12, 1998, è. 3, s. 139–143
PØEHLEDNÝ REFERÁT
DESTRUKCE REVMATOIDNÍHO KLOUBU – NÌKTERÉ NOVÌJŠÍ POZNATKY K. TRNAVSKÝ
SOME LATEST INFORMATION ON THE DESTRUCTION OF RHEUMATOID JOINTS Arthrocentrum, Praha Øeditel: prof. MUDr. K. Trnavský, DrSc.
Souhrn Je podán pøehled procesù, které vedou k destrukci revmatoidního kloubu. Poukazuje se na nové poznatky, které ukazují, že tyto procesy mohou být netávislé na imunologických reakcích. Prognóza onemocnìní záleží na rozsahu kloubní destrukce, proto pochopení tìchto procesù je rozhodující pro další vývoj úèinné léèby. Klíèová slova: revmatoidní artritida, destrukce kloubu, mechanizmy.
Summary This article summarises the processes leadig to the destruction of rheumatoid joints. New findings are presented that prove these processes may be totally independent of immunological reactions. The prognosis of the disease depends on the extent of articular destruction; therefore it is essential to understand these processes in order that a more efficient treatment can be developed. Key words: rheumatoid arthritis, destruction of joints, mechanisms.
Revmatoidní artritida (RA) jako chronické onemocnìní je charakterizováno exudativním zduøením kloubù, které postupnì vyús•uje v jejich destrukci. A• už jsou etiopatogenetické mechanizmy charakteru imunologického, nebo imunogenetického, podstatná je právì jejich koncovka – destrukce kloubní chrupavky a kosti s následnými funkèními poruchami. V poslední dobì se stále více poukazuje na to, že proces destrukce není nastartován a udržován v chodu T-lymfocyty, ale že v nìm mají roli i jiné buòky a to zejména transformované fibroblasty a makrofágy, pocházející ze synoviální tkánì (4, 11, 12). Ukazuje se, že jejich proliferace a tvorba panu jsou autonomními procesy nezávislými na faktorech vyvtváøených T-buòkami. Koncepce zamìøená na úlohu jiných bunìk nežli T-lymfocytù vychází ze skuteènosti, že rozpustné mediátory vytváøené v kloubní dutinì nepocházejí z T-lymfocytù a cytokiny vytváøené aktivovanými T-buòkami jsou nacházeny v zanedbatelných koncentracích (IL-2, IL-3, IL-4, IFN gama, TNF beta) (12). Naproti tomu mediátory vytváøené aktivovanými makrofágy a fibroblastùm podobnými synoviocyty (Fibroblast Like Synoviocytes – FLS) jsou jako IL-1. IL-6, TNF alfa, GM-
CSF, M-CSF, GM-CSF a další jsou v nadbytku pøítomny jak v synoviální tekutinì, tak v synoviální tkáni. VÝCHOZÍ SITUACE A SLED UDÁLOSTÍ Normální diartrodiální kloub je lemován povrchní vrstvou 1–3 bunìk smìøujících do kloubní dutiny. V této vrstvì jsou pøítomny synoviocyty A, podobné makrofágùm pocházejícím z linie monocytù. Z hlediska funkce jsou to buòky fagocytující. Obsahují endogenní vakuoly naplnìné fagocytovaným materiálem. Na povrchu synoviocytù je velké množství HLA antigenù tøídy II a CD14 antigeny. Hlavní funkcí synoviocytù A je oèista kloubní dutiny od tkáòové drti uvolnìné z kloubních struktur. Synoviocyty B jsou buòky podobné fibroblastùm, které mají vlastnosti sekreèních bunìk s aktivním Golgiho aparátem a endoplazmatickým retikulem. Jsou to specializované mezenchymální buòky vznikající z fibroblastù. Synoviocyty typu B syntetizují a vyluèují do svého okolí úctyhodné množství rùzných bioproduktù, jako jsou proteoglykany, cytokiny, metabolity
140
arašidové kyseliny a metaloproteinázy. Na povrchu synoviocytù B nejsou antigeny HLA II tøídy ani CD14 jako u synoviocytù A. Ovšem u synoviocytù B od nemocných RA znaèný poèet tìchto bunìk má vyjádøeny oba tyto typy antigenù díky indukci interferonem gama (15). SLED UDÁLOSTÍ Na podkladì úctyhodného poètu biopsií kloubù u RA (více jak deset tisíc) mohl Fassbender rozdìlit sled událostí pøi rozvoji revmatoidního zánìtu následovnì (7, 10): a) Poèáteèní zánìtlivá fáze je charakterizována ukládáním fibrinu v povrchních vrstvách synoviální membrány. Je to dùsledek exudace plazmy s následnou polymerací fibrinu. Souèasnì dochází k rozvoji zánìtu kapilár. Depozita fibrinu destruují povrchní vrstvy bunìk a následnì vyvolávají proliferaci bunìk stromatu a hyperplastickou regeneraci povrchových vrstev bunìk. Fibrin slouží jako vehikulum pri migraci synoviálních bunìk. Následuje hyperplazie synoviálních klkù. Exudativní proces vede k výstupu granulocytù a makrofágù z krevních kapilár. Vytváøejí se i ložiska lymfocytù a plazmatických bunìk. S ústupem exudativní fáze pøibývá lymfo-plazmocelulárního infiltrátu. Tedy základními složkami synoviálního zánìtu jsou exudace, proliferace a infiltrace. Tyto vytváøejí pøedpoklady pro spuštìní destruktivního procesu. b) Destruktivní fáze je vyústìním prvé zánìtlivé fáze a podílí se na ní – podobnì jako na pøedcházející fázi – celá øada bunìk a tkáòových „útvarù“, jako je na pø. „panus“ – granulaèní tkáò vyplòující èásti kloubní dutiny. Jak bylo uvedeno, jsou tyto procesy udržovány v chodu jinými bunìènými elementy, nežli jsou T-lymfocyty, které mají snad jedinì potenciaèní úlohu (15). V této koncepci patologického dìní v kloubu u RA patøí základní úloha makrofágùm a fibroblastùm podobným buòkám. 1. Makrofágy se podílejí na rozvoji prvé zánìtlivé fáze a zejména fáze destruktivní jako významný faktor uvádìjící do pohybu revmatoidní procesy nezávislé na T-lymfocytech (4, 26). Makrofágy tvoøí 20 % všech bunìk v synoviální tkání. Dostávají se do kloubních tkání z krevního øeèištì na chemotaktické podnìty. Makrofágy v synoviálních tkáních jsou vysoce aktivovány fagocytózou cizorodých èástic, vazbou imunitních komplexù a fragmentù komplementu a celou øadou cytokinù (28). Samotné makrofágy produkují øadu mediátorù zánìtu z rodiny cytokinù zejména interleukin 1 alfa a beta, interleukin 8, tumor-nekrotizující faktor alfa, destièkový rùstový faktor, kolonie granulocytù a makrofágù stimulující faktor. Interleukin 1 a tumor-nekrotizující faktor indukují ve fibroblastech tvorbou prostaglandinù, kolagenázy a stromelyzinu (18, 21). Vzhledem k proliferativním procesùm je významný destièkový rùstový faktor, který pùsobí rùst synoviálních fibrob-
lastù t.zv. nezakotveným zpùsobem podobnì jako transformované buòky (20). 2. Fibroblastùm podobné synoviocyty (Fibroblast-likesynoviocytes – FLS) jsou buòky, které zaèínají z prostoru spojky chrupavka–kloubní pouzdro invadovat povrch kloubní chrupavky. FLS pocházejí ze synoviálních makrofágù typu B, pøítomných ve vnitøním synoviálním lemu, který vytváøí hranici mezi synoviální membránou a nitrokloubním prostorem. FLS exprimují øadu receptorù pro nìkteré adhezivní molekuly na pø. ICAM-1 (interleukin adhezivní molekuly), receptor pro hyaluronovou kyselinu (CD44), pro beta1-integriny (VCAM-1 – vaskulární celulární adhezivní molekula) (11). Právì pøítomnost VCAM-1 na FLS odlišuje tuto populaci bunìk od fibroblastù v lemových vrstvách synoviální membrány. Exprese VCAM-1 je stimulována nìkterými prozánìtlivými cytokiny, jako je tumor-nekrotizující faktor alfa (TNF-alfa) a interleukin-1 beta (27). Adhezivní molekuly typu VCAM-1 se podílejí i na interakci fibroblastù se základní hmotou chrupavky, což je jeden z klíèových procesù podmíòujících destrukci chrupavky. Zvláštì když uvážíme, že FLS jsou významnými syntetizujjícími buòkami produkujícími kolagenázu a stromelyzin, enzymy významné pro destrukci chrupavky. Do procesu vazby synoviálních bunìk na chrupavku se dále zapojuje tzv. pozdní antigen (very late antigen – VLA 4) vyjádøený na lymfocytech. Tento se váže na VCAM-1 a dále na štìpy fibronektinu (další adhezivní molekuly), které jsou v nadbytku pøítomny v povrchových vrstvách chrupavky (27). Rùst FLS není omezován bìžnými inhibièními mechanizmy a je autonomní díky pùsobení rùstových faktorù, které produkují samy, nebo makrofágy (fibroblastový rùstový faktor, destièkový rùstový faktor). V tkáòových kulturách nepotøebují FLS k rùstu kontakt a plastickým povrchem nebo s mezibunìènou hmotou (v tom se podobají transformovaným, nebo maligním fibroblastùm). Mimo to není v jejich kulturách vyjádøen normální inhibièní proces, který je dán konfluencí (splynutím) bunìk, které pak signalizují zástavu další proliferace kultivovaných bunìk (15, 29). I FLS v kulturách jsou velmi citlivé na apoptózu (viz níže), jestliže jsou vystaveny pùsobení nìkterých cytokinù jako IL-1 a TNFalfa, nebo tzv. anti-Fas protilátek. Interferon-gama inhibuje fragmentaci DNK ve FLS, vyvolanou IL-1 a TNF-alfa. V revmatoidním kloubu jsou právì zmnoženy tyto stimulující cytokiny a hladina interferonu-gama je snížena. Proto profil cytokinù u RA spolu s vystavením kloubních tkání toxickým vlivùm, jako jsou kyslíkové radikály a hypoxie mohou pøispívat fragmentaci DNK a programované odúmrtí (apoptóze) bunìk v revmatoidním synoviu (22). 3. Proliferující synoviální buòky dávají vzniknout speciálnímu tkáòovému útvaru, který je oznaèován jako panus (36). Nìkteøí autoøi oznaèují tímto pojmem všechnu zanícenou kloubní tkáò u RA, kdežto vìtšina se v klasickém pojetí pøiklání k pojetí panu jako specializované vaskulari-
141
zované pojivové tkánì, která vzniká ve spojce kost–chrupavka–synoviální membrána. Jde tedy o jakousi expanzi synoviocytù z vnitøních vrstev synoviální výstelky, která mùže být vyvolána imunitním procesem za úèasti T bunìk, nebo procesem na tìchto buòkách nezávislým. Informace o tom, jak panus destruuje chrupavku, pocházejí z podrobných studií spojení mezi chrupavkou a panusem u nemocných s RA (1, 19). V první fázi se zaèíná šíøit ze synoviální membrány smìrem na povrch chrupavky málo vaskularizovaný jazyk obsahující fibroblastùm podobné synoviocyty (FLS). Tato morfa bývá nìkdy oznaèována jako okrajová pøechodná zóna. Pod tuto vrstvu FLS bunìk pak zaèínají vnikat buòky neznámého pùvodu, které produkují metaloproteinázy a v místech jejích kontaktu s chrupavkou dochází k depleci proteoglykanù a mizení chondrocytù. Do této invadující tkánì vrùstají krevní cévy a panus se mìní v granulaèní tkáò s množstvím monocytù, žírných bunìk a ojedinìlými neutrofily a lymfocyty. Ve vrstvì dotýkající se chrupavky pøevládnou fibroblastùm podobné buòky. V tomto stadiu se stává celý proces inaktivním. Fassbender (7, 8, 9, 10) opisuje v èasném, ještì avaskulárním stadiu, pøítomnost primitivních mesenchymálních bunìk polyhedrálního, nebo cirkulárního tvaru. Mají kulatá jádra a jeden, nebo dva nukleoly. Autor tyto buòky – po konzultaci s centry onkologického výzkumu v Nìmecku a Švýcarsku – nazval „tumorózním buòkám podobné“ (tumor-like cell proliferation – TLP). Tyto buòky rychle penetrují chrupavku a mají velký destrukèní potenciál. V stadiu jejich pøítomnosti v revmatoidním kloubu nejsou v jejich okolí pøítomny fibroblasty, makrofágy, kolagenní vlákna ani krevní cévy. Na toto primární stadium pak podle Fassbendera navazuje intermediární fáze s pøibýváním tìchto elementù a koneènì pøechází do koneèného jizevnatého stadia, které je patology oznaèováno jako klasický panus. Zvaifler a spol. (34) popisují v okolí hlubších erozí kloubní chrupavky jiný typ bunìk, které nazývají panocyty. Liší se od fibroblastùm podobných bunìk zejména tím, že na svém povrchu exprimují adhezivní molekuly (na pø. VCAM – vascular cell adhesive molecules). Produkují degradativní enzymy a tedy mohou mít znaèný destrukèný potenciál. S Fassbenderovými „tumorózními buòkami“ mají nìkteré spoleèné morfologické vlastnosti. Na rozdíl od nich však pøetrvávají v revmatoidních lezích déle, mìly by tedy nejenom indukèní, ale i proces udržující úlohu. SPOUŠTÌCÍ FAKTORY Predispozice k autoimunním onemocnìním je pomìrnì nevýrazná, proto se pravdìpodobnì pøi jejich vzniku zapojují další pøídatné vyvolávající faktory. Pro transformaci synoviálních fibroblastù a jejich další proliferaci mají významnou úlohu retroviry a dále nìkteré onkogeny (16, 30).
Retroviry mohou aktivovat expresi onkogenù, což jsou savèí geny, které jsou vychytávány nádorovými viry a znovu zabudovány do genomu hostitele takovým zpùsobem, že vedou ke karcinogeneze. Jsou oznaèovány rùznými zkratkami (eg, myb, myc, ras, fos, egr-1). Nìkteré onkogeny se váží na bunìènou DNK, jiné vystupují jako mediátory a receptory, kontrolující rùst bunìk a jejich diferenciaci. Pøítomnost onkogenù byla prokázána v synoviálních buòkách, které se nacházejí v blízkosti destruktivních lezí chrupavky a kosti u nemocných s revmatoidní artritidou (33). Jejich exprese v lidské synoviální tkáni koreluje významnì se synoviální proliferací a lymfocytární infiltrací (30). Dále bylo prokázáno, že zde mohou stimulovat produkci nìkterých degradaèních enzymù (15). Retroviry (na pø. lidský T-lymfotropní virus-I – human T-lymphotropic virus-I – HTLV-I) dále zvyšují expresi tzv. nukleárního faktoru kB (NF-kB), což je transkripèní faktor pro expresi genù øady prozánìtlivých cytokinù pøítomných v RA synoviu jako jsou interleukiny 6 a 8 (25, 30). Aktivita tohoto nukleárního faktoru je zvýšena v revmatoidním synoviu na rozdíl od synovia osteoartrotického (2). Jeho aktivitu inhibují kortikoidy a salicyláty (3). Pro studium èasných fází kloubní destrukci pøispìl model spontánních autoimunních onemocnìní u tzv. MRL / 1pr/1pr myší (35). Tato zvíøata jsou geneticky predisponována k vzniku systémového autoimunního onemocnìní a lymfoproliferativního procesu, podobajícího se revmatoidní artritidì, systémovému lupus erythematodes a Sjögrenovu syndromu. Kloubní zmìny u tìchto myší probíhají v nìkolika stadiích. V prvém dochází k proliferaci synoviálních bunìk v kloubních recesech (14). V dalším stadiu pokraèuje proliferace synoviálních bunìk, které se mìní v transformované mesenchymální buòky, podobné tìm, které popsal Fassbender u lidské revmatoidní artritidy (9). V koneèném stadiu ustupuje proliferace synoviálních bunìk a nastupuje destrukce chrupavky, tvorba jizevnaté tkánì a fibrózní chrupavky. U myší je snížena exprese antigenu zvaného Fas na povrchu lymfocytô. Tento antigen je povrchovým receptorem, který podporuje apoptózu – programované odumírání bunìk (5). Patøí do rodiny TNF – (nekrózu tumorù podporujících faktorù). Jaho antagonistou – apoptózou inhibujícím faktorem je protoonkogenem Bcl-2. Tím mùže dojít k aberantní imunitní odpovìdí díky neodumírání (potlaèené apoptóze) imunokompetentních bunìk, jejich zmnožení a trvalé produkci autoprotilátek. Imunitní odchylky u tìchto myší jsou pùsobeny hlavnì defektem v apoptóze B bunìk – možná pùsobením retrovirù (23). Byla popsána zvýšená exprese retrovirù u vnímavých myších kmenù a dále èástice retrovirù v synoviální tekutinì u nemocných s RA (24, 32). Úlohu antigenu Fas pøi vzniku artritických lezí podporují nìkteré nálezy z poslední doby. Fujisawa a spol. (13) použili v terapii destruktivní artritidy u transgenních myší
142
protilátek proti Fas. Dosáhli významného ústupu kloubního zduøení po nìkolika dnech terapie. Imunohistologické vyšetøení ukázalo, že v úzadí tohoto „klinického“ zlepšení stála indukce apoptózy, která mohla v oblasti imunokompetentních bunìk probíhat v normálním èasovém cyklu (17). Jiným tentokráte klinickým pozorováním podporujícím význam antigenu Fas je zpráva o nemocných s masivní lymfadenopatií, hepatosplenomegalií, autoimunní hemolytickou anemií, imunní trombocytopenií, hypergamaglobulinemií a v nìkterých pøípadech i pøítomností antinukleárních protilátek. Ukázalo se, že tito nemocní mají heterogenní mutaci genu pro antigen Fas. Jiní mìli zase mutaci pøímo v Fas receptoru. Tím je pravdìpodobnì narušeno programované odumírání imunokompetentních bunìk. Otevøenou zùstává otázka, zda zde nehraje roli jiný mechanizmus a sice abnormální reakce na fragmenty apootických bunìk. Tyto nejsou za normálních okolností imunogenní a fagocytóza fragmentù nevede k zánìtlivé reakci. Není vylouèeno, že jedinci s autoimunními chorobami reagují v tomto smìru abnormálnì a jejich odumírající buòky se stávají imunogenními (6). ZÁVÌR Lokální proliferativní proces vedoucí k destrukci kloubní chrupavky a kosti u revmatoidní artritidy je zèásti výsledkem úniku nìkterých bunìk (makrofágù, fibroblastùm podobných synoviocytù) z normálních kontrolních inhibièních mechanismù. Dále je dùsledkem pùsobení øady rozpustných rùstových faktorù zejména z rodiny cytokinù. Tyto procesy vyústí v tvorbu organizované granulaèní tkánì – panusu a syntéze degradujících enzymù. Všechny tyto zmìny mohou probíhat nezávisle na imunokompetentních buòkách a jsou svým zpùsobem autonomní. Vyvolávajícími faktory mohou být viry a jedním z možných mechanizmù je porušený cyklus bunìk – zejména odchylky v apoptóze zaangažovaných bunìk. LITERATURA 1. Allard, S.A., Bayliss, M.T., Maini, R.N.: The synovium-cartilage junction of the normal human knee: implications for joint destruction and repair. Arthritis Rheum, 33, 1990, s. 1170–1179.
5. Carson, D.A., Ribeiro, J.M.: Apoptosis and disease. Lancet, 34, 1993, s. 1251–1254. 6. Elkon, K.B.: Apoptosis and autoimmunity. J Rheumatol, 24, 1997, Suppl. 50, s. 6–7. 7. Fassbender, H.G.: Pathology of rheumatic diseases. Berlin–Heidelberg–New York, Springer Verlag 1975, s. 79–135. 8. Fassbender, H.G., Simmiling-Annefeld, M.: The potential aggressiveness of synovial tissue in rheumatoid arthritis. J Pathol, 139, 1983, s. 396–406. 9. Fassbender, H.G.: Histomorphological basis of articular cartilage destruction in rheumatoid arthritis. Coll Relat Res, 3, 1983, s. 141–155. 10. Fassbender, H.G.: Different clinical forms of rheumatoid arthritis as a result of different pathological machanisms. Eular Bull, 2, 1986, s. 59–65. 11. Firestein, G.S.: Invasive fibroblast-like synoviocytes in rheumatoid arthritis. Passive responders or transformed aggressors? Arthritis Rheum, 39, 1996, s. 1781–1790. 12. Firestein, G.S., Zvaifler, N.J.: How important are T cell in chronic rheumatoid synovitis? Arthritis Rheum, 33? 1990, s. 768–773. 13. Fujisawa, K., Asahara, H., Okamoto, K., Aono, H., Hasunuma, T., Kobata, T., Iwahura, J., Yonehara, S., Sumida, T., Nishioha, J.: Therapeutic effect of the anti-Fas antibody on arthritis in HTLV-1 tax transgenic mice. J Clin Invest, 98, 1996, s. 271–278. 14. Gay, S., Gay, R.E.: Cellular basis and oncogene expression of rheumatoid joint destruction. Rheum Int, 9, 1989, s. 105–113. 15. Gay, S., Gay, R.E., Koopmann, W.J.: Molecular and cellular mechanisms of joint destruction in rheumatoid arthritis: two cellular mechanisms explain joint destruction. Ann Rheum Dis, 52, 1993, s. 39–47. 16. Gay, S., Kalden, J.R.: Retroviruses and autoimmune rheumatic diseases. Clin Exp Immunol, 98, 1994, s. 1–5. 17. Hoa, T.T.M., Hasunuma, T., Aono, H., Masuko, K., Kobata, T., Yamamoto, K., Sumida, T., Nishioka, K.: Novel mechanisms of selective apoptosis in synovial T cells of patients with rheumatoid arthritis. J Rheumatol, 23, 1996, s. 1332–1337. 18. Janusz, M.J., Hare, M.: Cartilage degradation by cocultures of transformed macrophage and fibroblast cell lines. 19. Kobayshi, I., Ziff, M.: Electron microscopic studies of the cartilage-pannus junction in rheumatoid arthritis. Arthritis Rheum, 18, 1975, s. 475–483. 20. Lafyatis, R., Remmers, E.F., Roberts, A.A.B., Yocum, D.E., Wilder, R.: Anchorage independent growth of synoviocytes from arthritic and normal joints: stimulation from exogenous platelet derived growth factor and inhibition by transforming growth factor beta and retinoids. J Clin Invest, 83, 1989, s. 1267–1276. 21. MacNaul, K.L., Chartrain, N., Lark, M., Tocci, M.J., Hutchinson, N.S.: Differential effect of Il-1 and TNF alfa on the expression of stromelysin, collagenase and their natural inhibitor TIMP in rheumatoid synovial fibroblasts. Matrix Biol, 1, 1992, s. 198–199. 22. Martin, S.J., Green, D.R.: Protease activation during apoptosis death by thousands cuts? Cell, 82, 1995, s. 349–352.
2. Asahara, H., Asanuma, M., Ogawa, N., Nishibayshi, S., Inoue, H.: High DNA-binding activity of transcription factor NF-kB in human synovial membranes of patients with rheumatoid arthritis. Biochem Mol Biol Int, 37, 1995, s. 87–832.
23. Mountz, J.D., Talal, N.: Retroviruses, apoptosis and oncogenes. Immunol Today, 14, 1993, s. 532–536.
3. Boumfas, D.T.: A novel action of glucocorticoids, NF-kB inhibition. Brit J Rheumatol, 35, 1996, s. 706–710.
25. Mori, N., Shirakawa, F., Abe, M. a spol.: Human T-cell leukemia virus type I tax transactivates the interleukin-6-gene in human rheumatoid synovial cells. J Rheumatol, 22? 1995, s. 2049–2054.
4. Burmester, G.R., Stuhlmueller, B., Keyszer, G., Kinne, R.W.: Mononuclear phagocytes and rheumatoid synovitis. Mastermind or wotkhorse in arthritis? Arthritis Rheum, 40, 1997, s. 5–18.
24. Mountz, J.D., Wu, J., Cheng, Y., Tong, Z.: Autoimmune disease a problem of defective apoptosis. Arthritis Rheum, 37, 1994, s. 1415–1420.
26. Mueller-Ladner, U.: T-cell independent cellular pathways of rheumatoid joint destruction. Curr Opinion Rheumatol, 7, 1995, s. 222–228.
143 27. Mueller-Ladner, U., Gay, R.E., Gay, S.: Cellular pathways of joint destruction. Curr Opinion Rheumatol, 9, 1997, s. 213–220. 28. Papadimitriou, J.M., Ashman, R.B.: Macrophages: current views on their differentiation, structure and function. Ultrastruct Pathol, 13, 1989, s. 343–372. 29. Qu, Z., Garcia, Ch., Rourke, L.H., Planck, S.R., Kohl, M., Rosenbaum, J.T.: Local proliferation of fibroblast-like synoviocytes contributes to synovial hyperplasia. Arthritis Rheum, 37, 1994, s. 212–220. 30. Roivainen, A., Sjoedestroem, K.O., Pirila, L., Aro, H., Kortekangas, P., Merilakti-Palo, R., Yli-Jama, T., Toivanen, A., Toivanen, T.: Oncoprotein expression in human synovial tissue: an immunohistochemical study of different types of arthritis. Brit J Rheumatol, 35, 1996, s. 933–942. 31. Sack, U., Stiehl, P., Geiler, G.: Distribution of macrophages in rheumatoid synovial membrane and its association with basic activity. Rheumatol Int, 13, 1994, s. 181–186. 32. Stransky, G., Vernon, J., Aicher, W.K., Moreland, Z.Ch., Gay, R.E., Gay, S.: Virus-like particles in synovial fluid from patients with rheumatoid arthritis. Brit J Rheumatol, 32, 1993, s. 1044–1048.
33. Trabandt, A., Aicher, W.K., Gay, R.E. a spol.: Expression of the collagenolytic and ras-induced cysteine proteinase cathepsin L and proliferation-associated oncogenes in synovial cells of MRL/l mice and patients with rheumatoid arthritis. Matrix, 10, 1990, s. 349–361. 34. Tsai, V., Alsalamed, S., Boyle, D., Firestein, G., Zvaifler, N.: Pannocytes: distinctive cells derived from sites of articular cartilage injury in rheumatoid arthritis. Abstrakt. Arthritis Rheum, 35, 1992, Suppl. 9, s. 59. 35. Zhou, T., Bluethmann, H., Eldridge, J., Berry, K., Mountz, J.D.: Origin of CD4-CD8B220+T cells in MRL-1pr/1pr mice: clues from a T cell receptor beta transgenic mouse. J Immunol, 150, 1993, s. 3651– 3667. 36. Zvaifler, N.J., Firestein, G.S.: Pannus and pannocytes. Alternative models of joint desctruction in rheumatoid arthritis. Arthritis Rheum, 37, 1994, s. 783–789. Do redakcie došlo 12.1.1998. Adresa autora: Prof. MUDr. K. Trnavský, DrSc., Krymská 41, 101 00 Praha 10, Èeská republika.
OZNAM 50. VÝROÈIE SVETOVEJ ZDRAVOTNÍCKEJ ORGANIZÁCIE K. BOŠMANSKÝ Výskumný ústav reumatických chorôb, Pieš•any Riadite¾: prof. MUDr. J. Rovenský, DrSc.
V tomto roku oslavuje Svetová zdravotnícka organizácia (SZO) a jej 191 èlenských štátov 50. výroèie svojho vzniku. Dòa 7. apríla 1948 nadobudla Ústava SZO platnos•. Odvtedy oslavuje SZO a s òou celý svet v tento deò Svetový deò zdravia. Cie¾om SZO je zabezpeèi• všetkým národom sveta najvyššiu možnú úroveò zdravia. SZO definuje zdravie ako stav úplnej telesnej, duševnej a sociálnej pohody a duchovného blaha èloveka. Z definície rezultujú osobitné úlohy tejto organizácie. Mnohé úspechy, ktoré SZO v priebehu polstoroèia dosiahla, sú pre nás samozrejmé, ako napríklad vysoký štandard hygieny, odporúèaná výživa, štandardizácia lieèebných postupov, likvidácia ohnísk nákaz, imunizácia, zdravotná starostlivos• pre matku a deti vrátane zodpovedného rodièovstva a podobne. SZO v tomto roku pri príležitosti Svetového dòa zdravia vyhlásila heslo: Tehotnos• je výnimoèná, urobme ju bezpeènou. Viedla ju k tomu najmä snaha upriami• pozornos• sveta na toto krásne obdobie v živote ženy-matky. Výnimoènos• tehotnosti vidíme v nárokoch, ktoré tehotnos• kladie na ženu. V priebehu 280 dní trvania tehotnosti, ale aj po jej ukonèení, poèas dojèenia, sa musí pro-
spôsobi• psychika ženy zmeneným podmienkam, ako aj jej vnútorné orgány a funkcia vnútorného prostredia. Pretože poèas tehotnosti dochádza k ve¾kému množstvu kvalitatívnych zmien treba zabezpeèi•, aby gravidita, pôrod a dojèenie neohrozovali zdravie ženy. V tomto zameraní usporiadali Ministerstvo zdravotníctva SR, Ústav zdravotnej výchovy, Inštitút ïalšieho vzdelávania zdravotníkov, Kancelária Svetovej zdravotníckej organizácie v SR a Slovenská lekárska spoloènos• vedeckú konferenciu: XXVI. dni zdravotnej výchovy Ivana Stodolu pod heslom: Tehotnos• je výnimoèná, urobme ju bezpeènou. Vedecká konferencia sa konala v Pieš•anoch v dòoch 20.–21. mája 1998. Na vedeckej konferencii okrem prednášok z iných odborov prednášali i pracovníci Výskumného ústavu reumatických chorôb v Pieš•anoch na tému: Tehotnos• pri zápalových reumatických chorobách. Vo svojom podrobnom referáte sa zamerali na tehotnos• u pacientiek s reumatoidnou artritídou, juvenilnou chronickou artritídou, niektorými typmi psoriatickej artritídy, s ankylozujúcou spondylitídou a najmä na tehotnos• pri systémovom lupus erythematosus. Všeobecne sa pokladá tehotnos• pri SLE
144
za rizikovú a neodporúèa sa pri aktívnych formách ochorenia. Možno však konštatova•, že pri dôslednom dodržaní rád lekára sa ukazuje, že u chorých žien so SLE je tehotnos• i pôrod nepoškodeného plodu stále èastejším zjavom.
Na vedeckej konferencii v Pieš•anoch sa vyzdvihla èinnos• a výsledky SZO, ktoré sa dosiahli v priebehu polstoroèia trvania tejto významnej ustanovizne. Adresa autora: Prof. MUDr. K. Bošmanský, DrSc., Výskumný ústav reumatických chorôb, Nábrežie I. Krasku 4, 921 01 Pieš•any, Slovensko.
REFERÁT Z LITERATÚRY J. ROVENSKÝ, E. JURÁNKOVÁ, ¼. RAUOVÁ, S. BLAŽÍÈKOVÁ, J. LUKÁÈ, Z. VESELKOVÁ, D. JEŽOVÁ, M. VIGAŠ
RELATIONSHIP BETWEEN ENDOCRINE, IMMUNE, AND CLINICAL VARIABLES IN PATIENTS WITH SYSTEMIC LUPUS ERYTHEMATOSUS VZ•AHY MEDZI ENDOKRINNÝMI, IMUNITNÝMI A KLINICKÝMI PREJAVMI U PACIENTOV SO SYSTÉMOVÝM LUPUS ERYTHEMATOSUS J Rheumatol, 24, 1997, è. 12, s. 2330–2334.
V práci byla sledována hladina plazmatického prolaktinu u 35 nemocných se systémovým erytematodem ve srovnání s hormonálními a imunologickými prestižními ukazateli. Zvýšené hodnoty plazmatického prolaktinu (>20 ng/ml) byly shledány u 11 nemocných (31 %). Nebyla však potvrzena korelace mezi plazmatickým prolaktinem a rùstovým hormonem, interleukinem 6, kortizolem, èi C-reaktivním proteinem. Nebyla ani shledána signifikantní souvislost mezi
plazmatickým prolaktinem a skóre udávaného European Consensus Lupus Activity Measurement. Ukázalo se však, že hyperprolaktemii vykazovali nemocní se SLE, kteøí byli léèeni vyššími dávkami prednizonu. Na základì získaných poznatkù lze soudit, že hyperprolaktemie mùže být odrazem závažnosti a stupnì aktivity základného onemocnìní. M. VYKYDAL
J. ROVENSKÝ, V. LACKOVIÈ, Z. VESELKOVÁ, E. KOŠKOVÁ, J. FUSKA
VERMICULINE-INDUCED DECREASE IN CYTOKINE PRODUCTION BY HUMAN LEUKOCYTES VERMIKULÍNOM INDUKOVANÉ ZNÍŽENIE PRODUKCIE CYTOKÍNOV ¼UDSKÝMI LEUKOCYTMI Int J Immunotherap, 13, 1997, è. 1/2, s. 55–60.
Vermikulin je makrocyklický aglykosidický dilakton izolovaný z Penicillium vermiculatum. Vykazuje inhibièní vliv konkanavalinu A tím, že navozuje produkci leukocytù v neseparované periferní krvi (whole blood culture). Vermikulin inhibuje tvorbu cytokinù IFN-gama>IL2>TNF>IL6. Supresní efekt vermikulinu se uplatòuje výhradnì v nízkých koncentracích (0,01-1 µg/ml).
Zvýšená produkce cytokinu byla zjištìna až pøi jeho vyšších koncentracích v krvi (10 µg/ml). Velmi zajímavé je zjištìní suprimujícího vlivu vermikulinu na produkci cytokinu IFN-gama neseparovaných leukocytù u zdravých jedincù. Rozdílná je u nemocných s revmatoidní artritídou, kde diference se pohybuje v rozmezí 2 až 20 %. Publikace pøispívá k objasnìní možnosti využít cytokiny v klinické praxi. M. VYKYDAL