DEKLARACE SVOBODA A DEMOKRACIE PRO VIETNAM 2006 Prohlášení 118 bojovníků za demokracii, žijících ve Vietnamu Vietnam 8. dubna 2006 Vážení vietnamští soukmenovci doma a v zahraničí, My, nížepodepsaní, zastupující stovky bojovníků za demokracii, žijících ve Vietnam, a všechny občany, kteří dnes touží po skutečné demokracii pro naši vietnamskou Vlast, jedním hlasem prohlašujeme: I. Realita Vietnamu 1- Za Srpnové revoluce 1945 si celý náš národ zvolil národní nezávislost, a nikoli socialismus. Prohlášení nezávislosti z 2. září 1945 se ani slovem nezmiňuje o socialismu či komunismu. Dvě hlavní příčiny, které umožnily vítězství této revoluce byly touha po národní nezávislosti a mocenské vakuum, které tehdy panovalo ve Vietnamu (japonská vojska již 15. srpna 1945 kapitulovala před Spojenci a francouzští kolonizátoři byli už 9. března 1945 svrženi státním převratem, kterým se zmocnila vlády japonská armáda). Je jasné, že cíl oné revoluce byl Komunistickou stranou Vietnamu podvodně zaměněn. A přirozeně i Právo národa na sebeurčení bylo zcela zlikvidováno. Existovaly minimálně dvě velmi příznivé historické příležitosti, kdy náš národ mohl prosadit své právo na sebeurčení: bylo tomu tak v roce 1954 na Severu a v roce 1975 v měřítku celé země. Ale vše bylo Komunistickou stranou Vietnamu zrazeno a nic se neuskutečnilo. Neboť jakmile byla nastolena diktatura proletariátu, nebylo, přesně podle Lenina, její první funkcí nic jiného než právě: násilí a teror pro potlačení odporu proti ní! 2- Vzápětí poté, dne 2. září 1945 v Hanoji pan Ho Či Min, předseda prozatímní vlády Vietnamské demokratické republiky slavnostně prohlásil před zraky národa a světa: "Všichni lidé se narodili jako rovnoprávní. Stvořitel je vyzbrojil nezadatelnými právy: patří k nim právo na život, právo na svobodu a právo usilovat o štěstí.” Tato nesmrtelná slova nacházíme v Deklaraci nezávislosti USA z roku 1776. V širším smyslu tyto věty znamenají: všechny národy světa se zrodily jako rovnoprávné, každý národ má právo na život, právo na štěstí a právo na svobodu. Také v Deklaraci lidských a občanských práv
francouzské revoluce z roku 1791 se praví: "Lidé se narodili svobodní a rovní ve svých právech a musí vždycky být svobodní a rovní ve svých právech. To jsou pravdy, jež nikdo nemůže popřít…" (citováno podle Deklarace nezávislosti z 2. září 1945). Avšak všechna tato posvátná práva národa byla vzápětí hrubě pošlapána, když byla nastolena vláda komunistů. 3- V únoru 1951 se v Prohlášení Vietnamské strany práce (dnešní Komunistické strany Vietnamu) po jejím 2. sjezdu psalo: ”Učením naší strany je učení marxismu - leninismu". A stanovy strany se v části věnované Cílům a programovým zásadám strany vyslovovaly ještě zřetelněji: "Vietnamská strana práce se řídí učením Marxe, Engelse, Lenina a Stalina a myšlenkami Mao Ce-tunga, jež ve spojení s praxí vietnamské revoluce jsou jejím ideologickým základem a ukazatelem směru veškeré činnosti…". Od té doby, zejména po roce 1954 na Severu a později, po 30. dubnu 1975, v rámci celé země, se strašidlo komunismu neustále vznášelo jako těžké břemeno nad hlavami a šíjemi všeho vietnamského Lidu. Bylo to právě toto strašidlo a nic jiného, co připravilo vietnamský Lid o téměř všechna jeho lidská práva. A také dnes stále ještě dočasně ovládá a okupuje vietnamský Národ po stránce duchovní i fyzické. II. Obecná globální zákonitost 1- Historie jasně ukazuje, že veškeré svobody a demokracie jsou za jakéhokoli režimu totalitní vlády jedné strany, ať už jde o režim komunistický nebo nekomunistický, nelítostně pošlapávány, a pokud mezi nimi existují rozdíly, spočívají jen v rozdílné míře. Naneštěstí, Vietnamský Národ stále ještě patří k nemnoha zemím na světě, jež jsou doposud ovládány komunistickými totalitními režimy vlády jedné strany. To je konkrétně zakotveno v článku 4 dnešní Ústavy Vietnamské socialistické republiky těmito slovy: "Komunistická strana Vietnamu... řídící se Marxismem-Leninismem a myšlenkami Ho Či Mina, je vedoucí silou státu a společnosti." Právě proto byla práva našeho Lidu na svobodu a demokracii zcela zlikvidována – v nejlepsím případě se z nich zachovalo pouze pár drobných zbytků! 2- Právě tento systém moci, který nikdy nepřipustí konkurenci a nikdy nepřistoupí na to, aby byl vystřídán, prudce urychluje degradaci a úpadek celého tohoto systému. Protože na politickém poli neexistují žádná spravedlivá pravidla a zásady konkurence, nemůže si náš Lid po žádných volbách zvolit lidi a politické síly, které si to nejvíce zaslouží.
Proto se vedoucí, správní a řídící aparát počínaje ústředím a místními orgány konče čím dále tím více narušuje a rozkládá. Následkem toho se Vietnam dnes stal zemí, která tak daleko zaostává za okolními zeměmi a za světem. Toto ponížení naší země a ostatní její neduhy lze jen těžko odstranit. Problémem všech problémů, příčinou všech příčin je právě to, že Komunistická strana Vietnamu je jedinou politickou silou vládnoucí naši zem! Praxe ukázala, že každou zemi, jež se ocitla na kolejích komunismu, postihl katastrofální rozklad. Sovětský Svaz, kolébka komunismu, a ostatní východoevropské socialistické země odvážně překonaly samy sebe, aby se vrátily a našly správnou cestu pro své Národy. 3- Všichni chápeme, že nikdo nemůže změnit, co se v dějinách událo. Dá se však zvrátit jejich směr. A ještě důležitější je, že na základě poučení z dějin se dá stanovit správný směr do budoucnosti. Včerejší cesta našeho Národa byla vietnamskými komunisty zvolena uspěchaně, nepromyšleně, a byla jimi celému národu uměle vnucena. Realita už dokázala, že ta cesta byla naprosto bludná. Proto si náš Národ dnes musí volit cestu znova. A je zcela jisté, že cesta, kterou si zvolí celý Národ společně, bude lepší než cesta, kterou vybere nějaký jednotlivec nebo skupina lidí. Komunistická strana také je jen součástí Národa, proto se nemůže za Národ vydávat, aby ho nahradila! Před Národem a dějinami tato vládnoucí strana po více než půl století (1954–2006) svou úlohu uzurpovala, nikdy ji oficiálně nezískala - nezažili jsme totiž ve Vietnamu žádné skutečně svobodné volby. Na základě výše uvedené reálné situace a zákonitostí a s vědomím občanské odpovědnosti za osud naší Vlasti si dovolujeme vyznat před všemi vietnamskými soukmenovci doma i v zahraničí: III. Cíle, metody a smysl našeho boje 1- Nejvyšším cílem v dnešním boji za svobodu a demokracii pro náš Národ je důsledné nahrazení současného politického systému ve Vietnam, nikoli jeho částečná "obnova" nebo příštipkářská oprava, jak se to děje nyní. Konkrétně je nutno přejít od současného monolitického politického systému jedné strany, kdy na politickém poli neexistuje soutěžení, k politickému systému pluralitnímu, k systému více stran, kdy bude existovat čestná soutěž, jak to odpovídá oprávněným požadavkům naší Vlasti, přičemž musí být zřetelně oddělena moc zákonodárná, výkonná a soudní v souladu s mezinárodními normami a zkušenostmi Lidstva z cenných a úspěšných demokracií.
Cílem je konkrétně znovu nastolit následující základní práva všeho Lidu : - Právo na svobodu informací a projevu podle Mezinárodní úmluvy Organizace Spojených národů o občanských a politických právech schválené dne 16.12.1966, k jejímuž článku 19. odstavci 2. Vietnam přistoupil dne 24.9.1982: "Každý člověk má právo na svobodu projevu, k níž patří i svoboda veškeré informace a názory na základě vlastní volby vyhledávat, přijímat a předávat bez ohledu na meze a na to, zda mají formu ústní, psanou, tištěnou nebo formu uměleckou nebo jsou zprostředkovávány jakýmkoli jiným masovým sdělovacím prostředkem". To znamená, že všechny strany, organizace a jednotlivci mají právo informace a projevy šířit tiskem, rozhlasem, televizí a ostatními masovými sdělovacími prostředky, aniž musí čekat na povolení vládnoucí moci. - Právo na svobodu shromažďování, sdružování v organizacích a stranách, právo volit a být volen podle článku 21 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech: "Každý občan… má právo a příležitost, aby (a) se zúčastnil řešení společenských záležitostí buď přímo nebo prostřednictvím zástupců, které si svobodně zvolí; (b) volit a kandidovat v poctivých a pravidelně konaných volbách formou všeobecného, rovného a tajného hlasování, aby bylo zajištěno právo voličů na projev jejich mínění". To znamená, že všechny strany patřící k nejrůznějším tendencím mají poctivě navzájem soutěžit ve skutečné pluralitní demokracii s účastí různých politických stran. - Právo na svobodu činnosti nezávislých odborů a právo na spravedlivou stávku podle článku 7. 8. Mezinárodní úmluvy o hospodářských, sociálních a kulturních právech, schválené OSN dne 16.12,1966: "Účastnické státy Úmluvy uznávají právo každého člověka na spravedlivé a příznivé pracovní podmínky…, právo každého člověka na zakládání odborů a na vstup do odborů podle své volby,jeho povinností je jen to, aby se při prosazování a obraně svých hospodářských a sociálních zájmů podřizoval stanovám příslušné organizace… (a) právo na stávku…". Tyto odbory musí být jedinými nezávisle působícími organizacemi, nikoliv různé odbory přisluhující vládnoucím kruhům. Právo na svobodu náboženství podle článku 18. Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech: "Každý člověk má právo na svobodu myšlení, vyznání a náboženství. K tomuto právu patří svoboda vyznávat nebo řídit se náboženstvím nebo vyznáním, které si
zvolí, svoboda projevovat své vyznání nebo náboženství individuálně nebo ve společnosti mnoha jiných lidí veřejně nebo soukromě formou náboženských obřadů, modliteb, plnění náboženských předpisů a šířením víry". Všechna tato náboženství musí působit nezávisle, nemohou být změněny v nástroj sloužící vládnoucí moci. 2- Metoda tohoto boje je mírová, nenásilná. Aktivním činitelem tohoto boje není nikdo jiný než vietnamský Národ. Jsme však velmi vděčni za vřelou a den ze dne účinnější podporu všech přátel na celém světě. S pomocí moderních sdělovacích prostředků a cestou stále širších mezinárodních styků budeme všemi způsoby usilovat o to, abychom pomohli našim spoluobčanům doplnit jejich poznání. A když Lid správně a zřetelně rozezná, co je pravda, pak určitě dokáže vhodným způsobem a účinně přikročit k akci. 3- Smyslem tohoto boje je dosáhnout toho, aby spravedlnost zvítězila nad nespravedlností a pokrok nad zaostalostí, aby národní síly, které dnes správně využívají zákonitostí života a tendence doby zvítězily nad temnými silami, které se v současnosti snaží jít proti těmto tendencím a zákonitostem. To, zda Komunistická strana Vietnamu půjde s Národem nebo ne, závisí na stupni její objektivnosti, jejího smyslu pro spravedlnost, její prozíravosti a skromnosti, na tom, zda přijme anebo nepřijme zásady rovnoprávnosti čestné soutěže. Jde jen o to, aby onen politický systém monopolu jedné strany byl bezvýhradně navěky pochován do minulosti. Od toho okamžiku si náš Národ po každých volbách najde pro vedení země ty nejlepší lidi a ty nejschopnější politické síly. Bude nastolena zásada "pravda vítězí" a životy nás všech se zlepší, společnost se stane humánnější a všichni budeme žít spolu v lepších vztazích. Doufáme, že tato Deklarace podnítí naše soukmenovce doma a v zahraničí k tomu, aby k tomuto boji aktivně přispěli, a že získáme podporu přátel v zahraničí. Zasíláme všem vřelý dík a vyzýváme orgány OSN, parlamenty, vlády, mezinárodní organizace a přátele na celém světě, aby tomuto spravedlivému boji nadále poskytovali vřelou a účinnou podporu a aby tak přispěli k tomu, že se naše vietnamská Vlast co nejdříve zařadí mezi civilizované, morální, vzkvétající a svobodné země ve společenství dnešního lidstva. Tak společně prohlašujeme ve Vietnamu dne 8. dubna 2006. 1. MUDr Nguyễn Xuân An, Huế 2. Đặng Hoài Anh, učitel, Huế
3. Đặng Văn Anh, učitel, Huế 4. MUDr. Lê Hoài Anh, Nha Trang 5. Prof. Nguyễn Kim Anh, Huế 6. Prof. Nguyễn Ngọc Anh, Đà Nẵng 7. Trịnh Cảnh, zaměstnanec, Vũng Tàu 8. F.X. Lê Văn Cao, kněz, Huế 9. Lê Cẩn, učitel, Huế 10. Giuse Hoàng Cẩn, kněz, Huế 11. Trần Thị Minh Cầm, učitelka, Huế 12. Giuse Nguyễn Văn Chánh, kněz, Huế 13. Nguyễn Thị Linh Chi, učitelka, Cần Thơ 14. Prof. Hoàng Minh Chính, Hà Nội 15.Nguyễn Viết Cử, učitel, Quảng Ngãi 16. Mgr.Đặng Quốc Cường, Huế 17. Nguyễn Đắc Cường, zaměstnanec, Phan Thiết 18. Hồ Ngọc Diệp, podnikatel, Đà Nẵng 19. Trần Doãn, učitel, Quảng Ngãi 20. Lê Thị Phú Dung, Sài Gòn 21. Hồ Anh Dũng, učitel, Huế 22. Prof. Trương Quang Dũng, Huế 23. MUDr. Hà Xuân Dương, Huế 24. plk. Phạm Quế Dương (ve výslužbě), Hà Nội 25. JUDr. Nguyễn Văn Đài, Hà Nội 26. Trần Văn Đón, technik, Phan Thiết 27. MUDr. Hồ Đông, Vĩnh Long 28. Phêrô Nguyễn Hữu Giải, kněz, Huế 29. Trần Văn Ha, podnikatel, Đà Nẵng 30. Lê Thị Bích Hà, učitelka, Cần Thơ 31. MUDr. Lê Thị Ngân Hà, Huế 32. Lê Nguyễn Xuân Hà, učitel, Huế 33. Vũ Thuý Hà, Hà Nội 34. ing. Đỗ Nam Hải, Sài Gòn 35. Trần Thạch Hải, učitel, Hải Phòng 36. Trần Việt Hải, technik, Vũng Tàu 37. ing. Đoàn Thị Diệu Hạnh, Vũng Tàu 38. Nguyễn Thị Hạnh, podnikatelka, Đà Nẵng 39. Phan Thị Minh Hạnh, učitelka, Huế 40. Prof. Đặng Minh Hảo, Huế 41. Trần Hảo, zaměstnanec, Vũng Tàu
42. Trần Mạnh Hảo, zaměstnanec, Sài Gòn 43. Lê Lệ Hằng, učitelka, Huế 44. Giuse Nguyễn Đức Hiểu, kněz, Bắc Ninh 45. Chế Minh Hoàng, zdravotní pracovník, Nha Trang 46. Văn Đình Hoàng, učitel, Huế 47. Lê Thu Minh Hùng, učitelka, Sài Gòn 48. Prof. Nguyễn Minh Hùng, Huế 49. Gk Nguyễn Văn Hùng, kněz, Huế 50. Phan Ngọc Huy, učitel, Huế 51. Lê Thị Thanh Huyền, učitelka, Huế 52. Đỗ Thị Minh Hương, učitelka, Huế 53. Mgr. Mai Thu Hương, Hải Phòng 54. Trần Thu Hương, zdravotní pracovnice, Đà Nẵng 55. Nguyễn Ngọc Kế, CSc., Huế 56. Prof. Nguyễn Chính Kết, Sài Gòn 57. Mgr.Nguyễn Quốc Khánh, Huế 58. Nguyễn Đăng Khoa, učitel, Huế 59. Prof. Trần Khuê, Sài Gòn 60. Mjr. Vũ Kính (ve výslužbě), Hà Nội 61. Bùi Lăng, zaměstnanec, Phan Thiết 62. Tôn Thất Hoàng Lân, učitel, Sài Gòn 63. Lê Quang Liêm, předseda asociace PGHHTT, Sài Gòn 64. MUDr.Bs Vũ Thị Hoa Linh, Sài Gòn 65. G.B. Nguyễn Cao Lộc, kněz, Huế 66. Phêrô Phan Văn Lợi, kněz, Huế 67. Ma Văn Lựu, učitel, Hải Phòng 68. Nguyễn Văn Lý, učitel, Hải Phòng 69. Tađêô Nguyễn Văn Lý, kněz, Huế 70. Cái Thị Mai, učitelka, Hải Phòng 71. Cao Thị Xuân Mai, učitelka, Huế 72. Nguyễn Văn Mai, učitel, Sài Gòn 73. Hà Văn Mầu, zaměstnanec, Cần Thơ 74. Phan Văn Mậu, učitel, Huế 75. Lê Thị Thu Minh, zaměstnankyně, Cần Thơ 76. Ma Văn Minh, učitel, Huế 77. Nguyễn Anh Minh, učitel, Sài Gòn 78. MUDr. Bs Huyền Tôn Nữ Phương Nhiên, Đà Nẵng 79. Bùi Kim Ngân, Hà Nội 80. Mgr. Đặng Hoài Ngân, Huế
81. G.B. Lê Văn Nghiêm, kněz, Huế 82. Lê Hồng Phúc, učitel, Hải Phòng 83. Đa Minh Phan Phước, kněz, Huế 84. Ing. Võ Lâm Phước, Sài Gòn 85. Giuse Cái Hồng Phượng, kněz, Huế 86. Nguyễn Hồng Quang, páter, Sài Gòn 87. Ing. Tạ Minh Quân, Cần Thơ 88. Augustinô Hồ Văn Quý, kněz, Huế 89. Giuse Trần Văn Quý, kněz, Huế 90. MUDr. Võ Văn Quyền, Vĩnh Long 91. MUDr. Trần Thị Sen, Nha Trang 92. Lê Văn Sóc, samostatný buddh. řeholník, Vĩnh Long 93. Ing. Hoàng Sơn, Hải Phòng 94. Phaolô Ngô Thanh Sơn, kněz, Huế 95. Prof. Nguyễn Anh Tài, Đà Nẵng 96. Ing. Đỗ Hồng Tâm, Hải Phòng 97. MUDr. Tạ Minh Tâm, Cần Thơ 98. Prof. Nguyễn Thành Tâm, Huế 99. Phạm Ngọc Thạch, páter, Sài Gòn 100. Nguyễn Bình Thành, učitel, Huế 101. Văn Bá Thành, učitel, Huế 102. Nguyễn Văn Thơ, samostatný buddh. řeholník, Đồng Tháp 103. Mgr.Trần Mạnh Thu, Hải Phòng 104. Prof. Dr. Trần Hồng Thư, Sài Gòn 105. Hoàng Tiến, spisovatel, Hà Nội 106. Trần Dũng Tiến, bývalý důstojník, Hà Nội 107. Têphanô Chân Tín, kněz, Sài Gòn 108. Nguyễn Khắc Toàn, učitel, Hà Nội 109. Tôn Nữ Minh Trang, zaměstnankyně, Phan Thiết 110. Chế Thị Hồng Trinh, učitelka, Huế 111. MUDr. Nguyễn Anh Tú, Đà Nẵng 112. MUDr. Đoàn Minh Tuấn, Sài Gòn 113. Lê Trí Tuệ, učitel, Hải Phòng 114. Trần Thị Hoài Vân, zdravotnická pracovnice, Nha Trang 115. Ngô Thị Tường Vi, učitelka, Quảng Ngãi 116. Nguyễn Lê Xuân Vinh, učitelka, Cần Thơ 117. Mgr. Hồ Ngọc Vĩnh, Đà Nẵng 118. Ing.Lâm Đình Vĩnh, Sài Gòn
