Prof. Petr Oslzlý: Funkce divadla a divadelní školy v při utváření lidské
dimenze města Příspěvek byl přednesen v rámci symposia A4 Obnova měst a role uměleckých škol na 11. výroční konferenci ELIA v Nantes dne 28. 10. 2010.
Vážení kolegové pedagogové evropských uměleckých škol, je pro mne ctí, že mohu promluvit k Vašemu - či k našemu - shromáždění. Své téma jsem pojmenoval: Funkce divadla a divadelní školy v při utváření lidské dimenze města. Jedná se o téma, v němž jsem dvojnásobně angažován: založil jsem a vedu v Brně městskou kulturní instituci Centrum experimentálního divadla sdružující dvě přední české profesionální alternativní divadelní skupiny a další divadelní aktivity, na divadelní fakultě Janáčkovy akademie v Brně vedu jeden z ateliérů dramaturgie a režie. Kladení si otázek souvisejících s tímto tématem a pokusy o jejich zodpovídání patří tedy k mé každodenní práci: praktické i teoretické, umělecké i pedagogické. Jak tedy divadlo a divadelní škola spolutvoří lidskou dimenzi města? Světově známý sémiotik divadla, emeritní profesor naší Divadelní fakulty Ivo Osolsobě nazval svou základní studii Divadlo jako komunikace komunikací o komunikaci. K tomu, aby definoval, co je to divadlo, mu postačily variace na jediné slovo: komunikace. A nejde o hru se slovy, ale o vážný pokus pojmenovat podstatu divadla. Komunikace tvoří náš vztah k druhému člověku, ke světu, k Bohu. Komunikace vytváří naše vztahy uvnitř komunity, vzájemně ji propojuje, je mechanismem i modelem jejích pozitivních i negativních, krizových i kathartických vnitřních dialogů, které ji naplňují smyslem. Kultura a tedy i umění jsou plodem komunity. Komunita je potřebuje, protože jsou jejím viděním, pojmenováváním a tvarováním sama sebe. Jsou její komunikací o sobě samé. Divadlo – které nesmíme zaměňovat se zábavou – má schopnost pojmenovávat problémy, konflikty a krize komunity. Ve svých vrcholných výkonech
je i její vizí: dovede problémy předvídat a v duchovní rovině je i pomáhá léčit. Kultura - a s ní i divadlo - je v prostředí současné konzumní společnosti obranou obsahu a smyslu našich životů. Tento požadavek by měl být etickým imperativem programování naší tvorby umělecké i pedagogické. Nelze však studentovi přikázat, že jeho budoucí divadelní tvorba musí být podřízena jakémukoli etickému imperativu. Nemůžeme omezovat svobodu jeho budoucí tvorby a umělecké volby. Umělecká škola musí být místem svobodného a otevřeného dialogu, v němž je stejně důležitý hlas pedagoga i hlas studenta. Musí být místem společného hledání. Chceme-li tedy zkoumat fenomén působení divadla a divadelních škol ve společnosti a tedy i v komunitě města, musíme se společně se studenty zabývat otázkami společenské zodpovědnosti divadla. V programování pedagogických aktivit - přednášek, seminářů a dílen - na divadelní škole nesmí tedy chybět dialogické zkoumání následujících témata: 1/ Postavení umění i umělců ve společnosti. Vztah společnosti k tzv. živé kultuře. 2/ Kdy a čím je ve společnosti navozen pocit společenství? Které umělecké formy a jaké kulturní akce jsou schopny pocit společenství vyvolávat. 3/ Otázka poslání umění ve společnosti. V jaké politické (právní či ekonomické) situaci společnosti začíná umění substituovat jiné její funkce. 4/ Vztah umění a etiky. Může vrcholná forma uměleckého díla obhájit jeho nejasné etické vyznění. Za jakých okolní je v uměleckém díle důležitější jeho kvalita etická než kvalita estetická. Existuje v současném divadelním (jiném uměleckém) díle katharse? Co může v současnosti vyvolávat kathartický pocit? 5/ Vztah umělecké fikce a reality. Otázka autenticity v uměleckém díle. Rezonance konkrétního tématu divadelní (a jiné umělecké) výpovědi ve vztahu k materiální, právní i duchovní situaci ve společnosti. 6/ Otázka teatrality současného veřejného života, zejména pak politiky. Zkoumání těchto otázek se pohybuje na interdisciplinárních hranicích, metody a výzkumné programy tohoto myšlenkové hledání by se měly opírat o kulturní
antropologii a performační studia. Nejlepším prostředím pro toto zkoumání je divadelní (či umělecká) škola. Těmito otázkami se však nemůžeme zabývat pouze teoreticky, musí být přítomny i v programování praktické umělecké činnosti školy, která by se měla pokoušet generovat jejich zodpovídání. Permanentní otevřená a živá diskuse by měla nejen odborně, ale i eticky připravovat studenty na vstup do umělecké praxe. Divadelní škola jako součást divadelního prostředí by tedy měla být programována tak, aby byla co nejvíce propojena s aktivním divadelním i společenským prostředím města, v němž je lokalizována (a nejen skrze ně) i s prostředím regionu, státu … a Evropy. Nabízí se otázka do diskuse: Co může bránit divadlu v interaktivním propojením se sférou profesionálního divadla a s občanským prostředím města? Nesporně existují mnohé překážky, které mohou bránit tomuto živému propojení. Divadelní škola by je však jako dynamickým organismus měla umět pozitivně řešit. Uvedu nyní dva příklady aktivního tvůrčího soužití divadelní školy a městské komunity. Město Brno je druhým největším městem České republiky, je sídlem Ústavního soudu a dalších nejvyšších soudních institucí našeho státu. Nesporně je také významným středoevropským kulturním a univerzitním centrem. Bohatému kulturnímu prostředí dominuje rozvinutá síť divadel. Divadelní život města Brna má velkou humanistickou historii. V poslední čtvrtině 20. století zde divadlo stálo v čele boje proti komunistické totalitě. Dvě brněnská divadla Divadlo na provázku a HaDivadlo byla iniciátory stávky českých divadel, která spolu se stávkou studentů zahájila tzv. Sametovou revoluci v listopadu 1989. Tato tradice i současná situace vytváří z města Brna ideální prostor pro rozvíjení aktivit divadelní školy i pro ověřování si tvůrčích modelů soužití školy a města. Příklad první:
Mezinárodní festival divadelních škol Setkání/Encounter - kulturní chlouba města.
Divadelní fakulta Janáčkovy akademie již dvacet let pořádá Mezinárodní festival divadelních škol Setkání/Encounter. V současné podobě patří k nejvýznamnějším festivalům tohoto typu v Evropě. Pouze v prvním ročníku se odehrával jen ve školním divadelním studiu. Postupně škola navazoval spolupráci s divadly, které působí na území města Brna (samozřejmě především s těmi, která patří do Centra, jež vedu, ale nejen s nimi). V současné době se festivalová představení a akce odehrávají na několika místech kulturního centra města Brna, ve velmi dobře vybavených divadelních prostorech. Festival tohoto typu je odborným oborovým setkáním, může být tedy uzavřen jen do tohoto okruhu. Zúčastněné zahraniční školy, spolu s pořádající školou - naší fakultou - vytvoří natolik početné obecenstvo, že festivalová představení zcela zaplní. Setkání/Encounter se však od počátku programově snaží otevírat komunitě města. V programu jsou vytipovaná představení zahraničních škol nabízena širší kulturní veřejnosti města Brna. Formou informací se festival snaží otevírat celému městu, i těm jeho občanům, kteří nepatří mezi divadelní diváky připravené k návštěvě cizojazyčných představení. Plakáty, letáky v tramvajích, spoluprácí s regionálními i celostátními médii - novinami, rádii a televizními stanicemi festival vstupuje do veřejného informačního prostoru. Vstupuje však také přímo do prostředí města uliční divadelní akcí, kterou připravují studenti naší fakulty, a do níž se zapojí i jejich zahraničních kolegové. Festival Encounter se takto stal nejen živou součástí kulturního života města
Brna, ale patří k jeho prestižním akcím a je vedením města oceňován a také bez ohledu politického obsazení každoročně finančně podporován. Divadelní fakulty takto pozitivně ovlivňuje život městské komunity svým uměleckým - estetickým i občanským – etickým vkladem. Příklad druhý: Největší kulturní akce města: Divadelní fakulta jako spolutvůrce velkého mezinárodního kulturního a divadelního festivalu DIVADELNÍ SVĚT.
V červnu tohoto roku (11. – 19. 6. 2010) byl z iniciativy všech brněnských divadel a naší divadelní fakulty realizován první ročník festivalu, který přijal název DIVADELNÍ SVĚT. Festival, který se stall největší městskou kulturní akcí, chce svým programem přesahujícím sféru divadla vyjadřovat i humanistický a demokratický občanský postoj. V každém roce bude dedikován velké žijící světové divadelní a etické osobnosti. V roce 2010 byl touto osobností jako první logicky Václav Havel. Pedagogové i studenti oboru manažerství divadelní fakulty sehráli důležitou roli při vzniku organizačního modelu festivalu. Využila se zde zkušenost z pořádání festivalu divadelních škol. Divadelní fakulta se také aktivně podílí na vytváření programu festivalu. Do hlavního programu byla do mezinárodního výběru profesionálních divadel z Evropy, Asie a Jižní Ameriky zařazeny na doporučení naší fakulty i dvě školy – z Polska a ze Spojených států. Důležité však především je, že studenti činoherního i muzikálového herectví, režie, dramaturgie i dalších oborů se tvůrčím způsobem zapojují do dvou velkých
uličních akcí: Noci komediantů, kterou festival začíná a Slavnosti masek, jíž festival končí. Závěrečná Slavnost masek je pokusem o zahájení nové městské tradice otevřeného a svobodného jarního svátku karnevalového typu. Byl to nesporně troufalý pokus, ale posilovalo nás vědomí, že karneval vždy byl vybočením z normálu a stavem obrozeného a obnoveného světa. Všechna brněnská divadla i divadelní fakulty JAMU spojila síly a vyslala své průvody masek připravených speciálně pro tuto příležitost a obyvatelé města Brna byli vyzváni, aby přišli ve svých maskách. Slavnost přilákala na hlavní náměstí s příznačným názvem náměstí Svobody víc než 35 tisíc lidí. Studentský průvod byl výrazný právě svým experimentálním charakterem. Divadelní fakulta se svou aktivní účastí na těchto akcích stává jedním z nejdůležitějších ohnisek kulturního života města a studenti jsou tak přirozeně připravováni na vstup do umělecké praxe. Divadla mají být - v této chvíli a v tomto čase - aktivními a živými, uměleckými i občanskými ohnisky městské komunity. A divadelní školy by měly být v každé době laboratoří příštího vývoje divadla i laboratoří sociálních kontaktu s komunitou.
