Hodnotové typy a dimenze – Hofstedeho a Trompenaarsova kulturní dimenze. L3 Ing. Jiří Šnajdar
2015
Kulturní dimenze podle Gerta Hofstedeho 1 - Velká (nebo malá) snaha vyhnout se riziku a nejistotě. Velkou snahu ve formě přípravy plánu jednání a všech moţných variantách, výhodách, nevýhodách. Typickým národem s tímto přístupem jsou Němci. Naopak národy Latinské Ameriky mají většinou sklon k improvizaci a k jednání bez plánování nebezpečí rizik. 2 - Vzdálenost mocenských pozic. Od těch hierarchizovaných – kam patří v Evropě kultura francouzská ale i česká, po méně hierarchizované, jako je kultura německá.
3 - Míra individualismu nebo kolektivismu. V rozhodování jde o delegování moci. Zatímco asijské kultury ( Korea, Japonsko, Čína) a v Evropě románské kultury ( Španělsko, Francie) jsou kultury kolektivistické, kultura USA a Německa je individualistická se značným delegováním rozhodování na jedinci. Česká kultura rozhodování je asi někde uprostřed.
4 - Převaha maskulinních resp. femininních hodnot V podnikání tradičně převaţuje na celém světě nadvláda muţů. Kromě doţívajících kmenových matriarchátů centrální Afriky se výrazněji uplatňují feministické hodnoty v skandinávských státech.
Kulturní dimenze podle Gerta Hofstedeho 5 - Krátkodobá, resp. dlouhodobá orientace na cíl. U krátkodobých jde o prioritu tradic, plnění úkolů, které přinášejí momentální prospěch. K tomu mají sklon konzervativní evropské země. Naopak asijské kultury jsou stále častěji orientovány na dlouhodobé cíle a rychlé opouštění vlastních tradic, především v oboru výroby a sluţeb.
Vztah k druhým lidem Univerzalismus versus partikularismus Univerzalismus znamená silnější orientaci na pravidla neţ na lidi. Existuje jen jedna skutečnost a z ní vychází jedna pravda. Ta která odpovídá vlastní kultuře. Není moţné činit výjimky. Vţdy všechno na základě práva, kodifikované smlouvy se musí dodrţovat bez ohledu na člověka a specifické okolnosti. Partikularismus (preferování dílčích zájmů před zájmy celku) zdůrazňuje individuální osobní aspekt smluvních stran.
Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse
Vztah k druhým lidem
Vztah k času
Vztah k přírodě
Vztah k druhým lidem Kolektivismus versus individualismus Individualistické kultury delegují na jedince velkou míru rozhodování, mimořádné pravomoci. Výsledkem je rychlé a operativní jednání. Kolektivistické kultury zdůrazňují vzájemnou spolupráci, soudrţnost, solidaritu. Stimulace a motivace jsou zaměřeny na celou skupinu. Firmy působí pomaleji a nepruţně, mají více vyjednávačů, ale jejich rozhodnutí bývá stabilní, nehrozí změny postojů a konflikty.
Vztah k druhým lidem Neutrální versus emocionální Neutrální kultury preferují věcnou racionalitu a rozváţnost. Emocionální kultury připouštějí a intenzivně pracují s emocemi. Práce s hlasem, gestikulace, expresívní argumentace.
Vztah k druhým lidem Difúzní versus specifický Termín difúzní není vybrán šťastně, neznamená v tomto případě rozptyl snad jenom prosakování pracovních vztahu do soukromí. Specifické kultury přísně oddělují rozsáhlou oblast pracovní a soukromou zónu, do které obchodní vztahy nepatří (USA). Naopak lidé ţijící v difúzní kulturní zóně si často mylně vyloţí otevřený vztah v pracovní oblasti a povaţují ho za součást prolínání pracovního a osobního. Jsou pak zklamáni nepřístupností (inaccessibility) obchodních partnerů (Evropané).
Vztah k druhým lidem Úspěch versus přisuzování Hodnocení partnera probíhá různou optikou. Jsou kultury, ve kterých je prioritní míra úspěchu bez ohledu na jiné okolnosti (USA). Naopak v evropské kultuře je v popředí zájem o to, jaké jsou zdroje příjmů, příčiny jakékoliv společenské a osobní souvislosti, tradice, geneze úspěchu osobnosti. V globální komunikaci někdy nastane nedorozumění, kdyţ jedna ze stran projeví jiný zájem o jedince, neţ jaký se očekává.
Vztah k času Následný versus souběţný Následný vztah (časová monochromie) představuje vnímání času jako sled výlučně po sobě následujících událostí, které se nemohou překrývat. Důraz je kladen na striktní dodrţování rozvrhu. (Německo) Souběţný vztah (časová polychromie) znamená vzájemné překrývání událostí nebo činností, případné současné vykonávání různých činností. (Evropa)
Poznámka Pochybujeme o dobrých mravech nebo schopnostech obchodního partnera, pokud si neudělá čas jenom na nás ( v případě prvním) nebo pokus není schopen pruţně reagovat na momentální poţadavky partnera bez ohledu na původní čas a plán. (v případě druhém) Zjednodušeně řečeno, pro Němce je typická časová monochromie, pro Balkánce polychromie a v Česku jsme tak na půlcestě.
Relativita vnímání času se pohybuje podle geografického místa národů (států). Na severu (Skandinávie) ve středním pásmu (Německo) je příznačné dodrţení přesnosti. Jih Evropy (středomoří, Balkán, Střední východ, Jiţní Amerika) vnímají čas volněji. Kanada má dvojí pohled. Anglofonní (Toronto) je časově přesná oblast, frankofonní (Quebeck) naskládá s časem volněji.
Vztah k přírodě (myšleno jako vztah ke světu jako celku, tedy i k výsledkům lidské tvořivosti) Vnitřní orientace versus vnější orientace Vnitřní orientace předznamenává silného jedince, který je ochoten a schopen podmanit si své okolí, přírodní, ekonomické, technické i sociální. Vnější orientace znamená přirozený soulad a splynutí s okolím.
Poznámka Vnitřně orientované kultury jsou více individualistické, pragmatické a výkonově orientované,(USA, Jiţní Amerika, centrální Evropa) vnější orientované kultury jsou více filozofující, kolektivistické, difúzní.(Severní Evropa)
Kulturní dimenze - popisovaly rozsahy, škálu od maxima po minimum. Kulturní standardy (podle Alexandra Thomase), které se snaţí zachytit charakteristické znaky jednotlivých kultur. Specifické způsoby myšlení, sociálních chování, pracovního jednání.
Kaţdá interakce mezi dvěma ( a více) příslušníky různých kultur je mimořádně obtíţná. Kaţdý z partnerů se nachází najednou ve více sociálních situacích.
Musí brát v úvahu: 1. kulturu a kulturní standardy vlastní, domácí kultury 2. předpokládané kulturní standardy druhé strany 3. skutečné jednání příslušníka cizí kultury 4. představu příslušníka cizí kultury o naší kultuře ROZPORY: mezi body 1. a 2. mezi body 3. a 4.
Pro efektivní komunikaci musí být oba kulturní rámce, jejich vzájemná interpretace kompatibilní. K tomu je potřebná důkladní znalost cizích kulturních standardů. Interkulturní učení musí postupovat: Od bodu 2. k bodu 3. (předpokládané kulturní standardy – skutečné jednání příslušníka cizí kultury) a od bodu 4. k bodu 1. ( představa cizí kultury o naší kultuře – vlastní kulturní standardy)
Interkulturní kompetence ( Interkulturní učení) Vstupovat do interkulturních vztahů můţeme jenom po dostatečném pochopení multikulturních sociálních situací. K tomu je potřeba přistupovat systematicky, formou interkulturního učení.
Interkulturní kompetence 1. poznání a pochopení cizí kultury 2. poznání a pochopení jejich kulturních standardů ( determinace bodu 1.) 3. zvládnutí vlastní existence v jiné kultuře 4. schopnost vytvářet repertoárové taktiky a strategie pro poznání a komunikace s jinou kulturou
Poznámka Marně se budeme pokoušet komunikovat nonverbálně v Bulharsku, pokud nám nebudou jasné odlišné výklady mimoslovních projevů. Bulharské „Ne, Nemám…“ se provádí kýváním hlavy jako u nás při souhlasu. „Ne, Njamam…“
Naopak souhlas „Ano, Mám…“ se provádí kýváním hlavy ze strany na stranu (pro Středoevropana obtíţné) a podobá se našemu vrtění hlavou jako nesouhlas. „ Da, Ímam…“
Multikulturní spolupráce Moţné řešení (podle Thomase a Schroll-Macha, resp. Zeuteschla) Dominance a přizpůsobení Součinnost a vzájemná integrace Inovace a synergie (spájení, propojení)
Dominance a přizpůsobení Jedna kultura dominuje nad druhou kulturou. Kulturní standardy dominantní kultury vymezují standardy jednání i rozhodování. Submisivní kultura se dobrovolně přizpůsobuje.
Součinnost a vzájemná integrace Fenomén multikulturních aktivit, ve kterých kaţdý zná odlišnost obou kultur, umí je nejenom identifikovat, vcítit se do role partnera, ale v procesu komunikace dokáţe vytvořit integrální, tedy společný postup. Znamená to dokázat dělat kompromisy, se znalostí obou alternativ sociálního chování a v společném hledání (a nacházení) optimálního řešení.
Inovace a synergie Ideální, ne však častá situace, kdy obchodní partneři (z různých kultur) společně vytvářejí něco nového, co dosud tvořeno nebylo. Vnikají tak nově strukturované a nově interpretované standardy společného kulturního (mikro)společenství.
Předpoklady: 1. Vysoký stupeň (multi)kulturního povědomí všech účastněných 2. Neexistence mocenského boje 3. Schopnost inovačního myšlení v rovnováţné pozici obou (či více) partnerů 4. Dobré sociální klima 5. Materiální a organizační podpora
Multikulturní prostředí ve které vládne rasová, náboţenská a národnostní tolerance je spolu s profesionální zdatností a managerskou dovedností základem podnikatelského úspěchu. Bill Gates zaloţil v Alburquerque, později v Redmondu (USA 1975) počítačovou firmu Microsoft, ve které zaměstnal Američany nejrůznějšího původu (černochy, Iry, Hispánce, Ţidy) a mnoho cizinců (Němci, Rusové, Skandinávci i Japonci) Tento multikulturní mladý tým ve velmi uvolněném prostředí společně tvořil (a tvoří) inovativní programy firmy.
Osobnostní postoje k práci V interkulturních, globálních vztazích musíme brát zřetel také k dominanci a submisivitu, která je sice determinovaná povahovými vlastnostmi jedince, ale velký vliv má také kultura, ve které jedinec ţije.
Příklady: Americký manager u nás říká: Zadám.-li úkol českému managerovi, promyslí si jak ho bude řešit a pak si jde pro jakési ústní schválení. Američan se do úkolu rovnou pustí. Český manaţer v Americe říká: Největší předností v naší firmě je, ţe dostanu úkol a nikdo mi neříká, jak ho mám udělat.
Sebehodnocení v interkulturálních, globálních vztazích V různých kulturách se různě nahlíţí na sebehodnocení. Skromnost a nepatřičnost samochvály je typická pro asijský kulturní okruh. Naopak severoamerická kultura je typická přemrštěnou, nepřiměřenou samochválou. Středoevropské prostředí (včetně Česka) se pohybuje někde uprostřed.
Aktivita a pasivita v interkulturálním prostředí Jednotlivé kultury mají různý vztah k plnění úkolů. Kdyţ se dopustíme výrazného zjednodušování lze říct, ţe kultury „blíţe ke slunci“ jsou náchylné neřešit problém hned kdyţ se vyskytne, ale odkládat ho na pozdější dobu. Kromě aktivity a pasivity lze nacházet rozdíly v kreativitě. Různé národy mají různou schopnost okamţité evokace nápadů a jejich uvádění do praxe.
Pověry, předsudky a omyly v interkulturní, globální komunikaci. Je nutné zdůraznit: poctivost a nepoctivost, etika a své vůle, čistota a špína je všude na světě. Kulturní odlišnosti nejsou determinovány pozitivem nebo negativem civilizačních standardů, ale odlišnostmi, které mají uvnitř svá pozitiva a negativa. Nedodrţování zákonů, psaných i těch nepsaných je ve všech kulturách zavrhováno.
Specifika I kdyţ primitivní přívlastky jednotlivým kulturám nepatří, z různých specifik vznikají odlišnosti, které je nutné respektovat. Nejenom v komunikaci, ale také v marketingové strategii. Zde je několik příkladů: Petrolejářský koncern ESSO pouţívá všude na světě tygra jako své logo i talisman. Jedině v Thajsku ne. Tam mají lidé k tygrovi specifický vztah strachu, nenávisti i úcty.
Mýdlo Palmolive bylo prodáváno na celém světě s reklamní poznámkou, ţe obsahuje olivový olej. Byla však chyba, ţe firma pouţila stejnou připomínku v Itálii, kde se pouţívá olivový olej především na vaření a nepodporuje dojem nějaké zvláštní a cenné přísady. Po prvotním neúspěchu firma toto upozornění pro distribuci v Itálii vynechala.
O mýdle ještě jednou LUX je mýdlo které se v sedmdesátých letech prodávalo se sloganem: „Mýdlo hvězd.“ I tady se muselo přihlíţet na národní specifika. V Americe zosobňovala mýdlo Loretta Young, ve Francii zase Marina Vlady.
Neznalost prostředí Je někdy tak běţná, ţe si to ani neuvědomujeme. Typickým příkladem jsou názvy jídel, které se vůbec neshodují s jídlem které je konzumováno v označené krajině. Tak v i Čechách pouţíváme názvy, které jsou nesmyslné: Španělský ptáček, Ruské vejce, Francouzský salát, Americké brambory, Segedínský guláš (ten se v Maďarsku jmenuje „Kolosvar kaposta.“ Totiţ guláš „gyulas“ je Maďarským „posvátným“ jídlem a nikdy se nevaří ze zelí.
