Demonopolizace pojistného trhu v ČR po roce 1990

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra pojišťovnictví

Demonopolizace pojistného trhu v ČR po roce 1990 Demonopolization of the Czech insurance market after 1990 Bakalářská práce

Autor:

Martin Mikulík Pojišťovnictví

Vedoucí práce:

Praha

Dr. Ivan Jandejsek

červen 2009

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze dne 29.06.2009

Martin Mikulík

2

Poděkování Děkuji Dr. Ivanu Jandejskovi, svému vedoucímu práce, za pomoc poskytnutou při zpracování této práce.

Martin Mikulík

3

Anotace práce Jméno a příjmení autora:

Martin Mikulík

Instituce:

Bankovní institut vysoká škola Praha

Název díla:

Demonopolizace pojistného trhu v ČR po roce 1990 Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Dr. Ivan Jandejsek

Počet stran:

58

Počet příloh:

0

Počet titulů bibliografie:

13

Klíčová slova:

Demonopolizace, Pojistný trh, Pojišťovnictví, Státní dohled v pojišťovnictví

Description of work Name and surname of the author:

Martin Mikulík

Institution:

Banking Institute University of Prague

Name of work:

Demonopolization of the Czech insurance market after 1990 Bachelor thesis

Thesis supervisor:

Dr. Ivan Jandejsek

Number of pages:

58

Number of attachments:

0

Number of titles bibliography:

13

Keywords:

Demonopolization, Insurance market, Insurance, State Supervision in Insurance market

4

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1 Stav pojistného trhu v ČR, legislativní prostředí ...................................................... 8 1.1 Poválečné Československo 1945-1948 ................................................................. 8 1.2 Období po únoru 1948 – 1968 ............................................................................... 9 1.3 Vývoj pojišťovnictví v letech 1968 – 1989 ......................................................... 11 2 Počátek demonopolizace ............................................................................................ 12 2.1 Právní úprava pojišťovnictví, zákon ČNR 185/1991 Sb. .................................... 12 2.2 Změny Občanského zákoníku ............................................................................. 13 2.3 Přeměna pojistného trhu v ČR ............................................................................. 14 2.4 Vstup zahraničních pojišťoven na pojistný trh v ČR .......................................... 14 2.5 Česká asociace pojišťoven................................................................................... 16 2.6 Systém dozoru v pojišťovnictví do roku 2006 .................................................... 20 3 Rozvoj tržního prostředí v ČR .................................................................................. 24 3.1 Změny legislativního rámce pojistného trhu ....................................................... 24 3.1.1 Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů .......................................................... 24 3.1.1.1 Pojišťovny s povolením provozovat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů 25 3.1.2 Zákon č. 366/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů ........................................................................... 25 3.1.3 Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě) .......................................................................................... 28 3.1.4 Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně ţivnostenského zákona ( zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů. ..................................................................................................... 31 3.1.5 Zákon č. 39/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 363/199 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví) ............................. 33 3.1.6 Zákon č. 47/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a změně některých souvisejících zákonů ( zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. ..................................................................................................... 36 3.1.7 Vyhláška č. 309/2004, kterou se mění vyhláška č. 205/1999 Sb. ................... 39 3.1.8 Zákon č. 409/2004 Sb., úplné znění zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví) ............................. 39 3.1.9 Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrními druţstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech ......................................................... 41 3.2 Organizace působící na pojistném trhu v návaznosti na změnu legislativního rámce 41 3.2.1 Asociace českých pojišťovacích makléřů........................................................ 41 3.2.2 Česká kancelář pojistitelů ................................................................................ 43 4 Současný stav pojistného trhu v ČR z pohledu demonopolizace ........................... 45 4.1 Česká Republika jako součást pojistného trhu EU .............................................. 45 4.2 Vliv změn legislativního rámce na formování pojistného trhu v ČR .................. 46 5

4.3 Subjekty podnikající v oboru pojišťovnictví v ČR .............................................. 50 4.3.1 Pojišťovny ....................................................................................................... 50 4.3.2 Zajišťovny ....................................................................................................... 53 4.3.3 Pojišťovací zprostředkovatelé a samostatní likvidátoři pojistných událostí ... 53 4.4 Česká národní banka............................................................................................ 54 Závěr ................................................................................................................................... 56 Seznam použité literatury a pramenů ............................................................................. 57 Seznam internetových odkazů .......................................................................................... 58

6

Úvod Tématem této bakalářské práce, demonopolizací pojistného trhu v ČR, lze označit období od roku 1991 aţ do současnosti. Domnívám se, ţe v některých aspektech se jedná o ještě nedokončený proces. Vývoj pojistného trhu v ČR po roce 1990 lze chápat jako opětovný počátek komerčního pojištění v trţním prostředí v našich zemích. Tuto práci jsem rozdělil do čtyř základních, tematicky příbuzných kapitol. Jelikoţ je mnou vybrané téma úzce spjaté s vývojem právní úpravy v ČR, drţím se, pro větší přehlednost, povětšinou chronologického řazení všech informací, pouţívajíce datum nabytí platnosti příslušného zákona, jako vodítko k zařazení informace na pomyslnou časovou osu.. Kapitola první popisuje stav pojistného trhu a legislativní prostředí v ČR ještě před počátkem demonopolizace, od to roku 1945. Dle mého názoru je prospěšné zmínit i vývoj v poválečném Československu, který lze označit za počátek monopolizace pojistného trhu, respektive celého trhu v ČR. Toto období trvalo aţ do roku 1989, kdy došlo k obratu v politickém směřování naší země, směrem k demokracii. V kapitole druhé se věnuji počátku demonopolizace, odstartované zákonem ČNR 185/1991 Sb., a změnám, které nastaly po roce 1989 a které představovaly zavedení trţního hospodářství a privatizaci majetku, který byl do té doby ve výlučném vlastnictví státu. Třetí kapitola popisuje postupné zdokonalování právního prostředí v oblasti právních úprav v pojišťovnictví a vede aţ k současné podobě právní úpravy. Tato cesta je nastíněna pomocí popisu nejdůleţitějších zákonů z období 1989-2004. Kapitola čtvrtá, závěrečná, si všímá dalších změn pojistného trhu ČR, které musel podstoupit, aby mohl být začleněn do jednotného trhu v EU.

7

1 Stav pojistného trhu v ČR, legislativní prostředí 1.1

Poválečné Československo 1945-1948

Období po osvobození Československa lze charakterizovat, jako postupné zrušení trţních principů v hospodářství. V Moskvě v březnu 1945 vznikla nová vláda, na jejímţ sloţení i programu se shodli zástupci londýnské exilové vlády a komunistického odbojového centra v Sovětském svazu. V programovém prohlášení nové vlády, v článku IX., byl vysloven zákaz činnosti všem pravicově orientovaným politickým stranám z doby prví republiky a protidemokratickým stranám z období druhé světové války. Ustanovení dalších článků otevírala moţnosti provedení mnoha radikálních zásahů do budoucího uspořádání hospodářského ţivota. Například formulace, ţe „pojišťovnictví má být postaveno pod všeobecné státní vedení a do sluţeb znovuvýstavby našeho národního hospodářství a znovuoţivení výroby a obchodu― naznačila nový směr vývoje tohoto důleţitého odvětví národního hospodářství.1 Pojišťovnictví v prvních měsících po obnovení Československé republiky sice začalo navazovat na předválečné pojetí a ve velké míře i na svou bývalou organizační strukturu, avšak tento trend byl definitivně ukončen 14. října 1945 vydáním Dekretu prezidenta republiky č. 103/1945 Sb. o znárodnění soukromých pojišťoven. Znárodněno bylo všech cca 730 soukromých pojišťoven, pojišťovacích spolků a zastoupení zahraničních pojišťoven.2 Od data vydání tohoto dekretu lze hovořit o přechodu k socialistickému pojištění. Vrcholným orgánem nad pojišťovnictvím byla, na základě dekretu, ustavena Pojišťovací rada. Počet znárodněných ústavů byl různými fúzemi redukován a následně byly převedeny na národní podniky. Dlouhá jednání zástupců KSČ, Československé strany lidové, Československé strany sociálně demokratické, Demokratické strany Slovenska, Komunistické strany Slovenska a představitelů Pojišťovací rady, o počtu pojišťoven, národních podniků a jejich působnosti, vyústila 20. listopadu 1946 ve vydání vyhlášek ministra financí, ţe dnem 1. ledna 1947 budou zřízeny tyto pojišťovny, národní podniky:

1 2

-

Pojišťovna „Slavia―, národní podnik, se sídlem v Praze

-

Praţská pojišťovna, národní podnik, se sídlem v Praze

Marvan M., Chaloupecký J., Dějiny pojišťovnictví v Československu II.díl, Bratislava 1993, str. 344 Marvan M., Chaloupecký J., Dějiny pojišťovnictví v Československu III.díl, Praha 1997, str. 35

8

-

Nemocenská pojišťovna, národní podnik, se sídlem v Praze

-

První československá pojišťovna, národní podnik, se sídlem v Brně

-

Poisťovňa „Slovan―, národný podnik, se sídlem v Bratislavě3

Současně se zveřejněním vyhlášek byly vyhlášeny stanovy jednotlivých pojišťoven, národních podniků. Neznárodněna zůstala ještě První česká zajišťovací banka, se sídlem v Praze, stát do ní však dosadil národní správu.

1.2

Období po únoru 1948 – 1968

Následně po uskutečnění únorového komunistického převratu v roce 1948 byly vydány dvě rozhodující vyhlášky ministra financí: vyhláška ministra financí č. 977, ze dne 25. května 1948 o sloučení pojišťoven, národních podniků a vyhláška ministra financí č. 978, ze dne 25. května 1948, kterou byly vyhlášeny stanovy Československé pojišťovny, národního podniku. Podle vyhlášky ministra financí č. 977 bylo rozhodnuto o sloučení čtyř pojišťoven, národních podniků (Pojišťovna „Slavia―, Praţská pojišťovna, Pojišťovna „Slovan― a Nemocenská pojišťovna) s První československou pojišťovnou, národním podnikem. Čtyři výše uvedené podniky zanikly bez likvidace a jejich majetek a kapitál byl dle stavu k 1.lednu 1948 převeden na První československou pojišťovnu, národní podnik. Tento podnik vstoupil dnem 1. ledna 1948 univerzální sukcesí v práva a závazky čtyř zaniklých pojišťoven, národních podniků. Název podniku zněl: Československá pojišťovna, národní podnik se sídlem v Praze. Byla vymezena právní povaha podniku takto: pojišťovna je národním podnikem podle paragrafu 3 Dekretu prezidenta republiky č. 103 Sb.ze dne 24. října 1945 o znárodnění soukromých pojišťoven, je majetkem státu ve smyslu tohoto dekretu a samostatnou právnickou osobou. Pojišťovna působila, po vzoru sovětského modelu pojišťovnictví, na celém území Československé republiky a prostřednictvím Oblastního ředitelství v Bratislavě vykonávala svou činnost na Slovenské části území.

3

Marvan M., Chaloupecký J., Dějiny pojišťovnictví v Československu II.díl, Bratislava 1993, str.105

9

Pojišťovna měla za úkol vyvíjet činnost ve dvou hlavních oborech: 1. V jednotném oboru pojištění ţivotního, zahrnujícím: a) všechny druhy pojištění na lidský ţivot b) všechny druhy přímého nemocenského pojištění, včetně pojištění plnění pro případ porodů a pojištění pohřebného ve spojení s nemocenským pojištěním. 2. V jednotném oboru pojišťování proti škodám a úrazům, zahrnujícím všechny druhy pojištění proti škodám a úrazům. Vyhláška zdůraznila, ţe kaţdý odbor je spravován odděleně a vedou se o něm oddělené účty.4 Byla zrušena Pojišťovací rada, která doposud dohlíţela na činnost pojišťoven, hospodaření pojišťovna a styl řízení určoval podnikový plán, který byl součástí jednotného plánu ministerstva financí. Začala být prosazována teorie, dle které bude k likvidaci nahodilých ztrát ve znárodněných státních organizacích, pouţíváno prostředků ze státního rozpočtu, z čehoţ vyplývá, ţe pojistná metoda mohla mít maximálně jen doplňující a omezenou funkci. Dne 21. prosince 1950 byl přijat zákon č. 1289/1950 Sb., o pojistné smlouvě, jenţ nahradil zákon č. 145/1934 Sb. Zákon nabyl účinnosti dnem 1. července 1951.5 Další deformací pojistného a krokem k posílení monopolizaci pojišťovny bylo přijetí zákona č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví, jímţ se Československá pojišťovna stala státním pojišťovacím ústavem. Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1953 a změnil právní formu pojišťovny z národního podniku na státní pojišťovací ústav s názvem Státní pojišťovna. První česká zajišťovací banka byla dne 25.července 1957 rozhodnutím valné hromady, zlikvidována a začleněna do Státní pojišťovny. Tímto byl, na základě souhlasu ministra financí, ze dne 13 října 1958 vytvořen úplný pojišťovací a zajišťovací monopol. Důleţitým mezníkem ve vývoji

a úpravách pojišťovnictví byl rok 1964, kdy byla

vypracována nová právní úprava pojištění, velmi odchylná, co do formy, obsahu a terminologie, od té původní. Pojištění bylo začleněno do občanského zákoníku 4. 40/1964 Sb. a zařazeno mezi sluţby.6 4

Schelle K. – Hradec M., Historie právní úpravy pojišťovnictví, Praha 2006, str. 94 Marvan M., Chaloupecký J., Dějiny pojišťovnictví v Československu III.díl, Praha 1997, str.105 6 Marvan M., Chaloupecký J., Dějiny pojišťovnictví v Československu III.díl, Praha 1997, str.111 5

10

Nový pohled na postavení a funkci pojišťovny vyplynul z přijetí zákona č. 82/1966 Sb., kterým Státní pojišťovna získala statut hospodářské organizace v rámci působnosti Ministerstva financí a stala se pojišťovacím a zajišťovacím podnikem s celostátní působností se sídlem v Praze. Zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1967, tímto byla deklarována určitá odlišnost podniku od státu a jeho hospodářská samostatnost, stát jiţ neodpovídal za závazky pojišťovny, v pravomoci ministra však zůstala moţnost ve zvláštních případech převzít ručení.

1.3

Vývoj pojišťovnictví v letech 1968 – 1989

V průběhu roku 1968 se v rámci příprav federativního uspořádání státu připravovalo i federativní uspořádání pojišťovnictví. Kdyţ byla Státní pojišťovna rozdělena, dle zákona č. 162/1968 Sb., na Českou státní pojišťovnu a Slovenskou státní pojišťovnu, začaly se jiţ dříve připravené změny realizovat. Česká státní pojišťovna převzala práva a závazky ze smluvních a zákonných pojištění původní Státní pojišťovny na českém území. Slovenská státní pojišťovna se sídlem v Bratislavě pouţila na slovenském území obdobný postup.Vedoucí představitelé obou samostatných národních pojišťoven se dohodli, ţe devizové zájmy státu v oblasti pojišťovnictví ve všech druzích pojištění souvisejících s mezinárodním stykem v cizí měně, bude pro celé Československo zabezpečovat Česká státní pojišťovna, prostřednictvím svého Závodu pro zahraniční pojištění a zajištění. Vzájemné vztahy a spolupráci obou nově vzniklých pojišťoven upravovala dohoda z 12. března 1969 (později z roku 1975, 1981 a 1987). Obě pojišťovny podléhaly příslušným republikovým ministerstvům financí, ale praktikovaly společnou pojišťovací politiku na československém území. Obě dospěly, na základě hluboké analýzy vývoje pojišťovnictví v Československu

i z vyhodnocení

poznatků a zkušeností hospodářsky vyspělých států v oblasti pojišťovnictví, k potřebě nové legislativní úpravy pojišťovnictví, neboť zákon. 82/1966 Sb. jiţ nevyhovoval tehdejším potřebám českého a slovenského pojišťovnictví. Tento záměr však nebyl nikdy důsledně uskutečněn. V souvislosti s přípravou zákona č.88/1988 Sb., o státním podniku, se začal připravovat i návrh nového zákona o pojišťovnictví, ale teprve rozvoj trţních podmínek v roce 1990 umoţnil provést potřebné kvalitativní změny návrhů zákonů České národní rady a Slovenské národní rady, oproti návrhům z let 1988 – 1989.

11

2 Počátek demonopolizace 2.1

Právní úprava pojišťovnictví, zákon ČNR 185/1991 Sb.

Zákon ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, byl v plénu České národní rady schválen 26. dubna 1991 a účinnosti nabyl 28. května 1991. Na Slovensku byl dne 18. prosince 1990 schválen obdobný zákon, uveřejněný ve Zbierke zákonov č. 24/1991 Zb., který nabyl účinnosti dne 1. března 1991. Tento byl novelizován zákonem SNR č. 25/1992 Zb., který nabyl účinnosti 23. ledna 1992 a dále zákonem SNR č. 197/1992 Zb., který nabyl účinnosti 13. května 1992. Účelem zákonů ČNR a SNR bylo upravit právně postaven pojišťoven a zajišťoven, podmínky podnikání v pojišťovnictví a státní dozor nad pojišťovnami v příslušné republice. Tyto zákony odstranily monopol obou státních pojišťoven.7 Zákony měly rys zákonných úprav ve vyspělých ekonomikách - zajišťovaly rovnost mezi pojišťovnami a zajišťovnami. V ČR se od roku realizovalo zajištění jen ve vztahu k zahraničnímu pojištění, teprve nové zákony umoţnily zajistit i domácí rizika na domácím pojistném trhu. Úvodní ustanovení zákona 185/1991 Sb. stanovila předmětem podnikání v pojišťovnictví pojišťovací a zajišťovací činnost a další činnosti s nimi související. Pojišťovací činnost je zde charakterizována jako sjednávání a správa pojištění, likvidace pojistných událostí a zprostředkovatelská činnost. Při výkonu zajišťovací činnosti vstupuje pojišťovna do majetkových vztahů s jinými právnickými osobami vykonávajícími pojišťění, za účelem rozdělení si rizik vzniklých v souvislosti s provozováním pojištění. Činnost související s pojištěním byla definována jako činnost, slouţící k podpoře a rozvoji pojišťovnictví, rozšiřování a zkvalitňování pojišťovacích sluţeb. Podnikat v pojišťovnictví bylo umoţněno kromě státního podniku a akciové společnosti téţ druţstvu, nebo druţstevnímu podniku, případně i jiným, neţ uvedeným subjektům. Z důvodu zabránění hazardu podnikání v oblasti pojišťovnictví byl zaveden koncesní systém – právo na podnikání v pojišťovnictví vzniklo aţ udělením povolení – koncese. Zákonem byly poprvé jednoznačněji charakterizovány účelové pojistné fondy, které musely jednotlivé pojišťovny podle rozsahu své činnosti vytvářet. Základní rezervní fond a fond zábrany škod vytvářely pro zabezpečení své likvidity všechny pojišťovny a pokud se pojišťovna zabývala ţivotním 7

Marvan M., Chaloupecký J., Dějiny pojišťovnictví v Československu III.díl, Praha 1997, str.286

12

pojištěním, musela vytvořit i fond rezerv pojistného. V případě, ţe pojišťovně vyplývala povinnost poskytovat plnění v zahraniční měně, musela vytvořit i devizový rezervní fond. Velmi důleţitým ustanovením bylo, ţe prostředky nashromáţděné v těchto fondech nebylo moţné pojišťovně odebírat, zůstatky byly převáděny do dalších let bez omezení a nepodléhaly daňovým, či odvodovým povinnostem. Pojišťovny nebyly oprávněny převést do zahraničí prostředky všech účelových fondů, vytvořených z pojištění a zajištění subjektů se sídlem, či bydlištěm na území Československa. Tyto prostředky musely být uloţeny v tuzemské bance, nebo spořitelně, případně investovány opět výhradně jen v tuzemsku. Další paragrafy zákona ukládaly pojišťovnám povinnost vést účetnictví o stavu a pohybu majetku a závazků, o nákladech a výnosech, zisku a ztrátě. Jako další stanovil zákon subjektům povinnost nechávat přezkoumat roční uzávěrky ověřovatelem, jakoţto i tyto závěrky i zprávy k nim ročně zveřejňovat, respektive pro ČR platila jen povinnost umoţnit kaţdému nahlédnout do roční uzávěrky a do zprávy k ní.

2.2

Změny Občanského zákoníku

Jiţ dlouho před rokem 1989 bylo jasné, ţe 2 základní odvětví pojištění (pojištění majetku a odpovědnosti za škody, pojištění osob) nestačí na pokrytí pojistných potřeb, zejména u organizací. Zákonem č. 103/1990 Sb. byl změněn a doplněn Hospodářský zákoník o moţnost dojednávat především podnikatelům i taková pojištění, jako jsou například šomáţní pojištění (pojištění pro případ přerušení provozu, jako pojištění pro náhradu škod vzniklých na zisku), nebo pojištění úvěrů, respektive rizika, ţe dluţník nezaplatí úvěr z důvodů uvedených v pojistných podmíkách. Fyzické osoby mohla být pojišťovány pro případ ztráty zaměstnání. Významnou úpravu pojistných vztahů obsahovala velká novelizace Občanského zákoníku, díky které bylo pojištění, s platností od 1. ledna 1992, zařazeno do závazkového práva hlavy patnácté. Byl zaveden pojem „pojistitel― coby název organizace, se kterou je uzavírána pojistná smlouva. Rovněţ se úprava vrací k pojmu „všeobecné pojistné podmínky―, pouţívaném jiţ v zákoně z roku 1934.

13

Přeměna pojistného trhu v ČR

2.3

Česká pojišťovna, jako jediný subjekt doposud působící na pojistném trhu, začala integrovat finanční sluţby do skupiny pod názvem ČESKÁ POJIŠŤOVNA GROUP, do které byly postupně zařazeny : -

Česká pojišťovna a.s.

-

Pragobanka, a.s.

-

Kapitálová investiční společnost české pojišťovny, a.s.

-

Penzijní fond České pojišťovny, a.s.

-

Česká poisťovna – Slovensko, a.s.

-

Česká pojišťovna Zdraví, a.s.

-

Alpha Broker, a.s.8

V roce 1990, ještě v době monopolního postavení České pojišťovny, bylo toto postavení narušováno zprostředkovateli některých zahraničních pojišťoven. Tito, v rozporu s právními předpisy, zprostředkovávali pro české občany ţivotní pojištění. Prvním konkurentem, kdyţ prozatím pouze ve sjednávání pojištění léčebných výloh v zahraničí, se České pojišťovně stala Pojišťovna Investiční banky, akciová společnost, se sídlem v Pardubicích. Tato vznikla rozšířením mateřské banky. Ve stejném roce vznikl i první zcela samostatný nestátní subjekt, zabývající se poskytováním sluţeb v oblasti pojišťovnictví, druţstevní pojišťovna Kooperativa, která působila na území České republiky prostřednictvím dvou samostatných celků. V Praze jako Česká Kooperativa, a.s. a v Brně jako Moravskoslezská kooperativa. Obě pojišťovny byly z počátku zaměřeny zejména na pojišťování průmyslových a podnikatelských rizik.

2.4

Vstup zahraničních pojišťoven na pojistný trh v ČR

Dle zákona č. 185/1991 Sb. směly na území České republiky působit zahraniční pojišťovny jen prostřednictvím svého obchodního zastupitelství. V případě, ţe zahraniční pojišťovny chtěly nabízet své sluţby na českém pojistném trhu, musely se stávat minoritními akcionáři v pojišťovnách, které byly zaloţeny tuzemskou fyzickou, nebo právnickou osobou.

8

Marvan M., Chaloupecký J., Dějiny pojišťovnictví v Československu III.díl, Praha 1997, str. 296

14

Maximální moţná výše jejich podílu byly 45% základního kapitálu. Toto omezení bylo zrušeno dne 28. května 1992. První zahraniční pojišťovnou, zaregistrovanou na území České republiky, byla holandská ţivotní pojišťovna Nationale–Nederlanden, Praha. Byla zaregistrována dne 27. května 1992, vlastní činnost zahájila 1. června 1992 Pojišťovna začala v oblasti pojištění osob, nabízela ţivotní a jako nedílný doplněk pojištění úrazové. Byla to na našem trhu první pojišťovna svého druhu, nastoupila s masivní reklamou a nabídla potenciálním klientů nový pohled na krytí rizik v oblasti ţivotního pojištění. Velice rychle takto získala významné procento objemu předepsaného pojistného v oblasti ţivotního pojištění. Z tehdy získaného kmene těţí dodnes, i v současnosti patří u nás mezi největší pojišťovny co do objemu předepsaného pojistného ze ţivotního pojištění. V průběhu roku 1992 došlo k největšímu nárůstu počtu pojišťoven, k 31. prosinci 1992 získaly oprávnění k výkonu činnosti v pojišťovnictví tyto subjekty : -

Česká pojišťovna a.s., Praha

-

Slovenská poisťovna, a.s., Bratislava

-

Kooperativa, druţstevná česko-slovenská poisťovna, a.s., Bratislava

-

Otčina, a.s., Nitra

-

EGAP, a.s.,Praha

-

Nationale – Nederlanden, Praha

-

První americko-česká pojišťovna, a.s., Praha

-

Hasičská pojišťovna, a.s., Praha

-

Allianz, a.s., Praha

-

Pojišťovna IB, a.s., Pardubice

-

Ţivnostenská pojišťovna, a.s., Pardubice

-

Gothaer, a.s., Praha9

Vedle zmíněných byla v České republice dále zaregistrována zastupitelstva dalších devíti zahraničních pojišťoven, převáţně ze sousedních států. V průběhu devadesátých let dvacátého století se situace v oblasti pojišťovnictví významně měnila v souvislosti jednak s obecnými ekonomickými změnami, legislativními změnami

9

Marvan M., Chaloupecký J., Dějiny pojišťovnictví v Československu III.díl, Praha 1997, str. 299

15

(především harmonizací s podmínkami Evropské unie), změnami ve škodovosti a změnami ve významu pojištění v ekonomice. V následující tabulce, která zobrazuje počet pojišťoven na pojistném trhu v devadesátých letech dvacátého století, je patrný počátečný nárůst počtu pojišťoven, některé ovšem byly nuceny pod tíţivými ekonomickými problémy svoji činnost ukončit. Tabulka č. 1 Počet pojišťoven na pojistném trhu ČR10

2.5

rok

počet pojišťoven

1990

1

1991

3

1992

12

1993

20

1994

27

1995

32

1996

35

1997

40

1998

41

1999

42

2000

41

2001

43

2002

42

2003

42

2004

40

Česká asociace pojišťoven

V tomto období získává na významu potřeba úřadu, který by hájil a koordinoval činnost pojišťoven. Česká asociace pojišťoven, která byla zaloţena 1. ledna 1994, si klade za cíle organizovat a provádět vzdělávání pracovníků působících v pojišťovnictví, prohlubovat kontakty na mezinárodní úrovni se zahraničními partnery, dohlíţet na oblast legislativy a

10

Ducháčková E., Principy pojištění a pojišťovnictví, Praha 2005, str. 23

16

podobně. Asociace dále zastupuje a prosazuje zájmy pojišťoven a jejich klientů ve vztahu k orgánům státní správy a jiným právním subjektům a to i zahraničním. Česká asociace pojišťoven je zájmovým sdruţením a právnickou osobou se sídlem v Praze. Asociace je mimo jiné téţ řádným členem Svazu průmyslu a dopravy a Federace národních asociací pojišťoven evropských zemí. Předmět činnosti ČAP Úkolem České asociace pojišťoven je zejména : a) koordinovat, zastupovat, hájit a prosazovat společné zájmy pojišťoven ve vztahu k orgánům státní správy a dalším osobám i ve vztahu k zahraničí, b) zpracovávat připomínky k právním předpisům týkajícím se pojišťovnictví, pojištění nebo jiných zájmů pojišťoven a navrhovat legislativní úpravy, c) působit při odstraňování rozporů mezi členy asociace, dbát na dodrţování pravidel hospodářské soutěţe v souladu s právními předpisy a na dodrţování zásad etického jednání a chování stanovených v Kodexu etiky v pojišťovnictví, d) na poţádání soudů a jiných orgánů podávat posudky z oblasti pojišťovnictví, e) podporovat vědeckou činnost týkající se činnosti pojišťoven, uveřejňovat důleţité poznatky, případně vydávat odborné časopisy a publikace, f) propagovat význam pojištění a zlepšovat image pojišťovnictví, g) na základě poţadavků členů asociace zabezpečovat a zprostředkovávat výchovu a vzdělávání a organizovat výměnu zkušeností a spolupráci se zahraničím, h) zabezpečovat zastoupení asociace v mezinárodních organizacích a jejich orgánech, i) spolupracovat při tvorbě společných statistik a při sestavování evidence důleţitých údajů, j) působit v oblasti zábrany škod, zejména spolupracovat s orgány a organizacemi činnými v oblasti škodové prevence, podporovat tvorbu norem v této oblasti a na základě rozhodnutí členů asociace sdruţovat a poskytovat prostředky na zábrannou činnost, k) úzce spolupracovat se středními a vysokými školami a dalšími teoreticko – výzkumnými pracovišti při výchově odborníků a rozvoji pojišťovací teorie a za tímto účelem podporovat vznik specializovaných sdruţení pojišťovacích odborníků, 17

l) poskytovat sluţby v rámci svého předmětu činnosti a výnosy z nich poţívat na úhradu příslušných nákladů na tyto sluţby, m) zakládat společnosti k zabezpečení plnění společných úkolů členů asociace.

Subjekty ČAP V současné době11 sdruţuje Česká asociace pojišťoven 29 komerčních pojišťoven a 2 členy se zvláštním statutem. Podíl pojišťoven účastných v ČAP na celkovém pojistném trhu v České republice činí 98 %. Prvním členem se zvláštním statutem je AIDA, česká sekce Mezinárodního sdruţení pro pojistné právo. Druhým členem je Česká kancelář pojistitelů, jejíţ činnost je detailněji popsána v samostatné kapitole této práce. Tabulka č. 2 Seznam komerčních pojišťoven sdružených v ČAP12 AEGON Pojišťovna, a.s.

www.aegon.cz

Na Pankráci 26, Praha 4, 140 00 Allianz pojišťovna, a.s.

www.allianz.cz

Ke Štvanici 656/3, Praha 8, 186 00 Aviva ţivotní pojišťovna, a.s.

www.avivapojistovna.cz

Aviva House Londýnská 41, Praha 2, 120 21 AXA pojišťovna a.s.

www.axa.cz

Lazarská 13/8, Praha 2, 120 00 AXA ţivotní pojišťovna a.s.

www.axa.cz

Lazarská 13/8, Praha 2, 120 00 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s.,

www.cpp.cz

Vienna Insurance Group 11

http://www.cap.cz/ZobrazFolder.aspx?folder=Lists%2fMenu+Verejneho+webu%2f%c4%8clenov%c3%a9 10.4.2009 12

http://www.cap.cz/ZobrazList.aspx?item=KONTAKTY_CLENOVE_CAP&zobrazeni=pro+web+%c4%8d lensk%c3%a9+poji%c5%a1%c5%a5ovny 10.4 .2009

18

Budějovická 5/64, Praha 4, 140 21 Česká pojišťovna a.s.

www.cpoj.cz

Na Pankráci 123/11720, Praha 4, 140 00 Česká pojišťovna ZDRAVÍ a.s.

www.zdravi.cz

Litevská 1174/8, Praha 10, 100 05 ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB

www.csobpoj.cz

Masarykovo nám. 1458, Pardubice, 532 18 D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a.s.

www.das-oz.cz

Benešovská 40, Praha 10, 101 00 Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s.

www.evropska.cz

Křiţíkova 237/36a, Praha 8, 186 00 Exportní garanční a pojišťovací společnost,a.s.

www.egap.cz

Vodičkova 34/701, Praha 1, 111 21 Generali Pojišťovna a.s.

www.generali.cz

Bělehradská 132, Praha 2, 120 00 Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s.

www.hvp.cz

Římská 45, Praha2, 120 00 HDI Versicherung AG, organizační sloţka

www.hdiczech.cz

Jugoslávská 29, Praha 2, 120 00 ING Ţivotní pojišťovna N.V., pobočka pro Českou www.ing.cz republiku, Nádraţní 344/25, Praha 5, 150 00 Komerční pojišťovna, a.s.

www.komercpoj.cz

Karolinská 650/1, Praha 8, 186 00 Kooperativa pojišťovna, a.s.,

www.koop.cz

Vienna Insurance Group Templová 747, Praha 1, 110 01 MAXIMA pojišťovna, a.s.

www.maxima-as.cz

Na Dlouhém lánu 508, Praha 6, 160 00 POJIŠŤOVNA GARDIF PRO VITA, a.s.

www.cardif.cz

Na Rybníčku 1329/5, Praha 2, 120 00 Pojišťovna České spořitelny, a.s.,

www.pojistovnacs.cz

Vienna Insurance Group nám. Republiky 115, Pardubice, 530 02

19

Pojišťovna VZP, a.s.

www.pvzp.cz

Jankovcova 1566/2b, Praha 7, 170 04 PRVNÍ AMERICKO-ČESKÁ POJIŠŤOVNA, a.s. www.amcico.cz (AMCICO AIG LIFE) V Celnici 1028/10, Millenium p., Praha1, 117 21 Slavia pojišťovna a.s.

www.pojistovna-slavia.cz

Revoluční 1/655, Praha 1, 110 00 Triglav pojišťovna, a.s.

www.triglav.cz

Novobranská 544/1, Brno, 60200 UNIQA pojišťovna, a.s.

www.uniqa.cz

Evropská 136, Praha 6, 160 12 VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a.s.

www.victoria.cz

Francouzská 28, Praha 2, 120 00 Wüstenrot pojišťovna, a.s.

www.wuestenrot.cz

Na Hřebenech II 1718/8, Praha 4, 140 23 Wüstenrot, ţivotní pojišťovna, a.s.

www.wuestenrot.cz

Na Hřebenech II 1718/8, Praha 4, 140 23

2.6

Systém dozoru v pojišťovnictví do roku 2006

Dozorčím orgánem, který měl za úkol kontrolovat dodrţování právních předpisů jednotlivými pojišťovnami, se zákonem ČNR č. 185/1991 Sb. stalo Ministerstvo financí ČR a zůstalo jím aţ do konce března 2006 . Jemu byly pojišťovny povinny předkládat doklady o činnosti, návrhy na úpravy pojistných podmínek, návrhy na změny v předmětu činnosti a podobně. Dozorčí orgán měl pravomoc pozastavit pojišťovně činnost a směl svou kontrolní činnost vykonávat přímo v provozovně pojišťovny. V České republice vykonávalo

Ministerstvo

financí

dozor

prostřednictvím

Úřadu

v pojišťovnictví a penzijním připojištění od roku 2000. Jeho působnost lze obecně rozdělit do tří hlavních odvětví činnosti: -

povolovací činnost

-

kontrolní činnost

-

ostatní činnosti

20

státního

dozoru

Za nejúčinnější formu provádění státního dozoru byl povaţován materiální dohled spojený s koncesním systémem, který se jako jediný soustředil na provádění kontrol hospodaření pojišťoven, zejména pak na vytváření technických rezerv pojišťovnami. Technické rezervy jsou vytvářeny k zajištění plnění závazků z provozované pojišťovací a zajišťovací činnosti, jejichţ vznik je pravděpodobný, nebo jistý, avšak jejich výše, či okamţik ve kterém vzniknou je nejistý. Technické rezervy můţeme obecně rozdělit na : -

rezervu na nezaslouţené pojistné

-

rezervu na pojistná plnění

-

rezervu pojistného ţivotních nebo neţivotních pojištění

-

rezervu na prémie a slevy

-

rezervu ţivotních pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník

-

rezervu na splnění závazků z pouţité technické úrokové míry

-

vyrovnávací rezervu

-

jiné rezervy

Přípravy na vstup České republiky do Evropské unie přinesly nejen nutnost implementovat nové zákonné poţadavky a mnoho omezení, ale i nutnost provedení mnoha změn týkajících se dozoru a jeho spolupráci s ostatními dozorujícími orgány v rámci celé Evropské unie. V roce 2000 byla vytvořena skupina, takzvaný Výbor Moudrých, vedená baronem Lamfalussym. Cílem výboru bylo vypracovat analýzu mechanizmu regulace kapitálových trhů. Výsledkem práce výboru byla čtyř-úrovňová Lamfalussyho procedura implementace právních předpisů Evropského společenství pro oblast finančního trhu, jejíţ podstatou je, ţe instituce Evropské unie navrhují hlavní principy legislativy k finančním sluţbám včetně pojišťovnictví a odborné otázky jsou projednávány v sektorových výborech.13

13

Výroční zpráva Ministerstva financí – Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění, 2004

21

Tabulka č. 3 Organizační struktura výborů 14 Organizační struktura výborů 





Pojišťovnictví a

Bankovnictví

Kapitálový trh včetně

zaměstnanecké penzijní

kolektivního investování

fondy Čtyři úrovně Lamfalussyho procedury, tzv. regulatorní schéma  Úroveň č. 1 Právní normy – směrnice a nařízení zpracované radou, či Evropským parlamentem  Úroveň č. 2 Rozpracování opatření na zasedání regulátorů, nového Evropského výboru pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní fondy (EIOPC), po konzultaci s výborem uvedeným v úrovni číslo 3.  Úroveň č. 3 Výbor evropských orgánů dozoru v pojišťovnictví a zaměstnaneckých penzijních systémech (CEIOPS). Zpracovává doporučení výkladů a instrukce, za účelem zajistit odpovídající implementaci a aplikaci.  Úroveň č. 4 Implementace v členských státech Evropské unie. Směrnice Evropského parlamentu z roku 2002 o doplňkovém dozoru úvěrových institucí, pojišťoven a obchodníků s cennými papíry ve finančním konglomerátu zavedla obezřetný dozor, který se týká zejména kapitálové vybavenosti a koncentrace rizik na úrovni konglomerátu, operací uvnitř skupiny, vnitřního řídícího a kontrolního systému na úrovni konglomerátu a dostatečně zkušeného a důvěryhodného managementu. Tato směrnice byla do právního řádu České republiky včleněna zákonem č. 377/2005 Sb. Jedná se o Zákon o konglomerátech.

14

Hradec, M., Křivohlávek, V., Zárybnická, J.: Pojištění a pojišťovnictví. 1. vydání, Praha Europress, 2005, 216 s., ISBN 80-86754-48-0

22

Činnost Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění byla ukončena k 31. březnu 2006. Jeho působnost přešla, na základě zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, k 1. dubnu 2006 na českou národní banku. Došlo tedy k implementaci směrnice Evropské unie o doplňkovém dozoru nad bankami, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech. Česká republika byla jednou z prvních zemí, která implementovala do národní legislativy jednu z významných směrnic Evropského Společenství, Směrnici 200//92/ES, týkající se zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví. V této souvislosti je vhodné uvést, ţe koncem ledna 2005 byla tato směrnice implementována pouze ve 13 členských zemích EU A EHP, coţ nepředstavuje ani polovinu jejich celkového počtu.

23

3 Rozvoj tržního prostředí v ČR 3.1

Změny legislativního rámce pojistného trhu

3.1.1 Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů Ve vývoji právní úpravy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla měl zásadní význam den 30. červenec 1999, kdy nabyl účinnosti nový zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Po téměř 50 letech došlo k návratu tohoto druhu pojištění do sféry soukromého pojištění a zároveň ke zrušení monopolu České pojišťovny na tento druh pojištění. Od nabytí účinnosti

zákona15 má pojistník moţnost zvolit si pojistitele, který jeho

potřebám nejvíce vyhovuje. Podle zmíněného zákona můţe na dálnici, silnici a účelové komunikaci provozovat vozidlo pouze ten, jehoţ odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěná podle tohoto zákona. Nový zákon upouští od dřívějšího pojmu motorové vozidlo a nově zavádí pouze termín vozidlo, jehoţ modifikace specifikuje v druhém paragrafu zmíněného zákona. V prvním oddíle zákona jsou vymezeny některé obecné pojmy jako vozidlo, tuzemské vozidlo, škodná událost a dále obecné ustanovení o tom, kdo je pojistník, pojistitel, pojištění. Druhý oddíl s názvem Pojištění odpovědnosti ukládá podmínky a povinnost vlastníka nebo spoluvlastníka uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Dále zmiňuje rozsah pojištění, výjimky z pojištění odpovědnosti, povinnosti pojištěného, zánik pojištění odpovědnosti a kontrolu pojištění odpovědnosti. Třetí oddíl se věnuje České kanceláři pojistitelů, jeţ je tímto zákonem zřízena.

15

Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně

některých souvisejících zákonů. ve znění pozdějších předpisů

24

3.1.1.1 Pojišťovny s povolením provozovat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů Přehled pojišťoven provozujících pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k datu 30.6. 200116 1. Allianz pojišťovna, a.s.

Římská 12, 120 00 Praha 2

2. Česká podnikatelská pojišťovna, a.s.

Budějovická 5/64, 140 00 Praha 4

3. Česká pojišťovna a.s.

Na Pankráci 121, 140 00 Praha 4

4. ČS — Ţivnostenská pojišťovna, a.s.

Smilova 547, 530 02 Pardubice

5. ČSOB Pojišťovna a.s.

Sladkovského 383, 530 02 Pardubice

6. Generali Pojišťovna a.s.

Bělehradská 132, 120 84 Praha 2

7. IPB Pojišťovna, a.s.

Smilova 315, 530 02 Pardubice

8. Komerční pojišťovna, a.s.

Jindřišská 17, 111 21 Praha 1

9. Kooperativa, pojišťovna, a.s.

Templová 5, 110 01 Praha 1

10. Union pojišťovna, a.s.

Gorkého ul. 2, 702 00 Ostrava

11. UNIQA pojišťovna, a.s.

Bělohorská 19, 160 12 Praha 6

12. Zürich Versicherungs-Gesellschaft,

Milešovská 5/1136, 130 00 Praha 3

organizační sloţka

3.1.2 Zákon č. 366/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 366/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů upravuje v souladu s právem Evropských společenství podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti a dohled nad provozováním pojišťovací a zajišťovací činnosti, vykonávaný Českou národní bankou a nabyl účinnosti 1. dubna 2000.

16

Státní dozor v pojišťovnictví, Výroční zpráva za rok 2000, příloha č. 4, 2001, str.34

25

Není-li stanoveno zvláštním právním předpisem jinak, nevztahuje se tento zákon na provádění nemocenského pojištění, důchodového pojištění, sociálního zabezpečení, penzijního připojištění se státním příspěvkem a veřejného zdravotního pojištění. Zákon o pojišťovnictví obsahuje 51 paragrafů rozdělených do sedmi částí, navíc je doplněn přílohou, v níţ jsou definována odvětví a skupiny pojištění. Část první upravuje činnost pojišťovnictví, podmínky jejich provozování a výkon státního dozoru v pojišťovnictví. Část druhá aţ šestá obsahuje novelu dalších důleţitých zákonů, které byly vyvolány novou úpravou v zákoně o pojišťovnictví. V sedmé části je upravena účinnost zákona. Tento zákon o pojišťovnictví neruší pouze předcházející zákon o pojišťovnictví, nýbrţ zároveň mění některé související zákony. Do zprostředkovatelské činnosti nyní patří podle tohoto zákona17 i odborná činnost směřující k uzavírání pojistných nebo zajišťovacích smluv. Zákon18 téţ rozlišuje pojišťovny tuzemské, pojišťovny z jiného členského státu – míněno členského státu Evropské unie nebo státu Evropského hospodářského prostoru a pojišťovny z třetího státu, jejíţ sídlo je mimo území Evropského hospodářského prostoru. Zajišťovnou se rozumí právnická osoba, jejíţ činností je přebírání rizik postoupených pojišťovnou nebo jinou zajišťovnou ( tzv. „ aktivní zajištění ― ), která provozuje zajišťovací činnost a zajišťovací činností uzavírání smluv, kterými se zajišťovna zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíţe označená, uzavírání zajišťovacích smluv mezi zajišťovnami, správa zajištění a poskytování plnění ze zajišťovacích smluv. Součástí zajišťovací činnosti je rovněţ nakládání s aktivy, jejichţ zdrojem jsou technické rezervy pojišťovny ( „ finanční umístění ― ). Zajišťovací činnost můţe vykonávat za podmínek stanovených tímto zákonem pouze pojišťovna nebo zajišťovna se sídlem na území České republiky, která je zaloţena jako akciová společnost. Provozuje – li zajišťovací činnost na území ČR takový právní subjekt, jenţ má sídlo v zahraničí, pak se provoz jeho činnosti neřídí touto právní normou. Zajišťovně, vyuţívající sluţeb při své zajišťovací činnosti osoby, která nemá oprávnění provozovat zprostředkovatelskou činnost podle zvláštních právních předpisů, lze však podle tohoto zákona, ustanovení § 35a uloţit pokutu aţ do výše 50 000 000 Kč. Tuzemská pojišťovna je oprávněna provozovat pojišťovací či zajišťovací činnost pouze na základě povolení a za podmínky, ţe její statutární a skutečné sídlo je na území České republiky. Povolení

17 18

Zákon č. 366/1999 Sb.ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 366/1999 Sb.ve znění pozdějších. předpisů

26

k provozování pojišťovací, zajišťovací a zprostředkovatelské činnosti uděluje Česká národní banka na základě písemné ţádosti19. Podmínkou pro provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti na území České republiky je udělení povolení Českou národní bankou. Minimální výše základního kapitálu činí u zajišťovny 1 000 000 000 Kč, u pojišťovny je potom minimální výše odvislá od počtu pojistných odvětví a činí od 60 000 000 do 200 000 000 Kč. Hlava čtvrtá tohoto zákona20 upravuje kontrolní činnost České národní banky. Předmětem kontroly ČNB je především : -

dodrţování zákona a jiných právních předpisů vztahujících se k pojišťovací

-

a zajišťovací činnosti

-

soulad provozovaných činností s uděleným povolením

-

hospodaření pojišťovny či zajišťovny z hlediska zabezpečení splnitelnosti jejich závazků

-

plnění opatření uloţených ČNB

-

způsob tvorby a pouţití technických rezerv

-

způsob vedení administrativních a účetních postupů a vnitřní kontroly

Pojišťovně nebo zajišťovně, která znemoţní nebo závaţně ztíţí výkon dohledu zejména tím, ţe neposkytne potřebnou součinnost můţe Česká národní banka uloţit pořádkovou pokutu do 5 000 000 Kč. Pokud pojišťovna nebo zajišťovna zkresluje výsledky své činnosti nebo je ohroţena splnitelnost jejich závazků, zavede Česká národní banka v pojišťovně nebo zajišťovně nucenou správu. ČNB odejme pojišťovně nebo zajišťovně povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, které jí udělila, jestliţe : a) je v úpadku, b) jiţ nesplňuje podmínky pro povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti,

19 20

Hradec M., Křivohlávek V., Zárybnická J., Pojištění a pojišťovnictví,Praha 2005, str. 79 Zákon č.363/1999 Sb. ve znění pozd. předpisů

27

c) porušuje závaţným způsobem povinnosti stanovené tímto zákonem a jestliţe opatření nebo pokuta uloţené Českou národní bankou nevedly k nápravě, d) se v jejím hospodaření projevují nedostatky tak závaţně, ţe další pokračování v činnosti ohroţuje zájmy účastníků pojištění, e) zavedení nucené správy nevedlo k obnovení její platební schopnosti, f) získala povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti na základě nesprávně uvedených údajů rozhodných pro udělení tohoto povolení, g) pojišťovna nebo zajišťovna do 1 roku od nabytí právní moci rozhodnutí, kterým jí bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, nezahájí svoji činnost, h) pojišťovna nebo zajišťovna neprovozuje pojišťovací nebo zajišťovací činnost déle neţ 6 měsíců, i) pojišťovně ze třetího státu bylo odejmuto povolení v jiném členském státě z důvodu její nedostatečné solventnosti, j) pojišťovna, které bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti jako tuzemské pojišťovně, přemístila svoje sídlo mimo území České republiky, k) o to poţádá.

3.1.3 Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě) Zákon č.37/2004 Sb. o pojistné smlouvě byl jedním z nejdůleţitějších zákonů. Za nejdůleţitější povaţuji část, která se týká neţivotního pojištění. Zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, jde o soukromé pojištění. Soukromé pojištění bylo upraveno za Rakouska–Uherska. Nová norma navazuje na prvorepublikový zákon č. 145/1934 Sb., zákon o pojistné smlouvě. Po II. světové válce byl přijat nový zákon, a to zákon č. 189/1950 Sb., který platil aţ do přijetí zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Příprava zákona o pojistné smlouvě probíhala od poloviny 90. let 20. století. Zákon byl třikrát předloţen Poslanecké sněmovně. Důvodem pro tuto novou úpravu bylo21: -

nutnost kompatibility s právem Evropské unie (členění pojištění na ţivotní a neţivotní odvětví, volný pohyb sluţeb, ochrana spotřebitele)

21

Občanský zákoník č. 40/1964, ve znění pozdějších předpisů

28

-

rozvoj trhu (vznik nových rizik)

-

změny trhu (kapitálové moţnosti, varianty investic)

-

zdokonalení dosavadní právní úpravy v občanském zákoníku

Aplikace zákona V okamţiku, kdy byl přijat nový zákon nastala pro všechny pracovníky pojišťoven doba rozsáhlých a velkých změn. Bylo nezbytné aplikovat zákon o pojistné smlouvě do praxe. Na tento proces byl velmi krátký čas. Část zákona vstoupila v účinnost dne 1.května 2004, ale jeho převáţná část aţ 1.ledna 2005. Do té doby bylo nutné vyřešit mnoho problémů, se kterými byl nový zákon spjat, rovněţ však i s těmi, které zároveň generoval. Na straně jedné stály pojišťovny, které nemohly tušit, jak velké mnoţství práce mají před sebou. Bylo nutné přepracovat veškeré tiskopisy, tj. pojistné smlouvy, všeobecné pojistné podmínky, dodatkové pojistné podmínky, zvláštní pojistné podmínky, tiskopisy pro změny a storno a mnoho dalších záleţitostí spojených s pojištěním. Dalším úkolem byla nutnost seznámit s novými zákony všechny získatele. A to, jak ve vztahu ke vzniku pojistných smluv (sjednání nových smluv), tak i ke správě pojištění (administrativní změny, technické změny, storno). A na druhé straně stáli klienti, pro které tento nový zákon přináší velká pozitiva. V současné době dochází tedy k situaci, kdy vedle sebe platí pojistné smlouvy sjednané dle občanského zákoníku a pojistné smlouvy sjednané dle zákona o pojistné smlouvě. Toto upravuje zákon ve svém ustanovení §72 (Právní vztahy vzniklé z pojistných smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy). Pojistné smlouvy sjednané dle občanského zákoníku, jsou smlouvy s datem sjednání do 31.prosince 2004 včetně. Pojistné smlouvy dle zákona o pojistné smlouvě, jsou smlouvy sjednané s datem 1.ledna 2005 a dále. Nabízely se dvě základní varianty. První varianta Přepracování všech pojistných smluv, které jsou sjednané dle občanského zákoníku. Tato varianta byla nereálná, a to z několika hledisek. Počet takových smluv byl velmi vysoký. Kdo by takové mnoţství smluv přepracoval a v jakém časovém horizontu? I kdyţ získatelů, kteří by připadali v úvahu bylo mnoho, stejně by takové mnoţství pojistných smluv bylo přepracováno aţ v řádu několika let. Přepracování pojistných smluv by tedy do 29

1.ledna 2005, kdy zákon vstoupil v platnost, nebylo realizováno. Získatelné by přepracovávali smlouvy a nemohli by zpracovávat nové poţadavky klientů na sjednání dalšího pojištění. Pojistný trh by nejspíše stagnoval, minimálně by byl výrazně zpomalen jeho růst. . Pro pojišťovny by tato cesta byla ekonomicky velmi náročná a výsledek neodhadnutelný, spíše negativní. V této situaci by pojišťovny rozhodně neměly zaručené své klienty. Tato varianta by připadala v úvahu pouze u pojišťoven, které by měly malý kmen neţivotního pojištění. V ţádném případě by se nedala tato varianta vyuţít u ţivotního pojištění. Druhá varianta Pojišťovny měly moţnost se rozhodnout, ţe ponechají v platnosti smlouvy sjednané dle občanského zákoníku a současně získatelné začnou sjednávat nové smlouvy dle zákona o pojistné smlouvě. Tato varianta byla vítězná, i kdyţ i ona byla pro pojistitele velmi vysokou finanční zátěţí. Pojistitelé museli ve velmi krátké době vytvořit silné odborné týmy pracovníků z oddělení vzniku, právních odborů, likvidace a dalších navazujících oddělení. Úkolem těchto odborníků bylo vytvořit na základě minulých zkušeností nové produkty, pojistné smlouvy, sazebníky, pojistné podmínky, dodatkové pojistné podmínky, zvláštní pojistné podmínky a další související tiskopisy, které bylo nutné mít připravené k 1.lednu 2005 tak, aby odpovídaly nové právní úpravě. Všechny tyto podklady musely být schváleny a poté vytisknuty a distribuovány na všechny prodejní místa dané pojišťovny.Na tuto situaci musel být připraven i provozní systém pojišťoven. Naprosto nová situace měla samozřejmě nastat i ve správě smluv. Na jedné straně byly smlouvy sjednané dle občanského zákoníku a na straně druhé smlouvy sjednané dle zákona o pojistné smlouvě. Vyvstala potřeba dvě skupina smluv nějakým způsobem je od sebe odlišit. Pro pojišťovny bylo nezbytné nalézt co nejjednodušší řešení, které by přineslo kýţený efekt a nebylo by příliš technicky náročné. Bylo samozřejmě nutné se na očekávaný trend připravit. Naprosto jednoznačně bylo nutno rozdělit pojistné smlouvy na dva proudy. Jeden proud představují a ubírají se jím pojistné smlouvy sjednané dle občanského zákoníku a druhým proudem se ubírají smlouvy sjednané dle zákona o pojistné smlouvě. Toto rozdělení je nezbytné nejen pro vznik (taxace, typování), ale samozřejmě také pro samotnou správu pojištění. Z kapacitních důvodů nebylo moţno aplikovat první variantu, a proto se pojišťovny přiklonily k řešení uvedenému ve variantě druhé. V praxi se postupuje následujícím způsobem, a to tak, ţe při veškerých technických i netechnických změnách je klientům nabídnuto přepracování pojistných smluv podle podmínek zákona o pojistné smlouvě. 30

Přepracování pojistné smlouvy lze doporučit z několika důvodů, především zákon o pojistné smlouvě jasně vymezuje pouţívanou terminologii a pojmy, které se dříve lišily pojišťovnu od pojišťovny, tak získávají stejný význam napříč pojistným trhem. Ne náhodou je tato úprava řešena jiţ na samém začátku zákona o pojistné smlouvě a dle mého názoru jde o jednu z nejdůleţitějších úprav. Další významnou roli v rozhodnutí proč vyuţít výhod nové úpravy má jasně definována povinnost pojišťovny ukončit šetření do tří měsíců od nahlášení škodní události a v případě nemoţnosti toto šetření ukončit je zavedena povinnost informovat klienta o důvodech, proč tak nelze učinit. Toto ustanovení vyvolalo jednoznačný tlak na rychlost likvidační sluţby které pojišťovny a bylo jedním z důvodů proč došlo v největších tuzemských pojišťovnách k centralizaci různých provozů včetně oddělení likvidací. V neposlední řadě jde také o novou úpravu umoţňující nejen pojistiteli, ale také v souladu se snahou o větší ochranu klienta, pojistníku i pojištěnému odstoupit od smlouvy v případě, ţe jedna ze stran neuvedla pravdivé či úplné údaje.

3.1.4 Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona ( zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů.

Před vstupem České republiky do Evropské unie bylo nutné implementovat ještě další potřebné právní normy. Výsledkem byl nový zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Zákon upravuje podmínky podnikání pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí, podmínky zahájení činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů z Evropské unie, zřizuje registr všech zprostředkovatelů, upravuje výkon dohledu v pojišťovnictví. Zákon č. 38/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005, stejně jako vyhláška č. 582/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení předmětného zákona. Práva a povinnosti vyplývající z těchto právních předpisů se dotýkají pojišťovacích zprostředkovatelů, samostatných likvidátorů pojistných událostí, pojišťoven, státního dozoru i spotřebitelů.

31

V tomto případě dochází navíc v oblasti pojišťovnictví poprvé k jistému průlomu v tom smyslu, ţe určitý prostor v rámci regulace a jejího provádění dostaly i školy, školící zařízení a specializované profesní instituce (dále jen „instituce―), poskytující vzdělávací programy zaměřené na dosaţení odborné způsobilosti. Tyto subjekty jsou uvedeny v příloze č. 6 vyhlášky č. 582/2004 Sb., na základě splnění kritérií vyhlášených Ministerstvem financí. Kromě poskytování vzdělávacích programů jsou oprávněny zajišťovat odborné zkoušky pro základní kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. Tato důvěra ze strany státu je jistě odrazem rozvoje pojistného trhu v České republice, ale i toho, ţe vzdělávání pojišťovacích zprostředkovatelů je vzhledem k jejich počtu a několika kategoriím těchto osob vhodnou oblastí pro umoţnění .jisté participace soukromého sektoru na regulaci. Stejný prostor jako „instituce― získaly i některé pojišťovny, a to na základě povolení k provozování vzdělávání a odborných zkoušek jako činnosti související s pojišťovací činností. Jednou z „institucí― je i Česká asociace pojišťoven (ČAP), která má v oblasti vzdělání dlouhodobé zkušenosti. Pokud jde o vzdělávání pojišťovacích zprostředkovatelů, tak jisté prvky samoregulace zavedla jiţ v letech 1997 – 1998. Cílem přijetí tohoto zákona je zjistit fungování jednotného trhu v oblasti pojišťovnictví, zároveň také k ochraně klienta. Kaţdý zprostředkovatel by měl mít profesní znalosti na určité úrovni, měl by být bezúhonný. Kaţdá pojišťovna můţe vyuţívat všech zprostředkovatelů, kteří jsou registrováni. Registr je volně přístupný všem, takţe kaţdý zájemce o pojištění si můţe zkontrolovat, zda zprostředkovatel, který jej oslovil, má skutečně pravomoc ke sjednání pojistné smlouvy. Kaţdá pojišťovna, která by vyuţívala ke sjednání pojistných smluv zprostředkovatele, který není zapsán do registru, se vystavuje riziku postihu. Ochranu klienta spatřuji zejména v tom, ţe zprostředkovatel je povinen analyzovat nabídky jednotlivých pojišťoven, klientovi poradit, které produkty jsou z něj tzv.―ušité na míru―, tudíţ by mu měly nejlépe vyhovovat. Klient by měl také vědět, s jakým typem zprostředkovatele se setkává. Zda jde o vázaného pojišťovacího zprostředkovatele, který nesmí nabízet pojistný produkt shodného typu od více pojišťoven nebo zda jde o pojišťovacího makléře, který naopak zpracovává komplexní analýzy. Pojišťovací zprostředkovatelé i samostatní likvidátoři pojistných událostí musí podstoupit zkoušky způsobilosti v příslušných pojišťovnách nebo na Ministerstvu financí. Jiţ ve fázi přípravy na realizaci tohoto zákona v pojišťovnách byla znát značná nervozita mezi získateli, kteří v té době pojištění nabízeli. Částečně to bylo vinou obavy z neznámého, ale především uvědoměním si své zodpovědnosti, nyní jasně definované 32

zákonem, a to včetně poţadavků na odbornou způsobilost, jasně definovanou odpovědnost a riziko případné sankce ze nesplnění těchto podmínek. Do doby platnosti tohoto zákona mohla pojištění nabízet v podstatě jakákoliv osoba. Vzhledem ke sloţitosti problematiky pojištění je tato úprava, kdy zprostředkovatelé pojištění musí skládat dle typu různé stupně odborných zkoušek nutným krokem k zajištění poskytování kvalitnějších sluţeb.

3.1.5 Zákon č. 39/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 363/199 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví) Hlavním cílem této rozsáhlé novely zákona o pojišťovnictví bylo transplantovat do českého právního řádu pravidla podnikání v pojišťovnictví obsaţené zvláště v tzv. třetí generaci směrnic ES, týkající se ţivotního pojištění, neţivotního pojištění i dozoru nad subjekty podnikajícími v pojišťovnictví. Důleţitou součástí záměru pak bylo vytvoření nezbytných předpokladů fungování českého pojišťovnictví po vstupu ČR do EU a to jak z hlediska zajištění pravidel pro působení tuzemských pojišťoven na evropském trhu, tak po otevření se tuzemského pojistného trhu evropských pojišťovacím subjektům. Účinnost této novely je značně komplikovaná, v zásadě je účinnost zákona stanovena na 1.4.2004. Část zákona upravující pravidla, nezbytná pro realizaci po vstupu ČR do EU, pak nabyla účinnosti k 1.5.2004 a naopak k tomuto dni určitá ustanovení pozbývají platnosti. Některá ustanovení týkající se zprostředkovatelů v pojišťovnictví a samostatných likvidátorů pojistných událostí pak nabyla platnosti aţ dnem 1.5.2005 a to v souvislosti s účinností zákona č.38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Pro úplnost je potřeba dodat, ţe část čtvrtá, čl. VIII. tj. změna zákona o investičních společnostech a investičních fondech (která byla bez souvislosti s úpravou pojišťovnictví do tohoto zákona účelově přidána), pak nabyla účinnosti jiţ 5.2.2004. Zákon je rozdělen do pěti částí a neobsahuje pouze novelu zákona o pojišťovnictví. Té se týká jen část první. Část druhá pak obsahuje pro pojišťovnictví důleţitou změnu zákona o správních poplatcích, kde jsou upraveny a doplněny některé poloţky a sazby za úkony Ministerstva financí týkající se různých ţádostí pojišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů. Drobnou změnu zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruch pak obsahuje část třetí. Ve čtvrté části je uvedena jiţ

33

zmiňovaná novela zákona o investičních společnostech a investičních fondech a část pátá obsahuje účinnosti. Celkově zákon tvoří devět článků, z nichţ čl. I-IV se týkají úpravy pojišťovnictví . Změny zákona o pojišťovnictví Novelou zákona o pojišťovnictví se doplňují, rozšiřují nebo mění mj. ustanovení týkající se ekonomiky pojišťoven nebo ekonomiky pojištění. V tomto směru jde zejména o implementaci tzv. třetí směrnice o neţivotním pojištění 92/49/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES týkající se ţivotního pojištění. V ustanovení §9 odst. 1 je stanovena minimální výše základního kapitálu tuzemské pojišťovny pro provozování pojišťovací činnosti. Pokud pojišťovna provozuje například jedno nebo více pojistných odvětví ţivotních pojištění, tak při předloţení ţádosti o povolení činnosti musí prokázat minimální základní kapitál ve výši 90 mil. Kč, to znamená zvýšení o 30 mil. Kč oproti stavu platnému před novelou. Toto ustanovení neplatí pro pojišťovny, kterým bylo vydáno povolení před nabytím účinnosti této novely. K právním úpravám došlo téţ u technických rezerv, které se u ţivotního pojištění rozšiřují o rezervu na splnění závazků z pouţité technické úrokové míry a rezervu pojistného neţivotních pojištění. Tvorba první z nich je upravena v §18a. Pojišťovna je povinna ji tvořit, jestliţe současný nebo předpokládaný výnos aktiv pojišťovny nepostačuje k úhradě závazků pojišťovny vyplývajících z pouţité technické úrokové míry. Rezerva pojistného neţivotních pojištění se bude tvořit v tom případě, kdy pojišťovna provozuje pojištění pro případ úrazu a nemoci. V §13a, který je nazván „Výše pojistného―, se pojišťovně ukládá povinnost stanovit výši pojistného na základě reálných pojistně matematických předpokladů tak, aby pojistné bylo dostatečné a umoţňovalo pojišťovně trvalou splnitelnost všech jejích závazků. K podstatné změně došlo u tvorby vyrovnávací rezervy (§17). Netvoří se jiţ k jednotlivým odvětvím neţivotního pojištění, ale jen k odvětví č.14 neţivotních pojištění (pojištění úvěru) a dále k těm odvětvím neţivotního pojištění, u kterých dochází k výkyvům ve škodovém poměru způsobeným skutečnostmi nezávislými na vůli pojišťovny. Také limity stanovené pro garanční fond se změnily. Je-li provozována činnost podle jednoho nebo více pojistných odvětví ţivotních pojištění, tak garanční fond nesmí být niţší neţ 90 mil. Kč.

34

Nutno je téţ zmínit: -

nové znění odst. 6 a odst. 8 §23 (odpovědný pojistný matematik) Pojišťovna můţe mít například pojistného matematika jednak pro ţivotní a jednak pro neţivotní pojištění;

-

auditor musí písemně ministerstvu předloţit auditorskou zprávu do 30 dnů ode dne jejího vypracování;

-

jestliţe mezi pojišťovnami existuje podnikatelské seskupení, tak nesmí být uzavírány dohody ani jiná ujednání, která by mohla zkreslovat výstupy z jejich účetnictví.

Změny zákona o pojišťovnictví mimo ekonomickou oblast Ze změn zákona mimo ekonomickou oblast je nutno zmínit především: -

zákon je touto novelou koncipován jako veřejnoprávní norma obsahující pravidla podnikání v pojišťovnictví s ohledem na vstup ČR do EU, upravuje výkon státního dozoru v pojišťovnictví a definuje případy a subjekty, na které se tento zákon nevztahuje (§1).

-

zákon obsahuje značné mnoţství definic nových pojmů (§2), zejména z hlediska vstupu do EU – nap. „pojišťovna z jiného členského státu―, „pojišťovna z třetího státu―, „členský stát―, „svoboda dočasně poskytovat sluţbu― atd. Ale i některé pojmy definované v současné právní úpravě mají dle novely nový právní obsah – např.―pojišťovací činnost―, „pojistný kmen―, „asistenční sluţby― atd.

-

v zájmu obezřetného výkonu svých činností je pojišťovna a zajišťovna povinna mít vnitřní kontrolní systém (§4 odst. 3).

-

jsou stanoveny podmínky provozování pojišťovací činnosti pojišťovnou z jiného členského státu a z třetího státu.

-

jsou stanovena pravidla pro převod pojistného kmene i v rámci členských států EU (§32a).

-

nově se zavádějí přestupky a sankce za porušení závaţných povinností, včetně ukládání pokut.

-

jsou definována velká pojistná rizika v neţivotním pojištění a moţnosti z toho plynoucí, např. odchylky od právní úpravy pojistné smlouvy.

35

3.1.6 Zákon č. 47/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a změně některých souvisejících zákonů ( zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Tato novela zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, která nabyla účinnosti dnem 1.května 2004 , je reakcí na přijetí tzv. čtvrté motorové směrnice . Přijetím této novely se Česká republika plně přizpůsobila všem v dané době platným motorovým směrnicím Evropských společenství, coţ bylo podstatné téţ s ohledem na vstup České republiky do EU, Čtvrtá motorová směrnice (kromě jiných změn) zavádí institut škodního zástupce, zařízení informačního střediska, zřízení instituce pro odškodnění. Úplné znění daného zákona bylo vyhlášeno pod č. 410/2004 Sb. Ustanovení škodních zástupců Dle ustanovení §9a zákona č. 47/2004 Sb. je pojistitel povinen ustanovit v kaţdém členském státě, mimo členský stát, ve kterém získal povolení k provozování pojištění odpovědnosti, tzv. škodního zástupce. Škodní zástupce musí mít, jde-li o fyzickou osobu, bydliště nebo místo podnikání, a jde-li o právnickou osobu, sídlo ve státě, ve kterém je ustanoven. Škodní zástupce jménem a na účet pojistitele projednává škodní události, včetně konečného vyřízení poškozeným vznesených nároků na náhradu škody. Za tím účelem shromaţďuje informace nutné k prošetření těchto nároků a provádí opatření k jejich vypořádání, byla-li škoda způsobena provozem vozidla, ke kterému bylo sjednáno pojištění odpovědnosti u pojistitele nebo pobočky pojistitele v jiném členském státě, neţ je stát, ve kterém má poškozený bydliště nebo sídlo. Rovněţ tak činí, byla-li škoda způsobena provozem vozidla, které má obvyklé stanoviště v jiném členském státě, neţ je stát, ve kterém má poškozený bydliště nebo sídlo, anebo došlo-li k této škodě v jiném členském státě, neţ je stát, ve kterém má poškozený bydliště nebo sídlo. Škodní zástupce můţe být činný i pro více pojistitelů. Musí být zmocněn k zastupování pojistitele ve vztahu k poškozenému, vybaven dostatečnými pravomocemi k uspokojení oprávněných nároků poškozeného v plném rozsahu a schopen vyřizovat věc v úředním jazyce členského státu bydliště, nebo sídla poškozeného. Jmenování škodního zástupce 36

nevylučuje právo poškozeného, nebo jeho pojistitele uplatnit nárok na náhradu škody přímo proti osobě, která tuto škodu způsobila, nebo proti příslušnému pojistiteli. Navýšení limitů pojistného plnění Zákonem č. 47/2004 Sb. bylo provedeno navýšení minimálních limitů pojistného plnění, a to následovně: -

při škodě na zdraví nebo usmrcení nejméně 35 miliónů Kč na kaţdého zraněného nebo usmrceného

-

při věcné škodě a při škodě, která má povahu ušlého zisku nejméně 18 miliónů Kč bez ohledu na to, kolik osob bylo při škodné události poškozeno

V souvislosti s navýšením minimálních limitů zákon stanovil pojistiteli povinnost (čl. II., odst. 1 zákona č. 47/2004 Sb.) provést změnu pojistné smlouvy, která byla uzavřena s limity pojistného plnění niţšími, neţ jsou limity nově stanovené, a to nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti zákona č. 47/2004 Sb. Zároveň má pojistitel v této souvislosti právo nově stanovit pojistné. Pokud pojistník nesouhlasí s výší nově stanoveného pojistného, má ve lhůtě 1 měsíce ode dne obdrţení návrhu pojistitele na změnu výše pojistného právo pojistnou smlouvu vypovědět. Marným uplynutím této lhůty se návrh pojistitele na změnu výše pojistného povaţuje za přijatý. Sazby pojistného Při sjednávání výše pojistného v pojistné smlouvě je pojistitel ve smyslu ust. §3 odst. 6 zákona č. 47/2004 Sb. povinen zohlednit předcházející škodní průběh pojištění odpovědnosti pojistníka, a to slevou na pojistném v případě bezeškodného průběhu pojištění nebo přiráţkou k pojistnému v případě výplaty pojistného plnění z pojištění odpovědnosti. Zákon tedy nově stanovil povinnost pojistitele zohlednit do pojistného předchozí škodní průběh (problematika bonusu a malusu), oproti předchozí úpravě, kdy pojistitel tuto povinnost neměl.

37

Šetření pojistných událostí Zákon nově definuje povinnost pojistitele ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy byl oprávněnou osobou uplatněn nárok na plnění, ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění, jestliţe nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit a nároky na náhradu škody byly prokázány. Ve všech ostatních případech musí pojistitel podat poškozenému v této lhůtě písemné vysvětlení k nárokům, které byly odmítnuty nebo sníţeny. Další změny zákona o pojištění odpovědnosti Subsidiární platnost občanského zákoníku dle ust. §1 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti nahradil zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů. -

Zániky pojištění odpovědnosti Podmínky zániku pojištění odpovědnosti dle ustanovení §12 odst. 1 písm. a) zákona „oznámením pojistníka― byly rozšířeny o další osoby, které toto oznámení pojistiteli mohou uskutečnit. Tedy, kromě pojistníka to mohou být: jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka. K zániku pojištění odpovědnosti pro neplacení podle ustanovení §12 odst. 1 písm. E) zákona dochází nově následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníku. Tato lhůta nesmí být kratší neţ 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dluţného pojistného; lhůtou stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného, nebo jeho části, lze před jejím uplynutím dohodou prodlouţit.

-

Evidence pojištění odpovědnosti Zákonem č. 47/2004 Sb. byl nově upraven způsob evidence pojištění odpovědnosti. Zákon ukládá v ustanovení §15 povinnosti pojistiteli, ČKP a pojištěnému, které je povinen splnit v případě vzniku, změně nebo zániku pojištění odpovědnosti.

38

Pojistitel je povinen sdělit ČKP údaje o vzniku, změně a zániku pojištění odpovědnosti minimálně v rozsahu údajů uváděných v dokladu o pojištění odpovědnosti a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. ČKP zmíněné údaje sděluje Ministerstvu dopravy, které provozuje Centrální registr vozidel.

3.1.7 Vyhláška č. 309/2004, kterou se mění vyhláška č. 205/1999 Sb. Tato vyhláška s účinností od 24.května 2004 nově upravila náleţitosti dokladu o hraničním pojištění a dále vymezila nově seznam států, na jejichţ území je odpovědnost za škodu daným pojištěním kryta, tj. mimo území ČR, ostatních členských států od EU a dalších států tvořící Evropský hospodářský prostor se pojištění odpovědnosti vztahuje na škody způsobené provozem tuzemských

vozidel a území států Albánie, Andorry, Bosny a

Hercegoviny, Bulharska, Bývalé svazové republiky Makedonie, Chorvatska, Monaka, Rumunska, San Marina, Srbska a Černé Hory, Švýcarska, Turecka, Ukrajiny a Vatikánu. Zákon o pojištění odpovědnosti byl dále změněn zákonem č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními druţstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech) a nejnověji zákonem č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti s sjednocením dohledu nad finančním trhem.

3.1.8 Zákon č. 409/2004 Sb., úplné znění zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví) Zákon č. 409/2004 Sb., úplné znění zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ještě zcela neimplementoval všechny právní normy, proto byla nutná novela. K té došlo zákonem č. 39/2004 Sb., část zákona nabyla účinnosti 1.dubna 2004, další část aţ 1.května 2004 po vstupu České republiky do Evropské unie. Určitá část zákona naopak tohoto dne pozbyla platnosti. Zákon určuje formy podnikání v pojišťovnictví, upravuje zprostředkovatelskou činnost, pravomoci a činnost dohledu v pojišťovnictví, stanoví výpočet technických rezerv,

39

(které jsou pojišťovny povinny vytvářet), upravuje účetnictví pojišťoven, reguluje zahraniční subjekty a pojistné trhu. Níţe jsou uvedeny nejdůleţitější změny provedené tímto zákonem: -

povolovací činnost byla nově postavena na kapitálové vybavenosti ţadatele v závislosti na provozovaných odvětvích a to s oddělením ţivotního a neţivotního pojištění a zajištění, dále na obchodním plánu postaveném na pojistně matematickém základě s důrazem na trvalou schopnost společnosti dostát svým závazkům. Kontroluje se i trestně právní a podnikatelská bezúhonnost vlastníků společnosti a také osob s rozhodujícím podílem na jejich vedení

-

zákon zavedl tzv. institut odpovědného pojistného matematika

-

změny se týkaly i tvorby technických rezerv, skladby finančního umístění a způsobu výpočtu a posuzování solventnosti pojišťoven a zajišťoven

Přes veškeré provedené změny však zákon č. 363/1999 Sb. ještě nezabezpečoval plnou harmonizaci právní úpravy pojišťovnictví s právem EU, v následujícím období se proto připravovaly další změny, Jejich hlavním cílem bylo implementovat do českého právního řádu nové směrnice EU o ţivotním pojištění22 , neţivotním pojištění23 a o dozoru nad subjekty podnikajícími v pojišťovnictví. Součástí záměru bylo i vytvoření podmínek fungování českého pojišťovnictví po vstupu ČR do EU z hlediska zajištění pravidel pro působení tuzemských pojišťoven na evropském trhu, i

po otevření se tuzemského

pojistného trhu evropským pojišťovacím subjektům. Souhrnně lze ustanovení tohoto zákona charakterizovat jako opatření zajišťující kompatibilitu pravidel pro podnikání v pojišťovnictví Česká republika se směrnicemi Evropské unie.

22

Směrnice 2002/12/ES Evropského parlamentu a Rady a čtvrtou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES, konsolidovaný text, kterou se mění směrnice 79/267/EHS. 23 Směrnice 2002/13/ES Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 88/357/EHS

40

3.1.9 Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech Současný rozvoj finančních trhů vede k utvoření

finančních skupin, které poskytují

sluţby a produkty v různých oblastech finančních trhů.

Tyto skupiny se nazýváme

finančními konglomeráty. Některé z těchto konglomerátů patří mezi největší finanční skupiny, které poskytují sluţby v celosvětovém měřítku. Pokud by konglomeráty ( zvláště pak banky, pojišťovny a obchodníci s cenným papíry) musely čelit finančním potíţím, tak by tím byl váţně destabilizován finanční systém a byli by postiţeni jednotliví vkladatelé a investoři. Cílem zákona je zajistit spolehlivá kontrolní opatření pro skupiny, které se zabývají kříţovými finančními aktivitami mezi odvětvími finančního trhu. Tento zákon je příkladem nadsektorového právního předpisu, jehoţ vznik je vyvolán vývojem na finančním trhu, zejména častým propojováním bankovních pojišťovacích aktivit. Orgány dozoru musí být vybaveny odpovídajícími zákonnými nástroji kontroly a současně musí

být schopné na úrovni rozsáhlých skupin posoudit finanční postavení bank,

pojišťoven, obchodníků s cennými papíry a jiných regulovaných osob, které jsou částí finančního konglomerátu, co se týče kapitálové vybavenosti, koncentrace rizik a operací uvnitř skupin.

3.2

Organizace působící na pojistném trhu v návaznosti na změnu legislativního rámce

3.2.1 Asociace českých pojišťovacích makléřů Profese pojišťovacího makléře má smysl pouze v konkurenčním prostředí pojišťoven, proto v České republice našla uplatnění aţ po pádu monopolu státní pojišťovny a v kontextu ekonomické transformace po roce 1989.

41

Asociace českých pojišťovacích makléřů (s původním názvem Sdruţení českých pojišťovacích makléřů) byla zaloţena v březnu 1994 z iniciativy českých kanceláří mezinárodních makléřských firem, které pociťovaly nutnost, aby se tyto konkurenční subjekty sdruţily k prosazování společných profesních zájmů a ke kultivaci prestiţe této nové profese ve sféře českých finančních sluţeb. K zakladatelům asociace patřily i čtyři firmy s čistě českým kapitálem. Vzhledem k přísným kritériím členství se původní počet členů asociace v prvních letech nijak výrazně nezvyšoval. V roce 1999 vznikla další profesní organizace, Sdruţení nezávislých pojišťovacích makléřů, které se později přejmenovalo na Komoru pojišťovacích makléřů (KOPM). V roce 2000 přijala AČPM nové stanovy, které otevřely moţnost všem registrovaným makléřům – právnickým osobám se na činnosti asociace podílet. Po určitou dobu vedle sebe existovala dvě profesní sdruţení, AČPM a KOPM s vlastními aktivitami, které se někdy prolínaly. Od začátku roku 2004 probíhal proces sbliţování, který vyústil v dohodu o sloučení a přijetí společných nových stanov. Dnem sloučení se stal 1. leden 2005 a jednotná profesní organizace nese název Asociace českých pojišťovacích makléřů. AČPM spatřuje své hlavní poslání v několika oblastech: legislativa, etika, publicita, vzdělávání, odborné otázky profese, mezinárodní kontakty. AČPM je připomínkovým místem pro návrhy zákonných norem z oblasti pojišťovnictví. Rozhodujícím způsobem se

spolupodílela

na

přípravě

zákona

č.38/2004 Sb.,

o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí i příslušné prováděcí vyhlášky. Svými stanovisky a návrhy se zároveň podílela na podobě a obsahu směrnice EU o zprostředkování pojištění. Prestiţ kaţdé profese je ohroţována neetickým chováním některých jedinců. Asociace se snaţí moţnost takových excesů eliminovat a vyţaduje důsledné dodrţování Kodexu etiky. Účinně vyţadovat ho ovšem můţe jen od vlastních členů. Ve snaze o zkvalitnění poskytovaných sluţeb je třeba řešit odborné otázky. Tak např. společná pracovní skupina AČPM a ČAP vypracovala soubor pojistně-technických parametrů pro vypracování nabídky pojistné smlouvy, který je dobrou pracovní pomůckou a usnadňuje komunikaci při sjednávání pojistných smluv. V říjnu roku 1998 byla AČPM přijata za člena BIPAR (Evropská federace pojišťovacích zprostředkovatelů) a zapojuje se do jejích aktivit. Toto členství, jakoţ i členství v dalších dvou mezinárodních organizacích (Světová federace pojišťovacích zprostředkovatelů WFII 42

a Partneři zprostředkovatelů POI) pro AČPM znamená, ţe můţe jednak vyuţívat cenných informací, které BIPAR zprostředkuje, podílet se na zkušenostech dalších asociací i spolehnout se na jejich kolegiální pomoc, jednak se můţe spolupodílet na tvorbě relevantní legislativy Evropské unie. Členstvím v BIPAR se AČPM otevřelo okno do světa. Získává bezprostřední informace o událostech týkajících se pojišťovnictví a zprostředkovatelství v Evropské unii a v jejích členských státech i jinde ve světě. AČPM naopak poskytuje informace o českém pojistném trhu zájemcům ze zahraničí a zprostředkovává svým členům řadu zajímavých nabídek. Velmi dobré bilaterální kontakty udrţuje s asociacemi z Polska, Slovenska a Maďarska. Vstup České republiky do Evropské unie a přijetí příslušné legislativy umoţňuje českým pojišťovacím makléřům rozšířit jejich obchodní aktivity do celého Evropského hospodářského prostoru a na druhé straně se setkávat doma s konkurencí zahraničních kolegů.

3.2.2 Česká kancelář pojistitelů Česká kancelář pojistitelů byla zřízena výše jmenovaným zákonem č.168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dne 30. července 1999 jako profesní organizace pojistitelů, kterým bylo povoleno provozování pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Na základě novelizace zákona 168/1999 Sb. zákonem 47/2004 Sb. byla Kancelář zapsána v obchodním rejstříku, vedeným Městským soudem v Praze, v oddíle A, vloţka 49763. Česká kancelář pojistitelů v rozsahu stanoveném zákonem: -

spravuje garanční fond

-

provozuje hraniční pojištění a informační středisko

-

zabezpečuje plnění úkolů souvisejících s jejím členstvím v Radě kanceláří

-

uzavírá dohody s kancelářemi pojistitelů cizích států, informačními středisky a orgány pověřenými v jiných členských státech vyřizováním ţádostí o náhradní plnění a zabezpečuje úkoly vyplývající z těchto dohod

-

spolupracuje se státními orgány ve věcech týkajících se pojištění odpovědnosti

43

-

vede evidence a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti

-

podílí se na předcházení škodám v provozu na pozemních komunikacích a na předcházení pojistným podvodům v pojištění souvisejícím s provozem vozidel

Ve vztahu k poškozeným, tj. těm, kterým byla provozem vozidla způsobena škoda a mají nárok na plnění podle výše uvedeného zákona, vystupuje Česká kancelář pojistitelů jako garant a poskytovatel : -

plnění za škodu na zdraví nebo usmrcením způsobenou provozem nezjištěného vozidla, za kterou odpovídá nezjištěná osoba

-

plnění za škodu způsobenou provozem vozidla bez pojištění odpovědnosti (u věcné škody pouze pokud tato škoda přesáhne částku 5 tisíc Kč),

-

plnění za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěného u pojistitele, který z důvodu svého úpadku nemůţe uhradit tuto škodu,

-

plnění za škodu způsobenou provozem cizozemského vozidla pojištěného hraničním pojištěním,

-

plnění za škodu způsobenou provozem cizozemského vozidla, jehoţ řidiči nevzniká při provozu tohoto vozidla na území České republiky povinnost uzavřít hraniční pojištění.

-

náhradního plnění podle § 24a a 24 b

Ve vztahu k povinným, tj. těm, kteří odpovídají za škodu způsobenou nezjištěným vozidlem nebo vozidlem bez pojištění odpovědnosti, má Česká kancelář pojistitelů právo na náhradu toho, co za povinné osoby plnila.

44

4 Současný stav pojistného trhu v ČR z pohledu demonopolizace 4.1

Česká Republika jako součást pojistného trhu EU

Zásadním krokem v historii českých zemí se stal nepochybně 1.duben 2004, kdy se obě součásti dříve federativního státu, od 1.ledna 1993 suverénně fungující země, staly součástí Evropské unie. Tomuto významnému momentu předcházelo, nejen na poli pojišťovnictví, přijímání značného mnoţství právních předpisů, přibliţujících právní prostředí legislativě společenství. Mezi nejdůleţitější právní předpisy v oblasti pojišťovnictví s tímto cílem se řadí : -

zákon č.37/2004 Sb., o pojistné smlouvě

-

zákon č.38/ 2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí

-

zákon č. 47/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla

-

zákon č. 39/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví

-

zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů

-

zákon č. 284/2004 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti

-

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon

-

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

-

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

-

zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu

Vedle těchto zásadních zákonných norem udávají právní rámec problematice pojišťovnictví téţ právní akty Evropských společenství.

45

Tyto mohou mít následující podobu: 1) Nařízení ( Regulation ) - má přímý účinek a bezprostředně tak zavazuje všechny subjekty bez toho, aniţ by se prováděla transformace do národních právních předpisů, tj. zákonů nebo jiných závazných právních předpisů členských států Unie. 2) Směrnice ( Directive ) - je závazná pro kaţdý členský stát, kterému je určena, ale pouze co do výsledku, kterého má být dosaţeno. Při tom volba forem a prostředků transpozice do národního práva se ponechává vnitrostátním orgánům jednotlivých států Unie. 3) Rozhodnutí ( Decision ) - představuje z hlediska aplikovatelnosti závazný právní akt obdobný nařízení, s tím rozdílem, ţe nemá obecnou platnost. Je určen buď všem státům EU, nebo jen vybraným subjektům. 4) Doporučení a stanovisko ( Recommendation, Opinion ) - představují právně nezávazné akty společenství, předpokládají dobrovolné plnění a nejsou soudně vynutitelné. V souvislosti se vstupem České republiky do EU byla ustanovena v České asociaci pojišťoven pracovní skupina pod vedením generálního tajemníka ČAP, která shromaţďuje jednotlivé směrnice týkající se pojišťovnictví. Se vstupem ČR do EU 1. dubna 2004 obsahoval seznam 70 směrnic, přičemţ většina jich byla přeloţena do českého jazyka24. Na základě svobody dočasně poskytovat sluţby oznámilo do konce roku 2004 zájem provozovat pojišťovací činnost na našem území 187 pojišťoven z jiné členské země.

4.2

Vliv změn legislativního rámce na formování pojistného trhu v ČR

České domácí pojišťovnictví urazilo v uplynulém desetiletí značný kus cesty a dnes uţ lze bez nadsázky říci, ţe se v této oblasti prakticky dostalo na evropskou úroveň, a to za situace kdy v nelehkém období transformace hospodářství z centrálně plánovaného na trţní docházelo v mnoha oblastech, finanční instituce nevyjímaje, ke zneuţití tohoto bouřlivého období k obohacení jednotlivců či skupin. Důvodem byla nejasná či dokonce špatná 24

Hradec M., Křivohlávek V., Zárybnická J., Pojištění a pojišťovnictví,Praha 2005, str.90

46

legislativa. Tento problém se týkal především bankovních domů, kdy jejich ztráty byli nuceni uhradit daňový poplatníci, v řádech desítek aţ stovek miliard korun. Právě v tomto období se na příkladu pojistného trhu ukázalo jak je zapotřebí kvalitní legislativa, která je nedílnou součástí řádně fungujícího trhu.. Její vznik se v dalších obdobích projevil například i ve zvýšení důvěry klientů ve vztahu k pojišťovacím institucím. Základem této důvěry byl především zákon č. 185/1991 Sb., který poprvé umoţnil konkurenci na pojistném trhu v tehdejším

Československu a následně i upravující dozor nad

pojišťovnami. Odrazem toho byl i prudký růst počtu pojišťovacích ústavů z 20 v roce 1993 na 35 v roce 1996 a dále růst předepsaného pojistného z 22,3 mld. Kč v roce 1992 na 40 mld. Kč v roce 1996. Tabulka č. 4 Vývoj předepsaného pojistného v mld. Kč 1991-200825 Rok

1991 1992 1993 1994

1995

1996 1997 1998 1999

Předepsané pojistné 14,4

16,2

23,3

29,0

33,5

40,0

47,6

54,8

62,5

Ţivotní pojištění

4,6

5,2

5,9

7,4

9,2

11,0

12,7

15,0

19,9

Neţivotní pojištění

9,8

11,0

17,4

21,6

24,3

29,0

34,9

39,8

42,9

Rok

2000 2001 2002 2003

2004

2005

2006

2007

2008

Předepsané pojistné 69,2

79,2

89,4

104,7 111,5 115,7 119,8 130,2 136,5

Ţivotní pojištění

22,8

28,3

34,2

41,0

44,2

44,8

47,1

53,8

56,2

Neţivotní pojištění

46,4

50,9

55,2

63,7

67,3

70,9

72,7

76,4

80,2

Nicméně přistoupení ČR do Evropské unie vyţadovalo implementaci dalších právních norem. S tím souvisely i změny v legislativě, týkající se nových zákonů a novelizací stávajících zákonů. Vše se stihlo velmi rychle a české pojišťovny tak mohou od počátku května roku 2004 působit v rámci jednotlivého pojistného trhu členských států Evropské unie. Mezinárodní smlouva uzavřená mezi 15 členskými zeměmi a 10 nově přistupujícími zeměmi je projevem vůle těchto stran rozšířit Evropskou unii. Nové země mají od daného

25

http://www.cap.cz/Zpravy.aspx?list=DOKUMENTY_02&zobrazeni=pro+web+pravideln%c3%a9+ro%c4

%8dn%c3%ad+statistiky 15.4.2009

47

data mít stejná práva i povinnosti jako stávající členové, ovšem s některými výjimkami. Podmínkou našeho vstupu byl podpis Smlouvy, tzv. Aktu o přistoupení a také ratifikace této smlouvy. Smlouva byla ratifikována parlamenty všech dosavadních členských zemí Evropské unie, ale samozřejmě i parlamenty všech deseti přistupujících zemí. Stalo se tak v dubnu 2003. Dnem 1.května 2004 se tak náš stát, Česká republika, stal právoplatným členem Evropské unie. Byl ukončen proces vyjednávání. Před vstupem České republiky do Evropské unie muselo dojít k harmonizaci legislativ. Cílem je tedy implementace příslušných právních norem do našeho právního řádu. Česká republika tak přijala i několik

zásadních zákonů týkajících se pojišťovnictví.

Zákony se realizovaly postupně s cílem harmonizace právních norem České republiky s právem Evropské unie před naším vstupem. V průběhu roku 2004, resp. k 1.1.2005 tedy vstoupily v účinnost ustanovení zákonů přijatých v rámci tzv. balíčků zákonů o pojišťovnictví. Společným rysem všech čtyř zákonů je přizpůsobení právní úpravy předpisům Evropské unie, princip ochrany spotřebitele, zkvalitnění sluţeb pojišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů a posílení záruk zajištění finanční stability pojišťoven. Nové zákony jsou v mnoha ohledech přísnější neţ vyţaduje Evropská unie, coţ klade vyšší nároky na pojišťovny, pojišťovací agenty a další zainteresované subjekty. Toto je dobrá zpráva zejména pro klienty českách pojišťoven, neboť legislativní změny mají v podstatě společného jmenovatele, a tím je ještě lepší ochrana zákazníka ve vztahu k jeho pojistiteli. Pro stabilitu a legislativní řád našeho pojišťovnictví svědčí například i ohlášení vstupy dalších pojišťoven na náš trh. Moţnost působení zahraničních pojišťoven na českém trhu v rámci volného pohybu sluţeb však nepřeceňujeme. Domnívám se, ţe pojištění stále zůstává lokálním oborem vyţadujícím bezprostřední komunikaci s klientem. Nové zákony upravující oblast pojišťovnictví jsou přínosné zejména z hlediska harmonizace legislativy s Evropskou unií vzhledem k tomu, ţe přispívají k další „kultivaci― českého trhu a jeho sblíţení s moderními světovými trendy. Implementace zákonů, ať uţ se jedná o nové povinnosti pojišťoven, ale zejména zprostředkovatelů pojištění, není jistě jednoduchá a ani levná. Zastavíme-li se podrobněji u jednotlivých zákonů, za velmi důleţitý a účelný povaţuji zejména nový zákon o pojistné smlouvě, který přináší do této oblasti rozsáhlé věcné a terminologické změny, coţ však zároveň znamená, ţe není a nebylo jednoduché ho plně implementovat do praxe. Další výrazné změny přináší zákon o pojišťovacích 48

zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, který sjednocuje a zpřísňuje podmínky výkonu této podnikatelské činnosti a „formalizuje― tyto činnosti z hlediska definice jejich náplně, názvosloví, povinností zprostředkovatelů i likvidátorů apod. Neměli bychom ani zapomenout na dvě další důleţité právní úpravy: novelu zákona o pojišťovnictví a zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Obecně můţeme říci, ţe vše, co zpřesňuje, ujasňuje a zjednodušuje vztahy subjektů na pojišťovacím trhu, tedy pojistitelů, klientů a všech stupňů i druhů Zprostředkovatelů je vítáno. Přijetí těchto zákonů bylo nejenom harmonizační povinností, ale zároveň i velkou příleţitostí k dalšímu zvýšení kvality práce pojišťoven, zprostředkovatelů, likvidátorů i státního dozoru, coţ je v konečném důsledku přínosem zejména pro klienty pojišťoven. Nová legislativa v pojišťovnictví zprůhlednila vztahy mezi pojišťovnami a klienty. Za velmi přínosné pak povaţuji především jasné vymezení úlohy a odpovědnosti zprostředkovatelů. Kladem je také vyšší míra sjednocení podmínek pro výkon podnikatelské činnosti v oblasti pojišťovnictví. Celkově lze vnímat, ţe tyto kroky zvýšily prestiţ a důvěryhodnost celkového pojišťovnictví v České republice. Směrem ke klientovi ukládají nové zákony pojišťovnám významnou informační povinnost. Tyto informace se vztahují k rozsahu pojistného krytí a informují klienty o jejich právech. Je významně zvýšena ochrana spotřebitele, jsou jasně definovány vztahy pojišťovny a pojištěného, a je posílena právní jistota na obou smluvních stranách. Pojišťovnictví v České republice je plně harmonizováno s podmínkami Evropské unie v oblasti pojištění. Z hlediska pojišťovny znamená tato legislativní změna poměrně značně provozní i finanční zatíţení, které by však v budoucnu mělo být kompenzováno dalším růstem prodeje, především ţivotního pojištění, neboť ve srovnání s rozvinutými trhy Evropské unie je tento produkt u nás stále poddimenzován. Přestoţe kvalitu všech právních úprav prověří vţdy aţ praxe, hodnotím nové právní předpisy jako celek pozitivně. Nelze však opomenout, ţe úspěch jakékoliv zákonné úpravy většinou závisí na třech hlavních kritériích – transparentnosti, srozumitelnosti a následné vynutitelnosti.

49

4.3

Subjekty podnikající v oboru pojišťovnictví v ČR

V oboru pojišťovnictví v současné době podnikají: -

pojišťovny

-

zajišťovny

-

pojišťovací zprostředkovatelé

-

samotní likvidátoři pojistných událostí

4.3.1 Pojišťovny Pojišťovny podnikající na území České republiky můţeme rozdělit do tří základních skupin: -

pojišťovny se sídlem na území ČR

-

pobočky zahraničních pojišťoven se sídlem na území ČR

-

zahraniční pojišťovny a pobočky pojišťoven poskytující přeshraniční sluţby v ČR

Pojišťovny se sídlem na území ČR V současné době je registrováno 36 pojišťoven. Pro zajímavost uvádím, ţe členů České asociace pojišťoven je 29 a 2 členové se zvláštním statutem. Pojišťovny dále můţeme dělit podle poskytovaných sluţeb na ţivotní a neţivotní nebo pojišťovny kompozitní nabízející obě sloţky pojištění. Některé pojišťovny jiţ oddělily ţivotní pojištění od neţivotního a registrují dvě společnosti ţivotní a neţivotní ( jsou to například Axa a Wüstenrot). Tím také vzniknul rozdíl v počtu mezi registrovanými subjekty a členy ČAP. Pouze na pojištění osob se zaměřením na ţivotní pojištění se specializují 4 společností. Jen v neţivotním pojištění podniká 9 společností, z nichţ některé jsou úzce specializované např. pojišťovna DAS, EGAP a další. Jako kompozitní pojišťovna vystupuje na trhu 13 společností. Na trhu, kde ţije 10 milionů obyvatel je tento počet dostatečný a zajišťuje konkurenční prostředí pro konečného spotřebitele. Pro lepší představu o rozdělení trhu mezi jednotlivé společnosti v ţivotním a neţivotním pojištění předkládám následující grafy.

50

Graf č. 1 Životní pojištění: životní i kompozitní pojišťovny a jejich podíl na trhu podle předepsaného pojistného v roce 200826

0% 0% 2% 3%

2% 0% 5%

3%

Aegon

Allianz

Aviva

Axa

ČPP

ČP

ČSOB

Generali

Hasičská

ING

Komerční

Kooperativa

Maxima

Cardif

PČS

AIG

Uniqa

Victoria

2%

12% 0% 0%

25%

13%

3%

Wüstemrot

10%

14% 0% 5%

Z grafu je zřejmé, ţe dominantní podíl na trhu si stále drţí Česká pojišťovna, a to 25 %. Pojišťovna ING a Kooperativa mají téměř stejný podíl 14%. Vzhledem k tomu, ţe stále ještě nedosahujeme v oblasti propojištěnosti evropských standardů, dá se očekávat, ţe podíl dalších společností poroste, čímţ se celý trh vyrovná, protoţe pojišťovny s menším podílem na trhu jsou nuceny nabízet klientům něco navíc, a tím mohou získat více klientů. Celkový objem předepsaného pojistného v ţivotním pojištění byl za rok 2008 zhruba 56 miliard korun.

26

http://www.cap.cz/Zpravy.aspx?list=DOKUMENTY_02&zobrazeni=pro+web+pravideln%c3%a9+ro%c4

%8dn%c3%ad+statistiky 20.6.2009

51

Graf č. 2 Neživotní pojištění: pojišťovny a jejich podíl na trhu podle předepsaného pojistného v roce 200827

1% 0% 0% 0%

0%

0%

0%

2%

4%

9%

0% 1%

0%

5%

29%

Allianz

Axa

ČKP

ČPP

ČP

ČSOB

DAS

ECP

EGAP

Generali

Hasičská

HDI Hanover

Komerční

Kooperativa

Maxima

Cardif

PČS

VZP

AIG

Slavia

Triglav

Uniqa

Victoria

Wüstemrot

33% 0% 0% 0%

7% 1%

5%

0% 0%

V oblasti neţivotního pojištění se pojišťovně Kooperativa podařilo získat velký podíl trhu. S 29% podílem je hned druhá za Českou pojišťovnou, která vede i trh neţivotního pojištění s 33%. Další pojišťovny nezískaly na trhu podíl ani 10%. Celkový objem vybraného pojistného v neţivotním pojištění činil cca 80 miliard korun.

27

http://www.cap.cz/Zpravy.aspx?list=DOKUMENTY_02&zobrazeni=pro+web+pravideln%c3%a9+ro%c4

%8dn%c3%ad+statistiky 20.6.2009

52

Pobočky zahraničních pojišťoven se sídlem na území ČR Na našem území působí v současné době 17 poboček zahraničních pojišťoven.28 Zahraniční pojišťovny a pobočky pojišťoven poskytující přeshraniční služby v ČR Zaregistrováno je 587 subjektů.29

4.3.2 Zajišťovny Česká národní banka registruje pouze jednu zajišťovnu podnikající na území ČR. V srpnu 2008 se zaregistrovala VIG RE zajišťovna, a.s. jako smíšená zajišťovna pro ţivotní i neţivotní zajištění. Vzhledem k tomu, ţe činnost zajišťoven je úzce zaměřená, pojišťovny v České republice vyuţívají k zajištění svých rizik ve většině případů zahraniční společnosti SWISS RE, MÜNCH RE a další. Tím je zajištěno odstranění případného monopolu i v tomto oboru.

4.3.3 Pojišťovací zprostředkovatelé a samostatní likvidátoři pojistných událostí Jejich činnost je upravena zákonem č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Přestoţe je jejich činnost regulována v současné době je jich zaregistrováno více neţ 89 tisíc. Pojišťovací zprostředkovatelé Naplňují obchodní činnost pojišťoven a podílí se na uzavírání a správě jednotlivých smluv. Spolupracují buď přímo s pojišťovnou nebo s více pojišťovnami. Nebo mohou spolupracovat mezi sebou vţdy však v souladu se zákonem. Pro klienta je důleţitá pozice pojišťovacího zprostředkovatele v případě, ţe se rozhodnul uzavřít pojistnou smlouvu, jako rádce, který by měl znát trh a jeho podmínky a podle specifik kaţdého klienta vybrat optimální variantu. Tady se však velice často střetávají zájmy klienta a zájmy zprostředkovatele. Klient chce být dobře pojištěn za rozumné pojistné, ale zprostředkovatel je odměňován provizí, a ta je vţdy závislá na výši pojistného. Zde by měla působit etika a 28

, http://www.cnb.cz/cnb/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=26.06.2 009&p_ses_idx=15 15.6.2009 29

53

profesní hrdost, ale ne vţdy tomu tak je. I kdyţ je počet zprostředkovatelů vysoký dle mého názoru si konkurují málo, a proto trh zatím nefunguje jako regulátor a nechovají se tak ani pojišťovny. Ty by měly v případě, ţe zjistí porušení etických principů ukončit spolupráci s těmito lidmi a oznámit tuto skutečnost dohledu u ČNB. Ani tato praxe není obvyklá. Pojišťovny se bojí, ţe přijdou o dobré jméno, tak ve většině případů ukončí spolupráci. Zprostředkovatel si poté uzavře smlouvu s jinou pojišťovnou.

4.4

Česká národní banka

Česká národní banka na základě pravomocí, které jí svěřují zákony České republiky, pečuje jako integrovaný orgán regulace a dohledu nad finančním trhem o stabilitu finančního systému a bezpečný a plynulý rozvoj finančního trhu České republiky. Stabilní finanční systém a dynamicky se rozvíjející finanční trh, zaloţené mj. na finančně zdravých a prosperujících, ale i širší veřejností respektovaných finančních institucích, významně přispívají k dlouhodobému růstu ekonomiky. Při uplatňování svých pravomocí orgánu dohledu a při své činnosti obecně bude proto Česká národní banka dbát nejen na to, aby subjekty, nad nimiţ vykonává dohled, dodrţovaly příslušné právní předpisy, ale zaměří se i na zkvalitňování institucionální infrastruktury českého finančního trhu, na zvýšení jeho transparentnosti, konkurenceschopnosti, důvěryhodnosti ve vztahu k veřejnosti a atraktivity pro podnikání. Česká národní banka bude usilovat o to, aby byla vnímána jako kompetentní, dynamická a flexibilní instituce, která je uznávána trhem, širokou veřejností i odborníky jak díky tomu, ţe její činnost odpovídá náročným měřítkům, tak i díky profesionálnímu, citlivému a zároveň i efektivnímu přístupu k regulaci finančního trhu a výkonu dohledu. Co se týká pojišťovnictví působí v ČNB dva nezávislé odbory – dohled v pojišťovnictví a relativně nový odbor – ochrany spotřebitele. Dohled v pojišťovnictví Dohled

v pojišťovnictví

obsahuje

například

vybrané

souhrnné

údaje

o

pojišťovnách, seznam a registr pojišťovacích zprostředkovatelů a likvidátorů pojistných událostí včetně dalších informací určených pro tyto subjekty. Jsou zde umístěny formuláře a výkazy pro pojišťovny, ale také informace ke zkouškám odborné způsobilosti pro pojišťovací zprostředkovatele či makléře.

54

Odbor ochrany spotřebitele Dne 12.2.2008 nabyl účinnosti zákon č. 36/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele. Tento zákon novelizoval mimo jiné zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance (dále jen „zákon o ČNB―), zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele―), a svěřil České národní bance (dále jen „ČNB―) nové pravomoci v oblasti ochrany spotřebitele. V rámci těchto pravomocí ČNB přijímá podněty, stíţnosti a upozornění. ČNB vykonává dohled v oblasti ochrany spotřebitele nad dodrţováním těchto pravidel:30 -

dodrţování

zákazu

pouţívání

nekalých

obchodních

praktik.

Podle definice zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s poţadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, ţe můţe učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Taková praktika je zakázána. -

dodrţování

zákazu

diskriminace

spotřebitele.

Podle zákona o ochraně spotřebitele nesmí prodávající při poskytování sluţeb spotřebitele diskriminovat. Obecně se diskriminací rozumí úmyslné či nedbalostní rozlišování, vyloučení, omezení nebo zvýhodnění na základě diskriminačního důvodu. -

dodrţování povinností a pravidel pro informování o ceně sluţeb a způsobu jejich stanovení Prodávající je povinen informovat, v souladu s cenovými předpisy, spotřebitele o ceně poskytovaných sluţeb nebo informaci o ceně sluţeb jinak vhodně zpřístupnit.

-

dodrţování povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o

finančních

sluţbách

uzavíraných

na

dálku.

Jedná se o smlouvy uzavírané pomocí prostředků komunikace na dálku (telefon, fax, e-mail či internet). Pro spotřebitele je tento způsob pohodlný, ale moţnost získat informace je omezenější neţ při jednání s poskytovatelem finanční sluţby. -

proto občanský zákoník stanoví podrobně rozsah informací, které musí být povinně poskytnuty.

30

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/poslani_cnb_dohled_FT.pdf 14.6.2009

55

Závěr V této bakalářské práci jsem se zabýval popisem demonopolizace pojistného trhu v ČR po roce 1990, za pomoci dostupné odborné literatury, internetu a konzultací. Jiţ během studia podkladů mi došlo, ţe bude uţitečné předsadit počátek zpracování zadaného tématu na časové ose vzad, k roku 1945. Poválečný vývoj pojišťovnictví nám ukazuje, jakým způsobem dospěl rozvinutý předválečný pojistný trh v ČR ke svému zániku. Jak lze s pomocí diktatury zbořit výsledky promyšleného a zodpovědného přístupu k budování funkčního a zdravého pojistného trhu. Proces demonopolizace, započatý v roce 1990 lze přirovnat k roky trvající mravenčí práci zákonodárců a všech ostatních subjektů

na pojistném trhu, s návratem k principům

volného trhu, které zde byly v předválečném období pevně zakotveny, coţ je do jisté míry paradoxem, uvědomíme-li si, ţe zničení trhu pomocí diktatury bylo poměrně rychlým procesem. Náš pojistný trh prošel sloţitým procesem v oblasti legislativních úprav, které si vyţádal přechod od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice volného trhu. Zákony uvedené v této práci a popis jejich implementace a dopadu, svědčí o vytvoření vhodného legislativního rámce pro vznik silného a kvalitního pojistného trhu, ke kterým český trh rozhodně řadím. Dynamicky rostoucí objem předepsaného pojistného i rostoucí počet pojistitelů působících na našem trhu jsou toho nepřímým důkazem. Jako kaţdá součást finančního trhu, tak i pojistný trh je přímo závislý na důvěře svých klientů a právě dynamický růst tohoto odvětví svědčí o stabilní důvěře trvající jiţ od počátku aplikace legislativních změn. V tomto bodě nemá pojistný trh mezi ostatními segmenty finančního trhu v České Republice konkurenci.

56

Seznam použité literatury a pramenů DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a Pojišťovnictví. 2. vydání. Praha 2005. s. 178. ISBN: 8086119-92-0 HRADEC, M.. KŘIVOHLÁVEK, V.. ZÁRYBNICKÁ, J.: Pojištění a pojišťovnictví. 1. vydání. Praha Europress, 2005. s. 216. ISBN 80-86754-48-0 MARVAN, M.. CAHALOUPECKÝ J.. Dějiny pojišťovnictví v Československu II.díl. Bratislava: 1993. s.426. ISBN: 80-88739-01-2 MARVAN, M.. CAHALOUPECKÝ J.. Dějiny pojišťovnictví v Československu III.díl. 1.vydání. Praha: Česká pojišťovna. 1997. s. 445. ISBN nezjištěno. SCHELLE, K..HRADEC, M.. Historie právní úpravy pojišťovnictví. Praha 2006, s. 122. ISBN: 80-86861-52-X Občanský zákoník č. 40/1964. ve znění pozdějších předpisů Směrnice 2002/12/ES Evropského parlamentu a Rady a čtvrtou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES. konsolidovaný text, kterou se mění směrnice 79/267/EHS. Směrnice 2002/13/ES Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 88/357/EHS Výroční zpráva Ministerstva financí. Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění. 2004 Výroční zpráva za rok 2000. příloha č. 4. Státní dozor v pojišťovnictví. 2001 Zákon č. 168/1999 Sb.. O pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. ve znění pozdějších předpisů

57

Zákon č.363/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 366/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Seznam internetových odkazů http://www.cnb.cz/ http://www.cap.cz/ http://www.mfcr.cz/

58