Diplomová práce Komparace právní úpravy kupní smlouvy v českém a ruském obchodním právu

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

Diplomová práce Komparace právní úpravy kupní smlouvy v českém a ruském obchodním právu Vladimíra Kuntová Akademický rok 2006/07

Čestné prohlášení

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a s citačními zvyklostmi“.

OBSAH

1 ÚVOD ...............................................................................................................................3 2 VYMEZENÍ KUPNÍ SMLOUVY ....................................................................................6 2.1 Obecně.........................................................................................................................6 2.2 Podstatné části kupní smlouvy ....................................................................................8 2.3 Předmět kupní smlouvy.............................................................................................10 2.4 Rozlišení kupní smlouvy a smlouvy o dílo ...............................................................12 2.5 Forma kupní smlouvy................................................................................................13 2.6 Strany kupní smlouvy................................................................................................14 2.7 Uzavírání a vznik kupní smlouvy..............................................................................15 2.8 Závěrečné poznámky, shrnutí ...................................................................................18 3 PRÁVA A POVINNOSTI STRAN ................................................................................20 3.1 Povinnosti a práva prodávajícího ..............................................................................20 3.1.1 Dodání zboží .......................................................................................................20 3.1.2 Doklady vztahující se ke zboží............................................................................22 3.1.3 Množství, jakost, provedení a obal zboží............................................................23 3.1.4 Nabytí vlastnického práva...................................................................................26 3.2 Povinnosti a práva kupujícího ...................................................................................28 3.2.1 Zaplacení kupní ceny ..........................................................................................28 3.2.2 Převzetí zboží a další povinnosti kupujícího.......................................................30 3.3 Závěrečné poznámky, shrnutí ...................................................................................32 4 ODPOVĚDNOSTNÍ VZTAHY......................................................................................34 4.1 Obecně.......................................................................................................................34 4.2 Odpovědnost za vady ................................................................................................35 4.3 Záruka za jakost ........................................................................................................38 4.4 Oznámení vad a uplatnění nároků z vad ...................................................................39 4.5 Závěrečné poznámky, shrnutí ...................................................................................44 5 ZÁVĚR............................................................................................................................45 6 CIZOJAZYČNÉ RESUMÉ.............................................................................................48 7 SEZNAM LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ....................................................51 8 SEZNAM ZKRATEK.....................................................................................................54 9 PŘÍLOHA – ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

2

1 ÚVOD

O značném významu právní úpravy kupní smlouvy není sporu. Smlouvu koupě – prodej (emptio - venditio), neboli smlouvu trhovou, znalo již římské právo a její význam v následujících staletích jenom rostl, tak jak se zvyšovala frekvence jejího užití v praxi, rozvíjela se a zdokonalovala samotná úprava kupní smlouvy, a rovněž jí nelze upřít vliv na vývoj dalších smluvních typů a smluvního práva vůbec. Ve své podstatě je kupní smlouva nejuniverzálnější formou zbožně-peněžní směny1. Ke kupní smlouvě (v české právní úpravě) existuje poměrně dostatek literatury; co je však pro českého právníka vcelku neznámou, je úprava kupní smlouvy v ruském2 právním řádu. Z různých důvodů, jimiž se zde zabývat nebudu, není ruská právní úprava v centru zájmu většiny představitelů české právní nauky a nejen jich. Domnívám se však, že v době rozšiřujících se procesů globalizace, mezinárodní spolupráce a zvyšujícího se významu mezinárodního obchodu není na škodu alespoň stručné seznámení se s právním řádem jedné velmoci, jakou Ruská federace (dále také „RF“) bezpochyby je, byť jen úzce zaměřeného (v mém případě) na úpravu kupní smlouvy. Cílem mé práce je srovnat ruskou a českou právní úpravu obchodní kupní smlouvy, nalézt a vymezit nejvýznamnější rozdíly i momenty společné oběma úpravám, provést rozbor sporných problémů a zaujmout vlastní stanovisko. Mým zadaným úkolem je zejména posouzení povinností prodávajícího, průřezově otázka ochrany kupujícího. Práce je rozdělena, mimo úvodu a závěru, do tří základních kapitol, které se dále člení. První kapitola je věnována základním otázkám pojetí obchodní kupní smlouvy včetně problematiky podstatných částí a předmětu kupní smlouvy, rozlišení kupní smlouvy od smlouvy o dílo, formy, stran a vzniku kupní smlouvy. Tématem druhé kapitoly jsou práva a povinnosti stran, přičemž významný prostor je věnován zejména povinnostem prodávajícího. Další kapitola obsahuje srovnání právních úprav odpovědnostních vztahů. Na konci každé z kapitol jsou uvedeny závěrečné poznámky shrnující danou problematiku. V závěru práce nalezneme cizojazyčné resumé, a to v jazyce ruském; tato volba se mi jeví logickou vzhledem k tomu, že veškerá použitá zahraniční literatura je psána rusky a práce se zabývá srovnáním s ruskou právní úpravou. 1

Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 3. 2 Přesnější by bylo uvést „právním řádu Ruské federace (Rossijskoj federacii)“, neboť v ruském jazyce existuje slovo „russkij“ a „rossijskij“, avšak zde záměna těchto slov nemá podstatný význam, proto v této práci pro zjednodušení budu používat pouze spojení „ruské právo“, „ruský právní řád“ apod.

3

Ve své práci bych chtěla zužitkovat, co se týče ruské právní úpravy, své poznatky, znalosti a vědomosti načerpané nejen za mého studijního pobytu v Sankt Petěrburgu od září 2005 do ledna 2006, ale také a především získané studiem ruské právnické literatury, kterou mám k dispozici3. Veškerá tato literatura je v ruském jazyce, a proto překladatelská činnost leží zcela na mé osobě. S tím souvisí občasný problém vypořádání se s překladem rusko-právního institutu či pojmu českému právu zcela neznámému nebo sice známému a existujícímu, avšak vyskytujícímu se v jiném významu. Z tohoto důvodu, abych se vyhnula případnému nedorozumění či nepochopení, bych chtěla v práci věnovat více prostoru ruské právní úpravě kupní smlouvy před českou, aniž by to však bylo na újmu účelu a cíli práce, jímž je srovnání obou úprav. Předpokládám, že (český) čtenář je již, alespoň zběžně, obeznámen s úpravou české obchodní kupní smlouvy a pro případné hlubší studium odkazuji na bohatou českou právnickou literaturu, zejména z důvodu omezeného rozsahu diplomové práce.

Dříve než se začnu zabývat samotným zadaným tématem mé diplomové práce, je vhodné, podle mého názoru, uvést v úvodu pár slov k přiblížení pojetí obchodního práva v ruské právní doktríně a postavení obchodního práva v systému práva Ruska. Ruský systém práva nezná obchodní právo jakožto samostatné právní odvětví; to je součástí, pododvětvím4 občanského práva. Přestože existuje řada právních předpisů a právních norem upravujících speciálně podnikatelskou činnost, obchodování a postavení podnikatelů a vztahy s tím související, neexistuje samostatný kodex obchodního práva podobný našemu obchodnímu zákoníku; základ právní úpravy obchodního (i smluvního) práva nalezneme v Občanském zákoníku Ruské federace5. Občanský zákoník RF je rozdělen do tří částí: Část první – Federální zákon č. 51 z 30. listopadu 1994, která nabyla účinnosti 1. dubna 19956, Část druhá – Federální zákon č. 14 z 26. ledna 1996, která nabyla účinnosti 1. března 1996, a Část třetí – Federální zákon č. 146 z 26. listopadu 2001, která nabyla účinnosti 1. března 20027; jednotlivé části ve znění pozdějších předpisů. Druhá část Občanského zákoníku RF upravuje jednotlivé druhy závazků, 3

Vesměs jde o díla právnické literatury nejaktuálnějšího vydání v době mého pobytu v Rusku, příp. články z odborných časopisů, k nimž jsem měla přístup v knihovně Právnické fakulty Petrohradské státní univerzity. 4 Popondopulo, V. F. Kommerčeskoe (predprinimatelskoe) pravo: Učebnik. M.: Jurist, 2005, s. 12. 5 Podle jeho § 2 odst. 1 občanskoprávní předpisy upravují vztahy mezi osobami, uskutečňujícími podnikatelskou činnost, nebo v jejich spolupráci, vycházejíce z toho, že podnikatelskou je samostatná, uskutečňovaná na své riziko činnost zaměřená na systematické dosahování zisku z užívání majetku, prodeje zboží, provádění prací nebo poskytování služeb osobami zaregistrovanými způsobem stanoveným zákonem. 6 Obsahuje základní ustanovení občanského práva, právní postavení fyzických a právnických osob, objekty občanských práv, právní úkony a zastoupení, lhůty a promlčení, vlastnické právo a jiná věcná práva, obecnou část závazkového práva. 7 V této části nalezneme úpravu dědického práva a mezinárodního práva soukromého.

4

včetně kupní smlouvy, jež zásadně platí jak pro podnikatele, tak i pro nepodnikatele, resp. občany a nepodnikatelské (nekommerčeskie) organizace. Ruská právní doktrína používá subjektivního kritéria pro vymezení obchodního práva; východiskem je tedy určení toho, kdo je účastníkem, subjektem podnikatelských vztahů, vztahů,

regulovaných

obchodním,

resp.

občanským

právem.

Účastníky

těchto

8

podnikatelských vztahů jsou zvláštní subjekty občanského práva - podnikatelé . Obchodní právo je tak definováno jako „souhrn obecných a zvláštních norem občanského práva, regulujících majetkové a s nimi spojené osobní nemajetkové vztahy mezi osobami uskutečňujícími podnikatelskou činnost, nebo s jejich účastí, založené na rovnosti, autonomii vůle a majetkové samostatnosti jejich účastníků“9. Ruská federace je smluvní stranou Úmluvy OSN z roku 1980 o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a od 1. září 1991 je tato Úmluva součástí právního řádu Ruska a bezprostředně tak dopadá i na ruské podnikatele zabývající se zahraničním obchodem. K ustanovením Úmluvy se široce přihlíželo také při přípravě Občanského zákoníku RF, což umožnilo sblížit tuzemskou legislativu s celosvětovou právní praxí10.

8

Patří mezi ně individuální podnikatelé a obchodní organizace; blíže viz dále. Popondopulo, V. F. Kommerčeskoe (predprinimatelskoe) pravo: Učebnik. M.: Jurist, 2005, s. 15. 10 Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 4.

9

5

2 VYMEZENÍ KUPNÍ SMLOUVY

2.1 Obecně

A. Český obchodní zákoník upravuje kupní smlouvu v paragrafech 409 až 470 jako jeden ze smluvních typů náležejících do skupiny tzv. relativních obchodů, resp. relativních obchodních závazkových vztahů11, pro které je určující povaha účastníků, tedy smluvních stran a rovněž účel plnění, a to podle doby uzavření smlouvy, tak jak to vyplývá z ustanovení § 261 odstavce prvého a druhého obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“). Výjimku tvoří smlouva o prodeji podniku upravená ObchZ v §§ 476-488 jako zvláštní druh obchodní kupní smlouvy, jež patří mezi absolutní obchody, u nichž povaha smluvních stran nerozhoduje pro podřízení ObchZ12. B. Obchodní smlouva13 je v ruském právu vymezována podobně jako ruské obchodní právo – na základě subjektivního kritéria - v rozlišení od obecné občanskoprávní smlouvy. Za obchodní smlouvu (torgovaja sdelka) je považována dohoda (ujednání) mezi osobami uskutečňujícími podnikatelskou činnost nebo s jejich spoluprací, o vzniku, změně nebo zániku občanských práv a povinností v souvislosti s uskutečňováním podnikatelské činnosti14. Přitom je možné, aby jedna smlouva byla kvalifikována jako obchodní (pro stranu, která je podnikatelem) i jako neobchodní (pro stranu, která není podnikatelem). Vůči straně, která je podnikatelem, jsou potom aplikovány zvláštní normy obchodního práva (a subsidiárně obecné normy občanského práva15) a vůči straně smlouvy – nepodnikateli pouze normy občanského práva. Znaky takovéto obchodní smlouvy jsou pak následující: -

speciální sestava subjektů smlouvy, tj. alespoň jednou ze stran smlouvy je podnikatel;

-

podnikatelský cíl smlouvy, tj. smlouva je uzavřena v procesu uskutečňování podnikatelské činnosti;

-

úplatný charakter smlouvy - Občanský zákoník RF předpokládá úplatnost smlouvy bez ohledu na to, je-li smlouva obchodní nebo ne16; pokud podnikatel uzavírá bezúplatnou smlouvu, potom se nejedná o obchodní smlouvu, protože nesleduje cíl dosahování zisku.

11

Blíže viz např. Kulhavý, F.: Pojetí obchodní kupní smlouvy. Právo a podnikání, 1996, č. 6, s. 21 an. Tamtéž. 13 Neboli též „smlouva v podnikatelské sféře“ – blíže viz Popondopulo, V. F. Kommerčeskoe (predprinimatelskoe) pravo: Učebnik. M.: Jurist, 2005, s. 182 an. 14 Tamtéž. 15 Dojdeme v podstatě ke stejnému výsledku jako v české právní úpravě – lex specialis jsou předpisy obchodního práva vůči obecným normám občanskoprávním – viz § 1 odst. 2 ObchZ. 16 Viz § 423 odst. 3 Občanského zákoníku RF. 12

6

Ruskou právní úpravu kupní smlouvy (dogovor kupli-prodaži) nalezneme, jak již bylo zmíněno výše, především v Občanském zákoníku Ruské federace (Graždanskij kodeks Rossijskoj Federacii, dále také „GK“) v jeho hlavě 30, paragrafech (staťja) 454 až 566. Tato hlava se člení na části, nazývané v ruském právu paragrafy, v nichž jsou upravena nejprve obecná ustanovení o kupní smlouvě (§ 1) a následují jednotlivé typy kupní smlouvy (§§ 2-8), jež zákonodárce vydělil z rámce obecného pojetí kupní smlouvy, přičemž jejich výčet není vyčerpávající. Je proto možné uzavřít kupní smlouvu, která nepatří mezi žádný v Občanském zákoníku RF uvedený typ kupní smlouvy, a taková smlouva se pak bude řídit obecnými ustanoveními o kupní smlouvě, případně zvláštními právními předpisy, existují-li17. Zároveň, dle § 454 odst. 5 GK, se obecná ustanovení o kupní smlouvě použijí u uvedených jednotlivých typů kupní smlouvy, pokud z ustanovení GK o těchto typech nevyplývá něco jiného18. Mezi jednotlivé typy kupní smlouvy upravené v GK patří: 1) kupní smlouva v maloobchodě (dogovor rozničnoj kupli-prodaži), 2) smlouva o dodávce zboží (dogovor postavki tovarov), 3) smlouva o dodávce zboží pro státní potřeby (dogovor postavki tovarov dlja gosudarstvennych nužd), 4) smlouva o „kontraktacii“19 (dogovor kontraktacii), 5) smlouva o zásobování energií (dogovor energosnabženija), 6) smlouva o prodeji nemovitosti (dogovor prodaži nedvižimosti), 7) smlouva o prodeji podniku (dogovor prodaži predprijatija). Pro kupní smlouvu v maloobchodě je charakteristické, že na straně prodávajícího vystupuje vždy podnikatel uskutečňující jako svou podnikatelskou činnost prodej zboží v maloobchodě, a dále, že kupující nabývá zboží určené pouze k osobnímu, rodinnému, domácímu nebo jinému použití, jež není spojené s podnikatelskou činností. Smlouva o dodávce zboží se vyznačuje tím, že: prodávající uskutečňuje jako svou podnikatelskou činnost výrobu nebo nákup příslušného zboží; kupující si pořizuje zboží k užití v podnikatelské činnosti nebo za jiným účelem, který nesouvisí s osobním, rodinným, domácím nebo jiným podobným použitím; zboží musí být dodáno kupujícímu ve stanovené době nebo dobách, a jestli má být dodáváno v samostatných partiích (zásilkách), pak v mezích stanoveného cyklu dodávky. Charakteristickým znakem smlouvy o dodávce zboží pro státní potřeby (resp. 17

Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 5-6. 18 Uplatní se zde tedy zásada lex specialis 19 Pro pojmenování tohoto typu smlouvy jsem v žádném mi dostupném slovníku nenašla vhodný český ekvivalent; v podstatě jde o smlouvu o dodávce zemědělské produkce.

7

státního kontraktu na dodávku zboží pro státní potřeby) je především zvláštní způsob uzavírání této smlouvy, její strany a struktura smluvních vazeb (viz níže). Stranami smlouvy o „kontraktacii“ jsou producent zemědělské výroby a osoba uskutečňující nákupy této produkce za účelem jejího zpracování nebo prodeje; předmětem této smlouvy je vypěstovaná nebo vyrobená zemědělská produkce. Za kvalifikační znaky smlouvy o zásobování energií se považují jednak její strany, jimiž jsou „organizace zásobující energií“ a odběratel, který má odpovídající zařízení, způsobilé přijímat energii, a jednak předmět smlouvy, tj. energie, musí být organizací zásobující energií poskytována odběrateli přes připojenou síť. Smlouva o prodeji nemovitosti, podobně jako v naší právní úpravě, má charakteristický předmět, jímž může být pozemek, budova, stavba, byt nebo jiný nemovitý majetek a specifické požadavky na formu (viz dále). Předmětem smlouvy o prodeji podniku je podnik jakožto ucelený majetkový komplex, používaný k podnikatelské činnosti. Smlouva musí být uzavřena v písemné formě, na jednom dokumentu podepsaném stranami, s povinným přiložením protokolu o inventarizaci, účetní závěrky, zprávy nezávislého auditora a dalších dokumentů. Podobně jako u nás i ruští autoři charakterizují kupní smlouvu jako konsensuální, úplatnou a vzájemnou (synallagmatickou)20 smlouvu.

2.2 Podstatné části kupní smlouvy

A. Kogentní ustanovení § 409 ObchZ uvádí podstatné části obchodní kupní smlouvy, které ji pojmově charakterizují a které musí každá kupní smlouva uzavřená dle ObchZ obsahovat: 1) určení předmětu koupě (movité věci, zboží), 2) závazek prodávajícího dodat předmět koupě kupujícímu, 3) závazek prodávajícího převést vlastnické právo ke zboží, 4) sjednání závazku kupujícího zaplatit kupní cenu, 5) určení kupní ceny anebo musí z jednání o uzavření smlouvy vyplývat vůle stran uzavřít ji i bez určení kupní ceny21. B. Zatímco v české nauce obchodního práva nejsou spory o tom, co je podstatnou částí (náležitostí) kupní smlouvy, v ruské nacházíme názory různé. Někteří autoři22 považují za

20

Např. Braginskij, M. I., Vitrjanskij, V. V. Dogovornoe pravo. Kniga vtoraja: Dogovory o peredače imuščestva. M.: Statut, 2005, s. 15-16.; Sidorova, V. N. Dogovor kupli-prodaži.SPb.: Piter, 2004, s. 9; a další. 21 Viz např. Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 240 nebo Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. aktualizované vyd. Brno: MU, 2003, s. 102.

8

podstatnou část (suščestvennoje uslovije) pouze předmět smlouvy, resp. název a množství zboží23, neboť „absence jakýchkoliv jiných částí může být vyplněna s pomocí dispozitivních norem GK“24, přičemž připouštějí, že u jednotlivých typů kupní smlouvy může být seznam podstatných částí rozšířen, např. určení ceny ve smlouvě o prodeji nemovitosti apod. Tito autoři rozlišují ještě tzv. elementy kupní smlouvy, k nimž řadí strany, předmět, cenu, čas plnění, formu a obsah (práva a povinnosti stran). Naproti tomu např. O. G. Lomidze uvádí25, „že uvedení pouhého názvu a množství věci u dohody o předmětu pro to, aby mohla být smlouva považována za uzavřenou, je nedostatečné“. Dále konstatuje, že Občanský zákoník RF zavádí několik konstrukcí smluv směřujících ke zcizení věci (např. prodej, směna, darování), a proto jsou nezbytná ustanovení smlouvy umožňující určit cíl smluvních stran a tím i charakter vzájemného protiplnění. Ve svém díle Lomidze rovněž odkazuje na současného významného představitele ruské civilistiky V. V. Vitrjanského26, který za „předmět smlouvy, a věrněji, předmět závazku vyplývajícího ze smlouvy, považuje jednání (činnost, úkony), jež musí uskutečnit povinná strana, např. předmětem kupní smlouvy jsou jednání prodávajícího směřující k předání zboží do vlastnictví kupujícího a jednání kupujícího k přijetí zboží a zaplacení kupní ceny, a ne zboží...“27. Podle Vitrjanského je dále třeba mezi všemi náležitostmi smlouvy vydělit ty náležitosti, které tvoří typové znaky odpovídajícího smluvního závazku, a proto jsou začleněny zákonodárcem do samotného vymezení té které smlouvy28. Jeho pojetí se už více přibližuje pojetí českého obchodního závazkového práva. Vychází také z ustanovení odst. 1 § 432 GK, jenž za podstatné části smlouvy považuje náležitosti o předmětu smlouvy, náležitosti, které jsou uvedeny v zákoně nebo jiných právních předpisech jako podstatné nebo nezbytné pro smlouvy daného typu, a také všechny ty náležitosti, ve vztahu k nimž na žádost jedné ze stran nutno dosáhnout dohody. I když to explicitně nevyplývá z Občanského zákoníku RF, mohli bychom učinit závěr (a názory Vitrjanského tomu nasvědčují), že podstatné části smluv je třeba hledat v úvodních 22

Např. Sidorova, V. N. Dogovor kupli-prodaži.SPb.: Piter, 2004, s. 12; Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 10; Popondopulo, V. F. Kommerčeskoe (predprinimatelskoe) pravo: Učebnik. M.: Jurist, 2005, s. 369. 23 Vycházeje přitom z § 455 odst. 3 GK, dle něž se část kupní smlouvy týkající se zboží považuje za dohodnutou, jestliže smlouva umožňuje určit název a množství zboží. 24 Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 10. 25 Lomidze, O. G. Dogovor kupli-prodaži. M.: IKC „MarT“, 2005, s. 14-15. 26 Profesor Vasilij Vladimirovič Vitrjanskij, doktor právních nauk, místopředseda Nejvyššího arbitrážního soudu RF, spoluautor návrhu Občanského zákoníku RF 27 Vitrjanskij, V.V. Suščestvennyje uslovija dogovora v otečestvennoj civilistike i pravoprimenitelnoj praktike. Vestnik VAC RF, 2002, č. 6, s. 78. 28 Vitrjanskij, V.V. Suščestvennye uslovija dogovora. Chozjajstvo i pravo, 1998, č. 7, s. 6.

9

(základních) ustanoveních jednotlivých smluvních typů upravených GK. V ruské právní nauce však tato úvodní ustanovení jednotlivých smluv nejsou považována za kogentní normy29.

2.3 Předmět kupní smlouvy

A. Ze základního ustanovení o kupní smlouvě v § 409 odst. 1 ObchZ se dovídáme, že prodávající se kupní smlouvou zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Definici věci v právním smyslu v našem platném právu nenajdeme. Lze jí rozumět „hmotný předmět s určitým samostatným určením“30. Movitými věcmi jsou věci, které nejsou nemovitostmi, tedy pozemky a stavbami spojenými se zemí pevným základem. Kupní smlouva, jejímž předmětem je nemovitost, nemůže být uzavřena podle obchodního zákoníku, ale uplatní se obecná úprava v občanském zákoníku. Nejedná se tedy o obchodní kupní smlouvu, přestože zakládá závazkový vztah mezi podnikateli a při jejím vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejich podnikatelské činnosti31. Energii (elektřina, voda, teplo apod.) někteří autoři považují za věc v právním smyslu32, jež se může stát předmětem kupní smlouvy, další33 uvádí, že jde o jiné majetkové hodnoty (ve smyslu § 118 občanského zákoníku), ale dovozují možnost analogického využití kupní smlouvy pro její dodávky; jiný autor je toho názoru, že energie nemají věcnou povahu, a nemohou být proto předmětem obchodní kupní smlouvy34. Co se týče koupě a prodeje cenných papírů, zákon o cenných papírech35 ve svém ustanovení § 13 odst. 1 uvádí, že smlouva o úplatném převodu cenných papírů se řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného. Předpokládá se tedy subsidiární použití obchodního zákoníku. 29

Alespoň jsem se s takovým názorem dosud nesetkala; jsou považována pouze za „popis“ smlouvy. Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 241. 31 Viz Kulhavý, F. Pojetí obchodní kupní smlouvy. Právo a podnikání, 1996, č. 6, s. 22. 32 Např. Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 259; Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. aktualizované vyd. Brno: MU, 2003, s. 115; nebo Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. II. Praha: Codex Bohemia, 1998, s. 245; nebo Macek, J., Rozlivková, L. Kupní smlouva podle obchodního zákoníku. I. část. Právní praxe v podnikání, 1993, č. 3, s. 1. 33 Eliáš, K. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. Praha: Linde, 2004, s. 685. 34 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 242. 35 Zákon ČNR č. 591/1992, o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. 30

10

Ze samotného obchodního zákoníku (§ 410 odst. 1) vyplývá, že předmětem kupní smlouvy může být i věc, která teprve bude vyrobena za podmínky zde uvedené. Zboží, jež je předmětem kupní smlouvy, může být buď jednotlivě určené, individuální zboží, jež je ve smlouvě uvedeno charakteristickými znaky odlišujícími ho od jiných věcí téhož druhu, anebo zboží druhově (genericky) určené, uvedené ve smlouvě alespoň co do množství36. B. V ruské právní úpravě se z obecných ustanovení o kupní smlouvě, z § 454 odst. 1 GK, dovídáme, že kupní smlouvou se jedna strana (prodávající) zavazuje předat věc (zboží) do vlastnictví druhé straně (kupujícímu) a kupující se zavazuje přijmout toto zboží a zaplatit za něj stanovenou peněžní částku (cenu). Dále je stanoveno, v odst. 2, že ke koupi a prodeji cenných papírů a devizových hodnot se použijí pravidla předvídané touto částí GK37, jestli zákonem nejsou stanovena zvláštní pravidla38. V odstavci čtvrtém se hovoří o prodeji majetkových práv; v tomto případě se rovněž použijí obecná ustanovení o kupní smlouvě, pokud něco jiného nevyplývá z obsahu nebo charakteru těchto práv. Zákonodárce však blíže neupřesnil, jaká konkrétní práva mohou být předmětem kupní smlouvy, což v ruské právní nauce vyvolává stálé diskuze a komplikace39. Autor učebnice občanského práva40 dochází k závěru, že sféra použití kupní smlouvy majetkových práv je velmi úzká; prakticky se týká jen burzovních smluv, postoupení výlučných práv a úplatného zcizení podílu u (spolu)vlastnictví nemovitosti. Zbožím může být jakákoliv věc, která není vyňata z oběhu41, dále platidla, pokud se jedná o cizí valutu nebo předmět sběratelství42. V ruské právní nauce se také setkáváme se členěním věcí na movité a nemovité43, určené rodově nebo individuálně. Zboží může vystupovat ve stavu pevném, tekutém či plynném. Půda a jiné přírodní zdroje mohou být zcizeny pouze způsobem a v té míře, v jaké je jejich oběh dovolen zákony o půdě a jiných přírodních 36

Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 241. 37 Tedy v obecných ustanoveních o kupní smlouvě v „§ 1“ GK 38 Těmi jsou federální zákony „O trhu cenných papírů“ a „O ochraně práv a zákonných zájmů investorů na trhu cenných papírů“ a co se týče devizových hodnot, jejich oběh se řídí zejména podzákonnými předpisy a zák. „O regulování deviz a devizové kontrole“. 39 Viz Sidorova, V. N. Dogovor kupli-prodaži.SPb.: Piter, 2004, s. 13; ale také např. Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 11 an. 40 Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 14. 41 Viz § 455 odst. 1 GK; objektem občanských práv mohou, dle § 128 GK, obecně být: věci, včetně peněz a cenných papírů, jiný majetek, včetně majetkových práv; prací a služeb; informací; výsledků duševní činnosti, včetně výlučných práv k nim (duševní vlastnictví); nemateriální blaha (prospěch). 42 Sidorova, V. N. Dogovor kupli-prodaži.SPb.: Piter, 2004, s. 13. 43 Podle § 130 GK mezi nemovitosti patří pozemky (parcely), pozemky s nerostným bohatstvím, oddělené vodní objekty a vše, co je pevně svázáno se zemí,...,včetně lesů, mnohaletých porostů, budov, staveb, objektů nedokončené výstavby; také vzdušná a mořská plavidla, jež podléhají registraci, vnitrozemské lodi, kosmické objekty; zákonem může být mezi nemovitosti zařazen také jiný majetek.

11

zdrojích44. Podle § 455 odst. 2 GK je možné, aby předmětem kupní smlouvy bylo zboží vytvořené nebo získané v budoucnu, „pokud něco jiného není stanoveno zákonem nebo nevyplývá z charakteru smlouvy“.

2.4 Rozlišení kupní smlouvy a smlouvy o dílo A. V české právní úpravě vyplývá rozlišení kupní smlouvy a smlouvy o dílo z § 41045 a § 536 ObchZ. Prvním rozlišovacím kritériem je oblast materiálu. Pokud se strana, které má být zboží dodáno, zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží, jde o smlouvu o dílo. Pro určení rozsahu věcí poskytovaných jednou smluvní stranou se zpravidla používá hledisko hodnotové46, příp. se přihlíží k tomu, jak mohou věci potřebné k výrobě ovlivnit funkci vyráběné věci47. Druhým rozlišovacím kritériem je poměr materiálu a práce. Jestliže převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti, jedná se o smlouvu o dílo. Přitom o smlouvu o dílo se jedná vždy, pokud závazek zahrnuje montáž zboží (§ 410 odst. 2 ObchZ). Třetím rozlišovacím kritériem je charakter předmětu plnění stanovený v § 536 odst. 2 ObchZ. Jde o negativní vymezení kupní smlouvy. Dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části (tedy bez ohledu na to, kdo opatřil materiál). B. Představitelé ruské právní nauky rozlišení smlouvy o dílo od kupní smlouvy vysvětlují skromně: „Předmětem smlouvy o dílo nejsou věci samy o sobě, ale proces provádění prací a zhmotněný výsledek činnosti zhotovitele.“48 A Lomidze k tomu doplňuje: „Proto je zhotovitel povinen předat ne jakoukoliv věc, ale konkrétně tu, která je výsledkem jeho práce, vykonané na základě smlouvy o dílo.“49

44

Např. není dovolena koupě a prodej pozemků s nerostným bohatstvím nebo lesního fondu. Ustanovení § 410 je však dispozitivní. 46 Viz Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl IV. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 3429. 47 Viz Kulhavý, F. Pojetí obchodní kupní smlouvy. Právo a podnikání, 1996, č. 6, s. 23. 48 Sidorova, V. N. Dogovor kupli-prodaži.SPb.: Piter, 2004, s. 10; podobně také viz Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s.6 49 Lomidze, O. G. Dogovor kupli-prodaži. M.: IKC „MarT“; Rostov n/D: Izdatelskij centr „MarT“, 2005, s.11-12 45

12

2.5 Forma kupní smlouvy

A. Kupní smlouva uzavřená podle českého obchodního zákoníku nepotřebuje ke své platnosti písemnou formu, pokud žádná ze stran neprojeví při jednání o uzavření smlouvy vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě (§ 272 odst. 1 ObchZ). Je možná také kombinace písemné a ústní formy50. Na rozdíl od občanského zákoníku obchodní zákoník neobsahuje pravidlo, že písemně uzavřená smlouva může být změněna nebo zrušena pouze písemně; tato povinnost je stanovena pouze v případě, že takové ustanovení obsahuje písemně uzavřená smlouva (§ 272 odst. 2 ObchZ). B. Forma kupní smlouvy v ruské právní úpravě se vymezuje na základě jejího předmětu, subjektů a ceny. Všechny smlouvy o prodeji nemovitosti i podniku musí být uzavřeny pod sankcí neplatnosti v písemné formě, sepsané na jednom dokumentu, podepsaném stranami (§ 550 a § 560 GK), a podléhají státní registraci51. Písemná forma je vyžadována také u kupní smlouvy v mezinárodním obchodu52 (§ 162 odst. 3 GK). U kupních smluv, jejichž předmětem je movitá věc, se použijí obecná pravidla o formě smluv v §§ 159-161 GK: písemná forma je nutná u smluv, u nichž alespoň jedna ze smluvních stran je právnickou osobou, anebo u smluv uzavíraných (pouze) fyzickými osobami, pokud cena zboží nejméně desetkrát převyšuje tzv. minimální výši mzdy (MROT53). Písemná forma však není povinná, jestliže jsou takové smlouvy splněny v okamžiku uzavření (což je většina kupních smluv v maloobchodě54). Podle obecného pravidla stanoveného v § 162 GK, nedodržení (prosté) písemné formy zbavuje stranu práva v případě sporu se odvolávat pro potvrzení smlouvy a jejích částí na svědecké výpovědi, ale nezbavuje ji práva dokazovat ji písemnými a dalšími důkazy55.

50

Blíže viz např. Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 266; Štenglová, I. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. 2. vydání. Praha: ASPI, 2005, s. 62. 51 Zde je třeba rozlišovat státní registraci smlouvy od státní registrace přechodu vlastnického práva k nemovitosti: přechod vlastnického práva k nemovitosti je třeba registrovat vždy, avšak státní registraci podléhají pouze smlouvy o prodeji obytných místností (žiloje pomeščenije) a podniku. 52 RF učinila při ratifikaci Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží výhradu k čl. 11, 29 a části II, jež připouštějí, aby uzavření smlouvy nebo dohoda o její změně nebo zrušení, nabídka, její přijetí nebo jiný projev vůle stran se uskutečnily v jakékoli jiné formě než písemné. 53 MROT (minimalnyj razmer oplaty truda) RF od 1. května 2006 činí 1100 rublů – zdroj: webové stránky společnosti Arbis [citace k 3.3.2007]. Dostupný z: http://www.arbis1c.ru/useful/23.shtml 54 Viz Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 17. 55 Což je mimochodem v rozporu s čl. 11 Úmluvy o smlouvách o mez. koupi zboží, který umožňuje dokazování i svědky; k němu však vyslovila Ruská federace výhradu (viz výše).

13

2.6 Strany kupní smlouvy

A. Stranami kupní smlouvy uzavírané podle českého obchodního zákoníku mohou být buď pouze podnikatelé56 (tj. na obou stranách smlouvy), jestliže při vzniku smlouvy je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se smlouva týká jejich podnikatelské činnosti, anebo podnikatel na jedné straně, za výše uvedené podmínky, a stát nebo samosprávná územní jednotka, pokud se smlouva týká zabezpečování veřejných potřeb (§ 261 odst. 1 a 2 ObchZ)57. B. V ruské právní doktríně je vymezení smluvních stran poněkud složitější. Souvisí to mimo jiné s pojetím ruské obchodní smlouvy obecně – kde stačí, aby pouze jednou smluvní stranou byl podnikatel58, a jednak se zákonným zakotvením vícera typů kupní smlouvy59. Ruské občanské právo rozlišuje dvě základní skupiny podnikatelů: individuální podnikatel a obchodní (komerční) organizace. Podle § 23 odst. 1 GK má občan (fyzická osoba) právo provozovat podnikatelskou činnost bez založení právnické osoby od okamžiku státní registrace jako individuální podnikatel. Podle odstavce druhého § 23 GK se za podnikatele považuje také vedoucí rolnického (farmářského) hospodářství, uskutečňující činnost bez založení právnické osoby, a to od okamžiku státní registrace rolnického (farmářského) hospodářství. Mezi obchodní organizace60 patří následující subjekty: •

hospodářské (obchodní) společnosti osobní, jež mohou nabývat dvou organizačněprávních forem: veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti;

•

hospodářské (obchodní) společnosti kapitálové, které mohou nabývat těchto organizačně-právních

forem:

společnosti

s ručením

omezeným,

společnosti

s doplňujícím ručením61, akciové společnosti uzavřené a akciové společnosti otevřené; •

výrobní družstva;

•

státní a municipální unitární podniky62.

56

Tj. osoby vymezené v § 2 odst. 2 ObchZ. Další možností užití obchodní kupní smlouvy je také fakultativní volba úpravy kupní smlouvy v ObchZ dle § 262 odst. 1 ObchZ, kdy se stranou smlouvy může stát i nepodnikatel. 58 Druhou stranou smlouvy může být občan-nepodnikatel, např. v roli spotřebitele u kupní smlouvy v maloobchodě či jednou ze stran u prodeje nemovitostí; ve vztahu k této straně se však kupní smlouva nepovažuje za obchodní – viz výše. 59 Tak smluvní stranou kupní smlouvy v maloobchodě je obvykle spotřebitel; ve smlouvě o dodávce zboží pro státní potřeby vystupuje vždy na jedné straně tzv. státní zákazník (goszakazčik), resp. příjemce nebo kupující určený státním zákazníkem, na druhé dodavatel; ve smlouvě o „kontraktacii“ vystupuje výrobce zemědělské produkce a zásobovatel (zagotovitel); u smlouvy o zásobování energií jsou stranami „organizace zásobující energií“ (energosnabžajuščaja organizacija) a odběratel (abonent). 60 Jejich právní úpravu nalezneme jednak v Občanském zákoníku RF a jednak ve speciálních zákonech. 61 Podobné jako s.r.o., avšak s tím rozdílem, že společníci ručí solidárně a subsidiárně za závazky společnosti ve stejném násobku výše svých vkladů – blíže viz Popondopulo, V. F. Kommerčeskoe (predprinimatelskoe) pravo: Učebnik. M.: Jurist, 2005, s. 118 an. 57

14

2.7 Uzavírání a vznik kupní smlouvy

A. Obecnou úpravu uzavírání smluv v české právní úpravě nalezneme v občanském zákoníku (§ 43a - § 45); obchodní zákoník obsahuje pouze některá ustanovení o uzavírání smlouvy v § 269 a následujících. Proces kontraktace zahrnuje návrh, ofertu smlouvy, která musí dojít druhé straně, a její přijetí, akceptaci druhou stranou. Smluvní konsens nastává v okamžiku, kdy se projevy vůle oferenta a akceptanta bez výhrad setkají63. Návrh na uzavření smlouvy musí být dostatečně určitý a musí z něj vyplývat vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Za návrhy smluv nelze považovat různé nabídkové listy a katalogy, i když nejsou výslovně označeny jako nezávazné64. Přijetí návrhu musí být bezvýhradné; akcept, který obsahuje dodatky, výhrady a jiné změny, se považuje za nový návrh. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu. Obchodní zákoník obsahuje v §§ 273 – 275 úpravu zjednodušeného uzavírání smluv; jde o: odkaz ve smlouvě na všeobecné obchodní podmínky, užití smluvních formulářů (tzv. adhezní smlouvy), použití doložek upravených v užívaných vykládacích pravidlech, konkludentní vyjádření souhlasu s návrhem provedením určitého úkonu. Ke vzniku (kupní) smlouvy je nutné, aby přijatý návrh obsahoval alespoň podstatné části smlouvy. Dohoda o určité části smlouvy může být nahrazena dohodou stran o způsobu umožňujícím dodatečné určení obsahu závazku, jestliže tento způsob nezávisí jen na vůli jedné strany. Dalším možným způsobem uzavření smlouvy je veřejný návrh na uzavření smlouvy a obchodní veřejná soutěž, upravené v §§ 276 – 288 ObchZ. B. Obecná úprava uzavírání smluv v ruském právu má velmi podobnou strukturu jako ta naše; nalezneme ji v hlavě 28, v ustanoveních paragrafů 432 až 449 GK. Oferta musí být dostatečně určitá, vyjadřovat vůli osoby být vázán v případě přijetí, obsahovat podstatné části smlouvy, být adresována jedné nebo více určitým osobám. Smlouva se považuje za uzavřenou v okamžiku přijetí akceptu. Vedle tohoto obecného pravidla o okamžiku uzavření smlouvy existují i některé zvláštní, např. smlouva o zásobování energií pro odběr v domácnosti se považuje za uzavřenou v okamžiku prvního faktického připojení odběratele k síti stanoveným způsobem (§ 540 odst.1 GK); smlouva, která podléhá státní registraci, se považuje za uzavřenou v okamžik její registrace, pokud něco jiného není stanoveno zákonem (§ 433 odst. 3 GK). 62

Tyto obchodní společnosti nemohou nabývat majetek do svého vlastnictví, ale mají „právo hospodářského řízení“ nebo „právo operativní správy“; ke zcizení majetku potom často potřebují speciální souhlas vlastníka. 63 Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 68 an. 64 Tamtéž.

15

Reklama a jiné nabídky adresované neurčitému okruhu osob se považují za výzvu učinit ofertu, pokud něco jiného není přímo uvedeno v nabídce. Nabídka, která obsahuje všechny podstatné části smlouvy, a z níž vyplývá vůle oferenta uzavřít smlouvu za podmínek uvedených v nabídce s kýmkoli, kdo odpoví, se považuje za veřejnou ofertu (§ 437 GK). Zde rovněž nacházíme i speciální pravidlo, které se použije u kupní smlouvy v maloobchodě. Z něj vyplývá, že vystavení zboží v místě prodeje (např. na pultu, ve výloze), ukázka vzorků nebo prezentace údajů o prodávaném zboží (popisy, katalogy, fotografie) v místě prodeje mohou být považovány za veřejnou ofertu rovněž v případech, kdy není uvedena cena a jiné podstatné náležitosti, s výjimkou případů, kdy prodávající jasně (očividně) uvede, že toto zboží není určené k prodeji65. Kupní smlouva v maloobchodě (v ruském právu) obsahuje také zvláštní pravidla týkající se okamžiku uzavření smlouvy. V souladu s § 493 GK, pokud něco jiného není stanoveno zákonem nebo smlouvou, považuje se kupní smlouva v maloobchodě za uzavřenou v okamžiku vydání prodávajícím účtenky (kassovyj nebo tovarnyj ček66) kupujícímu nebo jiného dokladu potvrzujícího zaplacení zboží. Tyto účtenky nejsou písemnou formou smlouvy, jsou však důkazem uzavření smlouvy v náležité formě. Dalším zvláštním pravidlem v maloobchodě je, že absence dokladu potvrzujícího zaplacení zboží u kupujícího ho nezbavuje možnosti odvolávat se na svědecké výpovědi pro potvrzení uzavření smlouvy. Zvláštnost uzavírání smlouvy o dodávce zboží spočívá v tom, že strana, která přijala akcept s námitkami, je povinna jednat aktivně: buď přijmout opatření ke schválení podmínek smlouvy, nebo písemně uvědomit druhou stranu o odmítnutí uzavřít smlouvu; obojí uskutečnit do 30 dnů od přijetí akceptu, jinak je povinna nahradit druhé straně vzniklou škodu. Na rozdíl od českého obchodního zákoníku ruská právní úprava zná i tzv. uzavírání smluv povinným postupem67, aplikované v těch případech, kdy je uzavření smlouvy obligatorní pro jednu ze stran mocí zákona. Strana, pro kterou uzavření smlouvy není povinné, odesílá straně, pro kterou uzavření smlouvy povinné je, tzv. projekt smlouvy (ofertu). Strana, pro níž je uzavření smlouvy povinné, musí v průběhu 30 dní ode dne přijetí oferty odeslat druhé straně: 1) buď oznámení o akceptu, 65

Viz § 494 GK, naproti tomu Braginskij uvádí, že o veřejnou ofertu jde „také v případech, kdy není uvedena cena a jiné podstatné náležitosti, pokud jen prodávající jasně uvedl, že zboží je určené k prodeji“. Dle mého názoru to není to samé, co říká zákon. Braginskij dále pokračuje, že „...samo o sobě vystavení zboží tedy není dostatečné k předpokladu, že prodávající zamýšlel tato jednání jako ofertu“. Viz Braginskij, M. I., Vitrjanskij, V. V. Dogovornoe pravo. Kniga pervaja: Obščie položenija. 2-je izd. M.: Statut, 2005, s. 198. 66 Rozdíl mezi nimi je následující: tovarnyj ček obsahuje předmět a cenu, kassovyj ček pouze cenu; viz Lomidze, O. G. Dogovor kupli-prodaži. M.: IKC „MarT“; Rostov n/D: Izdatelskij centr „MarT“, 2005, s. 44. 67 Viz § 445 GK (zaključenije dogovora v objazatelnom porjadke).

16

2) nebo oznámení o akceptu oferty za jiných podmínek, tzv. protokol nesouhlasů k projektu smlouvy (protokol raznoglasij k projektu dogovora), 3) anebo oznámení o odmítnutí akceptu. V prvním případě je smlouva uzavřena v okamžiku přijetí oznámení o akceptu. V případě druhém strana, která přijala oznámení o akceptu oferty za jiných podmínek, má právo buď oznámit druhé straně, že přijímá smlouvu v jejím znění, nebo předat vzniklé nesouhlasy k projednání soudu v průběhu 30 dní ode dne přijetí oznámení nebo uplynutí lhůty k akceptu. Pokud strana nesouhlasí s protokolem nesouhlasů a nepředá vzniklý spor k projednání soudu, smlouva uzavřena není. Projekt smlouvy může odeslat také strana, pro níž je uzavření smlouvy povinné. Postup je obdobný jako v prvním případě, jen s tím rozdílem, že oprávnění předat spor vzniklý při uzavírání smlouvy má strana, která protokol nesouhlasů odeslala, tj. strana, která není povinná uzavřít smlouvu, pokud neobdrží oznámení o výsledku projednání protokolu nebo druhá strana protokol nesouhlasů zamítá. Pokud strana, pro níž je uzavření smlouvy povinné, bezdůvodně odmítá smlouvu uzavřít, je povinna nahradit druhé straně škodu tím vzniklou. Složitější úpravu uzavírání nalezneme rovněž u smlouvy o dodávce zboží pro státní potřeby68. Vztahy dodávky jsou upraveny dvěma smlouvami: státním kontraktem na dodávku zboží pro státní potřeby (dále jen „státní kontrakt“) a na jeho základě uzavíranými smlouvami o dodávce zboží pro státní potřeby. Prvním krokem k uzavření státního kontraktu je odeslání objednávky potencionálnímu dodavateli tzv. státním zákazníkem69. Obvykle má dodavatel na výběr: přijmout objednávku, nebo odmítnout70. Jestliže dodavatel objednávku přijal, uzavření státního kontraktu se pro tohoto státního zákazníka stává povinným. Přijetí objednávky dodavatelem je však pouze základem, důvodem (osnovanie) uzavření státního kontraktu; tímto dodavatel „potvrzuje své přání a připravenost uzavřít státní kontrakt“71. Způsob uzavření státního kontraktu je upraven v § 528 GK. Použije se zde také obecná úprava povinného postupu uzavírání smluv (§ 445 GK), pokud má povinnost ji uzavřít jedna ze stran.72 V souladu se státním kontraktem se dodavatel zavazuje předat zboží státnímu

68

Viz §§ 525 – 530 GK. V souladu s federálním zákonem „O dodávkách produkce pro federální státní potřeby“ je státní zákazník schvalován Vládou RF a mohou jimi být federální orgány výkonné moci, federální státní podniky nebo státní úřady; viz Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 76-77. 70 Povinnost uzavřít státní kontrakt má dodavatel jen v případech stanovených zákonem a za podmínky, že mu bude nahrazena veškerá škoda, která mu může vzniknout v souvislosti se splněním státního kontraktu; podmínka k náhradě škody se však neuplatní ve vztahu ke státnímu podniku (§ 527 GK). 71 Lomidze, O. G. Dogovor kupli-prodaži. M.: IKC „MarT“; Rostov n/D: Izdatelskij centr „MarT“, 2005, s. 71. 72 Tuto povinnost mohou mít obě strany smlouvy. 69

17

zákazníkovi nebo podle jeho pokynů jiné osobě a státní zákazník se zavazuje zabezpečit platbu dodaného zboží73. Dodávka zboží se může uskutečňovat nejen státnímu zákazníkovi, ale i další osobě, kterou může být buď příjemce zboží uvedený v tzv. přepravních dispozicích (otgruzočnyje raznarjadki), anebo kupující určený státním zákazníkem74. Jestliže se dodávka zboží uskutečňuje přímo státnímu zákazníkovi nebo podle jeho pokynů jiné osobě (příjemci), pak se vztahy stran týkající se splnění státního kontraktu regulují pravidly o smlouvě o dodávce zboží (§§ 506 – 524 GK), tzn. na státním zákazníkovi leží veškeré povinnosti i práva kupujícího. Pokud se dodávka zboží uskutečňuje kupujícímu určenému státním zákazníkem na základě smlouvy o dodávce zboží pro státní potřeby, potom platby za zboží realizuje tento kupující; státní zákazník zboží neplatí, stává se však ručitelem kupujícího, a to ze zákona. Základem k uzavření smlouvy o dodávce zboží pro státní potřeby je tzv. oznámení o provázání (izveščenije o prikreplenii) kupujícího s dodavatelem, vydané státním zákazníkem v souladu se státním kontraktem. Způsob uzavření smlouvy o dodávce zboží pro státní potřeby je podobný uzavírání státního kontraktu. Pro dodavatele, který státní kontrakt uzavřel, je uzavření této smlouvy povinné, pro kupujícího naopak není. Pokud kupující odmítne stanovené zboží nebo odmítne uzavřít smlouvu o dodávce zboží, má dodavatel právo žádat od státního zákazníka oznámení o provázání k jinému kupujícímu.

2.8 Závěrečné poznámky, shrnutí

Zásadním rozdílem mezi oběma úpravami je náš dualismus občanského a obchodního zákoníku oproti jednotné úpravě občanskoprávních i obchodněprávních vztahů v jediném Občanském zákoníku RF. Jednotný kodex bezesporu zajišťuje větší přehlednost a srozumitelnost úpravy, a tím snazší aplikovatelnost v praxi, naproti tomu komplikovaně se jeví úprava několika typů kupní smlouvy. Zakotvení různých typů kupní smlouvy v novém Občanském zákoníku RF má svůj původ v předchozí právní úpravě75 a tradici ruského zákonodárství; ruští právní teoretici obhajují účelnost takové úpravy, neboť slouží „cílům nejjednodušší a optimální právní regulace shodných právních vztahů“76. Úprava jednotlivých typů kupní smlouvy v GK se omezuje jen na uvedení jejich kvalifikačních znaků a stanovení 73

Viz § 526 GK. Vztahy mezi kupujícím a dodavatelem musí být upraveny ve smlouvě o dodávce zboží pro státní potřeby; tato smlouva, vedle státního kontraktu, je základem dodávky zboží pro státní potřeby. 75 Podobně i náš hospodářský zákoník obsahoval zvláštní regulaci např. smlouvy o dodávce zemědělských výrobků a potřeb nebo smlouvy o dodávce výrobků. 76 Braginskij, M. I., Vitrjanskij, V. V. Dogovornoe pravo. Kniga vtoraja: Dogovory o peredače imuščestva. M.: Statut, 2005, s. 66. 74

18

speciálních pravidel s přednostní aplikací, respektujících specifika regulovaných právních vztahů; v ostatním se subsidiárně použijí obecná ustanovení o kupní smlouvě. Nedomnívám se, že ruské pojetí kupní smlouvy je příliš inspirující pro naši úpravu77, neboť smysl vydělení jednotlivých typů smluv dle různých kritérií je třeba hledat zejména v ruské právní tradici, která se u nás nevyskytovala; dále speciální pravidla jednotlivých typů kupní smlouvy jsou často derogována „ještě speciálnějšími“ pravidly obsaženými ve zvláštních zákonech, např. zákoně o ochraně spotřebitelů, energetických zákonech apod., čímž se orientace v právní úpravě více ztěžuje. Rovněž vztáhnutí úpravy kupní smlouvy i na prodej majetkových práv není zřejmě nejšťastnější, jestliže samotní právní teoretici mají pochybnosti, která majetková práva měl zákonodárce na mysli. S postavením obchodního práva v ruském systému práva a úpravou kupní smlouvy v něm (viz výše) souvisí absence členění obchodních závazkových vztahů na relativní a absolutní (typové) v ruské právní nauce. Stranou ruské obchodní kupní smlouvy může být i nepodnikatel78, což je sice možné i v rámci regulace ObchZ (viz § 262 odst. 1 ObchZ), nicméně obchodní zákoník a úprava závazkových vztahů v něm je určena primárně pro podnikatele a obchodní vztahy. Shodně v obou právních úpravách nalezneme povinnost použití zákonných ustanovení k ochraně spotřebitele, jestliže je stranou smlouvy. V ruské právní úpravě si můžeme všimnout mnohem větší formálnosti a menší smluvní volnosti při uzavírání kupní smlouvy; nedodržení písemné formy však nezpůsobuje neplatnost smlouvy automaticky, pouze v případech přímo uvedených v zákoně nebo smlouvě. Povinnost uzavřít kupní smlouvu v našem platném obchodním právu nenajdeme, naproti tomu naše obchodněprávní úprava změny či zrušení písemné smlouvy, dle mého názoru, také není nejvhodnější79. Pomineme-li některé netradiční zvláštnosti80 uzavírání kupních smluv v ruském právu, můžeme shrnout, že proces kontraktace a vzniku smlouvy je v zásadě analogický v obou právních úpravách.

77

Snad s výjimkou ruské úpravy smlouvy o zásobování energií; její zakotvení v našem právu by omezilo spory o tom, zda lze úpravu kupní smlouvy podle ObchZ použít i pro uzavírání smluv o dodávkách energií, otázkou však zůstává hledisko systematické. 78 To je typické zejména pro kupní smlouvu v maloobchodě, která spíše odpovídá naší právní úpravě kupní smlouvy v občanském zákoníku společně se zvláštními ustanoveními o prodeji zboží v obchodě. 79 Přikláním se ke stanovisku Marka, že by bylo vhodné de lege ferenda uvažovat o změně ust. § 272 ObchZ, příp. zcela ponechat na úpravě občanskoprávní; viz Marek, K. Smluvní typy hlavy druhé třetí části obchodního zákoníku. Brno: MU, 1999, s.121. 80 Například způsob uzavření kupní smlouvy v maloobchodě v okamžiku vydání účtenky kupujícímu může vyvolávat pochybnosti, byla-li smlouva vůbec uzavřena, jestliže kupující účtenku neobdrží.

19

3 PRÁVA A POVINNOSTI STRAN

3.1 Povinnosti a práva prodávajícího

A. Povinností prodávajícího je především dodat zboží kupujícímu včas a na sjednaném místě, ve smluveném množství, sjednané nebo stanovené jakosti a provedení, předat kupujícímu doklady, které se ke zboží vztahují a umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k prodávanému zboží. B. V ruské právní úpravě vyplývá závazek prodávajícího dodat, resp. předat81 zboží z § 456 GK. Prodávající je tak povinen předat kupujícímu zboží určené kupní smlouvou, a pokud není něco jiného stanoveno kupní smlouvou, je prodávající povinen současně s předáním věci předat kupujícímu její příslušenství, a také doklady vztahující se k ní, předvídané zákonem, jinými právními předpisy nebo smlouvou. Další povinnosti, týkající se dodání zboží, jeho množství, sortimentu, kvality, kompletnosti a obalu, včetně povinnosti předat zboží nezatížené právy třetích osob, vyplývají z následujících ustanovení upravujících obecnou kupní smlouvu, příp. z ustanovení jednotlivých druhů kupní smlouvy.

3.1.1 Dodání zboží

A. Místo a způsob dodání může určit smlouva, a nestanoví-li tak, postupuje se podle pravidel obchodního zákoníku82. V rámci smluvní úpravy se rozlišuje, zda má smlouva ustanovení o odeslání zboží či ne. Pokud ze smlouvy vyplývá pro prodávajícího povinnost odeslat zboží, je místem dodání místo uvedené ve smlouvě, a není-li smlouvou určeno, platí, že místem dodání je místo, kde zboží bylo předáno prvnímu dopravci. Prodávající umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci, pokud tato práva nemá kupující na základě přepravní smlouvy. Jestliže smlouva nemá ustanovení o odeslání zboží a zboží je ve smlouvě určeno individuálně nebo určeno podle druhu, avšak má být dodáno z určitých zásob nebo vyrobeno a strany v době uzavření smlouvy věděly, kde se nachází nebo kde má být vyrobeno, je místem dodání místo, kde zboží je, nebo kde má být vyrobeno. Povinnost dodat je splněna v okamžiku, kdy je kupujícímu umožněno nakládat se zbožím v tomto místě.

81

Ruská právnická terminologie používá v této souvislosti slovo „peredať“ – předat, na rozdíl od našeho dodat – rusky „postaviť, dostaviť“, užívané spíš u konkrétní dodávky zboží, fyzické dodávky. 82 § 412 a násl. ObchZ.

20

V případech, na které se nevztahuje žádný z uvedených postupů, se použije pravidlo, že prodávající splní povinnost dodat tím, když umožní kupujícímu nakládat se zbožím v místě, kde má prodávající své sídlo nebo místo podnikání, příp. bydliště nebo organizační složku, jestliže prodávající její místo včas kupujícímu oznámí. Jestliže se dodání zboží uskutečňuje odesláním a zboží předávané dopravci není zjevně a dostatečně označeno jako zásilka pro kupujícího, nastanou účinky dodání, jen když prodávající bez zbytečného odkladu oznámí kupujícímu odeslání a odeslané zboží v oznámení blíže určí. V případě, že tak prodávající neučiní, dodání se uskutečňuje až předáním zboží dopravcem kupujícímu. Prodávající je povinen dodat zboží v určitý den nebo kdykoli během lhůty uvedené ve smlouvě, ledaže ze smlouvy nebo z účelu smlouvy, jenž byl prodávajícímu znám při uzavření smlouvy vyplývá, že dobu dodání v rámci této lhůty určuje kupující. Je možné ve smlouvě rovněž stanovit pouze způsob určení konkrétního dne či lhůty dodání. Není-li ve smlouvě uveden čas dodání, použije se pravidlo v § 416 ObchZ, tzn. prodávající je povinen dodat zboží bez vyzvání kupujícího ve lhůtě přiměřené s přihlédnutím k povaze zboží a k místu dodání. Předčasné dodání zboží není povinen kupující převzít (§ 414 odst. 3 ObchZ). B. V ruské právní doktríně má ujednání ve smlouvě také přednost před dispozitivní a podpůrnou úpravou v zákoně. Jestliže si strany ve smlouvě neupravily dobu dodání, stanoví se v souladu s pravidly v § 31483 GK, tzn., pokud není ve smlouvě určen den nebo lhůta k plnění, je věřitel, resp. prodávající povinen plnit v „rozumné době“ po vzniku závazku, a pokud není splněno v rozumné době, a stejně tak závazek, který má být splněn na vyzvání, je prodávající povinen plnit v sedmidenní lhůtě ode dne uplatnění nároku na jeho splnění, pokud jiná doba nevyplývá ze zákona, jiných právních předpisů, podmínek závazku, zvyklostí v obchodním styku nebo podstaty závazku. Pokud není ve smlouvě sjednáno místo dodání, postupuje se podle ustanovení § 31684 GK: jestliže závazek zahrnuje přepravu zboží, je místem splnění závazku místo předání věci prvnímu dopravci, jestliže přepravu nezahrnuje, je místem splnění místo výroby nebo skladování, pokud toto místo bylo věřiteli známo v okamžiku vzniku závazku; u povinnosti předat nemovitost je místem splnění závazku místo, kde se nachází nemovitost; v ostatních případech je závazek splněn v místě bydliště nebo sídla dlužníka. Pokud není něco jiného stanoveno smlouvou, povinnost prodávajícího předat zboží je splněna v okamžiku:

83 84

§ 314 GK obsahuje obecnou úpravu doby splnění závazku. Rovněž toto ustanovení představuje obecnou úpravu místa splnění závazku.

21

- doručení (vručenije) zboží kupujícímu nebo určené osobě, jestliže je smlouvou sjednána povinnost dodávky zboží prodávajícím; - poskytnutí zboží k dispozici kupujícímu, jestliže má být zboží předáno v místě, kde se (zboží) nachází. Zboží se považuje za dané k dispozici, když je k době stanovené smlouvou připravené k předání (tj. je blíže identifikováno pro účely smlouvy) na příslušném místě a kupující je v souladu se smlouvou informován o připravenosti zboží k předání. - ve všech ostatních případech, tzn. když ze smlouvy nevyplývá povinnost prodávajícího k dodávce zboží nebo předání zboží v místě, kde se nachází, povinnost prodávajícího předat zboží je splněna v okamžiku odevzdání zboží dopravci nebo organizaci spojení. Obdobu našeho pojetí fixní smlouvy najdeme v ruském právu v ustanovení § 457 odst. 2 GK. Za kupní smlouvu s pevně stanovenou dobou k jejímu splnění85 je pokládána smlouva, z jejíhož obsahu jasně vyplývá, že při nedodržení doby splnění závazku předat zboží kupující ztrácí zájem o smlouvu. Prodávající je oprávněn takovou smlouvu splnit před nebo po určené době pouze se souhlasem kupujícího. V případě, že nejde o tento druh smlouvy, úpravu předčasného splnění závazku nalezneme v obecné části závazkového práva, v ustanovení § 315 GK. Zde jsou rozlišovány závazky spojené s uskutečňováním podnikatelské činnosti jejich stran, u nichž je přípustné předčasné plnění pouze tehdy, pokud je tato možnost předvídána zákonem, jiným právním předpisem nebo podmínkami závazku nebo vyplývá ze zvyklostí v obchodním styku či podstaty závazku. U jiných závazků než spojených s podnikatelskou činností stran platí zásada, že je možné plnit před určenou dobou, pokud není stanoveno něco jiného zákonem, jiným právním předpisem nebo nevyplývá z podstaty či podmínek závazku.

3.1.2 Doklady vztahující se ke zboží

A. Obchodní zákoník rozlišuje tři skupiny dokladů: - doklady nutné k převzetí zboží (např. náložný list, skladištní list), - doklady nutné k užívání zboží (např. návody k použití, technická dokumentace apod.) a - doklady smluvní (např. propagační materiály, příručky sloužící k opravám věci atd.).86

85

Tzv. „dogovor kupli-prodaži s uslovijem jego ispolnenija k strogo opredelennomu sroku“, nebo též „dogovor na srok“; jako příklad takovéto smlouvy bývá uváděna např. dodávka vánočních ozdob – viz Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 17. 86 Viz např. Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 248-249; Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. aktualiz. vydání. Brno: MU, 2003, s.114.

22

Pokud není stanoveno nebo smluvně upraveno jinak, uskutečňuje se předání dokladů při dodání zboží v místě tohoto dodání. Jestliže jsou doklady předány předčasně, může prodávající až do dodání zboží odstranit vady dokladů, pokud tím nezpůsobí kupujícímu nepřiměřené obtíže nebo výlohy. Nárok na náhradu škody, která kupujícímu vznikla, tím není dotčen. Doklady potřebné k převzetí přepravovaného zboží nebo k volnému nakládání se zbožím nebo při dovozu k jeho proclení, je prodávající povinen předat kupujícímu v místě placení kupní ceny, jestliže k předání má dojít při tomto placení, jinak v sídle nebo místě podnikání, příp. bydlišti kupujícího. Tyto doklady je nutné předat kupujícímu včas tak, aby mohl se zbožím volně nakládat nebo převzít přepravované zboží v době jeho dojití do místa určení a dovezené zboží bez zbytečného odkladu proclít. B. Podobné členění dokladů v občanském zákoníku RF nenajdeme. Povinnost prodávajícího předat zboží zahrnuje, dle § 456 odst. 2 GK, rovněž povinnost současně s předáním věci předat i k ní se vztahující doklady stanovené zákonem87, jinými právními předpisy nebo smlouvou. V příkladném výčtu dokladů bývají uváděny např.: certifikáty kvality, technické průkazy, návody k používání, opravě, skladování, instrukce k montáži, seřízení zboží atd. Pokud prodávající nepředá doklady vztahující se k věci ani v dodatečně stanovené rozumné době, má kupující právo odmítnout splnění smlouvy a žádat náhradu škody.

3.1.3 Množství, jakost, provedení a obal zboží

A. Množství zboží může být ve smlouvě určeno přesně, anebo přibližně. Jestliže je množství zboží ve smlouvě určeno přibližně, je prodávající oprávněn určit přesné množství, ledaže toto právo smlouva přiznává kupujícímu. Množstevní tolerance je podpůrně obchodním zákoníkem stanovena na 5 %. Přibližné určení množství zboží může vyplývat rovněž z povahy zboží. Rozdíl mezi množstvím zboží určeným ve smlouvě a množstvím skutečně dodaným může činit maximálně 5 %, pokud ze smlouvy, z předchozí praxe mezi stranami nebo z obchodních zvyklostí nevyplývá jiná tolerance. Dodání zboží v rámci stanovené tolerance se považuje za řádné plnění. Pro výši kupní ceny je vždy rozhodující množství zboží skutečně dodané. Je-li množství zboží ve smlouvě určeno přesně, je dodání

87

Takovým zákonem je např. zákon o ochraně práv spotřebitelů, který v § 10 odst. 2 stanoví seznam informací o zboží, pracech a službách, které je nutno oznamovat spotřebitelům v technické dokumentaci, na etiketách nebo označení zboží či jiným způsobem.

23

většího či menšího množství zboží vadným plněním nebo plněním částečným88. Jestliže je dodáno větší množství zboží než stanoví smlouva, je kupující oprávněn přebytečné zboží odmítnout. Prodávající je povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež stanoví smlouva. Jestliže smlouva toto nezmiňuje, je povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, a není-li ve smlouvě účel uveden, pak pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá. Obchodní zákoník blíže nedefinuje pojmy jakost a provedení; vymezení můžeme nalézt v literatuře89. Jakost charakterizuje soubor užitných vlastností zboží, provedení vyjadřuje vlastnosti zboží charakterizující vnější podobu zboží. Jakost a provedení zboží může být ve smlouvě určena několika způsoby. Ve smlouvě je možno uvést jednak popis zboží, odkaz na technickou normu, příp. obchodní a technické podmínky, anebo může být stanovena povinnost dodat zboží podle vzorku či předlohy; rovněž lze smluvně sjednat dodatečné určení vlastností zboží kupujícím90. Pokud má prodávající dodat zboží podle vzorku a zároveň má zboží odpovídat popisu uvedenému ve smlouvě, má mít zboží vlastnosti podle obou těchto určení; je-li mezi nimi rozpor, je rozhodující určení popsané ve smlouvě. Omezení smluvní volnosti při stanovení jakosti a provedení zboží vyplývá z § 759 ObchZ, podle něhož nesmí být ve smlouvě uvedena jakost věci v rozporu s ustanoveními právních předpisů91. Strany musejí při sjednávání smlouvy dodržet ustanovení právních předpisů o jakosti přípustné k užívání. Toto omezení se vztahuje pouze na smluvní strany-osoby, mající sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště na území ČR, nebo zde mají podnik či organizační složku; výjimka je stanovena pro zboží, které má být vyvezeno a tato skutečnost vyplývá ze smlouvy nebo z prohlášení strany, která má věc nabýt, nebo z předmětu jejího podnikání. Obchodní zákoník obsahuje pouze stručnou úpravu, co se týče obalu zboží. Přednost má opět dohoda ve smlouvě, příp. odkaz na obchodní podmínky. Jestliže smlouva neurčuje, jak má být zboží zabaleno nebo opatřeno pro přepravu, je prodávající povinen podle podpůrných kritérií stanovených obchodním zákoníkem zboží zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem, který je obvyklý pro takové zboží v obchodním styku, nebo, nelze-li tento způsob určit, způsobem potřebným k uchování a ochraně zboží. Strany si také mohou ve smlouvě dohodnout režim vratných obalů, příp. vratných zálohovaných obalů. Přitom je třeba mít na 88

Viz § 329 ObchZ, dle kterého je věřitel povinen přijmout i částečné plnění závazku za podmínek zde uvedených. 89 Viz např. Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s.277 an.; Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. II. Praha: Codex Bohemia, 1998, s. 248 an. 90 Viz § 452 ObchZ. 91 Významný je zde zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který nahradil předchozí zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách.

24

paměti zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví zvláštní povinnosti osobám uvádějícím na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných, resp. vratných zálohovaných obalech, např. povinnost vykupovat vratné zálohované obaly bez omezení množství a bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží a další povinnosti. B. V souladu s Občanským zákoníkem RF je možné určit množství zboží, jež má být předáno kupujícímu, v měrných jednotkách nebo v peněžním vyjádření. Přitom se připouští stanovit ve smlouvě pouze způsob určení množství zboží, avšak je nutné dodržet podmínku o možnosti určení množství zboží podléhajícího předání k okamžiku splnění smlouvy; jinak se smlouva nepovažuje za uzavřenou. Jestliže prodávající předal menší množství zboží než stanovené smlouvou, kupující má právo, pokud není něco jiného předvídáno smlouvou, žádat předání zbývajícího množství, nebo odmítnout předané zboží a zaplacení kupní ceny. Jestliže prodávající předal zboží v převyšujícím množství než množství sjednaném, je kupující povinen toto oznámit prodávajícímu, a pokud v rozumné době po přijetí oznámení od kupujícího prodávající s odpovídající částí zboží (nijak) nenaloží, má kupující právo přijmout veškeré zboží. Dodatečně přijaté zboží je placeno v ceně určené pro smluvené zboží, pokud se strany nedohodnou na jiné ceně. Podle ruského občanského zákoníku92 má prodávající povinnost předat zboží ve smluveném sortimentu, tedy zboží lišící se od sebe tvarem, modelem, velikostí, barvou a dalšími znaky dohodnutými ve smlouvě. Jestliže ve smlouvě není určen sortiment, ani způsob jeho určení, ale z podstaty závazku vyplývá, že zboží má být předáno v sortimentu, prodávající je oprávněn předat kupujícímu zboží v sortimentu podle potřeb kupujícího, které mu byly známy v okamžiku uzavření smlouvy, anebo odmítnout splnit smlouvu. V případě předání zboží smlouvě neodpovídajícího sortimentu má kupující právo odmítnout jeho přijetí a zaplacení. Jestliže prodávající předal vedle zboží odpovídajícího sortimentu i zboží neodpovídajícího sortimentu, je oprávněn, podle své volby: přijmout zboží sortimentu, který je v souladu se smlouvou a ostatní zboží odmítnout; odmítnout veškeré zboží; žádat výměnu zboží, které neodpovídá podmínkám smlouvy; přijmout veškeré zboží. Jakost zboží může být ve smlouvě dohodnuta různými způsoby: odkazem na technické předpisy a standardy; vyjmenováním požadovaných charakteristik zboží; uvedením, k jakým konkrétním účelům je zboží kupujícím opatřováno; možný je také prodej zboží podle vzorku

92

Konkrétně ustanovení § 467 GK; následující paragraf pak upravuje následky porušení povinnosti předat zboží v určitém sortimentu.

25

nebo popisu93. Jestliže smlouva neobsahuje ustanovení o jakosti zboží, prodávající je povinen předat kupujícímu zboží vyhovující účelům, pro které se zboží takového druhu obvykle používá. Státními standardy Ruské federace (GOST) se určují obligatorní požadavky k jakosti zboží. Tyto požadavky mají za cíl zajištění bezpečnosti, života, zdraví a majetku, ochrany životního prostředí, technické a informační kompatibility, zastupitelnosti zboží, jednotnosti metod jejich kontroly a označení. Další požadavky na jakost zboží obsahují také odvětvové standardy (OST), standardy podniků (STP), zákon RF o standardizaci aj. V ruské právní úpravě kupní smlouvy nalezneme i ustanovení týkající se kompletnosti a kompletu zboží. O kompletnost zboží jde v případě, kdy se výrobek skládá z několika komponentů, které jsou samostatnými věcmi a zároveň prvky jediného celého. Část smlouvy o kompletnosti se vymezuje seznamem všech komponentních výrobků věci, jež mají být předány, nebo udáním standardu nebo technického předpisu (pokud existuje) stanovujícího kompletnost zboží94. Komplet představuje kupní smlouvou dohodnutá sestava samostatných výrobků (zboží), která je, na rozdíl od kompletnosti, určena výhradně dohodou prodávajícího a kupujícího95. Jestliže není kompletnost zboží stanovena smlouvou, určuje se podle zvyklostí v obchodním styku. Pokud něco jiného nevyplývá ze smlouvy, je prodávající povinen předat kupujícímu veškeré zboží tvořící komplet současně. Podle obecného pravidla v ustanovení § 481 odst. 1 GK je prodávající povinen předat kupujícímu zboží v balení a (nebo) obalu96. Povinnost zabalit se nevztahuje na prodej zboží, které ze své povahy nepotřebují zabalení. Absence ustanovení o balení nebo obalu ve smlouvě neosvobozuje prodávajícího od této povinnosti; v tom případě je povinen zboží zabalit způsobem obvyklým pro takové zboží, pokud neexistuje, tak způsobem, který zabezpečuje neporušenost zboží takového druhu. Jestliže prodávající poruší své povinnosti týkající se zabalení zboží, má kupující právo požadovat zabalení zboží nebo vyměnit nenáležitý obal, anebo uplatnit nároky vyplývající z předání zboží neodpovídající jakosti dle § 475 GK.

3.1.4 Nabytí vlastnického práva

A. Kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. Před předáním nabývá kupující vlastnického práva k přepravovanému zboží, když získá 93

Viz Lomidze, O. G. Dogovor kupli-prodaži. M.: IKC „MarT“, 2005, s. 16 an. Viz tamtéž. 95 Jako příklad bývá v ruské literatuře uváděn výběr produktů pořizovaných kupujícím v obchodě. 96 V ruské právní úpravě je rozlišován obal „tara“, tj. to, v čem je zboží uschováno a přepravováno, např. bedny, pytle, sudy, krabice, jež má i svoji hmotnost, a obal „upakovka“, obal, který je přímo na zboží, přizpůsobuje se tvarům předmětu. 94

26

oprávnění zásilkou nakládat.97 Od této zákonné úpravy se lze odchýlit písemným ujednáním o tom, že kupující nabude vlastnické právo dříve či později než v době určené obchodním zákoníkem. Je však třeba dodržet podmínku uvedenou v kogentním ustanovení § 444 ObchZ, jež stanoví, že dřívější nabytí vlastnického práva se může týkat jen zboží určeného jednotlivě nebo sice zboží určeného druhově, ale v době přechodu vlastnického práva dostatečně označeného k odlišení od jiného zboží, a to způsobem sjednaným mezi stranami, jinak bez zbytečného odkladu sděleným kupujícímu. Lze rovněž sjednat výhradu vlastnického práva, že kupující má nabýt vlastnického práva teprve úplným zaplacením kupní ceny, pokud z této dohody nevyplývá nic jiného. Sjednání výhrady vlastnického práva je vhodné zejména u placení kupní ceny ve splátkách nebo dodání zboží na úvěr, neboť výhrada plní zároveň funkci zajišťovacího institutu. V souladu s § 446 ObchZ může kupující nabýt vlastnického práva i od prodávajícího-nevlastníka za podmínky dobré víry, tj. že kupující v době, kdy měl vlastnické právo nabýt, nevěděl a vědět nemohl a neměl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. Projevuje se zde ochrana kupujícího, jemuž je poskytována právní jistota vlastnictví nabytého zboží. B. Okamžik přechodu vlastnického práva se v ruské úpravě kupní smlouvy určuje podle obecných ustanovení o vlastnickém právu. V souladu s § 223 GK vlastnické právo k věci přechází na nabyvatele v okamžiku předání této věci, pokud není něco jiného stanoveno zákonem nebo smlouvou. V případech, kdy zcizení věci podléhá státní registraci, vlastnické právo u nabyvatele vzniká v okamžiku této registrace. Za předání se považuje doručení (vručenije) věci, stejně tak i odevzdání dopravci nebo organizaci spojení k odeslání. Věc se pokládá za doručenou v okamžiku její faktické držby; jestliže je v době uzavření smlouvy už v držení nabyvatele, považuje se za předanou v tento moment. K předání věci se přirovnává rovněž předání konosamentu nebo jiného dispozičního dokladu k věci. Z ustanovení § 460 GK vyplývá povinnost prodávajícího předat zboží nezatížené právy třetích osob, ledaže kupující vyslovil souhlas s přijetím takového zboží. Jestliže prodávající nesplní tuto povinnost, má kupující nárok na snížení ceny zboží nebo na rozvázání smlouvy, pokud nebude dokázáno, že kupující věděl nebo musel vědět o právech třetích osob na toto zboží.

97

§ 443 odst. 1 a 2 ObchZ.

27

3.2 Povinnosti a práva kupujícího

Mezi základní povinnosti kupujícího patří zaplacení kupní ceny a převzetí zboží. Další povinnosti vyplývají z povinnosti součinnosti, např. při dodatečném určení formy, velikosti nebo vlastnosti zboží, z povinnosti k uchování zboží, zajištění závazku zaplatit kupní cenu a jiné, vyplývající ze zákona či smlouvy. V ruské právní úpravě se setkáváme vedle povinnosti zaplatit a převzít zboží také s povinností vyrozumět prodávajícího o vadném splnění smlouvy, příp. povinností pojistit zboží.

3.2.1 Zaplacení kupní ceny

A. V souladu s českým obchodním zákoníkem může být kupní cena ve smlouvě určena třemi způsoby: stanovením konkrétní částky přímo ve smlouvě, stanovením způsobu jejího určení anebo tzv. cenou obvyklou. Smluvní volnost týkající se výše kupní ceny může být omezena cenovými předpisy, příp. zákazem soutěžních deliktů (např. diskriminační, dumpingové ceny)98. Způsob určení ceny musí být jasný a známý již při uzavírání smlouvy, nelze dohodnout, že vzorec vypočtení ceny bude teprve zpracován99. Cena obvyklá dle ust. § 448 odst. 2 ObchZ přichází v úvahu tehdy, jestliže strany projevily vůli uzavřít kupní smlouvu i bez určení kupní ceny. Má-li být cena určena podle hmotnosti zboží, obchodní zákoník stanoví podpůrné pravidlo, že v pochybnosti je rozhodující čistá hmotnost zboží. Součástí dohody o ceně může být také cenová doložka100, jež umožňuje dodatečně upravit kupní cenu v závislosti na změně cen výrobních nákladů. Okamžik vzniku povinnosti zaplatit kupní cenu může být smlouvou určen různě: může být dohodnuta platba předem (akontace), při dodání zboží, v určité době po dodání (obchodní úvěr), mohou být dohodnuty splátky či poskytnutí zálohy na kupní cenu. Pokud není ve smlouvě upraven okamžik vzniku povinnosti zaplatit, uplatní se zásada obchodního zákoníku, že kupující je povinen kupní cenu zaplatit, když prodávající v souladu se smlouvou a obchodním zákoníkem umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím (§ 450 odst. 1 ObchZ). Současně jsou obchodním zákoníkem stanoveny některé odchylky od této obecné zásady: -

prodávající může učinit závislým předání zboží nebo dokladů na zaplacení kupní ceny;

98

Blíže viz Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 244 an. 99 Viz Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. aktualiz. vydání. Brno: MU, 2003, s. 132. 100 Viz §§ 473 – 475 ObchZ.

28

-

je-li ve smlouvě dohodnuto odeslání zboží, může tak prodávající učinit s podmínkou, že zboží nebo doklady umožňující nakládání se zbožím budou kupujícímu předány jen při zaplacení kupní ceny, ledaže tato podmínka je v rozporu se smluveným způsobem placení kupní ceny;

-

kupující není povinen zaplatit kupní cenu, dokud nemá možnost si zboží prohlédnout, ledaže dohodnutý způsob dodání zboží nebo placení kupní ceny by s tím byly v rozporu.

Jak je zmiňováno v odborné literatuře101, existuje určitý nesoulad mezi ust. § 450 odst. 1 ObchZ a úpravou v § 339 odst. 2 ObchZ o splnění peněžitého závazku placeného prostřednictvím banky nebo provozovatele poštovních služeb. Pokud by mělo být zaplaceno v okamžiku, kdy je kupujícímu umožněno se zbožím nebo doklady nakládat, znamenalo by to při bezhotovostní platbě, že kupující bude vždy v prodlení s placením, neboť dlužná částka by měla být již v tomto okamžiku připsána na účet věřitele. Tento rozpor bývá vykládán tak, že kupující má povinnost zaplatit bez zbytečného odkladu poté, co zboží či doklady přešly do dispozice kupujícího102, nebo je též řešen odkazem na obchodní zvyk fakturování dodávek, a že tedy povinnost zaplatit vzniká až na výzvu prodávajícího obsaženou ve faktuře103. Existují rovněž názory, že výzvy prodávajícího k zaplacení není třeba104. Domnívám se, že je žádoucí de lege ferenda vhodně upravit ust. § 450 ObchZ a přispět tak ke sjednocení výkladu a odstranění nejasností vyplývající z tohoto ustanovení. Platebním místem je místo předání zboží nebo dokladů, má-li být kupní cena zaplacena při předání zboží nebo dokladů, jinak je kupující povinen plnit v sídle nebo místě podnikání, popř. bydlišti prodávajícího, pokud není smlouvou stanoveno jinak. B. Povinnost kupujícího zaplatit se v ruském právu rozkládá na dvě části: za prvé jde o povinnost kupujícího uskutečnit na svůj účet přípravné úkony nezbytné k provedení platby (např. otevření speciálního bankovního účtu, oznámení prodávajícímu bankovní spojení, otevření akreditivu, vystavení šeku atp.105); za druhé jde o uskutečnění samotné platby kupní ceny. V souladu s ust. § 485 GK je kupující povinen zaplatit cenu předvídanou kupní smlouvou, a jestli ve smlouvě není stanovena a nelze ji určit ani na základě smlouvy, potom 101

Např. Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 305. Tamtéž. 103 Viz Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s.251-252; podobně také viz Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. aktualiz. vydání. Brno: MU, 2003, s. 130, k výzvě prodávajícího k zaplacení vzhledem k § 450 odst.2 ObchZ, který je speciální k odst.1 § 450 ObchZ. 104 Např. Macek, J., Rozlivková, L. Kupní smlouva podle obchodního zákoníku. I. část. Právní praxe v podnikání, 1993, č. 3, s. 8 nebo Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 305. 105 Viz Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 37 an. 102

29

cenu, za kterou je za srovnatelných podmínek prodáváno obdobné zboží. V Občanském zákoníku RF najdeme v rámci úpravy kupní smlouvy speciální ustanovení regulující platbu předem (§ 487 GK), platbu za zboží prodaného na úvěr (§ 488 GK), a také platbu za zboží na splátky (§ 489 GK). Stejně jako v naší právní úpravě i v té ruské nalezneme zásadu čisté hmotnosti zboží při určování ceny v závislosti na váze zboží a institut analogický naší cenové doložce (§ 485 odst. 3 GK). Platba může být uskutečněna v hotovosti nebo bezhotovostním způsobem106. Pokud není stanoveno jinak, je kupující povinen zaplatit bezprostředně do nebo po převzetí zboží, a to v celé výši kupní ceny najednou (v případě, že nejsou dohodnuty splátky). Povinnost zaplatit kupní cenu je pokládána za splněnou v okamžiku „faktického přijetí“ prodávajícím, např. připsáním na účet107. Jestliže kupující včas nezaplatí zboží jemu předané, je prodávající oprávněn požadovat zaplacení kupní ceny zboží a zaplacení úroků, jejichž sazba se určuje bankovní diskontní sazbou v místě pobytu (sídla) prodávajícího ke dni splnění peněžního závazku nebo jeho příslušné části108. V souladu s ust. § 486 odst. 4 GK má prodávající nárok žádat podle své volby zaplacení kupní ceny nebo odmítnout splnění smlouvy, pokud kupující poruší smlouvu tím, že odmítne převzít nebo zaplatit zboží.

3.2.2 Převzetí zboží a další povinnosti kupujícího

A. Povinnost kupujícího převzít dodané zboží v souladu se smlouvou vyplývá z ust. § 447 ObchZ. Kupující je povinen dodané zboží převzít, pokud ze smlouvy nebo ze zákona nevyplývá, že ho může odmítnout. Kupující je zároveň povinen učinit úkony, kterých je potřeba, aby prodávající mohl zboží dodat. S převzetím zboží je zásadně spojen významný institut, a to přechod nebezpečí škody na zboží109; ten může být smlouvou stanoven na jiný okamžik, avšak je nutné respektovat kogentní ustanovení § 458 a § 459 ObchZ. Kupující má za určitých okolností právo převzetí zboží odmítnout. Jde zejména o tyto situace: dodá-li prodávající zboží před určenou dobou; pokud ještě před převzetím zboží zanikne závazek ze smlouvy; když kupující uplatní takový nárok z odpovědnosti za vady, který je s převzetím

106

Občanský zákoník RF stanoví pravidla týkající se základních forem bezhotovostních plateb, kterými jsou: platební příkaz, akreditiv, inkaso a šek. 107 Viz Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 38. 108 Viz Zacharina A. V. Dogovor kupli-prodaži. Učet. Nalogi. Arbitraž: Praktičeskoje posobie. M.: ZAO IKC „DIS“, 2003, s. 31-32; tato pravidla se však použijí pouze v případě, že zákonem nebo smlouvou není stanovena jiná úroková sazba. 109 Viz §§ 455 – 461 ObchZ.

30

neslučitelný110. Pokud už kupující zboží převzal, ale zamýšlí je odmítnout, má povinnost učinit přiměřená opatření k uchování zboží111. Z obchodního zákoníku vyplývá také povinnost kupujícího prohlédnout zboží co nejdříve po přechodu nebezpečí. Pokud je však smlouvou stanoveno odeslání zboží prodávajícím, může být prohlídka odložena až do doby, kdy zboží je dopraveno do místa určení, a v případě, kdy je zboží kupujícím znovu odesláno, aniž by měl možnost si je prohlédnout, anebo pokud je zboží směrováno během přepravy do jiného místa určení, prohlídka může být odložena až do doby, kdy je zboží dopraveno do nového místa určení. Ze smlouvy může pro kupujícího vyplývat povinnost bližší specifikace zboží, tzv. odvolávky112, anebo specifikace přepravních dispozic113; příp. také povinnost zajistit závazek zaplatit kupní cenu a předat prodávajícímu doklady prokazující, že bylo zaplacení zajištěno (§ 454 ObchZ). B. Z ruské právní úpravy vyplývá povinnost kupujícího převzít zboží s výjimkou případů, kdy je oprávněn žádat výměnu zboží nebo odmítnout splnění smlouvy. Kupující je rovněž povinen uskutečnit úkony, které jsou z jeho strany nutné k zabezpečení převzetí nebo získání příslušného zboží. Pokud kupující poruší tuto svou povinnost, má prodávající právo požadovat převzetí zboží nebo odmítnout splnění smlouvy. V kupní smlouvě může být sjednána povinnost pojistit zboží, jež může být uložena kupujícímu nebo i prodávajícímu. Jestliže strana povinná nesplní povinnost pojistit zboží v souladu se smlouvou, je druhá strana oprávněna pojistit zboží a žádat náhradu nákladů na pojištění nebo odmítnout splnění smlouvy. Ze zákona rovněž vyplývá povinnost kupujícího vyrozumět prodávajícího o vadném splnění smlouvy114 v době stanovené zákonem, jinými právními předpisy nebo smlouvou, a jestli taková doba není stanovena, pak v rozumné lhůtě poté, co porušení příslušné části smlouvy mělo být zjištěno. V Občanském zákoníku RF není explicitně stanovena povinnost kupujícího provést prohlídku zboží, je však v jeho zájmu a je nezbytná, pokud by měl kupující včas vyrozumět prodávajícího o vadách na převzatém zboží. Naproti tomu v ust. § 474 GK jsou stanovena pravidla týkající se kontroly jakosti zboží, jež může být předvídána, stejně jako její postup, zákonem, jinými právními předpisy, obligatorními požadavky státních standardů nebo kupní 110

Viz Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 253 an. 111 Uchování zboží a povinnosti z něj vyplývající upravují ust. §§ 462 – 468 ObchZ. 112 Blíže viz např. Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 309-310. 113 Viz Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 255. 114 Dle ust. § 483 GK jde o porušení částí kupní smlouvy týkajících se množství, sortimentu, kompletnosti, jakosti, obalu a balení zboží.

31

smlouvou. Pokud je jimi stanovena povinnost prodávajícího zkontrolovat jakost prodávaného zboží (např. přezkoušení, analýza, prohlídka atp.), je povinen kupujícímu poskytnout důkazy jejího uskutečnění.

3.3 Závěrečné poznámky, shrnutí

Základní povinnosti prodávajícího a kupujícího z kupní smlouvy jsou v ruské i české právní regulaci stejné: dodat zboží a převést vlastnické právo; převzít zboží a zaplatit kupní cenu. Jestliže místo a dobu dodání nestanoví smlouva, postupuje se podle pravidel českého obchodního zákoníku, resp. Občanského zákoníku RF. Obchodní zákoník má pravidlo „bez vyzvání ve lhůtě přiměřené“, Občanský zákoník RF naproti tomu „v rozumné době“ po vzniku závazku, nebo „v sedmidenní lhůtě po vyzvání“. Naše právní úprava tedy nestanoví přesnou dobu plnění, je však třeba v rámci lhůty přiměřené přihlédnout k povaze zboží a místu, které je stanoveno pro dodání115. Místo dodání je zákonem upravováno podobně a rozlišuje se dodání s povinností zboží odeslat a jiné dodání (pravidlo místa předání prvnímu dopravci; místa, kde zboží je nebo kde má být vyrobeno). Předčasné plnění prodávajícím je kupující oprávněn odmítnout; v ruském právu náleží toto oprávnění kupujícímu za podmínky, že prodávající plnění uskutečňuje v rámci své podnikatelské činnosti. V obou právních úpravách nalezneme ustanovení k ochraně kupujícího týkající se nutné identifikace zboží jako zboží určeného pro kupujícího pro nastoupení účinků dodání; přechod nebezpečí škody na zboží je vázán zásadně na okamžik převzetí zboží kupujícím a také na označení zboží v případě zboží druhově určeného; povinnost předání dokladů nutných k užívání zboží při dodání zboží; povinnost zabalit zboží způsobem potřebným vzhledem k přepravě a uchování zboží a další. V obou právních úpravách je nabytí vlastnického práva ke zboží kupujícím zásadně vázáno na jeho předání, je však možné smluvně dohodnout jiný okamžik. Specifikem ruské úpravy kupní smlouvy je možnost stanovit množství zboží, jež má být předáno, v měrných jednotkách nebo i peněžním vyjádření. Komentář ke 2. části GK116 k tomuto ustanovení uvádí, že vymezení množství zboží v peněžním vyjádření je aplikovatelné v těch případech, kdy předmětem kupní smlouvy jsou cenné papíry (směnka, 115

Obecná úprava doby plnění neurčené ve smlouvě (§ 340 odst. 2 ObchZ) pro kupní smlouvu neplatí; blíže viz Kopáč, L. Dodání zboží podle obchodního zákoníku. Právní rádce, 1993, č. 6, s. 14. 116 Institut gosudarstva i prava Rossijskoj akademii nauk. Kommentarij k graždanskomu kodeksu Rossijskoj Federacii časti vtoroj. Konsultant Pljus. Vysšaja Škola [elektronická databáze na CD-ROM]. Technologija 3000, serija 100. 2004-2005. Moskva: ZAO „Konsultant Pljus“ 2005. Program informační podpory ruské vědy a vzdělání.

32

šek, dluhopis atd.) nebo platidla nepoužívaná jako peněžní prostředky (sběratelství apod.). Místo přesného množství zboží je možné ve smlouvě sjednat způsob jeho určení pod podmínkou, že množství zboží je zjistitelné. Způsob určení množství musí být znám v okamžiku uzavření smlouvy, avšak samotné množství se stane známým buď v průběhu účinnosti smlouvy, nebo v okamžiku jejího zániku. Výše uvedený Komentář ke 2. části GK jako příklad uvádí smlouvy o zásobování energií uzavírané s fyzickými osobami. Naopak v ruském právu chybí zmínka o možné množstevní toleranci prodávaného zboží. Podobně v obou právních regulacích kupní smlouvy je nezbytné, aby jakost zboží (jakkoliv je určená ve smlouvě nebo neurčená) vyhovovala určitým požadavkům, stanoveným právními předpisy např. k ochraně života a zdraví spotřebitelů, jejich majetku, životního prostředí. Odlišnost ruské úpravy od české můžeme spatřit v zákonném ustanovení určující dobu zaplacení kupní ceny. Podle dispozitivního ust. § 486 GK je kupující povinen zaplatit „bezprostředně do nebo po převzetí zboží“. Tuto formulaci však nelze vykládat jako právo výběru poskytnuté kupujícímu zákonem; okamžik zaplacení zboží je předurčen podstatou smluvního závazku a způsobem platby zvolený stranami. Ustanovení vychází z předpokladu, že „splnění povinnosti předat zboží prodávajícím a splnění povinnosti zaplatit kupní cenu kupujícím v kupní smlouvě musí být maximálně přiblížené...“.117 Ruská právní úprava kupní smlouvy je v zásadě stručnější než česká; v řadě případů odkazuje na obecnou úpravu daného institutu (např. místo, doba dodání), proto nemůže vždy zachytit specifika právních vztahů vzniklých z uzavřené kupní smlouvy, přesto v ní nalezneme i ustanovení, jež neobsahuje česká úprava kupní smlouvy, např. ustanovení o fixní smlouvě, o platbě předem, platbě při prodeji na úvěr, platbě na splátky, která obsahují i zvláštní pravidla např. pro odstoupení od smlouvy. Užitečným pro praxi může být ust. § 488 odst. 5 GK, které při prodeji na úvěr (rozuměj obchodní úvěr) stanoví pravidlo, že od okamžiku předání zboží kupujícímu do zaplacení jeho kupní ceny se zboží nachází v zástavě u prodávajícího. Rovněž ruská úprava kompletnosti připomíná náš, již zrušený, hospodářský zákoník118. Chybí v ní naopak vhodná pomůcka k jednotné interpretaci některých výrazů stanovená naším obchodním zákoníkem v § 415. Ruská obchodněprávní nauka nevylučuje použití INCOTERMS, a to jak u mezinárodní, tak i tuzemské kupní smlouvy.

117

Viz Institut gosudarstva i prava Rossijskoj akademii nauk. Kommentarij k graždanskomu kodeksu Rossijskoj Federacii časti vtoroj. Konsultant Pljus. Vysšaja Škola [elektronická databáze na CD-ROM]. Technologija 3000, serija 100. 2004-2005. Moskva: ZAO „Konsultant Pljus“ 2005. Program informační podpory ruské vědy a vzdělání. 118 Blíže ke kompletnosti viz Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 280-281.

33

4 ODPOVĚDNOSTNÍ VZTAHY

4.1 Obecně

A. Odpovědnost prodávajícího za vady je v českém obchodním právu pojímána jako specifický případ odpovědnosti za prodlení (je následkem nikoli řádného plnění prodávajícího). Obchodní zákoník ji upravuje dispozitivními normami, lze se proto od této úpravy, tzv. zákonné odpovědnosti, odchýlit, avšak její úplné vyloučení je sporné119; takové ujednání ve smlouvě by bylo možné posuzovat jako ujednání, jímž se někdo vzdává svých práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout120. Prodávajícímu může vzniknout odpovědnost také ze smluvně nebo jednostranně převzaté záruky. Záruka za jakost není obchodním zákoníkem upravena ani podpůrně, je pouze vymezeno její pojetí121; zárukou prodávající přejímá písemně závazek, že dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému, jinak k obvyklému účelu nebo že si zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti122. Vedle těchto odpovědností prodávajícího za vlastnosti a jakost zboží mohou být odpovědnostní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím založeny i z odpovědnosti za škodu, pro niž úprava kupní smlouvy obsahuje některá speciální ustanovení (§§ 469 – 470 ObchZ). B. V ruském právu je formální úprava odpovědnosti prodávajícího za vady zboží, a vůbec odpovědnost za porušení závazků vyplývajících z kupní smlouvy, ustanovena jiným způsobem, než jsme zvyklí z obchodního zákoníku. Tak především normy upravující odpovědnost

z kupní

smlouvy

nenajdeme

na

jednom

místě,

„pohromadě“123,

s

jedinou výjimkou, jíž je záruka za jakost zboží (garantija kačestva tovara; viz § 470 a násl. GK). Systematiku právní regulace kupní smlouvy v GK lze spatřovat v tom, že zákonodárce se snažil vždy spojit, ať už do ustanovení jednoho paragrafu, nebo dvou následujících po sobě, úpravu určité povinnosti jedné ze stran a bezprostředně po ní následky porušení této povinnosti; např. v § 465 GK nalezneme úpravu množství zboží, které má být předáno, a následující § 466 GK obsahuje následky porušení části smlouvy o množství zboží; § 467 GK se týká sortimentu zboží a § 468 GK stanoví následky porušení části smlouvy o sortimentu atp.

119

Viz Bejček, J. Obchodní závazky. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 285. Takováto dohoda je neplatná – viz § 574 odst. 2 občanského zákoníku. 121 Viz §§ 429 – 432 ObchZ. 122 Viz § 429 odst. 1 ObchZ. 123 Tak jak je to v našem obchodním zákoníku: po úpravě vad zboží následuje tzv. zákonná odpovědnost za vady, dále záruka za jakost, právní vady zboží atd. 120

34

V ust. § 470 GK se předpokládá existence dvou možných druhů záruk za jakost prodávaného zboží; jeden je založen bezprostředně na zákoně, druhý na smlouvě. Pod zárukou za jakost zboží je třeba chápat „slib prodávajícího (výrobce) udržovat zboží v náležité (nadležaščeje) jakosti v mezích záruční doby, a při jejím snížení – odstraňovat vady prodaného zboží, zjištěné v průběhu časové působnosti záruky, za účelem obnovení dané jakosti“.124 Lze vypozorovat určitou podobnost ruské úpravy záruky za jakost (zákonné a smluvené) s naší úpravou odpovědnosti prodávajícího za vady a záruky za jakost, ovšem s tím rozdílem, že ruská záruka za jakost se týká, jak název napovídá, pouze vad kvality; ve vztahu k ostatním faktickým vadám a vadám právním se aplikují zákonná ustanovení upravující následky porušení (jednotlivých) povinností z kupní smlouvy a nutně také ustanovení obecná o odpovědnosti za porušení závazků125. Vedle těchto dvou druhů záruk za jakost se v ruské právní úpravě setkáme i se zárukou výrobce zboží předvídanou řadou právních předpisů, především zákonem o ochraně práv spotřebitelů.

4.2 Odpovědnost za vady

A. Prodávající odpovídá za vadu, kterou má zboží v okamžiku přechodu nebezpečí škody na zboží na kupujícího, a za vadu, jestliže byla způsobena porušením povinností prodávajícího, a to i když vznikne po přechodu nebezpečí škody. Dokázat, že zboží mělo vadu v okamžiku přechodu nebezpečí škody, je povinen kupující. Poskytnutí vadného plnění prodávajícím způsobuje změnu obsahu závazku způsobem, který odpovídá nárokům kupujícího z vadného plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením, pokud dříve nezanikne odstoupením od smlouvy, má-li kupující toto právo. Účelem existence těchto nároků je zajištění ochrany kupujícího tím, že prodávající buď odstraní vady, anebo ke zhojení následků vadného plnění dojde jinak126. Jestliže prodávající nesplní svou povinnost dodat zboží (vč. dokladů) smluvené nebo v souladu s obchodním zákoníkem, má zboží vady. Vady zboží jsou děleny na vady faktické (vady kvality, kvantity, balení, v dokladech, a rovněž dodání jiného zboží se považuje za 124

Viz Institut gosudarstva i prava Rossijskoj akademii nauk. Kommentarij k graždanskomu kodeksu Rossijskoj Federacii časti vtoroj. Konsultant Pljus. Vysšaja Škola [elektronická databáze na CD-ROM]. Technologija 3000, serija 100. 2004-2005. Moskva: ZAO „Konsultant Pljus“ 2005. Program informační podpory ruské vědy a vzdělání. 125 Viz Hlava 25 GK se shodným názvem. Tato hlava obsahuje, mimo jiné, i obecnou právní úpravu náhrady škody jako jednu z forem občanskoprávní odpovědnosti; blíže viz např. Egorov, N. D., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 1. 6-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 640 an. 126 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 256.

35

vadu) a vady právní (je-li zboží zatížené právem třetí osoby bez souhlasu kupujícího). O vadu množstevní se jedná tehdy, jestliže prodávající dodal méně, než je stanoveno v přepravním dokladu, dokladu o předání zboží nebo v prohlášení prodávajícího. Naopak o vadu nejde, pokud sice dodal méně, ale v uvedených dokladech je uvedeno skutečně dodané množství, stejně tak vadou není dodání zboží v rámci množstevní tolerance. Pokud prodávající dodal větší množství zboží, jde o konkludentní návrh na změnu smlouvy127 a kupující se může rozhodnout, přijme-li veškeré zboží nebo přebytečné množství odmítne. Z § 422 odst. 1 ObchZ vyplývá, že vadou v dokladech je pouze vada v dokladech nutných k užívání zboží; jde-li o vadnost dokladů nezbytných k nakládání se zbožím, potom prodávající vůbec nesplní povinnost dodat128. Co se týče vad právních, ty mohou spočívat především v právu vlastnickém, zástavním či zadržovacím třetí osoby k prodávané věci. Ochrana práv třetích osob z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví je ovládána teritoriálním principem: o právní vadu zboží jde v případě, že právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví požívá právní ochrany podle právního řádu státu, na jehož území má prodávající sídlo nebo místo podnikání, nebo v případě, že prodávající v době uzavření smlouvy věděl nebo musel, že toto právo požívá právní ochrany podle právního řádu státu, na jehož území má kupující sídlo nebo místo podnikání nebo podle právního řádu státu, kam zboží mělo být dále prodáno nebo kde mělo být užíváno. V rámci odpovědnosti prodávajícího za vady existují i skutečnosti vylučující jeho odpovědnost, nejde tedy o odpovědnost absolutní. Těmito liberačními důvody je jednak situace, kdy při výrobě zboží byly použity

věci předané kupujícím a prodávající při

vynaložení odborné péče nemohl odhalit nevhodnost těchto věcí nebo na ni kupujícího upozornil, ale kupující trval na jejich použití; druhým liberačním důvodem je skutečnost, že kupující v době uzavření smlouvy o těchto vadách věděl nebo musel vědět, přitom však nejde o vady týkající se vlastností zboží, jež zboží mělo mít podle smlouvy. Liberačním důvodem u odpovědnosti za právní vady je jednak skutečnost, že kupující o právu třetí osoby věděl v době uzavření smlouvy, a jednak situace, kdy prodávající byl podle smlouvy povinen při plnění svých povinností postupovat podle podkladů, které mu předložil kupující. Existenci liberačních důvodů je povinen prokázat prodávající, pokud se chce své odpovědnosti za vady zboží zprostit.

127

Viz Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 257. 128 Tamtéž, s. 258.

36

B. Podle obecného pravidla ustanoveného Občanským zákoníkem RF prodávající odpovídá za vady zboží, které vznikly do okamžiku jeho předání kupujícímu, nebo jestliže byly způsobeny příčinami, jež vznikly do tohoto okamžiku129. Břemeno dokazování zde leží na kupujícím. Toto pravidlo se vztahuje všeobecně jak na vady faktické, tak i právní. Ve vztahu k vadám kvalitativním § 470 odst. 1 GK stanoví, že zboží, které je prodávající povinen kupujícímu předat, musí odpovídat požadavkům § 469 GK130 v okamžiku předání kupujícímu, jestliže jiná doba určení souladu zboží s těmito požadavky není stanovena kupní smlouvou, a v „rozumné“ době musí být vhodné (prigodnym) k účelům, k nimž se zboží takového druhu obvykle používá. Jde o záruku za jakost vyplývající ze zákona. Jestliže existuje zároveň smluvní záruka za jakost, použití záruky za jakost ze zákona je omezeno na dva případy: při zúžení obsahu smluvní záruky ve srovnání se zákonnou a po uplynutí doby působnosti smluvní záruky, v případě, že je kratší než doba působnosti záruky ze zákona. Ke kritériu „rozumnosti“ záruční lhůty, ve které zboží může být užíváno ke svému přímému účelu, Komentář k 2. části GK131 uvádí, že tato stanovená doba je individuální v závislosti na druhu zboží, k němuž je vztahována. V souladu se zákonem ji lze zkrátit pouze na dobu dvou let. V případech, kdy není „rozumnost“ zákonné záruční doby stanovena zákonem nebo jiným právním předpisem, může být určena stranami ve smlouvě; při absenci daného ujednání ve smlouvě se použijí zvyklosti v obchodním styku, znalecké posudky či jiná kritéria běžná v obchodní praxi. Zákonem nebo zákonem stanoveným způsobem může být předvídána povinnost ke stanovení doby, po jejímž uplynutí se zboží považuje za nevhodné k použití132. Tato doba použitelnosti (srok godnosti) plní dvě funkce: jednak garantuje soulad zboží s požadavky na jakost závaznými pro prodávajícího, a jednak prodejci (nebo výrobci) stanoví zákaz prodeje zboží po uplynutí dané doby, a také před jejím uplynutím, ale v nedostatečné době pro použití kupujícím ke stanovenému účelu133. Doba použitelnosti začíná běžet ode dne výroby zboží. Od doby použitelnosti je třeba odlišovat dobu životnosti (srok služby) zboží. Rozumí se jí doba, v průběhu které se výrobce zavazuje zabezpečit spotřebiteli možnost použití zboží ke stanovenému účelu a nést odpovědnost za podstatné vady vzniklé jeho vinou. Podle zákona o 129

Takovou příčinou mohou být např. souvislosti s konstrukčním řešením daného výrobku. Tj. požadavkům týkajících se jakosti zboží – viz kapitola týkající se práv a povinností stran. 131 Institut gosudarstva i prava Rossijskoj akademii nauk. Kommentarij k graždanskomu kodeksu Rossijskoj Federacii časti vtoroj. Konsultant Pljus. Vysšaja Škola [elektronická databáze na CD-ROM]. Technologija 3000, serija 100. 2004-2005. Moskva: ZAO „Konsultant Pljus“ 2005. Program informační podpory ruské vědy a vzdělání. 132 Viz §§ 472 – 473 GK. 133 V souladu se zákonem o ochraně práv spotřebitelů je výrobce povinen stanovit dobu použitelnosti na potraviny, kosmetické zboží a zboží parfumerie, léky, spotřební chemii a jiné podobné zboží. 130

37

ochraně práv spotřebitelů je výrobce povinen ustanovit dobu životnosti na výrobky dlouhodobého užívání, jež po uplynutí určité doby mohou představovat nebezpečí života, zdraví spotřebitele, způsobit škodu na majetku nebo životnímu prostředí. Je zakázán prodej zboží, na které měla být stanovena doba životnosti, ale nebyla. Doba životnosti začíná běžet ode dne prodeje spotřebiteli, v případě, že takto nelze určit, potom ode dne výroby zboží.

4.3 Záruka za jakost

A. Jak již bylo řečeno výše, záruka za jakost není upravena obchodním zákoníkem; lze ji sjednat ve smlouvě nebo také může vzniknout jednostranným prohlášením prodávajícího, zejména ve formě záručního listu. Tento projev vůle prodávajícího musí mít písemnou formu a musí obsahovat určení délky záruční doby. Obchodní zákoník považuje za převzetí závazku ze záruky i vyznačení délky záruční doby nebo doby trvanlivosti nebo použitelnosti dodaného zboží na jeho obalu. Pokud však je ve smlouvě nebo záručním prohlášení uvedena jiná záruční doba než doba uvedená na obalu, pak platí doba stanovena smlouvou nebo záručním prohlášením. Jestliže není ve smlouvě nebo záručním prohlášení určen počátek běhu záruční doby, potom začíná běžet ode dne dodání zboží, a je-li prodávající povinen zboží odeslat, pak běží ode dne dojití zboží do místa určení. Ke stavění běhu záruční doby dochází v případě, že kupující nemůže užívat zboží pro vady, za které odpovídá prodávající. Co se týče věcného rozsahu záruky za jakost, určující je obsah smlouvy nebo záručního prohlášení prodávajícího. Může být vymezen různě: může být stanoveno, na které vlastnosti zboží se vztahuje nebo naopak nevztahuje, může být i určena různá záruční doba na různé zárukou kryté vlastnosti. Zárukou za jakost prodávající přebírá závazek, že zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému nebo obvyklému účelu, anebo že dodané zboží si určité vlastnosti zachová po určitou dobu. Podle Plívy134 je možné, aby věcný rozsah záruky byl určen obojím způsobem současně. Přikláním se k jeho názoru, neboť z obchodního zákoníku nevyplývá opak. Liberačním důvodem u záruky za jakost je skutečnost, že vady byly způsobeny vnějšími událostmi, které nastaly po přechodu nebezpečí škody na zboží, a tyto vnější události nezpůsobil ani prodávající, ani osoby, s jejichž pomocí plnil svůj závazek. Zákonná odpovědnost za vady a záruční odpovědnost za vady jsou dva samostatné instituty, mohou tedy existovat vedle sebe135 a existují mezi nimi jisté odlišnosti: nároky ze záruky kupujícímu vznikají pouze v případě, že se na tyto vlastnosti vztahuje záruka, naproti 134 135

Plíva, S. Záruka za jakost v obchodním zákoníku. Právo a podnikání, 1996, č. 3, s. 8. Tamtéž.

38

tomu nároky ze zákonné odpovědnosti za vady vznikají, jestliže se vada týká jakékoliv vlastnosti, kterou má zboží mít podle smlouvy nebo obchodního zákoníku. Další rozdíl mezi těmito instituty spočívá v tom, že záruka se zásadně, na rozdíl od zákonné odpovědnosti za vady, vztahuje i na vady vzniklé po přechodu nebezpečí škody na zboží a během záruční doby. B. Záruka za jakost založená smlouvou je v Občanském zákoníku RF vymezena analogicky zákonné záruce: prodávající se zavazuje předat kupujícímu zboží, které vyhovuje požadavkům jakosti stanovených v § 469 GK, a to v průběhu určité záruční doby (garantijnyj srok) stanovené smlouvou. Zákon předpokládá, že záruka za jakost se vztahuje na všechny součásti (kompletního) výrobku, pokud není něco jiného sjednáno ve smlouvě. Smluvní záruky výrobků analogických výrobkům se zárukou výrobce nesmí být kratší délky, než je doba trvání této záruky výrobce za jakost136. Není-li něco jiného stanoveno smlouvou, záruční doba začíná běžet od okamžiku předání zboží prodávajícím. Délka trvání záruční doby nemusí být stanovena pouze smlouvou (nebo výrobcem zboží), může být určena rovněž obligatorními požadavky normativních aktů (zejména GOSTami); tyto záruční doby mají relativněimperativní charakter, tj. mohou být změněny smlouvou pouze na stranu jejich rozšíření, resp. prodloužení137. Jestliže se chce prodávající zprostit své odpovědnosti ze záruky za jakost, je jeho věcí, aby dokázal, že vady zboží vznikly po předání zboží kupujícímu (následkem porušení pravidel používání nebo skladování, jednáním třetích osob nebo vis major).

4.4 Oznámení vad a uplatnění nároků z vad

A. O povinnosti kupujícího prohlédnout zboží již byla zmínka v kapitole o právech a povinnostech stran. Její uskutečnění je nezbytné ke zjištění tzv. zjevných vad zboží a jejich následnému oznámení prodávajícímu. Prohlídku je kupující povinen provést řádně a s odbornou péčí, aby mohly být zjištěny zjevné vady v širším rozsahu, než jsou vady zjistitelné běžnou prohlídkou138. Jestliže kupující zboží neprohlédne nebo nezařídí, aby bylo prohlédnuto v době přechodu nebezpečí škody na zboží, může uplatnit nároky z vad zjistitelných při této prohlídce, jen když prokáže, že tyto vady mělo zboží již v době přechodu 136

Institut gosudarstva i prava Rossijskoj akademii nauk. Kommentarij k graždanskomu kodeksu Rossijskoj Federacii časti vtoroj. Konsultant Pljus. Vysšaja Škola [elektronická databáze na CD-ROM]. Technologija 3000, serija 100. 2004-2005. Moskva: ZAO „Konsultant Pljus“ 2005. Program informační podpory ruské vědy a vzdělání. 137 Viz Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 29. 138 Viz Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. II. Praha: Codex Bohemia, 1998, s. 268.

39

nebezpečí. Dalším následkem neprovedení prohlídky a neoznámení zjevných vad ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ poté, kdy měl kupující zjevné vady zjistit při prohlídce, je oprávnění prodávajícího namítnout v soudním řízení tuto skutečnost139. Tyto následky však nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží (§ 428 odst. 3 ObchZ). Povinnost vady včas oznámit prodávajícímu, neboli povinnost reklamovat, se týká také vad, na které se vztahuje záruka za jakost. Reklamační lhůta je obchodním zákoníkem stanovena jako lhůta „bez zbytečného odkladu“ poté, kdy kupující vady zjistil, nebo měl zjistit při prohlídce (ale ve skutečnosti nezjistil), nebo kdy vady mohly být zjištěny později pro případ vad skrytých. Pro oznámení vad skrytých je navíc stanovena dvouletá objektivní lhůta, resp. záruční doba u vad, na které se vztahuje záruka za jakost. Pro reklamaci vad právních platí lhůta „bez zbytečného odkladu“ od doby, kdy se kupující dověděl o uplatnění práva třetí osoby k prodanému zboží. Obchodní zákoník nestanoví náležitosti oznámení vad ani jeho formu; pro praxi však lze doporučit písemnou formu v zájmu kupujícího. Součástí oznámení vad zpravidla bude i uvedení nároků, jež kupující uplatňuje vůči prodávajícímu, pokud ne, je třeba je oznámit bez zbytečného odkladu po oznámení vad. Pro úpravu nároků z vad zboží obchodní zákoník rozlišuje, zda dodání zboží s vadami představuje porušení smlouvy podstatným nebo nepodstatným způsobem. Co se považuje za podstatné porušení smlouvy, se stanoví poněkud složitě v ust. § 345 odst. 2 ObchZ140. Jde o případy, kdy „strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.“ Při podstatném porušení povinností prodávajícího má kupující tyto nároky: -

požadovat dodání náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a odstranění právních vad;

-

požadovat opravu zboží, jde-li o vady opravitelné;

-

požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo

-

odstoupit od smlouvy.

Volba mezi nároky náleží zásadně kupujícímu, musí ji však oznámit včas (tj. ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení), jinak má nároky 139

Neoznámením vad práva kupujícího z odpovědnosti za vady nezanikají, dochází však k oslabení jejich soudní vymahatelnosti. 140 Lze však přímo ve smlouvě konkrétně stanovit, co se považuje za její podstatné porušení, nebo to může vyplynout z formulace smlouvy.

40

z vad zboží pouze jako při nepodstatném porušení smlouvy. Tuto volbu nemůže kupující měnit bez souhlasu prodávajícího, výjimkou jsou však dva případy. V prvním jde o situaci, kdy se po zvolení odstranění vady opravou zboží ukáže, že vady jsou neopravitelné nebo že by s jejich opravou byly spojeny nepřiměřené náklady; tehdy může kupující požadovat dodání náhradního zboží, pokud o to požádá bez zbytečného odkladu poté, co mu prodávající tuto skutečnost sdělil. Druhý případ se vztahuje na situace, kdy prodávající neodstraní vady zboží ani v přiměřené dodatečné lhůtě nebo před jejím uplynutím oznámí, že vady neodstraní; potom může kupující odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny. Při dodání náhradního zboží je prodávající oprávněn požadovat, aby mu na jeho náklady kupující vrátil vyměňované zboží zásadně ve stavu, v jakém mu bylo dodáno. Tuto povinnost však kupující nemá, jestliže ke změně stavu zboží nedošlo jednáním či opomenutím kupujícího, nebo jestliže ke změně stavu zboží došlo v důsledku řádné prohlídky, příp. jestliže před objevením vad kupující zboží nebo jeho část prodal nebo zboží zcela nebo zčásti spotřeboval či pozměnil; v tomto posledně uvedeném případě je kupující povinen k majetkovému vyrovnání ve výši, v níž měl z použití zboží prospěch, a vrátit neprodané nebo nespotřebované či pozměněné zboží. Nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami; pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění. Slevu z kupní ceny může kupující žádat bez ohledu na to, byla-li již kupní cena zaplacena; při požadavku na vrácení části kupní ceny odpovídající výši slevy, má rovněž nárok žádat úroky stanovené smlouvou nebo v souladu s obchodním zákoníkem. Kupující má také právo nezaplatit část kupní ceny, jež by odpovídala jeho nároku na slevu, a to do doby odstranění vad, jestliže požadoval opravu zboží nebo dodání náhradního zboží. Odstoupení od smlouvy je možné za podmínky, že kupující vady včas oznámil a může zboží vrátit ve stavu, v jakém je obdržel, s výjimkami výše uvedenými u dodání náhradního zboží. Odstoupit od smlouvy lze výjimečně i u nepodstatného porušení smlouvy dodáním vadného zboží za předpokladu, že vady nejsou odstraněny ani v dodatečně poskytnuté přiměřené lhůtě a kupující prodávajícího upozorní na úmysl od smlouvy odstoupit. Při nepodstatném porušení smlouvy dodáním vadného zboží může kupující požadovat: -

dodání chybějícího zboží,

-

odstranění ostatních vad zboží (opravu, náhradní zboží, příp. odstranění právní vady),

-

slevu z kupní ceny.

41

Odstranění vad opravou nebo dodáním náhradního zboží uskutečňuje prodávající podle své volby, avšak zvolený způsob odstranění vad nesmí způsobit kupujícímu vynaložení nepřiměřených nákladů. Tyto vady může odstranit podle své volby jen do doby, než kupující uplatní nárok na slevu nebo odstoupí od smlouvy. Co se týče vztahu odpovědnosti za vady zboží (příp. záruky za jakost), smluvní pokuty a odpovědnosti za škodu, obchodní zákoník stanoví v § 440 ObchZ dvě základní zásady. Za prvé, že nároky z vad zboží se nedotýkají nároku na náhradu škody141 nebo na smluvní pokutu, a za druhé, že uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. B. Občanský zákoník RF nemá ustanovení o kupní smlouvě, jež by upravovalo povinnost kupujícího k prohlídce zboží, komentář ke 2. části GK142 však uvádí, že mezi povinnosti, které musí kupující uskutečnit v souvislosti s přijetím zboží, je třeba přiřazovat i úkony k prohlídce zboží. Dále také uvádí, že na vady zboží, které mohly být zjištěny během prohlídky při přijetí zboží, se nevztahuje ust. § 477 GK o lhůtách zjištění vad předaného zboží (viz dále). Dle mého soudu se proto ust. § 477 GK vztahuje pouze na vady skryté (tj. ty, které nebyly zjištěny při prohlídce), ačkoli jsem se s tímto (nám známým) členěním vad v ruské právní nauce dosud nesetkala. Prohlídka zboží bude nicméně zřejmě nezbytná, jestliže má kupující dodržet lhůty ke zjištění vad předaného zboží, o kterých hovoří § 477 GK. Včasné zjištění vad je nutnou podmínkou pro právoplatné uplatnění nároků kupujícího z vad zboží, pokud něco jiného nevyplývá ze zákona nebo smlouvy. Lhůty ke zjištění vad začínají běžet poté, co kupující zboží přijal. Pokud na zboží není stanovena záruční doba nebo doba použitelnosti, je třeba zjistit vady v „rozumné“ lhůtě, avšak do dvou let ode dne převzetí kupujícím, anebo v delší lhůtě, je-li taková stanovena zákonem nebo kupní smlouvou. Lhůta k objevení vad zboží, které je přepravováno, se určuje ode dne dodání zboží na místo určení. Jestliže je na zboží stanovena záruční doba, kupující má právo uplatnit nároky z vad zboží při zjištění vad v průběhu této záruční doby. Shodným pravidlem se řídí i zjištění vad zboží, na které je stanovena doba použitelnosti. Prodávající nese odpovědnost za vady i v případě, že vady byly zjištěny po uplynutí smluvené záruční doby, avšak v rozmezí dvou let ode dne předání zboží, pokud kupující dokáže, že vady (anebo příčiny vad) vznikly do okamžiku tohoto předání zboží. 141

Avšak kupující, kterému vznikl nárok na slevu z kupní ceny, není oprávněn požadovat náhradu zisku ušlého v důsledku nedostatku vlastnosti zboží, na něž se sleva vztahuje. 142 Viz Institut gosudarstva i prava Rossijskoj akademii nauk. Kommentarij k graždanskomu kodeksu Rossijskoj Federacii časti vtoroj. Konsultant Pljus. Vysšaja Škola [elektronická databáze na CD-ROM]. Technologija 3000, serija 100. 2004-2005. Moskva: ZAO „Konsultant Pljus“ 2005. Program informační podpory ruské vědy a vzdělání.

42

O povinnosti kupujícího vyrozumět prodávajícího o vadném plnění smlouvy, resp. o faktických vadách zboží (§ 483 GK) již byla řeč v kapitole věnující se právům a povinnostem stran. Oznámit vady je třeba ve lhůtě stanovené, jinak v „rozumné“ po zjištění vad. Kritériem včasnosti zjištění skutečnosti porušení smlouvy je charakter a účel zboží. Pokud kupující nesplní povinnost vyrozumění prodávajícího, má prodávající právo odmítnout zcela nebo zčásti uspokojit nároky kupujícího, jestli dokáže, že nesplnění této povinnosti kupujícím způsobilo nemožnost uspokojení jeho nároků nebo vyvolalo nesrovnatelné náklady v porovnání s těmi, které by nesl, kdyby byl včas vyrozuměn. Povinnost vyrozumět prodávajícího však zatěžuje kupujícího pouze v těch případech, když prodávající nevěděl a nemohl vědět o porušení smlouvy. Ruský občanský zákoník rozlišuje podstatné a běžné vady (suščestvennyje i obyčnyje nedostatki) pro úpravu nároků z vad zboží143. Za podstatné vady je třeba považovat takové nedostatky, které nelze odstranit vůbec nebo bez nepřiměřených nákladů či ztráty času nebo objevující se vícekrát nebo znova po jejich odstranění a další podobné vady (§ 475 odst. 2 GK). Všechny ostatní vady zboží se považují za běžné. Existence běžné vady u prodaného zboží nedává kupujícímu právo odstoupit od smlouvy či žádat výměnu zboží. Možnosti kupujícího jsou zde omezeny právem žádat přiměřenou slevu z kupní ceny, bezplatné odstranění vad zboží v rozumné lhůtě nebo náhradu vlastních nákladů na odstranění vad zboží. Volba mezi nároky náleží kupujícímu. Přiměřenou slevou z kupní ceny se rozumí stanovení ceny v odpovídajícím poměru k obecné kupní ceně s přihlédnutím k reálné možnosti používání věci k danému účelu. Při bezplatném odstranění vad zboží prodávajícím se použije měřítko dovedení úrovně jakosti zboží následkem odstranění zjištěných vad do úrovně předvídané ust. § 469 GK. Při odstranění vad zboží samotným kupujícím nahrazované náklady musí odpovídat tržní ceně prací souvisejících s odstraněním vad, ceně použitých materiálů a jiných nutných výdajů realizovaných v místě provedení daných prací.144 Při existenci právních vad zboží má kupující právo odstoupit od smlouvy nebo na slevu z kupní ceny. Občanský zákoník RF rovněž stanoví nárok kupujícího požadovat odebrání věci prodávajícímu, jestliže poslední odmítá kupujícímu předat individuálně určenou věc (§ 398 GK), dále žádat přiznání povinnosti plnit in natura v následujících případech: jestliže 143

Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005, s. 33. 144 Institut gosudarstva i prava Rossijskoj akademii nauk. Kommentarij k graždanskomu kodeksu Rossijskoj Federacii časti vtoroj. Konsultant Pljus. Vysšaja Škola [elektronická databáze na CD-ROM]. Technologija 3000, serija 100. 2004-2005. Moskva: ZAO „Konsultant Pljus“ 2005. Program informační podpory ruské vědy a vzdělání.

43

prodávající odmítl předat zboží; prodávající předal zboží v menším množství, než stanoví smlouva; je porušena povinnost kompletnosti (žádat dokompletování zboží v rozumné lhůtě); povinnost kompletu zboží (žádat doplnění kompletu zboží v rozumné lhůtě); povinnost dodat v náležitém obalu či zabalení (požadovat zabalení zboží).

4.5 Závěrečné poznámky, shrnutí

Ruská i česká právní úprava odpovědnostních vztahů v rámci kupní smlouvy se vyznačuje zásadní dispozitivností regulace. Ačkoli má ruská právní úprava kupní smlouvy a odpovědnosti jinou strukturu, jinou systematiku a uspořádání právních norem a institutů, obsahově, nebo-li svou podstatou se příliš neliší od české úpravy; domnívám se, že často lze dospět ke stejným závěrům, co se týče práv a povinností stran, věcného a časového rozsahu odpovědnosti za vady či záruky za jakost atd. Rozdílnost obou regulací spatřuji zejména v podrobnosti úpravy, a to v neprospěch ruského pozitivního práva. Kupříkladu, z Občanského zákoníku RF se nedozvíme, jak je posuzováno dodání jiného zboží než smluveného, zda-li musí být záruka za jakost či oznámení o vadách v písemné formě, může-li záruka za jakost vzniknout i z jednostranného prohlášení prodávajícího či jen ze smlouvy; zvláštně působí i možnost vzniku smluvní záruky za jakost bez určení záruční doby; prohlídka zboží není upravena vůbec. Výhodou je naopak ruská úprava v jediném zákoně, na rozdíl od našeho, mnohdy komplikovaného, vztahu mezi občanským a obchodním zákoníkem, například rozdělení právní úpravy odpovědnosti za škodu mezi tyto zákoníky145 či obchodněprávní úprava odpovědnosti ze smluv upravených pouze občanským zákoníkem. De lege ferenda by bylo vhodné zabývat se těmito problémy. Ve vztahu k ochraně kupujícího, dle mého názoru, možno konstatovat podobnou úroveň zajištění právní ochrany. V obou obchodněprávních úpravách je odpovědnost prodávajícího za vady pojímána jako objektivní, nikoli však absolutní; jsou stanoveny jisté liberační důvody – shodně např. vědomí kupujícího o vadách zboží v době uzavření smlouvy či způsobení vadnosti zboží (po přechodu nebezpečí škody) vnějšími událostmi. Ve prospěch zajištění nároků kupujícího působí rovněž stavění běhu záruční doby v případě, že kupující nemůže užívat zboží pro vady, za které odpovídá prodávající; pojetí odpovědnosti za prodlení; zákaz uzavření dohody o omezení či vyloučení odpovědnosti za úmyslné porušení závazku před jeho porušením (§ 401 odst. 4 GK). 145

Blíže k této problematice viz např. Bejček, J. Nad interpretačními úskalími odpovědnosti za škodu v obchodních vztazích. Právní rozhledy, 2000, č. 9, s. 371-377.

44

5 ZÁVĚR

Vezmeme-li v úvahu, že oba státy, tj. jak Česká republika, tak i Rusko, jsou smluvními stranami Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, dalo by se předpokládat, že jejich právní úpravy kupní smlouvy jsou do značné míry harmonizovány a jsou si podobné; při bližším zkoumání však narazíme na řadu rozdílů, což vyplývá nejen z odlišného vývoje právní doktríny a názorových proudů (byť v rámci jednoho kontinentálního systému práva), ale také z rozdílného historického a společenského vývoje obou zemí. Tato práce však vzhledem ke svému rozsahu nemohla postihnout veškeré rozdíly obou úprav; cílem bylo vymezení nejpodstatnějších odlišností a jejich posouzení z pohledu českého právníka. Rovněž nebylo v mých silách zabývat se v této práci každým jednotlivým typem ruské kupní smlouvy zvlášť, jejich charakteristické znaky ale nebylo možno neuvést. Zásadním rozdílem obou právních úprav je rozdílné pojetí obchodního práva v systému práva; českou právní naukou je chápáno jako samostatné právní odvětví s vlastním kodexem, v ruském právu jde o pododvětví občanského práva s regulací kupní smlouvy v Občanském zákoníku RF, jež se aplikuje i na smlouvy uzavírané mezi podnikateli, byť mnohdy se speciální úpravou právě pro tuto skupinu možných subjektů smlouvy. Obecná pravidla uzavírání a vzniku kupní smlouvy jsou bez větších rozdílů, avšak české obchodní právo nestanoví povinnost uzavřít kupní smlouvu. Předmět kupní smlouvy v ruském právu má širší záběr, než je tomu u české obchodní kupní smlouvy, což nemusí být vždy výhodou, nicméně nevidím důvod, proč by se naše obchodní kupní smlouva (de lege ferenda) nemohla vztahovat i na nemovitosti146, příp. jasně vymezit pojetí energií jakožto předmětu kupní smlouvy. Přestože se v ruské literatuře hovoří o významných změnách v právu v souvislosti s přijetím nového Občanského zákoníku RF (tedy tím vydaným po změně režimu v 90. letech 20. stol.), nelze se zbavit dojmu, že v řadě případů spíše připomíná úpravu v našem, již zrušeném, hospodářském zákoníku, patrné jsou i stopy většího formalismu a ochranářské tendence státu na úkor smluvní svobody (především v některých typech ruské kupní smlouvy, např. smlouvě o „kontraktacii“) ve srovnání s naší úpravou. Pro ochranu kupujícího je však důležité, že i v ruském právním řádu jsou stanovena zvláštní pravidla směřující k ochraně spotřebitele, jichž je třeba použít vždy. Jak již bylo uvedeno v jiných částech práce, bylo by vhodné se de lege ferenda v české obchodně-právní úpravě zabývat otázkou formy obchodní smlouvy v případě její změny či 146

Mohla by být například upravena jako zvláštní typ kupní smlouvy v ObchZ podobně jako smlouva o prodeji podniku.

45

zrušení, a také zřetelnějším stanovením okamžiku splnění peněžitého závazku placeného prostřednictvím banky nebo pošty. Více vyhovující se z hlediska zabezpečení právní jistoty jeví písemná změna či zrušení smlouvy, která byla uzavřena v písemné formě, podobně jako je tomu v ustanovení § 40 odst. 2 občanského zákoníku ČR. Nárok na zaplacení sjednané kupní ceny vzniká prodávajícímu vůči kupujícímu, jakmile je cena splatná bez ohledu na to, byla-li na ni vystavena faktura147, pokud se ve smlouvě kupující s prodávajícím nedohodli jinak, např. že povinnost kupujícího zaplatit ji vzniká doručením faktury jako podkladu pro placení; v opačném případě platí ust. § 450 ObchZ. Jestliže však v praxi dochází ve většině případů k placení až na základě prodávajícím vystavené a odeslané faktury, bylo by vhodné, dle mého názoru, na to pamatovat i v zákonné (dispozitivní) úpravě pro případ, že si strany ve smlouvě v tomto směru nic nesjednají. Z pohledu ruské právní úpravy je, dle mého názoru, významným nedostatkem neexistence zákonných ustanovení regulující povinnost kupujícího provést prohlídku zboží co nejdříve po dodání zboží. V Občanském zákoníku RF nenajdeme explicitně vyjádřenou povinnost a zároveň i právo kupujícího (které je prodávající povinen respektovat) provést prohlídku zboží148 po jeho převzetí kupujícím, přestože má rozhodující význam pro včasné zjištění a oznámení vad zboží a tím i úspěšné uplatnění nároků z vadného plnění smlouvy druhou stranou. Povinnost k prohlídce zboží je výkladem ustanovení § 484 GK zahrnována pod povinné úkony kupujícího v souvislosti s přijetím zboží. Domnívám se také, že by bylo vhodné do budoucna zvažovat doplnění ustanovení Občanského zákoníku RF o podobná ustanovení jako je naše podpůrná úprava množstevní pětiprocentní tolerance v obchodním zákoníku. Jestliže si totiž strany v kupní smlouvě nic v tomto směru nedohodnou a podpůrná zákonná úprava neexistuje, mohlo by se stát sporným určení toho, zda došlo k plnění řádnému, anebo bylo zboží dodáno ve větším či menším množství než stanoví smlouva. Ruská právní úprava se nezmiňuje ani o tzv. plnění aliud, tedy dodání zboží jiného než stanoveného smlouvou, a jeho právních následcích. Dalším nedostatkem ruské právní úpravy kupní smlouvy je absence ustanovení o nabytí vlastnického práva kupujícím ke zboží, přestože převod vlastnického práva je jedním z pojmových znaků kupní smlouvy i jednou ze základních povinností prodávajícího. Vychází se zde z obecných ustanovení GK o vlastnickém právu. Také podpůrnou zákonnou úpravu

147

Viz Štenglová, I. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. 2. vydání. Praha: ASPI, 2005. s. 122. 148 A už vůbec nenajdeme zmínku o povinnosti k prohlídce zboží s „vynaložením odborné péče“, tedy s vyššími požadavky na profesionála - podnikatele.

46

místa a doby dodání zboží prodávajícím nenalezneme u regulace kupní smlouvy, nýbrž v obecných ustanoveních GK o závazcích. Co se týče jednotlivých práv a povinností stran kupní smlouvy, dle mého názoru jsou upravena vesměs obdobným způsobem v ruském i českém právu; odlišností je např. různé podpůrné vymezení lhůty k dodání zboží; možnost peněžního vyjádření množství zboží v ruské úpravě; vymezení dokladů vztahujících se ke zboží v zákoně; podpůrná zákonná úprava jednotlivých druhů plateb v Občanském zákoníku RF149. Obdobně jsou řešeny instituty jako je přechod nebezpečí škody na zboží a přechod vlastnického práva ke zboží na kupujícího i možnost odmítnout převzetí zboží kupujícím v určitých zákonem nebo smlouvou předvídaných situacích. Obchodní zákoník se zmiňuje o možnosti smluvního sjednání povinnosti zajistit závazek zaplatit kupní cenu, Občanský zákoník RF zase o možné smluvní povinnosti pojistit zboží a následku nesplnění této povinnosti povinnou stranou. V obou srovnávaných právních řádech nalezneme úpravu odpovědnosti prodávajícího za vady prodaného zboží, zákonem předvídanou možnost smluvní záruky za jakost zboží a také postup při reklamaci a nároky kupujícího z vad zboží. Očima českého právníka se může ruská zákonná úprava odpovědnosti za vady na první pohled jevit jako nesystematická až chaotická150, při pozornějším pohledu však nalezneme nezbytná ustanovení pro zajištění ochrany práv kupujícího z vad zboží srovnatelné úrovně s naší právní regulací. Nechybí ani zakotvení odpovědnosti za škodu v ruském občanském právu. S ohledem na výše uvedené lze, podle mého názoru, učinit závěr, že ruská úprava obecné kupní smlouvy, její pojetí i povinnosti prodávajícího a ochrana kupujícího, jimž měla tato práce věnovat zvýšenou pozornost, neobsahuje velké množství podstatnějších rozdílů v komparaci s českou obchodní kupní smlouvou a rovněž stanoví dostatečné způsoby právní ochrany zájmů stran151.

149

Na tomto místě bych chtěla podotknout, že při přípravě hlavy 46 GK obsahující úpravu plateb se přihlíželo k ustanovením mezinárodních bankovních pravidel a také obyčejům používaným v mezinárodní bankovní praxi: Jednotným pravidlům pro dokumentární akreditivy, Jednotným pravidlům pro inkasa obchodních dokumentů, a také k ustanovením Jednotného směnečného zákona atd.; viz Braginskij, M. I., Vitrjanskij, V. V. Dogovornoe pravo. Kniga vtoraja: Dogovory o peredače imuščestva. M.: Statut, 2005, s. 40 an.; lze tedy předpokládat jistou harmonizaci ruské právní úpravy s těmito nestátními prostředky práva mezinárodních obchodníků. 150 Bohužel právní úprava odpovědnosti za vady zřejmě nestojí příliš v centru zájmu ruské právní nauky vzhledem k prostoru věnovanému této problematice v ruské právnické literatuře. 151 Jinou otázkou je však reálná vymahatelnost práva v Rusku, to ovšem není tématem této práce.

47

6 CIZOJAZYČNÉ RESUMÉ

Темой дипломной работы является сравнение правового регулирования договора купли-продажи

в

чешском

и

российском

коммерческих

правах.

Основное

регулирование договора купли-продажи по чешскому праву находится в коммерческом кодексе ЧР (§§ 409-470), по российскому праву в Гражданском кодексе Российской Федерации (ст. 454-566). Гражданский кодекс РФ содержит общие положения о куплепродаже и отдельные виды договора купли-продажи, которыми являются: розничная купля-продажа, поставка товаров, поставка товаров для государственных нужд, контрактация, энергоснабжение, продажа недвижимости, продажа предприятия. Общие положения о купле-продаже применяются всегда, если положения об отдельных видах не указывают другое. Императивное положение § 409 коммерческого кодекса ЧР устанавливает существенные условия коммерческого договора купли-продажи, которые должен содержать любой договор купли-продажи заключенный согласно коммерческому кодексу ЧР. Этими являются: определение предмета договора (движимая вещь, товар); обязанность продавца по передаче предмета договора покупателю; обязанность продавца по переносу права собственности на товар; согласование обязанности покупателя по оплате товара; определение цены договора или из переговоров о заключении договора должна вытекать воля сторон к его заключению и без определения

цены.

В

российской

правовой

науке

происходит

дискуссия

о

существенных условиях договора купли-продажи, по общему правилу закрепленному ст. 432 ГК, существенными являются условия о предмете договора, условия, которые названы в законе или иных правовых актах как существенные или необходимые для договоров данного вида, а также все те условия, относительно которых по заявлению одной из сторон должно быть достигнуто соглашение . Ст. 454 абз. 1 ГК устанавливает, что по договору купли-продажи продавец обязуется передать вещь (товар) в собственность покупателю, а покупатель обязуется принять этот товар и уплатить за него определенную денежную сумму (цену). Сторонами коммерческого договора купли-продажи в чешском праве могут стать принципиально предприниматели, в российском праве достаточно, чтобы лишь одна из сторон являлась предпринимателем. Общее регулирование заключения договора куплипродажи одинаковое в обоих правовых регулированиях: оферта должна быть достаточно определенной, выражать волю лица быть обязан в случае принятия, 48

содержать существенные условия договора, быть адресована одному или больше определенным лицам. Договор считается заключенным в момент получения акцепта. Рядом с этим существуют в

российском праве и некоторые специальные правила

заключения договора, напр. у договора энергоснабжения или договора поставки товаров для государственных нужд. В соответствии с коммерческим кодексом ЧР продавец обязан в первую очередь передать товар покупателю своевременно и в согласованном месте, в согласованном количестве, в согласованном или законом установленном качестве и исполнении, передать покупателю относящиеся к товару документы и предоставить возможность покупателю приобрести право собственности на проданный ему товар. Согласно российскому

законодательству,

продавец

обязан

передать

покупателю

товар

определенный договором в установленном количестве, ассортименте, качестве, комплектности и комплекте, таре и (или) упаковке, и если иное не предусмотрено договором купли-продажи, продавец обязан одновременно с передачей вещи передать ее принадлежности, а также относящиеся к ней документы. В обоих правовых регулированиях покупатель приобретает право собственности принципиально, если иное не договорено, как только ему товар передан. Продавец обязан передать покупателю товар свободным от любых прав третьих лиц, за исключением случая, когда покупатель согласился принять такой товар. Основной обязанностью покупателя является оплата цены товара и принятие товара. Другие обязанности могут вытекать из договора или закона, напр. обязанность по сотрудничестве, обеспечение обязанности по оплате товара или обязанность застрахования товара. Соответсвенно чешскому коммерческому кодексу покупатель обязан осмотреть товар как можно скорее после перехода риска случайной гибели товара; в российском праве эта обязанность покупателя не установленна прямо законом, но в соответствии с толкованием положения ст. 484 ГК в число действий, которые необходимы с его стороны для обеспечения передачи и получения товара, должны включаться и действия по осмотру товара в ходе его принятия. Покупатель по чешскому правовому регулированию отвечает за любой недостаток, который имеет товар в момент перехода риска случайной гибели товара на покупателя, и за недостаток, если он был вызван нарушением обязанностей продавца, хотя недостаток возник после перехода риска случайной гибели товара. В соответствии с Гражданским кодексом РФ продавец отвечает за недостатки товара, если покупатель докажет, что недостатки товара возникли до его передачи покупателю, или по 49

причинам, возникшим до этого момента. Ответственность продавца может основаться также предусмотренной договором купли-продажи гарантией качества товара (по чешскому праву и предусмотренной односторонним заявлением), что товар будет в течение определенного срока либо пригодным для договором предусмотренных целей или для целей, для которых товары такого рода обычно используются, либо сохранит определенные качественные свойства. Законом не предусмотрен гарантийный срок на товар, однако покупатель должен скрытые недостатки обнаружить в пределах двух лет со дня передачи товара (явные недостатки при осмотру товара в ходе его принятия) и известит об этом продавца, иначе право покупателя от недостатков товара не может быть присуждено. В обоих правовых регулированиях установлена обязанность покупателя известить продавца о недостатках переданного товара – по чешскому праву в сроке «без лишней отсрочки»; по российскому праву «в разумный срок». Для регулирования требований, связанных с недостатками товара, чешский коммерческий кодекс различает, представляет ли передача товара с недостатками нарушение договора существенным или несущественным образом; Гражданский кодекс РФ различает существенные и обычные недостатки. В случае существенного нарушения договора покупатель может потребовать замены товара ненадлежащего качества товаром, соответствующим договору; исполнения обязанности по передаче товара свободным от прав третьих лиц; ремонта товара; соразмерного уменьшения покупной цены; отказаться от исполнения договора. Наличие в проданной вещи обычных недостатков не дает права покупателю на расторжение договора или на замену товара. Выбор конкретного требования принадлежит принципиально покупателю.

50

7 SEZNAM LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ

I. Česká literatura

1. Bejček, J. Na co myslet v kupní smlouvě. Právní rádce, 1993, č. 3. s. 9-11. 2. Bejček, J. Nad interpretačními úskalími odpovědnosti za škodu v obchodních vztazích. Právní rozhledy, 2000, č. 9. s. 371-377. 3. Bejček, J. Obchodní závazky. (Obecná úprava a kupní smlouva). 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 357 s. ISBN 80-210-0601-3. 4. Bejček, J. Odpovědnost za vady a kupní smlouva. Obchodní právo, 1993, č. 5, s. 2-10. 5. Bejček, J. Odpovědnost za škodu v obchodních vztazích. Právní praxe, 1993, č. 9. s. 508-524. 6. Bejček, J. Povinnosti kupujícího z kupní smlouvy. Obchodní právo, 1993, č. 7. s. 2-8. 7. Bejček, J. Povinnosti prodávajícího z kupní smlouvy. Obchodní právo, 1993, č. 6. s. 2-9. 8. Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. 551 s. ISBN 80-7179-746-4. 9. Csiriková, M., Koníčková, N. Rusko-český právnický slovník. Praha: Linde, 2002. 527 s. ISBN 80-7201-354-8. 10. Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: Prospektrum, 1997. 1312 s. ISBN 80-7175-059-X. 11. Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl IV. 1. vydání. Praha: Polygon, 2002. 1024 s. ISBN 80-7273-071-1. 12. Eliáš, K. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 4. přepracované. a rozšířené vydání podle stavu k 1. 4. 2004. Praha: Linde, 2004. 946 s. ISBN 80-7201-475-7. 13. Knappová, M. a kol. Občanské právo hmotné 1. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, 2005. 524 s. ISBN 80-7357-127-7. 14. Kopáč, L. Dodání zboží podle obchodního zákoníku. Právní rádce, 1993, č. 6. s. 1215. 15. Kulhavý, F. Pojetí obchodní kupní smlouvy. Právo a podnikání, 1996, č. 6. s. 21-25. 16. Macek, J., Rozlivková, L. Kupní smlouva podle obchodního zákoníku. I. část. Právní praxe v podnikání, 1993, č. 3. s. 1-8.

51

17. Marek, K. Kupní smlouva podle obchodního zákoníku. Příl. Právní rádce, 2002, č. 1. s. I-VIII. 18. Marek, K. Limitace náhrady škody (podle obchodního zákoníku). Ekonom, 1995, č. 51. s. 63. 19. Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. 4. aktualizované vydání. Brno: MU, 2003. 316 s. ISBN 80-210-3064-X. 20. Marek, K. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. 2. vydání. Brno: MU, 2006. 419 s. ISBN 80-210-4004-1. 21. Marek, K. Smluvní typy hlavy druhé třetí části obchodního zákoníku. 3. dotisk 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 347 s. ISBN 80-210-1749-X. 22. Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. II. díl. 2. přepracované vydání. Praha: Codex Bohemia, 1998. 425 s. ISBN 80-85963-59-0. 23. Plíva, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, 2006. 336 s. ISBN 80-7357-2028. 24. Plíva, S. Záruka za jakost v obchodním zákoníku. Právo a podnikání, 1996, č. 3. s. 812. 25. Pohl, T. Odpovědnost za vady a obchodní zákoník. Bulletin advokacie, 1993, č. 1. s. 10-16. 26. Šišková, N. Základy ruského práva a ruské právnické terminologie aneb ruské právní minimum. Vysokoškolská učebnice. Praha: ASPI Publishing., 2000. 212 s. ISBN 8086395-01-4. 27. Šroufková, M. a kol. Rusko-český česko-ruský slovník. Dotisk 1. vydání. Praha: LEDA, 2003. 979 s. ISBN 80-85927-41-1. 28. Štenglová, I. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. 2. vydání. Praha: ASPI, 2005. 268 s., ISBN 80-7357-108-0.

II. Ruská literatura

1. Abramov, V. A. Sdelki. Dogovory. Objazatelstva: Juridičeskij kommentarij. 6-e izd., dop. i pererab. M.: Izdatelstvo „Os-89“, 2004. 240 s. ISBN 5-86894-943-0. 2. Braginskij, M. I., Vitrjanskij, V. V. Dogovornoe pravo. Kniga pervaja: Obščie položenija. 2-je izd. M.: Statut, 2005. 842 s. ISBN 5-8354-0016-0. 3. Braginskij, M. I., Vitrjanskij, V. V. Dogovornoe pravo. Kniga vtoraja: Dogovory o peredače imuščestva. M.: Statut, 2005. 797 s. ISBN 5-8354-0024-1. 52

4. Egorov, N. D., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 1. 6-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005. 776 s. ISBN 5-98032-911-0. 5. Kommentarij k Graždanskomu kodeksu Rossijskoj Federacii. Časti pervaja – tretja. Pod red. E. L. Zabarčuka. M.: Izdatelstvo “Ekzamen”, 2005. 960 s. ISBN 5-47200600-7. 6.

Lomidze, O. G. Dogovor kupli-prodaži. M.: IKC „MarT“, 2005. 128 s. ISBN 5-24100644-3.

7. Popondopulo, V. F. Kommerčeskoe (predprinimatelskoe) pravo: Učebnik. M.: Jurist, 2005. 668 s. ISBN 5-7975-0586-X. 8. Sidorova, V. N. Dogovor kupli-prodaži.SPb.: Piter, 2004. 80 s. ISBN 5-469-00052-4. 9. Valjavina, E. Ju., Eliseev, I. V. [i dr.]. Graždanskoe pravo: učeb.: v 3 t. T. 2. 4-e izd., pererab. i dop. M.: TK Velbi, Izd-vo Prospekt, 2005. 848 s. ISBN 5-98032-379-1. 10. Vitrjanskij, V. Suščestvennye uslovija dogovora. Chozjajstvo i pravo, 1998, No. 7. s. 3-12. 11. Zacharina A. V. Dogovor kupli-prodaži. Učet. Nalogi. Arbitraž: Praktičeskoje posobie. M.: ZAO IKC „DIS“, 2003. 144 s. ISBN 5-9569-0001-6.

III. Další prameny

1. ABBYY Lingvo [počítačový program]. Ver. 9.0. Multilingual Electronic Dictionary. ABBYY Software, 2003. 2. Konsultant Pljus. Vysšaja Škola [elektronická databáze na CD-ROM]. Technologija 3000, serija 100. 2004-2005. Moskva: ZAO „Konsultant Pljus“ 2005. Program informační podpory ruské vědy a vzdělání. 3. PC Translator 2002 [počítačový program na CD-ROM]. LangSoft&SOFTEX Software. Vyrobeno ve spolupráci s firmou METEOR Software. 4. StudentASPI [program na DVD]. Ver. 9. Praha: ASPI, 2006, stav k 16. 11. 2006. 5. Минимальный размер оплаты труда в РФ [online]. webové stránky společnosti Arbis [citace k 3.3.2007]. Dostupný z: .

53

8 SEZNAM ZKRATEK

aj.

a jiné

an., a násl.

a následující

a pod., apod.

a podobně

atd.

a tak dále

atp.

a tak podobně

č.

číslo

ČR

Česká republika

GOST

Státní standardy Ruské federace

GK

Občanský zákoník Ruské federace

kol.

kolektiv

např.

například

ObchZ

obchodní zákoník České republiky

odst.

odstavec

OST

odvětvové standardy Ruské federace

příp.

případně

resp.

respektive

RF

Ruská federace

s.

strana

STP

standardy podniků Ruské federace

tj.

to je(st)

tzn.

to znamená

tzv.

tak zvaný

ust.

ustanovení

vč.

včetně

z., zák.

zákon

54