Diplomová práce. Dětská delikvence v ČR po roce Psychologické a právní problémy

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo Katedra právní teorie

Diplomová práce Dětská delikvence v ČR po roce 1989. Psychologické a právní problémy. Ivana Cásková 2010

1

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Dětská delikvence v ČR po roce 1989. Psychologické a právní problémy. zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury“. V Prostějově dne 31.03.2010

…………………………………. Ivana Cásková 2

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí diplomové práce JUDr. Drahomíře Houbové, CSc., za její rady, pomoc a vstřícnost při zpracovávání diplomové práce. Poděkování patří i mé rodině, která mě po celou dobu studia podporovala a také všem, kteří mi napomáhali při získávání údajů pro praktickou část mé práce.

3

Obsah Úvod TEORETICKÁ ČÁST 1. Definice základních pojmů 1.1. kriminalita, delikvence, juvenilní delikvence 1.2. dítě, mladistvý, mládeţ, mladý dospělý, osoby blízké věku mladistvému 1.3. dětská delikvence, charakteristické rysy dětské delikvence 2. Vybraná období vývoje dítěte a dospívajícího 2.1. předškolní období 2.2. mladší školní období 2.3. období dospívání 3. Příčiny dětské delikvence 3.1. biologické faktory 3.2. psychologické faktory 3.3. sociální prostředí 3.3.1. rodina 3.3.2. škola a volný čas 3.3.3. vrstevníci 3.4. situační faktory 4. Prevence dětské kriminality 4.1. rozdělení (druhy) prevence v kriminalitě 4.1.1. třídění podle obsahového zaměření 4.1.2. třídění podle okruhu adresátů 4.2. způsob organizování prevence kriminality v ČR 5. Represe delikvence dětí a mladistvých PRAKTICKÁ ČÁST 6. Vývoj kriminality mládeţe na území ČR v letech 2000 – 2009 6.1. Statistiky kvantitativních změn kriminality mládeţe v ČR v letech 2000 – 2009 6.2. Statistiky kvalitativních změn kriminality mládeţe v ČR v letech 2000 – 2009 7. Vývoj kriminality mládeţe v Prostějově v letech 2000 – 2009 7.1. Statistiky kvantitativních změn kriminality mládeţe v Prostějově v letech 2000 – 2009 7.2. Statistiky kvalitativních změn kriminality mládeţe v Prostějově v letech 2000 – 2009 8. Činnost Probační a mediační sluţby v Prostějově 8.1. Organizování a výkon dohledu trestního opatření obecně prospěšných prací v Prostějově 8.2. Dohled probačního úředníka v Prostějově 8.3. Probační programy v Prostějově Závěr Resumé Seznam pouţitých pramenů

5 7 7 8 11 14 14 16 18 21 21 22 23 24 24 25 26 27 28 28 30 31 34 38 39 44 51 51 54 60 60 62 63 65 66 68

4

Úvod Kriminální chování dětí a mládeţe je v posledních letech často diskutovaným tématem. Není divu. Média neustále informují o nejrůznějších případech od drobných krádeţí aţ po brutální násilné činy, páchané nezletilými delikventy. Z novinových článků i televizních reportáţí je patrná neustále se zhoršující situace v této oblasti. Stoupá brutalita a sniţuje se věk dětských „zločinců”. Je situace opravdu tak špatná nebo jsme jen s postupem doby a vývojem informačních technologií lépe informováni a situace se tak dramaticky nezhoršuje? Protoţe se ve svém volném čase věnuji práci s dětmi a tato problematika mě zaujala, rozhodla jsem se na tuto otázku hledat odpověď a jako téma své diplomové práce jsem si vybrala právě problematiku zabývající se dětskou delikvencí. Chtěla jsem zmapovat situaci a zjistit, zdali je současný stav opravdu tak alarmující a je-li nutno se obávat dalšího vývoje. Téma mé diplomové práce tedy zní: Dětská delikvence v ČR po roce 1989. Psychologické a právní problémy. Práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou vymezeny základní pojmy jako delikvence, kriminalita, dítě, mladistvý, mládeţ a mnoho jiných, které se celou prací prolínají a popsány charakteristické rysy dětské delikvence. Následuje kapitola o vybraných vývojových obdobích dítěte a dospívajícího. Ačkoli vývoj člověka začíná jiţ obdobím prenatálním a pokračuje

novorozeneckým,

kojeneckým, batolecím, předškolním atd., blíţe vymezuji pouze fáze věku předškolního, školního a dospívání. Je to z toho důvodu, ţe aţ v těchto obdobích můţeme u dětí spatřovat zárodky uvědomělého delikventního chování. Další kapitola se zabývá příčinami dětské delikvence, rozdělenými na biologické, psychologické a sociální. Poslední zmíněná oblast je velice rozmanitá, proto je podkapitola sociálních příčin dále členěna na rodinu, školu a volný čas a na závěr vliv vrstevníků. Závěr kapitoly sleduje působení situačních faktorů, které taktéţ mohou sehrát jistou roli při delikventním jednání dětí. Předposlední kapitola teoretické části je věnována prevenci dětské kriminality.Zde jsou rozděleny druhy prevence kriminality podle obsahového zaměření na prevenci sociální, situační a viktimologickou a dle okruhu adresátů na prevenci primární, sekundární a terciární. Závěr celé teoretické části potom patří represi dětské delikvence. Na teoretickou část pak navazuje část praktická. Obsahuje

statistické údaje, jejichţ

vyhodnocováním pak mapuji vývoj kriminality dětí a mladistvých na území celé ČR v letech 2000 aţ 2009. Statistické údaje jsem se rozhodla pro lepší přehlednost zobrazit v tabulkách a grafech. Z nich se pak budu snaţit vyhodnotit jakým směrem se kriminalita mládeţe ubírá a

5

jaké jsou v současnosti trendy dětské delikvence. Stejnou problematikou a zpracováním statistických údajů z let 2000 aţ 2009 se věnuji i v následující kapitole, která se ale zaměřuje pouze na okres Prostějov, z něhoţ pocházím. Poslední kapitola praktické části se taktéţ zabývá okresní problematikou a to činností Probační a mediační sluţby v Prostějově. Zde se zaměřím na 3 základní činnosti, které jsou spojeny s dětmi a mladistvými a to na ukládání a výkon trestního opatření obecně prospěšných prací, dohled probačního úředníka a na probační programy, které jsou v Prostějově realizovány. To vše ještě doplňuji několika statistickými údaji za poslední 4 roky. Vzhledem ke skutečnosti, ţe páchání trestných činů ať uţ dětí nebo dospělých je jevem provázejícím celé dějiny, můţeme si jen těţko myslet, ţe tento problém dokáţeme radikálním způsobem vyřešit. Kriminalita jako společenský problém zde vţdycky byla a bude. Je ale důleţité snaţit se maximálním vyuţitím všech dostupných opatření situaci v této oblasti co nejvíce dostat pod kontrolu a zamezit jejímu zhoršování. Cílem mé práce tedy není nalezení způsobu, jak dětskou delikvenci nějak výrazně sníţit nebo snad dokonce vymýtit , ale spíše zaměření se na skutečné a objektivní zhodnocení trendů v této oblasti, s důrazem na poslední desetiletí, které vychází pouze z oficiálních statistik, a tím poskytnout objektivní pohled na současný stav a další směřování vývoje v oblasti dětské delikvence. Byla bych ráda, pokud by např. má práce pomohla těm, kdo se touto problematikou zajímají, k získání reálného pohledu, oproštěného od subjektivních názorů a stanovisek bez ohledu na „popularizaci“ tohoto tématu, prezentovanou v médiích.

6

1. Definice základních pojmů Na začátku bych ráda vymezila několik důleţitých pojmů, které se budou prolínat celou mou prací a jejichţ vysvětlení povaţuji za nezbytné pro pochopení a lepší orientaci v textu. Zároveň se v závěru této kapitoly věnuji základní charakteristice dětské delikvence a jejích typických rysů. 1.1 kriminalita, delikvence, juvenilní delikvence kriminalita Většina kriminologů se shoduje na tom, ţe kriminalita patří mezi sociálně patologické jevy.1 Rozumí se jí úhrn sociálně škodlivých jevů, které máme stanoveny v trestních kodexech. Kriminalita je tedy souhrn jednání, které trestní právo posuzuje jako trestné činy (v průběhu minulých období to byly zločiny, přečiny, přestupky a provinění). Jedním slovem ji můţeme také označit jako zločinnost.2 Dalším pojmem, který spojujeme s kriminalitou a mládeţí, je prekriminalita. Jsou to „činy jinak trestné, kterých se dopouštějí děti před dosaţením trestní odpovědnosti a které, pokud by ji spáchaly osoby starší, by byly povaţovány za trestné činy.“ U nás se o prekriminalitu jedná, pokud by ji jedinec spáchal do dovršení 15 let svého věku.3 delikvence Širším a mladším pojmem, neţli je pojem kriminalita, je delikvence. Delikvenci obecně označujeme jako protiprávní jednání. Tento pojem se v kriminologické literatuře objevil na konci devatenáctého století a zahrnuje v sobě dva druhy jednání. Tím prvním druhem jednání jsou delikty (i civilní), jde tedy o skutky, které zahrnují odpovědnost za náhradu škody v právu občanském a za druhé je to delikvence, kterou známe pod pojmem kriminalita.4 Tento termín pochází z latinského slova delinques, coţ znamená „ten, který se dopustil přestupku“. Delikventní chování tedy můţeme povaţovat za vcelku výstiţný termín pro mírné označení přestupků prováděných dětmi a dospívajícími.5

1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 20. ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Pelhřimov : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. s. 11. 3 tamtéţ, s. 11-12. 4 tamtéţ, s. 11. 5 KOUDELKOVÁ, A. Psychologické otázky delikvence. Praha : Victoria Publishing, 1995. s. 36. 2

7

Pojem delikvence se původně vyskytoval především v právních kruzích. V dnešní době se však usadil v sociálních vědách a v psychopatologii, z nichţ vytlačuje dosud pouţívaný termín porucha chování.6 „Označuje se jím antisociální chování, které můţe, nebo nemusí, být spojeno s právními důsledky, přičemţ delikvencí se zpravidla rozumí mírnější porušení právních nebo morálních norem, zejména dětmi nebo dospívajícími, zatímco termínu kriminalita se pouţívá jiţ pro závaţné přestupky, trestné činy, u dospělých osob ( zpravidla nad 24 roků věku).”7 Za rozhodující pro vymezení pojmu delikventní chování pokládá psychologie motivaci jedince. I kdyţ pravou motivaci lze odhalit jen těţko, je nutno poukázat na závaţný aspekt, a to ţe bezohledné jednání, i kdyţ není právně postiţitelné, můţe mít mnohdy mnohem horší důsledky a být zlovolnější neţ tzv. trestný čin či právní přestupek.8 Psychologové definují delikvenci mnoha způsoby. Jedním z nich je nedostatek ve funkci svědomí, čili jakási slabost superega. Tento názor vychází z přesvědčení, ţe „jedinec nezvnitřnil normy a zákazy platné ve společnosti, v níţ ţije, ţe se neidentifikoval s hodnotami rodičů a vychovatelů, ţe vyhledává uspokojení svých potřeb na úkor reality a morálky.“ Další z psychologických definicí pojímá delikvenci jako agresi obrácenou navenek. Je to tedy agrese směřující proti společenským normám, autoritě rodičů , vychovatelů a jiným osobám. Tato forma agrese bývá někdy označována také jako agrese alloplastická, coţ znamená, ţe jedinec řeší vnější situace agresivním způsobem.9 juvenilní delikvence „ Juvenilní delikvencí jsou označovány přestupky mladých osob, zpravidla do šestnácti aţ osmnácti let, které měly za následek, ţe se mladistvý dostal k soudnímu řízení.”10 1.2 dítě, mladistvý, mládež, mladý dospělý, osoby blízké věku mladistvému V trestněprávní a kriminologické literatuře můţeme najít několik pojmů, které nám vymezují období dětství a dospívání, se kterými je třeba se seznámit. Jde tady především o pojmy dítě, mladistvý, mládeţ a mladý dospělý (blízký věku mladistvému). Tyto jiţ zmiňované pojmy však nejsou s ohledem na odlišnosti právních úprav jednotlivých států vymezeny jednotně. Základní definice některých z těchto pojmů dokonce nelze najít ani 6

KOUDELKOVÁ, A. Psychologické otázky delikvence. Praha : Victoria Publishing, 1995. s. 35. tamtéţ 8 KOUDELKOVÁ, A. Psychologické otázky delikvence. Praha : Victoria Publishing, 1995. s. 36. 9 tamtéţ 10 KOUDELKOVÁ, A. Psychologické otázky delikvence. Praha : Victoria Publishing, 1995. s. 35. 7

8

v zákoně nebo ve významném mezinárodním dokumentu a nebo nemusí mít vţdy shodný význam.11 dítě Pojem dítě je vymezen v Úmluvě o právech dítěte v čl. 1 jako „kaţdá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenţ se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaţeno dříve.“12 V naší právní úpravě se můţeme s pojmem dítě setkat zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kde je v § 126 definován jako osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak.13 Někdy bývá pojem dítě pouţíván pro označení osob, které jsou pro nedostatek věku trestně neodpovědné, v ČR se tohoto označení pouţívá pro děti mladší 15 let.14 V trestním řízení tedy můţeme pod pojmem dítě nalézt fyzickou osobu před dovršením 15 let věku, která spáchala čin jinak trestný a není trestně odpovědná. Trestní řád tuto kategorii osob označuje jako „osoby, které pro nedostatek věku nejsou trestně odpovědné.“ V občanskoprávním řízení je však moţné jim uloţit ochrannou výchovu. Osoby této věkové kategorie také v některých skutkových podstatách poţívají zvýšené trestněprávní ochrany jako oběti a dále pak podléhají v trestním řízení zvláštnímu reţimu při výslechu svědka.15 mladistvý Tímto pojmem je označována věková kategorie osob, které spáchaly trestný čin, jsou jiţ trestně odpovědné, ale jejich postavení v rámci trestního práva je modifikováno, a to zejména jak u základů trestní odpovědnosti a jejích následků, tak i v trestním řízení. Tyto modifikace jsou upraveny v rámci obecných trestních předpisů či přímo ve speciálních zákonech 16, jako např. zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů, který mladistvého ve svém §2 odst.1 písm. c) definuje jako „ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku.“17

11

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 267. Úmluva o právech dítěte (rezoluce OSN 44/25, přijatá 20.11.1989), sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. 13 zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TZ) 14 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 267. 15 ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Pelhřimov : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. s. 12. 16 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 267. 17 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen ZSVM) 12

9

mládež ZSVM pod pojmem mládeţ rozumí děti a mladistvé.18 Mládeţí se tedy většinou rozumí osoby od narození do dovršení osmnácti let věku.19 mladý dospělý S touto věkovou kategorií se můţeme setkat v právních úpravách některých států, či v kriminologii. Zpravidla se jedná o osoby, které trestný čin spáchaly mezi 18. a 21. rokem věku a proto mají v systému trestního práva postavení dospělého. U těchto osob však existuje moţnost zmírnění jejich postavení, a to zejména v oblasti sankcí, kde na ně za určitých okolností můţe být aplikována speciální úprava pro mladistvé. Důvodem těchto zmírnění jsou poznatky z oblasti psychologie a sociologie, které nám ukazují, ţe je obtíţné stanovit průměrnou hranici dospělosti. K těmto poznatkům bezesporu přispívá i to, ţe v poslední době díky stále se zvyšujícím nárokům na kvalifikaci a dalším společenským změnám dochází k neustálému prodluţování doby, kdy mladý člověk ukončuje své vzdělání, nastupuje do zaměstnání, zakládá rodinu a získává stabilní sociální postavení, coţ jsou dozajista atributy spojené právě s dosaţením dospělosti. Toho všeho člověk v dnešní době dosahuje kolem 25. roku věku , kdy se zároveň ztrácí vliv subkultury mládeţe na jedince a ukončuje se i integrace člověka do společnosti. Díky všem těmto atributům se vyskytují snahy o to, aby se věková hranice kategorie mladých dospělých zvýšila na 25 let a také o to, aby se tato věková kategorie zahrnula do systémů speciálního trestního práva pro mládeţ. V širším smyslu tedy můţeme zahrnout pod pojem mládeţ i věkovou kategorii mladých dospělých.20 osoby blízké věku mladistvému České právo nezná kategorii mladých dospělých, vyskytuje se však u nás termín osoby blízké věku mladistvých. Tento termín u nás můţeme najít v trestním zákoníku, kde se uvádí, ţe „soud jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, ţe pachatel spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých.“21

18

§2 odst.1 písm. a) ZSVM KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 268. 20 tamtéţ 21 §41 písm. f) TZ 19

10

Zákon však tento termín nijak věkově nevymezuje. Soudní praxe ale tuto věkovou kategorii vykládá mnohem úţeji, neţ by odpovídalo kategorii mladých dospělých, a to jako osobu, která příliš nepřekročila 18. rok věku.22 1.3 dětská delikvence, charakteristické rysy dětské delikvence dětská delikvence Dětskou delikvencí se v uţším slova smyslu rozumí kriminalita dětí ( tzn. osob mladších patnácti let), jde tedy o případy, kdy dítě spáchá čin jinak trestný. V širším smyslu je však moţné pod tento pojem zahrnout i jednání, která trestným činem nejsou a to díky svému nízkému stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Můţe se tady jednat např. o přestupky, které se svými znaky podobají či snad dokonce odpovídají formálním znakům trestných činů. Pod pojem dětská delikvence lze také zařadit druhy nevhodného a pro budoucí vývoj dětí ohroţujícího chování, kterým jsou např. záškoláctví, poţívání alkoholických nápojů, útěky z domova atd.23 Obecně tedy můţeme říci, ţe dětská delikvence patří mezi nejzávaţnější sociálně patologické jevy a jedná se o poruchy v chování dětí, které se projevují jako porušování trestněprávních norem.24 charakteristické rysy dětské delikvence U této věkové skupiny osob je třeba počítat s vysokou mírou latentní kriminality, coţ znamená, ţe delikventní chování je mezi dětmi široce rozšířeno, ale málokdy je toto chování oficiálně registrováno. Je odhadováno, ţe dětská kriminalita a delikty spáchané mládeţí jsou 4x aţ 10x větší, neţ je uváděno v oficiálních statistikách.25 Lze tedy předpokládat, ţe delikvence mládeţe je mnohem větší neţ uvádějí oficiální statistiky.26 Na základě údajů o registrované kriminalitě a výsledků, které uvádějí kriminologické výzkumy, lze sledovat určité shodné rysy delikvence mládeţe.27 -

Co se týče pohlaví pachatelů, existují velké rozdíly mezi kriminalitou dívek a chlapců, a to jak v rozsahu, tak i v závaţnosti páchaných deliktů. Statistiky delikvence z let 1990 aţ 2003 uvádějí, ţe dívek u obţalovaných mladistvých bylo okolo 6 – 8 % .

22

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 268. tamtéţ, s. 266-267. 24 tamtéţ, s. 267. 25 tamtéţ, s. 269. 26 tamtéţ, s. 269. 27 tamtéţ, s. 269-270. 23

11

Z toho nám jasně vyplývá, ţe dívky se na kriminalitě podílejí ve výrazně menší míře než chlapci.28 -

Pokud budeme i nadále vycházet z údajů o registrované kriminalitě, můţeme z ní vysledovat, ţe delikvence dětí a mladistvých je vyšší mezi příslušníky některých etnických menšin, neţ by měla být vzhledem k jejich celkovému zastoupení ve společnosti.29

-

Dalším rysem dětské delikvence je, ţe u ní převažují méně závažné majetkové trestné činy, eventuálně činy jinak trestné, především krádeže. Na druhou stranu pokud se jedná o závaţné formy kriminality jako např. vraţdy a znásilnění, tak tyto se mezi mládeţí vyskytují zřídka.30

-

Mezi další znaky můţeme zařadit i skupinovost delikventního chování mládeţe. Tento znak platí zejména pro chlapce, protoţe dívky se mnohem častěji neţ chlapci dopouštějí delikventního chování individuálně (jednotlivě).31

-

Dětská delikvence se dále vyznačuje tzv. epizodickým charakterem, coţ znamená, ţe delikventní chování mládeţe je většinou spjato s obdobím dětství a dospívání a s tím souvisejícím sociálním a psychickým vývojem osobnosti a odezní samo aţ dosaţením dospělosti. Ze statistických údajů o kriminalitě můţeme vysledovat, ţe k jejímu poklesu dochází kolem 25. roku věku.32

-

O kriminalitě páchané mládeţí můţeme také říci, ţe ji má na svědomí jen velmi malá skupina tzv. intenzivních pachatelů.33

-

Typickým rysem dětské delikvence je i nedostatečná plánovitost přípravy trestného činu. Skutky jsou ve většině případů páchány bez promyšlené dlouhodobější přípravy a svědčí o tom např. náhodnost místa, , na kterém byl čin spáchán, volba špatného času pro provedení deliktu, pouţití nevhodných nástrojů či potřeb pro získání nebo ukrytí lupu, nedokonalá konspirace a zastření stop.34

-

Děti jsou také při páchání trestných činů velice emotivní a často mají potřebu se svými činy pochlubit na veřejnosti nebo ve společnosti vrstevníků a takové jednání pak mnohdy vede k jejich dopadení. Jejich emotivnost také často vede k tomu, ţe se

28

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 270. tamtéţ, s. 270. 30 tamtéţ, s. 270. 31 tamtéţ, s. 271-272. 32 tamtéţ, s. 272-273. 33 tamtéţ, s. 273. 34 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 380. 29

12

nechávají svést náhle vzniklou situací či podnětem a nedoceňují tak vzniklé nebezpečí. Mnohdy u nich hraje roli také touha po dobrodruţství a soutěţivost.35 -

Kriminalitu dětí provází téţ neadekvátnost jejich jednání. Mladí lidé mají tendenci k nekompromisnosti a radikalismu a k braní spravedlnosti do svých rukou. Nemají však dostatek ţivotních zkušeností, a proto bývá jejich jednání často revoltou proti světu dospělých s jejich hodnotami a normami.36

-

Důleţitým znakem dětské delikvence je i neschopnost odloţit uspokojení svých potřeb na pozdější dobu nebo se některých potřeb vzdát. Mladí pachatelé většinou nehodlají čekat na vhodnější konstelaci podmínek pro svůj záměr a chtějí rychle uspokojit své potřeby. Příčinou je jejich nedostatečná volní regulace, která by byla zaloţena na pevné prosociální hodnotové orientaci.37

-

Nemálo se u dětských pachatelů setkáváme také s neúměrnou tvrdostí a násilím, ať uţ vůči věcem či osobám. Mnohdy dokonce samotná hodnota odcizeného zboţí je jen nepatrná v porovnání se škodou způsobenou zbytečně při vloupávání do auta nebo obydlí.38

-

V současnosti se objektem zájmů a předmětem útoků stávají věci, které jsou atraktivní pro mladé lidi. Jedná se především o věci módní a značkové, které jim slouţí k naplňování určitého ţivotního stylu.39

35

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 380. tamtéţ, s. 382. 37 tamtéţ, s. 382. 38 tamtéţ, s. 382. 39 tamtéţ, s. 383. 36

13

2. Vybraná období vývoje dítěte a dospívajícího V této kapitole jsem se rozhodla popsat hlavní charakteristiky vybraných vývojových období dítěte. Zaměřila jsem se na období, ve kterých můţeme u jedince sledovat větší míru uvědomělého agresivního chování a tedy i jakési zárodky delikvence. Proto podrobněji rozebírám období předškolní, školní a dospívání dítěte. V nich se pak zaměřuji na socializace dítěte a jeho vztah k normám a pravidlům chování. 2.1. předškolní období Předškolní období trvá přibliţně od 3 do 6 let. Konec tohoto období bývá určen nástupem dítěte do školy. Věk šesti let sice s nástupem dítěte do školy souvisí, můţe se však pohybovat v rozmezí jednoho, výjimečně i více let. Dítě se v tomto období postupně uvolňuje z vázanosti na rodinu a rozvíjejí se u něj aktivity, které jiţ nejsou samoúčelné, ale umoţňují dítěti aby se uplatnilo a prosadilo mezi svými vrstevníky. V tomto období si dítě osvojuje běţné normy chování, znalost obsahu rolí a také se u něj setkáváme s jiţ přijatelnou úrovní komunikace. Na druhé straně je ale dětské myšlení stále ještě egocentrické a prelogické, vázané na subjektivní dojem dítěte a momentální situační kontext. Překonání těchto bariér je jedním z důleţitých úkolů předškolního období a předpokladem pro nástup do školy, který je pro dítě důleţitým vývojovým mezníkem.40 Socializace dítěte v tomto vývojovém období probíhá v prvé řadě v rodině. Ta pomáhá dítěti, aby si osvojilo základní normy chování, s nimiţ se postupně ztotoţňuje. Pro dítě je však zatím nejdůleţitější, jak bude za dodrţení těchto norem oceněno. Učí se především ţádoucím způsobům chování a respektu k právům ostatních. Jako vzor tohoto ţádoucího chování slouţí dítěti rodiče, se kterými se ztotoţňuje. Zároveň je tato doba obdobím, kdy se vázanost dítěte na rodinu a dospělé uvolňuje a děti ve větší míře navazují kontakt se svými vrstevníky. Při výběru kamarádů kladou důraz na shodu v oblasti potřeb a zájmů. Mezi vrstevníky pak dochází k rozdělení rolí a dítě se učí soupeřit a spolupracovat.41 Mezi 3 a 6 rokem ţivota dítěte, tedy ve věku předškolním, se začínají zřetelněji projevovat pohlavní rozdíly v míře útočnosti. Agresivnějším pohlavím bývají ve všech ohledech shledáváni chlapci.42 Počínaje raným dětstvím u nich agresivita s přibývajícím věkem roste. Můţeme také ale říci, ţe s rostoucím věkem mnoţství rvaček klesá, bohuţel však ale dochází 40

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 102. tamtéţ, s. 133. 42 KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Zlo na každý den: život s deprivanty. Praha : Galén, 2001. s.176. 41

14

k nárůstu těţšího násilného chování.43 Některé studie ale poukazují na nepřímou a skrytou agresivitu, které se dopouštějí v předškolním věku děvčata. Ta se projevuje především pomluvami a tzv. ostrakizováním (vyloučení soupeřky ze skupiny).44 Na konci předškolního věku dosahuje dítě dalšího vývojového stupně, který se vyznačuje tím, ţe dochází ke zvnitřnění základních norem, dítě se s nimi ztotoţňuje a je tedy schopno pociťovat vinu za neţádoucí chování. Tyto pocity viny jsou pak významným vývojovým mezníkem. Děti batolecího věku se za svoje přestupky styděly, avšak pouze v případě, kdy byly pokárány jinou osobou. Rozdíl tedy můţeme spatřovat v míře identifikace dítěte s těmito normami. „Pocity viny znamenají, ţe dítě začíná akceptovat určitá omezení jako bezvýhradně platná a samo pociťuje jejich porušení jako nepříjemné.“ Povaţuje tedy svoje chování,které je v souladu s normami za nezbytné i v případě, kdy není nikým viděno. Dochází k procesu, kdy se z vnější regulace stává regulace vnitřní. Ta funguje i za nepřítomnosti autoritativní osoby, coţ znamená ţe by se o provinění nikdo nedozvěděl. A tak se začíná rozvíjet dětské svědomí.45 Rozvoj dítěte v předškolním období je spojen s kontrolou a ovládáním agresivních sklonů. V tomto věku se můţeme u dětí setkat s různými druhy agresivních projevů. U mladších dětí jde o fyzickou agresi, u starších převaţuje agrese verbální.46 Většina dětských konfliktů se točí kolem ochrany vlastního majetku, především hraček. Agresivním chováním se dítě snaţí také získat pozornost jiných, ať uţ dětí či dospělých a probít si k nim cestu. Mimo jiné můţe být agresivita i výrazem ţárlivosti. Dítě se tímto způsobem bezmocně mstí svému sourozenci nebo kamarádovi, ţe získal větší pozornost. Agresivita většinou není vedena s úmyslem někomu ublíţit nebo něco dobýt, ale pouhým zájmem dítěte vidět, jaká bude výsledná reakce a co se bude po jeho chování dít. Tedy jde o jakýsi sociální pokus. Často ale pramení z pouhé nudy a nedostatečné moţnosti uplatnění a vyuţití.47 Pokud agresivní chování u dětí předškolního věku hodnotíme, musíme vzít v potaz několik jejích typických znaků, jako jsou motivace k takovému jednání, popř. návyk chovat se tímto způsobem, dále pak schopnost dítěte pochopit negativní důsledky svého jednání a v neposlední řadě také schopnost dítěte toto chování ovládat a volit přijatelnější způsoby

43

KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Zlo na každý den: život s deprivanty. Praha : Galén, 2001. s.179. tamtéţ, s. 176–177. 45 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 121. 46 tamtéţ, s. 124. 47 VANČUROVÁ-FRAGNEROVÁ, E. Psychologie předškolního dítěte a jeho výchova v rodině. 3. vyd. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1969. s. 160-161. 44

15

prosazování svých potřeb. Tyto všechny jiţ zmíněné schopnosti se v předškolním věku teprve začínají rozvíjet.48 2.2. školní období Škola je pro dítě první významnou institucí, do níţ se dostává a proto výrazně ovlivňuje další rozvoj dětské osobnosti. Je také důleţitým místem socializace, kde dítě získává nové a mnohdy i rozdílné zkušenosti, neţ jaké získalo v rodině. Nástupem do školy začíná pro dítě fáze, kdy se odpoutává od závislosti na rodině a její vliv postupně nahrazují jiné sociální skupiny.49 První z těchto skupin je bezesporu učitel, který se pro dítě stává nejdůleţitější osobou ve škole. Je to pro dítě nová autorita, která v určitém smyslu konkuruje autoritě rodičů. Další socializační skupinou jsou vrstevníci – spoluţáci. Jejich význam nabývá na významu později.50 Školní věk můţeme rozdělit na 3 fáze:51 1. mladší školní věk -

trvá od nástupu do školy, tj. 6 – 7 let do 8 aţ 9 let věku dítěte

2. střední školní věk -

trvá od 8 aţ 9 let do 11 aţ 12 let věku dítěte, coţ znamená do doby, kdy dítě přechází na základní škole na 2. stupeň a začíná dospívat

3. starší školní věk -

navazuje na období středního školního věku a trvá přibliţně do 15 let, tedy do ukončení základní školní docházky

Socializační vývoj dítěte probíhá ve školním období postupně. V tomto období nabývají na významu škola a její poţadavky, a proto se u dítěte rozvíjí takové vlastnosti a dovednosti, které mu v tomto směru pomáhají. Jde o to, aby se dítě dokázalo ve školním prostředí orientovat (tj. aby pochopilo, co se od něj vyţaduje) a také si osvojilo ţádoucí způsoby chování. Význam začíná mít i vliv vrstevníků, i kdyţ v mladším školním věku stále ještě převaţuje význam dospělých.52 Ve školním věku je třeba, aby si dítě kromě obecně platných norem osvojilo i pravidla, která určují jeho chování ve škole. Mezi těmito pravidly můţeme najít mnoho omezení, která by dítě mělo striktně dodrţovat. Z tohoto důvodu tedy mohou působit jako zátěţ. Díky rozvoji 48

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 124. tamtéţ, s. 148. 50 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : ASPI, 1998. s. 77. 51 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 148. 52 tamtéţ, s. 159. 49

16

logického myšlení se mění také vztah dětí ke všem pravidlům chování. Ty jsou jiţ chápána realisticky, ale o jejich obsahu děti zatím neuvaţují. Přijímají je taková, jaká jsou, protoţe jsou prezentovány lidmi, kteří jsou pro ně autoritou.53 Dětské chování ovlivňuje v tomto věku potřeba být pozitivně hodnocen a akceptován. Proto se děti v mladším školním období ochotně řídí tzv. morálkou hodného dítěte, které se chová v souladu s přáním autorit a je rádo, kdyţ je za takovéto chování oceněno. Sedmileté a osmileté děti jiţ dokáţí rozlišit postoje a názory jiných lidí a vědí, jak se mají chovat, aby jejich maminka, tatínek nebo paní učitelka byli spokojeni. Jejich motivace jiţ tedy není vázána pouze odměnou a trestem, ale je ovlivněna názorem určitého člověka.54 U dětí mladšího školního věku je moţné vypozorovat tzv. predelikventní chování, jako jsou např. drobné krádeţe, napadání spoluţáků, záškoláctví, negativní postoj k učiteli či lhaní dospělým. Toto negativní chování pak často pozitivně koreluje s pozdějším kriminálním chováním.55 Děti středního školního věku jsou jiţ schopné rozlišovat různé normativní systémy a v návaznosti na tyto situace dokáţí i přizpůsobit své chování. Budou tedy chápat, kdy je jaké chování přijatelné a ţádoucí. V tomto věku je zdůrazňována rovnost poţadavků, která je známá jako rovnostářský fanatismus. Spravedlnost je tedy chápána jako naprostá nivelizace nároků. Toto rovnostářství je typickým vývojovým projevem.56 Dětská skupina si ve středním školním věku vytváří svoje vlastní normy. Tyto normy jsou pak v rámci skupiny pro děti velice důleţité. Mají sice stále ještě menší význam neţ pravidla dospělých, ale v dětské skupině jsou respektovány. Aby kamarádi dítě přijali mezi sebe, musí se chovat poţadovaným způsobem, tzn. respektovat pravidla skupiny.57 Skupiny dětí středního školního věku jednají jako celek a jako celek také začínají prosazovat určité nápady. To znamená, ţe mohou dát společně najevo i odmítání a agresi, např. při útoku skupiny na méně oblíbeného nebo odlišného spoluţáka.V této době se tedy u dětí poprvé objevuje šikanování. To jsme sice mohli vypozorovat i dříve, ale jednalo se především o ojedinělé a impulzivní reakce.58 Hrozba moţné izolace a zavrţení je pro dítě tak silná, ţe se raději jednání celé skupiny podřídí. Hodnocení, které se pouţívá ve vrstevnické

53

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 161. tamtéţ, s. 162. 55 MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. et al. Sociální práce v praxi. Praha : Portál, 2005. s. 275. 56 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 162. 57 tamtéţ 58 tamtéţ, s. 195. 54

17

skupině, se začíná řídit vlastními pravidly a je pro dítě jiţ stejně významné jako hodnocení dospělých. Jedná se o jeden ze signálů nástupu puberty a o důleţitý vývojový mezník.59 Ve starším školním věku ţijí kluci a děvčata spíše v oddělených skupinkách. Jejich sráţky a projevy agresivity probíhají především uvnitř těchto skupin, tedy mezi stejným pohlavím. Aţ později, v období dospívání, se ve větší míře objevují sráţky mezi oběma pohlavími, přičemţ agresivním činitelem bývají označováni především chlapci. „Jakmile začne růst četnost schůzek chlapců s děvčaty, roste i četnost napadení dívek v jejich průběhu, včetně znásilnění.“60 2.3. období dospívání Období dospívání je přechodnou dobou mezi dětstvím a dospělostí. Toto období začíná přibliţně kolem 11 let dítěte a končí dosaţením dospělosti zhruba ve 20 letech člověka.61 Současně s výraznými biologickými změnami probíhá u dospívajících i řada nápadných psychologických změn. Ty můţeme povšechně charakterizovat jako ohlášení se nových pudových tendencí a hledání způsobů, jak tyto tendence uspokojit a dostat pod kontrolu. Typická je i vysoká emoční labilita dospívajících a dále pak nástup vyspělého a abstraktního způsobu myšlení a dosaţení vrcholu jeho rozvoje.62 V této době hrají důleţitou úlohu kulturní, sociální a ekonomické faktory a zároveň také výchovný postoj blízkého okolí, především rodičů a učitelů.63 Hranice období dospívání můţeme vymezit asi takto: dolní hranice začíná obecně mezi 11 a 12 rokem, horní hranice pak mezi 20 a 22 rokem. Je však velký rozdíl mezi dvanáctiletým skoro stále ještě dítětem a dvacetiletým téměř jiţ dospělým jedincem. Proto celé toto období dělíme na dvě části – pubescenci a adolescenci.64 období pubescence Období pubescence trvá zhruba od 11 do 15 let věku člověka. Jde o období emoční lability, která bývá podmíněna vnitřními změnami v organismu jedince. Kaţdá tendence má tady vyšší temperaturu neţ v dětství i v následujících obdobích. V chování pubescentů značně převládá nevyrovnanost a konfliktnost. Tlaky, které jsou spojeny s pohlavním dozráváním činí dospívajícího aţ přecitlivělým na různé podněty přicházející zvnějška. Následné projevy 59

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 162. KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Zlo na každý den: život s deprivanty. Praha : Galén, 2001. s.178. 61 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 209. 62 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha : Grada, 1998. s. 138. 63 tamtéţ 64 tamtéţ, s. 139. 60

18

citových konfliktů bývají tak nápadné a silné, ţe toto období bývá označováno jako období bouří a krizí.65 „V průběhu dospívání a rané dospělosti míra agresivity a tíţe jejích důsledků roste s ohledem na růst tělesné síly a uţití zbraní. Úměrně růstu tělesné síly menšina dospívajících fyzicky napadá učitele nebo rodiče, obvykle matku.“66 V průběhu dospívání často dospívající mění názor na jiné lidi. Proměnou prochází i jejich sociální role, kdy jedinec odmítá být v podřízeném postavení. Začíná se tedy měnit vztah ke škole a k učiteli, který uţ není přijímán jako autorita automaticky, ale pouze pokud studentům něčím imponuje. Další vývojovou potřebou v období dospívání je odpoutání se od rodiny. Citové vazby k rodičům se proměňují, dítě jiţ nechce být jako rodiče, ale snaţí se od nich nějakým způsobem odlišit. Začíná odmítat rodičovskou autoritu a často k nim bývá kritické. V této době slouţí pubescentům jako opora vrstevnická skupina. Vrstevníci se pak stávají jakousi novou autoritou, která má na dospívajícího značný vliv.67 Skupiny pubescentů mají ale i svá rizika. Parta dětí, která nemá zdravý základ, můţe tíhnout k společensky negativním činnostem, které pak často vedou aţ k násilnictví, sexuálním výstřelkům, drogám a v extrémních případech aţ ke kriminalitě.68 Tyto party vznikají převáţně vydělením z určité formální skupiny, nejčastěji ji tedy tvoří spoluţáci ze škol.69 Pro pubescenty začínají být subjektivně důleţitější normy stanovené třídou neţ normy školní instituce, přestoţe je má uţ dávno zaţité a dokázal by se podle nich chovat,kdyby chtěl. S tím také souvisí fakt, ţe zdrojem bezpečí a jistoty pro něj jiţ není učitel, jak tomu bylo ve školním věku dítěte, ale je to třída – jeho vrstevníci. Dítě se s třídou stále více ztotoţňuje, tento proces jsme mohli sledovat uţ u dětí ve středním školním věku. Potřebuje získat jistotu, ţe je součástí třídy, protoţe chce být ostatními akceptován a oceňován. Tato sloţka se stává důleţitou součástí identity a představuje pro dítě jakýsi precedens sociální úspěšnosti a sebeprosazení ve skupině.70 „Schopnost uvaţovat o mnoha různých moţnostech vede k alespoň dočasnému zpochybnění všeho, co bylo dosud povaţováno za platné. To znamená i dosud akceptovaných norem chování. Pubescent na rozdíl od mladšího dítěte o obsahu jednotlivých norem přemýšlí. Probírá jejich význam a důsledky. Pubescent pochybuje, uvaţuje a hledá lepší, pokud moţno, ideální řešení.“ Jedním z hlavních důvodů, proč k tomuto pochybování dochází 65

LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha : Grada, 1998. s. 143. KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Zlo na každý den: život s deprivanty. Praha : Galén, 2001. s.177. 67 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 251-252. 68 VOJTÍK, V., MACHOVÁ, J., BŘICHÁČEK, V. Poruchy vývoje dětí a mladistvých a jejich projevy v rodině a ve škole. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1990. s. 100. 69 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : ASPI, 1998. s. 83-84. 70 VÁGNEROVÁ, M. Psychologie školního dítěte. Praha : Karolinum, 1997. s. 52-53. 66

19

je fakt, ţe tyto normy a hodnoty jsou prosazovány rodiči a dítě se od nich v tomto věku potřebuje osamostatnit.71 Vazba k rodině však stále zůstává velice silná, i kdyţ dítě často proklamuje pravý opak.72 období adolescence Toto období tvoří druhou fázi relativně dlouhého časového úseku dospívání. Trvá přibliţně od 15 do 20 let s tím, ţe je tu moţná určitá individuální proměnlivost a to zejména v oblasti psychické a sociální. Začátek této fáze je biologicky ohraničen pohlavním dozráním. Jde však především o období, kdy dochází ke změně osobnosti dospívajícího a jeho sociální pozice. Adolescent získává nové role, které jsou spojeny s vyšší sociální prestiţí. Emancipace z vázanosti na rodině bývá v tomto období jiţ většinou dokončena, vztahy s rodiči se však na rozdíl od období pubescence stabilizují a zklidňují. Vrstevníci se stávají v ţivotě mladého člověka ještě významnějšími, neţ byli dříve.73 Adolescent umí uvaţovat flexibilně. Není však ještě poznamenán zkušenostmi, a proto bývají jeho úvahy a postoje často aţ příliš radikální. V tomto období se u něj dotváří postoje a obecné strategie chování ve vztahu k výkonu i k vlastní sociální pozici. Završuje se také rozvoj identity dospívajícího. Adolescent je postupně stále více akceptován jako dospělí, a tak se od něj také vyţaduje chování odpovídající dospělosti.

Adolescenti uţ automaticky

neodmítají všechny normy a hodnoty, které jsou prezentovány dospělými, ale uvaţují o nich a zaujímají k nim vlastní postoje, často radikální.74Pokud shledají určitá pravidla spravedlivými, budou také v rámci svého radikalismu vyţadovat jejich dodrţování. V této souvislosti tedy jde o jakousi autoidentifikaci : „adolescenti si sami vybírají hodnoty a normy, k nimţ chtějí být loajální a nepřijímají automaticky to, co jim rodiče či společnost nabízejí.“ Přesvědčení jedince má tedy větší váhu, neţ vnější tlak na dodrţování určitých norem.75 V souhrnu tedy můţeme říct, ţe pro morální vývoj v adolescentním období je typické: Tendence adolescenta uvaţovat o morálních principech a zaujímat k nim vlastní postoj. Dále pak tendence k absolutizujícím a akcentovaným závěrům. A konečně tendence vyţadovat dodrţování uznávaných principů, opět aţ v absolutní a nekompromisní míře a z toho také někdy pramenící netolerance k lidem s jinými názory.76

71

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. s. 232. tamtéţ, s. 233. 73 tamtéţ, s. 253. 74 tamtéţ, s. 296. 75 tamtéţ, s. 274. 76 tamtéţ, s. 275. 72

20

3. Příčiny dětské delikvence Kriminalita mládeţe, zejména delikty bagatelního rázu, je hodně ovlivněna sociálním, psychickým a mravním vývojem jedince během dětství a dospívání.77 Existuje více moţných rozlišení faktorů ovlivňujících kriminalitu. V současnosti se nejčastěji přihlíţí k multifaktorovým konceptům, které staví na tom, ţe existuje více příčin směřujících k delikventnímu chování dítěte. Tyto příčiny působí vedle sebe a navzájem se podmiňují a ovlivňují.78 Příčinami vzniku v dětském věku a dospívání se zabývá Vágnerová, která tvrdí, ţe „etiologie delikventního chování je multifaktoriální, je výsledkem interakce mezi komplexem vnějších vlivů a vlastností jedince.“79 Ke kriminálnímu chování obvykle dojde po sečtení většího počtu různých rizik.80 V této kapitole se budu zabývat faktory delikvence, které rozděluji na biologické, psychologické, sociální prostředí, dále význam rodiny, školy a volného času, vrstevníků a konečně jsem zařadila i situační faktory, o kterých se stručně zmíním na závěr. 3.1. biologické faktory Mezi biologické aspekty podmiňující dětskou delikvenci řadí Vágnerová genetickou výbavu jedince, biologické dispozice a úroveň inteligence.81 Kdyţ se člověk narodí, přináší si s sebou určitou genetickou výbavu, která sama o sobě nemusí být ani dobrá ani špatná. Můţe však být rizikovější a náchylnější k delikventnímu chování a její pozitivní modifikace je daleko obtíţnější.82 Negativní genetická dispozice se můţe v dětském věku projevovat hlavně na úrovni temperamentu.83 Mezi rizikové faktory projevující se v temperamentu patří např. impulzivita, dráţdivost, sníţený sklon k anxióznímu proţívání, nezávislost na kladném sociálním hodnocení. Potíţe se mohou vyskytovat v jiţ raném věku dítěte a výchovně ovlivnit je lze jen velmi málo. Projevuje se to zejména odmítavým postojem k obecně uznávaným sociálním normám, upřednostňováním vlastních

77

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 274. tamtéţ, s. 279. 79 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. s. 808. 80 tamtéţ, s. 781. 81 tamtéţ, s. 781-782. 82 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 389. 83 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. s. 781. 78

21

pravidel chování, které kladou do popředí uspokojování vlastních potřeb.84 Vedle impulzivity jako faktoru spolupodílejícím se na delikvenci řadíme i nízkou úroveň inteligence.85 Mezi biologické faktory, které ovlivňují kriminalitu, můţeme zařadit i nejrůznější poruchy či poškození mozku, které mohou být způsobeny komplikacemi před, během a po porodu či nějakým úrazem, především hlavy. Dále se jedná o poruchy reaktivity autonomního nervového systému.86 Jako moţný faktor kriminality se jeví i akcelerace, nebo-li urychlené biologické zrání jedince, které se dostává do střetu s psychickou a sociální nezralostí.87 Z pohledu biologického vztahu mezi muţským pohlavím a kriminalitou můţeme vyvodit, ţe biologické procesy vztahující se k maskulinizaci, coţ je např. vyšší počet testosteronu v těle, mohou být významné pro vznik kriminálního chování.88 3.2. psychologické faktory Psychické charakteristiky mají velký vliv na chování člověka. To znamená, ţe ovlivňují i chování delikventní. Patří mezi ně temperament, coţ je relativně stálá sloţka osobnosti, motivace ke konkrétnímu konání nebo opomenutí a intelekt.89 Obecné rozumové schopnosti, nebo-li také inteligence, je sloţka, která je vlastní kaţdému člověku. Ne však ve stejné míře či výši. Jedinci páchající trestnou činnost mívají niţší úroveň inteligence, coţ můţe být v některých případech ještě podpořeno zanedbanou výchovou. Také jsou lépe zmanipulovatelní k páchání trestných činů. Jejich schopnost řešit náročné problémy a situace je do značné míry omezena, proto se také častěji uchylují k řešením, která nejsou společensky přijatelná.90 Některé rysy temperamentu, jako je např. impulzivita, se u delikventní mládeţe vyskytují častěji neţ u běţné populace. Jedná se o neschopnost odloţit uspokojení své potřeby, coţ bývá v mnohých případech spjato se syndromem hyperaktivity a s časovou orientací na přítomnost. Jedinci se sklonem k delikvenci mívají také nerealistická očekávání od budoucnosti, jejich prognózy jsou optimističtější.91

84

tamtéţ ŢUKOV, I., FISCHER, S., PTÁČEK, R. Otázky biologické podmíněnosti kriminálního chování. Kriminalistika. 2009, roč. 42, č. 2, s. 102. ISSN 1210-9150. 86 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 389. 87 tamtéţ, s. 390. 88 ŢUKOV, I., FISCHER, S., PTÁČEK, R. Otázky biologické podmíněnosti kriminálního chování. Kriminalistika. 2009, roč. 42, č. 2, s. 101. ISSN 1210-9150. 89 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 390. 90 tamtéţ, s. 391. 91 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : ASPI, 1998. s. 55-56. 85

22

Mnohé výzkumy dokazují, ţe znakem většiny osob s kriminálním chováním je negativní sebehodnocení. Jedinec si sám sebe neváţí, mívá pocity méněcennosti, hodnocení sebe sama můţe být protikladné nebo zmatené. Na druhé straně existuje i skupina delikventů, kteří mají své sebehodnocení zvýšené, a to aţ nerealisticky. Tito lidé se vyznačují vysokou pohotovostí k obraně vlastní osoby agresivním způsobem.92 Morálka u jedinců páchajících trestnou činnost bývá většinou jen mírně narušena, avšak zábrany k realizaci činu jsou menší neţ u ostatních.93 Emoční sloţka internalizovaného morálního usuzování, empatie, coţ je schopnost vcítění, bývá také upozaděna. Projevuje se to zhoršenou schopností „hodnotit situaci očima druhého, snadněji se cítí ohroţeni, nedostatečně vnímají, jak se cítí ohroţený druhý, špatně si vykládají záměry druhých, jejich vlastní akce jsou podnikány bez respektu k druhým lidem.“94 3.3. sociální prostředí „Prostředí poskytuje kontext, ve kterém se manifestují predispozice pro kriminální chování.“95 Kaţdé sociální prostředí posiluje či inhibuje určitý styl chování. To znamená, ţe „určité typy rodin či jiných sociálních skupin stimulují rozvoj asociálního chování. Příslušná zkušenost můţe vzniknout na bázi podmiňování, ale i nápodobou a identifikací.“96 Stejné sociální prostředí nemusí stejně ovlivňovat všechny osoby, které jsou vystaveny jeho působení. Kaţdý jedinec, v závislosti na své dosavadní psychické výbavě, vnímá vliv stejné sociální reality odlišně. Někteří reagují na určité podněty či jevy citlivě, druzí jsou vůči nim imunní.97 Raine tvrdí, ţe „působení specifických podnětů, které vycházejí především z nejbliţšího sociálního prostředí, vede k cyklickému rozvoji komplexní sociální dysfunkčnosti, zahrnující i kriminální chování.“98 K rozvoji neţádoucího chování můţe vést ţivotní styl, ale i nevyhovující ţivotní prostředí. Jsou tím myšleny zejména lokality sídlištního typu, kde je větší anonymita a menší sociální kontrola. Děti a mladiství se tudíţ chovají asociálně ve větší míře neţ třeba na vesnici.99

92

tamtéţ, s. 56. tamtéţ, s. 57. 94 tamtéţ, s. 59. 95 ŢUKOV, I., FISCHER, S., PTÁČEK, R. Otázky biologické podmíněnosti kriminálního chování. Kriminalistika. 2009, roč. 42, č. 2, s. 102. ISSN 1210-9150. 96 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. s. 809. 97 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 391. 98 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. s. 809. 99 tamtéţ, s. 784. 93

23

3.3.1. rodina Zvýšené riziko kriminálního chování je u potomků rodičů, kteří mají obdobné problémy. Hrají zde roli jak vlivy genetické, tak sociální.100 Dalším rizikovým faktorem je nestabilní rodinné prostředí. Rodina je primárním prostředím, které je v ţivotě dítěte velmi důleţité a nezastupitelné. Formuje osobnost dítěte, a to jako celek nebo i její jednotliví členové. Její kvality, schopnost dostatečně zabezpečit fyzické a psychické potřeby dítěte, které se s věkem mění a vyvíjejí a schopnost rozvíjet a podporovat vrozené schopnosti a tlumit negativní sklony, to vše je důleţité pro formování dítěte v rámci rodiny.101 Předpokladem k vytvoření neţádoucího chování jsou také negativní zkušenosti, které člověk v dětství proţije. Můţe se jednat o psychické či fyzické týrání, citové strádání.102 Svou roli hraje i výchovné zanedbávání, které nemusí být nutně spjato s lhostejností, nedostatečným zájmem a nedoceněním rodičovských povinností, ale i s nadměrnou společenskou angaţovaností nebo přílišnou ekonomickou aktivitou.103 Dalším rizikovým faktorem je nepřítomnost ţenského nebo muţského vzoru v rodině. To má za následek neadekvátní sociální vývoj dítěte. Také příchod nového partnera do rodiny nemusí být vţdy pozitivní změnou.104 Kvalita rodinného ţivota, způsob rodinné výchovy nebo harmoničnost či naopak disharmoničnost, to vše jsou vlivy působící na dítě, které se během času projeví.105 Budoucí pachatelé trestných činů většinou vyrůstají v prostředí s nízkou socioekonomickou a vzdělanostní úrovní.106 Lze říci, ţe budoucí pachatelé trestných činů si v rodině osvojili negativní vzorce chování, které pouţívají jako dospělí a tak je dál a stejným způsobem předávají svým dětem ve smyslu negativní sociální dědičnosti.107 Dá se tedy říci, ţe se tím vytváří jakýsi koloběh, který neustále produkuje nové potenciální pachatele kriminality. 3.3.2. škola a volný čas Budoucí pachatelé trestných činů se ve školním prostředí často vyznačují tím, ţe začínají školní docházku nedostatečně připraveni. Odlišují se tak od ostatních ţáků nedostatečnými hygienickými návyky, nekázní, nezájmem o výuku, netolerancí vůči spoluţákům či malou 100

tamtéţ, s. 809. NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 391. 102 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. s. 809. 103 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 394. 104 tamtéţ, s. 393. 105 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. s. 809. 106 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 394-395. 107 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. s. 810. 101

24

slovní zásobou.108 Většinou pak tyto děti nebývají školsky úspěšné. To také znesnadňuje navazování kvalitních vztahů v kolektivu třídy. Dochází potom tedy k tomu, ţe si vybírají kamarády mezi dětmi v podobné situaci.109 Negativním jevem ovlivňujícím dítě je také stigmatizace. Máme tím na mysli „trvalé a neměnné zařazení jedince do určité kategorie ţáků s negativními charakteristikami.“ Tato kategorizace způsobuje prohloubení problémů dítěte, vytváří bariéru mezi ţákem a učitelem, popř. i spoluţáky a znemoţňuje preventivní, edukační a reedukační působení školy.110 Školní docházka, byť se to nezdá, hraje také nezanedbatelnou úlohu vzhledem ke kriminální kariéře školáka. Je-li škola a povinnost do ní docházet opomíjená a bere se na lehkou váhu, mohou nastat velké problémy, které později mohou vyústit v delikventní chování. Prvotním problémem je tedy záškoláctví, které sebou mnohdy nese nepříznivé trávení volného času. Tím je myšleno např. povalečství, vandalismus, šikana, toxikomanie apod. Všechny tyto aktivity, sociálně patologického charakteru, se mohou odehrávat v rámci školy i mimo ni, v mnoha případech vedou ke kriminalitě a k zastavení výchovně vzdělávacího procesu.111 Hlavním prvkem při naplňování volného času je pocit nudy, který se jedinec snaţí eliminovat.112 Má potřebu vyplnit svůj volný čas tak, aby to bylo co nejzábavnější a dobrodruţné. Tato potřeba je naplňována v závislosti na sociální integraci jedince a formách jeho kontroly.113 To, jak s volným časem nakládá dítě ve školním věku, se můţe projevit i v jeho dospělosti. Gjuričová se zmiňuje o tom, ţe „pro děti, které nejsou vedeny k plnění školních i drobných domácích povinností a k zájmové činnosti a které školu proţívají v polobezvědomí a zřetelném nezájmu, se nestrukturovaný volný čas stává časovanou bombou, s jejímiţ následky se mohou dříve nebo později setkat.“114 3.3.3. vrstevníci V průběhu dospívání se do popředí dostávají vrstevníci, kteří mají nemalý vliv na další vývoj jedince, na jeho hodnoty, normy a potaţmo i kriminální chování. Důleţitou roli v chování, zejména chlapců, hraje touha po sociálním ocenění a společenské prestiţi. Kdyţ se 108

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 396. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. s. 809. 110 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 396. 111 mvcr [online]. Změněno 10.12.2009 [cit. 10.12.09]. Dostupné z: . 112 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 399. 113 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 275. 114 mvcr [online]. Změněno 10.12.2009 [cit. 10.12.09]. Dostupné z: . 109

25

tyto potřeby související s formováním sociální identity nedostavují, můţe se stát, ţe se jedinec chytne party pochybného charakteru, jejímţ zájmem jsou delikventní aktivity. Přispívá k tomu i malá kontrola ze strany rodičů, dysfunkční rodina či nedostatečné zapojení do domácích prací, které bývá především u chlapců.115 Obecně lze tvrdit, ţe v případech, kdy selhává rodina v uspokojování potřeb jedince, nastupuje a vzrůstá vliv party.116 Skutečnost je u nás taková, ţe delikventní party vznikají z podskupin mladistvých, kteří se jiţ poměrně dobře znají z jedné instituce. Další formou, ne tak častou, je teritoriální vznik skupiny, kdy se sejdou jedinci z jednoho sídliště či čtvrti. Takto vzniklé skupiny se mohou vymknout mechanismům sociální kontroly, přestanou docházet do školy apod., chovají se velmi autonomně a vytvoří si své vlastní hodnoty, které preferují.117 Z pohledu vrstevnické skupiny je tedy důleţité, aby se mladý člověk, zejména v pubertě jakoţto výrazném formativním vývojovém období, dostal do kolektivu kvalitních lidí, kteří mají pozitivní vliv na jeho socializaci.118 3.4. situační faktory Situační činitelé mohou hrát velkou roli v nastartování kriminálního chování. V úvahu přichází např. dostupnost cíle, pocit snadnosti, opilost, nepřítomnost dalšího člověka apod.119

115

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 275. NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 398. 117 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : ASPI, 1998. s. 85. 118 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 397. 119 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. s. 810. 116

26

4. Prevence dětské delikvence Prevence je pojem, který je v dnešní době hojně pouţívaný, a to nejen v kriminalitě. „Prevencí kriminality rozumíme soubor nejrůznějších aktivit mimotrestního charakteru orientovaných na odstranění, oslabení či neutralizaci kriminogenních faktorů s cílem zastavit růst kriminality nebo docílit jejího zmenšení.“120 Jedná se tedy o působení na podněty a příleţitosti k páchání trestných činů, na faktory kriminality, na potenciální oběti a potenciální pachatele a o utváření zábran proti páchání trestné činnosti. Prevence je orientována na preventivní strategie a na opatření zaměřená na prevenci kriminality. Vyuţívané strategie jsou aktivní a ofenzivní, s orientací do budoucnosti.121 Zejména ve 2. polovině 20. století se prevence kriminality dostala na takovou úroveň, ţe začala být povaţována za rovnocennou s trestní represí.122 Jak prevence kriminality, tak i represe jsou součástí trestní politiky.123 Dosud však neexistuje obecně uznávaná a ucelená teorie, která se prevencí kriminality zabývá.124 „Preventivní aktivity cílené proti kriminalitě mládeţe vţdy a v celém rozsahu vyţadují respektování základních práv dětí a práva na soukromí jejich rodiny (viz Úmluva o právech dítěte, čl. 10 Listiny základních práv a svobod, ustanovení § 11 občanského zákoníku).“125 Preventivní účinky zaloţené na způsobu uplatňování trestního práva u kriminálního chování jsou v naší společnosti hodně diskutované. Moţné sankce, kterými jsou výše trestu, rychlost trestu a neodvratnost trestu bývají většinou společností přeceňovány, avšak na pachatele trestných činů velký vliv nemají.126 Nejvíce odstrašující charakter pro budoucí pachatele má neodvratnost zatčení a následné potrestání. Avšak jen tehdy, kdyţ pravděpodobnost uvěznění je nejméně 30%. Zbylé dvě varianty, tedy rychlost a přísnost trestu, tak velkého odstrašujícího vlivu nedosahují. Je však nutné podotknout, ţe kriminální chování mladistvých je téměř vţdy impulzivní a neplánované.127

120

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 172. tamtéţ 122 tamtéţ 123 mvcr [online]. Změněno 23.11.2009 [cit. 23.11.09]. Dostupné z: . 124 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 172. 125 ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Pelhřimov : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. s. 118. 126 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : ASPI, 1998. s. 260. 127 tamtéţ 121

27

4.1. rozdělení (druhy) prevence v kriminalitě Prevenci rozdělujeme podle jejího obsahového zaměření na sociální, situační a viktimologickou. Dále je moţné ji dělit podle okruhu adresátů na primární, sekundární a terciární.128 Odpovědnost za prevenci primární a sociální nese především rodina, obec a Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Prevence sekundární a terciární je vzhledem ke své odborné náročnosti jednotlivých činností záleţitostí resortu Ministerstva práce a sociálních věcí a v některých případech také Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva spravedlnosti. U specifické skupiny populace má vliv i Ministerstvo obrany.129 4.1.1. třídění podle obsahového zaměření sociální prevence Tento druh prevence je zaměřen na sociální kriminogenní faktory, jejich neutralizaci nebo překonávání. Orientuje se na jevy společenského kriminogenního rázu jako je např. alkoholismus, toxikomanie, prostituce, nezaměstnanost, záškoláctví, extremistické skupiny apod. Dále se zabývá přetvářením oficiální politiky a právního řádu či vlivu médií s potenciálními kriminogenními účinky. Zaměřuje se i na oblast socializačního nebo kriminálněpreventivního působení školy, rodiny, sociálních sluţeb a dalších institucí.130 Za nejvýznamnější prostředek sociální prevence se však povaţuje výchova dítěte uskutečňovaná v rodině a ve škole. Avšak neopomíjí se ani vliv sociální politiky státu se všemi jejími institucemi a nevládní organizace. Nejmenší význam vzhledem k prevenci má pak být v lokálních a regionálních programech.131 Hlavním cílem je dosaţení konformity lidského chování, přičemţ je kladen důraz na základní demokratické hodnoty, lidská práva a svobody včetně práva lidí na bezpečnost. Měla by však být zachována stabilita společnosti s moţností vývoje.132

128

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 172-173. mvcr [online]. Změněno 23.11.2009 [cit. 23.11.09]. Dostupné z: . 130 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 173. 131 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : ASPI, 1998. s. 260. 132 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 173. 129

28

situační prevence Situační prevence je zaměřena na eliminování příleţitostí ke spáchání trestných činů, na odstraňování kriminogenních situací a na zvyšování rizika dopadení pro pachatele. Její rozvoj započal v 70. letech minulého století, kdy selhávaly mnohé projekty sociální prevence.133 Teorie zabývající se situační prevencí vychází z poznatků týkajících se časové a prostorové zákonitosti u některých typů kriminálních činů a jiných sociálně patologických jevů. V této souvislosti se hovoří zejména o konkrétních místech, částech dne, týdne, měsíce i roku či o určitých situacích, které jsou rizikovější pro některé druhy kriminální činnosti. Také lze tvrdit, ţe některé kriminogenní situace vznikají v souvislosti s jistými ţivotními stereotypy, rituály nebo zvyklostmi obyvatel na daném místě. V úvahu je nutno brát fakt, ţe velké mnoţství kriminality je realizováno na základě rozumové úvahy potenciálního pachatele, který zvaţuje všechna pro i proti zamýšleného trestného činu a dojde-li k závěru, ţe riziko a námaha související s provedením jsou větší neţ očekávaný uţitek, upustí od zamýšleného záměru.134 Tento typ prevence bývá účinný zejména u kriminality pouliční a majetkové i u některých forem kriminality mravnostní a násilné.135 Mezi jeho klady patří hlavně to, ţe zavádění této prevence je jednodušší, rychlejší a levnější. Také výsledky jsou bezprostřednější a výraznější a efektivita se snáze ověřuje. Nejvýraznějším negativnem je krátkodobá nebo nestálá účinnost, či přesun kriminality, který můţe být časový, teritoriální, funkční, taktický a objektový.136 Novotný a Zapletal rozdělují opatření v rámci situační prevence do pěti hlavních kategorií, kterými jsou: „zvýšení ochrany objektů, osob a věcí; přemístění ohroţených věcí na bezpečnější místo; ztíţení přístupu k prostředkům vhodným pro spáchání trestného činu; zmenšení očekávaného prospěchu z trestného činu a zvýšení rizika pro pachatele; zlepšení dohledu nad lokalitou.“137 viktimologická prevence (victim – oběť trestného činu) Pozornost této prevence se zaměřuje zejména na potenciální, ale i reálné oběti trestných činů, dále na poradenské aktivity a na vštěpování obecných i speciálních zásad ochrany ohroţených osob. Spadá sem také osvětová činnost, která se zabývá jednak poučením o 133

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 180. tamtéţ, s. 181. 135 tamtéţ, s. 182. 136 tamtéţ, s. 187. 137 tamtéţ, s. 182-183. 134

29

lidském chování, kdy na sebe a náš majetek nemusíme zbytečně upozorňovat a vystavovat se tak zvýšenému riziku napadení, ale také o chování před, během a po útoku. Nezanedbatelnou součástí nejsou ani prakticky zaměřené kurzy sebeobrany, nejrůznější návody a varování před moţným nebezpečím.138 V současnosti je společnost nastavena tak, ţe občan přebírá část odpovědnosti za své bezpečí. Předpokládá se tedy, ţe kaţdý se bude snaţit předcházet nebezpečí, nebude ho sám vyvolávat a tváří v tvář útoku se bude snaţit o odpor. Přičemţ u dětí, seniorů a lidí slabých a bezmocných se počítá se zvýšenou ochranou ze strany státu a jeho institucí.139 Tento typ prevence se soustřeďuje na vyuţívání viktimologických poznatků. V současnosti se ve světě, ale i u nás v České republice, věnuje viktimologii velká pozornost a poznatky z nejrůznějších výzkumů z této oblasti jsou přínosné při vytváření preventivních programů.140 4.1.2. třídění podle okruhu adresátů primární prevence Tato prevence je charakteristická svojí intervencí před vznikem delikventního chování.141 Zahrnuje zejména výchovné, vzdělávací, volnočasové, poradenské a osvětové činnosti, které jsou zaměřené na veřejnost v celé její šíři.142 Cílovou skupinou jsou tedy všichni obyvatelé státu, konkrétního města či místa, nebo některé demograficky vymezené skupiny obyvatel jako je např. mládeţ, etnické či jiné menšiny apod. Působení je plošné, tzn. na kaţdého člověka, bez ohledu na jeho kriminální ohroţení či kriminální rizikovost.143 Hlavní úlohu v primární prevenci hrají rodiny, školy a nejrůznější lokální společenství.144 sekundární prevence U sekundární prevence se jedná o mimosoudní intervenci.145 Preventivní aktivity jsou orientovány na rizikové jedince či skupiny osob, u nichţ je větší pravděpodobnost, ţe se

138

tamtéţ, s. 188. tamtéţ, s. 165. 140 tamtéţ, s. 188. 141 MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. et al. Sociální práce v praxi. Praha : Portál, 2005. s. 274. 142 mvcr [online]. Změněno 23.11.2009 [cit. 23.11.09]. Dostupné z: . 143 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 189. 144 mvcr [online]. Změněno 23.11.2009 [cit. 23.11.09]. Dostupné z: . 145 MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. et al. Sociální práce v praxi. Praha : Portál, 2005. s. 275. 139

30

stanou účastníky trestného činu, tedy jeho pachateli nebo oběťmi, na sociálně patologické jevy a na příčiny kriminogenních situací.146 Mezi kriminálně rizikové skupiny často řadíme děti bez dostatečného dozoru, děti dopouštějící se záškoláctví, alkoholiky, narkomany, bezdomovce apod.147 Pojem sekundární prevence tedy můţeme uţívat pro „práci se skupinami, kde k sociálnímu selhání jiţ dochází, ale buď jen v náznaku, nebo v míře, která se zatím nedá přesně indikovat.“148 terciární prevence Terciární prevence je práce s odsouzenými.149 Tento typ prevence je zaměřen zejména na předcházení kriminální recidivě u pachatele a viktimologické recidivě u oběti. Přičemţ se předpokládá, ţe došlo ke spáchání trestného činu.150 Základem je resocializace kriminálně narušených jedinců. V tomto případě hovoříme např. o rekvalifikaci, rodinném nebo sociálním poradenství, pomoc při ztrátě bydlení apod. Hlavním cílem je udrţení dosud dosaţených výsledků jiţ proběhách intervencí a rekonstrukce nefunkčního sociálního prostředí.151 U obětí se snaţíme předcházet sekundární viktimizaci, zjevná je také snaha o napravení následků trestného činu a o poskytnutí pomoci.152 4.2. způsob organizování prevence kriminality v ČR V současné době je u nás prevence kriminality organizována na třech úrovních, kterými jsou mezirezortní úroveň, rezortní úroveň a místní úroveň.153 Další dělení způsobu organizování prevence kriminality můţe být rozdělení mezi stát, občanskou společnost a komunity a policii.154 V některých knihách je zase zmínka o realizaci prevence kriminality na úrovni centrální a místní.155

146

mvcr [online]. Změněno 23.11.2009 [cit. 23.11.09]. Dostupné z: . 147 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 190. 148 MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. et al. Sociální práce v praxi. Praha : Portál, 2005. s. 275. 149 tamtéţ, s. 276. 150 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 191. 151 mvcr [online]. Změněno 23.11.2009 [cit. 23.11.09]. Dostupné z: . 152 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 191. 153 mvcr [online]. Změněno 24.11.2009 [cit. 24.11.09]. Dostupné z: . 154 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 191-198. 155 ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Pelhřimov : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. s. 120.

31

Já se však nadále budu věnovat pouze dělením, které uvádí Ministerstvo vnitra, tedy na organizování prevence na úrovni mezirezortní, rezortní a místní. mezirezortní úroveň V roce 1993 česká vláda rozhodla o zpracování programu sociální prevence a prevence kriminality (usnesení č. 22/1993) a teprve koncem tohoto roku bylo rozhodnuto o vytvoření Republikového výboru pro prevenci kriminality (usnesení č. 617/1993). Tento výbor byl zřízen při Ministerstvu vnitra jako meziresortní, metodický a koordinační orgán.156 Spolupráce mezi jednotlivými resorty spočívá ve „vytváření preventivní politiky vlády ve vztahu k tradiční (obecné) kriminalitě a koordinace preventivních činností jednotlivých resortů zastoupených v Republikovém výboru pro prevenci kriminality a podněcování aktivit nových.“157 rezortní úroveň Prevence kriminality je realizována prostřednictvím programů na ni zaměřených. Tyto programy vycházejí z věcné působnosti ministerstev, obohacují jejich běţné aktivity o nové prvky a přístupy k předcházení sociálně patologickým jevům, ovlivňují vytváření příslušné legislativy a poskytují vzdělávání svých zaměstnanců v oblasti prevence. Prevencí kriminality mládeţe a sociálních jevů s ní souvisejících se zabývají hlavně resorty a nadresortní komise, které jsou členy Republikového výboru pro prevenci kriminality.158 místní úroveň Místní úroveň prevence kriminality vyuţívá ke svým účelům orgány veřejné správy, nevládní organizace a další instituce působící v obcích a policii.159 Je také nejefektivnější co se týče účinků preventivních programů.160 Podstatou prevence kriminality na této úrovni je optimální rozloţení působnosti v oblastech situační a sociální prevence s přihlédnutím k místní situaci, moţnostem a

156

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 192. mvcr [online]. Změněno 24.11.2009 [cit. 24.11.09]. Dostupné z: . 158 ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Pelhřimov : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. s. 120-121. 159 mvcr [online]. Změněno 24.11.2009 [cit. 24.11.09]. Dostupné z: . 160 ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Pelhřimov : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. s. 130. 157

32

potřebám.161 Obecní zastupitelstvo můţe na kriminalitu páchanou v obci reagovat vyhláškami, které jsou obecně závazné.162 Policie zaujímá zcela specifické postavení v prevenci kriminality. Je to orgán, který je při ochraně společnosti nezastupitelný.163 V posledních letech začíná být i u nás v České republice uplatňován západoevropský a severoamerický styl policejní práce, který spadá do konceptu nazývaného Community Policing nebo-li policejní práce orientovaná na komunitu.164 Smyslem tohoto konceptu je , aby policejní sloţky při kontrole kriminality zaměřily své poslání nejen represivně, ale i preventivně a vykonávaly své úkoly dle aktuálních potřeb a ve spolupráci se samosprávou komunity a občanskými sdruţeními.165

161

mvcr [online]. Změněno 24.11.2009 [cit. 24.11.09]. Dostupné z: . 162 ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Pelhřimov : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. s. 130. 163 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 198. 164 ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Pelhřimov : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. s. 138. 165 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 199.

33

5. Represe delikvence dětí a mladistvých V poslední kapitole teoretické části se zabývám represí dětské delikvence a delikvence mladistvých. Ta je z větší části upravena především v ZSVM. Díky rozsáhlým novelizacím v této oblasti, ke kterým docházelo v poslední době, jsem se rozhodla porovnat úpravu této problematiky účinnou do 01.01.2010 s úpravou současnou, která je účinná teprve několik měsíců. Podrobněji se budu věnovat represím, které jsou v naší legislativě novinkou. V rámci kapitoly o represi trestné činnosti dětí a mladistvých se v krátkosti zmíním téţ o věkové hranici trestní odpovědnosti, která se v posledních letech stala ţhavým tématem mnoha diskusí. věková hranice trestní odpovědnosti Diskuse o věkové hranici trestní odpovědnosti začaly na podzim roku 2004, tedy v době, kdy se do Poslanecké sněmovny dostal vládní návrh nového trestního zákoníku, který měl nahradit zákon č. 140/1961 Sb, trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.166 V §25 návrhu nového trestního zákoníku bylo uvedeno, ţe „kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.“ Jiţ v okamţiku předloţení zmíněného návrhu Sněmovně a při jeho projednávání se začaly z řad poslanců objevovat názory, ţe by se věková hranice trestní odpovědnosti měla sníţit na 14 let. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec přišel s návrhem nejen na sníţení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let, ale u nejzávaţnějších trestných činů jako je vraţda, znásilnění nebo těţké ublíţení na zdraví poţadoval sníţit tuto hranici aţ na 12 let. Po bouřlivých debatách nakonec Poslanecká sněmovna věkovou hranici na 14 let opravdu sníţila. Díky pozměňovacím návrhům Senátu však došlo k jejímu opětovnému zvýšení na původních 15 let.167 „Je třeba upozornit na to, ţe chceme-li skutečně rozšířit trestní odpovědnost na osoby mladší neţ 15 let, je třeba vytvořit struktury, které by se věnovaly mladistvým pachatelům, a to s předstihem, jiţ před účinností příslušné normy. S tím také souvisí otázka přístupu k dětem vůbec, tzn. zváţení preventivního působení na děti ve škole i mimo školu, coţ vše souvisí i s moţnostmi vyuţívání volného času dětí apod. Pouhá represe nic neřeší.“168

166

FRYŠTÁK, M. Je sníţení věkové hranice vzniku trestní odpovědnosti dostatečným řešením dětské kriminality?. Časopis pro právní vědu a praxi. 2006, roč. 14, č. 1, s. 9. ISSN 1210-9126. 167 tamtéţ, s. 10. 168 CÍSAŘOVÁ, D. Několik poznámek k článku o sníţení hranice trestní odpovědnosti v ČR PhDr. Aleny Marešové. Trestní právo. 1997, roč. 2, č. 1, s. 18. ISSN 1211-2860.

34

V současné době můţeme najít úpravu věkové hranice trestní odpovědnosti v jiţ zmíněném §25 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

169

av

§89 odst.1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů.170 represe dětské delikvence Od 1.1.2004 nabyl účinnosti zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe jehoţ součástí je hlava III., která upravuje řízení ve věcech dětí mladších patnácti let.171 Základním záměrem hlavy III. ZSVM je reagování na závaţnější protispolečenské jednání dětí ve věku do 15 let.172 Problematika zabývající se dětskou represí, je upravena v § 93 ZSVM. V něm je uvedeno, ţe dopustí-li se dítě činu jinak trestného, můţou mu být uloţena následující opatření: výchovná povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, dohled probačního úředníka a také ochranná výchova.173 Srovnáním aktuální právní úpravy s úpravou účinnou do 1.1.2010 zjistíme, ţe první 3 zmiňovaná opatření se u represe dětské kriminality objevují nově. Nejsou však pro nás úplnou novinkou, protoţe jsou běţně pouţívány při represi trestné činnosti páchané mladistvými. Jejich znění nalezneme v §18, §19 a §20 ZSVM.174 represe delikvence mladistvých Represe ukládaná mladistvým je zakotvena v hlavě II. ZSVM, kde ji známe pod pojmem opatření.

175

„Ochranná opatření tvoří spolu s výchovnými a trestními opatřeními soubor

následků, tedy reakcí státu na provinění mladistvého. Specifickým účelem ochranných opatření je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním nových provinění mladistvými.“176 Mezi druhy ochranných opatření řadíme ochranné léčení, zabezpečovací detenci, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochrannou výchovu. Tu je moţné uloţit pouze podle zákona ZSVM. Ostatní ochranná 169

TZ ZSVM 171 ŠABATA, K. Státní zastupitelství a opatření vůči dětem mladším patnácti let. Státní zastupitelství. 2005, roč. 3, č. 7-8, s. 17. ISSN 1214-3758. 172 tamtéţ, s. 18. 173 §93 odst.1 ZSVM 174 Srovnání ZSVM s účinností do 1.1.2010 a od 1.1.2010 175 ZSVM 176 KOVÁŘOVÁ, D. Ochranná opatření pro mladistvé. Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 8, s. 1. ISSN 1212-866X. 170

35

opatření se ukládají podle TZ, který je upravuje v §99 – 104.

177

Všechna jiţ zmíněná

ochranná opatření se vyskytovala v naší právní úpravě před 1.1.2010, avšak institut zabezpečovací detence je poměrně nový a zaslouţí si bliţší pozornost. 178 Institut zabezpečovací detence je určen pro „nebezpečné agresivní a sexuální delikventy, kteří léčbu maří, odmítají, nebo ji nejsou vůbec schopni absolvovat.“179 §100 odst.2 TZ vymezuje tyto osoby jako pachatele, kteří spáchali zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou a pachatele, kteří se oddávají zneuţívání návykových látek. 180 Hlavním

úkolem

tohoto ústavu je ochrana společnosti před tímto nebezpečným druhem mladistvých delikventů, a to na dobu neurčitou a nezbytnou. Ústav zabezpečovací detence je střeţen stejně jako věznice s ostrahou. Vnitřní reţim umoţňuje delikventům účastnit se různých socioterapeutických

a psychoterapeutických programů, případně se podrobit nezbytné

psychiatrické nebo sexuální léčbě. „Dostupné zkušenosti ukazují, ţe dlouhodobý pobyt v zabezpečovací detenci samozřejmě není schopný zcela zabránit recidivě váţného deliktu po propuštění, byť byly pečlivě zhodnoceny všechny rizikové faktory.“

181

Zkušenosti s tímto

typem práce s delikventy však u nás nejsou zatím dostatečně dlouhé, a proto na posouzení efektivity tohoto opatření bude třeba ještě mnoho času. K ukládání výchovných opatření se nepřistupuje u mladistvých, u nichţ došlo ke spáchání provinění poprvé a je tedy moţné, ţe jde pouze o výjimečné vybočení z mezí zákona. Výchovná opatření nejsou ukládána ani u jiţ závaţnou měrou narušených mladistvých delikventů, u kterých byla jiţ dříve uloţena ústavní nebo ochranná výchova.

182

Výchovná

opatření jsou upravena v §15 a následujících ZSVM. Řadíme mezi ně dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou. 183 Protoţe úprava zabývající se výchovnými opatřeními nedošla v poslední době ţádné výrazné změny, zaměřím se konečně na opatření trestní. 184 Trestní opatření můţeme najít v §24 a následujících ZSVM. Jsou zde taxativně vymezena, a to následovně – obecně prospěšně práce, peněţité opatření, peněţité opatření s podmíněným odkladem výkonu, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, 177

§21 ZSVM Srovnání ZSVM s účinností do 1.1.2010 a od 1.1.2010 179 ZVĚŘINA, J., BRICHCÍN, S. Co lze očekávat od zabezpečovací detence?. Psychiatrie pro praxi. 2008, roč. 9, č. 1, s. 47. ISSN 1213-0508. 180 TZ 181 ZVĚŘINA, J., BRICHCÍN, S. Co lze očekávat od zabezpečovací detence?. Psychiatrie pro praxi. 2008, roč. 9, č. 1, s. 47-48. ISSN 1213-0508. 182 ZEZULOVÁ, J., RŮŢIČKA, M. Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Státní zastupitelství. 2005, roč. 3, č. 7-8, s. 11. ISSN 1214-3758. 183 ZSVM 184 Srovnání ZSVM s účinností do 1.1.2010 a od 1.1.2010 178

36

domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, odnětí svobody podmíněně odloţené na zkušební dobu, odnětí svobody podmíněně odloţené na zkušební dobu s dohledem a odnětí svobody nepodmíněné. Jiţ na první pohled je zřejmé, ţe přibyla 2 nová opatření, kterými jsou domácí vězení a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. 185 Soud pro mládeţ můţe mladistvému uloţit zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, avšak horní hranice sazby nesmí převyšovat dobu pěti let. K tomuto trestnímu opatření je moţné uloţit i vhodná opatření výchovná. Tento trest spočívá v tom, ţe se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje účast na stanovených sportovních, spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu probační úředník stanoví. Zejména jde o to postupovat podle stanoveného probačního plánu a vykonávat stanovené programy – např. programy sociálního výcviku a převýchovy a programy psychologického poradenství. Povaţuje-li to probační úředník za potřebné, musí se odsouzený dostavovat podle jeho pokynů v období bezprostředně souvisejícím s konáním zakázané akce k určenému útvaru Policie ČR. 186 Domácí vězení je ustaveno v §24 ZSVM. V dalších paragrafech zákona ZSVM však jiţ není dále upraveno a proto je nutné k jeho dalšímu rozvedení pouţít TZ, který se domácím vězením zabývá v §61 a§62. Tento trest můţe být uloţen i samostatně, pokud není vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného provinění, osobě a poměrům pachatele třeba uloţení trestu jiného.U mladistvých připadají v úvahu především opatření výchovná, která jsou uvedena v ZSVM. Pokud soud nestanoví v rozsudku jinak, spočívá trest domácího vězení v povinnosti odsouzeného zdrţovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den. V ostatních dnech jde o omezení v době mezi 20.00 do 5.00 hodin. Výjimkou je návštěva pravidelných bohosluţeb nebo náboţenských shromáţdění, a to i ve dnech pracovního klidu a volna, kterou můţe soud odsouzenému povolit. 187 Opatření, kterými jsem se v této kapitole blíţe věnovala existují v našem právním systému velice krátkou dobu. Je tedy nemoţné u nich hodnotit četnost uţívání či dokonce jejich efektivitu. Teprve aţ o několik let později bude moţné posoudit, zda změna právní úpravy ohledně této problematiky je přínosem naší legislativy či nikoliv.

185

Srovnání ZSVM s účinností do 1.1.2010 a od 1.1.2010 §26 odst.3 ZSVM a §76-77 TZ 187 §24 ZSVM a §61-62 TZ 186

37

6. Vývoj kriminality mládeže na území ČR v letech 2000 - 2009 Praktickou část své diplomové práce zahajuji právě kapitolou o vývoji dětské kriminality v ČR. Údaje jsem čerpala z internetových stránek Ministerstva vnitra ČR, které statistiky o kriminalitě z let 2000 – 2007 uvádí ve svém archivu a z informačního servisu Policie ČR, která uvádí statistiky z let 2008 a 2009. Z těchto informací pak budu vycházet v celé této kapitole. Pro lepší přehled a orientaci v následujících statistických údajích jsem vytvořila několik tabulek k dané problematice a ke kaţdé z nich jsem téţ přiřadila odpovídající graf. I kdyţ se v této kapitole podrobněji zabývám zpracováním statistických údajů o kriminalitě za posledních 10 let, s ohledem na název mé diplomové práce, který zní: Dětská delikvence v ČR po roce 1989, napíši na začátku této kapitoly stručný přehled o tom, jak kriminalita v ČR vypadala kolem roku 1989 a v letech následujících. Začátkem 90. let u nás došlo k výraznému navýšení evidovaných trestných činů. Oproti letům 1986 aţ 1989, kdy jejich počet činil ročně kolem 120 000, se trestná činnost v roce 1990 téměř zdvojnásobila na 216 852 evidovaných případů. Vzrůstající trend, který roku 1990 započal, pokračoval aţ do roku 1995, kdy byl počet evidovaných trestných činů zhruba stejný, jako v roce předešlém, tedy 375 630. I přes tuto krátkou stagnaci však četnost kriminality i nadále stoupala a roku 1997 přesáhla hranici 400 000.188 Kromě celkové kriminality stoupala po roce 1989 i kriminalita dětí a mladistvých. V roce 1990 měla mládeţ na svědomí 11 167 trestných činů, jejich počet se neustále zvyšoval a roku 1995 jiţ bylo těchto evidovaných trestných činů 32 632.189 Počet evidované trestné činnosti mládeţe kulminoval roku 1996 na počtu 35 000 skutků. Od té doby klesá a roku 1999 se jejich počet sniţuje aţ na 26 535 spáchaných činů.190 V 80. letech se počet stíhaných dětí v ČR pohyboval kolem 4000. Po roce 1990 se toto číslo kaţdým rokem zvyšovalo a roku 1995 dosáhlo 8 342, čili dvojnásobku hodnot, jeţ byly obvyklé před rokem 1990.191 V dalších letech jsou počty stíhaných dětí ještě vyšší. Roku 1996 se jedná o 9 747 stíhaných dětí, roku 1997 jich je 9 217 a v roce 1998 jejich počet lehce klesá pod 9 000 na 8 824 stíhaných dětí.192

188

MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 1998. s. 147. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 1998. s. 149. 190 MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeţe-hlubší pohled na statistické údaje. Kriminalistika. 2000, roč. 33, č. 4, s. 296. ISSN 1210-9150. 191 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 1998. s. 149. 192 MAREŠOVÁ, A. Trendy kriminality mládeţe. Trestní právo. 1999, roč. 4, č. 9, s. 19. ISSN 1211-2860. 189

38

Podle policejních statistik ze začátku 90. let také můţeme zjistit, které trestné činnosti se mládeţ dopouštěla nejčastěji. U dětí to bylo především vloupání do objektů, ostatní majetková trestná činnost, krádeţe věcí z aut atd. U mládeţe podobně jako u dětí obsadily první příčky krádeţe věcí z aut, vloupání do objektů, krádeţe aut a jiné krádeţe. Z těchto údajů je tedy jasně patrné, ţe u dětí i mladistvých dochází nejčastěji k páchání majetkové trestné činnosti.193 Ostatně, tento trend se drţí aţ do dneška, jak zjistíme z tabulek a grafů, které uvádím níţe. 6.1. Statistiky kvantitativních změn kriminality mládeže v ČR v letech 2000 – 2009 V této podkapitole se nejprve věnuji statistickým údajům o trestné činnosti páchané dětmi a mladistvými v kontextu celkové kriminality, která je páchána na území celé ČR. V její další části pak srovnávám počet všech stíhaných osob v poměru k vyšetřovaným dětem a stíhaným mladistvým. Všechny tyto údaje jsou z posledních 10 let. Tabulka č. 1 Provinění a činy jinak trestné spáchané mladistvými a dětmi na pozadí celkové kriminality v ČR v letech 2000 - 2009194 kriminalita/rok celkem

2000

2001

2002

2003

2004

391 469 358 577 372 341 357 740 351 629

mladiství

13 507

12 913

10 901

9 779

7 886

děti

10 216

9 926

5 541

4 692

3 319

kriminalita/rok

2005

celkem

2006

2007

2008

2009

344 060 336 446 357 391 343 799 332 829

mladiství

7 614

7 605

8 079

7 728

7 123

děti

3 086

3 090

2 710

2 783

2 333

Následující údaje jsou zpracovány podle statistik z tabulky č. 1 (viz. s. 39), grafu (viz. s. 41) č. 1 a z mých výpočtů z tabulky č. 1. Z tabulky můţeme jasně vyčíst, ţe kriminalita, ať jiţ 193

MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 1998. s. 149-150. Přehledy kriminality [online]. 2000-2009 [cit. 26.01.10]. Dostupné z: . a . 194

39

celková, dětská nebo ta kterou páchají mladiství, není v tak kritickém stavu, jak nám předkládají média. Trend v posledním desetiletí je jednoznačně klesající. Celková kriminalita, která v roce 2000 byla 391 469, klesla o více neţ 50 000 na 332 829 spáchaných trestných činů. Ještě výraznější rozdíly však můţeme vidět u kriminality páchané dětmi a mladistvými. U dětí můţeme říci, ţe počet jimi spáchaných činů jinak trestných klesl v posledních 10 letech aţ na necelou čtvrtinu. Z původních 10 216 činů jich v roce 2009 zbylo pouze 2 333. U mladistvých sice nejsou výsledky tak markantní, ale i přesto se počet provinění z čísla 13 507 za poslední roky dostal téměř na polovinu k 7 123 proviněním. Ve všech oblastech tedy můţeme vypozorovat jasný klesající trend. Je dobré také vědět, ţe „kriminalita se koncentruje zejména do velkých měst a průmyslových aglomerací s vysokým počtem anonymních a migrujících osob.To ostatně potvrzují i kriminální statistiky Policie České republiky, podle kterých více neţ polovina všech registrovaných trestných činů je spáchána ve dvaceti městech, v nichţ ţije necelá třetina obyvatel státu.“195 Bude-li nás zajímat, jakým procentem se podílí kriminalita dětí a mladistvých na celkové trestné činnosti, dojdeme k těmto poznatkům: v roce 2000 je podíl dětské kriminality 2,6%, pro rok 2009 se tento podíl dostal aţ na 0,7% z celkové kriminality. U mladistvých v roce 2000 docházíme k necelým 3,5%, pro rok 2009 se tento poměr sniţuje na 2,14%. Pokud by nás zajímalo, jak je na tom mládeţ jako jeden celek, její podíl na celkové kriminalitě tvořil roku 2000 6%, v roce 2009 uţ jen 2,84%. Pro lepší představu o tom, jak se v posledních 10 letech kriminalita vyvíjela, přikládám kromě jiţ zmíněné tabulky také graf. V něm se kvůli přehlednosti zaměřuji pouze na kriminalitu páchanou dětmi a mladistvými. Graf nám ještě lépe neţ tabulka umoţní sledovat, ţe kriminalita mládeţe má v posledních letech opravdu tendenci klesající. Pokud se zaměříme na křivku, která znázorňuje dětskou kriminalitu, zjistíme, ţe aţ na roky 2006 a 2008, kdy počet činů jinak trestných lehce vzrostl (v roce 2006 došlo k nárůstu oproti minulému roku pouze o 4 činy jinak trestné), se kriminalita dětí stabilně sniţuje. Největší skok můţeme zaznamenat mezi lety 2001 a 2002, kdy se počet z původních 9 926 sníţil na 5 541. Dětská kriminalita se v tomto mezidobí sníţila o necelých 45%. K větším poklesům docházelo i v letech 2003, kdy činů jinak trestných bylo o 849 méně a také v roce 2004, kdy tento pokles činil dokonce 1 373. Za výrazným sníţením v počtech evidovaných trestných činů mezi lety 2001 a 2002 však není ţádné masivní polepšení se dětí a mladistvých a zjištění, ţe trestná činnost je vlastně špatná 195

GJURIČOVÁ, J., ŢÁRSKÝ, M. Vývoj kriminality v České republice se zvláštním zřetelem na kriminalitu dětí a mládeţe. Kriminalistika. 1999, roč. 32, č. 1, s. 3. ISSN 1210-9150.

40

věc. Důvodem je změna právní úpravy, při které novelizací došlo v §89 odst. 11 trestního zákona ke zvýšení hranice škody nikoli nepatrné na 5 000 Kč. To způsobilo dekriminalizaci velkého počtu útoků proti majetku ze strany dětí i mladistvých, u kterých byla a stále ještě je majetková kriminalita nejčetnější trestnou činností.196 Graf č. 1 Provinění a činy jinak trestné spáchané mladistvými a dětmi v ČR v letech 2000 - 2009197 16 000 14 000

mladiství děti

kriminalita

12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

rok

Křivka grafu u mladistvých se sice nevyvíjí zdaleka tak dynamicky jako dětská, ale i přesto je velice zajímavá. I zde je moţné vypozorovat klesající trend, přičemţ k výrazným poklesům docházelo především v první polovině mnou měřeného období. Nejvýrazněji se v grafu projevuje období mezi lety 2001 a 2004. Zde počet provinění klesl v roce 2002 o 2 012 činů, v roce 2003 o 1 122 činů a roku 2004 o 1 893 činů. Ve druhé polovině období můţeme naopak zaznamenat mírný nárůst v roce 2007. Ke konci měřeného období se ale počet provinění opět sniţuje a konečné číslo z roku 2009 je z celého desetiletí nejniţší, a to 7 123. Následující tabulka znázorňuje celkový počet stíhaných osob na území ČR a počty vyšetřovaných dětí

198

a stíhaných mladistvých. Následující údaje jsou zpracovány podle

statistik z tabulky č. 2 (viz. s. 42), grafu č. 2 (viz. s. 43) a z mých výpočtů z tabulky č. 2. 196

MAREŠOVÁ, A. Kriminalita mládeţe. Trestní právo. 2005, roč. 10, č. 4. s. 17. ISSN 1211-2860. Graf zpracován podle údajů z tabulky č. 1 (viz. s. 39) 198 Dle §90 odst.1 ZSVM je stíhání nepřípustné u osob, které nejsou pro nedostatek věku trestně odpovědné. 197

41

Pokud se zaměříme na údaje o celkovém počtu stíhaných osob, ţádné výrazné klesající tendence zde nenajdeme. Je to spíše jako na houpačce, jednou nahoru a jednou dolů. Na začátku měřeného období v roce 2000 je ovšem počet stíhaných osob nejvyšší, a to 130 234. Do roku 2003 počet těchto osob klesá na 121 393, poté se opět mírně zvedá a kulminuje v roce 2007 celkovým počtem 127 718 stíhaných osob a ke konci měřeného období uţ zase lehce klesá. Konečné číslo z roku 2009 je potom 123 235. Tabulka č. 2 Mladiství a děti vyšetřované za trestnou činnost na pozadí celkového počtu stíhaných osob v ČR v letech 2000 - 2009199 stíháno/celkem

2000

2001

2002

2003

2004

130 234 127 856 123 964 121 393 121 531

celkem mladiství

8 905

9 273

7 698

7 558

6 197

děti

8 899

9 032

5 185

5 148

3 734

stíháno/celkem celkem

2005

2006

2007

2008

2009

121 511 122 753 127 718 122 053 123 235

mladiství

5 654

5 808

6 322

6 014

5 339

děti

3 341

3 027

2 635

2 723

2 094

Pokud jde o děti a mladistvé, zde ještě můţeme tvrdit, ţe trend v počtu vyšetřovaných a stíhaných osob je klesající. Ovšem aţ na několik větších či menších výkyvů. Především u dětí se počet za celé desetiletí výrazně sníţil. Na začátku měřeného období, v roce 2000, bylo vyšetřováno

8 899 jedinců, v roce 2009 se jejich počet sníţil na 2 094. Počet vyšetřovaných

dětí se tedy během 10 let sníţil na zhruba 23,5 %. U mladistvých začínáme roku 2000 na počtu 8 905 stíhaných. Toto číslo bylo překročeno pouze v roce 2001, kdy se jejich počet mírně zvedl, stejně jako u dětí. Z celkového hlediska však stíhaných jedinců ubylo a v roce 2009 se dostáváme k nejniţšímu číslu v naší tabulce, a to 5 339. Pokles u mladistvých činí tedy 40%. 199

Přehledy kriminality [online]. 2000-2009 [cit. 26.01.10]. Dostupné z: . a .

42

Pokud by nás zajímalo, jaký poměr zaujímají děti a mladiství k celkovému počtu stíhaných osob, dojdeme k těmto procentům : u dětí i mladistvých je procento téměř stejné a jde o 6,8% z celkově stíhaných osob za rok 2000, pro rok 2009 uţ je to pouhých 1,7% u dětí a 4,3% u mladistvých. Poměr mládeţe k celkovému počtu stíhaných osob na našem území je 13,7% v roce 2000 a 6% v roce 2009. Graf č. 2 Mladiství a děti vyšetřované za trestnou činnost v ČR v letech 2000 - 2009200 10 000 9 000 mladiství

8 000

děti

7 000

stíháno

6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 1 000 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

rok

Při pohledu na graf zjistíme, ţe i tady jdou křivky dolů. Avšak i přesto, ţe výchozí bod pro děti i mladistvé je téměř totoţný, na konci měřeného období činí rozdíl mezi těmito dvěma věkovými skupinami víc jak 3 000 osob. U dětí zaznamenáváme nejvýraznější pokles mezi lety 2001 a 2002, kdy z původních 9 032 vyšetřovaných jedinců zbylo pouhých 5 185, tedy něco málo přes 57%. Pokud jde o modrou křivku, tedy počty stíhaných mladistvých, jde v první polovině měřeného období, pouze s výjimkou roku 2001, stabilně dolů. V druhé polovině se potom křivka zvedá a počet vyšetřovaných jedinců roste o necelých 700, ke konci uţ však opět počet stíhaných klesá na zatím nejniţší úroveň.

200

Graf zpracován podle údajů z tabulky č. 2 (viz. s. 42)

43

6.2. Statistiky kvalitativních změn kriminality mládeže v ČR v letech 2000 - 2009 Závěrečná část kapitoly je věnována kvalitativním změnám kriminality dětí a mladistvých. To vše opět v poměru k celkové kriminalitě v jednotlivých kategoriích. Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách dělí trestnou činnost do těchto kategorií: vraţdy, násilné činy, mravnostní činy, majetkové činy, ostatní kriminální činy, zbývající kriminalita a hospodářské činy.201 Se všemi jiţ zmíněnými kategoriemi pracuji i já a podle stejného pořadí jsem je téţ zařadila do svých tabulek. Pokud jde o vraţdy, ty jsou podle statistik ministerstva vnitra nejčastěji páchány z motivu osobního vztahu. Jejich četnost je ze všech kategorií nejniţší.202 Další kategorií, kterou se statistiky zabývají, jsou činy násilné. Jejich počet činí ročně kolem 20 000. Statistiky nám v této kategorii jako nejčastěji evidované uvádějí tyto činy: úmyslné ublíţení na zdraví, loupeţe, porušování domovní svobody, nebezpečné vyhroţování a vydírání.

203

U mravnostní

kriminality se pachatelé nejčastěji dopouštějí pohlavního zneuţívání a znásilnění.204 Nyní se dostáváme k nejčastěji páchané trestné činnosti v ČR, a tou je kriminalita majetková. Ročně se u nás spáchá něco mezi 200 000 aţ 300 000 trestných činů, které můţeme zařadit do této kategorie. Tuto trestnou činnost můţeme také dále dělit, a to na

krádeţe vloupáním

(především jde o vloupání do domů, bytů či víkendových chat) a krádeţe prosté, u kterých jsou nejčastější krádeţe věcí z automobilů, krádeţe motorových vozidel a kapesní krádeţe. Mezi nezanedbatelnou majetkovou trestnou činnost můţeme zařadit i poškozování cizí věci, podvod a zpronevěru.205 Právě u krádeţí automobilů a věcí z automobilů je vysoký podíl dětí a mladistvých. Avšak i přesto, ţe je do této činnosti zapojen vysoký počet mládeţe, díky její sloţitosti (např. odbyt kradeného vozu, jeho úschova, rychlé demontáţe a úpravy) je patrné, ţe tato část trestné činnosti mládeţe je organizována dospělými. Totéţ platí i v případech krádeţí jízdních kol, krádeţí v bytech apod.206 V kategorii ostatní kriminalita můţeme nalézt poměrně rozmanitou škálu trestné činnosti. Mezi nejčetnější patří maření výkonu úředního rozhodnutí, sprejerství, výtrţnictví a nedovolená výroba a distribuce psychotropních látek a jedů.207 I zbývající kriminalita je kategorií obsahově pestrou. Najdeme v ní činnosti jako např. 201

Přehledy kriminality [online]. 2000-2009 [cit. 26.01.10]. Dostupné z: . a . 202 tamtéţ 203 tamtéţ 204 tamtéţ 205 tamtéţ 206 MAREŠOVÁ, A. Trendy kriminality mládeţe. Trestní právo. 1999, roč. 4, č. 11, s. 16-17. ISSN 1211-2860. 207 Přehledy kriminality [online]. 2000-2009 [cit. 26.01.10]. Dostupné z:

44

nedbalostní dopravní nehody silniční, ohroţení pod vlivem návykových látek a opilství, a u mládeţe celkem populární trestnou činnost šíření poplašné zprávy.208 Poslední kategorií je trestná činnost hospodářská. I kdyţ tento druh kriminality patří mezi velice časté, u mládeţe má dalo by se říci minoritní zastoupení. Spolu s vraţdami a mravnostní kriminalitou patří mezi ty nejméně četné. Pokud budeme zohledňovat pouze celkový počet spáchaných trestných činů v této kategorii, je jasným topem úvěrový podvod. U dětí a mladistvých však vede jiná trestná činnost a to především neoprávněné drţení platební karty a ochrana měny.209 V následující tabulce uvádím hodnoty ze všech 7 kategorií, které jsem prve zmínila. Ke kaţdé z těchto kategorií také přiřazuji 3 základní údaje, kterými jsou: počet celkem spáchaným trestných činů v dané kategorii, počet provinění spáchaných mladistvými a počet činů jinak trestných, kterých se dopustily děti. Tabulka č. 3 Provinění a činy jinak trestné spáchané mladistvými a dětmi na pozadí celkového počtu spáchaných trestných činů v jednotlivých kategoriích v ČR v letech 2000 - 2009210 kriminalita/rok

2000

2001

2002

2003

2004

279

234

234

232

227

mladiství

5

8

5

5

12

děti

0

3

0

0

4

21996

21709

23555

22358

23579

mladiství

1111

1141

1241

1235

1341

děti

1083

1285

982

873

705

mravnostní kriminalita

1856

1955

2046

1898

1909

mladiství

204

181

229

194

161

děti

171

141

119

120

92

284295

255897

256308

253372

243808

10260

9650

7294

6229

4701

vraždy

násilná kriminalita

majetková kriminalita mladiství

. a . 208 tamtéţ 209 tamtéţ 210 Přehledy kriminality [online]. 2000-2009 [cit. 26.01.10]. Dostupné z: . a .

45

7762

7214

3419

2731

1953

19842

19386

22364

23183

23894

1404

1392

1535

1612

1249

823

977

752

698

359

23031

22005

25328

23455

24039

mladiství

329

296

280

249

213

děti

212

238

175

150

100

37632

35262

40213

31451

33464

mladiství

199

253

320

260

221

děti

165

70

94

120

110

děti ostatní kriminalita mladiství děti zbývající kriminalita

hospodářská kriminalita

kriminalita/rok

2005

2006

2007

2008

2009

186

231

196

202

181

mladiství

2

4

10

6

5

děti

1

1

2

3

0

21684

19171

19551

17875

16887

1149

990

1082

958

969

581

544

498

499

455

1849

1615

1689

1680

1730

mladiství

190

175

184

155

174

děti

104

74

86

93

100

229279

221707

228266

219347

212168

mladiství

4643

4159

3966

3844

3472

děti

1786

1820

1457

1409

1145

24692

20878

18795

18861

19190

1197

1143

982

1083

1193

434

407

386

500

436

22585

33541

51061

53524

53056

187

858

1653

1535

1094

vraždy

násilná kriminalita mladiství děti mravnostní kriminalita

majetková kriminalita

ostatní kriminalita mladiství děti zbývající kriminalita mladiství

46

81

144

226

217

130

43882

39473

37981

32474

29774

mladiství

248

280

212

153

221

děti

100

101

57

65

67

děti hospodářská kriminalita

Následující údaje jsou zpracovány podle statistik z tabulky č. 3 (viz. s. 45-47), grafů č. 3 (viz. s. 48) a 4 (viz. s. 49) a z mých výpočtů z tabulky č. 3. Protoţe kategorií trestné činnosti je poměrně hodně a údajů o nich

ještě víc, rozhodla jsem se blíţe popsat především

majetkovou kriminalitu, která je ze všech druhů trestné činnosti nejfrekventovanější. I u ní můţeme, stejně jako např. u celkové kriminality, vypozorovat klesající trend. V roce 2000 policie evidovala 284 295 majetkových trestných činů, do roku 2009 se jejich počet sníţil na 212 168. Došlo tedy k úbytku o více jak 70 000 případů. Můţeme říci, ţe tato kategorie trestné činnosti v posledních 10 letech stabilně klesala, výjimkou jsou pouze roky 2002 a 2007, kdy došlo k menšímu nárůstu. Sečtením majetkové kriminality dětí a mladistvých zjistíme, ţe mládeţ se s počtem 18 022 spáchaných majetkových trestných činů podílí v roce 2000 na celkové kriminalitě v této oblasti 6,3%. Do roku 2009 klesá tato trestná činnost u mládeţe na čtvrtinu a s počtem 4617 činů se její poměr k celkové majetkové kriminalitě sniţuje na pouhé 2,2%. Majetková trestná činnost u mladistvých se v letech 2000 aţ 2009 sniţuje kaţdým rokem. K nárůstu, ani nízkému, zde vůbec nedošlo a tak můţeme v tomto případě opravdu říci, ţe majetková kriminalita u mladistvých má tendenci bez výjimky klesající. Z původního počtu 10 260 spáchaných majetkových provinění jich do roku 2009 zbylo pouhých 3 472. Větší skoky můţeme zaznamenat v letech 2002, kdy oproti loňsku klesla trestná činnost o 2 356 případů a 2004, v němţ došlo k poklesu o 1 528 provinění. U dětské majetkové kriminality došlo za posledních 10 let k neuvěřitelnému zlepšení. Původní počet z roku 2000 se do roku 2009 sníţil téměř na jednu sedminu. Na začátku měřeného období bylo evidováno 7 762 činů, roku 2009 pouhých 1 145. Nejmarkantnější skok směrem dolů přitom proběhl mezi lety 2001 a 2002, kdy se počet evidované majetkové kriminality sníţil o 3 795. Mimo toto výrazné sníţení křivka dětské majetkové kriminality stabilně pozvolně klesala dolů, mimo rok 2006, kdy došlo k mírnému nárůstu z 1 786 evidovaných případů na 1 820.

47

Graf č. 3 Jednotlivé kategorie trestné činnosti spáchané mladistvými v ČR v letech 2000 - 2009211 m la d is tv í

16000

h o s p o d á řs k á k rim in a lita zb ýva jíc í k rim in a lita

14000

o s ta tn í k rim in a lita m a je tk o vá k rim in a lita

12000

m ra vn o s tn í k rim in a lita n á s iln á k rim in a lita

k rim in a lita

10000

vra žd y

8000 6000 4000 2000 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

ro k

I v kategorii vraţd se v horizontu posledních 10 let počet těchto závaţných trestných činů sníţil. U dětí a mladistvých však o ţádném trendu nebo stabilním vývoji hovořit nemůţeme. Čísla, která tuto kategorii u mládeţe provázejí jsou řádově v jednotkách. Nejvíce případů této závaţné trestné činnosti můţeme zaznamenat v roce 2004, kdy byly spáchány 4 vraţdy dětmi a u mladistvých počet vraţd dokonce poprvé a naposledy překročil magickou desítku a došel aţ k číslu 12. Celkový počet násilné kriminality se v letech 2000 aţ 2005 neustále pohyboval kolem počtu 22 000, v dalších letech četnost lehce klesá. U mladistvých se statistiky zjištěné v posledních 10 letech nijak výrazně nemění a počty zůstávají poměrně stabilní. Dětská násilná činnost však zaznamenala celkem úspěšný pokles o více jak polovinu případů. Alarmující však je, ţe „způsob provedení trestného činu dnes často postrádá dřívější typické rysy kriminality mladistvých spočívající v impulsivní a většinou neplánované delikvenci, agresivita se stala základní součástí kriminálního jednání. Tím vzrostla společenská nebezpečnost kriminality mladistvých.212 Motivací trestné činnosti u mladistvých je zřejmě 211

Graf zpracován podle údajů z tabulky č. 3 (viz. s. 45-47) MAREŠOVÁ, A. K příčinám a podmínkám kriminality mládeţe. Trestní právo. 2007, roč. 12, č. 7-8, s. 26. ISSN 1211-2860. 212

48

jejich malé právní povědomí či představa, ţe je moţné brát právo do vlastních rukou. „V pozadí různých útoků se objevují takové motivy jako potrestání nepoctivce, odplata za více či méně skryté rasistické chování, msta za to, ţe má někdo nezaslouţený zisk či majetkové výhody nebo se chová nějak asociálně. Čin je tak prezentován jako opoţděná obrana někoho nebo něčeho.“213 Graf č. 4 Jednotlivé kategorie trestné činnosti spáchané dětmi v ČR v letech 2000 - 2009214 d ěti

12000 h o s p o d á řs k á k rim in a lita zb ýva jíc í k rim in a lita o s ta tn í k rim in a lita

10000

m a je tk o vá k rim in a lita m ra vn o s tn í k rim in a lita

k rim ina lita

8000

n á s iln á k rim in a lita vra žd y

6000

4000

2000

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

ro k

Ani na poli mravnostní trestné činnosti nedochází k výraznějším změnám. Celkové počty spáchaných trestných činů se neustále pohybují ve velice úzkém hodnotovém rozpětí. U mladistvých je vývoj více méně podobný. Jen u dětí tento druh kriminality klesl za posledních 10 let o více jak 40% a to se v posledních 4 letech četnost spáchaných mravnostních činů jinak trestných stabilně lehce zvyšuje. U ostatní kriminality je počet spáchaných činů roku 2000 a 2009 téměř totoţný. Jen v období mezi těmito lety se křivka této trestné činnosti lehce zvedá a opět klesá. Konečným číslem je 19 190 spáchaných trestných činů, které byly roku 2009 evidovány. U dětí je vývoj 213

HOLAS, J., VEČERKA, K. Základní rysy delikvence mladistvých v ČR. Kriminalistika. 2007, roč. 40, č. 3, s. 193. ISSN 1210-9150. 214 Graf zpracován podle údajů z tabulky č. 3 (viz. s. 45-47)

49

této trestné činnosti opačný. Nejniţší čísla nám vykazují roky 2004, 2005, 2006 a 2007, poté se počet spáchaných činů jinak trestných lehce zvyšuje. V celkovém hledisku však i zde dětská kriminalita klesla a to dokonce téměř o polovinu. U mladistvých se statistické údaje neustále zvedají a klesají, i přesto však s ohledem na počty v letech 2000 a 2009 počet spáchaných provinění klesl z původních 1 400 o 200. Zatímco ostatní kategorie mají klesající tendenci, u zbývající trestné činnosti je tomu naopak. Z počtu 23 031 případů, který byl evidován roku 2000, se číslo vyšvihlo aţ na 53 056 v roce 2009. Výrazné změny začaly mezi lety 2005 a 2006, kdy počet této trestné činnosti poskočil o 11 000, v dalším roce byl rozdíl ještě větší, a to o 17 500 evidovaných případů více. I pro mladistvé jsou roky 2006 a 2007 kritické, nárůst provinění v této kategorii se nejprve zvýšil z 187 na 858 případů a v dalším roce téměř na dvojnásobek. V posledních dvou letech však tato trestná činnost celkem úspěšně klesá. U dětí jsou evidované počty spáchaných činů rozmanité a je těţké z nich určit trend v oblasti této kriminality, natoţ pak případný budoucí vývoj. Poslední kategorií, kterou jsem dosud nezmínila, je hospodářská trestná činnost. U ní došlo v roce 2005 k výraznému nárůstu o více jak 10 000 trestných činů, potom se však četnost této kriminality neustále sniţuje a výsledným číslem je zatím nejniţší statistický údaj za poslední desetiletí, a to 29 774 evidovaných trestných činů. Počet provinění se za posledních 10 let mírně zvedl, avšak v posledních letech nejde o ţádný výrazný nárůst. V roce 2008 byl dokonce počet spáchaných provinění nejniţší, pouze 153 případů. U dětí tato trestná činnost tak běţná není. V posledních 3 letech se počty činů spáchaných v hospodářské oblasti dokonce drţí na téměř třetinové hodnotě oproti roku 2000, kdy jich bylo 165. Oficiální údaje, které jsem na předchozích stránkách zpracovala jsou bezesporu optimistické. Podle nich se vývoj v četnosti trestné činnosti sniţuje, ať uţ jde o poklesy mírnější, či výrazné, které vidíme především u dětí a mladistvých. I počty stíhaných osob klesají. Za většinou těchto kladných změn však stojí především změna legislativy, na kterou jsem jiţ dříve upozornila. I přesto můţeme stále mít z klesající kriminality dobrý pocit. Otázkou však zůstává, jak by tyto statistické údaje v rámci naší republiky vypadaly v případě, kdy by bylo moţné zaznamenat veškeré delikventní chování – tzv. latentní kriminalitu. Ta se podle Marešové odhaduje zejména v případě kriminality dětí a mladistvých jako větší neţ část evidované kriminality.215

215

MAREŠOVÁ, A. Kriminalita mládeţe. Trestní právo. 2005, roč. 10, č. 4, s. 16. ISSN 1211-2860.

50

7. Vývoj kriminality mládeže v Prostějově v letech 2000 - 2009 V této kapitole se zabývám zpracováním statistických údajů o kriminalitě v Prostějově v posledních 10 letech. Toto město jsem si vybrala proto, ţe v něm ţiji a kaţdý den se tak setkávám s dětmi a mladistvými, kterých se tato problematika týká. Zaměřím se zde, stejně jako v kapitole předešlé, na údaje o páchané kriminalitě, počtu stíhaných osob a kategorizaci trestné činnosti, která je v Prostějově páchána. Tyto údaje pak také srovnám se statistikami celé ČR. Protoţe statistiky kriminality jednotlivých měst nejsou veřejně přístupné na internetu, jak tomu bylo se statistikami pro celou Českou republiku, získala jsem statistické údaje o kriminalitě v Prostějově na ţádost od prap. Evy Čeplové, pracovnice Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje (dále jen KŘP Olomouckého kraje), Preventivně informační skupiny v Prostějově, se sídlem Havlíčkova 12, Prostějov. Ještě neţ začnu s rozborem statistik, ráda bych uvedla několik základních informací o Prostějovu. Je to okresní město, které se nachází v Olomouckém kraji. V posledních letech se počet jeho obyvatel pohybuje mírně nad hranicí 46 000. Při posledním sčítání koncem roku 2009 bylo evidováno 46 023 obyvatel.216 7.1. Statistiky kvantitativních změn kriminality mládeže v Prostějově v letech 2000- 2009 Stejně jako v předchozí kapitole, i zde se nejprve zaměřím na údaje o evidované trestné činnosti a v druhé části podkapitoly se budu zabývat počty stíhaných osob. Tabulka č. 4 Provinění a činy jinak trestné spáchané mladistvými a dětmi na pozadí celkové kriminality v Prostějově v letech 2000 - 2009217 kriminalita/rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 celkem mladiství děti

2770

2343

2452

2153

2069

2083

2160

2584

2314

2212

104

126

91

69

77

56

117

81

77

60

96

120

43

52

30

47

32

24

31

42

Následující údaje jsou zpracovány podle statistik z tabulky č. 4 (viz. s. 51), grafu č. 5 (viz. s. 52) a z mých výpočtů z tabulky č. 4. Tabulka nám poskytuje přehled o tom, jak se vyvíjela 216

Wikipedie : Prostějov [online]. Změněno 24.03.2010 [cit. 25.03.10]. Dostupné z: . 217 Statistiky kriminality ve městě Prostějov získané na ţádost dne 29.01.2010 od prap. Evy Čeplové, pracovnice KŘP Olomouckého kraje, Preventivně informační skupina Prostějov, Havlíčkova 12, Prostějov

51

kriminality v Prostějově v posledním desetiletí. Z pohledu celkové trestné činnosti došlo v průběhu let 2000 aţ 2009 k poklesu o celkem 20%. Nejde tedy o sníţení nijak výrazné, i přesto však můţeme říci, ţe trend poslední doby je mírně klesající. Zajímá-li nás podíl, jaký činí trestná činnost mládeţe na celkové kriminalitě v Prostějově, dojdeme k těmto závěrům: roku 2000 se jednalo o 7,2%, s celkovým počtem evidovaných činů mládeţe 200, loni se kriminalita mládeţe podílela na evidované trestné činnosti 4,6% se 102 spáchanými proviněními a činy jinak trestnými. Kriminalita mládeţe se tedy, s přihlédnutím k prvnímu a poslednímu měřenému roku v mé tabulce, sníţila téměř na polovinu. Pokud ji však srovnám s kriminalitou mládeţe v celé České republice (viz. s. 40), je její podíl na celkové kriminalitě v Prostějově výrazně vyšší, neţ průměr který vykazují statistiky ČR. Pro lepší představu o vývoji trestné činnosti dětí a mladistvých v Prostějově předkládám téţ graf. Graf č. 5 Provinění a činy jinak trestné spáchané mladistvými a dětmi v Prostějově v letech 2000 - 2009218 140

mladis tv í 120

děti

kr im inalita

.

100

80

60

40

20

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

rok

218

Graf zpracován podle údajů z tabulky č. 4 (viz. s. 51)

52

U mladistvých se trestná činnost aţ na roky 2000, 2001 a 2006 pohybovala pod hranicí 100 evidovaných provinění za rok. U dětí se z původních 96 činů jinak trestných v roce 2000 zvýšila trestná činnost pouze v roce 2001, kdy přesáhla magickou 100, ostatní roky jiţ evidují čísla podstatně niţší – kolem 50 a níţe. Nejlépe je na tom rok 2007, kdy bylo v statistikách zaznamenáno pouze 24 činů. Z grafu je zřejmé, ţe dětská kriminalita se od roku 2002 stabilně drţí na nízké úrovni. K radikálnímu poklesu však došlo mezi lety 2001 a 2002, kdy počet činů jinak trestných spáchaných v Prostějově klesl téměř trojnásobně. U mladistvých šla křivka trestné činnosti od roku 2001 téţ dolů, pokles během jednoho roku však nebyl tak strmý. Mezi lety 2005 a 2006 ovšem došlo k zjevnému vzestupu, kdy se počet provinění zvýšil o 61. Od té doby statistické hodnoty klesají. Tabulka č. 5 Mladiství a děti vyšetřované za trestnou činnost na pozadí celkového počtu stíhaných osob v Prostějově v letech 2000 - 2009219 stíháno/rok

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

celkem

1304 1294 1150 1131 1149 1145 1131 1205 1093

mladiství děti

979

75

115

65

68

62

55

72

69

66

49

156

124

57

61

35

48

33

18

39

32

Následující údaje jsou zpracovány podle statistik z tabulky č. 5 (viz. s. 53), grafu č. 6 (viz. s. 54) a z mých výpočtů z tabulky č. 5. Můţeme říci, ţe mnoţství stíhaných osob, se téměř kaţdým rokem stabilně sniţuje. Úbytky nejsou nijak výrazné, i přesto však v období posledního desetiletí klesl jejich počet o více jak 300. K patrnějšímu nárůstu došlo pouze v roce 2007, kdy se počet stíhaných osob v Prostějově mírně přehoupl přes 1 200. I v této oblasti tedy vidíme klesající trend. Mládeţ se roku 2000 podílela na celkovém počtu stíhaných osob 17,7%, v roce 2009 se toto procento sníţilo aţ na 8,3%. Při srovnání s počtem stíhané mládeţe v České republice (viz. str. 43)zjistíme, ţe i zde město Prostějov převyšuje národní průměr. Výsledky tedy nejsou nikterak optimistické.

219

Statistiky kriminality ve městě Prostějov získané na ţádost dne 29.01.2010 od prap. Evy Čeplové, pracovnice KŘP Olomouckého kraje, Preventivně informační skupina Prostějov, Havlíčkova 12, Prostějov

53

Při pohledu na graf, viz. níţe, nás na první pohled upoutá rozdíl, mezi počtem vyšetřovaných dětí a stíhaných mladistvých hned první rok. Dětí je oproti mladistvým roku 2000 dvojnásobek, coţ je netradiční výsledek. Avšak do roku 2002 počet vyšetřovaných dětí výrazně klesá a následující roky se udrţuje v nízkých počtech. U mladistvých došlo k výraznému vzestupu v roce 2001, hned nato však jejich počet klesl a od roku 2002 se stíhaní mladiství udrţují v rozmezí zhruba 50 aţ 70 jedinců ročně. V horizontu posledních 10 let můţeme tedy i u stíhané mládeţe postřehnout klesající trend. Graf č. 6 Mladiství a děti vyšetřované za trestnou činnost v Prostějově v letech 2000 - 2009220 180 160 mladis tv í

140

děti

.

120

st íhán o

100 80 60 40 20 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

r ok

7.2. Statistiky kvalitativních změn kriminality mládeže v Prostějově v letech 2000 - 2009 Následující údaje jsou zpracovány podle statistik z tabulky č. 6 (viz. s. 56), grafů č. 7 (viz. s. 57) a 8 (viz. s. 58) a z mých výpočtů z tabulky č. 6. Při pohledu do tabulky č. 6, viz. níţe, je na první pohled zřejmé, ţe stejně jako u statistik České republiky, i v Prostějově je nejčetnější evidovaná trestná činnost majetkového rázu. Ze statistik pro všechny věkové kategorie lze vypozorovat klesající trend. Skoky však nejsou výrazně dynamické, jak je tomu u mládeţe. Zde je na první pohled vidět, ţe k největšímu úbytku majetkové trestné činnosti mládeţe 220

Graf zpracován podle údajů z tabulky č. 5 (viz. s. 53)

54

došlo v roce 2002. Jak jsem se jiţ zmínila výše, důvodem je s největší pravděpodobností změna legislativy. Od té doby se počet provinění drţí v rozmezí 34 aţ 60 případů ročně. Výjimkou je pouze rok 2006, kdy bylo evidováno 80 majetkových provinění. U dětí klesl počet spáchaných činů jinak trestných mezi lety 2001 a 2002 z 86 na 17. Propad byl tedy pětinásobný. Počet evidovaných činů v letech následujících se pohybuje kolem 20, výjimkou jsou roky 2003 a 2005, kdy bylo spácháno 27 a 32 majetkových činů jinak trestných. Jak jsem jiţ uvedla výše, majetkovou trestnou činnost dělíme na krádeţe vloupáním ( nejčastější jsou vloupání do obchodů, kiosků a víkendových chat) a krádeţe prosté (zde vedou krádeţ věcí z automobilů, motorových vozidel a jiné krádeţe na osobách). Mezi nezanedbatelnou majetkovou trestnou činnost mládeţe patří i poškozování cizí věci. Trendy v této kriminální kategorii v Prostějově jsou tedy velice podobné těm celorepublikovým.221 Vraţdy jsou ve městě Prostějov u mládeţe zaznamenány spíše výjimečně. Jediným obdobím, kdy mladistvý spáchal čin vraţdy byly roky 2002 a 2008, v obou případech byly motivem osobní vztahy.222 Pokud jde o celkový počet evidovaných vraţd ročně, jejich počet nikdy nepřekročil číslo 5. Násilná kriminalita je po majetkové trestné činnosti jednou z nejčetnějších. Celková násilná kriminalita klesla v Prostějově v posledních 10 letech o více jak polovinu. U dětí je nejvyšší počet evidované násilné kriminality zaznamenán v roce 2000, kdy činil 20 případů. Další 2 roky docházelo k sniţování na 14 a poté 8 násilných činů ročně. Roku 2007 dokonce nebyla evidována ţádná násilná trestná činnost ze strany dětí. U mladistvých počáteční číslo není tak vysoké, jedná se pouze o 9 násilných provinění. Další 3 roky se potom četnost u této kategorie zvyšuje. Od roku 2004 se počet provinění v této kriminální kategorii pohybuje mezi 5 a 9 činy ročně. Mládeţ se nejčastěji dopouští především loupeţí, poté následuje porušování domovní svobody, úmyslné ublíţení na zdraví a vydírání.223 Co se týče mravnostní kriminality, ta se v celkovém měřítku drţí na hranici 10 trestných činů ročně. Pouze v letech 2000, 2004 a 2007 se její četnost zvyšuje. U dětí a mladistvých jde spíše a činnost ojedinělou. Za celé desetiletí bylo dětmi spácháno 7 mravnostních činů jinak trestných, u mladistvých pouze 4. Roku 2000 se jednalo o 3 případy znásilnění, v roce 2003 došlo ke 2 souloţím mezi příbuznými a od roku 2004 se jednalo o pohlavní zneuţívání.224

221

Statistiky kriminality ve městě Prostějov získané na ţádost dne 29.01.2010 od prap. Evy Čeplové, pracovnice KŘP Olomouckého kraje, Preventivně informační skupina Prostějov, Havlíčkova 12, Prostějov 222 tamtéţ 223 tamtéţ 224 tamtéţ

55

Tabulka č. 6 Provinění a činy jinak trestné spáchané mladistvými a dětmi na pozadí celkového počtu spáchaných trestných činů v jednotlivých kategoriích v Prostějově v letech 2000 - 2009225 kriminalita/rok

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

vraždy

3

2

5

0

2

2

3

4

3

2

mladiství

0

0

1

0

0

0

0

0

1

0

děti násilná kriminalita

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

341

295

314

242

275

270

217

161

174

142

9

14

12

13

5

5

9

5

7

9

20

14

8

9

6

10

2

0

7

3

17

9

8

10

14

10

9

18

9

9

mladiství

1

0

0

0

0

2

0

1

0

0

děti majetková kriminalita

2

0

0

2

2

0

0

1

0

0

mladiství děti mravnostní kriminalita

1721 1455 1348 1240 1113 1105 1141 1418 1277 1267

mladiství

75

100

56

45

60

36

80

43

40

34

děti ostatní kriminalita

64

86

17

27

13

32

22

17

18

22

231

177

216

214

185

186

151

134

110

97

15

5

17

8

12

11

12

7

7

1

8

17

14

7

9

4

2

4

4

8

200

146

242

190

188

196

334

446

466

400

mladiství

4

5

6

3

0

1

13

24

22

10

děti hospodářská kriminalita

2

2

1

6

0

1

5

2

2

9

239

245

302

250

291

316

308

406

278

297

mladiství

0

2

0

0

0

1

3

1

1

6

děti

0

1

3

1

0

0

1

0

0

0

mladiství děti zbývající kriminalita

225

Statistiky kriminality ve městě Prostějov získané na ţádost dne 29.01.2010 od prap. Evy Čeplové, pracovnice KŘP Olomouckého kraje, Preventivně informační skupina Prostějov, Havlíčkova 12, Prostějov

56

Graf č. 7 Jednotlivé kategorie trestné činnosti spáchané mladistvými v Prostějově v letech 2000 - 2009226 m la dis tv í

hos podář s ká kr iminalita z bý v ajíc í kr iminalita

140

os tatní kr iminalita majetkov á kr iminalita

120

mr av nos tní kr iminalita nás ilná kr iminalita

100

k rim in alit a

.

v r až dy

80

60

40

20

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

ro k

V případě ostatní kriminality můţeme z celkového počtu spáchaných trestných činů vyčíst, ţe trend je v této oblasti opravdu klesající. V posledním desetiletí klesl počet této trestné činnosti o téměř 60%. Z tabulky můţeme také vyčíst, ţe počet provinění spáchaných mladistvými v této oblasti je vyšší neţ ostatní kriminalita páchaná dětmi. U mladistvých je mezi lety 2000 aţ 2009 evidováno 95 případů, u dětí je to 77 spáchaných činů. Nejvyšší četnost ostatní kriminality se vyskytovaly na začátku měřeného období v letech 2000 aţ 2003. V posledních letech je evidováno kolem 10 případů spáchaných mládeţí ročně. Nejčastěji se děti a mladiství dopouštějí výtrţnictví, sprejerství a nedovolené výroby a distribuce psychotropních látek a jedů, stejně jako mládeţ po celé Českou republice.227 U zbývající kriminality dochází stejně jako v celorepublikovém měřítku ke zvyšování četnosti tohoto druhu kriminality. Z původních 200 trestných činů ročně, jich je roku 2009 evidován dvojnásobek. I u mladistvých a dětí je trend spíše stoupající. Nejvíce provinění je

226

Graf zpracován podle údajů z tabulky č. 6 (viz. s. 56) Statistiky kriminality ve městě Prostějov získané na ţádost dne 29.01.2010 od prap. Evy Čeplové, pracovnice KŘP Olomouckého kraje, Preventivně informační skupina Prostějov, Havlíčkova 12, Prostějov 227

57

zaznamenáno v posledních 4 letech, u dětí vede rok 2009. Nejčastěji jsou zaznamenány silniční dopravní nehody z nedbalosti a ublíţení na zdraví z nedbalosti.228 Graf č. 8 Jednotlivé kategorie trestné činnosti spáchané dětmi v Prostějově v letech 2000 – 2009229 d ě ti h o s p o d á řs k á k rim in a lita 140

zb ýva jíc í k rim in a lita o s ta tn í k rim in a lita

120

m a je tk o vá k rim in a lita m ra vn o s tn í k rim in a lita

100

krim in alit a

.

n á s iln á k rim in a lita 80

vra žd y

60

40

20

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

ro k

Nyní se dostáváme k poslední kategorii trestné činnosti a tou je kriminalita hospodářská. I zde zaznamenáváme z dlouhodobého hlediska nárůst trestné činnosti, v posledních 2 letech však není nikterak výrazný. U mládeţe dochází k páchání hospodářské kriminality spíše výjimečně. I kdyţ u mladistvých bylo v posledním roce zaznamenáno 6 případů hospodářských provinění. Je to nejvyšší číslo, se kterým se v této kategorii setkáváme. I zde je stejně jako v celorepublikovém měřítku u mládeţe nejčastěji evidováno neoprávněné drţení platební karty a ochrana měny.230 Ze statistických údajů KŘP Olomouckého kraje, které jsem na předchozích stránkách rozebrala a vyhodnotila vyplývá, ţe struktura trestné činnosti v Prostějově je stejná, jako kriminalita evidovaná pro celou Českou Republiku. I trendy a vývoj v celkové kriminalitě a

228

Statistiky kriminality ve městě Prostějov získané na ţádost dne 29.01.2010 od prap. Evy Čeplové, pracovnice KŘP Olomouckého kraje, Preventivně informační skupina Prostějov, Havlíčkova 12, Prostějov 229 Graf zpracován podle údajů z tabulky č. 6 (viz. s. 56) 230 Statistiky kriminality ve městě Prostějov získané na ţádost dne 29.01.2010 od prap. Evy Čeplové, pracovnice KŘP Olomouckého kraje, Preventivně informační skupina Prostějov, Havlíčkova 12, Prostějov

58

počty stíhaných osob jsou velice podobné. Avšak podíl, kterým se mládeţ v Prostějově podílí na trestné činnosti je vyšší, neţ udávají celonárodní tabulky. I poměry vyšetřovaných dětí a stíhaných mladistvých jsou v Prostějově nadprůměrné.

59

8. Činnost Probační a mediační služby v Prostějově 1. ledna 2001 začala v ČR působit Probační a mediační sluţba.231 Podle ZSVM je jednou ze stěţejních činností této organizace také práce s odsouzenými dětmi a mladistvými. U dětí se jedná o opatření dohledu probačního úředníka.232 U mladistvých je činnost rozsáhlejší, jedná se o výchovné opatření dohled probačního úředníka233, výchovné opatření probační program234 a organizování a vykonávání dohledu nad obecně prospěšnými pracemi u mladistvých.235 Z těchto důvodů jsem se tedy do své diplomové práce rozhodla zařadit i kapitolu o činnosti Probační a mediační sluţby. Zabývám se činností této organizace v Prostějově a popisuji její činnost v posledních letech. K tomu mi pomáhají statistické údaje z let 2006 – 2009. Probační a mediační sluţba představuje relativně novou instituci, která vychází ze součinnosti dvou profesí – sociální práce a práva (zejména trestního). Tato instituce usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů, které jsou spojeny s trestnou činností a zároveň také organizuje a zajišťuje efektivní výkon alternativních trestů a opatření, při nichţ klade důraz na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. Mezi její základní cíle patří integrace pachatele, participace poškozeného a ochrana společnosti.236 Ráda bych popsala 3 základní činnosti Probační a mediační sluţby v Prostějově a těmi jsou: organizování a sledování výkonu trestního opatření obecně prospěšných prací, výkon dohledu probačního úředníka a koordinace Probačních programů. 8.1. Organizování a výkon dohledu trestního opatření obecně prospěšných prací v Prostějově Obecně prospěšné práce jsou jedním z nejčastěji ukládaných alternativních trestů u nás. Místo výkonu trestu odnětí svobody se začíná často uplatňovat právě tato alternativa, která dává odsouzenému moţnost nápravy a obnovy. Mezi její výhody patří zejména to, ţe u odsouzeného nejsou zpřetrhány sociální vazby a pozitivní návyky – má moţnost zůstat s rodinou, přáteli a nepřichází o zaměstnání. Přináší také větší šanci k nápravě bez 231

§19 Zákona č. 257/2000 Sb. , o Probační a mediační sluţbě, ve znění pozdějších předpisů §93 ZSVM 233 §16 ZSVM 234 §17 ZSVM 235 §26 ZSVM 236 Probační a mediační služba České republiky : o probační a mediační službě [online]. Změněno 05.11.2009 [cit. 05.11.09]. Dostupné z : < https://www.pmscr.cz/o-pms/ >. 232

60

nepříznivých dopadů, které sebou obvykle přináší trest odnětí svobody. Odsouzený tedy není zbaven svobody, ale vyţaduje se od něj pouze aktivita a ochota podrobit se omezení v běţném ţivotě. Velkou výhodou je bezesporu i to, ţe po odpracování trestu obecně prospěšných prací dochází k zahlazení odsouzení a odsouzený tak můţe dál pokračovat s „čistým štítem“.237 A teď několik málo faktů o tomto trestním opatření. Jedná se o alternativní trest, který se můţe uloţit mladistvým v rozsahu aţ 150 hodin. Odsouzený si tento trest musí odpracovat osobně, samozřejmě bezplatně, ve svém volném čase a nejpozději do jednoho roku od převzetí usnesení o konkrétním místě výkonu trestu. Místem pro výkon obecně prospěšných prací pak bývá především obecní úřad, městský úřad, státní nebo jiná obecně prospěšná, nezisková organizace.238 Probační a mediační sluţba v Prostějově v rámci výkonu trestu obecně prospěšných prací spolupracuje (kromě obcí) s těmito subjekty:239 -

o.s. Osada němých tváří

-

SŠ, ZŠ a MŠ Jistota, o.p.s.

-

TJ Sokol II

-

FC Kralice na Hané

-

Český svaz ochránců přírody

-

Reálné gymnázium a ZŠ města Prostějova

-

o.s. SANCO

-

o.s. Lipka

-

chráněná dílna Senza druţstvo

-

o.s. Helios

-

Moravský rybářský svaz

-

TJ Sokol Mostkovice

-

Ústav sociální péče a domov důchodců Víceměřice

-

1.SK fotbalový klub Prostějov

Ze statistických údajů z let 2006 – 2009 můţeme zjistit,ţe:240 -

v roce 2006 byli v okrese Prostějov evidováni 4 mladiství s trestním opatřením obecně prospěšných prací

237

Probační a mediační služba České republiky : obecně prospěšné práce [online]. Změněno 05.11.2009 [cit. 05.11.09]. Dostupné z : . 238 §26 odst.1 ZSVM, §62-65 TZ 239 Údaje získané z výročních zpráv střediska Prostějov z let 2006 – 2009 poskytnuté ve dnech 04.11.2009 a 23.03.2010 pracovnicí Probační a mediační sluţby v Prostějově Mgr. Helenou Clementi Rozlívkovou, Svatoplukova 53, Prostějov 240 tamtéţ

61

-

v roce 2007 to byli opět 4 mladiství s tímto trestním opatřením

-

v rove 2008 tento počet poklesl dokonce pouze na 1 mladistvého klienta kterému byly obecně prospěšné práce uloţeny

-

roku 2009 se počet mladistvých, kteří v Prostějově vykonávají trestní opatření obecně prospěšných prací, zvýšil dokonce na číslo 7

8.2. Dohled probačního úředníka v Prostějově Dohled probačního úředníka je jedním z opatření, která mohou být ukládána mládeţi i dětem. Soudce můţe dohled uloţit při upuštění od trestního opatření nebo podmíněném upuštění od trestního opatření. Dohled probačního úředníka je však moţné uloţit také vedle uloţeného ochranného nebo trestního opatření.241 Dohled probíhá jako pravidelný osobní kontakt odsouzeného s probačním úředníkem. Tato pravidelná setkání se obvykle konají na středisku Probační a mediační sluţby v místě bydliště mladistvého. Svého klienta však probační úředník navštěvuje i u něj doma. Tam sleduje chování mladistvého v jeho rodině a způsob výchovného působení rodičů na něj.242 Kromě toho, ţe je probační úředník povinen průběţně ověřovat, jak mladistvý ţije, nabízí také svému klientovi v případě potřeby podporu a pomoc. Můţe se jednat např. o pomoc při hledání nebo udrţení si práce, pomoc s vyhledáváním odborníka na léčbu závislosti či pomoc s vyřešením problému, jak nahradit škodu způsobenou proviněním mladistvého. V rámci dohledu je také veden k přijetí odpovědnosti za své činy a k hledání řešení následků jeho trestné činnosti.243 Cílem dohledu je mladistvému napomoci, aby v budoucnu vedl řádný ţivot a tím také sníţit moţnost opakování trestné činnosti.244 Dle statistických údajů, které mi byly poskytnuty pracovnicí Probační a mediační sluţby v Prostějově, můţeme zjistit následující informace:245 -

v roce 2006 bylo výchovné opatření dohledu nařízeno 3 mladistvým a 8 dětem

-

v roce 2007 bylo dohledu podrobeno 10 dětí a 5 mladistvých

241

§93 odst.1 písm. e) a §15 odst.1 ZSVM Probační a mediační služba České republiky : probace-dohled nad podmíněně odsouzenými[online]. Změněno 05.11.2009 [cit. 05.11.09]. Dostupné z: . 243 tamtéţ 244 §16 odst.2 ZSVM 245 Údaje získané z výročních zpráv střediska Prostějov z let 2006 – 2009 poskytnuté ve dnech 04.11.2009 a 23.03.2010 pracovnicí Probační a mediační sluţby v Prostějově Mgr. Helenou Clementi Rozlívkovou, Svatoplukova 53, Prostějov 242

62

-

v roce 2008 měla probační sluţba pod dohledem 12 dětí a pouze 1 mladistvého

-

v roce 2009 bylo opatření dohledu nařízeno 2 dětem a 7 mladistvým

8.3. Probační programy v Prostějově V roce 2006 se Probační a mediační sluţba v Prostějově snaţila rozběhnout probační program zaměřený na uţivatele návykových látek, ten se však pro nedostatečný zájem neujal. Dalším počinem bylo vyškolení jedné z probačních úřednic jako lektorky programu Právo pro kaţdý den. Ten se však také nemohl v Prostějově realizovat, protoţe na spuštění tohoto programu je třeba skupina minimálně 8 lidí, která musí splňovat určitá kritéria, aby nebylo fungování skupiny z důvodu nevhodného výběru klientů paralyzováno. Potřebný počet lidí se za poslední roky podařilo shromáţdit v Olomouci, kde se jednou z lektorek stala i probační úřednice z Prostějova. Jediným úspěšným projektem v této oblasti se pak stal pouze Program rozvoje sociálně psychologických dovedností. Protoţe je však Prostějov město malé, jedná se zatím vesměs o individuální práci s klienty, protoţe skupinu se zatím utvořit nepodařilo.246 A teď k několika málo statistickým údajům:247 -

v roce 2006 absolvovalo program 8 lidí a 8 lidí také program zdárně dokončilo

-

v roce 2007 se programu zúčastnilo 7 mladistvých, z nichţ se podařilo program zdárně ukončit pouze 5

-

program v roce 2008 zahájilo a také zdárně ukončilo 7 účastníků

-

roku 2009 začala do programu rozvoje sociálně psychologických dovedností docházet 1 mladistvá (program začal v prosinci minulého roku a stále ještě pokračuje)

V současné době tedy probíhá v Prostějově pouze jeden jediný program (rozvoj sociálně psychologických dovedností), se kterým bych vás ráda blíţe seznámila. Cílová skupina programu:248 -

program je přístupný pro osoby ve věku 15 – 18 let

-

osoby, které potřebují rozvíjet sociální dovednosti, zejména schopnost řešit problémy a konflikty přijatelným způsobem, rozvíjet schopnost komunikace a sebeprosazení

-

osoby s dostatečnou inteligencí na to, aby na sobě byli schopni vědomě pracovat

246

Údaje získané z výročních zpráv střediska Prostějov z let 2006 – 2009 poskytnuté ve dnech 04.11.2009 a 23.03.2010 pracovnicí Probační a mediační sluţby v Prostějově Mgr. Helenou Clementi Rozlívkovou, Svatoplukova 53, Prostějov 247 tamtéţ 248 Údaje získané z propagačních materiálů, které mi byly poskytnuty dne 04.11.2009 pracovnicí Probační a mediační sluţby v Prostějově Mgr. Helenou Clementi Rozlívkovou, Svatoplukova 53, Prostějov, autor a nakladatelství na propagačních materiálech není uvedeno

63

-

program je určen především pro prvopachatele, kteří se dopustili méně závaţné trestné činnosti (zejména trestné činy výtrţnictví, ublíţení na zdraví, drobné loupeţe, násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci, drobné krádeţe a poškozování cizí věci)

-

vhodný pro pachatele, kteří se k trestné činnosti doznali a jsou ochotni řešit svoji situaci

-

program není určen pro klienty s problémem závislosti

Poslání programu:249 -

pomoci nalézt klientovi společenské uplatnění tak, aby dokázal vést řádný ţivot

-

motivovat klienta k přijetí osobní odpovědnosti za své jednání, včetně získání náhledu na společenské následky své trestné činnosti a přijetí odpovědnosti za škodu, kterou svojí trestnou činností způsobil

-

odstranit jeho nevhodné sociální návyky a vytvořit návyky nové, a to především v oblasti pracovní, komunikační a při řešení konfliktů a problémů

-

rozvíjet jeho sociální dovednosti v různých situacích ( především v těch, ve kterých klient v běţném ţivotě selhává)

Průběh programu:250 Na začátku programu absolvuje klient několik (1 – 4) jednání s pracovníkem programu, jejichţ cílem je seznámit se s klientem a dohodnout se na konkrétní podobě programu pro klienta. Program pak dále probíhá podle dohody a stanovený počet sezení můţe mít tyto podoby – skupinová psychoterapie, individuální psychoterapie (jednání pouze mezi pracovníkem a klientem), poradenství a orientace v problému, krizová intervence, nácvik sociálních dovedností (lze individuálně nebo skupinově), rodinná terapie. Dále je moţné absolvovat i rekvalifikaci. Program probíhá po dohodnutou dobu, zpravidla 6 měsíců. Klient je povinen se k jednáním dostavovat a pokud ne, je třeba se předem omluvit, prokázat důvod své nepřítomnosti a aktivně spolupracovat.

249

Údaje získané z propagačních materiálů, které mi byly poskytnuty dne 04.11.2009 pracovnicí Probační a mediační sluţby v Prostějově Mgr. Helenou Clementi Rozlívkovou, Svatoplukova 53, Prostějov, autor a nakladatelství na propagačních materiálech není uvedeno 250 tamtéţ

64

Závěr V průběhu zpracování diplomové práce, při studiu materiálů a získávání podkladů jsem postupně zjišťovala, jaké jsou zásadní rozdíly mezi kriminalitou dospělé části populace oproti mnou zkoumané problematice. Kromě rozdílů ve struktuře trestných činů je třeba konstatovat, ţe děti i mladiství si často ani neuvědomují dopad svých činů a moţnost, ţe jejich chování přesáhlo přípustnou hranici a lze je jiţ řadit mezi kriminální čin. Velký podíl odpovědnosti potom spatřuji především v nejbliţších osobách, které mají vliv na formování psychiky a správných vzorců chování dětí a mladistvých. Nedílnou součástí boje s tímto typem kriminality je kromě represivních opatření i maximální vyuţívání preventivní sloţky. Mladí, dosud nedospělí jedinci, jsou daleko lehčeji ovlivnitelní ve svých názorech a postojích a prevence je nejlepším prostředkem pro postupné zlepšování stavu právě v této oblasti. Jak jsem jiţ naznačila v úvodu, snaţila jsem se ve své práci objektivně prezentovat zjištěná fakta a na základě uvedených statistických dat vytvořit obecnější závěry, postihující jednotlivé

oblasti

kriminality

a

delikventního

chování

dětí

a

mladistvých.

Je

neoddiskutovatelným faktem, ţe v současnosti dochází k postupnému zlepšování stavu a počet registrovaných činů vytrvale klesá. Je zajímavé, ţe i v této oblasti docházelo v minulosti ke korelaci se společenským vývojem. Po prudkém nárůstu kriminality na začátku devadesátých let, způsobeným změnou společenských poměrů a s tím souvisejícím uvolněním obecné morálky a sníţenou funkčností represivního aparátu dochází na jejich konci ke zlomu v tomto vývoji a spolu se stabilizací společenských poměrů a znovuobnovením fungování státních institucí po ustálení procesu demokratizace společnosti začíná počet kriminálních činů opět klesat. Přestoţe se trend podle mnou prezentovaných grafů jednoznačně vyvíjí pozitivním směrem, je třeba připomenout, ţe se velká část přestupků, závadových aktivit i trestných činů, provinění a činů jinak trestných do statistik nedostane. V průběhu mé práce na tomto tématu došlo ke zrušení starého trestního zákona č. 140/1961Sb., který byl nahrazen novým – trestním zákoníkem č. 40/2009 Sb., jenţ sebou přinesl mnoho nového. Přestoţe byla právě v médiích prezentována situace s dětskou delikvencí jako alarmující a většina aktérů se přikláněla ke sníţení věkové hranice trestní odpovědnosti z původních 15 na 14 let, nakonec k tomuto kroku nedošlo. Tento stav je podle mého názoru v souladu s objektivním vývojem situace a přestoţe mým cílem byl popis vývoje situace v oblasti delikvence dětí a mladistvých, myslím si, ţe z dlouhodobého hlediska je jediným východiskem , jak nadále zlepšovat tento stav, větší důraz na výchovu a preventivní působení směrem k dospívajícím generacím a maximální vyuţívání moţností Probační a 65

mediační sluţby a vyuţívání alternativních trestů pro mladistvé jedince, kteří se jiţ dopustili kriminálního jednání, aby v těchto případech docházelo k minimální recidivě. Téma dětské delikvence je zajisté velmi palčivým problémem ve většině rozvinutých společností a na jeho řešení neexistují jednoduché, rychlé ani levné postupy. Jedná se o dlouhodobé systematické působení na rizikové skupiny bez moţnosti okamţitého ověření správnosti zvolených postupů. Přestoţe není moţno zcela jednoznačně určit, které aktivity jsou v této oblasti nejefektivnější, můţeme minimálně konstatovat, ţe v případě České republiky dochází v posledním desetiletí k pomalému, ale jednoznačnému trendu sniţování delikvence dětí a mladistvých v téměř všech oblastech trestné činnosti.

Resumé Youth and children criminal behaviour has been discussed very frequently in recent years. The whole range of criminal activities is presented by media every day, from shoplifting to brutal violence committed by youth delinquents. The news evidently report, that the situation is getting worse. Is the situation really so bad? Or it is just the fact, that media report more than in the past and the public get more informed? My thesis should not find the ideal solution to decrease or even eradicate the juvenile criminality. It is mainly concentrated on real and objective analysis of trends that are based on official statistics of the last decade. This should show the objective view on the present state and estimate the orientation of the juvenile criminal delinquency progression. Thus, my thesis title is Children´s criminal delinquency in the Czech Republic after the year 1989. Psychological and legal Problems. The thesis is divided into two parts – theoretical and practical part. The theoretical part in the first instance concentrates on basic terms definitions (delinquency, criminality, child, youth, teenager, under age etc. that appear throughout the whole thesis) and also states and analyses the main typical juvenile delinquency characteristics. The next chapter deals with particular child and youth development stages (intentionally ignoring the early stages from prenatal to toddler stage, as we usually cannot recognize the conscious delinquent behaviour during these early stages of human development). The theoretical part also deals with situation factors, prevention - primary, secondary, tertiary and also social, situational and victimological. Repression and the causes

66

of the juvenile delinquency – recognising biological, psychological and social causes is focused on as well. There could be found various types of social causes, that is why they are subdivided into several categories - family, school, free time activities and the contemporary influences. As stated above, the thesis contains two main parts – theoretical and practical. The theoretical part contains relatively large number of official statistics and numbers. The statistical data is displayed using informative charts and graphs that allow the recent and future trends of juvenile delinquency to be assessed in an easy and objective way. The statistics and analyses show the progress of child and youth criminality within the whole Czech Republic during the period 2000-2009. As well as the national statistics the thesis concentrates also on child and youth criminality in a specific region – Prostějov county. Because of a good cooperation with the county´s offices, more detailed attention is paid to the statistics in Prostějov county in the last decade, it means between the years 2000-2009. The last chapter of the practical part concentrates on Prostějov Probation and mediation service activities that are connected with children and youths. These activities widely practised in Prostějov help deal with child and youth criminality - mainly using community service, probation officer supervision and probation programs. These instruments are mentioned and described in the last chapter of the thesis as well. The juvenile delinquency appears to be a complex problem in most of the developed societies. There exist no simple, quick and cheap solutions. It is a long term problem, that should be solved using systematic treatment, even though there is no immediate feedback and we cannot be sure which activities are the most effective. But still it looks that, at least in the Czech Republic, a slow but definite decrease of juvenile criminal delinquency starts to appear.

67

Seznam použitých pramenů Monografie KOUDELKOVÁ, A. Psychologické otázky delikvence. Praha : Victoria Publishing, 1995. KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Zlo na každý den: život s deprivanty. Praha : Galén, 2001. KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha : Grada, 1998. MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. et al. Sociální práce v praxi. Praha : Portál, 2005. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 1998. NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. et al. Kriminologie. 2. vyd. Praha : ASPI, 2004. VÁGNEROVÁ, M. Psychologie školního dítěte. Praha : Karolinum, 1997. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. vyd. 4. Praha : Portál, 2008. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. VANČUROVÁ-FRAGNEROVÁ, E. Psychologie předškolního dítěte a jeho výchova v rodině. 3. vyd. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1969. VOJTÍK, V., MACHOVÁ, J., BŘICHÁČEK, V. Poruchy vývoje dětí a mladistvých a jejich projevy v rodině a ve škole. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1990. ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Pelhřimov : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. Články CÍSAŘOVÁ, D. Několik poznámek k článku o sníţení hranice trestní odpovědnosti v ČR PhDr. Aleny Marešové. Trestní právo. 1997, roč. 2, č. 1, s. 17-18. ISSN 12112860. FRYŠTÁK, M. Je sníţení věkové hranice vzniku trestní odpovědnosti dostatečným řešením dětské kriminality? Časopis pro právní vědu a praxi. 2006, roč. 14,č. 1, s. 913. ISSN 1210-9126.

68

GJURIČOVÁ, J., ŢÁRSKÝ, M. Vývoj kriminality v České republice se zvláštním zřetelem na kriminalitu dětí a mládeţe. Kriminalistika. 1999, roč. 32, č. 1, s. 3-26. ISSN 1210-9150. HOLAS, J., VEČERKA, K. Základní rysy delikvence mladistvých v ČR. Kriminalistika. 2007, roč. 40, č. 3, s. 185-197. ISSN 1210-9150. KOVÁŘOVÁ, D. Ochranná opatření pro mladistvé. Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 8, s. 1-4. ISSN 1212-866X. MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeţe-hlubší pohled na statistické údaje. Kriminalistika. 2000, roč. 33, č. 4, s. 295-309. ISSN 1210-9150. MAREŠOVÁ, A. K příčinám a podmínkám kriminality mládeţe. Trestní právo. 2007, roč. 12, č. 7-8, s. 23-26. ISSN 1211-2860. MAREŠOVÁ, A. Kriminalita mládeţe. Trestní právo. 2005, roč. 10, č. 4, s. 14-20. ISSN 1211-2860. MAREŠOVÁ, A. Trendy kriminality mládeţe. Trestní právo. 1999, roč. 4, č. 9, s. 1820. ISSN 1211-2860. MAREŠOVÁ, A. Trendy kriminality mládeţe. Trestní právo. 1999, roč. 4, č. 11, s. 16-21. ISSN 1211-2860. ŠABATA, K. Státní zastupitelství a opatření vůči dětem mladším patnácti let. Státní zastupitelství. 2005, roč. 3, č. 7-8, s. 17-21. ISSN 1214-3758. ZEZULOVÁ, J., RŮŢIČKA, M. Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Státní zastupitelství. 2005, roč. 3, č. 7-8, s. 6-15. ISSN 1214-3758. ZVĚŘINA, J., BRICHCÍN, S. Co lze očekávat od zabezpečovací detence?. Psychiatrie pro praxi. 2008, roč. 9, č. 1, s. 47-48. ISSN 1213-0508. ŢUKOV, I., FISCHER, S., PTÁČEK, R. Otázky biologické podmíněnosti kriminálního chování. Kriminalistika. 2009, roč. 42, č. 2, s. 100-106. ISSN 12109150. Právní předpisy Úmluva o právech dítěte ( rezoluce OSN 44/25, přijatá 20.11.1989), sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. Zákon č. 14o/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě, ve znění pozdějších předpisů

69

Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Internetové zdroje Probační a mediační služba České republiky : o probační a mediační službě [online]. Změněno 05.11.2009 [cit. 05.11.09]. Dostupné z : < https://www.pmscr.cz/o-pms/ >. Probační a mediační služba České republiky : obecně prospěšné práce [online]. Změněno

05.11.2009

[cit.

05.11.09].

Dostupné

z

:

. Probační a mediační služba České republiky : probace-dohled nad podmíněně odsouzenými[online].

Změněno

05.11.2009

[cit.

05.11.09].

Dostupné

z:

. Wikipedie : Prostějov [online]. Změněno 24.03.2010 [cit. 25.03.10]. Dostupné z: . mvcr

[online].

Změněno

10.12.2009

[cit.

10.12.09].

Dostupné

z:

. mvcr

[online].

Změněno

24.11.2009

[cit.

24.11.09].

Dostupné

z:

. Přehledy kriminality [online]. 2000-2009 [cit. 26.01.10]. Dostupné z: .

a

. Jiné dokumenty Statistiky kriminality ve městě Prostějov získané na ţádost dne 29.01.2010 od prap. Evy Čeplové, pracovnice KŘP Olomouckého kraje, Preventivně informační skupina Prostějov, Havlíčkova 12, Prostějov Propagační materiály a výroční zprávy střediska Prostějov z let 2006 – 2009 poskytnuté ve dnech 04.11.2009 a 23.03.2010 pracovnicí Probační a mediační sluţby v Prostějově Mgr. Helenou Clementi Rozlívkovou, Svatoplukova 53, Prostějov

70