CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

MONITORING EVROPSKÉ LEGISLATIVY 2006 ONDŘEJ KRUTÍLEK, PETRA KUCHYŇKOVÁ

CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY BRNO 2007

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Krutílek, Ondřej Monitoring evropské legislativy 2006 / Ondřej Krutílek, Petra Kuchyňková. – 1. vyd. – Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. – 357 s. ISBN 978-80-7325-114-7 342.537.3/.5 * (4) • zákonodárství – země Evropské unie – 2006 • přehledy 342.52 - Zákonodárství [16]

© CDK 2007 ISBN 978-80-7325-114-7

STRUČNÝ OBSAH

PŘEDMLUVA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7

ROK 2006 V EVROPSKÉ UNII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 PROSINEC 2005 - LEDEN 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 LEDEN–ÚNOR 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 ÚNOR–BŘEZEN 2006

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

BŘEZEN–DUBEN 2006

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

DUBEN–KVĚTEN 2006

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

KVĚTEN–ČERVEN 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 ČERVEN–ČERVENEC 2006 ČERVENEC–ZÁŘÍ 2006 ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2006

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

ŘÍJEN–LISTOPAD 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 LISTOPAD–PROSINEC 2006

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291

INTERPELACE A PROJEVY HYNKA FAJMONA V ROCE 2006 . . . . . . . . . 319 Slovníček

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331

Schémata rozhodovacích procedur Seznam použitých zkratek Profily autorů

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339

Jmenný rejstřík

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340

Věcný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 Podrobný obsah

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352

5

PŘEDMLUVA

Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou kniha Monitoring evropské legislativy 2006, kterou vydalo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Jedná se o knihu, která pokračuje v tradici založené v minulém roce. Tehdy jsme vydali první Monitoring evropské legislativy 2004–2005. Po velkém ohlasu jsme se rozhodli letos pokračovat a připravit kompletní souhrn všech pravidelných monitoringů, které popisují a analyzují vývoj Evropské unie v roce 2006. Rád bych při této příležitosti uvedl několik poznámek k důvodům vydávání tohoto produktu. Od samého počátku svého působení v Evropském parlamentu jsem usiloval o to, aby byla evropská politika a legislativa co nejlépe zpřístupněna české veřejnosti. Konkrétním nástrojem k dosažení tohoto cíle se stal pravidelný měsíční Monitoring EU, který zpracovávají Petra Kuchyňková a Ondřej Krutílek. Monitoring je uveřejňován v elektronické podobě na mém webu www.fajmon.eu vždy v období od 15. do 20. dne příslušného měsíce a aby se dostal blíže veřejnosti, je rovněž rozesílán na e-mailové adresy dnes již cca 1 500 čtenářů z řad politické, akademické i veřejné sféry. V minulém roce zpracovali analytici celkem jedenáct monitoringů. (Během letních prázdnin monitoring kvůli nečinnosti evropských institucí nevychází.) Opět se nahromadilo obrovské množství materiálu, jemuž bylo třeba dodat přehlednou strukturu, popis a analýzu. Autoři i zadavatel zůstali u osvědčeného přístupu. Každý monitoring obsahuje „executive summary“ a podrobnější rozpracování jednotlivých témat. K určité inovaci jsme ale přece jen přistoupili. Na četné žádosti jsme do knihy tentokrát zařadili i podrobný věcný rejstřík, který by měl čtenářům pomoci v orientaci v celém textu. Jak jsme zjistili, existuje mnoho čtenářů, kteří potřebují sledovat pouze určitý konkrétní problém. A právě jim byl měl být nový rejstřík velkou pomocí. Monitoring evropské legislativy 2006 bude doufám vítaným pomocníkem pro každého, kdo se zajímá o evropskou politiku. Takový cíl jsem měl já jako zadavatel a také oba autoři. Jsem přesvědčen o tom, že odvedli velký kus poctivé práce. Proto se nezdráhám vám tuto knihu bez obav doporučit ke studiu. Věřím, že v ní najdete vše podstatné z evropské politiky roku 2006. Příjemné studium přeje Hynek Fajmon poslanec Evropského parlamentu za ODS

7

ROK 2006 V EVROPSKÉ UNII I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA V roce 2006 došlo k završení legislativního procesu ve dvou významných kauzách týkajících se oblasti vnitřního trhu, které se vyskytovaly na pořadu jednání institucí EU několik let. Jedná se o směrnici o službách (tzv. Bolkesteinova směrnice) a legislativní „balíček“ týkající se registrace, evaluace a autorizace chemikálií (REACH). Oba případy vyvolaly v historii svého projednávání i v jeho poslední fázi řadu kontroverzí. Schválená podoba legislativy byla u obou do značné míry výsledkem kompromisu, který zdaleka nevyvolával spokojenost na všech stranách ani z objektivního hlediska co do naplnění původních cílů, což platí zejména v případě směrnice o službách. Zde bylo pod tlakem některých členských zemí (především Francie a Německa) a politických frakcí EP (zejména PES, částečně EPP-ED, která byla na otázce Bolkesteinovy směrnice rozdělena do značné míry podle „národnostního klíče“) upuštěno od aplikace původního liberalizačního „principu originality“ ve prospěch více restriktivní varianty. Stejně tak z meritorního hlediska byly ze „záběru“ směrnice vyňaty některé nejspornější oblasti (finanční, dopravní, komunikační a bezpečnostní služby, herní průmysl, otázky související s pracovním právem a vysíláním pracovníků, ekonomické služby obecného zájmu apod.). V případě REACH se opět jednalo o vítězství do značné míry kompromisní varianty ovlivněné zapojením lobby velkých i malých producentů, spotřebitelů i ochránců životního prostředí ve všech fázích legislativního procesu. Výslednou podobu celé soustavy směrnic kritizovaly jak environmentální skupiny pro nedostatečnost v naplnění původních cílů a přílišné ústupky reprezentantům výrobců, tak odpůrci celé myšlenky výrazného zpřísnění legislativy v této oblasti s poukazem na to, že všechny důsledky pro evropský vnitřní trh s chemikáliemi, včetně trhu pracovního, nejsou prozatím zcela předvídatelné.

Komise i další články institucionálního mechanismu EU zaznamenaly v roce 2006 v agendě vnitřního trhu a souvisejících oblastí zvýšenou aktivitu i v dalších otázkách. Jednalo se zejména o ochranu spotřebitele (Komise a hlavně portfolio komisaře Kyprianoua se velmi angažovaly v ochraně evropských spotřebitelů proti účinkům tabáku, alkoholu a v boji proti obezitě), ochranu životního prostředí (směrnice o bateriovém odpadu, boj proti klimatickým změnám), ochranu duševního vlastnictví (včetně diskusí o komunitárním patentu), sociální politiku a pracovní právo (diskuse o uplatnění principu „flexicurity“, rovných příležitostech, završení legislativního procesu v oblasti ochrany pracovníků proti účinkům optické radiace, hluku či elektromagnetického záření či znovuotevření mnohokrát odložené otázky směrnice o pracovní době), dopravní politiku, infrastrukturu a komunikaci, včetně komunikace elektronické a mobilní, a také o oblast daní. Spor mezi staršími a novými členy o revizi Šesté směrnice o DPH koneckonců představoval první vyhrocený bod legislativního dění na půdě Rady EcoFin v roce 2006. Ke sporným momentům v této oblasti dále náležela podzimní pře ohledně spotřebních daní na alkohol, v níž hrála důležitou roli i Česká republika, častěji bylo diskutováno i téma zahájení harmonizace na poli daní nepřímých. Mimo agendu související bezprostředně s vnitřním trhem zaznamenala nejvýraznější legislativní aktivitu (jak je již v posledních letech zvykem) oblast justice a vnitra. Jakkoli je na tomto poli z mediálního hlediska přehlušila politicky „vděčná“ kauza „tajných věznic“ a letů CIA, nelze pominout významné otázky návrhů společné přistěhovalecké politiky, společné vízové politiky a budování informačního systému SIS II, zřízení Agentury základních práv EU, transatlantický dialog týkající se spolupráce v boji proti terorismu a organizovanému zločinu či pokusy o prosazení změny hlasovacích mechanismů v třetím pilíři.

9

Monitoring evropské legislativy 2006

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY V roce 2006 Unii předsedaly dva menší, svojí vahou v rozhodovacím procesu relativně méně významné státy, Rakousko a Finsko. Za předsednictví malých zemí většinou nedochází k nastolení průlomových témat týkajících se budoucnosti EU, vnitřního trhu či reforem klíčových politik, čemuž tyto země přizpůsobují i svoji agendu (koncentrací na relativně „skromnější“ či konkrétnější témata v partikulárních oblastech). Avšak vzhledem k tomu, že předsednické státy „dědí“ agendu po svých předchůdcích i po Komisi, dochází za jejich působení nezřídka k završení problematických témat projednávaných řadu let. Jakkoli to není jejich „klíčová zásluha“, musí se s tímto faktem ony předsednické státy vyrovnat především prostřednictvím svého diplomatického působení. Financování EU a finanční perspektiva 2007–2013 Mezi nejvýznamnější události roku 2006 z hlediska legislativního i politického dění na půdě Evropské unie se bezesporu řadí dokončení dvouleté a v mnoha momentech vyostřené debaty o podobě finanční perspektivy pro období 2007–2013. Ještě na počátku roku uvedl EU do nejistoty výsledek hlasování lednového pléna Evropského parlamentu (EP), na němž byla přijata tzv. Bögeho zpráva, která nesouhlasila s podobou, již finanční perspektivě dával třetí kompromisní návrh britského předsednictví, na němž se po dlouhém jednání shodla Evropská rada v prosinci 2005. První čtvrtletí roku tedy bylo ještě poznamenáno určitou nejistotou, zda se podaří dosáhnout konsensu všech tří klíčových složek legislativního procesu (Komise, Rady a Evropského parlamentu), nezbytného jak pro přípravu rozpočtu pro rok 2007 již dle nových parametrů uzpůsobených rozšířené EU, tak pro dokončení dílčích legislativních programů stanovujících v jednotlivých oblastech nejen priority pro nadcházející sedmileté období, ale i mechanismy a podmínky čerpání finančních prostředků v rámci jednotlivých komunitárních programů, strukturálních fondů i Fondu kohezního. Do této kategorie patřily natolik významné dlouhodobé legislativní

10

programy jako 7. rámcový program pro vědu a výzkum, vytvoření nového zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) či nastavení nových parametrů pro čerpání ze strukturálních fondů a Kohezního fondu, včetně vzniku některých nových iniciativ Společenství. Trvající negociace o podobě nové finanční perspektivy do určité míry brzdily dokončení legislativních procedur ve všech těchto oblastech. I když rámcově byla nová legislativní opatření na půdě Komise již připravena, scházela především „jistota“ dílčích finančních stropů. Jednání probíhala za rakouského předsednictví spíše zákulisní formou negociací klíčových představitelů vedení EP a jeho frakcí s předsednictvím Rady a Komise. V dubnu bylo dosaženo konsensu, který zachovával základní (a nejen finanční) aspekty britského návrhu, doplněné o některé ústupky především vůči požadavkům EP i Komise (navýšení prostředků pro strukturální a kohezní politiku či Lisabonskou strategii, navýšení prostředků v rezervách a vytvoření Fondu pro boj s následky globalizace). Květnové plenární zasedání EP již následně jen potvrdilo souhlas s uzavřením meziinstitucionální dohody, která po právní stránce finanční výhled zaštiťuje. K jejím nejdůležitějším bodům s významnými důsledky pro nejbližší období přitom náleží fakt, že zahrnuje revizní klauzuli, kterou do návrhu finanční perspektivy vložilo britské předsednictví. Na jejím základě má dojít v období 2008–2009 k přehodnocení rozpočtové politiky EU dle návrhu Komise, o němž bude jednomyslně hlasovat Evropská rada za spolurozhodování EP (to byla jedna z klíčových podmínek, za níž EP souhlasil s uzavřením meziinstitucionální dohody). Tato skutečnost je velmi významná nejen z hlediska samotné EU, přestože v rámci již započaté diskuse o podobě rozpočtové reformy zaznívají hlasy o tom, že nemá jít o sepsání nové finanční perspektivy. Je významná i z hlediska států, které v daném období budou EU předsedat (Slovinsko a Francie v roce 2008, Česká republika a Švédsko v roce 2009). Jakkoli nelze roli předsednické země coby „klíčového tvůrce“ reformních změn přeceňovat vzhledem ke krátkosti funkčního období, nutné kooperaci s předsednictvími předchozími i následujícími i vzhledem k odlišné politické „váze“

Rok 2006 v Evropské unii

jednotlivých předsednických států, nelze podceňovat její roli vyjednavače a prostředníka, která právě v období důležitých změn nabývá na významu. Neméně důležitou otázkou diskutovanou již nyní na půdě institucí EU i na politické scéně klíčových členských států (viz francouzská prezidentská kampaň) je pochopitelně obsah uvažované rozpočtové reformy a otázka, do jaké míry ovlivní příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu EU. Zatímco záměrem britského předsednictví, s nímž vkládalo revizní klauzuli do navrhované finanční perspektivy, bylo vyprovokovat spíše revizi výdajů, včetně kontroverzní společné zemědělské politiky, signály přicházející z Komise i některých členských států (Francie) podporují spíše snahu přehodnotit příjmovou stránku rozpočtu EU a vytvořit nový příjmový zdroj (ve zjednodušeném smyslu se hovoří o nějaké podobě „evropské daně“), aby rozpočet EU odrážel vzrůstající nároky rozšířeného Společenství a zároveň neprohluboval zátěž čistých plátců přispívajících do rozpočtu EU na základě jejich HDP. Zemědělství Nejen revizní klauzule finanční perspektivy vyžaduje po Komisi, aby v daném období (2008– 2009) připravila další reformu SZP, a to nejen z hlediska jejího financování. SZP EU se nachází především pod vnějším tlakem procesu liberalizace světového obchodu a jeho jednotlivých aktérů (WTO, USA, skupina dvaceti vyspělejších států třetího světa i skupina nejchudších států). O složitosti a politické citlivosti této problematiky nejen v rámci EU svědčí i fakt, že po hongkongském summitu WTO v prosinci 2005, věnovaném především záležitostem světového zemědělského obchodu, došlo na jaře 2006 k zablokování dalších rozhovorů Katarského kola, které se následně nepodařilo odblokovat až do konce roku 2006. Dění v oblasti SZP během roku 2006 určovala především snaha dokončit reformní proces, kterým jednotlivá odvětví zemědělské politiky procházela od roku 2003, ve směru zavedení přímých plateb dle mechanismu jednotné platby na farmu (SPS), podmíněných dodržováním systému legislativních norem převážně environmentálního charakteru (systém cross-compliance), a posilováním podpory rozvoje venkova a neprodukčních složek zemědělství na úkor zemědělské výroby. ČR se jako nový členský stát začala potýkat i s následky těchto reforem, v první řadě kontroverzní reformy cukerního pořádku, která byla schválena na půdě Rady na přelomu února a března.

I když z výsledného návrhu byly odstraněny některé nejspornější momenty, požadavek snížení výrobních kvót prostřednictvím motivace producentů k odchodu z odvětví kompenzacemi z restrukturalizačního fondu způsobil vzhledem k vlastnické struktuře cukrovarů u nás odchod nejvýznamnějších výrobců (Eastern Sugar) a konec výroby v tradičních oblastech. Po reformě cukerního pořádku Komise přistoupila ke změnám i ve zbývajících, dosud nereformovaných oblastech. V červnu 2006 zveřejnila dlouho očekávané první návrhy týkající se reformy společného trhu s vínem. Kvůli citlivosti této problematiky v některých členských státech však bylo vážné projednávání změn odloženo až na rok 2007 (především vzhledem k jarním prezidentským volbám ve Francii). Poslední oblastí, která má projít reformou, je odvětví ovoce a zeleniny. Legislativní instituce EU ji řešily na přelomu let 2006–2007, podrobné parametry reformy celého odvětví potom zveřejnila Komise v lednu 2007. Dokončením implementace Fischlerovy reformy z roku 2003 však diskuse o změnách na poli jedné z nejkontroverznějších politik EU nekončí. Unie se musí vyrovnávat především s prozatímními závěry hongkongského summitu WTO, které požadují do roku 2013 úplné zrušení zemědělských vývozních subvencí. Komise se pod vlivem reformních změn pokouší postupně odstranit i některé anachronismy SZP (systém výrobních kvót v oblastech, kde již přinášejí spíše zátěž, např. v produkci mléka, kde i ČR čelí každoročně pokutám za překračování kvóty) či sjednotit stávající systém tržních řádů dle jednotného mechanismu. Vznik nového zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) dal ČR možnost přehodnotit stávající a ne vždy vyhovující dotační tituly pro podporu produkčních i neprodukčních činností svázaných se zemědělstvím, i když tento proces byl komplikován (jako řada jiných problémů) vnitropolitickou situací i nepružností Komise při projednávání národního plánu rozvoje venkova. Rok 2006 přinesl legislativní aktivitu a diskusi i v oblasti biotechnologií (problematika GMO či podpora produkce plodin využitelných na výrobu biomasy a biopaliv, což je tematika, která není v českém kontextu prosta problémů). Energetika Otázka obnovitelných zdrojů a biopaliv prostupuje agendou zemědělství, ochrany životního prostředí i energetické politiky, která se během roku 2006 postupně dostávala mezi hlavní témata agendy institucí EU.

11


Poněkud symptomaticky to naznačoval i fakt, že rok 2006 byl „ohraničen“ dvěma „energetickými krizemi“ způsobenými spory mezi Ruskem a Ukrajinou (leden 2006) a Ruskem a Běloruskem (leden 2007) nejprve o podmínky dodávek plynu a posléze ropy. Přerušení dodávek obou strategických surovin částečně pocítila i střední a západní Evropa. Energetika a energetická bezpečnost byly projednávány na úrovni oficiálních i neoficiálních schůzek Evropské rady (březnový summit, neformální podzimní summit ve finském Lahti, kterého se dokonce poprvé v historii evropské integrace zúčastnil jako host ruský prezident Putin). Byla významným tématem vnějších vztahů EU, především vztahů s Ruskem v kontextu přípravy nové Smlouvy o partnerství a spolupráci PCA (její předjednání si jako jeden z hlavních úkolů vytklo finské předsednictví, v listopadu a prosinci jej však zablokovala polská strana, která s Ruskem dlouhodobě řeší především ekonomické spory týkající se obchodu s potravinářskými produkty). Otázka energetické bezpečnosti a liberalizace trhu s energiemi se prolíná i jednáním EU se státy východní Evropy zařazenými do programu politiky sousedství a snahu o diverzifikaci dodávek energetických zdrojů lze číst i v pozadí prozatím nesmělých pokusů o navázání vztahů se státy střední Asie. Na poli legislativního vývoje hrála též významnou roli témata energetické účinnosti, bioenergie a liberalizace vnitřního trhu s energiemi, včetně elektřiny. Debata o formulaci společné energetické politiky EU, v níž se odrážejí zájmy různých členských států i dalších intervenujících aktérů, vyvrcholila v lednu 2007 prezentací energetické strategie do roku 2020 se zajímavými závěry týkajícími se jaderné energetiky či obnovitelných zdrojů a kritizovanými pasážemi věnovanými otázkám liberalizace vnitřního trhu s energiemi v rámci EU. Rozšiřování EU Ve výčtu důležitých událostí, které poznamenaly podobu a budoucnost EU i různé aspekty integračního procesu, nelze opomenout vrcholící přípravu na další rozšíření EU o dva zbývající státy někdejší helsinské skupiny východního rozšiřování, Bulharsko a Rumunsko. Ani závěrečná etapa jejich cesty do EU nebyla jednoduchá, v hodnotících zprávách se nadále objevovaly závažné výtky ohledně implementace acquis communautaire, zejména v oblasti justice a vnitra. Komise odložila rozhodnutí o rozšíření až na podzim 2006, byla zvažována varianta ročního odkladu vstupu obou zemí, již umožňovala přístupová smlouva, i možnost, že by od počátku nového roku vstoupila do EU pouze jedna z nich.

12

Závěrečný verdikt vydaný Komisí v září v podobě hodnotící zprávy nakonec umožnil vstup Bulharska i Rumunska do EU od roku 2007, stalo se tak ovšem za poměrně striktních podmínek. Vedle přechodných období na volný pohyb pracovních sil či výplatu přímých zemědělských plateb, podobných podmínkám, za nichž do EU vstupovali noví členové v květnu 2004, podléhá bulharská a rumunská implementace acquis communautaire podrobnému monitoringu Komise v nejproblematičtějších oblastech (především justice a vnitro). EU disponuje sankčními mechanismy a trvá zákaz vývozu některých potravinářských produktů obou zemí na vnitřní trh (zejména vepřového masa a zpracovaných produktů). V souvislosti s dalším rozšiřováním neprobíhala na úrovni institucí EU pouze debata o Bulharsku a Rumunsku, ale také o další budoucnosti a směřování celého tohoto projektu. Zcela legitimně a často byl v rámci diskusí probíhajících na půdě Komise, Evropské rady i EP zmiňován pojem „absorpční kapacity“ EU a potřeba poněkud zvolnit tempo dalšího rozšiřování, případně i zpřísnit jeho podmínky. EU se tak rozhodla přibrzdit v jedné ze svých „nejviditelnějších“ a nejsymboličtějších aktivit, za niž je rozšiřování možné označit. Souvisí to do určité míry i se zahájením přístupových rozhovorů s některými problematičtějšími kandidáty, k němuž došlo na podzim 2005, především s Tureckem. Pokračování přístupových rozhovorů s Tureckem bylo v roce 2006 poznamenáno řadou politicky citlivých událostí (vyzdvižení tématu arménské genocidy na půdě francouzského parlamentu, odmítnutí Ankarského protokolu, a tedy prozatímní neochota k řešení turecko-kyperského problému ze strany Turecka, odmítání vstupu Turecka do EU deklarované v rámci kampaně francouzského prezidentského kandidáta Sarkozyho). Přesto strategie pro rozšiřování publikovaná Komisí v listopadu a potvrzená prosincovou Evropskou radou neříká dalšímu rozšiřování jednoznačné ne, i když ho spojuje s kontroverzní otázkou institucionální reformy EU. Závěry prosincového summitu potvrdily, že prioritou případného dalšího rozšiřovacího procesu má být západní Balkán. Státy zařazené do programu politiky sousedství (ENP), tedy postsovětské státy východní Evropy a jižního Kavkazu, státy Blízkého východu a severní Afriky, se dočkaly nového finančního nástroje, který má pomoci při rozvíjení jejich spolupráce s EU, o perspektivách členství se prozatím příliš nehovoří.

Rok 2006 v Evropské unii

Budoucnost evropské ústavy Je-li v EU řeč o institucionálních reformách, nelze pominout stále se znovu vynořující otázku budoucnosti evropské ústavy. Během rakouského a finského předsednictví tento problém poněkud ustoupil do pozadí ve prospěch jiných aktuálních otázek (finanční perspektiva, další rozšiřování, energetika, vnější vztahy, směrnice o službách). Červnový summit Evropské rady dokonce potvrdil prodloužení „období reflexe“ do roku 2008. Především rakouské předsednictví přitom tacitně počítalo s tím, že s počátkem roku 2007 se tohoto tématu razantně chopí předsednictví německé a debata bude po „mírné přestávce“ obnovena, což se také stalo. Spíše stranou zájmu médií proto během roku 2006 dokončily ratifikační proces Belgie, Estonsko a Finsko a o samotném dokumentu a jeho dalším osudu se debatovalo především na půdě Evropského parlamentu a prostřednictvím politických projevů některých klíčových představitelů členských států (francouzský prezident Chirac, oba prezidentští kandidáti Sarkozy a Royalová, německá kancléřka Merkelová). Euro a Pakt růstu a stability Vedle otázky rozšiřování EU nelze pominout problém rozšiřování eurozóny. V průběhu roku 2006 podaly do hospodářské a měnové unie (HMU) přihlášku tři nové členské země, Estonsko, Litva a Slovinsko. Zatímco Estonsko se po nepříliš příznivých signálech zaznívajících z Komise i ECB rozhodlo nakonec svoji přihlášku stáhnout, o osudu Litvy a Slovinska ve vztahu k eurozóně rozhodovaly Komise, ECB, Rada a prostřednictvím konzultace i výbor EP pro hospodářské a měnové otázky na podzim 2006. Slovinsko dle jejich verdiktu (i na základě předchozích hodnocení plnění konvergenčního programu) uspělo a přijalo jednotnou měnu od 1. ledna 2007. Tvrdého zklamání se naopak dostalo Litvě, která o jednu desetinu procenta nesplnila jedno z konvergenčních kritérií týkající se maximální povolené míry inflace. Rozhodnutí vyvolalo diskusi o tom, do jaké míry užívá EU dvojí standard při posuzování plnění stabilizačních programů Paktu růstu a stability ze strany členských zemí eurozóny a naopak konvergenčních programů zemí, které na přijetí eura teprve aspirují. Diskutuje se i o možnostech částečné modifikace či změn samotných konvergenčních kritérií, případně o sjednocení statistických pravidel

jejich monitoringu, aby se předešlo situaci, která předcházela někdejšímu vstupu Řecka do HMU. Na druhé straně se v rámci eurozóny množí kritika ekonomických efektů Paktu i samotné měny eura (k někdejší Berlusconiho kritice se přidal francouzský prezidentský kandidát Sarkozy). Polská vláda pod vlivem kritiky neplnění konvergenčního programu v oblasti rozpočtového dluhu zase začala hovořit o možném vyhlášení referenda o svém budoucím vstupu do eurozóny, jakkoli je tato otázka vzhledem k podmínkám přístupových smluv nových členských zemí sporná. Na přelomu let 2006 a 2007 Komise postupně zveřejňovala hodnocení dvouletých konvergenčních a stabilizačních programů jednotlivých členských zemí. Nový konvergenční program připravovala i ČR, jeho odevzdání však zpozdila nejistá povolební situace obklopující sestavování nové vlády. Volný pohyb pracovních sil Rok 2006 byl pro Českou republiku také rokem, v němž se jako nový členský stát mohla dočkat ukončení některých důležitých přechodných období, které vůči státům přistoupivším v květnu 2004 uplatnila EU. Jednalo se především o přechodné období na volný pohyb pracovních sil, jehož první část vypršela k 1. květnu 2006; starší členské státy, které jej uplatnily, se mohly dobrovolně rozhodnout pro jeho ukončení. Navzdory velmi čilé legislativní a politické aktivitě institucí EU, k níž v roce 2006 docházelo v oblasti sociální politiky, pracovní mobility a rovných příležitostí, se k 1. květnu rozhodly tuto zjevnou nerovnost mezi členskými státy zcela odstranit jen některé země (Španělsko, Řecko, Portugalsko, Finsko, ze států EHP pak Island), jiné se rozhodly jen pro částečné uvolnění pracovního trhu v některých profesích, stanovením vyšších kvót či prostřednictvím flexibilnější procedury udělování pracovních povolení (např. Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko). Německo a Rakousko přímo deklarovaly, že hodlají zachovat restrikce svého pracovního trhu minimálně do 30. dubna 2009, včetně dosud uplatňovaných restrikcí na volný pohyb služeb. Státy přistoupivší v květnu 2004 se ke konci roku 2006 ovšem zároveň v oblasti přechodného období na volný pohyb pracovních sil ocitly i v pozici, v níž rozhodovaly o jeho eventuelním uplatnění, a to vůči Bulharsku a Rumunsku. Většina členů východního rozšíření přitom zvolila „solidární“ variantu a navzdory některým obavám svůj pracovní trh otevřela, s výjimkou Malty a (v převážné většině profesí) i Maďarska.

13


Justice a vnitro Status „nerovného členství“ byl v druhé polovině roku 2006 diskutován ještě v souvislosti s prozatímní neúčastí nových členů v „Schengenu“, která měla skončit v průběhu roku 2007 vybudováním nového Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II). Od léta však signály vycházející z Komise, Rady i EP naznačovaly, že technické překážky a legislativní prodlevy pravděpodobně oddálí spuštění nového systému a tím i převzetí všech výhod a zároveň i povinností (včetně kompatibility vízového systému) spojených s naplňováním schengenského acquis pro nové členy, a to až o dva roky. Proti takové variantě se poměrně ostře postavili zejména zástupci států Visegrádské skupiny (V4). Ačkoli je třeba k eventuelnímu využívání struktury V4 jako nástroje diplomatického tlaku na instituce EU přistupovat spíše realisticky, vzhledem k tomu, že zájmy těchto států nerezonují zcela totožně ve všech oblastech (zejména v některých otázkách vnitřního trhu), může být tato kauza příkladem relativního úspěchu. Rada se na prosincovém zasedání rozhodla řešit problém na základě varianty navrhované Portugalskem a nevázat vstup nových členských států do schengenské zóny na dobudování systému SIS II. Nové členské státy by se tak měly stát členy dosud fungujícího systému SIS I, a to postupně (při pozemním pohraničním styku by bariéry měly padat k 31. prosinci 2007, v letecké dopravě potom do konce března 2008). Podmínkou rozšíření schengenské zóny je ovšem nadále dostatečné bezpečnostní zajištění vnějších hranic

14

a bezproblémové zapojení do informačního systému SIS I. Rozhodnutí Rady tedy nelze brát jako úplnou garanci rozšíření schengenského systému ke stanoveným datům. Rok 2006 poskytl v EU odpověď na některé otázky, které delší dobu zaměstnávaly úředníky i politické představitele jejích institucí i členských států. Vzhledem k těžkopádnosti legislativního i negociačního procesu lze dokonce říci, že těchto odpovědí a částečných řešení přinesl uplynulý rok poměrně dost, zdaleka ne ve všech případech však byly výsledky uspokojivé a pozitivní, což platí především pro legislativní vývoj na poli vnitřního trhu. Zde lze naopak v mnohém považovat za pozitivní, jestliže se prozatím daří oddalovat či blokovat některé harmonizační či regulační iniciativy (zejména v daňové oblasti). I v roce 2007 lze očekávat, že některá důležitá témata budou tvořit trvalou součást agendy institucí EU, ať již jde o další rozšiřování, či naopak hledání alternativních cest ke kandidátům aspirujícím na vstup, budoucnost revize primárního práva, energetickou politiku, ochranu životního prostředí, ochranu duševního vlastnictví, vnější ekonomické vztahy včetně pokračování jednacího kola WTO, Pakt růstu a stability, budoucnost eura a jeho potenciálních dalších uživatelů či diskusi o dalších reformách SZP, strukturální a kohezní politiky a o podobě eventuelní reformy rozpočtu EU. Vývoj těchto kauz bude ovlivňovat nejen aktivita institucí EU, ale do značné míry i členské státy, ať již půjde o závěry ambiciózního německého předsednictví nebo o výsledky francouzských prezidentských voleb.

prosinec 2005 – leden 2006

PROSINEC 2005 – LEDEN 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Celoevropské mýtné • EP na svém prosincovém zasedání naprosto neočekávaně schválil návrh směrnice modifikující Normu 1999/62, která zavedla na celoevropské úrovni poplatky za používání silniční sítě. Nová směrnice by se měla vztahovat na všechna vozidla nad 3,5 t používaná ke komerčním účelům od roku 2012. • Sporné body • Obecně je revidovaná směrnice výsledkem boje mezi EP a Radou a mezi periferními státy, které se obávají zbytečného zvýšení poplatků za používání silnic, a státy tranzitními, které by rády ze získaných financí opravovaly své permanentně poškozované silnice. • V případě ČR například platí, že ani zavedení mýtného nepřinese kýžený efekt v podobě kvalitnějších silnic. Objem vybraných peněz pravděpodobně nebude dostatečný a stále bude trvat požadavek na zásadní reformu správy a financování Státního fondu dopravní infrastruktury. • Reakce aktérů • Z reakcí, které na schválení směrnice zazněly, stojí krom adoračního prohlášení Komise za zmínku především zpráva Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU), která dala najevo, že další (vyšší) zpoplatnění silnic přepravce zruinuje, protože se nepočítá s adekvátním snížením jiných poplatků (např. spotřební daně z paliv). Směrnice o službách • Otázka směrnice o službách se znovu stala předmětem ostrých politických sporů krátce po začátku nového roku. Levicové frakce v EP navrhly, aby při únorovém hlasování byl text jako celek zamítnut – v duchu hesla „raději žádná než špatná norma“. • Liberalizace služeb v EU, resp. skutečné napl-

nění jedné ze čtyř svobod Unie, by se tak opět odložilo. • Další vývoj • V průběhu ledna a února se očekávají četné aktivity zaměřené proti návrhu směrnice, a to jak na evropské úrovni, tak na úrovních národních. • Plénum bude o návrhu hlasovat ve dnech 13.–16. února. 1.2 Evropský soudní dvůr Žaloba na Českou republiku • Komise podala 10. ledna několik žalob k Evropskému soudnímu dvoru poté, co dotčené země adekvátně nereagovaly ani na první formální dopis, ani na tzv. odůvodněné stanovisko. Je mezi nimi i Česká republika, která podle Komise plně neimplementovala směrnice o uznávání lékařských a zubařských kvalifikací (1978/686 a 1993/16). • Další vývoj • Česká strana se k rozsudku v době přípravy k monitoringu kvalifikovaně (oficiálně) nevyjádřila. ČR ve výjimečném případě hrozí i pokuta nařízená rozsudkem ESD. Práva cestujících leteckých společností • Evropský soudní dvůr 10. ledna rozhodl, že Nařízení 2004/261 (účinné od 17. února 2005) je platné. Znamená to, že cestující leteckých společností mají právo na kompenzace za zpoždění nebo zrušení letu. • Pozadí rozsudku • Mezinárodní asociace pro leteckou dopravu (IATA) a Asociace evropských nízkorozpočtových aerolinek (ELFAA) proti nařízení dlouhodobě protestovaly, protože je podle nich v rozporu s mezinárodně uznávanými standardy pro kompenzace cestujícím (Montrealská úmluva), nezakládá potřebnou právní jistotu, je neproporcionální a v případě nízkorozpočtových aerolinek požaduje kompenzace, které několikanásobně převyšují cenu letenky.

15


• Reakce aktérů • IATA i ELFAA s podporou Asociace evropských aerolinek (AEA) rozsudek ESD okamžitě odsoudily jako absurdní, byť tvrdí, že jej budou respektovat. Komise zprávu naopak přivítala. • Další vývoj • Letecké společnosti v důsledku rozsudku navýší své roční náklady až o 600 mil. €. Po sérii „špatných zpráv“, mezi něž patří 11. září 2001, epidemie SARS či zvyšování ceny leteckého benzínu, jde o další zátěž, kladenou na letecké společnosti. 1.3 Komise Evaluace konvergenčních a stabilizačních programů předložených Finskem, Švédskem, Dánskem, Českou republikou, Slovenskem a Maďarskem • Se začátkem nového roku byly zveřejněny výsledky hodnocení programů naplňování podmínek reformovaného Paktu růstu a stability, konvergenčních a stabilizačních programů do roku 2008, které na žádost Komise předložilo šest zemí. • Výsledky hodnocení • Komise ve svém hodnocení, které se v souvislosti se změnami Paktu růstu a stability zabývalo zejména plněním konvergenčních kritérií, jež jsou pro ČR nejbolestivější (míra rozpočtového dluhu a celkové zadluženosti veřejných financí), konstatovala, že zcela v souladu se střednědobými cíli reformovaného Paktu je stav veřejných financí ve Finsku, Švédsku a Dánsku. • Výsledky nových členských zemí • Komise v případě ČR a Slovenska nekonstatovala spokojenost, ale upozorňovala na potřebu „zvýšit úsilí v oblasti rozpočtové stabilizace“ a využít k ní současného hospodářského růstu (v případě Slovenska ovšem zhruba o 2 % vyššího než v případě ČR), i když „se zdá, že obě země jsou na cestě k nápravě rozpočtových schodků“ do roku 2007, respektive 2008 (v případě ČR), jak jim důrazně doporučila v roce 2005 Rada. • Největší problémy konstatovala Komise v případě Maďarska, které se potýká s rozpočtovým schodkem přesahujícím 6 % HDP. • Konvergenční kritéria – srovnání ČR, Slovenska a pobaltských zemí • Přestože ČR disponuje nižší mírou celkového zadlužení veřejných financí než vyzdvihované Švédsko a nemá problém s plněním konvergenčních kritérií, která se týkají povolené míry inflace a výše úrokových měr, během roku 2005 také neušlo pro plnění konvergenčních kritérií

16

týkajících se stavu státního rozpočtu kritice ze strany Komise. • Konvergenční program ČR uvádí jako střednědobý cíl snížení rozpočtového schodku, jehož míra dosahující nyní 3 % HDP představuje pro ČR velmi problematické konvergenční kritérium, které jí brání vstoupit do mechanismu ERM II, na hodnotu pohybující se okolo 1 % HDP. Komise však považuje za realistické datum dosažení takto nízkého rozpočtového schodku ze strany ČR nejdříve rok 2012, na Slovensku se předpokládá prolomení jednoprocentní hranice již okolo roku 2010. • Zpráva Komise je také příznivější vůči Slovensku pokud jde o doporučovaná opatření pro budoucnost. Sdělení týkající se výpočtu podnikatelské daně pro malé a střední podniky provozující svoji činnost v zahraničí (v rámci EU) • 10. ledna zveřejnila Komise ve formě právně nezávazného sdělení pravidla pro výpočet výše daně z příjmu právnických osob pro malé a střední podniky. • Komise v tomto sdělení, jehož podoba měla podle legislativních plánů již rok existovat, doporučila aplikaci pravidla stanovení výše zdanění podnikatelské činnosti na základě pravidel panujících u mateřské firmy pro případ, že se malý či střední podnikatel rozhodne provozovat svoji pobočku či dceřinou společnost v zahraničí, na území jiného členského státu. • Význam sdělení • Toto dlouho očekávané opatření (ovšem právně nezávazného charakteru) má napomoci překonání překážek, jež způsobují odlišné systémy zdanění v různých členských státech, a umožnit tak efektivnější pohyb kapitálu. • Sporné body • Návrh přivítala lobbistická organizace sdružující malé a střední podniky (UEAPME), značnou nelibost nad ním ovšem projevuje řada členských států, které se brání myšlence zasahování cizích daňových systémů do jejich vlastního daňového systému. 1.4 Výbor regionů Národní reformní programy Lisabonské strategie z hlediska regionů • 10. ledna byly zveřejněny výsledky průzkumu, který Výbor regionů (CoR) v období září – říjen


•

• •

•

•

2005 zorganizoval mezi regionálními rozhodovacími autoritami v jednotlivých členských státech. Průzkum se týkal průběhu přípravy národních reformních programů, které měly jednotlivé členské státy podle inovované Lisabonské strategie povinnost vypracovat a předložit Komisi. Výsledky průzkumu CoR Výbor regionů chtěl zjistit, do jaké míry byly do tvorby těchto programů v jednotlivých členských státech zapojeny regionální autority. Průzkum přitom odhalil, že ve většině případů regionální úroveň vůbec konzultována nebyla, anebo jejich požadavky nebyly vzaty v úvahu. Pouze v 17 % případů respondenti dávali najevo svoji spokojenost se zapojením do tvorby těchto programů. Nejpříznivější reakce přicházely z Lotyšska, Belgie, Rakouska, Itálie či Španělska, v případě posledních čtyř jmenovaných zemí je přitom tradice zapojení regionů do negociací s centrální úrovní dlouhodobá a vyplývající z legislativní povinnosti. Nejmenší míra zapojení regionálních a lokálních autorit do přípravy plánů byla naopak průzkumem konstatována v ČR, Portugalsku, Slovinsku či Irsku.

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 1.1 Budoucnost EU Budoucnost euroústavy • Se začátkem nového roku a nástupem nového, rakouského předsednictví se znovu vynořilo i téma euroústavy. • Řešení klíčových problémů evropské integrace za britského předsednictví • Během půlroku britského předsednictví se EU realisticky soustředila na řešení největšího a nejdůležitějšího problému – otázky finančního výhledu pro roky 2007–2013, bez něhož nelze sestavit následující rozpočet tak, aby odpovídal podmínkám EU-27, jež by zároveň zohledňovaly zvýšené potřeby nových členů. • Změny s nástupem rakouského předsednictví • S nástupem rakouského předsednictví federalisticky orientované kruhy v EU, jejichž „centrem“ se v poslední době stává především EP, očekávaly vyjádření k dalšímu osudu euroústavy, a to přestože není navzdory prosincové dohodě Evropské rady ještě zcela vyřešen osud finanční perspektivy. • Rakousko vyhlásilo úmysl zrekapitulovat výsledky „debat“ o euroústavě a o budoucnosti EU,

• •

• •

které měly údajně probíhat v rámci členských států, a oživit tuto otázku výrazněji na summitu Evropské rady v březnu 2006. Francouzské a nizozemské úvahy o euroústavě K dalšímu osudu euroústavy se vyjádřili též klíčoví představitelé dvou zemí, v nichž byla zamítnuta. Ve Francii se nad ním střetli ministr vnitra Sarkozy, považovaný za nejpravděpodobnějšího nástupce stávajícího prezidenta Chiraca ve volbách v roce 2007, a právě prezident Chirac. Euroústava očima Evropského parlamentu EP, který se stal již v druhé polovině roku 2005 centrem debat o budoucnosti dokumentu, odloženého ze zřetele Radou, předsednickou zemí i předsedou Komise Barrosem, kteří se přikláněli k názoru, že by k oživení euroústavy dojít nemělo, se zabýval několika variantami budoucnosti euroústavy. K největším stoupencům návratu k ní zde přitom patří předseda EPP-ED Pöttering, který prohlásil 12. ledna na tiskové konferenci v Bruselu, že hlavy I (hodnoty EU, včetně samostatné právní subjektivity, institutu občanství EU, dělby kompetencí a dalších podstatných prvků) a II (Charta základních práv) euroústavy mají být za všech okolností zachovány a brány za základ dalších jednání o podobě euroústavy.

Rozšiřování EU • Otázka příštího rozšiřování • Spíše skeptický postoj k dalšímu rozšiřování EU, který naznačil, že EU možná nebude ochotna jít za rámec procesu připravovaného na 1. leden 2007, vyjádřili na přelomu roku 2005 a 2006 hned dva vysoce postavení evropští politikové. • V prosinci 2005 do značné míry šokovalo prohlášení nizozemské komisařky Kroesové o tom, že rozšířením EU o Bulharsko a Rumunsko bude absorpční kapacita Unie již zřejmě naplněna a strop 27 členů by měl být do budoucna považován za definitivní. V tomto smyslu se vyjádřil mimo jiné i francouzský ministr vnitra Sarkozy. Sarkozy navíc znovu oživil ideu zvláštního statusu „přidruženého partnerství“, který by měl být nabídnut namísto členství všem dalším zemím sousedícím s rozšířenou EU-27 a ucházejícím se o členství namísto plnoprávného členství. • Rozšiřování o Bulharsko a Rumunsko se tyto úvahy o možném stanovení maximálního povoleného počtu členů EU prozatím nedotkly. Naopak, v lednu 2006 přistoupení obou zemí ratifikovala jako první ze zakládajících členů ES/EU Itálie – parlamentní cestou. • Mezitím se ovšem vynořilo nepodložené obvinění, že se na území Bulharska a Rumunska na-

17


• •

•

• •

•

•

•

18

cházejí dlouhodobě tajné vězeňské tábory CIA pro osoby podezřelé z terorismu. Za takových okolností by oba státy nemohly do EU vstoupit, jak se vyjádřil komisař pro justici a vnitro Frattini. Nabízí se tedy otázka, zda se EU nepokouší takto oddálit své rozšíření. Turecko Obavy posílily na počátku roku 2006 i ve vnímání jiné sousední země EU, která již dlouhá desetiletí usiluje o členství v ES/EU a jíž se poprvé v roce 2005 otevřela možnost zahájení přístupových rozhovorů, Turecka. Tentokrát nikoli z kulturně-náboženských důvodů, ale z důvodů obav z onemocnění ptačí chřipkou, která si v této zemi bezprostředně sousedící s EU vyžádala v prvním lednovém týdnu životy tří dětí. Přístupové rozhovory s Tureckem a současně Chorvatskem, zahájené formálně v říjnu 2005, mají navzdory tomu i navzdory některým prohlášením hlásícím stop dalšímu rozšiřování pokračovat (již projednáváním konkrétních kapitol acquis) podle harmonogramu rakouského předsednictví v první polovině roku 2006. Ukrajina Ještě o dalším nečlenském státě se počátkem roku 2006 hovořilo v souvislosti s jeho usilováním o sbližování s EU a o reálných možnostech takového sbližování, a to o Ukrajině. Tato země byla pro členské státy EU spojena na přelomu roku především s kauzou svého sporu s Ruskem coby hlavním dodavatelem zemního plynu a dalších energetických zdrojů. Hovoří se o zásahu ze strany EU či jejích klíčových zemí (především Německa sehrávajícího ve vztazích s Ruskem v rámci EU tradičně hlavní roli). Každopádně ohlasy rusko-ukrajinské krize ozývající se z nitra evropských institucí mapují přetrvávající nevyváženost přístupu EU k tzv. „východní politice“. Většina poslanců EP vyjadřujících se ke krizi se přikláněla ke kritice Ruska za jeho energetickou i zahraniční politiku vůči Ukrajině, jejich vyjádření dokonce obsahovala poněkud jednostranné poukazy na projevy autoritarismu v ruské zahraniční politice. EU přitom není krom této kritiky schopna poskytnout Ukrajině de facto žádnou formu podpory, ani záruku členství, pouze ne vždy uspokojivý rámec asistenčního programu finanční a politické podpory European Neighbourhood Policy (evropská politika sousedství). Z „plynové krize“ vztahů Ruska a Ukrajiny vyvodila EU zdá se spíše několik „poučení“ týkajících se sebe a své energetické politiky, nežli Ukrajiny. Komise využila krize k volání o posílení (legislativní) společné energetické politiky EU a o větší

diverzifikaci energetických zdrojů, která by odvrátila závislost EU na ruských energetických zdrojích, která se prokázala během této krize. 1.2 Financování EU Finanční perspektiva 2007–2013 • K nejvýznamnějším událostem závěru roku 2005 náležel v kontextu politického a legislativního prostředí EU konsenzus Evropské rady na podobě návrhu nové finanční perspektivy pro roky 2007–2013. • Meziinstitucionální dohoda prozatím neexistuje • Při informování o této události bývá ovšem často opomíjena skutečnost, že dohoda Evropské rady, tedy premiérů (eventuelně prezidentů – ve francouzském případě) členských států a zároveň jedné ze tří klíčových institucí EU, ještě neznamená definitivní a závazné přijetí budoucí finanční perspektivy. • Rozpočtový výhled, určující pro sedm let maximální výdajové stropy evropských financí, totiž potřebuje ke své platnosti obnovení tzv. meziinstitucionální dohody, která finanční perspektivu po právní stránce zaštiťuje – dohody všech tří klíčových institucí EU, Komise, Rady i Evropského parlamentu. • Potenciální problémy finanční perspektivy v Evropském parlamentu • Od počátku ledna 2006 přitom EP indikoval, že právě na jeho nesouhlasu by mohl návrh finanční perspektivy pro roky 2007–2013 „z dílny“ Evropské rady ztroskotat. • Sporné body kritiky EP: revizní klauzule • Revizní klauzule požaduje od Komise zahájení přípravy hluboké reformy mechanismu financování evropského rozpočtu i struktury samotného rozpočtu, včetně kontroverzní společné zemědělské politiky (CAP). Hotový návrh reformy má být v podobě zprávy předložen Komisí na přelomu let 2008/2009. • Poté má o všech bodech reformy hlasovat Evropská rada. EP a jeho rozpočtový výbor, který o kompromisu nad novou finanční perspektivou předběžně jednal 11. ledna, přitom projevuje značnou nespokojenost nad tím, že mu podle revizní klauzule není v připravované reformě evropských financí přisouzena žádná role. • Otázka „evropské daně“ • Tato vize je prozatím vzdálená a částečně spekulativní, důležité však je, že EP požaduje svůj podíl na případné reformě evropských financí, která by se měla týkat výdajové stránky (nová


•

• •

•

• •

•

• •

•

struktura a především reforma financování CAP), ale i stránky příjmové. EU (zejména Komise) má zájem na tom, aby se snížil podíl „dodatkového zdroje“ a aby si ES/EU pořídila ve své historii již pátý (po clech, zemědělských clech, zdroji z podílu vybraného DPH a po „dodatkovém zdroji“) příjmový zdroj, který by měl být v pravdě „nadnárodní“, v podobě tzv. evropské daně. Výdajová stránka finanční perspektivy Další bod kritiky britského kompromisu, zaznívající z řad rozpočtového výboru EP, představuje výdajová stránka, především celková výše stanoveného rozpočtového stropu pro jednotlivé roky. Rozpočtový výbor EP dal 11. ledna většinou svých členů najevo, že je nutno navýšit celkový rozpočtový strop i výši v jednotlivých nadpisech (především některé položky Podnadpisu 1a – Lisabonská agenda a Nadpisu 3 – Občanství, spravedlnost a vnitřní bezpečnost, tedy nejen např. podpora malých a středních podniků, ale také např. podpora programů „Mládež“, některých programů na propagaci EU v členských státech či oblasti ochrany spotřebitele; EP se odmítá smířit také s podstatnými škrty, jež britský návrh učinil v kapitole 4 – EU jako globální aktér). V duchu zásady „raději žádný kompromis než příliš úsporný kompromis“. Pravděpodobnost odmítnutí finanční perspektivy ze strany EP – hledisko ČR Možnost, že EP při svých obstrukcích uspěje, nebo že jako mnohokrát v minulosti ustoupí za cenu některých menších kompromisů v jeho prospěch, bude záviset i na postoji dalších dvou institucí (Komise a Rady, jíž nyní předsedá Rakousko) v zákulisním vyjednávání. Čeští poslanci frakce EPP-ED (především z klubu ODS) již indikovali, že se neztotožní s postojem předsedy frakce Pötteringa a nepodpoří zamítavé stanovisko, které EP k finanční perspektivě podle britského návrhu připravuje, z důvodu, že se jedná o v dané situaci nejpřijatelnější kompromis. Stanovisko rozpočtového výboru EP Rozpočtový výbor již Bögeho stanovisko k britskému návrhu, které návrh odmítlo v současné podobě, nezaručující „budoucí prosperitu a solidaritu v Evropě“, většinově podpořil. Stanovisko obsahuje požadavky na: a) větší spolurozhodovací mandát EP při negociacích o finanční perspektivě i jejích případných reformách, negociacích, v nichž by chtěl EP více hájit „evropskou dimenzi“ rozpočtových výdajů; b) vyšší objem celkové finanční perspektivy i rozpočtových stropů pro jednotlivé roky.

• Očekává se, že jednání o nové finanční perspektivě mohou být v závislosti na verdiktu EP a navzdory prosincovému kompromisu Evropské rady definitivně ukončena nejdříve v únoru 2006, tak, aby mohl být podle nové finanční perspektivy vytvořen první rozpočet na rok 2007 a mohla být dokončena a po finanční stránce konkretizována legislativa týkající se jednotlivých kapitol finanční perspektivy. • Komise bude v této kauze zřejmě hájit britský návrh, a to nejen s ohledem na zisky pro nové členy, ale také ve snaze obhájit jednu z úloh EU. • Pokud by návrh odmítl EP, je otázkou, jak se zachová Rada, jednající nyní pod rakouským předsednictvím, o němž lze v podstatě s jistotou říci, že nebude tak radikální, samostatné, odvážné ani ambiciózní ve snahách ovlivnit budoucnost EU jako předsednictví britské. • Spor o finanční perspektivu vyvolal úvahy britských konzervativců o odchodu z EPP-ED • Že debaty o finanční perspektivě ještě budou emocionální a vyhrocené a že EP v nich může se svým současným většinovým postojem sehrát významnou úlohu, to naznačuje odhodlání skupiny sestávající z drtivé většiny členů britské Konzervativní strany z frakce EPP-ED zcela vystoupit a založit frakci vlastní. • Toto rozhodnutí oznámila zmíněná skupina britských konzervativních poslanců v lednu, právě pod dojmem vývoje většinového odmítavého názoru EPP-ED k britskému návrhu finanční perspektivy. • Existuje možnost, že by se k frakci mohl přidat zbytek skupiny ED včetně devíti poslanců za ODS, kteří však ohlásili možnost připojení k potenciální frakci britských konzervativců teprve po českých parlamentních volbách na jaře 2006. 1.3 Justice a vnitro Kauza „tajných věznic“ CIA • Během ledna zahájila svoji činnost speciální vyšetřovací komise EP, kterou ještě na sklonku roku 2005 EP ustanovil za účelem vyšetření kauzy „tajných věznic“ pro osoby podezřelé z teroristické činnosti a pocházející zejména z Iráku a Afghánistánu, provozovaných CIA na území některých evropských států. Konkrétní vyšetřovatelé mají být jmenování na počátku února. • Podle švýcarského deníku Sonntagsblick, který přinesl údajnou tajnou zprávu egyptského premiéra určenou pro egyptskou ambasádu v Londýně a zadrženou švýcarskými tajnými službami,

19


měly být utajené věznice provozované USA na území několika států východní Evropy, konkrétně Rumunska, Bulharska, Ukrajiny, ale také v Kosovu a Makedonii. • Toto obvinění by mohlo eventuelně otřást i ambicemi Rumunska a Bulharska na členství v EU. Komise se již nechala slyšet, že vědomá existence takových zařízení na území daného státu je v rozporu s čl. 6 platné Smlouvy z Nice, který hovoří o základních hodnotách Unie. Za jejich porušení mohou být členským státům i odebrána hlasovací práva v evropských institucích, nečlenský stát porušující zásady čl. 6 pak nemůže do EU podle Komise vstoupit. • Do vyšetřování se mezitím účinněji (také prostřednictvím nástrojů, jež má k dispozici) zapojila Rada Evropy, která hodlá s využitím organizace monirotující pohyb letecké dopravy Eurocontrol a jejích archívů zpětně monitorovat možný pohyb letounů vezoucích vězně, včetně jejich destinací. Plán Komise na harmonizaci pravidel legální migrace • Komise ještě v prosinci 2005 odkryla poměrně dlouho očekávaný plán na harmonizaci pravidel legální migrace v rámci EU. • Obsah plánu • Komise chce v rámci tohoto plánu vydat minimálně pět návrhů směrnic do roku 2009, přičemž jejich obsahem by měl být také systém vydávání tzv. zelených karet, podobných režimu dosažitelnému pro cizí státní příslušníky ucházející se o práci v USA. • Zelené karty, které znamenají pracovní povolení spojené s povolením pobytu a možností pobírání sociálních dávek (tedy de facto zisk stejných podmínek pro práci, jaké má občan dané země), by měly být vydávány vysoce kvalifikovaným občanům nečlenských zemí. Takovéto povolení vydané jedním členským státem by je přitom opravňovalo k práci za stejných podmínek na celém území EU. • Sporné body • Tento plán komisaře pro justici a vnitro Frattiniho by se ovšem mohl nelíbit novým členským státům, které mají během sedmiletého přechodného období, rozděleného na tři etapy, de facto zapovězen rovnoprávný vstup na pracovní trhy ve většině starších členských zemí (s výjimkou Velké Británie a Irska, které ovšem neposkytují novým členům zcela rovnoprávné postavení pokud jde o jejich možnost využívat výhody sociálního systému, a Švédska, které nyní jediné poskytuje

20

•

• •

•

občanům nových členských států přístup na svůj pracovní trh za zcela rovných podmínek se svými občany). Sedmileté přechodné období na volný pohyb pracovních sil, jež zavedli ostatní starší členové vůči členům novým, skončí nejdříve v roce 2012, někteří z nich (především Německo a Rakousko) již indikovali, že jej hodlají vyčerpat až do konce, nová německá vláda dokonce tuto klauzuli o zaručené ochraně vlastního pracovního trhu vložila do koaliční smlouvy. O pravděpodobném zrušení zákazu rovného přístupu na svůj pracovní trh pro občany nových členských zemí po uplynutí prvního dvouletého období, tedy 1. května 2006, prozatím otevřeně hovořilo pouze Finsko a Španělsko. Podmínky plánu z hlediska nových členských států Pokud by tedy zásady evropské politiky legální migrace, které by umožňovaly vydávání zelených karet s povolením pracovat za rovných podmínek nejen ve členském státě EU, který jej vydal, ale kdekoli jinde v Unii, byly přijaty a začaly platit již okolo roku 2009, znamenalo by to vznik nepoměru diskriminujícího některé členské státy EU proti nečlenům. Na druhou stranu by tyto plány Komise mohly být pro nové členy příležitostí, jak protestovat proti nerovné situaci, do níž se podmínkami Přístupové smlouvy dostaly.

1.4 Rakouské předsednictví • Rakousko se 1. ledna ujalo půlročního předsednictví EU. Většina pozorovatelů se shodla na tom, že Rakousko ve „velkých kauzách“ Unii pravděpodobně nic zásadního nepřinese, resp. že většinu palčivých otázek budou muset vyřešit předsednictví následující. podobná očekávání se váží k Finsku, které bude EU předsedat ve druhé polovině roku. Příští rok zahájí svým předsednictvím Německo. • Charakteristika země • Rakousko je ve specifické situaci: jde o malou neutrální zemi, která se k EU připojila až v roce 1995, kde občané poměrně málo důvěřují evropským institucím (i méně než např. ve Velké Británii či Švédsku). Navíc se budou na podzim 2006 konat parlamentní volby. • Posun v agendě • Od Rakouska se neočekává podstatnější posun ve dvou důležitých otázkách – v návrhu směrnice o službách a v problematice REACH. Důležitější pravděpodobně budou zahraničněpolitické záležitosti: vstup Rumunska a Bulharska (závěrečné hodnocení zemí, případné


•

• • •

• •

odložení vstupu o rok) a skutečné zahájení rozhovorů s Tureckem a Chorvatskem (alespoň ve vybraných oblastech). Rakousko se bude také muset vyrovnat s otázkou přezkoumání sedmiletého přechodného období na volný pohyb pracovních sil z nových členských států. Priority předsednictví Obecně jsou rakouské priority velmi rozsáhlé, avšak při bližším prozkoumání je zřejmé, že nejsou příliš ambiciózní. Společným jmenovatelem rakouských priorit je fakt, že většina z nich se v Unii řeší už několik let bez většího úspěchu, popř. jde o položky, které jsou součástí agendy jen krátce, ale jsou vysoce kontroverzní. S ohledem na pozici Rakouska v nich proto nelze čekat radikální posun. Evropská ústava Rakouský předseda vlády hodlá v průběhu následujícího půlroku zrekapitulovat národní debaty o budoucím uspořádání EU s cílem Evropu „psychologicky restartovat“. Na červnovém summitu se pak čeká přijetí průběžné zprávy o tzv. období reflexe. Už nyní jsou ale patrné zásadní rozdíly v tom, jak s evropskou ústavou naložit.

1.5 Zemědělství Problematika podpory biopaliva a bioenergie • V prosinci 2005 přijala Komise akční plán o biomase. Pokouší se v něm posílit užívání biopaliv v automobilovém průmyslu (zde podpořila Komise na závěr roku 2005 i dotační podporu výroby automobilů s ekologicky šetrným motorem, které umožňují užívání bionafty), ale i jinde (lokální vytápění). • Požaduje přitom v budoucnu stanovení přísnějších legislativních pravidel, které pod hrozbou sankcí budou vyžadovat po členských státech zvýšení užívání zdrojů bioenergie nad zdroji skleníkových plynů. Na počátku roku 2006 má být publikováno sdělení komise o současné situaci v oblasti biopaliv v EU, Evropský výbor pro standardizaci (CEN) by měl stanovit jednotné charakteristiky a parametry biomasy. Členské státy jsou současně vyzývány, aby více financovaly programy podpory využívání biomasy z nového fondu rozvoje venkova a z fondů strukturálních. • Legislativní pozadí podpory bioenergie v EU • Podpora využívání biomasy a bioenergie představuje v současnosti jedno z významných odvětví v rámci společné zemědělské, ale také energetické politiky.

• Akční plán o biomase i celá široká tematika biopaliv, bioenergií a biomasy se zřejmě stane jedním z hlavních bodů jednání Rady pro zemědělství ve dnech 23.–24. ledna. Otázka omezení týkajících se pěstování GM plodin • Další téma, které bude „horkým kandidátem“ na projednávání na půdě Rady pro zemědělství v lednu 2006, reprezentuje neméně citlivé téma GM plodin. • Legislativní pozadí problematiky GMO v EU • V EU je problematika GM plodin považována za velmi citlivou. • Prozatím platí Směrnice 2001/18 o pravidlech uvolňování GMO do životního prostředí. Na jeho základě byl vytvořen také český zákon upravující tuto problematiku, nový zákon č. 78/ 2004 Sb. o nakládání s GMO a genetickými produkty. EU si dodržování legislativní úpravy, která umožňuje dovoz výrobků pouze z určitých GM plodin, řádně označených, a pěstování pouze povolených typů GM plodin, přísně chrání (v EU je povolena k pěstování prozatím pouze jedna plodina – GM kukuřice Bt-11 určená ke zkrmování; chce-li některý členský stát povolit dovoz GM plodiny, jako např. Řecko v lednu 2006 u dalších druhů GM kukuřice, musí nejprve požádat Komisi o svolení). • EU se pěstování GM plodin dlouho velmi bránila a dosud existují přísné restrikce. • Uvalila na dovoz GM plodin dokonce pětileté moratorium, které bylo ovšem pod velkým tlakem producentů z USA (kde se pěstuje např. kukuřice již pouze jako GMO) i z jiných zemí (Kanada, Argentina) uvolněno v květnu 2004. Od té doby je možné dovážet do EU produkty z GM sóji či kukuřice, které je však nutno označovat. Přetrvávají nadále stížnosti na protekcionismus některých členů EU motivovaný ne ochranou spotřebitele, ale vlastního trhu. • Plány legislativních změn • Komise představila těsně před vánočními svátky, 21. prosince, návrh směrnice o společných pravidlech pro výrobu organických produktů pro potravinářství s platností od 1. ledna 2009. Má řešit především pravidla označování a dovozu; jako organické lze podle něj označit produkty s 95 % organické povahy, lze tak tedy označit i produkty, k jejichž GM kontaminaci, která by je diskvalifikovala např. na trzích zemí, jež GMO zcela odmítají (Švýcarsko, arabské země) došlo náhodně. • Kontroverze ohledně tohoto návrhu i GMO obecně se v Radě očekávají během roku 2006,

21


zřejmě již na nejbližší zemědělské Radě, která začíná 23. ledna. První důsledky závěrů summitu v Hong Kongu v rámci CAP • První důsledky závěrů hongkongského summitu WTO, který požaduje odstranění veškerých subvencí podporujících vývoz zemědělských výrobků v rámci vyspělých států, se již projevily v rozhodnutí Komise vydaném 20. prosince. • V něm se Komise rozhodla drasticky omezit vývozní podpory na export živého dobytka, které náležely k anachronismům vnějšího fungování CAP (EU takto podporovala prostřednictvím desítek milionů euro ročně např. vývoz stovek tisíců kusů živého dobytka do arabských zemí k porážce). Komise odůvodnila své rozhodnutí „zlepšením situace na trhu s hovězím masem“, skutečností ale je, že bude muset stále drastičtěji omezovat vývozní subvence, které v kritizovaném systému ještě přetrvávají. WTO 19. prosince rozhodla, že do roku 2013 má dojít k úplnému odstranění veškerých vývozních subvencí, přičemž již do roku 2010 má být odstraněna jejich podstatná část. • Závěry hongkongského summitu a jejich kritika • Výsledky summitu částečně kritizovaly některé státy třetího světa usilující o nediskriminační přístup na evropské zemědělské trhy a o rovnou konkurenci s evropskými výrobky na trzích světových, které nepatří mezi nejchudší země světa, jež mají získat na trhy vyspělých zemí zcela bezcelní přístup u 97 % svých produktů.

22

• Otázky vnitřních zemědělských podpor se možná ještě dostanou na pořad jednání WTO do dubna 2006, kdy má být dohodou zakončeno celé jednací kolo v Dauhá. Tato varianta je ovšem spíše nepravděpodobná, protože jde o velmi citlivé téma, jehož realizace by vyžadovala nepopulární vládní opatření v USA a podstatné reformy CAP a jejího financování. Lze proto očekávat, že jeho otevření by mohlo přijít na pořad jednání WTO teprve v některém z dalších jednacích kol. • EU a problém zemědělských dotací • EU podle britského návrhu nové finanční perspektivy nepočítá s hlubší reformou financování CAP do roku 2009/2010, nastupující rakouské předsednictví pouze indikovalo snahu zasadit se po kontroverzní reformě cukerného pořádku o změny v dosud nereformovaných odvětvích (především ovoce a zelenina); opatrněji již hovoří o reformě sektoru vína, která by se zřejmě výrazněji dotkla i rakouských vinařů. • Zajímavou skutečností dotýkající se reality CAP a jejího financování je otázka identity příjemců právě sporných zemědělských dotací. V průběhu podzimu zveřejnil server www.farmsubsidy.org údaje o tom, jaký podíl financí přidělovaných v rámci zemědělských plateb přijímala která členská země za rok 2004. • K podobnému zveřejnění příjemců zemědělských dávek se v prosinci 2005 odhodlal také český Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který u nás reprezentuje platební agenturu spravující a rozdělující tyto dávky z rozpočtu EU.


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Celoevropské mýtné EP na svém prosincovém zasedání naprosto neočekávaně schválil návrh směrnice modifikující Normu 1999/62, která zavedla na celoevropské úrovni poplatky za používání silniční sítě. Nová směrnice by se měla vztahovat na všechna vozidla nad 3,5 t používaná ke komerčním účelům od roku 2012. Pozadí návrhu Neočekávaný výsledek způsobilo předjednání veškeré agendy (zvláště pak kontroverzních pozměňovacích návrhů) s představiteli Rady a Komise. Veřejně se však o tom neinformovalo. Přitom ještě v polovině listopadu nebyl osud návrhu vůbec jasný a schylovalo se k dohodovacímu řízení mezi Radou a EP. Obsah návrhu Podle schváleného textu by se nová norma měla vztahovat na všechna vozidla nad 3,5 t používaná ke komerčním účelům od roku 2012. Jde o kompromis mezi původním návrhem Komise, požadavky Rady a poměrně přísnými nároky EP, prezentovanými v prvním čtení i na zasedání dopravního výboru 14. listopadu 2005. Mýtné se bude moci nově vypočítávat na základě více možných parametrů: míra znečištění, které vozidlo způsobuje, denní doba, sezóna apod. Od roku 2010 pak bude takový způsob výpočtu poplatků povinný. Jde o faktické přiblížení se švýcarskému modelu výpočtu mýtného, které bere v úvahu i externality a navyšuje tak finální poplatek na několikanásobek toho, co je zvykem jinde v Evropě (např. v Německu). Výsledná norma rovněž otevírá cestu k určitým výjimkám (např. zpoplatnit i některé úseky v městských či horských oblastech), vždy ale s oznámením Komisi. Samotnou otázku externalit nová norma explicitně neřeší, počítá se s nimi však v další revizi. (Komise vypracuje po dvou letech platnosti směrnice zprávu a navrhne další postup.)

Sporné body Obecně je revidovaná směrnice výsledkem boje mezi EP a Radou a mezi periferními státy, které se obávají zbytečného zvýšení poplatků za používání silnic, a státy tranzitními, které by rády ze získaných financí opravovaly své permanentně poškozované silnice. Až aplikace normy ukáže, která ze stran měla ve své argumentaci pravdu. V případě ČR například platí, že ani zavedení mýtného nepřinese kýžený efekt v podobě kvalitnějších silnic. Objem vybraných peněz pravděpodobně nebude dostatečný a stále bude trvat požadavek na zásadní reformu správy a financování Státního fondu dopravní infrastruktury. Reakce aktérů Z reakcí, které na schválení směrnice zazněly, stojí krom adoračního prohlášení Komise za zmínku především zpráva Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU), která dala najevo, že další (vyšší) zpoplatnění silnic přepravce zruinuje, protože se nepočítá s adekvátním snížením jiných poplatků (např. spotřební daně z paliv). Zajímavé však je i prohlášení Společenství evropských železnic (CER), které s návrhem rovněž není spokojeno – údajně je příliš mírný a nepovede k žádoucímu přesunu nákladní dopravy ze silnic na železnici. Podobně se vyjádřili např. i zelení či Evropská federace pro transport a životní prostředí (T&E). Směrnice o službách Otázka směrnice o službách se znovu stala předmětem ostrých politických sporů krátce po začátku nového roku. Levicové frakce v EP navrhly, aby při únorovém hlasování byl text jako celek zamítnut – v duchu hesla „raději žádná než špatná norma“. K jejich názoru se připojila i organizace zastupující firmy podnikající ve veřejných službách (CEEP), jež se staví za vyjmutí všech (nejen zdravotnických a audiovizuálních) veřejných služeb z rámce směrnice.

23


Liberalizace služeb v EU, resp. skutečné naplnění jedné ze čtyř svobod Unie, by se tak opět odložilo. Legislativní pozadí Meritum věci bylo v monitoringu už několikrát zmiňováno. Směrnice by měla napomoci snížit byrokratickou zátěž při poskytování služeb v celé EU tím, že poskytovatel by musel splňovat pouze minimální požadavky platné v jeho domovské zemi. Směrnice o službách byla v průběhu legislativního procesu v rámci EP nejprve modifikována s cílem omezit její výsledný efekt, nicméně výbor EP pro vnitřní trh v listopadu 2005 a potažmo plénum EP v prosinci téhož roku návrh nasměrovaly spíše opačným směrem – ke skutečné liberalizaci. Levice se ocitla v defenzivě. Další vývoj V průběhu ledna a února se proto očekávají četné aktivity zaměřené proti návrhu směrnice, a to jak na evropské úrovni, tak na úrovních národních. Radikální levice v EP (zelení a GUE/NGL) je zásadně proti směrnici, EPP-ED a liberálové jsou pro. Rozložení jejich hlasů je zhruba 100 ku 350. Rozhodující slovo proto nejspíše budou mít socialisté (PES; zhruba 200 poslanců), ti však nejsou v dané věci jednotní: jsou proti extenzivní liberalizaci služeb, ale zároveň i proti odmítnutí návrhu směrnice jako celku. Plénum bude o návrhu hlasovat ve dnech 13.–16. února. 1.2 EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR Žaloba na Českou republiku Komise podala 10. ledna několik žalob k Evropskému soudnímu dvoru poté, co dotčené země adekvátně nereagovaly ani na první formální dopis, ani na tzv. odůvodněné stanovisko. Je mezi nimi i Česká republika, která podle Komise plně neimplementovala směrnice o uznávání lékařských a zubařských kvalifikací (1978/686 a 1993/16). Pozadí žaloby Měla tak přitom učinit už k 1. květnu 2004. Směrnice se vztahují jak na usazování, tak na dočasné poskytování služeb. V druhém případě se uplatňuje tzv. zjednodušený postup, a právě jeho parametry ČR neaplikuje.

24

Další vývoj Česká strana se k rozsudku v době přípravy k monitoringu kvalifikovaně (oficiálně) nevyjádřila. ČR ve výjimečném případě hrozí i pokuta nařízená rozsudkem ESD. V praxi však většinou dochází k vyrovnání bez nutnosti vyžadovat po členském státě finanční sankci. Práva cestujících leteckých společností Evropský soudní dvůr 10. ledna rozhodl, že Nařízení 2004/261 (účinné od 17. února 2005) je platné. Znamená to, že cestující leteckých společností mají právo na kompenzace za zpoždění nebo zrušení letu. Pozadí rozsudku Mezinárodní asociace pro leteckou dopravu (IATA) a Asociace evropských nízkorozpočtových aerolinek (ELFAA) proti nařízení dlouhodobě protestovaly, protože je podle nich v rozporu s mezinárodně uznávanými standardy pro kompenzace cestujícím (Montrealská úmluva), nezakládá potřebnou právní jistotu, je neproporcionální a v případě nízkorozpočtových aerolinek požaduje kompenzace, které několikanásobně převyšují cenu letenky. Generální advokát ESD však už 8. září 2005 naznačil, že podobné výtky akceptovat nebude, a ESD jeho právní názor 10. ledna potvrdil. Nařízení není podle ESD v nesouladu s Montrealskou úmluvou. ESD rovněž seznal, že regulatorní zatížení letecké dopravy nelze srovnávat s mírnějším režimem v případě jiných způsobů dopravy. Reakce aktérů IATA i ELFAA s podporou Asociace evropských aerolinek (AEA) rozsudek ESD okamžitě odsoudily jako absurdní, byť tvrdí, že jej budou respektovat. Komise zprávu naopak přivítala. Z hlediska cestujících, v jejichž zájmu bylo nařízení přijato, může dojít ke kontraproduktivnímu efektu: své kompenzace si zaplatí už v ceně letenky, protože všechny aerolinky působící v prostoru EU budou normou postiženy stejně a konkurenční boj mezi jednotlivými společnostmi nebude oním klíčem ke snižování cen za leteckou přepravu. Další vývoj Letecké společnosti v důsledku rozsudku navýší své roční náklady až o 600 mil. €. Po sérii „špatných zpráv“, mezi něž patří 11. září 2001, epidemie SARS či zvyšování ceny leteckého benzínu, jde o další zátěž, kladenou na letecké společnosti.


17. února se mají sejít zástupci národních implementačních úřadů, aby konzultovali přínos nařízení za poslední rok a vyměnili si zkušenosti. Komise při té příležitosti připraví zprávu o implementaci normy. 1.3 KOMISE Evaluace konvergenčních a stabilizačních programů předložených Finskem, Švédskem, Dánskem, Českou republikou, Slovenskem a Maďarskem Se začátkem nového roku byly zveřejněny výsledky hodnocení programů naplňování podmínek reformovaného Paktu růstu a stability, konvergenčních a stabilizačních programů do roku 2008, které na žádost Komise předložilo šest zemí. Finsko jako členský stát eurozóny předkládalo v souladu s reformou Paktu růstu a stability (provedenou Nařízením č. 1055/2005 na základě rozhodnutí Evropské rady v březnu 2005) program stabilizační (program stabilizace makroekonomických ukazatelů tvořících konvergenční kritéria jednotné měny). ČR, SR, Maďarsko, Švédsko a Dánsko jako nečlenové eurozóny předkládaly programy konvergenční, mapující jejich přibližování k plnění konvergenčních kritérií, jež je nezbytnou podmínkou pro přijetí eura. (Dánsko stejně jako Velká Británie není členem hospodářské a měnové unie na základě vyjednané výjimky z Maastrichtské smlouvy, obě země jsou ale na základě Paktu růstu a stability zavázány směřovat k přijetí jednotné měny, zrušení jejich výjimky však záleží jen na nich, nemohou k němu být nuceny; Švédsko není členem eurozóny, protože se rozhodlo podmínky přijetí jednotné měny záměrně nesplnit, nevstoupilo se svojí měnou do mechanismu směnných kurzů ERM I, kde má příslušná měna před konverzí na euro povinnost setrvávat bez devalvací a v rámci daného fluktuačního pásma po dobu minimálně dvou let.) Výsledky hodnocení Komise ve svém hodnocení, které se v souvislosti se změnami Paktu růstu a stability zabývalo zejména plněním konvergenčních kritérií, jež jsou pro ČR nejbolestivější (míra rozpočtového dluhu a celkové zadluženosti veřejných financí), konstatovala, že zcela v souladu se střednědobými cíli reformovaného Paktu je stav veřejných financí ve Finsku, Švédsku a Dánsku. Reforma Paktu v březnu 2005 přitom spočívala především v uvolnění pravidel pro plnění konvergenč-

ních kritérií týkajících se rozpočtového schodku (jeho roční míra nesmí překročit 3 % HDP příslušné země) a celkového dluhu veřejných financí (míra nesmí přesáhnout 60 % HDP členského státu). Reforma odrážela problémy zadluženosti veřejných financí a rozpočtových schodků klíčových států eurozóny (Německo, Francie, Itálie, Řecko v důsledku ekonomických potíží těchto zemí; pokárána za rozpočtový schodek překračující 3 % HDP byla v lednu 2006 i Velká Británie). Problém byl řešen ve prospěch těchto zemí a v neprospěch stability eura: reformovaný Pakt růstu a stability říká, že daný stát má právo překračovat kritérium vyrovnanosti veřejných financí a rozpočtové disciplíny po dobu dvou let bez sankcí a problémů ze strany Komise, pokud je tento fakt odrazem dlouhodobějších vážných ekonomických potíží či nenadálé přírodní katastrofy a pokud vláda tohoto problematického státu „činí vše pro nápravu takového stavu“, snaží se o plnění Lisabonské strategie a pěstuje politiku podporující solidaritu na evropské úrovni. Ovšem pozor, tato velkorysost reformovaného Paktu se týká pouze členských zemí eurozóny (tedy těch, které předkládají Komisi k posouzení stabilizační programy), nikoli těch, které se na přijetí eura teprve připravují a předkládají Komisi přísně sledované programy plnění konvergenčních kritérií. Výsledky nových členských zemí I vzhledem k výše uvedenému Komise v případě ČR a Slovenska nekonstatovala spokojenost, ale upozorňovala na potřebu „zvýšit úsilí v oblasti rozpočtové stabilizace“ a využít k ní současného hospodářského růstu (v případě Slovenska ovšem zhruba o 2 % vyššího než v případě ČR), i když „se zdá, že obě země jsou na cestě k nápravě rozpočtových schodků“ do roku 2007, respektive 2008 (v případě ČR), jak jim důrazně doporučila v roce 2005 Rada. Největší problémy konstatovala Komise v případě Maďarska, které se potýká s rozpočtovým schodkem přesahujícím 6 % HDP. Maďarsko sice slíbilo tento schodek snížit až pod 2 % HDP do roku 2008 tak, aby mohlo vstoupit do mechanismu směnných kurzů ERM II a přijmout euro v roce 2010, podle Komise ale nepředkládá věrohodné plány nezbytných strukturálních reforem, přičemž situace se může ještě zhoršovat s ohledem na problémy penzijního systému, které z důvodu stárnutí populace adekvátně neřeší plánovaná reforma. Také míra celkového dluhu veřejných financí se v Maďarsku blíží mezní hodnotě 60 % HDP (konkrétně 58,5 %, v případě ČR je to 37 %–38 %). Rada proto zřejmě vyzve maďarskou vládu, aby na základě požadavku Komise zveřejnila nový, konsolidovaný konvergenč-

25


ní program, který již počítá s hlubšími systémovými reformami veřejných financí, které musí být podniknuty, jinak není přijetí eura v plánovaném termínu možné. Řada expertů odhaduje, že právě problémy v plnění konvergenčních kritérií nedovolí Maďarsku přijmout euro dříve než v roce 2013. Konvergenční kritéria – srovnání ČR, Slovenska a pobaltských zemí Přestože ČR disponuje nižší mírou celkového zadlužení veřejných financí než vyzdvihované Švédsko a nemá problém s plněním konvergenčních kritérií, která se týkají povolené míry inflace a výše úrokových měr, během roku 2005 také neušlo pro plnění konvergenčních kritérií týkajících se stavu státního rozpočtu kritice ze strany Komise. Zveřejněná zpráva proto pozitivně konstatuje příznivější vývoj za rok 2005 a příznivější vizi do budoucna, než tomu bylo před rokem. Konvergenční program ČR uvádí jako střednědobý cíl snížení rozpočtového schodku, jehož míra dosahující nyní 3 % HDP představuje pro ČR velmi problematické konvergenční kritérium, které jí brání vstoupit do mechanismu ERM II, na hodnotu pohybující se okolo 1 % HDP. Komise však považuje za realistické datum dosažení takto nízkého rozpočtového schodku ze strany ČR nejdříve rok 2012, na Slovensku se předpokládá prolomení jednoprocentní hranice již okolo roku 2010. Zpráva Komise je také příznivější vůči Slovensku, pokud jde o doporučovaná opatření pro budoucnost. Zatímco v případě ČR konstatuje zvýšené riziko dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a požaduje provedení penzijní reformy a reformy zdravotnického systému, stejně jako posílení výdajových limitů a přehodnocení vysokých mandatorních výdajů, v případě Slovenska konstatuje pouze potřebu posílení výdajových stropů a fakt, že je třeba pokračovat v přísně prováděné konsolidaci veřejných financí. Slovensko na sklonku roku 2005 vstoupilo do mechanismu směnných kurzů ERM II, pokud v něm tedy slovenská koruna setrvá bez větších otřesů, je realistické očekávat přijetí eura do konce roku 2007. Podobně optimistická očekávání panují v případě všech tří pobaltských zemí, které již členy ERM II jsou. Slovensko a pobaltské státy, tedy země, v nichž byla ve všech zavedena v nedávné minulosti rovná daň, současně předstihují ČR i v míře hospodářského růstu, který v případě Lotyšska a Estonska překračuje 10 % ročně (i když je třeba přiznat, že Lotyšsko vstupovalo do tohoto období růstu s mnohem nižší životní a ekonomickou úrovní nežli ČR).

26

Přestože se ČR nepotýká se stejnými problémy veřejných financí jako Maďarsko, i v jeho případě bývá konstatováno, že splnění cíle přijetí eura na přelomu let 2009/2010, vytčený vládou, který by vyžadoval vstup do mechanismu směnných kurzů a tedy skutečné splnění vytčeného konvergenčního programu nejpozději do roku 2008, není za stávajících podmínek zcela jisté. Sdělení týkající se výpočtu podnikatelské daně pro malé a střední podniky provozující svoji činnost v zahraničí (v rámci EU) 10. ledna zveřejnila Komise ve formě právně nezávazného sdělení pravidla pro výpočet výše daně z příjmu právnických osob pro malé a střední podniky. Komise v tomto sdělení, jehož podoba měla podle legislativních plánů již rok existovat, doporučila aplikaci pravidla stanovení výše zdanění podnikatelské činnosti na základě pravidel panujících u mateřské firmy pro případ, že se malý či střední podnikatel rozhodne provozovat svoji pobočku či dceřinou společnost v zahraničí, na území jiného členského státu. Význam sdělení Toto dlouho očekávané opatření (ovšem právně nezávazného charakteru) má napomoci překonání překážek, jež způsobují odlišné systémy zdanění v různých členských státech, a umožnit tak efektivnější pohyb kapitálu. Vyrovnávání se s odlišnou byrokratickou, legislativní i daňovou zátěží při přizpůsobování se pravidlům panujícím v jiném členském státě je obzvláště obtížné pro malé a střední podnikatele, jak konstatuje sdělení. Sdělení fakticky navrhuje, aby v případě poboček a dceřiných společností evropských firem splňujících charakteristiky malého či středního podniku platila pravidla výpočtu daně uplatňovaná v rámci mateřské firmy. Jde tedy de facto o jakýsi „princip originality“, aplikovaný v oblasti zdanění činnosti firem a jejich zahraničních poboček. Tento experimentální systém, který se má týkat malých a středních podniků a jejich zahraničních poboček, má být zaveden na zkoušku po dobu pěti let, s platností od 1. ledna 2007. Sporné body Návrh přivítala lobbistická organizace sdružující malé a střední podniky (UEAPME), značnou nelibost nad ním ovšem projevuje řada členských států, které se brání myšlence zasahování cizích daňových systémů do jejich vlastního daňového systému.


Otázka tendencí k harmonizaci oblasti přímých daní, jejichž určování je dosud mimo rozhodovací kompetenci evropských institucí, ponecháno v rukou členských států, představuje v EU právem sledované téma. EU zejména po svém východním rozšíření usiluje již delší dobu o expanzi svých pravomocí do oblasti harmonizace přímých daní, kterou podporují někteří starší členové v boji s tzv. „sociálním a daňovým dumpingem“, jímž nazývají konkurenci nových členských států. Doposud dochází na úrovni EU k harmonizaci pouze u daní nepřímých (DPH, spotřební daň, u nichž je stanovena minimální povolená sazba, včetně legislativní úpravy možností, za nichž může daný produkt či služba spadat do nižší sazby DPH; členský stát se pak musí těmto skutečnostem podřídit). Doposud se nepodařilo prosadit do primárního práva, ani prostřednictvím norem sekundárních, možnost harmonizace daní přímých, kam patří daň z příjmu fyzických a právnických osob, zdanění investic či různé daňové povinnosti vyplývající z podnikatelské činnosti. Přesto je tato snaha v rámci EU velmi silná a tlak na zavedení nějakých forem harmonizace přímých daní existuje zejména ze strany starších členských zemí, které se potýkají s makroekonomickými potížemi v podobě vysoké nezaměstnanosti a hospodářské stagnace, odvíjející se také od odlivu zahraničních i mateřských investic na východ, do nových členských zemí, které nabízejí levnější pracovní sílu a nižší zdanění podnikatelské činnosti. Rychlý hospodářský růst nových členských zemí, které v nedávné době zavedly rovnou daň (Slovensko, pobaltské státy), potom starší členové považují za „nekalý“ výsledek jejich příliš samostatné daňové politiky, kterou by mělo být v zájmu utlumení konkurence na vnitřním trhu a potažmo posílení „soudržnosti“ ekonomické výkonnosti jednotlivých částí EU třeba svázat jednotnými, celoevropskými pravidly. Z toho důvodu je potřebné podobné návrhy sledovat opatrně, i když v tomto případě se jedná na jedné straně skutečně i o usnadnění situace malým a středním podnikatelům v expanzi za hranice, navíc je třeba vzít v úvahu právní nezávaznost zkušebního systému. Na druhé straně jde i o jeden z kroků, které se pokoušejí (mimo jiné) také bojovat v této dílčí oblasti proti možným účinkům tzv. „daňovému dumpingu“ a úprku firem do „levných“ východních zemí, jehož se staré členské státy tolik obávají.

1.4 VÝBOR REGIONŮ Národní reformní programy Lisabonské strategie z hlediska regionů 10. ledna byly zveřejněny výsledky průzkumu, který Výbor regionů (CoR) v období září – říjen 2005 zorganizoval mezi regionálními rozhodovacími autoritami v jednotlivých členských státech. Průzkum se týkal průběhu přípravy národních reformních programů, které měly jednotlivé členské státy podle inovované Lisabonské strategie povinnost vypracovat a předložit Komisi. Výsledky průzkumu CoR Výbor regionů chtěl zjistit, do jaké míry byly do tvorby těchto programů v jednotlivých členských státech zapojeny regionální autority. Průzkum přitom odhalil, že ve většině případů regionální úroveň vůbec konzultována nebyla, anebo jejich požadavky nebyly vzaty v úvahu. Pouze v 17 % případů respondenti dávali najevo svoji spokojenost se zapojením do tvorby těchto programů. Nejpříznivější reakce přicházely z Lotyšska, Belgie, Rakouska, Itálie či Španělska, v případě posledních čtyř jmenovaných zemí je přitom tradice zapojení regionů do negociací s centrální úrovní dlouhodobá a vyplývající z legislativní povinnosti. Nejmenší míra zapojení regionálních a lokálních autorit do přípravy plánů byla naopak průzkumem konstatována v ČR, Portugalsku, Slovinsku či Irsku. Navzdory vypovídací hodnotě průzkumů, jež je třeba vždy brát s určitou rezervou, považuje Výbor regionů výsledky tohoto průzkumu za ilustraci dodržování principu subsidiarity v jednotlivých členských státech, a to i s ohledem na důležitost politiky koheze, především v rámci nových členských států, která vychází z rozdílů ekonomické úrovně jednotlivých regionů, jež měla být při přípravě národních plánů zohledněna. Co jsou „národní reformní programy“ Národní reformní programy mají být jakýmsi pokusem o oživení Lisabonské agendy poté, co Kokova zpráva na podzim 2004 konstatovala, že naplnění jejího cíle – učinit z EU do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a ekonomicky nejvýkonnější hospodářský systém na světě – je zcela nerealistické. Předseda Komise v únoru 2005 v reakci na Kokovu zprávu navrhl inovaci Lisabonské strategie (opustit nerealistický cíl a alespoň napomoci zvýšení hospodářské výkonnosti EU posílením podpory konku-

27


renceschopnosti na úkor sociální a environmentální dimenze Lisabonské agendy). S tímto návrhem však neuspěl ani u EP, ani u členských států, takže výsledná podoba inovace Lisabonské agendy byla poněkud jiná. K jejím hlavním bodům náležela povinnost členských států sepsat plány potřebných reforem, které mají napomoci jejich hospodářskému růstu a zvýšení konkurenceschopnosti jejich ekonomik. Plány stanovují cíle v oblasti klíčových makroekonomických i mikroekonomických ukazatelů (včetně např. míry nezaměstnanosti), jichž mají dané členské státy dosáhnout. Pochopitelně se však neplánují žádné sankce v případě jejich nedodržení, národní plány reforem tedy mají do značné míry

28

pouze povahu shrnutí problémů, jejichž existence je ve většině případů dobře známa (např. potřeba provedení penzijní reformy v ČR). Legislativní výhled do budoucna Výbor regionů má nyní analyzovat z komparativního hlediska obsahy jednotlivých národních programů s ohledem na regionální politiku. Výsledná zpráva má být součástí jednání Evropské rady v březnu 2006, která má pod vedením Rakouska hovořit i o naplňování cílů Lisabonské agendy na úrovni celoevropské, jednotlivých členských států i úrovni regionů.


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 1.1 BUDOUCNOST EU Budoucnost euroústavy Se začátkem nového roku a nástupem nového, rakouského předsednictví se znovu vynořilo i téma euroústavy. Rok 2005 přinesl dvojí zamítnutí tohoto dokumentu, který měl znamenat zásadní proměnu primárního práva a založení integračního procesu na nových principech s výrazným posílením nadnárodní složky oproti mezivládní dimenzi (mj. zavedení nových nadnárodních funkcí prezidenta EU, ministra zahraničí, ministerstva zahraničí EU a zárodku ministerstva obrany, změna kalkulace většiny při hlasování kvalifikovanou většinou v Radě a další institucionální změny včetně zmenšení Komise, podstatné rozšíření oblastí s hlasováním QMV, zahrnutí dalších oblastí do nových kompetencí EU a především možnost expanze procedury hlasování QMV do všech legislativních oblastí s výjimkou obrany a vojenství bez změny primárního práva, abychom jmenovali alespoň některé klíčové změny přinášené euroústavou). Došlo k němu v rámci referenda ve Francii, jedné ze zemí, jejíž vládnoucí politická garnitura prosazovala dokument nejsilněji, a v Nizozemí. Poté bylo dohodou Evropské rady a za souhlasu Komise v červnu 2005 rozhodnuto o dočasném odložení dalších ratifikací, ať již parlamentních či referend o příslušné otázce, zatímco mělo probíhat jakési „období reflexe“ a intenzivních debat v rámci evropských institucí i členských států o dalším osudu dokumentu. Většina členských států se s tímto rozhodnutím poměrně ochotně ztotožnila, úspěšné referendum uspořádalo ještě v červenci Lucembursko, jeden z největších sympatizantů integračního procesu a zároveň beneficiářů během dlouhých 55 let svého členství v rámci tohoto procesu. Řešení klíčových problémů evropské integrace za britského předsednictví Během půlroku britského předsednictví se EU realisticky soustředila na řešení největšího a nejdůležitějšího problému – otázky finančního výhledu pro roky 2007–2013, bez něhož nelze sestavit následující rozpočet tak, aby odpovídal podmínkám EU-27, jež by zároveň zohledňovaly zvýšené potřeby nových členů.

Agenda 2000, podle jejíchž parametrů by se musel rozpočet na rok 2007 sestavovat, pokud by nedošlo ke schválení finanční perspektivy, přitom představovala v inovované podobě pro EU-25 jakési přechodné, dočasné řešení, v němž téměř polovinu zaujímaly zemědělské výdaje, bez jakýchkoli reformních změn v zemědělském nadpise (Nadpis 1) i v nadpise strukturální politiky (Nadpis 2) a bez speciálního vyčlenění některých programů, jejichž podpora je označována za nezbytnou, má-li EU alespoň do určité míry vyhovět kritériím Lisabonské strategie. Navíc není stávající finanční perspektiva přizpůsobena vstupu dalších dvou masivních rozpočtových příjemců; nepřijetí nové finanční perspektivy by tedy zřejmě vstup Bulharska a Rumunska oddálilo. Změny s nástupem rakouského předsednictví S nástupem rakouského předsednictví spíše federalisticky orientované kruhy v EU, jejichž „centrem“ se v poslední době stává především EP, očekávaly vyjádření k dalšímu osudu euroústavy, a to přestože není navzdory prosincové dohodě Evropské rady ještě zcela vyřešen osud finanční perspektivy. Rakousko vyhlásilo úmysl zrekapitulovat výsledky „debat“ o euroústavě a o budoucnosti EU, které měly probíhat v rámci členských států, a oživit tuto otázku výrazněji na summitu Evropské rady v březnu 2006. Francouzské a nizozemské úvahy o euroústavě K dalšímu osudu euroústavy se vyjádřili též klíčoví představitelé dvou zemí, v nichž byla zamítnuta. Ve Francii se nad ním střetli ministr vnitra Sarkozy, považovaný za nejpravděpodobnějšího nástupce stávajícího prezidenta Chiraca ve volbách v roce 2007, a právě prezident Chirac. Oba plánovali jakousi přesvědčovací „misi“ zacílenou do okolních států, které ještě dokument neratifikovaly, přičemž možný budoucí Chiracův nástupce Sarkozy se netají úmyslem nechat euroústavu navzdory odmítnutí v referendu znovu odhlasovat francouzskému parlamentu, a to v redukované podobě, která by obsahovala právě jen pasáže týkající se institucionální reformy, zřízení nových funkcí a expanzi hlasování QMV. Chirac naopak podporuje variantu vytvoření „pevného

29


jádra“ EU, které by i bez euroústavy šlo cestou posílení nadnárodní spolupráce především v oblasti justice a vnitra, společné zahraniční politiky a obrany. Posílení oblasti justice a vnitra není v souvislosti s vývojem bezpečnostních hrozeb současnosti a s událostmi roku 2005 (červencový terorismus v Londýně a podzimní nepokoje ve francouzských městech) zcela nelogická snaha. Posilování spolupráce v oblasti justice a vnitra podporovala během svého předsednictví výrazně i Velká Británie, nepožadovala ovšem, aby se tak dělo cestou přijetí euroústavy. Jakási posílená spolupráce v oblasti zahraniční politiky a obrany v „exkluzivním“ klubu „pevného jádra“ je ale myšlenkou, kterou odmítá řada představitelů evropských institucí (např. předseda parlamentní frakce EPP-ED Pöttering). Ne zcela nepodobná Chiracově variantě, i když poněkud dále zacházející, je i Sarkozyho další myšlenka o tom, že by se měla v EU ustavit jakási „skupina leaderů“, která by měla „vést“ všechny ostatní členské státy. Její složení neodráží tolik „zasloužilost“ členství jako velikost dané země. Členy této skupiny by totiž mělo být Německo, Velká Británie, Francie, Itálie, Španělsko a Polsko. S procesem evropské integrace je od počátku spjat pojem jakýchsi „vedoucích os“, které představovaly motory další integrace. Jejich rysem však bylo to, že šlo o neoficiální, nikým uměle neustavené dvou- či tříčlenné skupiny zemí, které navíc mohly být libovolně variabilní s ohledem na vývoj integračního procesu (většinou tuto skupinu tvořilo Německo a Francie, které občas, jako např. v tomto období, doplňovala Velká Británie, která svým euroskeptickým či eurorealistickým vlivem často vyvažovala přílišné federalistické tendence svých partnerů). Je otázkou, jak by oficiální „vládu“ pevně určené skupiny šesti zemí přijaly další členské státy, které nedisponují výhodou územní ani populační velikosti. Vedle těchto vizí, pocházejících většinou od osob snažících se posílit politickou dimenzi integrace a zakotvit ji pokud možno i v primárním právu, zaznívá naopak postoj nizozemského ministra zahraničí Bernarda Bota, který zdůraznil, že euroústava je ve stávající podobě v důsledku zamítnutí mrtvá a nelze se k ní vracet. Podporuje pokračování procesu integrace v intencích smlouvy z Nice, bez zbytečných experimentů. Euroústava očima Evropského parlamentu Sarkozyho hlas povzbudil sympatizanty euroústavy v rámci EP. EP, který se stal již v druhé polovině roku 2005 centrem debat o budoucnosti dokumentu, odloženého ze zřetele Radou, předsednickou zemí i předsedou

30

Komise Barrosem, kteří se přikláněli k názoru, že by k oživení euroústavy dojít nemělo, se zabýval několika variantami budoucnosti euroústavy. K největším stoupencům návratu k ní zde přitom patří předseda EPP-ED Pöttering, který prohlásil 12. ledna na tiskové konferenci v Bruselu, že hlavy I (hodnoty EU, včetně samostatné právní subjektivity, institutu občanství EU, dělby kompetencí a dalších podstatných prvků) a II (Charta základních práv) euroústavy mají být za všech okolností zachovány a brány za základ dalších jednání o podobě euroústavy. Část III věnovaná podrobnostem fungování jednotlivých politik EU má být prozatím odložena stranou. O osudu závěrečné části, obsahující mimo jiné i velmi spornou klauzuli passarelle, která umožňuje expanzi mechanismu hlasování QMV do dalších oblastí bez změny smluv, Pöttering nehovořil. Rozšiřování EU Otázka příštího rozšiřování Spíše skeptický postoj k dalšímu rozšiřování EU, který naznačil, že EU možná nebude ochotna jít za rámec procesu připravovaného na 1. leden 2007, vyjádřili na přelomu roku 2005 a 2006 hned dva vysoce postavení evropští politikové. V prosinci 2005 do značné míry šokovalo prohlášení nizozemské komisařky Kroesové o tom, že rozšířením EU o Bulharsko a Rumunsko bude absorpční kapacita Unie již zřejmě naplněna a strop 27 členů by měl být do budoucna považován za definitivní. Toto prohlášení lze do určité míry pochopit v souvislosti s debatou o možné budoucnosti euroústavy. Nizozemí je stoupencem varianty mrtvého dokumentu, k němuž se již nelze vracet, a rádo by vidělo pokračování integračního procesu v neporušených parametrech stávající smlouvy z Nice. Tu mnozí považují za nepřekročitelnou bariéru dalšího rozšiřování EU nad rámec 27 členů. V tomto smyslu se vyjádřil mimo jiné i francouzský ministr vnitra Sarkozy, který se ve svých prohlášeních z počátku ledna pokouší stavět EU a její představitele před volbu: buďto návrat k euroústavě, nebo bude vyloučeno další rozšiřování nad rámec přijetí Bulharska a Rumunska. Sarkozy navíc znovu oživil ideu zvláštního statusu „přidruženého partnerství“, který by měl být nabídnut namísto členství všem dalším zemím sousedícím s rozšířenou EU-27 a ucházejícím se o členství namísto členství plnoprávného. Tato varianta byla zvažována především v souvislosti s hlasováním o započetí přístupových rozhovorů s Tureckem na podzim 2005 a ztotožňuje se s ní do značné míry i německá kancléřka Merkelová. Rozšiřování o Bulharsko a Rumunsko se tyto úvahy o možném stanovení maximálního po-


voleného počtu členů EU prozatím nedotkly. Naopak, v lednu 2006 přistoupení obou zemí ratifikovala jako první ze zakládajících členů ES/EU Itálie – parlamentní cestou. Nelze však zapomínat, že oba státy ještě čeká ratifikace jejich přistoupení ve zbývajících zemích, které ještě nehlasovaly (ČR již přístupové smlouvy obou států ratifikovala), včetně pěti dalších zakládajících členů. Mezi nimi je vždy problematická Francie, která by mohla proces ještě eventuelně zablokovat. Premiér předsednického Rakouska Schüssel ovšem již na počátku roku při setkání s bulharským premiérem Stanishevem prohlásil, že vstup této země do EU k 1. lednu 2007 není ničím ohrožen. Mezitím se ale vynořilo nepodložené obvinění, že se na území Bulharska a Rumunska nacházejí dlouhodobě tajné vězeňské tábory CIA pro osoby podezřelé z terorismu. Za takových okolností by oba státy nemohly do EU vstoupit, jak se vyjádřil komisař pro justici a vnitro Frattini. Nabízí se tedy otázka, zda se EU nepokouší oddálit své rozšíření těmito metodami. Turecko Obavy posílily na počátku roku 2006 i ve vnímání jiné sousední země EU, která již dlouhá desetiletí usiluje o členství v ES/EU a jíž se poprvé v roce 2005 otevřela možnost zahájení přístupových rozhovorů, Turecka. Tentokrát nikoli z kulturně náboženských důvodů, ale z důvodů obav z onemocnění ptačí chřipkou, která si v této zemi bezprostředně sousedící s EU vyžádala v prním lednovém týdnu životy tří dětí. Detekovaný virus H5N1 prozatím zabíjel především v jihovýchodní Asii (dosud okolo 70 mrtvých). EU v reakci na tyto zprávy zakázala dovoz drůbeže z kavkazských zemí a sousedící oblasti Blízkého východu a ještě posílila embargo vyhlášené v říjnu 2005 na dovoz živých ptáků a drůbežího masa ze samotného Turecka. Do země se vydali experti Komise, Světové zdravotnické organizace (WHO) či Organizace pro výživu a zemědělství FAO. Turecké úřady již byly obviněny ze zanedbávání a podceňování nebezpečí, i když Komise trvá na opaku. Zprávy o smrtícím viru H5N1 v Turecku představují v současnosti další komplikující faktor dávající zdánlivě za pravdu poukazům na nedostatečnou ekonomickou vyspělost i podceňování přísných hygienických pravidel a potažmo i pravidel na ochranu spotřebitele v této zemi. Komise se rétoricky snaží oslabit tento další podnět k odmítání členství Turecka v EU, virus H5N1 je navíc poměrně nevyzpytatelným fenoménem (dosud poměrně nízká úmrtnost mezi lidmi a neprokázaný přenos z člověka na člověka nahrává pověstem o přílišném

zveličování tohoto nebezpečí, na druhé straně laická veřejnost nemůže možnost zmutování viru do podoby přenosné z člověka na člověka podceňovat). Přístupové rozhovory s Tureckem a současně Chorvatskem, zahájené formálně v říjnu 2005, mají navzdory tomu i navzdory některým prohlášením hlásícím stop dalšímu rozšiřování pokračovat (již projednáváním konkrétních kapitol acquis) podle harmonogramu rakouského předsednictví v první polovině roku 2006. Ukrajina Ještě o dalším nečlenském státě se počátkem roku 2006 hovořilo v souvislosti s jeho usilováním o sbližování s EU a o reálných možnostech takového sbližování, a to o Ukrajině. Tato země byla pro členské státy EU spojena na přelomu roku především s kauzou svého sporu s Ruskem, coby hlavním dodavatelem zemního plynu a dalších energetických zdrojů. Rusko požadovalo po Ukrajině zrušení stavu, v němž tato země na základě zvláštních ekonomicko-politických vazeb a dosud platných úmluv získává zemní plyn hluboko pod cenou. Požadovalo ze strany Ukrajiny dodržení tržních cen při nákupu ruského plynu, odmítání ukrajinské strany přitom přimělo Rusko k radikálnímu kroku: 2. ledna se rozhodlo přestat Ukrajině dodávat plyn. Významné poklesy dodávek ruského plynu přitom zaznamenala většina států EU, přes jejichž území vedou trasy plynovodů a které představují alespoň částečné odběratele ruského plynu (největší pokles zaznamenalo Maďarsko či Slovensko, jehož spotřeba plynu je ze 100% odkázána na ruské zdroje, pokles pocítily ale i západoevropské země – Rakousko, Německo či Francie, která odebírá z ruských zdrojů asi 25 % svého plynu). Poměrně zvláštní byla naproti tomu tvrzení českého dodavatele zemního plynu RWS Transgas (ČR je v důsledku částečných odběrů plynu z Norska od poloviny 90. let závislá na ruských zdrojích asi ze 70 %) o tom, že žádný pokles v této odběratelské, ale i tranzitní zemi zaznamenán nebyl. Vyústěním sporu obou zemí byl kompromis zajišťující Ukrajině pokračování dodávek plynu za netržní ceny, které si však zřejmě vyžádalo politické ústupky Rusku (na Ukrajině mimochodem došlo již týden po urovnání sporu s Ruskem k pádu vlády). Následně došlo k obnovení dodávek plynu. Hovoří se o zásahu ze strany EU či jejích klíčových zemí (především Německa sehrávajícího ve vztazích s Ruskem v rámci EU tradičně hlavní roli). Každopádně ohlasy rusko-ukrajinské krize ozývající se z nitra evropských institucí mapují přetrvávající nevyváženost přístupu EU k tzv. „východní politice“.

31


Většina poslanců EP vyjadřujících se ke krizi se přikláněla k odsudkům Ruska za jeho energetickou i zahraniční politiku vůči Ukrajině, jejich vyjádření dokonce obsahovala poněkud jednostranné poukazy na projevy autoritarismu v ruské zahraniční politice. EU přitom není krom této kritiky schopna poskytnout Ukrajině de facto žádnou formu podpory, ani záruku členství, pouze ne vždy uspokojivý rámec asistenčního programu finanční a politické podpory European Neighbourhood Policy (evropská politika sousedství). Situace Ukrajiny tak kontrastuje s pozicí EU vůči zemím západního Balkánu, v jejichž souvislosti se obvykle hovoří o tom, že budoucí členství je žádoucí pro zajištění mírového a demokratického vývoje. Východní dimenze pokusů o zahraniční politiku EU je naproti tomu velmi ambivalentní a odráží podobnou kvalitu dlouhodobého poměru EU k Rusku, který charakterizuje vysoká opatrnost, snaha příliš těsné kontakty raději nenavazovat a hlavně se vyvarovat akcí, které by ruská strana vnímala jako nepřátelské (viz pokusy vysokého představitele pro SZBP Solany o zájem o Ukrajinu v době tzv. oranžové revoluce). Z „plynové krize“ vztahů Ruska a Ukrajiny vyvodila EU zdá se spíše několik „poučení“ týkajících se sebe a své energetické politiky, nežli Ukrajiny. Komise využila krize k volání o posílení (legislativní) společné energetické politiky EU a o větší diverzifikaci energetických zdrojů, která by odvrátila závislost EU na ruských energetických zdrojích, která se prokázala během této krize. 1.2 FINANCOVÁNÍ EU Finanční perspektiva 2007–2013 K nejvýznamnějším událostem závěru roku 2005 náležel v kontextu politického a legislativního prostředí EU konsenzus Evropské rady na podobě návrhu nové finanční perspektivy pro roky 2007–2013. Jejím základem se stal v pořadí třetí návrh ze strany bývalého předsednického státu, Velké Británie, i když evropský tisk po zakončení summitu 16. prosince oslavoval coby strůjkyni konsenzu i německou kancléřku Merkelovou, jejímuž vyjednávacímu umění se údajně podařilo smířit znepřátelené strany (Francie na jedné straně, reprezentovaná prezidentem Chiracem, a Velká Británie, reprezentovaná premiérem Blairem, na straně druhé) a přispět ke konečné podobě kompromisního návrhu, který (dočasně) zachovává parametry shody na zemědělském financování z Madridu roku 2002, na nichž lpěla Francie, je celkově úsporný, jak si přála Británie,

32

a současně zachovává pro nové členy příznivé parametry nadpisu strukturální a kohezní politika v podobě sumy konkrétních vyčleněných částek stropů i v podobě pravidel určených k jejich čerpání. Meziinstitucionální dohoda prozatím neexistuje Při informování o této události bývá ovšem často opomíjena skutečnost, že dohoda Evropské rady, tedy premiérů (eventuelně prezidentů – ve francouzském případě) členských států a zároveň jedné ze tří klíčových institucí EU, ještě neznamená definitivní a závazné přijetí budoucí finanční perspektivy. Rozpočtový výhled, určující pro sedm let maximální výdajové stropy evropských financí, totiž potřebuje ke své platnosti obnovení tzv. meziinstitucionální dohody, která finanční perspektivu po právní stránce zaštiťuje – dohody všech tří klíčových institucí EU, Komise, Rady i Evropského parlamentu. Potenciální problémy finanční perspektivy v Evropském parlamentu Od počátku ledna 2006 přitom EP indikoval, že právě na jeho nesouhlasu by mohl návrh finanční perspektivy pro roky 2007–2013 „z dílny“ Evropské rady ztroskotat. EP si všímá zejména revizní klauzule, která představuje jednu ze zvláštností této finanční perspektivy. Sporné body kritiky EP: revizní klauzule Navzdory tomu, že třetí britský návrh představuje kompromis, v němž Velká Británie prozatím ustoupila francouzskému postoji a rezignovala na okamžitou hlubokou reformu systému financování společné zemědělské politiky (podle Agendy 2000 tvoří 45 % každoročních rozpočtů EU, dle nové finanční perspektivy to má být zhruba 34 %), vymínila si poprvé v historii tvorby finančních perspektiv vložení revizní klauzule. Tato revizní klauzule při určité interpretaci umožňuje změnu základních parametrů výdajové i příjmové struktury finanční perspektivy ještě před koncem plánovaného období, tedy před rokem 2013. A takto význam revizní klauzule interpretoval při vystoupeních před poslanci britského parlamentu na počátku roku 2006 i premiér Blair. K jeho interpretaci se částečně přikláněl také předseda Komise Barroso. Revizní klauzule požaduje od Komise zahájení přípravy hluboké reformy mechanismu financování evropského rozpočtu i struktury samotného rozpočtu, včetně kontroverzní společné zemědělské politiky (CAP). Hotový návrh reformy má být v podobě zprávy předložen Komisí na přelomu let 2008/2009.


Poté má o všech bodech reformy hlasovat Evropská rada; zajímavé přitom je, že to bude zřejmě Evropská rada pod vedením České republiky, protože právě ta má podle harmonogramu rotace předsednictví předloženého v prosinci 2005 převzít hlavní úlohu v EU v první polovině roku 2009. Nelze tedy říci, že by se nás význam revizní klauzule přímo netýkal. EP a jeho rozpočtový výbor, který o kompromisu nad novou finanční perspektivou předběžně jednal 11. ledna, přitom projevuje značnou nespokojenost nad tím, že mu podle revizní klauzule není v připravované reformě evropských financí přisouzena žádná role. Přitom kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to fakticky, že by se v roce 2009 měla zrodit nová meziinstitucionální dohoda, která by rušila dohodu podporující finanční perspektivu na léta 2007–2013; v roce 2009 by tak mohla vzniknout zcela nová finanční perspektiva. Otázka „evropské daně“ Tato vize je prozatím vzdálená a částečně spekulativní, důležité však je, že EP požaduje svůj podíl na případné reformě evropských financí, která by se měla týkat výdajové stránky (nová struktura a především reforma financování CAP), ale i stránky příjmové. Instituce EU si lámou hlavu nad tím, jak změnit současnou situaci, v níž se hlavním příjmovým zdrojem rozpočtu EU stal příspěvek jednotlivých členských států, vypočítávaný každoročně na základě vývoje HDP daného členského státu a zavedený na přelomu 80. a 90. let coby tzv. vyrovnávací či dodatkový zdroj, který měl zajistit jednu z klíčových zásad evropského rozpočtu – zásadu vyrovnanosti. Zvětšování objemu rozpočtu EU související s nárůstem jejích aktivit i s rozšiřováním o státy – rozpočtové příjemce a současně snižováním podílu tzv. tradičních zdrojů, které vycházejí ze samotné podstaty fungování ES/EU coby částečně protekcionistického ekonomického režimu (zdroje v podobě vnějších cel a zemědělských cel), vedlo k tomu, že podíl financování EU ze strany členských států narůstal až na současných téměř 75 %, jež tvoří z příjmové stránky právě „dodatkový zdroj“. Tato situace je na jednu stranu logická (EU je nucena vycházet vstříc podmínkám liberalizace světového obchodu v rámci WTO a odbourávat cla, postupně i včetně citlivé CAP, což vede k poklesu příjmů z těchto tradičních zdrojů, jež byly „vedlejším produktem“ fungování jednotného trhu navenek), vytváří však současně určité známé politické napětí panující mezi rozpočtovými plátci a rozpočtovými příjemci, které se projevuje právě při jednáních nejen o finančních otázkách, ale i při dalších klíčových negociacích o inovaci sekundárního i primárního práva.

EU (zejména Komise) má tedy zájem na tom, aby se snížil podíl „dodatkového zdroje“ a aby si ES/EU pořídila ve své historii již pátý (po clech, zemědělských clech, zdroji z podílu vybraného DPH a po „dodatkovém zdroji“) příjmový zdroj, který by měl být v pravdě „nadnárodní“, v podobě tzv. evropské daně. Předseda Komise Barroso se netajil na přelomu roku tím, že jeho sympatie k rozpočtové reformě, která by mohla proběhnout i před rokem 2013, jsou motivovány do značné míry právě podporou reformy příjmové stránky a zavedení nějaké formy evropské daně. Její podoba (jak by měla být výše vypočítávána a kdo by vlastně měl být jejím plátcem) zůstává ještě do značné míry zahalena tajemstvím, i když některé spekulace již existují (daň z příjmů právnických osob, možnost založit výši daně opět na bázi DPH apod.). Každopádně EP vyjádřil značnou nelibost nad tím, že by podle britského návrhu k takovýmto reformám evropských financí mělo docházet bez jeho slova. Výdajová stránka finanční perspektivy Další bod kritiky britského kompromisu, zaznívající z řad rozpočtového výboru EP, představuje výdajová stránka, především celková výše stanoveného rozpočtového stropu pro jednotlivé roky. Podle vyjádření předsedy frakce EPP-ED HanseGerta Pötteringa a zpravodaje pro finanční perspektivu Reimera Bögeho (autora známé Bögeho zprávy pokoušející se na počátku května kriticky komentovat původní návrh finanční perspektivy Komise, ve své konečné podobě však zůstal relativně pozadu za původními ambiciózními plány ušetřit na rozpočtu EU zvýšením možnosti členských států spolufinancovat zejména CAP) zřejmě není ani tak důležitá struktura rozpočtu výhodná v podobě třetího britského návrhu pro nové členské země (navýšení prostředků v oblasti strukturálních fondů a Kohezního fondu pro zaostávající regiony oproti předchozím dvěma návrhům), ale výše celkového objemu rozpočtu. Britský kompromis představuje dosud nejúspornější variantu (strop ve výši 1,045 % HND EU, oproti 1,06 % HND EU podle lucemburského návrhu a dokonce 1,24 % HND EU podle původního návrhu Komise). Ovšem současně zachovává nejdůležitější položky představující oblast primárního zájmu členských států (koheze a strukturální politika pro nové členy ale i zemědělství v oblasti tržních operací a přímých plateb pro zemědělské země z řad starších členských států, především Francie či Španělska) v přijatelné, ba dokonce výhodné výši.

33


Rozpočtový výbor EP dal 11. ledna většinou svých členů najevo, že toto nestačí a je nutno navýšit celkový rozpočtový strop i výši v jednotlivých nadpisech (především některé položky Podnadpisu 1a – Lisabonská agenda a Nadpisu 3 – Občanství, spravedlnost a vnitřní bezpečnost, tedy nejen např. podpora malých a středních podniků, ale také např. podpora programů „Mládež“, některých programů na propagaci EU v členských státech či oblasti ochrany spotřebitele; EP se odmítá smířit také s podstatnými škrty, jež britský návrh učinil v kapitole 4 – EU jako globální aktér). V duchu zásady „raději žádný kompromis než příliš úsporný kompromis“. V pozadí lze rozeznat ale i neochotu EP, symbolizujícího spolu s Komisí nejsilněji nadnárodní prvek procesu evropské integrace, přijmout skutečnost, že se tak dlouho hledaná shoda nad podobou nové finanční perspektivy zrodila na fóru, které reprezentuje členské státy, tedy mezivládní dimenzi integrace. EP se v současnosti pasuje na největšího reprezentanta posilování a prohlubování supranacionalizace v integračním procesu (viz skutečnost, že nejvýraznější snahy o oživení euroústavy přicházejí právě z EP), v tom nyní předčí i Komisi, jejíž předseda Barroso reprezentuje spíše rezervovaný až odmítavý postoj k resuscitaci euroústavy a vstřícnost vůči reformám evropských financí. Pozici EP k britskému kompromisu ohledně finanční perspektivy lze tedy číst i jako snahu o zviditelnění a posílení úlohy EP, která byla již v minulosti často patrná při jednáních o důležitých událostech ve vývoji integrace (např. projednávání Maastrichtské smlouvy). Pravděpodobnost odmítnutí finanční perspektivy ze strany EP – hledisko ČR Možnost, že EP při svých obstrukcích uspěje, nebo že jako mnohokrát v minulosti ustoupí za cenu některých menších kompromisů v jeho prospěch, bude záviset i na postoji dalších dvou institucí (Komise a Rady, jíž nyní předsedá Rakousko) v zákulisním vyjednávání. Čeští poslanci frakce EPP-ED (především z klubu ODS) již indikovali, že se neztotožní s postojem předsedy frakce Pötteringa a nepodpoří zamítavé stanovisko, které EP k finanční perspektivě podle britského návrhu připravuje, z důvodu, že se jedná o v dané situaci nejpřijatelnější kompromis. Faktem také je, že pro ČR jako novou členskou zemi, která momentálně zažívá hospodářský růst, je v situaci, kdy má 1. ledna 2007 vstupovat do EU Rumunsko a Bulharsko, poměrně nebezpečnou variantou každoroční určování rozpočtů bez finanční perspektivy, která představuje dlouhodobou záruku financí, které

34

je možné čerpat ze strukturálních fondů i pravidel pro čerpání, jež jsou zřejmě ještě důležitější než objemy financí. Je důležité, aby zůstala neměnná co nejdéle, včetně úlev na DPH a nastavených podmínek spolufinancování, které britský návrh obsahuje, protože stejně bude docházet k relativnímu posunu českých regionů na žebříčku srovnání HDP v EU27 (již nyní, v první polovině ledna, byly zveřejněny ukazatele HDP hovořící o předstižení Portugalska, dosud nejchudší „kohezní“ země v rámci EU-15, ze strany ČR). Jak budou hlasovat ostatní čeští poslanci v EP dosud není příliš jasné, z občasných prohlášení však vyplývá, že zamítavé stanovisko EP k britskému návrhu zřejmě také nepodpoří; sporný je postoj dvou poslanců za ČSSD, jejichž socialistická frakce (PES) chce britský návrh zamítnout též. Závěrečné stanovisko rozpočtového výboru EP Rozpočtový výbor již Bögeho stanovisko k britskému návrhu většinově podpořil. Odmítl tak britský návrh v současné podobě, která „nezaručuje budoucí prosperitu a solidaritu v Evropě“. Stanovisko obsahuje požadavky na: a) větší spolurozhodovací mandát EP při negociacích o finanční perspektivě i jejích případných reformách, negociacích, v nichž by chtěl EP více hájit „evropskou dimenzi“ rozpočtových výdajů; b) vyšší objem celkové finanční perspektivy (EP trvá na návratu k celkové částce 975 mld. € za sedmileté období, již navrhoval v rámci původní Bögeho zprávy, oproti částce 862 mld. € obsažené v kompromisním britském návrhu) i rozpočtových stropů pro jednotlivé roky. Hodnocení dalších důvodů pro odmítání britského návrhu Pro rozpočtové plátce představuje jednoznačně přijatelnější variantu každoroční určování rozpočtů bez dlouhodobějších záruk novým členům v oblasti regionální politiky i jinde. K možnosti nahradit dlouhodobou finanční perspektivu každoročním určováním rozpočtů, která by de facto představovala návrat principů financování EU před rok 1988, kdy vstoupila v platnost první pětiletá finanční perspektiva zvaná Delorsův balík I, se přihlásila řada poslanců EP, s poněkud absurdním přesvědčením, že tento princip by „zaručoval“ vyšší objem částek pro každý rozpočtový rok. Naopak na skutečnost, že každoroční určování rozpočtů by bylo pro nové členy, zejména pro ty „bohatší“ z nich, kteří se mohou postupně posouvat z pozice rozpočtových příjemců do pozice plátců, krajně nevýhodné, upozorňuje předseda Komise Barroso, a to i z hlediska investičních plánů, které jsou v rámci regionů jednotlivých nových členských zemí činěny. Britský návrh též např. v Nadpisu 2, jehož součástí


je sporná oblast zemědělství, zaručuje zemím EU10, Bulharsku a Rumunsku více než 33 mld. €, které mají být rozdělovány v rámci nového fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). V této dílčí oblasti navíc umožňuje britský návrh členským zemím větší flexibilitu v nakládání s finančními prostředky, když jim dává možnost převést a na základě vlastního rozhodnutí 20 % z prostředků přidělených pro zemědělskou výrobu (tedy pro financování tržní regulace a přímých plateb) právě do oblasti rozvoje venkova. Tuto inovaci lze opět interpretovat i jako snahu Velké Británie nepřímo přispět k reformě CAP (když se ji nepodařilo realizovat v rámci této finanční perspektivy v plné míře) – reorientovat zemědělství také ve starých členských zemích od produkce (která musí být na většinou přesyceném světovém trhu dotována, jinak není v objemu, jejž produkuje EU, konkurenceschopná) k nezemědělskému využívání půdy (kultivace krajiny, ekologické zemědělství, modernizace, zlepšování kvality života na venkově). Tento prvek mohou nadnárodní instituce vnímat jako nepopulární, jako cestu k „renacionalizaci“ CAP (to znamená, že by o podstatnější části financování zemědělství, které je nyní z podstatné míry v rukou EU, rozhodovaly členské státy). Navzdory závěrům Evropské rady v prosinci 2005 tedy není otázka nové finanční perspektivy v tomto okamžiku ještě zcela vyřešeným problémem, pokud neexistuje nová meziinstitucionální dohoda. O finanční perspektivě bude hlasovat lednové plénum EP, 24. ledna se očekává zapojení rakouského předsednictví a Komise do jednání, jehož průběh bude do značné míry záviset na výsledku hlasování pléna EP o nové Bögeho zprávě, která britský návrh odmítá. Očekává se, že jednání o nové finanční perspektivě mohou být v závislosti na verdiktu EP a navzdory prosincovému kompromisu Evropské rady definitivně ukončena nejdříve v únoru 2006, tak, aby mohl být podle nové finanční perspektivy vytvořen první rozpočet na rok 2007 a mohla být dokončena a po finanční stránce konkretizována legislativa týkající se jednotlivých kapitol finanční perspektivy. Komise by mohla hájit britský návrh, a to nejen s ohledem na zisky pro nové členy, ale také ve snaze obhájit jednu z úloh EU. Pokud by návrh odmítl EP, je otázkou, jak se zachová Rada, jednající nyní pod rakouským předsednictvím, o němž lze v podstatě s jistotou říci, že nebude tak radikální, samostatné, odvážné ani ambiciózní ve snahách ovlivnit budoucnost EU jako předsednictví britské.

Spor o finanční perspektivu vyvolal úvahy britských konzervativců o odchodu z EPP-ED Že debaty o finanční perspektivě ještě budou emocionální a vyhrocené a že EP v nich může se svým současným většinovým postojem sehrát destabilizující úlohu, to naznačuje odhodlání skupiny sestávající z většiny členů britské Konzervativní strany z frakce EPP-ED zcela vystoupit a založit frakci vlastní. Britští konzervativci tvoří v rámci EPP-ED spolu s ODS a některými dalšími poslanci italské či portugalské národnosti skupinu Evropských demokratů, neztotožňující se často s hlavním názorovým proudem, který ve frakci reprezentuje především německou CDU-CSU ovládaná Evropská lidová strana. Toto rozhodnutí oznámila zmíněná skupina britských konzervativních poslanců v lednu, právě pod dojmem vývoje většinového odmítavého názoru EPP-ED k britskému návrhu finanční perspektivy. Většina ostatních poslanců frakce EPP-ED pod vlivem úmyslu vyhlášeného britskými konzervativci prohlašuje, že možnost založení životaschopné frakce o počtu přibližně 50 poslanců je v parlamentu o 735 členech absurdní, i přes možnost, že by se k frakci mohl přidat zbytek skupiny ED včetně devíti poslanců za ODS, kteří však ohlásili možnost připojení k potenciální frakci britských konzervativců teprve po českých parlamentních volbách na jaře 2006. V souvislosti s pravidly vzniku a fungování frakce EP je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že výhody, jež má frakce k dispozici, včetně finančních prostředků, v rámci „boje“ o možnost členů vystoupit na plénu a především pokud jde o rozdělování křesel v jednotlivých výborech po volbách, se odvíjejí přímo úměrně také od velikosti frakce. Tyto možnosti je třeba zvážit, odhodlává-li se strana či její členové k radikálnímu kroku opuštění stávající frakce, k němuž právě proto dochází poměrně zřídka, většinou jen v případech fundamentálního nesouhlasu s většinovou politickou linií, kterou příslušná frakce nastoupila. K možné nové frakci by se mohli připojit i poslanci části polské strany „Právo a spravedlnost“, která zvítězila v loňských parlamentních volbách v Polsku. Faktem ovšem je, že tato polská strana, ač se označuje za pravicové, liberálně-konzervativní uskupení, se v duchu spíše křesťansko-konzervativní podoby polské pravice neztotožňuje ani s ODS, ani s britskými konzervativci ve všech názorech na řadu aspektů hospodářské a sociální politiky, což by mohlo situaci komplikovat. Odhodlání většiny britských poslanců v EPP-ED frakci opustit (s výjimkou „nerozhodnutých“ jednotlivců) se prozatím zdá poměrně pevné, i když není zcela vyloučena ani možnost, že by mohlo jít především o jakousi tak-

35


tiku před hlasováním pléna EP o osudu britského návrhu finanční perspektivy. Tyto a mnohé další okolnosti naznačují, že jaro 2006 bude v evropských institucích zřejmě představovat rušné období a bude bohaté na události, které mohou významně ovlivnit také pozici podstatné části českých zástupců v evropských institucích. 1.3 JUSTICE A VNITRO Kauza „tajných věznic“ CIA Během ledna zahájila svoji činnost speciální vyšetřovací komise EP, kterou ještě na sklonku roku 2005 EP ustanovil za účelem vyšetření kauzy „tajných věznic“ pro osoby podezřelé z teroristické činnosti a pocházející zejména z Iráku a Afghánistánu, provozovaných CIA na území některých evropských států. Konkrétní vyšetřovatelé mají být jmenování na počátku února. Přihlásil se také tisk, který celou kauzu původně rozpoutal. Podle švýcarského deníku Sonntagsblick, který přinesl údajnou tajnou zprávu egyptského premiéra určenou pro egyptskou ambasádu v Londýně a zadrženou švýcarskými tajnými službami, měly být utajené věznice provozované USA na území několika států východní Evropy, konkrétně Rumunska, Bulharska, Ukrajiny, ale také v Kosovu a Makedonii. Toto je závažné obvinění, které by mohlo eventuelně otřást i ambicemi Rumunska a Bulharska na členství v EU. Komise se již nechala slyšet, že vědomá existence takových zařízení na území daného státu je v rozporu s čl. 6 platné Smlouvy z Nice, který hovoří o základních hodnotách Unie. Za jejich porušení mohou být členským státům i odebrána hlasovací práva v evropských institucích, nečlenský stát porušující zásady čl. 6 pak nemůže do EU podle Komise vstoupit. Vznést takto závažná obvinění na základě neověřené zprávy z novin je na pováženou, o to znepokojivější je prohlášení britské poslankyně za liberály Sarah Ludfordové, která označila zprávu za „kus skutečného důkazu, který podporuje již dávno existující instinkt, že nelze věřit členským a kandidátským státům, které svoji spojitost s tajnými věznicemi popírají“. Případ rozpoutaný následně švýcarským tiskem, zdá se ne a ne utichnout, jeho stálému oživování nahrává i příprava vyšetřovací komise, která sice nemá téměř žádné reálné donucovací pravomoci, o členství v ní z řad poslanců EP je však velký zájem, zaznívají i hlasy o tom, že v pozadí je snaha o poměrně snadné zviditelnění.

36

Do vyšetřování se mezitím zapojila i Rada Evropy, která hodlá s využitím organizace monirotující pohyb letecké dopravy Eurocontrol a jejích archívů zpětně monitorovat možný pohyb letounů přepravujících potenciální vězně, včetně jejich destinací. O existenci takových letounů, z nichž jeden měl údajně mít mezipřistání i na pražské Ruzyni, opět informoval na podzim 2005 americký tisk. Eurocontrol ovšem není institucí EU, funguje na přísně mezivládní bázi, kterákoli ze členských zemí, jež Eurocontrol sdružuje, tedy může přístup k datům zamítnout. Plán Komise na harmonizaci pravidel legální migrace Komise ještě v prosinci 2005 odkryla poměrně dlouho očekávaný plán na harmonizaci pravidel legální migrace v rámci EU. Jde o poměrně citlivou oblast širší politiky migrace do členských států EU, která měla dle návrhu ústavy stejně jako společná azylová a vízová politika či politika jednání vůči nelegální migraci podléhat v Radě hlasování QMV a spolurozhodování EP. Neplatnost euroústavy a skutečnost, že Haagský summit na podzim 2004 hlasoval o převedení těchto otázek pod proceduru QMV a spolurozhodování ještě podle paragrafů platné Smlouvy z Nice (tedy jednomyslností, jak předvídala již Amsterodamská smlouva), nedošlo v této oblasti na rozdíl od azylové a vízové politiky a politiky vůči nelegální migraci k přesunu do procedury QMV. O opatřeních v této citlivé oblasti, která se týká především ekonomické migrace a s ní spojené problematiky vydávání pracovních povolení pro občany nečlenských států, tedy nadále rozhoduje Rada jednomyslně a EP je pouze konzultován. Obsah plánu Komise na novou evropskou politiku legální migrace tedy podléhá jednomyslnému schvalování, přičemž obsahuje řadu bodů, s nimiž členské státy zřejmě nebudou souhlasit. Obsah plánu Komise chce v rámci tohoto plánu vydat minimálně pět návrhů směrnic do roku 2009, přičemž jejich obsahem by měl být také systém vydávání tzv. zelených karet, podobných režimu dosažitelnému pro cizí státní příslušníky ucházející se o práci v USA. Zelené karty, které znamenají pracovní povolení spojené s povolením pobytu a možností pobírání sociálních dávek (tedy de facto zisk stejných podmínek pro práci, jaké má občan dané země), by měly být vydávány vysoce kvalifikovaným občanům nečlenských zemí. Takovéto povolení


vydané jedním členským státem by je přitom opravňovalo k práci za stejných podmínek na celém území EU. Sporné body Tento plán komisaře pro justici a vnitro Frattiniho by se ovšem mohl oprávněně nelíbit novým členským státům, které mají během sedmiletého přechodného období, rozděleného na tři etapy, de facto zapovězen rovnoprávný vstup na pracovní trhy ve většině starších členských zemí (s výjimkou Velké Británie a Irska, které ovšem neposkytují novým členům zcela rovnoprávné postavení pokud jde o jejich možnost využívat výhody sociálního systému, a Švédska, které nyní jediné poskytuje občanům nových členských států přístup na svůj pracovní trh za zcela rovných podmínek se svými občany). Sedmileté přechodné období na volný pohyb pracovních sil, jež zavedli ostatní starší členové vůči členům novým, skončí nejdříve v roce 2012; někteří z nich (především Německo a Rakousko) již indikovali, že jej hodlají vyčerpat až do konce, nová německá vláda dokonce tuto klauzuli o zaručené ochraně vlastního pracovního trhu vložila do koaliční smlouvy. O pravděpodobném zrušení zákazu rovného přístupu na svůj pracovní trh pro občany nových členských zemí po uplynutí prvního dvouletého období, tedy 1. května 2006, prozatím otevřeně hovořilo pouze Finsko a Španělsko. Podmínky plánu z hlediska nových členských států Pokud by tedy zásady evropské politiky legální migrace, které by umožňovaly vydávání zelených karet s povolením pracovat za rovných podmínek nejen ve členském státě EU, který jej vydal, ale kdekoli jinde v Unii, byly přijaty a začaly platit již okolo roku 2009, znamenalo by to vznik nepoměru diskriminujícího některé členské státy EU proti nečlenům. Na druhou stranu by tyto plány Komise mohly být pro nové členy příležitostí, jak ještě hlasitěji protestovat proti nerovné situaci, do níž se podmínkami Přístupové smlouvy dostaly. Mohou argumentovat, že zavedení zelených karet v oblasti legální migrace je pro ně nepřijatelné, pokud nebudou zrovnoprávněny i jejich podmínky existence v rámci EU. Tento apel by měl být o to naléhavější, že pro tento rok (2006) Komise vyhlásila „rok pracovní mobility“. Pro rok 2007 je pak stanoveno motto, „rok rovných příležitostí“.

1.4 RAKOUSKÉ PŘEDSEDNICTVÍ Rakousko se 1. ledna ujalo půlročního předsednictví EU a stejně jako jeho předchůdci představilo své priority. Většina pozorovatelů se shodla, že v tzv. „velkých kauzách“ Rakousko Unii pravděpodobně zásadní zlom nepřinese, resp. že většinu palčivých otázek budou muset vyřešit předsednictví následující. Nutno přitom dodat, že nejdříve příští rok: nic podstatného se v tomto ohledu nečeká ani od Finska, které bude EU předsedat ve druhé polovině roku a které právě s Rakouskem svou agendu slaďuje. Příští rok zahájí svým předsednictvím Německo. Charakteristika země Rakousko je ve specifické situaci: jde o malou neutrální zemi, která se k EU připojila až v roce 1995. Navíc zde občané velmi málo důvěřují evropským institucím (i méně než např. ve Velké Británii či Švédsku). Navíc se budou na podzim 2006 konat parlamentní volby. Všechny tyto faktory způsobují, že Rakousko zvolilo pro své předsednictví opatrnou strategii, již rámuje tvrzením, že se chce zabývat „otázkami všedního dne, jež trápí většinu evropských občanů“, a doplňuje, že se zaměří na „ekonomický a sociální blahobyt, ochranu životního prostředí, na svobodu a bezpečnost evropských občanů a na posilování role Evropy ve světě“. Posun v agendě Od Rakouska se neočekává žádný podstatný posun ve dvou nejdůležitějších otázkách, které v současnosti hýbou celou Unií – v návrhu směrnice o službách a v problematice REACH (byť se zástupci Rakouska a Komise na začátku ledna shodli, že otázka liberalizace služeb bude letos jednoznačnou prioritou). Důležitější pravděpodobně budou zahraničněpolitické záležitosti: vstup Rumunska a Bulharska (závěrečné hodnocení zemí, případné odložení vstupu o rok) a skutečné zahájení rozhovorů s Tureckem a Chorvatskem (alespoň ve vybraných oblastech). Rakousko údajně pozoruje snižující se vůli k politickým reformám v Turecku. Je známo, že Rakušané se vůči dalšímu rozšíření EU stavějí spíše odmítavě. Rakousko se bude také muset vyrovnat s otázkou přezkoumání sedmiletého přechodného období na volný pohyb pracovních sil z nových členských států. Ve vztahu k ČR je však, zdá se, vše jasné: Rakousko bude trvat na restrikcích až do roku 2011. Tento fakt je znám už od konce loňského roku, kdy se česká vláda pokusila o vstřícné gesto, jež však rakouská strana neocenila.

37


Priority předsednictví Obecně jsou rakouské priority velmi rozsáhlé, avšak při bližším prozkoumání je zřejmé, že nejsou příliš ambiciózní. (Plyne to z důvodů zmíněných výše.) Krom očekávané nedohody ve věci liberalizace služeb a REACH stojí za pozornost např. snaha znovu nastolit Lisabonskou strategii coby nosné téma unijní politiky, napomoci Komisi ve snižování regulační zátěže a v reformě komitologie, oživit myšlenku na komunitární patent či dosáhnout dohody v otázce transevropských energetických sítí. Rakušané se rovněž pokusí o další jednání o evropských řidičských průkazech a tzv. třetím železničním balíku, souboru tří norem, které mají potenciál zcela pozměnit regulaci železniční dopravy v celé Evropě. V sociální oblasti budou klíčová vyjednávání o směrnici o pracovní době a o normě, která má upravit zaměstnávání sezonních pracovníků. „Zaklínadlem“ bude slovo „flexicurity“ (akronym slov „flexibility“ a „security“). Jde o model vyzkoušený v Dánsku a údajně umožňující zachování stávajícího stupně zabezpečení zaměstnaneckých práv při zavedení pružného pracovního trhu. Pokusy o aplikaci tohoto konceptu v celé EU však nejspíše narazí na rozdílnost sociálních systémů v jednotlivých členských zemích. V zemědělství chtějí Rakušané postoupit v reformě společné zemědělské politiky, konkrétně pak v otázce trhu s ovocem a zeleninou, banány a vínem. Do kategorie „Různé“ předsednictví zařadilo zahájení revize směrnice o televizi bez hranic. Společným jmenovatelem zmíněných problémů je fakt, že většina z nich se v Unii řeší už několik let bez většího úspěchu, popř. jde o položky, které jsou součástí agendy jen krátce, ale jsou vysoce kontroverzní. S ohledem na pozici Rakouska v nich proto nelze čekat žádný radikální posun. Ilustrativním příkladem chování nové předsednické země může být událost z posledního dne roku 2005, kdy se rakouský ministerský předseda vyslovil proti posilování pravomocí EU skrze aktivity Evropského soudního dvora. (Reagoval tak na celou řadu rozsudků a rozhodnutí z poslední doby, které mají nesporný potenciál navýšit kompetence EU na úkor členských států, aniž je potřeba zasahovat do smluvních základů EU formou revizí primárního práva.) Wolfgang Schüssel ESD obvinil ze systematického jednání v neprospěch členských států. ESD podle něj porušuje zásadu zákazu retroaktivity a nebere v potaz zásady proporcionality a subsidiarity. Hned nato rakouská strana premiérova tvrzení mírnila. Podobné scénáře lze čekat v průběhu celého rakouského předsednictví: ambiciózní prohlášení, minimum faktických kroků.

38

Evropská ústava Rakouský předseda vlády hodlá v průběhu následujícího půlroku zrekapitulovat národní debaty o budoucím uspořádání EU s cílem Evropu „psychologicky restartovat“. Na červnovém summitu se pak čeká přijetí průběžné zprávy o tzv. období reflexe. Už nyní jsou ale patrné zásadní rozdíly v tom, jak s evropskou ústavou naložit: zda ji ponechat „mrtvou“ (Nizozemí), oživit některé její části (Francie) nebo se pokusit prosadit ji takovou, jaká je (Německo). Francouzský prezident a belgický premiér např. chtějí formu užší integrace mezi státy eurozóny (i za využití některých částí z euroústavy). Francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy se staví za přijetí „konsenzuální“ první, institucionální části ústavy. Německá strana se spíše kloní k pokračování stávajícího ratifikačního procesu, protože „vyzobávání“ (cherry picking) vybraných pasáží by si vynutilo zahájení nových ratifikací i v těch zemích, kde již proběhly. V případě Francie a Nizozemí by podle Německa mělo dojít k přijetí „sociální deklarace“ zpřístupňující text ústavy novému schválení bez nutnosti měnit jej jako celek. (Podobného názoru je např. i Komise.) Rakousko je v daném případě spíše v subalterním postavení a lze očekávat, že podobně tomu bude i v dalších kauzách v průběhu jeho předsednictví. 1.5 ZEMĚDĚLSTVÍ Problematika podpory biopaliva a bioenergie V prosinci 2005 přijala Komise akční plán o biomase. Pokouší se v něm posílit užívání biopaliv v automobilovém průmyslu (zde podpořila Komise na závěr roku 2005 i dotační podporu výroby automobilů s ekologicky šetrným motorem, které umožňují užívání bionafty), ale i jinde (lokální vytápění). Požaduje přitom v budoucnu stanovení přísnějších legislativních pravidel, které pod hrozbou sankcí budou vyžadovat po členských státech zvýšení užívání zdrojů bioenergie nad zdroji skleníkových plynů. Na počátku roku 2006 má být publikováno sdělení komise o současné situaci v oblasti biopaliv v EU, Evropský výbor pro standardizaci (CEN) by měl stanovit jednotné charakteristiky a parametry biomasy. Členské státy jsou současně vyzývány, aby více financovaly programy podpory využívání biomasy z nového fondu rozvoje venkova a z fondů strukturálních.


Legislativní pozadí podpory bioenergie v EU Podpora využívání biomasy a bioenergie představuje v současnosti jedno z významných odvětví v rámci společné zemědělské, ale také energetické politiky. Již Směrnice o bioenergii z roku 2001 zavazovala členské státy k tomu, aby do roku 2006 zvýšily podíl biopaliva v celkovém objemu paliv obchodovaných a produkovaných na svém území na podíl přesahující 2 %, do r. 2010 to má být závazně 5,75 %. ČR se při vstupu, kdy spolu s acquis communautaire přijímala i tuto směrnici, ovšem zavázala ještě k překročení tohoto limitu a k dosažení podílu 3,7 %. Lhůta pro naplnění tohoto závazku má vypršet právě letos, pěstování plodin určených na výrobu bioenergie ani výroba bioenergie sama ovšem nejsou v ČR prosty velkých problémů. Problémy využívání bioenergie K produkci biopaliva slouží především pícniny a olejniny (řepka olejka, vojtěška), ale také obiloviny (kukuřice, kterou je možno použít při speciálním spalování k výrobě bioplynu) či cukrová řepa. Řepkový olej představuje potom nejvýznamnější surovinu pro výrobu bionafty. EU se pokouší prostřednictvím nové legislativy mohutně podporovat produkci těchto plodin, zejména za účelem nahrazování produkce klasických plodin, u nichž má docházet k útlumu v souvislosti s požadavky WTO. Boom pěstování plodin vhodných na výrobu bioenergie, jejž EU podporuje i tím, že směruje členské země k tomu, aby přijímaly legislativní závazky bioenergii a biomasu využívat, se tak podepsal i na vývoji plodinové struktury ČR. V EU došlo v souvislosti s legislativní i finanční podporou bioenergie (pomocí speciálních dotací) k prudkému nárůstu produkce řepky (v l. 2003–2005 až zečtyřnásobení, ČR zaznamenala od roku 1990 též ztrojnásobení, takže dnes reprezentujeme 5. největšího pěstitele v EU-25 po Německu, Francii, Británii a Polsku). V ČR je však perspektiva možné koncentrace na pěstování plodin zpracovatelných na biopalivo provázena určitými problémy. Problém představují především zpracovatelské kapacity pro výrobu bionafty, např. rafinerie pro získávání metylesteru z řepkového oleje, který je bází pro výrobu binonafty, přimíchávané potom do standardního fosilního paliva za vzniku tzv. „zelené nafty“. Navzdory tomu, že řepka nyní tvoří 10 % veškeré oseté půdy a její množství se má ještě zvyšovat, vozí se semena ke zpracování do Německa. Splnění stanoveného podílu biopaliva na trhu, k němuž se ČR zavázala, tak s sebou nese neúměrně vysoké finanční náklady. Na druhou stranu nelze veškeré olejniny, pícnicny či kukuřici využívat pouze k výrobě biopaliva, stejně jako z hlediska diverzity krajiny

nelze veškerou ornou půdu z důvodů snah EU stimulovat k omezování produkce tradičních komodit (často zejména v nových členských státech) a osázet pouze těmito plodinami. Využívání olejnin na výrobu bionafty např. často způsobuje jejich nedostatek v potravinářství. Politika podpory bioenergií a pěstování plodin určených na její výrobu představuje zároveň i příklad regulace v EU; „řepkový boom“, který nastává v posledních letech, je do značné míry závislý na speciálních dotacích, které mají zemědělcům vyrovnávat klesající cenu a motivovat je k vyšší produkci. České zemědělce proto v tomto směru nejvíce popudila skutečnost, že ČR dlouho neměla příslušnou legislativu, kompatibilní s evropským právem, která by jí umožňovala čerpání příslušných dotací. Teprve v dubnu 2005 bylo přijato nařízení vlády o finanční podpoře bionafty na základě Směrnice o biopalivech z roku 2003, což znamenalo pro zemědělce problémy s odbytem nezpracované řepky. I tato politika má tedy v EU svá omezení. Další se přidávají na úrovni členských států disponujících v některých případech nedokonalou legislativou, problémem produkční kapacity, která je ještě nezřídka kombinována s korupcí a podivnou „stachanovskou“ snahou „dohnat a překročit“ evropské normy, bez úvahy, zda na to máme momentální možnosti. Akční plán o biomase i celá široká tematika biopaliv, bioenergií a biomasy se zřejmě stane jedním z hlavních bodů jednání Rady pro zemědělství ve dnech 23. – 24. ledna. Otázka omezení týkajících se pěstování GM plodin Další téma, které bude „horkým kandidátem“ na projednávání na půdě Rady pro zemědělství v lednu 2006, reprezentuje neméně citlivý problém GM plodin. Toto téma, dotýkající se problémů světového zemědělského trhu v globálu, nebylo vůbec dotčeno během hongkongského summitu, který se věnoval převážně „nekalému“ financování zemědělství vyspělých zemí, které deformuje poměry na světovém trhu, a překážkám v zemědělském obchodu s rozvojovými zeměmi. Problematika GMO přitom představuje téma, které je již několik let bouřlivě projednáváno v rámci běžné (prozatím nikoli summitové) agendy WTO. Očekává se, že zřejmě tyto problémy využití možností nejmodernějších technologií v zemědělské výrobě, jaké reprezentuje genové inženýrství, přijdou na agendu jednacích kol v budoucnosti, zřejmě až svět vyřeší přetrvávající anachronismy v oblasti protekcionismu v zemědělském obchodě.

39


Legislativní pozadí problematiky GMO v EU V EU je problematika GM plodin považována za velmi citlivou. Prozatím platí Směrnice 2001/18 o pravidlech uvolňování GMO do životního prostředí. Na jeho základě byl vytvořen také český zákon upravující tuto problematiku – nový zákon č. 78/2004 Sb. o nakládání s GMO a genetickými produkty. EU si dodržování legislativní úpravy, která umožňuje dovoz výrobků pouze z určitých GM plodin, řádně označených, a pěstování pouze povolených typů GM plodin přísně chrání (v EU je povolena k pěstování prozatím pouze jedna plodina – GM kukuřice Bt-11 určená ke zkrmování; chce-li některý členský stát povolit dovoz GM plodiny, jako např. Řecko v lednu 2006 u dalších druhů GM kukuřice, musí nejprve požádat Komisi o svolení). Evropský soudní dvůr např. v roce 2005 zahájil řízení proti Francii a Německu za nedostatečnou implementaci této směrnice. EU se pěstování GM plodin dlouho velmi bránila a dosud existují přísné restrikce. Uvalila na dovoz GM plodin dokonce pětileté moratorium, které bylo ovšem pod velkým tlakem producentů z USA (kde se pěstuje např. kukuřice již pouze jako GMO) i z jiných zemí (Kanada, Argentina) uvolněno v květnu 2004. Od té doby je možné dovážet do EU produkty z GM sóji či kukuřice, které je však nutno označovat. Přetrvávají nadále stížnosti na protekcionismus některých členů EU motivovaný ne ochranou spotřebitele, ale vlastního trhu (největšími odpůrci GMO v EU jsou Velká Británie, Rakousko, z nových členů pak Maďarsko; velkým pěstitelem GM kukuřice v EU je naopak Španělsko, ČR je od roku 2005, kdy je zde povoleno pěstování GM kukuřice ke zkrmování na zhruba 300 ha, druhým největším producentem GM kukuřice v EU). Hodnocení současného stavu V EU tedy v současnosti platí poněkud schizofrenní pravidla – dovoz produktů z GM plodin je dovolen za řádného označení (např. sója, v prosinci 2005 proběhla na půdě Komise a výborů zemědělské Rady doslova „bitva“ o povolení dovozu určitého druhu GM řepky), jejich pěstování v EU je však kromě kukuřice Bt-11 zakázáno. EU tak začíná konkurenčně zaostávat i za některými bohatšími a vyspělejšími státy třetího světa, které na půdě GMO experimentují v některých přesně, avšak poněkud logičtěji vymezených mantinelech (Čína např. povoluje pěstování GM bavlny a řepky, která by mohla být využita k výrobě biopaliva, nepovolené je pěstování GM plodin určených jako potravina, např. rýže, i když k experimentování v této oblasti dochází, podobně postupuje např. Indie). Obavy

40

z genové manipulace spočívající ve vpravení genu z jiného živočišného druhu (např. v případě Bt-11 kukuřice je to bakterie Bacillus thuringiensis způsobující přirozenou odolnost proti kukuřičnému škůdci zvanému zavíječ kukuřičný) souvisí např. se strachem z nekontrolovaných genových mutací v důsledku přenosu pylu na větší vzdálenosti či z dlouhodobé kontaminace půdy GM rostlinami. Plány legislativních změn Zemědělská politika EU, která je v oblasti GM plodin „v zajetí“ obav o ochranu spotřebitele, se pokouší dosavadní legislativní i praktický stav změnit jí vlastním způsobem – požadavkem na vytvoření jednotné legislativy na nadnárodní úrovni, která by zavazovala všechny členské státy a „reprezentovala“ politiku EU v této oblasti navenek. Komise tak představila těsně před vánočními svátky, 21. prosince, návrh směrnice o společných pravidlech pro výrobu organických produktů pro potravinářství s platností od 1. ledna 2009. Má řešit především pravidla označování a dovozu; jako organické lze podle něj označit produkty s 95 % organické povahy, lze tak tedy označit i produkty, k jejichž GM kontaminaci, která by je diskvalifikovala např. na trzích zemí, jež GMO zcela odmítají (Švýcarsko, arabské země), došlo náhodně. Kontroverze ohledně tohoto návrhu i GMO obecně se v Radě očekávají během roku 2006, zřejmě již na nejbližší zemědělské radě, která začíná 23. ledna. Již dnes je přitom obtížný konsenzus ohledně marketingových pravidel produktů z některých druhů GM kukuřice; postoj některých zemí, které odmítají nakupovat komodity od států, jež s pěstováním GMO začaly (Slovensko vůči ČR, Maďarsko vůči Rumunsku), je totiž vysvětlitelná nejen racionální snahou dát konkurentovi v rámci CAP do cesty další překážku, ale také skutečností, že některé potravinářské firmy v nečlenských zemích skutečně požadují certifikáty, dokonce i u mléka, potvrzující, že dobytek nebyl krmen GM kukuřicí. První důsledky závěrů summitu v Hong Kongu v rámci CAP První důsledky závěrů hongkongského summitu WTO, který požaduje odstranění veškerých subvencí podporujících vývoz zemědělských výrobků v rámci vyspělých států, se již projevily v rozhodnutí Komise vydaném 20. prosince. V něm se Komise rozhodla drasticky omezit vývozní podpory na export živého dobytka, které náležely k anachronismům vnějšího fungování CAP (EU takto podporovala prostřednictvím desítek milionů


eur ročně např. vývoz stovek tisíců kusů živého dobytka do arabských zemí k porážce). Komise odůvodnila své rozhodnutí „zlepšením situace na trhu s hovězím masem“, skutečností ale je, že bude muset stále více omezovat vývozní subvence, které v kritizovaném systému ještě přetrvávají. WTO 19. prosince rozhodla, že do roku 2013 má dojít k úplnému odstranění veškerých vývozních subvencí, přičemž již do roku 2010 má být odstraněna jejich podstatná část. Závěry hongkongského summitu a jejich kritika Výsledky summitu částečně kritizovaly některé státy třetího světa usilující o nediskriminační přístup na evropské zemědělské trhy a o rovnou konkurenci s evropskými výrobky na trzích světových, které nepatří mezi nejchudší země světa, jež mají získat na trhy vyspělých zemí zcela bezcelní přístup u 97 % svých produktů. Kritiky z těchto zemí (především země Latinské Ameriky, jihovýchodní Asie nebo Čína) poukazovaly na to, že summit nepřinesl v oblasti liberalizace obchodu se zemědělskými výrobky natolik převratné změny právě proto, že v rámci trhů vyspělých států včetně EU je již zhruba 70 % vývozních subvencí existujících ještě v 80. letech odstraněno. Rovněž kritizovaly fakt, že nedošlo k plošnému snížení vstupních cel na trhy vyspělých zemí včetně EU pro všechny třetí země, jak navrhoval částečně i komisař Mandelson, ale „pouze“ k zavedení bezcelního přístupu nejchudších zemí na tyto trhy. Výsledky hongkongského summitu se staly předmětem určité kritiky též proto, že se zabývaly převážně externí stránkou protekcionistické politiky v zemědělství (tedy cla, vývozní subvence, protekcionistické a dumpingové působení CAP navenek) a nikoli vnitřní složkou tržních deformací, které protekcionismus v zemědělské politice vyspělých zemí přináší (především mohutné podpory domácích zemědělců v podobě vnitřních dotací uplatňovaných nejen ze strany EU, ale i USA či Japonska). Této problematiky se summit prakticky nedotkl, což bylo kritizováno např. v souvislosti s nedořešenou otázkou vysokých dotací poskytovaných americkým pěstitelům bavlny. Otázky vnitřních zemědělských podpor se možná ještě dostanou na pořad jednání WTO do dubna 2006, kdy má být dohodou zakončeno celé jednací kolo v Dohá. Tato varianta je ovšem spíše nepravděpodobná, protože jde o velmi citlivé téma, jehož realizace by vyžadovala nepopulární vládní opatření v USA a podstatné reformy CAP a jejího financování. Lze proto očekávat, že jeho otevření by mohlo přijít na pořad jednání WTO teprve v některém z dalších jednacích kol.

EU a problém zemědělských dotací EU podle britského návrhu nové finanční perspektivy nepočítá s hlubší reformou financování CAP do roku 2009/2010, nastupující rakouské předsednictví pouze indikovalo snahu zasadit se po kontroverzní reformě cukerného pořádku o změny v dosud nereformovaných odvětvích (především ovoce a zelenina); opatrněji již hovoří o reformě sektoru vína, která by se zřejmě výrazněji dotkla i rakouských vinařů. Zajímavou skutečností dotýkající se reality CAP a jejího financování je otázka identity příjemců právě sporných zemědělských dotací. V průběhu podzimu zveřejnil server www.farmsubsidy.org údaje o tom, jaký podíl financí přidělovaných v rámci zemědělských plateb přijímala která členská země za rok 2004. Je tak možné zjistit, že např. Rakousko, členská země srovnatelná populací i rozlohou s ČR, získala za rok 2004 více než 1,14 mld. € na zemědělských dávkách, které tak v jeho celkových příjmech z evropského rozpočtu tvořily nezanedbatelnou položku více než 70 %. Podobně masivním příjemcem bylo např. Dánsko. Francie jako zemědělský gigant získala téměř 9,5 mld. € na zemědělských dávkách, Německo přes 6 mld. €. Naproti tomu nové členské země v důsledku redukovaných přímých plateb získávají v komparaci doslova zlomek (Estonsko přes 15 mil. €, Litva a Lotyšsko vzhledem k více agrární struktuře hospodářství 40–50 mil. €, což je ovšem srovnatelné s částkou, kterou získává natolik „zemědělský“ stát, jakým je Lucembursko). Nejvíce zemědělská země mezi novými členy, Polsko, získává ve srovnání s Francií sotva patnáctinu – zhruba 300 mil. €. U ČR je to přibližně 90 mil. € za rok 2004. U některých členských zemí, u nichž bylo povoleno zveřejnění těchto údajů (např. Velká Británie); figurují vedle celkových sum a percentuelních podílů také jména konkrétních příjemců dotací. Čtenář se tak může dozvědět, že v souvislosti s faktem, že přímé zemědělské platby jsou vypláceny majitelům pozemků, náleží k největším příjemcům např. členové britské královské rodiny, ale také např. potravinářský koncern Nestlé jako producentský gigant. Zajímavé bylo, že k podobnému zveřejnění příjemců zemědělských dávek se v prosinci 2005 odhodlal také český Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který u nás reprezentuje platební agenturu spravující a rozdělující tyto dávky z rozpočtu EU. Mezi příjemci figurovaly farmy, jejichž vlastníky či spoluvlastníky byly také osoby přímo spjaté s českou zemědělskou politikou a s administrací zemědělských dotací (např. bývalí ministři Fencl a Zgarba).

41


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP

Ve sledovaném období se nekonalo žádné plenární zasedání, kde by se hlasovalo po jménech.

42

leden–únor 2006

LEDEN–ÚNOR 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Změna jednacího řádu • Plénum EP 19. ledna velkou většinou (399:90 při 35 abstencích) schválilo zprávu poslance Gérarda Onesty na změnu jednacího řádu této instituce ve smyslu jeho zpřísnění pro ty, kteří budou vážně narušovat parlamentní zasedání. Zpráva samotná však zatím k požadovaným změnám nevedla. • Pozadí • Myšlenka na revizi jednacího řádu se objevila především při protestech proti evropské ústavě, kdy někteří poslanci údajně nepřístojně narušovali jednání pléna. • Obsah zprávy • Podle zprávy by měli poslanci čelit vysokým pokutám, případně i dočasné suspendaci jak v plénu, tak i dalších orgánech EP. Obé by mělo trvat dva až deset dní, s maximální pokutou 268 € denně. • Další vývoj • Obecně lze říci, že lednová Onestova zpráva je oproti původnímu návrhu z konce loňského roku „smířlivější“ a v případě její implementace nejspíše nezpůsobí v rámci jednacího řádu větší potíže, i když stávající text je už velmi preskriptivní. Normy o fluoridovaných skleníkových plynech • EP a Rada dospěly 31. ledna v rámci dohodovacího výboru ke kompromisu ve věci návrhu nařízení na snížení emisí fluoridovaných skleníkových plynů a směrnice o ukončení používání fluoridovaných skleníkových plynů v klimatizačních zařízeních automobilů. Kompromis budou muset ještě potvrdit pléna obou institucí. • Obsah návrhů • Obecně bude možné, aby státy v otázce fluoridovaných skleníkových plynů přijaly přísnější opatření, než požadují právě schválené normy, avšak pouze za účelem plnění závazků Kjótského

protokolu a pouze do konce roku 2012. Kromě toho bude vytvořen nový systém značení fluoridovaných skleníkových plynů (včetně množství a chemického pojmenování). • Další vývoj • Očekává se, že obě normy budou stvrzeny Radou a EP do poloviny roku 2006. Nařízení bude účinné rok po publikaci v Úředním věstníku, směrnice pak bude muset být implementována během roku a půl od zveřejnění. Liberalizace poštovních služeb • EP přijal 2. února poměrem 554:64 vlastní zprávu (own-initiative report) o další liberalizaci poštovních služeb. • Pozadí • V současnosti je v platnosti Směrnice 2002/39, poštovní služby však liberalizuje pouze v omezené míře (režimu volného trhu podléhá jen 20 % objemu poštovních služeb). • Současná debata se vede o zajištění tzv. univerzální (všem dostupné) poštovní služby poté, co by byl (podle platné směrnice v roce 2009) nastaven plně liberalizovaný režim. Komise má do konce roku 2006 přijmout zprávu, která bude zkoumat další možnosti v této oblasti. • Další vývoj • Navzdory tomu, že v EP existuje relativní podpora pro další liberalizaci (poměrně silné zastoupení pravicových frakcí), ze strany států (Rady) tak zřetelný signál nepřichází. Nařízení o době jízdy a době odpočinku • EP 2. února potvrdil prosincový kompromis dohodovacího výboru ohledně nařízení o době jízdy a době odpočinku pro řidiče v kamionové dopravě. Rada tak učinila (za nesouhlasu Francie) o den později. • Obsah návrhu • Meritorně se od prosince nic nezměnilo. Nová norma nahradí Nařízení 3820/85 a doplní Směrnici 88/599. Všechna nová nákladní vozidla budou muset být vybavena digitálním tachografem. Dojde k zásadnímu zkrácení povolené doby jízdy ze 76 hodin týdně na max. 56 hodin

43


s tím, že během čtrnácti dnů bude možné strávit za volantem max. 90 hodin. • Sporné body • Praktické dopady nařízení budou nejspíše omezené, norma přinese ponejvíce problémy a nikoliv – jak se předpokládá – víceméně automatické posílení bezpečnosti na silnicích a zamezení tzv. sociálnímu dumpingu. Lze očekávat zvýšené náklady přepravních společností na pracovní sílu. Směrnice o optické radiaci • Jeden z bodů plenárního zasedání EP, konaného ve dnech 13. – 19. února, představovalo hlasování o směrnici, která se týká ochrany pracovníků před účinky optického záření. • Legislativní pozadí • Tato směrnice je součástí čtyřdílného legislativního „balíku“ pro oblast ochrany zdraví a bezpečnosti práce, která obsahovala např. směrnici proti hluku či účinkům elektromagnetického pole, a stala se nejspornější částí legislativy, původně existující v jednolité podobě. • Rada původní směrnici v roce 1999 rozdělila na čtyři samostatné směrnice. Směrnice o optické radiaci se stala známou poté, co Rada rozdělila původní návrh na dvě části, jednu týkající se účinků škodlivého záření pocházejícího z umělých zdrojů a druhou týkající se záření přírodního, včetně toho, jehož zdrojem je slunce. • Výsledná podoba směrnice • Do třetího čtení v rámci EP (po svolání dohodovacího výboru zástupců Rady a EP, který se dohodl na tom, že ochrana před sluncem nebude do této legislativy zahrnuta) postupuje směrnice o optické radiaci v té podobě, že se týká pouze povinnosti zaměstnavatelů ochránit své pracovníky před účinkem nadměrného a zdraví škodlivého záření pocházejícího z umělých zdrojů. EP tento návrh během hlasování dle očekávání přijal. 1.2 Komise Nařízení o nutričních a zdravotních požadavcích na potraviny • Komise 13. ledna oficiálně zveřejnila svůj názor na společný postoj Rady ve věci návrhu Nařízení o nutričních a zdravotních požadavcích na potraviny. Podpořila ministry a požádala EP, aby učinil vše pro konečné přijetí návrhu. Poslanci přitom v květnu loňského roku text výrazně pozměnili a postavili se za „light verzi“ normy.

44

• Obsah návrhu • Současná podoba návrhu odpovídá z velké části tomu, co požadovala Rada. Potravinářské firmy budou muset naplňovat tzv. nutriční profily, budou-li chtít, aby bylo možné označovat jejich produkty za „zdravé“. • Další vývoj • Uvedený, pro firmy negativní vývoj je velmi pravděpodobný, protože k přehlasování společného postoje Rady podpořeného Komisí je potřeba absolutní většiny v EP, což není s ohledem na celkovou sílu odpůrců návrhu příliš reálné. Směrnice o prevenci záplav • Komise 18. ledna předložila EP a Radě návrh směrnice, která by měla v celoevropském měřítku napomoci bránit záplavám a jejich následkům. Komise k legislativní iniciativě přistoupila poté, co loni vydala k dané věci zprávu a sama doporučila vytvoření unijní normy. • Obsah návrhu • Státy by měly být z moci evropské směrnice povinny učinit všechna nezbytná opatření pro to, aby zajistily efektivní ochranu proti povodním, resp. aby zmírnily jejich následky. Měly by vzniknout krizové plány a mapy záplavových oblastí. • Další vývoj • Projednávání návrhu podléhá spolurozhodovací proceduře. V době přípravy monitoringu se žádná ze zainteresovaných institucí nevyjádřila, nakolik bude projednávání textu Komise problematické. Stejně tak nebyly zachyceny žádné reakce dalších relevantních aktérů. Obecně lze návrh Komise spíše vítat, i když je sporné, nakolik je založen na správných předpokladech. Digitální tachografy • Komisař Jacques Barrot 19. ledna znovu otevřel kontroverzní otázku zavedení digitálních tachografů. Jeho záměrem bylo vytvořit politický tlak na členské státy, aby včas (po několika zpožděních) implementovaly příslušné nařízení. • Pozadí • Digitální tachografy mají zajistit kontrolu dodržování dob odpočinku u řidičů kamionů. Přístroje přitom mají být instalovány nejprve jen do nových vozidel. Nařízení má vstoupit definitivně v platnost zhruba v květnu (dvacet dní po zveřejnění v Úředním věstníku), nicméně už v březnu komisař Barrot vyžaduje, aby státy předložily zprávy o stavu příprav na implementaci opatření. • Daná situace je v evropském kontextu poměrně nezvyklá. Komise vyžaduje po státech jakési pre-

leden–únor 2006

ventivní ujištění o tom, že budou jednat v souladu se schválenou normou. Na druhou stranu je zajímavé i to, že ač státy s přijetím nařízení souhlasily, postupně většina z nich podlehla tlaku svých dopravců a masově začala proti normě vystupovat. • Další vývoj • Květen 2006 je podle Komise posledním termínem. Po něm už budou zahajována řízení pro neimplementaci nařízení s možností pokuty. Náhrady za mýtné v Německu • Komise 25. ledna oznámila Německu, že jeho náhrady za výši mýtného vlastním dopravcům považuje za neslučitelné s komunitárním právem. • Předmět sporu • Německo zavedlo satelitní systém elektronického mýtného k 1. lednu 2005. Aby zajistilo konkurenceschopnost svých dopravců (mýtné se týká vozidel nad 12 tun; za ujetý kilometr se platí v průměru 12,4 centů a plánuje se zvýšení na 15 centů), naplánovalo i systém náhrad za výši stanoveného mýtného ve formě snížené spotřební daně na pohonné hmoty zakoupené v Německu. • Postoj Komise • Komise argumentuje tím, že zamýšlené opatření by se fakticky dotklo především německých dopravců, a diskriminovalo by tak provozovatele z jiných členských států. Pro ČR má názor Komise zásadní význam. Komise disponuje prostředky, jak zamezit zjevné diskriminaci členských zemí jiným ze států EU. • V případě, že by Komise německé záměry ignorovala, dolehlo by (nejen) na české dopravce další omezení. Ochrana práv cestujících autobusy • Komise začátkem února vyhodnotila výsledky dřívější veřejné konzultace týkající se ochrany práv cestujících autobusy a oznámila, že ve čtvrtém kvartálu nejspíše předloží návrh na její posílení. • Reakce aktérů • Prozatím krystalizují tři základní pozice. Spotřebitelské organizace krok bez výhrad přivítaly, členské státy se obecně staví spíše za předpis, který bude upravovat pouze mezinárodní linky (a jen některé z nich), a provozovatelé autobusových společností jsou obecně proti nové normě a argumentují tím, že není nutná, resp. sama o sobě nezaručí zvýšení ochrany práv cestujících. • Další vývoj • Další vývoj ve věci práv cestujících autobusy nelze s ohledem na současný stav odhadnout. Je však

potřeba dané téma neopomíjet. Může se velmi snadno dotknout i českých dopravců, kteří jsou na mezinárodních linkách poměrně etablovaní. 1.3 Rada 1.3.1 Rada EcoFin Řešení sporu ohledně Směrnice týkající se snížených sazeb DPH 77/378/EEC • Nejvýznamnějším bodem zasedání Rady EcoFin ve dnech 28. ledna – 1. února bylo řešení sporu, který se v rámci členských zemí rozhořel coby nejvýznamnější sporná otázka počátku roku. • Podstata sporu • Spor o revizi Směrnice týkající se snížených sazeb DPH uplatňovaných u některých druhů zboží a služeb, jejíž platnost počátkem roku 2006 vypršela a bylo nutno ji podle nového rakouského návrhu obnovit, se do značné míry stala sporem nových a starších členských zemí. • Ve sporu totiž do určité míry došlo k propojení dvou kauz: jednu z nich představoval složitý systém výjimek z uplatňování standardní sazby DPH v rámci EU, které užívají různou měrou jednotlivé členské státy, právě na základě sporné Směrnice 77/378 (známé coby 6. směrnice o DPH), především její přílohy K, která obsahovala seznam služeb, u nichž mohou členské země uplatňovat sníženou sazbu DPH. • Druhou rovinu sporu představovala otázka přechodných období, která mají dle přístupových smluv jednotlivé členské státy dojednány pokud jde o uplatňování snížených sazeb DPH v určitých oblastech. • Revize směrnice včetně její přílohy K jim umožnila vznést vůči starším členům argument, aby v jejím rámci byly zohledněny jejich požadavky zahrnutí stavebních prací či lokálního vytápění do nové přílohy, již vypracovalo Rakousko. Pokud by se tak nestalo, jejich přechodné období na uplatňování DPH pro tyto služby by skončilo s koncem roku 2007 a s posunem těchto služeb do standardní jednotné 19 % sazby DPH by následovalo i zvýšení cen příslušných služeb. • Aktéři sporu • Spor se nejvíce vyhrotil na postoji Polska, ČR a Kypru, které až do 28. ledna trvaly na tom, že zablokují v Radě EcoFin jednomyslné rozhodování o revizi Směrnice 77/378, pokud nebudou tyto jejich požadavky do výjimek zahrnuty. • Nejsilněji odolávala tlaku starších členských zemí delegace polská.

45


• Výsledek jednání Rady EcoFin • Jednání Rady EcoFin nakonec skončilo kompromisem, na nějž 28. ledna přistoupila česká a kyperská delegace, 1. února se k němu připojilo i Polsko: platnost revidované přílohy K směrnice má být prodloužena do konce roku 2010, státy, které chtějí jejích stávajících možností využít (včetně nových členů), mohou požádat o autorizaci v relativně krátké době do 31. března 2006. • Do přílohy přitom původně neměly být zahrnuty sporné oblasti bydlení či centrálního vytápění. Otázku centrálního vytápění, na jejímž zahrnutí do nové přílohy K trvalo především Polsko (méně rezolutně některé pobaltské státy, např. Lotyšsko), však podle výsledného kompromisního rozhodnutí má řešit zvláštní článek 6. směrnice o DPH. Rada pro zaměstnanost a sociální otázky • Rada pro zaměstnanost a sociální otázky neformálně zasedala 20. ledna v rakouském Villachu. Zabývala se především dvěma otázkami: konceptem „flexicurity“ a sociální dimenzí Lisabonské strategie. • Pozadí • Jak ministři (především „trojka“ z Rakouska, Finska a Německa), tak i zainteresované zájmové skupiny a sociální partneři se shodli na tom, že zaměstnanost a růst jsou slučitelné ze zajištěním efektivní ochrany zaměstnanců. • Sporné body • Svým způsobem jde o debatu k odvedení pozornosti od skutečných problémů, popř. od neschopnosti EU jednat tak, aby nastartovala ekonomický růst „bez přívlastků“. • Další vývoj • Rada se danými otázkami bude znovu (tentokrát už na oficiálním jednání) zabývat v březnu. Oproti vzájemně vstřícným krokům z Villachu lze čekat spíše tvrdé boje o budoucnost směrnice o službách, o pracovní době a o pracovní době sezónních pracovníků.

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Budoucnost EU Evropská ústava • Spory o tom, zda je evropská ústava mrtvá, či zda pouze „spí“, byly na přelomu ledna a února poněkud přehlušeny významnějšími otázkami a spory praktického rázu (odmítnutí třetího britského

46

• • •

• • •

návrhu finanční perspektivy ze strany EP, spor o 6. směrnici o DPH, projednávání Směrnice o službách na plénu EP). Přesto k debatě přispěl jednak rakouský premiér Schüssel, jednak EP. Schüssel představil svůj postoj, jímž se přiklání k názoru, že ústavu nelze odmítat, je třeba pouze „opravit“ její nejspornější části. Postoj EP EP na hlasování 19. ledna přijal společnou zprávu poslanců Duffa a Voggenhubera, kteří byli pověřeni zkoumáním různých variant možné budoucnosti dokumentu. Zpráva hovoří o „rozšíření veřejných debat“ na téma euroústavy a budoucnosti EU a o prodloužení „období reflexe“ za horizont roku 2005. Významné také je, že Duff, Voggenhuber i většina poslanců EP se přiklonila k tomu, aby stávající text ústavy nedoznal významnějších změn. Ze zprávy přijaté na plénu EP tedy vyplývá, že konečným cílem má být nadále přijetí euroústavy a její vstup v platnost během roku 2009.

Bílá kniha komisařky Wallströmové o komunikační politice a demokracii • Jako jeden z největších úspěchů svého působení prezentuje Barrosova Komise publikaci Bílé knihy komisařky Wallströmové, která má vylepšit komunikační politiku EU vůči veřejnosti. Má jít o završení úsilí o vytvoření nové komunikační strategie, které Komise jako jeden ze svých hlavních cílů vyhlásila již na počátku svého působení a které má do „evropské debaty“ vtáhnout veřejnost. • Obsah bílé knihy • Bílá kniha má reagovat na výsledky řady průzkumů Eurobarometru, které naznačují, že důvěra veřejnosti v EU a její instituce prudce klesá, tuto skutečnost kromě průzkumů naznačuje nízká účast ve volbách do EP i výsledky referend o euroústavě. • Akční plán na zlepšení vnitřní komunikace v rámci Komise má okolo padesáti bodů a Wallströmová jej zveřejnila 1. února. • Sporné body a kritika • Pochybnosti vzbudila především mediální dimenze navrhované strategie, podle níž Komise chce vytvořit „nezávislou“ zpravodajskou EUagenturu a „pravidla chování“ pro média při komunikaci s evropskými institucemi, především Komisí. Rozšiřování EU • K debatě o dalším rozšiřování členské základny EU přispěli prostřednictvím rozhovoru pro

leden–únor 2006

• •

•

• •

francouzský deník Le Monde premiér současné předsednické země EU, Wolfgang Schüssel, a poslanci výboru EP pro zahraniční politiku na svém zasedání 26. ledna. Postoj Rakouska k dalšímu rozšiřování EU Schüssel v rozhovoru vyslovil myšlenku, kterou ještě na sklonku roku 2005 prezentovala komisařka Kroesová a v lednu 2006 ji zopakoval francouzský ministr zahraničí Douste-Blazy, že při dalším rozšiřování EU je třeba brát v úvahu její absorpční kapacitu. To znamená, že se premiér současné předsednické země fakticky přiklání k myšlence, aby rozšiřování EU mělo své limity a bylo pravděpodobně omezeno politickou dohodou. Vyjádřil se přitom tak, že plně respektuje nárok Rumunska a Bulharska na členství, v otázce případného vstupu Turecka však již nabádá právě k tomu, aby měla EU a její instituce na zřeteli svoji „absorpční kapacitu“. Postoj EP Výbor pro zahraniční politiku EP 26. ledna hlasoval o návrhu strategie německého poslance Elmara Broka, která také hovořila o tom, že při dalším rozšiřování by EU měla brát v úvahu jak svoji absorpční kapacitu, tak geografickou dimenzi. Rámcová strategie v tomto znění byla přijata a nyní se očekává její projednávání na březnovém plenárním zasedání EP.

2.2 ČR a její přechodná období Konec přechodného období na uplatňování pravidel Směrnice o obalovém odpadu (94/62) • K 31. prosince 2005 v ČR skončilo přechodné období na uplatňování požadavků Směrnice o obalovém odpadu z roku 1994. • Obsah směrnice • Tato směrnice se týká nakládání s obalovým odpadem a harmonizace předpisů upravujících tuto otázku v jednotlivých členských státech s ohledem na ochranu životního prostředí. ČR mohla do konce roku 2005 uplatňovat v oblasti recyklace plastových obalů (včetně plastových lahví) a jejich následného využívání mírnější normy (povinnost recyklace 12 % hmotnosti vyprodukovaných plastových obalů v prvním roce členství a povinnost dalšího využití 45 % hmotnosti obalového odpadu. • Od 1. ledna 2006 však již musí splňovat normy příslušné směrnice. Od tohoto data tedy musí na území ČR docházet k využívání nejméně 50 % a nejvýše 65 % hmotnosti obalových odpadů.

Recyklováno musí být nejméně 25 % a nejvýše 45 % hmotnosti veškerých obalových materiálů obsažených v obalových odpadech, přičemž z každého obalového materiálu musí být recyklováno nejméně 15 % hmotnosti. 2.3 Financování EU Budoucnost finanční perspektivy 2007-2013 • Dění okolo nové finanční perspektivy bylo na přelomu ledna a února ovlivněno skutečností, že Evropský parlament během svého plenárního zasedání odhlasoval zprávu Reimera Bögeho, která odmítala návrh finanční perspektivy, na němž se pod vedením tehdejší předsednické země, Velké Británie, dohodla 16. prosince 2005 Evropská rada, v jeho stávající podobě. • Reakce Komise: Návrh meziinstitucionální dohody (IIA) • Na rozhodnutí EP reagovala Komise vlastním návrhem meziinstitucionální dohody (IIA), který zveřejnila 1. února. • Negativní stanovisko EP k britskému návrhu postavené zejména na kritice nízkého rozpočtového stropu umožnilo Komisi založit svůj návrh IIA na navýšení výdajové stránky. Její navýšení mělo být přitom realizováno především prostřednictvím dvou nástrojů: 1) zvýšení flexibility v jednotlivých nadpisech (až 5 mld. eur má být přesunuto do jakési „pružné rezervy“, z níž by mělo být možné, samozřejmě na základě rozhodnutí Komise, čerpat prostředky pro mimořádné události během období 2007–2013); 2) navýšení prostředků určených pro Evropský fond pro boj s globalizací na 3,5 mld. €. • Zajímavou skutečností přitom je, že návrh IIA z dílny Komise přebíral od britského návrhu myšlenku fundamentální reformy evropského rozpočtu, která by měla za spoluúčasti všech tří institucí (Komise, Evropské rady i EP) proběhnout na přelomu let 2008/2009. • To by fakticky i právně mohlo znamenat, že by finanční perspektiva vytvořená podle takové meziinstitucionální dohody mohla platit pouze tři roky, do té doby, než bude provedena zmiňovaná reforma financování EU. Její výdajová i příjmová složka včetně částek v příslušných nadpisech by tedy nebyla platná pro celých sedm let, v letech 2008/2009 by zřejmě vznikala nová finanční perspektiva. • Jde přitom nejen o spornou otázku výdajů na zemědělské platby, ale také o stránku příjmovou. Předseda Komise Barroso znovu zdůraznil, že by

47


• •

• •

•

•

přivítal, kdyby v rámci rozpočtové reformy došlo k vytvoření nového, již pátého rozpočtového zdroje, kterým by byla evropská daň. Postoj EP k návrhu IIA ze strany Komise EP 2. února indikoval, že návrh IIA Komise nemusí podpořit čeká i na postoj nové předsednické země a neshoduje se prozatím jak s Radou, tak s Komisí právě na objemu financí určených pro nástroje flexibilního financování ani na samotné povaze a fungování těchto nástrojů, tedy: zda, jak a kolik peněz by bylo možno ad hoc přesunovat mezi jednotlivými nadpisy, např. v případě urgentní potřeby. Postoj Rakouska Třetím aktérem ve hře je současná předsednická země, Rakousko, které chce učinit z finanční perspektivy hlavní bod jednání Evropské rady v březnu 2006. Podle jejích představ by nová meziinstitucionální dohoda měla být hotova do dubna, kdy by o ní mělo jednat opět plenární shromáždění EP tak, aby mohly být ještě do začátku roku 2007, prvního roku nového finančního období, připraveny a finančně zajištěny legislativní programy v jednotlivých oblastech politik EU. K britské myšlence revize financování EU se přiklání i rakouský premiér, podle něhož by však mělo být v rámci IIA striktně zakotveno, že k debatě nedojde dříve než v roce 2008, kdy Komise předloží parametry reformy. V případě reformy hovoří pouze o její příjmové stránce a eventuelním zavedení evropské daně, nikoli už příliš o výdajové stránce. Nejbližší setkání zástupců všech tří institucí nad otázkou nové finanční perspektivy a meziinstitucionální dohody proběhne 21. února. Komise se na ně chystá s přepracovaným návrhem výdajových finančních stropů ve všech oblastech, který by měl podle jejích představ tvořit základ budoucí kompromisní podoby finanční perspektivy.

2.4 Lisabonská strategie • Komise ve snaze oživit Lisabonskou agendu, dokument plánující učinit do roku 2010 EU nejkonkurenceschopnější a nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, prezentovala v návaznosti na obdržení jednotlivých národních rozvojových plánů čtyři nové priority pro rok 2007, které hodlá v rámci naplňování cílů obnovené Lisabonské strategie sledovat. • Výsledky hodnocení národních rozvojových plánů • Komise tyto zprávy obdržela do konce roku 2005 a na přelomu ledna a února k nim vydala jednotlivá hodnotící stanoviska obsahující jakési

48

• •

•

• •

„pokyny“ k tomu, co má daná členská země na cestě k plnění Lisabonu v následujícím období zlepšit. Tomuto hodnocení podléhala i ČR, jíž Komise také věnovala jednu ze zpráv. Zpráva konstatovala dle očekávání především nutnost reformy penzijního systému a též systému zdravotnického. V oblasti žádoucích reforem zdravotnictví zprávy Komise konstatují v souvislosti s procesem stárnutí populace nutnost nárůstu výdajů na tuto oblast, a to zejména v odvětví dlouhodobé péče. V neposlední řadě jednotlivé hodnotící zprávy vyzývají ke snižování rozpočtových schodků, které by mělo vést ke konsolidaci veřejných financí i sociálních systémů (tedy opět téma vztahující se i k ekonomice ČR), ke zvyšování zaměstnanosti některých skupin obyvatelstva, kterým více vyhovují různé systémy částečných pracovních úvazků (ženy a právě starší ročníky) a pochopitelně ke zvýšení podpory vědy a výzkumu. Čtyři lisabonské priority pro rok 2007 Čtyřmi prioritami, které Komise vyhlásila pro rok 2007, jsou: 1) Investice do vědy a inovací; 2) Zlepšení svobody podnikání; 3) Boj s následky globalizace a stárnutí populace; 4) Vybudování efektivní integrované energetické politiky.

2.5 Směrnice o službách • Otázka Směrnice o službách byla před klíčovým hlasováním v prvním čtení v plénu EP ve dnech 13.–16. února tou, jíž se nejen unijní instituce, ale především zainteresovaní aktéři v lednu a únoru věnovali nejvíce. • Pozadí návrhu • EP se návrhem naposledy oficiálně zabýval v listopadu 2005, kdy proběhlo hlasování ve výboru pro vnitřní trh. Výsledek odrážel socialistické návrhy (které se do té doby v textu uplatňovaly prakticky výhradně) méně, než se původně očekávalo. • Pozice aktérů • Aktéři od začátku roku usilovali o další tematizaci problému. UNICE vyzvala rakouské předsednictví k intervenci do jednání o návrhu, aby v prvním letošním půlroce proběhlo nejen první čtení v EP, ale aby bylo zahájeno i jednání na půdě Rady. • V podobném duchu se vyjádřili i zástupci soukromých agentur zprostředkovávajících práci. Zastřešující organizace (Eurociett) se obávala, že nakonec budou služby jejích subjektů ze směrnice vyčleněny, čímž se zamezí liberalizaci tohoto sektoru na celoevropské úrovni.

leden–únor 2006

• Negociace v EP • Obavy organizace Eurociett potvrdil 2. února stínový zpravodaj návrhu Směrnice o službách Malcom Harbour z EPP-ED. Řekl, že jeho frakce je v rámci podpory směrnice jako celku ochotna obětovat některá méně důležitá ustanovení. Obecně byl Harbour ve svých vyjádřeních optimistický. Konstelace v EP mu to už dva týdny před hlasováním umožňovala: EPP-ED měla přislíbenu podporu od zbývajících pravicových frakcí v EP a postupně pracovala i na „technické“ neformální dohodě se socialisty tak, aby byla schopna zajistit příznivý výsledek, tedy přijetí směrnice v podobě blízké té, již přijal Výbor pro vnitřní trh. • Pozice Rady, Komise a členských států • Rada při sledování vývoje v EP indikovala, že po dostatečně silném přijetí návrhu v prvním čtení EP se jím bude zabývat hned na summitu hlav států a vlád v březnu. • Zásadnější výtku k návrhu směřovali někteří poslanci z Finska, Švédska a nových členských států v obavě, že i po přijetí směrnice bude moci docházet k omezením z důvodu veřejné bezpečnosti, tj. že skutečný jednotný trh se službami nevznikne ani s novou normou. • Výsledek hlasování EP • EP o textu hlasoval 16. února po dlouhé debatě a schválení celé řady pozměňovacích návrhů. Nakonec jej přijal poměrem 394:215 (při 33 absencích) – navzdory původním optimistickým prohlášením pravice v EP, která se s blížícím se hlasováním rozdělila podle národních preferencí. Zpráva nakonec – v důsledku nejednotnosti politických skupin v EP – v mnohém ignorovala názor výboru pro vnitřní trh, tj. nepodpořila takový rozsah liberalizace, jak se ještě několik dní před hlasováním očekávalo. • Další vývoj • V následujícím období přehlédne revidovaný text Komise a předá jej Radě, která oznámila, že se jím bude zabývat na summitu v březnu. 2.6 Vnější vztahy EU Otázka vstupních víz do USA pro nové členy • Za pozitivní krok, který učinil předseda Komise Barroso během své návštěvy USA, lze považovat apel na prezidenta Bushe, aby se zasadil o zrušení vstupních víz pro nové členské státy, čímž by došlo k dokončení vízové reciprocity mezi oběma zeměmi.

• Pozadí problému • Otázka vstupních víz do USA není jen problémem nových členských zemí včetně ČR, USA podobně nechce povolit bezvízový styk Řecku. Naopak mezi státy, které náleží do programu vízové svobody ve vztahu k USA, patří i jeden nový člen, Slovinsko. • Legislativní možnosti EU a jejich zhodnocení • EU má na základě Směrnice o vízové reciprocitě, která byla přijata v roce 2005, možnost uvalit vstupní vízum na jakoukoliv zemi, která uplatňuje vízovou povinnost vůči byť jedinému jejímu členskému státu. Je však otázkou, zda by toto řešení, které by pravděpodobně vyvolalo odvetu ze strany USA vůči dalším členským státům EU, bylo realizovatelné. 2.7 Volný pohyb osob • Rakousko a Německo 19. ledna zveřejnily informaci, že budou společně postupovat při prodloužení přechodného období na volný pohyb osob z nových (východoevropských) členských států o další tři roky, tedy do 1. května 2009. Zahájily tak další kolo debat před 1. květnem letošního roku, kdy by mělo být definitivně známo, které země po dvou letech od posledního rozšíření EU otevřou své pracovní trhy občanům všech pětadvaceti členských států. • Celá kauza nemá meritorní, ale spíše politické pozadí. Příliv levné pracovní síly z východní Evropy se od doby rozšíření nekonal, byť obě země patří mezi „hraniční“. • Proti kroku Německa a Rakouska (nota bene současné předsednické země) se okamžitě ohradily jak dotčené nové členské země (Maďarsko, Polsko a Slovinsko ostatně uplatňují reciproční opatření), tak i Komise, která 8. února prezentovala na základě Smlouvy o přistoupení zprávu nakloněnou právě novým členským zemím. • Zpráva Komise • Komisař Vladimír Špidla v textu (ve zkratce) uvedl, že téměř dva roky uplatňování restrikcí neměly žádné praktické opodstatnění. Podle Komise neexistuje žádná korelace mezi uplatňováním restrikcí a množstvím příchozích pracujících. • Prodloužení přechodného období podle Komise zbrzdí v západní Evropě nezbytné reformy sociálních systémů, které tamější vlády z politických důvodů nejsou ochotny zahájit. • Další vývoj • Není sice pravda, že občané nových členských států nemohou v zemích uplatňujících restrikce pra-

49


covat vůbec, musejí ale získat minimálně potřebná pracovní povolení, tedy doklady, které odporují základnímu principu volného pohybu osob. • Reakce aktérů • Návrh komisaře Špidly na plošné zrušení přechodných období kvitovali jak zástupci odborů, tak i organizace zaměstnavatelů. Pro se vyslovili i konzervativci a liberálové v EP a organizace ECAS, která se mobilitě pracovních sil dlouhodobě věnuje. Německo i Rakousko své pozice po zveřejnění zprávy nijak nepozměnily. Naopak Španělsko, Portugalsko, Řecko a Finsko naznačily, že o zrušení přechodných období uvažují. 2.8 Zemědělství Bioenergie • Jednu z nejvýznamnějších otázek projednávaných počátkem února na půdě hned několika institucí EU představovala problematika pohybující se na pomezí několika oblastí: energetiky, životního prostředí a také zemědělství. Jedná se o podporu a využívání bioenergií, problém, který se specificky citlivým způsobem dotýká i ČR, ale nejen jí. • Možnosti biomasy v rozvojových zemích • Rétorika Komise i Rady pro zemědělství, která se otázkou bioenergií zabývala již na svém lednovém zasedání a v jednání bude pokračovat v únoru, často směřuje ke snaze vynahradit podporou výroby biomasy ztráty pěstitelům, které postihnou reformy, jež od EU v oblasti CAP vyžaduje WTO. • Podpora konkurenceschopnosti bioenergie a ČR • Nový dokument, který Komise zveřejnila 8. února v návaznosti na Akční plán o biomase, hovoří i o podpoře konkurenceschopnosti bioenergie v rámci členských států EU, např. prostřednictvím daňových úlev či dotovaného prodeje. • Komise se chystá směrnici o biopalivech a její dodržování během následujícího roku přezkoumat a v dokumentu publikovaném 8. února vytyčila s ohledem na oblast biopaliv sedm os své vlastní politiky. • Chce mimo jiné oživit poptávku po biopalivech podněcováním členských států k jejich podpoře (zda i pomocí sankcí, není prozatím známo) a podporou výroby ekologických vozidel s nízkou spotřebou dohlížet na to, zda členské státy dodržují předepsané limity obsahu biopaliv v benzínu a motorové naftě a také zohlednit podporu bionafty v rámci programů politiky rozvoje venkova.

50

Podpora mladých farmářů • Dle tzv. McGuinessové zprávy, přijaté na zasedání zemědělského výboru EP 26. ledna, by EU ve svých strategických směrech pro rozvoj venkova v období 2007–2013 (v rámci fondu EAFRD) měla přijmout větší počet opatření a programových možností na podporu mladých farmářů, kteří začínají se zemědělskou činností. • Legislativní pozadí na úrovni EU • V současnosti představuje klíčový legislativní nástroj, jímž se na nadnárodní úrovni řídí mechanismus poskytování podpor mladým začínajícím farmářům Nařízení č. 1257/1999 o podpoře rozvoje venkova ze zdrojů EAGGF. • Toto nařízení ovšem nestanovuje v rámci celé EU jednotný mechanismus podpory mladých farmářů při zahájení jejich činnosti. Poskytuje více možností (jednorázová „startovací“ částka, možnost zvýhodněného úvěru u peněžních ústavů či spolufinancování investičního záměru). I proto existuje v rámci EU-25 velká rozmanitost, pokud jde o principy poskytování podpor mladým začínajícím zemědělcům. Řada zemí (hlavně z řad EU-15) využívá kombinaci více mechanismů, různé kombinace financování z domácích i evropských zdrojů, které ve výsledku umožňují začínajícím farmářům v některých případech i relativně velkorysý příjem v souvislosti s rozjezdem jejich podnikatelské činnosti. • Legislativní pozadí na úrovni ČR • V ČR je od roku 2004, tedy od našeho vstupu do EU, poskytována pomoc mladým farmářům prostřednictvím jediného dotačního titulu – Operačního programu Zemědělství, konkrétně Podopatření 1.1.1. OP RVMZ s názvem Investice do zemědělského majetku a podpora začínajícím mladým zemědělcům. V souladu s ním mají mladí zemědělci možnost pouze za zvýhodněných podmínek čerpat dotace spolufinancující investiční záměr, který je poměrně konkrétně a striktně definován. • Doba platnosti tohoto dotačního titulu je omezena do konce roku 2006, končí tedy se stávající finanční perspektivou, Agendou 2000. Do roku 2007 je tedy třeba vytvořit nové dotační tituly v souladu s celkovou rámcovou strategií pro fond EAFRD. • Příčiny asymetrické legislativní situace a jejich hodnocení • Přístupová smlouva nikde, ani v rámci změn Nařízení 1257/1999, explicitně neříká, že pro nové členy neplatí ustanovení původního čl. 8 Nařízení, kterého se změny nijak nedotýkají.

leden–únor 2006

Logicky by tedy mělo platit, že ČR má na poskytování podpory mladých farmářů ve formě, která odpovídá čl. 8 Nařízení 1257/1999 (tedy i ve formě dalších druhů podpor), právo. • Při přípravě nové legislativy na národní úrovni je tedy třeba dbát na to, aby daný členský stát, v tomto případě ČR, využíval prostřednictvím svých dotačních titulů skutečně všechny možnosti, které jsou mu na úrovni evropské legislativy poskytovány.

Ptačí chřipka • Další z aktuálních témat, jimiž se zabývala rada ministrů zemědělství na svém lednovém zasedání a které bude náležet i k hlavním tématům zasedání únorového, představovala problematika výskytu nebezpečného viru ptačí chřipky H5N1 na území EU. • Lednová zpráva komisařů Kyprianoua a Boelové týkající se zdraví zvířat byla publikována ještě před tím, než se počátkem února potvrdil výskyt této formy viru, která se prozatím v 88 případech prokázala u člověka jako smrtelná, v dalších zemích EU (Řecko, Slovinsko, Itálie, ale také Rakousko a Německo) a jedné zemi kandidátské, s jejímž brzkým vstupem se počítá (Bulharsko).

51


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Změna jednacího řádu Plénum EP 19. ledna velkou většinou (399:90 při 35 abstencích) schválilo zprávu poslance Gérarda Onesty na změnu jednacího řádu této instituce ve smyslu jeho zpřísnění pro ty, kteří budou vážně narušovat parlamentní zasedání. Zpráva samotná však zatím k požadovaným změnám nevedla. Pozadí Myšlenka na revizi jednacího řádu se objevila především při protestech proti evropské ústavě, kdy někteří poslanci údajně nepřístojně narušovali jednání pléna. V tomto duchu se pak pokračovalo v následných krocích vedoucích až k přijetí zmiňované zprávy. Obsah zprávy Podle zprávy by měli poslanci čelit vysokým pokutám, případně i dočasné suspendaci jak v plénu, tak i dalších orgánech EP. Obé by mělo trvat dva až deset dní, s maximální pokutou 268 € denně. Onesta původně navrhoval sankce mnohem přísnější, z důvodu politické neprůchodnosti je však ve finálním textu své zprávy nakonec zmírnil. Zpráva explicitně rozlišuje mezi „akceptovatelnými“ a „neakceptovatelnými“ aktivitami poslanců. Např. vyvěšování plakátů by mělo zůstat povoleno. Kromě toho text také podrobně rozebírá proceduru rozhodování o přestupku a jeho přezkoumávání. O sporu by měl dotčený poslanec komunikovat s bureau EP. Další vývoj Obecně lze říci, že lednová Onestova zpráva je oproti původnímu návrhu z konce loňského roku „smířlivější“ a v případě její implementace nejspíše nezpůsobí v rámci jednacího řádu větší potíže, i když stávající text je už velmi preskriptivní. Zůstává však i nyní otázkou, nakolik bude předpokládaná změna zárukou pro skutečně efektivní fungování EP a nakolik bude jen nástrojem používaným pro politický boj mezi parlamentními frakcemi.

52

Normy o fluoridovaných skleníkových plynech EP a Rada dospěly 31. ledna v rámci dohodovacího výboru ke kompromisu ve věci návrhu nařízení na snížení emisí fluoridovaných skleníkových plynů a směrnice o ukončení používání fluoridovaných skleníkových plynů v klimatizačních zařízeních automobilů. Kompromis budou muset ještě potvrdit pléna obou institucí. Pozadí návrhů Oba návrhy byly v průběhu dlouhého legislativního procesu velmi kontroverzní. Zjednodušeně řečeno, na jedné straně sporu stáli ekologičtí aktivisté, požadující možnost uplatňovat v jednotlivých státech přísnější opatření, na straně druhé pak zástupci průmyslu, kteří se obávali zvýšených nákladů a minimálního dopadu norem na snižování emisí skleníkových plynů. Obsah návrhů Obecně bude možné, aby státy v otázce fluoridovaných skleníkových plynů přijaly přísnější opatření, než požadují právě schválené normy, avšak pouze za účelem plnění závazků Kjótského protokolu a pouze do konce roku 2012. Kromě toho bude vytvořen nový systém značení fluoridovaných skleníkových plynů (včetně množství a chemického pojmenování). V roce 2008 bude moci Komise přezkoumat, nakolik normy plní svůj účel a případně je zpřísnit. Směrnice požaduje od roku 2011 postupné ukončení používání fluoridovaných skleníkových plynů v klimatizacích nově vyrobených automobilů; od roku 2017 by se toto opatření mělo týkat všech vozidel. Předpis také stanovuje přesné limity pro možný únik plynů z klimatizačního okruhu. Další vývoj Očekává se, že obě normy budou stvrzeny Radou a EP do poloviny roku 2006. Nařízení bude účinné rok po publikaci v Úředním věstníku, směrnice pak bude muset být implementována během roku a půl od zveřejnění.

leden–únor 2006

Liberalizace poštovních služeb EP přijal 2. února poměrem 554:64 vlastní zprávu (own-initiative report) o další liberalizaci poštovních služeb. Pozadí V současnosti je v platnosti Směrnice 2002/39, poštovní služby však liberalizuje pouze v omezené míře (režimu volného trhu podléhá jen 20 % objemu poštovních služeb). Norma předepisuje hmotnost zásilek, které musejí podléhat volné konkurenci. Původně se jednalo o zásilky nad 350 g, od roku 2003 nad 100 g a od letoška 50 g. (Balíkové služby už jsou plně liberalizovány.) Současná debata se vede o zajištění tzv. univerzální (všem dostupné) poštovní služby poté, co by byl (podle platné směrnice v roce 2009) nastaven plně liberalizovaný režim. Komise má do konce roku 2006 přijmout zprávu, která bude zkoumat další možnosti v této oblasti. Další vývoj Navzdory tomu, že v EP existuje relativní podpora pro další liberalizaci (poměrně silné zastoupení pravicových frakcí), ze strany států (Rady) tak zřetelný signál nepřichází. Krok EP je prvním z těch, které by měly v tomto roce následovat. Instituce ani relevantní aktéři se problému zatím příliš nevěnovali. S postupnou tematizací lze čekat poměrně ostré spory. Otázka univerzální služby je nejen v oblasti poštovních služeb kontroverzní a představuje jeden z nástrojů, jimiž mohou členské státy (byť třebas neoprávněně) argumentovat ve prospěch zachování určité části státního monopolu. Nařízení o době jízdy a době odpočinku EP 2. února potvrdil prosincový kompromis dohodovacího výboru ohledně nařízení o době jízdy a době odpočinku pro řidiče v kamionové dopravě. Rada tak učinila (za nesouhlasu Francie) o den později. Obsah návrhu Meritorně se od prosince nic nezměnilo. Nová norma nahradí Nařízení 3820/85 a doplní Směrnici 88/599. Všechna nová nákladní vozidla budou muset být vybavena digitálním tachografem. Dojde k zásadnímu zkrácení povolené doby jízdy ze 76 hodin týdně na max. 56 hodin s tím, že během čtrnácti dnů bude možné strávit za volantem max. 90 hodin.

Řidiči budou muset každý den odpočívat v kuse min. 9 hodin (dnes 8 hodin) a jednou za čtrnáct dní budou mít právo na 45 hodin odpočinku (dnes toto právo neexistuje). Do doby řízení se nakonec nebude započítávat čas strávený jinak než za volantem, jinak upravený Směrnicí 2002/15. Právě tento bod kritizovala Francie. Sporné body Otázka digitálních tachografů dlouhodobě irituje vztahy mezi členskými státy a Komisí (viz níže). Kromě toho nová norma nijak nezabrání běžné praxi, kdy jedno vozidlo řídí střídavě tři lidé, takže doby odpočinku se standardně odehrávají v kabině. Praktické dopady nařízení budou nejspíše omezené, norma přinese ponejvíce problémy a nikoliv – jak se předpokládá – víceméně automatické posílení bezpečnosti na silnicích a zamezení tzv. sociálnímu dumpingu. Lze očekávat zvýšené náklady přepravních společností na pracovní sílu. Je třeba poznamenat, že nařízení nově přenáší odpovědnost za porušení pravidel právě na přepravce, nikoli na řidiče, a umožňuje jejich exteritoriální vymáhání. I když se to oficiálně nezmiňuje, je i tento krok možné částečně chápat v kontextu dlouhodobého projektu přesouvání dopravy ze silnic na železnici, tentokrát formou regulačního opatření. Směrnice o optické radiaci Jeden z bodů plenárního zasedání EP, konaného ve dnech 13.–19. února, představovalo hlasování o směrnici, která se týká ochrany pracovníků před účinky optického záření. Legislativní pozadí Tato směrnice je součástí čtyřdílného legislativního „balíku“ pro oblast ochrany zdraví a bezpečnosti práce, která obsahovala např. směrnici proti hluku či účinkům elektromagnetického pole, a stala se nejspornější částí legislativy, původně existující v jednolité podobě. Rada původní směrnici v roce 1999 rozdělila na čtyři samostatné směrnice. Směrnice o optické radiaci se stala známou poté, co Rada rozdělila původní návrh na dvě části, jednu týkající se účinků škodlivého záření pocházejícího z umělých zdrojů a druhou týkající se záření přírodního, včetně toho, jehož zdrojem je slunce. Sporné body EP následně požadoval, aby byla nějakým způsobem legislativně upravena povinnost zaměstnavatelů chránit zaměstnance proti slunečnímu záření, neměla však být dle názoru EP součástí „optické směrnice“, ale měla být ponechána na legislatuře jednotlivých členských států.

53


Rada chránící tradičně zájmy členských států současně reagovala požadavkem, aby byla povinnost upravit ochranu pracovníků před sluncem vázána na vypracování komplexních studií, zda v daném případě nebezpečí od slunečního záření hrozí či nikoli, a odmítla přijmout některé pozměňovací návrhy EP. Celá situace vyvolala nejen v řadách kritiků EU, ale i ve vlastních řadách evropských institucí (především Barrosovy Komise, která původní návrh směrnice zdědila ještě po svých předchůdkyních) oprávněné hlasy o absurditě opatření v této podobě. Absurditu legislativního opatření, které by dávalo členským státům povinnost vyžadovat po zaměstnavatelích, aby chránili zaměstnance před sluncem, explicitně vyjádřili předseda Komise Barroso a komisař pro průmysl Verheugen, když se v rámci svého programu „lepší regulace“ rozhodli navrhnout anulaci 72 nejnesmyslnějších a nejzbytečnějších legislativních návrhů; „antisluneční“ část Směrnice o optickém záření byla mezi nimi. Barroso a Verheugen zdůvodnili svůj postoj poukazem, že ochrana pracovníků proti slunci je již implicitně obsažena v existující Směrnici 89/391, která hovoří o tom, že zaměstnavatel garantuje bezpečnost a zdraví pracovníků ve všech aspektech spojených s prací a pracovním prostředím. Výsledná podoba směrnice Výsledkem je tedy to, že do třetího čtení v rámci EP (po svolání dohodovacího výboru zástupců Rady a EP, který se dohodl na tom, že ochrana před sluncem nebude do této legislativy zahrnuta) postupuje směrnice o optické radiaci v té podobě, že se týká pouze povinnosti zaměstnavatelů ochránit své pracovníky před účinkem nadměrného a zdraví škodlivého záření pocházejícího z umělých zdrojů. EP tento návrh během hlasování dle očekávání přijal. 1.2 KOMISE Nařízení o nutričních a zdravotních požadavcích na potraviny Komise 13. ledna oficiálně zveřejnila svůj názor na společný postoj Rady ve věci návrhu nařízení o nutričních a zdravotních požadavcích na potraviny. Podpořila ministry a požádala EP, aby učinil vše pro konečné přijetí návrhu. Poslanci přitom v květnu loňského roku text výrazně pozměnili a postavili se za „light verzi“ normy. Legislativní pozadí Dva klíčové body – tzv. nutriční profily, údajný efektivní nástroj Komise proti zvyšování obezity v evropské populaci, a autorizační (tj. firmy zatěžující) proceduru – evropští poslanci loni v květnu těsnou

54

většinou odmítli. Rada však v červnu jednomyslně oba body do návrhu vrátila (Komise i spotřebitelské organizace to tehdy ocenily). V dané věci se tedy vytvořilo zvláštní aranžmá: EP netvoří tandem s Komisí, ale figuruje proti ní a Radě. Obsah návrhu Současná podoba návrhu odpovídá z velké části tomu, co požadovala Rada. Potravinářské firmy budou muset naplňovat tzv. nutriční profily, budou-li chtít, aby bylo možné označovat jejich produkty za „zdravé“. Za tím účelem budou muset podstoupit byrokratickou autorizační proceduru (EP navrhoval pouhou notifikaci), která navýší jejich náklady, ač nebude zřejmé, zda to má patřičný efekt (snižování obezity a ochrana spotřebitele). Komise akceptovala pouze nepatrnou část návrhů EP, zvláště pak různá definiční (nicméně ve výsledku drobná) vylepšení. Další vývoj Uvedený, pro firmy negativní vývoj je velmi pravděpodobný, protože k přehlasování společného postoje Rady podpořeného Komisí je potřeba absolutní většiny v EP, což není s ohledem na celkovou sílu odpůrců návrhu příliš reálné. Lze tedy očekávat, že firmy (a zvláště pak malé a střední podniky, jež Komise označuje za klíčovou součást evropské ekonomiky) na výsledek legislativního procesu v této věci doplatí, v naprostém nesouladu s rétorikou o posilování konkurenceschopnosti EU na globálním trhu. Směrnice o prevenci záplav Komise 18. ledna předložila EP a Radě návrh směrnice, která by měla v celoevropském měřítku napomoci bránit záplavám a jejich následkům. Komise k legislativní iniciativě přistoupila poté, co loni vydala k dané věci zprávu a sama doporučila vytvoření unijní normy. Obsah návrhu Státy by měly být z moci evropské směrnice povinny učinit všechna nezbytná opatření pro to, aby zajistily efektivní ochranu proti povodním, resp. aby zmírnily jejich následky. Měly by vzniknout krizové plány a mapy záplavových oblastí. Komise předpokládá, že počet povodní se v důsledku klimatických změn zvýší. Rovněž má za to, že jejich ničivost bude masivnější vzhledem k tomu, že údajně stále více lidí bydlí v záplavových oblastech. Ospravedlnění pro akci na evropské úrovni Komise našla v jednoduchém faktu, že většina vodních toků protíná několik států najednou.

leden–únor 2006

Další vývoj Projednávání návrhu podléhá spolurozhodovací proceduře. V době přípravy monitoringu se žádná ze zainteresovaných institucí nevyjádřila, nakolik bude projednávání textu Komise problematické. Stejně tak nebyly zachyceny žádné reakce dalších relevantních aktérů. Obecně lze návrh Komise spíše vítat, i když je sporné, nakolik je založen na správných předpokladech. V průběhu legislativního procesu bude nezbytné sledovat především to, zda je navrhovaná norma v souladu s principem proporcionality, popř. subsidiarity. V oblasti prevence záplav je sice nezbytný koordinovaný, nikoli však centralizovaný přístup. Digitální tachografy Komisař Jacques Barrot 19. ledna znovu otevřel kontroverzní otázku zavedení digitálních tachografů. Jeho záměrem bylo vytvořit politický tlak na členské státy, aby včas (po několika zpožděních) implementovaly příslušné nařízení. Pozadí Digitální tachografy mají zajistit kontrolu dodržování dob odpočinku u řidičů kamionů. Přístroje přitom mají být instalovány nejprve jen do nových vozidel. Nařízení má vstoupit definitivně v platnost zhruba v květnu (dvacet dní po zveřejnění v Úředním věstníku), nicméně už v březnu komisař Barrot vyžaduje, aby státy předložily zprávy o stavu příprav na implementaci opatření. 2. února ho v jeho záměru fakticky podpořil i EP, když potvrdil prosincový kompromis dohodovacího výboru stran nařízení o době jízdy a době odpočinku pro řidiče v kamionové dopravě. Daná situace je v evropském kontextu poměrně nezvyklá. Komise vyžaduje po státech jakési preventivní ujištění o tom, že budou jednat v souladu se schválenou normou. Na druhou stranu je zajímavé i to, že ač státy s přijetím nařízení souhlasily, postupně většina z nich podlehla tlaku svých dopravců a masově začala proti normě vystupovat. Další vývoj Květen 2006 je podle Komise posledním termínem. Po něm už budou zahajována řízení pro neimplementaci nařízení s možností pokuty. Přestože Komise disponuje poměrně silnými prostředky už nyní (digitální tachografy měly být zaváděny už od května 2004), tlaku států už dlouho ustupuje. Pravděpodobně nelze říci, že jde o systémový rys, nicméně výrazně to zpochybňuje povahu evropských sekundárních norem jako takových (bez ohledu

na povahu daného nařízení a jeho případné důsledky v podobě např. zvýšených nákladů pro dopravce). Náhrady za mýtné v Německu Komise 25. ledna oznámila Německu, že jeho náhrady za výši mýtného vlastním dopravcům považuje za neslučitelné s komunitárním právem. Předmět sporu Německo zavedlo satelitní systém elektronického mýtného k 1. lednu 2005. Aby zajistilo konkurenceschopnost svých dopravců (mýtné se týká vozidel nad 12 tun; za ujetý kilometr se platí v průměru 12,4 centů a plánuje se zvýšení na 15 centů), naplánovalo i systém náhrad za výši stanoveného mýtného ve formě snížené spotřební daně na pohonné hmoty zakoupené v Německu. Postoj Komise Komise argumentuje tím, že zamýšlené opatření by se fakticky dotklo především německých dopravců, a diskriminovalo by tak provozovatele z jiných členských států. Pro ČR má názor Komise zásadní význam. Komise disponuje prostředky, jak zamezit zjevné diskriminaci členských zemí jiným ze států EU. Na ČR se jako na nově přistoupivší stát vztahují už omezení plynoucí z Přístupové smlouvy (například dočasný zákaz kabotáže, tj. poskytování speditérských služeb v jiných členských státech). Vedle toho ČR zatím nedisponuje adekvátním systémem elektronického mýtného (a je otázkou kdy bude, když výběrové řízení na dodavatele technologie se ukázalo jako problematické nejen svým průběhem, ale i výsledkem – zamýšlená mikrovlnná technologie není tou, jež má být preferována pro zamýšlený systém celoevropského mýtného). V případě, že by Komise německé záměry ignorovala, dolehlo by (nejen) na české dopravce další omezení. Německá strana se k názoru Komise nevyjádřila, lze ale očekávat, že systém náhrad realizovat nakonec nebude, popř. jej modifikuje tak, aby nebyl diskriminační na základě státní příslušnosti. Ochrana práv cestujících autobusy Komise začátkem února vyhodnotila výsledky dřívější veřejné konzultace týkající se ochrany práv cestujících autobusy a oznámila, že ve čtvrtém kvartálu nejspíše předloží návrh na její posílení.

55


Reakce aktérů Prozatím krystalizují tři základní pozice. Spotřebitelské organizace krok bez výhrad přivítaly, členské státy se obecně staví spíše za předpis, který bude upravovat pouze mezinárodní linky (a jen některé z nich), a provozovatelé autobusových společností jsou obecně proti nové normě a argumentují tím, že není nutná, resp. sama o sobě nezaručí zvýšení ochrany práv cestujících. V Komisi zatím nejvíce rezonuje „racionální“ přístup členských států s tím, že za ideální se považuje vytvoření podobných pravidel, která platí už v sektoru letecké dopravy a o nichž se uvažuje i v oblasti dopravy námořní a železniční (náhrady za zpoždění, zrušení spoje apod.). Ministři v Radě k tomu namítají jediné: provozovatelé autobusových linek by neměli být sankcionováni kvůli objektivním příčinám (zácpy, povětrnostní podmínky apod.). Další vývoj Další vývoj ve věci práv cestujících autobusy nelze s ohledem na současný stav odhadnout. Je však potřeba dané téma neopomíjet. Může se velmi snadno dotknout i českých dopravců, kteří jsou na mezinárodních linkách poměrně etablovaní. Navíc právě nadchází doba, kdy existují největší šance, jak ovlivnit výslednou podobu návrhu, který nakonec vzejde z Komise. Poté, co se text začne regulérně projednávat v EP a Radě, jsou zcela zásadní změny návrhu zpravidla vyloučeny, protože Komise negociace sleduje a má pravomoc svůj návrh z projednávání i stáhnout, pokud existuje nebezpečí, že se jeho povaha výrazně pozmění. 1.3 RADA 1.3.1 Rada EcoFin Řešení sporu ohledně Směrnice týkající se snížených sazeb DPH 77/378 Nejvýznamnějším bodem zasedání Rady EcoFin ve dnech 28. ledna – 1. února bylo řešení sporu, který se v rámci členských zemí rozhořel coby nejvýznamnější sporná otázka počátku roku. Podstata sporu Spor o revizi Směrnice týkající se snížených sazeb DPH uplatňovaných u některých druhů zboží a služeb, jejíž platnost počátkem roku 2006 vypršela a bylo nutno ji podle nového rakouského návrhu obnovit, se do značné míry stala sporem nových a starších členských zemí.

56

Ve sporu totiž do určité míry došlo k propojení dvou kauz: Jednu z nich představoval složitý systém výjimek z uplatňování standardní sazby DPH v rámci EU, které užívají různou měrou jednotlivé členské státy, právě na základě sporné Směrnice 77/378 (známé coby 6. směrnice o DPH), především její přílohy K, která obsahovala seznam služeb, u nichž mohou členské země uplatňovat sníženou sazbu DPH. Jedná se o součást určitého „experimentu“ s uplatňováním vyšší flexibility v rámci harmonizace DPH, který vedl ke vzniku poměrně rozsáhlého systému uplatňování výjimek a snížených sazeb DPH ze strany členských států prostřednictvím příloh ke zmíněné směrnici (dle zvláštní přílohy směrnice je např. možné uplatňovat sníženou sazbu DPH na potraviny, příloha K pak od roku 1999 dávala tuto možnost např. u některých druhů oprav či dekoratérských prací, tedy služeb obecně označovaných coby „labour intensive“). Druhou rovinu sporu představovala otázka přechodných období, která mají dle přístupových smluv jednotlivé členské státy dojednány, pokud jde o uplatňování snížených sazeb DPH v určitých oblastech. ČR vyjednala v rámci své přístupové smlouvy možnost uplatňování snížené sazby DPH v oblasti lokálního vytápění, stavebních prací a bydlení do konce roku 2007. Podobná přechodná období vyjednaly i další nové členské země. Revize směrnice včetně její přílohy K jim umožnila vznést vůči starším členům argument, aby v jejím rámci byly zohledněny jejich požadavky zahrnutí stavebních prací či lokálního vytápění do nové přílohy, již vypracovalo Rakousko. Pokud by se tak nestalo, jejich přechodné období na uplatňování DPH pro tyto služby by skončilo s koncem roku 2007 a s posunem těchto služeb do standardní jednotné 19 % sazby DPH by následovalo i zvýšení cen příslušných služeb. Aktéři sporu Spor se nejvíce vyhrotil na postoji Polska, ČR a Kypru, které až do 28. ledna trvaly na tom, že zablokují v Radě EcoFin jednomyslné rozhodování o revizi Směrnice 77/378, pokud nebudou tyto jejich požadavky do výjimek zahrnuty. Nejsilněji odolávala tlaku starších členských zemí delegace polská. Starší členové obviňovali především Poláky, že pokud díky jejich neústupnému postoji nebude revize přijata, přestanou výjimky z nižší sazby DPH vyplývající z této směrnice de facto existovat. Komise by tak musela zahájit řízení vůči státům, které je uplatňují v nejrůznějších oblastech (různé druhy služeb, potraviny, dětské pleny apod.), včetně ČR, která též uplatňuje sníženou, 5 % sazbu DPH na potraviny apod. Spor tak nabýval závažných rozměrů a především docházelo k zamlžování

leden–únor 2006

jeho podstaty a k argumentačním záměnám. Média hrozila možností, že krach směrnice povede k okamžitému zvýšení cen stavebních prací či bydlení v nových členských zemích, které uplatňují daná přechodná období, což by byl ovšem nesmysl, přechodné období má skončit až 31. prosince 2007. Výsledek jednání Rady EcoFin Jednání Rady EcoFin nakonec skončilo kompromisem, na nějž 28. ledna přistoupila česká a kyperská delegace, 1. února se k němu připojilo i Polsko: Platnost revidované přílohy K směrnice má být prodloužena do konce roku 2010; státy, které chtějí jejích stávajících možností využít (včetně nových členů), mohou požádat o autorizaci v relativně krátké době do 31. března 2006. Do přílohy přitom původně neměly být zahrnuty sporné oblasti bydlení či centrálního vytápění. Otázku centrálního vytápění, na jejímž zahrnutí do nové přílohy K trvalo především Polsko (méně rezolutně některé pobaltské státy, např. Lotyšsko), však podle výsledného kompromisního rozhodnutí má řešit zvláštní článek 6. směrnice o DPH. Spor z hlediska ČR Česká vláda na jednáních prosazovala především zahrnutí nižších sazeb DPH u bydlení. Nakonec se rozhodla rakouský návrh neblokovat; přestože se svým postojem neuspěla, ústupek vysvětlovala skutečností, že se jí podařilo vyjednat sníženou sazbu DPH u užší kategorie tzv. sociálního bydlení. V praxi to znamená, že do konce roku 2010 bude možné méně platit na bydlení, které bude spadat do této kategorie. Zda daný případ splňuje podmínku „sociálního bydlení“, o tom však bude třeba ad hoc rozhodovat, což s sebou ponese byrokratické náklady a především: podobná praxe je náchylná ke korupčnímu jednání. Hodnocení Jednání o 6. směrnici o DPH představovalo první velkou kauzu, v níž se počátkem roku střetli starší a noví členové, i de facto první kauzu, v níž se díky jednomyslnému rozhodování v Radě v této otázce EU střetla s neústupným postojem několika z nich, především Polska, které ve svém postoji fakticky setrvalo až do konce. Lze říci, že polský postoj se setkal s částečným úspěchem, oblast lokálního vytápění byla zahrnuta do nižší 5,5 % sazby DPH, 6. směrnice o DPH dosud umožňovala uplatňování snížené sazby pouze u jednotkových elektrických a plynových spotřebičů. V ČR byla diskutována otázka, zda neměla vládní delegace též setrvat v podobně neústupném postoji a požadovat aplikaci snížených sazeb DPH u bydle-

ní či stavebních prací ve všech kategoriích. Některé hlasy z řad liberálně smýšlejících ekonomů naopak zdůrazňovali, že by bylo potřebné celý složitý systém výjimek z jednotné sazby DPH v rámci EU zrušit. Výsledek je každopádně takový, že kompromisní normu se podařilo po velmi vyčerpávajících jednáních, v nichž především předsednická země a někteří z dalších starších členů nešetřili i poměrně výhružnými argumenty na adresu těch, kdo se postavili proti navrhované podobě normy, dohodnout. Mírně pozměněný systém výjimek bude tedy v platnosti do konce roku 2010. 1.3.2 Rada pro zaměstnanost a sociální otázky Rada pro zaměstnanost a sociální otázky neformálně zasedala 20. ledna v rakouském Villachu. Zabývala se především dvěma otázkami: konceptem „flexicurity“ a sociální dimenzí Lisabonské strategie. Pozadí Jak ministři (především „trojka“ z Rakouska, Finska a Německa), tak i zainteresované zájmové skupiny a sociální partneři se shodli na tom, že zaměstnanost a růst jsou slučitelné se zajištěním efektivní ochrany zaměstnanců. Koncept „flexicurity“ (akronym slov „flexibility“ a „security“) je právě na tomto předpokladu postaven. Jde o dánský model; právě v této zemi byl realizován a pro evropské politiky představuje svého druhu vzor, nehledě na to, že sociální systémy jednotlivých členských zemí jsou natolik odlišné, že žádný tzv. evropský sociální model podle mnoha hlasů vlastně ani neexistuje. Sporné body Svým způsobem jde o debatu k odvedení pozornosti od skutečných problémů, popř. od neschopnosti EU jednat tak, aby nastartovala ekonomický růst „bez přívlastků“. Další vývoj Rada se danými otázkami bude znovu (tentokrát už na oficiálním jednání) zabývat v březnu. Oproti vzájemně vstřícným krokům z Villachu lze čekat spíše tvrdé boje o budoucnost směrnice o službách, o pracovní době a o pracovní době sezónních pracovníků. Přes prohlášení rakouského předsednictví, že dospělo se sociálními partnery ke shodě nejen stran cíle, ale i stran cesty, jak k němu směřovat, je zřejmé, že neformální setkání dovoluje všem zainteresovaným stranám ústupky, které ve výsledku nemusejí odrážet jejich skutečné pozice. Je to patrné i z pozdějších re-

57


akcí zástupců zaměstnanců i zaměstnavatelů. Např. v otázce směrnice o pracovní době obě strany znovu vyjádřily své známé pozice: zatímco zaměstnanci usilují o maximální ochranu (v naprostém nesou-

58

ladu s konceptem „flexicurity“), zaměstnavatelé požadují možnost flexibilně nakládat s pracovní silou, aby byli schopni obstát na trhu.

leden–únor 2006

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST EU Evropská ústava Spory o tom, zda je evropská ústava mrtvá, či zda pouze „spí“, byly na přelomu ledna a února poněkud přehlušeny významnějšími otázkami a spory praktického rázu (odmítnutí třetího britského návrhu finanční perspektivy ze strany EP, spor o 6. směrnici o DPH, projednávání Směrnice o službách na plénu EP). Přesto k debatě přispěl jednak rakouský premiér Schüssel, jednak EP. Schüssel demonstroval svůj postoj, jímž se přiklání k názoru, že ústavu nelze odmítat, je třeba pouze „opravit“ její nejspornější části. Nová předsednická země na rozdíl od svého předchůdce, Velké Británie, tedy náleží spíše mezi podporovatele návratu k ústavnímu textu, případně jeho revize. Postoj EP EP na hlasování 19. ledna přijal společnou zprávu poslanců Duffa a Voggenhubera, kteří byli pověřeni zkoumáním různých variant možné budoucnosti dokumentu. Zpráva hovoří o „rozšíření veřejných debat“ na téma euroústavy a budoucnosti EU a o prodloužení „období reflexe“ za horizont roku 2005. V praxi to znamená, že Komise bude i nadále vynakládat značné prostředky na podporu různých komunikačních strategií, projektů a fór v rámci debatování a propagace euroústavy; během podzimu 2005 se hovořilo až o částce 6 mil. €, která by mohla být na tento účel věnována. Významné také je, že Duff, Voggenhuber i většina poslanců EP se přiklonila k tomu, aby stávající text ústavy nedoznal významnějších změn. Nabízí se proto vcelku logická otázka, k čemu tato veřejná fóra budou, jestliže text zůstane nedotčen a ony připomínky veřejnosti tedy zřejmě nebudou ve výsledku zohledněny. Pořádání debat o EU s veřejností, do nichž je zapojen i neziskový sektor, nemusí být pouze otázkou plýtvání peněz, zvýšení informovanosti veřejnosti o evropských politikách či institucích, vezmeme-li v úvahu stále silnější angažmá EU v řadě oblastí, může být žádoucí. Pokud však nemá mít na budoucí směřování EU žádný vliv, stává se význam „období reflexe“ pochybným. Jeho pro-

dloužení do roku 2007, kdy má dojít k přezkoumání a zhodnocení jednotlivých debat, se jeví jako účelové, v tomto období se totiž bude právě měnit hlava francouzského státu. Od nového prezidenta, kterým může být dle očekávání Nicolas Sarkozy, se očekává možnost vypsání nového referenda či dokonce opětovná ratifikace textu, tentokrát v parlamentu. Ze zprávy přijaté na plénu EP tedy vyplývá, že konečným cílem má být nadále přijetí euroústavy a její vstup v platnost během roku 2009. Bílá kniha komisařky Wallströmové o komunikační politice a demokracii Jako jeden z největších úspěchů svého působení prezentuje Barrosova Komise publikaci Bílé knihy komisařky Wallströmové, která má vylepšit komunikační politiku EU vůči veřejnosti. Má jít o završení úsilí o vytvoření nové komunikační strategie, které Komise jako jeden ze svých hlavních cílů vyhlásila již na počátku svého působení a které má do „evropské debaty“ vtáhnout veřejnost. Obsah bílé knihy Bílá kniha má reagovat na výsledky řady průzkumů Eurobarometru, které naznačují, že důvěra veřejnosti v EU a její instituce prudce klesá, tuto skutečnost krom průzkumů naznačuje nízká účast ve volbách do EP i výsledky referend o euroústavě. Akční plán na zlepšení vnitřní komunikace v rámci Komise má okolo padesáti bodů a Wallströmová jej zveřejnila 1. února. Sporné body a kritika Velké pochybnosti přitom vzbudila především mediální dimenze navrhované strategie, podle níž Komise chce vytvořit „nezávislou“ zpravodajskou EU-agenturu. Na obsah bílé knihy poměrně podrážděně reagovala novinářská obec, která v řadě jejích ustanovení spatřuje snahu regulovat a ovlivňovat způsob, jakým je veřejnost informována o evropských záležitostech a o činnosti evropských institucí. Zdroje blízké Komisi naopak kontrují poukazem, že novináři akreditovaní při EU a jejích institucích často nemají zájem na diverzifikaci informačních zdrojů o EU ani na zpřístupňování či

59


vysílání záznamů ze zasedání např. EP, protože si chrání jakési své „monopolní“ know-how na nepřehlednou problematiku evropské agendy. Zajímavostí je, že na zveřejnění Bílé knihy Wallströmové reagoval zakladatel zpravodajského serveru o EU EurActiv Christoph Leclerq publikací žluté knihy (podle barev internetových stran tohoto serveru) s vlastními návrhy zlepšení komunikační strategie evropských institucí (např. decentralizace a přenesení debaty o evropských záležitostech na národní úroveň, ale také zapojení neziskového sektorů či odborů do procesu informování i komentování politik EU).

jeho členy (v případě NATO je to Partnerství pro mír, či zvláštní institucionální vztahy s Ruskem). Je však otázkou, zda by se země dlouhodobě usilující o členství v EU s touto variantou spokojily; Turecko již několikrát dalo najevo, že by jej taková platforma vzájemných vztahů, pomocí jakési formy přidruženého partnerství, neuspokojila. Je však zároveň třeba vzít v úvahu, že proces rozšiřování podléhá v EU jednomyslné ratifikaci členských států. Proces schvalování přistoupení Rumunska a Bulharska se prozatím nestřetl s odmítnutím, nyní dochází k jeho ratifikacím ze strany členů původní zakládající „šestky“, přičemž Nizozemí již indikovalo, že by mohlo dojít k problémům.

Rozšiřování EU

Postoj EP Výbor pro zahraniční politiku EP 26. ledna hlasoval o návrhu strategie německého poslance Elmara Broka, která také hovořila o tom, že při dalším rozšiřování by EU měla brát v úvahu jak svoji absorpční kapacitu, tak geografickou dimenzi. Rámcová strategie v tomto znění byla přijata a nyní se očekává její projednávání na březnovém plenárním zasedání EP.

K debatě o dalším rozšiřování členské základny EU přispěli prostřednictvím rozhovoru pro francouzský deník Le Monde premiér současné předsednické země EU, Wolfgang Schüssel, a poslanci výboru EP pro zahraniční politiku na svém zasedání 26. ledna. Postoj Rakouska k dalšímu rozšiřování EU Schüssel v rozhovoru vyslovil myšlenku, kterou ještě na sklonku roku 2005 částečně šokovala komisařka Kroesová a v lednu 2006 ji zopakoval francouzský ministr zahraničí Douste-Blazy, že při dalším rozšiřování EU je třeba brát v úvahu její absorpční kapacitu. To znamená, že se premiér současné předsednické země fakticky přiklání k myšlence, aby rozšiřování EU mělo své limity a bylo pravděpodobně omezeno politickou dohodou. Vyjádřil se přitom tak, že plně respektuje nárok Rumunska a Bulharska na členství, v otázce případného vstupu Turecka však již nabádá právě k tomu, aby měla EU a její instituce na zřeteli svoji „absorpční kapacitu“. Rakousko patřilo k největším odpůrcům zahájení přístupových rozhovorů s Tureckem, dlouho dokonce hrozilo svým vetem během rozhodování o této kauze na schůzce Evropské rady na podzim 2005. Nakonec jej neuplatnilo, nyní však využívá svého předsednického postu k tomu, aby zdůrazňovalo v EU linii, která se k dalšímu rozšiřování staví spíše skepticky. Namísto toho zdůrazňuje potřebu posilovat programy v rámci politiky sousedství (Neighbourhood Policy), jež uplatňuje EU např. vůči Ukrajině či Moldávii. EU by tak podle Schüsselových představ mohla v rovině vnějších vztahů podobně jako NATO rozvíjet vedle plného členství celou škálu těsných partnerských vztahů se státy, které se z nejrůznějších důvodů nemohou stát

60

2.2 ČR A JEJÍ PŘECHODNÁ OBDOBÍ Konec přechodného období na uplatňování pravidel Směrnice o obalovém odpadu (94/62) K 31. prosinci 2005 v ČR skončilo přechodné období na uplatňování požadavků Směrnice o obalovém odpadu z roku 1994. Obsah směrnice Tato směrnice se týká nakládání s obalovým odpadem a harmonizace předpisů upravujících tuto otázku v jednotlivých členských státech s ohledem na ochranu životního prostředí. ČR mohla do konce roku 2005 uplatňovat v oblasti recyklace plastových obalů (včetně plastových lahví) a jejich následného využívání mírnější normy (povinnost recyklace 12 % hmotnosti vyprodukovaných plastových obalů v prvním roce členství a povinnost dalšího využití 45 % hmotnosti obalového odpadu. Od 1. ledna 2006 však již musí splňovat normy příslušné směrnice. Od tohoto data tedy musí na území ČR docházet k využívání nejméně 50 % a nejvýše 65 % hmotnosti obalových odpadů. Recyklováno musí být nejméně 25 % a nejvýše 45 % hmotnosti veškerých obalových materiálů obsažených v obalových odpadech, přičemž z každého obalového materiálu musí být recyklováno nejméně 15 % hmotnosti.

leden–únor 2006

Důsledky pro ČR Pro ČR to znamená především zpřísnění a zdokonalení podmínek pro sběr, třídění a recyklaci odpadu. Dostatek sběrných a recyklačních zařízení přitom musí zajistit pochopitelně příslušné státy, což klade zátěž na lokální a regionální úroveň. O možné novelizaci dané směrnice se prozatím hovoří pouze velmi rámcově, komisař Dimas zmiňoval nutnost dalších legislativních úprav v rámci publikace Strategických cílů pro nakládání s odpadem a jeho recyklací, v případě Směrnice 94/62 se však jedná o specifickou oblast obalového odpadu, v jejímž případě prozatím k úpravám pomocí nových legislativních návrhů nedošlo. Komise pokládá postupnou revizi norem vztahujících se k nakládání s odpadem a jeho likvidaci za svůj dlouhodobý cíl, nelze přitom ovšem počítat s možností, že by případná novelizace znamenala zmírnění požadavků určených v této oblasti členským států, pravděpodobná je spíše opačná varianta. 2.3 FINANCOVÁNÍ EU Budoucnost finanční perspektivy 2007–2013 Dění okolo nové finanční perspektivy bylo na přelomu ledna a února silně ovlivněno skutečností, že Evropský parlament během svého plenárního zasedání odhlasoval zprávu Reimera Bögeho, která odmítala návrh finanční perspektivy, na němž se pod vedením tehdejší předsednické země, Velké Británie, dohodla 16. prosince 2005 Evropská rada, v jeho stávající podobě. Kritika EP Evropský parlament kritizoval zejména škrty, které v původním návrhu Komise předsednická země provedla; požadoval navýšení jak celkového rozpočtového stropu, který je možné během sedmiletého období čerpat (třetí britský návrh stanovoval přibližně 1,043 % HND EU), tak maximálních částek v jednotlivých nadpisech. Nejvíce přitom zdůrazňoval nutnost navýšit maximální částky v Nadpise 1a (Lisabonská agenda), v Nadpise 3 (občanství, svoboda a bezpečnost) a Nadpise 4 (EU jako globální aktér). Negativní stanovisko EP ke třetímu britskému návrhu finanční perspektivy tedy znamenalo, že dosud neexistuje meziinstitucionální dohoda všech tří klíčových institucí EU, která je nezbytná coby právní rámec pro platnost a administraci nové finanční perspektivy.

Reakce Komise: Návrh meziinstitucionální dohody (IIA) Na rozhodnutí EP reagovala Komise vlastním návrhem meziinstitucionální dohody (IIA), který zveřejnila 1. února. Negativní stanovisko EP k britskému návrhu postavené zejména na kritice nízkého rozpočtového stropu umožnilo Komisi založit svůj návrh IIA na navýšení výdajové stránky. Její navýšení mělo být přitom realizováno především prostřednictvím dvou nástrojů: 1) zvýšení flexibility v jednotlivých nadpisech (až 5 mld. € má být přesunuto do jakési „pružné rezervy“, z níž by mělo být možné, samozřejmě na základě rozhodnutí Komise, čerpat prostředky pro mimořádné události během období 2007–2013); 2) navýšení prostředků určených pro Evropský fond pro boj s globalizací na 3,5 mld. €. Zajímavou skutečností přitom je, že návrh IIA z dílny Komise přebíral od britského návrhu myšlenku fundamentální reformy evropského rozpočtu, která by měla za spoluúčasti všech tří institucí (Komise, Evropské rady i EP) proběhnout na přelomu let 2008/2009. EP kritizoval také tuto zajímavou a do značné míry převratnou tezi britského návrhu s poukazem, že tak jak byla v britském návrhu formulována, neumožňovala právě EP plné zapojení do procesu rozhodování o rozpočtové reformě. Předseda Komise Barroso, který se již na přelomu roku netajil tím, že britská myšlenka reformy rozpočtu včetně citlivé otázky zemědělského financování je mu sympatická, proto revizní klauzuli do svého návrhu IIA zahrnul, přičemž do přípravy rozpočtové reformy by podle ní měl být zapojen i EP. To by fakticky i právně mohlo znamenat, že by finanční perspektiva vytvořená podle takové meziinstitucionální dohody mohla platit pouze tři roky, do té doby, než bude provedena zmiňovaná reforma financování EU. Její výdajová i příjmová složka včetně částek v příslušných nadpisech by tedy nebyla platná pro celých sedm let, v letech 2008/2009 by zřejmě vznikala nová finanční perspektiva. Jde přitom nejen o spornou otázku výdajů na zemědělské platby, ale také o stránku příjmovou. Předseda Komise Barroso znovu zdůraznil, že by přivítal, kdyby v rámci rozpočtové reformy došlo k vytvoření nového, již pátého rozpočtového zdroje, kterým by byla evropská daň. Tento vpravdě „nadnárodní“ zdroj, jehož podoba ještě není vyjasněna, i když se o ní diskutovalo již během jednání o příští finanční perspektivě probíhajících v letech 2004/2005, by měl nahradit značnou část zdrojů pocházejících nyní de facto z příspěvků jednotlivých členských států (zdroj, kterým je odevzdávané procento z HDP členských zemí a který de facto způsobuje současný

61


kritizovaný stav, v němž hospodářsky výkonné země financují potřeby zemí chudších, dosahuje v současnosti téměř 75 % rozpočtových příjmů). Hodnocení postoje Komise Sympatiemi k myšlence evropské daně i snahou navýšit flexibilní rezervy v jednotlivých nadpisech Barrosova Komise do značné míry hraje i svoji vlastní „mocenskou hru“. Komise tradičně představuje v rámci institucionální struktury EU jakési „ohnisko“ supranacionality, často se o ní hovoří dokonce jako o „motoru integrace“. Snahy vytvořit příjmový rozpočtový zdroj, který by nebyl přímo závislý na členských státech, ale měl nadnárodní povahu, stejně jako snaha zvětšit své rozhodovací pravomoci o tom, kam budou nasměrovány finance z flexibilních rezerv, úsilí o možnost přesouvat stamilionové částky v rámci nadpisů i mezi nimi, by svědčila o tom, že se tak Barrosova Komise snaží nejen posílit nadnárodní rozměr rozpočtové politiky, ale také zvýšit význam svého postavení v institucionální struktuře. Ve světle poukazů na to, že současná Komise prozatím příliš mnoho síly a úspěšnosti neprokázala (byla nucena k řadě ústupků při tvorbě klíčové legislativy, ustoupila členským státům pokud jde o rozvolnění pravidel Paktu stability a růstu, slabá byla její pozice v otázce revize Lisabonské strategie, kritizovaná a těžko čitelná i pozice vůči euroústavě), by byla taková taktika poměrně logická. Postoj EP k návrhu IIA ze strany Komise Přesto i v následujícím dění obklopujícím přípravu nové finanční perspektivy se prokázalo, že v současnosti nejsilnější soupeř Komise, Evropský parlament, nehodlá ani během druhého měsíce roku 2006 ustoupit z pozice, kterou vůči návrhům finanční perspektivy zaujal. I EP zde hraje svoji „hru“ o posílení vlastního významu a mocenského potenciálu v institucionální struktuře, tento rys je pro současné soužití tří klíčových institucí v EU poměrně charakteristický. EP již následující den, 2. února, indikoval, že návrh IIA Komise nemusí podpořit; čeká i na postoj nové předsednické země a neshoduje se prozatím jak s Radou, tak s Komisí právě na objemu financí určených pro nástroje flexibilního financování ani na samotné povaze a fungování těchto nástrojů, tedy: zda, jak a kolik peněz by bylo možno ad hoc přesunovat mezi jednotlivými nadpisy, např. v případě urgentní potřeby (jako příklad takovéto urgentní potřeby z nedávné minulosti bývají uváděna plánovaná finanční pomoc francouzským předměstím zasaženým nepokoji na podzim 2005, záplavy či jiné přírodní katastrofy v rámci členských zemí i pomoc zahraničí jako např. v případě východoasijských tsunami).

62

Postoj Rakouska Třetím aktérem ve hře je současná předsednická země, Rakousko, které chce učinit z finanční perspektivy hlavní bod jednání Evropské rady v březnu 2006. Podle jejích představ by nová meziinstitucionální dohoda měla být hotova do dubna, kdy by o ní mělo jednat opět plenární shromáždění EP tak, aby mohly být ještě do začátku roku 2007, prvního roku nového finančního období, připraveny a finančně zajištěny legislativní programy v jednotlivých oblastech politik EU. Premiér předsednické země Wolfgang Schüssel se již 15. února vyjádřil optimisticky k možnosti dosažení dohody mezi EP a Radou, která je podle něj za současného předsednictví méně nepravděpodobná než za předsednictví Velké Británie, která trvala především na úsporném charakteru rozpočtu. Rakousko sice též patří mezi čisté plátce a bohatší státy EU, má tedy též zájem na tom, aby výdajová stránka finanční perspektivy nebyla naddimenzovaná, jeho vláda včetně premiéra je však všeobecně vstřícnější vůči prohlášením EP a lídrů jeho politických frakcí, která mají v poslední době více supranacionální charakter (např. prohlášení týkající se budoucnosti euroústavy apod.). Schüsselova prohlášení prozatím svědčí o tom, že nemá v úmyslu parlament příliš „dráždit“ neústupnými postoji, bude zřejmě ochotnější přistoupit na výdajovou velkorysost Komise než Blairova Británie a o tématu hovoří velice diplomaticky a opatrně. Opět je však zajímavé, jakou životaschopnost prokazuje britská myšlenka revize financování EU; přiklání se k ní i rakouský premiér, podle něhož by však mělo být v rámci IIA striktně zakotveno, že k debatě nedojde dříve než v roce 2008, kdy Komise předloží parametry reformy. Zklamání ze Schüsselova postoje může vyvolávat skutečnost, že v případě reformy hovoří pouze o její příjmové stránce a eventuelním zavedení evropské daně, nikoli už příliš o výdajové stránce. Zde britský návrh zdůrazňoval nutnost fundamentální reformy zemědělského financování i celé CAP, je však otázkou, zda i Rakousko, které vzhledem k dotacím pro alpské zemědělství z CAP též značně profituje, bude tuto otázku podporovat a prosazovat. Nejbližší setkání zástupců všech tří institucí nad otázkou nové finanční perspektivy a meziinstitucionální dohody proběhne 21. února. Komise se na ně chystá s přepracovaným návrhem výdajových finančních stropů ve všech oblastech, který by měl podle jejích představ tvořit základ budoucí kompromisní podoby finanční perspektivy.

leden–únor 2006

2.4 LISABONSKÁ STRATEGIE Komise v snaze oživit Lisabonskou agendu, dokument plánující učinit do roku 2010 EU nejkonkurenceschopnější a nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, prezentovala v návaznosti na obdržení jednotlivých národních rozvojových plánů čtyři nové priority pro rok 2007, které hodlá v rámci naplňování cílů obnovené Lisabonské strategie sledovat. Legislativní pozadí Komise byla nucena před rokem revidovat původní dokument z roku 2000 pod vlivem zprávy pracovní skupiny Wima Koka, která konstatovala, že naplnění jednotlivých cílů včetně hlavní vize ekonomického předstižení USA při současném naplnění požadavků trvale udržitelného rozvoje a uchování či dokonce zlepšení sociálních standardů je zcela nereálné. Barrosův původní plán realističtější revize agendy spočíval v posílení její ekonomické dimenze, zvýšení konkurenceschopnosti, podpory výzkumu a inovace. Tuto vizi však odmítl EP i zástupci některých členských zemí s poukazem na nedostatečné zohlednění dimenze sociální. Nová verze Barrosovy revize tedy již byla méně ambiciózní a k jejím hlavním inovacím náležela snaha přimět členské státy k tomu, aby vydaly obsáhlé zprávy o svém dosavadním naplňování lisabonských cílů. Výsledky hodnocení národních rozvojových plánů Komise tyto zprávy obdržela do konce roku 2005 a na přelomu ledna a února k nim vydala jednotlivá hodnotící stanoviska obsahující jakési „pokyny“ k tomu, co má daná členská země na cestě k plnění Lisabonu v následujícím období zlepšit. Tomuto hodnocení podléhala i ČR, jíž Komise také věnovala jednu ze zpráv. Zpráva konstatovala dle očekávání především nutnost reformy penzijního systému a též systému zdravotnického. Komise jak v rámci zpráv věnovaných jednotlivým národním rozvojovým programům, tak v rámci obecnějších zpráv zaměřených na konkrétní problém plnění Lisabonské agendy (Zpráva o důsledcích procesu stárnutí populace s prognózou do roku 2050 zveřejněná 8. února) konstatuje nutnost snížení závislosti penzijních systémů jednotlivých zemí ohrožených jejich krizí v důsledku stárnutí populace na státním rozpočtu coby hlavním zdroji. Snaží se proto nabádat k diverzifikaci zdrojů, ke zvýšení podílu penzijních fondů a penzijního připojišťování na důchodech. Z toho by vyplývalo, že principy průběžného důchodového systému uplatňované např. v ČR považuje již více méně za anachronismus. Za zaznamenání stojí, že

jednotlivé zprávy k národním rozvojovým programům konstatují s uspokojením, že některé členské státy provedly reformy svých penzijních systémů právě směrem k většímu využití soukromých penzijních fondů (Polsko, Estonsko, Lotyšsko), v jiných je již pod vlivem dříve provedených reforem patrný trend ke snižování výdajů z veřejných financí na tuto oblast (Slovensko, Litva). Totéž bohužel nelze uspokojivě konstatovat v případě ČR, i když Komise upozorňuje na to, že největší riziko přetížení penzijního systému a výdajů veřejných financí v souvislosti se stárnutím populace hrozí v delším časovém výhledu z nových členů zejména Kypru, Slovinsku a Maďarsku, ze starších pak Portugalsku a Španělsku. Jsou to všechno země, v nichž se záporný přírůstek projevuje již více než patnáct let, v ČR tento trend nastoupil později, i když značnou silou (markantní pokles porodnosti až na nejnižší hodnotu v rámci EU-25). V oblasti žádoucích reforem zdravotnictví zprávy Komise konstatují v souvislosti s procesem stárnutí populace nutnost nárůstu výdajů na tuto oblast, a to zejména v odvětví dlouhodobé péče. Otázka zdravotnické reformy představuje v ČR též téma do značné míry citlivé; nelze pominout skutečnost, že procesy probíhající v současné době a spočívající především v určité regulaci počtu, nežli ve změnách hospodaření a ekonomického charakteru zdravotnických zařízení, se mají dotknout nemocnic i léčeben pro dlouhodobě nemocné, tedy zařízení, jejichž stoupající význam zprávy Komise zdůrazňují. V neposlední řadě jednotlivé hodnotící zprávy vyzývají ke snižování rozpočtových schodků, které by mělo vést ke konsolidaci veřejných financí i sociálních systémů (tedy opět téma vztahující se i k ekonomice ČR), ke zvyšování zaměstnanosti některých skupin obyvatelstva, kterým více vyhovují různé systémy částečných pracovních úvazků (ženy a právě starší ročníky) a pochopitelně ke zvýšení podpory vědy a výzkumu. Je otázkou, do jaké míry zůstane jen u slov, do jaké míry a hlavně jakým způsobem se jednotlivé státy pokusí naznačené problémy řešit i zda se v budoucnosti skutečně naplní scénáře, které se vzhledem k narůstajícím globálním problémům Komise, zdá se, nesnaží příliš přikrašlovat. Čtyři lisabonské priority pro rok 2007 Čtyřmi prioritami, které Komise vyhlásila pro rok 2007, jsou: 1) Investice do vědy a inovací; 2) Zlepšení svobody podnikání; 3) Boj s následky globalizace a stárnutí populace; 4) Vybudování efektivní integrované energetické politiky.

63


Věda a výzkum K první prioritě je možné poznamenat, že jde o dlouhodobý cíl EU, který tvořil jak jedno z hlavních témat původní, tak revidované Lisabonské agendy. Komisi jde především o kontrolu toho, zda jednotlivé členské státy naplňují požadavek minimálních investic do vědy a výzkumu ve výši 3 % HDP, celkově by se tak podle plánů Komise měly investice členských států do této oblasti více než zdvojnásobit, ze současných 12 % až na 25 %. V tom hodlá Komisi podporovat současná předsednická země, Rakousko, je však otázkou, zda nejde o další, příliš ambiciózně nastavený cíl EU. Pravdou totiž je, že EU ve svých plánech a požadavcích na zvýšení investiční podpory pro vědu a výzkum ve snaze překlenout zaostávání EU v inovacích či v počtu patentů za USA poněkud zapomíná na to, že hlavní složkou podpory této oblasti právě v USA nejsou investice státního, ale soukromého sektoru. V tomto směru působí optimističtěji návrh Komise, aby univerzity v jednotlivých členských zemích do roku 2007 posílily své partnerství se soukromým sektorem a aby tak došlo k větší diverzifikaci jejich příjmových zdrojů na podporu výzkumu. To by mohlo pozitivním způsobem jednak snížit jejich závislost na státním sektoru, jednak by to mohlo pomoci vybudovat mechanismus vztahů mezi univerzitami a soukromým sektorem i v zemích, kde tyto vazby stále ještě nemají charakter standardu, včetně ČR. Aby k podpoře těchto vztahů došlo, musely by však nejprve být v zemích, v nichž tomu tak není, připraveny legislativní podmínky, pozitivní cestou by také mohla být motivace potenciálních soukromých investorů snižováním daňového břemene. Podpora podnikání Druhá priorita již přímo k oblasti podnikatelského sektoru směřuje. Komise hovoří o nutnosti jeho většího osvobození, do konce roku 2007 mají členské státy „vypracovat metodologii“ snížení byrokratické zátěže svého soukromého sektoru. Zda to skutečně bude mít v dohledném horizontu praktický dosah, o tom se lze samozřejmě přít. Předsednické Rakousko zdůrazňuje potřebu, aby členské země podporovaly malé a střední podnikání a aby došlo k „plnému využívání možností a svobod vnitřního trhu“. Tváří v tvář obtížím, s nimiž se setkala směrnice o liberalizaci trhu se službami, která v původní podobě směřovala právě k významnému osvobození sektoru služeb a podnikání v rámci rozšířené EU-25, však tento cíl zní poněkud ironicky, dvojnásobnou měrou pak z úst představitelů současné předsednické země. Osvobozovat podnikatelský sektor není snadné v rámci EU, jejíž někteří starší členové (Francie, Německo) neváhají používat pejorativní obavy

64

z „polského instalatéra“ a další (právě Rakousko a Německo) si přímo v přístupových smlouvách vymezily přísná omezení volného podnikání a poskytování služeb napříč vnitřními hranicemi pro osm nových členů z řad postkomunistických zemí. Globalizace a stárnutí populace Téma obav z důsledků globalizace není vždy považováno za politicky korektní, různí aktéři si pod tímto pojmem představují různé věci (starší členové EU potýkající se s některými problémy svých ekonomik k nim řadí „sociální“ a „daňový dumping“ nových členů, celá EU-25 pak často vzrůstající konkurenci „dravých“ ekonomik některých zemí třetího světa, Číny, jižní a jihovýchodní Asie, Jižní Ameriky, v zemědělské produkci i v dovozu některého levného průmyslového zboží). Vzhledem k tomu se instituce EU zaměřily v rámci tohoto cíle spíše na problém stárnoucí populace, jednalo o něm i zasedání Rady EcoFin 14. února. Předmět zájmu představovala zpráva Komise a Výboru pro ekonomickou politiku o stavu této oblasti v rámci EU-25 s prognózou až do roku 2050, pokud by demografické trendy populace jednotlivých států pokračovaly dosavadním tempem. Zpráva byla Komisí publikována 8. února a představovala z tohoto hlediska především zohlednění vlivu stárnutí populace na vzdělávací, zdravotnický a penzijní systém jednotlivých zemí. Došla k závěru, že v případě pokračování současného trendu by do roku 2050 došlo v rámci EU-25 k poklesu populace v produktivním věku až o 48 milionů, zatímco počet osob v důchodovém věku by narostl až o 70 %. Ve výsledku by to znamenalo v roce 2050 přebytek asi 10 tisíc pracovních míst, provázený současně snížením HDP a tedy ekonomického růstu v rámci EU-15. Skupina starších členů se již nyní obává důsledků v podobě snižující se životní úrovně a poklesu sociálních standardů vzhledem k tomu, že jejich růst HDP ve výši zhruba 2,2 % zaostává za novými členy i řadou nečlenských států. Do roku 2050 by mělo podle zprávy Komise dojít k dalšímu zpomalování a poklesu růstu až na 1,3 %, což samozřejmě do značné míry odporuje plánům a snahám původní i revidované Lisabonské agendy. Podobný trend by se měl, pouze s určitým zpožděním projevit i v rámci EU-10. I tyto údaje naznačují, že ze strany řady starších členských států, které se z důvodů problémů nezaměstnanosti obávají přílivu pracovních sil z nových členských zemí a úplné liberalizace pracovních trhů v rámci EU-25 (především Německo), jde o obavu, která poněkud maskuje skutečné příčiny jejich problémů s nezaměstnaností. Vzhledem ke snižující se porodnosti ve většině těchto zemí může blízká budoucnost

leden–únor 2006

stále markantněji odkrývat, že se ve své podstatě jedná zejména o důsledek zneužívání velkorysého sociálního systému. Budoucnost totiž spíše než nezaměstnanost slibuje přebytek pracovních míst spojený právě s ubýváním populace v produktivním věku; obyvatelstvo států potýkajících se se zpomalováním tempa hospodářského růstu i stárnutím populace si přitom nezřídka nedostatečně uvědomuje, že nedílnou součástí růstu HDP je produktivita práce. Argument o tom, že obava z otevření pracovních trhů obyvatelům EU-8 je kontraproduktivní, protože její pracovní síly by mohly vyrovnat proces stárnutí obyvatelstva zbývajících států Unie, je ovšem částečně i sporný. Stárnutí populace se týká i těchto států, v některých z nich je již navíc po otevření pracovních trhů Velké Británie, Irska a Švédska pozorován určitý „odliv mozků“ (braindrain), tedy odliv pracovní síly zejména mladšího věku (týká se především pobaltských států s nižším počtem obyvatel, které navíc náleží k těm, u nichž je tendence ke stěhování za prací nejsilnější, méně již Polska, prakticky nikoli Maďarska, Slovinska a ani příliš ČR, které nepatří k zemím, u nichž by docházelo k masivnímu odchodu za prací do zahraničí). Toto však současně nemůže být relevantním argumentem pro udržování bariér v rámci volného pohybu pracovních sil. Pracovní trhy budou v rámci celé EU-25 stejně otevřeny po roce 2011, což dle zprávy Komise nezmírní nedostatek pracovních sil na trhu práce celé EU. Ke slovu tedy zřejmě přijde snaha legislativně motivovat imigranty z nečlenských zemí, aby obsazovali profese, v nichž se bude stárnutí populace projevovat nejmarkantněji. Tyto tendence (myšlenka vydávání „zelených karet“, tedy bianco povolení pobytu i práce pro přistěhovalce po vzoru USA) již existují v Komisi. Za současného stavu omezení pracovních trhů pro nové členy je však třeba tyto trendy pozorně sledovat, aby nedocházelo ke zvýhodňování občanů třetích zemí na úkor podstatné části členských států, tedy aby prostřednictvím vývoje na poli sekundární legislativy nenastával stav, který přímo zakazuje primární právo a smlouvy (včetně přístupových) ve svých kapitolách věnovaných vnitřnímu trhu a jeho základním svobodám. Podpora liberalizace trhu s energiemi Zajímavou položku představuje čtvrtý cíl stanovený pro rok 2007, který, jak se zdá, bude v blízké budoucnosti tvořit jedno z hlavních témat jednání i legislativní aktivity v rámci evropských institucí: vytvoření jednotného evropského trhu s energiemi.

Otázka energetické politiky představovala již dříve významné téma (Kjótský protokol, směrnice týkající se liberalizace trhu s plynem a elektrickou energií). Na významu ještě více nabyla pod vlivem bezprostředních událostí, které představoval zejména rusko-ukrajinský spor o ceny plynu a následná krize projevující se krátkodobým poklesem dodávek zaznamenaným i v zemích EU-10 a EU-15, ale také pod vlivem stále více akcentovaných úvah o nutnosti diverzifikace dodávek energetických zdrojů a zaměření se na výzkum zdrojů alternativních. Důležitá je také skutečnost, že k plné liberalizaci trhů s elektřinou a plynem v rámci EU, včetně ČR, má dojít dle platné legislativy do července 2007. Liberalizace má s sebou nést nutnost snížení závislosti v dodávkách na monopolních dodavatelích a zvýšení konkurence v odvětví mimo jiné oddělením výroby a distribuce. Pomineme-li skutečnost, že se tato pravidla i v ČR snažila řada energetických monopolů obcházet, např. vytvářením nových distributorských firem, které měly ve skutečnosti přímou vazbu na majoritního výrobce či jen pouhým přejmenováním a částečnou změnou vlastnických vztahů v rámci firem starých, bude zajímavé sledovat tento vývoj i v jiných dimenzích. EU např. v rámci své politiky sousedství (Neighbourhood Policy), která představuje jednu z dimenzí politiky vnějších vztahů EU (společné zahraniční politiky), plánuje zapojit do částečné liberalizace a vzájemného propojení trhů s energiemi také některé státy v blízkém sousedství. Prozatím ovšem prezentuje jak Komise, tak současná předsednická země Rakousko jako své priority pro následující období především vytvoření vzájemně propojeného trhu s energiemi (náklady má pomoci částečně nést EU) a podporu výzkumu a využívání obnovitelných zdrojů. Pro ČR bude tento vývoj důležitý i z hlediska následného vývoje cen energií. 2.5 SMĚRNICE O SLUŽBÁCH Otázka Směrnice o službách byla před klíčovým hlasováním v prvním čtení v plénu EP ve dnech 13.–16. února tou, jíž se nejen unijní instituce, ale především zainteresovaní aktéři v lednu a únoru věnovali nejvíce. Pozadí návrhu EP se návrhem naposledy oficiálně zabýval v listopadu 2005, kdy proběhlo hlasování ve výboru pro vnitřní trh. Výsledek odrážel návrhy PES (které se do té doby v textu uplatňovaly prakticky výhradně) méně, než se původně očekávalo.

65


Co se týče předmětu směrnice, došlo k precizaci toho, co návrh bude řešit a co ne. Explicitně byly vyňaty právnické, notářské, zdravotní a audiovizuální služby a loterie (poslední položka k nelibosti provozovatelů on-line loterií a sázek, otázka zdravotních služeb k nelibosti organizací zastupujících pacienty; lékaři však s vynětím souhlasili). Podle návrhů výboru by nemělo docházet ke zcela automatickému provozování služeb po celé EU, nicméně místní úřady by měly své požadavky omezit na minimum a většinu z nich by měly s poskytovateli služeb řešit elektronicky. Pokud jde o princip originality, který by měl umožnit poskytování služeb v celé EU na základě dokladů získaných v domovském státě, došlo sice k jeho mírnému omezení, nicméně nová formulace nijak neomezuje jeho podstatu. Výbor konečně navrhl i to, aby směrnice byla implementována nikoli do dvou, ale do tří let od přijetí. Pozice aktérů Aktéři od začátku roku usilovali o další tematizaci problému. UNICE vyzvala rakouské předsednictví k intervenci do jednání o návrhu, aby v prvním letošním půlroce proběhlo nejen první čtení v EP, ale aby bylo zahájeno i jednání na půdě Rady. UNICE argumentovala 600 tis. novými pracovními příležitostmi a postavila se za maximálně liberalizující text, v mnohém překračující rámec definovaný výborem pro vnitřní trh EP a přibližující se spíše původnímu návrhu Komise. V podobném duchu se vyjádřili i zástupci soukromých agentur zprostředkovávajících práci. Zastřešující organizace (Eurociett) se obávala, že nakonec budou služby jejích subjektů ze směrnice vyčleněny, čímž se zamezí liberalizaci tohoto sektoru na celoevropské úrovni. Vzhledem k tomu, že Eurociett je spíše malou organizací, ukazoval se takový vývoj jako pravděpodobný; obecně platí, že slabší sektory se stávají předmětem kompromisu mezi těmi, kdo o něm rozhodují. Negociace v EP Obavy organizace Eurociett potvrdil 2. února stínový zpravodaj návrhu Směrnice o službách Malcom Harbour z EPP-ED. Řekl, že jeho frakce je v rámci podpory směrnice jako celku ochotna obětovat některá méně důležitá ustanovení. Obecně byl Harbour ve svých vyjádřeních optimistický. Konstelace v EP mu to už dva týdny před hlasováním umožňovala: EPP-ED měla přislíbenu podporu od zbývajících pravicových frakcí v EP a postupně pracovala i na „technické“ neformální dohodě se socialisty tak, aby byla schopna zajistit příznivý výsledek, tedy přijetí směrnice v podobě blízké té, již přijal Výbor pro vnitřní trh.

66

8. února se tak stalo (zároveň v EP vypršela lhůta pro předložení pozměňovacích návrhů k návrhu směrnice pro první čtení). EPP-ED částečně ustoupila ve věci principu originality (v otázce jeho definice, ne však podstaty), socialisté naopak souhlasili se zachováním tzv. veřejných služeb v rámci směrnic (i když se předmět směrnice oproti očekávání EPPED o několik položek dále zúžil). Harboura podpořilo i několik studií, které byly nedávno zveřejněny. Např. podle Nadace Roberta Schumana snižuje návrh riziko tzv. sociálního dumpingu na minimum, ostatně velká část nejkontroverznějších služeb je už nyní upravena zvláštními předpisy a rámcová směrnice o službách by se jich neměla dotknout. Pozice Rady, Komise a členských států Rada při sledování vývoje v EP indikovala, že po dostatečně silném přijetí návrhu v prvním čtení EP se jím bude zabývat hned na summitu hlav států a vlád v březnu. Komise naopak naznačila, že možná celý návrh stáhne a předloží znova. Tato informace se však objevila jen na jednom ze serverů věnujících se vývoji na poli evropské legislativy a nejspíše měla za cíl vyvinout tlak na EP, aby vůbec stávající návrh přijal (Komise jej může z legislativního procesu stáhnout kdykoli; nakonec podala informaci, že návrh pouze standardně doplní o výsledky hlasování EP). Zásadnější výtku k návrhu směřovali někteří poslanci z Finska, Švédska a nových členských států v obavě, že i po přijetí směrnice bude moci docházet k omezením z důvodu veřejné bezpečnosti, tj. že skutečný jednotný trh se službami nevznikne ani s novou normou. Vlády Česka, Maďarska, Polska, Španělska, Nizozemí a Velké Británie pak zástupce svých občanů v EU podpořily 13. února oficiálním dopisem Komisi, v němž se vyjádřily pro urychlené přijetí směrnice. K těmto hlasům se přidali i zástupci zaměstnavatelů, kteří odmítli faktické vyloučení principu originality z návrhu. To naopak ocenily odbory, přivítaly by však i vyjmutí veřejných služeb z návrhu. Výsledek hlasování EP EP o textu hlasoval 16. února po dlouhé debatě a schválení celé řady pozměňovacích návrhů. Nakonec jej přijal poměrem 394:215 (při 33 abstencích) – navzdory původním optimistickým prohlášením pravice v EP, která se s blížícím se hlasováním rozdělila podle národních preferencí. (Podobný vývoj však byl patrný i mezi socialisty.) Zpráva, kterou EP přijal, nakonec – v důsledku nejednotnosti politických skupin v EP – v mnohém ignorovala názor výboru pro vnitřní trh, tj. nepodpořila takový rozsah liberalizace, jak se ještě několik dní před hlasováním očekávalo.

leden–únor 2006

Princip originality byl nejen přejmenován („svoboda poskytování služeb“), ale i redefinován ve smyslu jeho výrazného oslabení. Stejně tak došlo k restrikcím v otázce předmětu směrnice; výrazně se rozšířil seznam oborů, na než se norma nemá vztahovat. Někteří čeští živnostníci se nechali slyšet, že v podobě, kterou přijal EP, jim směrnice fakticky nepomůže. Buď zachová status quo, nebo ještě povede ke zhoršení jejich pozice. Další vývoj V následujícím období přehlédne revidovaný text Komise a předá jej Radě, která oznámila, že se jím bude zabývat na summitu v březnu. Některé zdroje uvedly, že směrnice bude definitivně schválena do konce roku. Vzhledem k citlivosti otázky a tomu, že v EP po dvou letech od předložení návrhu proběhlo teprve první čtení, je takový vývoj velmi nepravděpodobný. 2.6 VNĚJŠÍ VZTAHY EU Otázka vstupních víz do USA pro nové členy Za pozitivní krok, který učinil předseda Komise Barroso během své návštěvy USA, lze považovat apel na prezidenta Bushe, aby se zasadil o zrušení vstupních víz pro nové členské státy, čímž by došlo k dokončení vízové reciprocity mezi oběma zeměmi. Pozadí problému Otázka vstupních víz do USA není jen problémem nových členských zemí včetně ČR, USA podobně nechce povolit bezvízový styk Řecku. Naopak mezi státy, které náleží do programu vízové svobody ve vztahu k USA, patří i jeden nový člen, Slovinsko. Předseda Barroso o problematice amerických víz vůči občanům EU promluvil takto otevřeně poprvé, již v minulosti se však o zrušení vízových bariér zasazoval bezúspěšně komisař Frattini. Problém vstupních víz představuje po 11. září 2001 otázku v USA vysoce citlivou. Legislativní možnosti EU a jejich zhodnocení EU má na základě směrnice o vízové reciprocitě, která byla přijata v roce 2005, možnost uvalit vstupní vízum na jakoukoliv zemi, která uplatňuje vízovou povinnost vůči byť jedinému jejímu členskému státu. Je však otázkou, zda by toto řešení, které by pravděpodobně vyvolalo odvetu ze strany USA vůči dalším členským státům EU, bylo realizovatelné.

Vízová politika, včetně uvalování vstupních víz na nečlenské země, podléhá od 1. ledna 2005 v Radě hlasování kvalifikovanou většinou, což je sice nižší kvórum nežli v minulosti, kdy tato oblast podléhala jednomyslnosti, i tak je však prosazení „vízové války“ s USA nepravděpodobné. Komise tedy zřejmě bude pokračovat ve strategii diplomatického tlaku na USA, bude však záležet hlavně na libovůli Američanů, jak s touhou nových členů EU po bezvízovém styku naloží. Že si tuto otázku vzal jako jedno z hlavních témat svého rozhovoru s Bushem Barroso, však lze považovat za pozitivní, i když jeho nástroje pro její prosazení jsou prozatím poměrně málo účinné. 2.7 VOLNÝ POHYB OSOB Rakousko a Německo 19. ledna zveřejnily informaci, že budou společně postupovat při prodloužení přechodného období na volný pohyb osob z nových (východoevropských) členských států o další tři roky, tedy do 1. května 2009. Zahájily tak další kolo debat před 1. květnem letošního roku, kdy by mělo být definitivně známo, které země po dvou letech od posledního rozšíření EU otevřou své pracovní trhy občanům všech pětadvaceti členských států. Obě země předpokládají, že po roce 2009 budou moci přechodné období prodloužit i o další dva roky, tj. na celkových sedm let (do roku 2011). V přístupových smlouvách východoevropských zemí si Rakousko i Německo vyjednaly i specifickou ochranu některých svých odvětví. Celá kauza nemá meritorní, ale spíše politické pozadí. Příliv levné pracovní síly z východní Evropy se od doby rozšíření nekonal, byť obě země patří mezi „hraniční“. Potvrzují to i zkušenosti těch států, které své pracovní trhy otevřely: Velká Británie, Irsko a Švédsko. Poslední z nich jako jediný neuplatňuje vůbec žádná než profesní omezení. Proti kroku Německa a Rakouska (nota bene současné předsednické země) se okamžitě ohradily jak dotčené nové členské země (Maďarsko, Polsko a Slovinsko ostatně uplatňují reciproční opatření), tak i Komise, která 8. února prezentovala na základě Smlouvy o přistoupení zprávu nakloněnou právě novým členským zemím. Zpráva Komise Komisař Vladimír Špidla v textu (ve zkratce) uvedl, že téměř dva roky uplatňování restrikcí neměly žádné praktické opodstatnění. Podle Komise neexistuje žádná korelace mezi uplatňováním restrikcí a množstvím příchozích pracujících.

67


V EU-15 pracuje stabilně zhruba 0,4 % občanů z nových členských států, byť – a to Komise příliš nezdůrazňuje – např. v Irsku okolo 100 tis. a ve Francii v důsledku restrikcí asi jen 20 tis.; černý pracovní trh však tato čísla podle mnoha odhadů výrazně pozměňuje. Prodloužení přechodného období podle Komise zbrzdí v západní Evropě nezbytné reformy sociálních systémů, které tamější vlády z politických důvodů nejsou ochotny zahájit. Komisař argumentoval především statistickými daty. Jeho možnosti jsou ale omezené, protože konečné rozhodnutí, zda pokračovat v uplatňování přechodného období není na Komisi, ale právě na jednotlivých členských státech. Navíc jej podle některých zdrojů nepodpořili ani všichni jeho kolegové, domnívající se, že na vyslovování závěrů takového druhu jsou dva roky přece jen velmi málo. Další vývoj Není sice pravda, že občané nových členských států nemohou v zemích uplatňujících restrikce pracovat vůbec, musejí ale získat minimálně potřebná pracovní povolení, tedy doklady, které odporují základnímu principu volného pohybu osob. V této souvislosti není bez zajímavosti, že z Irska bylo možno zaznamenat signály, že by se země po dvou letech navrátila (po dosavadních zkušenostech) k uplatňování přechodných období. Nutno ale dodat, že takový krok by nejspíš nebyl v souladu s právem EU, i když explicitní zákaz pro takové jednání nikde nefiguruje. Ještě zajímavější je ale jiná otázka: záležitost postavení občanů třetích zemí v porovnání s těmi z nových členských států, na něž jsou uplatňována přechodná období. 23. ledna vstoupila v platnost Směrnice 2003/109, která zaručuje, že občan třetího státu, který žije v jakékoli členské zemí déle než pět let, má právo k volnému pohybu po celé EU. Ve výsledku by to znamenalo faktickou diskriminaci některých členských států nejen vůči občanům, kteří žijí v EU-12 (EU-15 bez Velké Británie, Irska a Švédska), ale i vůči občanům třetích zemí. Zdá se ale, že takový vývoj není pravděpodobný, protože Smlouva o přistoupení zakazuje, aby byl občanům třetích zemí povolen snazší přístup na pracovní trhy než občanům států uvnitř EU (Příloha VIII, článek 14). Ostatně Smlouva o přistoupení má vyšší právní sílu (modifikuje primární právo) než sekundárněprávní norma. Reakce aktérů Návrh komisaře Špidly na plošné zrušení přechodných období kvitovali jak zástupci odborů, tak i organizace zaměstnavatelů. Pro se vyslovili i konzervativci a liberálové v EP a organizace

68

ECAS, která se mobilitě pracovních sil dlouhodobě věnuje. Německo i Rakousko své pozice po zveřejnění zprávy nijak nepozměnily. Naopak Španělsko, Portugalsko, Řecko a Finsko naznačily, že o zrušení přechodných období uvažují. Španělsko a Finsko svůj záměr oficiálně potvrdily 13. února, musejí však počkat na stvrzení vlastními schvalovacími procedurami (vláda a parlament). 2.8 ZEMĚDĚLSTVÍ Bioenergie Jednu z nejvýznamnějších otázek projednávaných počátkem února na půdě hned několika institucí EU představovala problematika pohybující se na pomezí několika oblastí: energetiky, životního prostředí a také zemědělství. Jedná se o podporu a využívání bioenergií, problém, který se specificky citlivým způsobem dotýká i ČR, ale nejen jí. Možnosti biomasy v rozvojových zemích Již v prosinci 2005 Komise publikovala Akční plán pro biomasu, který má podporovat (třeba i regulativním a do určité míry direktivním způsobem) výrobu a využívání biomasy nejen v členských státech EU, ale i v zemích třetího světa. Otázku využívání a výroby biomasy nelze přitom redukovat pouze na jakýsi ventil pro činnost zemědělců v EU a v zemích, které s vnitřním zemědělským trhem ES/EU tradičně udržují preferenční a privilegované vztahy. Přesto rétorika Komise i Rady pro zemědělství, která se otázkou bioenergií zabývala již na svém lednovém zasedání a v jednání bude pokračovat v únoru, často směřuje ke snaze vynahradit podporou výroby biomasy ztráty pěstitelům, které postihnou reformy, jež od EU v oblasti CAP vyžaduje WTO. Jde především o reformu cukerního pořádku, která postihne nejen výrobce řepkového cukru v rámci EU, ale i producenty třtinového cukru ze zemí Afriky, Pacifiku a Karibiku, které po desetiletí mohly dovážet cukr do EU za zvýhodněných kvótních a celních podmínek oproti dalším importérům. Právě tyto země náležely v poslední fázi projednávání k největším odpůrcům reformy cukerního pořádku, která umožní masivnější přístup na evropský trh především producentům z Jižní Ameriky. Rada i Komise nyní zdůrazňují, že podpora výroby biomasy by mohla těmto zemím pomoci najít náhradu za utrpěné ztráty.

leden–únor 2006

Podpora konkurenceschopnosti bioenergie a ČR Nový dokument, který Komise zveřejnila 8. února v návaznosti na Akční plán o biomase, hovoří i o podpoře konkurenceschopnosti bioenergie v rámci členských států EU, např. prostřednictvím daňových úlev či dotovaného prodeje. Toto téma je z hlediska ČR citlivé, protože ČR má na základě Směrnice o bioenergiích z roku 2001 povinnost co nejdříve naplnit kvótu podílu bioenergií na výrobě a distribuci energií v rámci svého energetického trhu (kvóta stanovená směrnicí činí 2 %, ČR se zavázala až k více než 3,7 %, za nedodržení prozatím nehrozí sankce; dokumenty, které Komise vydává v posledních měsících na podporu bioenergie, včetně akčního plánu, však nasvědčují, že by tento nezávazný stav velmi ráda změnila). Problém ČR spočívá v tom, že např. většina bionafty vyrobené rafinací z řepkového oleje v současnosti není prodávána v ČR, jako tomu bylo ještě v době, kdy se produkce bionafty z řepky u nás rozbíhala, ale je vyvážena do Německa. Česká vláda při vysvětlování důvodů, proč u nás není bionafta distribuována, často argumentuje nedostatkem zpracovatelských zařízení či jejich technologickou nedostatečností. Tyto skutečnosti situaci na trhu s bionaftou skutečně ovlivňovaly ještě před dvěma lety, mezitím se však stala majoritním výrobcem metylesteru řepkového oleje, který je základní ingrediencí pro výrobu bionafty, ústecká Setuza a ve výstavbě je několik dalších menších zařízení. Problémem je právě skutečnost, že ze strany státu nefunguje dostatečně politika dotační podpory prodeje bionafty. Příčin je zřejmě více, nedávné dění okolo Setuzy odkrývající snahy státu získat v mohutném potravinářském koncernu znovu významnější vliv napovídají, že pozice vlády ve zdánlivě odtažité otázce bioenergie a biomasy může být motivována i soubojem vnitřních ekonomicko-politických zájmů. Otázkou však je, jak vláda vysvětlí svoji politiku v oblasti bioenergie Komisi, která se chystá směrnici o biopalivech a její dodržování během následujícího roku přezkoumat a v dokumentu publikovaném 8. února vytyčila s ohledem na oblast biopaliv sedm os své vlastní politiky. Chce mimo jiné oživit poptávku po biopalivech podněcováním členských států k jejich podpoře (zda i pomocí sankcí, není prozatím známo) a podporou výroby ekologických vozidel s nízkou spotřebou dohlížet na to, zda členské státy dodržují předepsané limity obsahu biopaliv v benzínu a motorové naftě a také zohlednit podporu bionafty v rámci programů politiky rozvoje venkova.

Podpora mladých farmářů Dle tzv. Zprávy McGuinessové, přijaté na zasedání zemědělského výboru EP 26. ledna, by EU ve svých strategických směrech pro rozvoj venkova v období 2007–2013 (v rámci fondu EAFRD) měla přijmout větší počet opatření a programových možností na podporu mladých farmářů, kteří začínají se zemědělskou činností. Legislativní pozadí na úrovni EU V současnosti představuje klíčový legislativní nástroj, jímž se na nadnárodní úrovni řídí mechanismus poskytování podpor mladým začínajícím farmářům Nařízení č. 1257/1999 o podpoře rozvoje venkova ze zdrojů EAGGF. Toto nařízení ovšem nestanovuje v rámci celé EU jednotný mechanismus podpory mladých farmářů při zahájení jejich činnosti. Poskytuje více možností (jednorázová „startovací“ částka, možnost zvýhodněného úvěru u peněžních ústavů či spolufinancování investičního záměru). Je na daném členském státě, jakou formu podpory mladých zemědělců prostřednictvím své domací legislativy zvolí. I proto existuje v rámci EU-25 velká rozmanitost, pokud jde o principy poskytování podpor mladým začínajícím zemědělcům. Řada zemí (hlavně z řad EU-15) využívá kombinaci více mechanismů, různé kombinace financování z domácích i evropských zdrojů, které ve výsledku umožňují začínajícím farmářům v některých případech i relativně velkorysý příjem v souvislosti s rozjezdem jejich podnikatelské činnosti. Legislativní pozadí na úrovni ČR V ČR je od roku 2004, tedy od našeho vstupu do EU, poskytována pomoc mladým farmářům prostřednictvím jediného dotačního titulu – Operačního programu Zemědělství, konkrétně Podopatření 1.1.1. OP RVMZ s názvem Investice do zemědělského majetku a podpora začínajícím mladým zemědělcům. V souladu s ním mají mladí zemědělci možnost pouze za zvýhodněných podmínek čerpat dotace spolufinancující investiční záměr, který je poměrně konkrétně a striktně definován (může jít např. o racionalizaci a přestavbu stávajících zařízení pro chov skotu, prasat, ovcí a koz, stávajících zařízení pro chov nosnic či o investici do nákupu, ovšem pouze nových strojů pro zemědělskou výrobu). Základní výše investiční podpory činí 50 % „přijatelných“ výdajů (10 tis. € – 1 mil. € na jeden projekt), z toho 35 % je financováno ze zdrojů EU a 15 % tvoří příspěvek ze státního rozpočtu. Pokud jde o mladého farmáře, má možnost získat spolu-

69


financování jen o 5 % vyšší než běžný farmář (tedy 55 %–35 % z rozpočtu EU a maximálně 20 % z rozpočtu ČR). V klimaticky znevýhodněných oblastech činí výše investiční podpory 55 % „přijatelných“ nákladů. Jde-li o mladého farmáře, může ve znevýhodněné oblasti žádat o spolufinancování investice ve výši 65 % (35 % EU, max. 30 % ČR). Doba platnosti tohoto dotačního titulu je omezena do konce roku 2006, končí tedy se stávající finanční perspektivou, Agendou 2000. Do roku 2007 je tedy třeba vytvořit nové dotační tituly v souladu s celkovou rámcovou strategií pro fond EAFRD. Příčiny asymetrické legislativní situace a jejich hodnocení Při vstupu nových členských zemí byly Přístupovou smlouvou vloženy do základního Nařízení č. 1257/ 1999 další články, které umožňují tzv. Dodatečnou podporu pro nové členské státy, která se týká podpory „částečně soběstačných“ hospodářství, která procházejí restrukturalizací. Nárok na podporu dle těchto opatření mají pouze zemědělci, kteří se mohou vykázat investičním plánem pro své hospodaření, poskytované částky jsou tedy vázány na velmi konkrétní investice, které musí být v investičním plánu specifikovány. Právě na základě tohoto článku vydefinovala ČR svůj existující dotační titul. Přístupová smlouva však nikde, ani v rámci změn Nařízení 1257/1999, explicitně neříká, že pro nové členy neplatí ustanovení původního čl. 8 Nařízení, kterého se změny nijak nedotýkají. Logicky by tedy mělo platit, že ČR má na poskytování podpory mladých farmářů ve formě, která odpovídá čl. 8 Nařízení 1257/1999 (tedy i ve formě dalších druhů podpor), právo. Při přípravě nové legislativy na národní úrovni je tedy třeba dbát na to, aby daný členský stát, v tomto případě ČR, využíval prostřednictvím svých dotačních titulů skutečně všechny možnosti, které jsou mu na úrovni evropské legislativy poskytovány. V současnosti tomu tak není, lobbistické organizace by se proto měly soustředit na to, aby u vlády prosadily nápravu těchto skutečností v následujícím období, kdy navíc EU vyhlašuje v oblasti rozvoje venkova podporu mladých farmářů za svoji prioritu. Ptačí chřipka Další z aktuálních témat, jimiž se zabývala rada ministrů zemědělství na svém lednovém zasedání a které bude náležet i k hlavním tématům

70

zasedání únorového, představovala problematika výskytu nebezpečného viru ptačí chřipky H5N1 na území EU. Lednová zpráva komisařů Kyprianoua a Boelové týkající se zdraví zvířat byla publikována ještě před tím, než se počátkem února potvrdil výskyt této formy viru, která se prozatím v 88 případech prokázala u člověka jako smrtelná, v dalších zemích EU (Řecko, Slovinsko, Itálie, ale také Rakousko a Německo) a jedné zemi kandidátské, s jejímž brzkým vstupem se počítá (Bulharsko). Ve všech případech byl virus identifikován nikoli u chovné drůbeže, ale u labutí. Postižené členské státy EU reagovaly na potvrzení zavedením mimořádných opatření (Řecko je zavedlo již dříve, poté, co EU vyděsilo několik případů dětských úmrtí na H5N1 v Turecku). Tato mimořádná opatření spočívají v určení ochranných zón v okruhu 3 km (striktní opatření zahrnující např. zákaz volného pobíhání drůbeže) a 10 km (méně striktní opatření, např. zákaz lovu divokého ptactva) od místa výskytu nákazy. V případě Bulharska, které dosud není členem, EU připravuje tradiční nástroj – zákaz dovozu drůbežího masa. Toto opatření již ze strany EU funguje vůči řadě nečlenských zemí, v nichž byl virus identifikován. Hodnocení Ptačí chřipka představuje téma kontinuálně se objevující nejen na pořadu agendy evropských institucí, ale také ve zprávách přijímaných veřejností, u níž výskyt v dané zemi vyvolává často paniku (italský případ). Je však třeba zdůraznit, že na území EU dosud nebyl identifikován výskyt tohoto onemocnění u drůbeže chované pro komerční účely. Stejně tak nebyl dosud v globálním měřítku prokázán přenos tohoto viru z člověka na člověka. Dosud identifikované smrtelné případy by nasvědčovaly spíše tomu, že nemoc je sice z tohoto hlediska vysoce nebezpečná, nákaza je však zřejmě podmíněna do značné míry hygienickými podmínkami či neopatrností při manipulaci s drůbeží. Přesto veřejnost v EU značně znepokojil výskyt smrtelných případů H5N1 v lednu v Turecku, který ještě může mít nedobré důsledky pro průběh přístupových jednání, o jejichž zahájení bylo rozhodnuto Evropskou radou v říjnu 2005. Pod vlivem zpráv o výskytu nákazy v sousedních zemích, Rakousku a Německu, byla opatření zvýšené ostrahy zavedena i v ČR (především zákaz volného chovu drůbeže), v samotné ČR však výskyt viru (snad překvapivě) dosud hlášen nebyl.

leden–únor 2006

III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP Plenární zasedání ve dnech 16. – 19. ledna Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1

Datum hlasování pléna

Pro

Zdrželi se hlasování

Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Cataniova zpráva týkající se čtvrté zprávy o občanství Unie (A6-0411/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

17. ledna 2005

276

0

347

8

22

0

Finanční perspektiva na roky 2007–2013 (B6-0049/2006)

18. ledna 2005

541

0

56

4

76

5

Zpráva týkající se homofobie v Evropě (B6-0025/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

18. ledna 2005

468

2

149

3

41

4

Zpráva Vlastové týkající se provádění Evropské charty pro malé podniky (A6-0405/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

19. ledna 2005

503

0

10

0

38

7

2 posl. ODS nepřítomni

Voggenhuberova/Duffova zpráva týkající se období reflexe: struktury, témat a rámce pro hodnocení diskuse o Evropské unii (A6-0414/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

19. ledna 2005

385

0

125

7

51

0


1 posl. ODS nepřítomen

Přehled obsahuje pouze ta hlasování, při nichž poslanci hlasovali na vyžádání po jménech.

71


Plenární zasedání ve dnech 1. – 2. února Výsledek hlasování Projednávaný návrh

Pro


Celkem Ferberova zpráva týkající se uplatňování poštovní směrnice (A6-0390/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

2. února 2005

554


Proti

Poznámky

ODS v ODS v ODS v Celkem Celkem EP EP EP

8

64

0

10

0


Plenární zasedání ve dnech 13. – 16. února Výsledek hlasování Projednávaný návrh


Pro Celkem


Proti

Poznámky

ODS ODS ODS Celkem Celkem v EP v EP v EP

Daulova zpráva týkající se společné organizace trhu se sušenými krmivy (A60008/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

14. února 2005

578

7

13

0

10

0


Öryho zpráva týkající se expozice zaměstnanců optickému záření (A60026/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

14. února 2005

570

7

16

0

49

0


Zpráva Gebhardtové se návrhu směrnice o službách (A6-0409/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. února 2005

394

0

215

0

33

9

Zpráva McGuinnessové týkající se strategických pokynů Společenství pro rozvoj venkova (A6-0023/ 2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. února 2005

455

9

16

0

10

0

Kindermannova zpráva týkající se strategie Evropské unie v oblasti lesního hospodářství (A60015/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. února 2005

356

0

47

7

18

0

72


únor–březen 2006

ÚNOR–BŘEZEN 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Směrnice o službách obecného zájmu • V souvislosti s projednáváním Směrnice o službách usilují socialističtí poslanci EP o paralelní projednání návrhu směrnice o službách obecného zájmu (plyn, elektřina, voda, odpady apod.). • Sporné body • Vzhledem k tomu, že žádné další podrobnosti o záměru socialistů nejsou známy, lze pouze dovozovat. Už nyní je ale jasné, že pro jejich úmysl neexistuje v současném primárním právu adekvátní právní báze; tu by poskytovala až evropská ústava. • Dalším sporným bodem je skutečnost, že snaha PES jde proti záměru liberalizovat služby v EU. 1.2 Komise Evropský rok pracovní mobility • Komise 20. února oficiálně zahájila tzv. evropský rok pracovní mobility. Jedním z impulzů bylo i první přezkoumávání přechodných období na volný pohyb pracovních sil ze států střední a východní Evropy, které k EU přistoupily v květnu 2004. • Obsah • Komise plánuje celý rok vyplnit aktivitami na podporu nejen geografické mobility, ale i mobility mezi zaměstnáními. • Sporné body • Problémem ale je, že nic z toho nikoho nezavazuje a výsledek veškerých aktivit závisí jen na vstřícnosti jednotlivých aktérů. • Klíčovým se jeví spíše skutečné naplnění volného pohybu osob v rámci celé EU, jenž v důsledku aplikace přechodných období na volný pohyb pracovních sil stále ještě nefunguje. • Další vývoj • Otázkou pracovní mobility i přechodných období na volný pohyb pracovních sil se bude zabývat

summit Evropské rady ve dnech 23.–24. března, byť ani jedna z otázek pravděpodobně nebude na pořadu priorit. • Liberálové v EP na zasedání pléna ve dnech 13.–16. března vyzvali všechny země, které omezení ještě uplatňují, aby tak už od května 2006 nečinily. Žebříček plnění pravidel vnitřního trhu • Komise 21. února prezentovala pravidelný žebříček, v němž posuzuje naplňování norem vnitřního trhu jednotlivými členskými státy (Internal Market Scoreboard). • Pozadí • Žebříček je zveřejňován dvakrát ročně a ukazuje na schopnost států implementovat včas a řádně přijaté normy. • Obsah • Podle Komise učinily členské státy v implementaci norem největší posun za dobu, co je tento ukazatel relevantní (od roku 1997). • Sporné body • Přestože jde o relativně užitečný ukazatel, má i svá zásadní omezení. Nijak neukazuje na kvalitu přijatých norem. • Za problém se považuje i skutečnost, že státy často normy formálně implementují, ale pak důsledně nepožadují jejich aplikaci, což vede k zahájení řízení u Evropského soudního dvora. Akční plán pro bezpečnost na silnicích • Komise 23. února zveřejnila průběžné hodnocení Akčního plánu pro bezpečnost na silnicích, jehož cílem má být snížení počtu úmrtí na silnicích o polovinu (tj. asi na 25 tis. ročně) do roku 2010. • Obsah • Program má tři základní komponenty: důsledné vymáhání stávající legislativy a harmonizaci pokut; prosazování bezpečnějších vozidel; a zlepšování dopravní infrastruktury. • Sporné body • Myšlenka programu je pochopitelná, nicméně s ohledem na své zaměření je plán Komise spíše problematický, protože se soustředí současně jak

73


na veřejné úřady v jednotlivých členských státech, tak i na uživatele silnic a výrobce automobilů. Navíc ne všechny otázky, které jsou součástí akčního plánu, spadají do kompetence Komise. • Další vývoj • Otázkou akčního plánu se ve dnech 2.–3. března zabývala Rada ministrů dopravy, nicméně k žádnému hmatatelnému výsledku nedošla (vydala pouze deklaraci, aniž se zabývala praktickou realizací či financováním). Bezpečnost nákladní silniční dopravy • Mezinárodní unie pro silniční dopravu (IRU) se na konci února postavila proti legislativnímu návrhu Komise, který by měl členským státům umožnit certifikovat nákladní dopravce jako „bezpečné“. • Obsah návrhu • Výsledná legislativa by umožnila členským státům certifikovat bezpečné dopravce, stanovila by v celé EU jednotná pravidla a ponechala by na dobrovolnosti jednotlivých zemí jejich případné zpřísnění či další ustanovení. Jednotlivé členské země by byly povinny vytvořit administrativní (byrokratické) kapacity. Certifikace by měla být dobrovolná, nicméně necertifikované společnosti by mohly mít znesnadněný přístup na silnice spadající do transevropské sítě, popř. by neměly nárok na zjednodušené administrativní procedury při běžném provozu, což ukazuje na záměr učinit později z certifikace povinnost. • Sporné body • IRU proti tomuto úmyslu ostře vystoupila s odůvodněním, že v současnosti existuje právě v této oblasti několik vzájemně se překrývajících pravidel (Světová celní organizace WCO i unijní celní sazebník počítají se statusem „autorizovaného ekonomického operátora“) a další text by ochromil už tak slabou právní jistotu silničních přepravců. • Otázka implementace bezpečné nákladní silniční dopravy je ospravedlnitelná v případě, že nekoliduje se základními principy jednotného vnitřního trhu, což ovšem není tento případ. • Přestože nelze nalézt přímou souvislost mezi daným návrhem a širšími záměry Komise v oblasti silniční dopravy, je možné dovozovat, že evropská exekutiva pokračuje v dalším legislativním svazování silniční dopravy na úkor dopravy železniční, tentokrát s odůvodněním, že je potřeba posílit bezpečnost silniční dopravy a snížit riziko teroristických útoků.

74

1.3 Rada 1.3.1 Rada EcoFin Zahájení procedury proti Německu ve věci nadměrného deficitu • Rada ministrů financí EcoFin na svém zasedání 14. března přijala doporučení k zahájení procedury ve věci nadměrného schodku veřejných financí vůči Německu. • Stalo se tak v souladu s čl. 104–109 Smlouvy o ES. Toto doporučení ještě samo o sobě není spouštěcím mechanismem k uvalení sankcí na Německo za porušování jednoho z klíčových konvergenčních kritérií Paktu stability a růstu. Uvolňuje však Komisi ruce k tomu, aby zahájila proces, který může k finančním sankcím vést. • Doporučení žádá, aby Německo uvedlo své makroekonomické ukazatele do souladu s Paktem stability a růstu do konce roku 2007, zahájení procedury ve věci nadměrného deficitu ze strany Komise s sebou ponese přímý dohled Komise nad rozpočtovým plánováním Německa (observace a evaluace každého půl roku); pokud se podaří splnit požadavek snížení rozpočtového schodku ještě před plánovaným termínem (ministr Steinbrück hovořil o možnosti snížení deficitu již do konce roku 2006), Komise proceduru pozastaví. • Konvergenční kritéria z hlediska nečlenů eurozóny • ČR jako stát vůči eurozóně vnější je vůči Paktu stability a růstu nyní v postavení země, jejíž ekonomické ukazatele jsou monitorovány z důvodu příprav na přijetí eura. Státy vně eurozóny, které o přijetí eura stojí, často upozorňovaly na fakt, že se evropské instituce dopouštějí aplikace dvojího měřítka, když ponechávají bez sankcí v eurozóně státy, které delší dobu nesplňují ani kritéria přijetí společné měny. • V březnu požádala Komisi o vstup do eurozóny Litva. • Litva nemá problém s plněním kritérií vztahujících se k veřejným financím (např. na rozdíl od Maďarska), ale potýká se s vyšší inflací, překračuje o 0,1 % povolenou hranici pro vstup do eurozóny (povolená hranice je určována na základě míry inflace tří států eurozóny s nejnižší inflací). • Ještě před Litvou o členství v eurozóně žádalo Slovinsko, které je považováno za kandidáta nacházejícího se neblíže přijetí společné měny. • Březnové zasedání Rady EcoFin oznámilo, že definitivní odpověď stran přijetí do eurozóny obdrží Slovinsko 16. května na základě verdiktu Komise a Evropské centrální banky.


• Rada EcoFin varovala před „novým ekonomickým nacionalismem“ • Březnové zasedání Rady EcoFin se dotýkalo ještě jednoho ekonomického problému: komisař pro ekonomické a monetární otázky Joachín Almunia se na něm pokoušel apelovat na zástupce členských států, aby se vzdaly „ekonomického patriotismu“ a protekcionistických praktik, které podle jeho vyjádření narušují volný trh. 1.3.2 Rada pro energetiku Evropská energetická politika • V průběhu února a března se Rada i Komise intenzivně věnovaly základnímu vymezení dalšího směřování energetické politiky EU. Rada připravila pro summit ve dnech 23.–24. března dokument Nová energetická politika (přijala jej na zvláštním zasedání 14. března) a Komise novou zelenou knihu. • Příspěvek Rady • Text Rady se zaměřil na otázku výzkumu a vývoje, vnitřního trhu, „udržitelné energie“ a vnějších vztahů. Cílem je vyváženě podporovat tzv. tři pilíře: zabezpečení dodávek energií, „udržitelnost“ a hospodářskou soutěž, a to aplikací adekvátních (časově různě omezených) řešení. Důležité je, že členské státy mají mít zaručenu suverenitu v otázce výběru primárních energetických zdrojů (což například evropská ústava negarantovala). • Obecně lze dokument hodnotit jako kompilát dosavadních přístupů k problematice bez větší přidané hodnoty, resp. bez konkrétních řešení situace. • Zelená kniha • Komise v zelené knize z 8. března konstatuje zvyšování závislosti EU na dodávkách energie z vnějších zdrojů (v průběhu dvaceti let by se mohla podle Komise zvýšit až na 70 %) a výrazné navyšování dovozu zemního plynu. Vedle toho definuje šest priorit, které se fakticky překrývají s „pilíři“, které vymezila Rada, jen je mírně přeskupuje. 1.3.3 Rada pro hospodářskou soutěž Strategie proti padělkům • Komise už v listopadu 2005 prezentovala svou strategii (akční plán) proti dovozu padělaného zboží do EU. Nyní ji schválila Rada, která oznámila, že v nejbližších dnech vydá rezoluci, v níž dá členským státům i Komisi zelenou, aby akční plán implementovaly.

• Pozadí strategie • Komise k této aktivitě přistoupila poté, co si ověřila, že ze zámoří (především z Číny) do EU směřuje velké množství zboží, které patří mezi padělky, resp. porušuje právo na duševní vlastnictví. • Obsah strategie • V rámci strategie by mělo docházet k dobrovolné komunikaci postižených držitelů práv a celních úřadů, aby bylo možné včas a efektivně zasáhnout proti nelegálním dovozům do EU. Z mediálně známých případů by se to např. týkalo i české firmy Blata, vyrábějící minibiky. • Sporné body • Problémem akčního plánu je jeho nezávaznost. • Např. z hlediska firmy Blata nedojde pravděpodobně k žádnému posunu. Většinu nákladů ponese v boji proti padělkům i nadále sama, přičemž nemá žádnou jistotu, že se její problematická situace nebude zhoršovat. Směrnice o službách • Rada pro hospodářskou soutěž se 12. března věnovala otázce Směrnice o službách, resp. dalšímu postupu při jejím schvalování. Staré a nové členské země se v názoru na návrh liší. • Obsah debaty • Ministři se shodli na tom, že parlamentní text představuje dobrý základ pro další jednání. Zde však konsenzus končí. Většina nových členských zemí a několik států EU-15 odmítlo faktickou rekonstrukci návrhu v málo liberalizační normu. • Další vývoj • Problematice liberalizace služeb se bude věnovat na nejvyšší úrovni Evropská rada ve dnech 23.–24. března, ale konkrétní pokrok zde nelze vzhledem k charakteru jednání čekat. 4. dubna ovšem Komise předloží svůj nový návrh pozměněný o dodatky EP. Meritorní debata v Radě proběhne až ve dnech 21.–22. dubna. 1.3.4 Rada pro životní prostředí Vývoz odpadu do České republiky • Český a německý ministr životního prostředí se 9. března sešli na zasedání Rady v Bruselu, kde se bilaterálně věnovali otázce vývozu německého odpadu do ČR. Podle českého ministra německá strana uznala morální odpovědnost za celý problém a zavázala se na své straně hranic provádět potřebné kontroly. • Vývoj • Německý ministr po schůzce se svým českým protějškem rámcově podpořil návrh na změnu

75


Směrnice 75/442 o odpadech, konkrétně ustanovení o spalování komunálního odpadu. • Sporné body • Revize evropské normy je principiálně možná, ovšem musí ji navrhnout Komise – a prozatím neexistuje žádná jistota, že by tak hodlala učinit. 1.3.5 Rada pro zemědělství a rybolov Bezpečnost potravin – definice vodky • Poměrně kuriózní otázce se věnovala Rada ministrů zemědělství na zasedání 20. února. V rámci snahy definovat přesné kvalitativní parametry některých potravin, jejichž nevhodné složení by mohlo ohrozit zdraví spotřebitele (telecí maso apod.), se Rada pokusila o přesnou kvalitativní definici vodky. • Diskuse o definici vodky ke uskutečnila částečně na žádost polské delegace, částečně pod vlivem vydání Směrnice o alkoholických nápojích ze strany Komise. Polsko požadovalo, aby Rada ještě zpřísnila definici vodky obsaženou ve směrnici Komise (dle ní lze označit za vodku alkohol vyrobený z přírodních materiálů, Polsko však požadovalo, aby byla definice zúžena pouze na alkohol vyrobený z cereálií či brambor). Bioenergie • Zasedání Rady ministrů zemědělství 20. února bylo věnováno otázce, která zejména na přelomu února a března, v souvislosti s diskusí nad plány energetické politiky EU, získala na aktuálnosti, i když na pořadu jednání Komise a Rady se již vyskytovala delší dobu. Týká se výroby biopaliv a bioenergie, Rada přitom projednávala jednak Akční plán o biomase, který jí v této oblasti předložila Komise, jednak evropskou strategii týkající se biopaliv, také předloženou Komisí. • Sporné body • Bioenergie nepředstavuje jen vítanou možnost alternativy pro evropské zemědělce, kteří budou muset postupně ukončit produkční činnost v některých sektorech, a naplnění požadavků ekologické spotřeby energie. Je také kontroverzním tématem. • Některé analýzy poukazují na přílišnou nákladnost výroby, jiný kritický hlas poukazuje na to, že markantní zvýšení podílu biopaliv by vyžadovalo věnovat až čtvrtinu orné půdy EU plodinám vhodným pro jejich výrobu, což by mohlo ohrozit základní funkci zemědělství, jíž vždy byla produkce potravin.

76

• Výsledky jednání Rady • Rada v této otázce 20. února ke konkrétním závěrům samozřejmě nedospěla, diskuse o bioenergii jsou na půdě zemědělské rady v takto závažné (a legislativními akcemi Komise podpořené) podobě na počátku. • Nedospěla prozatím ani ke konkrétnímu závěru, zda by mělo být nedodržení povinných stropů pro podíl biopaliv v rámci jednotlivých členských států sankcionováno • Očekává se však, že otázka biomasy a bioenergie bude i nadále významným tématem dalších setkání Rady ministrů zemědělství. Reforma cukerního pořádku • Významným jednacím bodem zasedání Rady 20. února, avšak bodem, který již patřil mezi dříve dohodnuté položky a čekal pouze na formální souhlas, je problematika, která během téměř dvou let představovala vysoce kontroverzní téma na půdě Rady ministrů zemědělství – reforma cukerního pořádku, spojená se snižováním produkčních kvót a výrazným krácením zaručených cen v rámci EU. • Průběh jednání Rady • Na rozdíl od otázky rozvoje venkova možný formální souhlas ještě na poslední chvíli zablokovala na únorovém zasedání Rady mimořádně aktivní polská delegace. • Nakonec Polsko nepoužilo argumentaci lucemburským kompromisem, postavilo se však v hlasování Rady proti navrhované podobě reformy (spolu s Řeckem a Lotyšskem; Litva, která zpočátku indikovala hlasování proti, nakonec návrh podpořila). • Dlouho očekávané (zejména ze strany WTO, která očekává otevření evropského trhu importérům z nečlenských zemí) nařízení o reformě cukerního pořádku bylo finálně odsouhlaseno. EP v této věci nemá dle platného primárního práva rozhodovací pravomoc. • Obsah a praktické dopady nařízení • Nařízení vstupuje v platnost 1. července 2006 a přináší plošné snížení garantovaných výkupních cen cukru v celé EU o 36 %. V prvním roce platnosti, tedy v marketingovém roce 2006/ 2007, má dojít k cca desetiprocentnímu snížení produkční kvóty cukru napříč EU (snížení o asi 2–3 mil. t, Řídící výbor pro cukr, který je součástí komitologie nakonec 2. března stanovil závazné plošné snížení produkční kvóty o 2,5 t), což je krok, který nebyl obsažen v původním návrhu z konce roku 2005; Komise jej začlenila do nařízení až těsně před zasedáním, 6. února.


• Tento krok částečně působí v neprospěch nových členů, kterým byla při vstupu určena na základě nových jednání mezi EU a WTO již nižší výrobní i vývozní kvóta. Přesto je tento návrh přijímán jako jediný možný kompromis za daných podmínek silného tlaku ze strany států třetího světa, který odstraňuje někdejší nejsilnější příčinu odporu nových členů (explicitní označení konkurenceschopných a nekonkurenceschopných zemí či možnost převodu výrobních kvót mezi cukrovary napříč hranicemi EU). Rozvoj venkova • Na zasedání Rady ministrů 20. února dospěl k závěrečnému formálnímu souhlasu strategický rámec pro budoucnost politiky rozvoje venkova v letech 2007–2013, nezbytný pro spuštění fondu EAFRD v rámci nové finanční perspektivy. • Podoba strategického rámce pro EAFRD a hledisko ČR • EAFRD rozděluje opatření do čtyř os: Osa I – zvýšení konkurenceschopnosti agrárního sektoru, Osa II – ochrana přírody a krajiny, Osa III – zvýšení kvality života ve venkovských oblastech a Osa IV – program Leader (opatření založené na místních strategiích rozvoje v rámci mikroregionů). • České ministerstvo zemědělství se rozhodlo na osu I (investice do zemědělství a potravinářství), vydat 23 % výdajů z celkových více než 13 mld. Kč ročně (celkově má ČR získat z EAFRD asi 73 mld. Kč na 7 let), na osu II 55,5 % výdajů, a na osy III a IV (rozvoj vesnic) 19 % výdajů. Členské státy mohou nad rámec EAFRD ještě spolufinancovat jednotlivé osy, a to Osu I z 75 %, Osu II z 80 %, Osu III ze 75 % a Osu IV opět z 80 %.

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Budoucnost EU Rakouské předsednictví a euroústava • O evropské ústavě hovořil v březnu pod patronací rakouského předsednictví ve Vídni Výbor evropských samospráv a regionů (CEMR). Vyslovil se pro to, aby v možném příštím ústavním textu byl obsažen text Evropské charty lokálních samospráv.

• Budoucnost euroústavy očima kancléře Schüssela • Rakouský kancléř Schüssel ve svých prohlášeních týkajících se ústavy také zpochybňuje tvrzení, že současný text je „mrtvým dokumentem“, hovoří o třech variantách budoucího vývoje: 1) změna textu, 2) „změna metody“ a 3) změna kontextu. • Prozatím se rýsuje ustavení speciálního výboru, který by měl sdružovat pět předsednictví EU v letech 2005–2007 (počínaje Lucemburskem, přes Velkou Británii, Rakousko, Finsko až k Německu) a který by měl vypracovat jakousi „orientační mapu“ budoucnosti EU, publikovanou poté v roce 2007. Rozšiřování EU • V otázkách dalšího rozšiřování EU vydaly evropské instituce a členské státy na přelomu února a března několik poměrně protichůdných signálů. • Západní Balkán • 11. března na schůzce ministrů zahraničí pětadvacítky v Salzburku bylo (dle některých komentářů zejména pod tlakem tří kandidátských zemí, Turecka, Chorvatska a Makedonie) vydáno prohlášení konstatující pokrok učiněný Tureckem, Chorvatskem, Makedonií, ale i Bosnou a Hercegovinou, Srbskem a Černou Horou a Albánií (dalšími tři státy, které deklaraci podepsaly) v loňském roce na cestě ke členství v EU. • Přímo v den jednání dorazila do Salzburku zpráva o smrti někdejšího jugoslávského prezidenta Miloševiče v Haagu. • Francie a rozšiřování EU • Je otázkou, do jaké míry se na budoucím rozšiřování EU podepíše skutečnost, že se francouzskému prezidentu Chiracovi podařilo prosadit do francouzské ústavy dodatek, podle něhož musí každé rozšíření EU po roce 2007 (tedy po předpokládaném přijetí Bulharska a Rumunska) podléhat ve Francii referendu. • Evropské instituce a rozšiřování EU • EU a její členské státy v posledních měsících dávají kandidátům na členství poměrně značně protichůdné signály, skepticky se k dalšímu rozšíření nad rámec přijetí Bulharska a Rumunska v roce 2007 vyjadřuje stále častěji současná předsednická země, Rakousko. Také EP se na svém plenárním zasedání 13.–16. března zabýval prohlášením (Brokova zpráva), které mělo stanovit budoucí limity rozšíření EU. • Zpráva nazývající se Strategie pro rozšiřování EU explicitně hovoří o tom, že další rozšiřování by měla respektovat „absorpční kapacitu“ Unie.

77


2.2 Financování EU Finanční perspektiva, evropský rozpočet a vztah ČR k němu • Téma nové finanční perspektivy pro roky 2007– 2013 se poměrně překvapivě nestane hlavním tématem zasedání Evropské rady 23.–25. března. Shodlo se na tom rakouské předsednictví, nyní majoritně připravující agendu Evropských rad s Komisí. • Finanční perspektiva a Komise – Fond pro boj s následky globalizace • V únoru konzistentnější zprávu o svém postoji k meziinstitucionální dohodě, coby „nabídku do dalších jednání“, prezentovala Komise (viz monitoring leden/únor 2006), i když v ní chybělo to nejpodstatnější – konkrétní čísla a finanční stropy. Zajímavá přitom je především snaha předsedy Komise Barrosa realizovat v rámci nové finanční perspektivy nový Evropský fond pro boj s následky globalizace, který by měl finančně odškodňovat regiony či státy postižené např. odlivem kapitálu, nárůstem nezaměstnanosti v případě zvýšené imigrace a ekonomické mobility či zvýšené konkurence na světovém trhu. • Komise se prozatím pokouší definovat kritéria, která by umožňovala čerpat prostředky z tohoto fondu a cesty jejich vyplácení (zda půjde o podpory v nezaměstnanosti, podpory rekvalifikačních programů apod.), svoji představu o novém fondu odkryla v podobě směrnice zveřejněné 1. března. • Budoucnost jednání o finanční perspektivě 2007–2013 • O budoucnosti finanční perspektivy má jednat Rada ministrů zahraničí (Všeobecná rada), která se uskuteční před zasedáním Evropské rady 20.–21. března, částečně se jí věnovala již krátká schůzka Všeobecné rady 27. února. • Již 21. února zasedli představitelé Komise, EP a Všeobecné rady k „trialogu“ nad finanční perspektivou. Nepřinesl však průlomové výsledky. Zástupci institucí EU stále odsouvají datum přijetí meziinstitucionální dohody (IIA). Na počátku roku 2006 a rakouského předsednictví se hovořilo o nutnosti přijetí IIA do března, v únoru, kdy již bylo jasné, že IIA nebude tvořit hlavní bod summitu Evropské rady, se hovořilo o dubnu 2006, nyní rakouské předsednictví i Komise zmiňují květen. • Problémy ČR s čerpáním rozpočtových prostředků • Na přelomu února a března pronikla na veřejnost zpráva o vyhodnocení čerpání rozpočtových prostředků ze strukturálních fondů, Kohezního fon-

78

du a též z některých komunitárních programů v rámci vnitřních politik ze strany jednotlivých členských států. • Dle zprávy se ČR nachází na předposledním místě v rámci nových členů v čerpání prostředků, na něž má nárok dle kodaňských závazků. Její podíl na čerpání financí EU nedosahuje ani 18 % za období 2004–2005. • Situace je alarmující zvláště v oblasti komunitárních programů, jejichž gestorem jsou jednotlivá ministerstva. • Úspěšnější je ČR při čerpání peněz ze strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond, Kohezní fond, zde však zafungoval i fakt, že do Kohezního fondu byly v prvních letech převedeny částky z předvstupních nástrojů, především ze Sapard a Ispa, pro něž již existovaly jednodušší dotační tituly s nízkou mírou spolufinancování). 2.3 Justice a vnitro Schengenský systém II • V roce 2007 má začít fungovat druhá fáze Schengenského informačního systému, která má zahrnovat i nové členské státy a ošetřovat tak i současné vnější hranice EU. • Co je „Schengen“ • Jedná se vlastně o elektronicky propojený systém databází, které zahrnují informace o osobách, jimž byl z různých důvodů zamítnut vstup do členských států EU apod. Jde o systém ochrany vnějších hranic EU, který má zabránit průniku nežádoucích osob na území EU, např. pachatelů teroristických trestných činů, vyhoštěných osob apod. • Na systému SIS I se nyní podílí třináct starších členských států EU (bez Irska a Velké Británie) a tři nečlenské státy EU, Norsko, Island a Švýcarsko, které se k SIS I připojily po roce 2000. SIS II, který má umožnit skladování a evidování dalších osobních dat, typu otisků prstů či digitálních fotografií a má zahrnovat i evropský vízový registr, má sdružovat 28 zemí včetně ČR. Systém SIS má sestávat z řídící centrály a poboček v jednotlivých členských státech, mezi nimiž bude fungovat „systém včasného varování“. Než se rozběhne systém SIS II a než začne řádně fungovat jeho centrála, mají mít jeho fungování pod kontrolou majoritně a společně pobočky v Rakousku a Francii. • Legislativní rámec • Schengenská smlouva byla původně běžným smluvním rámcem mezi suverénními členskými


státy, který měl s EU původně společný pouze geografický překryv členských států. V průběhu 2. poloviny 90. let však začalo být zřejmé, že se Schengenský systém začlení do rámce primárního práva EU – stalo se tak Amsterodamskou smlouvou, která vstoupila v platnost v roce 1999. • Rada ministrů vnitra a EP v současnosti projednávají právní rámec pro vytvoření druhé fáze Schengenského systému; nová legislativa týkající se povinného vybavování pasů a identifikačních průkazů biometrickými údaji, společné azylové politiky, legislativa mající umožnit nadnárodní skladování citlivých osobních údajů a jejich poskytování vyšetřovacím orgánům, ale i např. již schválený evropský zatykač či sporný European Evidence Warrant, směřují do značné míry k tomu, aby se napomohlo vytvoření tohoto systému. Částečně s tímto vývojem souvisí i kontroverzní přijetí Směrnice o zadržování telekomunikačních dat, schválené 21. prosince na zasedání Rady pro justici a vnitro (předcházel konsenzus na směrnici s EP, v rámci hlasování Rady se proti jejímu znění vyslovily dva státy – Irsko a Slovensko). • Legislativní výhled • Systém SIS II a jeho legislativní rámec bude „horkým tématem“ Rady ministrů pro justici a vnitro 27. a 28. dubna, je to téma související nejen s touto tematickou oblastí, ale i s projednáváním finanční perspektivy, která stále ještě postrádá legislativní rámec v podobě meziinstitucionální dohody. Rada se bude snažit najít kompromis v otázce vysoce sporných legislativních návrhů, jako je např. využívání biometrických údajů či otázka dalších pravomocí a funkcí Europol a Eurojust. 2.4 Lisabonská strategie • Lisabonská strategie a její plnění se opět po roce mají stát hlavním tématem summitu Evropské rady, který proběhne ve dnech 23.–25. března. • Evaluace národních reformních strategií • Evaluace reformních strategií jednotlivých členských států konstatují jako největší problémy velké regionální rozdíly v ekonomických ukazatelích v rámci některých členských států, málo investic do vědy a výzkumu, problémy pracovního trhu a sociální politiky (včetně penzijního systému). Každý ze států, které odevzdaly své reformní strategie, přitom v dokumentu nastiňuje možnosti řešení těchto identifikovaných problémů. Hlavní snahou předsedy Komise Barrosa na březnovém summitu Evropské rady tedy mělo být jednání s představiteli členských

•

• • •

• •

•

•

států o dodržování cílů a závazků k reformám, které nastiňují jejich národní reformní plány. Komise však nedisponuje žádnými efektivními nástroji k tomu, aby kontrolovala dodržování národních reformních plánů; učinění Lisabonské strategie hlavním bodem březnového summitu Evropské rady tedy spíše evokovalo možnost, že EU se snaží vyhnout závažnějším a nepříjemnějším tématům (finanční perspektiva a dosud neexistující meziinstitucionální dohoda o její implementaci). Aktivita evropských institucí před summitem Jeden z těchto počinů představovalo např. jednání o vytvoření Institutu pro genderovou rovnost, zabývalo se jím i březnové plenární zasedání EP. Plénum EP na svém březnovém zasedání nakonec navzdory pochybnostem zřízení úřadu podpořilo, o jeho sídle do uzávěrky rozhodnuto nebylo. Věda, výzkum, konkurence, inovace Dalším „lisabonským“ počinem je schválení programu zvýšení konkurenceschopnosti a inovativnosti. V souvislosti ním se hovoří již delší dobu i o zřízení Evropského polytechnického institutu, který zmiňovala i Barrosova inovovaná Lisabonská agenda jako nezbytný krok v podpoře vědy a výzkumu na evropské úrovni. Četné analýzy se většinou shodují na tom, že je třeba propojit vědu s produkční sférou, a to nejen ve smyslu zvýšení privátních investic do vzdělávací sféry, ale také ve smyslu propojení vědy, primárního výzkumu a praxe. Národní strategické programy v řadě případů ukazují deficit tohoto finančního i funkčního propojení (včetně ČR), paradoxní však je, že národní strategie na tento problém často nepřináší adekvátní odpověď a hovoří spíše o potřebě navýšit veřejné výdaje do vzdělávací sféry, případně navýšit výdaje pro financování 6. rámcového programu pro vědu a výzkum v rámci rozpočtu EU či využít k financování vědy a výzkumu půjček Evropské investiční banky.

2.5 Regionální politika a strukturální fondy • Strukturální politika z hlediska eurolobby • 10. března se ve Vídni sešla lobbistická skupina CEMR, Výbor evropských samospráv a regionů, která sdružuje zástupce lokálních a regionálních úrovní a snaží se prosazovat zájmy regionů v EU. • Výbor jednal především o otázkách týkajících se nové finanční perspektivy a prostředcích určených na tuto oblast.

79


• Strukturální politika z hlediska Výboru regionů • 1. března se uskutečnilo také zasedání Výboru regionů (CoR), který se zabýval primárně Lisabonskou agendou a vyjadřoval se ke skutečnosti, že analýza národních reformních programů odhalila značné rozdíly v ekonomické výkonnosti regionů. • Již v únoru vydal CoR prohlášení stanovující politické priority členských států pro roky 2006– 2008 v regionální politice. Plenární zasedání CoR je schválilo 16. února. • Deklarace zdůrazňuje především potřebu spolupracovat na úrovni regionální politiky více s EP i Komisí, monitorovat implementaci acquis communautaire na regionální úrovni v nových členských státech a zvýšit spolupráci lokální, regionální i centrální úrovně v případech pohotovosti a v rámci systému včasného varování, např. při přírodních katastrofách. • EP a strukturální politika • Oblastí regionální politiky a strukturálních fondů se ne svém plenárním zasedání zabýval také EP, který 14. března schválil iniciativu vybízející Komisi, aby penalizovala firmy, které jsou příjemci financí ze strukturálních fondů a rozhodnou se z ekonomických důvodů přestěhovat do jiného regionu z důvodu levnější pracovní síly či nízkého zdanění. 2.6 Vnější vztahy a energetická politika EU • Úvahy o nové energetické politice EU představují nejen vnitřní záležitost EU, ale dotýkají se podstatně také jejích vnějších vztahů. V souvislosti s diskusí o ni v Radě ministrů a Evropské radě se hovořilo o nutnosti uzavření nové smlouvy s Ruskem, které je významným dodavatelem zejména zemního plynu. • Legislativní pozadí energetické politiky EU • Plány nové energetické politiky, které vycházejí ještě z návrhů někdejší komisařky Loyoly de Palaciové mají několik dimenzí. Jednou z nich je zdůrazňování potřeby diverzifikace energetických zdrojů a hledání alternativ zejména vůči fosilním palivům ve snaze dostát požadavkům Kjótského protokolu na snižování emisí CO2. Jako navrhované alternativy figurují nejen využívání nových zdrojů (bioenergie, větrná a vodní energie, výzkum vodíkového paliva), ale také již „osvědčené“ zdroje „čisté“ energie, tedy zdroje, které se nepodílejí na emisích škodlivých exhalátů do ovzduší – jaderná energie a zemní plyn.

80

• Rusko a EU – ekonomicko-energetická dimenze • Rusko představuje se svým každoročním podílem na světové těžbě zemního plynu, který překračuje 30 %, největšího světového producenta. Prostřednictvím sítě plynovodů zásobuje většinu států z řad bývalých satelitů, ale významné jsou také jeho dodávky plynu do západní Evropy, odebírá jej i Francie či Německo. • Energetický dialog s Ruskem z hlediska nových členů • Východní rozšíření EU v roce 2004 rozšířilo počet zemí, jejichž dodávky zemního plynu jsou většinově závislé na Rusku. Až 100 % dodávek ruského zemního plynu proudí na Slovensko, zemí výrazně závislou na ruském plynu je i Maďarsko. V případě ČR došlo v roce 1997 k dohodě o částečném napojení na dodávky norského plynu, ČR tedy v současnosti dováží z Ruska asi 70 % svých dodávek. • Vztahy s Ruskem jsou pro některé členy citlivou diplomatickou otázkou (viz Polsko a jeho častá podpora Ukrajině při přibližování západním integračním strukturám), je třeba vzít v úvahu i ekonomické zájmy států, přes které vedou významné tranzitní trasy plynu (náleží k nim i ČR, březnová návštěva ruského prezidenta Putina v ČR konec konců měla za významné téma rozhovory o obnovení smluv o dodávkách a tranzitu energetických zdrojů, ropy a plynu, které vyprší v roce 2013). • Jednání předsedy Komise Barrosa s ruským prezidentem Putinem o spolupráci nejen v energetické politice se uskuteční 17. března. 2.7 Zemědělství Reforma CAP • Již třetí kompromisní britský návrh finanční perspektivy, který v prosinci 2005 přijala Evropská rada a zamítl na lednovém plénu Evropský parlament, zmiňoval možnost reformy CAP a jejího financování ještě před vypršením další rozpočtové periody 2007–2013, tedy na přelomu let 2008/2009. • Dalším důležitým faktorem, snad ještě důležitějším než podněty pocházející zevnitř EU, který má vliv na možnost dalších budoucích reforem a úprav legislativy i financování CAP, představuje průběh závěrečných jednání jednacího kola WTO z Dauhá. • Francouzské memorandum k reformě CAP a její implementaci • 20. března se koná zasedání Rady ministrů zemědělství, na němž by měla být tato záležitost


projednávána, řada členských států však již nyní podepisuje memorandum, které adresují Radě „o implementaci a budoucnosti reformované CAP“. Iniciátorem memoranda je stát historicky nejvíce zainteresovaný na CAP – Francie. • Francie v něm vyjádřila znepokojená očekávání, která váže k výsledkům a budoucnosti jednání WTO, apeluje na Radu i Komisi, aby se pokusily ochránit a zachovat zemědělské příjmy v „překlenovacím období“, v němž bude docházet k uvolňování cen pod vlivem liberalizace a ke snižování záruk v některých sektorech. • Obsah memoranda • Memorandum navrhuje např. přezkoumat podmínky, za nichž zemědělci získávají přímé platby (větší zohlednění environmentálních kritérií výroby), podporuje možnost modulace, tedy použití části přímých plateb na programy podpory venkova (dle návrhů nové finanční perspektivy by tuto možnost měly mít jen státy EU-15, které získávají 100 % přímých plateb a mohly by si tak výrazně polepšit v rámci podpory venkova, kde

mají být mírně zvýhodněni skrze prostředky na fond EAFRD noví členové) a (co je zajímavé) hovoří i o možnosti diverzifikace zdrojů zemědělských podpor (nejen z rozpočtu EU, ale i více kofinancování z národních zdrojů v nouzových případech a dokonce zapojení možnosti soukromých finančních a pojišťovacích fondů). • Je však otázkou, do jaké míry by z plánů Francie mohly mít prospěch nové členské státy (již jen s ohledem na to, že do roku 2013 získávají omezené procento přímých plateb, jejich další převádění do programů rozvoje venkova, tedy do převážně neproduktivní složky zemědělství, je v některých případech diskutabilní a na domácí půdě složitě obhájitelné). • Francouzský ministr zemědělství Bussereau se pokouší o iniciativu i prostřednictvím nóty, kterou přes komisařku Boelovou zaslal WTO a v níž apeluje na to, aby závěrečná jednání kola v Dauhá brala v úvahu významné ústupky, které EU v rámci procesu liberalizace zemědělského obchodu již činí.

81


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT

1.2 KOMISE

Směrnice o službách obecného zájmu

Evropský rok pracovní mobility

V souvislosti s projednáváním Směrnice o službách usilují socialističtí poslanci EP o paralelní projednání návrhu směrnice o službách obecného zájmu (plyn, elektřina, voda, odpady apod.). V dubnu se očekává neformální předání textu Komisi, která má v rámci EU jako jediná právo předkládat legislativní návrhy. Sporné body Vzhledem k tomu, že žádné další podrobnosti o záměru socialistů nejsou známy, lze pouze dovozovat. Už nyní je ale jasné, že pro jejich úmysl neexistuje v současném primárním právu adekvátní právní báze; tu by poskytovala až evropská ústava. Jde fakticky o pozůstatek legislativní aktivity před loňskými vety euroústavy ve Francii a Nizozemí. Po zveřejnění bílé knihy v květnu 2005, která se problematikou služeb obecného zájmu zabývala, nehodlá Komise v tomto směru přijít s žádnou vlastní iniciativou. Navíc Evropský soudní dvůr dal najevo, že zamýšlená norma by nejspíš byla v nesouladu s jeho dosavadními rozsudky. Dalším sporným bodem je skutečnost, že snaha socialistů jde proti záměru liberalizovat služby v EU. Přestože při únorovém prvním čtení obecné směrnice o službách fakticky dosáhli všech svých požadavků a z původního návrhu Komise nezůstalo téměř nic, hodlají novou iniciativou další liberalizaci zablokovat i jiným způsobem. (EP vyňal z obecného návrhu směrnice o službách právě služby obecného zájmu.) Další vývoj Komise začátkem března signalizovala, že se 12. dubna vyjádří prostřednictvím textu, který se má věnovat specifické (dlouho „odkládané“ a ještě kontroverznější) kategorii sociálních služeb obecného zájmu (zjednodušeně těm, které podle Komise nelze jednoduše přenechat trhu). Podrobnější informace o dané věci lze tedy očekávat právě v dubnu. Pokud ovšem navrhovatelé nakonec svou aktivitu z důvodu uvedených kontroverzí nepozastaví.

82

Komise 20. února oficiálně zahájila tzv. Evropský rok pracovní mobility. Jedním z impulzů bylo i první přezkoumávání přechodných období na volný pohyb pracovních sil ze států střední a východní Evropy, které k EU přistoupily v květnu 2004. Pozadí Vedle přetrvávajících restrikcí v rámci jedné ze čtyř svobod EU Komisi inspirovalo i velmi nízké procento pracovníků (1,5 %), kteří se v rámci EU obecně stěhují za prací (meziregionální mobilita v rámci jedné země je výrazně vyšší než mobilita přeshraniční). Přitom mobilní pracovníci jsou adaptabilnější a – podle Komise – perspektivnější při naplňování cílů Lisabonské strategie. Obsah Komise plánuje celý rok vyplnit aktivitami na podporu nejen geografické mobility, ale i mobility mezi zaměstnáními. Konkrétně půjde o sadu přednášek, informačních akcí a pracovních veletrhů, doplněnou o inovované webové portály určené ke hledání pracovních míst v celé EU. Sporné body Problémem ale je, že nic z toho nikoho nezavazuje a výsledek veškerých aktivit závisí jen na vstřícnosti jednotlivých aktérů. Klíčovým se jeví spíše skutečné naplnění volného pohybu osob v rámci celé EU, jenž v důsledku aplikace přechodných období na volný pohyb pracovních sil stále ještě nefunguje. Vedle Velké Británie, Irska a Švédska, které své pracovní trhy otevřely takřka bez omezení už při rozšíření v roce 2004, přislíbilo začátkem letošního roku Finsko a Španělsko, že podobný krok učiní k 1. květnu 2006. Přestože jde o pozitivní posun, stále budou přetrvávat (minimálně další tři roky) omezení v nejméně osmi starých členských státech včetně Německa a Rakouska, sousedů ČR. Tento počet vychází z toho, že v průběhu března Portugalsko a – velmi překvapivě – i Francie signalizovaly, že by se


k zemím, rušícím restrikce, připojily. Portugalsko bez dalších omezení, Francie pravděpodobně s postupným uvolňováním bariér, nejprve v profesích, jichž je v zemi nedostatek (stavebnictví, zdravotnictví, IT). Zajímavé v tomto směru je, že nejdůležitější francouzské odborové organizace tento krok podpořily; nyní ovšem zbývá závazné rozhodnutí vlády. Další vývoj Otázkou pracovní mobility i přechodných období na volný pohyb pracovních sil se bude zabývat summit Evropské rady ve dnech 23.–24. března, byť ani jedna z otázek pravděpodobně nebude na pořadu priorit. Definitivní verdikt ve věci přechodných období je nutný do konce dubna (jisté – i když zatím slabé – signály o uvolnění restrikcí vydalo v době přípravy monitoringu i Nizozemí, Řecko a Dánsko). Liberálové v EP na zasedání pléna ve dnech 13.– 16. března vyzvali všechny země, které omezení ještě uplatňují, aby tak už od května 2006 nečinily. Naráželi tak na Směrnici 2003/109, která platí od 23. ledna tohoto roku a umožňuje za určitých podmínek volný pohyb občanů třetích zemí po EU, zatímco občané z nových členských zemí musejí i nadále v některých starých zemích splňovat neproporcionální podmínky. Co se týče roku pracovní mobility, očekává se evaluace na konci roku 2006. Je nicméně otázkou, zda se tak stane na základě nějakých objektivních kritérií, nebo pouze formou politické deklarace. Žebříček plnění pravidel vnitřního trhu Komise 21. února prezentovala pravidelný žebříček, v němž posuzuje naplňování norem vnitřního trhu jednotlivými členskými státy (Internal Market Scoreboard). Pozadí Žebříček je zveřejňován dvakrát ročně a ukazuje na schopnost států implementovat včas a řádně přijaté normy. Pro Komisi je to jeden ze základních indikátorů fungování vnitřního trhu. Obsah Podle Komise učinily členské státy v implementaci norem největší posun za dobu, co je tento ukazatel relevantní (od roku 1997). Průměrně chybí zavést 1,6 % přijatých a platných směrnic, přičemž nové členské země jsou v implementaci často úspěšnější než země staré EU-15. ČR se ovšem vymyká; chybí jí zavést 2,5 % (41) potřebných norem.

Sporné body Přestože jde o relativně užitečný ukazatel, má i svá zásadní omezení. Nijak neukazuje na kvalitu přijatých norem. Rovněž neexistuje žádný referenční indikátor, který by byl schopen komparace aktuálního a „ideálního“ stavu. Žebříček konečně neřeší ani to, nakolik v důsledku přijetí nových norem vzrůstají požadavky na koordinaci členských států, tedy na byrokracii (což uznává i Komise). Za problém se považuje i skutečnost, že státy často normy formálně implementují, ale pak důsledně nepožadují jejich aplikaci, což vede k zahájení řízení u Evropského soudního dvora. V tomto směru obsazuje ČR jedno z čelných míst nejen mezi novými členskými státy. Nyní je proti ní vedeno čtrnáct řízení. Další vývoj Zveřejnění nového žebříčku se očekává ve třetím kvartálu letošního roku. Akční plán pro bezpečnost na silnicích Komise 23. února zveřejnila průběžné hodnocení Akčního plánu pro bezpečnost na silnicích, jehož cílem má být snížení počtu úmrtí na silnicích o polovinu (tj. asi na 25 tis. ročně) do roku 2010. Pozadí Akční plán vznikl v roce 2001 v důsledku zveřejnění alarmujících dat Eurostatu, která konstatovala, že téměř 50 tis. lidí přijde každý rok o život ve spojitosti se silniční dopravou. Obsah Program má tři základní komponenty: důsledné vymáhání stávající legislativy a harmonizaci pokut; prosazování bezpečnějších vozidel; a zlepšování dopravní infrastruktury. Vedle toho Komise administruje dobrovolnou Evropskou chartu pro bezpečnost na silnicích, která má sloužit coby platforma pro vyměňování dobré praxe mezi zainteresovanými aktéry. Nejméně dopravních nehod (a potažmo úmrtí) registrují Velká Británie, Švédsko a Nizozemí (netýká se to ale situace motocyklistů, která je často opačná). V Řecku, Polsku, Lotyšsku a na Litvě je naopak počet smrtelných dopravních nehod až čtyřnásobný. Obecně platí, že v nově přistoupivších zemích jsou úmrtí na silnici častější. Sporné body Myšlenka programu je pochopitelná, nicméně s ohledem na své zaměření je plán Komise spíše

83


problematický, protože se soustředí současně jak na veřejné úřady v jednotlivých členských státech, tak i na uživatele silnic a výrobce automobilů. Navíc ne všechny otázky, které jsou součástí akčního plánu, spadají do kompetence Komise. Vzhledem k intenzitě silniční dopravy a možnostem EU by bylo nejvhodnější vybudovat kvalitní dálniční sít (nebo její vytvoření alespoň podpořit) a řešení dalších souvisejících problémů ponechat v kompetenci členských států, resp. výrobců automobilů. Ostatně dosavadní vývoj už nyní ukazuje, že Komise svého závazku zřejmě nedostojí a počet smrtelných nehod se nesníží o polovinu na 25 tis. ročně, ale jen na 32 tis. Další vývoj Výsledku nedošla (vydala pouze deklaraci, aniž se zabývala praktickou realizací či financováním). Ani to nebylo jejím cílem. Šlo o neformální zasedání a aktivita je očekávána i nadále především ze strany Komise, která má v průběhu roku předložit legislativní návrhy, které by otázky akčního plánu převedly do roviny předpisů (což je ostatně cíl většiny podobně definovaných aktivit). Krom merita věci bude zajímavé sledovat i pasáže primárního práva, na nichž Komise postaví svou argumentaci ve prospěch „evropského“ řešení. Očekávané legislativní návrhy Některé zdroje už o konkrétních návrzích hovoří, oficiálně však jejich znění známo není. Komise by měla předložit návrh směrnice o bezpečnosti silniční infrastruktury, jejímž cílem by byla certifikace silnic aspirujících na zařazení mezi silnice transevropské sítě. Další připravovanou normou by měla být směrnice o celodenním svícení a o povinném zavedení zpětných zrcátek identifikujících tzv. mrtvý bod u všech nákladních automobilů (od začátku roku 2007 budou tato zrcátka podle Směrnice 2003/97 povinná jen u nově kupovaných automobilů). Konečně posledním návrhem by měl být text (pravděpodobně směrnice), který by řešil přeshraniční dopravní kontroly a dopravní přestupky a zpočátku by se (podle zdrojů z Komise) týkal jen největších prohřešků proti pravidlům (co to přesně znamená, není v tuto chvíli zřejmé, stejně jako to, zda by se harmonizovaly jen skutkové podstaty těchto přestupků, nebo i pokuty za ně). Text by nicméně zahrnoval vytvoření informačního systému, který by v budoucnu umožnil vést celoevropsky dostupnou databázi řidičských průkazů a registračních značek. Podle prvních signálů se ukazuje, že členské státy v Radě návrhy podpoří. Minimálně v posledním případě existuje vhodná právní báze: rámcové

84

rozhodnutí Rady z února 2005 o aplikaci principu vzájemného uznávání finančních pokut. Bezpečnost nákladní silniční dopravy Mezinárodní unie pro silniční dopravu (IRU) se na konci února postavila proti legislativnímu návrhu Komise, který by měl členským státům umožnit certifikovat nákladní dopravce jako „bezpečné“. Pozadí návrhu Komise v zájmu zvyšování bezpečnosti provozu na silnicích v Evropě (viz výše) a snižování rizika terorismu paralelně (vedle dalších očekávaných iniciativ) představila návrh, který by měl sektorově zvýšit bezpečnost v oblasti nákladní dopravy. Analogické návrhy (popř. už platná legislativa) existují v oblasti letecké i lodní dopravy Obsah návrhu Výsledná legislativa by umožnila členským státům certifikovat bezpečné dopravce, stanovila by v celé EU jednotná pravidla a ponechala by na dobrovolnosti jednotlivých zemí jejich případné zpřísnění či další ustanovení. Jednotlivé členské země by byly povinny vytvořit administrativní (byrokratické) kapacity. Certifikace by měla být dobrovolná, nicméně necertifikované společnosti by mohly mít znesnadněný přístup na silnice spadající do transevropské sítě, popř. by neměly nárok na zjednodušené administrativní procedury při běžném provozu, což ukazuje na záměr učinit později z certifikace povinnost. Sporné body IRU proti tomuto úmyslu ostře vystoupila s odůvodněním, že v současnosti existuje právě v této oblasti několik vzájemně se překrývajících pravidel (Světová celní organizace WCO i unijní celní sazebník počítají se statusem „autorizovaného ekonomického operátora“) a další text by ochromil už tak slabou právní jistotu silničních přepravců. Další výtkou IRU jsou očekávané finanční implikace návrhu, který by si v první fázi vyžádal 48 mld. € a pak roční náklady ve výši přibližně 38 mld. €. Otázka implementace bezpečné nákladní silniční dopravy je ospravedlnitelná v případě, že nekoliduje se základními principy jednotného vnitřního trhu, což ovšem není tento případ. Komise návrhem fakticky torpéduje volný pohyb zboží v EU, neboť silniční doprava se na něm výraznou měrou podílí. Je potěšitelné, že v důsledku certifikace by dopravci měli zajištěno snadnější


fungování na trhu, nicméně by byli nuceni přijmout nejprve poměrně zásadní administrativní břemeno. Přestože nelze nalézt přímou souvislost mezi daným návrhem a širšími záměry Komise v oblasti silniční dopravy, je možné dovozovat, že evropská exekutiva pokračuje v dalším legislativním svazování silniční dopravy na úkor dopravy železniční, tentokrát s odůvodněním, že je potřeba posílit bezpečnost silniční dopravy a snížit riziko teroristických útoků. V oblasti železniční dopravy žádný podobný návrh nefiguruje, navzdory tomu, že před dvěma lety byly teroristické útoky provedeny právě na železnici (v Madridu). Zajímavé je i to, že nová aktivita Komise koinciduje s průběžným hodnocením Bílé knihy o dopravě z roku 2001, mezi jejíž cíle patří postupný přesun dopravy ze silnic na železnici. Oficiálně má být hodnocení zveřejněno v dubnu, některé poznatky byly nicméně známy už v březnu. Komise především konstatovala, že existují proměnné, které mají vliv na další realizaci závazků bílé knihy, resp. je znesnadňují (rozšíření EU, vysoké ceny ropy, slabý ekonomický růst ap.). Neplánuje se však „uvolnění“, ale spíše přeskupení priorit, mezi něž bude patřit zejména bezpečnost dopravy. Jinými slovy, aktivity podobné té, jíž je věnován tento příspěvek. Selektivnost přístupu a zaměření prakticky výhradně na silniční dopravu už ale Komise nekomentuje. Zainteresovaní aktéři (IRU i další) se staví zásadně proti a požadují realističtější přístup, tedy investice do silniční infrastruktury, která podle nich umožňuje realizaci minimálně 20 % HDP EU. Další vývoj Další informace k tématu budou dostupné v dubnu, po oficiální prezentaci dosavadního hodnocení bílé knihy a další diskusi těch, kterých se to bezprostředně týká. 1.3 RADA 1.3.1 Rada EcoFin Zahájení procedury proti Německu ve věci nadměrného deficitu Rada ministrů financí EcoFin na svém zasedání 14. března přijala doporučení k zahájení procedury ve věci nadměrného schodku veřejných financí vůči ekonomice, označované často (spolu s Francií) za „motor“ evropské integrace, tedy Německu.

Stalo se tak v souladu s čl. 104-109 Smlouvy o ES. Toto doporučení ještě samo o sobě není spouštěcím mechanismem k uvalení sankcí na Německo za porušování jednoho z klíčových konvergenčních kritérií Paktu stability a růstu. Uvolňuje však Komisi ruce k tomu, aby zahájila proces, který může k finančním sankcím vést. Pro německou stranu nešlo o žádné překvapení, naopak, Německo porušovalo Pakt růstu a stability v tomto kritériu po celých pět let, což často sloužilo kritikům jako důkaz nefunkčnosti Paktu a bezmocnosti Komise i Rady, které nejsou schopny učinit politicky nepopulární krok. Porušování Paktu ze strany vedoucích ekonomik EU je považováno také za důvod „reformy“ jeho pravidel, k níž došlo na summitu v březnu 2005, na němž bylo povoleno za určitých (relativně snadno obhajitelných) podmínek porušovat kritérium nevyrovnaných veřejných financí po dobu delší než dva roky. Na zasedání 14. března nicméně Rada EcoFin „našla odvahu“ (především v zájmu obnovení důvěryhodnosti Paktu a nutno říci, že pod určitým tlakem Komise) k přijetí zmíněného doporučení; zasedání Rady přitom předcházel berlínský bilaterální summit, na němž se setkali zástupci Německa a Francie, země, která se též potýká s ekonomickými problémy (včetně vysoké nezaměstnanosti, veřejného dluhu a krize sociální politiky), které destabilizují její bytí v eurozóně. Doporučení žádá, aby Německo uvedlo své makroekonomické ukazatele do souladu s Paktem stability a růstu do konce roku 2007, zahájení procedury ve věci nadměrného deficitu ze strany Komise s sebou ponese přímý dohled Komise nad rozpočtovým plánováním Německa (observace a evaluace každého půl roku); pokud se podaří splnit požadavek snížení rozpočtového schodu ještě před plánovaným termínem (ministr Steinbrück hovořil o možnosti snížení deficitu již do konce roku 2006), Komise proceduru pozastaví. Německá ekonomika představuje v současnosti evropského „hráče“, který se též potýká se značnými problémy požadavků sociálního státu, rostoucí nezaměstnanosti, nepříznivých demografických faktorů, odlivu investic a v neposlední řadě se tato země ještě zcela ekonomicky nevyrovnala s někdejším rozšířením, bývalá NDR stále zaostává za německým hospodářským průměrem. Současná vláda kancléřky Merkelové začlenila i do svého programu jako jeden z klíčových požadavků reformu sociální politiky a snižování rozpočtového deficitu, na druhé straně v něm figuruje rozhodnutí neotevřít pracovní trh novým členským zemím včetně ČR až do roku 2011, i když státy, které tak učinily již dříve, deklarují spíše obecně pozitivní ekonomický efekt pracovní

85


mobility, který na růst nezaměstnanosti negativně nepůsobí (nově příchozí často zaplňují buď místa, o něž není velmi výrazný zájem, nebo naopak místa vysoce specializovaná, díky zaměstnání se stávají plátci daní). Hodnocení rozhodnutí Rady EcoFin Zahájení procedury vůči Německu pro nadměrný rozpočtový schodek by bylo možné považovat do určité míry za symbolické gesto, podpořené na jedné straně neudržitelností daného stavu, na druhé straně větší ochotou nové německé vlády problém přece jen řešit. Je otázka, zda budou následovat požadavky vůči dalším státům, které mají s plněním konvergenčních kritérií problémy, na druhé straně někteří leadeři evropských vlád se vyjadřují na adresu Paktu pejorativně. Italský premiér Berlusconi, jehož země má s plněním kritéria stability veřejných financí a vyrovnaného rozpočtu též problémy, se v loňském roce vyjádřil, že Pakt nepřijatelným způsobem omezuje autonomii rozpočtové politiky členských států. Konvergenční kritéria z hlediska nečlenů eurozóny ČR jako stát vůči eurozóně vnější je vůči Paktu stability a růstu nyní v postavení země, jejíž ekonomické ukazatele jsou pod drobnohledem z důvodu příprav na přijetí eura. Státy vně eurozóny, které o přijetí eura stojí, často upozorňovaly na fakt, že se evropské instituce dopouštějí aplikace dvojího měřítka, když ponechávají bez sankcí v eurozóně státy, které po léta nesplňují ani kritéria přijetí společné měny. V březnu požádala Komisi o vstup do eurozóny Litva. Litva nemá problém s plněním kritérií vztahujících se k veřejným financím (např. na rozdíl od Maďarska), ale potýká se s vyšší inflací, překračuje o 0,1 % povolenou hranici pro vstup do eurozóny (povolená hranice je určována na základě míry inflace tří států eurozóny s nejnižší inflací). Komise se proto k její žádosti o individuální konvergenční plán, který je předstupněm přijetí eura, prozatím vyjádřila zdrženlivě a chce počkat s rozhodnutím na další instituce (Rada EcoFin). Litva naproti tomu připomíná Komisi další „hřích dvojího metru“ – když bylo do eurozóny přijato Řecko, byl to více méně politický krok, protože tento stát nesplňoval více než jedno konvergenční kritérium. Problém rozšiřování eurozóny o nové členské státy EU je dvojsečný, noví členové se na jedné straně bouří proti přísnějšímu zacházení, které nebylo aplikováno v minulosti a není aplikováno při dodržování Paktu ze strany zemí, které již členy eurozóny jsou. Na druhé straně je sporné rozšiřovat překotně eurozónu o státy, které mají problémy plnit konvergenční kritéria a ohrožovat stabilitu eura.

86

Ještě před Litvou o členství v eurozóně žádalo Slovinsko, které je považováno za kandidáta nacházejícího se nejblíže přijetí společné měny. Březnové zasedání Rady EcoFin oznámilo, že definitivní odpověď stran přijetí do eurozóny obdrží Slovinsko 16. května na základě verdiktu Komise a Evropské centrální banky. Rada EcoFin varovala před „novým ekonomickým nacionalismem“ Březnové zasedání Rady EcoFin se dotýkalo ještě jednoho ekonomického problému, komisař pro ekonomické a monetární otázky Joachín Almunia se na něm pokoušel apelovat na zástupce členských států, aby se vzdaly „ekonomického patriotismu“ a protekcionistických praktik, které podle něho narušují volný trh. Proti tzv. „novému protekcionismu“ se pokoušel apelovat v březnu i předseda Komise Barroso. 1.3.2 Rada pro energetiku Evropská energetická politika V průběhu února a března se Rada i Komise intenzivně věnovaly základnímu vymezení dalšího směřování energetické politiky EU. Rada připravila pro summit ve dnech 23.–24. března dokument Nová energetická politika (přijala jej na zvláštním zasedání 14. března) a Komise novou zelenou knihu. Pozadí V rámci EU je stále intenzivněji pociťována obava z budoucího zajištění energetické soběstačnosti. Nehovoří pro ni jen případy z poslední doby, kdy např. došlo k dočasnému přerušení dodávek zemního plynu, ale i skutečnost, že prozatím neexistuje plnohodnotná náhrada v současnosti používaných zdrojů, přičemž ze statistik je patrné, že spotřeba energií v Evropě do budoucna výrazně vzroste. Příspěvek Rady Text Rady se zaměřil na otázku výzkumu a vývoje, vnitřního trhu, „udržitelné energie“ a vnějších vztahů. Cílem je vyváženě podporovat tzv. tři pilíře: zabezpečení dodávek energií, „udržitelnost“ a hospodářskou soutěž, a to aplikací adekvátních (časově různě omezených) řešení. Důležité je, že členské státy mají mít zaručenu suverenitu v otázce výběru primárních energetických zdrojů (což například evropská ústava negarantovala). Je nicméně otázkou, nakolik budou státy vystaveny možnému politickému tlaku v případě výběru jiných než většinově uznávaných zdrojů energie.


Obecně lze dokument hodnotit jako kompilát dosavadních přístupů k problematice bez větší přidané hodnoty, resp. bez konkrétních řešení situace. Vzhledem k tomu, že byl zamýšlen především jako podklad pro jednání Evropské rady, není to nijak překvapivé. Neexistuje ovšem žádná záruka, že summit textu dodá jasnější směr, jenž povede Radu a Komisi ke kooperaci ve věci definování konkrétnějších návrhů. Proti navíc mohou působit rozdílné zájmy jednotlivých zemí týkající se preferovaných způsobů řešení situace na poli energetiky. Kontroverze se ostatně projevily už před summitem. Budoucí podobu energetické politiky EU (i v souvislosti s prezentací zelené knihy Komise – viz níže) odsoudily (resp. vřele nepřijaly) především čtyři země: Německo, Portugalsko, Česká republika a Velká Británie – všechny s obavou, že vytvoření regulátora na evropské úrovni zasáhne jejich vlastní rozhodování o způsobech zajištění energetické soběstačnosti. Zelená kniha Komise v zelené knize z 8. března konstatuje zvyšování závislosti EU na dodávkách energie z vnějších zdrojů (v průběhu 20 let by se mohla podle Komise zvýšit až na 70 %) a výrazné navyšování dovozu zemního plynu. Vedle toho definuje šest priorit, které se fakticky překrývají s „pilíři“, které vymezila Rada, jen je mírně přeskupuje. Nutno dodat, že se tak stalo právě po intervenci některých členských států, které s původním neoficiálním zněním zelené knihy nesouhlasily. Komise nicméně i tak vyzývá státy, aby přehodnotily své pozice a pochopily význam evropské energetické politiky pro budoucí fungování EU. Zdá se ale, že její apel nenalezne adekvátní odezvu – a to nejen u jednotlivých zemí. I další aktéři (environmentalisté, odbory) se vůči zelené knize postavili kriticky, byť z jiných důvodů. Další vývoj Otázky budoucí evropské energetické politiky budou patřit mezi klíčové položky jarní Evropské rady. Do té doby budou diskuse probíhat jen na neformální bázi a pravděpodobně nijak neovlivní dosavadní postoje jednotlivých států (aktérů). 1.3.3 Rada pro hospodářskou soutěž Strategie proti padělkům Komise už v listopadu 2005 prezentovala svou strategii (akční plán) proti dovozu padělaného zboží do EU. Nyní ji schválila Rada, která oznámila, že v nejbližších dnech vydá rezoluci, v níž

dá členským státům i Komisi zelenou, aby akční plán implementovaly. Pozadí strategie Komise k této aktivitě přistoupila poté, co si ověřila, že ze zámoří (především z Číny) do EU směřuje velké množství zboží, které patří mezi padělky, resp. porušuje právo na duševní vlastnictví. Obsah strategie V rámci strategie by mělo docházet k dobrovolné komunikaci postižených držitelů práv a celních úřadů, aby bylo možné včas a efektivně zasáhnout proti nelegálním dovozům do EU. Z mediálně známých případů by se to např. týkalo i české firmy Blata, vyrábějící minibiky. Další částí strategie bude i komunikace unijních úřadů s úřady v zemích, z nichž padělky pocházejí (nejčastěji Čína). Komise konečně zhodnotí i aplikaci Nařízení 1383/2003, které dává pravomoc celníkům zajišťovat padělané zboží při snaze o vstup do EU. Podle dosavadních šetření se nelegální dovoz za posledních pět let navýšil až o 1000 %. Sporné body Problémem akčního plánu je jeho nezávaznost. Ačkoli si klade z hlediska fungování jednotného vnitřního trhu legitimní cíle, není schopen na stávajícím stavu, kdy se do EU dovážejí nejen „obligátní“ padělky léků a luxusního zboží, ale i padělky věcí běžné spotřeby, nic změnit. Např. z hlediska firmy Blata nedojde pravděpodobně k žádnému posunu. Většinu nákladů ponese v boji proti padělkům i nadále sama, přičemž nemá žádnou jistotu, že se její problematická situace nebude zhoršovat. Další vývoj Komise nevyhlásila, zda hodlá akční plán hodnotit průběžně, nebo až na jeho konci. V případě druhé varianty lze očekávat evaluaci pravděpodobně na konci roku, popř. na začátku roku 2007. Směrnice o službách Rada pro hospodářskou soutěž se 12. března věnovala otázce Směrnice o službách, resp. dalšímu postupu při jejím schvalování. Staré a nové členské země se v názoru na návrh liší. Legislativní pozadí Návrh směrnice byl zveřejněn v lednu 2004 a v únoru 2006 proběhlo první čtení v EP. Nyní se očekává přijetí tzv. společného postoje Rady. Text, který

87


vzešel z EP, výrazně pozměnil původní, výrazně liberalizační návrh Komise směrem k méně ambicióznímu textu. Obsah debaty Ministři se shodli na tom, že parlamentní text představuje dobrý základ pro další jednání. Zde však konsenzus končí. Většina nových členských zemí a několik států EU-15 odmítlo faktickou rekonstrukci návrhu v málo liberalizační normu. Hlavní výtkou bylo především upozadění (zrušení) tzv. principu originality, který by napomohl poskytovatelům služeb z jiných členských států fungovat (alespoň dočasně) podle pravidel domovského státu. Nakonec ale většina z nich ustoupila (nebo v budoucnu s největší pravděpodobností ustoupí), protože se nejeví jako reálné oponovat EP v případě, že se za něj (jako až na výjimky vždy) staví Komise. Navíc první čtení EP proběhlo na základě širokého konsenzu dvou největších frakcí. (Skutečnost, že socialistická skupina z něj vytěžila více než EPP-ED, je v tomto směru spíše druhořadá.) Další vývoj Problematice liberalizace služeb se bude věnovat na nejvyšší úrovni Evropská rada ve dnech 23.–24. března, ale konkrétní pokrok zde nelze vzhledem k charakteru jednání čekat. 4. dubna ovšem Komise předloží svůj nový návrh pozměněný o dodatky EP. Meritorní debata v Radě proběhne až ve dnech 21.–22. dubna. 1.3.4 Rada pro životní prostředí Vývoz odpadu do České republiky Český a německý ministr životního prostředí se 9. března sešli na zasedání Rady v Bruselu, kde se bilaterálně věnovali otázce vývozu německého odpadu do ČR. Podle českého ministra německá strana uznala morální odpovědnost za celý problém a zavázala se na své straně hranic provádět potřebné kontroly. Pozadí V souvislosti se vstupem do EU byly zrušeny všechny kontroly na hranicích vzhledem k tomu, že ČR se stala součástí jednotného celního prostoru. K danému posunu došlo se všemi pozitivy i negativy. V poslední době se začaly množit dovozy německého odpadu na české (často i nelegální) skládky. Podle některých odhadů se do ČR dovezlo na 15 tis. tun odpadu.

88

Vývoj Německý ministr po schůzce se svým českým protějškem rámcově podpořil návrh na změnu Směrnice 75/442 o odpadech, konkrétně ustanovení o spalování komunálního odpadu. Revize by měla zajistit, aby odpad byl spalován v té zemi, v níž byl vytvořen (princip země původu), a aby byla upřednostňována recyklace před spalováním a ukládáním odpadu. Tyto myšlenky podpořili i zástupci Slovenska a Maďarska a očekává se další projednávání celé věci na fóru Visegrádské čtyřky v květnu 2006. Sporné body Revize evropské normy je principiálně možná, ovšem musí ji navrhnout Komise – a prozatím neexistuje žádná jistota, že by tak hodlala učinit. Otázkou je i to, zda právě několik desetiletí stará směrnice je jediným problémem. Podle některých zdrojů ČR disponuje adekvátním instrumentariem, které jí umožňuje problém eliminovat bez další legislativní iniciativy, jen je potřeba řádně a vhodně zapojit českou Celní správu a Českou inspekci životního prostředí. Další vývoj Posun v celé věci lze čekat na dvou frontách: neformálně v rámci Visegrádské čtyřky a oficiálně na dalším zasedání Rady ministrů životního prostředí. Potenciální změna právního stavu však bude trvat dlouho a české straně prozatím nezbude nic jiného než využít jiných prostředků, jak dovoz německého odpadu do ČR omezit (viz výše). Bude také záležet na tom, nakolik se bude německá strana cítit vázána prohlášením svého ministra životného prostředí. 1.3.5 Rada pro zemědělství a rybolov Bezpečnost potravin – definice vodky Poměrně kuriózní otázce se věnovala Rada ministrů zemědělství na zasedání 20. února. V rámci snahy definovat přesné kvalitativní parametry některých potravin, jejichž nevhodné složení by mohlo ohrozit zdraví spotřebitele (telecí maso apod.), se Rada pokusila o přesnou kvalitativní definici vodky. Diskuse o definici vodky se uskutečnila částečně na žádost polské delegace, částečně pod vlivem vydání Směrnice o alkoholických nápojích ze strany Komise. Polsko požadovalo, aby Rada ještě zpřísnila definici vodky obsaženou ve Směrnici Komise (dle ní lze označit za vodku alkohol vyrobený z přírodních materiálů, Polsko však požadovalo, aby byla definice zúžena pouze na alkohol vyrobený z cereálií či brambor).


Hodnocení polské žádosti V pozadí stojí snaha uchránit své výrobky na evropském trhu před dovozem vodky vyrobené z jiných než zmíněných ingrediencí, a to především z prostoru bývalého SSSR. Polsko v jeho požadavku podpořilo také Německo a další výrobci vodky v EU (pobaltské státy Litva a Lotyšsko a státy severní Evropy). Proti zpřísnění definice vodky však byla Velká Británie, Nizozemí, Irsko a také Estonsko. Tato kauza poměrně zajímavě ilustruje, jak některé nové členské státy obratně využívají některých praktik EU, jež se v poslední době ve jménu ochrany spotřebitele objevují na pořadu jednání Komise i Rad ministrů a jsou označovány za nadměrný projev regulace a protekcionismu, ale patřily ke „koloritu“ evropského volného trhu odedávna. Bioenergie Zasedání Rady ministrů zemědělství 20. února bylo věnováno otázce, která zejména na přelomu února a března, v souvislosti s diskusí nad plány energetické politiky EU, získala na aktuálnosti, i když na pořadu jednání Komise a Rady se již vyskytovala delší dobu. Týká se výroby biopaliv a bioenergie, Rada přitom projednávala jednak Akční plán o biomase, který jí v této oblasti předložila Komise, jednak evropskou strategii týkající se biopaliv, také předloženou Komisí. Velmi důležitým bodem jednání byla snaha vyřešit otázku na jedné straně dosažení stanovených stropů podílu biopaliv na celkové spotřebě, výrobě a prodeji nejen v rámci EU, ale i v jednotlivých státech (stanovuje je Směrnice o bioenergii z roku 2001, a to i pro ČR). Na druhé straně je zde citlivá otázka možných importů levně vyrobeného biopaliva ze zemí třetího světa (především z Latinské Ameriky). Sporné body Bioenergie nepředstavuje jen vítanou možnost alternativy pro evropské zemědělce, kteří budou muset postupně ukončit produkční činnost v některých sektorech, a naplnění požadavků ekologické spotřeby energie. Je také kontroverzním tématem. Některé analýzy poukazují na přílišnou nákladnost výroby (např. při výrobě metylesteru řepkového oleje – MEŘO, který představuje surovinu pro jeden z druhů první generace biopaliv). Řešením může být větší využívání biopaliv druhé generace (tuhá či tekutá paliva na bázi dřeva či slámy). Poměrně nákladná výroba biopaliv bývá producentům většinou dotačně kompenzována, poukazuje se proto na možnost dovozu levného biopaliva ze třetích zemí (např. Brazílie využívá k výrobě biopaliva i cukrovou třtinu). Této alternativě se pokoušejí zástupci některých členských

zemí v Radě (hlavně Francie) čelit požadavkem, aby EU svoji podporu evropským biopalivům doplnila ještě zpřísněním dosavadní celní politiky v této oblasti. Jiný kritický hlas poukazuje na to, že markantní zvýšení podílu biopaliv by vyžadovalo věnovat asi čtvrtinu orné půdy EU plodinám vhodným pro jejich výrobu, což by mohlo ohrozit základní funkci zemědělství, jíž vždy byla produkce potravin. V té souvislosti se hovoří i o méně tradičních řešeních – výtěžnost např. řepky určené k výrobě MEŘO by se mohla zvýšit využíváním geneticky upravené řepky, která je nyní již k dispozici, pěstuje se např. v USA; v EU jsou však zkoušky GM řepky prozatím zakázány (na rozdíl od GM kukuřice), i když je tento zákaz poněkud absurdní, vezmeme-li v úvahu, že by MEŘO nebyl využíván k potravinářským účelům. Výsledky jednání Rady Rada k v této otázce 20. února ke konkrétním závěrům nedospěla, diskuse o bioenergii jsou na půdě zemědělské rady v takto závažné a legislativními akcemi Komise podpořené podobě na počátku. Nedospěla prozatím ani ke konkrétnímu závěru, zda by mělo být nedodržení povinných stropů pro podíl biopaliv v rámci jednotlivých členských států sankcionováno (ČR se ve směrnici z roku 2001 zavázala k podílu 3,7 % do roku 2006 a 5,75 % do roku 2010, splnění těchto limitů je však vzhledem k veškerým problémům, které dotační politiku, výrobu a distribuci MEŘO u nás obklopují, nereálné; je však třeba zdůraznit, že ani některé další členské státy a EU jako celek závazkům směrnice nedosahují a zřejmě ani do roku 2010 nedosáhnou). Očekává se však, že otázka biomasy a bienergie bude i nadále významným tématem dalších setkání Rady ministrů zemědělství. Reforma cukerního pořádku Významným jednacím bodem zasedání Rady 20. února, avšak bodem, který již též patřil mezi dříve dohodnuté položky a čekal pouze na formální souhlas, je problematika, která během téměř dvou let představovala vysoce kontroverzní téma na půdě Rady ministrů zemědělství – reforma cukerního pořádku, spojená se snižováním produkčních kvót a výrazným krácením zaručených cen na evropském trhu. Průběh jednání Rady Na rozdíl od otázky rozvoje venkova možný formální souhlas ještě na poslední chvíli zablokovala na únorovém zasedání Rady mimořádně aktivní polská

89


delegace. Polsko na poslední chvíli pohrozilo možností uchýlit se k praktice rozhodovacího procesu v Radě staré téměř čtyřiceti let – k tzv. lucemburskému kompromisu. V 60. letech, v době, kdy byl budován společný zemědělský trh a kontroverze vyvolávala především otázka převedení této oblasti z jednomyslného hlasování do režimu hlasování QMV, získaly členské státy na popud Francie, která kvůli tomu dokonce na několik měsíců vykonávala „politiku prázdného křesla“ v Radě, možnost vynutit si hlasování jednomyslností v oblasti jednotného trhu i tam, kde smlouvy předepisují QMV. Lucemburský kompromis je aplikovatelný tehdy, pokud členský stát argumentuje možným poškozením „životně důležitých“ národních zájmů. S možností použít tento argument vystoupilo tedy na Radě ministrů Polsko. Nakonec však tento nástroj nepoužilo, postavilo se však v hlasování Rady proti navrhované podobě reformy (spolu s Řeckem a Lotyšskem; Litva, která zpočátku indikovala hlasování proti, nakonec návrh podpořila). Dlouho očekávané (zejména ze strany WTO, která očekává otevření evropského trhu importérům z nečlenských zemí) nařízení o reformě cukerního pořádku bylo tedy finálně odsouhlaseno. EP v této věci nemá dle platného primárního práva rozhodovací pravomoc. Obsah a praktické dopady nařízení Nařízení vstupuje v platnost 1. července 2006 a přináší plošné snížení garantovaných výkupních cen cukru v celé EU o 36 %. V prvním roce platnosti, tedy v marketingovém roce 2006/2007, má dojít k cca desetiprocentnímu plošnému snížení produkční kvóty cukru napříč EU (snížení o asi 2–3 mil. t, Řídící výbor pro cukr, který je součástí komitologie nakonec 2. března stanovil závazné plošné snížení produkční kvóty o 2,5 t), což je krok, který nebyl obsažen v původním návrhu z konce roku 2005; Komise jej začlenila do nařízení až těsně před zasedáním, 6. února. Tento krok částečně působí v neprospěch nových členů, kterým byla při vstupu určena na základě nových jednání mezi EU a WTO již nižší výrobní i vývozní kvóta. Přesto je tento návrh přijímán jako jediný možný kompromis za daných podmínek silného tlaku ze strany států třetího světa, který odstraňuje někdejší nejsilnější příčinu odporu nových členů (explicitní označení konkurenceschopných a nekonkurenceschopných zemí, možnost převodu výrobních kvót mezi cukrovary napříč hranicemi EU). Lze však říci, že navzdory tomu výsledné nařízení zachovává některé významné asymetrie (vyšší výrobní kvóta velkých výrobců z řad starších členů – Francie, Španělska). Řešením mohla být úplná li-

90

beralizace trhu bez kvót a zaručených cen pro všechny, i tato varianta byla v roce 2003 v rámci jednání Komise ve hře, to však není příliš ve stylu evropských legislativních úprav a byla proto poměrně rychle zamítnuta. Současná komisařka pro zemědělství Boelová verdikt Rady 20. února přivítala a prohlásila, že tato podoba návrhu žádnou lepší a výhodnější alternativu neměla. ČR se reforma dotkne částečně, k významné restrukturalizaci a poklesu počtu cukrovarů zde došlo již v průběhu 90. let, většina cukrovarů navíc změnila majitele a nachází se dnes v rukou západních investorů (především z Německa, Francie a Británie); pěstitelé cukrovky však dopad reformy pocítí, i když s touto situací již delší dobu počítali. Rozvoj venkova Na zasedání Rady ministrů 20. února dospěl k závěrečnému formálnímu souhlasu strategický rámec pro budoucnost politiky rozvoje venkova v letech 2007–2013, nezbytný pro spuštění fondu EAFRD v rámci nové finanční perspektivy. Rada neočekávala žádné komplikace, protože se na návrhu strategického rámce jednomyslně dohodla v listopadu 2005. Dalším krokem bude vytvoření národních plánů jednotlivých členských států, které mohou stanovit své vlastní finanční stropy jednotlivých os fondu EAFRD, musí se však řídit rámcovým nastavením, které schválila Rada a nesmí jít pod jednotlivé stropy stanovené strategickým rámcem. Podoba strategického rámce pro EAFRD a hledisko ČR EAFRD rozděluje opaření do čtyř os: Osa I – zvýšení konkurenceschopnosti agrárního sektoru, Osa II – ochrana přírody a krajiny, Osa III – zvýšení kvality života ve venkovských oblastech a Osa IV – program Leader (opatření založené na místních strategiích rozvoje v rámci mikroregionů). České ministerstvo zemědělství se rozhodlo na Osu I (investice do zemědělství a potravinářství) vydat 23 % výdajů z celkových více než 13 mld. Kč ročně (celkově má ČR získat z EAFRD asi 73 mld. Kč na 7 let), na Osu II 55,5 % výdajů, a na Osu III a IV (rozvoj vesnic) 19 % výdajů. Jednotlivé osy jsou spolufinancovány následujícím způsobem: Osa I z 75 %, Osa II z 80 %, Osa III ze 75 % a Osa IV opět z 80 %. Ministerstvo zemědělství nyní deklaruje, že v rámci jeho struktur probíhá intenzivní příprava další legislativy a dotačních titulů pro čerpání z EAFRD, lze tedy doufat, že jejich parametry budou takové, aby zajistily pohodlné čerpání a využívání prostředků, které jsou k dispozici, aby se neopakovala odhalení v případě komunitárních programů (zaostávání ČR za možnostmi čerpání z nich).


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST EU Rakouské předsednictví a euroústava Přestože rakouské předsednictví neučinilo z tohoto tématu bod agendy březnové Evropské rady, dá se říci, že podporuje diskusi o možném oživení Evropské ústavy jak v rámci institucí EU, tak na některých jiných diskusních fórech, na nichž se setkávají představitelé EU se zástupci různých sektorů. O Evropské ústavě hovořil v březnu pod patronací rakouského předsednictví ve Vídni i Výbor evropských samospráv a regionů (CEMR). Vyslovil se pro to, aby v „příštím“ ústavním textu byl obsažen text Evropské charty lokálních samospráv. Budoucnost euroústavy očima kancléře Schüssela Rakouský kancléř Schüssel ve svých prohlášeních týkajících se ústavy také zpochybňuje tvrzení, že by šlo o „mrtvý dokument“, hovoří o třech variantách budoucího vývoje: 1) změna textu, 2) „změna metody“ – čímž Schüssel míní variantu uspořádání celoevropského referenda, které by mělo jediný zavazující výsledek a 3) změnu kontextu – tato varianta velmi diplomaticky opisuje představu některých činitelů institucí EU i členských států, že je třeba výměna politické garnitury v některých státech (především odchod francouzského prezidenta Chiraca, řada představitelů EU totiž věří, že francouzský verdikt byl jakousi „pomstou“ voličů nepopulárnímu prezidentovi) a následně opakování referenda ve Francii i v Nizozemí. Prozatím se rýsuje ustavení speciálního výboru, který by měl sdružovat pět předsednictví EU v letech 2005–2007 (počínaje Lucemburskem, přes Velkou Británii, Rakousko, Finsko až k Německu) a který by měl vypracovat jakousi „orientační mapu“ budoucnosti EU, publikovanou poté v roce 2007. Budoucnost euroústavy očima dalších evropských představitelů Pozice dalších „evropských leaderů“ se pohybuje od trvalé snahy vyjmout pouze některé části ústavy a schválit ji znovu v „okleštěné podobě“ (původně

francouzský prezident Chirac, kterému dávají za pravdu i průzkumy veřejného mínění), přes podporu vytvoření „pevného jádra EU“, které schválí ústavu bez ostatních (lucemburský premiér Juncker, částečně francouzský ministr vnitra a snad i budoucí prezident Sarkozy, nyní se s tímto názorem ztotožňuje i Chirac) až po snahu přijmout dokument v současné podobě a hlasovat o něm znovu tam, kde neuspěl (německá kancléřka Merkelová, která chce posun ve věci ústavy během německého předsednictví). Ve všech případech (snad až s výjimkou prvního) by přitom šlo o nerespektování legislativního mechanismu platného při přijímání primárního práva a obsaženého i v závěrečných ustanoveních samotné ústavy. Rozšiřování EU V otázkách dalšího rozšiřování EU vydaly evropské instituce a členské státy na přelomu února a března několik poměrně protichůdných signálů. Západní Balkán 11. března na schůzce ministrů zahraničí pětadvacítky v Salzburku bylo (dle některých komentářů zejména pod tlakem tří kandidátských zemí, Turecka, Chorvatska a Makedonie) vydáno prohlášení konstatující pokrok učiněný Tureckem, Chorvatskem, Makedonií, ale i Bosnou a Hercegovinou, Srbskem a Černou Horou a Albánií (další tři státy, které deklaraci podepsaly) v loňském roce na cestě ke členství v EU. Na jeho podobě se do značné míry podepsal ambivalentní postoj EU k tomuto procesu: V prohlášení původně nefigurovala zmínka o tom, že konečnou destinací těchto zemí má být členství v EU, konečné znění textu již ale tuto formulaci obsahuje (i když jde jen o deklaraci, která neznamená žádný závazek). Deklarace je výrazem značné snahy zejména Turecka a Chorvatska, s nimiž byly přístupové rozhovory zahájeny na podzim 2005, a Makedonie, v jejímž případě rozhodl o zahájení přístupových rozhovorů summit Evropské rady v prosinci 2005, o to, aby jednání skutečně vyústila v členství. Přesto se těmto státům nepodařilo prosadit, aby prohlášení neobsahovalo zmínku o nutném ohledu na „absorpční kapacitu“ EU.

91


Hodnocení prohlášení stran dalšího rozšiřování EU Prohlášení z 11. března na jedné straně dokládá již dříve pozorovaný trend, že EU v úvahách o budoucím rozšíření dává jednoznačně přednost jihovýchodní (Balkán) dimenzi před dimenzí východní (postsovětský prostor), i když v tomto postoji není zcela jednotná (specifické postavení Ukrajiny v zahraniční politice Polska). Přesto nelze jeho význam přeceňovat. Představitelé EU stále hovoří i o vizích přidruženého partnerství, a to jak v případě Turecka, tak např. Ukrajiny. Zvláštností je událost, která se váže k jednání ministrů zahraničí EU s představiteli šesti zemí západního Balkánu: přímo v den jednání dorazila do Salzburku zpráva o smrti někdejšího jugoslávského prezidenta Miloševiče v Haagu. Emoce obklopující tuto událost v Srbsku (spekulace o nejasných příčinách smrti), které ještě zesílily po převozu ostatků Miloševiče do Bělehradu, opět působí jako faktor svého druhu v otázkách budoucnosti postavení Srbska a Černé Hory v regionu i vůči EU.

Zpráva nazývající se Strategie pro rozšiřování EU explicitně hovoří o tom, že další rozšiřování by měla respektovat „absorpční kapacitu“ Unie. Zpráva nedává explicitní limity rozšiřovacímu procesu, nehovoří o „hranicích Unie“, ale jednoznačně potvrzuje stanovisko EP v tomto směru. Zpráva byla totiž přijata téměř 400 hlasy, 95 poslanců se vyslovilo proti. Institucí, z jejíchž řad zaznívá nejméně rezervovaných signálů vůči rozšiřování tak zůstává Komise, i když i zde se ještě na konci roku 2005 vyjádřila nizozemská komisařka Kroesová o tom, že je třeba brát v úvahu „absorpční kapacitu“ EU, rozšiřovací „nadšení“ mírnila částečně i některá slova komisaře pro rozšiřování Olliho Rehna. Slova Kroesové následně převzal francouzský ministr vnitra Sarkozy, rakouský kancléř Schüssel a konec konců i zmíněné salzburské prohlášení ministrů zahraničí a Brokova zpráva.

Francie a rozšiřování EU Je také otázkou, do jaké míry se na budoucím rozšiřování EU podepíše skutečnost, že se francouzskému prezidentu Chiracovi podařilo prosadit do francouzské ústavy dodatek, podle něhož musí každé rozšíření EU po roce 2007 (tedy po předpokládaném přijetí Bulharska a Rumunska) podléhat ve Francii referendu. Francie dlouhodobě dává najevo skepticismus vůči dalšímu rozšiřování, její přístup byl rezervovaný i v případě rozšíření v roce 2004. Návrhy na jakýsi institut přidruženého partnerství namísto plného členství nejsou novinkou posledních měsíců, je zajímavé, že s touto myšlenkou přišel krátce po roce 1989, tedy ještě před přetvořením Evropského společenství v EU, tehdejší francouzský prezident Mitterand. Otázka možného vstupu Turecka do EU byla dokonce označována jako silná nepřímá příčina zamítavého referenda o euroústavě. V případě budoucích referend o rozšiřování EU ve Francii tedy může znepokojovat zejména Chorvatsko možnost, že negativní volba v jeho případě půjde ruku v ruce s odmítnutím tureckého členství.

Finanční perspektiva, evropský rozpočet a vztah ČR k němu

Evropské instituce a rozšiřování EU EU a její členské státy v posledních měsících dávají kandidátům na členství poměrně značně protichůdné signály, skepticky se k dalšímu rozšíření nad rámec přijetí Bulharska a Rumunska v roce 2007 vyjadřuje stále častěji současná předsednická země, Rakousko. Také EP se na svém plenárním zasedání 13.–16. března zabýval prohlášením (Brokova zpráva), které mělo stanovit budoucí limity rozšíření EU.

92

2.2 FINANCOVÁNÍ EU

Téma nové finanční perspektivy pro roky 2007– 2013 se poměrně překvapivě nestane hlavním bodem zasedání Evropské rady 23.–25. března. Shodlo se na tom rakouské předsednictví, nyní majoritně připravující agendu Evropských rad, s Komisí. Téma, které ještě v loňském roce (především v jeho druhé polovině) tvořilo hlavní otázku a ohnisko zájmu evropských institucí i členských států, bylo poté, co EP nepřistoupil v lednu na kompromisní britský návrh a nepodpořil ji meziinstitucionální dohodou, odsunuto na jednání mezi Komisí, EP, Radou a jejími představiteli. Tato jednání se odehrávají v podstatě za zavřenými dveřmi, na veřejnost pouze ojediněle pronikají signály o tom, jakou perspektivu dávají jednotlivé instituce brzkému přijetí meziinstitucionální dohody. Finanční perspektiva a Komise – Fond pro boj s následky globalizace V únoru konzistentnější zprávu o svém postoji k meziinstitucionální dohodě, coby „nabídku do dalších jednání“, prezentovala Komise (viz monitoring leden/únor 2006), i když v ní chybělo to nejpodstatnější – konkrétní čísla a finanční stropy. Zajímavá přitom je především snaha předsedy Komise Barrosa realizovat v rámci nové finanční perspektivy nový Evropský fond pro boj s následky globalizace, který by měl finančně odškodňovat regiony či státy postižené např. od-


livem kapitálu, nárůstem nezaměstnanosti v případě zvýšené imigrace a ekonomické mobility či zvýšené konkurence na světovém trhu. Zjednodušeně řečeno, může jít fakticky i o fond pro boj s následky liberalizace globálního obchodu a samotné evropské integrace, procesu, který se geograficky rozšiřuje a obsahově prohlubuje. Otázkou je, jaké finanční prostředky EU do tohoto fondu primárně určeného pro EU-15 věnuje a zda se podaří prosadit původní myšlenku, že by mělo jít o jakýsi „fluidní“ fond, jemuž není určena přesná částka, ale může čerpat z rezerv různých nadpisů, což by byl v rámci rozpočtové politiky určitý precedens (rozpočet EU od počátků striktně využívá zásadu nepřevoditelnosti financí mezi jednotlivými nadpisy rozpočtových kapitol). Komise se prozatím pokouší definovat kritéria, která by umožňovala čerpat prostředky z tohoto fondu a cesty jejich vyplácení (zda půjde o podpory v nezaměstnanosti, podpory rekvalifikačních programů apod.), svoji představu o novém fondu odkryla v podobě směrnice zveřejněné 1. března. EU by se na „boji s globalizací“ měla podle ní podílet 50% financováním, zbytek by měl spolufinancovat dotčený členský stát. Dle Barrosova komentáře má fond představovat určitou reakci na kritiku Francie, že EU navzdory původním příslibům nefinancovala pomoc předměstím, na nichž došlo k nepokojům na podzim 2005, protože jí to nedovolovaly parametry současné finanční perspektivy. Budoucnost jednání o finanční perspektivě 2007–2013 O budoucnosti finanční perspektivy má jednat Rada ministrů zahraničí (Všeobecná rada), která se uskuteční před zasedáním Evropské rady 20.–21. března, částečně se jí věnovala již krátká schůzka Všeobecné rady 27. února. Již 21. února navíc zasedli představitelé Komise, EP a Všeobecné rady k „trialogu“ nad finanční perspektivou. Instituce EU zjevně zvolily postup méně spektakulárního jednání, snad aby před veřejností opět nedemonstrovaly nedostatek konsenzu hlav států a vlád v rámci Evropské rady. Nepřinesl však průlomové výsledky. Zástupci institucí EU přitom stále odsouvají datum, do jehož vypršení doufají v přijetí meziinstitucionální dohody (IIA). Na počátku roku 2006 a rakouského předsednictví se hovořilo o nutnosti přijetí IIA do března, v únoru, kdy již bylo jasné, že IIA nebude tvořit hlavní bod summitu Evropské rady, se hovořilo o dubnu 2006, nyní rakouské předsednictví i Komise zmiňují květen. Problémy ČR s čerpáním rozpočtových prostředků Na přelomu února a března pronikla na veřejnost zpráva o vyhodnocení čerpání rozpočtových prostředků ze strukturálních fondů, Kohezního fon-

du a též z některých komunitárních programů v rámci vnitřních politik ze strany jednotlivých členských států. Dle zprávy se ČR nachází na předposledním místě v rámci nových členů v čerpání prostředků, na něž má nárok dle kodaňských závazků. Její podíl na čerpání financí EU nedosahuje ani 18 % za období 2004–2005. Situace je alarmující zvláště v oblasti komunitárních programů, jejichž gestorem jsou jednotlivá ministerstva. Zde vykazovala ČR špatné výsledky již podle prvních zpráv zveřejňovaných na konci roku 2004 a průběžně během roku 2005. V roce 2004 měla ČR získat dle kodaňských závazků cca 134 mil. € v oblasti komunitárních programů, vyčerpala však podle tehdejších zpráv (i když v té době ještě nebyly k dispozici veškeré výsledky) jen o něco málo více než 9 mil. € (!), z cca 140 mil. €, které měla ČR obdržet dle kodaňských závazků v roce 2005, vyčerpala v komunitárních programech přibližně 15 %. Pro rok 2006 by mohla získat až 145 mil. €, bude-li však její čerpání pokračovat touto cestou, může se stát, že o prostředky přijde. Praxe je taková, že komunitární programy jsou většinou víceleté, čerpání tedy probíhá ve dvou až třech letech, financování některých programů této finanční perspektivy tedy bude dobíhat ještě i po roce 2007. Možné příčiny problémů Skutečností však je, že ČR v rámci komunitárních programů spravovaných jednotlivými ministerstvy zaostává v počtu úspěšných projektů. Hovoří se o špatné koordinaci mezi vládními resorty (především ministerstvem financí a dalšími ministerstvy, ministerstvem práce a sociálních věci a ministerstvem školství apod.), na vině je i špatné nastavení programů (peníze je nutné vysoce spolufinancovat, někdy až ze dvou třetin, na návratnost z peněz EU se čeká zpětně). Žadatele odrazuje i velká byrokracie, i když jsou již dnes, zejména na regionální úrovni, k dispozici poradenské firmy (v tomto je situace příznivější než např. pro žadatele o zemědělské dotace). Úspěšnější je ČR při čerpání peněz ze strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond) a Kohezního fondu, zde však zafungoval i fakt, že do Kohezního fondu byly v prvních letech převedeny částky z předvstupních nástrojů, především ze Sapard a Ispa, pro něž již existovaly jednodušší dotační tituly s nízkou mírou spolufinancování. Problémem je často i fakt, že veřejnost se neorientuje v množství programů a dotačních titulů, z nichž některé jsou součástí prostředků ze strukturálních fondů, jiné součástí komunitárních programů,

93


s ohledem na to pak některé spolufinancuje národní rozpočet, jiné přímo žadatel (např. samospráva), rozdílná je také míra spolufinancování, která bývá tradičně vyšší u komunitárních programů, což je ještě modifikováno legislativním nastavením dotačních titulů na národní úrovni. Žadatel pak pro sebe logicky hledá variantu, která by jej stála nejméně vlastních peněz a úsilí při snaze vyhovět byrokratickým požadavkům. Čísla, která jsou k dispozici, potvrzují, že ani příznivé nastavení finančních stropů a „přídělů“ jednotlivým členským státům v rámci finanční perspektivy a rozpočtu nezaručuje jejich využití. Hovořit proto i v souvislosti s novou finanční perspektivou o jakýchkoli „zaručených“ či „zaručeně vyjednaných“ penězích pro ČR je klamavé. Ani po roce 2007 nelze očekávat, že tyto peníze ČR kdosi v plné výši dá, naopak. I poslední údaje za rok 2005 ukazují, že majoritním zdrojem příjmů pro ČR byly i nadále kompenzační platby, které dostávají jako vyrovnání svého salda vůči rozpočtu EU noví členové. Kompenzační platby jsou zaručené platby (za rok 2005 to bylo cca 300 mil. €), které přímo získá rozpočet ČR. Už v roce 2005 však tato částka byla dle kodaňské smlouvy o 33 mil. € nižší než v roce 2004, o dalších více než 100 mil. € se má snížit v roce 2006. V roce 2007 již žádné přímé kompenzace nebudou. Od tohoto roku již bude ČR plně odkázána na dotační čerpání v rámci strukturálních fondů, Kohezního fondu, komunitárních programů a zemědělského rozpočtu. Aby se již v té době nestala z velké části čistým plátcem, je nutno především reformovat, zpřehlednit a částečně odbyrokratizovat systém národních dotačních titulů, a to v nejrůznějších oblastech, od regionálního rozvoje, přes podpory podnikání až po zemědělství. Příležitost k tomu poskytuje nová finanční perspektiva, bude-li na základě meziinstitucionální dohody dojednána. 2.3 JUSTICE A VNITRO Schengenský systém II V roce 2007 má začít fungovat druhá fáze Schengenského informačního systému, která má zahrnovat i nové členské státy a ošetřovat tak i současné vnější hranice EU. Co je „Schengen“ „Schengen“ je v povědomí naší veřejnosti spojen většinou se smlouvou, která vstoupila v platnost v roce 1995 a umožnila občanům členských států tohoto systému cestovat v rámci EU volně bez hraničních kontrol či pasů, v rámci kontinentální

94

části EU dokonce Schengenský systém fakticky zrušil vnitřní hranice mezi státy. Pro občany nových členských zemí pak vstup do EU v roce 2004 v oblasti „Schengenu“ znamenal podobnou realitu jako v případě uplatňování svobody pohybu pracovních sil: vzhledem k tomu, že nové členské státy nebyly členy Schengenského systému, netýkal se jich zcela volný režim cestování v rámci EU (nebyly např. zrušeny pohraniční kontroly mezi novými a sousedícími členskými státy EU). Důvodem byla skutečnost, že nové členské státy včetně ČR nebyly členy propojeného informačního systému, který zajišťuje zostřenou kontrolu na vnějších hranicích EU a naopak odstraňuje ostrahu vnitřních hranic EU. Jedná se vlastně o elektronicky propojený systém databází, které zahrnují informace o osobách, jimž byl z různých důvodů zamítnut vstup do členských států EU, představují bezpečnostní riziko, jde o hledané osoby apod. Jde o systém ochrany, který má zabránit průniku nežádoucích osob na území EU, např. pachatelů teroristických trestných činů, vyhoštěných osob apod. Na systému SIS I se nyní podílí třináct starších členských států EU (bez Irska a Velké Británie) a dva nečlenské státy EU, Norsko a Island, které se k SIS I připojily po roce 2000. SIS II, který má umožnit skladování a evidování dalších osobních dat, typu otisků prstů či digitálních fotografií a má zahrnovat i evropský vízový registr, má sdružovat 28 zemí včetně ČR. Systém SIS II má sestávat z řídící centrály a poboček v jednotlivých členských státech, mezi nimiž bude fungovat cosi jako „systém včasného varování“. Je zajímavé, že než se rozběhne systém SIS II a než začne řádně fungovat jeho centrála, mají mít jeho fungování pod kontrolou majoritně a společně pobočky v Rakousku a Francii. Legislativní rámec Schengenská smlouva byla původně běžným smluvním rámcem mezi suverénními členskými státy, který měl s EU původně společný pouze geografický překryv členských států. V průběhu 2. poloviny 90. let však začalo být zřejmé, že se Schengenský systém začlení do rámce primárního práva EU; stalo se tak Amsterodamskou smlouvou, která vstoupila v platnost v roce 1999. Od té doby převzaly za administrativu Schengenu již plnou odpovědnost instituce EU, což vyvolávalo odpor některých států, které nesympatizovaly s myšlenkou, že by se Schengen stal další společnou politikou EU a položil základ k posilování EU v oblasti justice a vnitra, což se také stalo. Přesto současný trend nasvědčuje spíše tomu, že i státy, které z těchto důvodů stály mimo Schengen, se k němu připojí z důvodu současné globální bezpečnostní


reality. Irsko a Velká Británie tak již ohlásily, že se připojí v roce 2007 k systému SIS II, podobný úmysl ohlásilo Švýcarsko, které se jinak myšlenkám bližší asociace s EU brání; asociační dohodu se stávající Schengenskou skupinou SIS I již podepsalo na základě výsledků referenda. Rada ministrů vnitra a EP v současnosti projednávají právní rámec pro vytvoření druhé fáze Schengenského systému; nová legislativa týkající se povinného vybavování pasů a identifikačních průkazů biometrickými údaji, společné azylové politiky, legislativa mající umožnit nadnárodní skladování citlivých osobních údajů a jejich poskytování vyšetřovacím orgánům, ale i např. již schválený evropský zatykač či sporný European Evidence Warrant, směřují do značné míry k tomu, aby se napomohlo vytvoření tohoto systému. Částečně s tímto vývojem souvisí i kontroverzní přijetí Směrnice o zadržování telekomunikačních dat 21. prosince na zasedání Rady pro justici a vnitro (předcházel mu konsenzus na směrnici s EP, v rámci hlasování Rady se proti jejímu znění vyslovily dva státy – Irsko a Slovensko). Na druhé straně se na národní i evropské úrovni (např. z řad poslanců liberální frakce EP ALDE) ozývají varovné hlasy před omezováním a zneužíváním údajů vysoce privátní povahy tímto způsobem, stejně jako obavy z nadměrného posilování pravomocí na straně nadnárodních policejních a vyšetřovacích orgánů (Europol, Eurojust). Komise naproti tomu stále varuje, že legislativní proces v této oblasti navzdory množství návrhů, které v rámci Haagského programu i dřívějších aktivit předložila, neprobíhá uspokojivě a dostatečně rychle. Hrozí podle ní varianta, že nový systém nebude během roku 2007 funkční. ČR a spuštění SIS II Pro ČR by mělo spuštění systému SIS II znamenat na jedné straně především kýžené odstranění hraničních kontrol a bariér, protože ČR je v současnosti vnitrozemským státem EU, alespoň v této dimenzi by se tedy odstranily trvající překážky volného pohybu osob platící pro občany nových členských států, včetně ČR. Spuštění SIS II však znamená značnou zátěž především pro pohraniční státy EU: EU v současnosti přímo sousedí se státy postsovětského prostoru včetně Ruska, Ukrajiny a Běloruska i se státy západního Balkánu. Přestože do systému SIS II, jeho vybudování i fungování jsou investovány finanční prostředky z rozpočtu EU, musí do něj vkládat finance i dotčené státy a ze strany evropských institucí stále trvají pochyby o tom, do jaké míry bude systém SIS II pro spuštění v roce 2007 funkční. Je tedy otázkou, zda ke zrušení dalších hraničních bariér na tentokrát již vnitřních hranicích EU v roce 2007 dojde.

Legislativní výhled Systém SIS II a jeho legislativní rámec bude „horkým tématem“ Rady ministrů pro justici a vnitro 27. a 28. dubna, je to téma související nejen s touto oblastí, ale pochopitelně i s projednáváním finanční perspektivy, která stále ještě postrádá legislativní rámec v podobě meziinstitucionální dohody. Rada se bude snažit najít kompromis v otázce vysoce sporných legislativních návrhů, jako je např. využívání biometrických údajů či otázka dalších pravomocí a funkcí Europol a Eurojust. 2.4 LISABONSKÁ STRATEGIE Lisabonská strategie a její plnění se opět po roce mají stát hlavním tématem summitu Evropské rady, který proběhne ve dnech 23.–25. března. Legislativní pozadí Březnový summit v roce 2005 se musel vyrovnávat s tím, že zpráva Kokova výboru z roku 2004 otevřeně konstatovala krach původních cílů (EU se měla stát do roku 2010 nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa s hospodářským růstem, podporou vzdělání a inovací, plným zachováním parametrů sociální politiky a v souladu s politikou trvale udržitelného rozvoje) a nevyhnutelnost revize. Na zprávu musela reagovat Komise, i když její předseda Barroso nebyl úspěšný v původním prosazování reformy ve jménu většího důrazu na ekonomickou stránku evropského rozvoje. Hlavním bodem „obnovené“ Lisabonské agendy tak byla výzva k vypracování národních reformních plánů ze strany jednotlivých členských států. Komise během prosince 2005 a ledna 2006 vypracovala a zveřejnila jejich evaluace (viz monitoring leden/únor 2006). Evaluace národních reformních strategií Evaluace reformních strategií jednotlivých členských států konstatují jako největší problémy velké regionální rozdíly v ekonomických ukazatelích v rámci některých členských států, málo investic do vědy a výzkumu, problémy pracovního trhu a sociální politiky (včetně penzijního systému). Každý ze států, které odevzdaly své reformní strategie, přitom v dokumentu nastiňuje možnosti řešení těchto identifikovaných problémů. Hlavní snahou předsedy Komise Barrosa na březnovém summitu Evropské rady tedy mělo být jednání s představiteli členských států o dodržování cílů a závazků k reformám, které nastiňují jejich národní reformní plány. Skutečnost je však taková, že Komise nedisponuje žádnými efektivními nástroji k tomu, aby kont-

95


rolovala dodržování národních reformních plánů; učinění Lisabonské strategie hlavním bodem březnového summitu Evropské rady tedy spíše evokovalo možnost, že EU se snaží vyhnout závažnějším a nepříjemnějším tématům (finanční perspektiva a dosud neexistující meziinstitucionální dohoda o její implementaci). Aktivita evropských institucí před summitem Lisabonská strategie představuje rétoricky velmi vděčné téma, a to nejen pro oficiální představitele politiky EU a jejích institucí, ale i pro řadu lobbyistických, profesních a expertních sdružení, která se snaží upozorňovat prostřednictvím zpráv, deklarací a různých iniciativ na rezervy v dodržování požadavků agendy. Není proto překvapením, že summitu předcházela publikace řady podobných dokumentů a akcí, které „v záhlaví“ odkazovaly na Lisabonskou agendu. Jeden z těchto počinů představovalo např. jednání o vytvoření Institutu pro genderovou rovnost; zabývalo se jím i březnové plenární zasedání EP. Zřízení této instituce podporoval i komisař Špidla, řada českých poslanců EP však zpochybnila, zda není zřízení další byrokratické instituce zbytečností. Více než o náplni práce tohoto institutu se nakonec diskutovalo o jeho potenciálním sídle, což na otázku českých poslanců po užitečnosti úřadu již do určité míry odpovídá. Jako o žadateli se hovořilo i o ČR, za více „horké“ kandidáty jsou však považovány Litva, Slovinsko, Slovensko či Maďarsko. Plénum EP na svém březnovém zasedání nakonec navzdory pochybnostem zřízení úřadu podpořilo, o jeho sídle do uzávěrky rozhodnuto nebylo. Lisabonská agenda a rovné příležitosti Dosažení genderové rovnosti, a to zejména z hlediska rovnosti příležitostí v zaměstnání, podnikání, veřejném životě či pokud jde o rovnost v odměňování za práci, představuje jeden ze zdůrazňovaných cílů sociální i ekonomické dimenze Lisabonské agendy. Komise přijala 3. března v té souvislosti „cestovní mapu“ – program, který má zajistit plné dosažení rovnosti pohlaví v období 2006–2010. Podobně je v souvislosti s reformou pracovního trhu ve jménu rovných příležitostí zdůrazňována nutnost zlepšení podmínek zaměstnávání starších lidí a handicapovaných. Evaluace jednotlivých národních reformních strategií ze strany Komise většinou konstatovaly v případě nových členských zemí (včetně ČR) znevýhodňování pracovních podmínek žen, starších lidí a handicapovaných např. prostřednictvím malé nabídky částečných pracovních úvazků. Tento fakt představuje nemalou překážku v zařazení žen do pracovního procesu, které by tak mohly sna-

96

hu (v zemích EU-10 však často i nutnost) pracovat skloubit s péčí o rodinu (na rozdíl např. od Irska, Dánska a některých dalších zemí EU-15, kde částečné pracovní úvazky tvoří značnou část pracovních úvazků žen, ale umožňují zaměstnávat i další znevýhodněné skupiny). Je však třeba poukázat i na to, že podobně kritizovaná situace ohledně pozice žen na trhu práce panuje i v některých státech EU-15, zejména v zemích jižní Evropy (Itálie, Španělsko, Řecko), v některých ukazatelích jsou výsledky v porovnání s EU-10 i horší (jižní Evropa např. vykazuje ve srovnání s řadou postkomunistických států EU10, včetně ČR či Slovenska, nižší procento středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných žen). V případě ČR je zajímavé, že některé studie publikované nejen v souvislosti s Lisabonskou agendou, ale také porovnávající situaci EU v celosvětovém měřítku (např. průzkum vydaný World Economic Forum, zahrnující 58 zemí včetně USA) hovoří, že ČR je na tom velmi dobře z hlediska poskytování ekonomických příležitostí ženám (4. místo z 58 zemí světa), ale např. z hlediska počtu žen figurujících v politice je ČR až na 43. místě v měřítku 58 zemí. Je však otázkou jestli situaci žen i dalších znevýhodněných osob na trhu práce i v jiných oblastech lze bezezbytku řešit uměle, zda jsou všechna řešení vhodná a zda si požadavky na vylepšení např. pozice žen na trhu práce vzájemně neprotiřečí. Je třeba počítat např. s tím, že menší pracovní úvazek s sebou nese i menší platový výměr, což je další z častých genderových požadavků a kritik, které poukazují na nižší platy zaměstnaných žen než mužů prakticky ve všech zemích EU. Ne všechny tyto požadavky tedy lze smysluplně skloubit. Vedle „pozitivně diskriminujících“ reforem pracovních trhů jednotlivých členských států pak nelze zapomínat ani na nutnost liberalizace pracovního trhu EU jako takového, včetně odstranění překážek volného pohybu pracovních sil v rámci EU-25, dimenzi, o níž Lisabonská agenda ani ve své revidované verzi paradoxně prakticky nehovoří. Věda, výzkum, konkurence, inovace Dalším „lisabonským“ počinem je schválení programu zvýšení konkurenceschopnosti a inovativnosti. V souvislosti s ním se hovoří již delší dobu i o zřízení Evropského polytechnického institutu, který zmiňovala i Barrosova inovovaná Lisabonská agenda jako nezbytný krok v podpoře vědy a výzkumu na evropské úrovni. V kontextu nedostatečného financování vědy a výzkumu na úrovni jednotlivých členských států (průzkumy i národní strategické plány dokazují, že zdaleka ne všichni členové EU naplňují tzv.


Barcelonské cíle, na jejichž základě má proudit do financování vědy a výzkumu až 3 % HDP) je však diskutabilní, zda výraznému zaostávání EU v počtu patentů a ve využívání vědních poznatků v praxi a výrobě za USA pomůže zřízení evropského technologického institutu či publikace podobných programů. Pozitivem by mohlo být, kdyby v případě Evropského technologického institutu nešlo o vybudování jakéhosi obřího byrokratického aparátu, ale pouze o instituci zajišťující síťové propojení evropských vzdělávacích středisek a univerzit, což je jedna z variant podoby institutu. Četné analýzy se většinou shodují na tom, že je třeba propojit vědu s produkční sférou, a to nejen ve smyslu zvýšení privátních investic do vzdělávací sféry, ale také ve smyslu propojení vědy, primárního výzkumu a praxe. Národní strategické programy v řadě případů ukazují deficit tohoto finančního i funkčního propojení (včetně ČR), paradoxní však je, že národní strategie na tento problém často nepřináší adekvátní odpověď a hovoří spíše o potřebě navýšit veřejné výdaje do vzdělávací sféry, případně navýšit výdaje pro financování Šestého rámcového programu pro vědu a výzkum v rámci rozpočtu EU či využít k financování vědy a výzkumu půjček Evropské investiční banky. 2.5 REGIONÁLNÍ POLITIKA A STRUKTURÁLNÍ FONDY Strukturální politika z hlediska eurolobby 10. března se ve Vídni sešla lobbistická skupina CEMR, Výbor evropských samospráv a regionů, která sdružuje zástupce lokálních a regionálních úrovní a snaží se prosazovat zájmy regionů v EU. Výbor přirozeně jednal především o otázkách týkajících se nové finanční perspektivy a prostředcích určených na tuto oblast. Vyjádřil přitom poměrně očekávaně nesouhlas s úsporami prostředků určených na oblast strukturální politiky v třetím britském návrhu z prosince 2005, a to především z hlediska starších členských států, kterým bude možnost čerpání prostředků z Kohezního fondu a Evropského fondu pro regionální rozvoj v některých případech postupně omezována (vzhledem k velkému nárůstu počtu regionů, které po rozšíření splňují nárok na čerpání z fondů). CEMR vyslovil také nesouhlas s tím, že by měly být omezeny finance určené pro spolupráci mezi lokální a regionální úrovní.

Strukturální politika z hlediska Výboru regionů 1. března se uskutečnilo také zasedání Výboru regionů (CoR), který se zabýval primárně Lisabonskou agendou a vyjadřoval se ke skutečnosti, že analýza národních reformních programů odhalila značné rozdíly v ekonomické výkonnosti regionů. CoR poměrně předvídatelně deklaroval snahu řešit tuto situaci posílením aplikace Lisabonské agendy na regionální úrovni. Již v únoru vydal CoR prohlášení stanovující politické priority členských států pro roky 2006– 2008 v regionální politice. Plenární zasedání CoR je schválilo 16. února. Nepřináší však mnoho převratných závěrů, deklarace zdůrazňuje především potřebu spolupracovat na úrovni regionální politiky více s EP i Komisí, monitorovat implementaci acquis communautaire na regionální úrovni v nových členských státech (to je důležité i pro ČR v souvislosti s ukončováním některých přechodných období, které vyžadují i po regionální úrovni zvýšené investice a legislativní činnost – budování čističek odpadních vod, ošetřování zdrojů vody) a zvýšit spolupráci lokální, regionální i centrální úrovně v případech pohotovosti a v rámci systému včasného varování, např. při přírodních katastrofách. EP a strukturální politika Oblastí regionální politiky a strukturálních fondů se na svém plenárním zasedání zabýval také EP, který 14. března schválil iniciativu vybízející Komisi, aby penalizovala firmy, které jsou příjemci financí ze strukturálních fondů a rozhodnou se z ekonomických důvodů přestěhovat do jiného regionu z důvodu levnější pracovní síly či nízkého zdanění. Instituce EU, podpořené především staršími členskými státy, které sousedí s novými členy již delší dobu, uvažovaly o tom, jak zabránit odlivu investic a podnikatelské sféry na území nových členských států, které nabízejí levnější pracovní sílu a často i nižší zdanění či investiční pobídky, a využít k tomu coby prostředek peníze z evropských fondů. Hodnocení iniciativy EP Podobný návrh již v roce 2004 vyslovoval tehdejší komisař pro strukturální politiku, Francouz Barrot (dnes komisař pro dopravu), který chtěl dokonce penalizovat členské státy využívající investičních pobídek a příznivého podnikatelského prostředí k „vylákání“ investic ze starších členských zemí, pomocí odebrání nároku na čerpání financí ze strukturálních fondů. Nyní tedy přichází EP s iniciativou, která by měla naopak penalizovat podnikatelskou

97


sféru za to, že se rozhodne využít výhodnějších ekonomických podmínek. Starší členské státy využívají pro tento trend termín „sociální“ a „daňový“ dumping a považují jej za příčinu svých ekonomických problémů (Německo, Francie). Iniciativa je kontroverzní a EP ji schválil v mírně modifikované podobě oproti předchozímu návrhu, Komise se však chystá této možnosti zřejmě využít. 2.6 VNĚJŠÍ VZTAHY A ENERGETICKÁ POLITIKA EU Úvahy o nové energetické politice EU představují nejen vnitřní záležitost EU, ale dotýkají se podstatně také jejích vnějších vztahů. V souvislosti s diskusí o ní na Radě ministrů a Evropské radě se hovoří o nutnosti uzavření nové smlouvy s Ruskem, které je významným dodavatelem zejména zemního plynu. Legislativní pozadí energetické politiky EU Plány nové energetické politiky, které vycházejí ještě z návrhů někdejší komisařky Loyoly de Palaciové, mají několik dimenzí. Jednou z nich je zdůrazňování potřeby diverzifikace energetických zdrojů a hledání alternativ zejména vůči fosilním palivům ve snaze dostát požadavkům Kjótského protokolu na snižování emisí CO2. Jako navrhované alternativy figurují nejen využívání nových zdrojů (bioenergie, větrná a vodní energie, výzkum vodíkového paliva), ale také již „osvědčené“ zdroje „čisté“ energie, tedy zdroje, které se nepodílejí na emisích škodlivých exhalátů do ovzduší – jaderná energie (která však představuje pro ekologickou lobby málo přijatelnou variantu; slibovala si od některých členských států, např. současné předsednické země, že budou v rámci společné energetické politiky usilovat o postupné vytlačení jaderné energie z podílu na evropské produkci, dosavadní plány však naopak počítají s podporou dalšího výzkumu využívání jádra) a právě zemní plyn. Rusko a EU – ekonomicko-energetická dimenze Rusko představuje se svým každoročním podílem na světové těžbě zemního plynu, který překračuje 30 %, největšího světového producenta. Prostřednictvím sítě plynovodů zásobuje většinu států z řad bývalých satelitů, ale významné jsou také jeho dodávky plynu do západní Evropy, odebírá jej i Francie či Německo. Zejména Německo po podpisu bilaterální smlouvy z roku 2005 počítá se zvýšením svého podílu na odběru i transportu ruského plynu v souvislosti s výstavbou nového plynovodu využívajícího již dříve plánované

98

tzv. severní trasy. Fakt, že jsou odběratelé ruského plynu i v řadě zemí západní Evropy připomenuly důsledky energetické roztržky mezi Ruskem a Ukrajinou. Když se Rusko na počátku ledna, poté, co Ukrajina odmítla platit za ruský plyn neregulované ceny, rozhodlo pozastavit Ukrajině dodávky plynu, pokles tlaku v potrubí zaznamenaly i Německo a Francie. Energetický dialog s Ruskem z hlediska nových členů Východní rozšíření EU v roce 2004 rozšířilo počet zemí, jejichž dodávky zemního plynu jsou většinově závislé na Rusku. Až 100 % dodávek ruského zemního plynu proudí na Slovensko, zemí výrazně závislou na ruském plynu je i Maďarsko. V případě ČR došlo v roce 1997 k dohodě o částečném napojení na dodávky norského plynu, ČR tedy v současnosti dováží z Ruska asi 70 % svých dodávek. Některé další státy představují významné transportéry plynu (Polsko, které přitom z hlediska spotřeby energie není na plynu tolik závislé, stále využívá významně i svých zdrojů uhlí, podobná je situace v některých pobaltských zemích, tento stav se však dostává do rozporu právě s ekologicko-energetickými plány EU, které počítají s vyšší spotřebou ekologičtějších paliv a poklesem spotřeby paliv fosilních, i kdyby měly být domácí provenience). Nová energetická politika tedy po EU do značné míry vyžaduje, aby vstoupila do nových smluvních svazků s Ruskem, i když na jejich podobě prozatím ještě neexistuje v rámci EU úplný konsenzus. Vztahy s Ruskem jsou pro některé členy citlivou diplomatickou otázkou (viz Polsko a jeho častá podpora Ukrajině při přibližování západním integračním strukturám), je třeba vzít v úvahu i ekonomické zájmy států, přes které vedou významné tranzitní trasy plynu (náleží k nim i ČR, březnová návštěva ruského prezidenta Putina v ČR konec konců měla za významné téma rozhovory o obnovení smluv o dodávkách a tranzitu energetických zdrojů, ropy a plynu, které vyprší v roce 2013). V zájmu ČR by mohlo být, aby nezůstala při dialogu s Ruskem, vedeném i o případné výstavbě nových tras, zcela stranou, i když v současnosti vzhledem k ruským kontraktům s Německem je aktuální spíše využívání a výstavba nových severních tras (Polsko, Pobaltí, severní Evropa). Osud možné smlouvy o energetickém dialogu EU a Ruska je prozatím takový, že EU zůstává v rovině velmi opatrné rétoriky, která nenaznačuje mnoho konkrétního (vyzývá k „mnohem otevřenějšímu dialogu“ obou stran), ponechává ruskou stranu pět let poté, co byl dialog o energetice a dalších oblastech navázán, ve vyčkávání. Naznačila to již schůzka mezi ruským ministrem průmyslu energetiky Kristjenkem a evropskými ko-


misaři Piegbalsem (pro energetiku) a Verheugenem (pro průmysl), která se uskutečnila 20. února. Do budoucnosti je ovšem jasné, že styky EU a Ruska se budou do značné míry pohybovat a záviset právě na rovině ekonomicko-energetických vztahů, tím spíše, že Rusko hodlá využít svého hospodářského růstu a podpořit jej dalším posílením surovinového vývozu. Pro otázku dalšího rozšiřování EU je to do určité míry signál naznačující, že možné členství Ukrajiny v EU (či nějaký druh přidruženého partnerství) se bez vyjádření Ruska nejspíš neobejde. Naposledy se jako aktér snažící se ovlivnit budoucí podobu energetické smlouvy mezi Ruskem a EU vložilo „do hry“ 15. března i Polsko, které by nerado ztratilo v rámci dohod EU–Rusko přehled o situaci. Jednání předsedy Komise Barrosa s ruským prezidentem Putinem o spolupráci nejen v energetické politice se uskuteční 17. března. Kontroverzním tématem mezi EU a Ruskem se přitom může stát i snaha EU začlenit do svého budoucího integrovaného energetického systému Ukrajinu, v rámci snahy rozšířit prostor liberalizace energetických služeb i na státy, s nimiž udržuje styky v rámci Politiky sousedství. S ohledem na Rusko to však zřejmě nebude znamenat snahu přimět Ukrajinu k diverzifikaci výroby a dodávek energie (majoritním výrobcem a dodavatelem jsou ruské firmy či ukrajinské firmy s ruskou účastí). Podobná situace by se mohla po rozšíření o Rumunsko a Bulharsko v roce 2007 týkat i Moldávie, která je prakticky součástí ruského energetického systému. 2.7 ZEMĚDĚLSTVÍ Reforma CAP Již třetí kompromisní britský návrh finanční perspektivy, který v prosinci 2005 přijala Evropská rada a zamítl na lednovém plénu Evropský parlament, zmiňoval možnost reformy CAP a jejího financování ještě před vypršením další rozpočtové periody 2007–2013, tedy na přelomu let 2008/2009. Komise se netají tím, že právě tuto klauzuli (tzv. revizní klauzule) by chtěla zachovat i v rámci meziinstitucionální dohody, která zatím po lednovém hlasování EP neexistuje, s jejím dojednáním se však počítá do května. Další důležitý faktor, snad ještě důležitější než podněty pocházející zevnitř EU, který má vliv na možnost dalších budoucích reforem a úprav legislativy i financování CAP, představuje průběh závěrečných jednání jednacího kola WTO z Dauhá.

Kolo sice ještě není zcela uzavřené, summit v Hong Kongu v prosinci 2005 nepřinesl zcela optimální a vyčerpávající výsledky, čeká se, že k otázkám zemědělství, ale především přístupu průmyslových výrobků vyspělých zemí (včetně EU) na rozvojové trhy a ochrany jejich duševního vlastnictví zde, se vrátí jednání chystaná na duben 2006. Přesto hongkongský summit přinesl významnou změnu, která ovlivní i systém zemědělských podpor v EU – dohoda počítá s úplným zrušením vývozních subvencí vyspělých zemí včetně EU do roku 2013, a to v několika fázích. V rámci evropských institucí se již nyní hovoří o tom, jak tato záležitost ovlivní CAP do budoucna. Francouzské memorandum k reformě CAP a její implementaci 20. března se koná zasedání Rady ministrů zemědělství, na němž by měla být tato záležitost projednávána, řada členských států však již nyní podepisuje memorandum, které adresují Radě „o implementaci a budoucnosti reformované CAP“. Iniciátorem memoranda je stát historicky nejvíce zainteresovaný na CAP – Francie. Francie v něm vyjádřila znepokojená očekávání, která váže k výsledkům a budoucnosti jednání WTO, apeluje na Radu i Komisi, aby se pokusily ochránit a zachovat zemědělské příjmy v „překlenovacím období“, v němž bude docházet k uvolňování cen pod vlivem liberalizace a ke snižování záruk v některých sektorech. Z bezprostředního hlediska se bude muset zemědělství EU vyrovnat s aplikací reformy cukerního pořádku, jejíž konečnou podobu Rada schválila na zasedání v únoru 2006. Francouzský apel tedy odráží jednak obavy, které vyvolávají mezi zemědělci EU nevyhnutelné změny, jednak tlačí na zachování takových podmínek financování, které by alespoň zmírnilo jejich dopad. Ne vždy je přitom právě Francie oprávněným žadatelem o lepší podmínky, je však jisté, že podobnými počiny se pokouší částečně opět pasovat do role hlavního mluvčího zemědělských zájmů v EU. Její iniciativu podpořilo do 15. března jedenáct států, nefiguruje mezi nimi přitom ze starších členů Německo ani Velká Británie, z nových ji ke sledovanému datu nepodpořila ČR, Slovensko, Malta ani Estonsko. Naopak se k ní připojily dvě země, které členy ještě nejsou, Bulharsko a Rumunsko. Obsah memoranda Memorandum navrhuje např. přezkoumat podmínky, za nichž zemědělci získávají přímé platby (větší zohlednění environmentálních kritérií výroby), podporuje možnost modulace, tedy použití části přímých

99


plateb na programy podpory venkova (dle návrhů nové finanční perspektivy by tuto možnost měly mít jen státy EU-15, které získávají 100 % přímých plateb a mohly by si tak výrazně polepšit v rámci podpory venkova, kde mají být mírně zvýhodněni skrze prostředky na fond EAFRD noví členové) a (co je zajímavé) hovoří i o možnosti diverzifikace zdrojů zemědělských podpor (nejen z rozpočtu EU, ale i více kofinancování z národních zdrojů v nouzových případech a dokonce zapojení možnosti soukromých finančních a pojišťovacích fondů). Je však otázkou, do jaké míry by z plánů Francie mohly mít prospěch nové členské státy (již jen s ohledem na to, že do roku 2013 získávají omezené procento přímých plateb, jejichž další převádění do programů

100

rozvoje venkova, tedy do převážně neproduktivní složky zemědělství, je v některých případech diskutabilní a na domácí půdě složitě obhájitelné). Francouzský ministr zemědělství Bussereau se pokouší o iniciativu i prostřednictvím nóty, kterou přes komisařku Boelovou zaslal WTO a v níž apeluje na to, aby závěrečná jednání kola v Dauhá brala v úvahu významné ústupky, které EU v rámci procesu liberalizace zemědělského obchodu již činí (zde lze číst mezi řádky kritiku komisaře Mandelsona a jeho vstřícného postoje k americkým nabídkám na snižování zemědělských subvencí a vstupních cel EU při obchodu s třetími zeměmi, které také přispěly k závěrům z Hong Kongu).


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 13. – 16. března Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro

Proti


Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Papadimoulisova zpráva týkající se nástroje připravenosti a rychlé reakce na mimořádně vážné události (A6-0027/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

14. března 2006

606

8

27

0

15

0

Hamonova zpráva týkající se strategické revize Mezinárodního měnového fondu (A6-0022/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

14. března 2006

529

0

76

9

31

0

Zpráva Hazanové týkající se hodnocení evropského zatykače (A6-0049/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

15. března 2006

521

1

99

8

36

0

Cottignyho zpráva týkající se restrukturalizace a zaměstnanosti (A6-0031/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

15. března 2006

463

0

142

9

58

0

Grechova zpráva týkající se směrů rozpočtového procesu na rok 2007 (A6-0058/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

15. března 2006

621

9

29

0

12

0

Poznámky


Zprávy týkající se Lisabonské strategie (B6-0161/2006; B60162/2006) – závěrečné rezoluce ke zprávám

15. března 2006

79; 431

0; 1

561; 118

9; 0

20; 55

0; 6

Při hlasování o druhé zprávě 2 posl. ODS nepřítomni

Graefe zu Baringdorfova zpráva týkající se zaručených tradičních specialit u zemědělských produktů a potravin (A6-0033/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. března 2006

538

7

15

0

7

0


Brokova zpráva týkající se strategického dokumentu pro rozšíření (A6-0025/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. března 2006

397

0

95

7

37

0



101


BŘEZEN–DUBEN 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropská rada Výsledky jarního summitu Evropské rady – nová energetická politika • Ve dnech 23. – 24. března se jako tradičně uskutečnila jedna ze čtyř schůzek na nejvyšší úrovni v rámci EU, které se každoročně odehrávají: jarní summit Evropské rady. • Obsah jednání summitu • Za hlavní témata jarního summitu Evropské rady byla určena diskuse o budoucnosti revidované Lisabonské agendy a zejména o plánovaném vytvoření nové společné evropské energetické politiky. Výsledky summitu nakonec přinesly i jednání o dalším postupu zredukované směrnice o službách hlasovacím procesem a rozhovory týkající se možného otevření pracovních trhů občanům osmi nových členských zemí po uplynutí první části přechodného období. • Nová energetická politika • Za významný výsledek summitu je přesto v EU považována hlavně prezentace dlouhodobé vize nové energetické politiky v podobě tzv. zelené knihy (není přitom bez zajímavosti, že jedna zelená kniha týkající se energetické politiky a jejích environmentálních aspektů již byla prezentována v roce 2000). • Prezentace dokumentu sama o sobě převratné praktické změny nepřináší, má po ní následovat až půlroční debata, po které bude vypracován „akční plán“. • Cíle nové energetické politiky • Plán počítá (rétoricky) s vybudováním společného trhu s energiemi. V první řadě by mělo dojít k výraznému zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energií. Do roku 2015 se má jejich podíl na výrobě energie v EU zvýšit na 15 %, z toho 8 % mají tvořit biopaliva. Vzhledem k tomu, že již nyní činí EU potíže naplňovat cíl alespoň 2 % podílu biopaliv na produkci pohonných hmot, je otázkou, jak na tom bude EU s naplňováním podobných závazků za deset let. Dalším závazkem jsou 20% úspory energií proti

102

současné spotřebě do roku 2020, každý rok přitom má být vypracovávána a publikována revize dodržování této dlouhodobé strategie energetické politiky. • Plán obsahuje i poměrně významné praktické konsekvence pro vnější politiku EU. • EU a jaderná energie • Zajímavým posunem v oblasti plánů na novou energetickou politiku, který zaznívá i ze zelené knihy a byl již předem v debatách o energetické politice avizován, je příklon EU a odborníků pracujících na přípravě tohoto plánu opět k potenciálně většímu využívání jaderné energie v budoucnu. Může jít o kontroverzní téma vzhledem k tomu, že se v EU nacházejí státy představující velké oponenty využívání jádra (především Rakousko, tedy nynější předsednická země). Výsledky jarního summitu Evropské rady – nový start Lisabonské strategie • Druhým nejdůležitějším tématem summitu Evropské rady bylo oživení Lisabonské strategie. • Obsah závěrečných ustanovení summitu • Evropská rada se především vyslovila pro podporu malých a středních podniků, která by měla být zohledněna i v rozpočtové politice EU a v nové finanční perspektivě pro roky 2007–2013, o níž však summit nejednal. • Především zástupci Komise v čele s předsedou Barrosem apelovali na členské státy, aby navýšily financování sektoru vědy a výzkumu, a to nejen pomocí zdrojů státního rozpočtu, ale především podporou diverzifikace zdrojů, s posílením privátních financí v podpoře vědy a výzkumu. • Stejně tak Komise apelovala na členské státy, aby v oblasti sociální a zaměstnanecké politiky usilovaly o co největší inkluzi znevýhodněných skupin obyvatelstva: ženy, starší generace, imigranti (příliš se nehovořilo o občanech nových členských států znevýhodněných na pracovním trhu přechodnými obdobími, těm byly věnovány separátní diskuse) a pod vlivem nedávných studentských bouří a stávek ve Francii i mladá generace hledající první zaměstnání.

březen–duben 2006

• Dalším kontroverzním bodem byla debata o vytvoření Evropského technologického institutu, což měla být původně jakási „vlajková loď“ renovované Lisabonské agendy v oblasti podpory vzdělání (v podobě jakéhosi mozkového trustu, sítě či centrály propojující evropská centra vzdělávání vědy a výzkumu). 1.2 Evropský parlament Nařízení o nutričních nárocích na potraviny • Na pořad jednání se po delší době opět dostal návrh nařízení o nutričních nárocích na potraviny. Jeho cílem je sjednotit požadavky především na ty potraviny, které mají být označeny jako „zdravé“. • Sporné body • Problematické body nařízení jsou v zásadě (a ve zkratce) dva. Prvním jsou tzv. nutriční profily, konkrétní požadavky na potraviny, které musí být splněny, aby mohly být dané potraviny označeny za zdravé. Druhým problémem je způsob, jak přesně a jak podrobně dosáhnout oněch požadavků stanovených nutričními profily – zda pouhou notifikací, či důkladnou certifikací konkrétních výrobků. • Výsledek jednání výboru • Výbor v březnu navrhl zachování nutričních profilů (v rozporu s loňským výsledkem hlasování pléna). V otázce jejich aplikace pak požaduje registrační proceduru, která bude rychlejší než certifikace, ale zároveň poskytne spotřebitelům výraznější jistoty než pouhá notifikace. • Další vývoj • Plénum EP se bude otázkou návrhu zabývat v květnu. Půjde o druhé čtení. V případě zveřejnění konečného verdiktu bude návrh ještě projednán v Radě. Je však vysoce pravděpodobné, že legislativní proces dospěje až do fáze dohodovacího řízení. 1.3 Komise Evropský (komunitární) patent • Komise oživila debatu o tzv. komunitárním patentu, který by měl nejen nahradit dosavadní patenty vydávané Evropským patentovým úřadem, ale zároveň sjednotit patentovou praxi v jednotlivých členských státech. • Sporné body • Obecně se hovoří o dvou problémech. Jak odpůrci, tak i zastánci komunitárního patentu je

využívají ve své argumentaci. První otázkou jsou náklady na patentování, které jsou v Evropě třikrát až pětkrát vyšší než např. v USA nebo Japonsku. Důvodem je nutnost patenty překládat do příslušných jazyků, což činí až 39 % všech nákladů. Dalším problémem je nedostatečná právní jistota těch, kteří patent získají, protože neexistuje centrální autorita, jež by řešila případné spory držitelů patentů. • Obé na první pohled nahrává „evropskému“ řešení, nicméně komunitární patent je především citlivou politickou otázkou. Navíc není zřejmé, zda by výsledná unijní norma nakonec nevedla k dalšímu znesnadnění patentového řízení, zvláště pro malé a střední podniky. Existuje obava, že cena patentu se legislativní změnou nijak výrazně nesníží. • Další vývoj • Komise zmíněnou konzultaci uzavřela na konci března. V červnu se plánuje veřejné slyšení v této věci. Zároveň se má rozhodnout, zda se problematika komunitárního patentu znovu odloží, nebo bude (jak zamýšlí Komise) skutečně vypracován nový legislativní návrh. Obecně se nicméně doporučuje celou záležitost pečlivě sledovat, protože může být klíčová nejen pro české malé a střední podniky. Zjednodušení legislativy v oblasti stavebnictví • Komise v březnu zahájila veřejnou konzultaci týkající se zjednodušení legislativy v oblasti stavebnictví. Konzultace potrvá do konce května. Všem, kteří jsou do sektoru stavebnictví zainteresováni, se účast na konzultaci doporučuje. • Pozadí • Platná Směrnice 89/106 podle Komise i těch, kterých se dotýká, neodpovídá požadavkům na relativní jednoduchost a srozumitelnost a brání v aplikaci pravidel jednotného trhu. Konkrétně obsahuje přemíru velmi specifických technických požadavků a uměle zvyšuje cenu stavebnických služeb v rámci EU. Kromě toho umožňuje členským státům požadovat vlastní bezpečnostní a jiné certifikáty, čímž dále znesnadňuje volný pohyb po celé EU. • Další vývoj • Po uzavření konzultace na konci května se očekává vypracování revidovaného legislativního návrhu včetně studie ekonomických a jiných dopadů na současný stav. Přestože cesta k nové legislativě bude ještě dlouhá, právě ovlivnění rozhodovacího procesu hned na začátku je klíčem k tomu, aby výsledná norma odpovídala zájmům těch, kteří se podle ní budou muset řídit.

103


Forma veřejné konzultace je jedním z relativně snadných (byť méně efektivních) způsobů, jak toho dosáhnout. Volný pohyb pracovních sil • S blížícím se druhým výročím rozšíření EU se na úrovni Komise uskutečnilo několik setkání, na nichž mělo dojít k vyjasnění stran ukončení (nebo prodloužení) přechodných období na volný pohyb pracovních sil ze států tzv. EU-8 (nové členské státy bez Malty a Kypru). Mezi nerozhodnuté státy se zařadilo Nizozemí a Itálie. • Nizozemí • První ze států argumentoval především obavami, že uvolnění restrikcí způsobí příliv levné pracovní síly – a to navzdory všem empirickým důkazům a dosavadním zkušenostem těch, kteří žádná omezení neuplatňují. • Itálie • Co se týče Itálie, tam ovlivnila situaci především kampaň před parlamentními volbami, jež znesnadnila seriózní projednávání dané otázky. Některé zdroje ale hovoří o zachování přechodného období, byť v „oslabené“ formě. • Evropský hospodářský prostor • Island a Norsko daly jednoznačně najevo, že omezení na volný pohyb pracovních sil zruší, naopak Švýcarsko oznámilo, že si ještě podrží systém kvót omezujících přístup na jeho trh práce. • Ostatní země • Francie potvrdila postupné odstraňování překážek podle profesí, k nimž v březnu přibylo (překvapivě) zemědělství, stavebnictví a hoteliérství s tím, že na základě bilaterálních dohod by mělo docházet i k uvolňování v oblasti nových technologií a výzkumu. Dánsko, Lucembursko a Řecko své postoje (na rozdíl od ostatních starých zemí) dosud nezveřejnily a ani nesignalizovaly, kterým směrem by se měly ubírat. • Výzva Evropského parlamentu • K problematice se 21. března vyjádřil výbor EP pro zaměstnanost a přijal poměrem 37:3 (při 4 absencích) zprávu, která vyzvala „váhající“ staré členské státy, aby přijaly veškerá opatření na zrušení restriktivních přechodných období. • Problematiky se ujalo i plénum EP a 5. dubna na základě podnětů z výboru vyzvalo „všechny dotčené členské státy, aby zrušily veškerá opatření bránící volnému pohybu osob“. • Z pohledu nově přistoupivší země je podstatné, že poslanci i Komise vydali ujištění, že občané EU mají nedotknutelná práva, která nelze „vyrovnat“ dlouhodobějším pobytem v EU se statusem občana třetí země.

104

Směrnice o službách • Komise 4. dubna zveřejnila pozměněný text návrhu Směrnice o službách. Prakticky ve všech ohledech inkorporovala kompromis dosažený na únorovém zasedání pléna EP. Některé zdroje hovoří o 90–95 % pozměňovacích návrhů EP. • Podoba revidovaného návrhu • Komisař pro vnitřní trh McCreevy vystoupil 21. března na zasedání příslušného výboru EP a připomínky pléna označil za „pozitivní kompromis“, a to včetně změn, které znamenají faktické znesnadnění pohybu služeb přes hranice, protože stanovují vícero možností, jimiž mohou členské státy zablokovat provozování služeb ze strany poskytovatele z cizí (i když unijní) země (články 14–16 návrhu). McCreevy se rovněž postavil za vyloučení většího počtu oblastí, které by měla směrnice pokrývat. • Mimoto by v textu neměly zůstat žádné odkazy na separátní (specifické) a/nebo pracovněprávní předpisy (např. vysílání pracovníků či náhrada zdravotní péče). • Postoj Evropské rady • Jarní summit Evropské rady ve dnech 23.–24. března McCreevyho (a tedy EP) na nejvyšší úrovni podpořil. Otázka přeshraničního pohybu služeb by se podle hlav států a vlád měla (jak navrhuje EP) nadále řídit méně liberalizující klauzulí o volném poskytování služeb (která stanovuje výše zmiňované výjimky) namísto principu originality, který v původním návrhu Komise stanovoval minimum překážek a naopak umožňoval dočasné poskytování služeb na základě práva domovské země. • Postoj Komise • Postoj Komise byl zveřejněn 4. dubna. Kromě toho, co bylo uvedeno výše, Komise rozhodla o systému dohledu nad poskytovateli služeb; mělo by docházet ke vzájemné výměně informací země, z níž poskytovatel pochází, a státu, v němž své služby reálně poskytuje. Dále bylo upřesněno, že směrnice by měla být implementována během dvou let od svého přijetí (EP navrhoval lhůtu o rok delší). • Reakce aktérů • Organizace Eurochambers, sdružující obchodní komory jednotlivých členských států, Komisi vyzvala, aby „pro komunikaci růstu a zaměstnanosti dělala mnohem více než v minulosti“, byť dosavadní vývoj jednání o liberalizaci služeb přivítala. Eurochambers se staví za jasné stanovení toho, kdy bude při přeshraničním poskytování služeb platit právo domovské a kdy právo hostitelské země.


• Co se týče dalších sociálních partnerů, rámcově předložili podobná stanoviska jako Eurochambers: převládl optimismus navzdory četným připomínkám, že text EP se vzdálil původnímu záměru Komise, některá ustanovení je stále třeba vyprecizovat a dopad potenciální normy nejspíše nebude tak rozsáhlý, jak se původně očekávalo. • Problém mobility pacientů a jejich náhrad • Navzdory tomu, že Komise navenek standardně vystupuje jednotně, v případě směrnice o službách se objevil jeden problém. Komisař pro zdraví a ochranu spotřebitele Kyprianou hodlá kvůli zásahům EP v průběhu roku předložit návrhy, jež by formou sekundárněprávních norem upravily otázku mobility pacientů a náhrad za ošetření v zahraničí (za předpokladu, že se dané položky nevrátí do projednávání v rámci směrnice o službách). • Další vývoj • Očekává se, že Rada se bude návrhem zabývat na svém neformálním setkání ve dnech 21.–22. dubna. Už nyní je na ministry vyvíjen poměrně silný politický tlak, aby dosažený stav jednání – podpořený EP, Komisí i summitem – nenarušili. Zástupci především nových členských zemí však už dali najevo, že budou usilovat o co nejrozsáhlejší návrat k původnímu, silně liberalizačnímu návrhu Komise. Černá listina nebezpečných aerolinek • Komise 22. března zveřejnila na základě Nařízení 2111/2005 první „černou listinu“ nebezpečných aerolinek. Po loňských četných leteckých neštěstích jde o první hmatatelný výsledek zvýšené legislativní aktivity unijních institucí. • Obsah • Komise uzavřela letecký prostor EU pro 92 aerolinek, pro tři jen omezeně, a to na základě kritérií stanovených ve zmiňovaném nařízení (kontroly na evropských letištích, problematické naplňování bezpečnostních standardů apod.). Celkově se zákaz týká asi 300 letadel, převážně ze zemí Afriky a střední Asie. • Další vývoj • Rada 27. března podpořila revizi Nařízení 2320/ 2002 o letecké bezpečnosti a postavila se za návrhy EP přijaté v jeho prvním čtení. Daný text s otázkou blacklistu úzce souvisí, neboť doplňuje bezpečnost letecké dopravy o další legislativní prvek.

Vysoké ceny mezinárodního roamingu • Komise v dubnu obnovila konzultace se zainteresovanými aktéry stran cen mezinárodního mobilního roamingu. Zároveň ústy komisařky Viviane Redingové oznámila, že v červnu předloží legislativní návrh, který by měl problém vysokých cen řešit. • Pozadí • Komise každoročně před prázdninami, kdy Evropané nejvíce cestují, mediálně vystupuje proti vysokým cenám tzv. roamingových hovorů ze zahraničí. Tentokrát však hodlá přistoupit k legislativnímu opatření s odůvodněním, že na vysoké ceny doplácejí ti, kteří chtějí využívat čtyř svobod EU, resp. volného pohybu v rámci Unie. • Předmět úpravy • Konkrétní legislativní návrh by měl být zveřejněn v červnu. Jeho cílem by měla být regulace velkoobchodních roamingových cen, tedy těch, které si mezi sebou účtují sami operátoři. Po dosažení jejich snížení by mělo podle Komise dojít také (a především) k adekvátnímu snížení koncových cen pro běžné uživatele. • Reakce aktérů • Mobilní operátoři se proti záměrům Komise okamžitě ohradili. Britský Vodafone, vlastnící i jednu ze tří českých mobilních sítí, argumentoval tím, že ceny roamingových hovorů za posledních deset měsíců poklesly o 40 % a dále – v důsledku konkurence – klesají. • Spor se tedy vede o to, zda trh v oblasti roamingu funguje, nebo nefunguje. I když jsou současné ceny relativně vysoké, trend jejich snižování je patrný, tudíž se zdá, že platí první z variant. • Další vývoj • 12. května se předpokládá ukončení neformálních konzultací Komise s dotčenými operátory (případně dalšími zainteresovanými). V červnu se pak očekává předložení prvního návrhu nařízení na regulaci cen mezinárodního roamingu. Řízení za neimplementaci sekundárněprávních norem • Komise 4. dubna vyzvala 24 členských států (všechny kromě Nizozemí), aby řádně implementovaly unijní legislativu týkající se liberalizace trhu s elektřinou a plynem, propagace „zelené energie“ a biopaliv a řízení ropných rezerv. Dostála tak dřívějšímu slibu, že namísto nových předpisů bude vynucovat ty, které jsou platné, ale státy je z různých důvodů nedodržují. Nyní běží dvouměsíční lhůta, během níž mají dotčené členské země podat Komisi vysvětlení,

105


resp. podniknout kroky k nápravě. Totéž se týká i otázky tabákové reklamy, resp. jejího zákazu podle Směrnice 2003/33. • České republiky se týká řízení stran podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů podle Směrnice 2001/77. • V oblasti „přeshraniční“ tabákové reklamy (tedy reklamy v tištěných médiích či na internetu; televizní reklamu řeší tzv. Směrnice o televizi bez hranic) ČR nepřijala včas potřebné národní normy, resp. dané předpisy nezajistily včasnou implementaci směrnice jako celku. • V obou případech byly Česku poslány výzvy k nápravě. Plán harmonizace v oblasti daní z příjmu právnických osob • Komise 4. dubna představila své přípravy na plán rámcové harmonizace týkající se jedné z kategorií daní přímých – zdanění firem a podnikatelské činnosti. V institucích EU se o podobném kroku hovořilo už delší dobu, nový impulz navíc dodalo rozšíření v roce 2004 a další plánované rozšiřování členské základny EU. • Obsah plánu komisaře Kovácse a sporné body • V dubnu komisař pro daňovou politiku Kovács odkryl plán jednotných pravidel výpočtu základu korporativní daně, který chce přeměnit v konkrétní legislativu do roku 2008. Nemá jít o harmonizaci sazby korporativní daně, ale o vytvoření harmonizovaných pravidel pro kalkulaci agregovaného zisku. • Hodnocení pozadí daňové politiky EU • Daňová politika a harmonizace jejích parametrů představuje velmi citlivé téma. V EU je prozatím skutečností harmonizace daní nepřímých v podobě jednotné sazby DPH, která však umožňuje dle směrnice o DPH, vybavené řadou příloh, desítky výjimek v oblasti výrobků i služeb, které umožňují členských státům a vládám manévrovací prostor. • Otázka přímých daní, zejména otázka zdaňování zisků pouze určité části produktivního obyvatelstva je coby nosné politické téma méně přímočará, její dopady jsou však z makroekonomického hlediska nezanedbatelné. Je si toho vědoma i samotná Komise. • Komisař Kovács i předseda Komise Barroso poměrně nepokrytě hovoří o tom, že případná harmonizace pravidel zdaňování podnikatelské činnosti má ještě další významný motiv mimo snahu bránit „daňovému dumpingu“: daň z příjmu právnických osob by se mohla stát základem budoucího dalšího příjmového zdroje pro evropský rozpočet: evropské daně.

106

1.4 Rada Evropské řidičské průkazy • Rada 27. března schválila politickou dohodu k otázce jednotných evropských řidičských průkazů. Text vyšel z kompromisu Rady a EP, jehož bylo dosaženo v červnu 2005 za lucemburského předsednictví. • Obsah návrhu a sporné body • Klíčovým sporným bodem mezi EP a Radou byl způsob, jakým nahradit současných 110 vzorů řidičských průkazů jedním modelem, a časový horizont celé akce. • Rada nakonec podpořila 26leté moratorium, po jehož uplynutí by měl platit pouze evropský doklad. (EP původně navrhoval okamžitou výměnu všech průkazů.) Ministři rovněž odsouhlasili, že nové průkazy budou platit jen deset let (poté si jejich držitelé budou muset žádat o vystavení průkazu nového), přičemž jednotlivé členské státy budou moci platnost dokladů prodloužit až o polovinu, na patnáct let, a budou moci vyžadovat lékařské prohlídky ověřující způsobilost řídit motorové vozidlo (věková hranice 65 let pro vydání/ obnovu průkazu nakonec schválena nebyla). • Další vývoj • Směrnice by měla být implementována během šesti let, do roku 2012, a měla by nahradit dosavadní Směrnici 91/439.

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Budoucnost EU Euroústava – živá de facto, mrtvá de iure? • Vzhledem k tomu, že Smlouva o Ústavě pro Evropu byla zamítnuta ve francouzském a holandském referendu a nevstoupila dosud v platnost, neměla by být ani v praxi realizována její dílčí ustanovení. Přesto se tak někdy děje a integrační proces je tak posouván i bez schválení euroústavy směrem, který předvídala. • Euroústava v oblasti společné zahraniční politiky • V oblasti společné zahraniční politiky, tedy dosavadního druhého pilíře, např. euroústava počítala s tím, že by jednotné zastoupení EU jako celku u mezinárodních organizací mělo do budoucna nahradit členství jednotlivých států. • Co znamená vize členství EU v Radě Evropy • Euroústava dosud de iure neplatí, proto může překvapovat, že lucemburský premiér Juncker


zmiňuje, že by se EU jako celek mohla stát do roku 2010 plnohodnotným členem Rady Evropy, která je nejvýznamnější čistě politickou evropskou organizací řešící mimo jiné otázky dodržování lidských a práv a jejímiž členy jsou téměř všechny evropské státy. • Další etapa debat o životaschopnosti ústavy – dialog sociálních partnerů • Do debaty o životaschopnosti euroústavy se v dubnu vložili zástupci organizovaných zájmů v EU, včetně evropských odborů (ETUC). Stalo se tak v rámci debaty, kterou na téma osudu evropské ústavy inicioval (jako již tradičně) Evropský parlament jako součást dlouhodobého diskusního fóra o budoucnosti euroústavy, do nějž by se podle představ „Plánu D“ komisařky Wallströmové měli zapojit i sociální partneři. Italské parlamentní volby • Budoucí dění v oblasti politiky i legislativy EU neovlivňují jen aktuální události v rámci jejích institucí, ale také významné politické změny na národní úrovni, v čele s volbami probíhajícími v klíčových členských státech. Duben přinesl na základě těsných (a za sporné dlouhou dobu považovaných) výsledků voleb do dolní komory italského parlamentu pravděpodobnou změnu vlády v jedné ze zakládajících zemí ES. • V Itálii není konečná podoba vládní koalice v době dokončování monitoringu ještě známa, jistotou však je, že nový volební systém s převahou většinových prvků, který v 90. letech nahradil systém spíše tříštící a znepřehledňující italskou stranicko-politickou scénu, způsobil, že i přes těsný výsledek získal výraznou většinu křesel v dolní sněmovně levo-středový blok Olivovník pod vedením bývalého předsedy Komise Romana Prodiho. Měl by tak zřejmě vystřídat v čele vlády pravicového Silvia Berlusconiho. • Hodnocení výsledků italských voleb • Výsledek voleb někteří komentátoři zdůrazňují jako jednoznačné vítězství „proevropské varianty“. • Italové ovšem spíše než pro jakousi „evropskou variantu“ hlasovali těsně pro protější pól k Berlusconiho pravici, s jejíž politikou panovala nespokojenost především z ekonomických příčin, a tímto protipólem je na italské politické scéně, jejíž roztříštěnost bývá překonávána tvorbou bloků a širších předvolebních koaličních uskupení, již od 90. let levicový blok Olivovník.

Rozšiřování EU • 1. ledna 2007 se mají stát novými členy EU Bulharsko a Rumunsko, v EU je však v poslední době stále častěji zmiňovaná varianta, podle níž by mohlo dojít k odkladu vstupu o rok, tedy na 1. ledna 2008. • Variantou odložení vstupu varoval Bulharsko v dubnu i komisař pro rozšiřování Olli Rehn, když hovořil především o potřebě provést v Bulharsku efektivní reformy justičního systému a zefektivnit boj s korupcí a organizovaným zločinem. • Pozadí a úskalí přístupových jednání • Bulharsko a Rumunsko se nacházely v rámci přístupových jednání pod poměrně silným tlakem ohledně maximální akceptace acquis communautaire a harmonizace právního řádu s evropskou legislativou. • Vytvoření právních norem a právní praxe jsou však dvě odlišné otázky. Podepisují se na tom i výrazné limity, které má administrativa obou zemí na regionální či lokální, spíše než na centrální úrovni. • Na tuto záležitost upozornil v dubnu např. i komisař pro životní prostředí Stavros Dimas, který navštívil Bulharsko a zdůraznil „výrazné úsilí“ v oblasti životního prostředí, neodpustil si však kritiku nižších úrovní správy při rozdělování prostředků z předvstupních fondů (Phare, ISPA, Sapard), z nichž proudí v bulharském případě až 20 % do oblasti životního prostředí. • O dalším osudu „jihovýchodního“ rozšiřování, o tom zda k němu skutečně dojde u obou zemí k 1. lednu 2007, či bude zvolen odklad, do značné míry přispějí i výsledky příštích monitorovacích zpráv Komise, které mají být zveřejněny ještě do poloviny roku 2006. 2.2 Financování EU Finanční perspektiva 2007–2013 a příprava meziinstitucionální dohody • Rakouské předsednictví prezentovalo 11. dubna výboru stálých zástupců (Coreper), což je jakýsi rozhodovací předstupeň Rady ministrů, svoji provizorní verzi meziinstitucionální dohody, která by se měla stát právním základem finanční perspektivy pro období 2007–2013. • Legislativní pozadí • K průlomu v jednáních nedošlo v rámci zasedání březnové Evropské rady, která byla věnována jiným tématům (Lisabonská agenda, nová

107


• •

• •

• •

• •

•

energetická politika EU, situace v Bělorusku, případně neformální diskuse o možnostech otevření pracovních trhů novým členským státům v souvislosti s blížícím se ukončením první části přechodného období). Bylo jej dosaženo až 4. dubna, přičemž základem konsenzu, na nějž přistoupili zástupci Komise, EP a předsednictví Rady, se stal dokument, který předseda Komise Barroso předložil v únoru. Obsah konsenzuálního návrhu „triády“ Konsenzuální návrh počítá s celkovou alokací 864,316 mld. € ve výdajích během sedmi let. To je částka pouze o zhruba 2 mld. € vyšší než celková suma, s níž počítal britský konsensus (třetí britský návrh hovořil o celkové alokaci 862 mld. € ve výdajích, pro srovnání – původní návrh, který předložila Komise už před dvěma lety, počítal s celkovou částkou přibližující se pro sedmileté období ve výdajích až 1 bilionu €). Co bude dál? Aby byla meziinstitucionální dohoda platná, musí se na její podobě konsenzuálně shodnout Rada a odhlasovat ji většinovou volbou plénum EP. Finanční perspektiva z hlediska Evropského parlamentu Výsledkem třístranných jednání ze 4. dubna bylo nakonec mimo jiné svěření pravomoci připravovat budoucí reformu evropských financí s důrazem na příjmovou stránku, včetně možného návrhu nového rozpočtového zdroje, Alainu Lamassourovi, francouzskému poslanci za EPPED. Francouzský poslanec již nyní hovoří o tom, že možným novým zdrojem příjmů rozpočtu EU by se mohl stát podíl z daně z příjmu právnických osob, což by ovšem znamenalo určitý bezprecedentní průlom do příjmové stránky rozpočtu EU, diskutabilní i z hlediska ekonomické výkonnosti EU. Rozpočet EU a stav jeho čerpání – zprávy z úrovně EU S otázkou příjmové stránky rozpočtu EU souvisí zpráva, kterou vydala v dubnu Komise a podle níž byly výdajové prostředky z rozpočtu pro rok 2005 využity téměř beze zbytku. Přebytek, který se každoročně převádí do rozpočtu pro rok následující, činil za rok 2005 jen 1 % výdajové stránky rozpočtu EU, v absolutních číslech to bylo „jen“ 871 mil. € oproti téměř 3 mld. € za rok 2004 a dokonce 15 mld. € v roce 2001, tedy před rozšířením.

108

2.3 Pakt stability a růstu a jednotná měna euro • Úmysl některých nových členských států vstoupit do eurozóny již v roce 2007, demonstrovaný na počátku roku 2006 Slovinskem a některými pobaltskými zeměmi (Estonsko, Litva), už vyvolal reakce některých stávajících členů eurozóny. Německý poslanec za EPP-ED Werner Langen pod vlivem této skutečnosti navrhl výboru EP pro ekonomické a monetární otázky rezoluci, která vůči rozšiřování eurozóny vyjadřuje velice rezervovaný postoj a volá po přísnější aplikaci konvergenčních kritérií. • Hodnocení • Vznik a rozšiřování eurozóny bývají považovány za spíše politický než čistě ekonomický akt, což bývá kritizováno v souvislosti s potřebou udržovat stabilitu měny euro a stávajícími problémy některých členských států naplňovat stabilizační kritéria. Pokud by došlo ke zpřísnění sledování konvergenčních kritérií u zemí hodlajících do eurozóny vstoupit a splňujících již stávající kritéria, bylo by možné hodnotit to také jako politický akt, potvrzující dvojí standardy členství existující i v mnoha dalších ohledech (zemědělství, volný pohyb osob). • Stabilita eura versus rozšiřování eurozóny? • Obava z ohrožení stability měny euro akceptací ekonomicky méně vyspělých zemí do eurozóny by byla legitimní, pokud by nebylo skutečností to, že státy, které dlouhodobě porušují stabilizační kritéria a potýkají se s nízkým hospodářským růstem a některými strukturálními problémy, včetně např. vysoké nezaměstnanosti, jsou převážně velcí členové eurozóny (např. Německo). • Zajímavé je, že apel směřující od parlamentního výboru jak ke Komisi, tak ke kandidátským státům eurozóny upozorňuje také na to, aby tyto státy vyvinuly zvláštní úsilí k ochraně spotřebitelů před skokovým navýšením cen v souvislosti s přechodem na společnou měnu. • Pakt růstu a stability a nové členské státy EU • ČR podle vyjádření vlády z druhé poloviny roku 2005 uvažuje o přijetí eura až v letech 2009/2010, odhady analytiků některých peněžních ústavů (Česká spořitelna) hovoří vzhledem k rozpočtové politice vlády a dlouhodobé politice vůči systému mechanismu směnných kurzů ERM II, jehož členem musí být daná měna před vstupem do eurozóny bez výrazných fluktuací minimálně dva roky, o ještě pozdějším termínu (2011–2013). Se vstupem do eurozóny v blízké době (2007/2008) naopak počítají některé stá-


ty, které již do mechanismu ERM II vstoupily (Slovinsko, Estonsko, Litva, Slovensko). • O zprávě poslance Langena bude výbor pro ekonomické a monetární otázky jednat 25. dubna, zpráva má být projednávána i na květnovém plenárním zasedání EP. Zajímavé je také to, že Langen se má stát zpravodajem pro monitoring připravenosti potenciálních nových členů eurozóny, Slovinska a Litvy; lze tedy čekat, že zejména Litva nebude mít naplnění svých aspirací jednoduché. Přijetí nových členů do eurozóny by měla projednat i červnová Evropská rada.

•

2.4 Zemědělství CAP a WTO • Ačkoli se tak děje prakticky stranou zájmu médií a bez demonstrací, které doprovázejí tradičně schůzky na nejvyšší úrovni v rámci WTO, odehrávají se právě v posledních týdnech měsíce dubna na půdě WTO jednání o klíčových otázkách v oblasti liberalizace trhu se zemědělskými výrobky a v oblasti bezcelního přístupu průmyslových výrobků na světový trh. Jde o jednání klíčová pro úspěch celého jednacího kola v Dauhá, i když toto jednací kolo již svým rozhodujícím závěrečným okamžikem zdánlivě prošlo. • Palčivé body hongkongského summitu byly přesunuty na dojednání v průběhu dubna, už bez „summitového formátu“, který tradičně doprovázejí média a protesty. 18. dubna se tak má uskutečnit klíčová schůzka, na níž by mělo dojít k vypracování dohody, která by měla být podepsána na schůzce zástupců členských zemí na ministerské úrovni ve dnech 29. dubna – 2. května. • Problémové body jednání WTO • Zablokování jednání WTO mají na svědomí opět právě zemědělské otázky. • Plánované zrušení vývozních subvencí nese těžce zejména Francie. Tento nástroj komunitární

•

• • •

•

preference CAP, která na jedné straně zvýhodňuje evropskou zemědělskou produkci na světovém trhu a na druhé straně ji chrání před vnější konkurencí na vnitřním trhu EU, dosud funguje v řadě komodit obchodovaných na evropském i světovém trhu. V dubnu byla zveřejněna analýza britských autorů, podle níž ke stabilizaci společného trhu v některých důležitých komoditách, jako je drůbeží a vepřové maso či společný trh s vejci, stále významně přispívají finanční podpory v podobě intervencí, výkupů na sklad a vývozních subvencí. Složitost současných jednání WTO komplikuje již nejen fakt, že státy G-20 se pokoušejí obstát v konkurenci vyspělých zemí na světovém trhu; skutečností je i narůstající vnitřní konkurence mezi státy třetího světa. Progres jednacího kola v Dauhá do značné míry souvisí s pozicí USA v jednáních. Kolo v Dauhá by mělo být dovedeno k závěrečnému konsenzu do konce letošního roku. Na počátku roku 2007 totiž končí mimořádný mandát, který pro jednání na půdě WTO získal od amerického Kongresu prezident Bush jr. V této době má Bush Kongresu parametry závěrečného konsenzu prezentovat. Na odblokování jednání má přitom zájem i samotná WTO a její generální tajemník Pascal Lamy. USA versus EU – tradiční model debat o liberalizaci zemědělského obchodu USA se mezitím při jednáních o liberalizaci zemědělského obchodu s EU odvolávají i na některé zveřejněné expertní zprávy, které dokazují, že přetrvávající regulace, která v mnoha odvětvích CAP získala novou podobu ve formě přísných kvalitativních norem a norem na ochranu spotřebitele, působí nyní ve vzájemném obchodním vztahu EU a USA jako ekvivalent obchodních bariér celního a kvótního typu. Konkrétně se hovoří o pravidlech obchodu s drůbežím masem, GMO a v oblasti trhu s vínem.

109


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÁ RADA Výsledky jarního summitu Evropské rady – nová energetická politika Ve dnech 23. – 24. března se jako tradičně uskutečnila jedna ze čtyř schůzek na nejvyšší úrovni v rámci EU, které se každoročně odehrávají: jarní summit Evropské rady.

je tato otázka důležitá, ocitla se totiž v hledáčku Komise z hlediska možné žaloby u Evropského soudního dvora za nedostatečnou implementaci stávajících směrnic o liberalizaci trhu s energiemi, které by měly v praxi spočívat v diverzifikaci energetických zdrojů včetně jejich distribuce.

Obsah jednání summitu Summit mohl mít řadu poměrně kontroverzních otázek k projednávání (směrnice o službách, nová finanční perspektiva, ukončení první části přechodného období pro volný pohyb pracovních sil vůči osmi novým členským státům, další rozšiřování EU). Za hlavní témata jarního summitu Evropské rady však byla určena diskuse o budoucnosti revidované Lisabonské agendy a zejména o plánovaném vytvoření nové společné evropské energetické politiky. Výsledky summitu nakonec přinesly i jednání o dalším postupu zredukované směrnice o službách hlasovacím procesem a rozhovory týkající se možného otevření pracovních trhů občanům osmi nových členských zemí po uplynutí první části přechodného období.

Cíle nové energetické politiky Závěry summitu přinášejí ambicióznější cíle v některých oblastech, jejich splnění je však otázkou. Plán počítá (rétoricky) s vybudováním společného trhu s energiemi. V první řadě by mělo dojít k výraznému zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energií. Do roku 2015 se má jejich podíl na výrobě energie v EU zvýšit na 15 %, z toho 8 % mají tvořit paliva. Vzhledem k tomu, že již nyní činí EU potíže naplňovat cíl alespoň 2 % podílu biopaliv na produkci pohonných hmot, je otázkou, jak na tom bude EU s naplňováním podobných závazků za deset let. Dalším závazkem jsou 20% úspory energií proti současné spotřebě do roku 2020, každý rok přitom má být vypracovávána a publikována revize dodržování této dlouhodobé strategie energetické politiky. Tyto parametry se podařilo do dokumentu prosadit především rakouskému předsednictví.

Nová energetická politika Za významný výsledek summitu je přesto v EU považována hlavně prezentace dlouhodobé vize nové energetické politiky v podobě tzv. zelené knihy (není přitom bez zajímavosti, že jedna zelená kniha týkající se energetické politiky a jejích environmentálních aspektů již byla prezentována v roce 2000). Je otázkou, zda je tento závěr oprávněný, prezentace dokumentu totiž sama o sobě žádné převratné praktické změny nepřináší; má po ní následovat až půlroční debata, po které bude vypracován „akční plán“. V rámci této publikační činnosti Komise mohou zaniknout důležité skutečnosti, jedná se i o otázku celoevropské liberalizace trhu s energiemi, přičemž komisař Piebalgs připouští, že dosud není rozhodnuto o poměrně klíčové otázce: zda bude možné většího propojení evropských energetických trhů dosáhnout skrze větší deregulaci, nebo naopak regulaci. Ponechává otevřené obě varianty. Pro ČR

Hodnocení dokumentu Plán nové energetické politiky je tedy plný závazků a dlouhodobých vizí. Předmětem kritiky je to, že naopak obsahuje jen velmi málo krátkodobých a konkrétních strategií, konstatuje problémy, s nimiž se evropská energetika vypořádává v širších hospodářských souvislostech (vysoké ceny energií, nutnost brát v potaz širší geopolitické a geoekonomické souvislosti, včetně nejen potenciálních producentů, ale i transportérů energie), nabízí však příliš málo konkrétních řešení. Nehovoří např. vůbec o infrastruktuře, která je důležitou součástí energetické politiky z hlediska distribuce energie, o nutnosti zohlednit ve finančních prioritách EU trasy energetických dodávek jako součásti budování transevropských sítí, nutnost udržovat jejich dobrý technický stav a zabraňovat tak zbytečným energetickým ztrátám, zohlednit potřeby nových technologií, investic do výzkumu apod. To vše bombasticky prezentovaný plán nové energetické politiky postrádá.

110


Na druhou stranu ale obsahuje i poměrně významné praktické konsekvence pro vnější politiku EU. Obsahuje vizi podpisu energetické charty s Ruskem a vybudování severní trasy plynovodu, který má spojovat ruské zdroje s územím Německa a západní Evropy. Právě německá kancléřka Merkelová byla jednou z hlavních postav jednání summitu o energetické politice; kritizovala v té souvislosti příliš protekcionistickou podstatu politik některých členských států, především Francie, a volala po skutečné liberalizaci a propojení evropských energetických trhů, ovšem bez nadměrného posilování pravomocí Komise v této oblasti, což je zajímavé. Ve spojení s plány nové energetické politiky EU, která by měla za cíl i diverzifikaci energetických zdrojů starších členských zemí, se spojuje snaha EU navazovat poměrně intenzivní vztahy s Ruskem. Lze říci, že Rusko tuto iniciativu poměrně vítá, má ve „hře“ i své vlastní „karty“. Kromě „vedlejších účinků“, které intenzivnější vztahy EU a Ruska mají (EU se pokouší nevměšovat příliš do záležitostí Ukrajiny a surovinové politiky, kterou se Rusko vůči ní pokouší uplatňovat i na méně viditelných místech, než jak tomu bylo při lednové plynové krizi), jsou pro Rusko významné i dílčí obchodní zájmy v dalších oblastech. V rámci strukturovaného dialogu, který mezi Ruskem a EU probíhá v několika oblastech se pokouší např. v oblasti zemědělství a rozvoje venkova dosáhnout toho, aby EU zrušila vůči Rusku dovozní kvótu na obilí. O energetické politice v globálním měřítku chce EU jednat i se zcela novými partnery, kterými by měla být Čína a Indie. EU a jaderná energie Zajímavým posunem v oblasti plánů na novou energetickou politiku, který zaznívá i ze zelené knihy a byl již předem v debatách o energetické politice avizován, je příklon EU a odborníků pracujících na přípravě tohoto plánu opět k potenciálně většímu využívání jaderné energie v budoucnu. Může jít o kontroverzní téma vzhledem k tomu, že se v EU nacházejí státy představující velké oponenty využívání jádra (především Rakousko, tedy nynější předsednická země). Z tohoto pohledu je proto možná opětovná podpora využití jaderné energie a jejího výzkumu v EU významná, po období, kdy ostrakizace jaderné energie zakládala spory mezi sousedícími státy a představovala i důležitou překážku pro vstup do EU (česko-rakouský spor o Temelín, litevské členství podmíněné uzavřením elektrárny Ignalina, spory mezi EU a Bulharskem kvůli JE Kozloduj). Komisař Piebalgs přitom připouští, že jde o citlivé téma i z hlediska

problematiky skladování jaderného odpadu a postoje veřejnosti k němu. K tomu lze snad dodat jen tolik, že životní prostředí členských států EU ohrožuje nejen jaderný odpad, ale i jiné druhy odpadů. Nemá-li EU účinné mechanismy např. k tomu, aby nebylo možno provozovat praxi převozu odpadu na skládky do jiných členských států (viz problematika německého odpadu v ČR) či naopak aby bylo možno řešit situaci, v níž daný stát požaduje návrat tohoto odpadu zpět na území, odkud byl dovezen, zpochybňuje to její reálné schopnosti vypořádat se s řadou důležitých problémů nejen čistě energetické politiky, ale i životního prostředí. Výsledky jarního summitu Evropské rady – nový start Lisabonské strategie Druhým nejdůležitějším tématem summitu Evropské rady bylo oživení Lisabonské strategie. Závěry summitu v tomto směru přirozeně přinesly především rétoriku v duchu již mnohokrát opakovaných frází o nutnosti dosažení v praxi principu „flexicurity“, tedy skloubení flexibility a solidarity napříč EU. Evropská rada se pokusila vytvořit alespoň zdání toho, že ve směru dosažení tohoto efemérního cíle vydala efektivní závěry. Obsah závěrečných ustanovení summitu Evropská rada se především vyslovila pro podporu malých a středních podniků, která by měla být zohledněna i v rozpočtové politice EU a v nové finanční perspektivě pro roky 2007–2013, o níž však summit pohříchu vůbec nejednal. Finanční sliby v souvislosti s novou finanční perspektivou, které vůči malému a střednímu podnikání (SME) vyslovoval zejména francouzský prezident Chirac (navýšení rezerv EIB pro podporu SME až na 2 mld. €, vytvoření zvláštního „spořitelního“ fondu pro podporu SME na úrovni rozpočtu EU, navýšení rozpočtu pro 7. rámcový program pro vědu a výzkum, což je jakýsi „evergreen“ hovorů o budoucnosti Lisabonské strategie na půdě EU apod.), tedy nezněly vzhledem k nejasnostem ohledně nové finanční perspektivy příliš věrohodně, i když je pravdou, že se některé z těchto závěrů posléze promítly do návrhu meziinstitucionální dohody dohodnuté na dubnových schůzkách „triády“ (viz dále). Především zástupci Komise v čele s předsedou Barrosem apelovali na členské státy, aby navýšily financování sektoru vědy a výzkumu, a to nejen pomocí zdrojů státního rozpočtu, ale především podporou diverzifikace zdrojů, s posílením privátních financí v podpoře vědy a výzkumu.

111


Mohlo však jít pouze o apel, Komise k takovéto podpoře propojení privátního a vzdělávacího sektoru nemůže členské státy fakticky nijak přimět ani motivovat. Stejně tak Komise apelovala na členské státy, aby v oblasti sociální a zaměstnanecké politiky usilovaly o co největší inkluzi znevýhodněných skupin obyvatelstva: ženy, starší generace, imigranti (příliš se nehovořilo o občanech nových členských států znevýhodněných na pracovním trhu přechodnými obdobími, těm byly věnovány separátní diskuse) a pod vlivem nedávných studentských bouří a stávek ve Francii i mladá generace hledající první zaměstnání. Právě na ni by měl být kladen v sociální politice členských států prvořadý důraz. Komise chce přimět členské státy, aby podporovaly co nejdelší vzdělávání mládeže a zajišťovaly to, aby pro mladé lidi, kteří opustí školu, byly zajištěny programy praktického vzdělání a kvalifikace. Odráží se zde nepochybně politika evropských odborů (ETUC), které reflektují poslední události ve Francii. Dalším kontroverzním bodem byla debata o vytvoření Evropského technologického institutu, což měla být původně jakási „vlajková loď“ renovované Lisabonské agendy v oblasti podpory vzdělání (v podobě jakéhosi mozkového trustu, sítě či centrály propojující evropská centra vzdělávání vědy a výzkumu). Nyní se o realizaci této myšlenky nemluví již tolik hlasitě. Závěry Evropské rady nakonec byly takové, že Evropská rada vytvoření institutu podpořila, nespecifikovala však jeho potenciální rozpočet 1.2 EVROPSKÝ PARLAMENT Nařízení o nutričních nárocích na potraviny Na pořad jednání se po delší době opět dostal návrh nařízení o nutričních nárocích na potraviny. Jeho cílem je sjednotit požadavky především na ty potraviny, které mají být označeny jako „zdravé“. Legislativní pozadí Problematika návrhu byla odložena poté, co se jí loni věnoval jak EP, tak Rada, ovšem každá z institucí s jiným výsledkem. Zatímco Rada záměr legislativy podpořila (čímž se fakticky postavila na stranu Komise), EP se vyjádřil proti. 21. března se otázce věnoval příslušný výbor EP a rozdělil poslance na zastánce a odpůrce návrhu.

112

Sporné body Problematické body nařízení jsou v zásadě (a ve zkratce) dva. Prvním jsou tzv. nutriční profily, konkrétní požadavky na potraviny, které musí být splněny, aby mohly být dané potraviny označeny za zdravé. Druhým problémem je způsob, jak přesně a jak podrobně dosáhnout oněch požadavků stanovených nutričními profily – zda pouhou notifikací, či důkladnou certifikací konkrétních výrobků. Reakce aktérů Pro striktnější pravidla se staví vedle navrhovatele (Komise) také Rada a spotřebitelské organizace (např. BEUC), proti se zatím, jak už bylo řečeno, vyjádřil EP. Kvůli opačnému názoru výboru se však čeká, že výsledek druhého čtení bude „méně odmítavý“. Výrobci potravin už nyní usilují o zachování stávajícího stavu, popř. stavu, který navrhl loni EP, protože se obávají, že nová norma zvýší byrokratické nároky a sníží možnost uvádět na trh nové produkty (nebo vše alespoň zpomalí). Výsledek jednání výboru Výbor v březnu navrhl zachování nutričních profilů (v rozporu s loňským výsledkem hlasování pléna). V otázce jejich aplikace pak požaduje registrační proceduru, která bude rychlejší než certifikace, ale zároveň poskytne spotřebitelům výraznější jistoty než pouhá notifikace. Další vývoj Plénum EP se bude otázkou návrhu zabývat v květnu. Půjde o druhé čtení. V případě zveřejnění konečného verdiktu bude návrh ještě projednán v Radě. Je však vysoce pravděpodobné, že legislativní proces dospěje až do fáze dohodovacího řízení. Předjímat výsledek je proto nyní předčasné. Komise nesignalizovala, že by plánovala celý návrh stáhnout, což znamená, že nová norma (ať už v jakékoli formě) platit bude. Především pro výrobce potravin je tato informace důležitá, aby byli adekvátně připraveni na případné legislativní změny.


1.3 KOMISE Evropský (komunitární) patent Komise oživila debatu o tzv. komunitárním patentu, který by měl nejen nahradit dosavadní patenty vydávané Evropským patentovým úřadem, ale zároveň sjednotit patentovou praxi v jednotlivých členských státech. Žádný meritorní posun se ovšem zatím nekonal. Byla ukončena veřejná konzultace a další jednání se čekají až v červnu. Pozadí Evropský patentový úřad (EPO) byl založen v roce 1973 na základě mezivládní dohody mimo rámec ES/EU. Centralizuje žádosti o patenty a přezkoumává patentovatelnost předložených návrhů. Vydané patenty se však nadále řídí právem jednotlivých stran EPO, respektive členských států EU. Na úrovni Společenství se o tzv. komunitárním patentu hovoří už celá desetiletí, ale až v roce 1997 byla vydána příslušná zelená kniha. O tři roky později, v souvislosti s Lisabonskou strategií, byl představen návrh nařízení, které by komunitární patent upravilo. Od té doby se však nestalo prakticky nic. Sporné body Obecně se hovoří o dvou problémech. Jak odpůrci, tak i zastánci komunitárního patentu je využívají ve své argumentaci. První otázkou jsou náklady na patentování, které jsou v Evropě třikrát až pětkrát vyšší než např. v USA nebo Japonsku. Důvodem je nutnost patenty překládat do příslušných jazyků, což činí až 39 % všech nákladů. Dalším problémem je nedostatečná právní jistota těch, kteří patent získají, protože neexistuje centrální autorita, jež by řešila případné spory držitelů patentů. Obé na první pohled nahrává „evropskému“ řešení, nicméně komunitární patent je především citlivou politickou otázkou. Navíc není zřejmé, zda by výsledná unijní norma nakonec nevedla k dalšímu znesnadnění patentového řízení, zvláště pro malé a střední podniky. Existuje obava, že cena patentu se legislativní změnou nijak výrazně nesníží. V lednu Komise zahájila veřejnou konzultaci, do níž se mohli zapojit všichni zainteresovaní. Zároveň vyvstal další problém. Ukázalo se, že Komise chce nejen předložit nový návrh nařízení ještě do konce svého stávajícího období, ale zároveň bude usilovat i o extenzivní seznam toho, co by bylo možné na unijní úrovni patentovat. Nepřímo tak dala najevo, že by se znovu mohlo začít hovořit i o tzv. softwarových patentech, které v loni v červenci zamítl

EP. V případě, že by se tak skutečně stalo, jednalo by se pravděpodobně o další krok ke znevýhodnění malých a středních podniků v rámci evropské ekonomiky jako celku. Namísto zvýšené právní ochrany a rozvoje inovací by podle některých pozorovatelů došlo spíše k jednostrannému posílení současných klíčových hráčů na trhu. Další vývoj Komise zmíněnou konzultaci uzavřela na konci března. V červnu se plánuje veřejné slyšení v této věci. Zároveň se má rozhodnout, zda se problematika komunitárního patentu znovu odloží, nebo bude (jak zamýšlí Komise) skutečně vypracován nový legislativní návrh. Obecně se nicméně doporučuje celou záležitost pečlivě sledovat, protože může být klíčová nejen pro české malé a střední podniky. Zjednodušení legislativy v oblasti stavebnictví Komise v březnu zahájila veřejnou konzultaci týkající se zjednodušení legislativy v oblasti stavebnictví. Konzultace potrvá do konce května. Všem, kteří jsou do sektoru stavebnictví zainteresováni, se účast na konzultaci doporučuje. Pozadí Na konci loňského roku Komise vytipovala několik desítek legislativních návrhů a platných norem, které by měly být z různých důvodů staženy nebo alespoň revidovány. Otázka stavebnictví byla v této souvislosti označena za prioritní. Platná Směrnice 89/106 podle Komise i těch, kterých se dotýká, neodpovídá požadavkům na relativní jednoduchost a srozumitelnost a brání v aplikaci pravidel jednotného trhu. Konkrétně obsahuje přemíru velmi specifických technických požadavků a uměle zvyšuje cenu stavebnických služeb v rámci EU. Kromě toho umožňuje členským státům požadovat vlastní bezpečnostní a jiné certifikáty, čímž dále znesnadňuje volný pohyb po celé EU. Další vývoj Po uzavření konzultace na konci května se očekává vypracování revidovaného legislativního návrhu včetně studie ekonomických a jiných dopadů na současný stav. Přestože cesta k nové legislativě bude ještě dlouhá, právě ovlivnění rozhodovacího procesu hned na začátku je klíčem k tomu, aby výsledná norma odpovídala zájmům těch, kteří se podle ní budou muset řídit. Forma veřejné konzultace je jedním z relativně snadných (byť méně efektivních) způsobů, jak toho dosáhnout.

113


Volný pohyb pracovních sil S blížícím se druhým výročím rozšíření EU se na úrovni Komise uskutečnilo několik setkání, na nichž mělo dojít k vyjasnění stran ukončení (nebo prodloužení) přechodných období na volný pohyb pracovních sil ze států tzv. EU-8 (nové členské státy bez Malty a Kypru). Mezi nerozhodnuté státy se zařadilo Nizozemí a Itálie. Nizozemí První ze států argumentoval především obavami, že uvolnění restrikcí způsobí příliv levné pracovní síly – a to navzdory všem empirickým důkazům a dosavadním zkušenostem těch, kteří žádná omezení neuplatňují. (Komise shodou okolností na konci března zveřejnila studii, vypracovanou florentskou univerzitou, v níž konstatuje, že jen 2 % občanů natrvalo opouštějí své země; přičemž z ryze pracovních důvodů jich tak činí ještě méně.) Nizozemí požaduje, aby pracovníci ze střední a východní Evropy nepracovali za nižší mzdy než Nizozemci (a nedisponovali tak určitou komparativní výhodou) a aby nebyli zaměstnáváni ilegálně. Pak je ochotno uvažovat o omezení restrikcí. Jde však především o politickou deklaraci, protože minimálně druhou z podmínek lze velmi snadno eliminovat právě tím, že budou restrikce uvolněny. Finální rozhodnutí nizozemské strany se čeká po 20. dubnu. Itálie Co se týče Itálie, tam ovlivnila situaci především kampaň před parlamentními volbami, jež znesnadnila seriózní projednávání dané otázky. Některé zdroje ale hovoří o zachování přechodného období, byť v „oslabené“ formě. Kvóty, podle nichž se bude po dobu dalších dvou let řídit zaměstnávání občanů z nových členských zemí, by se měly rozšířit ze 40 tis. na 170 tis. přijímaných zaměstnanců ročně. Evropský hospodářský prostor Na druhou stranu se vyjasnila situace v zemích Evropského hospodářského prostoru, které fakticky sdílejí jednotný trh s EU, byť nejsou jejími členy. Island a Norsko daly jednoznačně najevo, že omezení na volný pohyb pracovních sil zruší, naopak Švýcarsko oznámilo, že si ještě podrží systém kvót omezujících přístup na jeho trh práce. Z hlediska nových členských států je však relativně příznivé, že kvóty by měly být vyjednávány na základě bilaterálních dohod (tedy nikoli „hromadně“, kdy dochází pro některé státy k nevýhodným a neoprávněným restrikcím). Zároveň by mělo docházet k po-

114

stupnému uvolňování omezení. (V dubnu 2011 by měl kvótní systém skončit s tím, že až do roku 2014 si Švýcarsko podrží tzv. bezpečnostní klauzuli.) Ostatní země Francie potvrdila postupné odstraňování překážek podle profesí, k nimž v březnu přibylo (překvapivě) zemědělství, stavebnictví a hoteliérství s tím, že na základě bilaterálních dohod by mělo docházet i k uvolňování v oblasti nových technologií a výzkumu. Dánsko, Lucembursko a Řecko své postoje (na rozdíl od ostatních starých zemí) dosud nezveřejnily a ani nesignalizovaly, kterým směrem by se měly ubírat. Výzva Evropského parlamentu K problematice se 21. března vyjádřil výbor EP pro zaměstnanost a přijal poměrem 37:3 (při 4 absencích) zprávu, která vyzvala „váhající“ staré členské státy, aby přijaly veškerá opatření na zrušení restriktivních přechodných období. Zpráva označila volný pohyb nejen za jednu ze čtyř svobod EU, ale také za možnost, jak ukázat, že jsou si všechny země mezi sebou solidární. Výbor apeloval i z pozice posílení legálních pracovních kontraktů, které se za stávajících podmínek rozvíjejí nesnadno. Problematiky se ujalo i plénum EP a 5. dubna na základě podnětů z výboru vyzvalo „všechny dotčené členské státy, aby zrušily veškerá opatření bránící volnému pohybu osob“. Vlastní zprávu EP (own-iniciative report) předložil Czaba Öry z EPP-ED. Někteří z poslanců v diskusi poznamenali, že cestou je striktní vymáhání práva EU tak, aby se předešlo tzv. sociálnímu dumpingu. Celkově se však debata vedla především v obecnější rovině. Z pohledu nově přistoupivší země je podstatné, že poslanci i Komise vydali ujištění, že občané EU mají nedotknutelná práva, která nelze „vyrovnat“ dlouhodobějším pobytem v EU se statusem občana třetí země. (V lednu začala platit norma, která potenciálně dávala občanům třetích zemí s dlouhodobým pobytem více práv – včetně práva na plný volný pohyb –, než je aktuálně poskytováno občanům nových členských států.) Směrnice o službách Komise 4. dubna zveřejnila pozměněný text návrhu Směrnice o službách. Prakticky ve všech ohledech inkorporovala kompromis dosažený na únorovém zasedání pléna EP. Některé zdroje hovoří o 90–95 % pozměňovacích návrhů EP.


Legislativní pozadí Návrh Směrnice o službách byl předložen v roce 2004 a měl výrazně zjednodušit volný pohyb služeb v rámci EU. První formální krok k jeho přijetí učinil v únoru EP, nicméně od původního textu se v mnohém odchýlil. (Podrobnější informace jsou k dispozici v předchozích vydáních monitoringu.) Podoba revidovaného návrhu Komisař pro vnitřní trh McCreevy vystoupil 21. března na zasedání příslušného výboru EP a připomínky pléna označil za „pozitivní kompromis“, a to včetně změn, které znamenají faktické znesnadnění pohybu služeb přes hranice, protože stanovují vícero možností, jimiž mohou členské státy zablokovat provozování služeb ze strany poskytovatele z cizí (i když unijní) země (články 14–16 návrhu). McCreevy se rovněž postavil za vyloučení většího počtu oblastí, které by měla směrnice pokrývat. „Vně“ by měly zůstat všechny veřejné služby a dále např. finanční služby, doprava, služby pracovních agentur, zdravotnické a audiovizuální služby, loterie či bezpečnostní služby. (Právnické a notářské služby by měla směrnice pokrývat, navzdory názoru EP i zástupců obou profesí, kteří se obávají, že bude docházet ke konfúzi současných předpisů a připravované směrnice, resp. ke konfliktům příslušných norem.) Mimoto by v textu neměly zůstat žádné odkazy na separátní (specifické) a/nebo pracovněprávní předpisy (např. vysílání pracovníků či náhrada zdravotní péče). Postoj Evropské rady Jarní summit Evropské rady ve dnech 23.–24. března McCreevyho (a tedy EP) na nejvyšší úrovni podpořil. Otázka přeshraničního pohybu služeb by se podle hlav států a vlád měla (jak navrhuje EP) nadále řídit méně liberalizující klauzulí o volném poskytování služeb (která stanovuje výše zmiňované výjimky) namísto principu originality, který v původním návrhu Komise stanovoval minimum překážek a naopak umožňoval dočasné poskytování služeb na základě práva domovské země. Za připomenutí ovšem stojí, že summit se otázce liberalizace služeb nevěnoval v takovém rozsahu, jak se původně předpokládalo. Z politických důvodů se vyčkávalo na oficiální stanovisko Komise k prvnímu čtení EP. Zastánci liberalizace (např. Velká Británie a deset nových členských zemí) i její odpůrci (např. Belgie a Franice) se zdrželi ostrých komentářů.

Postoj Komise Postoj Komise byl zveřejněn 4. dubna. Kromě toho, co bylo uvedeno výše, Komise rozhodla o systému dohledu nad poskytovateli služeb; mělo by docházet ke vzájemné výměně informací země, z níž poskytovatel pochází, a státu, v němž své služby reálně poskytuje. Dále bylo upřesněno, že směrnice by měla být implementována během dvou let od svého přijetí (EP navrhoval lhůtu o rok delší). Reakce aktérů Organizace Eurochambers, sdružující obchodní komory jednotlivých členských států, Komisi vyzvala, aby „pro komunikaci růstu a zaměstnanosti dělala mnohem více než v minulosti“, byť dosavadní vývoj jednání o liberalizaci služeb přivítala. Eurochambers se staví za jasné stanovení toho, kdy bude při přeshraničním poskytování služeb platit právo domovské a kdy právo hostitelské země. Zároveň požaduje, aby bylo možno na základě směrnice poskytovat soukromé lékařské služby (současný návrh to neumožňuje) a aby bylo zřetelné, které konkrétní služby směrnice bude pokrývat a které ne (EP nebyl ve všech ohledech důsledný a některá ustanovení dostatečně neprecizoval). Podle Eurochambers by měly členské státy mít oznamovací povinnost v případě, že přijmou zákon, který bude mít potenciál narušit jednotný trh se službami. Komise by rovněž měla vypracovat studii dopadů přijetí legislativy na vnitřní trh EU. Co se týče dalších sociálních partnerů, rámcově předložili podobná stanoviska jako Eurochambers: převládl optimismus navzdory četným připomínkám, že text EP se vzdálil původnímu záměru Komise, některá ustanovení je stále třeba vyprecizovat a dopad potenciální normy nejspíše nebude tak rozsáhlý, jak se původně očekávalo. Problém mobility pacientů a jejich náhrad Navzdory tomu, že Komise navenek standardně vystupuje jednotně, v případě směrnice o službách se objevil jeden problém. Komisař pro zdraví a ochranu spotřebitele Kyprianou hodlá kvůli zásahům EP v průběhu roku předložit návrhy, jež by formou sekundárněprávních norem upravily otázku mobility pacientů a náhrad za ošetření v zahraničí (za předpokladu, že se dané položky nevrátí do projednávání v rámci směrnice o službách). V současnosti je zdravotní péče postavena na teritoriálním principu a na úrovni EU neexistuje právní báze, která by „evropské řešení“ jednoznačně umož-

115


ňovala. Na druhou stranu je v platnosti Nařízení 1408/71, které rámcově řeší náhrady za zdravotní péči u pracovníků a jejich rodinných příslušníků při pohybu mimo domovskou zemi. Rozsudky Evropského soudního dvora jdou v tomto směru ještě dál a – byť nejde o precedenty – zaručují zpravidla v konkrétních případech poskytování zdravotnických služeb všem občanům Unie za stejných podmínek jako občanům daného členského státu. Ani jeden ze způsobů ale neposkytuje dostatečné právní záruky, které požaduje komisař Kyprianou. Další vývoj Očekává se, že Rada se bude návrhem zabývat na svém neformálním setkání ve dnech 21.–22. dubna. Už nyní je na ministry vyvíjen poměrně silný politický tlak, aby dosažený stav jednání – podpořený EP, Komisí i summitem – nenarušili. Zástupci především nových členských zemí však už dali najevo, že budou usilovat o co nejrozsáhlejší návrat k původnímu, silně liberalizačnímu návrhu Komise. Černá listina nebezpečných aerolinek Komise 22. března zveřejnila na základě nařízení 2111/2005 první „černou listinu“ nebezpečných aerolinek. Po loňských četných leteckých neštěstích jde o první hmatatelný výsledek zvýšené legislativní aktivity unijních institucí.

Předmětem revize má být normativní stanovení jen základních požadavků na bezpečnost (inspekce, bezpečnostní kontroly, požadavky na personál). Další otázky by měly být řešeny formou jednání v příslušných výborech Komise a Rady, což by mělo projednávání konkrétních problémů zefektivnit. Vysoké ceny mezinárodního roamingu Komise v dubnu obnovila konzultace se zainteresovanými aktéry stran cen mezinárodního mobilního roamingu. Zároveň ústy komisařky Viviane Redingové oznámila, že v červnu předloží legislativní návrh, který by měl problém vysokých cen řešit. Pozadí Komise každoročně před prázdninami, kdy Evropané nejvíce cestují, mediálně vystupuje proti vysokým cenám tzv. roamingových hovorů ze zahraničí. Tentokrát však hodlá přistoupit k legislativnímu opatření s odůvodněním, že na vysoké ceny doplácejí ti, kteří chtějí využívat čtyř svobod EU, resp. volného pohybu v rámci Unie. Před půl rokem Komise operátory varovala, že pokud ceny nesníží, bude nucena přijmout příslušná opatření. Uvedený záměr rámcově odsouhlasila i březnová Evropská rada.

Obsah Komise uzavřela letecký prostor EU pro 92 aerolinek, pro tři jen omezeně, a to na základě kritérií stanovených ve zmiňovaném nařízení (kontroly na evropských letištích, problematické naplňování bezpečnostních standardů apod.). Celkově se zákaz týká asi 300 letadel, převážně ze zemí Afriky a střední Asie. Blacklist bude pravidelně obnovován a zveřejňován nejen Komisí, ale i cestovními kancelářemi a na letištích. Revize černé listiny se očekává za standardních okolností za tři měsíce, v případě urgentní potřeby (z podnětu Komise či členského státu) i dříve. Členský stát má právo dočasně zakázat působení některé z aerolinek na svém území i nad rámec černé listiny.

Předmět úpravy Konkrétní legislativní návrh by měl být zveřejněn v červnu. Jeho cílem by měla být regulace velkoobchodních roamingových cen, tedy těch, které si mezi sebou účtují sami operátoři. Po dosažení jejich snížení by mělo podle Komise dojít také (a především) k adekvátnímu snížení koncových cen pro běžné uživatele. Vedle toho by měl být zrušen tzv. spojovací poplatek, který se platí při volání ze zahraničí do země, z níž pochází konkrétní SIM karta. Stejně tak by mělo být zrušeno zpoplatnění příchozích hovorů do zahraničí. Měl by se uplatnit princip země původu: nebylo by podstatné, odkud pochází SIM karta, ale to, zda se jsou při volání překračovány národní hranice. (Pokud by byl Čech ve Francii a volal na místa ve Francii, platil by „místní“ tarif, zatímco tentýž Čech volající z Francie domů by platil tarif za mezinárodní hovor.)

Další vývoj Rada 27. března podpořila revizi Nařízení 2320/ 2002 o letecké bezpečnosti a postavila se za návrhy EP přijaté v jeho prvním čtení. Daný text s otázkou blacklistu úzce souvisí, neboť doplňuje bezpečnost letecké dopravy o další legislativní prvek.

Reakce aktérů Mobilní operátoři se proti záměrům Komise okamžitě ohradili. Britský Vodafone, vlastnící i jednu ze tří českých mobilních sítí, argumentoval tím, že ceny roamingových hovorů za posledních deset měsíců poklesly o 40 % a dále – v důsledku konkurence – klesají.

116


Podobný vývoj lze podle Vodafonu očekávat i v budoucnu, tudíž žádné nařízení ze strany EU není potřeba. Podobně se vyjádřil i německý T-Mobile. Asociace evropských telekomunikačních operátorů (ETNO), sdružující 41 operátorů z 34 zemí, obvinila Komisi z toho, že činí prohlášení, aniž disponuje příslušnými podklady a studiemi, mapujícími dopady zamýšleného opatření. Proti Komisi se postavila i Velká Británie a Finsko. Obě země požadují „alternativní“ řešení výše roamingových poplatků. Spor se tedy vede o to, zda trh v oblasti roamingu funguje, nebo nefunguje. I když jsou současné ceny relativně vysoké, trend jejich snižování je patrný, tudíž se zdá, že platí první z variant. Kromě toho existují i jiné způsoby komunikace než mobilní sítě, které operátory dále tlačí k postupnému zlevňování. Proti Komisi hovoří i to, že začátkem dubna při debatě o funkčnosti směrnice o univerzální službě odmítla zařadit mobilní služby a vysokorychlostní internet do rámce dané normy. Znamená to, že mobilní telefonie nepatří mezi služby, které musí být ze zákona dostupné všem a za přijatelnou cenu. Další vývoj 12. května se předpokládá ukončení neformálních konzultací Komise s dotčenými operátory (případně dalšími zainteresovanými). V červnu se pak očekává předložení prvního návrhu nařízení na regulaci cen mezinárodního roamingu. EP se bude celou záležitostí neformálně zabývat už 4. května. Návrh bude podléhat standardní spolurozhodovací proceduře EP a Rady. I když komisařka Redingová oznámila, že ceny roamingu by se měly výrazně snížit už příští léto, vzhledem k fungování legislativního procesu v EU jde o velmi optimistické prohlášení. Nelze očekávat, že norma bude schválena tak rychle. Navíc zdaleka není jisté, jakou podobu nakonec budou jednotlivá opatření mít, tj. zda a nakolik ovlivní koncové uživatelské ceny. Řízení za neimplementaci sekundárněprávních norem Komise 4. dubna vyzvala 24 členských států (všechny kromě Nizozemí), aby řádně implementovaly unijní legislativu týkající se liberalizace trhu s elektřinou a plynem, propagace „zelené energie“ a biopaliv a řízení ropných rezerv. Dostála tak dřívějšímu slibu, že namísto nových předpisů bude vynucovat ty, které jsou platné, ale státy je z různých důvodů nedodržují. Nyní běží dvouměsíční lhůta, během níž mají dotčené členské země podat Komisi vysvětlení, resp. podniknout kroky k nápravě. Totéž se týká

i otázky tabákové reklamy, resp. jejího zákazu podle Směrnice 2003/33. České republiky se týká řízení stran podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů podle Směrnice 2001/77. Oproti jiným zemím však ČR pouze nepředložila výroční zprávu o pokroku, samotnou legislativu implementovala. V oblasti „přeshraniční“ tabákové reklamy (tedy reklamy v tištěných médiích či na internetu; televizní reklamu řeší tzv. Směrnice o televizi bez hranic) ČR nepřijala včas potřebné národní normy, resp. dané předpisy nezajistily včasnou implementaci směrnice jako celku. Konkrétně ČR vlastní normou povolila, aby kontrakty na tabákovou reklamu uzavřené před schválením dotyčné směrnice mohly „dobíhat“ ještě tři roky poté, co směrnice o zákazu tabákové reklamy vstoupí v platnost. V obou případech byly Česku poslány výzvy k nápravě. V druhé fázi (pokud by ČR požadavky Komise nesplnila) by jí byla zaslána tzv. odůvodněná stanoviska a pak (pokud by ČR jejich obsah znovu nenaplnila) by byla případně zahájena soudní řízení za neplnění povinností. Ani v jedné z kauz se to však nepředpokládá. Plán harmonizace v oblasti daní z příjmu právnických osob Komise 4. dubna představila své přípravy na plán rámcové harmonizace týkající se jedné z kategorií daní přímých – zdanění firem a podnikatelské činnosti. V institucích EU se o podobném kroku hovořilo už delší dobu, nový impulz navíc dodalo rozšíření v roce 2004 a další plánované rozšiřování členské základny EU. Státy EU-15, zejména ty, které se potýkají v posledních letech s makroekonomickými problémy (vysoká míra nezaměstnanosti, stagnace růstu HDP, krize sociálního a penzijního systému – Francie, Německo apod.) zdůvodňují často tyto své potíže odlivem investic, kapitálu i fyzickým odchodem firem na území nových států EU, kde se setkávají s daňovými pobídkami či nižší mírou zdanění. Hovoří v této souvislosti o pojmu „daňový dumping“, který vůči nim údajně tyto členské státy uplatňují, což spolu s levnou pracovní silou, komparativně nízkými životními náklady atd. dále přispívá k odlivu investorů na východ. Legislativní pozadí Pojmem „daňového dumpingu“ a způsoby, jak by bylo možné mu čelit, se od té doby zabývali seriózně i někteří oficiální činitelé EU.

117


Např. francouzský komisař Barrot, který před zformováním Barrosovy Komise zastával v bývalé Prodiho Komisi post komisaře pro regionální politiku a strukturální fondy (nyní je komisařem pro dopravu), mluvil o tom, že je třeba na výhodnější daňovou politiku některých členských států restriktivně reagovat v podobě sankcí, kterými by měla být ztráta nároku na čerpání některých prostředků ze strukturálních fondů. V pozadí stála logika, že tyto regiony nemohou být „chudé“ a potřebné dodatečných podpor, pokud se k nim stahují investoři, kteří mohou zajišťovat po určitou dobu hospodářský růst spontánně. V březnu 2005 navíc EP (prozatím) nezávazně apeloval na Komisi, aby vytvořila takové normy pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů, které by umožnily, aby nárok na finanční podporu EU ztrácely nikoli regiony a státy s nízkým zdaněním, ale firmy, které se přestěhují jinam za lepšími podmínkami. Obsah plánu komisaře Kovácse a sporné body V dubnu tedy komisař pro daňovou politiku Kovács odkryl plán jednotných pravidel výpočtu základu korporativní daně, který chce přeměnit v konkrétní legislativu do roku 2008. Nemá jít o harmonizaci sazby korporativní daně, ale o vytvoření harmonizovaných pravidel pro kalkulaci agregovaného zisku. Komisař Kovács argumentuje skutečností, že by překonání rozdílných daňových systémů jednotlivých členských států pomohlo zejména malým a středním podnikům a snížilo byrokratické břemeno, které na nich spočívá. Některé členské státy se však začínají bát o svobodu své daňové politiky. Krok směrem k harmonizaci některých podmínek týkajících se přímých daní by dle stávajícího primárního práva ovšem vyžadoval jednomyslnost a některé státy už vyslovily námitky: Je to především Velká Británie, která hraje v EU roli tradičního odpůrce regulace, Irsko, které za svůj výrazný hospodářský růst v posledních letech vděčí i liberální daňové politice, a postkomunistické státy EU, které nedávno zavedly rovnou daň (Slovensko, pobaltské státy). Hodnocení pozadí daňové politiky EU Daňová politika a harmonizace jejích parametrů představují velmi citlivé téma. V EU je prozatím skutečností harmonizace daní nepřímých v podobě jednotné sazby DPH, která však umožňuje dle směrnice o DPH, vybavené řadou příloh, desítky výjimek v oblasti výrobků i služeb, které umožňují členských státům a vládám manévrovací prostor. Otázka DPH je totiž právem považována za politikum, její výše se promítá do cen zboží a služeb a za-

118

jímá tedy voliče. ČR již měla příležitost vyzkoušet si coby členský stát v praxi realitu harmonizace DPH v EU s jejím komplikovaným systémem výjimek, který sice poskytuje vládám členských států určitý „manévrovací prostor“, v praxi však jako každý umělý systém pravidel a výjimek z pravidel umožňuje často dvojí výklad a spory o obsah. ČR se tak v dubnu střetla s Komisí nad otázkou, zda je možné zařazovat dětské pleny do snížené sazby DPH. Důvodem sporu, pro nějž původně chtěla Komise žalovat ČR u Evropského soudního dvora byl lingvistický nesoulad. Zatímco anglická verze směrnice o DPH s jejími přílohami, které obsahují výjimky zařaditelné do snížené sazby, umožňovala zařazení dětských plen mezi nezbytné hygienické potřeby, dle definice verze francouzské tomu tak nebylo. Otázka přímých daní, zejména otázka zdaňování zisků pouze určité části produktivního obyvatelstva, je coby nosné politické téma méně přímočará, její dopady jsou však z makroekonomického hlediska nezanedbatelné. Je si toho vědoma i samotná Komise. Komisař Kovács i předseda Komise Barroso poměrně nepokrytě hovoří o tom, že případná harmonizace pravidel zdaňování podnikatelské činnosti má ještě další významný motiv mimo snahu bránit „daňovému dumpingu“: daň z příjmu právnických osob by se mohla stát základem budoucího dalšího příjmového zdroje pro evropský rozpočet – evropské daně. 1.4 RADA Evropské řidičské průkazy Rada 27. března schválila politickou dohodu k otázce jednotných evropských řidičských průkazů. Text vyšel z kompromisu Rady a EP, jehož bylo dosaženo v červnu 2005 za lucemburského předsednictví. Legislativní pozadí Návrh směrnice je v EU dlouhodobě kontroverzní, prakticky od svého zveřejnění v říjnu 2003. Komise jej předložila s odůvodněním, že napomůže snížit množství padělků řidičských průkazů a vymezením skupin oprávnění napomůže i posílení bezpečnosti na silnicích. Obsah návrhu a sporné body Klíčovým sporným bodem mezi EP a Radou byl způsob, jakým nahradit současných 110 vzorů řidičských průkazů jedním modelem, a časový horizont celé akce.


Při jednání se proti myšlence evropských řidičských průkazů vyjadřovali především zástupci Francie, Německa, Rakouska, Dánska a Polska. Rada nakonec podpořila 26leté moratorium, po jehož uplynutí by měl platit pouze evropský doklad. (EP původně navrhoval okamžitou výměnu všech průkazů.) Ministři rovněž odsouhlasili, že nové průkazy budou platit jen deset let (poté si jejich držitelé budou muset žádat o vystavení průkazu nového), přičemž jednotlivé členské státy budou moci platnost dokladů prodloužit až o polovinu, na patnáct let, a budou moci vyžadovat lékařské prohlídky ověřující způsobilost řídit motorové vozidlo (věková hranice 65 let pro vydání/obnovu průkazu nakonec schválena nebyla).

Průkazy budou mít podobu plastické karty (velikosti kreditní karty) a státy je mohou vybavit i čipem, který podle Komise (předkladatele návrhu) jednak sníží míru padělání a zároveň umožní efektivnější a rychlejší práci s daty, které na něm budou uloženy (a budou odpovídat textovým informacím na průkazu samotném). Norma kromě toho stanovuje i omezený (postupný) přístup k motocyklům vyšších kubatur a minimální požadavky na autoškoly. Další vývoj Směrnice by měla být implementována během šesti let, do roku 2012, a měla by nahradit dosavadní Směrnici 91/439. Přestože jde z hlediska nákladů o pozitivní kroky, řidiči se výměně průkazů nevyhnou. Předpokládá se ale, že stávající průkazy budou mizet postupně.

119


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST EU Euroústava – živá de facto, mrtvá de iure? Vzhledem k tomu, že Smlouva o Ústavě pro Evropu byla zamítnuta ve francouzském a holandském referendu a nevstoupila dosud v platnost, neměla by být de iure ani v praxi realizována její dílčí ustanovení. Přesto se tak někdy děje a integrační proces je tak posouván i bez schválení euroústavy směrem, který předvídala. Euroústava v oblasti společné zahraniční politiky V oblasti společné zahraniční politiky, tedy dosavadního druhého pilíře, např. euroústava počítala s tím, že by jednotné zastoupení EU jako celku u mezinárodních organizací mělo do budoucna doplnit i zcela nahradit členství jednotlivých států. Podle dosud platného primárního práva je takové jednotné zastoupení u mezinárodních organizací a při sjednávání mezinárodních smluv možné pouze v prvním pilíři, tedy v oblasti mezinárodních smluv, jednání a organizací, kde jde prakticky čistě jen o záležitosti vnitřního trhu. V otázkách mimo tuto oblast pravomocí Komise a nadnárodní úrovně spočívá hlavní kompetence a iniciativa v rukou zástupců členských států. Tuto situaci by měnila evropská ústava, výrazně posilující pravomoci nadnárodní úrovně skrze zavedení reprezentativních funkcí ministra zahraničí a předsedy EU, i v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Co znamená vize členství EU v Radě Evropy Euroústava dosud de iure neplatí, proto může překvapovat, že lucemburský premiér Juncker zmiňuje, že by se EU jako celek mohla stát do roku 2010 plnohodnotným členem Rady Evropy, která je nejvýznamnější čistě politickou evropskou organizací řešící mimo jiné otázky dodržování lidských a práv a jejímiž členy jsou téměř všechny evropské státy. Plnohodnotné členství v mezinárodní organizaci čistě politického typu výrazně evokuje státní atributy EU a do značné míry by předznamenávalo cestu, po které plánovala vést integrační proces euroústava, navzdory tomu, v jakém stadiu je ratifikační proces. Je také otázkou, v jakém vztahu by toto členství bylo

120

ke členství jednotlivých konkrétních států EU, zda by jej doplňovalo, nebo případně dokonce úplně nahrazovalo. Další etapa debat o životaschopnosti ústavy – dialog sociálních partnerů Do debaty o životaschopnosti euroústavy se v dubnu navíc vložili zástupci organizovaných zájmů v EU, včetně evropských odborů (ETUC). Stalo se tak v rámci debaty, kterou na téma osudu evropské ústavy inicioval (jako již tradičně) Evropský parlament jako součást dlouhodobého diskusního fóra o budoucnosti euroústavy, do nějž by se podle představ „Plánu D“ komisařky Wallströmové měli zapojit i sociální partneři. V jejím rámci zazněly i některé dosud nezmiňované návrhy, pomocí nichž by EU mohla docílit oživení dokumentu a jeho opětovného předložení k ratifikačnímu procesu. Zástupci odborů (ETUC) se shodli na tom, že ústava žije, je však třeba hledat k ní „nové cesty“; navrhovali proto např. odstranit celou spornou 3. část, o níž Konvent prakticky nejednal a která se navíc v některých bodech dostává do rozporu s 1. částí, v níž jsou definována základní ustanovení a cíle EU. Stává se tak běžným, že podrobný popis mechanismů fungování jednotlivých politik je v rozporu s dělbou kompetencí mezi národní a nadnárodní úrovní, považovanou za jednu z největších inovací první části euroústavy (hlasování kvalifikovanou většinou, které je základním příznakem přesunu kompetencí na nadnárodní úroveň, se tak ve výrazné míře vyskytuje ve většině oblastí, které první část euroústavy považuje z hlediska nadnárodní úrovně pouze za doplňkové a koordinační apod.). Jiné hlasy navrhují naopak ponechat celou třetí část a odstranit první i druhou, která obsahuje Chartu základních práv EU. V takovém stavu by ovšem již o žádnou euroústavu nešlo, v podstatě by se jednalo o „přepsanou“ smlouvu z Nice, která významně rozšiřuje mechanismus hlasování QMV a posiluje pravomoci nadnárodní struktury. Na tyto právní blamáže upozornili poslanci Duff a Voggenhuber, kterým náležela v druhé polovině roku 2005 po dvou neúspěšných referendech hlavní odpovědnost za přípravu možných scénářů dalšího postupu. Je však třeba říci, že EP se nedává tímto (místy až rozpaky budícím)


neúspěchem debaty sociálních partnerů odradit a plánuje v podobných debatách a fórech pokračovat. Italské parlamentní volby Je známou skutečností, že budoucí dění v oblasti politiky i legislativy EU neovlivňují jen aktuální události v rámci jejích institucí, ale také významné politické změny na národní úrovni, v čele s volbami probíhajícími v klíčových členských státech. Duben přinesl na základě těsných (a za sporné dlouhou dobu považovaných) výsledků voleb do dolní komory italského parlamentu pravděpodobnou změnu vlády v jedné ze zakládajících zemí ES. Po německých volbách, které přinesly téměř dokonalý výsledkový pat mezi levicí a pravicí, je zde tedy další volební výsledek naznačující, že pozice umírněné pravice a levice je v řadě klíčových států EU v současnosti téměř vyrovnaná.V Itálii není konečná podoba vládní koalice v době dokončování monitoringu ještě známa, jistotou však je, že nový volební systém s převahou většinových prvků, který v 90. letech nahradil dosavadní systém tříštící a znepřehledňující italskou stranicko-politickou scénu, způsobil, že i přes těsný výsledek získal výraznou většinu křesel v dolní sněmovně levostředový blok Olivovník pod vedením bývalého předsedy Komise Romana Prodiho. Měl by tak zřejmě vystřídat v čele vlády pravicového Silvia Berlusconiho. Hodnocení výsledků italských voleb Někteří analytici nepředvídají takové vládě vzhledem k polarizaci stranické scény v parlamentě skutečně dlouhý život (obměny na premiérském křesle v průběhu volebních období jsou konec konců v Itálii podobně jako v ČR časté), důležité ovšem je, jak bývá tato možná změna vládní odpovědnosti v Itálii komentována v kontextu EU. Silvio Berlusconi byl znám svými skeptickými postoji k projektům prohlubování integrace, jimiž se nijak netajil. Byl např. odpůrcem Paktu růstu a stability, dodržování stabilizačních kritérií měny euro podle něho příliš svazuje svobodnou ekonomickou politiku vlád. Nebyl ani velkým příznivcem projektu euroústavy, i když jeho kritiku vůči tomuto dokumentu (vyjadřovanou spíše ironicky než plamenně) poněkud otupoval fakt, že k podpisu Smlouvy o Ústavě došlo v Římě, což Itálii opět téměř padesát let po podpisu Římských smluv dodalo punc „centra“ Společenství/Unie. Zřejmě i proto neměla euroústava v italském parlamentu

problémy, i když premiér sám jí nadšený nebyl. Berlusconi byl znám také svým voláním po přísnější imigrační politice EU, a to i pod vlivem italských zkušeností jako oblíbené první destinace uprchlíků ze severní Afriky. Berlusconi byl také jedním z největších odpůrců evropského zatykače, na základě čehož byla Itálie poslední zemí, která kontroverzní legislativní nástroj do svého právního řádu neimplementovala. Výsledek voleb někteří komentátoři eurooptimistcky zdůrazňují jako vítězství „proevropské varianty“. Lze říci, že s bývalým předsedou Komise v čele by nová vláda být euroskeptická zřejmě ani nemohla. Navíc s předsedou, za jehož působení de facto spatřil světlo světa návrh euroústavy, který prošel prvními lety praktického fungování společné měny a za jehož působení došlo k východnímu rozšíření, včetně jeho podmínek pro nové členy. Italové ovšem spíše než pro jakousi „evropskou variantu“ hlasovali těsně pro protější pól k Berlusconiho pravici, s jejíž politikou panovala nespokojenost především z ekonomických příčin, a tímto protipólem je na italské politické scéně, jejíž roztříštěnost bývá překonávána tvorbou bloků a širších předvolebních koaličních uskupení, již od 90. let levicový blok Olivovník. Přesto od takové vlády lze zřejmě očekávat, že ustane volání po „zbourání“ Paktu růstu a stability, i když je otázkou, zda ekonomiku země bude schopna Prodiho vláda vylepšit natolik, aby Itálie neměla problémy s plněním jeho podmínek. Je také otázkou, jaký postoj by Prodiho „proevropská“ vláda zaujala k dalšímu rozšiřování EU, včetně Turecka, a nelze zapomínat ani na pokusy oživovat evropskou ústavu. Rozšiřování EU 1. ledna 2007 se mají stát novými členy EU Bulharsko a Rumunsko, v EU je však v poslední době stále častěji zmiňována varianta, podle níž by mohlo dojít k odkladu vstupu o rok, tedy na 1. leden 2008. Nejde jen o skutečnost, že parlamentní ratifikace vstupu těchto zemí na počátku roku 2006 vstoupily do fáze, kdy jsou projednávány v rámci nejstarší šestice členských států EU, přičemž některé z nich (Nizozemí, Francie) s ratifikací pomocí odkladů otálejí. Variantou odložení vstupu varoval Bulharsko v dubnu i komisař pro rozšiřování Olli Rehn, když hovořil především o potřebě provést v Bulharsku efektivní reformy justičního systému a zefektivnit boj s korupcí a organizovaným zločinem.

121


Pozadí a úskalí přístupových jednání Bulharsko a Rumunsko se nacházely v rámci přístupových jednání pod poměrně silným tlakem ohledně maximální akceptace acquis communautaire a harmonizace právního řádu s evropskou legislativou. Komisař pro rozšíření Rehn přitom několikrát během přístupových jednání v roce 2005 zdůraznil, že oba státy jsou na vstup připraveny lépe než státy vstupující v roce 2004, čímž měl ovšem na mysli především fakt, že bulharská a rumunská strana měly velmi omezený prostor při prosazování vlastních výjimek a přechodných období z acquis communautaire a ochotněji se podvolovaly tlaku na jeho přijetí. EU rozumí „připraveností na vstup“ nikoli ekonomická kritéria, spíše než míru akceptace acquis. Vytvoření právních norem a právní praxe jsou však dvě odlišné otázky. Podepisují se na tom i výrazné limity, které má administrativa obou zemí na regionální či lokální, ale i na centrální úrovni. Na tuto záležitost upozornil v dubnu např. i komisař pro životní prostředí Stavros Dimas, který navštívil Bulharsko a zdůraznil „výrazné úsilí“ v oblasti životního prostředí, neodpustil si však kritiku nižších úrovní správy při rozdělování prostředků z předvstupních fondů (Phare, ISPA, Sapard), z nichž proudí v bulharském případě až 20 % do oblasti životního prostředí. Bulharsko ve vztahu k EU řešilo v oblasti životního prostředí především citlivou otázku jaderné elektrárny Kozloduj, kterou EU přinutila Bulharsko částečně uzavřít s určitou kompenzací za energetické ztráty, které zastavení jejího provozu s sebou nese. O dalším osudu „jihovýchodního“ rozšiřování, o tom zda k němu skutečně dojde u obou zemí k 1. lednu 2007, či bude zvolen odklad, do značné míry přispějí i výsledky příštích monitorovacích zpráv Komise, které mají být zveřejněny ještě do poloviny roku 2006. 2.2 FINANCOVÁNÍ EU Finanční perspektiva 2007–2013 a příprava meziinstitucionální dohody Rakouské předsednictví prezentovalo 11. dubna výboru stálých zástupců (Coreper), což je jakýsi rozhodovací předstupeň Rady ministrů, svoji provizorní verzi meziinstitucionální dohody, která by se měla stát právním základem finanční perspektivy pro období 2007–2013.

122

Legislativní pozadí Cesta k nové finanční perspektivě byla ze strany Rady poznamenána těmito mezníky: nejprve na jaře 2005 prezentovalo svůj návrh podoby budoucí finanční perspektivy Lucembursko, tento návrh však byl přímo na jednání Evropské rady v červnu 2005 odmítnut, jeho největším odpůrcem se stala Velká Británie. Předsednictví Velké Británie, zejména jeho závěrečná část, bylo poznamenáno intenzivní snahou o dosažení konsenzu Rady na novém návrhu, což se projevilo v prezentaci hned tří, ve výdajové stránce mírně odstíněných návrhů během summitu v prosinci 2005. Byla to právě Velká Británie, které se v rámci Rady (tedy u členských zemí) podařilo dosáhnout konsenzu na podobě finanční perspektivy (i když na třetí pokus), následovalo však odmítnutí tohoto konsenzu ze strany Evropského parlamentu v lednu 2006. Následující období bylo věnováno schůzkám zástupců všech tří klíčových institucí v rámci tzv. triády, na níž se svůj návrh meziinstitucionální dohody pokoušela obhajovat Komise. O výsledcích těchto jednání pronikaly na veřejnost většinou sporadické zprávy omezující se na konstatování, že konsenzu opět nebylo dosaženo. Evropské instituce se tedy rozhodly převést jednání o této otázce na úroveň spíše zákulisní diplomacie, po zkušenostech ze závěru loňského roku, kdy bouřlivé projednávání britských návrhů na summitu Evropské rady plnilo evropská média. K průlomu v jednáních tedy nedošlo v rámci zasedání březnové Evropské rady, která byla věnována jiným tématům (Lisabonská agenda, nová energetická politika EU, situace v Bělorusku, případně neformální diskuse o možnostech otevření pracovních trhů novým členským státům v souvislosti s blížícím se ukončením první části přechodného období). Bylo jej dosaženo až 4. dubna, přičemž základem konsenzu, na nějž přistoupili zástupci Komise, EP a předsednictví Rady, se stal dokument, který předseda Komise Barroso předložil v únoru. Vycházel částečně z britského konsenzu, na kritiku jeho přílišné úspornosti se pokoušel odpovídat přeskupováním prostředků v rámci rozpočtových kapitol a vytvářením zvláštních finančních rezerv mimo rámec perspektivy. Obsah konsenzuálního návrhu „triády“ Konsenzuální návrh počítá s celkovou alokací 864,316 mld. € ve výdajích během sedmi let. To je částka pouze o zhruba 2 mld. € vyšší než celková suma, s níž počítal britský konsenzus (třetí britský návrh hovořil o celkové alokaci 862 mld. € ve výdajích, pro srovnání – původní


návrh, který předložila Komise už před dvěma lety, počítal s celkovou částkou přibližující se pro sedmileté období ve výdajích až 1 bilionu €). EP původně trval na navýšení částky citované v britském návrhu o dalších 12 mld. €, takže by se celkové výdaje blížily původnímu návrhu Komise, nakonec však jeho vedení a vedení jednotlivých politických frakcí souhlasilo předběžně s takovou podobou výdajové stránky, jakou po prosincovém summitu Evropské rady a lednovém plénu EP navrhovala Komise. Ve skutečnosti totiž konsenzuální návrh počítá s částkou ještě o 4,5 mld. € vyšší, než je proklamováno. Hodlá totiž řešit patovou situaci, v níž některé členské státy (zejména čistí plátci v čele s Velkou Británií) odmítají navyšování výdajů finanční perspektivy nad rámec britského návrhu, s tím však nechce souhlasit Evropský parlament. I některé další členské státy by rády viděly možnost čerpat ještě z dalších prostředků (Francie). Řešením má být navýšení rezerv Evropské investiční banky, která poskytuje půjčky členským státům, o 2,5 mld. € a vytvoření sumy dalších 2 mld. €, která má existovat mimo rámec a nadpisy stávající finanční perspektivy. Tato částka tedy nemá přesné určení, může být poskytnuta na pomoc oblastem postiženým nepokoji, jakými byly podzimní násilné protesty a vandalismus ve Francii, může z ní být případně financován i zamýšlený Fond pro boj s následky globalizace. Je však pravděpodobné, že příjemci prostředků z této nové rezervy by měli být spíš členové EU-15 než EU-10. Co bude dál? Toto je tedy návrh, s nímž se ztotožňuje Komise a na němž je založen rakouský návrh meziinstitucionální dohody, diskutovaný prozatím v úzkém kruhu představitelů vedení Komise, EP a Rady. Aby byla meziinstitucionální dohoda platná, musí se na její podobě konsenzuálně shodnout Rada a odhlasovat ji většinovou volbou plénum EP. Členské státy v Radě si po oznámení parametrů dohody ze strany Rakouska vzaly čas na přezkoumání detailů, EP by o ní měl hlasovat během plenárního zasedání v květnu. Finanční perspektiva z hlediska Evropského parlamentu Z hlediska EP je důležitá ještě jedna okolnost: parlament po zveřejnění třetího britského návrhu trval na tom, aby byl rovnocenně zaangažován do fundamentální reformy evropského rozpočtu, jejíž parametry by měly být známy na přelomu let 2008/2009. Třetí britský návrh totiž původně počítal pouze s plnohodnotnou participací Komise a Evropské rady, což byla jedna z proklamovaných příčin odmítavého stanoviska k britskému návrhu ze strany EP.

Výsledkem třístranných jednání ze 4. dubna bylo nakonec mimo jiné svěření pravomoci připravovat budoucí reformu evropských financí s důrazem na příjmovou stránku, včetně možného návrhu nového rozpočtového zdroje, Alainu Lamassourovi, francouzskému poslanci za EPPED. Francouzský poslanec již nyní hovoří o tom, že možným novým zdrojem příjmů rozpočtu EU by se mohl stát podíl z daně z příjmu právnických osob, což by ovšem znamenalo určitý bezprecedentní průlom do příjmové stránky rozpočtu EU, diskutabilní i z hlediska ekonomické výkonnosti EU. Nikoli náhodou nyní Komise hovoří o potřebě zharmonizovat přímé daně, především daň z příjmu právnických osob (korporativní daň či daň z podnikání), a vytváří plány na takovou harmonizaci. Lamassoure má prezentovat výsledky své práce za EP v roce 2008, podobně má probíhat příprava reformy evropského rozpočtu v Komisi a v Radě. O reformě evropských financí hovořil u příležitosti odmítnutí původního lucemburského návrhu finanční perspektivy už britský premiér Blair. Měl však na mysli především reformu výdajové části – zkrácení podílu zemědělských výdajů na rozpočtu EU a navýšení finančních prostředků proudících např. do vědy a výzkumu. Nyní se zdá, že pro instituce EU bude schůdnější najít nové (i když diskutabilní) rozpočtové zdroje, než reformovat rozpočtové výdaje, významným proponentem takové reformy, která by spočívala spíše na příjmové než výdajové stránce rozpočtu EU, se stává EP. Vedení EP tedy svým konečným postojem ke konsenzuálnímu návrhu podoby finanční perspektivy pro roky 2007–2013 (který se celkovým výdajovým stropem blíží spíše odmítnutému britskému návrhu než původnímu návrhu Komise) do značné míry potvrdil domněnku, že za jeho striktně odmítavým stanoviskem z počátku roku byla především snaha prosadit svoji sílu a ochotu ovlivňovat více dění týkající se rozpočtu EU, a to v dlouhodobé perspektivě, než nějak fundamentálně ovlivnit podobu připravované finanční perspektivy 2007–2013. Rozpočet EU a stav jeho čerpání – úroveň EU S otázkou příjmové stránky rozpočtu EU souvisí zpráva, kterou vydala v dubnu Komise a podle níž byly výdajové prostředky z rozpočtu pro rok 2005 využity téměř beze zbytku. Přebytek, který se každoročně převádí do rozpočtu pro rok následující, činil za rok 2005 jen 1 % výdajové stránky rozpočtu EU, v absolutních číslech to bylo „jen“ 871 mil. € oproti téměř 3 mld. € za rok

123


2004 a dokonce 15 mld. € v roce 2001, tedy před rozšířením. Komise konstatovala, že na tomto výsledku se podepsalo především zvýšené čerpání ze zemědělského fondu EAGGF a strukturálních fondů v rámci rozšířené EU-25; je přitom zajímavé, že právě ČR dle údajů zveřejněných ministerstvem financí v únoru 2006 ve schopnosti čerpat prostředky z rozpočtu EU spíše zaostává, i když šlo v jejím případě o údaje dostupné teprve za první rok členství. Každopádně jsou tyto výsledky příležitostí pro Komisi, aby zdůrazňovala, že rozšířená EU vyžaduje i nové rozpočtové zdroje, protože se daří stále méně peněz, kompenzujících částečně příspěvky členských států ve formě odvodů z HDP (k největším rozpočtovým plátcům patří v absolutních číslech Německo či Velká Británie, možnost navýšení rozpočtu EU převedením nevyčerpané částky z roku minulého tedy pro tyto přispěvatele vždy znamená určité, byť malé, ulehčení), převádět do dalšího rozpočtového roku. 2.3 PAKT STABILITY A RŮSTU A JEDNOTNÁ MĚNA EURO Úmysl některých nových členských států vstoupit do eurozóny již v roce 2007, demonstrovaný na počátku roku 2006 Slovinskem a některými pobaltskými zeměmi (Estonsko, Litva), už vyvolal rozladěné reakce některých stávajících členů eurozóny. Německý poslanec za EPP-ED Werner Langen pod vlivem této skutečnosti navrhl výboru EP pro ekonomické a monetární otázky rezoluci, která vůči rozšiřování eurozóny vyjadřuje velice rezervovaný postoj a volá po přísnější aplikaci konvergenčních kritérií. Je to značný paradox, vezmeme-li v úvahu existující „dvojí metr“ Paktu růstu a stability – vyžadování přísného dodržování konvergenčních kritérií u států, které chtějí do eurozóny vstoupit, a volání po dalším zpřísnění monitoringu, a na druhé straně uvolnění dodržování stabilizačních kritérií Paktu pro ty, kdo již členy eurozóny jsou. Je třeba vzít také v úvahu skutečnost, že některé státy nesplňovaly zcela stoprocentně konvergenční kritéria už při založení eurozóny a vzniku jednotné měny (např. Portugalsko), podobně nelze hovořit o tom, že by všechna kritéria beze zbytku splňovalo Řecko, když později do eurozóny vstupovalo. V případě Řecka dokonce dodatečně vyšlo najevo falšování statistik týkajících se klíčových konvergenčních kritérií, kterými jsou stav veřejných financí a výše rozpočtového schodku. Právě na základě poskytovaných údajů, které ekonomickou realitu Řecka dlouhodobě zkreslovaly, bylo Řecko do eurozóny přijato.

124

Hodnocení Vznik a rozšiřování eurozóny bývají považovány za spíše politický než čistě ekonomický akt, což bývá kritizováno v souvislosti s potřebou udržovat stabilitu měny euro a se stávajícími problémy některých členských států naplňovat stabilizační kritéria. Pokud by došlo ke zpřísnění sledování konvergenčních kritérií u zemí hodlajících do eurozóny vstoupit a splňujících již stávající kritéria, bylo by možné hodnotit to také jako politický akt, potvrzující dvojí standardy členství existující i v mnoha dalších ohledech (zemědělství, volný pohyb osob). Podobně jako se v případě dalšího rozšiřování členské základny EU v posledních měsících stále častěji hovoří o „absorpční kapacitě“, již je třeba respektovat, také samotný předseda výboru EP pro ekonomické a monetární otázky, poslanec za Stranu evropských socialistů, vydal 3. dubna vyjádření, podle něhož nemá eurozóna dostatečnou absorpční kapacitu k přijetí nových členů. Výbor proto apeloval na Komisi, aby při případném rozšiřování eurozony byla Maastrichtská kritéria velmi přísně aplikována. Stabilita eura versus rozšiřování eurozóny? Obava z ohrožení stability měny euro akceptací ekonomicky méně vyspělých zemí do eurozóny by byla legitimní, pokud by nebylo skutečností to, že státy, které dlouhodobě porušují stabilizační kritéria a potýkají se s nízkým hospodářským růstem a některými strukturálními problémy, včetně např. vysoké nezaměstnanosti, jsou převážně velcí členové eurozóny (např. Německo). Eurozóna z hlediska statistických údajů pocházejících i z šetření Eurostatu zaostává za odhady růstu HDP, které se pohybují meziročně pod 1 %. Naopak mírný růst HDP EU jako celku zajišťují převážně státy vně eurozóny, včetně pobaltských států, které se ucházejí o členství v eurozóně. Je třeba přiznat, že HDP a jeho růst nenáleží mezi konvergenční kritéria (zde jde do značné míry i o ekonomickou politiku vlád a centrálních bank, protože ke konvergenčním kritériím náleží především míra veřejného dluhu, rozpočtového schodku, inflace či výška úrokových měr). Přesto je relativní hospodářský růst či stagnace důležitým faktorem ovlivňujícím i schopnost naplňovat konvergenční a stabilizační kritéria. Zajímavé je, že apel směřující od parlamentního výboru jak ke Komisi, tak ke kandidátským státům eurozóny, upozorňuje také na to, aby tyto státy vyvinuly zvláštní úsilí k ochraně spotřebitelů před skokovým navýšením cen v souvislosti s přechodem na společnou měnu. Právě o šokovém nárůstu cen některých komodit se hovoří v souvislosti s varováním před rychlým přijetím společné měny.


Pakt růstu a stability a nové členské státy EU ČR podle vyjádření vlády z druhé poloviny roku 2005 uvažuje o přijetí eura až v letech 2009/2010, odhady analytiků některých peněžních ústavů (Česká spořitelna) hovoří vzhledem k rozpočtové politice vlády a dlouhodobé politice vůči systému mechanismu směnných kurzů ERM II, jehož členem musí být daná měna před vstupem do eurozóny bez výrazných fluktuací minimálně dva roky, o ještě pozdějším termínu (2011–2013). Se vstupem do eurozóny v blízké době (2007/2008) naopak počítají některé státy, které již do mechanismu ERM II vstoupily (Slovinsko, Estonsko, Litva, Slovensko). Je otázkou, do jaké míry by jejich aspirace ovlivnila přísnější kontrolní politika, kterou Komisi navrhuje parlamentní výbor pro ekonomické a monetární otázky. Estonsko již svoji kandidaturu na vstup do eurozóny od roku 2007 stáhlo, Slovensko ji dosud nepodalo. Podle vyjádření poslance Langena nyní z kandidátských zemí přichází v úvahu pouze přijetí Slovinska, pomlčel přitom zcela o kandidatuře Litvy, která prozatím zůstává pevná v úmyslu vstoupit do eurozóny k 1. lednu 2007. Z hlediska „způsobilosti“ ke vstupu přitom již v současnosti u těchto zemí nejde ani tolik o samotná konvergenční kritéria, jak přiznávají i poslanci ekonomického a monetárního výboru, jako spíše o nastavení směnného kurzu vůči euru, tedy zjednodušeně řečeno: v jakém poměru bude možno domácí měnu převádět na euro. V zájmu jiných členů eurozóny přitom není, aby se ceny v novém členském státě eurozóny (včetně ceny pracovní síly a dalších makroekonomických podmínek) příliš odlišovaly od zbytku eurozóny. Částečně jako by zde zazníval v menším měřítku starý spor monetaristů a ekonomistů, který provázel jednotnou měnu už od počátků: monetaristé prosazovali přednost zavedení jednotné měny před úplnou konvergencí hospodářských politik členských států měnové unie; hospodářská unie a konvergence bude podle nich měnovou unii logicky následovat. Ekonomisté naopak již v 90. letech, před zavedením společné měny, prosazovali postup opačný: tedy co nejtěsnější hospodářská konvergence a zavedení jednotné měny až jako poslední krok ekonomického sjednocení. Zavedení jednotné měny euro se nakonec odehrálo spíše dle scénáře monetaristů, proto nyní stoupenci ekonomistických teorií někdy poukazují na to, že ohrožování stability měny euro neschopností některých klíčových členů eurozóny plnit stabilizační kritéria je právě důsledkem faktu, že zavedení jednotné měny nepředcházela kompletnější konvergence hospodářských politik. Postoj ekonomistů však na druhé straně bývá hodnocen

jako snaha o to vnutit členským státům málo přijatelné socio-ekonomické inženýrství a jako postup odsouvající ve skutečnosti zavedení jednotné měny mimo reálný (nejen časový) horizont. Návrat k požadavkům ekonomistů v souvislosti s rozšiřováním eurozóny na východ by tedy opět znamenal v praxi jakési užití dvojího standardu: při zavádění a rozšiřování eurozóny v rámci stávající EU-15 (respektive 12, Velká Británie, Dánsko a Švédsko členy eurozóny nejsou) a následně rozšiřování eurozóny v rámci EU-10. Vytváří to navíc jakousi absurdní situaci: noví členové se v přístupových smlouvách zavázali, že přijmou společnou měnu, nyní by se tedy měli v souvislosti s přijetím eura nacházet pod ještě větším tlakem k přizpůsobení svých hospodářských politik zbytku eurozóny. Je tedy euro dalším „cílem, kterého by mělo být dosaženo“, raději však bez nových členů? O zprávě poslance Langena bude výbor pro ekonomické a monetární otázky jednat 25. dubna, zpráva má být projednávána i na květnovém plenárním zasedání EP. Zajímavé je také to, že Langen se má stát zpravodajem pro monitoring připravenosti potenciálních nových členů eurozóny, Slovinska a Litvy; lze tedy čekat, že zejména Litva nebude mít naplnění svých aspirací jednoduché. Přijetí nových členů do eurozóny by měla projednat i červnová Evropská rada. 2.4 ZEMĚDĚLSTVÍ CAP a WTO Ačkoli se tak děje prakticky stranou zájmu médií a bez demonstrací, které doprovázejí tradičně schůzky na nejvyšší úrovni v rámci WTO, odehrávají se právě v posledních týdnech měsíce dubna na půdě WTO jednání o klíčových otázkách v oblasti liberalizace trhu se zemědělskými výrobky a v oblasti bezcelního přístupu průmyslových výrobků na světový trh. Jde o jednání klíčová pro úspěch celého jednacího kola v Dauhá, i když toto jednací kolo již svým rozhodujícím závěrečným okamžikem zdánlivě prošlo. Jako takový bývá interpretován summit v Hong Kongu z prosince 2005 a jeho závěry. Pravdou však je, že hongkongský summit dospěl pouze k závěrečné deklaraci, která požadovala v oblasti světového zemědělského obchodu úplné zrušení vývozních subvencí (s jejichž pomocí je exportována za konkurenceschopných cen např. i evropská produkce) do roku 2013 a jejich podstatné omezení do roku 2010. Dalším bodem bylo pak zavedení bezcelního přístupu většiny produktů padesáti nejchudších zemí světa

125


na trhy vyspělých států (tedy především USA, EU a Japonska). Naopak téměř žádného průlomu nebylo dosaženo v dalších klíčových otázkách jednání, kterými jsou právě dokončení liberalizace obchodu průmyslovými výrobky a dosažení záruk při ochraně práv duševního vlastnictví v rámci světového obchodu. WTO po hongkongském summitu Neúplné uspokojení se závěry hongkongského summitu tedy vyjadřovaly na přelomu roku obě tradičně sporné strany: „tygři“ mezi někdejšími státy třetího světa (Brazílie jako jakýsi mluvčí Jižní Ameriky, Čína, Indie, JAR), ale i např. Austrálie, nebyli zcela spokojeni se závěry dosaženými v rámci zemědělských otázek (výrazné zvýhodnění přístupu na trhy vyspělých zemí se týká jen padesáti nejchudších států, o vnějších clech při vstupu produktů těchto zemí, které se pokoušejí vyspělému světu a zejména EU konkurovat v zemědělské produkci nejvíce, nebyla řeč). Nejvyspělejší státy zase nemohly být zcela spokojeny s tím, že se jim oplátkou za ústupky v otázkách zemědělských vývozních subvencí nepodařilo dosáhnout kýžených cílů v podobě zvýhodnění přístupu jejich průmyslových výrobků, ale také služeb, včetně služeb finančních, na trhy zemí třetího světa a v otázce ochrany duševního vlastnictví. Do jednání jsou v zákulisí zaangažovány vedle politických představitelů zemí WTO i zájmové skupiny. V oblasti liberalizace obchodu průmyslovými výrobky je to zejména AmCham EU, zajímavá lobby propojující průmyslové zájmy EU a USA. EU a USA bývají často prezentovány na aréně jednání o liberalizaci světového obchodu jako rivalové, AmCham EU je však důležitá platforma sdružující producenty evropské i americké a hrající nezanedbatelnou roli i v lobbingu při přípravě nové evropské legislativy. Co bude dál? Palčivé body hongkongského summitu byly přesunuty na dojednání v průběhu dubna, už bez „summitového formátu“, který tradičně doprovázejí média a protesty. 18. dubna se tak má uskutečnit klíčová schůzka, na níž by mělo dojít k vypracování dohody, která by měla být podepsána na schůzce zástupců členských zemí na ministerské úrovni ve dnech 29. dubna – 2. května. Pouze tak může dojít k odblokování patové situace, do níž se jednání do hongkongského summitu dostala. Problémové body jednání WTO Zablokování jednání WTO mají na svědomí opět právě zemědělské otázky. Země skupiny „G-20“, tedy představitelé progresivnějších států třetího světa (např. právě Brazílie

126

či Indie) požadují především po EU a USA ještě výraznější ústupky v oblasti zemědělského obchodu a pouze za těchto podmínek jsou ochotny jednat o vlastních ústupcích v oblasti obchodu průmyslovými výrobky. Zde však zachovávají nesouhlasný postoj někteří členové EU v čele s Francií, která se dostala již na podzim 2005 do prudkého sporu s komisařem EU pro vnější obchodní vztahy Peterem Mandelsonem a nyní odmítá jakékoliv další iniciativy nad tento rámec. Mandelson již naznačil možnou ochotu k další „zemědělské nabídce“, ale pouze výměnou za ústupky druhé strany v otázce průmyslových výrobků a služeb. Francie nese těžce zejména plánované zrušení vývozních subvencí. Tento nástroj komunitární preference CAP, která na jedné straně zvýhodňuje evropskou zemědělskou produkci na světovém trhu a na druhé straně ji chrání před vnější konkurencí na vnitřním trhu EU, dosud funguje v řadě komodit obchodovaných na evropském i světovém trhu. V dubnu byla zveřejněna analýza britských autorů, podle níž ke stabilizaci společného trhu v některých důležitých komoditách, jako je drůbeží a vepřové maso či společný trh s vejci, stále významně přispívají finanční podpory v podobě intervencí, výkupů na sklad a vývozních subvencí. Analýza sledovala desetileté období v letech 1993– 2003, tedy období završené i v sektorech živočišné výroby reformou financování CAP (přechod k systému jednotné platby na farmu), ani v sektorech, které prošly reformou vnitřních dotačních podpor evropských producentů, však nevymizely regulační mechanismy v podobě jmenovaných finančních podpor sloužících jako „stabilizátory trhu“. Zrušení vývozních subvencí tedy bude znamenat zátěž zejména pro producenty EU-15, kteří se v systému fungujícím na těchto základech pohybovali v některých případech po desítky let. Lze čekat, že pro české producenty, kteří neměli příležitost tomuto mechanismu uvyknout a pro jejichž malý, ale soběstačný zemědělský sektor představuje největší problém v souvislosti se vstupem do EU nikoli ztráta zahraničních trhů, ale problém s bezbariérovým přílivem levného importu z dalších členských států EU (např. Polska), by nemělo zrušení vývozních subvencí představovat katastrofu. Složitost současných jednání WTO komplikuje již nejen fakt, že státy G-20 se pokoušejí obstát v konkurenci vyspělých zemí na světovém trhu; skutečností je totiž i narůstající vnitřní konkurence mezi státy třetího světa. Např. Indie odmítá přistoupit na úplnou liberalizaci a bezcelní přístup průmyslových výrobků zvnějšku na svůj trh z obavy před masivním přílivem čín-


ského zboží. Státy G-20 navíc obviňují vyspělé země tlačící na liberalizaci jejich průmyslových trhů z dvojích standardů a připomínají snahu EU a jejích producentů blokovat navzdory mezinárodním ujednáním o liberalizaci světového obchodu import čínského a indického textilu či bot jihoasijských producentů. I ze snahy vyhnout se vlastním vnitřním sporům v rámci G-20 tedy vyplývá koncentrace na zemědělské otázky. Progres jednacího kola v Dauhá do značné míry souvisí s pozicí USA v jednáních. Kolo v Dauhá by mělo být dovedeno k závěrečnému konsenzu do konce letošního roku. Na počátku roku 2007 totiž končí mimořádný mandát, který pro jednání na půdě WTO získal od amerického Kongresu prezident Bush jr. V této době má Bush Kongresu parametry závěrečného konsenzu prezentovat. Proto byl program závěru jednání naplánován tak, aby nejprve došlo k dojednání přesných parametrů liberalizace zemědělského obchodu (přesný rozvrh odbourávání vývozních subvencí a konkrétní posuny v celní politice) a zbytek roku 2006 měl být věnován projednávání nejpalčivějších otázek ohledně liberalizace trhu s průmyslovými výrobky a službami. Fakt, že jednání stále ulpívají na zemědělských otázkách a o zbývajících oblastech se zejména státy G-20 prakticky odmítají bavit, však možnosti dostát původně plánovanému programu snižují. Je proto otázkou, do jaké míry uplatní především USA svoji vyjednávací sílu a zájem na úspěšném dokončení jednání v termínu, do jaké míry se jim to může podařit a do jaké míry to bude stavět EU do pozice slabšího sekundanta a de facto pozorovatele, který se pokouší sledovat svoje cíle, ale nachází se pod dvojím tlakem: Na jedné straně je její mandát, stále oslabovaný námitkami některých členských států, na druhé straně pozice, která je od počátku značně provázána a ovlivněna jednací pozicí USA (byly to primárně USA, které svým tlakem na EU a Japonsko iniciovaly výrazné omezení vývozních subvencí a pokoušely se také o plošné snížení vstupních zemědělských cel, které by se vztahovalo i na vyspělejší státy třetího světa). Na odblokování jednání má zájem i samotná WTO a její generální tajemník Pascal Lamy. V sázce je podle něho i důvěryhodnost samotné WTO jako multilaterální platformy pro proces liberalizace světového obchodu, EU už zahájila oddělená jednání mimo platformu WTO s organizací

států Jižní Ameriky (Mercosur), také USA by mohly začít upřednostňovat před WTO bilaterální model (separátní jednání s Malajsií). USA versus EU – tradiční model debat o liberalizaci zemědělského obchodu USA se mezitím při jednáních o liberalizaci zemědělského obchodu s EU odvolávají i na některé zveřejněné expertní zprávy, které dokazují, že přetrvávající regulace, která v mnoha odvětvích CAP získala novou podobu ve formě přísných kvalitativních norem a norem na ochranu spotřebitele, působí nyní ve vzájemném obchodním vztahu EU a USA jako ekvivalent obchodních bariér celního a kvótního typu. Konkrétně hovoří o pravidlech obchodu s drůbežím masem, která byla ze strany EU navenek zpřísněna pod vlivem nebezpečí ptačí chřipky, ale již dříve se týkala přísných parametrů zamezujících přístupu produktů z masa drůbeže živené některými druhy krmiva. Největší překážky však dle těchto expertiz představují v rámci zemědělského obchodu mezi EU a USA otázka obchodu s GMO a také trh s vínem. V oblasti GMO USA kritizují fakt, že nedošlo ke sjednocení pravidel obchodu s těmito produkty na úrovni EU, kromě stávajících zákazů importu GM potravin krom povolených druhů (výrobky z modifikované kukuřice Bt-11 či některých druhů GM sóje) musí exportéři čelit i zákazům na národní úrovni ze strany států, které se považují za odpůrce GMO (např. Rakousko, ale i Francie, Německo, Lucembursko či Řecko). USA považují tento postup zaštiťovaný environmentálními obavami a ochranou spotřebitele za skrytý protekcionismus. V oblasti trhu s vínem sice jednání na půdě WTO přiměla EU k podpisu některých bilaterálních dohod o uvolnění přísných bariér v obchodu (konkrétně s USA jde o tzv. transatlantický vinný pakt), americký export má ale stále problémy proniknout na evropský trh ovládaný přísnými kvalitativními a marketingovými parametry. USA navíc znepokojují zprávy o možné podobě reformy dosud nereformovaného sektoru vinařství, která by se měla nést především v duchu zpřísňování kvalitativních pravidel, musí-li již EU pod vlivem liberalizace trhu a přílivu konkurence zvnějšku částečně rezignovat na prvenství v kvantitě.

127


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 22. – 23. března Ve sledovaném období se nehlasovalo po jménech o žádné zásadní otázce. Plenární zasedání ve dnech 3. – 6. dubna Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro

Proti


Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Hammerstein Mintzova zpráva týkající se otevřenosti zasedání Rady, pokud jedná v zákonodárné moci (A6-0056/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

4. dubna 2006

595

9

9

0

12

0

Papastamkosova zpráva týkající se ministerské konference WTO v Hongkongu (A6-0051/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

4. dubna 2006

493

9

103

0

25

0

Takkulova zpráva týkající se programu „Občané pro Evropu“ (A6-0076/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

5. dubna 2006

473

0

92

9

51

0


128

Poznámky

duben–květen 2006

DUBEN–KVĚTEN 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Směrnice o bateriích • Rada a EP 2. května v rámci dohodovacího řízení spolurozhodovací procedury dospěli ke shodě ve věci návrhu tzv. Směrnice o bateriích. Norma začne platit v horizontu týdnů (po uveřejnění v Úředním věstníku EU) a členské státy budou mít dva roky na její implementaci. Do roku 2008 budou muset aplikovat komplexní systémy sběru použitých baterií, které se (paradoxně) budou týkat i dalších otázek souvisejících s produkcí a používáním baterií. • Další vývoj • Hodnocení normy ukazuje na její preskriptivní charakter a skutečnost, že navzdory označení „směrnice“ dává členským státům jen minimální prostor pro implementaci vlastních kroků při naplňování závazků, které byly v normě specifikovány. Směrnici o bateriích lze označit za vítězství spotřebitelské lobby a prohru výrobců a prodejců baterií, jimž novým předpisem vzniknou nové povinnosti. Financování bezpečnostních opatření v letecké dopravě • Dopravní výbor EP přijal 2. května zprávu k návrhu budoucího nařízení o bezpečnosti v letecké dopravě, které má nahradit platné Nařízení 2320/2002. Jednoznačně z ní vyplynulo, že nejvíce sporným bodem bude způsob financování zamýšlených bezpečnostních opatření. „Základní úroveň zabezpečení“ by měla být financována společně jednotlivými členskými státy a cestujícími. Jakákoli další (národní) opatření by pak padala na vrub konkrétních leteckých přepravců, kteří by však byli oprávněni navyšovat ceny letenek pouze o jejich „skutečnou“ cenu (což by posuzovala Komise, nikoli samotné státy). • Legislativní pozadí a sporné body • V současnosti pro oblast financování bezpečnostních opatření v letecké dopravě neexistuje

• •

• •

jednotná evropská norma, což podle názoru EP narušuje fungování jednotného vnitřního trhu. Zcela opačného názoru je Rada, s níž EP o věci spolurozhoduje a která odmítá financování z veřejných zdrojů. Obsah návrhu Vedle způsobu financování se návrh věnuje i povinnosti států, letišť a leteckých společností předkládat (vzájemně uznávané) bezpečnostní programy a úpravě pravidel pro leteckou přepravu poštovních zásilek a zbraní. Další vývoj Řešení bezpečnosti v letecké dopravě (a zvláště pak financování) přijde na pořad Rady v průběhu roku. Lze čekat, že ministři dopravy se postaví zcela proti návrhům EP (ostatně už několikrát tento záměr signalizovali).

Přenositelnost práv na doplňkovou penzi • Výbor pro zaměstnanost a sociální otázky se 8. května poprvé meritorně věnoval otázce přenositelnosti práv na doplňkovou penzi v rámci jednotného vnitřního trhu. Navzdory neexistující univerzální úpravě poslanci předložený návrh Komise odmítli, protože je podle nich v mnoha ohledech problematický – předpokládá celou řadu přechodných výjimek, je v mnoha směrech vágní a nevylučuje nezamýšlené důsledky. • Sporné body • Návrh je podle mnoha názorů v rozporu s principem subsidiarity a nebere v úvahu rozpočtové konsekvence zavedení „jednotné“ přenositelnosti. Existence velmi rozdílných penzijních systémů v jednotlivých členských státech (které jsou navíc v různých stádiích reforem) podle poslanců velmi znesnadňuje implementaci řešení, které by bylo ve svých důsledcích pro jednotlivé občany výhodné. Směrnice o optické radiaci • 5. dubna byla definitivně schválena dlouhodobě kontroverzní Směrnice o optické radiaci (2006/ 25), která doplnila sadu norem o hluku, vibracích a elektromagnetickém poli a ochraně před nimi. Po třinácti letech, kdy byl poprvé zveřej-

129


• •

•

• •

něn příslušný návrh, mají nyní členské státy čtyři roky na to, aby směrnici implementovaly. Lhůta vyprší 27. dubna 2010. Obsah směrnice Norma se věnuje výhradně úpravě problematiky umělé optické radiace. Otázka přírodních zdrojů záření (tedy slunce) byla z návrhu vyňata v průběhu minulého roku, protože nebylo zřejmé, jakým způsobem danou záležitost „celoevropsky“ upravit. Směrnice má napomoci snížit míru škodlivé optické radiace a zajistit potřebná preventivní opatření. Odpovědnost přitom převezmou příslušní zaměstnavatelé. Další vývoj Formální přijetí směrnice žádný z dotčených aktérů nekomentoval. Obecně však platí, že jde o poměrně zásadní zásah do fungování velké části podniků, jimž kvůli implementaci směrnice vzniknou další náklady.

Směrnice týkající se zdravotních a nutričních požadavků pro označování potravin • Na plenárním zasedání 16. května Evropský parlament přijal zprávu italské poslankyně Adriany Poli Bortoneové, která by měla směřovat k vytvoření návrhu na zpřísnění a především harmonizaci legislativních pravidel týkajících se v EU označování potravin s ohledem na ochranu spotřebitele, zdravotní požadavky a požadavky správné výživy. • Obsah legislativy • Směrnice by měla zavést společná pravidla pro označování potravin z hlediska nutriční hodnoty a obsahu, platná v rámci celé EU. • Sporné body a kritika • Znepokojení nad dalším zpřísňováním legislativy na tomto poli již dali najevo zástupci průmyslových kruhů, kteří v další regulaci vidí nebezpečí inhibice a narušování volného trhu a konkurence v potravinářství a omezování výrobce, které ke zdravějšímu životu spotřebitelů stejně nepovede. • Legislativní pozadí • Návrh této legislativy Komise zveřejnila již v roce 2003. Od té doby představoval do určité míry kontroverzní téma v rámci rozhodovacího procesu. • Kompromisní verze, kterou se poslanci EP zabývali v květnu, vznikla na základě zákulisního jednání představitelů EP a rakouského předsednictví, což je další z konkrétních důkazů skutečnosti, jak důležitým hráčem při vzniku legislativy EU je coby prostředník a jeden z tvůrců legislativních priorit předsednická země.

130

• Další harmonizace na poli potravinářství • V rámci zpřísňování a slučování pravidel týkajících se nutričních nároků na potraviny nezůstali poslanci EP pouze u této směrnice, v rámci pléna přijali také zprávu, která by měla směřovat k harmonizaci pravidel platných v jednotlivých členských státech a týkajících se dodatečného obohacování potravin vitamíny a minerálními látkami (např. obohacování másla vitamínem A apod.). 1.2 Komise Úprava režimu kabotáže • Komise v dubnu oznámila, že plánuje modifikovat normy upravující tzv. kabotáž (provozování vnitrostátní nákladní dopravy ve státě, v němž dopravce nemá pobočku). Nová úprava by měla být ve formě legislativního návrhu představena na přelomu roku 2006 a 2007. Jejím primárním cílem bude podle Komise zjednodušit dosavadní předpisy a shrnout je do jedné normy. • Legislativní pozadí • V současnosti je režim kabotáže (a silniční nákladní dopravy obecně) upraven třemi nařízeními: 881/92 o licencích pro silniční nákladní přepravce, 3118/93 o kabotáži a 484/2002 o řidičských oprávněních. Z hlediska kabotáže je nejproblematičtější ustanovení o možnosti dočasně poskytovat vnitrostátní nákladní dopravu i v zemi, kde daný dopravce nemá pobočku. • Další vývoj • V současnosti Komise pracuje na novém legislativním návrhu, který by měl inkorporovat nejen návrhy Francie, ale i další parametry, jež by měly ve výsledku vést k jasnějšímu vymezení pravidel kabotáže. • Zainteresovaní aktéři se k otázce (do doby přípravy monitoringu) nevyjádřili. Z hlediska nově přistoupivší země je však nejdůležitější, že problematika kabotáže je upravena ve Smlouvě o přistoupení, a to podle formátu 2+2+1, což znamená, že v roce 2006 a 2008 dojde k přezkoumání restriktivních opatření ze strany starých členských států a v roce 2009 budou muset být všechna opatření omezující kabotáž zrušena. Televize bez hranic • V dubnu vystoupilo přes třicet britských televizních společností a poskytovatelů obsahu proti návrhu na revizi tzv. Směrnice o televizi bez hranic. Jejich cílem je zabránit právní úpravě těch


• •

• •

• •

oblastí, které současná norma nepokrývá (tzv. nelineární služby), a zajistit zdravé fungování mediálního trhu, které napomůže nejen jednotlivým poskytovatelům obsahu (operátorům), ale zároveň nabídne možnost širokého výběru i jednotlivci-uživateli. Legislativní pozadí V současnosti platná směrnice z roku 1989 podle komisařky Viviane Redingové neodpovídá aktuálnímu stavu, protože se radikálně změnily technologické podmínky a možnosti pro vysílání a poskytování audiovizuálního obsahu a tzv. lineární služby začaly být nahrazovány nelineráními. Sporné body Britští poskytovatelé obsahu, sdružení především ve skupině Intellect, argumentují tím, že lineární služby (klasické televizní vysílání) jsou z definice zcela odlišné od např. internetového obsahu, služeb video on demand apod., a proto vyžadují (pokud vůbec) jinou formu regulace. Další vývoj EP by se měl návrhem revize Směrnice o televizi bez hranic zabývat v nejbližší době. V červnu by měla být přijata zpráva výboru pro kulturu a plénum by o návrhu mělo hlasovat pravděpodobně na konci roku (půjde o první čtení EP v rámci spolurozhodovací procedury).

Sociální služby obecného zájmu • V průběhu druhé poloviny dubna byla na úrovni EU zahájena diskuse o budoucnosti tzv. sociálních služeb obecného zájmu, které byly v únoru při projednávání v EP vyřazeny ze seznamu služeb, na něž by se měla vztahovat připravovaná (obecná) Směrnice o liberalizaci služeb. Navzdory proklamacím se vyloučením této kategorie ze seznamu liberalizovaných služeb nevyřešilo nic, a proto Komise zveřejnila rámcové komuniké. (Bylo očekáváno už před rokem, jeho zpoždění způsobila právě debata o směrnici o službách.) • Pozadí • Obecně se navrhuje řešení, které nebude plně regulatorní, ale zároveň neponechá veškerou aktivitu v dané oblasti trhu. • Komuniké Komise • Komise zveřejnila 26. dubna komuniké, v němž shrnuje situaci na poli sociálních služeb v EU a jednotlivých členských státech a rámcově navrhuje, jakým způsobem by se měly v budoucnu provést v daném sektoru změny. Žádná konkrétní ustanovení v textu nejsou, sama Komise přiznává, že jde pouze o „první krok“.

• Sporné body • Je otázkou, jakým způsobem bude možné smířit „sociální misi“ Komise se zásadami jednotného vnitřního (principielně volného) trhu. • Sporným bodem bude i samotná definice sociálních služeb obecného zájmu. Sice spadají do kategorie tzv. služeb obecného ekonomického zájmu, nicméně jejich vymezení mají v kompetenci jednotlivé členské státy, které pouze musejí zajistit „naplňování cílů a principů definovaných EU“. • V neposlední řadě je potřeba připomenout skutečnost, že sociální služby jsou otázkou úzce spjatou s kompetencemi národních států. • Reakce aktérů • Na většinu uvedených výtek upozornili i relevantní aktéři – poskytovatelé sociálních služeb a sociální partneři. Obecně lze říci, že aktivita Komise na poli sociálních služeb přichází pozdě a v nedostatečné podobě. Zelená kniha o transparentnosti • Komise 3. května zveřejnila dlouho očekávanou Zelenou knihu o transparentnosti. Měla by mj. rozproudit debatu o průhlednosti rozhodování institucí EU, fungování strukturálních fondů a především působení lobbistických skupin na evropské úrovni. Konzultace (zahájená v den publikace dokumentu) bude trvat do 31. července. • Pozadí • Názory na to, zda lobbing regulovat, nebo ne, se liší. Podle některých členů Komise by měla být tato profese minimálně „certifikována“ a prohřešky proti předepsaným pravidlům by měly být postihovány. • Obsah • Odpovědný komisař Kallas navrhuje „smířlivější“ postoj – dobrovolnou registraci, s níž rámcově souhlasí i velká část lobbistů. Dobrovolná registrace by měla probíhat přes internet (zainteresované subjekty by uvedly, koho reprezentují, své pole působnosti a finanční pozadí, a Komise by s nimi přednostně komunikovala ve věci svých legislativních návrhů). • Reakce aktérů • Lobbistické organizace sdružené v organizaci Alter-EU (mj. Federace evropských novinářů, Greenpeace) považují Kallasovy kroky za nedostatečné a s argumentem, že „lobbing je veřejný problém“, požadují povinnou registraci lobbistických organizací a legislativně upravené sankce za porušení předepsaných pravidel. • Proti tomuto názoru stojí organizace SEAP (Society of European Affairs Professionals) a EPACA (European Public Affairs Consultancies

131


Association). Obě se staví za dobrovolnou registraci lobbistů a minimální ingerenci ze strany institucí EU. • Další vývoj • Navzdory poměrně živé debatě o transparentnosti, resp. regulaci lobbingu v EU lze po ukončení oficiálních konzultací očekávat spíše jen malé změny.

nim (a za názor EP) se staví zejména Belgie a Francie. • Další vývoj • Na schůzce na konci dubna byl vysloven optimistický předpoklad, že Rada přijme návrh Směrnice o službách do června a EP ve druhém čtení na podzim s tím, že norma by mohla začít platit od začátku příštího roku.

Vysoké ceny mezinárodního roamingu • S blížícím se koncem veřejné konzultace týkající se vysokých cen mezinárodního roamingu se dotčení operátoři začátkem května rozhodli apelovat na Komisi, aby zastavila svůj plán prezentovat legislativní návrh, který by zasahoval do zaběhnutých tržních mechanismů, jimiž se mobilní telefonie řídí. • Reakce aktérů • Dva největší evropští mobilní operátoři – T-Mobile a Vodafone –, kteří působí i na českém trhu, se zúčastnili veřejného slyšení, jež se v dané věci konalo 4. května v EP. Kritizovali Komisi za to, že ignoruje postupné snižování cen roamingových hovorů a že doposud nepředložila zprávu o tom, jakým způsobem a do jaké míry by zamýšlená legislativa pozměnila současný trh s mobilními službami. Oba operátoři se obávají, že regulace ze strany Komise bude mít kontraproduktivní výsledky. • Další vývoj • Komise na uvedené výtky nijak nereagovala. Komisařka Redingová už několikrát dala najevo, že v současné době je už jakákoli snaha operátorů o změnu zbytečná, čímž fakticky popřela význam veřejné konzultace. (Navzdory tomu však Vodafone 8. května přislíbil snížit ceny roamingu do dubna 2007 o 40 % a ostatní operátoři jej následovali.) 1.3 Rada Směrnice o službách • Rada pro volnou soutěž se na svém neformálním zasedání ve dnech 21.–22. dubna věnovala mj. i revidovanému návrhu Směrnice o liberalizaci služeb. • Postoj Rady • Obecně mezi členskými státy krystalizují dvě pozice. Zastánců širší a účinnější liberalizace (kteří stojí v opozici k názoru EP) je většina. Patří mezi ně především nové členské státy společně s Velkou Británií a Nizozemskem. Proti

132

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Budoucnost EU Evropská ústava a připravovaný červnový summit Evropské rady • Zprávy přicházející z evropských institucí naznačují, že po vyřešení otázky finanční perspektivy pro roky 2007–2013 by dominantním tématem červnového summitu Evropské rady měla být budoucnost evropské ústavy. Toto téma výrazně prosazuje jako hlavní bod červnové agendy rakouské předsednictví. • Snahy o změny i bez přijetí euroústavy • Znepokojují některé návrhy akcentované v poslední době jak Komisí, tak např. Francií, aby i bez ratifikace ústavy byly do legislativní praxe prosazeny některé kontroverzní změny. • Oblast justice a vnitra • První skupina změn, které by někteří představitelé institucí EU chtěli prosadit i bez přijetí euroústavy, se týká zejména hlasovacích postupů. Komise i zástupci Francie v Radě se během posledního měsíce několikrát vyjádřili pro to, aby v oblastech, které zůstaly v rámci třetího mezivládního pilíře (tam, kde neplatí legislativní monopol Komise a legislativa bývá schvalována nikoli QMV, ale jednomyslností), tedy Justice a zbytkové části Vnitra, bylo hlasování jednomyslností nahrazeno QMV. • Společná zahraniční a bezpečnostní politika • Další oblastí, v níž zástupci EU (včetně předsedy Komise Barrosa) v posledních měsících intenzivně debatují o tom, jak některé obsahové a procesní změny navrhované ústavou prosadit i bez nástrojů ústavy, je společná zahraniční a bezpečnostní politika. • Červnový summit Evropské rady by měl proto diskutovat také o tom, jak posílit roli EU v oblasti společné zahraniční politiky i bez euroústavy a společného ministra zahraničí. • Komise má 24. května prezentovat sadu konkrétních návrhů, které se mají týkat posílení EU


v oblasti SZBP. V této snaze přitom může opět počítat především s podporou Francie. Rozšiřování EU – Bulharsko a Rumunsko • Na 16. května posunula Komise publikaci klíčové hodnotící zprávy, která měla rozhodnout o tom, zda jsou Bulharsko a Rumunsko skutečně připraveny na vstup do EU k 1. lednu 2007. • Legislativní a negociační pozadí • Z otázky, která byla dlouhou dobu prezentována jako spíše jasná věc, se v první polovině roku 2006 stalo poměrně kontroverzní téma, které rozděluje Komisi a vyvolává rozladění na rumunské a bulharské straně. Poté, co byly uzavřeny přístupové rozhovory, podepsány přístupové smlouvy a rozhodnuto o datu dalšího rozšíření, se v březnu 2006 vyjádřil poměrně překvapivě rezervovaně komisař pro rozšíření Olli Rehn, který kritizoval zaostávání právní reality za procesem poměrně rychlého přejímání norem acquis communautaire v těchto dvou balkánských zemích. Oba státy byly přitom (i z úst komisaře Rehna) často chváleny za to, jak postupuje jejich příprava na vstup, právě z hlediska implementace komunitárního práva. • Ambivalentní pozice EU • Rehn ve svém březnovém prohlášení zdůrazňoval, že považuje za klíčovou podmínku k tomu, aby mohly oba státy vstoupit, důsledné provedení reformy justičního systému, a to zejména v bulharském případě. Komise proto ohlásila, že se k připravenosti obou zemí vyjádří až 16. května, ve hře bylo několik variant. • Rozhodnutí Komise • Komise se rozhodla pro kompromisní variantu, která řešení odkládá. V jejím rámci nevyloučila přijetí obou zemí 1. ledna 2007, současně však stanovila několik poměrně striktních podmínek, které musí oba státy ještě splnit: v případě Rumunska byly konstatovány čtyři přetrvávající „krizové body“, v případě Bulharska šest, a to především ve zmiňovaných problémových oblastech justice a administrace financí ze strukturálních fondů, v případě obou zemí se jedná i o daňové otázky. Konečné rozhodnutí, zda se jim to podařilo, má padnout na podzim 2006. 2.2 Euro – rozšiřování eurozóny • 16. květen nebyl pouze dnem, v němž měla Komise vydat své rozhodnutí, jak naloží se snahou Rumunska a Bulharska vstoupit do EU k 1. lednu 2007; v tento den měla vydat také

• •

•

• •

své stanovisko ke vstupu Slovinska a Litvy do eurozóny, tedy k tomu, že oba tyto státy přijmou k 1. lednu 2007 společnou měnu euro. Postoj Komise k rozšiřování eurozóny – změny rétoriky Komise, tlačena některými členskými státy – členy eurozóny a v poslední době i Výborem EP pro ekonomické a měnové otázky, podobně jako v případě rozšiřování EU o nové členy částečně mění rétoriku a dává najevo, že nelze rozšiřování eurozóny brát pouze jako symbol, ale také jako proces, který vyžaduje co nejpřesnější plnění stanovených kritérií. Z Výboru pro ekonomické a měnové otázky EP (prostřednictvím zprávy jejího poslance Wernera Langena) i z Komise přitom již vícekrát zaznívaly hlasy, že by EU neměla opakovat „benevolentní“ přístup, který uplatnila při zavedení eura a pozdějším přijetí Řecka, a trvat tentokrát na co nejpřísnějším a dlouhodobém plnění konvergenčních kritérií. Některé argumenty dokonce zdůrazňovaly, že stávající čtyři konvergenční kritéria nejsou nejlepším indikátorem skutečné připravenosti kandidátských států na přijetí eura. Rozhodnutí Komise Právě na kritériu míry inflace ztroskotala nyní kandidatura Litvy; zatímco Slovinsko vykazovalo meziroční míru inflace 2,3 % a Komise i ECB tedy 16. května jeho vstup do eurozóny k 1. lednu 2007 schválily, Litva byla s meziroční mírou inflace 2,7 % odmítnuta, není však vyloučeno, že k 1. lednu 2008 již euro bude moci přijmout, pokud napraví své plnění zmíněného konvergenčního kritéria a pokud do té doby nebudou kritéria změněna či doplněna.

2.3 Financování EU Finanční perspektiva 2007–2013 a meziinstitucionální dohoda • Tentokrát bez velkého zájmu médií (na rozdíl od lednového plenárního zasedání EP) se očekává 17. května na plenárním zasedání EP schválení dokumentu, kvůli němuž se několik měsíců hovořilo o krizi v rámci EU – meziinstitucionální dohody, která zaštiťuje finanční perspektivu pro roky 2007–2013. • Legislativní a negociační pozadí • Významným zákulisním mediátorem se stalo rakouské předsednictví, které až do dubna vedlo několik jednání „triády“, v jejímž rámci zasedali zástupci Komise, vedení a frakcí EP a právě rakouského předsednictví. V rámci těchto neve-

133


• •

•

• •

řejných rozhovorů se nakonec podařilo 4. dubna dospět k dohodě o přijatelné podobě nové meziinstitucionální smlouvy, s níž se ztotožňuje Rada a s největší pravděpodobností ji přijme i EP. Obsah finanční perspektivy a nové meziinstitucionální dohody Kompromisní podoba finanční perspektivy počítá pro sedmileté období v závazcích s alokací částky ve výši cca 868 mld. € (tj. 1,048 % HND EU), dochází tedy oproti původní britské variantě k navýšení rezerv, které by měly být čerpány v mimořádných a často ad hoc případech, v reálných platbách se totiž počítá s částkou 820,8 mld. €, která udržuje rozpočet EU v mezích 1 % HND EU. Tato podoba finanční perspektivy tak, jak je předkládána k meziinstitucionální dohodě, tedy de facto částečně vychází vstříc oběma někdejším sporným stranám, jak „gangu šesti“ čistých plátců, kteří požadovali udržení rozpočtového stropu v hranici 1 % HND EU, tak částečně i těm činitelům (Komise, členské státy, které počítají spíše s příjmy z rozpočtu EU – někteří noví členové a ti starší členové, kteří se obávají ztráty nároku na finance ze strukturálních fondů), kteří požadovali navýšení rozpočtového stropu. Předběžný návrh rozpočtu pro rok 2007 Konec patové situace obklopující finanční perspektivu pro roky 2007–2013 a meziinstitucionální dohodu umožnil Komisi také připravit a prezentovat rozpočet pro první rok nové finanční perspektivy, rok 2007.

2.4 Regionální politika • V souvislosti s dokončením přípravy nové finanční perspektivy a meziinstitucionální dohody, která má zajistit její implementaci, se Rada ministrů počátkem května zabývala novou legislativou týkající se parametrů čerpání financí ze strukturálních fondů, včetně fondu kohezního. • Obsah nové směrnice • Rada 5. května hlasovala o návrhu Komise, který byl inovativní právě v oblasti způsobilosti členských zemí a jejich regionů čerpat dostupné finance. • V oblasti Kohezního fondu zůstalo nezměněno základní pravidlo, že k čerpání prostředků z něho jsou oprávněny všechny regiony, jejichž HDP zaostává za 90 % průměru HDP EU-25. Po rozšíření ztrácí nárok na tyto prostředky Španělsko, podařilo se mu však vyjednat, že nedojde k nárazovému odebrání tohoto nároku počínaje rokem

134

2007, ale že v počátečních letech nové finanční perspektivy bude ještě mít nárok na určité procento prostředků, které čerpalo v roce 2006. • Prostředky Kohezního fondu mají být majoritně určeny na infrastrukturu, především podporu transevropských sítí propojujících různé státy EU a též na oblast životního prostředí a udržitelného rozvoje; daný stát (respektive region) s prostředky tedy nemůže naložit zcela podle svých představ a především – získá je pouze na základě úspěšných projektů, které vyhovují také naznačeným prioritám. • Za pozornost stojí i skutečnost, že Rada dala v rámci směrnice pravomoc Komisi pozastavit vyplácení prostředků z Kohezního fondu v případě, že daný stát výrazně překročí míru dluhu veřejných financí. 2.5 Volný pohyb pracovních sil • 1. května uplynuly dva roky od posledního rozšíření EU. Zároveň došlo k přezkoumání přechodného období na volný pohyb pracovních sil, které uplatňují tzv. staré členské státy (EU15) vůči novým členským zemím vyjma Malty a Kypru (EU-8). K Irsku, Švédsku a Velké Británii, které neuplatňují žádné restrikce již od 1. května 2004, se 1. května 2006 přidalo Řecko, Španělsko, Portugalsko a Finsko (ze zemí EHP Island). K další modifikacím dojde nejpozději k 1. květnu 2009 s tím, že přechodné období ve zbývajících zemích skončí nejpozději 30. dubna 2011. (Aktuální situaci na poli volného pohybu pracovních sil s výhledem do budoucna shrnuje tabulka v části IV.) • Zrušení přechodného období na volný pohyb pracovních sil v Řecku, Španělsku, Portugalsku, Finsku a na Islandu a náznaky „flexibilnějšího režimu“ v Belgii, Francii, Itálii a Lucembursku jsou jednoznačně pozitivní, nicméně z hlediska ČR je klíčové především otevření pracovních trhů v Německu a Rakousku. Obě země však nejenže oznámily, že své restrikce budou uplatňovat minimálně do roku 2009, ale hodlají na svém území (minimálně stejně dlouho, spíše však až do roku 2011) omezovat i svobodné poskytování některých služeb (např. stavebnictví, čištění budov a zařízení, dekorace interiérů, sociální a zdravotnické služby). • Komisař Špidla označil vývoj po 1. květnu 2006 za pozitivní a vyjádřil naději, že postupně bude volný pohyb osob uplatňován bez jakýchkoli omezení (i dříve než v roce 2011). Naproti tomu zástupci Polska vyjádřili z posledního vývoje


zklamání. Paradoxně však nikoli z pomalého postupu při uvolňování restrikcí, ale z „odlivu mozků“ z Polska. 2.6 Zemědělství Reforma vinného sektoru • O reformě organizovaného trhu s vínem v rámci EU se hovoří již delší dobu, v květnu 2006 však komisařka Boelová oficiálně oznámila začátek příprav reformy. • Legislativní a politické pozadí • Poté, co byla v únoru po zdlouhavých peripetiích přijata kontroverzní reforma cukerního pořádku, zůstává společný trh s vínem jedním z mála odvětví, které nebylo zasaženo reformami CAP. I z toho důvodu se EU často dostává do sporů s konkurenčními ekonomikami v rámci WTO a WTO ji tlačí k reformě tohoto značně regulovaného systému a k otevírání evropského trhu i jiným producentům. EU to prozatím řeší uzavíráním bilaterálních dohod s dalšími partnery v rámci globálního trhu s vínem, tlak na systémovou reformu je ale velký i vzhledem k rozpočtovým prostředkům, které jsou na tuto oblast v rámci podpor každoročně vydávány. • CAP a české vinařství • Z hlediska českého vinařství znamenal značný problém již vstup do EU, který přinesl nejen známý zákaz podpory vysazování nových vinic

na ploše přesahující 2 % plochy osázené před 1. květnem 2004, ale také novou realitu týkající se podpor v EU. • Noví členové se museli smířit s tím, že EU vzhledem k tlaku světového trhu i ve snaze do určité míry chránit tradiční evropské výrobce vína, dotačně podporuje v nových členských zemích spíše než produkci vína restrukturalizaci vinic, vyklučení, případně intervenci, která v případě nadúrody zajistí, aby byla vinná produkce využita jiným způsobem (nikoli potravinářským), což je ovšem také finančně nemálo náročné. • Možné důsledky reformy • Komise prozatím v oblasti možné reformy vinného sektoru nevydala konkrétní legislativní návrh, komisařka pro zemědělství Boelová pouze oznámila, že k reformě systému podpor dojde, přičemž souhlasí s tím, aby se do přípravy reformy zapojila i lobbistická organizace CEEV (Výbor evropského vinného průmyslu), která sdružuje 24 národních organizací vinařů; převažují zde ovšem organizace ze starších členských států, je proto třeba sledovat (podobně jako v případě reformy cukerního pořádku), aby reforma vinného sektoru neměla výrazně asymetrický charakter. Alarmující jsou již některá vyjádření Komise o tom, že pod tlakem WTO by zřejmě měla EU přehodnotit přebytky ve vinařské produkci; plánuje proto snížit výrobu vína v rámci EU tím způsobem, že ze stávajících 3,5 mil. ha půdy osázené vinicemi by cca 400 tis. ha mělo být využíváno jiným způsobem.

135


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Směrnice o bateriích Rada a EP 2. května v rámci dohodovacího řízení spolurozhodovací procedury dospěli ke shodě ve věci návrhu tzv. Směrnice o bateriích. Norma začne platit v horizontu týdnů (po uveřejnění v Úředním věstníku EU) a členské státy budou mít dva roky na její implementaci. Do roku 2008 budou muset aplikovat komplexní systémy sběru použitých baterií, které se (paradoxně) budou týkat i dalších otázek souvisejících s produkcí a používáním baterií. Obsah směrnice Co se týče samotného sběru, do roku 2012 bude po státech vyžadováno sesbírání minimálně 25 % použitých baterií, do roku 2016 pak 45 %. Podle Komise jde o realistická čísla, neboť v šesti zemích (Belgie, Švédsko, Německo, Francie, Nizozemsko, Rakousko), které na základě Směrnice 91/157 sběr provádějí už nyní, je uvedených hodnot dosahováno již v současnosti. (O existenci diametrálně odlišné situace v jiných členských státech Komise nereferovala.) Podle směrnice bude potřeba sesbírané baterie rovněž recyklovat. Norma stanovuje následující cíle: recyklaci 65 % baterií a akumulátorů s přídavkem olova, 75 % niklkadmiových článků a 50 % ostatních druhů. Baterie s přídavkem rtuti a kadmia větším než 0,0005 %, resp. 0,0002 % budou (až na některé výjimky) zakázány. Prodejci budou od roku 2008 povinně provozovat (pro spotřebitele) bezplatná sběrná stanoviště pro použité baterie, přičemž budou povinni o tom náležitě informovat. Od roku 2009 budou muset být všechny baterie viditelně označeny údajem o jejich kapacitě a všichni výrobci budou povinni se pro produkci baterií registrovat (procedura bude na žádost EP podobná ve všech státech EU). Krom toho budou výrobci spotřebičů muset uvádět na trh jen takové produkty, které umožní snadnou výměnu baterií (mělo by se tím zabránit tomu, aby byly spotřebiče po spotřebování kapacity baterie vyhazovány).

136

Možnost výjimek EP obecně (navzdory názoru Rady) prosazoval v legislativním procesu koherentní a jednotnou normu, která by umožňovala jen minimum výjimek ze zavedených pravidel. Nakonec bylo umožněno pouze to, aby malé a střední podniky (SMEs) byly zbaveny povinnosti registrace, nicméně pouze na reciproční bázi (v opačném případě by byl daný krok považován za nepřípustnou státní intervenci). Další vývoj Hodnocení normy ukazuje na její preskriptivní charakter a skutečnost, že navzdory označení „směrnice“ dává členským státům jen minimální prostor pro implementaci vlastních kroků při naplňování závazků, které byly v normě specifikovány. Směrnici o bateriích lze označit za vítězství spotřebitelské lobby a prohru výrobců a prodejců baterií, jimž novým předpisem vzniknou nové povinnosti. Náklady vzniknou i členským státům, protože schválená norma je typickým příkladem regulatorního opatření, které – navzdory svému přijetí na úrovni EU – přenáší implementační náklady na úroveň jednotlivých zemí a nezatěžuje tak rozpočet EU. Komise přijetí směrnice přivítala. Financování bezpečnostních opatření v letecké dopravě Dopravní výbor EP přijal 2. května zprávu k návrhu budoucího nařízení o bezpečnosti v letecké dopravě, které má nahradit platné Nařízení 2320/2002. Jednoznačně z ní vyplynulo, že nejvíce sporným bodem bude způsob financování zamýšlených bezpečnostních opatření. „Základní úroveň zabezpečení“ by měla být financována společně jednotlivými členskými státy a cestujícími. Jakákoli další (národní) opatření by pak padala na vrub konkrétních leteckých přepravců, kteří by však byli oprávněni navyšovat ceny letenek pouze o jejich „skutečnou“ cenu (což by posuzovala Komise, nikoli samotné státy).


Legislativní pozadí a sporné body V současnosti pro oblast financování bezpečnostních opatření v letecké dopravě neexistuje jednotná evropská norma, což podle názoru EP narušuje fungování jednotného vnitřního trhu. Zcela opačného názoru je Rada, s níž EP o věci spolurozhoduje a která odmítá financování z veřejných zdrojů. Komise se přiklání spíše k názoru poslanců, nicméně nepovažuje připravovanou normu za vhodnou platformu pro řešení daného problému – financování bezpečnostních opatření by měla podle Komise řešit separátní norma. Obsah návrhu Vedle způsobu financování se návrh věnuje i povinnosti států, letišť a leteckých společností předkládat (vzájemně uznávané) bezpečnostní programy a úpravě pravidel pro leteckou přepravu poštovních zásilek a zbraní. EP také požaduje, aby dodržování nařízení bylo pravidelně kontrolováno a aby každé letiště bylo prověřováno minimálně každé čtyři roky. Pro vzájemnou výměnu názorů Komise a dotčených aktérů by měla být při Komisi zřízena poradní skupina, která by sloužila jako diskusní fórum při implementaci opatření, stanovených v nařízení. Další vývoj Řešení bezpečnosti v letecké dopravě (a zvláště pak financování) přijde na pořad Rady v průběhu roku. Lze čekat, že ministři dopravy se postaví zcela proti návrhům EP (ostatně už několikrát tento záměr signalizovali). Další projednávání návrhu je spíše nejisté. Zkušenost s podobnými normami je taková, že buď nepřinášejí očekávanou změnu, nebo nejsou nakonec vůbec přijaty. Přenositelnost práv na doplňkovou penzi Výbor pro zaměstnanost a sociální otázky se 8. května poprvé meritorně věnoval otázce přenositelnosti práv na doplňkovou penzi v rámci jednotného vnitřního trhu. Navzdory neexistující univerzální úpravě poslanci předložený návrh Komise odmítli, protože je podle nich v mnoha ohledech problematický – předpokládá celou řadu přechodných výjimek, je v mnoha směrech vágní a nevylučuje nezamýšlené důsledky. Legislativní pozadí Komise návrh příslušné směrnice zveřejnila 20. října 2005. Je založen na článcích 42 a 94 Smlouvy o založení ES a týká se výhradně doplňkových dů-

chodových schémat. Otázka standardních důchodů je na komunitární úrovni koordinována už od roku 1971. Cílem návrhu je zajistit, aby při změně zaměstnání a přesunu do jiné země nezanikala práva na doplňkovou penzi. Sporné body Návrh je podle mnoha názorů v rozporu s principem subsidiarity a nebere v úvahu rozpočtové konsekvence zavedení „jednotné“ přenositelnosti. Existence velmi rozdílných penzijních systémů v jednotlivých členských státech (které jsou navíc v různých stádiích reforem) podle poslanců velmi znesnadňuje implementaci řešení, které by bylo ve svých důsledcích pro jednotlivé občany výhodné. Další vývoj Standardní projednávání v EP se očekává 5. října. Návrh podléhá spolurozhodovací proceduře s tím, že Rada musí v tomto případě rozhodovat jednomyslně. Diskuse o konkrétních parametrech návrhu lze čekat až po prázdninách. Směrnice o optické radiaci 5. dubna byla definitivně schválena dlouhodobě kontroverzní Směrnice o optické radiaci (2006/ 25), která doplnila sadu norem o hluku, vibracích a elektromagnetickém poli a ochraně před nimi. Po třinácti letech, kdy byl poprvé zveřejněn příslušný návrh, mají nyní členské státy čtyři roky na to, aby směrnici implementovaly. Lhůta vyprší 27. dubna 2010. Obsah směrnice Norma se věnuje výhradně úpravě problematiky umělé optické radiace. Otázka přírodních zdrojů záření (tedy slunce) byla z návrhu vyňata v průběhu minulého roku, protože nebylo zřejmé, jakým způsobem danou záležitost „celoevropsky“ upravit. Poté již směrnice ztratila mnohé ze svého „náboje“ a legislativní proces probíhal prakticky bez zájmu (byť v prosinci 2005 proběhla složitá konciliační procedura mezi Radou a EP). Směrnice má napomoci snížit míru škodlivé optické radiace a zajistit potřebná preventivní opatření. Odpovědnost přitom převezmou příslušní zaměstnavatelé. Norma specifikuje minimální standardy, které mohou jednotlivé členské státy dále zpřísnit. Zaměstnavatelé budou povinni vést u každého zaměstnance (tam, kde to je relevantní) záznamy o způsobu a délce vystavení optické radiaci. V případě, že bude existo-

137


vat riziko překročení stanovených mezních hodnot, bude zaměstnavatel povinen provést nezbytná reorganizační opatření. Zaměstnanci by měli na základě směrnice získat právo na potřebné informace, konzultace a lékařská vyšetření. Další vývoj Formální přijetí směrnice žádný z dotčených aktérů nekomentoval. Obecně však platí, že jde o poměrně zásadní zásah do fungování velké části podniků, jimž kvůli implementaci směrnice vzniknou další náklady. Co se týče zaměstnanců, ti mohou očekávat (alespoň formálně) vyšší stupeň ochrany zdraví při práci (nicméně není jasné, zda se nakonec dané „právo“ neukáže jako kontraproduktivní). Komise přislíbila vydat dokument, který by jednoznačně shrnul požadavky, které ze směrnice plynou. Požaduje však, aby členské státy každých pět let podávaly zprávu o implementaci normy. Směrnice týkající se zdravotních a nutričních požadavků pro označování potravin Na plenárním zasedání 16. května Evropský parlament přijal zprávu italské poslankyně Adriany Poli Bortoneové, která by měla směřovat k vytvoření návrhu na zpřísnění a především harmonizaci legislativních pravidel týkajících se v EU označování potravin s ohledem na ochranu spotřebitele, zdravotní požadavky a požadavky správné výživy. Obsah legislativy Směrnice by měla zavést společná pravidla pro označování potravin z hlediska nutriční hodnoty a obsahu, platná v rámci celé EU. Rozhodnutí EP přivítal komisař pro zdraví a ochranu spotřebitele Kyprianou, který se v poslední době výrazně angažuje v posilování boje proti obezitě v rámci EU, podporuje v této oblasti dokonce rozvoj transatlantické platformy, která by v boji proti obezitě přivedla ke spolupráci USA a EU. Podle jeho vyjádření zpřísnění legislativy a regulace v této oblasti povede ke zvýšení ochrany spotřebitele a jeho informovanosti o obsahu potravin a zabrání v tomto směru klamání zákazníka. Nová pravidla by totiž měla mimo jiné ukládat výrobcům povinnost zdůrazňovat na obalech nejen pozitivní vlastnosti svého výrobku (např. nízký obsah tuku), ale „přiznávat“ i ty negativní, nebo zakazovat zdůrazňování pozitivních zdravotních účinků daného potravinářského produktu. Výrobce navíc musí na základě dokladů o provedené odborné expertize svých produk-

138

tů doložit, že je oprávněn na obalu inzerovat právě tyto vlastnosti svého výrobku. Nová legislativa nemá vést k zakázání výrobku, jehož obal by „klamavě“ informoval spotřebitele, výrobce bude pouze nucen obal změnit, nebude mu povoleno prodávat zboží v obalu, který je v rozporu s požadavky nové směrnice. To vše ovšem na straně výrobce bude znamenat vynaložení nemalých nákladů, což bude mít citelné následky především pro malé producenty. Sporné body a kritika Znepokojení nad dalším zpřísňováním legislativy na tomto poli již dali najevo zástupci průmyslových kruhů, kteří v další regulaci vidí nebezpečí inhibice a narušování volného trhu a konkurence v potravinářství a omezování výrobce, které ke zdravějšímu životu spotřebitelů stejně nepovede. Skutečností je, že v posledních letech vzniká v rámci institucí EU velké množství legislativy a nových či zpřísňujících regulačních norem, které vznikají právě za účelem posílení ochrany spotřebitele. Výraznou pozornost, kterou EU věnuje této oblasti, dokládá i skutečnost, že v rámci lobbistických skupin, které značně ovlivňují vznik i podobu legislativních návrhů v rámci institucionální struktury EU, v posledních letech roste význam a vliv skupiny BEUC, která sdružuje právě organizace věnující se ochraně spotřebitele. Odpůrci tohoto trendu z řad výrobců naopak o tomto jevu hovoří jako o nové skupině netarifních omezení volného trhu (jednotný trh nesmí být narušován celními bariérami ani opatřeními se stejným účinkem jako clo; regulační legislativa vznikající za účelem ochrany spotřebitele, případně životního prostředí či zdraví pracovníků v řadě oblastí, nejen v potravinářství, ale i v elektrotechnice, dopravním průmyslu či farmaceutické výrobě, však podle těchto kritiků může mít podobné inhibující účinky vůči volnému trhu a hospodářské soutěži jako celní bariéry). Kritikové vzniku nových regulačních předpisů na poli ochrany spotřebitele poukazují také na nepřípustný efekt „Velkého bratra“, který explicitně určuje spotřebiteli, jaké produkty konzumovat, které přednostně a které raději vůbec, aniž by toto rozhodnutí ponechával na jeho zdravém rozumu. Někteří odpůrci z řad poslanců EP (např. nizozemský liberál Jules Maaten) upozorňovali dokonce na kontraproduktivitu této normy, která by např. výrobci pečiva dovolovala nabízet celozrnný chléb v obale zdůrazňujícím jeho kvality pouze pod podmínkou, že předloží výsledky odborné expertízy a příslušný certifikát. Tento postup by tedy mohl vést ve výsledku spíše k omezování nabídky zdraví prospěšných


produktů, zvyšovat byrokratizaci, navyšovat náklady producentů a pokračovat ve snaze EU podrobovat v rámci vnitřního trhu a produkce maximum oblastí harmonizovaným pravidlům autorizace a certifikace. Legislativní pozadí Návrh této legislativy Komise zveřejnila již v roce 2003. Od té doby představoval do určité míry kontroverzní téma v rámci rozhodovacího procesu. Kompromisní verze, kterou se poslanci EP zabývali v květnu, vznikla na základě zákulisního jednání představitelů EP a rakouského předsednictví, což je další z konkrétních důkazů skutečnosti, jak důležitým hráčem při vzniku legislativy EU je coby prostředník a jeden z tvůrců legislativních priorit předsednická země. Pokud návrh ještě formálně odsouhlasí kvalifikovanou většinou ministři členských zemí v rámci Rady pro zdraví a ochranu spotřebitele na podzim 2006, měla by nová legislativa vstoupit v platnost. Na implementaci nových nutričních pravidel, na jejichž základě budou potravinářské produkty v EU nově označovány, by pak měly členské státy dva roky; po tu dobu budou platit ještě dosavadní, nezharmonizovaná pravidla označování potravin. Další harmonizace na poli potravinářství V rámci zpřísňování a slučování pravidel týkajících se nutričních nároků na potraviny nezůstali poslanci EP pouze u této směrnice, v rámci pléna přijali také zprávu, která by měla směřovat k harmonizaci pravidel platných v jednotlivých členských státech a týkajících se dodatečného obohacování potravin vitamíny a minerálními látkami (např. obohacování másla vitamínem A apod.). Tato legislativa by měla podle jejích tvůrců naopak ulehčit pohyb některých potravinářských výrobků na vnitřním trhu a zabránit situaci, kdy některé členské státy nepovolují prodej určitého výrobku na svém trhu proto, že nevyhovuje jejich pravidlům v této dílčí oblasti aditiv. Přechodné období pro povinnou implementaci této legislativy by opět mělo být v rámci celé EU dvouleté. 1.2 KOMISE Úprava režimu kabotáže Komise v dubnu oznámila, že plánuje modifikovat normy upravující tzv. kabotáž (provozování vnitrostátní nákladní dopravy ve státě, v němž dopravce nemá pobočku). Nová úprava by měla být ve formě legislativního návrhu představena na přelomu roku 2006 a 2007. Jejím primárním

cílem bude podle Komise zjednodušit dosavadní předpisy a shrnout je do jedné normy. Legislativní pozadí V současnosti je režim kabotáže (a silniční nákladní dopravy obecně) upraven třemi nařízeními: 881/92 o licencích pro silniční nákladní přepravce, 3118/93 o kabotáži a 484/2002 o řidičských oprávněních. Z hlediska kabotáže je nejproblematičtější ustanovení o možnosti dočasně poskytovat vnitrostátní nákladní dopravu i v zemi, kde daný dopravce nemá pobočku. Pojem „dočasný“ byl a je v jednotlivých státech EU interpretován různě, což vedlo a vede (např. ve Francii, Velké Británii a Itálii) ke specifikaci dalších podmínek, které poskytování vnitrostátní nákladní dopravy (a v širším slova smyslu volnou soutěž na tomto poli) znesnadňují. Z hlediska vnitrostátní nákladní dopravy tak v EU fakticky (navzdory unijním předpisům) existuje pětadvacet minimálně propojených národních trhů, v jejichž prospěch se argumentuje proto, aby nedocházelo k údajnému „narušování konkurence“. Další vývoj Komise se doposud pokusila tristní strav na poli kabotáže změnit jen prohlášením, které mělo za cíl vyjasnit sporné pasáže platných norem. Stalo se tak v lednu 2005. V průběhu téhož roku pak Francie dvakrát (v říjnu a prosinci) apelovala na změnu stávajícího regulatorního rámce (ve smyslu jeho precizace, nikoliv „upevnění“). V současnosti Komise pracuje na novém legislativním návrhu, který by měl inkorporovat nejen návrhy Francie, ale i další parametry, jež by měly ve výsledku vést k jasnějšímu vymezení pravidel kabotáže. Krom jiného se uvažuje i o povinném zavedení pravidla, že vnitrostátní nákladní dopravu cizím přepravcem je možné provozovat jen v případě, že je navázána na předchozí nebo následnou mezistátní cestu, a o tom, že kabotáž bude povolena jen v případě, že nebude poskytována vícekrát stejné společnosti (přeprava by pak nebyla považována za dočasnou a porušovala by předepsaná pravidla kabotáže). Zainteresovaní aktéři se k otázce (do doby přípravy monitoringu) nevyjádřili. Z hlediska nově přistoupivší země je však nejdůležitější, že problematika kabotáže je upravena ve Smlouvě o přistoupení, a to podle formátu 2+2+1, což znamená, že v roce 2006 a 2008 dojde k přezkoumání restriktivních opatření ze strany starých členských států a v roce 2009 budou muset být všechna opatření omezující kabotáž zrušena.

139


Lze předpokládat, že právě až v roce 2009 se pro ČR stanou relevantní normy, které kabotáž v EU upravují, protože v současnosti většina starých členských států restrikce podle Smlouvy o přistoupení uplatňuje. Aktuální vývoj však stojí za pozornost. Výsledky revize ovlivní režim kabotáže, jemuž ČR bude v budoucnu podléhat. Televize bez hranic V dubnu vystoupilo přes třicet britských televizních společností a poskytovatelů obsahu proti návrhu na revizi tzv. Směrnice o televizi bez hranic. Jejich cílem je zabránit právní úpravě těch oblastí, které současná norma nepokrývá (tzv. nelineární služby), a zajistit zdravé fungování mediálního trhu, které napomůže nejen jednotlivým poskytovatelům obsahu (operátorům), ale zároveň nabídne možnost širokého výběru i jednotlivci-uživateli. Legislativní pozadí V současnosti platná směrnice z roku 1989 podle komisařky Viviane Redingové neodpovídá aktuálnímu stavu, protože se radikálně změnily technologické podmínky a možnosti pro vysílání a poskytování audiovizuálního obsahu a tzv. lineární služby začaly být nahrazovány nelineráními. Na konci loňského roku proto předložila revizní legislativní návrh, který nepřímo označila za „liberalizující“. Samotný text však hovoří spíše o opaku Sporné body Britští poskytovatelé obsahu, sdružení především ve skupině Intellect, argumentují tím, že lineární služby (klasické televizní vysílání) jsou z definice zcela odlišné od např. internetového obsahu, služeb video on demand apod., a proto vyžadují (pokud vůbec) jinou formu regulace. Navíc nelinerání služby jsou podle nich už adekvátně ošetřeny tzv. směrnicí o e-commerce. Skupina Intellect kritizuje nejen navrhovanou úpravu nelineárních služeb, ale i změny v otázce lineárních služeb, které považuje za velmi svazující. Obecně je jejím cílem liberalizace televizního trhu v nejširším slova smyslu. Další vývoj EP by se měl návrhem revize Směrnice o televizi bez hranic zabývat v nejbližší době. V červnu by měla být přijata zpráva výboru pro kulturu a plénum by o návrhu mělo hlasovat pravděpodobně na konci roku (půjde o první čtení EP v rámci spolurozhodovací procedury).

140

Sociální služby obecného zájmu V průběhu druhé poloviny dubna byla na úrovni EU zahájena diskuse o budoucnosti tzv. sociálních služeb obecného zájmu, které byly v únoru při projednávání v EP vyřazeny ze seznamu služeb, na něž by se měla vztahovat připravovaná (obecná) Směrnice o liberalizaci služeb. Navzdory proklamacím se vyloučením této kategorie ze seznamu liberalizovaných služeb nevyřešilo nic, a proto Komise zveřejnila rámcové komuniké. (Bylo očekáváno už před rokem, jeho zpoždění způsobila právě debata o směrnici o službách.) Pozadí Sektor sociálních služeb (včetně zdravotnických služeb) má před sebou podle mnoha expertů velkou budoucnost a dříve nebo později vznikne (ať už odkudkoli) poptávka po tom, aby se i tato citlivá kategorie služeb řídila pravidly jednotného vnitřního trhu. Už nyní údajně představuje téměř 10 % všech služeb a její podíl bude stoupat. Důvodem pro další konjunkturu sociálních služeb je mj. stárnutí evropské populace a sílící přistěhovalectví do států EU. Obecně se navrhuje řešení, které nebude plně regulatorní, ale zároveň neponechá veškerou aktivitu v dané oblasti trhu. S tím souhlasí i provozovatelé sociálních služeb a dodávají, že pro implementaci takových opatření už existuje i potřebná právní báze (podle jejich vyjádření články 2, 16 a 86 odst. 2 Smlouvy o založení ES). Jaký by však měl být poměr regulace a trhu, známo není (a zdá se, že dlouho nebude). Komuniké Komise Komise zveřejnila 26. dubna komuniké, v němž shrnuje situaci na poli sociálních služeb v EU a jednotlivých členských státech a rámcově navrhuje, jakým způsobem by se měly v budoucnu provést v daném sektoru změny. Žádná konkrétní ustanovení v textu nejsou, sama Komise přiznává, že jde pouze o „první krok“. Přesto došlo k určitému vymezení kategorií služeb, které by měly být v sektoru sociálních služeb definovány (zdravotnickým službám bude věnováno separátní komuniké plánované na rok 2007). První kategorií by měly být „služby související s mandatorními a komplementárními sociálními systémy“, druhou pak „další sociální služby přímo poskytované jednotlivcům“ (pomoc v nouzi, integrace do společnosti, sociální bydlení). Mezi otázky, které bude třeba vyřešit, patří mj. specifický charakter sociálních služeb či způsob delegování výkonu sociálních služeb z veřejných autorit na soukromé aktéry.


Sporné body Je otázkou, jakým způsobem bude možné smířit „sociální misi“ Komise se zásadami jednotného vnitřního (principielně volného) trhu. K problémům se přidává i fakt, že v dané otázce bude při přípravě konkrétních návrhů z důvodu meritorního přesahu nezbytná kooperace většího množství generálních ředitelství Komise, což bude s potenciálně kontroverzní otázkou zakládat problém, jak působit navenek jednotně a koherentně. Už nyní se ukazuje, že spolupráce DG pro zaměstnanost a DG pro vnitřní trh nebude neproblematická, nehledě na skutečnost, že ani kolegium komisařů (vrcholný orgán Komise) pravděpodobně nebude v celé věci zajedno. Sporným bodem bude i samotná definice sociálních služeb obecného zájmu. Sice spadají do kategorie tzv. služeb obecného ekonomického zájmu, nicméně jejich vymezení mají v kompetenci jednotlivé členské státy, které pouze musejí zajistit „naplňování cílů a principů definovaných EU“. Na druhou stranu není sporu o tom, že i sociální služby představují ekonomickou aktivitu slučitelnou s vnitřním trhem, což už v případu 352/85 potvrdil i ESD. (Ke službám obecného ekonomického zájmu je potřeba podotknout, že na půdě EP vzniká iniciativa, která by měla podpořit vznik samostatné normy, jež by danou oblast – např. dodávky vody a tepla – upravovala. Komise s výlučným právem legislativní iniciativy se však zatím jednoznačně nevyjádřila.) V neposlední řadě je potřeba připomenout skutečnost, že sociální služby jsou otázkou úzce spjatou s kompetencemi národních států. Navzdory existenci potřebné právní báze na úrovni EU lze očekávat zásadní politický střet vedený mezi zastánci postupné supranacionalizace a těmi, kteří v co největší míře požadují zachování rozhodování na národní úrovni. Reakce aktérů Na většinu uvedených výtek upozornili i relevantní aktéři – poskytovatelé sociálních služeb a sociální partneři. Obecně lze říci, že aktivita Komise na poli sociálních služeb přichází pozdě a v nedostatečné podobě. Sice existuje shoda na tom, že je potřeba „evropské řešení“ i v této specifické kategorii služeb, nicméně absence konkrétních legislativních návrhů jej odsouvá daleko do budoucnosti, což znamená, že ještě poměrně dlouhou dobu budou existovat (podle nich) nepřehledná národní opatření doplněná o relevantní pasáže existujících sekundárněprávních norem, které se sice sociálními službami jako takovými nezabývají, ale je možné je na ně aplikovat (otázka soutěže, státní pomoci, veřejných zakázek).

Opačný způsob argumentace zvolila zaměstnavatelská organizace UNICE. Ocenila sice snahu Komise o vymezení kategorie sociálních služeb obecného zájmu, nicméně z charakteru textu usoudila, že evropská exekutiva prozatím nedisponuje dostatečným potenciálem vytvořit na úrovni EU koherentní právní rámec, který by tyto služby upravoval. Proto navrhuje pouze relevantní úpravy stávajících předpisů, které by se mohly sociálních služeb obecného zájmu týkat. Další vývoj V následujícím období lze očekávat další (spíše neformální) diskuse o celé problematice. Přestože Komise konstatovala, že v oblasti sociálních služeb obecného zájmu neusiluje o harmonizaci národních předpisů, je pravděpodobné, že se nějaké legislativní návrhy v budoucnu objeví. Nyní to však s ohledem na „rozpracovanost“ dané problematiky není na pořadu dne. Zelená kniha o transparentnosti Komise 3. května zveřejnila dlouho očekávanou Zelenou knihu o transparentnosti. Měla by mj. rozproudit debatu o průhlednosti rozhodování institucí EU, fungování strukturálních fondů a především působení lobbistických skupin na evropské úrovni. Konzultace (zahájená v den publikace dokumentu) bude trvat do 31. července. Pozadí Komise v Bruselu registruje přibližně 2 600 lobbistických skupin, v nichž působí zhruba 15 tis. osob a jejichž rozpočet dosahuje 60–90 mil. € ročně. Jejich cílem je přirozeně prosazovat zájmy svých klientů (businessu, odborů, samospráv a nevládních organizací), a to především v Komisi, jež v EU jako jediná disponuje formálním právem legislativní iniciativy. Názory na to, zda lobbing regulovat, nebo ne, se liší. Podle některých členů Komise by měla být tato profese minimálně „certifikována“ a prohřešky proti předepsaným pravidlům by měly být postihovány. Obecně platí, že lobbing je považován za „špinavý“, byť jde o regulérní a legitimní způsob prosazování vlastních zájmů, na jejichž „křížení“ je postavena procesuální stránka politiky. Obsah Odpovědný komisař Kallas navrhuje „smířlivější“ postoj – dobrovolnou registraci, s níž rámcově souhlasí i velká část lobbistů. Dobrovolná registrace by měla probíhat přes internet (zainteresované subjekty by uvedly, koho reprezentují, své

141


pole působnosti a finanční pozadí, a Komise by s nimi přednostně komunikovala ve věci svých legislativních návrhů). Vedle toho Kallas navrhuje vytvoření „jednacího řádu“ (code of conduct), který by vyjasnil procesní stránku komunikace institucí EU s lobbisty a určil minimální požadavky na provozování profese a sankční mechanismus, jenž by se uplatnil v případě porušení jednacího řádu. Oba tyto kroky však Kallas považuje v současné chvíli za předčasné. Reakce aktérů Lobbistické organizace sdružené v organizaci Alter-EU (mj. Federace evropských novinářů, Greenpeace) považují Kallasovy kroky za nedostatečné a s argumentem, že „lobbing je veřejný problém“, požadují povinnou registraci lobbistických organizací a legislativně upravené sankce za porušení předepsaných pravidel. Kromě toho žádají i vylepšení jednacího řádu samotné Komise, aby nedocházelo k masivnímu odlivu jejích úředníků do lobbistických organizací, reprezentujících především business. Proti tomuto názoru stojí organizace SEAP (Society of European Affairs Professionals) a EPACA (European Public Affairs Consultancies Association). Obě se staví za dobrovolnou registraci lobbistů a minimální ingerenci ze strany institucí EU. SEAP je přesvědčena o dostatečnosti vlastního etického kodexu, EPACA částečně souhlasí s jednotným evropským kodexem a vytvořením Evropské rady pro veřejné otázky, již by zaštiťovala Komise. Sám Kallas po zveřejnění zelené knihy několikrát potvrdil, že si stojí za svým návrhem. Je však ochoten – v případě, že se dobrovolná registrace neosvědčí – přistoupit i k legislativním opatřením. K požadavku zpřísnění kodexu Komise poznamenal, že je už dostatečně přísný a nepotřebuje revize, protože efektivně (potřebným souhlasem dotčeného pracoviště) zabraňuje plynulému přechodu úředníka z Komise do sféry businessu (nebo lobbingu obecně). Další vývoj Navzdory poměrně živé debatě o transparentnosti, resp. regulaci lobbingu v EU lze po ukončení oficiálních konzultací očekávat spíše jen malé změny. Pokusy o „vypořádání se“ s lobbingem podstupuje zhruba od počátku devadesátých let každá Komise, ale nikdy nedosáhla výraznějších úspěchů. Vezmeme-li v úvahu, že Barrosův tým patří spíš mezi ty slabší, zdá se, že lobbing v EU na nějaký čas ještě zůstane „živelnou“ aktivitou.

142

Vysoké ceny mezinárodního roamingu S blížícím se koncem veřejné konzultace týkající se vysokých cen mezinárodního roamingu se dotčení operátoři začátkem května rozhodli apelovat na Komisi, aby zastavila svůj plán prezentovat legislativní návrh, který by zasahoval do zaběhnutých tržních mechanismů, jimiž se mobilní telefonie řídí. Pozadí Komisařka Viviane Redingová v dubnu oznámila, že mobilní operátoři svou cenovou politikou znesnadňují volný pohyb osob v rámci EU a opakovaně ignorují její výzvy ke snížení cen za volání do domovské země, a proto se rozhodla zahájit veřejnou konzultaci, po níž by mělo následovat zveřejnění příslušného legislativního návrhu (viz předcházející monitoring). Reakce aktérů Dva největší evropští mobilní operátoři – T-Mobile a Vodafone –, kteří působí i na českém trhu, se zúčastnili veřejného slyšení, jež se v dané věci konalo 4. května v EP. Kritizovali Komisi za to, že ignoruje postupné snižování cen roamingových hovorů a že doposud nepředložila zprávu o tom, jakým způsobem a do jaké míry by zamýšlená legislativa pozměnila současný trh s mobilními službami. Oba operátoři se obávají, že regulace ze strany Komise bude mít kontraproduktivní výsledky. Naproti tomu zástupci národních regulátorů konstatovali, že problém není tak komplexní, jak říkají operátoři. Navrhovaná legislativa by měla snížit jen velkoobchodní ceny, které si mezi sebou účtují sami operátoři, což by se následně odrazilo i v koncových cenách pro zákazníky. Regulátoři požadují snížení velkoobchodních cen o více než 50 %. Na druhou stranu je pravda, že i oni jsou proti dalším navrhovaným změnám (např. platit při volání v jedné zemi místní tarif bez ohledu na to, odkud pochází SIM karta). Všechny další změny by podle regulátorů jednoznačně a nevratně poškodily mobilní trh. Další vývoj Komise na uvedené výtky nijak nereagovala. Komisařka Redingová už několikrát dala najevo, že v současné době je už jakákoli snaha operátorů o změnu zbytečná, čímž fakticky popřela význam veřejné konzultace. (Navzdory tomu však Vodafone 8. května přislíbil snížit ceny roamingu do dubna 2007 o 40 % a ostatní operátoři jej následovali.)


V červnu lze tedy očekávat předložení legislativního návrhu. Nakolik bude akceptovat alespoň výtky regulátorů, není v tuto chvíli jasné. Naopak je zřejmé, že ať už bude navrhovaná úprava jakákoli, pravděpodobně ohrozí pozici mobilních operátorů na trhu (u investorů), což podle nich i spotřebitelské organizace BEUC může ve svém výsledku sice vést k prvoplánovému snížení cen za mezinárodní volání, ale také k adekvátnímu zvýšení cen za používání mobilních služeb v domovské zemi. 1.3 RADA Směrnice o službách Rada pro volnou soutěž se na svém neformálním zasedání ve dnech 21.–22. dubna věnovala mj. i revidovanému návrhu Směrnice o liberalizaci služeb. Legislativní pozadí EP v únoru ve svém prvním čtení přijal poměrně zásadní změny návrhu, čímž fakticky snížil potenciál směrnice výrazněji napomoci liberalizaci sektoru služeb v EU jako celku (viz předcházející monitoringy). Komise pak zveřejnila revidovaný text, jenž inkorporoval zhruba devět desetin všech návrhů, které poslanci předložili. Evropská rada (hlavy států a vlád) se za Komisi postavila, což však neznamenalo, že tak učiní i Rada na úrovni příslušných ministrů. Ostatně summit vydal jen obecný signál, že liberalizace služeb je krokem správným směrem.

Postoj Rady Obecně mezi členskými státy krystalizují dvě pozice. Zastánců širší a účinnější liberalizace (kteří stojí v opozici k názoru EP) je většina. Patří mezi ně především nové členské státy společně s Velkou Británií a Nizozemskem. Proti nim (a za názor EP) se staví zejména Belgie a Francie. Nejvíce požadavků ve smyslu reliberalizace návrhu EP vzneslo na jednání Rady Slovinsko a Polsko. Rakouské předsednictví i komisař McCreevy však dali najevo, že se stupňováním požadavků může dojít k situaci, že nebude přijata žádná norma a zůstane zachován status quo. Klíčovým hráčem při dalším vyjednávání patrně bude Německo, které se doposud nepřiklonilo ani k jednomu z „táborů“. Zdá se ale, že v zájmu německé ekonomiky je zásadní liberalizace sektoru služeb. I kdyby však Německo posílilo státy, které jsou opačného názoru než EP, stále existuje institucionální možnost odpůrců liberalizace (ať už tak činí z jakýchkoli důvodů), aby prosadili status quo. Pro schválení návrhu na úrovni Rady bude potřeba minimálně kvalifikovaná většina s tím, že proti se nesmí postavit tzv. blokační menšina, již mají odpůrci změn v sektoru služeb stále šanci zformovat. Další vývoj Na schůzce na konci dubna byl vysloven optimistický předpoklad, že Rada přijme návrh Směrnice o službách do června a EP ve druhém čtení na podzim s tím, že norma by mohla začít platit od začátku příštího roku. Vzhledem k dosavadním kontroverzím a nevyjasněnosti pozice Rady však lze spíše očekávat zdržení. Rada se bude textem (tentokrát už na formálním zasedání) zabývat 29. května.

143


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST EU Evropská ústava a připravovaný červnový summit Evropské rady Zprávy přicházející z evropských institucí naznačují, že po vyřešení otázky finanční perspektivy pro roky 2007–2013 by dominantním tématem červnového summitu Evropské rady měla být budoucnost evropské ústavy. Toto téma výrazně prosazuje jako hlavní bod červnové agendy rakouské předsednictví. Zájem o něj projevují i některé další členské země, které naopak kritizují Rakousko, že navzdory původnímu plánu předložit na červnovém summitu jakési shrnutí debat, které měly během ročního „období reflexe“ probíhat na úrovni členských států i institucí EU, včetně „silné vize“ do budoucna, má dokument, který se chystá předsednická země předložit, údajně „chaotickou podobu“. Budoucnost euroústavy očima Komise a členských států Zájem o text odmítnutý před rokem v referendech proběhnuvších ve Francii a Nizozemí ze strany některých zemí se tak poněkud míjí s postojem Komise. Komise, a především její předseda Barroso, několikrát během „období reflexe“ v projevech přímo i nepřímo naznačili, že by se EU k původnímu textu euroústavy již vracet neměla a měla by „pracovat“ se stávajícími smlouvami. I za tyto své názory předseda Komise čelí často výrazné vlně kritiky ze strany EP a představitelů některých členských států, mezi řádky Barrosových vyjádření lze ovšem číst, že předsedovi Komise často jde o prosazení řady klíčových (i kontroverzních) bodů euroústavy, ovšem bez euroústavy samotné, která jako symbol vyvolává odpor. Přesto se v poslední době především německá kancléřka Merkelová několikrát vyjádřila, že by se EU měla k textu euroústavy vrátit a že ratifikační proces by měl být co nejdříve dokončen. Německo bude předsedat EU v první polovině roku 2007. Proto nelze za zcela náhodné považovat vyjádření, která volají po tom, aby EU „využila“ 50. výročí podepsání Římských smluv, které v roce 1957 založily Evropské hos-

144

podářské společenství a Euratom a položily tak de facto smluvní základ ES/EU, ke kompletní revizi platného primárního práva v podobě dokončení ratifikace euroústavy. Přestože argument „potřebujeme dokončit přijetí euroústavy, protože se blíží 50. výročí smlouvy o EHS“ může znít absurdně, není v EU zdaleka ojedinělý. Legislativní pozadí Pokud jde o ratifikační proces, Evropská rada se v červnu 2005 usnesla po francouzském a nizozemském referendu na tom, že bude zmražen a konání případných ratifikací bude ponecháno na libovůli jednotlivých členských států. V důsledku toho tak v podstatě bez větší publicity a povšimnutí veřejnosti proběhly parlamentní ratifikace v roce 2005 na Kypru a na Maltě, v únoru 2006 dokončila ratifikaci Belgie a zatím posledními státy, jejichž parlamenty původní text ústavy schválily, byly v květnu 2006 Estonsko a Finsko, kde však ratifikační proces ještě není zcela dokončen, počítá se s ním však do 1. července 2006. V současnosti tedy ratifikační proces s kladným výsledkem dokončilo patnáct zemí, z toho dvě v referendu (Španělsko v únoru 2005 a Lucembursko v červenci 2005), od té doby se žádné referendum o euroústavě nekonalo, naopak několik zemí pod vlivem francouzského a nizozemského výsledku plánovaná referenda zrušilo či odložilo na neurčito (ČR, Dánsko, Irsko, Polsko, Portugalsko nebo Velká Británie). Snahy o změny i bez přijetí euroústavy Barroso se sice několikrát vyjádřil (naposledy 10. května v komplexní tiskové zprávě, kterou Barroso společně otázkám euroústavy a přípravám červnového summitu věnoval), že k rozhodnutí ve věci evropské ústavy by nemělo dojít do roku 2008 a že do té doby je pro EU závazné dosavadní smluvní právo, které prokázalo svoji funkčnost i navzdory masivnímu rozšíření v květnu 2004. Zároveň však ale existují některé návrhy akcentované v poslední době jak Komisí, tak např. Francií, aby i bez ratifikace ústavy byly do legislativní praxe prosazeny některé kontroverzní změny.


Oblast justice a vnitra První skupina změn, které by někteří představitelé institucí EU chtěli prosadit i bez přijetí euroústavy, se týká zejména hlasovacích postupů. Komise i zástupci Francie v Radě se během posledního měsíce několikrát vyjádřili pro to, aby v oblastech, které zůstaly v rámci třetího mezivládního pilíře (tam, kde neplatí legislativní monopol Komise a legislativa bývá schvalována nikoli QMV, ale jednomyslností), tedy Justice a zbytkové části Vnitra, bylo hlasování jednomyslností nahrazeno QMV. Pilíř Justice a vnitro zavedený Maastrichtskou smlouvou měl původně výlučně mezivládní charakter. Pomocí revizí primárního práva, k nimž došlo od roku 1992 (především Amsterodamská smlouva a částečně Smlouva z Nice), a na základě jednomyslného hlasování Rady ministrů na podzim 2004 však byly od 1. ledna 2005 některé konkrétní části tohoto pilíře převedeny do komunitární oblasti (pod legislativní monopol Komise a s hlasovací procedurou kombinující QMV a spolurozhodování EP) – konkrétně šlo např. o společnou azylovou a vízovou politiku či o společný postup v otázce ilegální migrace. Ministři členských zemí ovšem již neschválili např. přechod legální migrace, včetně široké navazující legislativy týkající se získávání občanství legálních imigrantů a jejich zaměstnávání, do komunitárního pilíře, takže tato oblast nadále zůstává v mezivládní kompetenci. V poslední době ovšem sílí hlasy, aby byl komunitarizován celý třetí pilíř v souvislosti s bojem proti terorismu, snahou o centralizaci zabezpečení vnějších hranic a s posilováním justiční a policejní spolupráce v rámci EU (na tomto poli vznikala a vzniká legislativa typu Evropského zatykače, European Evidence Warrant, nařízení o shromažďování, uchovávání a poskytování telekomunikačních dat, jednotné identifikační průkazy či plánovaná snaha posilovat a centralizovat sběr dalších osobních dat, vytvářet centralizovaný trestní rejstřík či dokonce centralizovaný registr posledních vůlí). Je otázkou, jakým způsobem to zodpovědné instituce v EU a jejich představitelé hodlají provést, nechtějí-li současně měnit primární právo. Přesun vízové, azylové a migrační politiky do komunitárního pilíře počínaje rokem 2005 byl zakotven už v Amsterodamské smlouvě, která byla sepsána v roce 1997 a vstoupila v platnost v roce 1999. Dosavadní smluvní právo sice ve třetím pilíři obsahuje některé klauzule podobné kritizované klauzuli passarelle, která v euroústavě umožňovala přesunování téměř všech oblastí z režimu jednomyslného hlasování do QMV na základě jednomyslného rozhodnutí Rady,

nepřipouští však masivní komunitarizaci celého třetího pilíře. Byl by to první velký krok ve směru, který byl částečně předpokládán už po francouzském a nizozemském referendu: že pokud se nepodaří přijmout euroústavu jako celek, budou z ní „vybrány“ některé důležité části a implementovány jinak než cestou změny primárního práva. To je zjevně taktika, ke které se přiklání Komise, která by sporný dokument jako takový ráda opustila a postupovala spíše touto cestou, neztotožňují se s ní však všechny členské státy. Pro je Francie, která tento postup začala ze členských zemí na jaře 2006 hlasitěji prosazovat jako první, proti vystupují jak státy, které obecně nesouhlasí s myšlenkou prosazování některých částí euroústavy „oklikou“ (Velká Británie), tak státy, které s přijetím euroústavy en bloc spojují do určité míry vlastní prestiž (Německo). Společná zahraniční a bezpečnostní politika Další oblastí, v níž zástupci EU (včetně předsedy Komise Barrosa) v posledních měsících intenzivně debatují o tom, jak některé obsahové a procesní změny navrhované ústavou prosadit i bez nástrojů ústavy, je společná zahraniční a bezpečnostní politika. Jedním z nejkontroverznějších symbolů euroústavy se stal článek, na jehož základě měla být zřízena funkce evropského ministra zahraničí. Červnový summit Evropské rady by měl proto diskutovat také o tom, jak posílit roli EU v oblasti společné zahraniční politiky i bez euroústavy a společného ministra zahraničí. Představitelé EU se přitom odvolávají na výsledky průzkumů eurobarometru, které obligátně indikují většinově kladné odpovědi respondentů na poněkud zavádějící otázky typu, „zda má EU posílit svůj hlas v zahraniční politice“ či „zda se má EU výrazněji angažovat v procesu rozšiřování demokracie a míru ve světě.“ Pod vlivem toho a na základě závěrů ze summitu v Hampton Court v říjnu 2005 má Komise 24. května prezentovat sadu konkrétních návrhů, které se mají týkat posílení EU v oblasti SZBP. V této snaze přitom může opět počítat především s podporou Francie, jejíž zástupci (v čele s bývalým ministrem zahraničí Michelem Barnierem) již ohlásili v sérii návrhů zaslané 21. dubna rakouskému předsednictví, že budou (v maximální míře, v jaké to dovolí stávající primární právo) podporovat posílení role existujícího Vysokého zmocněnce EU pro zahraniční politiku ( Javiér Solana), vytvoření alespoň „zárodků“ společného diplomatického sboru a konzulární sítě EU, který předvídala ústava, a společných vojenských sil. Další členské státy

145


zůstávají v těchto otázkách rozděleny, zemí, která vesměs odmítá jakékoli změny na poli SZBP, které by suplovaly ústavu, je Velká Británie. Rozšiřování EU – Bulharsko a Rumunsko Na 16. května posunula Komise publikaci klíčové hodnotící zprávy, která měla rozhodnout o tom, zda jsou Bulharsko a Rumunsko skutečně připraveny na vstup do EU k 1. lednu 2007. Legislativní a negociační pozadí Z otázky, která byla dlouhou dobu prezentována jako spíše jasná věc, se v první polovině roku 2006 stalo poměrně kontroverzní téma, které rozdělovalo Komisi a vyvolávalo rozladění na rumunské a bulharské straně. Poté, co byly uzavřeny přístupové rozhovory, podepsány přístupové smlouvy a rozhodnuto o datu dalšího rozšíření, se v březnu 2006 vyjádřil poměrně překvapivě rezervovaně komisař pro rozšíření Olli Rehn, který kritizoval zaostávání právní reality za procesem poměrně rychlého přejímání norem acquis communautaire v těchto dvou balkánských zemích. Oba státy byly přitom (i z úst komisaře Rehna) často chváleny za to, jak postupuje jejich příprava na vstup, právě z hlediska implementace komunitárního práva. Problémy vstupu V obou státech však nadále přetrvává vysoká míra korupce na různých úrovních správy, což se odhaluje nyní snad ještě ve větší míře, kdy Bulharsko a Rumunsko čerpají a rozdělují si prostředky z předvstupních fondů Phare, Ispa a Sapard. Problémem je i zemědělský sektor obou zemí. Rumunsko mělo do nedávné doby výrazné rezervy z hlediska ze strany EU akcentované politiky vnitřní bezpečnosti; nejen EU, ale i Rada Evropy kritizovaly způsob, jakým zde byly prováděny např. adopce dětí do zahraničí, Rumunsko bylo podezříváno z praktikování a podporování skrytého obchodu s lidmi. Od té doby bylo konstatováno výrazné zlepšení této situace a odstranění některých zcela nepřijatelných jevů, řada problémů však zůstává. Ambivalentní pozice EU Rehn ve svém březnovém prohlášení zdůrazňoval, že považuje za klíčovou podmínku k tomu, aby mohly oba státy vstoupit, důsledné provedení reformy justičního systému, a to zejména v bulharském případě. Komise proto ohlásila, že se k připravenosti obou zemí vyjádří až 16. května, ve hře bylo několik variant. Komisař pro otázky justice a vnitra Frattini popřával sluchu spíše varování politických představitelů obou

146

zemí, kteří upozorňovali na to, že případné odložení vstupu by pro obyvatelstvo obou států znamenalo značné zklamání a nárůst euroskeptických postojů (ale pochopitelně také postojů kriticky namířených vůči tamním vládám, jejichž politický úspěch je do značné míry spojen právě s dokončením přístupového procesu). Prosazoval tedy v rámci Komise variantu rozšíření k původnímu datu 1. ledna 2007. Komisař pro rozšíření Rehn se naproti tomu stal jedním z nejsilnějších stoupenců varianty odložení vstupu o rok, případně rozdělení „tandemu“ a přijetí pouze Rumunska. Rozhodnutí Komise Vědomí, že by se jednalo v obou případech o přece jen poněkud radikální rozhodnutí, však nakonec vedlo k závěru, který je pro instituce EU poměrně typický: Komise se rozhodla pro kompromisní variantu, která řešení odkládá. V jejím rámci nevyloučila přijetí obou zemí 1. ledna 2007, současně však stanovila několik poměrně striktních podmínek, které musí oba státy ještě splnit. V případě Rumunska byly konstatovány čtyři přetrvávající „krizové body“, v případě Bulharska šest, a to především ve zmiňovaných problémových oblastech justice a administrace financí ze strukturálních fondů, v případě obou zemí jde i o daňové otázky. Konečné rozhodnutí, zda se jim to podařilo, má padnout na podzim 2006. Hodnocení zprávy Komise Toto řešení může svědčit o několika skutečnostech: EU připravenost na vstup posuzuje především podle schopnosti relativně ochotně, bez zdlouhavých jednání o přechodných obdobích a ústupcích přejímat společné právní normy (o výrazných ústupcích se dá hovořit spíše ze strany obou kandidátských zemí, např. Bulharsko kvůli požadavkům EU vyřazuje z provozu bloky své jaderné elektrárny Kozloduj, která sloužila nejen k výrobě elektrické energie pro tuto zemi, ale měla velký význam i z hlediska exportu elektřiny). Po této stránce se ze strany obou zemí EU setkávala se značnou ochotou. Jak v Bulharsku, tak v Rumunsku, až na výjimky absentují na stranicko-politické scéně výrazně eurokritické síly (Rumunsko dokonce bývalo dle průzkumů veřejného mínění nejvíce eurooptimistickou kandidátskou zemí z někdejší dvanáctičlenné Lucemburské skupiny). Od přelomu století jsou v obou zemích součástí vládních koalic strany, které vyhlašovaly vstup do EU a NATO (uskutečnil se v roce 2004) za prvořadý cíl, navzdory tomu, že oba státy musely počítat s tvrdými požadavky v oblasti justice, životního prostředí, ochrany spotřebitele či duševního vlastnictví i s tím, že podobně jako deset (respektive


osm) nových členů EU nebudou mít rovné podmínky v oblasti zemědělských plateb (respektive v oblasti volného pohybu pracovních sil) a že nebudou ani součástí Schengenského systému. Vstup Rumunska a Bulharska ovšem není jednoduchou změnou ani pro EU, jak se prokázalo už při přípravě nové finanční perspektivy pro roky 2007–2013. Lpění na pokud možno bezproblémovém procesu přejímání acquis communautaire ze strany EU a fakt, že myšlenka dalšího rozšiřování není ve veřejnosti všech členských států stejně populární, pak dostávají samotnou Unii do těchto ambivalentních situací, kdy na jedné straně prezentuje další rozšiřování jako jeden ze svých hlavních cílů (někdy bývá právě rozšiřování považováno za de facto nejúspěšnější integrační projekt ES/EU) a vysílá vůči kandidátským zemím dlouhodobé pozitivní signály, aby podpořila jejich pokračování v přístupovém procesu. V poslední fázi, kdy se pod vlivem některých událostí (snaha Turecka o vstup do EU, negativní výsledky francouzského a nizozemského referenda o euroústavě, ekonomické a sociální problémy některých starých členů) stále vehementněji prosazuje opačná myšlenka o tom, že rozšiřování by mělo mít své limity, však náhle mění rétoriku. Komu prospívá rozšiřování EU? Prezentace rozšiřování jako negativního procesu pro starší členské země přitom není příliš oprávněná, jak se snažila prokázat např. i obsáhlá zpráva, již vydala Komise krátce po dvouletém výročí východního rozšíření v roce 2004. Vyplývá z ní, že expanze jednotného trhu a zvýšená obchodní a investiční výměna prospěla z hlediska bilance starším členským zemím ještě výrazněji než novým členům, podobně zpráva odhaluje, že obavy z daňového a sociálního „dumpingu“ a masivního odlivu investic na východ jsou neoprávněné. Tyto argumenty bývají často zneužívány domácími politiky v příslušných zemích ve snaze „vysvětlit“ problémy v ekonomické a sociální oblasti, nezaměstnanost či slabý hospodářský růst negativními důsledky rozšíření. Zpráva tedy potvrzuje do značné míry fakt, že rozšiřování EU a expanze vnitřního trhu prospívají starším členům výrazněji než novým, zejména jsou-li novým členům nastaveny asymetrické podmínky a nemají-li přístup ke všem výhodám integračního procesu.

2.2 EURO – ROZŠIŘOVÁNÍ EUROZÓNY 16. květen nebyl pouze dnem, v němž měla Komise vydat své rozhodnutí, jak naloží se snahou Rumunska a Bulharska vstoupit do EU k 1. lednu 2007; v tento den měla vydat také své stanovisko ke vstupu Slovinska a Litvy do eurozóny, tedy k tomu, že oba tyto státy přijmou k 1. lednu 2007 společnou měnu euro. Vstup do EU ještě sám nezaručuje využívání všech integračních prvků, to dobře vědí státy, které vstoupily 1. května 2004. Za další „metu“ bývá, ne vždy zcela správně, považováno splnění maastrichtských konvergenčních kritérií, které opravňují k přijetí společné měny a ke vstupu do Hospodářské a měnové unie (HMU). Chybnému chápání vstupu do eurozóny jako další symbolické mety, které by měly státy, jež se nachází vně HMU co nejdříve dosáhnout, často podléhají nejen státy, které se o přijetí eura hlásí, ale i instituce EU, především Komise (viz skutečnost, že např. euroústava explicitně zakotvovala povinnost zemí, které se nacházejí mimo eurozónu, směřovat ke vstupu, nové členské státy jsou de facto už od vstupu objekty observace a pravidelných zpráv Komise, v nichž se hodnotí jejich dodržování konvergenčních kritérií, stanovení data vstupu do eurozóny je považováno téměř za jakýsi závod). Vstup do eurozóny přitom na rozdíl od pouhého vstupu do vnitřního trhu ES s sebou nese povinnost podřídit svoji měnovou a částečně i hospodářskou politiku dohledu institucí EU (Komise, Evropská centrální banka), i když částečně tomu tak, právě v souvislosti se zmíněným „závodem“ o co nejrychlejší přijetí eura, již je. To je mimo jiné důvod, proč se k přijetí eura na základě speciálně vyjednaných výjimek z Maastrichtské smlouvy dosud nerozhodly Velká Británie a Dánsko. Postoj Komise k rozšiřování eurozóny – změny rétoriky Komise přitom pod vlivem některých členských států – členů eurozóny a v poslední době i Výboru EP pro ekonomické a měnové otázky, podobně jako v případě rozšiřování EU o nové členy částečně mění rétoriku a dává najevo, že nelze rozšiřování eurozóny brát pouze jako symbol, ale také jako proces, který vyžaduje co nejpřesnější plnění stanovených kritérií. Na počátku roku 2006 požádaly o přijetí do eurozóny dva nové členské státy, Slovinsko a Litva; oba jsou již druhým rokem členy mechanismu směnných kurzů ERM II, což je nutná podmínka pro vstup do eurozóny, a argumentují dlouhodobým plněním

147


konvergenčních kritérií. Rozhodnutí o vstupu obou zemí do eurozóny záviselo na zprávě Komise a Evropské centrální banky zveřejněné právě 16. května. EP poměrně předvídatelně (i s ohledem na to, jak omezená rozhodovací pravomoc mu náleží v této otázce dle primárního práva) indikoval, že se ke vstupu obou zemí do eurozóny vyjádří až po vydání zprávy Komise a ECB, a to zřejmě do 31. května. Z Výboru pro ekonomické a měnové otázky EP (prostřednictvím zprávy jejího poslance Wernera Langena) i z Komise přitom již vícekrát zaznívaly hlasy, že by EU neměla opakovat „benevolentní“ přístup, který uplatnila při zavedení eura a při pozdějším přijetí Řecka, a trvat tentokrát na co nejpřísnějším a dlouhodobém plnění konvergenčních kritérií. Některé argumenty dokonce zdůrazňovaly, že stávající čtyři konvergenční kritéria nejsou nejlepším indikátorem skutečné připravenosti kandidátských států na přijetí eura. Je to zřejmě reakce na fakt, že v současnosti i řada členských zemí eurozóny podmínky Paktu růstu a stability, které se de facto rovnají konvergenčním kritériím, nesplňuje, zejména podmínku udržování deficitu veřejných financí pod hranicí 60 % HDP a udržování rozpočtového schodku pod hranicí 3 % HDP. Komise pak upozorňovala na to, že některá konvergenční kritéria by zřejmě bylo třeba ještě zpřísnit, např. „inflační“ kritérium: v současnosti se jedná o povinnost nepřesáhnout během jednoho roku 1,5 procentního bodu průměrné inflace tří zemí s nejnižší inflací v rámci celé EU, to v současnosti znamená, že „inflační“ kritérium splňují pouze ty státy, jejichž meziroční inflace nepřekračuje 2,6 %. Dle Komise by se kritériem neměly stávat míry inflací celé EU, ale pouze inflace v rámci eurozóny.

0,5 %–0,6 % HDP, podobně míra veřejného dluhu je trojnásobně menší než kritická hranice 60 % HDP.

Rozhodnutí Komise Právě na kritériu míry inflace ztroskotala nyní kandidatura Litvy; zatímco Slovinsko vykazovalo meziroční míru inflace 2,3 % a Komise i ECB tedy 16. května jeho vstup do eurozóny k 1. lednu 2007 schválily, Litva byla s meziroční mírou inflace 2,7 % odmítnuta. Není však vyloučeno, že k 1. lednu 2008 již euro bude moci přijmout, pokud napraví své plnění zmíněného konvergenčního kritéria a pokud do té doby nebudou kritéria změněna či doplněna. Litvě tedy nepomohl ani fakt, že její ekonomika vykazuje dlouhodobě vysoký růst HDP ve výši 6 %–7 %, tedy číslo, které mnohonásobně překračuje údaje týkající se některých členů eurozóny, a to navzdory skutečnosti, že jejich míra růstu HDP z pochopitelných důvodů nemůže úrovně úspěšně se reformujících ekonomik dosahovat, ani fakt, že její rozpočtový schodek dosahuje velmi nízké úrovně


148

Hodnocení rozhodnutí Komise Instituce EU tedy demonstrovaly odhodlání skutečně přísně dbát na dodržování konvergenčních kritérií, a to tváří v tvář skutečnosti, že je ne vždy splňují i stávající členové eurozóny a že se eurozóna obecně potýká s nízkým hospodářským růstem (i když Komise zdůrazňuje, že byl tento růst v roce 2005 nakonec o 0,5 % vyšší, než indikovaly původně ještě skeptičtější předpovědi). Není v budoucnosti vyloučena ani změna či zpřísnění konvergenčních kritérií, i když postup Komise již (zejména v případě Litvy) kritizovala řada poslanců EP jako apriorní diskvalifikaci většiny nových členských států žádajících o vstup do eurozóny. Vstup do eurozóny z pohledu ČR Jak se vyjádřil premiér Paroubek na česko-rakouském fóru o budoucnosti Evropy, které v rámci veřejné debaty o této otázce pořádalo v květnu brněnské Eurocentrum, ČR počítá se vstupem do eurozóny v roce 2010 (Polsko avizovalo vstup do eurozóny v roce 2011). Podle premiéra ČR již nyní splňuje všechna konvergenční kritéria. Pomineme-li problém s plněním „rozpočtového“ kritéria, je s podivem, že premiér neregistruje fakt, že ČR jedno z nezbytných kritérií vstupu do eurozóny rozhodně nesplňuje: není členem mechanismu směnných kurzů ERM II. Na písemně položenou otázku upozorňující na tento fakt ovšem premiér onoho 3. května neodpověděl, naléhavé povinnosti jej náhle odvedly do Prahy.

Finanční perspektiva 2007–2013 a meziinstitucionální dohoda Tentokrát bez velkého zájmu médií (na rozdíl od lednového plenárního zasedání EP) se očekává 17. května na plenárním zasedání EP schválení dokumentu, kvůli němuž se několik měsíců hovořilo o krizi v rámci EU – meziinstitucionální dohody, která zaštiťuje finanční perspektivu pro roky 2007–2013. Legislativní a negociační pozadí Poté, co podobu, v jaké finanční perspektivu schválila pod britským vedením Evropská rada na summitu v prosinci 2005, EP na lednovém plenárním zasedání odmítl, přesunulo se jednání o konečné podobě meziinstitucionální dohody, která by byla přijatelná


pro všechny tři klíčové instituce, do zákulisní roviny. Komise předložila v únoru svůj plán na to, jak modifikovat finanční perspektivu, aby byla přijatelná pro nejsilnější frakce v EP (navýšení rozpočtu v některých kapitolách – Lisabonská agenda, EU jako globální aktér, vytvoření pohyblivých a masivnějších rezerv, Fondu pro boj s následky globalizace, možnosti EP, aby spolurozhodoval o eventuelní revizi rozpočtové politiky EU v letech 2008/2009). Významným zákulisním mediátorem se stalo rakouské předsednictví, které až do dubna vedlo několik jednání „triády“, v jejímž rámci zasedali zástupci Komise, vedení a frakcí EP a právě rakouského předsednictví. V rámci těchto neveřejných rozhovorů se nakonec podařilo 4. dubna dospět k dohodě o přijatelné podobě nové meziinstitucionální smlouvy, s níž se ztotožňuje Rada a s největší pravděpodobností ji přijme i EP. Obsah finanční perspektivy a nové meziinstitucionální dohody Kompromisní podoba finanční perspektivy počítá pro sedmileté období v závazcích s alokací částky ve výši cca 868 mld. € (tj. 1,048 % HND EU), dochází tedy oproti původní britské variantě k navýšení rezerv, které by měly být čerpány v mimořádných a často ad hoc případech, v reálných platbách se totiž počítá s částkou 820,8 mld. €, která udržuje rozpočet EU v mezích 1 % HND EU. Tato podoba finanční perspektivy, jak je předkládána k meziinstitucionální dohodě, tedy de facto částečně vychází vstříc oběma původně sporným stranám, jak „gangu šesti“ čistých plátců, kteří požadovali udržení rozpočtového stropu v hranici 1 % HND EU, tak částečně i těm činitelům (Komise, členské státy, které počítají spíše s příjmy z rozpočtu EU – někteří noví členové a ti starší členové, kteří se obávají ztráty nároku na finance ze strukturálních fondů), kteří požadovali navýšení rozpočtového stropu. Tím, že posiluje rezervy, dává značné pravomoci Komisi ad hoc rozhodovat o případné dodatečné alokaci finančních prostředků, bude-li to třeba. Postoj EP Reprezentanti jednotlivých frakcí v EP již zveřejnili své pozice ke konečné podobě návrhu: rozhodující je, že návrh hodlá po ústupcích provedených Komisí tentokrát již podpořit nejsilnější frakce EPP-ED a podobně hovoří i socialisté, i když vyjadřují určitou rezervovanost a naznačují, že tato podoba finanční perspektivy stále není ještě zcela podle jejich představ (větší zdůraznění a více výdajů na sociální politiku

a podnadpis 1b týkající se solidarity a koheze, vyšší celkový objem rozpočtu). Pokud se týká menších frakcí, liberální skupina ALDE zdůraznila kompromisní povahu návrhu, který je podle názoru jejích představitelů „nejlepším možným dosažitelným kompromisem“, odmítne ji tedy zřejmě pouze krajní levice (Zelení/EFA), která nesouhlasí s nízkým objemem plánovaného rozpočtu. Hodnocení procesu Pokud tedy meziinstitucionální dohodu přijme EP a na červnovém zasedání se s ní ztotožní Evropská rada (což se předpokládá, současná podoba finanční perspektivy totiž vychází z již schváleného britského návrhu, který Komise pouze modifikovala ve prospěch těch hlasů, které požadovaly navýšení objemu financí v některých kapitolách a v oblasti rezerv), nestojí už nic v cestě její implementaci. Komplikovaný proces se tedy podařilo dovést k závěru do značné míry na bázi zákulisních jednání, s výraznou rolí Komise a předsednické země, která ovšem stavěla na již přijatém základě britského návrhu, který byl pouze částečně modifikován podle některých představ EP. Významným a do určité míry precedenčním bodem je zařazení revizní klauzule, která počítá s vytvořením návrhu na revizi rozpočtové politiky EU v letech 2008/2009, o níž by měly opět na rovnoprávné bázi jednat všechny tři instituce, není tedy vyloučeno, že v letech 2008/ 2009 budeme svědky přípravy nové meziinstitucionální dohody. Je přitom třeba připomenout, že právě v této době bude EU předsedat i Česká republika. Předběžný návrh rozpočtu pro rok 2007 Konec patové situace obklopující finanční perspektivu pro roky 2007–2013 a meziinstitucionální dohodu umožnil Komisi také připravit a prezentovat rozpočet pro první rok nové finanční perspektivy, rok 2007. O předběžném návrhu rozpočtu, který Komise v květnu představila, budou na základě speciální hlasovací rozpočtové procedury po předložení a projednání pozměňovacích návrhů hlasovat Rada a EP. Rozpočet pro rok 2007 by měl být o přibližně 116, 4 mil. € vyšší než rozpočet pro rok 2006, což je komentováno jako střízlivé rozhodnutí, které se pohybuje v úsporných limitech britského návrhu, i když právě Británie kritizuje jeho strukturu, která je podle ní zastaralá a již nevyhovuje požadavkům 21. století a Unii o 27 členech (stále vysoký podíl výdajů určených na zemědělství, nyní „maskovaných“ jako podpora přírodních zdrojů).

149


2.4 REGIONÁLNÍ POLITIKA V souvislosti s dokončením přípravy nové finanční perspektivy a meziinstitucionální dohody, která má zajistit její implementaci, se Rada ministrů počátkem května zabývala novou legislativou týkající se parametrů čerpání financí ze strukturálních fondů, a fondu kohezního. Komise i Rada musely reagovat na skutečnost, že v letech 2007–2013 se již od počátku počítá s přítomností dvanácti nových členů, kteří budou patřit mezi příjemce prostředků z těchto fondů, bylo tedy třeba upravit podmínky čerpání, a to i s ohledem na starší členské státy, jejichž regiony budou v důsledku statistických posunů v rámci měření průměru HDP nové EU-25 ztrácet nárok na čerpání těchto prostředků. Tyto státy (především Španělsko, kterého se měla „statistická chyba“ dotknout nejvíce) protestovaly proti náhlému odebrání nároku na čerpání financí a požadovaly jeho rozfázování a nová speciální opatření týkající se „odlehlých regionů“ (Azory, Madeira, Kanárské ostrovy apod.). Obsah nové směrnice Rada 5. května hlasovala o návrhu Komise, který byl inovativní právě v oblasti způsobilosti členských zemí a jejich regionů čerpat dostupné finance. V oblasti Kohezního fondu zůstalo nezměněno základní pravidlo, že k čerpání prostředků z něho jsou oprávněny všechny regiony, jejichž HDP zaostává za 90 % průměru HDP EU-25. To jsou v současnosti v ČR všechny regiony s výjimkou hlavního města Prahy, pro kterou byl v rámci nové finanční perspektivy určen speciální nástroj, jak dovoluje strukturální politika EU (podobnou „bonitní“ možnost získaly např. i některé polské regiony). Jak již bylo naznačeno, v důsledku toho ztrácí po rozšíření nárok na tyto prostředky Španělsko, podařilo se mu však vyjednat, že nedojde k nárazovému odebrání tohoto nároku počínaje rokem 2007, ale že v počátečních letech nové finanční perspektivy bude ještě mít nárok na určité procento prostředků, které čerpalo v roce 2006. Prostředky Kohezního fondu mají být majoritně určeny na infrastrukturu, především podporu transevropských sítí propojujících různé státy EU a též na oblast životního prostředí a udržitelného rozvoje; daný stát s prostředky tedy nemůže naložit zcela podle svých představ a především – získá je pouze na základě úspěšných projektů, které vyhovují také naznačeným prioritám. Na podporu z Kohezního fondu tak např. nebudou mít nárok projekty týkající se obnovitelných

150

energetických zdrojů, které spadají do jiných komunitárních programů, ale ani oprava běžných cest a komunikací, které nejsou „transevropskými sítěmi“. Pokud tedy (nejen) EU hovoří o podpoře výstavby infrastruktury v nových členských státech z prostředků rozpočtu EU, je vždy třeba věnovat pozornost tomu, jak je to míněno. Za pozornost stojí i skutečnost, že Rada dala v rámci směrnice pravomoc Komisi pozastavit vyplácení prostředků z Kohezního fondu v případě, že daný stát výrazně překročí míru dluhu veřejných financí. Tato možnost ve stávající legislativě existovala, Komise jí však nemusela v daném případě využít, od nynějška by tedy měla mít evropská redistribuce v rámci Kohezního fondu více „výchovný“, ale také kontrolní účinek pokud jde o stav veřejných financí a vládní politiku daného státu Pro rozpočet Kohezního fondu je pro roky 2007–2013 určena celková částka 58 mld. €. Legislativní pozadí Rada návrh Komise týkající se Kohezního fondu přijala prakticky v nezměněné podobě, v jaké vycházel z bouřlivých rozhovorů o finanční perspektivě, které proběhly v závěru roku 2005. EP má zde pouze konzultační pravomoci, o způsobilosti a parametrech čerpání prostředků ze strukturálních fondů se nerozhoduje dle primárního práva na základě spolurozhodovací procedury, směrnici lze tedy za daných podmínek považovat již za schválenou. 2.5 VOLNÝ POHYB PRACOVNÍCH SIL 1. května uplynuly dva roky od posledního rozšíření EU. Zároveň došlo k přezkoumání přechodného období na volný pohyb pracovních sil, které uplatňují tzv. staré členské státy (EU15) vůči novým členským zemím vyjma Malty a Kypru (EU-8). K Irsku, Švédsku a Velké Británii, které neuplatňují žádné restrikce již od 1. května 2004, se 1. května 2006 přidalo Řecko, Španělsko, Portugalsko a Finsko (ze zemí EHP Island). K dalším modifikacím dojde nejpozději k 1. květnu 2009 s tím, že přechodné období ve zbývajících zemích skončí nejpozději 30. dubna 2011. (Aktuální situaci na poli volného pohybu pracovních sil s výhledem do budoucna shrnuje tabulka v části IV.) Volný pohyb osob je jednou ze čtyř základních svobod jednotného vnitřního trhu EU. Při posledním rozšíření však bylo kvůli obavě z přílivu levných a kvalitních pracovníků uplatněno přechodné období, které danou svobodu umenšuje o volný pohyb


pracovních sil a které může ve výjimečných případech trvat až sedm let. Přechodné období má formát 2+3+2; k jeho přezkoumání dojde ještě v roce 2009 a v roce 2011 musí být zrušeno. Přechodné období uplatňují státy EU-15 s tím, že země EU-8 mohou přijmout reciproční opatření (ČR tak ale nečiní). Uplatňování přechodného období neznamená zákaz práce ve starých členských státech EU, nicméně možnost ucházet se v nich o práci je výrazně ztížena především kvůli nutnosti obstarat si pracovní povolení. Situace pro občany EU-8 nesmí být horší než před vstupem do EU. V lednu 2006 však vstoupila v platnost norma, jež umožňuje rezidentům ze třetích zemí, kteří v EU dlouhodobě pobývají, využívat svobody volného pohybu včetně práva pracovat kdekoli v EU, což zakládá paradoxní situaci, kdy jsou občané třetích zemí fakticky ve výhodnějším postavení než občané ze států EU-8. Rozhodnutí, zda bude přechodné období uplatňováno, je plně v kompetenci konkrétního členského státu. Instituce EU mohou v tomto směru pouze apelovat a očekávat ze strany příslušné země formální notifikaci o tom, jak bude v dané věci dále postupovat. Přestože se ukázalo, že rozšíření z roku 2004 pracovními trhy starých členských států nijak zásadně neotřáslo a země, které zůstaly pracovníkům z nových členských zemí otevřeny, z této skutečnosti pouze profitovaly, nedošlo 1. května k racionální reflexi uvedených faktů. Ekonomická argumentace ve většině případů „nestačila“ na argumentaci politickou. Zrušení přechodného období na volný pohyb pracovních sil v Řecku, Španělsku, Portugalsku, Finsku a na Islandu a náznaky „flexibilnějšího režimu“ v Belgii, Francii, Itálii a Lucembursku jsou jednoznačně pozitivní, nicméně z hlediska ČR je klíčové především otevření pracovních trhů v Německu a Rakousku. Obě země však nejenže oznámily, že své restrikce budou uplatňovat minimálně do roku 2009, ale hodlají na svém území (minimálně stejně dlouho, spíše však až do roku 2011) omezovat i svobodné poskytování některých služeb (např. stavebnictví, čištění budov a zařízení, dekorace interiérů, sociální a zdravotnické služby). Pozitivnější vývoj lze (krom zmíněných zemí s „flexibilnějším režimem“) do roku 2009 očekávat jen v Nizozemí. V současnosti sice existuje spor mezi vládou, která usiluje o zrušení restrikcí na volný pohyb pracovních sil, a parlamentem, který je proti (socialisté a křesťanští demokraté se ze strany nově příchozích pracovníků obávají „nečestné soutěže“), nicméně definitivní (a podle mnoha pozorovatelů pozitivní) verdikt lze očekávat ke konci roku 2006.

Počet zemí, které neuplatňují přechodné období, by tak v rámci EU-15 vzrostl ze tří v roce 2004 (sedmi v květnu 2006) na osm v lednu 2007. Komisař Špidla označil vývoj po 1. květnu 2006 za pozitivní a vyjádřil naději, že postupně bude volný pohyb osob uplatňován bez jakýchkoli omezení (i dříve než v roce 2011). Naproti tomu zástupci Polska vyjádřili z posledního vývoje zklamání. Paradoxně však nikoli z pomalého postupu při uvolňování restrikcí, ale z „odlivu mozků“ z Polska. 2.6 ZEMĚDĚLSTVÍ Reforma vinného sektoru O reformě organizovaného trhu s vínem v rámci EU se hovoří již delší dobu, v květnu 2006 však komisařka Boelová oficiálně oznámila začátek příprav reformy. Legislativní a politické pozadí Poté, co byla v únoru po zdlouhavých peripetiích přijata kontroverzní reforma cukerního pořádku, zůstává společný trh s vínem jedním z mála odvětví, které nebylo zasaženo reformami CAP. I z toho důvodu se EU často dostává do sporů s konkurenčními ekonomikami v rámci WTO a WTO ji tlačí k reformě tohoto značně regulovaného systému a k otevírání evropského trhu i jiným producentům. EU to prozatím řeší uzavíráním bilaterálních dohod s dalšími partnery v rámci globálního trhu s vínem, tlak na systémovou reformu je ale velký i vzhledem k rozpočtovým prostředkům, které jsou na tuto oblast v rámci podpor každoročně vydávány. Na základě toho EU uzavřela např. tzv. transatlantický vinný pakt s USA, existují bilaterální dohody s některými státy Latinské Ameriky a JAR, stále pokračují jednání s Austrálií. Tento vývoj však vyvolává určitý tlak na změny ve společném trhu s vínem i z nitra EU. Producenti vína, především ze států, které jsou velkými tradičními výrobci vína, požadují po Komisi, aby provedla reformu, která by umožnila evropskému vínu obstát právě v konkurenci jiných výrobců, a to nejen na světovém trhu (roční obrat obchodu s vínem mezi EU a zbytkem světa je 2 mld. €, je to tedy nezanedbatelná součást CAP, je však třeba vzít v úvahu i fakt, že 1,3 mld. € ročně pohltí z rozpočtu EU dotační podpora tohoto sektoru, včetně vývozních subvencí); evropská produkce se také obává, že bude ještě více než v minulosti čelit levným dovozům vín z Jižní Ameriky a dalších států. Protože množstevní či celní regulace není v rámci procesu liberalizace obchodu se zemědělskými vý-

151


robky již v současnosti použitelná, stejně jako již pro EU nevede pod tlakem WTO ani cesta skrze vyšší dotační podpory a vývozní subvence svých výrobků, požadují výrobci vína v rámci COPA-COGECA, aby Komise v rámci reformy zpřísnila především kvalitativní požadavky, požadavky týkající se výrobního procesu, označování vín apod. CAP a české vinařství Z hlediska českého vinařství znamenal značný problém již vstup do EU, který přinesl nejen známý zákaz podpory vysazování nových vinic na ploše přesahující 2 % plochy osázené před 1. květnem 2004, ale také novou realitu týkající se podpor v EU. Noví členové se museli smířit s tím, že EU vzhledem k tlaku světového trhu i ve snaze do určité míry chránit tradiční evropské výrobce vína, dotačně podporuje v nových členských zemích spíše než produkci vína restrukturalizaci vinic, vyklučení, případně intervenci, která v případě nadúrody zajistí, aby byla vinná produkce využita jiným způsobem (nikoli potravinářským), což je ovšem také finančně nemálo náročné. Z hlediska EU a jejího systému CAP je však stále přijatelnější podpořit finančně vinaře, kteří se rozhodnou s potravinářskou produkcí vína skončit, než ty, kteří chtějí v produkci pokračovat. Tento trend měl jak negativní, tak částečně pozitivní konsekvence. Řada českých a moravských vinařů (kterým se podařilo zařadit v rámci moravské produkční oblasti do zóny B, v níž se nachází velká část francouzské, rakouské, maďarské, slovenské či slovinské produkce, česká produkční oblast patří do severní zóny A méně cukernatých hroznů), kteří se nenechali odradit nepříznivými podmínkami, v důsledku této reality zjistila, že je pro ně méně výhodné produkovat na kvantitu stolní vína a že cesta pro ně může vést právě skrze orientace na kvalitu, na přívlastková vína, případně na specifické oblastní značky (systém známý např. z francouzského vinného trhu). Přesto nelze pominout, že systém, který novým členům nastavila již při vstupu EU, zvýhodňuje více velké vinařské svazy (které se mohou do určité míry lépe vypořádat i s omezením výsadby vinic), než malé výrobce a pěstitele.

152

Možné důsledky reformy Pokud by se reforma vinného sektoru měla skutečně nést především v duchu zpřísnění kvalitativních požadavků, požadavků na přesnost výrobních postupů s ohledem na ochranu spotřebitele apod., dá se říci, že se čeští výrobci vína těmto skutečnostem již museli do určité míry přizpůsobit, i když se jim nepřizpůsobil dosud zcela systém inspekcí hlídajících právě kvalitu vína (přílišná centralizace). Zde má ČR rezervy, které by bylo třeba (i vzhledem k navrhovaným reformám) napravit, je to však opět již problém především naší legislativy, nikoli EU. Komise prozatím v oblasti možné reformy vinného sektoru nevydala konkrétní legislativní návrh, komisařka pro zemědělství Boelová pouze oznámila, že k reformě systému podpor dojde, přičemž souhlasí s tím, aby se do přípravy reformy zapojila i lobbistická organizace CEEV (Výbor evropského vinného průmyslu), která sdružuje 24 národních organizací vinařů; převažují zde ovšem organizace ze starších členských států, je proto třeba sledovat (podobně jako v případě reformy cukerního pořádku), aby reforma vinného sektoru neměla výrazně asymetrický charakter. Noví členové zde již nebudou mít na své straně nového silného „zemědělského hráče“, kterým je Polsko, které mezi významné výrobce vína nepatří. Parametry reformy tedy budou zajímat především Maďarsko (které je i exportérem vína), Slovinsko, Slovensko, ale také ČR, jejíž produkce sice nepokryje ani český trh, ale bude důležité, aby reforma vážně neohrozila samu existenci českého vinařství. Alarmující jsou již některá vyjádření Komise o tom, že pod tlakem WTO by zřejmě měla EU přehodnotit stálou produkci přebytků; plánuje proto snížit výrobu vína v rámci EU tím způsobem, že ze stávajících 3,5 mil. ha půdy osázené vinicemi by cca 400 tis. ha mělo být využíváno jiným způsobem. Lze proto doufat, že se tato opatření skutečně dotknou jen masivních výrobců a pěstitelů vína, kterých mezi staršími členy EU není málo.


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 26. – 27. dubna

Projednávaný návrh

1


Výsledek hlasování Pro

Proti


Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Poznámky

Mulderova zpráva týkající se udělení absolutoria za rok 2004 (oddíl Komise) (A6-0108/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. dubna 2006

523

0

62

6

18

0


Lundgrenova zpráva týkající se udělení absolutoria za rok 2004 (oddíl Rada) (A60111/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. dubna 2006

530

0

61

7

14

0


Lundgrenova zpráva týkající se udělení absolutoria za rok 2004 (oddíl Evropský hospodářský a sociální výbor) (A6-0114/ 2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. dubna 2006

536

0

61

7

11

0


Lundgrenova zpráva týkající se udělení absolutoria za rok 2004 (oddíl Výbor regionù) (A6-0115/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. dubna 2006

417

0

167

7

22

0


Zpráva Kratsa-Tsagaropoulouvé týkající se udělení absolutoria za rok 2004 (Evropský rozvojový fond) (A6-0110/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. dubna 2006

527

0

57

7

11

0


Guidoniho zpráva týkající se udělení absolutoria za rok 2004 (Agentura pro evropskou bezpečnost) (A6-0104/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. dubna 2006

517

0

43

7

13

0



153


IV. VOLNÝ POHYB PRACOVNÍCH SIL K 1. KVĚTNU 20061

Země

Restrikce Charakter opatření v letech v letech 2004–2006 2004–2006

Restrikce v letech 2006–2009

Další informace

ano (s flexibilnější procedurou v některých sektorech)

Flexibilnější procedura by měla být aplikována např. na zdravotní sestry, instalatéry, elektrikáře, automechaniky, architekty, účetní nebo IT specialisty.

Belgie

ano

systém pracovních povolení

Dánsko

ano

systém pracovních povolení pro plné úvazky

Finsko

ano


ne

Francie

ano

postupné uvolňování

Irsko

ne

systém pracovních povolení (s výjimkami v některých sektorech) systém pracovních povolení

ne

Země Evropského hospodářského prostoru.


ano


ano


ano (s flexibilnější procedurou v některých sektorech)

Německo

ano

systém pracovních povolení, restrikce v oblasti přeshraničního poskytování služeb

Flexibilnější procedura (vylučující však úplné zrušení systému pracovních povolení) by měla být aplikována např. v sektoru zemědělství. Zhodnocení jejích výsledků lze očekávat nejpozději v květnu 2007.

ano

Německo bude uplatňovat restrikce minimálně do 30. dubna 2009.

Nizozemsko

ano

ano

Norsko

ano

systém pracovních povolení (s flexibilnější procedurou v některých sektorech)

Debata o zrušení restrikcí byla kvůli neshodám vlády (pro zrušení) a parlamentu (proti zrušení) odložena na konec roku 2006.

Portugalsko

ano

systém pracovních povolení a kvót

ne

Island

ano

Itálie

ano

Lichtenštejnsko

ano

Lucembursko

Rakousko

ano

Řecko

ano

Švédsko

ne

Španělsko Velká Británie

ano ne

–

ano

ne

systém pracovních povolení ano (se stanovením a kvót vyšších kvót)


ano

systém pracovních povolení, restrikce v oblasti přeshraničního poskytování služeb

ano


ne


ne

–

ne

povinná registrace pracovníků

Postupně by měla být aplikována flexibilnější procedura a měl by být odstraněn systém kvót. Pro statistické účely by měla být zavedena povinná registrace pracovníků.

Flexibilnější procedura by měla být po dohodě se sociálními partnery aplikována tam, kde neexistuje dostatek kvalifikovaných pracovníků.

Celková kvóta pro pracovníky z nových členských zemí byla zvýšena na 170 tis.


Rakousko bude uplatňovat restrikce minimálně do 30. dubna 2009.

ne

Zdroj: Evropská komise 1 Tabulka shrnuje situaci na poli volného pohybu pracovních sil k 1. květnu 2006 pro občany zemí, které k EU přistoupily 1. května 2004 (vyjma Malty a Kypru). Tabulka obsahuje i informace o situaci v zemích EHP (Island, Lichtenštejnsko, Norsko). Tzv. nové členské státy mezi sebou žádné restrikce neuplatňují.

154

květen–červen 2006

KVĚTEN–ČERVEN 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Nařízení o medicínských produktech pro pediatrické použití • Rada, EP a Komise v průběhu května dojednaly kompromisní text dlouhodobě kontroverzního návrhu nařízení o medicínských produktech pro pediatrické použití. EP pak v plénu 31. května (v rámci svého druhého čtení) text schválil. • Legislativní pozadí • Právní úprava pro pediatrická léčiva dosud na úrovni EU neexistovala a více než polovina léčiv nebyla pro pediatrické použití autorizována. • Obsah normy • Schválené nařízení má nejen vytvořit nový regulatorní rámec pro pediatrická léčiva, ale zároveň napomoci, aby farmaceutické firmy investovaly do výzkumu příslušných přípravků. • Další vývoj • Díky meziinstitucionální shodě Rada formálně přijala text schválený EP na svém zasedání 2. června. Samotná norma by měla vstoupit v platnost od ledna příštího roku. Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám • Zpráva Caroline Lucasové, přijatá 7. června na zasedání Výboru EP pro životní prostředí poměrem hlasů 41:5 (při dvou abstencích), v souladu se sdělením Komise z 27. září 2005 doporučila zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám, resp. do aktivit podporujících snižování skleníkových plynů. • Obsah zprávy • Zpráva Caroline Lucasové navrhuje vedle legislativních i ekonomická a technologická řešení, nicméně pouze normotvorba patří mezi oblasti, v nichž může EU jako taková v relativně krátkém čase zaznamenat znatelný posun. Do této kategorie patří např. návrh výboru zavést daň

• •

• •

z leteckého benzínu (kerosinu) s tím, že by se zprvu uplatňovala pouze na vnitrostátní a vnitrounijní lety provozované společnostmi sídlícími na území EU. Sporné body Nehledě na to, že by aerolinky ze třetích zemí unijním zásahem získaly „umělou“ komparativní výhodu, zdaleka nelze očekávat, že by daná úprava vedla k tiše předpokládanému zásadnímu snížení letecké dopravy v EU. Další vývoj Zpráva bude předložena plénu EP ve dnech 3.–6. července a v případě, že bude přijata, lze očekávat vyjádření Rady. Je přitom možné předpokládat, že ministři jednotlivých zemí zdaleka nebudou v dané věci zajedno.

1.2 Evropský soudní dvůr Prejudiciální řízení ve věci jaderné elektrárny Temelín • Evropský soudní dvůr vydal 18. května odpověď v rámci prejudiciálního řízení (C-343/04), v níž se postavil na stranu české elektrárenské společnosti ČEZ a proti žalobci, Rakousku (zemi Horní Rakousko). Řešenou otázkou byl jeden z mnoha sporů, které Rakousko vede z ČEZem ohledně jaderné elektrárny Temelín. • Předmět sporu • Rakouská strana postavila svou argumentaci na skutečnosti, že temelínská jaderná elektrárna, která je situována pouze 60 km od česko-rakouských hranic, ionizační radiací (výrazně vyšší, než je obecně uznáváno) znehodnocuje rakouskou zemědělskou půdu. ESD tuto argumentaci nepřijal. • Další vývoj • Po zveřejnění odpovědi ESD ji kromě ČEZu přivítaly i polská a britská vláda, které českou stranu ve sporu podporují.

155


1.3 Hospodářský a sociální výbor Výběr nových delegátů • 15. května vypršela lhůta pro navržení nových kandidátů na posty delegátů v Hospodářském a sociálním výboru. Z pětadvaceti členských států však svou povinnost splnila jen pětina. Už 20. září přitom končí období současné formace. Generální sekretariát Rady proto vyzval zbývající státy k nápravě. • Hodnocení • Pokud by se Hospodářský a sociální výbor v září neustavil, z čistě praktického hlediska by se nic zásadního nestalo. Daná instituce je – navzdory své dlouholeté tradici – spíše redundantním orgánem bez reálných pravomocí. Reprezentuje sice relativně protěžované sociální partnery (podle „národního“ klíče), nicméně její dopad na legislativní proces je téměř nulový. • Z tohoto důvodu ztrácí na „přitažlivosti“ i pro zájmové skupiny, které postupně přesunuly svůj lobbing do EP. • Další vývoj • Do budoucna lze čekat další rozvolnění vazeb v Hospodářském a sociálním výboru (i vůči němu) a jeho další přeměnu ve víceméně diskusní fórum. V době přípravy monitoringu se k pěti zemím, které své zástupce do Hospodářského a sociálního výboru nominovaly, zatím žádné další nepřidaly. 1.4 Komise Zpráva Vysoké skupiny pro hospodářskou soutěž, energetiku a životní prostředí • 2. června byla zveřejněna zpráva Vysoké skupiny pro hospodářskou soutěž, energetiku a životní prostředí, jež Komisi doporučila urychlenou legislativní iniciativu především na poli energetické politiky. • Obsah zprávy • Navzdory dosavadní politické praxi Komise (ta se po svém schválení několikrát vyjádřila, že otázka energetiky nejspíše nebude patřit mezi její priority) skupina navrhla důslednější dodržování stávající legislativy v oblasti energetiky a v případech, kde to nebude dostatečné, i legislativní iniciativu, resp. přijetí nových unijních norem. • Přestože zveřejněná zpráva nepředložila konkrétní řešení, upozornila na několik zásadních problémů: nutnost koordinace (harmonizace)

156

• •

• •

aktivit národních regulačních úřadů, harmonizaci standardů pro vytvoření (minimálně) regionálních trhů, reformu pravidel hospodářské soutěže (resp. možnost zasahovat do energetických trhů ze strany Komise) a především otevření energetických sítí konkurenci. Hodnocení Závěry zprávy ani její doporučení nejsou s ohledem na současné debaty o budoucnosti energetické politiky na úrovni EU nijak překvapivé. Spotřeba energií v EU trvale stoupá, zatímco závislost na jejich zdrojích se zvyšuje. Namísto podpory výzkumu a případné „rehabilitace“ jaderné energetiky však skupina navrhuje legislativní řešení, což je s přihlédnutím k existující primárněprávní bázi poměrně riskantní (relativně více prostoru by EU získala až s přijetím evropské ústavy). Další vývoj Skupina neoznámila, kdy (a zda vůbec) bude prezentovat novou nebo revidovanou zprávu, popř. zda zpřesní své závěry. Diskusi o nastolených problémech však lze čekat nejdříve po prázdninách a je možné očekávat, že nebude trvat měsíce, ale spíše roky.

1.5 Rada Televize bez hranic • Rada se ve dnech 18.–19. května zabývala projednáváním revize tzv. Směrnice o televizi bez hranic, jíž jsme se v předcházejících monitorinzích už několikrát věnovali. Ve dnech 1.–2. června pak projednával otázku i EP, a to v rámci veřejného slyšení. • Posuny v projednávání návrhu • Obecně panovala shoda na rozšíření normy i na tzv. nelineární služby (např. internetové vysílání, video on demand ap.), nicméně v názorech na konkrétní parametry navrhované směrnice (množství reklamy a pravidla jejího zařazování, tzv. product placement apod.) se jednotliví ministři i poslanci výrazně odlišovali, byť obecně vyjádřili podporu větší liberalizaci s výjimkou zpravodajství, dětských a dokumentárních pořadů. • Postoje států • Francie patří spíše mezi odpůrce návrhu, byť souhlasí s mechanismy product placement. Německo naopak product placement nepodporuje. Ostatní státy – krom Velké Británie a Slovenska, které jsou proti návrhu jako celku – danou otázku nepovažují za natolik zásadní, aby se na ní profilovaly.


• Sporné body • Zásadním problémem uvažovaného návrhu je (krom toho, že v audiovizuální oblasti podnikání předpokládá poměrně zásadní regulatorní „skok“) skutečnost, že směšuje lineární služby (např. klasické televizní vysílání) s nelineárními a pokouší se na ně aplikovat z definice nevhodná pravidla. • Další vývoj • EP uspořádal ve věci revize směrnice začátkem června veřejné slyšení. Kromě odpovědného výboru pro kulturu a vzdělávání se jej zúčastnili i zástupci dalších pěti výborů, které mají k textu předložit svá stanoviska. I v EP převládá názor, že integrace nelineárních služeb do stávající směrnice je nutná. • V kontrastu k postoji Rady se EP v diskusi zásadně postavil proti uvolnění pravidel pro zařazování reklamy, resp. pro product placement. Naopak většina poslanců by přivítala jejich zpřísnění.

• •

• •

Přenositelnost práv na doplňkovou penzi • Rada se 18. května věnovala otázce přenositelnosti práv na doplňkovou penzi. Začátkem měsíce se přitom celou záležitostí zabýval Výbor EP pro zaměstnanost a sociální otázky a z důvodu vágnosti návrhu předloženého Komisí 20. října 2005 nejenže nedospěl k žádnému konkrétnímu závěru, ale zároveň navrhl, aby byla otázka kvůli mnoha kontroverzím zcela odložena (viz předcházející monitoring). • Sporné body • Rada v tomto směru závěry parlamentního výboru zkopírovala s tím, že v současnosti není jednoduše možné vytvořit takový systém, který by byl transparentní, bez výjimek a přechodných opatření. • Náměty Rady • Rada i navzdory uvedeným obtížím předložila některé náměty k návrhu. Ministři mj. požadují maximální zpřesnění předmětu navrhované směrnice, resp. takové restrikce, které zabrání tomu, aby po přijetí dané normy bylo nutné radikálně zasahovat do národních důchodových systémů. • Další vývoj • Rada se problematice přenositelnosti práv na doplňkovou penzi v květnu věnovala jen formou diskuse. Vlastní první čtení proběhne pravděpodobně na konci tohoto roku, což platí i o EP. Směrnice o službách • V průběhu května se poměrně překvapivě objevovaly signály, že Rada pro hospodářskou soutěž je na konci měsíce (29. května) připravena přijmout návrh směrnice mající liberalizovat přeshraniční

•

• • • •

poskytování služeb tak, jak jej v únoru modifikoval EP, jenž ve většině kontroverzních položek ustoupil, resp. návrh pozměnil ve smyslu výrazně skromnějšího příspěvku k liberalizaci daného sektoru (viz předcházející monitoringy). Rada text, který prakticky neopustil „mantinely“ parlamentního návrhu, na konci května skutečně přijala. Postoje států Pro se vyjádřily všechny země kromě Belgie a Litvy, které se zdržely. Stálá zastoupení jednotlivých členských států (navzdory všeobecné nelibosti vůči parlamentním změnám) dala najevo, že raději podpoří kompromis evropských socialistů a lidovců, než aby nebyla přijata žádná norma, což by v případě zásadních modifikací ze strany Rady reálně hrozilo. Změny návrhu Vůči zastáncům liberalizace služeb státy připravily pouze jediný významnější ústupek: pravidelně obnovovaný veřejný registr restrikcí uplatňovaných v jednotlivých členských státech při poskytování služeb občany z jiných zemí EU, jenž by byl součástí připravované normy. Co se týče obecných pravidel poskytování služeb, neuplatní se sice tzv. princip originality (možnost poskytovat služby v EU na základě pravidel domovské země), nicméně příslušný článek 16 bude po pěti letech od vstupu směrnice v platnost revidován, resp. bude zhodnoceno, nakolik poskytuje dostatečný prostor pro přeshraniční poskytování služeb v EU. Reakce aktérů Komise i největší frakce EP krok Rady přivítaly. Sociální partneři se rozdělili podle linie zaměstnavatelé vs. zaměstnanci. Další vývoj V následujícím období se očekává formální přijetí návrhu směrnice Radou. Druhé čtení v EP se uskuteční nejdříve po letních prázdninách.

Směrnice o pracovní době • Rada 1. června projednávala kontroverzní Směrnici o pracovní době. Ke shodě však opět nedospěla. • Legislativní pozadí • Návrh normy byl Komisí předložen v roce 2003, avšak byl a je v mnoha ohledech problematický, a proto se jeho projednávání už od začátku výrazně zpožďuje. • Sporné body • Navzdory „sladění“ návrhu s principem subsidiarity se stálí zástupci členských států neshodli v otázce tzv. opt-out klauzule, která by měla v individuálních případech (na základě dohody zaměstnavatele a konkrétního zaměstnance)

157


• •

• •

•

umožnit dočasně pracovat i nad rámec maximálně povolené týdenní pracovní doby (48 hodin). Návrh předsednictví Rakouské předsednictví v otázce opt-out nepožadovalo její úplné zrušení, jak to původně (v horizontu tří let) požadovala Komise, nicméně dalo najevo, že zaměstnanec by měl být chráněn, a to tak, že by měl možnost svůj souhlas s opt-out v určité lhůtě odvolat. Další vývoj Rada nakonec k politické dohodě ve věci směrnice (a především pak opt-out) – navzdory tomu, že rakouské předsednictví předložilo tři různé varianty toho, jak s klauzulí opt-out naložit – nedospěla. Následující finské předsednictví předpokládá, že k dalším pokusům o vyjednání shody ve věci směrnice o pracovní době dojde na neformální bázi začátkem července.

Diskuse o budoucnosti sociální politiky • Rada se 1. června poprvé oficiálně věnovala diskusi o budoucnosti sociální politiky. Tématem jednání byl především tzv. koncept „flexicurity“, jenž byl relativně úspěšně použit v Dánsku a umožňuje zajistit flexibilitu pracovního trhu na jedné straně a sociální jistoty na straně druhé, a to liberalizací pracovněprávních vztahů a posílením „záchranné sítě“ v případě, že je konkrétní zaměstnanec propuštěn (s tím, že je ochoten se např. rekvalifikovat a najít si nové zaměstnání). • Pozadí • S nepružností pracovních trhů se potýkají až na výjimky všechny členské země EU, což efektivně zabraňuje jejich propojování, resp. skutečně účinnému volnému pohybu pracovních sil (a potažmo mobilitě jako takové). • Sporné body • Ministři při debatě koncept „flexicurity“ ocenili, nicméně upozornili, že je zároveň nezbytné, aby veškerá aktivita vycházela ze stávajících nástrojů, z faktu existence rozdílné situace v jednotlivých členských zemích a z toho, že při jakýchkoli diskusích je potřeba intenzivně komunikovat se zainteresovanými aktéry (sociálními partnery). Obecně panuje spíše skepse, že by bylo možné dánskou zkušenost bez problémů adaptovat. • Další vývoj • Po prázdninách se očekává přijetí zelené knihy Komise a další diskuse o celé problematice, tentokrát již pod finským předsednictvím EU. Ke konkrétním závěrům by se mělo dojít do konce roku 2007 (počítaje v to i předložení případných legislativních návrhů).

158

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Financování EU – finanční perspektiva a rozpočet • 17. května na plenárním zasedání ve Štrasburku EP schválil konečnou podobu meziinstitucionální dohody (IIA) pro finanční perspektivu 2007–2013, na kterou se čekalo téměř dva roky. Pod vlivem této události Komise urychleně dotáhla do konce přípravu na změny 31 norem, které jsou nezbytné např. pro implementaci nových finančních nástrojů a programů na rozdělování peněz, jež jsou k dispozici v jednotlivých nadpisech finanční perspektivy. • Inovace finanční perspektivy • Největší navýšení oproti současnosti mají v dílčích položkách zaznamenat 7. rámcový program pro vědu a výzkum (54 mld. €), transevropské sítě (8 mld. €) a podpora celoživotního vzdělávání a rekvalifikace (6 mld. €). To jsou však pouze relativní čísla, v absolutních číslech stále velmi vysoké částky figurují v rámci programů Nadpisu 2 (Ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů, kde 90 % tvoří zemědělství a rozvoj venkova). • Příprava rozpočtu na rok 2007 • Příprava rozpočtu pro rok 2007 už začala, na konci května se zástupci Rady a EP poprvé sešli nad předběžným návrhem Komise. • Vzhledem k tomu, že od 1. července přebírá funkci předsednické země EU Finsko, ujímá se „patronátu“ nad formulací společného stanoviska Rady k návrhu především finská ministryně financí Wideroosová. • První schůzka trialogu (představitelů EP, Komise a Rady pod patronátem Finska) se sejde v červenci, procedura schvalování rozpočtu za účasti Rady, která může vznést vůči návrhu Komise pozměňovací návrhy v jakýchkoli položkách, a EP, který může zcela „přepsat“ pouze tzv. nepovinné výdaje (např. regionální politika, nikoli už zemědělství), se pak plně rozvine na podzim. 2.2 Justice a vnitro European evidence warrant • Do určité míry kontroverzním rozhodnutím byl verdikt Rady pro justici a vnitro 1. června ohledně sporné normy zvané European evidence warrant, tedy rozkazu k zahájení důkazního šetření, které má umožnit snadnější transfer důkazních materiálů přes hranice členských stá-


• •

• •

tů EU. Kontroverze spočívá v tom, že podobně jako v případě evropského zatykače, jedná se o poměrně důležitý zásah do oblasti trestního práva a jeho harmonizace v rámci EU. Legislativní pozadí a stanoviska členských států Návrh ležel na stole ministrů EU-25 více než dva roky a stal se předmětem řady odborných právnických expertiz, jejichž výsledky nebyly vždy jednoznačné. O sporném charakteru normy svědčí i fakt, že několik členských států si vyžádalo různou míru výjimek z její implementace. Sporné body Implementace této normy je částečně spojována s kauzou evropského zatykače; státy, které protestovaly v některých případech proti implementaci European evidence warrant, tak činily vesměs s podobnou argumentací jako v případě evropského zatykače.

• •

•

Otázka zřízení Agentury pro ochranu základních práv EU • Významným tématem, o němž hovořili ministři zahraničí členských států v rámci červnového zasedání Všeobecné rady, byla kontroverzní otázka zřízení Agentury na ochranu základních práv EU. • Legislativní pozadí • O jejím zřízení se začalo hovořit na sklonku roku 2004, zejména v souvislosti s plánovanou realizací euroústavy. Euroústava ve své druhé části vtělovala do všeobecně závazného primárního práva Chartu základních práv EU. Agentura by měla „hlídat“ právě dodržování zásad a práv vyjmenovaných v této chartě, která zahrnuje řadu práv a nároků sociálního a ekonomického charakteru, které nejsou např. explicitně obsaženy v Chartě lidských práv OSN, nebo v Listině základních práv a svobod, která je součástí české ústavy. • Sporné body • Zřízení Agentury se stalo vysoce kontroverzním poté, co některé členské státy upozornily na to, že tento akt nemá právní podklad ve v současnosti platném primárním právu. Schengenský informační systém II • Na svém zasedání 2. června dospěla Rada pro justici a vnitro k řadě poměrně významných rozhodnutí. Mezi nimi bylo i schválení podoby Schengenského informačního systému II (SIS II), jehož prostřednictvím by se součástí prostoru bez vnitřních hranic v rámci EU mělo stát i deset nových členských států; zároveň se počítá

• •

s postupným přistoupením některých zemí, které dosud zůstávají mimo Schengen, a to i zvnějšku EU. Problematika zavádění SIS II Z členských zemí EU zůstávají mimo Schengenský systém stále např. ostrovní státy Velká Británie a Irsko, i když právě v rámci SIS II je umožněno jejich azylovým úřadům podílet se na činnosti informačního systému. Na SIS II se mají z nečlenských států dále podílet Norsko, Island (ty jsou členy SIS I už od roku 2001), Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Systém SIS II by měl být přitom zprovozněn do konce roku 2007, otázkou připravenosti je stále ještě členství zemí přistoupivších v květnu 2004, včetně ČR. Prostřednictvím některých z nich EU sousedí se státy jako Rusko, Bělorusko či Ukrajina; zajímavá je také otázka koexistence schengenského mechanismu s faktem, že přistoupením Polska a Litvy se uvnitř EU ocitla část nečlenského (a navíc „problematického“ státu) – Kalinigradská oblast Ruské federace, pro niž prozatím platí zvláštní režim tranzitních víz. Význam SIS II SIS II má na základě legislativních i technologických posunů poslední doby využívat na rozdíl od stávajícího systému modernější prostředky v oblasti uchovávání a sběru informací o osobách pohybujících se na vnější hranici EU (biometrické údaje, otisky prstů), i když některé státy mají vůči tomuto přesunu shromažďování citlivých údajů o osobách z národní na nadnárodní úroveň námitky a požadují zhodnocení fungování některých prvků systému po dvou (např. archivace otisků prstů) či třech letech (kritéria zamítnutí vstupu osob do prostoru vnitřních hranic EU).

2.3 Pakt stability a růstu a jednotná měna euro • Více než rok poté, co březnová Evropská rada vydala kontroverzní a kritizované rozhodnutí o uvolnění pravidel Paktu stability a růstu, Komise v rámci sdělení publikovaného 13. června konstatovala pozitivní výsledky tohoto kroku pro stav veřejných financí v rámci eurozóny. • Legislativní a politické pozadí • Revize Paktu, v jejímž rámci bylo mimo jiné povoleno členské zemi eurozóny překračovat kritérium vyrovnaných veřejných financí (celkový veřejný dluh nesmí v daném rozpočtovém roce překračovat 60 % HDP) déle než po povo-

159


•

• •

• •

lené dva roky bez sankcí v případě, že dochází ke snižování tohoto dluhu, že se daný stát potýká s nečekanými makroekonomickými těžkostmi a že usiluje o plnění Lisabonské agendy, zejména její snahy o sledování ekonomické solidarity napříč různými regiony EU, byla v loňském roce kritizována jako nezodpovědné zahrávání si se stabilitou společné měny. Ke zmírnění pravidel Paktu bylo přikročeno poté, co řada klíčových ekonomik eurozóny vykazovala neplnění především základních maastrichtských stabilizačních kritérií v podobě maximálního zadlužení veřejných financí a v podobě výše rozpočtového schodku. Současné sporné body Paktu a jeho dodržování Členské státy eurozóny tedy namísto maximálního úsilí o ozdravění svých ekonomik tak, aby v dohledném časovém horizontu došlo k naplňování kritérií Paktu, raději v březnu 2005 některá pravidla zmírnily či pozměnily. Červnové sdělení Komise pak konstatovalo pozitivní přínos takového rozhodnutí, především vzhledem k tomu, že delší lhůty pro uvedení kritérií vyrovnaných veřejných financí a rozpočtu do rovnováhy umožňují údajně dotčeným státům lépe se se situací vypořádat. Uplatňování maastrichtských kritérií vůči kandidátům eurozóny Na druhé straně se ovšem nachází skutečnost, že ekonomiky států, které o vstup do eurozóny a přijetí jednotné měny usilují, musí splňovat maastrichtská kritéria na základě velmi přísného posouzení, nesouměřitelného s tím, jak jsou posuzovány státy, které již v eurozóně fungují. Prokázal to případ květnového rozhodování Komise a Rady EcoFin, na jehož základě bylo doporučeno přijetí Slovinska do eurozóny s platností od 1. ledna 2007, zatímco druhý kandidát, Litva, byl odmítnut s tím, že její míra inflace ve sledovaném období o jednu setinu procentního bodu překračovala povolenou hranici.

2.4 Regionální politika Innsbrucké zasedání Rady evropských samospráv a regionů (CEMR) • Rada evropských samospráv a regionů (CEMR), která zasedala ve dnech 10.–12. května v Innsbrucku, vyzvala instituce EU, aby navzdory vývoji ratifikačního procesu evropské ústavy braly v úvahu dojednané otázky týkající se právě samospráv a regionů, protože pouze důsledné uplatňování přislíbených zásad napomůže zasta-

160

• • • •

• •

vit centralizační tendence EU a obnovit vazbu mezi Unií a jejími občany. Služby obecného zájmu CEMR na svém zasedání také oznámila, že bude intenzivně sledovat nedávno zahájenou debatu o službách obecného zájmu. Hodnocení Požadavky CEMR lze obecně označit za legitimní i právně relevantní, nicméně legislativní (sekundárněprávní) tendence EU působí v opačném směru. Další vývoj V případě konkrétně vznášených požadavků CEMRu (a potažmo samosprávám jako takovým) nezbývá než vhodným lobbistickým tlakem ovlivňovat debatu a legislativní proces na „centrální“ (unijní) úrovni.

Nové iniciativy Jaspers, Jeremie a Jessica • V rámci přípravy implementace nově schválené finanční perspektivy pro roky 2007–2013 vznikají v oblasti regionální politiky tři zcela nové nástroje pro čerpání peněz ze strukturálních fondů (tzv. iniciativy). Iniciativy Jaspers a Jeremie byly prezentovány už během roku 2005, Jessica je oficiálně doplnila při prezentaci 30. května. Jejich cílem má být napomoci nejen financování příslušných projektů, ale také rozvoji spolupráce veřejného a privátního sektoru. • Plánovaný význam nových iniciativ • Nové iniciativy mají pomáhat při budování velkých infrastrukturních projektů na národní a regionální úrovni ( JASPERS), malým a středním podnikatelům ( JEREMIE) a obnově a rozvoji městských ploch ( JESSICA). 2.5 Volný pohyb osob • V průběhu května a června se na poli volného pohybu osob (resp. pracovních sil) odehrálo několik událostí, z nichž nejdůležitější byla diskuse o zavedení tzv. zelených karet v EU a fakt, že Nizozemsko od 1. června (tj. s měsíčním zpožděním oproti jiným členských zemím, po přezkoumání přechodného období) částečně otevřelo svůj pracovní trh občanům z nových členských států. • Zelené karty • Unie průmyslových a zaměstnavatelských konfederací Evropy (UNICE) se v květnu ostře ohradila proti záměru Komise zavést v EU zelené karty pro pracovníky ze třetích zemí. Podle UNICE by tak jednotlivé členské státy (v přípa-


• •

• •

• • • •

• •

•

dě, že by zelené karty vydané v jedné zemi byly platné ve všech státech EU) ztratily schopnost regulovat přístup na své pracovní trhy, a to nejen vůči pracovníkům ze států EU (ostatně primární právo to v zásadě volného pohybu osob obecně zakazuje), ale především vůči pracovníkům ze třetích zemí. Sporné body UNICE upozornila na principiální nesoulad návrhu Komise a práva každé země definovat, kolik a jakých ekonomických migrantů ze třetích zemí potřebuje. Reakce Komise Komise na podněty ze strany UNICE prozatím oficiálně nereagovala. Vzhledem k tomu, že je projednávání uvedených otázek prozatím v začátcích a očekávají se vyjádření dalších aktérů, nelze v tuto chvíli předjímat konečné řešení, resp. konečnou podobu zamýšlených návrhů. Další vývoj Legislativní proces bude zahájen nejdříve na podzim (pokud se tak vůbec stane ve všech zmíněných případech). Volný pohyb pracovníků a Nizozemsko Co se týče možnosti pracovat v Nizozemsku (bez nutnosti obstarávat si pracovní povolení a jiné potřebné dokumenty), není jeho krok v úplném nesouladu s tvrzeními uvedenými výše. Nizozemsko od 1. června sice povoluje práci občanům ze zemí EU-8, ale pouze v omezeném okruhu odvětví (vědecký výzkum, zemědělství, vnitrozemská lodní doprava, masný průmysl, zpracování ryb a kovoprůmysl). Navíc zcela neruší povinnost žádat o pracovní povolení, pouze bude vše nezbytné vydávat ve zrychlené proceduře. (Pracovní povolení bude zájemcům udělovat Centrum pro práci a mzdu (CWI), a to maximálně ve lhůtě dvou týdnů.) Hodnocení Přestože jde o krok Nizozemska správným směrem, neukazuje na ochotu zpřístupnit vlastní pracovní trh v celé jeho šíři, ale spíše na snahu využít nově příchozích na postech, kde je nedostatek domácích uchazečů. I když je možné, že některé země budou postupovat v intencích Belgie a Nizozemska, podstatnější změny na poli volného pohybu osob (resp. pracovních sil) lze čekat až při dalším „přezkoumávání“ přechodného období začátkem roku 2009. Do té doby je vysoce pravděpodobné, že si všechny státy, které nyní uplatňují restriktivní politiku vůči EU-8, své stávající postoje zachovají.

2.6 Summit Evropské rady – závěry Budoucnost EU – euroústava • Ve dnech 15. – 16. června se uskutečnila v Bruselu v pořadí druhá z každoročních čtyř oficiálních schůzek Evropské rady, na nichž se scházejí vrcholní představitelé (předsedové vlád, případně hlavy států) členských zemí EU. • Pro ČR byl tento summit zvláštní po formální stránce; zatímco obvykle ji v rámci Evropské rady zastupuje předseda vlády, na tomto summitu reprezentoval ČR vzhledem k povolební situaci prezident Václav Klaus. • Obsah závěrů summitu • Hlavním bodem summitu mělo být původně hodnocení tzv. „období reflexe,“ během něhož měly v rámci Plánu D komisařky Wallströmové probíhat ve členských státech i v rámci institucí EU debaty o budoucnosti EU ve světle zamítavých výsledků francouzského a holandského referenda o euroústavě. Ještě před summitem však bylo rozhodnuto o tom, že „období reflexe“ se prodlužuje o další dva roky, tedy do konce roku 2008. Summit toto rozhodnutí potvrdil. Rozšiřování EU • Nejdiskutovanějším tématem summitu se vzhledem k chystanému rozšíření EU o další dva státy (Bulharsko, Rumunsko) stala právě otázka dalšího rozšiřování EU a kritérií, na jejichž základě se daná země může stát kandidátem vstupu. • V současnosti jsou stále v platnosti tzv. kodaňská kritéria, která byla aplikována poprvé v případě východního rozšiřování. • Summit Evropské rady diskutoval mimo jiné návrh některých členských zemí na to, aby tato kritéria směřující vůči státům, které se ucházejí o členství, byla doplněna ještě o kritérium, které by mělo zohlednit připravenost samotné EU na rozšíření – kritérium „absorpční kapacity“. • Jednání Rady pro všeobecné záležitosti • Ještě před zahájením summitu se jako tradičně sešli ministři zahraničí členských zemí v rámci Rady pro všeobecné záležitosti 12.–13. června v Lucemburku, kde předběžně zhodnotili závěry, s nimiž chtěli před summit předstoupit zástupci rakouského předsednictví. • Bulharsko a Rumunsko • K aktualitě otázky dalšího rozšiřování EU přispěly i jiné události května a června 2006. Komise 16. května rozhodla v rámci prezentace zprávy o připravenosti Bulharska a Rumunska na vstup o oddálení konečného verdiktu týkají-

161


• •

• • •

cího se těchto dvou států na podzim 2006 s tím, že aby mohly obě země 1. ledna 2007 do EU skutečně vstoupit, musí ještě odstranit některé nedostatky. Další kandidát – Černá Hora Další významnou událost pak představovalo dlouho očekávané referendum, v němž obyvatelé Černé Hory většinou hlasů rozhodli o osamostatnění od Srbska. Černá Hora poté okamžitě projevila vůli stát se kandidátskou zemí EU a usilovat o zahájení přístupových jednání. Výsledek summitu Výsledek summitu je v této otázce opět kompromisní a do určité míry „nehotový“. Nedošlo k žádné explicitní ani povinné formulaci kritéria „absorpční kapacity“, závěry summitu pouze hovoří o tom, že k ní má být při dalším rozšiřování přihlédnuto.

Zpřístupnění jednání Rady ministrů veřejnosti • Za nejvýznamnější závěr, který vyplynul z diskuse o budoucnosti EU a jejích institucí, lze považovat rozhodnutí, aby jednání Rady ministrů, tedy stále nejdůležitějšího legislativního orgánu EU, nadále neprobíhala za zavřenými dveřmi, ale byla veřejná, za přítomnosti kamer a záznamových zařízení; rozhodnutí by se však měla vztahovat pouze na legislativní jednání, při nichž jde o normy schvalované spolurozhodovací procedurou, tedy ve většině případů kvalifikovanou většinou. • Jednání, která jsou zakončována jednomyslným rozhodováním a bez spolurozhodovací procedury (taková hlasovací procedura je stále ještě standardem v oblasti společné zemědělské politiky či ve „třetím pilíři“ – justice a zbytková část vnitra, např. otázka legální migrace) by měla být nadále neveřejná. • Legislativní pozadí • Je otázkou, zda lze považovat toto rozhodnutí za natolik průlomový reformní krok, vzhledem k tomu, že již Amsterodamská smlouva z roku 1997 (v platnost vstoupila v roce 1999) uložila povinnost zpřístupnit jednání Rady veřejnosti. Jakýmsi „mezistupněm“ bylo potom rozhodnutí Evropské rady v Seville v roce 2002 o zpřístupnění alespoň těch jednání, při nichž Rada rozhoduje podle spolurozhodovací procedury (a tím pádem kvalifikovanou většinou). Rozhodnutí však od té doby nebylo uvedeno do praxe.

162

2.7 Zemědělství Příprava reformy v sektoru ovoce a zeleniny • Činnost kabinetu komisařky pro zemědělství Boelové je v poslední době poznamenána především reformní aktivitou ve snaze o podstatné změny v některých speciálních sektorech, které neprošly reformou z roku 2003. Po cukru a nyní připravované reformě vinařského sektoru by to měly být i změny v organizaci společného trhu s čerstvým a zpracovaným ovocem a zeleninou. • Možná podoba reformy • Komise má prezentovat návrh reformy na podzim 2006, ještě předtím ale spustila internetovou diskusi, na níž se mohli vyjadřovat představitelé zájmových organizací. Jejich návrhy se různí, od posílení role profesních sdružení, přes zjednodušení standardů a zlepšení marketingu až po zavedení efektivnějších nástrojů krizového managementu v případě tržní nerovnováhy. • Sektor ovoce a zeleniny je navíc oblastí, kterou se (podobně jako víno) nepodařilo propojit se současnými reformními trendy v rámci celé CAP (nejen jednotná platba na farmu, ale i důraz na rozvoj venkova apod.). • Vnější vlivy – WTO • Na EU přitom i v této oblasti přetrvává tlak ze strany WTO, jejíž jednací kolo v Dauhá se možná znovu dostává do slepé uličky (ovšem především v jednáních o dokončení liberalizace trhů s průmyslovými výrobky a se službami). • Zemědělská jednání WTO se dále vyvíjejí, zablokování jednání o průmyslových výrobcích a duševním vlastnictví na přelomu května a června by podle komisaře pro vnější obchodní vztahy EU Mandelsona mohlo vyžadovat další ústupky od EU právě v citlivé oblasti zemědělství. • Francouzské ministerstvo zemědělství už ale signalizovalo, že je pro Francii výhodnější krach celého jednání než dohoda, která by „podkopávala základní principy CAP“. Ptačí chřipka a problémy sektoru drůbežářství • Třináct členských zemí EU včetně ČR (dále Francie, Itálie, Španělsko, Irsko, Německo, Kypr, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Řecko, Portugalsko a Slovensko) požádaly do konce května EU, aby poskytla mimořádnou podporu jejich sektoru produkce drůbežího masa, mimo jiné v souvislosti s následky paniky, která vypukla ve spojení s ptačí chřipkou.


• Ptačí chřipka a české drůbežářství • ČR náležela k zemím, kde byly případy viru H5N1, a to pouze u divoce žijících ptáků, indikovány v rámci EU relativně nejpozději. Reagovala na tato zjištění tradičními postupy (vyhlášení ochranných zón, v jejichž rámci byl nařízen zákaz volného chovu drůbeže apod.). Trh s drůbežím masem na základě zpráv Ministerstva zemědělství určitý pokles však přece jen zaznamenal, i když panika spotřebitelů nebyla příliš velká. • Otázkou mimořádné pomoci drůbežářskému sektoru, která by se mohla týkat i ČR, se má zabývat speciální stálý výbor EU pro management v oblasti drůbežářství 21. června.

• •

Reforma sektoru vína • V červnu zaznamenal zemědělský trh EU nerovnováhu mezi poptávkou a nabídkou v sektoru, v němž se výhledově připravuje reforma a který náleží mezi nejcitlivější a nejkontroverznější oblasti CAP. Jedná se o sektor vína. • Výrazný převis nabídky nad poptávkou vedl k tomu, že Komise povolila Itálii a Francii mimořádnou kompenzaci za nucenou destilaci přebytků v množství 1,5 mil. hl stolního vína

• •

v případě Francie a v případě Itálie více než 2,5 mil. hl. Tyto přebytky mají být přeměněny na surovinu pro výrobu biopaliva a celá operace (včetně kompenzace pěstitelům) bude EU stát 131 mil. €. Komise ještě dále posuzuje stejnou žádost Řecka a Španělska. Legislativní a technické pozadí Sílí volání po reformě sektoru, který dosud nebyl zasažen změnami, jež v roce 2003 přinesly nahrazení systému cenové podpory systémem jednotné platby na farmu (SPS). Všímá si jich v poslední době i komisařka pro zemědělství Boelová, která zdůrazňuje, že praktiky představující dříve „krizový management“ pro řešení mimořádných situací na trhu s vínem se v posledních letech stávají znepokojivým pravidlem, které tvoří další významnou položku zemědělských výdajů. Představují přitom jen krátkodobé řešení pro producenty a nevypořádávají se se základním problémem, kterým je příliš velká produkce vína v EU, která neobstojí ve světové konkurenci ani na světovém trhu, ani v rámci EU. Dotkne se reforma českého vinařství? O reformě se zatím hlavně jen hovoří, má jít o „zjednodušení pravidel“ fungování trhu ve jménu zlepšení kvality a zvýšení konkurenceschopnosti evropského vína.

163


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Nařízení o medicínských produktech pro pediatrické použití Rada, EP a Komise v průběhu května dojednaly kompromisní text dlouhodobě kontroverzního návrhu nařízení o medicínských produktech pro pediatrické použití. EP pak v plénu 31. května (v rámci svého druhého čtení) text schválil. Legislativní pozadí Právní úprava pro pediatrická léčiva dosud na úrovni EU neexistovala a více než polovina léčiv nebyla pro pediatrické použití autorizována. Obsah normy Schválené nařízení má nejen vytvořit nový regulatorní rámec pro pediatrická léčiva, ale zároveň napomoci, aby farmaceutické firmy investovaly do výzkumu příslušných přípravků. Součástí institucionálního kompromisu se stalo zejména přesnější vymezení Pediatrického výboru, resp. požadavků na jeho členy a jejich nezávislost. (Pediatrický výbor bude podle navrhované normy – zjednodušeně řečeno – odpovědný za autorizaci nových pediatrických léčiv na trh.) Nařízení se dotkne nejen léků, které se teprve vyvíjejí a/nebo jejichž používání nebylo dosud schváleno, ale i těch, které se již běžně používají. Farmaceutické společnosti přitom budou povinny předložit tzv. pediatrické výzkumné plány, které uvedou, jakým způsobem budou poskytovány informace o nových lécích. „Výměnou“ za to nařízení umožní farmaceutickým firmám prodloužit platnost patentů na své léky o šest měsíců či zajistit ochranu pro vývoj nových léků, které dosud nejsou chráněny patentem. Další vývoj Díky meziinstitucionální shodě Rada formálně přijala text schválený EP na svém zasedání 2. června. Samotná norma by měla vstoupit v platnost od ledna příštího roku.

164

Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám Zpráva Caroline Lucasové, přijatá 7. června na zasedání Výboru EP pro životní prostředí poměrem hlasů 41:5 (při dvou abstencích), v souladu se sdělením Komise z 27. září 2005 doporučila zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám, resp. do aktivit podporujících snižování skleníkových plynů. Pozadí O regulatorních snahách EU v oblasti letecké dopravy jsme v monitorinzích už několikrát informovali. Právě tendence zapojit tento sektor dopravy do tzv. trhu s emisními povolenkami (který zatím funguje pouze v oblasti průmyslu a jenž by měl napomoci výrazněji snížit produkci skleníkových plynů) patří mezi nejdůležitější z nich (z ostatních lze připomenout např. „rozvojovou dávku“ z prodeje letenek, vytvoření „černé listiny“ nebezpečných aerolinek či pokusy o zavedení nočního zákazu letů v celé EU). Obsah zprávy Zpráva Caroline Lucasové navrhuje vedle legislativních i ekonomická a technologická řešení, nicméně pouze normotvorba patří mezi oblasti, v nichž může EU jako taková v relativně krátkém čase zaznamenat znatelný posun. Do této kategorie patří např. návrh výboru zavést daň z leteckého benzínu (kerosinu) s tím, že by se zprvu uplatňovala pouze na vnitrostátní a vnitrounijní lety provozované společnostmi sídlícími na území EU. Sporné body Nehledě na to, že by aerolinky ze třetích zemí unijním zásahem získaly „umělou“ komparativní výhodu, zdaleka nelze očekávat, že by daná úprava vedla k tiše předpokládanému zásadnímu snížení letecké dopravy v EU. Spíše by se zcela zbytečně podvázala již tak relativně regulovaná oblast dopravy, což by mělo pravděpodobně za následek i nezamýšlené (negativní) důsledky v jiných oblastech, které jsou na letecké do-


pravě fakticky závislé. Argumentace cíli Kjótského protokolu je v tomto směru irelevantní, protože letecká doprava do jeho rámce nespadá. Celá aktivita je čistě unijní záležitostí, jejíž snahou je podle mnoha pozorovatelů získat pro EU na mezinárodním poli uznání v otázkách posilování ochrany životního prostředí. Další vývoj Zpráva bude předložena plénu EP ve dnech 3.–6. července a v případě, že bude přijata, lze očekávat vyjádření Rady. Je přitom možné předpokládat, že ministři jednotlivých zemí zdaleka nebudou v dané věci zajedno. 1.2 EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR Prejudiciální řízení ve věci jaderné elektrárny Temelín Evropský soudní dvůr vydal 18. května odpověď v rámci prejudiciálního řízení (C-343/04), v níž se postavil na stranu české elektrárenské společnosti ČEZ a proti žalobci, Rakousku (zemi Horní Rakousko). Řešenou otázkou byl jeden z mnoha sporů, které Rakousko vede z ČEZem ohledně jaderné elektrárny Temelín. Pozadí Evropský soudní dvůr nevynesl rozsudek, pouze předložil odpověď hornorakouskému soudu, který povinně vznesl otázku k ESD, jak je to v případě aplikace práva Unie při řešení vnitrostátních sporů zpravidla nutné. Předmět sporu Rakouská strana postavila svou argumentaci na skutečnosti, že temelínská jaderná elektrárna, která je situována pouze 60 km od česko-rakouských hranic, ionizační radiací (výrazně vyšší, než je obecně uznáváno) znehodnocuje rakouskou zemědělskou půdu. ESD tuto argumentaci nepřijal. Další vývoj Po zveřejnění odpovědi ESD ji kromě ČEZu přivítaly i polská a britská vláda, které českou stranu ve sporu podporují.

1.3 HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR Výběr nových delegátů 15. května vypršela lhůta pro navržení nových kandidátů na posty delegátů v Hospodářském a sociálním výboru. Z pětadvaceti členských států však svou povinnost splnila jen pětina. Už 20. září přitom končí období současné formace. Generální sekretariát Rady proto vyzval zbývající státy k nápravě. Pozadí Jednotlivé země vybírají na konci čtyřletého období Hospodářského a sociálního výboru své kandidáty a předkládají je Radě, která jejich finální výběr provádí kvalifikovanou většinou po konzultaci s Komisí. (Komise musí vydat kladné stanovisko.) Stávající problém pramení z toho, že v období letních prázdnin Rada nezasedá a existuje oprávněná obava, že nový Hospodářský a sociální výbor nebude ustaven včas. Hodnocení Z čistě praktického hlediska by se nic zásadního nestalo. Daná instituce je – navzdory své dlouholeté tradici – spíše redundantním orgánem bez reálných pravomocí. Reprezentuje sice relativně protěžované sociální partnery (podle „národního“ klíče), nicméně její dopad na legislativní proces je téměř nulový. Hospodářský a sociální výbor bývá využíván pouze k mandatorním konzultacím vyplývajícím z primárněprávních smluv, aniž je zaručeno, že jeho názor musí být vzat při dalším projednávání v úvahu. Kromě toho disponuje pravomocí přijímat zprávy a stanoviska z vlastního podnětu. V tomto ohledu připomíná EP před prvními přímými volbami; i on tehdy disponoval minimem pravomocí, ovšem s tím rozdílem, že podobné změny, jaké zaznamenal EP, v případě Hospodářského a sociálního výboru zdaleka očekávat nelze. Z tohoto důvodu ztrácí na „přitažlivosti“ i pro zájmové skupiny, které postupně přesunuly svůj lobbing do EP. S ohledem na uvedené skutečnosti lze zpoždění v nominaci nových kandidátů na členy Hospodářského a sociálního výboru chápat. Další vývoj Do budoucna lze čekat další rozvolnění vazeb v Hospodářském a sociálním výboru (i vůči němu) a jeho další přeměnu ve víceméně diskusní fórum. V době přípravy monitoringu se k pěti zemím, které své zástupce do Hospodářského a sociálního výboru nominovaly, zatím žádné další nepřidaly.

165


1.4 KOMISE Zpráva Vysoké skupiny pro hospodářskou soutěž, energetiku a životní prostředí 2. června byla zveřejněna zpráva Vysoké skupiny pro hospodářskou soutěž, energetiku a životní prostředí, jež Komisi doporučila urychlenou legislativní iniciativu především na poli energetické politiky. Pozadí Ad hoc ustavenou pracovní skupinu, sestávající ze zástupců Komise, dalších unijních institucí (s výjimkou EP) a zainteresovaných aktérů (zástupci průmyslu), po dobu tří měsíců řídil místopředseda Komise Günter Verheugen. Obsah zprávy Navzdory dosavadní politické praxi Komise (ta se po svém schválení několikrát vyjádřila, že otázka energetiky nejspíše nebude patřit mezi její priority) skupina navrhla důslednější dodržování stávající legislativy v oblasti energetiky a v případech, kde to nebude dostatečné, i legislativní iniciativu, resp. přijetí nových unijních norem. Vše z důvodu zajištění energetické účinnosti (a potažmo bezpečnosti) EU a otevření jednotného trhu s energiemi, jenž podle zprávy v praxi stále dostatečně nefunguje. Přestože zveřejněná zpráva nepředložila konkrétní řešení, upozornila na několik zásadních problémů: nutnost koordinace (harmonizace) aktivit národních regulačních úřadů, harmonizaci standardů pro vytvoření (minimálně) regionálních trhů, reformu pravidel hospodářské soutěže (resp. možnost zasahovat do energetických trhů ze strany Komise) a především otevření energetických sítí konkurenci. Vedle toho skupina navrhla prozkoumat způsoby vytváření „variabilně-geometrických“ kontraktů mezi poskytovateli energií (především elektřiny) a významnými odběrateli (firmami), jejich soulad s pravidly volného trhu a možnost dosáhnout 20% energetických úspor do roku 2020 (mj. prostřednictvím stávající nebo modifikované Směrnice o ekodesignu). Hodnocení Závěry zprávy ani její doporučení nejsou s ohledem na současné debaty o budoucnosti energetické politiky na úrovni EU nijak překvapivé. Spotřeba energií v EU trvale stoupá, zatímco

166

závislost na jejich zdrojích se zvyšuje. Namísto podpory výzkumu a případné „rehabilitace“ jaderné energetiky však skupina navrhuje legislativní řešení, což je s přihlédnutím k existující primárněprávní bázi poměrně riskantní (relativně více prostoru by EU získala až s přijetím evropské ústavy). Kromě toho zkušenost ukazuje, že i po překonání této „překážky“ představuje normotvorba z důvodu komplexnosti problematiky, způsobu přijímání norem na úrovni EU a konečně i z důvodu nezamýšlených důsledků jednu z nejméně šťastných variant zajištění efektivního jednotného trhu s energiemi. Další vývoj Skupina neoznámila, kdy (a zda vůbec) bude prezentovat novou nebo revidovanou zprávu, popř. zda zpřesní své závěry. Diskusi o nastolených problémech však lze čekat nejdříve po prázdninách a je možné očekávat, že nebude trvat měsíce, ale spíše roky. 1.5 RADA Televize bez hranic Rada se ve dnech 18.–19. května zabývala projednáváním revize tzv. Směrnice o televizi bez hranic, jíž jsme se v předcházejících monitorinzích už několikrát věnovali. Ve dnech 1.–2. června pak projednával otázku i EP, a to v rámci veřejného slyšení. Legislativní pozadí Komise návrh předložila po diskusi se zainteresovanými aktéry 13. prosince 2005. (Nutno však podotknout, že jejich názory příliš nereflektovala, neboť dotčení aktéři požadovali méně zásahů do stávajícího regulatorního rámce a vypuštění tzv. nelineárních služeb z dosahu směrnice.) Rada se v květnu otázkou zabývala na oficiálním jednání poprvé. Stejně tak EP. Posuny v projednávání návrhu Obecně panovala shoda na rozšíření normy i na tzv. nelineární služby (např. internetové vysílání, video on demand apod.), nicméně v názorech na konkrétní parametry navrhované směrnice (množství reklamy a pravidla jejího zařazování, tzv. product placement ap.) se jednotliví ministři i poslanci výrazně odlišovali, byť obecně vyjádřili podporu větší liberalizaci s výjimkou zpravodajství, dětských a dokumentárních pořadů.


Postoje států Francie patří spíše mezi odpůrce návrhu, byť souhlasí s mechanismy product placement. Německo naopak product placement nepodporuje. Ostatní státy – krom Velké Británie a Slovenska, které jsou proti návrhu jako celku – danou otázku nepovažují za natolik zásadní, aby se na ní profilovaly. Pouze zástupce Nizozemska poznamenal, že pokud jsou nyní nelineární služby (mj. i internet) považovány v EU za „tahouna“ hospodářského růstu, pak je absurdní je uměle regulovat; potřebují spíše podporu. Sporné body Zásadním problémem uvažovaného návrhu je (krom toho, že v audiovizuální oblasti podnikání předpokládá poměrně zásadní regulatorní „skok“) skutečnost, že směšuje lineární služby (např. klasické televizní vysílání) s nelineárními a pokouší se na ně aplikovat z definice nevhodná pravidla. To platí především v souvislosti s nelineárními službami, jejichž charakter prakticky znemožňuje např. uplatňování stejných standardů – odkaz na společné kulturní hodnoty Evropy, ochrana menšin apod. – jako v případě služeb lineárních. (Rada se ostatně pozastavila i nad samotným dělením druhů služeb a navrhla jeho přepracování.) Další vývoj Podle neoficiálních zdrojů by měli aktéři, již nesouhlasí s předloženými návrhy, zanechat lobbistického tlaku na Komisi, která nyní svůj návrh legislativním procesem „pouze“ vede, a zaměřit se na Evropský parlament (v Radě, která rozhoduje kvalifikovanou většinou, nemají zaručen úspěch, resp. garancí v tomto směru lze nalézt méně než v případě EP). EP uspořádal ve věci revize směrnice začátkem června veřejné slyšení. Kromě odpovědného výboru pro kulturu a vzdělávání se jej zúčastnili i zástupci dalších pěti výborů, které mají k textu předložit svá stanoviska. I v EP převládá názor, že integrace nelineárních služeb do stávající směrnice je nutná. Ke známým podnětům poslanci přidali požadavek na začlenění klauzule o nediskriminaci v obavě, že volné poskytování obsahu samo o sobě nezaručuje lidskou důstojnost. V kontrastu k postoji Rady se EP v diskusi zásadně postavil proti uvolnění pravidel pro zařazování reklamy, resp. pro product placement. Naopak většina poslanců by přivítala jejich zpřísnění.

Diskuse o návrhu budou paralelně probíhat jak v Radě, tak i v EP, který o dané záležitosti spolurozhoduje a který v následujícím období pravděpodobně výrazně rozšíří paletu názorů na revizi směrnice. Přenositelnost práv na doplňkovou penzi Rada se 18. května věnovala otázce přenositelnosti práv na doplňkovou penzi. Začátkem měsíce se přitom celou záležitostí zabýval Výbor EP pro zaměstnanost a sociální otázky a z důvodu vágnosti návrhu předloženého Komisí 20. října 2005 nejenže nedospěl k žádnému konkrétnímu závěru, ale zároveň navrhl, aby byla otázka kvůli mnoha kontroverzím zcela odložena (viz předcházející monitoring). Sporné body Rada v tomto směru závěry parlamentního výboru zkopírovala s tím, že v současnosti není jednoduše možné vytvořit takový systém, který by byl transparentní, bez výjimek a přechodných opatření. V jednotlivých členských státech – navzdory tomu, že přenositelnost důchodů jako takových je zaručena už od roku 1971 – existuje celá řada různých řešení doplňkových důchodových schémat (jichž se právě návrh Komise primárně týká), navíc v různých fázích vývoje a/nebo reforem. V některých zemích dokonce doplňková důchodová schémata neexistují vůbec. Náměty Rady Rada i navzdory uvedeným obtížím předložila některé náměty k návrhu. Ministři mj. požadují maximální zpřesnění předmětu navrhované směrnice, resp. takové restrikce, které zabrání tomu, aby po přijetí dané normy bylo nutné radikálně zasahovat do národních důchodových systémů. Kromě Rada vznesla otázku, jaké postavení by měly mít v dané otázce osoby samostatně výdělečně činné (někteří ministři požadují jejich začlenění do rámce připravované směrnice, jiní jsou proti). Obecně naopak panuje shoda v tom, že směrnice by měla být harmonizační pouze ve velmi omezené míře a měla by náležitě řešit i otázku v současnosti existujících doplňkových důchodových schémat (tedy jejich osud po případném přijetí normy). Další vývoj Rada se problematice přenositelnosti práv na doplňkovou penzi v květnu věnovala jen formou diskuse. Vlastní první čtení proběhne pravděpodobně na konci tohoto roku, což platí i o EP.

167


Směrnice o službách V průběhu května se poměrně překvapivě objevovaly signály, že Rada pro hospodářskou soutěž je na konci měsíce (29. května) připravena přijmout návrh směrnice mající liberalizovat přeshraniční poskytování služeb tak, jak jej v únoru modifikoval EP, jenž ve většině kontroverzních položek ustoupil, resp. návrh pozměnil ve smyslu výrazně skromnějšího příspěvku k liberalizaci daného sektoru (viz předcházející monitoringy). Rada text, který prakticky neopustil „mantinely“ parlamentního návrhu, na konci května skutečně přijala. Postoje států Pro se vyjádřily všechny země kromě Belgie a Litvy, které se zdržely. Stálá zastoupení jednotlivých členských států (navzdory všeobecné nelibosti vůči parlamentním změnám) dala najevo, že raději podpoří kompromis evropských socialistů a lidovců, než aby nebyla přijata žádná norma, což by v případě zásadních modifikací ze strany Rady reálně hrozilo. Změny návrhu Vůči zastáncům liberalizace služeb státy připravily pouze jediný významnější ústupek: pravidelně obnovovaný veřejný registr restrikcí uplatňovaných v jednotlivých členských státech při poskytování služeb občany z jiných zemí EU, jenž by byl součástí připravované normy. Kromě toho jednotlivé státy požadovaly pouze vyjasnění toho, které sociální služby by měly být vyčleněny z dosahu směrnice (popř. rovnou taxativní výčet) a zda právnické a notářské profese ze směrnice vyjmout implicitně (jak požadovala Komise a většina států), nebo explicitně (jak požaduje EP a např. Francie). Rada podpořila Komisi v tom směru, že pokud příslušný členský stát nezveřejní podle směrnice ve stanovené lhůtě informaci, že nesouhlasí s provozováním konkrétní služby na svém území občany jiných členských států, bude poskytování takových služeb automaticky povoleno. Co se týče obecných pravidel poskytování služeb, neuplatní se sice tzv. princip originality (možnost poskytovat služby v EU na základě pravidel domovské země), nicméně příslušný Článek 16 bude po pěti letech od vstupu směrnice v platnost revidován, resp. bude zhodnoceno, nakolik poskytuje dostatečný prostor pro přeshraniční poskytování služeb v EU. Veřejné služby (kromě veřejných služeb obecného ekonomického zájmu) by měly být jak podle Rady, tak podle EP postaveny mimo rámec směrnice.

168

Reakce aktérů Komise i největší frakce EP krok Rady přivítaly. Sociální partneři se rozdělili podle linie zaměstnavatelé vs. zaměstnanci. Zatímco UNICE, Eurochambers, SME Union a Eurocommerce – vědomi si toho, že lepšího (ve smyslu liberálnějšího) výsledku za současné konstelace dosáhnout prakticky nelze – přijetí návrhu v Radě přivítali, ETUC naopak (i když poněkud paradoxně, protože text je prakticky v souladu s tím, co v průběhu legislativního procesu žádala) upozornila na některé nedostatky návrhu (údajné nejasnosti stran sociálních služeb a souladu s pracovněprávními normami). Další vývoj V následujícím období se očekává formální přijetí návrhu směrnice Radou. Druhé čtení v EP se uskuteční nejdříve po letních prázdninách. Byť některé zdroje byly optimističtější, technicky by byl rychlejší postup jen těžko zvládnutelný. Po schválení normy budou mít členské státy tři roky na její implementaci. Směrnice o pracovní době Rada 1. června projednávala kontroverzní Směrnici o pracovní době. Ke shodě však opět nedospěla. Legislativní pozadí Návrh normy byl Komisí předložen v roce 2003, avšak byl a je v mnoha ohledech problematický, a proto se jeho projednávání už od začátku výrazně zpožďuje. Coreper se návrhem zabýval 24. května s tím, že rakouské předsednictví text modifikovalo tak, aby byl více v souladu s principem subsidiarity. Sporné body Navzdory „sladění“ návrhu s principem subsidiarity se stálí zástupci členských států neshodli v otázce tzv. opt-out klauzule, která by měla v individuálních případech (na základě dohody zaměstnavatele a konkrétního zaměstnance) umožnit dočasně pracovat i nad rámec maximálně povolené týdenní pracovní doby (48 hodin). Postoje států Nejznámějším zastáncem opt-out je Velká Británie, kde se podobného mechanismu běžně užívá. Vedle odpůrců (např. Francie, Španělsko či Lucembursko) se pak profilovala i skupina zemí pokoušejících se o kompromisní řešení mezi dvěma „ideálními“ variantami (mj. Rakousko, Německo, ČR, Litva, Lotyšsko, Irsko, Nizozemsko, Polsko a Dánsko).


Všechny tři skupiny přitom disponovaly tzv. blokační menšinou, znemožňující další projednávání textu. Návrh předsednictví Rakouské předsednictví v otázce opt-out nepožadovalo její úplné zrušení, jak to původně (v horizontu tří let) požadovala Komise, nicméně dalo najevo, že zaměstnanec by měl být chráněn, a to tak, že by měl možnost svůj souhlas s opt-out v určité lhůtě odvolat. K tomu předsednictví navrhlo, že bude ustavena pracovní skupina složená ze zástupců států a sociálních partnerů, jež by monitorovala používání opt-out, resp. konkrétní dopady tohoto řešení. Státy by navíc měly jasně specifikovat, jakým konkrétním způsobem bude opt-out klauzule implementována (v jakých oblastech a kolika pracovníků se potenciálně dotkne), a Komise by po pěti letech aplikace směrnice měla vypracovat zprávu o jejích dopadech a o případném zkrácení pracovní doby (tedy zrušení opt-out). V ostatních sporných bodech předsednictví pouze dalo najevo, že v případě maximální povolené týdenní pracovní doby by se měl tento parametr vztahovat k zaměstnanci, nikoli k jednomu konkrétnímu zaměstnání, byť by měly být umožněny odchylky (v opačném případě by se fakticky maximální týdenní pracovní doba násobila počtem zaměstnání, což by umožnilo uplatnění opt-out bez nutnosti zvláštní klauzule). Další vývoj Rada nakonec k politické dohodě ve věci směrnice (a především pak opt-out) – navzdory tomu, že rakouské předsednictví předložilo tři různé varianty toho, jak s klauzulí opt-out naložit – nedospěla. Prozatím se nepodařilo žádnému ze čtyř posledních předsednictví a i do budoucna se očekává, že shoda bude jen velmi obtížná. Závěr, že by se opt-out měl využívat jen výjimečně (resp. že jeho používání by se mělo snižovat), přijaly už dřívější zasedání Rady, aniž by to vedlo k finální politické dohodě. Následující finské předsednictví předpokládá, že k dalším pokusům o vyjednání shody ve věci směrnice o pracovní době dojde na neformální bázi začátkem července. Diskuse o budoucnosti sociální politiky Rada se 1. června poprvé oficiálně věnovala diskusi o budoucnosti sociální politiky. Tématem jednání byl především tzv. koncept „flexicurity“, jenž byl relativně úspěšně použit v Dánsku a umožňuje zajistit flexibilitu pracovního trhu na jedné straně a sociální jistoty na straně druhé,

a to liberalizací pracovněprávních vztahů a posílením „záchranné sítě“ v případě, že je konkrétní zaměstnanec propuštěn (s tím, že je ochoten se např. rekvalifikovat a najít si nové zaměstnání). Pozadí S nepružností pracovních trhů se potýkají až na výjimky všechny členské země EU, což efektivně zabraňuje jejich propojování, resp. skutečně účinnému volnému pohybu pracovních sil (a potažmo mobilitě jako takové). Na nejvyšší úrovni se otázkou zabývala zatím pouze březnová Evropská rada. Nutno dodat, že otázka zaměstnanosti nepatří mezi tzv. komunitární politiky EU, byť na základě stávající právní báze je přijetí určitého „evropského“ opatření fakticky možné. Sporné body Ministři při debatě koncept „flexicurity“ ocenili, nicméně upozornili, že je zároveň nezbytné, aby veškerá aktivita vycházela ze stávajících nástrojů, z faktu existence rozdílné situace v jednotlivých členských zemích a z toho, že při jakýchkoli diskusích je potřeba intenzivně komunikovat se zainteresovanými aktéry (sociálními partnery). Obecně panuje spíše skepse, že by bylo možné dánskou zkušenost bez problémů adaptovat. Dánsko koncept „flexicurity“ poprvé použilo v roce 1990 a již tehdy bylo v makroekonomických ukazatelích daleko před většinou států současné EU. Jinými slovy řečeno, Dánsko zahájilo své reformy včas, zatímco v případě ostatních zemí EU by aplikace „flexicurity“ přicházela až ex post. Kromě toho experti upozorňují, že v Dánsku se uplatňuje spíše korporativistický (exkluzivní, nicméně relativně účinný) model komunikace státu na jedné straně a sociálních zájmů na straně druhé, což zdaleka není v celé EU pravidlem. V Dánsku je navíc flexibilita pracovního trhu tvořena především tolerancí separátních kontraktů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli v konkrétních sektorech s tím, že „navrch“ mají zpravidla odbory, takže hovořit o celkové liberalizaci je v tomto směru poměrně složité, nehledě na to, že způsob státních zásahů do pracovněprávních vztahů se v Dánsku nijak výrazně nesnížil, naopak roste, stejně jako zaměstnanost ve veřejném sektoru. Další vývoj Po prázdninách se očekává přijetí zelené knihy Komise a další diskuse o celé problematice, tentokrát již pod finským předsednictvím EU. Ke konkrétním závěrům by se mělo dojít do konce roku 2007 (počítaje v to i předložení případných legislativních návrhů).

169


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 FINANCOVÁNÍ EU – FINANČNÍ PERSPEKTIVA A ROZPOČET 17. května na plenárním zasedání ve Štrasburku EP schválil konečnou podobu meziinstitucionální dohody (IIA) pro finanční perspektivu 2007–2013, na kterou se čekalo téměř dva roky. Pod vlivem této události Komise urychleně dotáhla do konce přípravu na změny 31 norem, které jsou nezbytné např. pro implementaci nových finančních nástrojů a programů na rozdělování peněz, jež jsou k dispozici v jednotlivých nadpisech finanční perspektivy. Legislativní pozadí Komise je měla v základních obrysech připraveny již předem; čekala pouze na mandát, který jí mohla dát jen uzavřená meziinstitucionální dohoda. Návrhy podléhají buďto spolurozhodovací proceduře (Rada + EP na rovnoprávné bázi), nebo jen rozhodnutí Rady za konzultace parlamentu (např. u některých nástrojů CAP, ale i změn podmínek fungování a vyplácení strukturálních fondů). Instituce EU mají tedy vzhledem k prodlužování procedury přijetí IIA, v poslední fázi především ze strany EP, před sebou hodně práce, vzhledem k tomu, že na podzim musí být hotov kompletní návrh rozpočtu prvního rozpočtového roku nové finanční perspektivy, roku 2007, a od jeho začátku musí fungovat nové finanční nástroje. U některých z nich (zejména v oblasti regionální politiky) už nicméně k předběžné dohodě došlo. Inovace finanční perspektivy Největší navýšení oproti současnosti mají v dílčích položkách zaznamenat 7. rámcový program pro vědu a výzkum (54 mld. €), transevropské sítě (8 mld. €) a podpora celoživotního vzdělávání a rekvalifikace (6 mld. €). To jsou však pouze relativní čísla, v absolutních číslech stále velmi vysoké částky figurují v rámci programů Nadpisu 2 (Ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů), kde 90 % tvoří zemědělství a rozvoj venkova. Příprava rozpočtu na rok 2007 Příprava rozpočtu pro rok 2007 už začala, na konci května se zástupci Rady a EP poprvé sešli nad předběžným návrhem Komise. „Heslem“ tohoto

170

prvního rozpočtu nové finanční perspektivy pro EU-27 by měla být „efektivita“ a také „podpora růstu a zaměstnanosti“. Vzhledem k tomu, že od 1. července přebírá funkci předsednické země EU Finsko, ujímá se „patronátu“ nad formulací společného stanoviska Rady k návrhu především finská ministryně financí Wideroosová. Zdůraznila, že EU má efektivněji hospodařit se zdroji, a to tak, aby v jednotlivých rozpočtových kapitolách zůstávala rezerva převoditelná do dalšího rozpočtového roku. Trend posledních let (od rozšíření v roce 2004) naznačuje, že objem rezerv, které se převádějí do dalšího rozpočtového roku, stále klesá (k rapidnímu snížení došlo především při porovnání výsledku hospodaření s rozpočtem v roce 2004 a 2005). Vyzvala také k racionalizaci administrativních výdajů. První schůzka trialogu (představitelů EP, Komise a Rady po patronátem Finska) se sejde v červenci, procedura schvalování rozpočtu za účasti Rady, která může vznést vůči návrhu Komise pozměňovací návrhy v jakýchkoli položkách, a EP, který může zcela „přepsat“ pouze tzv. nepovinné výdaje (např. regionální politika, nikoli už zemědělství) se pak plně rozvine na podzim. 2.2 JUSTICE A VNITRO European evidence warrant Do určité míry kontroverzním rozhodnutím byl verdikt Rady pro justici a vnitro 1. června ohledně sporné normy zvané European evidence warrant, tedy rozkazu k zahájení důkazního šetření, které má umožnit snadnější transfer důkazních materiálů přes hranice členských států EU. Kontroverze spočívá v tom, že podobně jako v případě evropského zatykače, jedná se o poměrně důležitý zásah do oblasti trestního práva a jeho harmonizace v rámci EU. Legislativní pozadí a stanoviska členských států Návrh ležel na stole ministrů EU-25 více než dva roky a stal se předmětem řady odborných právnických expertiz, jejichž výsledky nebyly vždy jednoznačné. O sporném charakteru normy


svědčí i fakt, že několik členských států si vyžádalo různou míru výjimek z její implementace. Německo získalo částečný opt-out, pokud jde o implementaci důkazního rozkazu v některých případech (terorismus, trestné činy s rasovým podtextem, kybernetický zločin, sabotáž či trestné činy týkající se životního prostředí). V těchto oblastech se tedy bude nadále postupovat podle německého trestního práva. Jedná se tedy vesměs o ty trestné činy, které německý ústavní soud požadoval dle svého rozhodnutí vyjmout i z implementace evropského zatykače. Nizozemí zase získalo ústupek v té podobě, že implementace všech složek normy pro ně nebude závazná. ČR o žádnou výjimku nežádala. Sporné body Implementace této normy je tedy částečně spojována s kauzou evropského zatykače; státy, které protestovaly v některých případech proti implementaci European evidence warrant, tak činily vesměs s podobnou argumentací jako v případě evropského zatykače. Také autoři právních expertiz, kteří upozorňovali na problémy této normy, indikovali největší problém, pokud jde o nutnost harmonizace řady norem trestního práva, které implementace této normy bude vyžadovat (definice trestných činů, různý průběh důkazního řízení vyžadovaný různými typy právních řádů apod.). Otázka zřízení Agentury pro ochranu základních práv EU Významným tématem, o němž hovořili ministři zahraničí členských států v rámci červnového zasedání Všeobecné rady, byla kontroverzní otázka zřízení Agentury na ochranu základních práv EU. Legislativní pozadí O jejím zřízení se začalo hovořit na sklonku roku 2004, zejména v souvislosti s plánovanou realizací euroústavy. Euroústava ve své druhé části vtělovala do všeobecně závazného primárního práva Chartu základních práv EU. Agentura by měla „hlídat“ právě dodržování zásad a práv vyjmenovaných v této chartě, která zahrnuje řadu práv a nároků sociálního a ekonomického charakteru, které nejsou např. explicitně obsaženy v Chartě lidských práv OSN, nebo v Listině základních práv a svobod, která je součástí české ústavy. Úkolem agentury mělo být i shromažďovat obvinění na členské státy, které normy obsažené v Chartě porušují, přičemž tyto informace mohly pocházet nejen od jiných států, ale i od nevládních organizací. Takto obviněný stát by se mohl stát předmětem hlasovací procedury, která

je zakotvena i ve v současnosti platné Smlouvě z Nice a v jejímž rámci členské státy Rady a EP za účasti Komise rozhodují o tom, zda nemá dojít k pozastavení hlasovacích práv členského státu v institucích EU, což je dosud nejtěžší možný „trest“, který může být členskému státu udělen. Sporné body Zřízení Agentury se stalo vysoce kontroverzním poté, co některé členské státy upozornily na to, že tento akt nemá právní podklad ve v současnosti platném primárním právu. Její zřízení bylo možné do značné míry považovat za výsledek snahy aplikovat v praxi některá ustanovení euroústavy i bez její ratifikace (aby bylo zřízení Agentury právně v pořádku, muselo by primární právo komunitarizovat a předat plně do kompetence EU záležitosti spolupráce justice v trestních věcech, jak to do značné míry činila euroústava; její zřízení by navíc mohlo znamenat kompetenční kolizi s pravomocemi Rady Evropy, která je dosud největší regionální autoritou v Evropě v oblasti ochrany lidských práv a jejím základním dokumentem je Všeobecná dohoda o ochraně základních lidských práv a svobod). Tento bod byl proto v rámci jednání Rady o všeobecných záležitostech odložen jako nekonsenzuální k dalšímu projednávání. Schengenský informační systém II Na svém zasedání 2. června dospěla Rada pro justici a vnitro k řadě poměrně významných rozhodnutí. Mezi nimi bylo i schválení podoby Schengenského informačního systému II (SIS II), jehož prostřednictvím by se součástí prostoru bez vnitřních hranic v rámci EU mělo stát i deset nových členských států; zároveň se počítá s postupným přistoupením některých zemí, které dosud zůstávají mimo Schengen, a to i zvnějšku EU. Legislativní pozadí Schengenský systém, ačkoli je od Amsterodamské smlouvy zakotven coby součást třetího pilíře (justice a vnitro) a postupně komunitarizován, vznikl původně jako mezivládní aktivita, která existovala mimo struktury ES/EU, i když postupem času stále více využívala i její institucionální mechanismus. Problematika zavádění SIS II Z členských zemí EU zůstávají mimo Schengenský systém stále ostrovní státy Velká Británie a Irsko, i když právě v rámci SIS II je umožněno jejich azylovým úřadům podílet se na činnosti informačního systému. Na SIS II se mají z nečlenských států dále podílet Norsko, Island (ty

171


jsou členy SIS I už od roku 2001), Švýcarsko a Lichtenštejnsko (vstup do SIS II je pro ně premiérou). Ještě stále je přitom třeba zajistit příslušnou právní bázi pro jejich zapojení do systému (v podobě smluv, které připravuje Komise) a zprovoznit technickou bázi spolupráce. Pro nečlenské země by měl platit zvláštní konzultační režim nad normami, které se týkají Schengenu a které bude primárně připravovat Komise a schvalovat členské státy EU, ovšem nikoli bez konzultace se členy Schengenu, kteří zároveň nejsou členy EU. Doposud měly tyto státy během přípravy legislativy týkající se Schengenu pouze pozorovatelský status. SIS II se tedy rýsuje jako poměrně zajímavý příklad propojení těsné spolupráce členů a nečlenů EU nad neekonomickým tématem, tématem vnitřní bezpečnosti a ochrany hranic. Systém SIS II by měl být přitom zprovozněn do konce roku 2007, otázkou připravenosti je stále ještě členství zemí přistoupivších v květnu 2004, včetně ČR. Prostřednictvím některých z nich EU sousedí se státy jako Rusko, Bělorusko či Ukrajina; zajímavá je také otázka koexistence schengenského mechanismu s faktem, že přistoupením Polska a Litvy se uvnitř EU ocitla část nečlenského (a navíc „problematického“ státu) – Kalinigradská oblast Ruské federace, pro niž prozatím platí zvláštní režim tranzitních víz. Schengenský mechanismus řeší přitom i takové případy, jako je vyrovnávání se s mimořádnými imigračními vlnami na vnější hranici EU, s jakou se v poslední době potýká např. Španělsko a jeho Kanárské ostrovy a jakou pomáhá řešit nadnárodní agentura Frontex se sídlem ve Varšavě, která zajišťuje spolupráci členských států EU při zvládání mimořádných imigračních vln. Význam SIS II SIS II má na základě legislativních i technologických posunů poslední doby využívat na rozdíl od stávajícího systému modernější prostředky v oblasti uchovávání a sběru informací o osobách pohybujících se na vnější hranici EU (biometrické údaje, otisky prstů), i když některé státy mají vůči tomuto přesunu shromažďování citlivých údajů o osobách z národní na nadnárodní úroveň námitky a požadují zhodnocení fungování některých prvků systému po dvou (např. archivace otisků prstů) či třech letech (kritéria pro zamítnutí vstupu osob do prostoru vnitřních hranic EU). Mechanismus SIS II má disponovat seznamem podezřelých osob (např. z terorismu), kterým může být odepřen vstup na území EU, přičemž tento seznam má využívat nejen existujících seznamů nežádou-

172

cích osob členských států, ale i seznamů, které vede OSN. Hlavní zodpovědnost za fungování systému bude mít zpočátku Komise, později má být činnost delegována na speciální agenturu. 2.3 PAKT STABILITY A RŮSTU A JEDNOTNÁ MĚNA EURO Více než rok poté, co březnová Evropská rada vydala kontroverzní a kritizované rozhodnutí o uvolnění pravidel Paktu stability a růstu, Komise v rámci sdělení publikovaného 13. června konstatovala pozitivní výsledky tohoto kroku pro stav veřejných financí v rámci eurozóny. Legislativní a politické pozadí Revize Paktu, v jejímž rámci bylo mimo jiné povoleno členské zemi eurozóny překračovat kritérium vyrovnaných veřejných financí (celkový veřejný dluh nesmí v daném rozpočtovém roce překračovat 60 % HDP) déle než po povolené dva roky bez sankcí, a to v případě, že dochází ke snižování tohoto dluhu, že se daný stát potýká s nečekanými makroekonomickými těžkostmi či že usiluje o plnění Lisabonské agendy, zejména její snahy o sledování ekonomické solidarity napříč různými regiony EU, byla v loňském roce kritizována jako nezodpovědné zahrávání si se stabilitou společné měny. Ke zmírnění pravidel Paktu bylo přikročeno poté, co řada klíčových ekonomik eurozóny vykazovala neplnění především základních maastrichtských stabilizačních kritérií v podobě maximální míry zadlužení veřejných financí a v podobě výše rozpočtového schodku. Týkalo se to především Německa, kterému se i navzdory uvolnění pravidel Paktu dostalo varování Komise; situace se zlepšila až poté, kdy po volbách nastoupila vláda široké koalice kancléřky Merkelové a Komise indikovala, že vyčká, do jaké míry se nové vládě podaří naplnit ekonomickou část programu zavazující se ke snížení veřejného dluhu. Podobná byla a je i situace Itálie. Uvolnění Paktu do značné míry požadoval i její bývalý premiér Berlusconi, který byl jedním z největších kritiků Paktu za to, že jeho podmínky podvazují svobodu hospodářských politik vlád jednotlivých států a volal po jeho úplném zrušení. Ve volbách se dočkala vítězství Prodiho levice, která hodlá vést politiku podpory sociálního státu, což také pro výši rozpočtového schodku nevěstí mnoho pozitivního. Problémy Itálie s plněním pravidel Paktu nadále zůstávají palčivým bodem, kterého se jednání nejvyšších představitelů EU za účasti Prodiho často raději takticky vyhýbají, Itálie má přitom uvést své


finance do souladu s Paktem do konce roku 2007. Bez problémů není vzhledem k otázce plnění Paktu ani ekonomika Francie, také vůči Portugalsku bylo přijato během uplynulého roku doporučení, aby uvedlo stav veřejných financí do souladu s Paktem do konce roku 2007. Současné sporné body Paktu a jeho dodržování Členské státy eurozóny tedy namísto maximálního úsilí o ozdravění svých ekonomik tak, aby v dohledném časovém horizontu došlo k naplňování kritérií Paktu, raději v březnu 2005 některá pravidla zmírnily či pozměnily. Červnové sdělení Komise pak konstatovalo pozitivní přínos takového rozhodnutí, především vzhledem k tomu, že delší lhůty pro uvedení kritérií vyrovnaných veřejných financí a rozpočtu do rovnováhy umožňují údajně dotčeným státům lépe se se situací vypořádat. V rámci Paktu, který sdružuje nejen členy eurozóny, ale i ty státy, které se dlouhodobě zavázaly k ekonomické konvergenci (včetně Velké Británie), se sice nachází dvanáct států potýkajících se buďto s vysokým rozpočtovým schodkem, nebo s dluhem veřejných financí, sdělení však konstatovalo, že uvolnění pravidel Paktu nezpůsobilo další nárůst ani prohloubení těchto deficitů, které by bylo způsobeno nadměrným utrácením. Jedná se tedy, zjednodušeně řečeno, o konstatování, že situace nedoznala oproti předchozímu roku zlepšení, ale ani zhoršení, což sdělení hodnotilo jako pozitivní. Uplatňování maastrichtských kritérií vůči kandidátům eurozóny Na druhé straně se ovšem nachází skutečnost, že ekonomiky států, které o vstup do eurozóny a přijetí jednotné měny usilují, musí splňovat maastrichtská kritéria na základě velmi přísného posouzení. Prokázal to případ květnového rozhodování Komise a Rady EcoFin, na jehož základě bylo doporučeno přijetí Slovinska do eurozóny s platností od 1. ledna 2007, zatímco druhý kandidát, Litva, byl odmítnut, protože její míra inflace ve sledovaném období o jednu desetinu procentního bodu překračovala povolenou hranici. Litva tedy bude muset se vstupem do eurozóny počkat minimálně do 1. ledna 2008, možná déle, některé prognózy předpovídají mírný nárůst inflace v této pobaltské zemi. Rozhodování o možném rozšíření eurozóny, které ještě potvrdil EP během jednání pléna ve dnech 13. – 15. června 2006 hlasováním o Langenově zprávě týkající se přijetí Slovinska do eurozóny, navíc podnítilo v rámci Komise a v rámci

parlamentního výboru pro ekonomické a monetární otázky úvahy o tom, zda by maastrichtská kritéria neměla být v budoucnu zpřísněna, právě s ohledem na to, aby vstup „nezpůsobilé“ ekonomiky do eurozóny nezpochybnil stabilitu eura. V té souvislosti a s poukazem právě na situaci některých stávajících členů eurozóny, kteří stabilizační kritéria nesplňují, kritizoval jednání, jakého se dostalo v souvislosti s jednotnou měnou Litvě, ze strany Komise i stávajících členů eurozóny na červnovém summitu Evropské rady český prezident Klaus. Situace ČR a dalších uchazečů o euro Ze států, které v delším časovém horizontu usilují o vstup do eurozóny, má největší problém s kritériem výše celkového dluhu veřejných financí Maďarsko; potíže se týkaly i Polska, zde však byly konstatovány tendence a mechanismy ke zlepšování situace. Naopak ČR s tímto kritériem problém nemá, na rozdíl od výše rozpočtového schodku, který se pohybuje okolo či mírně překračuje povolená 3 % HDP. Každopádně trend vytváření jakési „pevnosti eurozóna“ je spíše v intencích zpřísňování kritérií uplatňovaných vůči státům usilujícím o vstup, jak naznačilo i první rozhodování o jejím rozšíření po květnu 2004, což bude mít důsledky i pro ČR jako jeden ze států, který indikuje snahu euro přijmout. 2.4 REGIONÁLNÍ POLITIKA Innsbrucké zasedání Rady evropských samospráv a regionů (CEMR) Rada evropských samospráv a regionů (CEMR), která zasedala ve dnech 10.–12. května v Innsbrucku, vyzvala instituce EU, aby navzdory vývoji ratifikačního procesu evropské ústavy braly v úvahu dojednané otázky týkající se samospráv a regionů, protože pouze důsledné uplatňování přislíbených zásad napomůže zastavit centralizační tendence EU a obnovit vazbu mezi Unií a jejími občany. Kromě obecné deklarace se CEMR postavila proti snahám celounijně harmonizovat způsob poskytování veřejných služeb, protože jde podle jejích zástupců o popření zásad obsažených v samotných primárněprávních dokumentech (např. principu subsidiarity a proporiconality). Služby obecného zájmu CEMR na svém zasedání také oznámila, že bude intenzivně sledovat nedávno zahájenou debatu o službách obecného zájmu.

173


CEMR požaduje, aby nekomerční a/nebo sociální služby nebyly zařazeny mezi služby obecného zájmu (a tudíž se neřídily unijními pravidly), aby případné kompenzace za tyto služby ze strany samospráv nebyly kvalifikovány jako nepřípustná státní pomoc a aby neexistovala povinnost za všech okolností vypisovat při zřizování nebo zajišťování konkrétní služby výběrové řízení (což by umožnilo samosprávám podávat zakázky ke společnostem, které vlastní a/nebo řídí, a to za podmínky, že by zajistily, že dané společnosti nebudou operovat na jiných než lokálních trzích).

Nové iniciativy Jaspers, Jeremie a Jessica

Hodnocení Požadavky CEMR lze obecně označit za legitimní i právně relevantní, nicméně legislativní (sekundárněprávní) tendence EU působí v opačném směru. Přestože je pravda, že aplikace principů subsidiarity a proporcionality je v mnoha ohledech nedostatečná (a upozorňují na to nejen dotčení aktéři, ale i experti zabývající se problematikou EU), centrální unijní instituce disponují poměrně silnými nástroji, které jim umožňují při prosazování sekundární legislativy postupovat jiným směrem. Unie především (obecně řečeno) disponuje všemi nástroji, které potřebuje k naplnění svých cílů (a v případě, že neexistují, mohou být zřízeny prakticky ad hoc). Podobné tvrzení platí i o jejích pravomocích. Zároveň je třeba podotknout, že ani evropská ústava by v tomto směru žádné zásadní zlepšení nepřinesla (bez ohledu na to, že se CEMR na tento dokument odvolává). Evropská ústava by znamenala maximálně formální vylepšení, která by se v praxi příliš neodrazila, resp. téměř jistě by nenapomohla propojení Unie s občany.

Co jsou „iniciativy Společenství“? Iniciativy jsou zvláštní programy Komise, které poprvé vznikly po reformě strukturální politiky v roce 1989 a jejich účelem mělo být řešení a odstranění závažných problémů na regionální úrovni, jejichž příčinou bylo právě zavedení jednotného trhu. Iniciativy jsou v souladu s dlouhodobými prioritami Komise a patří k nim např. programy INTERREG pro pomoc příhraničním oblastem, LEADER pro rozvoj venkova na úrovni mikroregionů s využitím tzv. místních akčních skupin, URBAN pro řešení socio-ekonomických problémů v městských aglomeracích či SME pro pomoc malým a středním podnikům.

Další vývoj V případě konkrétně vznášených požadavků CEMRu (a potažmo samosprávám jako takovým) nezbývá než vhodným lobbistickým tlakem ovlivňovat debatu a legislativní proces na „centrální“ (unijní) úrovni. Navzdory zažitým představám se doporučuje, aby CEMR své aktivity nesměřovala do Výboru regionů, jehož postavení je v legislativním procesu marginální, ale spíše do EP, popř. Rady (ideální je vznášet požadavky na Komisi, nicméně s ohledem na charakter zájmů samospráv a množství lobbistických tlaků na Komisi je tato varianta poměrně málo reálná).

174

V rámci přípravy implementace nově schválené finanční perspektivy pro roky 2007–2013 vznikají v oblasti regionální politiky tři zcela nové nástroje pro čerpání peněz ze strukturálních fondů (tzv. iniciativy). Iniciativy Jaspers a Jeremie byly prezentovány už během roku 2005, Jessica je oficiálně doplnila při prezentaci 30. května 2006. Jejich cílem má být napomoci nejen financování příslušných projektů, ale také rozvoji spolupráce veřejného a privátního sektoru.

Plánovaný význam nových iniciativ Nové iniciativy mají pomáhat při budování velkých infrastrukturních projektů na národní a regionální úrovni ( JASPERS), malým a středním podnikatelům ( JEREMIE) a obnově a rozvoji městských ploch ( JESSICA). Každá iniciativa má své speciální podmínky a možnosti (kdo může být žadatelem, jaká je míra spolufinancování, jaká je forma pomoci a jejích splátek apod.). Tak např. JESSICA má fungovat především kombinací půjček a grantů, JEREMIE má pomáhat především k půjčkám a úvěrům. Na financování se má podílet několik institucí (Evropská investiční banka, Evropský investiční fond, Evropská banka pro obnovu a rozvoj apod.), přičemž program JASPERS už od roku 2005 v omezené míře funguje posílení se očekává právě od roku 2007, přičemž by s jeho pomocí měly být financovány ze strukturálních fondů především (i když ne výhradně) projekty v nových členských státech. Z hlediska ČR je zajímavé, že skupinu expertů, která by měla v rámci EIB vést poradenství ohledně implementace pomoci v rámci programu JASPERS, koordinuje někdejší ministr financí Ivan Pilip.


2.5 SUMMIT EVROPSKÉ RADY – ZÁVĚRY Budoucnost EU – euroústava Ve dnech 15. – 16. června se uskutečnila v Bruselu v pořadí druhá z každoročních čtyř oficiálních schůzek Evropské rady, na nichž se scházejí vrcholní představitelé (předsedové vlád, případně hlavy států) členských zemí EU. Pro ČR byl tento summit zajímavý po formální stránce; zatímco obvykle ji v rámci Evropské rady zastupuje předseda vlády, na tomto summitu reprezentoval ČR vzhledem k povolební situaci prezident Václav Klaus. Obsah závěrů summitu Hlavním bodem summitu mělo být původně hodnocení tzv. „období reflexe“ během něhož měly v rámci plánu D komisařky Wallströmové probíhat ve členských státech i v rámci institucí EU debaty o budoucnosti EU ve světle zamítavých výsledků francouzského a holandského referenda o euroústavě. Ještě před summitem však bylo rozhodnuto o tom, že „období reflexe“ se prodlužuje o další dva roky, tedy do konce roku 2008. Summit toto rozhodnutí potvrdil. Sporné body a stanoviska jednotlivých aktérů Důvodem je zřejmě i to, že v roce 2009 má dojít k významné personální obměně klíčových institucí EU (volby do EP a jmenování nové Komise, která má vystřídat Komisi Barrosovu, jejíž předseda se staví k pokračování ratifikací stávajícího dokumentu spíše negativně). Pro ČR je zajímavé, že kdyby skutečně došlo k prodloužení „období reflexe“ do roku 2009, bude to i Česká republika jako předsednická země v prvním pololetí 2009, na níž bude spočívat část zodpovědnosti za přípravu budoucího postupu. K faktu, že přelom let 2008/2009, kdy EU předsedá nejprve Francie a poté ČR, má zřejmě patřit fundamentální reformě evropského rozpočtu, se tak přidává ještě řešení otázky, co s další budoucností celé evropské integrace. Může to však být i tak, že ČR bude nucena více méně přijmout závěry připravené již francouzským předsednictvím, které českému předchází. Odklad (nejen tohoto) řešení na dobu, kdy předsednickou zemí EU bude Francie, tedy možná není náhodný. Rozhodnutí, naznačené už během neformální schůzky ministrů zahraničí EU v květnu, reflektuje skutečnost, že euroústava představuje vysoce sporný dokument. K variantě odkladu a řešení závažnějších otázek se přiklonilo i Rakousko jako předsednická země,

která měla původně na summitu prezentovat dokument shrnující dosavadní výsledky debat a prezentovat zásadní řešení pro budoucnost. Přesto se debatě o euroústavě summit nevyhnul. Diskuse se však omezovala spíše na výměnu již poměrně známých názorů na možný další osud euroústavy, jako je vynětí a zachování pouze některých částí, případně přejmenování smlouvy tak, aby neobsahovala sporný termín „ústava“, např. na „Základní smlouvu“. Rozšiřování EU Nejdiskutovanějším tématem summitu se vzhledem k chystanému rozšíření EU o další dva státy (Bulharsko, Rumunsko) stala právě otázka dalšího rozšiřování EU a kritérií, na jejichž základě se daná země může stát kandidátem vstupu. V současnosti jsou stále v platnosti tzv. kodaňská kritéria, která byla aplikována poprvé v případě východního rozšiřování. Jedná se o politická kritéria (stabilní a demokratické instituce, vláda práva včetně zajištění ochrany lidských práv a respektu k právům menšin), ekonomická kritéria (tržní hospodářství, konkurenceschopnost v obchodních vztazích se státy EU) a právní kritéria (schopnost převzít acquis communautaire včetně přistoupení na dlouhodobé cíle EU – politická, hospodářská a měnová unie). Summit Evropské rady diskutoval mimo jiné návrh některých členských zemí na to, aby tato kritéria směřující vůči státům, které se ucházejí o členství, byla doplněna ještě o kritérium, které by mělo zohlednit připravenost samotné EU na rozšíření – kritérium „absorpční kapacity“. Jednání Rady pro všeobecné záležitosti Ještě před zahájením summitu se jako tradičně sešli ministři zahraničí členských zemí v rámci Rady pro všeobecné záležitosti 12.–13. června v Lucemburku, kde předběžně zhodnotili závěry, s nimiž chtěli před summit předstoupit zástupci rakouského předsednictví. Téma euroústavy bylo převážně pominuto a ponecháno debatě vrcholných představitelů, velmi diskutována byla však právě otázka rozšiřování. Bylo to totiž právě Rakousko, které patřilo k členským zemím prosazujícím nejvíce zohledňování kritéria „absorpční kapacity“, takže jiní členové požadovali zmírnění tohoto stanoviska v rámci závěrů summitu, které jim připadalo „málo optimistické“ vzhledem k možnosti dalšího rozšiřování. Jiné státy naopak požadovaly preciznější definici tohoto kritéria a jeho seriózní zavedení při procesu rozhodování o dalším rozšiřování (Dánsko či Francie, která požadovala i zohlednění názoru veřejného mínění na další rozšiřování v rámci dosavadních členských států, zřejmě

175


s ohledem na to, že v rámci dodatku k francouzské ústavě se požaduje, aby po roce 2007 každé další rozšiřování podléhalo ve Francii schválení referendem). Problém Turecka a Chorvatska Není přitom tajemstvím, že Rakousko má problém především s možným vstupem Turecka do EU. Během podzimního summitu 2005, na němž se jednalo mimo jiné o zahájení přístupových rozhovorů s Tureckem, do poslední chvíle nebylo jasné, zda Rakousko nepoužije veta. O zahájení přístupových rozhovorů bylo ve stejný den jako v případě Turecka rozhodnuto i v případě Chorvatska. Na Chorvatsku tak od té doby lpí poněkud nepříjemný stín skutečnosti, že by jeho případný vstup do EU mohl být ohrožen paralelním projednáváním vysoce kontroverzní otázky vstupu Turecka. Zde je třeba říci, že zástupci Komise ještě před summitem Evropské rady částečně prověřili princip „absorpční kapacity“ v praxi, když komisař pro rozšíření Rehn konstatoval, že Chorvatsko je podle jeho názoru pro případné členství připraveno lépe. Může to být signál k tomu, že v budoucnu bude otázka chorvatského vstupu (snad i s odvoláním na zmíněné kritérium „absorpční kapacity“) posuzována jinou optikou, zatímco vstup Turecka nadále zůstane kontroverzním tématem. Bulharsko a Rumunsko K aktuálnosti otázky dalšího rozšiřování EU přispěly i jiné události května a června 2006, než bylo konání summitu Evropské rady. Komise ještě předtím, 16. května, rozhodla v rámci prezentace zprávy o připravenosti Bulharska a Rumunska na vstup o oddálení konečného verdiktu týkajícího se těchto dvou států na podzim 2006 s tím, že aby mohly obě země 1. ledna 2007 do EU skutečně vstoupit, musí ještě odstranit některé nedostatky. Jednalo se především o kritiku neuspokojivého stavu právního prostředí v Bulharsku (otázka korupce, nezávislosti soudů či boje s organizovaným zločinem), zaznívající poslední dobou především z úst komisaře pro rozšíření Rehna, kterou však Komise doplnila oceněním dosavadního progresu Bulharska v podobě vypracování akčního plánu, podle něhož mají být zmíněné problémy odstraněny. Komisař pro rozšíření se ihned po vynesení „verdiktu“ do obou států vydal, aby poněkud smazal nepříjemný dojem, který zanechalo především na rumunské straně. Rumunští představitelé se netajili poněkud dotčenou reakcí a dali několik dní po oznámení rozhodnutí Komise najevo, že jejich země by ráda nadále usilovala o vstup 1. ledna 2007, a to i sama.

176

Další kandidát – Černá Hora Další významnou událost pak představovalo dlouho očekávané referendum, v němž obyvatelé Černé Hory většinou hlasů rozhodli o osamostatnění od Srbska. Soustátí Srbsko a Černá Hora do té doby fungovalo jako velmi volná konfederace. Černá Hora poté okamžitě projevila vůli stát se kandidátskou zemí EU a usilovat o zahájení přístupových jednání. Summit Evropské rady tedy musel reflektovat i tyto události: na jedné straně další potenciální velmi vážný kandidát členství, na druhé straně odklad rozhodnutí o vstupu dvou zemí, které své přístupové smlouvy již uzavřely. Výsledek summitu Výsledek summitu je v této otázce opět kompromisní a do určité míry „nehotový“. Nedošlo k žádné explicitní ani povinné formulaci kritéria „absorpční kapacity“, závěry summitu pouze hovoří o tom, že k ní má být při dalším rozšiřování přihlédnuto. Prakticky tedy absentuje bližší specifikace, co se tímto termínem vlastně míní, krom již existující poněkud vágní formulace, že jde o „schopnost jednat a rozhodovat na základě férové rovnováhy mezi jednotlivými institucemi, s respektem k rozpočtovým mantinelům a zároveň schopnost implementovat existující společné politiky tak, aby dobře fungovaly a dosáhly vytčených cílů.“ Myšlenku, že by se „absorpční kapacita“ měla stát seriózním dalším kritériem uplatňovaným na nové kandidátské státy, odmítal především předseda Komise Barroso. Zpřístupnění jednání Rady ministrů veřejnosti Za nejvýznamnější závěr, který vyplynul z diskuse o budoucnosti EU a jejích institucí, lze považovat rozhodnutí, aby jednání Rady ministrů, tedy stále nejdůležitějšího rozhodovacího orgánu EU, nadále neprobíhala za zavřenými dveřmi, ale byla veřejná, za přítomnosti kamer a záznamových zařízení. Rozhodnutí by se však měla vztahovat pouze na legislativní jednání, při nichž jde o normy schvalované spolurozhodovací procedurou, tedy ve většině případů kvalifikovanou většinou. Jednání, která jsou zakončována jednomyslným rozhodováním a bez spolurozhodovací procedury (taková hlasovací procedura je stále ještě standardem v oblasti společné zemědělské politiky či ve „třetím pilíři“ – justice a zbytková část vnitra, např. otázka legální migrace) mají být nadále neveřejná.


Legislativní pozadí Je otázkou, zda lze považovat toto rozhodnutí za natolik průlomový reformní krok, vzhledem k tomu, že již Amsterodamská smlouva z roku 1997 (v platnost vstoupila v roce 1999) uložila povinnost zpřístupnit jednání Rady veřejnosti. Jakýmsi „mezistupněm“ bylo potom rozhodnutí Evropské rady v Seville v roce 2002 o zpřístupnění alespoň těch jednání, při nichž Rada rozhoduje podle spolurozhodovací procedury (a tím pádem kvalifikovanou většinou). Rozhodnutí však od té doby nebylo uvedeno do praxe. Popsaný vývoj nasvědčuje, že dosažení zásadních reforem institucí EU a jejich fungování je velmi obtížné a dojde-li alespoň k malému posunu, je to považováno za úspěch. Sporné body Za jednu z největších překážek, které způsobovaly, že EU nebyla po sedm let schopna reformovat fungování této instituce i v tomto zdánlivě prostém smyslu, je považován odpor „lobby“ bruselských zpravodajů, kteří vlastní akreditaci k pohybu v kuloárech Rady a k přístupu k dokumentaci a zápisům z uzavřených jednáních Rady, de facto tak mají „monopol“ na zprostředkování a „výklad“ informací o průběhu jednání. Možnost pořizovat a zveřejňovat záznamy a dokumentaci z jednání Rady by tak ohrozila tuto jejich pozici. Vůči zpřístupnění jednání Rady veřejnosti se negativně stavěli i zástupci některých členských států (Velká Británie, Slovinsko). K jednání Rady totiž patří některé nestandardní negociační postupy, které mají sloužit ke sblížení stanovisek členských států a k jejich modifikaci; zástupci členských států se tedy obávali, že zpřístupnění záznamů veřejnosti může vést k tomu, že budou posléze složitě zdůvodňovat kompromisní rozhodnutí a modifikace původních stanovisek, k nimž během jednání došlo. Jedná se však hlavně o případy, kdy se rozhoduje jednomyslností, jednání jsou tvrdá a bez ústupků se neobejdou, a ta nebyla veřejnosti zpřístupněna ani tímto rozhodnutím. Ministři členských států mají navíc stále možnost při projednávání vysoce kontroverzních otázek jednomyslně rozhodnout, že dané jednání pro veřejnost uzavřou. Ke zmíněným kontroverzním, avšak v Radě velmi běžným metodám patří např. balíkové jednání (kontroverzní norma a její pozměňovací návrhy bývají často projednávány ve spojení s pozměňovacími návrhy jiných norem systémem „něco za něco“: stát, který ustoupí v jednom dílčím kroku, bývá „kompenzován“ v jiném atd.), zastavení hodin (vysoce sporná norma je často projednávána tak dlouho, dokud se

nedojde ke zpravidla různými kompromisy modifikovanému řešení, přičemž na státy, které se „staví na odpor“, bývá často vykonáván poměrně velký tlak) či „zpověď“ (individuální konzultace zástupce předsednické země s ministry jednotlivých států, jejímž cílem je překonání nejvíce „nesmiřitelných“ stanovisek a které mohou někdy ovlivnit průběh jednání zásadním způsobem). 2.6 VOLNÝ POHYB OSOB V průběhu května a června se na poli volného pohybu osob (resp. pracovních sil) odehrálo několik událostí, z nichž nejdůležitější byla diskuse o zavedení tzv. zelených karet v EU a fakt, že Nizozemsko od 1. června (tj. s měsíčním zpožděním oproti jiným členských zemím, po přezkoumání přechodného období) částečně otevřelo svůj pracovní trh občanům z nových členských států. Zelené karty Unie průmyslových a zaměstnavatelských konfederací Evropy (UNICE) se v květnu ostře ohradila proti záměru Komise zavést v EU zelené karty pro pracovníky ze třetích zemí. Podle UNICE by tak jednotlivé členské státy (v případě, že by zelené karty vydané v jedné zemi byly platné ve všech státech EU) ztratily schopnost regulovat přístup na své pracovní trhy, a to nejen vůči pracovníkům ze států EU (ostatně primární právo to v zásadě volného pohybu osob obecně zakazuje), ale především vůči pracovníkům ze třetích zemí. Pozadí Zavedení zelených karet patří mezi několik návrhů, které Komise prezentovala ve svém prosincovém sdělení o ekonomické migraci, v němž mj. identifikuje četné personální obtíže při obsazování některých pozic zaměstnanci ze zemí EU. Právě zelené karty (resp. kontrolovaný přísun zaměstnanců zvnějšku) by měly podle Komise daný problém napomoci řešit. Sporné body UNICE upozornila na principiální nesoulad návrhu Komise a práva každé země definovat, kolik a jakých ekonomických migrantů ze třetích zemí potřebuje. K tomu se přidává skutečnost, že v samotné EU zatím nejsou podmínky po volný pohyb pracovních sil zcela rovné („staré“ členské státy mohou vůči tzv. EU-8 – nové členské státy bez Malty a Kypru

177


– uplatňovat přechodná období na volný pohyb pracovníků až do roku 2011), nehledě na to, že od ledna 2006 je v platnosti norma, která dlouhodobým rezidentům ze třetích zemí potenciálně umožňuje, aby získali právo na práci v celé EU pouze z titulu dlouhodobého pobytu. Ostatní otázky K ostatním návrhům UNICE tak radikální stanovisko nepřijala; je např. pro obecnou podporu legální migrace coby „doplněk“ dosavadních aktivit boje proti ilegální migraci, které EU rozvíjí od roku 1999. V případě separátních směrnic, které by se týkaly vnitropodnikových transferů zaměstnanců, sezónních zaměstnanců a placených praktikantů, UNICE doporučuje terminologické vyjasnění základních pojmů a varuje před jedním univerzálním řešením. Reakce Komise Komise na podněty ze strany UNICE prozatím oficiálně nereagovala. Vzhledem k tomu, že je projednávání uvedených otázek prozatím v začátcích a očekávají se vyjádření dalších aktérů, nelze v tuto chvíli předjímat konečné řešení, resp. konečnou podobu zamýšlených návrhů. Další vývoj Legislativní proces bude zahájen nejdříve na podzim (pokud se tak vůbec stane ve všech zmíněných případech). Volný pohyb pracovníků a Nizozemsko Co se týče možnosti pracovat v Nizozemsku (bez nutnosti obstarávat si pracovní povolení a jiné potřebné dokumenty), není jeho krok v úplném nesouladu s tvrzeními uvedenými výše. Nizozemsko od 1. června sice povoluje práci občanům ze zemí EU-8, ale pouze v omezeném okruhu odvětví (vědecký výzkum, zemědělství, vnitrozemská lodní doprava, masný průmysl, zpracování ryb a kovoprůmysl). Navíc zcela neruší povinnost žádat o pracovní povolení, pouze bude vše nezbytné vydávat ve zrychlené proceduře. (Pracovní povolení bude zájemcům udělovat Centrum pro práci a mzdu (CWI), a to maximálně ve lhůtě dvou týdnů.) Hodnocení Přestože jde o krok Nizozemska správným směrem, neukazuje na ochotu zpřístupnit vlastní pracovní trh v celé jeho šíři, ale spíše na snahu využít nově příchozích na postech, kde je nedostatek domácích uchazečů. V individuálních případech to může být (a pravděpodobně bude) užitečné, nicméně z hlediska

178

postavení ČR a jejích občanů v rámci EU to žádné zásadnější zlepšení nepřinese (podobně jako v případě Belgie, která zvolila při uvolňování sedmiletého přechodného období na volný pohyb pracovních sil podobný model). I když je možné, že některé země budou postupovat v intencích Belgie a Nizozemska, podstatnější změny na poli volného pohybu osob (resp. pracovních sil) lze čekat až při dalším „přezkoumávání“ přechodného období začátkem roku 2009. Do té doby je vysoce pravděpodobné, že si všechny státy, které nyní uplatňují restriktivní politiku vůči EU-8, své stávající postoje zachovají. 2.7 ZEMĚDĚLSTVÍ Příprava reformy v sektoru ovoce a zeleniny Činnost kabinetu komisařky pro zemědělství Boelové je v poslední době poznamenána především reformní aktivitou ve snaze o podstatné změny v některých speciálních sektorech, které neprošly reformou z roku 2003. Po cukru a nyní připravované reformě vinařského sektoru by to měly být i změny v organizaci společného trhu s čerstvým a zpracovaným ovocem a zeleninou. Legislativní a technické pozadí Regulace tohoto sektoru se dosud uskutečňuje pomocí jednotné celní a kvótní regulace dovozů ze třetích zemí i předepsaných vstupních cen na vybrané druhy ovoce, poskytování podpor na ovoce určené ke zpracování a poskytování vývozních subvencích pro tyto výrobky. V souvislosti s tím jsou stanoveny pro jednotlivé státy kvóty na maximální množství zpracovaného ovoce (konkrétně se jedná o broskve a hrušky, pro ČR vyplývá z Přístupové smlouvy maximální množství 1 287 t broskví na zpracování, hrušek dokonce pouze 11 t ročně). Podobný kvótní systém existuje v oblasti zpracované zeleniny, konkrétně rajčat (dle Přístupové smlouvy může ČR ročně zpracovat pouze 12 tis. t rajčat, aby měla nárok na jejich podporu). V sektoru ovoce i zeleniny pak platí chráněná pozice producentských organizací, která značně komplikuje pozici malopěstitelů na trhu. Po vstupu do EU se český trh s ovocem a zeleninou potýká především s převisem nabídky levných polských jablek, které díky dovozu bez jakýchkoli omezení v rámci jednotného trhu tvoří majoritní podíl na pultech obchodních řetězců. Není to však pouze problém ČR, ale i některých starších členských zemí střední


Evropy s komoditní skladbou ovoce podobnou ČR (Rakousko). Přesto nelze popřít, že celková bilance zahraničního obchodu ČR s čerstvým, ale i sušeným ovocem je stále vysoce pasivní. Podobná, ba složitější, je situace v sektoru zeleniny, kde situaci komplikuje i skladba dotačních titulů. Částečně i vzhledem k tomu, že sektor zeleniny neprošel reformou zavádějící jednotnou platbu na farmu (SPS) a stále zde funguje princip podpory trhů (např. prostřednictvím víceletých operačních programů na podporu trhů, které jsou k dispozici jednotlivým členským státům a jejich producenti je musí za určitých podmínek z 50 % kofinancovat, přičemž další polovinu platí EU, ale jen do stropu 4,1% celkové obchodovatelné hodnoty dané producentské organizace), nefiguruje zelenina vůbec v seznamu vybraných plodin pěstovaných na orné půdě, na něž jsou poskytovány platby TOP-UP. Platby TOP-UP se budou s přechodem na systém SPS v ČR od roku 2009 postupně rušit, je však otázka, jaký to bude mít dopad právě na sektor ovoce a zeleniny, který ještě musí reformou projít. Možná podoba reformy Komise má prezentovat návrh reformy na podzim 2006, ještě předtím ale spustila internetovou diskusi, na níž se mohli vyjadřovat představitelé zájmových organizací. Jejich návrhy se různí, od posílení role profesních sdružení, přes zjednodušení standardů a zlepšení marketingu (upozorňuje se na to, že navzdory nejrůznějším kampaním za zlepšení výživy obyvatelstva, které vede v poslední době např. i komisař Kyprianou, se spotřeba zeleniny a ovoce v EU spíše rapidně snižuje a nůžky mezi nabídkou a poptávkou se rozevírají) až po zavedení efektivnějších nástrojů krizového managementu v případě tržní nerovnováhy. Příliš liberalizačním směrem se tedy reforma sektoru zřejmě ubírat nebude, nepomůže však zřejmě ani producentům malých členských zemí EU, jejichž produkce je relativně drahá a jednotný trh je staví před značné problémy. Sektor ovoce a zeleniny je navíc oblastí, kterou se (podobně jako víno) nepodařilo propojit se současnými reformními trendy v rámci celé CAP (nejen jednotná platba na farmu, ale i důraz na rozvoj venkova apod.). Určitou naději může představovat ekozemědělství, jehož podpora v rámci členských zemí EU (zejména těch nových) je však stále nedostatečná, především ve státech, kde nad drobnými pěstiteli převažují industrializované koncerny (typicky ČR). Vnější vlivy – WTO Na EU přitom i v této oblasti přetrvává tlak ze strany WTO, jejíž jednací kolo v Dauhá se

znovu dostává do slepé uličky (ovšem především v jednáních o dokončení liberalizace trhů s průmyslovými výrobky a se službami). Dle rozhodnutí v Hongkongu v prosinci 2005 by mělo dojít k podstatnému odbourání vývozních subvencí zemědělských produktů EU do roku 2010 a jejich úplnému odbourání do roku 2013, což je záležitost, která se týká i subvencovaného vývozu především zpracovaného ovoce a zeleniny. Zemědělská jednání WTO se přitom dále vyvíjejí, zablokování jednání o průmyslových výrobcích a duševním vlastnictví na přelomu května a června by podle komisaře pro vnější obchodní vztahy EU Mandelsona mohlo vyžadovat další ústupky od EU právě v citlivé oblasti zemědělství. Mandelson, který již během podzimu svým vystupováním na půdě WTO pobouřil zemědělskou lobby EU, a především zástupce Francie, naznačil, že jedinou možností k dalším ústupkům by mohlo být další rozšíření přístupu vnějších producentů na trhy EU (odbouráním cel), k jiným krokům Mandelson mandát od členských států nemá. Francouzské ministerstvo zemědělství už signalizovalo, že je pro Francii výhodnější krach celého jednání než dohoda, která by „podkopávala základní principy CAP“. Ptačí chřipka a problémy sektoru drůbežářství Třináct členských zemí EU včetně ČR (dále Francie, Itálie, Španělsko, Irsko, Německo, Kypr, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Řecko, Portugalsko a Slovensko) požádaly do konce května EU, aby poskytla mimořádnou podporu jejich sektoru produkce drůbežího masa mimo jiné v souvislosti s následky paniky, která vypukla ve spojení s ptačí chřipkou. Producenti žádají EU, aby jim pomohla krýt 50 % nákladů na opatření, jejichž prostřednictvím se pokoušeli čelit pádu poptávky a klesajících cen drůbežího masa v souvislosti s obavou spotřebitelů z nákazy (nucené vybíjení chovů, uskladňování a likvidace přebytků, reklamní kampaň, která měla zvednout poptávku). Např. Francie žádá až o částku 51,5 mil. € ze zemědělského fondu EAGGF. Ptačí chřipka a české drůbežářství ČR náležela k zemím, kde byly případy viru H5N1, a to pouze u divoce žijících ptáků, indikovány v rámci EU relativně nejpozději. Reagovala na tato zjištění tradičními postupy (vyhlášení ochranných zón, v jejichž rámci byl nařízen zákaz volného chovu drůbeže apod.). Trh s drůbežím masem na základě zpráv

179


Ministerstva zemědělství určitý pokles však přece jen zaznamenal, i když panika spotřebitelů nebyla příliš velká. Nyní se očekává, že pokud nebudou hlášeny další případy, vrátí se poptávka po drůbežím mase po určitém čase zpět do normálu. Otázkou mimořádné pomoci drůbežářskému sektoru, která by se mohla týkat i ČR, se má zabývat speciální Stálý výbor EU pro management v oblasti drůbežářství 21. června. Problematika ptačí chřipky, ochrany a sledování zdraví drůbeže i volně žijících ptáků se stala i jedním z hlavních témat zasedání Rady ministrů zemědělství v květnu, a to vedle tématu geneticky modifikovaných potravin a osiv. Reforma sektoru vína V červnu zaznamenal zemědělský trh EU nerovnováhu mezi poptávkou a nabídkou v sektoru, v němž se výhledově připravuje reforma a který náleží mezi nejcitlivější a nejkontroverznější oblasti CAP. Jedná se o sektor vína. Výrazný převis nabídky nad poptávkou vedl k tomu, že Komise povolila Itálii a Francii mimořádnou kompenzaci za technickou destilaci přebytků v množství 1,5 mil. hl stolního vína v případě Francie a v případě Itálie více než 2,5 mil. hl. Toto přebytkové víno má být přeměněno na surovinu pro výrobu biopaliva a celá operace (včetně kompenzace pěstitelům) bude EU stát 131 mil. €. Komise ještě dále posuzuje stejnou žádost Řecka a Španělska. Legislativní a technické pozadí V rámci současného fungování společného trhu s vínem funguje běžná finanční podpora technické destilace vína (z nových členských států z ní získává významnější prostředky od rozšíření např. Maďarsko). V krizových případech, kdy nabídka výrazně převýší poptávku a způsobí nerovnováhu na trhu, je možné žádat u Komise i o zmíněný mimořádný intervenční zásah. Francie, Itálie, Španělsko a Řecko náleží k největším producentům vína a vinných hroznů v EU a současně k těm producentům, kteří se nejvíce obávají přílivu levné konkurence ze třetích zemí (Latinská

180

Amerika, USA, JAR, Austrálie), protože jim začíná již v současnosti způsobovat vážné problémy. Sílí proto volání po reformě sektoru, který dosud nebyl zasažen změnami, jež v roce 2003 přinesly nahrazení systému cenové podpory systémem jednotné platby na farmu (SPS). Všímá si jich v poslední době i komisařka pro zemědělství Boelová, která zdůrazňuje, že praktiky představující dříve „krizový management“ pro řešení mimořádných situací na trhu s vínem se v posledních letech stávají znepokojivým pravidlem, které tvoří další významnou položku zemědělských výdajů. Představují přitom jen krátkodobé řešení pro producenty a nevypořádávají se se základním problémem, kterým je příliš velká produkce vína v EU, která neobstojí v konkurenci ani na světovém trhu, ani v rámci EU. Dotkne se reforma českého vinařství? O reformě se zatím hlavně jen hovoří, má jít o „zjednodušení pravidel“ fungování trhu ve jménu zlepšení kvality a zvýšení konkurenceschopnosti evropského vína. Není však dosud příliš jasné, co si pod tímto pojmem představit. Může jít o zpřísnění pravidel oenologických postupů (postupy, jejichž prostřednictvím dochází při výrobě vína např. k umělému doslazování), někteří evropští producenti vína se již nechali slyšet, že by mohlo jít i o radikální snahy zcela zakázat podporu či omezit umělé doslazování vína, což by nemuselo být příjemné např. pro některé vinaře v chladnější části pěstitelské oblasti B, v níž je nižší cukernatost hroznů (plus užití partikulárních pravidel pro maximální míru doslazování) a kam patří i Morava či některé vinařské oblasti Německa. (Dále totiž náleží do oblasti B jižněji položené Rakousko, Slovensko, severnější a střední Francie a klimaticky výhodnější Maďarsko a Slovinsko, i když pouze v některých partiích, jiné náleží k vinařské zóně C). Je tedy otázkou, jaké dopady by taková reforma měla na poměrně malou produkci vína v ČR, kde tato výroba pokrývá spotřebu jen částečně a většinou není určena na export. Poměrně dlouho očekávaná reforma v podobě prvního návrhu Komise by měla být představena veřejnosti 22. června.


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 15. – 18. května Výsledek hlasování Projednávaný návrh

Daulova zpráva týkající se společné organizace trhu s rýží (A6-0142/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Daulova zpráva týkající se podpory pro zpracování lnu a konopí pěstovaných na vlákno (A6-0145/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě Garganiho zpráva týkající se strategie zjednodušení právního prostředí (A6-0080/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Sousa Pintova zpráva týkající se uzavření meziinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (A60144/2006) – rozhodnutí

Bögeho zpráva týkající se meziinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (A6-0150/2006) – rozhodnutí Ellesova zpráva týkající se Výroční zprávy Komise o politické strategii (rozpočtu na rok 2007) (A6-0154/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

1


Pro

Proti

Celkem

ODS v EP

16. května 2006

516

16. května 2006


Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

9

13

0

11

0

545

9

17

0

8

0

16. května 2006

546

7

10

0

21

0


17. května 2006

418

8

187

0

15

0


17. května 2006

440

8

190

0

14

0


18. května 2006

514

7

56

0

8

0



181


Plenární zasedání ve dnech 31. května – 1. června Výsledek hlasování Projednávaný návrh


Pro

Proti


Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Poznámky

Zpráva Mannové týkající se transatlantických hospodářských vztahů mezi EU a USA (A6-0131/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

1. června 2006

470

6

121

0

26

0


Langenova zpráva týkající se rozšíření eurozóny (A6-0191/ 2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

1. června 2006

510

1

40

0

66

4


Plenární zasedání ve dnech 12. – 15. června Výsledek hlasování Projednávaný návrh

Varvitsiotisova zpráva týkající se možnosti transferu odsouzených osob mezi členskými státy EU a výkonu rozsudku v jiném členském státě EU (European enforcement order) A6-0187/ 2006 Langenova zpráva týkající se přijetí Slovinska do eurozóny k 1. lednu 2007 (A6-0200/ 2006) – závěrečná rezoluce

182


Pro

Proti

Celkem

ODS v EP

14. června 2006

484

15. června 2006

490


Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

3

53

0

9

0

6 posl. ODS nepřítomných

7

13

0

63

1


červen–červenec 2006

ČERVEN–ČERVENEC 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Televize bez hranic a product placement • Zpravodajové výborů zabývajících se návrhem na revizi tzv. Směrnice o televizi bez hranic (o níž jsme v monitorinzích už několikrát psali) 14. června společně se zástupci spotřebitelských nevládních organizací vydali apel stavící se proti možnosti legalizovat používání product placementu (zjednodušeně řečeno „skryté“ reklamy) v evropských audiovizuálních dílech. • Legislativní pozadí a obsah návrhu • Product placement má být podle návrhu Komise zakázán pouze ve zpravodajství, dokumentárních pořadech a pořadech pro děti. Zpravodajové jej navrhli zakázat i ve filmech a televizních seriálech. • Sporné body • Proti liberalizačním tendencím Komise v tomto směru začíná postupně vyrůstat opozice, a to po dvou liniích. První zdůrazňuje, že umožnění technik product placementu napomůže nabourat „evropský audiovizuální model“. Druhá pak akcentuje problém, jak odlišit, které programy jsou pro děti a které ne, a (z důvodu předběžné opatrnosti) požaduje „pro jistotu“ product placement rovněž zakázat. • Hodnocení • V obou případech jde o přehnané obavy. Legalizace product placementu (resp. jeho právní vyjasnění) pravděpodobně nepřinese žádné zásadní negativní změny, protože používání těchto technik v EU dosahuje sotva 1 % všech výnosů z reklamy. Navíc jde o poměrně neefektivní způsob propagace výrobků. • Další vývoj • Problematice product placementu a revize směrnice o televizi bez hranic obecně se bude po prázdninách věnovat EP. Konkrétní datum však prozatím stanoveno nebylo.

Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám • Plénum EP 4. července přijalo v souladu se sdělením Komise z 27. září 2005 zprávu, která doporučila zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám. 439 poslanců se vyslovilo pro, 74 proti a 102 se zdrželo. • Pozadí a obsah návrhu • Obecně by podle EP mělo dojít k inkorporaci letecké dopravy do systému trhu s emisními povolenkami a k ukončení výjimky, která zajišťuje nízkou (nebo nulovou) daň na letecký benzín (kerosin). Plénum rozhodlo v dané věci v intencích doporučení Výboru pro životní prostředí, který se celou záležitostí zabýval na začátku června (viz předcházející monitoring). • Hodnocení a sporné body • Zpráva EP prozatím není součástí legislativního procesu a není tudíž závazná (samotný návrh z Komise vzejde pravděpodobně na konci tohoto roku), nicméně z politického hlediska představuje poměrně jasný signál pro to, jakým směrem by se Komise měla při definování svého textu ubírat. • Obecně lze říci, že Komise bude v celé záležitosti vystupovat spíše jako korektiv, protože iniciativa EP patří mezi ty, které mají za cíl z environmentálních důvodů leteckou dopravu (resp. její tržní fungování) omezovat. • Reakce aktérů • I tak je však možné čekat negativní reakce ze strany zástupců leteckých společností. Ostatně už nyní ostře reagovali na výsledky jednání v EP s tím, že přednesené návrhy absolutně neodpovídají ekonomické realitě v daném sektoru dopravy. Naopak zástupci ekologické lobby (např. T&E) v reakci na zprávu EP požádali o ještě přísnější opatření. • Další vývoj • V průběhu prázdnin se žádné posuny v celé věci neočekávají. Jak už bylo avizováno, předpokládá se, že Komise zveřejní svůj návrh na konci roku 2006. Délka samotného legislativního procesu se pak s ohledem na kontroverznost dané otázky odhaduje minimálně na tři roky.

183


Směrnice o bateriích • Plénum EP 4. července formálně schválilo finální kompromis dosažený ve spolupráci s Radou stran tzv. Směrnice o bateriích, jež by měla zajistit, aby bylo do roku 2016 45 % všech použitých baterií sesbíráno a zrecyklováno (blíže viz také monitoring duben/květen 2006). • Legislativní pozadí • Návrh směrnice byl Komisí předložen v roce 2003 a kromě sběru a recyklace vyzýval k odpovědnosti i výrobce baterií, aby se podíleli na nákladech, které s sebou používání jejich produktů nese. Tuto charakteristiku si zachovala i výsledná norma, což znamená, že vytváří nejen systém sběru a recyklace použitých baterií, ale zároveň na sebe „nabaluje“ další otázky, čímž vzniká relativně podrobný text, dávající jednotlivým členským státům jen velmi málo prostoru pro opatření, která by odpovídala jejich situaci a zkušenostem. • Obsah směrnice • Podle směrnice by se mělo v roce 2012 recyklovat 25 % všech baterií a o čtyři roky později by mělo toto číslo vzrůst o dalších dvacet procentních bodů. Sběrná místa by měla být všem dostupná (např. u supermarketů). • Hodnocení a sporné body • Obecně lze říci, že výsledná norma (alespoň na první pohled) „nahrává“ spotřebitelům. Je však patrné, že implementace s sebou přinese i náklady, které se ve výsledku pravděpodobně odrazí i do cen baterií (trh v tomto směru nejspíše nezafunguje, protože náklady se plošně zvýší prakticky všem producentům, až na ty nejmenší, na něž se některé nové povinnosti nevztahují). • Reakce aktérů • Reakce na konečné přijetí směrnice se lišily podle ideologických preferencí, resp. konkrétních zájmů. Zatímco zelení v EP jej spíše přivítali, výrobci baterií a zástupci politického středu a pravice se vesměs vyjadřovali negativně. • Další vývoj • Státy budou muset směrnici implementovat do dvou let od uveřejnění v Úředním věstníku EU s tím, že po čtyřech letech se počítá s její případnou revizí. 1.2 Komise Evropský patent • Komisař pro záležitosti vnitřního trhu Charlie McCreevy v červenci ohlásil, že by rád ukončil tříleté období patu, v němž se nachází návrh

184

• •

•

• •

•

Směrnice o celoevropském patentu. Návrh evropského patentu se nachází ve zmrazení podobě na pořadu jednání Rady a komisař McCreevy se pokouší situaci odblokovat prostřednictvím obnovení veřejné debaty o této legislativě, která probíhala v první polovině letošního roku. Kontroverzní body Celoevropský patent je problematická záležitost, protože jeho aplikování jednak ve výsledku vede k výrazné harmonizaci této právní oblasti napříč členskými státy, což samozřejmě s sebou nese zásahy do jejich právních řádů. Dále s sebou nese významné posílení pravomocí Evropského patentového úřadu (European Patent Office), který by měl patenty udělovat, tedy centralizaci jejich udělování. Na druhé straně nejen komisař McCreevy, který potřebu přijetí této sporné legislativy několikrát zdůrazňoval již v minulosti, je přesvědčen o tom, že otázka celoevropského patentu výrazně napomůže k plnění některých důležitých cílů Lisabonské agendy. Pozice komisaře McCreevyho Podle komisařových závěrů, s nimiž hodnotil výsledky veřejné debaty, prioritami mají být zjednodušení procedur udělování i žádání o udělení patentů v EU, včetně snížení finanční nákladnosti, především pro malé a střední podniky, a současně udržení kvality, tedy: zjednodušení procedury získávání patentu by nemělo znamenat degradaci této procedury. Částečné odblokování debaty o celoevropském patentu je jednou z priorit finského předsednictví, možné pokračování jednání Rady a dalších veřejných diskusí a konferencí na toto téma se však očekává až v průběhu předsednictví německého.

Jednotná pravidla pro přístup na trh silniční dopravy • Komise 9. června otevřela dvouměsíční veřejnou konzultaci týkající se pravidel pro přístup na jednotný trh silniční dopravy a minimálních požadavků na profesi řidičů. Na konci roku 2006 nebo začátkem roku 2007 by mělo na základě konzultace vzniknout několik legislativních návrhů. • Pozadí • Obecně má být cílem precizace stávajících směrnic a nařízení a úprava problematické kabotáže (provozování vnitrostátní nákladní dopravy ve státě, v němž dopravce nemá pobočku). • Doporučení • Všem zainteresovaným aktérům se doporučuje konzultace zúčastnit. Krom toho je také vhodné již nyní zahájit efektivní lobbing příslušných


generálních ředitelství Komise, která se budou podílet na sepisování legislativních návrhů. • Pro Česko je liberalizace na poli kabotáže jednou z nejdůležitějších otázek dopravní politiky, protože čeští dopravci by mohli prakticky bez problémů okamžitě začít konkurovat (cenou i kvalitou) nákladním přepravcům za západní hranicí ČR. • Další vývoj • Veřejná konzultace bude uzavřena v srpnu a na přelomu let 2006 a 2007 se očekává zveřejnění prvních legislativních návrhů. Průběžné hodnocení Bílé knihy o společné dopravní politice • Komise 22. června zveřejnila dlouho očekávanou zprávu, v níž zhodnotila dosavadní naplňování obecných cílů dopravní politiky, jež byly stanoveny v Bílé knize o společné dopravní politice z roku 2001 (snižování počtu dopravních zácp, zajišťování environmentálních standardů a řešení problémů kvality života a bezpečnosti). • Obsah zprávy a hodnocení • Obecně lze říci, že Komise z důvodu efektivnějšího plnění svých závazků rozhodla o oddělení rozvoje dopravy na jedné straně a růstu ekonomiky na straně druhé. Dosud mezi nimi (alespoň na politické rovině) existovala vzájemná závislost. • V praxi to znamená, že Komise odstoupila od dosavadního záměru „modální změny“ (což – zjednodušeně řečeno – znamená přesun většiny dopravy na železnici) a přijala opatření, která umožní, aby jednotlivé druhy dopravy mohly vedle sebe koexistovat a zlepšoval se jejich výkon, energetická účinnost a bezpečnost (a to i s ohledem na zpřísňující se environmentální standardy; v roce 2009 se očekává přijetí programu zaměřeného na ekologicky poháněná vozidla). Uvedený model byl nazván „komodální“. • Reakce aktérů • Evropská federace pro dopravu a životní prostředí (T&E) Komisi po zveřejnění zprávy kritizovala za zjevné ústupky vůči silniční dopravě. Z relevantních aktérů však byla v době přípravy monitoringu jen jedna z mála. Ostatní aktéři (především zástupci politického středu a pravice či Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) nebo Asociace evropských aerolinek – AEA) přijetí modifikované bílé knihy povětšinou přivítali s konstatováním, že je ve svých předpokladech i cílech mnohem realističtější než text z roku 2001. • Další vývoj • V následujícím období lze předpokládat postupné zveřejňování konkrétnějších akčních plánů

a programů založených na revidované bílé knize (např. Zelená kniha o městské dopravě, strategie pro logistiku, metodologie zpoplatnění používaní dopravní infrastruktury apod.). Na základě těchto dokumentů se pak s nejvyšší pravděpodobností objeví příslušné legislativní návrhy. Jedním z nejzásadnějších pravděpodobně bude ten, jenž se bude dotýkat celoplošného a celoevropského zavedení mýtného. Analýza energetické účinnosti • Komise na konci května zveřejnila první analýzu týkající se problematiky energetické účinnosti. Navázala tak na veřejnou konzultaci Zelené knihy o energetické účinnosti, která byla zahájena v roce 2005 a byla ukončena na 31. března 2006. • Pozadí a hodnocení • Konzultace se zúčastnilo na 250 subjektů. Prezentace akčního plánu se očekává v září. „Analýza“ nepřekročila charakter obecných proklamací o důležitosti vytvoření minimálních standardů pro hodnocení energetické účinnosti, roli veřejných autorit při zajišťování energetické účinnosti (šetření energiemi) a potřebné transparentnosti při poskytování vhodné státní pomoci při naplňování environmentálních standardů. • Sporné body a další vývoj • V akčním plánu lze očekávat návrh na revizi směrnice o energetické účinnosti budov (resp. zahrnutí budov pod 1 000 m2 do jejího rámce a zpřísnění požadavků na dosahování energetické účinnosti, a to i u starších budov), což však – jak Komise sama upozorňuje – může vést ke sporům mezi požadavky normy, majiteli domů a jejich nájemníky. • Co se týče (konkrétnější) energetické účinnosti automobilů, veřejná konzultace na tuto otázku nedala jednoznačnou odpověď, což znamená, že legislativní aktivita na tomto poli se bude pravděpodobně vyvíjet jen velmi pomalu. Byť mezi zainteresovanými aktéry existuje obecná představa, že by v dopravě mělo docházet k takovým proměnám, aby se snižoval objem silniční dopravy a zvyšovala se atraktivita veřejné dopravy, sami uznávají, že ve střednědobém horizontu jsou podobné posuny nereálné (na což ostatně upozornila i Komise ve svém průběžném hodnocení Bílé knihy o společné dopravní politice). Regulační rámec pro elektronické komunikace • Komise ústy své komisařky Viviane Redingové 29. června prezentovala svou první představu

185


• •

• •

•

• •

• •

•

revize stávajícího regulačního rámce pro elektronické komunikace. Legislativní pozadí a obsah návrhu Finální verze návrhu by měla být připravena ke konci tohoto roku a měla by mj. obsahovat myšlenku na zavedení „zastřešujícího“ evropského telekomunikačního operátora a požadavky na další liberalizaci na poli elektronických komunikací (další zpřístupnění linek i alternativním operátorům; tzv. strukturální separace provozu linek a poskytování telekomunikačních služeb). Tomuto kroku bude předcházet veřejná konzultace zahájená právě 29. června. Reakce aktérů Ještě před svým zveřejněním zpráva vzbudila poměrně ostré reakce ze strany zainteresovaných aktérů. Stávající telekomunikační operátoři jsou se stávajícím legislativním rámcem relativně spokojeni, zatímco noví (potenciální) operátoři vyžadují ze strany EU (popř. členských států) větší regulaci za účelem zajištění přístupu na trh. Komise obecně požaduje stejnou nebo menší regulaci v sektorech, které už jsou liberalizovány (např. vnitrostátní a mezinárodní hovory), a naopak posílenou regulaci v oblastech, jakou je např. vysokorychlostní připojení k internetu. „Regulatorní prázdniny“, které požadovala organizace ETNO, Komise odmítla. Další otázky Co se týče evropského telekomunikačního regulátora, lze tvrdit, že jeho zavedení samo o sobě kýženou konkurenci na trh s elektronickými komunikacemi nepřinese, na což upozorňuje nejen ETNO, ale i sami národní regulátoři, odvolávající se na svou znalost domácího prostředí (čímž odůvodňují i své oprávnění fungovat bez ingerence unijní instituce). Další vývoj Čeští operátoři se k návrhům Komise nevyjádřili, neboť k samotným legislativním návrhům je ještě daleko, nicméně stejně jako podobné firmy všude v EU konstatovali, že v případě realizace všech záměrů Komise by došlo spíše k omezení konkurenčního prostředí nežli k jeho posílení. V následujícím období se bude k celému balíku uvedených otázek konat veřejná konzultace, která potrvá do 27. října a na jejímž základě budou představy Komise pravděpodobně částečně modifikovány. Konkrétní návrhy by měly být podle záměru Komise zveřejněny na konci tohoto roku s tím, že nová telekomunikační pravidla by měla v celé EU platit od roku 2010 a měla by být v roce 2014 v případě potřeby znovu revidována.

186

Řízení za neimplementaci sekundárněprávních norem • Komise s blížícími se prázdninami jako každý rok zahájila a/nebo revidovala celou sadu svých řízení za neimplementaci platných sekundárněprávních norem. S ohledem na jejich množství je poměrně překvapivé, že České republiky, která byla Komisí dosud v tomto směru relativně často zmiňována, se tentokrát „vlna“ řízení příliš nedotkla. • ČR v prvé řadě náležitě neimplementovala Směrnici týkající se posuzování dopadu ekologicky náročných projektů na životní prostředí (1985/337, pozměněná 1997/11 a 2003/35; údajně neumožňuje adekvátní zapojení veřejnosti do rozhodování) a směrnice na ochranu biodiverzity (Směrnice o ochraně ptactva a o biotopech). • V případě zajištění volného pohybu ojetých automobilů Komise přistoupila již ke druhé fázi procedury (zveřejnění odůvodněného stanoviska), protože ČR podle Komise posuzuje ojetiny podle toho, zda už jsou v zemi zaregistrovány, nebo byly teprve dovezeny, přičemž na dovezené automobily jsou aplikována přísnější kritéria. • ČR zaznamenala i opačný případ: řízení za neimplementaci norem v oblasti telekomunikací, která byla vůči ní dosud vedena, byla pozastavena, protože Česko podle Komise podniklo všechny potřebné kroky pro jejich korektní fungování (např. zajistilo přenositelnost telefonních čísel při změně operátora a umožnilo vytvoření veřejného telefonního seznamu, a to i u mobilních linek). Vysoké ceny mezinárodního roamingu • Komise 12. července po měsících intenzivních diskusí a sporech s mobilními operátory (viz předcházející monitoringy) představila svůj plán na 40–70% snížení cen mezinárodního roamingu, a to formou nového nařízení. • Obsah návrhu • Jádrem normy by měl být požadavek na snížení velkoobchodních cen, které si mezi sebou za spojení roamingových hovorů účtují sami operátoři, a stanovení 30% stropu na čistý zisk ze všech hovorů uskutečněných v rámci EU, což by podle Komise mělo vést i ke snížení maloobchodních cen, resp. cen pro koncové zákazníky. • Reakce aktérů • Asociace GSM (GSMA), sdružující 690 operátorů z 213 samostatných území (včetně např. T-Mobile, Vodafone apod.), označila uvedené záměry za „drakonické“.


• Sporné body • Problémem je i to, že legislativní zásah by pravděpodobně negativně ovlivnil vývoj velmi dynamicky se rozvíjejícího se odvětví, které má potenciál postupně (i když nepřímo) naplňovat plány Komise na „elektronickou gramotnost“ (mobilní operátoři začínají nabízet i vysokorychlostní připojení k internetu). • Další vývoj • Osud návrhu je nejistý. Kromě silné opozice ze strany operátorů se proti němu veřejně postavili i tři komisaři – Günter Verheugen, Charlie McCreevy a Peter Mandelson. 1.3 Rada Nařízení o udělování kontraktů pro zajišťování veřejné dopravy • Rada 9. června kvalifikovanou většinou schválila návrh nařízení o organizaci veřejné dopravy. Řecko, Lucembursko, Malta a Česká republika se hlasování zdržely. • Obsah nařízení a implementace • Nařízení vstoupí v platnost po třech letech od svého přijetí s tím, že členské státy získají dalších dvanáct let přechodného období, aby sladily současnou organizaci veřejné dopravy s požadavky nové normy. Ta se bude týkat jak silniční a železniční dopravy, tak i – na žádost konkrétního státu – dopravy vodní. Ve všech případech však platí, že místní úřady si i nadále ponechají možnost provozovat veřejnou dopravu samostatně, resp. prostřednictvím náležitě vybraného operátora. • Nové nařízení vedle uvedených parametrů zavádí opatření k zajištění transparentnosti provozování veřejné dopravy, což pro místní úřady v praxi znamená povinnost adekvátně písemně ošetřit veškeré související kroky (výběr konkrétního operátora, vyrozumění neúspěšných účastníků výběrového řízení apod.). REACH • Po delší přestávce se opět dostává do centra pozornosti evropských institucí balík legislativních návrhů týkajících se registrace, evaluace a autorizace chemikálií, známý pod zkratkou REACH, který má zajistit harmonizaci a zpřísnění autorizace chemikálií, včetně např. těch, které se používají v potravinářství. • Sporné body • Zatímco zástupce předsednické země, finský ministr životního prostředí Jan-Erik Menestam,

•

• •

• •

•

ohlásil snahu dosáhnout za finského předsednictví, tedy do konce roku 2006, konečného rozhodnutí Rady a dotažení celé spolurozhodovací procedury do konce, jeho kolega, Mauri Pekkarinen, zastupující Finsko v Radě ministrů pro hospodářskou soutěž, vyjádřil, že Rada chce znovu otevřít některé otázky, které prostřednictvím svých pozměňovacích návrhů zpochybnil EP. Jedná se o poměrně vysoce technické otázky autorizace chemikálií (především těch, které jsou zařazeny na seznam vysoce nebezpečných látek) a jejich substitutů a povinností výrobců spjatých s autorizací, které představují v Radě, hájící stanovisko, podle něhož by legislativa především neměla příliš narušit vnitřní trh a přispívat k monopolům, spornou otázku. Spor Rada vs. EP a role eurolobby Rada ale odmítla i některé další specifické položky, na nichž se shodl EP; jedná se např. o otázku testování chemikálií na zvířatech, vzájemné výměny informací, adaptace evaluačního mechanismu na potřeby malých a středních podniků, vznik Evropské agentury pro chemikálie (European Chemicals Agency) či povinnosti výrobce vybavit výrobek dostatečnými informacemi při pohybu na trhu. Předpokládaný průběh dalšího jednání REACH každopádně představuje velmi spornou položku v seznamu nejdůležitější legislativy vznikající na půdě EU od vstupu ČR a opětovné otevření této otázky může spory profesních organizací i institucí obnovit. Své pravidelné schůzky již v červenci obnovili zástupci expertů reprezentujících stanoviska produkce i ochrany životního prostředí. Další pokračování projednávání otázky REACH a otevírání sporných pozměňovacích návrhů lze očekávat v září.

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Budoucnost institucí EU Plán na vytvoření nové frakce EP • Předseda britské Konzervativní strany David Cameron oznámil 13. července své rozhodnutí stáhnout oficiální žádost o vytvoření nové poslanecké frakce, která by sdružovala převážně euroskepticky či eurokriticky smýšlející europoslance, z nichž většina měla pocházet ze skupiny Evropští demokraté, která je dnes v EP součástí frakce EPP-ED.

187


• Z hlediska ČR je zajímavé, že britští konzervativci ve snaze vybudovat tuto frakci s největším zájmem oslovovali skupinu devíti europoslanců ODS v rámci frakce EPP-ED. Vedle nich byli vážnými kandidáty na vstup do frakce také polští poslanci za stranu Právo a spravedlnost a několik pravicových poslanců převážně ze států severní Evropy a z Pobaltí. • Pozadí otázky vzniku nové frakce • Plány na vytvoření frakce se v rámci strany Evropských demokratů diskutovaly již delší dobu, v pozadí byla především častá ideová neshoda s majoritním proudem EPP-ED, který je reprezentován především německými, francouzskými a italskými poslanci Evropské strany lidové. • Další postup britské a české strany • Fakt, že se nedařilo získat všechny konzervativní poslance pro novou frakci, i určitý nejasný postoj dalších oslovených skupin poslanců mimo britskou a českou skupinu, podobně jako současné vnitropolitické problémy ČR, by nakonec mohly vést k výraznému oslabení nové frakce, iniciátoři tedy i po dohodě s poslanci ODS nakonec od myšlenky upustili, zcela ji však neopustili. • Došlo k odložení možného rozhodnutí do roku 2009, kdy proběhnou nové volby do EP. V tomto rozhodnutí se s britskými konzervativci shoduje i ODS, jejíž předseda Mirek Topolánek podepsal s Davidem Cameronem společnou deklaraci o založení Hnutí pro evropskou reformu, které má usilovat o modernější, otevřenější a decentralizovanou EU. 2.2 Finance EU a rozpočet Rozpočet pro rok 2007 a chystané reformy vlastních příjmů EU • Jednání Rady ministrů financí EcoFin 14. července bylo exkluzivně věnováno otázce přípravy prvního rozpočtu nové finanční perspektivy, rozpočtu pro rok 2007. • Legislativní pozadí rozpočtové procedury • Komise již v květnu, ihned poté, co tak mohla učinit po schválení meziinstitucionální dohody pro novou finanční perspektivu, dokončila přípravy nového rozpočtu a zveřejnila předběžný návrh. Nyní o něm budou dle zvláštní hlasovací procedury, která je vyhrazena pouze schvalování rozpočtu, rozhodovat Rada a Evropský parlament. • Pozice Rady, Komise a EP • Pokud jde o rozpočet pro následující rok, pozice všech tří institucí do značné míry kopíruje jejich

188

pozici z roku 2004, která se poslední dobou stává téměř pravidlem: je to především Rada, která prosazuje úspory a rozpočtové škrty oproti původnímu návrhu Komise, zatímco EP se bude pokoušet v rámci svých omezených pravomocí vrátit škrty Rady zpět. • Příprava rozpočtu probíhá pod předsednictvím Finska; ještě předtím, než se tato země ujala své funkce, upozorňovali její představitelé na to, že se budou snažit přimět EU k úsporám, a to především v oblasti byrokratické a administrativní zátěže. • Finské předsednictví a chystané reformy vlastních příjmů EU • Finské předsednictví také vyslovilo jako jednu ze svých zásadních priorit formulaci prvních návrhů na dlouhodobou reformu příjmové stránky evropských rozpočtů, především z hlediska otázky tzv. vlastních zdrojů. 2.3 Finské předsednictví • 1. července se předsednictví EU ujalo po Rakousku Finsko. Již koncem června jeho vrcholní představitelé prezentovali priority na nadcházejícího půl roku. Obě zmíněné země přitom z důvodu své velikosti, významu na evropské politické scéně i mnoha společných charakteristik a zájmů (vstup do EU v roce 1995, neutralita) na letošní rok připravily společný pracovní program. • Priority finského předsednictví • Finsko definovalo ústy svého předsedy vlády Matti Vanhanena svých pět základních priorit 21. června. Patří mezi ně budoucnost EU (včetně problematiky rozšiřování), konkurenceschopnost Unie na globálním trhu, zahraniční vztahy EU (především vztahy s Ruskem), zajištění přístupu občanů ke spravedlnosti (plus terorismus a pašování lidí) a transparentní a účinné procedury v Unii (s odkazem na poslední summit Evropské rady, kde bylo dohodnuto další „otevření“ jednání Rady při aplikaci tzv. spolurozhodovací procedury). • Hodnocení • Až na otázku spravedlnosti se uvedené priority v programech předsednictví objevují velmi často. V průběhu šesti měsíců je efektivní vyřešení takto složitých položek ovšem nereálné. • Ještě před začátkem předsednictví se v médiích objevily zprávy, že Finsko v průběhu nadcházejícího půl roku „půjde příkladem“ a schválí ve svém parlamentu evropskou ústavu. Podobně by mělo Finsko „připravit půdu“ pro Německo, které se ujme předsednictví na začátku příštího


roku, i v otázce rozšiřování EU či inovací a Lisabonské strategie obecně. • Že se od finského předsednictví právě z uvedených důvodů příliš neočekává, potvrdily i reakce sociálních partnerů (zaměstnanců a zaměstnavatelů). • Částečnou výjimku tvoří oblast vnějších vztahů EU, kde je prioritou Finska připravení nové smlouvy PCA s Ruskem, jejíž finalizaci dokončí německé předsednictví 2.4 Justice a vnitro Společná vízová politika a Schengen • Červencové legislativní dění v oblasti justice a vnitra se soustřeďovalo na otázku přípravy společné vízové databáze (VIS), která by se měla stát základem společného vízového systému EU a sloužit např. proti nebezpečí falšování víz, vydávání duplicitních víz apod. • Legislativní pozadí • Zavedení společné vízové politiky a přechod režimu hlasování v této oblasti v Radě z jednomyslnosti na QMV, včetně spolurozhodování EP, od 1. ledna 2005 umožnilo jednomyslné rozhodnutí Rady ministrů na základě Haagského programu z listopadu 2004 i na základě inovací, které do oblasti justice a vnitra přinesla Amsterodamská smlouva a poté revize z Nice. • Sporné body • Prozatím panuje nedostatek shody na otázkách týkajících se společné databáze víz, a to i mezi jednotlivými institucemi EU. Jde o to, komu má být do této databáze umožněn přístup. • Spornou otázkou také je, kdo by měl být správcem tohoto vízového registru; EP je zastáncem vzniku „nezávislé“ agentury, zatímco Rada uvažovala o svěření této pravomoci jednomu z členských států. • Otázka dobudování systému SIS II • Zasedání Rady pro justici a vnitro 24. července má hovořit i o dokončení legislativy týkající se spuštění systému SIS II (Schengen II), který má umožnit novým členským státům včetně ČR využívat výhod Schengenu. • V této záležitosti panuje mezi EP, který opět získal nově pravomoc spolurozhodování o vytvoření tohoto systému, a Radou relativní shoda. • Zatímco Rada se na dokončení SIS II shodla již v červnu, EP indikuje, že proti tomuto rozhodnutí nemá námitky, navzdory tomu, že se v určitých bodech rozhodnutí Rady odlišovalo

od původní verze, na níž se dohodl trialog Rady, Komise a EP. • První čtení návrhu na vytvoření SIS II má proběhnout v EP v září. 2.5 Regionální politika Nová kohezní a regionální politika • 13. července zveřejnila Komise strategii pro novou kohezní politiku, která pro nadcházející finanční období 2007–2013 v souladu s finanční perspektivou upravuje priority, které Komise upřednostňuje pro čerpání prostředků z Kohezního fondu, tedy fondu pro státy, jejichž HDP na hlavu nedosahuje 90 % průměru EU. • Legislativní pozadí a parametry nové regionální politiky • Strategii musí ještě schválit Rada na říjnovém zasedání tak, aby bylo všechno připraveno pro spuštění nové regionální politiky od 1. ledna 2007, která přináší pozměněné parametry a programy čerpání i některé nové iniciativy ( Jaspers, Jeremie, Jessica), počítá se se zvláštním důrazem na posílení potřeb městských aglomerací, které bývaly pokryty iniciativou Urban. • Větší prostor je v rámci nové regionální politiky poskytnut členským státům při tvorbě operačních programů a dotačních titulů na využívání evropských prostředků, což je výzva i pro českou administrativu. • Nová kohezní politika a alokace prostředků pro ČR • Česká republika má podle zveřejněných parametrů nové kohezní politiky v letech 2007–2013 nárok na celkem 23,7 mld. €, z toho nejvíce na cíl nazvaný Konvergence (přes 22 mld. €), půjde tedy převážně o prostředky právě z Kohezního fondu a iniciativ určených k tomu, aby ČR dohnala hospodářský průměr EU. • V porovnání s tím je poměrně méně prostředků určeno na Cíl 2, který se týká podpory konkurenceschopnosti a zaměstnanosti (např. podpora malých a středních podniků, rekvalifikace apod.), má jít o asi 370 mil. €. Na cíl Evropská teritoriální kooperace potom bylo ČR přiděleno necelých 350 mil. €. • Největším příjemcem prostředků z Kohezního fondu i na Cíl Konveregence bude v rámci celé EU-27 (nová kohezní politika už obsahuje i alokaci prostředků pro Bulharsko a Rumunsko) po dalších 7 let největší nový členský stát, Polsko (19,5 mld. €, respektive 39,5 mld. €).

189


2.6 Zemědělství Reforma vinařství • Nejvíce diskutovaným tématem v oblasti CAP se v červnu a červenci 2006 stává Komisí plánovaná reforma sektoru vinařství. • Obsah reformy – pozice Komise vs. pozice lobby • Komisařka Boelová při červnové prezentaci prvních parametrů vinné reformy zdůraznila, jako již několikrát předtím, že by mělo jít především o pozdvihnutí konkurenceschopnosti evropských vín, a pokoušela se tuto svoji pozici hájit i při slyšení před zemědělským výborem EP. • Střetla se nejen s názory europoslanců, ale i producentů, především členů francouzské lobbistické organizace VINIFLHOR, která kromě pěstitelů vína sdružuje ještě pěstitele ovoce, zeleniny a zahrádkáře, kteří proti reformě protestovali se slovy, že problémem evropského vinařství není nadprodukce, tedy to, že by vyrábělo příliš, ale to, že prodává málo.

190

• ČR v rámci evropského trhu s vínem – pozitiva a méně sporné body • Z hlediska českého vinařství by nemuselo jít o nepřekonatelný problém. Půjde-li o kvalitativní požadavky, zřejmě by měla taková reforma postihnout především velkovýrobce levných a nepříliš kvalitních stolních vín ze států, které náleží mezi skutečně velké výrobce vína, zaplavujícího často evropský trh (především Španělsko, částečně Francie a Itálie). Český vinný sektor je vzhledem k naší konzumentské tradici i vzhledem k omezením, které novým členům dává přístupová smlouva, poměrně malý. • Negativa a sporné body návrhu • Závažnější je, že navrhovaná reforma, jak se předpokládalo, kráčí i cestou podpory a upřednostňování likvidace produkce a vyklučování vinic. • Především to kritizují poslanci zemědělského výboru EP.


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Televize bez hranic a product placement Zpravodajové výborů zabývajících se návrhem na revizi tzv. Směrnice o televizi bez hranic (o níž jsme v monitorinzích už několikrát psali) 14. června společně se zástupci spotřebitelských nevládních organizací vydali apel stavící se proti možnosti legalizovat používání product placementu (zjednodušeně řečeno „skryté“ reklamy) v evropských audiovizuálních dílech. Legislativní pozadí a obsah návrhu Product placement má být podle návrhu Komise zakázán pouze ve zpravodajství, dokumentárních pořadech a pořadech pro děti. Zpravodajové jej navrhli zakázat i ve filmech a televizních seriálech. Dosavadní úprava product placement neřeší a v jednotlivých členských státech existují různá pravidla. S výjimkou Rakouska je tato technika povětšinou zakázána. Sporné body Proti liberalizačním tendencím Komise v tomto směru začíná postupně vyrůstat opozice, a to po dvou liniích. První zdůrazňuje, že umožnění technik product placementu napomůže nabourat „evropský audiovizuální model“. Druhá pak akcentuje problém, jak odlišit, které programy jsou pro děti a které ne, a (z důvodu předběžné opatrnosti) požaduje „pro jistotu“ product placement rovněž zakázat. Hodnocení V obou případech jde o přehnané obavy. Legalizace product placementu (resp. jeho právní vyjasnění) pravděpodobně nepřinese žádné zásadní negativní změny, protože používání těchto technik v EU dosahuje sotva 1 % všech výnosů z reklamy. Navíc jde o poměrně neefektivní způsob propagace výrobků. Zástupci reklamních společností spíše požadují, aby návrh na revizi příslušné směrnice obsáhl možnost uplatňovat tzv. nové reklamní formáty (např. rozdělení obrazovky na část s obsahem a část s reklamou).

Další vývoj Problematice product placementu a revize Směrnice o televizi bez hranic obecně se bude po prázdninách věnovat EP. Konkrétní datum však prozatím stanoveno nebylo. Do konce roku se předpokládá především debata ve výborech a další vyjasňování pozic k danému tématu. Právě v tomto období se doporučuje všem zainteresovaným do začínajícího legislativního procesu formou lobbingu zasáhnout. Po ukončení prvního čtení v EP je na zásadnější meritorní změny zpravidla pozdě, resp. vyžadují mnohem více energie, aby byly prosazeny. Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám Plénum EP 4. července přijalo v souladu se sdělením Komise z 27. září 2005 zprávu, která doporučila zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám. 439 poslanců se vyslovilo pro, 74 proti a 102 se zdrželo. Pozadí a obsah návrhu Obecně by podle EP mělo dojít k inkorporaci letecké dopravy do systému trhu s emisními povolenkami a k ukončení výjimky, která zajišťuje nízkou (nebo nulovou) daň na letecký benzín (kerosin). Plénum rozhodlo v dané věci v intencích doporučení Výboru pro životní prostředí, který se celou záležitostí zabýval na začátku června (viz předcházející monitoring). Trh s emisními povolenkami by se týkal všech letů započatých v EU. V letech 2008–2012 by proběhla „pilotní fáze“ celého projektu, v následujícím období by se pak rozhodlo o konkrétním způsobu napojení stávajícího systému emisních povolenek na ten, v němž by byla zahrnuta i letecká doprava (s tím, že aerolinky by byly sice nedílnou součástí celého systému, ale jejich režim by byl „paralelní“). Co se týče zdanění leteckého benzínu, týkalo by se prioritně vnitrounijních letů; na všechny ostatní by se i nadále vztahovala výjimka.

191


Hodnocení a sporné body Zpráva EP prozatím není součástí legislativního procesu a není tudíž závazná (samotný návrh z Komise vzejde pravděpodobně na konci tohoto roku), nicméně z politického hlediska představuje poměrně jasný signál pro to, jakým směrem by se Komise měla při definování svého textu ubírat. Už nyní se nicméně zdá, že minimálně v jednom bodě se Komise s EP nestřetne: zdanění leteckého benzínu by vyžadovalo jednomyslnost v Radě ministrů, což nelze očekávat, a proto je pravděpodobnější, že Komise se této položce vůbec nebude věnovat. Navíc ceny kerosinu jsou podle některých liberálních hlasů z EP už v současnosti na relativně vysoké úrovni, což aerolinky nutí samo o sobě snižovat jeho spotřebu (tedy i bez daňových opatření). Obecně lze říci, že Komise bude v celé záležitosti vystupovat spíše jako korektiv, protože iniciativa EP patří mezi ty, které mají za cíl z environmentálních důvodů leteckou dopravu (resp. její tržní fungování) omezovat. Reakce aktérů I tak je však možné čekat negativní reakce ze strany zástupců leteckých společností. Ostatně už nyní ostře reagovali na výsledky jednání v EP s tím, že přednesené návrhy absolutně neodpovídají ekonomické realitě v daném sektoru dopravy. Naopak zástupci ekologické lobby (např. T&E) v reakci na zprávu EP požádali o ještě přísnější opatření.

norma, což znamená, že vytváří nejen systém sběru a recyklace použitých baterií, ale zároveň na sebe „nabaluje“ další otázky, čímž vzniká relativně podrobný text, dávající jednotlivým členským státům jen velmi málo prostoru pro opatření, která by odpovídala jejich situaci a zkušenostem. V EU se ročně použije zhruba 1 mld. tun různých druhů baterií, počítaje v to všechny typy, včetně těch, které obsahují nebezpečné těžké kovy. V současnosti se úroveň sběru a recyklace použitých baterií v jednotlivých členských státech výrazně liší, přičemž pouze v šesti zemích (Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Nizozemsko a Švédsko) existují závazná pravidla pro nakládání s tímto druhem odpadu. Obsah směrnice Podle směrnice by se mělo v roce 2012 recyklovat 25 % všech baterií a o čtyři roky později by mělo toto číslo vzrůst o dalších dvacet procentních bodů. Sběrná místa by měla být všem dostupná (např. u supermarketů). Norma také stanovuje přesná čísla týkající se recyklace jednotlivých druhů baterií (65 % u baterií s přídavkem olova, 75 % u niklkadmiových článků a 50 % u ostatních druhů). Baterie obsahující 0,0005 % rtuti a/nebo 0,0002 % kadmia budou podle směrnice (až na několik výjimek) zakázány. Od roku 2009 by rovněž na bateriích mělo být vyznačeno, jaká je jejich skutečná kapacita, resp. kolik hodin provozu vydrží.

Plénum EP 4. července formálně schválilo finální kompromis dosažený ve spolupráci s Radou stran tzv. Směrnice o bateriích, jež by měla zajistit, aby bylo do roku 2016 45 % všech použitých baterií sesbíráno a zrecyklováno (blíže viz také monitoring duben/květen 2006).

Hodnocení a sporné body Obecně lze říci, že výsledná norma (alespoň na první pohled) „nahrává“ spotřebitelům. Je však patrné, že implementace s sebou přinese i náklady, které se ve výsledku pravděpodobně odrazí i do cen baterií (trh v tomto směru nejspíše nezafunguje, protože náklady se plošně zvýší prakticky všem producentům, až na ty nejmenší, na něž se některé nové povinnosti nevztahují). Co se týče povinnosti uvádět na bateriích jejich kapacitu, postačí pohled na současné výrobky, aby bylo zřejmé, že této „povinnosti“ dostávají producenti už nyní, aniž jsou k tomu nuceni nějakou normou. Navíc by bylo smysluplnější požadovat ne určení kapacity jako takové, ale výdrž baterií při různých úrovních provozu, protože právě od tohoto faktoru se jejich výkon prioritně odvíjí.

Legislativní pozadí Návrh směrnice byl Komisí předložen v roce 2003 a kromě sběru a recyklace vyzýval k odpovědnosti i výrobce baterií, aby se podíleli na nákladech, které s sebou používání jejich produktů nese. Tuto charakteristiku si zachovala i výsledná

Reakce aktérů Reakce na konečné přijetí směrnice se lišily podle ideologických preferencí, resp. konkrétních zájmů. Zatímco zelení v EP jej spíše přivítali, výrobci baterií a zástupci politického středu a pravice se vesměs vyjadřovali negativně.

Další vývoj V průběhu prázdnin se žádné posuny v celé věci neočekávají. Jak už bylo avizováno, předpokládá se, že Komise zveřejní svůj návrh na konci roku 2006. Délka samotného legislativního procesu se pak s ohledem na kontroverznost dané otázky odhaduje minimálně na tři roky. Směrnice o bateriích

192


Další vývoj Státy budou muset směrnici implementovat do dvou let od uveřejnění v Úředním věstníku EU s tím, že po čtyřech letech se počítá s její případnou revizí. 1.2 KOMISE Evropský patent Komisař pro záležitosti vnitřního trhu Charlie McCreevy v červenci ohlásil, že by rád ukončil tříleté období patu, v němž se nachází návrh Směrnice o celoevropském patentu. Návrh evropského patentu se nachází ve zmrazené podobě na pořadu jednání Rady a komisař McCreevy se pokouší situaci odblokovat prostřednictvím obnovení veřejné debaty o této legislativě, která probíhala v první polovině letošního roku. Otázka celoevropského patentu nezůstávala po celé tři roky jejího setrvání na pořadu jednání Rady zcela nediskutována. Hovořilo se o ní částečně v souvislosti s jinými dílčími kontroverzními problémy, které se týkají ochrany práv duševního vlastnictví. Především v souvislosti s otázkou patentovatelnosti softwaru. Kontroverzní body Celoevropský patent je problematická záležitost, protože jeho aplikování jednak ve výsledku vede k výrazné harmonizaci této právní oblasti napříč členskými státy, což samozřejmě s sebou nese zásahy do jejich právních řádů. Dále s sebou nese významné posílení pravomocí Evropského patentového úřadu (European Patent Office), který by měl patenty udělovat, tedy centralizaci jejich udělování. Podobně je to s plány na vytvoření Evropského patentového soudu. Členské státy, které mají problém s touto legislativou, nesouhlasí především s centralizací rozhodovacích pravomocí a vznikem nových institucí pro udělování či kontrolu udělování patentů na celoevropské úrovni (Velká Británie, částečně Německo), případně s výrazným oslabením vlastních struktur a interních úřadů pro udělování patentů (Francie). Na druhé straně nejen komisař McCreevy, který potřebu přijetí této sporné legislativy několikrát zdůrazňoval již v minulosti, je přesvědčen o tom, že otázka celoevropského patentu výrazně napomůže k plnění některých důležitých cílů Lisabonské agendy. Upozorňuje přitom na to, že právě v počtu inovací, patentů a podpoře jejich dosahování EU výrazně již po několik let zaostává za USA. McCreevy proto

o potřebě evropského patentu hovořil i v souvislosti s Kokovou zprávou, která na podzim 2004 konstatovala neúčinnost dosavadního plnění Lisabonské agendy a vedla k jejímu přehodnocování. Pozice komisaře McCreevyho Podle komisařových závěrů, s nimiž hodnotil výsledky veřejné debaty, prioritami mají být zjednodušení procedur udělování i žádání o udělení patentů v EU, včetně snížení finanční nákladnosti, především pro malé a střední podniky, a současně udržení kvality, tedy: zjednodušení procedury získávání patentu by nemělo znamenat degradaci této procedury. Faktem však je, že komisař může v této situaci vysílat pouze signály či tlak směrem k Radě, možnost odblokovat patovou situaci mají v rukou členské státy; otázka harmonizace ochrany práv duševního vlastnictví a celoevropského patentu spadá dle platného primárního práva do režimu hlasování jednomyslností, Evropská ústava přitom zaváděla v některých dílčích a technických aspektech QMV a převáděla v nich kompetence z roviny národních států na rovinu nadnárodní. Ačkoli euroústava nebyla ratifikována, některých zjednodušení v oblasti patentového řízení v rámci EU bude zřejmě dosaženo i jinak: tzv. Londýnský protokol z roku 2000, k jehož ratifikaci na úrovni EU by mělo dojít, předpokládá především zjednodušení procedury překladu žádostí o udělení patentu k Evropskému patentovému úřadu tak, aby byla celá procedura urychlena. Většina členských států protokol již buďto ratifikovala, nebo jej má alespoň na pořadu jednání svých parlamentů. Z velkých států, které tak dosud neučinily, zůstává Francie. Částečné odblokování debaty o celoevropském patentu je jednou z priorit finského předsednictví, možné pokračování jednání Rady a dalších veřejných diskusí a konferencí na toto téma se však očekává až v průběhu předsednictví německého. Jednotná pravidla pro přístup na trh silniční dopravy Komise 9. června otevřela dvouměsíční veřejnou konzultaci týkající se pravidel pro přístup na jednotný trh silniční dopravy a minimálních požadavků na profesi řidičů. Na konci roku 2006 nebo začátkem roku 2007 by mělo na základě konzultace vzniknout několik legislativních návrhů. Pozadí Obecně má být cílem precizace stávajících směrnic a nařízení a úprava problematické kabotáže (provozování vnitrostátní nákladní dopravy ve státě, v němž dopravce nemá pobočku).

193


Kromě toho Komise navrhuje zpřesnění možných výjimek při poskytování přeshraničních přepravních služeb (v oblasti osobní dopravy), jednotnou licenci pro mezinárodní autobusové linky nebo zkrácení doby platnosti (v současnosti pět let) u licencí pro poskytování příslušných služeb a profesionálních řidičských oprávnění. Doporučení Všem zainteresovaným aktérům se doporučuje konzultace zúčastnit. Krom toho je také vhodné již nyní zahájit efektivní lobbing příslušných generálních ředitelství Komise, která se budou podílet na sepisování legislativních návrhů. Pro Česko je liberalizace na poli kabotáže jednou z nejdůležitějších otázek dopravní politiky, protože čeští dopravci by mohli prakticky bez problémů okamžitě začít konkurovat (cenou i kvalitou) nákladním přepravcům za západní hranicí ČR. Nyní se na kabotáž vztahuje na základě přístupové smlouvy přechodné období a ani standardní režim kabotáže v EU není příliš liberální. Další vývoj Veřejná konzultace bude uzavřena v srpnu a na přelomu let 2006 a 2007 se očekává zveřejnění prvních legislativních návrhů. Průběžné hodnocení Bílé knihy o společné dopravní politice Komise 22. června zveřejnila dlouho očekávanou zprávu, v níž zhodnotila dosavadní naplňování obecných cílů dopravní politiky, jež byly stanoveny v Bílé knize o společné dopravní politice z roku 2001 (snižování počtu dopravních zácp, zajišťování environmentálních standardů a řešení problémů kvality života a bezpečnosti). Obsah zprávy a hodnocení Obecně lze říci, že Komise z důvodu efektivnějšího plnění svých závazků rozhodla o oddělení rozvoje dopravy na jedné straně a růstu ekonomiky na straně druhé. Dosud mezi nimi (alespoň na politické rovině) existovala vzájemná závislost. Důvodem pro uvedený posun byly i „externí“ změny: rozšíření EU, zrychlení procesu globalizace, růst cen ropy, vstup Kjótského protokolu v platnost a teroristické útoky na dopravní prostředky v Madridu a Londýně. V praxi to znamená, že Komise odstoupila od dosavadního záměru „modální změny“ (což – zjednodušeně řečeno – znamená přesun většiny dopravy na železnici) a přijala opatření, která

194

umožní, aby jednotlivé druhy dopravy mohly vedle sebe koexistovat a zlepšoval se jejich výkon, energetická účinnost a bezpečnost (a to i s ohledem na zpřísňující se environmentální standardy; v roce 2009 se očekává přijetí programu zaměřeného na ekologicky poháněná vozidla). Uvedený model byl nazván „komodální“. Pokud jde o konkrétní opatření, pak v případě posilování energetické účinnosti Komise předpokládá vytvoření takových podmínek, které umožní širší využívání alternativních paliv (bez určení jednoho preferovaného). S tím souvisí i závazek podporovat vědu a výzkum v této oblasti a prezentovat příští rok program o energetické účinnosti v dopravě. V tomto směru je ale problematické, že nová finanční perspektiva pro oblast dopravy a transevropských sítí nepočítá s dostatečnými rozpočtovými prostředky, a proto lze předpokládat, že Komise bude nucena přenechat část investic na jednotlivých členských státech, popř. soukromých investorech. Na druhou stranu průběžné hodnocení bílé knihy předpokládá zpoplatnění používání dopravní infrastruktury (především pak silnic), což by při adekvátním nastavení pravidel mohlo znamenat navýšení prostředků potřebných pro uvedené záměry (tedy v případě, že by byl jejich výběr vázán na další investice do dopravní infrastruktury). Zpoplatnění by mělo být nediskriminační a mělo by zahrnout nově i městskou dopravu. Způsob zpoplatnění by měl být znám do června 2008. Vedle toho Komise navrhuje i změny v nákladní přepravě (a logistice obecně): na delší vzdálenosti by měla být intenzivněji využívána železniční a vodní doprava, což předpokládá alespoň minimální standardizaci a interoperabilitu mezi jednotlivými druhy dopravy. Akční plán pro tuto oblast by měl být zveřejněn příští rok. Dalším tématem následujících let má podle Komise být i městská doprava, resp. zajišťování její ekonomické a environmentální efektivnosti, a to zásadně bez dopadu na princip subsidiarity a jeho naplňování. Zelená kniha se očekává v roce 2008. Zapomenout by se nemělo ani na rozdílné sazby daní u pohonných hmot ani na skutečnost, že letecký benzín dosud zdaněn není. Reakce aktérů Evropská federace pro dopravu a životní prostředí (T&E) Komisi po zveřejnění zprávy kritizovala za zjevné ústupky vůči silniční dopravě. Z relevantních aktérů však byla v době přípravy monitoringu jen jedna z mála. Ostatní aktéři (především zástupci politického středu a pravice či Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) nebo Asociace evropských aerolinek – AEA) přijetí modifikované bílé knihy povětšinou


přivítali s konstatováním, že je ve svých předpokladech i cílech mnohem realističtější než text z roku 2001. Překvapivě tak učinilo i Společenství evropských železnic (CER). Naopak Evropská asociace manažerů železniční infrastruktury (EIM) podobně jako např. zelení v EP varovala před dalším přesunem dopravy na silnice. Další vývoj V následujícím období lze předpokládat postupné zveřejňování konkrétnějších akčních plánů a programů založených na revidované bílé knize (např. Zelená kniha o městské dopravě, strategie pro logistiku, metodologie zpoplatnění používaní dopravní infrastruktury apod.). Na základě těchto dokumentů se pak s nejvyšší pravděpodobností objeví příslušné legislativní návrhy. Jedním z nejzásadnějších pravděpodobně bude ten, jenž se bude dotýkat celoplošného a celoevropského zavedení mýtného. Vzhledem k tomu, že novelizovaná bílá kniha je mnohem realističtější, je možné čekat i větší množství iniciativ vzešlých z Komise (publikovaných právě proto, že budou mít větší naději na úspěch). Analýza energetické účinnosti Komise na konci května zveřejnila první analýzu týkající se problematiky energetické účinnosti. Navázala tak na veřejnou konzultaci Zelené knihy o energetické účinnosti, která byla zahájena v roce 2005 a byla ukončena na 31. března 2006. Pozadí a hodnocení Konzultace se zúčastnilo na 250 subjektů. Prezentace akčního plánu se očekává v září. „Analýza“ nepřekročila charakter obecných proklamací o důležitosti vytvoření minimálních standardů pro hodnocení energetické účinnosti, roli veřejných autorit při zajišťování energetické účinnosti (šetření energiemi) a potřebné transparentnosti při poskytování vhodné státní pomoci při naplňování environmentálních standardů. Sporné body a další vývoj V akčním plánu lze očekávat návrh na revizi směrnice o energetické účinnosti budov (resp. zahrnutí budov pod 1 000 m2 do jejího rámce a zpřísnění požadavků na dosahování energetické účinnosti, a to i u starších budov), což však – jak Komise sama upozorňuje – může vést ke sporům mezi požadavky normy, majiteli domů a jejich nájemníky. Vedle toho akční plán pravděpodobně přinese

i návrh na změnu požadavků na značení a danění energeticky účinných zařízení. Zamýšlená norma by měla napomoci zabránit dovozu levných (a tudíž energeticky náročných) výrobků do EU s tím, že standardy pro značení by se měly v závislosti na vývoji situace upravovat jednou za 3–5 let. Co se týče (konkrétnější) energetické účinnosti automobilů, veřejná konzultace na tuto otázku nedala jednoznačnou odpověď, což znamená, že legislativní aktivita na tomto poli se bude pravděpodobně vyvíjet jen velmi pomalu. Byť mezi zainteresovanými aktéry existuje obecná představa, že by v dopravě mělo docházet k takovým proměnám, aby se snižoval objem silniční dopravy a zvyšovala se atraktivita veřejné dopravy, sami uznávají, že ve střednědobém horizontu jsou podobné posuny nereálné (na což ostatně upozornila i Komise ve svém průběžném hodnocení Bílé knihy o společné dopravní politice). Regulační rámec pro elektronické komunikace Komise ústy své komisařky Viviane Redingové 29. června prezentovala svou první představu revize stávajícího regulačního rámce pro elektronické komunikace. Legislativní pozadí a obsah návrhu Rámec sestává z následujících norem: 2002/19, 2002/ 20, 2002/21, 2002/58, 2002/77 (směrnice), 2002/627, 2002/676, 2003/548, 2004/641 (rozhodnutí) a 2003/ 497 (doporučení) a obsahuje v sobě revizní klauzuli. Finální verze návrhu by měla být připravena ke konci tohoto roku a měla by mj. obsahovat myšlenku na zavedení „zastřešujícího“ evropského telekomunikačního operátora a požadavky na další liberalizaci na poli elektronických komunikací (další zpřístupnění linek i alternativním operátorům; tzv. strukturální separace provozu linek a poskytování telekomunikačních služeb). Tomuto kroku bude předcházet veřejná konzultace zahájená právě 29. června. Reakce aktérů Ještě před svým zveřejněním zpráva vzbudila poměrně ostré reakce ze strany zainteresovaných aktérů. Stávající telekomunikační operátoři jsou se stávajícím legislativním rámcem relativně spokojeni, zatímco noví (potenciální) operátoři vyžadují ze strany EU (popř. členských států) větší regulaci za účelem zajištění přístupu na trh. První z aktérů zastupuje Asociace evropských telekomunikačních operátorů (ETNO), jejímiž členy je 40 telekomunikačních operátorů, druhou stranu

195


pak Evropská asociace pro konkurenci v telekomunikacích (ECTA), která zastupuje 150 menších operátorů. ECTA pro legislativní změny argumentuje tím, že za stávající situace není možné zajištění adekvátní penetrace vysokorychlostním internetem. (V případě, že by změny nebyly průchodné, postačilo by podle ECTA pro začátek alespoň důsledné naplňování stávajících norem.) Organizace ETNO naproti tomu tvrdí, že kauzální vazba mezi regulací, investicemi do sítí a internetovou penetrací neexistuje, nota bene za situace, kdy je (de)regulace národních trhů v EU velmi různá. Komise obecně požaduje stejnou nebo menší regulaci v sektorech, které už jsou liberalizovány (např. vnitrostátní a mezinárodní hovory), a naopak posílenou regulaci v oblastech, jakou je např. vysokorychlostní připojení k internetu. „Regulatorní prázdniny“, které požadovala organizace ETNO, Komise odmítla. Další otázky Co se týče evropského telekomunikačního regulátora, lze tvrdit, že jeho zavedení samo o sobě kýženou konkurenci na trh s elektronickými komunikacemi nepřinese, na což upozorňuje nejen ETNO, ale i sami národní regulátoři, odvolávající se na svou znalost domácího prostředí (čímž odůvodňují i své oprávnění fungovat bez ingerence unijní instituce). Jedinou pozitivní změnou (z těch, které byly při prezentaci budoucích záměrů Komise v oblasti telekomunikací zmíněny) tak zůstává pouze snaha zajistit jednotný přístup k žádaným licencím radiového spektra, což by mělo napomoci dalšímu rozvoji bezdrátových služeb přes hranice, byť snaha vytvořit pro tyto účely speciální orgán zůstává spíše nereálná. Další vývoj Čeští operátoři se k návrhům Komise nevyjádřili, neboť k samotným legislativním návrhům je ještě daleko, nicméně stejně jako podobné firmy všude v EU konstatovali, že v případě realizace všech záměrů Komise by došlo spíše k omezení konkurenčního prostředí nežli k jeho posílení. V následujícím období se bude k celému balíku uvedených otázek konat veřejná konzultace, která potrvá do 27. října a na jejímž základě budou představy Komise pravděpodobně částečně modifikovány. Konkrétní návrhy by měly být podle záměru Komise zveřejněny na konci tohoto roku s tím, že nová telekomunikační pravidla by měla v celé EU platit od roku 2010 a měla by být v roce 2014 v případě potřeby znovu revidována. Podobně jako v jiných podobně ambiciózních projektech je však vhodné upozornit, že jde o relativně

196

optimistický scénář. V průběhu očekávaného legislativního procesu se s nejvyšší pravděpodobností objeví četné kontroverze, které přijímání příslušných norem buď zpomalí, nebo úplně zastaví. Záležet však samozřejmě bude především na aktivitě dotčených telekomunikačních operátorů a regulátorů, resp. na jejich schopnosti inkorporovat své představy už do návrhů Komise. Řízení za neimplementaci sekundárněprávních norem Komise s blížícími se prázdninami jako každý rok zahájila a/nebo revidovala celou sadu svých řízení za neimplementaci platných sekundárněprávních norem. S ohledem na jejich množství je poměrně překvapivé, že České republiky, která byla Komisí dosud v tomto směru relativně často zmiňována, se tentokrát „vlna“ řízení příliš nedotkla. ČR v prvé řadě náležitě neimplementovala Směrnici týkající se posuzování dopadu ekologicky náročných projektů na životní prostředí (1985/337, pozměněná 1997/11 a 2003/35; údajně neumožňuje adekvátní zapojení veřejnosti do rozhodování) a směrnice na ochranu biodiverzity (Směrnice o ochraně ptactva a o biotopech). Podobné řízení je vedeno i proti Belgii, Kypru, Německu, Řecku, Lucembursku, Polsku, Maltě, Nizozemsku a Rakousku. V případě zajištění volného pohybu ojetých automobilů Komise přistoupila již ke druhé fázi procedury (zveřejnění odůvodněného stanoviska), protože ČR podle Komise posuzuje ojetiny podle toho, zda už jsou v zemi zaregistrovány, nebo byly teprve dovezeny, přičemž na dovezené automobily jsou aplikována přísnější kritéria. Podobné řízení je vedeno i proti Lucembursku, Polsku, Rakousku a Maďarsku. ČR zaznamenala i opačný případ: řízení za neimplementaci norem v oblasti telekomunikací, která byla vůči ní dosud vedena, byla pozastavena, protože Česko podle Komise podniklo všechny potřebné kroky pro jejich korektní fungování (např. zajistilo přenositelnost telefonních čísel při změně operátora a umožnilo vytvoření veřejného telefonního seznamu, a to i u mobilních linek). Standardní postup většiny řízení je takový, že po dvou výzvách k nápravě Komise může daný členský stát na základě smluv žalovat u Evropského soudního dvora za porušení povinnosti, což může ve výsledku vést až ke stanovení pokuty za konkrétní přečin. Navzdory tomu, že Komise vůči ČR vedla a vede relativně mnoho takových řízení, zatím v žádném z nich ČR odsouzena nebyla.


Vysoké ceny mezinárodního roamingu Komise 12. července po měsících intenzivních diskusí a sporech s mobilními operátory (viz předcházející monitoringy) představila svůj plán na 40–70% snížení cen mezinárodního roamingu, a to formou nového nařízení. Obsah návrhu Jádrem normy by měl být požadavek na snížení velkoobchodních cen, které si mezi sebou za spojení roamingových hovorů účtují sami operátoři, a stanovení 30% stropu na čistý zisk ze všech hovorů uskutečněných v rámci EU, což by podle Komise mělo vést i ke snížení maloobchodních cen, resp. cen pro koncové zákazníky. Z návrhu byl vyloučen požadavek na tzv. princip země původu, což by znamenalo krom možnosti volat v rámci jakéhokoli státu za místní tarif pravděpodobně i masivnější rozvoj černého trhu se SIM kartami. Reakce aktérů Asociace GSM (GSMA), sdružující 690 operátorů z 213 samostatných území (včetně např. T-Mobile, Vodafone apod.), označila uvedené záměry za „drakonické“. 30% strop na zisky podle GSMA neumožní další investice do páteřních sítí jednotlivých operátorů, což pravděpodobně povede k navýšení cen za vnitrostátní hovory kvůli kompenzaci ztrát, jež poplynou z přijatého nařízení. Skupina evropských regulátorů (ERG) nicméně označila návrhy Komise za oprávněné, protože operátoři si právě na roamingu údajně účtují přehnané poplatky (byť je pod hrozbou legislativy za poslední měsíce někteří z nich snížili až o 50 % a i z dlouhodobého hlediska se stále snižují). Sporné body Problémem je i to, že legislativní zásah by pravděpodobně negativně ovlivnil vývoj velmi dynamicky se rozvíjejícího se odvětví, které má potenciál postupně (i když nepřímo) naplňovat plány Komise na „elektronickou gramotnost“ (mobilní operátoři začínají nabízet i vysokorychlostní připojení k internetu). Další vývoj Osud návrhu je nejistý. Kromě silné opozice ze strany operátorů se proti němu veřejně postavili i tři komisaři – Günter Verheugen, Charlie McCreevy a Peter Mandelson. Obecně se tvrdí, že norma by měla platit až po uplynutí dvou- až tříletého přechodného období.

Zodpovědná komisařka Redingová nicméně prohlásila, že očekává, že zamýšlené nařízení vstoupí v platnost před letními prázdninami příštího roku. 1.3 RADA REACH Po delší přestávce se opět dostává do centra pozornosti evropských institucí balík legislativních návrhů týkajících se registrace, evaluace a autorizace chemikálií, známý pod zkratkou REACH, který má zajistit harmonizaci a zpřísnění autorizace chemikálií, včetně např. těch, které se používají v potravinářství. Legislativní pozadí Jedná se nikoli o jednu směrnici, ale o celý svazek směrnic, který byl díky své komplexnosti bouřlivě projednáván v několika výborech EP, na půdě Rady pro hospodářskou soutěž, Rady pro životní prostředí, zaměstnával potrfolia několika komisařů (ochrana spotřebitele, vnitřní trh, hospodářská soutěž, životní prostředí) v průběhu roku 2005 a byl doplněn o několik stovek pozměňovacích návrhů. Nyní se nachází v takovém stadiu, že byl ve znění těchto pozměňovacích návrhů schválen v plénu EP, k jeho platnosti však ještě chybí úplný souhlas Rady, kde jej teprve čeká druhé čtení jako součást spolurozhodovací procedury. Rada již ovšem vydala společné stanovisko ohledně REACH a vrátila tak 12. července agendu znovu na pořad jednání. Sporné body Zatímco zástupce předsednické země, finský ministr životního prostředí Jan-Erik Menestam, ohlásil snahu dosáhnout za finského předsednictví, tedy do konce roku 2006, konečného rozhodnutí Rady a dotažení celé spolurozhodovací procedury do konce, jeho kolega, Mauri Pekkarinen, zastupující Finsko v Radě ministrů pro hospodářskou soutěž, vyjádřil, že Rada chce znovu otevřít některé otázky, které prostřednictvím svých pozměňovacích návrhů zpochybnil EP. Jedná se o poměrně vysoce technické otázky autorizace chemikálií (především těch, které jsou zařazeny na seznam vysoce nebezpečných látek) a jejich substitutů a povinností výrobců spjatých s autorizací, které představují v Radě, hájící stanovisko, podle něhož by legislativa především neměla příliš narušit vnitřní trh a přispívat k monopolům, spornou otázku.

197


Spor Rada vs. EP a role eurolobby Rada ale odmítla i některé další specifické položky, na nichž se shodl EP; jedná se např. o otázku testování chemikálií na zvířatech, vzájemné výměny informací, adaptace evaluačního mechanismu na potřeby malých a středních podniků, vznik Evropské agentury pro chemikálie (European Chemicals Agency) či povinnosti výrobce vybavit výrobek dostatečnými informacemi při pohybu na trhu. REACH představoval v průběhu roku 2005 jeden z nejkontroverznějších legislativních návrhů z hlediska různých profesních zájmů zastoupených na úrovni EU. Byl skutečným příkladem zapojení lobby do legislativního procesu a „soutěže“ pohledů jednotlivých aktérů: na jedné straně zájmy průmyslu, rozštěpené navíc na zájmy velkých výrobců (organizace UNICE) a malých a středních podniků (UEAPME), na druhé straně environmentalisté reprezentovaní Greenpeace, Friends of the Earth a dalšími organizacemi a zájmy spotřebitelů reprezentované především organizací BEUC. Druhou rovinu tvořily postoje jednotlivých členských zemí a institucí, přičemž bylo možné sledovat i propojení těchto rovin (Německo bylo např. často obviňováno z obhajoby zájmů svých velkých producentů, kteří tvoří majoritní podíl na evropském trhu s chemikáliemi). Nejen pro zástupce producentů bylo velmi sporným bodem zřízení Evropské agentury pro chemikálie, které REACH předpokládá. I řada kritiků, kteří nepatří mezi experty v oblasti chemické produkce, upozorňovala na to, že jde především o další expanzi pravomocí EU a potažmo Komise prostřednictvím vytváření nových agentur, rozhodovacích, byrokratických a hlavně nikým nekontrolovaných institucí. Předpokládaný průběh dalšího jednání REACH každopádně představuje velmi spornou položku v seznamu nejdůležitější legislativy vznikající na půdě EU od vstupu ČR a opětovné otevření této otázky může spory profesních organizací i institucí obnovit. Své pravidelné schůzky již v červenci obnovili zástupci expertů reprezentujících stanoviska produkce i ochrany životního prostředí. Nyní bude v rámci konzultací mezi Radami ministrů a příslušnými výbory EP důležité z hlediska rozhodovacího procesu, do jaké míry budou jednotliví aktéři ochotni ustoupit; na tom bude záviset otázka, zda se druhé čtení bude věnovat již jen zmiňovaným nejspornějším problémům, anebo zda dojde k otevření celého „balíku“ asi 500 pozměňovacích návrhů, které již EP schválil. Pokud by k tomu do-

198

šlo, znamenalo by to značné prodloužení procedury a zablokování legislativy v nekonečných nových diskusích o jednotlivých pozměňovacích návrzích a již projednaných položkách. EP a jeho příslušné výbory prozatím dávají najevo, že by vůči Radě rádi uplatňovaly jednotné a poměrně pevné stanovisko (buďto přistoupí na jeho pozměňovací návrhy, nebo dojde k otevření celého „balíku“ o 500 položkách, které by EP mohl iniciovat). Další pokračování projednávání otázky REACH a otevírání sporných pozměňovacích návrhů lze očekávat v září. Nařízení o udělování kontraktů pro zajišťování veřejné dopravy Rada 9. června kvalifikovanou většinou schválila návrh nařízení o organizaci veřejné dopravy. Řecko, Lucembursko, Malta a Česká republika se hlasování zdržely. Obsah nařízení a implementace Nařízení vstoupí v platnost po třech letech od svého přijetí s tím, že členské státy získají dalších dvanáct let přechodného období, aby sladily současnou organizaci veřejné dopravy s požadavky nové normy. Ta se bude týkat jak silniční a železniční dopravy, tak i – na žádost konkrétního státu – dopravy vodní. Ve všech případech však platí, že místní úřady si i nadále ponechají možnost provozovat veřejnou dopravu samostatně, resp. prostřednictvím náležitě vybraného operátora. Z tohoto pravidla nicméně existují výjimky. Bez výběrového řízení bude možné přidělit provozování veřejné dopravy v oblasti příměstských, regionálních a dálkových vlakových linek, přičemž právě příměstské vlakové linky v původním návrhu Komise nefigurovaly. Kromě toho byly stanoveny finanční stropy určující hranici, od níž budou tendry na provozování veřejné dopravy striktně vyžadovány (odhadovaná hodnota kontraktu nesmí ročně překročit 1 mil. € a 300 tis. kilometrů, v případě malých a středních podniků 1,7 mil. € a 500 tis. kilometrů). Nové nařízení vedle uvedených parametrů zavádí opatření k zajištění transparentnosti provozování veřejné dopravy, což pro místní úřady v praxi znamená povinnost adekvátně písemně ošetřit veškeré související kroky (výběr konkrétního operátora, vyrozumění neúspěšných účastníků výběrového řízení apod.). Kontrakty na provozování veřejné dopravy se budou standardně uzavírat (ať už budou přiděleny přímo, nebo prostřednictvím tendru) na deset let, v případě železniční dopravy na patnáct let.


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST INSTITUCÍ EU Plán na vytvoření nové frakce EP Předseda britské Konzervativní strany David Cameron oznámil 13. července své rozhodnutí stáhnout oficiální žádost o vytvoření nové poslanecké frakce, která by sdružovala převážně euroskepticky či eurokriticky smýšlející europoslance, z nichž většina měla pocházet ze skupiny Evropští demokraté, která je dnes v EP součástí frakce EPP-ED. Z hlediska ČR je zajímavé, že britští konzervativci ve snaze vybudovat tuto frakci s největším zájmem oslovovali skupinu devíti europoslanců ODS v rámci frakce EPP-ED. Vedle nich byli vážnými kandidáty na vstup do frakce také polští poslanci za stranu Právo a spravedlnost a několik pravicových poslanců převážně ze států severní Evropy a z Pobaltí.

Fakt, že se nedařilo získat všechny konzervativní poslance pro novou frakci, i nejasný postoj dalších oslovených skupin poslanců mimo britskou a českou skupinu, podobně jako současné vnitropolitické problémy ČR, by nakonec mohly vést k výraznému oslabení nové frakce, iniciátoři tedy i po dohodě s poslanci ODS nakonec od myšlenky upustili, zcela ji však neopustili. Došlo k odložení možného rozhodnutí do roku 2009, kdy proběhnou nové volby do EP. V tomto rozhodnutí se s britskými konzervativci shoduje i ODS, jejíž předseda Mirek Topolánek podepsal s Jamesem Cameronem společnou deklaraci o založení Hnutí pro evropskou reformu, které má usilovat o modernější, otevřenější a decentralizovanou EU. Předseda Evropské lidové strany Hans-Gert Poettering (budoucí předseda EP dle dohody z roku 2004), nad deklarací „vyslovil politování“.

Pozadí otázky vzniku nové frakce Plány na vytvoření frakce se v rámci strany Evropských demokratů diskutovaly již delší dobu, v pozadí byla především častá ideová neshoda s majoritním proudem EPP-ED, který je reprezentován především německými, francouzskými a italskými poslanci Evropské strany lidové. Evropští demokraté se s EPP poprvé výrazně neshodli na otázce euroústavy, kterou EPP velmi výrazně podporovala; prosadili si proto možnost zastávat v této věci vlastní stanovisko, odlišné od majority EPP. Programové neshody pak pokračovaly v některých konkrétních otázkách (hlasování o Směrnici o službách, o původním britském návrhu nové finanční perspektivy apod.). Přesto Cameron nakonec svoji žádost stáhl, protože se nemohl ve své straně opřít o zcela jednotný postup a názor, někteří poslanci za konzervativní stranu upřednostňovali zůstat v největší parlamentní frakci EPP-ED.

Význam politických frakcí v EP Politické frakce představují velmi důležitou součást práce a fungování EP. Platí přitom poměrně složitá a striktní pravidla jejich utváření: ve frakci musí být zastoupeni poslanci minimálně dvou národností, v takovém případě musí mít frakce aspoň 23 členů, jsou-li v ní zastoupeny tři národnosti, je minimální počet 18, u čtyř národností 14. Patřit do frakce zabezpečuje poslanci a jeho klubu právo podávat ústní interpelace na Komisi, případně získávat posty ve vedení EP a jeho výborů. Frakce disponuje i vlastním rozpočtem. Nejpočetnější frakcí současného EP je pravo-středová EPP-ED, druhou nejpočetnější pak socialisté sdružení v PES.

Další postup britské a české strany Čeští poslanci ODS čekali s možným rozhodnutím o vstupu do nové frakce na výsledek parlamentních voleb, aby nenarušovali touto otázkou českou volební kampaň, což Konzervativní strana respektovala.

Jednání Rady ministrů financí EcoFin 14. července bylo exkluzivně věnováno otázce přípravy prvního rozpočtu nové finanční perspektivy, rozpočtu pro rok 2007.

2.2 FINANCE EU A ROZPOČET Rozpočet pro rok 2007 a chystané reformy vlastních příjmů EU

199


Legislativní pozadí rozpočtové procedury Komise již v květnu, ihned poté, co tak mohla učinit po schválení meziinstitucionální dohody pro novou finanční perspektivu, dokončila přípravy nového rozpočtu a zveřejnila předběžný návrh. Nyní o něm budou dle zvláštní hlasovací procedury, která je vyhrazena pouze schvalování rozpočtu, rozhodovat Rada a Evropský parlament. Rada má v jejím rámci pravomoc pozměnit všechny rozpočtové položky, Evropský parlament může činit změny pouze v tzv. nepovinných výdajích, k nimž náleží např. strukturální politika. Tzv. povinné výdaje, jejichž nejvýznamnější složku tvoří výdaje na společnou zemědělskou politiku, může pouze en bloc odmítnout (a Rada pak může toto jeho rozhodnutí přehlasovat), nemá pravomoci jakkoli v nich škrtat či je přepisovat. Pravomoci Rady jsou tedy v rámci rozpočtové procedury stále značně silnější než pravomoci EP; tuto situaci měnila euroústava, která dávala EP možnost rozhodovat plnohodnotně i o povinných výdajích. Nutno říci, že tuto inovaci euroústavy považovali za prospěšnou i někteří její odpůrci, či ti, kdo se vůči dokumentu stavěli skepticky. Dle této procedury musí rozpočet uvedeným způsobem schválit obě instituce, přičemž Rada má, jak již bylo naznačeno, rozhodující „poslední“ slovo ve struktuře výdajů, EP však může odmítnout rozpočet jako celek, což je v proceduře jeho nejsilnější nástroj proti Radě. Pokud se tak stane, funguje EU, její politiky a programy, v následujícím roce podle rozpočtového provizoria, které spočívá v sestavování provizorních rozpočtů na každý měsíc disponujících jednou dvanáctinou prostředků určených pro rok předchozí. Tolik jen k objasnění základních pojmů, pojmy jako „rozpočtové provizorium“ byly totiž často používány v médiích v souvislosti s patovou situací, která potkala v nedávné minulosti finanční perspektivu; v zájmu správnosti je však možné je použít pouze v souvislosti s rozpočtem konkrétního roku.

Finské předsednictví a chystané reformy vlastních příjmů EU Finské předsednictví také vyslovilo jako jednu ze svých zásadních priorit formulaci prvních návrhů na dlouhodobou reformu příjmové stránky evropských rozpočtů, především z hlediska otázky tzv. vlastních zdrojů. V současnosti EU disponuje čtyřmi druhy zdrojů (cla a příjmy ze zemědělských dávek – podíl tohoto zdroje se v souvislosti s pokračujícím procesem obchodní liberalizace stále snižuje; dávky z daně z přidané hodnoty; tzv. dodatkový, avšak v současnosti majoritní zdroj – částka vypočítaná dle výše HDP členského státu; a tzv. rezervy, které znamenají převod nevyužitých prostředků z loňského roku – nutno říci, že od rozšíření 2004 se stále více stává pravidlem, že rozpočtové prostředky bývají vyčerpány maximálním způsobem a rezerv z předchozího roku je poměrně málo). Finanční perspektiva pro roky 2007–2013 zavazuje EU, aby v letech 2008/2009 provedla významnější reformu rozpočtové politiky. Tato revizní klauzule nespecifikuje, zda má jít o reformu příjmové či výdajové složky, i když hovoří o tom, že součástí reformy by mělo být i přehodnocení stále vysokého podílu CAP na rozpočtových výdajích. Premiér Blair, který jako první inicioval vložení revizní klauzule do finanční perspektivy, hovořil během britského předsednictví o tom, že je nezbytná především reforma výdajové stránky. Z následujících prohlášení dalších představitelů EU (včetně předsedy Komise Barrosa) ovšem vyplývá, že pro EU bude zřejmě výhodnější a politicky průchodnější upravit namísto citlivé otázky výdajů otázku příjmovou. Hovoří se o možnosti zavedení nového příjmového zdroje, kterým by měla být evropská daň. Tento návrh ještě nemá pevné obrysy, každopádně bude důležité sledovat, jak se této otázky chopí finské předsednictví, následující předsednické země i Komise.

Pozice Rady, Komise a EP Pokud jde o rozpočet pro následující rok, pozice všech tří institucí do značné míry kopíruje jejich pozici z roku 2004, která se poslední dobou stává téměř pravidlem: je to především Rada, která prosazuje úspory a rozpočtové škrty oproti původnímu návrhu Komise, zatímco EP se bude pokoušet v rámci svých omezených pravomocí vrátit škrty Rady zpět. Příprava rozpočtu probíhá pod předsednictvím Finska, přičmž ještě předtím, než se tato země ujala své funkce, upozorňovali její představitelé na to, že se budou snažit přimět EU k úsporám, a to především v oblasti administrativní zátěže.

Sporné body rozpočtu 2007 Pokud jde o rozpočet pro rok 2007, Rada ještě před svým zasedáním 14. července komunikovala o zásadních bodech návrhu s rozpočtovým výborem EP a diskuse tak od počátku probíhají ve spolupráci všech tří institucí. Přesto především mezi Radou a EP panuje napětí ohledně objemu rozpočtu. Komise navrhuje objem ve výši 1,08% HDP EU v závazcích a 1,09% HDP EU v platbách (prozatím celkový objem rozpočtů ani po rozšíření výrazněji nepřekračoval 1% HDP EU); tuto variantu podporuje EP, nesouhlasí s ní však Rada a trvá na škrtech. Radě už se v rámci předběžného dohodovacího říze-

200


ní tří institucí podařilo některých škrtů dosáhnout, a to především právě v oblasti, kde má ke škrtům „monopolní“ právo – Nadpis 2 nazvaný Ochrana a konzervace přírodních zdrojů (ve skutečnosti však CAP). Radě se podařilo dosáhnout škrtů hlavně v oblasti přímých zemědělských plateb a podpor trhů. Prosazovala i škrty v Nadpise 5 – Administrativa, tam ale poměrně tvrdě narazila. To opět ilustruje do určité míry, že instituce EU jsou schopny akceptovat i škrty ve výdajích na jednotlivé politiky, byť by tyto politiky byly tak důležité jako CAP, ale zlá situace nastává, sáhne-li se na výdaje určené pro administrativní aparát, tedy de facto na vlastní provoz těchto institucí. Především Komise totiž upozorňuje, že navýšení výdajů v oblasti správy je nutné, vzhledem k vytvoření asi 800 nových pracovních míst v institucích EU v souvislosti s rozšířením. Hlavní „bitva“ o rozpočet pro rok 2007 se očekává v průběhu podzimu (září, říjen), po návratu evropských institucí po letní pauze. 2.3 FINSKÉ PŘEDSEDNICTVÍ 1. července se předsednictví EU ujalo po Rakousku Finsko. Již koncem června jeho vrcholní představitelé prezentovali priority na nadcházejícího půl roku. Obě zmíněné země přitom z důvodu své velikosti, významu na evropské politické scéně i mnoha společných charakteristik a zájmů (vstup do EU v roce 1995, neutralita) na letošní rok připravily společný pracovní program. Priority finského předsednictví Finsko definovalo ústy svého předsedy vlády Matti Vanhanena svých pět základních priorit 21. června. Patří mezi ně budoucnost EU (včetně problematiky rozšiřování), konkurenceschopnost Unie na globálním trhu, zahraniční vztahy EU (především vztahy s Ruskem), zajištění přístupu občanů ke spravedlnosti (plus terorismus a pašování lidí) a transparentní a účinné procedury v Unii (s odkazem na poslední summit Evropské rady, kde bylo dohodnuto další „otevření“ jednání Rady při aplikaci tzv. spolurozhodovací procedury). Hodnocení Obecně lze říci, že až na otázku spravedlnosti nejsou uvedené priority nijak „originální“, resp. v programech předsednictví se objevují velmi často, aniž se upozorňuje na skutečnost, že v průběhu šesti měsíců je efektivní vyřešení takto složitých položek nereálné.

Co se týče konkrétních problémů, předpokládá se, že se Finsko pokusí zprostředkovat další jednání např. v otázce Směrnice o službách, Směrnice o pracovní době či otázkách souvisejících s justicí a vnitrem (finské předsednictví by chtělo např. posílit legislativní pravomoci EP v oblasti justice a vnitra, konkrétně v otázkách spolupráce v záležitostech trestního práva). Sám finský premiér zmínil snahy o oživení inovační politiky (věda a výzkum), s níž má jeho země (nikoli však samotné oficiální autority) své pozitivní zkušenosti (viz např. firma Nokia). Ještě před začátkem jeho „euromandátu“ se v médiích objevily zprávy, že Finsko v průběhu nadcházejícího půl roku „půjde příkladem“ a schválí ve svém parlamentu evropskou ústavu. Lze říci, že jde o obecnější trend. Podobně by mělo Finsko „připravit půdu“ pro Německo, které se ujme předsednictví na začátku příštího roku, i v otázce rozšiřování EU či inovací a Lisabonské strategie obecně. V dalších politických oblastech (např. životní prostředí, ochrana zdraví a spotřebitele, telekomunikace, doprava či vzdělávání) je možné podle toho, co Finsko prozatím prezentovalo, očekávat podobné kroky. Ostatně finští představitelé se takovou „strategií“ (vědomi si svých limitů na evropské politické scéně) ani netají. Při prvním setkání s evropskými poslanci však zřetelně vyšlo najevo, že od finského předsednictví se právě z uvedených důvodů neočekává průlom, což potvrdily i reakce sociálních partnerů (zaměstnanců a zaměstnavatelů). Určité posuny budou pravděpodobně (krom výše zmíněných oblastí) zaznamenány v oblasti „severní dimenze“ vnějších vztahů EU. Finské předsednictví považuje za jednu ze svých priorit v rámci vnějších vztahů EU přípravu vytvoření nové Smlouvy o partnerství a spolupráci s Ruskem (PCA). Tato smlouva byla podepsána v roce 1994, ratifikována však byla až v roce 1997 – EU tak vyjadřovala svůj nesouhlas s postupem Ruska v Čečensku. Byla podepsána na deset let, v roce 2007 by tedy měla vypršet její platnost. Smlouva PCA upravuje institucionální vztahy mezi Ruskem a EU, stejně jako z obsahového hlediska jednotlivé okruhy spolupráce. Podobná dohoda byla podepsána i s dalšími státy postsovětského prostoru (Ukrajina, Moldávie, některé státy jižního Kavkazu a střední Asie), smlouva s Ruskem však brzy nabyla zvláštního významu vzhledem k tomu, že se změnil i význam vztahů Ruska a EU. Nejprve došlo k nárůstu důležitosti v souvislosti s východním rozšířením, řešením statutu Kaliningradu i zvýšené spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti v souvislosti s dokončováním systému Schengen II. V posledních letech a měsících se hlavním tématem

201


dialogu Ruska a EU stává v rámci tzv. čtyř společných prostor (dialog o ekonomice, globální politice a bezpečnosti, vnitřní bezpečnosti a kulturní a přeshraniční spolupráci) především energetická politika. Finská strana je i vzhledem k historické zkušenosti ohledně vztahů s Ruskem poměrně opatrná, pokud jde o vývoj a obsah dialogu mezi EU a Ruskem. Podle některých zpráv by budoucí smlouva PCA měla mít dle finských představ spíše charakter politické deklarace, další parametry vzájemných vztahů by pak měly být formulovány v ad hoc smluvních dokumentech s ohledem na vývoj pozice RF nejenom v globálních politických, ale i ekonomických vztazích (možný vstup do WTO v roce 2007). 2.4 JUSTICE A VNITRO Společná vízová politika a Schengen Červencové legislativní dění v oblasti justice a vnitra se soustřeďovalo na otázku přípravy společné vízové databáze, která by se měla stát základem společného vízového systému EU (VIS) a sloužit např. proti nebezpečí falšování víz, vydávání duplicitních víz apod. Legislativní pozadí Zavedení společné vízové politiky a přechod režimu hlasování v této oblasti v Radě z jednomyslnosti na QMV, včetně spolurozhodování EP, od 1. ledna 2005 umožnilo jednomyslné rozhodnutí Rady ministrů na základě Haagského programu z listopadu 2004 i na základě inovací, které do oblasti justice a vnitra přinesly Amsterodamská smlouva a poté revize z Nice. EU je na základě tohoto rozhodnutí zavázána vybudovat společnou vízovou politiku, i když dosažení tohoto cíle není bez komplikací. Ministři členských zemí se budou věnovat této otázce především na posledním zasedání Rady pro justici a vnitro před prázdninovou přestávkou, stanoveném na 24. července. Sporné body Prozatím panuje nedostatek shody na otázkách týkajících se společné databáze víz, a to i mezi jednotlivými institucemi EU. Jde o to, komu má být do této databáze umožněn přístup. EP, který je nováčkem v rozhodování o takto zásadních otázkách oblasti vnitra, dává do určité míry znát snahu aktivně se zapojovat do diskuse, přestože má pravomoc spolurozhodovat pouze

202

o vytvoření systému VIS, nikoli o jeho parametrech (např. o otázce přístupu do systému). Potvrzují to slova parlamentní zpravodajky zmíněného legislativního návrhu Sarah Ludfordové z Velké Británie, která vyjádřila nesouhlas EP nad tím, že Rada chce umožnit přímý přístup do této databáze policii, např. i pomocí on-line přístupu. Jedná se o rozdílné pohledy: zatímco EP vnímá vízový registr jako pouhou součást politiky imigrace, Rada jej chápe v širších souvislostech vnitřní bezpečnosti a chtěla by, aby vízový registr byl využíván např. i při vyšetřování trestných činů. Proti tomu se EP, stojící spíše na straně názoru žádajícího adekvátní ochranu osobních údajů a svobod člověka, navzdory stále silnějšímu trendu, který vede ke shromažďování a sdílení osobních údajů na nadnárodní úrovni, ohrazuje. EP tak vyjadřuje obavy ze zneužívání těchto údajů, pokud by k nim měl např. přístup kterýkoli policejní úředník členského státu. Spornou otázkou také je, kdo by měl být správcem tohoto vízového registru, EP je zastáncem vzniku „nezávislé“ agentury. Zatímco Rada uvažovala o svěření této pravomoci jednomu z členských států. Protože tato agentura není ještě vytvořena, prozatímním „správcem“ se zřejmě stane Francie, protože ve francouzském Štrasburku existuje vízový registr, který je součástí Schengenského systému SIS a má stejné technické parametry jako systém VIS. To je také paradox, na který upozorňuje Rada, zatímco SIS je systém sloužící k ochraně vnějších hranic EU a sledování pohybu na vnější hranici při jejím překračování, systém VIS má působit dovnitř a týkat se stadií, v nichž jsou víza nikoli kontrolována, ale vydávána, je žádána o vízum pro vycestování do EU a podobně. Technické parametry obou databází jsou přitom stejné, bylo by proto zřejmě technicky výhodnější od sebe oba systémy zcela neoddělovat. Rada tak upozorňuje na neefektivnost a nepotřebnost vytváření zvláštní agentury, která by spravovala VIS. Jak již bylo řečeno, EP nemá pravomoci rozhodovat např. o možnostech přístupu do databáze, přesto uvažuje o tom prosadit svůj pohled prostřednictvím možné blokace samotné legislativy umožňující vznik systému VIS. Chce jej vázat na předchozí schválení Rámcového rozhodnutí o ochraně dat ze strany Rady. Otázka dobudování systému SIS II Zasedání Rady pro justici a vnitro 24. července má hovořit i o dokončení legislativy týkající se spuštění systému SIS II (Schengen II), který má umožnit novým členským státům včetně ČR využívat výhod Schengenu.


Občané ČR by tak např. již neměli být podrobováni celním a pasovým kontrolám při přechodu vnitřní hranice EU (česko-rakouské, česko-německé, česko-polské či česko-slovenské). V této záležitosti panuje mezi EP, který opět získal nově pravomoc spolurozhodování o vytvoření tohoto systému, a Radou relativní shoda. Zatímco Rada se na dokončení SIS II shodla již v červnu, EP indikuje, že proti tomuto rozhodnutí nemá námitky, v určitých bodech se však rozhodnutí Rady odlišovalo od původní verze, na níž se dohodl trialog Rady, Komise a EP. První čtení návrhu na vytvoření SIS II má proběhnout v EP v září. 2.5 REGIONÁLNÍ POLITIKA Nová kohezní a regionální politika 13. července zveřejnila Komise strategii pro novou kohezní politiku, která pro nadcházející finanční období 2007–2013 v souladu s finanční perspektivou upravuje priority, které Komise upřednostňuje pro čerpání prostředků z Kohezního fondu, tedy fondu pro státy, jejichž HDP na osobu nedosahuje 90 % průměru EU. Legislativní pozadí a parametry nové regionální politiky Strategii musí ještě schválit Rada na říjnovém zasedání tak, aby bylo všechno připraveno pro spuštění nové regionální politiky od 1. ledna 2007, která přináší pozměněné parametry a programy čerpání i některé nové iniciativy ( Jaspers, Jeremie, Jessica), počítá se se zvláštním důrazem na posílení potřeb městských aglomerací, které bývaly pokryty iniciativou Urban, i když některé členské státy musely během jednání o podobě strategie nové regionální politiky upustit od některých požadavků, které se týkaly právě politiky urbánního rozvoje (např. Francie pod vlivem nepokojů z podzimu 2005, které zasáhly sociálně slabší a přistěhovalecká předměstí řady velkých měst). Přesto se Komise rozhodla i v rámci strategie pro novou kohezní politiku zdůraznit „městskou“ platformu, vzhledem k současnému trendu, kdy se nezřídka nejproblematičtějšími sociálně-územními celky stávají z hlediska ekonomického, demografického i dalších hledisek nikoli venkovské oblasti, ale předměstí městských aglomerací. Tato platforma je však ve formě sdělení, členské státy tedy mohou, ale nemusí využít spolufinancování některých programů, které by byly určeny

výhradně na podporu dostupnosti služeb, infrastruktury, zvýšení bezpečnosti apod. v městských aglomeracích. Větší prostor je tedy v rámci nové regionální politiky poskytnut členským státům při tvorbě operačních programů a dotačních titulů na využívání evropských prostředků, což je výzva i pro českou administrativu. Znovu platí, že základní parametry a strategie čerpání sice určuje Brusel, který má k dispozici i „rezervoár“ fondů, tvorba dílčích operačních programů k jejich čerpání a národních strategií čerpání však už do značné míry spočívá na národní úrovni. Kritika „nedostatečného čerpání“, jakkoli je tento termín z hlediska strukturální politiky nepřesný, je tedy do značné míry i kritikou národních administrativ. Obsah strategie nové kohezní politiky Státy, které mají nárok na čerpání prostředků z Kohezního fondu, včetně ČR, dosud zveřejněná strategie informuje o tom, na jaké cíle a typy programů se mají zaměřovat při tvorbě projektů financovaných z Kohezního fondu. Komise už předběžně signalizovala, že bude upřednostňovat především velké infrastrukturní projekty na bázi transevropských sítí, půjde tedy o projekty „evropského“ a přeshraničního charakteru; nelze počítat s tím, že by Kohezní fond disponující poměrně značnými prostředky spolufinancoval drobné projekty regionálního rozměru, k tomu jsou určeny jiné strukturální fondy a iniciativy. Bude proto důležité sledovat během července zprávu Komise, v níž podle slov komisařky pro regionální politiku Hübnerové mají být zveřejněny seznamy regionů s nárokem na čerpání v rámci různých nově definovaných strukturálních cílů, včetně konkrétní alokace částek tomu kterému regionu. Tyto částky samozřejmě regiony nedostanou automaticky, ale budou projektově vázané. Nová kohezní politika a alokace prostředků pro ČR Česká republika má podle zveřejněných parametrů nové kohezní politiky v letech 2007–2013 nárok na celkem 23,7 mld. €, z toho nejvíce na cíl nazvaný Konvergence (přes 22 mld. €), půjde tedy převážně o prostředky právě z Kohezního fondu a iniciativ určených k tomu, aby ČR dohnala hospodářský průměr EU. V porovnání s tím je poměrně méně prostředků určeno na Cíl 2, který se týká podpory konkurenceschopnosti a zaměstnanosti (např. podpora malých a středních podniků, rekvalifikace apod.), má jít o asi 370 mil. €. Na cíl Evropská teritoriální kooperace potom bylo ČR přiděleno necelých 350 mil. €.

203


Hodnocení Máme-li tuto alokaci hodnotit, je třeba říci, že u všech nových členských států tvoří (v souladu s důrazem Lisabonské strategie) majoritní podíl těchto příjmů z nové kohezní politiky cíl Konvergence (tedy např. velké infrastrukturní projekty Kohezního fondu). Starší členské státy, které do kohezní skupiny nespadají, nemají nárok na prostředky Kohezního fondu a pouze omezený nárok na prostředky určené pro cíl Konvergence z jiných strukturálních fondů. Namísto toho čerpají prostředky určené pro podporu regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti (řádově se jejich nároky pohybují do 10 mld. € za zmíněné sedmileté období). Přesto jsou zde výjimky, např. Itálie získává pro cíl Konvergence téměř 19 mld. €, stejně tak Španělsko (pro porovnání, Maďarsko jako nový člen 12,6 mld. €), u Německa prostředky na cíl Konvergence získávají především bývalé země NDR. Španělsko či Řecko stále ještě získávají prostředky i z Kohezního fondu, v jejich případě však bude docházet k postupnému útlumu v důsledku toho, že v porovnání s novými členskými státy se tyto země stávají vzhledem k průměru HDP EU relativně „bohatšími“. Snížení nároku na tyto prostředky jim ovšem bude kompenzováno (tzv. phasing-out). Největším příjemcem prostředků z Kohezního fondu i na Cíl Konveregence bude v rámci celé EU-27 (nová kohezní politika už obsahuje i alokaci prostředků pro Bulharsko a Rumunsko) po dalších sedm let největší nový členský stát, Polsko (19,5 mld. €, respektive 39,5 mld. €). 2.6 ZEMĚDĚLSTVÍ Reforma vinařství Nejvíce diskutovaným tématem v oblasti CAP se v červnu a červenci 2006 stává Komisí plánovaná reforma sektoru vinařství. EU je k reformě tohoto sektoru tlačena i vnějšími okolnostmi, především v důsledku střetů s konkurencí dovážených vín, v poslední době především americké provenience v důsledku podpisu Transatlantického vinného paktu, který více otevřel cestu amerických vín na evropský trh. Velkými konkurenty evropského vína jsou ale i JAR a Austrálie, z amerického kontinentu pak především Argentina. Obsah reformy – pozice Komise vs. pozice lobby Komisařka Boelová při červnové prezentaci prvních parametrů vinné reformy zdůraznila, jako

204

již několikrát předtím, že by mělo jít především o pozdvihnutí konkurenceschopnosti evropských vín, a pokoušela se tuto svoji pozici hájit i při slyšení před zemědělským výborem EP. Poukázala přitom na to, že evropští zemědělci o této skutečnosti možná neradi slyší, nelze však popřít, že dovážená americká vína mohou s evropskými v kvalitě soutěžit a že toto není chybou amerických vín či liberalizačního procesu, ale spíše chybou evropského zaostávání. Šlo tak o poměrně jasnou odpověď některým producentům, především francouzským, sdruženým v lobbistické organizaci VINIFLHOR, která kromě pěstitelů vína sdružuje ještě pěstitele ovoce, zeleniny a zahrádkáře, kteří proti reformě protestovali se slovy, že problémem evropského vinařství není nadprodukce, tedy to, že by vyrábělo příliš, ale to, že prodává málo. Vedle nárůstu evropské produkce lze podle funkcionářů VINIFLHOR zaznamenávat i globální nárůst poptávky po víně. Upozorňují také na to, že v evropském případě hraje roli především výnos na hektar, protože celková průměrná plocha vinice je v EU mnohonásobně menší (okolo 6 ha) než v USA (25 ha) a Argentině (až 164 ha). Je zajímavé, že poměrně velkým producentem vína by mohla být v současnosti i Čína, která disponuje až stohektarovými viničními plochami. Argument malou průměrnou viniční plochou v EU znamená především obavu producentských organizací, že na dopady reformy nejvíce doplatí malí producenti, kterých je v EU mnoho. S těmito argumenty ovšem Komise zásadně nesouhlasí. Otázkou však je, jakou podobu dle představ Komise by „pozvednutí“ kvality evropských vín mělo mít; prozatímní zprávy indikovaly, že půjde o přísnější parametry a kontrolu způsobů výroby vína, která nemusí všem producentům vyhovovat. ČR v rámci evropského trhu s vínem – pozitiva a méně sporné body Z hlediska českého vinařství by nemuselo jít o nepřekonatelný problém. Půjde-li o kvalitativní požadavky, zřejmě by měla taková reforma postihnout především velkovýrobce levných a nepříliš kvalitních stolních vín ze států, které náleží mezi skutečně velké výrobce vína, zaplavujícího často evropský trh (především Španělsko, částečně Francie a Itálie). Český vinný sektor je vzhledem k naší konzumentské tradici i vzhledem k omezením, které novým členům dává přístupová smlouva, poměrně malý. Vstup do EU měl i svá pozitiva, protože především řada drobných pěstitelů a výrobců se namísto kvantity začala soustřeďovat na jakostní, ale i přívlastková


vína, která jsou sice dražší, mohou však konkurovat kvalitou i jakostním vínům z jiných členských států EU, případně vínům z dovozu z nečlenských zemí. Šanci by mohla mít i koncentrace na specifické oblastní značky, která má tradici např. v historických vinných oblastech Francie či Německa. Negativa a sporné body návrhu Závažnější je, že navrhovaná reforma, jak se předpokládalo a při její prezentaci i ukázalo, kráčí hlavně cestou podpory a upřednostňování likvidace produkce a vyklučování vinic. Především toto kritizují poslanci zemědělského výboru EP, kteří tento prakticky nenávratný způsob likvidace vinic, kdy je vinná réva ničena i s kořeny, aby nedocházelo k jejímu samovolnému obnovování, považují za neetický. Ovšem, při rozhodování o podrobnostech vinné reformy jim (jako v případě cukerního pořádku) přísluší dle primárního práva pouze konzultační funkce, rozhodnutí bude na Radě. Komisařka Boelová se pokoušela obhajovat před poslanci tyto klauzule reformy slovy, že se v případě vyklučování nejedná o to, že by producenti k němu byli nuceni, má jít o výsledek dobrovolné volby, přestože podpořené výhodnějšími finančními podmínkami pro ty, kdo se rozhodnou své vinice takto zlikvidovat. V případě ČR lze říci, že prozatím v rámci programů na podporu vyklučování vinic a nucené technické destilace vína, které už existují, nepatří mezi státy, které by se výrazněji uchylovaly k tomuto řešení, alespoň v okruhu nových členských zemí, narozdíl např. od Maďarska. Součástí zveřejněných parametrů návrhu reformy vinného sektoru je i rozplánování finančních prostředků, které mají být určeny na jeho podporu; nadpoloviční většina je přitom věnována prá-

vě na vyklučení (až 500 mil. €), okolo 400 mil. € je určeno na restrukturalizaci vinic a zbývající, o poznání menší částka, pak na zlepšení marketingových metod v sektoru, přestože se původně hovořilo o podpoře marketingu ve vinném sektoru jako o jedné z hlavních podmínek zlepšení konkurenceschopnosti evropských vín. K této metodě záchrany evropského vinného trhu namísto likvidace a vyklučování se hlásí i zástupci producentů, kteří požadují právě více peněz na marketing a hledání nových trhů pro evropské víno. Reforma naproti tomu nepočítá s další větší podporou programů na financování technické destilace vína, které mají dnes v podstatě intervenční charakter – setkají-li se producenti v daném členském státě s masivní nadprodukcí vína, mohou požádat Komisi o finanční podporu technické destilace, která, zjednodušeně řečeno, promění přebytkové víno např. na zdroj bioenergie. Faktem je ale to, že výroba bioenergie z vinných hroznů a přebytkového vína je velmi finančně nákladná i z hlediska nákladnosti kompenzací daným producentům. Obrovské částky pohltila např. letos na jaře nucená destilace přebytkového francouzského a italského vína, kterou daným zemím zaplatila Komise. Zarážející přitom je, že překvapivě málo prostoru v prozatím zveřejněných parametrech reformy zaujímají právě požadavky na výrazné zlepšování kvality, na podporu výroby značkových a vysoce kvalitních, i když dražších vín. Návrh se zaměřuje spíše na finanční podporu omezení produkce, což dále kritizovali někteří odpůrci z řad poslanců. Lze očekávat, že reforma trhu s vínem bude představovat na podzim po letní přestávce evropských institucí jeden z nejspornějších bodů oblasti CAP.

205


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 3. – 6. července Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro

Proti

Celkem

ODS v EP


Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Poznámky

Zpráva Lucasové týkající se omezování dopadu letectví na změnu klimatu (A6-0201/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

4. července 2006

439

0

73

8

102

0


Favova zpráva týkající se domnělého využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů (A6-0213/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

6. července 2006

389

0

137

7

55

0



206

červenec–září 2006

ČERVENEC–ZÁŘÍ 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Směrnice o službách • Problematika Směrnice o službách se po prázdninové přestávce znovu dostala na pořad, tentokrát v EP, který se návrhem zabýval 5. září poté, co se na jeho modifikovaném znění shodla na konci května, resp. července Rada. • Legislativní pozadí • Směrnici o službách jsme v monitorinzích věnovali mnoho prostoru. Současná podoba návrhu odpovídá především představám EP, který upřednostňuje méně liberalizační text. • Obsah návrhu • Na jednání výboru EP pro vnitřní trh 4. září předložila zpravodajka návrhu E. Gebhardtová jedenáct pozměňujících návrhů. Žádný z nich nicméně nijak nepozměnil podstatu institucionálního kompromisu. • Sporné body • Jediným sporným bodem do dalších jednání zůstává pouze role Komise, jež by měla pravidelně posuzovat speciální požadavky jednotlivých členských zemí vůči subjektům poskytujícím služby (odstavec 5 článku 39). Daná otázka vyvstala poté, co byl z návrhu směrnice na žádost EP odstraněn liberalizační princip originality, jenž umožňoval, aby služby v celé EU byly v zásadě poskytovatelné na základě podmínek země původu. • Další vývoj • Všechny zainteresované instituce předpokládají ukončení legislativního procesu do konce roku 2006. 1.2 Evropský soudní dvůr Omezení mobility pracovních sil • V kontradikci ke zprávě o uvolnění pohybu pracovních sil v rámci Itálie (viz níže) je rozsudek Evropského soudního dvora, který ve svém

• •

• •

• •

důsledku svobodu pohybu za prací v rámci EU (podle některých zákonů) zpochybňuje. ESD 19. července rozhodl, že nezaměstnaní, kteří jsou příjemci podpory v nezaměstnanosti, musí k tomu, aby byli plně mobilní v rámci EU, nejprve splnit podmínku trvalého bydliště. Pozadí Soud rozhodl v případě Belgičana De Cuyper, který se usadil ve Francii a pobíral podporu v nezaměstnanosti z Belgie. Žalovaný argumentoval garancí volného pohybu osob v EU, Soud však konstatoval, že zmíněná svoboda není bezpodmínečná. Sporné body ESD rozhodl ve věci De Cuyper poměrně nečekaně, minimálně v kontextu toho, jak se k podobným případům stavěl dosud, protože je velmi ojedinělé, že Soud argumentuje sekundární normou namísto primární (byť v národních právních řádech je to běžné). Další vývoj K uvedenému je třeba dodat, že Soud formálně nevytvořil žádný precedens, protože ve věci rozhodoval v rámci tzv. prejudiciálního řízení, kdy odpovídal na otázku vnitrostátního soudu, který aplikoval právo Společenství.

1.3 Komise Antialkoholová strategie EU • Komise se během léta pustila do boje proti alkoholu, a to na několika frontách, přičemž některé kroky se dotýkají i ČR. • Legislativní pozadí • Nejprve byla v červnu 2006 uveřejněna studie financovaná Komisí, která mapovala spotřebu alkoholu v EU, přičemž konstatovala, že je nejvyšší v celosvětovém měřítku. • Komisař Markos Kyprianou, který má na starosti zdraví a ochranu spotřebitele a v posledních měsících se stal známým především jako obhájce rozšiřování zákazu kouření na veřejnosti v rámci členských států EU a zahájením kampaně proti obezitě, k níž se rozhodl vrátit v září 2006, reagoval návrhem možné oficiální antialkoholové strategie.

207


• Potenciální sporné body – daňová politika EU • Zřejmě závažnějším počinem by bylo, kdyby potenciální protialkoholová strategie měla přesah i do daňové politiky. Komise by však zřejmě touto cestou chtěla jít. 11. září zveřejnila návrh na zvýšení spotřebních daní u alkoholu na 31 %, motivovaný snahou držet krok s vývojem inflace.

• •

Žebříček plnění pravidel vnitřního trhu • Komise 18. července (letos už podruhé) prezentovala pravidelný žebříček, v němž posuzuje naplňování norem vnitřního trhu jednotlivými členskými státy (Internal Market Scoreboard). • Obsah • Závěry Komise byly v případě červencového žebříčku méně pozitivní než na začátku letošního roku. Zatímco při posledním hodnocení na základě dat z listopadu 2005 chybělo do národních právních řádů zavést v průměru 1,6 % unijních norem, tentokrát došlo ke zhoršení o 0,3 procentního bodu na 1,9 %. Stejný vývoj byl zaznamenán i na poli řízení vedených proti jednotlivým členským státům za neimplementaci unijní legislativy: jejich počet neklesl. • Určitou výjimku představuje ČR, jíž chybí zavést téměř 3 % přijaté legislativy, což znamená oproti předchozímu žebříčku další zhoršení (v absolutních číslech z 41 na 48 předpisů) a nejhorší umístění ze všech nových členských zemí. Naopak v případě řízení za neimplementaci legislativy si ČR polepšila a výrazně snížila jejich počet (ze 14 na 7). • Sporné body • Přestože žebříček (Internal Market Scoreboard) představuje relativně užitečný ukazatel, má i svá zásadní omezení. Nijak neukazuje na kvalitu přijatých norem a neřeší ani to, nakolik v důsledku přijetí nových norem vzrůstají požadavky na koordinaci (v rámci) členských států, tedy na byrokracii. • Další vývoj • Zveřejnění inovovaného žebříčku se očekává začátkem roku 2007. Nové pokyny ke státní podpoře na podporu investic do rizikového kapitálu v malých a středních podnicích • Komise 19. července přijala nové pokyny ke státní podpoře na podporu investic do rizikového kapitálu v malých a středních podnicích. Pokyny by měly malým a středním podnikům pomoci snáze získat finanční prostředky na jejich rozvoj, aniž by to bylo posuzováno jako nepřípustná

208

• •

• •

státní podpora podle článku 87 Smlouvy o založení ES v současném znění. Finance by měly být vázány na dlouhodobé investice a inovace, aby jejich využití napomohlo vytvoření kvalitních a „udržitelných“ pracovních míst. Obsah Nejdůležitější změnou oproti stávajícímu stavu je zvýšení limitu pro podporu malých a středních podniků až na 1,5 mil. € v průběhu 12 měsíců. V tomto případě bude (za splnění dalších podmínek, především pak spolufinancování ze soukromých a veřejných zdrojů) podpora ze strany Komise odsouhlasena prakticky „automaticky“. Bude-li podpora převyšovat uvedený limit, stále bude možné ji udělit, ale v rámci Komise bude probíhat tzv. podrobné posouzení. Sporné body Nové pokyny ke státní podpoře jsou s ohledem na význam malých a středních podniků v evropské ekonomice nesporně pozitivním krokem. Podstatné nicméně je, nakolik se bude Komise svými závazky, jež nepředstavují vynutitelnou legislativu, řídit. Další vývoj Komise explicitně neinformovala o dalších krocích, nicméně na dosavadní zkušenost a význam malých a středních podniků v EU lze čekat zveřejnění monitorovací zprávy v průběhu příštího nebo přespříštího roku.

Snížená sazba DPH na dětské pleny a u služeb náročných na lidskou práci • Komise 19. července požádala Českou republiku, Maltu, Maďarsko, Polsko a Portugalsko o stanovisko k uplatňování snížené sazby DPH na dětské pleny. Formálně tak bylo zahájeno řízení za neimplementaci unijní legislativy, neboť ta v tomto případě předpokládá (podle výkladu Komise) uplatňování základní (tedy vyšší, min. 15%) sazby DPH. • Pozadí • Komise vyjádřila názor, že snížená sazba na daný produkt není v souladu s tzv. 6. směrnicí o DPH (77/388), jež byla naposledy revidována letos v únoru Směrnicí 2006/18. Na druhou stranu však přiznala, že cílem jejích kroků není v daném případě řízení u Evropského soudního dvora a pokuta uvedeným zemím, ale spíše získání důvodných stanovisek zmíněných členských zemí, na jejichž základě by měla být uvedená směrnice znovu novelizována, aby odpovídala národním politikám na podporu rodiny a snižování průměrného věku populace.


• Služby náročné na lidskou práci • V oblasti služeb náročných na lidskou práci (resp. uplatňování snížené sazby DPH na tyto služby) Komise 25. července představila konkrétní legislativní návrh. Jde o implementační opatření výše zmíněné Směrnice 2006/18. Snížená sazba DPH by měla být nově (experimentálně) uplatňována v sedmnácti zemích na základě dočasné výjimky do konce roku 2010, a to podle požadavků, které jednotlivé členské státy Komisi doručily do konce letošního března. • Obsah • ČR se týká snížená sazba v případě renovace a opravy soukromých bytů a obytných domů (vyjma materiálů, které tvoří podstatnou část hodnoty poskytnuté služby), čištění oken a úklidu v domácnostech a v případě domácích pečovatelských služeb. • Sporné body • Popsaný vývoj má z velké části technický charakter, přestože např. otázka dětských plen mezi politiky i v médiích dlouhodobě vyvolává kontroverze. • Vzhledem k masivnímu odporu ze strany členských států pozměňovat vlastní daňové předpisy Komise přistupuje k postupnému navršování výjimek, jež celý systém znepřehledňují ještě více, než kdyby existovala daňová pravidla v každém jednom státě bez jakékoli úpravy ze strany EU. Nařízení na posílení bezpečnosti nákladní silniční dopravy • V souvislosti se zahájením projednávání Nařízení na posílení bezpečnosti nákladní silniční dopravy vyjádřila Evropská aliance malého podnikání (European Small Business Alliance, ESBA) pochybnosti stran dopadu zamýšlené normy na samotnou nákladní dopravu. • Obsah návrhu • Obecně (a ideálně) by cílem předpokládaného nařízení mělo být zavedení minimálních bezpečnostních standardů (statut „bezpečného dopravce“) bez nadbytečného byrokratického zatížení příslušných podnikatelských subjektů. Minimální standardy by se týkaly všech fází dopravy, od naložení v konkrétní firmě až po vyložení u odběratele (včetně uskladnění). • Právě na to reagovala ESBA, která vyčíslila náklady na zavedení uvedených standardů v celé EU (resp. v jejích SMEs) na 55 mld. € s tím, že především malé firmy budou do potřebných opatření investovat, aniž to pro ně bude rentabilní.

• Další vývoj • Komise na uvedené výtky reaguje tvrzeními, že rozdělení přepravců na bezpečné a ostatní bude na trh působit pozitivně a bez vedlejších negativních efektů. Přeshraniční poskytování zdravotnických služeb • Komise 5. září vyhlásila veřejnou konzultaci týkající se přeshraničního poskytování zdravotnických služeb. • Obsah • Konzultace by se měla zaměřit nejen na podmínky, za nichž by bylo možné zdravotnické služby nabízet (primárně tehdy, když se na ošetření v domovské zemi musí neúměrně dlouho čekat), ale i na způsob jejich financování, informování pacientů a jejich práva, monitorování ze strany příslušných úřadů, mobilitu zdravotnického personálu apod. • Sporné body • Jde o ambiciózní plán, protože např. otázka mobility pacientů a náhrad za zdravotní péči v jiném než domovském členském státě je v současnosti předmětem mnoha soudních sporů u ESD kvůli nevyjasněnosti právního prostředí v EU a kontroverznosti těchto položek, což představuje argument jak pro zastánce, tak i odpůrce „evropského řešení“ a vytváří klima neumožňující debatu vedoucí k výsledkům, které Komise pravděpodobně očekává. • Další vývoj • Komise navzdory uvedeným argumentům předpokládá, že dosavadní praxe ošetřování v zahraničí přestane být výsadou, ale právem všech občanů EU a národní systémy zdravotnictví začnou kooperovat a zkvalitňovat své služby. Evropský rámec pro kvalifikace • Komise 5. září přijala legislativní návrhy, které by měly umožnit prosadit tzv. Evropský rámec pro kvalifikace (European Qualifications Framework, EQF). • Obsah • Cílem EQF by měla být možnost porovnat na základě stanovených měřítek různé kvalifikace dosažené v různých státech EU, což by ve výsledku mělo napomoci uznávání profesních kvalifikací a potažmo mobilitě pracovních sil v EU. Na implementaci opatření by se měly podílet státy s tím, že by nemělo docházet k žádným zásahům do národních vzdělávacích systémů; pouze by se mělo umožnit označení dosaženého

209


stupně vzdělání (bez ohledu na jeho formální stránku) tak, aby bylo srozumitelné pro všechny potenciální zaměstnavatele v EU. • Další vývoj • Přijetí ze strany EP a Rady se očekává v průběhu roku 2007, realizace samotného Evropského rámce pro kvalifikace pak okolo roku 2009. 1.4 Rada Třetí železniční balík • Rada 24. července přijala společný postoj k návrhu tzv. třetího železničního balíku, který by měl napomoci dále liberalizovat železniční dopravu v EU. Ministři tak formálně potvrdili vlastní politickou dohodu z prosince 2005. • Obsah návrhu a sporné body • Za nejspornější ze tří návrhů se obecně považuje ten, jenž se dotýká liberalizace osobní přepravy. Z hlediska institucí stojí na jedné straně EP, jenž prosazuje ambiciózní harmonogram liberalizace, zatímco Rada a paradoxně i Komise se stavějí spíše za pomalejší průběh celé operace. • Další vývoj • Po přijetí společného postoje se očekává další projednávání na půdě EP. Vzhledem k tomu, že obě strany (EP na jedné straně a Rada a Komise na straně druhé) prozatím trvají na svých stanoviscích, lze podobně jako v případě předcházejících železničních balíků očekávat, že i nyní skončí projednávání v lepším případě dohodovacím řízením mezi Radou a EP, v horším pak kompletním stažením návrhu z projednávání.

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Budoucnost EU Příprava na prezidentské volby ve Francii • V roce 2007 čekají Francii prezidentské volby. Dva pravděpodobní „horcí“ kandidáti na prezidentské křeslo představili své vize o budoucím směřování EU také v Bruselu. Dva dny po kandidátu pravice, současném ministrovi vnitra Nikolasu Sarkozym, který je považován za pravděpodobnějšího nástupce Jacquese Chiraca, navštívila 13. září Brusel Ségolene Royalová, která hodlá ve volbách příští rok kandidovat za Socialistickou stranu.

210

• Vstup Turecka do EU • Sarkozy i Royalová se vyjadřovali především k otázkám, které jsou z hlediska Francie považovány za nejkontroverznější. Jde především o možný vstup Turecka do EU, který Sarkozy dle svých prohlášení spíše odmítá, Royalová argumentovala možností, že by odmítnutí Turecka ze strany EU mohlo vést k nárůstu fundamentalismu. • Budoucnost euroústavy dle Sarkozyho • Sarkozy předložil jasnější plány i v takových otázkách, jako je budoucnost ústavy. Podle Sarkozyho by měl vzniknout rozsahem menší smluvní text, který by obsahoval jen některé elementy původní ústavy. • Dále Sarkozy navrhuje reformu volebního systému do EP, namísto aplikace oddělených národních kandidátek by si představoval kandidátky multinacionální. • Francie a reforma rozpočtu EU • Sarkozy hovořil také o reformě rozpočtu EU, která by měla podle současné finanční perspektivy přijít také v roce 2009. Zaměřil se přitom spíše na příjmovou stránku a fakticky podpořil vytvoření nového „evropského“ zdroje, i když nemluvil přímo o „evropské dani“, která bývá v této souvislosti zmiňována. • Hodnocení • Francouzské předsednictví bude zřejmě podporovat „federalističtější“ vizi jak institucionální reformy (v souvislosti s ústavou), tak v některých důležitých ekonomických otázkách (rozpočtová reforma, daňová politika v primárním právu, financování politik EU apod.). I když jde jen o návrhy, které nebude možné v celém rozsahu prosadit, protože jde o dosti sporná témata i z pohledu dalších členských států, lze říci, že nástupce Francie v předsednické funkci nebude mít jednoduchou pozici. Zvláště pokud by se jeho vize budoucnosti EU a jejích reforem s francouzskou pozicí výrazně rozcházela. Rozšiřování EU • Bulharsko a Rumunsko • 26. září 2006 má přinést důležité rozhodnutí Komise o tom, zda se 1. ledna 2007 stanou novými členy EU Bulharsko a Rumunsko. • Ani rozhodnutí Komise o připravenosti obou zemí na vstup však ještě nezaručuje, že Rumunsko a Bulharsko se k 1. lednu 2007 členy EU skutečně stanou. Je k tomu zapotřebí ratifikace Přístupových smluv všemi členskými zeměmi, přičemž v případě některých nejstar-


• •

•

• •

ších členských zemí (např. Francie) byl původní termín parlamentní ratifikace prozatím odložen a čeká se právě na výsledek zprávy Komise. Turecko Na podzim 2006 (konkrétně 24. října) má Komise vydat i svoji zprávu o pokroku v jednáních o vstupu s Tureckem, jehož přibližování EU se v posledních měsících zpomalilo i v důsledku nesouhlasu, který dávají najevo někteří představitelé členských zemí se vstupem Turecka (především Francie). Turecký ministr zahraničí Gul z tohoto důvodu navštívil v září Francii a slíbil „hluboké reformy“. Komisař pro rozšiřování Rehn poukazuje také na výsledky zprávy, kterou během plenárního zasedání přijal EP a která konstatovala určité závažné nedostatky v dodržování lidských práv a parametrů právního státu v Turecku. Turecko však obsah této zprávy odmítá a považuje ji za účelovou. Ukrajina Formální přibližování k EU bylo naopak zaznamenáno v září ve vztazích s Ukrajinou, Brusel navštívil v září premiér Janukovyč. Zdrženlivější postoj ukrajinského premiéra ke vstupu do NATO a naopak „potvrzení proevropského kurzu“ se promítly i do obsahu nové dohody o spolupráci, kterou Janukovyč a komisařka pro oblast společné zahraniční politiky FerreroWaldnerová podepsali 14. července.

Ústavní smlouva • Ministr financí Prodiho vlády a současně někdejší místopředseda Konventu, který vytvořil základ textu ústavní smlouvy, Giuliano Amato, přišel v září s návrhem vytvořit tzv. skupinu moudrých mužů, aby se pokusila ústavu oživit. • Co je „skupina moudrých mužů“ • Institut skupiny „moudrých mužů“ (většinou v počtu tří) představuje zvláštní mimoinstitucionální nástroj ES/EU, který bývá čas od času používán k řešení některých problémů považovaných za fundamentální otázky další budoucnosti integrace. Výsledkem jejich práce bývá zpravidla dokument známý jako „Zpráva tří moudrých“; z historie evropské integrace je známo několik takových dokumentů, které někdy bývají základem skutečného průlomu i do primárního práva, i když jde v podstatě jen o deklaraci bez právní závaznosti.

2.2 Financování EU Rozpočet 2007 • Podzim představuje tradičně období, v němž se nejvýznamnější otázkou projednávanou v institucionálním trojúhelníku (Komise, Rada, EP) stává rozpočet. • Příprava rozpočtu pro rok 2007 • Příprava předběžného návrhu rozpočtu na rok 2007, který vzešel z Komise, byla dlouho ovlivněna určitou nejistotou v důsledku odmítnutí britského návrhu finanční perspektivy ze strany EP a následujících několikaměsíčních jednání o meziinstitucionální dohodě. • Bez jejího uzavření, k němuž došlo až v květnu 2006, by nemohl být rozpočet na rok 2007 sestaven podle parametrů současné finanční perspektivy, která je již koncipována pro 27 zemí. • V současnosti je v EP projednáván návrh rozpočtu 2007 se zapracovanými pozměňovacími návrhy Rady (nyní pod předsednictvím Finska), která tradičně navrhuje škrty, tentokrát především v administrativních výdajích. Předběžná podoba návrhu předvídá celkové výdaje ve výši 125,76 mil. € v závazcích a 114,61 mil. € v platbách. • Obligátním postojem EP bývá snaha vrátit některé výdajové položky do „velkorysejší“ podoby, jakou navrhovala Komise. 2.3 Justice a vnitro Boj proti terorismu • V souvislosti s pátým výročím útoků na budovy WTC 11. září 2001 vyzval koordinátor skupiny zabývající se v rámci Komise bojem proti terorismu Gijs de Vries, aby EU vybavila své policejní síly a vyšetřovací orgány lepšími prostředky, zejména pokud jde o přístup k datům. Policie by podle něho měla mít lepší přístup k databázím DNA či registrům ukradených vozidel, a to na nadnárodní úrovni všech 25 států. • Kauza „tajných věznic“ CIA • Americký prezident Bush na konci léta poprvé potvrdil možnost existence podobných zařízení pro osoby podezřelé z terorismu na území EU. Komisař Frattini na to 7. září reagoval výzvou ke všem vládám EU, aby rozhodly o zahájení vyšetřování v této věci, které může být vedeno na úrovni veřejných žalobců či parlamentních skupin, a také, aby v této záležitosti začaly více než v minulosti spolupracovat s EP a Radou Evropy.

211


• Mediálně poměrně „vděčná“ kauza tedy pozornost evropských institucí s největší pravděpodobností ještě neopustí, i když ministři zahraničních věcí na zářijovém zasedání Všeobecné rady prozatím odložili možnost vydání oficiálního stanoviska k této kauze. Schengenský systém II • Ještě před měsíční srpnovou pauzou se Rada ministrů pro justici a vnitro zabývala 24. července otázkou velmi důležitou i z pohledu ČR. Šlo o problematiku dobudování Schengenského informačního systému (SIS II), který by i ČR umožnil stát se součástí prostoru volného pohybu osob, v němž jsou odstraněny vnitřní hranice mezi členskými státy EU a naopak posílena vnější ochrana hranic. • Sporné body • ČR usiluje zejména o odstranění pohraničních kontrol na svých vlastních hranicích, a to se spuštěním systému SIS II; některé starší členské státy však požadují, aby dosavadní systém kontrol byl ponechán v provozu ještě alespoň tři roky po spuštění systému SIS II. • Vlastní dobudování systému SIS II stále do určité míry zdržuje nedostatek konsenzu na některých technických detailech, např. na otázce, jaké informace má databáze shromažďovat, zda v ní mají být registrovány např. zatykače (na této otázce se nemohou shodnout např. Španělsko a Nizozemí) a po jak dlouhou dobu mají být tyto dokumenty evidovány. Prozatím je jisté, že databáze SIS II se bude vztahovat na osoby, na které byl vydán eurozatykač, a těmto osobám má být zamezen vstup na území EU při případném pokusu o průnik přes vnější hranice. • Přesto se objevují i kritické hlasy, které poukazují na to, že rozšíření schengenského systému o nové členské země EU přinese i rozšíření poměrně velkorysé imigrační politiky EU včetně možného přílivu (potenciálně i řízeného) občanů třetích zemí jako pracovních sil do nových členských států, včetně ČR. V tomto směru je třeba zdůraznit, že pracovní trh ČR je již nyní otevřen pro občany všech 25 členských států, přičemž schengenský systém s sebou nepřináší rozšíření pracovního trhu, ale rozšíření režimu imigrační politiky a legislativy Schengenu.

212

Zpráva o diskriminaci žen-imigrantek a imigrační politika EU • Řecká poslankyně Kratsa-Tsagaroupoulová z EPP-ED prezentovala 13. září na půdě Výboru EP pro ženská práva zprávu požadující, aby EU věnovala více pozornosti integraci žen-imigrantek. • Sporné body • Na jedné straně je do určité míry evidentní, jakými impulzy byla příprava této zprávy vyvolána. Vedle kontroverzních požadavků totiž požaduje po členských státech také, aby jejich trestní právo patřičně zohledňovalo násilné trestné činy proti ženám a dětem, polygamii, praxi nucených sňatků či ženskou obřízku. • Na druhé straně lze říci, že podobné iniciativy týkající se rovnosti pohlaví v nejrůznějších podobách budou zřejmě v blízké budoucnosti přibývat a budou motivovány i jinými důvody než snahou o dosažení rovných příležitostí. V rámci Lisabonské agendy totiž bylo rozhodnuto o vytvoření speciálního Institutu pro genderovou rovnost, který má sídlit ve Vídni. • Je otázkou, zda tyto iniciativy mohou vyřešit přetrvávající skutečné problémy v dané oblasti, které nezmiňuje ani tak první, ale právě druhá část citované zprávy. • Je také otázkou, zda má evropská legislativa sílu a chuť řešit problémy vyplývající z imigrace a střetů kulturních a hodnotových vzorců. Komise např. 29. srpna přijala návrh rámcového rozhodnutí, který by umožňoval snadnější vydání osob, které pochází ze států mimo EU, jsou však obviněny z trestného činu, který spáchaly na území EU. • Repatriace by tak de facto umožnila, aby tito obvinění po vydání zpět do vlasti mohli podléhat domovskému právu, které nemusí kategorizovat a penalizovat řadu trestných činů stejným způsobem jako trestní právo států EU. 2.4 Lisabonská agenda • Zahájení nového finančního období v roce 2007 je dle Komise dobrou příležitostí pro nové akce, plány a programy, které souvisejí s plněním Lisabonské strategie. 13. září proto Komise prezentovala deset nových priorit, které se mají týkat inovací v oblasti růstu a pracovních příležitostí. • Postoj lobby • Iniciativu Komise následně podpořily lobbistické organizace, UEAPME, která zastupuje malé a střední podniky, a EUROCHAMBRES, což


je evropská obchodní a průmyslová komora, která sdružuje cca 1 200 asociací z celé EU. • Lobbisté zdůraznili především potřebu rychlého přijetí legislativních úprav, které se týkají evropského patentu, i když je tato záležitost kontroverzní, především v dílčích oblastech (jakou představovala otázka patentovatelnosti softwaru). • Lze očekávat, že otázky spojené s trojúhelníkem výroba (producentské zájmy) – inovace (věda, výzkum) – zájem spotřebitele, v kontextu ekonomických souvislostí a legislativního prostředí EU se dostanou do popředí zájmu v EU zejména za německého předsednictví v první polovině roku 2007. Německo považuje evropský patent za jednu ze svých priorit. 2.5 Strukturální a regionální politika Nové parametry strukturálních fondů pro období 2007–2013 • 11. září Výbor pro regionální rozvoj EP podle očekávání schválil strategické směry pro strukturální politiku pro nové finanční období 2007– 2013, které Komise zveřejnila v červenci 2006 a které identifikují základní cíle pro alokaci prostředků ze strukturálních fondů. O dokumentu má ještě hlasovat plénum EP 25.–28. září a poté Rada ministrů v říjnu. • ČR v rámci nových strategických směrů strukturální politiky • Pro celé období 2007–2013 je k dispozici ve strukturálních fondech pro financování oblasti regionální politiky 308 mld. €. ČR má být příjemcem financí z Kohezního fondu, který je určen pro financování velkých infrastrukturních projektů a projektů týkajících se životního prostředí. • V rámci někdejšího Cíle 1 (posílení regionální konkurenceschopnosti a boj s nezaměstnaností) by měla ČR získat během sedmiletého období více než 172 mil. €; ve skupině států, které mohou čerpat prostředky v rámci tohoto cíle, je však druhým nejmenším příjemcem, hned za Lucemburskem. • Pokus o zhodnocení dosavadního impaktu strukturální politiky • V září zveřejnili analytici španělské organizace INFYDE studii, která se pokoušela monitorovat dosavadní dopad čerpání prostředků ze strukturálních fondů na ekonomický rozvoj regionů EU. Tato studie sice mohla pokrývat jen starou patnáctku, její závěry by však mohly být zajímavé i pro nové členské země.

Regionální státní pomoc pro šest nových členských států • Komise v září vydala první seznam skupiny regionů NUTS II, které mohou být v období 2007–2013 příjemci národních podpor podle specifických pravidel regionální podpory přijatých v prosinci 2005 a především v souladu s primárním právem, tedy Smlouvou o ES. • Legislativní pozadí • Podle primárního práva EU nemohou členské státy samy rozhodnout o státní pomoci, např. ve formě regionálních investičních podpor pro budování průmyslových zón. • Aby mohl být daný region příjemcem takové státní pomoci, musí splňovat určitá kritéria, a to především v souladu s nově modifikovanými parametry strukturální politiky po rozšíření. Region musí především spadat do skupiny regionů s HDP na obyvatele nižším než 75 % průměru EU a omezena je i maximální výše státní pomoci. • Důležité je, že ČR na tomto seznamu nefiguruje. Důvodem je to, že ČR spolu s dalšími deseti státy, u nichž Komise plánuje do konce roku rozhodnout o udělení regionální státní pomoci, protože některé regiony těchto zemí (včetně ČR) splňují podmínky pro její udělení, svoji „cestovní mapu“ pro regionální pomoc do 15. září stále nepředložila ke schválení. 2.6 Volný pohyb osob • Itálie se k 1. červenci 2006 rozhodla přestat uplatňovat přechodné období na volný pohyb pracovních sil vůči tzv. EU-8 (členské státy přistoupivší k EU v roce 2004 bez Malty a Kypru). 21. července italské rozhodnutí potvrdilo finské předsednictví. • Obsah • Itálie společně s uvedeným krokem zlegalizovala pobyt přibližně půl milionu imigrantům, kteří dosud v Itálii pracovali bez povolení, protože překračovali stanovenou kvótu 170 tis. zaměstnanců z nových členských zemí, zjednodušila proceduru pro získání italského občanství a obnovila příspěvek za narození dítěte imigrantů. Nadále už žádná opatření na základě státní příslušnosti nebudou moci býti uplatňována, tj. s žadatelem o práci např. z ČR se bude podle práva EU nakládat stejně jako s uchazečem z Itálie. • 5. září organizace ECAS zveřejnila druhou zprávu týkající se naplňování principu volného po-

213


• •

• •

hybu po rozšíření EU v roce 2004 a stejně jako ve své první zprávě z října 2005 konstatovala, že uplatňovaná přechodná období nevycházejí z ekonomické reality a 72 mil. obyvatel EU-8 zcela zbytečně zabraňují v naplňování jejich svobod. Reakce aktérů Obecně lze tvrzením ECAS přiznat fundovanost a preciznost, nicméně z reakcí na zmiňovanou zprávu je patrné, že potenciál ECAS ovlivnit členské státy ve prospěch zrušení přechodného období na volný pohyb pracovních sil je jen minimální, resp. že jednotlivé země užívají pro své kroky zpravidla politické, ne ekonomické argumenty. Další vývoj K dalšímu přezkoumání oprávněnosti uplatňovat přechodné období na volný pohyb pracovních sil dojde oficiálně ke konci dubna 2009, kdy bude předsednickou zemí ČR. Jednotlivým členským státům nicméně nic nebrání, aby své pracovní trhy otevřely kdykoli dříve. V případě, že tak neučiní, bude mít ČR jako předsednický stát EU jedinečnou možnost vyjednávat se všemi zainteresovanými ve smyslu postupného rušení této výjimky.

2.7 Zemědělství Reforma sektoru vína • Podzim bude pravděpodobně obdobím, v němž bude Komise na půdě Rady, EP i před zemědělskými lobbistickými organizacemi obhajovat svoji vizi reformy sektoru vinařství a trhu s vínem, kterou zveřejnila počátkem července. 18. července byl návrh reformy poprvé vážně diskutován v Radě. Před zemědělský výbor EP se reforma sektoru vína dostala v září. • Obsah sporného návrhu • Návrh z 22. června 2006 předkládal na stůl v podstatě dvě varianty: 1. varianta – úplné zrušení omezení práv na výsadbu i systému vyklučování vinic. 2. varianta je přesně opačná a jejím nejkontroverznějším bodem se stala právě dočasná obnova programů vyklučování

214

vinic a snaha přesunout finanční podporu od programů nucené destilace na technický alkohol a biopalivo, jejichž pomocí se likvidují přebytky v objemu milionů hektolitrů ročně (v prvních letních měsících 2006 takto likvidovaly za peníze EU své vinné přebytky největší evropští producenti Francie, Itálie, Španělsko a Portugalsko), právě k programům vyklučování vinic. • Nadprodukci tak má být zabráněno omezováním viničních ploch, což se má dotknout zejména velkých producentů a také velkých exportérů vína. Rozvoj venkova • Květnové přijetí meziinstitucionální dohody, která zaštiťuje finanční perspektivu 2007–2013, umožnilo konečně jednotlivým portfoliím Komise zveřejnit přesné finanční plány pro programy realizované v tomto období, včetně alokace financí jednotlivým státům. Stalo se tak i v případě dlouho očekávaného rozpočtu nového zemědělského fondu pro rozvoj venkova EAFRD. Zatímco v únoru 2006 Rada vydala nařízení, které stanovovalo pouze rozdělení minimální stropů financování z EAFRD pro čtyři stanovené osy, v září již mohla Komise publikovat přesné přidělení finančních prostředků pro jednotlivé země. • Obsah návrhu – alokace zdrojů • Z materiálu zveřejněného 12. září vyplývá, že největším příjemcem peněz z fondu EAFRD, kam je alokováno více než 70 mld. €, má být během sedmiletého období (podle očekávání) Polsko. • ČR má získat za celé sedmileté období cca 2,8 mld. €. • V jednotlivých letech se bude příjem ČR z EAFRD pohybovat od cca 390 mil. € do cca 420 mil. €. • Tyto prostředky nepředstavují žádný nárokový či garantovaný příjem ČR z rozpočtu EU (jako je tomu v případě přímých zemědělských plateb) – jde o peníze vázané na projekty, spolufinancované z rozpočtu ČR i od žadatele. Míra spolufinancování přitom závisí na typu programu, na typu osy a také na regionu.


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Směrnice o službách Problematika Směrnice o službách se po prázdninové přestávce znovu dostala na pořad, tentokrát v EP, který se návrhem zabýval 5. září poté, co se na jeho modifikovaném znění shodla na konci května, resp. července Rada. Legislativní pozadí Směrnici o službách jsme v monitorinzích věnovali mnoho prostoru. Současná podoba návrhu odpovídá především představám EP, který upřednostňuje méně liberalizační text. Navzdory původnímu návrhu Komise a pozicím Rady (především pak nových členských států, které usilovaly o radikální zjednodušení fungování trhu se službami) nakonec nejspíše bude přijata norma, která ve svých důsledcích nic podstatného pro jednotný vnitřní trh nepřinese. Komise i Rada s ohledem na silnou opozici v EP usoudily, že vhodnější bude přijmout alespoň nějakou normu než žádnou. Téhož si je vědom i EP, a proto se v jeho druhém čtení neočekávají žádné zásadní modifikace, spíše jen „vyladění“ textu, s nímž předběžně souhlasila jak Komise, tak i Rada. Obsah návrhu Na jednání výboru EP pro vnitřní trh 4. září předložila zpravodajka návrhu E. Gebhardtová jedenáct pozměňujících návrhů. Žádný z nich nicméně nijak nepozměnil podstatu institucionálního kompromisu. Sporné body Jediným sporným bodem do dalších jednání zůstává pouze role Komise, jež by měla pravidelně posuzovat speciální požadavky jednotlivých členských zemí vůči subjektům poskytujícím služby (odstavec 5 článku 39). Daná otázka vyvstala poté, co byl z návrhu směrnice na žádost EP odstraněn liberalizační princip originality, jenž umožňoval, aby služby v celé EU byly v zásadě poskytovatelné na základě podmínek země původu.

Další vývoj Všechny zainteresované instituce předpokládají ukončení legislativního procesu do konce roku 2006. Komise už naznačila, že žádné další ústupky EP neumožní. Výbor EP pro vnitřní trh bude o návrhu hlasovat na konci října, plénum pak v listopadu. S ohledem na rozložení sil v EP lze očekávat relativně brzké přijetí výsledné normy. Poté budou mít jednotlivé členské státy tři roky na její implementaci. 1.2 EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR Omezení mobility pracovních sil V kontradikci ke zprávě o uvolnění pohybu pracovních sil v rámci Itálie (viz níže) je rozsudek Evropského soudního dvora, který ve svém důsledku svobodu pohybu za prací v rámci EU (podle některých zákonů) zpochybňuje. ESD 19. července rozhodl, že nezaměstnaní, kteří jsou příjemci podpory v nezaměstnanosti, musí k tomu, aby byli plně mobilní v rámci EU, nejprve splnit podmínku trvalého bydliště. Pozadí Soud rozhodl v případě Belgičana De Cuyper, který se usadil ve Francii a pobíral podporu v nezaměstnanosti z Belgie. Žalovaný argumentoval garancí volného pohybu osob v EU, Soud však konstatoval, že zmíněná svoboda není bezpodmínečná. Nezaměstnaný může podle sekundárního práva EU pobírat podporu v nezaměstnanosti v zahraničí v případě, že tam přišel hledat zaměstnání, popř. tam pracoval, ale o práci přišel. V roce 2004 bylo přijato nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, které přenositelnost práva na podporu v nezaměstnanosti dále zpřesňuje a požaduje registraci na příslušném úřadu práce kdekoliv v EU. Sporné body ESD rozhodl ve věci De Cuyper poměrně nečekaně, minimálně v kontextu toho, jak se k podobným případům stavěl dosud, protože je velmi ojedinělé, že Soud argumentuje sekundární normou namísto primární (byť v národních právních řádech je to běžné).

215


Soud specifikoval, že právo na podporu v nezaměstnanosti v zahraničí má občan EU jen v případě, že zde už kdysi pobýval (resp. měl zde trvalé bydliště), nebo zde hledá zaměstnání, což znamená, že případ pana De Cuyper, který sice hledal práci ve Francii, ale pobíral podporu z Belgie, do tohoto rámce nezapadá. Další vývoj K uvedenému je třeba dodat, že Soud formálně nevytvořil žádný precedens, protože ve věci rozhodoval v rámci tzv. prejudiciálního řízení, kdy odpovídal na otázku vnitrostátního soudu, který aplikoval právo Společenství. Obecně lze říci, že každý občan EU má právo hledat si práci kdekoliv v EU (tedy v ideálním případě, kdy neplatí žádná přechodná období jako např. nyní v souvislosti s posledním rozšířením) a pobírat podporu v nezaměstnanosti tam, kde o práci usiluje. Na jakékoli jiné nároky nicméně v tomto směru neexistuje, jak dokládá případ pana De Cuyper, nárok. 1.3 KOMISE Antialkoholová strategie EU Komise se během léta pustila do boje proti alkoholu, a to na několika frontách, přičemž některé kroky se dotýkají i ČR. Legislativní pozadí Nejprve byla v červnu 2006 uveřejněna studie financovaná Komisí, která mapovala spotřebu alkoholu v EU, přičemž konstatovala, že je nejvyšší v celosvětovém měřítku. Slabinou studie, která byla v červenci ihned kritizována výrobci alkoholu, byla skutečnost, že studie paušálně sledovala spotřebu a prodej alkoholických nápojů bez rozlišování, o jaké nápoje jde např. z hlediska obsahu alkoholu. Komisař Markos Kyprianou, který má na starosti zdraví a ochranu spotřebitele a v posledních měsících se stal známým především jako obhájce rozšiřování zákazu kouření na veřejnosti v rámci členských států EU a zahájením kampaně proti obezitě, k níž se rozhodl vrátit; v září 2006 reagoval návrhem možné oficiální antialkoholové strategie. Měla by směřovat k omezení spotřeby alkoholu v EU a k boji s negativními sociálními důsledky alkoholismu. Její náplní by mohlo být např. opatřování alkoholických nápojů podobnými varovnými nápisy jako u tabákových výrobků. Některé myšlenky komisaře Kyprianoua přitom podpořilo i současné finské předsednictví.

216

Potenciální sporné body – daňová politika EU Zřejmě závažnějším počinem by bylo, kdyby potenciální protialkoholová strategie měla přesah i do daňové politiky. Komise by možná touto cestou chtěla jít. Komise 8. září zveřejnila návrh, jehož cílem by mělo být zvýšení minimálních sazeb spotřební daně na alkohol a alkoholické nápoje. Pozadí Dosavadní úprava 92/84 je podle Komise už nevyhovující, což konstatovala už v roce 2004 a vyzvala členské státy, aby samy podnikly kroky k navýšení vlastních minimálních sazeb a činily tak pravidelně. Obsah Minimální sazby by se měly valorizovat v souladu s inflací (nárůst o 31 % od roku 1992) a měly by podle záměru Komise začít platit od 1. ledna 2008, resp. 1. ledna 2009 či 2010 v těch případech, kdy členské státy nebudou schopny své sazby skokově valorizovat (jejich navýšení bude mezi 10 % a 20 %, resp. přes 20 %). Sporné body Podle Komise by změna neměla být pro jednotlivé členské státy problematická, protože už nyní údajně většina z nich minimální sazbu spotřební daně stanovenou EU výrazně převyšuje. Není to však případ ČR, kde by se podle prvních propočtů spotřební daň zvýšila asi o pětinu. Přestože by šlo ve výsledku spíše o desítky haléřů (např. 30 haléřů v případě půllitru dvanáctistupňového piva), ani nový ministr financí, ani výrobci alkoholických nápojů s argumenty Komise nesouhlasí. Navíc uvádějí, že snahou EU není ani tak harmonizace spotřebních daní, jako spíše prosazování protialkoholní politiky, resp. ochrany zdraví a spotřebitele. Reakce aktérů Podle českých podnikatelských subjektů by si spotřebitel měl zachovat právo sám o sobě rozhodovat, a to včetně práva požívat alkoholické nápoje nezatížené nejen vysokou spotřební daní, ale ani nákladnými informacemi o tom, jaké účinky alkohol má. Podobné argumenty zaznívají i od výrobců alkoholických nápojů napříč EU. Ti navíc upozorňují, že Komise diskriminuje výrobce lihovin a piva oproti producentům vína, jejichž výrobky mají stanovenu nulovou minimální sazbu na spotřební daň.


Další vývoj Další vývoj návrhu je v současnosti nejistý. S ohledem na výše uvedené lze čekat, že projednávání budou – navzdory očekávání Komise – problematická. Původní záměr Komise, aby její návrhy začaly platit od 1. ledna 2008, však stále platí. Žebříček plnění pravidel vnitřního trhu Komise 18. července (letos už podruhé) prezentovala pravidelný žebříček, v němž posuzuje naplňování norem vnitřního trhu jednotlivými členskými státy (Internal Market Scoreboard). Pozadí Žebříček je Komisí zveřejňován zpravidla dvakrát ročně a ukazuje na schopnost států implementovat včas a řádně přijaté normy (zpravidla jde o lhůtu dvou let). Komise jej považuje za jeden ze základních indikátorů fungování vnitřního trhu. Obsah Závěry Komise byly v případě červencového žebříčku méně pozitivní než na začátku letošního roku. Zatímco při posledním hodnocení na základě dat z listopadu 2005 chybělo do národních právních řádů zavést v průměru 1,6 % unijních norem, tentokrát došlo ke zhoršení o 0,3 procentního bodu na 1,9 %. Stejný vývoj byl zaznamenán i na poli řízení vedených proti jednotlivým členským státům za neimplementaci unijní legislativy: jejich počet neklesl. Očekávalo se, že implementace legislativy se bude zlepšovat (suma neimplementované legislativy poklesne v průměru pod 1,5 %) a počet řízení se sníží (alespoň ve starých členských státech) na polovinu (v porovnání s rokem 2003). K celkově horšímu výsledku přispěly nejen staré členské země, ale i noví členové (i když v porovnání s EU-15 si stále vedli lépe). Určitou výjimku představuje ČR, jíž chybí zavést téměř 3 % přijaté legislativy, což znamená oproti předchozímu žebříčku další zhoršení (v absolutních číslech z 41 na 48 předpisů) a nejhorší umístění ze všech nových členských zemí. Naopak v případě řízení za neimplementaci legislativy si ČR polepšila a výrazně snížila jejich počet (ze 14 na 7). Sporné body Přestože žebříček (Internal Market Scoreboard) představuje relativně užitečný ukazatel, má i svá zásadní omezení. Nijak neukazuje na kvalitu přijatých norem a neřeší ani to, nakolik v důsledku přijetí nových norem vzrůstají požadavky na koordinaci (v rámci) členských států, tedy na byrokracii.

Za problém se považuje i skutečnost, že státy často normy formálně implementují, ale pak důsledně nepožadují jejich aplikaci, což vede k zahájení řízení u Evropského soudního dvora. Z tohoto hlediska se sice pozice ČR od zveřejnění předchozího žebříčku zlepšila, nicméně s ohledem na zhoršení na poli implementace nových norem lze očekávat do budoucna negativní vývoj i zde, byť je pravda, že většina žalob nakonec nevyústí v udělení pokuty. Další vývoj Zveřejnění inovovaného žebříčku se očekává začátkem roku 2007. Nové pokyny ke státní podpoře na podporu investic do rizikového kapitálu v malých a středních podnicích Komise 19. července přijala nové pokyny ke státní podpoře na podporu investic do rizikového kapitálu v malých a středních podnicích. Pokyny by měly malým a středním podnikům pomoci snáze získat finanční prostředky na jejich rozvoj, aniž by to bylo posuzováno jako nepřípustná státní podpora podle článku 87 Smlouvy o založení ES v současném znění. Finance by měly být vázány na dlouhodobé investice a inovace, aby jejich využití napomohlo vytvoření kvalitních a „udržitelných“ pracovních míst. Pozadí Pokyny ke státní podpoře byly inovovány naposledy v roce 2001. Současná aktivita spadá do pětiletého Akčního plánu pro státní podpory (SAAP) z června 2005. Obsah Nejdůležitější změnou oproti stávajícímu stavu je zvýšení limitu pro podporu malých a středních podniků až na 1,5 mil. € v průběhu 12 měsíců. V tomto případě bude (za splnění dalších podmínek, především pak spolufinancování ze soukromých a veřejných zdrojů) podpora ze strany Komise odsouhlasena prakticky „automaticky“. Bude-li podpora převyšovat uvedený limit, stále bude možné ji udělit, ale v rámci Komise bude probíhat tzv. podrobné posouzení. Sporné body Nové pokyny ke státní podpoře jsou s ohledem na význam malých a středních podniků v evropské ekonomice nesporně pozitivním krokem. Podstatné nicméně je, nakolik se bude Komise svými závazky, jež nepředstavují vynutitelnou legislativu, řídit.

217


Příkladem budiž např. Lisabonská strategie, jejíž realizace je plná rozporů. Sporné je i napojení nových pokynů na další aktivity Komise. V případě jejich synchronizace, např. s iniciativou zaměřenou na zjednodušování unijní legislativy, resp. rušení některých norem, by bylo možné hovořit o poměrně zásadním posunu na poli malého a středního podnikání v EU. Komise však o žádné takové spojitosti explicitně neinformovala, a tak nelze než čekat, nakolik se podmínky pro malé a střední podniky ve výsledku skutečně zlepší.

Služby náročné na lidskou práci V oblasti služeb náročných na lidskou práci (resp. uplatňování snížené sazby DPH na tyto služby) Komise 25. července představila konkrétní legislativní návrh. Jde o implementační opatření výše zmíněné Směrnice 2006/18. Snížená sazba DPH by měla být nově (experimentálně) uplatňována v sedmnácti zemích na základě dočasné výjimky do konce roku 2010, a to podle požadavků, které jednotlivé členské státy Komisi doručily do konce letošního března.

Další vývoj Komise explicitně neinformovala o dalších krocích, nicméně na dosavadní zkušenost a význam malých a středních podniků v EU lze čekat zveřejnění monitorovací zprávy v průběhu příštího nebo přespříštího roku.

Obsah Některé ze zemí budou pouze pokračovat v uplatňování snížené sazby na základě dřívější revize 6. směrnice o DPH (92/77), jiné, především nové členské země ji budou moci aplikovat nově. ČR se týká snížená sazba v případě renovace a opravy soukromých bytů a obytných domů (vyjma materiálů, které tvoří podstatnou část hodnoty poskytnuté služby), čištění oken a úklidu v domácnostech a v případě domácích pečovatelských služeb.

Snížená sazba DPH na dětské pleny a u služeb náročných na lidskou práci Komise 19. července požádala Českou republiku, Maltu, Maďarsko, Polsko a Portugalsko o stanovisko k uplatňování snížené sazby DPH na dětské pleny. Formálně tak bylo zahájeno řízení za neimplementaci unijní legislativy, neboť ta v tomto případě předpokládá (podle výkladu Komise) uplatňování základní (tedy vyšší, min. 15%) sazby DPH. Pozadí Komise vyjádřila názor, že snížená sazba na daný produkt není v souladu s tzv. 6. směrnicí o DPH (77/388), jež byla naposledy revidována letos v únoru Směrnicí 2006/18. Na druhou stranu však přiznala, že cílem jejích kroků není v daném případě řízení u Evropského soudního dvora a pokuta uvedeným zemím, ale spíše získání důvodných stanovisek zmíněných členských zemí, na jejichž základě by měla být uvedená směrnice znovu novelizována, aby odpovídala národním politikám na podporu rodiny a snižování průměrného věku populace. Další vývoj Státy by měly na výzvu Komise odpovědět do dvou měsíců a k revizi 6. směrnice o DPH by mělo dojít v podobě úpravy její Přílohy H na zasedání Rady EcoFin začátkem příštího roku. ČR svůj postoj hájí tím, že sníženou sazbou je možné danit výrobky hygienické ochrany, mezi něž z definice řadí i dětské pleny.

218

Sporné body Popsaný vývoj má z velké části technický charakter, přestože např. otázka dětských plen mezi politiky i v médiích dlouhodobě vyvolává kontroverze. Povaha legislativních zásahů EU je patrná v kontrastu s požadavky jednotlivých členských zemí, které se s nimi často neztotožňují a odmítají některé evropské normy dodržovat (byť se na jejich přijímání v rámci jednomyslného hlasování podílely), a to i za cenu soudního řízení. V rámci EU jde o relativně běžný postup. V daňové oblasti se k němu přidávají i poměrně zásadní zásahy do fiskálních politik jednotlivých členských států, což z něj činí jednu z variant, jak přijaté normy alespoň dočasně neimplementovat. Vzhledem k masivnímu odporu ze strany členských států pozměňovat vlastní daňové předpisy Komise přistupuje k postupnému navršování výjimek, jež celý systém znepřehledňují ještě více, než kdyby existovala daňová pravidla v každém jednom státě bez jakékoli úpravy ze strany EU. Další vývoj Uvedená úvaha má své implikace především v soustavně se objevující záležitosti tzv. evropské daně, jež by se měla podle Komise stát časem jedním z nových příjmů rozpočtu EU.


Nařízení na posílení bezpečnosti nákladní silniční dopravy V souvislosti se zahájením projednávání Nařízení na posílení bezpečnosti nákladní silniční dopravy vyjádřila Evropská aliance malého podnikání (European Small Business Alliance, ESBA) pochybnosti stran dopadu zamýšlené normy na samotnou nákladní dopravu. Legislativní pozadí Po teroristických útocích na USA v roce 2001 začala EU připravovat normy týkající se posílení bezpečnosti dopravy. Po opatřeních v oblasti letecké a námořní dopravy zveřejnila Komise v únoru 2006 sdělení a návrh na další kroky v oblasti nákladní silniční dopravy, aby byl ve výsledku chráněn celý nákladní dopravní řetězec, využívající různých druhů dopravy. Obsah návrhu Obecně (a ideálně) by cílem předpokládaného nařízení mělo být zavedení minimálních bezpečnostních standardů (statut „bezpečného dopravce“) bez nadbytečného byrokratického zatížení příslušných podnikatelských subjektů. Minimální standardy by se týkaly všech fází dopravy, od naložení v konkrétní firmě až po vyložení u odběratele (včetně uskladnění). Komise předpokládá, že uvedené kroky budou dočasně prováděny na bázi dobrovolnosti, nicméně dá se očekávat, že povinnost dodržovat zmíněné standardy se postupem času objeví. Sama evropská exekutiva s tím počítá okolo roku 2011. Právě na to reagovala ESBA, která vyčíslila náklady na zavedení uvedených standardů v celé EU (resp. v jejích SMEs) na 55 mld. € s tím, že především malé firmy budou do potřebných opatření investovat, aniž to pro ně bude rentabilní. Podle ESBA se obecně sníží možnost začít v oboru podnikat, a to z důvodu zvýšených vstupních nákladů, což podle ní torpéduje i velkou část cílů obsažených v Lisabonské strategii na zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky EU. Podobného názoru jsou i zástupci Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU). Podle nich, v případě, že bude přijata závazná norma, bude mít pouze malý pozitivní efekt, resp. přidanou hodnotu. Další vývoj Komise na uvedené výtky reaguje tvrzeními, že rozdělení přepravců na bezpečné a ostatní bude na trh působit pozitivně a bez vedlejších negativních efektů.

21. září se očekává projednávání návrhu Komise na úrovni pracovních skupin Rady, 12. října pak na ministerské úrovni. Evropský parlament by se podle očekávání měl ke kauze vyjádřit v únoru 2007. Přeshraniční poskytování zdravotnických služeb Komise 5. září vyhlásila veřejnou konzultaci týkající se přeshraničního poskytování zdravotnických služeb. Obsah Konzultace by se měla zaměřit nejen na podmínky, za nichž by bylo možné zdravotnické služby nabízet (primárně tehdy, když se na ošetření v domovské zemi musí neúměrně dlouho čekat), ale i na způsob jejich financování, informování pacientů a jejich práva, monitorování ze strany příslušných úřadů, mobilitu zdravotnického personálu apod. Výsledkem konzultace by mělo být jako standardně sdělení Komise, popř. legislativní návrh, a to nejdříve v průběhu roku 2007. Sporné body Jde o ambiciózní plán, protože např. otázka mobility pacientů a náhrad za zdravotní péči v jiném než domovském členském státě je v současnosti předmětem mnoha soudních sporů u ESD kvůli nevyjasněnosti právního prostředí v EU a kontroverznosti těchto položek, což představuje argument jak pro zastánce, tak i odpůrce „evropského řešení“ a vytváří klima neumožňující debatu vedoucí k výsledkům, které Komise pravděpodobně očekává. Navíc zdravotnické služby nebyly zahrnuty do rámce tzv. Směrnice o službách, jejíž upravená verze je nyní předmětem legislativního procesu v EU, a pozice ESD je v dané věci dvojaká: na jedné straně souhlasí s názorem, že zdravotnické služby jsou předmětem pravidel vnitřního trhu EU, nicméně např. k náhradě péče je potřeba předchozí „autorizace“ a důkaz, že na ošetření v domovské zemi je potřeba čekat „příliš dlouho“, což volný pohyb těchto služeb fakticky znesnadňuje. Jinými slovy, ESD považuje zdravotnické služby jak za součást trhu, tak za součást systému sociálního zabezpečení. Další vývoj Komise navzdory uvedeným argumentům předpokládá, že dosavadní praxe ošetřování v zahraničí přestane být výsadou, ale právem všech občanů EU a národní systémy zdravotnictví začnou kooperovat a zkvalitňovat své služby.

219


Názory členských států obávajících se situace, kdy budou muset vlastním občanům platit za ošetření v zahraničí a přitom budou pod tlakem cizích pacientů, Komise odmítla jako neopodstatněné, nicméně neprezentovala v tomto směru žádné konkrétní protiargumenty. Evropský rámec pro kvalifikace Komise 5. září přijala legislativní návrhy, které by měly umožnit prosadit tzv. Evropský rámec pro kvalifikace (European Qualifications Framework, EQF). Pozadí Aktivita je výsledkem tzv. boloňského procesu zahájeného v oblasti vzdělávání podpisem Boloňské deklarace v červnu 1999. Obsah Cílem EQF by měla být možnost porovnat na základě stanovených měřítek různé kvalifikace dosažené v různých státech EU, což by ve výsledku mělo napomoci uznávání profesních kvalifikací a potažmo mobilitě pracovních sil v EU. Na implementaci opatření by se měly podílet státy s tím, že by nemělo docházet k žádným zásahům do národních vzdělávacích systémů; pouze by se mělo umožnit označení dosaženého stupně vzdělání (bez ohledu na jeho formální stránku) tak, aby bylo srozumitelné pro všechny potenciální zaměstnavatele v EU. Komise navrhuje prosazování svých návrhů na bázi dobrovolnosti, resp. jejich přijetí pouze ve formě doporučení, byť očekává, že s ohledem na dřívější podporu Evropské rady budou její záměry realizovány v poměrně velkém měřítku. Reakce aktérů Z relevantních aktérů na aktivitu EQF reagovala jen zaměstnavatelská organizace Eurochambers, která ji uvítala, ocenila s ohledem na Lisabonskou strategii i tzv. kodaňský proces (spolupráce v oblasti odborného vzdělávání), nicméně upozornila na komplikovanost připraveného rámce a doporučila snížit počet osmi kvalifikačních stupňů. Další vývoj Přijetí ze strany EP a Rady se očekává v průběhu roku 2007, realizace samotného Evropského rámce pro kvalifikace pak okolo roku 2009.

220

1.4 RADA Třetí železniční balík Rada 24. července přijala společný postoj k návrhu tzv. třetího železničního balíku, který by měl napomoci dále liberalizovat železniční dopravu v EU. Ministři tak formálně potvrdili vlastní politickou dohodu z prosince 2005. Legislativní pozadí Třetí železniční balík sestává ze tří návrhů, které se dotýkají liberalizace mezinárodní osobní přepravy po železnici, práv a povinností cestujících mezinárodními spoji a certifikace strojvedoucích. Původně byl do balíku zahrnut i návrh pozměňující pravidla v oblasti nákladní železniční dopravy a její kvality, nicméně s ohledem na signalizovanou neshodu mezi jednotlivými členskými státy, na půdě EP i mezi dotčenými přepravci se jej Komise rozhodla z projednávání stáhnout. Minimálně do konce roku 2007 se však po nákladních přepravcích očekává, že budou kvalitativní pravidla uplatňovat alespoň na bázi dobrovolnosti. Obsah návrhu a sporné body Za nejspornější ze tří návrhů se obecně považuje ten, jenž se dotýká liberalizace osobní přepravy. Z hlediska institucí stojí na jedné straně EP, jenž prosazuje ambiciózní harmonogram liberalizace, zatímco Rada a paradoxně i Komise se stavějí spíše za pomalejší průběh celé operace. Rada a Komise se shodují na roce 2010 s tím, že liberalizace by se měla dotknout nejen mezinárodních spojů jako takových, ale i linek, které tyto spoje obsluhují v rámci všech unijních zemí, jimiž projíždějí. V případě zemí, kde tvoří mezinárodní přeprava více než polovinu obratu tamějších železničních firem (tj. rozlohou malé státy EU), by mělo dojít k liberalizaci až k roku 2012. EP naproti tomu prosazuje, aby mezinárodní osobní přeprava byla v souladu s evropskými předpisy liberalizována už v roce 2008 a aby k roku 2012 došlo k podobnému procesu i v kontextu národní osobní přepravy. Další vývoj Po přijetí společného postoje se očekává další projednávání na půdě EP. Vzhledem k tomu, že obě strany (EP na jedné straně a Rada a Komise na straně druhé) prozatím trvají na svých stanoviscích, lze podobně jako v případě předcházejících železničních balíků očekávat, že i nyní skončí projednávání v lepším případě dohodovacím řízením mezi Radou a EP, v horším pak kompletním stažením návrhu z projednávání.


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST EU Příprava na prezidentské volby ve Francii V roce 2007 čekají Francii prezidentské volby. O tom, za jak důležitou členskou zemi EU je Francie považována, přitom svědčí i fakt, že dva pravděpodobní „horcí“ kandidáti na prezidentské křeslo už vedou kampaň nejen na domácí politické scéně, ale představili své vize o budoucím směřování EU také v Bruselu. Dva dny po současném ministrovi vnitra Nikolasu Sarkozym, který je považován za nejpravděpodobnějšího kandidáta pravice a nástupce Jacquese Chiraca, navštívila 13. září Brusel i Ségolene Royalová, která hodlá ve volbách příští rok kandidovat za Socialistickou stranu. Vstup Turecka do EU Jak Sarkozy, tak Royalová se pokoušeli tlumočit své priority ohledně další budoucnosti EU. Z hlediska ČR jsou priority budoucí francouzské hlavy státu důležité, protože francouzské předsednictví v druhé polovině roku 2008 těsně předchází předsednictví českému. Sarkozy i Royalová se vyjadřovali především k otázkám, které jsou z hlediska Francie považovány za nejkontroverznější. Jde především o možný vstup Turecka do EU, který Sarkozy dle svých prohlášení spíše odmítá, na rozdíl od Royalové, která argumentovala možností, že by odmítnutí Turecka ze strany EU mohlo vést k nárůstu fundamentalismu, byla to podle ní právě vize vstupu do ES/EU, která postupně od 60. let vedla k sekularizaci a umírnění i původně islamistické vládnoucí pravicové strany v Turecku. Faktem však je, že navzdory těmto prohlášením ani Royalová nepodporuje plné členství Turecka, ale spíše jakýsi model „privilegovaného partnerství“, do značné míry tedy zastává podobné stanovisko jako Sarkozy, pouze méně explicitně. Vize budoucnosti EU dle Royalové Royalová nepodpořila příliš ani projekt ústavy, který v době referenda francouzské socialisty rozděloval téměř přesně na dva tábory, učinila tak ovšem

poměrně nekonkrétními slovy, když zdůraznila, že musí být nejprve přehodnocena „vize evropanství“ a teprve potom otázka reformy institucí EU atd. Pokud jde o konkrétnější otázky, EU by se podle Royalové měla soustřeďovat na boj s negativními důsledky globalizace, na problémy imigrace, dostupnosti energetických zdrojů a „sociální konvergence“, tedy prohlubování integračních snah na poli sociální politiky. Vyslovila se i pro další „reformu“ Paktu růstu a stability, která by umožnila státům eurozóny větší flexibilitu (méně striktní podmínky dodržování rovnováhy veřejných financí či předcházení rozpočtovým deficitům), údajně za účelem umožnit větší financování vědy a výzkumu z veřejných zdrojů. Budoucnost euroústavy dle Sarkozyho Sarkozy naproti tomu předložil jasnější plány, a to i v takových otázkách, jako je budoucnost ústavy. Podle Sarkozyho by měl vzniknout rozsahem menší smluvní text, který by obsahoval jen některé elementy původní ústavy, podporuje tedy tzv. „vybírání třešniček“ (cherry-picking), jak se této metodě nakládání s původním ústavním textem v eurožargonu říká. K těmto „třešničkám“, které by chtěl Sarkozy zachovat z původní ústavy, patří funkce ministra zahraničí EU. Jednomyslné hlasování by mělo být nahrazeno „superkvalifikovanou většinou“, a to především v otázkách daňové politiky. Dále Sarkozy navrhuje reformu volebního systému do EP, namísto aplikace oddělených národních kandidátek by si představoval kandidátky multinacionální. Kandidovaly by tedy nikoli národní, ale „evropské“ strany a na jedné kandidátce by se tak vyskytovali kandidáti z více různých států. Naopak by nemělo prozatím dojít ke zmenšení velikosti Komise, a to až do roku 2014, kdy se uvažuje, že by mohl narůst počet členských států EU až na 30 (po přijetí některých balkánských států, Chorvatska, Černé Hory či Makedonie). V roce 2009, v době předsednictví ČR, by měl být dle Sarkozyho svolán nový Konvent, který by připravil nový text ústavy. Vytvoření nového, „zeštíhleného“ ústavního textu přitom podpořil 14. září i italský premiér Prodi.

221


Francie a reforma rozpočtu EU Sarkozy hovořil také o reformě rozpočtu EU, která by měla podle současné finanční perspektivy přijít také v roce 2009. Zaměřil se přitom spíše na příjmovou stránku a fakticky podpořil vytvoření nového „evropského“ zdroje, i když nemluvil přímo o „evropské dani“, která bývá v této souvislosti zmiňována. Výdajová stránka, kterou především kritizoval během britského předsednictví Tony Blair, jenž s požadavkem fundamentální reformy rozpočtu EU de facto přišel, je pro Francii tradičně citlivý bod, protože největší část výdajů je stále věnována na zemědělství v různých formách výdajů, jichž právě Francie dosud získávala největší díl. Za pozornost stojí i to, že Sarkozy přišel v souvislosti s rozpočtovou reformou i s vizí, podle níž by mělo docházet ke koordinaci rozpočtových politik jednotlivých států při financování těch oblastí, které patří dnes do smíšené kompetence EU a národních států (patří sem např. regionální politika, ochrana spotřebitele, životní prostředí, ale také energetická politika či podpora výzkumu a technologického vývoje). Hodnocení Vize obou pravděpodobných prezidentských kandidátů lze tedy zhodnotit tak, že zatímco Royalová volí poměrně obligátní témata, na něž se představitelé levice z řad starších členských států v otázkách integrace zaměřují, především ve snaze chránit občany svých států nejen před negativními důsledky liberalizace ekonomiky v globálním měřítku, ale i před ekonomickými důsledky rozšíření EU (odsun investic do států s výhodnějšími daňovými podmínkami, levnější pracovní silou a méně velkorysým sociálním systémem, příchod pracovních sil z nových členských zemí apod.), Sarkozy se v mnoha směrech pokouší o něco podobného, i když jinými prostředky. V roce 2008 bude tedy zřejmě nutné počítat s tím, že francouzské předsednictví bude podporovat „federalističtější“ vizi jak institucionální reformy (v souvislosti s ústavou), tak v některých důležitých ekonomických otázkách (rozpočtová reforma, daňová politika v primárním právu, financování politik EU apod.). I když přirozeně jde jen o návrhy, které nebude možné v celém rozsahu prosadit, protože jde o dosti sporná témata i z pohledu dalších členských států, lze každopádně říci, že nástupce Francie v předsednické funkci nebude mít jednoduchou pozici. Zvláště pokud by se jeho vize budoucnosti EU a jejích reforem s francouzskou pozicí výrazně rozcházela, vzhledem k tomu, že bude muset do značné

222

míry „pracovat“ i s výchozí situací, kterou Francie připraví. Že se o její ambiciózní přípravu bude pokoušet, to je už nyní zřejmé. Rozšiřování EU Bulharsko a Rumunsko 26. září 2006 má přinést důležité rozhodnutí Komise o tom, zda se 1. ledna 2007 stanou novými členy EU Bulharsko a Rumunsko. O přistoupení těchto států, jejichž přístupové smlouvy už byly podepsány, mělo být původně rozhodnuto již na jaře. Tehdy však Komise vydala poněkud dvoustranné rozhodnutí, které odkládalo konečný verdikt na podzim 2006 s poukazem, že může dojít (podobně, jak je to formulováno i v samotných přístupových smlouvách) k ročnímu odkladu, případně že může vstoupit pouze jedna z dvojice zemí. U obou zemí byly konstatovány nedostatky, pokud jde o praktickou implementaci acquis communautaire. Limity jsou zejména v oblasti dodržování parametrů právního státu, v boji s korupcí, organizovaným zločinem, praním špinavých peněz i ve fungování soudního systému jako takového. Z toho důvodu Bulharsko a Rumunsko navštívili jak komisař pro rozšíření Rehn, tak v srpnu komisař pro justici a vnitro Frattini, aby se do určité míry „na vlastní oči“ přesvědčili o tom, jak jsou oba státy na vstup připraveny. Hodnocení připravenosti Bulharska a Rumunska se totiž do značné míry rozcházejí. Zejména od představitelů obou států zaznívá často přesvědčení, že jsou země podrobeny mnohem přísnější observaci než v případě deseti zemí, které vstoupily v roce 2004. Na druhé straně v zákulisí evropských institucí je slyšet poněkud jiné hodnocení zdůrazňující fakt, že nejen ekonomická propast je mezi Bulharskem a Rumunskem a stávající EU výrazně hlubší, než tomu bylo při rozšiřování v roce 2004, a že snaha dovést do konce (a to i z politických důvodů) rozšiřovací proces podle dohodnutého postupu někdy vplývá na úkor skutečné připravenosti obou zemí do EU vstoupit. Ani rozhodnutí Komise o připravenosti obou zemí na vstup, k němuž by mohlo dojít v září, však ještě nezaručuje, že Rumunsko a Bulharsko se k 1. lednu 2007 členy EU skutečně stanou. Je k tomu zapotřebí ještě ratifikace přístupových smluv všemi členskými zeměmi, přičemž v případě některých nejstarších členských zemí (např. Francie) byl původní termín parlamentní ratifikace prozatím odložen a čeká se právě na výsledek zprávy Komise.


Turecko Na podzim 2006 (konkrétně 24. října) má Komise vydat i svoji zprávu o pokroku v jednáních o vstupu s Tureckem, jehož přibližování EU se v posledních měsících zpomalilo jednak v důsledku nepokrytého nesouhlasu, který dávají najevo někteří představitelé členských zemí s jeho vstupem (především Francie). Turecký ministr zahraničí Gul z tohoto důvodu navštívil v září Francii a slíbil „hluboké reformy“. Komisař pro rozšíření Rehn však dává najevo, že otázka vstupu Turecka je podmíněna některými nutnými, zejména politickými kroky, které Turecko prozatím nehodlá učinit. Jakýmsi symbolem se stává otázka Kypru, Turecko totiž prozatím např. zamezuje vstupu do přístavů severního Kypru firmám a občanům z řecké části Kypru, což je pro EU nepřijatelné vzhledem k tomu, že se jedná dnes již o členskou zemi. Rehn poukazuje také na výsledky zprávy, kterou během plenárního zasedání přijal EP a která konstatovala určité závažné nedostatky v dodržování lidských práv a parametrů právního státu v Turecku. Turecko však obsah této zprávy odmítá a považuje ji za účelovou. Ukrajina Formální přibližování k EU bylo naopak zaznamenáno v září ve vztazích s Ukrajinou. Brusel totiž navštívil v září premiér Janukovyč, který je znám na ukrajinské politické scéně jako představitel promoskevské politiky a po určité porážce, kterou pro něho znamenala oranžová revoluce v roce 2004, se v důsledku výsledků jarních parlamentních voleb a především povolebních vyjednávání znovu vrátil na ukrajinskou politickou scénu jako předseda vlády. Janukovyč na základě své zahraničněpolitické orientace odmítá např. vstup Ukrajiny do NATO, naopak rétoricky podporuje vstup do EU. Zdrženlivější postoj ukrajinského premiéra ke vstupu do NATO a naopak „potvrzení proevropského kurzu“ se promítly i do obsahu nové dohody o spolupráci, kterou Janukovyč a komisařka pro oblast společné zahraniční politiky Ferrero-Waldnerová podepsali 14. července. Akceptace tohoto faktu nasvědčuje, že se EU nemá zájem příliš vměšovat do dějů na vnitropolitické scéně Ukrajiny, což je postoj, který vzhledem k orientaci současné ukrajinské vlády vyhovuje i Rusku, s nímž EU nyní připravuje pod finským předsednictvím novou dohodu o partnerství a spolupráci, která by měla být podepsána v roce 2007 za předsednictví Německa.

Ústavní smlouva Ministr financí Prodiho vlády a současně někdejší místopředseda Konventu, který vytvořil základ textu ústavní smlouvy, Giuliano Amato, přišel v září s návrhem vytvořit tzv. skupinu moudrých mužů, aby se pokusila ústavu oživit. Co je „skupina moudrých mužů“ Institut skupiny „moudrých mužů“ (většinou v počtu tří) představuje zvláštní mimoinstitucionální nástroj ES/EU, který bývá čas od času používán k řešení některých problémů považovaných za fundamentální otázky další budoucnosti integrace. Výsledkem jejich práce bývá zpravidla dokument známý jako „Zpráva tří moudrých“; z historie evropské integrace je známo několik takových dokumentů, které někdy bývají základem skutečného průlomu i do primárního práva, i když jde v podstatě jen o deklaraci bez právní závaznosti. Z historie jsou známy např. Zpráva tří moudrých o institucionální reformě z roku 1979, která požadovala např. posílení pozice předsednictví v rámci Evropské rady, a předcházela skutečné revizi primárního práva, Jednotnému evropskému aktu, který byl sice zaměřen spíše na řešení meritorních otázek (do)budování vnitřního trhu, ale současně poprvé zakotvoval Evropskou radu jako jednu z oficiálních institucí ES v primárním právu. Zpráva tří moudrých s názvem Institucionální důsledky rozšíření předcházela v roce 1999 i vzniku smlouvy z Nice a fakticky iniciovala svolání mezivládní konference v roce 2000, na kterém byla smlouva z Nice, v současnosti poslední platná primárněprávní revize, přijata. Schůzky skupin „moudrých mužů“ a jejich výstupy proto nelze brát na lehkou váhu; bývají zpravidla svolávány v okamžiku, kdy se ES/EU cítí zejména z hlediska své institucionální budoucnosti „v úzkých“ a často vedou ke skutečným primárněprávním změnám. Hodnocení V pozadí Amatovy iniciativy tak lze číst snahu zahájit znovu diskusi o ústavě navzdory tomu, že v červnu Evropská rada rozhodla o prodloužení období reflexe až do roku 2009 (kdy předsedá Česká republika). Ústavní text tak zůstává navzdory rozhodnutí Evropské rady stále součástí diskurzu významných představitelů zemí EU, a to i vzhledem ke zmíněným prohlášením potenciálního budoucího francouzského prezidenta Sarkozyho a italského premiéra Prodiho.

223


2.2 FINANCOVÁNÍ EU Rozpočet 2007 Podzim představuje tradičně období, v němž se nejvýznamnější otázkou projednávanou v institucionálním trojúhelníku (Komise, Rada, EP) stává rozpočet. Legislativní pozadí rozpočtové procedury Zatímco Komise zveřejňuje předběžný návrh rozpočtu již před prázdninami a před letní pauzou bývá znám i výsledek projednání rozpočtu v Radě EcoFin, která má možnost pozměnit a přepsat všechny výdajové položky předběžného návrhu, hlavní část projednávání návrhu rozpočtu v EP a „trialog“ institucí se odehrávají v září. Ještě předtím je návrh rozpočtu sice projednáván v rozpočtovém výboru, plénum však o rozpočtu rozhoduje právě na podzim. EP má přitom možnost pozměňovat pouze tzv. nepovinné výdaje, k jejich důležitým položkám (zejména pro rok 2007 jako první rok nové finanční perspektivy) náleží strukturální fondy a regionální politika. Naproti tomu nemá možnost měnit výdaje povinné (zemědělství figurující podle nové nomenklatury pod Nadpisem 2 Ochrana a konzervace přírodních zdrojů), může je pouze odmítnout, nebo přijmout. Pak plénu samozřejmě přísluší i právo odmítnout rozpočet jako celek, pokud by byla jeho podoba (zejména ve výdajové části) nepřijatelná a nedošlo k dohodě institucí. V takovém případě se zavádí pro následující rok rozpočtové provizorium; toto krajní řešení není příliš často uplatňováno, ovšem pokud jej EP v minulosti někdy použil, byl často do určité míry i „vydíracím“ či protestním nástrojem vůči jiným institucím, Komisi a Radě. EP tak demonstroval nejednou zejména nesouhlas s výší zemědělských výdajů a jednal tak z pozice instituce, která nemá (na rozdíl od Rady) kompletní pravomoc pozměňovat rozpočet ve všech jeho položkách a je tak vůči Radě značně oslabena. Příprava rozpočtu pro rok 2007 Příprava předběžného návrhu rozpočtu na rok 2007, který vzešel z Komise, byla dlouho ovlivněna určitou nejistotou v důsledku odmítnutí britského návrhu finanční perspektivy ze strany EP a následujících několikaměsíčních jednání o meziinstitucionální dohodě. Bez jejího uzavření, k němuž došlo až v květnu 2006, by nemohl být rozpočet na rok 2007 sestaven podle parametrů současné finanční perspektivy, která je již koncipována pro 27 zemí. V současnosti je v EP projednáván návrh rozpočtu 2007 se zapracovanými pozměňovacími návrhy Rady (nyní pod před-

224

sednictvím Finska), která tradičně navrhuje škrty, tentokrát především v administrativních výdajích. Předběžná podoba návrhu předvídá celkové výdaje ve výši 125,76 mil. € v závazcích a 114,61 mil. € v platbách. Obligátním postojem EP bývá snaha vrátit některé výdajové položky do podoby, jakou navrhovala Komise. Postoj jednotlivých institucí Také tentokrát EP kritizuje některé škrty Rady, zpravodajem pro návrh rozpočtu pro rok 2007 je přitom britský konzervativec James Elles z ED. První představení rozpočtu 2007 při plenárním zasedání EP proběhlo 5. září, návrh je dále diskutován v rozpočtovém výboru. Elles zde tlumočil stanovisko, podle něhož EP prozatím nesouhlasí s redukcí několika stovek pracovních míst v Komisi, kterou původně navrhla Rada. Naproti tomu kritizoval záměr vyčlenit 5 mil. € a 2 mil. € na financování dvou pilotních projektů, z nichž jeden se má týkat vzdělání a výzkumu a druhý bezpečnosti energetických dodávek. Podle Ellese jsou podobné cíle pokryty a financovány už jinými existujícími programy a navrhované výdaje jsou tedy zbytečné. Debaty o rozpočtu 2007 budou pokračovat až do říjnového plenárního zasedání EP, kdy má být o rozpočtu hlasováno v prvním čtení. 2.3 JUSTICE A VNITRO Boj proti terorismu V souvislosti s pátým výročím útoků na budovy WTC 11. září 2001 vyzval koordinátor skupiny zabývající se v rámci Komise bojem proti terorismu Gijs de Vries, aby EU vybavila své policejní síly a vyšetřovací orgány lepšími prostředky, zejména pokud jde o přístup k datům. Policie by podle něho měla mít lepší přístup k databázím DNA či registrům ukradených vozidel, a to na nadnárodní úrovni všech 25 států. Sporné body Tyto požadavky na posílení spolupráce policejních jednotek na nadnárodní úrovni jsou však kontroverzní, stejně jako de Vriesovo volání po tom, aby v oblasti spolupráce v trestněprávních záležitostech a spolupráce policejních orgánů byla odstraněna jednomyslnost z primárního práva, jak to požadovala ústava. Proti takovému postupu se totiž někdy staví i státy, které jsou v boji proti terorismu na národní úrovni relativně úspěšné. Příkladem je Velká Británie, která se sice stala 7. července 2005 terčem masivních útoků na londýnskou městskou dopravu,


o rok později se však právě ve Velké Británii podařilo zabránit sériovým útokům na letadla mířící do USA, což byla jedna z událostí, které způsobily, že zejména pro ministry zahraničních věcí EU nebylo letošní léto opět zdaleka obdobím klidu. Komise obhajuje často poukazem na probíhající boj proti terorismu či proti organizovanému zločinu vznik legislativních norem, které se někdy dostávají do rozporu např. s principem ochrany osobních údajů a citlivých dat a jdou za rámec pravomocí, jaké v oblasti justice a vnitra nyní EU dle primárního práva náležejí. Zatímco paralelně vznikající legislativa v oblasti ochrany dat za touto legislativní tvorbou nezřídka zaostává. 6. září tak bylo v rámci plenárního zasedání EP již podruhé odloženo hlasování o Směrnici o ochraně osobních dat. Poprvé se tak stalo již za rakouského předsednictví, Finsko nyní prosazuje, aby EP k normě zaujal formální stanovisko ještě za jeho předsednictví, tlačí tedy na to, aby se opětovně dostala na pořad jednání plenární schůze 25. – 28. září. Kauza „tajných věznic“ CIA Boj proti terorismu má však i jiné rozměry, v nichž EU hraje poněkud odlišnou roli. Téměř rok zaměstnává nejen Radu pro justici a vnitro, ale i Komisi a EP kauza „tajných věznic“ CIA, kterou opětovně vrací na scénu EU zejména komisař Frattini. Americký prezident Bush na konci léta poprvé potvrdil možnost existence podobných zařízení pro osoby podezřelé z terorismu na území EU. Frattini na to 7. září reagoval výzvou ke všem vládám EU, aby rozhodly o zahájení vyšetřování v této věci, které může být vedeno na úrovni veřejných žalobců či parlamentních skupin, a také, aby v této záležitosti začaly více než v minulosti spolupracovat s EP a Radou Evropy. Rada Evropy jako organizace stojící zcela mimo struktury EU již vypracovala seznam čtrnácti evropských zemí podezřelých z existence podobných zařízení na svém území, na němž figurují nejen stávající členové EU. Mezi „podezřelé“ země patřilo např. Polsko či Rumunsko, letos v červnu Rada Evropy na tento seznam přidala i Řecko. Zmíněné země přitom popírají možnost, že by na jejich území taková zařízení existovala. V případě ČR pak existovalo podezření, že na ruzyňském letišti přistávala letadla dopravující do těchto věznic osoby podezřelé z účasti na teroristické činnosti. Mediálně poměrně „vděčná“ kauza tedy pozornost evropských institucí s největší pravděpodobností ještě neopustí, i když ministři zahraničních věcí na zářijovém zasedání Všeobecné rady prozatím odložili možnost vydání oficiálního stanoviska.

Schengenský systém II Ještě před měsíční srpnovou pauzou se Rada ministrů pro justici a vnitro zabývala 24. července otázkou velmi důležitou i z pohledu ČR. Šlo o problematiku dobudování Schengenského informačního systému (SIS II), který by i ČR umožnil stát se součástí prostoru volného pohybu osob, v němž jsou odstraněny vnitřní hranice mezi členskými státy EU a naopak posílena vnější ochrana hranic. Pro ČR má dobudování systému SIS II, k němuž mělo původně dojít během roku 2007, velký význam, protože by ČR přineslo status vnitřní země EU, která je ze všech stran obklopena členskými státy EU a fakticky nemá vnější hranici. Při překračování hranic ČR by tak byla v ideální situaci odstraněna povinnost podrobování se celním prohlídkám, včetně předkládání pasů, což by se týkalo i hranice s Německem a Rakouskem. Naopak při vstupu do ČR by pro občany třetích zemí platil přísnější vízový režim. Sporné body To vše však záviselo do značné míry na tom, jak se podaří státům, které se mají stát členy systému SIS II, vyhovět technickým požadavkům na propojení elektronických databází s centralizovaným systémem i na tom, do jaké míry se podaří zabezpečit stávající vnější hranici EU, což je značně nákladná záležitost. Přesto se toto vše neukázalo jako největší překážka bránící uplatňování výhod, které by ze členství v SIS II plynuly. ČR usiluje zejména o odstranění pohraničních kontrol na svých vlastních hranicích, a to se spuštěním systému SIS II; některé starší členské státy však požadují, aby dosavadní systém kontrol byl ponechán v provozu ještě alespoň tři roky po spuštění systému SIS II. Nesouhlasné stanovisko ČR s takovým požadavkem v Německu tlumočil ministr zahraničí Alexandr Vondra na své první zahraniční návštěvě. Pro rychlé rozšíření schengenského systému se vyslovil i prezident Klaus na schůzce hlav států Visegrádské čtyřky, která se uskutečnila 15. září v ČR. Z institucí EU také EP požadoval, aby toto období trvajícího zostřeného režimu na nyní již vnitřních hranicích EU trvalo nikoli tři roky, ale rok. Vlastní dobudování systému SIS II stále do určité míry zdržuje nedostatek konsenzu na některých technických detailech, např. na otázce, jaké informace má databáze shromažďovat, zda v ní mají být registrovány např. zatykače (na této otázce se nemohou shodnout např. Španělsko a Nizozemí) a po jak dlouhou dobu mají být tyto dokumenty evidovány. Prozatím je jisté, že

225


databáze SIS II se bude vztahovat na osoby, na které byl vydán eurozatykač, a těmto osobám má být zamezen vstup na území EU při případném pokusu o průnik přes vnější hranice. Přesto bylo na červencové schůzce Rady potvrzeno, že systém by měl být spuštěn s koncem roku 2007, pravděpodobně v listopadu. Jeho součástí se chtějí postupně stát i některé státy, které dosud nebyly součástí Schengenu, jenž začal jako mezivládní iniciativa mimo struktury EU a až později, Amsterodamskou smlouvou, se stal součástí primárního práva, např. Velká Británie, či dokonce Švýcarsko, které jinak členství v EU striktně odmítá. Hodnocení Problémem tedy stále zůstává požadavek, aby režim SIS I byl odstraněn a de facto splynul s novým systémem SIS II, nikoli ihned po spuštění systému, ale až po několika letech. Schengen II se tak může zařadit do určité míry po bok jiných projektů EU, které mají potenciál přinést novým členům jak povinnosti, tak výhody. EU však nastavuje takové podmínky, dle nichž tyto projekty od nových členů právní změny i investice vyžadují, přičemž doba, kdy mají přinášet i výhody, se však spíše oddaluje. Přesto se objevují i kritické hlasy, které poukazují na to, že rozšíření schengenského systému o nové členské země EU přinese i rozšíření poměrně velkorysé imigrační politiky EU včetně možného přílivu (potenciálně i řízeného) občanů třetích zemí jako pracovních sil do nových členských států, včetně ČR. V tomto směru je třeba zdůraznit, že pracovní trh ČR je již nyní otevřen pro občany všech 25 členských států, přičemž schengenský systém s sebou nepřináší rozšíření pracovního trhu, ale rozšíření režimu imigrační politiky a legislativy Schengenu. V tomto směru je tedy třeba především sledovat snahy, které obsahoval v oblasti imigrační politiky text ústavní smlouvy. Především převedení politiky legální imigrace ze stále ještě platného režimu jednomyslnosti, na jehož trvání se Rada ministrů pro záležitosti justice a vnitra dohodla v souladu s platným primárním právem na Haagském summitu v roce 2004, a zavedení legislativy, která by umožňovala sdílení imigračního břemene, např. pomocí nějakého principu přerozdělování a povinných kvót na absorpci nelegální imigrace (která již náleží do režimu rozhodování QMV a za spolurozhodování EP) ze třetích zemí.

226

Zpráva o diskriminaci žen-imigrantek a imigrační politika EU Řecká poslankyně Kratsa-Tsagaroupoulová z EPP-ED prezentovala 13. září na půdě Výboru EP pro ženská práva zprávu požadující, aby EU věnovala více pozornosti integraci žen-imigrantek. Obsah zprávy Podle ní žena-imigrantka trpí v EU dokonce dvojí diskriminací: na jedné straně tím, že je imigrantem, na druhé straně na základě svého pohlaví. Členské státy by proto měly dělat více pro to, aby si ženy-imigrantky byly vědomy svých práv, zajistit pro ně přístup ke vzdělání, k informacím o základních lidských právech, významu demokracie apod. a usnadnit jim mimo jiné také přístup na pracovní trh. Hodnocení Na jedné straně je do určité míry zřejmé, jakými impulzy byla příprava této zprávy vyvolána. Vedle těchto kontroverzních požadavků totiž požaduje po členských státech také, aby jejich trestní právo patřičně zohledňovalo násilné trestné činy proti ženám a dětem, polygamii, praxi nucených sňatků či ženskou obřízku. Jakkoli některé tyto činy znějí v Evropě cize a mohly by se týkat spíše problémů dodržování ženských práv na africkém kontinentu, několik případů, které se udály zejména v muslimských přistěhovaleckých komunitách v západní Evropě (Německo, Francie) tyto problémy Evropě přibližují. Je tedy evidentní, že se tato problematika týká některých přistěhovaleckých skupin, i když požadavky zprávy vůči členských státům jsou paušální. Na druhé straně lze říci, že podobné iniciativy týkající se rovnosti pohlaví v nejrůznějších podobách budou zřejmě v blízké budoucnosti přibývat a budou motivovány i jinými důvody než snahou o dosažení rovných příležitostí. V rámci Lisabonské agendy totiž bylo rozhodnuto o vytvoření speciálního Institutu pro genderovou rovnost, který má sídlit ve Vídni. Bude tedy zřejmě třeba obhájit náplň činnosti pro několik stovek předpokládaných zaměstnanců, stejně jako „naplnit obsahem“ fakt, že rok 2007 byl prohlášen „Rokem rovných příležitostí“ (podobně jako rok 2006, do něhož dvanáct členských států vstupovalo s uzavřeným pracovním trhem, byl vyhlášen „Rokem pracovní mobility“). Je otázkou, zda tyto iniciativy mohou vyřešit přetrvávající skutečné problémy v dané oblasti, které nezmiňuje ani tak první, ale právě druhá část citované zprávy. A je třeba vidět i druhou rovinu tohoto problému, kterou představuje nikoli genderový rozměr, ale problém imigrace, který také výrazně zaměstnával evropské instituce,


především Radu a Komisi během léta (kauza imigračních vln především ze severní Afriky, které zasáhly španělské Kanárské ostrovy nebo Sicílii). Je otázkou, zda má evropská legislativa sílu a chuť řešit problémy vyplývající z imigrace a střetů kulturních a hodnotových vzorců. Komise např. 29. srpna přijala návrh rámcového rozhodnutí, který by umožňoval snadnější vydání osob, které pochází ze států mimo EU, jsou však obviněny z trestného činu, který spáchaly na území EU. Repatriace by tak de facto umožnila, aby tito obvinění po vydání zpět do vlasti mohli podléhat domovskému právu, které nemusí kategorizovat a penalizovat řadu trestných činů stejným způsobem jako trestní právo států EU. Komisař Frattini, který návrh, jenž údajně do značné míry rozšiřuje presumpci neviny, předkládal, však zdůrazňuje jako jeho pozitiva fakt, že by se dotkl asi 8 000 obviněných a zatčených osob v rámci EU, čímž by mimo jiné také výrazně ulehčil některým vězeňským zařízením. 2.4 LISABONSKÁ AGENDA Zahájení nového finančního období v roce 2007 je dle Komise dobrou příležitostí pro nové akce, plány a programy, které souvisejí s plněním Lisabonské strategie. 13. září proto Komise prezentovala deset nových priorit, které se mají týkat inovací v oblasti růstu a pracovních příležitostí. Postoj lobby Iniciativu Komise následně podpořily lobbistické organizace, UEAPME, která zastupuje malé a střední podniky, a EUROCHAMBRES, což je evropská obchodní a průmyslová komora, která sdružuje cca 1 200 asociací z celé EU. Lobbisté zdůraznili především potřebu rychlého přijetí legislativních úprav, které se týkají evropského patentu, i když je tato záležitost kontroverzní, především v dílčích oblastech (jakou představovala např. otázka patentovatelnosti softwaru). Kritikové se obávají přílišné byrokratizace, výrazného nárůstu pravomocí Evropského patentového úřadu a zvýhodnění producentských gigantů, kteří budou mít nejen finanční prostředky k tomu, aby evropský patent v různých oblastech vývoje a produkce získali. Na toto nebezpečí upozorňuje i UEAPME chránící tradičně zájmy malých výrobců, která zdůrazňuje potřebu transparence a skutečnost, že evropský patent nesmí vést k zablokování trhu v žádné z oblastí. Obhájci evropského patentu na druhé straně zdůrazňují trvající propast mezi USA a EU v oblasti inovací a poukazují na (ne)plnění Lisabonské agendy.

Lze očekávat, že tyto otázky spojené s trojúhelníkem výroba (producentské zájmy) – inovace (věda, výzkum) – zájem spotřebitele, v kontextu ekonomických souvislostí a legislativního prostředí EU se dostanou do popředí zájmu v EU zejména za německého předsednictví v první polovině roku 2007. Německo považuje evropský patent za jednu ze svých priorit. Zajímavý bude v této souvislosti i další osud nové legislativy týkající se autorizace a registrace chemikálií (REACH), která bude znovu projednávána v EP. Německo přitom v této kauze figurovalo jako jeden z hlavních aktérů, podezřívaný do značné míry z podpory zájmů svých velkých chemických koncernů při prosazování této legislativy, která má do značné míry ovlivnit nejen odvětví chemické výroby a trhu v rámci EU, ale i některá odvětví související. 2.5 STRUKTURÁLNÍ A REGIONÁLNÍ POLITIKA Nové parametry strukturálních fondů pro období 2007–2013 11. září Výbor pro regionální rozvoj EP podle očekávání schválil strategické směry pro strukturální politiku pro nové finanční období 2007–2013, které Komise zveřejnila v červenci 2006 a které identifikují základní cíle pro alokaci prostředků ze strukturálních fondů. O dokumentu má ještě hlasovat plénum EP 25.–28. září a poté Rada ministrů v říjnu. ČR v rámci nových strategických směrů strukturální politiky Pro celé období 2007–2013 je k dispozici ve strukturálních fondech pro financování oblasti regionální politiky 308 mld. €. ČR má být příjemcem financí z Kohezního fondu, který je určen pro financování velkých infrastrukturních projektů a projektů týkajících se životního prostředí. Spolu s ní figurují v této skupině všechny nové členské státy, ze starších potom Portugalsko, Řecko a částečně Španělsko, které bude nárok na finance z Kohezního fondu postupně ztrácet (phasing-out). V rámci někdejšího Cíle 1 (posílení regionální konkurenceschopnosti a boj s nezaměstnaností) by měla ČR získat během sedmiletého období více než 172 mil. €; ve skupině států, které mohou čerpat prostředky v rámci tohoto cíle, je však druhým nejmenším příjemcem, hned za Lucemburskem.

227


Největšími příjemci jsou Francie (9 mld. €), Německo (cca 8,3 mld. €), Velká Británie (5,3 mld. €) a Španělsko (necelé 3 mld. €). Pokus o zhodnocení dosavadního impaktu strukturální politiky V září zveřejnili analytici španělské organizace INFYDE studii, která se pokoušela monitorovat dosavadní dopad čerpání prostředků ze strukturálních fondů na ekonomický rozvoj regionů EU. Tato studie sice mohla pokrývat jen starou patnáctku, její závěry by však mohly být zajímavé i pro nové členské země. Navzdory konstatování, že přesný celkový dopad strukturální politiky EU na evropské regiony je obtížné zjistit, ze studie vyplývá, že nejvýraznější progres ekonomických indikátorů (růst HDP, pokles nezaměstnanosti, zlepšování infrastruktury, hodnocení kvality života ze strany občanů) zaznamenávaly regiony, které byly předmětem Cíle 1, tedy zaostávající za průměrem HDP EU (HDP na obyvatele nižší než 75 % průměru HDP EU). Tyto regiony by měly být předmětem nejmasivnějšího čerpání peněz ze strukturálních fondů, mají přístup jak k prostředkům Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), tak Evropského sociálního fondu (ESF). ČR a strukturální politika Z hlediska nových členských zemí je zajímavé, že do Cíle 1 spadá většina jejich regionů, v případě ČR to jsou všechny regiony krom hlavního města Prahy; rozšiřování s sebou proto přineslo nutnost přehodnotit cíle strukturální politiky EU, protože výrazně narostl počet regionů spadajících do Cíle 1. Po určitém přechodném období v letech 2004–2006, kdy byla upravena stávající finanční perspektiva dle tzv. kodaňských závazků a určeny prostředky, které mohou ze strukturálních fondů po tyto tři roky čerpat nové členské země, byla jedním z hlavních sporných bodů při přípravě nové finanční perspektivy 2007–2013, právě otázka nového nastavení kritérií pro čerpání z fondů ERDF a ESF a přehodnocení cílů strukturální politiky, a to i s ohledem na vstup dalších, z ekonomického hlediska „potřebných“ zemí, Bulharska a Rumunska. Některé starší členské země, jejichž regiony čerpaly do roku 2006 prostředky v rámci Cíle 1, pod vlivem tohoto nového nastavení kritérií z této skupiny vypadly (týká se to především Španělska). Pod vlivem jejich požadavků byl vytvořen současný systém, který v případě těchto regionů stanovuje určité „přechodné období“, během něhož budou nadále, ale stále méně uplatňovat nárok na čerpání prostředků ze strukturálních fondů.

228

Nový systém se tedy snažil do určité míry zohlednit jak existující nároky nových členských států na čerpání, tak požadavky těch, kdo nárok ztrácejí. Odtud navyšování prostředků v kapitole 1b (koheze), které proběhlo v závěru jednání prosincové Evropské rady 2005, která vyústila ve formulaci nových finančních parametrů FP 2007–2013, a následně ještě během jednání zástupců EP, Komise a Rady během rakouského předsednictví v průběhu jara 2006. To mělo za cíl překlenout především nesouhlas EP s původní podobou finanční perspektivy navrženou Velkou Británií a vést k meziinstitucionální dohodě. Je ovšem otázkou, zda rychlejší progres zaostalých regionů spadajících do Cíle 1 je skutečně důsledkem zvýšeného přísunu financí díky projektům financovaným (či lépe řečeno spolufinancovaným) ze strukturálních fondů, nebo jde o obecný výsledek vstupu dané země do ES/EU, který vedl díky možnostem společného trhu a přísunu investic k celkovému hospodářskému růstu, přičemž přírůstek HDP se projevil jako nejsilnější právě v regionech, které předtím nejvíce zaostávaly za průměrem. Tato skeptická úvaha by se mohla týkat především pozitivního vlivu strukturálních fondů na růst HDP či celkovou kvalitu života v regionu; k poklesu nezaměstnanosti naproti tomu mohou pozitivně přispívat především programy financované z ESF, ke zlepšování infrastruktury zase některé programy realizované z ERDF. Regionální státní pomoc pro šest nových členských států Komise v září vydala první seznam skupiny regionů NUTS II, které mohou být v období 2007–2013 příjemci národních podpor podle specifických pravidel regionální podpory přijatých v prosinci 2005 a především v souladu s primárním právem, tedy Smlouvou o ES. Legislativní pozadí Podle primárního práva EU nemohou členské státy samy rozhodnout o státní pomoci, např. ve formě regionálních investičních podpor pro budování průmyslových zón. Aby mohl být daný region příjemcem takové státní pomoci, musí splňovat určitá kritéria, a to především v souladu s nově modifikovanými parametry strukturální politiky po rozšíření. Region musí především spadat do skupiny regionů s HDP na obyvatele nižším než 75 % průměru EU a omezena je i maximální výše státní pomoci.


Z hlediska ČR je přitom zajímavé, že v této skupině figurují regiony sedmi států, z toho šest nových (Estonsko, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko), a jeden starší členský stát, Řecko. V případě Slovenska, jehož území je rozděleno do čtyř regionů NUTS II, přitom Bratislavský kraj bude moci výhody regionální státní pomoci z důvodu phasing-out (viz výše) přijímat jen do konce roku 2008, pak na ně nárok ztrácí. Zbývající regiony NUTS II, Východní Slovensko a Střední Slovensko (které nepřekračují 45 % průměru HDP EU) a Západní Slovensko (pod 60 % průměru HDP EU), budou moci čerpat státní pomoc v rámci nastavených limitů až do roku 2013. Důležité je, že ČR na tomto seznamu nefiguruje. Důvodem je to, že ČR spolu s dalšími deseti státy, u nichž Komise plánuje do konce roku rozhodnout o udělení regionální státní pomoci, protože některé regiony těchto zemí (včetně ČR) splňují podmínky pro její udělení, svoji „cestovní mapu“ pro regionální pomoc do 15. září stále nepředložila ke schválení. Komise přitom tyto státy vyzvala, aby tak pokud možno co nejrychleji učinily. Většina států figurujících na seznamu, včetně Slovenska, svůj plán regionální státní pomoci odevzdala v červenci 2006, Řecko dokonce již v červnu. 2.6 VOLNÝ POHYB OSOB Itálie se k 1. červenci 2006 rozhodla přestat uplatňovat přechodné období na volný pohyb pracovních sil vůči tzv. EU-8 (členské státy přistoupivší k EU v roce 2004 bez Malty a Kypru). 21. července italské rozhodnutí potvrdilo finské předsednictví. Pozadí Itálie se tak stala osmou starou členskou zemí, která k podobnému kroku přistoupila. K Velké Británii, Irsku a Švédsku, které přechodné období po rozšíření EU v roce 2004 ani nezačaly uplatňovat, se už v květnu 2006 připojily bez dalších omezení Španělsko, Portugalsko, Finsko a Řecko. Obsah Itálie společně s uvedeným krokem zlegalizovala pobyt přibližně půl milionu imigrantům, kteří dosud v Itálii pracovali bez povolení, protože překračovali stanovenou kvótu 170 tis. zaměstnanců z nových členských zemí, zjednodušila proceduru pro získání italského občanství a obnovila příspěvek za narození dítěte imigrantů. Nadále už žádná opatření na základě státní příslušnosti nebudou moci býti uplatňována, tj. s žadatelem

o práci např. z ČR se bude podle práva EU nakládat stejně jako s uchazečem z Itálie. Za změnou italské pozice je změna vlády (dosavadního premiéra S. Berlusconiho nahradil bývalý předseda Komise R. Prodi) a rovněž politický tlak z polské strany vzniknuvší po medializaci nelegálního způsobu zaměstnávání Poláků v Itálii. Jistým způsobem se na změně italského postoje nepochybně odrazily i aktivity organizace ECAS (European Citizen Action Service), která se dlouhodobě věnuje právě otázce volného pohybu pracovních osob v EU a důslednému prosazování této svobody. 5. září organizace ECAS zveřejnila druhou zprávu týkající se naplňování principu volného pohybu po rozšíření EU v roce 2004 a stejně jako ve své první zprávě z října 2005 konstatovala, že uplatňovaná přechodná období nevycházejí z ekonomické reality a 72 mil. obyvatel EU-8 zcela zbytečně zabraňují v naplňování jejich svobod. Přechodná období se podle ECAS negativně odrážejí i v tzv. starých členských státech, které je ještě uplatňují. Navíc dochází k situaci, kdy dochází z hlediska standardně uplatňovaného primárního práva k rozlišování osobami, které pracují (a jsou ve svém pohybu omezeny), a těmi, které požívají jiný status a jejich pohyb v rámci EU je prakticky bez překážek. ECAS argumentuje, že pracovníci z nových členských zemí pracovníkům ve starých členských státech nekonkurují, naopak doplňují síly tam, kde zpravidla chybějí. Reakce aktérů Obecně lze tvrzením ECAS přiznat fundovanost a preciznost, nicméně z reakcí na zmiňovanou zprávu je patrné, že potenciál ECAS ovlivnit členské státy ve prospěch zrušení přechodného období na volný pohyb pracovních sil je jen minimální, resp. že jednotlivé země užívají pro své kroky zpravidla politické, ne ekonomické argumenty. Příkladem je nejen výše uváděná Itálie, ale např. (na druhé straně) i Rakousko, které přechodné období nehodlá rušit až do roku 2011 a navíc hodlá uplatňovat i omezení na volný pohyb některých služeb. Podobně lze hodnotit i stále častěji se objevující názory (a to v rámci EU-25 jako celku), které hovoří pro stanovení přísných přechodných období na volný pohyb pracovních sil z Rumunska a Bulharska, o něž se má EU rozšířit. Další vývoj K dalšímu přezkoumání oprávněnosti uplatňovat přechodné období na volný pohyb pracovních sil dojde oficiálně ke konci dubna 2009, kdy bude předsednickou zemí ČR. Jednotlivým členským státům nicméně nic nebrání, aby své

229


pracovní trhy otevřely kdykoli dříve. V případě, že tak neučiní, bude mít ČR jako předsednický stát EU jedinečnou možnost vyjednávat se všemi zainteresovanými ve smyslu postupného rušení této výjimky. 2.7 ZEMĚDĚLSTVÍ Reforma sektoru vína Podzim bude obdobím, v němž bude Komise na půdě Rady, EP i před zemědělskými lobbistickými organizacemi obhajovat svoji vizi reformy sektoru vinařství a trhu s vínem, kterou zveřejnila počátkem července. Komisařka Boelová tak musela činit již na zasedání Rady ministrů 18. července, kde byl návrh reformy poprvé vážně diskutován v Radě. Před zemědělský výbor EP se reforma sektoru vína dostala v září. Obsah sporného návrhu Návrh z 22. června 2006 předkládal na stůl v podstatě dvě varianty: 1. varianta – úplné zrušení omezení práv na výsadbu i systému vyklučování vinic. 2. varianta je přesně opačná a jejím nejkontroverznějším bodem se stala právě dočasná obnova programů vyklučování vinic a snaha přesunout finanční podporu od programů nucené destilace na technický alkohol a biopalivo, jejichž pomocí se likvidují přebytky v objemu až milionů hektolitrů ročně (v prvních letních měsících 2006 takto likvidovaly za peníze EU své vinné přebytky největší evropští producenti Francie, Itálie, Španělsko a Portugalsko), právě k programům vyklučování vinic. Nadprodukci tak má být zabráněno omezováním viničních ploch, což se má dotknout zejména velkých producentů a také velkých exportérů vína. Boelová 12. září vystoupila před zemědělským výborem právě s poukazem na to, že sezóna 2006 bude v EU opět rekordní; s tímto vývojem nelze podle Boelové bez reformy zvládnout ani rozšíření o Bulharsko a Rumunsko, což jsou další velcí producenti vína s roční produkcí dosahující dohromady 7 mil. hl. Komise by ráda svůj reformní návrh implementovala už v období 2008/2009, i když odpor některých členských států a zejména lobby způsobuje, že návrh bude zřejmě ještě přepracováván. Hlavní sporné body Problém je totiž v tom, že první variantu, úplnou liberalizaci práv na výsadbu, nepodporují někteří velcí producenti vína, především Francie a Španělsko. Podporují částečně vyklučování, i když Francie jen

230

jakousi „selektivní“ variantu, zřejmě ve snaze změkčit dopady těchto změn hlavně na své producenty. Podobně se státy neshodnou v otázce postupného odbourávání podpor, k němuž se přiklání Švédsko, Kypr, Lucembursko, Portugalsko a Španělsko, proti jsou Francie, Itálie, Řecko a z nových členů Maďarsko. Reforma sektoru vína a nové členské státy Maďarsko spolu se Slovinskem náleží mezi střední producenty, kterých by se reforma mohla potenciálně negativně dotknout. Maďarsko už nyní využívá jako jediný nový člen relativně více peněz z programů na podporu nucené destilace a spolu se Slovinskem jsou také mezi novými členy jedinými většími exportéry vína. Proti reformě se prozatím stavějí především velcí starší členové, jako je např. Španělsko, Francie či Itálie; problémy by mohly mít přistupující Bulharsko a Rumunsko, které nemají nyní o podobě reformy vůbec možnost diskutovat, zatímco se jim může stát, že se právě jich budou po vstupu do EU týkat některá nucená opatření (vyklučování vinic a omezování produkce). Pokud jde o ČR, její zástupci (reprezentovaní ještě bývalým ministrem Mládkem) reformu podpořili a zařadili se tak po bok států, které mezi producenty vína spíše nepatří a Komisi proto v této věci podporují (např. Velká Británie). Je to dáno českou pozicí malého producenta s téměř zanedbatelným exportem, který nemůže výrazněji expandovat v této oblasti i vzhledem k omezením výsadby vinic stanoveným v Přístupové smlouvě. Vzhledem ke klimatickým podmínkám i všem dalším omezením české produkce je žádoucí cestou českého vinařství koncentrace na kvalitu, specifičnost (přívlastková vína, oblastní vína, biovína) a marketing. Z českého pohledu proto může být zajímavá politika jakosti, kterou reforma obsahuje v souvislosti s podporou zprůhlednění a zjednodušení pravidel na udělování zeměpisných označení původu. Hovořit však o tom, že reforma by byla zcela bez dopadu na české producenty, též nelze. Návrh se totiž dotýká také oenologických (výrobních) postupů a podpor procesu doslazování vína cukrem či hroznovým moštem, na producenty tedy klade požadavky v technické oblasti. Hodnocení Regulace trhu a produkce vína a otázka její reformy odhalují do značné míry největší slabiny společné zemědělské politiky EU, která pomocí paušálních pravidel a podpor spojuje do jednoho regulačního systému nejen státy, v nichž zemědělství jako takové má na tvorbě HDP rozdílný podíl, ale také státy


s naprosto rozdílnou komoditní skladbou, která je v některých případech podmíněna klimatickými podmínkami, jež evropské legislativní regulaci přirozeně nepodléhají. Víno je zřejmě nejtypičtějším příkladem komodity, kterou v některých členských státech prakticky nelze pěstovat (státy s převažujícím arktickým zemědělstvím), v jiných však představuje strategickou komoditu a velmi důležitou až symbolickou součást zemědělství. Na podporu pěstování a produkce (ale i likvidace nadprodukce) vína přitom přispívají všechny státy bez rozdílu. V zájmu první skupiny je tedy bezpochyby liberalizovat trh a odbourat především nutnost finančních podpor; pokud přitom dojde k omezování produkce a likvidaci vinic, těchto států se to (až na finanční stránku) nijak nedotkne. Zájem druhé skupiny je přitom přesně opačný a je prosazován s vehemencí odpovídající důležitosti této komodity a síle lobby v daných podmínkách. ČR pak představuje zemi, která by ráda uchránila specifičnost své malé produkce. Rozvoj venkova Květnové přijetí meziinstitucionální dohody, která zaštiťuje finanční perspektivu 2007–2013, umožnilo konečně jednotlivým portfoliím Komise zveřejnit přesné finanční plány pro programy realizované v tomto období, včetně alokace financí jednotlivým státům. Stalo se tak i v případě dlouho očekávaného rozpočtu nového zemědělského fondu pro rozvoj venkova EAFRD. Zatímco v únoru 2006 Rada vydala nařízení, které stanovovalo pouze rozdělení minimálních stropů financování z EAFRD pro čtyři stanovené osy, v září již mohla Komise publikovat přesné přidělení finančních prostředků pro jednotlivé země. Obsah návrhu – alokace zdrojů Z materiálu zveřejněného 12. září vyplývá, že největším příjemcem peněz z fondu EAFRD, kam je alokováno více než 70 mld. €, má být během sedmiletého období (podle očekávání) Polsko. Největší nový členský stát má celkově získat přes 13 mld. €, a to navzdory tomu, že předložený národní plán rozvoje venkova (který předkládaly všechny členské státy, včetně ČR) nesplňoval v případě Polska některé požadavky, které se týkaly především programů určených na ochranu krajiny a životního prostředí (Osa II), kam měl podle požadavků EU plynout největší podíl ze spolufinancování EAFRD (minimálně 25 % všech prostředků určených z tohoto fondu, v porovnání s tím Osa I určená k podpoře inovací

získala minimální strop 10 %, stejně jako Osa III určená i k financování sociálních důsledků restrukturalizace zemědělství; pro Osu IV, což jsou programy Leader na podporu mikroregionů, mělo být určeno minimálně 5 % financí z EAFRD). Polsko navíc zaostávalo podle evaluace Komise v implementaci programu Natura 2000 (ochrana vymezených přírodních oblastí a divoce žijících živočišných druhů), na který klade EU důraz i v rámci EAFRD. ČR má získat za celé sedmileté období cca 2,8 mld. €. Pro porovnání, dalšími největšími příjemci po Polsku jsou starší členské země, Německo a Itálie s 8 mld. € a Španělsko se 7 mld. €. Z nových členů např. Slovensko má získat cca 2 mld. €, tedy asi o 800 mil. € méně než ČR, Maďarsko naopak o cca miliardu € více (3,8 mld. €). ČR se tak nachází mezi příjemci z fondu EAFRD zhruba uprostřed, kromě již jmenovaných států získá více prostředků z EAFRD ještě Francie (přes 6 mld. €), ke 4 miliardám se pak blíží Portugalsko, Rakousko a Řecko. Naopak méně než ČR získají např. Irsko, Finsko, Švédsko, ale i Velká Británie. V jednotlivých letech se bude příjem ČR z EAFRD pohybovat od cca 390 mil. € do cca 420 mil. €. Samozřejmě tyto prostředky nepředstavují žádný nárokový či garantovaný příjem ČR z rozpočtu EU (jako je tomu v případě přímých zemědělských plateb), jde o peníze vázané na projekty, spolufinancované z rozpočtu ČR i od žadatele. Míra spolufinancování přitom závisí na typu programu, na typu osy a také na regionu; u tzv. konvergenčních regionů, což jsou v ČR všechny kromě hlavního města Prahy, dosahuje financování z EU v Ose II, kterou EU považuje za prioritní, 80 %, jinde 75 %. V regionech, které nepatří do konvergenční skupiny, se financování z EAFRD pohybuje okolo 50 %, to však není případ ČR, protože zde náš jediný nekonvergenční region nebyl vzhledem k tomu, že se nejedná o region venkovský (Praha) do národního plánu rozvoje venkova vůbec zahrnut. Hodnocení možných dopadů nové politiky rozvoje venkova Podpora rozvoje venkova prostřednictvím speciálního fondu je do značné míry dalším velkým krokem k podpoře neprodukční části zemědělství, podpoře, která směřuje k restrukturalizaci, podpoře krajinotvorby, ekologického zemědělství apod. Je přitom jistě zajímavé, že neprodukční složky zemědělství EU tímto způsobem podporuje především u největšího zemědělského státu ze skupiny EU-10, Polska, zatímco největší příjemce přímých plateb a prostředků na regulaci trhu (tedy produkčních

231


složek zemědělství), Francie, figuruje sice mezi relativně velkými, ale přesto ne největšími příjemci z EAFRD. Její příjem z EAFRD je více než dvakrát menší než v případě Polska. Přesto nelze na základě této přesné alokace zcela jednoznačně říci, že EAFRD je fondem pouze pro nové členy, kde má sloužit k utlumení produkce a podpoře neprodukčních složek zemědělství. Relativně vysoké jsou částky pro Německo, Itálii a Španělsko, i když je třeba vzít v úvahu i rozlohu těchto států, v porovnání např. s Pobaltím. Přesto lze říci, že právě EAFRD a programy z něj financované jsou zřejmě tou cestou pro české zemědělství, skrze niž lze nalézt přístup k financím EU. Na rozdíl od přímých plateb, kde ČR spolu s dalšími novými členskými státy disponuje do roku 2013 omezenými částkami. Reforma, která má přinést změnu mechanismu přímých plateb ze systému SAPS (platba na hektar) na systém SPS (jednotná platba na far-

232

mu) a jejíž přijetí Přístupová smlouva požaduje od ČR nejpozději v roce 2009, navíc znevýhodní některé producenty (zejména ty velké, kteří mají díky parametrům někdejší kolektivizace a následné transformace českého zemědělství stále převahu) a všechny producenty bez rozdílu sváže nutností dodržovat systém cross-compliance. Skrze spoléhání se pouze na přímé platby tedy zřejmě cesta nepovede. Pro tuto svoji důležitost, i pro určitou trvající roztříštěnost zájmů v rámci zemědělské lobby v ČR, se i formulace národního plánu pro rozvoj venkova stala určitým „jablkem sváru“ mezi lobbistickými organizacemi zastupujícími na jedné straně zájmy spíše velkých producentů (Agrární komora) a na druhé straně zájmy drobných soukromých farmářů (ASZ). Druzí jmenovaní dodnes poukazují na to, že při přípravě českého národního plánu byl popřán sluch spíše skupině první.


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 4. – 7. září Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro

Proti


Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Poznámky

Silva Penedova a De Rossova zpráva týkající se Evropského sociálního modelu pro budoucnost (A6-0238/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

6. září 2006

507

0

113

7

42

0


Belderova zpráva týkající se vztahů EU s Čínou (A6-0257/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

7. září 2006

351

8

48

0

160

0



233


ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Revize emisních limitů u automobilů • Výbor EP pro životní prostředí 13. září velkou většinou odsouhlasil další zpřísnění emisních limitů u automobilů všech běžných kategorií (tzv. standard Euro). • Obsah návrhu • Vyšší kategorie standardu předpokládá přísnější limity nejen pro oxid uhličitý, ale i pro oxidy dusíku a uhlovodíky. Obecně mají být pravidla uplatňována nejen na automobily s benzínovými motory, ale i na vozidla s jednotkami dieselovými. • Sporné body • Pro jednotlivé kategorie vozidel návrh sice předpokládá různě dlouhá přechodná období (např. v případě kategorie lehkých komerčních vozidel do 1. ledna 2012), nicméně už nyní se počítá se stanovením dalšího, vyššího standardu, a to s platností nejpozději od září roku 2015. • Další vývoj • Projednávání a přijetí zprávy Výboru pro životní prostředí se očekává na plenárním zasedání EP na konci října. S ohledem na konsenzus, který mezi jednotlivými stranami v EP v dané věci panuje, lze čekat bezproblémové přijetí textu. Otázkou je, zda podobná situace nastane i v Radě, protože je zřejmé, že náklady implementace se krom výrobců automobilů dotknou především národních států, resp. jejich (ekonomických i neekonomických) subjektů. Směrnice o službách • Projednávání Směrnice o službách, která měla původně významně liberalizovat trh se službami v celé EU a jež nakonec byla po prvním člení v EP pozměněna směrem k textu, který vytčeného cíle jen těžko dosáhne, se dostalo do nové fáze. 13. září byly ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele prezentovány pozměňovací návrhy EP pro jeho druhé čtení poté, co

234

• •

• •

• •

Rada v červnu s relativně zásadními zásahy EP v prvním čtení souhlasila. Další diskuse se vedla 4. října. Obsah pozměňovacích návrhů Zpravodajka návrhu Evelyne Gebhartdová představila změny, jež chce prosadit, v šesti oblastech: (1) pracovní právo, (2) služby obecného zájmu a sociální služby, (3) ochrana spotřebitele, (4) administrativní spolupráce, (5) analýzy implementace směrnice a určování dalších směrů a (6) revizní klauzule. Sporné body Přestože Gebhardtová své návrhy obhajuje jako „technické“, zástupci Rady i Komise po jejich zveřejnění oznámili, že zásadně ohrožují kompromis dosažený v prvním čtení tím, že vytvářejí velmi preskriptivní normu, jež dále znemožní liberalizaci na poli služeb. Další vývoj Finální hlasování ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele se očekává 23. října a projednávání v plénu EP pak 15. listopadu.

Evropský globalizační fond • V průběhu září proběhla neformální jednání mezi parlamentním zpravodajem návrhu nařízení o tzv. Evropském globalizačním fondu a jeho stínovými kolegy. Cílem bylo dosáhnout kompromisu, aby fond mohl začít od roku 2007 fungovat (resp. aby pro jeho fungování existovala právní báze). • Legislativní pozadí a sporné body • Návrh nařízení Komise založila na výsledcích debat z neformálního summitu v Hampton Court na podzim loňského roku. Projekt fondu je v samotných základech spíše pochybný. Jeho cílem má být – zjednodušeně řečeno – kompenzovat jednotlivým členským zemím ztráty, jež jim vzniknou v souvislosti s liberalizací světového obchodu. • Důsledky globalizace je prakticky nemožné kvantifikovat, čehož jednotliví aktéři pochopitelně využívají v rámci své argumentace. Nejzřetelnější je to v otázce parametrů fondu. • „Problémem“ je, že do projednávání návrhu je zapojena i Rada, a ta s ohledem na křehký kom-

září–říjen 2006

promis dosažený ve věci finanční perspektivy na roky 2007–2013 pravděpodobně žádné zásadní změny, které někteří poslanci navrhují, akceptovat nebude. • Další vývoj • Pokud EP v plénu dospěje k jednotnému textu v průběhu října či listopadu, Rada se jím bude zabývat 1. prosince. REACH • S příchodem podzimu se na pořad jednání klíčových institucí EU (Rady a EP) dostává opět kontroverzní „balík“ legislativních norem o registraci, evaluaci a autorizaci chemikálií REACH. • Legislativní pozadí • Pozornost vzbudilo především znění některých ustanovení legislativního balíku přijaté v říjnu Výborem EP pro životní prostředí. • Sporné body • Za iniciativu REACH se poměrně silně od počátku staví Německo a lze říci, že REACH našel svého příznivce i v osobě předsedy britské konzervativní strany Davida Camerona, přestože britští konzervativci se obvykle ztotožňují s odporem proti projevům regulace a byrokratizačních snah, které navíc posilují roli nadnárodních institucí. • V případě ČR lze naopak slyšet varování zástupců malých a středních producentů před možným zánikem drobného chemického průmyslu a tisíců pracovních míst. • V souvislosti s REACH byly zkoumány i jeho sociální implikace; studie publikované v první polovině roku 2005 nepotvrdily možnost významných negativních sociálních dopadů implementace REACH, i když tento závěr byl konstatován v měřítku EU jako celku. Služby obecného zájmu • V souvislosti s prezentací pozměňovacích návrhů ke Směrnici o službách a s vyloučením tzv. služeb obecného zájmu z jejího rámce se v EP obnovila debata o tomto výseku terciárního sektoru. • Sporné body • Na plenárním zasedání EP na konci září se poslanci otázkou služeb obecného zájmu zabývali v diskusi. Obecně vykrystalizovaly dvě pozice. Pravicové frakce preferují v dané věci sektorový přístup, zatímco levicoví poslanci naopak přístup „horizontální“.

• Další vývoj • Předseda Komise Barroso k celé problematice řekl, že jeho tým do konce roku zveřejní zprávu, která se bude otázkou služeb obecného zájmu zabývat. Strategie týkající se využití biomasy • Výbor pro průmysl Evropského parlamentu v říjnu jednomyslně odsouhlasil strategii týkající se biomasy. • Obsah strategie • Verze strategie, která vzešla z EP, sice konstatuje, že využití biomasy představuje z hlediska ochrany životního prostředí dobrou alternativu pro oblast energetiky, upozorňuje však i na některá úskalí. • Zpráva Výboru pro průmysl proto konstatovala, že by měl být systém podpor produkce biomasy podřízen certifikaci, což ovšem na druhou stranu znamená další byrokratickou zátěž v této oblasti. • Zejména v posledních letech a měsících se zdá, že z hlediska potenciálního využívání energie se podpora spíše přesouvá k tzv. biopalivům druhé generace, které jsou spíše než na bázi bioenergetických plodin založeny na využití celulózy či rostlinných biologických odpadů (sláma apod.). Třetí železniční balík • 27. září proběhla schůzka parlamentního zpravodaje návrhu o právech a povinnostech cestujících po železnici, který je součástí připravovaného tzv. železničního balíku, a zástupců Společenství evropských železnic a infrastruktury (CER). Jednalo se o neformální, nicméně čistě meritorní setkání nad konkrétními parametry zamýšlené normy. • Sporné body • CER v otázce práv a povinností cestujících po železnici argumentovalo ve prospěch nižší regulatorní zátěže ze strany EU. Konkrétně se postavilo proti požadavku zajistit ve všech železničních stanicích a vlacích v EU bezbariérový přístup pro občany se sníženou mobilitou. Podle CER je nezbytné respektovat princip subsidiarity, což neznamená zabraňovat vytváření bezbariérových železničních stanic a využívání příslušných vlaků, ale ponechat aktivitu na tomto poli na úrovni jednotlivých zemí, protože „vstupní podmínky“ jsou v tomto ohledu v rámci EU velmi rozdílné. • CER navrhuje návrat k původnímu návrhu, který počítá s uvedenými požadavky pouze na

235


mezinárodních linkách, resp. ve stanicích, které tyto linky obsluhují. • Další vývoj • Podle formulací ve společném postoji Rady je patrné, že ministři dopravy tento přístup patrně podpoří. (Rada svůj společný postoj prezentovala v červenci.) • V následujícím období se očekává druhé čtení v EP. Vzhledem k dosavadnímu vývoji lze ale předpokládat, že požadavky CER zde zohledněny nejspíše nebudou. Ostatně sám zpravodaj návrhu si argumenty CER pouze vyslechl, aniž přislíbil jejich aktivní prosazování. Televize bez hranic a product placement • Problematice revize tzv. Směrnice o televizi bez hranic (blíže viz dřívější monitoringy) se na přelomu září a října věnovalo hned pět výborů EP. Předmětem jejich debaty byla převážně otázka tzv. product placementu (možnosti upozorňovat na výrobky sponzorů konkrétního audiovizuálního díla mimo standardní reklamní prostor, přímo v díle samotném). • Pozadí a sporné body • Podle poslanců by např. mělo být na product placement na začátku vysílání příslušného díla upozorněno a toto upozornění by se mělo zřetelně objevovat i v jeho průběhu. Zároveň by se tato technika neměla využívat masově, ale jen ve velmi specifických případech (jejichž suma by měla být upřesněna). • Další vývoj • Finální rozhodnutí odpovědného výboru EP ve věci návrhu revize se očekává 23. října, nebo 5. listopadu, v závislosti na technické přípravě textu a jeho překladu. Poté se bude návrhem zabývat plénum a později i Rada. Konkrétní data však v těchto případech zatím stanovena nebyla. 7. rámcový program pro vědu a výzkum • Během podzimu bude Evropský parlament ve druhém čtení projednávat 7. rámcový program pro vědu a výzkum, který již byl na základě politické dohody schválen v červenci 2006 Radou ministrů. • Legislativní pozadí • Rámcový program pro vědu a výzkum představuje legislativní nástroj zastřešující jednotlivé programy finanční podpory v dílčích oblastech vědy a výzkumu pro období 2007–2013. • Sporné body • Jednání o podobě programu přitom nebylo prosté kontroverzí; k nejspornějším otázkám patřila podpora výzkumu a využívání biotechnologií a jako

236

sporný bod dosud v rámci projednávání programu v EP mezi jeho prvním a druhým čtením figuruje podpora výzkumu v oblasti energetiky (zejména otázka podpory výzkumu atomové energie). 1.2 Evropská rada Neformální summit v Lahti • Na 20. října v duchu nepsané tradice, podle níž předsednická země obvykle pořádá vedle dvou oficiálních summitů Evropské rady ještě jeden neformální, který se koná téměř vždy na její půdě, svolalo současné předsednictví schůzku hlav států a vlád do finského Lahti. • Předpokládaný obsah agendy • Zatímco v roce 2005 dominovalo za britského předsednictví jak setkání v Hampton Court, tak následně prosincovému summitu, poněkud neuralgické téma nedořešené otázky finanční perspektiv pro období 2007–2013, v Lahti se bude zřejmě jednat především o otázce energetické politiky a v této souvislosti o vztazích mezi EU a Ruskem. • Zvláštním hostem summitu má být právě ruský prezident Vladimir Putin. • Summit z hlediska ČR • Vzhledem k vnitropolitické situaci bude již podruhé na summitu hlav států a vlád EU zastupovat ČR nikoli předseda vlády, ale prezident Václav Klaus. 1.3 Hospodářský a sociální výbor Problém relokace podnikání • V plénu Hospodářského a sociálního výboru byla 14. září prezentována studie zpracovaná Reckon LLP a týkající se relokace (přesunu) podnikání v Evropské unii. • Pozadí a obsah • Studie byla sepsána na zadání ECOSOC a věnuje se problematice relokace (přesunu podnikání z jedné země do druhé za pomoci přímých zahraničních investic) v devatenácti sektorech. Obecným závěrem studie je zjištění, že k masivní a rapidní relokaci navzdory obecným představám povětšinou nedochází. Zároveň nebylo potvrzeno ani to, že by z přesunu některé země – především ty, které k EU přistoupily v roce 2004 – nějak výrazněji profitovaly. • Pokud už se relokace přece jen vyskytuje, pak zpravidla nikoli v rámci EU. K přesunům výroby (nebo podnikání obecně) dochází z EU do třetích zemí, zvláště pak do zemí rozvojových.


1.4 Komise Akční plán pro zvýšení energetické účinnosti • Komise 26. září zveřejnila Akční plán pro zvýšení energetické účinnosti, jehož předmětem je téměř sto opatření, jež by měla napomoci dosažení vytčeného cíle. Část z nich je postavena na bázi dobrovolnosti, některá však stavějí na přijatých, popř. přijímaných legislativních opatřeních s relativně širokým dopadem. • Sporné body • Plán počítá i s novými legislativními iniciativami. Do roku 2009 má být implementována Směrnice o energetickém výkonu (performance) budov (2002/91) a už nyní se předpokládá, že bude novelizována (aniž se jakkoli osvědčila v praxi). • Dalším legislativním krokem by podle plánu měla být pravidelně opakovaná revize Rámcové směrnice o značení spotřebičů, resp. automobilů (1992/75, resp. 1999/94), jež by měla zahrnout i jiné než výhradně domácí spotřebiče (což by ve výsledku pravděpodobně vedlo k dalším nákladům při výstavbách obytných, ale i jiných budov), resp. měla by sjednotit způsob výroby automobilů v Evropě z hlediska požadavků na energetickou účinnost. • Obecně lze říci, že navrhované změny představují standardní re-regulační opatření, které přenášejí důsledky na jednotlivé subjekty v národních státech. Směrnice o zpětných zrcátcích na nákladních automobilech • Komise 5. října zveřejnila návrh revize Směrnice 2003/97, jež se týká použití zpětných zrcátek zobrazujících tzv. mrtvý bod na všech nákladních automobilech. Cílem zamýšleného opatření je zvýšení bezpečnosti na evropských silnicích. • Obsah návrhu • Předmětem revize má být dosažení stavu, kdy zmíněnými zpětnými zrcátky nebudou vybavena jen vozidla nově uváděná na trh (z let 2006 a 2007), ale i stávající nákladní automobily, a to nad 3,5 t (osobních automobilů a autobusů by se změna dotknout neměla). Existující norma se má začít uplatňovat od ledna 2007. • Sporné body • To, co je předmětem sporu, je zřejmé. Majitelé, popř. provozovatelé starších nákladních automobilů (jejichž počet se odhaduje na 4 mil.) budou nuceni – v případě, že revize bude schválena – vybavit své vozy novými zpětnými zrcátky (což bude podle odhadů Komise stát přibližně

100–150 € na jedno vozidlo), přičemž přínos z hlediska zvýšení bezpečnosti na silnicích je více než diskutabilní. • Další vývoj • Časový harmonogram dalšího projednávání návrhu je zatím nejasný. S ohledem na jeho charakter se ale dají v rámci legislativního procesu čekat poměrně značná zdržení. Podpora malým a středním podnikům • Komise v září navrhla, aby bylo od ledna 2007 umožněno navýšit podpory malým a středním podnikům, aniž by byly v nesouladu s pravidly pro poskytování státní pomoci. • Obsah návrhu • Komise letos navrhla nejprve zvýšení na částku 150 tis. € a později na 200 tis. € v daném období (tři roky) s tím, že podpory by měly být i meritorně rozšířeny, a to na oblast marketingu a výroby zemědělských produktů a oblast dopravy (s výjimkou dopravy silniční). Státy rovněž budou moci garantovat půjčky malých a středních podniků až do výše 1,7 mil. €. • Hodnocení a reakce aktérů • Pokud jde o zájmy ČR v dané věci, pak lze uvedené návrhy spíše přivítat. Podobně jako v EU coby celku i v ČR tvoří malé a střední podniky největší část ekonomických subjektů. Přeshraniční poskytování zdravotnických služeb • Komise 26. září zahájila veřejnou debatu o přeshraničním poskytování zdravotnických služeb, jež potrvá do konce ledna 2007. Jejím cílem je zjistit, nakolik existuje pro úpravu na evropské úrovni podpora a zda by případná regulace ze strany EU vedla k posílení právní jistoty. • Obsah • Veřejná konzultace se týká čtyř typů služeb: samotného poskytování přeshraničních zdravotnických služeb, využívání zdravotnických služeb v zahraničí, trvalého poskytování zdravotnických služeb v zahraničí (např. kliniky) a dočasné mobility zdravotnického personálu. • Sporné body • Na celé záležitosti je nejproblematičtější otázka financování. Přestože lze obecně souhlasit, že svoboda volného pohybu osob se vztahuje i na osoby v „roli“ pacientů, je praktická realizace tohoto tvrzení spíše obtížná, protože se inherentně dotýká velmi citlivé otázky zdravotnictví, a to prakticky ve všech zemích EU. • Otázka přeshraničního poskytování zdravotnických služeb však nemá jen svou ekonomic-

237


kou dimenzi, ale i rozměr politický a sociální. V průběhu veřejné konzultace a především pak po jejím skončení lze čekat podobné spory, které se objevily v souvislosti s tzv. Směrnicí o službách (liberalizovat? a do jaké míry?). • Další vývoj • Zveřejnění návrhů vycházejících z výsledků probíhající konzultace se očekává v první polovině roku 2007. Řízení za neimplementaci sekundárněprávních norem • Komise v průběhu září a října po delší době opět zveřejnila, které země řádně neimplementovaly příslušnou unijní legislativu, a zahájila proti nim řízení, jež ve výjimečných případech končí rozsudkem Evropského soudního dvora a stanovením pokuty. • České republiky se týká zpoždění příprav tzv. národního alokačního plánu nezbytného pro další fázi fungování evropského trhu s emisními povolenkami, jehož cílem je dostát požadavkům Kjótského protokolu na snižování produkce skleníkových plynů. • V otázce zákazu reklamy na tabákové výrobky se ČR dostala už do druhé fáze řízení. (Bylo jí zasláno tzv. odůvodněné stanovisko.) Problém je v daném případě v tom, že ČR ve své legislativě stanovila delší přechodné období pro uplatňování zákazu tabákové reklamy, než požaduje Směrnice 2003/33. Vysoké ceny mezinárodního roamingu • V průběhu září se v agendě institucí EU znovu objevila otázka vysokých cen mezinárodního roamingu a jejich snižování za pomoci regulačního opatření, které má uměle stanovit cenu za spojení mezi jednotlivými operátory, což by mělo v důsledku vést i ke snížení cen pro koncové zákazníky, a to až o 70 %. • Sporné body • V září přednesli své argumenty především mobilní operátoři, kteří po zveřejnění návrhu Komise nejčastěji reagovali snížením cen roamingu až o 40 %, popř. uvedením nových služeb („balíčků“). Asociace GSM se obrátila v dané věci na evropského ombudsmana. Zároveň zveřejnila analýzu zpochybňující údaje uváděné ve studii Komise, jež doprovází její legislativní návrh. • Další vývoj • Na konci září byl k návrhu Komise přidělen parlamentní zpravodaj a očekává se příprava prvního čtení v plénu EP. Zástupci Komise se zároveň oficiálně setkali s evropskými poslanci z Výboru

238

pro průmysl a výzkum, aby celou záležitost prodiskutovali. • Podpora pro návrh v poslední době spíše klesá. V případě ministrů v Radě to příliš překvapivé není, nicméně i mezi evropskými poslanci, tradičními spojenci Komise, už se objevily hlasy (a to napříč celým spektrem evropských politických stran), že postup evropské exekutivy je zbytečně radikální a zdaleka nemusí vést k zamýšlenému výsledku. Správa frekvenčního pásma • Komise v září zveřejnila v souvislosti se stále problematičtějším způsobem správy frekvenčního pásma další sdělení (první na konci června), v němž navrhuje, aby bylo přijato unijní opatření, protože stávající stav, kdy je správa různými způsoby vykonávána na národní úrovni, je v dalším období s ohledem na vytíženost frekvenčního spektra novými technologiemi nadále neudržitelná. • Sporné body a reakce aktérů • Nejen podle Komise, ale např. i podle telekomunikačních operátorů je evropský přístup nezbytný např. pro další šíření vysokorychlostního připojení k internetu. • Jako problematické se jeví postoje jednotlivých členských zemí, které by s evropskou normou ztratily mnohé ze svých pravomocí v nakládání s frekvenčním spektrem. • Další vývoj • Diskuse o sdělení Komise budou v následujícím období pokračovat prozatím spíše neformálně. 1.5 Rada Evropský řidičský průkaz • Rada 18. září, půl roku po dosažení politické dohody, prezentovala svůj společný postoj ve věci tzv. evropského řidičského průkazu. • Legislativní pozadí • Definování tohoto dokumentu trvalo prakticky tři roky. Nyní se očekává víceméně formální přijetí návrhu, protože Rada o svém společném postoji předběžně jednala jak s EP, tak i s Komisí (přestože se v EP objevilo několik kritických hlasů odkazujících na neproporcionálnost navrhované normy). • Hodnocení • Výsledný kompromis počítá s tím, že evropský řidičský průkaz bude mít podobu plastové karty (obdoba karty kreditní) a že bude na jednotlivých zemích, zda je vybaví čipem, na nějž se budou


ukládat informace o majiteli, nebo ne. Nové řidičské průkazy se budou vydávat nejpozději od roku 2012 a od roku 2032 se stanou jedinými platnými. Očekává se tedy, že nebude nutné přistupovat k masivní výměně starých vzorů. Platnost nových průkazů by měla být 10–15 let (podle rozhodnutí jednotlivých států). Výjimku budou tvořit průkazy profesionálních řidičů s platností pět let. • Další vývoj • EP se bude celou záležitostí zabývat v listopadu na úrovni výborů a v prosinci v plénu. Evropský patent • Rada pro hospodářskou soutěž se 25. září věnovala plánům Komise v oblasti inovací. Nejvíce času ministři strávili nad otázkou tzv. komunitárního patentu, jehož největším zastáncem se ukázalo být Lucembursko. • Obsah návrhu a sporné body • Cílem komunitárního patentu by měla být náhrada patentů v jednotlivých členských zemích EU. Patentová řízení by se vedla jen na úrovni EU. Mezi kritiky takové praxe patří mj. Švédsko, Rakousko, Portugalsko a Španělsko. Tyto země se obávají snížené právní jistoty, problémů s překlady patentů do dalších jazyků a zvýšených nákladů na patentové řízení. Podobně argumentují i někteří evropští poslanci, přestože se myšlence komunitárního patentu principiálně nebrání. • Další vývoj • Další diskuse o evropském patentu se očekávají na summitu v Lahti na konci října. Vzhledem k uvedeným kontroverzím se však na něm nečekají žádné zásadní meritorní posuny. Ty pravděpodobně nastanou až při jednáních v rámci Rady a EP, resp.jejich pracovních skupin a výborů.

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Euro a Pakt růstu a stability • V ČR vzbudila pozornost zpráva Světové banky, která hodnotila také plnění některých konvergenčních kritérií ze strany osmi postkomunistických členských států EU a nabádala k disciplíně. • Jedná se především o maximální povolenou míru deficitu veřejných financí, což je maastrichtské kritérium, s jehož plněním má dlouhodobé problémy zejména Maďarsko, kritérium povolené míry rozpočtového deficitu, s jehož plněním má v posledních dvou letech problémy i ČR, a kritérium maximální povolené míry inflace.

• Světová banka v souvislosti s narůstající inflací napříč regionem střední a východní Evropy zpráva varovala v souvislosti s ambicemi na brzké přijetí eura především Slovensko, a upozorňovala na obecnou potřebu strukturálních a fiskálních reforem či dokončení privatizace a liberalizace strategických sektorů. • Sporné body • Přísnost při posuzování plnění maastrichtských kritérií ze strany států stojících mimo eurozónu bývá posuzována kriticky s ohledem na přetrvávající problémy velkých států eurozóny s plněním Paktu růstu a stability, zejména v kritériu rovnováhy veřejných financí. • Při říjnovém vystoupení na půdě Rady EcoFin lucemburský premiér Juncker přesto pozitivně hodnotil dosavadní praktické dopady reformy Paktu růstu a stability ve směru změkčení jeho kritérií. • Legislativní aktivita Komise • Komise hodlá do konce roku publikovat hodnotící zprávy, které se týkají kandidátských zemí na přijetí eura a jejich konvergenčních programů, včetně ČR, v jejímž případě by měla hodnotit i plán vstupu do zóny směnných kurzů ERM. 2.2 Financování EU Rozpočet 2007 • Během první poloviny října probíhala v rámci Rozpočtového výboru EP finalizace přípravy rozpočtu pro rok 2007. 12. října výbor přijal zprávu zpravodaje Jamese Ellese (EPP-ED), která se věnovala rozpočtu Komise, a zprávu Louise Grecha (PES), věnovanou rozpočtu dalších institucí. • Výsledek jednání Rozpočtového výboru • EP jako tradičně podle očekávání ve svých pozměňovacích návrzích vrátil některá úsporná opatření, provedená Radou, zpět a potvrdil tak některé položky, které navrhovala v původní verzi návrhu rozpočtu Komise. Obnovil především v téměř původní výši výdaje na administrativu, které se Rada pokusila seškrtat, a přesunul některé položky v Nadpisu 4 (EU jako globální aktér) dle nové finanční perspektivy 2007–2013. • Potvrdil přitom některá navýšení, která naopak navrhovala Rada (Nadpis 1 týkající se Lisabonské agendy) především v dílčí oblasti podpory výstavby transevropských sítí a strukturálních fondů. • Dle rozpočtového výboru EP by tedy celkový výdajový strop rozpočtu pro rok 2007 měl dosáhnout 1,04 % HND EU a dosáhnout celkové částky 121,6 mil. €.

239


• Plénum bude o rozpočtu pro rok 2007 hlasovat 26. října. 2.3 Justice a vnitro Schengenský informační systém • V souvislosti s pozicí ČR v EU zřejmě největší pozornost v období září a října 2006 vzbudila otázka možného odkladu rozšíření schengenského informačního systému, který by měl v podobě systému SIS II zahrnovat i všechny nové členské státy. • Systém SIS II tvořil vedle problematiky zvládání imigračních vln ze strany některých členských zemí EU (nejnověji španělské Kanárské ostrovy) i hlavní téma schůzky Rady ministrů pro otázky justice a vnitra, která se odehrála 5.–6. října. • Legislativní pozadí • 5. října Výbor EP pro občanské svobody indikoval, že by rád dosáhl konsenzu s Radou již během prvního čtení návrhů týkajících se převážně technických norem umožňujících rozšíření schengenského systému. • Mnohovrstevnatost problematiky • Výbor EP pro občanské svobody přitom opatřil legislativní balík doprovázející podmínky zprovoznění systému SIS II více než 200 pozměňovacími návrhy. • EP obhajuje množství pozměňovacích návrhů snahou maximálně zabezpečit ochranu dat v rámci databázového systému a také snahou do určité míry posílit vlastní kontrolní pravomoci vůči jeho fungování. • Zástupci některých členských států v Radě ministrů (Portugalsko) proto během říjnové schůzky navrhli, aby se EU zabývala možností vstupu nových členských států pouze do stávajícího systému SIS I, bez čekání na zprovoznění jeho nové generace v podobě systému SIS II. • Od nových členů přitom systém SIS II vyžaduje, aby na úrovni každého členského státu existovala řídící agentura, která bude spravovat databázi údajů systému na národní úrovni a bude přímo komunikovat s řídící agenturou na úrovni nadnárodní; ta bude ještě podřízena Evropskému dozorčímu úřadu pro ochranu dat. Vízová povinnost nových členských států EU vůči USA • Komise se v říjnu zabývala otázkou vízové reciprocity některých členských zemí ve vztahu s třetími státy.

240

• Reagovala tak především na skutečnost, že USA stále udržují vízový styk se všemi novými členskými státy se zajímavou výjimkou Slovinska a nerozhodly se tuto skutečnost, navzdory jednáním zástupců Komise a americké administrativy, která se na úrovni justice a vnitra věnovala právě otázce trvající vízové povinnosti, změnit. • Reakce Komise • Komise se rozhodla citlivou situaci řešit „kompromisně“, i když poněkud bezzubě: ve zprávě, kterou vydala k tomuto problému 3. října, pohrozila, že by jako odvetný krok mohla být zavedena vízová povinnost vůči americkým diplomatům, tedy držitelům diplomatického pasu. • Výsledky transatlantického dialogu prozatím od publikace první zprávy týkající se vízové reciprocity v lednu 2006 v této otázce výrazný postup nepřinesly, navzdory tomu, že od té doby proběhlo mezi USA a EU několik kol jednání, včetně vídeňského summitu EU–USA, který se odehrál za rakouského předsednictví v červnu 2006. 2.4 Priority německého předsednictví • Ještě před říjnovým setkáním německé vlády v Berlíně, které vzhledem k debatování priorit následujícího předsednictví navštívil i předseda komise Barroso, se německá kancléřka Merkelová rozhodla na internetových stránkách svého úřadu již počátkem října formou jakéhosi „videoposelství“ k občanům zveřejnit připravované priority pro předsednictví Německa v EU v první polovině roku 2007. • Německo a „budoucnost EU“ • Německo se chystá využít především padesátiletého výročí podpisu Římských smluv a chce iniciovat podpis meziinstitucionálního dokumentu (Komise, Evropská rada, EP), který by se věnoval otázce budoucnosti EU, včetně institucionálních reforem. • Dalším tématem je rozšiřování. Merkelová se přitom ztotožňuje s názorem, že EU má definovat své hranice. • Prakticko-politické priority • Německo budou v předsednickém křesle zajímat ekonomické otázky, oblast výzkumu a inovací a snaha snížit byrokratickou zátěž v EU. V oblasti vnitřního trhu a justice a vnitra se chce Merkelová věnovat otázkám ochrany duševního vlastnictví, v otázkách vnějších vztahů EU pak především jednáním o liberalizaci světového obchodu v rámci dokončování kola v Dauhá.


2.5 Rozšiřování EU Bulharsko a Rumunsko • 26. září vydala Komise dlouho očekávanou hodnotící zprávu týkající se možného vstupu Bulharska a Rumunska do EU 1. ledna 2007. • Legislativní pozadí • Zpráva s konečným verdiktem o vstupu Rumunska a Bulharska k 1. lednu 2007 (či o rok později) měla původně být publikována již na jaře 2006, Komise však její publikaci odložila a poskytla oběma kandidátským zemím určitý „čas navíc“. • Ačkoliv během dvou měsíců nebylo možno dosáhnout požadovaných změn, zpráva Komise konstatovala, že vzhledem k vyvinutému úsilí a zahájení potřebných reforem v oblasti justice a veřejné správy, doporučuje vstup obou zemí k 1. lednu 2007. Je však třeba zdůraznit, že ve všech zemích EU-15 ještě neproběhla ratifikace přístupových smluv, i když Francie již deklarovala, že nebude vyhlašovat v souvislosti s plánovaným rozšířením referendum. • Podmínky vstupu Bulharska a Rumunska • Bulharsko i Rumunsko čelí v oblasti společné zemědělské politiky podobným přechodným obdobím na výplatu přímých plateb, jaká byla aplikována vůči novým členským státům přistoupivším v květnu 2004. Podobné je i přechodné období na volný pohyb pracovních sil. • Přísnější je dohled nad implementací acquis a konvergencí v oblasti legislativy i ekonomických ukazatelů ze strany Komise. • Postoj Komise k dalšímu rozšiřování • V projevu následujícím po zveřejnění hodnotící zprávy předseda komise Barroso de facto podmínil další rozšiřování institucionální reformou. Turecko • Kyperský problém • Finské předsednictví v rámci své diplomatické iniciativy zveřejnilo návrh na řešení kyperského problému. Představitelé severního Kypru přitom hodnotí prozatím finský návrh poměrně negativně a poukazují na to, že neřeší otázku trvající obchodní izolace severního Kypru, kterou kyperský stát de facto uplatňuje. • Iniciativa francouzského parlamentu v otázce arménské genocidy • Ještě více pozornosti vzbudila iniciativa francouzského parlamentu, který v říjnu projednával zákon, podle něhož má být na území Francie trestným činem popírání arménské genocidy,

k níž došlo na území Turecka během první světové války. • Komise připravuje na listopad 2006 zveřejnění hodnotící zprávy týkající se připravenosti Turecka jako kandidátské země. 2.6 Volný pohyb pracovních sil • Nizozemsko 14. září oznámilo, že s platností od 17. září otevře svůj pracovní trh v šestnácti vymezených sektorech zájemcům z nově přistoupivších zemí střední a východní Evropy (EU-8). Zařadilo se tak mezi státy, které postupně omezují restriktivní opatření uplatňovaná na volný pohyb pracovních sil po rozšíření EU v roce 2004 z důvodu jejich ekonomické neopodstatněnosti (viz předcházející monitoringy). • V rámci celé EU-25 nicméně existují i opačné tendence, a to vůči Rumunsku a Bulharsku, zemím, o něž se má EU rozšířit v příštím roce. Nejen v tzv. starých, ale i v nových zemích panuje obava z přílivu levné pracovní síly z těchto států, přičemž společným jmenovatelem uvedených obav je politická argumentace nepodložená ekonomickými analýzami. • Další rovinu celé problematiky představuje fakt, že země střední a východní Evropy se začínají ve stále větší míře potýkat s fenoménem odlivu mozků (brain drain), což v českém případě potvrdila i konkrétní studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí a zpráva Světové banky. I v tomto směru by tedy měl být postup vůči Bulharsku a Rumunsku spíše opačný, resp. uvážlivější. 2.7 Zemědělství Diskuse o hlubší reformě CAP • V říjnu 2006 se odehrála v rámci schůzky Rady ministrů zemědělství se zástupci Komise, především komisařkou pro zemědělství Boelovou, zajímavá debata o možných parametrech hlubší reformy společné zemědělské politiky. • Návrhy, které zazněly • Diskutovalo se vedle již dlouhodobě akcentovaných témat (nutnost větší transparence, včetně povinného zveřejňování seznamů těch, kdo pobírají prostředky ze strukturálních fondů) i o poměrně „revolučních“ návrzích. • Někteří zemědělští experti se v prostředí dosud existujících asi 21 odlišných tržních řádů pro specifické komodity vyslovují ve prospěch za-

241


•

• •

•

vedení jednotného tržního řádu, což je ovšem zřejmě nerealizovatelná idea. Smysluplnějším návrhem by mohla být myšlenka, která zazněla i z úst komisařky Boelové: možné zrušení přetrvávajících množstevních kvót na produkci některých komodit, jako je např. mléko. ČR a pokuta za překročení mléčné kvóty Množstevní kvóty dodnes způsobují potíže producentům. Např. pro nové členské státy byly obecně podhodnoceny kvóty pro mléko na dodávky a mírně nadhodnoceny kvóty pro mléko na přímý prodej (vzhledem k nákladům této produkce). Výsledkem je skutečnost, že ČR spolu s Polskem náležela na podzim 2006 mezi členské státy, kterým byla vyměřena pokuta za překročení kvóty na výrobu mléka na dodávky, zatímco povolené kvóty na výrobu mléka pro přímý prodej ČR za referenční období ani nedosáhla. Situaci špatného a nevýhodného nastavení kvót pro nové členské státy, kterou si uvědomuje i Komise, částečně řeší změna nařízení o kvótách na mléko přijatá Radou a po konzultaci EP v září. Ze své podstaty však jde de facto pouze o pokus prostřednictvím jiné regulace napravovat nedostatky regulace předchozí.

Problematika GMO • Evropská Komise poněkud přitvrdila ve svém postoji ke státům, které se brání využívání geneticky modifikovaných plodin a v tomto směru pomalu implementují i příslušnou legislativu, která upravuje využívání a obchodování s těmito plodinami a s výrobky z nich. • Komise nedisponuje prozatím pravomocí zasahovat do vnitrostátní legislativy členských států, které se rozhodly zakázat na svém území pěs-

242

tování GMO a brání se dovozům těchto plodin, může na ně však působit prostřednictvím žalob u ESD za neimplementaci příslušných legislativních opatření upravujících v současnosti využívání a pohyb GMO na společném trhu EU. • Tvrdší postup uplatnila přitom především vůči Rakousku a Polsku, které patří mezi největší odpůrce GMO v rámci EU. Reforma trhu s vínem • Podle očekávání reforma trhu s vínem neopouští agendu institucí zabývajících se zemědělskou problematikou (Rada ministrů zemědělství, Zemědělský výbor EP, generální ředitelství Komise DG Zemědělství). Hlavním aktérem je v této otázce během podzimu Komise. • Zajímavou proměnou, která vstoupila do možného projednávání a implementace reformy, jsou totiž nadcházející prezidentské volby ve Francii v roce 2007. Komise se rozhodla odložit prezentaci detailního legislativního návrhu změn v organizaci trhu s vínem kvůli jarním francouzským volbám až na květen 2007; stejně tak Zemědělský výbor EP potvrdil, že svoje stanovisko, které bude zřejmě v řadě bodů kritické, zveřejní až v lednu nadcházejícího roku. • Sporné body reformy • Nejspornějšími body navrhované reformy byl program podpory vyklučování vinic, jehož cílem mělo být vyřazení z produkce 400 tis. ha vinic v měřítku celé EU. Tato skutečnost by se jako malého producenta neměla příliš dotknout ČR, fakt je však ten, že ČR jako přispěvatel do rozpočtu EU, včetně rozpočtu zemědělského, se bude tím pádem finančně podílet na poměrně velkoryse kompenzovaných vyklučovacích programech.


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Revize emisních limitů u automobilů Výbor EP pro životní prostředí 13. září velkou většinou odsouhlasil další zpřísnění emisních limitů u automobilů všech běžných kategorií (tzv. standard Euro). Legislativní pozadí Komise předložila příslušný legislativní návrh v souvislosti se svým programem CAFE (Clean Air for Europe) v prosinci 2005 po dvou letech konzultací se zainteresovanými stranami. Jeho cílem je začít uplatňovat tzv. standard Euro 5 u všech vozidel kategorie M1 (osobní automobily) od 1. září 2009. Od 1. ledna 2005 přitom platí tzv. standard Euro 4. Obsah návrhu Vyšší kategorie standardu předpokládá přísnější limity nejen pro oxid uhličitý, ale i pro oxidy dusíku a uhlovodíky. Obecně mají být pravidla uplatňována nejen na automobily s benzínovými motory, ale i na vozidla s jednotkami dieselovými. Sporné body Pro jednotlivé kategorie vozidel návrh sice předpokládá různě dlouhá přechodná období (např. v případě kategorie lehkých komerčních vozidel do 1. ledna 2012), nicméně už nyní se počítá se stanovením dalšího, vyššího standardu, a to s platností nejpozději od září roku 2015. Přestože parlamentní výbor oproti návrhu Komise prodloužil lhůtu pro implementaci standardu Euro 5 o více než rok (Komise předpokládala přijetí nezbytných legislativních opatření na úrovni národních států do poloviny roku 2008), tendence EP pokročit ve standardizaci o další kvalitativní krok „dál“ přínos tohoto jeho opatření snižuje. Krom toho se předpokládá, že bude pravidelně (každých 100 tis. ujetých kilometrů, nebo každých pět let) docházet ke kontrolám vozidel, zda přijaté standardy splňují, a to nad rámec např. stávajících emisních kontrol potřebných pro prohlídku na stanici technické kontroly.

Další vývoj Projednávání a přijetí zprávy Výboru pro životní prostředí se očekává na plenárním zasedání EP na konci října. S ohledem na konsenzus, který mezi jednotlivými stranami v EP v dané věci panuje, lze čekat bezproblémové přijetí textu. Otázkou je, zda podobná situace nastane i v Radě, protože je zřejmé, že náklady implementace se krom výrobců automobilů dotknou především národních států, resp. jejich (ekonomických i neekonomických) subjektů. Směrnice o službách Projednávání Směrnice o službách, která měla původně významně liberalizovat trh se službami v celé EU a jež nakonec byla po prvním člení v EP pozměněna směrem k textu, který vytčeného cíle jen těžko dosáhne, se dostalo do nové fáze. 13. září byly ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele prezentovány pozměňovací návrhy EP pro jeho druhé čtení poté, co Rada v červnu s relativně zásadními zásahy EP v prvním čtení souhlasila. Další diskuse se vedla 4. října. Obsah pozměňovacích návrhů Zpravodajka návrhu Evelyne Gebhartdová představila změny, jež chce prosadit, v šesti oblastech: (1) pracovní právo, (2) služby obecného zájmu a sociální služby, (3) ochrana spotřebitele, (4) administrativní spolupráce, (5) analýzy implementace směrnice a určování dalších směrů a (6) revizní klauzule. Zpravodajka požaduje ve finálním textu odkaz na unijní Chartu základních práv (nezávazný dokument obsahující katalog práv garantovaných v případě přijetí evropské ústavy Unií), vyjmutí všech služeb obecného zájmu z rámce směrnice (Rada je pouze pro vyloučení neekonomických služeb obecného zájmu), odkaz na možnost zajistit na národní úrovni vyšší stupeň ochrany spotřebitele, zrušení povinnosti států informovat Komisi o opatřeních, která brání volnému pohybu služeb v EU (což by výrazně snížilo už tak omezený dopad směrnice), a podrobnější informování o implementaci směrnice ze strany Komise.

243


Sporné body Přestože Gebhardtová své návrhy obhajuje jako „technické“, zástupci Rady i Komise po jejich zveřejnění oznámili, že zásadně ohrožují kompromis dosažený v prvním čtení tím, že vytvářejí velmi preskriptivní normu, jež dále znemožní liberalizaci na poli služeb. Předseda Rady vyjádřil obavy, zda modifikovaný text Radou vůbec „projde“. Zástupci Komise se obávají o právní jistotu, která podle nich bude novým návrhem v oblasti služeb spíše snížena než posílena. Obecně lze říci, že se vytvořila poměrně specifická situace, kdy je na jedné straně sporu EP a na straně druhé Rada a Komise s tím, že štěpící linie je vedena po ose „sociální dumping – skutečná liberalizace trhu se službami“. EP podporují odbory (především pak zástupci sektoru sociálních služeb), Radu a Komisi zaměstnavatelé a poskytovatelé služeb. Výjimku v EP tvoří někteří konzervativci v EPP-ED a liberálové, již se stavějí za názor Rady a Komise. Další vývoj Finální hlasování ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele se očekává 23. října a projednávání v plénu EP pak 15. listopadu. Co se týče dalších institucí, je pravděpodobné, že k dalšímu vývoji dojde až začátkem příštího roku. S ohledem na aktuální stav situace však lze pravděpodobně čekat vyústění až v dohodovací řízení. Evropský globalizační fond V průběhu září proběhla neformální jednání mezi parlamentním zpravodajem návrhu nařízení o tzv. Evropském globalizačním fondu a jeho stínovými kolegy. Cílem bylo dosáhnout kompromisu, aby fond mohl začít od roku 2007 fungovat (resp. aby pro jeho fungování existovala právní báze). Legislativní pozadí a sporné body Návrh nařízení Komise založila na výsledcích debat z neformálního summitu v Hampton Court na podzim loňského roku. Projekt fondu je v samotných základech spíše pochybný. Jeho cílem má být – zjednodušeně řečeno – kompenzovat jednotlivým členským zemím ztráty, jež jim vzniknou v souvislosti s liberalizací světového obchodu. S ohledem na nastavení ekonomik jednotlivých států EU je pravděpodobné, že většina prostředků z fondu by patrně sloužila především tzv. starým členským zemím. Uvedené skutečnosti se v debatě o zřízení fondu zřetelně odrážejí. Poslanci podle své

244

státní příslušnosti požadují (povětšinou) navýšení prostředků z fondu (na roky 2007–2013 se počítá s 500 mil. € ročně) či možnost vyčerpat z něj i finance určené pro následující roky „dopředu“. Objevují se i názory na úpravu podmínek pro čerpání. Celkem bylo předloženo 166 pozměňovacích návrhů. Důsledky globalizace je prakticky nemožné kvantifikovat, čehož jednotliví aktéři pochopitelně využívají v rámci své argumentace. Nejzřetelnější je to v otázce parametrů fondu. Původní návrh Komise předpokládal kvalifikaci pro čerpání v případě ztráty 1 000 pracovních míst v regionu, kde je nezaměstnanost vyšší než průměr EU nebo dané země, popř. pokud dojde ke ztrátě 1 000 pracovních míst v rámci jednoho sektoru v průběhu půl roku a tento počet bude činit 1 % regionální zaměstnanosti. „Problémem“ je, že do projednávání návrhu je zapojena i Rada, a ta s ohledem na křehký kompromis dosažený ve věci finanční perspektivy na roky 2007–2013 pravděpodobně žádné zásadní změny, které někteří poslanci navrhují, akceptovat nebude. Další vývoj Pokud EP v plénu dospěje k jednotnému textu v průběhu října či listopadu, Rada se jím bude zabývat 1. prosince. Vzhledem k nastíněným kontroverzím je však velmi nejisté, zda se podaří fungování fondu spustit se začátkem roku 2007. Mnohé ostatně ukázala debata v parlamentním výboru pro zaměstnanost. Většina poslanců – ať už šlo o zástupce kterékoli frakce – vystupovala k problematice nového fondu spíše skepticky. REACH S příchodem podzimu se na pořad jednání klíčových institucí EU (Rady a EP) dostává opět vysoce kontroverzní „balík“ legislativních norem o registraci, evaluaci a autorizaci chemikálií REACH. 10. října o REACH hlasoval Výbor EP pro otázky životního prostředí, přičemž ve druhém čtení schválil poměrně radikální verzi (v pozměňovacích návrzích) některých ustanovení. Sporné body Radikalita se týká především pasáží legislativy, které hovoří o kategorii nebezpečných substancí. Podle schválené verze návrhu mají být substance označené za nebezpečné staženy z trhu v případě nalezení substitutu ve prospěch tohoto substitutu. Řada výrobců z organizace UNICE a především zástupců malých a středních výrobců poukazuje, že takové ře-


šení de facto bude usnadňovat vstup nových výrobků na trh a může způsobit úplné vytlačení některých dosud prodávaných produktů. Významní aktéři a implikace REACH V podpoře REACH byli dosud rozděleni zástupci zájmových skupin, především představitelé průmyslových koncernů na jedné straně a malého a středního podnikání na straně druhé (obava z inhibice trhu a vyřazení z konkurence okleštěné přísnými normami, z byrokratizace a příliš přísných i finančně náročných podmínek registrace a autorizace). Z hlediska spotřebitelů je zajímavé, že dokonce existovala snaha umístit na seznam zdraví nebezpečných substancí v rámci REACH tabákové výrobky. Tato iniciativa portfolia zdraví a ochrany spotřebitele v rámci Komise však byla zastavena Radou. Dichotomie velcí výrobci/malí producenti bývá někdy slučována s dichotomií velké/malé státy. Zvláště ve světle skutečnosti, že za iniciativu REACH se poměrně silně od počátku staví Německo. REACH našel svého příznivce i v osobě předsedy britské konzervativní strany Davida Camerona, přestože britští konzervativci se obvykle identifikují s odporem proti projevům regulace a byrokratizačních snah, které navíc posilují roli nadnárodních institucí. V případě ČR lze naopak slyšet varování zástupců malých a středních producentů před možným zánikem drobného chemického průmyslu a tisíců pracovních míst, zejména ve světle současného postupu Výboru EP pro životní prostředí. REACH je přitom legislativní aktivita, které se netýká pouze chemického průmyslu, zasahuje i do oblasti potravinářské výroby, farmaceutického průmyslu a dalších odvětví týkajících se každodenního života spotřebitele. V souvislosti s REACH byly zkoumány i jeho sociální implikace; studie publikované v první polovině roku 2005 přitom nepotvrdily obavy z negativních sociálních dopadů implementace REACH, i když tento závěr byl většinou konstatován v měřítku EU jako celku. Stoupenci REACH poukazují na to, že v rámci evropského a světového obchodu s chemikáliemi (EU je největším světovým výrobcem chemikálií, těsně za ní v podílu na světové produkci zaostávají USA) došlo během dvaceti let k výraznému nárůstu počtu nových substancí (až o několik tisíc druhů), které by měly projít standardizovaným screeningem. Fakt, že tento screening nebyl potřeba dosud (jak zdůrazňují odpůrci legislativy), zdaleka neznamená, že není vysoce potřebný dnes.

Legislativní pozadí Nyní jsou na řadě další negociace v Radě ministrů, která je též konfrontována s nezřídka poměrně radikálním postupem EP. Termín hlasování pléna EP o REACH ještě prozatím nebyl pevně stanoven. Fakt, že jde o vysoce kontroverzní legislativu, způsobuje, že o návrhu bude hlasováno nejdříve na listopadovém plénu, je však možné, že klíčové hlasování bude posunuto až na poslední plénum v roce 2006, které se odehraje ve dnech 11.–14. prosince. Pro další osud REACH budou tedy klíčová jednání Rady v listopadu a pozice EP na přelomu října a listopadu. Služby obecného zájmu V souvislosti s prezentací pozměňovacích návrhů ke Směrnici o službách a s vyloučením tzv. služeb obecného zájmu z jejího rámce se v EP obnovila debata o tomto výseku terciárního sektoru. Pozadí Již v průběhu roku se v EP objevil návrh na rámcovou směrnici, která by se úpravou těchto služeb na úrovni EU zabývala (viz předcházející monitoringy). Jako problematické se však ukázalo institucionální opatření, které stanovuje, že právem legislativní iniciativy v EU disponuje pouze Komise – a ta v dané věci nehodlala (zvláště pokud ještě není dořešena liberalizace služeb jako takových) jednat. Politický tlak ze strany zainteresovaných aktérů nicméně způsobil částečný obrat v jejím postoji. Sporné body Na plenárním zasedání EP na konci září se poslanci otázkou služeb obecného zájmu zabývali v diskusi. Obecně vykrystalizovaly dvě pozice. Pravicové frakce preferují v dané věci sektorový přístup, zatímco levicoví poslanci naopak přístup „horizontální“. Pravicoví poslanci upozornili na specifický charakter služeb obecného zájmu, jejich ukotvenost na úrovni národních států a princip subsidiarity, jímž by se jakékoli snahy v tomto směru měly poměřovat. Další vývoj Předseda Komise Barroso k celé problematice řekl, že jeho tým do konce roku zveřejní zprávu, která se bude otázkou služeb obecného zájmu zabývat. Navzdory dřívějším prohlášením připustil podporu legislativní aktivity v dané věci, nicméně pouze v podobě rámcové směrnice a na základě čtyř principů: subsidiarity, přednostního významu veřejného rozměru služeb obecného zájmu, otevřenosti a právní jistoty.

245


Strategie týkající se využití biomasy Výbor pro průmysl Evropského parlamentu v říjnu jednomyslně odsouhlasil strategii týkající se biomasy, která ovšem není tolik ambiciózní v otázce využívání biopaliv jako původní návrh Komise. Verze strategie, která vzešla z EP, sice konstatuje, že využití biomasy představuje z hlediska ochrany životního prostředí dobrou alternativu pro oblast energetiky, upozorňuje však i na některá úskalí spojená s využíváním biomasy na výrobu bioenergie, která odkryla krátká praxe podpory těchto technologií v rámci EU, úskalí, která se projevila i v českém kontextu. Sporné body Využívání některých plodin na výrobu biomasy (např. olejniny) způsobuje z dlouhodobého hlediska nedostatek těchto plodin pro potravinářské účely, zpráva proto konstatuje, že tato cesta, charakterizovaná často ve světě narůstající konkurence zemědělské produkce ze třetích zemí pod vlivem postupující liberalizace světového zemědělského obchodu, jako dobrá opce pro evropské zemědělství, nesmí narušit potravinářský průmysl. Orientaci zemědělců na plodiny využitelné k výrobě bioenergie velmi často motivuje též politika dotačních podpor z rozpočtu EU i prostřednictvím národních strategií, tato dotační politika je však v praxi velmi snadno zneužitelná. Zpráva Výboru pro průmysl proto konstatovala, že by měl být systém podpor produkce biomasy podřízen certifikaci, což ovšem na druhou stranu znamená další byrokratickou zátěž v této oblasti. Zejména v posledních letech a měsících se zdá, že z hlediska potenciálního využívání energie se podpora spíše přesouvá k tzv. biopalivům druhé generace, které jsou spíše než na bázi bioenergetických plodin založeny na využití celulózy či rostlinných biologických odpadů (sláma apod.). Většinovou podporu mezi poslanci EP nemá ani občas diskutovaná myšlenka výroby biopaliva z palmového oleje, která není sice natolik technologicky komplikovaná, má však významné environmentální dopady (deforestace tropických pralesů). Zemědělský výbor jako další aktér Do problematiky se ovšem zapojuje i Zemědělský výbor, kde naopak zaznívají hlasy, aby dosavadní podpora zanechávání ladem a neobdělávání určité části zemědělské půdy, která je povinná již od aplikace tzv. McSharryho reformy společné zemědělské politiky z roku 1992, byla přesměrována k podpoře právě těch plodin, které je možné využít k výrobě biopaliv.

246

Strategie týkající se biomasy bude ve finální podobě ještě projednávána v plénu EP v listopadu. Zřejmě se zde tedy střetnou poněkud rezervovanější postoj vůči dotační politice podporující pěstování plodin určených na výrobu biomasy (postoj, který bere v úvahu nákladnost výrobního procesu, prokázané možnosti spekulací s dotacemi i vyšší efektivitu biopaliv druhé generace), jak jej představil Výbor pro průmysl, s postojem hájícím budoucnost evropské zemědělské produkce v dotované podobě, tváří v tvář nutnosti stále masivnější restrukturalizace a přizpůsobování evropské zemědělské politiky a produkce novým trendům, tak, jak jej většinou obhajuje Zemědělský výbor. Třetí železniční balík 27. září proběhla schůzka parlamentního zpravodaje návrhu o právech a povinnostech cestujících po železnici, který je součástí připravovaného tzv. železničního balíku, a zástupců Společenství evropských železnic a infrastruktury (CER). Jednalo se o neformální, nicméně čistě meritorní setkání nad konkrétními parametry zamýšlené normy. Legislativní pozadí Tzv. železniční balík sestával původně ze čtyř návrhů, z nichž se nyní projednávají pouze tři, protože poslední z nich nezískal ani v Radě, ani v EP dostatečnou podporu a Komise jej z projednávání stáhla (viz dřívější monitoringy). Sporné body CER v otázce práv a povinností cestujících po železnici argumentovalo ve prospěch nižší regulatorní zátěže ze strany EU. Konkrétně se postavilo proti požadavku zajistit ve všech železničních stanicích a vlacích v EU bezbariérový přístup pro občany se sníženou mobilitou. Podle CER je nezbytné respektovat princip subsidiarity, což neznamená zabraňovat vytváření bezbariérových železničních stanic a využívání příslušných vlaků, ale ponechat aktivitu na tomto poli na úrovni jednotlivých zemí, protože „vstupní podmínky“ jsou v tomto ohledu v rámci EU velmi rozdílné. Jako příklad CER uvedlo Velkou Británii a Maďarsko (srovnatelné s ČR). Zatímco v první ze zemí je už nyní přes 75 % stanic bezbariérových, v Maďarsku jsou to pouhá 3 %. Podobná je i situace v oblasti vozového parku. CER navrhuje návrat k původnímu návrhu, který počítá s uvedenými požadavky pouze na mezinárodních linkách, resp. ve stanicích, které tyto linky obsluhují.


Další vývoj Podle formulací ve společném postoji Rady je patrné, že ministři dopravy tento přístup patrně podpoří. (Rada svůj společný postoj prezentovala v červenci.) V následujícím období se očekává druhé čtení v EP. Vzhledem k dosavadnímu vývoji lze ale předpokládat, že požadavky CER zde zohledněny nejspíše nebudou. Ostatně sám zpravodaj návrhu si argumenty CER pouze vyslechl, aniž přislíbil jejich aktivní prosazování. Uvedenou domněnku potvrzuje i fakt, že na jednání ve výboru EP pro dopravu 10. října (ve věci liberalizace osobní železniční dopravy v EU, další z částí železničního balíku) evropští poslanci povětšinou konstatovali, že jejich názory (resp. názory EP) se výrazně liší od pojetí Rady i Komise a vyjednávání o výsledné podobě celého třetího železničního balíku patrně skončí v dohodovacím výboru (pokud do této fáze vůbec dospějí). Televize bez hranic a product placement Problematice revize tzv. Směrnice o televizi bez hranic (blíže viz dřívější monitoringy) se na přelomu září a října věnovalo hned pět výborů EP. Předmětem jejich debaty byla převážně otázka tzv. product placementu (možnosti upozorňovat na výrobky sponzorů konkrétního audiovizuálního díla mimo standardní reklamní prostor, přímo v díle samotném). Pozadí a sporné body Product placement se stává především v oblasti filmové tvorby stále častějším. Evropští poslanci jej však povětšinou odmítají, byť proti nim stojí argument, že product placement umožní doplňkové financování audiovizuálních děl a potažmo může i zvýšit diverzitu filmové tvorby jako takové. Podle poslanců by např. mělo být na product placement na začátku vysílání příslušného díla upozorněno a toto upozornění by se mělo zřetelně objevovat i v jeho průběhu. Zároveň by se tato technika neměla využívat masově, ale jen ve velmi specifických případech (jejichž suma by měla být upřesněna). Rada v návaznosti na jednání výborů EP oznámila, že očekává politickou dohodu ve věci revize směrnice na zasedání v polovině listopadu. Obecně i ona je spíše pro restrikce v otázce product placementu, resp. pro rozlišení mezi „production aid“ a „product placement“ a pro zákaz product placementu v dětských pořadech, dokumentech a pořadech náboženských. Stejnou pozici vyjádřili i zástupci ve Výboru regionů.

Další vývoj Finální rozhodnutí odpovědného výboru EP ve věci návrhu revize se očekává 23. října, nebo 5. listopadu, v závislosti na technické přípravě textu a jeho překladu. Poté se bude návrhem zabývat plénum a později i Rada. Konkrétní data však v těchto případech zatím stanovena nebyla. 7. rámcový program pro vědu a výzkum 12. října se sešli představitelé Evropského parlamentu, Rady a Komise na neformální schůzce týkající se návrhu 7. rámcového programu pro vědu a výzkum. EP jej bude projednávat ve druhém čtení během podzimu a hlasování pléna se připravuje na listopadové „miniplénum“, které zasedá v pouhých dvou dnech (29.–30. listopadu). Ještě předtím se bude jednat o řadě pozměňujících návrhů, na nichž se musí shodnout EP a Rada poté, co již byl návrh 7. rámcového programu pro vědu a výzkum na základě politické dohody schválen v červenci 2006 Radou ministrů. Legislativní pozadí Rámcový program pro vědu a výzkum představuje legislativní nástroj zastřešující jednotlivé programy finanční podpory v dílčích oblastech vědy a výzkumu pro období 2007–2013. Jeho důležitost spočívá v tom, že program stanovuje nejen priority a rozhodnutí, zda daná dílčí oblast výzkumu bude moci být podpořena finančními prostředky z vyčleněného rozpočtu EU (převážně v rámci kapitoly vážící se k plnění cílů Lisabonské agendy, tedy především kapitoly 1a podle nomenklatury finanční perspektivy pro roky 2007–2013), ale jeho jednotlivé části obsahují také přesné částky určené pro financování jednotlivých priorit v oblasti vědy a výzkumu. Schválení programu je tedy důležité, protože platnost 6. rámcového programu pro vědu a výzkum, na jehož základě je uskutečňována finanční podpora nyní, vyprší 31. prosince 2006. Sporné body Jednání o podobě programu přitom nebylo prosté kontroverzí; k nejspornějším otázkám patřila podpora výzkumu a využívání biotechnologií a jako sporný bod dosud v rámci projednávání programu v EP mezi jeho prvním a druhým čtením figuruje podpora výzkumu v oblasti energetiky, zejména podpora atomové energie a výzkumu na tomto poli. Na uzavření politické dohody v Radě ministrů přitom ještě před letní přestávkou poměrně silně naléhalo finské předsednictví, což se ukázalo jako prozíravý

247


krok vzhledem k tomu, že mezi zástupci členských států proběhla ostrá debata o tom, zda podporovat prostřednictvím financí rozpočtu EU výzkum kmenových buněk lidských embryí. Proti takovému postupu se vyslovilo např. Polsko a zpočátku též Německo, které však ve finálním hlasování změnilo svůj postoj, což umožnilo nakonec i přijetí politické dohody nad celým programem ještě v červenci. 1.2 EVROPSKÁ RADA Neformální summit v Lahti Na 20. října v duchu nepsané tradice, podle níž předsednická země obvykle pořádá vedle dvou oficiálních summitů Evropské rady ještě jeden neformální, který se koná téměř vždy na její půdě, svolalo současné předsednictví schůzku hlav států a vlád do finského Lahti. Cílem těchto neformálních summitů (takovým byl např. před rokem, v době britského předsednictví, summit na hradě Hampton Court) je obvykle uspořádat agendu pro „velký“ summit Evropské rady, který se tradičně odbývá krátce před Vánoci, v prosinci. Hlavní téma jednání summitu Zatímco v roce 2005 dominovalo za britského předsednictví jak setkání v Hampton Court, tak následně prosincovému summitu, poněkud neuralgické téma nedořešené otázky finanční perspektivy pro období 2007–2013, v Lahti má být hlavním tématem problematika, která se zdánlivě nedotýká natolik bezprostředně každodenního chodu EU a jejích členů. Bude se zřejmě jednat především o otázce energetické politiky a v této souvislosti o vztazích mezi EU a Ruskem, s nímž finské předsednictví připravuje pro následující rok podpis nové smlouvy PCA o partnerství a vzájemné spolupráci (má být projednávána na summitu EU–Rusko v listopadu 2006). Zvláštním hostem summitu má být právě ruský prezident Vladimir Putin. Dominantní téma agendy neformálního summitu již avizovala i Komise, která ještě před schůzkou přijala 12. října pracovní materiál týkající se otázek energetické politiky, jenž má být diskutován na setkání. Vztahy s Ruskem jsou tématem, které je finské agendě velmi blízké, i když v říjnu je poznamenala především násilná smrt novinářky Anny Politkovské, která náležela ke kritikům politických poměrů v současném Rusku, včetně prezidenta Putina. Nad násilnou smrtí novinářky krátce před summitem vyjádřili znepokojení i někteří poslanci EP.

248

Legislativní pozadí Energetická politika je zároveň téma, které v poslední době tvoří jeden z hlavních bodů agendy institucí EU, i když prozatím hlavně v deklaratorní rovině, a to nejen pokud jde o otázku využívání obnovitelných zdrojů energie a témat souvisejících s ochranou životního prostředí. EU především po východním rozšíření, které přivedlo do Unie další země závislé do velké míry na dovozech energetických zdrojů, stále častěji diskutuje otázku soběstačnosti a možné diverzifikace dodávek ropy a zemního plynu, mimo jiné i ve snaze snížit závislost rozšířené EU na energetických dodávkách z Ruska v souvislosti s prozatímní neochotou Ruska signovat tzv. Energetickou chartu požadující přijetí podmínek liberalizace dodávek energií i ze strany smluvního partnera EU. Liberalizace trhu s energiemi představuje otázku, kterou by EU ráda prezentovala i jako jedno z témat své politiky sousedství uplatňované i vůči třetím státům (jihovýchodní Evropa). Význam summitu z hlediska ČR ČR jako tranzitní i odběratelská země energetických surovin z východu se přitom bude během svého předsednictví zřejmě touto otázkou také zabývat, protože nelze čekat, že problematika energetické soběstačnosti EU a její eventuelní společné energetické politiky bude dořešena v brzké době. Přestože se tedy summit v Lahti zdánlivě věnuje tématu odtažitější povahy, nelze jej z českého hlediska považovat za nedůležité. Vzhledem k vnitropolitické situaci bude již podruhé na summitu hlav států a vlád EU zastupovat ČR nikoli předseda vlády, ale prezident Václav Klaus. 1.3 HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR Problém relokace podnikání V plénu Hospodářského a sociálního výboru byla 14. září prezentována studie zpracovaná Reckon LLP a týkající se relokace (přesunu) podnikání v Evropské unii. Pozadí a obsah Studie byla sepsána na zadání ECOSOC a věnuje se problematice relokace (přesunu podnikání z jedné země do druhé za pomoci přímých zahraničních investic) v devatenácti sektorech. Obecným závěrem studie je zjištění, že k masivní a rapidní relokaci navzdory obecným představám povětšinou nedochází. Zároveň nebylo potvrzeno ani to, že by z přesunu některé země


– především ty, které k EU přistoupily v roce 2004 – nějak výrazněji profitovaly. Kromě textilního a kožedělného průmyslu se fenomén relokace v EU vyskytuje spíše sporadicky. V případě, že dochází ke snižování stavů v konkrétních sektorech, se pak zpravidla jedná nikoliv o důsledek relokace, ale spíše o důsledek postupného zvyšování produktivity práce. Vývozy z EU zůstávají v čase poměrně stabilní. Pokud už se relokace přece jen vyskytuje, pak zpravidla nikoli v rámci EU. K přesunům výroby (nebo podnikání obecně) dochází z EU do třetích zemí, zvláště pak do zemí rozvojových. 1.4 KOMISE Akční plán pro zvýšení energetické účinnosti Komise 26. září zveřejnila Akční plán pro zvýšení energetické účinnosti, jehož předmětem je téměř sto opatření, jež by měla napomoci dosažení vytčeného cíle. Část z nich je postavena na bázi dobrovolnosti, některá však stavějí na přijatých, popř. přijímaných legislativních opatřeních s relativně širokým dopadem. Obsah plánu a sporné body Plán počítá mj. s platností Směrnice o energetických službách (2006/32) a povinností jednotlivých členských států od června 2007 pravidelně zveřejňovat vlastní plány na dosažení energetické účinnosti. Kromě toho se předpokládají dobrovolné kroky na poli (profesního) vzdělávání. Sporné body Plán počítá i s novými legislativními iniciativami. Do roku 2009 má být implementována Směrnice o energetickém výkonu (performance) budov (2002/91) a už nyní se předpokládá, že bude novelizována (aniž se jakkoli osvědčila v praxi). Mělo by dojít nejen k jejímu meritornímu rozšíření na menší budovy (což by se pochopitelně dotklo i budov stavěných k soukromým účelům), ale i k celkovému zpřísnění jejích požadavků z hlediska výkonu (kWh/m2). Dalším legislativním krokem by podle plánu měla být pravidelně opakovaná revize Rámcové směrnice o značení spotřebičů, resp. automobilů (1992/75, resp. 1999/94), jež by měla zahrnout i jiné než výhradně domácí spotřebiče (což by ve výsledku pravděpodobně vedlo k dalším nákladům při výstavbách obytných, ale i jiných budov), resp. měla by sjednotit způsob výroby

automobilů v Evropě z hlediska požadavků na energetickou účinnost. Přestože se plánuje i změna způsobu financování, resp. otevření současných nástrojů i pro financování úkolů souvisejících s otázkou energetické účinnosti (např. EIB, EBRD), stávající způsob přidělování prostředků by měl zůstat týž – závisel by i nadále na schopnosti jednotlivých subjektů předkládat vhodné žádosti (projekty) s tím, že soukromé subjekty, jichž by se zmiňovaná opatření dotkla rovněž, by s největší pravděpodobností žádnou „obranou“ vůči nim nedisponovaly. Obecně lze říci, že navrhované změny představují standardní re-regulační opatření, které přenášejí důsledky na jednotlivé subjekty v národních státech. Je přitom velmi diskutabilní, zda jsou v souladu s proklamovaným principem subsidiarity, resp. nakolik je nezbytné otázky energetické účinnosti – nota bene v případech, které se zjevně dotýkají i fyzických osob – řešit na úrovni EU. Směrnice o zpětných zrcátcích na nákladních automobilech Komise 5. října zveřejnila návrh revize Směrnice 2003/97, jež se týká použití zpětných zrcátek zobrazujících tzv. mrtvý bod na všech nákladních automobilech. Cílem zamýšleného opatření je zvýšení bezpečnosti na evropských silnicích. Obsah návrhu Předmětem revize má být dosažení stavu, kdy zmíněnými zpětnými zrcátky nebudou vybavena jen vozidla nově uváděná na trh (z let 2006 a 2007), ale i stávající nákladní automobily, a to nad 3,5 t (osobních automobilů a autobusů by se změna dotknout neměla). Existující norma se má začít uplatňovat od ledna 2007. Sporné body Problémem – alespoň podle Komise – je, že evropský vozový park se obměňuje jen velmi pomalu, což má za následek, že zpětnými zrcátky nové generace by byly všechny nákladní automobily vybaveny nejdříve v roce 2022. Z tohoto důvodu byl předložen návrh na novelizaci existující směrnice v tom smyslu, že by se dotkla všech vozidel registrovaných po roce 1998. Právě nákladních automobilů registrovaných po tomto datu je v EU největší množství. Automobily zaregistrované v roce 1998 by měly mít zpětná zrcátka v souladu se směrnicí do tří let od jejího schválení, automobily z roku 2001 do dvou let a vozidla z roku 2004 do dvanácti měsíců.

249


To, co je předmětem sporu, je zřejmé. Majitelé, popř. provozovatelé starších nákladních automobilů (jejichž počet se odhaduje na 4 mil.) budou nuceni – v případě, že revize bude schválena – vybavit své vozy novými zpětnými zrcátky (což bude podle odhadů Komise stát přibližně 100–150 € na jedno vozidlo), přičemž přínos z hlediska zvýšení bezpečnosti na silnicích je více než diskutabilní. Navrhovaná norma představuje „učebnicový“ příklad neproporcionálního opatření ve snaze provést regulaci „za každou cenu“. Komise se sice hájí tím, že nepožaduje nový typ zrcátek na vozidlech starších roku 1998, ale i tak je její záměr pro dotčené subjekty poměrně nákladný, nota bene za situace, kdy je jeho přínos nejasný. Další vývoj Časový harmonogram dalšího projednávání návrhu je zatím nejasný. S ohledem na jeho charakter se ale dají v rámci legislativního procesu čekat poměrně značná zdržení. Ostatně na zveřejnění návrhu ihned reagovala Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU), která jej zkritizovala a podotkla, že v případě zajišťování bezpečnosti na silnicích by neměla být a priori „sankcionována“ pouze jedna ze stran. Namísto zvyšování nákladů jednotlivých dopravců by měla podle IRU být aktivita směřována i ke vzdělávání dalších účastníků silničního provozu, jejichž bezpečnost je podle Komise ohrožena. Podpora malým a středním podnikům Komise v září navrhla, aby bylo od ledna 2007 umožněno navýšit podpory malým a středním podnikům, aniž by byly v nesouladu s pravidly pro poskytování státní pomoci. Pozadí V současnosti se na základě nařízení o státní pomoci (podle tzv. pravidla de minimis) uznává podpora malým a středním podnikům ve výši 100 tis. € v průběhu tří let, aniž by tak docházelo k narušení konkurenčního prostředí. Obsah návrhu Komise letos navrhla nejprve zvýšení na částku 150 tis. € a později na 200 tis. € v daném období (tři roky) s tím, že podpory by měly být i meritorně rozšířeny, a to na oblast marketingu a výroby zemědělských produktů a oblast dopravy (s výjimkou dopravy silniční). Státy rovněž budou moci garantovat půjčky malých a středních podniků až do výše 1,7 mil. €.

250

Hodnocení a reakce aktérů Obě opatření jsou v souladu s cíli tzv. Lisabonské strategie. Přestože je velmi často (a oprávněně) kritizována, uvedené kroky se setkaly s poměrně kladným přijetím zainteresovaných aktérů, tedy především zaměstnavatelů, resp. skupin sdružujících zástupce malých a středních podniků (Eurochambers, UEAPME). Pouze organizace UNICE vyjádřila určité pochybnosti stran zabezpečení poskytování podpor a jejich kontroly. Pokud jde o zájmy ČR v dané věci, pak lze uvedené návrhy spíše přivítat. Podobně jako v EU coby celku i v ČR tvoří malé a střední podniky největší část ekonomických subjektů. Zůstává jen otázkou, zda jim raději neponechat větší prostor nezatížený často zbytečnými regulačními opatřeními namísto stávajícího režimu, kdy v podstatě dochází k „deregulaci“ revizí (nebo zveřejněním nových) legislativních opatření. Přeshraniční poskytování zdravotnických služeb Komise 26. září zahájila veřejnou debatu o přeshraničním poskytování zdravotnických služeb, jež potrvá do konce ledna 2007. Jejím cílem je zjistit, nakolik existuje pro úpravu na evropské úrovni podpora a zda by případná regulace ze strany EU vedla k posílení právní jistoty. Pozadí O celé problematice (včetně sporných bodů) jsme už informovali v předcházejících monitorinzích. Obsah Veřejná konzultace se týká čtyř typů služeb: samotného poskytování přeshraničních zdravotnických služeb, využívání zdravotnických služeb v zahraničí, trvalého poskytování zdravotnických služeb v zahraničí (např. kliniky) a dočasné mobility zdravotnického personálu. Návrhy Komise, jak status uvedených typů služeb řešit, se různí. V úvahu připadají nejen nezávazná doporučení či výměny dobré praxe, ale i legislativní návrhy na přijetí směrnic nebo nařízení. V judikátech ESD už přitom lze nalézt určitá vodítka. Např. je možné nechat se ošetřit kdekoli v EU bez předchozího oznámení, pokud se jedná o zařízení nenemocničního typu. V případě nemocnic se naopak autorizace požaduje. Komise nicméně míří „dál“. Jejím cílem je zahrnout zmíněné judikáty do celkově nového rámce, který bude krom jiného řešit i otázku náhrad za poskytnutou zdravotní péči v zahraničí, umožní pacien-


tům získávat relevantní informace, vyřeší finanční implikace mobility pacientů na úrovni národních států apod. Sporné body Na celé záležitosti je nejproblematičtější otázka financování. Přestože lze obecně souhlasit, že svoboda volného pohybu osob se vztahuje i na osoby v „roli“ pacientů, je praktická realizace tohoto tvrzení spíše obtížná, protože se inherentně dotýká velmi citlivé otázky zdravotnictví, a to prakticky ve všech zemích EU. Komise navíc očekává navyšování výdajů na veřejné zdravotnické systémy v průměru o 2 % HDP do roku 2050. Otázka přeshraničního poskytování zdravotnických služeb však nemá jen svou ekonomickou dimenzi, ale i rozměr politický a sociální. V průběhu veřejné konzultace a především pak po jejím skončení lze čekat podobné spory, které se objevily v souvislosti s tzv. Směrnicí o službách (liberalizovat? a do jaké míry?). Ostatně některé členské státy se začátkem debaty zveřejnily svá rámcová stanoviska, která tuto domněnku potvrzují. Vzhledem ke specifičnosti celé záležitosti je patrné, že jejich argumentace je (a pravděpodobně i bude) poměrně technicistní, opírající se o dosavadní rozsudky ESD a požadující záruky, že jejich veřejné rozpočty pro zdravotnictví nebudou opatřeními na úrovni EU nijak dotčeny. V praxi to znamená, že role Komise, která fakticky požaduje „liberalizaci“ v daném sektoru, bude velmi obtížná, nemluvě pak o prosazování konkrétních legislativních opatření. Další vývoj Zveřejnění návrhů vycházejících z výsledků probíhající konzultace se očekává v první polovině roku 2007. Řízení za neimplementaci sekundárněprávních norem Komise v průběhu září a října po delší době opět zveřejnila, které země řádně neimplementovaly příslušnou unijní legislativu, a zahájila proti nim řízení, jež ve výjimečných případech končí rozsudkem Evropského soudního dvora a stanovením pokuty. České republiky se týká zpoždění příprav tzv. Národního alokačního plánu nezbytného pro další fázi fungování evropského trhu s emisními povolenkami, jehož cílem je dostát požadavkům Kjótského protokolu na snižování produkce skleníkových plynů.

ČR patří mezi osm zemí, jichž se tato situace týká, nicméně v této skupině je jednou z mála, jejichž přípravy jsou v dané věci prakticky dokončeny, tudíž se v následujícím období nepředpokládá pokračování řízení. V otázce zákazu reklamy na tabákové výrobky se ČR dostala už do druhé fáze řízení. (Bylo jí zasláno tzv. odůvodněné stanovisko.) Problém je v daném případě v tom, že ČR ve své legislativě stanovila delší přechodné období pro uplatňování zákazu tabákové reklamy, než požaduje Směrnice 2003/33. Řízení u ESD nelze ani v jednom z případů, které se ČR dotýkají, čekat. Probíhající jednání i obecná praxe ukazují, že v případě kooperace příslušné země s Komisí existuje prostor ke vzájemnému kompromisu a k vyřešení celé situace smírem, resp. k aplikaci dané legislativy, byť s určitým zpožděním. Vysoké ceny mezinárodního roamingu V průběhu září se v agendě institucí EU znovu objevila otázka vysokých cen mezinárodního roamingu a jejich snižování za pomoci regulačního opatření, které má uměle stanovit cenu za spojení mezi jednotlivými operátory, což by mělo v důsledku vést i ke snížení cen pro koncové zákazníky, a to až o 70 %. Legislativní pozadí O celé kauze jsme v monitorinzích už několikrát podrobně informovali a upozornili na nesoulad aktivit Komise, která na jedné straně požaduje zvyšování penetrace vysokorychlostním internetem (jenž poskytují ve stále větší míře i potenciálně postižení mobilní operátoři) a na straně druhé podvazuje ekonomickou aktivitu jednoho z nejdynamičtěji se rozvíjejících sektorů, nota bene za situace, kdy mobilní telefonie nepatří mezi tzv. univerzální služby (které je nezbytné ze zákona garantovat všem) a kdy existuje celá řada alternativ, jimiž se dají (podle Komise drahé) roamingové služby nahradit. Sporné body V září přednesli své argumenty především mobilní operátoři, kteří po zveřejnění návrhu Komise nejčastěji reagovali snížením cen roamingu až o 40 %, popř. uvedením nových služeb („balíčků“). Asociace GSM se obrátila v dané věci na evropského ombudsmana. Zároveň zveřejnila analýzu zpochybňující údaje uváděné ve studii Komise, jež doprovází její legislativní návrh. Mobilní operátoři tvrdí, že výnosy z roamingu nejsou tak vysoké, jak uvádí Komise. Navíc v případě regulace by pravděpodobně byli nuceni své ztráty

251


kompenzovat na vnitrostátních hovorech a službách, tudíž by se zamýšlená regulace ukázala jako kontraproduktivní a negativně by se dotkla mnohem většího počtu zákazníků (těch, kteří využívají roamingu, je relativně málo). GSMA kromě toho uvedla, že Komise založila svou argumentaci pouze na selektivních datech, přičemž tendence posledních let ukazují, že ceny roamingu se kontinuálně snižují. Další vývoj Na konci září byl k návrhu Komise přidělen parlamentní zpravodaj a očekává se příprava prvního čtení v plénu EP. Zástupci Komise se zároveň oficiálně setkali s evropskými poslanci z Výboru pro průmysl a výzkum, aby celou záležitost prodiskutovali. Komunikace mezi Komisí a operátory navzdory popsaným aktivitám neprobíhá. Podle Komise bylo z její strany učiněno dost vstřícných kroků a operátoři je v minulosti vždy ignorovali. Podpora pro návrh v poslední době spíše klesá. V případě ministrů v Radě to příliš překvapivé není, nicméně i mezi evropskými poslanci, tradičními spojenci Komise, už se objevily hlasy (a to napříč celým spektrem evropských politických stran), že postup evropské exekutivy je zbytečně radikální a zdaleka nemusí vést k zamýšlenému výsledku. Obecně je evropskými poslanci zpochybňována především selektivnost přístupu Komise a tendence regulovat pouze výsek služeb mobilní telefonie (nikoliv např. SMS služby v zahraničí). Správa frekvenčního pásma Komise v září zveřejnila v souvislosti se stále problematičtějším způsobem správy frekvenčního pásma další sdělení (první na konci června), v němž navrhuje, aby bylo přijato unijní opatření, protože stávající stav, kdy je správa různými způsoby vykonávána na národní úrovni, je v dalším období s ohledem na vytíženost frekvenčního spektra novými technologiemi nadále neudržitelná. Sporné body a reakce aktérů Nejen podle Komise, ale např. i podle telekomunikačních operátorů je evropský přístup nezbytný např. pro další šíření vysokorychlostního připojení k internetu. Tento názor sdílejí i zainteresovaní evropští poslanci, nicméně upozorňují i na potřebu zajistit, aby přidělené frekvence byly využívány k těm účelům, k nimž byly propůjčeny.

252

Jako problematické se jeví postoje jednotlivých členských zemí, které by s evropskou normou ztratily mnohé ze svých pravomocí v nakládání s frekvenčním spektrem. V tomto smyslu pak upozorňují na to, že před distribucí frekvenčního spektra v rámci celé EU by mělo být jasně definováno, které služby patří v souvislosti s jeho využíváním mezi veřejné. Další vývoj Diskuse o sdělení Komise budou v následujícím období pokračovat prozatím spíše neformálně. Z předběžných postojů jednotlivých členských zemí lze usuzovat, že minimálně Velká Británie, Irsko, Německo a Švédsko budou podporovat v celé kauze Komisi. 1.5 RADA Evropský řidičský průkaz Rada 18. září, půl roku po dosažení politické dohody, prezentovala svůj společný postoj ve věci tzv. evropského řidičského průkazu. Legislativní pozadí Definování tohoto dokumentu trvalo prakticky tři roky. Nyní se očekává víceméně formální přijetí návrhu, protože Rada o svém společném postoji předběžně jednala jak s EP, tak i s Komisí (přestože se v EP objevilo několik kritických hlasů odkazujících na neproporcionálnost navrhované normy). Sporné body O kontroverzích, které návrh dosud vyvolával, jsme informovali v předcházejících monitorinzích. Klíčovým problémem bylo, zda zavést nový vzor řidičského průkazu jednorázově a nahradit jím všechny vzory stávající (což prosazoval EP), nebo pouze přestat vydávat staré vzory a evropským průkazem je nahradit v čase, automaticky, prakticky bez zvýšených nároků na byrokracii (což prosazovala Rada). Hodnocení Výsledný kompromis počítá s tím, že evropský řidičský průkaz bude mít podobu plastové karty (obdoba karty kreditní) a že bude na jednotlivých zemích, zda je vybaví čipem, na nějž se budou ukládat informace o majiteli, nebo ne. Nové řidičské průkazy se budou vydávat nejpozději od roku 2012 a od roku 2032 se stanou jedinými platnými. Očekává se tedy, že nebude nutné přistupovat k masivní výměně starých vzorů.


Platnost nových průkazů by měla být 10–15 let (podle rozhodnutí jednotlivých států). Výjimku budou tvořit průkazy profesionálních řidičů s platností pět let. Jedinou zemí, která k uvedenému postupu předložila výhrady, bylo Polsko obávající se vedlejších finančních implikací prosazeného návrhu. Další vývoj EP se bude celou záležitostí zabývat v listopadu na úrovni výborů a v prosinci v plénu. Evropský patent Rada pro hospodářskou soutěž se 25. září věnovala plánům Komise v oblasti inovací. Nejvíce času ministři strávili nad otázkou tzv. komunitárního patentu, jehož největším zastáncem se ukázalo být Lucembursko. Legislativní pozadí Otázka komunitárního patentu se v EU v souvislosti s posilováním inovačního potenciálu „Evropy“ objevuje poměrně často, nicméně poté, co v létě 2005 neuspěl záměr kodifikovat tzv. softwarové patenty, diskuse o obecnější komunitární úpravě utichla.

Obsah návrhu a sporné body Cílem komunitárního patentu by měla být náhrada patentů v jednotlivých členských zemích EU. Patentová řízení by se vedla jen na úrovni EU. Mezi kritiky takové praxe patří mj. Švédsko, Rakousko, Portugalsko a Španělsko. Tyto země se obávají snížené právní jistoty, problémů s překlady patentů do dalších jazyků a zvýšených nákladů na patentové řízení. Podobně argumentují i někteří evropští poslanci, přestože se myšlence komunitárního patentu principiálně nebrání. Mezi poslanci nejvíce rezonuje názor, že současná snaha prosadit právní úpravu souvisí s legalizací praxe Evropského patentového úřadu, organizace mimo EU, který navzdory jejich názoru z loňského roku prosazuje praxi, v jejímž rámci počítá i s udělováním tzv. softwarových patentů. Další vývoj Další diskuse o evropském patentu se očekávají na summitu v Lahti na konci října. Vzhledem k uvedeným kontroverzím se však na něm nečekají žádné zásadní meritorní posuny. Ty pravděpodobně nastanou až při jednáních v rámci Rady a EP, resp.jejich pracovních skupin a výborů.

253


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 EURO A PAKT STABILITY A RŮSTU V ČR vzbudila pozornost zpráva Světové banky, která hodnotila mimo jiné i plnění některých konvergenčních kritérií ze strany osmi postkomunistických členských států EU a nabádala k disciplíně s ohledem na některá z nich. Jednalo se především o maximální povolenou míru deficitu veřejných financí, což je maastrichtské kritérium, s jehož plněním má dlouhodobé problémy zejména Maďarsko, kritérium povolené míry rozpočtového deficitu, s jehož plněním má v posledních dvou letech problémy i ČR, a kritérium maximální povolené míry inflace. Obsah zprávy SB Světová banka přitom ve své zprávě hodnotila v souvislosti s kandidátskými zeměmi eurozóny i politicko-ekonomické ukazatele, které nepatří mezi maastrichtská kritéria (míra nezaměstnanosti, celkový růst HDP), a poukázala dokonce na nárůst populismu v některých státech v souvislosti s ekonomickou politikou. S poukazem na narůstající inflaci napříč regionem střední a východní Evropy zpráva SB varovala v souvislosti s ambicemi na brzké přijetí eura především Slovensko, a upozorňovala na obecnou potřebu strukturálních a fiskálních reforem či dokončení privatizace a liberalizace strategických sektorů. Inflační kritérium Zejména poslední z maastrichtských kritérií se nyní nachází v centru pozornosti zemí, které jsou již členy systému směnných kurzů (EMS) a plánují v nejbližší době vstoupit do eurozóny (Estonsko, Slovensko). Litva, která požádala letos o členství v eurozóně, byla odmítnuta právě z důvodu, že její míra inflace překračovala velmi těsně povolenou míru nad průměrem tří nejlépe hodnocených zemí v rámci EU-25. V souvislosti s inflačním kritériem se proto objevily v institucích EU (Rada EcoFin, Výbor EP pro ekonomické a monetární otázky) poukazy na to, že by mělo být toto kritérium zpřís-

254

něno a že by míra inflace dotčených států měla být poměřována průměrem inflačních měr tří nejlepších výsledků v rámci eurozóny, nikoli EU-25. Legislativní pozadí Komise hodlá do konce roku publikovat hodnotící zprávy, které se týkají kandidátských zemí na přijetí eura a jejich předkládaných konvergenčních programů, včetně ČR. V jejím případě jde především o plán vstupu do zóny směnných kurzů EMS, kam je třeba vstoupit minimálně dva roky před původně ohlašovaným datem plánovaného přijetí eura ze strany ČR 1. ledna 2010. Nebude posuzovat pouze Litvu, jejíž konvergenční program již byl předmětem hodnocení v souvislosti s její žádostí o vstup do eurozóny. Eurozóna a plnění podmínek Paktu stability a růstu Přísnost při posuzování plnění maastrichtských kritérií ze strany států stojících mimo eurozónu bývá přitom posuzována kriticky s ohledem na přetrvávající problémy velkých států eurozóny s plněním Paktu růstu a stability, zejména v kritériu rovnováhy veřejných financí. Kandidátka na příští francouzskou prezidentku, socialistka S. Royalová, se vyslovila v říjnu dokonce pro to, aby byl Pakt znovu reformován, což by umožnilo opět volnější plnění některých kritérií stability společné měny, zejména kritéria týkajícího se povolené míry deficitu rozpočtu a veřejných financí. Tuto vizi odmítl při svém říjnovém vystoupení na půdě Rady EcoFin lucemburský premiér Juncker. Přesto však on i komisař pro ekonomické a monetární otázky Almunia pozitivně hodnotili dosavadní praktické dopady reformy Paktu růstu a stability. Změkčení kritérií totiž způsobilo, že řada států, které by se dostaly do vážných problémů, jsou nyní posuzovány mírněji, i když údajně hrozba postavení jejich ekonomické politiky pod dohled Komise je přinutila k mnohem větší disciplinovanosti (viz případ Německa). Problémy s plněním maastrichtského kritéria týkajícího se maximální povolené míry rozpočtového deficitu ve výši 3% HDP státu mají dále dlouhodobě Francie, Řecko a především Itálie.



2.3 JUSTICE A VNITRO

Rozpočet 2007

Schengenský informační systém

Během první poloviny října probíhala v rámci Rozpočtového výboru EP finalizace přípravy rozpočtu pro rok 2007. 12. října výbor přijal zprávu zpravodaje Jamese Ellese (EPP-ED), která se věnovala rozpočtu Komise, a zprávu Louise Grecha (PES), věnovanou rozpočtu dalších institucí. Rozpočet Komise je tradičně nejobjemnější částí rozpočtového návrhu, protože Komise je de facto administrátorem stěžejních politik prvního pilíře, tedy především celé oblasti vnitřního trhu, je tedy administrátorem podstatné části rozpočtu EU. Výsledek jednání Rozpočtového výboru EP jako tradičně podle očekávání ve svých pozměňovacích návrzích vrátil některá úsporná opatření, provedená Radou, zpět a potvrdil tak některé položky, které navrhovala v původní verzi návrhu rozpočtu Komise. Obnovil především v téměř původní výši výdaje na administrativu, které se Rada pokusila seškrtat, a přesunul některé položky v Nadpisu 4 (EU jako globální aktér); jde hlavně o navýšení prostředků pro pomoc obyvatelům Palestiny a územím na východ od řeky Jordán a prostředků pro strukturální pomoc při obnově Afghánistánu. Jedná se vesměs o částky ve výši desítek milionů eur, v případě Afghánistánu se jedná o částku 100 mil. €), a to na úkor celkových výdajů na oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Výbor přitom potvrdil některá navýšení, která naopak navrhovala již Rada (Nadpis 1 týkající se Lisabonské agendy, především v dílčí oblasti podpory výstavby transevropských sítí a strukturálních fondů). Dle rozpočtového výboru EP by tedy celkový výdajový strop rozpočtu pro rok 2007 měl dosáhnout 1,04% HND EU a ve výsledku dosáhnout celkové částky 121,6 mil. €. Rozpočtový výbor zveřejnil také seznam tzv. pilotních projektů, které jsou určeny pro jednorázové akce, nepokryté rozpočtem komunitárních programů, např. spolupráce v oblasti vědy a výzkumu s Čínou a Indií, ale i projekt antiteroristické databáze a dokonce projekt Euroglobe, což má být zárodek jakési diskusní arény sloužící k veřejným debatám o EU a k její propagaci. Plénum bude o rozpočtu pro rok 2007 hlasovat 26. října.

V souvislosti s pozicí ČR v EU zřejmě největší pozornost v období září a října 2006 vzbudila otázka možného odkladu rozšíření schengenského informačního systému, který by měl v podobě systému SIS II zahrnovat i všechny nové členské státy. Politické pozadí Jednalo se o téma, které vzbudilo značný rozruch na politické scéně nejen v ČR, ale i v některých dalších nových členských státech; jednotný protestní postup vůči verdiktu Komise odložit z technických důvodů zavedení systému SIS II původně plánované na rok 2007 se rozhodla zaujmout prakticky celá Visegrádská skupina. V Bruselu zaznívaly poměrně hlasité protesty zástupců především ČR a Polska. Systém SIS II tvořil vedle problematiky zvládání imigračních vln ze strany některých členských zemí EU (nejnověji španělské Kanárské ostrovy) i hlavní téma říjnové schůzky Rady ministrů pro otázky justice a vnitra, která se pod finským vedením odehrála 5.–6. října. Legislativní pozadí 5. října Výbor EP pro občanské svobody indikoval, že by rád dosáhl konsenzu s Radou již během prvního čtení návrhů týkajících se převážně technických norem umožňujících rozšíření schengenského systému. Ve dvou případech se bude dle stávajících regulí primárního práva ošetřujících oblast justice a vnitra hlasovat pomocí spolurozhodovací procedury, v jednom případě má EP pouze konzultační pravomoc. Součástí technických opatření, která se týkají zavedení systému SIS II, je především vyjasnění podmínek toho, které instituce či autority budou mít přístup do informačních databází systému a jaká data mají být v jeho rámci shromažďována. Mnohovrstevnatost problematiky Komise se pokouší mírnit poněkud nervózní atmosféru v zemích stojících nyní mimo schengenský systém, které do značné míry podráždilo její prohlášení o tom, že zavedení systému SIS II je technicky náročná záležitost, která vyžaduje splnění řady podmínek nezahrnutých v podmínkách fungování současného systému ochrany vnějších hranic EU SIS I. Výbor EP pro občanské svobody přitom opatřil legislativní balík doprovázející podmínky zprovoznění systému SIS II více než 200 pozměňo-

255


vacími návrhy; možný odklad zavedení systému tedy souvisí i s prodlevami v rozhodovacím řízení, i když současná atmosféra nutí instituce EU, zejména EP, který je pod určitým tlakem Rady, v níž zasedají ministři dotčených členských států, k rychlejšímu postupu. EP obhajuje množství pozměňovacích návrhů, kterými projednávanou legislativu opatřil, snahou maximálně zabezpečit ochranu dat v rámci databázového systému a také snahou do určité míry posílit vlastní kontrolní pravomoci vůči jeho fungování. Ač se v souvislosti se zavedením systému SIS II hovoří především o nejvíce viditelných doprovodných složkách jeho fungování (odstranění kontrol na vnitřních hranicích EU apod.), ve skutečnosti se jedná o poměrně složitý a citlivý problém shromažďování dat a osobních údajů na nadnárodní úrovni, který se střetává s kritikou namířenou vůči schopnosti nových potenciálních členů „schengenu“ zajistit jejich adekvátní zabezpečení. Svoji roli sehrává i otázka úlohy centrální agentury mající spravovat systém SIS II a její rozpočtové krytí. Od nových členů přitom systém SIS II vyžaduje, aby na úrovni každého členského státu existovala řídící agentura, která bude spravovat databázi údajů systému na národní úrovni a bude přímo komunikovat s řídící agenturou na úrovni nadnárodní, podřízenou Evropskému dozorčímu úřadu pro ochranu dat. Půjde tedy i o byrokraticky náročný systém, přičemž v pozadí úvah nadnárodních složek o možném odkladu zavedení systému jsou i nepříliš nahlas vyslovované obavy o to, jak budou agentury pro shromažďování citlivých údajů na úrovni jednotlivých států fungovat, jak budou zajištěny technicky a personálně. Na druhé straně rozhodovací instituce EU, Rada a příslušný výbor EP, poměrně dlouho nemohly dospět k rozhodnutí, jak systém zastřešit na nadnárodní úrovni; EP požadoval zejména posílení úlohy dozorčího úřadu pro ochranu osobních dat. Problematika zavedení systému SIS II je tedy poměrně mnohovrstevnatá, zástupci některých členských států v Radě ministrů (Portugalsko) proto během říjnové schůzky navrhli, aby se EU zabývala možností vstupu nových členských států pouze do stávajícího systému SIS I, bez čekání na zprovoznění jeho nové generace v podobě systému SIS II. Tato myšlenka není příliš populární u Komise, která poukazuje na to, že pro zajištění nových vnějších hranic EU s Ruskem či Ukrajinou může být systém SIS I nedostačující, přesto je výsledkem jednání říjnové Rady pro justici a vnitro příslib, že se instituce EU budou touto možností zabývat.

256

Současný systém SIS I má patnáct členů, výjimku z účasti na něm stále uplatňují z členských států Velká Británie a Irsko, naopak členem „schengenu“ jsou tři nečlenské státy EU, Norsko, Island a Švýcarsko. O zavedení nové generace tohoto systému, který funguje na principu shromažďování (nyní již i ochrany) dat a „včasného varování“ členských států a který umožňuje volný pohyb osob na vnitřních hranicích systému, bylo rozhodnuto v roce 2002. Je třeba říci, že rozhodnutí nemotivovala pouze vidina možného rozšíření systému na nové členy, potenciálně i z řad nových členů EU z někdejšího postkomunistického bloku, ale i snaha modernizovat stávající systém a přizpůsobit jej nové realitě (boj s terorismem, efektivnější boj s organizovaným zločinem, lepší zajištění ochrany dat apod.). Hodnocení Téma „Schengenu“ představuje na jedné straně otázku z politického hlediska poměrně snadno interpretovanou a interpretovatelnou zjednodušujícím způsobem (otázka dvojí kategorie členství apod.), na druhé straně jde o problém, jehož řešení je podmíněno poměrně vysokou (nejen) technickou náročností. V pozadí je přitom problém, který do určité míry stojí za řadou nevýhodných přechodných období a podmínek rozšíření v roce 2004: heterogenita a velikost skupiny nově příchozích států. ČR, která je nyní „vnitrozemským“ státem Unie a přijetí do schengenského systému by tedy pro ni znamenalo především „populární“ odstranění hraničních kontrol, do značné míry čelí technickým důsledkům faktu, že vstoupila do EU se státy, jejichž situace je i po této stránce odlišná. Vízová povinnost nových členských států EU vůči USA Komise se v říjnu zabývala otázkou vízové reciprocity některých členských zemí ve vztahu s třetími státy. Reagovala tak především na skutečnost, že USA stále udržují vízový styk se všemi novými členskými státy s výjimkou Slovinska a nerozhodly se tuto skutečnost, navzdory jednáním zástupců Komise a americké administrativy, která se na úrovni justice a vnitra věnovala právě otázce trvající vízové povinnosti, změnit. Reakce Komise Komise se rozhodla citlivou situaci řešit „kompromisně“, i když poněkud bezzubě: ve zprávě, kterou vydala k tomuto problému 3. října, pohrozila, že by jako odvetný krok mohla být zavedena vízová povinnost vůči americkým diplomatům, tedy držitelům diplomatického pasu.


Možnost zavedení reciproční vízové povinnosti vůči běžným občanům USA by nepředstavovala realizovatelný krok, k tomuto recipročnímu kroku se konec konců nechystají ani jednotlivé členské státy, které čelí vízové povinnosti při cestách svých občanů do USA. Legislativní a politické pozadí Na druhé straně je vízová povinnost určitou kartou v transatlantických jednáních, která se zabývají vzájemnou výměnou citlivých osobních dat a spolupráce justičních a policejních orgánů mezi EU a USA v souvislosti s bojem proti terorismu a organizovanému zločinu. USA v těchto jednáních probíhajících v rámci transatlantického dialogu požadují po EU efektivnější spolupráci při vzájemné výměně dat a tlačí v tomto smyslu i na legislativní proces, v jehož rámci jsou na poli justice a vnitra projednávány nezřídka kontroverzní a citlivé normy (sběr a shromažďování telekomunikačních dat apod.), jejichž odpůrci poukazují na možné narušení občanských a lidských práv. V EU na druhé straně (např. na poli EP) zaznívají hlasy, že by USA měly, požadují-li po EU efektivnější spolupráci v oblasti justice a vnitra, „na oplátku“ vstřícněji reagovat v otázce trvající vízové povinnosti občanů některých členských států, otázkou však je, zda EU dovede této „karty“ patřičně využít. Výsledky transatlantického dialogu prozatím od publikace první zprávy týkající se vízové reciprocity v lednu 2006 v této otázce výrazný postup nepřinesly, navzdory tomu, že od té doby proběhlo mezi USA a EU několik kol jednání, včetně vídeňského summitu EU–USA, který se odehrál za rakouského předsednictví v červnu 2006. Vízové reciprocity pro občany EU se podařilo jinde dosáhnout skrze diplomatické úsilí Komise s Uruguayí, Kostarikou a Paraguayí, úspěšně pokračují i jednání s Brazílií. Prozatím stále není dosaženo plné vízové reciprocity s Kanadou a Austrálií, i když Kanada již zrušila vízovou povinnost pro občany Estonska. 2.4 PRIORITY NĚMECKÉHO PŘEDSEDNICTVÍ Ještě před říjnovým setkáním německé vlády v Berlíně, které vzhledem k debatování priorit následujícího předsednictví navštívil i předseda komise Barroso, se německá kancléřka Merkelová rozhodla na internetových stránkách svého úřadu již počátkem října formou jakéhosi „videoposelství“ k občanům zveřejnit připravované priority pro předsednictví Německa v EU v první polovině roku 2007.

Německo a „budoucnost EU“ Německo se chystá využít především padesátiletého výročí podpisu Římských smluv a chce iniciovat podpis meziinstitucionálního dokumentu (Komise, Evropská rada, EP), který by se věnoval otázce budoucnosti EU, včetně institucionálních reforem. Mělo by se jednat o politickou dohodu, tedy nikoli právně závazný dokument, je však zřejmé, že chce Německo tímto způsobem odblokovat situaci, která se vytvořila okolo euroústavy a jíž dominují diskuse o tom, zda dokument zcela opustit, sepsat nový, anebo postavit revizi ústavního práva na některých prvcích obsažených v původním dokumentu. Německá kancléřka přitom dává najevo, že by její země ráda hrála během svého předsednictví vůdčí úlohu v této debatě, přičemž se přiklání k zachování některých principů stávajícího dokumentu. Dalším tématem je rozšiřování. Merkelová se přitom ztotožňuje s názorem, že EU má definovat své hranice. Přiklání se tedy do určité míry ke konceptu „absorpční kapacity“ jako dalšího možného kritéria rozšiřování a do značné míry souhlasí se zářijovým prohlášením předsedy komise Barrosa, doprovázejícím závěrečnou zprávu Komise doporučující přijetí Bulharska a Rumunska za nové členy 1. ledna 2007, že dalšímu rozšiřování by měla předcházet institucionální reforma. V otázce Turecka, kde debatu o pokračování dialogu o členství mezi EU a Tureckem rozvířila na podzim iniciativa francouzského parlamentu (viz níže), dává najevo rezervovanější postoj a poněkud neurčitě ve svém „projevu k občanům“ zdůraznila, že EU má zůstat pro Turecko „otevřená“. Jisté však je, že otázka přijetí Turecka za členskou zemi nebude představovat otázku řešenou bezprostředně německým předsednictvím, Merkelová si tedy toto do značné míry diplomatické prohlášení mohla dovolit. Prakticko-politické priority Pokud jde o otázku prakticko-politických priorit, Merkelová dala najevo, že Německo budou v předsednickém křesle zajímat ekonomické otázky, oblast výzkumu a inovací a snaha snížit byrokratickou zátěž v EU, tedy zřejmě podporovat iniciativy komisaře Verheugena pod heslem efektivnější a lepší regulace. V oblasti vnitřního trhu a justice a vnitra se chce Merkelová věnovat otázkám ochrany duševního vlastnictví, v otázkách vnějších vztahů EU pak především jednáním o liberalizaci světového obchodu v rámci dokončování kola v Dauhá. K ekonomickým prioritám Německa lze přitom podotknout, že se německá ekonomika potýká

257


s potížemi při plnění kritérií Paktu stability a růstu (především rovnováha veřejných financí a rozpočtová politika minulých vlád). Z tohoto důvodu jí bylo již v roce 2005 vysláno varování Komise, avšak vzhledem k tomu, že vláda Merkelové nastoupila potřebné reformy v této oblasti, nemuselo Německo prozatím čelit hrozbě, že by jeho ekonomická politika byla postavena pod dohled Komise z důvodů neplnění podmínek Paktu. 2.5 ROZŠIŘOVÁNÍ EU Bulharsko a Rumunsko 26. září vydala Komise dlouho očekávanou hodnotící zprávu týkající se vstupu Bulharska a Rumunska do EU 1. ledna 2007. 30. září pak byla zveřejněna jména kandidátů na oba budoucí komisaře, kterým předseda Barroso má přidělit portfolia. Kolegium komisařů tedy bude mít 27 členů a zasedne v něm pravděpodobně nový komisař (či komisařka; Barroso již dal najevo, že alespoň jedním z nových členů by měla být žena a prozatím oba státy hovoří o nominaci ženské kandidátky, i když Rumunsko má „ve hře“ i muže) pro oblast zdraví či ochrany spotřebitele (pravděpodobná dělba tohoto portfolia), případně pro oblast rozvoje či humanitární pomoci. Hovořilo se i o případné dělbě portfolia justice a vnitra, což by bylo zajímavé vzhledem k tomu, že oba státy vykazovaly zejména v této oblasti při hodnocení Komise největší rezervy. Nové komisaře musí schválit EP, a to v lednu 2007. Legislativní pozadí Zpráva s konečným verdiktem o vstupu Rumunska a Bulharska k 1. lednu 2007 (či o rok později) měla původně být publikována již na jaře 2006, Komise však její publikaci odložila a poskytla oběma kandidátským zemím určitý „čas navíc“. Během letních měsíců pak obě země střídavě navštěvovali komisař pro rozšíření O. Rehn a komisař pro záležitosti justice a vnitra F. Frattini, který měl kvůli nedostatečnému praktickému odrazu implementace acquis (zejména v oblasti naplňování principů právního státu, nezávislého soudnictví, boje s korupcí, stavu veřejné správy apod.) proti vstupu obou zemí největší námitky. Ačkoliv během dvou měsíců nebylo možno dosáhnout požadovaných změn, zpráva Komise konstatovala, že vzhledem k vyvinutému úsilí a zahájení potřebných reforem v oblasti justice a veřejné správy, doporučuje vstup obou zemí k 1. lednu 2007.

258

Je však třeba zdůraznit, že ve všech zemích EU15 ještě neproběhla ratifikace přístupových smluv, i když nejproblematičtější článek, Francie, již deklarovala, že nebude vyhlašovat v souvislosti s plánovaným rozšířením referendum. Podmínky vstupu Bulharska a Rumunska Bulharsko i Rumunsko čelí v oblasti společné zemědělské politiky podobným přechodným obdobím na výplatu přímých plateb, jaká byla aplikována vůči novým členským státům přistoupivším v květnu 2004. Podobné je i přechodné období na volný pohyb pracovních sil, i se stejným fázováním (2+3+2) a se stejnými podmínkami přechodu mezi jednotlivými fázemi (po uplynutí prvních dvou let stačí deklarace ze strany daného státu, zda hodlá, či nehodlá přechodné období prodloužit, po dalších třech letech je již nezbytné analyticky věrohodně a komplexně doložit u Komise přetrvávající makroekonomické obtíže a přímé ohrožení pracovního trhu). Přísnější je poněkud dohled nad implementací acquis a konvergencí v oblasti legislativy i ekonomických ukazatelů ze strany Komise. Rumunsko i Bulharsko přesto deklarovaly odhodlání stát se členskými státy EU, jejich vládnoucí politické reprezentace do značné míry spojily svůj osud s otázkou vstupu a lze proto říci, že závěrečný verdikt Komise byl do určité míry i rozhodnutím politickým. Postoj EU k dalšímu rozšiřování Následující vyjádření předsedy Komise Barrosa však naznačovalo, že éra těchto „politických“ rozhodnutí ve prospěch rozšiřování zřejmě končí. V projevu následujícím po zveřejnění hodnotící zprávy de facto podmínil další rozšiřování institucionální reformou, čímž odkazuje budoucnost dalších plánů na rozšiřování EU (plánované zřejmě směrem na západní Balkán) nejdříve k německému předsednictví, které hodlá využít výročí podpisu Římských smluv v roce 2007 k předložení návrhu zásadního dokumentu řešícího některé otázky budoucnosti EU, ale spíše až k roku 2009, kam bylo prodlouženo „období reflexe“ nad osudem euroústavy a institucionální reformy. Navíc se zdá, že koncept „absorpční kapacity“, tedy schopnosti (a ochoty) nikoli kandidátské země převzít masu acquis communautaire, ale stávající EU absorbovat nového člena, žije v EU vlastním životem. Ačkoliv se prozatím nepodařilo zařadit „absorpční kapacitu“ mezi seriózní kritéria rozšíření, po bok kritériím kodaňským, stále více je tento koncept i na oficiální úrovni používán a představitelé EU (naposledy např. německá kancléřka Merkelová, tedy předsedkyně vlády budoucí předsednické


země) hovoří o potřebě definovat geografické hranice Unie. Turecko Otázka Turecka, které je kandidátskou zemí ES/ EU už od 60. let 20. století, se opět několikrát během září a října ocitla v centru pozornosti nejen institucí EU, ale také některých členských států. Kyperský problém Finské předsednictví v rámci své diplomatické iniciativy zveřejnilo návrh na řešení kyperského problému. EU přitom zaujala takový postoj, že pokud Ankara do konce roku 2006 neuzná status jižního Kypru, dojde k částečnému pozastavení přístupových negociací. Představitelé severního Kypru přitom hodnotí prozatím finský návrh poměrně negativně a poukazují na to, že neřeší otázku trvající obchodní izolace severního Kypru, kterou kyperský stát de facto uplatňuje. Iniciativa francouzského parlamentu v otázce arménské genocidy Ještě více pozornosti přitom vzbudila iniciativa francouzského parlamentu, který projednával zákon, podle něhož má být na území Francie trestným činem popírání arménské genocidy, k níž došlo na území Turecka během první světové války. Za popírání arménské genocidy má ve Francii hrozit až pětiletý trest odnětí svobody. Turecko přitom násilí, které se odehrálo na arménském obyvatelstvu v době, kdy bylo turecké území pod vládou Osmanské říše, za genocidu nepovažuje, i když tyto události za čin genocidia uznává řada evropských států. ČR mezi nimi není. EP a další instituce vyjádřily vůči iniciativě francouzského parlamentu rezervovaný postoj. Komise připravuje zveřejnění hodnotící zprávy týkající se připravenosti Turecka jako kandidátské země na listopad 2006. 2.6 VOLNÝ POHYB PRACOVNÍCH SIL Nizozemsko 14. září oznámilo, že s platností od 17. září otevře svůj pracovní trh v šestnácti vymezených sektorech zájemcům z nově přistoupivších zemí střední a východní Evropy (EU-8). Zařadilo se tak mezi státy, které postupně omezují restriktivní opatření uplatňovaná na volný pohyb pracovních sil po rozšíření EU v roce 2004 z důvodu jejich ekonomické neopodstatněnosti (viz předcházející monitoringy). Nizozemsko otevřelo svůj trh práce v těch oblastech, kde mu chybí kvalifikovaní pracovníci a/nebo v nich

existuje výrazný podíl nelegálních pracovníků. Konkrétně jde např. o dřevařský průmysl, hutnictví, pekařství, zpracování masa, velkoobchod (obecně), hoteliérství, psychologické a sociální služby, strojírenství či telekomunikace. Postup bude následující: zaměstnavatelé v Nizozemsku už nebudou nuceni obsazovat volná pracovní místa ve zmíněných sektorech prioritně Nizozemci a pracovní povolení budou pracovníkům ze střední a východní Evropy poskytována ve zkrácené lhůtě dvou týdnů (nyní zpravidla deset týdnů). S úplným zrušením restrikcí se počítá od roku 2007. V souvislosti s nizozemským postupem stojí za zmínku předvolební debata v Rakousku o snaze lidovců povolit přístup na rakouský trh práce pro zdravotní sestry z EU-8. V rámci celé EU-25 nicméně existují i opačné tendence, a to vůči Rumunsku a Bulharsku, zemím, o něž se má EU rozšířit v příštím roce. Nejen v tzv. starých, ale i v nových zemích panuje obava z přílivu levné pracovní síly z těchto států, přičemž společným jmenovatelem uvedených obav je politická argumentace nepodložená ekonomickými analýzami. Z toho plyne fakt, že konkrétní data, hovořící o opaku – tedy o relativně malém zájmu Bulharů a Rumunů o práci v zahraničí –, nejsou v debatě vůbec zmiňována. Do zvlášť paradoxní situace se dostávají především členské země přijaté v roce 2004, které se v případě Bulharska a Rumunska stavějí na stranu států, které vůči nim samotným restrikce uplatňují a po nichž žádají jejich zrušení. Příklad Bulharska přitom ukazuje, že vážný zájem o práci v zahraničí (na základě výzkumu BSS Gallup International) má jen relativně malý počet Bulharů (46 tis.), přičemž mezi preferované destinace patří v drtivé většině Německo a Španělsko. (Z uvedeného počtu by na 36 tis. pracovníků zamířilo do zahraničí na více než jeden rok.) Je jasné, že tato data prezentují jen výsek z reality, stále však spíše platí argument, že obavy členů EU z nově příchozích pracovníků jsou přehnané. Prozatím se to ukázalo v případě všech dosavadních rozšíření ES/EU, což potvrdil i ředitel organizace ECAS, která se otázkou naplňování volného pohybu osob v EU dlouhodobě zabývá. Další rovinu celé problematiky představuje fakt, že země střední a východní Evropy se začínají ve stále větší míře potýkat s fenoménem odlivu mozků (brain drain), což v českém případě potvrdila i konkrétní studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí a zpráva Světové banky. I v tomto směru by tedy měl být postup vůči Bulharsku a Rumunsku spíše opačný, resp. uvážlivější.

259


Příklad lze nalézt na Slovensku, které deklarovalo, že přistoupení Bulharska a Rumunska k EU pro něj nepřestavuje z hlediska volného pohybu osob problém. Podle jeho předpokladů bude schopno přilákat kvalifikované pracovníky, přičemž lidé s nižší kvalifikací patrně budou volit spíše destinace v západní Evropě, kde jsou ostatně i výrazně vyšší platy a zpravidla i nižší nezaměstnanost než na Slovensku. 2.7 ZEMĚDĚLSTVÍ Diskuse o hlubší reformě CAP V říjnu 2006 se odehrála v rámci schůzky Rady ministrů zemědělství se zástupci Komise, především komisařkou pro zemědělství Boelovou, zajímavá debata o možných parametrech hlubší reformy společné zemědělské politiky. Diskutovalo se přitom vedle již dlouhodobě akcentovaných témat (nutnost větší transparence, včetně povinného zveřejňování seznamů těch, kdo pobírají prostředky ze strukturálních fondů) i o poměrně „revolučních“ návrzích, které by se mohly dotýkat samotné podstaty dosud fungující regulace v rámci CAP. Finský ministr zemědělství předsedající momentálně Radě ministrů přitom podotkl, že navzdory reformám v roce 1992, Agendě 2000 a dosud poslední změně z roku 2003, která zavedla systém jednotné platby na farmu SPS (v ČR má platit od roku 2009), je systém dotací svázaných s podporou produkce stále neúměrně složitý. Poukazoval přitom na setrvalou existenci 21 odlišných tržních řádů pro některé důležité komodity (mléko, bramborový škrob, maso apod.) a na skutečnost, že navzdory částečnému přechodu na systém SPS, který již prodělala většina odvětví (částečně i včetně velmi kontroverzního cukru), stále přetrvávají složité systémy dotačních plateb specifické pro danou komoditu (např. jateční prémie u skotu). Někteří zemědělští experti se navíc vyslovují ve prospěch zavedení jednotného tržního řádu pro všechny komodity, což je zajímavá, ale kontroverzní idea. Členské státy vždy budou zdůrazňovat určité komodity (např. již zmiňovaný cukr), v jejichž případě budou vyžadovat zvláštní tržní režim. Jinou takovou komoditou je např. víno a vinná réva. Odstranění produkčních kvót? Smysluplným návrhem by mohla být myšlenka, která zazněla i z úst komisařky Boelové: možné zrušení přetrvávajících množstevních kvót na produkci některých komodit, jako je např. mléko.

260

Množstevní kvóty jsou pozůstatkem snahy o regulaci zemědělské produkce v ES v době, kdy podpora pomocí intervenčních a garantovaných cen vedla k neúměrnému nárůstu nadprodukce, neúnosným rozpočtovým výdajům a ekologickým rizikům. V 80. letech byla tak zavedena první kvóta na mléko, která dodnes platí (pro ČR její výše vyplývá z Přístupové smlouvy). ČR a mléčné kvóty Mléčné kvóty dodnes způsobují potíže producentům, protože kvóta je dělena na kvótu na výrobu mléka pro přímý prodej (zde je třeba dodržet určité produkční parametry, především referenční obsah tuku v mléce, který také stanovuje pro ČR Přístupová smlouva), a kvótu na dodávky (převážně mléko dodávané výrobcům mléčných produktů, mlékárnám a určené na další zpracování, které samozřejmě musí splňovat hygienické a veterinární požadavky, nemusí již však splňovat referenční parametry ohledně minimálního obsahu tuku). Pro nové členské státy byly obecně podhodnoceny kvóty pro mléko na dodávky a mírně nadhodnoceny kvóty pro mléko na přímý prodej (vzhledem k nákladům této produkce). Výsledkem je skutečnost, že ČR spolu s Polskem náležela na podzim 2006 mezi členské státy, kterým byla vyměřena pokuta za překročení kvóty na výrobu mléka na dodávky, zatímco povolené kvóty na výrobu mléka pro přímý prodej ČR za referenční období ani nedosáhla. Situaci špatného a nevýhodného nastavení kvót pro nové členské státy, kterou si uvědomuje i Komise, částečně řeší změna nařízení o kvótách na mléko přijatá Radou a po konzultaci EP v září. Zvyšuje totiž novým členským státům včetně ČR kvótu na výrobu mléka na dodávky, na úkor kvóty pro přímý prodej. Ze své podstaty však jde de facto pouze o pokus prostřednictvím jiné regulace napravovat nedostatky regulace předchozí, navíc pouze jednorázově. V případě úplného zrušení systému výrobních kvót by tato „re-regulace“ nebyla již potřeba. Opět však lze konstatovat, že se s největší pravděpodobností, navzdory snaze vycházející i od Komise, nepodaří úplné zrušení výrobních kvót prosadit (viz opět „citlivé“ sektory typu cukr, kde kvóty byly jedním z nejspornějších bodů a v důsledku jejich zkrácení o téměř třetinu již nyní pociťuje ČR situaci, kdy je postupně likvidována výroba cukru a ČR se stává dovozcem). Hodnocení Zrušení výrobních kvót by bylo velmi logickým krokem v situaci, kdy většina zemědělských podpor realizovaných formou přímých plateb již není v současnosti svázána s produkcí, ale spíše s dodržováním


přísných legislativních norem souvisejících s ochranou životního prostředí a zdraví zvířat (cross-compliance). Přesto by v některých sektorech zřejmě šlo z pohledu tradičních velkých a kvótami chráněných výrobců určitých komodit o nepřijatelně radikální zásah do stávajícího systému regulace CAP. Zrušení kvót, které de facto znamená produkční liberalizaci daného odvětví, by mohlo být prosazeno pouze u některých komodit, nepovažovaných již v současné době za „strategické“, např. právě mléko. I zde by se však zřejmě jednalo o otázku delšího času a tvrdých jednání členských států, zemědělské lobby a Komise. Problematika GMO Evropská Komise poněkud zpřísnila svůj postoj ke státům, které se brání využívání geneticky modifikovaných plodin a v tomto směru pomalu implementují i příslušnou legislativu, která upravuje využívání a obchodování s těmito plodinami a s výrobky z těchto plodin. Legislativní a politické pozadí Prozatím je v pravomoci členských států rozhodnout, zda bude zákonem povoleno a eventuelně podporováno pěstování GM plodin, Komise nemá v této oblasti pravomoci. Státy mohou i nadále uplatňovat národní zákazy (např. Rakousko, Francie, Německo, Lucembursko, Řecko), které je možno zrušit jen rozhodnutím expertních komisí na národní úrovni, případně Rady ministrů, Komise nemůže v této věci zasahovat. Může však postupovat vůči členským státům pomocí žalob na nedostatečnou implementaci legislativy, která se týká přístupu na trh GM plodin v rámci EU a pravidel jejich pohybu na společném trhu. V současnosti otázku GM plodin na společném trhu se zemědělskými výrobky EU upravují především Nařízení z r. 2003 upravující pravidla obchodování s GM produkty (např. podmínky autorizace), Nařízení o pohybu GM produktů mezi členskými státy a exportu do třetích zemí a Nařízení o povinném označování GM produktů. V říjnu se rozhodla Komise zmíněný tvrdší postup uplatnit vůči Polsku a ještě předtím zahájila řízení proti Rakousku. Sama EU totiž čelí především na půdě WTO sporům s USA kvůli omezování dovozu rýže kontaminované údajně GMO, podobný problém nastává i ve vzájemných vztazích s Čínou. Politika uplatňovaná Komisí v posledních měsících vůči Rakousku a Polsku jako jedněm z největších odpůrců podpory GM plodin tedy nasvědčuje tomu, že se Komise snaží využít všech dostupných nástrojů, aby přiměla

státy uplatňující tento postoj k jeho modifikaci. ČR na rozdíl od těchto států náleží k zemím, kde je pěstování GM kukuřice, prozatím jediné povolené GM plodiny v EU, relativně podporováno, a to v roce 2005 dokonce i prostřednictvím národní dotační politiky. Postoj Komise je však přesto v měřítku EU značně ambivalentní: zatímco tlak WTO ji nutí vyvíjet nátlak i na své členy, aby implementovaly patřičnou legislativu týkající se pohybu dovážených GM plodin a výrobků z nich na svých trzích, politika podpory pěstování vlastních GM plodin v rámci CAP je omezená. Reforma trhu s vínem Podle očekávání reforma trhu s vínem neopouští agendu institucí zabývajících se zemědělskou problematikou (Rada ministrů zemědělství, Zemědělský výbor EP, generální ředitelství Komise DG Zemědělství). Hlavním aktérem je v této otázce během podzimu Komise, která pod tlakem lobby a dalších partnerských rozhodovacích institucí musí poněkud modifikovat původní plány. Zajímavou proměnou, která vstoupila do možného projednávání a implementace reformy, jsou totiž nadcházející prezidentské volby ve Francii v roce 2007, což jen svědčí o tom, jak významné postavení má tato země, která bude předsedat EU těsně před námi, nejen v rámci CAP, ale i celé EU. Komise se totiž rozhodla odložit prezentaci detailního legislativního návrhu změn v organizaci trhu s vínem kvůli jarním francouzským volbám až na květen 2007; stejně tak Zemědělský výbor EP potvrdil, že svoje stanovisko, které bude zřejmě v řadě bodů kritické, zveřejní až v lednu nadcházejícího roku. Osud sporných bodů K nejspornějším bodům navrhované reformy patřil program podpory vyklučování vinic, jehož cílem mělo být vyřazení z produkce 400 tis. ha vinic v měřítku celé EU. Tato skutečnost by se jako malého producenta neměla příliš dotknout ČR, fakt je však ten, že ČR jako přispěvatel do rozpočtu EU, včetně rozpočtu zemědělského, se bude tím pádem finančně podílet na poměrně velkoryse kompenzovaných vyklučovacích programech, které se jí samotné významnějším způsobem dotknout nemají. Stejně tak má být zvýšena podpora pro vinaře, kteří se rozhodnou opouštět tento výrobní sektor, a to až na 6 000 € za opuštěný hektar, což bude opět znamenat poměrně velké rozpočtové náklady.

261


Naopak do nákladů národních rozpočtů má být zřejmě z velké části převedena náhrada a financování krizové a nucené destilace na technický alkohol a biomasu, která pohlcovala v předchozích letech poměrně značné rozpočtové prostředky a sloužila k likvidaci přebytků. Podobně je součástí návrhu navýšení prostředků pro rozvoj venkova v pěstitelských vinařských oblastech, které by také částečně kompenzovalo pro pěstitele omezování výroby a znamenalo by postupný převod tohoto systému i v oblasti vína na logiku podpory programů, které jsou v souladu s požadavky WTO (tzv. „zelená schránka“ dle dohody uzavírající v 90. letech Uruguayské

262

kolo GATT, která obsahuje dotace pro konverzi a restrukturalizaci výroby a její omezování, proti nimž GATT/WTO nemá námitek a nepožaduje jejich snižování). V současnosti jsou největšími příjemci finančních podpor na restrukturalizaci a konverzi vinic na jinou zemědělskou výrobu největší výrobci vína v EU (Španělsko, Francie, Itálie, Portugalsko, kde však stále každoročně vznikají značné přebytky vinné produkce, které se následně musejí nákladně likvidovat). Po rozšíření v roce 2004 je malým příjemcem financí na restrukturalizaci vinic i ČR (za rok 2006 se to u nás týkalo 634 ha vinic), spolu s Kyprem, Slovinskem či Slovenskem.


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1

Plenární zasedání ve dnech 25. – 28. září Výsledek hlasování Projednávaný návrh


Pro

Proti

Celkem

ODS v EP


Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Ferberova zpráva týkající se udělení absolutoria za rok 2004 (oddíl I. Evropský parlament) (A6-0280/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

26. září 2006

535

0

45

0

51

9

Mannova zpráva týkající se vytvoření evropského rámce pro kvalifikace (A6-0248/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

26. září 2006

535

9

18

0

10

0

Demetriouova zpráva týkající se zohlednění odsuzujícího rozhodnutí mezi členskými státy Evropské unie při novém trestním řízení (A6-0268/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. září 2006

543

0

41

0

67

9

Rapkayova zpráva týkající se služeb obecného zájmu (A6-0275/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. září 2006

491

8

128

0

31

0

Eurlingsova zpráva týkající se pokroku Turecka ne cestě k přistoupení (A6-0269/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. září 2006

429

0

71

9

125

0

Poznámky


Plenární zasedání ve dnech 11. – 12. října Výsledek hlasování Projednávaný návrh

Návrhy týkající se budoucích akcí v oblasti patentů (B6-0521/2006, B6-0522/2006) – závěrečná rezoluce 1


12. října 2006

Pro

Proti


Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

135/154

0/0

350/329

9/9

129/136

0/0

Poznámky


263


ŘÍJEN–LISTOPAD 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropská rada Energetický dialog s Ruskem a vztahy EU–Rusko • Předpokládaným hlavním tématem neformální schůzky Evropské rady v Lahti byly již vzhledem k do té doby bezprecedentní účasti ruského prezidenta Putina vztahy Ruska a EU, a to nejen v energetické rovině, považované zejména v posledních letech za jejich nejvýznamnější dimenzi. • Výsledky summitu • Pokud jde o výsledky energetického dialogu, většina komentátorů se shoduje na tom, že za „vítěze“ schůzky lze považovat spíše ruského prezidenta Putina. Určité ústupky Rusku, a to v samotném mechanismu jednání, totiž učinila především EU. Přestala striktně trvat na ruské ratifikaci energetické charty. Soustředila se spíše na jednání o jednotlivých principech této charty, které by mohlo být spojeno s jednáním o nové smlouvě o partnerství a spolupráci (PCA). • Budoucnost energetické politiky EU • Energetika se má stát jedním z hlavních témat následujícího německého předsednictví, které zdůrazňuje potřebu liberalizovat trhy s energiemi již od ledna 2007. • Do zajímavých souvislostí může posunout energetický dialog s Ruskem rozšíření EU o dva státy černomořské oblasti, Rumunsko a Bulharsko. Agenda prosincového summitu Evropské rady • Zatímco schůzka v Lahti byla označována jako neformální summit Evropské rady, oficiální summit Evropské rady se uskuteční ve dnech 14.–15. prosince. • Obsah agendy • Finské předsednictví již nastínilo hlavní body agendy Evropské rady. Má mezi ně patřit další rozšiřování (oficiální přivítání nových členů, Bulharska a Rumunska, a řešení otázky Turecka z hlediska kyperského problému), dále především otázky justice a vnitra nediskutované příliš

264

na neformální schůzce v Lahti (zpráva o pokroku v naplňování Haagského programu a také diskuse o možných změnách v rozhodovacích mechanismech ve smyslu rozšiřování kvalifikované většiny za využití stávajících možností překlenovací klauzule v kapitole justice a vnitra, důležitým bodem má být i zpráva Komise o přístupu k problému migrace, především s ohledem na situaci ve Středomoří). 1.2 Evropský parlament Posílení bezpečnosti na silnicích • V průběhu října pronikly na veřejnost části připravované zprávy EP o posílení bezpečnosti na silnicích. • Obsah • Dokument zmiňuje celou řadu kroků vedoucích podle poslanců k vytčenému cíli. Většina z nich přitom předpokládá legislativní zásahy. • Sporné body • Osud popsané zprávy je nejistý. Nejen proto, že jde o zprávu EP přijímanou z vlastní iniciativy (tudíž nemusí být brána ostatními institucemi v úvahu), ale především proto, že obsahuje poměrně kontroverzní položky, jež by se – v případě jejich aktivního prosazování na úrovni EU – vposledku projevily především na úrovni jednotlivých členských států Unie. Právě ze strany zemí zastoupených v Radě lze v tomto ohledu očekávat nejmenší podporu. • Další vývoj • EP vyzval Komisi k provedení analýzy stavu bezpečnosti na silnicích ve starých a nových členských zemích, k podpoře projektů v této oblasti a k podstoupení konkrétních kroků (tj. zveřejnění legislativních návrhů). Směrnice o službách • Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele 23. října odmítl všech 42 návrhů pozměňujících stávající podobu textu Směrnice o službách, o níž v monitorinzích pravidelně informujeme.

říjen–listopad 2006

• Poslední vývoj • Autorkou zmíněných návrhů byla socialistická zpravodajka Gebhardtová, obhajující je coby ryze technické doplňky. Její argumenty ovšem nezískaly dostatečnou podporu – proti se postavili nejen zástupci EPP-ED, ale i liberálové. Ve výboru převládla obava, že stávající „křehký kompromis“ mezi Radou, EP a Komisí (která navíc přišla s podobně definovaným „vyjasňujícím“ dokumentem) by mohl být zpravodajčinými návrhy ohrožen. • Další vývoj • Výbor doporučil, aby se návrhem Směrnice o službách v listopadu zabývalo plénum EP. Sama zpravodajka pak začátkem listopadu prohlásila, že už žádné další pozměňovací návrhy nepředloží. 1.3 Komise Liberalizace poštovních služeb • Komise 18. října zveřejnila svůj návrh na liberalizaci poštovních služeb v EU do roku 2009. • Obsah návrhu • Předložený návrh by měl meritorně rozšířit platnost stávající Směrnice 1997/67 na všechny zásilky. Komise předpokládá, že zesílením konkurence dojde ke zkvalitnění a zrychlení poštovních služeb, jejichž využívání s rozvojem elektronické komunikace výrazně pokleslo. • Další vývoj • Diskusi o předloženém návrhu lze v rámci institucí EU očekávat v průběhu let 2007 a 2008. Předpokládá se, že kromě otázky liberalizace jako takové bude debatován i její rozsah, resp. to, zda a jak „pozitivně“ umožnit vstup novým poštovním operátorům na liberalizovaný trh. Akční plán o energetické účinnosti • Komise 19. října zveřejnila svůj dlouho očekávaný šestiletý Akční plán o energetické účinnosti. Jeho cílem je – v rámci širší strategie v podobě zelené knihy z roku 2005 – snížit závislost EU na energetických zdrojích ze třetích zemí. • Obsah návrhu • V konkrétních číslech dokument stanovuje cíl v podobě ročních úspor 390 mil. tun ropy, 780 mil. tun CO2 a 100 mld. €, vše nejpozději do konce roku 2020. • Konkrétně by mělo v jednotlivých sektorech dojít ke snížení spotřeby energií až o 30 % (zvláště v oblasti strojírenství či dopravy). Krom toho by měla být inovována celá suma norem, které se

• •

• •

•

na úrovni EU zabývají energetickou účinností a které jsou (budou v nejbližší době) v platnosti. Sporné body Největší obtíží komplexního akčního plánu (z něhož jsou zde uvedeny jen některé návrhy) je jeho praktická proveditelnost. Problematika energetické závislosti (a potažmo energetické účinnosti) je sama o sobě jednou z klíčových v rámci současných politik EU, nicméně její řešení se úzce váže i na další politické oblasti. Další vývoj Akční plán jako takový není závazným dokumentem, přestože se jím zpravidla zabývá jak Rada (poprvé se tak stalo na summitu v Lahti 20. října), tak EP. Průběžné hodnocení akčního plánu (resp. jeho plnění) se očekává v roce 2009.

Podpora malým a středním podnikům • Komise v září navrhla, aby bylo možné navýšit povolenou podporu malým a středním podnikům, a to od roku 2007 (viz předcházející monitoring). V říjnu na její návrhy podrobněji reagovali dotčení aktéři. • Poslední vývoj • Obecně lze říci, že zainteresovaní aktéři návrhy Komise přivítali, nicméně zároveň navrhli i jejich redefinici, aby lépe odpovídaly potřebám malých a středních podniků. • Komise na uvedené požadavky reagovala konstatováním, že už stávající návrhy představují maximum možného, a tudíž nelze očekávat jejich další „uvolnění“. • Pokud jde o zájmy ČR, lze se domnívat, že předložený návrh (ať už bude modifikován, nebo ne) má potenciál skutečně napomoci rozvoji malého a středního podnikání, které je klíčové nejen pro její, ale i celoevropskou ekonomiku. Bude nicméně záležet na způsobu a včasnosti implementace unijních opatření na národní úrovni. • Další vývoj • Předpokládá se, že nová pravidla na podporu malých a středních podniků budou přijata do konce roku 2006, aby mohla začít platit od počátku roku příštího. Státní podpora Třineckým železárnám • Komise 9. listopadu konstatovala, že státní podpora Třineckým železárnám z dubna 2004 (tedy ještě před přistoupením k EU) nebyla v nesouladu s unijními pravidly. Skončil tak dlouholetý spor, na jehož konci české straně potenciálně hrozila pokuta ze strany EU.

265


• Obsah • Předmětem šetření byla tři opatření provedená českou vládou měsíc před vstupem do EU a jejich soulad s ustanoveními v primárním právu a především pak ve Smlouvě o přistoupení. Právě v Protokolu č. 2 Přístupové smlouvy je zakázána státní podpora na restrukturalizaci, jíž se měla česká strana v případě Třineckých železáren dopustit. Legislativní program Komise pro rok 2007 • 24. října Komise přijala svůj legislativní program na rok 2007. • Hodnocení legislativního programu • Program nepřinesl mnoho převratného, lze však na jeho základě získat i poměrně konkrétní představu o tom, jaké partikulární legislativní iniciativy by Komise v následujícím roce ráda předkládala na stůl rozhodovacích institucí EU, anebo jaké problémy by ráda dovedla ke konečnému řešení. • Jednotlivé priority jsou seskupeny do tří nadpisů, z nichž první dvě odrážejí priority Lisabonské agendy: ekonomická prosperita, kam má náležet zvyšování konkurenceschopnosti a kohezní politika; solidarita (patří sem i ochrana životního prostředí, zdraví a ochrana spotřebitele) a jako poslední skupina priorit je jmenována oblast justice a vnitra (explicitně potřeba dokončit Schengenský systém II). • Program dále jmenuje 21 strategických iniciativ, mezi než patří obecnější i velmi konkrétní problémy. • Lepší regulace • Pozitivem je, že program obsahuje též kapitolu věnovanou lepší regulaci, tedy snaze racionalizovat legislativní zátěž v jednotlivých oblastech (zcela zrušit zastaralé normy anebo zjednodušit stávající legislativu, např. seskupením směrnic v některých oblastech do konsolidovaných dokumentů). Strategie pro boj se zneužíváním alkoholu v EU • 24. října přijala Komise poměrně dlouho očekávané sdělení týkající se zneužívání konzumace alkoholu v EU. • Obsah strategie • Strategie nepřináší prohibici, jak naznačovaly některé signály, spíše vyjmenovává a shrnuje všechny představitelné negativní důsledky požívání alkoholu ve zdravotní, sociální i ekonomické dimenzi.

266

• Strategie z hlediska lobby producentů • Přesto antialkoholová strategie Komise hovoří o potřebě zavedení společných standardů pro marketing a inzerci alkoholových výrobků. Komisař Kyprianou chce do přípravy nové legislativy v této oblasti zapojit i zástupce výrobců. 1.4 Rada Zdanění alkoholu • V souvislosti s přípravou akčního plánu zaměřeného na boj proti alkoholismu se v průběhu října a listopadu znovu dostala na pořad otázka zdanění alkoholu (blíže viz monitoring červenec/ září). Navzdory dřívější medializaci se v ní však nijak zásadně nepokročilo. • Poslední vývoj • I mezi jednotlivými komisaři (právě Komise danou otázku v září nastolila) převládly obavy, jak zdanění realizovat, aniž by tím (selektivně nebo plošně) byli dotčeni jednotliví producenti. Finské předsednictví proto navrhlo kompromisní řešení, modifikující původní návrh Komise. • Reakce aktérů • Pro dotčené země (např. ČR, Německo, Lucembursko) není nabízené řešení dostatečné, protože stále principálně rozlišuje státy na producenty vína (u nějž je minimální spotřební daň nulová) a státy ostatní, jež by musely s novým unijním opatřením (nahrazujícím Směrnici 1992/84) zasáhnout do svých daňových pravidel, neboť primárně vyrábějí jiné alkoholické produkty (např. ČR, Německo, Litva a Lotyšsko pivo). • Další vývoj • Rada EcoFin se problematikou zabývala 7. listopadu a přestože finské předsednictví nabídlo ještě další ústupky (např. úplné vyloučení piva z povinnosti navyšovat spotřební daň na tento nápoj), ke konsenzu, jenž je v tomto případě nutný (platí rozhodování jednomyslností), nedospěla. • V následujícím období existují v zásadě dvě možnosti: buď se finské předsednictví pokusí o předložení nové verze kompromisu na příštím zasedání Rady EcoFin, nebo návrh „zapadne“. • Z hlediska ČR by byla výhodnější druhá z možností, jež se s ohledem na dosavadní průběh jednání jeví v danou chvíli i jako reálnější.


Směrnice o pracovní době • Finské předsednictví se v průběhu října a listopadu pokusilo (nakonec neúspěšně) odblokovat situaci v otázce projednávání revize Směrnice o pracovní době, o níž jsme v monitorinzích už několikrát informovali. Předmětem finského návrhu bylo především stanovení maximální týdenní pracovní doby na 60 hodin (bez dalších výjimek). • Reakce aktérů • Odpůrci klauzule opt-out (zaměstnávání nad rámec povolené 48hodinové týdenní pracovní doby) návrhy finského předsednictví sice neuvítali, nicméně souhlasili s navrženou revizní doložkou, která by byla součástí směrnice a měla by v dlouhodobém časovém horizontu vést ke zrušení opt-out. • Další vývoj • Jednání Rady 7. listopadu žádný pozitivní pokrok ve smyslu přijetí společného postoje nepřineslo (proti se postavila Francie, Itálie, Španělsko, Řecko, Lucembursko, Belgie a Kypr) a Komise oznámila, že otevře avizovaná řízení za neimplementaci stávající podoby směrnice. • Obecně existuje pět možností dalšího vývoje: status quo, stažení návrhu z projednávání, rozdělení návrhu na „průchodné“ a „neprůchodné“ položky, zcela nový návrh a další vyjednávání se sociálními partnery. Komunitární patent • Na summitu v Lahti se hlavy států a vlád věnovaly mj. i problematice tzv. komunitárního patentu, jenž by měl nahradit patentová řízení na úrovni jednotlivých členských států a zajistit přiděleným patentům automaticky ochranu v rámci celé EU (blíže viz předcházející monitoringy). • Poslední vývoj • V zásadě existují dvě cesty: buď využít stávajících struktur Evropského patentového úřadu (EPO), jehož patenty jsou v Evropě obecně recipovány jednotlivými státy (ač EPO je samostatná mezinárodní organizace), nebo vytvořit podmínky přímo v rámci EU. • Z hlediska jednotlivých ekonomických subjektů se jeví jako schůdnější a méně nákladné řešení „německá cesta“ v podobě EPO (kde by měl vzniknout nově jen mechanismus urovnávání sporů). • Vzhledem ke kontroverzím, jež návrh komunitárního patentu vzbuzuje, se sice v následujícím období čekají další neformální diskuse, schválení

konkrétního legislativního textu je však podle současných předpokladů reálné spíše v horizontu let. 1.5 Výbor regionů Evropský globalizační fond • Výbor regionů se 11. října vyslovil pro uvolnění podmínek pro čerpání prostředků ze zamýšleného tzv. Evropského globalizačního fondu a pro navýšení objemu prostředků v období let 2007–2013. • Poslední vývoj • Rámcově řečeno, Výbor regionů se ve věci fondu postavil na stranu EP, který podobně definované návrhy (alespoň v rámci jednání ve výborech) zveřejnil už v září. Narozdíl od EP však Výbor regionů nebyl stran fondu a jeho spuštění skeptický a vyzval k navýšení objemu prostředků nad rámec zamýšlených 500 mil. € ročně a ke zmírnění požadavků pro čerpání z fondu na 500 pracovníků, kteří z důvodu „globalizace“ (a nově i přesunu výroby v rámci EU – tzv. relokace) přijdou o práci (Komise navrhuje 1 000 pracovníků). • Sporné body • Z hlediska regionů, které jsou bezprostředně ohroženy zvýšenou nezaměstnaností, je podobný způsob uvažování pochopitelný (obzvláště za situace, kdy je tzv. regionální politika EU pro většinu z nich především synonymem fondů a finančních prostředků), v žádném případě však není systémový (neřeší – a ani se nepokouší řešit – příčiny daného vývoje, resp. nereaguje na ně aktivně) a jeho dlouhodobá udržitelnost a ospravedlnitelnost je diskutabilní. • Další vývoj • V rámci EP proběhlo v říjnu první čtení návrhu na zřízení fondu, ovšem bez recepce požadavků Výboru regionů. Jeho základem byl jen mírně modifikovaný návrh Komise, jenž ve věci podmínek čerpání z fondu přinášel primárně pouze odlišné slovní formulace. • Očekává se, že Rada se bude otázkou fondu zabývat v prosinci. • Hlavními spornými body jsou tři položky: celková výše rozpočtu (státy navrhují výhradně čerpání z dostupných rezerv, EP i z potenciálních rezerv následujících let), výše kofinancování (státy navrhují max. 40 %, EP až 50 %) a kritéria pro čerpání, u nichž státy požadují co největší zpřísnění.

267


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Budoucnost EU Ústavní smlouva a německé předsednictví • Německé předsednictví se již připravuje na důležitou úlohu z hlediska dalšího osudu návrhu ústavní smlouvy. Získalo totiž od Evropské rady mandát zveřejnit v průběhu roku 2007, tedy přibližně ke konci svého předsednictví, zprávu o budoucnosti nejen tohoto dokumentu, ale i obecnější pozici k otázce konstitucionalizace EU. • Hodnocení možné role Německa • Výsledný dokument nemá být jakýmsi novým návrhem evropské ústavy. Přesto může být jak pokusem o zmapování dosavadního stavu, tak i dokumentem, který navrhne, jaké body dosavadního návrhu vybrat a zachovat. Politickou váhu by mu pak mohlo dodat právě německé předsednictví. • 1. listopadu měla (pokud by ratifikační proces proběhl ve všech členských zemích úspěšně, jak bylo plánováno a do jisté míry i předpokládáno) vstoupit Smlouva o Ústavě pro Evropu v platnost. 2.2 Euro a Pakt růstu a stability • Plněním konvergenčních kritérií ze strany států stojících mimo eurozónu a připravujících se na přijetí eura (všechny nové členské státy mimo Slovinsko, o jehož přijetí do eurozóny bylo již rozhodnuto k 1. lednu 2007) i stabilizačních kritérií ze strany stávajících členů eurozóny se bude zabývat schůzka Rady ministrů financí EcoFin 28. listopadu. O stavu veřejných financí nejen členských států eurozóny diskutovala Rada EcoFin již na schůzce 7. listopadu, tato otázka však byla poněkud zastíněna řešením problému spotřebních daní na alkohol. • Varování Komise: Polsko a další státy vně eurozóny • Očekává se, že s problémy se z nových členských zemí zřejmě setká Polsko. Komise v polském případě konstatuje především neplnění prvního ze čtyř (či pěti, mezi plnohodnotná maastrichtská kritéria bývá zařazováno i povinné minimálně dvouleté zapojení příslušné měny do mechanismu směnných kurzů ERM) maastrichtských kritérií, kterým je míra rozpočtového deficitu. • Kritiky za neplnění rozpočtového kritéria se od Komise již v předstihu dostalo také Maďarsku, Slovensku a České republice, pochváleny byly naopak Malta a Kypr.

268

• Harmonizace ekonomické statistiky • Komise i Rada EcoFin chtějí také přimět státy vně eurozóny, aby přijaly pro výpočet makroekonomických údajů za účelem zjišťování kompatibility s konvergenčním programem standardizovaná pravidla statistických výpočtů užívaná Komisí. O tomto tématu se diskutovalo již na zasedání Rady EcoFin 7. listopadu. 2.3 Financování EU Rozpočet 2007 • Plénum EP na zasedání 26. října přijalo návrh rozpočtu na rok 2007 v prvním čtení prakticky v té podobě, na jaké se usnesl předtím Rozpočtový výbor EP. EP připojil k pozici Rady 1 250 pozměňovacích návrhů, ne všechny však byly do závěrečné pozice vygenerované na plénu v rámci prvního čtení zahrnuty. • Výsledek hlasování pléna EP • Celkový objem rozpočtu má v prvním roce nové finanční perspektivy dosahovat stropu 1,04 % HND EU (v předchozích letech rozpočtový strop zpravidla nepřekračoval 1 % HND EU a v absolutních číslech mírně přesahoval částku 100 mld. €). • Na rozdíl od návrhu Rady tedy EP prostřednictvím pozměňovacích návrhů navýšil částku určenou pro závazky na 127,3 mld. € (dle Rady 125,8 mld. €) a částku určenou pro platby (právě díky poměrně vysokým rezervám) na 122 mld. € (oproti 114,6 mld. €). Návrh Rady tedy udržoval rozpočtový strop v mantinelu 1 % HND EU (konkréně 0,98 % HND EU). • Další legislativní postup • Dalším kolem rozpočtového maratónu má být právě přenesení výsledků prvního čtení do Rady. 21. listopadu má být společná pozice přijatá na základě říjnového plenárního zasedání EP představena Radě, kde ji zástupci EP budou obhajovat. • Pokud nedojde k neočekávanému střetu mezi Radou a EP, mělo by konečné schválení prvního rozpočtu nové finanční perspektivy proběhnout 14. prosince. 2.4 Justice a vnitro Boj proti terorismu a transatlantický dialog • Listopadovou schůzku mezi zástupci USA a EU (včetně komisaře Frattiniho) v rámci transatlantického dialogu zaměřeného na boj proti teroris-


mu v oblasti justice a vnitra, která se uskutečnila ve Washingtonu, poznamenaly jak sporné body, tak posuny směrem k užší spolupráci. • Výsledky transatlantického dialogu – posílení spolupráce • Během listopadové schůzky byla navázána i užší spolupráce mezi americkým ministerstvem spravedlnosti a evropskou prokuraturou Eurojust. Na základě této spolupráce by se měl představitel americké federální prokuratury zúčastňovat i pravidelných schůzek Eurojust. • Nedošlo ovšem k navázání spolupráce Eurojust se CIA, už vzhledem k jmenovaným překážkám, které z pohledu EU existují, jak zdůraznil i komisař Frattini. Dokument o spolupráci mezi Eurojust a americkou vládou byl oficiálně podepsán 6. listopadu. Schengenský systém II • Evropský parlament přijal 25. října více než 300 pozměňovacích návrhů ke třem návrhům Komise, které se týkaly druhé generace Schengenského systému SIS II. • Většina z těchto pozměňovacích návrhů se týká ochrany osobních dat; někteří členové EP přitom kritizovali úmysl následujícího německého předsednictví umožnit přístup tajných služeb jednotlivých členských států k databázím údajů shromažďovaných v rámci systému SIS II. • Sporné body SIS II • Problémem systému SIS II, který představoval během podzimu vysoce citlivou otázku z důvodu průtahů v zapojení nových členských států. Rozhodovací instituce EU, především Komise a členské státy v Radě, se nemohly shodnout především na tom, data jaké povahy je možné shromažďovat v rámci databáze SIS II (otázka biometrických údajů), jak dlouho je možné je shromažďovat (navrhované tři roky) či jak je zabezpečit (tedy především, které instituce mohou mít k databázi přístup). Problematickým bodem bylo také financování Řídící agentury či byrokratické náklady na vytvoření dozorového orgánu, o jehož podobě ještě nepanuje úplný konsenzus. 2.5 Regionální politika Regionální pomoc pro roky 2007–2013 pro Českou republiku • Komise 24. října přijala parametry poskytování regionální pomoci pro roky 2007–2013, tedy dle

nové finanční perspektivy, pro tři členské státy, Českou republiku, Irsko a Litvu. • V případě ČR potvrdila, že všechny regiony s výjimkou Prahy budou spadat při čerpání investičních podpor do konvergenčního cíle, kde je ovšem nastaven v současnosti nižší strop spolufinancování ze strany EU. Dle stávajících programů EU financovala investiční pomoc regionům ve výši 50 %, pro roky 2007–2013 bude toto spolufinancování dosahovat pouze 30 %–40 %. 2.6 Rozšiřování EU Bulharsko a Rumunsko • Noví komisaři • Na přelomu října a listopadu se představili Evropskému parlamentu noví členové Komise, kteří budou zastupovat Rumunsko a Bulharsko. • Nová portfolia • Rumunský komisař Leonard Orban má stát v čele nového portfolia pro problémy mnohojazyčnosti. • Bulharsko bude v Komisi zastupovat žena podle přání předsedy Barrosa, aby alespoň jedním zástupcem nových členských států byla žena, Meglena Kuněva, která bude předsedat portfoliu ochrany spotřebitele. • Další institucionální změny • Evropský parlament současně doplní 35 nových poslanců za Rumunsko a 18 za Bulharsko, kteří mají nyní status pozorovatele. Nejedná se o řádné poslance vzešlé z voleb, ty se uskuteční v obou zemích až v roce 2009, podobně jako ve zbytku EU. Turecko a kyperská otázka • 8. listopadu Komise publikovala kritickou zprávu hodnotící připravenost Turecka na vstup do EU. Jmenovala v ní řadu oblastí, v nichž očekává od turecké strany nezbytné kroky, zejména problém uznání řeckého Kypru spojený s implementací Ankarského protokolu. • Další kritické body hodnotící zprávy • Vstup Turecka do EU však není jen věcí trvajícího diplomatického napětí mezi Tureckem a Kyprem: hodnotící zpráva Komise artikuluje i jiné problémy, zejména v oblasti justice a vnitra (dodržování základních práv a svobod včetně svobody projevu, spolupráce vládních orgánů s občanským sektorem, Turecko také ještě stále neuvedlo zcela do souladu se standardy EU své trestní právo), problematická je také otázka tureckého zemědělského sektoru (Turecko je např.

269


třetím největším producentem vína v evropském měřítku, náleží také mezi velké pěstitele a zpracovatele ovoce a zeleniny, stejně jako dalších zemědělských komodit), či nedostatečné zajištění civilní kontroly bezpečnostních a ozbrojených složek. Západní Balkán a další osud rozšiřovacího procesu • Podobně jako v případě Turecka publikovala Komise 8. listopadu zprávy o pokroku v přibližování k EU i v případě dalších zemí. V oblasti západního Balkánu, která ještě předtím, než EU artikulovala určité pochybnosti o brzkém pokračování rozšiřovacího procesu poté, co v lednu přistoupí Bulharsko a Rumunsko, náležela k hlavním směrům pro další rozšiřování, jsou kandidátskými státy Chorvatsko a Makedonie. • Chorvatsko a Makedonie • V případě obou zemí hodnotící zprávy konstatovaly, že jsou státy „na dobré cestě“ ke členství (Chorvatsko s rychlejším postupem než Makedonie), nicméně další reformní kroky jsou třeba. Důležité je, že v nich nepadlo ani slovo o možném termínu přistoupení těchto zemí. • Makedonie prozatím ještě nebyla označena za fungující tržní ekonomiku, byl konstatován pouze její pokrok na této cestě. • Další státy západního Balkánu • Hodnotící zprávy Komise se věnovaly i státům, které ještě kandidáty na členství nejsou, ale chtějí se jimi stát. Na kandidaturu aspirují ale i Černá Hora, která po letním referendu již vystupuje jako samostatný stát, Srbsko či Bosna a Hercegovina a Albánie. • Osud vize případného členství těchto států v EU je přitom vzhledem k současným signálům institucí EU nejistý. Nová strategie Komise pro rozšiřování • V nové strategii pro rozšiřování, kterou vydala spolu s hodnotícími zprávami též 8. listopadu, Komise explicitně potvrdila, že EU nejprve podstoupí vlastní administrativní reformy a teprve poté otevře dveře dalšímu rozšiřování. Důležité je, že strategie nezmiňuje žádné datum, k němuž by měla reforma institucí i rozhodovacího procesu v EU závazně proběhnout, její obsah lze tedy z perspektivy států usilujících o členství hodnotit i tak, že se další rozšiřování odkládá na neurčito, i když např. chorvatská strana stále hovoří o svých snahách vstoupit do EU okolo roku 2010.

270

• Hodnocení nové strategie • O tom, zda by měly plné členství nahradit některé speciální nástroje asociace či Evropská politika sousedství, hovořila strategie spíše neurčitě. Soustřeďovala se na podmínky plného členství a zdůrazňovala v této souvislosti, že by měly být při screeningu zpřísněny podmínky uzavírání jednotlivých kapitol. 2.7 Volný pohyb pracovních sil • Velká Británie na konci října potvrdila, že vůči Rumunsku a Bulharsku nehodlá uplatnit „liberální“ režim na volný pohyb pracovních sil ihned po jejich přistoupení k EU v lednu 2007, ale počítá s přechodným obdobím, resp. se stanovením přesných kvót, po jejichž naplnění nebude Rumunům a Bulharům povolen přístup na britský pracovní trh. • Za nové přechodné období se stavějí nejen odbory, ale i zaměstnavatelé a relevantní politické strany včetně konzervativců. • S podobně restriktivním přístupem vůči novým zemím počítá i Irsko a Španělsko. To oznámilo, že důvodem pro dočasné omezení je velké množství nelegálně žijících Rumunů a Bulharů na jeho území. • Opačný přístup k novým zemím prozatím indikovaly ČR, Estonsko, Finsko, Polsko, Slovensko a Švédsko. 2.8 Zemědělství Návrh změn podpor pro producenty banánů v EU • Téma změn na poli organizace trhů s ovocem a zeleninou se během října a listopadu dostalo dvakrát významnějším způsobem do centra pozornosti Komise, Rady i lobbistických organizací v zemědělské oblasti. Poprvé v souvislosti s připravovanou celkovou reformou tohoto odvětví v oblasti zpracovaného ovoce a zeleniny (viz níže). Podruhé pak v souvislosti se specifickým odvětvím společného trhu s čerstvým ovocem – pěstování banánů. • Vzhledem k požadavkům WTO na úplné zrušení vývozních subvencí do roku 2013 a k nutnosti přizpůsobit tento poněkud anachronický sektor reformě z roku 2003 Komise navrhuje změny podpor v této oblasti, které každoročně dosahují až 300 mil. €. Změny by měly začít platit od 1. ledna 2007, přestože proti návrhu Komise


se dosud zvedají některé kritické hlasy na straně členských států. • Hlavní změna má spočívat v tom, že v sektoru bude zaveden namísto cenových podpor, které de facto zajišťovaly producentům zaručený příjem bez ohledu na situaci na trhu a odbyt jejich produktů, systém jednotných plateb (SPS). Komise se však rozhodla zachovat poměrně velkorysé částky podpor pro produkci banánů, pouze je přesměrovala do programů určených pro znevýhodněné, tzv. „odlehlé“ regiony (outermost regions), kam patří právě ostrovní výspy a závislé zámořské oblasti. • Sporné body • Komise se setkává s námitkami některých členských států, a to zejména ze strany těch, které banány v rámci odlehlých regionů nepěstují (včetně ČR). Jejich kritika poukazuje především na to, že podobné úpravy nepřinesou rozpočtové úspory či přesměrování prostředků do jiných, potřebnějších oblastí. Kritizují fakt, že jde především o jakési zamaskování toho, že podpory banánové produkce budou v EU pokračovat dál.

Reforma společného trhu s ovocem a zeleninou • V lednu 2007 plánuje kolegium Komise schválit parametry reformy společného trhu s ovocem a zeleninou, prozatím pouze pokud jde o zeleninu a ovoce určené na zpracování, kterou připravuje komisařka Boelová. Reforma by poté měla být představena zástupcům členských států v Radě na jejím zasedání 29. ledna 2007. • Podstata reformy • Podstatou reformy by mělo být zahrnutí této oblasti do systému jednotné platby v souladu s reformou z roku 2003. Přímé platby by tak měly zcela nahradit dosavadní podpory zpracovatelské činnosti. Podle zpráv, které se ze zákulisí přípravy reformy na půdě Komise objevily v listopadu 2006, by mělo být pro účely podpor v této komoditní oblasti přiděleno 775,4 mil. €; více než 86 % z celé této podpory by však mělo směřovat do tří zemí, Itálie (315,6 mil. €), Španělska (166,8 mil. €) a Řecka (186,4 mil. €). • Podpora v rámci tzv. „národních obálek“ bude směřovat pouze do 11 z budoucích 27 členských států. Nefigurují mezi nimi Bulharsko a Rumunsko, naopak je mezi nimi Česká republika; ze všech zmíněných jedenácti států by jí však měla být přidělena nejmenší částka ve výši 400 tis. €.

271


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÁ RADA Energetický dialog s Ruskem a vztahy EU–Rusko Předpokládaným hlavním tématem neformální schůzky Evropské rady v Lahti byly již vzhledem k do té doby bezprecedentní účasti ruského prezidenta Putina vztahy Ruska a EU, a to nejen v energetické rovině, považované zejména v posledních letech za jejich nejvýznamnější dimenzi. Otázka vztahů s Ruskem a energetické politiky se tak stala hlavním bodem této schůzky a zastínila další problémy, o nichž mělo být původně diskutováno (především problematika imigrace). Schůzku mezi zástupci EU a ruským prezidentem Putinem částečně poznamenaly říjnové události v Rusku, především vražda novinářky Anny Politkovské, která dokonce vyprovokovala EP k přijetí rezoluce 24. října upozorňující na potřebu dodržování lidských práv a svobod v Rusku. Výsledky summitu Pokud jde o výsledky energetického dialogu, většina komentátorů se shoduje na tom, že za „vítěze“ schůzky lze považovat spíše ruského prezidenta Putina. Určité ústupky Rusku, a to v samotném mechanismu jednání, totiž učinila především EU – zmírnila požadavek ratifikace energetické charty ze strany Ruska. Soustředila se spíše na jednání o jednotlivých principech této charty, které by mohlo být spojeno s jednáním o nové smlouvě o partnerství a spolupráci (PCA). Výsledek je tedy takový, že schůzka s ruským prezidentem v Lahti nepřinesla žádný konkrétní průlom, spíše naznačila, že před EU a Ruskem jsou delší jednání o partikulárních otázkách, které se budou týkat zejména tranzitních tras a jejich vlastnictví (podle představ ruské strany by majitelé tranzitních tras měli mít exkluzivní právo na prodlužování a obnovování smluv o dodávkách, což se týká především monopolu ruského Gazpromu). Rusko očekává od nové smlouvy PCA především zabezpečení svých možností být jedním z exkluzivních dodavatelů energetických zdrojů do EU, očekává také, že do

272

jejích ustanovení budou zahrnuty otázky obchodu se štěpným materiálem. Budoucnost energetické politiky EU Energetika se má stát jedním z hlavních témat následujícího německého předsednictví, které zdůrazňuje potřebu liberalizovat trhy s energiemi již od ledna 2007. Mezi své priority počítá i další posílení energetického dialogu s externími partnery, především právě Ruskem a USA, stejně jako důraz na obnovitelné zdroje energií. Do zajímavých souvislostí může posunout energetický dialog s Ruskem rozšíření EU o dva státy černomořské oblasti, Rumunsko a Bulharsko. V kontextu vstupu těchto zemí do EU bývají nejčastěji akcentovány oboustranné problémy a obtíže členství, zapomíná se však poněkud na geopolitický rozměr tohoto kroku. Na vystoupení na konferenci ve Washingtonu 31. října na něj upozornil rumunský prezident Basescu, když varoval EU před vzrůstající závislostí na energetických dodávkách z Ruska. Nastínil přitom možnost diverzifikace energetických zdrojů, která se naskytla Evropě po rozpadu SSSR, tedy možnost využívat surovinových nalezišť jiných postsovětských států na jižním Kavkaze či ve střední Asii, s možností budovat alternativní produktovodné trasy právě přes černomořskou oblast. V tomto kontextu je potřeba vždy zvážit možná politická rizika (nestabilní situace těchto států, možnost dostat se do sporů právě s Ruskem, trvající spor o status Kaspického moře jako nejvýznamnějšího středoasijského naleziště ropy), ale i ekonomické přínosy takových kroků (omezení monopolu Ruska na dodávky do EU z oblasti postsovětského prostoru). Právě vstup Rumunska a Bulharska by mohl pomoci EU výrazně zvýšit svůj význam v oblasti i zapůsobit jako ruský konkurent (je však otázkou, zda má EU ochotu i odvahu ujmout se takové úlohy), jak naznačil Basescu. Strategie Komise týkající se úlohy EU v černomořské oblasti je již devět let stará (z roku 1997), EU by také musela počítat s tím, že nepřichází do strategického vakua. V oblasti mezitím vzrostl vliv USA, a to nejen v ekonomických souvislostech, ale i ve spojení s rozšiřováním NATO a s bojem proti terorismu.


Agenda prosincového summitu Evropské rady Zatímco schůzka v Lahti byla označována jako neformální summit Evropské rady, oficiální summit Evropské rady se uskuteční ve dnech 14.–15. prosince. Bude mu předcházet schůzka ministrů zahraničí EU v rámci Všeobecné rady, která by se měla zabývat otázkami Turecka a nové smlouvy o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem. Obsah agendy Finské předsednictví již nastínilo hlavní body agendy Evropské rady. Má mezi ně patřit další rozšiřování (oficiální přivítání nových členů, Bulharska a Rumunska, a řešení otázky Turecka z hlediska kyperského problému), dále především otázky justice a vnitra nediskutované příliš na neformální schůzce v Lahti (zpráva o pokroku v naplňování Haagského programu a také diskuse o možných změnách v rozhodovacích mechanismech ve smyslu rozšiřování kvalifikované většiny za využití stávajících možností překlenovací klauzule v kapitole justice a vnitra, důležitým bodem má být i zpráva Komise o přístupu k problému migrace, především s ohledem na situaci ve Středomoří). Bude se samozřejmě hovořit i o energetické politice ve světle závěrů schůzky v Lahti, vzhledem k rozpačitým výsledkům jednání s ruským prezidentem Putinem na konkrétním poli energetických vztahů však zřejmě EU potřebuje určitý „čas na rozmyšlenou“; podrobnější debata o budoucnosti energetické politiky EU má přijít až na jarním summitu v roce 2007, a to i vzhledem k německému předsednictví. Fakt, že nyní předsedá EU Finsko, země střední velikosti, nepovažovaná v rámci EU za velmoc, do značné míry předurčuje i skladbu témat summitu (soustředění na vnější vztahy EU či problematiku migrace jako aktuálního tématu). Závažnější kauzy týkající se budoucnosti EU, a to i v oblasti konkrétních politik (energetická politika), se už chystá řešit předsednictví německé. 1.2 EVROPSKÝ PARLAMENT Posílení bezpečnosti na silnicích V průběhu října pronikly na veřejnost části připravované zprávy EP o posílení bezpečnosti na silnicích.

Obsah Dokument zmiňuje celou řadu kroků vedoucích podle poslanců k vytčenému cíli. Většina z nich přitom předpokládá legislativní zásahy. Podle EP by mělo např. dojít v celé EU ke snížení povoleného limitu pro obsah alkoholu v krvi při řízení motorového vozidla, měla by být založena Evropská agentura pro bezpečnost na silnicích (s argumentem, že silniční doprava je jedinou, která nemá vlastní agenturu pro bezpečnost) či by měly existovat minimální standardy definující požadavky na instruktory autoškol a školní autobusy a jejich řidiče. EP v souladu s názory Komise předpokládá i přijetí návrhu, jenž by zajistil možnost vymáhat dopravní přestupky spáchané v kterémkoli členském státě, či textu, který by všem osobním automobilům ukládal povinnost celodenního svícení. Sporné body Osud popsané zprávy je nejistý. Nejen proto, že jde o zprávu EP přijímanou z vlastní iniciativy (tudíž nemusí být brána ostatními institucemi v úvahu), ale především proto, že obsahuje poměrně kontroverzní položky, jež by se – v případě jejich aktivního prosazování na úrovni EU – vposledku projevily především na úrovni jednotlivých členských států Unie. Právě ze strany zemí zastoupených v Radě lze v tomto ohledu očekávat nejmenší podporu. Naopak v případě EP a Komise je pravděpodobné, že budou postupovat v „tandemu“, minimálně v otázkách přenositelnosti pokut a celodenního svícení (což je ale ovšem jen zlomek toho, co EP požaduje). Další vývoj EP vyzval Komisi k provedení analýzy stavu bezpečnosti na silnicích ve starých a nových členských zemích, k podpoře projektů v této oblasti a k podstoupení konkrétních kroků (tj. zveřejnění legislativních návrhů). Zpráva bude projednána ve Výboru EP pro dopravu ve dnech 21.–23. listopadu. Bude-li podpořena většinou jeho členů, pak se na pořad jednání pléna EP dostane pravděpodobně až příští rok, nejdříve v lednu 2007. Směrnice o službách Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele 23. října odmítl všech 42 návrhů pozměňujících stávající podobu textu Směrnice o službách, o níž v monitorinzích pravidelně informujeme.

273


Poslední vývoj Autorkou zmíněných návrhů byla socialistická zpravodajka Gebhardtová, obhajující je coby ryze technické doplňky. Její argumenty ovšem nezískaly dostatečnou podporu – proti se postavili nejen zástupci EPP-ED, ale i liberálové. Ve výboru převládla obava, že stávající „křehký kompromis“ mezi Radou, EP a Komisí (která navíc přišla s podobně definovaným „vyjasňujícím“ dokumentem) by mohl být zpravodajčinými návrhy ohrožen. Jejich předmětem totiž byly mj. i odkazy na další normy zajišťující přísnější ochranu pracovníků, což by dále omezilo liberalizační potenciál výsledné normy. Stojí přitom za připomenutí, že současná verze návrhu Směrnice o službách obsahuje v porovnání s původním textem Komise už jen minimum liberalizačních opatření. V průběhu legislativního procesu naopak došlo k recepci prakticky všech parlamentních změn, jejichž cílem bylo především zachovat stávající nepřehledný stav, jenž má za následek faktické nenaplňování skutečně efektivního volného pohybu služeb v EU.

Norma z roku 1997 sleduje srovnatelný cíl jako obdobné předpisy v oblasti telekomunikací: liberalizovat trh, avšak zajistit, aby dané odvětví bylo schopno provozovat i tzv. univerzální služby (dostupné všem za přijatelnou cenu; v případě poštovních služeb včetně záruky obsluhy minimálně pětkrát týdně). Není však důsledná a liberalizaci omezuje pouze na zásilky těžší než 50 gramů (resp. 350 gramů, od roku 2002 100 gramů a od roku 2006 50 gramů), přičemž právě lehčí zásilky tvoří až polovinu z celkové sumy veškeré odeslané pošty (byť z hlediska zisků jsou marginální).

Reakce aktérů Komise hlasování výboru EP přivítala, kriticky se vyjádřila jen frakce Zelených v EP. Z relevantních aktérů výbor podpořili zástupci zaměstnavatelských a obchodních lobby (Eurocommerce, UNICE, UEAPME apod.)

Reakce aktérů V opozici k uvedenému názoru stojí většina členských států, kde poštovní služby stále ještě zajišťují státní podniky (např. Francie, Belgie, Itálie, Španělsko, Řecko, Polsko, Kypr, Malta, Maďarsko, Lucembursko; ČR plánuje provést liberalizaci v nejzazším termínu), odbory (UNI Europa Postal) či spotřebitelské organizace (BEUC) obávající se nedostupnosti univerzální služby (ač Komise explicitně předpokládá např. instrumenty státní pomoci, aby tato služba mohla být v souladu s liberalizací, tedy na bázi nediskriminace, provozována). Tyto subjekty (pokud vůbec liberalizaci připouštějí) požadují delší přechodné období (tedy nikoli liberalizaci k roku 2009) a (blíže nespecifikované) finanční záruky pro poskytování univerzálních služeb. Určité pochybnosti v tomto ohledu vyslovují i ti, jimž má liberalizace napomoci k dalšímu ekonomickému rozvoji, tedy samotné firmy. Podle jejich názoru – v případě, že Komise se svým záměrem uspěje – pravděpodobně nakonec k žádné zásadní změně nedojde, protože poštovní společnosti, které přijdou o monopol, mají k dispozici rozsáhlou síť svých poboček (infrastrukturu), která je bude i nadále zvýhodňovat, ačkoli bude možné formálně jim na trhu začít konkurovat. Proto by mělo dojít k ještě rozsáhlejší liberalizaci, než jakou navrhuje Komise. Reprezentantem tohoto názoru je např. Postal Users’ Group (PUG) sdružující významné uživatele poštovních služeb či Federace pro přímý a interaktivní marketing v Evropě (FEDMA).

Další vývoj Výbor doporučil, aby se návrhem Směrnice o službách v listopadu zabývalo plénum EP. Sama zpravodajka pak začátkem listopadu prohlásila, že už žádné další pozměňovací návrhy nepředloží. 1.3 KOMISE Liberalizace poštovních služeb Komise 18. října zveřejnila svůj návrh na liberalizaci poštovních služeb v EU do roku 2009. Legislativní pozadí Poštovní služby mají specifické postavení: nejenže generují zhruba 1 % HDP EU (obrat 80–90 mld. € ročně), ale zároveň jsou na ně navázány i další ekonomické aktivity. Představují tedy odvětví se značným potenciálem, jenž je však v posledních letech umenšován prudkým rozvojem elektronické komunikace. Především z těchto důvodů přistoupila Komise k předložení návrhu, který by měl výrazně modifikovat existující Směrnici 1997/67.

274

Obsah návrhu Předložený návrh by měl meritorně rozšířit platnost stávající Směrnice 1997/67 na všechny zásilky. Komise předpokládá, že zesílením konkurence dojde ke zkvalitnění a zrychlení poštovních služeb, jejichž využívání s rozvojem elektronické komunikace výrazně pokleslo. Tento předpoklad lze poměrně dobře ilustrovat na příkladu Velké Británie, Finska či Švédska, kde se trh s poštovními službami už liberalizoval (Německo a Nizozemsko tento krok plánují k roku 2008).


Další vývoj Diskusi o předloženém návrhu lze v rámci institucí EU očekávat v průběhu let 2007 a 2008. Předpokládá se, že kromě otázky liberalizace jako takové bude debatován i její rozsah, resp. to, zda a jak „pozitivně“ umožnit vstup novým poštovním operátorům na liberalizovaný trh. Akční plán o energetické účinnosti Komise 19. října zveřejnila svůj dlouho očekávaný šestiletý Akční plán o energetické účinnosti. Jeho cílem je – v rámci širší strategie v podobě zelené knihy z roku 2005 – snížit závislost EU na energetických zdrojích ze třetích zemí. Obsah návrhu V konkrétních číslech dokument stanovuje cíl v podobě ročních úspor 390 mil. tun ropy, 780 mil. tun CO2 a 100 mld. €, vše nejpozději do konce roku 2020. Jinak řečeno, Komise hodlá (podle svých propočtů) v následujícím období až zdvojnásobit energetickou účinnost, a to za pomoci tří nástrojů: (1) sektorových i obecně definovaných opatření (bez další specifikace), (2) změn tržního chování (mj. skrze cenové signály) a (3) inovací a komunikačních technologií. Konkrétně by mělo v jednotlivých sektorech dojít ke snížení spotřeby energií až o 30 % (zvláště v oblasti strojírenství či dopravy). Krom toho by měla být inovována celá suma norem, které se na úrovni EU zabývají energetickou účinností a které jsou (budou v nejbližší době) v platnosti. Např. pro každý konkrétní výrobek spotřebovávající energii – žárovky, televizory apod. – by měl být ve spolupráci s národními regulačními úřady určen poměrně přísný a obligatorní „výkonnostní standard“, mělo by dojít k redefinici standardů pro zateplování domů apod. Změny Komise plánuje i v oblasti dopravy, a to především kvůli snížení závislosti tohoto odvětví na fosilních palivech. V tomto směru by měly být např. prováděny některé technické změny ve vybavení automobilů či by měl být učiněn pokus o změny v chování cestujících městskou dopravou, jež by měla být i nadále zvýhodňována před dopravou individuální. Sporné body Největší obtíží komplexního akčního plánu (z něhož jsou zde uvedeny jen některé návrhy) je jeho praktická proveditelnost. Problematika energetické závislosti (a potažmo energetické účinnosti) je sama o sobě jednou z klíčových v rámci současných politik EU, nicméně její řešení se úzce váže i na další politické oblasti.

Komise např. navrhuje, aby finanční prostředky na plnění akčního plánu poskytly stávající nástroje (např. strukturální fondy), zároveň ale předpokládá, že v celé EU bude inovován způsob zdaňování, zohledňující ekologické náklady toho kterého způsobu využívání energie, s cílem zajistit svému plánu dostatečné finanční krytí. (To se patrně skrývá pod výše uvedenými „změnami tržního chování skrze cenové signály“.) Dalším problémem je, že Komise prostřednictvím akčního plánu předpokládá plnění tzv. kjótských závazků, jejichž opodstatnění je diskutabilní, bez ohledu na fakt, že jejich prosazování s největší pravděpodobností žádný efekt – ve smyslu snížení celkového objemu skleníkových plynů produkovaných člověkem – nepřinese. V neposlední řadě je pak nutno zmínit i předpokládaný re-regulační charakter unijních opatření, jejichž adresáty budou jednotlivé členské státy, resp. jejich občané. Shrnuto: identifikace problémů souvisejících s energetickou účinností v EU byla ze strany Komise provedena relativně precizně, její vývody však neberou v potaz fakt, že pokusy o jejich řešení jsou v kontradikci s cílem podporovat v rámci EU inovace, volný pohyb čtyř svobod a „lepší regulaci“. (Např. organizace Eurochambers vyjádřila obavy, zda ekonomické subjekty v EU nebudou v porovnání s okolním světem pod přílišným regulačním tlakem, jenž sníží jejich konkurenceschopnost.) Rovněž se objevily hlasy, které záměr Komise zcela zpochybňují a tvrdí, že z makroekonomického hlediska je její plán nesmyslný z toho prostého důvodu, že pokud určitý subjekt ušetří energii a peníze, lze očekávat, že si pořídí jiný energii spotřebovávající výrobek (čímž se jeho efekt rovná nule). Další vývoj Akční plán jako takový není závazným dokumentem, přestože se jím zpravidla zabývá jak Rada (poprvé se tak stalo na summitu v Lahti 20. října), tak EP. Akční plán pouze ukazuje tendence, směry, jimiž se hodlá Komise v následujícím období řídit. V tomto směru dává nejen dalším institucím EU, ale i jiným zainteresovaným subjektům signál, zda a jak precizovat svá stanoviska. Průběžné hodnocení akčního plánu (resp. jeho plnění) se očekává v roce 2009. Podpora malým a středním podnikům Komise v září navrhla, aby bylo možné navýšit povolenou podporu malým a středním podnikům, a to od roku 2007 (viz předcházející monitoring). V říjnu na její návrhy podrobněji reagovali dotčení aktéři.

275


Poslední vývoj Obecně lze říci, že zainteresovaní aktéři návrhy Komise přivítali, nicméně zároveň navrhli i jejich redefinici, aby lépe odpovídaly potřebám malých a středních podniků. Organizace UEAPME např. nijak nezpochybňuje potenciální stoprocentní navýšení podpory (ze 100 tis. na 200 tis. € v průběhu tří let dle tzv. pravidla de minimis), požaduje však zpřesnění státních garancí půjček pro malé a střední podniky, jež nyní podle UEAPME nejsou dostatečně jasně definovány. Namísto percentuálního vyjádření výše záruk UEAPME požaduje absolutní vyjádření státních garancí podle objemu úvěrovaných prostředků (do maximální výše 1,5 mil. €). UEAPME se rovněž staví za možnost kombinovat státní garance z různých zdrojů, a to až do výše povolených 200 tis. € (v současnosti taková možnost neexistuje). Komise na uvedené požadavky reagovala konstatováním, že už stávající návrhy představují maximum možného, a tudíž nelze očekávat jejich další „uvolnění“. Na její stranu se překvapivě postavila i organizace UNICE sdružující větší firmy a obávající se zneužívání pravidla de minimis ze strany jednotlivých členských států. Pokud jde o zájmy ČR, lze se domnívat, že předložený návrh (ať už bude modifikován, nebo ne) má potenciál skutečně napomoci rozvoji malého a středního podnikání, které je klíčové nejen pro její, ale i celoevropskou ekonomiku. Bude nicméně záležet na způsobu a včasnosti implementace unijních opatření na národní úrovni. Příklady z jiných oblastí ukazují, že ČR často nevyužívá některých možností, které jí EU dává, jen proto, že nevhodně a/nebo pozdě provede přijaté evropské normy. Další vývoj Předpokládá se, že nová pravidla na podporu malých a středních podniků budou přijata do konce roku 2006, aby mohla začít platit od počátku roku příštího. Pro jejich schválení je potřeba přijmout finální verzi návrhu Komisí a potvrdit jej na úrovni Rady. Státní podpora Třineckým železárnám Komise 9. listopadu konstatovala, že státní podpora Třineckým železárnám z dubna 2004 (tedy ještě před přistoupením k EU) nebyla v nesouladu s unijními pravidly. Skončil tak dlouholetý spor, na jehož konci české straně potenciálně hrozila pokuta ze strany EU.

276

Obsah Předmětem šetření byla tři opatření provedená českou vládou měsíc před vstupem do EU a jejich soulad s ustanoveními v primárním právu a především pak ve Smlouvě o přistoupení. Právě v Protokolu č. 2 Přístupové smlouvy je zakázána státní podpora na restrukturalizaci, jíž se měla česká strana v případě Třineckých železáren dopustit. První opatření se týkalo nákupu akcií společnosti Ispat Nová huť (držených Třineckými železárnami) českou vládou za 1,6 mld. Kč. V tomto případě Komise konstatovala, že daná transakce nepředstavovala podporu Třineckým železárnám, neboť cena zaplacená vládou byla shodná s cenou, kterou by zaplatil i tržní investor. Druhé opatření se týkalo podpory na vzdělávání společnosti Třinecké železárny ve výši 44 mil. Kč. I tato transakce byla podle Komise v souladu s unijními pravidly. Třetí opatření – přímý grant ve výši 4 mil. Kč na podporu uzavření kapacit části výrobní činnosti – nebylo podle Komise vůbec realizováno. Sporné řízení trvalo téměř dva roky (od prosince 2004). Legislativní program Komise pro rok 2007 24. října Komise přijala svůj legislativní program na rok 2007. Komise jako stěžejní legislativní instituce EU, která fakticky disponuje monopolem na tvorbu legislativních návrhů, každoročně přijímá program vytyčující základní oblasti, na které by chtěla v následujícím roce klást při tvorbě legislativy důraz. Hodnocení legislativního programu Program nepřinesl mnoho převratného, lze však na jeho základě získat i poměrně konkrétní představu o tom, jaké partikulární legislativní iniciativy by Komise v následujícím roce ráda předkládala na stůl rozhodovacích institucí EU, anebo jaké problémy by ráda dovedla ke konečnému řešení. Jednotlivé priority jsou seskupeny do tří nadpisů, z nichž první dvě odrážejí priority Lisabonské agendy: ekonomická prosperita, kam má náležet zvyšování konkurenceschopnosti a kohezní politika; solidarita (patří sem i ochrana životního prostředí, zdraví a ochrana spotřebitele) a jako poslední skupina priorit je jmenována oblast justice a vnitra (explicitně potřeba dokončit Schengenský systém II). Program dále jmenuje 21 strategických iniciativ, mezi než patří obecnější i velmi konkrétní problémy: energetika, problémy migrace, revize systému obchodování s emisemi, otázka služeb ve-


řejného zájmu, bílá kniha věnující se problematice zlepšování veřejného zdraví, zelená kniha věnovaná městské a příměstské dopravě, reforma společného trhu s vínem (projednávání reformy společného trhu s vínem bylo odloženo na jaro 2007 vzhledem k připravovaným prezidentským volbám ve Francii, z obavy že by toto téma mohlo ovlivnit náladu na politické scéně Francie) či nové iniciativy v rámci Evropské politiky sousedství. Lepší regulace Pozitivem je, že program obsahuje též kapitolu věnovanou lepší regulaci, tedy snaze racionalizovat legislativní zátěž v jednotlivých oblastech (zcela zrušit zastaralé normy anebo zjednodušit stávající legislativu např. seskupením směrnic v některých oblastech do konsolidovaných dokumentů). V rámci programu zjednodušování a zlepšování legislativního prostředí v EU, který byl publikován v březnu 2005, by měla v roce 2007 Komise představit dalších 47 norem, které by měly být zrušeny (v oblasti zemědělství, životního prostředí či pracovních trhů) a také akční plán, jak postupovat dále. Legislativní pozadí Komise zdůrazňuje „lepší regulaci“ coby jednu z priorit již řadu let, v případě komise Barrosovy především z iniciativy komisaře pro průmysl a podnikání Verheugena a také s podporou samotného předsedy Barrosa. Jejími nástroji jsou však především rétorika či dokumenty nezávazné povahy (především Iniciativa pro lepší regulaci z roku 2002, jejíž vznik plánoval již summit Evropské rady v Edinburgu v roce 1992). K tomu, aby se „lepší regulace“ stala jednou z priorit činnosti Komise, ji vyzvala i Evropská rada na jaře 2006 pod vedením Rakouska. 14. listopadu proto Komise publikovala sdělení, které mělo mapovat dosavadní pokrok a nastínit kroky do budoucna. Prostřednictvím programu lepší regulace by Komise chtěla např. snížit celkovou administrativní zátěž pro podnikatele v EU o čtvrtinu (až o 600 mld. € ročně). Sporné body Nutno říci, že s tímto programem snižování administrativní zátěže, v podobě, v jaké jej dosud formuluje a naplňuje Komise, se neztotožňují všechny instituce rozhodovacího mechanismu EU. Není jí příliš nakloněn EP, který se obává snížení vlastní role v rozhodovacím procesu v případě, že Komise převezme hlavní iniciativu v procesu konsolidace dosavadních legislativních norem.

Dle rozhodnutí Evropské rady v Edinburgu totiž platí, že pokud se Komise rozhodne z důvodu snižování legislativní zátěže zrušit některou z dosud platných norem, Rada i EP jsou o tomto kroku pouze informovány, aniž by jej mohly ovlivnit. Stejně tak se někteří členové EP obávají, že by proces redukce legislativní zátěže mohl být ovlivňován úzkou spoluprací Komise a zástupců velkého průmyslu, i když jejím iniciativám v této oblasti vyjadřuje obvykle podporu spíše lobby zastupující malé a střední podniky, na něž administrativní zátěž evropské legislativy často dopadá nejvíce. Strategie pro boj se zneužíváním alkoholu v EU 24. října přijala Komise poměrně dlouho očekávané sdělení týkající se zneužívání konzumace alkoholu v EU. Obsah strategie Strategie nepřináší prohibici, jak naznačovaly některé signály, spíše vyjmenovává a shrnuje všechny představitelné negativní důsledky požívání alkoholu ve zdravotní, sociální i ekonomické dimenzi. Komisař Kyprianou následně vyjádřil spokojenost nad přijetím jeho strategie v rámci kolegia Komise. Na Evropském fóru pro zodpovědné pití (European Forum for Responsible Drinking), což je poněkud kuriózní název pro lobbistickou organizaci výrobců alkoholu v Evropě, se pak pokoušel vyvrátit zprávy o tom, že je jeho záměrem harmonizovat v rámci celé EU minimální věkovou hranici pro legální konzumaci alkoholu, zakázat reklamu na alkohol či zavést varovné nápisy na alkoholových výrobcích podobné těm, které jsou používány u tabákových výrobků. Strategie z hlediska lobby producentů Přesto antialkoholová strategie Komise hovoří o potřebě zavedení společných standardů pro marketing a inzerci alkoholových výrobků. Kyprianou ovšem dle svých slov na zmíněném fóru chce do přípravy nové legislativy v této oblasti zapojit i zástupce výrobců. Kyprianou se ve svých poselstvích k producentům pokouší zdůraznit, že jeho cílem není bojovat produktem jako takovým, ale s jeho zneužíváním. Přesto publikaci této strategie považuje teprve za první krok, za impulz, po němž by mohly následovat konkrétní legislativní kroky. Prozatím se komisař alespoň zavázal vydávat každoroční pravidelné zprávy o požívání alkoholu v EU, pokrocích v boji proti němu a pokračujících negativních důsledcích jeho zneužívání.

277


Tematika alkoholismu v EU a boje proti němu tedy zřejmě z agendy potrfolia pro zdraví a ochranu spotřebitele nezmizí; stane se oblastí, která bude kontinuálně připomínána, budou vydávány dokumenty vyzývající k legislativní aktivitě, faktem však je, že sílu producentské lobby respektuje do značné míry i komisař pro otázky zdraví, jak naznačila i formulace této antialkoholové strategie. 1.4 RADA Zdanění alkoholu V souvislosti s přípravou akčního plánu zaměřeného na boj proti alkoholismu se v průběhu října a listopadu znovu dostala na pořad otázka zdanění alkoholu (blíže viz monitoring červenec/ září). Navzdory dřívější medializaci se v ní však nijak zásadně nepokročilo. Poslední vývoj I mezi jednotlivými komisaři (právě Komise danou otázku v září nastolila) převládly obavy, jak zdanění realizovat, aniž by tím (selektivně nebo plošně) byli dotčeni jednotliví producenti. Finské předsednictví proto navrhlo kompromisní řešení, modifikující původní návrh Komise. Obsah návrhu V případě zvýšení minimální sazby spotřební daně o 10–20 % (v konkrétním členském státě) by bylo prodlouženo přechodné období pro implementaci unijního opatření do 1. ledna 2010 (Komise navrhovala 1. leden 2009), v případě zvýšení většího než 20 % pak do 1. ledna 2011 (Komise navrhovala 1. leden 2010). Reakce aktérů Pro dotčené země (např. ČR, Německo, Lucembursko) není nabízené řešení dostatečné, protože stále principálně rozlišuje státy na producenty vína (u nějž je minimální spotřební daň nulová) a státy ostatní, jež by musely s novým unijním opatřením (nahrazujícím Směrnici 1992/84) zasáhnout do svých daňových pravidel, neboť primárně vyrábějí jiné alkoholické produkty (např. ČR, Německo, Litva a Lotyšsko pivo). Další vývoj Rada EcoFin se problematikou zabývala 7. listopadu a přestože finské předsednictví nabídlo ještě další ústupky (např. úplné vyloučení piva z povinnosti navyšovat spotřební daň na tento nápoj), ke konsenzu, jenž je v tomto případě

278

nutný (platí rozhodování jednomyslností), nedospěla. Původní návrh Komise byl zcela pozměněn s ohledem na zájmy jednotlivých zemí, což mělo za následek celkovou neakceptovatelnost textu (zejména ze strany Švédska, Dánska, Estonska, Itálie, Polska a Portugalska). V následujícím období existují v zásadě dvě možnosti: buď se finské předsednictví pokusí o předložení nové verze kompromisu na příštím zasedání Rady EcoFin, nebo návrh „zapadne“. Pro obě příští předsednictví (Německo, Portugalsko) je návrh až příliš kontroverzní a v tomto směru nelze z jejich strany čekat přílišnou aktivitu. Z hlediska ČR by byla výhodnější druhá z možností, jež se s ohledem na dosavadní průběh jednání jeví v danou chvíli i jako reálnější. Směrnice o pracovní době Finské předsednictví se v průběhu října a listopadu pokusilo (nakonec neúspěšně) odblokovat situaci v otázce projednávání revize Směrnice o pracovní době, o níž jsme v monitorinzích už několikrát informovali. Předmětem finského návrhu bylo především stanovení maximální týdenní pracovní doby na 60 hodin (bez dalších výjimek). Legislativní pozadí V současnosti je platná Směrnice 1993/104, revidovaná Normou 2000/34. Podle Komise stávající směrnice nezajišťuje dostatečnou ochranu pracovníků, a tudíž v roce 2003 přistoupila ke zveřejnění návrhu na její revizi. V průběhu legislativního procesu se objevila celá řada sporných bodů, nicméně tím nejzávažnějším se ukázal být požadavek Velké Británie na zachování možnosti zaměstnávat pracovníky na základě individuálních dohod nad rámec povolené 48hodinové týdenní pracovní doby (tzv. opt-out klauzule). Velká Británie společně s dalšími zeměmi (především těmi, které k EU přistoupily v roce 2004) požadovala, aby maximální pracovní doba byla (v ideálním případě) až 78 hodin týdně. Proti tomuto názoru se stavěla především Francie spolu se Španělskem, Polskem a Itálií. Poslední vývoj Pokud jde o legislativní proces, prozatím proběhlo kompletně pouze první čtení v EP. Rada nedospěla ke společnému postoji, o němž by se mohlo dále jednat. Právě proto Finsko 20. října – po úvaze, jaké alternativy zvolit (viz předcházející monitoring) –, předložilo kompromisní návrh, jenž by Británii


zaručoval opt-out, ale jen do maximální výše 60 pracovních hodin týdně. Mělo se rozlišovat mezi „měkkým limitem“, tedy 48hodinovým pracovním týdnem, a „tvrdým limitem“ s 60 hodinami, popř. by bylo možné vypočítávat maximální týdenní pracovní dobu coby roční průměr. Výjimku by v tomto směru tvořili jen vrcholní manažeři, zaměstnanci záchranných služeb a zemědělci. Kromě toho Finové rovněž prosazovali, aby doba, v níž musí být zaměstnanec v pohotovosti (typicky ve zdravotnictví), nebyla započítávána do pracovní doby. Tím se však stavěli do konfliktu s dosavadními rozsudky ESD v této věci i do sporu se zeměmi, které po EU požadovaly zpřísnění pravidel pro zaměstnávání pracovníků. Finské předsednictví své kroky konzultovalo nejen se sociálními partnery, ale i s následujícími dvěma předsednickými zeměmi – Německem a Portugalskem. Proběhly i bilaterální schůzky. Na úrovni Výboru stálých zástupců byl návrh projednáván 31. října, v samotné Radě pak 7. listopadu. Reakce aktérů Odpůrci klauzule opt-out (zaměstnávání nad rámec povolené 48hodinové týdenní pracovní doby) návrhy finského předsednictví sice neuvítali, nicméně souhlasili s navrženou revizní doložkou, která by byla součástí směrnice a měla by v dlouhodobém časovém horizontu vést ke zrušení opt-out. Pokud jde o ostatní aktéry (ať už další země, odbory či zaměstnavatelské organizace), většina z nich byla po zveřejnění finského návrhu ve svých hodnoceních opatrná, především z toho důvodu, že z hlediska dosavadního projednávání směrnice šlo o poměrně radikální návrat zpět k původnímu plánu Komise, resp. v otázce opt-out ještě „za“ něj. Nejdůrazněji své pochyby prezentoval EP a ústy zpravodaje návrhu označil očekávané druhé parlamentní čtení za obtížné. Komise na finský návrh reagovala oznámením, že v případě neúspěchu jednání v Radě zahájí řízení za neimplementaci stávající podoby Směrnice o pracovní době, jejíž ustanovení porušují prakticky všechny členské státy – s výjimkou Lucemburska, Itálie a víceméně i ČR a Slovenska. Další vývoj Jednání Rady 7. listopadu žádný pozitivní pokrok ve smyslu přijetí společného postoje nepřineslo (proti se postavila Francie, Itálie, Španělsko, Řecko, Lucembursko, Belgie a Kypr) a Komise oznámila, že otevře avizovaná řízení za neimplementaci stávající podoby směrnice. Členské státy nicméně oznámily, že hodlají v dohledné době řešit alespoň problematiku pohotovosti coby

pracovní doby, neboť právě a především tato otázka je předmětem jejich sporů s Komisí. Na druhou stranu se nepředpokládá žádný další posun v otázce opt-out: dokonce ani německý sociálnědemokratický zástupce možnost zaměstnávat nad rámec povolené týdenní pracovní doby zcela nevylučuje. Jinak řečeno, příští předsednictví (Německo) patrně ve věci revize směrnice o pracovní době konsenzus nepřinese, což platí s největší pravděpodobností i pro další předsednické země – Portugalsko a Slovinsko. Obecně existuje pět možností dalšího vývoje: status quo, stažení návrhu z projednávání, rozdělení návrhu na „průchodné“ a „neprůchodné“ položky, zcela nový návrh a další vyjednávání se sociálními partnery. V době přípravy monitoringu nebylo zřejmé, která z uvedených variant nalezne své uplatnění. Komise se jednoznačně nevyjádřila ve prospěch žádné z nich, EP pak pouze kritizoval možnost rozdělit stávající návrh. Pouze odbory a zaměstnavatelé se postavili za návrh podporující další diskusi se sociálními partnery. Komunitární patent Na summitu v Lahti se hlavy států a vlád věnovaly mj. i problematice tzv. komunitárního patentu, jenž by měl nahradit patentová řízení na úrovni jednotlivých členských států a zajistit přiděleným patentům automaticky ochranu v rámci celé EU (blíže viz předcházející monitoringy). Legislativní pozadí Návrh na zavedení komunitárního patenu byl předložen v roce 2000 a od té doby jeho projednávání prakticky stagnuje kvůli způsobu, jaké řešení zvolit. Poslední vývoj V zásadě existují dvě cesty: buď využít stávajících struktur Evropského patentového úřadu (EPO), jehož patenty jsou v Evropě obecně recipovány jednotlivými státy (ač EPO je samostatná mezinárodní organizace), nebo vytvořit podmínky přímo v rámci EU. Zastáncem prvního řešení je Německo, naopak druhý ze způsobů preferuje Francie. Z hlediska jednotlivých ekonomických subjektů se jeví jako schůdnější a méně nákladné řešení „německá cesta“ v podobě EPO (kde by měl vzniknout nově jen mechanismus urovnávání sporů). Francie nijak neosvětluje, jakým způsobem by se měly v případě jejího návrhu urovnávat potenciální patentové spory, resp. neříká, kde nalezne kapacity v rámci stávajícího ESD, jenž by měl dané záležitosti řešit.

279


Reakce aktérů Pokud jde o zainteresované aktéry (tedy především ekonomické subjekty), z jejich prohlášení je patrné (viz např. UEAPME), že je potřeba provést jakoukoli změnu; stávající režim je pro ně nevýhodný, nepřehledný a nedává jim jistotu, že jejich potenciální inovace budou náležitě ochráněny v rámci celého trhu EU. Vzhledem ke kontroverzím, jež návrh komunitárního patentu vzbuzuje, se sice v následujícím období čekají další neformální diskuse, schválení konkrétního legislativního textu je však podle současných předpokladů reálné spíše v horizontu let. 1.5 VÝBOR REGIONŮ Evropský globalizační fond Výbor regionů se 11. října vyslovil pro uvolnění podmínek pro čerpání prostředků ze zamýšleného tzv. Evropského globalizačního fondu a pro navýšení objemu prostředků v období let 2007–2013. Pozadí O problematice fondu i o kontroverzích, které jeho zavádění představuje, jsme informovali v minulém monitoringu. Už sama myšlenka fondu je s ohledem na princip volného pohybu v rámci EU spíše anachronická, nehledě na to, že není zřejmé, zda a jak kvantifikovat dopady komplexního procesu globalizace na existující ekonomické subjekty v EU. Poslední vývoj Rámcově řečeno, Výbor regionů se ve věci fondu postavil na stranu EP, který podobně definované návrhy (alespoň v rámci jednání ve výborech) zveřejnil už v září. Narozdíl od EP však Výbor regionů nebyl stran fondu a jeho spuštění skeptický a vyzval k navýšení objemu prostředků nad rámec zamýšlených 500 mil. € ročně a ke zmírnění požadavků pro čerpání z fondu na 500 pracovníků, kteří z důvodu „globalizace“ (a nově i přesunu výroby v rámci EU – tzv. relokace) přijdou o práci (Komise navrhuje 1 000 pracovníků).

280

Podle Výboru regionů by měla odpovědnost za čerpání z fondu ležet především na Komisi, která by měla zároveň mít právo přidělovat finance i bez naplnění požadovaných kritérií a souhlasu Rady a Evropského parlamentu. Sporné body Z hlediska regionů, které jsou bezprostředně ohroženy zvýšenou nezaměstnaností, je podobný způsob uvažování pochopitelný (obzvláště za situace, kdy je tzv. regionální politika EU pro většinu z nich především synonymem fondů a finančních prostředků), v žádném případě však není systémový (neřeší – a ani se nepokouší řešit – příčiny daného vývoje, resp. nereaguje na ně aktivně) a jeho dlouhodobá udržitelnost a ospravedlnitelnost je diskutabilní. Výbor regionů nicméně nedisponuje v rámci institucionální struktury EU relevantním hlasem, resp. má pouze právo být konzultován, aniž má zaručeno, že jeho názory budou vůbec vzaty v úvahu. To je ostatně i vysvětlení toho, proč na jeho poměrně radikální návrhy nejdůležitější instituce EU prakticky nereagovaly. Další vývoj V rámci EP proběhlo v říjnu první čtení návrhu na zřízení fondu, ovšem bez recepce požadavků Výboru regionů. Jeho základem byl jen mírně modifikovaný návrh Komise, jenž ve věci podmínek čerpání z fondu přinášel primárně pouze odlišné slovní formulace. Očekává se, že Rada se bude otázkou fondu zabývat v prosinci. S ohledem na citlivost dané otázky a různé dopady globalizace v jednotlivých členských státech je pravděpodobné její rozštěpení (primárně) na staré a nové členské státy, byť i mezi starými státy existují ty, jež zřízení fondu nepodporují (např. Velká Británie, Německo, Dánsko, Švédsko, Nizozemsko). Hlavními spornými body jsou tři položky: celková výše rozpočtu (státy navrhují výhradně čerpání z dostupných rezerv, EP i z potenciálních rezerv následujících let), výše kofinancování (státy navrhují max. 40 %, EP až 50 %) a kritéria pro čerpání, u nichž státy požadují co největší zpřísnění.


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST EU Ústavní smlouva a německé předsednictví Německé předsednictví se již připravuje na důležitou úlohu z hlediska dalšího osudu návrhu ústavní smlouvy. Získalo totiž od Evropské rady mandát zveřejnit v průběhu roku 2007, tedy přibližně ke konci svého předsednictví, zprávu o budoucnosti nejen tohoto dokumentu, ale i obecnější pozici k otázce konstitucionalizace EU. Právě Německo má tedy během následujícího půlroku vedle otázek vnitřního trhu, ochrany duševního vlastnictví či energetické politiky řešit touto cestou i problém, zda EU potřebuje ústavu, či ne. Hodnocení možné role Německa Výsledný dokument nemá být jakýmsi novým návrhem evropské ústavy. Přesto může být jak pokusem o zmapování dosavadního stavu, tak i dokumentem, který navrhne, jaké body dosavadního návrhu vybrat a zachovat. Politickou váhu by mu pak mohlo dodat právě německé předsednictví. Nenaznačují to pouze vystoupení kancléřky Merkelové, téma euroústavy akcentují i jiní političtí aktéři (např. představitelé SPD na listopadovém setkání věnovaném tématu budoucnosti euroústavy, které pořádala Evropská socialistická strana, PES). 1. listopadu totiž měla (pokud by ratifikační proces proběhl ve všech členských zemích úspěšně, jak bylo plánováno a do jisté míry i předpokládáno) vstoupit Smlouva o Ústavě pro Evropu v platnost. Prozatím ji úspěšně ratifikovalo 15 z 25 současných členských států. Přesto nelze ani dosavadní návrh euroústavy považovat za samospásný např. z hlediska tolik zdůrazňované institucionální reformy. Řešení většiny sporných institucionálních otázek (včetně snížení počtu komisařů) totiž bylo euroústavou pouze naznačeno, konečné rozhodnutí bylo ponecháno na mezivládní konferenci, která měla proběhnout v roce 2009, pokud by ratifikační proces probíhal podle původních plánů. Ústavní smlouva tak nepřestává být „evergreenem“ mezi tématy objevujícími se na pořadu diskusí institucí EU a jejich představitelů (podobná debata se připravuje během plenárního zasedání EP 29. listopadu).

2.2 EURO A PAKT RŮSTU A STABILITY Plněním konvergenčních kritérií ze strany států stojících mimo eurozónu a připravujících se na přijetí eura (všechny nové členské státy mimo Slovinsko, o jehož přijetí do eurozóny bylo již rozhodnuto k 1. lednu 2007) i stabilizačních kritérií ze strany stávajících členů eurozóny se bude zabývat schůzka Rady ministrů financí EcoFin 28. listopadu. O stavu veřejných financí nejen členských států eurozóny diskutovala Rada EcoFin již na schůzce 7. listopadu, tato otázka však byla poněkud zastíněna řešením problému spotřebních daní na alkohol. Komisař pro ekonomické a monetární otázky na schůzce Rady EcoFin zřejmě doporučí ukončení procedury zahájené pro dlouhodobé překračování povolené míry rozpočtového deficitu vůči Francii, které se podle jeho zpráv daří snižovat rozpočtový schodek z kritické hodnoty 2,9 % HDP na 2,2 % HDP. V případě Německa by mělo dojít k uzavření této procedury symbolicky během jeho předsednictví. V pozadí příznivějších makroekonomických ukazatelů týkajících se států eurozóny stojí do značné míry fakt, že po letech stagnace zažívají tyto státy růst HDP. Ministři by také měli vést diskusi na základě hodnotících zpráv Komise, která prověřovala plnění maastrichtských kritérií u všech nových členských zemí s výjimkou Slovinska a také Litvy, která již byla předmětem hodnocení v souvislosti s její neúspěšnou přihláškou na vstup do eurozóny. Varování Komise: Polsko a další státy vně eurozóny Očekává se, že s problémy se z nových členských zemí zřejmě setká Polsko. Komise v polském případě konstatuje především neplnění prvního ze čtyř (či pěti, mezi plnohodnotná maastrichtská kritéria bývá zařazováno i povinné minimálně dvouleté zapojení příslušné měny do mechanismu směnných kurzů ERM) maastrichtských kritérií, kterým je míra rozpočtového deficitu. Vzhledem k tomu, že rozpočtový deficit pro rok 2007 dosahuje 3,5 % HDP, varovala v listopadu Komise, že její hodnotící zpráva může v polském případě konstatovat nedostatek efektivního úsilí

281


v původním závazku snížit míru deficitu až na 3 % HDP v roce 2007. Kritiky za neplnění rozpočtového kritéria se od Komise již v předstihu dostalo také Maďarsku, Slovensku a České republice, pochváleny byly naopak Malta a Kypr a pozitivní vývoj byl konstatován ve Velké Británii. Ta je však vzhledem k novým členským státům v otázce přijetí eura v jiné situaci. Velká Británie má výjimku z Maastrichtské smlouvy v kapitole Hospodářská a měnová unie, podobně jako v případě Dánska tedy přijetí eura záleží čistě na ní. Tato možnost byla několikrát diskutována vládou Tonyho Blaira, vždy však zůstalo pouze u diskuse. Současná polská vláda chce již v roce 2010 vyhlásit referendum o přijetí společné měny. Otázka referenda je přitom zajímavá, všech deset nových členských států EU totiž při vstupu přijalo budoucí vstup do eurozóny jako závazek, teoreticky by tedy k němu (po splnění maastrichtských kritérií) mělo dojít bez ohledu na výsledek lidového hlasování. Polská ministryně financí Gilowská vyjádřila v reakci na varování Komise určité podráždění nad tím, že Komisi nezajímá tolik samotný optimistický vývoj polské ekonomiky (související s podniknutými reformami, především reformou penzijního systému), ale pouze plnění maastrichtských kritérií ve vztahu k přijetí eura. Odkazovala přitom na podmínky revidovaného Paktu růstu a stability, který umožňuje tolerovat zemím podnikajícím nezbytné reformy k dosažení makroekonomické stability (především důležitou reformu penzijního systému) po určitou dobu neplnění konvergenčního programu ve smyslu mírného překračování kritérií týkajících se rozpočtového deficitu a rovnováhy veřejných financí. Této možnosti využívají zejména některé státy, které již členy eurozóny jsou, přesto však mají problémy s plněním maastrichtských kritérií, zatímco vůči státům, které stojí mimo eurozónu, ke vstupu do ní se však zavázaly, je uplatňováno poměrně přísné hodnocení, bez ohledu na revizi Paktu z roku 2005. Závazky Paktu, včetně možných úlev, se totiž týkají pouze členů eurozóny, i když se někteří nečlenové (především právě Polsko) v době revize Paktu pokoušeli přesvědčit Komisi, aby vztáhla některé inovace Paktu i na státy stojící mimo eurozónu. Zástupci nečlenů eurozóny však mohou ovlivňovat dění v ní pouze velmi omezeně. Povolenou míru rozpočtového deficitu (3 % HDP) dle listopadových zpráv překračují Řecko, Itálie a Portugalsko. Itálie přitom navzdory závazkům ke zlepšování situace svůj rozpočtový deficit v posledním roce ještě prohloubila, metoda „dvojího metru“ je tedy v tomto případě více než zřejmá.

282

Harmonizace ekonomické statistiky Komise i Rada EcoFin chtějí také přimět státy vně eurozóny, aby přijaly pro výpočet makroekonomických údajů za účelem zjišťování kompatibility s konvergenčním programem standardizovaná pravidla statistických výpočtů užívaná Komisí. O tomto tématu se diskutovalo již na zasedání Rady EcoFin 7. listopadu. Například právě Polsko využívá při sledování rozpočtového kritéria vlastní statistickou metodiku, která způsobuje odlišné výsledky, varování adresovaná Slovensku a ČR vycházejí také na základě statistických výpočtů Komise. Podobně v případě některých dalších zemí, které se na vstup do eurozóny teprve připravují (včetně ČR), metodika jednotných statistických pravidel, o jejichž zavedení usiluje Komise, indikovala možné překračování dalšího z maastrichtských kritérií, kterým je kritérium maximální povolené míry inflace. Nekompatibilita statistických údajů byla problémem při vstupu Řecka do eurozóny. Ke zjištění a odhalení faktu, že Řecko ve skutečnosti v době vstupu do eurozóny nesplňovalo maastrichtská kritéria z důvodu záměrné nekompatibility statistických údajů, jež dodávalo, však došlo až poté, kdy Řecko společnou evropskou měnu přijalo. Pod vlivem této události nyní Komise vyvíjí tlak na to, aby došlo ke sjednocení statistické metodiky při sledování plnění konvergenčních a stabilizačních kritérií napříč všemi členskými státy EU. 2.3 FINANCOVÁNÍ EU Rozpočet 2007 Plénum EP na zasedání 26. října přijalo návrh rozpočtu na rok 2007 v prvním čtení prakticky v té podobě, na jaké se usnesl předtím Rozpočtový výbor EP. EP připojil k pozici Rady 1 250 pozměňovacích návrhů, ne všechny však byly do závěrečné pozice vygenerované na plénu v rámci prvního čtení zahrnuty. Výsledek hlasování pléna EP Celkový objem rozpočtu má v prvním roce nové finanční perspektivy dosahovat stropu 1,04 % HND EU (v předchozích letech rozpočtový strop zpravidla nepřekračoval 1 % HND EU a v absolutních číslech mírně přesahoval částku 100 mld. €). Od rozpočtů, které byly standardem v předchozích letech, se odlišuje relativně vysokou částkou určenou pro rezervy použitelné např. na velké infrastrukturní projekty v rámci transevropských sítí, mimo standardní stropy rozpočtových kapitol


a nástrojů (500 mil. €). Na rozdíl od návrhu Rady tedy EP prostřednictvím pozměňovacích návrhů navýšil částku určenou pro závazky na 127,3 mld. € (dle Rady 125,8 mld. €) a částku určenou pro platby (právě díky poměrně vysokým rezervám) na 122 mld. € (oproti 114,6 mld. €). Návrh Rady udržoval rozpočtový strop v mantinelu 1 % HND EU (konkréně 0,98 % HND EU). Další legislativní postup Dalším kolem rozpočtového maratónu má být právě přenesení výsledků prvního čtení do Rady. 21. listopadu má být společná pozice přijatá na základě říjnového plenárního zasedání EP představena Radě, kde ji zástupci EP budou obhajovat. EP prosazuje např. navýšení prostředků pro 7. rámcový program pro vědu a výzkum a navýšení prostředků ve strukturálních fondech o více než 2 mld. € pro financování konvergenčního cíle (řešení problémů zaměstnanosti, sociálních otázek a regionální politiky v regionech zaostávajících za průměrem HDP EU, což se týká i regionů ČR s výjimkou Prahy). Navrhuje ale také návrat zpět k velkorysejšímu financování garanční složky CAP, jak původně navrhovala Komise (i když v této oblasti má menší rozpočtové pravomoci než Rada), a naopak souhlasí s menšími výdaji na politiku rozvoje venkova. V oblasti justice a vnitra navrhuje v souladu s imigrační politikou jako „horkým“ tématem dalších asi 13 mil. € pro agenturu Frontex, která má sloužit jako jakási záchytná sít pro navracení nelegálních uprchlíků zpět do vlasti a poskytovat prostředky pro členské státy přímo úměrně přílivu uprchlíků na jejich území. Podobně EP prosazuje navýšení částek pro Eurojust; kontroverzně může vyhlížet vyčlenění 1,5 mil. € na oslavy 50. výročí podpisu Římských smluv zakládajících EHS a Euratom (konkrétně na pořádání festivalu Europalia). Důležitou spornou položkou jsou výdaje na administrativu, kde EP podle očekávání navýšil zpět (jak původně navrhla Komise) výdaje v položkách, kde Rada provedla škrty. Pokud nedojde k neočekávanému střetu mezi Radou a EP, mělo by konečné schválení prvního rozpočtu nové finanční perspektivy proběhnout 14. prosince. 2.4 JUSTICE A VNITRO Boj proti terorismu a transatlantický dialog Listopadovou schůzku mezi zástupci USA a EU (včetně komisaře Frattiniho) v rámci transatlantického dialogu zaměřeného na boj proti terorismu v oblasti justice a vnitra, která se uskutečnila

ve Washingtonu, poznamenaly jak sporné body, tak posuny směrem k užší spolupráci. Koordinátor dialogu na úrovni EU Gijs de Vries znovu kritizoval existenci „tajných“ věznic CIA, kterou stále vyšetřuje ad hoc výbor EP (zabývá se např. vyšetřováním možných mezipřistání letadel CIA v Polsku), i fakt, že USA legislativní cestou potvrdily pokračování programu zadržování a vyšetřování osob podezřelých z teroristické činnosti, včetně možnosti jejich deportace z území EU do USA. Podobně de Vries zopakoval výzvu EU k uzavření základny Guantanamo. Výsledky transatlantického dialogu – posílení spolupráce Navzdory této rétorice však byla během listopadové schůzky navázána i užší spolupráce mezi americkým ministerstvem spravedlnosti a evropskou prokuraturou Eurojust. Na základě této spolupráce by se měl představitel americké federální prokuratury zúčastňovat i pravidelných schůzek Eurojust. Nedošlo ovšem k navázání spolupráce Eurojust se CIA, už vzhledem k jmenovaným překážkám, které z pohledu EU existují, jak zdůraznil i komisař Frattini. Dokument o spolupráci mezi Eurojust a americkou vládou byl oficiálně podepsán 6. listopadu. Unijní instituce irituje zejména pocit, že se USA snaží využívat možností, které jim dávají uzavřené smlouvy o sdílení dat tajné povahy mezi vyšetřovacími orgány USA a nadnárodními orgány v oblasti justice a vnitra (Eurojust), neinformují však dostatečně tyto orgány EU o vlastních aktivitách na území členských států za účelem stíhání, vyšetřování a zadržování osob podezřelých z teroristické činnosti. Podobná ujednání o sdílení tajných informací při vyšetřování teroristické činnosti má Eurojust nejen s americkým ministerstvem spravedlnosti, ale i s dalšími státy (Norsko, Island, Rumunsko, v jednání je podobná spolupráce s Ruskem a Ukrajinou). Právě s americkou stranou přitom byla dohoda obtížnější vzhledem ke sporným otázkám, které mezi oběma stranami stále existují (včetně názoru na americkou invazi do Iráku); k dokončení dialogu vedoucího k uzavření dohod o vzájemném sdílení utajovaných dat v rámci boje proti terorismu došlo mezi USA a EU de facto až na přelomu let 2005 a 2006. Podobná nedůvěra v rámci transatlantického dialogu je však právě na poli boje proti terorismu značně kontraproduktivní. Komisař Frattini například hovořil o ustavení kontaktní skupiny, která by v rámci transatlantického dialogu zkoumala, zda neexistuje rozpor mezi snahou o ochranu soukromí jednotlivce a současnými snahami o maximální zajištění bezpečnosti.

283


Hodnocení přínosu dialogu pro transatlantické vztahy Přesto mohou tyto výsledky dialogu mezi USA a EU v oblasti justice a vnitra vnést podle některých komentátorů transatlantického dialogu trochu optimismu do vztahů USA a EU, které se v posledních letech nevyvíjejí nejpříznivěji. Sporné body se nacházejí i v jiných oblastech; patří k nim především Kjótský protokol a postoj k problematice globálních změn klimatu či spory na půdě WTO, kde stále ještě není rozhodnuto o odblokování Katarského kola, které se dostalo do slepé uličky především v důsledku nedostatku konsenzu zainteresovaných stran na zemědělských otázkách. Navzdory dílčím sporům v rámci každodenní agendy WTO, které často nabývají ostré podoby (zákaz dovozu amerického hovězího kontaminovaného hormonálními látkami, prověřování amerických zásilek obilovin, především rýže, zda neobsahují nedovolené stopy kontaminace GMO), ocitají se právě v otázce globální liberalizace zemědělských trhů EU a USA nezřídka na jedné lodi „vyspělých zemí“ oproti požadavkům třetího světa. I když je třeba zdůraznit, že obě strany mívají na řešení projednávaných problémů obvykle odlišný názor. Je také otázkou, jaký vliv budou mít na transatlantický dialog nejen v oblasti justice a vnitra výsledky listopadových voleb do Kongresu, kde dosud opoziční Demokraté získali většinu v obou komorách. Schengenský systém II Evropský parlament přijal 25. října více než 300 pozměňovacích návrhů ke třem návrhům Komise, které se týkaly druhé generace Schengenského systému SIS II. Většina z těchto pozměňovacích návrhů se týká ochrany osobních dat; někteří členové EP přitom kritizovali úmysl následujícího německého předsednictví umožnit přístup tajných služeb jednotlivých členských států k databázím údajů shromažďovaných v rámci systému SIS II. Tato centrální databáze má být spravována Řídící agenturou financovanou z rozpočtu EU a tato agentura má být navíc ještě podřízena evropskému dozorovému orgánu pro ochranu dat. Sporné body SIS II Problém systému SIS II představoval během podzimu vysoce citlivou otázku z důvodu průtahů v zapojení nových členských států. Rozhodovací instituce EU, především Komise a členské státy v Radě, se nemohly shodnout na tom, data jaké povahy je možné shromažďovat v rámci databáze SIS II (otázka biometrických údajů), jak dlouho je možné je shromažďovat

284

(navrhované tři roky) či jak je zabezpečit (tedy především, které instituce a orgány mohou mít k databázi přístup). Problematickým bodem bylo také financování Řídící agentury či byrokratické náklady na vytvoření dozorového orgánu, o jehož podobě ještě nepanuje úplný konsenzus. Nyní se do kauzy vkládá ještě EP, který dle primárního práva hlasuje pomocí spolurozhodovací procedury o dvou částech legislativního balíku, třetí část vyžaduje pouze konzultaci EP (právě otázka shromažďování biometrických údajů o osobách). Nové členské státy, které nejsou členy stávajícího schengenského systému SIS I, přitom reagovaly během září a října značně podrážděně na zprávy o tom, že kvůli rozhodovacím a technickým průtahům dojde ke zpoždění ve spuštění systému SIS II. Objevovaly se již i signály, že by těmto státům mohlo být nabídnuto dočasné členství ve stávajícím systému SIS I. 2.5 REGIONÁLNÍ POLITIKA Regionální pomoc pro roky 2007–2013 pro Českou republiku Komise 24. října přijala parametry poskytování regionální pomoci pro roky 2007–2013, tedy dle nové finanční perspektivy, pro tři členské státy, Českou republiku, Irsko a Litvu. V případě ČR potvrdila, že všechny regiony s výjimkou Prahy budou spadat při čerpání investičních podpor do konvergenčního cíle, kde je ovšem nastaven v současnosti nižší strop spolufinancování ze strany EU. Dle stávajících programů EU financovala investiční pomoc regionům ve výši 50%, pro roky 2007–2013 bude toto spolufinancování dosahovat pouze 30 %–40 %. Praha a otázka regionální pomoci V případě Prahy bude během dvou let postupně dohasínat investiční pomoc ve výši 10 %, po těchto dvou letech (tedy již v roce 2009) již Praha jako nejbohatší region ČR s nadprůměrným HDP v rámci EU nebude mít na čerpání prostředků regionální pomoci ze strukturálních fondů v rámci konvergenčního cíle nárok. K podobnému dohasínání regionální pomoci v rámci konvergenčního cíle bude docházet v případě Irska, naopak Litva bude mít nárok na čerpání regionální pomoci po celých sedm let, a to v rámci všech svých regionů, všechny totiž spadají do konvergenčního cíle. Pozitivním rysem programů investiční pomoci pro roky 2007–2013 je snaha Komise snížit administrativní zátěž dopadající na žadatele; Komise tedy nebude dále podmiňovat schválení regionál-


ních plánů investiční pomoci vlastním souhlasem, ponechává tuto odpovědnost na členském státě. 2.6 ROZŠIŘOVÁNÍ EU Bulharsko a Rumunsko Noví komisaři Na přelomu října a listopadu se představili Evropskému parlamentu noví členové Komise, kteří budou zastupovat Rumunsko a Bulharsko. Podobně jako v případě původní pětadvacítky komisařů Barrosovy komise je čekaly dotazníky a slyšení v rámci výborů EP (dle úzu platícího od roku 1995), které je naplánováno na 27.–28. listopadu. Jejich způsobilost zasedat v Komisi schvaluje plénum, které se uskuteční ve dnech 11.–14. prosince. Nová portfolia Podobně jako v případě navýšení členů Komise z 20 na 25, i zde bylo nutné „hledat“ pro nové komisaře vhodná portfolia dělbou už stávajících portfolií či vytvářením portfolií nových. Rumunský komisař Leonard Orban tak má stát v čele poněkud kuriózního portfolia pro problémy mnohojazyčnosti. De facto tak bude předsedat generálním ředitelstvím, pod která spadá překladatelský a tlumočnický servis Komise. Bruselský tisk už poněkud zlomyslně upozornil na to, že navzdory faktické absenci pracovní náplně bude mít rumunský komisař zřejmě nejvíce podřízených, protože tlumočnický a překladatelský servis tvoří v rámci všech institucí EU nejpočetnější složku čítající tisíce zaměstnanců. Přestože bude předsedat poněkud zvláštnímu portfoliu, neobešla se nominace rumunského komisaře bez zajímavých souvislostí, protože šlo o nominaci na druhý pokus; původním kandidátem byl Varujan Vosganian s kontroverzní politickou minulostí (podezření z vazeb na Ceausescovu státní policii Securitate). Bulharsko bude v Komisi zastupovat žena (podle přání předsedy Barrosa, aby alespoň jedním zástupcem nových členských států byla žena), Meglena Kuněva, která bude předsedat portfoliu ochrany spotřebitele. Převezme tedy část odpovědnosti známého „bojovníka“ za zdravý život v EU, komisaře Kyprianoua. Další institucionální změny Evropský parlament současně doplní 35 nových poslanců za Rumunsko a 18 za Bulharsko, kteří mají nyní status pozorovatele. Nejedná se přitom o řádné poslance vzešlé z voleb, ale o vyslance parlamentů obou zemí.

EP tak bude mít od 1. ledna 2007 do června 2009 785 poslanců. Po roce 2009 bude uplatněna změna počtu křesel přidělených jednotlivým zemím a počet poslanců se opět vrátí na 732. Bulharsko tak bude mít ve výsledku 17 a Rumunsko 33 poslanců. Počet poslanců se zmenší i u většiny dalších členských států, ČR přijde o dva z dosavadního počtu 24 poslanců. Přetrvávající problémy nových členů Že se Rumunsko a Bulharsko stanou od 1. ledna 2007 novými členy EU, to je dnes již prakticky jisté, především s ohledem na institucionální prvky tohoto členství. Pokud však jde o účast v jednotlivých politikách EU, nebude situace obou států ani po vstupu jednoduchá. Například v komplikované oblasti společné zemědělské politiky. Několika stovkám rumunských a bulharských provozoven zpracovávajících maso, mléko a další potravinářské výrobky nebude vzhledem k přechodným obdobím na plnění veterinárních a fytosanitárních norem do roku 2009 dovoleno dodávat své výrobky na společný trh. Do roku 2009 potřebné normy buďto splní, nebo budou nuceny tyto provozovny zavřít. Turecko a kyperská otázka 8. listopadu Komise publikovala kritickou zprávu hodnotící připravenost Turecka na vstup do EU. Jmenovala v ní řadu oblastí, v nichž očekává od turecké strany nezbytné kroky, zejména problém uznání řeckého Kypru spojený s implementací Ankarského protokolu. Přesto její vyjádření k této otázce bylo ambivalentní a vyjadřovalo její politickou citlivost. Navzdory kritice, která se netýkala jen kyperského problému (cílila především na plnění politické skupiny kodaňských kritérií), Komise nedoporučila pozastavení přístupového dialogu. Pozastavení přístupových jednání měla být ze strany EU původně jakousi formou „potrestání“ Turecka za neústupnost v kyperské otázce, Komise však nakonec k takovému kroku nepřistoupila a prodloužila Turecku možnost vyjádřit se k implementaci Ankarského protokolu až do prosincového summitu Evropské rady. K ústupkům a zahájení dialogu přitom navzdory diplomatickému úsilí předsednického Finska nejeví příliš ochoty ani kyperská strana. Jedná se na jedné straně o uvolnění přístavů v turecké části Kypru pro lodě pocházející z řecké části ostrova, na druhé straně EU požaduje od Kypru, aby ukončil izolaci turecké komunity na ostrově. Reakce Turecka Turecká vláda vzápětí reagovala na zprávu odmítnutím spojování uznání Kypru s otázkou

285


vstupu Turecka do EU. Prohlášení turecké vlády přímo zmiňovalo, že otázka tureckého vstupu do EU je především věcí ochoty samotné EU takový krok podniknout a přítomnosti „politické vize“ jejích vůdčích představitelů. V prosinci se má uskutečnit summit Evropské rady, na kterém by snaha řešit kypersko-tureckou otázku měla figurovat jako jeden z hlavních bodů agendy, Turecko se má vyjádřit k plánu řešení kyperského problému, který předložilo finské předsednictví. Do té doby Komise podle své zprávy očekává, že Turecko postoj ke kyperské otázce přehodnotí, usiluje-li stále o členství v EU. Další kritické body hodnotící zprávy Vstup Turecka do EU však není jen věcí trvajícího diplomatického napětí mezi Tureckem a Kyprem: hodnotící zpráva Komise artikuluje i jiné problémy, zejména v oblasti justice a vnitra (dodržování základních práv a svobod včetně svobody projevu, spolupráce vládních orgánů s občanským sektorem, Turecko také ještě stále neuvedlo zcela do souladu se standardy EU své trestní právo), problematická je také otázka tureckého zemědělského sektoru (Turecko je např. třetím největším producentem vína v evropském měřítku, náleží také mezi velké pěstitele a zpracovatele ovoce a zeleniny, stejně jako dalších zemědělských komodit), či nedostatečné zajištění civilní kontroly bezpečnostních a ozbrojených složek. Ve jmenovaných oblastech zpráva dokonce konstatuje jen omezený pokrok oproti situaci z října 2005, kdy bylo publikováno předchozí hodnocení. Přesto zpráva oceňuje některé kroky (zřízení funkce ombudsmana či pokroky v oblasti vzdělávání zaměstnanců justice). Také celkové hodnocení plnění ekonomické složky kodaňských kritérií bylo příznivé (zpráva navzdory kritice některých dílčích oblastí, konstatovala, že Turecko je fungující tržní ekonomikou). Západní Balkán a další osud rozšiřovacího procesu Podobně jako v případě Turecka publikovala Komise 8. listopadu zprávy o pokroku v přibližování k EU i v případě dalších zemí. V oblasti západního Balkánu, která ještě předtím, než EU artikulovala určité pochybnosti o brzkém pokračování rozšiřovacího procesu poté, co v lednu přistoupí Bulharsko a Rumunsko, náležela k hlavním směrům pro další rozšiřování, jsou kandidátskými státy Chorvatsko a Makedonie. Přístupový dialog obou států a screening prověřující kompatibilitu právního prostředí s acquis communautaire v jednotlivých kapitolách probíhá

286

v obou případech od roku 2005; Chorvatsko od té doby obdrželo na přístupové pomoci 140 mil. €, Makedonie cca 44 mil. €. Chorvatsko a Makedonie V případě obou zemí hodnotící zprávy konstatovaly, že jsou státy „na dobré cestě“ ke členství (Chorvatsko s rychlejším postupem než Makedonie), nicméně další reformní kroky jsou třeba. Důležité je, že v nich nepadlo ani slovo o možném termínu přistoupení těchto zemí. Poté, co byl zatčen generál Gotovina, zpráva již v případě Chorvatska konstatuje plnění politických kritérií Kodaně, stejně tak byl pokrok konstatován v oblasti justice a vnitra a regionální spolupráce. Podobně jako v případě Turecka i Chorvatsko lze považovat za fungující tržní systém, dalších pokroků je ovšem třeba v kapitolách volný pohyb kapitálu, státní pomoc, hospodářská soutěž, zemědělství či životní prostředí, tedy v kapitolách, které tvořily problematické body již při rozšiřování v roce 2004 a v případě Bulharska a Rumunska a vyžadovaly nejvíce přechodných období. Makedonie prozatím ještě nebyla označena za fungující tržní ekonomiku, byl konstatován pouze její pokrok na této cestě. Dle zprávy dále přetrvávají potíže administrativy, korupce, právní nejistota a další negativní jevy s potenciálním destabilizačním dopadem na vnitřní trh v případě makedonského vstupu (zejména špatné fungování pracovních, finančních a telekomunikačních trhů). Problematickými sektory jsou opět zemědělství, ochrana spotřebitele, hospodářská soutěž, životní prostředí a justice a vnitro. Další státy západního Balkánu Hodnotící zprávy Komise se věnovaly i státům, které ještě kandidáty na členství nejsou, ale chtějí se jimi stát. Na kandidaturu aspirují i Černá Hora, která po letním referendu již vystupuje jako samostatný stát, Srbsko či Bosna a Hercegovina a Albánie. V hodnotících zprávách byla Komise podle očekávání nejkonkrétnější v případě Černé Hory, kde již od léta 2006 postupuje dialog; jako největší problém je hodnocena úroveň administrativy. Srbsko, podobně jako Bosna a Hercegovina, musí dle Komise nejprve plně obnovit spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), na svobodě se stále pohybují stíhané osoby spjaté s válečnými zločiny především na území Bosny. Bosna a Hercegovina by měla dle zprávy Komise nejprve podstoupit reformu policejních složek, EU s její podporou digitalizace vysílání na jedné straně a programy typu Televize bez hranic na straně dru-


hé se nezamlouvá ani její legislativa upravující oblast rozhlasového a televizního vysílání. V případě Albánie, země, která bývá považována za nejchudší stát Evropy z hlediska HDP na obyvatele (obvykle spolu s Moldávií), je dialog teprve v počátcích. Nejdůležitějším úkolem státu je samotná implementace podmínek Stabilizační a asociační dohody s EU, která byla podepsána v červnu 2006. Osud vize případného členství těchto států v EU je přitom vzhledem k současným signálům institucí EU nejistý. Nová strategie Komise pro rozšiřování V nové strategii pro rozšiřování, kterou vydala spolu s hodnotícími zprávami též 8. listopadu, Komise explicitně potvrdila, že EU nejprve podstoupí vlastní administrativní reformy a teprve poté otevře dveře dalšímu rozšiřování. Důležité je, že strategie nezmiňuje žádné datum, k němuž by měla reforma institucí i rozhodovacího procesu v EU závazně proběhnout, její obsah lze tedy z perspektivy států usilujících o členství hodnotit i tak, že se další rozšiřování odkládá na neurčito, i když např. chorvatská strana stále hovoří o svých snahách vstoupit do EU okolo roku 2010. O institucionální reformě podmiňující dle Komise další rozšiřování existují pouze nepříliš konsenzuální představy artikulované neplatnou ústavní smlouvou. V případě zemí západního Balkánu, kde je dialog s EU teprve v počátcích, se ještě nejedná o výrazně politickou otázku (snad s výjimkou Černé Hory, která se cítí být kandidatuře na členství nejblíže). Jiná je situace Chorvatska, kde probíhá screening a které v nedávné minulosti počítalo s možností vstupu v letech 2009–2012. Neuralgickým bodem rozšiřovacího procesu samozřejmě zůstane Turecko. Nová strategie versus aspirace Chorvatska a Turecka I vzhledem ke specifické situaci těchto dvou států se publikovaná strategie zmiňovala jmenovitě o tom, že v dialogu s Tureckem je třeba pokračovat i s ohledem na řešení kyperské otázky a s odkazem na prosincovou Evropskou radu. Chorvatsko bylo následně „pochváleno“ za učiněný progres a povzbuzeno k dalšímu úsilí. Hodnocení nové strategie O tom, zda by měly plné členství nahradit některé speciální nástroje asociace či Evropská politika sousedství, hovořila strategie spíše neurčitě. Soustřeďovala se na podmínky plného členství a zdůrazňovala v této souvislosti, že by měly být při screeningu zpřísněny podmínky uzavírání jednotlivých kapitol.

Je tedy možné říci, že doba spíše „politicky motivovaných“ rozšíření zřejmě skončila vstupem Bulharska a Rumunska. Už jejich případ naznačil, že EU hodlá postupovat více nekompromisně a státy, které o členství skutečně stojí, budou muset slevit z vlastních možností ovlivnit ve svůj prospěch přístupové podmínky, téměř až na hranici toho, co je přijatelné. Pokud se však EU rozhodne postupovat naznačeným způsobem, měla by její další strategie rozšiřování obsahovat i konkrétnější představy o tom, jakými alternativními asociačními nástroji hodlá plné členství nahradit. 2.7 VOLNÝ POHYB PRACOVNÍCH SIL Velká Británie na konci října potvrdila, že vůči Rumunsku a Bulharsku nehodlá uplatnit „liberální“ režim na volný pohyb pracovních sil ihned po jejich přistoupení k EU v lednu 2007, ale počítá s přechodným obdobím, resp. se stanovením přesných kvót, po jejichž naplnění nebude Rumunům a Bulharům povolen přístup na britský pracovní trh. Tato politika je v naprostém kontrastu s dosavadním britským přístupem vůči zemím střední a východní Evropy, z nichž dosud v Británii našlo práci asi 300 tis. zaměstnanců. Británie se pro restrikce vůči Rumunsku a Bulharsku vyslovila přesto, že se ukázalo (a to jak v analýzách zaměstnavatelů, tak i odborů), že otevření jejího trhu práce v roce 2004 mělo na britskou ekonomiku jako celek pozitivní dopad. Za nové přechodné období se stavějí nejen odbory, ale i zaměstnavatelé a relevantní politické strany včetně konzervativců. Používají přitom argument, že v roce 2004 se očekával výrazně nižší příliv zaměstnanců, a přestože měl jejich příchod do Británie pozitivní efekt, zároveň vedl k tomu, že neumožňuje aplikovat tentýž přístup i na Rumunsko a Bulharsko. Zjednodušeně řečeno, zaměstnanci ze zemí, o něž se EU rozšířila v roce 2004, v Británii „zabrali“ i místo „vyhrazené“ Rumunům a Bulharům. S podobně restriktivním přístupem vůči novým zemím počítá i Irsko a Španělsko. To oznámilo, že důvodem pro dočasné omezení je velké množství nelegálně žijících Rumunů a Bulharů na jeho území. V případě neimplementace tohoto kroku (tedy při otevření španělského trhu práce bez přechodného období) by všechny tyto osoby (podle Španělska v řádech statisíců) svůj pobyt automaticky zlegalizovaly. Opačný přístup k novým zemím prozatím indikovaly ČR, Estonsko, Finsko, Polsko, Slovensko a Švédsko.

287


2.8 ZEMĚDĚLSTVÍ Návrh změn podpor pro producenty banánů v EU Téma změn na poli organizace trhů s ovocem a zeleninou se během října a listopadu dostalo dvakrát významnějším způsobem do centra pozornosti Komise, Rady i lobbistických organizací v zemědělské oblasti. Poprvé v souvislosti s připravovanou celkovou reformou tohoto odvětví v oblasti zpracovaného ovoce a zeleniny (viz níže). Podruhé pak v souvislosti se specifickým odvětvím společného trhu s čerstvým ovocem – pěstování banánů. Dílčí úpravy týkající se poskytování podpor producentům banánů v EU se sice nedotknou českých producentů, nepřímo se však prostřednictvím rozpočtových nákladů dotýkají i ČR jako jednoho z přispěvatelů rozpočtu EU a navíc ilustrují zajímavým způsobem, jak se Komise v některých citlivých oblastech vyrovnává s faktem, že je současně terčem požadavků na reformu (tlak WTO i rozpočtové tlaky) a současně terčem požadavků lobby producentských států i samotných producentů na zachování dosavadních podpor. Pozadí problému EU navzdory svým klimatickým podmínkám náleží mezi pěstitele banánů. Pěstitelské oblasti se nacházejí jak na kontinentu (některé lokality Řecka, Portugalska a Kypru), tak především na ostrovních výspách a v zámořských územích náležících dosud členským státům EU, Francii, Španělsku a Portugalsku (především Kanárské ostrovy, Madeira, Azory, Guadeloupe či Martinique). Produkce banánů v těchto oblastech je předmětem cenových podpor, které dosud stály zcela stranou reforem CAP, což bylo předmětem časté kritiky jak ze strany WTO, tak kritiky vycházející od členských států a lobby v samotné EU, případně ze strany Komise. Vývoz evropských banánů je také dotován prostřednictvím exportních subvencí, což představuje další bod kritiky namířené proti přetrvávajícímu režimu. Vzhledem k požadavkům WTO na úplné zrušení vývozních subvencí do roku 2013 a k nutnosti přizpůsobit tento poněkud anachronický sektor reformě z roku 2003 Komise navrhuje změny podpor v této oblasti, které každoročně dosahují až 300 mil. €. Změny by měly začít platit od 1. ledna 2007, přestože proti návrhu Komise se dosud zvedají některé kritické hlasy na straně členských států. Hlavní změna má spočívat v tom, že v sektoru bude zaveden namísto cenových podpor, které de facto

288

zajišťovaly producentům zaručený příjem bez ohledu na situaci na trhu a odbyt jejich produktů, systém jednotných plateb (SPS). Komise se však rozhodla zachovat poměrně velkorysé částky podpor pro produkci banánů, pouze je přesměrovala do programů určených pro znevýhodněné, tzv. „odlehlé“ regiony (outermost regions), kam patří právě ostrovní výspy a závislé zámořské oblasti. Tyto „znevýhodněné“ regiony získávají již nyní speciální podporu, chystané navýšení rozpočtů v této oblasti plánované v rámci nového nástroje POSEI pro roky 2007–2013 může tyto programově vázané dotace navýšit až na 278 mil. € (z toho např. Kanárské ostrovy by měly získat přibližně 122 mil. €, Guadeloupe a Martinique cca 111 mil. €). Hodnocení Jedná se o poměrně „šalamounské“ řešení, dotace v rámci podpory znevýhodněných oblastí jsou totiž plně v souladu s reformami CAP (operační programy, rozvoj venkova, podpora mimoprodukčních složek zemědělství), včetně politiky nového fondu EAFRD. Je otázkou, jak bude reagovat WTO, postup Komise je však de facto naplánován tak, aby tyto podpory byly v souladu s tzv. „zelenou schránkou“ (povolené programové podpory související např. s pomocí znevýhodněným oblastem, na rozdíl od tzv. žluté schránky, což jsou podpory trhu včetně subvencí, na jejichž zrušení WTO trvá, a tzv. modré schránky – přímé podpory oddělené od produkce např. ve formě jednotných plateb, u nichž WTO žádá aspoň omezení). Programy, v nichž finance navíc figurují, totiž nejsou určeny na přímou podporu produkce banánů, Komise však vyzývá členské státy, které budou jejich příjemci, aby je směrovala k pomoci těmto producentům přizpůsobit se novým podmínkám. Sporné body Jak již bylo zmíněno, návrh Komise se setkává s námitkami některých členských států, a to zejména ze strany těch, které banány v rámci odlehlých regionů nepěstují (včetně ČR). Jejich kritika poukazuje především na to, že podobné úpravy nepřinesou rozpočtové úspory či přesměrování prostředků do jiných, potřebnějších oblastí. Kritizují fakt, že jde především o jakési zamaskování toho, že podpory banánové produkce budou v EU pokračovat dál. Zástupci kontinentálních pěstitelů banánů naopak těžce nesou fakt, že na rozdíl od ostrovních pěstitelů, jejich dotace nelze převést do programů pro znevýhodněné regiony, přijdou proto o podpory cen a kompenzace v podobě jednotné platby se jim jeví příliš nízká (např. „pouhý“ 1 mil. € pro pěstitele z Kypru). K všeobecně přijatelnému konsenzu


na návrhu změn prozatím nedošlo, otázka bude diskutována v rámci Komise, se zástupci pěstitelů i členských států během prosince. Reforma společného trhu s ovocem a zeleninou V lednu 2007 plánuje kolegium Komise schválit parametry reformy společného trhu s ovocem a zeleninou, prozatím pouze pokud jde o zeleninu a ovoce určené na zpracování, kterou připravuje komisařka Boelová. Reforma by poté měla být představena zástupcům členských států v Radě na jejím zasedání 29. ledna 2007. Podstata reformy Podstatou reformy by mělo být zahrnutí této oblasti do systému jednotné platby v souladu s reformou z roku 2003. Přímé platby by tak měly zcela nahradit dosavadní podpory zpracovatelské činnosti. Podle zpráv, které se ze zákulisí přípravy reformy na půdě Komise objevily v listopadu 2006, by mělo být pro účely podpor v této komoditní oblasti přiděleno 775,4 mil. €; více než 86 % z celé této podpory by však mělo směřovat do tří zemí, Itálie (315,6 mil. €), Španělska (166,8 mil. €) a Řecka (186,4 mil. €). Alokace a dělba částek se odvíjí od toho, že všechny tyto tři státy jsou v současnosti největšími producenty zpracovaných rajčat, citrusů, ale např. i sušených rozinek v rámci EU a získávají tedy i nejvyšší podporu v rámci stávajícího mechanismu výrobních podpor určených producentským organizacím. Podpora v rámci tzv. „národních obálek“ bude směřovat pouze do 11 z budoucích 27 členských států. Nefigurují mezi nimi Bulharsko a Rumunsko, naopak je mezi nimi Česká republika, ze všech zmíněných 11 států by jí však měla být přidělena nejmenší částka podpory ve výši 400 tis. €. Vedle Itálie, Španělska a Řecka mají získat tuto podporu pouze další dva starší členské státy, Francie a Portugalsko, výše jejich podpor však má být poměrně velkorysá (52 mil. € a 36 mil. €). Nefigurují zde tedy další producenti ovoce a zeleniny v EU15, Německo, Nizozemí a Belgie. Pokud jde o nové členské státy, Polsko, největší zpracovatel ovoce v rámci EU-10, by mělo získat 6,7 mil. €, Maďarsko 4,7 mil. €, stejně jako Kypr, Slovensko 1 mil. € a Mal-

ta 900 tis. €. Posledním z nových členů, který má mít nárok na podporu v rámci těchto „národních obálek“ je, jak již bylo zmíněno, Česká republika s částkou 400 tis. €. S implementací reformy počítá Komise od ledna 2008. Hodnocení Užití národních obálek v případě tržního řádu zpracovaného ovoce a zeleniny, stejně jako úvahy o využití tohoto systému v rámci reformy trhu s vínem, indikují poměrně významné posuny v uvažování Komise o metodice financování CAP v oblasti podpory produkce. Národní obálky totiž dávají členskému státu značnou svobodu v rozhodnutí o přidělování a použití peněz. Zdá se tedy, že Komise dává přednost určitému přenosu odpovědnosti za přidělování produkčních podpor na členský stát (trend, který býval hanlivě označován jako „renacionalizace“ CAP) a vzdává se určité části svého direktivního působení, které bylo spjato především s érou cenových podpor zemědělské výroby v ES/EU. Majoritní podíl z přidělených částek by měl směřovat na přímé platby ve formě jednotné platby na farmu (SPS), tedy prvovýrobcům ovoce a zeleniny určené na zpracování, s referenčním obdobím výpočtu nárokové částky v letech 2001–2007. Část prostředků by však měla zůstat i pro operační programy a podporu producentských organizací. Až 20 % podpory určené pro operační programy a pro podporu producentských sdružení by přitom mělo být vyčleněno na podporu ekologického zemědělství v této komoditní oblasti. Jedná se teprve o první, i když poměrně konkrétní signály o tom, jaké změny by reforma v oblasti ovoce a zeleniny určené na zpracování měla přinést. Je otázkou, jak se k ní postaví členské státy, zejména noví členové, kteří nebyli z mechanismu podpor pomocí národních obálek vyloučeni, přesto jim však plánovaná alokace přiděluje ve srovnání s pěticí starších členů poměrně malé částky. Zajímavý je problém Bulharska a Rumunska, jejichž zástupci vzhledem k podmínkám, za nichž oba státy vstupují, zřejmě nebudou mít mnoho politických možností, jak ovlivnit fakt, že ani u jednoho z těchto zemědělských producentů (navíc poměrně velkých producentů ovoce a zeleniny) se o podporách v této oblasti neuvažuje.

289



Plenární zasedání ve dnech 23. – 26. října Projednávaný návrh


Coelhova zpráva týkající se zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (nařízení) (A6-0355/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

25. října 2006

Coelhova zpráva týkající se přístupu subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II) (A6-0354/ 2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Coelhova zpráva týkající se zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (rozhodnutí) (A6-0353/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Zpráva Muscardiniové týkající se antidumpingových, antisubvenčních a ochranných opatření uplatňovaných třetími zeměmi vůči Společenství (A60243/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě Zpráva Schroedterové týkající se vysílání pracovníků (A6-0308/ 2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě Zpráva Berésové týkající se výroční zprávy Evropské centrální banky za rok 2005 (A6-0349/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

1

Celkem

Výsledek hlasování

Pro

ODS v EP

Celkem

517

9

25. října 2006

561

25. října 2006

Proti


ODS v EP

Celkem

ODS v EP

73

0

66

0

9

39

0

62

0

521

9

72

0

65

0

25. října 2006

531

9

13

0

50

0

26. října 2006

295

0

72

7

20

0


26. října 2006

157

0

49

6

84

0



290

Poznámky

listopad–prosinec 2006

LISTOPAD–PROSINEC 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Směrnice o službách • EP 15. listopadu přijal v rámci svého druhého čtení návrh, jenž by měl napomoci liberalizovat sektor služeb v EU. • Reakce aktérů • Pokud jde o reakce na krok EP, pak většina aktérů zareagovala očekávaně, tedy podle svých dosavadních preferencí. Zatímco liberálové výsledek označili za pozitivní, ale nedostatečný, socialisté vyjádřili naprostou spokojenost a komunisté naopak normu absolutně odmítli. • Další vývoj • Směrnice bude patrně začátkem příštího roku formálně schválena Radou a zveřejněna v Úředním věstníku. Vstoupí v platnost po tříleté implementační lhůtě v průběhu roku 2010. Evropský trh s hypotékami • EP 14. listopadu přijal zprávu, v níž přivítal záměr Komise (prezentovaný v její zelené knize) vytvořit celoevropský trh s hypotékami. • Sporné body • Podle EP i Komise je současný celoevropský trh s hypotékami spíše mýtem. • Další vývoj • Komise na zprávu EP zareagovala prohlášením, že v průběhu roku 2007 (patrně v květnu) zveřejní podrobnější dokument (bílou knihu), v němž svou představu rozpracuje podrobněji. Evropské řidičské průkazy • Výbor EP pro dopravu se 22. listopadu věnoval otázce evropských řidičských průkazů (viz dřívější monitoringy). Plénum pak jeho návrhy přijalo 14. prosince. • Obsah návrhu • Evropské řidičské průkazy by se měly začít vydávat od roku 2013 s platností patnáct let (deset let

u profesionálních řidičů) s tím, že bude na jednotlivých členských státech, zda je opatří čipem, na nějž budou ukládány doplňující informace o držiteli průkazu. Platnost všech stávajících modelů řidičských průkazů by měla vypršet nejpozději v roce 2033. • Další vývoj • Rada přijme text ve druhém čtení pravděpodobně v prvním kvartálu roku 2007. Vysoké ceny mezinárodního roamingu • Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele se 22. listopadu zabýval návrhem Komise na regulaci vysokých cen mezinárodního roamingu (blíže viz předcházející monitoringy). • Sporné body • Obecně převládlo přesvědčení, že regulace roamingu je oprávněný krok, od něhož lze očekávat pozitivní změny ve smyslu snížení cen pro koncové zákazníky. Někteří poslanci nicméně kritizovali fakt, že připravovaná norma by se měla dotknout pouze hlasových služeb a požadovali zahrnutí i dalších produktů mobilních operátorů. • Reakce aktérů • Příští předsednická země – Německo – (v kontrastu s Komisí a za podpory např. Irska či Estonska) hodlá umožnit, aby operátoři mohli až do výše maximálních poplatků (o jejichž konkrétní podobě se v současnosti vedou spory) využívat různá schémata svých roamingových služeb (např. paušální platby). • Proti unijní regulaci roamingu se stavějí zejména Velká Británie, Itálie a Španělsko. Jedná se buď o oblíbené turistické destinace, a tudíž jejich operátoři z vysokých poplatků za roaming profitují (Itálie, Španělsko), nebo v těchto zemích sídlí známé telekomunikační firmy (Telefónica ve Španělsku a Vodafone ve Velké Británii). Proti regulaci jsou i Dánsko, Nizozemsko a Lucembursko. • Další vývoj • EP se bude otázkou zabývat nejdříve v březnu 2007.

291


Směrnice o odpadech • Výbor EP pro životní prostředí se 28. listopadu zabýval otázkou připravované Rámcové směrnice o odpadech. • Obsah návrhu • EP se staví za jasnou hierarchizaci nakládání s odpady, přičemž preferuje co nejekologičtější (a často nejnákladnější) způsoby jejich zpracování. Kromě toho EP požaduje zvýšení odpovědnosti producentů za nakládání s odpady včetně stanovení cílů zaměřených na stabilizaci produkce odpadů do roku 2020. • Sporné body • Jako nejspornější se v dalším projednávání návrhu pravděpodobně objeví otázka energetických požadavků na podniky zpracovávající odpady (spalovny). Problematický patrně bude i požadavek EP, aby Komise zveřejnila další (konkrétnější) legislativní návrhy týkající se odpadů a nakládání s nimi (prevence, odpady vznikající ve stavebnictví, ukládání odpadů apod.). • Další vývoj • Plénum EP se bude výsledkem jednání svého Výboru pro životní prostředí zabývat v únoru 2007, Rada pak nejdříve v červnu téhož roku. REACH • V rámci prosincového plenárního zasedání EP ve druhém čtení přijal návrh legislativního programu týkajícího se registrace, evaluace a autorizace chemikálií známý pod zkratkou REACH. Vlastnímu plenárnímu zasedání předcházel již počátkem prosince konsenzus mezi Radou a EP na konečné podobě legislativy, která zaměstnávala instituce rozhodovacího procesu v EU několik let. • Postoje aktérů • Se zklamáním ji přijali především zástupci ekologických organizací (Friends of the Earth, Greenpeace, WWF apod.) a také zástupci sdružení ochrany spotřebitele BEUC. • Sporné body • Tyto organizace kritizují zejména fakt, že v rámci konečného návrhu nebyla užita původní podoba legislativy týkající se substitutů, podle níž by každý výrobek, jejž je možné označit za nebezpečnou substanci, musel být stažen z trhu v případě, že existuje jeho bezpečnější substitut. Zástupci lobby výrobců se ovšem obávali, že takováto striktní aplikace zmíněné normy by přinesla především deformaci trhu, volné soutěže a zřejmě by posílila i korupční prostředí. • Další sporný bod představovala doba, po jejímž uplynutí od vstupu normy v platnost je nut-

292

ná registrace daného výrobku podle pravidel REACH. • Rada a EP se dohodly navíc na prodloužení doby garance právní ochrany duševního vlastnictví v oblasti výroby chemikálií ze tří na šest let. Legislativa se částečně zabývala i ochranou zdraví zvířat, i když zde nestanovuje žádné striktní podmínky, dává bariéry testování na zvířatech v případech, kdy lze adekvátním způsobem použít alternativních metod. 1.2 Evropská rada Akční plán pro energetiku • Jeden z nejdůležitějších jednání Evropské rady ve dnech 14.–15. prosince měl představovat Akční plán pro energetiku v návaznosti na závěry neformálního summitu v Lahti, kde energetika a energetická bezpečnost byly hlavními tématy za účasti ruského prezidenta Putina. Některé názorové skupiny v rámci institucí EU dokonce vyzývaly Evropskou radu k publikaci zásadního dokumentu, který by stanovil parametry společné energetické politiky (frakce PES v EP). • Výstupem Evropské rady byla nakonec publikace dokumentu, který představuje teprve přípravu pro zveřejnění Akčního plánu pro energetickou politiku v roce 2007. • Obsah akčního plánu • Mělo by jít především o zajištění bezpečných dodávek energie ve smyslu spolupráce s hlavními producentskými, tranzitními a odběratelskými státy. • Dalším cílem má být zvládání krizových a mimořádných situací, pokud jde o tranzit a dodávky energie a rozšíření principů liberalizace interního trhu s energií na sousední státy. • Poslední bod představuje podpora domácích zdrojů energie, včetně zdrojů obnovitelných. Závěry Evropské rady – oblast výzkumu a inovací • Vedle závěrů týkajících se energetické politiky EU, otázky imigrace či dalšího rozšiřování a Evropské politiky sousedství přinesla prosincová Evropská rada pod finským vedením některá důležitá rozhodnutí (ale i odklad některých rozhodnutí) na poli vědy, výzkumu, inovací a duševního vlastnictví, která se týkají postupu v nejbližší budoucnosti (rok 2007 a následující). • Pro rok 2007 stanovily hlavy států a vlád priority v oblasti inovací. • Dalším prioritním bodem na poli výzkumu, vědy a inovací má být dokončení sítě vědeckých a vý-


zkumných institucí, které mají být zapojeny do projektu Evropského technologického institutu. • Vedle projektu Evropského technologického institutu Evropská rada diskutovala i o umístění možné výzkumné a řídící centrály pro (dle některých kritik kontroverzní) evropský vesmírný a navigační systém Galileo. 1.3 Komise Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám • V průběhu listopadu byly zveřejněny některé konkrétní parametry připravovaného návrhu na zapojení letecké dopravy do boje EU proti klimatickým změnám. • Obsah návrhu • Zapojení letecké dopravy do systému obchodování s emisními povolenkami se plánuje od roku 2011 a mělo by se týkat všech přepravců, kteří přilétají do EU (nebo ji naopak opouštějí). • Sporné body • Záměr Komise je už od doby, kdy se o něm začalo oficiálně hovořit, pravidelně podrobován kritice, a to jak ze strany vnitrounijních aktérů, tak i ze strany subjektů pocházejících ze zemí mimo EU. Konkrétním a bezprostředním dopadem uvedeného řešení by mělo být zvýšení ceny letenek o 5–40 € v závislosti na délce trasy. • Další vývoj • Komise oficiálně zveřejní svůj návrh 20. prosince, a to včetně způsobu, jakým se bude v dané věci dále postupovat. Podpora malým a středním podnikům • Komise 12. prosince přijala definitivní verzi návrhu, jenž by měl umožnit poskytovat malým a středním podnikům podpory, jež nebudou v nesouladu se zákazem o poskytování státní pomoci podle primárního práva EU. • Od ledna 2007 bude možné bez notifikace a autorizace ze strany Komise poskytovat státní pomoc až do výše 200 tis. €, přičemž daná suma bude představovat pro konkrétní firmu tříleté maximum prostředků, jež může od státu získat. • Národní státy rovněž budou moci garantovat půjčky malých a středních podniků, a to až do výše 1,5 mil. €, přičemž opatření zahrne nově i sektor silniční dopravy a zemědělské produkce. (Silniční doprava se nicméně bude řídit zvláštním režimem: státní pomocí do maximální výše 100 tis. € a garancí půjček do výše 750 tis. €.)

• Další vývoj • Změněná pravidla pro poskytování podpor malým a středním podnikům vstoupí v platnost v lednu 2007. 1.4 Rada Televize bez hranic • Finské předsednictví 13. listopadu dospělo s ostatními členskými státy k obecné shodě ve věci revize Směrnice o tzv. televizi bez hranic, o níž v monitorinzích pravidelně informujeme, a to navzdory původnímu nesouhlasu mj. Irska, Litvy, Lotyšska, Rakouska, Belgie, Lucemburska, Velké Británie a Švédska. • Sporné body • Kontroverze se projevily především v otázkách množství a četnosti vysílané reklamy a principu země původu, jenž by umožňoval provozovat vysílání v jiné členské zemi na základě legislativy domovského státu. Jako sporná se ukázala i záležitost tzv. product placementu a způsobu podpory evropských audiovizuálních děl. • Názor Evropského parlamentu • EP se návrhem zabýval na úrovni Výboru pro kulturu a vzdělávání rovněž 13. listopadu. Výsledná zpráva byla přijata většinou jeho členů, přičemž meritorně odpovídala výše zmíněným požadavkům Rady (ač bylo v průběhu vyjednávání předloženo na 1 000 pozměňovacích návrhů, včetně otázky principu země původu). • Další vývoj • Druhé čtení návrhu se očekává na půdě Rady v únoru a v EP v březnu 2007. K přijetí finální podoby směrnice dojde podle předpokladů obou institucí na přelomu let 2009 a 2010. Implementační lhůta bude patrně dvouletá. Volný pohyb osob • Itálie v listopadu oznámila, že po rozšíření EU v lednu 2007 otevře svůj pracovní trh jak Rumunům, tak Bulharům, avšak s tím omezením, že v případě Rumunska bude požadovat intenzivní spolupráci ve věci boje s organizovaným zločinem (podloženou i smluvně). • Česká republika • Pokud jde o ČR, otázka (ne)otevření pracovního trhu pracovníkům z nových členských států EU byla na pořadu po dobu celého listopadu. Nakonec však převládlo přesvědčení, že aplikací přechodného období by ČR oslabila svou vyjednávací pozici vůči starým členským státům, které

293


jej uplatňují právě vůči ní. Tuto úvahu potvrdil i český ministr práce a sociálních věcí. • Další země • V polovině prosince bylo zřejmé, že přechodné období na volný pohyb pracovních sil vůči Bulharsku a Rumunsku neuplatní ČR, Estonsko, Finsko, Polsko, Slovensko a Švédsko (s „mezním“ případem Itálie), zatímco pro přechodné období se vyslovila Velká Británie, Irsko a Španělsko. Evropský rámec pro kvalifikace • Rada 15. listopadu podpořila zářijový návrh Komise, aby vznikl tzv. Evropský kvalifikační rámec, jehož cílem by mělo být snadné porovnávání dosažených kvalifikačních stupňů v rámci celé EU. • Obsah návrhu • Ministři obsah návrhu Komise nijak zásadně nepozměnili, pouze požadují, aby byla doba pro implementaci navrhovaného opatření prodloužena o jeden rok, tedy do roku 2010, a aby se kvalifikační rámec prioritně věnoval jen vyššímu vzdělání, resp. tomu, jež následuje po povinné školní docházce (s čímž souvisí i to, že Rada požaduje stanovení jen sedmi kvalifikačních stupňů, o jeden méně než Komise). • Další vývoj • EP, který o otázce spolurozhoduje, se bude Evropskému kvalifikačnímu rámci a jeho požadavkům věnovat nejdříve v prvním kvartálu roku 2007. Zdanění alkoholu • V posledním listopadovém týdnu se Rada věnovala otázce zvýšení minimální spotřební daně na alkohol. Česká republika nakonec návrh, o němž se rozhodovalo v režimu jednomyslnosti, 28. listopadu vetovala. • Sporné body • V listopadu došlo k modifikaci původního návrhu v tom smyslu, že bylo sníženo původně požadované navýšení minimální spotřební daně z 31 % u vybraných druhů alkoholu (kromě vína) na 4,5 % u všech druhů alkoholu (což by mělo za následek, že např. v ČR by fakticky k žádné změně – tedy potenciálnímu zdražení mj. piva – nedošlo). • Veto České republiky • Česká strana navzdory relativně vstřícným krokům ve věci valorizace minimální výše spotřební daně modifikovaný návrh odmítla. • Další vývoj • V následujícím půlroce, kdy bude Unii předsedat Německo, se v dané otázce žádný posun neočekává.

294

Harmonizace daňových základů korporátní daně • Komise 27. listopadu zveřejnila zprávu o pokroku ve věci harmonizace daňových základů korporátní daně, o níž se hovoří už od roku 2001 a doposud byla řešena pouze na úrovni pracovních skupin Komise, a vytyčila si v tomto ohledu pětiletý plán. • Obsah • Podle Komise by se měla pouze změnit metodika výpočtu základu, a to s následujícími cíli: odstranit překážky mezi různými daňovými systémy, omezit problémy s dvojím zdaněním, předcházet daňovým únikům, nastavit stejné podmínky pro společnosti z různých států a snížit byrokratickou zátěž. • Reakce aktérů • Proti návrhu se očekávaně postavila Velká Británie společně s Irskem a také Slovensko a Estonsko. Všechny země se obávají, že harmonizace daňových základů bude prvním krokem k harmonizaci sazeb, což odmítají především dvě posledně zmíněné země, jež svou pragmatickou daňovou politikou byly schopny v posledních letech umožnit svým ekonomikám bezprecedentní růst. Směrnice o spotřebitelských úvěrech • Rada se 4. prosince zabývala návrhem, jenž by měl pozměnit směrnice 87/102, 93/13 a jejich novelizace o spotřebitelských úvěrech. Finské předsednictví však nepředložilo návrh, jenž by získal podporu kvalifikované většiny členů Rady. • Sporné body • Ministři – v kontrastu s požadavkem Komise – považují obecně danou otázku za citlivou a komplikovanou, a tudíž (dlouhodobě) nejsou zastánci liberalizace na tomto poli. • Reakce aktérů • Velká Británie se společně s Estonskem a Nizozemskem postavila proti návrhu jako celku (protože „nic nepřináší“), ostatní národní delegace od Komise v následujícím období očekávají předložení takového textu, jenž přinese všem zainteresovaným „vyšší přidanou hodnotu“ (tímto tvrzením finské předsednictví uzavíralo jednání Rady). • Další vývoj • Německo, které se ujme předsednictví v lednu 2007, po jednání oznámilo, že se pokusí legislativní proces odblokovat ještě předtím, než se otázkou začne podrobně zabývat EP.


Revize emisních limitů u automobilů • Rada ve spolupráci s EP 4. prosince dospěla ke shodě ve věci revize emisních limitů u automobilů všech běžných kategorií. • Obsah • V roce 2009 by měl být začít uplatňován tzv. standard Euro 5 (u vozidel těžších než 2,5 t od roku 2010) a od roku 2014 standard Euro 6 (u vozidel těžších než 2,5 t od roku 2015). • Pokud jde o spotřebitele, očekává se zvýšení nákladů na implementaci uvedených standardů především v případě dieselových motorů (v průměru o 300 €), což se patrně částečně projeví i na ceně vozů, které jimi budou osazeny. • Další vývoj • Rada dohodu s EP potvrdí začátkem roku 2007. Nařízení o udělování kontraktů pro zajišťování veřejné dopravy • Rada na začátku prosince dospěla ke shodě ve věci nařízení o udělování kontraktů pro zajišťování veřejné dopravy, jíž se zabývala již v červnu. Zatímco tehdy dosáhla pouze politické dohody, tentokrát přijala tzv. společný postoj, který umožňuje, aby se celou záležitostí dále zabýval EP. • Obsah návrhu • Rada požaduje, aby připravované nařízení obsáhlo nejen silniční a železniční dopravu, ale i dopravu vodní. Kromě standardního vypisování výběrových řízení mají podle ní existovat čtyři (vzájemně kombinovatelné) podmínky, jak zajistit přímé a bezproblémové fungování veřejné dopravy. • V případě jejich naplnění (a zároveň neporušení žádné z nich) bude možné přidělovat kontrakty pro zajišťování veřejné dopravy přímo. • S ohledem na závažnost a dopad uvedených opatření Rada požaduje přechodné období na uplatnění uvedených pravidel, a to až na dobu patnácti let od schválení připravované normy. • Další vývoj • EP se bude návrhem zabývat v průběhu roku 2007, konkrétnější vymezení však nebylo v době přípravy monitoringu známo. Správa frekvenčního pásma • Rada 10. prosince zahájila neformální debatu o budoucnosti správy frekvenčního pásma. • Reakce aktérů • Rada bude pravděpodobně v následujícím období podporovat Komisi, což ostatně na svém posledním letošním zasedání potvrdila i Evropská rada.

• Sporné body • Předmětem debaty budou – obecně řečeno – otázky „lepší regulace“, přechodu na stoprocentní digitální vysílání a vysílání prostřednictvím mobilních zařízení. • Další vývoj • Plénum EP se k názoru svého výboru vyjádří v únoru 2007. Rada pak na úrovni hlav států a vlád na jarním summitu. Směrnice o zpětných zrcátcích na nákladních automobilech • Rada 11. prosince přijala návrh směrnice týkající se vybavení nákladních automobilů zpětnými zrcátky zobrazujícími tzv. mrtvý bod. • Obsah návrhu • Rada přijala návrh, že zpětnými zrcátky zobrazujícími mrtvý bod budou muset být vybaveny kamiony registrované po 1. lednu 2000. (Komise žádala, aby se norma dotkla všech nákladních automobilů registrovaných po 1. lednu 1998.) Směrnice by měla stanovovat až tříletou implementační lhůtu. • Další vývoj • Komise na výsledek jednání Rady zareagovala tvrzením, že „bude flexibilní“. Záležet každopádně bude i na názoru EP, jenž se bude otázce věnovat až příští rok.

II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 Budoucnost EU Evropská ústava • Vedle významnějších témat Evropské rady, k nimž náležela především nová strategie pro rozšiřování, otázka energetické politiky či imigrační politiky EU, bylo jako obvykle diskutováno i stanovisko k další budoucnosti Smlouvy o Ústavě pro Evropu. • Iniciativa Španělska a Lucemburska • Španělská a lucemburská vláda poněkud překvapivě prezentovaly zástupcům hlav států a vlád dalších členských států otevřený dopis, podepsaný ministry zahraničí obou zemí. Vyzvaly v něm šestnáct členských zemí, které do té doby ratifikovaly úspěšně původní dokument euroústavy, aby se sešly na separátním jednání v lednu a únoru 2007.

295


2.2 Financování EU Rozpočet 2007 • Na posledním plenárním zasedání tohoto roku 14. prosince EP ve druhém čtení schválil první rozpočet nové finanční perspektivy, který již byl sestavován podle nové nomenklatury platné pro období 2007–2013. Předběžného kompromisu mezi Radou a EP přitom bylo dosaženo již 30. listopadu. • Výsledná podoba rozpočtu na rok 2007 • V závazkové části celkové plánované výdaje rozpočtu na rok 2007 překračují strop 1 % HND EU a dosahují výše 1,08 % HND EU, v absolutních číslech závazky dosahují částky 126,5 mld. €. • První rozpočet sestavovaný v rámci nové finanční perspektivy a priori počítá s vyšší částkou určenou pro rezervy. Skutečné platby tedy mají v roce 2007 dosáhnout v absolutní hodnotě částky 115,5 mld. € (0,99 % HND EU). • Alokace prostředků do jednotlivých kapitol • Rozpočet v konečné podobě přináší oproti minulým letům mírné navýšení prostředků v kapitolách 1a a 1b určených k financování programů spjatých s Lisabonskou agendou a také s politikou koheze a strukturálních fondů. • K výraznějším změnám naopak nedojde v kapitole 2, která pod názvem „Ochrana a konzervace přírodních zdrojů“ ukrývá také financování CAP. • Nejvíce spornými bodem v rámci rozpočtové procedury, při níž hledá vzájemný konsenzus EP a Rada, představovaly letos výdaje v kapitole „EU jako globální aktér“, konkrétně v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a v kapitole Administrativa. • Významným novým finančním nástrojem má být v novém rozpočtu Fond pro boj s následky globalizace. 2.3 Justice a vnitro Revize hlasovacího systému v třetím pilíři a pravidla migrační politiky EU • Evropská rada se na svém prosincovém zasedání zabývala také možností dalšího rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti v oblasti justice a vnitra tam, kde to dle platného primárního práva umožňují dosavadní možnosti aplikace tzv. překlenovací klauzule. • Ačkoli v této oblasti nepřinesla Evropská rada průlom, který mnozí očekávali, zabývala se ře-

296

šením některých obsahových souvislostí třetího pilíře. Věnovala se především otázce migrace v souvislosti s vytvořením agentury Frontex a předpokládanou dělbou finančních prostředků určených na zabezpečení vnějších hranic. Rozhodnutí o rozšíření Schengenského informačního systému • Na zasedání Rady ministrů vnitra 5. prosince se EU-15 i Komise rozhodly ustoupit tlaku vycházejícímu především ze strany nových členských států, který požadoval dodržení harmonogramu rozšíření prostoru bez vnitřních hranic o státy EU-10. • Obsah a důsledky rozhodnutí Rady • V rámci rozhodnutí Rady ministrů z 5. prosince bylo deklarováno, že do 31. prosince 2007 dojde k rozšíření stávající schengenské zóny a jejích mechanismů ochrany a spolupráce o všechny nové členské státy, včetně Pobaltí, i když praktická aplikace „nejpopulárnějších“ principů Schengenu (jako je především zrušení kontrol na vnitřních hranicích EU) bude zaváděna postupně. 2.4 Rozšiřování EU Nová strategie pro rozšiřování EU a Evropskou politiku sousedství • Pokračování procesu rozšiřování EU po vstupu Bulharska a Rumunska či hledání alternativní strategie představovalo jednu z očekávaných klíčových otázek jednání Evropské rady. • Obsah rozhodnutí Evropské rady • Rozhodnutí Evropské rady počítá především s přísnější aplikací pravidel rozšiřovacího procesu (kodaňská kritéria) v budoucnu, nechce však zavádět žádná pravidla nová. • Prosincové rozhodnutí Evropské rady neříká dalšímu rozšiřování EU apriorní ne, na druhou stranu i Komise Barrosovými ústy zdůrazňuje, že následující předsednictví, zejména předsednictví německé, by se měla soustředit spíše na přípravu interní reformy EU než na tvorbu přesného harmonogramu dalšího rozšiřování. • Pozitivním signálem může být demonstrované odhodlání posilovat nástroje Evropské politiky sousedství, které bylo akcentováno i v publikovaných závěrech finského předsednictví jako vize budoucího vývoje na poli vnějších vztahů EU, a to právě v souvislosti s ochlazením entuziasmu pro další rozšiřování. Konkrétní akce v tomto směru však EU a její instituce teprve čekají.


Turecko a kyperský problém • Rozhodnutí Evropské rady • Řešení, k němuž dospěla Evropská rada, je tradičně ambivalentního charakteru, s do určité míry odkladným účinkem. • Dle slov předsedy Komise Barrosa, který se jednání Evropské rady účastnil, tato instituce dospěla ve věci Turecka 15. prosince k rozhodnutí částečně zmrazit přístupové rozhovory, ve formě odkladu jednání o osm z 35 kapitol, které Turecku v rámci screeningu zbývá uzavřít. • Podmínkou je, aby žádná z těchto kapitol nebyla uzavřena dříve, než Turecko přistoupí na podmínky Ankarského protokolu. 2.5 Zemědělství Obchodní spor mezi EU a Ruskem • Rozpory mezi EU a Ruskem, které bylo možné během podzimu 2006 zaznamenat na poli energetické politiky, ale i na poli politickém, se na přelomu listopadu a prosince výrazněji přenesly i do oblasti CAP a zemědělského obchodu. • Polsko-ruský obchodní spor • Polsko v listopadu uplatnilo veto vůči finskému návrhu Smlouvy o partnerství a spolupráci s Ruskem; svůj postoj podložilo poukazem na přetrvávající embargo, které ruská strana uvalila na dovoz masných výrobků z Polska do Ruska. • Na skutečnost, že Polsko pod vlivem embarga vetovalo přípravu smlouvy PCA, reagovalo Rusko hrozbou, že toto embargo rozšíří na celou EU, a to v souvislosti se vstupem Bulharska a Rumunska, které dle ruské strany bude představovat další zvýšení rizikovosti potravinářské produkce EU. • Otázka obchodních vztahů s Ruskem má být jedním z hlavních témat posledního zasedání Rady ministrů v roce 2006, kterým je již tradičně Rada ministrů zemědělství ve dnech 19. a 20. prosince. Podpora producentům banánů v EU • Listopadové zasedání Rady ministrů zemědělství ukázalo, že otázka pokračující podpory produkce banánů v EU, a to nejen na pevnině, ale i na ostrovech náležejících mezi tzv. odlehlé (outermost) regiony EU se špatným infrastruk-

turním spojením s pevninou, bude představovat velmi kontroverzní téma. • Podstata sporu • Možnost pokračování výrobních podpor pro producenty banánů, ať již tradičním způsobem nebo prostřednictvím nových programů podpory odlehlých regionů (POSEI s prostředky ve výši až 280 mil. €; viz Monitoring říjen-listopad 2006), vyvolává odpor především u řady nových členských států. • Do sporu se vložil i EP, který naopak prosazuje pokud možno pokračování stávajících produkčních podpor a ve svém doporučení Komisi se vyslovil pro to, aby snížení podpor postihlo kontinentální producenty banánů (v Řecku či Portugalsku) v menší míře, než počítal původní návrh. Rozšíření podpory pěstování plodin využitelných k výrobě bioenergie na nové členské státy • Během prosincové Rady ministrů zemědělství se očekává (jak již bylo na listopadovém jednání Rady deklarováno) schválení rozšíření speciální podpory pro pěstování plodin využitelných k výrobě bioenergie (řepka, cukrovka, energetické byliny), která je k dispozici státům EU-15, i na nové členy. • Připravované změny mají spočívat v revizi Nařízení č. 1782/2003 (rozšíření možnosti finančních podpor ve výši 45 € / ha i zemědělcům z nových členských zemí, kteří budou pěstovat energetické plodiny), zjednodušení prováděcích pravidel a stávajících kontrolních opatření; rozšíření zaručené plochy z 1, 5 mil. ha pro EU-25 na 2 mil. ha pro EU-25 a v možnosti vyplácení podpory z národních rozpočtů ve výši pokrytí 50 % nákladů na založení rychle rostoucích dřevin pro výrobu energie. • Současně bylo umožněno novým členům uplatňovat systém SAPS namísto přechodu na SPS s některými výjimkami až do roku 2010 (včetně postupného zavádění cross-compliance, tento problém je však ještě v jednání). • Hodnocení a sporné body • Komise i starší členské státy prezentují rozšíření možnosti využívat podpory energetických plodin bez ohledu na jiný formát přímých plateb v rámci EU-10 (SAPS oproti SPS) jako výrazně pozitivní krok. Přesto v ČR není využívání této podpory prosto problémů.

297


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Směrnice o službách EP 15. listopadu přijal v rámci svého druhého čtení návrh, jenž by měl napomoci liberalizovat sektor služeb v EU. Legislativní pozadí O Směrnici o službách, jejíž návrh byl poprvé zveřejněn v lednu 2004 a v průběhu vyjednávání se několikrát zásadně proměnil, jsme v monitorinzích pravidelně informovali. Obsah EP v listopadu přijal pouze tři zásadnější pozměňovací návrhy; ostatní parametry textu normy zůstaly zachovány v podobě, v níž byl návrh přijat v únoru v rámci prvního parlamentního čtení. Reakce aktérů Pokud jde o reakce na krok EP, pak většina aktérů zareagovala očekávaně, tedy podle svých dosavadních preferencí. Zatímco liberálové výsledek označili za pozitivní, ale nedostatečný, socialisté vyjádřili naprostou spokojenost a komunisté naopak normu absolutně odmítli. Lidovci v EP výsledek prakticky nekomentovali. Důvodem byl patrně fakt, že to byla právě frakce EPP-ED, kdo v únoru výrazně napomohl socialistům inkorporovat do návrhu směrnice většinu pozměňovacích návrhů, které měly za následek výrazné oslabení „liberalizačního potenciálu“ připravované legislativy. Organizace UEAPME, zástupce malých a středních podniků, rozhodnutí EP přivítala, nicméně upozornila na to, že bude velmi záležet na tom, jak budou v implementaci směrnice postupovat jednotlivé členské státy (jak budou odbourávat na čtyři desítky existujících překážek) a nakolik bude Komise schopna dodržování normy efektivně kontrolovat. Podobně zareagovali i zástupci nových členských států, jejichž podnikatelé by měli z přijaté směrnice profitovat nejvíce. Např. český ministr průmyslu a obchodu řekl, že výsledná směrnice balancuje mezi liberálním a konzervativním přístupem k volnému pohybu služeb, což potvrdil i prezident České hospodářské komory.

298

V souvislosti s tím UEAPME vkládá nejvíce nadějí do kontaktních míst, která mají v jednotlivých státech vzniknout, aby napomáhala mobilitě služeb v EU tím, že budou jejich poskytovatele náležitě informovat o všech potřebných formalitách v jiných členských státech. Obecně by mělo platit, že poskytovatel služeb sice bude muset splnit požadavky země, v níž hodlá podnikat, ale další povinnosti (např. žádost o pobyt) odpadnou. Jiná pozitiva však čekat nelze. Směrnice se např. vyhýbá otázkám souvisejícím s pracovním právem a vysíláním pracovníků, veřejným službám, některým ekonomickým službám obecného zájmu a dalším sektorům (finančním, dopravním a komunikačním službám, hazardním hrám a sázkám, agenturám zprostředkovávajícím práci či bezpečnostním službám). Vše završuje absence tzv. principu originality, jenž měl napomoci celému sektoru služeb tím, že po poskytovatelích služeb mělo být požadováno pouze to, aby plnili právní normy jen té země, z níž pocházejí, a to v rámci celé EU. Další vývoj Směrnice bude patrně začátkem příštího roku formálně schválena Radou a zveřejněna v Úředním věstníku. Vstoupí v platnost po tříleté implementační lhůtě v průběhu roku 2010. Evropský trh s hypotékami EP 14. listopadu přijal zprávu, v níž přivítal záměr Komise (prezentovaný v její zelené knize) vytvořit celoevropský trh s hypotékami. Obsah návrhu V současnosti se přes hranice států realizuje zhruba 1 % celkového objemu hypoték. Výsledkem legislativní iniciativy Komise by měla být větší nabídka a nižší ceny pro koncové zákazníky. Sporné body Podle EP i Komise je současný celoevropský trh s hypotékami spíše mýtem. Cílem zamýšleného opatření však má být primárně odstranění překážek bankám v jednotlivých zemích, aby mohly své služby nabízet i mimo hranice států, v nichž sídlí. Až pak se očekává odezva klientů, tedy


poptávkové strany. Přestože lze takový postup označit za vhodný, jeho implementace patrně bude velmi problematická. Důkazem jsou ostatně už potíže související s návrhem, jenž by měl zpřehlednit situaci na poli spotřebitelských úvěrů (viz dále). Další vývoj Komise na zprávu EP zareagovala prohlášením, že v průběhu roku 2007 (patrně v květnu) zveřejní podrobnější dokument (bílou knihu), v němž svou představu rozpracuje podrobněji. Evropské řidičské průkazy Výbor EP pro dopravu se 22. listopadu věnoval otázce evropských řidičských průkazů (viz dřívější monitoringy). Plénum pak jeho návrhy přijalo 14. prosince. Obsah návrhu Obecně došlo k všeobecné akceptaci názoru Rady vyjádřeného v jejím společném postoji z prvního čtení. (Důkazem je i to, že výbor pro návrh hlasoval v poměru 31:2 při dvou abstencích.) Evropské řidičské průkazy by se měly začít vydávat od roku 2013 s platností patnácti let (deset let u profesionálních řidičů) s tím, že bude na jednotlivých členských státech, zda je opatří čipem, na nějž budou ukládány doplňující informace o držiteli průkazu. Platnost všech stávajících modelů řidičských průkazů by měla vypršet nejpozději v roce 2033. Přestože se v průběhu listopadu objevil požadavek na snížení potřebné věkové hranice na získání řidičského průkazu na motocykl vyšší kubatury, nakonec nebyl vzat v úvahu. Nejenže hranice 24 let zůstala zachována, ale zároveň v návrhu zůstala i klauzule, jež očekává „postupný přístup“ k silnějším motocyklům (možnost získat průkaz na silnější motocykl bude omezena na situace, kdy řidič už má nějaké zkušenosti s řízením slabšího stroje). Další vývoj Rada přijme text ve druhém čtení pravděpodobně v prvním kvartálu roku 2007. S ohledem na to, že druhé čtení EP bylo s jejími názory v souladu, neočekávají se v dané věci už žádné zásadní posuny. Vysoké ceny mezinárodního roamingu Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele se 22. listopadu zabýval návrhem Komise na regulaci vysokých cen mezinárodního roamingu (blíže viz předcházející monitoringy).

Přestože hraje tento výbor v dané věci pouze konzultační roli (rozhodující bude názor Výboru pro průmysl a výzkum), jeho názory lze považovat za indikativní z hlediska celé instituce EP. Sporné body Obecně převládlo přesvědčení, že regulace roamingu je oprávněný krok, od něhož lze očekávat pozitivní změny ve smyslu snížení cen pro koncové zákazníky. Někteří poslanci nicméně kritizovali fakt, že připravovaná norma by se měla dotknout pouze hlasových služeb a požadovali zahrnutí i dalších produktů mobilních operátorů. Objevily se však i názory, že vedle mobilní telefonie existují i další způsoby, jak komunikovat, a tudíž je regulace roamingu zbytečná. Reakce aktérů Příští předsednická země – Německo – (v kontrastu s Komisí a za podpory např. Irska či Estonska) hodlá umožnit, aby operátoři mohli až do výše maximálních poplatků (o jejichž konkrétní podobě se v současnosti vedou spory) využívat různá schémata svých roamingových služeb (např. paušální platby). Pro urychlené přijetí normy jsou rovněž spotřebitelé, již podle průzkumů svůj mobilní telefon v zahraničí nepoužívají (nebo jej používají omezeně) právě kvůli vysokým cenám za využívání mobilních služeb. Proti unijní regulaci roamingu se stavějí zejména Velká Británie, Itálie a Španělsko. Jedná se buď o oblíbené turistické destinace, a tudíž jejich operátoři z vysokých poplatků za roaming profitují (Itálie, Španělsko), nebo v těchto zemích sídlí známé telekomunikační firmy (Telefónica ve Španělsku a Vodafone ve Velké Británii). Proti regulaci jsou i Dánsko, Nizozemsko a Lucembursko. Názor Rady 11. prosince se dané názorové rozložení ukázalo v praxi. Velká Británie za přímé podpory Francie (ale i ČR, Belgie, Maďarska, Polska, Itálie, Dánska a Rakouska) požádala o regulaci až poté, co by se ukázalo, že operátoři své ceny nesnižují. Navíc odmítla stanovení jakýchkoli poplatkových stropů. Pouze požaduje, aby si spotřebitelé mohli vybrat, zda chtějí roaming aktivovat, či ne, a to na základě informování o jeho ceně (což je však u mnoha operátorů již běžná praxe). Celkově se za uvedené řešení postavilo 14 z 25 členských států. Další vývoj EP se bude otázkou zabývat nejdříve v březnu 2007.

299


S ohledem na kontroverze, jež otázka regulace roamingu vyvolala v Radě, a vzhledem k tomu, že legislativní proces v rámci EU je obecně relativně dlouhý, lze očekávat, že s velkou pravděpodobností k účinné regulaci vysokých cen roamingu do příštích letních prázdnin – jak zněl původní návrh Komise – nedojde. Směrnice o odpadech Výbor EP pro životní prostředí se 28. listopadu zabýval otázkou připravované Rámcové směrnice o odpadech. Obsah návrhu Výsledkem jsou poměrně zásadní změny v textu, jenž předložila Komise. Celkem bylo předloženo na 600 pozměňovacích návrhů. 140 z nich pak bylo výborem přijato. EP se staví za jasnou hierarchizaci nakládání s odpady, přičemž preferuje co nejekologičtější (a často nejnákladnější) způsoby jejich zpracování. Kromě toho EP požaduje zvýšení odpovědnosti producentů za nakládání s odpady včetně stanovení cílů zaměřených na stabilizaci produkce odpadů do roku 2020. Obecným výsledkem zasedání výboru je apel na snížení množství spalovaného odpadu a na stanovení konkrétního způsobu nakládání s nejčastěji produkovanými odpady (papír, sklo, železo apod.). V určitém kontrastu k těmto požadavkům (vycházejícím primárně z „evropské“ úrovně) je pak návrh na posilování národních plánů pro nakládání s odpady v souladu s principem subsidiarity. Sporné body Jako nejspornější se v dalším projednávání návrhu pravděpodobně objeví otázka energetických požadavků na podniky zpracovávající odpady (spalovny). Problematický patrně bude i požadavek EP, aby Komise zveřejnila další (konkrétnější) legislativní návrhy týkající se odpadů a nakládání s nimi (prevence, odpady vznikající ve stavebnictví, ukládání odpadů apod.). Další vývoj Plénum EP se bude výsledkem jednání svého Výboru pro životní prostředí zabývat v únoru 2007, Rada pak nejdříve v červnu téhož roku. REACH V rámci prosincového plenárního zasedání EP ve druhém čtení přijal návrh legislativního programu týkajícího se registrace, evaluace a autori-

300

zace chemikálií známý pod zkratkou REACH. Vlastnímu plenárnímu zasedání předcházel již počátkem prosince konsenzus mezi Radou a EP na konečné podobě legislativy, která zaměstnávala instituce rozhodovacího procesu v EU několik let. Postoje aktérů Do vzniku vlastního předběžného návrhu i stovek pozměňovacích návrhů, jimiž byl REACH opatřen při projednávání v jednotlivých specializovaných výborech EP, byly významným způsobem zapojeny názory lobbistických skupin, které se následně vyjadřovaly i k podobě konečného návrhu. Se zklamáním ji přijali především zástupci ekologických organizací (Friends of the Earth, Greenpeace, WWF apod.) a také zástupci sdružení ochrany spotřebitele BEUC. Sporné body Tyto organizace kritizují zejména fakt, že v rámci konečného návrhu nebyla užita původní podoba legislativy týkající se substitutů, podle níž by každý výrobek, jejž je možné označit za nebezpečnou substanci, musel být stažen z trhu v případě, že existuje jeho bezpečnější substitut. Zástupci lobby výrobců se ovšem obávali, že takováto striktní aplikace zmíněné normy by přinesla především deformaci trhu, volné soutěže a zřejmě by posílila i korupční prostředí. Dle kompromisního návrhu by tedy otázka registrace rizikových substancí ve vztahu k jejich substitutům měla být řešena na ad hoc bázi, a to i s ohledem na sociální a ekonomické dopady takového rozhodnutí pro dané odvětví. Je tedy otázkou, jak bude tato praxe individuálního rozhodování s ohledem na ekonomický a sociální kontext fungovat. Rezervovaný postoj zaujímají zástupci chemického průmyslu sdružení v CEFIC (Rada pro evropský chemický průmysl), která zastupuje jak větší, tak menší výrobce, pro něž bude reforma zřejmě problematičtější zejména z hlediska zpřísnění pravidel týkajících se autorizace pro přístup výrobku na trh. Další sporný bod představovala doba, po jejímž uplynutí od vstupu normy v platnost je nutná registrace daného výrobku podle pravidel REACH. Dle kompromisního návrhu mají být do určité míry znevýhodněny substance vyráběné ve větším množství (v případě množství nad 1 000 t ročně má registrace platit 3,5 roku po vstupu normy v platnost), u substancí vyráběných v menším množství (1–10 t ročně) je registrace nutná po 11 letech od vstupu normy v platnost. Nelze tedy jednoznačně říci, že by REACH výrazně zvýhodňoval velké výrobce a poškozoval malé specializované producenty, jak býval praktický dopad této legislativy nezřídka hodnocen.


Rada a EP se dohodly navíc na prodloužení doby garance právní ochrany duševního vlastnictví v oblasti výroby chemikálií ze tří na šest let. Legislativa se částečně zabývala i ochranou zdraví zvířat; i když zde nestanovuje žádné striktní zákazy, pouze zakazuje testování na zvířatech v případech, kdy lze adekvátním způsobem použít alternativních metod. Hodnocení Výsledná podoba legislativy REACH je tedy především kompromisem, který se dle komentátorů i specialistů pokouší částečně uspokojit všechny sporné zainteresované strany, žádnou z nich však absolutně. Evaluace sociálních a ekonomických podmínek při registraci substancí a jejich substitutů v daném kontextu může být zajímavá z hlediska menších států, trhů a výrobců, zejména ekologové však kritizují toto řešení jako nestandardní, ponechávající prostor pro výrobu a obchodování řady nebezpečných látek. Jisté je, že implementace REACH se vzhledem k širšímu kontextu chemické výroby dotkne nejen samotné produkce surovin, meziproduktů či výrobků chemického průmyslu jako takového, ale i potravinářství, farmaceutické produkce či textilního průmyslu. 1.2 EVROPSKÁ RADA Akční plán pro energetiku Jeden z nejdůležitějších bodů jednání Evropské rady ve dnech 14. – 15. prosince měl představovat Akční plán pro energetiku v návaznosti na závěry neformálního summitu v Lahti, kde energetika a energetická bezpečnost byly hlavními tématy za účasti ruského prezidenta Putina. Některé názorové skupiny v rámci institucí EU dokonce vyzývaly Evropskou radu k publikaci zásadního dokumentu, který by stanovil parametry společné energetické politiky (frakce PES v EP). K takovému kroku však v EU prozatím chybí konsenzus, jak prokázaly i závěry Evropské rady. Podobně vnější okolnosti (vývoj vztahů s Ruskem na poli energetické politiky) nejsou takto zásadním posunům nakloněny, čeká se i na možné důsledky vstupu Rumunska a Bulharska, které by mohly vnější vztahy EU v energetické oblasti posunout do nové roviny. Oblast energetiky však není jen oblastí týkající se konvenčních energetických zdrojů, stále silněji je akcentována problematika obnovitelných zdrojů energie, která propojuje oblast energetické politiky s politikou ochrany životního prostředí či společnou zemědělskou politikou.

Výstupem Evropské rady byla nakonec publikace dokumentu, který představuje teprve přípravu pro zveřejnění Akčního plánu pro energetickou politiku v roce 2007. Obsah akčního plánu Mělo by jít především o zajištění bezpečných dodávek energie ve smyslu spolupráce s hlavními producentskými, tranzitními a odběratelskými státy. Dalším cílem má být zvládání krizových a mimořádných situací, pokud jde o tranzit a dodávky energie a rozšíření principů liberalizace interního trhu s energií na sousední státy, a to i na bázi Evropské politiky sousedství, což ovšem představuje značně kontroverzní bod především ve vztazích EU a Ruska. Poslední bod, který zdůrazňuje ve velmi obecné rovině závěrečný dokument Evropské rady, představuje podpora domácích zdrojů energie, včetně zdrojů obnovitelných (ty by měly do roku 2020 tvořit až čtvrtinu energetických zdrojů využívaných v EU), a výzkum nových technologií. Dokument, který by měl nastínit přesné parametry společné energetické politiky, má vzejít z jednání Evropské rady na jaře 2007 pod předsednictvím Německa, a to včetně vnějších aspektů, jejichž zhodnocení a zahrnutí do plánu nové energetické politiky bude vzhledem k naznačeným okolnostem poměrně složitou otázkou. Závěry Evropské rady – oblast výzkumu a inovací Vedle závěrů týkajících se energetické politiky EU, otázky imigrace či dalšího rozšiřování a Evropské politiky sousedství přinesla prosincová Evropská rada pod finským vedením některá důležitá rozhodnutí (ale i odklad některých rozhodnutí) na poli vědy, výzkumu, inovací a duševního vlastnictví, která se týkají postupu v nejbližší budoucnosti (rok 2007 a následující). Jednání poslední Evropské rady v roce 2006 se neneslo v natolik nervózním duchu, jako tomu bylo v roce 2005, chybělo totiž dostatečně kontroverzní téma, jaké loni představovala zejména příprava nové finanční perspektivy za britského předsednictví. Řešila se tedy témata svým významem „menší“, i když do určité míry bližší každodennímu životu a v některých ohledech i důležitá pro ČR. Priority v oblasti výzkumu a inovací pro rok 2007 Pro rok 2007 stanovily hlavy států a vlád priority v oblasti inovací. Nikoli překvapivě zástupci budoucího německého předsednictví deklarovali, že jednou z priorit pro ně v oblasti legislativní úpravy této tematiky bude ochrana duševního

301


vlastnictví, a to jak v rámci EU (komunitární patent), tak ve vnějších obchodních vztazích, což je téma pojící se s možnou nadějí na odblokování probíhajícího jednacího kola WTO z Dauhá. Evropský technologický institut Dalším prioritním bodem na poli výzkumu, vědy a inovací má být dokončení sítě vědeckých a výzkumných institucí, které mají být zapojeny do projektu Evropského technologického institutu, jenž má být obdobou podobné sítě či „mozkových trustech“ fungujících v USA. Projekt již má vlastní rozpočet vyčleněný v rámci nové finanční perspektivy, i když mimo parametry 7. rámcového programu pro vědu a výzkum. Potřebuje tedy ještě legislativní zaštítění, k němuž by mělo dojít právě v následujícím roce, prozatím je na stole pouze návrh Komise. Cílem by mělo být postupné propojování vědecké, výzkumné a vzdělávací činnosti s praxí, větší zapojení malých a středních podniků a průmyslu do primárního výzkumu, a to jak pokud jde o financování, tak pokud jde o využívání vědeckých poznatků a spolupráce s výzkumnou sférou. Toto je oblast, v níž EU prozatím nejvíce zaostává za USA, je však otázkou, zda v podstatě centralizovaná iniciativa a impulzy vycházející z EU a jejích institucí mohou skutečně iniciovat vznik vazeb, které se (právě v americkém případě) vytvářejí spíše přirozeným a samovolným způsobem a vycházejí do značné míry z ekonomické a částečně politické kultury daného prostředí. Galileo Vedle projektu Evropského technologického institutu Evropská rada diskutovala i o umístění výzkumné a řídící centrály pro (dle některých kritik kontroverzní) evropský vesmírný a navigační systém Galileo. Diskuse se poměrně předvídatelně přenesla do roviny určitého soupeření členských států o umístění tohoto sídla, především do roviny střetu starších a nových členů argumentujících nepsaným příslibem Komise i dalších institucí o tom, že nová tělesa spjatá s EU mají být umísťována přednostně na území nových členských států. Jde samozřejmě o prestiž, ale v přeneseném smyslu může jít i o přilákání zahraničních investic a možné nepřímé ekonomické zisky. O tom jak kontroverzní toto téma je, svědčil následně fakt, že Evropská rada konečný verdikt nevydala a rozhodnutí odložila. Jedním z kandidátů, který projevoval velký zájem o umístění centrály, přitom byla i Česká republika (konkrétně Praha, v souboji s dalšími deseti evropskými městy).

302

1.3 KOMISE Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám V průběhu listopadu byly zveřejněny některé konkrétní parametry připravovaného návrhu na zapojení letecké dopravy do boje EU proti klimatickým změnám. Pozadí Danou otázkou se Komise zabývá už prakticky dva roky, nicméně dosud čistě na úrovni úvah a veřejných konzultací. Svou aktivitu zvýšila až v souvislosti s revizí systému tzv. emisních povolenek po roce 2008. Komise totiž počítá s tím, že systém by se měl nejen rozšířit co do chemických látek, které bude zahrnovat, ale také co do subjektů, které jím budou dotčeny. Právě letecká doprava je podle názoru Komise jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí, přičemž se jí v tomto směru prozatím netýkají žádná omezení. Obsah návrhu Zapojení letecké dopravy do systému obchodování s emisními povolenkami se plánuje od roku 2011 a mělo by se týkat všech přepravců, kteří přilétají do EU (nebo ji naopak opouštějí). Narozdíl od stávajícího systému by se v případě letecké dopravy neměly „stropy“ pro požadované množství povolenek stanovovat na úrovni jednotlivých států, ale přímo v rámci Komise, a to na základě referenčního množství emisí vyprodukovaného leteckou dopravou v letech 2004–2006. Povolenky by mělo být možné prodávat jen v rámci sektoru letecké dopravy a ze systému by měla být vyloučena vládní a vojenská letadla. Sporné body Záměr Komise je už od doby, kdy se o něm začalo oficiálně hovořit, pravidelně podrobován kritice, a to jak ze strany vnitrounijních aktérů, tak i ze strany subjektů pocházejících ze zemí mimo EU. Konkrétním a bezprostředním dopadem uvedeného řešení by mělo být zvýšení ceny letenek o 5–40 € v závislosti na délce trasy. Reakce aktérů Americké letecké společnosti požadují vynětí z unijního systému, protože už nyní – v důsledku teroristických útoků z 11. září 2001 – jsou nuceny přijímat poměrně nákladná bezpečnostní opatření a další požadavky by jim jejich situaci dále zkomplikovaly. Navíc není zcela zřejmé, zda by unijní záměry nebyly z právního hlediska extrateritoriální, resp. zda by jejich aplikace nebyla v rozporu s nutně limitovaným územním zakotvením EU.


Proti zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám se paradoxně postavily i některé ekologické organizace (např. T&E) s odůvodněním, že tento krok oslabí pozici EU při vyjednávání o potlačování klimatických změn v jiných (potenciálně „závažnějších“) sektorech. Naopak pro jsou evropská letiště, resp. Mezinárodní rada letišť v Evropě (ACI). Oproti návrhu Komise ACI požaduje jen plnou integraci letecké dopravy do stávajícího systému, resp. žádá možnost směňovat povolenky i s ostatními sektory (letecká doprava by neměla být od ostatních odvětví izolována), a omezení opatření jen na vnitrounijní lety. Asociace evropských aerolinek (AEA) po počátečním váhání tento názor podpořila, nicméně doplnila jej prohlášením, že začlenění letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám musí být vedeno rovněž po dalších liniích, tedy nikoli výhradně inkorporací do trhu s emisními povolenkami, jenž má podle AEA mnohá omezení. Další vývoj Komise oficiálně zveřejní svůj návrh 20. prosince, a to včetně způsobu, jakým se bude v dané věci dále postupovat. Podpora malým a středním podnikům Komise 12. prosince přijala definitivní verzi návrhu, jenž by měl umožnit poskytovat malým a středním podnikům podpory, jež nebudou v nesouladu se zákazem o poskytování státní pomoci podle primárního práva EU. Obsah Přijaté řešení, o jehož genezi jsme informovali v předcházejících monitorinzích, by mělo efektivně napomoci rozvoji malého a středního podnikání, a to jak podle názoru Komise, tak i podle dalších zainteresovaných aktérů. Od ledna 2007 bude možné bez notifikace a autorizace ze strany Komise poskytovat státní pomoc až do výše 200 tis. €, přičemž daná suma bude představovat pro konkrétní firmu tříleté maximum prostředků, jež může od státu získat. Komise svou kontrolu zaměří až na pomoc, jež daný strop překročí. Národní státy rovněž budou moci garantovat půjčky malých a středních podniků, a to až do výše 1,5 mil. €, přičemž opatření zahrne nově i sektor silniční dopravy a zemědělské produkce. (Silniční doprava se nicméně bude řídit zvláštním režimem: státní pomocí do maximální výše 100 tis. € a garancí půjček do výše 750 tis. €.)

Reakce aktérů Návrh přivítala nejen organizace UEAPME, ale např. i Unie malých a středních podniků (SME Union). (Do finálního textu normy ostatně byla zmíněná klauzule o státních garancích půjček včleněna přesně v té podobě, již požadovala právě organizace UEAPME.) Další vývoj Změněná pravidla pro poskytování podpor malým a středním podnikům vstoupí v platnost v lednu 2007. 1.4 RADA Televize bez hranic Finské předsednictví 13. listopadu dospělo s ostatními členskými státy k obecné shodě ve věci revize Směrnice o tzv. televizi bez hranic, o níž v monitorinzích pravidelně informujeme, a to navzdory původnímu nesouhlasu mj. Irska, Litvy, Lotyšska, Rakouska, Belgie, Lucemburska, Velké Británie a Švédska. Sporné body Kontroverze se projevily především v otázkách množství a četnosti vysílané reklamy a principu země původu, jenž by umožňoval provozovat vysílání v jiné členské zemi na základě legislativy domovského státu. Jako sporná se ukázala i záležitost tzv. product placementu a způsobu podpory evropských audiovizuálních děl. Uvedené položky bylo důvodem, proč bylo formální přijetí tzv. společného postoje Rady odloženo až na jaro roku 2007. Ministři se nicméně rámcově shodli na tom, že princip země původu by měl být novelizovanou normou povolen (ač by se podmínky jeho uplatňování měly zpřísnit), zatímco product placement nikoli (byť by si jednotlivé členské země měly moci za přesně stanovených okolností stanovit výjimky, což by se ovšem netýkalo dětských, dokumentárních a zpravodajských pořadů, kde by měl být product placement zakázán zcela). Pokud jde o otázku reklamy, její četnost by se měla řídit podle druhu vysílaného pořadu a neměla by přesáhnout 12 minut za hodinu. Názor Evropského parlamentu EP se návrhem zabýval na úrovni Výboru pro kulturu a vzdělávání rovněž 13. listopadu. Výsledná zpráva byla přijata většinou jeho členů, přičemž meritorně odpovídala výše zmíněným požadavkům Rady (ač bylo v průběhu vyjedná-

303


vání předloženo na 1 000 pozměňovacích návrhů, včetně otázky principu země původu). Jediným sporným bodem se stala četnost reklamy: zatímco Rada se postavila za názor, že vysílání nesmí být přerušováno reklamou častěji než každou půlhodinu, daný výbor požadoval tři čtvrtě hodinu. Reakce aktérů Výsledek jednání v Radě i EP přivítali především telefonní operátoři, existující či potenciální poskytovatelé televizních služeb na přání (on-demand). Jejich zájmem je co nejmenší regulace uvedených služeb, což obě instituce EU podle nich alespoň rámcově potvrdily. Operátoři navíc argumentují tím, že službám na přání už se stejně věnuje Směrnice o elektronickém obchodu, takže jejich zahrnutím do Směrnice o televizi bez hranic by pouze omezilo existující právní jistotu v daném sektoru. Další vývoj Návrhem se na úrovni pléna 13. prosince zabýval EP. Poskytovatelé audiovizuálních služeb v této souvislosti požádali o striktní uplatňování principu země původu. EP nakonec souhlasil s uvolněním pravidel pro standardní televizní reklamu podle názoru Rady (viz výše), nicméně požádal o striktní dodržování pravidel používání metody product placementu (ve vysílání by se mělo každých 20 minut objevovat logo s informací, že je použit právě product placement). Druhé čtení návrhu se očekává na půdě Rady v únoru a v EP v březnu 2007. K přijetí finální podoby směrnice dojde podle předpokladů obou institucí na přelomu let 2009 a 2010. Implementační lhůta bude patrně dvouletá. Volný pohyb osob Itálie v listopadu oznámila, že po rozšíření EU v lednu 2007 otevře svůj pracovní trh jak Rumunům, tak Bulharům, avšak s tím omezením, že v případě Rumunska bude požadovat intenzivní spolupráci ve věci boje s organizovaným zločinem (podloženou i smluvně). V Itálii se už nyní nachází na 200 tis. Rumunů a s rozšířením EU se (z důvodu jazykové blízkosti) očekává nárůst jejich počtu, a to nejen v této zemi, ale např. i ve Španělsku. Francie Francie Itálii ve svém postupu následovala – svůj trh sice otevře jak pro Rumuny, tak Bulhary, nicméně pouze v těch sektorech, kde se mohou ucházet o práci i občané zemí, o něž se EU rozšířila v roce 2004 (mj. zemědělství, strojírenství, turismus).

304

Česká republika Pokud jde o ČR, otázka (ne)otevření pracovního trhu pracovníkům z nových členských států EU byla na pořadu po dobu celého listopadu. Nakonec však převládlo přesvědčení, že aplikací přechodného období by ČR oslabila svou vyjednávací pozici vůči starým členským státům, které jej uplatňují právě vůči ní. Tuto úvahu potvrdil i český ministr práce a sociálních věcí. Další země V polovině prosince bylo zřejmé, že přechodné období na volný pohyb pracovních sil vůči Bulharsku a Rumunsku neuplatní ČR, Estonsko, Finsko, Polsko, Slovensko a Švédsko (s „mezním“ případem Itálie), zatímco pro přechodné období se vyslovila Velká Británie, Irsko a Španělsko. Přestože se dosud k dané věci oficiálně nevyjádřily ani Rakousko, ani Německo, je vysoce pravděpodobné, že i tyto země se podobně jako v případě rozšíření v roce 2004 rozhodnou pro restrikce, a to (pokud možno) na co nejdelší dobu. Evropský rámec pro kvalifikace Rada 15. listopadu podpořila zářijový návrh Komise, aby vznikl tzv. Evropský kvalifikační rámec, jehož cílem by mělo být snadné porovnávání dosažených kvalifikačních stupňů v rámci celé EU. Pozadí Komise svou aktivitu představila jako součást tzv. boloňského procesu. Kvalifikační rámec by se měl stát vodítkem pro zaměstnavatele i zaměstnance (bez ohledu na formu dosaženého vzdělání, ale s důrazem na jeho obsah) s předpokladem posílení doposud velmi nízké mobility pracovních sil v EU. Obsah návrhu Ministři obsah návrhu Komise nijak zásadně nepozměnili, pouze požadují, aby byla doba pro implementaci navrhovaného opatření prodloužena o jeden rok, tedy do roku 2010, a aby se kvalifikační rámec prioritně věnoval jen vyššímu vzdělání, resp. tomu, jež následuje po povinné školní docházce (s čímž souvisí i to, že Rada požaduje stanovení jen sedmi kvalifikačních stupňů, o jeden méně než Komise). Nadto Rada Komisi požádala o „zeštíhlení“ institucionálních požadavků, jež by měly být s kvalifikačním rámcem spjaty. Ministři argumentují tím, že většinu úkolů souvisejících s připravovaným opatřením jsou schopny zastat již existující instituce.


Další vývoj EP, který o otázce spolurozhoduje, se bude Evropskému kvalifikačnímu rámci a jeho požadavkům věnovat nejdříve v prvním kvartálu roku 2007. Zdanění alkoholu V posledním listopadovém týdnu se Rada věnovala otázce zvýšení minimální spotřební daně na alkohol. Česká republika nakonec návrh, o němž se rozhodovalo v režimu jednomyslnosti, 28. listopadu vetovala. Pozadí O celé záležitosti jsme podrobně informovali už v předcházejících monitorinzích. Sporné body V listopadu došlo k modifikaci původního návrhu v tom smyslu, že bylo sníženo původně požadované navýšení minimální spotřební daně z 31 % u vybraných druhů alkoholu (kromě vína) na 4,5 % u všech druhů alkoholu (což by mělo za následek, že např. v ČR by fakticky k žádné změně – tedy potenciálnímu zdražení mj. piva – nedošlo). Změny se přitom měly uplatnit nejdříve až v roce 2008 a mělo by k nim docházet periodicky a automaticky (aby se v budoucnu znovu nestaly sporným bodem jednání). Finské předsednictví se v průběhu jednání stavělo za zachování původního navýšení, nicméně u piva požadovalo právě jen 4,5 %. Jako nejspornější se ukázalo krom míry zvýšení zejména opatření požadující periodickou valorizaci minimálních sazeb spotřebních daní v jednotlivých státech, což odmítli nejen zástupci ČR, ale i ministři z Německa, Itálie, Portugalska, Řecka či Kypru. Veto České republiky Česká strana navzdory relativně vstřícným krokům ve věci valorizace minimální výše spotřební daně modifikovaný návrh odmítla. Její původní spojenci – Německo, Řecko a Lotyšsko – se s ním naopak spokojili. Vzhledem k tomu, že se o celé otázce rozhodovalo jednomyslně, dosáhla i tak ČR svého: konsenzu v této kontroverzní kauze nebylo dosaženo. Další vývoj V následujícím půlroce, kdy bude Unii předsedat Německo, se v dané otázce žádný posun neočekává. Nejdříve se o ní začne jednat ve druhé polovině roku 2007, nicméně i tak zůstává budoucnost návrhu ne-

jistá, protože už při dosavadním projednávání se ukázalo, že dosažení shody je velmi obtížné. Harmonizace daňových základů korporátní daně Komise 27. listopadu zveřejnila zprávu o pokroku ve věci harmonizace daňových základů korporátní daně, o níž se hovoří už od roku 2001 a doposud byla řešena pouze na úrovni pracovních skupin Komise, a vytyčila si v tomto ohledu pětiletý plán. Obsah Podle Komise by se měla pouze změnit metodika výpočtu základu, a to s následujícími cíli: odstranit překážky mezi různými daňovými systémy, omezit problémy s dvojím zdaněním, předcházet daňovým únikům, nastavit stejné podmínky pro společnosti z různých států a snížit byrokratickou zátěž. Konkrétní legislativní návrh by měl být zveřejněn v roce 2008 a výsledná norma by měla začít platit od roku 2011. Nejprve by se norma dotkla firem operujících ve více zemích EU, později by zahrnula i další podnikatelské subjekty. Reakce aktérů Proti návrhu se očekávaně postavila Velká Británie společně s Irskem a také Slovensko a Estonsko. Všechny země se obávají, že harmonizace daňových základů bude prvním krokem k harmonizaci sazeb, což odmítají především dvě posledně zmíněné země, jež svou pragmatickou daňovou politikou byly schopny v posledních letech umožnit svým ekonomikám bezprecedentní růst. Další vývoj Na uvedené výtky Komise reagovala tím, že očekává, že do systému harmonizace daňových základů se zpočátku zapojí zhruba 20 z 27 členských států. Nevysvětlila však, jak by se takový krok realizoval, protože daňové otázky se nacházejí v režimu hlasování jednomyslností v Radě, a tudíž s navrhovaným řešením musejí souhlasit všechny členské státy, jinak nevstoupí v platnost. Směrnice o spotřebitelských úvěrech Rada se 4. prosince zabývala návrhem, jenž by měl pozměnit směrnice 87/102, 93/13 a jejich novelizace o spotřebitelských úvěrech. Finské předsednictví však nepředložilo návrh, jenž by získal podporu kvalifikované většiny členů Rady.

305


Sporné body Ministři – v kontrastu s požadavkem Komise – považují obecně danou otázku za citlivou a komplikovanou, a tudíž (dlouhodobě) nejsou zastánci liberalizace na tomto poli. Problémem je, že Komise už v říjnu 2005 předložila text, jenž kombinuje úplnou harmonizaci ve smyslu ochrany spotřebitelů s principem vzájemného uznávání poskytování spotřebitelských úvěrů v jednotlivých členských státech. (Šlo přitom už o druhé předložení téhož návrhu; poprvé jej Komise zveřejnila v září 2002, rozhodla se však inkorporovat několik desítek pozměňovacích návrhů EP z dubna 2004.) Výsledkem je, že Komise fakticky směřuje svá opatření na poptávkovou stranu (spotřebitele), zatímco pro stranu nabídkovou (banky, úvěrové společnosti) z toho plyne jen minimum výhod. Právě tento pohled sdílí většina členů Rady, obávajících se o snížení právní jistoty pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z tohoto důvodu byla zablokována jakákoli další shoda, byť jen na dílčích parametrech návrhu (např. způsob a míra informování spotřebitelů o úvěrových produktech, pokuty za předčasné splacení, způsob stanovování úrokových sazeb apod.).

Obsah V roce 2009 by měl být začít uplatňován tzv. standard Euro 5 (u vozidel těžších než 2,5 t od roku 2010) a od roku 2014 standard Euro 6 (u vozidel těžších než 2,5 t od roku 2015). Euro 5 stanoví maximální možné emise oxidů dusíku na 60 mg/km pro benzínové a 180 mg/km pro dieselové motory, Euro 6 pak 60 mg/km, resp. 80 mg/km. (Emisí oxidu uhličitého se ani jedna z norem nedotýká; jsou ošetřeny separátní směrnicí a navíc podléhají i nelegislativním aktivitám Komise.) Členské státy budou moci v době platnosti standardu Euro 5 podniknout kroky, které zvýhodní nákup vozidel, které již budou splňovat parametry Euro 6. Určitou výjimku budou představovat i méně přísná pravidla pro vozidla veřejné služby (např. sanitky), jež získají tříleté přechodné období na zavedení požadovaných standardů. Pokud jde o spotřebitele, očekává se zvýšení nákladů na implementaci uvedených standardů především v případě dieselových motorů (v průměru o 300 €), což se patrně částečně projeví i na ceně vozů, které jimi budou osazeny.

Reakce aktérů Velká Británie se společně s Estonskem a Nizozemskem postavila proti návrhu jako celku (protože „nic nepřináší“), ostatní národní delegace od Komise v následujícím období očekávají předložení takového textu, jenž přinese všem zainteresovaným „vyšší přidanou hodnotu“ (tímto tvrzením finské předsednictví uzavíralo jednání Rady).

Reakce aktérů Dosažený kompromis byl krom Rady a EP přivítán i Komisí. Naopak kritiku vůči němu vznesli zástupci automobilového průmyslu (ACEA) a zelení (T&E), byť každý z jiných pozic.

Další vývoj Německo, které se ujme předsednictví v lednu 2007, po jednání oznámilo, že se pokusí legislativní proces odblokovat ještě předtím, než se otázkou začne podrobně zabývat EP. Jde nicméně o poměrně ambiciózní plán, zvláště pak při vědomí, že Německo patřilo v květnu, kdy se Rada otázkou spotřebitelských úvěrů rovněž zabývala, mezi největší odpůrce návrhu.

Nařízení o udělování kontraktů pro zajišťování veřejné dopravy

Revize emisních limitů u automobilů Rada ve spolupráci s EP 4. prosince dospěla ke shodě ve věci revize emisních limitů u automobilů všech běžných kategorií. Stalo se tak ve zkráceném řízení. EP dosažený kompromis odsouhlasil v plénu 13. prosince (poměrem 500:88 hlasů), v případě Rady se tentýž krok očekává začátkem příštího roku. O dané problematice jsme informovali už v dřívějších monitorinzích.

306

Další vývoj Rada dohodu s EP potvrdí začátkem roku 2007.

Rada na začátku prosince dospěla ke shodě ve věci nařízení o udělování kontraktů pro zajišťování veřejné dopravy, jíž se zabývala již v červnu. Zatímco tehdy dosáhla pouze politické dohody, tentokrát přijala tzv. společný postoj, který umožňuje, aby se celou záležitostí dále zabýval EP. O dané problematice jsme informovali už v dřívějších monitorinzích. Obsah návrhu Rada požaduje, aby připravované nařízení obsáhlo nejen silniční a železniční dopravu, ale i dopravu vodní. Kromě standardního vypisování výběrových řízení mají podle ní existovat čtyři (vzájemně kombinovatelné) podmínky, jak zajistit přímé a bezproblémové fungování veřejné dopravy:


(1) přidělení zakázky tzv. internímu operátorovi (operátor, jenž je v přesně definovaném „úzkém“ vztahu s úřadem, který o přidělení rozhoduje); (2) maximální výše kontraktu 1 mil. €, resp. 300 tis. km ročně (1,7 mil. €, resp. 500 tis. km ročně v případě malých a středních operátorů); (3) krizová situace; a (4) železniční doprava jakéhokoli typu. V případě jejich naplnění (a zároveň neporušení žádné z nich) bude možné přidělovat kontrakty pro zajišťování veřejné dopravy přímo. Pokud jde o délku kontraktů, neměla by přesáhnout 15 let u železničních přepravců (10 let u těch, kteří jej získali přímo) a 10 let u silničních operátorů (bez výjimky; Komise zde navrhovala jen osm let). S ohledem na závažnost a dopad uvedených opatření Rada požaduje přechodné období na uplatnění uvedených pravidel, a to až na dobu patnácti let od schválení připravované normy. Další vývoj EP se bude návrhem zabývat v průběhu roku 2007, konkrétnější vymezení však nebylo v době přípravy monitoringu známo. Správa frekvenčního pásma Rada 10. prosince zahájila neformální debatu o budoucnosti správy frekvenčního pásma. Pozadí Jak jsme již informovali dříve, otázka se stala aktuální především v souvislosti s rostoucí penetrací bezdrátových technologií, využívajících nelicencovaných frekvencí. Komise, telekomunikační operátoři a některé členské státy (mj. Velká Británie, Irsko, Německo a Švédsko) jsou pro „evropské řešení“, nicméně existují i obavy, že dojde ke ztrátě strategicky významné kontroly nad distribucí frekvencí v rámci jednotlivých zemí. Reakce aktérů Rada bude pravděpodobně v následujícím období podporovat Komisi, což ostatně na svém posledním letošním zasedání potvrdila i Evropská rada. Nejenže se za názor Komise v dané věci staví končící finské předsednictví, ale podobný postoj lze čekat i od Německa, které se předsednictví EU ujme v lednu 2007. Sporné body Předmětem debaty budou – obecně řečeno – otázky „lepší regulace“, přechodu na stoprocentní digitální vysílání a vysílání prostřednictvím mobilních zařízení.

Podobně přitom agendu strukturuje i EP, který se otázkou zabýval na úrovni Výboru pro průmysl a výzkum 11. prosince. Další vývoj Plénum EP se k názoru svého výboru vyjádří v únoru 2007. Rada pak na úrovni hlav států a vlád na jarním summitu. Směrnice o zpětných zrcátcích na nákladních automobilech Rada 11. prosince přijala návrh směrnice týkající se vybavení nákladních automobilů zpětnými zrcátky zobrazujícími tzv. mrtvý bod. Legislativní pozadí O dané otázce, důvodech jejího otevření (bezpečnost na silnicích) i kontroverzích, které s ní souvisejí (dodatečné náklady), jsme v monitoringu už informovali. Rada návrh Komise navzdory očekávání projednala velice rychle (návrh byl předložen teprve v říjnu) a bez větších obtíží, byť by se norma neměla týkat všech vozidel, jež žádala Komise. Obsah návrhu Rada přijala návrh, že zpětnými zrcátky zobrazujícími mrtvý bod budou muset být vybaveny kamiony registrované po 1. lednu 2000. (Komise žádala, aby se norma dotkla všech nákladních automobilů registrovaných po 1. lednu 1998.) Směrnice by měla stanovovat až tříletou implementační lhůtu. Reakce aktérů Za zmírněním Komisí původně požadovaných podmínek je nutno hledat tlak skupiny zemí, jež proti nim argumentovaly neopodstatněně vysokými náklady a minimálním účinkem. Patřily mezi ně mj. Španělsko, Švédsko, Litva, Polsko, Maďarsko, Kypr, ČR a Slovensko. Na druhou stranu Velká Británie, Lotyšsko, Nizozemsko a Dánsko na jednání Rady požadovaly, aby byla zavedena povinnost vybavovat nákladní automobily i zrcátky, která zobrazují vše, co se děje před vozem. Další vývoj Komise na výsledek jednání Rady zareagovala tvrzením, že „bude flexibilní“. Záležet každopádně bude i na názoru EP, jenž se bude otázce věnovat až příští rok.

307


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST EU Evropská ústava Vedle významnějších témat Evropské rady, k nimž náležela především nová strategie pro rozšiřování, otázka energetické politiky či imigrační politiky EU, bylo jako obvykle diskutováno i stanovisko k další budoucnosti Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Iniciativa Španělska a Lucemburska Španělská a lucemburská vláda přitom poněkud překvapivě prezentovaly zástupcům hlav států a vlád dalších členských států otevřený dopis, podepsaný ministry zahraničí obou zemí. Vyzvaly v něm šestnáct členských zemí, které do té doby ratifikovaly úspěšně původní dokument euroústavy, aby se sešly na separátním jednání v lednu a únoru 2007. Je třeba připomenout, že v prosinci se další zemí, která oficiálně dokončila v parlamentu ratifikační proces, stalo Finsko. Ještě před vstupem do EU dokument ratifikovaly parlamenty Bulharska a Rumunska. V rámci EU-27 bude tedy 18 států, které kontroverzní dokument přijaly. Euroústavu v referendu odmítly Francie a Nizozemí, dalších sedm států se poté rozhodlo verdikt na neurčito odložit (vedle Velké Británie, Polska, Portugalska, Dánska, Irska a Švédska k nim patří také Česká republika). Tzv. období reflexe, během něhož se má rozhodnout, jaký bude další osud sporného dokumentu, přitom trvá od června 2005, kdy se Evropská rada rozhodla tímto způsobem reagovat na výsledek francouzského a nizozemského referenda. O trvající bezradnosti svědčí fakt, že letos v červnu Evropská rada pod předsednictvím Rakouska toto období prodloužila, a to nejpozději do roku 2009, přičemž v roce 2007 se očekává z pera německého předsednictví publikace „zásadního“ dokumentu, který má shrnout a zhodnotit dosavadní období a zřejmě i navrhnout další postup. Následující portugalské předsednictví by potom mohlo pomoci vygenerovat nový dokument určený snad i k případné ratifikaci. O tom, že myšlenka euroústavy mrtvá není, svědčí i skutečnost, do jaké míry toto téma figuruje v prozatím zveřejněných prioritách následujících předsednických zemí, nejen Německa a Portu-

308

galska, ale i Slovinska, které má předsedat EU v první polovině roku 2008 jako první z nových členských států. Hodnocení španělské a lucemburské iniciativy Krom různých scénářů navrhujících zcela či částečně přepsat dokument původní existují i hlasy hovořící o tom, že by vzhledem k nadpolovičnímu počtu zemí, jež euroústavu v rámci EU ratifikovaly, mohly tyto státy postupovat samostatně a vytvořit tak jakési „jádro“ Unie. Je otázkou, zda požadavek španělských a lucemburských ministrů zahraničí nesměřuje právě tímto směrem. Nakolik je reálná varianta EU, v níž by vedle „dvourychlostní“ monetární integrace následně existovala i dvourychlostní integrace politická, to samozřejmě souvisí i se skutečností, že členy tohoto „jádra“ by nebyly silné státy Unie, Velká Británie a především Francie, což by z dlouhodobého politického hlediska nebylo udržitelné. Iniciativu lze proto chápat i jako součást jakéhosi nátlaku na státy, které dosud euroústavu neratifikovaly, případně ji ratifikovaly neúspěšně, aby tak učinily, případně aby hlasování opakovaly. Snaha zahrnout do těchto separátních jednání i Francii a Nizozemí jako jakési „zbloudilé“ členy EU ve vztahu k euroústavě, by tomuto cíli nasvědčovala. Ve francouzském případě přitom budou hrát významnou roli výsledky nadcházejících prezidentských voleb. 2.2 FINANCOVÁNÍ EU Rozpočet 2007 Na posledním plenárním zasedání tohoto roku 14. prosince EP ve druhém čtení schválil první rozpočet nové finanční perspektivy, který již byl sestavován podle nové nomenklatury platné pro období 2007–2013. Předběžného kompromisu mezi Radou a EP přitom bylo dosaženo již 30. listopadu. Výsledná podoba rozpočtu na rok 2007 V závazkové části celkové plánované výdaje rozpočtu na rok 2007 překračují strop 1 % HND EU a dosahují výše 1,08 % HND EU, v absolutních číslech závazky dosahují částky 126,5 mld. €.


Navzdory tomu, že rozpočet pro následující rok je již určen pro 27 členských států, nejde o výrazné překročení dosavadních stropů, jichž v jednotlivých rozpočtových letech objem rozpočtu EU dosahoval; v rámci Agendy 2000 objem rozpočtu standardně dosahoval 120 mld. €, změny byly zaznamenány po rozšiřování EU v roce 2004 pouze při zpětné kontrole čerpání rozpočtových prostředků. Oproti letem předcházejícím rozšíření bylo při kontrole hospodaření s rozpočtem EU jak za rok 2004, tak za rok 2005 konstatováno, že stále méně prostředků zůstává nevyčerpáno v rezervách, s možností přesunu do následujícího rozpočtového roku. Komise tedy při sestavování rozpočtu musí s tímto trendem počítat. První rozpočet sestavovaný v rámci nové finanční perspektivy a priori počítá s vyšší částkou určenou pro rezervy. Skutečné platby tedy mají v roce 2007 dosáhnout v absolutní hodnotě částky 115,5 mld. € (0,99 % HND EU). Jednou z nejdůležitějších nezbytných charakteristik rozpočtu EU je přitom požadavek jeho vyrovnanosti: výdajová stránka se musí rovnat stránce příjmové, v případě rozpočtu EU je tedy absolutně vyloučena možnost rozpočtového schodku. Alokace prostředků do jednotlivých kapitol Rozpočet v konečné podobě přináší oproti minulým letům mírné navýšení prostředků v kapitolách 1a a 1b určených k financování programů spjatých s Lisabonskou agendou a také s politikou koheze a strukturálních fondů. Prostřednictvím 7. rámcového programu pro vědu a výzkum jsou navýšeny prostředky pro financování výzkumu (oproti roku 2006 však jen o přibližně 3 %), inovací (o více než polovinu oproti podílu určenému pro rok 2006), vzdělávání a rekvalifikace (až o 31%) a pro velké infrastrukturní projekty v rámci transevropských sítí a především energetické infrastruktury (o téměř 33 %, projevuje se tak specifickým způsobem snaha EU o další zvyšování aktivity na poli energetické politiky). K výraznějším změnám naopak nedojde v kapitole 2, která pod názvem „Ochrana a konzervace přírodních zdrojů“ ukrývá také financování CAP, a to jak přímé platby a tržní podpory, tak také rozvoj venkova, kde dochází k mírnému navýšení prostředků o cca 12,5 mld. € (do značné míry ve snaze vyjít vstříc požadavkům EU-15 na zvýšení jejích podílu na prostředcích určených pro rozvoj venkova). Částka určená pro rok 2007 na přímé platby a tržní podpory se podobně jako v roce předcházejícím pohybuje okolo 43 mld. € a má tak tvořit více než třetinu všech rozpočtových výdajů. Zde je třeba připomenout, že EP v oblasti CAP, a to především v tzv.

prvním pilíři CAP (přímé platby a tržní operace) nemá pravomoc měnit prostřednictvím pozměňovacích návrhů výdaje navržené Radou, protože se jedná o oblast tzv. povinných výdajů, kde může EP uplatnit pouze nesouhlas a odmítnutí navrhovaného stavu (což by mohlo vést ke krizi a střetu s Radou a tím pádem i k možnému neschválení rozpočtu; v takovém případě nastupuje rozpočtové provizorium, v němž EU operuje se stejnou částkou, jaká byla vyčleněna pro rozpočet roku předcházejícího, se striktním omezením vyčerpat pouze 1/12 této částky za daný měsíc), nemůže jej však aktivně změnit. V celkovém součtu má přitom kapitola 2 největší podíl na rozpočtových výdajích v roce 2007 (přibližně 55 mld. € v platbách) a převyšuje tak mírně opět i výdaje určené na Lisabonskou agendu, strukturální a kohezní politiku. Situace zemědělství a souvisejících výdajů jako de facto největšího příjemce prostředků rozpočtu EU se tak nemění ani s prvním rokem nové finanční perspektivy. V Nadpise 3 (oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti) EU nakonec po dohodě Rady a EP věnuje o přibližně 13 % více prostředků, než tomu bylo v předchozích letech, nejen na oblast kultury, mládeže a veřejného zdraví, které také náleží do této kapitoly, ale i na poněkud spornější oblast projektů sloužících k propagaci samotné EU a myšlenky evropského občanství. Zajímavé je navýšení prostředků na ochranu vnějších hranic EU v souvislosti s vytvořením agentury Frontex a pokračováním dokončování systému SIS II, otázkou, která se během podzimu stala jedním ze sporných bodů mezi EU-15 a některými novými členskými státy, které kritizovaly průtahy při dokončování systému oddalující je od vstupu do schengenského prostoru. Nejvíce spornými bodem v rámci rozpočtové procedury, při níž hledá vzájemný konsenzus EP a Rada, představovaly letos výdaje v kapitole „EU jako globální aktér“, konkrétně v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), a v kapitole Administrativa. V rámci rozpočtových škrtů zde Rada navrhovala částečné personální zeštíhlení institucí EU, zejména Komise. Finské předsednictví se nakonec jako součást kompromisu vzdalo tohoto požadavku (do značné míry pod tlakem EP, který namísto toho požaduje pouze byrokratický zásah – vypracování studie, která má posoudit užitečnost a vytíženost momentálních personálních kapacit Komise). S nadsázkou lze říci, že zaměstnanci Komise se tedy v této podobě mohou „těšit“ na jakési „prověrky“. Vynahradit jim tento nepříjemný pocit může rezerva ve výši 50 mil. €, která byla vyčleněna na platy v případě, že nebudou stačit standardní výdajové prostředky.

309


EP naopak souhlasil s opětovným navýšením prostředků, které navrhoval nerealizovat právě v kapitole týkající se SZBP. Celková částka prostředků určených pro SZBP se tak vrátila na sumu původně navrhovanou Komisí, 159,2 mil. €, tato suma by však měla zůstat konečná, bez využití tzv. flexibilního mechanismu, který umožňuje v mimořádných situacích navýšit sumu až na 200 mil. €. Rozpočet SZBP, z něhož jsou financovány např. i programy rozvojové pomoci, diplomatické působení EU navenek či vojenské mise, za něž má EU momentálně odpovědnost (především Balkán), si tedy bude muset s touto částkou vystačit i za mimořádných okolností. Naopak významným novým finančním nástrojem SZBP má být v novém rozpočtu Fond pro boj s následky globalizace. V jeho rozpočtu je 500 mil. € a úkolem je poměrně široce definovaný boj s následky globalizace, tedy včetně např. pomoci zaměstnancům či odvětví, které se v důsledku různých projevů ekonomické globalizace (liberalizace trhů nejen se zbožím, ale např. i trhů práce apod.) dostanou do potíží. Jak bude tento de facto nový nástroj sociální politiky, o jehož využívání by zřejmě mohl být značný zájem, sloužit v praxi, to je zatím otázkou. Při přípravě rozpočtu pro rok 2007 však nešlo jen o rozdělení přesných částek výdajů v jednotlivých kapitolách, ale i o nová pravidla týkající se administrace a kontroly rozpočtu. Komise prosazovala zejména umožnění zveřejňování konkrétních příjemců rozpočtových prostředků v citlivých kapitolách regionální a také zemědělské politiky. Nová pravidla by měla částečně zjednodušit některé administrativní procedury při realizaci rozpočtu a spolu s tím i umožnit jednodušší přístup ke zmíněným údajům, i když se opět jedná o otázku do značné míry kontroverzní. Hodnocení podoby rozpočtu Vzhledem k výše naznačeným faktům lze říci, že schválený návrh rozpočtu pro rok 2007 představuje kompromisní variantu vytvořenou na základě preferencí obou rozhodovacích institucí, Rady a EP, ve vztahu k původnímu návrhu Komise vytvořenému v mantinelech nové finanční perspektivy. Z hlediska „úspěšnosti“ lze konstatovat mírnou převahu „tandemu“ EP a Komise, EP se totiž podařilo zvrátit (alespoň z hlediska finanční realizace) některé požadavky Rady (zejména v nadpise Administrativa). Došlo také k navýšení prostředků v Nadpisu 1, 3 a 4, takže výsledek je opět o něco blíže původní představě Komise, než tomu bylo po představení škrtů navržených Radou. K zajímavé situaci došlo u Nadpisu 4, kde EP poněkud překvapivě navrho-

310

val snížit některé prostředky a nerealizovat některé navržené akce, a nakonec přistoupil na velkorysejší variantu Rady. Rozpočet pro rok 2007 má tedy již definitivní podobu. Finské předsednictví přitom již položilo základy k přípravě rozpočtu pro rok 2008, která bude během prvního pololetí náležet v Radě předsednictví německému, hlavní zodpovědnost za přípravu rozpočtu však bude mít až předsednictví portugalské, protože Rada je v rozpočtové proceduře de facto „reaktivní“ institucí, jejímž úkolem je měnit a schvalovat návrh aktivně vytvořený především ze strany Komise, která má v prvním pololetí daného roku při vytváření rozpočtu na rok následující rozhodující úlohu. Práce Komise na novém rozpočtu pro rok 2008 má odstartovat 24. ledna. 2.3 JUSTICE A VNITRO Revize hlasovacího systému v třetím pilíři a pravidla migrační politiky EU Evropská rada se na svém prosincovém zasedání zabývala také možností dalšího rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti v oblasti justice a vnitra tam, kde to dle platného primárního práva umožňují dosavadní možnosti aplikace tzv. překlenovací klauzule. Jednání Evropské rady předcházela v prosinci schůzka Rady ministrů vnitra, kteří se zabývali hodnocením dosavadního naplňování Haagského programu z podzimu 2004. Prozatím bylo rozhodnuto, že EU nepřistoupí k natolik radikálnímu kroku, kterým by bylo vytvoření obecně aplikovatelného mechanismu pro „zjednodušení“ hlasovacího procesu tam, kde je dosud vyžadována jednomyslnost. Takový krok by se ve třetím pilíři de facto rovnal účinkům kontroverzního článku 444 Smlouvy o Ústavě pro Evropu, který umožňoval za určitých okolností (souhlas nadpoloviční většiny EP anebo jednomyslný souhlas všech členských států EU) přesun kterékoli oblasti primárního práva napříč pilíři (s výjimkou předpokládané obranné politiky) do hlasovacího režimu QMV. Pro takové řešení, které představovalo i jeden z nejkontroverznějších bodů samotné ústavní smlouvy, prozatím v EU neexistuje konsenzus členských států. Jednání o možné změně hlasovacích mechanismů ve třetím pilíři tedy prozatím skončila konstatováním, že revize smluv v zájmu „zjednodušení“ hlasovacího mechanismu je v budoucnosti třeba, mělo by se tak však zřejmě dít prostřednictvím změny primárního práva, nikoli prostřednictvím nástroje, který nutnost změny primárního práva de facto obchází.


Ačkoli tedy v této oblasti nepřinesla Evropská rada průlom, který mnozí očekávali, zabývala se řešením některých obsahových souvislostí třetího pilíře. Věnovala se především otázce migrace v souvislosti s vytvořením agentury Frontex a předpokládanou dělbou finančních prostředků určených na zabezpečení vnějších hranic. Jejich největším příjemcem má být v následujícím období Španělsko. Rozhodnutí o rozšíření Schengenského informačního systému Na zasedání Rady ministrů vnitra 5. prosince se EU-15 i Komise rozhodly ustoupit tlaku vycházejícímu především ze strany nových členských států, který požadoval dodržení harmonogramu rozšíření prostoru bez vnitřních hranic o státy EU-10. Nové členské státy se původně měly stát členy druhé generace zdokonaleného informačního systému Schengen II, jeho dokončení do konce roku 2007 je však vzhledem k dosavadnímu průběhu a nastalým problémům rozhodovacího procesu v Radě i EP nereálné. Rada ministrů se tedy nakonec rozhodla pro variantu, již na podzim, v době nejsilnějších protestů vedených státy Visegrádu proti rozhodnutí odložit rozšíření Schengenu, prosazovalo ze starších členských států především Portugalsko: otevřít novým členským státům systém Schengen I, jakkoli někteří zástupci EU-15 či členové EP varovali před tím, že bezpečnostní mechanismy (především vízový systém) tohoto systému nepostačují rozšíření na státy, jejichž vnější hranice sousedí s postsovětským prostorem či bývalou Jugoslávií. Obsah a důsledky rozhodnutí Rady V rámci rozhodnutí Rady ministrů z 5. prosince bylo deklarováno, že do 31. prosince 2007 dojde k rozšíření stávající schengenské zóny a jejích mechanismů ochrany a spolupráce o všechny nové členské státy, včetně Pobaltí, i když praktická aplikace „nejpopulárnějších“ principů Schengenu (jako je především zrušení kontrol na vnitřních hranicích EU) bude zaváděna postupně. Do konce roku 2007 mají padnout bariéry při pozemním hraničním styku, případně na hranicích tvořených mořem, do konce března 2008 by se tak mělo stát i v letecké dopravě. Nové členské státy si tak dočasně podrží svoji stávající vízovou politiku, která není plně kompatibilní s databázovým systémem SIS II. Přesto se počítá s tím, že noví členové se budou integrovat do schengenské zóny postupně a individuálně, podmínkou je totiž dostatečné bezpečnostní zajištění vnějších hranic a fungující

informační systém na území těchto států. První podmínka je zajímavá pro ČR z toho hlediska, že se jedná o vnitrozemský stát EU, pro ČR by však bylo důležité, aby podmínky vstupu do schengenské zóny splnilo současně co nejdříve také Slovensko. Pokud by tomu tak nebylo, ČR by se mohla dostat do potíží pro volnější režim panující na česko-slovenské hranici, který by jí mohl ve vstupu do Schengenu zabránit, pokud by Slovensko nesplnilo podmínky vstupu do Schengenu ve stejné době jako ČR. Hodnocení Případ rozšíření schengenského systému je ukázkou střetu vysoce politického tématu (členství „druhé kategorie“ pro EU-10) s vysoce specializovanou problematikou (problém vybudování a spuštění databáze SIS II související s harmonizací vízové politiky a politiky shromažďování a ochrany osobních údajů napříč celou EU-25). Do hry vstupují ještě obstrukce rozhodovacího systému EU, v jejichž rámci je proces vytváření SIS II v současnosti blokován. Rada ministrů dala nakonec přednost do značné míry kompromisnímu řešení: Pokusila se odstranit „politický“ problém, tedy hrozbu plošného odkladu rozšíření schengenského systému, a konkrétní harmonogram rozšíření de facto ponechává na odpovědnosti nových členských států. Zajímavé je v tomto případě i angažmá Visegrádské skupiny při soustředěném nátlaku na instituce EU a státy EU-15, který zahrnoval i pobaltské státy. V rámci diskusí o užitečnosti Visegrádu po rozšíření EU může být tento případ zmiňován jako příklad efektivní spolupráce, je však třeba dát pozor na paušalizaci tohoto modelu či rezignaci na hledání jiných partnerů v rámci EU-25 (i napříč „hranicí“ mezi novými a starými členy) tam, kde je to z daného případového hlediska výhodné (viz některé problémy týkající se vnitřního trhu a legislativních změn v této oblasti). 2.4 ROZŠIŘOVÁNÍ EU Nová strategie pro rozšiřování EU a Evropskou politiku sousedství Pokračování procesu rozšiřování EU po vstupu Bulharska a Rumunska či hledání alternativní strategie představovalo jednu z očekávaných klíčových otázek jednání Evropské rady. Výsledný verdikt naznačovala již v listopadu zveřejněná nová strategie Komise pro rozšiřování a Evropská rada nakonec potvrdila, že její řešení ponechává určitý prostor pro interpretaci obojího druhu: podpora dalšímu rozšiřování ano i ne.

311


Obsah rozhodnutí Evropské rady Rozhodnutí Evropské rady počítá především s přísnější aplikací pravidel rozšiřovacího procesu (kodaňská kritéria) v budoucnu, nechce však zavádět žádná pravidla nová. Přístup k jednotlivým kandidátským zemím zřejmě získá více individuální charakter, ovlivněný i konkrétními politickými a ekonomickými preferencemi. Tento trend ilustruje rozhodnutí učiněné v případě Turecka (viz níže), naopak Evropská rada potvrdila zájem na plnění svých závazků vůči státům západního Balkánu, ovšem bez časové konkretizace. V oblasti západního Balkánu jsou hlavními kandidáty na členství Chorvatsko, Makedonie, o kandidaturu usiluje Černá Hora a stále silněji i Srbsko. Prosincový verdikt Evropské rady neříká dalšímu rozšiřování EU apriorní ne, na druhou stranu i Komise Barrosovými ústy zdůrazňuje, že následující předsednictví, zejména předsednictví německé, by se měla soustředit spíše na přípravu interní reformy EU než na tvorbu přesného harmonogramu dalšího rozšiřování. Někteří představitelé EU přitom dokonce spojují tuto interní reformu s ratifikací euroústavy (polský prezident Kaczyński), zaznamenáníhodné přitom je, že ke stoupencům tohoto názoru nepatří předseda Komise Barroso. Zbývá tedy pouze trvající deklaratorní konsenzus na primární podpoře věnované vztahům se západním Balkánem, na němž se shodují zástupci institucí EU i budoucí předsednické státy (včetně Slovinska a ČR). Hodnocení Závěry summitu Evropské rady ve vztahu k dalšímu rozšiřování EU nelze tedy hodnotit jako jednoznačné. Pozitivním signálem může být demonstrované odhodlání posilovat nástroje Evropské politiky sousedství, které bylo akcentováno i v publikovaných závěrech finského předsednictví jako vize budoucího vývoje na poli vnějších vztahů EU, a to právě v souvislosti s ochlazením entuziasmu pro další rozšiřování. Konkrétní akce v tomto směru však EU a její instituce teprve čekají. Turecko a kyperský problém V rámci diskuse o nových strategiích pro rozšiřování EU bylo poměrně logické, že se jednání Evropské rady soustředilo i na otázku budoucích vztahů EU a Turecka. Jedním z hlavních bodů jednání souvisejících s rozšířením mělo být i rozhodnutí o pozastavení dalších přístupových rozhovorů v souvislosti s neochotou turecké strany přistoupit na podmínky

312

tzv. Ankarského protokolu a dle plánu navrženého finským předsednictvím urovnat svůj spor s Kyprem. Rozhodnutí Evropské rady Řešení, k němuž dospěla Evropská rada, má do určité míry odkladný účinek. Dle slov předsedy Komise Barrosa, který se jednání Evropské rady účastnil, tato instituce dospěla ve věci Turecka 15. prosince k rozhodnutí částečně zmrazit přístupové rozhovory, ve formě odkladu jednání o osmi z 35 kapitol, které Turecku v rámci screeningu zbývá uzavřít. Podmínkou je, aby žádná z těchto kapitol nebyla uzavřena dříve, než Turecko přistoupí na podmínky Ankarského protokolu. Turecká strana až dosud odmítala variantu spojování přístupových jednání s kyperským problémem jako dvě nesouvisející otázky, které nelze propojovat, má-li být turecký pokrok v přejímání acquis communautaire v jednotlivých vyjednávaných kapitolách posuzován skutečně objektivně. Na druhé straně Komise naznačuje, že existence politického sporu s jedním z členských států, Kyprem, automaticky staví Turecko do pozice státu neplnícího jednu sadu kodaňských kritérií (kritéria politická). Částečné řešení této otázky na prosincové Evropské radě je do značné míry v souladu s celkovým postojem, který EU demonstrovala vůči dalšímu rozšiřování v rámci summitu hlav států a vlád: tedy neodmítat pokračování procesu apriori, což by bylo nepřijatelné z politického hlediska, ale postavit jeho pokračování určité bariéry a hledat případné další nástroje speciálních vnějších vztahů se státy, které žádají o vstup do EU. 2.5 ZEMĚDĚLSTVÍ Obchodní spor mezi EU a Ruskem Rozpory mezi EU a Ruskem, které bylo možné během podzimu 2006 zaznamenat na poli energetické politiky (přetrvávající neochota Ruska ratifikovat en bloc tzv. Energetickou chartu požadující, aby RF částečně přistoupila na pravidla liberalizace obchodování s energetickými zdroji, včetně diverzifikace distribučních kanálů, nepříliš uspokojivý výsledek neformálního summitu v Lahti, kterého se zúčastnil prezident Putin), ale i na poli politickém (Polsko použilo veta vůči finskému předběžnému návrhu nové smlouvy PCA s Ruskem, čímž fakticky znemožnilo předběžnou přípravu textu ještě před nástupem německého předsednictví, jež mělo doho-


du s RF dovést do konečné podoby), se na přelomu listopadu a prosince výrazněji přenesly i do oblasti CAP a zemědělského obchodu. Polsko-ruský obchodní spor Polsko v listopadu uplatnilo veto vůči finskému návrhu Smlouvy o partnerství a spolupráci s Ruskem; svůj postoj podložilo poukazem na přetrvávající embargo, které ruská strana uvalila na dovoz masných výrobků z Polska do Ruska. Rusko oficiálně odmítá polský import z důvodů nevyhovujících hygienických a veterinárních podmínek některých polských provozů, což dokládá i oficiálními statistikami a kritikou vycházející vůči polské živočišné výrobě ze strany samotné EU. Polská strana ovšem často hovoří o primárně politických důvodech tohoto embarga, např. pro polskou podporu posilování vztahu EU a Ukrajiny či pro námitky, které Polsko vznáší vůči některým bilaterálním energetickým projektům Ruska a členských států EU, z polského hlediska nevýhodným. Na skutečnost, že Polsko pod vlivem embarga vetovalo přípravu smlouvy PCA, reagovalo Rusko hrozbou, že toto embargo rozšíří na celou EU, a to v souvislosti se vstupem Bulharska a Rumunska, které dle ruské strany bude představovat další zvýšení rizikovosti potravinářské produkce EU. Rusko už podobným způsobem reagovalo např. na zákaz dovozu živé drůbeže, ptáků a drůbežího masa z postsovětského prostoru v době obav z epidemie ptačí chřipky. Otázka obchodních vztahů s Ruskem má být jedním z hlavních témat posledního zasedání Rady ministrů v roce 2006, kterým je již tradičně Rada ministrů zemědělství ve dnech 19. a 20. prosince. Pokud jde o ČR, většina zahraničního obchodu s masem či mléčnými výrobky je realizována v rámci EU. Rusko představovalo zajímavé odbytiště např. pro produkty českého zpracovaného ovoce a zeleniny. Podpora producentům banánů v EU Listopadové zasedání Rady ministrů zemědělství ukázalo, že otázka pokračující podpory produkce banánů v EU, a to nejen na pevnině, ale i na ostrovech náležejících mezi tzv. odlehlé (outermost) regiony EU se špatným infrastrukturním spojením s pevninou, bude představovat velmi kontroverzní téma. Nešlo o zcela očekávaný vývoj v rámci jednání listopadové Rady ministrů zemědělství. Kontroverzností tématu byla překvapena i komisařka Boelová dle

slov pronesených během své historické návštěvy ČR ve dnech 23. – 24. listopadu. Tato návštěva byla součástí komisařčiny cesty po vinařských regionech střední Evropy před připravovanou reformou vinného sektoru, nesouvisela tedy s přípravami reformy sektoru ovoce a zeleniny. Boelová jednala s českými zemědělci a veřejností především o reformě vinného sektoru a negativních důsledcích implementace reformy cukerního pořádku v důsledku odchodu největšího zahraničního výrobce cukru Eastern Sugar z tradiční pěstitelské oblasti, Hané. Podstata sporu Možnost pokračování výrobních podpor pro producenty banánů, ať již tradičním způsobem nebo prostřednictvím nových programů podpory odlehlých regionů (POSEI s prostředky ve výši až 280 mil. €; viz Monitoring říjen-listopad 2006), vyvolává odpor především u řady nových členských států. Do sporu se vložil i EP, který naopak prosazuje pokud možno pokračování stávajících produkčních podpor, které dle návrhu Komise měly být vesměs přeměněny v přímé platby (SPS), tak aby se vyhovělo jak požadavkům reformy CAP z roku 2003, tak kritice WTO. EP se také ve svém doporučení Komisi vyslovil pro to, aby snížení podpor postihlo kontinentální producenty banánů (v Řecku či Portugalsku) v menší míře, než počítal původní návrh. Kontroverzní podpora producentům banánů v EU v situaci, kdy se vlivem změn legislativy v oblasti CAP hroutí v některých členských státech konkurenceschopná výroba tradičních komodit, by tedy měla být znovu projednávána Radou ministrů na jejím posledním prosincovém zasedání. Rozšíření podpory pěstování plodin využitelných k výrobě bioenergie na nové členské státy Během prosincové Rady ministrů zemědělství se očekává (jak již bylo na listopadovém jednání Rady deklarováno) schválení rozšíření speciální podpory pro pěstování plodin využitelných k výrobě bioenergie (řepka, cukrovka, energetické byliny), která je k dispozici státům EU-15, i na nové členy. Podstata problému Ne všechny členské státy mohou v současnosti využívat všech dotačních podpor na produkci plodin vhodných k výrobě biopaliva. Týká se to především nových členských států a po r. 2007 i Bulharska a Rumunska. Tyto státy (s výjimkou Malty a Slo-

313


vinska) uplatňují systém jednotné platby na plochu (SAPS) namísto jednotné platby na farmu (SPS). V rámci systému SAPS nefunguje povinnost ponechávat část půdy neobdělanou (ladem), která platí už od McSharryho reformy z r. 1992, povinnost, na niž je současně poskytována dotační náhrada. Reforma z r. 2003 navíc umožnila dotace pro případ nepotravinářského pěstování plodin na této půdě plus zvláštní podporu v případě, že jsou na této půdě pěstovány energetické plodiny. To v nových členských státech nebylo dosud možné. Způsob podpory bioenergie ze zdrojů členských států EU-10 prozatím podporovala pěstování těchto plodin převážně v rámci vnitrostátních opatření (osvobození od spotřební daně – v ČR byla schválena nulová spotřební daň na čistá biopaliva, je však třeba souhlas Bruselu s tímto opatřením a vypracování víceletého programu na podporu biopaliv). Další cestou byly podpory v rámci doplňkových plateb TOP-UP (Maďarsko, Polsko). V EU-10 přitom až 30 % orné půdy tvoří energetické plodiny, kapacita výrobních zařízení je přitom jen 8–10 %, vznikají ovšem nové a dle názoru Komise by se Česká republika, Maďarsko, Polsko mohly stát významnými producenty biopaliv. Prémie na pěstování rostlin určených k výrobě energie by podle Komise měly být v nových členských státech odděleny od mechanismu „postupného zavádění“, producenti by tedy tyto podpory měli obdržet v plné výši a nikoli postupným navyšováním do r. 2013, tedy odděleně od systému jednotné platby. Legislativní pozadí O rozšíření podpor pěstování energetických plodin jednala Rada již 20.–22. listopadu 2006. Ke konečnému schválení musí dojít na posledním jednání Rady ministrů zemědělství v prosinci 2007 a tento výsledek se také očekává (nové platby mají být zavedeny od 1. ledna 2007). Připravované změny mají spočívat v revizi Nařízení č. 1782/2003 (rozšíření možnosti finančních podpor ve výši 45 € / ha i zemědělcům z nových členských zemí, kteří budou pěstovat energetické plodiny); zjednodušení prováděcích pravidel (Komise navrhuje, aby nárok na podporu energetických plodin byl vázán na to, že zemědělci budou dodávat zpracovatelům na základě uzavřených smluv) a stávajících kontrolních opatření; rozšíření zaručené plochy z 1,5 mil. ha pro EU-25 na 2 mil. ha pro EU-25 (rozdělení bude záviset na míře využívání podpory členskými státy); v možnosti vyplácení podpory z národních rozpočtů ve výši pokrytí 50 % nákladů na založení rychle rostoucích dřevin pro výrobu energie. Současně bylo umožněno novým členům

314

uplatňovat systém SAPS namísto přechodu na SPS s některými výjimkami až do roku 2010 (včetně postupného zavádění cross-compliance, tento problém je však ještě v jednání). Hodnocení a sporné body Komise i starší členské státy prezentují rozšíření možnosti využívat podpory energetických plodin bez ohledu na jiný formát přímých plateb v rámci EU-10 (SAPS oproti SPS) jako výrazně pozitivní krok. Přesto v ČR není využívání této podpory prosto problémů. Jedná se především o dva problémy: Navzdory tvrzení Komise, že právě EU-10 by mohla být vhodným prostorem pro pěstování energetických plodin, včetně energetického využívání cukrovky poté, co se EU-10 dotkla reforma cukerního pořádku, má být celé EU-10 přidělena zaručená plocha 500 tis. ha (v EU-15 je to 1,5 mil. ha). Tato plocha není nijak přerozdělena mezi členské státy, její využití závisí na tom, do jaké míry pěstitelé v EU-10 budou schopni deklarovat splnění podmínek pro pobírání této platby. Stanovená plocha je navíc zaručena nejen pro pěstování řepky olejné, ale také pro cukrovou řepu. Vzhledem k situaci, která v nových členských státech nastala pod vlivem reformy cukerního pořádku (odcházejí cukrovary a zpracovatelé cukru pro potravinářské účely), bude tedy zůstávat značný přebytek primární suroviny (cukrové řepy) na zpracování pro nepotravinářské účely. Dá se očekávat, že pěstitelé cukrovky tak budou v soutěži o tyto platby značně konkurovat pěstitelům olejnin. To se týká do značné míry ČR v souvislosti s odchodem firmy Eastern Sugar. Schopnost využívat této platby má být vázána na uzavření dlouhodobých smluv mezi pěstitelem daných plodin a zpracovatelem. V ČR je toto problematické (viz případ Setuzy, který vedl z různých důvodů pěstitele k tomu, aby surovinu pro výrobu MEŘO – metylesteru řepkového oleje – dodávali raději ke zpracování do Německa). Z důvodu dlouhodobých problémů největšího českého výrobce MEŘO hrozí, že čeští pěstitelé olejnin, považovaných dosud za hlavní energetickou plodinu, nebudou schopni splnit podmínku uzavření dlouhodobých kontraktů se zpracovateli. Rýsuje se možnost uzavřít tyto dohody s cizím zpracovatelem (Německo, kam čeští pěstitelé dodávají, zde však prozatím existují krátkodobé kontrakty s nákupčími suroviny, kteří ji teprve dodávají zpracovateli; je otázka do jaké míry se podaří českým pěstitelům etablovat na německém výrobním trhu s MEŘO a proniknout v konkurenci německých pěstitelů až k přímým dlouhodobým kontraktům s německými zpracovateli). Další možností je uzavřít tyto kontrakty s výrobci v rámci EU-10 (progresivním výrobním odvětvím je zpracování olejnin jako


energetických plodin v Maďarsku a stále častěji také na Slovensku). Zde je však vždy třeba mít na mysli, že cizí pěstitel bude v boji o dlouhodobé kontrakty konkurovat místním pěstitelům, kteří též budou mít zájem prodat produkci domácímu výrobci. Situace je navíc paradoxní, po technologické stránce byla ČR v energetickém zpracování olejnin na špici v EU10, nyní řeší, zda zůstat jen pěstitelskou zemí, která dodává surovinu na zpracování do zahraničí, nebo zda usilovat o výstavbu a užití domácích zpracovatelských kapacit. Každopádně, pokud začne možnost využívání plateb vázaných na dlouhodobé kontrakty se zpracovatelem platit od 1. ledna 2007, lze očekávat „boj“ o zaručenou plochu mezi státy EU-10; kvůli prodlevám by na české pěstitele olejnin

mohla v závěru „zbýt“ plocha značně menší, než na jaké jsou již dnes (bez těchto podpor) olejniny pěstovány. Nelze ovšem pominout ani body návrhu revize Nařízení 1782/2003, které jsou progresivně využitelné i pro ČR, i když finanční prostředky vynaložené v tomto bodě mají být poskytovány z národních rozpočtů, nikoli z rozpočtu EU. Jedná se především o spolufinancování nákladů na založení rychlerostoucích dřevin určených na výrobu biopaliv druhé generace. Pravdou však je, že podpora biopaliv II. generace nepředstavuje onu „únikovou“ cestu pro zemědělské prvovýrobce, kteří mají v důsledku dopadu reforem a nové filosofie CAP (především po rozšíření) problém s udržením pěstování některých plodin (cukrovka).

315



Plenární zasedání ve dnech 13. – 16. listopadu


Mulderova zpráva týkající se podpory pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (A6-0319/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

García-Margallo y Marfilova zpráva týkající se výroční zprávy za rok 2006 o eurozóně (A6-0381/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě von Wogauova zpráva týkající se provádění evropské bezpečnostní strategie v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky (A6-0366/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě Herrero-Tejedorova zpráva týkající se Bílé knihy o evropské komunikační politice (A6-0365/ 2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě



Proti

Celkem

ODS v EP

14. listopadu 2006

565

14. listopadu 2006


Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

8

12

0

25

0


444

0

71

0

85

7


16. listopadu 2006

414

0

117

7

12

0


16. listopadu 2006

285

0

54

6

6

0


Plenární zasedání ve dnech 29. – 30. listopadu


Zpráva Gálové týkající se Agentury Evropské unie pro základní práva (A6-0306/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Zpráva Kósáné Kovácsové týkající se Agentury Evropské unie pro základní práva (činností v oblastech uvedených v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii) (A6-0282/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě Van Ordenova zpráva týkající se přistoupení Bulharska (A6-0420/ 2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Moscoviciova zpráva týkající se přistoupení Rumunska (A6-0421/ 2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

316



Proti

Celkem

ODS v EP

30. listopadu 2006

431

30. listopadu 2006


Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

0

94

2

16

3


469

6

101

0

13

0


30. listopadu 2006

505

6

65

0

36

1


30. listopadu 2006

542

7

41

0

27

0



Plenární zasedání ve dnech 11. – 14. prosince


Jmenování bulharské komisařky (B6-0644/2006)

Jmenování rumunského komisaře (B6-0645/2006)

Zpráva Grässleové týkající se finančního nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (A6-0447/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Grooteova zpráva týkající se schvalování typu motorových vozidel s ohledem na emise a na přístup k informacím o opravách vozidla (A6-0301/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě Stubbova zpráva týkající se institucionálních aspektů schopnosti integrovat nové členské státy do Evropské unie (A6-0393/2006) – závěrečná rezoluce ke zprávě

1



Proti


Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

583

7

21

0

28

0

12. prosince 2006

595

8

16

0

29

0


13. prosince 2006

606

6

28

2

16

0


13. prosince 2006

540

8

87

0

9

0


13. prosince 2006

398

0

99

8

36

0


12. prosince 2006



317

Interpelace a projevy Hynka Fajmona v roce 2006

INTERPELACE A PROJEVY HYNKA FAJMONA V ROCE 2006

INTERPELACE NA EVROPSKOU KOMISI Opakované omezování volného pohybu osob a zboží na česko-rakouských hranicích Dne 2. ledna 2006 rakouští odpůrci jaderné energetiky již poněkolikáté blokovali česko-rakouské hranice na přechodu Wullowitz/Dolní Dvořiště. Aktivisté organizace „STOP TEMELÍN“ zcela znemožnili provoz na výše zmiňovaném hraničním přechodu, který blokovali napříč postavenými kamiony. Došlo tak k omezení volného pohybu zboží a osob a nepřímo byli ohroženi občané České republiky. Nepovolenou akcí byly opakovaně porušeny bilaterální dohody z Melku a Bruselu. V souvislosti s touto skutečností bych rád požádal o odpověď na následující otázky: 1. Jak hodnotí Komise opakované porušování volného pohybu osob a zboží v České republice ze strany rakouských aktivistů? 2. Jak vyhodnotí Komise opakované porušení česko-rakouských dohod z Melku a Bruselu? 3. Jak bude Komise hájit zájmy českých občanů vzhledem k častému opakování podobných nepovolených akcí? 10. ledna 2006 Re: Opakované omezování volného pohybu osob a zboží na česko-rakouských hranicích Odpověď pana Frattiniho jménem Evropské komise Podle informací, které má Komise z veřejných zdrojů, se nepovolená blokáda, o níž se zmiňuje pan poslanec, konala dne 2. ledna 2006 v obci Wullowitz, několik stovek metrů od hraničního přechodu Wullowitz/Dolní Dvořiště. Blokáda trvala čtyři hodiny a skončila po uplynutí lhůty stanovené policií tak, aby byl umožněn silniční provoz. Mezitím byl provoz odkloněn na jiné přechody. Blokádu uskutečnilo údajně 20 rakouských aktivistů, kteří tak chtěli protestovat proti údajným bezpečnostním rizikům jaderné elektrárny Temelín a nedostatečnému zájmu rakouské vlády na vymáhání plnění dohod z Melku. Komise by ráda zopakovala svou odpověď na předchozí otázku k písemnému zodpovězení č. E-2725/04,1 kterou položil pan poslanec v podobné věci. Nutno poznamenat, že hraniční přechod Wullowitz/Dolní Dvořiště byl zablokován poprvé od 16. října 2004. Snížená četnost blokád by mohla signalizovat, že rakouské orgány přijaly veškerá potřebná a přiměřená opatření s cílem nalézt správnou rovnováhu mezi právem na volný pohyb osob a zboží na jedné straně a respektováním základních práv, jako je svoboda projevu a svoboda shromažďování, na druhé straně. 24. února 2006 Výklad směrnice 2002/24/EC Nedávno jsem byl osloven českou firmou BODEČEK INDUSTRIES, s.r.o. v otázce právního výkladu směrnice 2002/24/EC. Předmětná firma je výrobcem jízdních kol s pomocnými dodatečně montovanými spalovacími motorky. Tyto pomocné motorky je možné dodatečně montovat na jakákoli jízdní kola bez rozdílu. Dle českých právních předpisů je jízdní kolo považováno za nemotorové silniční vozidlo.

1

Úř. věst. C

319


Vzhledem k zájmu o výrobky firmy BODEČEK INDUSTRIES, s.r.o. ve státech EU a zájmu výrobce své výrobky exportovat bych Vás rád požádal o odpovědi na následující dotazy: 1. Je dle výkladu směrnice 2002/24/EC považováno jízdní kolo za nemotorové silniční vozidlo? 2. Váží se na jízdní kola s pomocným dodatečně montovaným spalovacím motorem ustanovení směrnice 2002/24/EC? 3. Jaké konkrétní kroky má firma BODEČEK INDUSTRIES, s.r.o. učinit k získaní písemného prohlášení o tom, že se na jimi vyráběný konkrétní výrobek nevztahuje směrnice 2002/24/EC? 24. ledna 2006 Re: Výklad směrnice 2002/24/EC Odpověď pana Verheugena jménem Komise Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/24/ES ze dne 18. března 2002 o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel se povinně vztahuje na všechna dvoukolová a tříkolová motorová vozidla určená k používání na pozemních komunikacích a na konstrukční části a samostatné technické celky takových vozidel. Tato směrnice ovšem nezahrnuje jízdní kola s pedály definovaná jako „jízdní kola, která jsou vybavena přídavným elektrickým motorem s maximálním trvalým výkonem 0,25 kW, jehož výkon je postupně snižován až do vyřazení motoru z činnosti, když vozidlo dosáhne rychlosti 25 km/h, nebo dříve, jestliže cyklista přestane šlapat“. Zdá se, že motorové vozidlo zmiňované v otázce k písemnému zodpovězení nemůže být považováno za jízdní kolo s pedály. Musí být tedy schváleno podle směrnice 2002/24/ES, a to i jeho konstrukční části a samostatné technické celky. Schválení vydané jedním z vnitrostátních orgánů určených členskými státy umožní prodávat toto vozidlo v celé Evropské unii bez jakýchkoli dalších formalit. Tyto právní předpisy jsou povinné pro uvádění vozidel, na která se vztahuje směrnice 2002/24/ES, na vnitřní trh. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států stanovit při dodržení Smlouvy o EU požadavky, které považují za nezbytné v otázce podmínek provozu dotčených vozidel, za předpokladu, že důsledkem těchto opatření nejsou změny na vozidlech. 10. března 2006 Nadlimitní zásoby některých druhů potravin Dne 20. září 2005 jsem interpeloval Evropskou komisi ve věci vyměření pokuty pro Českou republiku za nadlimitní zásoby některých druhů potravin. Vzhledem k tomu, že řízení nebylo v té době definitivně ukončeno, žádám nyní o odpověď na následující otázky: 1. Dospěla již jednání mezi Evropskou komisí a Českou republikou k definitivnímu vyčíslení tzv. nadlimitních zásob? 2. Dospěla již Evropská komise k definitivnímu stanovení výše pokuty pro Českou republiku? 3. Existuje možnost, že by Evropská komise od vymáhání těchto pokut vůči novým členským státům z důvodu nenarušení fungování společného trhu EU ustoupila? Pokud ano, hodlá Evropský komise tuto možnost využít? 21. února 2006 Re: Nadlimitní zásoby některých druhů potravin Odpověď paní Fischerové Boelové jménem Evropské komise Proces stanovení nadlimitních množství stále probíhá. V této souvislosti se Komise několikrát sešla se zástupci České republiky. Poslední setkání se uskutečnilo dne 9. února 2006 a týkalo se údajů o mase. Ze setkání vyplynulo, že kvalita a spolehlivost údajů, jež má Komise k dispozici pro základní výpočet (nadlimitní množství produktu jsou dána změnou v objemu dovozů a produkce, od níž je odečtena změna v objemu vývozů), se v nových členských státech značně různí. To se týká především kvality údajů o produkci masa (porážky). Z tohoto důvodu Komise požádala nové členské státy, aby do příslušných databází Eurostatu doplnily aktualizované údaje a/nebo aby Komisi poskytly údaje, jež splňují požadavky Eurostatu, přičemž v obou případech

320


měly být údaje poskytnuty do konce února 2006. Komise se chystá přezkoumat údaje, které již byly předloženy nebo které mají nové členské státy předložit. Na základě těchto čísel by Komise měla aktualizovat základní výpočet. Jako další krok budou zváženy konkrétní argumenty jednotlivých zemí, z nichž řada byla předložena během dvoustranných setkání, prostřednictvím dopisů atd., což by mohlo vést k úpravám základního výpočtu. Podle aktu o přistoupení (příloha IV kapitola 4 bod 2) má Komise zákonnou povinnost stanovit zásoby jakéhokoli produktu přesahující množství, jež lze považovat za tvořící obvyklý převod zásob („nadlimitní zásoby“). Z tohoto důvodu a v souladu s přistoupením Rakouska, Finska a Švédska budou nadlimitní zásoby a finanční důsledky definitivně stanoveny nařízením (viz nařízení Komise (ES) č. 144/97).2 Finanční důsledky pro nové členské státy, jež vyplývají z použití přílohy IV kapitoly 4 bodu 2 aktu o přistoupení, jsou vyčísleny na základě hodnocení nákladů na odbyt nadlimitních množství stanovených na úrovni dané země a neměly by být chápány jako „sankce“ či „pokuty“. 7. dubna 2006 Národní kvóty na produkci mléka Evropská komise zahájila řízení o udělení pokuty za překročení národní kvóty pro produkci mléka vůči několika členským státům včetně České republiky. V této souvislosti si dovoluji požádat o odpověď na následující otázky: 1. Z jakých údajů o produkci mléka Evropská komise vycházela? 2. Kdy bude definitivně rozhodnuto o udělení pokuty a její výši? 3. Budou mít pokutovaní producenti právo odvolat se proti rozhodnutí? 4. Budou mít pokutovaní producenti právo žádat o prominutí pokuty? 21. února 2006 Re: Národní kvóty na produkci mléka Odpověď paní Fischerové Boelové jménem Evropské komise Podle režimu kvót Společenství v odvětví mléka a mléčných výrobků, jak jej stanoví nařízení Rady (ES) č. 1788/ 2003,3 musejí členské státy uhradit Evropskému zemědělskému orientačnímu a záručnímu fondu (EZOZF) dávku, která vyplývá z překročení vnitrostátní kvóty. Není-li příslušná dávka uhrazena včas, Komise z měsíční zálohy poskytované členským státům podle stávajících finančních ujednání přímo odečte částku rovnající se neuhrazené dávce. V kvótovém roce 2004/2005 překročilo své kvóty devět členských států. Žádné nové členské státy své kvóty nepřekročily. To lze zčásti vysvětlit tím, že u nových členských států bylo vzato v úvahu pouze 11 měsíců produkce od 1. května 2004. Česká republika vnitrostátní kvóty dosud nepřekročila a související finanční následky se jí netýkají. Po uplynutí kvótového roku a před 1. zářím sdělí členské státy Komisi údaje týkající se produkce mléka a tuku, jež byly zaznamenány na vnitrostátní úrovni. Na tomto základě Komise vypočte případné překročení. Celková splatná dávka se stanoví tak, že se přesahující množství vynásobí sazbou pevně stanovenou v nařízení Rady (ES) č. 1788/2003. Na rok 2005/2006 je tato sazba stanovena na 30,91 € na 100 kilogramů. Dojde-li k překročení, uhradí členské státy do 1. října fondu EZOZF celkovou dávku až do výše 99 % dlužné částky. Do té doby musejí členské státy vymáhat dávku od producentů, kteří se na tomto překročení podíleli. V případě „dodávek“ tyto příspěvky od producentů vybírá odběratel (mlékárenská společnost). V případě „přímých prodejů“ vybírají členské státy dávku přímo od příslušných producentů. Dávku musejí odběratelé a producenti uhradit do 1. září, jak stanoví nařízení Komise (ES) č. 595/2004.4 Nařízení Komise (ES) č. 144/97 ze dne 27. ledna 1997 o zásobách zemědělských produktů v Rakousku, Švédsku a Finsku přesahujících obvyklý převod zásob ke dni 1. ledna 1995, Úř. věst., L 25, 28. 1. 1997. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1788/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků, Úř. věst., L 270, 21. 10. 2003. 4 Nařízení Komise (ES) č. 595/2004 ze dne 30. března 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1788/2003, kterým se stanoví dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků, Úř. věst., L 94, 31. 3. 2004. 2

321


Producent má samozřejmě právo se proti rozhodnutí o dávce přijaté členským státem odvolat. V takovém případě uplatní každý členský stát na případ odvolání své vnitrostátní právo. Pokud se zjistí, že byla producentovi sankce udělena neoprávněně, lze dávku zrušit. Za takovýchto výjimečných okolností odpovídá členský stát za aktualizaci svého sdělení Komisi a je-li to nezbytné, za opětovný výpočet celkové dávky dlužné na vnitrostátní úrovni. 26. dubna 2006 Nelegální dovoz odpadu do České republiky V uplynulých týdnech se Česká republika potýkala s problémem nelegálního dovozu směsného komunálního odpadu z Německa. Tyto případy se v minulosti vyskytly, a to nejen z Německa, ale i z Rakouska. Dovoz směsného komunálního odpadu je do České republiky zakázán na základě platného zákona o odpadech. Přesto především německé firmy tento zákon opakovaně porušují. Možnost kontroly ze strany české celní správy a inspektorů životního prostředí je po vstupu České republiky do EU značně omezena. V souvislosti s těmito skutečnostmi bych rád položil následující otázky: 1. Jaké kroky Komise podnikne proti opakovanému nelegálního dovozu odpadu do České republiky ze strany německých a rakouských firem? 2. Přistoupila by Komise na mimořádné opatření ze strany české celní správy, která by vykonávala nepřetržitý dohled nad dovozem odpadů do České republiky na hraničních přechodech? 3. Proč Komise zahrnula do nového návrhu evropské směrnice o odpadech možnost „legálního“ vývozu směsného komunálního odpadu v rámci států EU? 26. dubna 2006 Re: Nelegální dovoz odpadu do České republiky Odpověď pana Dimase jménem Evropské komise Jedním z prvořadých úkolů Komise je zajistit, aby členské státy správně uplatňovaly právní předpisy Společenství týkající se přepravy odpadů, předcházet nelegální přepravě odpadů a omezit její výskyt. K naplnění těchto cílů podniká Komise řadu opatření. Na tento rok se chystají akce, jejichž cílem je zvýšit informovanost v zájmu lepšího uplatňování a prosazování pravidel týkajících se přepravy odpadů v členských státech. Komise rovněž organizuje dvoustranná i mnohostranná jednání včetně pravidelných setkání s odpovědnými orgány členských států pověřenými přepravou odpadů. Ilegální dovoz do České republiky byl na těchto setkáních již projednáván a Komise se s Českou republikou vzájemně informují. Komise je odhodlána v této výměně informací pokračovat a pomáhat České republice a ostatním členským státům v zajišťování správného provádění. Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole5 stanoví zásadní požadavky pro nakládání s odpady v EU i ve vztahu k třetím zemím. Podle nebezpečnosti odpadu, země určení a zamýšleného způsobu zpracování se uplatňují různé kontrolní postupy. Jestliže členský stát zjistí, že v rozporu s těmito pravidly k takové přepravě došlo, musí zajistit, aby byl odpad odvezen zpět, nebo zabezpečen ekologicky šetrným způsobem. Členské státy přijmou opatření nezbytná k převozu odpadu v souladu s ustanoveními uvedeného nařízení, k nimž patří inspekce a kontroly na místě. Pokud se jedná o nezákonnou přepravu, musí podniknout právní kroky k zákazu a potrestání takovéto přepravy. Nařízení Rady č. 259/93 bude nahrazeno novým nařízením o přepravě odpadů. Jeho cílem mimo jiné bude posílit prosazování pravidel týkajících se přepravy odpadů. K jeho naplnění bude nezbytné, aby členské státy zajistily inspekce a kontroly na místě a rozvíjely spolupráci umožňující prevenci a odhalování nezákonné přepravy. Zda bude možné přijmout zvláštní opatření, závisí na konkrétním obsahu a podmínkách takových opatření, jakož i na jejich slučitelnosti s právními předpisy Společenství. Zatím se však zdá, že cíle předcházet nezákonné přepravě odpadů může být dosaženo v rámci příslušných právních předpisů Společenství za předpokladu, že budou odpovídajícím způsobem prosazovány při inspekcích a kontrolách na místě a ve spolupráci s jinými vnitrostátními orgány. 5

Úř. věst., L 30, 6. 2. 1993.

322


Návrh směrnice o odpadech předložený Komisí6 neobsahuje žádná ustanovení, která by upravovala možnosti legálního vývozu směsného komunálního odpadu mezi jednotlivými státy. Ten upravuje nařízení Rady č. 259/93. Nové nařízení o přepravě odpadů zvýší možnosti členských států vznášet námitky proti přepravě směsného komunálního odpadu pocházejícího z domácností. 22. června 2006 Podmínky pro vyúčtování vodohospodářských projektů na bázi PPP z Fondu soudržnosti V českých médiích se objevila zpráva o tom, že Komise nechce schválit dotace z Fondu soudržnosti pro české vodohospodářské projekty založené na metodě PPP (Public Private Partnership). V souvislosti s touto skutečností bych rád položil následující otázky: 1. Jakou evropskou právní úpravou jsou stanoveny veškeré podmínky, které musí být naplněny pro přidělení dotací na vodohospodářské projekty založené na metodě PPP? Jsou tyto podmínky veřejně dostupné a kde? 2. Byly tyto podmínky známy před vypsáním dotačních programů z Fondu soudržnosti? 3. Byla Komise informována o českém právním rámci stanoveném pro PPP projekty? Souhlasila Komise s právní úpravou pro PPP projekty v České republice? 4. Jakým způsobem je posuzováno naplnění podmínek u konkrétních vodohospodářských projektů na bázi PPP? Vyskytly se obdobné problémy s plněním podmínek i u jiných členských států EU? 5. Co znamená pojem „nejlepší mezinárodní praxe“ při aplikaci projektů na bázi PPP a na jakém právním základu je tento pojem užíván pro úpravu platných smluvních vztahů? 6. Existuje právní opora v evropské legislativě pro požadavek na retroaktivní plnění určitých podmínek? 21. června 2006 Re: Podmínky pro vyúčtování vodohospodářských projektů na bázi PPP z Fondu soudržnosti Odpověď paní Huebnerové jménem Komise Komise informuje pana poslance, že v rámci využívání strukturálních fondů podporuje spolupráci veřejného a soukromého sektoru a že tuto skutečnost odrážejí jak nařízení o strukturálních fondech, tak její praxe. 1 a 2. O poskytnutí finančních prostředků z Fondu soudržnosti se rozhoduje případ od případu a s ohledem na kritéria stanovená ve Smlouvě a v nařízení Rady č. 1164/947 ze dne 16. května 1994 ve znění nařízení Rady č. 1264/998 ze dne 21. června 1999. Tento postup se uplatňuje i při posuzování vodohospodářských projektů v České republice. 3. Na úrovni Společenství neexistují pro partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem (PPP) žádná zvláštní pravidla ani obecná povinnost oznamovat Komisi vnitrostátní ustanovení týkající se PPP. Výběr soukromých partnerů pro taková partnerství by však měl probíhat v souladu s právními předpisy Společenství. Příslušná vnitrostátní ustanovení by zejména měla být v souladu se směrnicemi o veřejných zakázkách (směrnice 2004/17/ES9 a 2004/18/ES10), jedná-li se o PPP, která lze považovat za veřejné zakázky nebo koncese na stavební práce, nebo v souladu se Smlouvou o ES, jedná-li se o PPP, která lze považovat za koncese na služby. Česká republika provedla výše uvedené směrnice do svých vnitrostátních právních předpisů teprve nedávno prostřednictvím zákonů 137/2006 Sb. a 139/2006 Sb. oznámených Komisi dne 12. července 2006. V současné době se tyto dva nástroje ověřují. 4. Žádosti o spolufinancování se posuzují v rámci procesu jejich zkoumání, na němž se podílejí různé útvary Komise. V případě potřeby může Komise nechat vypracovat externí znalecké posudky. Podobné, nikoli však KOM(2005) 667 v konečném znění. Úř. věst., L 130, 25. 5. 1994. 8 Úř. věst., L 161, 26. 6. 1999. 9 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb, Úř. věst., L 134, 30. 4. 2004. 10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, Úř. věst., L 134, 30. 4. 2004. 6 7

323


nutně identické problémy se vyskytují i v jiných členských státech a je k nim přistupováno obdobným způsobem a případ od případu. 5 a 6. Vzhledem ke své povinnosti zajišťovat řádné plnění rozpočtu Společenství Komise musí dohlížet na to, aby finanční prostředky z Fondu soudržnosti přispívaly k socioekonomickému rozvoji členských států, byly využívány v souladu s právními předpisy Společenství, včetně předpisů týkajících se veřejných zakázek, hospodářské soutěže a životního prostředí, a obecně sloužily ve veřejném zájmu, aniž by docházelo k nepatřičnému obohacování soukromých subjektů. Komise nijak nezasahuje do zakázek, které byly uzavřeny před přistoupením a jejichž smluvní předmět (hodnota a rozsah příslušných infrastruktur) nadále odpovídá podmínkám definovaným před přistoupením. Naopak v případě, kdy byla hodnota a/nebo rozsah infrastruktur zvýšen, podléhá zadávání zakázek na služby ustanovením článku 40 směrnice 2004/17/ES a článku 60 směrnice 2004/18/ES. Komise dohlíží na to, aby rozšíření stávajících infrastruktur financované z prostředků Evropské unie bylo využíváno v souladu s veřejným zájmem s ohledem na následující zásady, které reflektují mezinárodní osvědčené postupy: – Předem stanovit pracovní kritéria, která zaručí optimální kvalitu služeb poskytovaných českým občanům, stejně jako systém monitorování odvedené práce. – Definovat povinnosti soukromých subjektů vůči občanům/spotřebitelům a předem stanovit postihy pro případ nedodržení těchto povinností. – Upravit stávající způsob výpočtu tarifů (náklady + zisky) s cílem podpořit lepší efektivitu poskytovaných služeb. – Definovat vzorec pro výpočet nájemného, jež by měly subjekty platit obcím, který by v budoucnosti umožnil výměnu dotčených infrastruktur po skončení jejich hospodářské životnosti. – Snížit dobu trvání dotčených smluv na nejvýše 10 až 15 let, aby překročením určité doby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže. – Respektovat směrnice Společenství č. 91/271/ES11 o čištění městských odpadních vod a č. 98/83/ES12 o jakosti vody určené k lidské spotřebě. 29. srpna 2006 Kvóty pro studenty univerzit členských států Evropské unie V českém tisku se objevily informace o rozhodnutí Rakouska a Belgie zavést kvóty pro studenty z ostatních členských států, kteří se rozhodli studovat na tamních univerzitách. Toto rozhodnutí hodlají zmíněné státy zavést i přes skutečnost, že soud Evropské unie označil zavádění kvót za nezákonné. Tento postup některých členských států je v rozporu s rovnými podmínkami, které mají v rámci EU fungovat. V souvislosti s touto skutečností bych rád položil následující otázky: 1. Jak Komise zamezí diskriminaci studentů v rámci EU? 2. Jak bude Komise postupovat proti těm státům, které zavedou nelegální omezení pro studenty z jiných členských států? 3. Mohou se některé členské státy EU obávat zavedení některých diskriminačních „výjimek“ pro své studenty? 18. srpna 2006 Re: Kvóty pro studenty univerzit členských států Evropské unie Odpověď Jána Figeľa jménem Komise Jak pan poslanec uvádí, Komise má ze Smlouvy povinnost dohlížet na dodržování práva Společenství a konkrétně i na dodržování zásady nediskriminace na základě státní příslušnosti. Na základě této skutečnosti může vůči členskému státu, o kterém má za to, že nesplnil povinnost, která pro něj z právních předpisů Společenství vyplývá, zahájit v souladu s článkem 226 Smlouvy o ES řízení pro porušení práva. 11

1991. 12

1998.

324

Směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod, Úř. věst., L 135, 30. 5. Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, Úř. věst., L 330, 5. 12.


V případě Belgie, kterou pan poslanec uvádí, přijal Parlament francouzské komunity v Belgii dne 16. června 2006 vyhlášku, která upravuje počet studentů v některých oborech prvního cyklu vysokoškolského vzdělávání, jež tato komunita organizuje. Tato vyhláška stanoví, že maximální podíl studentů, kteří nemají bydliště v Belgii a zapisují se poprvé do prvního cyklu určité studijní specializace, je 30 %. Komise obdržela stížnosti francouzských studentů, kteří se domnívají, že tento postup není v souladu se zásadou nediskriminace na základě státní příslušnosti v souladu s článkem 12 Smlouvy o ES a se zásadou volného pohybu studentů. Tyto stížnosti byly řádně zaregistrovány a Komise se jimi v současné době zabývá. Již kontaktovala belgické orgány a požadovala od nich zdůvodnění. Pokud jde o případ Rakouska, které pan poslanec rovněž uvedl, Komise je s tímto členským státem, který zavedl kvóty pro přijímání absolventů středoškolského vzdělávání z jiných členských států na vysoké školy, v kontaktu. V obou případech Komise obdržela od belgických a rakouských orgánů odpověď a posoudí, zda jsou dotyčná opatření v souladu s právními předpisy Společenství. 25. října 2006 Vstup České republiky do tzv. schengenského prostoru S rozšířením tzv. schengenského prostoru pro nové členské státy Evropské unie bylo počítáno v říjnu roku 2007. Česká republika je schopna splnit všechny požadavky, které jsou kladeny na přijetí státu do prostoru bez hraničních kontrol. Jakýkoli odklad tohoto vstupu bude chápán českými občany jako diskriminace nových členských států Evropské unie. V souvislosti s touto skutečností bych rád položil následující otázky: 1. Jaký je důvod odložení přijetí nových členských států do tzv. schengenského prostoru? 2. Kdo je za odložení termínu vstupu nových členských států odpovědný? 3. Jaké konkrétní kroky činí Komise pro dodržení plánovaného termínu vstupu do schengenského prostoru? 18. září 2006 Re: Vstup České republiky do tzv. schengenského prostoru Odpověď pana Frattiniho jménem Evropské komise Komise je plně odhodlána rozšířit všechny výhody prostoru volného pohybu na členské státy, které přistoupily k Evropské unii dne 1. května 2004, a to v co nejkratší době a v souladu se schengenským hodnotícím procesem. Schengenský hodnotící proces je přezkoumávací proces, který provádějí státy Schengenu, a zcela podléhá pravomocím Rady. O zrušení kontrol na hranicích se členskými státy může Rada rozhodnout po konzultaci s Parlamentem pouze v případě úspěšného výsledku schengenského hodnotícího procesu zahrnujícího všechny relevantní aspekty. Komise se do tohoto rozhodovacího procesu nevměšuje. Důležitou součástí celkového rámce schengenské spolupráce je spojení se schengenským informačním systémem (SIS). Je předpokladem odstranění kontrol na vnitřních hranicích. Je důležité připomenout, že schengenský informační systém je pouze jedním z aspektů schengenského hodnotícího procesu, který bere v úvahu celkové provádění schengenského acquis státy usilujícími o vstup do schengenského prostoru. Rozvoj SIS II je nutný pro zajištění aktualizovaného, pružnějšího a vysoce účinného systému uspokojujícího potřeby rozšířeného schengenského prostoru volného pohybu usnadněním kontrol na hranicích i potřeby boje proti zločinu a terorismu, který Evropská unie vede. SIS II je společný projekt Komise a členských států. Komise je pověřena vývojem centrálního systému a každý členský stát odpovídá za vývoj vlastního národního systému. Mnohé národní projekty včetně projektu České republiky mají zpoždění, která jsou způsobena zpožděním organizace projektu a procesu výběrových řízení na vývoj národních systémů. Zpoždění ve vývoji centrálního projektu rovněž vzrostlo, a to z technických důvodů souvisejících převážně s oficiálními úkoly v procesu výběrových řízení a s přípravou řídícího centra ve Štrasburku francouzskými orgány. Aby byla zohledněna vzrůstající zpoždění, Rada pro spravedlnost a vnitřní věci se na svém zasedání dne 5. října 2006 dohodla na vypracování nového harmonogramu projektu. Členské státy a Komise budou společně pracovat na zajištění vývoje cílových postupů. Komise nyní žádá o dodatečné finanční zdroje na posílení centrálního projektu a ve spolupráci s členskými státy zřídí pracovní skupinu pro průběžné vyhodnocování a koordinování procesu, která bude napomáhat zejména provádění projektu na vnitrostátní úrovni.

325


Zároveň Rada zkoumá možnost dočasného připojení členských států, které vstoupily do Evropské unie dne 1. května 2004, k současnému schengenskému informačnímu systému. Komise vítá každé reálné opatření na zrušení kontrol na vnitřních hranicích, neboť to patří mezi nejvýznamnější priority Komise i členských států, a bude v největší možné míře podporovat členské státy při tomto přezkoumání. 26. října 2006 Cukerní kvóty pro Českou republiku V nedávné době oznámila společnost Eastern Sugar svůj záměr uzavřít své cukrovary v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy a transferovat přidělené cukerní kvóty do jiných států EU, ve kterých bude nadále působit. Tímto krokem společnosti Eastern Sugar ztratí Česká republika zhruba 22 % své roční kvóty pro pěstování cukrové řepy a stane se čistým dovozcem cukru.Výše kvóty je přitom garantována přístupovou smlouvou České republiky k EU. V souvislosti s touto skutečností bych rád položil následující otázku: Je postup společnosti Eastern Sugar v České republice v souladu s platnou evropskou legislativou? 15. listopadu 2006 Re: Cukerní kvóty pro Českou republiku Odpověď paní Fischerové Boelové jménem Evropské komise Dočasný restrukturalizační fond poskytuje v rámci nové organizace trhu s cukrem podnikům s nejnižší produktivitou stimul k tomu, aby se zřekly přidělené kvóty a vzdaly se produkce cukru. Společná organizace trhu s cukrem neumožňuje podniku vyrábějícímu cukr převést kvótu na cukr mezi výrobními jednotkami v různých členských státech. Kvóty, jichž se podniky v rámci dočasného restrukturalizačního fondu zřekly, nelze znovu přidělit. Kvóty pro produkci cukru jsou stanoveny na vnitrostátní a regionální úrovni, ale v zájmu zohlednění výsledků restrukturalizačního režimu podléhají úpravám. Pokud je podniku v rámci dočasného restrukturalizačního fondu poskytnuta restrukturalizační podpora, kvóta na cukr je dotčenému členskému státu odpovídajícím způsobem snížena. Pokud má podnik produkující cukr výrobní jednotky v různých členských státech, může o podporu v rámci restrukturalizačního fondu požádat v každém členském státě, ve kterém se chce zříci své kvóty. Příslušné orgány České republiky dosud Komisi neinformovaly o tom, že by společnost Eastern Sugar v rámci dočasného restrukturalizačního fondu podala žádost o podporu. 18. prosince 2006 Ztráta části cukerní kvóty přidělené České republice V nedávné době oznámila společnost Eastern Sugar svůj záměr uzavřít své cukrovary v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy a transferovat přidělené cukerní kvóty do jiných států EU, ve kterých bude nadále působit. Tímto krokem společnosti Eastern Sugar ztratí Česká republika zhruba 22 % své roční kvóty pro pěstování cukrové řepy a stane se čistým dovozcem cukru.Výše kvóty je přitom garantována přístupovou smlouvou České republiky k EU. V souvislosti s touto skutečností bych rád položil následující otázky: 1. Je přípustné, aby cukerní kvóta byla v držení pěstitelů cukrovky a ne v držení zpracovatelů? 2. Pokud je tento způsob přípustný, kolik členských států EU tento způsob využívá? 3. Je podle platné legislativy EU přípustný transfer cukerních kvót mezi členskými státy EU? 4. Je v případě možnosti legálního transferu cukerních kvót vyžadován souhlas členského státu, z něhož je daná kvóta transferována? 5. Jaký možný obranný postup může členský stát vůči transferu své cukerní kvóty uplatnit? 27. listopadu 2006

326


Re: Ztráta části cukerní kvóty přidělené České republice Odpověď paní Fischerové Boelové jménem Evropské komise Nová společná organizace trhů v odvětví cukru zachovává právní postavení kvót, které představují mechanismus regulace trhu v odvětví cukru. Nařízení Rady (ES) č. 318/2006 ze dne 20. února 2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru13 stanoví kvóty pro výrobu cukru, izoglukózy a inulinového sirupu na vnitrostátní nebo regionální úrovni a opravňuje členské státy přidělit kvótu každému schválenému podniku usazenému na jejich území a vyrábějícímu cukr, izoglukózu nebo inulinový sirup. Neexistuje možnost přidělit tuto kvótu pěstitelům cukrové řepy. Převod kvóty mezi členskými státy není ve stávajícím právním rámci možný. 20. prosince 2006

PROJEVY V EVROPSKÉM PARLAMENTU Projev ve společné rozpravě o cukru Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kostkový cukr je, jak určitě všichni dobře víte, český vynález. Proto si jako český poslanec dovoluji učinit k návrhu reorganizace trhu s cukrem několik poznámek. Poznámka první: Chtěl bych přivítat snahu Evropské rady i Evropské komise reformovat evropskou cukernou politiku. Současná podoba této politiky je zcela absurdní a stojí daňové poplatníky i spotřebitele zbytečně moc peněz. Tento stav je nutné co nejdříve změnit a celý trh je třeba deregulovat a liberalizovat. Poznámka druhá: Je politováníhodné, že k reformě cukerního pořádku dochází až poté, co byla tato evropská politika shledána Světovou obchodní organizací jako neférová. Nad tímto faktem bychom se měli v celé EU dobře zamyslet. Proč nejsme schopni sami liberalizovat své trhy a musíme k tomu být nuceni jinými státy? Volný obchod a svobodné trhy přece přinesly evropským národům v historii jen prosperitu. Ekonomické ochranářství naopak přináší jen bídu. Přesto i v tomto parlamentu mají, zdá se, zastánci protekcionismu velké zastoupení. S jejich postoji zásadně nesouhlasím a nebudu jejich pozměňovací návrhy podporovat. Reformu cukerního pořádku je nutné prosadit co nejdříve. Poznámka třetí: V mém rodném městě fungoval cukrovar od roku 1890 až do roku 1994. Co bylo příčinou jeho krachu? Otevření trhu s cukrem po pádu komunismu v mé zemi. Ano. Cukrovar v Lysé nad Labem zkrachoval, protože nebyl schopen konkurovat dotovaným cukrovarům z Evropské unie. V České republice takto v průběhu 90. let zkrachovalo nebo bylo zavřeno více než 50 cukrovarů. Lidé, kteří v nich pracovali, přišli o práci a nedostali žádné kompenzace. Rovněž provozovatelé těchto cukrovarů nedostali žádné kompenzace a pěstitelé cukrové řepy také ne. Stejným procesem tržního přizpůsobení musí nyní projít i cukerný sektor ve starých státech Evropské unie. Navržené kompenzace jsou velmi štědré a přizpůsobení se tedy nebude žádným problémem. Proto podporuji reformu cukerního pořádku a myslím si, že by mohla být i radikálnější. Český příklad ukazuje, že reforma je uskutečnitelná a zvládnutelná. Děkuji Vám za pozornost. 17. ledna 2006

13

Úř. věst., L 58, 28. 2. 2006.

327


Vystoupení k Hutchinsonově zprávě týkající se přemisťování v kontextu regionálního rozvoje Vážený pane předsedo, dámy a pánové, rád bych se kriticky vyslovil proti předložené zprávě o přemisťování v kontextu regionálního rozvoje. Fenomén tzv. přemisťování podniků nebo tzv. delokalizace zná Evropa z celé své historie, pozorujeme jej nyní a bude dozajista existovat i v budoucnosti. Lidé a firmy zkrátka hledají co nejlepší prostor pro realizaci svých myšlenek, služeb a výrobků. Tak tomu bylo, je a bude. A není na tom nic špatného. Naopak. Jedná se o projev racionálního chování, které je základem evropské civilizace. Bojovat proti ekonomické racionalitě je cestou k evropskému chudnutí. Evropská unie byla od svého založení budována jako prostor pro volný pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu a tedy jako volný prostor také pro evropské firmy. A díky této liberalizační politice dosáhly západoevropské státy velmi vysoké životní úrovně. Nikoliv z toho důvodu, že chránily své trhy, ale právě z toho důvodu, že je otevíraly. Předkládaná zpráva však navrhuje úplně opačnou politiku. Politiku stavění nových bariér pro pohyb kapitálu. S tím nemohu v žádném případě souhlasit. Problém evropské dotace versus volný pohyb kapitálu uvnitř Evropské unie skutečně existuje. Jeho řešením ale není zpřísňování podmínek pro poskytování dotací firmám a vázaní dotací na místo stávajícího výkonu činnosti firmy. Místo toho potřebujeme úplné zrušení evropských dotací pro firmy. Tyto dotace nemají žádné ekonomické opodstatnění a způsobují pouze distorze evropského trhu. Pokud má Evropská komise dojem, že tzv. delokalizace představuje problém k řešení, měla by se zaměřit daleko více na zlepšování podmínek pro podnikání a činnost firem. Měla by se zamyslet nad tím, zda firmy z Evropské unie nevyhání do světa právě svou přehnanou regulační činností. Dle mého soudu tomu tak rozhodně nyní je. Evropská legislativní zátěž na bedrech evropských firem je příliš velká a měla by být co nejrychleji snížena. Potom budeme pozorovat příliv firem do EU a růst zaměstnanosti v EU. Z výše uvedených důvodů nemohu Hutchinsonovu zprávu podpořit. Děkuji za pozornost. 13. března 2006 Vystoupení k Öryho zprávě týkající se přechodného režimu, který omezuje volný pohyb pracovníků na trhu Evropské unie Vážený pane předsedo, dámy a pánové, Čtyři evropské svobody, tj. volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a hlavně osob, vždy patřily k tomu, co lidé na Evropské unii oceňovali nejvíce. Je proto nepochopitelné, nespravedlivé a diskriminační, že lidé z osmi nových členských států včetně České republiky stále nemají v tomto směru stejná práva a povinnosti jako občané ostatních států EU. Důvody pro omezení této základní evropské svobody jsou zcela liché a nesmyslné. Příklad Británie, Švédska a Irska ukazuje, že trhům práce nehrozí při otevření žádné problémy. Jsem rád, že se k otevření pracovního trhu přidávají i další státy, a věřím, že ty ostatní se přidají co nejdříve. Potřebujeme Evropskou unii, kde mají občané stejná práva a stejné povinnosti, a nikoliv EU, kde jsou někteří rovní a někteří rovnější jako v Orwelově Farmě zvířat. Proto jsem hlasoval pro zprávu Csaby Öryho. 5. dubna 2006 Vysvětlení hlasování o Lamassourově zprávě týkající se systému vlastních zdrojů Evropské unie Vážený pane předsedo, dámy a pánové, rád bych zde vysvětlil své negativní hlasování u zprávy Alaina Lamassoura o systému vlastních zdrojů EU. Hlasoval jsem proti této zprávě stejně jako všech zbývajících osm poslanců Občanské demokratické strany z České republiky. Jsem přesvědčen o tom, že reforma systému vlastních zdrojů EU dohodnutá Evropskou radou a Evropskou komisí je dobrým kompromisem, který by Evropský parlament neměl bourat.

328


Naopak by bylo dobré, aby se k takovému postupu Evropský parlament připojil. Oceňujeme především skutečnost, že v dohledné době nebude zavedena žádná evropská daň. Stávající systém je vcelku funkční a zajišťuje financování EU dobře. Není tedy žádný skutečný důvod jej bourat a nahrazovat systémem novým. Jsem přívržencem financování EU na základě de facto poplatků jednotlivých členských států. Tento přístup k financování EU přesně odpovídá představě o EU založené na dobrovolné a vzájemně výhodné mezivládní spolupráci. Z těchto důvodů se nemohu ztotožnit s kritickým duchem zprávy Alaina Lamassoura. 4. července 2006 Vysvětlení hlasování o průběžné Favově zprávě týkající se domnělého využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů Vážený pane předsedo, dámy a pánové, poslanci ODS v Evropském parlamentu dnes na plenárním zasedání jednotně odmítli podpořit „Průběžnou zprávu o domnělém využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů“ předloženou zpravodajem Giovannim Favou. Zpráva je dle našeho názoru postavena na dnes módním antiamerikanismu, který nebere v úvahu závažnost hrozby mezinárodního terorismu. Spojené státy americké a jejich spojenci, mezi něž patří i Česká republika, vynakládají již pět let značné úsilí směřující k odstranění této vážné hrozby. Od roku 2001 jsme byli svědky teroristických útoků v USA, Británii, Španělsku a celé řadě dalších států. Toto zcela reálné nebezpečí a nutnost s ním bojovat Favova zpráva zcela pomíjí. Stejně tak zpráva ignoruje skutečnost, že právě díky společnému postupu USA a jejich spojenců z řad evropských států se podařilo mezinárodní terorismus značně omezit a přispět tak k větší bezpečnosti občanů evropských států. Místo toho se zpráva zaměřuje na několik málo zdokumentovaných případů problematického postupu bezpečnostních sil USA a jejich spojenců a vyvozuje z nich dalekosáhlé závěry. Takový postoj poslanci ODS z České republiky nemohou svými hlasy podporovat. 6. července 2006 Vysvětlení hlasování o zprávě Breyerové týkající se vyhlídek žen v mezinárodním obchodě Vážený pane předsedo, dámy a pánové, poslanci ODS z České republiky dnes svými hlasy odmítli podpořit zprávu Hiltrud Breyerové o vyhlídkách žen v mezinárodním obchodě. Tato zpráva je levicovou feministickou agitací, která nemůže přinést nic dobrého. Zcela odmítáme tezi o rovnosti pohlaví a všechny požadavky, které z tohoto chybného přístupu k lidské společnosti vyplývají. My pohlížíme na lidi jako individuální občany s individuálními právy a svobodami garantovanými státy a nikoliv jako na kolektivní, pohlavím determinované skupiny s kolektivními právy. Rovnost občanů před zákonem je ve všech státech EU již dávno realitou. Všechny ženy i muži mají ve státech EU svobodu a různým způsobem ji dle svého vlastního přesvědčení využívají, například i tak, že se ženy více věnují dětem než muži. Požadavek rovnosti pohlaví je v přímém rozporu se svobodou. Proto v žádném případě nemůžeme podporovat zavádění kvót pro ženy v orgánech akciových společností, jak žádá předložená zpráva. Jsme rovněž, na rozdíl od autorky zprávy, přesvědčeni o tom, že liberalizace světového obchodu přináší mužům i ženám na celém světě nové příležitosti k uplatnění a větší prosperitu. Z těchto důvodů jsme hlasovali proti zmíněné zprávě. 28. září 2006 Vysvětlení hlasování o Goepelově zprávě týkající se nepovinné úpravy přímých plateb v rámci společné zemědělské politiky Vážený pane předsedo, dámy a pánové, poslanci Občanské demokratické strany zvolení v České republice dnes při hlasování odmítli podpořit zprávu týkající se návrhu nařízení Rady o stanovení pravidel pro dobrovolné odlišení přímých plateb zpravodaje Lutze Goepela.

329


Zpráva odmítá návrh na zvýšení flexibility společné zemědělské politiky Evropské unie a její větší vazbu na konkrétní národní podmínky, který předložila Evropská komise na základě dohody Evropské rady. Takový postoj Evropského parlamentu je absurdní, a proto jej nemůžeme v žádném případě podporovat. Společná zemědělská politika EU v současné době diskriminuje všechny nové členské státy včetně České republiky. Zpravodajovo odvolávání se na princip zákazu diskriminace je proto výsměchem všem zemědělcům z nových členských států. Diskriminace těchto zemědělců z nových členských států reálně existuje. V letošním roce dostávají tito zemědělci na přímých platbách pouze 35 % dotací oproti 100 %, které dostávají zemědělci ve starých členských státech. Z těchto důvodů jsme hlasovali tak, jak jsme hlasovali. 14. listopadu 2006

330

Slovníček

SLOVNÍČEK

Agenda 2000 Všeobecný dokument z roku 1997 o rozšíření EU, reformě společných politik a o budoucím finančním rámci Unie po 31. prosinci 1999. Součástí Agendy 2000 byly posudky Komise na země, které se v té době ucházely o členství v EU. Blokační menšina Pojem související s hlasováním v Radě. Tzv. Ioanninský kompromis z roku 1994 blokační menšinu vymezuje v rozmezí 25–30 % hlasů v Radě. V současné EU-27 je stanovena na 91 hlasů, které jsou zapotřebí, aby členské státy v Radě nepodpořily projednávaný návrh. Cross-compliance Také „křížová shoda“. Vyžaduje, aby zemědělci dodržovali při hospodaření předepsané legislativní požadavky týkající se ochrany životního prostředí, zdraví zvířat apod. Uplatňuje se u zemědělců, kteří jsou příjemci tzv. přímých plateb. Pokud podmínky nedodrží, mohou jim být tyto platby sníženy nebo zrušeny. Dohodovací řízení Také smírčí řízení. Fáze spolurozhodovací procedury, kterou Rada a EP zahajují v případě, že při projednávání návrhu legislativy nedospěly ke vzájemné shodě. Dohodovacího řízení se účastní zástupci obou institucí. Jejich případný kompromis musí odsouhlasit Rada i EP. Druhý pilíř Agenda společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Iniciátorem aktivit jsou vedle Komise i členské státy. Rada zpravidla rozhoduje jednomyslně, EP je konzultován. Finanční perspektiva Víceletý finanční rámec EU, který je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody mezi Komisí, Evropským parlamentem a Radou. Finanční perspektiva stanovuje rozpočtové priority EU na střednědobé období a nastavuje každoroční výdajové stropy pro každou z nich. Hlasování kvalifikovanou většinou (QMV) Způsob hlasování v Radě, při němž jsou jednotlivým členským státům přiděleny hlasy podle jejich „váhy“. Při hlasování QMV se zpravidla naplňuje tzv. trojí většina – většina členských států, jež musejí reprezentovat alespoň 62 % celkové populace EU a musejí disponovat alespoň 255 hlasy z celkových 345. Klauzule passarelle Také překlenovací klauzule. Princip obsažený mj. v tzv. evropské ústavě. Na jeho základě může po jednomyslném schválení Rady (v některých případech také na základě hlasování EP) dojít k trvalému přesunutí hlasování v určité oblasti z režimu jednomyslnosti do kvalifikované většiny. Úprava hlasování v Radě tedy nevyžaduje revizi primárního práva. Komitologie Souborné označení pro výbory, jimiž si Rada udržuje kontrolu nad Komisí ve věci pravomocí, které na ni delegovala.

331


Komunitární preference Jeden ze základních principů společné zemědělské politiky EU. Podle této zásady mají členské státy spotřebovávat primárně zemědělskou produkci z EU. Lucemburský kompromis Politická dohoda z roku 1966, podle které Rada v případě, že jsou dotčeny velmi důležité zájmy členského státu, nerozhoduje kvalifikovanou většinou, ale jednomyslně. Nařízení Jeden ze dvou typů norem, které jsou v EU přijímány nejčastěji. Nařízení jsou přímo účinná a přímo použitelná a po svém přijetí se stávají součástí práva členských států EU. Primární právo Také „ústavní“ právo ES/EU. Je reprezentováno především zakládajícími smlouvami, přičemž zahrnuje i všechny pozdější akty, které je mění: např. přístupové smlouvy, závazné protokoly ap. První pilíř Agenda jednotného trhu EU a aktivity (politiky), které na ni navazují. (Vše, co nespadá do druhého nebo třetího pilíře.) Komise má v prvním pilíři exkluzivní právo legislativní iniciativy, Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou, EP spolurozhoduje. Sekundární právo Suma právních norem tvořená akty přijímanými orgány ES/EU na základě primárního práva. Typicky se jedná o nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení. Směrnice Jeden ze dvou typů norem, které jsou v EU přijímány nejčastěji. Směrnice jsou zpravidla závazné jen co do výsledku a vyžadují přijetí národního prováděcího předpisu. Spolurozhodování Nejpoužívanější legislativní procedura v EU. Při spolurozhodování se na přijímání norem podílí rovným dílem Rada i EP. Subsidiarita Jeden ze základních principů EU. Podle principu subsidiarity se mají nezbytná rozhodnutí a normy přijímat na té úrovni, která je pro to nejvhodnější. Třetí pilíř Agenda spolupráce v oblasti justice a vnitra. Iniciátorem aktivit jsou vedle Komise i členské státy. Rada zpravidla rozhoduje jednomyslně, EP je konzultován.

332

Schémata rozhodovacích procedur

SCHÉMATA ROZHODOVACÍCH PROCEDUR

Schéma konzultační procedury

Poznámky 1. Komise může svůj návrh z projednávání kdykoli stáhnout. 2. Standardní lhůta pro jednotlivé kroky není stanovena. 3. Uvedené schéma je jen orientační.

333


Schéma procedury spolupráce

Poznámky 1. V případě nesplnění požadovaných podmínek legislativního procesu (a v případě neexistence alternativního postupu) projednávání návrhu končí. 2. Komise může svůj návrh z projednávání kdykoli stáhnout. 3. Standardní lhůta pro jednotlivé kroky činí tři měsíce (není-li uvedeno jinak). Po dohodě Rady a Evropského parlamentu ji lze prodloužit o třetinu. 4. Procedura se vyznačuje intenzivní komunikací mezi jednotlivými zainteresovanými aktéry. Uvedené schéma je jen orientační.

334

Schémata rozhodovacích procedur

Schéma spolurozhodovací procedury

Poznámky 1. V případě nesplnění požadovaných podmínek legislativního procesu (a v případě neexistence alternativního postupu) projednávání návrhu končí. 2. Komise může svůj návrh z projednávání kdykoli stáhnout. 3. Standardní lhůta pro jednotlivé kroky činí tři měsíce (není-li uvedeno jinak). Po dohodě Rady a Evropského parlamentu ji lze prodloužit o třetinu. 4. Procedura se vyznačuje intenzivní komunikací mezi jednotlivými zainteresovanými aktéry. Uvedené schéma je jen orientační.

335


Schéma rozpočtové procedury

Poznámky 1. Procedura se vyznačuje intenzivní komunikací mezi jednotlivými zainteresovanými aktéry. Uvedené schéma je jen orientační.

336

Seznam použitých zkratek

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ACI ALDE ETNO ASZ AEA Eurochambers

Airports Council International (Mezinárodní rada letišť) Alliance of Liberals and Democrats for Europe (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu) European Telecommunications Network Operators (Asociace evropských telekomunikačních operátorů) Asociace soukromého zemědělství Association of European Airlines (Asociace evropských aerolinií) Association of European Chambers of Commerce and Industry (Evropská asociace obchodních komor) CIA Central Intelligence Agency CWI Centre for Work and Income (Centrum pro práci a mzdu) CAFE Clean Air for Europe (Čistý vzduch pro Evropu) CEEV Comité Européen des Entreprises Vins (Výbor evropského vinného průmyslu) COPA-COGECA Committee of Professional Agricultural Organizations in the European Union - General Confederation of Agricultural Co-operatives in the European Community (Výbor profesních zemědělských organizací v Evropské unii - Všeobecná konfederace zemědělských družstev v EU CoR Committee of Regions (Výbor regionů) CER Community of European Railway and Infrastructure Companies (Společenství evropských železnic) CEMR Council of European Municipalities and Regions (Rada evropských samospráv a regionů) ČSSD Česká strana sociálně demokratická DG Directorate General (Generální ředitelství) Top-Up Doplňkové platby ČEZ Energetická Skupina ČEZ EAFRD European Agricultural Fund for Rural Development (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) EAGGF European Agricultural Guidance and Guarantee Fund (Evropský zemědělský garanční a orientační fond) EUAPME European Association of Craft, Small and Medium-sized Enterprises (Evropská asociace živnostníků a malých a středních podniků) ACEA European Automobile Manufacturers Association (Asociace evropských výrobců automobilů) EBRD European Bank for Reconstruction and Development (Evropská banka pro obnovu a rozvoj) ECB European Central Bank (Evropská centrální banka) CEEP European Centre of Enterprises with Public Participation and of Enterprises of General Economnic Interest (Evropské centrum podniků s veřejnou účastí a podniků veřejného hopodářského zájmu) ECAS European Citizen Action Service (Akční servis pro evropské občany) CEN European Committee for Standardization (Evropský výbor pro standardizaci) ECTA European Competitive Telecommunications Association (Evropská asociace evropských kompetitivních telekomunikací) BEUC European Consumers’ Association (Evropská organizace pro spotřebitele) ECOSOC European Economic and Social Council (Hospodářský a sociální výbor EU) ERM I, II European Exchange Rate Mechanism I, II (Evropský mechanizmus směnných kurzů I, II) T&E European Federation for Transport and Environment (Evropská federace pro transport a životní prostředí) CEFIC European Chemical Industry Council (Rada evropského chemického průmyslu) EIB European Investment Bank (Evropská investiční banka) ELFAA European Low Fares Airline Association (Asociace evropských nízkorozpočtových aerolinií) EP European Parliament (Evropský parlament) EPO European Patent Office (Evropský patentní úřad) EPP-ED European People´s Party - European Democrats (Evropská lidová strana-Evropští demokraté) PUG European Postal Users Group (Skupina evropských poštovních uživatelů) EPACA European Public Affairs Consultancies Association (Evropská asociace lobbyingových asociací) EQF European Qualification Format (Evropský rámec kvalifikací) EIM European Rail Infrastructure Managers (Evropská asociace manažerů železniční infrastruktury) ERDF European Regional Development Fund (Evropský fond regionálního rozvoje) ERG European Regulators Group (Skupina evropských regulátorů) ESBA European Small Business Alliance (Evropská aliance malého podnikání) ESF European Social Fund (Evropský sociální fond)

337

Monitoring evropské legislativy 2006 ETUC EU GUE/NGL PCA EHS ES EHP EMS ESM ESD FEDMA FAO GATT GMO GNI GSMA HMU HND INFYDE IIA IATA ICTY IRU JAR CDU-CSU MEŘO NUTS II ODS VINIFLHOR OP RVMZ OSN PES QMV REACH SIS SAPS SPS SME SEAP SPD POSEI SZBP SZP SRN SAAP SZIF Alter-EU UNICE VIS WCO WHO WTO Zelení/EFA

338

European Trade Union Confederation (Konfederace evropských odborových svazů) European Union (Evropská unie) European United Left/Nordic Green Left (Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice) EU-Russia partnership and co-operation agreement (Smlouva o partnerství a spolupráci EU a Ruska) Evropské hospodářské společenství Evropské společenství Evropský hospodářský prostor Evropský měnový systém Evropský sociální model Evropský soudní dvůr Federation of European Direct Marketing (Evropská federace direct marketingu) Food and Agricultural Organization of the United Nations (Organizace pro výživu a zemědělství Organizace spojených národů) General Agreement on Tariffs and Trade (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) Geneticky modifikované organismy Gross National Income (hrubý národní příjem) GSM Association (Asociace GSM operátorů) Hospodářská a měnová unie Hrubý národní důchod Informacion y Desarrollo S.L. Interinstitutional agreement (Meziinstitucionální dohoda) International Air Transport Association (Mezinárodní asociace letecké dopravy) International Criminal Tribunal for the Former Yugoslavia (Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii) International Road Transport Union (Mezinárodní unie pro silniční dopravu) Jihoafrická republika Křesťansko demokratická unie-Křesťanskosociální unie MEtylestery Řepkového Oleje Nomenclature of Units for Territorial Statistics (Statistické územní jednotky Evropské unie) Občanská demokratická strana Office national interprofessionnel des fruits, des legumes, des vins et de l´horticulture Operační program Rozvoj venkova Ministerstva zemědělství České republiky Organizace spojených národů Party of European Socialists (Strana evropských socialistů) Qualified Majority Voting (Hlasování kvalifikovanou většinou) Registration, Evaluation and Authorisation of Chemicals (Registrace, evaluace, autorizace chemických látek) Schengen Information System (Schengenský informační systém) Single Area Payment Scheme ( Jednotná platba na plochu) Single Payment Scheme (Systém jednotné platby) Small and Medium-sized Enterprises (Malé a střední podniky) Society of European Affairs Professionals (Společnost profesionálů pro evropské záležitosti) Sozialdemokratischen Partei Deutschlands (Německá sociálně demokratická strana) Specific measures concerning agricultural products to assist the French Overseas Departments (Program podpory odlehlých regionů) Společná zahraniční a bezpečnostní politika Společná zemědělská politika Spolková republika Německo State Aid Action Plan (Akční plán pro státní podpory) Státní zemědělský a intervenční fond e Alliance for Lobbying Transparency and Ethics Regulation (Aliance pro transparentnost lobbyingu a etickou regulaci) Union of Industrial and Employer´s Confederations of Europe (Unie průmyslových a zaměstnavatelských konfederací Evropy) Visa Information System (Vízový informační systém) World Customs Organization (Světová celní organizace) World Health Organization (Světová zdravotnická organizace) World Trade Organization (Světová obchodní organizace) Zelení/Evropská svobodná aliance

Profily autorů

PROFILY AUTORŮ

Mgr. Ondřej Krutílek V CDK působí jako analytik evropské legislativy a redaktor od září 2004. Od ledna 2005 výkonný redaktor Revue Politika. Vystudoval magisterský program mezinárodní vztahy a evropská studia a bakalářský program politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde v současnosti postgraduálně studuje politologii se zaměřením na evropská studia. Autor řady odborných textů. Pravidelně publikuje v tištěných médiích. Mgr. Petra Kuchyňková V CDK působí jako analytička evropské legislativy od září 2004. Vystudovala obor mezinárodní vztahy a evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde v současnosti postgraduálně studuje obor politologie se zaměřením na mezinárodní vztahy. V rámci své odborné činnosti se věnuje především aktuálnímu dění v Evropské unii, společné zemědělské politice Evropské unie a východní dimenzi vnější politiky Evropské unie. K oblastem jejího odborného zájmu náleží též otázky současné ruské zahraniční politiky se zaměřením na rozvoj vztahu Rusko – Evropská unie.

339


JMENNÝ REJSTŘÍK

A Almunia, Joachín 75, 86, 254 Amato, Giuliano 211, 223 B Barnier, Michel 145 Barroso, José Manuel 17, 30, 32–34, 46, 47, 49, 54, 59, 61–63, 67, 78–80, 86, 92, 93, 95, 96, 99, 102, 106, 108, 111, 118, 122, 132, 142, 144, 145, 175, 176, 200, 235, 240, 241, 245, 257, 258, 269, 277, 285, 296, 297, 312 Barrot, Jacques 44, 55, 97, 118 Basescu, Traian 272 Belder, Bastiaan 233 Berésová, Pervenche 290 Berlusconi, Silvio 13, 86, 107, 121, 172, 229 Blair, Tony 32, 62, 123, 200, 222, 282 Boelová, Mariann Fischer 51, 70, 81, 90, 100, 135, 151, 152, 162, 163, 178, 180, 190, 204, 205, 230, 241, 242, 260, 271, 289, 313 Böge, Reimer 10, 19, 33, 34, 35, 47, 61, 181 Bortoneová, Adriana Poli 130, 138 Bot, Bernard 30 Brok, Elmar 47, 60, 77, 92, 101 Bush, George W. 49, 67, 109, 127, 211, 225 Bussereau, Dominique 81, 100 C Cameron, David 187, 188, 199, 235, 245 Catani, Giusto 71 Ceausesco, Nicolae 285 Coelho, Carlos 290 Cottigny, Jean Louis 101 D Daul, Joseph 72, 181 De Cuyper, Gérald 207, 215, 216 De Rossa, Proinsias 233 Semetriku, Panayiotis 263 Dimas, Stavros 61, 107, 122 Douste-Blazy, Philippe 47, 60 Surf, Andrew 46, 59, 71, 120 E Elles, James 181, 224, 239, 255 Eurlings, Camiel 263

340

F Fava, Giovanni 206 Fencl, Jan 41 Ferber, Markus 72, 263 Ferrero-Waldnerová, Benita 211, 223 Fischer, Franz 11 Frattini, Franco 18, 20, 31, 37, 67, 146, 211, 222, 225, 227, 258, 268, 269, 283 G Gálová, Kinga 316 García-Margallo, José Manuel 316 Gargani, Giuseppe 181 Gebhartdová, Evelyne 72, 207, 215, 234, 243, 244, 265, 274 Gilowská, Zyta 282 Gotovina, Ante 286 Graefe zu Baringdorf, Friedrich-Wilhelm 101 Grässleová, Ingeborg 317 Grech, Louis 101, 239, 255 Groote, Matthias 317 Guidoni, Umberto 153 Gul, Abdullah 211, 223 H Hamon, Benoît 101 Harbour, Malcom 49, 66 hamanová, Adeline 101 Herrero-Tejedor, Luis 316 Hübnerová, Danuta 203 Ch Chirac, Jacques 13, 17, 29, 30, 32, 77, 91, 92, 111, 210, 221 J Janukovyč, Viktor 211, 223 Juncker, Jean-Claude 91, 106, 120, 239, 254 K Kaczyński, Lech 312 Kallas, Siim 131, 141, 142 Kindermann, Heinz 72 Klaus, Václav 161, 173, 175, 225, 236, 248 Kok, Wim 27, 63, 95, 193 Kováče, László 106, 118 Kovácsová, Kósáné 316

Jmenný rejstřík

Kratsa-Tsagaropoulouvá, Rodi 153, 212, 226 Kristjenko, Viktor 98 Kroesová, Neelie 17, 30, 47, 60, 92 Kuněva, Meglena 269, 285 Kyprianou, Markos 9, 51, 70, 105, 115, 116, 138, 179, 207, 216, 266, 277, 285 L Lamassour, Alain 108, 123 Lamy, Pascal 109, 127 Langen, Werner 108, 109, 124, 125, 133, 148, 173, 182 Leclerq, Christoph 60 Lucasová, Caroline 155, 164, 206 Ludfordová, Sarah 36, 202 Lundgren, Nils 153 M Maaten, Jules 138 Mandelson, Peter 41, 100, 126, 162, 179, 187, 197 Mann, omas 263 Mannová, Erika 182 McCreevy, Charlie 104, 115, 143, 184, 187, 193, 197 McGuinnessová, Mairead 50, 69, 72 Menestam, Jan-Erik 187, 197 Merkelová, Angela 13, 30, 32, 85, 91, 111, 144, 172, 240, 257, 258, 281 Miloševič, Slobodan 77, 92 Mitterand, François 92 Mládek, Jan 230 Moscovici, Pierre 316 Mulder, Jan 153, 316 Muscardiniová, Cristiana 290 O Onest, Gérard 43, 52 Orban, Leonard 269, 285 Öry, Czaba 72, 114 P Palaciová, Loyola de 80, 98 Papadimoulis, Dimitrios 101 Papastamkos, Georgios 128 Paroubek, Jiří 148 Pekkarinen, Mauri 187, 197 Piebalgs, Andris 99, 110, 111 Pilip, Ivan 174 Politkovská, Anna 248, 272 Pöttering, Hans-Gert 17, 19, 30, 33, 34, 199 Prodi, Romano 107, 118, 121, 172, 211, 221, 223,

229 Putin, Vladimir 12, 80, 98, 99, 236, 248, 264, 272, 273, 292, 301, 312 R Rapkay, Bernhard 263 Redingová, Viviane 105, 116, 117, 131, 132, 140, 142, 185, 195, 197 Rehn, Olli 92, 107, 121, 122, 133, 146, 176, 211, 222, 223, 258 Royalová, Ségolene 13, 210, 221, 222, 254 S Sarkozy, Nicolas 12, 13, 17, 29, 30, 38, 59, 91, 92, 210, 221–223 Schroedterová, Elisabeth 290 Schüssel, Wolfgang 31, 38, 46, 47, 59, 60, 62, 77, 91, 92 Silva Peneda, José Albino 233 Solana, Javiér 32, 145 Sousa Pinto, Sérgio 181 Stanishev, Sergey 31 Steinbrück, Peer 74, 85 Stubb, Alexander 317 Š Špidla, Vladimír 49, 50, 67, 68, 96, 134, 151 T Takkula, Hannu 128 Topolánek, Mirek 188, 199 V Van Orden, Geoffrey 316 Vanhanen, Matti 188 Varvitsiotis, Ioannis 182 Verheugen, Günter 54, 99, 166, 187, 197, 257, 277 Vlastová, Dominique 71 Voggenhuber, Johannes 46, 59, 71, 120 von Wogau, Karl 316 Vondra, Alexandr 225 Vosganian, Varujan 285 Vries, Gijs de 211, 224, 283 W Wallströmová, Margot 46, 59, 60, 107, 120, 161, 175 Wideroosová, Ulla-Maj 158, 170 Z Zgarba, Petr 41

341


VĚCNÝ REJSTŘÍK

A Absorpční kapacita 12, 17, 30, 47, 60, 77, 91, 92, 124, 161, 162, 175, 176, 257, 258 ACI (viz Mezinárodní rada letišť) 303 Acquis communautaire 12, 14, 18, 31, 39, 80, 97, 107, 122, 133, 146, 147, 175, 222, 241, 258, 286, 312 Administrativní reformy 270, 287 AEA (viz Asociace evropských aerolinií) 16, 24, 185, 194, 303 Afghánistán 19, 36, 255 Agenda 2000 (viz také Finanční perspektiva 20072013) 29, 32, 50, 70, 260, 309 Agentura pro ochranu základních práv EU 159, 171 Akční plán 69, 74, 75, 84, 87, 102, 110, 176, 185, 195, 265, 266, 275, 277, 278, 292, 301 o biomase 21, 38, 39, 50, 69, 76, 89 o energetické účinnosti 265, 275 pro bezpečnost na silnicích 73, 83 pro státní podpory (SAAP) 217 proti dovozu padělaného zboží do EU 75, 87 Alter-EU 131, 142 Alternativní zdroje 65, 194 AmCham EU 126 Amsterodamská smlouva 36, 79, 94, 145, 162, 171, 177, 189, 202, 226 Ankarský protokol 12, 269, 285, 297, 312 Antialkoholová strategie EU 207, 216, 266, 277, 278 Arménská genocida 12, 241, 259 Asociace evropských aerolinek (viz AEA) 16, 24, 185, 194, 303 Asociace evropských nízkorozpočtových aerolinek (viz ELFAA) 15, 24 Asociace GSM 186, 197, 238, 251 Asociační dohody 95, 287 Audiovizuální dílo 183, 191, 236, 247, 293, 303 Autoritarismus 18, 32 Autorizace chemikálií (viz také REACH) 9, 187, 197, 227, 235, 244, 292, 300 Autorizovaný ekonomický operátor 74, 84 B Balíkové jednání 177 Balkán 12, 32, 77, 91, 92, 95, 258, 270, 286, 287, 310, 312 Barcelonské cíle 97

342

Belgie 13, 17, 27, 115, 132, 134, 136, 143, 144, 151, 154, 157, 161, 168, 178, 192, 196, 207, 215, 216, 267, 274, 279, 289, 293, 299, 303 Bělorusko 12, 95, 108, 122, 159, 172 Bezpečnost potravin 76, 88 Bezpečnost práce 44, 53 Bezvízový styk 49, 67 Bílá kniha komisařky Wallströmové o komunikační politice a demokracii 46, 59, 60 o společné dopravní politice 85, 185, 194, 195 Bioenergie 12, 21, 38, 39, 50, 68, 69, 76, 80, 89, 98, 205, 246, 297, 313, 314 Biometrické údaje 79, 95, 159, 172, 269, 284 Biopaliva druhé generace 89, 235, 246, 315 Blokační menšina 143, 169 Boj proti terorismu 9, 145, 211, 224, 225, 257, 268, 272, 283 s korupcí 39, 107, 121, 222, 258 s organizovaným zločinem 176, 256, 293, 304 Boloňská deklarace 220 Boloňský proces 220, 304 Bulharsko 12, 13, 17, 20, 29–31, 34–37, 47, 51, 60, 70, 77, 92, 99, 107, 111, 121, 122, 133, 146, 147, 161, 175, 176, 189, 204, 210, 222, 228–230, 241, 257–260, 264, 269–273, 285–287, 289, 294, 296, 297, 301, 304, 308, 311, 313, 316 C CAFE (viz Clean Air for Europe) 243 CDU-CSU 35 CEEP 23 CEEV (viz Výbor evropského vinného průmyslu) 135, 152 Celní správa 88 Celoevropské mýtné 15, 23, 55 CEMR (viz Rada evropských samospráv a regionů) 77, 79, 91, 97, 160, 173, 174 CEN (viz Evropský výbor pro standardizaci) 21, 38 Centralizovaný trestní rejstřík 145 Centrum pro práci a mzdu (viz CWI) 161, 178 CER (viz Společenství evropských železnic) 23, 195, 235, 236, 246, 247 Certifikace (viz také Třetí železniční balík) 74, 84, 103, 112, 139, 220, 235, 246 Certifikace nákladních dopravců 74, 84 Cestovní mapa 96, 213, 229 CIA 9, 18, 19, 31, 36, 206, 211, 225, 269, 283, 318

Věcný rejstřík

Cíl 1 (viz také Regionální politika) 213, 227, 228 Cíl 2 (viz také Regionální politika) 189, 203 Clean Air for Europe (viz CAFE) 243 COPA-COGECA 152 Cross-compliance 11, 232, 261, 297, 314 CWI (viz Centrum pro práci a mzdu) 161, 178 Č Černá Hora 77, 91, 92, 162, 176, 221, 270, 286, 287, 312 Černá listina nebezpečných aerolinií 105, 116 Česká inspekce životního prostředí 88 Česká spořitelna 108, 125 ČEZ 155, 165 Čistý plátce 11, 62, 94, 123, 134, 149 ČR 4, 11, 13, 15–17, 19, 23–28, 31, 34, 37, 39–41, 45, 47–51, 55–57, 60, 61, 63–65, 67–70, 74, 75, 77–80, 82, 83, 85, 86, 88–90, 92–99, 106, 108, 110, 111, 117, 118, 121, 124, 125, 134, 140, 144, 148, 150–152, 159, 161–163, 168, 171–175, 178–180, 185–190, 194, 196, 198, 199, 202–205, 207–209, 212–214, 216–218, 221, 225–232, 235–240, 242, 245, 246, 248, 250, 251, 254–256, 259–262, 265, 266, 269,–271, 274, 276, 278, 279, 282–285, 287, 288, 293, 294, 297, 299, 301, 304, 305, 307, 311–315 ČSSD 34 Čtyři společné prostory 202 Čtyři svobody 15, 24, 82, 105, 114, 116, 275 D Daň dvojí zdanění 294, 305 evropská 11, 18, 19, 33, 48, 61, 62, 106, 118, 200, 210, 218, 222, 318 korporátní 294, 305 minimální sazby spotřební daně 216, 278 podnikatelská 16, 26 přímá 27, 106, 118, 123 sazba korporativní daně 106, 118 snížená sazba DPH 45, 56, 57, 118, 208, 209, 218 valorizace minimální výše spotřební daně 294, 305 z leteckého benzínu 155, 164 z podnikání 123 z přidané hodnoty 200 Dánský model (viz Flexicurity) 57 Decentralizace 60 Deficit veřejných financí 148, 239, 254 Delorsův balík 34 Deregulace 110, 250 Dlouhodobé priority 174 Dohodovací řízení 23, 103, 112, 129, 136, 200, 210, 220, 244 Doplňková důchodová schémata 137, 167 Dopravní politika 9, 185, 194, 195 Dopravní přestupky 84, 273

Druhé čtení 103, 112, 132, 143, 155, 164, 197, 198, 215, 234, 236, 243, 244, 247, 291, 292, 296, 298–300, 308 Druhý pilíř (viz také SZP, Rozvoj venkova) 106, 120 (viz také SZBP) Dumping daňový 27, 64, 106, 117, 118 sociální 44, 53, 66, 114, 244 E EAFRD 10, 11, 35, 50, 69, 70, 77, 81, 90, 100, 214, 231, 232, 288 ECAS (viz European Citizen Action Service) 50, 68, 213, 214, 229, 259 ECB (viz Evropská centrální banka) 13, 133, 148 EcoFin 9, 45, 46, 56, 57, 64, 74, 75, 85, 86, 160, 173, 188, 199, 218, 224, 239, 254, 266, 268, 278, 281, 282 Ekologické zemědělství 35, 231, 289 Ekonomisté 125 ELFAA 15, 16, 24 Energetická bezpečnost 12, 292, 301 Energetická charta 111, 248, 264, 272, 312 Energetická politika 11, 12, 14, 18, 21, 32, 39, 48, 63, 65, 75, 76, 80, 86, 87, 89, 98, 99, 102, 108, 110, 111, 122, 156, 166, 202, 222, 236, 248, 264, 272, 273, 281, 292, 295, 297, 301, 308, 309, 312 Energetická účinnost 12, 166, 185, 194, 195, 237, 249, 265, 275 Energetické zdroje 12, 18, 31, 32, 65, 75, 80, 86, 98, 110, 111, 150, 221, 248, 265, 272, 275, 301, 312 Energie obnovitelná 12, 65, 102, 110, 150, 248, 272, 292, 301 EPACA (viz European Public Affairs Consultancies Association) 131, 142 EPO 113, 267, 279 EPP-ED 9, 17, 19, 24, 30, 33–35, 49, 66, 88, 108, 114, 123, 124, 149, 187, 188, 199, 212, 226, 239, 244, 255, 265, 274, 298 EQF 209, 220 ERG (viz Skupina evropských regulátorů) 197 ERM I, II (viz Mechanismus směnných kurzů I, II) 16, 25, 26, 108, 109, 125, 147, 148 ESBA 209, 219 ETNO 117, 186, 195, 196 ETUC 107, 112, 120, 168 EU-10 35, 64, 65, 96, 123, 125, 231, 289, 296, 297, 311, 314, 315 EU-25 29, 39, 50, 63–65, 69, 96, 124, 134, 150, 159, 170, 229, 241, 254, 259, 297, 311, 314 EU-27 17, 29, 30, 34, 170, 189, 204, 308 EU-8 65, 104, 114, 134, 150, 151, 161, 177, 178, 213, 214, 229, 241, 259 Euratom 144, 283 Euro (viz Společná měna) 22, 25, 26, 108, 121, 124, 125, 133, 147, 148, 159, 172, 173

343


Eurobarometr 46, 59, 145 Eurociett 48, 49, 66 Eurocommerce 168, 274 Eurocontrol 20, 36 Euroglobe 255 Eurochambers 104, 105, 115, 168, 220, 250, 275 Eurojust 79, 95, 269, 283 European Citizen Action Service (viz ECAS) 229 European Evidence Warrant (viz také Evropský zatykač) 79, 95, 145, 158, 159, 170, 171 European Neighbourhood Policy (viz Politika sousedství) 18, 32 European Public Affairs Consultancies Association (viz EPACA) 131, 142 Europol 79, 95 Europoslanec 187, 188, 190, 199 Euroskeptický 30, 121, 146, 187, 199 Eurostat 83, 124 Euroústava 17, 29, 30, 34, 36, 38, 46, 59, 62, 77, 82, 91, 92, 106, 107, 120, 121, 132, 144, 145, 147, 159, 161, 171, 175, 193, 199, 200, 210, 221, 257, 258, 281, 295, 308, 312 Eurozóna 13, 25, 38, 74, 85, 86, 108, 109, 124, 125, 133, 147, 148, 159, 160, 172, 173, 182, 221, 239, 254, 268, 281, 282, 316 Evropská agentura pro bezpečnost na silnicích 273 Evropská agentura pro chemikálie (European Chemicals Agency) 187, 198 Evropská aliance malého podnikání (viz SME) 209, 219 Evropská asociace manažerů železniční infrastruktury 195 Evropská banka pro obnovu a rozvoj 174 Evropská centrální banka (viz ECB) 74, 86, 147, 148, 290 Evropská dimenze 19, 34 Evropská federace pro dopravu a životní prostředí 23, 185, 194 Evropská charta lokálních samospráv 77, 91 Evropská charta pro bezpečnost na silnicích 83 Evropská investiční banka 79, 97, 123, 174 Evropská obchodní a průmyslová komora 213, 227 Evropská rada pro veřejné otázky 142 v Seville 162, 177 Evropská socialistická strana 281 Evropská strana lidová 188, 199 Evropská teritoriální kooperace 189, 203 Evropské fórum pro zodpovědné pití (viz také Lobby) 277 Evropské hospodářské společenství 144 Evropské občanství 309 Evropské odbory 107, 112, 120 Evropský audiovizuální model (viz také Televizi bez hranic) 183, 191 Evropský dozorčí úřad pro ochranu dat 240, 256

344

Evropský fond pro boj s globalizací 47, 61, 78, 92 Evropský fond regionálního rozvoje 78, 93, 97, 228 Evropský hospodářský prostor 104, 114, 154 Evropský parlament 7, 10, 13, 15, 17, 18, 23, 30, 32, 43, 47, 52, 61, 73, 80, 82, 99, 103, 104, 107, 108, 112, 114, 120, 122, 123, 129, 130, 136, 138, 155, 164, 167, 183, 188, 191, 200, 207, 215, 219, 234–236, 243, 246, 247, 263, 264, 269, 273, 280, 284, 285, 291, 293, 298, 303, 318, 319 Evropský patentový úřad 103, 113, 184, 193, 227, 253, 267, 279 Evropský polytechnický institut 79, 96 Evropský rámec pro kvalifikaci 209, 210, 220, 263, 294, 304 Evropský řidičský průkaz (viz také Dopravní politika) 38, 106, 118, 119, 238, 252, 291, 299 Evropský sociální fond 78, 93, 228 Evropský sociální model (viz také Sociální politika) 57, 233 Evropský soudní dvůr 15, 24, 38, 40, 73, 82, 83, 110, 116, 118, 155, 165, 196, 207, 208, 215, 217, 218, 238, 251 Evropský technologický institut 97, 103, 112, 293, 302 Evropský telekomunikační operátor 117, 186, 195, 196 Evropský vízový registr (viz VIS) 78, 94 Evropský výbor pro standardizaci (viz CEN) 21, 38 Evropský zatykač (viz také European Evidence Warrant) 79, 95, 101, 121, 145, 159, 170, 171 Evropští demokraté 35, 187, 188, 199 F FAO 31 Farmaceutické firmy (viz také Lobby) 155, 164 Federace pro přímý a interaktivní marketing v Evropě 274 FEDMA 274 Finanční perspektiva 2007-2013 (viz také Agenda 2000) 10, 11, 13, 17–19, 22, 29, 32–35, 41, 46– 48, 50, 59, 61, 62, 70, 71, 77–81, 90, 92–97, 99, 100, 102, 107, 108, 110, 111, 122, 123, 132–134, 144, 147–150, 158, 160, 170, 174, 188, 189, 194, 199, 200, 203, 210, 211, 214, 222, 224, 228, 231, 235, 236, 239, 244, 247, 248, 268, 269, 282–284, 296, 308, 309, 310 Finanční výhled (viz také Finanční perspektiva 2007-2013) 10, 17, 29 Flexicurity (viz Dánský model) 9, 38, 46, 57, 58, 111, 158, 169 Fluktuační pásmo (viz také ERM II) 25 Fond rozvoje venkova (viz EAFRD) 21, 38 Frakce 9, 10, 15, 19, 23, 30, 33–35, 43, 49, 52, 53, 62, 66, 88, 95, 123, 133, 149, 157, 168, 187, 188, 199, 235, 244, 245, 274, 292, 298, 301

Věcný rejstřík

Francouzské referendum (o ústavní smlouvě) 29, 77, 91, 92, 106, 120, 144, 145, 147, 161, 175, 176, 221, 241, 258, 308 Frontex 172, 283, 296, 309, 311 G G-20 109, 126, 127 GATT 262 GMO 11, 21, 39, 40, 109, 127, 242, 261, 284 GUE/NGL 24 H Haagský program 95, 189, 202, 264, 273, 310 Hlasování kvalifikovanou většinou (viz QMV) 29, 67, 120, 296, 310 HMU (viz Hospodářská a měnová unie) 13, 147 Hodnoty EU 17, 30 Holandské referendum (o ústavní smlouvě) 29, 91, 106, 120, 144, 145, 147, 161, 175, 308 Hospodářská a měnová unie (viz HMU) 13, 25, 147, 175, 282 Hospodářská soutěž 75, 86, 138, 156, 166, 197, 286 Hospodářský a sociální výbor 153, 156, 165, 236, 248 Ch Charta základních práv 17, 30, 120, 159, 171, 243 Chorvatsko 18, 21, 31, 37, 77, 91, 92, 176, 270, 286, 287, 312 I IATA (viz Mezinárodní asociace letecké dopravy) 15, 16, 24 Imigrační politika 121, 212, 226, 283, 295, 308 INFYDE 213, 228 Iniciativa pro lepší regulaci 277 Institut pro genderovou rovnost 79, 96, 212, 226 Intellect 131, 140 Internal Market Scoreboard (viz Žebříček plnění pravidel vnitřního trhu) 73, 83, 208, 217 INTERREG 174 Irsko 17, 20, 27, 37, 65, 67, 68, 78, 79, 82, 89, 94– 96, 118, 134, 144, 150, 154, 159, 162, 168, 171, 179, 229, 231, 252, 256, 269, 270, 284, 287, 291, 293, 294, 299, 303–305, 307, 308 ISPA 107, 122 Itálie 13, 17, 25, 27, 30, 31, 51, 70, 96, 104, 107, 114, 121, 134, 139, 151, 154, 162, 163, 172, 179, 180, 190, 204, 207, 213–215, 229–232, 254, 262, 267, 271, 274, 278, 279, 282, 289, 291, 293, 294, 299, 304, 305 J Jaderná energetika (viz také Kozloduj; Prejudiciální řízení ve věci jaderné elektrárny Temelín) 12, 156, 166

JASPERS 160, 174, 189, 203 Jednací řád (code of conduct) 43, 52, 142 Jednomyslnost 36, 67, 90, 118, 132, 145, 177, 189, 192, 193, 202, 224, 226, 266, 278, 294, 296, 305, 310 Jednotný trh s energiemi (viz také Energetická politika) 166 JEREMIE 160, 174 JESSICA 160, 174 Justice a vnitro 12, 14, 19, 36, 78, 94, 145, 158, 170, 171, 189, 202, 211, 224, 240, 255, 268, 283, 286, 296, 310 Justiční a policejní spolupráce 145 K Kaliningradská oblast 201 Kampaň proti obezitě 9, 207, 216 Katarské kolo (viz také Jednání WTO v Dauhá ) 11, 284 Kjótský protokol 43, 52, 65, 80, 98, 165, 194, 238, 251, 275, 284 Klauzule passarelle (viz Překlenovací klauzule) 30, 145 Kodaňská kritéria 161, 175, 285, 286, 296, 312 Kodaňské závazky 78, 93, 228 Kodaňský proces 220 Kohezní a regionální politika 189, 203 Kohezní fond 10, 33, 78, 93, 94, 97, 134, 150, 189, 203, 204, 213, 227 Kokův výbor 63, 95 Komitologie 38, 76, 90 Komodální model 185, 194 Komunitární patent 9, 38, 103, 113, 239, 253, 267, 279, 280 Komunitární pilíř 145 Kongres 109, 127, 284 Konkurenceschopnost 27, 45, 50, 54, 55, 63, 69, 77, 79, 90, 96, 163, 175, 180, 188, 189, 190, 201, 203, 204, 205, 213, 219, 227, 266, 275, 276 Konvent 120, 211, 221, 223 Konvergence 125, 173, 189, 203, 204, 221, 241, 258 Konvergenční kritéria 13, 16, 25, 26, 74, 85, 86, 108, 124, 125, 133, 147, 148, 239, 254, 268, 281 Konvergenční program 13, 16, 25, 26, 239, 254, 268, 282 Konzultační pravomoc 150, 255 Kosovo 20, 36 Kozloduj (viz také Jaderná energetika) 111, 122, 146 Kyperský problém 12, 241, 259, 264, 273, 285–287, 312 L LEADER 77, 90, 174, 231 Liberalizace poštovních služeb (viz také Služby univerzální poštovní) 43, 53, 265, 274

345


služeb 15, 24, 37, 38, 75, 88, 104, 115, 131, 132, 140, 143, 157, 168, 245 světového obchodu 11, 33, 126, 127, 234, 240, 244, 246, 257, 319 trhu s energiemi 12, 65, 110, 248 trhu se zemědělskými výrobky 109, 125 Lichtenštejnsko 154, 159, 172 Lisabonská agenda (viz Lisabonská strategie) 19, 27, 28, 34, 48, 61, 63, 64, 79, 80, 95–97, 102, 103, 107, 110, 112, 122, 149, 160, 172, 184, 193, 212, 226, 227, 247, 255, 266, 276, 296, 309 Lisabonská strategie (viz Lisabonská agenda) 10, 16, 17, 25, 27, 29, 38, 46, 48, 57, 62, 63, 79, 82, 95, 96, 101, 102, 111, 113, 189, 201, 204, 212, 218–220, 227, 250 Litva 13, 41, 63, 74, 76, 83, 86, 89, 90, 96, 108, 109, 124, 125, 133, 147, 148, 157, 159, 160, 168, 172, 173, 254, 266, 269, 278, 281, 284, 293, 303, 307 Lobby (viz také Zájmové skupiny) 9, 79, 97, 98, 126, 129, 136, 177, 179, 183, 187, 190, 192, 198, 204, 212, 227, 230–232, 261, 266, 274, 277, 278, 288, 292, 300 ekologická 98, 183, 192 Londýnský protokol 193 Lotyšsko 17, 26, 27, 41, 46, 57, 63, 76, 83, 89, 90, 168, 229, 266, 278, 293, 303, 305, 307 Lucemburský kompromis 76, 90 M Maastrichtská kritéria (viz také Konvergenční kritéria) 124, 160, 173, 239, 254, 268, 281, 282 Maastrichtská smlouva 25, 34, 145, 147, 282 Makedonie 20, 36, 77, 91, 221, 270, 286, 312 Malé a střední podniky (viz SME) 16, 19, 26, 27, 34, 54, 64, 102, 103, 111, 113, 118, 136, 160, 174, 184, 187, 189, 193, 198, 203, 208, 212, 217, 218, 227, 237, 245, 250, 265, 275–277, 293, 298, 302, 303 McSharryho reforma společné zemědělské politiky 1992 (viz také SZP) 246, 314 Mechanismus směnných kurzů (viz ERM I, II) 25, 26, 108, 125, 147, 148, 268, 281 Mercosur 127 Mezinárodní asociace pro leteckou dopravu (viz IATA) 15, 24 Mezinárodní rada letišť v Evropě (viz ACI) 303 Mezinárodní roaming 105, 116, 117, 132, 142, 186, 197, 238, 251, 291, 299 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii 286 Mezinárodní unie silniční dopravy 15, 23, 74, 84, 185, 194, 219, 250 Migrace legální 20, 36, 37, 145, 162, 176, 178 ekonomická 36, 177 nelegální 36 Ministr zahraničí EU 29, 120, 132, 145, 221

346

Místní akční skupiny 174 Mléčné kvóty 242, 260 Mobilita 13, 37, 73, 78, 82, 83, 86, 93, 158, 169, 209, 219, 226, 235, 237, 246, 250, 298 meziregionální 82 pacientů 105, 115, 209, 219, 251 pracovních sil (viz také Volný pohyb pracovních sil) 50, 68, 207, 209, 215, 220, 304 přeshraniční 82 Monetaristé 125 Montrealská úmluva 15, 24 N Národní alokační plán 238, 251 Národní obálky 271, 289 Národní rozvojový plán 48, 63 Nařízení na posílení bezpečnosti nákladní silniční dopravy 209, 219 o době jízdy a době odpočinku 43, 53, 55 o kabotáži (viz Kabotáž) 130, 139, 140, 184, 185, 193, 194 o letecké bezpečnosti 105, 116 o licencích pro silniční nákladní přepravce 130, 139 o medicínských produktech pro pediatrické použití 155, 164 o nutričních a zdravotních požadavcích na potraviny 44, 54 o nutričních nárocích na potraviny 103, 112 o organizaci veřejné dopravy 187, 198 o podpoře rozvoje venkova (viz SZP) 50, 69 o řidičských oprávněních 130, 139 o udělování kontraktů pro zajišťování veřejné dopravy 187, 198, 295, 306 Natura 2000 231 Nepovinné výdaje (viz také Povinné výdaje) 158, 170, 200, 224 Netarifní omezení volného trhu 138 Normy o fluoridovaných skleníkových plynech 43, 52 Notifikace 54, 103, 112, 151, 293, 303 Nutriční profily 44, 54, 103, 112 NUTS II 213, 228, 229 O Období reflexe 13, 21, 29, 38, 46, 59, 71, 144, 161, 175, 223, 258, 308 Obchod s lidmi (human trafficking) 146 Obnovitelné zdroje 11, 12, 102, 106, 110, 117, 248, 272, 301 Odlehlé regiony (outermost regions) 150, 271, 288, 297, 313 Odliv mozků (braindrain) 65, 135, 151, 241, 259 ODS 7, 19, 34, 35, 42, 71, 72, 101, 128, 153, 181, 182, 188, 199, 206, 233, 263, 290, 316–318, 319 Odvody HDP (viz také Rozpočet) 124

Věcný rejstřík

Enologické postupy 180, 230 Ochrana a konzervace přírodních zdrojů 201, 224, 296, 309 práv cestujících autobusy 45, 55, 56 práv duševního vlastnictví 126, 193 spotřebitele 9, 19, 21, 31, 34, 40, 54, 89, 105, 108, 109, 115, 124, 127, 130, 138, 139, 146, 152, 197, 207, 216, 222, 234, 243, 244, 245, 258, 264, 266, 269, 273, 276, 278, 285, 286, 291, 292, 299, 300, 306 Ombudsman 238, 251, 286 Opt-out klauzule 157, 158, 168, 169, 171, 267, 278, 279 Oranžová revoluce (viz také Ukrajina) 32, 223 Organizace pro výživu a zemědělství 31 Osa I, II, III, IV (viz také EAFRD) 77, 90, 231 P Pakt růstu a stability 13, 14, 16, 25, 85, 108, 121, 124, 125, 148, 221, 239, 254, 268, 281, 282 Partnerství pro mír 60 Phare 107, 122, 146 Phasing-out 204, 227, 229 Plán D 107, 120, 161, 175 Plán harmonizace v oblasti daní z příjmu právnických osob 106, 117 Podpora celoživotního vzdělávání a rekvalifikace 158, 170 Podpora domácích zdrojů energie 292, 301 Podpora podnikání 64, 94 Podpora pro vědu a výzkum 64 Politika koheze 27, 296, 309 Politika sousedství (viz European Neighbourhood Policy) 12, 18, 32, 60, 65, 99, 248, 270, 277, 287, 292, 296, 301, 311, 312 Polsko-ruský obchodní spor (viz také Rusko) 297, 313 POSEI 288, 297, 313 Povinné výdaje (viz také Nepovinné výdaje) 200, 309 Povolená míra inflace (viz také Konvergenční kritéria) 13, 16, 26, 239, 254, 282 Pracovní povolení (viz také Mobilita) 13, 20, 36, 50, 68, 151, 154, 161, 178, 259 Pravidlo de minimis 250, 276 Právní subjektivita EU 17, 30 Právo Společenství (viz také Komunitární právo) 207, 216 Prejudiciální řízení ve věci jaderné elektrárny Temelín (viz také Jaderná energetika) 155, 165 Prezident EU 29 Primární právo 14, 27, 29, 30, 33, 38, 65, 68, 73, 76, 79, 82, 84, 90, 91, 94, 118, 120, 144, 145, 148, 150, 159, 161, 171, 177, 193, 205, 210, 211, 213, 222–226, 228, 229, 255, 266, 276, 284, 293, 296, 303, 310 Princip originality 9, 26, 66, 67, 88, 104, 115, 157, 168, 207, 215, 298

Princip subsidiarity 27, 129, 137, 157, 168, 173, 174, 194, 235, 245, 246, 249, 300 Product placement 156, 157, 166, 167, 183, 191, 236, 247, 293, 303, 304 Profesní kvalifikace 209, 220 Proporcionalita 38, 55, 174 Protekcionismus 21, 39, 40, 41, 86, 89, 127 Předsednictví britské 10, 11, 17, 29, 200, 222, 236, 248, 301 finské 12, 13, 158, 169, 184, 187–189, 193, 197, 200, 201, 213, 216, 223, 229, 241, 247, 248, 259, 264, 266, 267, 273, 278, 279, 286, 293, 294, 296, 303, 305–307, 309, 310, 312 francouzské 175, 210, 221, 222 lucemburské 106, 118 německé 14, 91, 189, 213, 227, 240, 257, 258, 264, 268, 269, 272, 273, 281, 284, 301, 308, 312 priority německého předsednictví 240, 257 rakouské 10, 13, 17–20, 22, 29, 31, 35, 37, 38, 41, 48, 57, 66, 77, 78, 91–93, 107, 110, 122, 130, 132, 133, 139, 143–145, 149, 158, 161, 168, 169, 175, 225, 228, 240, 257 Předvstupní fondy 107, 122, 146 Přechodné období 12, 13, 20, 21, 37, 45, 47, 49, 50, 56, 57, 60, 67, 68, 73, 82, 83, 97, 102, 104, 108, 110, 112, 114, 122, 134, 139, 146, 150, 151, 160, 161, 177, 178, 187, 194, 197, 198, 213, 214, 216, 228, 229, 234, 238, 241, 243, 251, 256, 258, 270, 274, 278, 285–287, 293–295, 304, 306, 307 Překlenovací klauzule (viz Klauzule passarelle) 264, 273, 296, 310 Přenositelnost práv na doplňkovou penzi (viz také Sociální politika) 129, 137, 157, 167 Přeshraniční pohyb služeb (viz také Směrnice o službách) 104, 115 Přeshraniční poskytování zdravotních služeb 209, 219, 237, 251 Přidružené partnerství 17, 30, 60, 92, 99 Přímé platby 81, 99, 232, 271, 289, 309, 313, 319 Přístupové rozhovory 12, 18, 30, 31, 60, 91, 133, 146, 176, 297, 312 Přístupové smlouvy 12, 20, 31, 37, 50, 55, 56, 64, 67, 70, 125, 133, 146, 176, 178, 190, 194, 204, 222, 230, 232, 260, 266, 276 Ptačí chřipka (viz Virus H5N1) 18, 31, 51, 70, 127, 162, 163, 179, 180, 313 Q QMV (viz Hlasování kvalifikovanou většinou) 29, 30, 36, 90, 120, 132, 145, 189, 193, 202, 226, 310 R Rada evropských samospráv a regionů (viz CEMR) 160, 173 Evropy 20, 36, 106, 107, 120, 146, 171, 211, 225

347


ministrů dopravy 74 ministrů financí EcoFin 74, 85, 188, 199, 268, 281 ministrů pro hospodářskou soutěž 187, 197 ministrů vnitra 79, 95, 296, 310, 311 ministrů zahraničí 78, 93 pro hospodářskou soutěž 75, 87, 157, 168, 197, 239, 253 pro justici a vnitro 79, 95, 158, 159, 170, 171, 189, 202, 225, 256 pro zaměstnanost a sociální otázky 46, 57 pro zdraví a ochranu spotřebitele 139 pro zemědělství a rybolov 21, 39, 50, 68, 76, 88 pro životní prostředí 75, 88, 197 Rakousko 10, 13, 17, 19–21, 27–29, 31, 34, 37, 38, 40, 41, 45–51, 56, 57, 60, 62, 64, 65, 67, 68, 70, 77, 78, 82, 91, 92, 94, 102, 111, 119, 123, 127, 134, 136, 144, 151, 154, 155, 162, 165, 168, 175, 176, 179, 180, 188, 191, 192, 196, 201, 225, 229, 231, 239, 242, 253, 259, 261, 277, 293, 299, 303, 304, 308 REACH 9, 20, 37, 38, 187, 197, 198, 227, 235, 244, 245, 292, 300, 301 Recyklace plastových odpadů (viz také Směrnice o odpadech) 47, 60 Reforma cukerního pořádku 11, 22, 41, 68, 76, 89, 90, 99, 135, 151, 152, 313, 314 společného trhu s ovocem a zeleninou 271, 289 vinného sektoru 135, 151, 152, 162, 178, 190, 204, 205, 313 volebního systému do EP 210, 221 Regionální politika 28, 34, 79, 80, 97, 118, 134, 150, 158, 160, 170, 173, 174, 189, 203, 213, 222, 224, 227, 267, 269, 280, 283, 284 Reklama na tabákové výrobky 238, 251 Revize emisních limitů u automobilů 234, 243, 295, 306 hlasovacího systému v třetím pilíři 296, 310 nařízení o letecké bezpečnosti 105, 116 Revizní klauzule (viz také Finanční perspektiva 2007-2013) 10, 11, 18, 32, 33, 61, 99, 149, 195, 200, 234, 243 Rok pracovní mobility 37, 73, 82, 83, 226 Rok rovných příležitostí 37, 226 Rozpočet EU (viz také Odvody HDP) 11, 14, 22, 32, 33, 41, 70, 79, 81, 93, 94, 95, 97, 100, 108, 111, 123, 124, 134, 136, 149–151, 210, 214, 218, 222, 231, 242, 246–248, 255, 261, 284, 288, 309, 315 evropský 18, 32, 33, 41, 47, 61, 78, 92, 106, 118, 123, 175, 188, 200 schvalování rozpočtu 158, 170, 188, 200 zemědělský 94 Rozpočtové provizorium 200, 224, 309 Rozpočtové zdroje 48, 61, 62, 108, 123, 124

348

Rozpočtový výhled (viz také Finanční perspektiva 2007-2013) 18, 32 Rozšíření jihovýchodní 92, 107, 122 východní 13, 27, 80, 98, 121, 147, 201, 248 Rozvoj venkova 10, 11, 21, 35, 38, 50, 69, 70, 72, 76, 77, 81, 89, 90, 100, 111, 158, 162, 170, 174, 179, 214, 231, 232, 262, 283, 288, 309, 316 Rumunsko 12, 13, 17, 20, 29, 30, 31, 34–37, 40, 47, 60, 77, 92, 99, 107, 121, 122, 133, 146, 147, 161, 175, 176, 189, 204, 210, 222, 225, 228–230, 241, 257–260, 264, 269–273, 283, 285–287, 289, 293, 294, 296, 297, 301, 304, 308, 311, 313, 316 Rusko-ukrajinská krize 18, 31, 65 Ř Řídící agentura 240, 256, 269, 284 Římské smlouvy 121, 144, 240, 257, 258, 283 S SAAP 217 Sapard 78, 93, 107, 122, 146 Satelitní systém elektronického mýtného 45, 55 Sběrné místo 184, 192 SEAP 131, 142 Sedmý rámcový program pro vědu a výzkum (viz také Šestý rámcový program) 10, 111, 158, 170, 236, 247, 283, 302, 309 Severní dimenze EU 201 Schengenský informační systém (viz SIS II) 14, 78, 94, 159, 171, 212, 225, 240, 255, 290, 296, 311 SIS II (viz Schengenský informační systém) 9, 14, 78, 79, 94, 95, 159, 171, 172, 189, 202, 203, 212, 225, 226, 240, 255, 256, 269, 284, 290, 309, 311 Skupina evropských regulátorů (viz ERG) 197 Skupina moudrých mužů 211, 223 Slovinsko 10, 13, 17, 27, 49, 51, 63, 65, 67, 70, 74, 86, 96, 108, 109, 124, 125, 133, 143, 147, 148, 152, 160, 173, 177, 180, 182, 229, 230, 240, 256, 262, 268, 279, 281, 308, 312, 313 Služby lineární (viz také Televize bez hranic) 131, 140, 157, 167 nelineární (viz také Televize bez hranic) 131, 140, 156, 166, 167 obecného ekonomického zájmu 141 sociální 131, 140, 141, 168, 174, 234, 243, 244, 259 sociální služby obecného zájmu 82, 131, 140, 141 univerzální poštovní (viz také Liberalizace poštovních služeb) 43, 53, 117, 274 veřejné 23, 66, 115, 168, 173, 298, 306 volné poskytování služeb 104, 115 SME (viz Evropská aliance malého podnikání) 111, 168, 174, 303

Věcný rejstřík

Směrnice na ochranu biodiverzity 186, 196 o alkoholických nápojích 76, 88 o bateriích 129, 136, 184, 192 o DPH 106, 118 o e-commerce 140 o ekodesignu 166 o elektronickém obchodu 304 o energetickém výkonu budov 237, 249 o liberalizaci služeb 64, 131, 132, 140, 143 o obalovém odpadu 47, 60 o odpadech 292, 300 o ochraně ptactva a o biootopech 186, 196 o optické radiaci 44, 53, 54, 129, 137 o pracovní době 9, 38, 58, 157, 158, 168, 169, 201, 267, 278, 279 o prevenci záplav 44, 54 o službách 9, 13, 15, 20, 23, 24, 37, 46, 48, 49, 57, 59, 65, 66, 75, 87, 102, 104, 105, 110, 114, 115, 131, 132, 140, 143, 157, 168, 199, 201, 207, 215, 219, 234, 235, 238, 243, 245, 251, 264, 265, 273, 274, 291, 298 o službách obecného zájmu 73, 82 o spotřebitelských úvěrech 294, 305 o televizi bez hranic 38, 106, 117, 130, 131, 140, 156, 166, 183, 191, 236, 247, 304 o vízové reciprocitě 49, 67 o zadržování telekomunikačních dat 79, 95 o zpětných zrcátcích na nákladních automobilech 237, 249, 295, 307 proti hluku 44, 53 proti účinkům elektromagnetického pole 44, 53 šestá směrnice o DPH 9, 45, 46, 56, 57, 59, 208, 218 týkající se posuzování dopadu ekologicky náročných projektů na životní prostředí 186, 196 týkající se snížených sazeb DPH 45, 56 týkající se zdravotních a nutričních požadavků pro označení potravin 130, 138 Smlouva o partnerství a spolupráci s Ruskem 12, 201, 264, 272, 273, 297, 313 Smlouva o založení ES 137, 140, 208, 217 Smlouva z Nice 20, 30, 36, 120, 145, 171, 223 Snížení emisí 43, 52 Snížení vstupních zemědělských cel 127 Sociální a zaměstnanecká politika 102, 112 Sociální politika 9, 13, 35, 79, 85, 95, 112, 149, 158, 169, 221, 310 Society of European Affairs Professionals 131, 142 Softwarový patent 113, 253 Společenství evropských železnic (viz CER) 23, 195, 235, 246 Společná azylová a vízová politika 36, 79, 95, 145 Společná měna euro (viz Euro) 74, 86, 108, 121, 124, 125, 133, 147, 160, 172, 254, 282 Společná vízová databáze 189, 202 Společná vízová politika 9, 189, 202

Společná zemědělská politika 11, 18, 21, 32, 38, 39, 90, 162, 176, 200, 230, 241, 246, 258, 260, 285, 301, 319 Společný trh s energiemi (viz také Energetická politika) 102, 110 Spolurozhodovací procedura 44, 55, 117, 129, 131, 136, 137, 140, 150, 162, 170, 176, 177, 187, 188, 197, 201, 255, 284 Spotřebitelská organizace BEUC 112, 143, 274 Spotřební daň na alkohol 9, 208, 216, 266, 268, 278, 281, 294, 305 Stabilizační program 13, 16, 25 Stálé zastoupení členských států 157, 168 Standard Euro (emisní standardy) 234, 243, 295, 306 Standardní sazby DPH 45, 56 Státní fond dopravní infrastruktury 15, 23 Státní zemědělský intervenční fond 22, 41 Statut bezpečného dopravce 209, 219 Strategie pro boj se zneužíváním alkoholu v EU 266, 277 Strategie pro rozšiřování EU 12, 77, 92, 270, 287, 295, 296, 308, 311 Strukturální fondy 10, 33, 34, 78–80, 93, 94, 97, 118, 124, 131, 133, 134, 141, 146, 149, 150, 160, 170, 174, 203, 204, 213, 224, 227, 228, 239, 241, 255, 260, 275, 283, 284, 296, 309 Subvencovaný vývoz 179 Summit Evropské rady 13, 17, 29, 73, 78, 79, 83, 91, 93, 95, 96, 102, 104, 110, 111, 115, 122, 123, 132, 144, 145, 161, 173, 175, 176, 188, 201, 236, 248, 264, 273, 277, 285, 286, 312 Haagský 2004 36, 226 prosincový summit Evropské rady 12, 123, 236, 248, 264, 273, 285 v Hampton Court 145, 234, 244 v Hong Kongu (viz WTO) 22, 99, 125 v Lahti 236, 239, 248, 253, 265, 267, 275, 279, 292, 301, 312 vídeňský summit EU-USA (viz transatlantické vztahy) 240, 257 Světová banka 239, 241, 254, 259 Světová celní organizace (viz WCO) 74, 84 Světová zdravotnická organizace (viz WTO) 31 Systém jednotné platby (viz SAPS; přímé platby) 271, 288, 289, 314 Systém jednotné platby na farmu 126, 163, 180, 260 Systém SAPS 232, 297, 314 SZBP 32, 133, 145, 146, 296, 309, 310 SZIF 22, 41 Š Šestý rámcový program pro vědu a výzkum (viz také Sedmý rámcový program pro vědu a výzkum) 79, 97, 247

349


Španělsko 13, 17, 20, 27, 30, 33, 37, 40, 50, 63, 66, 68, 82, 90, 96, 134, 144, 150, 151, 154, 162, 163, 168, 172, 179, 180, 190, 204, 212, 214, 225, 227–232, 239, 253, 259, 262, 267, 270, 271, 274, 278, 279, 287–289, 291, 294, 295, 299, 304, 307, 308, 311, 318 Švýcarsko 21, 40, 78, 95, 104, 114, 159, 172, 226, 256 T Tabáková reklama 106, 117, 238, 251, 277 Tajné věznice CIA 9, 18, 19, 31, 36, 211, 225, 283 Technická destilace vína 180, 205 Televize bez hranic (viz také lineární; Nelineární služby) 38, 106, 117, 130, 131, 140, 156, 166, 183, 191, 236, 247, 286, 293, 303, 304 TOP-UP 179, 314 Transatlantický dialog 9, 240, 257, 268, 269, 283, 284 Transatlantický vinný pakt 127, 151, 204 Transevropská síť 74, 84, 158, 170 Trh s drůbežím masem 163, 179 s emisními povolenkami 164, 183, 191, 238, 251, 303 s vínem 11, 109, 127, 135, 151, 163, 180, 190, 204, 205, 214, 230, 242, 261, 277, 289 Trojka 46, 57 Třetí železniční balík 38, 210, 220, 235, 246, 247 Třinecké železárny 265, 266, 276 Turecko 12, 18, 21, 30, 31, 37, 47, 60, 70, 77, 91, 92, 121, 147, 176, 210, 211, 221, 223, 241, 257, 259, 263, 264, 269, 270, 273, 285–287, 297, 312 U UEAPME 16, 26, 198, 212, 227, 250, 274, 276, 280, 298, 303 Ukrajina 12, 18, 20, 31, 32, 36, 60, 80, 92, 95, 98, 99, 111, 159, 172, 201, 211, 223, 256, 283, 313 UNICE 48, 66, 141, 160, 161, 168, 177, 178, 198, 244, 250, 274, 276 Unijní celní sazebník 74, 84 URBAN 174 USA 11, 20–22, 36, 40, 41, 49, 63–65, 67, 89, 96, 97, 103, 109, 113, 126, 127, 138, 151, 180, 182, 193, 204, 219, 225, 227, 240, 245, 256, 257, 261, 268, 272, 283, 284, 302, 318 V Veřejné finance 16, 25, 26, 48, 63, 74, 85, 86, 124, 134, 148, 150, 159, 160, 172, 173, 221, 239, 254, 258, 268, 281, 282 Virus H5N1 (viz Ptačí chřipka) 31, 51, 70, 163, 179 VIS (viz Evropský vízový registr) 189, 202 Visegrádská čtyřka 14, 88, 225, 255, 311

350

Vízová povinnost (viz také Společná azylová a vízová politika) 49, 67, 240, 256, 257 Vlastní příjmy EU (viz také Vlastní zdroje) 188, 199, 200 Vlastní zdroje (viz také Vlastní příjmy) 188, 200, 318 Vlastní zpráva EP (own-initiative report) 43, 53, 114 Vnitrostátní nákladní doprava 130, 139, 184, 193 Vnitřní trh 9, 10, 12, 14, 24, 27, 48, 49, 64–66, 73– 75, 83, 84, 86, 87, 104, 109, 115, 120, 126, 129, 137, 139–141, 147, 150, 184, 187, 193, 197, 207, 208, 215, 217, 219, 223, 234, 240, 243, 244, 255, 257, 264, 273, 281, 286, 291, 299, 311 Volný pohyb pracovních sil (viz také Mobilita) 12, 13, 20, 21, 37, 65, 73, 82, 83, 96, 104, 110, 114, 134, 147, 150, 151, 154, 158, 160, 161, 169, 177, 178, 207, 213–215, 229, 241, 258, 259, 270, 287, 294, 304 Všeobecná rada (viz také Rada) 78, 93, 159, 171, 212, 225, 273 Výbor dohodovací 43, 44, 52–55, 247 dopravní 129, 136 evropského vinného průmyslu (viz CEEV) 135, 152 evropských samospráv a regionů 77, 79, 91, 97 pro občanské svobody 240, 255 pro vnitřní trh 24, 207, 215, 264, 273, 291, 299 pro zaměstnanost 104, 114, 157, 167 pro ekonomické a monetární otázky 109, 125, 173 pro ekonomickou politiku 64 pro kulturu a vzdělávání 157, 167, 293, 303 pro průmysl a výzkum 238, 252, 299, 307 pro regionální rozvoj 213, 227 pro zahraniční politiku 47, 60 pro zaměstnanost a sociální otázky 129, 137, 244 regionů CoR 16, 17, 27, 28, 80, 97, 153, 174, 247, 267, 280 rozpočtový 18, 19, 33, 34, 200, 224, 239, 255, 268, 282 stálých zástupců (COREPER) 107, 122, 279 zemědělský 190, 204, 214, 230, 242, 246, 261 Vyklučování vinic 190, 205, 214, 230, 242, 261 Vysoký zmocněnec EU (viz také SZBP) 145 Výše úrokových měr (viz také Konvergenční kritéria) 16, 26, 124 Vývoz odpadu 75, 88 Vývozní subvence 11, 22, 41, 99, 109, 125–127, 151, 152, 178, 179, 270, 288 Výzkumný ústav práce a sociálních věcí 241, 259 W WCO (viz Světová celní organizace) 74, 84 WHO (viz Světová zdravotnická organizace) 31

Věcný rejstřík

WTO (viz také Summit v Hong Kongu) 11, 14, 22, 33, 39, 40, 41, 50, 68, 76, 77, 80, 81, 90, 99, 100, 109, 125–128, 135, 151, 152, 162, 179, 202, 261, 262, 270, 284, 288, 302, 313 jednání WTO v Dauhá 22, 80, 81, 99, 100, 109, 125, 127, 162, 179, 240, 257, 302 Z Zájmové skupiny (viz také Lobby) 46, 57, 126, 156, 165, 245 Západní Balkán 12, 32, 77, 91, 92, 95, 258, 270, 286, 287, 312 Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám 155, 164, 183, 191, 293, 302, 303 Zastavení hodin 177 Zdanění alkoholu 266, 278, 294, 305 Zelená kniha o městské dopravě 185, 195 o transparentnosti 131, 141 Zelená nafta (viz také Biopaliva) 39 Zelení (viz také Frakce) 23, 24, 149, 184, 192, 195, 306 Zemědělská cla 19, 33, 127 Zemědělské dotace 22, 41, 81, 93, 99, 100, 260 Zemní plyn 18, 31, 75, 80, 86, 87, 98, 248 Změna jednacího řádu 43, 52 Znevýhodňování pracovních podmínek žen 96 Zpráva Belderova 233 Berésové 290 Bögeho 10, 33, 34, 35, 47, 61, 181 Brokova 77, 92, 101 Cataniova 71 Coelhova 290 Cottignyho 101 Daulova 72, 181 Demetriouova 263 Ellesova 181 Eurlingsova 263 Favova 206, 318 Ferberova 72, 263 Gálové 316 García-Margallo y Marfilova 316 Gebhardtové 72 Graefe zu Baringdorfova 101

Grässleové 317 Grechova 101, 239, 255 Guidoniho 153 Hammerstein Mintzova 128 Hamonova 101 Hazanové 101 Herrero-Tejedorova 316 Kindermannova 72 Kósáné Kovácsové 316 Kratsa-Tsagaropoulouvé 153, 212, 226 Langenova 109, 125, 133, 148, 173, 182 Lucasové 155, 164, 206 Lundgrenova 153 Mannova 182, 263 Mannové 182 McGuinessové 50, 69 Moscoviciova 316 Mulderova 153, 316 Muscardiniové 290 Onestova 43, 52 Öryho 72, 114 o diskriminaci žen-imigrantek 212, 226 o důsledcích stárnutí populace 63 Papadimoulisova 101 Papastamkosova 128 Rapkayova 263 Schroedterové 290 Silva Penedova a De Rossova 233 Sousa Pintova 181 Takkulova 128 týkající se homofobie v Evropě 71 Van Ordenova 316 Varvitsiotisova 182 Vlastové týkající se Evropské charty pro malé podniky 71 Voggenhuberova/Duffova 46, 59, 71, 120 von Wogauova 316 Vysoké skupiny pro hospodářskou soutěž, energetiku a životní prostředí 156, 166 Ž Žebříček plnění pravidel vnitřního trhu (viz Internal Market Scoreboard) 73, 83, 208, 217 Žlutá kniha 60

351


PODROBNÝ OBSAH

PŘEDMLUVA

7

ROK 2006 V EVROPSKÉ UNII

9

I. Projednávaná legislativa

9

II. Aktuální problémy Financování EU a finanční perspektiva 2007–2013 Zemědělství Energetika Rozšiřování EU Budoucnost evropské ústavy Euro a Pakt růstu a stability Volný pohyb pracovních sil Justice a vnitro

10

PROSINEC 2005 – LEDEN 2006

15

10 11 11 12 13 13 13 14

I. Projednávaná legislativa 23 1.1 Evropský parlament 23 Celoevropské mýtné 23 Směrnice o službách 23 1.2 Evropský soudní dvůr 24 Žaloba na Českou republiku 24 Práva cestujících leteckých společností 24 1.3 Komise 25 Evaluace konvergenčních a stabilizačních programů předložených Finskem, Švédskem, Dánskem, Českou republikou, Slovenskem a Maďarskem 25 Sdělení týkající se výpočtu podnikatelské daně pro malé a střední podniky provozující svoji činnost v zahraničí (v rámci EU) 26 1.4 Výbor regionů 27 Národní reformní programy Lisabonské strategie z hlediska regionů 27 II. Aktuální problémy 1.1 Budoucnost EU Budoucnost euroústavy Rozšiřování EU 1.2 Financování EU Finanční perspektiva 2007–2013 1.3 Justice a vnitro Kauza „tajných věznic“ CIA

352

29 29 29 30 32 32 36 36

Plán Komise na harmonizaci pravidel legální migrace 1.4 Rakouské předsednictví 1.5 Zemědělství Problematika podpory biopaliva a bioenergie Otázka omezení týkajících se pěstování GM plodin První důsledky závěrů summituv Hong Kongu v rámci CAP

36 37 38 38 39 40

III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP

42

LEDEN–ÚNOR 2006

43

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Změna jednacího řádu Normy o fluoridovaných skleníkových plynech Liberalizace poštovních služeb Nařízení o době jízdy a době odpočinku Směrnice o optické radiaci 1.2 Komise Nařízení o nutričních a zdravotních požadavcích na potraviny Směrnice o prevenci záplav Digitální tachografy Náhrady za mýtné v Německu Ochrana práv cestujících autobusy 1.3 Rada 1.3.1 Rada EcoFin Řešení sporu ohledně Směrnice týkající se snížených sazeb DPH 77/378 1.3.2 Rada pro zaměstnanost a sociální otázky

52 52 52 52 53 53 53 54

II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost EU Evropská ústava Bílá kniha komisařky Wallströmové o komunikační politice a demokracii Rozšiřování EU 2.2 ČR a její přechodná období Konec přechodného období na uplatňování pravidel Směrnice o obalovém odpadu (94/62) 2.3 Financování EU Budoucnost finanční perspektivy 2007–2013 2.4 Lisabonská strategie

59 59 59

54 54 55 55 55 56 56 56 56 57

59 60 60 60 61 61 61 63

Podrobný obsah 2.5 Směrnice o službách 2.6 Vnější vztahy EU Otázka vstupních víz do USA pro nové členy 2.7 Volný pohyb osob 2.8 Zemědělství Bioenergie Podpora mladých farmářů Ptačí chřipka

65 67 67 67 68 68 69 70

III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP

71

ÚNOR–BŘEZEN 2006

73

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Směrnice o službách obecného zájmu 1.2 Komise Evropský rok pracovní mobility Žebříček plnění pravidel vnitřního trhu Akční plán pro bezpečnost na silnicích Bezpečnost nákladní silniční dopravy 1.3 Rada 1.3.1 Rada EcoFin Zahájení procedury proti Německu ve věci nadměrného deficitu 1.3.2 Rada pro energetiku Evropská energetická politika 1.3.3 Rada pro hospodářskou soutěž Strategie proti padělkům Směrnice o službách 1.3.4 Rada pro životní prostředí Vývoz odpadu do České republiky 1.3.5 Rada pro zemědělství a rybolov Bezpečnost potravin – definice vodky Bioenergie Reforma cukerního pořádku Rozvoj venkova

82 82 82 82 82 83 83 84 85 85 85 86 86 87 87 87 88 88 88 88 89 89 90

II. Aktuální problémy 91 2.1 Budoucnost EU 91 Rakouské předsednictví a euroústava 91 Rozšiřování EU 91 2.2 Financování EU 92 Finanční perspektiva, evropský rozpočet a vztah ČR k němu 92 2.3 Justice a vnitro 94 Schengenský systém II 94 2.4 Lisabonská strategie 95 2.5 Regionální politika 97 a strukturální fondy 97 2.6 Vnější vztahy 98 a energetická politika EU 98 2.7 Zemědělství 99 Reforma CAP 99 III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP 101

BŘEZEN–DUBEN 2006

102

Executive summary

102

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropská rada Výsledky jarního summitu Evropské rady – nová energetická politika Výsledky jarního summitu Evropské rady – nový start Lisabonské strategie 1.2 Evropský parlament Nařízení o nutričních nárocích na potraviny 1.3 Komise Evropský (komunitární) patent Zjednodušení legislativy v oblasti stavebnictví Volný pohyb pracovních sil Směrnice o službách Černá listina nebezpečných aerolinek Vysoké ceny mezinárodního roamingu Řízení za neimplementaci sekundárněprávních norem Plán harmonizace v oblasti daní z příjmu právnických osob 1.4 Rada Evropské řidičské průkazy

110 110

II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost EU Euroústava – živá de facto, mrtvá de iure? Italské parlamentní volby Rozšiřování EU 2.2 Financování EU Finanční perspektiva 2007–2013 a příprava meziinstitucionální dohody 2.3 Pakt stability a růstu a jednotná měna euro 2.4 Zemědělství CAP a WTO

120 120 120 121 121 122

110 111 112 112 113 113 113 114 114 116 116 117 117 118 118

122 124 125 125

III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP 128

DUBEN–KVĚTEN 2006

129

Executive summary

129

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Směrnice o bateriích Financování bezpečnostních opatření v letecké dopravě Přenositelnost práv na doplňkovou penzi Směrnice o optické radiaci Směrnice týkající se zdravotních a nutričních požadavků pro označování potravin 1.2 Komise Úprava režimu kabotáže Televize bez hranic

136 136 136 136 137 137 138 139 139 140

353

Monitoring evropské legislativy 2006 Sociální služby obecného zájmu Zelená kniha o transparentnosti Vysoké ceny mezinárodního roamingu 1.3 Rada Směrnice o službách

140 141 142 143 143

II. Aktuální problémy 144 2.1 Budoucnost EU 144 Evropská ústava a připravovaný červnový summit Evropské rady 144 Rozšiřování EU – Bulharsko a Rumunsko 146 2.2 Euro – rozšiřování eurozóny 147 2.3 Financování EU 148 Finanční perspektiva 2007–2013 a meziinstitucionální dohoda 148 2.4 Regionální politika 150 2.5 Volný pohyb pracovních sil 150 2.6 Zemědělství 151 Reforma vinného sektoru 151 III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP 153

KVĚTEN–ČERVEN 2006

155

Executive summary

155

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Nařízení o medicínských produktech pro pediatrické použití Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám 1.2 Evropský soudní dvůr Prejudiciální řízení ve věci jaderné elektrárny Temelín 1.3 Hospodářský a sociální výbor Výběr nových delegátů 1.4 Komise Zpráva Vysoké skupiny pro hospodářskou soutěž, energetiku a životní prostředí 1.5 Rada Televize bez hranic Přenositelnost práv na doplňkovou penzi Směrnice o službách Směrnice o pracovní době Diskuse o budoucnosti sociální politiky

164 164

II. Aktuální problémy 2.1 Financování EU – finanční perspektiva a rozpočet 2.2 Justice a vnitro European evidence warrant Otázka zřízení Agentury pro ochranu základních práv EU Schengenský informační systém II 2.3 Pakt stability a růstu a jednotná měna euro 2.4 Regionální politika

170

354

164 164 164 165 165 165 165 166 166 166 166 167 168 168 169

170 170 170 171 171 172 173

Innsbrucké zasedání Rady evropských samospráv a regionů (CEMR) Nové iniciativy Jaspers, Jeremie a Jessica 2.5 Summit Evropské rady – závěry Budoucnost EU – euroústava Rozšiřování EU Zpřístupnění jednání Rady ministrů veřejnosti 2.6 Volný pohyb osob 2.7 Zemědělství Příprava reformy v sektoru ovoce a zeleniny Ptačí chřipka a problémy sektoru drůbežářství Reforma sektoru vína

173 174 175 175 175 176 177 178 178 179 180


ČERVEN–ČERVENEC 2006

183

Executive summary

183

I. Projednávaná legislativa 191 1.1 Evropský parlament 191 Televize bez hranic a product placement 191 Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám 191 Směrnice o bateriích 192 1.2 Komise 193 Evropský patent 193 Jednotná pravidla pro přístup na trh silniční dopravy 193 Průběžné hodnocení Bílé knihy o společné dopravní politice 194 Analýza energetické účinnosti 195 Regulační rámec pro elektronické komunikace 195 Řízení za neimplementaci sekundárněprávních norem 196 Vysoké ceny mezinárodního roamingu 197 1.3 Rada 197 REACH 197 Nařízení o udělování kontraktů pro zajišťování veřejné dopravy 198 II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost institucí EU Plán na vytvoření nové frakce EP 2.2 Finance EU a rozpočet Rozpočet pro rok 2007 a chystané reformy vlastních příjmů EU 2.3 Finské předsednictví 2.4 Justice a vnitro Společná vízová politika a Schengen 2.5 Regionální politika Nová kohezní a regionální politika 2.6 Zemědělství Reforma vinařství

199 199 199 199 199 201 202 202 203 203 204 204


Podrobný obsah ČERVENEC–ZÁŘÍ 2006

207

ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2006

234

Executive summary

207

Executive summary

234

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Revize emisních limitů u automobilů Směrnice o službách Evropský globalizační fond REACH Služby obecného zájmu Strategie týkající se využití biomasy Třetí železniční balík Televize bez hranic a product placement 7. rámcový program pro vědu a výzkum 1.2 Evropská rada Neformální summit v Lahti 1.3 Hospodářský a sociální výbor Problém relokace podnikání 1.4 Komise Akční plán pro zvýšení energetické účinnosti Směrnice o zpětných zrcátcích na nákladních automobilech Podpora malým a středním podnikům Přeshraniční poskytování zdravotnických služeb Řízení za neimplementaci sekundárněprávních norem Vysoké ceny mezinárodního roamingu Správa frekvenčního pásma 1.5 Rada Evropský řidičský průkaz Evropský patent

243 243 243 243 244 244 245 246 246 247 247 248 248 248 248 248 249 249 249 249 250 250 250

II. Aktuální problémy 2.1 Euro a Pakt stability a růstu 2.2 Financování EU Rozpočet 2007 2.3 Justice a vnitro Schengenský informační systém Vízová povinnost nových členských států EU vůči USA 2.4 Priority německého předsednictví 2.5 Rozšiřování EU Bulharsko a Rumunsko Turecko 2.6 Volný pohyb pracovních sil 2.7 Zemědělství Diskuse o hlubší reformě CAP Problematika GMO Reforma trhu s vínem

254 254 254 255 255 255 255 256 256 257 257 258 258 259 259 260 260 261 261

I. Projednávaná legislativa 215 1.1 Evropský parlament 215 Směrnice o službách 215 1.2 Evropský soudní dvůr 215 Omezení mobility pracovních sil 215 1.3 Komise 216 Antialkoholová strategie EU 216 Žebříček plnění pravidel vnitřního trhu 217 Nové pokyny ke státní podpoře na podporu investic do rizikového kapitálu v malých a středních podnicích 217 Snížená sazba DPH na dětské pleny a u služeb náročných na lidskou práci 218 Nařízení na posílení bezpečnosti nákladní silniční dopravy 219 Přeshraniční poskytování zdravotnických služeb 219 Evropský rámec pro kvalifikace 220 1.4 Rada 220 Třetí železniční balík 220 II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost EU Příprava na prezidentské volby ve Francii Rozšiřování EU Ústavní smlouva 2.2 Financování EU Rozpočet 2007 2.3 Justice a vnitro Boj proti terorismu Schengenský systém II Zpráva o diskriminaci žen-imigrantek a imigrační politika EU 2.4 Lisabonská agenda 2.5 Strukturální a regionální politika Nové parametry strukturálních fondů pro období 2007–2013 Regionální státní pomoc pro šest nových členských států 2.6 Volný pohyb osob 2.7 Zemědělství Reforma sektoru vína Rozvoj venkova

221 221 221 222 223 224 224 224 224 225 226 227 227 227 227 228 229 230 230 231


251 251 252 252 252 253


355

Monitoring evropské legislativy 2006 ŘÍJEN–LISTOPAD 2006

264

LISTOPAD–PROSINEC 2006

291

Executive summary

264

Executive summary

291

I. Projednávaná legislativa 272 1.1 Evropská rada 272 Energetický dialog s Ruskem a vztahy EU–Rusko 272 Agenda prosincového summitu Evropské rady 273 1.2 Evropský parlament 273 Posílení bezpečnosti na silnicích 273 Směrnice o službách 273 1.3 Komise 274 Liberalizace poštovních služeb 274 Akční plán o energetické účinnosti 275 Podpora malým a středním podnikům 275 Státní podpora Třineckým železárnám 276 Legislativní program Komise pro rok 2007 276 Strategie pro boj se zneužíváním alkoholu v EU 277 1.4 Rada 278 Zdanění alkoholu 278 Směrnice o pracovní době 278 Komunitární patent 279 1.5 Výbor regionů 280 Evropský globalizační fond 280 II. Aktuální problémy 281 2.1 Budoucnost EU 281 Ústavní smlouva a německé předsednictví 281 2.2 Euro a Pakt růstu a stability 281 2.3 Financování EU 282 Rozpočet 2007 282 2.4 Justice a vnitro 283 Boj proti terorismu a transatlantický dialog 283 Schengenský systém II 284 2.5 Regionální politika 284 Regionální pomoc pro roky 2007–2013 pro Českou republiku 284 2.6 Rozšiřování EU 285 Bulharsko a Rumunsko 285 Turecko a kyperská otázka 285 Západní Balkán a další osud rozšiřovacího procesu 286 Nová strategie Komise pro rozšiřování 287 2.7 Volný pohyb pracovních sil 287 2.8 Zemědělství 288 Návrh změn podpor pro producenty banánů v EU 288 Reforma společného trhu s ovocem a zeleninou 289 III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP 290

I. Projednávaná legislativa 298 1.1 Evropský parlament 298 Směrnice o službách 298 Evropský trh s hypotékami 298 Evropské řidičské průkazy 299 Vysoké ceny mezinárodního roamingu 299 Směrnice o odpadech 300 REACH 300 1.2 Evropská rada 301 Akční plán pro energetiku 301 Závěry Evropské rady – oblast výzkumu a inovací 301 1.3 Komise 302 Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám 302 Podpora malým a středním podnikům 303 1.4 Rada 303 Televize bez hranic 303 Volný pohyb osob 304 Evropský rámec pro kvalifikace 304 Zdanění alkoholu 305 Harmonizace daňových základů korporátní daně 305 Směrnice o spotřebitelských úvěrech 305 Revize emisních limitů u automobilů 306 Nařízení o udělování kontraktů pro zajišťování veřejné dopravy 306 Správa frekvenčního pásma 307 Směrnice o zpětných zrcátcích na nákladních automobilech 307 II. Aktuální problémy 308 2.1 Budoucnost EU 308 Evropská ústava 308 2.2 Financování EU 308 Rozpočet 2007 308 2.3 Justice a vnitro 310 Revize hlasovacího systému v třetím pilíři a pravidla migrační politiky EU 310 Rozhodnutí o rozšíření Schengenského informačního systému 311 2.4 Rozšiřování EU 311 Nová strategie pro rozšiřování EU a Evropskou politiku sousedství 311 Turecko a kyperský problém 312 2.5 Zemědělství 312 Obchodní spor mezi EU a Ruskem 312 Podpora producentům banánů v EU 313 Rozšíření podpory pěstování plodin využitelných k výrobě bioenergie na nové členské státy 313 III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP 316

356

Podrobný obsah INTERPELACE A PROJEVY HYNKA FAJMONA V ROCE 2006 Interpelace na Evropskou komisi Projevy v Evropském parlamentu Slovníček

319 319 327 331

Schémata rozhodovacích procedur 333 Seznam použitých zkratek

337

Profily autorů

339

Jmenný rejstřík

340

Věcný rejstřík

342

357

INSTITUT PRO POLITIKU A KULTURU (IPK) Činnost • vydávání Revue Politika • vydávání knih z oblasti společenských věd • pořádání konferencí, seminářů a přednášek • analýza evropské legislativy a politiky • podpora demokracie v zemích s nedemokratickou minulostí Revue Politika • exkluzivní pravicový měsíčník pro politiku, společnost a kulturu vycházející nepřetržitě již osmnáctým rokem • podává neotřelý, fundovaný a realistický pohled na dění u nás i v zahraničí • nabízí komentáře, analýzy a eseje nejlepších českých autorů (politologů, historiků, sociologů, ekonomů, právníků a publicistů) a nejzajímavější překlady z prestižních zahraničních časopisů • pravidelně informuje o knižních novinkách týkajících se politiky a všeho, co s ní souvisí • UKÁZKOVÉ ČÍSLO ZDARMA! Konference, semináře a přednášky IPK pořádá – samostatně či v součinnosti s některou z akademických nebo neziskových institucí a nadací – odborné konference, semináře či přednášky. Našimi nejčastějšími partnery jsou Filozofická fakulta, Fakulta sociálních studií a Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Analytická činnost • IPK má vytvořenu síť kontaktů na kvalitní a erudované právníky, politology, ekonomy a další odborníky, která umožňuje zajistit vypracování odborných analýz a návrhů zákonů téměř na jakékoli téma • IPK zprostředkovává vazbu mezi politickou reprezentací a akademickým prostředím • od roku 2002 IPK příležitostně vypracovává odborné analýzy a návrhy zákonů pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR Analýza a monitoring EU V roce 2004 v rámci IPK vzniklo z iniciativy poslance Evropského parlamentu Hynka Fajmona (EPP-ED/ ODS) oddělení pro analýzu evropské legislativy a politiky, jehož posláním je: • zajišťování pravidelného měsíčního monitoringu evropské legislativy • provádění analýz vybraných legislativních problémů • pravidelné zprostředkovávání výsledků práce prostřednictvím médií

Spolupráce s EPP-ED Od roku 2003 IPK spolupracuje s poslaneckou frakcí EPP-ED v Evropském parlamentu. V rámci této spolupráce: • organizuje konference na nejrůznější společensko-politická témata (např. perspektivy EU, cesta České republiky do EU) • vydává odborné publikace (např. sborník Cesta České republiky do Evropské unie) • zajišťuje vydávání informačních brožur seznamujících širokou veřejnost s problematikou EU (např. Co byste měli vědět o Evropském parlamentu, Evropská unie a vaše město/obec, Čeští zemědělci a Společná zemědělská politika Evropské unie) • vydává přílohy časopisu Revue Politika (např. EPPED a evropská politika, EPP-ED a evropská ústava, EPP-ED po rozšíření EU, EPP-ED a liberalizace světového obchodu, EU a její východní sousedé) Součástí Revue Politika je i rubrika Evropské stránky, kde jsou prezentovány komentáře, analýzy a překlady zahraničních článků týkající se problémů projektu evropské integrace. Podpora procesů demokratizace IPK realizuje zahraniční projekty, v jejichž rámci se snaží podporovat procesy demokratizace v zemích, které mají aktuální zkušenost s nedemokratickým režimem. Pro tyto projekty hledá finanční podporu jak u zahraničních, tak i u domácích organizací a institucí. • v letech 2004–2005 se uskutečnil projekt „Democratic Institution Building Process in Transition – Lessons from the Czech Republic“ zaměřený na podporu demokratizačních procesů v Iráku • v roce 2006 proběhl projekt „Jak končí starý režim a začíná nový; čeho se vyvarovat a co podpořit?“ zaměřený na podporu demokratizace na Ukrajině Personální složení IPK František Mikš PhDr. Stanislav Balík, Ph.D. Mgr. Kateřina Hloušková PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D. Mgr. Petra Kuchyňková Mgr. Ondřej Krutílek Bc. Iveta Frízlová

ředitel odborný pracovník odborný pracovník odborný pracovník analytik analytik analytik-asistent

Kontakt Institut pro politiku a kulturu (IPK) Centra pro studium demokracie a kultury (CDK) Venhudova 17, 614 00 Brno, Česká republika [email protected], tel.: 545 213 862, mobil: 775 570 805 www.cdk.cz/ipk

Navštivte internetové stránky www.fajmon.eu

ONDŘEJ KRUTÍLEK, PETRA KUCHYŇKOVÁ

MONITORING EVROPSKÉ LEGISLATIVY 2006 Odpovědný redaktor Ondřej Krutílek Obálka a typografie Zdeněk Granát V roce 2007 vydalo jako svou 234. publikaci CDK (Centrum pro studium demokracie a kultury), Venhudova 17, 614 00 Brno, tel./fax: 545 213 862, e-mail: [email protected], www.cdk.cz Tisk Reprocentrum Blansko 1. vydání Doporučená cena 398 Kč ISBN 978-80-7325-114-7 Kompletní přehled publikací CDK a internetové knihkupectví s 15%–25% slevou najdete na adrese: http://www.cdk.cz

CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

Recommend Documents