Za svobodu a demokracii
(Příběh jednoho masarykovského důstojníka z doby nacistické okupace) Těsně po okupaci Československa důstojníci generálního štábu pečlivě zvažovali, kdo odejde a kdo zůstane. A drželi se kritéria: nemohou odejít všichni – i doma musí zůstat schopní lidé. Bez jejich pomoci by se například později neobešli parašutisté vysazovaní do Protektorátu z Británie, ale i Sovětského svazu. Na základě studia archivních dokumentů se ukazuje, že Češi neklonili hlavy, ale naopak proti nacismu aktivně bojovali. Následující tabulka ukazuje počet obětí v některých západoevropských okupovaných zemích v % k počtu obyvatel: Tabulka č. 1: počet obětí v některých západoevropských okupovaných zemích v % k počtu obyvatel
ZEM Nizozemí ČSR Francie Belgie Norsko Dánsko
PARTYZÁNI 0,43 0,23 0,60 0,15 0,26 0,04
CIVILISTÉ 2,06 2,19 0,98 0,72 0,07 0,07
CELKEM 2,49 2,42 1,58 0,87 0,33 0,11
Zdroj: VHÚ, 2010
Rovněž během Pražského povstání začátkem května 1945 bylo padlých bojovníků na barikádách dvakrát více než v povstalecké Paříži v srpnu 1944.1 Můj prastrýc ThDr. Karel Valeš (manžel sestry mé báby) byl jedním z masarykovských důstojníků, kteří zůstali věrni vojenské přísaze a během okupace se aktivně zapojili do domácího odboje. V době První republiky působil jako vojenský duchovní Československé církve husitské, po demobilizaci jako katecheta na gymnáziu v Libni. Hnutí odporu nebylo jen záležitostí prvních měsíců okupace. Český odboj se rozdělil do dvou základních ideových proudů. První proud je nazýván komunistický, druhý proud bývá označován jako demokratický. Vojenská část odboje se seskupila v Obraně národa, kde se snažila přiopravit povstání proti německým okupantům. Proto již od počátku vojáci shromažďovali a ukrývali zbran a munici. V příhodné chvíli – v době vojenského či politického oslabení Německa – chtěli uskutečnit vojenský převrat, zmobilizovat armádu a nastolit vojenskou diktaturu.2
1
VHÚ, 2015
2
Čermák, V.: Muž proti okupaci. NAVA. 2007 Uhlíř, J. B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech. Ottovo nakladatelství, s.r.o. Praha. 2008
1
Prvorepubliková vojenská přísaha
2
Karel Valeš je způsobilý po stránce mravní státi se důstojníkem v záloze. Záznam ze dne 21. 8. 1931 učiněný v Mukačevě (Podkarpatská Rus) VHA Praha
3
Dne 27. května 1942 se světem roznesla zpráva, že v Praze došlo k atentátu na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha. Ve snaze vypátrat co nejrychleji pachatele atentátu byl v Praze vyhlášen zákaz vycházení pro veškeré civilní obyvatelstvo, a to na celu noc, uzavřeny byly všechny veřejné místnosti a zastavena veřejná doprava. Vlna teroru a perzekuce dosáhla svého vrcholu. Noviny, rozhlas i pouliční tlampače oznamovaly desítky jmen popravených za „schvalování atentátu“, neoprávněné držení zbraně, ukrývání odbojových pracovníků, spojení s nimi anebo i jen za to, že nebyli policejně hlášeni. Celkem bylo v Čechách na základě rozhodnutí stanných soudů do 10. června 1942 popraveno 222 osob.3
Vyhlášení výjimečného stavu. Národní politika ze dne 28. května 1942.
3
Gebhart, J.; Kuklík, J.: Dramatické i všední dny protektorátu. THEMIS Praha. 1996
4
Karel Valeš byl dne 11. 6. 1942 byl v Praze VIII – Libni zatčen gestapem pro schvalování atentátu na Heydricha, protin mecká kázáníě podporování persekvovaných rodin a přechovávání munice.4 Udání vyšlo z libeňského gymnasia. Vyslýchán byl v Petschkově paláci, uvězněn na Pankráci, v Terezíně a od 18. srpna 1942 v Dachau. Vyslýchání v Petschkově paláci probíhalo asi takto: Seděti v pozoru, s tělem ztrnule vzpřímeným, s rukama přimknutýma ke kolenům a s očima až k oslepnutí upřenýma na zažloutlou stěnu „domácího vězení“ v Petschkově paláci – to věru není poloha nejvhodnější pro myšlení. Ale kdo přiměje myšlenku, aby seděla v pozoru? Kdysi kdosi – už nikdy asi nezjistíme kdy a kdo – nazval „domácí vězení“ v Petschkově paláci „biografem“. Geniální nápad. Prostorná místnost, šest dlouhých lavic za sebou, obsazených ztrnulými těly vyšetřovanců a před nimi holá stěna jako plátno kina. Všecky produkce světa nenatočily tolik filmů, kolik si jich n tuto stěnu promítly oči vyšetřovanců, čekajících na nový výslech, na mučení, na smrt.5 V Terezíně byly cely přeplněné a strava naprosto nedostatečná. Ráno náhražka neslazené kávy, k obědu vodová řídká polévka či kroupová kaše, k večeři totéž. Jako přídavek trochu chleba a pro těžce pracující jednou týdně kousek margarínu a lžíce marmelády. V neděli a ve čtvrtek bylo v polévce trochu masa, avšak často méněcenného, takže vězni měli průjmy. Hygienické poměry byly zoufalé. Sprchy, ač dobře vybavené, nestačily a čerpadlo často selhávalo, takže vystačily na umytí jednou za tři až čtyři týdny. Slamníky a prádlo se staly semeništěm blech a vší. Toalety byly k dispozici dvě pro šest set lidí v cele, a tudíž byly permanentně obsazené. Při střevních nákazách mnozí zesláblí vězni káleli na podlahu cel.6
Z 239 duchovních Církve československé se jich během války k různým formám odbojové činnosti rozhodlo okolo stovky. Působili společně s ostatními příslušníky církve v odbojových organizacích – Ústředním výboru odboje domácího, vojenské Obraně národa, Petičním výboru: Věrni zůstaneme, Obce sokolské v odboji a také v odboji komunistické strany. Gestapo však jejich činnost nenechalo bez reakce. Vyšetřováno a vězněno bylo nejméně 15% všech československých duchovních. Odsouzeno k odpykání většinou dlouhodobých trestů ve věznicích a koncentračních táborech pak bylo asi 32 farářů. In: Kulaviaková, D.: Církev československá na jižní a jihovýchodní Moravě v letech 1939 – 1945. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brn. Filosofická fakulta. Historický ústav. 2010. 4
Seznam vězněných osob, který je v Ústředním archivu a muzeu Církve československé husitské v Praze uvádí počet 33. V seznamu se uvádí i Karel Valeš z Prahy Libně. Fučík, J.: Reportáž psaná na oprátce. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění Praha. 1953 5
6
Pacner, K.; Riebauerová, M.: Rytíři lékařského stavu. Nakladatelství Brána 2007
5
Interiér baráku v Terezíně
Dachau nebyl největší ani nejhrozivější co do počtu lidských obětí. Koncentrační tábor Dachau nedaleko Mnichova však byl v březnu 1933 otevřen jako první nacistický koncentrační tábor a později sloužil jako modelový příklad pro tato další zařízení. 29. dubna 1945 byl tábor osvobozen Američany. Za 12 let jeho existence jím prošlo nejméně 200 000 lidí z více než 30 zemí Evropy. Nejméně 30 tisíc registrovaných vězňů zahynulo, celkový počet obětí se však odhaduje na 67 tisíc. Z Československa bylo do Dachau deportováno 3600 osob, z nichž v táboře zahynulo asi 1400.7 Během internace v Dachau byl Karel Valeš vystaven jako všichni jeho spoluvězni nelidskému týrání. Přežít mu mimo jiné pomáhala jeho žena, která mu do tábora posílala balíčky, v nichž byly „pouze“ škvarkové placky. To však bylo Valešovo štěstí, neboť obyčejné placky německým správcům tábora nechutnaly a tak povolili, aby Valešovi byly doručovány. Placky však byly velmi vydatné a tak alespoň zčásti vyvážily nekvalitní stravování. O své internaci v Dachau Karel Valeš v Dotazníku o své účasti ve II. národním odboji vypovídá: „ V Dachau jsem byl v poslední době zaměstnán na prosektuře u Dr. Frant. Bláhy jako zapisovatel. S čsbr. farářem Bohumirem Opočenským přivezli jsme 5 beden listinného materiálu po zemřelých Češích. Byl uložen u SOPV (Svaz osvobozených politických vězňů – pozn. aut.).8
7
Senková, Z.: Již nikdy více Dachau, říkají pamětníci. In: MF DNES z 2. května 2005
8
Dotazník Karla Valeše o jeho účasti ve II. národním odboji. VHA Praha
6
Dachau
Dachau – lidské oběti
7
O osvobození Dachau je pojednáno takto9: „Konečně ten nezapomenutelný den neděle 29. dubna 1945. V táboře nebylo vidět živé duše, vše bylo zalezlé v barácích, jež se třásly, a okna drnčela od ran z děl a od výbuchů pum vrhaných z letadel. Všechna čest Američanům, tolik okolních budov zbombardovali, ale tábor ušetřili. V poledne toho dne se roznesla zpráva, že na hlavní strážné věži vlaje bílý prapor - znamení, že vedení tábora se vzdává Američanům. Napětí naše bylo nepředstavitelné. Němci již nemohli tábor vyhodit do povětří, nestačili na to, rovněž naše evakuace pro ucpání všech cest armádou se nemohla uskutečnit. Toužebná chvíle nastala o půl šesté hodině večerní, když se první americký voják zjevil u ostnatých drátů a za ním pak další a další. Všechno se vyřítilo ven z baráků a všeobecný jásot nebral konce. Hymny různých národů zněly nepředstavitelně dojemně. První američtí vojáci, kteří vnikli dovnitř tábora, byli za velkého hlaholu nošeni na ramenou vychrtlými ubožáky. Dojemné bylo, když jeden vojín dal pokyn ke ztišení a pronesl děkovnou modlitbu. I slunci toho dne jako kdyby se nechtělo zapadnout. Pořád zpod lehkých mraků jako by se usmívalo. Po třech týdnech našeho kýženého osvobození nás odvezli Američané na svých autech do Plzně. Bylo nás skoro tři tisíce Čechů. Z Plzně pak couravým nákladním vlakem jsme byli odvezeni do Prahy.“ Když se Karel Valeš vrátil dne 22. kv tna 1945 domůě vážil pouhých 35 kilogramů.
Dachau po osvobození Američany
9
Dobiáš, Fr.: Až do konce radostná a důvěřivá naděje. http://zavodsky.webz.cz/dobias/dobias.htm
8
Karel Valeš vyplnil dne 31. 1. 1946 v Sázavě n. Sázavou Dotazník o činnosti osob internovaných z politických důvodů v koncentračních táborech.10 Z dotazníku se dozvídáme podrobnosti o jeho odbojářské činnosti.
Dopis ze dne 8. února 2005 o vyhledání údajů o Karlu Valešovi. VÚA Praha.
10
Uloženo ve vojenském historickém archivu v Praze.
9
10
11
12
V roce 1947se stal členem přípravného výboru Sdružení duchovních – účastníků druhého odboje (SDUDO).11 První slavnosti SUDO se konaly ve dnech 11. a 12. října 1947 v Havlíčkově Brodě a Humpolci. Za svou účast ve II. národním odboji obdržel tato vyznamenání:
Československý válečný kříž 1939
Pamětní medaile Druhého národního odboje
Svaz osvobozených politických vězňů
11
Setkání přípravného výboru se uskutečnilo 19. května 1947.
13
Karel Valeš (1909 - 1981)
Tělesné ostatky Karla Valeše jsou uloženy v naší rodinné hrobce, jejímž správcem jsem byl na základě rozhodnutí Rodinné rady v 80. letech minulého století určen já a následně moji potomci.
14
