který patří do III. JTH. Polní pozemky odpovídají svojí nadmořskou výškou, roční průměrnou teplotou, půdním typem a druhem pěstovaných plodin kukuřičné zemědělské oblasti, která spadá do I. JTH. Jsou-li jednotlivé části honitby podle přírodních podmínek zařazeny do různých jakostních tříd, stanoví se jakostní třída honitby jako jejich aritmetický průměr (vyhláška č. 491/2002 Sb.). Výsledně byla plánovaná obora zařazena to II. jakostní třídy honitby.

5. 2. Stanovení cílových stavů zvěře Součástí zadání této práce bylo i určení chovaného druhu zvěře. V oboře má být chován pouze jelen lesní (Cervus elaphus). Z hlediska chovatelských nároků a potravní konkurence je výhodnější budovat obory pro jeden druh zvěře. Při vypočítání stavů zvěře dle doporučené výměry obory pro jelení zvěř (kapitola 2.7., tabulka číslo 4 a 6), byl maximální počet chované zvěře 55 kusů, optimální 37 kusů a minimální 25 kusů. V následující tabulce je vypočteno množství kusů v jednotlivých věkových třídách určených k odlovu a minimální cílový stav který výši tohoto odlovu zaručí. Při výpočtu byl použit poměr pohlaví 1 : 1 a koeficient očekávané produkce 0,8.

Tab. č. 16 – výše odlovu samčí zvěře počet lovných kusů samčí zvěře v jednotlivých věkových třídách v I. věkové třídě ve II. věkové třídě ve III. věkové třídě 2 ks 1 ks 1ks 4 ks 1 ks 2 ks 5 ks 1 ks 3 ks

minimální cílový stav zaručující tento odlov 37 ks 60 ks 86 ks

Z důvodu zamezení vlivu příbuzenské plemenitby a z důvodu možnosti vyššího odlovu jsem navrhl cílový stav 60 kusů jelení zvěře. Toto množství umožňuje každoročně lovit sedm kusů samčí zvěře, z nichž jsou dva kusy ve třetí věkové třídě a též poskytuje záruku dostatečné genetické základny. Při tomto stavu a dané výměře - 39 -

honitby, snížené o plochu dočasně oplocených porostů, vychází na jeden kus 4,16 ha plochy obory. Navýšením počtu kusů na 86 opět vzroste odlov, ale výměra plochy na jeden kus klesne na 2,91 ha a dojde tak k vysoké konkurenci, která působí na zvěř stresově a odráží se ne jen na kondici zvěře, ale i v kvalitě trofejí. Přirozený poměr pohlaví v přírodě je 1 : 1 a jeho udržování stanovuje i vyhláška č. 491/2002 Sb. Ve zvlášť odůvodněných případech při zajišťování chovu zvěře (dle zákona 449/2001 Sb.) lze stanovit i odlišný poměr pohlaví ve prospěch každého z nich. Zmíněná vyhláška stanovuje též koeficient očekávané produkce, poměr mezi samci, samicemi a mláďaty a zastoupení samců v jednotlivých věkových třídách. V tabulce číslo 17 je stanoven normovaný stav, dle navrženém počtu 60 kusů jelení zvěře a vypočten plán chovu a lovu při poměru pohlaví 1 : 1 a při koeficientu očekávané produkce 0,8, podle kterého je rozložení pohlaví v populaci následující: samci 39 %, samice 39 % a mláďata 22 %. Zastoupení samčí zvěře ve věkových třídách je rozděleno takto: v první 44 %, ve druhé 37 % a ve třetí 19 %.

Tab. č. 17 – plán chovu a lovu celkem [ks]

laně [ks]

9 9

4 4

23 23

23 23

14 4 10

10 1 9

6 2 4

30 7 23

30 7 23

zvěř jelení celkem [ks]

III. věk. tř. (9 let a více)

10 10

kolouši [ks]

II. věk. tř. (5 až 8 let)

normovaný stav zvěře předpokládaný stav zvěře k 31. 3. očekávaný přírůstek početních stavů zvěře letní stav před lovem návrh plánu lovu předpokládaný stav zvěře k 31. 3.

I. věk. tř. (2 až 4 let)

jeleni [ks]

14 14 18 18 4 14

60 60 78 78 18 60

5. 3. Stanovení minimálních stavů zvěře Podle vyhlášky č. 491/2002 Sb. se v oboře stanoví minimální stav každého z druhů spárkaté zvěře tak, aby byla zajištěna přirozená reprodukce daného druhu zvěře, ale tento stav nesmí být vyšší než stav normovaný. Navržený minimální stav je 55 ks jelení zvěře. Dle Červeného a kol. (2004) při tomto počtu ještě nedochází k příbuzenské plemenitbě a při poměru pohlaví 1 : 1 je v populaci dostatečný počet jedinců obou pohlaví, který zaručuje přirozenou reprodukci tohoto druhu zvěře.

- 40 -

5. 4. Zajištění cílových stavů zvěře V rámci zajištění cílových stavů navrhuji přivést do obory 21 kusů jelení zvěře v počátečním poměru pohlaví 1 : 4. Z toho vyplývá, že v oboře budou 3 jeleni, 12 laní a 6 kolouchů. U jelenů by bylo vhodné zakoupit dva jeleny v první věkové třídě a jednoho ve druhé. Z důvodů zajištění nepříbuznosti chovaných jedinců je nutné zajistit zvěř z různých lokalit. V tomto případě doporučuji dovézt zvěř z obor Poněšice, Židlov a Slavice. V tabulce číslo 18 je zobrazen předpokládaný vývoj stavů s navrženým odlovem, kterým se postupně mění i poměr pohlaví. Dle vypočteného vývoje lze předpokládat, že po pěti letech od dovezení zvěře bude v oboře dosaženo cílových stavů s poměrem pohlaví 1 :1. V tabulce číslo 19 je vypočten přibližný náklad na zazvěření obory. Ceny živé jelení zvěře byly převzaty z obory Židlov.

Tab. č. 18 – výpočet stavů zvěře

kolouši

celkem

jeleni

laně

kolouši

celkem

jeleni

laně

kolouši

celkem

stav po lovu [ks]

laně

dovezeno 1. rok 2. rok 3. rok 4. rok 5. rok

lov [ks]

jeleni

stav před lovem [ks]

3 6 11 16 22 26

12 15 19 23 27 28

6 10 12 14 17 18

21 31 42 53 66 72

0 0 0 1 2 3

0 0 1 2 4 5

0 1 2 2 6 4

0 1 3 5 12 12

3 6 11 15 20 23

12 15 18 21 23 23

6 9 10 13 11 14

21 30 39 49 54 60

Tab. č. 19 – Výpočet nákladů na zazvěření obory cena za jeden kus [Kč] 15 500 jelen I. věková tř. 22 000 jelen II. věková tř. 8 500 laň 5 000 kolouch předpokládané náklady na zazvěření [Kč] Jelen lesní

počet kusů 2 1 12 6

celkem [Kč] 31 000 22 500 102 000 30 000 185 500

5. 5. Výpočet potřebného množství krmiv V oborách s dobrou úživností, zařazených do I. a II. jakostní třídy, se nepočítá s přikrmování přes vegetační období, tedy od května do září. V této době slouží zvěři jako zdroj potravy pastevní plochy a postupně zpřístupňovaná políčka určená pro

- 41 -

pastvu. V následující tabulce je vypočtena předpokládaná potřeba krmiv, kterou je nutno zajistit k překonání období s nedostatkem potravy. Vypočet byl proveden s ohledem na množství zvěře, její průměrnou váhu a její denní potřebu krmiv v průběhu roku.

Tab. č. 20 – předpokládaná potřeba krmiv za rok (množství na jeden den je počítáno na 100 kg hmotnosti živé zvěře) (Řehák a kol., 1998)

druh krmiva

potřeba krmiv za jednotlivá období leden a únor březen a duben říjen až prosinec celkem celkem celkem množství množství množství pro 60 pro 60 pro 78 na 1 den na 1 den na 1 den ks ks ks

celková potřeba krmiv za rok v [q]

luční seno průměrné kvality

1,5 kg

6030 kg

1 kg

4090 kg

směs pro lesní spárkatou zvěř

0,7 kg

2860 kg

0,7 kg

2860 kg

57,2

krmná řepa

1 kg

4020 kg

1 kg

4090 kg

81,1

1,25 kg

9960 kg

200,8

oves čerstvé kaštany

0,8 kg 0,5 kg

6370 kg 3980 kg

63,7 39,8

syrové brambory

1 kg

7970 kg

79,7

řezaná ovesná sláma

0,5 kg

2040 kg

20,4

Je důležité dbát na to, aby změny v přikrmování byly pozvolné a respektovaly funkční

změny

organismu

přežvýkavců

včetně

adaptace

mikroorganismů

v předžaludcích, které trvá dva až tři týdny. Dále je nutno zajistit zvěři celoroční přístup k minerálním látkám, které jsou součástí kamenné soli určené k lizu.

5. 6. Zajištění potřebného množství vody Jednou z nezbytných potřeb zvěře je trvalý, celoroční zdroj vody. Na zájmové lokalitě je sice dostatek vodních toků, ale jejich průtok je silně rozkolísaný a nezaručuje tak dostatek vody v období sucha. Z tohoto důvodu je nutné vybudovat napajedla, která budou součástí dvou melioračních toků. Prohloubením, rozšířením a přehrazením koryt toků vzniknou napajedla, která zadrží vodu. Tento zdroj může zvěř využít v období vyschnutí některých toků v oboře. Umístění těchto rezervoárů je znázorněno v příloze číslo 3.

- 42 -

5. 7. Zajištění veterinárního dozoru Zákon č. 166/1999 o veterinární péči stanovuje, že veterinární dozor vykonává orgán státní veterinární správy. Navrhovaná obora se nachází v bývalém Pardubickém okrese, takže veterinární dozor bude vykonávat Krajská veterinární správa pro Pardubický kraj.

5. 8. Infrastruktura obory Při zakládání obory je také nutné zhodnotit možnosti zajištění zemědělských a lesnických prací, odborného personálu v oboře, ubytování loveckých hostů a odbytu zvěřiny. Z hlediska zajištění agronomických prací je výhodou, že soukromí subjekt, který uvažuje o vybudování této obory, vlastní zemědělské stroje, kterými je schopen zajistit veškerou přípravu půdy včetně hnojení. Stroje určené ke sklizni bude nutné buď zakoupit nebo si na tuto činnost najmout firmu, která poskytuje dané služby. Touto cestou bude též nejvhodnější zajistit práce v lese. V každé oboře je potřeba zkušený personál. V tomto případě bude stačit zaměstnat jednoho oborníka s odpovídajícím vzděláním a schopnostmi ohledně mysliveckého, lesního a částečně i zemědělského hospodaření. Jelikož v oboře není možnost ubytování bylo by vhodné zaměstnat člověka z okolí nebo zajistit možnost bydlení v některé z bližších vesnic. K ubytování loveckých hostů bude nejvhodnější využít dvou penzionů, z nichž jeden je přímo v obci Kolesa, sousedící s navrhovanou oborou, a druhý je v obci Řečany nad Labem, která je vzdálená 7 km. Již zmíněný podnikatelský subjekt, vlastní též zpracovnu zvěřiny, která je vzdálena přibližně 23 km od navrhované obory, takže odbyt zvěřiny je také zajištěn.

5. 9. Oborní zařízení 5. 9. 1. Oborní plot účelový požadavek: zabránit uniku chované zvěře a zajistit její ochranu před projevy civilizace. stavební řešení: železobetonové sloupky umístěné vně obory ve vzdálenosti 4,5 m od sebe, na nichž je připevněno 2 m vysoké pozinkované pletivo na třech napínacích drátech o průměru 5 mm. Velikost ok plotu je 12 x 10 cm. Nad plotem je - 43 -

umístěna smrková fošinka, která na zvěř působí jako vizuální zábrana. Celková výška oplocení je tedy 240 cm. Při stavbě je nutné dbát na to, aby se ve vzniklých rozích lomil plot v tupých úhlech. délka oplocení: obvod plánované obory je 7 260 m, z čehož vyplývá, že bude potřeba přibližně 1 615 sloupků a stejný počet smrkových fošinek o délce 4,5 m, 21 800 m napínacího drátu a 7 260 m pletiva. Nákres viz. příloha č. 5. 5. 9. 2. Oborní brána účelový požadavek: zajistit prostupnost objektu při běžném provozu a při realizaci hospodářských opatření v porostech, na pastvinách a polích. Šířka brány musí zaručovat průjezd zemědělské a lesnické techniky a musí být uzamykatelná. stavební řešení: na 4 m od sebe vzdálené železobetonové sloupky se závěsy jsou připevněna dvoukřídlá rámová dřevěná vrata, jejichž výška je 250 cm. Brány jsou opatřeny zámky se shodným klíčem. Nákres viz. příloha č. 6. počet zařízení: čtyři

5. 9. 3. Protiúnikový rošt účelový požadavek: zabránit zvěři opustit oboru v místech vjezdu, kde není trvalý oborní plot. Podmínkou je dostatečná délka roštu, kterou zvěř nemůže přeskočit. stavební řešení: komunikace se za průsečíkem s oborním plotem přeruší směrem do obory dostatečně širokým a hlubokým příkopem. V něm se vytvoří železobetonová vana, na níž jsou uloženy ocelové traverzy ve směru osy silnice. Kolmo na ně se napevno uloží trubky, mezi nimiž jsou mezery. Délka roštu musí být minimálně 4 m. Použitý materiál – kov a beton. Nákres viz. příloha č. 7. počet zařízení: dvě

5. 9. 4. Přelez účelový požadavek: umožnit přístup obory mimo oborní brány stavební řešení: jedná se o přechod plotu na principu dvojitého dřevěného žebříku, který je opatřený zábradlím. Nákres viz. příloha č. 8. počet zařízení: osm

- 44 -

5. 9. 5. Chovná a aklimatizační obůrka účelový požadavek: vybudovat zařízení o velikosti 4,5 ha sloužící k odchování jakostní zvěře, k aklimatizaci dovezených jedinců, jako shromaždiště odchytávané zvěře apod. stavební řešení: oplocení plochy stejným způsobem, jako u oborního plotu délka oplocení: obvod obůrky je 900 m, ale její severní část navazuje na vnější oborní oplocení, takže bude potřeba jen 750 m pletiva, 170 sloupků a smrkových fošinek o délce 4,5 m a 2250 m napínacího drátu.

5. 9. 6. Zařízení k odchytu zvěře účelový požadavek: postavit odchytové zařízení pro velkou spárkatou zvěř přístupné z obory i z obůrky. stavební řešení: dřevěná ohrada o výšce 2,5 m, která je oválného tvaru s obvodem do 30 m. Ohrada má tři vchody o šířce 2,2 m, z nichž jeden propojuje chytací zařízení s obůrkou a dva s hlavní oborou. Dále je zde jeden protažený zužující se otvor, na jehož konec se umísťuje přepravní bedna. Vchody jsou uzavíratelné vraty ovladatelnými z pozorovatelny. Uprostřed odchytového zařízení se nachází krmeliště. Vnitřní konstrukce zařízení musí být hladká, aby se chycená zvěř nezranila. Nákres viz. příloha č. 9. počet zařízení: jedno

5. 9. 7. Sklad jadrných krmiv a směsí pro zvěř účelový požadavek: vybudovat skladovací prostor pro 100 q jadrných krmiv nebo směsi pro lesní spárkatou zvěř. stavební řešení: jednokomorový sklad s odizolovanou betonovou podlahou o půdorysu 9 x 6 m. Obvodové zdivo je z cihel a strop je tvořen železobetonovými nosníky a střešními kazetovými železobetonovými deskami. Střecha je plochá s živičnou krytinou. Nákres viz. příloha č. 10. počet zařízení: jedno

5. 9. 8. Sklep pro dužnatá krmiva účelový požadavek: vytvořit zařízení pro dlouhodobé uskladnění řepy, brambor, mrkve aj. dužnatého krmiva, při zachování kvality a zdravotní nezávadnosti.

- 45 -

stavební řešení: obvodové stěny jsou z betonu o tloušťce 50 cm a jsou obsypány vytěženou zeminou. Strop je tvořen prefabrikovanými deskami, na nichž je vyrovnávací beton, tepelná izolace z polystyrénových desek, izolace proti vodě a deska z betonové mazaniny se sklonem 2 %. Ve střeše je vytvořen násyp, který slouží i jako větrák. V čelní stěně je otvor se vstupními dveřmi. Nákres viz. příloha č. 11. počet zařízení: jedno

5. 9. 9. Krmelec se zásobníkem pro objemná a jadrná krmiva účelový požadavek: postavit krmelec se zásobníkem na 130 q objemného krmiva a sklad na 15 q jadrných krmiv nebo směsi pro lesní spárkatou zvěř. stavební řešení: podlahová konstrukce je z hranolů o průřezu 15 x 15 cm o půdorysu 12 x 6 m a je pobita fošnami. Boční a střešní kostra je tvořena hranoly s průřezem 15 x 8 cm, vrchní plášť je z prken a střecha je kryta pozinkovaným plechem. Po obou podélných stranách je koš na objemné krmivo. Oddělený zásobník pro jadrné krmivo tvoří 1/5 skladovacího prostoru. Na jedné ze stran s košem je vytvořena v odstupu 3 m palisádová ohrada z kůlů o průměru cca 20 cm, které mají výšku 2,5 m nad terénem a rozestup 20 cm. Toto opatření umožňuje přístup pouze mladé zvěři. Nákres viz. příloha č. 12. počet zařízení: dvě – druhé zařízení je menší o půdorysu

9 x 5 m, se

zásobníkem na 90 q objemného krmiva a skladem na 10 q jadrných krmiv, který tvoří 1/4 skladovacího prostoru.

5. 9. 10. Krmelec se zásobníkem na objemná krmiva účelový požadavek: postavit krmelec se zásobníkem na 12 q objemného krmiva, který bude umístěn v chovné a aklimatizační obůrce. stavební řešení: dřevěná konstrukce z hranolků o průřezu 10 x 12 cm. Střecha je pobita prkny na nichž jsou šablony z pozinkovaného plechu. Koš na objemné krmivo je tvořen z odkorněných tyček a plní se samospádem otvorem ve stropu. Půdorys krmelce má rozměry 3,5 x 4 m. Nákres viz. příloha č. 13. počet zařízení: jedno

5. 9. 11. Korýtko na jadrná krmiva účelový požadavek: vytvořit zařízení pro jadrná krmiva

- 46 -

stavební řešení: korýtko z dřevěných desek o délce 120 cm a tloušťce 3 cm, přidělané na dvou kůlech o průměru 10 cm ve výšce 60 cm nad zemí. Nákres viz. příloha č. 14. počet zařízení: čtrnáct 5. 9. 12. Silážní stůl účelový požadavek: vytvořit zařízení pro objemová krmiva s možností vyčistění. stavební řešení: dřevěná deska o rozměrech 54 x 104 cm s okraji o výšce 10 cm, přidělaná na čtyřech kůlech o průměru 10 cm ve výšce 60 cm nad zemí. Okraje jsou na ocelových pantech a lze je sklápět (z důvodu jednoduššího vyčištění) Nákres viz. příloha č. 15. počet zařízení: sedm

5. 9. 13. Slaniska a lizy účelový požadavek: vytvořit zařízení k předkládání minerálních krmiv. stavební řešení: pouze z přírodních materiálů – vydlabané pařezy nebo kuláče ze silné kmenoviny, navrtané kůly, rozštěpy atd. počet zařízení: sedm

5. 9. 14. Krytý kazatelnový posed účelový požadavek: postavit kryté, zastřešené zařízení pro dvě až tři osoby sloužící k pozorovaní a lovu zvěře. stavební řešení: dřevěná konstrukce o rozměrech 160 x 160 x 160 cm, pobitá z vnější strany prkny a s pultovou střechou krytou lepenkou. Tato část je ustavena na nosné kostře z kuláčů, která je kotvená na zabetonovaných kovových patkách. Vzdálenost vodorovných příček na žebříku je do 30 cm a jejich přesah přes okraj minimálně 5 cm. Nákres viz. příloha č. 16. počet zařízení: šest

5. 9. 15. Zastřešený žebříkový posed účelový požadavek: postavit zastřešené zařízení pro dvě osoby sloužící k pozorovaní a lovu zvěře. stavební řešení: dřevěný žebřík se 130 cm širokou konstrukcí určenou k sezení a k opření zbraně při střelbě. Vrchní část je protažena a kryta pultovou střechou z prken

- 47 -

a lepenky. Vzdálenost vodorovných příček na žebříku je do 30 cm a jejich přesah přes okraj minimálně 5 cm. Nákres viz. příloha č. 17. počet zařízení: pět

5. 9. 17. Náklady na oborní zařízení V následující tabulce jsou vypočteny přibližné finanční náklady na navržená oborní zařízení. Ceny jednotlivých zařízení byly sestaveny na základě konzultace s Ing. Josefem Feuereiselem, Ph.D.

Tab. č. 21 – Výpočet nákladů na oborní zařízení – v ceně za měrnou jednotku je započten materiál a práce. měrná jednotka druh zařízení oborní oplocení plotové pole (4,5 m) oborní brána ks 2 protiúnikový rošt m přelez ks chovná a aklimatizační obůrka plotové pole (4,5 m) zařízení k odchytu zvěře ks sklad jadrných krmiv ks sklep pro dužnatá krmiva ks krmelec se zásobníkem na 15 q ks jadrných a 130 q objemných krmiv krmelec se zásobníkem na 90 q ks objemných krmiv krmelec se zásobníkem na 10 q ks jadrných a 12 q objemných krmiv korýtko na jadrná krmiva ks silážní stůl ks slanisko ks krytý kazatelnový posed ks zastřešený žebříkový posed ks předpokládané náklady na navržené oborní zařízení [Kč]

počet měrných jednotek 1614 4 40 8 166 1 1 1

cena za měrnou jednotku [Kč]

celkem [Kč]

3 650 21 800 1 800 1 600 3 650 22 500 113 000 46 400

5 891 100 87 200 72 000 12 800 605 900 22 500 113 00 46 400

1

37 200

37 200

1

23 800

23 800

1

18 700

18 700

14 7 7 6 5

250 1 050 150 8 700 2 100

3 500 7 350 1 050 52 200 10 500 7 005 200

5. 9. 18. Umístění oborních zařízení Umístění navržených zařízení je zakresleno v příloze číslo 4 a v přílohách číslo 5 až 17 jsou jejich konstrukční nákresy, které byly převzaty ze směrnice Lesprojektu (1988). Tato obora má být využita za účelem chovu a následného lovu jelení zvěře. Je situována do méně osídlené oblasti a přes tuto lokalitu nevede žádná veřejná komunikace. Po obvodu obory je umístěno osm přelezů přes plot, pomocí kterých

- 48 -

mohou návštěvníci vstoupit do obory mimo brány. Tím se snižuje vznik případných škod na oborním plotu a přelezy též umožňují přístup k některým loveckým zařízením, aniž by bylo nutné procházet kolem krytových a klidových ploch zvěře. Brány jsou umístěny na příjezdových cestách a dvě z nich, u kterých se předpokládá nejvyšší využití, jsou opatřeny protiúnikovým roštem. Brány zpřístupňují lesní porosty, pastviny, pole a obůrku. Ta je umístěna na severní straně obory a částečně navazuje na vnější oplocení. Je zpřístupněna komunikací a jejím středem protéká potok. Z její celkové výměry 4,5 ha je 65 % orné půdy, 20 % mladých hustých duboborových porostů a 15 % 73 let starého borového porostu bohatě podrostlého břízou, dubem, lípou a osikou. V obůrce jsou umístěna dvě korýtka na jadrné krmivo, jeden silážní stůl, slanisko a krmelec se zásobníkem na objemné krmivo. Zařízení k odchytu zvěře propojuje oboru a obůrku a lze jej oboustranně použít. V oboře jsou dvě krmeliště. Hlavní je umístěno na rozhraní lesa a polí a je vybaveno skladem pro jadrná krmiva, krmelcem se zásobníkem na 130 q objemného krmiva a na 15 q jadrného krmiva, šesti korýtky na jadrné krmivo, třemi silážními stoly a jedním slaniskem. Druhé krmeliště je umístěno u křižovatky lesních cest a jeho součástí je krmelec se zásobníkem na 90 q objemného krmiva a 15 q jadrných krmiv, sklep na dužnatá krmiva, šest korýtek na jadrná krmiva, tři silážní stoly a jedno slanisko. Krmeliště jsou situována na místa, která jsou blízko oborních komunikací

a

zdrojů

vody,

nejsou

příliš

vzdálená

od

krytů

zvěře

a jsou umístěna na slunném a závětrném místě. Vzdálenost mezi korýtky na krmelištích je přibližně 10 m. Zbývající čtyři slaniska jsou instalována do částí obory s předpokládanou zvýšenou koncentrací zvěře. Pozorovací a lovecká zařízení jsou navržena do míst předpokládaného pohybu zvěře. Posedy mají vždy svojí nosnou konstrukci a nejsou připevněny na stromech. Jedna kazatelna je umístěna mezi hlavním krmelištěm a odchytovým zařízením. Výška a umístění posedů musí zaručovat bezpečnou střelbu, která nesmí ohrožovat provoz na komunikacích, blízké obce, ostatní lovecká stanoviště aj.

5. 10. Navržená úprava vnitřní struktury obory V příloze číslo 3 jsou zakresleny navrhované v plánované oboře. Jedná se o osázení napajedel a melioračních toků měkkými listnáči (vrby, topoly, lípy javory, habry, jasany), které slouží zvěři jako okusové porosty (cca 4,75 ha). Dále jde o rozčlenění polí do pruhů orientovaných od severu k jihu. Tyto díly jsou určeny - 49 -

k pěstování různých zemědělských plodin a střídají se s pásy travních porostů. Kolem těchto pastevních ploch je vždy ponechán volný pruh o šířce 4 m, který umožňuje pozorování zvěře a průjezd dopravního prostředku (cca 4,40 ha). Po těchto úpravách a vzniku nových vodních ploch (cca 0,4 ha), zbývá z původních 97,5 ha orné půdy (35 % výměry obory) 86 ha (31 % výměry obory). Rozdělením orné půdy do jednotlivých pruhů vzniklo pět polí o výměře 7,9 ha, čtyři o výměře 7,3 ha, dvě o výměře 8,15 ha a jedno o velikosti 2,95 ha, které je součástí chovné obůrky. Na těchto plochách navrhuji dodržovat čtyřosevní postup při následujícím střídání plodin: pícninu, ozim, okopaninu a jař. Z jednotlivých druhů to jsou: oves, ječmen, kukuřice, vojtěška, krmná řepa a kapusta, topinambur nebo směska, která je v tabulce číslo 22. Agrotechnickou přípravu je nutné začít na podzim hnojením a orbou a na jaře následujícího roku pokračovat smykováním, kypřením kultivátorem, válcováním a vláčením. Travní plochy je vhodné alespoň jednou za tři roky pohnojit, každý rok vytahat lučními bránami mech a stařinu a dle potřeby dosévat. První osev se provede na jaře travními směsmi, které jsou v tabulce číslo 23. Seč se provádí dvakrát ročně a to v době květu, kdy je tráva nejkvalitnější. Jednotlivé úživnostní plochy je nutné dočasně oplotit a postupně zvěři zpřístupňovat teprve tehdy až plodiny náležitě odrostou.

Tab. č. 22 – směska plodina oves slunečnice jetel načervenalý hrách krmná kapusta peluška ozimá řepka sléz krmný (setý) pohanka jílek vytrvalý celkem na [ha]

Tab. č. 23 – travní směsy množství v [kg] 20 5 5 5 2 2 2 1 1 1 44

travní směsy plodina jílek vytrvalý kostřava luční kostřava červená lipnice luční bojínek luční jetel bílý jetel načervenalý trojštět žlutavý celkem na [ha]

1. množství v [kg] 10 6 3 5 8 3 3 38

2. množství v [kg] 12 8 5 6 3 3 37

(Hell, 1990), (Kolektiv autorů, 1966)

Plocha polí je rozdělena třemi alejemi jírovcových a ovocných odrostků (jabloně, hrušně), vysázených od východu k západu. Podél některých oborních komunikací jsou vysázeny odrostky dubů, jírovců a jeřábů. Všechny vysazené stromy musí být chráněny proti zvěři. V lese jsou šachovnicovým způsobem uvolněny hlavní oborní komunikace od okolních porostů což umožňuje lepší pozorování zvěře a přitom - 50 -

nevznikají dlouhé průhledy. Dominantní zastoupení borovice je nutno změnit ve prospěch ostatních dřevin nacházejících se ve zdejších porostech - vrb, topolů, lip, jasanů a především dubů. Ty je zapotřebí upřednostňovat, plně podporovat v jejich růstu a postupným snižováním zakmenění zvyšovat fruktifikaci žaludů. Mladé jehličnaté porosty je naopak vhodné ponechat bez zásahu až do konce I. věkové třídy a teprve potom začít s probírkovými zásahy se stupňující se intenzitou. Ve II a IV. věkové třídě je nutné u těchto porostů snížit zásobu silnou probírkou až o 30%. U všech porostů je potřeba prodloužit dobu obmýtí na 120 až 140 let a dubové výstavky ponechat až do 160 let. V těchto dospělých porostech je nutné udržovat zakmenění kolem 0,4 a podpořit tak v růstu keřový, bylinný a travní podrost.

- 51 -

6. DISKUSE

Pro chov jelení zvěře je dle doporučených výměr minimální velikost obory 300 ha (Hromas, 1997). Přestože plánovaná obora má výměru 276,68 ha, byla zde tato zvěř navržena. Důvodem je požadavek soukromého subjektu, který chce na dané lokalitě vybudovat oboru pro jelení zvěř. Malé obory, které nesplňují minimální doporučené výměry jsou pro chov nevhodné z hlediska toho, že je v nich méně než 60 kusů dané zvěře a zvyšuje se tak možnost příbuzenské plemenitby, nebo je v nich z hlediska genového fondu zvěře dostatek, ale tato zvěř žije na malé uzavřené ploše, což zvyšuje působení stresových faktorů na chované jedince. Minimální velikosti území byly pro jednotlivé druhy zvěře vypočteny na základě jejich ekologických a konkurenčních životních podmínek, Výměru 50 ha, pod kterou nesmí klesnout plocha obory, stanovuje zákon

číslo

449/2001 Sb. o myslivosti a počet jedinců na ploše (u jelena lesního 1 kus na 2 ha) je určen vyhláškou číslo 491/2002 Sb. Z porovnání doporučených výměr obor a ploch pro zvěř a výměr a ploch stanovených právními normami vyplývá, že současné právní normy jsou dosti benevolentní. Minimální doporučená plocha na jeden kus jelení zvěře je 5 ha. V této oboře jsem navrhl cílový stav zvěře 60 kusů, takže na jeden kus vychází 4,16 ha. Dochází zde ke zvýšené koncentraci, ale 60 kusů poskytuje záruku dostatečné genetické základny pro chov zvěře v oboře a nebude nutno dovážet novou nepříbuznou zvěř z jiných lokalit. Tento stav umožňuje lovit 7 kusů samčí zvěře, což zvyšuje výnosy z poplatkových lovů. Nedochází zde ani k rozporu s právními normami, protože dle vyhlášky číslo 491/2002 Sb. by bylo možné v této oboře chovat až 138 kusů jelenů. Oplocení je nejdůležitějším a současně i nejdražším mysliveckým zařízením v oboře. Z těchto důvodů je nutno volit takové oplocení, které bude co nejlevnější, současně co nejúčinnější, co nejtrvanlivější, co nejpevnější a také co nejestetičtější (Kolektiv autorů, 2000). Z těchto faktorů zde má největší váhu cena a trvanlivost, takže hlavně na úkor estetiky je navrženo drátěné oplocení. Jelikož je v této oblasti mírná zima s minimální výškou sněhové pokrývky, která tak nesnižuje výšku plotu a není zde volně žijící jelení zvěř z čehož se dá předpokládat nízký tlak na oborní oplocení, je výška plotu 2,4 m. Součástí každé obory s intenzivním chovem spárkaté zvěře by měla být chovná či aklimatizační obůrka. Toto zařízení slouží k odchování jakostní zvěře, k aklimatizaci - 52 -

dovezených jedinců, jako parazitární karanténa či jako shromaždiště odchytávané zvěře (Wolf, Chroust, Kokeš, Lochman, 1976). Tato obůrka je navržena v severní části a je součástí hlavní obory. Toto místo je vybráno z důvodu dobrých krytových a klidových podmínek, které zajišťuje mladý porost a vzdálenost od obcí a veřejných komunikací. Dalšími klady jsou příjezdová cesta, zdroj vody a úživnostní plocha. Volbou tohoto místa došlo též k ušetření oplocení v části kde obůrka navazuje na vnější plot obory. Kapacita jednoho krmeliště má být 30 – 50 kusů zvěře a též se zavrhuje přikrmování na jediném místě v oboře (Wolf, Chroust, Kokeš, Lochman, 1976). Za účelem rozptýlení zvěře a snížení konkurence při příjmu potravy jsou navržena dvě krmeliště. Na jedno krmeliště připadne 30 kusů zvěře. Jadrné krmivo se předkládá do korýtek, která jsou rozptýlena po krmelišti, což zamezuje obsazení veškerého předloženého krmiva nejsilnějším kusem. Oboustranný krmelec má na jedné straně palisádovou ohradu, která umožňuje přístup pouze mladé zvěři. Pro krmelce je nutno volit takové umístění, aby byly za všech okolností přístupné nejen zvěři, nýbrž i myslivcům, kteří dodávají krmivo. Staví se tedy v blízkosti přístupových, ale nikoliv veřejných cest, na slunná a závětrná místa, ne příliš vzdálená od krytů zvěře (Kokeš, 1974). Při výběru částí obory na umístění krmelišť byl hledán kompromis dle daných podmínek a jediným nedostatkem je lokalita hlavního krmeliště, která není plně kryta před větrem. Výstavbou krmelců se zásobníky na objemné krmivo je zajištěn dostatek skladovacích prostorů pro sušenou píci a pro jadrné krmivo je navržen sklad, který je součástí hlavního krmeliště. Sklep pro dužnatá krmiva je na vedlejším krmelišti, kde je nižší hladina spodní vody a není tak problém zapustit sklep pod úroveň terénu. Dlouhodobé zkušenosti osvědčily, že nejvhodnější výsadba jírovců a ovocných dřevin je v alejích nebo ve skupinách podél cest a rozdělovacích linií, dále na loukách, na okrajích porostů, kolem mysliveckých zařízení a chat. (Peňáz, 2004) Z tohoto důvodu byla naplánována výsadba jírovců, jeřábů a ovocných pláňat dle navrženého způsobu jak v porostech kolem hlavních cest, tak i na polích jako rozdělovací linie. Na nich bude též možno v budoucnu postavit další lovecká zařízení. Pro zvěř uzavřenou v oborních chovech na omezených plochách je třeba zakládat a udržovat úživné plochy, které slouží jako cenné zdroje přirozené potravy. Mezi úživné plochy počítáme pole pro zvěř, louky, pastviny, okusové porosty, pastevní porosty a okraje rozšířených cest (Wolf, Chroust, Kokeš, Lochman, 1976). Za účelem zvýšení úživnosti je navrženo osázení melioračních příkopů okusovými dřevinami - 53 -

a plochy s ornou půdou jsou rozděleny do menších pruhů s rozdílnými druhy zemědělských plodin. Tím vznikli úživné různorodé plochy a při přecházení zvěře za potravou i možnost jednoduššího lovu. Při zhodnocení ekologických podmínek zájmové lokality pro jelena lesního vyplývá, že umístěním obory jsou zajištěny příznivé geografické a klimatické podmínky pro jeho chov. Zastoupení plodonosných listnáčů v lesních porostech je velice nízké. Výskyt dřevin vhodných k okusu je průměrný a fytocenóza je tvořena spíše kyselejšími travami a méně atraktivními bylinami. Celková úživnost lesních porostů je tedy nízká a chovaná zvěř bude nucena vycházet za potravou na pole a pastviny. Zastoupení těchto ploch je na dané lokalitě vysoké a při správném obhospodařování zajišťuje dostatek kvalitní potravy. Potravní nabídka celého území je tedy uspokojivá. Zdrojem vody je Vchynická svodnice a systém otevřených melioračních příkopů. Množství vody v nich je ovlivněno úhrnem srážek a výškou hladiny spodní vody. Průtok je tedy rozkolísaný a při dlouho trvajícím období sucha nedostatečný. Z tohoto důvodu jsem navrhl vybudování dvou rezervoárů na vodu. Míst s vhodnými klidovými a krytovými podmínkami je dostatek. Jedná se o mladé borové či duboborové porosty, které mají na lokalitě dostatečné zastoupení. V části území, které je z hlediska geologického tvořeno fluviálními sedimenty s vyšším obsahem jílovitých částic a ve kterém je půdní profil značně nasycen vodou, bude mít chovaná zvěř zajištěny vhodné podmínky ke kalištění. Z výše uvedeného vyplývá, že při dodržení navržených úprav je chov jelena lesního v této oboře realizovatelný, ale dle mého názoru pro tuto oboru není nejvhodnějším chovaným druhem a to hlavně z důvodu velikosti navrhované obory. Tento druh je vhodnější umísťovat do obor s výměrou nad 500 ha (Červený a kol., 2004)

- 54 -

7. ZÁVĚR

Cílem této práce bylo vypracovat studii o vhodnosti přírodních a jiných podmínek pro intenzivní chov jelení zvěře a projekt chovu a výstavby potřebných zařízení. Studie byla provedena na lokalitě ležící přibližně 11 km jižně od města Chlumec nad Cidlinou, která je z hlediska biografického členění ČR, součástí Pardubického bioregionu. Celá tato oblast je zařazena do přírodní lesní oblasti číslo 17 – Polabí. V rámci dělení ČR do geomorfologických útvarů, spadá zájmové území do celku Východočeské tabule. Geologické podloží je tvořeno nezpevněnými sedimenty složených z písku, štěrku a jílu. Podle klimatologického členění se studovaná lokalita nachází v oblasti označené T 2 – teplé oblasti. Při pedologickém rozboru byly vylišeny následující půdní typy: podzol, glej a pseodoglej. Lesní pozemky byly rozděleny do čtyř edafických řad, kterými jsou: řada kyselá, obohacená vodou, oglejená a podmáčená. Lesní porosty jsou tvořeny převážně borovicí, ale na ploše se vyskytuje celkem 18 druhů dřevin. Zastoupení plodonosných dřevin je 3,4 %. Dle využití parcel se zde nachází pět druhů pozemků. Jedná se o lesní pozemky (61 %), ornou půdu (35 %), vodní plochy a vodní toky v přirozeném nebo upraveném korytě (2 %), trvalé travní porosty (1%) a ostatní plochy, kterými jsou komunikace a jejich okolí (1%). Parcely jsou majetkem 68 vlastníků a jsou součástí čtyř katastrálních území, z nichž má největší zastoupení katastrální území Kolesa – 668079. V rámci projektu chovu je z hlediska úživnosti lokalita zařazena do II. jakostní třídy honitby. V cílových stavech je navrženo 23 jelenů, 23 laní a 14 kolouchů. Celkem tedy 60 kusů jelení zvěře. Minimální stav je 55 kusů. V projektu výstavby je naplánováno vybudování oborního oplocení, aklimatizační obůrky, zařízení určených k uskladnění krmiva, krmných a loveckých zařízení. V příloze číslo 4 je mapa s umístěním jednotlivých zařízení a v přílohách 5 až 17 jsou jejich nákresy. Další část projektu je zaměřena na návrh úpravy vnitřní struktury plánované obory, která zahrnuje vybudování dvou rezervoárů na vodu, založení okusových porostů, rozčlenění polí a výsadby alejí složených z jírovců, dubů, jeřábů a ovocných dřevin. Nákres těchto úprav je v příloze číslo 3. Tento projekt splňuje požadavky zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti a může být použit jako jeden z podkladů při podání návrhu na uznání obory. Jednalo se tedy o praktický úkol, jehož výsledek se dá použít při vybudování dané obory, nebo může být podkladem pro podrobnou ekonomickou studii, vztahující se k výstavbě a provozu této obory. - 55 -

8. RESUMÉ

Purposes of this work were firstly to form a study about suitability of natural and other conditions for an intense breeding of red deer and secondary to form breeding and development needed provisions project. Study was done on the place, which is situated approximately 11 km to the south of town Chlumec nad Cidlinou. This locality is in the bioregion of Pardubice. This whole area is included in the natural forest area No. 17 – Polabí. The territory is part of the complex of Východočeská tabule. Its geological subsoil is creative by unconsolidated sediments with sand, graved and clay. According to climatic divisions, the studied locality is situated in the area marked as T 2 – warm areas. These soil types were defined during soil analysis: podzol, gley and pseudogley. The forest pieces of land were divided in to for four edaphic series such as: acid, fortified with water, with gleying and waterlogging. Forest stands consist mainly of pine trees, however there are other 18 tree species. Fructification trees portion is 3,4 %. There are five sorts of lands: they are forest land (61 %), arable land (35 %), water flows (2 %), grassland (1 %) and the other areas (1 %). These plots are property of 68 landowners and there are situated on the four cadastral territories, where the biggest is Kolesa. Locality is marked as the second quality predicament hunting district. In objective state 23 deers, 23 hinds and 14 calfs is drawn up. Fully it is 60 pieces of red deer. Minimum number is 55 pieces of red deer. I designed building of: enclosure fence, acclimation enclosure, stores, feeding and hunting facilities. There is also a plan of structure enclosure at adaptation. This project satisfies Act No. 449/2001 Col. about game management. The project can be used as one of the materials when enclosure approval plan should be handed in. It was a practical task, whose results can be used for building such an enclosure or it can serve as base for economic study for this enclosure.

- 56 -

9. SEZNAM POUŽÍTÉ LITERATURY

1. CULEK, M. a kol. Biogeografické členění ČR. Praha: Enigma, 1995. 347 s. 2. ČERVENÝ, J. a kol. Encyklopedie myslivosti. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 591 s. 3. HELL, P. Poľovnicke zariadenia. Bratislava: Príroda, 1990. 256 s. 4. HROMAS, J. Folia venatoria (myslivecký sborník 26 – 27). Bratislava: SAP, 1997. 248 s. 5. HROMAS, J. a kol. Myslivost. Písek: Matice lesnická, 2000. 491 s. 6. HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV. Hydrologické poměry ČSSR – díl I. text. Praha: Hydrometeorologický ústav, 1965. 7. KOKEŠ, O. Myslivecká zařízení v honitbách. Praha: SZN, 1974. 163 s. 8. KOLEKTIV AUTORŮ. Myslivost. Praha: SZN, 1966. 492 s. 9. KOLEKTIV

AUTORŮ.

Sborník

přednášek

k mezinárodní

konferenci

„Současnost a perspektiva oborních chovů zvěře na prahu třetího tisíciletí“. Praha: ČMJ, 2000. 180 s. 10. KOLEKTIV AUTORŮ. Sborník referátů „Problematika zakládání obor“. Dobříš: Česká lesnická společnost, 2004. 97 s. 11. LESPROJEKT. Obory pro chov spárkaté zvěře - Typizační směrnice. Brandýs nad Labem: MLVH, 1988. 58 s. a 50 příloh 12. LOCHMAN, J. Jelení zvěř. Praha: SZN, 1985. 352 s. 13. NĚMEČEK, J. a kol. Taxonomický a klasifikační systém půd ČR. Praha: ČZU Praha spolu s VÚMOP Praha, 2001. 78 s. 14. PLÍVA, K., ŽLÁBEK, I. Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha: SZN, 1986. 15. PEŇÁZ, J. Pěstování účelových lesů – elektronické učební texty. 2004 16. PRŮŠA, E. Pěstování lesů na typologických základech – CD-ROM. Kostelec nad Černými Lesy: Lesnická práce, 2001. 17. RAKUŠAN, C. a kol. Myslivecký slovník naučný. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992. 272 s. 18. ŘEHÁK, L. a kol. Rukověť chovu jelení zvěře. Dobřichovice: Rembrandt – Petr Šeplavý, 1998. 147 s. 19. ÚHUL. Soubory lesních typů. Brandýs nad Labem: ÚHUL, 2001. 20. ÚHUL. Oblastní plány rozvoje lesů – PLO ČR. Brandýs nad Labem: ÚHUL, 2002. 104 s. - 57 -

21. ÚHUL. Hospodářská kniha – LHC Kinský Chlumec nad Cidlinou. Hradec Králové: ÚHUL, 2005. 22. VACH, M. a kol. Myslivost. Uhlířské Janovice: Silvestris, 1997. 508 s. 23. WOLF, R., CHROUST, M., KOKEŠ, O., LOCHMAN, J. Naše obory. Praha: SZN, 1976. 253 s.

Mapové podklady: 1. ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ. Vyšší geomorfologické jednotky ČR, 1 : 500 000. Praha: ČÚZK, 1996. 2. KŘÍŽ, H. Mapa mělkých podzemních vod ČSR – 1 : 500 000. Brno: GÚ ČSAV, 1971. 3. QUITT, E. Mapa klimatických oblastí ČSR – 1 : 500 000. Brno: GÚ ČSAV, 1975. 4. VLČEK, V. Mapa regionů povrchových vod ČSR – 1 : 500 000. Brno: GÚ ČSAV, 1971.

Právní normy: 1. zákon na ochranu zvířat proti týrání číslo 246/1992 Sb., ze dne 15. dubna 1992 2. zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) číslo 289/1995 Sb., ze dne 3. listopadu 1995 3. zákon o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon) číslo 166/1999 Sb., ze dne 13. 7. 1999 4. zákon o myslivosti číslo 449/2001 Sb., ze dne 27. listopadu 2001 5. vyhláška číslo 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona číslo 449/2001 Sb. o myslivosti, ze dne 7. června 2002 6. vyhláška číslo 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu, ze dne 7. června 2002 7. vyhláška číslo 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd, ze dne 13. listopadu 2002 8. vyhláška číslo 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ze dne 1. 9. 2003 9. vyhláška číslo 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, ze dne 26.10. 2004 - 58 -

10. vyhláška číslo 651/2004 Sb., kterou se mění vyhláška číslo 201/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé drůbeží maso, králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu a maso volně žijící zvěře

Internetové odkazy: 1. Czech Geological Survey: GeoINFO – geovědní informace na území ČR (online) [citováno 28. 4. 2006]. Dostupné na < http://nts5.cgu.cz/website/GEOinfo > 2. ČÚZK: Nahlížení do katastru (online) [citováno 28. 4. 2006]. Dostupné na < http://www.cuzk.cz/ > 3. Ministerstvo zemědělství: Roční výkaz o honitbách, stavu a lovu zvěře v ČR za rok 2004 (online) [citováno 28. 4. 2006]. Dostupné na < http://www.mze.cz/ > 4. Pavelka, R.: Turistický průvodce po ČR (online) [citováno 28. 4. 2006]. Dostupné na < http://www.trasovnik.cz/ > 5. Roleček. J.: Žehuňsko (online) [citováno 28. 4. 2006]. Dostupné na < http://www.sci.muni.cz/botany/rolecek >

- 59 -

10. SEZNAM PŘÍLOH

1) mapa lokalizace území (http://www.mapy.cz/) 2) mapa porostní (ÚHUL, 2005) 3) mapa se zakreslenými úpravami obory 4) mapa s umístěním oborních zařízení 5) nákres oborního plotu (Lesprojekt, 1988) 6) nákres brány (Lesprojekt, 1988) 7) nákres protiúnikového roštu (Lesprojekt, 1988) 8) nákres přelezu přes plot (Lesprojekt, 1988) 9) nákres zařízení k odchytu zvěře (Lesprojekt, 1988) 10) nákres skladu na jadrná krmiva (Lesprojekt, 1988) 11) nákres sklepa pro dužnatá krmiva (Lesprojekt, 1988) 12) nákres krmného zařízení se skladem objemných a jadrných krmiv (Lesprojekt, 1988) 13) nákres krmného zařízení se zásobníkem na objemná krmiva (Lesprojekt, 1988) 14) nákres korýtka na jadrná krmiva (Lesprojekt, 1988) 15) nákres silážního stolu (Lesprojekt, 1988) 16) nákres krytého kazatelnového posedu (Lesprojekt, 1988) 17) nákres zastřešeného žebříkového posedu (Hell, 1990)

- 60 -