Deníček z Turecka - 1 Autor: Martin „Agnus“ Bobek, 9. 10. 2006 00:00 Deníček č. 1 Sobota – neděle 7.-8.10.2006
C
.c z
V sobotu krátce před 6:00 se scházíme v odbavovací hale ruzyňského letiště. Fronta na odbavení není přehnaně dlouhá, přesto čekáme 45 minut, než se dostaneme k přepážce. Slečna je poněkud více zmatena, nejprve neví, kam nám vlastně přepraví zavazadla, na jaké lety nám může vydat palubní vstupenky… Nakonec se vše podaří a my pokračujeme k pasové kontrole. Zde potkáváme Dana Landu s rodinou, zdravíme se, ale naše letadlo odlétá již za 20 minut, proto velmi pospícháme. Za přepážkou Filip zjišťuje, že slečna na odbavení mu jaksi opomněla vrátit část letenky potřebnou pro zpáteční cestu… Přes celníka se tedy dere ven, ten příliš nechápe. Slečna se hrozně diví a nejdříve odmítá uvěřit. „Hladký“ začátek odjezdu vrcholí u nástupu do letadla, kdy je Filipův palubní lístek vyměněn personálem za nový. Po hodině přistáváme v Mnichově. Nejprve musíme čekat 25 minut na autobus, který nás převeze do jiného terminálu. Při vstupu do něj probíhá rentgenová kontrola našich zavazedel. V hale není přepážka transferu. Proto musíme vyjít ven, hned vedlejšími dveřmi zase dovnitř, vyzvednout letenku do Istanbulu a opět projít pasovou a rentgenovou kontrolou. Notebook a pásek vyndáváme během 2,5 hodiny již potřetí…
eW
R
Do Istanbulu letíme zánovním Airbusem – turecké aerolinie a cesta trvá 2:10. Po zkušenostech s národními lety ve Finsku si raději vyzvedáváme zavazadla, přemisťujeme se na odbavení vnitrostátních linek. V Istanbulu slunečné počasí, 25 st. Honza se rozhoduje, že zvolí pro zbytek cesty jinou obuv a místo „kecek“ nasazuje sandály. Děláme si legraci, co bude dělat až nám v Antalyi nepřijedou zavazadla… U odbavení putuje notebook opět z tašky a tentokrát jsme nuceni jej i zapnout, tím je celník uspokojen. Máme poměrně hodně času a tak sledujeme na Internetu vývoj domácí Rally Příbram. Let do Antalye trvá pouze 55 minut. V letadle se potkáváme s tréninkovou skupinou Citroenu, lidmi od společnosti ERTF, která zajišťuje např. tréninkové GPS. Nad Antalií oblačno, přistáváme v 18:30 místního času již za značného šera. Co se nastalo? Čekáme u pásu na naše zavazadla, čekáme dlouho, čekáme stále a nikde nic. Nakonec zůstáváme ve složení Honza, Filip, slečna od ERTF, pán z Citroenu. Děláme si legraci z Honzy, který naše vtípky příliš nesdílí. Navštěvujeme kancelář pro případ ztráty zavazadel. Jsme ujištěni, že oba naše kufry jsou na letišti a za 5 minut nám budou vydány. Rozdělujeme se. Honza čeká na zavazadla a Filip jde před letištní halu – mimochodem již za plné tmy, přechod šero tma je velmi velmi krátký – vyzvednout jeepa, který nám poslouží jako rezervní seznamovací vozidlo. Úspěšný den pokračuje, zavazadla nikde, jeep nikde. Již se musíme smát. Kufry jsou nám nakonec skutečně vydány, jeep po telefonické urgenci je odvolán od jiné haly a přistaven před tu naší. Zde musím napsat naprostou zvláštnost: ve všech půjčovnách platí, že si vůz převezmete natankovaný, vrátíte opět s plnou nádrží. V Turecku nám předávají jeepa s prázdnou nádrží a ve stejném stavu ho chtějí i vrátit! U letiště se ještě zastavujeme u dealera Škoda a vyzvedáváme vůz pro vedení týmu. Že nemohou najít klíčky nás již nemůže nijak rozhodit. Řízení v Turecku je skvělým zážitkem. Červená je spíše orientační, bílá čára vymezující jízdní pruh neznamená zhola nic. Auta vytvoří minimálně jeden pruh navíc! Přes město je poměrně velký provoz, neustále míhaní světel připomíná spíše hru „Need for Speed“ než realitu. Rychlost nedodržuje vůbec nikdo. Nevím proč jsem si najednou vzpomněl na náš bodový systém… Za městem je provoz téměř nulový a většinou se míhají již jen světla naše. Z jedná strany silnice je moře, z druhé poměrně vysoké skály, litujeme, že jedeme za úplné tmy. Po cestě je několik tunelů, vždy se nám podařilo vyprovokovat Turky k přestřelce klaksonů. Předjíždíme truck na kterém jsou naloženy multivany a
tréninková vozidla pro tým Kronos. Ještě ve 21:00 je teplota 24 st. Poměrně dlouho hledáme náš hotel. Hotelová restaurace je již uzavřena, vydáváme se proto do ulic. Němčina a ruština zní všude. Okolo půlnoci jdeme spát. Neděle Volný den využíváme hned od rána. Po snídani jdeme obhlédnout pláž, která se nachází asi 200 m od hotelu. Honza se nakonec rozhoduje pro pobyt na tomto místě. Na Filipa je příliš horko, vrací se proto do hotelu, využívá připojení na Internet a sleduje aktuální vývoj na příbramsku, ale hlavně pro Vás sepisuje naše sobotní dojmy z cesty.
.c z
Po obědě se Filip vydává na průzkum do Kemeru, náš hotel se nachází 10 km od servisního areálu. Nejprve obhlíží ředitelství, před ním Ford připravuje své tréninkové vozy. Ředitelství je uvnitř velkého hotelu. Následuje přesun do servisního parku. Zde jsou pořízeny fotografie – okolo 15:00. Týmy startující na Kypru jsou již na místě a u většiny se pilně pracuje. Všechny týmy mají své servisní prostory na asfaltu či dlažbě. Prostor vyhrazený pro diváky u továrních týmů je jako jediný na štěrku a prachu. Uvnitř servisu probíhala stavba cílové rampy.
R
C
Většina obchodů v ulicích měla v neděli otevřeno, např. včetně pošty. Pokud toužíte po textilu či botách jakékoli značky, nic není problém. Po původu, výrobě a kvalitě zpracování ale raději nepátrat… Pro představu fanoušků, kteří se chystají vyrazit do Turecka: cena nafty se pohybuje okolo 2,35 , cena benzínu okolo 2,80. Dosud bylo všude možno platit v měně Euro. Občas je ovšem problém s vrácením, člověk obdrží měnu tureckou. Na stejném hotelu jako my, je ubytován i tým First Motorsport, který se zítra chystá testovat v místních podmínkách.
eW
Celý den slunečno, na obloze u moře bílé mráčky, teplota okolo 30 st. Hory ovšem celý den v mracích!
.c z C
eW
R
Příprava tréninkových vozů u týmu Ford
Příprava u týmu Bozian
.c z C eW
R
Tovární část týmu Kronos
Třetí auto Kronosu (Pons)
.c z C eW
R
Stavba cílové rampy
Subaru
.c z C eW
R
Ford
Pro zajímavost
.c z C eW
R
Náš rezervní tréninkový vůz
Tréninkové vozy Kronosu
.c z C eW
R
Stobart
Na místě je již i Fiat
.c z C Tréninkové vozy Subaru
eW
R
Pro čtenáře eWRC.CZ z Kemeru Filip Schovánek
