MODERNÍ DOBA: Za svobodu a spravedlnost

9

Evangelický měsíčník | ročník 91/2015 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

Osvobození – nad dělnickým a ženským hnutím Krok ke smíření v Hrabové Diakonie se stará o uprchlíky Kdo je cizinec či uprchlík a kdo je křesťan?

MODERNÍ DOBA:

„Za svobodu a spravedlnost“ Jsou ale na světě země, kde říct, že císař je nahý, je stále velice nebezpečné. Kde to všichni vědí, ale nikdo či skoro nikdo nepozvedne hlas. Protože se bojí o sebe, o práci, o osud svých dětí. O kubánské disidentce Sonie Garro, Alexandra Brunnerová | 7

| 12 | 39 | 45 | 48

Jan Hus – 500 let od mučednické smrti Kostnice foto K. Cudlín

ÚVODNÍK 3 Svoboda a uprchlíci – D. Ženatá

ÚVODNÍK

ÚSTECKÝ SENIORÁT 4 Děti a mladí lidé v pohraničí – P. Čapek

Svoboda a uprchlíci

HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK 5 Dvanáctá neděle po sv. Trojici – J. Hus

P

TÉMA 7 Sonia Garro, kubánská disidentka – A. Brunnerová 12 Osvobození – T. Pavelka OTÁZKA NA TĚLO

15 Co vás dnes zotročuje? CÍRKEV ŽIJE

23 Není pouť jako pouť – I. Řezníčková 25 Ach ta pravda – J. Tengler 28 Na pomoc uprchlíkům poputuje téměř čtvrt milionu – J. Vondrová

29 Zelovská vzpomínka na Husa – J. Stejskal 31 Návštěva Presbytední církve Koreje – K. a O. Kolářovi MOJE CÍRKEV

36 Přes čáru v životě. Rozhovor s Janou Škubalovou – J. Vondrová

39 Krok ke smíření – A. a J. Opravilovi DĚTI A SBOR

44 Biblický zvěřinec – Medvěd – L. Ridzoňová DIAKONIE

45 Strach je špatný rádce – A. Šůra 46 Diakonie Vsetín na cestě do Evropského parlamentu SLOVO

48 Kdo je cizinec či uprchlík a kdo je křesťan? – M. Vymětal, P. Turecký

50 Hus a Chelčický – L. Ridzoňová 52 H.U.S. – I. Benešová 53 O Červené Karkulce – I. Binar

řed pár dny jsme zažili šok: Na odstavném pruhu dálnice kamion plný udušených uprchlíků. Asi bouchali, prý se snažili boční stěnu nákladního prostoru něčím prorazit, ale kyslík uvnitř došel dřív, než se to podařilo. Kamion zůstal stát opuštěný v Rakousku, nedaleko maďarských hranic, řidič prý byl Rumun, auto patřilo ukrajinské firmě, zvenku mělo slovenské nápisy původního majitele, který kamion nedávno prodal. Uprchlíci jsou celoevropský problém, o tom není pochyb. Smutné je, že v myslích lidí a hlásných troubách médií se lidský přístup zahrnující rozměr důstojnosti člověka začne přetřásat až po takové tragédii. Za svobodu a spravedlnost bojovali lidé odedávna. V naší svobodné zemi na činy a jejich hybatele už jen vzpomínáme a svobody máme dost. V článku A. Brunnerové se (od str. 7) můžeme dočíst, že na Kubě to není zdaleka tak jednoduché. Přibližuje nám životní příběh a situaci disidentky Sonii Garro, kterou doprovázela jako tlumočnice při jejím měsíčním pobytu v České republice. Z míst válečných konfliktů, z oblastí nesvobody těla či ducha prchají tisíce lidí. Nemají většinou nic, po cestě už všechno snědli a peníze utratili. Sousední Německo letos přijalo už 800 000 uprchlíků, my se handrkujeme o (trapných) 1500. I tak bychom jim měli přiznat vedle materiální a sociální pomoci hlavně lidskou důstojnost. V zářijovém čísle se ještě ohlížíme za Husovým jubileem. Poutníci cestovali pěšky z hradu Krakovce po Husově trase, společenství křesťanských církví v Kostnici vydalo prohlášení, sbírka při Husovských slavnostech byla štědrá. Ani tím Husův rok ještě nekončí. Inspirativní čtení všem přeje Daniela Ženatá

3

ÚSTECKÝ SENIORÁT

ŽIL, ŽIJE A BUDE ŽÍT?

Děti a mladí lidé v pohraničí

T

yto poznámky mohou jenom zèásti postihnout situaci v Ústeckém seniorátu – v pohranièí. Sbory novì zøízené po druhé světové válce se dodnes velmi obtížně obsazují. Dùvodù bývá více. Napø. hospodáøská tíseň, málo dětí a mládeže, rozptýlenost členù sboru na velké ploše a z toho vyplývající „kazatelský spěch“ při přejíždění z jednoho místa na druhé a tøetí… Chci však zmínit to, co bylo na severu nosné a dobré. Øada tradièních i mìstských sborů si skupiny dětí a mládeže uchovala. Záleželo asi především na tom, zda lidé podrželi své názory, osvìdèili vìrnost. V netradièním prostøedí, v kazatelské stanici Tøi Sekery mariánskolázeòského sboru,jsme v roce 1964 uèili ve škole 11 dìtí. Rodièe je prostì pøihlásili. Na druhé stranì, v tradièní oblasti Vysoèiny navštìvovali uèitelé na nìkterých místech evangelické rodiny v podvečerních hodinách a snažili se o to, aby rodièe své pøihlášky k výuce náboženství vzali zpět. Když myslíme na mladé, sdružence, jak se øíkalo, leckde se dost daøilo také díky jisté věrnosti. Stabilní skupinu mládeže tak měl sbor v Mariánských Lázních. Základ tvořili mladí, kteøí se pøistìhovali ze sboru v Èernošínì, vìrná byla dívka z Moravy, která studovala hotelovou školu, a velkou pomocí byli vojáci, kteří sloužili „na čáře“. Marek Svìtlík, který se pozdìji vìnoval studiu jazykù, a Karel Matìjka, velký znalec Bible a pozdìjší prodìkan Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské, jak zní plný název. V pøestupovém sboru Merklín v západních Èechách, sboru nepatrných poètù zaujatých

4

křesťanů, po prožitku svobody ještě v roce 1969 pøišlo na faru jedenáct mladých lidí, a tím se otevřela možnost našich setkání a také úèast na kurzech a lesních brigádách. Ve sboru v Dìèínì bylo po roce 1975 mladých lidí málo, organizovali jsme však spolu s jinými faráøi a laiky rozmanitá setkání, která ovšem již postrádala státní uznání a povolení. V této souvislosti je dobré si pøipomenout, že z těchto živých „komunit“, jak se nyní øíká, vzešla øada souèasných „tahounù“ církve.

Od nástupu do kazatelského povolání téměř všichni žili pod péčí okresních a krajských církevních tajemníkù a neodbytných pracovníkù Státní tajné bezpeènosti. Také já jsem s nimi vedl spoustu hovorù. Øíkali: „Výchova mládeže je vedena v duchu vědeckém… zde v okrese jsme měli náboženskou otázku vyøešenou… vìnujte se pìkné krajinì, kde žijete, děti a mladé přenechte nám.“ Také já jsem spolu s jinými, vázanými ordinaèním slibem, odpovídal prostě: „Ne, to není možné.“ Petr Čapek

HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK

Dvanáctá neděle po sv. Trojici Marek 7,31–37

A

když v té krajině Dekapolis byl, dí evangelium, že „přivedli jemu hluchého i němého, a prosili, aby naň vložil ruku“. Chytrý ïábel odòal èlovìku dva smysly k spasení nejpotřebnější: sluch, aby slova Božího neslyšel; řeč, aby rady k spasení od bližního nebral, aniž jinému radil, aby se nemodlil, aniž s Bohem rozmlouval. Hle, posílal Bůh proroky, poslal i Syna svého; Syn poslal posly své, apoštoly, sám ústy svými tìlesnì kázav; avšak jsme tak hluši, že zřídka se člověk nalezne, jenž Boží přikázání skutkem drží. Ó, kterak jest hluchý, kdož neslyší, že Ježíš, křiče velikým hlasem, na kříži za něho duši pustil! Kterak jest hluchý, že jemu v uchu nezní: Vstaòte, pojïte k soudu! A že každý od přirozenosti hluchý jest němý, poněvadž nemůže slyšeti hned od narození, tak po hluchosti vleèe se nìmota. Každý člověk, když smrtelně hřeší, ihned se z ďábla v hříchu narodí, protož tak dlouho bude němý, jak dlouho bude hluchý; a že hluch jest dotud, dokud jest v høíchu smrtelném, protož dotud jest i v něm. A kdo může ty hluchoněmé uzdraviti? Jen Ježíš, o němž dí evangelium, že „přivedli hluchého i němého, a prosili, aby naň vložil ruku“. Tu znamenej, že tři věci předešly uzdravení toho člověka, totiž přivedení, prosba a ze zástupu vyvedení. Když má býti uzdraven, má tomu předejíti jeho přivedení k Ježíšovi, a prosba k Ježíšovi, a vyvedení ze zlého tovaryšstva. A když ty tři věci budou, Ježíš vpustí prsty své. „A vzezřev v nebe, vzdechl.“ To učinil Ježíš, aby ukázal, že uzdravení takého člověka

sluší moci Boha nebeského, a aby ukázal, že činí to Boží mocí a že jest pravý člověk. A řekl: „Effeta! tj. otevři se!“ A že přikázal, tak řka, jako Bůh mocný, protož „hned otevřely se uši jeho. A rozvázán jest svazek jazyka jeho“. Nejprve uši otevøely se, a potom jazyk rozvázán jest; ale jen uším øekl: Otevøi se! a jazyku neřekl: Rozvaž se! K tomu dí sv. Řehoř: Komuž uši srdce k poslušenství otevřeny jsou, hned také svazek jazyka rozvázán jest. Protož dobře přidáno jest „a mluvil správně“, neboť správně mluví, kdo nejprve poslouchaje, správnì èiní, a pak mluvì, aby jiní správnì èinili, je uèí. Ó kdybychom toho pomnìli, my plecháèi, jistì bychom byli pilni, abychom v nižádný hřích smrtelný neupadli! a tak bychom mìli jazyk rozvázán. A hned nato dí evangelium: „Èím více jim pøikazoval, tím více kázali neb øíkali, a proto více se divili, pravíce: Dobøe všechny věci učinil.“ Protož i já doufám, že káži proti prelátskému přikázání; neboť vím, že Kristovo jest lepší přikázání, jímž mne zavázal, abych kázal, dav mi dar umění i řeč, a žádost k tomu, a zvláště, jak doufám jeho milosti, že mne v kněžství přijal. On dobře učinil, že dal hluchému moc k slyšení, nìmému dal moc k mluvení a pak mu dal øeè, aby správnì mluvil. A tak tím trojím skutkem ukázal moc Otce Boha, moudrost Božího Syna, a dobrotu Svatého Ducha. Protož chvalme mocného Boha, pravíce, že všecky věci učinil dobře; a tak že všechny věci jsou dobré, pokud jsou od jeho svaté milosti uèinìny. Postila, s. 272–277; upravil František Doležal, kresba Petra Fischerová

5

CYKLUS – MODERNÍ DOBA TÉMA: „ZA SVOBODU A SPRAVEDLNOST“

modlitba na září za svobodu a spravedlnost prosím, Pane Bože za ty, kdo se nemohou narovnat, vyrůst a rozkvést za ty, koho dusí válka, režim, náboženství za ty, kdo opouštějí domov, protože není domovem za ty, kdo raději nemyslí na budoucnost za ty, kdo jsou sami svými pány za ty, kteří věří v krutého boha za ty, kdo musí dělat, co nechtějí za ty, kdo zabíjejí za ty, kdo nemají svědomí pomoz, Pane Bože probuď nás, rozsviť světlo, dej naději amen modlitba Lenky Ridzoňové kresba Sára Brandová

LONI JMÉNO NA TRANSPARENTU, LETOS ÚČASTNICE DNE PRO KUBU

Sonia Garro Kubánská disidentka chce přispět ke svobodě na Kubě

J

e to už dlouhých dvacet pět let, kdy jsme mohli v novinách číst, že ten či onen náš spoluobčan byl zadržen příslušníky VB pro účast na nepovolené demonstraci. Žili mezi námi, chodili do stejného kostela, jejich dìti chodily do školy s našimi. Jejich sousedé a známí věděli, že to nejsou zločinci, že nevyrábějí někde potajmu granáty, že nejsou zvrhlíci a feťáci, že nejsou takoví, jak je popisovali v tehdejších novinách. Ukazovali jsme si je potají a øíkali: „To je ten disident.“ Ètvrt století poté se slovo disident stalo souèástí uèebnic pro naše dìti. Jsou ale na světě země, kde říct, že císař je nahý, je stále velice nebezpeèné. Kde to všichni vìdí, ale nikdo èi skoro nikdo nepozvedne hlas. Protože se bojí o sebe, o práci, o osud svých dětí. Bojí se, že přijde i o to málo, co mu vládci nechali. A má pocit, že je na své trápení ve vlasti, která se mu stala vìzením, sám. Obèas se cesty takových lidí a cesty naše protnou. Setkáme se na stejném místì a nahlédneme jeden druhému do života. A v nás, lidech hýèkaných rozvinutou Evropou, svobodou a životem v míru, zanechá setkání s takovým člověkem neklid. Jiskru poznání a pochopení a snad i touhu za nìco bojovat a nìco zmìnit.

Tichý průvod Dam v bílém prochází Havanou každou neděli Takovým èlovìkem je i paní Sonia Garro. Usmìvavá, baculatá; snad ani nezapadá do představy neohrožené bojovnice. Dokud nepromluví a nerozohní se, máte pocit, že nikdo není obrazu statečné ženy na barikádách vzdálenější. Na Kubě je členkou sdružení Dam v bílém, neformální organizace manželek, pøíbuzných a sympatizantek uvìznìných kubánských disidentů. Každý týden se tyto ženy scházejí na mši v kostele Sv. Rity a po ní jdou coby tichý průvod ulicemi Havany, v ruce gladioly a fotografie svých uvìznìných blíz-

kých. Procházejí davem, poštvaným vládou, který na nì hází kameny, nadává jim a bije je. Za tento tichý protest se paní Sonia dostala do vězení spolu se svým manželem. Dva roky a devět měsíců života strávili za mřížemi, oddìleni jeden od druhého i od Soniiny dcerky Elaine. Bez obžaloby, bez soudu, jen tak.

Skutečná Sonia i s dcerou v České republice Loni v březnu, když jsme stáli při Dnu pro Kubu pod transparenty požadujícími osvobození paní Sonii, byla pro mì jen jménem, abstraktní bojovnicí, nìkým, kdo sedìl ve vìzení a zasluhoval si být propuštìn a kdo se mi zařadil do dlouhé řady žen revolucionářek, bez rodiny, bez osobního života, bez takových těch každodenních drobných starostí. Rok poté, na téže akci, jsem stála vedle ní jako tlumočnice – a náhle jsem zaèala chápat. Poprvé jsme se s paní Soniou a její dcerou Elaine setkaly onen veèer, který zaèínal ekumenickou mší a pokraèoval pochodem za lidská práva na Kubě. Poprvé v životě držela v ruce pas. Poprvé v životě letěly s dcerou letadlem. A poprvé v životě mluvila do televize bez cenzury a bez nebezpečí, že na ulici bude èekat dav házející na povel státu kameny. Stejnì jako ostatní Kubánci v prùvodu i paní Sonia s sebou nesla nìco ze strachu, ve kterém žijí. Na všech bylo vidět, že měli trochu strach pořádně si zakřičet. Když hesla, tak v temných ulièkách. Na Karlovì mostì, tam, kde si prùvod fotografovali turisté, radši zmlkli. Jakoby se i u nás, daleko od Kuby, lidí kolem sebe báli. A nebylo divu, samotné Sonie takto dav poštvaný kubánskou vládou zlomil pøi jednom z pochodù Dam v bílém ruku; s davem tedy není dobré si zahrávat.

Měsíc svobody a zotavování Sonia s dcerou u nás strávily mìsíc, vypl- ¥

7

něný převážně návštěvami lékařů a rozhovory pro tisk a televizi. Ale pøi návštìvách, besedách a cestách po Èesku jsem díky jejich svìdectví měla možnost dozvědět se detaily z každodenního života ve státě, kde nic kromě represe nefunguje. Oèima kubánské mámy, kterou starost o budoucnost jejího dítìte poslala na dráhu disidentky, jsem zaèala poznávat stát, který sám sebe pokrytecky nazývá ostrovem svobody a ve skuteènosti je ostrovem nesvobody. A paní Sonia dostala naopak příležitost zblízka poznat Èeskou republiku, o které jí na Kubě říkali, že je to země v troskách, že zde obyvatelé žijí v naprosté chudobě a dnem i nocí litují onoho dne, kdy svrhli komunismus.

øíkali uèitelé malé Sonie a pozdìji i její dceøi. Aèkoli mìla univerzitní vzdìlání, dostala práci laborantky a bylo jí dùraznì doporuèeno odjet pracovat do Venezuely, jinak se prý může rozlouèit s kariérou. Nakonec se s kariérou musela rozloučit daleko rychleji. Když se vdala za Ramóna Muñoze, disidenta a nezávislého novináøe, vyhodili ji z práce. K boji za demokracii, za dodržování zákonů, za lidská práva obecnì, se tedy u ní pøidal i boj proti rasismu, za práva takových, jako je sama. Krátce pøed návštěvou papeže Benedikta na Kubě, když Sonia pomýšlela na setkání s hlavou své církve, byla spolu s manželem před očima šestnáctileté dcery zatèena a uvìznìna na témìø tøi roky.

Sonia Garro s tumočnicí Alexandrou Brunnerovou

Život v diktatuře očima kubánské mámy Sonia Garro mìla smùlu. Narodila se jako èerná, což na Kubě znamená, že se na vás budou dívat jako na člověka druhé kategorie, že se nedostanete k dobrému zamìstnání, nepustí vás na závìreènou roèníkovou fotografii, protože byste ji svou přítomností zkazili, nedostanete se do lepší nemocnice a navíc se od vás očekává, že budete neustále vděčni straně a vládě, protože vám umožnily vůbec chodit do školy. V USA by na vás rovnou pustili psy,

8

Dva roky a devìt mìsícù strávila v malièké temné a vlhké cele, kde jí ani nedovolili mít Bibli, byla prakticky bez možnosti vidět se s rodinou, beze zpráv ze svìta „venku“. Dcera Elaine mezitím koèovala mezi pøíbuznými, kteøí ji ze strachu, že by se státní teror mohl zaměřit i na ně, posílali dál. Jako dítě disidentů ji týrali a šikanovali nejen žáci, ale i učitelé, a nakonec jí znemožnili složit zkoušky na vysokou školu. Chytrou a pilnou dívku odsoudili k životu nekvalifikované pracovní síly, neschopné najít

zamìstnání. Sonia ve vìzení onemocnìla, a její návštìva v Èeské republice mìla tedy jí i její dceøi pøedevším pomoci uzdravit se; jak tìlesnì, tak psychicky. Ale mìsíc je dlouhá doba a paní Sonia měla dost možností podívat se po naší vlasti a na besedách jak v Praze, tak i v Šternberku a v Olomouci se s námi rozdìlila o zkušenosti života v diktatuře, který jako by vystoupil z uèebnice dìjepisu.

Věřící lidé na Kubě Paní Sonia je katolièka, nicménì vyrostla v zemi, kde až donedávna byl jakýkoli veřejný náboženský život zakázán. Tedy neexistovala výuka náboženství, biblické hodiny, církve

z komunistù, kteøí ani nevìdìli, jak se pøi mši chovat. Dámy v bílém, praktikující katolièky, naopak nedostaly možnost se s papežem setkat, byť jen na pár minut; paní Sonia tím spíše ne, neboť tou dobou již byla ve vězení.

První zkušenosti s ekumenismem A tak dnes, po návštìvì naší republiky a hlavního města, zná paní Sonia možná lépe katedrálu sv. Víta v Praze než katedrálu Panny Marie v Havaně. Tam totiž obyčejný Kubánec, pokud náhodou nepatøí k farnosti, nemá pøístup! Prý by překážel turistům. Vstupovaly jsme tedy pøi cestách paní Sonii po Èechách i Moravì spolu do kostelù, do tìch malých,

Den pro Kubu 2015 v Praze

přežívaly napůl v ilegalitě. V posledních desetiletích se sice ledacos zmìnilo, stát je nicméně ochoten církve tolerovat jedině tehdy, když se budou podílet na jejich øízení. Vìøící nyní již mohou být členy Komunistické strany Kuby, ovšem souèasnì je to Ústøední výbor KSK, kdo činnost náboženských obcí řídí, počínaje jmenováním biskupù a konèe povolením úèasti na mši, vysvìtlila nám paní Sonia. I davy, které pøišly na mše, poøádané bìhem návštìvy papeže Benedikta, byly z velké většiny složeny

jako je kostel sv. Martina ve zdi, i do katedrál. Navštìvovaly jsme modlitebny i mše. A paní Sonia byla fascinována nejen možností jít kamkoli, ale i spoluprací našich církví, ekumenickým hnutím, které na Kubì nikdy nemìla možnost zažít. Komunistická strana záměrně rozeštvává církve i denominace, štve proti sobě kněží kubánského původu, které často i pøímo ovládá, a o nìco nezávislejší zahranièní kněží, do srdcí věřících rozsévá nedůvěru a nevraživost. Fakt že Den pro Kubu orga- ¥

9

nizuje Èeskobratrská církev evangelická, je tedy pro kubánské návštìvníky èasto první zkušeností s ekumenickým hnutím. Stejnì tak ale byla pro paní Soniu životní zkušeností radostí naplnìná atmosféra arcidiecézního setkání katolické mládeže v Prostějově, ke kterému jsme se měly také možnost připojit. Zpívající mládež ve věku její zamlklé a posmut-

Elaine a urèitì nesmí povzbuzovat vìøící, aby se vzájemnì podporovali, aby se spolu radovali a spolu slavili Boha radostnou písní.

nìlé dcery Elaine, jásavé melodie zpìvù z Taizé a øeholnice mávající rukama do rytmu bylo nìco mimo její prvotní chápání. „U nás jsou mše velice vážná věc,“ říkala, „žádná muzika, žádné chvály, nebo dokonce vtipy; to by náš faráø, postarší Španìl, nepøipustil!“ Je to paradox. Vždyť jako průvodkyně turistù mám zkušenost s poutníky z Latinské Ameriky a s jejich bohoslužbami, které se zde jako i doma odehrávají celé v rytmu spirituálù; kněží hrají na kytaru a celá obec tleská a vlní se do rytmu. A teï sem pøijedou dvì Kubánky, matka s dcerou, a zùstanou na mši jediné dvì vážné osoby. Nepochybuji, že v hloubi jejich duše jsou rytmy samby a salsy vepsány, ale nikdo jim za celý život nedovolil „to pořádně rozbalit“. V komunistické diktatuøe církev nesmí být přitažlivá! Nesmí lákat mladé jako

Sonia dala možnost nahlédnout do života kubánských mladých nejen prostøednictvím pøednášky, ale i odpovìïmi na cokoli, doslova cokoli, co studenty i jejich uèitele zajímalo. Dozvěděli jsme se tedy, jaké ponížení je žít pod neustálým dozorem Úøadù práce, které ovládají každou komunitu a které přes pohrůžku vyhození z práce na ulici (na Kubì není povinná pracovní povinnost, jako byla u nás) nutí rodièe ke kolaboraci. Slyšeli jsme o rasismu, který zažívají černošské děti. O podvyživených školácích, kteøí ve škole dostávají k obìdu bílou žemli se sojovým salámem a sojový jogurt. Protože na Kubě není mléko; věřte nevěřte, litr mléka tam stojí sedm dolarů! O životě na přídělovou knížku: jídlo vám stačí na pár dní z mìsíce, na zbytek si musíte nìjak sehnat peníze. Nemáte-li práci ani pøíbuzné v zahra-

10

Besedy, přednášky a rozhovory Kromì besed v oficiálnìjším duchu probìhlo i neformální setkání se studenty Evangelické konzervatoøe v Olomouci, kterým paní

ničí, kteří vám kýžené dolary posílají, musíte přežívat na okraji společnosti a vydělávat si, jak se dá. Jak? Tak třeba paní Sonia malovala nehty a prodávala koblížky. Nejdříve musíte koupit suroviny na černém trhu a doufat, že vás nikdo neudá. Šokováni jsme poslouchali smutné povídání o dvanáctiletých holèièkách, které jako jedny z mála Kubánek mohou vstou-

zaručené žebrácké příděly, protože nemají ani to. Takže i pro ni jsme byli velice poučnou zkušeností o životě po pádu komunismu „tam venku“. Doèkají se Kubánci pádu komunismu „uvnitř“, u sebe, ve své vlasti? I když se režim bratøí Castrù pokouší ukazovat svìtu hezèí tvář, i když se pomalu sbližuje s USA, pro obyèejné Kubánce se zatím nezmìnilo nic.

pit do hotelů a na krásné hotelové pláže. Aby se prodávaly turistům. O ordinacích, v nichž nejsou lékaři, protože všichni byli posláni do Venezuely, a o lékárnách, kde nejsou léky. O tom, že tituly světové literatury byly vyškrtnuty z kubánských osnov; o domácí knihovnì paní Sonii znièené pøi jejím zatèení.

I nadále se zatýká, i nadále sedí politiètí vìzni v nejhorších celách. I nadále davy poštvané místní komunistickou buòkou házejí na Dámy v bílém kameny. A potom, když je po všem, jedou se Soniou stejným autobusem a šeptají „Promiòte, my jsme museli…“. A tak mi dovolte uzavøít úsmìvným konstatováním, že jediné, nač si paní Sonia u nás stěžovala, byla zima. Zima konce března a zaèátku dubna pro ni byla, pochopitelnì, nezvyklá… a její slunná a milovaná Kuba byla tak daleko. Paní Sonia tedy neutíká za svobodou. Naopak, svobodu chce pøinést na Kubu, aby její dcera i její kamarádi mohli opravdu zase žít. Žít třeba jako chudí, ale v pravdě a svobodě. Protože ta na Kubě chybí daleko víc než mléko nebo mobilní telefony.

Ověření kubánské propagandy Pro paní Soniu byl pobyt u nás objevný i tím, že na Kubu až donedávna nemohl proniknout ani střípek informací o životě mimo „Ostrov svobody“. Stejnì jako ostatní Kubánci tedy slyšela jen to, co tvrdil oficiální tisk, který píše, že postkomunistické země jsou rozvráceny, zbankrotovány, zchudlé. Že dnem i nocí litujeme momentu rozpadu socialistického tábora. Že lidé u nás závidí Kubáncům jejich

Alexandra Brunnerová, tlumočnice

11

NAD DĚLNICKÝM A ŽENSKÝM HNUTÍM

Osvobození Emancipace a lidská důstojnost

R

evoluce osmnáctého (v našem prostoru pak spíše devatenáctého) století nám zanechaly vícero „vyhlášení nezávislosti“ a „práv èlovìka a občana“. Prosvítá z nich přesvědčení, že človìk má vlastní rozum, sám dovede nakládat se svým životem. A že uvolnění jeho tvůrčích sil povede automaticky k rozvoji. A nebyl to úplnì špatný odhad. Devatenácté století pøináší skuteènì pozoruhodný rozmach vìdy, techniky a hospodáøství i velkou kulturní a názorovou rozmanitost. Ale aè bychom tyto dokumenty dnes zøejmì bez velkého pøemýšlení podepsali, pøiznejme si, lidská kreativita a iniciativa není povětšinou ta hodnota, jíž žijeme. Když do našeho sousedství pøijde pìknì upravený ètyøicátník a øekne: Tak tady postavím fabriku a v ní budu podle libosti najímat a propouštìt 1000 zaměstnanců, nikdo nebude volat: Hle, zde zasvítilo lidství v plné kráse! Pøitom, jak rád zdůrazňuji, dostupné jídlo, boty na každou sezónu, Paralen a penicilin – to vše jsme døíve nemìli, a dnes máme právì díky tovární výrobì, kterou v jejím poèátku pohánìli silní tvùrèí (a dost bezohlední) jedinci typu Thomase A. Edisona.

Spíše důstojnost než svoboda Ve smyslu století dvacátého i toho našeho je slovo osvobození (jako tøeba v teologii osvobození) trochu zavádějící. Jedná se o emancipaci dělníků, žen, národů a ras. O svobodu tak úplně nejde, spíše o důstojnost, potažmo rovnost. To je poznat na postkoloniálních státech, kde povìtšinou svoboda nevládne; pøesto po návratu koloniálních pánù nikdo nevolá. Bylo by to nedùstojné.

katel ji ovšem nemusel koupit. Dìlník tedy zůstal bez obživy. Práce měla svou (nízkou) cenu, èlovìk ne – lidí bylo dost. Vypadá to drsnì a drsné to bylo. Ovšem v epochách tomu èasu pøedcházejících bylo lidí málo. Proto mìli svou cenu – a proto se také celí lidé prodávali a kupovali. Po tøicetileté válce jakási baronka koupila obec Peruc, s úrodnými poli, která nemìl kdo obdělávat – z kraje zmizeli lidé. Zakoupila proto ve východních Èechách dvì stì duší a v obci se usadila. A ovšem, protože tito lidé byli jejím majetkem, musela se o ně postarat: Každý dostal pár koz, deset pytlù obilí a svého druhu prefabrikovaný domek. To strašné je, že když je dost zdrojù a málo lidí, èlovìk nabývá na konkrétní vyèíslitelné cenì. A jde ho prodat a koupit. A ovšem jen o svùj majetek má také člověk přirozený sklon se starat. I dnes, když má nìkdo nìjakou cenìnou specializaci, firmy si ho skuteènì navzájem pøepouštìjí za peníze, prodávají ho a kupují. Dají mu ubytování, pojištění a jiné benefity – ovšem čekají také, že se zúèastní team-buildingù, osobnostních školení a firemních párty. Tedy že i jeho z podstaty soukromé vìci – s kým a jak provozuje zábavu, jak zachází se svou duší, co ète – budou firmì z èásti patøit. Ještě v poměrně drsných, neregulovaných dobách kapitalismu nìkteøí podnikatelé stavìli pro své zamìstnance kolonie docela pìkných domkù. Ale pøíznaènì pak také rozhodovali, zda v tìchto domcích lidé mohou chovat zvíøata, zda mohou zazdít èi probourat další okno atd. Kdo mi porouèí, ten se o mì také stará. A kdo se o mì stará, ten mi také porouèí. To je pøímá úmìra.

Cena člověka Poèáteèní éra kapitalismu, kde má dìlnické hnutí svùj poèátek, svobodná byla. Továrník nekupoval dìlníka, ale jen dvanáct hodin jeho práce. Dìlník mu ji nemusel prodat – podni-

12

Cena práce Ne každý ovšem narazil na takového dělnického otce. Druhou variantou, jak zvýšit cenu vlastní práce, je vyjednávat se zamìstnavate-

obraz Roberta Koehlera „Stávka“

lem jako jeden muž: Buď nás bereš všechny, nebo nikoho. Tedy odbory (které mimoto ve svém èase provozovaly mnoho obdivuhodné a dùmyslné svépomoci). Odboráø si zachovává nejen svobodu, ale právì i dùstojnost – pøi jednání s ním se byznysmen už skutečně potí; není to jako øíci jednotlivému dìlníku s úsmìvem „jděte domů“. Z etického pohledu jsou dle mého odbory to nejlepší, co dìlnické hnutí pøineslo – nevracejí èlovìka do otroctví, zachovávají mu volnost – ale èiní z nìho i kolektivní bytost, která se silou vyrovná podnikateli. Když staré vlády zakazovaly odbory a zamìstnavatelé dávali do odboráøù støílet, zpronevìøovali se vlastním liberálním principùm. Nic ovšem není bez ceny: Jako odborář nemůžete pracovat výrazně víc než vaši soudruzi a dostat víc peněz. Nemůžete už jako zaměstnanec rozvíjet svou kreativitu. Zvedáte tím „normu“ i ostatním. Všichni dìláme stejnì za stejné peníze. Všichni jsme na tom stejnì – èasto stejnì špatnì. Nicménì je to naše společné rozhodnutí. To je fér. Už méně fér ovšem je, že ten kdo není v odborech, nám často roven není. Historicky právě odbory byly největším odpůrcem zaměstnávání žen, přistěhovalcù a samozøejmì neodboráøù. Odborové hnutí není nějaký altruismus. Je to kolektivní sobectví. Ovšem asi stále nejbezpeènìjší øešení otázky svoboda vs. jistota.

Táta stát Pokud považujeme svobodu za důležitou hodnotu, je nejvíce problematickým øešením

dìlnické otázky sociální stát. Ten vznikl v bismarckovském Nìmecku z pragmatického dùvodu: aby se lidé nebouøili, aby byli poslušní. Na problém sociálního státu ve vztahu k svobodě a tvořivosti narazí dnes každý, kdo by rád do své rodinné firmièky pøibral zamìstnance: dvacet mu dá na platu, dalších dvacet ovšem na sociálním, zdravotním atd. To si snadno může dovolit Metrostav; Fanda Pařízek a synové už těžko. Dnes už se prostě nestane, aby se z majitele povozu stal továrník, jak se skuteènì dìlo v 19. století Pán zùstane pánem a kmán kmánem. Sociální struktura je dosti nehybná – ale nikdo nehladoví. Sociální stát – i když je to zase eticky přijatelný kompromis mezi svobodou jednotlivce a základními jistotami všech – ve svém základu skrývá nebezpečí, že se začne starat, a tudíž i porouèet i ve velmi soukromých vìcech. Kuriozita: Ve školním øádu norských škol je stanoveno, že když pořádáte pro své dítě narozeninovou oslavu, musíte pozvat celou třídu, aby to nikomu nebylo líto. A když ne? Když ne, opravdu vás volají do ředitelny.

Svoboda není jediná hodnota Dvacáté století nám možná ukázalo, že svoboda není to jediné, po čem člověk touží. Že většina z nás nejsou podnikatelé, že sociální nejistotu, strach o práci, těžko snášíme. Ponižuje nás, bere nám důstojnost. Volíme povětšinou levý èi pravý støed. Chceme, aby k nám zamìstnavatel mìl trochu osobní vztah – nebo pøece jen cítíme trochu odpovìdnosti za ¥

13

své zaměstnance. Proto možná Písmo nehlásá osobní svobodu jako absolutní nesmlouvavý princip. Pavel říká: Otroci, poslouchejte své pozemské pány… Páni, dávejte otrokům, co jim spravedlivě patří. Otrok je opravdu silný výraz. Přesto jistou potřebu vztahu „ty se o mě starej – ty mě poslouchej“, máme.

Arizonská obroda Právě v potřebě starat se o druhé, o veřejný prostor, má své základy ženské emancipač‑ ní hnutí. První ženské spolky ve Spojených státech vznikaly v pietistickém prostředí jako spolky za reformu mravnosti: Pro boj s alkoholem, hráčstvím a kabarety s nahými tanečnicemi. Úspěch, který nenásilné nátla‑ kové akce těchto spolků měly, ukázal ženám, že se dovedou organizovat a efektivně jednat bez pomoci mužů. A proč by se tedy nemohly podílet na řízení státu? Léta první světové války, ve kterých ženy dokázaly, že dovedou zastat práci mužů i v těžkém průmyslu, ote‑ vřela dveře volebnímu právu žen. A skutečně, pokud se někdo podílí na obraně státu, na jeho bohatství, jakým právem mu brát podíl na jeho řízení? Problém prvotního feminismu však byl v tom, že pro ženské volební právo neargumentoval rovností, ale morální nad‑ řazeností žen: Protože ženy se neopíjejí v hos‑ podách, nehrají mariáš o peníze a nechodí na striptýz. Jejich podíl na moci povede ke kulti‑ vaci mužů. Prvním nápadnějším produktem volebního práva žen tak v USA byla prohibice alkoholu (1920–1933).

Do knajpy sama Jaké bylo překvapení feministek, když typic‑ kým produktem ženské emancipace v nové generaci žen byly tzv.  flappers (v  českém dobovém ekvivalentu „ptáčata“): Ženy v krát‑ kých šatech, záměrně potlačujících „mateř‑ ské“ rysy žen spořádaných. Ženy s krátkými vlasy, které kouří, vysedávají v ilegálních nálevnách alkoholu, mluví sprostě a jsou se‑ xuálně vyzývavé. Tedy v podstatě ženy, které využily snad všech možností chovat se jako muži. Vliv žen na politiku tedy k zmravnění společnosti nepřispěl. (Tím méně prohibice,

14

protože z podstatné části obyvatel, kteří pili dál, se tím ze dne na den stali porušovatelé zákona; nemluvě ani o nebývalém rozbujení organizovaného zločinu.) Zrovnoprávnění bylo prospěšné, ale zafun‑ govalo úplně obráceně, než jak bylo zamýšle‑ no: Žena nyní mohla chodit po ulici i do spole‑ čenských podniků bez doprovodu, místo aby seděla doma. (A místo aby seděl doma muž.) Zda společensky obstojí, zda zůstane věrná muži, zda dá dětem patřičnou péči, se stalo její morální volbou, otázkou jejího charakte‑ ru – ne věcí prostě danou tím, že sedí doma. Rovnoprávnost ukázala, že ženy nejsou horší než muži – a rozhodně nejsou lepší. Dobře ne‑ jednají z lepší přirozenosti, ale volbou – stejně jako muži. Jak je psáno: V Kristu není žena ani muž. To je zdaleka největší přínos emancipace.

Zženštilá společnost Ženské hnutí počátku 20. let nedosáhlo morální společnosti podle svých představ. Přesto dosáhlo obecného posunu ve vnímání toho, co je správné. A to ve smyslu značně jednostranně pojaté a, přiznejme si, ve své podstatě zženštilé pietistické zbožnosti. Kte‑ rá za daleko závažnější pokládá zlý skutek než neplnění povinnosti či slibu. Někomu něco udělat je v tomto pojetí morálky da‑ leko horší, než pro něj nic neudělat. Tato morálka daleko závažněji posuzuje hříchy těla než hříchy duše: S někým se poprat je méně přijatelné než ho za zády pomluvit. Hněv, smilstvo a opilství jsou hříchy; lenost, lakomství a pýcha ani tak ne. Citlivý je ten, kdo o svých citech hodně mluví, ne ten, kdo citlivě jedná atd. Již ne ojediněle zaznívají hlasy, že současný hodnotový systém nenabízí ocenění typičtěji mužských ctností. Zejména mladší generace mužů tak uniká do světa virtuálních vítězství v počítačových bitvách. Do světa žen, které na digitálních videích navozují iluzi zájmu. Dal‑ ším cílem ženského tažení by tak mohlo být znovu „dobýt“ muže, který stále častěji ještě ve třiceti bydlí u rodičů, protože mu moderní žena zatím nemá co nabídnout.  Tomáš Pavelka

OTÁZKA NA TĚLO

Co vás dnes zotročuje? Ivan Binar, spisovatel Nic. Nedám se pøece zotroèit blbostí, která se roztahuje. Petr Pazdera Payne, filozof a literát Vždycky, dneska i včera: ve své podstatě nějaká lež nebo polopravda. Prostor ankety nedovoluje téma dále rozebírat, ale myslím, že je to jasné, jak se říká, jako facka. Pavel Klinecký, šedesátník Nedostatek času, stres, taky trochu tělo, žádající si stále vìtší pozornost. S alkoholem, cigaretami a sexem jsem se už vyrovnal. 😊 Pavel Klinecký, farář Dìti uèím: „Proè cesta ze zemì otroctví do zemì svobody vede pouští?“ „Aby se ukázalo, že cesta z otroctví do svobody není procházka růžovou zahradou.“ „Co je to otroctví?“ „Stav, kdy pánem mého života je cokoliv jiného než pravý Pán života.“ U mě to bývá nejèastìji nedostatek èasu, stres, obavy z rùzných vìcí a o rùzné vìci. A o lidi.

je měla říci. Ale vlastně si nemyslím, že by se tohle dalo nazvat zotroèením. Jitka Klubalová, členka poradního odboru SR pro lidská práva Nejvìtším otrokáøem jsem sama sobì. Vnìjší svobodu jsme si vybojovali v listopadu 1989, ale ta vnitøní nesvoboda ve mnì (v nás?) stále zùstává. Jaromír Plíšek, diplomat Asi nejvíc moje vlastní tužby zajistit si nìjakým hmatatelným zpùsobem (jak jen možno) „bezproblémové“ trávení dní, jejichž zásoba se už pomalu tenčí. Ve světle biblických svìdectví èirá pošetilost, já vím. Ale je v tom cosi spontánního a zdá se, že v tom nejsem ani zdaleka sám. DaZ, foto Josef Ženatý

Šárka Grauová, portugistka a překladatelka Jako člověku žijícímu v akademické sféře mě zotročuje důraz na výkon, pokud možno mìøitelný, a stále rostoucí byrokracie. Proti jednomu ani druhému není odvolání. Alena Fendrychová, pracovnice s uprchlíky Necítím žádné vnější zotročení ze strany státu či ostatních lidí. Snad by se dalo říci, že mne urèitým zpùsobem omezuje ve vztahu k ostatním moje nechuť s někým jít do sporu, øíkat nepøíjemné vìci, názory, o kterých vím, že vyvolají konflikt. Potom si některé věci nechám pro sebe, i když si myslím, že bych

15

NÁSTĚNKA

ISYNODNÍ RADAI

Na zasedáních 30. 6. , 14. 7. a 11. 8. projednala synodní rada 117 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci SR potvrdila volbu Tomáše Vítka za faráře ve sboru v Hradci Králové, Leonarda Tecy ve sboru v Kladně, Pavla Dvořáčka ve sboru Praha-Nové Město, Olgy Tydlitátové za druhou farářku sboru Brno I, Pavla Janošíka ve sboru v Opavě – všichni na plný úvazek; volbu Debory Hurtové za farářku v Olešnici na Moravě na poloviční úvazek; volbu Kateřiny Rybárikové za jáhenku v Nikolčicích na 35 % a v Hustopečích na 65 %. Synodní rada ČCE povolává Petru Mišterovou za katechetku sboru v Přešticích. Synodní rada souhlasila s ukončením zaměstnaneckého poměru s farářkou Constance Šimonovskou z důvodu získání práce v saské církvi. Souhlasila s ukončením zaměstnaneckého poměru s farářkou Martou Židkovou, která bude nadále působit jako spirituálka a učitelka na Evangelické akademii Vyšší odborné školy sociálně právní v Brně. Souhlasila s ukončením zaměstnaneckého poměru faráře Tomáše Jirků v souvislosti s jeho odchodem do důchodu. Vzala na vědomí rezignaci na povolání kazatele Stanislava Mikulíka a ukončení jeho zaměstnaneckého poměru. Souhlasila s ukončením zaměstnaneckého poměru s farářkou Marií Molnár a farářkou Martinou Lukešovou. SR vzala na vědomí zprávu o průběhu zkoušky Jana Kábrta a uděluje mu osvědčení o způsobilosti k ordinované službě presbytera. Janu Blažkovi prodloužila SR pověření k duchovenské službě v Armádě České republiky na další čtyři roky. Potvrdila dočasné povolání Michala Brandy za seniorátního jáhna Chrudimského seniorátu na poloviční úvazek.

16

Prodloužila pověření Martiny Dvořákové jako pastorační pracovnice ve sboru v Novém Městě na Moravě. Faráři Michalu Šourkovi udělila SR dlouhodobé studijní volno; tématem studijního projektu má být Křesťanská poutnická tradice na Camino de Santiago. Synodní rada si váží ochoty farářek Abigail Hudcové a Jany Špinarové i nadále podle potřeby sloužit v církvi a souhlasí se zachováním způsobilosti k ordinované službě. Vikariát Synodní rada udělila osvědčení o způsobilosti k ordinované službě faráře ČCE Petře Náhlovské, Benjaminu Kučerovi, Danu Páleníkovi a Lukáši Královi. O tom, zda bude absolventovi vikariátu Pavlu Hanychovi udělena způsobilost k ordinované službě faráře, rozhodne synodní rada tehdy, až se změní jeho osobní poměry, a sice na základě jeho žádosti. Synodní rada udělila Michalu Brandovi a Filipu Němečkovi osvědčení o způsobilosti k ordinované službě jáhna ČCE. SR vzala na vědomí, že Jan Hrudka nenastoupí do vikariátu 2015/2016. Schválila změnu umístění budoucího vikáře Tomáše Cejpa k mentorovi Romanu Mazurovi do sboru v Praze 8-Libni. Správa církve Synodní rada vyhlásila usnesení 1. zasedání 34. synodu ČCE s platností od 30. 6. 2015, uložila ÚCK rozeslat tato usnesení všem farním sborům a poslancům 34. synodu a zveřejnit je na webu ČCE. Usnesení jsou dostupná na http://www.e-cirkev.cz/clanek/5260-Usneseni-1-zasedani-34synodu-CCE/index.htm. Synodní rada vzala na vědomí zápisy ze zasedání seniorátních výborů Chrudimského (2x), Brněnského (2x), Jihočeského, Poličského, Libereckého (4x), Pražského, Královéhradeckého,

Moravskoslezského a Východomoravského (2x) seniorátu. Na vědomí vzala SR zápisy z vizitací příslušných seniorátních výborů ve sborech v Prosetíně, Trutnově, Náchodě-Šonově a Litomyšli. SR jmenovala členem strategické komise Vladimíra Zikmunda. Jeronýmova jednota SR doporučila poskytnout půjčku z fondu Jubilejního tolerančního daru Nezávislému evangelickému bratrskému sboru v Bohemce na Ukrajině ve výši 47 133 Kč na generální opravu střechy Betlémské kaple. Rekreační střediska SR souhlasila s ukončením pachtu domu Doubravka v Luhačovicích paní Soně Kadlečkové. SR souhlasila s poskytnutím příspěvku ve výši 30 000 Kč pro SEM Přátele Herlíkovic, který bude použit na 50% spoluúčast na provedení nátěru střechy Kunzárny a 10% spoluúčast na realizaci nátěru žaluzií ve věži kostela. Ekumena Na slavnost uvedení nového biskupa saské církve Carstena Retzinga a rozloučení s odcházejícím biskupem Jochenem Bohlem v Drážďanech delegovala SR Daniela Ženatého. Na Husovské oslavy v Ženevě, které organizuje tamější Beseda Slovan v říjnu 2015, delegovala SR Joela Rumla, Liu Valkovou a Pavla Stolaře. Za členy komitétu Světového luterského svazu pro období 2015–2018, jakož i na synody Spojené evangelické luterské církve v Německu a Evangelické církve v Německu delegovala SR Daniela Ženatého a Gerharda Frey-Reininghause. Na konzultaci k Deklaraci o víře s Francouzskou protestantskou církví delegovala SR Jakuba Kellera; na Biblickou konferenci ve Fuldě Jaromíra Strádala. Jindřich Halama podal zprávu o pracovní konferenci regionální skupiny Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE) v Gallneukirchenu; Ondřej Zikmund ze studijního kurzu v Josefstalu; Marek Zikmund ze synodu Slezské evangelické církve a. v. v Komorní Lhotce; Magdalena Trgalová ze synodu Skotské církve v Edinburghu;

Helena Hamariová ze synodu Sjednocené protestantské církve ve Francii. Jan Krupa referoval o cestě za krajany do Chorvatska. SR vzala na vědomí zápis z jednání Řídicího výboru ERC, který hovořil s hlavním kaplanem Vězeňské služby a jeho zástupcem, vyslechl zprávy z předsednictva a ze sekretariátu ERC a diskutoval mj. o tématu migrantů a azylové problematice. Různé SR udělila účastníkům rekreace pořádané Pražským seniorátem příspěvek na pobyt v Chotěboři v celkové výši 25 860 Kč, tj. 75 % skutečně vynaložených nákladů na pobyt. Příspěvek je udělován z prostředků od Gustav-Adolf-Werku Württemberg. SR vzala na vědomí zprávu, kterou o jednání výboru České biblické společnosti podala delegátka ČCE Ester Čašková. DaZ

IÚMRTÍI Dne 27. června zemřela ve věku 90 let Jindřiška Mikolášková, básnířka a všestranně nadaná umělkyně, vdova po faráři Adrianu Mikoláškovi. Ve věku nedožitých 86 let zemřela 5. července farářka Českobratrské církve evangelické Jaroslava Soušková. Působila ve sborech Libice nad Cidlinou, Nymburk, Lysá nad Labem, Opolany a Opatov. Květoslava Žilková, učitelka hudby a pěvkyně, vdova po faráři Janu Žilkovi, zemřela 24. července ve věku 88 let. V neděli 2. srpna zemřel ve věku nedožitých 75 letech po krátké těžké nemoci Jiří Tomášek, dlouholetý předseda Ústředního představenstva Jeronýmovy jednoty. Práci spojenou s péčí o kostely a církevní budovy vykonával s ochotou a velmi rád. Medailonek přinášíme na str. 34.

17

IOBCHŮDEK JEDEN SVĚTI

IZE SVĚTAI

Přece jen dobrý konec špatného příběhu?

Papež František o přístupu k rozvedeným a znovu sezdaným

Napřed zareagovalo poplašné zařízení. Potom si sousedé všimli stoupajícího kouře a zavolali hasiče. Pak přijela televize. Lidé se zastavovali na chodníku, sledovali dění z oken a ráno 4. července se v televizních novinách celá republika dozvěděla, že první fair trade Obchůdek jednoho světa v Korunní ulici v Praze vyhořel. Závada na elektrickém vedení, oheň a uvolnění jedovatých zplodin způsobily, že všechno, ale doslova všechno musíme zlikvidovat: veškeré zboží, regály, prodejní pult, vybavení, katalogy, dokumentaci, archiv… všechno musí pryč. Po 21 letech začínáme tedy znovu. Ale začínáme s jistotou, že nejsme sami. V nouzi přátele opravdu poznáváme: zastavují se v Obchůdku, volají, posílají SMS, e-maily, vyslovují politování a solidaritu, nabízejí pomoc na internetu, na facebooku, při osobním setkání. Jsou s námi. I naši zahraniční partneři prokázali, že „fairově“ myslet a jednat je pro ně samozřejmostí. Opakovaně a vynalézavě nám nabídli pomoc. Váš zájem, ochotu, solidaritu, přízeň a pomoc rádi, vděčně a s mnohými díky přijímáme – bez nich bychom existovat nemohli. O peníze, bez kterých také existovat nelze, se stará pojišťovna. Obnovený provoz bychom rádi zahájili

začátkem září. Chcete-li nám opravdu pomoci, prosíme, pamatujte na nás a přijďte do Obchůdku. A vás přespolní a z daleka prosíme: zahrňte nás objednávkami. Díky. Magda Jelínková

18

Řím – Po krátké prázdninové přestávce papež František pokračuje ve svých pravidelných středečních katechezích o rodině. Tentokrát se zaměřil na problém, se kterým se potýkají rozvedené a znovu sezdané páry katolíků. I přes to, že se nesnažil nikterak zlehčit závažnost důsledků rozvodu, který porušuje křesťanskou svátost, všem, kterých se to týká, věnoval slova plná útěchy a naděje.

„Církev velmi dobře ví, že taková situace odporuje křesťanské svátosti manželství. Přesto ve svém pohledu učitelky čerpá vždy ze svého mateřského srdce; srdce, které je oživováno Duchem svatým a vždy hledá dobro a spásu lidí.“ K tomu František připomněl slova svatého Jana Pavla II., který ve své apoštolské exhortaci Familiaris consortio zdůrazňuje nutnost rozlišovat jednotlivé situace, konkrétní motivy vedoucí k rozpadu manželství. Papež František se na skutečnost nově vzniklých svazků po selhání předchozího manželství dívá především z pohledu dětí, které vzniklou situací trpí nejvíce. Zvláště kvůli nim je dle Františka „potřeba rozvíjet v našich společenstvích skutečné přijetí osob, které prožívají uvedenou situaci. Proto je důležité, aby styl, jakým se v našich společenstvích mluví, a postoj vůči těmto osobám byl veden opatrnou pozorností, zejména k nejmenším“.

František upozorňuje na nesmyslnost vylučování těchto rodičů z církve. Doporučuje stále výchovu dětí v křesťanské víře: „Vždyť jak bychom mohli těmto rodičům doporučovat, aby dělali vše pro výchovu svých dětí v křesťanském životě a dávali jim příklad přesvědčivé a praktikované víry, kdybychom je zároveň drželi v odstupu od života církevního společenství, jako by z něho byli vyloučeni? Je třeba jednat tak, abychom nenakládali další břemena nad rámec těch, která děti v těchto situacích už musí snášet! Bohužel, počet těchto dětí je opravdu velký.“ Dodává, že církev musí být vždy připravena řešit tíživou situaci těchto rodin spolu s nimi. Svatý otec zmínil též slova svého předchůdce Benedikta XVI., který k tématu podobně jako Jan Pavel II. přispěl výzvou k pozornému rozlišování a moudrému pastoračnímu doprovázení, neboť si uvědomoval, že jednoduché návody neexistují. Církevní společenství by tak podle Františka měla tyto raněné osoby přijímat do svého středu, povzbuzovat je v udržování vztahu s Kristem, v křesťanské výchově jejich dětí, být jim oporou. ČBK/Radio Vaticana/DaZ/ foto: L’Osservatore Romano

IZ DOMOVAI

Bohoslužba smíření ve Dvakačovicích Dozvukem touhy po smíření mezi katolíky a evangelíky byla bohoslužba smíření, která

se konala v Papežské koleji v Římě po návštěvě zástupců českých církví u papeže Františka. Bohoslužbu vedli čeští teologové, text byl připraven ekumenickou Husovskou komisí. Liturgie byla rozeslána všem katolickým farnostem v České republice, sborům Českobratrské církve evangelické i Církve československé husitské s prosbou, aby se bohoslužby smíření s Bohem a mezi křesťany s prosbou o odpuštění k 600. výročí upálení mistra Jana Husa konaly i na místní úrovni jednotlivých sborů a farností. Tuto výzvu vzaly vážně mnohé evangelické sbory a některé se chystají ekumenickou bohoslužbu smíření ještě uspořádat. Však rok mistra Jana Husa ještě nekončí. Naše foto je D. Ehmig/DaZ z Dvakačovic.

IZELENÉ OKÉNKOI

Věřící vyrazí do kostela na kole Ze sklepa vytáhnout kolo, nasadit přilbu a vyrazit do kostela. V neděli 20. září tak bude vypadat ráno mnoha věřících v celé republice. Staneme se tak účastníky ekumenického počinu Do kostela na kole, jehož smyslem je propagovat cyklistickou dopravu, která je, stejně jako pěší chůze, šetrná k životnímu prostředí a ve srovnání s automobilovou dopravou nepoměrně levnější, zdravější a na kratší vzdálenosti dokonce statisticky rychlejší. Zatímco na vesnicích a v menších městech je kolo stále obvyklým prostředkem, ve městě je nahradila auta, a to i tam, kde to není nutné, protože lidem zdraví ještě slouží a auto by mohli vyměnit alespoň za městskou hromadnou dopravu. Kostely a modlitebny jsou pak auty zbytečně obestavěny. Chystaná událost má také připomenout, že v biblickém příběhu stvoření světa je člověk pověřen správcovstvím Země. Lidé by proto neměli být lhostejní k tomu, co jim bylo svěřeno a měli o to pečovat s láskou a pokorou. Podrobné informace o události lze nalézt na http://www.dokostelanakole.cz. Tam je také možné se registrovat, aby organizátoři měli lepší přehled o počtu účastníků. Akci pořádá ¥

19

ulici. Je možné užívat pěknou zahradu. Nájemné činí 4 000 Kč měsíčně. Sbor hradí požadované kostelnické práce ve výši 3 000 Kč hrubého měsíčně. Uvítáme zájemce se vztahem k církevnímu prostředí. Více informací poskytne kurátor sboru Lubor Franců, tel. 728 826 699.

Pozvánka na seminář historické společnosti Veritas

Poradní odbor pro otázky životního prostředí při Českobratrské církvi evangelické, Ekologická sekce České křesťanské akademie a Česká křesťanská environmentální síť. J. Vondrová

IOZNÁMENÍI

Tradiční podzimní seminář historické společnosti VERITAS bude tentokrát obsahovat přednášku Petra Melmuka, ThD., odborného asistenta na Husitské teologické fakultě UK v Praze, který promluví na téma „To mně mí rodičové povídali, že (ta víra) od mistra Husa pochází“. Seminář se bude konat v sobotu 17. října 2015 v 10 hodin v Pardubicích, a to v sále na faře ČCE ve Sladkovského ulici č. 638. Všichni jste srdečně zváni.

Horský domov Herlíkovice zve Letní prázdniny jsou za námi, dobrou zprávou ale je, že jsou zase o kousek blíž ty jarní. V Horském domově jako obvykle proběhne všech šest týdnů, a tak se opět můžete těšit na pobyt s Ondřejem Pellarem, Ondřejem Zikmundem,

Pronájem bytu K 1. 10. nabízím dlouhodobý i kratší pronájem bytu 1+1 v Praze 10-Vršovicích, Litevská ulice (blok domů FS ČCE Vršovice). Cena včetně poplatků 8 000 Kč měsíčně. Vhodné pro studenty, mladé začínající páry apod. kontakt: Vendula Kalusová 777 203 662; e -mail: [email protected].

Karlovy Vary hledají faráře Farní sbor ČCE v Karlových Varech hledá kazatele s nástupem podle dohody v roce 2016. Jedná se o prosperující a funkční městský sbor. K dispozici prostorný byt 3+1, modlitebna v domě. Bližší informace na kontaktní adrese sboru [email protected].

Hledáme kostelníka – Liberec Farní sbor ČCE v Liberci hledá od října 2015 kostelníka. Nabízí k pronájmu byt 2+kk o výměře 39 m2 ve farním domě v Masarykově

20

Richardem Dračkou, Lukášem Klímou, Martinou Kadlecovou a Pavlem Křivohlavým. Nezapomeňte si ubytování včas rezervovat!

Kdo by chtěl navštívit Krkonoše dřív, připomínáme, že tradiční evangelické setkání s podtitulem „Hody…“ letos proběhne v době podzimních prázdnin 27. 10. – 1. 11. 2015. V křesťanském prostředí též celoročně nabízíme možnost individuálních rekreací. Těšíme se na vás! Bártovi, správci Horského domova další informace a ceníky na www.horskydomov.cz

JABOK – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Centrum dalšího vzdělávání nabízí: Kvalifikační kurz Pracovník v sociálních službách (200 hodin, z toho 50 hodin praxe) • ve variantě dálkový: 14. 10. 2015–1. 6. 2016 (středy a soboty) • nebo intenzivní 2.–30. 11. 2015 (pracovní dny) Kurzy dalšího vzdělávání pro pedagogické pracovníky, sociální pracovníky, ale i pro zájemce z řad veřejnosti: • Etika a etická výchova pro výuku na základní škole (7 hod., 18. 9. 2015) • Úvod do zahradní terapie (8 hod., 22. 9. 2015) • Reminiscence - využití vzpomínek při práci se seniory (7 hod., 3. 10. 2015) • Specifické přístupy k osobám s mentálním postižením (16 hod., 9. a 10. 10. 2015) • Základy mediace pro sociální pracovníky (7 hod., 16. 10. 2015) • Muzikoterapie pro celostní rozvoj (24 hod., 17. 10. –5. 12. 2015, 4x sobota) Dále nabízíme jednoletý Přípravný kurz pro

ce naleznete na www.jabok.cz v sekci „kurzy CDV“, kde je možné se i přihlásit. Info též na tel.: 603 330 793 (Petra Adámková).

Pronájem farního bytu – Nové Město pod Smrkem Farní sbor ČCE v Novém Městě pod Smrkem nabízí k pronájmu farní byt 2+1 v Blahoslavově ulici. S výhodným nájemným 3 000 Kč měsíčně jsou spojeny drobné kostelnické práce. K dispozici je rozsáhlá zahrada. Více informací poskytne kurátor sboru Jaroslav Láska, tel. 732 161 401.

Pozvánka na výstavu dětských kreseb Ekologická sekce České křesťanské akademie zve na výstavu dětských kreseb zaměřených k tématu „Dary Země“, která bude uspořádána v září 2015 v Galerii Josefa Adamce v Praze 7, Na Špejcharu 3 (metro A, stanice Hradčanská). Výstava bude otevřena v neděli 6., 13. a 20. září od 12:00 do 14:00 a ve středu 9. a 16. září od 16:00 do 18:30. Na závěr výstavy v neděli 20. září budou vyhlášeny výsledky dětské výtvarné soutěže. JNe

Seznámení Třiačtyřicetiletá tělesně postižená věřící žena hledá věřícího muže. Tolerantního a hodného nekuřáka a abstinenta, 40 až 45 let. Značka: Ve dvou nám bude líp. 774 367 425

IOPRAVAI

České sklo pro papeže Františka V Českém bratru 7+8/2015 se v článku „Touha po smíření mezi katolíky a evangelíky“ na str. 31 píše, že skleněná plastika, kterou dostal darem papež František od zástupců českých církví, je dílem novoborských sklářů. Omlouváme se za omyl – jde o dílo sklářů železnobrodských. A dodáváme, že jde o firmu Aleše Kačera TopGlass. Redakce studium na VŠ a VOŠ humanitního a sociálního zaměření (29. 9. 2015–31. 5. 2016) Kompletní přehled našich kurzů a bližší informa-

21

Průvod se svícemi k Vltavě

CÍRKEV ŽIJE

Husovské slavnosti 2015 foto: Václav Drašnar

OHLÉDNUTÍ ZA AKCEMI K HUSOVI

Není pouť jako pouť

P

ři slově pouť si většinou vybavíme kolotoèe, houpaèky, nejrùznìjší atrakce a laskominy. Ale slovo pouť označovalo pùvodnì putování, tedy cestu. Poutník je ten, kdo putuje. Na poutníky, kteří putují přibližně toutéž cestou, jako putoval pøed šesti staletími mistr Jan Hus, se proměnila skupinka nadšencù z Èeského Brodu. V dobových krojích a za technické podpory žebřiňáku taženého koòmi se vydali z hradu Krakovec u Rakovníka s cílem dojít na konci července až do Kostnice. Tato originální myšlenka zaujala øadu dalších lidí, mezi kterými jsem byla

kovouto vstøícností jsme se setkali v Mladoticích, v Neètinech, v Lestkovì i v Tachovì. Pod pojmem azyl si ale nepøedstavujte hotel èi penzion s dostateèným poètem postelí. Byli jsme vdìèni za pouhou støechu nad hlavou; za lože sloužila karimatka a spacák na podlaze tìlocvièny èi hospodského sálu. Otcem myšlenky a zároveò jejím realizátorem je pan Petr Brožek, který pouť podniká se svými přáteli už poněkolikáté. Až letos je však cesta naplánována opravdu až do Kostnice. Petr Brožek má o cestě jasnou představu – aby každý, kdo se rozhodne putovat, měl

i já, a na ètyøi dny jsem se stala souèástí této putující skupinky. Vìtšinou v horku èervencových dní, po polních, asfaltových, ale také lesních cestách jsme každý den putovali líbeznou èeskou krajinou, poznávali se a dívali se kolem. V cíli denní etapy na nás èasto èekalo nìjaké pøekvapení. Leckdy tím milým pøekvapením byli lidé, kteøí nám, unaveným poutníkùm, s úsmìvem a otevøeným srdcem nabídli potøebný azyl a nìkdy i vlastnoruènì pøipravené pohoštìní. S ta-

možnost skromně přenocovat a pokračovat v mnohadenní pìší pouti dál. Pøeji nejen jemu, ale zejména budoucím poutníkùm, aby se jim tato vize brzy stala skutečností. Je opravdu nevšedním zážitkem putovat od vesnice k vesnici èi mìstu, vnímat pøirozenou krásu pøírody, dávnou i nedávnou historii krajiny a pøitom zklidňovat a pročišťovat svou unavenou mysl. Můžete to někdy zkusit, za trochu nepohodlí a námahy to urèitì stojí. Irena Řezníčková

23

PĚŠKY NEBO NA VOZE

Poutníky do Kostnice ohrozila vážná nehoda koňského povozu 650 kilometrů v ekumenickém duchu

P

oslední èervencový den skonèilo témìø mìsíèní putování skupiny poutníkù po cestì mistra Jana Husa z Krakovce do Kostnice. Poutníky po celou dobu doprovázel koòský povoz podobný tomu, který na podzim roku 1414 dovezl za tři týdny do Kostnice i Jana Husa. Téměř před koncem ohrozila pouť a život vozky povozu vážná nehoda. Pádem z povozu se kočí zranil a s vážnými zlomeninami byl hospitalizován v nemocnici. Bohudíky byl již propuštěn do domácího léčení a odvezen do Èech.

Poutníků se všude vlídně ujímali I pøes tuto událost asi pátnáctièlenná skupina pokračovala až do Kostnice, kde byla přivítána na radnici, navštívila Husův dům, katedrálu a Husův kámen, kde byl Hus podle tradice upálen. Zde poutníci také své více než

24

650 km dlouhé putování zakončili. Ještě předtím zapálili na dlažbě katedrálního chrámu za Jana Husa svíčku, přesně v místě, kde údajně stál ve chvíli, když si vyslechl rozsudek smrti. Uèinili tak na pøání katolického knìze, kterého na cestě potkali. Pouť měla zřetelný ekumenický charakter. Zúčastnila se jí více než stovka poutníků bez rozdílu vyznání, celý úsek ale prošla jen menší skupina z nich. Na cestì, jak v Èechách, tak v Nìmecku, se setkali s ochotou mnoha lidí, kteøí jim poskytli pøístøeší nebo i dobré jídlo èi basu piv. A ta pøišla v úmorném vedru, které velkou část pouti provázelo, víc než vhod. Kromě evangelických kostelù, far èi škol šlo èasto i o katolické farnosti, které poutníkùm své prostory otevøely. O smyslu pouti píše na jiném místì Èeského bratra Ivana Øezníèková, která se

k pouti připojila na začátku. Já naopak jsem se přidal až na poslední týden, v Ulmu. Zde poutníky zaèala doprovázet i mušlièka, oznaèující svatojakubskou cestu do Compostely, a tak se poutníci pøihlásili k tradici, sahající hluboko do støedovìku. Celou trasu prošli opravdu pešky, nezvolili vlak dokonce ani pøes norimberskou mìstskou aglomeraci, kde za jediný den ušli 45 km. Zpravidla se ale délka denních etap pohybovala mezi 20–30 km. V Norimberku poutníci navštívili také katedrálu, kde Jan Hus kázal.

Možná vznikne vytyčená trasa pouti Jaké budou plány poutníků v dalších letech, není přesně známo. Možná poputují do Kost-

nice uctít památku i jednoho z nejvzdìlanìjších Husových spolupracovníků, mistra Jeronýma Pražského (studoval např. v Oxfordu či na Sorbonnì), který byl upálen v kvìtnu 1416. Také si vzali za cíl pomáhat dalším poutníkùm, pro které chtìjí vytyèit trasu, a z Krakovce do Kostnice tak založit regulérní poutní cestu. K tomuto úèelu ustanovili spoleènost „Svatého“ mistra Jana Husa. Smysl pouti je vysvìtlen i na stránkách www.husovapout. cz, kde je vystaveno i velké množství fotografii. Hlavní organizátor Petr Brožek také zdůraznil, že se nejednalo o pouť husitskou, ale husovskou, která chce pøipomenout odkaz Jana Husa a jeho poslední životní cestu. Jan Kirschner, foto Lothar H. Hülsmann

HUSOVSKÉ SLAVNOSTI V CIZINĚ

Ach, ta pravda Kostnická vzpomínka na Jana Husa

M

ìsto Kostnice si v rámci 600. výroèí konání koncilu pøipomnìlo muèednickou smrt mistra Jana Husa, k čemuž na 3.– 4. èervence pozvalo pøedstavitele èeského státu i èeských církví. Vládním letadlem pøicestovali pøedseda poslanecké snìmovny Jan Hamáček a místopředsedkyně senátu Miluše Dvorská spolu se zástupci Církve èeskoslovenské husitské a Èeskobratrské církve evangelické. Naši skupinu tvoøili synodní senior Joel Ruml, synodní kurátorka Lia Valková a pìt dalších èlenù církve. První zastávkou a vlastně i možným nadpisem našeho kostnického pobytu bylo èerstvì odhalené umìlecké dílo. Nápis „Wahrheit“ (nìmecky „pravda“) upevnìný na stìnì jednoho z historických domù vynikne na fasádě, teprve když jej prosvítí

slunce. Obdobný výtvor s èeským nápisem „Za pravdu“ je od června umístěn také na Betlémské kapli v Praze. Slovo „pravda“ se nejenom v Kostnici stalo urèitým shrnutím Husova zápasu a my jsme se s touto zkratkou setkávali až příliš často. Že to s pravdou kolem Jana Husa není tak jednoduché, ukázala návštěva v Husově domě – údajném Husově kostnickém bydlišti a nynìjším malém muzeu. Pøehlednì pojatá expozice hned na začátku návštěvníkovi prozradí, že Husovým rodištěm může být kromě známého Husince v jižních Čechách též i Husinec v Řeži u Prahy. A to jsme si mysleli, že Husa známe… Hlavní slavnostní shromáždění se konalo v pátek veèer v Koncilním domì. Ohromná budova na břehu jezera sloužila ve stře- ¥

25

dovìku obchodníkùm a lodním dopravcùm jako prodejní sklad, bìhem koncilu pak hostila část pracovních jednání. (Z kacířství obviněný Hus se hájil, byl odsouzen a odsvìcen na pùdì více církevní – v mìstském chrámu sv. Štěpána.) Složení řečníků bylo pestré: starosta Kostnice, místní poslanec Spolkového snìmu, rektor kostnické uni-

verzity, v úvodu zmínìní pøedstavitelé èeského parlamentu, rektor Karlovy univerzity, děkanka filosofické fakulty, kde Hus působil, patriarcha Církve èeskoslovenské husitské, bývalý pražský arcibiskup, náš synodní senior. V mnohých proslovech se objevilo slovo „pravda“, za níž Hus zemřel a jež ho vedla k dialogu, který nás má inspirovat atd. Zřetelně však nebylo řečeno, k jaké pravdě se Hus vlastně hlásil. Kardinál Miloslav Vlk coby mimoøádný papežský vyslanec připomenul přejná vyjádření papeže Františka k Husově osobě a označil Jana Husa za provokativního křesťana, jímž se nechat vyprovokovat má smysl. Rektor Tomáš Zima vyzdvihl „Řeč o pokoji“, kterou si Hus připravil pro koncil a ve které namísto pravdy zdùrazòuje pokoj a mír mezi lidmi. Joel Ruml v závěrečné glose poukázal na to,

26

že na rozdíl od minulosti, kdy Hus rozděloval, nyní – jak zrovna prožíváme – napříč Evropou spojuje. V dobře připraveném programu se svižně støídaly projevy s umìleckými výstupy. Pro evangelické uši velmi zvláštnì znìl zpìv mužského pětihlasu, jenž v latinské modlitbě opěvoval svaté mučedníky Jana a Jeronýma. Píseò vznikla v 16. století v Praze, nedávno byla znovu objevena a nám ukázala, jak velké mezery máme ve vìdomostech o svých kališnických předchůdcích. Hudba pokraèovala i dále v jednom blízkém klubu, kde koncertovala kapela Oboroh. V komorním prostředí zaznělo i pár Husových písní, svìdèících o jeho víøe. Sobotní program zahájila v evangelickém kostele husitská bohoslužba spojená se slavnostními projevy. Všechny lavice se zaplnily hosty jak z Èeské republiky, tak i z dalších zemí, vèetnì øady krajanù. Tak jsem potkal kupøíkladu krojované sokoly ze Švýcarska nebo partu místních skautù, jejichž oddíl nese jméno Jana Husa. Kdo èekal úvahy o pravdì, nebyl zklamán, já osobnì mám však v kostele radìji vydatný biblický výklad. Pøed kostelem byl pak odhalen nový pomník Janu Husovi a Jeronýmu Pražskému. Pískovcová socha představuje kalich vystupující z plamenů. Škoda jen, že množství doprovodných slov umocněné slunečním žárem bylo děsně úmorné. (Chvíli jsem rouhavì pøemýšlel, zdali pravda nemá náhodou něco společného i se svěžestí.) Místo mučednické smrti mistra Jana Husa označuje mohutný kámen na malém náměstíčku uprostřed běžné obytné zástavby. (Mimochodem – břeh Rýna, na jehož bøehu „hranice vzplála“, je vzdálen nìkolik set metrù.) Na závìr oficiálního programu právì sem pøišli pøítomné delegace i øadoví účastníci husovských dnů položit květiny a vìnce. My jsme místo kvìtinového vìnce položili nevadnoucí věnec trnový, převázaný stuhou s žalmovým veršem: „Ty, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.“ (Žalm 40,12)

Poblíž Husova kamene sídlí Německo­ -èeský spolek, který v zahradì u svého domu pøichystal spoleèenské odpoledne, otevøené všem příchozím. Zábava se slibně rozbíhala, když jsme museli vyrazit zpátky na letiště. Cestou domù jsem si øíkal, zdali tìch slov o pravdě nebylo příliš. Z věrnosti pravdě se stal výkladový klíč k Husově osobnosti, často se ale øeè toèí jen kolem jakési obecné neosobní pravdy, a už se neříká, za jakou pravdu Hus zemřel. Neochudili jsme a nezkreslili mistra Jana, když z něho děláme bojovníka za pravdu? Neochudili jsme sami sebe, když uvažování o Husovi naroubujeme pouze na pravdu a nedáme si práci hloubìji pochopit jeho víru? Jak víme z kronik, když Hus šel na smrt, nezpíval pravdě, nýbrž Kristu. Jsem velice vděčný kostnickým křesťanům, kteří při ekumenické bohoslužbě 6. července zveřejnili své prohlášení, v němž pravdu jasně spojili s Ježíšem Kristem (text prohlášení v boxu vpravo). O povaze Husova životního zápasu tak vypověděli více než mnozí jiní.

Členské církve „Pracovního společenství křesťanských církví v Kostnici“ se považují za pokračovatele odpovědnosti západořímské církve, která byla v 15. století dosud nerozdělena. Litují bezpráví, jež bylo během kostnického koncilu (1414–1418) na Janu Husovi a Jeronýmu Pražském spácháno ze strany politické i církevní. Prosíme všechny lidi, jimž jsou Jan Hus a Jeroným blízcí, aby prominuli zradu, které byli oba vystaveni, i jejich zabití a odepření křesťanského pohřbu. Nabízíme všem lidem ruku ke smíření a zveme všechny křesťany k vyznání Ježíše Krista, jenž zosobňuje lásku, pokoj a pravdu. Kostnickými církvemi katolickými, protestantskými a pravoslavnými přijato jednomyslně 17. 1. 2015, slavnostně zveřejněno 6. 7. 2015 při bohoslužbách v Kostnici a v Praze.

Jiří Tengler

HUSOVSKÉ SLAVNOSTI S PŘEKVAPENÍM

Nebyl jsem náhodný čumil

R

ád se chlubím, že jsem se vydal v pondělí 6. èervence na husovské oslavy. Sám sebe jsem tím pøekvapil, horko mì nemohlo odradit – říkal jsem si, že Husovi bylo v Kostnici podstatně tepleji. A nakonec se žádné horko nekonalo! Vùbec! Nemám rád velké akce, nicménì toto je jednou za 100 let! Šel jsem k Martinu ve zdi, kde Láry Hauser četl Husovy proslovy při promocích, prokládané hudbou na saxofony. Ač je Hauser herec, místy vìty splývaly, akustika je v kostele strašnì blbá. Ale něco jsme slyšeli a užasl jsem, jak

jsou Husovy texty pořád aktuální, mohly by se číst na promoci i dnes. Hus byl genius a mám dojem, že měl i smysl pro humor. Následoval koncert studentù na dechové nástroje (trubky s jezdícím posuvným potrubím), což bylo asi nejkrásnější. Hrály se staré gotické písnì, a aè bylo vedro, pøebíhal mnì mráz po zádech… Zážitek byl koncert Oborohu prokládaný èetbou z Dcerky. Tentokrát èetl jiný herec – pomalu, krásnì. Šel jsme pak na Staromìstské námìstí, kde začala ekumenická bohoslužba s ozvučením a obrazovkou. Moc pìkné; zpívaly se staré ¥

27

písnì, slyšeli jsme podnìtné kázání… a jistì všichni netrpìlivì èekali na tzv. pozdravy, pøi nichž vystoupil mj. z pověření papeže kardinál Vlk; mluvil dobøe, lidé mu zatleskali! Mezi stánky s buřty, Japonci, Němci a koňskými po-

vozy nevšední poèin. A posilovalo mì vìdomí, že nejsem náhodný čumil, ale řádný účastník oslav. Opravdu nádherný požehnaný den. Pavel Nečas

HUSOVSKÉ SLAVNOSTI A DOBROČINNOST

Na pomoc uprchlíkům poputuje téměř čtvrt milionu Lidé při Husovských slavnostech štědře přispěli

112 026

kor un vhodili při Husovských slavnostech 5. a 6. èervence 2015 do kasièek návštìvníci akcí na Staromìstském námìstí a v blízkých kostelech. Další peníze pøišly na konto od sborù a jednotlivcù. Celková suma 123 546 pomůže syrským uprchlíkům v libanonském táboøe Shatila. Pomoci uprchlíkùm ze Sýrie, oblasti postižené občanskou válkou a řáděním bojovníkù islámského státu, se rozhodla spoleèná komise Èeskobratrské církve evangelické a Církve èeskoslovenské husitské pro pøípravu Husovských slavností 2015. Vzhledem k tragickému vývoji situace na Blízkém východě se komise shodla, že uspořádá bohoslužebné a kostelní sbírky, jejichž výtěžek poputuje právě těmto lidem. „Za partnera jsme vybrali organizaci HEKS – Pomocné dílo evangelických církví ve Švýcarsku. Spolupracuje s organizací Najdeh a dlouhodobì pomáhá lidem v regionu Blízkého východu bez rozdílu národnosti nebo vyznání. Od ČCE již pro stejný účel jako letos obdržela organizace půl milionu korun,“ vysvìtlil fundraiser Èeskobratrské církve evangelické Petr Bruna. I tentokrát HEKS slíbil výtěžek sbírky zdvojnásobit. „Organizace zamìøuje své aktivity na materiální podporu rodin a osob

28

v uprchlickém táboøe Shatila v Libanonu. Na jednom kilometru ètvereèním se v nevyhovujících podmínkách tísní v prùmìru 26 tisíc lidí bez tekoucí vody a hygienického zařízení a bez možnosti obživy pro dospělé

a vzdìlání pro dìti,“ popsal situaci Petr Bruna. Dodal, že díky podpoře mohou uprchlíci získat peníze na nákup potravin a zdravotnického materiálu a v zimním období deky a plynové ohøívaèe. Jana Vondrová

JAK TO VIDÍ KRAJANÉ

Zelovská vzpomínka na Husa Pobělohorští exulanti dnes

K

aždým rokem se v Zelově koná „Evangelizaèní týden“. Úvod toho letošního byl věnován památce mistra Jana Husa. Do Zelova přijel a v neděli kázal synodní senior ČCE Joel Ruml, v odpolední přednášce pak celý Husův život i jeho odkaz pro dnešní dobu v kostce pøedstavil Ondøej Macek. Pøednáška byla Vìrou Pospíšilovou peèlivì přeložena do polštiny, takže byla srozumitelná všem. Do Zelova přijelo i 35 členů sdružení EXULANT – pøi sobotním výjezdu do okolí mnozí nalézali stopy svých pøedkù a vše bylo završeno podveèerním vystoupením v kostele pod názvem: „Pocta Janu Husovi k 600. výročí mučednické smrti 1415, Zelów 2015“. Ve svìtové premiéøe zaznìly Hudební variace na čtení z dopisů mistra Jana Husa z Kostnice a na zprávy o umučení mistra Jana od Petra z Mladoňovic. Hudbu složil Jan Meisl a výteènì ji zahrál jeho rodinný soubor, dopisy s výborným přednesem četl bratr Josef Èáp. Byla by škoda, kdyby byly tyto hudební variace předneseny poprvé i naposled v Zelově. Však také zkrácená verze posloužila při ranním nedělním shromáždění u baptistů, které jsme v rámci pobytu navštívili. Za zmínku ještě stojí nedělní odpolední koncert „Zelowskie Dzwonki“ – při kterých byla prezidentem Evropské unie umìní (EUU) Petrem Vašíèkem a jeho zástupcem Igorem Chraniukem souboru pøedána „Evropská cena za umìleckou a kulturní èinnost“. Èeská úèast byla zakonèena pondìlním koncertem Evy Henychové, jejíž texty byly pečlivě přeloženy i do polštiny. Mohutný aplaus po každé písni nasvědčoval, že mezi posluchači a interpretkou nastalo opravdové souznìní. My jsme v úterý odjeli, program ale v Zelovì pokraèoval veèerními koncerty a malými pøednáškami. Spoleèným jmenovatelem rozhovorù mezi všemi úèastníky byla touha pochopit odkaz

mistra Jana Husa a také i nadále rozvíjet kontakty mezi zelovskými a jejich starou vlastí. Však také v øíjnu se pøipravuje výjezd svitavského sboru do Zelova a okolí. Setkal jsem se také s Jaroslavem Stejskalem, který je ètenáøùm Èeského bratra znám. První jeho slova byla „pøipravil jsem vzpomínku na Husa“. Nuže milí čtenáři – vzpomínka následuje:

Husův kámen v Zelově z r. 1915

Jan Hus a moje vzpomínky Myslím, že to bylo v roce 1949. Bylo mně 12 let, když byly děti ze Zelova pozvány na prázdniny do Èech. Pozvání zaøídil Sbor èeských exulantů i navrátilců z Polska v souèinnosti s Ministerstvem zahranièních vìcí Èeskoslovenské republiky. Bylo pìkné letní počasí, když nás pečovatelé odvezli nákladním autem na nádraží v Lasku. V podvečer jsme nastoupili do vlaku Varšava – Praha. Obvykle tento rychlík nezastavoval v tak malém mìsteèku. Tentokrát to byla ¥

29

zvláštní zastávka díky známostem zelovských rodièù. Jeli jsme celou noc a jenom dřímali na tvrdých lavicích. Když svítalo, byli jsme už na èeské stranì. Nìkteøí vyšli na chodbu a koukali na zelenou louku, pole a v dáli vidìli vysoké smrky. Tu a tam v tom pìkném jitru jsme v dáli spatøili ukryté horské domeèky. Tehdy jsem si vzpomnìl, jak pøi nedělním odpoledni, když byl výlet našeho sboru do lesního údolí Patyki u mále øíèky Pilšy, tam naši rodièe zpívali: Byly takové hezké / ty naše chaloupky české./ Smutně teď jdete světem / štěstí je zvadlým květem./ O vás vyprávíme s láskou pohádky našim dětem… Než jsme odjeli z Prahy do rodin příbuz-

soubor Dzwonki

ných v Èeské republice, nìkolik dnù jsme se zdrželi v tomto městě, známém nám jenom z povídání. Poprvé jsme viděli Zlatou uličku, Orloj, Prašnou věž, Karlův most, Pražský hrad, katedrálu sv. Víta a mnoho jiných zajímavých míst a umìleckých staveb. Opravdu jsme se pøesvìdèili, tak jak nám to povídali prarodiče: „Když večer zaplanou hvězdy nad Vltavou, pohled na Hradčany je jak malovaný…“ Byli jsme i na místì, kde byla v roce 1391

30

postavena kaple. Prùvodce nám povídal o dìjinách èeského národa a významném Čechovi, kterým mistr Jan Hus byl. V té chvíli jsem si vzpomněl na památník v Zelově – Husův kámen u evangelického kostela. V Zelově, vždy v den výročí umučení mistra Jana Husa, se konají u tohoto památníku bohoslužby a zpívá se píseň Kdo za pravdu hoří v svaté oběti,/ rád za lidstva právo život posvětí… Když mi bylo 15 let, byl jsem přijat do sboru. Byla to moje konfirmace. Farář Jaroslav Nevečeřal nás vedl z fary do kostela. Když jsme šli vedle Husova kamene, zastavil nás, pohlédl na památník a pravil: „Kdekoliv budete, tak vždy vzpomeňte a pamatujte na mistra Jana Husa.“ Pak jsme vešli do kostela a pìvecký kroužek nám zpíval: „Kráčejíce do Kanaánu, máme Boha vùdcem svým.“ Vpøedu faráø a starší sboru a pak my, konfirmandi, povzbuzeni touto chvílí, kráèeli jsme støedem kostela až do bílé zahrádky kolem stolu Páně s otevřenou Biblí. Když jsme tak kráčeli za zpěvu pěveckého kroužku, pohlédl jsem kupøedu na hlavní stìnu chrámu Pánì, kterou potomci pobělohorských exulantů ozdobili husitským symbolem – kalichem veèeøe Pánì a nápisem „Pravda vítìzí“. Také napsali verš „Blahoslaveni, kteříž slyší slovo Boží a ostřihají jeho“. Navíc my mladí konfirmandi jsme se poprvé zúèastnili veèeøe Pánì a zpívali Bože, vůdče mladosti mé,/ veď mne sám, veď cestou svou… Po mnoha letech, padesáti nebo více, jsem se zúčastnil setkání křesťanů v Praze. Bylo to v roce 2005. Konala se pobožnost v Betlémské kapli, kterou vedl tehdejší synodní senior Èeskobratrské církve evangelické, bratr faráø Pavel Smetana. Mé myšlenky se vracely k době, když na tomto místě mistr Jan Hus hlásal ta významná slova „Pravda vítìzí“. A tato slova pak potomci pobìlohorských exulantů po mnoha letech putování umístili v zelovském kostele. Tehdy jsem mohl říci: mistře Jane, dnes jsou tady tvoje děti, potomci z dalekého Zelova, kteří po mnoha letech znovu poslouchají slova

pravdy, tak jak to poslouchali naši praotcové. Pravda nezahynula, pravda vítìzí. Dneska dìti ze vzdáleného Zelova svou hudbou „na zvonky“ slaví jméno Páně. Je důležité, že i po více než 200 letech od té doby, kdy praotcové pro víru opustili rodnou zemi a usadili se ve støedním Polsku, v Zelově a okolí, památka na Husovo uèení nezahynula. V průběhu pobožnosti v Betlémské kapli na kolenou maminky tøí èi ètyøleté dìvèe poslouchalo hlahol „zelovskych zvonků“. Možná že i ono dìvèe si po mnoha letech na tu slavnou

pobožnost vzpomene, tak jako já dnes na to vzpomínám. V Zelově se také letos vzpomínalo – 600 let od upálení mistra Jana Husa. Husovské oslavy, které se konaly 18.–20. července 2015 v Zelově za účasti synodního seniora ČCE Joela Rumla a více než 35 účastníků spolku EXULANT, byly živou vodou pro křesťany, kteří se tam sešli, zvláště pro ty, kteří bydlí v Zelově a okolí. A Pravda, kterou hlásal mistr Jan Hus, nechť nezahyne a nás tady v Zelově posiluje dalších 200 let. Jaroslav Stejskal a Pb+

Z DALEKÉ CESTY

Návštěva Presbyterní církve Koreje Perspektivy spolupráce s ČCE

P

řestože Jižní Koreu a Českou republiku od sebe dìlí nejen polovina planety, ale také lecjaké kulturní odlišnosti, mezi ÈCE a Presbyterní církví Koreje (PCK) se za posledních témìø dvacet let podaøilo rozvinout dobré vztahy. Křesťané obou církví se pravidelně navštìvují (o nìkterých z tìchto setkání jste se mohli doèíst i na stránkách Èeského bratra) a není náhodou, že při nedávných oslavách Husova výročí tvořili Korejci mezi pražskými účastníky početnou skupinu. Velkou zásluhu má na tom faráø korejského sboru v pražských Kobylisích a misionář Jongsil Lee, který je neúnavným organizátorem této spolupráce. Stejnì tak to bylo pøi naší kvìtnové dvoutýdenní návštìvì v Koreji: bratr Lee pro nás pøipravil bohatý program a po celou dobu nás doprovázel. Za to mu patøí náš srdeèný dík. Naše návštìva zaèala v Soulu, kde nás èekalo setkání s nìkolika sbory PCK, s pøedstaviteli soulského seniorátu a s vedoucím oddìlení zahranièních vztahù na ústøedí

církve. Jednali jsme především o projektu Støedoevropského centra misijních studií, který hledá další témata, při nichž se mohou obì partnerské církve setkávat a vzájemnì si pøedávat své zkušenosti. Další naše cesta smìøovala do Pohangu, který se nachází v nejvýchodnější části Jižní Koreje, na pobřeží Tichého oceánu, a odtud do Kwangdžu na konferenci církevních historikù, kterou pořádala místní vysoká škola Honam Theological University & Seminary. Zde jsme přednášeli o duchovním dědictví reformace Jana Husa a o misijní situaci v České republice.

Růrnorodost a profilace sborů Nejsilnìjší dojem, který jsme si z korejských protestantských sborù odnesli, je jejich veliká rùznorodost. Ta se projevuje pøedevším velmi rozdílnými poèty èlenù jednotlivých sborù, které s sebou samozøejmì nesou také rùznorodý charakter, atmosféru a zpùsoby práce. Na jedné straně tu existují mnohatisícové městské sbory, jejichž velikost je ¥

31

srovnatelná s celými senioráty ÈCE. Mají dostatek lidských i materiálních zdrojù pro rozvíjení rozsáhlé pastoraèní, misijní, diakonické a kulturní èinnosti, která je v èeských podmínkách sotva pøedstavitelná. Vedle toho jsme navštívili menší společenství, jež neusilují o poèetní velikost a budují spíše komunitní život s jasnějším teologickým profilem. Domníváme se, že tuto sílící rozrůzněnost lze očekávat také v ČCE. Již dnes se ukazuje, že každý sbor má jiné obdarování, dané pøedevším osobnostmi faráøe, presbyterù i jiných aktivních èlenù sboru, jiné materiální a ekonomické zázemí, jinou strukturu členstva, jiné prostředí, v němž

neboť místem bohoslužeb se stal mezitím kostel v tìsné blízkosti, který navzdory svému modernímu vzhledu dobøe zapadá do okolní pøírody. Pøíroda je ostatnì pro sbor velkým tématem. Faráø sám i nìkteøí jeho èlenové jsou zastoupeni v ekologické komisi nedalekého mìsta a mají velký vliv na zpùsob ochrany životního prostředí v regionu. V prostorách sboru se také nachází truhláøská dílna, která je otevøena široké veøejnosti. S oblibou ji navštěvují místní muži, kteří celé dny tráví v kanceláøích u poèítaèe a chtìjí svùj volný èas vyplnit ponìkud kreativnìji. Podobných příkladů by bylo možné jmenovat mnohem více.

působí, jiné možnosti spolupráce s okolím. Aniž by se jednotlivé sbory vzdaly svých základních funkcí, které církev dìlají církví, pøece se zøejmì budou rùzným zpùsobem „specializovat“. V korejské církvi jsme poznali mnoho sborù s nezamìnitelnou tváøí, které se vìdomì zamìøují na urèité oblasti práce. Napøíklad sbor na pøedmìstí Pohangu v blízkosti Tichého oceánu založil jeho současný farář asi před dvaceti lety, když vlastnoručně postavil ze dřeva modlitebnu, v níž se věøící zpoèátku scházeli. Dnes tato pùvodní budova slouží různým sborovým aktivitám,

Atraktivita sociálních, charitativních a kulturních projektù realizovaných sbory je ovšem v Koreji významnì podpoøena skutečností, že tyto oblasti nejsou dostatečně pokryty státem, obcemi a neziskovými organizacemi. Tyto projekty proto do èeského prostředí nemůžeme jednoduše přenést, protože u nás se církvím otevírá nesrovnatelné ménì takových „mezer na trhu“, do nichž by bylo možné vstoupit a případně je misijně využít. Naše sbory nicméně ještě mají ve své otevøenosti vùèi veøejnosti jisté rezervy. Zkušenosti sborů PCK s pořádáním aktivit a zakládáním institucí sloužících

32

místnímu spoleèenství tak pro ÈCE mohou být velmi cenné. Naše sbory se postupnì uèí být integrální souèástí obce èi mìstské èásti a partnery rùzných místních organizací.

Finanční nezávislost Dalším tématem, v němž by se spolupráce s PCK mohla dobøe uplatnit, je pøechod èeských církví k plnému samofinancování. Ekonomická nezávislost na státu je pro sbory PCK od samotných počátků jejich existence samozřejmostí. Korejští křesťané vnímají silnì odpovìdnost, která zcela pøirozenì zahrnuje také péèi o finanèní zabezpeèení sboru. V úvahách o tom, jak a za jakých okol-

ností budou moci èeské sbory do budoucna přežít, se jistě budeme moci inspirovat také našimi korejskými bratry a sestrami a jejich modely ekonomické sobìstaènosti.

Co můžou korejcům nabídnout čeští evangelíci? Během putování jsme si také položili otázku opačnou: co můžeme my, čeští evangelíci, korejským vìøícím nabídnout? PCK v současné době hledá vlastní identitu, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že její dějiny netrvají déle než několik desetiletí a její poèátky jsou spojeny s misií pøicházející ze

severní Ameriky. Souèástí tohoto hledání je také postupné odkrývání koøenù reformační tradice. ČCE jako důležitá nositelka tradice české reformace může korejským zájemcům přiblížit stěžejní myšlenky českých reformátorù a zároveò novì promýšlet jejich význam v souèasné církevní a teologické diskusi. Druhá oblast, v níž může být ČCE pro PCK pøínosem, se týká postavení církve v souèasné spoleènosti. ÈCE pùsobí v prostøedí, které je v dùsledku nedobrých zkušeností z minulosti i z mnoha jiných dùvodù vùèi církvím nedùvìøivé. Proto lidé svùj duchovní hlad èasto uspokojují jiným zpùsobem

a vyhledávají alternativní nabídky nových náboženských hnutí či náhražkových náboženství. Korejské protestantské církve po dosavadní ohromující expanzi čelí snižování poètu svých èlenù a ocitají se v situaci ve spoustì ohledù podobné té èeské. Èeské církve jistě nemají žádný recept na krizi tradièních církví, avšak mohou zprostøedkovat cenné zkušenosti s dialogem se spoleèností, která se sice odcizila organizovanému náboženství, avšak neztratila svůj duchovní rozmìr. Plodný rozhovor mezi PCK a ÈCE jistì bude mít pokraèování. Kornélia Kolářová Takácsová a Ondřej Kolář

33

Z CÍRKEVNÍCH ŠKOL

Přípravná třída v Bratrské škole Předškoláci se u nás mohou rozkoukat

B

ratrská škola je školou prvního stupnì základní školy. Již v zakládací listině z roku 1990 je zdùraznìno zamìøení pro dìti se speciálními vzdìlávacími potøebami. Velice jsme tedy postrádali možnost zřídit v naší škole pøípravnou tøídu, která je urèena právě těmto dětem, jelikož až do letošního roku oprávnìní ke zøizování pøípravných tøíd mìly pouze státní školy. Novela Školského zákona (Zákon č. 82/2015) umožnila však od 1. 9. 2015 zøizovat pøípravné tøídy i církevním školám. Bratrská škola má sídlo v Praze 7, v pronajaté budovì se zahradou. V celé škole byla

jedna jediná nevyužitá místnost, a sice bývalá kuchyò. Myšlenka pøípravné tøídy se sešla s potøebou Mìstské èásti Prahy 7 rozšíøit poèet míst v pøedškolním vzdìlávání, a tak jsme po mnoha letech koneènì dostali povolení tuto místnost jako přípravnou třídu používat. Začalo tedy úřednické kolečko, na které ovšem bylo hodnì málo èasu. 17. dubna 2015 vyšla zmíněná novela školského zákona a již

34

28. dubna 2015 jsme jako škola podali žádost na MŠMT. Synodní rada podpoøila zøízení svým doporuèením, mìli jsme souhlas od Odboru hygieny dětí a mládeže i od hasičského sboru. Bohužel to nestačilo. Téměř po 30 dnech od podání žádosti nám byl doručen seznam chybějících podkladů. Není totiž vytvořen žádný formulář, který by veškeré požadavky k žádosti o přípravnou třídu shrnoval. Paradoxně jsme museli dodat seznam dětí do dosud neexistující přípravné třídy a na každé dítì doporuèení z pedagogicko-psychologické poradny. V té chvíli se projevila dùvìra mezi školou a rodièi. Rodièe naší školy jsem s myšlenkou pøípravné tøídy pro jejich mladší dìti seznámila již dříve, nic však nebylo jisté. Velký podíl na úspěšném zakončení žádosti o přípravnou třídu měla Dr. Mesanyová z Křesťanské pedagogicko -psychologické poradny. Ta v naprosto rekordním èase vyšetøila vìtšinu dìtí a napsala ètrnáct zpráv (celkový povolený poèet je patnáct), které opravòují tyto dìti do pøípravné tøídy docházet. Na zaèátku èervna nám z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy oprávnění ke zřízení přípravné třídy přišlo. Jsme tak první církevní škola, která 1. záøí èinnost pøípravné tøídy zahájí. Další pøíbìh by byl, jak z tøicet let nepoužívané kuchyně vytvořit novou učebnu a vše øádnì stihnout. V pøípravné tøídì se dìti mohou kromì klasické náplnì pøedškolní výchovy tìšit na hodiny výtvarné výchovy, na dramatickou výchovu, na biblické hodiny s panem farářem. Hodně toho prozpívají, jejich paní učitelka je totiž nejen speciální pedagog, ale i velký muzikant. Pøejeme si, aby se dìti podílely na našem školním životě a v případě zájmu se v následujícím roce staly i žáky Bratrské školy. Pavlína Radová, ředitelka Bratrské školy.

ROZLOUČENÍ S ING. JIŘÍM TOMÁŠKEM

Do hlubin země i víry Sloužil, protože to tak má být

P

oznali jsme se při práci v Jeronýmově jednotě. Měl již velkou část svého aktivního života za sebou. Zkušenosti, odhad, praktické znalosti; laický kazatel, kterému nedìlá problém kázat v němčině. Až potud by mohl popis odpovídat více lidem. Jiřího Tomáška podle mé zkušenosti charakterizovaly hlavně dvě věci: Za prvé – víra a láska k Bohu prakticky přenesená do služby v Èeskobratrské církvi evangelické a za druhé – tak jako byl zvyklý z praxe geologa vrtat do hlubin zemì, zabýval se i hlubinami víry, lidským vztahem k Bohu a Božím působením na èlovìka. Když k nám přijel a říkal, že minulý rok kázal třiapadesátkrát, myslel jsem, že se spletl. Byl kurátorem svého sboru ve Šternberku, seniorátním kurátorem Moravskoslezského seniorátu a pøedsedou ústøedního pøedstavenstva Jeronýmovy jednoty. O svých cestách po sborech, které požádaly Jeronýmovu jednotu o pomoc, nám dával zprávy. Cestoval sám nebo s Františkem Strakou. Svùj seniorát znal dokonale a peèoval o nìj s láskou. Podle potøeby navštìvoval i jiné sbory, poradil nebo sehnal pomoc. Vážil jsem si ho i proto, že dovedl naslouchat. Schůze „Jeronýmky“ nebyly vždy poklidné. Jiří se dovedl jako my ostatní spravedlivì rozohnit, a vzápìtí ztichl, aby slyšel reakci a mohl na ni odpovědět. Myslím, že byl rád, že jde o týmovou práci, ne jen sólovou. Miloval svou ženu Evu. Její obrovské podpoře také vděčí za to, že toto vše mohl stihnout. Jeli na stejné vlně, oba s plným nasazením. Měl radost ze svého syna a snachy. Další kazatel v rodině. Verba movent, exempla trahunt. Když jsme v ústředním představenstvu Jeronýmovy jednoty zaèínali, byli jsme všichni „noví“. A myslím, že Jiří Stehno tehdy jako první navrhl, že bychom si mohli všichni tykat, když budeme spolu pracovat. Zdálo se mi, že to pro Jiřího Tomáška nebylo jednoduché. Prakticky

jsme se neznali. Já jsem byl mladší o dvanáct let, ale ostatní byli mladší o generaci. Nebyla v tom odtažitost, ale respekt. Ale asi i to tykání pøispìlo k rychlejšímu utvoøení pøátelských vztahù.

Jiří si přičítal a snažil se řešit problémy jiných. Ve svém oboru. Dìlal, co mohl. Ne pro slávu. Ne pro peníze. Sloužil, protože to tak má být. To byl jeho život a jeho poslání tak, jak je pochopil a jak je naplnil. Díky za vše, co dokázal udìlat. V odpovìdi na smutnou zprávu napsal bývalý pøedseda švýcarské podpùrné organizace HEKS Andreas Hess: „Za dobu své dlouhé spolupráce s Èeskobratrskou církví evangelickou jsem zažil pět synodních seniorů, ale jen dva předsedy Jeronýmovy jednoty. Jiří i jeho předchùdce byli osobami na svém místì s velkým porozumìním pro podporu a potøeby èeské diaspory. Zůstane mi v paměti se svým specifickým kouzlem osobnosti.“ Když něco děláte s pocitem zodpovědnosti, s láskou, a jste patøiènì odbornì vybaveni, pak strhnete ostatní svým „kouzlem osobnosti“. A takový byl, a lituji, že již není, Jiří Tomášek. Zavzpomínal Jaromír Křivohlavý, foto Benjamín Skála

35

MOJE CÍRKEV

ROZHOVOR S JANOU ŠKUBALOVOU

Přes čáru v životě vztazích k migrantům i v Bibli Čtvrtstoletí svobodného setkávání mládeže Pracovala ve Francii, Mali, na Madagaskaru nebo Filipínách. Od května sedává Jana Škubalová na židli vedoucí oddělení mládeže Českobratrské církve evangelické. A taky jezdí do Litoměřic, kde zajišťuje letošní Sjezd mládeže.

Na začátku října vypukne Sjezd mládeže. Letos se koná v Litoměřicích a téma je Přes čáru. Co by měl účastníkům sjezd dát? Chceme jim nabídnout kulturnì vzdìlávací program a taky prostor pro setkávání, aby si mohli vymìòovat zkušenosti a názory. Chceme je v duchu evangelia vést k zodpovědnému životu a budovat v nich takové hodnoty, jako jsou tolerance, samostatnost, kreativita, spoleèenský rozhled nebo smysl pro dobrovolnictví.

Můžeš přiblížit program? Jako každý rok se chystají přednášky a workshopy na spoleèenská témata. Pøijedou mimo jiné Martin C. Putna, Eliáš Molnár, který pracoval s drogovì závislými, nebo Alena Fendrychová, vystoupí Zdeněk Bárta a další. Jsem přesvědčena, že přednášky a semináøe budou hodnì kvalitní. Pak chystáme duchovní programy – ranní chvály, pobožnost ráno i večer, večerní modlitby Taizé a nedělní bohoslužby. Úèastníci se kromì toho mohou tìšit na kulturní program – na promítání filmu Co jsme komu udělali? a domlouváme divadlo, tak doufám, že to vyjde. Jako vždy bude čajovna nebo třeba PUB, což je alternativa

36

k hospodì, ale je to takové naše chránìné prostøedí. Pøipravujeme i sjezdovou hru na téma sjezdu – budeme hrát céèka, tedy na èáru a pøes èáru. A v neposlední øadì èeká zájemce prohlídka mìsta nebo sportování – volejbal a fotbal.

Která část programu je pro tebe osobně nejzajímavější? Letos mì zaujala Alena Fendrychová s programem o migrantech, kteří žijí a pracují v České republice. Jako účastník bych určitě šla i do kina na film a na modlitby Taizé. A na program Hanky Ducho o Bibli přes čáru, protože se mi líbí, jak pracuje s mládeží.

Letos se sjezd koná po pětadvacáté. Budete toto čtvrtstoletí svobodného setkávání mládeže nějak připomínat? Chceme zadat moderátorùm, aby vymysleli, jak to nìjakou hravou formou pøipomenout. Mohlo by to být nìco na zpùsob narozeninové párty na pódiu.

S jakým předstihem je potřeba sjezd připravovat? S hodně velkým. Když jsem nastoupila na oddělení mládeže, samotnou mě překvapilo, že některé věci je potřeba řešit už rok a půl napřed. Je nutné jednat o městě, kde se bude sjezd pořádat, a o tématu. Takže pro rok 2016 už tohle máme vymyšleno.

A můžeš už místo a téma prozradit? To prozradíme až na sjezdu.

Co vše je potřeba zařídit? Když už je jisté město a téma, je nutné zajistit všechny sjezdové prostory – školy, kde se bude spát, kulturní dùm, kino. Sehnat pøednášející, zajistit stravování, propagaci a finanèní krytí celé akce.

Kolik lidí se na přípravě podílí? Asi dvacet. Tři lidé z oddělení mládeže, celocírkevní odbor mládeže, farář ve městě, kde se sjezd uskuteèní a pak nìkolik dalších zainteresovaných osob.

Jednou z novinek letošního sjezdu je adopce programů, která by mohla pomoct získat nějaké další peníze. Jak to funguje? Kdokoli, tedy současná mládež, bývalí úèastníci sjezdù, rodièe nebo klidnì i sbor si mohou vybrat program, na který pøispìjí. Jejich jména pak budeme u programu uvádět. Kromì penìz nám tak dávají najevo, o co mají zájem. Dostanou taky potvrzení o daru, takže si můžou příspěvek odečíst z daní.

Jaké další novinky se letos objeví? Po nedělních bohoslužbách, kterými sjezd vždy končil, nabízíme tentokrát ještě další volitelný program, a to výlet do Terezína. Je totiž hned u Litoměřic a dá se tam dojít pěšky. Zdálo se nám škoda to nějak nevyužít, takže výlet nabízíme jako alternativu pro ty, kteøí ještì nebudou chtít jet domù. V tamní Diakonii domlouváme obìd a pak se podíváme do terezínského ghetta.

Bude seznamka? Letos ji po nìjaké dobì opìt zaøadíme, protože se nám množí dotazy a prosby, abychom nìjakou udìlali. Našli jsme dokonce dobrovolníky, kteøí se do pøípravy sami pustili.

Oddělení mládeže vedeš od začátku května. Co tě k té práci přivedlo? Asi to, že jsem čerstvě odrostla ze skupiny mládeže. Ještě před nedávnem jsem na takovéto události jezdila jako úèastník, pak jsem s organizací pomáhala, tak jsem asi dorostla do vìku, kdy chci nìco pøedat dál. V posledních letech jsem dìlala koordinátorku projektů a práci s mládeží jsem měla jako koníèek. Tak jsem si to teï trochu prohodila.

Co shánění peněz? Sjezdové poplatky chceme udržovat na přijatelné výši, takže na pokrytí všeho zdaleka nestačí, ačkoli se vše snažíme dělat nízkonákladově. Ale program chceme udržet kvalitní a to nìco stojí. Proto hledáme jiné zdroje – granty, podporu z ministerstva kultury, z kraje, z obcí nebo nadací.

Co tě na práci s mládeží a pro mládež láká? Já na ty jejich podniky jezdím ráda i teď a díky práci na oddělení mládeže už mi nikdo nemůže říkat, že jsem na to moc stará. Je to má pracovní náplň. Je to inspirativní, pozitivní, dává mi to sílu do života. A mezi mládeží rozhodně nestárnu! ¥

37

Je něco, co bys na oddělení mládeže chtěla prosadit nebo změnit? Nìjaké plány mám. Pøi práci v zahranièí jsem si osvojila jedno přísloví – „cestování mládež formuje“. Ráda bych proto naší mládeži nabídla možnost jet do zahraničí nebo se setkat s lidmi ze zahranièí u nás. Mnì samotné to dalo hodně. Druhá věc je, že vnímám, jak mladí lidé v církvi vyjadøují potøebu a touhu po vzdìlání, a to v duchovní i praktické oblasti, takže s oddìlením výchovy a vzdìlávání bych chtìla nìjaký projekt s tímto zámìrem vymyslet.

Můžeš přiblížit, co jsi dělala před nástupem na oddělení mládeže? Posledních deset let jsem pracovala v oboru humanitární pomoci a rozvojové spolupráce. Koordinovala jsem zahraniční projekty. Jezdila jsem po místech, kde se ty projekty konaly, takže jsem třeba dva roky žila v Mali, chvíli na Madagaskaru, v Etiopii nebo na Filipínách. Projekty jsme vymýšleli s místními lidmi, shánìli peníze a starali se, aby se projekt odvíjel tak, jak má. V oddělení mládeže to vlastně funguje docela podobně. Každá ta akce je taky takový malý projekt, na který je potøeba sehnat peníze a opeèovávat jej.

Chtěla jsi už od malička jezdit do Afriky nebo do Asie a pomáhat tam lidem, nebo byla tvoje cesta složitější? S rodinou jsme hodnì cestovali a nìkdy v šestnácti letech jsem si uvědomila, že je prima umìt, nìkam se podívat, bavit se tam s místními lidmi. Takže jazyky jsem začala čím dál víc studovat jazyky, dnes mluvím plynule francouzsky, anglicky a nìmecky a uèím se španìlsky. Cestování je pro mì taková droga. Má cesta vedla přes Německo, Holandsko a Francii, odkud je to už jen kousek do Maroka, takže bariéry padaly a najednou bylo strašně jednoduché tam jet. Vždycky jsem ráda spojovala cestování s prací pro druhé. Do sociální oblasti jsem míøila od mládí, kdy se mi pøíèilo moje studium na obchodní akademii. Toužila jsem tenkrát po tom najít v té ekonomice vìtší spravedlnost pro všechny – proto jsem se potom zaèala zabývat tìmi humanitárními

38

projekty. Když se na to podívám zpátky, tak mi to celé dnes vlastnì pøipadá jako jasná cesta.

Jak jsi snášela, když jsi několik let žila v cizině? Odlouèení od rodiny a kamarádù je cena, kterou za to èlovìk platí. Kamarádi mì tøeba zvali na svatbu a já byla daleko. Nìkteré vìci jsem sice stihla, ale všechno nešlo.

Kdyby ses za těmi roky otočila, měnila bys na nich něco? To je dobrá otázka. Hodně těžké bylo pořád se adaptovat na nìjaké nové prostøedí, na novou zemi. Ale nemìnila bych. Dalo mi to spoustu zajímavých životních zkušeností.

A na oddělení mládeže už se tedy usazuješ? Práce mì baví, nicménì zatím to jako usazování nevnímám. Ale předvídat je těžké. Ptala se Jana Vondrová

70 LET OD KONCE VÁLKY

Krok ke smíření Koncem května se konalo v Hrabové významné setkání k česko-německému porozumění. Těžce se hojící rány

Protichůdné vzpomínky

7. kvìtna 1945, den pøed kapitulací, byl na ústupu v Leštinì zastøelen nìmecký voják. Nìmeètí okupanti zatkli pìt náhodnì vybraných českých civilistů a požadovali, aby se přihlásil vrah vojáka. Když se tak nestalo, byli rukojmí v sousední vesnici zastøeleni. O tři dny později, už po oficiálním skončení války, bylo pìt sudetských Nìmcù pøinuceno vykopat hrob pro padlé sovìtské vojáky. Zatímco tam pracovali, byla na hřbitov v Leštinì dovezena tìla pìti zabitých rukojmí. Situace vyvrcholila. Nìmci si museli vedle høbitova vykopat hroby sami pro sebe. Poté byli zavražděni a provizorně pohřbeni. O týden pozdìji byla jejich tìla spolu s tìly jedenácti bezejmenných nìmeckých uprchlíkù ze Slezska uložena v masovém hrobě za hřbitovní zdí. Pøíští mìsíc bylo ještì samozvanými mstiteli zabito dalších šest Nìmcù z Vitošova a Hrabové.

Perzekuce Èechù nacisty za války a vyhnání Nìmcù v letech 1945–47 pøedstavuje ve vzájemných vztazích dosud nezahojenou ránu. Podstatnì k tomu pøispìl i komunistický režim tabuizací událostí spojených s vyhnáním nìmecky mluvícího obyvatelstva z ČSR. Zábřežsko a Šumpersko byly do roku 1945 dvojjazyčné. Dosud žijící pamětníci na to vzpomínají èasto ve velmi protichùdném duchu. Jako křesťané považujeme nesmířenost za projev nevyrovnání s minulostí, která by ovšem ve sjednocující se Evropì mìla být pøekonávána.

Touha po smíření Farář Jan Hudec dohledal podklady k událostem z kvìtna a èervna 1945 a spoleènì s evangelickým dìkanátem Sulzbach-Rosenberg i s pomocí hrabovského staršovstva zorganizoval akci „Krok ke smíøení“. Pod stej- ¥

39

ným názvem byla s pøispìním vídeòského profesora Viktora Dostála vydána brožura s česko­německým textem, který nás nabádá k tomu, abychom si uvìdomili chyby a zloèiny na obou stranách, odpustili si, a pøekonali tak minulost. Jádrem setkání byla návštěva sboru pozounérù z mìsta Sulzbach-Rosenberg v Bavorsku, s nímž naše církev řadu desetiletí udržuje partnerské kontakty. Patnáctičlenný sbor pozounérù, který pøijal naše pozvání, doprovázel faráø Dr. Roland Kurz. V pátek se na høbitovì v Leštinì konala ekumenická bohoslužba. V rámci Noci kostelů pak program pokračoval v Hrabové koncertem pozounérů. V jeho rámci vzpomnìli na obìti pováleèného násilí jejich příbuzní: Lenka Žižková, pravnuèka zastøeleného nìmeckého úøedníka, a starosta Hrabové Jiří Linhart. Ten ve svém příspěvku řekl: „Od počátku bylo důležité, že se toto setkání koná, protože mezi lidmi, kteří byli zabiti, bylo i pět Čechů. Jedním z rukojmích, kteří byli zavražděni, byl také mùj dìdeèek. Nechci teï obviòovat, chceme ale koneènì mluvit o tom, co se stalo, aby se to už v budoucnu neopakovalo.“ Setkání doprovodila výstava fotografií Karla Kluga z Ulmu, potomka sudetských Nìmcù. V sobotu vystoupil v koncertním sále Základní umělecké školy v Zábřeze za řízení

Kurta Lehnerera sbor pozounérù z Rosenbergu, posílen ještì tøemi našimi trubaèi. Pøedstavil se také místní pìvecký sbor Carmen, v jehož repertoáru jsou i evangelické písně. Jednu z nich spontánně doprovodili pozounéøi ve své instrumentální verzi. Pozounéøi z naší církve zakládají v Olomouci další ze souborů sdružení Consonare. Rosenberští pozounéři je v této snaze podporují. Hned na místì jim darovali notový materiál a hodlají se s nimi pøátelit i nadále. Tak se pøes hranice a zákopy minulosti rodí nová pøátelství; hudba spojuje. Spoleèný koncert byl krùèkem ke skuteènému usmíøení.

Stálo to za to V nedìli se setkání ukonèilo v Evangelickém kostele v Šumperku ekumenickou bohoslužbou, pøi které kázal faráø Dr. Roland Kurz, veèeøi Pánì spoleènì s ním vysluhovali faráøka Hana Ducho a farář Jan Hudec. Bohoslužba byla doprovázena šumperským katolickým pìveckým sborem a skupinou pozounérù, která se rozlouèila hudebním vystoupením pøed kostelem. Faráø Kurz tøídenní událost shrnul: „Smíøení zaèalo v malém mìøítku, v osobních setkáních, a touto cestou jsme udìlali první důležitý krok. Stálo to za to.“ Antonín a Jana Opravilovi

REAKCE NA ČLÁNEK

Je církev Diakonii matkou, či macechou? (ČB 6/2015)

H

las synodálky Jany Šarounové vyjadřuje zklamání nad skutečností, že synod nepodpoøil svými rozhodnutími Diakonii ÈCE z restituèních prostøedkù dostateèným zpùsobem. Je škoda, že článek nevidí usnesení přijatá 34. synodem v jejich komplexnosti

40

a nìkteré skuteènosti, které synod rozhodl ve prospìch Diakonie ÈCE, neuvádí. 1. Z restitučních prostředků pro ČCE obdrží Diakonie ČCE příštích 27 let každý rok 5,4 %, aniž by byl určen způsob jejich užití. Tato výše

vychází ze skutečnosti, že pro Diakonické a rozvojové projekty (DARP) bylo určeno 18,5 % všech restituèních náhrad. Ostatní restituèní prostøedky jsou urèeny pro dlouhodobé spolufinancování kazatelù ÈCE. Prostøedky pro DARP byly opět rozděleny na dvě části. 30 % z nich je určeno přímo pro Diakonii ČCE a 70 % bude rozdìlováno prostøednictvím sborù ÈCE grantovým systémem. Prostøedky urèené pøímo pro instituèní Diakonii ÈCE jsou bez úèelového vázání na konkrétní užití či projekt a jsou Diakonii plně k dispozici dle jejího uvážení. 2. Pro dělení zbylých 70 % prostředků pro DARP je však důležitá zejména formulace „rozdìlovaných prostøednictvím sborù ÈCE“ pomocí grantového systému. Instituèní Diakonie ČCE má tedy možnost ve spolupráci se sborem ČCE jakékoliv úrovně žádat o další finanční prostředky, nicméně však již v jisté konkurenci s ostatními projekty navázanými na sbory ÈCE. Tento mechanismus navázání poskytovaných restituèních prostøedkù pro DČCE na sbory by měl vést k užší vazbě sborù ÈCE a støedisek instituèní Diakonie, po kterém v církvi neustále voláme. Diakonií požadovaných 50 % prostředků z DARP je tedy možné dosáhnout, a podle mého odhadu i dosáhne, nikoliv však automaticky, ale ve spolupráci s nìkterým sborem ÈCE. Dá to tedy víc přemýšlení a práce, ale možné to je. 3. Pro dìlení restituèních náhrad roku 2015 platí, že prostředky určené DČCE jsou rozhodnutím synodu urèeny pro posílení rezervního fondu Diakonie, který je zapotřebí každý rok alespoň pro částečné krytí deficitu státního financování Diakonie. Pro rok 2015 tedy DČCE opravdu obdrží pouze 4,5 % ze všech restitučních prostředků. 4. I podíl 4,5 % z restitučních prostředků, uvedený v pøedchozím odstavci, je nutné vidět v širší souvislosti. Synod totiž dále rozhodl, že všechny prostředky pro DARPy rozdìlované prostøednictvím sborù ÈCE jsou v roce 2015 urèeny pro posílení fondu darů Jeronýmovy jednoty (JJ). Tento fond je

zøízen pro poskytování bezúroèných pùjèek sborům na stavební účely. Zároveň synod rozhodl, že bezúročné půjčky z tohoto fondu mohou být poskytovány i støediskùm Diakonie. ČCE tímto rozhodnutím umožnila své Diakonii přístup k bezúročným půjčkám JJ, což dosud možné nebylo. 5. Synod dále rozhodl, že z restitučních prostøedkù bude za Diakonii uhrazen vklad 7 mil. Kè do investièních fondù ÈCE, kterých se Diakonie také úèastní. Uvážíme ­li body 1–5, je podpora DČCE výrazně vyšší než 5,4 % z restitučních prostøedkù, jak je uvedeno v èlánku sestry Šarounové. Podpora Diakonie je však kombinovaná, probíhá více mechanismy, a není proto jednoduše vyjádøitelná jedním èíslem. Dále je nutné si uvědomit, že diakonická práce ÈCE neprobíhá pouze v instituèní Diakonii ÈCE, ale také ve sborech – tzv. sborová diakonie. I sbory mají svoje „diakonické a rozvojové“ projekty, které si zaslouží podporu ze spoleèných restituèních prostøedkù. Diakonickou službu církve tedy neposkytuje jen Diakonie ÈCE jako právnická osoba, ale i mnohé sbory rùznými formami své èinnosti. A také tento diakonický aspekt sborové práce se synod rozhodl èástí prostøedkù pro DARP finanènì podporovat. Chléb po vodì je možné pouštět i jinou cestou než pouze prostøednictvím instituèní Diakonie ÈCE. Předpokládám, že volání po vyšší podpoøe DÈCE a vyšší obìtavosti èlenù církve, vycházející mj. z prostředí pražských sborů disponujících nezanedbatelným nemovitým a vydìlávajícím majetkem, vychází ze sebekritického poznání, že osobní obětavost (napø. saláry) pøepoètená na jednoho platícího člena těchto sborů patří v prostředí pražského seniorátu spíše k tìm podprùmìrným. Pavel Stolař

41

V SOUVISLOSTI S HUSOVSKÝMI SLAVNOSTMI A CHYSTANÝM ZPĚVNÍKEM

Píseň „Kdo za pravdu hoří“ Lidská, duchovní a kulturní stopa v česko-slovenské vzájemnosti

D

ovolte mi pár slov o památné písni èesko-slovensko -evangelické vzájemnosti a jejích autorech. Je to píseň, která od roku 1848 nechyběla v žádném evangelickém kancionálu nebo zpěvníku – až na ten náš poslední z roku 1979. Je to píseň, která se døíve svobodnì zpívala, ale za husákovské normalizace se zpívat pøestala. Tedy ne tak docela, ale zpívala se øídce a jen nìkde. Letos, 6. èervence, pøi ekumenické bohoslužbě na Staroměstském náměstí k 600. výročí mučednické smrti mistra Jana Husa, jsme tuto píseò zpívali spoleènì, svobodnì a rádi, radostně a zvučně. Za doprovodu žesťů jsme ji zpívali k Boží chvále a ke cti obětavých, statečných a šlechetných bližních všech dob. Text písně napsal Karol Kuzmány (1806– 1866), nápěv složil Štefan Fajnor (1844–1909)

jeho osobu, odešel s rodinou na 10 let do Vídnì a stal se tam profesorem praktické teologie tamní univerzity. Ve Vídni nalezli útoèištì také Ján Kollár a další „slovenští národovci“. Po potlaèení revoluce nastolila sice rakouská vláda absolutismus, ale do deseti let byl vydán Císaøský patent, který zrovnoprávnil církve a demokratizoval církevní správu. Pro Uhersko platil od roku 1859, pro Rakousko o dva roky pozdìji. Tento patent uvítali takøka všichni slovenští evangelíci. Karol Kuzmány jako navrhovatel a přívrženec Císařského patentu se stal prvním „patentním superintendentem“.

Kdo vlastně byl Karol Kuzmány? Byl to slovenský básník, pøekladatel, novináø a evangelický faráø, který patøí mezi nejvýznamnìjší osobnosti nejen církevních, ale i všeobecných slovenských dìjin 19. století. Byl národní buditel a bojovník za práva Slovákù, ostøe a výøeènì se stavìl proti násilné maďarizaci. Narodil se v Brezně nad Hronom. Jeho otec a dědové byli evangeličtí faráři; Karol se po studiích v Bratislavě a v Jeně stal již pátým farářem rodu Kuzmány. Při studiu v Nìmecku slýchal pøednášky profesorù G. W. F. Hegela a F. D. E. Schleiermachera. Také tam navštívil básníka J. W. Goetha a při zpáteční cestě se v Praze sešel s Josefem Jungmannem a Františkem Palackým. Od roku 1830 byl nejprve krátce farářem ve Zvolenu, potom 17 let v Bánské Bystrici. V roce 1832 se oženil s Karolínou Zuzanou Kellnerovou. Měli spolu tři syny a dvě dcery, z nichž Ludmila se stala manželkou Jána Jesenského. Když v revolučních letech 1848/49 zesílily útoky a nátlak na

42

Chtìl si za své biskupské sídlo zvolit Bánskou Bystrici, ale odpùrci mu malovali na faru šibenice a rozbíjeli okna. Proto zvolil v roce 1860 Martin, kde pùsobil na církevním i na kulturním poli. V letech 1861–1863 inicioval založení Matice slovenské a stal se jejím místopøedsedou. Situace Slovákù v Uhrách se výraznì zhoršila po Rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867. Martinské biskupství i Matice slovenská byly zrušeny, zrušena byla také slovenská gymnázia. Toho se však již Karol Kuzmány nedožil. Zemřel v Turčanských Teplicích a jako prvý významný slovenský národní buditel byl pochován na „Národnom cintoríne v Martine“. Pán Bùh ho ušetøil pohledu, jak mizí téměř vše, o co v životě usiloval. Bratøím Slovákùm i nám zùstávají jeho kázání

a překlady, jeho básně a přemnoho písní. Až dodnes zùstává v dìjinách jeho lidská, duchovní a kulturní stopa.

Píseň „Sláva šľachetným“ Jednu z mnoha svých písní nazval Karol Kuzmány „Sláva š¾achetným“. Napsal ji v revolučním čase, za tuhé maďarizace, když na vlastní kůži pocítil trpkost zrady a zklamání a byl svědkem zneužívání moci. Jako báseň ji zveøejnil 4. dubna 1848 v literární pøíloze Slovenských národních novin „Orel tatranský“. Jako píseň se nejprve zpívala na melodii německé revoluční písně Maxe von Schenkendorfa „Freiheit die ich meine“. K. Kuzmány ji 4. bøezna 1861 èesky vepsal do památníku Adély Ostrolucké, pøítelkynì ¼udovíta Štúra: 1. Kdo za pravdu hoří, svaté oběti, kdo za lidstva práva život posvětí, kdo nad hlavou bídných slzu vyroní: tomu naše píseň slávou zazvoní. 2. Když zahřmí děla, orel zavěje, za milou svobodu krev kdo vyleje, před ohnivým drakem vlast kdo zacloní: tomu naše píseň slávou zazvoní. 3. Kdo si stojí v slovu, byť se shrknul svět, kdo si statečností v nebi věnec splet, koho dar nesvede, hrozba neskloní: tomu naše píseň slávou zazvoní. 4. Bůh sám šlechetnosti nebe vystavil, věčné on pro podlost peklo podpálil; kdo ctí pravdu Boží, Boží zákony: tomu naše píseň slávou zazvoní.

Hymnický nápěv písně Nápìv je z dílny hudebního skladatele Štefana Fajnora. Tento slovenský evangelík a vlastenec byl advokát a u soudù obhajoval celou øadu slovenských národních buditelù, kteøí mìli v čase maďarizace problémy s režimem. Byl rodák z Brezovej pod Bradlom a za manželku si vzal starší sestru matky generála Milana Rastislava Štefánika. O pøínose této osobnosti

pro národní život na Slovensku hovoří na hřbitovì v Senici epitaf na jeho náhrobku – verše básníka Pavla Országha Hviezdoslava: Pravdu hájil, krivdu bil, verný v službe rodu vždycky, z jeho zvukov piesně vil: tak si z vážných z hravých chvil, život skládal harmonicky.

Zpět k našim zpěvníkům a našemu zpěvu Po činu Jana Palacha a Jana Zajíce v roce 1969 normalizátory dìsilo i jen pomyšlení na obìtavost pro pravdu a spravedlnost, i jen zmínka o lidských právech, o èlovìèí stateènosti, neúplatnosti a neohroženosti. Možná měli bláhovou naději všech diktátorů, že cenzurou a represí tìmto nepøístojnostem v lidském rodu zamezí. Dlouho, zbyteènì dlouho se jim to dařilo. Možná i proto, že se přestaly zpívat písnì, mobilizující ducha vzdoru proti totalitám všeho druhu. Dnes, chvála Bohu, žijeme ve svobodì a hojnosti. Dìla dosud hømí daleko od nás, orlové kolem nás také moc nelétají, ale před draky, jimž šlehá z tlamy ohnivá propaganda, je tøeba zaclánìt a chránit nejen naši vlast. Konec koncù, tu druhou sloku Kuzmányho písnì zpívat nemusíme, ale nejen bratr farář Jan Čapek se domnívá, že ani ta by se v novém zpìvníku vynechávat nemìla. Však ty obrazy a symboly nejsou žádným romantickým obrozeneckým smetím. Jako byly hrdinství, obětavost a statečnost důležité a vděčně opěvované včera, nejsou o nic méně důležité a potřebné dnes i zítra a pozítří. Nechť opět „Slávou š¾achetným“ zvoní naše písnì! To pøece nic neubírá z Boží cti a slávy – právě naopak. Neumím a ani si nechci představit, že by v novém zpìvníku mohla píseò bratøí Karola Kuzmányho a Štefana Fajnora chybět. Jistě ji s námi rádi budou zpívat evangelíci ze Slovenska, když se zúčastní našich bohoslužeb. Kdo zvláštì dbají na pìstování èesko-slovensko-evangelické vzájemnosti, jsou faráøi a.v. a h.v. ze Slovenska, kteří se pravidelně a již dlouhá léta zúèastòují našich faráøských kurzù. Pavel Hlaváč (Čerpáno z materiálů semináře katedry církevních dějin na Evang. bohoslov. fakultě UK v Bratislavě: „Boj evangelíkov za náboženskú slobodu“.)

43

DĚTI A SBOR

BIBLICKÝ ZVĚŘINEC

Medvěd Co děláš v neděli dopoledne?

A

nežka se mračí. Co se stalo, Anežko? Oni se mi smějí! Anežka nemá daleko k pláèi. Domlouvali jsme se, že půjdeme s dětmi do kina. A že nejlepší to bude v neděli dopoledne. Já jsem řekla, že to chodíme do kostela. No a oni se začali smát. Hlavně Petr a Věrka. Proč tam chodím a že ten Pán Bůh stejně není. A co tam v tom kostele dìláme… Mnì se jim to povídat nechce, akorát by se smáli ještì víc. Petr si kleknul a sepnul ruce, jako že se modlí, a pøitom se hroznì smál. Jsou hloupí, Anežko. Lidi, když něčemu nerozumìjí, tak se aspoò posmívají. Víš, jak to bylo s Goliášem, ne? To vím, David ho zabil. Mám se taky nauèit střílet? ptá se Anežka. Ale stejně byl David dobrý, že se trefil. Přitom vůbec nebyl voják. Víš, co David dìlal pøedtím? zkouší maminka. Pásl ovce. Ale pøi tom se pøece nestøílí, ne? Musíš ty ovce hlídat a chránit. Vždycky je pøepoèítat, jestli se nìjaká neztratila. Pastýø nemůže celý den ležet pod stromem a pospávat. Sleduje, co se dìje. Najednou David vidí, že ovce bečí a utíkají jak splašené. Rozběhl se tam podívat. Medvìd! A to se David nebál? ptá se Anežka. Bál, nebál. Vzal hùl a na medvìda se vrhl. Ovci mu vyrval z tlamy a medvěda ubil. Ještě se ovečku podařilo zachránit. Jindy vzal David prak, vytáhl z kapsy kamínek a medvìda nebo lva na dálku trefil. Léta strávil David na pastvì s ovcemi a vícekrát je musel pøed medvìdem nebo lvem ochránit. A když pak viděl toho

44

obra Goliáše, jak se vytahuje a posmívá lidem a Pánu Bohu, dlouho nepøemýšlel, sáhl do kapsy, dal kamínek do praku… …a vystřelil, dodá Anežka. Tak. A teď – co s tím tvým kinem? Těžko se rozhoduje, viď? Jsem ráda, že ti na neděli záleží. Dobře že jsi dětem o kostelu řekla. Máš odvahu jako David, když se postavil proti medvědovi. Když jednou půjdeš v neděli do kina, tak to nevadí. Nìco mì napadlo: pøíští mìsíc budeme mít u nás v kostele divadlo. Myslím, že minule tam někteří spolužáci od vás byli. Nebudeme na posmìváèky støílet z praku, ale zkusíme je pozvat. Nìkdy jsou lidi zvìdaví, akorát se bojí pøijít.

Medvěd v Bibli Medvìd a lev jsou nejvìtší a nejsilnìjší šelmy, s jakými se biblický èlovìk mohl setkat. Medvìd mohl mít i pøes 200 kg a výšku dva metry. Proto jsou medvìd a lev v Bibli obrazem síly nebo nebezpečí. Je to zvláště v knihách prorockých (Oz 13,7–8; Am 5,19). Na èlovìka medvìd útoèí, když se cítí ohrožen, hlavně když se medvědice bojí o svá medvíïata. Pøesto jsou ale vìci nebezpečnější než medvědice, která přišla o mláďata. V knize Pøísloví (17,12) se podívejte, cotoje. V pøíbìhu o Elíšovi pøinesl medvìd smrt posmìváèkùm (2Kr 2,24). V 11. kapitole Izajášova proroctví èteme o medvìdici, která bude odpoèívat spolu s krávou. Bude to známkou, že nastal věk míru. Jak se projevuje lidská nespokojenost? Podle Iz 59,11 zní jako medvìdí mruèení. Lenka Ridzoňová, kresba Magdalena Fendrychová

DIAKONIE

ROZHOVOR S ŘEDITELEM DIAKONIE PETREM HAŠKOU

Strach je špatný rádce Diakonie se o uprchlíky stará už dlouho a bude v tom pokračovat Zájem médií vzbudila informace, že Diakonie ČCE nabízí pomoc uprchlíkům, které se naše země zavázala přijmout během dvou let. Mnozí mají z příchozích obavy. Podle ředitele Petra Hašky ale patří pomoc lidem na útěku k samozřejmým úkolům Diakonie.

Bojíte se přílivu uprchlíků? Ne. Uprchlík je přece člověk. Když riskuje dlouhou a nebezpečnou cestu, má asi vážné dùvody, proè svou zemi opouští. Jsou to ale lidé jiné kultury, často jiného náboženství. Nemůže ta jejich jinakost naši kulturu rozvrátit? Mnozí před tím varují. Naše zemì pøijme 1500 uprchlíkù. To jsme skutečně tak slabí, že před nimi nezvládneme naši kulturu obhájit? Mezi kulturami navíc nemusí vždy být jenom konkurenční boj. Èasto se odlišné kultury navzájem zajímavì doplňovaly. Nezapomínejme taky na to, že

už Abraham opustil svou zemi a šel do země cizí. Bereme ­li skutečně vážně naši tradici, pak musíme mít porozumìní i pro uprchlíky. Jak vzniklo v Diakonii to rozhodnutí, že poskytne uprchlíkům zázemí? Pomoc uprchlíkùm èi cizincùm, kteøí se na našem území ocitli v nouzi, není pro Diakonii nic nového. Zaměstnanci našeho Střediska celostátních programů a služeb pracují s uprchlíky v detenèních zaøízeních. Provozují také speciální azylový dùm pro cizince, kteří se stali oběťmi vykořisťování na èeském pracovním trhu. Pomáháme i jinak. Když jsem byl ještě ředitel střediska v Mysliboøicích, ubytovali jsme tam nejprve rodinu uprchlíkù z Kosova a potom z Afghánistánu. Je tedy samozřejmé, že nabízíme pomoc i nyní. Také ale nyní zaznívají obavy, že se mezi uprchlíky mohou ukrývat teroristé vysílaní takzvaným islámským státem. Neznamená to oproti dřívějšku riziko zvýšené? Jako mnozí jiní jsem také viděl děsivé záběry poprav, které fanatici šíří do světa. Nemůžu říct, že bych se nebál. Pouhý strach je ale špatný rádce, a když člověk zapojí rozum, ukáže se, že riziko je minimální. Kdyby teroristé cestovali spoleènì s uprchlíky, neúměrně by riskovali. Existují přece daleko jednodušší zpùsoby, jak se jednotlivci mohou do Evropy dostat. Pro islámské fanatiky navíc nejsme přitažlivá země. Nemají se tu o koho opøít. ¥

45

Ukazuje se ostatně, že nejsme přitažlivá země ani pro skutečné uprchlíky. Většinou se touží dostat dál na západ. Pøesnì tak. Tìch nìkolik málo cizincù, kteøí se u nás nakonec rozhodnou zùstat, bude pro naši zemi zajímavým obohacením. V souvislosti s pomocí uprchlíkům bylo v médiích několikrát zmíněno ubytovací zařízení naší církve Sola Gratia. Co tam Diakonie chystá? Sola Gratia poskytuje solidní ubytování v krásném prostøedí. A bude to tak i nadále,

co zodpovìdnost za jeho provoz pøevezme Diakonie. Uvažovali jsme o tom, že některá pracovní místa potøebná k provozu hotelu by mohla sloužit jako podpůrná pro klienty Diakonie. Když se pak ukázala nutnost přijímat uprchlíky, shodli jsme se na tom, že by Sola Gratia mohla pro nì být vhodným místem. Lze tam ubytovat dvì èi tøi rodiny, maximálně dvanáct lidí, a dospělým nabídnout práci v péèi o park, kuchyò nebo práci pokojských. Z naší strany jde ovšem jenom o nabídku. Nevíme, jestli ji někdo využije. ptal se Adam Šůra

Diakonie Vsetín na cestě do Evropského parlamentu

E

urodiakonie každoročně oceňuje jeden z projektù, které pøedkládají èlenské organizace z celé Evropy. S projektem Mozai-

k nejlepším mezi pøihlášenými,“ napsali hodnotitelé. „Proto, s vaším svolením, bude váš projekt pøedveden na výstavì v Evrop-

ka, který pomáhá už deset let, se přihlásila i Diakonie Vsetín. Hlavní cenu náš projekt nezískal. Přesto zaujal. „Jednohlasně bylo uznáno, že patřil

ském parlamentu tøetí týden v záøí 2015.“ Co se návštìvníci Europarlamentu o projektu Mozaika vsetínské Diakonie dozvìdí? Mozaika nabízí služby rodinám s dětmi,

46

které žijí v sociálně nepříznivých podmínkách. Napomáhá jejich zaèlenìní do spoleènosti a snaží se předcházet jejich sociálnímu vylouèení. Pracovníci Mozaiky nabízejí rodinám podporu napøíklad pøi výchovì dìtí nebo pøi zajištìní péèe o domácnost. Souèástí je i dluhové poradenství, pomoc s vedením domácího hospodaøení, hledáním zamìstnání, vyøizováním sociálních dávek, jednáním s úøady, školou èi jinými institucemi. Mozaika se zamìøuje také na podporu vzdělání. Hlavním cílem je zapojení dìtí do hlavního vzdìlávacího proudu jak v pøedškolním, tak v školním vìku. Klienty jsou převážně romské rodiny.

Deset let Mozaiky přineslo konkrétní výsledky: • Pøed deseti lety vìtšina romských dìtí ve Vsetínì nastupovala do speciální (zvláštní) školy. Nyní z velké èásti nastupují do běžných základních škol. • Zvýšil se počet základních škol, které romské dìti pøijímají. Daøí se tedy pøedcházet vzniku „segregované“ romské školy. • Zvyšuje se počet romských dětí navštěvujících mateřské školy. Ještě před třemi roky žádné romské dítě mateřskou školu nenavštìvovalo. • Dvì rodiny se odstìhovaly z vylouèené lokality. Nyní bydlí v běžné městské zástavbě a soužití s okolím je bezproblémové. V souèasné dobì Mozaika spolupracuje s 52 rodinami. Tým tvoøí osm pracovníkù; dva z nich mají na starosti pøedškolní klub, jedna sociální pracovnice se zamìøuje na podporu komunikace mezi rodinami a školou a dalších pìt pracovníkù pracuje s rodinami pøímo v jejich domácnostech. Bohumil Kejř, foto Diakonie Vsetín

IKRASAVICE V HOSTÝNSKÝCH VRŠÍCHI

Budoucnost rekreačního areálu Sola Gratia Z posledního zasedání synodu vzešlo doporučení převést rekreační areál z Východomoravského seniorátu na Diakonii ČCE. Podklady k jednání synodu dodala šestičlenná komise ustavená synodní radou. Komise připravila plán víceúčelového využití areálu s cílem zajistit celoroční finanční stabilitu provozu. Využití se má týkat těchto tří oblastí: • Diakonie ČCE (semináře, vzdělávácí akce, pobyty klientů středisek a škol Diakonie, podporované nájemní bydlení) • setkávání a vzdělávání osob zabývajících se církevní hudbou (sbormistrovské a varhanní kurzy, soustředění pěveckých sborů) • rekreační pobyty (individuální či společné rekreační pobyty rodin ze sborů ČCE i z dalších církví či zájmových skupin) Areál se rozkládá na okraji města Bystřice pod Hostýnem v působivém přírodním prostředí. Původně sloužil jako rodinné sídlo továrníka Karla Baziky a po roce 1989 jej prostřednictvím Jeronýmovy jednoty získala církev. Finance na odkup poskytli zahraniční dárci. Částečný provoz má areál Sola Gratia obnovit během letošního podzimu. Adam Šůra

47

SLOVO

REAKCE NA ČLÁNEK T. PAVELKY Z MINULÉHO ČÍSLA

Kdo je cizinec či uprchlík a kdo je křesťan? Slovo proti nesnášenlivosti

V

èlánku Xenofobie? Snad radìji ne (Èeský bratr 7+8/2015) proti sobě staví Tomáš Pavelka muslimy a všechny ostatní kultury (křesťanství, judaismus, pohanství). Celý èlánek vypadá jak vypadlý z nìjaké støedověké polemiky – všechno křesťanské a protimuslimské je dobré, vèetnì islamofobie, všechno muslimské a s muslimy sympatizující je špatné. Muslimové prý chtìjí zmìnit okolní svìt, pøivlastnit si veškerý veøejný prostor, nemají smysl pro humor – a nedokážou si to představit jinak. Středověké polemiky se ovšem často vyznačovaly tím, že autor si vykonstruoval nepøítele, aby se do nìho mohl snadno trefovat – a se skuteèným partnerem èi názorovým protivníkem tento konstrukt mìl jen málo spoleèného. Pavelkùv èlánek pomíjí realitu islamofobie u nás (napø. hnutí „Islám v ÈR nechceme“ řadí policie ČR mezi extremistické organizace, svým protivníkům totiž hrozí často smrtí, šíří lživé zprávy – jako tu, uváděnou v kritizovaném èlánku o zrušení vánoèního stromku v Belgii kvùli muslimùm, a výrazným zpùsobem projevuje ve veøejném prostoru nenávist jak vùèi muslimùm, tak vùèi každému, kdo se jich zastává). Islám samozøejmì také zná realitu osobního høíchu a nesvádí vše na systém, jak se snaží článek o xenofobii podsunout. Jak je to s islámem ve skuteènosti, jde ovšem nejlépe zjistit studiem pramenné literatury – Koránu a sun – a také rozhovory s muslimy. Člověk se pak často zastydí – mj. zjistí, že mnozí muslimové mají vytøíbený smysl pro

48

humor evropského typu a leckdy jsou mnohem mírumilovnější než ti, kteří se ohánějí křesťanskými vlajkami. Na níže uvedené kázání, které pøednesl faráø Petr Turecký pøi demonstraci proti nesnášenlivosti a za pøijetí uprchlíkù, pozitivnì reagovali i shromáždění muslimové. Miluáš Vymětal, farář pro menšiny (foto Gustav Pursche)

Kázání Petra Tureckého na shromáždění proti nenávisti Několik posledních let často slýchám, že se někdo odvolává na naše křesťanské hodnoty. Tyto tzv. křesťanské hodnoty pak dotyčný začne ztotožňovat s národem, rasou, bílým mužem, čistotou, strachem z přistěhovalců.

Kdo je cizinec a host Jako pravidelný čtenář Bible se domnívám, že je v příkrém rozporu s tím, co se poslední dobou v Českých zemích tzv. křesťanskými hodnotami nazývá. Pojem host a cizinec v Bibli splývá. Žalmista říká: my všichni jsme na této zemi hosté/cizinci. „Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej pøede mnou svá přikázání.“ (Ž 119,19) Praotec víry Abraham přijal cizince ­hosty a dozvěděl se, že jeho život bude naplněn, Bůh mu otevřel zcela nové obzory. Přijímat cizince je už ve Starém zákonì prvoøadý úkol. Tak to pochopil i apoštol Pavel, když řekl: „s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud“ (Žd

13,2) – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. To jsou křesťanské hodnoty, které dnes mnozí lidé berou do úst. V Bibli máme i pøíklady spoleèností, které se rozhodly, že budou cizince nenávidět a nepřijímat. Hřích Sodomy spočíval právě v tom, že její obyvatelé chtěli umučit cizince. Doslova je chtìli znásilnit. Tito cizinci však byli nakonec ti, kdo vyhlásili nad Sodomou soud. Sodoma se stala symbolem jednání, které vede ke smrti. A tak bych mohl pokraèovat pøes celý Starý zákon mnoha a mnoha příklady. (Jákob se setkal s Hospodinem právě na útěku jako běženec, Mojžíš také, čteme to i v Deuteronomiu 23,8: „Nebudeš si hnusit Egypťana, neboť jsi byl hostem v jeho zemi.“ A v Matoušově evangelium 2,13 čteme: „Anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl:,Vstaň, vezmi dítì i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítì, aby je zahubil.“ Totalitní režimy plodí nešťastné a zoufalé lidi, lidi na útìku.

Kdo je křesťan Kdo je křesťan? Co jsou křesťanské hodnoty? Křesťan je člověk, který uprchlého přijímá bez ohledu na jeho víru – když už ne z lásky, pak tedy aspoň proto, že ho o to žádá Bůh, v něhož, jak sám tvrdí, věří.

Vždyť sám Bůh je cizincem na této zemi a nemá, kde by hlavu složil. Ježíš řekl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn èlovìka nemá, kam by hlavu složil.“ (L 9,58) Sám křesťanský Bůh je běženec, uprchlík v tomto svìtì. Kdo nepøijímá uprchlíky, provinil se vùèi Bohu. Kdo odmítá uprchlíky a cizince, kteøí jsou navíc vyèerpáni a jsou hladoví, ten odmítá a zabíjí samotného křesťanského Boha. A nad ním je potom vyhlášen soud. Civilizace, která odmítá uprchlíky a cizince, se sama odsuzuje k definitivnímu zániku. Mistr Jan Hus v jednom kázání řekl, že kdo vyhání trpícího Lazara od svého domu, ten odmítá svého pøímluvce u Pána Boha. Uprchlíci a trpící lidé jsou ti, kteøí se za nás jednou budou přimlouvat. Tak mistr Jan Hus vìøil. Jak tedy můžeme říkat, že navazujeme na křesťanské hodnoty, když přitom nejsme schopni dodržovat ani nejzákladnější biblické slovo? A to vùbec nemluvím o pøikázání milovat nepøátele. Pokud se nenávidíme a zároveň tvrdíme, že navazujeme na křesťanské hodnoty, sami jsme důkazem, že jsme Boha nepoznali a on není s námi. Na závěr uvedu Ježíšovo slovo o milosrdném Samařanu (za Samařana si můžeme dosadit muslima – pro vìøící té doby byl ¥

49

Samařan příslušník nejbližšího náboženství, a jak známo, nejvíc se nenávidí bratøi či nejbližší náboženství. O tom je zpráva už na začátku Bible: Ábelova vražda Kainem. Ježíš toto slovo říká lidem, kteří o sobě tvrdí, že jsou věřící a ptají se, jak se mají chovat k druhým. Ježíšovo podobenství jsem si dovolil aktualizovat. Lukášovo evangelium 10,29–37: Silnì věřící se chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk utíkal ze Sýrie do Prahy a padl do rukou lupièù; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu – musel se postarat o své nové auto. A stejnì se mu vyhnul i státní úøedník. Ale když k tomu místu přišel jeden muslim,

byl hnut soucitem; pøistoupil k nìmu, ošetøil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil ho do svého auta, zavezl do hostince a tam se o nìho staral. Druhého dne dal hostinskému pìt tisíc korun a øekl:,Postarej se o nìho, a bude -li tì to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.😊 Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupièe?“ Silnì vìøící odpovìdìl: „Ten, který prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ Na závěr dovolte jako modlitbu slovo žalmistovo: „Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem – cizincem, pøíchozím, jako všichni otcové moji.“ (Ž 39,13) Amen.

RECENZE

Hus a Chelčický Příběh jejich doby

O

byčejní lidé z doby vrcholného středověku měli určitě daleko více starostí než my. Uživit sebe a rodinu, udržet si zdraví a dožít se vysokého věku jim dalo mnohem víc námahy než nám. Proto jim také na srdci ležely jiné zájmy. V daleko menší míře než my se středověcí křesťané zabývali tělem, jeho zdravím a krásou. Tělo pro ně bylo jen pomíjivým obalem něčeho daleko důležitějšího. Obalem duše… Když středověký křesťan uvěřil, že jde po té správné a jediné cestě k Bohu, nebo naopak nabyl dojmu, že mu někdo v té cestě brání, byl ochoten pro svoje přesvědčení položit život, a dokonce i zabíjet. Neboť tělo bylo pouhým obalem věčné duše… Západní Evropu sužuje morová rána. Stověžatá Praha zatím sebevědomě září, je plná domácích i cizincù, císaø Karel chystá svého desetiletého syna Václava na dráhu vládce.

50

Václavův bratr Zikmund je ještě maličký. Na jihu Čech se v Husinci rodí chlapec, je pokřtěn jménem Jan. Píše se rok 1371.

Století přetékající událostmi O nìkolik let pozdìji císaø Karel umírá. Mor dorazí i do Èech. Církev je rozdìlena, má dva papeže. Král Václav je slaboch, ztrácí důvěru pánů i biskupů. V jihočeském Záhoří u Chelčic vyrůstá zemanský syn Petr Záhorka. Rád by studoval, ale po smrti otce musí pøevzít hospodáøství. Sám ète pilnì Písmo a bedlivě pozoruje svět, život a církev kolem sebe. Doufal jsem, že pocítím Ducha svatého, ale je to jen divadlo… Stojíme tu jak dřevění panáci a biskup se nás venkovanů štítí. Vliv valdenských. Ohlas učení Jana Viklefa. Hus kněz a učitel. Pražská univerzita se mění

vlivem Dekretu kutnohorského. Praha má asi 40 000 obyvatel, na jednoho knìze pøipadá přibližně 20 věřících. Betlémský kazatel Jan do svých slov vplétá myšlenky Jana Viklefa. Petr v jižních Čechách stále studuje Bibli a pøemýšlí, èasto pomáhá lidem moudrou radou a spravedlivým soudem. Koncil v Pise odsuzuje učení Jana Viklefa, kněz a rektor pražské univerzity Hus má zakázáno kázat, ale káže dál. Praha se bouří proti prodeji odpustků. Na Husa je uvalena klatba, odchází na Kozí Hrádek. Přemýšlí, píše, občas káže. Jde mu o lidi, o to, aby měli možnost slyšet slovo Boží, pravdu. Píše česky, aby byl srozumitelný. Krakovec, Kostnice. Souhlas s vysluhováním večeře Páně podobojí. Těžké věznění, bolesti zubů. Předčítání obžaloby trvá dva

Basilejská kompaktáta povolí v Èechách vysluhování veèeøe Pánì pod obojí zpùsobou. Petr Chelèický umírá, nevíme pøesnì kdy. Z jeho myšlenek vzejde nové náboženské uskupení, Jednota bratrská. Chelčického názory se dostanou ke Lvu Nikolajevièi Tolstému. Píše o nìm knihu Království Boží v nás. Tato kniha pozdìji ovlivní Mahátma Gándhího, indická cesta nenásilného odporu má pak vliv na Martina Luthera Kinga i mnoho odpůrců diktátorských režimů. Co nám zanechala popisovaná doba? Vítězné bitvy a tažení? Neporazitelnou vojenskou strategii? Změny v křesťanských obøadech? Vìhlas èeských støedovìkých váleèníkù? Nejen to. Dala nám daleko víc. Dala nám myšlenky, které mohou všem lidem otevøít cestu k nápravì spoleènosti, k lepšímu světu. My už po té cestě kráčíme, ale cíl je ještì daleko pøed námi.

Jak vtěsnat celé století na 100 stran?

dny. Obhajoba. Pro Husa je jediným měřítkem pravdy Kristus. Neodvolám! V té pravdě, kterou jsem kázal, dnes vesele chci umříti. V Čechách se proti upálení Husa bouří. Èeská katolická šlechta zaèíná pøíznivcùm Husa říkat posměšně husité. Husitské války. Čtyři pražské artikuly. Vojevùdci, zpùsob boje, husitské písnì. Spory mezi umírnìnými a radikály. Ušlechtilé myšlenky a jejich zvrat v násilí. Stále znovu se na stránky knihy vrací Petr Chelèický, jeho kritické uvažování a pacifismus.

Co ze spleti dìjin vybrat, co vynechat, do jakých jít podrobností? Jak věci zjednodušit? Je to těžký úkol, hrozí přílišná heslovitost. Autorka obratnì „zoomuje“, zaostøí pohled na velké svìtové dìjiny a hry o trùny, pak pøeskoèí do jedné vesnice nebo kostela. Odvede nás na bitevní pole, vylíèí dìní na univerzitì. Cituje Nový zákon a knihy lidí, o nichž píše. Hledá souvislosti. Netají se svým pohledem na vìc. Vzniká ètivý pøíbìh, díky grafice a výtvarnému zpracování přitažlivý i pro oči. Bibliografie dìtských knih Renáty Fuèíkové je docela obsáhlá. Psala napø. o Pøemyslovcích, Komenském, Masarykovi nebo Antonínu Dvoøákovi. Knihy sama ilustruje. Vytvoøila také pøedlohy nìkolika poštovních známek a je autorkou dvou dìtských poøadù Národního divadla. Fuèíková vìnovala tuto knihu památce svého dìdeèka, Dr. Františka Kroupy, ředitele Husitského muzea v Táboøe. Kniha vychází v edici Největší Češi pro děti, mládež i rodiče. Lenka Ridzoňová Fučíková, Renáta. Hus a Chelčický. Příběh jejich doby. Práh 2014. 104 s.

51

H.U.S. Nebát se stát si na svém názoru

P

atnácté století bylo dobou velkých zvratù a ustavièných politických a spoleèenských pohybů. Přiblížit dětským čtenářům složitý středověk a postavu Jana Husa se rozhodla zkušená autorka Klára Smolíková, známá pøedevším nejmenším ètenáøùm, na příběhu gymnazisty Petra a jeho spolužačky Magdy. Autorku od studií zajímá popularizace a vìnuje se multikulturální a estetické výchovì. Kniha s názvem H.U.S. (Hus úplně světovej), kterou můžeme číst také jako pandán k jiné autorèinì publikaci, Husité, je urèena ètenáøùm mezi tøinácti a ètrnácti lety. Ve stejném vìku se nacházejí i oba protagonisté pøíbìhu. Petr, který se pøistìhoval nedávno z Prahy do jihoèeské vesnice s poněkud morbidním jménem Hroby a tak trochu záhadná spolužačka Magda. Chlapec se cítí stále Pražákem, mezi spolužáky pøíliš nezakotvil a dostává za úkol napsat referát o Janu Husovi. Do práce se mu příliš nechce, Hus ho v podstatě nezajímá a navíc je patrné, že učitelka se nespokojí jen tak s nějakým kompilátem, staženým z internetu. A tak je nucen se pustit v Husových stopách a na nich ho doprovází evangelièka Magda. Také díky ní Petr postupnì pro sebe objevuje betlémského kazatele a nalézá øadu stránek jeho osobnosti, které jsou mu stále víc a víc blízké, dokonce oslovují i jeho otce, nebojácného novináøe. Autorka se ve svém žánru pohybuje suverénně, s jistotou, a knížka tvoří kompaktní celek, je ètivá, obsahuje spoustu informací, je zábavná, nechybí jí napìtí, øazení do menších kapitol jí prospívá. Aèkoliv rozumím autorčinu záměru dostat do textu informace, které si předsevzala, myslím, že eliminace vstupù rùzných postav, které Petr s Magdou pøi své cestì potkávají a padají do dìje trochu jako deus ex machina a vykládají knižní moudra, by knížce rozhodně prospěla. Po-

52

stavy jsou místy smìšné a dialogy obèas šustí papírem. Stejnì tak tu a tam ponìkud pøemoudøelá dikce ètrnáctileté Magdy… Autorka se nicméně snažila zábavnou formou přiblížit o Husovi zajímavé skutečnosti, a to se jí daøí. Ilustrace Lukáše Fibricha jí v tom vkusně pomáhají a věřme, že publikace si své ètenáøe najde. Cenné jsou

závìreèné vysvìtlivky odborného poradce Richarda Vlasáka, které pøinášejí potøebná historická fakta pro poznání Husova života a celkové ukotvení do dobových reálií. Kniha Kláry Smolíkové nejen že děti zábavnou formou seznamuje s velkou postavou èeského reformátora, ale také je nevtíravì uèí nebát se stát si na svém názoru. A to není málo. Iva Benešová Smolíková, Klára: H.U.S. (Hus úplně světovej) Kalich 2015, 206 s., ISBN 978-80-7017-218-6

UPOUTÁVKA

Provázky víry Jubilejní postila 2015

P

ovzbudit ke ètení Bible a nabídnout kázání pro celý církevní rok se pokouší kniha Provázky víry / Jubilejní postila 2015. K 600. výročí upálení mistra Jana Husa ji připravili

synodní senior Èeskobratrské církve evangelické Joel Ruml a farář v Nosislavi Ondřej Macek. Svými texty přispělo do publikace

témìø šedesát dalších kazatelù èi ordinovaných presbyterů. Ilustracemi texty doplnila Petra Jarmila Fischerová. Jubilejní postila 2015 navazuje na tu vydanou před sto lety. Je pokusem znovu podat svìdectví, jak se v naší dobì pokoušíme otvírat Písmo, a tím i dveøe k Slovu, které je život. „Své způsoby četby v Písmu zde k inspiraci nabídli kazatelé a kazatelky Èeskobratrské církve evangelické – od tìch, jejichž taláry jsou velmi zánovní, po ty, kteøí dveøe teologických fakult opustili ještì pøed druhou svìtovou válkou. Oslovili jsme také ordinované presbytery a celocírkevní kazatele,“ píší Joel Ruml a Ondřej Macek v pøedmluvì. Dodávají, že touto sbírkou výkladů chtějí nabídnout pomùcku k èetbì Bible, k jitøení i zpevòování víry a jako úvod k osobním modlitbám. K zakoupení v nakladatelství Kalich. J. Vondrová Kalich 2015, 432 s. Ilustrace Petra Fischerová. ISBN 978-80-7017-221-6

POSLEDNÍ SLOVO

O Červené Karkulce

C

elé to bylo naruby. V sobotu se ztratila Červená Karkulka, a nebylo to v lese plném stromů, nýbrž v supermarketu plném zboží a lidí. Také směr byl opačný, místo k babičce vydala se od babičky. Ale žádný strach, ani tentokrát ji hladový vlk nedostal. „Dneska jsi Červená Karkulka,“ řekla Nikolce hravá babička. Skotačily spolu v zahradách fantazie, než přišli rodiče a rozhodli:

„Nikolko dost, jede se nakupovat!“ „Dneska su Červená Karkulka,“ řekla holčička a červenou čepicu si nasadila, až když se jí řeklo: „Jede se nakupovat, Červená Karkulko!“ Jenže v supermarketu s tolikým zbožím a s tolika lidmi se Červená Karkulka zaběhla, ztratila se raz dva a ztracená bloudila mezi regály, mezi lidmi zahleděnými do zboží. Až po

53

hodné chvíli se našla na parkovišti. Naštěstí to nebyl vlk, ale strážník. „Jak se jmenuješ, špunte?“ „Červená Karkulka, přece!“ Ukázala mu červenou čepicu. „Aha,“ řekl strážník a předal ji v Informacích voňavé slečně s červenými drápy. „Jakpak se jmenuješ?“ „Dneska su Červená Karkulka.“ „Dobře, ale jak se jmenuješ doopravdy?“ „Doopravdy se jmenuju Červená Karkulka.“ „Taková velká a neví, jak se jmenuje?“ „Červená Karkulka, přece!“ trvala na svém. Ani šéf supermarketu za pomoci superlízátka nevydoloval z Červené Karkulky jméno, které jí jednoho dne zapíšou do občanského průkazu.

Nikoho v těch Informacích nenapadlo zapnout rozhlas a vyhlásit, že se našla Červená Karkulka. Možná je to napadlo, ale báli se, že by se mohli ztrapnit. Jak by pak vypadali před zákazníky! Supermarket je přece vážná věc, a ne pohádka. Naštěstí má Červená Karkulka důvtipné rodiče a v Informacích se dlouho neohřála, našli si ji tam i bez rozhlasu. Odpoledne zas v zahradách fantazie skotačila s babičkou: „Proč máš tak velké uši?“ „Abych tě lépe slyšela!“ Lidé v supermarketech dál vybírají nezbytné krámy v regálech a netuší, že sem mezi ně občas zabloudí docela malé, ztracené Červené Karkulky. Ivan Binar

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

NA OBÁLCE foto: Daniela Ženatá REDAKČNÍ UZÁVĚRKA říjnového čísla je 20. září 2015. Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit.

DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky a ve zvukové podobě: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e-mail: [email protected] TISKNE

OPUS v.d.i. Janáčkovo nábřeží 1075/27 150 00 Praha 5 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce.

V cyklu Moderní doba připravujeme pro číslo 10/2015 téma „Pevné jasno“.

54

ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e-mail: [email protected], www.e-cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

ISSN 1211-6793

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Adam Balcar, Romana Čunderlíková, Jiří Hoblík, Bohumil Kejř, Jan Kirschner, Ondřej Kolář, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová, Adam Šůra

55