DEUTERONOMIUM
Příručka pro učitele
© Copyright 1992 Community Bible Study All rights reserved.
C OM M UNITY B1765 IB LEBSTUDY us ines s C enter Drive • Suite 200 • R es ton, VA 20190-5327
Tyto příručky pro učitele by měly sloužit pouze vedoucímu studia.
Příručky pro učitele obsahují:
Průvodce lekcí Je míněn jako pomoc učiteli při vedení lekce, avšak nemá v žádném případě nahradit horlivé studium Bible a osobní touhu nechat se vést Duchem svatým při přípravě na vyučování. Hlubší pohled Poskytuje další informace, které pomohou probíranou pasáž ještě lépe pochopit.
Odpovědi na otázky Tento klíč by vedoucí učitel či učitel skupinky neměl používat při svém vlastním hledání odpovědí na otázky. Spíše by jej měl upotřebit vedoucí učitel tehdy, když má problém pochopit, co pisatel otázkou sledoval, aby měl jistotu při setkání vedoucích. Klíč by měl sloužit k tomu, aby vedoucímu učiteli nebo vedoucím studijních skupin naznačil směr, jímž se mohou odpovědi ubírat. Uvědomte si, že vedoucí učitel vede každý týden učitele skupin na setkání vedoucích při diskusi o otázkách (stejným způsobem pak jednotliví vedoucí povedou studenty ve svých skupinách).
-2-
DEUTERONOMIUM Příručka pro učitele / 1. lekce Úvod Dt 1 - 3 Hlavní téma biblické pasáže: Chceme-li se dobře připravit pro budoucnost, musíme se poučit z minulosti. Hlavní myšlenka: Důvěřuj Bohu a dobývej. Cíl lekce: Moji posluchači by se měli rozhodnout, že budou novým způsobem důvěřovat Bohu. Název lekce: Od selhání k důvěře I.
Úvod: Všichni se rádi ukolébáváme myšlenkou, že máme zajištěnou budoucnost, ale ta může kohokoli z nás velmi překvapit, ba přímo šokovat. Ve skutečnosti nemáme žádnou jinou jistotu než tu, která je v našem milujícím Spasiteli. Někteří z vás jste zde proto, abyste s námi studovali Bibli, protože naléhavě potřebujete zodpovědět otázky, které mají význam pro váš život. Doufáte, že existuje Někdo, kdo všechno řídí a má pro vaši budoucnost dobrý plán. Potřebujete naději a toužíte po pomoci. Kniha Deuteronomium bude během studia promlouvat k vašemu srdci. Bůh chce pro svůj lid to nejlepší – ať už se jednalo o ty, které si povolal jako svůj vyvolený národ, Izrael, nebo jde o vás, jeho děti víry dnes. Rodiče Izraelců, k nimž Mojžíš mluví v této pasáži, dostali od Hospodina velkou příležitost, ale místo důvěry reagovali strachem, a tak do nádherné zaslíbené země, kterou Bůh pro ně připravil, nevešli. Mojžíš v tomto úseku Písma ukazuje na to, jaké poučení z jejich selhání plyne, aby nová generace již tyto chyby neopakovala. Nechtěl, aby kvůli nedostatku důvěry v Hospodina došlo k dalšímu selhání. Izraelci mají důvěřovat Bohu a dobývat. Mají dělat to, co Mojžíš radí Jozuovi v naší lekci, když s ním mluví o nepřátelích, s nimiž se střetnou: „Nebojte se jich, vždyť Hospodin, váš Bůh, bojuje za vás“ (3,22). Totéž platí pro nás dnes. Pro Boha není budoucnost žádného z nás neznámá. Slíbil, že půjde před námi, a nabízí nám svůj pokoj, své povzbuzení a svou radost, ať už jsou okolnosti jakékoli (pokud mu patříme). Na nás je, abychom důvěřovali Bohu a dobývali. To mějme na paměti, když se teď blíže podíváme na dnešní pasáž:
Dt 1 - 3 Nevěra v Kádeš-barneji (1,1-46) Výchova na poušti (2,1-15) Přípravy k boji na hranicích Kenaanu (2,16 – 3,29)
II.
Hlavní body A. Nevěra v Kádeš-barneji (1,1-46) 1. Vysvětli: Mojžíš ve svém prvním proslovu popisuje totální selhání víry izraelského národa v Kádeš-barneji. Připomíná mladým lidem, kteří stojí před ním, že tak jako oni jsou teď připraveni vejít do Kenaanu a obsadit ho, měli i jejich otcové šanci vstoupit do zaslíbené země a vybojovat si ji. Upozorňuje je, že jejich otcům se nepodařilo dosáhnout toho nejlepšího, co pro ně Bůh připravil, poněvadž nevěřili, že stojí na jejich straně (viz Dt 1,19-33). 2. Ilustruj: V Evangeliu podle Marka vidíme učedníky, kteří jsou zneklidněni tím, že nemají dostatek chleba, když jsou s Ježíšem na lodi. Paradoxní je, že se chvíli předtím stali na břehu svědky toho, jak Kristus sedmi chleby nasytil čtyři tisíce lidí (Mk 8,14-21). Učedníci právě tak jako Izraelci zápasili o důvěru v Boha, založenou na jeho péči o ně v minulosti, když teď jejich víra procházela zkouškou. Mojžíš poukazuje na slavné vysvobození z egyptského otroctví jako na jasný projev Boží lásky a ochoty uplatnit kvůli svému lidu svou moc. Izraelci zapomněli, co všechno pro ně Hospodin udělal v minulosti, aby mohli mít víru pro budoucnost. Z tohoto důvodu nešli vpřed s důvěrou v Boha, když byl vydán rozkaz, aby se dali na pochod.
-3-
3.
Aplikuj: Proč generace, která vyšla z Egypta a stala se svědkem více zázraků než kterákoli jiná skupina v dějinách, ztratila odvahu ve chvíli, kdy měla začít jednat ve víře? Proč nám připadá snadné věřit, když se nám daří dobře, ale těžké ve víře jednat, nastanou-li zlé časy? Když se o nás Bůh staral, chránil nás a žehnal nám v minulosti, měli bychom plně důvěřovat tomu, že o nás bude pečovat i dnes a v budoucnosti. 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Musíme se poučit z Boží věrnosti k nám a k našim otcům v minulosti, abychom dokázali důvěřovat Bohu a dobývat tam, kde jsme právě teď – a také důvěřovat Bohu a dobývat kdykoli v budoucnosti. B. Výchova na poušti (2,1-15) 1. Vysvětli: Mojžíš připomínal nové generaci Izraelců těžké období zkoušek, jímž právě prošli. Téměř všichni tito lidé pohřbili na poušti své rodiče, prarodiče i mnoho strýců a tet. Každý pohřeb byl připomínkou Boží kletby, která tuto nevěřící generaci postihla (viz Dt 1,34 – 2,1). Bůh soustředil svou pozornost na přípravu nové generace, aby šla tam, kam se druzí báli jít. 2. Ilustruj: Mnozí rodiče kárají své malé děti za to, že vběhnou na silnici, a to i tehdy, když nejede žádné auto. Proč? Kvůli tomu, aby je chránili, a také proto, aby děti v budoucnosti dokázaly zvládnout různé úkoly. Kázeň se vyznačuje tím, že míří dopředu a obsahuje výchovnou dimenzi (viz Žd 12,4-13). V naší pasáži Hospodin podobným způsobem vychovával celou jednu generaci Izraelců, aby mu tato další generace plně důvěřovala a poslušně jednala podle jeho příkazů. 3. Aplikuj: Zamysli se nad jednou nebo dvěma problematickými oblastmi svého života. Rozhodneš se spoléhat na Boha a věřit, že tě miluje a využije dokonce i zkoušky, kterými budeš v životě procházet, aby ti posloužily k dobrému (Ř 8,28)? „Synu můj, podrobuj se kázni Páně… Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. … nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli“ (Žd 12,5b-6.10b-11). 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Nejlepší způsob přípravy na budoucnost spočívá v tom, že se poučíme z toho, jak Bůh vychovával naše předky a nás v minulosti. (Je to lepší než neustále chybovat!) Náš Spasitel si přeje, abychom důvěřovali Bohu a dobývali. C. Přípravy k boji na hranicích Kenaanu (2,16 – 3,29) 1. Vysvětli: Potom Mojžíš podrobně objasnil Boží postoj k vyvolenému lidu a konkrétní kroky, které měli Izraelci podniknout, když se z jihovýchodu přiblížili k zaslíbené zemi. Hospodin jim prostřednictvím Mojžíše dal pokyny, jak mají zacházet s národy, které nepropadly jeho soudu. Ukázal jim také na své aktivní zásahy do běhu událostí, když předpověděl, které národy jim dovolí projít svým územím a které nikoli. Tato generace se „na vlastní kůži“ učila, že Hospodin je jednoznačně Bohem svého Slova a že touží jít před svým lidem, aby zasáhl v jeho prospěch. 2. Ilustruj: Provedení divadelní hry vždycky vyžaduje dlouhé hodiny příprav. Každý herec musí naprosto přesně vědět, co má říkat a dělat. Na režisérovi je, aby vlastní představení velmi pečlivě nacvičil. Den před premiérou proběhne kostýmová zkouška. V této době se ještě „pilují“ obtížná místa a celé vystoupení se dává dohromady. V Dt 2 a 3 jsme svědky toho, jak Hospodin provádí spolu se svým lidem přípravy a „poslední kostýmovou zkoušku“ před vstupem do zaslíbené země a střetem s obyvateli Jericha. Bůh chce, aby všichni lidé šli s důvěrou spolu s ním, řídili se jeho pokyny a dosahovali malých vítězství, takže jejich srdce budou připravena na velké bitvy, které jsou před nimi. 3. Aplikuj: Jak vidíš Boží práci, jejíž pomocí si tě Pán připravuje na zvláštní životní příležitosti? Stává se ti, že se důsledně neřídíš Božími nařízeními? Jaké to má nevyhnutelné důsledky? Jak bychom se měli dívat na své problémy z hlediska toho, že nás Bůh touží připravit tak, abychom v budoucnu byli efektivnější? 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Správná příprava na budoucnost v sobě zahrnuje to, že poznáváme, čemu nás Bůh učí skrze naše současné životní zkušenosti. Budeme se dobře učit, abychom se ode dneška dokázali rozhodnout, že budeme důvěřovat Bohu a dobývat? III.
Závěr A. Závěrečná aplikace: Jsem přesvědčen, že my všichni, jak jsme tady, toužíme duchovně růst, abychom se více podobali Ježíši. Všichni si přejeme, aby nás Bůh používal – abychom přinášeli tomuto světu Boží poselství a Kristovy hodnoty. Najde se však jen málo těch, kdo
-4-
jsou ochotni zaplatit cenu, jakou bude život plně odevzdaný Bohu stát. Je těžké věřit, že když zcela vydáme Bohu sami sebe i svou budoucnost, je to pro nás to nejlepší. Kapitulace je tou jedinou cestou! Z lidského hlediska chápu, jak je těžké věřit, že Boží plány pro nás jsou lepší než naše vlastní. Musíme Hospodina vyzkoušet tím, že se rozhodneme mu důvěřovat. Pouze tehdy zjistíme, že důvěřovat Bohu znamená dobývat. Rozhodneme se dnes důvěřovat Hospodinu novým způsobem? B. Závěrečná ilustrace: To, čemu se dnes máme naučit, vyjadřuje krátká báseň: Důvěra vešla se zpěvem do mého pokoje a ostatní hosté se dali na útěk. Smutek, úzkost, strach a beznaděj prchly do noci. Překvapilo mne, že může existovat takový pokoj… Ale důvěra řekla laskavě: „Nechápeš, že žádná z těchto věcí nemůže žít se mnou?“ (Autor neznámý) C. Závěrečné věty: Pamatuj si, že Bůh nemůže zklamat tvou důvěru, jinak by popřel sám sebe. D. Krátká závěrečná modlitba: Otče, děkuji ti, že před každým z nás se rozprostírá země, kterou nám dáváš, abychom ji dobyli. Pomoz nám, abychom se rozhodli, že ti budeme důvěřovat, a uvědomili si, že s tvou pomocí ji dobudeme. Amen. HLUBŠÍ POHLED Informace o Pentateuchu Pentateuch je označení prvních pěti knih Bible. S výjimkou několika závěrečných poznámek v Deuteronomiu je napsal Mojžíš. Pentateuch má obrovský význam, neboť buduje základy, na nichž stojí celé dějiny vykoupení. Uvažuj o hlavních tématech jednotlivých knih, abys uviděl, jak odkrývají nádherný příběh o spasení. PENTATEUCH Název knihy Genesis Exodus Leviticus Numeri Deuteronomium
Význam názvu knihy Počátky Cesta ven (z Egypta) Co to znamená být Lévijcem Počítání (sčítání lidu) Druhý zákon
Téma knihy Potřeba vykoupení Cesta vykoupení Prostředky vykoupení Život vykoupení Cíl vykoupení
Informace o Deuteronomiu Kniha Deuteronomium zaznamenává proslov, v němž Mojžíš pověřuje novou generaci Božího lidu, aby se připravila na vstup do zaslíbené země. Větší část této knihy obsahuje poslední Mojžíšova slova k tomuto formujícímu se národu, která zazněla v době, kdy se Mojžíš připravoval přenést zodpovědnost za jeho vedení na Jozua. Mojžíš věnuje velkou pozornost tomu, aby tuto novou generaci Izraelců orientoval na jejich velmi zvláštní vztah s Hospodinem a na to, co od nich Bůh jakožto od národa očekává. Uvědomuje si, že pokud tato nová generace má ve své nové vlasti žít pro Hospodina, nesmí zapomínat na minulost. Celkově lze knihu Deuteronomium rozdělit takto: Pohled do minulosti Kapitoly 1 – 3: Zkušenosti od Sínaje Kapitoly 4 – 11: Vyučování ze Sínaje Pohled do budoucnosti Kapitoly 12 – 30: Obecné směrnice a výzvy Kapitoly 31 – 34: Mojžíšova poslední slova Deuteronomium je „závěrný kámen Pentateuchu“, neboť nám umožňuje pochopit události, které byly zaznamenány dříve, a poskytuje nám velmi podrobný plán pro budoucnost. Kniha vzniká na hranicích Svaté země a zjevuje Boha, který se stále velmi pečlivě stará o svůj lid, přestože mnohokrát selhal. Na stránkách této knihy se setkáváme s věrným a milujícím Bohem, který se snaží obnovit svou smlouvu s touto novou generací izraelského národa. Ortodoxní židé se učili Pentateuch slovo od slova zpaměti, protože jej považovali za základ své víry. Kniha Deuteronomium pro ně představovala vzácný drahokam, kterého si měli vážit. Když přišel na zem Kristus, aby nám „vysvětlil“ Boha, citoval z Deuteronomia více než z kterékoli jiné starozákonní knihy. Čerpal z ní, když hledal odpověď na otázku, které je největší přikázání (viz Mt 22,37-38). Proč se asi Ježíš na tuto knihu tak často odvolává? Deuteronomium totiž kromě jiného obzvlášť zdůrazňuje skutečnost, že Bůh miluje své děti a očekává od nich odezvu.
-5-
Říká se, že „kdo se nepoučí z historie, je odsouzen k tomu, aby ji zopakoval“. Docela snadno můžeme považovat události, které se odehrály před třemi tisíci lety, za něco, co dnes už nemá žádný význam. To je však naprostý omyl. Pentateuch totiž buduje základy, které jsou potřebné pro pochopení duchovní dimenze světa, stvořeného Bohem. Slouží jako nějaké jeviště, na němž se odehrává zbývající část Písma a dějin. Deuteronomium hraje velmi speciální roli v tom smyslu, že vrhá světlo na duchovní význam historických událostí, které jsou popsány v ostatních čtyřech knihách Pentateuchu. Chceme-li více porozumět Božímu slovu a vztahu Hospodina s jeho lidem, pak se bez zvládnutí Deuteronomia neobejdeme. Je to kniha, které by si měli dnešní křesťané velmi vážit.
-6-
Odpovědi na otázky k osobnímu studiu – 1. lekce 1.
Vydání Zákona na Sínaji (Chorébu).
2.
Izraelci stejně jako my potřebovali mít stále na mysli Boží sliby, aby jim nechyběla důvěra a trpělivost, než se tyto sliby splní.
3.
a) „Vyslechněte své bratry a suďte každého v rozepři s jeho bratrem i s bezdomovcem spravedlivě. Při soudu nebuďte straničtí, vyslechněte jak malého, tak velkého a nikoho se nelekejte. Záležitost, která bude pro vás obtížná, předložte mně“ (Mojžíšovi) (v. 16-17). b) Určitě, aby právní systém sloužil.
4.
a) „Hospodin nás vyvedl z egyptské země z nenávisti, aby nás vydal do rukou Emorejců, a tak nás vyhladil“ (v. 27b). Důvod: „Naši bratři nás zbavili odvahy“ (svou zprávou). b) Pozitivní aspekt: Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá (v. 25b). Negativní aspekty: „Viděli jsme tam lid větší a vyšší, než jsme my, města veliká a opevněná až k nebi, dokonce i Anákovce“ (v. 28b). c) „Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě i v poušti, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí muž svého syna, po celé cestě, kterou jste prošli, až jste došli k tomuto místu“ (Důvěřuj mu!) (vv. 30-31). d) „Nemějte strach a nebojte se jich“ (v. 29b). e) „Věru, nikdo z mužů tohoto zlého pokolení nespatří tu dobrou zemi“ (v. 35a).
5.
Opět neuposlechli Boha.
6.
a) Izraelci měli projít územím Edómců, nedráždit je a kupovat si od nich jídlo i vodu, protože Hospodin dal tuto zemi do vlastnictví Ezauovi. b) Edóm „vytáhl proti němu s početným lidem a s velkou mocí“ (Nu 20,20b).
7.
Uplynulo 38 let putování po poušti, během něhož zemřeli všichni bojeschopní muži, Izraelci byli připraveni obsadit zaslíbenou zemi.
8.
Lidé, kteří znevažují Hospodina a hřeší, bez Boží pomoci zahynou.
9.
Všichni bojeschopní muži měli táhnout s ostatními Izraelci dobývat Kenaan, kdežto ženy, děti a stáda měly zůstat ve městech „za Jordánem“, která jim připadla.
10.
a) Mojžíš chtěl přejít Jordán a spatřit Kenaan, ale Hospodin mu to nedovolil. b) Rozhněvaný Mojžíš pyšně udeřil do skály, a tudíž neuposlechl Boha, který mu přikázal, aby ke skalisku pouze promluvil. c) Měl ho „brát“, povzbuzovat a posilovat, protože právě Jozue měl vést lid do zaslíbené země.
-7-
DEUTERONOMIUM Příručka pro učitele / 2. lekce Mocné Boží skutky a spravedlivý Zákon Dt 4 - 5 Hlavní téma biblické pasáže: Hlavní myšlenka: Cíl lekce: Název lekce: I.
Mojžíš dětem Izraele přikazuje, aby přesně dodržovaly Boží zákon. Poslouchej Boha a žij. Moji posluchači by se měli rozhodnout, že budou poslouchat Boha. Vyvolený lid by si měl zvolit Boží cesty.
Úvod: Jak by se ti líbilo, kdyby se tvé dítě proslavilo tím, že by získalo Nobelovu cenu za literární dílo na téma „mír“? Nepociťoval bys stejnou hrdost, jako kdyby cena byla udělena tobě? A jak by ses naopak cítil, kdybys byl rodičem známého zločince? Když se nějaké dítě chová neslušně, neobviňují z toho lidé jeho rodiče? Jak se však chová milující rodič v obou těchto situacích? Správně – s láskou! Když dítě jedná dobře, rodič není jenom hrdý, ale i šťastný – hrdý na to, čeho dítě kvůli sobě samému dosáhlo, a šťastný, protože své dítě miluje a z celého srdce si přeje, aby se mu dařilo. Jestliže se dítě chová špatně, rodič je kvůli němu smutný. V jedné dětské písničce o našem milujícím nebeském Otci se zpívá: Ježíš nás miluje, když jsme hodní, když děláme věci, které bychom měli dělat. Ježíš nás miluje, když jsme zlí, ale je mu to líto. V této lekci vidíme Mojžíše i Hospodina v rodičovské roli. Když Mojžíš promlouvá k nové generaci, která se chystá jít a obsadit zemi, říká: „Nyní tedy, Izraeli, slyš nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu.“ Bůh i Mojžíš chtěli pro Izraelce jen to nejlepší. Přáli si, aby žili, ne živořili. A proto toužili po tom, aby získali všechen dobrý potenciál, který byl pro ně dosažitelný. Chtěli, aby se Izraelci rozhodli jít a „obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců“ (4,1b). Hospodin si přeje, abychom žili a získali všechen dobrý potenciál, který je pro nás dosažitelný! Bůh, náš milující a dobrý Otec, touží, abychom ho poslouchali a žili, tak jako tomu bylo v případě Izraelců. Modleme se teď, aby dnešní lekce promlouvala k našim srdcím, takže se rozhodneme poslouchat Boha a žít! A nad čím dnes budeme uvažovat?
Dt 4 - 5 Proč uctívat Boha poslušným životem? (4,1-43) Jak uctívat Boha poslušným životem? (4,44 – 5,33)
II.
Hlavní body A. Proč uctívat Boha poslušným životem? (4,1-43) 1. Vysvětli: - Je to pro nás dobré (4,1). Výsledkem poslušnosti bude hodnotný život a splnění cílů (4,1). - Je to logická odezva na zvláštní vztah se všemohoucím Bohem. Hospodin nám nepřikázal, abychom ho poslouchali kvůli tomu, že si tak zajistíme jeho přízeň. Poslušnost by spíše měla být vedlejším produktem správného chápání Boha, který si Izraelce vyvolil a dal jim Zákon (viz HLUBŠÍ POHLED – „Pochopení Boha“).
-8-
Proč měly děti Izraele horlivě dodržovat Boží zákon? Protože Bůh je tak velký! Je tak blízko! Je tak mocný! Je tak věrný! Je tak milosrdný! Tolik stojí o to, abychom s ním měli úzký vztah! Protože mluví! Protože se zjevuje svým dětem! Protože Hospodin je Bůh! 2. Ilustruj: Mojžíš své tvrzení ilustruje nádherným způsobem: „Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu volám? A má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?“ (vv. 6-7). „Ale vás Hospodin vzal a vyvedl z tavicí pece, z Egypta, abyste byli jeho dědičným lidem, jak tomu je dnes“ (v. 20). „Dávejte si pozor, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou s vámi uzavřel, a neudělali si tesanou sochu, zpodobení čehokoli, co ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je oheň sžírající, Bůh žárlivě milující“ (vv. 23-24). „Protože miloval tvé otce, vyvolil po nich i jejich potomstvo a tebe vyvedl svou velikou mocí z Egypta“ (v. 37; viz též vv. 29-36.38-39). 3.
Aplikuj: Nejsme i my coby Kristovi následovníci stejným způsobem požehnáni? Z jakého důvodu mohou lidé prohlašovat, že je jim Bůh tak blízko? Kdo by si kdy mohl představit Boha, který by zemřel, aby odčinil hřích svého lidu? Copak někdo zvítězil nad smrtí jako náš Pán Ježíš? Existuje na celém světě někdo, kdo by měl lepšího obhájce než my, Boží děti? Nestačí nám slova, když se snažíme jej popsat. Jeho milost je úžasná! Jeho přítomnost v nás, to je něco slavného! Jeho touha mít s námi správný vztah je obrovská! Jeho tvář je laskavá! Jeho ruce jsou silné a probodené. (Učiteli, v Novém zákoně existuje spousta veršů, jež popisují velikost a dobrotu našeho Boha. Vyber několik z nich a poděl se s ostatními o ty, co tě nejvíce povzbudily. Ať tvoji posluchači vidí tvou lásku k Bohu!)
4.
Zopakuj hlavní myšlenku: Pokud jsme v Kristu, zaujímáme totéž postavení jako Boží vyvolený národ. Musíme se stejně jako Mojžíšovi současníci rozhodnout, že se budeme důsledně řídit Božím slovem, protože vyvolený lid by měl zvolit Boží cesty. Kristus řekl: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo“ (J 15,16a). Vyvolený lid by se měl rozhodnout, že bude poslouchat Boha a žít!
B. Jak uctívat Boha poslušným životem? (4,44 – 5,33) 1. Vysvětli: Mojžíš opakuje Desatero této nové generaci, která je připravena na pomezí zaslíbené země. Na druhém břehu Jordánu je čekal odpor v podobě sedmi městských kenaanských států. Nicméně větší bitvy, do nichž museli mladí Izraelci jít, byly ty, které sváděli se sebou samými. Každý voják měl totiž sklon hnát se za jinými bohy, krást, toužit po cizích ženách, ubližovat a lhát. Vidíme, že je daleko snazší, aby Boží lid získal do vlastnictví zaslíbenou zemi, než aby si Bůh získal svůj lid. V Desateru Hospodin objasňuje podmínky této smlouvy, kterou se svým lidem obnovil. Abrahamovi synové mohli uctívat svého Boha tím, že se těmito deseti jednoduchými příkazy (nikoli návrhy) řídili. Ty ve své podstatě určovaly celou oblast vztahů v životě člověka. Neuposlechnutí kteréhokoli z nich má vždycky bolestné důsledky. Z prvních čtyř přikázání je zřejmé, že Hospodin touží po tom, aby si jej jeho děti nade vše vážily (viz HLUBŠÍ POHLED – „Úcta k Bohu“). Bůh si cení svého vztahu s těmi, které si z lásky vyvolil. Pokud si jeho děti začnou vymýšlet jiné bohy, Bůh ví, že brzy pocítí bolest z toho, jak se mu vzdálí. Jestliže znevažují jeho jméno a den odpočinku, Bůh ví, že se zanedlouho dostaví přepracovanost, prázdnota a deprese. Zbývajících šest přikázání svědčí o tom, jak vysoko si Hospodin cení rodičů, manželských partnerů, sousedů, vlastnictví a pravdy. On také ví, že pokud jeho lid nemá v úctě své rodiče, zemi zaplaví zahořklost a odcizení. Bůh lidem přikázal, aby ho uctívali tím, že budou respektovat svůj manželský slib. Ovocem cizoložství jsou zlomení lidé, nemoci a zraněné děti. Znehodnocování života je nebezpečné a vzbuzuje strach. Devalvace pravdy vede ke křivdám a odcizení. 2. Ilustruj: Vesmír stojí na systému fyzikálních zákonů. Např. zemská přitažlivost je nezrušitelná síla. Je prostou skutečností, že předměty puštěné z vysokých budov bude neviditelná síla přitahovat přímo ke středu Země. Posměváček, který se pokouší vyvrátit existenci takového zákona, mu velmi rychle uvěří, když se bude sám střemhlav řítit směrem k zemskému jádru! Podobně Desatero představuje jádro hodnot, na nichž Hospodin postavil svět vztahů (naše s ním i s jinými lidmi). Lidé se jim mohou vysmívat a nevěřit jim. Nicméně zákon příčiny a důsledku garantuje, že, pokud nedojde k nadpřirozenému zásahu, neposlušnost přinese odcizení a bolest.
-9-
3.
Aplikuj: Snadno uvidíme, jak Desatero souvisí s našimi životy. Máme-li vést život, který se vyznačuje spíše spokojeností a radostí než prázdnotou a zoufalstvím, musíme usilovat o to, abychom si vážili věcí, jichž si cení Bůh. Naše kariéra, hledání významu a touha vládnout nás snadno odvede od toho, abychom na prvním místě hledali Boha. Sledování vlastních zájmů, touha po uspokojení svého těla nebo náš strach z pravdy snadno způsobí, že se dostaneme do konfliktu s lidmi kolem sebe. Tato Mojžíšova slova jsou pro nás dnes „budíkem“. Naše životy, sbory i společnost se musí budovat na základě Božích neodvolatelných principů. 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Jsme Bohem vyvolení lidé, požehnaní Božím slovem, na němž můžeme stavět své životy. Jsme hloupí, jestliže důsledně neposloucháme, co nám Pán přikazuje dělat! Budeme moudří, rozhodneme-li se poslouchat Boha a žít. I.
Závěr A. Závěrečná aplikace: Z Nového zákona k nám dnes zaznívají tato láskyplná Boží slova: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen“ (J 3,16-17). Všichni, kdo na Boží lásku pozitivně zareagují, se stávají jeho dětmi: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha“ (J 1,12-13). Bůh Otec si přeje, abychom neměli jenom reálný duchovní život, který je věčný, ale abychom hned teď ve svém pozemském životě zakoušeli to, čemu se říká opravdový život. Ježíš Kristus říká: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti“ (J 10,10b). Tento život je dar, ale tím, že ho dostaneme, je na nás vložena zodpovědnost. Děti, které mají rády své milující rodiče, se rozhodnou je poslouchat. Pokud si zvolíme tento opravdový život, musíme se rozhodnout, že budeme svého láskyplného Pána poslouchat. „Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat i můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat“ (J 14,21). Podobná Ježíšova slova zaznívají v J 15,14: „Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ Rozhodneme se, že budeme poslouchat Boha a žít? B. Závěrečná ilustrace: Ježíš řekl: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání“ (Mt 16,26-27). Pokud se rozhodneme, že na prvním místě v našem životě bude někdo jiný než Ježíš, volíme modly. I když získáme všechno, co nám může tento svět nabídnout, nebude to nic platné, jestliže jsme nezískali skutečný, hojný život v Božím Synu. C. Závěrečné věty: Kristus prohlásil: „Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“ (J 15,8-11). D. Krátká závěrečná modlitba: Otče, jsme zdrceni tvým požadavkem, abychom žili svatě. Ze svých vlastních sil to nedokážeme. Potřebujeme tvého Syna, aby žil v nás a skrze nás. Potřebujeme tvého Ducha, aby nás posiloval. Děkuji ti, že se o nás staráš a dáváš nám vše potřebné. Jsi skutečně velký a bázeň budící Bůh. Amen. (Bylo by vhodné, kdybyste ve své modlitbě dali příležitost těm, kdo ještě nepřijali Pána, aby ho pozvali do svého života.)
HLUBŠÍ POHLED Informace o pozadí V Dt 4 nacházíme závěrečné poznámky Mojžíšova úvodního kázání nové generaci Izraelců, kteří jsou připraveni vstoupit do zaslíbené země. Toto první z celkového počtu tří kázání v knize Deuteronomium slouží k tomu, aby Božím dětem přesně vysvětlilo, že by měly obnovit své sliby Bohu. Větší část tohoto proslovu, obsažená v předchozích kapitolách, popisuje Boží jednání s jeho vyvoleným lidem v minulosti. Historická přednáška byla uspořádána tak, aby si získala pozornost všech posluchačů. Mojžíš ji uzavírá tím, že Izraelce nabádá, aby důsledně poslouchali Hospodina kvůli tomu, kým je, kvůli zvláštnímu vztahu, který s ním mají, a kvůli obrovskému užitku, který je důsledkem poslušnosti. Druhý proslov, který začíná v 5. kapitole a pokračuje až do 26. kapitoly, je pravděpodobně nejdelším kázáním v Písmu. Mojžíš zahajuje tím, že lidem přikazuje, aby ctili Boha důsledným dodržováním ustanovení smlouvy, kterou s nimi uzavřel. Opakuje nové generaci Desatero, jež dostali před 38 lety na hoře Sínaj. Tato přikázání Izraelcům přesně předepisují, jak mají uctívat Hospodina, jak si mají
- 10 -
vážit těch, které Bůh stvořil ke svému obrazu, a jak si pro sebe v důsledku toho zajistit neustálé Boží požehnání. Obě tato samostatná kázání jsou pro nás dnes velmi důležitá, neboť kdo z nás v kritických momentech běžného života nezakolísá ve víře? A kdo z nás by neměl užitek z toho, když lépe pochopí, čeho si Bůh cení? „Pochopení Boha“ – Když člověk skutečně chápe, že Bůh je vždycky blízko, bude chtít neustále zůstávat v Boží přítomnosti. Jakmile pochopí, že je zvláštním Božím vlastnictvím, bude se těšit z Boží lásky. Jestliže někdo porozumí Boží milosti, pak v okamžiku, kdy selže, běží k Bohu, ne od něho. Pokud si křesťan uvědomuje, že Bůh ze svých závazků nikdy nevycouvá, nikdy nebude chtít na svého Boha zapomenout. „Úloha Desatera“ – Desatero není prostředek vykoupení, ale soubor pravidel pro život vykoupených lidí. Jakmile byla tato smlouva uzavřena, její trvání záviselo na poslušnosti lidu vůči Bohu. Hospodin miloval svůj vyvolený národ ještě předtím, než vydal Zákon. Tento Zákon lidem umožňoval, aby projevovali Bohu lásku – tím, že jej důsledně dodržovali a těšili se z jeho Slova. Hospodin nikdy nechtěl, aby jeho vztah s jeho lidem byl založen na legalismu, ale spíše na lásce. Poslušnost byla nástrojem, jímž se vyjadřovala láska a úcta a díky němuž se člověk vyhnul negativním důsledkům neposlušnosti. Nebylo však možné si její pomocí zasloužit spravedlnost. „Úcta k Bohu“ – Výjimečný vztah, který Hospodin od svého lidu očekával, měl ovládat všechny oblasti života. Izraelci se měli poprvé stát zemědělci v zemi, kde převládali lidé, kteří uctívali bohy plodnosti. Pro novopečené farmáře byl místní folklór, který sliboval vyšší výnosy a ochranu před suchem, jistě velkým pokušením. Izraelci se učili obdělávat půdu, a tak by velmi snadno mohli pochytit náboženské praktiky místních, jež souvisely se zemědělstvím. Jako lid živého Boha měli vědomě tomuto pokušení vzdorovat a nedovolit, aby některé z těchto pohanských rituálů pronikly do jejich života. „Důsledky neposlušnosti“ – Když se pozorně podíváme na člověka, který prožívá bolest, většinou si všimneme, že pociťuje důsledky toho, že ignoroval Boží principy pro život. V případě zahořklého a zuřivého dítěte často zjistíme, že postrádá rodiče, který znevážil Boží požadavek ohledně lásky a manželství. Rodič, který chybí, ať fyzicky či emocionálně, okrádá své dítě o vyváženou a láskyplnou péči, již mohou poskytnout pouze oba rodiče. Člověk, který opustil jednu rodinu jenom proto, aby vytvořil druhou, často zjistí, že se octl v dalším bolestném kolotoči manželského rozvratu. Tento bolestný kruh je vnesen do společnosti na individuální úrovni, ale později bují jako rakovina na společenské úrovni, jakmile se odmítání Božích hodnot rozšíří. Národ, který znevažuje Boha a jeho cesty, nemůže očekávat jeho požehnání. Hospodin v Ž 81,9-13 prohlašuje, že nechal svůj vzdorovitý lid, ať si jde za svými plány. Už se nesnažil chránit tyto lidi před sebou samými, ale spíše dovolil, aby plně pocítili důsledky své neposlušnosti. Běda takovému člověku! Běda takové zemi!
- 11 -
Odpovědi na otázky k osobnímu studiu – 2. lekce 1. 2. 3. 4. 5.
6.
7. 8. 9. 10. 11.
„Slyšet“ (naslouchat) a „dodržovat“ (poslouchat). Důsledek: požehnání „abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi“. Dělat to, co Hospodin nařizuje (v. 1); jednat přesně podle jeho instrukcí (v. 2). Budou mít o nich vysoké mínění, budou mít v úctě je i Boha, kterého poslouchají. Nevidí, neslyší, nejedí a nečichají (v. 28). Nedokážou pomoci, zatímco Hospodin je jejich nekonečný, osobní Stvořitel, který je schopen svému lidu pomáhat a žehnat – ale i proklínat (vv. 24.27). a) Ti, kdo zhotovují modly, které nemají život, se jim budou podobat (Ž 115,4-8). Ti, kdo uctívají ohavnou modlu, se stanou stejně ohavnými jako ona (Oz 9,10b). b) Hospodin je milosrdný Bůh, nenechá nás klesnout a nepřipustí naši zkázu (v. 31). Je oheň sžírající a pečuje o náš vztah s ním (v. 24). a) Stvořil člověka (v. 32); mluvil k Mojžíšovi a nasměroval ho (v. 33); vysvobodil Izraelce z Egypta velkými mocnými činy (v. 34); vychoval je (v. 35); mluvil k nim (v. 36); vyhnal z Kenaanu pronárody, aby Izraelci mohli obsadit zaslíbenou zemi (v. 38). b) V. 35: že Hospodin je Bůh a že mimo něho není žádný jiný. V. 39: že Bůh je všude – nahoře na nebesích i dole na zemi. c) Hospodin jim požehná a budou dlouho žít. a) Díky Mojžíšovi tato nová generace pochopila, že to, co Bůh slíbil jejich otcům, platí také pro ně. b) Připomínala jim, že Hospodin má na ně právo. a) Materialismus, sebe, náboženské aktivity, zemi, rodinu atd. b) Máme si dávat pozor, abychom si z něčeho neudělali modlu nebo boha. a) Nechováme se tak, jako kdyby byl Bůh skutečný, měl hodnotu, byl hoden úcty a lásky. b) 3. přikázání: jednáme tak, jako kdybychom nebyli zodpovědní živému a milujícímu Stvořiteli. 4. přikázání: stáváme se otroky práce a) V utopii. b) Poněvadž odporují tomu, co si žádá lidská přirozenost. c) Jenom tu oběť, že budu žít způsobem, který přinese dobrý život a požehnání mně i jiným. a) Izraelci chtěli vědět, co pro ně Bůh má připravené, a podle toho v poslušnosti jednat. b) Zapomněli na své dobré úmysly a neposlouchali Hospodina. c) Oni (i my) si musíme dávat pozor a poslouchat.
- 12 -
