Digitised by the Harvard University, Download from The BHL Sitzungsberichte. in jpf*ag

• UPLIC

•* C#PfL

Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at

Sitzungsberichte der köuigl. böhmischen

GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN »

in jPf*ag.

a"s=LliLi'gi-.ixg

1868



Sitzungsberichte der königl. böhmischen

Gesellschaft

Wissenschaften

der

in Prag«

JsaliX'gEi.xig

Juli

—

1868.

December.

\

PRAG. _

1869.

\X\

3'JLICATE

V^

C[| A

m c1

6



Sitzung

Anwesend und

Sektion

philologischen

der

20. Juli

Herren Mitglieder: Dastich,

die

Truhlá. Der Vortragende, Herr Hanuš,

als

am

1868.

Hanuš, Storch

Gast Herr

gab in einem

böhm. Vortrage

den Bericht über neu aufgefundene bö hui. Schriften, namentlich über

Bei chtf ormel aus dem 14. Jahrhunderte und verglich dieselbe mit deutschen und anderen slavischen Formeln der öffentlichen eine

in katholischen Kirchen. Sein

Beichte

zpovídání

Historie

v

echách

Vortrag lautete wie

posud veskrz jasná.

zvlášt,

folgt:

se není ani vbec, ani co do svých

Vc

sama

osud

uznání

co

a

vyznání své kehkosti leží hluboce zakoenna v duševním vývoji lovenstva: neb sám sob zpovídá se každý lovk i když hledí vymlouvati se z

vyznání se a v

veejn

pokleskv svých; piznání

náchylnosti bud vtší

bu

V

lehím nesdleného.

k

jednotlivému

se taková

kevní, se.

sdílnost

nežli,

církvi

poklesek zdá

píteli,

vyjevila se

tém

až do

jelikož

vyznavai

dvrou kloníme

se za

k všeobecnosti cír-

knzi

1215, do odbývání totiž III.

v

tajném

híšníka v kostele

zavedl jest

tvrté

zpovídání

ped knzem synody Late-

tajnou zpovdi neb

veejné zpovdi. „zpovd" má jakýsi smysl veejnosti „zpovdník" je též tolik, co vyznava, confessor.

zpovd ušní I

r.

Innocenc

kde

pibližnému, známému: v církvi vyjevila

jak pozdji, k jednotlivému

ránské, v které

a

sdlený

že

kesanské

(jako v židovství) nejprve

Všeobecné vyznání

trvalo

jinému

individuality

sdílnost jinak, než se to stává v pospolitém živobytí,

se

však

menší jedné lidské

k druhé, dílem však na duševnem zjevu, se býti

se

založeno je dílem v sdílnosti pirozené každého

naproti bývalé

samé slovo

po-vd-ati, naše po-víd-ati;

povdt

do St.

sebe, si.

je

je dogma, doctrina a naše slovo 1*


,,z-po-vd

jicht je tolik co be-jahung,

Knz

Nmecké bei cht

místo iz-po-vd.

stojí

ítal

obadn

ped obcí shromáždné mu híchu, jak se zdá,

piznání

veejn

a to

se,

m. pvodního

bi-

confessio.

híchv

registík všeobecnjších

a každý jednotlivec piznával se k tomu neb ono-

netoliko uvnit v mysli, než i zjevn, na píklad bud naklonním hlavy, nebo jak nmecké bi-jicht, be-jahung naznauje i mluvou. Takové registr íky híchv, formulae confessionis,

híchv

b eicht formelu zvané, nebyly, jak se zdá, všudy co do

je-

nám fragment, lišily se místy i asy hích, dle zpsobu, jak totiž knz vypoítání co do jak doteno, svou byl poznal. Od takových formulí obec (biskup z poátku) zvaná specula confessionis, zp ovdných liší se valné tak beichtspiegel i zrcadlo, v nichž vidti, jak se má dobe zpovídati, nebot tato zrcadla založena jsouce na soustavách stedovkých o híších, povstala, jak se aspo zdá. teprva v dobách tajných zpovdí, aby híšník, i nevzdlaný, jako na píklad spatil, jak má své sv-

soud

dnaký:

ze zachovaných

domí zpytovati. Pravých formulí zpovdných nezachovalo

mecké

sebral a vydal H. F.

Massmann

ten deutschen National-Literatur, VII.

Z nich vidti, že naped lid se fide impossibile est placere deo" „Ich widersage mich

dem

tievel

svaz

1839 (Sig

„Vím

modlil

mnoho.

se

N-

v Bibliothek der gesamm-

v

p.

37. N.

170.).

boha"

„Sine

„nu sprechet nach mir" (knzi).

-

und

allen seinen

werchen (následují

knz, že má moc, rozheremissionem omnium peccatorum

híchy). Pak „post confessionem" dokládá a

šiti je,

praví:

vestrorum

——

indulgentiam

pius et misericors

dominus,

„antlaz aller iwer sunden heil,

geistis

et

per gratiam sancti spiritus

—

amen." ruch

iv

Naež

tribuere

dignetur vobis

to opakoval

nmecky

ze verlihen mit den gnaden des

unser herre der almahtige got an diesem lebene, amen."

Toto dostaí poznati pi zlomcích slovanských formulí

i

pochod

ceremonie u Slovan. Ze slovanských formulí jsou posud známé: Slovutné zlomky korutánskou eí psané, a to mezi r. 952 a 994, pod jménem zlomk Frisinských proslulé a známé. Ruko-

té

pis leží nyní

trohrad a takto:

r.

mezi cimeliemi v Mnichov. Tiskem vyšly r. 1827 v Pe1836 ve Vídni (Glagol. Cloz. str. XXXV.). Poínají

Naped

jde

e

„Da potomu

slovy:

(biskupa V)

synci!

božie

o híšnosti lidské,

raby

která se

koní

pizvavše tere im (pak jim)

grchy vaše potte i im izpovdni badte grchov vašich." Na to odíkával se lid erta praviv: „Jaz se zaglagola zlodj vsm jego i

dlom

i

vsm

jego

ipoam.

To že vruja. v bog vsemogaéi

i

v jega


syn

Naež

grch."

puštní

hích

Nyní následují vypotení

v svéty duch."

i

slovy: „Bože, gospodi milostivy,

ote

a

pedn

to

izpovd

tebe

bože!

moj

vbs

híchy a prosba za od-

teprva následují jednotlivé

jich.

zlomky brnnské,

2.

Brn

Dobrovský v

jež

v kláštee Au-

gustiniánském našel a v poslední své nemoci opsav Kopitarovi do Vídn zaslal, kterýž je vytisknouti dal ve svém Glagolita Clozianus na str. 14.

neb

korn pokleknuc na

svu

47. Pocházejí z

i

kolenu

duchu

—

se vinny

dajte

i

a

„Nábožn

:

tobie kniezie

mých

všiech

a po-

panu Hospodinu ve

ka

pokorn a

loviek zpoviedam se k bohu

od sebe: ja hiešny

sv.

poínají takto

kuc po mnie nábožn

všiech hiešiech

sam

15. století a

hiechov

.

.

.

každý

otci

i

shiešil

synu

sem

v siedmi smrtelných hiešich, v pyšie, v závisti, v nenávisti atd. Tebe ješto máš od i tvú mocí mých všiech hiechov viedomych i neviedomych, smrtedluhlavnícb." Naež knz: „Naklote sva nábožná srdce panu

kniezie prosim, by mie rozhiešil boží mocí

hospodina,

nych

i

hospodinu a mnie

sve hlavy

:

popros jeden za druhého,

za mie biošneho a ja viernie za vy. Misereatur Prosil

etc.

tudiež také

Absolutionem

etc.

sem za vy pana hospodina, by vam všem ráil hiechy odpu-

stiti, milost svú dáti, zdravie prodlíti, naposledy po skonaní života vašeho nebesne kralovstvie dáti a vy všickni iekniete Amen, tak daj

pan buoh." 3.

Formule eská,

ných knih na sklonku duchovenstva

(II.

r.

1861

15. století

p.

K.

Vinaickým

z modliteb-

psaných vyata a v asopisu katol.

459—465) vytištná. Tato „staroeská

svaz. str.

zpovdi"

nezdá se mi však býti „obecná", než jen podle formulí pro knihu modlitební zízena a okrášlena. Pozpovdí obecných

íná

takto: Hospodine milostivý, jenž podle množství smilovanie tvého

X

hiechy zavinlé zahlazuješ t chválil se všemi tvými svatými na vky vkoma. Amen." Podobné modlitby za odpuštní híchv nachází se v rukopise 4. F. 25. na zadním pídeští. „Všemohucí bože nemiernie dobrotivý vysoce prosímt hiesny tve nesmierne dobroty ra na mie zezieti milostivie ra mi odpusti(ti) me všecky hiechy a konenie mie vésti u vieny život. Amen" (15. stol. Pravopis starý).

X

4.

zlomek nachází

se v rukopise

latinském

latinská) univ. knihovny Pražské a najde se na sledující

zpovdní formulí

boha mého ze vsie

me

dušie,

srdce, nade všiecko stvoenie,

G. 38. (kázání

ze 14. století:

„Zhiešil sem v desatero božiem loval

1.

listech 86 a 87 s ná-

(sic)

že všie

sem nemimého jako sam sebe, na

pikázáni,

me

sily,

a svého bližnieho

že

ze všieho


svatkov

prazuo vieroval

toho

žádal:

cizieho

nectil,

právu

želleui s

vieru.

sem v sedmeré svatosti cierkve svaté, že sem ktu v istotie nezachoval, pokanie za me svatého, svatého bimovauie hieehy nevyplnil, tak pravie a tak nabožnie, jakž mi skazano bylo, v manželstvie nebo v panenstvie, anebo v vdovstvie nestal tak istie, tak pravie, jakž mi pan buoh pikázal, tielo krále nebeského nenabožnym srdcem, zlu mysli astokrát pijímal, toho mi žel s právu Shiešil

(vieru).

Shiešil sem v sedmi smrtedluych

lakomý,

nenaviztivy,

závistivý,

službie, toho

mi

hiešich,

lakotny,

sem

že

byl pyšný,

a tsklivy

smilný

na bozi

žel s právu vieru.

Shiešil sem v osmero blahoslavenstvie

cierkvi svate, že sem buoh piepustil, nemilo trpil, že sem nebyl tichy, že sem neplakal na sve hieehy a že sem nebyl laen ani žiežniv milosti božie, a také že sem nebyl milosrdný nad svým bližnym a také nebyl sem istého srdce, nebyl sem pokojný; protivenstvie sem nemile trpiel, což na mie pan buoh piepustil. toho

chudoby, kteruž na mie milý pan

mi

žel atd.

Shiešil sem v devieti cizich hiešiech, že sem ponukl k hiechu'

pikázal sem uiniti hiech, aneb piepustil sem, posuzoval sem živých i

paniov,

mrtvých, panen,

liných stavov želem toho

s

a

sam sem

manželov,

jiných

i

laného nenakrmil, žižniveho mnohokrát

slyšie hlas,

toho želem

právu

nenapojil,

uši svoje

že

pocestného v

obrátil

sem,

abych

sie

hledl na neisté a na hanebné vieci, ušima

šlechetné vieci a neijte,

mého

bližnieho, aby

mluvil

sem neistu

neslitoval:

vieru.

Szhiešil sem v pieti smyslech života mého, že sem

ma

roz-

sem nemocného neduom nepijal, nad chudým sie neslitoval,

šestero milosrdenstyie,

v

mrtvého k hrobu neprovodil,

s

vdovcov

nikdy nemohl poznati v svých hiešiech,

právu vieru.

Zhiešiel sem navštievil,

knieži, sie

me

ie

nos tielo

mýma

moy zahrazuje pied neisté

nešlechetnu

i

ohyzdy ni

boha

i

svý-

posluchal ne-

tielem

nemielo; ctil,

oima

ni

ušty

mrtvým svými

jeho matky,

svatých i ni kterého svého bližnieho; nohami svými chok marným vieeem, mnohokrát k tanconi, kostkam, k cyhrarn rozliným viec, nežli k buoži službie; sem kdy šel na božie službu, tu sem byl teskliv, nepokoen, uermbožen a mnohokrát sem i reptal i

ni jeho

dil

a

proti slovu

buožiemu: toho želem

s

pravou vieru.


I

jenž

v nich mie

v jiných ve všiech hiešich,

pied

ni(m)

ninie (nynye),

nic tajno

mi

aby

jeho svate milosti,

den

dnešní

ráil

pan buoh zna,

milý skryto

nic

ninie,

prosiin

býti,

prosim

milostiv

matky Marije se všiemi svatými, aby ráili za mie prositi, tebe knieze prosim, aby mie rozhiešil a za mie boha prosil. (Naež knz dí:) Naklontež srdce sva nábožná bohu a proste za otpuštienie vašim hiechom.

Rukopis latinský má zvení nápis

Sermones de passione domini

:

respondentibus locis satis pulchri et de omnibus Sanctis.

Na

168

listu

však: ExpHciunt aliquot sermones de passione

stojí

domini nostri Jesu Christi scripta in antiqua civitate.

De

his

sit

de Hericz

Präge

foro pullorum

stans in

omnibus

et

per Jacobum

et finita

prope Crumlov in scola sancti Nicolai

deus in sae-

benedictus

cula saeculorum.

Po ukonené pednášce oznámil, jak byl pislíbil, Dr. Hanuš, novjším ase opt eským spisv v sbírce rukopisné na stopu pišel, jež potud veskrz neznámé byly. Je jich pes dvacet. Nejhlavnjší jsou mimo dotenou formuli zpovdní následující:

že v

1.

z

konce

Spis mistra 14.

století.

Husi

Jana

Poíná:

mohli býti zavedeni,

„Znamenav

šest bludóv,

jsem písmo

položil

stiene napsané, aby

o šesti bludóv v rkpse.

svatých

lidee vystehali

se jich

F.

4.

25.,

jimižto mnozí

vBetlemie na

takto:

primus

error.

První blud o stvoení." Konec schází.

V tom

rukopise

najdeš

jiné

i

eské

zápisy,

jako

pídeští zadním modlitbu híšníka za odpuštní híchv. pise 4. G.

nachází se

6.

i

Šerm o Mag.

suerat facere in concilio constantinensi

bludóv srovn. do kázání

J.

Erbena:

Höflera

V doteném

M. Jana Husi sebrané

Scriptores

rukopisu

4.

G.

6.

non

fuerit,

aut desolabitur,

Hoc magister

Gallus."

na

ruko-

Hus, quem

propo-

Co do spisu

o šesti

326.; co

spisy, str. I.

nullo prudencie

sed celesti influentia gubernatur.

benivolus in eo aspectus,

V

297. rerum Husiticarum sourukou stojí na pedním pídeští

asnou psáno: Regnum Boemie silio,

Joh.

(fol. 53.).

ku p.

—

quo aut

evoluto

sv.

humane

str.

regitur con~

Est etenim posterior mobilis si

regulato

alienigenarum

ingenio

dicioni

duetm

substernetur.


8

Rukopis 1. F. 40. chová v sob Oldicha Kíže z Tele peklady eské k statím nKterým latinského breviae. Rujenž jest dílem na pergamene, dílem na papíe 4° psán má

2.

glossy a kopis,

nápis:

,,

Liber Crucis de Ustek."

Rukopis

3.

1.

má

F. 38.

dkazem,

esky

psávalo latinsky,

V

je ale vykonávalo.

rukou Kíže následující poznamenání:

Kíže

rukou

taktéž glossy

psané a to k latinským kázáním, co

Iste

z

Tele

že knžstvo kázání

rukopise

1.

B. 33. stojí

intitulatur

liber

si

Magisti

Oonradi condam plebani ecclesie sancte Marie in léta curia, viri illuminati, zelatoris fidei catholicae, qui hune collegit de autenticis libris Frater Crux

doctorum sanctorum.

Tel

de

monasterium Tebonense anno 1478. quem stens a

Tot

je

attulit

emi

secm

istum ad

in scolis rector exi-

Johanne Presbytero de Manietin et persolvi propria pecunia. dodatek k st. 32. „Quellenkunde." 1868.

4.

Rukopis

3.

J.

sob peklad giossovany

12. zaujímá v

ku p. veni redem— maris vykupiteli lidí ave Stella zdrava zavítaj — pange lingua zpievaj, o jazyku atd. morska hvzdo božie Dležitý tedy rukopis, jelikož latinské originály zachovalých písní latinských církevních

rukou

14. stol. psaný,

tor gencium

eských

-

Srovn. „Malý Výbor",

písní ukazuje.

kevní písn,

str.

Philosophische

Anwesend Gäste: Jos.

Staroeské

1863.

cír-

60—64.

Section

Herren Mitglieder

die

Jedlika,

F.

27.

ani

Drbek,

Juli

1868.

Hanuš, und als Kolá, D. Rabpenko,

Storch,

:

Jos.

Mazanec. Dr.

Jedlika

trug in böhmischer Sprache seine Anschauungen

über die Entwickelung der Sprache

nannten einfachen und

zur

bis

unbekleideten Sätze

psychologischen Studien begründete Vortrag

Abhandlung

in

dem Jahres-Programme

des

Entstehung vor.

der

soge-

Der auf genauen

ist seither in

Form

einer

böhmischen Realgymna-

siums auf der Kleinseite Prags erschienen.

Naliirwiss.-iiialh.

Anwesend

die

Seclion

am

Herren Mitglieder

:

Vinaický, Novák, Zenger und die Herren Král und Wassmuth.

12.

We v.

Öctober

1868.

n g, i t e n w e b er, A m e r 1 Waltenhofen; als Gäste i


Das ausserordentliche Mitglied Herr Z enger sprach über interessanteren physikalischen Vorträge,

welche

die

der im heurigen

in

Herbste zu Norwich abgehaltenen Versammlung der englischen Aerzte

und Naturforscher stattgefunden haben.

Das ausserordentliche Mitglied Hr. Dr. Am erlin g hielt folgenden Vortrag über seine im September 1. J. in der Umgegend von Brandeis und Altbunzlau angestellten Forschungen in naturökonomischer und physiokratischer Beziehung. In den diesjährigen Ferien drei

Wochen

in der Altbunzlauer

so wie später die Liebner Insel

hatte

ich Gelegenheit

Ich muss gestehen,

nerei näher zu untersuchen.

mich

durch

und Brandejser Gegend aufzuhalten, bei Prag mit ihrer Grünzeug-Gärtdass ich an diesen

Orten Beobachtungen machte, die mich sehr erfreuen, und zwar weil beide

Orte

erstens

sehii

ähnliche

und Landschafts-

Fluss Terraine

Scenerien besitzen, weil die Anbauer einander in praktikablen Sachen reciprok rathen, ja selbst Anweisungen geben, sich

über die Concurrenzverhältnisse

deibjahren verständigen

können,

Obstgärtnerei

auf

daselbst

ergiebigste Grundlagen zu

ja

der Märkte

um

hiedurch

endlich

die

weil

alle

Miss- und Ge-

in

Grünzeug-

naturökonomisch-richtige

und

und

zugleich

Leider steht dieser Zweig der und Altbunzlau im Verhältnisse zu jenem bei Saatz, Leitmeritz, in der Goldenen Ruthe, bei Budweis etc. auf einer primitiven Stufe und an einen Vergleich mit den Vierländern bei Hamburg, mit den Planitzer Etablissements in der Lau-

Nationalökonomie

sitz,

basiren.

bei Brandejs

mit denen bei Erfurth,

bei Paris,

in Belgien, in Holland,

Nie-

derland, China etc. ist gar nicht zu denken.

Doch wir wollen zur Sache der möglichen besseren physiokraDas Terrain von Brandeis-Altbunzlau gleicht jenem von Lieben und diese beiden gleichen den gewöhnlichen sehr häufigen Alluvial-Brandungs-Gegenden von Russland, wo man allgetisch geregelten Zukunft!

mein das Brandungsterrain Gor na ja nennt und das Alluvialterrain zu böhmisch und deutsch gesagt horná, das Bergige, und luhová, das Auige bedeuten würde. Gornaja ist das Brandeiser und bei Prag das Bohnicer oder Troj er Ufer, und Luhová das Altbunzlauer, oder Holešo vitz-Liebner Flachuferland. Das Hauptmaterial zu den hiesigen Alluvial-Landen

Lugovaja, was

lieferte

wohl bei Brandeis die Elbe mit ihren häufigen Ergiessungen

und Tümpeln, vielfach aber auch der reissende Iserfluss, dessen Name auf jizlivý und jezerovitý und jezovity, also auf dessen oftmalige


10

und Tümpel so wie Wehrbedarf jezy, prahy, hin(lave, labe, rozweist, Iserflusses reissend, aber viel Gruss und Geschiebe lévati se), die des zerklüftete Halbedelsteine und wahre Edelsteine bis an ihre Mündung bringend. Weithin im vereinten Elbe-Iserflussbeete unterscheidet man Gereiztheit, Seen

Die Elbefluthen sind wohl inundatorisch

genau das klare Elbewasser von dem

versatilen, vergrussenden, uferzer-

reissenden Iserfluss, so wie wir ganz Aehnliches an der Moldau und

der Beraun bei Königssaal und auch anderswo wegen nicht zu unter-

schätzenden Beobachtungen ihrer naturökonomischen Terrainwirkungeu sehr wohl unterscheiden müssen.

Auf den Liebener Inseln sind eine Elle Grusslagen, welche

der

vielfach

tief

schon starke

sterile

Fruchtbarkeit

nachhaltigen

dieser

Auen schaden, während wir das Umgekehrte in den Saatzer Alluvien des Goldbaches und den Elbe-Alluvien der Goldenen Ruthe nur bewundern müssen, und durch die vielen bereits untersuchten Lagen von häufigen angeschwemmten Karschen, Braunkohlenlagern mit ihren tropischen Floraresten und Mineralsalzzuflüssen des Teplflusses, so wie nicht minder durch Eisenoxydgehalt der alten rothen Sandsteinfor-

mation ganz erklärlich finden.

Brunnen und Kelund eben so die Quellen. Nur das Badewasser der Houška-Gegend gibt ein grossartiges Anzeichen, dass die Iser aus der Old-read-sandstone- und Porphyr-Gegend kommend viel Eisenoxyd und zwar schon mehr und läuger chemisch verarbeitetes enthält. Sehr bemerkenswerth sind die Alluvial-Sandterraine der Altbunzlauer Gegend, denn besonders bei dem Dorfe Podbrahy übersieht man ringsum die terrassenweise absteiDie Altbunzlauer Gegend

ist

bisher mittelst der

lerbesiclitiguugen noch nicht wissenschaftlich untersucht,

genden, vor Jahrtausenden zu Flussbeeten fliessenden Iser] dienenden Alluvialterraine, jetzt breitfliessenden Flüsse Australiens, rayfluss, der

erinnert,

was

alles

an

Wenn man

man am Bande

breit-

die

besonders Neuhollands

amerikauischen Flüsse Maragnon, Missisippi

etc.

noch

Mo-

lebhaft

bei der Excursion von Altbunzlau aus diagonal

nach Sojovic und Lissa aus den steht

noch

damals

[der

erzherzoglichen Wäldern kömmt, so

des höchsten Iser-Alluviums,

steigt

herab zum

Dorfe Podbrahy, (pod behy, Unterufer) das auf der zweiten Terrasse steht, (druhá stupše,

daher

anderswo Stupšice)

und

kommt von da Nedo-

wieder absteigerd zur dritten Terrasse des Dorfes Sojovic,

mic,

O v ary,

iudess

die

Iser

selbst,

die

tiefste

vierte

Region

zwischen bebuschten Ufern einnimmt und ihre Fluthen scheinbar hinwälzt.

still


11

Eine besondere Erwähnimg verdienen die vielen Alten Arme vielen morastigen Tümpeln der Alt-

der Luhová der Elbe mit den

bunzlauer Gegend. Noch nirgend hier hat die herkulische Hand diese

und Angerbestand, alle und wenn gleich der hochverdiente Erzherzog Karl mit dem Aufbau eines schönen Badehauses Und mit der Herrichtung eines langen Wasser-Abzugsgrabens Natur- Augiasställe gereinigt; aller Wiesen-

Wasservertheilung

bereits begann,

ist bis

dato noch

so darf doch

primitiv

ganze

diese

Terrainregulirungs-Sache

nicht nur den eiren Schultern aufgebürdet bleiben, sondern

ist

eben

so gut eine erste und ernste Angelegenheit der hiesigen Stadtbürger und des hiesigen Domcapitels ja sogar diese Kräftevereinigung dürfte nicht ausreichen, weil erst hinter Brandeis gegen Prag zu, bei Vino ;

etc.

ein lästiger ja schädlicher Ueberfluss

an Lehmboden

stattfindet,

während der Altbunzlauer-Alluvialsand last gar keinen Lehminhalt und erst gegen Dílzy, gegen die drei Hlavna zu, häufigeren schwarzen, durch

Wind aber wegblasbaren Humus

wird von den Luhovaja-Bewohnern

Dieser

enthält.

Lehmmangel

tief gefühlt, ja vielfach

noch auch

Bau-

und S tras sen -Steinen, welche ihnen nur das Gornaja-Terrain von Brandeis, der Steinbruch des Domcapitels und andere verschaffen können. Es ist also in diesem Terrain eine

der Mangel an

totale Ackererden-Verbesserung,

ja vielmehr

Austauschung zwischen dem sandarmen Vino, Altbunzlau bezüglich des

und

Lehms und Sandes

physiokratische

völlige

Devic so

und Jehmlosen

wie zwischen Bran-

unumgänglich Landes thätig mitwirken muss und zwar durch Ablassung von der Brükenmauth, wenn es Fuhren sind, welche jene grossartige Terraia-Emelioration zu Zwecken haben. Wir haben hier die mauthfreie Steinzufuhr auch mit angeführt, weil ohne Strassen- und Wegbau in diesen bodenlos sandigen Gegenden keine Feld- und Wegabgränzung, folglich auch der deis

nothwendig,

Altbunzlau

wobei

bezüglich

aber

vielfache Terraingewinn

das

der

Aerar

gar nicht

Strassensteine

des

möglich

ist,

in

der

Trockenzeit

wegen endlosen Staub bei jeglicher Bewegung des Windes oder der Thiere, und in der Regenzeit nicht, wegen allseits weichenden Schlamm beim Einschneiden der Wagenräder. nicht,

Diese Kanalisirung

durchaus nicht ohne

des ganzen

dortigen

gehörige Rücksichtnahme

Regulirung der Elbe- und Iserufer,

Terrains

dürfte

aber

auf

die Inundations-

so wie auf die

gehörige Nivelli-

rung der abzugewinnenden Gartenbau-, Trainage-, Wasser- Reservoirund Wohnungsparcellen unternommen werden, weil kleinere Sonderversuche nie in dieser Angelegenheit

einen endlich

physiokratischen


12

Werth besitzen können. Damit wir uns aber

bei dieser

metachori-

ch e n Frage nicht Doch länger aufhalten, so bringe ich

nur meine Goldenen Ruthe Böhmens gemachte Erfahrung in Erinnerung und verweise auf meinen Aufsatz aus Lotos 1861, und Seite 44 meiner Gesammelten Aufsätze aus dem Bereiche der Naturökonomie und Physiokratie" Prag 1868. s

diesartige im Jahre 1860 in der

Was buuzlau

Begränzung

die

so

betrifft,

dieses

findet

Stunden von Altbunzlau

sie

von

Alt-

Dízy

2 a /2

Alluvial-Sand-Terrains

dem

bei

statt

Gute

Cecemin)

einerseits, weil hier (die Hügelreiche

der Plaenerkalk und Saudstein gehoben durch Basalt gerade so in der

Melniker Weinberggegend

und andererseits

den

hinter

wie

Chlomin etc. stattfindet, merkwürdigen wasserreichen

Chlomek,

wahrhaft

hinter dem schlammigen schweinereichen Zabo und gefährlichen Kontopy mit arsenikreichen Quellen bis hin nach Altbenatek, Hühnerwasser etc. nicht verkannt werden kann.

Wrutitzer Quellen,

Philosophische

Anwesend stich und

Herr

Hanuš

dem

Oclober 18Ö8.

Vinaický, Hanuš, Da-

Baum. den angekündigten Vortrag über das mittel-

hielt

Gedicht

alterliche, philosophische

mit

26.

Herren Mitglieder:

die

Gast Herr

als

am

Section

Alani de

Insulis:

Anticlaudiamus,

böhmische Alanus keine coinpendiöser Auszug aus dem

Resultate, dass der sogenannte

Uebersetzung,

sondern nur ein

Sein Vortrag lautete wie folgt: Mezi zanedbalé doby literatury eské, co do rozboru kritického,

Anticlaudianus

sei.

zvaný eský Alan. Dobrovským zdá se, že nikdo o nm ani tušení nemel, až pak Dobrovský, proskoumav bohatá zídla literatury eské ve

patí

zajisté též tak

Ped

vždy

vrné

„na

papíe

u svatého

kapituli Pražské

Víta

v 4°", v kterém se nalézá „der

ein allegorisches Gedicht

lichen Vollkommenheit

von

der

dosáhl

tam

i

ursprüng-

Wiederherstellung der

der Menschen,

19.

rukopisu

böhmische Alanus

Blatt."

Tak

pravil

Do-

der böhm. Sprache r. 1792 ve své Geschichte doslovné opakuje i r. 1818 ve Geschichte der pak böhm. Sprache und älteren Literatur str. 149. Na str. 150 tamtéž podává však též píklad slohu a dobropísemnosti eského Alana. w nychž „Sedm neby vzrzye po tom tot chczy powyedyeti o tom

brovský

107. což

str.

již

tém

|

|

sedm planet przybywa

|

kazdy svým czasem otbywa"

atd.

105.,


13

V téže dob r. 1817 a 1818 vyšly psobením Dobrovského Hankovy Starobylá skládání a hned v prvním svazeku otištn t.

je

eský „Alan"

j.

celý z téhože rukopisu kapitoly Pražské a s

krátkými slovy, jakých použil

j)ímo,

jakého

tém mén

rukou

století

nebo

ješt,

již

r.

1792 Dobrovský,

Taktéž

rukopis je psán.

slova Dobrovského,

i

vom

J.

1310—1410"

rukopisu od

sv.

Jungmann (str.

(I.

pak

Hanka vynechav,

143),

(str.

Víta"

i

ani

Hanka, ba

obsahuje

že

Svato- Vítský „Denkmale der böhmischen Sprache aus

samými

nepovdv

rukopis

dem Zeiträume

praví jen „z téhož

140).

str.

položil

1825 v prvním vydání literatury své ale krátký životopis

r.

47) taktéž jen slova Dobrovského pipojiv

Alana de Insu lis výslovn obecné literatury.

jen podlé

Wachlerové

Taktéž se to opakovalo

i

v

historie vše-

druhém vydání Jung-

jen že Jungmann ve Výboru I. 191 obsah básn ást ze zaátku jejího otiskl, sem tam ode nejasného tení Hankova zárove se odchýliv. Sabina podává ve své historii literatury obsah básn, jako Jungmann ve Výboru, jen ješt bedlivji a s pipojenými poznámky

mannova

r.

1847,

sieji vyložil a

vysvtlujícími (. 209—212).

Selber a konen ních svých djin

ei

jedná o básni krátce ve všech tech vydá-

a literatury eské,

Dobrovský, výjimek dobropísemnosti

Tot nesrovnal

konec všeho

bádání o

báse

pvodu

k

tu

podávaje

však jako druhdy

její.

eském Alanovi.

této

latinskému,

Nikdo

jak

zdá

se

dílem v ruko-

dílem v starých tiscích se chová, poznamenáno bylo toliko že báse eská je kratší latinské. Bližší však ohled nebyl brán ni na pvodce Alana, ni na báse samu, co do zevrubného porovnání k pvodní básn. Pokusmež se tedy my o ten ohled. pisech, to,

a)

Co do pvodce

Alana

cích encyklopaedických

vypravuje do

c

tri na

ustálená, nevyjímaje

že Alanus (Alain) co Nizozemec slul „ab in sulis"

francouzsky Lille,

L'isle),

že byl

uený

plana

v slovní-

nauný, (nmecký Ryssel,

ani slovník náš

cisterciak v Clairvaux, jenž

1203 nebo dle nkterých teprva r. 1294 umel a co scholastický filosof se tím ped jinými byl vyznamenával, že neklada za dvody r.

tvrdní svých kesanských positivní autority i citáty z písem svatých, dokládal prý z rozumu t. j. dsledností svého odvozování


u logickou

i

pohany,

nevící

prý jen ve

matheraatickou

písností,

vypravuje

život osladilo,

kacíe a

aby

proto,

víe pinutil.

a theologii, než ve všech odborech

filosofii

Nevinikal však

vd,

tak že

Doctor universalis. s\t nco pvabnosti suchoparný

Alanus v Paíži získal jména: Aby pak v ueném jeho

i

a to prý

v autority katolické k

doctrina

plana,

že

jej

pro

si

jeho

uenost

svou

jedna královna zlíbala, jak v zahrad královské spal pod stromem.

doctrina vševdoucí

Vypravuje tato pil

také, že Alanus, jakmile vstou-

co frater laicus do klášte ra, ovce pásl,

koru mnišskou na jevo

bezpochyby

aby tím po-

dal.

Také zevrubnosti životopisné vypravují se doctrinou planou, povdli, a pece je život Alana a jeho psobení mráko-

jak jsme

tm

temností

jakmile

zahalen,

jen

lovk ponkud

v hlubších

zídel než jich podává doctrina plana, se dobírá.

pvodu rodem Alanus, jelikož se uenci hádají, zdaž byl N z o z e m c e m, Francouzem, V a ch e m (Sicilianem), anebo konen S co tem (Caroli de Visch historica Není

totiž ani jisto,

jakého byl i

s jistotou,

sují,

ponvadž

omnia Amstelodami

Alani (Opera

relatio de vita

neví

1

co vlastn byl se vyškytá více

1653).

Taktéž

se

psal, jedni mu to, druzí ono pipiAlan de Insulis. Že jeden z nich

Veliký (Magnus) i doctor universalis, nemohl co scholastik dokládati pouhými dvody logickými i mathematickými svá tvrdní, vysvítá samo sebou již z pojmu scholastického filosofa a vru v nižádném z jeho spis není v skutku dán toho návodu plný dkaz. Srovnejmež jen na píklad Alani Magni de Insulis libri

tak zvaný

duo contra Judaeos

et

Paganos seu Mahometanos. (Bibliotheca

scri-

Carolum de Visch. Coloniae Agrip. 1656. Sign. 1. H. 28.) Je a pobude bezpochyby tedy Alanus mezi dle náhrobku jeho v Clairvaux o muži zevrubn neznámými, ptorum

ord. Cisterciensis edita per

a

nm

„duo" (filosofii t. a theologii), že „septem" (sedmero svobodných umní), že „totum scibile scivit" (Vševd). prý se vypravuje,

že

b)

báse

Alana.

Jedno tištné vydání básn vyšlo bez 1536 (Polycarpi

Halae Magd.

dovku

již

b.

Leyseri 1721.

8°.

historia

poetarum

jména pvodce et

pag. 1018), co jist je

pochybováno bylo o

nm,

které

roku

poeinatum medii aevi.

dkazem,

pochybování

že

i

v ste-

posud

není

ješt vyvráceno (viz životopis jeho v Ersch. a Gruberov encyklopaedii, pak v Nouvelle biographie generale par. Höfer. Paris 1854). Jméno básn samé zní: Anteclaudianus sivé de vir o optimo,


15

nkdy

Anticlaudianus Alani de Anti-Rufino, de bon et perfecti. Ptáš-li se ale, pro se ta báse Anticlaudianus anebo Ant ruf in us jmenuje, tut uenci obsypou strašnou ueností, ba tém svrchovanou, jejíž konený konec ale je, že se neví, pro se tak také:

vir i

officio

i

i

jmenoval,

ponvadž

si

stává hojnost velká

kterého

se taktéž neví,

pro

byl vyvolil, a

Jak pak se

si jej

Claudian a Rufin, a omne scibile scivi

i

4

Alanus „qui

z nich

byl vyvolil co protivníka svého.

stedovku?

Anticlaudianus Alani v

asi líbil

máš rozliného mínní na

Jedni

vybrání.

I tu

praví: „Libros hos qui

t.

non pigeat, eorundem elegantiam mox peranimumque suum mire oblectavit," druzí ale naopak tvrdí, že Anticlaudianus je naplnn temnostmi a sophistickými muky (sovel semel attente legere cipiat,

tak že kniha je více práce sophisty a ne ducha-

phisticis tormentis),

plného

lovka

(ingeniosi hominis.

Leyser

1.

1020., 1021).

c.

devt

Alanus roztídil spis svj dle jednch v

knih,

dle dru-

pvodní rukopisové

se rzže on to je první, pravého Anticlaudiana Alana podal uenému svtu roku

hých ale v 11

Dotený

nili.

jenž

knih, co patrné iní, že

i

Carolus de Visch se chlubí,

již

1653. tiskem v Antverpách a to podlé

rukopis

starých.

I

knihovna

university Pražské chová nkolik, ale ne starých rukopis. Pocházejí t.

vku

všechny z

takto

neurit

rukopis

(sig.

8.

G. 14)

zaíná

quo n dam Alanus in multis quondam auctorem compilavit, quem Anticlaudianum

vypravovati:

scientiis peritus

Jeden

patnáctého.

Magister

qualiter humana natura natuhominem ad perfectionem perducat etc Jinde (3. G. 13)

nominavit, in quo intendit describere, rata aliquem

de perfectione

stojí:

tamque dominam.

Jiný

Describit enim

perducat.

humanam náturám

Rukopis prvý je necelý.

rukopis

papírový,

sign.

3.

G. 14.

poíná ihned

básní

samou: „Authoris mendico stylm, phalerasque poetae ne mea canitie Clio dejecta senescat Jesti rukopis 100 listv 4° silný a koní .

.

.

slovy: Explicit Prdyclaudianus

sivé Anthiclaudianus

Deo

Redde michi mi Deus,

grates reddo.

opto a te michi

Tetí básn

(Pipsáno:

de

Anthiruffino.

quod dudum

fieri)."

rukopis sign.

4.

G.

3.

poíná jako pedešlý pedmluvou koní slovy:

samé, jen že místo „canitie" klade „segnitie" a

explicit anticlaudianus per

manus psenycze amen,

vel:

sic explicit

alanus anticlaudianus vel antirufinus.

tvrtý likož je

rukopis,

dílem

esky

sign. 3. G.

13. je pro

glossován,

o

em

nás nejdležitjší,

se

posud

je-

nevdlo


16

Na

claudi

a n

facit

atque trecenti

in eo sunt

m

u

.

.

doctor Alanus,

anno

.

quadragesimo quarto. Starý bibliotheká jezuitský (t.

bezpochyby

j.

claudi

Explicit antilogus

171. stojí:

listu

coutra

d.

Milesimo

quem

ani,

quatuor

versus

quadringentesimo

Kulhán

jméno:

rukopisu

dal

cum commentario

Auticlaudiauus

Claudiani)

feliciter

mille

i i

per

totum.

Glossy

eské poínají

VII. kapitoly knihy prvé

listem

14. verso.

t.

zaátkem

skoro

j.

:

Dostava k tiem viecem libezniveho obyeje skrovného inu ad

Surgit

haec

placidi

mudrost

mierami

okrášlena

gestusque

vultus,

obkliuje

Circumscripta modis prudentia, zlaty

—

vlas.

zlomené

dependent

ona

tvrdosti

sedipsa

vypisuji

povýšené

visie

molitie

fracta,

skrovnim

Porna mamillarum modico suspensa tumore,

nižádným oslabením nulla

colla pererrat

prsy

okruhlosti

—

Aurea caesaries.

(modesti)

duricie

proprii

znamenie vlastnie istoty,

describunt

pudoris.

signa

nkolik list je pak málo glossováno, až pak listem 35. verso opt k plné míe se navracujíc ustává na listu 45. nkolik list ješt latinsky dále glossujíc. Glossy zasluhují, by obzvláštní zetel k nim se obrátil. Než vramež se na ten as k eskému Alanu zpt. Glossování jde až do

Avšak nastojte

!

vracejíce se

Alana Anticlaudiana,

ml

jednoho

jak se

verše v

nejmén

.

68).

že

i

budeme ne-

peklad latinského

nm

o

tak,

domnívalo!

jak je v latin.

neznámý

pirození

Latinská báse

100 list 4° silná

eská báse

t.

posud

o

mírou,

eskému Alanu

eštin

Jungmann íci, smyslu Alana svj spis

vyd. str, 31.

plnou

není

tudíž a snadno

jen z (II.

ani

k

eský Alan

mile pekvapeni!

nenajdeš

31.

listu

náš básník

složil

je ve všech

a

neb

Dobe

eský

vyložil rukopisech

dlouhá a v hexametrech složena, kdežto

jen 18 list 4 U v rukopisu zaujímá a ve verších obyej-

ných, tverostopových a rýmovaných skládána

je.

Shod myšlenek

je


17

ovšem u latinské a eské básn stejný,

nikterak ale v zevrubnosti

eská báse v pomru k latinské, compendium i spracovaný výtah k pvodnímu a

a u stojí

jako

Stojíte

jednotlivostí.

zcela

vypracovanému spisu Mžeme tudíž snad uzavírati, že rozborem tímto jsme získali novou a pvodníbáse eskou, jelikož to není nižádný peklad z latiny ?

Toho však na ten as ješt nelze tvrditi. Nebo nejlepší vyspis Alanových jmenovaný již Carolus de Visch pozna-

davatel

menal juž

r.

1654, že jakýsi latinský básník

canonici! s Insulensis,

compendium Anticlaudiani titul dal:

„tersis

et

Adamus

Basseya,

de

okolo roku 1400

který, jak se tuší,

politis

„Ludus Adae de Basseya

versibus",

(Baeyssa?) in

sepsal

žil,

jemuž

sám

Anticlau-

magisti Alani de Insula." Pokud tudíž eská naše báse nebude srovnána k latinskému compediu Adama de Basseya, nelze úsudek o pvodnosti eské básn

dianum

pronésti

s jistotou.

Bud tomu žitá

i

co do

e

v kterém

jak bud:

ei

je dosti žil

i

co do

stará,

eská báse pobude obsahu.

a

nic nevadí,

práv Adamus de

klásti

i

ji

co taká velmi

do

vku

Basseya, jak se tvrdí, neb

dle-

patnáctého, i

o

nm

je

pemálo známo jako o dvou jediných rukopisech compendia Alani, jež vidl Visch „Tornaci in monasterio sancti Martini-" (Tournay). '

Co do obsahu nalézti možná v eské básni mnoho novoplatonických, ba i bájených pohled na svt a lovenstvo, akoliv o Ala novi se vypravuje, že zavádl Aristotela v uenost stedovkou. Než Aristoteles stedního vku je Anti- Aristoteles v pravd. Avšak na ten

as

nelze pouštti se ni do linguistického,

ni

do

básn, ponvadž je velmi chybn otištna v starobylých skládáních Hankou. Nutno tedy dojíti samého a jediného filosofického rozboru

rukopisu u

Víta na

sv.

Historische

Anwesend

die

Hradanech Pražských.

Sectioo

am

2.

Herren Mitglieder

:

November

Palacký, Tomek, Erben,

Weitenweber, Gindely, Zap, Dastich, Zelený, Vrátko, Lepa, Zoubek, Tieftrunk, Emier; als Gäste die Herren: Jos. Kolá, prof. Náhlovský. Jedlika, Ferd Schulz, Crha, Sitzungsberichte.

III.

2


18

Janda, F. Streit, J. Littašek, Dvorský. Herr Dr. Fr. Palacký las unter

Duchek,

K.

Bob. Pr.

Kry špi,

V.

Berücksichtigung

der

schlägigen Literatur eine ins Detail durchgeführte Abhandlung

ein

„U

e-

ber die Beziehungen und die Verhältnisse der Waldenser zu den ehemaligen Secteu in Böhmen", deren Resultat er kurz in folgende Punkte zusammenfasste.

Die Waldenser

1.

zwar vom Anfang an

hielten

besonderen dogmatischen

Grundsätzen

durch

fest,

an

welche

gewissen sie

sich

von der röm. Kirche trenuten und Gegner der röm. Hierarchie wurden: aber da sie in ihrer Mitte keine durch Gelehrsamkeit ausgezeichnete

Männer hatten, gebrach an

durch

der

Lehre

ihrer

es

nöthigen

Tiefe

einige

Jahrhunderte

und

Bestimmtheit

,

hin-

systematischen

Vollendung. 2.

In

Böhmen

fand

die

zwar nur im Geheimen, aber

Anfang des XV.,

d.

h.

bis

Lehre

der WaldeDser

dem

seit

ihre

Anhänger

Schlüsse des XIII. bis in den

zum Ueberhandnehmen

ununterbrochen fort; die böhmischen Waldenser

des

Husitismus,

verlieren

sich hier-

auf unter den Husiten. 3.

Peter Chelický schöpfte

über die Walgeheimen böhmischen

seine Kenntnisse

denser allem Anscheine nach aus einer

alten

Ueberlieferung und keineswegs erst durch Ankömmlinge der Waldenser nach

Böhmen im J. 1418; kaum mit

(weil er sonst

über diese Ankömmlinge

hinweggegangen wäre). und namentlich jene der Waisen und der Taboriten, in Böhmen zum Vorschein kam und zur Geltung gelangte, eigneten sich die romanischen Waldenser, die mit den Husiten in lebhaftem Verkehr standen, diese Lehre zum grösseren Theile an und begannen in diesem Sinne und nach dem Beispiele der Husiten dogmatische Bücher zu verfassen (1432). 5. Obgleich die Lehre der Waldenser bei der Begründung der Brüderunität im Jahre 1457 unläugbaren Einfluss geübt, allerdings nur durch Vermittlung des Peter Chelický, und obgleich auch im Jahre 1467 bei der Organisirung der Brüderunität ein ungenannter

in seinen Schriften 4.

Seitdem die Lehre

Stillschweigen

der Husiten,

waldensischer Bischof mitgewirkt hatte,

so darf doch nicht verkannt

Lehre und die T und Verwaltung ihrer Kirche anbelangt, selbstständig von den W aldensern unabhängig zu Werke gingen, dass sie sogar vom Anfang an mit dieser Sekte in vielerlei Beziehungen in Widerspruch traten und sich von ihr im Jahre 1491 und 1495 durch ihre Lostrennung werden,

dass die böhm. Brüder

in

Allem,

was

die


19

mehr

von Chelický noch

Man

entfernten.

hat nicht die geringste

Waldensern hätten; Herzogs und Zezschwitzs Annahme, als von Prag während seines Aufenthaltes unter den densern von ihnen welche Anleitung erlangt und Spur

dass

davon,

den

bei

je

sie

Belehrung gesucht hätte Bruder Lukas französischen Wal-

heimgebracht,

ent-

behrt jeglichen Grundes.

Dagegen

6.

und

vielleicht

zwar jetzt schon

liegt

der

der

Theil

grössere

dem

Schriften der Waldenser entweder unter

oder

dem der Brüder

abgefasst

dass ein grosser,

klar vor, bisher

bekannten ältesten der Taboriten

Einfluss

ist.

Die Literatur der böhrn. Brüder war im letzten Viertel des XV. und im ersten Viertel des XVI. Jahrhundertes viel reichhaltiger gründlicher und gelehrter, als man gegenwärtig allgemein dafür hält. 7.

In den

Augen der damaligen gelehrten Welt Europas schadete ihnen

besonders der Umstand, dass

böhmisch schrieben; sie

auf die Diction und

viel Fleiss

irgendwo,

man

ja

die

sie

wenig

äussere

in

der

damaligen

genommen,

ihrer literarischen

dass

Werke zu

jedoch erwiederten, dass wenn

Eleganz und äussere Schon aus dieser Bemerkung wird man

Sachen

Schönheit nothwendig sind.

den Geist

sie

sondern meist nur

sogar übel

Form

angewendet haben, worauf so gewiss

lateinisch,

hat ihnen

der

Religion

der Brüder

Literatur

einigermassen

be-

urtheilen können. 8.

Die Bedenken,

welche über

der Waldenser und der Brüder

(v. J.

die Priorität

des Katechismus

1522) geltend gemacht wurden,

lassen sich durch jene Daten, welche Prof. Zezschwitz bekannt waren, nicht beheben. Ich selbst stiess früher auf mehrere ähnliche Katechismen, habe sie jedoch leider nicht beachtet. Um so mehr Aufmerksamkeit wendete ich heuer (Mai 1868) einem in der k. k. Bibliothek in Wien (Manuskript 4557), wieder entdeckten böhm. Katechismus zu, den ich

Hus

selbst zuschreiben möchte, da er auf die Frage

Kirche ?-' die Antwort gibt „Die h zur Seligkeit Auserwählten"

;

und da

in

„Was

ist die hl.

Versammlung aller ihm von der Communion sub

Kirche

ist

die

utraque noch keine Erwähnung geschieht, möchte ich annehmen, dass

seinem Ursprünge nach in die Zeit vor das J. 1414 gehöre. Es scheint mir, als wären manche Fragen und Antworten des Katechismus der Waldenser und der Brüder (v. J. 1522) diesem Katechismus

er

Husens

(sit

venia verbo) wörtlich entnommen. Ich beabsichtige dieses

Schriftdenkmal im Original und

in

treuer lateinischer

nächstens zu veröffentlichen, damit auch

Uebersetzung

auswärtigen Theologen

Urtheil darüber ermöglicht werde.

2*

ein


20 9.

Ich halte es nicht für nothwendig auseinander zu legen, wie

Behauptung mancher Gelehrten unserer Zeit war, die dafür Austausch der Lehren zwischen den Waldensern, Taboriten und Brüdern erst um das J. 1489 begonnen habe; denn wir wissen, dass zwischen den Waldensern und den Taboriten schon vor 1432 ein lebhafter Verkehr stattgefunden hat. Demnach wäre es überflüssig, die aus jener Behauptung gezogenen Reirrig

die

hielten, dass der gegenseitige

sultate zu widerlegen.

Nicht weniger

10.

irrig ist

auch die Identificirung der Taboriten

mit den Brüdern. Schon Aeneas Sylvius logische Gelehrsamkeit zu; aber

zwischen ihnen und

den Taboriten

sie

žižkování

nannten,

der ersten Periode

ihrer

hatten

zum Tode

indem

vor gelehrten Theologen wahre Scheu,

und

Lehre durch das Schwert,

mieden,

ängstlich

ihrer Entfaltung (bis

den Unterschied

hervorkehrten

scharf

stets

namentlich von einer Verteidigung

was

gestand den Taboriten theo-

die Brüder, welche

sie

namentlich in

Gregors,

1473)

der

heili-

einfach

gen Schrift glaubten, ohne sich auf Grübeleien einzulassen. Der erste Gelehrte

wirkliche

der Brüderunität

ist

der

Prager Baccalaureus

Prokop aus Neuhaus (1467—1507), den aber unsere Literaturgeschichte bisher kaum kennen gelernt hat.

Naturhistorisch-inalh.

Anwesend

die

am

Secliou

November

1868.

Weiten webe r, Amerling

Herren Mitglieder:

Leonhardi, Novák, Štolba; Crha, Král und Stier ba. v.

9.

als

Gäste die Herren

Walter,

Das ordentliche Mitglied Herr Weitenweber widmete einige Worte der Erinnerung an den am 4. d. M. in Wien verstorbenen Dr.

Moriz Hörners, Vorstand

des

k.

k.

Hof-Mineraliencabinets.

Das ausserordentliche Mitglied Herr Novák besprach das Grundwasser im Allgemeinen und theilte einige, vom Herrn Ingenieur S'tierba an mehreren Brunnen, nächst Prag vor dem Bruskathore, seit längerer Zeit angestellte genaue Messungen nebst den daraus gezogenen hydrologischen Resultaten mit.

Das ausserordentliche Mitglied Herr der vorhergehenden Sektionssitzung

ökonomischen Vortrag über deis fort.

die

(s.

Amerling

setzte

den

in

9 Seite) abgebrochenen natur-

Gegend von Altbunzlau und Bran-


21

Was

des Altbunzlauer Terrains

die primitive Flora

adaequat

dem

sandliebenden Pflanzen

die

ist sie

ganz

Terrain;

noch

Portulacca

decandra,

betrifft,

man

findet

die

überall Salsola

so

die Kali,

und Salsola Soda, den kalireichen Wermuth, die alle noch gar nicht hier von irgend welchen Urproducenten und Industriellen benützt Alles liegt brach, die Portulaca, und chinesisch gebeutet wurden. obgleich sie Hamburg und Italien sehr gut in Suppen und Kraut

und

verspeiset, wächst bei

Podbraha ganz

Die Leute nennen

Schweinesalat (svinské

sie

wild

herrlich

zelí),

gedeihend.

obgleich sie auch

den Menschen recht gut als Nahrung dienen kann. Die Salsola Kali und Soda kommen in ungemein grossen ästigen Büschen vor und zwar an allen, selbst den unfruchtbarsten Wegen, wo man im windigen Herbst selbe gar

wie eine Anastatica

oft

hieroch untica

wie das russische Perekati-pole (Gypsophila)

vom Winde

Die Artemisia Absinthium, die der Gottschewer so gut sten weissen Kalisalz

französische

für

in

Arabien,

gejagt sieht.

zum

herrlich-

Laiterien (Milchanstalten) zu

verbrennen weiss, wächst im ganzen Dorfe Písek

bei Altbunzlau an den öffentlichen Wegen, also preisgegeben der schonungslosesten Behandlung der Thiere und Menschen. Der Calamus aromaticus kommt in fast allen

Teichen bei Brandeis vor und zwar ausser dem Terrain

der Elbe und Iser,

wo nur

die

ähnliche

Iris

pseudacorus (Pferde-

kalmus) vorkommt, und zwar an dem Bache der von den Vinoer Bytiny (Plänerkalkplateau) durch die Orte Podolanka,

und Hrazecký mlýn

nach Brandeis

bis

Cvrovic, Popovic

fliest.

und das Mattengegen Verpachtungen an die Mattenstricker von Bakov jedoch geschieht alles das leider nur als gewonnen

In diesen Teichen wird zugleich das Schilfrohr schilf jährlich

an der Iser

Baubbau und

;

nie noch als

geregelter

Abbau,

um

eines jährlichen

Calamus aromaticus ist von der Viehzüchterseite nie noch ein Versuch geschehen, um selben als die aromatische Futteringredienz auch in andere, ja in jedem BezirksOrfce respective Bezirksteiche, statt und nebst Anthoxanthum odoratum Ertrages sicher zu sein

;

ja bezüglich des

der Trockenwiesen anzubauen.

Bemerkenswert!! Cecemin,

dem

ersten

ist

auch die

sogenannten

Iris St.

wächst, und wie die Leute behaupten,

graben und gefressen wird.

germanica, welche auf dem Wenzl's Weinberge häufig (?) häufig von den

Diese Hasen

Hasen aufge-

vom Ceceminberge werden

ganzen Gegend wegen ihres schmackhaften Fleisches sehr gei. e. Ingwerhapen genannt. Uebrigens sind hier die Culturpflanzen Zwiebel und Knoblauch, Saflor und Kran mit

in der

achtet und zázvoroví zajci


22 etwas Tuchmacherdisteln weit und breit im

Kenek, Hlavno

zwar bei den Orten:

Abbau und

ordentlichen

Hlavno sudovo, Hla-

Kostelní,

—

Kontepy, Lhota, Ovary, Nedomic, Všetaty

etc. Das Geund Knoblauche den an Arsenik reichen Wasserquellen bei Vrutice, ist besonders Zabo. Kontepy, Hlavno etc. zuzuschreiben, denn das pbytochemische Radical Arsenmethyl oder Kakodyl enthält bekannter Weise latenten

venec,

und

dieser Kakodyl-

deihen

Arsenik

=

Was

Kd die

=

H

C4 Wiesen

Allylreichen Zwiebeln

+

6

As.

werden diese von der Bevölkerung nennen sie saure welche Eriophorum- Arten, i. e. die Wollgräser erbetrifft,

so

selbst in vier Arten eingetheilt. Die schlechtesten

Wiesen und zwar

zeugen. Die mittelmässigen Wiesen nennen sie

Rinderwiesen und

die

(oví louky) bezeichnet. Es ist natürlich, dass abgegränzt

nicht scharf

Pferdewiesen, wegen nennen

guten Wiesen,

vielen Riedgräser (Carexarten). Die

ihrer

besten Wiesen werden

als

die Wiesenunterschiede nur ortsweise

je

Höhen,

nach

sie

Schafwiesen

Böschungen,

und

Vertiefungen

und zeitweiligen Tümpel- und Ueberschwemmungsorten vorkommen. Zu einer näheren Untersuchung der weiten Grossherzoglichen Wälder kam es heuer wegen meiner sehr beschränkten ExcursionsZeit nicht, dennoch aber sei es bemerkt,

anderen Standpunkte stehen,

dass

als vor 5 Jahren,

sie

wo

heuer

ich

durchsuchte. Damals litten sie seit 1809 besonders 1837 bis

1856 durch Bombyx

nacha

u.

N. piniperda

aber auch keine Zeit,

Pini, in

deren Begleitung

erschienen.

um

Heuer sah

als

auf einem

selbe fleissiger

— 1839

u.

1854

Complexglied Mo-

ich fast keine Spur, hatte

nachzuforschen, ob das so theuere Raupensam

•

mein, oder ob die Moderkäfer und Ichneumonen, als gewöhnlich verspä(?) Vertilgung wirksam waren. Zu meinem Leidwesen aber erblickte ich heuer einen ganz anderen Feind diese Wälder verheeren, oder wenigstens im Wachsthume stark zurückhalten und zwar den Hylesinus piniperda und Hylesinus minor. Beide verheerten nebst den Unterstämmen auch noch die obersten Triebe der Kiefern. In Folge dessen sieht man den Waldboden, wo-

tete Naturpolizei hier zu ihrer gänzlichen

hin

man nur

geht, überall mit einer

markröhre

ausgefressener,

keine Zeit,

um

rechen

zu erfahren,

Menge

nadeliger

ob hier

der Endtriebe im August,

abgefallener, in der Holz-

Endtriebe

besäet.

Ich

hatte

vom Forstamte das Zusammen-

oder auch schon April-Fangbäume

nebst ihrer Entrindung im Juni gegen diese Borkenkäfer angewendet

worden

sind.

Bezüglich der hiesigen Waldflora

ist

noch anführungswürdig die


23 G-rundspecies oder Grundpflanze,

des sogenannten, hier wie in Prag wohlbekannten David'schen Thees, benannt nach dem einstmaligen Bezirkshauptmarme Ferdinand David, dem zu Ehren es der damalige

Brandeiser Apotheker H. Král so benannte; obgleich schon Dioscorides die heilsamen Wirkungen des Oreoselinum

montanum kannte und man diese

sehr gegen Lungenleiden hervorhob. Im Böhmischen nennt

Pflanze durchwegs Smelhaus und es ist weder ein etymologischer, noch sonst ein bekannter anderer Grund vorhanden, warum diese der Pimpinella saxifraga der Arzneiwirkung nach sehr verwandte Pflanze so benannt wird.

Smel

heisst

zwar eine Wasserpflanze: Butomus um-

bellatus, die

ganze Zusammensetzung des Wortes

wirrt. Dieses

Oreoselinum montanum findet sich sehr häufig und schon

entwickelt in den

Waldungen von Lysa

aber sehr ver-

ist

hinter Sojovic

bis

nach Alt-

Benatek hin, wo das Verbreitungs-Centrale dieser Medizinalpflanze angegeben wird. Nach meiner Untersuchung gedeiht zwar dieses Oreoselinum hier um Lysa ganz vortrefflich, ist aber indessen, wie ich mich später überzeugte, auch selten,

den Altbunzlauer Wäldern, obgleich

in

gleichsam bereits ausgerodet und zwar vermuthlich durch den

Raub, ohne gehörigeren Abbau. Die tiefgehende Wurzel des Oreoselinum dürfte nach dem stark petersilienartigen Geschmack zu schliessen, stärker wirkend sein, als die Blätter selbst obgleich die Allmählichkeit der Wirkung der Blätter ebenfalls ihre guten medizinischen Seiten haben. Ueber den Complex des Oreoselivielen medizinischen

num montanum

erfuhr ich bisher nicht

es Kieferwälder liebt,

viel

Bestimmtes,

ausser dass

zwischen den Kieferwurzeln sehr gedeiht

mit Spartium Scoparium und Pimpinella Saxifrage

und

Hypnum

zwischen

volutinum zusammenwohnt.

Im Houškaer Badeorthaine

ist als

vorzüglich die sehr verbreitete

Gundelrebe ihren

(Glechoma hederacea) mit ihrem reichen Aroma und sonderbaren Blattgallen und sodann die peilmutter-haarige

Lindenschildlaus (Coccus Tiliae)

Gundelreben-Blattgallen weil sie

auch innerlich

hielt

allererst

vielhaarig sind

Milben darin; wohl aber einmal

zu verzeichnen.

argyrothrix

s.

ich

;

für

aber

ich

eine Fliegenmade,

zur Stunde nicht weiss, wie diese

Maden

Pflanzen dürften nebst der Gundelrebe

fand so

entstehen,

dasmophor eigentlich von der Natur bestimmt die

Die

Milbenhabitationen,

sind.

Circaea

bisher

dass

noch

nie

ich bis

wozu

sie

Als Complexlutetiana

unter-

halb der manigfalltigen Büsche des Feldahorns (Acer campestre),

der

Rainweide (Ligustrum vulgare), der Ulme, der Hagebutten und des Hagedorns anzuführen

sein,

jedoch

die

Ulme und

Feldrüster in

einem


24

unangenehm vermilbten Zustande, dass ich ihn gleichstellen muss den gewöhnlichen Strauch- und Pflanzenvermilbungen, die ich

derartig

den Volksbelustigungsorten bei Prag wie z. B. in der Scharka, im Stern, in den Krer Hainpartien stets angetroffen und in einem etwas grösseren Aufsatze des Centralblattes für Landes- und ForstKultur 1862 besprochen habe. in

In den

Houskaer-Gebüschen fand ich wider Erwarten (weil in Gegend) aut Ulmus und Acer campestre die

wasserreichen

einer

der

Ursache

Verkorkung

rissigen

Zweige

vieler

und

selbst

ganzer Gebüsche, sodann eine eigene Art grosser Beutelchen, während ich bisher nur die Bursifex foliorum Aceris campestris (Bursif.

kannte. Diese Bursulen sind 4

— 5mal

grösser

Babykae?)

als jene gewöhnlichen,

und meist viel seltener an Zahl als jene ja ich wo beide Milbenarten durcheinander gemengt waren« so dass eine und dieselbe Bursule von zweierlei Milbenspezies bewohnt und hervorgebracht waren. Mit grosser Freude aber erfüllte mich die endliche Entdeckung der Ursachen der Entstehung der rissigen Verkorkungen der einzelnen Zweige der Feldrüster. Wohl könnte man glauben, dass die korkigen Exemplare eigene Varietäten der gewöhnlichen Rüster, und werden

fast nie roth

;

fand auch Rüsterbüsche,

selbst der

buschigen Ulme sind, doch jetzt findet

Ursache und zwar zwischen

man

den Blattstielansätzen,

unteren fersenartig verdickten und ausgebreiteten stiels,

stets bald die

das

heisst

der gewöhnlich eine schlafende Knospe umfasst.

nämlich die Knospe von

dem

eine schwarzliche schmierische

Haarmasse und

Befreit

man

so sieht

Blattstielferschen, in

dem

des Blatt-

Theiie

sehr

dieser

man bald viele

pbokenartige weisse Milbenlarven nebst Milbeneiern und oft auch mit rasch herumlaufenden Milben-Imaginen.

Diese TMerchen

wie gewöhnlich in anderen erwiesenen Fällen epidermis, und die darunterliegende

ätzend

Parencliym-Ma

nun wirken

auf die Zweig-

deren Zellen-

sse,

wände chemisch zur Korksäure werden, reihenweise nach den geätzten Fusstapfen wuchern und so jenen auffallenden Rindenzustand der

Ulme

und Rüster bewirken. Diese als richtig erprobte Entstehungsweise der Korkmasse dürfte vielleicht den s p a n s ch e n Naturforschern eine i

Veranlassung geben, damit

Korkeiche

sie

näher bezüglich

die Entstehungsweise des

ihres

Korks der

physiokratisohen Komplexes, be-

sonders der Milben (Acarus) prüfen und so die bisher für

Rindenzustand angesehene Korkbiidung vielmehr

als ein

gesunden

Milbenprodukt

bestätigen könnten. Tch benannte diese

neue Milbénart der Ulmen und Rüster Sub-


25

Am. und werde seiner

erator Babycae

Zeit trachten, selbe auch mit

mikroscopischen Zeichnungen, so wie nicht minder jene des Bursifex

major zu begleiten. Dass auch der Mehldorn (Crataegus Oxyacantha) hier in dem Houškaer Badeort - Haine sehr häufig fast alle Blätter mit der Milbenart Craspedoneus Oxyacanthae belästigt, und folglich fast alle Blätter

mit klein eingerollten Rändern verunstaltet,

bei berührt sein.

Was nun stand

wesen sind eine Art

Thierreich

nur neben-

physiokratischen Complexgegen-

als

ökonomischen Rücksichten nur der hier

M u s ch e 1-Thiere,

sehr häufigen

besonders der

in

das

so will ich aus

betrifft,

soll

*).

der F r ö s eh e, Krebse und F s ch e Schleihen, erwähnen. Auch diese Art der Naturi

hier fast gar nicht benutzt

Muschelthieren mästet

und verwerthet,

um

Abbau oder Abzucht genommen.

geregelten

man wohl

so weniger

Mit

den

allgemein entlang der Eibe die Gänse

und Enten, aber niemand dachte bisher an ihre nach Procenten d. h. dasmologisch geregelte Abzucht, was bisher selbst bei den Perltragenden Muscheln in der Votava nicht geschieht und doch wohl geschehen

sollte.

Auch die hiesigen Houškaer-Krebse werden nicht besser tractirt. Jedermann aus dem durchwegs armen Pisekvolke bei Altbunzlau denkt aufs Erhaschen, Niemand an Pflege und Abzucht. Niemand denkt an Verwerthung der Frosch- und Schnecken-Procente für Krebse Niemand denkt an Krebszuchtabtheiluugen und kurz gesagt, Menschen Jung und Alt, Vieh und Geflügel alles wirkt zusammen, um das hiesige Wasserleben nur recht in beständiger Unruhe zu erhalten. So nun kann hier kein Gedeihen, kein Segen sein, obgleich schon die Schule mit ihrer künftig mehr naturökonomischen und physiokratischen Anweisung der Schulkinder Vortreffliches in dieser Hinsicht leisten könnte, indem hiedurcn, wenn schon in Brandeis und Altbunzlau eine ;

.

wohleingerichtete physiokratische Station wäre, die Necessaristen

z.

B.

besonders aber Oekonomen Lehrer ungemein viel für ihre 2 4 Augen durch die Hunderte von scharfsinnigen Kinderaugen, Kinderhänden und Kinder füssen erhalten würden, so dass täglich aus Nahe und Weite kommend, alle nöthigen Aerzte. Beamte,

Industrielle,

Förster,

,

—

betreffenden Nachrichten in Quellen, s

)

z.

B.

über den jedesmaligen Wasserstand

Brunnen und Kellern, über

alle

phaenologischen Zeichen

Ich gedachte gleich im Anfange der silherhaarigen schönen Schildläuse der hiesigen Linden (Coccus

deren Knospen meist von Kränzen umgeben werden. Unter der Loupe ist dieser Thierhärchen ausnehmend schön.

argyrothrix),

dieser schönen grünlichen Thierchen

das perlmutferartig schillernde Spiel


26 an Pflanzen und Thieren,

selbst

meteorologischen

alle

Nachrichten

man endlich bei Haus-, Hof- und Gartenein-

erhalten würden. Ja würde

für die Stationsberichte

den Schulen eine physiokratische richtung' treffen, was ungemein wohlfeil geschieht und nur der betriebsamen Hände des Lehrers und durch ihn der Kinder bedarf, so hätten

wir

behufs

physiokratischer

Stations-Errichtungen

segenvollsten Zukunftszustände möglichst angebahnt.

naturökonomischen

Dünger- und Bettelfrage

der

eine

Ja es darf der nicht

vergessen

werden, denn zu meiner grossen Freude fand ich inBrandeis und Altbunzlau unter den Kindern der ärmeren Menschenklasse den

Gebrauch

ein-

Mädchen mit Körben und kleinen Schaufeln alle hiesigen weitschichtigen Wiesen- uud Viehweiden durchstreifen, um geführt, dass kleine

die Kuhfladen

sorgsam für Fabriks- und Missbeetzwecke zu sammeln,

obgleich es nothwendig wäre,

auch

die Manipulation

auf

den Men-

schenkoth unter den Brückenbögen und in den Gassen auszudehnen,

woraus sich ein nicht gar geringer Erwerbszweig der Oekonomie wie in

China bilden würde. In ganz China ist dieses

Düngersammeln

ja die

bereiteten Düngerziegeln

sind dort

haften

Depot-

geworden.

und

dem vollkommen-

in

aus geknotetem Thon

sten Betriebe vorhanden,

Detailhandels

der Gegenstand für

schwungund Landleute

Gärtner

alle

oder Mergel

eines

In Peking, Nanking, Kuang-tong-Ceu-fu etc. erblickt

auf den Strassen

fast

der Gassen

gar keine Verunreinigung

das Uriniren und Misten der Pferde und des Viehes überhaupt sogleich fangen die Fiaker

den Excremente die

und sonstigen Fuhrleute

in gehörig zugestellten

sanitären Ursachen sehr angezeigt,

;

denn

die frisch fallen-

Gefässe auf, stellen selbe in

Winkel der Gassen und von hier bringt

die gehörigen Treibhausanstalten fort.

man

durch

sie

Auch

dass

der

einmal

Sammelmann

uns

bei

wäre

es

in

aus

schon ein besserer

Zustand der National- Wi rthschaft angebahnt

wäre. Wir

würden zu unserer Freude nicht ein Gebäude nur, eine FerdinandsKaserne z. B. in Karolinenthal nach der Liernur'schen Methode versucht sehen, sondern alle Gebäude und in allen Städten und Orten, wo fast durchwegs der Sinn bisher für diese naturökonomische Fragenlösung mangelt, ja eben gerade in Prag und in den Dörfern, welche zu den Füssen der Metropole Michle, Nusle,

weiter

Pankraz

anzüglich

der

etc.

etc.,

herrlichen

selbst liegen

Pariser

Champignonerien, nach den Gemüse- und nach

z.

B. in Vršovic,

wobei wir das Lamento nicht noch Fraiserien,

Tartouflerien,

Obstgärten von Montreuil,

den Pariser Ratiér- und Savonage-Etablissement

d.

i.

Ratten-

--


27

und Seifenwasserindustrien. nicht nach den Vierländern bei Hamburg Planitz etc. ausdehnen wollen, weil man doch endlich weiss, dass auch bei uns Einsicht, Betriebsamkeit und somit auch, der unausbleibliche Wohlstand des Volkes über kurz und lang

Erfurt,

ganz phjsiokra tisch wohlbestellt sich einfinden werden.

Philologische

Anwesend

die

am

Section

Herren Mitglieder:

Vrátko, Beneš, Tieftrunk; Herr

Karl

Erben

Jaromír

November

16.

als

Erben, Wenzig, Hattala, Gast Herr Crha.

erstattete

einen

umständlicheren

Bericht über ein erst in neuerer Zeit entdecktes altrussisches Gedicht

dem XIV Jahrhundert, welches den von dem Moskauer Gross testen Demetrius Iwanowitsch und seinem Bruder Wladimir Andre jewitsch in Verbindung mit anderen russischen und lithauischen Fürsten aus

über den Tataren-Chan Mamai tenen vollständigen Sieg

Gedichte

über Igor's

der Schlacht

in

auf der

jenseits des Donflusses

zum Gegenstande

der Komposition und poetischen Behandlung auffallende Verwandtschaft besitzt.

die

andere

dem bekannten

gegen die Polovzer des Gegenstandes

Das Gedicht

schiedenen Handschriften, deren eine, aus

gefunden wurde,

September 1380

8

hat und mit

verunglückten Feldzug

vom Archimandriten Variam im

am

sogenannten Kuliker Steppe erfoch-

existirt in zwei ver-

dem XV

Jahrh. stammend,

Belozer'schen Kloster

aber, aus

Undolskij's Bibliothek sich befindet.

Da

in

eine

dem XV II

des

hl.

Jahrh.,

Kyrill

in

Hrn.

jedoch beide Texte sehr bedeu-

so unternahm der in der slavischen Welt rühmlichst bekannte russische Gelehrte Herr J. J. Sreznevskij

tend von einander abweichen,

eine kritische Bearbeitung derselben zu einem Ganzen,

den Abhandlungen der

welche er in

Akademie der Wissenschaften zu St. Petersburg im Jahre 1858 unter dem Titel „Zadonšina" veröffentlichte. Der Vortragende las das Gedicht in einer von ihm verfassten böhmischen Uebersetzung vor und machte auf mehr als dreissig kais.

russ.

zum Gedichte

aufmerksam. Bei dieser Gelegenheit theilte er auch seine hier nachfolgende Forschung über- die in Russland seit dem höchsten Alterthume bestandene Brüderschaft russischer Dichter und Sänger mit, welche auf den Höfen

paralelle Stellen

desselben

Igor's

russischer Fürsten ihren Sitz hatte, die merkwürdigsten Begebenheiten ihres

Vaterlandes

nach

gewissen

althergebrachten Mustern

besang,


28

und aus welcher auch

Sänger des Igor und der Zadonšina

die beiden

hervorgingen.

Pvec Igorv

tím,

poátku zpvu

obraci se hned na

jako by se

nimi chtl

s

Igorovu oslaviti písni na

zpsob

tohoto k bra-

nešastnou výpravu starobylých? A v písni samé

poraditi,

písní

mají-li

ješt nkolikráte k nim promlouvá. .,Ponmež tedy, bratí," praví na jednom míst, „tuto povst od starého Vladimíra až do nynjšího Igora" atci., a na konci, kdež vypravuje, kterak Rusové z návratu

my: „Zpívej mež pvec Zádonštiny vnuje poátek zpvu

Igorova se radujíce zpívali, pobá dá týchž bratí:

Též

Sláva Igorovi" atd.

i

bratím, promlouvaje vystupme na bratí a pátelé synové svého

plnoní

.

.

i

velikému

knížeti

Bojana, v

mst

hory Kyjovské

že

sejdeme

se, .

.

.

Kyjov zkušeného

toho ze všeho patrno,

bratí, v krajinu ..

.

.

ruští, složme slovo k slovu. .. zvelebme vštího pochvalu.

tmi

A dodává:

hudce'' atd.

písnmi ihusslnými

oslavím

Z

vzdejme

„Pojme,

k nim:

.

i

slovy pána ruského

„Já pak

D.

atd.

I."

pátely a syny ruskými se

bratry,

míní ruští pvcové, kteí majíce mezi sebou jakési bratrstvo ili pá-

asem se scházejíce skládali písn své dle jistých s prvodem hudby je zpívali. Jaké pak ostatn bylo pveckého bratrstva, lze ponkud poznati z podobných

telský spolek a

vzor

starých

ziízení tohoto

a

spolk pveckých,

mli a snad potud ješt mají Rusv, erkesové. Karamzin a po

jež do nedávná

sousedé

bJižší a starodávní

Lutkov v lánku svém o zpvu Igorov vypravuje o nich toto „Pvci Kabardských erkes jmenují se Kogjako. Jsou

nej-

nm

:

eni

v

mže

bratrstva

nejmén po

ostatn každý,

kdo se

šesti

Panovníky

osobách.

zrodil s

umní

darem

spol-

vyjímajíc,

básnického,

do

takového bratrstva vstoupiti. lenové jeho osvobozeni jsou ode všech povinností zemských,

neprovozují žádného emesla,

žádných zbraní, a požívají po celém Kavkaze, kmene svého, úplné bezpenosti. Obsah

zpv

jiným

v

oslavování

dležitých

píbh

v bitvách zvlášt vynikal udatností

buzní zemelého povolají

bratrstva

ano

ani orby, nenosí

mezi

i

pedevším Když nkdo

jich záleží

vlastenských.

svou,

tehdy

pvcv,

Smluvivše se vespolek o den té slavnosti,

nepátely

aby

po

smrti jeho

oslavili

poptávají

se

jeho

pvci u

píiny. lidí

hodnovrných, které znamenité skutky nebožtík vykonal, a zatím co píbuzní iní pípravy k slavnosti památky jeho, složí pvci spolen chvalozpv. V uritý den vystrojí se hostina, a jakmile hosté nápoji silnými se rozjaí, ponou pvci pod šírým nebem u prosted velikého množství poslucha svj oslavný zpv. V odmnu za to dostávají


29

obyejn nkolik se

když

ale jen tehdáž,

ovcí,

co zpívali, srovnává

to,

pravdou."

s

tmito pvci erkeskými a pvci

Rozdíl mezi

v Igoru a v Zádonštin keští

mli povahu

více

ped

opvujíce k objednání a

soukromou,

mzdy skutky hrdinské osob domácích po ruští oslavovali

knížat, a

zpvy

pedevším

svými znamenité

panujících

ruskými,

jakož

nás pedstupují, jest ten, že pvci er-

píbhy

a

z jisté

pvcové rekovné iuy svých

smrti jich;

ale tito

knížat Kyjovských a pozdji Moskov-

ských, a to ješt za jich života. Bylí to spolek pvc veejných, kteí znajíce vznešené povolání své a chtíce sob v národ zachovati

zpv

vážnost, neskládali

vc lo-li

svých než toliko po bedlivém uvážení,

Dolíuje toho v Igoru poátek:

oslavy takové dstojná.

jest-li

„Neby-

by nám, bratí, slušné,

abychom" atd., a v Zádonštin místo nám, bratí, poít vypravovati písnmi" atd. Jakou

podobné:

„Lépe

dležitost

mly asu

Rusv,

ale

i

jich a jak

mocn

uvrhnme hoe na

nejen

dojímaly

zvstují v Zádonštin

jichž se týkaly,

„obradujme zemi Ruskou, tarskou) atd. Však.

zpvy

svého

nepátel,

i

slova:

východní"

krajinu

(ta-

také Rusové rmoutili se pro potupu svou, když

moe zpvem

„krásné panny Gótské" na

behu

„vk bsv",

Plavecké nad výpravou Igorovou.

totiž vítzství

Siného

oslavovaly

Velmi

k tomu se podobá, že pvcové ruští mli jisté estné místo pi dvoe knížecím a odtud také své opatení; neb jisté jest, že Bojan, slavný ruských, byl pítelem a rádcem knížete hudec Kyjovský, ideál Týž Bojan narodil se okolo Všeslava, syna Betislavova (f 1101). léta 1020, jakož z toho vychází, že rok 1068 pipadal v sedmý jeho vk (7 7). Pozdjší pvcové ruští nazývali jej „vštím" a pokládali za vnuka Velesova, boha zpvných pastýv; sebe pak sami jme-

pvc

X

novali

vnuky Bojanovými,

básnického.

vypravuje o

Pvec Igorv

nm,

se myslí po lese,

chtíce tím

nazývá Bojana

že „když

„slavíkem

komu chtl píse

tak jako šerý vlk

božský

naznaiti

po

složiti,

zemi,

pvod umní

starého

jako

asu" a

tehdy rozbíhal sivý

orel

pod

píse knížatm ruským, „vští prsty své vzkládalna živé struny, a ty pak samy knížatm rokotaly slávu." V Zádonštin pak nápodobn praví se, že „vští Bojan, vzkládaje své zlaté oblaky;" že zpívaje

pl slávu ruským knížatm, oslavuje jich písnmi a huselnými bujnými slovy." Která to knížata oslavoval, v tom ty dva zpvy ponkud od sebe se rozcházejí: zpv o Igorovi jmenuje prsty na živé struny,

jen Jaroslava, syna Vladimírova z

Rogndy

(f

1054), udatného Msti-

slava, téhož Jaroslava bratra vlastního (f 1036), a

syna Svatoslavova,

kníže Tmutorokanské (f 1079),

krásného Romana,

samé souasníky


30

tém

Zádonština pak vyítá všecky panovníky ruské, od Rurika poínajíc až po nadeeného Jaroslava, syna Vladimírova. Ale odpor tento zmizí, když slova Zádonštiny pojmou se tak, že Bojan

Bojanovy

;

ve svých zpvích o knížatech sebe cích až po Rurika, jakož

dešlá knížata ruská „od

mluv

i

souvkých mluvil také

o jich

ped-

pvec Igorv nápodobn zpomíná na pe-

starého Vladimíra

až po nynjšího Igora," Z plod vštího ducha Bojanova nyní nemoudré prpovdi ili písloví, totiž: „Ani

pochvalné o nich.

známe než

dv

toliko

by

chytrému, ani hbitému,

i

jako pták hbitý byl, nelze minouti soudu

„Téžko-t hlav krom plecí, zle-t tlu krom hlavy." Ale zpsob jeho básnní jasn' naznauje pvec Igorv píklady tmito: „Boue nezanesla sokol pes pole široká kavky stádn bží k Donu velikému. Kon ehcí za Sulou; zní sláva v Kyjov; trouby troubí v Novohrad; stojí prapory v Putivli." Ano není poa druhé:

božího;"

;

zpvy nadeené, ale mnohé z prostonároddum a p. složeny byly dle zpVyznávat pvec Igorv sám, že „starými slovesy" t.

chybnosti, že nejen oba

i

ních tak nazvaných „bylin" ruských,

sobu Bojanova.

zpsobem písn

povst o výprav Igorov, a že chce pitom jíti „stopou Bojanovou.' Z ehož patrno jest, že za jeho asu byly ješt v pamti zpvy Bojanovy, sic by jich nebyl mohl nápodobiti; z kterýchžto vzorv pímo nepímo pozdjší skladatelé po stoletích vždy ješt tžili tím zpsobem, že místa jich nejoblíbenjší, starobylé chce poíti 4

i

slova, obrazy

O

i

obraty

sob

zachování starých tchto

peovala

z

bratrstva

úadu

pvc

ano

i

v

pro

protkávajíce jimi plody své.

pamti svj

po mnohá století prospch nadeená

lidské

vlastní

prostedku vyšel také pozdji pvec Zádonštiny. tom však pozorovati sluší, že oba tito skladatelé,

pvec Igorv,

Pi

svého,

pisvojovali,

vzor

a

ruských,

dv st

z jichžto

léta

1178

let

velebíce

Bojana jakožto vzor básnického vzletu, zárove jaksi uznávají za potebné ohraditi se proti jeho básnickému upílišení na újmu skutené pravdy. „Ale teba jest," praví pvec Igorv, „tu píse poíti podlé toho, co se

Bojanova."

asu tohoto skuten pihodilo, a nikoli A podobn praví skladatel Zádonštiny,

podlé že

zamyšlení

bratím

sluší,

vnuky svatého velikého knížete Vladimíra Kyjovského oslavovati „podlé jich

skutkv

i

podlé pravdivých

píbhv,"

a nevtrhovati se myslí

Z ohrazení tohoto lze souditi, že i v Ruších, práv tak jakož výše o pvcích erkeských oznámeno, jedno z hlavních pravidel bratrstva pveckého bylo, aby ve svých skladbách, pokud se dotýkají skutených píbhv, písn šetili pravdy. Avšak mýlil by se velmi, kdo by se domníval, že by pvcové po zemích, jako

totiž inil Bojan.


31 za vnuky

ruští, vydávajíce se

božský ideál již

v šestém

ježto

umní

tedy

století,

pl

tisíce

pozdji nazvána Ruskou,

jakož o pvcích erkeských

zbranmi nikterak

pvcové

národy bylo jich šetíno, pro jich

mli

odpovdli

Slované,"

kteí nápodobn,

svému umní,

se jen

vládcové

to proto, že

„bohm

v zemi,

byli

slovanští

se

užívali

mezi nepátelskými

i

milé" povolání. Spisovatelé

že léta 590 Rekové zajali ti cizince, kteí

Císa

husle.

Bojanem,

slovanští,

Tehdejší

nezacházeli.

byzantští totiž vypravují,

:

ped

let

eeno, vnujíce

k cizím mocnostem, a

jich za posly

místo zbraní

potomky Bojanovy a etice jej za nho mli svj pvod a poátek

ili

svého, teprv od

cizinci,

otázal

se

kdoby

jich,

byli?

„a žijeme na nejzazším konci

„Jsme

moe

zá-

Chán Avarský dary, žádaje od nich pomoci válené proti Rekm. Naši starší pijali dary, ale poslali nás k chánovi s omluvou, že pro velikou vzdálenost jemu žádné pomoci dáti nemohou. Na cest byli jsme patnáct msíc. Chán nehled na poslal našim starším

padního.

My pak

posvátnost osob poslaneckých, do vlasti naší nás nepropustil. uživše vhodné píležitosti, prchli jsme do Thracie. cházeti neumíme,

žádného

železa,

nébrž hrajeme jen

my

a

v míru a pokoji." Císa

zrstu

i

vrátiti

do

cházeli,

síle,

neznajíce divil

války

vlasti své.

nazvané, jehož

a

se dvtipnosti

vyastoval je a dal jim

— Moe

nemohlo žádné

hradu, kdežto

,

jiné býti

V

na huslích.

tch

píležitost,

moe

nejzazší konec piléhá skuten práv onoho asu,

se

tito

Varjažské,

za-

naší není

hudbu, a jich

aby

západní, odkud než

zemi

milujíce lidí

zbranmi

Se

žijeme

vysokému mohli na-

Slované pinyní Baltické

k území severního Novodle

svdectví Nestorova,

prvé nežli se tam usadili Varjahové, pebývali Slované. Tmi také pveckými bratrstvy na Rusi, kteréžto až do prasta-

as

pohanských dosahovaly, a jich pstováním umní pveckého dle starobylých vzor vysvtluje se, že ješt na konci vku XII v .asech kesanských pvec Igorv do skladby své pijímal jména starých boh slovanských i jiné pohanské pomysly; kterýžto však rých

zvyk,

co

kesanské váme

se s

se

této

stránky dotýe, potom

znenáhla

psobením

pominul, a již v Zádonštin na konci XIV niím, co by zjevn páchnulo pohanstvím.

vku

víry

nepotká-

:


32

Philosophische

Anwesend

Beneš; und Dr.

am

Seclioii

upr,

Hanuš, Dastich,

Herren Mitglieder:

die

November

23.

Gast Herr Crha.

als

Hanuš

angekündigten Vortrag über den Te u-

hielt seinen

fel in den böhmischen Sprichwörtern als

zur Philo-

einen Beitrag

sophie der Bösen. Der Vortrag

lautete wie folgt

Jest-li že je

filosofie

na

založena

té

innosti

duševní,

již

vytíbení tušení a pedstavování našeho jakož pro tíbe konen vytíbení pojm svých a pohled jmenujeme, tož je zásluhou ní

zajisté též

ábel

a

vyjasnní a protíbení pojmu zla, prostonárodn

ert

a

jmenovaného.

Nechceme

tu však se dáti

straktního pojmu pohledu na

zlo,

zla,

do protíbení filosofického neb ab-

pontí a

než do konkrétního a historického

ústech lidu, hlavn

jak býval v

v píslovích

e-

^koslovanských. Starodávné výrazy, íkadla, poekadla a písloví chototiž v podob pojm a vt sama v sob pohledy národní vají na

zlo,

odkud pochází a

v

em

pozstává:

ba,

byla-li

djiny Znamenité

a povstání zla.

Pohledy

své ua pírodu a na

a tudíž

i

spoádána

by

vzdlanosti

postupu asového, obsahovala by déjinstvo

dle

lidu

je však to, že podmtnost lidského vdomí i subjektivnost lidského pedstavování, rovnž jak praktická její ást t. j. lidské sobectví i egoismus opaným zpsobem si rodí pojmy dobra a zla.

utvouje

si

lovk hlavn

jemnosti: naopak

t.

lovenstvo, co se týká dobra, vlastní píjemnosti neb nepí-

ale to, co zove

zlo, nepokládá

vlastní obrazotvorností a

též povstalé ze své

i

dle

ze své

psobnosti, než naopak mívá zlo za povstalé

lovk

j.

Zima,

nehledá zlo v

mráz,

tma,

sob,

nemoc a

obyejn

vlastní vle

vnjších

z

zevn sebe. vbec vše, co

co tak"

píin

než

vcn

je lidu

nemilé

pomr,

a

škodlivé

povstává tak

vstává to v

pírod, co je lovku milé a užitené, k. p. teplo, vláha pece sobectví lidské uzavíralo již v pradávných dobách,

a svtlo: a

že

stává

mocností zlých

a to v hojnjší

dobré. ale o

dobe zákonit

míe

a

lovenstvu

a jakosti nežli

si

z

obzvlášt

utvoilo

pohledy

jako po-

nepíznivých, na mocnosti

O an gel ich k. p. zmiují se málokdy písloví, tím hojnji ertu. ím vším chudák ert je v živobytí pospolitém vinen!


33 I zlo,

a

patrn subjektivné, jako

neuznává

p.

nevzdlaný,

lid

že

je evnivost, nenávist, škodolibost,

jsou

pvodu

vnitního,

lovkem

samým utvoené, než mudruje, že lovk, jsa pírodou i pvodem dobrý a ob tovný, vnjšími mocnostmi, nech jsou již erty

ábly

nebo

zlým

a

jmenovány, tudíž podvodem jich a nátlakem

stane

se

sobeckým.

Býval prý

lovk pvodn dobrým

rozšafným,

a

jak

vy-

Peršanv, ale kdesi a kdysi njaká ženská, svedená, sndla kousek jablka a podala ostatek muži:

pravují již báje starých

áblem

a ejhle, povstalo vše zlé; byl nevinen! Ale nastojte:

lovk,

ert to spískala lovk sám v sob ert nebyl trestán, než nevinný

neb ert byl ponechán, by

pokoušel

i

jiných

až

vky

se

vkv

skoní. Záhodno bude tudíž snad, pokusiti se o seznání djinstva erta: djinstva zla, jež bývalo a podnes jest v prostonárod-

ním domnní lidském. K tomu djinstvu pivede nás nejprve a nejlépe

koenozpyt

ili

všeho

jmen

ethymologie

ertu,

jež se dávají

všech,

tomu pvodci

zla.

Škoda, že pvodní smysl slov:

sám není

jasný,

jiným, než velmi

pvodní a

a

dobr

(jak uzavírati lze ze

smyslným

a

slov:

dobro

zel,

kiv

významem, jakýmž

a

zlo

prav) nebude

a

všechna

se honosí

prastará slova. Dobra a zla v našem duševním smyslu ne-

bylo zajisté v

zlo nebylo nic ist reálního, nco pomrného, co se totiž

pvodní dávnovkosti,

ist vcného,

bezpochyby

než

nehodilo k nemu,

nho dno

co bylo

neb škodlivo

spolenosti

bud pirozeným zpsobem, k. p. jako rodinou, národem, bu násilným zpsobem, jako dobýváním a podmanním, tož bylo zlo vše to, co se píilo zvyku na-v-yk-u (koen uk v uení a uch- o, posl-uš-ný, poslúchati, sluha), nebo se píilo rozkazu panovníka (kázati, u-kazovati, káze, kaziti). Co se však nepi ilo rozkazm anebo pírod, to se stalo (dobrým) mravem, mravným. Slovo nrav-b,

Když

se

pak utvoily spolky a

1

a to

mrav není bohužel jasné co do koene svého. Než nejmocnjší panovník a kazatel pvodního lovenstva byla

píroda, ponvadž

spravovati: nebylo

t.

dle

rozkazu jejího

lze žíti k.

p. vlete

ve dne, za svtla tak, jako v noci. ve

tm;

chovati, jak se choval muž, a mladíku taktéž

jednou

a

jednomu

Sitzungsberichte.

III.

dobro, to bylo

vždy

nutno

bylo se

tak, jako žilo se v

jindy

nebylo lze jako

žen

starci.

zim, tak se

Co

a jinému zlo.

3

bylo


34

zpsobem

ped oima pvodního užitenou a škodlivou dobu nebo v dobu dobrou a zlou a to tak, že nco v ní se ukazovalo za vždy dobré, jako na p. ovce, a nco za vždy zlé, jako na p. vlk; kdežto opt mnohá vc neb mnohý zjev jednou a jednomu byl užitený i dobrý, jindy však a jinému, budiž to již Píroda

se tím

lovenstva vbec

rozpadávala

a jednotlivce zvláš v

jednotlivec neb jednotlivý národ, se zjevil zlým.

Provedený

i

dualismus

svrchovaný

nebyl tudíž

nikde

pvodním

jich

Ahuro-mazdao

jim

asv

pouhého,

než

bies v

latinští

kronikái v

nebo

vyuují, není výhradní:

titéž

dualismus

I

kronikái

Prove Radegast deus

Sivá dea Polaborum et zárove že znali Polabané Tri-glava. Za a

národ

mluvovda

indoevropských,

a msíc,

Není jak se

zajisté nutno,

psobí

nebe

na tóv

na zem

bh

—

klíny,

píinu,

na psobi-

,

(xvQiog ánavtcov).

rozvážíme,

jestliže

a z

oblak pi jak celá

ní

pí-

zasnoubení a zúrodnní jar-

vž

(stelami,

a

stavly, která zasahovala až k pou-

bh

se ukazoval jelikož se

mei)

koulemi k zemi

zpsobem: nejvichicí, jež oblaka

tvernásobným

vichrem

tla a všeho bohatství dotýkala,

blesky

nej-

vycházely a zacházely,

novonarozenými dtmi,

bouky

shánly a je ve hému nebi, t. j. ráji, pak nad tou pepevnou stavbou, nými

mžeme,

starožitnosti

&r]uiovQyóv

lidské z ráje

nové své

prve byl pohnutým vzduchem,

meny,

in

—

dešti.

Jevíval se však

(hrady, báby)

však bráti

jisto

stála

Obotritorum," a

terrae

všehomíra

hledati

spojily s

roda napnuta byla oekávajíc

nými blesky a

zárove

Aldenburgensis

na nás, jak dle náhledu starých pi bouce

otvíralo, jak duše aby se

lítaly,

Polabských

u

že

tvrdí,

deus

vrjg ccGTQa7crjg

co pána

daleko toho

hrza bouky

(ráj)

bouky.

a

blesku, na toho hledli

tele

hy

Cemobozích

a

jak to jich

ponvadž u stav

zvykli se národové: avšak

o

podízených

vyuuje, tudíž též u Slovan, mezi všemi bohy

bh povtí

ctn byl Na slunce

více

se sbory

Blbo z ich

u Slovan jakási božská trojice:

že u všech

em ob

a

(bojasv) nebyli výsledek náboženství

Zarathustra.

filosofie

Slovan, jak jemu

hy

náboženstvím, a to ani u Peršan, nebo

A gro-m aj nius

a jich

(divasv) a

i roztídní

bájeslovný

blbo

všech bytostí v dobrobohy a zlobohy nebo

a jal se

prorážeje

padajícími,

již ji ji

i

bouky ráje,

troskotati i

co rozzloben

sv-

sídla to s

ráje

pioruny,

t.

vyslaj.

ka-

kteroužto stelbou a háze-

ním povstával rachot strašný, hrom a hromobití, naež krev ranných roztkala na zemi co úrodný déš.


35

Není žádné pochybnosti,

bh

tvernásobný hnvivý

tento

že

bouky, mimo jiná jména míval již v pohanství jméno — erta i pvodn Kirta, Krta, t. j. pvodn rýpala, jenž všechno rozryje, rozdrobuje. Koen slova je kar, ar, rýti, dliti, jako slova krtati,

ára, krt-ek, arto-ryj-ski, krát

(mal-ý), krájeti tolik

co árka,

rypák kance,

rt,

(st. slov.

litera,

léma

rtorýje

(362). I

rtomar

z

krtek (Mikl.

je též osobní jméno,

které (L. T. Mährens, 410)

jména

znají

eská

rtorýje

a

rita

dva rázy), krát-ký

lex.

st. slov.

ort, rumunsky

1123) dokazují.

dokazují desky Moravské,

jako

rta

Jakuba

regesta

trta

neb

rtati, árati,

slov.

st.

erti,

slov.

st.

ert

rbtati

=

(dva-krát

kraj ati), krajina,

z

722)

(str.

co místní jméno,

Boutova, vedle znají jméno Vi-

kdežto slavná pol-

ská rodina podnes jménem arto-ryi-ski se honosí. Staroeská jména

Kreteš, Krtina, Krtkov, Kriti

místní zní též (str.

Potvrzují toho

aby ert mohl sedí

a

Krty

a

p.

745. Erben).

ert

s

písloví

i

duší

nebo arodjnice, kdo hodí

me,

ku p.

a báje,

odletti" (musejn. 1853.,

nž

487,).

„povstane

V

vítr,

každé vichici

do vichice, zabije je

(nž

bouku). arodjnice jezdívají na kozlích, kocourech, na chvošatech na Babí horu, na Lysou horu, aby ertu inily poklonu, s ním tancovaly, necudnosti tropily (arodjnice i báby jsou pvodn „báby" i boulivá oblaka, jež dle podoby pojmenována bývala jako kozel, kocour, chvoš a p. „kozel mne tam

je tu co

blesk, jenž rozráží

nesl", dí písloví podnes.)

báby

Tyto vstávají,

v

n

lítají,

bude bouka,

vniká,

je pojímá.

vysokému, „báby" popijdou nahoe k ertu, k blesku, jenž bájích nosí ert kámen na stánek svj,

pohybují se k nebi až

V

jako hodil kámen, sloup, rozdrtný na tré

zaal

zpívati,

práv

jak piorim padal)

mnila

hyn

v déš;

ráje

i

;

ert

kus

na Vyšehrad; kohout

zárove

jak ert skálu nesl

(blesk se ukazoval,

ert

na kolomaz (bouka se pro-

se jednou rozlil

o závod stavl s

pannou Marií a nedostavil (bo-

pece vždy nad temnotou bouky); ert neb na skalinách se sv. Prokopem (blesk rozryje, pro-

svtlosti zvítzí

orá na poušti kopá celé hrady, t. j. oblaka boulivá bleskem bud zimnou ztuhlost jarným teplem a jarným bleskem); ert mi to nap í skal, spis kal, navalil, naho dil. Báje velmi hovorn vypravují, že hrady, kláštery, ba celá msta zapadla v jezera, a že podnes ješt jsou v jezee slyšeti zvony (to je vzpomínka na vystavení hrad, rozpuštní jich ve vody, pi

emž

hrom

zvonil).

Nechtl

býti

ert

(blesk) v lese (v

temnot bouky) 3*


36 hajným, že by prý dvakrát zmokl (se promnil v déš). vítr, oblak boulivý, ném lese, ert bábu nese (ert

=

sebou pohání); ort ho pones na dzieravij

most (na

V tom ermrano ped

oblaka deštivá,

vypravuje nyní Blorus o neopatrném); všakij ort na svoje kolo vodu

(pvodn

ciahneé

:

ert

každý

konen

se

rozlije

erta). Mlýn

z toho

;

má

v Blorusku povra, že každý mlýn, ba každé kolo

povstala

svého píznivce,

vodou svou a klepotem a rachotem kol svých je vše-

s

a hromujících mraen, bab, v kterémžto báby pemílají a v skutku i pemelou v krásná dvata (báby, boulivá mrana, stávají se po rachotu hromovém dvami, t. j. blými i svtlými obláky); bda tomu, kdo ertu do

evropský obraz boulivých

mlýnu

se prý

kuchyn tíská)

staré

(kde se vaí a je

ohe) pijde (snadno ho

bolota (bláta, bahna, zde jako tuhá oblaka

;

v

i

bouce

roz-

boulivé báby)

ne byvajec bez orta (bez blesku) kam ert nemže (když neblýská), tam aspo bábu pošle (aspo povstávají báby, chystá se k bouce), ;

bahnu a pláe (zahmí a prší) jindy ortu je však volno, bahn) orati, (rusky; jako eský ábel orá v tiché tni (bolot) erti rejdí (i bez hrom se svatým Prokopem)

ert

sedí v

;

v svojem bolot (blát, ;

blesky pronikají báby);

stelu ertu se v

obyejn hromem

spouští (lomcuje

z blidla,

íkáme

ertovém mlýn

vyblila;

s

o

erné

ale

ert ze

sítí

piští

a z houští

a blýská z houští mraen). holce nebo

tak dlouho,

báb,

neštovicemi zdlobané ženské

která

bouce,

až bylo po

t.

až

prý

však

;

nebo jak íkáme

(nebeské

pje,

t.

n

hrady pi bouce,

O hrad okamžitém platí vše, které se ponoí pod vodu pi zvonní to hudby). Nebo ert nestaví mrana dále,

totiž zimní,

ostavení,

mra

j.

nebeský

než

se

ukáže

ervený kohout

i zpvem, hromem, naež

ní

ertu

dost, mlátil.

jako

Co

Gertových mlýn!

Jiný obraz sídla erta je hrad neb z ámek. Když sama slula hrady, bylo na blízce mysliti, že i v hrad Než tu je dvojí hrad k rozeznávání. Hrad okamžitý,

mraen

mrana

zprávná,

dary dáti, aby ji totiž pemlel bohatý má prý všeho ert plev; ponvadž má ert co rok dost a dost, co by je v slovanských vlastech za množství

nezdržela

se

pravíme však, že ert na

hrách mlátil; stará a ohyzdná ženština je v

Utekla

a

mrana

bydlí ert. totiž

hrad

hrad roní,

co

eeno

zvon

výše

svých

než kohout za-

(blesk)

déš i

již

s

nebeskou

unoení hlesku. I Mefisto nosí ješt péro z erveného kohouta za kloboukem a nmecké písloví nkomu posaditi erveného kohouta na s t echu, znamená tolik, co zapáliti mu dm. 1 kohouti vtrní sázeli se za starodávna na vže, aby je uchránili ped bleskem, i jak se hudbou

:

následuje


37

ped udeením hromu. Hrad neb zimní zámek ertv znamená však ztuhlost pírody v zim: v takovém hrad bydlí však jen starý ert, o nmž se praví, že je sice starý, ale ne dobrý: je ovšem sestárlý, omdlený, ponvadž již prošel celou roní dobu, jsa na konci bhu roního. V let ert nikdy nespí, vždy lze totiž íkávalo:

i

z

istá jasná oekávati

blesk:

neb drak, neb velikán

Dda

nm

mu dva, pi

ustavin,

i

trhá,

blesky vyhazuje (k jaru

v

t.

j.

pochv

když

mranu)

(v

boulivé bohatství ji

má

je

ert,

ospalý, dímá vlasy nebo péra

kdy jeho

dvu,

Tu

dva

letní: ale ta

t.

me

(blesk)

svtlý,

j.

jarný

pustila již v hrad jinocha švar-

osvoboditi, pustila tam,

pemže

boukou

jsoucí, již

pracuje),

poskakuje.

že se chopí poskakujícího

jest-li

Vševda)

ert ve svém hradu zimným, jako nahromadil tam

blesk, zajal totiž

ného, jenž

již

zimním svém hradu

ale v

(viz.

již

Nyní

lednatost erta.

dvanáctou, nebo kohout zakokrhá,

totiž

mee

vzduch,

jarný

(blesku),

bijí

v

zámku

nebo stráž dole

bucT

stojící

kterýž

vláhou a

jarní

hodinky

vykikne

1

Abgelöst: a drak se rozsype nebo rozpadne anebo rozleje se v kolo-

dva kráí

maz, a

s

jinochem z rozpadlého zámku

ven v osvoboze-

nou pírodu.

Máme, my echové,

tuto

podobu báje zachovanou,

cky upravenou, v Kr. Rukopise:

ert,

jenž

dvu pi sob

chová,

Zbyho dvu

vilný

je

t.

a

již

básni-

onen zimní

jarní; jinoch lovec

dobývá se

tlukotem (hromem) a mlatem (bleskem) v noc (v temnot práv jarní bouky) v hrad zimní Zbyhona, niehož se mu nestaví v cestu, neb

on ubije Zbyhona a pospí si s dvou, t. j. radovánky k úrodnosti vedoucí. Nepodložila-li by se básni báje jarní, nebylo by krpje jemné básnivosti a krásy svrchovaný as,

již je

slaví s ní jarní

této

v

ní,

ponvadž dva, vilným Zbyhonem zpr znna, by

ru

jinochovi, co by básnickou jen ošklivost plodilo.

ho

ten

je

klesla v ná-

Ale zimní Zby-

ovšem jako každý zimní ert (jenž u Litvan k tomu ješt aklatis, t. slepý) ten zajatou jen má dvu, nemoha jí niím

ukivditi.

Místo této sleposti a ospalosti jeví se

svázaný jako pi

sv.

Prokopu bývá,

nebo

nkdy zimní ert co okovaný a to hojn

obrue na jae praskají jedna po druhé a „dei ert odvázán" volá lid: a arodjnice, ježto vždy tak stžují, navštvují si na ledovitost erta pi pojímání jej opt na jae, 1. máje, i když ješt teplo nepanuje a ert tudíž i

trojími

Teufel

obruemi:

ist los",

nemže

býti

,,už je

ješt píliš velým.

Na jae pak promní

se v

zim

okovaný a ledovitý ert v

kováe,


38

jcdž ustavin pi ohni kuje, blesky. Již dávno je ecký

má

neb

Hen ha

štos a

hojnými

jenž u nás

uznán za takového boha,

vždy co dlati

i

s

latinský

bájemi

hromy a Vulcan je co

taktéž

arodjný ková naznaen. A jako Vulcan je chrom, známe my v píslovích kulhavé hromy a kulhavého erta, jako Lužiané kulhavý ert je nejhorší, jako Nmec dí, že prý „khromý" i Není v bájích dosti jasno, praví: „der hinkend Bote kömmt nach." a hromu rann, hlavn na noze: praví se, že je pro bh blesku i

je

bh

boje, vojny a tudíž, jak on raní a ubije

„starý krevník"), taktéž že

ež bud

i

báby („starý ubijica", on v spravedlivém boji je rann, pro-

aspo

pokulhává, nebo

nohu

jednu

Jak

nepravidelnou má.

vypravuje jedna báje Slovenská, že povídáno bylo jedné

nevst,

„že

nohy koské má kopyto; neekla sice nic, ale íkáme též: „kulhavé hromy," pomyslila si: to musí být ert." jako íkáme: „aby t hrom (Parom) ubil", neb pi „hromo-bití" její

freier místo

práv hromové

prý padali

pioruny, paromy.

Konen

pozorovali staí,

proež „když ert

i

Tak že co je

sírkovitost

cítiti

silné

ozon,

ert

jako

aspo zasmradí",

nic nevyvede

nehímá, pece

blýskání

smrdí

poekadlo povstalo:

že po

tak zvané

zvláštní elektrický sírkovitý puch, titi,

Donnerkeile),

(Donnersteine,

klíny

t.

v

j.

i

je

koule,

bouce v povtí

obcí-

sirou a písloví,

když pi hojném

povtí.

a podobn zní íkadla a p ís oví o ertu, z nichž vidti, nám nyní jméno nejsvrchovanjšího zla, pvodn nebylo nic

zlého, než jméno jen a obraz pírodních z jev v. Jinak se to mlo, když kesauství se rozšíilo po zemích

slo-

vanských.

Kesanství stva, jehož

v národ,

totiž

pohanstvo ale

ecké

ábla

uvádlo neznalo.

diaßolog,

a

co

satana

v smysl

loven-

satan neutkvlo má znamenati udavae utrhae,

Slovo

hebrejské

poekadla a písloví jako ert. Diabolos nebyl však již jako ert žádným pírodním zjevem (aspo za dob kesanských) vešlo v

než zlým

duchem,

který se soudruhy svými

nejhlubšímu zídlu dobra, proež byli

všickni

bohu,

se byl protivil

áblové shozeni

z

nebe

do obzvláštní propasti, peklo zvané, v kteréž však nepobyli uschováni, jelikož vycházeli

dlého ností

ábly

—

na svt,

dílem aby

kesanských. nezniil,

jako

lidi

dílem aby vlezli uvnit

zlému,

svádli k

Pro zniil

bh

t.

j.

lovka

—

pose-

k neplnní povinse jemu

všemohoucí zprotivující

povodní

neposlušné

lovenstvo

a jen


39

ábla „svázal", není ovšem jasno lidskému rozumu. Podivné je eské písloví: ábel opice boží (el. s'r. 21, 26.); neb ábel ne opi í se, než zprotivuje se bohu. áblu, k zlému vždy ponoukajícímu, musila se opíti lidská vle, mlo-li zpsobeno býti njaké dobro, ale pro kehkost lidsk ého pokolení musila se k tomu vyprositi i božská milost. PoProti

provinní

jem zla a

rozluitelným,

nikdy

lidu

obecném

necítila se

kesanského, ponvadž

lid

urovati

snadno,

ovšem

kesanský

a jaký

vle

lidská,

tíže

pojmu

své

hlavní

ne-

úsen,

celá tato

má na njakém híchu ábel,

jaký podíl

V

velmi složeným, ba nkdy

stal se

nebylo

jelikož

svdomí

zla

míval

zevn u knze pi zpovdi.

mla k pohanským bohm. mam a niemnost, pipoušt-

Podivno však, jak se církev prvotní

Ona

nevyhlásila jich totiž za pouhý omyl,

zázranou i nepsobivost neleží v nich samých, než který od poátku svta práv jimi svádl lid. Tím zpsobem stali se všickni bohové pohanští z kesanského stanoviska ábly. Tak teme ku p. ve Výboru II. 1. 8. „až v tom zlý smysl máš, ež sie klanieš hluchým, áblóm ruku uinným t. sochám bohv." Tak se piblížil ábel pohanskému ertu a to tak, že mohlo povstati písloví ert jako ábel, oba jsta erná. „To je ertem" == to jsou áry, jež práv ábel vyHoli vádti sml. Vozbmi orte dbjabola a oba ne nadobny. Hrnec kára kotel, oba jsou erná. lazebníka, ert ábla škube. když pi híšném pedsevzetí neb Trefil ert na ábla, íká se, po inu hledáme pomocníka híšníka. Byl-li však již jednou „ábel jako ert", pak se oba i stídali v píslovích, ku p. boje-sja jak ort ladonu (církevního kadidla). Zde ert je položen místo ábla, neb ert starý a pravý nebál se kadidla kesanského, byv pírodným úkonem a je v skutku pravdivé jíc,

že mají bohové pohanští jakousi psobivost

pirozenou, jen v áblu,

že však

tato

nmým

:

—

—

písloví ruské:

Taktéž je (šotka)

hl

;

ortb ladanu ne boji nepravé písloví:

neb ert pravý se

sanský: ert pravý míval

totiž

kižující se blesky; kterým

svátné znamení kíže

na

kíže práv

znamením

sja.

erta

na

n za i

ebojí,

své

kíž,

na domového ovšem že ábel keznamení kíž, t. j-

pohané

popelnicích,

svaté

žebnávali.

Viz po-

znamení kladiva,

teslice, sekery. Jakmile filosofie pestala býti scholastickou,

t. j.

ste


40

kesanskou, utvoovala zlém, jak rozkošn ísti v

neb a

dobro vdy.

rzné

si

historii

a jemné

pontí o

filosofie,

a

lovenství pestalo pak viti

smšnými,

dobrém

hlavn

v historii

erta

v

i

a

á-

písloví dokazují, ku

bla a oba p. nech budeš míti penz, až ert ume a erta starat: má tvrdou hlavu starého erta ti dám libuje si v tom „jak diabel peklo shoí (Polák v skutku jmenuje erta Nemv niemieckiem ubioe" stali

se

i

—

—

ažkem

jak

—

—

—

—

Nmekem)

„bd a péí erti napekli" „co je „ue tak ort strašen, jak go maljujuc" — ertem" „ert neví, kde má ženská „nech tch žertv u všech ertv" brousek" (na biše, ježto nabrousivše nž o kamna obyejn o zástrku na biše jej otírávají (el. 642. 22). t.

j.

—

šeptem, to je

—

ertu

Je tudíž nutno, písloví o Leží

totiž v

takových

zásoba

dob

bájených

vstání jich a jich stáí.

ertu

o i

netoliko hojná

filosofie

rzné doby

v

roztíditi

píslovích

a

po-

bájích

(mythických),

než

zla.

Section

Historische

ani

30.

Anwesend die Herren Mitglieder: und Tief trunk; als Gäste

Zoubek

November

Gindely, Zap, Lepa, Herren N.

die

Mazanec, Drbek, Crha, Duchek und Herr Karl Tieftrunk die Ursachen der

harten

hielt in

18Ö8.

V.

Kry

Neumann,

špín.

böhm. Sprache einen Vortrag über der böhm. Brüder im Jahre

Verfolgung

1547 und 1548. Bekanntlich hat Ferdinand Jabié 1547 eine

I.

nach dem Siege

strenge Bestrafung jener Stände

Böhmen vorgenommen, welche

bei

Mühlberg im

des Königreiches

sich geweigert hatten,

mit ihm gegen

den Churfürsten Joh. Friedrich in den Krieg zu ziehen. Am härtesten verfuhr der König gegen die Brüder-Unität in Böhmen.

Der Vortragende

setzte

nun

die

eigentlichen

Verfolgung der böhm. Brüder auseinander. es

nicht

Ferdinand zuzog, 1.

wegen

*«

etwa die blosse Theilnahme I.

war, welche

den Brüdern

Ursachen jener

Er wies darauf

hin, dass

an

dem Widerstände gegen

die

Feindschaft

des

Königs

sondern dass diese aus folgenden vier Gründeu hervorging: Aus Hen dogmatischen Frincipien der Unität, die der König

ihres durchaus protestantischen Charakters grundsätzlich verwarf;


41 2.

demokratischen

aus der

Beschaffenheit

Lehren und

ihrer

Einrichtungen, die nicht blos auf die kirchliche Verfassung beschränkt blieben,

sondern

hältnisse, ja

sich

auch auf die bürgerlichen und socialen Ver-

überhaupt auf das ganze Privat- und

öffentliche

Leben

der Unität erstreckten; o.

aus

dem

Principe

der Perfectibilität

sich sowohl in Betreff

der Lehre

vervollkommnete und so

in einen schroffen

bilität

und dem Formalismus

wornach die Unität immer mehr

,

Verfassung

der

als

Gegensatz trat zu der Stadie in Folge

der Utraquisten,

dessen

neben Ferdinand I. die entschiedensten Gegner der Brüder wurden und den König in deren Verfolgung auf das Eifrigste unterstützten. Endlich

als vierten

Grund jener Verfolgung hob der Vortrag

hervor die rasche Verbreitung der Brüder

16. Jahrhundertes, welche die Brüder-Unität

nach absoluter politisch- und

um

die

Einigung Böhmens

um so mehr beBöhmen zu brechen,

und ihn deshalb

stimmen musste, ihren Einfluss wenigstens ja wo möglich ganz zu vernichten. Die Abhandlung erscheint im asopis

Anwesend

den Plänen des Königs

kirchlich-religiöser

so gefährlicher erscheinen Hess

Naturwisseiisch-malli.

der ersten Hälfte des

in

Section

am

Herren Mitglieder:

7.

in

eského Museum 1869.

December

1868.

Rochleder, Koistka,

Amerling, Durége, Studnika und Novák; Herren Crha, Gintl, Weyr, Pozdna, Küpper

als

Gäste

die

Lieblein. Herr Prof. Durége hielt einen Vortrag über fortgesetzte Tangenten an Curven dritter Ordnung mit einem Doppelu.

oder Rückkehrpunkte. (Der Vortrag wird im Actenbande 1869 erscheinen.)

Sodann sprach Herr

Pozdna

über

Hughes Apparat

über die Funktionen der einzelnen Bestandtheile

Apparat wurde

in

seine Bestandtheile zerlegt,

Philologische

Anwesend

die

Gäste die Herren

Sectiou

am

16.

desselben.

vorgezeigt.

December

1868.

Herren Mitglieder: Hattala und Ludwig; A. Petera und Drinov.

Dvorský, Kolá,

und

Dieser

als

"

:


42 Herr

Hattala

hielt

einen Vortrag betitelt: „A. Schleicher und

Consonanzen. Ein Beitrag zur neuesten Geschichte der

die slavischen

slavischen Sprachforschung.

(Der Vortrag

den Abhandlungen

wird in

der

Gesellschaft er-

scheinen).

Philosophische

Anwesend

die

Beneš, Ludwig;

Hanuš

am

Section

Herren Mitglieder

21.

December

1868.

Hattala, Hanuš, Das tich,

:

Gast Herr Petera.

als

zum EhrengeDecember) Hrn. Professor Dr. (6. August Schlei ch e r über das litauische Volksmärchen der Zimmermann, Perk únas und der Teufel. Sein Vortrag in böhmischer Sprache lautete ungefähr, wie folgt Báje (mythy) povstávaly tímže psychickým pochodem, kterým Herr

hielt

angekündigten Vortrag

den

dächtnisse des jüngst verstorbenen

:

legendy

povstávaly cestuje

ku p.

stedovku.

o svatých a svticích v

Petrem

se sv.

tak,

jak

cestovávali

druhdy

Pan Ježíš i navšt-

vovávali lidi bohové pohanští.

i

o

Báje litevská: „Apé Cime minka, Perkúna Tesai, Perkúnovi a ertu, již Schleicher

Litvana

Kumutatis

p.

dávnjších

bh

jelikož

bájí,

nebo Parom

sdluje, i

je

bei

Vílni§",

podlé rozeného

jedna z nejvzácnjších a nejstaro-

Perkúna boha, jenž u nás Perun U nás není v bájích ani jeden vyšší jmenovati veejn bohy i pamatovati na

jméno

byla zachovala.

slul,

více jmenován, jelikož

knžmi hned z poátku kesanstva a zachojméno njakého boha nebo bohyn ku p.

bohy, zakázáno bývalo valo-li se

u nás

zlatovlasé, neupamatujíc

Vševd, Raráš

Dvy

tož budiž

úsen

nám

více jen

jisto,

že

i

všeobecný smysl mlo,

jiný,

na boha neb bohyni. Tak ku p. DdKde pak ale máme báje, jež by se

a Šotek, Jezíuky.

jmenovaly: cestování Radegasta?

píbhy

Svato- Víta? a p.

boh?

hlavn pak faráství, na báje jeví se tím, že na kladly se jména nejrozlinjších stavv lidstva a spoleenstva, ku p. sedlák, ková, voják, ba králv a císajen nikdy fará. I erta samého najdeš hojn v bájích, nikoli však faráe a popa. Co ert vlastn v bájích je, doložil jsem v sedni 23. listopadu roku letošního, t. že to pohanské jméno boha, Vliv knžstva,

místo jmen

i

boh

v—

i

bud co vichr po

run

s

svt

lítajícího,

bud! v

nebe spadajícího a nebo tytéž

podob

koule

s

ohnivých koulí,

nebe

pio-

metajícího a

p.


43

V

bájích kryjí se však tací

bohové,

jak uznáno

již

novjším

báje-

slovím pod nejrznjšími jmény.

vykládati

Báje

smysl

odkrývati

t.

není

to,

niím

tudíž

co se v bájích

pevádti

ského neb lidem podobného živobytí,

než

jiným,

ped námi a

jich

pvodní

podob lidpevésti na bohy, jeví v

na úkony pírodn, budiž již skutené nebo domnlé. Nejhlavnjší a první osoba v dotené báji litevské je Címernink, pokažené to nmecké slovo Zimmerer, Zimmermann. V nepot.

j.

kažené, i

dobré

stavitele

litevštin i

umlecké. Akmenn

Tak

-vykládá se

sluje

umlce, i

však

jelikož

tesa Daily dá, co znamená daile znamená i umní i dílo

dailydá je tolik co kamenní

umlec

ecké jméno Hermes jménem

t.

íp/*ta,

kamenník. uros,

pod-

pora spojovací, složeDÍ, soustava. Hermes v pvodní své bájeslovné cen je však roven, jak shledáme, našemu tesai v báji litevské.

Tesa nástroj

teši i

jeho

ije

vždy znamenitá

je v bájích

sekera,

t.

zvána

(tašan,

teslice,

tesám),

po

osoba,

znamení

co

jelikož

litevsku

již

kíže inného i

psobícího u všech národ téhože bájeného významu jako u Ind blesková zbra Vajra v rukou boha Indry a dinávc kladivo Mjölnir v rukou Thunara (Donara). tudíž zajisté, vyložíme-li báji litevskou

boh Potrimpa

ských a

Pakolla

(tesae),

co cestování

Perku na

(erta, vichra, hromobití);

hlavní

tašliija neb bývala,

u Skan-

Nepochybíme i djiny litev-

(hroma,

nebo cestování

Hromníka), je v bájích

pírod, promny a to hlavn jarní. Významy etymologické jmen tch tí boh nejsou bohužel jasnéCo do Perku na v báji zpomenutého zachovaly se u Litvín, národa vždy obraz ruchu v

tak

pozd na

Perkúnas

víru Kristovu obráceného, až

je jim

podnes následující výrazy

:

podnes co hrom: Perkúnas grauja, nebo grumena,

nebo muša je tolik co Perun hmí, Perkuno-akm je tolik co kámen hromový, polsky piorun, slovensky Parom; Perkunija tolik co bouka, povtí, hromobití; Perkunije intrenke, tolik co udeilo.

Slyšmež tudíž

již

báji samu, jak vypravuje:

co tesa vyuený, dal se s chutí na nkolik dní pišel k muži, stejnou cestou cestu-

„Mladý lovk, výborn cesty.

Cestovav

již

Aby nemli dlouhé chvíle šli pospolu. Na ce st vyznal se muž zeje Perkúnas. Jdouce takto pospolu, pišli druhý den k tetímu muži, jenž jim se svil, že je ert. Pospolu takto cestujíce všickní ti dorazili k velikému lesu, v nmž mnoho bylo. Cestovatelé tito byli však velmi hladoví. Tu prohodil ert: jícímu.

tesai,

zvi


44

Jsem

hned pinesu

silný a rychlý,

masa a

chleba,

ehož

všeho,

a

Perkún však pravil: „Ponu mocno blýskati a hímati, všude ohn a zvíata lesní se nás bála. Tesa konen Uvaím a usmažím dobe vše, co pinesete. Dle úmluvy

nutno bude.

aby bylo dohodil:

této inil každý, co byl pislíbil a

nkolik

tak

žili

pod

dní

širým

nebem."

tm

Výklad: V zim, v tom velkém, tmavém lese, ve mnoho mraen a chmur (zvíat), pocítil

vzduch, žil

se

ba

i

že je

t.

j.

as

k pohybu a k

povstal jarní blesk a hrom,

již

jamy pidru-

Tak Thunar

jehož

nastával

zimu

celou

neslyšeti,

avšak vše jen porznu,

již,

poasí ješt s chladným, blesky a hromy pošmurné poasí (les) trvalo dále. Bozi byli však hladoví, t. j. potební, malomocní ješt, teba

na sucho a

licho, a

jim bylo, zmocniti se té je.

(cestoval).

teplé

tedy stídalo se

tito jarní

povtí

ruch a

vichr, jarní

jevily se

zmn

zimní,

K nmu

kde je ješt

zve

t. j.

tch mraen

zimních a rozehnati

pije

bh

pije

nebeskou vodu, vláhu, oba jsouce na jae taktéž hladoví

a žízniví.

Indra,

nejvyšší to

Musí poíti jako

boj

bh Hind,

ba

blesk

v duchu,

jarního

skandinávský

i

jarních a

hrom, ba i hromobití jarního proti mranm a proti ztuhlosti zimní nebo co skutený boj pedstavovali si pohané mnu zimy v jaro. Teplý, jarní vzduch se zjevuje, Perkún zablýskává si a zahmí vá a ert nanáší i vichry a bouky (honí zv lesní, t. j. mrana), ale jarní vzduch teprva spojuje vše to v jedno, svaí a smaží vše, jev ;

se takto býti pravým shromažditelem, psobitelem i stavitelem jarních vydatných bouek, jeví se co j ednota a podstata Perkúna a Pakolla, co pán jarní pírody. Takovou trojici hlavních bohv znají tém všechny mythy, rovnž jak sjednání jich tí i

jednotu jich. Báje vypravuje dále takto: „Po njakém ase pravil však tesa: Kamarádi! stavmež

si

krásný

dm,

mžeme

v kterém bydleti

víte co!

jako

lidé,

Vy-

prooboum

I zalíbil se pak bychom zde v lese co divoši jen živoili! dvoum ostatním návrh ten. Tesa vyhledával tudíž píhodné stromy

(mrana) a místo vti.

ostatní dva

vytrhávali je

pak

patiné a jakmile se domnívali, že Tesa mil však jen a nakresloval

oba dva strhali pak, co nebylo nutné, vida! v krátkém

svému

sestavili.

ase Tesa

stál i

tu

s

i

s

koeny,

vlekše

je

na

mají jich dost, poali sta-

ua

formj

nehty

i

domek, v kterém

s si

stromy,

ostatní

pazoury svými a vše

k

pohodlí

tu jen rozkazoval (naizoval) co bylo nutno,

a oba ostatní vykonávali to ihned."


45

Výklad: Jak vala

mranv

hrad,

zima v bájesloví si na obloze nebeské vystavo(i za ním) ukrývala veškeré skvlé v

nm

i léto hrad svj nebeský, moden jarní, která ovšem na jae samém ješt pokryta je oblakami (stromy), jelikož nastoupiti musí teprva rázný boj oblak jarních s mrany Jarní vzduch i teplý vítr vál tudíž na mraa chmurami zimnými. na zimní, odtrhoval pomocí blesk a hrom, ba i hromobití, strom jeden mraen tch po druhém, až se poala ukazovati moden i

taktéž stavlo

bohatství letní:

tvrdost nebeská, letní ráj. Na té stavli si ti jarní bohové práv svj letní hrad, hrad jarních mraen pohyblivých, vystupukdežto jících, plny jsouce již bleskv a hromv, ba i vláhy jarní:

chmury zimní

—

snhovity.

tesae,

nepohyblivý, neodstupny, zamrzly, na duševní vlastnost a mocnost vzduch jarní vnitn rozkazuje, nikoli co hrom a

byly

stály,

Upozorujeme

jenž co

tu

bouka jen násiln vládne. Je tu tesa veskrz podoben Hermovi v nejstarším bájesloví eckém, nebo Merkur o vi v bájesloví etrursko-ímském.

Báje pokrauje pak dále a to slovy: „Na míst vymýtného lesa, jenž byl již prázden stromoví, hodlali si nyní zíditi orné pole, Tesa srobil si tedy náramný pluh, pipráni k nmu ob a dva a poal orati, nevšímaje si vývratk lesních a

koeno, ba ani kamení.

opt

vláidla (brány) a vláil jen

dn

šili

Výklad: k úrodnosti a

Srobil si pak též nesmírn veliká obouma. Tak to pišlo, že za nkolik

promnno

celé to místo

spracované pole musil pak zelenin, jež

s

jemný prach. Pro toto semena nejrozmanitjších bylo tam semen mrkví."

bylo

ert

v

opatiti

a zasázeli: nejvíce ale

Jarní orání a vláení pipravuje zimou zmrzlou

ím

více

pda

pdu

prach na poli obrácena, tím úrod-

je v

nji ujímají se v ní semena nasetá. Proto oral a vláil bájen i jarní vzduch i teplý vítr na nebesích, pohánje vichrem blesky a hromy sem i tam po oblacích (mranách), s ím, dle mínní pohan, souvisela

i

úrodnost. Domnívali

duše iživotové

veškerého

nevyjímaje) v jarních

oblákách

o

vodnících

Vodníci

tvrdí, že totiž

nejsou však

tito

oblacích

beských, v

t.

j.

bodil zajaté

malými,

rostlinstva a

se

semena

živoišstva

skrývají,

co

lid

(i

náš

t. j.

lidstva

podnes

pod poklikami duše skrývají v hrncích.

pvodn

dole na zemi, než ve vodách nevzduch musí tudíž blesky a hromy zimou mrana, aby se stála pra-

totiž a jarní

svými prorážeti, pro-orati ztuhlá

chem,

se totiž pohané, že

przranými

již

obláky,

a to proto, aby osvo-

tam dušiky, kteréžto pohanstvu tak niím jiným nebyly,


46 uežli

vzduchem

též,

že

ských, z

dtí

pohnutým auima,

spiritus, spirare,

pocházejí

. ze

pvodn

(duše,

dvsfiog

=

studní,

oblak zúrodnných, když

t.

ze

se tak-

nebe-

studní

bouka i

pohybuje

je

vzduch,

domnívá

náš

pvodn

j.

duch,

duehja,

Lid

vítr).

povtí.

povtí nebylo dle domnní pohan bez hromobití práv bouky a vichry míval v ochran své, musil pedn on v báji zaopatovati semena, t. j. práv duše živoišstva. Tyto pak, jak eeno již, pi jarním povtí neb bouce, duše padávaly jak se domnívalo, k zemi, zúrodujíce teprva vše pozemské. Povrenou úctou pivítává tudíž až podnes lid první jarní povtí, a staví jarnímu ptáku, ápovi i bohdalovi hnízda, ponvadž on dle domnní pohanského, pinášel dti s nebes. Toto je vyobrazeno v báji oráním a setím nebeským, ím povstává pole orné, Jelikož však zralé

a ert

i

pole zeleniny a hlavn mrkev ervenou nesoucí, symbol to ohnivých koulí, piorun, jimiž práv pi hromobití duše s nebe se metaly. Na míst tohoto litvínského pole chudobného, znají jiní národové zahradu naplnnou nejrozmanitjším kvítím, nebo strom zlatá jablka nesoucí, co hlavní

str.

205),

p. eskou

Viz ku

úrodnosti.

jak

sdlil

ji

píznak nastávajícího

jara, nastávající

Pták ohnivák

báji:

Miletínský

díve

a

již

r.

(Máj, 1858.

1845

Malý

J.

Též Grimmové vydali ji pod titulem: der goldene Vogel, a pod jiným jménem i jiní více. Nebo bájený obraz ovoce ohnivého je indoevropský, jak vidíme píkladn i na zlatých jablkách Hesperid. I Eva sahá v rajské zahrad na radu erta po takovém jablku. Výklad takového stromu neb ovoce, takové zahrady, takového pole bývá u bájeslovc dvojaký. Jedni mají za to, že pole takové není niím jiným, než obraz nebeské tvrdosti blesky a hromy již, ba hlavn koulemi ohnivými k úrodpod jménem:

nosti jarní

o

zlatém ptáku.

pipravené,

nebo v jablkách

málo kdy ukazovaly.

úkaz njakých jež

kdežto

zlatých

Na každý zpsob

jarních, svtlosti

njaká mocnost

v plodech

druzí

hvzdiky

vidí

zlá,

zimní

na

polních,

jarní,

jsou

usiluje,

v

kvtech

se v

zim

obrazy bájeslovné

to

úrodnost

zadržeti

ježto

(duše) ukazujících,

zaež

v bájích tre-

stána bývá.

Navramež

se však

„Zeleniny a

pozorovalo

se,

k báji zpt.

hlavn mrkve podaily

že v noci kdosi hojnou

se jak náleží:

jich

zásobu

se mohl vypátrati, kdo asi jim takto byl uškodil.

ale

co den

byl ukradl,

aniž

Smluvili se tudíž,

že budou v noci hlídati.

První noc hlídal

ert:

avšak zlodj pijel ve voze, poal mrkve


47

vz

vytrhávat a na

Hbit piskoil

nakládat.

sice

ert, aby zachytl

zlodje a zavedl jej dom, na živu pobyl. Mrkve se pak odvezly. Ráno šli tesa a Perkún dohlížet, co se stalo. Vidli, že mnoho opt ukradeno a vyplísnili erta

než zlodj zbil erta tak násiln, že sotva

zle.

Óert však vymlouval

zdímnul

byly pešly, že

Druhou noc musil

se,

že

veer

Perkún,

hlídati

se

mu

a tu bezpochyby,

si

ale

stalo zle a

že pišel

nevedlo

když mdloby zlodj krást.

mu

se

lépe

než

chtl zlodje, zbil jej zlodj nelidský a nemilosrdn a odjel s vozíkem svým plným mrkví. Ráno shledalo se, že velká škoda opt byla zpsobena, ale Perkún vymlouval se, když jej tesa káral, že veer poaly ho zuby velmi boleti, to když ponkud jen pestalo, že pišla na nj dímota a pi ní že ovšem zlodj snadno kradl. Ani ert, ani Perkún neekli však niehož, že Jakmile

ertu.

totiž zachytiti

byli velmi zbiti.

Tetí noc bylo vzal

si

housle

mile jen pocítil, že

již

dímota

stj

sevzal, neusnouti,

Byla

tesai

hlídati.

Uml

však tesa

i

hráti,

proež

sebou a posadiv se pod jedli poal hráti, ihned jak-

s

plnoc, tu

se

na

to co stj,

slyšel,

žene;

nebo pevn

si

byl

ped-

aby jen zlodje seznal a potrestal.

jak zlodj rovnou cestou

zajel do

mrkví,

biem svým, piemž neustále zvolati opakoval: Pi, pa! železný vozíku! drátný biíku! (Pýkšt, pókšt! geležiois vezimatis, vlú botagátis"). Nejrznjší myšlénky projely mysl tesaovu, práskaje

poal

Zlodj jakmile ho hráti slyšel, zastavil se u mrkví a utichnul: tesa však poal na houslích vrzati, jak jen síly jeho staily, domnívaje se, že tím šramotem zlodje zapudí. To se ale nestalo. Nebo zlodjovi se zalíbila hudba ta tím zpsobem? že se pibližoval tesai. A kdo to asi byl ? Byla to divoká, píšerná Lauma (Ježibaba), která v tomtéž lese bydlela, nemohouc býti od ale tím úsilnji

hráti.

nikoho skrocena. Tatáž

Lauma

byla kradla mrkev, tatáž

Lauma

byla

erta i Perkúna. Pistoupila konen Lauma k tesai samému, pála mu dobrého veera, stavíc se velmi pívtivou, nebo hudba jí velice lahodila. Poslouchala chvilku tiše, pak pravila k tesai Aj bud tak dobrý a dovol, bych i já se pokusila. Nedovedla však niehož. Vzav jí za ruku, ukazoval jí tesa, jak se zbila tak

ukrutn

:

toho

má

chopiti,

i

!

avšak nešlo to pece,

by se to dokonale nauila.

a

vší

mocí

Budu velmi vdná,

usilovala o to,

pravila,

jest-li

že

nu nauíš, tak pkn hráti. To je mi jen malikosti, odvtil tesa, znám, co tob v hudb vadí, odstraníš-li toho, ihned zahudeš. I pislíbila, že udlá ráda vše, ehož bude zapotebí. Pohledl jen, pravil tesa, na své prsty, jak jsou petlusté, a pat tu na mé prsty nutno :


48 aby se ztenily tvé prsty a ihned budeš housti.

tudíž,

Tesa

volila ráda.

aby

tedy odešel,

si

pinesl

vyhledal v lese nejsilnjší vývratek, prosekl veliký,

mocným klínem ješt

jehož

tesa rychle zastrený prsty tak siln, že

náramn kieti

hroznou

Avšak si pak pinesl

tesa

mrkví.

její

když byla krev skána, vrazil

Lauma

celá

tesa opt

povstal

rozštp

se

ji

se

sevev rozmakal a

cedila,

ješt

a mrskal

ji

mohla Lauma

že

se to ale stalo, vytáhl

Lauma

a prositi poala, že nepijde

ponechal

bi drátný

již

rozštp

klín a ejhle!

sekeru,

až

tak rozšíil,

krev proudem

i

tesavou

jej,

prsty obou svých rukou ven vstriti. Jakmile

k tomu pi-

I

svou

pro

její

bolest

by kradla

více,

hodnou dobu v té s ním nemilosrdn.

úzkosti,

Konen

vycedna a Lauma naskrz a naskrz promr-

mocn

prsty své vyndati.

klín do

rozštpu a

Tu zmizela jako

vítr,

to tak,

že mohla

zanechavši svj že-

drátný bi. Ráno když pišli ert a Perkún prohlížeti, shledali, že ani jediná mrkev nebyla ukradena. Tu se vysmál tesa oboum, ka: Vy jste mi udatní mužové! Dláte, jako byste byli pemocni, a ejhle! stará bába vás tam pemohla, ba vám i notn vybila. Já však jsem ji vyplatil, že zapomene na vždy krásti mrkve. Tu poali oba, báti lezný vozík a

se

ped tesaem,

Mli ho

ani vidli, jak je mocný.

prvé jen za ne-

patrného hubnce, když jej srovnávali k sob, od toho asu ale vážili si jeho velmi. Zahrádku svou hlídati, nebylo jim více zapotebí, nebo

Lauma nepišla více." Výklad. Povdli jsme

již,

je to, co jinde je jablko zlaté,

že

mrkev ervená

neb ohnivé,

v báji litevské

eckém

ervené, jako v

bájesloví se nalézá ráj a jablka zlatá Hesperid, život, plodnost, mládí,

pvodn

jarost dadoucí. Ležela v takovém ovoci boh, bez nichž nebylo jim lze pemoci zimní moc nosti. Bylyt to bezpochyby, jak praveno již výše, pvodn klíny hromové, bleskové, zbra jarních boh, padající s bleskem a dukrásu,

to jest

bohatost jarních

šemi k zemi. Jarem teprva dle

nové

s

hromobitím se

a noilo,

pivádlo

jeviti,

totiž

a jelikož to se zdálo

domnní pohanského poaly

zima byla

tichá a zmrzlá

Ta boukou

vláhu nebeskou.

díti

jen jarní

:

tito klí-

jaro bouilo

se musila tudíž vydobýti s

hromobitím, domnívalo

podmínka jarního blahobytu je boj na život a smrt, boj krvavý mezi jarným bohem a mocností zimní. Tato mocnost zimní

se,

že

je v litevském báji

Litvané

co píšera v lese.

bohov

práv Lauma, naše

mocn ví již

t.

vystavili

jako Piusové v j.

to

Ježibaba,

Jagu-babu.

Ona

v níž podnes

dm

svj

a zahrádku

taktéž

bydlí

na pošmurné zimní obloze, na kteréž

si

naplnnou zbraní

jarní jarní.


49

Té zbrani

mla

sama již t. j. hrom

poínajíc železný,

se

chystati

rachotící,

tm

t.

zralé hromobití

j.

mraen

i

jsou jablka

jasného a

ervená hvzdami, jarného poasí,

bi

bohm,

drátný

t.

ale schází

a vydatné, krade

boulivých, mrkev

ponkud ješt

ervenou,

vracením

j.

blesk,

jí

ješt klín hro-

noci

tudíž v

Ti

bájeslovci

krádež jablek

se

jež zajala

t.

j.

ve

zeleniny ponechávajíc, co

oblák.

vykládají

klíny,

Má ješt vozík

k boji tušenému.

bezpochyby obrazy jarních

jsou

aby se

Proež krade mrkve, hromové

ba

co Ježi-baba na podzim letním

mový

Lauma,

by práv zapotebí:

ubránila násilí jarních mocností.

opt

zimních

ale,

jimž

zatmním mraen

a to

zakrýváním slunení a hvzdní záe.

Ze samotný ert odolati nemohl Laum, je patrno, nebo pouhý vichr a bouka, kterýchž se stará Hromnice ovšem nebála, hlavn tenkráte, když erta samého vidla hlídati, bez Peruna, bez blesku a hromu, když bouilo jen na licho, ona však mla ješt hromový biík bleskový, jež byla, jak praveno, zajala pedešlý i vz podzim. Za stejnou píinou nebála se Perkúna t. j. zde pouhého blesku bez hromu, pouhého blýskání. Perkun dobe namítal, že ho zuby bolely, co je v báji význané, jelikož zuby svtlé bývaly obrazy blesk samých a zuby neb vlasy vytahovati bylo bájen tolik, co boha zbavovati zbran. Jinak se jí vedlo ovšem s tesaem, t. js nejvyšším bohem povtí, jenž i teslici (sekeru) ml i housle t. j. nebeskou blýskavici i hudbu, jehož posluhové toliko byli i Perkún

ert

je zde

i

ert,

i

jimiž peoral, jak už víme, veškerá nebesa.

pravý jarní

boj,

boj rozhodný. Pilákal

ji

pedn

Tu

povstal tudíž

hudbou svou

jarní

pohnutým jarným vzduchem, v nmž se již ozýval siln jarný hrom: a jí, která ped rokem sama byla mladá hromnice, vzpomenuvši si na vlastní svou jarní hudbu, zachtlo se zmladnouti t. j. opt jarn housti. Mla však píliš tlusté prsty, které byly symboly nemo-

t.

j.

tornosti a ztuhlosti

pro hromový klín, blesky,

zimy, vztah totiž

hlavn pak na

zajisté

majíce,

jak

nmecké

Teufels-Finger, podnes naznauje,

hromové

kl íny.

V

jarní

slovo

taktéž

na

bouce, domnívali

mocnost pekonána, zbavena své zbran tlesn troskotána, poranna, ne-li usmrcena. Ten úkol vyvád 1 práv tesa. V jiných bájích musí bába mrano do ertového mlýna nésti,

se staí, musila býti zimní a

aby byla v mladou dvu, si

tesa

v jarní to oblak,

lesní vývratek, jejž teslici

pemleta:

i sekerou

svou

tu vyhledává

promuje

v roz-

Ježibab rozmaká její prsty, až krev vytéká dlouhou dobou, t. j. teplá jarní vláha t. j. až leden se promní Ponvadž se však hromový kámen, Perv únor, zima v léto (líti).

štp, v kterém

SiUunírsberichte.

III.

4


50 k'im ütevbky jmenuje

knno

bradavice,

cecy Laumy:

vovalo, že

jí

Lauines papas

i

mže

že

býti,

i

tesa do rozštpu celou vstril a prsa

u nás ješt vypravují: že „baba spadla

mléko teklo

místa), rozbila si ceeky,

s

kamen

(s

prsa Laumy

j.

v báji se vypra-

jí

rozmakal, jako

nebe

i

s

ohnivého

ovšem Lauma pouhým vzduchem pohnutým

v necky."

vytekla celá a zmizela tudíž, stanouc se

co

t.

pvodn

Na

to

vítr.

Co pak

své soudruhy a

pekonal

hospodaili tak nkolik

jeden

báje

asi vypravuje

tu zimní

let,

dále,

mru?

když tesa byl již zahanbil Vypravuje takto: „Žili a

až jim napadlo, že by bylo lépe, aby jen

pán

hospodail. Nemohli se však tak snadno pánem, jelikož každý tvrdil, že se byl velmi stavbou piinil. Posléze ustanovili se na tom, že jedenkaždy o noc po noci postraší ostatních, ten ale, kdo neboje se vytrvá a ostatní dva odstraší, že bude v dom jediným pánem. Odešel tedy hned první noc ert, aby ostatní dva postrašil a odstrašil. O plnoci povstala vichice a pemocné vtr bouení, tak z nich

sjednotiti,

kdo

tu co

má

býti

dm

domek poal se tásti a praskati. Stechy poaly se hýbati, ba Perkún, jak toho uslyšel, ihned ve stnách pohybovaly se. i klády ale vyndal svj zpvník, zpíval a modlil se, oknem utekl. Tesa pobyl však v svtnici. Nebo ert nemohl ho zastrašiti, i když hmotil, Perkún prohrál tudíž proti ertu, vyhrál však jak jen jemu se líbilo. že

proti

nmu

ostatní.

Druhou

tesa.

Bylo

již

noc odešel

notn pozd

temné jako pytel a neslýchaný

ím

více

hromobití

se pibližovalo

a rachot,

tak

v noci,

tu

povstalo

postrašil

jedno

oba

mrano

hrom

mrané že

Perkún, aby

bys

a blýskot vyrážel z nho a povtí domku, tím horší bylo byl myslil, netoliko domeek než

to

bude ubit v zemi až do nejhlubší propasti. Též stelby blesk a jich lomoz byl tak náramný, že bys byl opt myslil, každé okamžení že musí ohe vypuknouti. Jak mile to vše ert byl pocítil, vymrštil se jako vítr oknem ven a uprchl taktéž. Bált se ert vru

i

celý les že

Perkna domnívaje mu známo bylo, že

že by ho zastelil svým bleskem, nebo dobe Perkún erty, kteížto se rádi svtem potulují, hledí usmrtiti (Vzpomínka to na podobné boje Zeusa s Giganty a Titany). Tesa však pobyl v pokoji, vzav opt svj zpvník, zpíval a modlil se, ani se nestaraje o hrzy, které venku Perkún provádl. Takto vyhrál tesa po druhé, a ert po druhé prohrál. Tetí noc konen odešel tesa sám, aby hrzy na pouštl: a Perkún s ertem pobyli v pokoji, pemítajíce, jak as bude moci tesa je postrašiti? Tesa ale ml bi a vz železný, jež byl odal se,

n


51

tehdáž

Laum,

vjším

lesu

;

aniž

dva o tom

ti

vdli, uschovaný v nejtma-

byli

pro ten vozík a biík,

šel si tedy

mysliv, s nimi

pijede k domku, že budou míti dosti strachu.

poal biem

vozíku a Volal

pi tom

práskati a ejhle vozík dorážel

Lauma

neustále, jak

drátný biíku! a tak

vozíku!

Posadil

byla

to šlo

volávala:

ustavin

blíž

býti, nežli

Lauma sama,

pímo k domku. Pi, pa, železný a blíže k domku.

nemže

Ti dva ale v pokojíku slyšeli to a mysleli, že to

když

se tudíž do

nižádný jiný

která jim tehdáž tak nemilosrdn byla vybila

Popadl je oba tedy tak neukrotitelný strach, že jim nebylo více

lze,

ješt déle v pokojíku. Perkún utekl, vrhá za sebe a okolo sebe ohe, opt oknem, a ert podlal se strachem do všech hrnk na kamnech a když i sám sebe tak strašn byl podlal, vyletl stechou Od tohoto okamžení neukázal se ani jeden ani a vykýem ven. druhý více v domku. Tím zpsobem dobral se tesa celého pekrásného domku a pobyti

pánem v nm. Výklad. Upamatujeme-li se na boj tesae matujeme se, že to byl boj jara se zimou a byl samojediným

Jaro zmocnilo se vší ukázati se

aby

Tot

povtí.

aby jaro samo jediné panovalo, t. hromu jarního panovalo teplé a klidné nám snaha tesaova, býti jediným pánem domku moci,

bez vichru

i

vyloží

a

nebeského, oblohy to jarní, jasné a tiché

však

patilo

pedn ert že z ostatk z

nebes

byl

naped

to boj vítzoslavný

svtové, zimou zadržené a bylo tudíž nutno,

síly

v plné jarní

konen

Laumou, tož upa-

s

úplné a zralé

;

k

emu

hromobití

dle náhledu

Proež

jarní.

pohan poal

vichrem, jenž protásl celou budovu nebeskou a to tak,

mraen slyšeti

i

blesky (Perkún) poaly vylétati

Pak

(tesa zpíval pobožné).

a jarní hrom

se ukazovala se-

hnaná všechna erná mrana, tmavá jako pytel bylo t. i vláhy jarní proež mrana mnohonásobným bleskem a hromobitím (Perkúnem) musila býti prorážena, tak aby se zdálo, že celý svt blýskáním shoí a hromobitím zajde. Avšak trvalo to jen krátký as, ;

nutno,

hímání

\ichr se utišil (ert uletl), a jen dále.

co

hromobití, nebo

a blesky,

ukázaly se v nich

i

jež byl

bh

báje vypravuje:

jak

všehomíra, jediný to

v neobmezené

pírody hromový zem, úpln odal,

úplné

síly jarní

Železný

bh

své jarní moci, a to tak,

že

vz

ped

nimi a

vichr osamotnlý a bleskot a hrom jim pedcházející v nivec

byly obráceny a ukojeny, tak že byl pocítiti po zralé, vydatné

vlastn

(zpv pobožný) pobylo

jarní

posléze

Toto hímání zmocnilo se

je báje

ukonena

i

ozon jarní

t. j.

sírkovitý zápach,

bouce na vyjasnné, modré nám pechod zimy v

ukázavši

Tu pe-

obloze.

jaro a

4*


52

chod tch ti mocností jarních vypravovatelv pozdjších pipojil

v

jeden

vesmír jarní

;

než humor

ješt následující slova „Tak se stal tesa pánem celého pkného domu. Hrnce vycidil (nebe se úplné vyjasnilo i vyistilo), lejno ertovo prodal pak tesa do lékárny, ím V domu svém živ byl co pán mnohá léta si mnoho penz vytžil. a apothekái prodávají až posud ješt to ertovo lejno co lék.

Historische

Anwesend

die

Seclion

báji

am

:

28.

Decemlier

"Wocel, Hattala, Zap, Gäste die Herreu E. Komárek

Herren

Mitglieder:

Vrátko, Lepa, Tieftruuk; als und A. Baum. Herr Emil Komárek gab zuerst riss

einen his torischen AbP r a g e r ¥ ü rs ten in a ch t und trug Coujekturen zur Libušasage und der Grün-

der Centralisation

sodann einige

:

berg e r - H a n d s ch r

i

f t

der

vor-.

:


der

Verzeichnis^

seil

Juli

I

bis

letzten

Decembcr 1808 eingelaogteu

Druckschriften.

Monatsberichte der körn preuss. Akademie der Wissenschaften.

Januar

bis

Oktober 1868.

Von der

gelehrten Gesellschaft zu Belgrad:

LiacHHKT) cpócKor yqenor /tpyuiTBa, KHbnra VI. 2-rn 04e;ibaK.

Annales de l'Observatoire

Von der

r.

de Bruxelles 1868,

f.

6

I.

(1868).

— 10.

physikal. Gesellschaft zu Berlin

im Jahre 1865. Bureau de la recherche gologique de la Sude A. Erdmann, Exposé des formations quaternaires de Fortschritte der Physik

Vom

sammt

Sude,

des naturalistes de Moscou.

1867.

HL, IV. Jahrbuch der

k. k. geolog.

Verhandlungen der v.

la

Atlas.

Bulletin de la Societ imp.

Nr.

:

J.

Reiehsaustalt. Jahrg. 1868.

k. k. geol. Reichsanst.

1868. Nr. 7. Bericht

1868.

W.

Ritter

v.

Heidinger,

Zur Erinnerung an Ferd. Freih.

von

Thinnfeld.

Mémoires de 1' Academie imp. des sciences de Lyon. Classe des Sciences. T. XVI. Abhandlungen der histor. Classe der k. bayer. Akademie der Wissensch. Bd. X. C. Voit,

2.

Ueber

Abth., Bd. die

XL

Theorie

erste Abtn.

der

Ernährung der thierischen

Organismen. H. Brunn, Ueber die sogenannte Leukothea in der Glyptothek. Aug. Vogel, Denkrede auf Heinrich von Vogel. Sitzuugsber. der 2,

3, 4.

IL

1,

2.

k.

bayer. Akad. der Wissensch.

1868.

I.

Hft,

:


54

Aimanach der k. bayer. Akademie der Wissensch. í. d. Neues Lausitzisches Magazin, 1867. Hft. 2, 3. 1868. Bd. 54.

J.

1867.

Hft.

Vierteljahrsschrift der naturfosch. Gesellsch. in Zürich.

Jahrg. Hft.

Dritter

3.

Mémoires de l'Academie imp.

XL

VII. serie, T.

Nr.

des sciences de

Petersbourg

St.

9-18.

Bulletin de l'Academie imp. des sciences de St. Petersb. T. feuilles

1.

1.

XL

7—37.

Vom Ferdinandeum

zu Innsbruck:

Runkelsteiner Fresken.

Neue

Zeitschrift des

Ferdiuaudeums X. Bdchen.

Zeitschrift des Ferd. III. Folge, Hft

Bericht des Ferd.

6—12.

XXVU.-XXX.

Mittheilungen des naturhist. Vereins für Steiermark. V. Hft. Schriften der naturforschenden

Folge Bd. IL Hit.

Hedwigia Nr.

Vom

histor.

Gesellschaft

Neue

Danzig.

in

1.

12.

1867.

Verein für das Grossherz.

Hessen zu Darmstadt

Archiv für Hessische Geschichte. Urkundenbuch. 5 Hefte.

Mémoires de Bordeaux T. V.

la Société des sciences

physique

et naturelles

de

Mittheilungen der antiquarischen Gesellschaft in Zürich. Bd. XVI.

Abth.

I.

Hft.

1.

Mittheilungen der antiquarischen in Zürich. Mosaikbild von Orbe.

XX.

Zeitschrift der deutsch, geol. Gesellsch. zu Berlin. Bd.

Jahresbericht

der

naturforsch. Gesellsch.

Hft. 2.

Neue

Graubündens

Folge. XIII. Jahrg. Sulzfluh, Excursion der Section Rhätia. Chur.

Vom

königl. Sächsischen Ministerium für Cultus

Codex diplomaticus Saxoniae 13.,

14.

und

Beitrag zur

und Unterricht:

regiae. IL 8. Band.

Mittheilungen des histor. Vereins für

dann

1865.

Steiermark.

1

— 11.

Hft,

16. Heft.

Kunde Steiermark.

Geschichtsquellen,

Schriften des histor. Vereins für Innerösterreich.

3. u. 5. I.

Jahrg.

Hft. (1848).

Quetelet, Sur les phénoménes périodiques. Rudolphe Reuss, La destruction du protestantisme en Bohéme.

Paris 1868. Schriften der kön. physik. VIII. Jahrg. Abth.

1, 2.

Ökonom. Gesellschaft zu Königsberg.


55

Alterthumskunde.

Zeitschrift des Harzvereins für Geschichte u. I. Heft Siebenimdzwaüzigster Bericht über das

Jahrg.

1.

Museum

Francisco-Ca-

rolinum zu Linz. Schriften der Universität zu Kiel aus Atti del reale Istituto Veneto,

Memorie

Veoeto

del reale Istit.

dem

Disp. V., VI., VII.

ed

di scienze, lettere

28—34. T. IX., T. XII. feuilles 44-51, XXIV. T. XXV. f. 21—41.

Vol.

arti.

Tome VHI.

Bulletin de la Société géologique de France. les

1867.

J.

T. XIII.

f.

XIV. feuit-

1—2. Deuxiéme

série T.

Abhandlungen der Schlesischen Gesellsch. Abth.

Cultur, phil.-histor.

Abth. 1867, 1868.

1867,

1868.

I.

Hft.

vaterländische

für

—

Naturwissensch.

Heft. Jahresbericht für 1867.

I.

Verzeichniss der in

den

Schriften

der

Schles.

Ges.

f.

vaterl.

Cultur von 1804 bis 1863 enthaltenen Aufsätze

Anzeige der Vorlesungen und des Personalstaudes Institute des Königr.

král.

Böhmen

für

1

Prof. Peschka,

—

von Juli

bis

polytechn.

68— 1869.

Pehled pednášek a výkaz osob inných na eského pro školní r. 1868-1869. Zeitschrift „Lotos"

am

polytechn.

ústavu

September 1868.

Ursachen der Dampfkessel-Explosionen.

Theorie des Differential-Flaschenzuges.

—

Dampfkessel -Explosion im Etablissement Pintner in Brunn. Peschka und Edrn. Kautný, Freie Perspective in ihrer Begrün-

dung und Anwendung. Prof. v. Leonhardi, Sätze aus der theoret. u. prakt. Philosophie,

Entwurf zur Besprechung auf dem Philosophenkongress zu Prag. 1868. C. Amerling, Gesammelte Aufsätze aus dem Gebiete der Naturökonomie und Physiokratie.

als

Denkschrift der Gesellsch. für Natur-

und Heilkunde

in Dres-

den, als Festgabe zur Feier ihres fünfzigjährigen Bestehens.

Mémoires de série. T.

la Société roy.

des sciences de Li^ge.

Deuxinie

IL

Mémoires de 1'Académie imp. des

sciences, belies -lettres et arts

de Lyon. Classe des lettres. T. XIII.

Annales de

la Société

Aarboger

for

Tillag

Aarboger

til

Linnéenne de Lyon. T. XV. historie. 1867 IV. 1868.

Nordisk oldkyndighed og

for Nord, oldkynd.

Zeitschrift des Vereins

kunde. Neue Folge. IL Hft.

für 1,

2.

hessiche

1.

1867.

Geschichte

und

Landes-


56

Nova tiae Vol.

acta regiae Soeie'atis scientiarum Upsalensis. Seriae ter-

VI. fasc.

2.

Annual Report of the Departement of Agriculture for the year 1866. Washington. Monthly Report of the Depart. of Agricuit for the year 1867.

Memoires

American Academy

of the

Series. Vol. IX.

und

of arts

sciences.

New

1.

p.

Proccedings of the American Academy. Vol. VII.

Procccdings of the American Association for

the

24

f.

— 43.

advauceiuent

1850—1851.

of Science. Bo>ton

Cambridge. U67. The Transactions of the Academy of Science of St. Louis. Annais oí the Lyceum of Natural history of New York.

Procecdings of the Americ. Associat.

Vol. II.

April

May. 1867.

Von U. lera

S.

and Yellow

Surgeon General's Office: Report of Epidemie Cho Washingt. 1868.

fever.

Smithsonian Contributions to Knowledge. Vol. XV. Washingt.

I.

Memoires presented to the California Academy of Science. Vol. Part. 2. San Francisco 1868. Journal of the Academy

Vol. VI. p.

of

natural

sciences

of

Phüadelphia.

2.

Proccedings of the Academy of natural sciences of Philadelphia. 1867. Nr.

1—4.

Memoirs

of the

Boston Society of natural-history. Vol.

I.

Proccedings of the Boston Society of mit history. Vol. V.

und XL Annual of the Boston Society of natural-history.

p.

1, 2, 3.

III.,

IV.,

1868— 1860.

Boston Journal of natur.hist. Vol. V.

Jahrbücher der

k.

k.

magnetismus. Neue Folge.

Central-Anstalt für Meteorologie und Erd-

Bd.

III.

Zap, esko- Moravská Kronika. Seš. 35, 36.

Západní Slované

A. V. Sembera,

pravku.

v

B. Jedlika,

Psychologický rozbor holé vty.

Von der

ungarischen

k.

Evköuyv.

XL:

Nyelvtudom. Értesito Philos.

törv.

Mathem.

Akademie

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8.

III.:

és tört Értesito. V.:

és term. Értesito. V.:

és nemz.

:

1.

1, 2.

Kozlem L:

1, 2, 3.

1,2. VIL: 1,2.

Ar.haeol. Kozlem V.: 1,2. VI.: Statist,

:

XII.

1,

1, 2.

VIL:

2 II

:

1,

1.

2. III.

:

1, 2.

IV.:

1,

2


57

Monumenta. Script. VIII., Monumenta. Diplom. XI.

X., XIII., XVI.,

XVIL, XVIII.

Czinár: Index alphabet.

Almanach 1866, 1867, 1868. Jegyzókónyv.

1,2. IV.: 1,2.

III.:

1—17. 1868: 1-4.

Értesito 1867:

Torténettudom Értekez. Budopesti Szemle

I

— VI.

XXX.

IV.,

Ordnung der Vorlesungen und Personalstand der zu Prag 1863—69. Mittheilungen der

Mémoires de T. XIX.

k. k.

la Société

k. k.

Univers,

geograph. Gesellsch. in Wien. 1868.

de physique et d'hist.-natur. de Genve.

Bericht über die Verhandlungen der naturforsch. Gesellschaft in

Freiburg

di

Br. IV. Bd. 5, V. Bd.

i.

1.

Abhandlungen der naturhistor. Gesellsch. zu Nürnberg. IV. Bd. J. Kudelka, Ueber drei optische Versuche. Linz 1868. Memorie del reale Istituto Lombardo di scienze e lettere. Classe scienze matem, e naturali. Vol. X.: 4, 5. Memorie del reale Ist. Lomb. Classe di lettere e scienze morali.

Vol. X.: 5, 6.

Solenni adunanze del.

Rendiconti del Vol. III.

9,

:

r.

Ist.

1—10.

r.

Ist.

Istituto

Lomb.

di scienze e lettere 1867.

Lomb. Classe

di

Lomb. Classe 1—10.

di lettere.

scienze

matem,

e natur.

10.

Rendiconti del IV.:

r.

Serie IL Vol.

Vol. III:

10.

V.

I.:

Acta Universitatis Lundensis 1867, 1868.

Lunds Universitets-Biblioteks Accessions-Katalog

1867.

Öfversigt af Finska Vetenskaps-Societetens Förhandlingar. singfors.

Hel-

1866—1868.

Kännedom af Finlands natur och folk. Hft. 11, 12. dem Archive des voigtländ. alterthums forschHohenleuben, nebst dem 38. und 39. Jahresbericht.

Bidrag

tili

Mittheilungen aus Vereins in

Verhandlingen

der

koninkl.

Akademie

van

Wetenschappen.

X. Bd. Amsterdam 1868.

Verslagen en mededeelingen der Letterkunde. Bd.

k.

Akad. van Wetensch. Afdeel

k.

Akad. van Wetensch. Afdeel

XL

Verslagen en mededeelingen der Naturk. Tweede reeks Bd. IL

Jaarboek van de

k.

Akad van Wetensch.

te

Amsterd.

1867.


Seite 1

hilologische Section

am

16.

December.

und

Hattala, A. Schleicher

l'hilosophische Section

am

21.

die slavischen

Consonanzen

42

December.

* Hanuš,

Ueber das litauische Volksmärchen kúnas und der Teufel Historische Section am 28. December.

:

Der Zimmermann, Per42

•

Komárek, Historischer Abriss der Centralisation der Prager Fürstenmacht 52 und Conjecturen zur Libušasage und der Grünberger Handschrift .

Verzeichniss

der seit

1.

Juli bis letzten

Druckschriften

December 1868

eingelangten

53

^s>£8l5


Folgende Publicationeu der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften

können durch die Verlagsbuchhandlung „FivTeinpský"

Prag

in

bezogen werden: Palacký Fr. Würdigung der alten böhm. Geschichtsschreiber. 1830 „

Staí letopisové eští od

Cochy A. L. Memoire sur Vorträge, gehalten bei

Hanuš

J.

r.

la dispersion de la ltimire. 4.

.

.

1373 do 1528.— 1829. (XVIII und 518

S.)

....

183G

3

der ersten Jubelfeier der Gesellsch. im Sept. 183G

Verzeickniss sämmtl.

Werke und Abhandlungen der

k.

im

latein.

St.

Aegydius),

böhm.

J.

Jahresformen der

— 31) 20

Böhm

J.

Ballistische

christl. Zeitrechn. (lOOOjähr.

Versuche und Studien.

Tomek, Základy starého místopisu Prahy. J.

G Sgr.

Chronik von Prag (1524

Text bearbeitet von Höfler. 1859

Kolik

4.

1,

2.

Kalender.) 4.1831

1861. (195. 3,

—

3.

Taf.)

d.

Wissenschaften.

—

Hrnek

v.

l»r

.

Sgr.

10 Sgr. 1

Thlr

4

Thlr.

2fl.

.

Hanuš, Quellenkunde und Bibliographie der böhm. Literaturgeschichte

Gegellsch.

.

4

Emier, Beliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae. 18*37

Verlag der k. b

Thh'

5 Sgr.

Gesellschaft der Wissenschaften. 1854

Bartoš (Bartholomäus von

Tbh.

1

20 Sgr.

ö.W.

1.60

,.

Kd Grégr Prag 1869.

Digitised by the Harvard University, Download from The BHL Sitzungsberichte. in jpf*ag

Recommend Documents