• UPLIC
•* C#PfL
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
Sitzungsberichte der köuigl. böhmischen
GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN »
in jPf*ag.
a"s=LliLi'gi-.ixg
1868
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
Sitzungsberichte der königl. böhmischen
Gesellschaft
Wissenschaften
der
in Prag«
JsaliX'gEi.xig
Juli
—
1868.
December.
\
PRAG. _
1869.
\X\
3'JLICATE
V^
C[| A
m c1
6
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
Sitzung
Anwesend und
Sektion
philologischen
der
20. Juli
Herren Mitglieder: Dastich,
die
Truhlá. Der Vortragende, Herr Hanuš,
als
am
1868.
Hanuš, Storch
Gast Herr
gab in einem
böhm. Vortrage
den Bericht über neu aufgefundene bö hui. Schriften, namentlich über
Bei chtf ormel aus dem 14. Jahrhunderte und verglich dieselbe mit deutschen und anderen slavischen Formeln der öffentlichen eine
in katholischen Kirchen. Sein
Beichte
zpovídání
Historie
v
echách
Vortrag lautete wie
posud veskrz jasná.
zvlášt,
folgt:
se není ani vbec, ani co do svých
Vc
sama
osud
uznání
co
a
vyznání své kehkosti leží hluboce zakoenna v duševním vývoji lovenstva: neb sám sob zpovídá se každý lovk i když hledí vymlouvati se z
vyznání se a v
veejn
pokleskv svých; piznání
náchylnosti bud vtší
bu
V
lehím nesdleného.
k
jednotlivému
se taková
kevní, se.
sdílnost
nežli,
církvi
poklesek zdá
píteli,
vyjevila se
tém
až do
jelikož
vyznavai
dvrou kloníme
se za
k všeobecnosti cír-
knzi
1215, do odbývání totiž III.
v
tajném
híšníka v kostele
zavedl jest
tvrté
zpovídání
ped knzem synody Late-
tajnou zpovdi neb
veejné zpovdi. „zpovd" má jakýsi smysl veejnosti „zpovdník" je též tolik, co vyznava, confessor.
zpovd ušní I
r.
Innocenc
kde
pibližnému, známému: v církvi vyjevila
jak pozdji, k jednotlivému
ránské, v které
a
sdlený
že
kesanské
(jako v židovství) nejprve
Všeobecné vyznání
trvalo
jinému
individuality
sdílnost jinak, než se to stává v pospolitém živobytí,
se
však
menší jedné lidské
k druhé, dílem však na duševnem zjevu, se býti
se
založeno je dílem v sdílnosti pirozené každého
naproti bývalé
samé slovo
po-vd-ati, naše po-víd-ati;
povdt
do St.
sebe, si.
je
je dogma, doctrina a naše slovo 1*
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
,,z-po-vd
jicht je tolik co be-jahung,
Knz
Nmecké bei cht
místo iz-po-vd.
stojí
ítal
obadn
ped obcí shromáždné mu híchu, jak se zdá,
piznání
veejn
a to
se,
m. pvodního
bi-
confessio.
híchv
registík všeobecnjších
a každý jednotlivec piznával se k tomu neb ono-
netoliko uvnit v mysli, než i zjevn, na píklad bud naklonním hlavy, nebo jak nmecké bi-jicht, be-jahung naznauje i mluvou. Takové registr íky híchv, formulae confessionis,
híchv
b eicht formelu zvané, nebyly, jak se zdá, všudy co do
je-
nám fragment, lišily se místy i asy hích, dle zpsobu, jak totiž knz vypoítání co do jak doteno, svou byl poznal. Od takových formulí obec (biskup z poátku) zvaná specula confessionis, zp ovdných liší se valné tak beichtspiegel i zrcadlo, v nichž vidti, jak se má dobe zpovídati, nebot tato zrcadla založena jsouce na soustavách stedovkých o híších, povstala, jak se aspo zdá. teprva v dobách tajných zpovdí, aby híšník, i nevzdlaný, jako na píklad spatil, jak má své sv-
soud
dnaký:
ze zachovaných
domí zpytovati. Pravých formulí zpovdných nezachovalo
mecké
sebral a vydal H. F.
Massmann
ten deutschen National-Literatur, VII.
Z nich vidti, že naped lid se fide impossibile est placere deo" „Ich widersage mich
dem
tievel
svaz
1839 (Sig
„Vím
modlil
mnoho.
se
N-
v Bibliothek der gesamm-
v
p.
37. N.
170.).
boha"
„Sine
„nu sprechet nach mir" (knzi).
-
und
allen seinen
werchen (následují
knz, že má moc, rozheremissionem omnium peccatorum
híchy). Pak „post confessionem" dokládá a
šiti je,
praví:
vestrorum
——
indulgentiam
pius et misericors
dominus,
„antlaz aller iwer sunden heil,
geistis
et
per gratiam sancti spiritus
—
amen." ruch
iv
Naež
tribuere
dignetur vobis
to opakoval
nmecky
ze verlihen mit den gnaden des
unser herre der almahtige got an diesem lebene, amen."
Toto dostaí poznati pi zlomcích slovanských formulí
i
pochod
ceremonie u Slovan. Ze slovanských formulí jsou posud známé: Slovutné zlomky korutánskou eí psané, a to mezi r. 952 a 994, pod jménem zlomk Frisinských proslulé a známé. Ruko-
té
pis leží nyní
trohrad a takto:
r.
mezi cimeliemi v Mnichov. Tiskem vyšly r. 1827 v Pe1836 ve Vídni (Glagol. Cloz. str. XXXV.). Poínají
Naped
jde
e
„Da potomu
slovy:
(biskupa V)
synci!
božie
o híšnosti lidské,
raby
která se
koní
pizvavše tere im (pak jim)
grchy vaše potte i im izpovdni badte grchov vašich." Na to odíkával se lid erta praviv: „Jaz se zaglagola zlodj vsm jego i
dlom
i
vsm
jego
ipoam.
To že vruja. v bog vsemogaéi
i
v jega
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
syn
Naež
grch."
puštní
hích
Nyní následují vypotení
v svéty duch."
i
slovy: „Bože, gospodi milostivy,
ote
a
pedn
to
izpovd
tebe
bože!
moj
vbs
híchy a prosba za od-
teprva následují jednotlivé
jich.
zlomky brnnské,
2.
Brn
Dobrovský v
jež
v kláštee Au-
gustiniánském našel a v poslední své nemoci opsav Kopitarovi do Vídn zaslal, kterýž je vytisknouti dal ve svém Glagolita Clozianus na str. 14.
neb
korn pokleknuc na
svu
47. Pocházejí z
i
kolenu
duchu
—
se vinny
dajte
i
a
„Nábožn
:
tobie kniezie
mých
všiech
a po-
panu Hospodinu ve
ka
pokorn a
loviek zpoviedam se k bohu
od sebe: ja hiešny
sv.
poínají takto
kuc po mnie nábožn
všiech hiešiech
sam
15. století a
hiechov
.
.
.
každý
otci
i
shiešil
synu
sem
v siedmi smrtelných hiešich, v pyšie, v závisti, v nenávisti atd. Tebe ješto máš od i tvú mocí mých všiech hiechov viedomych i neviedomych, smrtedluhlavnícb." Naež knz: „Naklote sva nábožná srdce panu
kniezie prosim, by mie rozhiešil boží mocí
hospodina,
nych
i
hospodinu a mnie
sve hlavy
:
popros jeden za druhého,
za mie biošneho a ja viernie za vy. Misereatur Prosil
etc.
tudiež také
Absolutionem
etc.
sem za vy pana hospodina, by vam všem ráil hiechy odpu-
stiti, milost svú dáti, zdravie prodlíti, naposledy po skonaní života vašeho nebesne kralovstvie dáti a vy všickni iekniete Amen, tak daj
pan buoh." 3.
Formule eská,
ných knih na sklonku duchovenstva
(II.
r.
1861
15. století
p.
K.
Vinaickým
z modliteb-
psaných vyata a v asopisu katol.
459—465) vytištná. Tato „staroeská
svaz. str.
zpovdi"
nezdá se mi však býti „obecná", než jen podle formulí pro knihu modlitební zízena a okrášlena. Pozpovdí obecných
íná
takto: Hospodine milostivý, jenž podle množství smilovanie tvého
X
hiechy zavinlé zahlazuješ t chválil se všemi tvými svatými na vky vkoma. Amen." Podobné modlitby za odpuštní híchv nachází se v rukopise 4. F. 25. na zadním pídeští. „Všemohucí bože nemiernie dobrotivý vysoce prosímt hiesny tve nesmierne dobroty ra na mie zezieti milostivie ra mi odpusti(ti) me všecky hiechy a konenie mie vésti u vieny život. Amen" (15. stol. Pravopis starý).
X
4.
zlomek nachází
se v rukopise
latinském
latinská) univ. knihovny Pražské a najde se na sledující
zpovdní formulí
boha mého ze vsie
me
dušie,
srdce, nade všiecko stvoenie,
G. 38. (kázání
ze 14. století:
„Zhiešil sem v desatero božiem loval
1.
listech 86 a 87 s ná-
(sic)
že všie
sem nemimého jako sam sebe, na
pikázáni,
me
sily,
a svého bližnieho
že
ze všieho
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
svatkov
prazuo vieroval
toho
žádal:
cizieho
nectil,
právu
želleui s
vieru.
sem v sedmeré svatosti cierkve svaté, že sem ktu v istotie nezachoval, pokanie za me svatého, svatého bimovauie hieehy nevyplnil, tak pravie a tak nabožnie, jakž mi skazano bylo, v manželstvie nebo v panenstvie, anebo v vdovstvie nestal tak istie, tak pravie, jakž mi pan buoh pikázal, tielo krále nebeského nenabožnym srdcem, zlu mysli astokrát pijímal, toho mi žel s právu Shiešil
(vieru).
Shiešil sem v sedmi smrtedluych
lakomý,
nenaviztivy,
závistivý,
službie, toho
mi
hiešich,
lakotny,
sem
že
byl pyšný,
a tsklivy
smilný
na bozi
žel s právu vieru.
Shiešil sem v osmero blahoslavenstvie
cierkvi svate, že sem buoh piepustil, nemilo trpil, že sem nebyl tichy, že sem neplakal na sve hieehy a že sem nebyl laen ani žiežniv milosti božie, a také že sem nebyl milosrdný nad svým bližnym a také nebyl sem istého srdce, nebyl sem pokojný; protivenstvie sem nemile trpiel, což na mie pan buoh piepustil. toho
chudoby, kteruž na mie milý pan
mi
žel atd.
Shiešil sem v devieti cizich hiešiech, že sem ponukl k hiechu'
pikázal sem uiniti hiech, aneb piepustil sem, posuzoval sem živých i
paniov,
mrtvých, panen,
liných stavov želem toho
s
a
sam sem
manželov,
jiných
i
laného nenakrmil, žižniveho mnohokrát
slyšie hlas,
toho želem
právu
nenapojil,
uši svoje
že
pocestného v
obrátil
sem,
abych
sie
hledl na neisté a na hanebné vieci, ušima
šlechetné vieci a neijte,
mého
bližnieho, aby
mluvil
sem neistu
neslitoval:
vieru.
Szhiešil sem v pieti smyslech života mého, že sem
ma
roz-
sem nemocného neduom nepijal, nad chudým sie neslitoval,
šestero milosrdenstyie,
v
mrtvého k hrobu neprovodil,
s
vdovcov
nikdy nemohl poznati v svých hiešiech,
právu vieru.
Zhiešiel sem navštievil,
knieži, sie
me
ie
nos tielo
mýma
moy zahrazuje pied neisté
nešlechetnu
i
ohyzdy ni
boha
i
svý-
posluchal ne-
tielem
nemielo; ctil,
oima
ni
ušty
mrtvým svými
jeho matky,
svatých i ni kterého svého bližnieho; nohami svými chok marným vieeem, mnohokrát k tanconi, kostkam, k cyhrarn rozliným viec, nežli k buoži službie; sem kdy šel na božie službu, tu sem byl teskliv, nepokoen, uermbožen a mnohokrát sem i reptal i
ni jeho
dil
a
proti slovu
buožiemu: toho želem
s
pravou vieru.
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
I
jenž
v nich mie
v jiných ve všiech hiešich,
pied
ni(m)
ninie (nynye),
nic tajno
mi
aby
jeho svate milosti,
den
dnešní
ráil
pan buoh zna,
milý skryto
nic
ninie,
prosiin
býti,
prosim
milostiv
matky Marije se všiemi svatými, aby ráili za mie prositi, tebe knieze prosim, aby mie rozhiešil a za mie boha prosil. (Naež knz dí:) Naklontež srdce sva nábožná bohu a proste za otpuštienie vašim hiechom.
Rukopis latinský má zvení nápis
Sermones de passione domini
:
respondentibus locis satis pulchri et de omnibus Sanctis.
Na
168
listu
však: ExpHciunt aliquot sermones de passione
stojí
domini nostri Jesu Christi scripta in antiqua civitate.
De
his
sit
de Hericz
Präge
foro pullorum
stans in
omnibus
et
per Jacobum
et finita
prope Crumlov in scola sancti Nicolai
deus in sae-
benedictus
cula saeculorum.
Po ukonené pednášce oznámil, jak byl pislíbil, Dr. Hanuš, novjším ase opt eským spisv v sbírce rukopisné na stopu pišel, jež potud veskrz neznámé byly. Je jich pes dvacet. Nejhlavnjší jsou mimo dotenou formuli zpovdní následující:
že v
1.
z
konce
Spis mistra 14.
století.
Husi
Jana
Poíná:
mohli býti zavedeni,
„Znamenav
šest bludóv,
jsem písmo
položil
stiene napsané, aby
o šesti bludóv v rkpse.
svatých
lidee vystehali
se jich
F.
4.
25.,
jimižto mnozí
vBetlemie na
takto:
primus
error.
První blud o stvoení." Konec schází.
V tom
rukopise
najdeš
jiné
i
eské
zápisy,
jako
pídeští zadním modlitbu híšníka za odpuštní híchv. pise 4. G.
nachází se
6.
i
Šerm o Mag.
suerat facere in concilio constantinensi
bludóv srovn. do kázání
J.
Erbena:
Höflera
V doteném
M. Jana Husi sebrané
Scriptores
rukopisu
4.
G.
6.
non
fuerit,
aut desolabitur,
Hoc magister
Gallus."
na
ruko-
Hus, quem
propo-
Co do spisu
o šesti
326.; co
spisy, str. I.
nullo prudencie
sed celesti influentia gubernatur.
benivolus in eo aspectus,
V
297. rerum Husiticarum sourukou stojí na pedním pídeští
asnou psáno: Regnum Boemie silio,
Joh.
(fol. 53.).
ku p.
—
quo aut
evoluto
sv.
humane
str.
regitur con~
Est etenim posterior mobilis si
regulato
alienigenarum
ingenio
dicioni
duetm
substernetur.
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
8
Rukopis 1. F. 40. chová v sob Oldicha Kíže z Tele peklady eské k statím nKterým latinského breviae. Rujenž jest dílem na pergamene, dílem na papíe 4° psán má
2.
glossy a kopis,
nápis:
,,
Liber Crucis de Ustek."
Rukopis
3.
1.
má
F. 38.
dkazem,
esky
psávalo latinsky,
V
je ale vykonávalo.
rukou Kíže následující poznamenání:
Kíže
rukou
taktéž glossy
psané a to k latinským kázáním, co
Iste
z
Tele
že knžstvo kázání
rukopise
1.
B. 33. stojí
intitulatur
liber
si
Magisti
Oonradi condam plebani ecclesie sancte Marie in léta curia, viri illuminati, zelatoris fidei catholicae, qui hune collegit de autenticis libris Frater Crux
doctorum sanctorum.
Tel
de
monasterium Tebonense anno 1478. quem stens a
Tot
je
attulit
emi
secm
istum ad
in scolis rector exi-
Johanne Presbytero de Manietin et persolvi propria pecunia. dodatek k st. 32. „Quellenkunde." 1868.
4.
Rukopis
3.
J.
sob peklad giossovany
12. zaujímá v
ku p. veni redem— maris vykupiteli lidí ave Stella zdrava zavítaj — pange lingua zpievaj, o jazyku atd. morska hvzdo božie Dležitý tedy rukopis, jelikož latinské originály zachovalých písní latinských církevních
rukou
14. stol. psaný,
tor gencium
eských
-
Srovn. „Malý Výbor",
písní ukazuje.
kevní písn,
str.
Philosophische
Anwesend Gäste: Jos.
Staroeské
1863.
cír-
60—64.
Section
Herren Mitglieder
die
Jedlika,
F.
27.
ani
Drbek,
Juli
1868.
Hanuš, und als Kolá, D. Rabpenko,
Storch,
:
Jos.
Mazanec. Dr.
Jedlika
trug in böhmischer Sprache seine Anschauungen
über die Entwickelung der Sprache
nannten einfachen und
zur
bis
unbekleideten Sätze
psychologischen Studien begründete Vortrag
Abhandlung
in
dem Jahres-Programme
des
Entstehung vor.
der
soge-
Der auf genauen
ist seither in
Form
einer
böhmischen Realgymna-
siums auf der Kleinseite Prags erschienen.
Naliirwiss.-iiialh.
Anwesend
die
Seclion
am
Herren Mitglieder
:
Vinaický, Novák, Zenger und die Herren Král und Wassmuth.
12.
We v.
Öctober
1868.
n g, i t e n w e b er, A m e r 1 Waltenhofen; als Gäste i
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
Das ausserordentliche Mitglied Herr Z enger sprach über interessanteren physikalischen Vorträge,
welche
die
der im heurigen
in
Herbste zu Norwich abgehaltenen Versammlung der englischen Aerzte
und Naturforscher stattgefunden haben.
Das ausserordentliche Mitglied Hr. Dr. Am erlin g hielt folgenden Vortrag über seine im September 1. J. in der Umgegend von Brandeis und Altbunzlau angestellten Forschungen in naturökonomischer und physiokratischer Beziehung. In den diesjährigen Ferien drei
Wochen
in der Altbunzlauer
so wie später die Liebner Insel
hatte
ich Gelegenheit
Ich muss gestehen,
nerei näher zu untersuchen.
mich
durch
und Brandejser Gegend aufzuhalten, bei Prag mit ihrer Grünzeug-Gärtdass ich an diesen
Orten Beobachtungen machte, die mich sehr erfreuen, und zwar weil beide
Orte
erstens
sehii
ähnliche
und Landschafts-
Fluss Terraine
Scenerien besitzen, weil die Anbauer einander in praktikablen Sachen reciprok rathen, ja selbst Anweisungen geben, sich
über die Concurrenzverhältnisse
deibjahren verständigen
können,
Obstgärtnerei
auf
daselbst
ergiebigste Grundlagen zu
ja
der Märkte
um
hiedurch
endlich
die
weil
alle
Miss- und Ge-
in
Grünzeug-
naturökonomisch-richtige
und
und
zugleich
Leider steht dieser Zweig der und Altbunzlau im Verhältnisse zu jenem bei Saatz, Leitmeritz, in der Goldenen Ruthe, bei Budweis etc. auf einer primitiven Stufe und an einen Vergleich mit den Vierländern bei Hamburg, mit den Planitzer Etablissements in der Lau-
Nationalökonomie
sitz,
basiren.
bei Brandejs
mit denen bei Erfurth,
bei Paris,
in Belgien, in Holland,
Nie-
derland, China etc. ist gar nicht zu denken.
Doch wir wollen zur Sache der möglichen besseren physiokraDas Terrain von Brandeis-Altbunzlau gleicht jenem von Lieben und diese beiden gleichen den gewöhnlichen sehr häufigen Alluvial-Brandungs-Gegenden von Russland, wo man allgetisch geregelten Zukunft!
mein das Brandungsterrain Gor na ja nennt und das Alluvialterrain zu böhmisch und deutsch gesagt horná, das Bergige, und luhová, das Auige bedeuten würde. Gornaja ist das Brandeiser und bei Prag das Bohnicer oder Troj er Ufer, und Luhová das Altbunzlauer, oder Holešo vitz-Liebner Flachuferland. Das Hauptmaterial zu den hiesigen Alluvial-Landen
Lugovaja, was
lieferte
wohl bei Brandeis die Elbe mit ihren häufigen Ergiessungen
und Tümpeln, vielfach aber auch der reissende Iserfluss, dessen Name auf jizlivý und jezerovitý und jezovity, also auf dessen oftmalige
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
10
und Tümpel so wie Wehrbedarf jezy, prahy, hin(lave, labe, rozweist, Iserflusses reissend, aber viel Gruss und Geschiebe lévati se), die des zerklüftete Halbedelsteine und wahre Edelsteine bis an ihre Mündung bringend. Weithin im vereinten Elbe-Iserflussbeete unterscheidet man Gereiztheit, Seen
Die Elbefluthen sind wohl inundatorisch
genau das klare Elbewasser von dem
versatilen, vergrussenden, uferzer-
reissenden Iserfluss, so wie wir ganz Aehnliches an der Moldau und
der Beraun bei Königssaal und auch anderswo wegen nicht zu unter-
schätzenden Beobachtungen ihrer naturökonomischen Terrainwirkungeu sehr wohl unterscheiden müssen.
Auf den Liebener Inseln sind eine Elle Grusslagen, welche
der
vielfach
tief
schon starke
sterile
Fruchtbarkeit
nachhaltigen
dieser
Auen schaden, während wir das Umgekehrte in den Saatzer Alluvien des Goldbaches und den Elbe-Alluvien der Goldenen Ruthe nur bewundern müssen, und durch die vielen bereits untersuchten Lagen von häufigen angeschwemmten Karschen, Braunkohlenlagern mit ihren tropischen Floraresten und Mineralsalzzuflüssen des Teplflusses, so wie nicht minder durch Eisenoxydgehalt der alten rothen Sandsteinfor-
mation ganz erklärlich finden.
Brunnen und Kelund eben so die Quellen. Nur das Badewasser der Houška-Gegend gibt ein grossartiges Anzeichen, dass die Iser aus der Old-read-sandstone- und Porphyr-Gegend kommend viel Eisenoxyd und zwar schon mehr und läuger chemisch verarbeitetes enthält. Sehr bemerkenswerth sind die Alluvial-Sandterraine der Altbunzlauer Gegend, denn besonders bei dem Dorfe Podbrahy übersieht man ringsum die terrassenweise absteiDie Altbunzlauer Gegend
ist
bisher mittelst der
lerbesiclitiguugen noch nicht wissenschaftlich untersucht,
genden, vor Jahrtausenden zu Flussbeeten fliessenden Iser] dienenden Alluvialterraine, jetzt breitfliessenden Flüsse Australiens, rayfluss, der
erinnert,
was
alles
an
Wenn man
man am Bande
breit-
die
besonders Neuhollands
amerikauischen Flüsse Maragnon, Missisippi
etc.
noch
Mo-
lebhaft
bei der Excursion von Altbunzlau aus diagonal
nach Sojovic und Lissa aus den steht
noch
damals
[der
erzherzoglichen Wäldern kömmt, so
des höchsten Iser-Alluviums,
steigt
herab zum
Dorfe Podbrahy, (pod behy, Unterufer) das auf der zweiten Terrasse steht, (druhá stupše,
daher
anderswo Stupšice)
und
kommt von da Nedo-
wieder absteigerd zur dritten Terrasse des Dorfes Sojovic,
mic,
O v ary,
iudess
die
Iser
selbst,
die
tiefste
vierte
Region
zwischen bebuschten Ufern einnimmt und ihre Fluthen scheinbar hinwälzt.
still
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
11
Eine besondere Erwähnimg verdienen die vielen Alten Arme vielen morastigen Tümpeln der Alt-
der Luhová der Elbe mit den
bunzlauer Gegend. Noch nirgend hier hat die herkulische Hand diese
und Angerbestand, alle und wenn gleich der hochverdiente Erzherzog Karl mit dem Aufbau eines schönen Badehauses Und mit der Herrichtung eines langen Wasser-Abzugsgrabens Natur- Augiasställe gereinigt; aller Wiesen-
Wasservertheilung
bereits begann,
ist bis
dato noch
so darf doch
primitiv
ganze
diese
Terrainregulirungs-Sache
nicht nur den eiren Schultern aufgebürdet bleiben, sondern
ist
eben
so gut eine erste und ernste Angelegenheit der hiesigen Stadtbürger und des hiesigen Domcapitels ja sogar diese Kräftevereinigung dürfte nicht ausreichen, weil erst hinter Brandeis gegen Prag zu, bei Vino ;
etc.
ein lästiger ja schädlicher Ueberfluss
an Lehmboden
stattfindet,
während der Altbunzlauer-Alluvialsand last gar keinen Lehminhalt und erst gegen Dílzy, gegen die drei Hlavna zu, häufigeren schwarzen, durch
Wind aber wegblasbaren Humus
wird von den Luhovaja-Bewohnern
Dieser
enthält.
Lehmmangel
tief gefühlt, ja vielfach
noch auch
Bau-
und S tras sen -Steinen, welche ihnen nur das Gornaja-Terrain von Brandeis, der Steinbruch des Domcapitels und andere verschaffen können. Es ist also in diesem Terrain eine
der Mangel an
totale Ackererden-Verbesserung,
ja vielmehr
Austauschung zwischen dem sandarmen Vino, Altbunzlau bezüglich des
und
Lehms und Sandes
physiokratische
völlige
Devic so
und Jehmlosen
wie zwischen Bran-
unumgänglich Landes thätig mitwirken muss und zwar durch Ablassung von der Brükenmauth, wenn es Fuhren sind, welche jene grossartige Terraia-Emelioration zu Zwecken haben. Wir haben hier die mauthfreie Steinzufuhr auch mit angeführt, weil ohne Strassen- und Wegbau in diesen bodenlos sandigen Gegenden keine Feld- und Wegabgränzung, folglich auch der deis
nothwendig,
Altbunzlau
wobei
bezüglich
aber
vielfache Terraingewinn
das
der
Aerar
gar nicht
Strassensteine
des
möglich
ist,
in
der
Trockenzeit
wegen endlosen Staub bei jeglicher Bewegung des Windes oder der Thiere, und in der Regenzeit nicht, wegen allseits weichenden Schlamm beim Einschneiden der Wagenräder. nicht,
Diese Kanalisirung
durchaus nicht ohne
des ganzen
dortigen
gehörige Rücksichtnahme
Regulirung der Elbe- und Iserufer,
Terrains
dürfte
aber
auf
die Inundations-
so wie auf die
gehörige Nivelli-
rung der abzugewinnenden Gartenbau-, Trainage-, Wasser- Reservoirund Wohnungsparcellen unternommen werden, weil kleinere Sonderversuche nie in dieser Angelegenheit
einen endlich
physiokratischen
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
12
Werth besitzen können. Damit wir uns aber
bei dieser
metachori-
ch e n Frage nicht Doch länger aufhalten, so bringe ich
nur meine Goldenen Ruthe Böhmens gemachte Erfahrung in Erinnerung und verweise auf meinen Aufsatz aus Lotos 1861, und Seite 44 meiner Gesammelten Aufsätze aus dem Bereiche der Naturökonomie und Physiokratie" Prag 1868. s
diesartige im Jahre 1860 in der
Was buuzlau
Begränzung
die
so
betrifft,
dieses
findet
Stunden von Altbunzlau
sie
von
Alt-
Dízy
2 a /2
Alluvial-Sand-Terrains
dem
bei
statt
Gute
Cecemin)
einerseits, weil hier (die Hügelreiche
der Plaenerkalk und Saudstein gehoben durch Basalt gerade so in der
Melniker Weinberggegend
und andererseits
den
hinter
wie
Chlomin etc. stattfindet, merkwürdigen wasserreichen
Chlomek,
wahrhaft
hinter dem schlammigen schweinereichen Zabo und gefährlichen Kontopy mit arsenikreichen Quellen bis hin nach Altbenatek, Hühnerwasser etc. nicht verkannt werden kann.
Wrutitzer Quellen,
Philosophische
Anwesend stich und
Herr
Hanuš
dem
Oclober 18Ö8.
Vinaický, Hanuš, Da-
Baum. den angekündigten Vortrag über das mittel-
hielt
Gedicht
alterliche, philosophische
mit
26.
Herren Mitglieder:
die
Gast Herr
als
am
Section
Alani de
Insulis:
Anticlaudiamus,
böhmische Alanus keine coinpendiöser Auszug aus dem
Resultate, dass der sogenannte
Uebersetzung,
sondern nur ein
Sein Vortrag lautete wie folgt: Mezi zanedbalé doby literatury eské, co do rozboru kritického,
Anticlaudianus
sei.
zvaný eský Alan. Dobrovským zdá se, že nikdo o nm ani tušení nemel, až pak Dobrovský, proskoumav bohatá zídla literatury eské ve
patí
zajisté též tak
Ped
vždy
vrné
„na
papíe
u svatého
kapituli Pražské
Víta
v 4°", v kterém se nalézá „der
ein allegorisches Gedicht
lichen Vollkommenheit
von
der
dosáhl
tam
i
ursprüng-
Wiederherstellung der
der Menschen,
19.
rukopisu
böhmische Alanus
Blatt."
Tak
pravil
Do-
der böhm. Sprache r. 1792 ve své Geschichte doslovné opakuje i r. 1818 ve Geschichte der pak böhm. Sprache und älteren Literatur str. 149. Na str. 150 tamtéž podává však též píklad slohu a dobropísemnosti eského Alana. w nychž „Sedm neby vzrzye po tom tot chczy powyedyeti o tom
brovský
107. což
str.
již
tém
|
|
sedm planet przybywa
|
kazdy svým czasem otbywa"
atd.
105.,
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
13
V téže dob r. 1817 a 1818 vyšly psobením Dobrovského Hankovy Starobylá skládání a hned v prvním svazeku otištn t.
je
eský „Alan"
j.
celý z téhože rukopisu kapitoly Pražské a s
krátkými slovy, jakých použil
j)ímo,
jakého
tém mén
rukou
století
nebo
ješt,
již
r.
1792 Dobrovský,
Taktéž
rukopis je psán.
slova Dobrovského,
i
vom
J.
1310—1410"
rukopisu od
sv.
Jungmann (str.
(I.
pak
Hanka vynechav,
143),
(str.
Víta"
i
ani
Hanka, ba
obsahuje
že
Svato- Vítský „Denkmale der böhmischen Sprache aus
samými
nepovdv
rukopis
dem Zeiträume
praví jen „z téhož
140).
str.
položil
1825 v prvním vydání literatury své ale krátký životopis
r.
47) taktéž jen slova Dobrovského pipojiv
Alana de Insu lis výslovn obecné literatury.
jen podlé
Wachlerové
Taktéž se to opakovalo
i
v
historie vše-
druhém vydání Jung-
jen že Jungmann ve Výboru I. 191 obsah básn ást ze zaátku jejího otiskl, sem tam ode nejasného tení Hankova zárove se odchýliv. Sabina podává ve své historii literatury obsah básn, jako Jungmann ve Výboru, jen ješt bedlivji a s pipojenými poznámky
mannova
r.
1847,
sieji vyložil a
vysvtlujícími (. 209—212).
Selber a konen ních svých djin
ei
jedná o básni krátce ve všech tech vydá-
a literatury eské,
Dobrovský, výjimek dobropísemnosti
Tot nesrovnal
konec všeho
bádání o
báse
pvodu
k
tu
podávaje
však jako druhdy
její.
eském Alanovi.
této
latinskému,
Nikdo
jak
zdá
se
dílem v ruko-
dílem v starých tiscích se chová, poznamenáno bylo toliko že báse eská je kratší latinské. Bližší však ohled nebyl brán ni na pvodce Alana, ni na báse samu, co do zevrubného porovnání k pvodní básn. Pokusmež se tedy my o ten ohled. pisech, to,
a)
Co do pvodce
Alana
cích encyklopaedických
vypravuje do
c
tri na
ustálená, nevyjímaje
že Alanus (Alain) co Nizozemec slul „ab in sulis"
francouzsky Lille,
L'isle),
že byl
uený
plana
v slovní-
nauný, (nmecký Ryssel,
ani slovník náš
cisterciak v Clairvaux, jenž
1203 nebo dle nkterých teprva r. 1294 umel a co scholastický filosof se tím ped jinými byl vyznamenával, že neklada za dvody r.
tvrdní svých kesanských positivní autority i citáty z písem svatých, dokládal prý z rozumu t. j. dsledností svého odvozování
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
u logickou
i
pohany,
nevící
prý jen ve
matheraatickou
písností,
vypravuje
život osladilo,
kacíe a
aby
proto,
víe pinutil.
a theologii, než ve všech odborech
filosofii
Nevinikal však
vd,
tak že
Doctor universalis. s\t nco pvabnosti suchoparný
Alanus v Paíži získal jména: Aby pak v ueném jeho
i
a to prý
v autority katolické k
doctrina
plana,
že
jej
pro
si
jeho
uenost
svou
jedna královna zlíbala, jak v zahrad královské spal pod stromem.
doctrina vševdoucí
Vypravuje tato pil
také, že Alanus, jakmile vstou-
co frater laicus do klášte ra, ovce pásl,
koru mnišskou na jevo
bezpochyby
aby tím po-
dal.
Také zevrubnosti životopisné vypravují se doctrinou planou, povdli, a pece je život Alana a jeho psobení mráko-
jak jsme
tm
temností
jakmile
zahalen,
jen
lovk ponkud
v hlubších
zídel než jich podává doctrina plana, se dobírá.
pvodu rodem Alanus, jelikož se uenci hádají, zdaž byl N z o z e m c e m, Francouzem, V a ch e m (Sicilianem), anebo konen S co tem (Caroli de Visch historica Není
totiž ani jisto,
jakého byl i
s jistotou,
sují,
ponvadž
omnia Amstelodami
Alani (Opera
relatio de vita
neví
1
co vlastn byl se vyškytá více
1653).
Taktéž
se
psal, jedni mu to, druzí ono pipiAlan de Insulis. Že jeden z nich
Veliký (Magnus) i doctor universalis, nemohl co scholastik dokládati pouhými dvody logickými i mathematickými svá tvrdní, vysvítá samo sebou již z pojmu scholastického filosofa a vru v nižádném z jeho spis není v skutku dán toho návodu plný dkaz. Srovnejmež jen na píklad Alani Magni de Insulis libri
tak zvaný
duo contra Judaeos
et
Paganos seu Mahometanos. (Bibliotheca
scri-
Carolum de Visch. Coloniae Agrip. 1656. Sign. 1. H. 28.) Je a pobude bezpochyby tedy Alanus mezi dle náhrobku jeho v Clairvaux o muži zevrubn neznámými, ptorum
ord. Cisterciensis edita per
a
nm
„duo" (filosofii t. a theologii), že „septem" (sedmero svobodných umní), že „totum scibile scivit" (Vševd). prý se vypravuje,
že
b)
báse
Alana.
Jedno tištné vydání básn vyšlo bez 1536 (Polycarpi
Halae Magd.
dovku
již
b.
Leyseri 1721.
8°.
historia
poetarum
jména pvodce et
pag. 1018), co jist je
pochybováno bylo o
nm,
které
roku
poeinatum medii aevi.
dkazem,
pochybování
že
i
v ste-
posud
není
ješt vyvráceno (viz životopis jeho v Ersch. a Gruberov encyklopaedii, pak v Nouvelle biographie generale par. Höfer. Paris 1854). Jméno básn samé zní: Anteclaudianus sivé de vir o optimo,
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
15
nkdy
Anticlaudianus Alani de Anti-Rufino, de bon et perfecti. Ptáš-li se ale, pro se ta báse Anticlaudianus anebo Ant ruf in us jmenuje, tut uenci obsypou strašnou ueností, ba tém svrchovanou, jejíž konený konec ale je, že se neví, pro se tak také:
vir i
officio
i
i
jmenoval,
ponvadž
si
stává hojnost velká
kterého
se taktéž neví,
pro
byl vyvolil, a
Jak pak se
si jej
Claudian a Rufin, a omne scibile scivi
i
4
Alanus „qui
z nich
byl vyvolil co protivníka svého.
stedovku?
Anticlaudianus Alani v
asi líbil
máš rozliného mínní na
Jedni
vybrání.
I tu
praví: „Libros hos qui
t.
non pigeat, eorundem elegantiam mox peranimumque suum mire oblectavit," druzí ale naopak tvrdí, že Anticlaudianus je naplnn temnostmi a sophistickými muky (sovel semel attente legere cipiat,
tak že kniha je více práce sophisty a ne ducha-
phisticis tormentis),
plného
lovka
(ingeniosi hominis.
Leyser
1.
1020., 1021).
c.
devt
Alanus roztídil spis svj dle jednch v
knih,
dle dru-
pvodní rukopisové
se rzže on to je první, pravého Anticlaudiana Alana podal uenému svtu roku
hých ale v 11
Dotený
nili.
jenž
knih, co patrné iní, že
i
Carolus de Visch se chlubí,
již
1653. tiskem v Antverpách a to podlé
rukopis
starých.
I
knihovna
university Pražské chová nkolik, ale ne starých rukopis. Pocházejí t.
vku
všechny z
takto
neurit
rukopis
(sig.
8.
G. 14)
zaíná
quo n dam Alanus in multis quondam auctorem compilavit, quem Anticlaudianum
vypravovati:
scientiis peritus
Jeden
patnáctého.
Magister
qualiter humana natura natuhominem ad perfectionem perducat etc Jinde (3. G. 13)
nominavit, in quo intendit describere, rata aliquem
de perfectione
stojí:
tamque dominam.
Jiný
Describit enim
perducat.
humanam náturám
Rukopis prvý je necelý.
rukopis
papírový,
sign.
3.
G. 14.
poíná ihned
básní
samou: „Authoris mendico stylm, phalerasque poetae ne mea canitie Clio dejecta senescat Jesti rukopis 100 listv 4° silný a koní .
.
.
slovy: Explicit Prdyclaudianus
sivé Anthiclaudianus
Deo
Redde michi mi Deus,
grates reddo.
opto a te michi
Tetí básn
(Pipsáno:
de
Anthiruffino.
quod dudum
fieri)."
rukopis sign.
4.
G.
3.
poíná jako pedešlý pedmluvou koní slovy:
samé, jen že místo „canitie" klade „segnitie" a
explicit anticlaudianus per
manus psenycze amen,
vel:
sic explicit
alanus anticlaudianus vel antirufinus.
tvrtý likož je
rukopis,
dílem
esky
sign. 3. G.
13. je pro
glossován,
o
em
nás nejdležitjší,
se
posud
je-
nevdlo
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
16
Na
claudi
a n
facit
atque trecenti
in eo sunt
m
u
.
.
doctor Alanus,
anno
.
quadragesimo quarto. Starý bibliotheká jezuitský (t.
bezpochyby
j.
claudi
Explicit antilogus
171. stojí:
listu
coutra
d.
Milesimo
quem
ani,
quatuor
versus
quadringentesimo
Kulhán
jméno:
rukopisu
dal
cum commentario
Auticlaudiauus
Claudiani)
feliciter
mille
i i
per
totum.
Glossy
eské poínají
VII. kapitoly knihy prvé
listem
14. verso.
t.
zaátkem
skoro
j.
:
Dostava k tiem viecem libezniveho obyeje skrovného inu ad
Surgit
haec
placidi
mudrost
mierami
okrášlena
gestusque
vultus,
obkliuje
Circumscripta modis prudentia, zlaty
—
vlas.
zlomené
dependent
ona
tvrdosti
sedipsa
vypisuji
povýšené
visie
molitie
fracta,
skrovnim
Porna mamillarum modico suspensa tumore,
nižádným oslabením nulla
colla pererrat
prsy
okruhlosti
—
Aurea caesaries.
(modesti)
duricie
proprii
znamenie vlastnie istoty,
describunt
pudoris.
signa
nkolik list je pak málo glossováno, až pak listem 35. verso opt k plné míe se navracujíc ustává na listu 45. nkolik list ješt latinsky dále glossujíc. Glossy zasluhují, by obzvláštní zetel k nim se obrátil. Než vramež se na ten as k eskému Alanu zpt. Glossování jde až do
Avšak nastojte
!
vracejíce se
Alana Anticlaudiana,
ml
jednoho
jak se
verše v
nejmén
.
68).
že
i
budeme ne-
peklad latinského
nm
o
tak,
domnívalo!
jak je v latin.
neznámý
pirození
Latinská báse
100 list 4° silná
eská báse
t.
posud
o
mírou,
eskému Alanu
eštin
Jungmann íci, smyslu Alana svj spis
vyd. str, 31.
plnou
není
tudíž a snadno
jen z (II.
ani
k
eský Alan
mile pekvapeni!
nenajdeš
31.
listu
náš básník
složil
je ve všech
a
neb
Dobe
eský
vyložil rukopisech
dlouhá a v hexametrech složena, kdežto
jen 18 list 4 U v rukopisu zaujímá a ve verších obyej-
ných, tverostopových a rýmovaných skládána
je.
Shod myšlenek
je
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
17
ovšem u latinské a eské básn stejný,
nikterak ale v zevrubnosti
eská báse v pomru k latinské, compendium i spracovaný výtah k pvodnímu a
a u stojí
jako
Stojíte
jednotlivostí.
zcela
vypracovanému spisu Mžeme tudíž snad uzavírati, že rozborem tímto jsme získali novou a pvodníbáse eskou, jelikož to není nižádný peklad z latiny ?
Toho však na ten as ješt nelze tvrditi. Nebo nejlepší vyspis Alanových jmenovaný již Carolus de Visch pozna-
davatel
menal juž
r.
1654, že jakýsi latinský básník
canonici! s Insulensis,
compendium Anticlaudiani titul dal:
„tersis
et
Adamus
Basseya,
de
okolo roku 1400
který, jak se tuší,
politis
„Ludus Adae de Basseya
versibus",
(Baeyssa?) in
sepsal
žil,
jemuž
sám
Anticlau-
magisti Alani de Insula." Pokud tudíž eská naše báse nebude srovnána k latinskému compediu Adama de Basseya, nelze úsudek o pvodnosti eské básn
dianum
pronésti
s jistotou.
Bud tomu žitá
i
co do
e
v kterém
jak bud:
ei
je dosti žil
i
co do
stará,
eská báse pobude obsahu.
a
nic nevadí,
práv Adamus de
klásti
i
ji
co taká velmi
do
vku
Basseya, jak se tvrdí, neb
dle-
patnáctého, i
o
nm
je
pemálo známo jako o dvou jediných rukopisech compendia Alani, jež vidl Visch „Tornaci in monasterio sancti Martini-" (Tournay). '
Co do obsahu nalézti možná v eské básni mnoho novoplatonických, ba i bájených pohled na svt a lovenstvo, akoliv o Ala novi se vypravuje, že zavádl Aristotela v uenost stedovkou. Než Aristoteles stedního vku je Anti- Aristoteles v pravd. Avšak na ten
as
nelze pouštti se ni do linguistického,
ni
do
básn, ponvadž je velmi chybn otištna v starobylých skládáních Hankou. Nutno tedy dojíti samého a jediného filosofického rozboru
rukopisu u
Víta na
sv.
Historische
Anwesend
die
Hradanech Pražských.
Sectioo
am
2.
Herren Mitglieder
:
November
Palacký, Tomek, Erben,
Weitenweber, Gindely, Zap, Dastich, Zelený, Vrátko, Lepa, Zoubek, Tieftrunk, Emier; als Gäste die Herren: Jos. Kolá, prof. Náhlovský. Jedlika, Ferd Schulz, Crha, Sitzungsberichte.
III.
2
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
18
Janda, F. Streit, J. Littašek, Dvorský. Herr Dr. Fr. Palacký las unter
Duchek,
K.
Bob. Pr.
Kry špi,
V.
Berücksichtigung
der
schlägigen Literatur eine ins Detail durchgeführte Abhandlung
ein
„U
e-
ber die Beziehungen und die Verhältnisse der Waldenser zu den ehemaligen Secteu in Böhmen", deren Resultat er kurz in folgende Punkte zusammenfasste.
Die Waldenser
1.
zwar vom Anfang an
hielten
besonderen dogmatischen
Grundsätzen
durch
fest,
an
welche
gewissen sie
sich
von der röm. Kirche trenuten und Gegner der röm. Hierarchie wurden: aber da sie in ihrer Mitte keine durch Gelehrsamkeit ausgezeichnete
Männer hatten, gebrach an
durch
der
Lehre
ihrer
es
nöthigen
Tiefe
einige
Jahrhunderte
und
Bestimmtheit
,
hin-
systematischen
Vollendung. 2.
In
Böhmen
fand
die
zwar nur im Geheimen, aber
Anfang des XV.,
d.
h.
bis
Lehre
der WaldeDser
dem
seit
ihre
Anhänger
Schlüsse des XIII. bis in den
zum Ueberhandnehmen
ununterbrochen fort; die böhmischen Waldenser
des
Husitismus,
verlieren
sich hier-
auf unter den Husiten. 3.
Peter Chelický schöpfte
über die Walgeheimen böhmischen
seine Kenntnisse
denser allem Anscheine nach aus einer
alten
Ueberlieferung und keineswegs erst durch Ankömmlinge der Waldenser nach
Böhmen im J. 1418; kaum mit
(weil er sonst
über diese Ankömmlinge
hinweggegangen wäre). und namentlich jene der Waisen und der Taboriten, in Böhmen zum Vorschein kam und zur Geltung gelangte, eigneten sich die romanischen Waldenser, die mit den Husiten in lebhaftem Verkehr standen, diese Lehre zum grösseren Theile an und begannen in diesem Sinne und nach dem Beispiele der Husiten dogmatische Bücher zu verfassen (1432). 5. Obgleich die Lehre der Waldenser bei der Begründung der Brüderunität im Jahre 1457 unläugbaren Einfluss geübt, allerdings nur durch Vermittlung des Peter Chelický, und obgleich auch im Jahre 1467 bei der Organisirung der Brüderunität ein ungenannter
in seinen Schriften 4.
Seitdem die Lehre
Stillschweigen
der Husiten,
waldensischer Bischof mitgewirkt hatte,
so darf doch nicht verkannt
Lehre und die T und Verwaltung ihrer Kirche anbelangt, selbstständig von den W aldensern unabhängig zu Werke gingen, dass sie sogar vom Anfang an mit dieser Sekte in vielerlei Beziehungen in Widerspruch traten und sich von ihr im Jahre 1491 und 1495 durch ihre Lostrennung werden,
dass die böhm. Brüder
in
Allem,
was
die
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
19
mehr
von Chelický noch
Man
entfernten.
hat nicht die geringste
Waldensern hätten; Herzogs und Zezschwitzs Annahme, als von Prag während seines Aufenthaltes unter den densern von ihnen welche Anleitung erlangt und Spur
dass
davon,
den
bei
je
sie
Belehrung gesucht hätte Bruder Lukas französischen Wal-
heimgebracht,
ent-
behrt jeglichen Grundes.
Dagegen
6.
und
vielleicht
zwar jetzt schon
liegt
der
der
Theil
grössere
dem
Schriften der Waldenser entweder unter
oder
dem der Brüder
abgefasst
dass ein grosser,
klar vor, bisher
bekannten ältesten der Taboriten
Einfluss
ist.
Die Literatur der böhrn. Brüder war im letzten Viertel des XV. und im ersten Viertel des XVI. Jahrhundertes viel reichhaltiger gründlicher und gelehrter, als man gegenwärtig allgemein dafür hält. 7.
In den
Augen der damaligen gelehrten Welt Europas schadete ihnen
besonders der Umstand, dass
böhmisch schrieben; sie
auf die Diction und
viel Fleiss
irgendwo,
man
ja
die
sie
wenig
äussere
in
der
damaligen
genommen,
ihrer literarischen
dass
Werke zu
jedoch erwiederten, dass wenn
Eleganz und äussere Schon aus dieser Bemerkung wird man
Sachen
Schönheit nothwendig sind.
den Geist
sie
sondern meist nur
sogar übel
Form
angewendet haben, worauf so gewiss
lateinisch,
hat ihnen
der
Religion
der Brüder
Literatur
einigermassen
be-
urtheilen können. 8.
Die Bedenken,
welche über
der Waldenser und der Brüder
(v. J.
die Priorität
des Katechismus
1522) geltend gemacht wurden,
lassen sich durch jene Daten, welche Prof. Zezschwitz bekannt waren, nicht beheben. Ich selbst stiess früher auf mehrere ähnliche Katechismen, habe sie jedoch leider nicht beachtet. Um so mehr Aufmerksamkeit wendete ich heuer (Mai 1868) einem in der k. k. Bibliothek in Wien (Manuskript 4557), wieder entdeckten böhm. Katechismus zu, den ich
Hus
selbst zuschreiben möchte, da er auf die Frage
Kirche ?-' die Antwort gibt „Die h zur Seligkeit Auserwählten"
;
und da
in
„Was
ist die hl.
Versammlung aller ihm von der Communion sub
Kirche
ist
die
utraque noch keine Erwähnung geschieht, möchte ich annehmen, dass
seinem Ursprünge nach in die Zeit vor das J. 1414 gehöre. Es scheint mir, als wären manche Fragen und Antworten des Katechismus der Waldenser und der Brüder (v. J. 1522) diesem Katechismus
er
Husens
(sit
venia verbo) wörtlich entnommen. Ich beabsichtige dieses
Schriftdenkmal im Original und
in
treuer lateinischer
nächstens zu veröffentlichen, damit auch
Uebersetzung
auswärtigen Theologen
Urtheil darüber ermöglicht werde.
2*
ein
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
20 9.
Ich halte es nicht für nothwendig auseinander zu legen, wie
Behauptung mancher Gelehrten unserer Zeit war, die dafür Austausch der Lehren zwischen den Waldensern, Taboriten und Brüdern erst um das J. 1489 begonnen habe; denn wir wissen, dass zwischen den Waldensern und den Taboriten schon vor 1432 ein lebhafter Verkehr stattgefunden hat. Demnach wäre es überflüssig, die aus jener Behauptung gezogenen Reirrig
die
hielten, dass der gegenseitige
sultate zu widerlegen.
Nicht weniger
10.
irrig ist
auch die Identificirung der Taboriten
mit den Brüdern. Schon Aeneas Sylvius logische Gelehrsamkeit zu; aber
zwischen ihnen und
den Taboriten
sie
žižkování
nannten,
der ersten Periode
ihrer
hatten
zum Tode
indem
vor gelehrten Theologen wahre Scheu,
und
Lehre durch das Schwert,
mieden,
ängstlich
ihrer Entfaltung (bis
den Unterschied
hervorkehrten
scharf
stets
namentlich von einer Verteidigung
was
gestand den Taboriten theo-
die Brüder, welche
sie
namentlich in
Gregors,
1473)
der
heili-
einfach
gen Schrift glaubten, ohne sich auf Grübeleien einzulassen. Der erste Gelehrte
wirkliche
der Brüderunität
ist
der
Prager Baccalaureus
Prokop aus Neuhaus (1467—1507), den aber unsere Literaturgeschichte bisher kaum kennen gelernt hat.
Naturhistorisch-inalh.
Anwesend
die
am
Secliou
November
1868.
Weiten webe r, Amerling
Herren Mitglieder:
Leonhardi, Novák, Štolba; Crha, Král und Stier ba. v.
9.
als
Gäste die Herren
Walter,
Das ordentliche Mitglied Herr Weitenweber widmete einige Worte der Erinnerung an den am 4. d. M. in Wien verstorbenen Dr.
Moriz Hörners, Vorstand
des
k.
k.
Hof-Mineraliencabinets.
Das ausserordentliche Mitglied Herr Novák besprach das Grundwasser im Allgemeinen und theilte einige, vom Herrn Ingenieur S'tierba an mehreren Brunnen, nächst Prag vor dem Bruskathore, seit längerer Zeit angestellte genaue Messungen nebst den daraus gezogenen hydrologischen Resultaten mit.
Das ausserordentliche Mitglied Herr der vorhergehenden Sektionssitzung
ökonomischen Vortrag über deis fort.
die
(s.
Amerling
setzte
den
in
9 Seite) abgebrochenen natur-
Gegend von Altbunzlau und Bran-
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
21
Was
des Altbunzlauer Terrains
die primitive Flora
adaequat
dem
sandliebenden Pflanzen
die
ist sie
ganz
Terrain;
noch
Portulacca
decandra,
betrifft,
man
findet
die
überall Salsola
so
die Kali,
und Salsola Soda, den kalireichen Wermuth, die alle noch gar nicht hier von irgend welchen Urproducenten und Industriellen benützt Alles liegt brach, die Portulaca, und chinesisch gebeutet wurden. obgleich sie Hamburg und Italien sehr gut in Suppen und Kraut
und
verspeiset, wächst bei
Podbraha ganz
Die Leute nennen
Schweinesalat (svinské
sie
wild
herrlich
zelí),
gedeihend.
obgleich sie auch
den Menschen recht gut als Nahrung dienen kann. Die Salsola Kali und Soda kommen in ungemein grossen ästigen Büschen vor und zwar an allen, selbst den unfruchtbarsten Wegen, wo man im windigen Herbst selbe gar
wie eine Anastatica
oft
hieroch untica
wie das russische Perekati-pole (Gypsophila)
vom Winde
Die Artemisia Absinthium, die der Gottschewer so gut sten weissen Kalisalz
französische
für
in
Arabien,
gejagt sieht.
zum
herrlich-
Laiterien (Milchanstalten) zu
verbrennen weiss, wächst im ganzen Dorfe Písek
bei Altbunzlau an den öffentlichen Wegen, also preisgegeben der schonungslosesten Behandlung der Thiere und Menschen. Der Calamus aromaticus kommt in fast allen
Teichen bei Brandeis vor und zwar ausser dem Terrain
der Elbe und Iser,
wo nur
die
ähnliche
Iris
pseudacorus (Pferde-
kalmus) vorkommt, und zwar an dem Bache der von den Vinoer Bytiny (Plänerkalkplateau) durch die Orte Podolanka,
und Hrazecký mlýn
nach Brandeis
bis
Cvrovic, Popovic
fliest.
und das Mattengegen Verpachtungen an die Mattenstricker von Bakov jedoch geschieht alles das leider nur als gewonnen
In diesen Teichen wird zugleich das Schilfrohr schilf jährlich
an der Iser
Baubbau und
;
nie noch als
geregelter
Abbau,
um
eines jährlichen
Calamus aromaticus ist von der Viehzüchterseite nie noch ein Versuch geschehen, um selben als die aromatische Futteringredienz auch in andere, ja in jedem BezirksOrfce respective Bezirksteiche, statt und nebst Anthoxanthum odoratum Ertrages sicher zu sein
;
ja bezüglich des
der Trockenwiesen anzubauen.
Bemerkenswert!! Cecemin,
dem
ersten
ist
auch die
sogenannten
Iris St.
wächst, und wie die Leute behaupten,
graben und gefressen wird.
germanica, welche auf dem Wenzl's Weinberge häufig (?) häufig von den
Diese Hasen
Hasen aufge-
vom Ceceminberge werden
ganzen Gegend wegen ihres schmackhaften Fleisches sehr gei. e. Ingwerhapen genannt. Uebrigens sind hier die Culturpflanzen Zwiebel und Knoblauch, Saflor und Kran mit
in der
achtet und zázvoroví zajci
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
22 etwas Tuchmacherdisteln weit und breit im
Kenek, Hlavno
zwar bei den Orten:
Abbau und
ordentlichen
Hlavno sudovo, Hla-
Kostelní,
—
Kontepy, Lhota, Ovary, Nedomic, Všetaty
etc. Das Geund Knoblauche den an Arsenik reichen Wasserquellen bei Vrutice, ist besonders Zabo. Kontepy, Hlavno etc. zuzuschreiben, denn das pbytochemische Radical Arsenmethyl oder Kakodyl enthält bekannter Weise latenten
venec,
und
dieser Kakodyl-
deihen
Arsenik
=
Was
Kd die
=
H
C4 Wiesen
Allylreichen Zwiebeln
+
6
As.
werden diese von der Bevölkerung nennen sie saure welche Eriophorum- Arten, i. e. die Wollgräser erbetrifft,
so
selbst in vier Arten eingetheilt. Die schlechtesten
Wiesen und zwar
zeugen. Die mittelmässigen Wiesen nennen sie
Rinderwiesen und
die
(oví louky) bezeichnet. Es ist natürlich, dass abgegränzt
nicht scharf
Pferdewiesen, wegen nennen
guten Wiesen,
vielen Riedgräser (Carexarten). Die
ihrer
besten Wiesen werden
als
die Wiesenunterschiede nur ortsweise
je
Höhen,
nach
sie
Schafwiesen
Böschungen,
und
Vertiefungen
und zeitweiligen Tümpel- und Ueberschwemmungsorten vorkommen. Zu einer näheren Untersuchung der weiten Grossherzoglichen Wälder kam es heuer wegen meiner sehr beschränkten ExcursionsZeit nicht, dennoch aber sei es bemerkt,
anderen Standpunkte stehen,
dass
als vor 5 Jahren,
sie
wo
heuer
ich
durchsuchte. Damals litten sie seit 1809 besonders 1837 bis
1856 durch Bombyx
nacha
u.
N. piniperda
aber auch keine Zeit,
Pini, in
deren Begleitung
erschienen.
um
Heuer sah
als
auf einem
selbe fleissiger
— 1839
u.
1854
Complexglied Mo-
ich fast keine Spur, hatte
nachzuforschen, ob das so theuere Raupensam
•
mein, oder ob die Moderkäfer und Ichneumonen, als gewöhnlich verspä(?) Vertilgung wirksam waren. Zu meinem Leidwesen aber erblickte ich heuer einen ganz anderen Feind diese Wälder verheeren, oder wenigstens im Wachsthume stark zurückhalten und zwar den Hylesinus piniperda und Hylesinus minor. Beide verheerten nebst den Unterstämmen auch noch die obersten Triebe der Kiefern. In Folge dessen sieht man den Waldboden, wo-
tete Naturpolizei hier zu ihrer gänzlichen
hin
man nur
geht, überall mit einer
markröhre
ausgefressener,
keine Zeit,
um
rechen
zu erfahren,
Menge
nadeliger
ob hier
der Endtriebe im August,
abgefallener, in der Holz-
Endtriebe
besäet.
Ich
hatte
vom Forstamte das Zusammen-
oder auch schon April-Fangbäume
nebst ihrer Entrindung im Juni gegen diese Borkenkäfer angewendet
worden
sind.
Bezüglich der hiesigen Waldflora
ist
noch anführungswürdig die
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
23 G-rundspecies oder Grundpflanze,
des sogenannten, hier wie in Prag wohlbekannten David'schen Thees, benannt nach dem einstmaligen Bezirkshauptmarme Ferdinand David, dem zu Ehren es der damalige
Brandeiser Apotheker H. Král so benannte; obgleich schon Dioscorides die heilsamen Wirkungen des Oreoselinum
montanum kannte und man diese
sehr gegen Lungenleiden hervorhob. Im Böhmischen nennt
Pflanze durchwegs Smelhaus und es ist weder ein etymologischer, noch sonst ein bekannter anderer Grund vorhanden, warum diese der Pimpinella saxifraga der Arzneiwirkung nach sehr verwandte Pflanze so benannt wird.
Smel
heisst
zwar eine Wasserpflanze: Butomus um-
bellatus, die
ganze Zusammensetzung des Wortes
wirrt. Dieses
Oreoselinum montanum findet sich sehr häufig und schon
entwickelt in den
Waldungen von Lysa
aber sehr ver-
ist
hinter Sojovic
bis
nach Alt-
Benatek hin, wo das Verbreitungs-Centrale dieser Medizinalpflanze angegeben wird. Nach meiner Untersuchung gedeiht zwar dieses Oreoselinum hier um Lysa ganz vortrefflich, ist aber indessen, wie ich mich später überzeugte, auch selten,
den Altbunzlauer Wäldern, obgleich
in
gleichsam bereits ausgerodet und zwar vermuthlich durch den
Raub, ohne gehörigeren Abbau. Die tiefgehende Wurzel des Oreoselinum dürfte nach dem stark petersilienartigen Geschmack zu schliessen, stärker wirkend sein, als die Blätter selbst obgleich die Allmählichkeit der Wirkung der Blätter ebenfalls ihre guten medizinischen Seiten haben. Ueber den Complex des Oreoselivielen medizinischen
num montanum
erfuhr ich bisher nicht
es Kieferwälder liebt,
viel
Bestimmtes,
ausser dass
zwischen den Kieferwurzeln sehr gedeiht
mit Spartium Scoparium und Pimpinella Saxifrage
und
Hypnum
zwischen
volutinum zusammenwohnt.
Im Houškaer Badeorthaine
ist als
vorzüglich die sehr verbreitete
Gundelrebe ihren
(Glechoma hederacea) mit ihrem reichen Aroma und sonderbaren Blattgallen und sodann die peilmutter-haarige
Lindenschildlaus (Coccus Tiliae)
Gundelreben-Blattgallen weil sie
auch innerlich
hielt
allererst
vielhaarig sind
Milben darin; wohl aber einmal
zu verzeichnen.
argyrothrix
s.
ich
;
für
aber
ich
eine Fliegenmade,
zur Stunde nicht weiss, wie diese
Maden
Pflanzen dürften nebst der Gundelrebe
fand so
entstehen,
dasmophor eigentlich von der Natur bestimmt die
Die
Milbenhabitationen,
sind.
Circaea
bisher
dass
noch
nie
ich bis
wozu
sie
Als Complexlutetiana
unter-
halb der manigfalltigen Büsche des Feldahorns (Acer campestre),
der
Rainweide (Ligustrum vulgare), der Ulme, der Hagebutten und des Hagedorns anzuführen
sein,
jedoch
die
Ulme und
Feldrüster in
einem
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
24
unangenehm vermilbten Zustande, dass ich ihn gleichstellen muss den gewöhnlichen Strauch- und Pflanzenvermilbungen, die ich
derartig
den Volksbelustigungsorten bei Prag wie z. B. in der Scharka, im Stern, in den Krer Hainpartien stets angetroffen und in einem etwas grösseren Aufsatze des Centralblattes für Landes- und ForstKultur 1862 besprochen habe. in
In den
Houskaer-Gebüschen fand ich wider Erwarten (weil in Gegend) aut Ulmus und Acer campestre die
wasserreichen
einer
der
Ursache
Verkorkung
rissigen
Zweige
vieler
und
selbst
ganzer Gebüsche, sodann eine eigene Art grosser Beutelchen, während ich bisher nur die Bursifex foliorum Aceris campestris (Bursif.
kannte. Diese Bursulen sind 4
— 5mal
grösser
Babykae?)
als jene gewöhnlichen,
und meist viel seltener an Zahl als jene ja ich wo beide Milbenarten durcheinander gemengt waren« so dass eine und dieselbe Bursule von zweierlei Milbenspezies bewohnt und hervorgebracht waren. Mit grosser Freude aber erfüllte mich die endliche Entdeckung der Ursachen der Entstehung der rissigen Verkorkungen der einzelnen Zweige der Feldrüster. Wohl könnte man glauben, dass die korkigen Exemplare eigene Varietäten der gewöhnlichen Rüster, und werden
fast nie roth
;
fand auch Rüsterbüsche,
selbst der
buschigen Ulme sind, doch jetzt findet
Ursache und zwar zwischen
man
den Blattstielansätzen,
unteren fersenartig verdickten und ausgebreiteten stiels,
stets bald die
das
heisst
der gewöhnlich eine schlafende Knospe umfasst.
nämlich die Knospe von
dem
eine schwarzliche schmierische
Haarmasse und
Befreit
man
so sieht
Blattstielferschen, in
dem
des Blatt-
Theiie
sehr
dieser
man bald viele
pbokenartige weisse Milbenlarven nebst Milbeneiern und oft auch mit rasch herumlaufenden Milben-Imaginen.
Diese TMerchen
wie gewöhnlich in anderen erwiesenen Fällen epidermis, und die darunterliegende
ätzend
Parencliym-Ma
nun wirken
auf die Zweig-
deren Zellen-
sse,
wände chemisch zur Korksäure werden, reihenweise nach den geätzten Fusstapfen wuchern und so jenen auffallenden Rindenzustand der
Ulme
und Rüster bewirken. Diese als richtig erprobte Entstehungsweise der Korkmasse dürfte vielleicht den s p a n s ch e n Naturforschern eine i
Veranlassung geben, damit
Korkeiche
sie
näher bezüglich
die Entstehungsweise des
ihres
Korks der
physiokratisohen Komplexes, be-
sonders der Milben (Acarus) prüfen und so die bisher für
Rindenzustand angesehene Korkbiidung vielmehr
als ein
gesunden
Milbenprodukt
bestätigen könnten. Tch benannte diese
neue Milbénart der Ulmen und Rüster Sub-
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
25
Am. und werde seiner
erator Babycae
Zeit trachten, selbe auch mit
mikroscopischen Zeichnungen, so wie nicht minder jene des Bursifex
major zu begleiten. Dass auch der Mehldorn (Crataegus Oxyacantha) hier in dem Houškaer Badeort - Haine sehr häufig fast alle Blätter mit der Milbenart Craspedoneus Oxyacanthae belästigt, und folglich fast alle Blätter
mit klein eingerollten Rändern verunstaltet,
bei berührt sein.
Was nun stand
wesen sind eine Art
Thierreich
nur neben-
physiokratischen Complexgegen-
als
ökonomischen Rücksichten nur der hier
M u s ch e 1-Thiere,
sehr häufigen
besonders der
in
das
so will ich aus
betrifft,
soll
*).
der F r ö s eh e, Krebse und F s ch e Schleihen, erwähnen. Auch diese Art der Naturi
hier fast gar nicht benutzt
Muschelthieren mästet
und verwerthet,
um
Abbau oder Abzucht genommen.
geregelten
man wohl
so weniger
Mit
den
allgemein entlang der Eibe die Gänse
und Enten, aber niemand dachte bisher an ihre nach Procenten d. h. dasmologisch geregelte Abzucht, was bisher selbst bei den Perltragenden Muscheln in der Votava nicht geschieht und doch wohl geschehen
sollte.
Auch die hiesigen Houškaer-Krebse werden nicht besser tractirt. Jedermann aus dem durchwegs armen Pisekvolke bei Altbunzlau denkt aufs Erhaschen, Niemand an Pflege und Abzucht. Niemand denkt an Verwerthung der Frosch- und Schnecken-Procente für Krebse Niemand denkt an Krebszuchtabtheiluugen und kurz gesagt, Menschen Jung und Alt, Vieh und Geflügel alles wirkt zusammen, um das hiesige Wasserleben nur recht in beständiger Unruhe zu erhalten. So nun kann hier kein Gedeihen, kein Segen sein, obgleich schon die Schule mit ihrer künftig mehr naturökonomischen und physiokratischen Anweisung der Schulkinder Vortreffliches in dieser Hinsicht leisten könnte, indem hiedurcn, wenn schon in Brandeis und Altbunzlau eine ;
.
wohleingerichtete physiokratische Station wäre, die Necessaristen
z.
B.
besonders aber Oekonomen Lehrer ungemein viel für ihre 2 4 Augen durch die Hunderte von scharfsinnigen Kinderaugen, Kinderhänden und Kinder füssen erhalten würden, so dass täglich aus Nahe und Weite kommend, alle nöthigen Aerzte. Beamte,
Industrielle,
Förster,
,
—
betreffenden Nachrichten in Quellen, s
)
z.
B.
über den jedesmaligen Wasserstand
Brunnen und Kellern, über
alle
phaenologischen Zeichen
Ich gedachte gleich im Anfange der silherhaarigen schönen Schildläuse der hiesigen Linden (Coccus
deren Knospen meist von Kränzen umgeben werden. Unter der Loupe ist dieser Thierhärchen ausnehmend schön.
argyrothrix),
dieser schönen grünlichen Thierchen
das perlmutferartig schillernde Spiel
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
26 an Pflanzen und Thieren,
selbst
meteorologischen
alle
Nachrichten
man endlich bei Haus-, Hof- und Gartenein-
erhalten würden. Ja würde
für die Stationsberichte
den Schulen eine physiokratische richtung' treffen, was ungemein wohlfeil geschieht und nur der betriebsamen Hände des Lehrers und durch ihn der Kinder bedarf, so hätten
wir
behufs
physiokratischer
Stations-Errichtungen
segenvollsten Zukunftszustände möglichst angebahnt.
naturökonomischen
Dünger- und Bettelfrage
der
eine
Ja es darf der nicht
vergessen
werden, denn zu meiner grossen Freude fand ich inBrandeis und Altbunzlau unter den Kindern der ärmeren Menschenklasse den
Gebrauch
ein-
Mädchen mit Körben und kleinen Schaufeln alle hiesigen weitschichtigen Wiesen- uud Viehweiden durchstreifen, um geführt, dass kleine
die Kuhfladen
sorgsam für Fabriks- und Missbeetzwecke zu sammeln,
obgleich es nothwendig wäre,
auch
die Manipulation
auf
den Men-
schenkoth unter den Brückenbögen und in den Gassen auszudehnen,
woraus sich ein nicht gar geringer Erwerbszweig der Oekonomie wie in
China bilden würde. In ganz China ist dieses
Düngersammeln
ja die
bereiteten Düngerziegeln
sind dort
haften
Depot-
geworden.
und
dem vollkommen-
in
aus geknotetem Thon
sten Betriebe vorhanden,
Detailhandels
der Gegenstand für
schwungund Landleute
Gärtner
alle
oder Mergel
eines
In Peking, Nanking, Kuang-tong-Ceu-fu etc. erblickt
auf den Strassen
fast
der Gassen
gar keine Verunreinigung
das Uriniren und Misten der Pferde und des Viehes überhaupt sogleich fangen die Fiaker
den Excremente die
und sonstigen Fuhrleute
in gehörig zugestellten
sanitären Ursachen sehr angezeigt,
;
denn
die frisch fallen-
Gefässe auf, stellen selbe in
Winkel der Gassen und von hier bringt
die gehörigen Treibhausanstalten fort.
man
durch
sie
Auch
dass
der
einmal
Sammelmann
uns
bei
wäre
es
in
aus
schon ein besserer
Zustand der National- Wi rthschaft angebahnt
wäre. Wir
würden zu unserer Freude nicht ein Gebäude nur, eine FerdinandsKaserne z. B. in Karolinenthal nach der Liernur'schen Methode versucht sehen, sondern alle Gebäude und in allen Städten und Orten, wo fast durchwegs der Sinn bisher für diese naturökonomische Fragenlösung mangelt, ja eben gerade in Prag und in den Dörfern, welche zu den Füssen der Metropole Michle, Nusle,
weiter
Pankraz
anzüglich
der
etc.
etc.,
herrlichen
selbst liegen
Pariser
Champignonerien, nach den Gemüse- und nach
z.
B. in Vršovic,
wobei wir das Lamento nicht noch Fraiserien,
Tartouflerien,
Obstgärten von Montreuil,
den Pariser Ratiér- und Savonage-Etablissement
d.
i.
Ratten-
--
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
27
und Seifenwasserindustrien. nicht nach den Vierländern bei Hamburg Planitz etc. ausdehnen wollen, weil man doch endlich weiss, dass auch bei uns Einsicht, Betriebsamkeit und somit auch, der unausbleibliche Wohlstand des Volkes über kurz und lang
Erfurt,
ganz phjsiokra tisch wohlbestellt sich einfinden werden.
Philologische
Anwesend
die
am
Section
Herren Mitglieder:
Vrátko, Beneš, Tieftrunk; Herr
Karl
Erben
Jaromír
November
16.
als
Erben, Wenzig, Hattala, Gast Herr Crha.
erstattete
einen
umständlicheren
Bericht über ein erst in neuerer Zeit entdecktes altrussisches Gedicht
dem XIV Jahrhundert, welches den von dem Moskauer Gross testen Demetrius Iwanowitsch und seinem Bruder Wladimir Andre jewitsch in Verbindung mit anderen russischen und lithauischen Fürsten aus
über den Tataren-Chan Mamai tenen vollständigen Sieg
Gedichte
über Igor's
der Schlacht
in
auf der
jenseits des Donflusses
zum Gegenstande
der Komposition und poetischen Behandlung auffallende Verwandtschaft besitzt.
die
andere
dem bekannten
gegen die Polovzer des Gegenstandes
Das Gedicht
schiedenen Handschriften, deren eine, aus
gefunden wurde,
September 1380
8
hat und mit
verunglückten Feldzug
vom Archimandriten Variam im
am
sogenannten Kuliker Steppe erfoch-
existirt in zwei ver-
dem XV
Jahrh. stammend,
Belozer'schen Kloster
aber, aus
Undolskij's Bibliothek sich befindet.
Da
in
eine
dem XV II
des
hl.
Jahrh.,
Kyrill
in
Hrn.
jedoch beide Texte sehr bedeu-
so unternahm der in der slavischen Welt rühmlichst bekannte russische Gelehrte Herr J. J. Sreznevskij
tend von einander abweichen,
eine kritische Bearbeitung derselben zu einem Ganzen,
den Abhandlungen der
welche er in
Akademie der Wissenschaften zu St. Petersburg im Jahre 1858 unter dem Titel „Zadonšina" veröffentlichte. Der Vortragende las das Gedicht in einer von ihm verfassten böhmischen Uebersetzung vor und machte auf mehr als dreissig kais.
russ.
zum Gedichte
aufmerksam. Bei dieser Gelegenheit theilte er auch seine hier nachfolgende Forschung über- die in Russland seit dem höchsten Alterthume bestandene Brüderschaft russischer Dichter und Sänger mit, welche auf den Höfen
paralelle Stellen
desselben
Igor's
russischer Fürsten ihren Sitz hatte, die merkwürdigsten Begebenheiten ihres
Vaterlandes
nach
gewissen
althergebrachten Mustern
besang,
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
28
und aus welcher auch
Sänger des Igor und der Zadonšina
die beiden
hervorgingen.
Pvec Igorv
tím,
poátku zpvu
obraci se hned na
jako by se
nimi chtl
s
Igorovu oslaviti písni na
zpsob
tohoto k bra-
nešastnou výpravu starobylých? A v písni samé
poraditi,
písní
mají-li
ješt nkolikráte k nim promlouvá. .,Ponmež tedy, bratí," praví na jednom míst, „tuto povst od starého Vladimíra až do nynjšího Igora" atci., a na konci, kdež vypravuje, kterak Rusové z návratu
my: „Zpívej mež pvec Zádonštiny vnuje poátek zpvu
Igorova se radujíce zpívali, pobá dá týchž bratí:
Též
Sláva Igorovi" atd.
i
bratím, promlouvaje vystupme na bratí a pátelé synové svého
plnoní
.
.
i
velikému
knížeti
Bojana, v
mst
hory Kyjovské
že
sejdeme
se, .
.
.
Kyjov zkušeného
toho ze všeho patrno,
bratí, v krajinu ..
.
.
ruští, složme slovo k slovu. .. zvelebme vštího pochvalu.
tmi
A dodává:
hudce'' atd.
písnmi ihusslnými
oslavím
Z
vzdejme
„Pojme,
k nim:
.
i
slovy pána ruského
„Já pak
D.
atd.
I."
pátely a syny ruskými se
bratry,
míní ruští pvcové, kteí majíce mezi sebou jakési bratrstvo ili pá-
asem se scházejíce skládali písn své dle jistých s prvodem hudby je zpívali. Jaké pak ostatn bylo pveckého bratrstva, lze ponkud poznati z podobných
telský spolek a
vzor
starých
ziízení tohoto
a
spolk pveckých,
mli a snad potud ješt mají Rusv, erkesové. Karamzin a po
jež do nedávná
sousedé
bJižší a starodávní
Lutkov v lánku svém o zpvu Igorov vypravuje o nich toto „Pvci Kabardských erkes jmenují se Kogjako. Jsou
nej-
nm
:
eni
v
mže
bratrstva
nejmén po
ostatn každý,
kdo se
šesti
Panovníky
osobách.
zrodil s
umní
darem
spol-
vyjímajíc,
básnického,
do
takového bratrstva vstoupiti. lenové jeho osvobozeni jsou ode všech povinností zemských,
neprovozují žádného emesla,
žádných zbraní, a požívají po celém Kavkaze, kmene svého, úplné bezpenosti. Obsah
zpv
jiným
v
oslavování
dležitých
píbh
v bitvách zvlášt vynikal udatností
buzní zemelého povolají
bratrstva
ano
ani orby, nenosí
mezi
i
pedevším Když nkdo
jich záleží
vlastenských.
svou,
tehdy
pvcv,
Smluvivše se vespolek o den té slavnosti,
nepátely
aby
po
smrti jeho
oslavili
poptávají
se
jeho
pvci u
píiny. lidí
hodnovrných, které znamenité skutky nebožtík vykonal, a zatím co píbuzní iní pípravy k slavnosti památky jeho, složí pvci spolen chvalozpv. V uritý den vystrojí se hostina, a jakmile hosté nápoji silnými se rozjaí, ponou pvci pod šírým nebem u prosted velikého množství poslucha svj oslavný zpv. V odmnu za to dostávají
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
29
obyejn nkolik se
když
ale jen tehdáž,
ovcí,
co zpívali, srovnává
to,
pravdou."
s
tmito pvci erkeskými a pvci
Rozdíl mezi
v Igoru a v Zádonštin keští
mli povahu
více
ped
opvujíce k objednání a
soukromou,
mzdy skutky hrdinské osob domácích po ruští oslavovali
knížat, a
zpvy
pedevším
svými znamenité
panujících
ruskými,
jakož
nás pedstupují, jest ten, že pvci er-
píbhy
a
z jisté
pvcové rekovné iuy svých
smrti jich;
ale tito
knížat Kyjovských a pozdji Moskov-
ských, a to ješt za jich života. Bylí to spolek pvc veejných, kteí znajíce vznešené povolání své a chtíce sob v národ zachovati
zpv
vážnost, neskládali
vc lo-li
svých než toliko po bedlivém uvážení,
Dolíuje toho v Igoru poátek:
oslavy takové dstojná.
jest-li
„Neby-
by nám, bratí, slušné,
abychom" atd., a v Zádonštin místo nám, bratí, poít vypravovati písnmi" atd. Jakou
podobné:
„Lépe
dležitost
mly asu
Rusv,
ale
i
jich a jak
mocn
uvrhnme hoe na
nejen
dojímaly
zvstují v Zádonštin
jichž se týkaly,
„obradujme zemi Ruskou, tarskou) atd. Však.
zpvy
svého
nepátel,
i
slova:
východní"
krajinu
(ta-
také Rusové rmoutili se pro potupu svou, když
moe zpvem
„krásné panny Gótské" na
behu
„vk bsv",
Plavecké nad výpravou Igorovou.
totiž vítzství
Siného
oslavovaly
Velmi
k tomu se podobá, že pvcové ruští mli jisté estné místo pi dvoe knížecím a odtud také své opatení; neb jisté jest, že Bojan, slavný ruských, byl pítelem a rádcem knížete hudec Kyjovský, ideál Týž Bojan narodil se okolo Všeslava, syna Betislavova (f 1101). léta 1020, jakož z toho vychází, že rok 1068 pipadal v sedmý jeho vk (7 7). Pozdjší pvcové ruští nazývali jej „vštím" a pokládali za vnuka Velesova, boha zpvných pastýv; sebe pak sami jme-
pvc
X
novali
vnuky Bojanovými,
básnického.
vypravuje o
Pvec Igorv
nm,
se myslí po lese,
chtíce tím
nazývá Bojana
že „když
„slavíkem
komu chtl píse
tak jako šerý vlk
božský
naznaiti
po
složiti,
zemi,
pvod umní
starého
jako
asu" a
tehdy rozbíhal sivý
orel
pod
píse knížatm ruským, „vští prsty své vzkládalna živé struny, a ty pak samy knížatm rokotaly slávu." V Zádonštin pak nápodobn praví se, že „vští Bojan, vzkládaje své zlaté oblaky;" že zpívaje
pl slávu ruským knížatm, oslavuje jich písnmi a huselnými bujnými slovy." Která to knížata oslavoval, v tom ty dva zpvy ponkud od sebe se rozcházejí: zpv o Igorovi jmenuje prsty na živé struny,
jen Jaroslava, syna Vladimírova z
Rogndy
(f
1054), udatného Msti-
slava, téhož Jaroslava bratra vlastního (f 1036), a
syna Svatoslavova,
kníže Tmutorokanské (f 1079),
krásného Romana,
samé souasníky
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
30
tém
Zádonština pak vyítá všecky panovníky ruské, od Rurika poínajíc až po nadeeného Jaroslava, syna Vladimírova. Ale odpor tento zmizí, když slova Zádonštiny pojmou se tak, že Bojan
Bojanovy
;
ve svých zpvích o knížatech sebe cích až po Rurika, jakož
dešlá knížata ruská „od
mluv
i
souvkých mluvil také
o jich
ped-
pvec Igorv nápodobn zpomíná na pe-
starého Vladimíra
až po nynjšího Igora," Z plod vštího ducha Bojanova nyní nemoudré prpovdi ili písloví, totiž: „Ani
pochvalné o nich.
známe než
dv
toliko
by
chytrému, ani hbitému,
i
jako pták hbitý byl, nelze minouti soudu
„Téžko-t hlav krom plecí, zle-t tlu krom hlavy." Ale zpsob jeho básnní jasn' naznauje pvec Igorv píklady tmito: „Boue nezanesla sokol pes pole široká kavky stádn bží k Donu velikému. Kon ehcí za Sulou; zní sláva v Kyjov; trouby troubí v Novohrad; stojí prapory v Putivli." Ano není poa druhé:
božího;"
;
zpvy nadeené, ale mnohé z prostonároddum a p. složeny byly dle zpVyznávat pvec Igorv sám, že „starými slovesy" t.
chybnosti, že nejen oba
i
ních tak nazvaných „bylin" ruských,
sobu Bojanova.
zpsobem písn
povst o výprav Igorov, a že chce pitom jíti „stopou Bojanovou.' Z ehož patrno jest, že za jeho asu byly ješt v pamti zpvy Bojanovy, sic by jich nebyl mohl nápodobiti; z kterýchžto vzorv pímo nepímo pozdjší skladatelé po stoletích vždy ješt tžili tím zpsobem, že místa jich nejoblíbenjší, starobylé chce poíti 4
i
slova, obrazy
O
i
obraty
sob
zachování starých tchto
peovala
z
bratrstva
úadu
pvc
ano
i
v
pro
protkávajíce jimi plody své.
pamti svj
po mnohá století prospch nadeená
lidské
vlastní
prostedku vyšel také pozdji pvec Zádonštiny. tom však pozorovati sluší, že oba tito skladatelé,
pvec Igorv,
Pi
svého,
pisvojovali,
vzor
a
ruských,
dv st
z jichžto
léta
1178
let
velebíce
Bojana jakožto vzor básnického vzletu, zárove jaksi uznávají za potebné ohraditi se proti jeho básnickému upílišení na újmu skutené pravdy. „Ale teba jest," praví pvec Igorv, „tu píse poíti podlé toho, co se
Bojanova."
asu tohoto skuten pihodilo, a nikoli A podobn praví skladatel Zádonštiny,
podlé že
zamyšlení
bratím
sluší,
vnuky svatého velikého knížete Vladimíra Kyjovského oslavovati „podlé jich
skutkv
i
podlé pravdivých
píbhv,"
a nevtrhovati se myslí
Z ohrazení tohoto lze souditi, že i v Ruších, práv tak jakož výše o pvcích erkeských oznámeno, jedno z hlavních pravidel bratrstva pveckého bylo, aby ve svých skladbách, pokud se dotýkají skutených píbhv, písn šetili pravdy. Avšak mýlil by se velmi, kdo by se domníval, že by pvcové po zemích, jako
totiž inil Bojan.
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
31 za vnuky
ruští, vydávajíce se
božský ideál již
v šestém
ježto
umní
tedy
století,
pl
tisíce
pozdji nazvána Ruskou,
jakož o pvcích erkeských
zbranmi nikterak
pvcové
národy bylo jich šetíno, pro jich
mli
odpovdli
Slované,"
kteí nápodobn,
svému umní,
se jen
vládcové
to proto, že
„bohm
v zemi,
byli
slovanští
se
užívali
mezi nepátelskými
i
milé" povolání. Spisovatelé
že léta 590 Rekové zajali ti cizince, kteí
Císa
husle.
Bojanem,
slovanští,
Tehdejší
nezacházeli.
byzantští totiž vypravují,
:
ped
let
eeno, vnujíce
k cizím mocnostem, a
jich za posly
místo zbraní
potomky Bojanovy a etice jej za nho mli svj pvod a poátek
ili
svého, teprv od
cizinci,
otázal
se
kdoby
jich,
byli?
„a žijeme na nejzazším konci
„Jsme
moe
zá-
Chán Avarský dary, žádaje od nich pomoci válené proti Rekm. Naši starší pijali dary, ale poslali nás k chánovi s omluvou, že pro velikou vzdálenost jemu žádné pomoci dáti nemohou. Na cest byli jsme patnáct msíc. Chán nehled na poslal našim starším
padního.
My pak
posvátnost osob poslaneckých, do vlasti naší nás nepropustil. uživše vhodné píležitosti, prchli jsme do Thracie. cházeti neumíme,
žádného
železa,
nébrž hrajeme jen
my
a
v míru a pokoji." Císa
zrstu
i
vrátiti
do
cházeli,
síle,
neznajíce divil
války
vlasti své.
nazvané, jehož
a
se dvtipnosti
vyastoval je a dal jim
— Moe
nemohlo žádné
hradu, kdežto
,
jiné býti
V
na huslích.
tch
píležitost,
moe
nejzazší konec piléhá skuten práv onoho asu,
se
tito
Varjažské,
za-
naší není
hudbu, a jich
aby
západní, odkud než
zemi
milujíce lidí
zbranmi
Se
žijeme
vysokému mohli na-
Slované pinyní Baltické
k území severního Novodle
svdectví Nestorova,
prvé nežli se tam usadili Varjahové, pebývali Slované. Tmi také pveckými bratrstvy na Rusi, kteréžto až do prasta-
as
pohanských dosahovaly, a jich pstováním umní pveckého dle starobylých vzor vysvtluje se, že ješt na konci vku XII v .asech kesanských pvec Igorv do skladby své pijímal jména starých boh slovanských i jiné pohanské pomysly; kterýžto však rých
zvyk,
co
kesanské váme
se s
se
této
stránky dotýe, potom
znenáhla
psobením
pominul, a již v Zádonštin na konci XIV niím, co by zjevn páchnulo pohanstvím.
vku
víry
nepotká-
:
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
32
Philosophische
Anwesend
Beneš; und Dr.
am
Seclioii
upr,
Hanuš, Dastich,
Herren Mitglieder:
die
November
23.
Gast Herr Crha.
als
Hanuš
angekündigten Vortrag über den Te u-
hielt seinen
fel in den böhmischen Sprichwörtern als
zur Philo-
einen Beitrag
sophie der Bösen. Der Vortrag
lautete wie folgt
Jest-li že je
filosofie
na
založena
té
innosti
duševní,
již
vytíbení tušení a pedstavování našeho jakož pro tíbe konen vytíbení pojm svých a pohled jmenujeme, tož je zásluhou ní
zajisté též
ábel
a
vyjasnní a protíbení pojmu zla, prostonárodn
ert
a
jmenovaného.
Nechceme
tu však se dáti
straktního pojmu pohledu na
zlo,
zla,
do protíbení filosofického neb ab-
pontí a
než do konkrétního a historického
ústech lidu, hlavn
jak býval v
v píslovích
e-
^koslovanských. Starodávné výrazy, íkadla, poekadla a písloví chototiž v podob pojm a vt sama v sob pohledy národní vají na
zlo,
odkud pochází a
v
em
pozstává:
ba,
byla-li
djiny Znamenité
a povstání zla.
Pohledy
své ua pírodu a na
a tudíž
i
spoádána
by
vzdlanosti
postupu asového, obsahovala by déjinstvo
dle
lidu
je však to, že podmtnost lidského vdomí i subjektivnost lidského pedstavování, rovnž jak praktická její ást t. j. lidské sobectví i egoismus opaným zpsobem si rodí pojmy dobra a zla.
utvouje
si
lovk hlavn
jemnosti: naopak
t.
lovenstvo, co se týká dobra, vlastní píjemnosti neb nepí-
ale to, co zove
zlo, nepokládá
vlastní obrazotvorností a
též povstalé ze své
i
dle
ze své
psobnosti, než naopak mívá zlo za povstalé
lovk
j.
Zima,
nehledá zlo v
mráz,
tma,
sob,
nemoc a
obyejn
vlastní vle
vnjších
z
zevn sebe. vbec vše, co
co tak"
píin
než
vcn
je lidu
nemilé
pomr,
a
škodlivé
povstává tak
vstává to v
pírod, co je lovku milé a užitené, k. p. teplo, vláha pece sobectví lidské uzavíralo již v pradávných dobách,
a svtlo: a
že
stává
mocností zlých
a to v hojnjší
dobré. ale o
dobe zákonit
míe
a
lovenstvu
a jakosti nežli
si
z
obzvlášt
utvoilo
pohledy
jako po-
nepíznivých, na mocnosti
O an gel ich k. p. zmiují se málokdy písloví, tím hojnji ertu. ím vším chudák ert je v živobytí pospolitém vinen!
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
33 I zlo,
a
patrn subjektivné, jako
neuznává
p.
nevzdlaný,
lid
že
je evnivost, nenávist, škodolibost,
jsou
pvodu
vnitního,
lovkem
samým utvoené, než mudruje, že lovk, jsa pírodou i pvodem dobrý a ob tovný, vnjšími mocnostmi, nech jsou již erty
ábly
nebo
zlým
a
jmenovány, tudíž podvodem jich a nátlakem
stane
se
sobeckým.
Býval prý
lovk pvodn dobrým
rozšafným,
a
jak
vy-
Peršanv, ale kdesi a kdysi njaká ženská, svedená, sndla kousek jablka a podala ostatek muži:
pravují již báje starých
áblem
a ejhle, povstalo vše zlé; byl nevinen! Ale nastojte:
lovk,
ert to spískala lovk sám v sob ert nebyl trestán, než nevinný
neb ert byl ponechán, by
pokoušel
i
jiných
až
vky
se
vkv
skoní. Záhodno bude tudíž snad, pokusiti se o seznání djinstva erta: djinstva zla, jež bývalo a podnes jest v prostonárod-
ním domnní lidském. K tomu djinstvu pivede nás nejprve a nejlépe
koenozpyt
ili
všeho
jmen
ethymologie
ertu,
jež se dávají
všech,
tomu pvodci
zla.
Škoda, že pvodní smysl slov:
sám není
jasný,
jiným, než velmi
pvodní a
a
dobr
(jak uzavírati lze ze
smyslným
a
slov:
dobro
zel,
kiv
významem, jakýmž
a
zlo
prav) nebude
a
všechna
se honosí
prastará slova. Dobra a zla v našem duševním smyslu ne-
bylo zajisté v
zlo nebylo nic ist reálního, nco pomrného, co se totiž
pvodní dávnovkosti,
ist vcného,
bezpochyby
než
nehodilo k nemu,
nho dno
co bylo
neb škodlivo
spolenosti
bud pirozeným zpsobem, k. p. jako rodinou, národem, bu násilným zpsobem, jako dobýváním a podmanním, tož bylo zlo vše to, co se píilo zvyku na-v-yk-u (koen uk v uení a uch- o, posl-uš-ný, poslúchati, sluha), nebo se píilo rozkazu panovníka (kázati, u-kazovati, káze, kaziti). Co se však nepi ilo rozkazm anebo pírod, to se stalo (dobrým) mravem, mravným. Slovo nrav-b,
Když
se
pak utvoily spolky a
1
a to
mrav není bohužel jasné co do koene svého. Než nejmocnjší panovník a kazatel pvodního lovenstva byla
píroda, ponvadž
spravovati: nebylo
t.
dle
rozkazu jejího
lze žíti k.
p. vlete
ve dne, za svtla tak, jako v noci. ve
tm;
chovati, jak se choval muž, a mladíku taktéž
jednou
a
jednomu
Sitzungsberichte.
III.
dobro, to bylo
vždy
nutno
bylo se
tak, jako žilo se v
jindy
nebylo lze jako
žen
starci.
zim, tak se
Co
a jinému zlo.
3
bylo
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
34
zpsobem
ped oima pvodního užitenou a škodlivou dobu nebo v dobu dobrou a zlou a to tak, že nco v ní se ukazovalo za vždy dobré, jako na p. ovce, a nco za vždy zlé, jako na p. vlk; kdežto opt mnohá vc neb mnohý zjev jednou a jednomu byl užitený i dobrý, jindy však a jinému, budiž to již Píroda
se tím
lovenstva vbec
rozpadávala
a jednotlivce zvláš v
jednotlivec neb jednotlivý národ, se zjevil zlým.
Provedený
i
dualismus
svrchovaný
nebyl tudíž
nikde
pvodním
jich
Ahuro-mazdao
jim
asv
pouhého,
než
bies v
latinští
kronikái v
nebo
vyuují, není výhradní:
titéž
dualismus
I
kronikái
Prove Radegast deus
Sivá dea Polaborum et zárove že znali Polabané Tri-glava. Za a
národ
mluvovda
indoevropských,
a msíc,
Není jak se
zajisté nutno,
psobí
nebe
na tóv
na zem
bh
—
klíny,
píinu,
na psobi-
,
(xvQiog ánavtcov).
rozvážíme,
jestliže
a z
oblak pi jak celá
ní
pí-
zasnoubení a zúrodnní jar-
vž
(stelami,
a
stavly, která zasahovala až k pou-
bh
se ukazoval jelikož se
mei)
koulemi k zemi
zpsobem: nejvichicí, jež oblaka
tvernásobným
vichrem
tla a všeho bohatství dotýkala,
blesky
nej-
vycházely a zacházely,
novonarozenými dtmi,
bouky
shánly a je ve hému nebi, t. j. ráji, pak nad tou pepevnou stavbou, nými
mžeme,
starožitnosti
&r]uiovQyóv
lidské z ráje
nové své
prve byl pohnutým vzduchem,
meny,
in
—
dešti.
Jevíval se však
(hrady, báby)
však bráti
jisto
stála
Obotritorum," a
terrae
všehomíra
hledati
spojily s
roda napnuta byla oekávajíc
nými blesky a
zárove
Aldenburgensis
na nás, jak dle náhledu starých pi bouce
otvíralo, jak duše aby se
lítaly,
Polabských
u
že
tvrdí,
deus
vrjg ccGTQa7crjg
co pána
daleko toho
hrza bouky
(ráj)
bouky.
a
blesku, na toho hledli
tele
hy
Cemobozích
a
jak to jich
ponvadž u stav
zvykli se národové: avšak
o
podízených
vyuuje, tudíž též u Slovan, mezi všemi bohy
bh povtí
ctn byl Na slunce
více
se sbory
Blbo z ich
u Slovan jakási božská trojice:
že u všech
em ob
a
(bojasv) nebyli výsledek náboženství
Zarathustra.
filosofie
Slovan, jak jemu
hy
náboženstvím, a to ani u Peršan, nebo
A gro-m aj nius
a jich
(divasv) a
i roztídní
bájeslovný
blbo
všech bytostí v dobrobohy a zlobohy nebo
a jal se
prorážeje
padajícími,
již ji ji
i
bouky ráje,
troskotati i
co rozzloben
sv-
sídla to s
ráje
pioruny,
t.
vyslaj.
ka-
kteroužto stelbou a háze-
ním povstával rachot strašný, hrom a hromobití, naež krev ranných roztkala na zemi co úrodný déš.
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
35
Není žádné pochybnosti,
bh
tvernásobný hnvivý
tento
že
bouky, mimo jiná jména míval již v pohanství jméno — erta i pvodn Kirta, Krta, t. j. pvodn rýpala, jenž všechno rozryje, rozdrobuje. Koen slova je kar, ar, rýti, dliti, jako slova krtati,
ára, krt-ek, arto-ryj-ski, krát
(mal-ý), krájeti tolik
co árka,
rypák kance,
rt,
(st. slov.
litera,
léma
rtorýje
(362). I
rtomar
z
krtek (Mikl.
je též osobní jméno,
které (L. T. Mährens, 410)
jména
znají
eská
rtorýje
a
rita
dva rázy), krát-ký
lex.
st. slov.
ort, rumunsky
1123) dokazují.
dokazují desky Moravské,
jako
rta
Jakuba
regesta
trta
neb
rtati, árati,
slov.
st.
erti,
slov.
st.
ert
rbtati
=
(dva-krát
kraj ati), krajina,
z
722)
(str.
co místní jméno,
Boutova, vedle znají jméno Vi-
kdežto slavná pol-
ská rodina podnes jménem arto-ryi-ski se honosí. Staroeská jména
Kreteš, Krtina, Krtkov, Kriti
místní zní též (str.
Potvrzují toho
aby ert mohl sedí
a
Krty
a
p.
745. Erben).
ert
s
písloví
i
duší
nebo arodjnice, kdo hodí
me,
ku p.
a báje,
odletti" (musejn. 1853.,
nž
487,).
„povstane
V
vítr,
každé vichici
do vichice, zabije je
(nž
bouku). arodjnice jezdívají na kozlích, kocourech, na chvošatech na Babí horu, na Lysou horu, aby ertu inily poklonu, s ním tancovaly, necudnosti tropily (arodjnice i báby jsou pvodn „báby" i boulivá oblaka, jež dle podoby pojmenována bývala jako kozel, kocour, chvoš a p. „kozel mne tam
je tu co
blesk, jenž rozráží
nesl", dí písloví podnes.)
báby
Tyto vstávají,
v
n
lítají,
bude bouka,
vniká,
je pojímá.
vysokému, „báby" popijdou nahoe k ertu, k blesku, jenž bájích nosí ert kámen na stánek svj,
pohybují se k nebi až
V
jako hodil kámen, sloup, rozdrtný na tré
zaal
zpívati,
práv
jak piorim padal)
mnila
hyn
v déš;
ráje
i
;
ert
kus
na Vyšehrad; kohout
zárove
jak ert skálu nesl
(blesk se ukazoval,
ert
na kolomaz (bouka se pro-
se jednou rozlil
o závod stavl s
pannou Marií a nedostavil (bo-
pece vždy nad temnotou bouky); ert neb na skalinách se sv. Prokopem (blesk rozryje, pro-
svtlosti zvítzí
orá na poušti kopá celé hrady, t. j. oblaka boulivá bleskem bud zimnou ztuhlost jarným teplem a jarným bleskem); ert mi to nap í skal, spis kal, navalil, naho dil. Báje velmi hovorn vypravují, že hrady, kláštery, ba celá msta zapadla v jezera, a že podnes ješt jsou v jezee slyšeti zvony (to je vzpomínka na vystavení hrad, rozpuštní jich ve vody, pi
emž
hrom
zvonil).
Nechtl
býti
ert
(blesk) v lese (v
temnot bouky) 3*
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
36 hajným, že by prý dvakrát zmokl (se promnil v déš). vítr, oblak boulivý, ném lese, ert bábu nese (ert
=
sebou pohání); ort ho pones na dzieravij
most (na
V tom ermrano ped
oblaka deštivá,
vypravuje nyní Blorus o neopatrném); všakij ort na svoje kolo vodu
(pvodn
ciahneé
:
ert
každý
konen
se
rozlije
erta). Mlýn
z toho
;
má
v Blorusku povra, že každý mlýn, ba každé kolo
povstala
svého píznivce,
vodou svou a klepotem a rachotem kol svých je vše-
s
a hromujících mraen, bab, v kterémžto báby pemílají a v skutku i pemelou v krásná dvata (báby, boulivá mrana, stávají se po rachotu hromovém dvami, t. j. blými i svtlými obláky); bda tomu, kdo ertu do
evropský obraz boulivých
mlýnu
se prý
kuchyn tíská)
staré
(kde se vaí a je
ohe) pijde (snadno ho
bolota (bláta, bahna, zde jako tuhá oblaka
;
v
i
bouce
roz-
boulivé báby)
ne byvajec bez orta (bez blesku) kam ert nemže (když neblýská), tam aspo bábu pošle (aspo povstávají báby, chystá se k bouce), ;
bahnu a pláe (zahmí a prší) jindy ortu je však volno, bahn) orati, (rusky; jako eský ábel orá v tiché tni (bolot) erti rejdí (i bez hrom se svatým Prokopem)
ert
sedí v
;
v svojem bolot (blát, ;
blesky pronikají báby);
stelu ertu se v
obyejn hromem
spouští (lomcuje
z blidla,
íkáme
ertovém mlýn
vyblila;
s
o
erné
ale
ert ze
sítí
piští
a z houští
a blýská z houští mraen). holce nebo
tak dlouho,
báb,
neštovicemi zdlobané ženské
která
bouce,
až bylo po
t.
až
prý
však
;
nebo jak íkáme
(nebeské
pje,
t.
n
hrady pi bouce,
O hrad okamžitém platí vše, které se ponoí pod vodu pi zvonní to hudby). Nebo ert nestaví mrana dále,
totiž zimní,
ostavení,
mra
j.
nebeský
než
se
ukáže
ervený kohout
i zpvem, hromem, naež
ní
ertu
dost, mlátil.
jako
Co
Gertových mlýn!
Jiný obraz sídla erta je hrad neb z ámek. Když sama slula hrady, bylo na blízce mysliti, že i v hrad Než tu je dvojí hrad k rozeznávání. Hrad okamžitý,
mraen
mrana
zprávná,
dary dáti, aby ji totiž pemlel bohatý má prý všeho ert plev; ponvadž má ert co rok dost a dost, co by je v slovanských vlastech za množství
nezdržela
se
pravíme však, že ert na
hrách mlátil; stará a ohyzdná ženština je v
Utekla
a
mrana
bydlí ert. totiž
hrad
hrad roní,
co
eeno
zvon
výše
svých
než kohout za-
(blesk)
déš i
již
s
nebeskou
unoení hlesku. I Mefisto nosí ješt péro z erveného kohouta za kloboukem a nmecké písloví nkomu posaditi erveného kohouta na s t echu, znamená tolik, co zapáliti mu dm. 1 kohouti vtrní sázeli se za starodávna na vže, aby je uchránili ped bleskem, i jak se hudbou
:
následuje
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
37
ped udeením hromu. Hrad neb zimní zámek ertv znamená však ztuhlost pírody v zim: v takovém hrad bydlí však jen starý ert, o nmž se praví, že je sice starý, ale ne dobrý: je ovšem sestárlý, omdlený, ponvadž již prošel celou roní dobu, jsa na konci bhu roního. V let ert nikdy nespí, vždy lze totiž íkávalo:
i
z
istá jasná oekávati
blesk:
neb drak, neb velikán
Dda
nm
mu dva, pi
ustavin,
i
trhá,
blesky vyhazuje (k jaru
v
t.
j.
pochv
když
mranu)
(v
boulivé bohatství ji
má
je
ert,
ospalý, dímá vlasy nebo péra
kdy jeho
dvu,
Tu
dva
letní: ale ta
t.
me
(blesk)
svtlý,
j.
jarný
pustila již v hrad jinocha švar-
osvoboditi, pustila tam,
pemže
boukou
jsoucí, již
pracuje),
poskakuje.
že se chopí poskakujícího
jest-li
Vševda)
ert ve svém hradu zimným, jako nahromadil tam
blesk, zajal totiž
ného, jenž
již
zimním svém hradu
ale v
(viz.
již
Nyní
lednatost erta.
dvanáctou, nebo kohout zakokrhá,
totiž
mee
vzduch,
jarný
(blesku),
bijí
v
zámku
nebo stráž dole
bucT
stojící
kterýž
vláhou a
jarní
hodinky
vykikne
1
Abgelöst: a drak se rozsype nebo rozpadne anebo rozleje se v kolo-
dva kráí
maz, a
s
jinochem z rozpadlého zámku
ven v osvoboze-
nou pírodu.
Máme, my echové,
tuto
podobu báje zachovanou,
cky upravenou, v Kr. Rukopise:
ert,
jenž
dvu pi sob
chová,
Zbyho dvu
vilný
je
t.
a
již
básni-
onen zimní
jarní; jinoch lovec
dobývá se
tlukotem (hromem) a mlatem (bleskem) v noc (v temnot práv jarní bouky) v hrad zimní Zbyhona, niehož se mu nestaví v cestu, neb
on ubije Zbyhona a pospí si s dvou, t. j. radovánky k úrodnosti vedoucí. Nepodložila-li by se básni báje jarní, nebylo by krpje jemné básnivosti a krásy svrchovaný as,
již je
slaví s ní jarní
této
v
ní,
ponvadž dva, vilným Zbyhonem zpr znna, by
ru
jinochovi, co by básnickou jen ošklivost plodilo.
ho
ten
je
klesla v ná-
Ale zimní Zby-
ovšem jako každý zimní ert (jenž u Litvan k tomu ješt aklatis, t. slepý) ten zajatou jen má dvu, nemoha jí niím
ukivditi.
Místo této sleposti a ospalosti jeví se
svázaný jako pi
sv.
Prokopu bývá,
nebo
nkdy zimní ert co okovaný a to hojn
obrue na jae praskají jedna po druhé a „dei ert odvázán" volá lid: a arodjnice, ježto vždy tak stžují, navštvují si na ledovitost erta pi pojímání jej opt na jae, 1. máje, i když ješt teplo nepanuje a ert tudíž i
trojími
Teufel
obruemi:
ist los",
nemže
býti
,,už je
ješt píliš velým.
Na jae pak promní
se v
zim
okovaný a ledovitý ert v
kováe,
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
38
jcdž ustavin pi ohni kuje, blesky. Již dávno je ecký
má
neb
Hen ha
štos a
hojnými
jenž u nás
uznán za takového boha,
vždy co dlati
i
s
latinský
bájemi
hromy a Vulcan je co
taktéž
arodjný ková naznaen. A jako Vulcan je chrom, známe my v píslovích kulhavé hromy a kulhavého erta, jako Lužiané kulhavý ert je nejhorší, jako Nmec dí, že prý „khromý" i Není v bájích dosti jasno, praví: „der hinkend Bote kömmt nach." a hromu rann, hlavn na noze: praví se, že je pro bh blesku i
je
bh
boje, vojny a tudíž, jak on raní a ubije
„starý krevník"), taktéž že
ež bud
i
báby („starý ubijica", on v spravedlivém boji je rann, pro-
aspo
pokulhává, nebo
nohu
jednu
Jak
nepravidelnou má.
vypravuje jedna báje Slovenská, že povídáno bylo jedné
nevst,
„že
nohy koské má kopyto; neekla sice nic, ale íkáme též: „kulhavé hromy," pomyslila si: to musí být ert." jako íkáme: „aby t hrom (Parom) ubil", neb pi „hromo-bití" její
freier místo
práv hromové
prý padali
pioruny, paromy.
Konen
pozorovali staí,
proež „když ert
i
Tak že co je
sírkovitost
cítiti
silné
ozon,
ert
jako
aspo zasmradí",
nic nevyvede
nehímá, pece
blýskání
smrdí
poekadlo povstalo:
že po
tak zvané
zvláštní elektrický sírkovitý puch, titi,
Donnerkeile),
(Donnersteine,
klíny
t.
v
j.
i
je
koule,
bouce v povtí
obcí-
sirou a písloví,
když pi hojném
povtí.
a podobn zní íkadla a p ís oví o ertu, z nichž vidti, nám nyní jméno nejsvrchovanjšího zla, pvodn nebylo nic
zlého, než jméno jen a obraz pírodních z jev v. Jinak se to mlo, když kesauství se rozšíilo po zemích
slo-
vanských.
Kesanství stva, jehož
v národ,
totiž
pohanstvo ale
ecké
ábla
uvádlo neznalo.
diaßolog,
a
co
satana
v smysl
loven-
satan neutkvlo má znamenati udavae utrhae,
Slovo
hebrejské
poekadla a písloví jako ert. Diabolos nebyl však již jako ert žádným pírodním zjevem (aspo za dob kesanských) vešlo v
než zlým
duchem,
který se soudruhy svými
nejhlubšímu zídlu dobra, proež byli
všickni
bohu,
se byl protivil
áblové shozeni
z
nebe
do obzvláštní propasti, peklo zvané, v kteréž však nepobyli uschováni, jelikož vycházeli
dlého ností
ábly
—
na svt,
dílem aby
kesanských. nezniil,
jako
lidi
dílem aby vlezli uvnit
zlému,
svádli k
Pro zniil
bh
t.
j.
lovka
—
pose-
k neplnní povinse jemu
všemohoucí zprotivující
povodní
neposlušné
lovenstvo
a jen
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
39
ábla „svázal", není ovšem jasno lidskému rozumu. Podivné je eské písloví: ábel opice boží (el. s'r. 21, 26.); neb ábel ne opi í se, než zprotivuje se bohu. áblu, k zlému vždy ponoukajícímu, musila se opíti lidská vle, mlo-li zpsobeno býti njaké dobro, ale pro kehkost lidsk ého pokolení musila se k tomu vyprositi i božská milost. PoProti
provinní
jem zla a
rozluitelným,
nikdy
lidu
obecném
necítila se
kesanského, ponvadž
lid
urovati
snadno,
ovšem
kesanský
a jaký
vle
lidská,
tíže
pojmu
své
hlavní
ne-
úsen,
celá tato
má na njakém híchu ábel,
jaký podíl
V
velmi složeným, ba nkdy
stal se
nebylo
jelikož
svdomí
zla
míval
zevn u knze pi zpovdi.
mla k pohanským bohm. mam a niemnost, pipoušt-
Podivno však, jak se církev prvotní
Ona
nevyhlásila jich totiž za pouhý omyl,
zázranou i nepsobivost neleží v nich samých, než který od poátku svta práv jimi svádl lid. Tím zpsobem stali se všickni bohové pohanští z kesanského stanoviska ábly. Tak teme ku p. ve Výboru II. 1. 8. „až v tom zlý smysl máš, ež sie klanieš hluchým, áblóm ruku uinným t. sochám bohv." Tak se piblížil ábel pohanskému ertu a to tak, že mohlo povstati písloví ert jako ábel, oba jsta erná. „To je ertem" == to jsou áry, jež práv ábel vyHoli vádti sml. Vozbmi orte dbjabola a oba ne nadobny. Hrnec kára kotel, oba jsou erná. lazebníka, ert ábla škube. když pi híšném pedsevzetí neb Trefil ert na ábla, íká se, po inu hledáme pomocníka híšníka. Byl-li však již jednou „ábel jako ert", pak se oba i stídali v píslovích, ku p. boje-sja jak ort ladonu (církevního kadidla). Zde ert je položen místo ábla, neb ert starý a pravý nebál se kadidla kesanského, byv pírodným úkonem a je v skutku pravdivé jíc,
že mají bohové pohanští jakousi psobivost
pirozenou, jen v áblu,
že však
tato
nmým
:
—
—
písloví ruské:
Taktéž je (šotka)
hl
;
ortb ladanu ne boji nepravé písloví:
neb ert pravý se
sanský: ert pravý míval
totiž
kižující se blesky; kterým
svátné znamení kíže
na
kíže práv
znamením
sja.
erta
na
n za i
ebojí,
své
kíž,
na domového ovšem že ábel keznamení kíž, t. j-
pohané
popelnicích,
svaté
žebnávali.
Viz po-
znamení kladiva,
teslice, sekery. Jakmile filosofie pestala býti scholastickou,
t. j.
ste
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
40
kesanskou, utvoovala zlém, jak rozkošn ísti v
neb a
dobro vdy.
rzné
si
historii
a jemné
pontí o
filosofie,
a
lovenství pestalo pak viti
smšnými,
dobrém
hlavn
v historii
erta
v
i
a
á-
písloví dokazují, ku
bla a oba p. nech budeš míti penz, až ert ume a erta starat: má tvrdou hlavu starého erta ti dám libuje si v tom „jak diabel peklo shoí (Polák v skutku jmenuje erta Nemv niemieckiem ubioe" stali
se
i
—
—
ažkem
jak
—
—
—
—
Nmekem)
„bd a péí erti napekli" „co je „ue tak ort strašen, jak go maljujuc" — ertem" „ert neví, kde má ženská „nech tch žertv u všech ertv" brousek" (na biše, ježto nabrousivše nž o kamna obyejn o zástrku na biše jej otírávají (el. 642. 22). t.
j.
—
šeptem, to je
—
ertu
Je tudíž nutno, písloví o Leží
totiž v
takových
zásoba
dob
bájených
vstání jich a jich stáí.
ertu
o i
netoliko hojná
filosofie
rzné doby
v
roztíditi
píslovích
a
po-
bájích
(mythických),
než
zla.
Section
Historische
ani
30.
Anwesend die Herren Mitglieder: und Tief trunk; als Gäste
Zoubek
November
Gindely, Zap, Lepa, Herren N.
die
Mazanec, Drbek, Crha, Duchek und Herr Karl Tieftrunk die Ursachen der
harten
hielt in
18Ö8.
V.
Kry
Neumann,
špín.
böhm. Sprache einen Vortrag über der böhm. Brüder im Jahre
Verfolgung
1547 und 1548. Bekanntlich hat Ferdinand Jabié 1547 eine
I.
nach dem Siege
strenge Bestrafung jener Stände
Böhmen vorgenommen, welche
bei
Mühlberg im
des Königreiches
sich geweigert hatten,
mit ihm gegen
den Churfürsten Joh. Friedrich in den Krieg zu ziehen. Am härtesten verfuhr der König gegen die Brüder-Unität in Böhmen.
Der Vortragende
setzte
nun
die
eigentlichen
Verfolgung der böhm. Brüder auseinander. es
nicht
Ferdinand zuzog, 1.
wegen
*«
etwa die blosse Theilnahme I.
war, welche
den Brüdern
Ursachen jener
Er wies darauf
hin, dass
an
dem Widerstände gegen
die
Feindschaft
des
Königs
sondern dass diese aus folgenden vier Gründeu hervorging: Aus Hen dogmatischen Frincipien der Unität, die der König
ihres durchaus protestantischen Charakters grundsätzlich verwarf;
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
41 2.
demokratischen
aus der
Beschaffenheit
Lehren und
ihrer
Einrichtungen, die nicht blos auf die kirchliche Verfassung beschränkt blieben,
sondern
hältnisse, ja
sich
auch auf die bürgerlichen und socialen Ver-
überhaupt auf das ganze Privat- und
öffentliche
Leben
der Unität erstreckten; o.
aus
dem
Principe
der Perfectibilität
sich sowohl in Betreff
der Lehre
vervollkommnete und so
in einen schroffen
bilität
und dem Formalismus
wornach die Unität immer mehr
,
Verfassung
der
als
Gegensatz trat zu der Stadie in Folge
der Utraquisten,
dessen
neben Ferdinand I. die entschiedensten Gegner der Brüder wurden und den König in deren Verfolgung auf das Eifrigste unterstützten. Endlich
als vierten
Grund jener Verfolgung hob der Vortrag
hervor die rasche Verbreitung der Brüder
16. Jahrhundertes, welche die Brüder-Unität
nach absoluter politisch- und
um
die
Einigung Böhmens
um so mehr beBöhmen zu brechen,
und ihn deshalb
stimmen musste, ihren Einfluss wenigstens ja wo möglich ganz zu vernichten. Die Abhandlung erscheint im asopis
Anwesend
den Plänen des Königs
kirchlich-religiöser
so gefährlicher erscheinen Hess
Naturwisseiisch-malli.
der ersten Hälfte des
in
Section
am
Herren Mitglieder:
7.
in
eského Museum 1869.
December
1868.
Rochleder, Koistka,
Amerling, Durége, Studnika und Novák; Herren Crha, Gintl, Weyr, Pozdna, Küpper
als
Gäste
die
Lieblein. Herr Prof. Durége hielt einen Vortrag über fortgesetzte Tangenten an Curven dritter Ordnung mit einem Doppelu.
oder Rückkehrpunkte. (Der Vortrag wird im Actenbande 1869 erscheinen.)
Sodann sprach Herr
Pozdna
über
Hughes Apparat
über die Funktionen der einzelnen Bestandtheile
Apparat wurde
in
seine Bestandtheile zerlegt,
Philologische
Anwesend
die
Gäste die Herren
Sectiou
am
16.
desselben.
vorgezeigt.
December
1868.
Herren Mitglieder: Hattala und Ludwig; A. Petera und Drinov.
Dvorský, Kolá,
und
Dieser
als
"
:
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
42 Herr
Hattala
hielt
einen Vortrag betitelt: „A. Schleicher und
Consonanzen. Ein Beitrag zur neuesten Geschichte der
die slavischen
slavischen Sprachforschung.
(Der Vortrag
den Abhandlungen
wird in
der
Gesellschaft er-
scheinen).
Philosophische
Anwesend
die
Beneš, Ludwig;
Hanuš
am
Section
Herren Mitglieder
21.
December
1868.
Hattala, Hanuš, Das tich,
:
Gast Herr Petera.
als
zum EhrengeDecember) Hrn. Professor Dr. (6. August Schlei ch e r über das litauische Volksmärchen der Zimmermann, Perk únas und der Teufel. Sein Vortrag in böhmischer Sprache lautete ungefähr, wie folgt Báje (mythy) povstávaly tímže psychickým pochodem, kterým Herr
hielt
angekündigten Vortrag
den
dächtnisse des jüngst verstorbenen
:
legendy
povstávaly cestuje
ku p.
stedovku.
o svatých a svticích v
Petrem
se sv.
tak,
jak
cestovávali
druhdy
Pan Ježíš i navšt-
vovávali lidi bohové pohanští.
i
o
Báje litevská: „Apé Cime minka, Perkúna Tesai, Perkúnovi a ertu, již Schleicher
Litvana
Kumutatis
p.
dávnjších
bh
jelikož
bájí,
nebo Parom
sdluje, i
je
bei
Vílni§",
podlé rozeného
jedna z nejvzácnjších a nejstaro-
Perkúna boha, jenž u nás Perun U nás není v bájích ani jeden vyšší jmenovati veejn bohy i pamatovati na
jméno
byla zachovala.
slul,
více jmenován, jelikož
knžmi hned z poátku kesanstva a zachojméno njakého boha nebo bohyn ku p.
bohy, zakázáno bývalo valo-li se
u nás
zlatovlasé, neupamatujíc
Vševd, Raráš
Dvy
tož budiž
úsen
nám
více jen
jisto,
že
i
všeobecný smysl mlo,
jiný,
na boha neb bohyni. Tak ku p. DdKde pak ale máme báje, jež by se
a Šotek, Jezíuky.
jmenovaly: cestování Radegasta?
píbhy
Svato- Víta? a p.
boh?
hlavn pak faráství, na báje jeví se tím, že na kladly se jména nejrozlinjších stavv lidstva a spoleenstva, ku p. sedlák, ková, voják, ba králv a císajen nikdy fará. I erta samého najdeš hojn v bájích, nikoli však faráe a popa. Co ert vlastn v bájích je, doložil jsem v sedni 23. listopadu roku letošního, t. že to pohanské jméno boha, Vliv knžstva,
místo jmen
i
boh
v—
i
bud co vichr po
run
s
svt
lítajícího,
bud! v
nebe spadajícího a nebo tytéž
podob
koule
s
ohnivých koulí,
nebe
pio-
metajícího a
p.
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
43
V
bájích kryjí se však tací
bohové,
jak uznáno
již
novjším
báje-
slovím pod nejrznjšími jmény.
vykládati
Báje
smysl
odkrývati
t.
není
to,
niím
tudíž
co se v bájích
pevádti
ského neb lidem podobného živobytí,
než
jiným,
ped námi a
jich
pvodní
podob lidpevésti na bohy, jeví v
na úkony pírodn, budiž již skutené nebo domnlé. Nejhlavnjší a první osoba v dotené báji litevské je Címernink, pokažené to nmecké slovo Zimmerer, Zimmermann. V nepot.
j.
kažené, i
dobré
stavitele
litevštin i
umlecké. Akmenn
Tak
-vykládá se
sluje
umlce, i
však
jelikož
tesa Daily dá, co znamená daile znamená i umní i dílo
dailydá je tolik co kamenní
umlec
ecké jméno Hermes jménem
t.
íp/*ta,
kamenník. uros,
pod-
pora spojovací, složeDÍ, soustava. Hermes v pvodní své bájeslovné cen je však roven, jak shledáme, našemu tesai v báji litevské.
Tesa nástroj
teši i
jeho
ije
vždy znamenitá
je v bájích
sekera,
t.
zvána
(tašan,
teslice,
tesám),
po
osoba,
znamení
co
jelikož
litevsku
již
kíže inného i
psobícího u všech národ téhože bájeného významu jako u Ind blesková zbra Vajra v rukou boha Indry a dinávc kladivo Mjölnir v rukou Thunara (Donara). tudíž zajisté, vyložíme-li báji litevskou
boh Potrimpa
ských a
Pakolla
(tesae),
co cestování
Perku na
(erta, vichra, hromobití);
hlavní
tašliija neb bývala,
u Skan-
Nepochybíme i djiny litev-
(hroma,
nebo cestování
Hromníka), je v bájích
pírod, promny a to hlavn jarní. Významy etymologické jmen tch tí boh nejsou bohužel jasnéCo do Perku na v báji zpomenutého zachovaly se u Litvín, národa vždy obraz ruchu v
tak
pozd na
Perkúnas
víru Kristovu obráceného, až
je jim
podnes následující výrazy
:
podnes co hrom: Perkúnas grauja, nebo grumena,
nebo muša je tolik co Perun hmí, Perkuno-akm je tolik co kámen hromový, polsky piorun, slovensky Parom; Perkunija tolik co bouka, povtí, hromobití; Perkunije intrenke, tolik co udeilo.
Slyšmež tudíž
již
báji samu, jak vypravuje:
co tesa vyuený, dal se s chutí na nkolik dní pišel k muži, stejnou cestou cestu-
„Mladý lovk, výborn cesty.
Cestovav
již
Aby nemli dlouhé chvíle šli pospolu. Na ce st vyznal se muž zeje Perkúnas. Jdouce takto pospolu, pišli druhý den k tetímu muži, jenž jim se svil, že je ert. Pospolu takto cestujíce všickní ti dorazili k velikému lesu, v nmž mnoho bylo. Cestovatelé tito byli však velmi hladoví. Tu prohodil ert: jícímu.
tesai,
zvi
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
44
Jsem
hned pinesu
silný a rychlý,
masa a
chleba,
ehož
všeho,
a
Perkún však pravil: „Ponu mocno blýskati a hímati, všude ohn a zvíata lesní se nás bála. Tesa konen Uvaím a usmažím dobe vše, co pinesete. Dle úmluvy
nutno bude.
aby bylo dohodil:
této inil každý, co byl pislíbil a
nkolik
tak
žili
pod
dní
širým
nebem."
tm
Výklad: V zim, v tom velkém, tmavém lese, ve mnoho mraen a chmur (zvíat), pocítil
vzduch, žil
se
ba
i
že je
t.
j.
as
k pohybu a k
povstal jarní blesk a hrom,
již
jamy pidru-
Tak Thunar
jehož
nastával
zimu
celou
neslyšeti,
avšak vše jen porznu,
již,
poasí ješt s chladným, blesky a hromy pošmurné poasí (les) trvalo dále. Bozi byli však hladoví, t. j. potební, malomocní ješt, teba
na sucho a
licho, a
jim bylo, zmocniti se té je.
(cestoval).
teplé
tedy stídalo se
tito jarní
povtí
ruch a
vichr, jarní
jevily se
zmn
zimní,
K nmu
kde je ješt
zve
t. j.
tch mraen
zimních a rozehnati
pije
bh
pije
nebeskou vodu, vláhu, oba jsouce na jae taktéž hladoví
a žízniví.
Indra,
nejvyšší to
Musí poíti jako
boj
bh Hind,
ba
blesk
v duchu,
jarního
skandinávský
i
jarních a
hrom, ba i hromobití jarního proti mranm a proti ztuhlosti zimní nebo co skutený boj pedstavovali si pohané mnu zimy v jaro. Teplý, jarní vzduch se zjevuje, Perkún zablýskává si a zahmí vá a ert nanáší i vichry a bouky (honí zv lesní, t. j. mrana), ale jarní vzduch teprva spojuje vše to v jedno, svaí a smaží vše, jev ;
se takto býti pravým shromažditelem, psobitelem i stavitelem jarních vydatných bouek, jeví se co j ednota a podstata Perkúna a Pakolla, co pán jarní pírody. Takovou trojici hlavních bohv znají tém všechny mythy, rovnž jak sjednání jich tí i
jednotu jich. Báje vypravuje dále takto: „Po njakém ase pravil však tesa: Kamarádi! stavmež
si
krásný
dm,
mžeme
v kterém bydleti
víte co!
jako
lidé,
Vy-
prooboum
I zalíbil se pak bychom zde v lese co divoši jen živoili! dvoum ostatním návrh ten. Tesa vyhledával tudíž píhodné stromy
(mrana) a místo vti.
ostatní dva
vytrhávali je
pak
patiné a jakmile se domnívali, že Tesa mil však jen a nakresloval
oba dva strhali pak, co nebylo nutné, vida! v krátkém
svému
sestavili.
ase Tesa
stál i
tu
s
i
s
koeny,
vlekše
je
na
mají jich dost, poali sta-
ua
formj
nehty
i
domek, v kterém
s si
stromy,
ostatní
pazoury svými a vše
k
pohodlí
tu jen rozkazoval (naizoval) co bylo nutno,
a oba ostatní vykonávali to ihned."
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
45
Výklad: Jak vala
mranv
hrad,
zima v bájesloví si na obloze nebeské vystavo(i za ním) ukrývala veškeré skvlé v
nm
i léto hrad svj nebeský, moden jarní, která ovšem na jae samém ješt pokryta je oblakami (stromy), jelikož nastoupiti musí teprva rázný boj oblak jarních s mrany Jarní vzduch i teplý vítr vál tudíž na mraa chmurami zimnými. na zimní, odtrhoval pomocí blesk a hrom, ba i hromobití, strom jeden mraen tch po druhém, až se poala ukazovati moden i
taktéž stavlo
bohatství letní:
tvrdost nebeská, letní ráj. Na té stavli si ti jarní bohové práv svj letní hrad, hrad jarních mraen pohyblivých, vystupukdežto jících, plny jsouce již bleskv a hromv, ba i vláhy jarní:
chmury zimní
—
snhovity.
tesae,
nepohyblivý, neodstupny, zamrzly, na duševní vlastnost a mocnost vzduch jarní vnitn rozkazuje, nikoli co hrom a
byly
stály,
Upozorujeme
jenž co
tu
bouka jen násiln vládne. Je tu tesa veskrz podoben Hermovi v nejstarším bájesloví eckém, nebo Merkur o vi v bájesloví etrursko-ímském.
Báje pokrauje pak dále a to slovy: „Na míst vymýtného lesa, jenž byl již prázden stromoví, hodlali si nyní zíditi orné pole, Tesa srobil si tedy náramný pluh, pipráni k nmu ob a dva a poal orati, nevšímaje si vývratk lesních a
koeno, ba ani kamení.
opt
vláidla (brány) a vláil jen
dn
šili
Výklad: k úrodnosti a
Srobil si pak též nesmírn veliká obouma. Tak to pišlo, že za nkolik
promnno
celé to místo
spracované pole musil pak zelenin, jež
s
jemný prach. Pro toto semena nejrozmanitjších bylo tam semen mrkví."
bylo
ert
v
opatiti
a zasázeli: nejvíce ale
Jarní orání a vláení pipravuje zimou zmrzlou
ím
více
pda
pdu
prach na poli obrácena, tím úrod-
je v
nji ujímají se v ní semena nasetá. Proto oral a vláil bájen i jarní vzduch i teplý vítr na nebesích, pohánje vichrem blesky a hromy sem i tam po oblacích (mranách), s ím, dle mínní pohan, souvisela
i
úrodnost. Domnívali
duše iživotové
veškerého
nevyjímaje) v jarních
oblákách
o
vodnících
Vodníci
tvrdí, že totiž
nejsou však
tito
oblacích
beských, v
t.
j.
bodil zajaté
malými,
rostlinstva a
se
semena
živoišstva
skrývají,
co
lid
(i
náš
t. j.
lidstva
podnes
pod poklikami duše skrývají v hrncích.
pvodn
dole na zemi, než ve vodách nevzduch musí tudíž blesky a hromy zimou mrana, aby se stála pra-
totiž a jarní
svými prorážeti, pro-orati ztuhlá
chem,
se totiž pohané, že
przranými
již
obláky,
a to proto, aby osvo-
tam dušiky, kteréžto pohanstvu tak niím jiným nebyly,
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
46 uežli
vzduchem
též,
že
ských, z
dtí
pohnutým auima,
spiritus, spirare,
pocházejí
. ze
pvodn
(duše,
dvsfiog
=
studní,
oblak zúrodnných, když
t.
ze
se tak-
nebe-
studní
bouka i
pohybuje
je
vzduch,
domnívá
náš
pvodn
j.
duch,
duehja,
Lid
vítr).
povtí.
povtí nebylo dle domnní pohan bez hromobití práv bouky a vichry míval v ochran své, musil pedn on v báji zaopatovati semena, t. j. práv duše živoišstva. Tyto pak, jak eeno již, pi jarním povtí neb bouce, duše padávaly jak se domnívalo, k zemi, zúrodujíce teprva vše pozemské. Povrenou úctou pivítává tudíž až podnes lid první jarní povtí, a staví jarnímu ptáku, ápovi i bohdalovi hnízda, ponvadž on dle domnní pohanského, pinášel dti s nebes. Toto je vyobrazeno v báji oráním a setím nebeským, ím povstává pole orné, Jelikož však zralé
a ert
i
pole zeleniny a hlavn mrkev ervenou nesoucí, symbol to ohnivých koulí, piorun, jimiž práv pi hromobití duše s nebe se metaly. Na míst tohoto litvínského pole chudobného, znají jiní národové zahradu naplnnou nejrozmanitjším kvítím, nebo strom zlatá jablka nesoucí, co hlavní
str.
205),
p. eskou
Viz ku
úrodnosti.
jak
sdlil
ji
píznak nastávajícího
jara, nastávající
Pták ohnivák
báji:
Miletínský
díve
a
již
r.
(Máj, 1858.
1845
Malý
J.
Též Grimmové vydali ji pod titulem: der goldene Vogel, a pod jiným jménem i jiní více. Nebo bájený obraz ovoce ohnivého je indoevropský, jak vidíme píkladn i na zlatých jablkách Hesperid. I Eva sahá v rajské zahrad na radu erta po takovém jablku. Výklad takového stromu neb ovoce, takové zahrady, takového pole bývá u bájeslovc dvojaký. Jedni mají za to, že pole takové není niím jiným, než obraz nebeské tvrdosti blesky a hromy již, ba hlavn koulemi ohnivými k úrodpod jménem:
nosti jarní
o
zlatém ptáku.
pipravené,
nebo v jablkách
málo kdy ukazovaly.
úkaz njakých jež
kdežto
zlatých
Na každý zpsob
jarních, svtlosti
njaká mocnost
v plodech
druzí
hvzdiky
vidí
zlá,
zimní
na
polních,
jarní,
jsou
usiluje,
v
kvtech
se v
zim
obrazy bájeslovné
to
úrodnost
zadržeti
ježto
(duše) ukazujících,
zaež
v bájích tre-
stána bývá.
Navramež
se však
„Zeleniny a
pozorovalo
se,
k báji zpt.
hlavn mrkve podaily
že v noci kdosi hojnou
se jak náleží:
jich
zásobu
se mohl vypátrati, kdo asi jim takto byl uškodil.
ale
co den
byl ukradl,
aniž
Smluvili se tudíž,
že budou v noci hlídati.
První noc hlídal
ert:
avšak zlodj pijel ve voze, poal mrkve
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
47
vz
vytrhávat a na
Hbit piskoil
nakládat.
sice
ert, aby zachytl
zlodje a zavedl jej dom, na živu pobyl. Mrkve se pak odvezly. Ráno šli tesa a Perkún dohlížet, co se stalo. Vidli, že mnoho opt ukradeno a vyplísnili erta
než zlodj zbil erta tak násiln, že sotva
zle.
Óert však vymlouval
zdímnul
byly pešly, že
Druhou noc musil
se,
že
veer
Perkún,
hlídati
se
mu
a tu bezpochyby,
si
ale
stalo zle a
že pišel
nevedlo
když mdloby zlodj krást.
mu
se
lépe
než
chtl zlodje, zbil jej zlodj nelidský a nemilosrdn a odjel s vozíkem svým plným mrkví. Ráno shledalo se, že velká škoda opt byla zpsobena, ale Perkún vymlouval se, když jej tesa káral, že veer poaly ho zuby velmi boleti, to když ponkud jen pestalo, že pišla na nj dímota a pi ní že ovšem zlodj snadno kradl. Ani ert, ani Perkún neekli však niehož, že Jakmile
ertu.
totiž zachytiti
byli velmi zbiti.
Tetí noc bylo vzal
si
housle
mile jen pocítil, že
již
dímota
stj
sevzal, neusnouti,
Byla
tesai
hlídati.
Uml
však tesa
i
hráti,
proež
sebou a posadiv se pod jedli poal hráti, ihned jak-
s
plnoc, tu
se
na
to co stj,
slyšel,
žene;
nebo pevn
si
byl
ped-
aby jen zlodje seznal a potrestal.
jak zlodj rovnou cestou
zajel do
mrkví,
biem svým, piemž neustále zvolati opakoval: Pi, pa! železný vozíku! drátný biíku! (Pýkšt, pókšt! geležiois vezimatis, vlú botagátis"). Nejrznjší myšlénky projely mysl tesaovu, práskaje
poal
Zlodj jakmile ho hráti slyšel, zastavil se u mrkví a utichnul: tesa však poal na houslích vrzati, jak jen síly jeho staily, domnívaje se, že tím šramotem zlodje zapudí. To se ale nestalo. Nebo zlodjovi se zalíbila hudba ta tím zpsobem? že se pibližoval tesai. A kdo to asi byl ? Byla to divoká, píšerná Lauma (Ježibaba), která v tomtéž lese bydlela, nemohouc býti od ale tím úsilnji
hráti.
nikoho skrocena. Tatáž
Lauma
byla kradla mrkev, tatáž
Lauma
byla
erta i Perkúna. Pistoupila konen Lauma k tesai samému, pála mu dobrého veera, stavíc se velmi pívtivou, nebo hudba jí velice lahodila. Poslouchala chvilku tiše, pak pravila k tesai Aj bud tak dobrý a dovol, bych i já se pokusila. Nedovedla však niehož. Vzav jí za ruku, ukazoval jí tesa, jak se zbila tak
ukrutn
:
toho
má
chopiti,
i
!
avšak nešlo to pece,
by se to dokonale nauila.
a
vší
mocí
Budu velmi vdná,
usilovala o to,
pravila,
jest-li
že
nu nauíš, tak pkn hráti. To je mi jen malikosti, odvtil tesa, znám, co tob v hudb vadí, odstraníš-li toho, ihned zahudeš. I pislíbila, že udlá ráda vše, ehož bude zapotebí. Pohledl jen, pravil tesa, na své prsty, jak jsou petlusté, a pat tu na mé prsty nutno :
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
48 aby se ztenily tvé prsty a ihned budeš housti.
tudíž,
Tesa
volila ráda.
aby
tedy odešel,
si
pinesl
vyhledal v lese nejsilnjší vývratek, prosekl veliký,
mocným klínem ješt
jehož
tesa rychle zastrený prsty tak siln, že
náramn kieti
hroznou
Avšak si pak pinesl
tesa
mrkví.
její
když byla krev skána, vrazil
Lauma
celá
tesa opt
povstal
rozštp
se
ji
se
sevev rozmakal a
cedila,
ješt
a mrskal
ji
mohla Lauma
že
se to ale stalo, vytáhl
Lauma
a prositi poala, že nepijde
ponechal
bi drátný
již
rozštp
klín a ejhle!
sekeru,
až
tak rozšíil,
krev proudem
i
tesavou
jej,
prsty obou svých rukou ven vstriti. Jakmile
k tomu pi-
I
svou
pro
její
bolest
by kradla
více,
hodnou dobu v té s ním nemilosrdn.
úzkosti,
Konen
vycedna a Lauma naskrz a naskrz promr-
mocn
prsty své vyndati.
klín do
rozštpu a
Tu zmizela jako
vítr,
to tak,
že mohla
zanechavši svj že-
drátný bi. Ráno když pišli ert a Perkún prohlížeti, shledali, že ani jediná mrkev nebyla ukradena. Tu se vysmál tesa oboum, ka: Vy jste mi udatní mužové! Dláte, jako byste byli pemocni, a ejhle! stará bába vás tam pemohla, ba vám i notn vybila. Já však jsem ji vyplatil, že zapomene na vždy krásti mrkve. Tu poali oba, báti lezný vozík a
se
ped tesaem,
Mli ho
ani vidli, jak je mocný.
prvé jen za ne-
patrného hubnce, když jej srovnávali k sob, od toho asu ale vážili si jeho velmi. Zahrádku svou hlídati, nebylo jim více zapotebí, nebo
Lauma nepišla více." Výklad. Povdli jsme
již,
je to, co jinde je jablko zlaté,
že
mrkev ervená
neb ohnivé,
v báji litevské
eckém
ervené, jako v
bájesloví se nalézá ráj a jablka zlatá Hesperid, život, plodnost, mládí,
pvodn
jarost dadoucí. Ležela v takovém ovoci boh, bez nichž nebylo jim lze pemoci zimní moc nosti. Bylyt to bezpochyby, jak praveno již výše, pvodn klíny hromové, bleskové, zbra jarních boh, padající s bleskem a dukrásu,
to jest
bohatost jarních
šemi k zemi. Jarem teprva dle
nové
s
hromobitím se
a noilo,
pivádlo
jeviti,
totiž
a jelikož to se zdálo
domnní pohanského poaly
zima byla
tichá a zmrzlá
Ta boukou
vláhu nebeskou.
díti
jen jarní
:
tito klí-
jaro bouilo
se musila tudíž vydobýti s
hromobitím, domnívalo
podmínka jarního blahobytu je boj na život a smrt, boj krvavý mezi jarným bohem a mocností zimní. Tato mocnost zimní
se,
že
je v litevském báji
Litvané
co píšera v lese.
bohov
práv Lauma, naše
mocn ví již
t.
vystavili
jako Piusové v j.
to
Ježibaba,
Jagu-babu.
Ona
v níž podnes
dm
svj
a zahrádku
taktéž
bydlí
na pošmurné zimní obloze, na kteréž
si
naplnnou zbraní
jarní jarní.
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
49
Té zbrani
mla
sama již t. j. hrom
poínajíc železný,
se
chystati
rachotící,
tm
t.
zralé hromobití
j.
mraen
i
jsou jablka
jasného a
ervená hvzdami, jarného poasí,
bi
bohm,
drátný
t.
ale schází
a vydatné, krade
boulivých, mrkev
ponkud ješt
ervenou,
vracením
j.
blesk,
jí
ješt klín hro-
noci
tudíž v
Ti
bájeslovci
krádež jablek
se
jež zajala
t.
j.
ve
zeleniny ponechávajíc, co
oblák.
vykládají
klíny,
Má ješt vozík
k boji tušenému.
bezpochyby obrazy jarních
jsou
aby se
Proež krade mrkve, hromové
ba
co Ježi-baba na podzim letním
mový
Lauma,
by práv zapotebí:
ubránila násilí jarních mocností.
opt
zimních
ale,
jimž
zatmním mraen
a to
zakrýváním slunení a hvzdní záe.
Ze samotný ert odolati nemohl Laum, je patrno, nebo pouhý vichr a bouka, kterýchž se stará Hromnice ovšem nebála, hlavn tenkráte, když erta samého vidla hlídati, bez Peruna, bez blesku a hromu, když bouilo jen na licho, ona však mla ješt hromový biík bleskový, jež byla, jak praveno, zajala pedešlý i vz podzim. Za stejnou píinou nebála se Perkúna t. j. zde pouhého blesku bez hromu, pouhého blýskání. Perkun dobe namítal, že ho zuby bolely, co je v báji význané, jelikož zuby svtlé bývaly obrazy blesk samých a zuby neb vlasy vytahovati bylo bájen tolik, co boha zbavovati zbran. Jinak se jí vedlo ovšem s tesaem, t. js nejvyšším bohem povtí, jenž i teslici (sekeru) ml i housle t. j. nebeskou blýskavici i hudbu, jehož posluhové toliko byli i Perkún
ert
je zde
i
ert,
i
jimiž peoral, jak už víme, veškerá nebesa.
pravý jarní
boj,
boj rozhodný. Pilákal
ji
pedn
Tu
povstal tudíž
hudbou svou
jarní
pohnutým jarným vzduchem, v nmž se již ozýval siln jarný hrom: a jí, která ped rokem sama byla mladá hromnice, vzpomenuvši si na vlastní svou jarní hudbu, zachtlo se zmladnouti t. j. opt jarn housti. Mla však píliš tlusté prsty, které byly symboly nemo-
t.
j.
tornosti a ztuhlosti
pro hromový klín, blesky,
zimy, vztah totiž
hlavn pak na
zajisté
majíce,
jak
nmecké
Teufels-Finger, podnes naznauje,
hromové
kl íny.
V
jarní
slovo
taktéž
na
bouce, domnívali
mocnost pekonána, zbavena své zbran tlesn troskotána, poranna, ne-li usmrcena. Ten úkol vyvád 1 práv tesa. V jiných bájích musí bába mrano do ertového mlýna nésti,
se staí, musila býti zimní a
aby byla v mladou dvu, si
tesa
v jarní to oblak,
lesní vývratek, jejž teslici
pemleta:
i sekerou
svou
tu vyhledává
promuje
v roz-
Ježibab rozmaká její prsty, až krev vytéká dlouhou dobou, t. j. teplá jarní vláha t. j. až leden se promní Ponvadž se však hromový kámen, Perv únor, zima v léto (líti).
štp, v kterém
SiUunírsberichte.
III.
4
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
50 k'im ütevbky jmenuje
knno
bradavice,
cecy Laumy:
vovalo, že
jí
Lauines papas
i
mže
že
býti,
i
tesa do rozštpu celou vstril a prsa
u nás ješt vypravují: že „baba spadla
mléko teklo
místa), rozbila si ceeky,
s
kamen
(s
prsa Laumy
j.
v báji se vypra-
jí
rozmakal, jako
nebe
i
s
ohnivého
ovšem Lauma pouhým vzduchem pohnutým
v necky."
vytekla celá a zmizela tudíž, stanouc se
co
t.
pvodn
Na
to
vítr.
Co pak
své soudruhy a
pekonal
hospodaili tak nkolik
jeden
báje
asi vypravuje
tu zimní
let,
dále,
mru?
když tesa byl již zahanbil Vypravuje takto: „Žili a
až jim napadlo, že by bylo lépe, aby jen
pán
hospodail. Nemohli se však tak snadno pánem, jelikož každý tvrdil, že se byl velmi stavbou piinil. Posléze ustanovili se na tom, že jedenkaždy o noc po noci postraší ostatních, ten ale, kdo neboje se vytrvá a ostatní dva odstraší, že bude v dom jediným pánem. Odešel tedy hned první noc ert, aby ostatní dva postrašil a odstrašil. O plnoci povstala vichice a pemocné vtr bouení, tak z nich
sjednotiti,
kdo
tu co
má
býti
dm
domek poal se tásti a praskati. Stechy poaly se hýbati, ba Perkún, jak toho uslyšel, ihned ve stnách pohybovaly se. i klády ale vyndal svj zpvník, zpíval a modlil se, oknem utekl. Tesa pobyl však v svtnici. Nebo ert nemohl ho zastrašiti, i když hmotil, Perkún prohrál tudíž proti ertu, vyhrál však jak jen jemu se líbilo. že
proti
nmu
ostatní.
Druhou
tesa.
Bylo
již
noc odešel
notn pozd
temné jako pytel a neslýchaný
ím
více
hromobití
se pibližovalo
a rachot,
tak
v noci,
tu
povstalo
postrašil
jedno
oba
mrano
hrom
mrané že
Perkún, aby
bys
a blýskot vyrážel z nho a povtí domku, tím horší bylo byl myslil, netoliko domeek než
to
bude ubit v zemi až do nejhlubší propasti. Též stelby blesk a jich lomoz byl tak náramný, že bys byl opt myslil, každé okamžení že musí ohe vypuknouti. Jak mile to vše ert byl pocítil, vymrštil se jako vítr oknem ven a uprchl taktéž. Bált se ert vru
i
celý les že
Perkna domnívaje mu známo bylo, že
že by ho zastelil svým bleskem, nebo dobe Perkún erty, kteížto se rádi svtem potulují, hledí usmrtiti (Vzpomínka to na podobné boje Zeusa s Giganty a Titany). Tesa však pobyl v pokoji, vzav opt svj zpvník, zpíval a modlil se, ani se nestaraje o hrzy, které venku Perkún provádl. Takto vyhrál tesa po druhé, a ert po druhé prohrál. Tetí noc konen odešel tesa sám, aby hrzy na pouštl: a Perkún s ertem pobyli v pokoji, pemítajíce, jak as bude moci tesa je postrašiti? Tesa ale ml bi a vz železný, jež byl odal se,
n
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
51
tehdáž
Laum,
vjším
lesu
;
aniž
dva o tom
ti
vdli, uschovaný v nejtma-
byli
pro ten vozík a biík,
šel si tedy
mysliv, s nimi
pijede k domku, že budou míti dosti strachu.
poal biem
vozíku a Volal
pi tom
práskati a ejhle vozík dorážel
Lauma
neustále, jak
drátný biíku! a tak
vozíku!
Posadil
byla
to šlo
volávala:
ustavin
blíž
býti, nežli
Lauma sama,
pímo k domku. Pi, pa, železný a blíže k domku.
nemže
Ti dva ale v pokojíku slyšeli to a mysleli, že to
když
se tudíž do
nižádný jiný
která jim tehdáž tak nemilosrdn byla vybila
Popadl je oba tedy tak neukrotitelný strach, že jim nebylo více
lze,
ješt déle v pokojíku. Perkún utekl, vrhá za sebe a okolo sebe ohe, opt oknem, a ert podlal se strachem do všech hrnk na kamnech a když i sám sebe tak strašn byl podlal, vyletl stechou Od tohoto okamžení neukázal se ani jeden ani a vykýem ven. druhý více v domku. Tím zpsobem dobral se tesa celého pekrásného domku a pobyti
pánem v nm. Výklad. Upamatujeme-li se na boj tesae matujeme se, že to byl boj jara se zimou a byl samojediným
Jaro zmocnilo se vší ukázati se
aby
Tot
povtí.
aby jaro samo jediné panovalo, t. hromu jarního panovalo teplé a klidné nám snaha tesaova, býti jediným pánem domku moci,
bez vichru
i
vyloží
a
nebeského, oblohy to jarní, jasné a tiché
však
patilo
pedn ert že z ostatk z
nebes
byl
naped
to boj vítzoslavný
svtové, zimou zadržené a bylo tudíž nutno,
síly
v plné jarní
konen
Laumou, tož upa-
s
úplné a zralé
;
k
emu
hromobití
dle náhledu
Proež
jarní.
pohan poal
vichrem, jenž protásl celou budovu nebeskou a to tak,
mraen slyšeti
i
blesky (Perkún) poaly vylétati
Pak
(tesa zpíval pobožné).
a jarní hrom
se ukazovala se-
hnaná všechna erná mrana, tmavá jako pytel bylo t. i vláhy jarní proež mrana mnohonásobným bleskem a hromobitím (Perkúnem) musila býti prorážena, tak aby se zdálo, že celý svt blýskáním shoí a hromobitím zajde. Avšak trvalo to jen krátký as, ;
nutno,
hímání
\ichr se utišil (ert uletl), a jen dále.
co
hromobití, nebo
a blesky,
ukázaly se v nich
i
jež byl
bh
báje vypravuje:
jak
všehomíra, jediný to
v neobmezené
pírody hromový zem, úpln odal,
úplné
síly jarní
Železný
bh
své jarní moci, a to tak,
že
vz
ped
nimi a
vichr osamotnlý a bleskot a hrom jim pedcházející v nivec
byly obráceny a ukojeny, tak že byl pocítiti po zralé, vydatné
vlastn
(zpv pobožný) pobylo
jarní
posléze
Toto hímání zmocnilo se
je báje
ukonena
i
ozon jarní
t. j.
sírkovitý zápach,
bouce na vyjasnné, modré nám pechod zimy v
ukázavši
Tu pe-
obloze.
jaro a
4*
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
52
chod tch ti mocností jarních vypravovatelv pozdjších pipojil
v
jeden
vesmír jarní
;
než humor
ješt následující slova „Tak se stal tesa pánem celého pkného domu. Hrnce vycidil (nebe se úplné vyjasnilo i vyistilo), lejno ertovo prodal pak tesa do lékárny, ím V domu svém živ byl co pán mnohá léta si mnoho penz vytžil. a apothekái prodávají až posud ješt to ertovo lejno co lék.
Historische
Anwesend
die
Seclion
báji
am
:
28.
Decemlier
"Wocel, Hattala, Zap, Gäste die Herreu E. Komárek
Herren
Mitglieder:
Vrátko, Lepa, Tieftruuk; als und A. Baum. Herr Emil Komárek gab zuerst riss
einen his torischen AbP r a g e r ¥ ü rs ten in a ch t und trug Coujekturen zur Libušasage und der Grün-
der Centralisation
sodann einige
:
berg e r - H a n d s ch r
i
f t
der
vor-.
:
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
der
Verzeichnis^
seil
Juli
I
bis
letzten
Decembcr 1808 eingelaogteu
Druckschriften.
Monatsberichte der körn preuss. Akademie der Wissenschaften.
Januar
bis
Oktober 1868.
Von der
gelehrten Gesellschaft zu Belgrad:
LiacHHKT) cpócKor yqenor /tpyuiTBa, KHbnra VI. 2-rn 04e;ibaK.
Annales de l'Observatoire
Von der
r.
de Bruxelles 1868,
f.
6
I.
(1868).
— 10.
physikal. Gesellschaft zu Berlin
im Jahre 1865. Bureau de la recherche gologique de la Sude A. Erdmann, Exposé des formations quaternaires de Fortschritte der Physik
Vom
sammt
Sude,
des naturalistes de Moscou.
1867.
HL, IV. Jahrbuch der
k. k. geolog.
Verhandlungen der v.
la
Atlas.
Bulletin de la Societ imp.
Nr.
:
J.
Reiehsaustalt. Jahrg. 1868.
k. k. geol. Reichsanst.
1868. Nr. 7. Bericht
1868.
W.
Ritter
v.
Heidinger,
Zur Erinnerung an Ferd. Freih.
von
Thinnfeld.
Mémoires de 1' Academie imp. des sciences de Lyon. Classe des Sciences. T. XVI. Abhandlungen der histor. Classe der k. bayer. Akademie der Wissensch. Bd. X. C. Voit,
2.
Ueber
Abth., Bd. die
XL
Theorie
erste Abtn.
der
Ernährung der thierischen
Organismen. H. Brunn, Ueber die sogenannte Leukothea in der Glyptothek. Aug. Vogel, Denkrede auf Heinrich von Vogel. Sitzuugsber. der 2,
3, 4.
IL
1,
2.
k.
bayer. Akad. der Wissensch.
1868.
I.
Hft,
:
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
54
Aimanach der k. bayer. Akademie der Wissensch. í. d. Neues Lausitzisches Magazin, 1867. Hft. 2, 3. 1868. Bd. 54.
J.
1867.
Hft.
Vierteljahrsschrift der naturfosch. Gesellsch. in Zürich.
Jahrg. Hft.
Dritter
3.
Mémoires de l'Academie imp.
XL
VII. serie, T.
Nr.
des sciences de
Petersbourg
St.
9-18.
Bulletin de l'Academie imp. des sciences de St. Petersb. T. feuilles
1.
1.
XL
7—37.
Vom Ferdinandeum
zu Innsbruck:
Runkelsteiner Fresken.
Neue
Zeitschrift des
Ferdiuaudeums X. Bdchen.
Zeitschrift des Ferd. III. Folge, Hft
Bericht des Ferd.
6—12.
XXVU.-XXX.
Mittheilungen des naturhist. Vereins für Steiermark. V. Hft. Schriften der naturforschenden
Folge Bd. IL Hit.
Hedwigia Nr.
Vom
histor.
Gesellschaft
Neue
Danzig.
in
1.
12.
1867.
Verein für das Grossherz.
Hessen zu Darmstadt
Archiv für Hessische Geschichte. Urkundenbuch. 5 Hefte.
Mémoires de Bordeaux T. V.
la Société des sciences
physique
et naturelles
de
Mittheilungen der antiquarischen Gesellschaft in Zürich. Bd. XVI.
Abth.
I.
Hft.
1.
Mittheilungen der antiquarischen in Zürich. Mosaikbild von Orbe.
XX.
Zeitschrift der deutsch, geol. Gesellsch. zu Berlin. Bd.
Jahresbericht
der
naturforsch. Gesellsch.
Hft. 2.
Neue
Graubündens
Folge. XIII. Jahrg. Sulzfluh, Excursion der Section Rhätia. Chur.
Vom
königl. Sächsischen Ministerium für Cultus
Codex diplomaticus Saxoniae 13.,
14.
und
Beitrag zur
und Unterricht:
regiae. IL 8. Band.
Mittheilungen des histor. Vereins für
dann
1865.
Steiermark.
1
— 11.
Hft,
16. Heft.
Kunde Steiermark.
Geschichtsquellen,
Schriften des histor. Vereins für Innerösterreich.
3. u. 5. I.
Jahrg.
Hft. (1848).
Quetelet, Sur les phénoménes périodiques. Rudolphe Reuss, La destruction du protestantisme en Bohéme.
Paris 1868. Schriften der kön. physik. VIII. Jahrg. Abth.
1, 2.
Ökonom. Gesellschaft zu Königsberg.
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
55
Alterthumskunde.
Zeitschrift des Harzvereins für Geschichte u. I. Heft Siebenimdzwaüzigster Bericht über das
Jahrg.
1.
Museum
Francisco-Ca-
rolinum zu Linz. Schriften der Universität zu Kiel aus Atti del reale Istituto Veneto,
Memorie
Veoeto
del reale Istit.
dem
Disp. V., VI., VII.
ed
di scienze, lettere
28—34. T. IX., T. XII. feuilles 44-51, XXIV. T. XXV. f. 21—41.
Vol.
arti.
Tome VHI.
Bulletin de la Société géologique de France. les
1867.
J.
T. XIII.
f.
XIV. feuit-
1—2. Deuxiéme
série T.
Abhandlungen der Schlesischen Gesellsch. Abth.
Cultur, phil.-histor.
Abth. 1867, 1868.
1867,
1868.
I.
Hft.
vaterländische
für
—
Naturwissensch.
Heft. Jahresbericht für 1867.
I.
Verzeichniss der in
den
Schriften
der
Schles.
Ges.
f.
vaterl.
Cultur von 1804 bis 1863 enthaltenen Aufsätze
Anzeige der Vorlesungen und des Personalstaudes Institute des Königr.
král.
Böhmen
für
1
Prof. Peschka,
—
von Juli
bis
polytechn.
68— 1869.
Pehled pednášek a výkaz osob inných na eského pro školní r. 1868-1869. Zeitschrift „Lotos"
am
polytechn.
ústavu
September 1868.
Ursachen der Dampfkessel-Explosionen.
Theorie des Differential-Flaschenzuges.
—
Dampfkessel -Explosion im Etablissement Pintner in Brunn. Peschka und Edrn. Kautný, Freie Perspective in ihrer Begrün-
dung und Anwendung. Prof. v. Leonhardi, Sätze aus der theoret. u. prakt. Philosophie,
Entwurf zur Besprechung auf dem Philosophenkongress zu Prag. 1868. C. Amerling, Gesammelte Aufsätze aus dem Gebiete der Naturökonomie und Physiokratie.
als
Denkschrift der Gesellsch. für Natur-
und Heilkunde
in Dres-
den, als Festgabe zur Feier ihres fünfzigjährigen Bestehens.
Mémoires de série. T.
la Société roy.
des sciences de Li^ge.
Deuxinie
IL
Mémoires de 1'Académie imp. des
sciences, belies -lettres et arts
de Lyon. Classe des lettres. T. XIII.
Annales de
la Société
Aarboger
for
Tillag
Aarboger
til
Linnéenne de Lyon. T. XV. historie. 1867 IV. 1868.
Nordisk oldkyndighed og
for Nord, oldkynd.
Zeitschrift des Vereins
kunde. Neue Folge. IL Hft.
für 1,
2.
hessiche
1.
1867.
Geschichte
und
Landes-
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
56
Nova tiae Vol.
acta regiae Soeie'atis scientiarum Upsalensis. Seriae ter-
VI. fasc.
2.
Annual Report of the Departement of Agriculture for the year 1866. Washington. Monthly Report of the Depart. of Agricuit for the year 1867.
Memoires
American Academy
of the
Series. Vol. IX.
und
of arts
sciences.
New
1.
p.
Proccedings of the American Academy. Vol. VII.
Procccdings of the American Association for
the
24
f.
— 43.
advauceiuent
1850—1851.
of Science. Bo>ton
Cambridge. U67. The Transactions of the Academy of Science of St. Louis. Annais oí the Lyceum of Natural history of New York.
Procecdings of the Americ. Associat.
Vol. II.
April
May. 1867.
Von U. lera
S.
and Yellow
Surgeon General's Office: Report of Epidemie Cho Washingt. 1868.
fever.
Smithsonian Contributions to Knowledge. Vol. XV. Washingt.
I.
Memoires presented to the California Academy of Science. Vol. Part. 2. San Francisco 1868. Journal of the Academy
Vol. VI. p.
of
natural
sciences
of
Phüadelphia.
2.
Proccedings of the Academy of natural sciences of Philadelphia. 1867. Nr.
1—4.
Memoirs
of the
Boston Society of natural-history. Vol.
I.
Proccedings of the Boston Society of mit history. Vol. V.
und XL Annual of the Boston Society of natural-history.
p.
1, 2, 3.
III.,
IV.,
1868— 1860.
Boston Journal of natur.hist. Vol. V.
Jahrbücher der
k.
k.
magnetismus. Neue Folge.
Central-Anstalt für Meteorologie und Erd-
Bd.
III.
Zap, esko- Moravská Kronika. Seš. 35, 36.
Západní Slované
A. V. Sembera,
pravku.
v
B. Jedlika,
Psychologický rozbor holé vty.
Von der
ungarischen
k.
Evköuyv.
XL:
Nyelvtudom. Értesito Philos.
törv.
Mathem.
Akademie
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8.
III.:
és tört Értesito. V.:
és term. Értesito. V.:
és nemz.
:
1.
1, 2.
Kozlem L:
1, 2, 3.
1,2. VIL: 1,2.
Ar.haeol. Kozlem V.: 1,2. VI.: Statist,
:
XII.
1,
1, 2.
VIL:
2 II
:
1,
1.
2. III.
:
1, 2.
IV.:
1,
2
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
57
Monumenta. Script. VIII., Monumenta. Diplom. XI.
X., XIII., XVI.,
XVIL, XVIII.
Czinár: Index alphabet.
Almanach 1866, 1867, 1868. Jegyzókónyv.
1,2. IV.: 1,2.
III.:
1—17. 1868: 1-4.
Értesito 1867:
Torténettudom Értekez. Budopesti Szemle
I
— VI.
XXX.
IV.,
Ordnung der Vorlesungen und Personalstand der zu Prag 1863—69. Mittheilungen der
Mémoires de T. XIX.
k. k.
la Société
k. k.
Univers,
geograph. Gesellsch. in Wien. 1868.
de physique et d'hist.-natur. de Genve.
Bericht über die Verhandlungen der naturforsch. Gesellschaft in
Freiburg
di
Br. IV. Bd. 5, V. Bd.
i.
1.
Abhandlungen der naturhistor. Gesellsch. zu Nürnberg. IV. Bd. J. Kudelka, Ueber drei optische Versuche. Linz 1868. Memorie del reale Istituto Lombardo di scienze e lettere. Classe scienze matem, e naturali. Vol. X.: 4, 5. Memorie del reale Ist. Lomb. Classe di lettere e scienze morali.
Vol. X.: 5, 6.
Solenni adunanze del.
Rendiconti del Vol. III.
9,
:
r.
Ist.
1—10.
r.
Ist.
Istituto
Lomb.
di scienze e lettere 1867.
Lomb. Classe
di
Lomb. Classe 1—10.
di lettere.
scienze
matem,
e natur.
10.
Rendiconti del IV.:
r.
Serie IL Vol.
Vol. III:
10.
V.
I.:
Acta Universitatis Lundensis 1867, 1868.
Lunds Universitets-Biblioteks Accessions-Katalog
1867.
Öfversigt af Finska Vetenskaps-Societetens Förhandlingar. singfors.
Hel-
1866—1868.
Kännedom af Finlands natur och folk. Hft. 11, 12. dem Archive des voigtländ. alterthums forschHohenleuben, nebst dem 38. und 39. Jahresbericht.
Bidrag
tili
Mittheilungen aus Vereins in
Verhandlingen
der
koninkl.
Akademie
van
Wetenschappen.
X. Bd. Amsterdam 1868.
Verslagen en mededeelingen der Letterkunde. Bd.
k.
Akad. van Wetensch. Afdeel
k.
Akad. van Wetensch. Afdeel
XL
Verslagen en mededeelingen der Naturk. Tweede reeks Bd. IL
Jaarboek van de
k.
Akad van Wetensch.
te
Amsterd.
1867.
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
Seite 1
hilologische Section
am
16.
December.
und
Hattala, A. Schleicher
l'hilosophische Section
am
21.
die slavischen
Consonanzen
42
December.
* Hanuš,
Ueber das litauische Volksmärchen kúnas und der Teufel Historische Section am 28. December.
:
Der Zimmermann, Per42
•
Komárek, Historischer Abriss der Centralisation der Prager Fürstenmacht 52 und Conjecturen zur Libušasage und der Grünberger Handschrift .
Verzeichniss
der seit
1.
Juli bis letzten
Druckschriften
December 1868
eingelangten
53
^s>£8l5
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
Digitised by the Harvard University, Download from The BHL http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at
Folgende Publicationeu der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften
können durch die Verlagsbuchhandlung „FivTeinpský"
Prag
in
bezogen werden: Palacký Fr. Würdigung der alten böhm. Geschichtsschreiber. 1830 „
Staí letopisové eští od
Cochy A. L. Memoire sur Vorträge, gehalten bei
Hanuš
J.
r.
la dispersion de la ltimire. 4.
.
.
1373 do 1528.— 1829. (XVIII und 518
S.)
....
183G
3
der ersten Jubelfeier der Gesellsch. im Sept. 183G
Verzeickniss sämmtl.
Werke und Abhandlungen der
k.
im
latein.
St.
Aegydius),
böhm.
J.
Jahresformen der
— 31) 20
Böhm
J.
Ballistische
christl. Zeitrechn. (lOOOjähr.
Versuche und Studien.
Tomek, Základy starého místopisu Prahy. J.
G Sgr.
Chronik von Prag (1524
Text bearbeitet von Höfler. 1859
Kolik
4.
1,
2.
Kalender.) 4.1831
1861. (195. 3,
—
3.
Taf.)
d.
Wissenschaften.
—
Hrnek
v.
l»r
.
Sgr.
10 Sgr. 1
Thlr
4
Thlr.
2fl.
.
Hanuš, Quellenkunde und Bibliographie der böhm. Literaturgeschichte
Gegellsch.
.
4
Emier, Beliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae. 18*37
Verlag der k. b
Thh'
5 Sgr.
Gesellschaft der Wissenschaften. 1854
Bartoš (Bartholomäus von
Tbh.
1
20 Sgr.
ö.W.
1.60
,.
Kd Grégr Prag 1869.
