spravedlnost

Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut sociologických studií

Domácí práce a ne/spravedlnost závěrečná zpráva z výzkumného kolokvia zaměření Sociální konstrukce identit

Kolektiv autorů: Petra Čaníková, Pavla Gründlerová, Vladimíra Kardová, Firdes Luksová

Verze 5 v Praze, dne 31.12.2005

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová

OBSAH SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ......................................................................................... 1 1. ÚVOD ............................................................................................................................ 2 2. METODOLOGIE A POSTUP PRACÍ .......................................................................... 3 2.1 Teoretická příprava ............................................................................................ 3 2.2 Sběr dat............................................................................................................... 3 2.3 Vypravěči a jejich rodiny ................................................................................... 4 2.3.1 Tisovi.................................................................................................................. 5 2.3.2 Lípovi ................................................................................................................. 6 2.3.3 Vrbovi................................................................................................................. 6 2.3.4 Jasanovi .............................................................................................................. 6 2.3.5 Platanovi............................................................................................................. 6 2.4 Zpracování dat.................................................................................................... 6 3. ANALYTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 8 3.1 Domácí práce...................................................................................................... 8 3.2 Kritéria rozdělení domácích prací ...................................................................... 9 3.3 Kdo domácí práce vykonává ............................................................................ 10 3.4 Konstruování mužství a ženství – genderová identita...................................... 12 3.4.1 Linda – rodinná harmonie ................................................................................ 12 3.4.2 Libor – důraz na volnost................................................................................... 14 3.5 Péče o děti ........................................................................................................ 16 3.5.1 Očekávání vůči partnerovi ............................................................................... 19 3.5.2 Pohled do minulosti.......................................................................................... 20 3.5.3 Představa o rodinách vrstevníků, formulace představy o ideálu ...................... 21 3.6 Uvědomování si ne/spravedlnosti dělby povinností......................................... 22 3.7 Očekávání a vývoj situace................................................................................ 27 4. ZÁVĚR......................................................................................................................... 29 5. ODKAZOVÝ APARÁT .............................................................................................. 30

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka 1: Přehled vypravěčů a jejich rodin ....................................................... 5 Tabulka 2: Možné podoby vztahu domácích prací a péče o děti ...................... 17 Tabulka 3: Ospravedlňování rozdělení péče o dítě .......................................... 22 Tabulka 4: Kauzální model grounded theory pro fenomén Pocit nespravedlnosti z rozdělení domácích prací............................................................................... 24

1

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová

1. ÚVOD Domácí práce jsou tématem, které souvisí se životem každého z nás: denně vykonáváme některé domácí práce, čas od času se ve svých rodinách účastníme debat, o tom, kterou práci kdo bude vykonávat a jak často. V dřívějších dobách bylo typické, že muž chodil do práce a svým výdělkem rodinu zajišťoval materiálně, zatímco žena pečovala o domácnost a rodinu. Během posledních 50-ti let však došlo k masovému nástupu žen na trh práce, což jim zároveň znemožnilo zvládat všechny povinnosti spojené se zajištěním chodu domácnosti a vznikl tak prostor pro vznik rozporů. Hovoří se o spravedlivém, resp. nespravedlivém rozdělení domácích prací mezi muže a ženu. Tyto skutečnosti nás přivedly k tématu našeho výzkumu: „domácí práce a ne/spravedlnost“. Na počátku výzkumu jsme si stanovily cíle, které jsme se následně snažily níže popsanými metodami postihnout. Zaměřovaly jsme se hlavně na zkoumání osobních zkušeností mužů a žen s dělením a prožíváním domácích prací v jejich současných žitých podmínkách a v jejich vzpomínkách. Našim hlavním cílem, kterého jsme se snažily držet po celou dobu našeho bádání, bylo sledovat, jak se ve vyprávěních promítá problém ne/rovnosti a ne/spravedlnosti mezi muži a ženami a v rozdělení jejich rolí. [Vodochodský 2005] Každá z nás si zvolila v tomto širokém tématu vlastní okruh zájmu, což bylo užitečné v prvních fázích výzkumu. Své cíle jsme se však po uskutečnění prvních rozhovorů a po prvním zpracování dat rozhodly omezit a zúžit. Svou pozornost jsme v závěru zaměřily na tři základní tématické oblasti: (1) konstruování mužství a ženství; (2) péče o děti a dělení se o ni; (3) vnímání a popisování ne/spravedlnosti.

2

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová

2. METODOLOGIE A POSTUP PRACÍ Postup našich prací byl inspirován principy „zakotvené teorie“ (grounded theory) a výzkumnými metodami jednoho z jejích zakladatelů – Anselma Strausse, který patřil k zástupcům symbolického interakcionismu a pragmatismu v tradici chicagské školy. Strauss „vycházel z pragmatické pozice, v níž se vytváří vztah oboustranného konstituování poznávajícího subjektu a světa v pohybu. Výzkumník konstruuje zkoumané objekty a vztahy mezi nimi v procesu experimentování s možnými explanacemi.“ Prosazoval tedy „uplatňování apriorních teoretických představ a teoretickou přípravu pomocí studia literatury o předmětu“. [Hendl 2005:243]

2.1 Teoretická příprava Zmíněná teoretická příprava probíhala v našem případě průběžnou konzultací teoretických představ, které každá z nás k tématu domácích prací apriori měla. Dříve, než jsme se pustily do samotného získávání nových dat, provedly jsme navíc rešerši dostupné literatury1, která se vztahuje k domácích pracím. Pro základní orientaci v tématu nám byly pomocí texty založené kvantitativně. Jelikož se ale publikací a článků věnujících se problematice domácích prací vyskytuje velké množství, orientovaly jsme náš výběr v konečné fázi především podtématem ne/spravedlnosti a kvalitativními výzkumnými metodami. Z těchto textů jsme čerpaly při vytváření scénáře pro naše rozhovory a také později při zpracovávání jednotlivých podkapitol tohoto textu (viz použitá literatura).

2.2 Sběr dat Analytická část tohoto textu je založena na kvalitativních hloubkových rozhovorech, které jsme velmi volně tématicky navigovaly pomocí již zmíněného společného scénáře (osnovy) směrem k domácím pracím. Scénář vznikl na základě zkušeností se třemi provedenými pilotními rozhovory (se dvěma ženami a jedním mužem). Konečná podoba scénáře obsahuje následující body, které se pak v různé

1

Pro nalezení literatury jsme použily internetové vyhledavače (např. www.google.com) a vyhledávací databáze univerzitní knihovny (http://knihovna.jinonice.cuni.cz), některé publikace jsme si zapůjčily mj. v dalších pražských knihovnách a v příručních knihovnách pedagogů FSV UK.

3

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová míře a v různých podobách (v závislosti na vypravěči) objevily v jednotlivých rozhovorech: •

Představení výzkumu

•

Popis běžných dnů v domácnosti vypravěče

•

Orientace na činnosti prováděné v rodině (domácnosti) a jejich rozvedení (rozdělení prací, rozdělení času, vztah k jednotlivým činnostem, konkrétní příklady fungování rodiny včetně případných konfliktů)

•

Vzpomínání na původní rodinu (vlastní i partnerovy)

•

Vzpomínání na začátky vztahu, proměny v čase

•

Představa o běžném (normálním) fungování u vrstevníků. Ideální představa

•

Narážka na ne/spravedlnost, ne/spokojenost, ne/rovnost rozdělení, hodnocení

Posledním bodem scénáře byla také poznámka pro tazatele: •

Sepsání Field notes pro ostatní tazatele (rodinná „anamnéza“, vztah tazatele k vypravěčům

(ne/znalost

rodinných

poměrů),

poznámky

k okolnostem

rozhovoru a k významným pasážím rozhovoru apod.)

2.3 Vypravěči a jejich rodiny První tři rozhovory byly uskutečněny jako pilotní, za účelem učinění zkušenosti s dotazováním na téma domácí práce a sestavení jednotné osnovy rozhovorů, kterou by pak použily všechny čtyři tazatelky. Jelikož byly rozhovory poměrně zdařilé, byly zařazeny k ostatním rozhovorům a zpracovány k analýze. Výjimku činí rozhovor s paní Markétou. Tento rozhovor byl nakonec použit pouze pro vytvoření scénáře pro ostatní rozhovory a z analýzy byl poté vyřazen. Tento rozhovor totiž patřil do původně zamýšlené skupiny „rodiny s autistickými dětmi“. Tato kategorie byla jako celek z výzkumu vypuštěna, protože by bylo nad naše momentální možnosti nasytit vzorek v této kategorii a zpracovat takové množství rozhovorů. Navíc se ukázaly ostatní rozhovory jako plné zajímavých dat, a proto jsme se rozhodly rozvíjet spíše ostatní skupiny vypravěčů – bezdětné páry, rodiny s malými dětmi, rodiny s dospělými dětmi.

4

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová Našim cílem bylo provést rozhovory jednotlivě s oběma partnery nebo manžely, abychom zamezily zamlčování některých témat a názorů v přítomnosti partnera, také pro snazší moderování rozhovoru a kvůli následnému porovnání pohledů mužů a žen na stejnou situaci. Výběr vypravěčů byl prováděn na základě úsudku tazatele (prvotní znalosti o rodině) o podobné náročnosti současného zaměstnání partnerů. Předpokládáme totiž, že v případě podobně náročného zaměstnání partnerů se mohou vyskytnout pocity nespravedlnosti, pokud se jedná o rozdělení domácích prací (předpokládáme-li zároveň, že je toto rozdělení tzv. tradiční, běžné – větší část činností a odpovědnost za ně leží na ženě [Čermáková a kol. 2002]). Potenciál nespokojenosti a pocitu nespravedlnosti, který nás zajímá, je tedy u takové skupiny vypravěčů velký. Takových rozhovorů se nám nakonec podařilo zajistit deset, v pěti různých domácnostech. Přehled našich vypravěčů naleznete v Tabulce 1 a v následujícím přehledu charakteristik jednotlivých domácností.

Rodina2 Platanovi Lípovi Vrbovi Jasanovi Tisovi (pilotní)

Tabulka 1: Přehled vypravěčů a jejich rodin Muž Žena Děti (věk) Tazatel Prokop Patricie 2 děti (6 a 5 let) Pavla Gründlerová Libor Linda 2 synové (19 a 23 let) Firdes Luksová Václav Veronika 2 dcery (19 a 23 let) Petra Čaníková Jindra Jana 0 Vladimíra Kardová Tomáš Tereza 0 Pavla Gründlerová

Morušovi3 (pilotní)

-

Markéta

2 děti (10 a 15 let)

Petra Čaníková

2.3.1 Tisovi V domácnosti Tisových byly provedeny dva ze tří pilotních rozhovorů. Tomáš i Tereza jsou zaměstnáni na plný úvazek. Tisovi spolu začali chodit před osmi lety, společnou domácnost sdílí jeden rok, nedávno se vzali. Oběma je mezi 25 – 30 roky, jsou bezdětní. Bydlí v malém bytě (2+1). Tereza má vysokoškolské vzdělání (nyní dokončuje při zaměstnání druhou VŠ), Tomáš má středoškolské vzdělání s maturitou.

2

Jména vypravěčů a rodin byla změněna. Každému páru a jejich domácnosti bylo přiřazeno jedno počáteční písmeno. 3 Rozhovor byl z analýzy vyřazen.

5

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová 2.3.2 Lípovi Manželům Lípovým je kolem 45 let, mají dva syny (Láďa 19 let a Luděk 23 let), kteří stále s rodiči bydlí. Společnou domácnost sdílí 27 let. Žijí v bytě 3+1. Linda se věnuje pracovním aktivitám nepravidelně, „živitelem rodiny“ je Libor, který má zkrácenou, ale pravidelnou pracovní dobu. 2.3.3 Vrbovi Manželům Vrbovým je 49 let, mají dvě dcery (Viktorie 23 let a Viola 19 let). Poznali se přibližně před 28 lety, společnou domácnost sdílí asi 26 let. Veronika má trvalé zaměstnání s pravidelnou pracovní dobou, Václavovo zaměstnání obnáší nepravidelnou pracovní dobu a časté služební cesty. Manželé žijí v rodinném domě s mladší dcerou. 2.3.4 Jasanovi Jasanovi nejsou zatím manželé (příjmení přesto ponecháváme shodné), jsou bezdětní, oběma je 29 let. Společnou domácnost sdílejí přibližně rok a půl, bydlí zatím v garsonce. Oba mají stálé zaměstnání, Jana v nedávné době vyměnila práci za časově (a obecně) náročnější, srovnatelnou s Jindrovou prací. 2.3.5 Platanovi Patricie je zaměstnána na plný úvazek a k tomu má ještě další pracovní aktivity na půl úvazku. Prokop vyměnil zaměstnání na plný úvazek za jiné před dvěma měsíci od konání rozhovoru. Oběma manželům je 31 let, oba mají středoškolské vzdělání s maturitou. Domácnost sdílejí osm let, znají se deset let. Mají spolu dvě děti (Pavlínka 6 let a Petřík 5 let)

Pro účely našeho výzkumu jsem se rozhodly zůstat „pouze“ u sběru dat pomocí hloubkových rozhovorů, protože jak se domníváme, tato metoda nám jako jediná umožňuje zjistit postoje lidí k domácím pracím a k jejich rozdělení v jejich vlastních domácnostech.

2.4 Zpracování dat Uskutečněné rozhovory jsme průběžně přepisovaly a kódovaly s pomocí počítačového programu Atlas.ti (verze 4.1). Naše kódování probíhalo podobně, jak je popsána analýza v grounded theory. Skládalo se postupně z otevřeného kódování (pojmenování podobných jevů stejným označením, s cílem tématického rozkrytí 6

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová textu), axiálního kódování (s cílem odhalit vztahy mezi různými kategoriemi, stimulovat uvažování o propojení mezi koncepty a tématy a opustit některá témata a jiná zkoumat do větší hloubky) a selektivního kódování (nalezení ústřední kategorie, její rozvíjení, vztažení k ostatním kategoriím a tématům a integrace výsledků). (Strauss, Corbinová 1999; Hendl 2005) Seznam kódů jsme v počátku kódování (otevřené a axiální) sdílely a průběžně jej rozšiřovaly. Selektivní kódování (a částečně i axiální) už probíhalo odděleně v závislosti na tématech (centrálních kategoriích), které jsme si každá zvolila. Výběr těchto témat přitom probíhal tak, abychom zaplnily „bílá místa“, která se nám zdála být v prozkoumané literatuře. V jedné části naší analýzy (konstruování mužství / ženství) jsme se nechaly inspirovat členskou kategorizační analýzou (Membership Categorization). Ta vychází z etnometodologické perspektivy, že interpretace a interpretovaná situace od sebe nejsou v sociálním světě odděleny, ale právě tím, že lidé dávají určité situaci nějaký význam a smysl, ji současně vytvářejí – akt interpretace se stává součástí situace samotné. Tento přístup je tak v rozporu s tzv. „realistickým přístupem“ (Baker 1997), který vychází z předpokladu, že zde existují nějaké předem dané informace určitého druhu (např. přesvědčení, přístupy, vědění, perspektivy), které je třeba z respondenta „vyextrahovat“. Pro tento přístup je typická představa, že od toho, co respondent říká, je přímá cesta k realitě, tedy že respondentovy myšlenky (či přesvědčení apod.) jsou přímo vyjadřovány skrze jazyk, který tak hraje pouze úlohu prostředníka. Dle Sackse (Baker 1997), který jako první začíná zkoumat jazykové interakce z etnometodologického

hlediska

pomocí

konverzační

analýzy,

je

součástí

uchopování světa mimo jiné začleňování věcí, lidí, událostí apod. do kategorií. V daném kulturním kontextu mají lidé k dispozici určité kategorie, určité prostředky, kterými je možné svět uchopit – a které tak ale představují zároveň i omezení. Kategorizační aktivita jednotlivce tak není zcela volná, ale je dána kontextem komunity, ve které se pohybuje a ve které funguje velké množství vzorců a stereotypů. Kategorie ale nelze nahlížet jako neměnné entity, naopak je s nimi možno neustále pracovat, posouvat je, vytvářet nové kategorie. Kategorie, které členové při kategorizování světa používají, mohou tvořit sady či kolekce. To jsou kategorie, které členové používají společně, které spolu souvisí, které k sobě patří. Takovou kolekcí je například „nukleární rodina“, kam patří 7

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová kategorie „máma“, „táta“ a „děti“.

Při kategorizování jsou navíc k dispozici vždy

alespoň dvě kolekce – členové tak při konkrétní kategorizaci používají určité kategorie, zatímco jiné ne. Sacks dále poukazuje na to, že existují tzv. „kategoriálně vázané aktivity“, u nichž platí oboustranný vztah – daná aktivita implikuje vázanou aktivitu a naopak. Pozicování (srovnej např. Davies, Harré 2001) je pak také jedním ze způsobů, kterým může mluvčí pozicovat sám sebe v relaci k ostatním lidem – (ale stejně tak i například k osobě výzkumníka) – právě použitím určité kategorie mluvčí umisťuje do určité pozice nejen sebe, ale i druhé lidi – dává jim tak místo nejen v promluvě, ale i ve světě. Z dané perspektivy také sám pohlíží na svět.

3. ANALYTICKÁ ČÁST 3.1 Domácí práce Otázkou rozdělení povinností spojených s chodem domácnosti a rodiny se již z nejrůznějších úhlů pohledu zabývala řada autorů i autorek. Definici pojmu domácí práce nacházíme v české odborné literatuře např. u H. Křížkové, která je definuje jako neplacenou práci vykonávanou v domácnosti, přičemž produkty této práce – ať už zboží nebo služby – slouží výhradně k potřebám jejích členů [Křížková 2002: 17]. K této obecné definici je však možné domácí práce charakterizovat i řadou dalších typických vlastností. Často se hovoří o tom, že jde o práce jakoby samozřejmé (okolí počítá s tím, že budou vykonány), dále je typické, že tyto práce nemají příliš vysoký kredit. P. Hejnová domácí práce ve svém pojednání výstižně označila za „neviditelné“ [Hejnová 2002], a stejně je označují také někteří naši vypravěči. Jiná autorka připomíná, že jde převážně o práce rutinní, nejčastěji se opakující činnosti a dále uvádí, že jsou domácí práce nejen časově relativně náročné, ale zároveň není zpravidla možné odložit je na pozdější dobu [Chaloupková 2005: 59]. Mnohdy se nemluví obecně pouze o domácích pracích jako takových, ale dále se dělí na „ženské“ a „mužské“, podle toho, kdo je v rodině zpravidla vykonává. Mezi typicky ženské práce počítáme praní, žehlení a úklid. Mezi mužské se pak řadí opravy v domácnosti, popř. nakupování a občasná pomoc při úklidu. Společná bývá péče o dítě, resp. děti. V závislosti na tomto rozdělení nelze souhlasit s tvrzením, že mužské domácí práce mizí díky tomu, že je možné zajistit je prostřednictvím placených služeb, protože stejná situace je dnes i v případě ženských domácích prací. Stejně tak je možné předplatit si služby spojené s hlídáním dětí, na kterých se zpravidla jak muž tak žena podílí v rámci možností společně. 8

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová Jedním z posledních trendů je i zkoumání otázky pronikání žen do světa mužů, tj. na trh práce a naopak snaha mužů přiblížit se více rodině. Tento trend je patrný především u mladé generace, které se pokouší o rovnoměrné rozložení domácích prací [Čermáková a kol. 2002]. O tomto tématu však bude řeč ještě později. V případě, že je prováděn výzkum týkající se rozdělení domácích prací, je samozřejmě především v moci výzkumníka, jak si sám domácí práce definuje, jaké činnosti podle něj tento termín zahrnuje a dále jejich rozdělení může taktéž měřit na základě mnoha ukazatelů jako je např. doba strávená jejich výkonem, do jaké míry je daná činnost rutinní apod. V našem výzkumu jsme se snažily nechat prostor pro definici „prací spojených s chodem rodiny“ maximálně otevřený a bereme v úvahu především ty činnosti, které v této souvislosti uváděli naši vypravěči.

3.2 Kritéria rozdělení domácích prací Způsob dělení domácích prací je jistě závislý na mnoha faktorech. V první řadě můžeme jmenovat strukturu rodiny, tzn. jsou-li práce děleny pouze mezi muže a ženu, či účastní-li se jich taktéž děti, jsou-li v rodině přítomné, tak i například prarodiče, či jiní členové širší rodiny. Výzkumný tým Sociologického ústavu však v jednom ze svých výzkumů dochází k názoru, že většina všech domácích prací je vykonávána ženou a zbytek rodiny se zapojuje pouze má-li čas a chuť [Čermáková a kol. 2002]. To potvrzují také příběhy našich vypravěčů. Vlivný se ukazuje také přístup uznávající za významný cyklus vývoje rodiny – zatímco před narozením dětí je rozdělení domácích povinností pokládáno za víceméně rovnoměrné, příchodem ženy na mateřskou dovolenou se většina povinností přesouvá na ni, zatímco muž v tu dobu převážně zastává funkci živitele rodiny. Jak děti rostou, jsou postupně zapojovány do péče o domácnost. Až do této fáze aktivita ženy narůstá, zatímco muž se podílí na domácích pracích stále ve stejné míře. Změna přichází až v posledním období, tzv. fázi opuštěného hnízda, kdy se muž začíná věnovat domácím pracím více, zatímco u ženy objem vykonaných prací již zůstává na stejné úrovni jako ve fázi předchozí [Hašková 2003]. Značný vliv na uspořádání povinností v rodině má také postavení jedince na trhu práce, tzn. druh zaměstnání, jeho náročnost a výše příjmu. V České republice

9

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová nacházíme především dvou-příjmové rodiny, tzn., že jak muž tak i žena jsou ekonomicky aktivní. Vedle toho se ale stále projevuje představa, že muž má především zastávat funkci živitele rodiny, zatímco žena je pověřená péčí o domácnost a rodinu a z toho pak vychází i fakt, že muži jsou na trhu práce ohodnoceni lépe, než ženy [Hašková a kol. 2003]. Tato skutečnost musí mít zpětně vliv na to, že muž se snaží především úspěšně působit na trhu práce a žena má spíše za úkol věnovat se rodině a jejím potřebám. V praxi samozřejmě nastávají případy, kdy mají oba partneři srovnatelné příjmy, a potom by mělo dojít i k rovnoměrnému rozdělení domácích povinností. Čím vyšší je příjem ženy, tím méně času věnuje domácím pracím a péči o rodinu a naopak, čím nižší je příjem muže oproti jeho partnerce, tím více je zapojen do péče o domácnost a rodinu [Chaloupková 2005]. Svůj význam v dělení povinností spojených s chodem domácnosti má i dosažené vzdělání, což dokazují studie, podle kterých platí tvrzení, že čím vyšší vzdělání jedinec má, tím méně času tráví domácími pracemi. V protikladu k tomu ale nelze tvrdit, že ženy s vyšším sociálně-ekonomickým statusem věnují domácnosti méně času než ženy s nižším sociálně-ekonomickým statusem [Chaloupková 2005]. O mužích - vysokoškolácích však bylo zjištěno, že se domácím pracím věnují méně, než ostatní a to navíc pouze v případech, kdy opravdu musí [Maříková 2000]. Rodinám vysokoškolsky vzdělaných partnerů se blíže věnoval I. Možný [Možný 1983]. Vliv těchto faktorů a v principu i jejich provázanost dokládá řada provedených výzkumů. Například již byla ověřena hypotéza, že čím více času věnuje jedinec své práci, tím méně se pak věnuje výkonu domácích prací. Stejně tak platí, že s příchodem dětí do rodiny narůstá zapojení ženy do péče o ni a stoupá doba strávená domácími pracemi [Chaloupková 2005].

3.3 Kdo domácí práce vykonává V předcházejících odstavcích byly zmíněny faktory ovlivňující rozdělení domácích prací. Otázkou ale stále zůstává, kdo tedy opravdu a jak dlouho či jak často domácí práce ve skutečnosti vykonává. Některé souvislosti již byly uvedeny výše, ale přesto pro lepší ilustraci bude třeba využít konkrétní údaje. Potřebná data je možné získat například z výzkumného šetření ISSP „Rodina a gender role“, které 10

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová proběhlo v roce 2002. Podle něj ženy v české společnosti stráví výkonem domácích prací každý týden dvakrát více času než muži. Na druhé straně ale bylo zjištěno, že zároveň klesá počet žen, jež tráví péčí o domácnost více jak 20 hodin týdně, zatímco muži se na těchto aktivitách podílejí stále ve stejné míře jako v dřívějších dobách. Velice zajímavým zjištěním tohoto šetření bylo tvrzení, že v rodinách, kde se ženy nevěnují domácím pracím ve větší míře, neplatí pravidlo, že by tyto povinnosti přebírali muži, avšak i oni pak věnují péči o domácnost méně času [Chaloupková 2005]. Jiný výzkum, ze kterého vychází H. Maříková, ale přinesl zase zjištění, že tam, kde se žena věnuje kariéře, a nemůže tedy strávit tolik času péčí o rodinu, její povinnosti přebírá muž [Maříková 2000]. Předpokladem zde může být, že věnuje-li se tedy žena kariéře, není v jejích silách dominovat i v péči o domácnost. Ve skutečnosti se však ukázalo, že i v případech dvoukariérových rodin se žena věnuje domácím pracím třikrát více než muž. Pro muže z dvoukariérových manželství přesto hovoří fakt, že pomáhají v domácnosti více, než muži z ostatních rodin [Maříková 2000]. Ač výzkumy ukazují, že některé práce jsou pokládány spíše za ženské a jiné zase za mužské, lze stejně tak říci, že záleží i na dohodě v každé domácnosti, kdo se bude o co starat. Tento přístup může vznikat především u prací, které vyžadují určitou zručnost, jako jsou především opravy ať už nábytku, spotřebičů, domu apod. V případě, že je muž zručný, bude jistě o tyto věci pečovat. Naopak se ale setkáme i s muži, kteří dávají přednost vaření, nakupování, nebo se raději starají o děti. Jací jsou ale muži, kteří jsou ochotni dělit se se svou partnerkou o domácí práce? Podle výpovědí respondentů není důležité, zda jedinci stál za vzor pomáhající otec či zda ho jeho rodiče v dětství učili s domácími pracemi pomáhat. Manželky mužů, kteří pomáhají v domácnosti však vidí hlavní vliv pramenící z jejich dětství, obzvláště ze vzpomínek spojených s matkou. U mužů, kteří v dospělosti pomáhají v domácnosti v těchto vzpomínkách dominuje nepřítomný otec, který doma vůbec nepomáhal a matka, jež musela vše zvládat sama, což bylo velice obtížné. Zajímavé je, že nebyla prokázána souvislost mezi dobou strávenou v práci či výší příjmu a faktem, zda doma muž pomáhal nebo nepomáhal [Hochschild, 1990]. V principu jen omezeně pomáhá s domácími pracemi někdo z širší rodiny. V případě, že se tak stává, jde nejčastěji o babičku a to zpravidla v rodinách

11

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová dvoukariérových párů, kde jsou obyčejně oba rodiče vysokoškoláci [více viz Možný, 1983].

3.4 Konstruování mužství a ženství – genderová identita Nezřídka se způsob rozdělení domácích prací vysvětluje i na základě genderové identity, tzn. v tom smyslu, že ženy jsou pokládány za pečovatelky o domácnost i rodinu a její členy a muž je právě ona hlava rodiny, jejímž hlavním úkolem je rodinu především ekonomicky zajistit. Otázkou ale je, do jaké míry se tento model v naší společnosti v současné době vyskytuje, protože ve skutečnosti má žena za úkol skloubit své pracovní povinnosti s úkoly spojenými s chodem domácnosti a péčí o rodinu. S tradičním (stereotypním) rozdělením rolí v rodině „muž má vydělávat peníze a žena se má starat o domácnost a rodinu“ souhlasí 60 % mužů a 48 % žen [výzkum „Rodina 96“ In: Maříková (2000)] Tento názor není u mužů nijak závislý na věku, zatímco u žen je zřetelná výjimečnost věkové skupiny nad 60 let, která s tímto názorem souhlasí v 63 % oproti 45 % shodně souhlasících ostatních ženských věkových skupin. Je tedy zřejmé, že určitý posun v názorovém spektru tohoto typu nastal. Nedochází však k němu až v současnosti, nýbrž se utvářel po několik posledních desetiletí. S tím také souvisí fakt, že se stoupajícím vzděláním u žen vzrůstá nesouhlas s tímto tradičním rozdělením rolí (mezi ženami se základním vzděláním

souhlasí

s tradičním

rozdělením

70

%

žen,

mezi

ženami

s vysokoškolským vzděláním pouze 22 %). [Maříková 2000]. Pojďme se teď podívat, jak se stereotypy o tom, jací jsou muži a co dělají, a jaké jsou ženy a co dělají, promítají v našich rozhovorech. Jak je samotnými vypravěči nahlíženo ono „mužství“ či „ženství“? A skrze jakou optiku a v jakém kontextu? Podíváme se na to očima Lindy a Libora.

3.4.1 Linda – rodinná harmonie Linda se pozicuje jako žena v domácnosti, která doma dělá to, co „normální žena v domácnosti“ – „úklid, žehlení, klasika. Praní, absolutní klasika“. O mužích se zmiňuje, když potřebuje zdůraznit, že nikdo jiný se u nich doma do domácích prací příliš nehrne – „z vlastní potřeby chlapi v naší domácnosti nic nedělaj. Tam je potřeba

12

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová stimulovat, Lenko, aby oni najednou chtěli něco udělat.“ Zmíněné oslovení má dát posluchačkám (tou je nejen Lenka, která je zde vlastně navíc jako nezúčastněný posluchač, ale také té, která se ptá) radu, jak „na to“ – tedy jak na „muže“, kteří sami od sebe nic neudělají. Je potřeba „dotlouct“ alespoň jednoho ze tří (Linda žije s manželem a se dvěma syny), když je potřeba udělat „takové ty těžší práce“. V zápětí si ale odporuje, když říká, že v domácnosti vlastně žádné těžké práce nejsou, takže „hoví všichni tři“. Linda se tedy prezentuje jako žena, která má na starosti skoro celou domácnost – „pan domácnosti“ se občas podílí na vaření, ovšem pouze když má náladu. Mytí oken, malování – „to jsem já“. Tuto svou „těžkou“ pozici ještě upevňuje: „Ano, mám velice těžký život, jak tak poslouchám.“ Na druhou stranu dodává, že manžel byl na začátku vztahu jiný – dokonce vynikající, hlavně v péči o děti a v každodenních starostech, což je podle ní dáno jeho výchovou. „To uměl, to měl z rodiny, ze své rodiny“. Významným faktem ale je, že odešla do „domácnosti“ dobrovolně, dokonce z pozice ředitelky velké společnosti a že je vlastně takhle na volné noze spokojená. Jediné, co jí úplně nevyhovuje, je finanční situace, tíha finančního zabezpečení rodiny tak leží na bedrech Liborovi. Na to logicky navazuje její představa toho, že muž by měl především poskytnout rodině zabezpečení. Tím nejdůležitějším a zároveň nejnutnějším, co však musí muž mít, je společná řeč, která ústí v rodinnou harmonii, na jejímž vytváření by se muž měl spolupodílet. „A v každé rodině by se chlap měl starat o ty chlapské věci – za prvé podržet manželku v jakékoliv situaci, zajistit, to jsme říkali, to je to první.“ Pokud je společná řeč, tak pak lze vyřešit všechno – není problém dosáhnout kompromisu. K rodinné harmonii však velkou měrou přispívá právě ŽENA – ale taková žena, která nalezne vnitřní souhlas sama se sebou, který se pak automaticky přenáší na manžela, na děti a na vztahy kolem ve všech směrech. To znamená žena, která je spokojená sama se sebou, která nemá komplexy na rozdíl od všech ostatních (žen i mužů). Neboť jsou to především chlapi, kteří trpí vnitřním podceňováním, které kamuflují tím, „jako že je king“. Žena je tak Lindou konstruována jako bytost více emoční, zatímco muže specifikuje především to, že je poháněn egem a ješitností. A pokud se nakonec i chlap snaží najít svou vnitřní rovnováhu (což je pro ženy „přirozené“), „tak pak vůbec není co řešit“. 13

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová Pro Lindu tedy mužská úloha spočívá především v tom, aby byl schopen zabezpečit rodinu. Úloze ženy v domácnosti se nebrání, v podstatě jí to tak vyhovuje, i když si stěžuje na nedostatek pomoci s domácností od ostatních členů rodiny. Nejdůležitější a „skutečnou“ hodnotou, která všechno ostatní překrývá a která dává výše zmíněné nespokojenosti úplně jiný rozměr, je rodinná harmonie.

3.4.2 Libor – důraz na volnost Libor začíná své vyprávění odkazem: „no znáš naši rodinu, různě se chodilo do práce, do školy, různě se vracelo z práce, kroužky, ještě když jsme byli děcka, to se víceméně přeneslo do dalších rodin.“ Nastiňuje tak atmosféru domácnosti, ve které má každý člen svůj režim, svoje zájmy, dochází až k reflexi: „v tomhle jako rodina jsme dost uzavřený, až takový individualistický.“ Poukazuje přitom na to, že v některých rodinách to může fungovat odlišně třeba v tom, že někde může být až povinností se sejít na společný oběd či večeři. To však není „jejich“ případ, jak zdůrazňuje. Naopak, z vyprávění je patrné, že pro Libora je důležitá právě tato volnost, neuzavřenost, kterou směřuje především vůči dětem – „Tím spíš, že kluci už jsou teďka velký, každý z nich má svoje zájmy, já jim do nich nelezu. Jsou dost velký, aby si dělali co chtějí, a než abych jim organizoval čas, to jsem jim nikdy nebránil, aby si dělali co chtějí dělat, maximálně je můžu podporovat nebo nepodporovat, ale ne jim do toho mluvit, že jo.“ Od toho se také odvíjí to, že ani domácí povinnosti nejsou nějak přesně rozdělené, neexistuje u nich na to žádný rozvrh. Z faktu, že Linda přestala chodit do práce a zůstala v domácnosti, tak jen „přirozeně“ postupem času vyplynulo, že tím pádem dělá většinu domácích prací. Tento „fakt“ je ještě na jiném místě rozhovoru „ospravedlňován“ tak, že toto rozdělení je dle Libora „vyloženě dáno“ tím, že Linda je doma a tak „má víc času než já“. A zřejmě to není až tak náročné, protože „kdybych doma seděl já, tak bych asi já dělal třeba domácí práce, kdyby ona vydělávala. Já s tím nemám absolutně žádné problémy si třeba vyžehlit nebo tak.“ Punc „pravdivosti“ těchto jeho slov je pak vytvořen tím, že v době, kdy současně oba vydělávali, tak to měli rozdělené „půl na půl“. Libor se v domácnosti podílí „půl na půl“ na vaření, většinou obstarává nákupy, ale ostatní práce připisuje převážně Lindě. Oproti Lindě má naopak pocit, že na mytí oken se podílejí spolu. S Lindou pak zastává stejný názor v tom, že děti se na domácích pracích podílí, jen když „je k něčemu dokopem“, což je ale „u

14

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová dvacetiletých kluků“ normální. Na jedné straně tak můžeme sledovat, že děti (kluci) jsou Liborem považovány za samostatné bytosti – „mají svůj život, svoji hlavu“, ale pokud by se jim nechala úplná svoboda, tak by v domácnosti vůbec nic neudělali. Na jedné straně tak Libor říká, že se jim nikdy „nesnažil mluvit do jejich záležitostí, že to je jejich věc, jak si uspořádají svůj život,“ ale na druhé straně „směrem do tý rodiny jim občas řekneš, vyluxuj, umyj nádobí, zajdi na nákup nebo něco takového“. Tomu ale předchází společná domluva s Lindou o to, co je potřeba a „kluci se potom na tom podílej nebo ne. A většinou ne, že jo.“ V tomto případě se již Libor staví do pozice rodiče – rodiče rozhodují o tom, co je potřeba, protože „dětičky, ty by neudělaly nic, ty by zplesnivěly ve svém pokoji prostě. Dokud najdou jediné čisté ponožky a slipy ve skříni, tak je absolutně nic nezajímá tady z toho“. Zároveň se však staví i do role „chápajícího“ a zároveň i někoho, kdo byl (nebo je jako muž) ve stejné pozici – „já to chápu, že mají svoje zájmy a tohleto nějak neberou za důležitý.“ Stejně tak on, když bydlel s rodiči, tak měl svoje zájmy a domácí práce ho příliš nezajímaly. Libor ve svém vyprávění také prezentuje názor, že klasické manželství, v pojetí dřívějších dob, dávno zaniklo. „To strohé rozdělení prací, možná se to drží nebo nedrží, v Praze si myslím, o to víc to zaniklo, možná se to drží na menších městech. Ženské práce, mužské práce, to zaniklo.“ Reflektuje to z pozice člověka, který již něco prožil („už se považuju v těch 47 za starší trošičku osobu“), což ho činí schopným porovnávat. „I vliv techniky, jestliže dřív se pralo v pračce, ždímalo, já nevím máchalo a takový věci. Což i my jsme teda pomáhali mamince. Dnes to akorát hodíš do automatky, pak se akorát hádáš o to, kdo to pověsí na šňůru.“Tímto způsobem se opět vrací k tomu, že dnes již ty domácí práce nejsou tak náročné, jako bývaly, částečně je i bagatelizuje: „Vaření, tak žádný rozdělávání ohně v kamnech, že jo, štípání dříví, tak to strčíš domikrovlnky nebo hotové jídlo ohřeješ. Nebo když dřív naše maminka poctivě každý týden krájela čerstvé domácí nudle, sušila, tak to už asi dneska moc lidí nedělá domácí nudle, nebo pečení a tohle. Jednodušší je koupit hotovou bábovku než ji prostě udělat. Postupně to odumírá, si myslím, s technickým pokrokem, když máš myčku nádobí, jo? Tak se nedohaduješ, kdo ho umyje, maximálně kdo ho z tý myčky vyndá a nastrká na poličky. Dneska už vyloženě ty domácí práce už nejsou takový bič, jak to kdysi bylo.“

Linda a Libor tak zapadají do tradičního modelu, kde muž je živitelem rodiny a žena se stará o domácnost. Tyto pozice jsou ještě vyhraněnější v tom, že Linda

15

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová nemá pevné zaměstnání – tím, že tráví většinu času doma, ji jaksi předurčuje k tomu, že domácí práce jsou její doménou. Liborovi pak zase nezbývá nic jiného, než „hrát“ roli živitele a poskytovat rodině finanční zabezpečení. To je však jen jeden z možných modelů, ostatní manželské páry, se kterými jsme dělaly rozhovory, představují odlišné modely. Je zřejmé, že od toho se pak odvíjí i konstrukce ženské a mužské identity ve vyprávěních. V této práci bohužel není dostatek prostoru, abychom se věnovali „všem“ našim vypravěčům takto podrobně, což by ale přineslo určitě velmi zajímavé poznatky. Manželé Lípovi nám tak pomohli poodkrýt roušku tajemství toho, jak tito „naši“ vypravěči ve svých vyprávěních vlastně „dělají“ mužství a ženství – ať už skrze vlastní genderovou příslušnost či skrze stereotypy, které ve svých vyprávěních vědomě či nevědomě (re)prezentují. Na závěr této kapitolky si dovolíme formulovat závěr, který sice není možná úplně zřejmý z předchozí ilustrace postupu analýzy, ale který vyplynul z analýzy všech 10 rozhovorů. Že totiž jak ženy, tak muži ve svých vyprávěních konstruují a vykazují určité stereotypní představy o mužství resp. ženství. Tyto stereotypy mohou být prezentovány jednak skrze představy o typicky „mužské“ či typicky „ženské“ práci, jednak ale také skrze určité „atributy“ či vlastnosti, které jsou mužům či ženám vědomě či nevědomě ve vyprávěních připisovány.

3.5 Péče o děti Péče o děti je v případě tématu domácích prací v principu samostatnou podkapitolou. Řada odborníků ji zkoumá odděleně od zbytku domácích prací jakými jsou kupříkladu praní, žehlení, nakupování, uklízení apod. To je zřejmě jeden z důvodů, proč se na tuto oblast mnohdy nevztahují obecné závěry platící pro ostatní domácí povinnosti. Jelikož jsme během kladení otázek vypravěčům nechali volný prostor pro definování pojmu „domácí práce“ (apod.), objevilo se v našich rozhovorech také téma rodičovství a především péče o děti. Tato činnost není vypravěči chápána jako jedna z „prací“, ale je to kategorie činností, které s domácími pracemi velmi úzce souvisejí, a žádný z vypravěčů se jí nevyhnul (u vypravěčů, kteří jsou již rodiči se objevila samovolně, u mladých bezdětných párů z části po přímém dotazu). Pavla: …když řeknu domácí práce, co si pod tím všechno vybavíš?

16

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová Prokop: Domácí práce? Tak klasicky, co mě první napadlo je utírání prachu, nevím proč. Domácí práce, to je vaření, praní, žehlení, luxování, vytírání, nakupování... i ten prach samozřejmě, ten je v tom uklízení jako celkově, na co ještě jsem mohl zapomenout... to je todleto. Nevím jestli třeba starání se o děti není úplně jiná skupina, která je mimo těch domácích prací. Pavla: To nevím, jak to vnímáš.... Prokop: Já právě nevím, já si myslím, že to je úplně jiná kategorie. Že tomu se nedá říct práce, že to je úplně něco jinýho, byť to samozřejmě vyžaduje nějakou aktivitu a může to bejt i těžší pro toho člověka než tydlety vyjmenovaný činnosti, ale tohle si pod tím představím.

V uvedeném příkladu vidíme, že i přes určité vyčlenění péče o děti ze skupiny domácích prací a zpochybnění takového pojmenování nadřazené kategorie, si vypravěč tyto aktivity vybavuje a asociuje. Někteří vypravěči dokonce mohou zařadit péči o děti do následujícího schématu: Linda: …Když jsem doma, tak normálně co žena v domácnosti. Firdes: Tak já nevím co dělá žena v domácnosti? Linda: Ty to nevíš ještě? (…) Úklid, žehlení, klasika. Praní. Absolutní klasika. Ale většinu času stejně čtu nebo se zabývám sebou. (…) No, kolem dětí už neskáču, takže to je vlastně polovička toho všeho, takže zůstává ten úklid, domácí práce nějaký.

Pro Lindu starost o děti znamenala polovinu všech jejích činností, které vykonávala v roli ženy a matky. Domácí práce dokonce řadí na stejnou úroveň jako péči o děti. Její výpověď můžeme případně interpretovat také tak, že domácí práce znamenají z poloviny péči o děti a z druhé poloviny všechny ostatní činnosti spojené s chodem domácnosti. Pro znázornění možných vztahů mezi kategoriemi domácí práce a péče o děti používáme Tabulku 2.

Tabulka 2: Možné podoby vztahu domácích prací a péče o děti Činnosti rodičů Péče o děti

Domácí práce

Domácí práce Péče o děti

Ostatní činnosti

Vidíme tedy, že kategorie péče o děti je pro vypravěče poměrně významná a proto jsme se, na rozdíl od jiných autorů, rozhodly věnovat se jí jako samostatnému

17

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová tématu v přímé souvislosti s rozdělením prací v domácnosti mezi partnery. Podívejme se nyní na to, jak rodiče hovoří o své péči o děti a jak racionalizují a ospravedlňují své současné rozdělení péče o potomky. Pro oblast péče o děti je typické, na rozdíl od jiných činností spojených s chodem rodiny, že se na ní do značné míry podílí spolu s matkou i otec. Tento trend se začal v západních zemích objevovat již v 60. letech minulého století, kdy muž přestával být jediným živitelem rodiny a stává se láskyplným, pečujícím otcem a zároveň se snaží o dítě i prakticky pečovat – hraje si s ním, krmí jej, ukládá do postýlky, ošetřuje atd. [Singleton, Maher, 2004]. Singleton a Maher na základě mezigeneračního srovnání mužů narozených v letech 1946 – 1964, 1965 – 1979 a mužů narozených v roce 1980 a dále, ukázali, že teprve muži z druhé zkoumané generace se začali věnovat péči o děti a jinak se domácím pracím relativně vyhýbali (resp. byli ochotni pomoci, ale nepřebírají za domácnost stejnou odpovědnost jako jejich ženy, které jsou tedy tímto nuceny, aby výkon domácích prací řídily, a z velké části i vykonávaly) [Singleton, Maher, 2004]. Bez ohledu na to, v jaké rodinné situaci se naši vypravěči (rodiče) vyskytují, můžeme v jejich vyprávěních sledovat několik linií racionalizace a ospravedlňování současného rozdělení péče o děti. Patří mezi ně: •

Očekávání vůči partnerovi

•

Pohled do minulosti

•

Představa o rodinách vrstevníků

•

Formulace představy o ideálu

•

Hypotetická situace: muž na mateřské dovolené

Pomocí těchto pěti kategorií, které rodiče ve svých vyprávěních naplňují konkrétními příběhy, a ke kterým se především nějakým způsobem vymezují a vztahují, něco dělají (Austin 2000). Tímto mechanismem vytvářejí a pojmenovávají jinak skrytou kategorii, kterou si můžeme označit jako „to, co (ne)považují za normální“. Nyní si na příkladech ukážeme, jak vztahy mezi těmito kategoriemi vypadají.

18

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová 3.5.1 Očekávání vůči partnerovi Pokud ženy svým partnerům odpouštějí vykonávání některých domácích prací, a upravují svá očekávání vůči nim v této oblasti, úplně odlišně se chovají pokud jde o výchovu potomků. Pavla: A lepší znamená, že toho bude dělat víc teda? Patricie: No, že toho třeba bude dělat víc, nebo že bude takovej jako všímavější vůči těm k potřebám… tý rodiny a tak… Pavla: A co jsou potřeby rodiny? Patricie: Potřeby no. Třeba občas někam jako vyjet všichni nebo tak. Nebo podniknout nějakou akci dohromady, což podle mě, my vůbec neděláme jako s dětma. Což mi přijde, že je hrozná škoda. Že třeba se snažím jako jít s dětma třeba do cirkusu nebo jít s dětma do divadla nebo s nima jet někam já nevim… se podívat do zoologický a musím říct, že nikdy, nepamatuju si teď¨, jako jednou vlastně, s náma byl na výletě a to, to byl Péťa ještě mimino v kočáru, tak si nepamatuju, že by s náma někam takhle jako vyrazil, no. Ale proto teď přičítám, že to bylo prostě tou prací, že jako… ho to hrozně prostě dostávalo. Že si furt myslim, že to bude lepší no.

Jednou z teorií, která se zabývá problematikou mateřství a péče o děti, byla vypracována N. Chodorow, jež uvádí, že ač jsou muži schopni o děti pečovat stejně jako ženy, ony touží po tom stát se matkou více, než muž touží po otcovství, což je zapříčiněno, tím, že jak dívky, tak chlapci jsou prvně vychovávány matkou a poté, když dospívají, mají v sobě uložené toto spojení s matkou. Dívky tak touží stát se matkami, identifikují se s nimi a chlapci se snaží najít si ženu, matku. Tento model ale nebyl v našich rozhovorech vůbec potvrzen. Krom toho, že vypravěčky zpochybňovaly možnost, že by se muž byl schopen postarat o potomky ve stejné míře jako ony, vyžadují a očekávají od svých mužů, že se do péče o děti budou zapojovat ve větší míře, jak jsme viděli v předcházející ukázce. A nejsou tady pouze očekávání žen, ale je zde i potřeba mužů, která je vede k tomu trávit čas se svými dětmi a starat se o ně. Prokop: No ve svý podstatě ty děti, na ně nějak moc nevidím, nebo přes ten den, že jo. Ráno je odvezu do školky (…) Pak je vidím až tady jako k večeru (…) Ale fakt je ten, že třeba Patricie s nima chodí ven, že jo. Nebo když to počasí dovolí, takže pak je tak podle toho i cejtim ten handicap, že tam jsem prostě… (…)

19

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová Prokop: …člověk jako předpokládá, že jako přijde o nějaký ty výhody toho, toho svobodnýho života, kterej byl třeba předtím, že jo. (…) vono zase pak ty děti ještě z toho ukrojej jako další kus (…) Říkám no, člověk se toho vzdá a pak se zas může věnovat těm dětem třeba. Takže nějakou kompenzaci si najde, že jo, ne že ne.

Touha Prokopa trávit se svými dětmi a s manželkou více času, kterou artikuluje s pomocí ochoty vzdát se dřívějších zálib, není naplněna a současná situace v jeho rodině je racionalizována nedobrovolným plněním pracovních povinností mimo rodinu. Tuto racionalizaci provádí Prokop, stejně jako jeho manželka Patricie. Svým vyprávěním také oba manželé vyjadřují, že vyžadují a považují za normální to, aby otec trávil se svými dětmi srovnatelné množství času jako jejich matka (např. poměrem 40:60). Výzkumníci v hloubkových rozhovorech mnohdy naráží na fakt, že ženy chtějí, aby si muži uvědomili, že je velice obtížné, aby ony byly zaměstnávány na plný úvazek a k tomu ještě stihly plně pečovat o děti. Ženy v této souvislosti často hovoří o vzpomínkách na vlastní dětství, kdy ani jejich pracující matky plně nezvládaly tyto dva úkoly spojovat [Hochschild, 1990]. To už se ale dostáváme ke druhé kategorii.

3.5.2 Pohled do minulosti Model A. Hochschild [1990] se ukázal být podobný i v našich vyprávěních. Cílem vypravěčské strategie ale nebylo obhajovat vlastní „nestíhání“ plnit povinnosti. Vypravěči se zjevně snažili nalézat podobnosti ve svých původních rodinách a v rodinách svých partnerů – především ve výchově a v celkové situaci, kterou doma mohli jako děti pozorovat a následně ji napodobovat nebo se od ní distancovat. Vypravěči tak hledají vysvětlení současné situace ve své vlastní domácnosti v rodinné historii. Pomocí vztahování se vůči minulosti ve vzpomínkách na dětství a na původní rodinu racionalizují a ospravedlňují současný stav. Václav: Hm (.) Tak daleko víc činností spojených s chodem, s pravidelným chodem té domácnosti, je na Veronice. Ale to je dané asi i historicky, asi i, asi i tím že, jako asi bych byl schopen se k tomu já nevim žehlení a k praní dostat, ale protože ta potřeba nikdy nebyla, tak, nebo nemůžu říct nikdy jo, protože třeba v době kdy moje maminka byla v práci, třeba ty směny dělala, tak já jsem byl třeba zvyklý si vyžehlit kalhoty nebo jo prostě košili, když jsem neměl vyžehlenou, tak jsem prostě si ji v tom prádle našel a vyžehlil, ale třeba už v tom soužití našem s Veronikou, jsem tu potřebu nikdy neměl, nebo nikdy jsem jakoby k tomu nebyl těmi mechanismy, nechci říct

20

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová donucen, to by asi znělo špatně, ale, jo, prostě nebyla ta potřeba, tak jsem to neřešil. Ale asi kdyby ta potřeba vznikla, tak bych, kdybych stál před tím, před tou nutností, tak bych to udělal. (..)

Singleton a Maher hovoří o tom, že zamýšlí-li se ženy nad srovnáním rozdělení domácích prací ve své domácnosti a domácnosti svých rodičů, či ostatních domácností z generace jejích rodičů, mají dojem, že v rámci jejich domácnosti dochází ke spravedlivějšímu rozdělení daných povinností [Singleton, Maher, 2004]. Tento závěr odpovídá námi sledovanému ospravedlňování fungování současné domácnosti našich vypravěčů (nejen žen).

3.5.3 Představa o rodinách vrstevníků, formulace představy o ideálu Během vedení rozhovorů jsme žádali vypravěče, aby nám popsali, jak si představují, že fungují domácnosti jejich vrstevníků (spolužáků, příbuzných apod.) Stejně tak se ve vyprávění na pobídku nebo spontánně objevovalo formulování představy o ideálu. Poslední z vyžádaných kategorií tvořilo předložení hypotetické situace: představa muže na „mateřské dovolené“, ke které se měli vypravěči vztáhnout a vyjádřit. Ukázalo se, že všechny tyto kategorie jsou stejně tak tvůrci kategorie „co je normální“, jako předchozí dvě. Opět stejným způsobem vypravěči formulovali svůj vztah ke konkrétním příkladům ze své každodennosti a tím zdůvodňovali, racionalizovali a ospravedlňovali fungovaní vlastní rodiny. Ukažme si to na jediném příkladu – ženy, která zatím není matkou. Tereza: …, tak se takhle bavim s kamarádkama, že některý to maj ty chlapi, jako že nic doma neudělaj a že jako… fakt neuměj ani vynýst odpadky, ale… (…) Pavla: A jak si to představuješ třeba s těma dětma? Umíš si představit, že by šel Tomáš na mateřskou? Tereza: Nó, já si jako myslim, nebo jako my jsme se o tom nějak konkrétně ještě myslim nebavili, a… že si myslim, že by to jako asi jednou, jako né na začátku třeba, podle toho (já nevim, do roka, dvou toho dítěte asi ne…, si myslim, že fakt to dítě potřebuje spíš tu mámu na začátku, ale… ale potom bych jako byla ráda, kdyby třeba jako jsme se o to ňák podělili, né asi že bych byla jako s tim dítětem furt, ale že by (se to ňák jako udělalo, abychom si to rozdělili oba dva), ale myslim si, že Tomáš má

21

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová takovou práci, jako kde by to i šlo… jako né třeba teďka v týhle pozici, ale jako že si myslim, že s těma počítačema se dá pracovat i doma.

Tento úryvek ukazuje na použití všech tří kategorií pro formulaci vlastního názoru a pro vyjádření představy o ideálu. Přestože Tereza zatím děti nemá, vytváří si už nyní postoje, které v budoucnu může použít pro racionalizaci a ospravedlňování své vlastní dělby péče o děti. V tabulce 3 jsou shrnuty všechny popsané kategorie, které se objevily v příbězích

našich

vypravěčů.

Je

zde

naznačen

také

vztah

mezi

nimi

a

ospravedlňováním rozdělení péče o děti.

Tabulka 3: Ospravedlňování rozdělení péče o dítě Očekávání vůči partnerovi

Vztažení se ke kategorii

Pohled do minulosti

→

Představa o rodinách vrstevníků

Pojmenování kategorie „co považuji za normální“

Formulace představy o ideálu Hypotetická situace: muž na mateřské dovolené ↔ Racionalizace a ospravedlnění rozdělení péče o dítě ve vlastní domácnosti

Principy ospravedlňování a racionalizace, které jsme ukázali v této kapitole, představují obecnější princip. Stejné modely, kterými vypravěči zdůvodňovali to, jak se dělí o péči o své potomky, bychom s největší pravděpodobností mohli nalézt také při zdůvodňování rozdělení (ostatních) domácích prací. V následující kapitole se ale budeme věnovat dalšímu tématu, které s rozdělením prací úzce souvisí, a ke kterému naší prací směřujeme: ne/spravedlnosti.

3.6 Uvědomování si ne/spravedlnosti dělby povinností Podle závěrů J. Chaloupkové si 60% žen a 10% mužů myslí, že vykonává více domácích prací, než je spravedlivé. Naopak, jako nespravedlivé „ve svůj prospěch“ vidí rozdělení 40% mužů a 4% žen. Za spravedlivou pak situaci ve své domácnosti označilo téměř 40% žen a skoro celá polovina mužů. Zajímavé však je,

22

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová že jako spravedlivé rozdělení není chápáno dělení povinností na přesnou polovinu, ale takový stav, kdy žena vykonává 60% všech prací a muž pak zbytek. V případě vnímání nespravedlnosti z pohledu žen je důležitá délka jejich vztahu, protože čím delší je, tím méně žena očekává, že se muž bude do péče o domácnost a rodinu zapojovat a tím pádem i klesá její pocit z nespravedlivého rozdělení. Této situaci pak jistě napomáhá i rozmělnění domácích povinností mezi jednotlivé členy rodiny, zejména přichází v úvahu pomoc dětí [Chaloupková 2005]. Naopak, na přímý dotaz na nespravedlivé rozdělení potvrdila tento stav 1/5 žen [Maříková 2000]. Významné je ale i zjištění, že (ne)spravedlnost je chápána pro všechny domácí práce shodně, protože v případě otázky péče o dítě, popř. děti, celé ¾ dotázaných souhlasí s tím, že je rozdělení jejich povinností v této oblasti spravedlivé [ibidem]. Jiná autorka tyto závěry potvrzuje: ženám ve většině případů vadí, že muži nejsou do domácích povinností zapojováni dostatečně a chápou to jako nespravedlivé. Muži si jsou této nespravedlnosti sice vědomi, ale jejich zapojení nestoupá, resp. ne dobrovolně, ale pouze není-li zbytí [Maříková 2000]. U žen naopak pocit spravedlivého rozdělení narůstá podle toho, čím více se muž zapojuje do jednotlivých druhů domácích prací, zatímco objem vykonané práce není tak podstatný [Singleton, Maher, 2004]. Jaké jsou ale ukazatele určující spravedlnost, resp. nespravedlnost rozdělení domácích povinností? V první řadě je tu samozřejmě časová náročnost vykonaných povinností, ale svou roli hraje i význam, který je dané domácí práci připisován. Stejně tak je podstatné i srovnání se způsobem fungování ostatních domácností. Velice důležitý

je poměr

vykonaných nejrutinnějších,

nejstereotypnějších ženských

domácích prací. Pomocí našich dat a provedené analýzy se můžeme na nastolený problém podívat pomocí Straussova kauzálního modelu [Tabulka 4]. Fenoménem je přirozeně právě pocit nespravedlnosti, dále pak vyplývá, že základní příčinnou podmínkou pocitu nespravedlnosti je aktuální rozdělení domácích prací4.

4

Vznik tohoto rozdělení by mohl být samostatným fenoménem, kde by kauzální podmínky byly zejména ochota či lenost partnerů, to však není předmětem této části práce

23

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová Rozdělení vychází ze širšího kontextu a je ovlivněno sociálními návyky, které si jednotliví partneři přinesli ze své původní rodiny, náročností povolání každého z partnerů, velikostí rodiny a věkem jejích členů a v neposlední řadě také velikostí a způsobem bydlení (rozdíl vytváří panelový byt nebo dům se zahradou)5.

Jako

intervenující podmínky jsem identifikovala představy o ideálním rozdělení prací a individuální hledisko posuzování spravedlnosti (důraz na rovnost časovou, finanční, poměřování přínosu pro rodinu). Základem této části práce jsou strategie jednání – způsoby, jakými se partneři vyrovnávají s pocitem nespravedlnosti. Tyto strategie směřují ke zmírnění nebo dokonce odstranění pocitu nespravedlnosti, což je také následkem v našem kauzálním modelu. Nechtěným následkem jsou pak partnerské konflikty. Strategie můžeme na obecné úrovni rozdělit do dvou kategorií: •

Aktivní – strategie směřující k změně rozdělení domácích prací

•

Racionalizační

–

pouze

zmírňují

pocit

nespravedlnosti

pomocí

racionalizace stávajícího stavu nebo hledání kompenzace v jiných oblastech

Tabulka 4: Kauzální model grounded theory pro fenomén Pocit nespravedlnosti z rozdělení domácích prací. Fenomén Pocit nespravedlnosti z rozdělení domácích prací Příčinná Rozdělení domácích prací podmínka Kontext Návyky získané v původní rodině, náročnost povolání, počet a věk členů rodiny, typ bydlení Intervenující Individuální hledisko posuzování spravedlnosti (důraz na rovnost podmínky časovou, finanční, poměřování přínosu pro rodinu) Představy o ideálním rozdělení prací Strategie Racionalizační – směřuje k zmírnění subjektivního pocitu jednání nespravedlnosti Aktivní – směřuje k objektivní změně rozdělení domácích prací Následky Zmírnění pocitu nespravedlnosti Konflikty

5

Naším cílem není podrobněji rozepisovat podmínky rozdělení domácích prací a jeho nespravedlnosti, vzhledem k bohaté literatuře na toto téma. Viz teoretická část.

24

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová Partneři si mnohdy jsou vědomi toho, že jejich vzájemné rozdělení domácích prací není rovnoměrné, na druhou stranu však kvůli této skutečnosti prý nedocházívá ke konfliktům. V případě, že se konflikty objevují, pramení z pocitů žen, které vnímají situaci jako nespravedlivou. [Hašková a kol. 2003]. Tyto závěry podporuje i naše analýza. Na druhé straně H. Maříková předkládá tezi, že většina partnerských konfliktů vychází právě z neshody o rozdělení domácích prací [Maříková 2000]. Z našich dat spíše vyplývá, že přestože partneři mohou mít různé představy o rozdělení domácích prací, mohou se řídit racionalizační strategií, subjektivně zmírňovat svůj pocit nespravedlnosti a konfliktům se vyhýbat. Použití

obou strategií pro boj s pocitem nespravedlnosti si ukážeme na

výňatcích z rozhovorů. Nejsilnější pocit nespravedlnosti můžeme najít ve vyprávění Patricie: Patricie: Né, třeba tó, třeba mi vadí jako ta DĚLBA. Ta dělba tý práce, protože jsem nepochopila, proč jako JÁ mám bejt vod toho dělat třeba všechno doma a on třeba nic, tak to jsem jako nepochopila.

Patricie zaujímá aktivní přístup při vypořádání se s tímto pocitem a snaží se Prokopovi dávat úkoly a zapojovat ho více do domácích povinností. Vede to však ke konfliktům a nespokojenosti na straně Prokopa, který se přes svou nechuť Patricii podřizuje a snaží se plnit její požadavky, sám však trpí pocitem rezignace: Prokop: Ale tak to jako já na tohle jsem rezignoval, prostě s tím nemám problém. Tak většinou to tak stejně je, že ty ženský buď poroučej a ty chlapi to dělaj a vědí o tom, nebo to ty ženský dělaj tak, že ty chlapi vo tom ani nevědí a stejně dělaj to co oni chtěj. Takže to tak beru, že ten člověk stejně bude dělat, co ta ženská chce, tak si jako ušetří plno problémů s tím a to já vlastně nějak nechci no a nemusím to pak řešit, že jo. Je to jednodušší tak.

Prokopova snaha se odrazí na Patriciině vnímání pocitu nespravedlnosti a dochází k jeho dočasnému zmírnění. Možná trvalejší zmírnění pocitu nespravedlnosti však Patricie nachází pomocí racionalizační strategie: Patricie: ... mně to třeba mně přišlo, přijde, že třeba… toho dělal víc, ale já si třeba myslim, nebo si furt řikám, že se to třeba zlepší… že třeba teď změnil tu práci, tak je takovej víc v pohodě, tak třeba se to zlepší…

Tento předpoklad může být oprávněný vezmeme-li v úvahu zjištění Bolgera (1990), že konfliktní situace doma a na pracovišti spolu úzce souvisí, a to v tom

25

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová smyslu, že vzrostou-li konflikty doma, následující den je možné jejich zvýšení sledovat i na pracovišti a naopak, když se začnou vyskytovat konflikty na pracovišti, začnou se ve větší míře objevovat i doma [Noor 1997]. Racionalizační strategii můžeme v největší míře najít u Veroniky, která si nespravedlivé rozdělení domácích prací připouští až teprve při rozhovoru. Je to jediná strategie, kterou Veronika používá. I v případech, kdy jí něco opravdu vadí (uklízet manželův nepořádek) raději „skřípe zubama, ale udělá to“ [Veronika]. Veronika: Tak když o tom neuvažuju a prostě to tak dělám automaticky, tak jsem zvyklá jo, tak mi to ani nepřijde. (.) a zase si, snažím se uvědomovat věci, které jsou pozitivní, a které jsou přínosem z obou stran třeba spravedlivým (..) a říkám si no, máme, „máme-li co do úst a máme-li se čím přikrýt" ((citát z Bible, PČ)), tak o nic nejde.

Další racionalizaci nám předkládá Jana: Jana: jako to chápu tak, že ženský prostě vždycky musejí dělat víc těch domácích prací, jo že to vždycky tak bylo a … tak… jako, že, víš, že jsem tak vychovaná, takže to nepovažuju prostě za nespravedlnost, já si myslím, že si to ty chlapi zase vyberou jinde, že pak třeba když mají uživit rodinu, prostě, to mi přijde jako odpovědnost a že oni se stresujou zase tímhle.

Přestože pocit nespravedlnosti je typický především pro ženy, protože v mnoha případech převážná část domácích prací připadá na ně, není to železným pravidlem. Muži mohou pociťovat za nespravedlivé manželčiny nároky (Prokop) nebo jejich měření dvojím metrem. : Jindra: Tam je zajímavý, že třeba doma, když je nepořádek, tak to hrozně vadí, jo Janě, ale když ona dělá nepořádek v autě, což vadí hrozně mě, tak to je jí jedno. To je zajímavý, ne?! (...) To je prostě pro mě naprosto nepochopitelný, že doma to udělat já, tak jsem prostě mrtvola, to si prostě nedovolím, a nebo když si to dovolím, tak čekám, kdy to přijde, ale v tom autě to ona bere jako prostě když…

Jindra se přiklání k aktivní strategii a snaží se manželce nedovolit, aby v autě jedla, případně po ní požaduje úklid. Ač byla tato část práce soustředěna na vypořádání se s pocitem nespravedlnosti, je třeba zmínit, že ne u všech respondentů je vůbec patrné, že by takovýmto pocitem trpěli. Například manželé Lípovi jsou, zdá se, zcela spokojeni jak s rozdělením domácích prací, tak s celkovým fungováním rodiny.

26

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová Libor: ... každý udělá, co je potřeba, když zrovna je to potřeba. Že bysme zrovna dělali nějaké porady týdenní nebo měsíční nad tím, ty uděláš to, to, to a tady uděláme nějaký rozvrh, napíšeme, to je absolutně scestná cesta. Prostě každý dělá všechno nebo nic.

Libor tak potvrzuje teorii o komunálních vztazích, kterou vyvinuli Clark a Mills v roce 1979. V principu je komunální vztah založen na naplňování potřeb toho druhého a podpora je mu poskytována bez očekávání něčeho na oplátku. Zdá se, že rodina Lípových se řídí právě tímto typem vztahu. Protipólem je směnný typ vztahu, kde si lidé poskytují podporu nebo přínos, ale očekávají srovnatelnou odplatu. Projev podpory tak vytváří dluh [Clark, Grote; 1998]. Na cestu k rodinné spokojenosti nás nejlépe vyprovodí Linda: Linda: ... A nejhlavnější je ta rodinná harmonie. A všechno ostatní se pak přidá. Nejdůležitější je mít společnou řeč. Firdes: a myslíš, že potom ty povinnosti = Linda: = se řeší automaticky. Absolutně všechno. Takže jde o nějaký kompromis, ale protože chce, ne protože je donucený. Protože chce.

3.7 Očekávání a vývoj situace Vysloví-li se pojem „domácí práce“, zpravidla se nám vybaví ne zcela příjemná, vesměs rutinní činnost, která je ale zpravidla bezodkladná a kterou budeme muset vykonat bez jakéhokoli nároku na odměnu za ni. Některé výzkumy, jež se uskutečnily v poslední době, ale přišly se závěrem, že na domácí práce je nutné nahlížet i z mnohem pozitivnější perspektivy, a to té, že ač ženy (hovoří se pouze o nich) nemusí mít domácí práce rády, mají radost z toho, že jejich prostřednictvím pečují o své blízké a zároveň si tak upevňují svou identitu [Spitze, Loscocco, 2000]. Odpor či chuť do domácích prací však ve značné míře záleží na individuálním přístupu a nedá se říct, že by toto tvrzení platilo pouze o ženách. I muži v našem vzorku projevili kladný vztah např. k vaření. O kreativním přístupu, jak si z domácích prací nedělat nutné zlo se zmiňuje Libor: Libor: (...) Ale já se snažím dělat všechno, co dělám, dělat rád. Protože některé věci děláš z donucení, tak se snažíš najít tu lepší stránku. Občas dlouho odkládám, když se mi do toho nechce třeba a dělám to hodně na poslední chvíli. Když to udělat musíš, tak musíš, že jo, nemá cenu vzdychat u toho, jak tě to nebaví a nechceš to dělat, když to stejně děláš.

27

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová Důležité je, že i jednotlivé ženy vnímají domácí práce jinak. Ve výzkumech bylo například patrné, že ženy, které jsou v domácnosti, přistupují k domácím pracím vřeleji, než ty, které musí zvládnout skloubit své zaměstnání s péčí o domácnost a rodinu [Spitze, Loscocco, 2000]. Tyto závěry korespondují s teorií přetížení role (role overload), kterou uvádí Ivo Možný. Vyjadřuje obecný stesk na „dvojí břemeno“ zaměstnané ženy, na které zůstala péče o domácnost a přibyla jí práce v zaměstnání. Opírá se o koncept napětí v roli (role strain): dochází k němu, když „příliš mnoho vzájemně si konkurujících rolí vyčerpává excesivně zdroje aktéra.“ [Možný 2002:66] Tento koncept jasně prezentuje Patricie, která vyjadřuje nejen kladný vztah k domácím pracem, ale také narušení tohoto vztahu přetížením: Patricie: já jsem takovej domácí typ, jakože… ve svý podstatě mi ty práce nevaděj, ale vadí mi, když to prostě nestíhám ((s důrazem)). Kdybych třeba fakt nechodila do práce, tak bych byla prostě v úplný pohodě. Protože bych prostě věděla, že moje práce je DOMA. Že to co udělám doma, je moje práce, a to já si prostě udělám a bude to všechno v pohodě. Ale tim, že chodim do práce a on TAKY chodí do práce, tak nevidim důvod, proč já mám teda dělat všechno, nebo prostě… sedmdesát procent věcí, a on teda skoro nic. A v tom asi je největší ten problém jako.

Budoucí vývoj spravedlnosti rozdělení domácích prací je podmíněn mnoha různými vlivy, proto se nedá snadno odhadnout. Do sociálních vlivů můžeme zahrnout návyky z původní rodiny, vliv samotného modelu fungování původní rodiny, porovnávání s vrstevníky, do individuálních pak vlastní přístup, osobní integrace společenské normy a vnímání spravedlnosti a v neposlední řadě ochota vnímanou spravedlnost aplikovat, vytvářet a udržovat. Možná jako ideální by se dal prezentovat přístup Tomáše. Tomáš: (...) teď, když Tereza dělá to samý co já, tak se snažim zase já, aby to bylo, vycházelo tak napůl, no. Kdybych já dělal míň práce, ona dělala víc, tak se snažim zase toho dělat víc, no. (...) Vycházim z faktu, že nás oba to vůbec nebaví, domácí práce, takže… Pavla: ((směji se)) Tomáš: ((s úsměvem)) se snažim v rámci možností to dělat tak napůl, no.

„Možná“ proto, že Tomáš s Terezou jsou zatím teprve krátce oddáni.

28

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová

4. ZÁVĚR Tato práce chtěla s pomocí analýzy hloubkových rozhovorů zaměřených na téma „domácí práce“ ukázat, (1) jakými mechanismy vypravěči – běžní lidé – konstruují „mužství“ a „ženství“. Na příkladu vyprávění manželů Lípových jsme sledovali, jak se vytváří a jak je popisována kategorie „muž“ a „žena“ a jak je tímto způsobem také ospravedlňována pozice, ve které se daný vypravěč nachází. Dalším tématem této práce byla (2) péče o děti. Zajímala nás především otázka, jak je propojena kategorie „domácí práce“ s péčí o děti a jak vypravěči s pomocí těchto kategorií ospravedlňují a racionalizují své rozdělení domácích prací. Ukázali jsme si na pět kategorií, které naši vypravěči používali: (a) očekávání vůči partnerovi, (b) pohled do minulosti, (c) představa o rodinách vrstevníků, (d) formulace představy o ideálu a (e) hypotetická situace: muž na mateřské dovolené. Tím, jak se vypravěči k těmto kategoriím vztahovali, formulovali dříve skrytou kategorii: „co (ne)považuji za normální“. Ukázali jsme si, že tímto postupem opět vypravěči ospravedlňují a racionalizují vlastní rozdělení péče o děti, a že tímto způsobem je možné ospravedlňovat rozdělení také ostatních činností spojených s chodem své rodiny. Posledním tématem, ke kterému celá práce směřovala je (3) ne/spravedlnost spojená s rozdělením prací, které jsou spojeny s chodem domácností. V rozhovorech jsme

objevily

dvě

strategie,

s jejichž

pomocí

aktéři

vyprávění

formulují

ne/spravedlnost ve vlastních vztazích a s jejichž pomocí se s ne/spravedlností vyrovnávají. Tyto strategie jsme pojmenovaly jako aktivní a racionalizační. Na příkladech jsme ukázali, jak je vypravěči používají. Věříme, že se nám tímto způsobem podařilo odhalit některé dosud nepopsané rysy, které se objevují v tak širokém tématu, jakými jsou „domácí práce“.

29

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová

5. ODKAZOVÝ APARÁT AUSTIN, J. L. (2000): Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia BAKER, C. (1997): Membership Categorization and Interview Accounts. In: D. Silverman ed., Qualitative Research: Theory, Method and Practice. London: Thousand Oaks, Sage. Pp. 130 – 43. BEDNAŘÍKOVÁ, D. (2005): On a ona na miskách vah. Vnímání spravedlivosti dělby domácích prací. Diplomová práce, Praha: Univerzita Karlova CLARK, M., GROTE, N. (1998): Distributive Justice Norms and Family Work: What Is Perceived as Ideal, What Is Applied, and What Predicts Perceived Fairness? In: Social Justice Research, Vol. 11, No. 3 ČERMÁKOVÁ, M., HAŠKOVÁ, H., KŘÍŽKOVÁ, A., LINKOVÁ, M., MAŘÍKOVÁ, H. (2002): Podmínky harmonizace práce a rodiny v České republice. Praha: SOÚ DAVIES, B., HARRÉ, R. (2001): Positioning: The Discursive Production of Selves. In: Wetherell, M., Taylor. S., Yates S. J. (2002): Discourse, Theory and Practice. A Reader. London: Sage Publication HAŠKOVÁ, H., KŘÍŽKOVÁ, A., MAŘÍKOVÁ, H., RADIMOVSKÁ, R. (2003): Rovné příležitosti mužů a žen při slaďování práce a rodiny? Praha: SOÚ HEJNOVÁ, P. (2002): Neviditelné domácí práce. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál HOCHSCHILD, A., MACHUNG, A. (1990): The Second Shift. USA, New York: First Avon Books trade Printing CHALOUPKOVÁ, J. (2005): „Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech a hodnocení její spravedlnosti“. In: Sociologický časopis 1: 57 – 77 MAŘÍKOVÁ, H. (ed.) (2000): Proměny současné české rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství MOŽNÝ, I. (1983): Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů. Brno: FF UJEP MOŽNÝ, I. (2002): Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství

30

Domácí práce a ne/spravedlnost P. Čaníková, P. Gründlerová, V. Kardová, F. Luksová NOOR, N. M. (1997): „The Relationship Between Wives´ Estimates of Time Spent Doing Housework, Support and Wives´ Well-Being“. In: Journal of Community & Applied Social Psychology 7: 413 – 423 PECÁKOVÁ, I. (2005):

Muži „na mateřské“. Diplomová práce. Praha: Univerzita

Karlova SINGLETON, A., MAHER, J. (2004): „The „New man“ Is in te House: Young Men, Social Change and Housework“. In: The Journal of Men´s Studies 3: 227 – 240 SPITZE, G., LOSCOCCO, K. A. (2000): „The Labor of Sisyphous? Women´s and Men´s Reaction to Housework“. In: Social Science Quarterly 4: 1087 – 1100 STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. (1999): Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert VODOCHODSKÝ, I. (2005): Problém (ne)rovnosti a (ne)spravedlnosti a současné podoby partnerských vztahů mužů a žen v české společnosti. Návrh okruhu témat

pro

Výzkumné

kolokvium.

In:

http://tucnak.fsv.cuni.cz/~hajek/ski/kolokvium/LS2005.htm

31