CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

MONITORING EVROPSKÉ LEGISLATIVY 2004–2005 PETRA KUCHYŇKOVÁ, ONDŘEJ KRUTÍLEK

CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY BRNO 2006

© CDK 2006 ISBN 80-7325-073-X

STRUČNÝ OBSAH

PŘEDMLUVA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

PRVNÍ MĚSÍCE ČLENSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V EVROPSKÉ UNII (KVĚTEN–SRPEN 2004) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 ZÁŘÍ 2004

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

ŘÍJEN 2004

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

LISTOPAD 2004

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

PROSINEC 2004 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 LEDEN 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 ÚNOR-BŘEZEN 2005 BŘEZEN-DUBEN 2005

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

DUBEN-KVĚTEN 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 KVĚTEN-ČERVEN 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 ČERVEN-ČERVENEC 2005 ČERVENEC-ZÁŘÍ 2005 ZÁŘÍ-ŘÍJEN 2005

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300

ŘÍJEN-LISTOPAD 2005

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339

LISTOPAD-PROSINEC 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364 Slovníček

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 394

Schéma spolurozhodovací procedury Seznam použitých zkratek Profily autorů

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 396

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 398

Podrobný obsah

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399

5

PŘEDMLUVA

Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou kniha Monitoring evropské legislativy 2004–2005, kterou vydalo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Jedná se o dílo svým charakterem v českém prostředí ojedinělé a velmi aktuální. Jako jeho iniciátor bych rád uvedl několik poznámek k tomu, jak a proč vzniklo a komu má sloužit. Po vstupu České republiky do Evropské unie (EU) 1. května 2004 nastala v české politice nová etapa. Česká republika si začala budovat plnohodnotné zastoupení ve všech strukturách Evropské unie. Jednou z nich byl a je rovněž Evropský parlament. Do něj se konaly volby v celé rozšířené Evropské unii v červnu 2004. Česká republika získala právo vyslat do Evropského parlamentu čtyřiadvacet svých poslanců. Po devadesáti letech tak naše země opět získala zástupce, kteří zasedají v parlamentu mimo území České republiky. Tehdy to byli čeští a moravští poslanci ve vídeňské Říšské radě a nyní jsou to poslanci Evropského parlamentu. Jedním z nově zvolených europoslanců jsem se na kandidátce Občanské demokratické strany (ODS) stal i já. Od samého počátku svého působení v Evropském parlamentu jsem přemýšlel o tom, jak dostat k občanům České republiky co nejvíce aktuálních informací o dění v Evropské unii a zvláště v evropském legislativním procesu. To dalo vzniknout myšlence na vydávání pravidelného internetového měsíčního monitoringu politických a legislativních událostí v EU. Věděl jsem, že tvořit takový produkt není v silách žádného poslance Evropského parlamentu. Na druhé straně jsem však získal stejně jako ostatní europoslanci možnost čerpat velmi rozsáhlé finanční prostředky pro svou činnost. Využil jsem proto dobrých zkušeností ze spolupráce s CDK v Brně, kde na základě smlouvy vzniklo analytické pracoviště tvořené dvěma mladými analytiky evropské legislativy. Oba měli pro tuto práci výborné předpoklady. Mají za sebou náročné studium evropských studií a mezinárodních vztahů a navíc prošli rovněž velmi obtížným konkurzem v samotném CDK. Moje zadání bylo poměrně jednoduché: dodat v každé polovině měsíce monitoring nejdůležitějších událostí v EU za předchozí měsíc v rozsahu nejméně 10–15 stran. Požadoval jsem rovněž rozdělení textu do dvou přesně definovaných částí. První částí je tzv. executive summary, která je zhuštěnou verzí nejdůležitějších událostí. Druhá část potom podrobně popisuje vývoj legislativního a politického procesu v jednotlivých evropských institucích. Později autoři k tomuto základnímu členění přidali ještě tabulku s klíčovými hlasováními klubu poslanců ODS v Evropském parlamentu, slovníček nejdůležitějších pojmů a schéma rozhodovacího procesu v Evropské unii. Monitoring tak stále obsahově rostl. Dnes má běžně rozsah 30 stran textu. První vydání monitoringu bylo zveřejněno na mé webové stránce www.hynekfajmon.cz v polovině září 2004, tj. tři měsíce po volbách do Evropského parlamentu. Potom již následovala pravidelná vydání každý měsíc s výjimkou letních prázdnin. Krátce po vzniku tohoto produktu vznikla rovněž myšlenka na přímou distribuci tohoto materiálu předem vytipovanému okruhu zájemců z řad parlamentních, regionálních a komunálních politiků a z řad zainteresované veřejnosti včetně různých zájmových sdružení. Počet adres tak postupně rostl a dnes se již začíná blížit k tisícovce. Autoři věnovali všem vydáním monitoringu mimořádnou pozornost. Kvalita jejich práce nemá v českém prostředí dle mého soudu žádnou relevantní konkurenci. Odvažuji se tvrdit, že je lepší než

7

Monitoring evropské legislativy 2004–2005

zpravodajství české unijní diplomacie. Každopádně tak vznikl mimořádně kvalitní a přístupný zdroj informací o Evropské unii. To také na sklonku roku 2005 dalo podnět k myšlence uspořádat dosud vytvořený materiál do podoby ucelené knižní publikace. Tato myšlenka se setkala s pochopením autorů i CDK, a proto nyní čtenáři dostávají do rukou kompletní přehled evropského dění od parlamentních voleb 2004 do konce roku 2005. Věřím, že se tato publikace setká s dobrým přijetím a nebude chybět v žádné odborné knihovně ani v knihovnách lidí, kteří se zabývají evropskou problematikou. Příjemné studium přeje Hynek Fajmon poslanec Evropského parlamentu za ODS

8

PRVNÍ MĚSÍCE ČLENSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V EVROPSKÉ UNII (KVĚTEN–SRPEN 2004)

ČR vstoupila do EU spolu s dalšími devíti státy 1. května 2004. Tentýž den nabyla účinnosti Smlouva o přistoupení definující podmínky členství ČR v EU. Na základě tohoto dokumentu ČR obsadila všechny vyhrazené posty v evropských institucích, dosavadní pozorovatelé se stali plnoprávnými členy jednotlivých orgánů EU. Mnohými kritizovaná Smlouva z Nice, primárněprávní text upravující základní parametry existence a fungování EU, se nakonec při dosud největším rozšíření Unie osvědčila. EU je do značné míry schopna fungovat i s tímto „provizorním“ řešením. Volby do Evropského parlamentu V návaznosti na vstup se v ČR konaly i historicky první volby do EP. Aktivní i pasivní volební právo do EP se zde poprvé uplatnilo ve dnech 11.–12. června 2004. Na základě Smlouvy o přistoupení se v ČR volilo 24 z celkových 732 evropských poslanců. (Každá členská země má právo použít vlastní volební systém.) Volby podobně jako v dalších členských státech (jako už tradičně) neprovázel ze strany voličů velký zájem. V ČR dosáhla volební účast pouze 28,32 %, zdaleka však nebyla ve srovnání s jinými státy nejnižší. Voleb se zúčastnilo 31 volebních subjektů, pouze šest z nich ale překročilo potřebné 5% kvórum: Občanská demokratická strana (30,04 % hlasů), Komunistická strana Čech a Moravy (20,26 %), Sdružení nezávislých kandidátů – Evropští demokraté (11,02 %), Křesťanská demokratická unie – Československá strana lidová (9,57 %), Česká strana sociálně demokratická (8,78 %) a Nezávislí (8,18 %). Mandáty pak byly rozděleny následovně: ODS (9 mandátů), KSČM (6), SNK-ED (3), KDU-ČSL (2), ČSSD (2), NEZ (2). Vzhledem k tomu, že poslanci EP se sdružují nikoliv podle národní, ale dle politické příslušnosti, stali se i čeští zástupci členy existujících „nadnárodních“ poslaneckých klubů (frakcí). Zástupci ODS, SNK-ED a KDU-ČSL se připojili k nejsilnější frakci Evropské lidové strany – Evropských demokratů (EPP-ED).

Poslanci KSČM přistoupili k frakci Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL) a ČSSD k frakci Strany evropských socialistů (PES). Ustavení Evropského parlamentu Ustavující schůze EP se konala ve dnech 20.–23. července 2004. Vedle standardních poslaneckých mandátů obsadili Češi v EP i několik dalších funkcí. Kromě členství ve výborech a delegacích je potřeba zmínit především post místopředsedy EP, který na dva a půl roku získal Miroslav Ouzký (ODS). První plenární zasedání EP se však věnovalo i jiným než vnitroparlamentním personálním otázkám. Mezi ty zásadní patří hodnocení končícího irského předsednictví EU a nastupujícího předsednictví nizozemského a především volba nového předsedy Komise. José Barroso byl zvolen poměrem hlasů 413:251 (při 47 absencích) a byl vyzván k sestavení svého budoucího týmu. EP také podle čl. 203 jednacího řádu převzal „zbytkovou“ agendu předchozího tělesa. Mezi otázky, jimiž se měl EP zabývat znovu, byla zařazena většina těch, které se později ukázaly jako vysoce kontroverzní: tzv. nutriční směrnice, směrnice na ochranu podzemních vod, otázka REACH, evropské řidičské průkazy, liberalizace služeb atd. Meritorní činnost všech institucí rozšířené EU byla po ustavení EP zahájena až v září 2004. Nutno však přiznat, že nové členské státy včetně ČR byly s realitou EU plně konfrontovány prakticky hned po svém vstupu do Unie. Mezi květnem a srpnem 2004 se odehrála celá řada zásadních událostí, které dříve nebo později ovlivnily jak je, tak samotnou EU.

9


Nejdůležitější položky projednávané v období květen–srpen 2004 Strukturální politika a Česká republika 11. května byl schválen český plán rozvoje venkova na roky 2004–2006 a ČR bylo přislíbeno 542,8 mil. € coby kofinancování z fondu EAGGF. ČR byla vyzvána podílet se 135,7 mil. € a zároveň jí bylo přiznáno i 250 mil. € na tytéž aktivity ze strukturálních fondů. ČR plán předložila spolu s Kyprem jako první země z nově přistoupivších. 23. června pak Komise schválila strukturální programy pro financování dalších projektů v ČR ve výši 2,6 mld. €. V tomtéž měsíci EIB poskytla ČR dvě půjčky na podporu malého a středního podnikání. První z nich ve výši 50 mil. € získala Česká spořitelna, druhou (40 mil. €) pak společnost VB Leasing. 17. července EIB oznámila, že Praze půjčí 200 mil. € na dobudování městského okruhu, který propojí dálnici D 5 s dálnicí D 1.

Přestože zástupci zaměstnavatelů a odborů k žádnému společnému prohlášení nedospěli, Komise přislíbila, že návrh předloží na konci října. Televize bez hranic V květnu byla neformálně zahájena jednání o revizi směrnice o televizi bez hranic. Ministři v Radě však nedospěli k žádné shodě a otázku odložili na později. Výbor regionů vyzval ke zrušení kvót na vysílání evropských pořadů a k zavedení efektivní podpory jejich výroby a distribuce. Řízení s Českou republikou

Organizace ECAS se hned 19. května postavila za co nejrychlejší zrušení přechodného období na volný pohyb pracovních sil z nových členských států (nejpozději do roku 2006). Zároveň požádala státy EU-15, aby zajistily integraci nový členů do schengenského systému do roku 2007 – obé za účelem okamžitého zajištění rovných práv nových členů v EU.

V návaznosti na únik tří kubických metrů radioaktivní vody z primárního okruhu jaderné elektrárny Temelín 6. června 2004 vyslala Komise o dva dny později do elektrárny vlastní inspekci. Ta však žádná pochybení ani úniky vody mimo areál elektrárny neodhalila. V červnu bylo s ČR zahájeno i řízení na snížení nadměrného deficitu veřejných financí (podobný postup byl zvolen i vůči dalším státům Visegrádské čtyřky). Český konvergenční program byl přitom označen za „málo ambiciózní“. 14. července zahájila Komise formální vyšetřování českých kroků v letech 1996–1998 v souvislosti s pomocí Agrobance a s převzetím tohoto ústavu bankou GE Capital. Naopak se odmítla věnovat otázce IPB a ČSOB z toho důvodu, že to nespadá do její kompetence.

Reforma cukerního pořádku

Finanční perspektiva

V průběhu května „unikly“ z Komise první informace o parametrech připravované reformy. K oficiálnímu představení plánu na radikální snížení dotací, produkce i ceny cukru došlo 14. července. Členské státy se shodly, že reforma je potřebná, nicméně nedospěly k dohodě stran způsobu jejího provedení. V srpnu WTO obvinila EU z vysokého dumpingu při exportu cukru a z toho, že jej vyváží až čtyřikrát více, než je jí dovoleno.

Projekt financování EU v letech 2007–2013 byl irským předsednictvím za přítomnosti zástupců Komise v červnu představen nejen členským státům, ale i novým komisařům včetně českého. Ministři k návrhu podali první připomínky týkající se vlastních příjmů, stropu rozpočtu, struktury a dalších parametrů. Největší kontroverze vyvolal návrh na „všeobecný korekční mechanismus“, rušící exkluzivitu tzv. britského rabatu a zavádějící blíže nespecifikovanou evropskou daň. Rovněž došlo k prvním sporům stran systému vlastních příjmů založených na příspěvcích členských států. V Coreperu se střetli zastánci dvou úrovní rozpočtových stropů: 1 % (tzv. gang šesti, čistí plátci) a 1,24 % HND EU (čistí příjemci). Rada 26. července oznámila, že se návrhem finanční perspektivy bude zabývat až po prázdninách, 13. září.

Volný pohyb pracovních sil

Směrnice o pracovní době Komise v květnu vyzvala sociální partnery, aby se vyjádřili k plánované revizi směrnice o pracovní době, která by měla sjednotit délku pracovní doby ve všech státech EU bez výjimek a měla by posílit pozici sociálních partnerů.

10

květen–srpen 2004

Směrnice o službách

Komise José Barrosa

Instituce i další aktéři si v období od května do srpna 2004 vyjasňovali pozice k návrhu směrnice o službách. Obecně převládal odpor. Federace německých právníků se postavila proti principu originality, hlavnímu liberalizačnímu opatření návrhu. Evropská strojírenská federace (FIEC) kritizovala návrh z důvodu očekávaného posilování tzv. sociálních dumpingu. Evropská federace odborů ve veřejných službách (EPSU) se postavila proti návrhu náhrad za poskytnutí zdravotní péče v jiném členském státě. Rada v květnu odmítla o návrhu směrnice jednat z důvodu „nepřipravenosti“. Naopak v rámci Hospodářského a sociálního výboru debata proběhla, návrh však byl podroben tvrdé kritice. Do diskuse byla nepřímo zainteresována i ČR prostřednictvím článku „Pozor: Nebezpečí – práce v Belgii za české mzdy“, který vyšel v socialistickém periodiku a upozorňoval na údajné nedostatky návrhu. Komise pak 25. června vyjasnila některé sporné parametry svého návrhu; nijak neomezila jeho liberalizační potenciál, pouze zpřesnila část sporných ustanovení (např. předmět směrnice).

Vzhledem k tomu, že Evropská rada ve dnech 17.–18. června nedospěla ke shodě na jménu nového předsedy Komise, konalo se 29. června její zvláštní zasedání. Předsedou byl nakonec jmenován kompromisní portugalský premiér J. Barroso, jenž byl po dvou dnech „grilování“ 22. července přijat i EP. Designovaný předseda pak 12. srpna oznámil, jaká portfolia přidělí jednotlivým komisařům. Zároveň řekl, že hlavním cílem jeho Komise bude nastartovat evropskou ekonomiku. Barroso podle vlastních slov vytvořil „silný a vyvážený tým“.

Evropská rada První summit hlav států a vlád rozšířené EU se konal ve dnech 17.–18. června. Projednávaly se zásadní položky: výběr nového předsedy Komise, ukončení mezivládní konference, představení finální verze evropské ústavy a návrh první verze finanční perspektivy na roky 2007–2013. Vedle toho se řešila otázka boje proti terorismu, další rozšiřování EU či Lisabonská strategie. Summit nedosáhl konsenzu ohledně nového předsedy Komise. ČR se do jednání plně zapojila především tím, že vedla skupinu států nesouhlasících s navrženým kompromisem o ustavení hlasování tzv. dvojí většinou v evropské ústavě a postavila se za větší soulad kritéria počtu států a kritéria populačního.

Nizozemské předsednictví Nizozemské předsednictví definovalo své priority na druhou polovinu roku 2004. Zařadilo mezi ně Lisabonskou strategii (přesněji pracovní mobilitu, celoživotní vzdělávání, produktivitu práce a propojení ochrany životního prostředí a konkurenceschopnosti), justici a vnitro a otázku dalšího rozšíření EU o Bulharsko, Rumunsko a Turecko. Nizozemští představitelé nicméně upozornili na to, že jejich země bude Unii předsedat v obtížném přechodném období, kdy bude docházet k (faktickému) ustavování EP i Komise. Vedle zmíněných témat se Nizozemí zavázalo zabývat i novou finanční perspektivou a „komunikací Evropy“ jejím občanům. Naopak k otázce možné reformy Paktu stability a růstu se Nizozemci vyjádřili skepticky. Celoevropské mýtné Zahájení neformální debaty doprovázely neshody mezi ministry, jak naložit s vybranými prostředky, která vozidla zpoplatnit a odkdy. Podobné kontroverze se projevily i při projednávání otázky víkendových zákazů jízdy pro kamiony. ČR se zapojila do blokační menšiny vůči oběma návrhům.

Evropská ústava

Ustavování Evropského parlamentu

Konvent v červnu představil výsledný návrh evropské ústavy. Odborové centrály se postavily za „více sociální Evropy“ v ústavě, resp. za přijetí Charty základních práv coby právně závazného textu. Nakonec však text podpořily. Naopak Velká Británie se vyjádřila proti.

V průběhu prázdnin pokračovalo ustavování EP. Dvě nejsilnější frakce, EPP-ED a PES, uzavřely „technickou dohodu“ o rozdělení moci. Bylo dojednáno, že prvním předsedou EP se na dva a půl roku stane socialista J. Borrel, jehož do konce volebního období vystřídá H.-G. Poettering. Socialisté se zavázali podpořit nového předsedu Komise výměnou za podporu lidovců při rozhodování o budoucím ministru zahraničí EU ( J. Solana). Dohoda umožnila i rozdělení předsedů výborů mezi obě frakce.

11


Důsledky vstupu ČR do EU a přechodná období Nejdůležitější „praktickou“ změnou, kterou vstup ČR do EU přinesl, bylo převzetí svébytného komplexního právního řádu EU – acquis communautaire. Ten se ČR vstupem zavázala přijmout v celé své šíři, pouze s několika výjimkami v podobě tzv. přechodných období, která požadovala jak česká strana, tak i EU. Ze srovnání s jinými přistoupivšími státy plyne, že ČR si vyjednala svá přechodná období prakticky nejhůře, a to jak co do množství, tak i z hlediska kvality. Většinu přechodných období požadovala po ČR Unie (nikoli naopak), navíc velká část z nich byla nastavena v porovnání s tím, co si nakonec ČR vyjednala „pro sebe“, poměrně restriktivně. Nejznámějším přechodným obdobím, které EU (nejen) po ČR požadovala, je restrikce na volný pohyb pracovních sil ve formátu 2+3+2 (v Německu a Rakousku s doplněním o konkrétní profese). Přispívá k tomu i fakt, že se ukazuje, že revize tohoto opatření v letech 2006 a 2009 bude nejspíše jen formální a restrikce přetrvají ve většině starých členských států (s výjimkou Velké Británie, Irska a Švédska) až do roku 2011, kdy mají podle Smlouvy o přistoupení vypršet automaticky. V zemědělství se nejčastěji hovoří o postupném navyšování tzv. přímých plateb z 25 % toho, co získávají farmáři ve starých členských státech, na 100 % této sumy v roce 2013. Nutno přitom dodat, že čeští zemědělci se vstupem do EU jinak stali plnohodnotnou součástí společné zemědělské politiky, resp. vnitřního trhu se zemědělskými komoditami, na němž jsou vystaveni (bez ohledu na výši přímých plateb) standardnímu (v rámci CAP možnému) konkurenčnímu prostředí. Dalším důležitým dočasným opatřením, požadovaným Unií, je zákaz tzv. kabotáže (provozování speditérských služeb ve starých členských státech firmami ze států nových) ve formátu 2+2+1, byť je ze strany ČR možné přistoupit k recipročnímu opatření. Do kategorie přechodných období, o která před vstupem usilovala ČR, spadá sice relativně více položek, nicméně většina z nich byla objektivně nutná z důvodu vysoké finanční náročnosti zavedení některých opatření acquis do praxe. Jde např. o instalaci čističek odpadních vod ve všech obcích nad 2000 obyvatel do konce roku 2010 či o odložené uplatnění veterinárních předpisů v některých potravinářských podnicích. Mediálně známá otázka nabývání zemědělské půdy a lesů fyzickými a právnickými osobami jiných členských států

12

po dobu sedmi let od přistoupení (či stejné opatření týkající se nabývání objektů vedlejšího bydlení po dobu pěti let) jsou v tomto kontextu spíše marginální. Podstatnější je spíše fakt, že na konci roku 2007 vyprší lhůta, během níž ČR může uplatňovat sníženou sazbu daně z přidané hodnoty na dodávky tepla a teplé vody domácnostem a malým podnikatelům a na dodávky stavebních prací týkajících se staveb určených pro bydlení. Po tomto datu dojde k přesunu těchto položek do základní (vyšší) sazby DPH. Vedle acquis communautaire a přechodných období patří mezi podstatné důsledky vstupu ČR do EU i možnost plně se podílet na čerpání finančních prostředků z tzv. strukturálních fondů EU. Byť se často hovoří o zaručeném množství peněz, které ČR Unie nabízí (a které je v porovnání s předvstupními nástroji PHARE, ISPA a SAPARD výrazně vyšší), realita je poněkud odlišná. Podle ujednání z Kodaně v prosinci 2002, kde se hlavy států a vlád EU mj. zabývaly i finančními otázkami souvisejícími s plánovaným rozšířením, sice platí, že ČR by se v letech 2004–2006 neměla stát tzv. čistým plátcem do rozpočtu EU, nicméně pouze za předpokladu, že se jí podaří plně vyčerpat přislíbené množství finančních prostředků. Jinak řečeno, kodaňský summit ČR (ale i dalším přistupujícím státům) vzkázal, že nebude ve třech letech po rozšíření čistým plátcem v případě, že připraví dostatečné množství kvalitních projektů, které budou shledány vhodnými pro spolufinancování ze strany Unie. (EU financuje projekty ze 100 % pouze ve velmi výjimečných případech.) Tento korektiv má v praxi zásadní důsledky: přestože se obecně tvrdí, že absorpční kapacita ČR je stále ještě velká (v HDP na hlavu dosahuje ČR přibližně parametrů Portugalska, jednoho z nejchudších států bývalé EU-15), je pouze na jejích schopnostech, jak dokáže s nabídnutými prostředky naložit (resp. zda a jak je získá). Navíc se sluší připomenout, že s rozšířením EU o další (chudší) státy ČR statisticky „zbohatne“ a její oprávnění čerpat prostředky ze strukturálních fondů pravděpodobně relativně brzy skončí, resp. se výrazně omezí. Samozřejmě za předpokladu, že nebudou zásadně pozměněna pravidla pro fungování strukturální politiky EU ve smyslu jejich uvolnění. Při současné konstelaci, kdy se v EU zvyšuje počet zemí, které jsou čistými plátci, to však realisticky očekávat nelze. Ostatně není bez zajímavosti, že podle některých propočtů patří mezi tyto země už i ČR. Jde však o problém použité metody výpočtu. Pro výpočet pozice čistého plátce/příjemce se standardně používá rozdíl mezi odvody do rozpočtu EU a jeho příjmy z něj. Finanční vztah členského státu a EU

květen–srpen 2004

se však neomezuje pouze na rozpočtové transfery, je širší. Především v prvních letech členství jsou náklady konkrétní země navyšovány o relativně vysoké platby do různých agentur EU či o poměrné navyšování kapitálu Evropské investiční banky. Ve výsledku pak může dojít k situaci, kdy se členská země stane „čistým plátcem“ navzdory tomu, že má od EU explicitně zajištěnu po nějakou dobu pozici čistého příjemce. Což je údajně i případ ČR, která adekvátně nečerpá přislíbené finance ze strukturálních fondů EU a odvádí do EU nejen standardní rozpočtové platby, ale i prostředky další (nepočítaje v to prakticky nevyčíslitelné, nicméně značné náklady na implementaci acquis communautaire). Posledním důležitým důsledkem přistoupení ČR k EU je možnost přímo se podílet na procesu vytváření politik Unie. Zástupci ČR zastoupení v unijních institucích mohou spolu s reprezentanty dalších států nezprostředkovaně přijímat legislativní akty přímo zavazující subjekty v jednotlivých zemích EU. V době před přistoupením k EU byla ČR v pozici, kdy usilovala o členství a přejímala/harmonizovala příslušné legislativní normy, aniž měla jistotu, že bude nakonec přijata, a aniž se mohla na jejich vytváření jakkoli podílet. Odborníci v tomto směru upozorňovali na hrozbu tzv. druhé, externě podmíněné (politické a ekonomické) transformace, jež může být občany považována s ohledem na převládající historickou zkušenost státu střední Evropy za nelegitimní a ve výsledku kontraproduktivní. Vstup ČR do EU proto znamenal zásadní změnu. Členství ČR v EU umožňuje v zásadě dvojí způsob, jak efektivně prosazovat vlastní zájmy. Vedle přímého zastoupení v institucích EU je ideálním

nástrojem lobbing v nejširším slova smyslu (tj. jak lobbing soukromých aktérů, jenž je nejčastější, tak i lobbing státních orgánů a agentur a zástupců samosprávy). Se zvyšujícím se počtem členských států a změnami rozhodovacích pravidel je však zároveň podstatná schopnost konkrétních reprezentantů/aktérů vytvářet fungující ad hoc koalice sdružující se okolo konkrétních problémů/návrhů. Vzhledem k tomu, že legislativu v EU iniciuje pouze Komise, je vhodné zaměřit se při prosazování zájmů především na ni. Je důležité znát její záměry prezentované nejčastěji v tzv. zelených nebo bílých knihách či akčních programech. Post komisaře (ať už jakýkoli) je pro prosazení zájmů konkrétního státu nezastupitelný; komisař (navzdory své formální nezávislosti) představuje pro zainteresované subjekty podstatný informační kanál. Až v dalších instancích se obvykle přistupuje k ovlivňování Rady a Evropského parlamentu. V obou případech je už legislativní návrh předmětem rozhodovacího procesu, což znamená, že v něm mohou být provedeny už jen spíše dílčí změny (pokud Komise sama návrh nestáhne). Ostatní instituce pak hrají v rozhodovacím procesu spíše marginální roli. Ve všech uvedených případech je nezbytné disponovat adekvátní informační bází a znalostí kontextu, v němž se rozhodovací proces EU odehrává. Předkládaný monitoring legislativy a dění na úrovni EU usiluje o konfúzi obého tak, aby ve stručnosti a čtivou formou pravidelně upozorňoval na zásadní problémy, které se na unijní úrovni řeší a mají potenciál bezprostředně nebo zprostředkovaně ovlivnit životy občanů v ČR.

13


PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP

Plenární zasedání ve dnech 20. – 22. července Ve sledovaném období se nekonalo žádné plenární zasedání, kde by se hlasovalo po jménech.

14

ZÁŘÍ 2004 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) K důležitým bodům zářijové legislativní aktivity evropských institucí, které v sobě mohou nést potenciální významný vliv buďto na legislativní prostředí v rámci EU jako takové v partikulárních oblastech, případně mohou přinášet zvláštní právní, politické či ekonomické dopady přímo na ČR, náleží: 1.1 Komise • na poli jednotného trhu projednávání změn směrnice o ochraně průmyslových vzorů a designů, kontroverzní „repair clause“, která by měla odstraňovat monopol náležející výrobcům aut na design vozidel a náhradních dílů určených k jejich opravě, liberalizovat trh s náhradními díly a harmonizovat v tomto smyslu legislativu v rámci EU; • tzv. nový pohled EU na oblast nukleární energetiky – obsahuje dvě směrnice pro harmonizaci principů nukleární bezpečnosti a nakládání s jaderným odpadem v rámci EU; kontroverzní legislativní program se však přímo dotýká práva jednotlivých členských států na zachování odpovědnosti za svá jaderná zařízení a někteří členové EU již proti němu vyslovili protest. 1.2 Rada Rada EcoFin • ke konkrétním diskutovaným legislativním návrhům náležel projekt jednotné registrace, evaluace a autorizace chemikálií REACH – projekt byl kritizován po zveřejnění expertní studie odhalující negativní vliv na volnou soutěž v oblasti chemického průmyslu (řadě chemických společností, především menší a střední velikosti, by způsobil pokles produkce a zisku).

Rada pro volnou soutěž • měl být projednáván návrh směrnice o strojních zařízeních, mající zajistit volný pohyb strojních zařízení s cílem podpořit přeshraniční obchod ve prospěch malých a středních podniků. Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele má dle předběžné agendy projednávat: • změny směrnice o organizaci pracovní doby – má omezit využívání výjimek z maximální týdenní délky pracovní doby; důležitá je otázka dopadu takové regulace na malé a střední zaměstnavatele; • směrnice o pracovních podmínkách sezónních pracovníků – má sjednotit jejich pracovní podmínky v zájmu zamezení jejich diskriminace, Rada se však na charakteru jejich ochrany nemůže shodnout; • sociální služby obecného zájmu – směrnice vychází ze Zelené knihy o sociálních službách obecného zájmu, upravuje však jen služby obecného ekonomického zájmu; problematický soulad s principy proporcionality a subsidiarity. Rada pro životní prostředí bude projednávat návrhy Komise na: • novou směrnici o odpadech z těžebního průmyslu – snaha reflektovat východní rozšíření, sjednotit legislativu v partikulárním odvětví průmyslových odpadů, řešit otázku divokých skládek a opuštěných těžebních prostor a jejich negativní dopad na životní prostředí a zdraví obyvatelstva přesunem finanční odpovědnosti za uskladnění a nakládání s odpadem na znečišťovatele; EP opatřil směrnici pozměňovacími návrhy s ohledem na problematickou ekonomickou situaci v odvětví těžebního průmyslu a na finanční možnosti nových členských zemí a jejich producentů; • směrnici o fluoridizovaných skleníkových plynech – snaha reflektovat závazky Kjótského protokolu a negativní údaje o oteplování klimatu v Evropě, snaha monitorovat množství výrobků produkovaných i dovážených do EU, které obsahují tyto plyny; členské státy by měly motivovat výrobce

15


k nahrazování těchto plynů při výrobě méně škodlivými substancemi, např. prostřednictvím daňových úlev; EP odmítl v původní podobě návrhu Komise restriktivní systém výrobních kvót na produkty obsahující tyto plyny; • sdělení Komise o společné strategii v oblasti krizového managementu pro případ povodní – snaha o harmonizaci předpisů v oblasti protipovodňové ochrany, vytváření společné strategie krizového řízení a mechanismu včasného varování; je třeba sledovat, aby se v rámci této harmonizace neotvíraly příležitosti pro zasahování do politiky územního plánování a regulace povodňového rizika na vodních tocích v rámci jednotlivých členských států Rada pro dopravu a energetiku se má zabývat: • změnou směrnice o zpoplatnění využití některých infrastruktur vozidly, která převážejí těžké náklady – opatření má potenciál zasáhnout podnikatelské obce členských zemí; hovoří pouze o vybraných komunikacích (transevropských sítích) a obsahuje byrokratizační prvky; • debatami o obecném přístupu k návrhu směrnice sjednocující způsob certifikace posádek vlaků, jež využívají sítě Společenství - za obhajitelnou ji lze označit ve smyslu zajištění interoperability na transevropských sítích, přináší však řadu regulativních požadavků a může mít negativní dopady na podnikatelské subjekty v oblasti železniční dopravy; • obecným přístupem k návrhu směrnice o řidičských průkazech - mj. předpokládá vytvoření jednotného vzoru „evropského“ řidičského průkazu či nutnost pravidelně obnovovat platnost řidičských průkazů; • politickou dohodou o společném postoji k navrhované legislativě mající sjednotit tzv. víkendové zákazy jízdy (weekend bans) pro kamionovou dopravu ve všech zemích EU.

II. Aktuální problémy Pokud jde o dlouhodobé legislativní programy a širší problémové oblasti, které budou tvořit významnou část agendy jednání evropských institucí a v jejichž rámci lze očekávat legislativní aktivitu (zejména v podobě zcela nových návrhů a reforem) i v příštích měsících, jedná se především o:

16

2.1 Zemědělství • Pokračování a především implementace reformy CAP pod vlivem závěrů jednání WTO - očekávají se další diskuse o reformách tržního řádu cukru; na pořadu podzimního jednání Rady pro zemědělství jde i o dílčí změny nařízení týkajícího se tržního sektoru vína, ty by se však neměly výrazným způsobem dotknout ČR. • Významnou kapitolu legislativní aktivity v rámci zemědělství tvoří zacházení s geneticky modifikovanými potravinami - Komisí již přijatý kontroverzní návrh směrnice upravující přijatelné procento obsahu geneticky modifikovaných semen v zemědělské výsadbě, diskuse o GMO ovoci a zelenině. • Představy nizozemského předsednictví o uplatnění svých priorit v sektoru zemědělství – důraz na jasnější vymezení odpovědnosti, pokud jde o implementaci norem souvisejících s reformou CAP, a to jak mezi nadnárodní úrovní a úrovní členských států, tak mezi soukromým a státním sektorem. 2.2 Justice a vnitro • Důležitým legislativním návrhem, který by měl být v průběhu podzimu projednáván na půdě Komise, je návrh rámcového rozhodnutí ohledně shromažďování a kontroly osobních dat šířených v rámci jejich telekomunikačního přenosu. • Během podzimu je naplánováno několik setkání Rady pro justici a vnitřní záležitosti (neformální setkání 29. září – 1. října 2004 a poté oficiální jednání v Lucemburku 25.–26. října). Očekává se zahájení debaty o imigraci do zemí EU motivované ekonomickými důvody a projednávání návrhů na vytvoření společné vízové databáze v rámci druhé generace Schengenského informačního systému. • Klíčové body dlouhodobého programu zahrnují vedle vízového informačního systému též dvě důležité směrnice - o dlouhodobém pobytu osob se statusem uprchlíka a minimálních standardech pro proceduru vyhošťování a navracení ilegálních přistěhovalců. • Legislativní iniciativy v souvislosti s kontroverzní přípravou harmonizace některých oblastí trestního práva.

září 2004

2.3 Regionální politika • Pět druhů směrnic představených Komisí v červnu 2004 - obecná směrnice, tři směrnice, z nichž každá se týká jednoho strukturálního fondu (ERDF, ESF, Kohezní fond), nový nástroj pro příhraniční regiony. • Konzultace francouzských návrhů během září na poli Komise a EP na propojení kohezní politiky (otázky přidělování a čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů) a daňové politiky vůči podnikům působícím v jednotlivých členských zemích. Komise jako celek návrhy explicitně namířené proti novým členským státům prozatím odmítla, i když se s myšlenkami na znevýhodňování států, v jejichž rámci jsou podniky podrobeny nižšímu zdanění při čerpání prostředků ze strukturálních fondů, částečně ztotožňoval francouzský komisař pro regionální politiku Barrot. • Další francouzské požadavky na reformu regionální politiky - návrh na zavedení speciální kategorie „ultraperiferiálního regionu“, dotýkající se přerozdělování prostředků v rámci strukturálních fondů. • Přesouvání některých kompetencí z evropské úrovně na úroveň členských států v rámci navrhovaného programu nové regionální politiky a zavedení mechanismu finančního „odměňování“ regionů. 2.4 Pakt stability a růstu Sdělení Komise o Reformě Paktu stability a růstu: • Zaměřeno především na uvedení do souvislosti otázek ekonomického růstu a možného přínosu roz-

počtové politiky – vychází vstříc členským zemím, které mají z důvodů ekonomických potíží problém se striktním dodržováním jeho pravidel. • Nedostatek konsenzu jednotlivých členských států na obsahu i rozsahu reformy. Nizozemské předsednictví považuje ve finančních otázkách za svou prioritu směry podporující liberalizaci a uvolňující regulační zátěž v EU. • Oscilační charakter reformy Paktu – snaha udržet kompromis mezi záchranou eura a ústupky státům, které nejsou schopny dodržet rozpočtový deficit a ochotny k reformám svých sociálních systémů – relativizuje jeho možnou úspěšnost a udržitelnost. 2.5 Rozpočet 2005 • Napětí mezi Radou a Komisí kvůli autonomnímu chování Rady, pokud jde o rozpočtový návrh pro rok 2005, se na měsíc říjen přesouvá na půdu EP, kde bude rozpočtový návrh projednáván. • V rámci neformálního setkání EcoFin 10. – 11. září 2004 současná předsednická země navrhla vytvořit alternativu k existujícímu návrhu Prodiho Komise – důležité oblasti finanční perspektivy s potenciálem stát se zdrojem napětí mezi Radou a Komisí jsou financování CAP, regionální a kohezní politika a návrhy na změnu meziinstitucionální dohody. • Problematika plánovaného navyšování rozpočtu a jeho příjmových složek (zejména percentuálního podílu HDP jednotlivých zemí, odevzdávaného do „evropské pokladny“ jako tzv. třetí, dodatkový zdroj) a jeho souvislost s financováním regionální a kohezní politiky a poskytováním prostředků ze strukturálních fondů po rozšíření.

17


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI)

1.1 KOMISE Návrh změny směrnice 98/71, týkající se právní ochrany průmyslových designů a vzorů 14. září se na pořad jednání Komise dostala klauzule, která by měla odstraňovat veškerý monopol náležející výrobcům aut na design vozidel a náhradních dílů určených k jejich opravě. Konkrétně se jedná o legislativní návrh pozměňující směrnici týkající se průmyslových designů a modelů, který je znám pod názvem „Klauzule o opravách“ (Repair clause). Tato oblast ještě nebyla v rámci EU předmětem harmonizace, takže každá členská země v ní disponuje vlastními pravidly. Legislativní iniciativa Komise v této oblasti byla poprvé zveřejněna v červnu 2004, ale Komise její představení pozdržela po představení vlastních návrhů ze strany výrobců motorových vozidel. Během dosavadních diskusí o změnách této směrnice EP a Rada nebyly původně schopny dospět ke konsenzu. Komise byla proto požádána o zmapování důsledků, které by změny směrnice o průmyslových designech měly mít na průmyslový sektor v jednotlivých členských státech, zejména na nejohroženější odvětví – v rámci automobilového průmyslu, ale také na výrobce specifických náhradních dílů, na spotřebitele, na fungování a volnou soutěž v rámci jednotného trhu v této oblasti. Na základě těchto analýz pak bylo úkolem Komise vypracovat novou legislativu. Dosud platná směrnice 98/71 poskytuje průmyslovým vzorům ochranu na 5 – 25 let, takže dává výrobci (navrhovateli designu) exkluzivní práva zamezit třetí straně v užití jejích průmyslových vzorů; směrnice pozměňující tuto dosavadní normu, kterou Komise představila právě na zářijovém jednání, by měla otevřít trh s náhradními díly mnohem větší konkurenci. Platná směrnice 98/71 obsahuje také pravidla pro neplatnost průmyslového vzoru a především dovoluje členským státům stanovit svá vlastní pravidla pro výrobu náhradních dílů. Omezuje je pouze v jednom smyslu – každá nová pravidla či normy

18

přijaté v této oblasti by měly směřovat k větší liberalizaci a nikoli protekcionismu. Nová směrnice by naopak měla ve svém důsledku (jak doufá Komise a zastánci této nové normy) otevřít trh s automobily konkurenci, povzbudit přeshraniční obchod s náhradními díly do automobilů, a to nejen v rámci EU-25, ale i v obchodu s třetími zeměmi, a napomoci aplikovat v úplnosti nařízení Car Block Exemption (1400/2002). Pro spotřebitele by se aplikace měla projevit ve snížení cen náhradních dílů do automobilů. Vstup menších a středních výrobců těchto náhradních dílů, doposud neautorizovaných z důvodu monopolního postavení velkých výrobců aut, chráněných prostřednictvím práva na ochranu průmyslových vzorů a designů v šestnácti zemích EU-25, vnese do tohoto odvětví výraznější konkurenci. Podle Komise vyvolává status quo nejistotu a fragmentaci trhu a uměle udržuje vysoké ceny náhradních dílů. Realizace návrhu by tak mohla znamenat snížení cen v sektoru o 6% – 10%. Komise odmítá argument výrobců vozidel, že realizace návrhu bude znamenat ztrátu až 32 400 pracovních míst a předpovídá naopak nárůst jejich počtu. Kontroverzní směrnice se stala předmětem sporu několika vlivných skupin reprezentujících v rámci EU organizované zájmy, a to na jedné straně zástupců automobilových gigantů a vlivných odborů a na druhé straně zástupců malého a středního podnikání. Proti rozhodnutí ihned protestovala ACEA, zastřešující organizace výrobních gigantů typu BMW, Volkswagen, Renault a Volvo. Asociace automobilových výrobců obvinila Komisi, že dospěla ke svému rozhodnutí bez náležité konzultace a zhodnocení dopadů této legislativy a že její rozhodnutí povede ke ztrátě zisků i pracovních míst. Argumentují tím, že výsledkem bude přesun pracovních míst z EU do zemí, kde mohou být výrobky produkovány levněji kvůli nižším nákladům na pracovní sílu. Pozitivní vliv bude mít podle nich přijetí tohoto návrhu pouze na výrobce kopií evropských produktů vně EU, např. z jihovýchodní Asie. Negativním vlivem na spotřebitele má být naopak to, že se otevře možnost pro instalaci méně

září 2004

bezpečných a kvalitních součástek do vozů. ACEA hodlá předložit své argumenty Radě ministrů a EP. Na druhé straně ECAR (European Campaign for the Freedom of the Automotive Parts and Repair Market) „Repair Clause“, přivítala jako rozhodnutí pozitivní z právního, ekonomického i sociálního hlediska, které naopak pomůže ochránit 1,2 mil. osob pracujících v rámci malých a středních výrobců automobilů a náhradních dílů a v rámci nezávislého autoopravárenského sektoru, který se právě z důvodu existující regulace chránící monopol velkých výrobců v šestnácti členských státech EU-25, podílí na trhu s náhradními díly dosud jen asi z 15 %. Směrnici proto podpořila také UEAPME, podle níž současný systém napomáhá monopolizaci daného odvětví a fixaci vysokých cen. Stav, v němž se v současnosti nachází legislativní návrh v rámci rozhodovacího procesu v EU je takový, že se na něm dohodlo kolegium Komise 14. září; spolurozhodování Rady a EP má teprve následovat. Návrh již přivítali britští konzervativci v rámci EP, přestože jejich zástupce Malcolm Harbour poukázal na to, že je nutné vybavit návrh pojistkami, které by zaručily zachování bezpečnostních charakteristik původního vozu. Trh s náhradními díly automobilů je již liberalizován právě ve Velké Británii, ale také v Irsku, zemích Beneluxu, Španělsku, Itálii, Maďarsku a Lotyšsku. Naproti tomu ve Francii či Německu je dovoleno, aby výrobci motorových vozidel diktovali, kdo může vyrábět náhradní díly pro jejich automobily. Pokud jde o očekávané dopady aplikace normy na ČR, je nutno brát v úvahu na jedné straně přítomnost velkého automobilového výrobce v zemi, na druhé straně významné možnosti, které by směrnice otvírala malým a středním výrobcům v rámci strojírenství. Liberalizace tohoto výrobního odvětví v ČR dosud zavedena nebyla, spotřebitelé mohou nakupovat náhradní díly pouze u autorizovaných výrobců automobilů. Očekává se tedy určitý dopad případného přijetí směrnice na tento sektor. Velké automobilové producenty přitom v zemi reprezentuje Škoda Auto, jejíž vlastník Volkswagen se již přihlásil k velkým firmám protestujícím proti směrnici. Jde tedy o to, jaké možnosti by směrnice otvírala pro české malé a střední výrobce a zda by její přijetí mělo pozitivní dopady na spotřebitelský sektor, a to nejen pokud jde o trh s náhradními díly, ale též o trh s automobily. Navrhovaná norma má své kritiky nejen v řadách producentských gigantů, je totiž na poměry EU velmi liberalizující a přináší nepříliš obvyklou kombinaci právní harmonizace ve jménu větší liberalizace v praxi.

Dle kritiků je přitom klauzule v přímém rozporu s celkovou politikou EU v oblasti práv duševního vlastnictví, která směřuje v posledních návrzích (např. otázka softwarových patentů či projektu REACH – viz níže) spíše k přísnější a výlučnější ochraně a k napomáhání aplikace této ochrany v globálním měřítku, tedy ve vztahu k této směrnici k pravému opaku. Jedná se tedy v podstatě o podobný spor příznivců liberalizace trhu a regulace „v zájmu spotřebitelů“, jejichž zastánci často pocházejí z řad mocných lobby, jako v případě projektu REACH, pouze s tím rozdílem, že v tomto případě znamená legislativní návrh harmonizaci v zájmu větší liberalizace. Tzv. „nový pohled EU“ na oblast nukleární energetiky Komisařka pro energetiku Loyola de Palaciová představila na jednání Komise 8. září nová pravidla pro harmonizaci principů nukleární bezpečnosti a nakládání s jaderným odpadem v rámci EU, jejichž obsahem je harmonizace norem v této oblasti v rámci celé EU-25. Komise měla prezentovat nový balík opatření v oblasti energetiky již v červenci, v této době byl však Radou ministrů odmítnut, protest vyjádřily především Velká Británie, Finsko, Švédsko a Německo. Nový program se přímo odvolává na fakt existence 20 jaderných zařízení sovětské konstrukce v rámci nových členských států, východní rozšíření tedy jako motivace stojí za těmito novými plány přístupu k politice jaderné bezpečnosti. Podstatou programu komisařky de Palaciové, který se stal předmětem kritiky některých členských států, ale i ekologických organizací, by měly být dvě směrnice, z nichž první má zavádět jednotný systém aplikace principů týkajících se jaderné bezpečnosti, který by nahrazoval bezpečnostní předpisy jednotlivých členských států; druhá se má zabývat nakládáním s jaderným odpadem. Součástí první směrnice má být ovšem též zavedení kontroverzního systému, podle nějž by inspektoři z jednotlivých členských zemí mohli v rámci ustanoveného regulačního výboru, řízeného Komisí, stanovovat standardy jaderné bezpečnosti zařízení v celé EU a hlídat jejich dodržování (i pomocí inspekcí) v rámci jednotlivých členských států. Přitom se má jednat o opatření, které má již oslabovat roli nadnárodní Komise v implementaci principů nové legislativy; její role se totiž v předchozích návrzích zdála některým členským státům příliš velká. Přesouvá tak sice zdánlivě odpovědnost na členské státy, nejde však jen o odpovědnost za jejich vlastní jaderná zařízení, což je poněkud kontroverzní řešení. Navrhovaný systém

19


ochrany jaderných zařízení kritizovali již i zástupci některých ekologických organizací, kteří v celém návrhu prezentovaném komisařkou de Palaciovou nespatřují žádný významný a nový příspěvek k bezpečnosti jaderných zařízení v Evropě. Druhá směrnice se má zabývat nakládáním s jaderným odpadem. Navrhovaný program však nestanovuje oproti očekáváním žádné pevné časové termíny pro předložení plánů pro nakládání s jaderným odpadem ze strany členských států, jak bylo obsaženo v prvním návrhu. Plán jako celek, který obsahuje i zmíněný návrh systému monitorování jaderných zařízení v rámci členských států ze strany vytvořeného výboru jejich zástupců, je tak hodnocen jako neuspokojující a neefektivní i z čistě ekologického hlediska. Navrhovaný program představuje v současnosti jednu z nejkontroverznějších legislativních aktivit v rámci EU, dotýká se totiž přímo požadavku na zachování odpovědnosti jednotlivých členských států za svá jaderná zařízení. Někteří členové EU již proti němu vyslovili protest, jiní jsou mu naopak nakloněni, což sehrává svoji roli v plánech Komise na průběh rozhodovacího procesu. V rámci Rady vyslovilo protest a ostrý nesouhlas s novým programem jaderné bezpečnosti osm zemí včetně Velké Británie, Německa a ČR. Tyto státy zdůrazňují důležitost zachování odpovědnosti za tato nařízení na úrovni členských zemí a odmítají její přesouvání na úroveň nadnárodní, včetně té možnosti, že by mohla být jaderná zařízení jednoho státu podrobována inspekcím, které pocházejí ze státu jiného. Návrh komisařky de Palaciové má být přitom nyní postoupen k projednávání ve výborech EP a v pracovních skupinách Rady. Komise by ráda stihla jeho projednávání v Radě v době nastávajícího lucemburského předsednictví. Lucembursko je totiž přijetí směrnic v této podobě nakloněno. 1.2 RADA 1.2.1 Rada pro hospodářskou soutěž Návrh směrnice o strojních zařízeních, pozměňující směrnici 95/16 Na zasedání Rady 24. září 2004 se fakticky poprvé dostala problematika strojních zařízení. Původní návrh směrnice COM(2000)899 byl Komisí přijat v lednu 2001. ESC přijal stanovisko v září téhož roku a EP opatřil při svém projednávání v červenci 2002 text návrhu doplňky. Komise po jejich posouzení předložila nový návrh (COM(2003)48) v únoru 2003. Problematika strojních zařízení je

20

v současnosti upravena směrnicí 98/37, která je výsledkem konsolidace několika předcházejících směrnic. O návrhu nové směrnice se očekávala politická shoda. Komise svým návrhem ovšem neusilovala o doplnění stávající normy, ale o vytvoření zcela nové směrnice s odůvodněním, že pouhá revize by byla na úkor jednoduchosti a aplikovatelnosti normy; cílem nového návrhu by pak mělo být zajištění volného pohybu strojních zařízení a vysokého stupně ochrany zdraví a spotřebitele. Návrh lépe definuje rozsah (scope) normy 98/37, posiluje opatření vztahující se k dohledu trhu a zavádí proceduru k plnému ujištění o kvalitě (full quality assurance procedure) pro určité kategorie strojních zařízení. Jinak řečeno, navrhovaná směrnice přináší (vzhledem k platné směrnici 98/37) v některých oblastech přísnější regulaci. Na druhé straně je pravda, že srovnávací tabulka současné a navrhované směrnice hovoří ve prospěch druhé z nich. Tedy: navrhovaná směrnice je minimálně s ohledem na strukturu jednodušší než norma stávající. Projednávání návrhu směrnice o strojních zařízeních je nicméně potřeba věnovat pozornost. Je totiž možné, že pod záminkou zjednodušení a/nebo zpřesnění aktuálně platné směrnice dojde ve výsledku k přísnější regulaci ze strany EU. Pozměněný návrh nařízení dotýkajícího se podpory prodeje na vnitřním trhu Cílem navrhovaného nařízení je mj. podpořit přeshraniční obchod, který je podle Komise zvláště významný pro malé a střední podniky, jež významně napomáhají trvalému růstu, který byl definován v tzv. Lisabonské agendě. Původní návrh Komise COM(2001)546 byl předložen Radě a EP už v říjnu 2001. Dosud proběhlo projednávání v Radě, ESC vydal své stanovisko a EP projednal návrh v prvním čtení. Poté Komise s ohledem na změny navržené v EP svůj návrh pozměnila a 25. října 2002 jej vydala pod označením COM(2002)585. Od té doby o pozměněném návrhu jednala Rada už dvakrát, ale dosud nedosáhla shody. V obou těchto případech byla daná položka označena písmenem „B“. V současnosti není daná problematika nijak upravena a v národních úpravách jsou podle Komise četné rozdíly, které zabraňují volnému pohybu zboží využívajícího podpory prodeje (např. zvláštní nabídky, dárky ap.). Je otázkou, nakolik může mít připravované nařízení předpokládaný efekt, tj. nakolik např. podpoří přeshraniční obchod, proto není zcela jasné, zda je tohoto nařízení vůbec potřeba.

září 2004

Nařízení dává ze své podstaty zvláštního druhu legislativního aktu členským státům mnohem méně prostoru než směrnice, jež je závazná pouze co se týče výsledku. Z dosavadního průběhu rozhodovacího procesu lze navíc vyvodit, že původní návrh byl zatím pozměněn ve smyslu posílení ochrany spotřebitele (a obecně posílení regulace ze strany EU). 1.2.2 Rada EcoFin REACH – projekt jednotné registrace, evaluace a autorizace chemikálií Na pořad jednání Rady EcoFin v září 2004 se dostala mimo jiné debata o projektu REACH, který se týká jednotné registrace, evaluace a autorizace chemikálií. Komise v rámci programu REACH navrhuje v oblasti chemického průmyslu jednotný regulační systém pro všechny chemické sloučeniny, tak aby producenti nesli hlavní zodpovědnost za informování o údajích vztahujících se k daným chemickým produktům a zároveň nesli hlavní riziko, pokud jde o jejich používání a výrobu. Připravovaná legislativa se stala terčem kritiky poté, co byla zveřejněna expertní studie poukazující na to, že její vliv na volnou soutěž v oblasti chemického průmyslu by byl takový, že řadě chemických společností, především menší a střední velikosti, by způsobila pokles produkce a zisku. Podle jejích výsledků zavedení jednotného systému registrace a autorizace chemikálií povede k útlumu inovativnosti v tomto odvětví, protože povinnost podrobit produkt jednotné autorizaci bude působit jako časová brzda technologického vývoje v odvětví, což se projeví i u chemických produktů citlivých z cenového hlediska (tato legislativní a regulační opatření se mohou odrazit též ve farmaceutickém průmyslu). Důsledkem vytvoření jednotného registru v rámci programu REACH (tedy de facto regulace prováděné skrze registraci a certifikaci produktů) by mohla být především deformace cen v oblasti chemického průmyslu. Velcí výrobci chemikálií budou schopni jednak zaplatit náklady autorizace, jednak se tyto jejich náklady citelně promítnou do zvýšení cen v oblasti chemických polotovarů a výrobků. Ve výsledku pak bude mít aplikace regulativní legislativy v tomto odvětví za následek zvýšení cen a současně monopolizaci trhů a výroby některých produktů. Zastánci jednotného registru naopak tvrdí, že z hlediska spotřebitele a vývoje na poli ochrany lidského zdraví, a to nejen v evropském, ale i v širším kontextu by měl jednotný systém registrace a autorizace chemikálií spíše přinášet pozitiva.

Expertiza se stala předmětem kritiky také za to, že fakticky reflektovala pouze situaci a možnou ztrátu v důsledku aplikace regulace v rámci programu REACH pouze u jedné členské země, a to Německa jako země modelové. Kritizováno bylo též to, že studie zveřejněná Výborem pro průmysl v rámci EP se zabývá pouze dopadem legislativy na evropský chemický průmysl a nijak nereflektuje důsledky přijetí legislativy na životní prostředí a lidské zdraví v širších souvislostech. Jde tak v podstatě o klasický spor zastánců regulace, registrace, harmonizace předpisů a norem ve jménu ochrany kvality a spotřebitele a zastánců ekonomičtějších ohledů ve snaze zabránit riziku deformace a monopolizace trhu a produkce v dané oblasti. Na jedné straně nelze popřít nepříznivý dopad především na menší a střední výrobce chemikálií. Oponenti na druhé straně argumentují specifičností odvětví chemického průmyslu, v němž je registrace produktů nutná nejen z hlediska ochrany průmyslových práv výrobců, ale také z hlediska nutnosti monitorování a ochrany kvality s ohledem na zdraví spotřebitele. Konkrétní legislativní návrhy přitom v rámci projektu dosud předloženy nebyly, o projektu jednotné registrace a autorizace se pouze diskutuje v rámci Komise, zainteresovaných rad ministrů a výborů EP a expertních skupin. 1.2.3 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Návrh směrnice pozměňující směrnici 93/104 o organizaci pracovní doby Na zasedání Rady 4. října 2004 má dojít k výměně názorů o návrhu směrnice pozměňující platnou směrnici o organizaci pracovní doby (COM(2003)0843). V současnosti platí směrnice 93/104 a směrnice 2000/34, které jsou komplementární a pokrývají způsob organizace pracovní doby v různých oblastech lidské činnosti. První ze směrnic je „obecná“, druhá se zaměřuje na oblast letecké, železniční, silniční a vodní dopravy ap. Přijetí obou těchto norem lze považovat za „vítězství odborů“, protože zajišťují zaměstnancům relativně příznivé časové rozvržení jejich pracovní doby. Na druhé straně tyto směrnice umožňují výjimky z maximální pracovní doby 48 hodin týdně, čehož nejvíce využívají zaměstnavatelé ve Velké Británii. Komise se v návrhu staví za omezení využívání výjimek z maximální pracovní doby, stejný názor prezentoval v lednu 2004 i EP, který návrh projednal ve Výboru pro zaměstnanost a sociální otázky (INI/2003/2165).

21


Obě instituce tedy staví na první místo zdraví a bezpečnost zaměstnanců. EP navíc dodává, že uplatňování výjimek z maximální týdenní pracovní doby má nejspíše různý vliv na muže a ženu, a zasazuje se o vypracování relevantní studie. EP také vyzývá Komisi k přesnějšímu definování „pracovní doby“, protože při uplatňování současných směrnic dochází např. u lékařů k častým neshodám, co za tuto dobu vlastně považovat. EP rovněž žádá Komisi, aby ve zprávách, které mají posuzovat funkčnost navrhované směrnice, byly přesně definovány způsoby, jak řešit identifikované problémy. S ohledem na snahy Komise i EP je však třeba již nyní upozornit, že další regulace (viz omezení či zrušení výjimek z maximální týdenní pracovní doby) může mít vliv na zaměstnavatele (zejm. na malé a střední podniky) po celé EU, navrhované změny totiž sice mohou zaručit zaměstnancům (mj. i občanům ČR) důslednější dodržování jejich „sociálních práv“, avšak zároveň mohou vést k celkové rigiditě pracovního trhu, která se z dlouhodobějšího hlediska „nevyplácí“. Na tuto skutečnost ostatně už upozornili UNICE a UEAPME. ETUC jejich argumentaci nepřijal. Návrh směrnice zatím neexistuje v podobě, která by mohla být přijata – jde prozatím o široký konzultační proces, do něhož jsou kromě institucí EU zahrnuti také sociální partneři. Pozměněný návrh směrnice o pracovních podmínkách sezónních pracovníků (temporary workers) Pokud Rada zařadí projednávání návrhu do své agendy (prozatím se s tím najisto nepočítá), je možné 4. října 2004 očekávat diskusi o politické dohodě vedoucí ke společnému postoji Rady ohledně návrhu směrnice o pracovních podmínkách sezónních pracovníků. Původní návrh směrnice (COM(2002)149), který vydala Komise, byl po dosavadním průběhu rozhodovacího procesu pozměněn. Návrh směrnice dosud prošel ESC a prvním čtením v EP. Komise poté do návrhu inkorporovala téměř všechny pozměňovací návrhy EP a znovu jej předložila EP jako COM(2002)701. Rada se projednávání návrhu ujala aktivně poprvé 3. prosince 2002 a od té doby o něm diskutuje. Při všech projednáváních byl přitom návrh označen jako relativně komplikovaná položka „B“. Pracovní podmínky sezónních pracovníků, jejichž počet v EU stále roste, nejsou dosud na úrovni EU upraveny a cílem navrhované směrnice je mj. zamezit diskriminačnímu přístupu k těmto pracovníkům; opačné postoje přitom

22

zaujaly na jedné straně EP, který prosazuje relativně širokou ochranu sezónních pracovníků, zatímco Rada se na charakteru této ochrany nemůže shodnout. EP se při projednávání návrhu zasadil o přesnější definice použitých pojmů a celkově vzato dospěl k názoru, aby ochrana (a potažmo nediskriminace) sezónních pracovníků byla poměrně široká. Opačný názor zastává Rada, pro jejíž členy jsou sice pracovní podmínky sezónních pracovníků důležité, ale nedokáží se shodnout na charakteru jejich ochrany. Navrhovaná směrnice členským státům např. neumožňuje využít sezónních pracovníků k dočasnému snížení nezaměstnanosti (a to z důvodu relativně přísné ochrany těchto pracovníků). Navrhovaná směrnice je ospravedlnitelná s ohledem na existující ochranu pracovníků jako takových, na druhé straně omezuje možnost členských států zasahovat zaměstnáváním sezónních pracovníků do vlastních politik zaměstnanosti Děje se tak prostřednictvím zavádění další regulace do oblasti, v níž dosud neexistovala harmonizace na nadnárodní úrovni. Tato regulace by přitom ve svém důsledku zasahovala do možnosti členských států, aby prostřednictvím vlastní legislativy týkající se sezónních pracovníků ovlivňovaly např. snižování nezaměstnanosti. Při nadcházejícím jednání Rady tak lze znovu téměř jistě (bude-li sporný bod skutečně zařazen do agendy) očekávat komplikace při cestě ke kompromisu. Sociální služby obecného zájmu 4. října 2004 se očekává politická debata o problematice sociálních služeb obecného zájmu; návrh Komise má obecně za cíl zajistit jednotnou úpravu služeb jednotného trhu, protože dosavadní implementace svobody pohybu služeb, která vyplývá ze smluv, není podle Komise dostatečná. Otázka sociálních služeb obecného zájmu se na pořadu objevila z důvodu předložení návrhu směrnice COM(2004)2 Komisí, který se jí (spíše okrajově) zabývá. Rozhodovací proces v otázce služeb jednotného trhu je totiž teprve v počátcích. Návrh byl Komisí Radě a EP předložen v lednu 2004. Dosud o něm proběhla pouze debata v Radě, a to 11. března 2004. Návrh byl označen jako položka „B“. Na nadcházejícím zasedání se má v debatě členů Rady pokračovat, nepočítá se však s přijetím žádného závazného rozhodnutí. (To potažmo platí i o problematice sociálních služeb obecného zájmu). Komise otevřela debatu o sociálních službách obecného zájmu publikací Zelené knihy o službách obecného zájmu (COM(2003)270), před-

září 2004

ložený návrh směrnice (COM(2004)2) ovšem upravuje pouze služby obecného ekonomického zájmu, nikoliv sociální služby obecného zájmu, přesto je třeba pozorně sledovat, zda nejde o pokus o nadnárodní regulaci některých otázek, která nemusí být v souladu s principem subsidiarity a proporcionality. Sociální služby obecného zájmu mají podle zelené knihy zvláštní povahu, neboť se nedají poměřovat ekonomickými kritérii. Pravdou však je, že navrhovaná směrnice – byť má na první pohled ambici ošetřit všechny služby jednotného trhu – o sociálních službách obecného zájmu téměř nehovoří. Namísto toho jde o snahu zajistit jednotnou úpravu služeb obecného ekonomického zájmu (jako jsou např. poštovní služby, distribuce vody, elektřiny a plynu). Podle Komise návrh také údajně neurčuje státům, jak obecně definovat služby obecného zájmu a jejich fungování. Ze strany některých organizací (mj. Eurodiaconia.org) se ovšem již nyní ozývá kritika, že návrh má potenciální reregulativní efekt, tj. že upravuje některé otázky, které nejsou nezbytné a/ nebo nejsou v souladu s principem proporcionality a subsidiarity. 1.2.4 Rada pro životní prostředí Návrh směrnice o odpadech z těžebního průmyslu V rámci legislativy EU týkající se životního prostředí již existuje řada předpisů, které se zabývají nakládáním s průmyslovými odpady, na něž navrhovaná směrnice (pod číslem COM(2003)0319) odkazuje, jedním z hlavních důvodů pro vytvoření samostatné legislativy v oblasti odpadů těžebního průmyslu však byla snaha sjednotit a vyjasnit v rámci EU jako celku relativně roztříštěné předpisy týkající se této specifické oblasti, přičemž jedním z podnětů bylo i východní rozšíření EU. Odpad z těžebního průmyslu představuje jeden z nejvýznamnějších podílů na produkci odpadu v rámci EU, podílí se na celkovém množství až 29 %, s ročním objemem 400 mil. tun. V rámci nových členských zemí totiž náležely donedávna (závěr na základě údajů z roku 2002) mezi největší producenty průmyslového odpadu Polsko a Maďarsko; právě v těchto zemích přitom představuje hlavní producenty odpadu vedle elektrárenského a metalurgického průmyslu průmysl těžební. V Maďarsku přitom došlo v posledních letech k výraznému poklesu těchto ukazatelů, a to i z důvodů důslednějšího monitoringu skladovacích míst ze strany státu. Velký problém v některých těchto zemích ještě v té době představo-

valo ilegální skladování tohoto odpadu na divokých skládkách, což je problematika zmiňovaná i ve zdůvodnění provázejícím návrhy změn této směrnice, vznesené ze strany EP. V rámci EU-15 i v rámci EU25 tak představuje problematika divokých skládek odpadu z těžebního průmyslu ohrožení, které může způsobovat kontaminaci vodních zdrojů a půdy. Návrh směrnice EP a Rady týkající se nakládání s odpadem z těžebního průmyslu byl přijat 2. června 2003 Komisí, předán Radě a EP, které mají rozhodovat na základě spolurozhodovací procedury. Jako klíčové záměry směrnice jsou zdůrazňovány snahy o podporu trvale udržitelné produkce v oblasti těžebního průmyslu, snížení produkce odpadu, podporu dlouhodobých investic v sektoru a odpovědnější a sofistikovanější přístup jednotlivých těžebních společností k otázce odpadů. K návrhu se přitom 11. prosince 2003 vyjádřil Hospodářský a sociální výbor. Ve zdůvodnění Komise i Hospodářského a sociálního výboru bylo konstatováno, že způsob, jakým jsou v současnosti v rámci některých členských zemí skladovány odpady např. z důlního průmyslu a z povrchové těžby v rámci lomů, může znamenat vážné nebezpečí pro lidské zdraví a životní prostředí, pokud s ním není patřičně nakládáno. Směrnice obsahuje např. požadavek na klasifikaci odpadu, průběžný monitoring nakládání s vyprodukovaným odpadem a především požadavky na dodržování pravidla, podle nějž finanční odpovědnost za odpad, jeho uskladnění a nakládání s ním má být převedena na znečišťovatele, tedy producenta. Hospodářský a sociální výbor ve svém stanovisku ovšem zdůrazňoval také strukturální problém těžebního průmyslu, na nějž mohou mít tyto striktní regulativní požadavky negativní dopady. Otázku dodržování pravidla finanční odpovědnosti producenta za vyprodukovaný odpad řeší totiž direktiva pomocí systému finanční garance ze strany znečišťovatele, která by měla zajistit dostatečné prostředky pro bezpečné nakládání s odpadem. Na členském státu je pak především zajištění dostatečné informovanosti obyvatelstva a monitoringu skladovacích zařízení, která mají odpovídat stanoveným standardům. Hospodářský a sociální výbor ve svém stanovisku upozorňuje na to, že těžební průmysl je často umístěn v lokalitách, které potřebují průmyslovou regeneraci. Existuje tedy nebezpečí, že by striktnější pravidla nakládání s odpady mohla tento sektor ještě více oslabit, což by mělo i příslušné sociální dopady. Stanovisko proto doporučovalo zohlednit v evaluaci dopad na zaměstnanost v oblastech, v nichž těžební průmysl představuje významné odvětví.

23


Návrh Komise byl opatřen pozměňovacími návrhy EP (31. března 2004), které se týkají mimo jiné problematiky opuštěných těžebních prostor – jevem častým v zemích střední a východní Evropy, EP se však pokusil částečně reflektovat i problém nedostatku finančních prostředků těchto zemí pro zlepšení stávající situace a obtíže ekonomické adaptace odvětví těžebního průmyslu. EP navrhl vložení nového článku 26a, který se týká různých „časovaných bomb“ v podobě opuštěných těžebních prostor, v nichž se nachází nedostatečně ošetřený a nedostatečně šetrně uskladněný odpad z bývalé těžby, což často způsobuje ohrožení především pro zdroje pitné vody. Tyto případy jsou, jak konstatují pozměňovací návrhy EP, časté v zemích střední a východní Evropy. Podle tohoto návrhu by mělo být pro identifikaci a dostatečné zajištění těchto opuštěných těžebních míst, v nichž se nachází odpad z těžby, použito i prostředků ze strukturálních fondů, což by mohlo představovat významný prvek pomoci pro nové členské země. EP také v rámci svých pozměňovacích návrhů prodloužil adaptační období pro těžební společnosti na osm let, během nichž mají přijmout za závazné nové parametry pro skladování těžebního odpadu. Vyšel tak do určité míry vstříc právě požadavkům na strukturální a ekonomickou adaptaci společností pracujících v tomto odvětví. Komise s pozměňujícími návrhy EP vyslovila částečný souhlas. Celým návrhem směrnice v takto pozměněné podobě se má pak zabývat Rada pro životní prostředí 10. října 2004. Směrnice o fluoridizovaných skleníkových plynech Návrh směrnice EP a Rady o některých fluoridizovaných skleníkových plynech (č. COM(2003) 0492) přijala Komise 11. srpna 2003, v komentáři zaznívajícím jak ve vyjádření Komise, tak v rámci pozměňujících návrhů EP, se nacházejí četné odkazy na soulad této směrnice s politikou EU, která je v současnosti v oblasti ochrany ovzduší vedena především snahou dostát závazkům Kjótského protokolu. Z výsledků výzkumů zveřejněných v srpnu 2004 vyplývá, že atmosféra na evropském kontinentu se zahřívá více než v ostatních částech světa. Průměrná globální teplota se zvedla o 0,7 stupňů, zatímco v Evropě došlo ke vzrůstu o 0,95 stupňů za posledních 100 let. Za hlavní příčinu je považována především produkce skleníkových plynů. Produkce těchto plynů v celoevropském měřítku klesá, hlavním důvodem však byl především přechod z vytápění uhlím na vytápění plynem a redukce emisí pocházejících z průmyslu a domácností. EU se přitom zavázala

24

do období 2008–2012 snížit produkci emisí o 8 % oproti roku 1990. Někdejší komisařka pro životní prostředí Wallströmová proto volala po přijetí dalších zákonných opatření ze strany členských států. Směrnice se týká zvláštní kategorie fluoridizovaných skleníkových plynů, přičemž tuto kategorii chemických sloučenin definuje, nařizuje jednotlivým členským státům vytvořit akreditační a certifikační programy pro výrobce či servisní zařízení nakládající s touto kategorií fluoridizovaných skleníkových plynů a stanovuje též systém monitorování množství výrobků produkovaných v EU i dovážených, které obsahují tyto plyny. Fluoridizované skleníkové plyny jsou definovány jako zvláště nebezpečná kategorie skleníkových plynů, jejichž používání výraznou měrou přispívá k ničení ozónové sféry a ve výsledku ke globálnímu oteplování země. Směrnice zakazuje přitom použití těchto plynů při výrobě některých produktů, v jejichž případě existuje alternativa k užití těchto plynů, a stanovuje limity pro užití fluoridizovaných plynů především v systémech automobilové klimatizace. V tomto případě má dojít k omezení používání těchto plynů pouze na plyny s nejnižším podílem CO2. 18. března 2004 přijal EP pozměňující návrhy k návrhu této směrnice, která v původní podobě obsahovala též požadavky na zavedení systému kvót pro členské země na výrobky, v nichž jsou tyto plyny obsaženy. V souvislosti se snahou jednak plnit závazky Kjótského protokolu, jednak čelit alarmující situaci oteplování klimatu na evropském kontinentu se na úrovni EU ve snaze zmírnit další produkci skleníkových plynů začalo hovořit o kvótách na výrobky, k jejichž komponentům fluoridizované skleníkové plyny náleží, případně výrobků, k jejichž produkci jsou tyto plyny nezbytné a které výraznou měrou přispívají k narušení ozónové sféry. Pozměňovací návrhy EP, s nimiž Komise vyslovila rámcový souhlas, zrušily původně zamýšlený systém kvót pro výrobu některých produktů, v nichž je použito kategorie fluoridizovaných skleníkových plynů, jejichž potenciál pro ohrožování životního prostředí země jejím oteplováním je vyšší než 150, měřeno dle speciální škály. Ve zdůvodnění pozměňujících návrhů ze strany EP bylo konstatováno, že systém kvót by byl příliš komplikovaný, přinášel by vysoké administrativní náklady a poškozoval malé a střední výrobce automobilů. Původní přímé stanovení kvót na výrobky, u nichž je použito těchto látek do klimatizačních zařízení, by zřejmě vedlo ke zvýšení cen automobilů, směrnice ve znění pozměňovacích návrhů EP tak vede výrobce k nahrazení těchto plynů jinými látkami podobných vlastností volnějším způsobem.

září 2004

Směrnice v pozměněné podobě nestanovuje explicitní plošné limity, při jejichž překročení není výrobce oprávněn uvést daný výrobek na trh a prodlužuje přechodné období do 1. ledna 2007. Až od této doby tak začne platit opatření, podle nějž každý výrobce má dbát, zda výrobek jím uvedený na trh nepřekračoval limit pro obsah těchto substancí stanovených partikulárně pro každý typ výrobku (např. automobilu). Systém kvót je nahrazen podporou samostatných iniciativ členských států, které by motivovaly výrobce k nahrazování plynů s potenciálem poškozování ozonosféry 150 méně škodlivými látkami, např. pomocí daňových úlev. Lze tak konstatovat, že v této podobě, doplněné pozměňovacími návrhy EP, směrnice posouvá úpravu od striktní regulace pomocí kvót k většímu přesunu odpovědnosti na členské státy . Členské státy tak mají motivovat producenty k užití méně škodlivých chemikálií v kategorii fluoridizovaných skleníkových plynů pomocí přirozenějších nástrojů (např. daňové úlevy). Oproti původním restriktivním návrhům výrobních kvót tedy směrnice ve znění pozměňovacích návrhů EP prosazuje takové motivační nástroje k ekologičtějšímu chování výrobců, které respektují a nikoli svazují mechanismus volného trhu a soutěže v daném odvětví. Směrnice by měla být projednávána na půdě Rady pro životní prostředí též v říjnu 2004. Sdělení Komise o společné strategii krizového managementu v případě povodní Na říjnovém zasedání Rady pro životní prostředí se očekává také přednesení Sdělení o společné strategii krizového řízení v případě povodní a mechanismů včasného varování při hrozbě povodní, jehož prostřednictvím by Komise ráda podrobila harmonizaci předpisy a pravidla platící individuálně v jednotlivých členských zemích pro oblast protipovodňové ochrany. Komise prohlašuje, že jejím záměrem je zlepšit způsob, jakým je v rámci EU nakládáno s rizikem vzniku povodní. Tato otázka je spojena právě i s problematikou oteplování atmosféry v rámci evropského kontinentu, které v posledních letech způsobilo katastrofální záplavy na mnoha místech Evropy. Je otázkou, do jaké míry bude tato snaha o zharmonizování principů krizového managementu v případě povodní na evropské úrovni efektivní. Stejně tak je třeba dát pozor na to, aby v rámci harmonizace předpisů na evropské úrovni nedošlo k příliš velkému zasahování do politiky územního plánování a regulace povodňového rizika na vodních tocích v rámci jednotlivých členských států z nadnárodní úrovně.

Podle Komise totiž tragické následky povodní včetně vlivu na ztráty na lidských životech a zvyšujících se škod na majetku nelze přičítat pouze změnám počasí, ale také lidskému faktoru, jedná se především o špatné územní plánování či deforestaci. V rámci prezentovaného plánu proto figurují: – Plány pro řízení povodňového rizika na řekách a v pobřežních oblastech. – Mapování ploch, v jejichž rámci hrozí zvýšené nebezpečí povodní. – Spojování protipovodňové politiky s dalšími relevantními politickými oblastmi (např. civilní ochrana) v souvislosti s přípravou Evropského povodňového systému včasného varování (EFAS). – Zvyšování obecné povědomosti o riziku vzniku povodní. Plány na vytvoření systému výměny informací a výsledků výzkumu by mohly přinášet pozitiva a další možnosti v této oblasti, je ale třeba věnovat pozornost tomu, aby nedošlo tímto „otevřením dveří“ do nového pole koordinace a spolupráce na nadnárodní úrovni k příliš velké (a bohužel typické) expanzi harmonizačních a regulačních snah. Materiál v podobě sdělení Komise však má být teprve představen na zmíněném jednání Rady pro životní prostředí v říjnu 2004. 1.2.5 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Návrh směrnice pozměňující směrnici 1999/62 o zpoplatnění využití některých infrastruktur vozidly, která převážejí těžké zboží (heavy goods vehicles). Na zasedání Rady 7. října 2004 je očekávána politická dohoda na společném postoji k projednávanému návrhu na změnu směrnice o zpoplatnění využití některých infrastruktur vozidly, která převážejí těžké náklady. V současnosti je v platnosti směrnice 1999/62. Komise však s ohledem na nefunkčnost či nedostatečnou preciznost některých opatření navrhuje její revizi. (Aktuální směrnice např. nesjednocuje všechny parametry platby mýtného ve všech členských státech.) Návrh směrnice, která směrnici 1999/62 pozměňuje (COM(2003)448), Komise představila v červenci 2003. K návrhu se dosud vyjádřil CoR a ESC a text také prošel prvním čtením v EP. Rada o návrhu jednala už čtyřikrát, z toho třikrát před jeho projednáváním v EP. Ve všech případech byla tato otázka označena jako položka „B“. Návrh přináší relativně mnoho nových opatření, která mají potenciál zasáhnout značnou část obyvatel členských zemí, resp. jejich podnikatel-

25


ské obce; jeho regulativy jsou asymetrické, protože hovoří pouze o vybraných komunikacích v rámci transevropských sítí. Dále text např. označuje za „heavy goods vehicles“ již vozidla od 3,5 tuny (nyní od 12 tun) a požaduje, aby na vybraných silnicích platily mýtné podobně jako těžší vozidla. (Návrh sice poskytuje určitou volnost členským státům co se týče možnosti volby preferovaných způsobů dopravy, ale s ohledem na zastřešující ideu budování tzv. transevropských sítí je tato možnost spíše formální.) Vzhledem k tomu, že návrh se nevěnuje všem silnicím, ale jen vybraným komunikacím zahrnutým do transevropských sítí, je zřejmé, že je v tomto případě upřednostněn „evropský projekt“, mající schopnost vnést do způsobu zpoplatnění komunikací ve členských státech nový anachronismus. Totéž platí i o požadavku na nově zřízený úřad, kterým bude každá členská země spravovat prostředky vybrané na mýtném. Ostatně postoje členských států na dosavadních jednání Rady, která nevedla ke shodě, jsou dostatečně výmluvné. Návrh směrnice o certifikaci posádek vlaků, které obsluhují lokomotivy a vlaky na železniční síti Společenství (třetí železniční balík) Na zasedání Rady 7. října 2004 se očekává debata o obecném přístupu k danému návrhu směrnice, jejímž cílem je sjednotit způsob certifikace posádek vlaků využívajících sítě Společenství. V současné době neexistuje žádná relevantní legislativa, která by tuto problematiku upravovala. Rozhodování v této věci je však teprve v počátcích. Prozatím byl návrh Komise (COM(2004)142), předložený v březnu 2004, pouze předán Radě a EP. Komise připravuje vedle tohoto návrhu ještě další tři normy, které se mají vztahovat k dopravě na železnici. Novou normu lze označit za obhajitelnou ve smyslu zajištění interoperability na transevropských sítích, přináší však řadu regulativních požadavků a může mít negativní dopady na podnikatelské subjekty v oblasti železniční dopravy. Komise argumentuje právě tím, že za účelem zajištění interoperability na transevropských sítích (zvláště pak v příhraničních oblastech) je nutné novou normu vytvořit. Pro členské státy však norma přináší celou řadu regulativních požadavků, jež budou muset naplnit. Podnikatelským subjektům z oblasti železniční dopravy pak mohou schválením návrhu vzniknout další náklady, které (minimálně zpočátku) spíše ochromí vytváření jednotné sítě v příhraničních oblastech.

26

Návrh směrnice o řidičských průkazech Na zasedání Rady 7. října 2004 se očekává debata o obecném přístupu k návrhu směrnice, který má doplnit a nahradit směrnici 91/439 a mj. předpokládá vytvoření jednotného vzoru „evropského“ řidičského průkazu či nutnost pravidelně obnovovat platnost řidičských průkazů. Tato i další opatření jsou zaštítěna snahou o zajištění svobody pohybu osob v rámci EU, ovšem v důsledku kladou na tyto osoby mnohem striktnější požadavky než stávající národní normy. Rozhodování v této věci je teprve v počátcích. Prozatím byl návrh Komise (COM(2003)621), předložený v říjnu 2003, předán Radě a EP (v prosinci 2003) a byl projednán v ESC. Obecně se dá konstatovat, že předkládaný návrh směrnice dává členským státům EU relativně malý prostor pro potenciální implementaci vlastních opatření. V tomto smyslu jde fakticky o nařízení. Navíc lze předpokládat, že uvedené dílčí požadavky budou doprovázeny také finančními dopady, které jsou obhajovány obecně prospěšnými cíly. Jde např. o požadavek obnovování řidičských průkazů, zdůvodňovaný bojem proti padělání těchto dokumentů. Návrh směrnice o transparentním systému harmonizovaných pravidel pro restrikci vozidel, která převážejí těžké zboží (heavy goods vehicles) a jsou zahrnuty do mezinárodní dopravy na označených silnicích (designated roads) Na zasedání Rady 7. října 2004 se očekává přijetí politické dohody o společném postoji k navrhované legislativě, která si klade za cíl sjednotit tzv. víkendové zákazy jízdy (weekend bans) pro kamionovou dopravu ve všech zemích EU. Taková norma dosud v EU neexistuje a Komise její přijetí obhajuje z důvodu posílení svobody pohybu služeb. Komise návrh předložila už v březnu 1998 (COM(1998)115) a hned na počátku rozhodovacího procesu jej doplnila a změnila článek smlouvy, který přijetí normy předpokládá (COM(2000)759). K návrhu se dosud vyjádřil ESC a CoR. V EP prošel návrh prvním čtením, po němž Komise představila modifikovaný návrh dané směrnice (COM(2003) 473). Rada dosud uspořádala dvě diskuse o návrhu, přičemž v obou případech byl text označen jako položka „B“. Návrh ovšem prakticky žádný zjevný přínos nemá, je sice obecně akceptovatelný, s ohledem na již existující legislativu jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států je však jeho potenciál-

září 2004

ní realizace obtížná a namísto pozitivního efektu lze spíše očekávat novou re-regulativní normu, přenášející náklady implementace na subjekty jednotného trhu. V některých pasážích je návrh až příliš konkrétní. Upravuje a na celoevropské úrovni harmonizuje např. možnost zákaz víkendových jízd porušit ze strany dopravců převážejících produkty podléhající rychlé zkáze. Jinde naopak dává státům volnost až do té míry, že záměr sjednotit víkendové zákazy

jízdy zůstává nenaplněn. Členské státy mají např. možnost dosáhnout zvýšením počtu svátků zvýšení počtu dnů, kdy se zákaz jízdy uplatňuje. Návrh tak představuje primárně velmi ambiciózní a (z hlediska zasahování do pravomocí členských států i na natolik elementární a partikulární úrovni) negativní harmonizační počin. Zároveň však obsahuje tolik únikových cest, které dílčím způsobem umožňují zcela popřít a omezit jeho obsah, že vyvolává vůbec otázky po smyslu regulace.

27


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY

2.1 ZEMĚDĚLSTVÍ Pokračování a především implementace reformy CAP představuje (a i v nejbližší budoucnosti představovat bude) významnou kapitolu aktuálního dění v rámci legislativních iniciativ EU, vývoj v této oblasti je v současnosti pod silným vlivem závěrů jednání WTO. V oblasti zemědělství požadavky WTO, motivované posledními závěry jednání v Dauhá, zveřejněnými na přelomu července a srpna, směřují až k absolutnímu zrušení vývozních subvencí na zemědělské výrobky EU. Veškeré vývozní subvence byly např. již odstraněny v rámci obchodu s bavlnou. Problém však je v tom, že navzdory smlouvám EU a dalších ekonomických uskupení tito vnější partneři EU nejsou vždy spokojeni s dostatečností svého přístupu na trh EU; v tomto smyslu se navzdory novým existujícím smluvním závazkům vyjadřuje např. sdružení Mercosur. V současnosti v rámci reformy CAP, připravené a nastartované komisařem Fischlerem, jsou již v převážné většině oblastí naplňovány požadavky na oddělení plateb směřovaných zemědělcům od jejich produkce, v rámci programu „Jednotné platby na farmu“; reformovány stále ještě nebyly některé sektory – především v současnosti diskutovaný sektor cukru a vína. V říjnu se očekává na programu Rady pro zemědělství projednávání změn nařízení 1493/1999 o regulaci trhu s vínem. Navrhované změny se však nemají příliš dotknout pěstitelů v rámci EU, tedy ani v rámci nových členských států. Jde především o úpravu dovozních pravidel pro víno pocházející ze třetích zemí (z Argentiny, Austrálie a dalších importovaných vín, která mohla projít tzv. oenologickým procesem, takže dle dosud platného nařízení nemusí být dovolena jejich konzumace v rámci EU, nerozhodne-li Rada jinak). Významnou kapitolu legislativní aktivity v rámci zemědělství tvoří zacházení s geneticky modifikovanými potravinami; jde především o Komisí již přijatý kontroverzní návrh směrnice upravující přijatelné procento obsahu geneticky modi-

28

fikovaných semen v zemědělské výsadbě, diskuse o možném otevírání dveří GMO potravinám na evropský trh se však posouvá i do dalších oblastí, jakými jsou např. trh s ovocem a zeleninou. Komise 8. září přijala návrh směrnice upravující přijatelné procento obsahu geneticky modifikovaných semen v zemědělské výsadbě. Zvyšuje tento podíl paušálně na 0,3 %, což sice znamená modifikaci oproti původnímu úmyslu nastavit u brambor, řepy a bavlny tuto hranici až na 0,5 %, přesto však toto opatření vyvolalo poukazy na bezpečnost a prolomení určité psychologické hranice ve vztahu k možnosti pěstování geneticky modifikovaných potravin v rámci EU (Německo například navrhuje v rámci Rady stanovení této hranice na 0,1 %, členové EP z řad zelených přímo vyzývají Komisi k přepracování této směrnice a rádi by při jednání pléna o finální verzi této směrnice odmítli normu v této podobě jako celek. Lze tedy říci, že v oblasti CAP již přestává být (pod vlivem Fischlerovy reformy, ale i pod vlivem nového vývoje v rámci spotřebitelských preferencí a technologických možností) hlavním ohniskem zájmu na politice „udržitelného zemědělství“ drobný farmář, ale naopak spotřebitel s ohledy na životní prostředí či bezpečnost potravin, jak o tom svědčí i skladba plánované agendy pro zasedání Rady pro zemědělství na podzim (říjen 2004). Na programu je sdělení Komise o geneticky modifikovaném ovoci a zelenině. Na vývoj připravované agendy pro jednání Rady ministrů v následujících měsících mají vývoj též priority nizozemského předsednictví, kladoucí důraz na jasnější vymezení odpovědnostní hranice pokud jde o implementaci norem souvisejících s reformou CAP jak mezi nadnárodní úrovní a úrovní členských států, tak mezi soukromým a státním sektorem. Pokud se týká perspektivy nizozemského předsednictví v oblasti zemědělské politiky pro následující čtyři měsíce, klade předsednická země důraz na větší přenos zodpovědnosti za implementaci regulace na soukromý sektor a na jasné oddělení hranic mezi evropskou sférou a sférou členských států. V souvislosti s tím je diskutována možnost podílu

září 2004

potravinářského průmyslu na vytvoření obecných certifikačních schémat pro potraviny. Pro následující zasedání Rady pro zemědělství, plánovaná na podzim, tedy na říjen a listopad, se počítá s diskusí nad kontroverzními tématy, jaké představují vedle geneticky modifikovaných potravin zvláštní strukturální nástroj pro financování rozvoje venkova ze speciálních strukturálních nástrojů či reforma cukerní politiky. 2.2 JUSTICE A VNITRO Důležitým legislativním návrhem, který by měl být v průběhu podzimu projednáván na půdě Komise, je návrh rámcového rozhodnutí, které se týká shromažďování a kontroly osobních dat šířených v rámci jejich telekomunikačního přenosu. Připravily jej společně DG pro informační společnost a pro justici a vnitřní záležitosti. V současnosti tuto oblast upravuje směrnice 2002/58, týkající se zpracovávání a ochrany osobních dat v sektoru elektronické komunikace. Povinnost kontroly a shromažďování dat šířených elektronickou cestou požadují s odvoláním k závazkům EU k boji proti terorismu z členských států především Francie, Irsko, Švédsko a Velká Británie, a to za účelem prevence a vyšetřování trestních činů. Oblast justice a vnitra představuje v souvislosti s postupným přesouváním kapitol vízové, azylové a přistěhovalecké politiky do komunitárního pilíře, stejně jako v souvislosti s diskusí o připravované harmonizaci norem v trestně právní oblasti a s programem boje proti terorismu agendu, v níž dochází k největší frekvenci vzniku zcela nových legislativních návrhů. Pro nadcházející jednání Rady pro justici a vnitřní záležitosti přitom připravila Komise tři hlavní iniciativy týkající se policejní spolupráce na evropské úrovni, ilegální imigrace a praní špinavých peněz. Jedná se především o opatření týkající se výměny dat mezi národními policejními agenturami, která se týkají obviněných osob. Dále jde o návrh harmonizace trestních sankcí v oblasti praní špinavých peněz a návrh harmonizace vyhošťovací procedury pro ilegální imigranty. V oblasti praní špinavých peněz jde o tzv. třetí směrnici o praní špinavých peněz, která byla navržena Komisí v červnu 2004 a speciálně vytvořena za účelem potírání nebezpečí terorismu. Během podzimu je naplánováno několik setkání Rady pro justici a vnitřní záležitosti (neformální setkání 29. září - 1. října 2004 a poté oficiální jednání v Lucemburku 25.–26. října), na nichž se očekává zahájení debaty o imigraci do zemí EU, motivované ekonomickými důvody, a projedná-

vání návrhů na vytvoření společné vízové databáze v rámci druhé generace Schengenského informačního systému. V otázce narůstající migrace do zemí EU se očekává na říjnových jednáních Rady prezentace Zelené knihy Komise o ekonomické migraci. Zřejmě nejdůležitější projednávaný návrh legislativní úpravy pak bude představovat legislativa týkající se víz: Modifikace nařízení 539/2001 o vízové reciprocitě a příprava legislativy umožňující budoucí utvoření databáze všech víz vydávaných v rámci členských států, v rámci tzv. druhé generace Schengenského informačního systému (SIS II). Všechny tyto návrhy vycházejí z Komise, konkrétně z DG pro justici a vnitřní záležitosti, jsou tedy připravovány ještě v současné době, jejich úplná finalizace ovšem bude náležet již kabinetu nového komisaře Itala Rocca Buttiglioneho, který zaujal veřejnost svými prohlášeními o možnosti zřizování uprchlických táborů pro imigranty mimo území EU, konkrétně na africkém kontinentu pro přistěhovalce pocházející z Afriky, odkud v současnosti proudí nejpočetnější migrační vlny do EU. Buttiglione se tak stal jakýmsi symbolem boje proti nelegální imigraci a snahy o co nejdřívější sjednocení procedury přijímání azylantů v rámci EU a její podrobení přísnějším pravidlům. Klíčové body dlouhodobého programu, který má probíhat v oblasti justice a vnitra do počátku roku 2005, musí být všechny nejprve podrobeny souhlasu Rady ministrů a zahrnují vedle vízového informačního systému též dvě důležité směrnice: o dlouhodobém pobytu osob se statusem uprchlíka a minimálních standardech pro proceduru vyhošťování a navracení ilegálních přistěhovalců. Veškerá legislativa představuje buďto nové legislativní počiny v oblasti harmonizace vízové, azylové a přistěhovalecké politiky, případně snahy o doplnění stávajících, většinou pouze rámcových standardů v této oblasti směrem k přísnější regulaci a harmonizaci v rámci EU. Dlouhodobý program pro jednání Rady v oblasti justice a vnitra konkrétně zahrnuje: – Vízový informační systém (VIS): Připravované nařízení se má týkat obsahu databáze, v níž by měla být zahrnuta všechna víza vydávaná v členských státech, stejně jako by měla být sjednocena jejich struktura a pravidla pro jejich získávání občany třetích zemí. – Druhá generace Schengenského informačního systému (SIS II): Nařízení, k jehož hlavním motivacím náleželo také východní rozšíření EU. – Směrnice týkající se dlouhodobého pobytu osob se statusem uprchlíka. Měla by rozšiřovat uprchlická práva garantovaná dlouhodobým imigrantům na základě směrnice 2003/109.

29


– Zelená kniha o ekonomické migraci. Jedná se o projekt spojený ještě se jménem současného komisaře Vitorina a jeho pokusy oživit debatu na toto téma v rámci EU. Již v červenci 2001 navrhl směrnici harmonizující proceduru umožňující zaměstnávání přistěhovalců, byla však v té době zablokována Radou. – Směrnice určující minimální standardy pro proceduru vyhošťování a navracení ilegálních přistěhovalců. Komise klade nutnost přijetí těchto minimálních standardů do souvislosti s přijetím rozhodnutí o organizování hromadných charterových letů pro navracení uprchlíků. V oblasti justice a vnitra je však v současnosti v běhu i řada legislativních iniciativ, které souvisejí s kontroverzní oblastí harmonizace trestního práva. Jedná se např. o rozhodnutí týkající se výměny údajů z trestních rejstříků. Přijetí tohoto rozhodnutí by mělo vyústit až ve vytvoření právní báze pro slučování jednotlivých trestních registrů v rámci členských států. 2.3 REGIONÁLNÍ POLITIKA Nová regionální politika představená Komisí v červnu 2004 má být založená na pěti druzích směrnic: obecná směrnice, tři směrnice, z nichž každá se týká jednoho strukturálního fondu (ERDF, ESF, Kohezní fond), a nový nástroj pro příhraniční regiony. Tímto novým nástrojem pro pomoc příhraničním regionům má být směrnice týkající se evropských přeshraničních kooperačních uskupení. Právě vznik tohoto nástroje je těsně spjat s východním rozšířením EU, protože v jeho důsledku přibylo regionů, které se nacházejí na hraničním pomezí více států a většinou trpí strukturálními problémy. Komise také teprve předvídá vznik specifického nástroje pro rozvoj venkova, který se má nazývat Zemědělský rozvojový fond. V oblasti nové regionální politiky byly během září na poli Komise, ale také EP konzultovány především návrhy francouzské reprezentace na propojení kohezní politiky (otázky přidělování a čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů) a daňové politiky vůči společnostem působícím v jednotlivých členských zemích, explicitně namířené proti novým členským státům. Francie vyjadřovala v rámci Rady EcoFin ostré protesty vůči tzv. daňovému dumpingu, tedy daňovému zvýhodnění průmyslových podniků v některých nových členských státech kvůli nízkému nastavení této kategorie nepřímých daní. Navrhovala proto ta-

30

kovou úpravu kohezní politiky, která by umožňovala snížit čerpání prostředků ze strukturálních fondů těm státům (respektive regionům v rámci EU), v nichž je uplatňována podprůměrná výše zdanění podniků. Komise jako celek odmítla francouzský návrh na znevýhodňování států, v jejichž rámci jsou podniky podrobeny nižší dani při čerpání prostředků ze strukturálních fondů, i když Jacques Barrot, současný francouzský komisař pro regionální politiku, se ztotožňuje s podobnými myšlenkami na reformu politiky financování znevýhodněných regionů ze strukturálních fondů. Komise odmítla tvrzení francouzské reprezentace, která toto stanovisko ostře obhajovala především v rámci Rady EcoFin, že nízká míra zdanění podniků svědčí o blahobytné existenci daného regionu, takže tento region již ztrácí jakékoli oprávnění žádat o prostředky ze strukturálních fondů v rámci kohezní politiky EU. Francouzský komisař Barrot obhajuje přitom alespoň takovou legislativní úpravu, která by zabránila úplnému odchodu firem z určitých regionů, odchodu, který by znamenal významnou ztrátu pracovních míst, takže by došlo k určitému svázání relokace podniků s podmínkou obdržení prostředků ve formě subvencí ze strukturálních fondů. Podnik, který by tímto způsobem, silně poškozujícím daný region, odešel a přestěhoval se do regionu jiného, by byl podroben penalizaci např. ve formě navrácení části subvencí, které obdržel. Francouzské požadavky na změny metodiky čerpání prostředků ze strukturálních fondů, které by takto silně znevýhodňovaly většinu nových členských států, zaznívají v souvislosti s upozorňováním na to, že pokud EU nevyřeší problém s omezenými finančními prostředky a stále narůstajícím množstvím žadatelů o ně, nedosáhne cílů stanovených v rámci Lisabonské agendy, které se týkají soutěživosti, zaměstnanosti a udržitelného rozvoje. V rámci francouzských návrhů na reformu regionální politiky zaznívají též další požadavky, dotýkající se určitým způsobem přerozdělování prostředků v rámci strukturálních fondů, především návrh na zavedení speciální kategorie „ultra-periferiálního regionu“. Francie je znepokojena úbytkem finančních prostředků a možností čerpání, plynoucích především do jejích zámořských regionů, kterým příliš neprospívá ani stanovování výše prostředků, jež daný region může čerpat v závislosti na počtu obyvatel. Zavedení speciální kategorie „ultra-periferiálního regionu“, jež francouzská reprezentace navrhuje, by umožňovalo více zohledňovat specifika řídce osídlených regionů. Pro regiony v rámci nových členských států včetně ČR by to mohlo znamenat nové

září 2004

přerozdělování prostředků ze strukturálních fondů a možností jejich čerpání, které by zvýhodňovalo tyto francouzské regiony a mohlo poněkud oslabovat příspěvky plynoucí ze strukturálních fondů regionům v rámci nových členských států. Snahy Francie na poli tzv. nové regionální politiky by se tedy daly poměrně legitimně shrnout jako úsilí navrátit výhodnější poskytování prostředků regionům, které byly jejich tradičními příjemci před východním rozšířením a poněkud tak oslabit současné přerozdělování prostředků ze strukturálních fondů ve prospěch regionů v nových členských státech. Francie je na poli regionální politiky znepokojena faktem, že v současnosti až 78 % prostředků ze strukturálních fondů (zcela legitimně na základě v současnosti platných pravidel pro jejich alokaci) plyne do nových členských zemí. Její reprezentace (včetně současného komisaře Barrota) vykládá tuto situaci jako přímou podporu těchto zemí (nikoli regionů!) a snaží se poukazovat na to, že takto masivní podpora není ve všech případech oprávněná, především jde-li o tzv. „bohatší nové země“ EU, které se více než ostatní přibližují průměru HDP EU, mezi něž patří i ČR. Snaží se proto poukazovat na nepoměr (vzhledem ke zbytku Unie sídlí v nových členských zemích pouze 21 % obyvatelstva) a na to, že pro zvýšení konkurenceschopnosti EU jako celku je třeba rovnoměrnější distribuce těchto prostředků v rámci EU. Snaží se proto k těmto účelům použít i nových priorit nové regionální politiky, jimiž má být zaměření na menší a specifické územní jednotky (města, ostrovy, venkovské oblasti, řídce osídlené regiony, hornaté regiony, těžko přístupné či málo osídlené oblasti). V rámci navrhovaného programu nové regionální politiky se připravuje také přesouvání některých kompetencí z evropské úrovně na úroveň členských států a počítá se se zavedením jakéhosi mechanismu finančního „odměňování“ regionů, jež v rámci kohezních snah dosáhly největšího pokroku. Každý členský stát má vypracovat rámec pro strategii rozvoje dotyčných regionů, stejně jako identifikovat své potřebné cíle, takže ve prospěch samostatné iniciativy členských států bylo v tomto smyslu upuštěno od zónování. Posledním poněkud kontroverzním počinem návrhu opatření v rámci nové regionální politiky je pak vytvoření jakési výkonnostní finanční rezervy, která má sloužit pro odměňování regionů, v nichž nastal největší rozvojový pokrok.

2.4 PAKT STABILITY A RŮSTU Na prvním zářijovém zasedání Komise byly představeny návrhy na reformu Paktu stability a růstu, která má být dle sdělení Komise zaměřena především na propojení jednotlivých nástrojů, tak aby byly uvedeny do souvislosti otázky ekonomického růstu a možného přínosu rozpočtové politiky. Sdělení Komise o této reformě bylo přijato 3. září. Jednání o těchto otázkách následně probíhalo ještě v rámci schůzky Rady EcoFin. Zvětšení obtíží při implementaci podmínek paktu vlivem rozšíření na EU-25 je v rámci sdělení prezentováno spíše jako zvýhodňující okolnost. Reforma tak ve smyslu velkorysosti údajně „rozšiřuje ohledy“ vůči rozdílným ekonomickým podmínkám v rámci zemí rozšířené EU, což může být výhodné pro některé starší členy, kteří se nacházejí v ekonomických potížích. Otázkou však je, zda aplikace reformy rozvolňující dodržování pravidel paktu neodhalí přílišnou (a ještě se prohlubující) rozdílnost ekonomik jednotlivých zemí eurozóny a též kandidátů na přijetí do eurozóny, narůstající rozdílnost problémů těchto ekonomik a tím pádem i neudržitelnost projektu společné měny. Rada ministrů se v současnosti, pokud jde o návrh reformy, ztotožňuje s Komisí v tom, že jde o dobrou bázi pro další práci; skutečností však je, že jednotlivým členským státům zcela schází konsenzus na obsahu i rozsahu reformy. Na dosažení konsenzu má zájem předsednická země Nizozemí. Odlišné pohledy jednotlivých členských států však souvisí i s jejich postoji k finanční perspektivě na roky 2007–2013, vytvořené Prodiho Komisí. Řada z nich (Německo, Francie) obhajuje možnost vytvoření alternativního rozpočtového programu na toto období; otázky reformy Paktu stability a růstu tedy velmi úzce souvisí právě se spory Rady (respektive členských států) a Komise o podobě rozpočtu a programu jeho změn na nadcházející finanční období. Navrhovaná reforma Paktu stability by přitom měla vycházet vstříc právě těm členským zemím, které mají z důvodů vlastních ekonomických potíží problém se striktním dodržováním a přísnou aplikací jeho pravidel. Zatímco Francie a Německo trvají na flexibilnější aplikaci podmínek paktu, menší státy typu Rakouska a Nizozemí žádají jejich striktnější dodržování, přestože na zasedání Rady EcoFin předsedající nizozemský ministr financí Zalm zdůrazňoval, že pakt by měl být aplikován symetričtěji dle ekonomického cyklu. Nová předsednická země by se však chtěla současně vyhnout podobnému střetu

31


zájmů s Komisí, k jakému došlo v listopadu roku 2003, a tomu, aby reforma Paktu byla natolik fundamentální pokud jde o zachování jeho pravidel, že by vyžadovala zásah do smluvního práva EU. Reforma podle Zalma dovoluje větší flexibilitu s ohledem na státy, jejichž problémy s rozpočtovým deficitem nejsou náhlého a vážného, ale spíše dlouhodobějšího charakteru a vycházejí též z nepříznivých demografických trendů v souvislosti se stárnutím populace a požadavky na naplňování velkorysých principů sociálního státu. To naopak považují za příznak oslabování pravidel paktu někteří členové EP, kteří se pozastavují právě nad skutečností, že ve snaze vyjít vstříc větším státům, které se potýkají s ekonomickými problémy, reforma de facto zvýhodňuje některé členské státy, které nedodržují povolenou míru rozpočtového deficitu. Nizozemský ministr financí Zalm byl naopak přesvědčen o tom, že v okamžicích ekonomického růstu bude po těchto státech, které nebyly i přes překročení deficitu stiženy sankcí (problémy Německa, Francie), požadováno vykazování rozpočtových přebytků, což ekonomickou odpovědnost svým způsobem odsouvá do budoucna. Za svoji prioritu nizozemské předsednictví ve vztahu k finančním otázkám považuje směry, které jsou zajímavé především z hlediska liberalizace a uvolnění regulační zátěže v rámci EU, principy reformy Paktu stability a růstu však zdá se v zájmu kompromisu oscilují mezi snahou zachovat projekt eura a předejít v tomto smyslu závažným otřesům a snahou vyjít vstříc státům, které jsou (ač členy eurozóny) pro své ekonomické potíže stěží schopny dodržet konvergenční kritéria. K prioritám nizozemského předsednictví náleží redukce administrativní zátěže podnikatelské sféry, zlepšení návrhu nové finanční perspektivy na roky 2007–2013, boj proti terorismu (a především proti jeho financování), nová legislativa v oblasti finančních služeb a v oblasti daní. Reforma Paktu stability a růstu přitom představuje klíčový balík regulativ svázaný s budoucností společné měny. Ohrožuje ji to, že klíčové státy eurozóny (především Německo) mají pro své ekonomické problémy poslední doby velké potíže s dodržením konvergenčních kritérií, především v oblasti rozpočtových schodků, a přitom brání svůj těžko udržitelný sociální systém před hlubšími reformami. Reforma paktu se rozhodla tuto sociální velkorysost spíše respektovat, takže její snaha o udržení takto křehkého kompromisu může skončit též velkou blamáží.

32

2.5 ROZPOČET 2005 V rámci neformálního setkání Rady EcoFin 10.–11. září 2004 se uskutečnily pod vedením nizozemského ministra financí Zalma také dva kulaté stoly, věnované finanční perspektivě na roky 2007–2013, přičemž současná předsednická země navrhuje vytvořit doslova alternativu k existujícímu návrhu Prodiho Komise. Za tímto účelem byla v rámci Rady vytvořena ad hoc skupina, která se měla sejít 15. a 20. září, počátek diskusí v rámci Coreper je stanoven na 22. září. Současný komisař pro rozpočet Schreyer oznámil, že sdělení týkající se vlastních zdrojů bude vydáno 29. září 2004, předsednická země navrhuje započít první debatu ministrů nad tímto návrhem v listopadu. Předsednická země obdržela silnou podporu od Velké Británie a Německa pro sledování takového přístupu, v jehož rámci by každý členský stát navrhl své cíle pro použití zdrojů v rámci jednotlivých kapitol rozpočtu, což de facto znamená narušení struktury dosavadního návrhu Komise. Na obzoru tedy může být též spor Rady v čele s předsednickou zemí Nizozemím s Komisí o to, zda je v budoucnosti třeba spíše úsporných kroků, nebo naopak je třeba, aby EU dostála svým dlouhodobým programům obecného charakteru a i v rámci konkrétních politik tak spíše disponovala většími prostředky. Kvůli autonomnímu chování Rady ve vztahu k rozpočtu přitom již nastalo určité napětí mezi Radou a Komisí, pokud jde o rozpočtový návrh pro rok 2005. EP se v rámci svých doplňků k rozpočtu na rok 2005 postavil spíše na stranu Komise a snaží se změny prosazované Radou (v podobě úspor v některých oblastech a naopak navýšení rozpočtových prostředků pro Radu až o 4,96 %) vrátit zpět. EP přitom v souvislosti s návrhem rozpočtu na rok 2005 protestoval proti skutečnosti, že Rada odmítla respektovat nepsanou „gentlemanskou dohodu“ o tom, že jednotlivé instituce neprovádějí radikální zásahy do rozpočtu navrženého Komisí v neprospěch institucí jiných. EP proto v rámci doplňků, jež připojil k rozpočtovému návrhu na rok 2005, většinou vrací rozpis výdajů v jednotlivých položkách do původního stavu, který navrhovala Komise, a odmítá např. silné navýšení rozpočtových prostředků v rámci SZBP na úkor jiných oblastí (především na úkor CAP či regionální politiky), které navrhla Rada. Rada v současnosti iniciuje v souvislosti s plánovaným převzetím odpovědnosti EU za vojenské akce na Balkáně jako součást oblasti rozpočtových otázek též diskuse o rozpočtové roli Společné obranné politiky (tyto debaty tvoří jeden z hlavních bodů agendy jednání Rady pro všeobecné otázky, plánované na září i ří-

září 2004

jen), přičemž právě tímto argumentem obhajovala navyšování rozpočtových prostředků, vyčleněných pro Radu a naopak jejich krácení v oblastech jiných v rámci původního návrhu Komise. Důležité oblasti finanční perspektivy pro roky 2007–2013, které se mohou stát potenciálním zdrojem napětí mezi Radou a Komisí, představuje financování CAP, regionální a kohezní politika či návrhy na změnu Meziinstitucionální dohody. Švédský zástupce Ringholm navrhuje ve vztahu k finanční perspektivě pro roky 2007–2013 revizi původně navrhovaného zmrazení financování CAP do roku 2013. Jde mu o to, aby se mohly rozšířit potenciální zisky Bulharska a Rumunska, které mají vstoupit v roce 2007. Dle stanoviska britského ministra financí Browna by se kohezní politika a její rozpočtové nastavení měly zaměřovat na nové členské státy. Tento pohled sdílí Irsko a Dánsko. V podobném duchu se totiž vyjádřil i budoucí komisař McCreevy, který však současně zdůrazňuje nutnost renegociace Meziinstitucionální dohody tak, aby EP více striktním způsobem dodržoval rozpočtovou disciplínu. Specifickou kapitolu v souvislosti s dlouhodobou finanční perspektivou a alokací rozpočtových prostředků do konkrétních oblastí představuje francouzský postoj k reformě regionální politiky a k perspektivě celoevropské harmonizace některých oblastí daňové politiky. Francouzský ministr financí Sarkozy v rámci zasedání Rady EcoFin volal po koherenci evropských politik za účelem obnovení rozpočtové stability. V souvislosti s francouzským postojem k nové finanční perspektivě je nutno již zde zmínit návrhy na revizi regionální politiky, která by přinášela krácení příspěvků regionům, jež poskytují nízké zdanění podnikatelské sféry, což se týká i nových členských států. Francie v této souvislosti poukazuje na možnost přesunu průmyslu v rámci EU do nových členských zemí a její představitelé dokonce obvinili nové členské státy z finančního a daňového dumpingu kvůli nízkému zdanění, jemuž podléhá průmyslová sféra v těchto státech, zatímco tyto regiony s vý-

hodnějším, liberálnějším nastavením daňové zátěže (a z toho důvodu též atraktivní pro investory) současně žádají o prostředky ze strukturálních fondů. Francouzská reprezentace se tak pokoušela o spojení podmínek pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů s požadavky na harmonizaci daňové politiky v rámci EU. Problematika plánovaného navyšování rozpočtu a jeho příjmových složek (zejména té jeho složky, která představuje percentuální podíl HDP jednotlivých zemí odevzdávaný do „evropské pokladny“) se tedy po obsahové stránce týká zejména financování regionální a kohezní politiky a poskytování prostředků ze strukturálních fondů po rozšíření. Komise v současnosti (v rámci finanční perspektivy na období 2007–2013) navrhuje navýšení celkového rozpočtu na 1,11 % HDP Unie, přičemž 0,43 % má být určeno pouze na rozvoj regionální politiky. Nizozemské předsednictví přitom v souvislosti s tím navrhuje inovaci – obecné pravomoci nad regionální politikou a jejími směry by nadále zůstávaly v rámci evropské úrovně (např. pod vlivem výboru EP pro regionální rozvoj), konkrétní rozdělování prostředků z fondů by však již zůstávalo v pravomoci členských států a jejich finančních ministerstev. Takový přesun finanční odpovědnosti regionální politiky na úroveň členských států se stal předmětem kritiky některých poslanců, především v rámci socialistické strany (PES). Komisař pro regionální politiku Barrot přitom náleží mezi největší zastánce navyšování unijního rozpočtu, přičemž odmítá myšlenku, že by úvahy o dalším rozšiřování EU byly realizovatelné, aniž by došlo k příslušnému navyšování rozpočtových rezerv. V rámci EP se v této souvislosti objevovaly též návrhy na to, aby členské státy, které se staly obětí statistické chyby a již se „nevešly“ do parametrů, jež je opravňují k čerpání prostředků ze strukturálních fondů, obdržely státní pomoc. Tyto návrhy de facto rozbíjejí princip unijní regionální politiky založené na čerpání rozvojových prostředků ze strukturálních fondů a vrací odpovědnost za strukturální potíže znevýhodněných regionů ke členským státům.

33


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 13.–16. září

Výsledek hlasování Projednávaný návrh

Zpráva týkající se Úmluvy CITES (B6-0029/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě 1

Datum hlasování pléna

16. září 2004

Pro

Zdrželi se hlasování

Proti

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

542

7

15

0

15

1

Přehled obsahuje pouze ta hlasování, při nichž poslanci hlasovali na vyžádání po jménech.

34

Poznámky

1 posl. ODS nepřítomen

ŘÍJEN 2004 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Komise • Legislativní činnosti Komise v říjnu dominovala její aktivita na poli, jež dosud nebylo příliš zasaženo harmonizačním vlivem. Jednalo se o pravidla řízení obchodních společností. V této oblasti vydala Komise dvě legislativně nezávazná rozhodnutí, která se týkala kontroly akcionářů nad platovými podmínkami managementu a posílení role dozorčích rad obchodních společností. V obou případech lze konstatovat snahu Komise pokračovat v legislativní aktivitě dále ve směru sjednocování podmínek řízení obchodních společností v celoevropském měřítku. Doporučení týkající se odměn členů statutárních orgánů obchodních společností • přijato 6. října 2004, týká se zveřejňování zásad odměňování členů statutárních orgánů obchodních společností; • snaha o to, aby od modelu užívaného především v Německu a severských zemích evropská akciová společnost směřovala spíše k modelu anglosaskému; navíc Komise doporučila, aby akcionáři měli nejen právo na informace pokud jde o odměny členů statutárních orgánů, ale aby též mohli ovlivňovat částečně jejich výši; • rozhodnutí Komise z těchto důvodů přijala kladně především evropská lobbyistická organizace odborů ETUC, proti se naopak stavěla UNICE, v níž mají silné zastoupení velké německé firmy. Doporučení ohledně posílení role nevýkonných ředitelů a dozorčích rad ve firmách • týká se posílení úlohy nezávislých členů statutárních orgánů a dozorčích rad při řízení firem; • je směřováno firmám, jež obchodují své cenné papíry na akciovém trhu EU, jde o model spravování obchodních společností, známý z Velké Británie či Nizozemí; • obě doporučení lze hodnotit na jedné straně pozitivně ve smyslu posílení transparentnosti v ob-

lasti firemního managementu, na druhé straně je alarmující ambice Komise pokračovat v budoucnu v oblasti interního podnikového řízení v další harmonizaci i pomocí silnějších legislativních nástrojů. Nařízení týkající se pomoci de minimis zemědělství a rybolovu • má vyjímat adresnou státní pomoc poskytovanou zemědělcům a rybářům do určité výše z povinnosti předcházejícího oznámení Komisi, takže by mělo v této oblasti poskytovat větší autonomii členským státům v podpoře svého zemědělství v případě naléhavé potřeby. • Nezávislost vlád členských států je však omezena stropem, státy jsou navíc povinny vést evidenci této státní pomoci. Rozhodnutí týkající se restrukturalizace a konverze vinic v členských státech • Jde o dvě rozhodnutí Komise, která se týkají přidělení finančních prostředků na restrukturalizaci a konverzi vinic v rámci členských států včetně nových členů. • Členský stát získává roční finanční podporu na restrukturalizaci a konverzi určité výměry v hektarech dle svého podílu na celkové ploše vinic EU. Hlubší reforma tržního sektoru vína, který je prozatím řízen dle klíčové směrnice, 1493/1999 se teprve připravuje. Stanovy evropské obchodní společnosti • 8. října došlo ke zpřístupnění stanov evropské obchodní společnosti, které tak umožňuje zakládání tohoto typu společností v rámci EU; zároveň začala platit související směrnice požadující faktické zapojení zaměstnanců do řízení evropských obchodních společností, většina členských států tyto směrnice do svých právních řádů však dosud nezapracovala. • Evropská obchodní společnost může fungovat napříč hranicemi států EU podle jednotné sady pravidel řízení, s jednotným managementem, k výhodám náleží snížené operační a transakční

35


náklady, kontroverznější je doprovodná směrnice, která požaduje aktivní zapojení zaměstnanců (a jejich organizací!) do procesu vzniku a řízení evropské obchodní společnosti. Výzva osmnácti členským zemím k transpozici nové evropské legislativy ohledně otevření trhu s energií • Komise upozornila osmnáct členských států včetně ČR na nesplnění povinnosti implementace dvou nařízení, která se týkají otevření trhu s energií. • Nařízení nejsou bez problémů, měla by totiž otevírat trh s distribucí energie volné soutěži, neřeší však postavení monopolistických firem na tomto trhu, které dokáží jeho premisy efektivně obcházet, jak prokazuje praxe v členských státech, jež tato nařízení buďto již implementovaly, nebo se na jejich přijetí připravují. Zpráva Komise o dohodě o textilu a tkaninách • Reflektuje skutečnost, že od 1. ledna 2005 vyprší dohoda o textilu a tkaninách, uzavřená v rámci WTO, která zachovávala dovozní kvóty na textil importovaný do EU. • Součástí je sedmibodový plán s cílem povzbudit konkurenceschopnost evropského textilního průmyslu a čelit přílivu levného zboží. 1.2 Rada 1.2.1 Rada pro hospodářskou soutěž REACH – Návrh směrnice EP a Rady týkající se registrace, evaluace a autorizace chemikálií, zakládající Evropskou chemickou agenturu a pozměňující směrnici 1999/45 • diskutabilní změna směrnice 1999/45, která by umožňovala přijetí a implementaci programu REACH se dostane na pořad jednání Rady pro volnou soutěž ve dnech 25. a 26. listopadu 2004; • vůči programu povinné registrace a evaluace chemikálií nadále protestují zejména lobbistické kruhy v oblasti chemického průmyslu, které se snaží v tomto směru působit na Radu tak, aby alespoň došlo ke změnám té podoby návrhu, v jaké opustil Komisi. 1.2.2 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele • Říjnové zasedání Rady pro sociální otázky, zaměstnanost a zdraví poznamenala především de-

36

bata o revizi norem pracovního práva. Na pořadu dne byly otázky změn nařízení o pracovní době a též zlepšení platových podmínek sezónních pracovníků. Ministři diskutovali též o otázce sociálních služeb obecného zájmu a o otázkách harmonizace udržitelné dlouhodobé zdravotnické péče v Evropě. Směrnice o rovném zacházení s muži a ženami ve službách • Rada ministrů se shodla na návrhu směrnice o rovném přístupu mužů a žen ke zboží a službám; • Směrnice, která by měla být v konečném znění schválena na zasedání Rady pro zaměstnanost a sociální politiku v prosinci 2004, je výsledkem kompromisu; • hlasování Rady dlouho nebylo jednoznačné pro spornou otázku rovných pojistných sazeb pro muže a ženy. Směrnice o pracovní době • Kontroverzní legislativní návrh; předmětem nejtvrdších sporů se staly otázky výjimek z maximálního počtu pracovních hodin či stanovení zvláštní kategorie „pohotovostního času“ vedle kategorií „pracovní doby“ a „mimopracovní doby“. • Původní návrh Komise vzbudil kritiku jak odborářů, tak podnikatelů; směrnice fakticky limituje flexibilitu firem v určování podmínek, pokud jde o podobu a délku pracovní doby; z toho důvodu se proti ní v Radě postavila řada členských států, vedle Velké Británie i Polsko a ČR. Jde též o určitý precedens v oblasti pracovního práva ve smyslu dalšího harmonizování dílčích oblastí, které náležely spíše do kompetence jednotlivých členských států. • Konečné rozhodnutí Rada odložila na jednání v prosinci 2004. Směrnice o sezónních pracovnících • Jednalo se o další sporný pozměňovací návrh v oblasti pracovního práva; směrnice se týká rovných platových podmínek sezónních pracovníků v rámci EU. • Rada se na prozatímním znění návrhu neshodla a další projednávání změn směrnice bylo odloženo na neurčito.

říjen 2004

1.2.3 Rada pro životní prostředí Směrnice o odpadech z důlního průmyslu • Rada na říjnovém zasedání schválila návrh směrnice (ve znění pozměňovacích návrhů EP) o odpadech z důlního průmyslu, která stanovuje přísnější podmínky pro skladování tohoto odpadu a nakládání s ním; maďarská a rakouská delegace se hlasování zdržely. Směrnice o fluoridizovaných skleníkových plynech • Rada na svém zasedání schválila návrh směrnice o fluoridizovaných skleníkových plynech, který by měl směřovat k omezení používání těchto substancí narušujících významně ozónosféru. • Jedná se o plynné substance požívané často v klimatizačních zařízeních; dosažení kompromisu má být v souladu se snahou EU dostát závazkům Kjótského protokolu. 1.2.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Návrh na změnu směrnice č. 1999/62 o zpoplatnění užívání některých komunikací těžkými nákladními vozidly • Rada ministrů se na svém zasedání 7. října nedohodla na původním návrhu Komise na jednotnou evropskou dálniční známku, která měla stanovit společná kritéria zpoplatnění používání určitých typů pozemních komunikací nákladními auty; problematickým bodem se stalo nejen stanovení jednotné výše mýtného, ale také problém dalšího použití výnosů z této daně. • Obtížné bylo dosahování kompromisu mezi členskými státy, které setrvávaly na svých specifických požadavcích daných nejen hospodářskými, ale také geografickými požadavky a přírodními determinantami. • Návrh směrnice se nyní vrátí zpět Komisi, která musí vypracovat nový, případně jej vrátit zpět s novými prvky na jednání Rady, jež se uskuteční ještě do konce roku 2004; nizozemská ministryně dopravy však již indikovala, že předsednická země nebude mít znovu zájem na jejím projednávání. Návrh směrnice o zavedení jednotných řidičských průkazů • Shody bylo dosaženo navzdory silné blokační menšině v otázce harmonizace řidičských průkazů v rámci celé EU.

• Všechny země budou nadále disponovat jednotným řidičským průkazem; jeho platnost bude pouze dočasná a jeho získávání (především u profesionálních řidičů) má být spojeno s řadou kontrolních a regulačních mechanismů. • Důležité je, že zkrácení platnosti řidičského průkazu se nebude vztahovat na ty, kdo již vlastní doživotní oprávnění k řízení vozidel.

II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU Lisabonská agenda • Říjnová reflexe problematiky Lisabonské agendy byla ve znamení výsledků každoroční zprávy o zaměstnanosti, kterou Komise vydala ještě v září 2004; zvyšování zaměstnanosti totiž náleží k hlavním cílům naplňování Lisabonské agendy. • V míře vytváření nových pracovních míst existuje v rámci EU mezi jednotlivými členskými státy velká heterogenita, kterou ještě zvyšuje fakt, že zpráva ze září 2004 mohla pouze okrajově počítat s výsledky nových členských zemí, kde dochází k podstatným změnám. • Komise přesto stále věří, že aby EU těchto cílů dosáhla, je nutno především urychlit implementaci nutných reforem na trhu práce. Nová finanční perspektiva 2007–2013 • Nová finanční perspektiva tvořila jeden z hlavních diskusních bodů na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti 11. října 2004. • V jednání však nebylo dosaženo pokroku, přestože Nizozemí jako předsednická země naléhá na to, aby v této věci k předběžnému rozhodnutí došlo již na zasedání Evropské rady 17. prosince. • Komise, členské státy i EP se liší v postojích k otázce navyšování celkového objemu rozpočtu, v otázce vytváření dalších příjmových zdrojů (evropská daň) či v otázce, zda by příští finanční perspektiva neměla být navrhována již jen na pětileté období tak, aby korespondovala s funkčním obdobím Komise a EP (návrh EP). • Proces navyšování evropského rozpočtu přitom představuje jakousi dvousečnou zbraň vůči členským státům; je nutno rozlišovat pozice, v nichž jsou vůči této otázce jednak nové členské státy a státy EU-15, jednak státy, které představují v rámci společných politik spíše příjemce roz-

37


počtových prostředků a státy, které představují jejich plátce. • K důležitým problémům, kolem nichž vzniká značné množství emocí během jednání o nové finanční perspektivě, náleží rovněž nejasnosti ohledně dalšího pokračování navracení části plateb do rozpočtu EU Velké Británii. Pakt růstu a stability • 20. října Komise přijala Zprávu o konvergenci za rok 2004, která měla postihovat připravenost jednotlivých zemí na přijetí společné měny euro. • Z výsledků zprávy přitom vyplývalo, že žádná z prověřovaných zemí nesplňuje současně všechna požadovaná kritéria, žádná tedy nesplňuje všechny základní požadavky pro okamžité přijetí měny euro. • ČR z hlediska zprávy Komise splňuje pouze dvě z požadovaných pěti kritérií, a to míru inflace pod referenční hodnotou (2,4 procenta v srpnu) a dlouhodobou úrokovou míru (6,4 procenta v srpnu). • Stojí však za pozornost, že Švédsko svoji měnu do systému ERM II prozatím vůbec nezapojilo, i to, že některé členské země, zapojené již do eurozóny, např. požadavek vyrovnanosti rozpočtů nesplňují. 2.2 Justice a vnitro • Říjnovému jednání Rady pro otázky justice a vnitra dominovala diskuse o budoucnosti této politiky. • Na oficiálním jednání Rady pro justici a vnitro ve dnech 25. a 26. října se členské státy prozatím neshodly na harmonizaci standardů společné azylové politiky. Další rozhodnutí o převedení této oblasti do režimu hlasování kvalifikovanou většinou (jak vyplývá ze smluv) bylo odloženo na summit Evropské rady. • K legislativním nástrojům projednávaným v rámci říjnového jednání Rady pro oblast justice a vnitra, které se týkaly postupného vzniku společné azylové politiky, náleželo např. Rámcové nařízení Rady o minimálních standardech pro procedury návratu a vzájemného uznávání rozhodnutí o vyhoštění uprchlíků. • Další významnou otázku tvořilo jednání o Rámcové směrnici o zavedení a fungování Evropského vízového informačního systému VIS, tedy systému databáze všech víz vydávaných členskými státy, který by měl fungovat od roku 2006, respektive 2007.

38

• Zřejmě nejvýznamnějším rozhodnutím, přijatým v rámci jednání Rady pro justici a vnitro pak byla otázka společných evropských pasů, které by měly povinně obsahovat též biometrické údaje svých držitelů. • Problematiky organizovaného zločinu se týkala evaluace antiteroristického programu a přijetí rámcového rozhodnutí harmonizujícího právní postihy za přechovávání, transport a dealing drog. 2.3 Zemědělství • Legislativní činnosti Rady ministrů, která na poli zemědělství a rybolovu zasedala v říjnu, stejně jako činnosti Komise ve stejné oblasti dominovala na poli rostlinné výroby tematika úpravy tržního řádu ovoce a zeleniny ve smyslu jeho zjednodušování. Vstup nových deseti členských zemí do EU přitom v sektoru ovoce a zeleniny ovlivnilo především Polsko. • Na poli živočišné výroby pak šlo především o oblast, jejíž vzrůstající důležitost by, nejen v rámci zemědělství, ale též v rámci problematiky ochrany spotřebitele, měly reflektovat i rozpočtové priority na rok 2005. To též demonstruje, že v rámci současné diskuse o společné zemědělské politice je jako stěžejní problém prezentována tematika ochrany spotřebitele, jak dokládají i další témata diskutovaná v rámci zasedání říjnové Rady pro zemědělství a rybolov. • Další významnou oblast na poli CAP, jež se dotýká nejen vnějších vztahů EU, ale též interních problémů, jaké představuje reforma CAP a chystaná kontroverzní legislativa s ní spojená, představuje vývoj vztahů s WTO v této oblasti. Zpráva vydaná WTO, v níž tato organizace vyjádřila ostrý protest vůči stávající podobě cukerního režimu v rámci EU. Pozice EU k vyjádření WTO je taková, že odmítá námitku, že by cukr C byl v rozporu s úmluvami v rámci Uruguayského kola subvencován z financí určených pro cukr vyráběný pod kvótami A a B. • Rada pro zemědělství a rybolov se zabývala též předběžnou debatou o návrhu Směrnice o rozvoji venkova. 2.4 Zdraví a sociální politika • Vedle zmíněných úspěšných i neúspěšných konkrétních legislativních návrhů došlo v rámci zasedání Rady též k diskusi o otázce sociálních služeb obecného zájmu.

říjen 2004

• Na říjnovém zasedání Rady ministrů byla rovněž prezentována Zelena kniha Komise o rovnosti a nediskriminaci v rámci rozšířené EU. • Předmětem říjnového jednání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele se stala i otázka zdravotní a dlouhodobé péče a možných vyhlídek na harmonizaci standardů v této dílčí oblasti. • 25. října pak komisař pro oblast zdraví Byrne představil projekt se vzletným názvem „Zdraví pro všechny“, který má zajistit jakousi koordinační funkci mezi evropskými politikami tak, aby všechny legislativní návrhy v oblasti jednotlivých politik byly v souladu s požadavky na ochranu veřejného zdraví.

2.5 Životní prostředí • V oblasti životního prostředí byla říjnová legislativní činnost Rady i Komise především ve znamení projednávání nástrojů týkajících se ochrany ovzduší či diskusí o programech v nových oblastech (oblast urbánního prostředí). • V následujících měsících se přitom očekává aktivita spjatá především s praxí obchodování s emisemi v prostředí EU-25 a snahy Komise o další zpřísňování monitoringu vypouštění emisí obsahujících skleníkové plyny ze strany jednotlivých členských států. • K dalším důležitým otázkám, jichž se dotklo říjnové zasedání Rady pro životní prostředí náležela problematika udržitelné silniční dopravy či prezentace Plánu Komise na užití biotechnologií.

39



1.1 KOMISE Doporučení týkající se odměn členů statutárních orgánů obchodních společností Na svém zasedání 6. října 2004 Komise přijala doporučení týkající se zveřejňování zásad odměňování členů statutárních orgánů obchodních společností. Dle tohoto doporučení, které představuje narozdíl od směrnice či nařízení nezávazný legislativní akt, by měly členské státy zabezpečit, aby společnosti, jejichž akcie jsou registrovány na burze cenných papírů v rámci EU, zveřejnily své zásady odměňování členů statutárních orgánů. Povinností těchto firem by též mělo být zabezpečit informování akcionářů o platových podmínkách členů statutárních orgánů. Doporučení se tedy týká všech firem v EU s veřejně obchodovanými akciemi či dluhopisy. Přestože se jedná o nezávazný legislativní akt, může znamenat posun praxe v EU blíže modelu, jenž je používán v USA. Od modelu užívaného především v Německu a severských zemích by tedy měla evropská akciová společnost dle Komise směřovat spíše k modelu anglosaskému; navíc Komise doporučila, aby akcionáři měli nejen právo na informace pokud jde o odměny členů statutárních orgánů, ale aby též mohli ovlivňovat částečně jejich výši. Komisi přitom k jejímu doporučení vedly stížnosti akcionářů i investorů na netransparentnost dosavadní praxe, v rámci níž především v Německu, ale též severských státech platí úzus, dle něhož jsou odměny určené členům statutárních orgánů firem fakticky předmětem utajení. Předmětem stížnosti investorů byly též obavy z rostoucích platových nároků výkonných ředitelů firem. Obsahem doporučení je proto též pobídka k tomu, aby akcionáři evropských firem mohli mít významnější slovo nejen při kontrole, ale též při určování výše odměn členů nejvyššího výkonného managementu. Podle doporučení Komise by se mělo v rámci valných hromad akcionářů též stát normou každoroční hlasování o platech vedoucích pracovníků. Komise tak

40

na poli firemní správy do určité míry reagovala na účetní skandály některých významných evropských společností (Ahold, Parmalat). Rozhodnutí Komise z těchto důvodů přijala kladně především evropská lobbistická organizace odborů ETUC, proti se naopak stavěla UNICE, v níž mají silné zastoupení velké německé firmy. ETUC již v poměrně ostrém prohlášení z 5. října 2004 vyjadřovala přesvědčení, že přehnané podmínky v podobě platů a odměn v manažerské sféře ohrožují podnikatelskou sféru v EU. Argumentovala přitom tím, že k vysoké ceně pracovní síly přispívají právě i přehnané platy manažerů ve firmách. ETUC proto požadovala po Komisi, aby nejen stanovila striktní standardy a kritéria ohledně příjmu vedoucích pracovníků (pokud jde o plat) a pravidla, která by pokryla odměny typu příplatků, penzí a podílů, ale také aby zavedla monitorovací systém, který by kontroloval, zda dané podmínky jsou férové. Tento systém by zahrnoval každoroční zprávy o příjmech vedoucích pracovníků, které by byly k dispozici i řadovým akcionářům. Proti takovému doporučení protestovala naopak UNICE, v níž mají silné zastoupení německé firmy. Právě firmy v Německu (v Německu pouze asi třetina z vedoucích třiceti společností dodržuje kodex vyžadující transparentnost pokud jde o platy vedoucích pracovníků) či v severských zemích mají problémy s aplikací takového modelu. Komise doporučení přijala jako součást Akčního plánu pro modernizaci práva obchodních společností, přičemž by nerada růstala pouze u legislativního nástroje nezávazného charakteru, což svědčí o její snaze harmonizovat v budoucnu suboblast vnitřního managementu firem i prostřednictvím silnějších právních nástrojů. Komise své doporučení, které má zvyšovat kontrolu jednotlivých podílníků firem nad tím, aby platy vedoucích pracovníků korespondovaly s výkonností firmy, přijala jako součást Akčního plánu pro modernizaci práva obchodních společností. Komise přitom vzhledem k tomu, že se jedná o doporučení, nemůže trvat na transpozici těchto pravidel do právního řádu jednotlivých členských států, doporučila však v krátké době přijetí opatření, které by zavedlo pat-

říjen 2004

řičný regulatorní režim v oblasti finančních odměn vedoucích pracovníků. Podle představ komisaře pro vnitřní trh Bolkesteina by se doporučení měla stát bází a jakýmsi odrazovým můstkem pro další legislativní opatření v této oblasti a zdrojem určitého tlaku na společnosti, které se těmito pravidly neřídí, protože by mohly sloužit jako informativní báze pro investiční rozhodování. Doporučení ohledně posílení role nevýkonných ředitelů a dozorčích rad ve firmách Doporučení se týká posílení úlohy nezávislých členů statutárních orgánů a dozorčích rad při řízení firem; je směřováno všem firmám, jež obchodují své cenné papíry na akciovém trhu EU. V rámci svého zasedání 6. října přitom Komise schválila ještě jedno doporučení, které se má dotknout manažerského režimu ve firmách, a to opět podle vzoru úzu platného dosud především v anglosaských zemích. Vedle doporučení ohledně odměn vedoucích pracovníků Komise doporučila také širokou aplikaci britského modelu řízení firem se silnou rolí nevýkonného managementu a dozorčích rad. Komise tak v rámci tohoto dalšího doporučení, které se týká firem nabízejících své cenné papíry na akciovém trhu EU, navrhla posílení úlohy nezávislých členů statutárních orgánů, tedy členů jmenovaných ze skupiny osob, která nemá jakýkoli vztah se společností, nad jejímž provozem vykonává dozor. Komise tak doporučuje rozšíření modelu spravování obchodních společností, známého z Velké Británie a Nizozemí, na celou EU. Dle doporučení by tak na všechny firmy pohybující se na akciovém trhu EU měl být rozšířen model řízení a spravování obchodních společností běžný např. ve Velké Británii či Nizozemí. Pro tento systém je typická silná role dozorčích rad, jejichž členové však mají být zcela nezávislí (bez profesionálních, osobních či rodinných vazeb na výkonné vedení firmy). Komise by si tak představovala jeho rozšíření v rámci celé EU. Obě doporučení lze hodnotit na jedné straně pozitivně ve smyslu posílení transparentnosti v oblasti firemního managementu, na druhé straně je třeba všímat si snahy Komise pokračovat v budoucnu v této oblasti (vpodstatě v oblasti interního podnikového řízení) v další harmonizaci i pomocí silnějších legislativních nástrojů; doporučení navíc není po obsahové stránce zcela bez problémů. V případě obou těchto doporučení lze přitom dospět k takovému hodnocení, jaké Komise též částečně přiznala ústy svého komisaře pro vnitřní trh Fritze

Bolkesteina. Že by totiž ráda přiměla členské státy k co největší harmonizaci pravidel a kodexu řízení firem, a to v budoucnosti i nad rámec nezávazného doporučení. Podle Bolkesteina by tak všech pětadvacet členských států mělo přijmout taková pravidla vedení firem, která by posilovala roli nezávislých dozorčích rad jako jakýchsi „hlídačů“ a „smírčích soudců“ rozdílných zájmů v rámci firem, ochránců drobných podílníků a činitelů, kteří by zabraňovali tomu, aby v rámci firmy získala zásadnější převahu jedna skupina akcionářů či individuální podílník a mohl tak strhnout většinu rozhodovacích pravomocí na sebe. Střety zájmů jsou přitom uplatňovány stále často ve firmách francouzských, bez problémů není v tomto směru otázka řízení společností ani v Rakousku. Nutno však konstatovat, že doporučení není po stránce obsahové zcela bez problémů; Komise se v něm například dopouští vágnosti, se kterou se v jejích právních dokumentech lze setkat často, ve jménu proklamovaného cíle zefektivnění a zprůhlednění dosavadní problematické praxe. Komise např. na mnoha místech doporučení volá po tom, aby v rámci každé firmy působil „dostatečný“ počet nezávislých členů dozorčích rad, nikde však nespecifikuje, jakými kritérii by se konkrétně tento počet měl řídit. Nařízení týkající se pomoci de minimis zemědělství a rybolovu Nařízení Komise má vyjímat adresnou státní pomoc poskytovanou zemědělcům a rybářům do určité výše z povinnosti předcházejícího oznámení Komisi, takže by mělo v této oblasti poskytovat větší autonomii členským státům v podpoře svého zemědělství v případě naléhavé potřeby. Důležité nařízení přijala Komise v říjnu v oblasti zemědělství a rybolovu. Týká se pomoci de minimis (tedy minimální nutné pomoci) v této oblasti v případě potřeby. Nařízení vyjímá státní pomoc do výše 3 000 €, připadající na jednoho zemědělce či rybáře, poskytovanou během období tří let z povinnosti předcházejícího oznámení Komisi. Pokud tedy stát bude chtít poskytnout svým zemědělcům či rybářům takovou pomoc, nemusí o tom dopředu informovat Komisi. Nezávislost vlád členských států je však omezena stropem, členské státy jsou navíc povinny vést evidenci této státní pomoci, přičemž toto omezení členských států lze na jedné straně vnímat jako pozitivní z hlediska zabránění deformacím vnitřního trhu, na druhé straně může dávat nařízení jen fasádní charakter. Zproštění povinnosti členských států oznamovat tuto finanční pomoc Komisi může vyhlížet „fasád-

41


ně“. Nařízení lze vnímat jako určitý menší krok k přenesení části odpovědnosti za finanční pomoc sektoru zemědělství (v podobě adresných podpor) zpět na členské státy. Aby se však zamezilo deformaci hospodářské soutěže, budou muset členské státy, které tuto pomoc poskytnou, respektovat strop pomoci ve výši přibližně 0,3 % hodnoty výkonu svého zemědělství či rybolovu. Členské státy budou ovšem zároveň povinny vést evidenci této státní pomoci, což poněkud relativizuje zmiňovaný na Komisi nezávislý status poskytování těchto finančních injekcí zemědělství a rybolovu. Rozhodnutí týkající se restrukturalizace a konverze vinic v členských státech Evropská komise na svém zasedání přijala dvě rozhodnutí, která se týkají přidělení finančních prostředků na restrukturalizaci a konverzi vinic v rámci členských států včetně nových členů. Tato nová opatření se dotýkají též nových členských států, protože tyto země jsou nyní poprvé oprávněny též přijímat finanční podporu ze zdrojů EU v případě konverze vinohradů, která je nutná pro to, aby nové členské země dostály kvótám na výrobu vína, jež předepisuje tržní režim v této oblasti v rámci CAP. Dle prvního rozhodnutí je předběžně vyčleněna k distribuci mezi členské státy částka 450 mil. € pro období tržního roku 2004/2005. Druhé rozhodnutí pak obsahuje definitivní příděly finančních prostředků pro tržní rok 2003/2004. Směrnice 1493/1999 umožňuje členskému státu, aby obdržel roční finanční podporu na restrukturalizaci a konverzi určité výměry v hektarech, která je určena každému členskému státu dle podílu na celkové ploše vinic; dosavadní trend přitom reflektuje vstup nových členských zemí, z nichž šest jsou pěstiteli vína, a další podmínky trhu s vínem v celosvětovém měřítku mírným nárůstem rozpočtových prostředků určovaných na tuto oblast. Platná směrnice Rady o společné organizaci trhu s vínem (č. 1493/1999) umožňuje členskému státu, aby obdržel roční finanční podporu na restrukturalizaci a konverzi určité výměry v hektarech, která je určena každému členskému státu. Komise garantuje finanční podporu dle podílu každého členského státu na celkové ploše vinic v rámci EU. Komise přijala rozhodnutí fixující pro tržní rok 2004/2005 a s ohledem na určitý počet hektarů v rámci každého státu předběžnou alokaci finančních prostředků na daný členský stát. K dispozici na tuto podoblast v rámci rozpočtové nomenklatury (v rámci dělby výdajové stránky rozpočtu) je celkem 450 mil. €. Pro srovnání, v předešlých letech to bylo 380 mil.

42

pro rok 1999/2000, 422 mil. pro rok 2000/2001, 443 mil. pro rok 2002/2003 a 443 mil. pro rok 2003/2004, které byly přidělovány pro tuto oblast v rámci každoročních rozhodnutí Komise o přidělování finančních prostředků na restrukturalizaci a konverzi vinic. Pro nové členské státy přitom ještě nebyla určena definitivní alokace, dle indikativního stanovení však byla ČR přidělena částka 1 743 010 € na 189 hektarů. Organizace trhu s vínem se dosud týká klíčová směrnice 1493/1999, i tuto dosud nereformovanou oblast by však měla zasáhnout reforma CAP, která by podle prvních signálů z Komise i od zástupců lobbistické organizace COPA mohla mít méně příznivé důsledky pro drobné producenty vína v nových členských zemích. Reforma CAP by měla na přelomu roku 2004/2005 zasáhnout i sektor trhu s vínem; na toto období se chystá v rámci Komise přijetí důležitých legislativních nástrojů v podobě zpráv o možné reformě sektoru vína, jenž dosud nebyl celkovou restrukturalizací CAP významně dotčen. Podle dosavadního komisaře pro zemědělství a zároveň autora zemědělské reformy Franze Fischlera je přitom prioritou této reformy zlepšení kvality vinohradnictví a následné výroby vína a též smíření poptávkové a nabídkové stránky v této tržní oblasti po rozšíření EU na 25 členů. Tato rétorika na jedné straně přiznává, že chystanou reformu sektoru vína významně poznamená skutečnost rozšíření EU o další vinařské oblasti v některých nových členských státech včetně ČR, na druhé straně nepřímo naznačuje, jakou podobu tato reforma bude mít. Podle předběžných informací lze v sektoru vína v brzké době očekávat především přijetí významných regulativních opatření, která mají sjednotit a zpřísnit požadavky na kvalitu procesu výroby a pěstování vína (pokud jde o samotný proces výroby a hygienické požadavky). Současně zvětšení tržního prostoru s sebou nese určitý přetlak především na straně nabídky, jak nepřímo odhalují i slova odcházejícího komisaře. Lze tedy očekávat, že „smiřování nabídkové a poptávkové stránky“ v této tržní oblasti bude mít podobu další (i finanční) podpory konverze a restrukturalizace stávající výroby. Českých producentů vína se dosud dotkl vstup do EU především pokud jde o nutnost včas rozšířit plochu vinic a zaregistrovat je; prozatím se jich příliš nedotkly důsledky odbourání cel a zlevnění zahraničních vín. Otázkou je, jakou podobu bude mít připravovaná další legislativa v této oblasti, která může být dle prvních signálů nepřátelská vůči malým producentům, jichž je v ČR velký počet. Pokud jde o dosavadní vliv vstupu do EU na české vinaře, čeká se prozatím na to, jak se na trhu s vínem

říjen 2004

odrazí výsadba nových hektarů vinic, která předcházela vstupu do EU, v němž platí zákaz nové výsadby vinic. Tyto vinice vysázené před vstupem do EU začnou plodit až za tři roky. Po vstupu do EU platí zákaz vysazování nových vinic, je přípustné pouze obnovování vinic již zaregistrovaných a vysazených, přičemž s právem na obnovu starších vinic se má obchodovat, podobně jako je zvykem v jiných zemích EU. Bez registrace přitom nelze víno prodávat, úroda z nezaregistrované vinice může být využívána pouze pro osobní spotřebu. Český trh s vínem nyní ovlivňuje odbourání cel na víno po vstupu do EU; díky němu zlevnila dovážená vína a dováží se jich větší množství, tato skutečnost se ale příliš neodrazila na případném vytlačování domácích vín z trhu. V budoucích letech se očekává spíše nárůst dovozu nežli konzumace tuzemských vín. Na základě sčítání hektarů vinic, provedeného ještě před vstupem ČR do EU, bylo zjištěno, že v ČR se nachází asi 18 666 hektarů vinic, z toho 17 938 hektarů v moravské vinařské oblasti. V rámci celé ČR pak lze najít až 18 055 pěstitelů vína, z čehož vyplývá, že pěstování vína je v ČR převážně záležitostí drobných pěstitelů. Třetina českých vinařů má vinici menší než 1000 m2, jen asi 2 % vinařů naopak hospodaří na ploše větší než 5 ha, ti pak mají zaregistrované až tři čtvrtiny všech vinic. Stanovy evropské obchodní společnosti 8. října došlo ke zpřístupnění stanov evropské obchodní společnosti, které tak umožňuje zakládání tohoto typu společností v rámci EU; zároveň začala platit související směrnice, která požaduje faktické zapojení zaměstnanců do řízení evropských obchodních společností. Většina členských států tyto směrnice do svých právních řádů však dosud nezapracovala. Komise zveřejněním stanov 8. října připomněla členským státům, že začíná platit směrnice o evropské obchodní společnosti, současně však upozornila na to, že řada států tuto směrnici do své legislativy ještě řádně neimplementovala, tedy nezavedla na národní úrovni právní předpisy potřebné pro založení evropských obchodních společností na jejich území. Právě k 8. říjnu 2004 přitom již v členských státech měla platit legislativa, která by byla výsledkem implementace této směrnice. Podle této směrnice, která doprovází Status evropské obchodní společnosti by zaměstnanci měli být více zainteresováni do chodu společnosti. Ze současných 25 členských států EU je tak na základě existující legislativy oprávněno zakládat evropskou obchodní společnost pouze šest z nich (Belgie, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Finsko a Irsko). Z nových členských států pak informovaly

Maďarsko, Litva a Malta Komisi o tom, že směrnici implementovaly. Podle stanov je evropská obchodní společnost společností, která může fungovat napříč hranicemi států EU podle jednotné sady pravidel řízení, s jednotným managementem. Řídí se přitom pravidly, platnými v zemi, v níž sídlí mateřská společnost a není tedy pro možnost operability v různých členských státech nutné to, aby zakládala v těchto státech pobočky. Implementace tohoto statusu umožní obchodním společnostem především úspory operačních nákladů, a to v řádu až desítek miliard eur ročně v přepočtu na evropský business jakožto celek. Evropskou obchodní společnost lze přitom založit, pokud se spojí dvě a více společností s ručením omezeným z různých členských států. V evropskou obchodní společnost se též může přeměnit s.r.o., která po minimálně dva předešlé roky provozovala dceřinnou společnost v jiném členském státě. K výhodám evropské obchodní společnosti náleží snížené operační a transakční náklady, které by se mohly projevit i na cenách pro zákazníky a spotřebitele, tuto logiku je však třeba brát s rezervou. Důležité je především to, že odpadá nutnost opětovné registrace při pohybu obchodní činnosti z jednoho členského státu do druhého, pro evropskou společnost např. v oblasti energetiky je takto výhodnější získat investice ze soukromého kapitálu, než kdyby šlo o síť národních společností, které fungují podle pravidel platných v jednotlivých členských státech. Snížené transakční a operační náklady by tímto způsobem mohly v konečném výsledku vést i ke snižování cen např. služeb v daných oblastech, je však pravdou, že tento proces by byl poměrně složitý a pozvolný. Kontroverznější je již doprovodná směrnice, která požaduje aktivní zapojení zaměstnanců (a jejich organizací!) do procesu vzniku a řízení evropské obchodní společnosti, zde je zřejmý výsledek lobbistického působení organizace ETUC. Zástupcům ETUC na implementaci směrnice, která se týká zapojení zaměstnanců do tvorby evropské obchodní společnosti, záleží z toho důvodu, že jejím obsahem je nutnost zapojení tělesa reprezentujícího zaměstnance a dělníky společnosti do pravidelných negociací. Směrnice zavazuje manažery evropské obchodní společnosti, aby podávali pravidelné zprávy tomuto tělesu zastupujícímu zaměstnance. V těchto zprávách jsou povinni nastiňovat současné i budoucí plány rozvoje společnosti, plány na produkci i prodej, možné dopady změn na pracovní sílu, jakékoliv informace o změnách v managementu či

43


o fúzích s jinými podniky. Směrnice tak dává v rámci evropské obchodní společnosti relativně silnou pozici právě zaměstnancům. Tato směrnice vyvolala ještě před dokončením summitu v Nice v roce 2000 bouřlivé reakce mezi členskými státy, které se následně dohodly na kompromisu: daná země se může rozhodnout, zda implementuje či neimplementuje též opatření, která protěžují společnosti vzniklé fúzí v případě, že před touto fúzí čtvrtina zaměstnanců měla možnost participovat na rozhodování o dalším osudu společnosti. Výzva osmnácti členským zemím k transpozici nové evropské legislativy ohledně otevření trhu s energií Nesplnění povinnosti implementace přijaté evropské legislativy do vnitrostátních právních řádů se stalo předmětem i dalšího upozornění, které Komise v měsíci říjnu adresovala členským státům včetně ČR v souvislosti s dvěma nařízeními, která se týkají otevření trhu s energií. Komise 13. října zaslala formální oznámení osmnácti členským státům, včetně sedmi nových členů, které je vyzývá k tomu, aby do svého právního řádu transponovaly nařízení EU týkající se vnitřního trhu s elektřinou a plynem. Z nových členských států tak dosud učinilo pouze Slovinsko, Maďarsko a Kypr, mezi členy EU-15 k těm, kdo dosud netransponovaly nařízení do svého právního řádu náležejí též Německo, Itálie či Velká Británie. Jedná se konkrétně o nařízení 2003/54, které se týká vnitřního trhu s elektrickou energií a 2003/55, které se týká vnitřního trhu s plynem. Tato dvě nařízení jsou nezbytná pro garanci otevření trhů s elektřinou a plynem v rámci EU, protože umožňují odběratelům z řad průmyslových zákazníků od 1. července 2004 a odběratelům z okruhu domácností od 1. července 2007 svobodný výběr dodavatele těchto energií. Nařízení nejsou bez problémů, měla by totiž otevírat trh s distribucí energie volné soutěži, neřeší však postavení monopolistických firem na tomto trhu, které dokáží jeho premisy efektivně obcházet, jak prokazuje praxe v členských státech, které legislativu buďto již implementovaly, nebo se na její přijetí připravují (včetně ČR). Nařízení by přitom měla kombinovat otevření trhu volné soutěži a zachovávat přitom kvalitu služeb, jejich univerzalitu a ochranu zranitelných odběratelů (především z řad domácností) a zajistit také bezpečnost dodávky energie. Nařízení by měla determinovat podmínky trhu s energií v rámci EU a sloužit jako báze pro vývoj partnerství na tomto trhu se sousedy EU, především v rámci zemí západního Balkánu. Komise, a především její současná

44

místopředsedkyně zodpovědná za resort energie a dopravy Loyola de Palaciová, prezentuje transpozici této legislativy jako nezbytný krok k dokončení celkového společného a kompetitivního trhu s energií v rámci EU, které je nezbytné pro úspěch Lisabonské strategie. Má jít o klíčový nástroj pro záruku skutečně volné soutěže v rámci jednotného trhu EU. Pravdou však je, že efektivita implementace těchto nařízení je poněkud sporná, protože se ukazuje, že velké produkční firmy obcházejí nebezpečí vlastních ztrát v případě, že by odběratelé mohli zvolit jiného distributora a transmitora energie a zakládají horečně dceřinné společnosti, které se zabývají distribucí. V rámci trhu s energiemi tato nařízení příliš neřeší dominantní a monopolistické pozice operátorů, navíc i po implementaci bude dále potřeba investic pro garanci interoperability mezi výrobci a distribučními sítěmi a pro jejich vzájemné propojení a adekvátní infrastrukturu. V ČR proces transpozice obou nařízení probíhá. V souladu s touto směrnicí má být nový legislativní akt, projednávaný na zasedání PS PČR 21. října. Za účelem sledování toho, do jaké míry nová nařízení přispívají ke zvýšení konkurence a volné soutěže na trhu s energiemi, hodlá Komise monitorovat změny, k nimž dochází v počtu dodavatelů. O diskutabilní efektivitě těchto nařízení tak svědčí i to, že dle první dosud zveřejněné zprávy (další má být k dispozici v prosinci 2004) pouze čtvrtina hlavních spotřebitelů energie dosud změnila své dodavatele od otevření trhu s energií na konci 90. let. Zpráva Komise o dohodě o textilu a tkaninách Jedná se o zprávu o doporučeních vysoké skupiny pro textil a tkaniny, kterou přijala 12. října Komise a která reflektuje skutečnost, že od 1. ledna 2005 vyprší dohoda o textilu a tkaninách, uzavřená v rámci WTO, která ještě zachovávala dovozní kvóty na textil importovaný do EU. Zprávou se má navíc zabývat nadcházející zasedání Rady pro volnou soutěž, jež má probíhat 25. a 26. listopadu. Dosud platná Dohoda o textilu a tkaninách, uzavřená v rámci WTO, ještě zachovávala dovozní kvóty na textil importovaný do EU. Komise ve zprávě upozornila na nutnost k nebezpečí přílivu levného textilu z třetího světa zaujmout aktivní postoj, přičemž upozorňovala především na problémy, které bude způsobovat expanze čínské produkce na evropský trh. Čínský export v oblastech, kde již byly zrušeny kvóty, stoupl mezi lety 2001 až 2003 téměř o 100 %, Čína je též největším vývozcem textilu do EU (na dalších místech figurují Turecko, Rumunsko, Bangladéš či Indie) a před-

říjen 2004

stavuje silného producenta též pokud jde o oděvy a obuv. Komise se proto ve své zprávě pokusila upozornit na to, že čínská expanze může ohrozit i ekonomiky rozvojových zemí. Součástí zprávy je sedmibodový plán s cílem povzbudit konkurenceschopnost evropského textilního průmyslu a čelit přílivu levného zboží, který představili komisaři Pascal Lamy a Olli Rehn. Plán počítá s povzbuzováním výzkumu a inovací, zvyšováním kvalifikace a také ochrany autorských práv a s bojem proti pašování a padělání zboží, se snahou o zlepšení přístupu evropských výrobců na třetí trhy a o vytvoření zóny volného obchodu se Středomořím. Evropským producentům textilu mají napomoci také strukturální nástroje EU, Komise totiž navrhuje v rámci strukturálních fondů zřídit rezervní fond, který by pomáhal regionům s vysokou koncentrací textilek čelit důsledkům liberalizace a nepředvídaným krizím. Opatřením globálního dosahu pak má být v případě nouze použití ochranných doložek z dohod o vstupu Číny do WTO. Navrhovaná opatření Komise na podporu evropské výroby textilu po vypršení platnosti kvót jsou důležitá nejen pro EU jako celek, ale i pro ČR, které se jakožto výrobce textilu, jehož trh je současně náchylný k příjmu levného zboží z Asie, zrušení kvót na dovoz textilií do EU může též významně dotknout. Komisař Rehn zdůrazňoval, že evropská konkurenceschopnost tkví ve vysoké kvalitě, přesto v roce 2003 pokračoval v odvětví pokles výroby (o 4,4 %) a úbytek pracovních míst (o 7,1 %). EU přitom v současnosti uplatňuje 9 % clo na dovoz textilií, což je méně než jinde ve světě; nejvyšší cla na dovoz textilií uvalují právě producenti z třetího světa, pro něž výroba textilu představuje důležité odvětví ekonomiky (např. Indie). Komise současně navrhuje v rámci jednání s WTO změnit dosavadní systém obchodních úlev a výhod, aby ze snazšího přístupu na evropský trh těžily skutečně nejchudší země, a ne rozvojové velmoci Čína a Indie. Odhady hovoří o tom, že chystaná liberalizace světového obchodu s textilem ohrozí v ČR existenci až třetiny pracovních míst v textilním průmyslu, čeští výrobci se proto zrušení kvót obávají; většina české výroby totiž směřuje právě na evropský trh. Je proto otázkou, která zajímá i ČR, zda se Komisi podaří s hrozbou pro evropské textilní výrobce vyrovnat i pomocí praktických nástrojů, zatím totiž stále hledá mechanismus usmíření požadavků na stabilitu své produkce na jedné straně a požadavků na liberalizaci světového obchodu na straně druhé.

1.2 RADA 1.2.1 Rada pro hospodářskou soutěž REACH – Návrh směrnice EP a Rady týkající se registrace, evaluace a autorizace chemikálií, zakládající Evropskou chemickou agenturu a pozměňující Směrnici 1999/45 Na pořad jednání Rady pro volnou soutěž, které se uskuteční ve dnech 25. a 26. listopadu 2004, se dostává diskutabilní změna Směrnice 1999/45, která by umožňovala přijetí a implementaci programu REACH. Program REACH, který se dostává z Komise na jednání listopadové Rady pro volnou soutěž, se týká zavedení jednotného systému autorizace, registrace a evaluace všech chemikálií (viz monitoring září 2004) a současně založení Evropské chemické agentury. Zavedení tohoto programu přitom podpořil i nominovaný komisař pro volnou soutěž Günter Verheugen, který hodlal během svého funkčního období v oblasti volného trhu podporovat programy v duchu lepší regulace, programy, které by braly v úvahu vztah mezi konkurenceschopností (s důrazem na klíčový význam Lisabonské agendy) a ochranou životního prostředí. Paradoxně tak sice připouští, že by mohlo mít přijetí iniciativy REACH za následek určitou ztrátu v podílu na exportních trzích pro evropský chemický průmysl v krátkodobé perspektivě, věří však, že v dlouhodobé perspektivě by se REACH mohl stát jakýmsi precedentem či vzorem v mezinárodním měřítku z hlediska registrace a autorizace citlivých komodit, jakými jsou chemikálie, což by mohlo znamenat pro EU kompetitivní výhodu. Vůči programu REACH nadále protestují zejména lobbistické kruhy v oblasti chemického průmyslu, které se snaží v tomto směru působit na Radu tak, aby alespoň došlo ke změnám té podoby návrhu, v jaké opustil Komisi. Program REACH je tak prezentován jako zcela nová kapitola odvětví politiky v oblasti chemického průmyslu. Návrh na zřízení tohoto systému standardizace chemických produktů vzešel z Komise již v roce 2003. Lobbistické kruhy v oblasti chemického průmyslu přitom vnímají přijetí této legislativy jako významný zásah do fungování chemického průmyslu a volné soutěže v něm ve jménu mnohem přísnější regulace. V současnosti je debata o programu REACH v takovém stadiu, že jednotlivé zainteresované strany, jak pokud jde o evropské instituce, tak pokud jde o jednotlivé členské státy i nestátní struktury v podobě průmyslové lobby, vnímají nut-

45


nost a zřejmě i nevyhnutelnost přijetí nějaké formy legislativní standardizace v této oblasti, prozatím však není především jasno o tom, jakou konkrétní podobu bude nakonec mít. Výsledek jednání Rady je tedy v tomto bodě otevřený. 1.2.2 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Směrnice o rovném zacházení s muži a ženami ve službách Rada ministrů se shodla na návrhu směrnice o rovném přístupu mužů a žen ke zboží a službám; diskuse obklopující tuto směrnici se týkaly především otázky stejné či rozdílné pojistné sazby u mužů a žen, takže se do ní zapojovala především lobby spjatá s pojišťovnickými kruhy. V případě této směrnice šlo o to, že pojišťovny by nesměly účtovat ženám vyšší pojistné zdravotního pojištění z důvodu toho, že jsou potenciálními matkami a že by tedy do jejich výše pojistného měla být započítávána rizika spojená s těhotenstvím a porodem. Důsledkem toho, že by mělo povinně dojít k rovnoměrnému rozpočítání těchto rizik, by mohlo být to, že pojistky mužů zdraží a žen naopak zlevní. Návrh Komise se opíral o článek smlouvy o EU zakazující veškerou diskriminaci na základě pohlaví, rasy či etnického původu. Komise proto usoudila, že přihlížet na pohlaví jako kritérium při pojistných sazbách je nelegální. Pojišťovny naopak argumentovaly, že celý obor je založen na odhadu odlišné míry rizika u jednotlivých klientů, a varovaly, že rovnost sazeb by znamenala fakticky zdražení pojistek a pokles poptávky i s dopadem na zaměstnanost v oboru. Směrnice, která by měla být v konečném znění schválena na zasedání Rady pro zaměstnanost a sociální politiku v prosinci 2004, je výsledkem kompromisu, na němž se shodli zástupci vlád; původní znění z listopadu 2003 by totiž mělo velké důsledky pro pojišťovny i jejich klienty. Současné kompromisní znění připouští výjimky a dlouhé lhůty pro uplatnění této směrnice, takže ani konečné přijetí na dalším zasedání Rady v prosinci by neznamenalo okamžitý plošný zákaz uplatňování rozdílných sazeb pojištění pro muže a ženy. Původní znění směrnice z listopadu 2003 mělo za cíl de facto zcela přebudovat systém určování výše pojistného, a to tak, aby z tohoto systému nebyla zřejmá jakákoli diskriminace na základě pohlaví. Ke zvyšování pojistného tedy mělo docházet na základě jiných kritérií. Dražší měly být např. pojistky pro řidiče. Konečný kompromis připouští v oblasti pojišťov-

46

nictví výjimky, pokud se míra rizika u mužů a žen objektivně liší. To však musí daný pojišťovací ústav svým spotřebitelům transparentně doložit například na základě dlouhodobých demografických statistik nebo výkazů počtu škod, což by znamenalo významnou administrativní a technickou zátěž pro daný ústav. Hlasování Rady dlouho nebylo jednoznačné, rovnost sazeb bez ohledu na pohlaví prosazovaly skandinávské státy, proti byla Velká Británie a z nových členských států Slovensko; zástupce české vlády (ministr Škromach) naopak vyjadřoval uspokojení nad původním návrhem a kompromisní variantu označoval za výsledek tlaku pojišťoven, který stanovuje dlouhá přechodná období a výjimky a proto nenaplňuje původní očekávání. Zmiňovaného kompromisu bylo nakonec dosaženo jen díky tomu, že Německo se namísto veta zdrželo hlasování a vymínilo si možnost, aby text směrnice ještě posoudili právníci, zda nenarušuje ústavní ochranu soukromí, tedy zda se nevztahuje na soukromé transakce mezi občany. Směrnice se přitom nevztahuje jen na oblast pojišťovnictví, ale všeobecně na sektor služeb (např. by nemělo být možné odmítnout taxi jen proto, že ho řídí žena). Směrnice má typické rysy antidiskriminační legislativy, která má vylepšovat postavení určitých skupin ve společnosti (respektive v ekonomické oblasti), disponuje však tolika výjimkami, že ve výsledku téměř popírá svoji podstatu. Směrnice o pracovní době Směrnice o pracovní době, která byla projednávána na říjnové schůzce Rady pro zaměstnanost a sociální otázky, představuje velmi kontroverzní legislativní návrh. Předmětem nejtvrdších sporů se staly otázky výjimek z maximálního počtu pracovních hodin či stanovení zvláštní kategorie „pohotovostního času“ vedle kategorií „pracovní doby“ a „mimopracovní doby“. Jednalo se o návrh Komise z 22. září 2004 na změnu nařízení č. 2003/88. Mezi klíčové body návrhu náleželo především posílení pravomocí odborů v případě vyjednávání přesčasových hodin pracovníků. Podle dosud platného nařízení je stanoven maximální počet odpracovaných hodin týdně na 48, přičemž zaměstnavatelé mají právo za určitých podmínek vyjednat se svými zaměstnanci výjimku, která jim umožňuje zaměstnávat je déle; dle pozměňovacího návrhu Komise by přitom tyto výjimky mohly být dosaženy pouze na základě dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací na pracovišti. K dalším inovacím náleží to, že dle

říjen 2004

dosavadního nařízení je dohoda o délce pracovní doby uzavírána na základě kolektivní smlouvy mezi zaměstnavateli a odbory na dobu čtyř měsíců s prodloužením platnosti na šest měsíců. Pozměňovací návrh navrhuje prodloužení této doby na jeden rok na základě vnitrostátního legislativního aktu daného členského státu. Velmi důležitou součástí návrhu byla samotná definice pracovní doby. Komise totiž navrhovala definici a vložení nové kategorie mezi stávající kategorie pracovní a mimopracovní doby, tzv. „neaktivní pohotovostní dobu“, kterou dosud platné nařízení nezná. Jedná se o takový stav, během něhož je pracovník sice přítomen na pracovišti, nevykonává však své povinnosti a je k dispozici pro případ potřeby v pohotovostním stavu. Tato inovace se týká především některých povolání ve zdravotnictví či v dalších pohotovostních službách. Dle poslední revize této směrnice, která vzešla z jednání Komise by mělo být rozhodnutí v této věci ponecháno na členských státech. Jednotlivé členské státy mohou rozhodnout, zda tuto „neaktivní pracovní dobu“ budou považovat za součást běžné pracovní doby, nebo ne. Komise přitom navrhovala, aby byla tato aktivní část pohotovostní doby považována za součást běžné pracovní doby z hlediska ochrany zdraví zaměstnanců; tento dodatek byl do směrnice vsunut na základě verdiktů ESD z roku 2000 a 2003 ve specifických kauzách. Návrh Komise vzbudil kritiku jak odborářů, tak podnikatelů. Británie vymohla výjimku, že lze pracovat i více, pokud se zaměstnanec nároku na osmačtyřicetihodinový pracovní týden sám dobrovolně zřekne, obdobné postupy se rozšířily i do dalších členských zemí. Individuální výjimky budou podle EK nadále možné, ale za přísnějších podmínek, aby se předešlo jejich zneužívání. Například nový zaměstnanec by nesměl podepisovat zároveň s pracovní smlouvou i dohodu o dobrovolném překračování limitů pracovní doby. Výjimky nebudou moci obcházet limity a pravidla stanovená v podnikové kolektivní smlouvě či v sektorových dohodách mezi odbory a podnikateli. Celkový čas v práci by týdně neměl překročit 65 hodin týdně ani u výjimek. Směrnice o pracovní době odpovídá současnému trendu úprav norem pracovního práva v rámci evropské legislativy, kterou do značné míry ovlivňuje lobby organizace ETUC (tedy evropských odborů), přestože současný návrh směrnice jí nevychází ve všech požadavcích vstříc; námitky vůči návrhu Komise měla v rámci EP též frakce socialistů. ETUC namítala např. to, že pokud návrh definuje jakožto součást pracovní doby pouze aktivní část pohotovostního času, připravuje řadu zaměstnanců,

nejen těch, kdo pracují ve zdravotnictví, o část jejich doby nepracovní. Socialisté v EP zase argumentovali, že návrh Komise je v přímém rozporu s principem smluvního práva, které říká, že úkolem Komise je přinášet postupná zlepšování na poli zaměstnanosti a sociální politiky, která by však neporušovala již dosažený progres týkající se ochrany zaměstnance a který na tomto poli již existuje. Socialisté se proto spíše zasazovali o „zdržovací variantu“ poukazem, že takto kontroverzní návrh by neměla prosazovat odcházející Komise na konci funkčního období, ale měla by je převzít Komise nová. Je třeba poznamenat, že směrnice fakticky limituje flexibilitu firem v určování podmínek, pokud jde o podobu a délku pracovní doby; z toho důvodu se proti ní v Radě postavila řada členských států, vedle Velké Británie i Polsko a ČR. Vadila především povinnost vyjednávat výjimky z maximální 48hodinové pracovní doby pomocí kolektivní smlouvy s odbory. Omezování délky pracovní doby i přesčasů je navíc dle ekonomů spíše škodlivé a vede ke komplikacím a snahám firem obcházet zákony, přičemž v zemích, které se o podobné restrikce pokusily (Francie, Německo), následoval spíše rozmach šedé ekonomiky a odchod místních firem do jiných zemí, které kromě levnější pracovní síly nabízely i liberálnější pracovní zákony. Zkrácení pracovní doby tak lze považovat za součást dlouhodobě těžko udržitelné praxe evropské sociální a ekonomické legislativy, která se vyznačuje nepružností, mimo jiné i proto EU stále marně řeší svůj problém s dosahováním cílů Lisabonské agendy. Kratší pracovní týden spolu s vysokými mzdami a dalšími výhodami totiž zhoršuje konkurenční pozici západoevropských firem na trhu. Společnosti se tak ze západní Evropy přesouvají na východ a celá Evropa nedokáže v produktivitě konkurovat pružnějšímu trhu v USA. Směrnici lze hodnotit s velkými rezervami i z toho hlediska, že jde o určitý precedens v oblasti pracovního práva ve smyslu dalšího harmonizování oblastí, které náležely spíše do kompetence jednotlivých členských států. Harmonizaci této podstatné úpravy, která se dotýká každodenního života velké části obyvatel EU, tak lze opět vidět jako určitý signál o tom, že EU hodlá v oblastech dosud náležejících převážně pod kompetenci členských států (oblast pracovního práva, ale mimo jiné i oblast daňová) uplatňovat významným způsobem své pravomoci. Z členských zemí se především Británie domnívala, že by tato oblast měla zůstat v kompetenci členských států. ČR poukazovala na možný nepříznivý dopad na produktivitu práce a na konkurenceschopnost

47


a přimlouvala se spíše za zachování flexibility pokud jde o pracovní dobu. Směrnice o sezónních pracovnících Další sporný pozměňovací návrh v oblasti pracovního práva představovala na jednání Rady pro zaměstnanost a sociální otázky směrnice o rovných platových podmínkách sezónních pracovníků v rámci EU. Na přijetí rovných platových podmínek pro sezónní pracovníky v rámci EU se nedohodla Rada ministrů již v červnu 2003, její rozhodnutí pak bylo odloženo. Předmětem sporu se stala především délka nutného kvalifikačního období, po jehož uplynutí je možné považovat sezónního pracovníka po kvalifikační i platové stránce za rovného běžnému zaměstnanci. Návrh Komise počítal se šesti měsíci, s čímž nesouhlasily některé členské státy (např. Dánsko), jiné členské země naopak považovaly toto období za příliš dlouhé. Řecko během svého předsednictví v roce 2003 navrhovalo jako kompromis stanovení tohoto přechodného období nikoli v délce měsíců, ale týdnů, avšak s tím, že pro plnou transpozici tohoto nařízení do právních řádů jednotlivých členských států bude stanoven limit pět let. Nařízení se stalo předmětem sporů a jeho řešení bylo proto odloženo na říjnové zasedání Rady ministrů v roce 2004. Ani zde však nebylo konsenzu dosaženo. Bylo konstatováno, že o prozatím předkládaném návrhu Rada nemůže dosáhnout konsenzu, další projednávání proto bylo odloženo na neurčito. 1.2.3 Rada pro životní prostředí Směrnice o odpadech z důlního průmyslu Rada na říjnovém zasedání schválila návrh směrnice (ve znění pozměňovacích návrhů EP) o odpadech z důlního průmyslu, která stanovuje přísnější podmínky pro skladování tohoto odpadu a nakládání s ním; maďarská a rakouská delegace se hlasování zdržely. Rada pro životní prostředí na svém říjnovém zasedání naopak schválila Směrnici o odpadech z důlního průmyslu. Cílem směrnice je změnit především současnou situaci, která se týká též některých nových členských států (např. Maďarska), v níž je odpad z důlního průmyslu skladován na divokých skládkách a opuštěných místech po někdejší těžbě. Návrh směrnice počítá s výraznějším převedením odpovědnosti za skladování odpadu na výrobce, s větší informovaností veřejnosti a monitoringem skladovacích zařízení. EP ve svém stanovisku naopak prosazoval zmírňující opatření pokud jde

48

o přechodná období, s poukazem na to, že především v nových členských zemích často trpí odvětví těžebního průmyslu strukturálními problémy (viz monitoring září 2004). Zástupci Maďarska a Rakouska se v hlasování Rady o směrnici zdrželi. Směrnice o fluoridizovaných skleníkových plynech Rada na svém zasedání schválila návrh směrnice o fluoridizovaných skleníkových plynech, který by měl směřovat k omezení používání těchto substancí narušujících významně ozónosféru. Rada pro životní prostředí dosáhla kompromisu v záležitosti fluoridizovaných skleníkových plynů. Obavu z přijetí směrnice vyjadřovali především automobiloví výrobci, kteří na jejím základě musí respektovat striktní omezování montáže klimatizačních zařízení, která obsahují tyto plyny. Konečné znění směrnice, tak jak bylo přijato Radou (především po pozměňovacích návrzích EP, který změnil původní rozhodnutí Komise uplatnit striktní kvóty na výrobu těchto zařízení), však vyšlo vstříc spíše těmto výrobcům, kritické reakce přicházejí spíše z environmentalistických pozic. V případě tzv. fluoridizovaných skleníkových plynů se jedná o plynné substance používané např. při výrobě klimatizačních zařízení (viz monitoring září 2004). 1.2.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Návrh na změnu směrnice č. 1999/62 o zpoplatnění užívání některých komunikací těžkými nákladními vozidly Rada ministrů se na svém zasedání 7. října nedohodla na původním návrhu Komise na jednotnou evropskou dálniční známku, která měla stanovit společná kritéria zpoplatnění používání určitých typů pozemních komunikací nákladními auty; problematickým bodem se stalo nejen stanovení jednotné výše mýtného, ale také problém dalšího použití výnosů z této daně. Jednalo se o návrh změny směrnice 1999/62, která obsahovala též návrh na rozdělování výnosů z mýtného. V poslední verzi návrhu směrnice předsednická země Nizozemí navrhovala, aby byly výnosy z mýtného používány pro celý dopravní systém, tedy nejen pro silniční a dálniční komunikace, ale také pro železnice a jiné způsoby dopravy. Předmětem sporu ohledně využívání výnosů z mýtného se stala také otázka, zda mají mít členské státy zachováno právo nakládat s nimi libovolně v rámci příjmové části svých rozpočtů a při jejich sanaci, či budou

říjen 2004

povinny, jako to navrhovala Komise, používat je pouze v rámci sektoru dopravy. Zatímco komisařka pro resort dopravy a energetiky Loyola de Palaciová v předloze navrhovala, aby prostředky mohly být použity pouze pro zpětné investice vlád do resortu dopravy; pro členské státy bylo takové vměšování Komise do způsobu využívání rozpočtových příjmů jednotlivých států nepřijatelné. Proti tomuto vázání výnosů z mýtného výhradně na sektor dopravy protestoval též EP. V případě směrnice o jednotném evropském mýtném, tedy jednotném způsobu zpoplatnění některých komunikací pro kamionovou dopravu (konkrétně pro nákladní automobily nad hmotnost 3,5 t), bylo obtížné též dosahování kompromisu mezi jednotlivými členskými státy, které setrvávaly na svých specifických požadavcích daných nejen hospodářskými, ale také geografickými požadavky a přírodními determinantami. Zatímco vnitrozemské státy včetně ČR, které v rámci EU představují tranzitní země a pociťují tuto skutečnost na zvyšování frekvence silniční dopravy, požadovaly zvýšení mýtného, okrajové naopak s ohledem na vlastní uživatele komunikací žádaly jeho snížení. Hornaté státy požadovaly zohlednění své polohy a obtíží terénu a požadovaly příplatky (vytyčení určitých „chráněných zón“, v nichž by byl tranzit zpoplatněn více než v jiných částech země), státy ležící v nížinách naopak poukazovaly na asymetrický efekt zohledňování specifik určitých terénů a upozorňovaly na to, že taková myšlenka je v rozporu se záměrem na skutečné sjednocení mýtného. Členské státy se nedohodly ani na tom, jak v rámci jednotného mýtného zohlednit fakt znečišťování ovzduší, které kamionová doprava způsobuje. Zohlednění znečišťování ve zvláštních příplatcích pro některé typy kamionů, požadují zejména státy s moderní kamionovou dopravou, zatímco státy, v nichž jezdí starší typy kamionů, se takové úpravě brání (to se týká převážně nových a chudších členských států EU). Zahrnutí externích nákladů, především na znečišťování životního prostředí do výpočtu částky jednotného mýtného prosazoval v rámci svých pozměňovacích návrhů též EP. Na dosažení kompromisu v této otázce opět velmi tlačila především předsednická země Nizozemí, která navrhovala zvýšení dosavadní ceny jednodenní dálniční známky pro kamiony z 8 na 11 €, tedy střední cestu mezi postojem některých, zejména okrajových členských států, které trvaly na zachování či dokonce snížení dosavadní ceny jednodenní známky, a postojem států vnitrozemských včetně České republiky, která trvala na navýšení ceny jednodenních známek až na 15 €.

Proti textu navrženému nizozemským předsednictvím se přímo postavila Francie, Španělsko, Litva, Rakousko, Itálie, Řecko a Portugalsko. Rakousko jakožto vnitrozemský stát požadovalo dokonce ještě větší zvýšení poplatků pro těžká nákladní vozidla nežli ČR, a to zvýšení až o 25 %. Španělsko, Itálie, Portugalsko a Litva též náležely k zemím, které vyjadřovaly odpor ke striktní alokaci prostředků získaných z těchto poplatků do dopravního sektoru. Zástupkyně předsednické země, ministryně Peijsová, nakonec musela konstatovat, že o jednotném způsobu zpoplatnění některých komunikací pro kamionovou dopravu se zřejmě v rámci celé EU dohodnout nedá. Další osud odmítnutého návrhu směrnice bude nyní takový, že se vrátí zpět Komisi, která musí vypracovat nový návrh, případně jej vrátit zpět s novými prvky na jednání Rady, jež se uskuteční ještě do konce roku 2004; nizozemská ministryně dopravy však již indikovala, že předsednická země nebude mít znovu zájem na projednávání neúspěšného návrhu. Říjnové odmítnutí návrhu změn směrnice přitom znamenalo již třetí odmítnutí návrhu Komise na reformu směrnice o dálničních známkách pro kamionovou dopravu od roku 1999 (směrnice o „eurokuponech“). Na pořad jednání Rady se pozměňovací návrh dostal též v roce 2003, kdy bylo jednotné mýtné odmítnuto především periferními státy EU. To, že změny směrnice nakonec nebylo dosaženo, má významný dopad na ČR v době, kdy současné ministerstvo dopravy požadovalo zvyšování ceny jednodenních dálničních známek či jejich úplné zrušení i za cenu zahájení sporu s Komisí. ČR se totiž stává z důvodů rozdílného zpoplatnění komunikací tranzitní zemí, z hlediska současného ministerstva dopravy by tedy bylo výhodnější, kdyby Rada směrnici o jednotném mýtném přijala. Jednodenní dálniční známky chtělo ministerstvo zrušit především proto, aby zahraniční dopravci nepoužívali ČR jako tranzitní zemi (jízda přes ČR vyjde nyní díky jednodenní známce, která pro vozy nad 12 tun stojí 240 korun, daleko levněji než například jízda přes Rakousko), ministři dalších členských zemí naopak namítají, že zrušení jednodenních dálničních známek či jednostranné navýšení jejich ceny z české strany by bránilo volnému pohybu zboží v rámci EU a poškozovalo zahraniční dopravce přejíždějící přes ČR. V ČR se proto diskutuje o zavedení elektronického mýtného, které by problém s jednodenními kupóny, jenž se dotýká země z ekonomického i ekologického hlediska a začíná představovat problém, jenž se přenáší i na úroveň EU, mohlo řešit (cenovou výhodnost elek-

49


tronického mýtného ukazuje zkušenost rakouská, o podobném řešení uvažuje též Slovensko). Návrh směrnice o zavedení jednotných řidičských průkazů

Na zasedání Rady 7. září se ministři dopravy

jednotlivých členských států navzdory silné blokační menšině, která během projednávání proti návrhu povstala, dohodli na harmonizaci řidičských průkazů v rámci celé EU. Jedná se o změnu směrnice 91/439, která obsahuje podstatné modifikace především pokud jde o systém získávání řidičských oprávnění; cílem je vyjasnění legislativních pravidel v této oblasti, zlepšení bezpečnosti na silnicích a údajně též redukce nebezpečí korupce při získávání řidičských oprávnění, i když právě tento bod je sporný, vezmeme-li v úvahu, že nová úprava zavádí povinnost opakovaného získávání řidičského oprávnění po uplynutí lhůty jeho platnosti. Lze jen stěží věřit, že systém, v jehož rámci budou řidičské průkazy platit pouze dočasně či budou požadovány pravidelné lékařské prohlídky profesionálních řidičů, nebude obcházen. Počáteční odpor v podobě blokační menšiny projevovali především zástupci Německa, Rakouska, Malty, Francie, Dánska, Řecka a Slovenska, kteří se postavili na odpor proti původnímu návrhu, jejž předkládalo nizozemské předsednictví a podle kterého se plánovaná výměna měla týkat všech řidičských průkazů, tedy i těch, které byly vydány desítky let před vstupem této nové směrnice v platnost. ČR se přitom v Radě řadila mezi sympatizanty původního návrhu. Nakonec se však podařilo prosadit variantu, podle níž všechny země EU budou nadále disponovat jednotným řidičským průkazem a bude zrušeno přibližně 110 různých typů řidičských průkazů, které jsou v současnosti v rámci EU používány; platnost jednotného evropského řidičského průkazu však bude však pouze dočasná a jeho získávání (především u profesionálních řidičů) má být spojeno s řadou kontrolních a regulačních mechanismů.

50

Jednotný řidičský průkaz má připomínat plastikovou kreditní kartu; důležité přitom je, že bude platný pouze dočasně, a to deset let pro automobily a motocykly a pět let pro nákladní auta a autobusy. Po uplynutí této doby tedy bude nutné znovu skládat řidičské zkoušky a zajistit si tak průkaz na dalších deset, respektive pět let. Mají být důsledně požadovány lékařské prohlídky profesionálních řidičů a harmonizována jejich periodicita. Zavádí se povinná zkouška i pro řidiče mopedů a naopak jednodušší povolení pro tažná zařízení. Důležité je, že zkrácení platnosti řidičského průkazu se nebude vztahovat na ty, kdo již vlastní doživotní oprávnění k řízení vozidel; současní majitelé řidičských průkazů s neomezenou platností si je tedy budou moci ponechat. Pouze v případě, že se přestěhují do jiné země a tam budou muset podle místních předpisů žádat o doklad opravňující k řízení motorových vozidel, nebo že o průkaz jakkoli přijdou, si budou nuceni pořídit nový, harmonizovaný a desetiletý. V případě směrnice o jednotném evropském řidičském průkaze se tedy opět jedná především o opatření ve jménu harmonizace, standardizace a unifikace pravidel. Cílem má být opět (jako v řadě případů nové evropské legislativy) určité zpřísnění podmínek pro získávání řidičského oprávnění a zefektivnění kontroly jejich dodržování, nová směrnice však v řadě bodů spíše komplikuje dosavadní systém, její požadavky jsou asymetrické (v tom smyslu, že výrazně znevýhodňuje budoucí nové držitele řidičských průkazů a de facto nijak nepostihuje ty stávající, pouze při jejich stěhování za hranice mateřského státu, což je opatření postrádající logiku). Návrh bude ještě detailně propracován a pokud bude schválen ještě ze strany EP, začnou se jednotné průkazy vydávat zřejmě od roku 2012. Návrh, který vzešel z Rady, má dle legislativní procedury projednávat ještě EP, pak by měl být znovu navrácen do Rady. Po roce 2006, kdy má vstoupit v platnost, by měla začít běžet šestiletá lhůta, během níž jsou státy povinny harmonizovat svoji legislativu a pravidla pro vydávání řidičských průkazů tak, aby od roku 2012 mohly naplnit povinnost vydávat už jen nové, ve všech státech stejné průkazy.

říjen 2004


2.1 FINANCE EU 2.1.1 Lisabonská strategie Říjnová reflexe problematiky Lisabonské agendy byla ve znamení výsledků každoroční zprávy o zaměstnanosti, kterou Komise vydala ještě v září 2004; zvyšování zaměstnanosti totiž náleží k hlavním cílům naplňování Lisabonské agendy. Zpráva však paradoxně ukázala, že během roku 2003 míra zaměstnanosti v rámci EU vzrostla pouze o 0,2 % v porovnání s 0,9 % v USA. V rámci EU je zaměstnáno pouze 63 % pracovní síly v porovnání s 69,9 % v USA. V EU také výrazněji roste míra nezaměstnanosti, o 6 % v rámci USA a o 9,1 % v rámci EU. V rámci delšího, pětiletého období však dle zprávy byla EU úspěšnější než USA ve vytváření nových pracovních míst, což je poněkud kontradiktorní vzhledem k zažitému povědomí o evropské ekonomice zaostávající v míře zaměstnanosti za USA. Pravdou však je, že v míře vytváření nových pracovních míst existuje v rámci EU mezi jednotlivými členskými státy velká heterogenita, kterou ještě zvyšuje fakt, že zpráva ze září 2004 mohla pouze okrajově počítat s výsledky nových členských zemí, kde dochází k podstatným změnám. K významnému růstu zaměstnanosti dochází mezi novými členskými státy, Maďarskem, Litvou, Slovenskem, kde míra zaměstnanosti stoupla o 2–3 %. Naopak k poklesu dochází v některých starých členských zemích, které procházejí hospodářskou recesí (Německo, ale také Dánsko), z nových členských zemí pak v Polsku. Celkově však EU zaostává za cíly Lisabonské agendy pokud jde o zaměstnanost. Dle Lisabonské agendy by míra zaměstnanosti měla do roku 2010 v EU dosáhnout 70 %, více než 60 % mezi ženami a 50 % mezi starší populací. Komise přesto stále věří, že aby EU těchto cílů dosáhla, je nutno především urychlit implementaci nutných reforem na trhu práce. Podle zprávy je nutné zlepšit pracovní perspektivy zejména pro ženy, starší osoby, méně kvalifikované pracovníky a podporovat vytváření pracovních míst

v sektoru služeb. Je potřeba také bojovat s novými jevy, mezi něž patří růst nezaměstnanosti mládeže a dlouhodobá nezaměstnanost. 2.1.2 Nová finanční perspektiva 2007–2013 Nová finanční perspektiva tvořila jeden z hlavních diskusních bodů na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti 11. října 2004. Předmětem jednání byla zpráva o pokroku v záležitosti rozpočtového výhledu EU pro období 2007–2013. Všeobecná rada nicméně konstatovala, že dosavadní návrh Komise na podobu finanční perspektivy pro roky 2007–2013 pro ni zůstává bází pro další jednání. Nizozemí jako předsednická země přitom naléhá na to, aby v této věci k předběžnému rozhodnutí došlo již na zasedání Evropské rady 17. prosince. Premiér de Bruijn však musel prozatím konstatovat, že pokrok ve snaze o dosažení kompromisu je velmi malý. Ani na jednání Všeobecné rady se totiž ministrům zahraničí jednotlivých členských států nepodařilo dosáhnout progresu, jednotlivé státy zachovávají svá původní stanoviska. Nizozemí by rádo ovlivnilo následující debatu, která by měla vyústit v konečné rozhodnutí o střednědobé finanční perspektivě tím, že ještě za jeho předsednictví budou dohodnuty a pevně stanoveny mantinely a vodítka do budoucna, které již načrtnou v základních a pevných liniích postup, jenž by v následujícím půlročním období převzala nová předsednické země, Lucembursko v první polovině a Velká Británie v druhé polovině roku 2005. Velká Británie by pak měla dovést finanční perspektivu do stadia konečného rozhodování v roce 2006. Na svých dosavadních pozicích setrvávají jednotlivé unijní instituce i členské země. Postoj Komise vs. postoje členských států Otázka příjmové složky rozpočtu Komise navrhuje navýšení tzv. dodatkového zdroje příjmů rozpočtu (který byl sice v roce 1988 zave-

51


den jako dodatkový, v současnosti však tvoří přes 73 % všech příjmů) na 1,14 % HDP jednotlivých členských států. Proti tomuto stanovisku se staví především Francie a Švédsko. Otázka výdajové složky rozpočtu Problém nové finanční perspektivy a navyšování příjmové stránky rozpočtu má širší souvislosti též s novou strukturou výdajové složky rozpočtu po rozšíření EU. Jedná se především o rozdělování prostředků určených pro strukturální pomoc. Zatímco řada nových členských zemí (především Lotyšsko, Polsko a Slovensko) by ráda směřovala zdroje určené na strukturální operace v rámci nové finanční perspektivy 2007-2013 do regionů v rámci nových členských států, tyto plány se setkávají s odporem právě např. u Francie, která navrhuje zachovat jak příjmovou složku rozpočtu, tak dosavadní principy dělby výdajů určených na strukturální operace bez nového významnějšího přerozdělování ve prospěch nových členů. Podobně další státy původní EU-15, jejichž regiony nejvíce profitovaly ze stávající dělby prostředků určených na strukturální politiku (především Itálie, Řecko, Portugalsko) nesouhlasí s tím, aby východní rozšíření mělo za následek snížení prahů pro nárok na strukturální pomoc, kvůli němuž by některé regiony těchto zemí nárok na další finanční podporu ztratily. Kontroverze ohledně nové finanční perspektivy se tedy nedotýká jen příjmové stránky, jak bývá často prezentováno, ale též redistribuce výdajů. Zde přitom mohou být spory mezi jednotlivými členskými zeměmi ještě vyhrocenější, zatímco otázka příjmové stránky se stává spíše meziinstitucionálním sporem v rámci EU (Komise versus Rada, případně Komise versus některé členské státy). Geneze nové finanční perspektivy Základní linie pro novou finanční perspektivu přijal EP v srpnu 2004. Rozpočtové plány by podle ní měly sledovat dosavadní politické priority. Komise vydala k nové finanční perspektivě zprávu s názvem „Prosperující Evropa, politický rozvrh a rozpočtové zdroje v rozšířené Evropě, 2007–2013“. Navrhovala v ní navýšení horizontů pro výdajovou složku, přičemž celkový rozpočet EU by měl narůst na 1,07 % HND EU do roku 2007 a na 1,24 % do roku 2013. Debata o rozpočtovém plánu Unie na roky 2007–2013 je však především debatou o politických prioritách. Finanční perspektiva je nástroj definující stropy pro příjmy a výdaje v rámci několikaletého období. Pro novou finanční perspektivu je jako jeden z klíčových bodů definován důraz na výzkum a technologický rozvoj, který má povzbudit ekono-

52

mický růst, zvýšit konkurenceschopnost a inovativnost, tedy de facto naplnit cíle Lisabonské strategie. Komise na základě toho v rámci své zprávy oznámila např. úmysl navýšit položku financování výzkumu na 0,04 % HND EU. Hodlá se přitom soustředit např. na podoblasti poskytování grantů výzkumným týmům, které se formují na evropské úrovni; posílení infrastruktury, vzdělání a přeshraniční mobility na poli výzkumu či posílení partnerství mezi privátním a veřejným sektorem v klíčových výzkumných oblastech (nanotechnologie, solární energie, mobilní komunikace). Návrh Komise v té souvislosti zdůrazňuje též potřebu zvýšených investic do politiky výzkumu vesmíru a bezpečnostní politiky. Dopis „gangu šesti“ Z úrovně debaty o finančních prioritách EU na následující období ji však na debatu o finančních stropech a možnostech převedl tzv. dopis „gangu šesti“ členských států (Velká Británie, Německo, Francie, Švédsko, Nizozemí a Rakousko), který požadoval, aby rozpočet Společenství nepřekračoval 1 % jeho HND. Návrh Komise počítá s tím, že členské státy by měly během sedmiletého období vystačit na výdajích s částkou o celkovém objemu 900 mld. €. Příděl rozpočtových prostředků v rámci této celkové částky by přitom neměl být pro všechny roky stejný. Na rok 2007 je dle finanční perspektivy stanovena částka 124 mld. €, v roce 2013 má evropský rozpočet končit na částce 143 mld. € na rok. Tento návrh vzbudil nevoli u šesti největších rozpočtových plátců; Velké Británie, Francie, Německa, Rakouska, Švédska a Nizozemí, kteří trvají na tom, aby se celkový objem rozpočtu nezvyšoval a zůstával při hranici 1 % HND EU. Jmenovaná šestice států se přitom velmi ostře staví proti tomu, že v případě navýšení počtu členských zemí na 25 naroste rozpočet automaticky o 25 % celkového objemu vzhledem k současnému stropu, a to již z důvodu spontánního absolutního nárůstu HDP. Obhajoba zachování takového faktického absolutního navýšení tím, že rozšířená EU bude pro své programy současně potřebovat více financí na výdaje, skupině připadá neoprávněná. Dopis „gangu šesti“ přitom argumentoval i tím, že EU, která v rámci tlaku na dodržení podmínek Paktu stability a růstu ze strany členských států vyžaduje jejich rozpočtovou disciplínu pokud jde o deficitní chování (to se týká především Francie a Německa), by měla sama jít příkladem a nenavyšovat vlastní rozpočet v jeho výdajové ani příjmové stránce (která by musela jít ruku v ruce s navyšováním stránky výdajové, platí-li pro rozpočet EU princip vyrovnanosti).

říjen 2004

Argumenty EP EP naopak argumentoval tím, že v průběhu let 1996–2002 vzrostl rozpočet EU pouze o 8,2 %, zatímco rozpočty jednotlivých členských států vzrostly v průměru o 22,9 %. Podobně EP argumentoval ve prospěch nové struktury, tedy nomenklatury rozpočtu pokud jde o výdajovou část. Jako konkrétní priority jmenoval tyto oblasti: - posílení výzkumu a technologického rozvoje; - podporu konkurenceschopnosti a podnikání; - zdůraznění úlohy genderových otázek v rámci všech hlavních výdajových oblastí; - zavedení povinnosti, aby kohezní politika tvořila za všech okolností 0,45 % HDP EU; - možnost povolit státní pomoc v některých oblastech a za určitých podmínek (v tomto návrhu vlastně EP otevírá dveře té možnosti, aby některé aktivity, které spadají do výdajové stránky rozpočtu, mohly být kofinancovány národními státy, čímž by se částečně řešil současný problém nutnosti navyšování plateb na jedné straně, v souvislosti s rozšířením, a omezených příjmových zdrojů na straně druhé; zároveň by se tak finanční odpovědnost za realizaci některých společných politik přesouvala i na členské státy, což může v oblasti financování společných politik představovat určitý precedens); - více pozornosti věnovat v rámci distribuce výdajů druhému pilíři reformy CAP, tedy rozvoji venkova; - posílit v rámci všech komunitárních politik tu obsahovou stránku, která se soustřeďuje na udržitelný rozvoj; - věnovat pozornost evropskému občanství, ale též programům na boj s chudobou v celosvětovém kontextu - a poněkud „zjednodušit architekturu“ pokud jde o oblast vnějších vztahů. Konkrétní rozhodnutí ohledně nové finanční perspektivy nyní leží na novém EP, zvoleném v červnových volbách 2004. Během minulého funkčního období přitom EP ještě zvládl navrhnout široká rozpočtová prerogativa ve vztahu k finanční perspektivě, v nichž naopak navrhoval, aby byly vždy nejprve vytyčeny politické priority a teprve poté rozhodováno o žádoucích stropech vlastních příjmů. Dále EP navrhoval, aby byla napříště finanční perspektiva schvalována pouze na pět a nikoli na sedm let, tak aby její tvorba korespondovala s funkčním obdobím EP a Komise. Proces navyšování evropského rozpočtu přitom představuje jakousi dvousečnou zbraň vůči členským státům; je nutno rozlišovat pozice, v nichž

jsou vůči této otázce jednak nové členské státy a státy EU-15, jednak státy, které představují v rámci společných politik spíše příjemce rozpočtových prostředků a státy, které představují jejich plátce. Z liberálního hlediska každé navýšení rozpočtu představuje pro členské státy povinnost přispívat více do společné „bruselské“ pokladny, zvláště má-li se navýšení týkat dodatkového zdroje v podobě odevzdávaného procenta z HDP členských států, který coby příjmový zdroj může být (na rozdíl od příjmů, které tvoří částky z vybraných cel a zemědělských dávek) spíše předmětem umělého navýšení (právě v rámci nového návrhu finanční perspektivy na základě jednomyslného rozhodnutí členských států v Radě a EP). Tzv. dopis „gangu šesti“, který představuje jakýsi protest některých představitelů mezivládní úrovně proti návrhu a argumentaci nadnárodních těles (Komise a EP) přitom zdůrazňuje, že problém v nedostatku rozpočtových prostředků pro některé současné politické priority EU nespočívá v silném podhodnocení příjmové složky, ale ve špatném strukturování priorit v rámci stávajícího rozpočtového stropu. Jedním z důležitých problémů, kolem nichž vzniká značné množství emocí během jednání o nové finanční perspektivě, náleží rovněž nejasnosti ohledně dalšího pokračování navracení části plateb do rozpočtu EU Velké Británii. 2.1.3 Pakt růstu a stability 20. října Komise přijala Zprávu o konvergenci za rok 2004, která měla postihovat připravenost jednotlivých zemí na přijetí společné měny euro Pokrok v oblasti plnění konvergenčních kritérií, vyžadovaných pro přistoupení k EMU, byl prověřován v rámci deseti nových členských zemí a Švédska. Zpráva prověřovala především to, zda členské státy, které dosud nemají výjimku opt-out ze společné měnové unie, splňují konvergenční kritéria cenové stability, ochoty vlád snižovat rozpočtové schodky či kritérium stability kurzů svých měn vůči euru a především to, zda zajišťují kompatibilitu své legislativy s nástroji vyžadovanými pro členství v eurozóně. Z výsledků zprávy přitom vyplývalo, že žádná z prověřovaných zemí nesplňuje současně všechna požadovaná kritéria, žádná tedy nesplňuje všechny základní požadavky pro okamžité přijetí měny euro. Komise tedy na základě této zprávy nedoporučila dosavadní změnu statusu těchto států ve vztahu k měnové unii, tedy statusu tzv. „členského státu s výjimkou“. Již samotný název tohoto statusu přitom do značné míry evokuje skutečnost, že s při-

53


stoupením těchto států ke společné měně se v budoucnu počítá, a to bez ohledu na to, zda o přijetí společné měny má daný stát vůbec zájem či ne, a to v situaci, kdy konvergenční kritéria de facto nesplňují též některé klíčové státy eurozóny, což způsobovalo významné otřesy Paktu stability a růstu a vyžádalo si mimo jiné jeho reformu. Ta však reflektovala spíše potřebu zachování socioekonomických potřeb těchto států, které nejsou schopny dostát konvergenčním kritériím, jsou však chráněny skutečností, že již existují v rámci eurozóny, než potřebu udržení stability měny euro. V tomto statusu se nové členské státy nacházejí spolu se Švédskem; vztah Velké Británie a Dánska k eurozóně byl naopak definován jako „zvláštní status“. Pokud jde o ČR, náš stát z hlediska zprávy Komise splňuje pouze dvě z požadovaných pěti kritérií, a to míru inflace pod referenční hodnotou (2,4 procenta v srpnu) a dlouhodobou úrokovou míru (6,4 procenta v srpnu). Rozpočtový deficit však výrazně překračuje požadovanou úroveň tří procent hrubého domácího produktu. Kritérium rozpočtového chování vlády přitom odráží to, zda daná země je či není předmětem rozhodnutí Rady EcoFin o existenci významného deficitu státního rozpočtu. Dle zprávy toto kritérium splnilo znovu pouze pět členských zemí s výjimkou, pravdou však je, že právě předmětem rozhodnutí Rady EcoFin se v nedávné minulosti stalo též několik významných států současné eurozóny (především Německo a Francie): Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovinsko a Švédsko. Pokud jde o kritérium legislativní kompatibility (především jde o status centrální banky jednotlivých států – jejich nezávislost, plná integrace do evropského systému centrálních bank), zpráva konstatovala, že právě toto poslední kritérium nesplňuje v plné míře žádný ze států s výjimkou, tedy ani ČR. To znamená, že dle zprávy naše zákonodárství neodpovídá požadavkům na začlenění České národní banky do Evropského systému centrálních bank a její měna není zapojena do směnného mechanismu ERM II Evropského měnového systému. Podle Zprávy Litva, Estonsko a Slovinsko mají vstupu do eurozóny nejblíže, protože jejich měny se od roku 2004 již podílejí na systému směnných kurzů ERM II. Kritérium stabilní hladiny směnných kurzů, podle nějž se fluktuace vůči euru musí po dobu minimálně dvou let vyskytovat bez významnějších výkyvů v rámci stanoveného pásma ERM II, nemohlo být smysluplně uplatněno. Zpráva konstatovala, že žádný z nových členských států se po požadovanou dobu v povoleném fluktuačním pásmu nepohyboval. Kritérium udržování inflační hladiny pod

54

hranicí 2,4 % v srpnu 2004 splňovalo pět zemí: ČR, Estonsko, Kypr, Litva a Švédsko. Kritérium udržování stabilní hladiny dlouhodobých úrokových měr pod hranicí 6,4 % splňovalo osm z těchto zemí: ČR, Kypr, Lotyšsko, Litva, Malta, Slovinsko, Slovensko a Švédsko. Stojí za pozornost, že Švédsko svoji měnu do systému ERM II prozatím vůbec nezapojilo, i to, že některé členské země, zapojené již do eurozóny, např. požadavek vyrovnanosti rozpočtů nesplňují. Další zpráva o pokroku v naplňování konvergenčních kritérií má být vydána Komisí v roce 2006, pravidelná konvergenční zpráva je totiž zpracovávána každé dva roky. Komisař pro ekonomické otázky Almunia přitom uvedl, že právě v tomto roce by mohly společnou měnu přijmout Litva, Estonsko a Slovinsko. 2.2 JUSTICE A VNITRO Říjnovému jednání Rady pro otázky justice a vnitra dominovala diskuse o budoucnosti této politiky. Základ pro oficiální jednání Rady ministrů stanovilo neformální setkání těchto ministrů 30. září – 1. října. Na tomto setkání se ministři dohodli o další agendě pro nadcházející rok. Na pořad se přitom měla dostat též kontroverzní otázka azylových táborů v Africe, s níž vzbudil velkou pozornost nominovaný komisař pro oblast justice a vnitra Rocco Buttiglione, a dalších opatření, která se týkají především azylové politiky. Otázka právní harmonizace oblastí trestního práva, azylových a imigračních procedur a též některých oblastí práva občanského (především těch, které se týkají práva rodinného) byly na zasedání Rady projednávány v rámci programu Tampere II. Již na neformálním setkání ministrů byl projednáván německý návrh na zřizování záchytných středisek pro žadatele o azyl v zemích EU mimo tyto státy, na oficiálním jednání Rady pak byly jednotlivé zainteresované strany tohoto návrhu vyzvány k vypracování dalších podrobností. Rada tedy indikuje, že ji tento plán zajímá a hodlá se jím zabývat i v budoucnu. Shody se však nepodařilo dosáhnout ohledně rychlosti tohoto procesu, především proto námitky Komise. Komise sama sice představila projekt zřízení pěti azylových táborů na území severní Afriky, který má být financován ze zdrojů EU, toto řešení však ještě stále považuje za předčasné a precedenční. K návrhu se staví rezervovaně současný komisař pro záležitosti justice a vnitra Vitorino,

říjen 2004

podle nějž je rozhodující, aby se pětice zemí, v níž se se zřizováním táborů počítá především, řídila Ženevskými konvencemi, přičemž upozornil na to, že Libye (dalšími státy, v nichž se počítá se zřizováním těchto středisek na základě smluv mezi EU a těmito zeměmi, jsou Maroko, Tunisko, Mauricius a Alžírsko) k Ženevským konvencím o uprchlících nepřistoupila. Návrh naopak podporuje německá a též nizozemská strana. Tato centra by neměla být ponechána na zodpovědnosti hostitelských států, ale měla by za ně převzít zodpovědnost buďto EU jako celek, či některý členský stát. Počítá se též se stanovením pravidel pro maximální možnou povinnou dobu, kterou musí uprchlík ve sběrném středisku strávit, a se zajištěním přijatelných životních podmínek. Prozatím se počítá s jakýmsi pilotním projektem v podobě společné iniciativy Komise, Nizozemí a UNHCR, v jehož rámci by mělo probíhat školení místního úřednického personálu pro jednání s přistěhovalci, přičemž z celkové částky 1 mil. € vyčleněné pro tento projekt by měla 80 % hradit EU a zbytek Nizozemí. Komisař Vitorino apeloval na Radu ministrů, aby co nejdříve došlo ke skutečnému sjednocení azylové politiky v rámci členských států EU, namísto dosavadních, pouze částečných pokusů o hrubou harmonizaci standardů, toto úsilí však skončilo nezdarem. Právě myšlenka zakládání záchytných středisek pro imigranty v severní Africe by podle něj mohla být jedním z prvních kroků pro sjednocenou evropskou azylovou politiku a vyzval členské státy k ratifikaci již existující Směrnice o společných minimálních standardech pro azylovou politiku, zároveň se však vyjádřil v tom smyslu, že harmonizace v těchto hrubých obrysech by měla být pouze počátkem, vývoj skutečné společné azylové politiky by měl jít ještě dále. S myšlenkou na přemísťování uprchlíků do neevropských zemí se příliš neztotožňuje UNHCR. K legislativním nástrojům projednávaným v rámci říjnového jednání Rady pro oblast justice a vnitra, které se týkaly postupného vzniku společné azylové politiky, náleželo např. Rámcové nařízení Rady o minimálních standardech pro procedury návratu a vzájemného uznávání rozhodnutí o vyhoštění uprchlíků. Společné standardy azylové politiky jako celku by měly být uvedeny v život do roku 2010. Již v roce 2005 by měla fungovat společná evropská agentura pro správu hranic, její činnost by měla být vyhodnocována do roku 2007 a v té době by již mělo být jasno, zda budou její pravomoci ještě rozšířeny. Na jednání Rady se diskutovalo též o tom, zda má být v rámci EU vytvořen společný tým pohraničních jednotek „rychlého nasazení“, které by měly být schopny

reagovat v mimořádných situacích, jaké představuje především náhlý a hromadný příliv imigrantů. Pokud jde o původní plán přijetí společné azylové politiky, nepodařilo se dosáhnout situace, s níž počítalo smluvní právo, konkrétně již Amsterodamská smlouva, podle níž mělo dojít počínaje dubnem 2005 k přechodu na systém rozhodování kvalifikovanou většinou v oblasti azylové a vízové politiky. Ministři odložili rozhodnutí na další setkání Evropské rady o tom, které konkrétní oblasti vízové a azylové politiky budou přesunuty pod systém rozhodování kvalifikovanou většinou. Vůči výraznější společné legislativní aktivitě v oblasti azylové politiky protestovala zejména Velká Británie, naopak větší harmonizaci a přesun dalších oblastí do režimu rozhodování kvalifikovanou většinou prosazovala např. Francie. V rámci jednání Rady tak jednotlivé členské státy sice nedospěly k rozhodnutí o harmonizaci a přijetí společných standardů azylové politiky, Komise však byla vyzvána, aby ještě do konce roku 2004 představila akční plán, který povede k přijetí společné azylové procedury, podle níž by mohli získávat azyl žadatelé v rámci všech členských zemí bez rozdílu. Výsledek jednání Rady tak odhalil na jedné straně složitost vyjednání harmonizace v těchto otázkách, na druhé straně odhodlanost pokračovat v těchto snahách na platformě Komise a jejích návrhů v podobě akčních plánů. Další významnou otázku tvořilo jednání o Rámcové směrnici o zavedení a fungování Evropského vízového informačního systému VIS, tedy systému databáze všech víz vydávaných členskými státy, který by měl fungovat od roku 2006, respektive 2007. V této souvislosti probíhala na jednání Rady ministrů též debata o modifikaci směrnice 539/2001 o vízové reciprocitě. Na jednání ministrů zazněl názor o tom, že právě současný stav, v jehož rámci existuje stále řada podstatných rozdílů ve vízových systémech jednotlivých členských států, je údajně hlavní příčinou masové ilegální imigrace do zemí EU, což je ovšem stanovisko značně diskutabilní, především z hlediska dalších iniciativ projednávaných na zasedání Rady ministrů, k nimž náležela především Zelená kniha o ekonomické migraci. Její závěry přitom upozorňují na poněkud jiné, spíše materiální a hmatatelnější důvody imigrace do zemí EU, je proto značně diskutabilní, zda by právě společná vízová politika napomohla nějak výrazněji snížit počty imigrantů do zemí EU. Zřejmě nejvýznamnějším rozhodnutím, přijatým v rámci jednání Rady pro justici a vnitro, byla otázka společných evropských pasů, které by měly povinně obsahovat též biometrické údaje svých držitelů.

55


Podle rozhodnutí Rady by mělo být v rámci nového evropského pasu povinné zahrnutí biometrických údajů o parametrech obličeje (v rámci digitální fotografie) a otisků prstů, což je významná změna oproti původnímu návrhu, v jehož rámci bylo zahrnutí otisků prstů dobrovolné, nikoli povinné pro všechny členské státy. Jednotlivé členské státy tak mají v současnosti 18 měsíců na to, aby zavedly pasy s digitální fotografií, 36 měsíců pak na to, aby zavedly nové evropské pasy s otisky prstů. Rozhodnutí se nakonec podřídily i ty členské státy, které zpočátku projevovaly ostrý nesouhlas (z původních členů EU především Švédsko a Finsko, z nových pak Estonsko a Lotyšsko, tedy převážně liberálněji zaměřené severské země z okrajových částí Evropy, které nejsou považovány za země tranzitní, pokud jde o migraci osob). Důležitý bod jednání Rady pro otázky justice a vnitra představovala též příprava víceletého programu pro tuto oblast. Tento program byl představen v červnu 2004, ministři se pak během jednání zabývali vyhodnocováním analýz veřejných konzultací na téma tohoto programu. Analýzu dokončila a předložila Komise, podle níž většina organizací pro občanskou společnost, jež se do diskuse zapojily, silně podpořila iniciativy Komise směřující k další harmonizaci na poli justice a vnitra. Největší podporu přitom získala právě iniciativa pro společnou azylovou proceduru, nadpoloviční většina nevládních organizací podpořila též iniciativy, které směřují k harmonizaci i v dílčích oblastech občanského práva (systém vzájemného uznávání manželského stavu), nizozemské předsednictví však je proti významnější harmonizaci v této oblasti; počítá spíše s uznáváním pouze těch rozsudků občanského práva, které mají přeshraniční význam. Situace již nebyla tolik jednoznačná, pokud jde o harmonizaci určitých oblastí práva trestního; v této dílčí oblasti se Rada ministrů zabývala Návrhem rámcového rozhodnutí Rady o ukládání dat o pohybu, Návrhem rámcového rozhodnutí Rady ve věci evropského zatykače ohledně získávání objektů, dokumentů a dat k jejich užití pro kriminální vyšetřování a vývojem Strategie pro boj s organizovaným zločinem. Komise navíc navrhla posílení spolupráce mezi členskými státy pokud jde o výměnu informací o obviněných osobách. Výsledkem má být rámcový návrh směrnice, která má směřovat až k elektronickému propojení databází osob obviněných z kriminálních činů a ke vzájemnému uznávání kriminálního obvinění, což de facto znamená harmonizaci a právní propojení v oblasti kriminálního práva. Tedy legislativní návrh velmi kontroverzního charakteru. Na druhé straně Komise upozorňovala

56

na přínos Evropské konvence o vzájemné spolupráci v kriminálních otázkách, která platí již od konce 50. let v souvislosti s expanzí organizovaného zločinu, mezinárodního terorismu, ale případně i kauz sériových vrahů atd. Ministři jednotlivých členských států se také vyjádřili velmi rezervovaně k myšlence ustavení úřadu evropského žalobce. Tato otázka se tak dostala na jednání Rady, přestože ústavní smlouva, která se zřízením tohoto úřadu počítá, ještě nebyla ratifikována; rezervovaný postoj ministrů však naznačil, že jednotlivé členské státy této myšlence příliš nakloněny nejsou. Otázky organizovaného zločinu se týkala evaluace antiteroristického programu a přijetí rámcového rozhodnutí harmonizujícího právní postihy za přechovávání, transport a dealing drog. Na říjnovém zasedání Rady pro justici a vnitřní záležitosti Komise též prezentovala tři zprávy věnované přijetí společného protiteroristického plánu státy bývalé EU-15. Jednalo se přitom o problémy síťového financování teroristické činnosti, ochrany důležité infrastruktury před teroristickým útokem či úvah o zřízení krizového centra EU pro boj s terorismem. 2.3 ZEMĚDĚLSTVÍ Legislativní činnosti Rady ministrů, která na poli zemědělství a rybolovu zasedala v říjnu, stejně jako činnosti Komise ve stejné oblasti, dominovala na poli rostlinné výroby tematika úpravy tržního řádu ovoce a zeleniny ve smyslu jeho zjednodušování. Na zasedání Rady pro zemědělství a rybolov, které se uskutečnilo 18. a 19. října, ministři členských zemí diskutovali o zprávě Komise, která se zabývala reformou tržního sektoru ovoce a zeleniny. Po kontroverzní zprávě zabývající se reformou sektoru cukru a před očekávanou reformou sektoru vína tak tvoří ovoce a zelenina další, z hlediska nových členských států často citlivé odvětví, na kterém se má odrazit celková reforma systému CAP, jak ji navrhuje komisař Fischler. Komise přitom ve své zprávě navrhuje zjednodušení dosavadních tržních mechanismů v oblasti trhu s ovocem a zeleninou tak, aby z existující regulace mohly více profitovat nové členské země, pokud jde o vstup nových deseti členských zemí do EU; situaci v sektoru ovoce a zeleniny ovlivnilo především Polsko. Polsko představuje významného importéra levného ovoce a zeleniny do EU, což se dotýká i českých ovocnářů. Nízké ceny ovoce a zeleniny jsou v Polsku do značné míry důsledkem velkorysých dotací po-

říjen 2004

skytovaných polskému zemědělství vládou, polský venkov navíc na základě podmínek dohodnutých na závěr přístupových jednání získává též významné finanční prostředky ze strukturálních fondů. Ovocnáři byli ohroženi levným dovozem již před vstupem ČR do EU. Spotřeba jablek je v Česku větší než produkce, proto se část ovoce dováží. Navrhované zjednodušení tržního režimu ovoce a zeleniny, především pokud jde o otázku intervencí, má být v souladu s reformou CAP a prozatím ještě nemá obrysy konkrétní legislativy; tato otázka však bude zřejmě námětem i dalších diskusí v rámci zasedání Rady pro zemědělství a rybolov. Na poli živočišné výroby šlo v rámci CAP v říjnu především o oblast, jejíž vzrůstající důležitost by, nejen v zemědělství, ale též v rámci problematiky ochrany spotřebitele, měly reflektovat též rozpočtové priority na rok 2005. Komise totiž schválila finanční balík ve výši 188 mil. € pro boj proti zvířecím chorobám. Tento finanční balík se týká rozpočtu pro rok 2005, kde má v nadpisu zemědělství boj s chorobami zemědělských zvířat (včetně přenosné sponginoformní encefalitidy, známé „nemoci šílených krav“ a dalších chorob) významné místo. Celkové finanční pokrytí této oblasti tak bylo navýšeno oproti rozpočtu pro rok 2004 o 41 mil. €, což reflektuje povýšení boje za ochranu zdraví užitkových zvířat i spotřebitelů na jeden z klíčových cílů v rámci CAP, který zahrnuje jak monitoring zdraví zvířat, tak konkrétní opatření na jeho ochranu, a reflektuje skutečnost, že dílčí oblast bezpečnosti potravin se stala jednou z nejvíce zohledňovaných oblastí současné CAP. V rámci přidělené sumy má být 98 mil. € věnováno přímo na monitoring BSE a na projekt testování všech zvířat určených pro konzumaci starších 30 měsíců, všech vybitých zvířat starších 24 měsíců a všech zvířat, u nichž hrozí podezření na tuto chorobu. EU se přitom podílí na spolufinancování tohoto projektu testování zvířat na BSE a boje za vymýcení této choroby napříč celou Evropou, tedy nejen v rámci EU. Každý rok Komise přijímá seznam programů pro boj proti chorobám užitkových zvířat, které nezahrnují pouze závažné choroby typu BSE, ale též choroby typu salmonely a dalších onemocnění přenosných na člověka prostřednictvím konzumace masa. Pro rok 2005 Komise schválila 82 takových programů a hodlá se na nich podílet sumou více než 55 mil. €. V rámci rozpočtu pro rok 2005 je přitom za prioritu označen boj proti chorobám přenosným na člověka. Skutečnost, že v rámci současné diskuse o společné zemědělské politice je tematika ochrany spotřebitelů prezentována jako stěžejní téma dokládají i další problémy diskutované v rámci zasedání říjnové Rady pro zemědělství a rybolov.

Šlo o tematiku geneticky modifikovaných potravin a o schválení Směrnice o obalech, která stanovuje přísnější kritéria pro povolená množství chemických látek, vyskytujících se v obalech, jež přicházejí do styku s potravinami. Další významnou oblast na poli CAP, jež se dotýká nejen vnějších vztahů EU, ale též interních problémů, jaký představuje reforma CAP a chystaná kontroverzní legislativa s ní spojená, představuje vývoj vztahů s WTO v oblasti zemědělství; WTO se přitom ve své zprávě vyjádřilo k podobě cukerního režimu v rámci CAP. Tématem diskusí o další budoucnosti CAP tak nadále zůstává cukerní pořádek a v následujících měsících význam tohoto tématu v rámci jednotlivých zasedání Rady pro zemědělství a rybolov zřejmě ještě vzroste přímo úměrně blížícímu se datu rozhodování o konečné podobě reformy tohoto sektoru, které je plánováno na počátek roku 2005. Diskuse opět rozvířila zpráva vydaná WTO, v níž tato organizace vyjádřila ostrý protest vůči stávající podobě cukerního režimu v rámci EU. Dle jejího vyjádření EU nadále vyváží nepřípustné množství subvencovaného cukru na světové trhy, čímž porušuje dohody v rámci WTO. WTO ve svém odsouzení cukerní politiky EU citovala především stížnosti Austrálie, Brazílie a ajska na deformaci pravidel obchodování s cukrem v globálním měřítku. Dle tohoto sdělení EU porušuje dohody s WTO i tím, že tzv. cukr C, vyráběný nad subvencovanou vývozní kvótu B, který je též určen pro export, ale má být na světovém trhu prodáván již jako nesubvencovaný cukr, přesto profituje ze subvencí. Komise protest WTO odmítla, namítá přitom, že tlak WTO na reformu a liberalizaci trhu s cukrem, která by zcela odstranila subvencování vývozu, poškozuje též ty exportéry, s nimiž má EU preferenční vztahy, tedy země Afriky, Karibiku a Pacifiku. Dosavadní komisař pro zemědělství Fischler připustil, že EU si je vědoma neudržitelnosti stávajícího cukerního režimu, nemělo by však dojít k radikálním převratům, ale ke změnám, které jsou nutné z interních důvodů financování CAP. Komise vydala k vyjádření WTO v říjnu svoje Sdělení, o němž jednala i Rada, kde odmítá námitku, že by cukr C byl v rozporu s úmluvami v rámci Uruguayského kola subvencován z financí určených pro cukr vyráběný pod kvótami A a B. Argumentuje tím, že ze strany WTO jde pouze o špatnou interpretaci vzájemných úmluv a o porušování zásady o dobré víře. Stejně tak trvá na tom, že export výrobců zemí ACP a Indie je plně v souladu s úmluvami, které má EU a WTO. WTO však konstatovala, že od roku 1995 celkový export cukru ze

57


strany EU překročil konečné závazky, které se týkají množství subvencovaného cukru, jež činí 1 273,5 t ročně. Podle monitorovaných výsledků obchodování s evropským cukrem je evidentní, že EU poskytovala subvence nejen zvýhodňovaným vývozům ze zemí ACP, ale též cukru vyráběnému v rámci kvóty C. WTO proto doporučuje, aby EU upravila svůj cukerní režim tak, aby neporušoval závazky v rámci úmluvy o zemědělství, kterou s WTO uzavřela. EU se rozhodla vůči obvinění ze strany WTO odvolat, apelační procedura má přitom trvat 90 dní a má být zahájena 60 dní po odvolání, které EU podala 15. října. Poslední významnou oblastí, která byla reflektována na zasedání Rady i v rámci činnosti Komise, je oblast rozvoje venkova v rámci probíhající debaty o návrhu Směrnice o rozvoji venkova. 2.4 ZDRAVÍ A SOCIÁLNÍ POLITIKA Otázka harmonizace standardů pro zdravotní péči ve speciální oblasti péče dlouhodobé, stejně jako pokračující snaha Komise i Rady o harmonizaci dalších dílčích oblastí sociální politiky, se stala v říjnu 2004 aktuální oblastí legislativní aktivity z důvodu zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální otázky, zdraví a ochranu spotřebitele. Vedle již zmíněných úspěšných i neúspěšných konkrétních legislativních návrhů došlo v rámci zasedání Rady též k diskusi o otázce sociálních službách obecného zájmu. Jednalo se o projednávání sdělení Komise o sociálních službách obecného zájmu. Rada přitom navrhovala, aby se předmětem diskuse stala především nutnost přesné definice sociálních služeb obecného zájmu, kterou má Komise poskytnout, dále otázka financování služeb obecného zájmu v rámci členských států a jejich další budoucnost a využívání v rámci členských států. Tuto oblast je tak možno chápat jako určitý předvoj plánů Komise na další sjednocování legislativy v oblasti služeb obecně, především na revizi Direktivy o službách, předpokládá se však, že půjde v rámci EU-25 o kontroverzní téma. Na říjnovém zasedání Rady ministrů došlo rovněž k prezentaci Zelené knihy Komise o rovnosti a nediskriminaci v rámci rozšířené EU. Zároveň došlo k přijetí rozhodnutí o založení a určení kompetencí dvou dalších agentur: Agentury pro bezpečnost a zdraví v práci a Nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek. V případě založení obou nových agentur však bylo nutné vyčkat stanoviska EP. Předmětem říjnového jednání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotře-

58

bitele se stala i otázka zdravotní a dlouhodobé péče a možné harmonizace standardů v této dílčí oblasti. Jednalo se o přijetí stanoviska k prezentovanému názoru Výboru pro sociální ochranu, které bylo založeno na předchozím sdělení Komise pro oblast dlouhodobé a udržitelné zdravotní péče. Také v této oblasti totiž Komise směřuje k určité harmonizaci v rámci systémů zdravotní péče jednotlivých členských států, předběžně se jedná zejména o tyto snahy: – progresivní a flexibilní aplikaci obsahu sdělení Výboru pro sociální ochranu; harmonizovaný postup v této oblasti v rámci členských států by přitom s sebou neměl přinášet další administrativní zatížení; – snaha o přímé zainteresování ministrů zdravotnictví jednotlivých členských států do další činnosti Výboru pro sociální ochranu; – zajištění názorové koherence prostřednictvím užší spolupráce ministrů zdravotnictví a sociálních věcí jednotlivých členských států; – další pokračování spolupráce s výborem pro ekonomickou politiku. 25. října pak komisař pro oblast zdraví Byrne představil projekt se vzletným názvem „Zdraví pro všechny“, který má zajistit jakousi koordinační funkci mezi evropskými politikami tak, aby všechny legislativní návrhy v oblasti jednotlivých politik byly v souladu s požadavky na ochranu veřejného zdraví. V dílčích oblastech hovoří projekt o boji proti kouření, propagaci zdravých potravin a vlivu sociálních, ekonomických faktorů a faktorů životního prostředí na lidské zdraví. EU se v současnosti v konkrétních projektech snaží o podporu boje proti kouření a proti obezitě, je však otázkou, do jaké míry budou osvětové kampaně či podobná deklaratorní prohlášení typu „zdraví pro všechny“ efektivní. Otázkou, kterou podobné projekty musí řešit do budoucna, je též nalezení optimální rovnováhy mezi prevencí nebezpečných civilizačních chorob a zajištěním adekvátních prostředků na péči o nemocné, respektive nakolik by se měly na této péči finančně podílet též prostředky evropského rozpočtu. 2.5 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V oblasti životního prostředí byla říjnová legislativní činnost Rady i Komise především ve znamení projednávání nástrojů týkajících se ochrany ovzduší či diskusí o programech v nových oblastech (např. urbánní prostředí). Diskusi na tomto poli významně ovlivnilo rozhodnutí ruské dolní komory parlamentu Státní dumy

říjen 2004

přistoupit k ratifikaci Kjótského protokolu. Ze strany EU jde o důležitou událost vzhledem k roli, kterou se pokouší hrát v globálním procesu snižování emisí obsahujících skleníkové plyny. V duchu snahy dostát závazkům Kjótského protokolu se neslo jak říjnové jednání Rady ministrů (především pokud jde o přijetí Směrnice o fluoridizovaných skleníkových plynech), tak činnost Komise. Na poli legislativní i implementační činnosti v oblasti životního prostředí se přitom očekává v následujících měsících aktivita spjatá především s praxí obchodování s emisemi v prostředí EU-25 a snahy Komise o další zpřísňování monitoringu vypouštění emisí obsahujících skleníkové plyny ze strany jednotlivých členských států. Příkladem může být současná diskuse Komise o všeobecném registru emisí znečišťujících látek v rámci EU. 8. října Komise diskutovala o výsledcích provozování prvního internetového registru průmyslových emisí, které jsou vypouštěny v rámci EU do ovzduší a vod. Od února tento internetový registr provozuje Komise spolu s Evropskou agenturou pro životní prostředí. Během prvních měsíců jeho fungování registr navštívilo více než 100 tisíc návštěvníků, Komise však v současnosti navrhuje jeho úpravu za tím účelem, aby byl ještě komplexnější a zahrnoval veškerý proces vypouštění a přenosu znečišťujících látek v rámci EU.

K dalším důležitým otázkám, jichž se dotklo říjnové zasedání Rady pro životní prostředí, náležela problematika udržitelné silniční dopravy, sdělení Komise o urbánním prostředí či prezentace Plánu Komise na užití biotechnologií V oblasti udržitelné silniční dopravy se Rada zabývala především prezentací návrhů Komise na přísnější stanovení hlukových standardů pro vozidla a též sdělením Komise, které se týká urbánního prostředí z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Otázka trvale udržitelného rozvoje urbánního prostředí se přitom netýká pouze kompetencí Rady pro životní prostředí, je to též problém politiky kohezních a strukturálních fondů. Na summitu Evropských měst, který se uskutečnil 18. a 19. října, byla vyslovována obava, že přerozdělování prostředků určených strukturálním fondům v důsledku rozšiřování bude mít za následek opomíjení městského prostředí. S východním rozšířením a zřejmě ještě výrazněji s budoucím přijetím Bulharska a Rumunska se očekává vzrůst podílu chudších agrárních regionů na počtu příjemců prostředků ze strukturálních fondů; urbánní regiony proto v této souvislosti upozorňují, aby nebyly při přidělování financí jednotlivým programům opomíjeny. Na situaci urbánních regionů, a to nejen z hlediska socioekonomického, které z větší části pokrývá strukturální program Urban, ale především z hlediska environmentálního, upozorňovalo i sdělení Komise.

59


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 13.–14. října Výsledek hlasování Projednávaný návrh


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Daulova zpráva týkající se informačních akcí a propagace v oblasti zemědělských produktů (A60008/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

14. října 2004

568

8

17

0

10

0


Zpráva týkající se postupu ratifikace Smlouvy o Ústavě pro Evropu a komunikační strategie související s touto smlouvou (B6-0067/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

14. října 2004

449

0

141

8

36

0


Plenární zasedání ve dnech 25.–28. října Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Lipietzova zpráva týkající se hospodaření Evropské centrální banky v roce 2003 (A6-0014/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

26. října 2004

318

0

299

0

45

7

2 posl. ODS nepřítomni

Garriga Polledova zpráva týkající se rozpočtu Komise na rok 2005 (A60021/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

28. října 2004

439

2

94

1

7

0

6 posl. ODS nepřítomno

Zpráva Jensenové týkající se rozpočtu EU (kromě Komise) na rok 2005 (A6-0020/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

28. října 2004

455

1

66

1

8

0



60

LISTOPAD 2004 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský soudní dvůr Rozhodnutí o interpretaci exkluzivních práv ve věci pivovar Anheuser-Bush vs. pivovar Budějovický Budvar (C-245/02) • ESD rozhodl 16. listopadu v případu sporu amerického pivovaru Anheuser-Bush a českého Budějovického Budvaru. • Podle rozhodnutí užití identického jména výrobku nemusí rušit exkluzivní vlastnická práva, pokud k tomuto užití identického jména došlo v dobré víře. 1.2 Komise Nové parametry pro zprávy členských zemí o penzijním systému • Na půdě Komise se v listopadu hovořilo o přípravě nových parametrů pro systém zpráv, jejichž pomocí jednotlivé členské státy zpětně informují Komisi o tom, jak u nich probíhá penzijní reforma. • Tento legislativní vývoj svědčí na jedné straně o tom, že Komise se snaží alespoň kontrolovat oblasti, v nichž EU nemá legislativní pravomoci. Na druhé straně je třeba jej vnímat jako snahu reflektovat nepříznivé vlivy fenoménů jako stárnutí populace na sociální a důchodovou politiku v Evropě. Otázkou je, do jaké míry může být žádoucí a pozitivní snaha EU zasahovat podstatněji do této výsostné oblasti členských států. • Vliv legislativního vývoje na ČR • Z hlediska ČR jde o zajímavý problém, přestože možný vývoj na poli nové evropské legislativy je teprve v samých počátcích; otázka penzijní reformy totiž představuje jeden z nejožehavějších problémů sociální a hospodářské politiky v ČR.

Směrnice týkající se spotřebitelských kreditů • Komise provedla sérii změn svého návrhu Směrnice o spotřebitelském kreditu, čímž vyšla vstříc stanovisku EP a akceptovala přibližně 100 z předkládaných 152 pozměňovacích návrhů EP. • Co je direktiva o spotřebitelských úvěrech • Nový návrh Komise ukládá věřitelům povinnost informovat detailně spotřebitele o podmínkách kontraktů ještě před jejich podepsáním, informovat je o jejich právech a povinnostech v souvislosti s uzavřením kontraktu, jejím úkolem by tedy měla být ochrana spotřebitele při uzavírání kontraktu o úvěru a současně umožnění žádat za snadnějších podmínek o úvěr v jiném členském státě EU. • Obsah pozměněného návrhu • Pozměněný návrh zužuje záběr původní direktivy, nezahrnuje např. půjčky přesahující částku 100 tis. €, členským státům byl ponechán v některých dílčích oblastech oproti původnímu návrhu větší manévrovací prostor s ohledem na vlastní socioekonomickou realitu; revidovaný návrh také upustil od povinnosti členských států založit národní informační báze, které by uchovávaly data o spotřebitelských úvěrech tak, aby věřitelé mohli snadno identifikovat spotřebitele, který je finančně vyčerpán. • Protichůdné postoje k direktivě • Direktivu kritizovaly především organizace spotřebitelů, sdružené v rámci EU do lobbistické struktury BEUC, ale též EP; obě tyto instituce přitom trvaly na co nejmenší míře harmonizace v této oblasti a na tom, aby jednotlivé členské státy mohly eventuelně účinněji chránit své spotřebitele na základě domácích právních předpisů. Komise naproti tomu prosazovala větší harmonizaci a opomíjela v návrhu direktivy některé významné oblasti. • Pozměněný návrh direktivy se nyní nachází před stadiem přijetí společného stanoviska v Radě, které by mělo být přijato počátkem roku 2005; EP přijal v rámci svého prvního čtení v dubnu 2004 152 pozměňovacích návrhů.

61


Zpráva skupiny Wima Koka o pokračování Lisabonského procesu • Hlavním bodem pravidelného zasedání Komise v prvním listopadovém týdnu se 3. listopadu stala prezentace zprávy skupiny Wima Koka o pokračování Lisabonského procesu, která konstatovala, že EU prozatím silně zaostává v plnění cílů této agendy, na jejímž základě se má stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa do roku 2010; mimo to se také v silné krizi ocitá její schopnost finančně zvládat náročnou sociální politiku pod vlivem nejnovějšího vývoje socioekonomické situace. • Co je Kokova zpráva? • Jejím úkolem měla být střednědobá evaluace dosavadních výsledků plnění cílů lisabonské agendy jako jakási příprava na jarní summit Evropské rady v březnu 2005, kde má dojít ke zhodnocení výsledků a toho, zda cíle stanovené Evropskou radou v Lisabonu v roce 2000 jsou reálné. • Obsah Kokovy zprávy • Konstatovala především, že naděje na to, aby evropská ekonomika do roku 2010 předstihla své konkurenty, je vzhledem k dosavadnímu vývoji mizivá, a to především vzhledem k realitě probíhající ekonomické globalizace a změnám v evropské demografické situaci. EU se přitom má v dalším plnění úkolů Lisabonské agendy soustředit především na ekonomický růst a vytváření pracovních míst. • Problémy Kokovy zprávy • Zpráva upozorňuje též na to, že sama Lisabonská agenda trpí předimenzovaností a byrokratickou přepjatostí stanovených cílů, nepřináší však sama žádná efektivní řešení; sporný je návrh na vytváření žebříčků členských států dle jejich progresu v reformách. • Rozdílné pohledy na Kokovu zprávu • Evaluaci členských států dle reformního progresu odmítl německý kancléř Schröder, rozdílné pohledy prezentovali představitelé států podporujících více intervenční politiku (Francie) i naopak více protržní politiku (Velká Británie, Nizozemí). • Skutečnost, že EU nejméně prospívá snaha dosahovat protichůdných a ekonomicky neudržitelných cílů, stejně jako nemožnost dosáhnout konsenzu na efektivních řešeních, podtrhly reakce UNICE na jedné straně (apel na podporu ekonomického růstu a vytváření pracovních míst) a odborů ETUC na druhé (návrh soustřeďovat se spíše na sociální kohezi). • Kokova zpráva a ČR • Z hlediska ČR stojí za povšimnutí zdůraznění některých konkrétních legislativních závěrů,

62

které by měly z Kokovy zprávy vyplývat, jako je tlak na přijetí společného evropského patentu či tlak na harmonizaci principů výpočtu daně z příjmu právnických osob. Zpráva o přípravách na zavedení eura v nových členských státech • Na svém zasedání 10. listopadu Komise prezentovala svoji první zprávu o dosavadním stavu praktických příprav na rozšíření eurozóny, která konstatovala, že všechny tyto státy plánují zavedení společné měny v letech 2007–2010; zpráva tedy konstatovala, že zavedení eura v nových členských státech by mělo být rychlejší a zřejmě i snadnější než v rámci EU-15. • Co je Zpráva o přípravách na zavedení eura v nových členských státech • Zpráva prezentovaná na zasedání Komise dosavadním komisařem pro ekonomické a monetární záležitosti Almuniou pokračuje v praxi pravidelných každoročních zpráv vydávaných před zavedením eura v roce 1999. • Obsah zprávy • Podle zprávy čtyři z nových členských států plánují zavedení eura do roku 2007 (Estonsko, Kypr, Litva a Slovinsko), ostatní si přejí vyčkat nejpozději do roku 2010, pět zemí přitom zvažuje tzv. scénář „velkého třesku“, který znamená nevratnou fixaci kurzů v rámci jednotného směnného mechanismu a současné zavedení eurových mincí a bankovek do oběhu. • Problematické body • Zpráva konstatuje, že většina občanů v nových členských státech je s měnou euro obeznámena, obává se však, že její zavedení způsobí nárůst cen. Komise proto hodlá tuto situaci řešit svojí obvyklou a spornou metodou – uzavřením dohod se členskými státy o posilování informační kampaně týkající se eura. • Zpráva a ČR • ČR zařadila zpráva do zemí počítajících se zavedením eura nejdříve po roce 2007 (pravděpodobně 2009 spolu s Polskem), tento cíl však Komise vnímá jako metu, k níž ekonomiky nových členských států více méně musejí směřovat, navzdory tomu, že zpráva zveřejněná v říjnu konstatovala, že ČR není po stránce plnění konvergenčních kritérií (včetně legislativních) na přijetí eura ještě připravena; je třeba dát si také pozor na skutečnost, jakou nerovnováhu a případně otřesy této měny by mohl způsobit právě fakt, že nové členské státy hodlající přistoupit k eurozóně chtějí experimentovat s variantou „velkého třesku“.

listopad 2004

Zpráva o poskytování státní pomoci v deseti nových členských zemích v období před rozšířením EU • 16. listopadu Komise vydala zprávu, podle které deset nových zemí EU před rozšířením zdvojnásobilo státní pomoc poskytovanou podnikům. • Nové členské země tak de facto využily šanci poskytnout svým podnikům státní pomoc ještě před vstupem do EU v květnu 2004, kdy začaly platit striktnější podmínky pro její poskytování. Komise proto konstatovala ve zprávě, že v déledobém horizontu očekává pokles těchto státních podpor a k systému penalizace by tedy přistoupila až následně, pokud by dané členské země poskytování vysokých podpor neukončily. • Zpráva a ČR • V případě ČR se přitom vymyká běžným standardům především objem jednorázové pomoci poskytované v letech 2000–2003 bankovnímu sektoru (v případě Polska pak šlo především o jednorázové podpory poskytované těžebnímu průmyslu). Zpráva o evropském občanství a vytvoření Agentury základních práv • Komise se rozhodla navázat na nedávnou prezentaci své zprávy o evropském občanství přeměnou Monitorovacího centra pro rasismus a xenofobii v Agenturu základních práv EU, která by měla spolupracovat s nevládními organizacemi pracujícími v oblasti zlepšování ochrany lidských práv v EU; rámcovou směrnici o založení této agentury přitom hodlá Komise předložit začátkem roku 2005. • Problematické body • Velmi problematickým bodem současné diskuse, kterou na téma vzniku této agentury otevřela Komise, je zejména zahrnutí úvah o tom, zda by agentura neměla sledovat porušení některých ze základních práv EU ze strany členských států, což by mohlo být podnětem pro jeho vyloučení z Rady ministrů. • Zpráva a ČR • Z hlediska zájmů ČR lze vzhledem k předpokládanému referendu o ústavním textu poukázat na to, že zpráva Komise o vytvoření agentury s takto širokými a spornými pravomocemi je opět důkazem toho, že ústavní text začíná žít svým vlastním životem, že EU k němu přistupuje již k jakoby platnému či ratifikovanému textu a přizpůsobuje tomu svoji dílčí legislativní aktivitu, případně je dokladem právě toho, jak neomezené pravomoci by v případě ratifikace ústavy některé její pasáže (Charta základních práv) poskytovaly takovýmto agenturám vůči členským státům.

1.2 Rada 1.2.1 Coreper Návrh direktivy EP a Rady o službách v rámci vnitřního trhu • Jedná se o Direktivu o liberalizaci vnitřního trhu se službami, návrh komisaře pro vnitřní trh Bolkesteina, na jejíž urychlené přijetí tlačí v souvislosti s výsledky Kokovy zprávy nejen Komise, ale též někteří zástupci zaměstnavatelů (např. Konfederace britského průmyslu). • Co je direktiva o liberalizaci vnitřního trhu se službami? • Direktiva ve své současné podobě návrhu Komise pokrývá 50 % služeb provozovaných v rámci vnitřního trhu EU, včetně např. turistických agentur, firem s výpočetní technikou, reklamních agentur, půjčoven aut, ale i zdravotnických služeb, lékařů, právníků či daňových poradců. • Problematické body • Jako problémový bod bylo identifikováno především pravilo, podle něhož provozování služeb má podléhat právním předpisům státu, z nějž pochází provozovatel, a nikoli státu, v němž je služba provozována, což vzbudilo obavu např. z toho, že direktiva bude mít za následek pokles úrovně zdravotnické péče. • Protichůdné postoje k direktivě • Odmítavě se vůči liberalizaci služeb v těchto oblastech postavily především odbory, které argumentovaly tím, že přijetí této direktivy povede ke zhoršení pracovních podmínek a k přílivu levné pracovní síly, naopak UNICE zdůrazňuje nutnost liberalizace v této oblasti, k níž se podle jejích odhadů váže až 75 % pracovních míst v současné EU. • V současnosti se nachází návrh v rámci legislativního procesu před prvním čtením v EP, které se má uskutečnit začátkem roku 2005; Rada má o něm vést politickou debatu na zasedání 25.–26. listopadu • Direktiva a ČR • Z hlediska nových členských států by direktiva v podobě současného návrhu mohla mít spíše pozitivní dopad, protože by umožnila provozovatelům služeb jejich provozování v jiných členských státech za stejných podmínek jako v ČR, což na jedné straně vzbuzuje obavu spíše u starších členů EU z přílivu levné pracovní síly, na druhé straně to může vést k odlivu odborníků ze států, jejichž podmínky provozování služeb (např. daňové) jsou velkorysejší. Proti návrhu v této podobě se ze zmíněných důvodů snesla kritika zájmových

63


skupin, lze tedy očekávat v konečné podobě z původního záběru řadu výjimek. Směrnice Rady a EP o registraci, evaluaci a autorizaci chemikálií (REACH) • Do stadia politické debaty se tentokrát na listopadovém zasedání Rady pro volnou soutěž má dostat kontroverzní projekt REACH, praktické dopady jehož implementace byly hodnoceny i na setkání expertů v Haagu, kde byly prošetřovány závěry 36 expertních studií. • Nové výsledky hodnocení přínosu směrnice • Podle výsledků hodnocení by projekt měl přinášet dlouhodobý zisk převyšující krátkodobé finanční újmy sektoru obchodu. • Protichůdná stanoviska • Závěry musely konstatovat skutečnost, že v navrhované podobě by cena za implementaci projektu byla natolik vysoká, zejména pro zástupce středních a malých podnikatelů, že je nutné snížit náklady především pokud jde o byrokratickou zátěž, celkové náklady byly totiž vyčísleny až na 4 mld. €. K pozitivním přínosům patří naopak i v penězích vyčíslitelná pozitiva pro zdravotní stav zaměstnanců vystavených zacházení s nebezpečnými látkami či v dlouhodobém dosahu vytvoření příznivého podnikatelského a inovačního prostředí. • Směrnice a ČR • Z globálního hlediska ze zpráv vyplývá, že směrnice by přinášela především pozitiva celospolečenského dosahu (především environmentální), z hlediska malých a středních podniků však může být nutná administrativní a finanční zátěž též velmi nepříjemná. • Projekt REACH má být též předmětem politické debaty na zasedání Rady pro životní prostředí 20. prosince. 1.2.2 Rada EcoFin Nařízení o kontrole pohybu finančních hotovostí v rámci EU a mezi EU a jejím okolím • Na zasedání Rady EcoFin 17. listopadu přijali ministři financí členských zemí nařízení o posílení nadnárodní kontroly hotovostních finančních toků v rámci EU a v platebním styku EU s jejím okolím. • Obsah nařízení Nařízení odpovídá snaze zpřísňovat kontrolu osob na vnějších hranicích EU. Celní kontrola je totiž dle tohoto nařízení oprávněna kontrolovat jednotlivé osoby a jejich zavazadla ve snaze objevit nedeklarovanou peněžní částku.

64

• Nařízení a ČR • Českých občanů cestujících do třetích zemí se toto nařízení dotkne navzdory tomu, že ČR není okrajovou zemí EU, nařízení je totiž direktivní směrem ke členským státům v tom smyslu, že jsou tyto státy povinny nejen zahájit trestní řízení proti osobám, které se proviní neúplností či zatajováním hotovostních částek, s nimiž cestují do zahraničí, ale musí navíc v tomto trestním řízení ukládat tresty přímo úměrné závažnosti tohoto provinění. 1.2.3 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Návrh směrnice EP a Rady pozměňující směrnici č. 93/104 o organizaci pracovní doby. • Pro agendu Rady zasedající 6.–7. prosince je znovu plánována sporná směrnice o organizaci pracovní doby. • Problémy návrhu směrnice • Je poukazováno především na nesrovnalosti v sektoru zdravotnictví, které by přinesla směrnice zakazující výrazné překračování maximální povolené délky pracovní doby, stejně jako zavedení zvláštní kategorie pohotovostního času, který by byl započítáván do pracovní doby. • Protichůdná stanoviska • Nejnovější vývoj na poli stanovisek k této legislativě ukazuje, že Německo navzdory svému původnímu plánu podpořit Británii v silné opozici vůči této směrnici a jednat tak podobně jako v případě svého postoje k neúspěšné směrnici o sezónních pracovnících, nehodlá vznášet k poslední revizi návrhu podstatnější připomínky. Británie naopak setrvává v opozici a hodlá návrh v Radě i blokovat. 1.2.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Rámcová směrnice týkající se efektivity energie • Směrnice byla diskutována na zasedání Rady 29. listopadu, ve stejný den se má konat slyšení EP o dotaznících, které vyplňovaly jednotlivé členské státy; dotazníky měly odpovědět na otázku, zda jsou tyto členské státy schopny dostát spontánně šestibodovému plánu cílů stanovených v této oblasti nizozemským předsednictvím, či zda budou potřebovat jejich zakotvení v podobě směrnice. • Obsah plánované direktivy • Dotazník, na jehož konci má být teprve politická debata o tom, zda je direktiva v této oblasti

listopad 2004

potřebná, se též týkal otázky měření a evaluace možností energetických úspor. • Sporné body • Je přitom třeba odpovědět na otázku, zda vytvoření společného trhu s energiemi má být předmětem zákonné úpravy, či zda to má být výsledkem spontánního procesu a spíše aktivity členských států.

• •

II. Aktuální problémy 2.1 Justice a vnitro – Haagský program • Na zasedání Evropské rady 5. listopadu hlavy států EU daly zelenou přesunu problematiky pohraničních kontrol, vízové, azylové a imigrační politiky od mechanismu rozhodování jednomyslností s uplatněním konzultační procedury v EP k rozhodování kvalifikovanou většinou (QMV) v Radě a uplatnění spolurozhodovací funkce EP tím, že bez podstatných změn schválili tzv. Haagský program agendy justice a vnitra do roku 2011. • Na zasedání Rady 2. listopadu pak byly přijaty obecné principy pro navracení ilegálních imigrantů, Rada se též velmi obecně dohodla na tom, že je třeba hledat ochranu pro uprchlíky mimo hranice EU, poblíž jejich mateřského regionu. • Co je Haagský program? • Haagský program představuje víceletý program agendy pro oblast, nyní již formálně nazývanou prostorem svobody, bezpečnosti a spravedlnosti; týká se přitom parametrů společné azylové politiky, úvah o vytvoření společné pohraniční policie, harmonizace některých oblastí rodinného práva, ale také trestního práva pokud se jedná o práva obviněných osob, dále se týká spolupráce členských států při výměně informací a harmonizace pravidel pro zacházení s nelegálními migranty včetně mechanismu jejich vyhošťování; sporným bodem programu dosud zůstává otázka zřízení funkce evropského žalobce. • Hlavy států a vlád se na summitu Evropské rady dohodly, že bude dodržen harmonogram, předvídaný v rámci revidovaného znění Smlouvy o EU, který předpokládá jednomyslné rozhodnutí o převedení azylové, vízové a migrační politiky pod mechanismus QMV a spolurozhodovací procedury od dubna 2005; za jedinou oblast, která zůstává v režimu jednomyslnosti, přitom byla na zasedání Evropské rady označena dílčí oblast legální imigrace. • Haagský program na rozdíl od závěrů summitu v Tampere z roku 1999 stanovuje relativně

• •

• •

přesná data pro harmonizaci dílčích politik: v letech 2007–2010 má dojít k vytvoření společné azylové politiky a společného evropského statusu uprchlíka, do konce roku 2005 mají být v rámci celé EU přijaty společné procedurální garance pro osoby obviněné z trestných činů. Rozdílné pohledy na Haagský program Z členských států se pokoušely o převedení otázek legální imigrace pod mechanismus QMV Španělsko a Belgie, Německo však trvalo na zachování veta členských států v této oblasti. Francie a Španělsko se pokusily znovu vrátit do agendy otázku vytvoření funkce evropského žalobce, Británie však zopakovala svůj odpor k takové úpravě. Hlavní problémy Haagského programu Haagský program lze vnímat jako jeden z příkladů přijímání legislativních plánů s již vpodstatě jistou vizí toho, že bude ratifikována Ústavní smlouva, návrh ústavy totiž rozšiřuje pravomoci EU na úkor členských států především pokud jde o politiku příhraničních kontrol. Dopady implementace Haagského programu na ČR ČR stále představuje spíše tranzitní nežli cílovou zemi uprchlických vln, není též okrajovou zemí, která by musela bezprostředně řešit otázky možné hrozby hromadného přílivu uprchlíků, je však třeba věnovat pozornost např. plánům na rovnoměrnou alokaci uprchlíků v rámci členských států EU; harmonizace vízové a imigrační politiky má také znamenat to, že jednotlivým členským státům bude bráněno v tom, aby přijímáním příliš přísných mechanismů této politiky „přesouvaly“ cíl imigrantů příliš asymetricky do jiných členských států.

2.1 Finance EU • K hlavním bodům jednání Rady EcoFin 15. a 16. listopadu náležely nejvýznamnější otázky týkající se v současnosti budoucnosti financování EU. • Z hlediska ČR tato otázka nabývá na významu; stávající hospodářské ukazatele a možný vývoj salda vzájemných vztahů českých příspěvků a zisků z rozpočtu EU, tak jak vyplývají z přístupové smlouvy a z předpokladů upravené finanční perspektivy pro roky 2000–2006, totiž naznačují, že pokud by nové státy vstupovaly za podobných podmínek jako ČR, přesouvala by se zřejmě postupně (spolu s růstem HDP) ČR z pozice čistého plátce do pozice čistého příjemce, přestože se za dosavadních podmínek počítá s tím, že v letech 2007–2013 ČR zůstane čistým příjemcem.

65


• Na 25. listopadu bylo plánováno další jednání Rady EcoFin, jehož podstatná část byla věnována návrhu rozpočtu pro rok 2005 ve znění doplňků a pozměňovacích návrhů, které vzešly z říjnového plenárního zasedání EP, v Radě se jednalo o druhé čtení návrhu rozpočtu. Jednání Rady EcoFin 25. listopadu nakonec přineslo rozhodnutí, že celkový objem rozpočtu na rok 2005 má pokrývat přesně 1 % HDP EU (celková výše přibližně 106,3 mld. €), jedná se tedy o úspěch úsporné varianty. • V rámci listopadového jednání Rady EcoFin byly projednávány též další dílčí otázky, především podpora další integrace v sektoru finančních služeb prozatím prostřednictvím nelegislativních nástrojů; Rada se však shodla na tom, že bude podporovat legislativní zásahy v oblastech, kde je to žádoucí a nutné. 2.3 Regionální politika • Ve dnech 17.–18. listopadu se uskutečnilo zasedání Výboru regionů, přičemž k nejdůležitějším bodům agendy náležely Akční plán pro organické farmářství, akční plán Youth pro období 2007–2013, plány e-Europe a e-Health, evropská politika v oblasti výzkumu, plány pro rozvoj periferiálních regionů, tzv. třetí železniční balík či vize partnerství veřejného a soukromého sektoru. • Regiony již přitom vyjádřily spokojenost s fungováním nového nástroje Komise pro přeshraniční spolupráci (EGCC), který je vyčleněn

66

z dosavadního systému strukturálních fondů a Komise jej představila v červenci. • Problémem těchto vizí na přeshraniční spolupráci pomocí tohoto nástroje však může být to, že dosavadní legislativa jednotlivých členských států jeho implementaci neumožňuje, změny by pak opět vyžadovaly další harmonizaci právních řádů prostřednictvím nařízení. 2.4 Zemědělství • K hlavním bodům prosincového zasedání Rady pro zemědělství a rybolov, které by se mohly dotknout též ČR, bude náležet prezentace sdělení Komise o reformě sektoru cukru, o němž má být vedena politická debata. • Na listopadovém jednání Rady bylo též přijato nařízení zpřísňující podstatným způsobem některé podmínky transportu živých zvířat. • Zasedání rady má též prezentovat výsledky zpráv o dlouhodobých programech v oblasti zemědělství, jedná se o akční plán v oblasti organického farmářství, který Komise prezentuje jako jeden z hlavních bodů programu udržitelného hospodářství v oblasti zemědělství. • Také nové členské státy zajímá prezentace návrhu Nařízení o rozvoji venkova, mělo by totiž obsahovat též konkrétní ustanovení ohledně prostředků plynoucích pomocí strukturálních fondů do oblasti venkova, inovovaná s ohledem na nové členské státy, z nichž některé (především Polsko) očekávají přísun rozpočtových prostředků do této oblasti.

listopad 2004


1.1 EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR Rozhodnutí o interpretaci exkluzivních práv ve věci pivovar Anheuser-Bush vs. pivovar Budějovický Budvar (C-245/02) ESD rozhodl 16. listopadu v případu sporu amerického pivovaru Anheuser-Bush a českého Budějovického Budvaru, že užití identického jména výrobku nemusí rušit exkluzivní vlastnická práva, pokud k tomuto užití identického jména došlo v dobré víře. V tomto případě šlo o již druhé rozhodnutí v konkrétní kauze sporu dvou pivovarů o značku piva Budweiser/Budvar. V pozadí sporu o výrobní značku piva stojí to, že Budějovický Budvar zaregistroval značku Budweiser, pod níž jeho pivo figuruje na zahraničních trzích, ještě před vstupem dohody o právech duševního vlastnictví TRIPS v platnost, v 60. a 70. letech. Po přijetí této dohody v rámci jednání GATT jej v registraci značek Budweiser a Bud předstihl americký Anheuser Bush. Z listopadového rozhodnutí ESD vyplynulo, že funkcí ochranné značky výrobku je informovat spotřebitele o jeho původu. 1.2 KOMISE Nové parametry pro zprávy členských zemí o penzijním systému Na půdě Komise se v listopadu hovořilo o přípravě nových parametrů pro systém zpráv, jejichž pomocí jednotlivé členské státy zpětně informují Komisi o tom, jak u nich probíhá penzijní reforma. Komise se tak pokouší posílit svoji pravomoc pokud jde o kontrolu průběhu penzijních reforem v jednotlivých členských státech a poukazuje přitom na neuspokojivý postup těchto reforem v řadě z nich. Tyto nové parametry by měl na svém zasedání 13. prosince přijmout Výbor EU pro sociální

ochranu. Parametry musí nejprve rámcově schválit Rada ministrů a pak by měly být doručeny členským státům, které mají povinnost do 15. července 2005 podle nich předložit své zprávy o průběhu a pokroku penzijních reforem. Komisi přitom na dosavadních zprávách vadila jejich přílišná vágnost a nekonkrétnost. Sporné body Tento vývoj svědčí na jedné straně o snaze alespoň kontrolovat oblasti, v nichž EU nemá legislativní pravomoci. K nepříznivým vlivům fenoménů, jako je stárnutí populace na sociální a důchodovou politiku v Evropě tak může přispívat i snaha EU zasahovat podstatněji do této oblasti. Komise totiž požaduje, aby tyto zprávy získaly podobu, jež by umožňovala použít je coby základ hlubších analýz porovnávajících situaci jednotlivých zemí, což může též znamenat budoucí sjednocování parametrů této politiky v rámci harmonizace různých sfér hospodářské politiky jednotlivých členských států. Po členských státech proto Komise požaduje, aby ve svých zprávách zahrnovaly přesnější údaje o ekonomických indikátorech, které svědčí o tom, do jaké míry se jim daří plnit cíle penzijních reforem. Na druhé straně se zde odráží problematická situace v jednom z nejcitlivějších sektorů socio-ekonomické politiky, patrná de facto ve všech státech Evropy. Určitou harmonizaci v oblasti penzijní politiky, která by dle jejich názoru mohla řešit problémy, s nimiž se státy těžko potýkají na národní úrovni, podporují nové lobbistické skupiny, které se na evropské úrovni objevily postupně s tím, jak nabýval na závažnosti fenomén stárnutí populace v Evropě a jeho vliv na sociální a důchodovou politiku. K příznivcům toho, aby se do řešení otázek penzijní reformy více zapojila EU tak patří např. lobbistická skupina AGE, která sympatizuje s požadavkem, aby se zprávy o národních strategiích v této oblasti staly základem pro studie komparující situaci seniorů v různých členských státech a eventuelně i přípravou pro celoevropskou strategii penzijní politiky včetně konkrétních nástrojů.

67


ČR a snaha Komise pokud jde o posílení jejích pravomocí v oblasti penzijních reforem Otázka penzijní reformy přitom představuje jeden z nejožehavějších problémů sociální a hospodářské politiky v ČR. V ČR vzrostl objem vyplácených důchodů za téměř deset let (od roku 1995) ze sumy 110 mld. Kč na přibližně 250 mld. Kč, zprávy o vývoji inflace však poukazují na to, že ani toto navyšování vyplácených penzí nepřispívá výrazněji ke zvyšování kupní síly důchodců; stárnutí populace a palčivá problematika rozpočtových schodků, související přímo s objemem vyplácených mandatorních výdajů, však tváří v tvář stále nedokončené penzijní reformě jen přispívají k neuspokojivé situaci veřejných financí ČR. Je proto třeba věnovat této oblasti pozornost, snaha převádět penzijní politiku na evropskou úroveň by mohla představovat v rámci pokusů o sjednocování parametrů sociální politiky závažný zásah. Otázkou také je, jaké možnosti by v řešení těchto složitých otázek EU měla v současné situaci, kdy musí konstatovat krizi evropského sociálního státu a sama na ni často reaguje posilováním přerozdělovacích mechanismů v rámci svých politik, počínaje politikou rozpočtovou. Směrnice týkající se spotřebitelských kreditů Komise provedla sérii změn svého návrhu Směrnice o spotřebitelském kreditu, čímž vyšla vstříc stanovisku EP a akceptovala přibližně 100 z předkládaných 152 pozměňovacích návrhů EP. Pozměněný návrh direktivy se nyní nachází před stadiem přijetí společného stanoviska v Radě, které by mělo být přijato počátkem roku 2005; EP přijal v rámci svého prvního čtení v dubnu 2004 152 pozměňovacích návrhů. Co je direktiva o spotřebitelských úvěrech Nový návrh Komise ukládá věřitelům povinnost informovat detailně spotřebitele o podmínkách kontraktů ještě před jejich podepsáním, informovat je o jejich právech a povinnostech v souvislosti s uzavřením kontraktu. Úkolem direktivy by tedy měla být ochrana spotřebitele při uzavírání kontraktu o úvěru a současně umožnění žádat za snadnějších podmínek o úvěr v jiném členském státě EU. Obsah pozměněného návrhu Pozměněný návrh zužuje záběr původní direktivy, nezahrnuje např. půjčky přesahující částku 100 tis. €, členským státům byl ponechán v ně-

68

kterých dílčích oblastech oproti původnímu návrhu větší manévrovací prostor s ohledem na vlastní socioekonomickou realitu. Revidovaný návrh také upustil od povinnosti členských států založit národní informační báze, které by uchovávaly data o spotřebitelských úvěrech tak, aby věřitelé mohli snadno identifikovat spotřebitele, který je finančně vyčerpán. Protichůdné postoje k direktivě Direktivu kritizovaly především organizace spotřebitelů, sdružené v rámci EU do lobbistické struktury BEUC, ale též EP, opačného názoru byla Komise. EP spolu se spotřebitelskou lobby trvaly na co nejmenší míře harmonizace v této oblasti a na tom, aby jednotlivé členské státy mohly eventuelně účinněji chránit své spotřebitele na základě domácích právních předpisů. Komise naproti tomu prosazovala větší harmonizaci a opomíjela v návrhu direktivy některé významné oblasti. ČR a Direktiva o spotřebitelských úvěrech Hodnocení dopadů změn na poli poskytování spotřebitelských úvěrů pro ČR se rozcházejí, bankovní experti včetně expertů ČNB poukazují na to, že by se měla zjednodušit dostupnost úvěrů pro malé a střední podnikatele, ti se však obávají spíše opačného efektu. Zpráva skupiny Wima Koka o pokračování Lisabonského procesu Hlavním bodem pravidelného zasedání Komise v prvním listopadovém týdnu se 3. listopadu stala prezentace zprávy skupiny Wima Koka o pokračování Lisabonského procesu, která konstatovala, že EU prozatím silně zaostává v plnění cílů této agendy, na jejímž základě se má stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa do roku 2010. Kokova zpráva představovala nejen jeden z hlavních bodů agendy Komise, ale také summitu Evropské rady, který se uskutečnil 4. a 5. listopadu. Pozornost vzbudilo to, že zpráva konečně vyslovovala tacitně přijímaný existující fakt, že se ocitá v silné krizi schopnost EU finančně zvládat náročnou sociální politiku pod vlivem nejnovějšího vývoje socioekonomické situace. Hovořila v tomto smyslu o důsledcích rozšíření, ale také vývoje demografické situace v Evropě a bezpečnostní situaci ve světě po roce 2000, včetně nebezpečí terorismu, pro naplňování cílů Lisabonské agendy. Zpráva zdůrazňuje odlišnost socioekonomického modelu Evropy od USA, kterou dokládá lepšími výsledky např. v oblasti zdra-

listopad 2004

votnictví, dětské úmrtnosti apod. Dle Lisabonských cílů však EU stále zůstává povinnost vytvoření 11 mil. nových pracovních míst do roku 2010 tak, aby dosáhla cíle 70 % zaměstnanosti. Zarážející je vysvětlení, které Kok podává pro zaostávání EU v plnění původních cílů. Podle bývalého nizozemského premiéra by představitelé hlav států tehdejší EU v roce 2000 zřejmě formulovali své cíle střízlivěji, kdyby se nacházeli v současné politické situaci. To však zdaleka není jediná slabina a jediný sporný bod Kokovy zprávy. Co je Kokova zpráva? Jejím úkolem měla být střednědobá evaluace dosavadních výsledků plnění cílů Lisabonské agendy jako jakási příprava na jarní summit Evropské rady v březnu 2005, kde má dojít ke zhodnocení výsledků a toho, zda cíle stanovené Evropskou radou v Lisabonu v roce 2000 jsou reálné. Jednalo se o prezentaci zprávy skupiny vedené bývalým nizozemským premiérem Kokem, hodnotící dosavadní pokrok v naplňování ekonomické reformy v rámci cílů tzv. Lisabonské agendy. Zpráva do značné míry odhalila nereálnost původního cíle dohnat z hlediska klíčových ekonomických ukazatelů USA. Hlava pracovní skupiny, Wim Kok, však na tuto skutečnost reagoval snahou o změkčení původních požadavků Lisabonské agendy. Vyjádřil se např. v tom smyslu, že EU by se neměla pokoušet kopírovat USA pro dosažení cílů Lisabonské agendy. Zdůraznil přitom, že EU by neměla ve snaze o dosažení ekonomického růstu opouštět základní principy svého sociálního státu, a to navzdory poukazům řady kritiků i ekonomických expertů, kteří právě velkoryse nastavené parametry evropského welfare state, vzpírajícího se prozatím v řadě zemí (včetně Německa) hlubším reformám, vidí jako příčinu toho, že se kýženého ekonomického růstu stále nedaří dosáhnout. Obsah Kokovy zprávy Konstatovala především, že naděje na to, aby evropská ekonomika do roku 2010 předstihla své konkurenty, je vzhledem k dosavadnímu vývoji mizivá, a to hlavně vzhledem k realitě probíhající ekonomické globalizace a změnám v evropské demografické situaci. EU se přitom má v dalším plnění úkolů Lisabonské agendy soustředit především na ekonomický růst a vytváření pracovních míst. Zpráva musela konstatovat, že Evropa stále zaostává za USA v klíčovém indikátoru životního standardu, kterým je výše HDP na hlavu. EU nyní nedosahuje ani 70 % HDP USA na hlavu, což znamená, že dosáhla takto špatného výsledku poprvé

od 60. let (navzdory Lisabonské agendě). Velmi diskutabilní je způsob, jakým ve zprávě předseda Kok tuto skutečnost hodnotí; podle něj je totiž EU údajně stále schopna dosáhnout cíle stát se nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa do roku 2010, aniž by přehodnotila svůj postoj k sociálnímu státu, který Kok považuje za součást evropského hodnotového dědictví. Zpráva ovšem přiznává, že cíl Lisabonské agendy, tedy nastartování ekonomického růstu, se de facto nachází v bludném kruhu. Lisabonská agenda počítá s financováním takového množství programů, že EU je schopna získat nutné finanční prostředky pouze za předpokladu, že u ní skutečně dojde k předpokládanému hospodářskému růstu a tím pádem k růstu příjmů nutných k financování těchto programů. Předpoklady Lisabonské agendy se tak ukazují jako velmi nereálné, přestože tento fakt Kokova zpráva odmítá přímo přiznat. Problémy Kokovy zprávy Zpráva upozorňuje též na to, že sama Lisabonská agenda trpí předimenzovaností a byrokratickou přepjatostí stanovených cílů, nepřináší však sama žádná efektivní řešení; sporný je návrh na vytváření žebříčků členských států dle jejich progresu v reformách. Kokovu zprávu lze hodnotit jako sbírku velmi dvojznačných závěrů. Na jedné straně je zdůrazňována snaha za každou cenu dostát původním cílům, na druhé straně Zpráva přiznává, že šance na jejich dosažení do roku 2010 je velmi malá, což je z hlediska výpovědní hodnoty o určité základní „poctivosti“ a schopnosti sebereflexe ze strany EU alarmující. Zpráva měla brát v úvahu též fakt (a Wim Kok to opět nepřímo naznačoval), že zatímco se bude EU snažit dohnat v hospodářských ukazatelích ekonomiky USA a Japonska, nelze v žádném případě zaručit (a je to vzhledem k dosavadnímu vývoji růstu HDP v těchto zemích spíše nepravděpodobné), že v roce 2010 nebudou tyto ekonomiky v klíčových ukazatelích EU opět předbíhat. Kokova zpráva na tento fakt odpovídá tak, že snaha stát se nejkonkurenceschopnější ekonomikou v globálním měřítku v podstatě není pro EU zase až tolik důležitá, což je ovšem vzhledem k přetrvávající „lisabonské“ rétorice, jež se promítá i do úvah o výdajové stránce budoucí finanční perspektivy na roky 2007–2013, zarážející. Diskutabilní je i to, zda současné ekonomické potíže EU a jejích členů může řešit komunikační strategie namířená vůči občanům, na niž Kok navrhuje klást důraz. Navrhované recepty na řešení se nesou především ve znamení dalšího zatěžování byrokratické dimenze EU, zpráva totiž počítá se zřízením speciální komise v rámci EP, která by měla

69


sledovat naplňování Lisabonské agendy. Hovoří též o změnách v návrhu rozpočtu EU pro rok 2005 tak, aby více odpovídaly ekonomickým potřebám a zájmu naplnění cílů agendy, nespecifikuje však v tomto směru nic konkrétního a je tedy těžké odhadnout, zda bude mít v praxi pozitivní efekty. Rozdílné pohledy na Kokovu zprávu Evaluaci členských států dle reformního progresu odmítl německý kancléř Schröder, rozdílné pohledy prezentovali představitelé států podporujících více intervenční politiku (Francie) i naopak více protržní politiku (Velká Británie, Nizozemí). Zástupci jednotlivých členských zemí na Evropské radě se většinou omezili pouze na rétoriku zdůrazňující, že jednotlivé členské státy byly a jsou odhodlány k naplnění cílů Lisabonské agendy, i když zpráva kritizovala především pomalost jejich implementace společné legislativy. Konkrétním a poněkud nebezpečným závěrem Kokovy zprávy je návrh sestavování jakéhosi žebříčku leaderů mezi státy a naopak států zaostávajících v ekonomické reformě. Tyto tabulky by se měly týkat všech 14 cílů Lisabonské agendy a seřazovat jednotlivé státy podle jejich pokroku. Podle Kokových představ by vlády jednotlivých členských států měly prezentovat Komisi dvouleté plány se závazky k dosahování cílů agendy, což je návrh připomínající náběhy k někdejšímu plánovanému hospodářství. Kokova zpráva doporučuje dokonce zasahovat do struktury vlád jednotlivých členských států, když požaduje zřízení funkce jakéhosi „lisabonského“ ministra v rámci každé vlády, který by byl odpovědný za každodenní implementaci cílů agendy. Komise tak bude moci lépe vykonávat nátlak na jednotlivé členské státy v ekonomických otázkách a neponechávat jim v této oblasti podstatný prostor. Německý kancléř Schröder přitom označil myšlenku na poměřování jednotlivých členských států podle jejich „pokroku“ v naplňování cílů agendy za politickou sebevraždu, rakouský premiér Schüssel zase navrhoval, aby se spíše pokusila EU jako celek poměřovat své ekonomické ukazatele s jinými ekonomikami (Indií, Čínou, USA). Členské státy, které si jsou vědomy vlastních hospodářských problémů (Německo, Francie), již kalkulují s možností posunutí časového limitu pro dosažení cílů Lisabonské agendy za rok 2010. Takové úvahy naznačují, že cílů Lisabonské agendy pravděpodobně stejně nebude dosaženo, a to navzdory tomu, že Kokova zpráva jakékoliv oddalování termínu za rok 2010 odmítá. Někteří představitelé EU pak navrhovali poněkud absurdní řešení v přejmenování celé agendy, např. dle zástupce španělských socialistů Borrella nikdo z občanů

70

nerozumí termínu „Lisabonské cíle“, což možnost naplňování agendy diskvalifikuje, navrhoval proto přejmenování na „strategii pro konkurenceschopnost“ či sociální kohezi. Skutečnost, že EU neprospívá snaha dosahovat protichůdných a ekonomicky neudržitelných cílů, stejně jako nemožnost dosáhnout konsenzu na efektivních řešeních podtrhly reakce UNICE na jedné straně (apel na podporu ekonomického růstu a vytváření pracovních míst) a odborů ETUC na druhé (návrh soustřeďovat se spíše na sociální kohezi). Z pomalého pokroku v naplňování cílů agendy byla ve zprávě obviňována především netečnost vlád členských států. Zpráva sice konstatuje, že odpovědnost leží též na podobě samotné Lisabonské agendy, která je předimenzovaná a obsahuje často vzájemně si odporující priority, klíčovými viníky současné situace jsou však špatná koordinace a neochota členských států k politické akci. Problémem současné EU je však i to, které zájmové skupiny získávají vliv na vytváření sekundární legislativy. I nad výsledky Kokovy zprávy se názorově střetly UNICE a zástupci odborů v ETUC, kteří tradičně poukazovali na to, že Kokova zpráva je až příliš zaměřena na téma ekonomického růstu a vytváření pracovních příležitostí a zdůrazňovali naopak nutnost soustředit se na problematiku sociální koheze. UNICE reagovala na zprávu zdůrazněním, že pokud členské státy nezaměří snahu na vytváření pracovních míst, posilování růstu a konkurenceschopnosti, nebude Evropa schopna „vydělat“ na své ambice v sociální a environmentální oblasti. Tato lobbistická skupina se tak staví na rozdíl od ETUC na stranu větší liberalizace. Za pozornost stojí, že prezentaci Kokovy zprávy na půdě Komise a Evropské rady předcházel sociální summit reprezentantů odborů, zaměstnavatelů, Komise a Rady ministrů. Na to, že těžko smiřitelné zájmy lobbistických skupin se promítají i do procesu vzniku sekundární legislativy, poukázal bruselský think-tank zvaný Lisabonská rada (Lisbon council), který označil Kokovu zprávu za promarněnou příležitost, v níž se střety příliš protichůdných zájmů podepsaly na tom, že tímto způsobem nebude EU v socioekonomické oblasti schopna nikam dospět. Kokova zpráva a ČR Z hlediska ČR stojí za povšimnutí zdůraznění některých konkrétních legislativních závěrů, které by měly z Kokovy zprávy vyplývat, jako je tlak na přijetí společného evropského patentu či tlak na harmonizaci principů výpočtu daně z příjmu právnických osob.

listopad 2004

Zpráva zdůrazňuje na jedné straně to, že nové členské státy trpící zvýšenou nezaměstnaností budou ještě méně schopny dosahovat cílů agendy nežli stávající členové, takže rozšíření EU na 25 členů znamenalo v tomto směru zátěž, na druhé straně právě u těchto států lze zaznamenat ekonomický růst, na rozdíl od stagnace řady z vedoucích ekonomik EU-15, takže rozšíření může být i zdrojem posílení ekonomické dynamiky EU. O tom svědčí např. údaje o hospodářském růstu za třetí čtvrtletí roku 2004. Ten činil v rámci celé EU pouze 0,3 %, meziročně však došlo ke zlepšení na 2,1 %, a to především zásluhou některých nových členských států, které vyrovnávaly ještě hlubší stagnaci některých členů eurozóny. Snahu oceňovat (a snad i sankcionovat) členské státy podle pokroku v naplňování cílů Lisabonské agendy lze bez velké nadsázky označit za indikátor toho, že současná EU v postoji vůči členským státům stále více směřuje k diktátu. V otázce implementace sekundární evropské legislativy má podle ní dojít ke zrychlení ze strany členských států a má být vyvíjen větší nátlak na implementaci. ČR se přitom v poslední době stala terčem kritiky Komise např. pokud jde o implementaci směrnic týkajících se liberalizace trhu s energií, jejichž skutečná antimonopolizační efektivita je diskutabilní. Jedním z konkrétních výstupů Kokovy zprávy je apel na účinnější harmonizaci práva duševního vlastnictví v rámci EU a patentového práva. Zdůrazňuje nutnost přijetí mechanismu jednotných evropských patentů, které by byly udělovány v anglickém jazyce tak, aby se předešlo sporným výkladům. Na pořad dne se tedy zřejmě vrátí sporné otázky, k nimž patří např. kauza softwarových patentů, důležitá z hlediska českých výrobců i spotřebitelů. Kokova zpráva navrhuje urychleně přijmout Směrnici o patentovatelnosti počítačových programů v podobě, v jaké byla v květnu 2004 představena na jednání Rady pro volnou soutěž. Její odpůrci argumentují tím, že software je chráněn prostřednictvím autorského zákona (to je též případ ochrany softwaru v ČR). Její příznivci včetně EICTA (Information and Communications Technology and Consumer Electronics Industries in Europe) argumentují tím, že patentová ochrana by byla striktně používána pouze u vynálezů technické podoby, např. na poli medicíny, bezdrátové komunikace apod., a nikoli automaticky pro veškeré počítačové programy, což by vedlo k velkému zmatku a spíše inhibici tohoto důležitého odvětví z hlediska inovací a otázek práva duševního vlastnictví. Přes právní nezávaznost zprávy tak stojí za pozornost, jaké by mohla mít impulzy pro vývoj na poli sekundární legislativy s přímým vlivem na některé ekonomické subjekty v ČR. Varující je i to, že navrhuje harmonizaci způsobu, jakým je v členských státech vypočítávána daň z příjmu právnických osob.

Zpráva o přípravách na zavedení eura v nových členských státech Na svém zasedání 10. listopadu Komise prezentovala svoji první zprávu o dosavadním stavu praktických příprav na rozšíření eurozóny, která konstatovala, že všechny tyto státy plánují zavedení společné měny v letech 2007–2010. Ze zprávy tedy vyplývalo, že zavedení eura v nových členských státech by mělo být rychlejší a zřejmě i snadnější než v rámci EU-15. Její vyznění pak připomínalo jakýsi mobilizační manifest, který měl nové členské země vyzývat k rychlejšímu započetí příprav na přijetí jednotné měny, jak vyplývalo i ze slov komisaře pro finanční a monetární otázky Almunia. Co je Zpráva o přípravách na zavedení eura v nových členských státech Zpráva prezentovaná na zasedání Komise dosavadním komisařem pro ekonomické a monetární záležitosti Almuniou pokračuje v praxi pravidelných každoročních zpráv vydávaných před zavedením eura v roce 1999. V případě nových členských států se jednalo o první zprávu tohoto druhu. Komise pak hodlá pokračovat v těchto zprávách, konečné doporučení k přijetí té které země do eurozóny, které musí schválit Rada, spočívá právě na Komisi. Ze smluv však vyplývá faktická povinnost členských států do eurozóny časem vstoupit. Obsah zprávy Podle zprávy čtyři z nových členských států plánují zavedení eura do roku 2007 (Estonsko, Kypr, Litva a Slovinsko), ostatní si přejí vyčkat nejpozději do roku 2010, pět zemí přitom zvažuje tzv. scénář „velkého třesku“, který znamená nevratnou fixaci kurzů v rámci jednotného směnného mechanismu a současné zavedení eurových mincí a bankovek do oběhu. Tři z nových členských zemí již dle zprávy napojily své měny na evropský mechanismus směnných kurzů (jedná se o Estonsko, Litvu a Slovinsko). Estonsko přitom hovoří o přijetí společné měny již v roce 2006, Kypr, Litva a Slovinsko by přístupový proces rády dokončily v roce 2007. Lotyšsko, Malta a Slovensko počítají s přistoupením k eurozóně v roce 2008, v případě Polska a ČR se nepočítá s přijetím eura pravděpodobně dříve než v roce 2009, Maďarsko by chtělo do eurozóny vstoupit ještě o rok později. Pět nových členských států navíc hodlá zavést eurové mince a bankovky do oběhu současně s dokončením procesu fixace kurzů své měny k euru a se splněním konvergenčních kritérií. Jde o Kypr, Lotyšsko, Litvu, Slovinsko a Slovensko.

71


Varianta „velkého třesku“ přitom představuje určitý precedens, dosavadní členové eurozóny, kteří zavedli společnou měnu od roku 1999, měli totiž k dispozici tříleté přechodné období, a to s výjimkou Řecka, které přijalo společnou měnu až o dva roky později. Problematické body Zpráva konstatuje, že většina občanů v nových členských státech je s měnou euro obeznámena, obává se však, že její zavedení způsobí nárůst cen. Komise proto hodlá tuto situaci řešit svojí obvyklou a spornou metodou – uzavřením dohod se členskými státy o posilování informační kampaně týkající se eura. Obavy z toho, jak jednotlivým ekonomikám nových členských zemí prospěje vstup do eurozóny, tak Komise poněkud nebezpečně redukuje na obvyklou otázku nízké informovanosti občanů, jíž se v poslední době bohužel pokouší omlouvat každý významnější problém, počínaje zaostáváním za plněním cílů Lisabonské agendy a konče tažením proti odporu vůči ústavě. Přehlíží přitom legitimitu obav potenciálních nových členů eurozóny, včetně ČR, disponujících ne zcela totožnými ekonomickými charakteristikami. Jde přitom o to, jaký vliv bude mít přijetí eura např. na vývoj zahraničního obchodu těchto zemí, ale i na vývoj spotřebitelských cen, vzhledem k výkyvům hodnoty směnných kurzů vůči euru. Nelze zanedbat ani diskutabilní budoucnost samotné měny euro, vezmeme-li v úvahu potíže některých ekonomik (Německa) a jejich laxní přístup k plnění podmínek Paktu růstu a stability, který nepřispívá k důvěryhodnosti evropské měny. Dle průzkumů eurobarometru 47 % obyvatel nových členských států očekává spíše negativní dopady zavedení společné měny (oproti 42 %, kteří očekávají pozitivní výsledky). Diskutovaná varianta „velkého třesku“ by pak vedle vlivu na stabilitu eura mohla přinášet zejména technické problémy (spojené s urychlenou výměnou bankovek, jejich přípravou, zaváděním do oběhu apod.) Zpráva a ČR ČR zařadila zpráva do zemí počítajících se zavedením eura nejdříve po roce 2007 (pravděpodobně 2009 spolu s Polskem), tento cíl přitom Komise vnímá jako metu, k níž ekonomiky nových členských států musejí směřovat, navzdory zveřejňovaným ekonomickým ukazatelům, navzdory otázce, zda je to pro ně výhodné a především navzdory faktu, že není zcela jasné, jaký vliv na stabilitu eura bude mít přístup deseti nových členů do eurozóny v okamžiku, kdy mají s plněním konvergenčních kritérií vážné potíže i významné ekonomiky z řad dosavadních členů eurozóny.

72

Zpráva zveřejněná v říjnu 2004 konstatovala, že ČR není po stránce plnění konvergenčních kritérií (včetně legislativních, jako je status centrální banky a jeho pozice vůči evropskému systému centrálních bank, především je však problémem přetrvávající deficitní vývoj rozpočtu) na přijetí eura ještě připravena. S postupným (a vzhledem ke znění smluv téměř zákonitým) rozšířením eurozóny o nové členské státy se však počítá, a to nejpozději do roku 2010. Varující signál však potenciálním uchazečům o členství v eurozóně vysílá např. postoj Švédska, které pravidelně neplní legislativní aspekty konvergenčních kritérií (status centrální banky a její napojení na evropský systém centrálních bank) a vyhýbá se tak vstupu do eurozóny i svázání své ekonomiky určitými formálními a legislativními pravidly. Nelze sice popřít pozitivní vliv předepisované rozpočtové disciplíny, je však třeba upozornit, že právě toto kritérium obchází i někteří dosavadní členové eurozóny; uplatňování konvergenčních kritérií lze proto dnes vidět bez nadsázky jako asymetrické. Je třeba dát si pozor i na skutečnost, jakou nerovnováhu a případně otřesy této měny by mohl způsobit fakt, že nové členské státy hodlající přistoupit k eurozóně chtějí experimentovat s variantou „velkého třesku“. Dělo by se to v době, kdy mají s plněním konvergenčních kritérií potíže i někteří současní významní členové eurozóny (především Německo), deset nových členů pak vykazuje v plnění těchto kritérií dosud značnou rozkolísanost, přestože zažívají oproti některým členům eurozóny, jejichž ekonomika prochází recesí, růst. Přípravy na přijetí společné měny a výzvy k určité „mobilizaci“ v tomto směru ze strany Komise je tak třeba sledovat z pohledu ČR jak z hlediska makroekonomických ukazatelů, tak např. z hlediska vlivu na spotřebitele. O možnostech přistoupení ČR a Slovenska k mechanismu směnných kurzů ERM II jednala na svém zasedání 15. a 16. listopadu též Rada EcoFin. Zpráva o poskytování státní pomoci v deseti nových členských zemích v období před rozšířením EU 16. listopadu Komise vydala zprávu, podle které deset nových zemí EU před rozšířením zdvojnásobilo státní pomoc poskytovanou podnikům. Zpráva konstatovala nárůst objemu státní pomoci v nových členských zemích ze 4 mld. € v roce 2000 na 7,8 mld. € v roce 2003, nedoporučila však penalizaci nových členských států, k níž Komise v případě poskytování státní pomoci businessu, která neodpovídá pravidlům pro volnou soutěž a deformuje ji ve prospěch dané země, přistupuje v případě starých členů.

listopad 2004

Obsah zprávy Nové členské země de facto využily šanci poskytnout svým podnikům státní pomoc ještě před vstupem do EU v květnu 2004, který pro ně znamenal striktnější podmínky pro její poskytování. Komise proto konstatovala ve zprávě, že v déledobém horizontu očekává pokles těchto státních podpor a k systému penalizace by tedy přistoupila až následně, pokud by dané členské země poskytování vysokých podpor neukončily. Zpráva upozorňovala na disproporci v podílu z HDP, který nové členské státy poskytují na podpory průmyslové sféře, oproti průměru v EU (1,42 % HDP v průměru oproti průměru v EU, který dosahuje asi 0,4 % HDP). Zpráva ovšem upozorňuje na to, že striktní porovnání starých a nových a členů EU v tomto směru není příliš férové, musí totiž brát v úvahu podmínky hospodářské tranzice od centrálně plánované k tržní ekonomice v zemích střední a východní Evropy. Zpráva a ČR V případě ČR se vymyká běžným standardům především objem jednorázové pomoci poskytované v letech 2000–2003 bankovnímu sektoru (v případě Polska pak šlo především o jednorázové podpory poskytované těžebnímu průmyslu). Systém kontroly státních podpor, který do zemí střední a východní Evropy vnesl vstup do EU, lze považovat za pozitivní rys, v těchto státech oddělení státní a podnikové sféry probíhalo bolestně a ne všude (včetně ČR) zcela důsledně; systém státních podpor přitom v této periodě působil i jako relativně pohodlný nástroj státu k ovlivňování business sféry. Nové členské státy přitom začaly adaptovat systém poskytování státních podpor na standardy EU od roku 2001, přičemž na základě přístupových jednání přistoupila Komise na pravidlo, že systém státních podpor aplikovaný před vstupem země do EU nebude nepadán. Za největší poskytovatele státní pomoci v letech před vstupem do EU zpráva Komise označila na prvním místě Polsko, na druhém ČR (celkový objem podpor ve výši 1,9 mld. €) a Maďarsko, tedy největší ekonomiky v rámci nových členských zemí. Současně však zpráva konstatovala, že tyto země většinou poskytují pomoc průmyslové sféře ve formě daňových úlev a podobných nástrojů, nežli pomocí jednorázových finančních injekcí (výjimku tvoří právě v ČR finanční injekce ve snaze o záchranu bankovního sektoru). Zpráva tak musela konstatovat v tomto směru velkou diverzitu mezi novými členy EU, např. pokud pomine

jednorázové injekce do bankovního sektoru, musí konstatovat, že v rámci ČR bylo na státní podpory užito pouze 0,47 % HDP, ČR by se tedy v tomto směru vešla do průměru státních podpor poskytovaných v rámci EU. Otázka státních pomocí je přitom přímo svázána s nutností nových členských států přijmout po uplynutí přechodných období pravidla společného trhu a společných politik EU v některých kontroverzních oblastech (nejpozději od konce roku 2007 musí ČR přijmout všechny principy společné zemědělské politiky či společné dopravní politiky). Zpráva o evropském občanství a vytvoření Agentury základních práv Komise se rozhodla navázat na nedávnou prezentaci své zprávy o evropském občanství přeměnou Monitorovacího centra pro rasismus a xenofobii v Agenturu základních práv EU. Agentura by měla spolupracovat s nevládními organizacemi pracujícími v oblasti zlepšování ochrany lidských práv v EU, rámcovou směrnici o založení této agentury přitom hodlá Komise předložit začátkem roku 2005. Aktivity Komise v otázkách evropského občanství a ochrany lidských práv přitom opět jasně zapadají do kontextu příprav na přijetí ústavy a do trendu, který může časem velmi citelně zasahovat do hlasovacích práv a postavení jednotlivých členských států v EU. Problematické body Velmi problematickým bodem současné diskuse, kterou na téma vzniku této agentury otevřela Komise, je zejména zahrnutí úvah o tom, zda by agentura neměla sledovat porušení některých ze základních práv EU ze strany členských států, což by mohlo být podnětem pro jeho vyloučení z Rady ministrů. Pravdou je, že již v současnosti existuje na základě smluv možnost pozastavení hlasovacího práva v Radě některému členskému státu, a to na základě článků 6 a 7 v případě, že by tento stát porušoval základní práva a cíle, k nimž se EU hlásí. Tato možnost je poměrně sporná v současnosti, kdy nejsou základní práva ve smluvním mechanismu přesně definována. Možnost ovlivňovat tuto proceduru ze strany polonezávislé agentury, která by zpracovávala výzvy od nevládních organizací je zdánlivě pozitivní v tom smyslu, že by šlo o nezávislého arbitra, na druhou stranu poslední slovo v eventuálním rozhodování o vyloučení daného státu z Rady ministrů by měly členské státy EU.

73


Zpráva a ČR Z hlediska ČR lze vzhledem k předpokládanému referendu o ústavním textu poukázat na to, že zpráva Komise o vytvoření agentury s takto širokými a kontroverzními pravomocemi je opět důkazem toho, že ústavní text začíná žít svým vlastním životem. EU často k návrhu ústavy přistupuje již k jako k ratifikovanému textu a přizpůsobuje tomu svoji dílčí legislativní aktivitu. Zpráva je též dokladem toho, jak velké pravomoci by v případě ratifikace ústavy některé její pasáže (Charta základních práv) poskytovaly EU vůči členským státům. O možnosti vyloučení členského státu z EU a pozastavení jeho hlasovacích práv v souvislosti s neratifikací ústavy se již hovořilo, prozatím pro takový krok zdánlivě neexistuje podklad ve smlouvách. Pokud by však vůči státu, který neratifikuje návrh ústavy, bylo použito obvinění, že maří ve smlouvách stanovený cíl „směřování členských států ke stále hlubší integraci“, mohl by být důvod obávat se takového řešení. Prozatím tyto plánované aktivity (jako sledování členských států, zda neporušují základní práva EU, pomocí ustavení zvláštní agentury) mohou vyvolávat pouze znepokojení a otázky, jak daleko chce EU v tomto směru zajít. 1.3 RADA 1.3.1 Rada pro hospodářskou soutěž Návrh direktivy EP a Rady o službách v rámci vnitřního trhu Co je direktiva o liberalizaci vnitřního trhu se službami? Jedná se o Direktivu o liberalizaci vnitřního trhu se službami, návrh komisaře pro vnitřní trh Bolkesteina, na jejíž urychlené přijetí tlačí v souvislosti s výsledky Kokovy zprávy nejen Komise, ale též někteří zástupci zaměstnavatelů (např. Konfederace britského průmyslu). Direktiva ve své současné podobě návrhu Komise pokrývá 50 % služeb provozovaných v rámci vnitřního trhu EU, včetně např. turistických agentur, firem s výpočetní technikou, reklamních agentur, půjčoven aut, ale i zdravotnických služeb, lékařů, právníků či daňových poradců. V současnosti se nachází návrh v rámci legislativního procesu před prvním čtením v EP, které se má uskutečnit začátkem roku 2005. Rada o něm vedla politickou debatu na zasedání 25.–26. listopadu.

74

Problematické body a protichůdné postoje Jako problémový bod bylo identifikováno především pravilo, podle něhož provozování služeb má podléhat právním předpisům státu, z nějž pochází provozovatel, a nikoli státu, v němž je služba provozována. Aplikace tohoto pravidla vzbudila obavu např. z toho, že direktiva bude mít za následek pokles úrovně zdravotnické péče. Odmítavě se vůči liberalizaci služeb v oblastech jako je např. zdravotnictví, ale i v oblastech dalších, postavily především odbory. Argumentovaly tím, že přijetí této direktivy povede ke zhoršení pracovních podmínek a k přílivu levné pracovní síly. Opačný postoj prezentovali zástupci zaměstnavatelů, především UNICE, která zdůrazňuje nutnost liberalizace v této oblasti, k níž se podle jejích odhadů váže až 75 % pracovních míst v současné EU. Direktiva a ČR Z hlediska nových členských států by direktiva v podobě současného návrhu mohla mít spíše pozitivní dopad, protože by umožnila provozovatelům služeb jejich provozování v jiných členských státech za stejných podmínek jako např. v ČR. Možnosti, které návrh směrnice nabízí, na jedné straně vzbuzují obavu spíše u starších členů EU z přílivu levné pracovní síly. Na druhé straně je pravdou, že nabízené možnosti mohou vést k odlivu odborníků ze států, jejichž podmínky provozování služeb (např. daňové) jsou velkorysejší. Proti návrhu v této podobě se ze zmíněných důvodů snesla kritika zájmových skupin, lze tedy očekávat, že konečná podoba bude vyčleňovat z původního záběru řadu výjimek. Směrnice Rady a EP o registraci, evaluaci a autorizaci chemikálií (REACH) Do stadia politické debaty se tentokrát na listopadovém zasedání Rady pro volnou soutěž dostal kontroverzní projekt REACH, praktické dopady jehož implementace byly hodnoceny i na setkání expertů v Haagu. Setkání expertů z oblasti chemického průmyslu a životního prostředí prošetřovalo závěry 36 expertních studií. Sporný projekt REACH má být předmětem politické debaty nejen na zasedání Rady pro volnou soutěž, která proběhla 25. a 26. listopadu, ale též Rady pro životní prostředí 20. prosince. Na listopadovém zasedání přitom tvořila hlavní bod této agendy prezentace rámcové zprávy nizozemského předsednictví, která sumarizovala dosavadní legislativní stav v tomto odvětví.

listopad 2004

Nové výsledky hodnocení přínosu směrnice a protichůdná stanoviska Podle výsledků hodnocení by projekt měl přinášet dlouhodobý zisk převyšující krátkodobé finanční újmy sektoru businessu. Závěry musely ale konstatovat skutečnost, že v navrhované podobě by cena za implementaci projektu byla natolik vysoká, zejména pro zástupce středních a malých podnikatelů, že je nutné snížit náklady především pokud jde o byrokratickou zátěž. Celkové náklady byly totiž vyčísleny až na 4 mld. €. K pozitivním přínosům patří naopak i v penězích vyčíslitelná pozitiva pro zdravotní stav zaměstnanců vystavených zacházení s nebezpečnými látkami či v dlouhodobém dosahu vytvoření příznivého podnikatelského a inovačního prostředí. Směrnice a ČR Z globálního hlediska ze zpráv vyplývá, že směrnice by přinášela především pozitiva celospolečenského dosahu (především environmentální). Z hlediska malých a středních podniků však může být nutná administrativní a finanční zátěž též velmi nepříjemná, což se může negativně doktnout konkurenceschopnosti a nákladů českých výrobců, kteří nepatří ke gigantům v oblasti chemického průmyslu v celoevropském měřítku. 1.3.2 Rada EcoFin Nařízení o kontrole pohybu finančních hotovostí v rámci EU a mezi EU a jejím okolím Na zasedání Rady EcoFin 17. listopadu přijali ministři financí členských zemí nařízení o posílení nadnárodní kontroly hotovostních finančních toků v rámci EU a v platebním styku EU s jejím okolím. Má jít o nařízení, které je v souladu s bojem proti terorismu, organizovanému zločinu a financování těchto aktivit. Nařízení spočívá v tom, že osoby překračující hranice EU (a to osoby do EU vstupující i cestující do třetích zemí) musí deklarovat pomocí písemného potvrzení, zda mají u sebe v hotovosti sumu překračující částku 10 tis. €, či její ekvivalent v jiné měně. Návrh nařízení je v současnosti ve stadiu legislativního procesu, v němž se očekává výsledek druhého čtení v EP. Problematické body Komise původně navrhovala méně striktní opatření, aby tato částka, kterou je vlastník překračující vnější hranice do či z EU povinen deklarovat, musela činit minimálně 15 tis. €, Rada ministrů však odsouhlasila přísnější opatření; jediným státem, který podporoval původní návrh Komise, byla Itálie.

Dochází tak fakticky ke sjednocení dosud rozdílných opatření a nařízení jednotlivých členských států, které vyžadovaly pro překročení svých státních hranic deklaraci převážené částky v hotovosti, přičemž výše této částky se lišila, pohybovala se většinou mezi 10 tis. € a 6 tis. €. Toto opatření na jedné straně vychází vstříc volnému pohybu osob na vnějších hranicích EU a pohodlnému uskutečňování obchodních transakcí, které se uskutečňují v nízkých částkách. Osoby cestující z a do EU tak jsou zproštěny povinnosti deklarovat na hranicích nižší hotovostní částky (do 10 tis. €), naopak povinnost deklarovat částky překračující tuto sumu jsou v souladu s balíkem legislativních opatření proti praní špinavých peněz a financování organizovaného zločinu, jimiž se na podzimních jednáních roku 2004 zabývala též Rada pro justici a vnitřní otázky. Nařízení odpovídá snaze zpřísňovat kontrolu osob na vnějších hranicích EU. Celní kontrola je totiž dle tohoto nařízení oprávněna kontrolovat jednotlivé osoby a jejich zavazadla ve snaze objevit nedeklarovanou peněžní částku. Jednotlivé členské státy jsou pak povinny zahájit trestní řízení proti osobám, které povinnost deklarovat hotovost překračující 10 tis. € porušují. Pokud bychom hodnotili toto nařízení, je v souladu s antiteroristickými opatřeními, v jejichž duchu hodlá EU postupovat na poli justice, vnitra, policejní spolupráce a sjednocování systému pohraniční kontroly. Můžeme v něm vidět naplňování vize „evropské pevnosti“, ale také sjednocování a regulaci v oblasti trestního práva. Každopádně bude aplikace tohoto nařízení znamenat byrokratickou zátěž pro ty, kdo cestují do třetích zemí s větší finanční hotovostí, zejména v případě těch zemí, které dosud v této oblasti aplikovaly mírnější opatření (včetně ČR). Nařízení a ČR Českých občanů cestujících do třetích zemí se toto nařízení dotkne navzdory tomu, že ČR není okrajovou zemí EU; nařízení je totiž zavazující směrem ke členským státům v tom smyslu, že tyto státy jsou povinny nejen zahájit trestní řízení proti osobám, které se proviní neúplností či zatajováním hotovostních částek s nimiž cestují do zahraničí, ale musí navíc v tomto trestním řízení ukládat tresty přímo úměrné závažnosti tohoto provinění. Dá se tedy na jedné straně hovořit o tendenci k ovlivňování trestního práva jednotlivých členských států, pokud je takovým způsobem zasahováno i do výše ukládaných trestů. Na druhé straně nelze popřít, že toto nařízení má zabraňovat podezřelým přesunům velkých hotovostních částek z EU a do EU, které by

75


mohly být využity k financování organizovaného zločinu a teroristických aktivit. Nelze rovněž popřít, že nařízení směřuje k podobným účelům jako opatření, jež zakotvuje i text Návrhu ústavy, jejichž pomocí mají být sledovány finanční převody v bezhotovostním styku a kontrolován pohyb kapitálu, opět ve snaze předejít financování teroristických aktivit a organizovaného zločinu. 1.3.3 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Návrh směrnice EP a Rady pozměňující směrnici č. 93/104 o organizaci pracovní doby Pro agendu Rady zasedající 6.–7. prosince je znovu plánována sporná směrnice o organizaci pracovní doby. Na zasedání Rady má dojít k přijetí politické dohody, která se nezdařila během jednání Rady ministrů o sporném návrhu směrnice v říjnu 2004. Problémy návrhu směrnice Je poukazováno především na nesrovnalosti v sektoru zdravotnictví, které by přinesla směrnice zakazující výrazné překračování maximální povolené délky pracovní doby, stejně jako zavedení zvláštní kategorie pohotovostního času, který by byl započítáván do pracovní doby. Protichůdná stanoviska Nejnovější vývoj na poli stanovisek k této legislativě ukazuje, že Německo navzdory svému původnímu plánu podpořit Británii v silné opozici vůči této směrnici a jednat tak podobně jako v případě svého postoje k neúspěšné směrnici o sezónních pracovnících, nehodlá vznášet k poslední revizi návrhu podstatnější připomínky. V opozici naopak setrvává Velká Británie a hodlá návrh v Radě i blokovat. ČR a Směrnice o organizaci pracovní doby Z hlediska ČR jsou nové návrhy pozměňující dosud platnou směrnici zajímavé, protože republika stojí v počtu odpracovaných hodin týdně (více než 42) na prvním místě mezi všemi členskými zeměmi EU. Pracovní týden českých zaměstnanců překračuje o pět hodin unijní průměr, přičemž příčina je především v malém využívání možnosti částečných pracovních úvazků. Tento fakt souvisí s některými neuspokojivými faktory socioekonomického a makroekonomického charakteru, jako je vysoká míra nezaměstnanosti v některých regionech a absence

76

legislativy, která by umožnila deregulaci nájemného (což nutí řadu lidí za prací dojíždět, takže by se jim nízká mzda v práci na částečný úvazek nevyplatila), případně vysoká míra zdanění příjmu a defektní vliv sociální politiky vlády (míra zdanění a struktura sociálních dávek motivují spíše k pobírání těchto dávek než k tomu, aby lidé hledali práci na částečný úvazek). Částečné úvazky jsou pak více využívány v oblasti služeb, která stále ještě netvoří v rámci struktury ekonomiky ČR nejvýznamnější sektor, jako je tomu v řadě zemí někdejší EU-15. Tyto vnitřní problémy českého socioekonomického systému však nevyřeší směrnice o organizaci pracovní doby, která spíše komplikuje možnost flexibility na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců a vůbec se netýká některých nejzávažnějších problémů, které trápí v oblasti zaměstnanosti českou ekonomiku (např. toho, že z důvodů vysokého zdanění a zmíněných parametrů sociální politiky se stále vyplácí práce na černo, tedy jeden z nelichotivých pozůstatků socialismu). Česká ekonomika tak v oblasti zaměstnání řeší poněkud jiné problémy než je snaha umožnit zaměstnancům lépe oddělit čas pracovní od nepracovního a více se věnovat svým rodinám. Směrnice by mohla z tohoto hlediska oslovovat spíše starší a vyspělejší členy EU, deformace na poli organizace pracovní doby a politiky zaměstnanosti vůbec jsou v rámci ČR systémového a velmi komplexního charakteru. 1.3.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Rámcová směrnice týkající se efektivity energie Směrnice byla diskutována na zasedání Rady 29. listopadu, jednalo se o výsledek kompromisního návrhu nizozemského předsednictví, předloženého k návrhu, který původně vypracovaly pro Komisi expertní skupiny. Ve stejný den se konalo i slyšení EP o dotaznících, které vyplňovaly jednotlivé členské státy. Dotazníky měly odpovědět na otázku, zda jsou tyto členské státy schopny dostát spontánně šestibodovému plánu cílů stanovených v této oblasti nizozemským předsednictvím, či zda budou potřebovat jejich zakotvení v podobě směrnice. Dotazník, na jehož konci má být teprve politická debata o tom, zda je direktiva v této oblasti potřebná, se též týkal otázky měření a evaluace možností energetických úspor. Obsah plánované direktivy Směrnice obsahuje dva cíle ve zvýšení efektivity využívání energie, kterých by mělo být dosaženo;

listopad 2004

prvním je každoroční snižování poptávky po energiích v členských státech o 1 % při zachování hospodářského růstu, druhým pak snižování této poptávky o 1,5 % v rámci veřejného sektoru. Původní expertní návrh počítal s nutností striktně dodržovat tyto cíle, pokud by směrnice byla přijata, kompromisní návrh nizozemského předsednictví obsahoval v tomto směru větší flexibilitu a větší svobodu pro jednotlivé státy ve volbě implementačních nástrojů. Jednání Rady 29. prosince, na němž se uskutečnila debata členských států o direktivě, dospěla k názoru, že si členské státy přejí spíše větší flexibilitu a svobodu v oblasti poptávky po energiích, nežli striktní dodržování cílů, které obsahoval původní návrh Komise. Sporné body Direktiva o efektivitě využívání energií je součástí celého balíku legislativních úprav, které mají za cíl postupně utvářet společný trh s energií; je přitom třeba odpovědět na otázku, zda vytvoření společného trhu s energiemi má být předmětem zákonné úpravy, či zda to má být výsledkem spontánního procesu a spíše aktivity členských států. Konkrétní sporné body pak představuje přístup jednotlivých států, ale i nestátních skupin, které se pokoušejí výsledný tvar direktivy ovlivňovat. Nevládní organizace zabývající se ochranou životního prostředí tlačí na to, aby každoroční úspory ve využívání energií byly větší (každý stát by podle nich měl ročně snížit poptávku po energii o 2 %), a to navíc bez ohledu na otázky hospodářského růstu. Na druhé straně zástupci výrobců energie upozorňují oprávněně na to, že stanovování striktních stropů pro poptávku po energiích je v přímém rozporu se snahou dospět ke skutečné liberalizaci trhu s energiemi. Jde tedy opět o rozpor regulace versus liberalizace, který má v sobě obsažena řada legislativních norem EU, a to i těch které mají za

cíl podporu liberalizace daného tržního odvětví. Je diskutabilní, zda podpora liberalizace regulací má pozitivní smysl. Tato konkrétní direktiva svým způsobem znevýhodňuje výrobce a každopádně bude znamenat jistou deformaci trhu s energiemi, navzdory proklamované podpoře liberalizace, který má za cíl poslední legislativní vývoj v oblasti energetiky. Požadavky udržitelného rozvoje je třeba brát v úvahu, efektivita snižování spotřeby energie o 1 % každoročně včetně flexibility v dosahování tohoto cíle je ale diskutabilní. Direktiva a ČR Pokud jde o implementaci nových evropských norem v oblasti energetiky, ČR se již stala předmětem kritiky Komise za to, že včas neimplementovala nařízení týkající se liberalizace trhu s energiemi, především pokud jde o diverzifikaci a oddělení distribuce energií od jejich výroby. Direktiva o efektivitě využívání energií má však i restriktivní a regulační účinky, ukládá členským státům snižování poptávky po energii a její spotřeby, nizozemský kompromisní návrh však má brát ohled na hospodářský růst a obsahuje řadu výjimek a možnosti flexibility při dosahování cílů směrnice. Jejím záměrem je jako v řadě případů vznikající evropské legislativy především harmonizace a sjednocování cílů, které v oblasti energetických úspor existují v jednotlivých členských státech. Problém spočívá v tom, že z hlediska celkového dopadu může být směrnice málo efektivní, čímž neuspokojí požadavky nevládních organizací v oblasti životního prostředí a bude znamenat určitou deformaci trhu v neprospěch výrobců. Je diskutabilní, zda je takové zákonné úpravy, která sjednocuje cíle ohledně energetických úspor v jednotlivých členských státech, třeba. V podobě, v jaké směrnici prosazuje Nizozemí, se nejedná o návrh, který by výrazně znevýhodňoval některé členské státy, je však třeba uvážit dosavadní implementační problémy ČR v případě legislativy v oblasti energetiky.

77



2.1 JUSTICE A VNITRO Na zasedání Evropské rady 5. listopadu hlavy států EU daly zelenou přesunu problematiky pohraničních kontrol, vízové, azylové a imigrační politiky od mechanismu rozhodování jednomyslností s uplatněním konzultační procedury v EP k rozhodování kvalifikovanou většinou (QMV) v Radě a uplatnění spolurozhodovací funkce EP tím, že bez podstatných změn schválili tzv. Haagský program agendy pro oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti do roku 2011. Jednomyslný souhlas Evropské rady s Haagským programem připravilo již říjnové zasedání Rady ministrů, na němž byly přijaty např. obecné principy pro navracení ilegálních imigrantů. Rada pro justici a vnitro se též velmi obecně dohodla na tom, že je třeba hledat ochranu pro uprchlíky mimo hranice EU, poblíž jejich mateřského regionu. K významným závěrům říjnového zasedání Rady ministrů pak náleželo též rozhodnutí ohledně společných pasů obsahujících otisky prstů a standardizované fotografie obličeje. Říjnové zasedání Rady však ještě nepřineslo shodu na principech společné azylové politiky. To, že označení „oblast justice a vnitra“ vystřídalo v rámci Haagského programu označení, pod nímž tato agenda figuruje v textu ústavy, lze přitom hodnotit jako jeden z dalších náznaků snahy přistupovat k textu evropské ústavy jako by již byl ratifikován. To v poslední době vede evropské instituce nejen ke zvýšené legislativní aktivitě v oblastech, které dosud náležely spíše do kompetence členských států. Co je Haagský program? Haagský program představuje víceletý program agendy pro oblast, nyní již formálně nazývanou prostorem svobody, bezpečnosti a spravedlnosti; týká se přitom parametrů společné azylové politiky, úvah o vytvoření společné pohraniční policie, harmonizace některých oblastí rodinného práva, ale také trestního práva, sporným bodem programu dosud zůstává otázka zřízení funkce evropského žalobce.

78

Pokud jde o plánovanou harmonizaci některých oblastí trestního práva, jedná se o práva obviněných osob, dále spolupráce členských států při výměně informací. Počítá se s harmonizací pravidel pro zacházení s nelegálními migranty včetně mechanismu vyhošťování. Haagský program navazuje na priority definované v roce 1999 na summitu v Tampere. Významným bodem programu byla především otázka přechodu oblastí azylové a imigrační politiky z režimu jednomyslného hlasování do režimu hlasování kvalifikovanou většinou v Radě s EP rozhodujícím podle spolurozhodovací procedury. Komise má nyní transformovat Haagský program do specifičtější podoby akčního plánu pro tuto oblast, který má být představen v roce 2005. Hlavy států a vlád se na summitu Evropské rady dohodly, že bude dodržen harmonogram, předvídaný v rámci revidovaného znění Smlouvy o EU, který předpokládá jednomyslné rozhodnutí o převedení azylové, vízové a migrační politiky pod mechanismus QMV a spolurozhodovací procedury od dubna 2005; za jedinou oblast, která zůstává v režimu jednomyslnosti, přitom byla na zasedání Evropské rady označena dílčí oblast legální imigrace. Dle článku 67 Smlouvy o EU v revidovaném znění z Nice je termínem pro přechod této agendy do režimu hlasování kvalifikovanou většinou stanoven duben 2005, kdy má padnout definitivní formální rozhodnutí na základě jednomyslného hlasování Rady o přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou v této oblasti. Rozhodnutí se má týkat: pohraničních kontrol na vnitřních i vnějších hranicích EU, práva volného pohybu a pobytu příslušníků států mimo EU v rámci Unie, sdílení finanční zátěže azylové politiky v rámci EU, opatření pro boj s ilegální migrací včetně repatriace. K posunu do režimu hlasování kvalifikovanou většinou v oblasti azylové a vízové politiky přitom již došlo, EP je však prozatím pouze konzultován pokud jde o formát víz a o to, příslušníci kterých států jsou vyňati z povinnosti vlastnictví víza pro návštěvu zemí EU.

listopad 2004

Haagský program na rozdíl od závěrů summitu v Tampere z roku 1999 stanovuje relativně přesná data pro harmonizaci dílčích politik: v letech 2007–2010 má dojít k vytvoření společné azylové politiky a společného evropského statusu uprchlíka, do konce roku 2005 mají být v rámci celé EU přijaty společné procedurální garance pro osoby obviněné z trestných činů. V oblasti azylové politiky jde o balík opatření pro zavedení minimálních standardů od roku 2007 a poté přijetí druhého balíku harmonizačních opatření, který by již měl vést k zavedení zcela jednotné azylové procedury a jednotného azylového úřadu v rámci EU. Jedná se tedy o harmonizaci národních politik v oblasti azylu do konce roku 2010, včetně např. možných schémat pro rovnoměrné rozmísťování uprchlíků v rámci zemí EU. V jejich rámci má být organizováno vycestování a pobyt uprchlíků v rámci zemí EU v případě potřeby tak, aby nedocházelo k přílišnému přetěžování některých zemí náporem přistěhovalců. V případě boje s ilegální imigrací má být do roku 2007 vytvořen evropský fond pro repatriaci ilegálních imigrantů. Do roku 2007 by měla být zvážena možnost vytvoření společných policejních pohraničních jednotek. 1. leden 2008 byl stanoven jako hranice pro zavedení principu sdílení informací, který by měl umožnit snadnější získávání údajů od jiných členských států (v rámci SIS II). Od roku 2005 pak mají platit všeobecná práva obviněných osob v rámci celé EU, což je již krok k harmonizaci v dílčí oblasti trestního práva. Pokud jde o harmonizaci rodinného práva, do roku 2011 má být přijata legislativa umožňující vzájemné uznávání rozsudků u dědických či rozvodových řízení i u řízení týkajících se aspektů práva vlastnického. Revize Haagského programu se očekává na jednání Evropské rady v polovině roku 2006. Rozdílné pohledy na Haagský program Z členských států se pokoušely o převedení otázek legální imigrace pod mechanismus QMV Španělsko a Belgie, Německo však trvalo na zachování veta členských států v této oblasti. Francie a Španělsko se pokusily znovu vrátit do agendy otázku vytvoření funkce evropského žalobce, Británie však zopakovala svůj odpor k takové úpravě. Jednomyslné přijetí Haagského programu je označováno v souvislosti s rozšiřováním prostoru pro uplatnění spolurozhodovací procedury za vítězství EP. Odpůrcem přechodu imigrační politiky do režimu hlasování kvalifikovanou většinou byly z členských států především Německo a Rakousko, z nových členských států též Estonsko a Slovensko, tedy vesměs geograficky okrajové státy EU. Španělsko

a Belgie naopak usilovaly o to, aby do režimu hlasování QMV byla přesunuta též oblast legální imigrace (sem spadá např. i problematika udělování víz studentům ze třetích zemí), nizozemské předsednictví však nechtělo již znovu otvírat téma, na němž se členské státy nedohodly již během jednání Rady pro justici a vnitro v říjnu 2004. Hladký a jednomyslný souhlas představitelů členských zemí s konečnou podobou haagského programu tak byl do značné míry zapříčiněn tím, že většina témat byla na zasedání rady již předjednána a summit Evropské rady tak představoval víceméně formální schválení programu. Především Velká Británie vystupovala proti zřízení funkce evropského žalobce, v této věci však dosud nebylo přijato závazné rozhodnutí. Několik členských států (především Polsko, Maďarsko a Estonsko) se pak neshoduje na tom, kam situovat společné těleso, které by mělo bdít nad ochranou vnějších hranic EU. Jako prozatímní řešení byl navržen Brusel, uvažuje se však s umístěním společné agentury blíže vnějším hranicím Unie. Hlavní problémy Haagského programu Haagský program lze vnímat jako jeden z příkladů přijímání legislativních plánů s vizí toho, že bude ratifikována ústavní smlouva, návrh ústavy totiž rozšiřuje pravomoci EU na úkor členských států především pokud jde o politiku příhraničních kontrol, další ze sporných oblastí pak představuje zřízení funkce evropského žalobce. S vytvořením funkce evropského žalobce, zabudované do systému spolupráce justičních orgánů Eurojust, počítá především text ústavy. Tacitní obsažení této záležitosti v rámci Haagského programu opět svědčí o tom, do jaké míry jsou již některá ustanovení ústavního textu součástí rozhodovací činnosti evropských institucí v rámci vytváření sekundární legislativy. V rámci jednání Evropské rady o Haagském programu se přitom počítalo též s přípravnými pracemi na vytváření legislativy, která bude v této oblasti možná pouze po ratifikaci ústavního textu. O tom, že ambiciózní příprava legislativy v oblasti justice a vnitra (včetně Haagského programu), počítá i s budoucí ratifikací ústavního textu, svědčí i to, že představitelé EU počítají s tím, že oblasti ponechané prozatím v režimu jednomyslnosti (otázka legální imigrace) představují pouze dočasné výjimky (takto se vyjádřil ministr předsednické země Nizozemí Balkanende). Dá se tedy očekávat, že v souvislosti s tlakem, který představuje vidina ratifikace ústavy, bude chtít Rada ministrů dodržet termín, kterým je duben 2005, a do této doby přesunout do režimu QMV a spolurozhodovací procedury všechny dosud zbývající oblasti. Svědčí o tom

79


např. vyjádření předsedy EP Borrella, který hovořil o tom, že k přechodu azylové i vízové politiky pod mechanismus QMV a spolurozhodování má dojít okamžitě, bez čekání na ratifikaci ústavy. Otázkou také je, do jaké míry se podaří implementovat obsah Haagského programu do legislativ jednotlivých členských států, v této oblasti totiž v posledních pěti letech docházelo k významným deficitům. Prozatím nevyjasněnou otázkou je též efektivita a pravomoci budoucí Agentury pro ostrahu vnějších hranic EU, zda nepůjde pouze o konzultativní orgán, do nějž prozatím členské státy příliš nejeví ochotu investovat finační prostředky. Samotná ostraha hranic má totiž zůstávat dle Haagského programu v kompetenci členských států. Dopady implementace Haagského programu na ČR Navzdory tomu, že od vstupu ČR do EU nenastal prudký nárůst ekonomické či jiné imigrace, je nutno v rámci připravované harmonizace azylové politiky věnovat pozornost tomu, do jaké míry EU plánuje zasahovat do způsobu, jakým jednotlivé národní státy regulují ilegální imigraci. ČR stále představuje spíše tranzitní nežli cílovou zemi uprchlických vln (v posledních letech tvořily nejvýznamnější skupiny uprchlíků příslušníci zemí bývalého SSSR, o menších migračních vlnách lze v ČR hovořit např. v souvislosti s čečenskými uprchlíky). Není též okrajovou zemí, která by musela bezprostředně řešit otázky možné hrozby hromadného přílivu uprchlíků, z toho důvodu se ČR příliš nedotýká ani předvídané ustavení společných pohraničních jednotek. Je však třeba věnovat pozornost např. plánům hovořícím o pravidlech alokace uprchlíků v rámci členských států EU. Harmonizace vízové a imigrační politiky má totiž také znamenat to, že jednotlivým členským státům bude bráněno v tom, aby přijímáním příliš přísných mechanismů této politiky „přesouvaly“ cíl imigrantů asymetricky do jiných členských států. Podle zprávy vysokého komisaře OSN pro uprchlíky EU zatím nehrozí výrazný nápor žadatelů o azyl, dle údajů za posledních dvanáct let se jejich počet dokonce zmenšuje (zhruba o polovinu v roce 2003 oproti roku 1992). Pravdou však je, že příliv migrantů do jednotlivých členských zemí je velmi nerovnoměrný, což by chtěly řešit právě některé návrhy v rámci společné azylové politiky, předvídané Haagským programem; počet imigrantů do ČR coby vnitrozemského státu EU by se tak mohl potenciálně zvýšit. Přechod mechanismů azylové a imigrační politiky do režimu QMV a spolurozhodování pak vždy znamená významný zásah do možnosti členského státu zablokovat na půdě Rady nevýhodné rozhodnutí. Z hlediska vývoje zaměstnanosti a zaměstnanostní skladby v ČR

80

může být pak zajímavé, zda se Radě ministrů v budoucnosti podaří přijmout připravovanou směrnici o principech přijímání a pobytu příslušníků třetích států za účelem zaměstnání, která by umožňovala uprchlíkům pracovat v kterémkoli členském státu EU s jediným pracovním povolením. Tuto směrnici Komise připravila k jednání Rady již v roce 2001, Rada ji však prozatím odsouvala, zatímco na její projednání tlačí např. UNICE. 2.2 FINANCE EU K hlavním bodům jednání Rady EcoFin 15. a 16. listopadu náležely nejvýznamnější otázky týkající se v současnosti budoucnosti financování EU. Jednalo se především o návrh nové finanční perspektivy pro roky 2007–2013. Nizozemské předsednictví totiž plánovalo na jednání ministrů financí debatu o revizi příjmové složky rozpočtů EU a především o citlivé otázce zavedení všeobecného korekčního mechanismu, který obecně navrhuje Komise v rámci svého návrhu nové finanční perspektivy a který by navracel přímo zpět určitou část z plateb, jimiž by do rozpočtu EU přispívali čistí plátci. Otázka korekčního mechanismu souvisí do značné míry s předpokladem, že EU bude muset v rámci nové finanční perspektivy počítat buďto s navyšováním tzv. dodatkového příjmového zdroje (procenta vypočítaného z HDP členských zemí) či se zavedením dalšího příjmového zdroje, kterým by byla evropská daň. Pokud by k tomu nedošlo, stávající a plánované aktivity EU (též v souvislosti s důrazem na plnění Lisabonských kritérií) by ve světle plánovaného rozšíření o Rumunsko, Bulharsko či další země pravděpodobně nebylo možno financovat. ČR a evropské finance Z hlediska ČR tato otázka nabývá na významu; stávající hospodářské ukazatele a možný vývoj salda vzájemných vztahů českých příspěvků a zisků z rozpočtu EU, tak jak vyplývají z přístupové smlouvy a z předpokladů upravené finanční perspektivy pro roky 2000–2006, totiž naznačují, že pokud by nové státy vstupovaly za podobných podmínek jako ČR, přesouvala by se zřejmě postupně (spolu s růstem HDP) ČR z pozice čistého příjemce do pozice čistého plátce, přestože se za dosavadních podmínek počítá s tím, že v letech 2007–2013 ČR čistým příjemcem zůstane. Je proto otázkou, do jaké míry by se jí jednání o korekčním mechanismu týkala a do jaké míry by mohla kompenzovat její příspěvky do rozpočtů v letech 2007–2013. Členské státy přitom

listopad 2004

prozatím nebyly schopny dospět v této otázce ke konsenzu a významnějšímu posunu. ČR se přitom řadí k zemím, které v krátkodobém i dlouhodobém horizontu protestují proti stávající situaci, v níž se korekční mechanismus týká pouze jedné země – Velké Británie. Argumentuje přitom tím, že kdyby došlo ke zrušení tohoto speciálního korekčního mechanismu, získávala by ročně z rozpočtu o 2,2 mld. Kč více. Proti redukci objemu rozpočtu EU, kterou v rámci vyjádření k návrhu finanční perspektivy pro roky 2007–2013 navrhovala skupina šesti států náležejících převážně k dosavadním čistým rozpočtovým plátcům, se vyjádřil nový předseda Komise Barroso. Redukce objemu evropského rozpočtu by podle něho neměla pro budoucnost financování EU žádný pozitivní praktický přínos, a to vzhledem k požadavkům na financování společné zemědělské politiky v rámci EU–25 i v rámci nových programů v oblasti vnitřní bezpečnosti, justice a vnitra. Je pravdou, že v oblasti justice a vnitra lze v posledních měsících zaznamenat masivní nárůst agendy, otázkou však je, zda narůstající harmonizace v této oblasti je vždy pozitivní (viz např. zasahování do norem trestního práva prostřednictvím dílčích opatření na tomto poli). Pokud jde o otázku financování společné zemědělské politiky, zde je vyjádření předsedy Barrosa poněkud sporné, vezmeme-li v úvahu probíhající reformy SZP, které by měly od roku 2007 přinést úspory ve financování této oblasti, která stále pohlcuje nejvýznamnější část výdajové stránky evropského rozpočtu. Na 25. listopadu bylo plánováno další jednání Rady EcoFin, jehož podstatná část byla věnována návrhu rozpočtu pro rok 2005 ve znění doplňků a pozměňovacích návrhů, které vzešly z říjnového plenárního zasedání EP; v Radě se jednalo o druhé čtení návrhu rozpočtu. Česká vláda se na jednání Rady EcoFin o rozpočtu na rok 2005 chystala s vlastním doporučením, v němž hodlala prosazovat podporu chudších regionů a financování vědy a výzkumu. K „chudým“ regionům, které mají nárok na příspěvek z kohezního fondu, přitom v ČR statisticky náleží všechny kromě Prahy. Za snahou, aby EU zvýšila financování jednotlivých projektů v rámci strukturální politiky až na 85 % jejich hodnoty, namísto dosavadních 75 %, přitom lze tušit úsilí snížit spolufinancování těchto projektů ze strany státního rozpočtu, což může svědčit o snaze neprohlubovat v tomto směru rozpočtové výdaje. Efektivita strukturální politiky a způsob, jakými jsou zadávány a financovány projekty, však není bez problémů (objevilo se již několik případů podvodů v souvislosti s projekty na čerpání

prostředků z předvstupního programu Phare, včetně padělání podpisů či vytváření „mrtvých duší“ zapojených do projektů, které neměly být realizovány v předkládané podobě, to vše mechanismus strukturální pomoci umožňuje a je třeba mít tyto skutečnosti na zřeteli) a projekty stejně vyžadují finanční účast členských států. Stejně tak je diskutabilní snaha české vlády uspořit tímto způsobem vlastní rozpočtové výdaje, vezmeme-li v úvahu prostředky vynakládané na výdaje mandatorní. Rada se navíc vůči návrhu rozpočtu stavěla spíše střízlivě a doporučovala v rámci svého pozměňovacího návrhu úspory v některých kategoriích, včetně strukturální politiky. S podporou Lisabonské strategie v rámci rozpočtu na rok 2005 počítá Komise i EP, efektivita tohoto úsilí a především přínos pro ČR jsou však sporné, hypoteticky se dá hovořit o potenciálním pozitivním vlivu plánované podpory programů pro malé a střední podnikání. Jednání Rady EcoFin 25. listopadu nakonec přineslo rozhodnutí o celkovém objemu rozpočtu na rok 2005, který má pokrývat přesně 1 % HDP EU (celková výše přibližně 106,3 mld. €), jedná se tedy o úspěch úsporné varianty. Nutno říci, že v případě Rady není řešení, k němuž se přiklonila, příliš překvapivé, EcoFin totiž na rozdíl od Komise a EP prosazoval v rámci svých pozměňovacích návrhů k rozpočtu škrty již od prvních zasedání v září 2004. Na konečné projednávání v plénu EP se návrh rozpočtu včetně návrhů Rady dostane v lednu 2005, EP má přitom možnost prosadit na úkor Rady své vlastní změny v nepovinných výdajích (jejich nejvýznamnější část tvoří podle dosavadní nomenklatury finanční perspektivy pro roky 2000–2006 výdaje na strukturální operace, v jejichž rámci EP prosazuje nárůst výdajů oproti pozměňovacím návrhům Rady), proti návrhům Rady ve výdajích povinných (jejichž nejvýznamnější část tvoří zemědělské dávky) pak EP stále zbývá jako nejsilnější zbraň možnost odmítnutí rozpočtu jako celku (pravomoci EP v povinných výdajích by výrazněji posilovala teprve ústava). Scénář odmítnutí rozpočtu jako celku se však nerýsuje, EP se v rámci svých pozměňovacích návrhů zasazuje převážně o navýšení výdajů nepovinných, v oblasti strukturálních operací a vnitřních politik tam, kde jde o souvislost s plněním cílů Lisabonské agendy. EP přitom původně prosazoval navýšení objemu rozpočtu, který Komise prosazovala ve výši asi 109 mld. €, až na 111 mld. €, jeho ochota ke kompromisu se pohybovala mezi 106 mld. € a 108 mld. €. ČR, přestože stále patří k čistým příjemcům rozpočtu, se přikláněla spíše k variantě úspor a menších výdajů do evropského rozpočtu.

81


V rámci listopadového jednání Rady EcoFin byly projednávány též další dílčí otázky, především podpora další integrace v sektoru finančních služeb prozatím prostřednictvím nelegislativních nástrojů; Rada se však shodla na tom, že bude podporovat legislativní zásahy v oblastech, kde je to žádoucí a nutné. V oblasti finačních služeb je tak v současnosti v různých stadiích legislativního procesu směrnice týkající se adekvátní sumy kapitálu pro pojišťovací firmy a banky, dále osmé směrnice týkající se zákona o obchodních společnostech a třetí směrnice o praní špinavých peněz. Ministři se shodli a tom, že dokončování legislativního procesu v těchto případech musí být doprovázeno analyzováním případných praktických dopadů implementace této nové legislativy. Nutno připomenout, že v podzimních měsících bylo možné na tomto dílčím poli legislativy týkající se finančního sektoru zaznamenat zvýšenou činnost evropských institucí, počínaje aktivitou Komise, která se pokoušela pomocí právních aktů nižší právní síly (nezávazných doporučení) zasahovat do struktury manažerských a dozorčích těles obchodních společností, a konče dalšími legislativními aktivitami Rady EcoFin, které souvisejí s kontrolou a monitoringem pohybu kapitálu z EU do třetích zemí, s problematikou praní špinavých peněz a prevencí nelegálního financování teroristických aktivit a organizovaného zločinu. 2.3 REGIONÁLNÍ POLITIKA Ve dnech 17. – 18. listopadu se uskutečnilo zasedání Výboru regionů. K nejdůležitějším bodům agendy náležely Akční plán pro organické farmářství, akční plán Youth pro období 2007–2013, plány e-Europe a e-Health, evropská politika v oblasti výzkumu, plány pro rozvoj periferiálních regionů, tzv. třetí železniční balík či vize partnerství veřejného a soukromého sektoru. Regiony již přitom vyjádřily spokojenost s fungováním nového nástroje Komise pro přeshraniční spolupráci (EGCC), který je vyčleněn z dosavadního systému strukturálních fondů a Komise jej představila v červenci. Problematika regionální politiky a nového plánovaného Nařízení o strukturálních fondech financování strukturálních fondů přímo souvisí s jednáním o podobě finanční perspektivy pro roky 2007–2013 a s plánovaným objemem prostředků, který má být vyčleněn na strukturální politiku, která probíhala v listopadu a také v prosinci v rámci zasedání Rady EcoFin.

82

Existuje pět verzí rozpisu finančních prostředků určených pro tuto oblast. Podle nejúspornější z nich by na regionální politiku mělo být v rámci celé finanční perspektivy vyčleněno 190 mld. € (i když v celkové podobě tato verze počítá s výsledným navýšením až na 235 mld. €), nejvelkorysejší varianta přitom hovoří o 338–340 mld. €. Komise ve svém původním návrhu, který se ale střetává s kritikou „gangu šesti“ navrhujícího v rámci finanční perspektivy rozpočtové úspory a maximální strop 1% celkového obejmu HND EU-25, navrhuje vyčlenit na strukturální fondy až 336 mld. €. Připravované nařízení o strukturálních fondech a ČR. V zájmu ČR by měla být na jedné straně snaha o maximalizaci prostředků ze strukturálních fondů, které tvoří pro ČR rozpočtové příjmy, na druhé straně je nutno vidět regionální politiku právě v kontextu nové finanční perspektivy, takže ČR by se měla snažit i o to, aby celkový objem rozpočtu nebyl příliš velký (optimální by zřejmě bylo držet pro roky 2007–2013 strop ve výši 1,1 % celkového HND EU-25). Strukturální politika přitom představuje další z častých sporných bodů nových a starých členských států, nejde totiž jen o celkový objem vyčleněných prostředků, ale pochopitelně hlavně o jejich distribuci. Zatímco nové členské země mají zájem na tom, aby tyto prostředky plynuly především do jejich regionů, původní členové trvají na tom, aby se nezapomínalo ani na jejich znevýhodněné regiony; navrhují proto např. novou klasifikaci regionů podle znevýhodňujících podmínek či další prostředky, jak získat pro sebe část rozpočtových prostředků, v jejichž případě by stávající pravidla pro příjem splňovaly spíše nové členské státy. Stanovisko, které hodlá v rámci jednání Rady EcoFin o finančních prostředcích pro strukturální politiku hájit česká vláda V rámci stanoviska, které hodlá vláda hájit na zasedáních Rady EcoFin, která se budou do konce roku 2004 týkat převážně rozpočtového návrhu na rok 2005, nové finanční perspektivy a problematiky Paktu růstu a stability (prosincové zasedání Rady EcoFin se uskuteční 7. prosince 2004), hodlá ČR doporučit právě vyčlenění většího množství prostředků pro přeshraniční spolupráci a na druhé straně chce kritizovat některé dosavadní principy poskytování prostředků z kohezního fondu. Přestože ČR není členem eurozóny, kritizuje politiku Komise vůči státům nedodržujícím konvergenční kritérium rozpočtové disciplíny, neboť tyto státy mají automaticky přijít o prostředky z kohezního fondu, což umožňuje „bohatším“ zemím, které na

listopad 2004

příspěvky nárok nemají, kritérium rozpočtové disciplíny porušovat. ČR má výhrady též k návrhu Komise, podle nějž by nárok na čerpání ze strukturálního fondu měl zanikat dva roky po vzniku závazku. Česká vláda kritizuje nekoncepčnost tohoto návrhu s poukazem, že prostředky kohezního fondu by měly vzhledem ke své velikosti sloužit k financování dlouhodobých projektů (převážně v oblasti dopravy a životního prostředí). Na druhé straně návrh Komise odráží skutečnost, že EU se pokouší vyrovnat s dalšími nároky na kohezní politiku, které souvisí nejen s rozšířením v roce 2004, ale i s plány na rozšíření další. Tyto návrhy tak svědčí o určité „bezradnosti“ Komise, která si uvědomuje nutnost reforem strukturální politiky, nemá však příliš jasno v tom, jak je provést. Problémem těchto vizí na přeshraniční spolupráci pomocí tohoto nástroje však může být to, že dosavadní legislativa jednotlivých členských států jeho implementaci neumožňuje; změny by pak opět vyžadovaly další harmonizaci právních řádů prostřednictvím nařízení. ČR se pokouší též na jednání Rady EcoFin prosazovat určité změny ve financování regionální politiky ze strany EU. Česká vláda by chtěla dosáhnout toho, aby se v případě chudších regionů v rámci nových členských států EU podílela na financování projektů ze strukturálních fondů až z 85 %; na takové příjmy má však prozatím nárok pouze kategorie odlehlého regionu. Je tak nyní nereálné, aby ČR v rámci strukturální politiky získávala až 140 mld. Kč ročně, reálná částka se pohybuje v přepočtu okolo 100 mld. Kč. 2.4 ZEMĚDĚLSTVÍ Reforma cukerního pořádku K hlavním bodům listopadového zasedání Rady pro zemědělství a rybolov, které se mohou významně dotknout též ČR, náležela prezentace sdělení Komise o reformě sektoru cukru. Ministři členských zemí tak měli 22. listopadu de facto poprvé od prezentace sdělení Komise v červenci 2004 možnost vést politickou debatu o této citlivé otázce. Očekává se, že reforma cukerního pořádku bude tvořit též důležitý bod agendy na jednání Rady 21. a 22. prosince. Komisařka Boelová v Radě hájila pozici Prodiho Komise k reformě cukerního pořádku a podle svých slov očekává dohodu Rady ministrů o této otázce v květnu či červnu 2005.

Obsah reformy cukerního pořádku Reforma cukerního pořádku, která obsahuje nový systém výpočtu kvót na výrobu cukru (sjednocení dosavadní výrobní a vývozní kvóty A + B a její plošné snížení), staví apriori některé tradiční producenty cukru do pozice nekonkurenceschopných výrobců (Řecko, Portugalsko, Španělsko, Polsko, Irsko, Maďarsko, Itálie, Česká republika). V pozici konkurenceschopných výrobců se naopak ocitly Německo, Francie, Rakousko, Belgie a Nizozemí. Ve zvláštní pozici se pak nacházejí producentské země, které mají buďto poněkud jiný, liberalizovanější tržní režim pro tuto komoditu (Velká Británie, částečně Dánsko), či země, které tradičně cukr téměř nevyrábějí a patří mezi tradiční dovozce (Švédsko). Sporné body Na nutnosti reformovat tento cenově a dotačně značně deformovaný sektor společné zemědělské politiky se během jednání zástupci členských států shodli. Proti asymetrickému nastavení výrobních kvót, které znevýhodňuje především nové členské státy, však podalo protest deset zemí (tradiční výrobci cukru v EU Portugalsko, Itálie, Španělsko, z nových členů pak Maďarsko, Litva, Lotyšsko a Slovensko, na stranu protestujících se přidalo také Finsko a Irsko). Reformu kritizovaly jako neférovou také některé nevládní organizace, např. Světový fond přírody (WWF), který se vyjadřoval také k nepříznivým dopadům na životní prostředí. Koncentrace pěstování cukrovky do několika málo „konkurenceschopných“ regionů totiž napomáhá erozi a dlouhodobému znehodnocování půdy. Komise se tak s tímto návrhem reformy cukerního pořádku dostává do přímého rozporu s proklamovanou podporou ekologického zemědělství. ČR a reforma cukerního pořádku Zarážející je především to, že se k protestujícím nepřidali zástupci ČR, která bude vedle Polska představovat jednu z nejvíce postižených zemí z hlediska účinků cukerní reformy na producenty a zejména zemědělce. Zástupci ČR v Radě by přitom měli vědět, jaký legislativní režim panuje v otázkách stanovování pravidel tržních řádů – hlavní slovo má při hlasování Rada. Velmi specifický je také postoj Polska, který dosvědčuje to, jakým účinkem funguje vzájemná provázanost legislativních návrhů Komise a tzv. „balíkové jednání“, pomocí něhož Komise zajišťuje často průchodnost i velmi sporných norem (viz níže). Na listopadovém jednání nebyly členské státy schopny dosáhnout o této kontroverzní reformě konsenzu, očekává se proto pokračování jednání v prosinci.

83


Nařízení o přísnějších pravidlech pro transport živých zvířat Významný bod jednání Rady pro zemědělství a rybolov představovalo přijetí Nařízení o přísnějších pravidlech pro přepravu živých zvířat. Rada se nakonec shodla na přijetí přísnějších pravidel, které by měly přispět ke zlepšení životních podmínek hospodářských zvířat, přičemž v tomto bodě agendy se očekával na rozdíl od politické debaty o reformě cukerního sektoru spíše konsenzus, přestože několik států vyjadřovalo odpor k předložené podobě návrhu nařízení Komise. Návrh předložený listopadovému jednání Rady neobsahoval natolik striktní a podle některých interpretací i v praxi těžko dodržovatelná, a proto většinou neprůchodná opatření ohledně maximální délky transportu a přestávek. Také návrh, který prošel jednáním Rady, však předpokládá použití některých diskutabilních nástrojů (např. sledování transportů zvířat přes satelitní navigační systém od roku 2007, nová norma má též zvýšit transparenci při určování toho, kdo je přesně za podmínky zvířat během cesty, ale též při nakládání, zodpovědný). Je diskutabilní, zda jsou pro zlepšení podmínek zvířat během transportu (podle studií dochází k největším újmám na zdraví hospodářských zvířat při nakládání a při transportu na dlouhé vzdálenosti, proto má být velmi striktním pravidlům podrobena fáze přípravy zvířat na transport a transporty trvající déle než 8 hodin) nutná taková opatření, která jsou velmi finančně náročná. Členské státy byly proto názorově rozděleny i pokud jde o tuto revidovanou verzi původního nařízení. Nařízení má vstoupit v platnost od roku 2007. Obsah nařízení Nařízení velmi konkrétně definuje, od kterého měsíce věku je možné převážet hospodářská zvířata, ale i domácí zvířata (včetně psů a koček) za komerčními účely. Obsahuje povinnost vybavit přepravní vozidla nejen navigačním systémem, ale též systémy monitorujícími např. teplotu. Koně mohou být převáženi a nakládáni pouze speciálně školenými řidiči a za pomoci speciálně školených asistentů (povinnost držení certifikátu o absolvovaném školení). Za podmínky během přepravy budou zodpovědní nejen přepravci, ale též farmáři a majitelé zvířat. Zhodnocení nařízení z hlediska ČR i z hlediska společné zemědělské politiky EU Hodnotíme-li možný dopad nařízení na ČR, musíme vzít především v úvahu to, že nařízení počítá s množstvím dodatečných finančních nákladů v souvislosti s novým povinným vybavením

84

přepravních vozidel (včetně navigačního zařízení, jehož pozitivní přínos je sporný), přináší v mnoha ohledech byrokratickou zátěž (nutnost speciálního certifikátu řidičů přepravujících koně a asistentů) a přenáší do značné míry zodpovědnost za průběh transportu z dopravců na chovatele, tedy zemědělce. Na zemědělce v EU, včetně nových členských zemí je již uplatňována tzv. „zemědělská špionáž“ prostřednictvím navigačních a pozorovacích satelitních systémů, určených původně ke zpravodajským účelům (k monitorování polí z hlediska dodržování zásad ekologického a udržitelného zemědělství apod.), toto je jen další podoba aplikace nákladných a diskutabilních metod. Je sporné, má-li EU postupovat od regulace až k přímému sledování, vynakládat na tuto činnost finance a nutit též ty, k nimž své normy směřuje, vynakládat další prostředky na potřebnou techniku. Nařízení o rozvoji venkova a návrh vzniku Fondu rozvoje venkova Z hlediska nových členských států byla zajímavá prezentace návrhu Nařízení o rozvoji venkova, mělo by totiž obsahovat též konkrétní ustanovení ohledně prostředků plynoucích pomocí strukturálních fondů do oblasti venkova, inovovaná s ohledem na nové členské státy. Z nových členských států některé (především Polsko) očekávají přísun rozpočtových prostředků do této oblasti. Rada proto debatovala na listopadovém zasedání o návrhu Komise na posílení politiky rozvoje venkova a zjednodušení její implementace. Návrh si klade řadu cílů: od zlepšování životního prostředí na venkově, kvality života až po podporu diverzifikace v nakládání s půdou a krajinou. V základních rysech nařízení Rada dospěla ke konsenzu, komisařka pro zemědělství Boelová přitom očekává, že by návrh měl získat konkrétní podobu v první polovině roku 2005. Sporné body Návrh by měl obsahovat zřízení nového Fondu pro rozvoj venkova, který významně figuruje i v návrhu nové finanční perspektivy pro roky 2007–2013. Komise by chtěla pro Fond vyčlenit každoročně částku okolo 14 mld. €. Nařízení o rozvoji venkova se však stalo sporným bodem debaty členských států, což dosvědčuje to, že otázka strukturálních fondů a zemědělství stále častěji přináší problémy zejména mezi novými a staršími členy EU. Starší členové by rádi přehodnotili podmínky pro poskytování prostředků z nového fondu, přičemž by chtěli zvýhodňovat geograficky znevýhodněné a méně

listopad 2004

rozvinuté oblasti v těchto státech, obávají se totiž toho, že nároky na poskytování prostředků z těchto fondů se budou týkat spíše nových členských států. Zcela konkrétně proto tlačí na to, aby byly poskytované prostředky omezeny na částku 200–150 € na hektar. Zhodnocení nařízení o rozvoji venkova z hlediska ČR a společné zemědělské politiky Objem prostředků poskytovaných v rámci tohoto fondu jednotlivým zemím je spíše otázkou politických jednání a obratnosti zástupců v Radě, která má pravomoci o nařízení rozhodovat. S významným přísunem prostředků proto počítají především Poláci, které opravňují k získávání prostředků strukturální problémy jejich venkovských oblastí. V této souvislosti lze vysvětlit též pasivitu, kterou polská

delegace v Radě projevovala vůči reformě cukerního pořádku. Polsko bude vedle ČR též náležet k „postiženým“ zemím, počítá však s vyjednáním výrazného přísunu finančních prostředků z plánovaného Fondu pro rozvoj venkova, a proto upustilo od protestů vůči reformě, na jejímž prosazení má Komise zájem. Méně je již v této souvislosti pochopitelný pasivní postup české strany, ČR nemůže počítat s natolik masivním přísunem prostředků do rozvoje venkovských oblastí. V zájmu ČR je snažit se maximalizovat své zisky ze strukturálních fondů, ale i efektivitu těchto nástrojů. Vytváření nového nástroje v oblasti rozvoje venkova může mít dvojsečný účinek. ČR by se v oblasti zemědělství měla snažit o ovlivnění vzniku konkrétních norem, které ji mohou poškodit (cukerní pořádek).

85


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 15.–18. listopadu Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Daulova zpráva týkající se osiva vyprodukovaného v třetích zemích (A6-0007/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

17. listopadu 2004

559

8

15

0

4

0

Volba Komise (B6-0164/2004)

18. listopadu 2004

449

9

149

0

82

0

De Rossova zpráva týkající se činnosti Evropského veřejného ovhránce práv v roce 2003 (A6-0030/ 2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

18. listopadu 2004

530

7

9

0

20

0


86



PROSINEC 2004 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Hospodářský a sociální výbor Stanovisko k reformě cukerního pořádku • Poslední plenární zasedání Hospodářského a sociálního výboru roku 2004, které se uskutečnilo 15. – 16. prosince 2004 bylo z hlediska ČR zajímavé tím, že na něm výbor přijal stanovisko k reformě cukerního pořádku, která se stane jedním z nejkontroverznějších témat společné zemědělské politiky roku 2005. • Pro ČR, v níž reforma tak, jak ji navrhuje Komise, přímo ohrožuje budoucnost produkce cukru a celý jeden sektor zemědělství, je podstatné, že i Hospodářský a sociální výbor se vyjádřil v tom smyslu, že návrh v podobě předkládané Komisí zachází příliš daleko. Problematické již je, zda bude mít toto vyjádření výboru nějaký vliv na podstatnější změny návrhu Komise; země, které vystupují proti návrhu, by však každopádně mohly vzít stanovisko výboru jako jeden z podkladů pro tvrzení, že návrh reformy v této podobě má přímé negativní praktické důsledky na zemědělský sektor a zaměstnanost v řadě zemí. 1.2 Komise Rozhodnutí ve věci podezření na poskytnutí nedovolené státní pomoci podniku Třinecké železárny ze strany ČR • 14. prosince vydala Komise v případě ČR konkrétní rozhodnutí týkající se povolení státní pomoci Třineckým železárnám. • Obsah verdiktu • Komise shledala, že některé majetkové transakce probíhající mezi Třineckými železárnami a českým státem nemusí být v souladu s pravidly, které se v EU dotýkají státní pomoci firmám, a rozhodla, že podrobí kauzu Třineckých železáren podrobnějšímu zkoumání a teprve na jeho základě by mohla peněžní převody na konto železáren z peněz českého státu povolit.

• Sporné body • Státní pomoc je v rámci vnitřního trhu a pravidel volné soutěže na základě platného smluvního práva (smlouva o ES revidovaná Nice) považována za nástroj deformující volnou konkurenci a tím pádem nad určitou hranici nepřípustný; v konkrétním případě Třineckých železáren rozhodla Komise dále zkoumat, zda český stát nehodlá poskytnout nepovolenou státní pomoc v případě akvizice více než 10 % podílu v ISPA Nová Huť, která patří Třineckým železárnám, českým státem, a prodeje emisních papírů Třineckých železáren zpět jejich vydavateli za 40 % ceny. • Rozhodnutí o Třineckých železárnách a ČR • Tato kauza může konkrétně ilustrovat, jakých kompetencí se český stát musel vzdát již při vstupu do EU podle stávajících smluvních pravidel (jejich další „zostření“ nejen v tomto konkrétním případě přináší návrh ústavy); z čistě liberálního hlediska může být taková snaha v pořádku, pokud by Komise nedeformovala tržní principy svého vnitřního trhu jinými přísně regulačními opatřeními, pozitivně lze však hodnotit to, že si Komise tímto způsobem všímá transakcí zatěžujících státní rozpočet a současně zajišťujících státu zvyšující se podíl v průmyslové sféře. Rámcová pravidla upravující povinnost podnikatelské sféry informovat o nebezpečných výrobcích • Komise vydala 16. prosince nová rámcová pravidla upravující povinnost podnikatelské sféry informovat o nebezpečných výrobcích. • Obsah pravidel • Podle rámcových pravidel by provozovatelé měli povinnost upozorňovat příslušné úřady v daném členském státě na nebezpečnost produktů, které pomohli uvést na trh; nové principy ukládají především časové limity pro oznámení, příslušný úřad pak podle povahy rizika má rozhodnout o povaze svých požadavků vůči danému podnikatelskému subjektu (např. stažení daného produktu z oběhu). • Směrnice a ČR • Opatření je podobně jako níže analyzovaná záležitost zbytkových pesticidů ve výrobcích

87


organické povahy v souladu se stále větší snahou Komise přísněji upravovat normy a pravidla týkající se ochrany spotřebitelů, v tomto případě však lze hovořit o mnohem větší zátěži (především byrokratické), kladené na podnikatelskou sféru (v tomto případě především distributory). Schéma pro obchodování s emisemi v rámci EU • Komisař Dimas 15. prosince poprvé zveřejnil schéma pro obchodování s emisemi v rámci EU. • Obsah plánu • Komise plánuje financovat registrační systém částkou 300 tis. € a dalších 560 tis. € věnovat do softwarového vybavení; evropské schéma obchodu s emisemi by mělo pokrývat více než 12 tis. zařízení v rámci všech států EU-25, tato zařízení jsou odpovědna za produkci asi poloviny veškerého CO2 v rámci EU, přičemž Komise stanovila parametry pro množství emisí, které může být z těchto sledovaných zařízení produkováno. • Sporné body • Systém by měl fungovat tak, že zařízení, která produkují podlimitní množství emisí, by mohla tuto svoji „výhodu“ prodávat zařízením, která kritéria nesplňují, podpořilo by se tak používání pokročilých technologií, které zabraňují vzniku CO2, protože zařízení, která je používají, by de facto dostávala peněžitý bonus od výrobních zařízení, která takové technologie nepoužívají, systém obchodování s emisemi je však též často předmětem kritiky ekologických organizací. • Z programu obchodování s emisemi jsou pro začátek vyřazeny ČR, Řecko, Polsko a Itálie, podle komisaře pro životní prostředí Dimase bylo na vině pozdní dodání národního plánu regulace emisí skleníkových plynů, na přesné podobě regulace se nemohlo dohodnout ministerstvo průmyslu a ministerstvo životního prostředí. Zpráva expertů o přeshraničním trhu s hypotékami • 13. prosince Komise zveřejnila zprávu expertů Forum Group on Mortgage Credit, skupiny expertů z okruhu zástupců průmyslu i spotřebitelů, kterou Komise ustavila v březnu 2003. • Obsah zprávy • Experti v ní navrhují řadu nových legislativních a nelegislativních opatření, která by měla podpořit celoevropský trh s hypotékami a nabídnout větší možnost výběru a lepší podmínky pro uzavírání hypoték klientům. • Sporné body • Návrhy však mají většinou podobu protektivních a registračních opatření (týkají se ochra-

88

ny spotřebitelů, registračních systémů), tedy regulačních norem; pozitivní bod představuje návrh na usnadnění přeshraničního uzavírání a uspokojování hypoték tak, že by mohly být financovány prostřednictvím kapitálových trhů; pozitivním příslibem může být to, že vytvoření skutečného trhu s hypotékami, který by měl přinést především jejich snadnější dostupnost klientům, si vzal za svůj cíl komisař pro jednotný trh McCreevy, který je znám svým spíše liberálním smýšlením. 1.3 Rada 1.3.1 Rada pro zemědělství a rybolov Návrh směrnice stanovující maximální limity zbytkových pesticidů, obsažených v produktech rostlinného a živočišného původu • Na zasedání 20. a 21. prosince Rada pro zemědělství diskutovala o směrnici, která má za cíl harmonizovat na evropské úrovni maximální zbytkové limity pesticidů, které mohou být obsaženy ve výrobcích rostlinného a živočišného původu. • Legislativní pozadí • Pozměňovací návrhy ke směrnici přijal EP 15. prosince, očekává se přitom konečné přijetí směrnice v její celkové současné podobě, včetně pozměňovacích návrhů EP v prvních měsících roku 2005. Komise předpokládá, že práce na dílčích implementačních normách bude trvat přibližně 18 měsíců, pak by měla být nová směrnice plně aplikovatelná. • Obsah směrnice • Cílem je, aby tyto parametry byly v budoucnu určovány pouze na evropské úrovni, aby tedy pravomoc „hlídat“ zdravotní nezávadnost potravin z tohoto hlediska byla zcela vyňata z jakékoli kompetence národních států a převedena pouze do kompetence Komise a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. • Sporné body • Nový komisař pro oblast zdraví a ochrany spotřebitele Kyprianou zdůrazňoval důležitost směrnice především z hlediska spotřebitele, který by tak měl být dostatečně chráněn a informován o složení a eventuelních škodlivých účincích potravin, a pozitiva pro obchodní výměnu v rámci vnitřního trhu EU, budou-li limity těchto látek ve všech zemích zharmonizovány; na druhou stranu lze konstatovat, že směrnice je v souladu s výrazným trendem evropské legislativy posledních měsíců,

prosinec 2004

který usiluje o stále výraznější regulaci a harmonizaci v oblasti ochrany spotřebitele. • Směrnice a ČR • Vliv této směrnice na legislativní i praktickou situaci v rámci ČR jako členského státu je třeba hodnotit především z toho hlediska, že národní normy cizorodých látek v potravinách určovaly (a též sledovaly jejich dodržování) příslušné úřady jednotlivých členských států, což Komise považuje za překážku vnitřního trhu z hlediska volného pohybu zboží. EP potom spolu s Komisí vznik další takové evropské legislativy v oblasti ochrany spotřebitele a lidského zdraví podporuje. 1.3.2 Rada EcoFin Změny směrnice o přeshraničních fúzích • Na zasedání Rady EcoFin 7. prosince byly přijaty změny směrnice o přeshraničních fúzích, založené na návrhu Komise z října 2003. • Obsah změn • Změny se týkají pravidel zdanění firem a rozšiřují okruh společností, které mohou být podrobovány změnám daňových pravidel v případě přeshraničních fúzí, případně dalších kapitálových transferů v rámci firmy, a zvýhodňují daňově v některých dílčích bodech evropskou obchodní společnost (např. při přesunu hlavního sídla do jiného členského státu). • Sporné body • Změny by měly ulehčit fungování evropských obchodních společností, které mohou vznikat právě na bázi přeshraniční fúze, současně však v důležité daňové oblasti určitým způsobem zvýhodňují právě firmu, která splňuje pravidla vzniku a fungování evropské obchodní společnosti, což není příliš férové vůči běžným typům společností, fungujících na přeshraniční bázi. • Změny směrnice a ČR • Členské státy ostražitě sledují snahy EU posunovat možnosti harmonizace zdaňování firem, a to především v souvislosti s rozšířením o deset nových členských států, z nichž některé (liberální Pobaltí – především Estonsko, reformní Slovensko, ale též ČR) uplatňují nízké zdanění firem, což vyvolává u starších členů EU obavu z přesunu businessu na východ; legislativní dění na poli obchodních společností je proto třeba sledovat; podzim 2004 přinesl některé změny, které mohou naznačovat, že v budoucnu hodlá EU uměle podporovat a zvýhodňovat v některých oblastech evropskou obchodní společnost na úkor jiných typů obchodních společností.

1.3.3 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Návrh směrnice o medikamentech k pediatrickému použití • Na zasedání Rady 7. prosince ministři vyslovili předběžný souhlas s návrhem směrnice o medikamentech k pediatrickému použití, před definitivním souhlasem ji však ještě postoupili ke zhodnocení expertům. • Obsah návrhu • Návrh upravuje mimo jiné patentovou ochranu těchto léčiv a problematiku uvádění nových výrobků na trh; má se vztahovat na všechny léky ve stadiu vývoje a výzkumu (tedy ještě neautorizované) i na léčiva již autorizovaná (u nich má dojít ke zpřísnění existujících pravidel), která jsou chráněna nikoli patentovým právem, ale jinými, méně striktními metodami ochrany práv duševního vlastnictví. • Legislativní pozadí • Komise tento návrh směrnice představila v září 2004, návrh předběžně schválila na prosincovém zasedání Rada ministrů, čeká se na výsledek spolurozhodovací procedury EP a Rady, který by měl být oficiálně dotažen do konce na přelomu let 2006 a 2007. • Sporné body • Na jedné straně má dojít ke zpřísnění standardů v citlivé oblasti léčiv používaných pro dětské pacienty, na druhé straně návrh klade především významné povinnosti na výrobce, tedy farmaceutický průmysl. • Návrh a ČR • Z hlediska ČR tedy do určité míry platí podobné námitky jako v případě programu REACH; jde o zátěž na straně výrobců, kterou však lze v této specifické oblasti vnímat z hlediska spotřebitele jako legitimnější než u chemického průmyslu jako celku (v případě REACH), je velmi zajímavé sledovat tuto směrnici a hodnotit ji z hlediska nejnovějšího vývoje v rámci EU na poli práv duševního vlastnictví. Návrh směrnice o nutriční hodnotě a obsahu potravin • Jeden ze zajímavých bodů prosincového jednání Rady představovalo projednávání kontroverzní normy, která by se měla týkat označování potravin podle nutričního profilu pro informaci spotřebitele, která by měla napomáhat zvýšení konzumace zdravých potravin tím, že na škod-

89


• •

• •

• •

livé potraviny budou zákazníci v rámci celé EU viditelně upozorňováni. Legislativní pozadí Návrh směrnice o nutriční hodnotě potravin vydala Komise v červnu 2003, kontroverzní povahu dokládá i to, že se dočkal velkého množství pozměňovacích návrhů od EP (přes 660), což posunulo datum schvalování v Radě na konec roku 2004. Sporné body Klíčovou otázkou je, do jaké míry má být zákazník a spotřebitel na úkor své svobody takto de facto proti své vůli „vychováván“ a zda má EU právo angažovat se takovým způsobem v boji proti civilizační chorobám a obezitě. Směrnice a ČR Z čistě liberálního hlediska je nepřijatelné, aby byla takto narušena svoboda výběru zákazníka, protichůdné hlasy zaznívají ale často především z řad lékařů a jejich expertních skupin.

Návrh směrnice stanovující minimální bezpečnostní standardy na pracovišti pro zamezení nebezpečí optické radiace • Na jednání Rady 7. prosince se ministři členských zemí dohodli na předběžném souhlasu s návrhem směrnice stanovující minimální zdravotní a bezpečnostní standardy, které mají zamezit riziku optické radiace, jíž jsou vystaveni např. pracovníci s laserovými zařízeními. • Legislativní pozadí • Po schválení Radou má o směrnici rozhodovat podle spolurozhodovací procedury EP, neočekávají se přitom závažnější potíže. • Obsah a význam směrnice • Význam směrnice spočívá v tom, že její schválení představuje poslední část rozsáhlejšího balíku legislativních norem, které se týkají ochrany před působením škodlivých činitelů při práci (náleží k nim kontroverzní směrnice o ochraně před hlukem na pracovišti, před mechanickou vibrací, elektromagnetickým polem a elektromagnetickými vlnami). • Sporné body • Směrnice se nesetkala s výraznějším odporem některého ze členských států ani žádné politické skupiny v rámci EP, lze ji považovat za normu, která je v souladu s širším trendem snahy o zpřísňování požadavků na bezpečnost při práci, harmonizaci standardů a jejich střežení na evropské úrovni; směrnice o ochraně před optickou radiací přesto bude nepřímo ovlivňovat pracovníky v řadě profesí, přímo ovlivní výrobce těchto zařízení.

90

Návrh směrnice o rovném zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnanosti • V případě směrnice, která se měla týkat především rovného nároku obou pohlaví na stejnou finanční odměnu v zaměstnání, se očekávalo na prosincovém zasedání Rady přijetí společného postoje Rady k návrhu Komise, který fakticky pozměňuje několik platných legislativních norem. • Obsah návrhu • Jde vlastně o spojení několika směrnic do jednoho textu, jedná se o Směrnici o rovné mzdě (75/117), o rovném zacházení v oblasti přístupu k zaměstnání a kvalifikaci a o pracovních podmínkách (ve znění pozměněné směrnice 2002/ 73), o rovném zacházení v oblasti bezpečnosti práce (ve znění pozměněné směrnice 96/97) o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví (pozměněné znění 98/52) • Sporné body • Spojování více dílčích legislativních norem do jediné vždy představuje značně kontroverzní řešení. Komise tento postup (balíkové jednání) uplatňuje často, zejména tam, kde má čelit odporu proti určité normě ze strany některých členských států. Směrnice o pracovní době, pozměňující dosud platnou směrnici 2003/88 • Na pořad jednání Rady 7. prosince se již podruhé během podzimu dostala další kontroverzní norma, směrnice o pracovní době; Rada pro otázky zaměstnanosti se na podobě navrhované Komisí nedokázala shodnout již na říjnovém jednání a nedospěla k závěru ani na zasedání prosincovém. • Obsah návrhu • Směrnice měla významným způsobem zpřísňovat podmínky pro prodlužování pracovní doby nad maximálně povolenou hranici 48 hodin týdně a také prodlužovat referenční dobu, během níž je vypočítávána délka pracovní doby. • Sporné body • Problémy vyvolávala především otázka délky pracovní doby, kontroverzní bylo též zavádění nově definovaných kategorií pracovní doby, vedle doby pracovní a mimopracovní též tzv. pohotovostní čas, během něhož sice není vykonávána vlastní práce, zaměstnanec však musí být přítomen na pracovišti (to se týká především některých zdravotnických profesí). • Ministři členských zemí se neshodli především na podmínkách tzv. opt-outs, tedy možností

prosinec 2004

individuálních dohod mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem prodloužit pracovní dobu nad povolených 48 hodin týdně, jak to umožňuje dosavadní směrnice z roku 1993. Komise (zastupovaná komisařem pro sociální politiku Špidlou) trvala pouze na patnáctiletém přechodném období, během něhož by měly možnosti uzavírání opt-outs být v EU zcela eliminovány. • Návrh a ČR • Postup ČR v otázce této směrnice byl specifický a svědčil o nejednotnosti vládní koalice v otázkách sociální politiky. Směrnici v podobě, v jaké ji navrhla Komise, původně zcela odmítl vicepremiér Jahn, během jednání Rady, na níž ČR zastupoval ministr Škromach, se však ČR postavila spíše na stranu zemí, které chtějí opt-outs vymýtit. ČR tak zaujala spíše odlišný postoj než řada nových členských států, kterým jde o zachování konkurenceschopnosti svého hospodářství. Směrnice o sezónních pracovnících • Další kontroverzní návrh, na němž se nedokázala Rada shodnout během podzimních jednání, se měl původně dostat na pořad těsně před závěrem roku 2004, 7. prosince v podobě směrnice o sezónních pracovnících, nakonec byl zástupci Nizozemí coby předsednické země na poslední chvíli stažen z jednání. • Obsah směrnice • Má se jednat o to, aby sezónní pracovník požíval stejných práv jako běžný zaměstnanec; směrnice však vůbec nespecifikuje, jak dlouho musí být sezónní pracovník zaměstnán, aby splňoval podmínky pro požívání plných práv stálého zaměstnance. • Sporné body • Hlavními oponenty návrhu přitom byly některé členské státy, především Velká Británie, Německo, Irsko a Dánsko, které protestovaly proti tomu, že návrh směrnice zavádí v oblasti sezónní práce relativně významné změny, nespecifikuje však dostatečně pravidla pro jejich užívání. • Návrh směrnice a ČR • Země, které proti návrhu protestovaly přitom představují většinou státy, které se stávají destinací osob přijíždějících na sezónní práce, a to především z východu (též z nových členských států EU), proto noví členové EU vesměs směrnici poskytující sezónním pracovníkům plná práva běžných zaměstnanců uvítali, uznávali však vágní formulaci a to, že návrh v tomto směru představuje jednoduše špatně napsanou legislativu.

1.3.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Program bezpečného internetu Safer Plus • Na zasedání Rady 9. prosince se ministři dohodli na novém programu bezpečného internetu, který by měl umožnit rodičům a učitelům, aby využívali možností zabezpečit své děti před vlivem ilegálního obsahu webových stránek. • Obsah programu • V praxi půjde spíše o určování, jaký obsah internetových zdrojů lze považovat za nebezpečný; a hledání cest, jak proti němu zabezpečit uživatele. • Sporné body • Program je relativně nákladný, bylo na něj vyčleněno 45 mil. € na tříleté období (od roku 2005 do roku 2008). Komise argumentuje tím, že internet se stal v poslední době jedním z nejvyužívanějších médií, které zejména v mladší generaci pomalu vytlačuje klasická informační média (tisk, televizi); to interpretuje jako pobídku pro zapojení se do regulace v této oblasti. 1.3.5 Rada pro životní prostředí Návrh směrnice o bateriích a akumulátorech • Rada pro životní prostředí na svém zasedání 20. prosince schválila návrh nové směrnice upravující maximální přípustný obsah škodlivých látek v bateriích a akumulátorech. • Obsah směrnice • Šlo především o zákaz používání niklo-kadmiových baterií, který vyvolával mezi členskými státy určité kontroverze; na jednání Rady se nakonec dostal kompromisní návrh nizozemského předsednictví na to, aby zákaz užívání těchto baterií byl pouze částečný, měl by se týkat pouze přenosných baterií, nikoli pevných akumulátorů a baterií používaných např. v lékařských přístrojích. Členské státy mají dvouleté přechodné období na implementaci této směrnice do své legislativy. • Sporné body • Komise na rozdíl od kompromisního přístupu Rady prosazovala svůj původní návrh, který měl za cíl striktní zásahy do výroby a trhu s elektrickými spotřebiči, které využívají energii z niklo-kadminových baterií. Komise prosazovala úplný zákaz obchodování s některými bateriemi a akumulátory a to, aby sběr použitých baterií byl povinný a monitorovatelný.

91


• Směrnice a ČR • ČR spolu s Polskem, Maltou, Lotyšskem, Kyprem, Maďarskem, Francií, Velkou Británií, Irskem, Itálií, Německem a Portugalskem podpořila kompromisní návrh nizozemského předsednictví, který změkčoval striktní regulační požadavky Komise a dával členským státům pro implementaci normy delší přechodná období. 1.3.6 Rada pro justici a vnitro Evropský důkazní příkaz (EU Evidence Warrant) • Další projednávanou kontroverzní legislativní normu na poli policejní spolupráce a sbližování trestního práva po evropském zatykači představuje tzv. EU Evidence Warrant, který de facto představuje celoevropskou platnost povolení, umožňujícího policii a vyšetřovacím orgánům získávat důkazy v dané kauze napříč hranicemi členských států. Diskutovalo se o něm na zasedání Rady pro justici a vnitro 2. prosince. • Obsah normy • Podobně jako v případě evropského zatykače, který znamená to, že příkaz k zadržení určité osoby v jedné zemi by měl bez dalšího platit i v dalším členském státě, což umožňuje stíhat podezřelé osoby napříč hranicemi členských států; nová norma by umožňovala, aby na základě povolení vydaného v jednom členském státě bylo možné zadržovat a získávat jako důkazy doličné předměty od jiného členského státu, pokud by byly vyvezeny za hranice státu, v němž bylo toto povolení pro policii a vyšetřovací orgány vydáno. • Sporné body • Opět jako v případě eurozatykače jde o velmi kontroverzní normu; členské státy, které se domnívají, že jde o velký zásah do suverénních postupů vlastní policie a vyšetřovacích orgánů i do jejich trestního práva jako takového, s přijetím této celoevropské závazné normy, která by de facto vytvářela pro členské státy povinnost poskytovat si navzájem důkazy při vyšetřování, nesouhlasí. Problematické je také to, zda vůbec na celoevropské úrovni, ale i na úrovni jednotlivých členských států existuje právní báze pro uplatňování takové praxe v postupech soudních a policejních orgánů. • EU Evidence Warrant a ČR • Evropský důkazní příkaz lze z hlediska ČR hodnotit jako další legislativní nástroj, který si de facto vynucuje postupné sbližování právních řádů členských států v oblasti trestního i občanského práva. Dle hodnocení právních expertů je velmi reálná situace, že po přijetí evropského

92

důkazního příkazu by policejní složky jednoho státu mohly např. vykonat násilnou domovní prohlídku u podezřelé osoby v jiném členském státě, a to i v takovém případě, na něž se v tomto jiném členském státě podle jeho platného právního řádu povolení k domovní prohlídce nevztahuje. • Evropský důkazní příkaz vyžaduje jednomyslné schválení ze strany všech členských států; zástupci Nizozemí, které předsedalo EU do konce roku 2004, konstatovali, že dosáhnout dohody do konce roku 2005, jak je plánováno, bude obtížné, ale nikoli nerealistické. Návrh rozhodnutí o povinnosti členských států navzájem se informovat o odsouzených a obviněných osobách • Předmětem jednání prosincové Rady ministrů se stala i povinnost členských států automaticky se navzájem uvědomovat, pokud by jeden stát v soudním procesu odsoudil příslušníka státu jiného, ale též o tom, je-li příslušník jednoho státu v jiném státě pouze obviněn z trestného činu. • Legislativní pozadí • Návrh rozhodnutí byl vydán Komisí 14. října 2004, po přijetí na zasedání Rady 2. prosince se předpokládá jeho implementace do trestního práva jednotlivých členských států do 30. června 2005; již od roku 1959 přitom platí evropská konvence o vzájemné spolupráci v trestních věcech. • Sporné body • Normu lze hodnotit pozitivně, vezmeme-li v úvahu, že je tak členský stát informován o soudech vlastních občanů, proti nimž bylo zahájeno trestní řízení ve státě jiném, na druhé straně rozhodnutí též usnadňuje členským státům vést trestní řízení proti občanům státu jiného, protože soudní orgány mají v takovém případě právo žádat po mateřském státu obviněného trestní rejstřík. • Návrh rozhodnutí z pohledu ČR • Z pohledu ČR jako členského státu lze normu hodnotit především z toho hlediska, že povinnosti z ní vyplývající de facto zavazují pouze stát, z něhož obviněná osoba pochází, oprávnění jsou pak na straně státu, v němž je trestní řízení vedeno. Implementace tohoto rozhodnutí do českého právního řádu je usnadněna konvencí z roku 1959, na niž se návrh odvolává, alarmující však je, že Komise odmítá zůstat pouze u tohoto relativně užitečného nástroje usnadňujícího průběh vyšetřování trestných činů.

prosinec 2004

Návrh rámcového rozhodnutí o zadržování a archivaci telekomunikačních dat • Rada 2. prosince projednávala návrh rámcového rozhodnutí, které vyžaduje, aby telekomunikační firmy zadržovaly a archivovaly zachycená data a mohly je poskytovat policii v případě vyšetřování. • Obsah návrhu • Mělo by se jednat o data pocházející z veškerých telekomunikačních služeb (pevná linka, mobilní telefon, SMS zprávy, e-mail), operátoři by měli povinnost zadržovat a poskytovat policii z kteréhokoli členského státu údaje o tom, z kterého přístroje, kdy a po jak dlouhou dobu byl hovor uskutečněn či zpráva odeslána, neměl by být tímto způsobem archivován obsah zpráv. • Snahou je sjednotit pravidla pro takové sledování a zadržování dat v různých členských státech a umožnit jejich vzájemné sdílení a příslušnost při vyšetřování trestných činů přesahujících hranice daného členského státu; návrh je iniciativou dvou členských států (Velké Británie, Irska), které však navrhují, aby některé členské státy měly možnost uplatňovat výjimku s ohledem na normy svých trestních řádů. • Sporné body • Otázka potenciální harmonizace trestního práva, pravidel vyšetřování a policejních postupů na evropské úrovni přitom představuje relativně kontroverzní téma, které se dostává do popředí opět nejen v souvislosti se snahou více harmonizovat a integrovat oblast, v níž dosud na základě smluvního práva dominovala klíčová kompetence členských států, ale též v souvislosti s návrhem ústavy, která počítá s větší spoluprací členských států a harmonizací jejich právních norem i v této oblasti.

agendy do praxe a dokončení jednání o nové finanční perspektivě. • Na prosincovém zasedání Evropské rady byl představen harmonogram předsednictví na následující roky, první novou členskou zemí, která bude předsedat EU, má být Slovinsko, druhou pak Česká republika, která bude EU předsedat v roce 2009. 2.2 Finance EU • Prosincovým problémům s evropskými financemi dominovala podezření Komise na to, že některé státy nekale pracují se statistikami svých hospodářských údajů, tedy zejména že zamlčují informace o deficitech svých veřejných financí; Komise v tomto smyslu obvinila částečně Itálii a zejména Řecko, které falšovalo záměrně své statistiky tak, aby nevzniklo podezření, že stát porušuje podmínky Paktu růstu a stability. • Alarmující v souvislosti s měnou euro jsou přitom další zprávy potvrzující to, že v eurozóně dochází ke zpomalování hospodářského růstu; podle zprávy, kterou vydal 2. prosince prezident Evropské centrální banky Trichet, bylo nutno poopravit původní prognózy o hospodářském růstu eurozóny a počítat s růstem menším. • Prosincové zasedání Rady EcoFin bylo potom především ve znamení diskusí o nové finanční perspektivě pro roky 2007–2013. Očekává se, že na finanční perspektivě se odrazí závěry zasedání Evropské rady z konce roku 2004, která se rozhodla otevřít v roce 2005 přístupové rozhovory s Tureckem a připravit během roku 2005 podpis přístupových smluv s Rumunskem a Bulharskem. 2.3 Justice a vnitro

II. Aktuální problémy 2.1 Evropská rada • Na zasedání Evropské rady 14. – 16. prosince byl prezentován obecný půlroční legislativní program nové předsednické země, Lucemburska; zajímavé přitom je, že Lucembursko plánuje během svého půlročního předsednictví priority úzce koordinovat s následující předsednickou zemí, Velkou Británií, která by měla EU předsedat v druhé polovině roku 2005. • Lucembursko a Velká Británie hodlají jako své priority prosazovat uvedení cílů Lisabonské

• 2. prosince se uskutečnilo jednání Rady pro otázky justice a vnitra, dominantní téma představovala vedle již zmíněných konkrétních legislativních návrhů problematika mezinárodního terorismu; byla projednávána série zpráv o boji proti terorismu, jeho financování a možnosti adekvátních odpovědí na teroristické akty, antiteroristický akční plán a evaluace dosavadních možností a schopností jednotlivých členských států využívat vzájemně pro boj s terorismem technické a právní kapacity jiných členských států. • Tematika sbližování trestních řádů a policejních postupů jednotlivých členských států za úče-

93


lem boje proti terorismu dominovala i jednání Evropské rady 16. a 17. prosince. • V souvislosti s otázkou boje proti terorismu byla na zasedání Rady pro justici a vnitro přijata revize rozhodnutí Rady č. 48/JHA z roku 2003 o vzájemném sdílení dat týkajících se vyšetřování teroristických činů mezi členskými státy. Nová verze vyžaduje, aby údaje týkající se vyšetřování teroristických činů byly sdíleny nejen mezi členskými státy, ale aby je členské státy měly povinnost sdílet též s nadnárodními tělesy, určenými pro spolupráci justičních a policejních orgánů na evropské úrovni, Europolem a Eurojustem. • V oblasti transferu a sdílení dat pak byl dalším důležitým legislativním počinem Rady návrh společného postoje k vzájemnému předávání policejních dat o ztracených či ukradených pasech do společné databáze Interpolu; jde vlastně o jakousi přípravu na fungování Schengenského informačního systému II, pomocí něhož by měla být tato data mezi policejními útvary jednotlivých členských států sdílena a vyměňována. • Rada pro oblast justice a vnitra se v prosinci sešla ještě těsně před Vánoci a na zasedání 21. prosince formálně udělila jednomyslný souhlas tomu, aby tvorba legislativy týkající se ilegální imigrace, vnitřních a vnějších pohraničních kontrol, společného postupu při vyrovnávání se s uprchlickými vlnami a pohybu neevropských státních příslušníků v rámci EU, spadala od 1. ledna 2005 pod spolurozhodovací proceduru a pod mechanismus hlasování kvalifikovanou většinou. Šlo v podstatě pouze o formální souhlas, Evropská rada se dohodla na „komunitarizaci“ těchto oblastí již na jednání v listopadu 2004.

94

2.4 Sociální politika a Lisabonská strategie • K nejvýznamnějším oblastem, v nichž těsně před skončením roku 2004 vyvíjela EU horečnou legislativní aktivitu, náležela kontroverzní oblast sociální politiky; vývoj sekundární legislativy v poslední době jak pokud jde o sociální, tak i pokud jde o zdravotní politiku přitom stále více směřuje k rozšiřování dílčích oblastí, v nichž chce EU určovat harmonizační a jednotná pravidla na celoevropské úrovni. • V rámci Lisabonské agendy, která často stojí v pozadí zvýšené regulační a harmonizační legislativní aktivity EU, Rada pro otázky zaměstnanosti, zdraví a sociální politiky v prosinci projednávala např. novou Agendu sociální politiky pro nadcházející období, připravenou ještě nizozemským předsednictvím, které v prosinci 2004 po půl roce končilo. • Na zasedání Rady se také ministři sociálních věcí 7. prosince shodli na tom, že v rámci naplňování cílů Lisabonské agendy má být posilován vedle ekonomického a trvale udržitelného růstu právě sociální rozměr agendy, to lze přeložit jako snahu o zvýšenou legislativní aktivitu a evropskou harmonizaci na tomto poli, které by dle platných smluv mělo stále ještě zůstávat spíše v agendě národních států. • Pokud jde o dílčí dlouhodobé legislativní a politické programy projednávané v rámci zasedání sociální Rady, jednalo se např. o každoroční evaluaci závěrů pokud jde o vývoj míry sexuálního obtěžování a porušování lidských práv na pracovišti, směrodatnost ukazatelů, podle nichž jsou tyto závěry sestavovány je však relativně sporná (počet zaměstnanců, kteří hlásí výskyt takového jednání na pracovišti v rámci členských států, počet soukromých firem a státních podniků, které podnikají blíže nespecifikované preventivní akce v tomto směru atd.).

prosinec 2004


1.1 HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

Poslední plenární zasedání Hospodářského a sociálního výboru roku 2004, které se uskutečnilo 15. – 16. prosince 2004 bylo z hlediska ČR zajímavé tím, že na něm výbor přijal stanovisko k reformě cukerního pořádku. Tato reforma se stane zřejmě jedním z nejkontroverznějších témat společné zemědělské politiky roku 2005. Navzdory proklamované snaze vyjít vstříc požadavkům WTO na liberalizaci cenově i co do produkčních kvót silně deformovaného evropského trhu s cukrem, i zájmům spotřebitelů na postupné snižování referenční i tržní ceny cukru, která v EU vysoce převyšuje cenu světovou, dotýká se návrh prosazovaný Komisí radikálně především produkčních kvót a zejména jejich „přerozdělování“ napříč členskými státy.

vstříc producentům a zemědělcům ve státech tzv. konkurenceschopných, protože bude pomaleji a méně klesat cena cukru, kterou při výkupu producenti obdrží, a tím pádem i cena tržní. Co z toho vyplývá: původně nejpozitivnější bod sporné reformy, tedy pokles deformované ceny cukru uvnitř EU, byl po zásazích Komise silně omezen, EU se rozhodla nadále podporovat nejvíce deformující mechanismy tržního řádu této plodiny v rámci CAP, mezi něž patří především snaha nadhodnocovat referenční cenu, tedy částku, kterou obdrží za cukr producenti a která je (a zůstane) výrazně vyšší než cena světová. Pro spotřebitele to bude mít ten důsledek, že slibovaný pokles tržní ceny cukru v EU ve čtyřletém horizontu nebude tak dramatický, jak bylo slibováno. V otázce slučování a plošného snižování výrobní a vývozní kvóty se nic nezmění, pro producenty nových členských zemí s nižšími dotovanými výrobními a vývozními kvótami zůstane tedy situace stále stejně nevýhodná. Na základě inovací Komise se tak zlepší pouze situace producentů a zemědělců v tzv. konkurenceschopných zemích (Německo, Francie).

Sporné body Podpora tzv. konkurenceschopných zemí, k nimž patří největší producenti cukru z řad bývalé EU15, v současném nastavení kvót asymetricky likviduje výrobu cukru v řadě nových členských zemí a koncentruje ji ve svém důsledku do tzv. konkurenceschopných států, což kritizuje i stanovisko výboru. Nutno zdůraznit, že výbor již pracoval s pozměněnou verzí původního návrhu z července 2004, Komise však tento svůj původní návrh pozměnila z hlediska liberalizace v tom nejméně vhodném bodě. Hodlá totiž v předpokládaném časovém horizontu snížit referenční cenu cukru v EU nikoli o původně předpokládaných téměř 40 %, ale pouze o 25 %. Jedinou inovací Komise je tedy změna, která přihorší spotřebitelům a nijak se nedotkne asymetrického nastavení kvót vůči zemědělcům a producentům v nových členských státech. Vychází naopak

Stanovisko výboru a ČR Pro ČR, v níž reforma tak, jak ji navrhuje Komise, přímo ohrožuje budoucnost produkce cukru a celý jeden sektor zemědělství, je podstatné, že i Hospodářský a sociální výbor se vyjádřil v tom smyslu, že návrh v podobě předkládané Komisí zachází příliš daleko. Problematické již je, zda bude mít toto vyjádření výboru nějaký vliv na podstatnější změny návrhu Komise. Země, které vystupují proti návrhu, by však každopádně mohly vzít stanovisko výboru jako jeden z podkladů pro tvrzení, že návrh reformy v této podobě má přímé negativní praktické důsledky na zemědělský sektor a zaměstnanost v řadě zemí. První zasedání Rady pro zemědělství a rybolov v roce 2005 se uskuteční 24. ledna, přičemž se očekává, že budou projednávány sporné otázky v oblasti zemědělství, jež již neřešilo poslední zasedání roku 2004 20. a 21. prosince (včetně cukerní reformy).

Stanovisko k reformě cukerního pořádku

95


1.2 KOMISE Rozhodnutí ve věci podezření na poskytnutí nedovolené státní pomoci podniku Třinecké železárny ze strany ČR 14. prosince vydala Komise v případě ČR konkrétní rozhodnutí týkající se povolení státní pomoci Třineckým železárnám. Obsah verdiktu Komise shledala, že některé majetkové transakce probíhající mezi Třineckými železárnami a českým státem nemusí být v souladu s pravidly, které se v EU dotýkají státní pomoci firmám. Rozhodla se proto, že podrobí kauzu Třineckých železáren podrobnějšímu zkoumání a teprve na jeho základě by mohla peněžní převody na konto železáren z peněz českého státu povolit. Sporné body Státní pomoc je v rámci vnitřního trhu a pravidel volné soutěže na základě platného smluvního práva (smlouva o ES revidovaná Nice) považována za nástroj deformující volnou konkurenci a tím pádem nad určitou hranici nepřípustný. V konkrétním případě Třineckých železáren rozhodla Komise dále zkoumat, zda český stát nehodlá poskytnout nepovolenou státní pomoc v případě akvizice více než 10 % podílu v ISPA Nová Huť, která patří Třineckým železárnám, českým státem, a prodeje emisních papírů Třineckých železáren zpět jejich vydavateli za 40 % ceny. Podle zjištění Komise cena, kterou český stát zaplatil za podíl v ISPA Nová Huť, tržní cenu převyšovala, takže šlo de facto o finanční pomoc vlastníkovi ISPA Nová Huť, Třineckým železárnám. Česká vláda prezentuje transakce, které proběhly v případě Třineckých železáren, jako příspěvek na restrukturalizaci tohoto podniku, dle Komise však každý takový příspěvek musí být v souladu s národním restrukturalizačním programem, který je součástí Protokolu č. 2 přiloženého k Přístupové smlouvě. Dle Komise nesmí být státní pomoc poskytována společnostem, které v tomto protokolu explicitně nefigurují (právě Třinecké železárny). O kompetencích Komise z hlediska státní pomoci firmám, poskytované jednotlivými členy EU, přitom hovoří i návrh ústavy, který zpřísňuje kompetence Komise v této oblasti. Podle něj členské státy musí oznamovat Komisi rozhodnutí udělovat státní pomoc firmám a Komise musí s takovým krokem vyjádřit souhlas.

96

Rozhodnutí o Třineckých železárnách a ČR Tato kauza může konkrétně ilustrovat, jakých kompetencí se český stát musel vzdát již při vstupu do EU podle stávajících smluvních pravidel (jejich další „zostření“ nejen v tomto konkrétním případě přináší návrh ústavy). Pokud by bylo zjištěno, že stát odkoupil podíl v ISPA za netržní cenu a že převod cenných papírů zpět na železárny za 40 % ceny, koncipovaný jako státní pomoc určená na zvyšování kvalifikace pracovníků, nebyly v souladu s pravidly pro poskytování státní pomoci, měla by Komise právo požadovat navrácení pomoci i s příslušnými úroky. Pokud bychom měli zhodnotit takové jednání, lze konstatovat, že Komise se snaží na jedné straně hlídat, aby nedocházelo k deformaci rovných pravidel soutěže na volném trhu, snaží se proto zabraňovat jednotlivým zemím, aby finančně zvýhodňovaly své podniky, nota bene z vlastních rozpočtů. Z čistě liberálního hlediska může být taková snaha v pořádku, pokud by Komise nedeformovala tržní principy svého vnitřního trhu jinými regulačními opatřeními. Pozitivně lze však hodnotit to, že si Komise tímto způsobem všímá transakcí zatěžujících státní rozpočet a současně zajišťujících státu zvyšující se podíl v průmyslové sféře. Je třeba vzít v této souvislosti v úvahu, že k restrukturalizaci Třineckých železáren došlo bez podpory státu již během 90. let v souvislosti s jejich privatizací. Rámcová pravidla upravující povinnost podnikatelské sféry informovat o nebezpečných výrobcích Komise vydala 16. prosince nová rámcová pravidla upravující povinnost podnikatelské sféry informovat o nebezpečných výrobcích. Obsah pravidel Podle rámcových pravidel by provozovatelé měli povinnost upozorňovat příslušné úřady v daném členském státě na nebezpečnost produktů, které pomohli uvést na trh. Tuto povinnost jim ukládá již od ledna 2005 platná Směrnice o obecných principech bezpečnosti produktů (IP/04/53). Nové principy ale ukládají především časové limity pro oznámení; příslušný úřad pak podle povahy rizika má rozhodnout o povaze svých požadavků vůči danému podnikatelskému subjektu (např. stažení daného produktu z oběhu). Členský stát pak může (i když toto není explicitně definováno jako jeho povinnost) zpravit Komisi o nebezpečnosti produktů, které jsou obchodovány ve více státech EU a informovat ji o možném riziku.

prosinec 2004

Směrnice a ČR Opatření je podobně jako níže analyzovaná záležitost zbytkových pesticidů ve výrobcích organické povahy v souladu se stále větší snahou Komise přísněji upravovat normy a pravidla týkající se ochrany spotřebitelů. V tomto případě však lze hovořit i o byrokratické zátěži, kladené na podnikatelskou sféru (zde především na distributory). Schéma pro obchodování s emisemi v rámci EU Komisař Dimas 15. prosince poprvé zveřejnil schéma pro obchodování s emisemi v rámci EU. 21. prosince pak Komise schválila směrnici potřebnou pro realizaci a spuštění programu obchodování s emisemi, která upravuje elektronický registrační systém vlastníků emisních povolenek. Dimas zveřejnil evropský plán na obchodování s emisemi na každoroční Konferenci o změnách klimatu, kterou pořádá OSN a které se účastní ministři životního prostředí různých zemí světa, plán obchodování s emisemi v rámci EU má být prvním takovým plánem v rámci plánovaného celosvětového mezinárodního obchodu s emisemi. Tato aktivita EU je namířena k plnění závazků Kjótského protokolu, v rámci nichž by EU chtěla od roku 2005 finančně pomáhat také rozvojovým zemím v podnikání opatření, která by zabraňovala klimatickým změnám. EU by ráda uvedla systém obchodování s emisemi do provozu v lednu 2005. Registr by měl být napojen na registrační systém provozovaný Sekretariátem OSN; komisař Dimas zdůraznil, že systém obchodování s emisemi by měl být v souladu s mechanismy flexibility, které jsou součástí Kjótského protokolu. Obsah plánu Komise mimo jiné plánuje financovat registrační systém částkou 300 tis. € a dalších 560 tis. € věnovat do softwarového vybavení. Evropské schéma obchodu s emisemi by mělo pokrývat více než 12 tis. zařízení v rámci všech států EU-25; tato zařízení jsou odpovědna za produkci asi poloviny veškerého CO2 v rámci EU, přičemž Komise stanovila parametry pro množství emisí, které může být z těchto sledovaných zařízení produkováno. Elektronické registrační zařízení má zároveň umožňovat finanční převody mezi bankovními účty jednotlivých producentů v rámci obchodu s emisemi. Prezentované schéma obchodování s emisemi by mělo fungovat pro období 2005–2007.

Sporné body Systém by měl fungovat tak, že zařízení, která produkují podlimitní množství emisí, by mohla tuto svoji „výhodu“ prodávat zařízením, která kritéria nesplňují. Podpořilo by se tak používání pokročilých technologií, které zabraňují vzniku CO2, protože zařízení, která je používají, by de facto dostávala peněžitý bonus od výrobních zařízení, která takové technologie nepoužívají. Systém obchodování s emisemi je však též často předmětem kritiky ekologických organizací, které poukazují na to, že má určitý (avšak dosud neprověřený a nevyzkoušený) potenciál zlepšování situace, pokud jde o emise CO2 v globálním, nikoli však již v lokálním měřítku. Program obchodování s emisemi a ČR Z programu obchodování s emisemi jsou pro začátek vyřazeny ČR, Řecko, Polsko a Itálie. Podle komisaře pro životní prostředí Dimase bylo na vině pozdní dodání národního plánu regulace emisí skleníkových plynů, na přesné podobě regulace se nemohlo dohodnout ministerstvo průmyslu a ministerstvo životního prostředí. Předmětem sporu ministerstev byl rozsah tzv. emisních povolenek, kterými se má ve schématu obchodu s emisemi operovat. Ministerstvo životního prostředí, podporované ekologickými organizacemi nesouhlasilo s množstvím emisí, které v rámci povolenek, jež mají být poskytovány jednotlivým podnikům, chtělo vydat ministerstvo průmyslu. Vynětí ČR ze schématu však zřejmě nebude platit po celý rok, prakticky se čeká na to, až bude moci být distribuce povolenek zahájena. Směrnice přímo hovoří o tom, že podniky jednotlivých zemí by měly dostat povolenky do konce února 2005. V případě ČR vyvolávala kauza obchodu s emisemi ještě kontroverzi legislativní, ČR totiž dlouho chyběl platný právní rámec pro obchodování s emisemi. Přesto se se zapojením ČR do schématu počítá. Kritické hlasy mířící proti schématu z opačných nežli ekologických pozic často zdůrazňují, že tyto de facto ekologické „poplatky“ určitým způsobem zdeformují konkurenci na poli průmyslu, pro české podniky to znamená investici do zařízení zabraňujících úniku emisí. Pozitivní dopad fungování schématu z ekologického hlediska (má-li „výměnný obchod“ pokrývat celé území EU) ještě nebyl v praxi ověřen, jak bylo zdůrazněno. Zpráva expertů o přeshraničním trhu s hypotékami 13. prosince Komise zveřejnila zprávu expertů Forum Group on Mortgage Credit, skupiny expertů z okru-

97


hu zástupců průmyslu i spotřebitelů, kterou Komise ustavila v březnu 2003. Obsah zprávy Experti v ní navrhují řadu nových legislativních a nelegislativních opatření, která by měla podpořit celoevropský trh s hypotékami a nabídnout větší možnost výběru a lepší podmínky pro uzavírání hypoték klientům. Sporné body Návrhy mají většinou podobu protektivních a registračních opatření (týkají se ochrany spotřebitelů, registračních systémů), tedy regulačních norem. Pozitivní bod představuje návrh na usnadnění přeshraničního uzavírání a uspokojování hypoték tak, že by mohly být financovány prostřednictvím kapitálových trhů; pozitivním příslibem může být rovněž to, že vytvoření skutečného trhu s hypotékami, který by měl přinést především jejich snadnější dostupnost klientům, si vzal za svůj cíl komisař pro jednotný trh McCreevy, který je znám svým spíše liberálním smýšlením. McCreevy přitom zdůrazňoval, že hypotéky tvoří nejvýznamnější podíl všech půjček, které spotřebitelé uzavírají, jen malý podíl však mezi nimi mají hypotéky na nemovitosti ležící v jiném členském státě, než z kterého pochází spotřebitel. McCreevy přitom naznačil, že mu vytvoření efektivního volného trhu v této oblasti leží na srdci. Chce se proto zasadit o odstraňování překážek právního typu, především pokud jde o rozdílný stupeň ochrany spotřebitele v jednotlivých členských státech, který náleží k významným příčinám existujících odlišných podmínek, za nichž jsou hypotéky v členských státech poskytovány. Zpráva a ČR Ve vztahu k ČR lze zatím možnost usnadnění podmínek pro získávání hypoték v jiných členských státech hodnotit z podobného hlediska jako možnost volného pohybu osob a pracovních sil v rámci vnitřního trhu EU, kterou (pro některé nové členy včetně ČR zatím omezeně) přinesl samotný vstup do EU. Podobně jako po vstupu do EU nenastal ze strany ČR „lavinovitý úprk“ pracovních sil do států, které neuplatnily restriktivní přechodná období pro zcela volný pohyb pracovních sil v rámci vnitřního trhu EU, jak se toho obávali jiní členové původní EU15, nelze ani hovořit o tom, že by z hlediska kupní síly obyvatelstva ČR, jiných ekonomických a dalších faktorů přinesla možná liberalizace trhu s hypotékami boom zájmu o přestěhování a koupi nemovitostí v jiných členských státech. V dlouhodobém hori-

98

zontu lze však hovořit o tom, že pokud by vytvoření trhu s hypotékami mělo skutečně liberalizační a méně regulační charakter, šlo by i z hlediska nových členských států jistě o pozitivní krok. Na druhé straně, jak již bylo podotknuto, záleží v tomto bodě velmi na ekonomických možnostech a kupní síle obyvatelstva toho kterého státu, usnadnění získávání hypoték napříč EU by znamenalo samozřejmě i z druhé strany usnadnění možnosti pro cizí státní příslušníky nakupovat nemovitosti v ČR. Na druhé straně hypotéka představuje určitý dlouhodobý finančně právní závazek, z tohoto hlediska je tedy obava méně na místě než v případě přímého nákupu nemovitosti. 1.3 RADA 1.3.1 Rada pro zemědělství a rybolov Návrh směrnice stanovující maximální limity zbytkových pesticidů, obsažených v produktech rostlinného a živočišného původu Na zasedání 20. a 21. prosince Rada pro zemědělství diskutovala o směrnici, která má za cíl harmonizovat na evropské úrovni maximální zbytkové limity pesticidů, které mohou být obsaženy ve výrobcích rostlinného a živočišného původu. Legislativní pozadí Pozměňovací návrhy ke směrnici přijal EP 15. prosince, očekává se přitom konečné přijetí směrnice v její celkové současné podobě, včetně pozměňovacích návrhů EP v prvních měsících roku 2005. Komise předpokládá, že práce na dílčích implementačních normách bude trvat přibližně 18 měsíců, pak by měla být nová směrnice plně aplikovatelná. Obsah směrnice Cílem je, aby parametry pro obsah zbytkových pesticidů v těchto produktech byly v budoucnu určovány pouze na evropské úrovni. Pravomoc „hlídat“ zdravotní nezávadnost potravin z tohoto hlediska by tedy měla být zcela vyňata z jakékoli kompetence národních států a převedena pouze do kompetence Komise a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Komise nyní připravuje implementační normy, které by měly stanovit konkrétní maximální parametry, unifikované v rámci celé EU, pro obsah zbytkových pesticidů v těchto produktech.

prosinec 2004

Sporné body Nový komisař pro oblast zdraví a ochrany spotřebitele Kyprianou zdůrazňoval důležitost směrnice především z hlediska spotřebitele. Spotřebitel by měl být dostatečně chráněn a informován o složení a eventuelních škodlivých účincích potravin. Kyprianou zdůrazňoval též pozitiva pro obchodní výměnu v rámci vnitřního trhu EU, budou-li limity těchto látek ve všech zemích zharmonizovány. Směrnici lze hodnotit z tohoto hlediska též pozitivně, na druhou stranu je třeba konstatovat, že sleduje výrazný trend evropské legislativy posledních měsíců, který usiluje o stále větší regulaci a harmonizaci v oblasti ochrany spotřebitele. Je třeba všímat si v této souvislosti především snah podrobit harmonizovaným pravidlům potraviny nejen z hlediska obsahu cizorodých látek, ale také z hlediska obsahu nutričního, což vyplývá i ze závěrů prosincového zasedání Rady pro zdraví, ochranu spotřebitele a sociální politiku i z vývoje legislativní činnosti evropských institucí. Jedná se o snahu EU bojovat tímto způsobem s civilizačními chorobami a „vychovávat“ jaksi spotřebitele prostřednictvím regulace a harmonizace pravidel k žádoucímu chování. Směrnice a ČR Vliv této směrnice na legislativní i praktickou situaci v rámci ČR jako členského státu je třeba hodnotit především z toho hlediska, že národní normy cizorodých látek v potravinách doposud určovaly (a též sledovaly jejich dodržování) příslušné úřady jednotlivých členských států. To Komise považuje za překážku vnitřního trhu z hlediska volného pohybu zboží. Ze zmiňovaných pozměňovacích návrhů, které prosazuje do konečné podoby EP, lze jmenovat např. to, že mají být sledovány a vyhodnocovány kumulační účinky na lidský organismus též u jiných podobných cizorodých látek, jejichž obsah v potravinách by pak měl být také upravován a monitorován na nadnárodní úrovni (součástí návrhu je totiž též několikaletý plán sledování obsahu těchto látek v potravinách). EP tedy spolu s Komisí podporuje vznik další evropské legislativy v oblasti ochrany spotřebitele a lidského zdraví. 1.3.2 Rada EcoFin Změny směrnice o přeshraničních fúzích Na zasedání Rady EcoFin 7. prosince byly přijaty změny směrnice o přeshraničních fúzích, založené na návrhu Komise z října 2003.

Obsah změn Změny se týkají pravidel zdanění firem a rozšiřují okruh společností, které mohou být podrobovány změnám daňových pravidel v případě přeshraničních fúzí, případně dalších kapitálových transferů v rámci firmy. Zvýhodňují přitom daňově v některých dílčích bodech evropskou obchodní společnost. Důvodem je především podzimní legislativní vývoj na poli evropských obchodních společností, s jejichž vznikem se počítá v letech 2004–2006, s ohledem na novou legislativu v této oblasti bylo nutno směrnici tímto způsobem revidovat. Změny rozšiřují seznam druhů společností, na které se směrnice vztahuje, a některých operací pokud jde o firemní strukturu (zvláštní kategorie částečného dělení firmy, podmínky přeměny zahraniční pobočky v dceřinnou společnost). Změny zvýhodňují daňově v některých dílčích bodech evropskou obchodní společnost (např. při přesunu hlavní kanceláře do jiného členského státu). Sporné body Změny by měly ulehčit fungování evropských obchodních společností, které mohou vznikat právě na bázi přeshraniční fúze. Současně ovšem dochází k tomu, že změny směrnice v důležité daňové oblasti určitým způsobem zvýhodňují právě firmu, která splňuje pravidla vzniku a fungování evropské obchodní společnosti. Oblast unijní legislativy na poli obchodních společností představuje jednu z kontroverzních kauz, a to především v dílčí oblasti zdaňování firem. Tyto konkrétní změny dávají fúzujícím společnostem právo uplatňovat různá daňová pravidla v jednotlivých částech i v případě vnitrofiremních kapitálových transferů. Změny, které směrnice přináší, by měly ulehčit fungování evropských obchodních společností, které mohou vznikat právě na bázi přeshraniční fúze. Současně ovšem v důležité daňové oblasti určitým způsobem zvýhodňují firmy, které splňují pravidla vzniku a fungování evropské obchodní společnosti. To není příliš férové vůči běžným typům společností, fungujících na přeshraniční bázi. Změny směrnice a ČR Členské státy ostražitě sledují snahy EU posunovat možnosti harmonizace zdaňování firem, a to především v souvislosti s rozšířením o deset nových členů. Některé nové členské státy (liberální Pobaltí – především Estonsko, reformní Slovensko, ale též ČR) uplatňují nízké zdanění firem, což vyvolává u starších členů EU obavu z přesunu společností na východ. Legislativní dění na poli obchodních společností je proto třeba sledovat, podzim 2004

99


navíc přinesl některé významné normy závazného (direktiva o evropské obchodní společnosti) i nezávazného charakteru (doporučení Komise upravující větší transparentnost platových podmínek členů vrcholového managementu a větší pravomoci členů statutárních orgánů a dozorčích rad firem), které mohou naznačovat směr legislativního vývoje, jímž se chtějí evropské instituce dále ubírat. V budoucnu totiž může umožnit EU, aby uměle podporovala a zvýhodňovala v některých oblastech evropskou obchodní společnost na úkor jiných typů obchodních společností. 1.3.3 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitelů Návrh směrnice o medikamentech k pediatrickému použití Na zasedání Rady 7. prosince ministři vyslovili předběžný souhlas s návrhem směrnice o medikamentech k pediatrickému použití, před definitivním souhlasem ji však ještě postoupili ke zhodnocení expertům. Obsah návrhu Návrh upravuje mimo jiné patentovou ochranu těchto léčiv a problematiku uvádění nových výrobků na trh. Návrh se pokouší reflektovat vývoj na poli medicíny, pokud jde o léčiva vhodná pro děti, a upravuje mimo jiné patentovou ochranu těchto léčiv a problematiku uvádění nových výrobků na trh. Má se vztahovat na všechny léky ve stadiu vývoje a výzkumu (tedy ještě neautorizované) i na léčiva již autorizovaná (u nich má dojít ke zpřísnění existujících pravidel), která jsou chráněna nikoli patentovým právem, ale jinými, méně striktními metodami ochrany práv duševního vlastnictví. Legislativní pozadí Komise tento návrh směrnice představila v září 2004, návrh předběžně schválila na prosincovém zasedání Rada ministrů, čeká se na výsledek spolurozhodovací procedury EP a Rady, který by měl být oficiálně dotažen do konce na přelomu let 2006 a 2007. Záměr zpřísnit pravidla pro uvádění pediatrických léčiv na trh vychází z toho, že údajně až 50 % léčiv používaných pro dětské pacienty a volně dostupných na trhu není testováno podobně přísným způsobem jako medikamenty pro dospělé a postrádá autorizaci.

100

Sporné body Na jedné straně má dojít ke zpřísnění standardů v citlivé oblasti léčiv používaných pro dětské pacienty, na druhé straně návrh klade především významné povinnosti na výrobce, tedy farmaceutický průmysl. Návrh přivítala lobbistická skupina Konfederace evropských specialistů v oblasti pediatrie, která tvrdí, že naopak půjde o významný krok k podpoře spravedlivé soutěže v oblasti farmaceutického průmyslu a k podpoře jeho konkurenceschopnosti ve světovém měřítku (viz Lisabonská kritéria). Hledat v tomto bodě pozitiva je sporné. Pravdou je, že tuto specifickou oblast farmacie a výzkumu je žádoucí podrobit určitým standardům, ty však již existují, otázkou proto je, zda zavádět další, navíc v takové podobě, jak o tom hovoří návrh Komise. Podobně jako v případě programu REACH je pro výrobce rozhodující získání autorizace výrobku, k čemuž je však nutné splňovat kritérium toho, že výzkum, na jehož konci je finální výrobek, byl v souladu s určitým výzkumným programem. Na jedné straně má tedy dojít k podpoře výzkumu v oblasti těchto léčiv na ryze evropské úrovni, na druhé straně bude výzkum svázán byrokratickými a ne vždy logickými pravidly. Ustanovení návrhu o tom, že aby mohl daný výrobek být používán a prodáván na společném trhu s farmaky, musí získat autorizaci ve všech členských státech, vyvolalo nevoli u některých členských států, jejichž pravidla pro autorizaci nepodléhala v této oblasti harmonizaci. Tyto státy proto požadují přechodná období pro plnou platnost implementované směrnice. Návrh a ČR Z hlediska ČR do určité míry platí podobné námitky jako v případě programu REACH. Jde o zátěž na straně výrobců, kterou však lze v této specifické oblasti vnímat z hlediska spotřebitele jako legitimnější než u chemického průmyslu jako celku (v případě REACH). Jedním z výsledků přijetí směrnice má být zvýšená regulace na poli trhu s dětskými léčivy prostřednictvím nového byrokratického nástroje, v rámci Evropské lékařské agentury by měl vzniknout specializovaný pediatrický výbor. Je velmi zajímavé sledovat tuto směrnici a hodnotit ji z hlediska nejnovějšího vývoje v rámci EU na poli práv duševního vlastnictví. Ať již jde o software, nebo o specifickou oblast farmaceutického průmyslu, můžeme sledovat postupnou snahu o harmonizaci právní úpravy oblasti duševního vlastnictví pomocí de facto nejpřísnějšího nástroje, jakým je patentová ochrana. Je přitom diskutabilní, zda tento vývoj hodnotit jako pozitivní snahu o vyjasnění ochrany intelektuálních práv

prosinec 2004

na celoevropské úrovni, anebo za často nadbytečným používáním patentové ochrany vidět snahu velkých evropských výrobců zajistit se účinně proti konkurenci. Pokud jde o možný dopad na konkrétní subjekty, je třeba vzít v úvahu, že tato relativně technická norma týkající se kategorizace a tržních principů určité skupiny farmak (v tomto případě pediatrických), má v praxi po implementaci v členských státech vliv na takové jevy, jakými jsou dostupnost určitých vzájemně (co do charakteristik a účinků však ne vždy úplně) zaměnitelných druhů léčiv na trhu či umístění těchto léčiv do různých kategorií pokud jde o finanční úhradu ze strany pacienta. Již nyní má na kategorizaci léčiv, včetně otázky spoluúčasti pacienta při úhradě, v ČR vliv regulace tohoto velmi specifického tržního odvětví v EU. Myšlenka, že by autorizace a poté snad i kategorizace léčiv na trhu byla vyňata z pravomoci specializovaných úřadů a pracovišť v členských státech a určována na evropské úrovni, proto není příliš sympatická především výrobcům, ale měla by zajímat i spotřebitele. Jistá míra regulace a kontroly je v této oblasti totiž na místě snad více než v které jiné, je však třeba tento požadavek žádoucím způsobem skloubit s požadavkem na dostupnost léků na trhu. Je otázka, zda by jednotné celoevropské principy autorizace léčiv nezvýhodňovaly výrobní giganty na úkor malých výrobců v jednotlivých členských zemích. Návrh směrnice o nutriční hodnotě a obsahu potravin Jeden ze zajímavých bodů prosincového jednání Rady představovalo projednávání kontroverzní normy, která by se měla týkat označování potravin podle nutričního profilu pro informaci spotřebitele. Tato směrnice by měla ve svém důsledku napomáhat zvýšení konzumace zdravých potravin tím, že na škodlivé potraviny budou zákazníci v rámci celé EU viditelně upozorňováni. Legislativní pozadí Návrh směrnice o nutriční hodnotě potravin vydala Komise v červnu 2003. Kontroverzní povahu dokládá to, že se dočkal velkého množství pozměňovacích návrhů od EP (přes 660), což posunulo datum schvalování v Radě na konec roku 2004. Zatímco pozměňovací návrhy EP původní normu spíše změkčovaly ve prospěch zachování liberalizace trhu a svobody výběru ze strany zákazníka, pozměňovací návrhy Rady směřovaly normu spíše ke zpřísnění navrhovaných pravidel.

Sporné body Klíčovou otázkou je, do jaké míry má být zákazník a spotřebitel na úkor své svobody takto de facto proti své vůli „vychováván“ a zda má EU právo angažovat se takovým způsobem v boji proti civilizační chorobám a obezitě. Kontroverznost návrhu spočívá v tom, že na jedné straně je sledován cíl, vydávaný v současnosti za jednu ze stěžejních otázek na poli veřejného zdraví – boj proti civilizačním chorobám a především obezitě, která je stále častěji označována za primární civilizační chorobu současnosti. Na druhé straně taková ochrana spotřebitele před „škodlivým“ zbožím bude znamenat deformaci volného trhu s potravinami. Směrnice a ČR Z čistě liberálního hlediska je nepřijatelné, aby byla takto narušena svoboda výběru zákazníka, protichůdné hlasy zaznívají ale často především z řad lékařů a jejich expertních skupin. Z liberálního hlediska je nepřijatelné, aby byla takto narušena svoboda výběru zákazníka, aby některé potraviny byly zřetelně označovány jako škodlivé nikoli na základě obsahu cizorodých látek, ale pouze na základě nesprávného nutričního složení (vysoký obsah tuků, cukrů, vysoká energetická hodnota). EU by takovým „nevyžádaným“ výchovným působením na zákazníka fakticky překračovala další „tabu“ v rozšiřování svých pravomocí a působnosti, a to nejen na úkor svobody trhu, ale svým způsobem i na úkor osobní svobody rozhodování zákazníka. Protichůdné hlasy upozorňují na to, že EU, jejíž jednou z hlavních kompetencí je organizace vnitřního trhu, by měla být v boji proti civilizačním chorobám aktivnější a podřizovat mu i svobodu trhu. Návrh směrnice stanovující minimální bezpečnostní standardy na pracovišti pro zamezení nebezpečí optické radiace Na jednání Rady 7. prosince se ministři členských zemí dohodli na předběžném souhlasu s návrhem směrnice stanovující minimální zdravotní a bezpečnostní standardy, které mají zamezit riziku optické radiace, jíž jsou vystaveni např. pracovníci s laserovými zařízeními. Po schválení Radou má o směrnici rozhodovat podle spolurozhodovací procedury EP, neočekávají se přitom závažnější potíže. Obsah a význam směrnice Význam směrnice spočívá v tom, že její schválení představuje poslední část rozsáhlejšího „balíku“ legislativních norem, které se týkají ochrany před

101


působením zdraví škodlivých činitelů při práci (náleží k nim směrnice o ochraně před hlukem na pracovišti, před mechanickou vibrací, elektromagnetickým polem a elektromagnetickými vlnami). Sporné body Směrnice se nesetkala s výraznějším odporem některého ze členských států ani žádné politické skupiny v rámci EP. Lze ji považovat za normu, která je v souladu s širším trendem snahy o zpřísňování požadavků na bezpečnost při práci, harmonizaci standardů a jejich střežení na evropské úrovni. Směrnice o ochraně před optickou radiací přesto bude ovlivňovat pracovníky v řadě profesí (laserovým zařízením je např. i ukazovátko využívající laserového paprsku), dotkne se jich však spíše nepřímo; přímo ovlivní výrobce těchto zařízení, na které budou v souladu se směrnicí kladeny požadavky, aby dostáli přísnějším bezpečnostním standardům. Návrh směrnice o rovném zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnanosti V případě směrnice, která se měla týkat především rovného nároku obou pohlaví na stejnou finanční odměnu v zaměstnání, se očekávalo na prosincovém zasedání Rady přijetí společného postoje Rady k návrhu Komise, který fakticky pozměňuje několik platných legislativních norem. Obsah návrhu Jde vlastně o spojení několika směrnic do jednoho textu. Jedná se o směrnice o rovné mzdě (75/117), o rovném zacházení v oblasti přístupu k zaměstnání a kvalifikaci a o pracovních podmínkách (ve znění pozměněné směrnice 2002/73), o rovném zacházení v oblasti bezpečnosti práce (ve znění pozměněné směrnice 96/97) o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví (pozměněné znění 98/52) Sporné body Spojování více dílčích legislativních norem do jediné vždy představuje značně kontroverzní řešení. Komise tento postup (balíkové jednání) uplatňuje často, zejména tam, kde má čelit odporu proti určité normě ze strany některých členských států. Snaží se tak prosadit kontroverzní dílčí legislativní návrh pomocí jeho spojení s jinými, méně kontroverzními a v podstatě přijatelnými normami. Sporným bodem může být to, že jde fakticky o další zpřísnění

102

regulace na poli trhu práce a sociální politiky, navíc ve spojení s kontroverzní směrnicí o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví. Přestože existenci jevů, jakými jsou nižší výdělky žen (často v důsledku toho, že ženy vykonávají méně kvalifikovaná povolání) nelze popřít, je otázkou, jestli je žádoucí bojovat proti nim prostřednictvím v praxi relativně obtížně implementovatelných norem, jejichž naplňování se ještě obtížněji kontroluje (a vždy existuje možnost jejich zneužití). Směrnice o pracovní době, pozměňující dosud platnou směrnici 2003/88 Na pořad jednání Rady 7. prosince se již podruhé během podzimu dostala další kontroverzní norma, směrnice o pracovní době. Rada pro otázky zaměstnanosti se na podobě navrhované Komisí nedokázala shodnout již na říjnovém jednání a nedospěla k závěru ani na zasedání prosincovém. O směrnici bude znovu jednat Rada v březnu 2005 poté, co bude návrh ještě projednán v EP. Výsledek je přitom přičítán především neústupnosti Komise (a jejímu zástupci komisaři Špidlovi), která ještě spolu s francouzskými zástupci v Radě zcela odmítala tzv. opt-outs, tedy výjimky umožňující prodloužení maximální pracovní doby na základě individuálních smluv zaměstnavatelů a zaměstnanců. Skutečnost, že norma v Radě ministrů zatím stále neprošla, může sloužit jako demonstrace toho, jak je prozatím (kdy ještě neplatí ústavní smlouva a hlasy v Radě jsou váženy způsobem, který mírně nadhodnocuje menší státy) možné kontroverzní návrh, s nímž nesouhlasí menší státy (k nimž mimo jiné náleží též ekonomicky zdatnější noví členové) úspěšně zablokovat, postaví-li se na jejich stranu významným způsobem jeden z velkých členů EU. Osud takových vyjednávacích možností by však byl po schválení ústavy pro malé státy nejistý. Obsah návrhu Směrnice měla významným způsobem zpřísňovat podmínky pro prodlužování pracovní doby nad maximálně povolenou hranici 48 hodin týdně a také prodlužovat referenční dobu, během níž je vypočítávána délka pracovní doby. Možnosti výjimek z maximální délky pracovní doby, vyjednávané na základě individuálních smluv mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, měly být podle návrhu napříště dojednávány na základě kolektivního vyjednávání mezi zástupci odborů a zaměstnavatelů en bloc, což by výrazně posilovalo zástupce odborů na pracovišti.

prosinec 2004

Sporné body Problémy vyvolávala především otázka délky pracovní doby, kontroverzní bylo též zavádění nově definovaných kategorií pracovní doby, vedle doby pracovní a mimopracovní též tzv. pohotovostní čas, během něhož sice není vykonávána vlastní práce, zaměstnanec však musí být přítomen na pracovišti (to se týká především některých zdravotnických profesí). Směrnice požadovala, aby takto strávený čas byl bez dalšího a v plné výši započítáván do plné pracovní doby. Členské státy chtěly proti paušalizaci tohoto ustanovení de facto použít „zbraně“, jež nabízela sama směrnice; zasazovaly se tedy o to, aby tento čas byl započítáván do řádné pracovní doby pouze na základě kolektivní smlouvy mezi zaměstnanci a odbory. Komise se pokusila na prosincovém jednání Rady prosadit směrnici tak, že se pokusila oddělit od sebe tyto dva nejvíce sporné body, kvůli nimž ztroskotala jednání v říjnu 2004; o oddělení přitom usilovala též proto, že očekávala zablokování návrhu směrnice také v EP. Ministři členských zemí se ovšem neshodli především na podmínkách tzv. opt-outs, tedy možností individuálních dohod mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem prodloužit pracovní dobu nad povolených 48 hodin týdně, jak to umožňuje dosavadní směrnice z roku 1993; Komise (zastupovaná komisařem pro sociální politiku Špidlou) trvala pouze na patnáctiletém přechodném období, během něhož by měly možnosti uzavírání opt-outs být v EU zcela eliminovány. Proti směrnici v navrhované podobě protestovaly především Velká Británie, ale také nové členské státy, které se obávaly, že taková norma bude znamenat inhibici pro jejich ekonomiky. V Británii je systém těchto individuálních výjimek, které měl nový návrh výrazně omezovat, často využíván.

a potřeb. Směrnici a tlak na její přijetí ze strany Komise lze vidět v souvislosti např. s posledním legislativním vývojem na poli vnitřního trhu se službami, v souvislosti se snahami o harmonizaci podmínek, za nichž jsou v rámci EU poskytovány služby a za nichž funguje vnitřní trh s nimi. Poslední vývoj na poli sekundární legislativy svědčí o snaze dostat pod vliv EU některé otázky (např. právě určování délky pracovní doby), čemuž napomáhá i snaha návrhu ústavy zvýšit kompetence EU v některých oblastech sociální politiky (práva zaměstnanců, kolektivní vyjednávání). Proti navrhované směrnici se postavilo především Slovensko, ale i pobaltské státy. Na stranu Komise se postavila z členských zemí např. Francie, ale také Švédsko, Belgie či Španělsko. Český vicepremiér Jahn původně argumentoval především tím, že za stávajících podmínek se česká produktivita práce nachází pod průměrem EU, takže další omezování délky pracovní doby by mělo následky na konkurenceschopnost. Ministr Škromach však nakonec formuloval svůj postoj tak, že ČR přijímá opt-outs pouze v podobě kolektivních smluv, k nimž by se museli zaměstnanci jako jednotlivci vyjádřit. Takový postoj ovšem značně posiluje pozici odborů na pracovišti. Návrh Komise v té podobě, v jaké ji odmítla Rada ministrů, přitom reflektuje silnou pozici evropských odborů ETUC, podoba návrhu je do značné míry výsledkem jejího lobbingu. Jednání o směrnici ohledně délky pracovní doby tak více než co jiného odráželo, do jaké míry jsou preference některých členů české vlády v oblasti sociální politiky v rozporu s ekonomickými zájmy ČR v EU i s pohledem dalších nových členských zemí, které v této rané fázi, v níž nové členské státy musí čelit náporům na svoji konkurenceschopnost na společném evropském trhu, upřednostňují před dalším uspokojováním sociálních zájmů zájem ekonomický.

Návrh a ČR Postup ČR v otázce této směrnice byl specifický a svědčil o nejednotnosti vládní koalice v otázkách sociální politiky. Směrnici v podobě, v jaké ji navrhla Komise, původně zcela odmítl vicepremiér Jahn, během jednání Rady, na níž ČR zastupoval ministr Škromach, se však ČR postavila spíše na stranu zemí, které chtějí opt-outs vymýtit. ČR tak zaujala spíše odlišný postoj než řada nových členských států, kterým jde o zachování konkurenceschopnosti svého hospodářství. Problém je především v tom, že dosud neexistovala žádná celoevropská harmonizace na poli pracovní doby. Takto speciální otázku na poli zaměstnanosti a zaměstnanecké politiky, která se významně dotýká běžných životů velkého množství pracujících v rámci EU, dosud uplatňoval každý stát dle svých tradic

Směrnice o sezónních pracovnících Další kontroverzní návrh, na němž se nedokázala Rada shodnout během podzimních jednání, se měl původně dostat na pořad těsně před závěrem roku 2004, 7. prosince v podobě směrnice o sezónních pracovnících, nakonec byl zástupci Nizozemí coby předsednické země na poslední chvíli stažen z jednání. Obsah směrnice Má se jednat o to, aby sezónní pracovník požíval stejných práv jako běžný zaměstnanec. Směrnice však vůbec nespecifikuje, jak dlouho musí být sezónní pracovník zaměstnán, aby splňoval podmínky pro požívání plných práv stálého zaměstnance.

103


Sporné body Hlavními oponenty návrhu přitom byly některé členské státy, především Velká Británie, Německo, Irsko a Dánsko. Tyto státy protestovaly proti tomu, že návrh směrnice zavádí v oblasti sezónní práce relativně významné změny, nespecifikuje však dostatečně pravidla pro jejich užívání. Na specifikaci délky zaměstnání sezónního pracovníka se pak členské státy nebyly schopny dohodnout. Návrh směrnice a ČR Země, které proti návrhu protestovaly, přitom představují většinou státy, které se stávají destinací osob přijíždějících na sezónní práce, a to především z východu (též z nových členských států EU). Proto noví členové EU vesměs směrnici poskytující sezónním pracovníkům plná práva běžných zaměstnanců uvítali, uznávali však vágní formulaci a to, že návrh v tomto směru představuje jednoduše špatně napsanou legislativu. Na specifikaci délky zaměstnání sezónního pracovníka se pak členské státy nemohly dohodnout. 1.3.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Program bezpečného internetu Safer Plus Na zasedání Rady 9. prosince se ministři dohodli na novém programu bezpečného internetu, který by měl umožnit rodičům a učitelům, aby využívali možností zabezpečit své děti před vlivem ilegálního obsahu webových stránek. Obsah programu a sporné body V praxi půjde spíše o určování, jaký obsah internetových zdrojů lze považovat za nebezpečný, a hledání cest, jak proti němu zabezpečit uživatele. Program je relativně nákladný, bylo na něj vyčleněno 45 mil. € na tříleté období (od roku 2005 do roku 2008). Komise argumentuje tím, že internet se stal v poslední době jedním z nejvyužívanějších médií, které zejména v mladší generaci pomalu vytlačuje klasická informační média (tisk, televizi); to interpretuje jako pobídku pro zapojení se do regulace v této oblasti.

104

1.3.5 Rada pro životní prostředí Návrh směrnice o bateriích a akumulátorech Rada pro životní prostředí na svém zasedání 20. prosince schválila návrh nové směrnice upravující maximální přípustný obsah škodlivých látek v bateriích a akumulátorech. Legislativní pozadí Jedná se o revidovanou verzi existující Směrnice o bateriích a akumulátorech z roku 1991. Komise předložila její revidovanou verzi v listopadu 2003. Evropský parlament v dubnu 2004 navrhl úplný zákaz niklo-kadminových baterií, který původní verze návrhu Komise neobsahovala, stanovil však řadu výjimek. Vyslovoval se také pro vyšší povinné limity na sběr a recyklování baterií a též pro maximální obsah olova v bateriích. Komise většinu těchto pozměňovacích návrhů odmítla. Obsah směrnice Šlo především o zákaz používání niklo-kadmiových baterií, který vyvolával mezi členskými státy určité kontroverze. Na jednání Rady se nakonec dostal kompromisní návrh nizozemského předsednictví na to, aby zákaz užívání přenosných niklo-kadminových baterií byl pouze částečný, neměl by se týkat baterií používaných např. v lékařských přístrojích, v alarmech a v bezdrátových spotřebičích. Členské státy mají dvouleté přechodné období na implementaci této směrnice do své legislativy. Po čtyřech letech by měla být podrobena revizi klauzule, která se týká právě užití niklo-kadmiových baterií v bezdrátových spotřebičích, které současná směrnice ze zákazu vyjímá. Sporné body Komise na rozdíl od kompromisního přístupu Rady prosazovala svůj původní návrh, který měl za cíl striktní zásahy do výroby a trhu s elektrickými spotřebiči, jež využívají energii z niklo-kadminových baterií; Evropský parlament pak prostřednictvím svých pozměňovacích návrhů prosazoval až úplný zákaz produkce některých typů baterií. Mělo jít o úplný zákaz obchodování s některými bateriemi a akumulátory a to, aby sběr použitých baterií byl povinný a monitorovatelný, Komise navrhovala dokonce povinnou výši sběru použitých baterií, která měla dosahovat 160 g v přepočtu na obyvatele, ještě tvrdší pak byly některé již zmíněné pozměňovací návrhy EP. Kompromisní návrh tyto limity změkčuje, což naopak vede některé kritiky

prosinec 2004

z řad ekologů k poukazům, že je směrnice nedůsledná. Směrnice je prezentována jako jedna z norem, která je v souladu s cílem trvale udržitelného rozvoje, jenž má figurovat i jako jeden z důležitých cílů agendy EU pro rok 2005. Legislativa v oblasti životního prostředí však téměř vždy představuje do určité míry spornou záležitost, a to zejména v podobě, v jaké opouští Komisi (viz Směrnice o fluoridizovaných skleníkových plynech diskutovaná na podzim 2004). Komise často pod vlivem ekologických lobbistických skupin prosazuje návrh ve velmi striktní podobě (zákazy produkce, přísný a byrokratizovaný monitoring), přestože v tomto případě byl autorem ještě striktnějších návrhů EP. Směrnice tohoto typu se však často dotýkají ekonomik členských států z hlediska struktury jejich produkce, snaží se proto prosazovat kompromisní návrhy, které se pak stávají coby polovičaté řešení předmětem kritiky ekologických organizací, případně nejsou striktní řešení důsledně implementována, což se rovná faktické neúčinnosti direktivy. Na druhou stranu taková kompromisní řešení mají lepší šanci pro průchod hlasováním Rady, jak o tom svědčí i zpočátku sporná Směrnice o bateriích a akumulátorech. Nelze však zapomínat ani na to, že přijetím směrnice, byť by prošla i spolurozhodovací procedurou EP, ještě problém její praktické platnosti není vyřešen. Neméně důležitou fází je implementace. Dosud platná směrnice upravující tuto oblast byla kritizována především pro nedůslednou implementaci. Právě to si vynutilo vznik směrnice nové, která by již měla údajně bránit prostřednictvím společného systému sběru a kontroly sběru baterií tomu, aby použité baterie končily na skládkách. To však ještě žádaný efekt nezaručuje. Směrnice a ČR V návrhu byla tradičně spojena oblast ochrany přírody (sběru a recyklace použitých baterií), tedy téma, proti němuž nelze vznášet (snad s výjimkou poukazů na efektivitu nabízeného řešení) vážnější námitky, s velmi kontroverzní snahou omezit vlastní výrobu a trh s určitými druhy baterií a zákazem jejich používání v určitých typech elektrospotřebičů, což významně ovlivňuje výrobce, skladbu trhu a potažmo též spotřebitele. ČR spolu s Polskem, Maltou, Lotyšskem, Kyprem, Maďarskem, Francií, Velkou Británií, Irskem, Itálií, Německem a Portugalskem podpořila kompromisní návrh nizozemského předsednictví, který změkčoval striktní regulační požadavky Komise a dával členským státům pro implementaci normy delší přechodná období. Pro ČR bylo důležité, že podobný názor na podobu směrnice (v podobě podpor

spíše kompromisního návrhu než striktní legislativy, která vzešla z Komise) měly též velké členské státy. Proti původnímu návrhu Komise a ve prospěch výjimek v navrhovaných zákazech používání určitých typů baterií se stavěla především Francie a Velká Británie. 1.3.6 Rada pro justici a vnitro Evropský důkazní příkaz (EU Evidence Warrant) Další projednávanou kontroverzní legislativní normu na poli policejní spolupráce a sbližování trestního práva po evropském zatykači představuje tzv. EU Evidence Warrant. Přináší de facto celoevropskou platnost povolení umožňujícího policii a vyšetřovacím orgánům získávat důkazy v dané kauze napříč hranicemi členských států. Diskutovalo se o něm na zasedání Rady pro justici a vnitro 2. prosince. Obsah normy Podobně jako v případě evropského zatykače, který znamená to, že příkaz k zadržení určité osoby v jedné zemi by měl bez dalšího platit i v dalším členském státě, což umožňuje stíhat podezřelé osoby napříč hranicemi členských států, nová norma by umožňovala, aby na základě povolení vydaného v jednom členském státě bylo možné zadržovat a získávat jako důkazy doličné předměty od jiného členského státu, pokud by byly vyvezeny za hranice státu, v němž bylo toto povolení pro policii a vyšetřovací orgány vydáno. Státy mají pravomoc vyžadovat od jiných členů EU důkazy s výjimkou např. vzorků DNA; k takovým postupům získávání důkazů, jakým je domovní prohlídka, by se mělo přistupovat pouze ve výjimečných případech, nemělo by také dojít k harmonizování pravidel výslechů apod. Problematické však je, že neexistuje ve všech státech jednotná klasifikace trestných činů, což se týká především počítačové kriminality a dalších nelegálních postupů v kybernetickém prostoru. Sporné body Opět jako v případě eurozatykače jde o velmi kontroverzní normu; členské státy, které se domnívají, že jde o velký zásah do suverénních postupů vlastní policie a vyšetřovacích orgánů i do jejich trestního práva jako takového, s přijetím této celoevropské závazné normy, jež by de facto vytvářela pro členské státy povinnost poskytovat si navzájem důkazy při vyšetřování, nesouhlasí.

105


Problematické je také to, zda vůbec na celoevropské úrovni, ale i na úrovni jednotlivých členských států existuje právní báze pro uplatňování takové praxe v postupech soudních a policejních orgánů. Na toto poukazují některé členské státy s tím, že znění Evropské konvence o vzájemné pomoci v trestních věcech z roku 2000 nebylo ještě plně implementováno do právních řádů jednotlivých členských států. Rada se také nedokáže shodnout na tom, zda do postupu vzájemného sdílení a vymáhání důkazů zahrnout též trestní kauzy či pouze případy občanskoprávní, stejně jako o tom, zda by z hlediska efektivity měly důkazní příkaz přijmout též Norsko a Island. EU Evidence Warrant a ČR Evropský důkazní příkaz lze z hlediska ČR hodnotit jako další legislativní nástroj, který si de facto vynucuje postupné sbližování právních řádů členských států v oblasti trestního i občanského práva. Dle hodnocení právních expertů je velmi reálná situace, že po přijetí evropského důkazního příkazu by policejní složky jednoho státu mohly např. vykonat násilnou domovní prohlídku u podezřelé osoby v jiném členském státě, a to i v takovém případě, na něž se v tomto jiném členském státě podle jeho platného právního řádu povolení k domovní prohlídce nevztahuje. Právní experti zpochybnili také to, že by pro podobnou úpravu existovala v právních řádech členských států automaticky báze. Návrh tak jak vzešel z Komise hodnotí jako velmi špatně vytvořený, nerespektující základní občanská práva, pokud by nebyl přijat současně s návrhem rámcového rozhodnutí o právech obviněných osob. Právní lobby hovoří zejména o tom, že neexistuje žádný legální důvod, proč by měly mít jednotlivé členské státy povinnost navzájem si poskytovat v konkrétních kauzách důkazy, pokud disponují natolik odlišnými právními řády. Právní experti kritizují návrh Komise z mnoha hledisek, též za nejasnost a neadekvátní harmonizaci postupů při získávání a vyhledávání důkazů. Podle expertizy je naprosto nepřijatelné, aby policejní složky jednoho státu měly natolik výrazné pravomoci ve státě jiném, který disponuje vlastním právním řádem. V praxi by se mohlo v souladu s návrhem Komise stát, že pokud by např. některý z členských států vznesl obvinění pro hospodářský přečin vůči české firmě a zaslal jí soudní obsílku opravňující jeho orgány ke kontrole za účelem nalezení důkazů, česká firma by takové obsílce nemohla čelit dle českého práva, ale dle práva členského státu, který obvinění vznesl.

106

Expertům vadí též to, že návrh evropského příkazu nedostatečně rozlišuje v oblasti průběhu vyšetřování a vedení výslechů mezi svědkem a obviněným a neadekvátně zvýhodňuje stát, který vyšetřování vede, před státem, na jehož území by bylo vyšetřování vedeno. Opět, tak jako v některých jiných případech (např. směrnice o liberalizaci vnitřního trhu se službami), bychom tak byli svědky toho, že normy právního řádu jednoho členského státu by byly vynucovány a uplatňovány ve státě jiném. Východiskem z tohoto „bludného kruhu“ by tak mohlo být pouze to, že by došlo k úplné harmonizaci právních řádů členských států v dané oblasti, což ovšem nemůže být přijatelné. Evropský důkazní příkaz vyžaduje jednomyslné schválení ze strany všech členských států. Rada ministrů o něm na prosincovém zasedání shody nedosáhla, zástupci Nizozemí, které předsedalo EU do konce roku 2004, však konstatovali, že dosáhnout dohody do konce roku 2005, jak je plánováno, bude obtížné, ale nikoli nerealistické. Návrh rozhodnutí o povinnosti členských států navzájem se informovat o odsouzených a obviněných osobách Předmětem jednání prosincové Rady ministrů se stala i povinnost členských států automaticky se navzájem uvědomovat, pokud by jeden stát v soudním procesu odsoudil příslušníka státu jiného, ale též o tom, je-li příslušník jednoho státu v jiném státě pouze obviněn z trestného činu. Země, v níž trestní řízení probíhá, má též právo žádat po státu, z nějž obviněný občan pochází, trestní rejstřík. Stát, z něhož občan pochází, měl být podle původního návrhu povinen odpovědět na tuto žádost do pěti dnů; Rada na prosincovém zasedání nakonec dospěla k dohodě na tom, že tato lhůta má být prodloužena na deset pracovních dnů. Rozhodnutí je součástí pokračující snahy o harmonizaci soudní spolupráce v trestních věcech, jejíž posilování předvídá především návrh evropské ústavy. Legislativní pozadí Návrh rozhodnutí byl vydán Komisí 14. října 2004, po přijetí na zasedání Rady 2. prosince se předpokládá jeho implementace do trestního práva jednotlivých členských států do 30. června 2005. Již od roku 1959 přitom platí evropská konvence o vzájemné spolupráci ve věcech trestního práva. Návrh tohoto rozhodnutí vyžaduje v Radě prozatím stále ještě jednomyslné schválení všech členských států.

prosinec 2004

Sporné body Normu lze hodnotit pozitivně, vezmeme-li v úvahu, že je tak členský stát informován o trestních řízeních proti vlastním občanům, proti nimž bylo zahájeno řízení ve státě jiném, na druhé straně rozhodnutí též usnadňuje členským státům vést trestní řízení proti občanům státu jiného, protože soudní orgány mají v takovém případě právo žádat po mateřském státu obviněného trestní rejstřík. Vytvoření návrhu rozhodnutí bylo motivováno nejen snahou o usnadnění přeshraničního boje proti terorismu, ale také snahou usnadnit vyšetřování běžných kriminálních kauz. V té souvislosti bývá připomínána kauza sériového vraha Fournireta, který mohl pokračovat ve své trestné činnosti za hranicemi Francie, protože jeho vyšetřování v Belgii znesnadňovala neochota francouzské strany vydat jeho trestní záznamy. Určitou byrokratickou zátěž představuje nutnost zřízení centrálního úřadu v každém členském státě, jehož povinností by bylo za tuto vzájemnou informovanost odpovídat. Nejasné přitom stále zůstává, v jakém jazyce mají být informace o obviněné osobě poskytovány, zda v jazyce země žádající či v jazyce země žádané. Návrh rozhodnutí z pohledu ČR Z pohledu ČR jako členského státu lze normu hodnotit především z toho hlediska, že povinnosti z ní vyplývající de facto zavazují pouze stát, z něhož obviněná osoba pochází, oprávnění jsou pak na straně státu, v němž je trestní řízení vedeno. Implementace tohoto rozhodnutí do českého právního řádu je usnadněna konvencí z roku 1959, na niž se návrh odvolává; alarmující však je, že Komise odmítá zůstat pouze u tohoto relativně užitečného nástroje usnadňujícího průběh vyšetřování trestných činů. Plánuje totiž mnohem obsáhlejší a přísnější normu, která by směřovala k propojení trestních rejstříků v jednotlivých členských státech, což by umožňovalo jejich plné sdílení, harmonizaci až směrem k jakémusi celoevropskému trestnímu rejstříku. Stejně varující je snaha vytvořit v této souvislosti systém vzájemného uznávání obvinění v určitých případech na celoevropské úrovni. Takový postup by ovšem opět zbavoval členské státy včetně ČR jedné z významných kompetencí v oblasti tvorby a výkonu trestního práva a převáděl by tuto oblast zcela na evropskou úroveň. Je třeba rozlišovat mezi pouhou, a nutno podotknout, užitečnou bilaterální mezistátní spoluprací a úplným transferem určité pravomoci mimo státní úroveň.

Z praktického hlediska lze rozhodnutí hodnotit jako přínosné pro vzájemnou spolupráci vyšetřovacích orgánů, čemuž nasvědčovalo i to, že proti rozhodnutí samotnému se v průběhu projednávání nevyskytly výraznější námitky. Je však třeba věnovat pozornost tomu, aby další snahy o harmonizaci v oblasti nadnárodní spolupráce policejních a vyšetřovacích orgánů již nezasahovaly neadekvátním způsobem do trestních řádů jednotlivých států a do prozatím stále existujícího platného práva občanů určitého státu být souzeni vlastními soudními orgány podle vlastního právního řádu. Návrh rámcového rozhodnutí o zadržování a archivaci telekomunikačních dat Rada 2. prosince projednávala návrh rámcového rozhodnutí, které vyžaduje, aby telekomunikační firmy zadržovaly a archivovaly zachycená data a mohly je poskytovat policii v případě vyšetřování. Návrh byl přitom prezentován jako součást boje proti terorismu a organizovanému zločinu, kterému byla věnována obě prosincová zasedání Rady pro justici a vnitro. Rada dosáhla na jednání 2. prosince shody o tomto rozhodnutí, závěrečný souhlas s novou normou ji však teprve čeká. Další jednání Rady pro oblast spravedlnosti a vnitra se přitom uskuteční 27. – 29. ledna 2005, bude však mít pouze neformální charakter. Obsah návrhu Návrh se týká technických dat pocházejících z veškerých telekomunikačních služeb (pevná linka, mobilní telefon, SMS zprávy, e-mail). Operátoři by měli povinnost zadržovat a poskytovat policii z kteréhokoli členského státu údaje o tom, z kterého přístroje, kdy a po jak dlouhou dobu byl hovor uskutečněn či zpráva odeslána; neměl by být tímto způsobem archivován obsah zpráv. Podobný postup zadržování některých dat telekomunikačními službami je již uplatňován na úrovni členských států, cílem tohoto rozhodnutí má být umožnit jeho uplatňování na celoevropské úrovni. Telekomunikační operátoři by měli povinnost skladovat data 12 měsíců. Snahou je sjednotit pravidla pro takové sledování a zadržování dat v různých členských státech a umožnit jejich vzájemné sdílení a příslušnost při vyšetřování trestných činů přesahujících hranice daného členského státu. Návrh je iniciativou některých členských států (Velké Británie, Irska), které však navrhují, aby některé členské státy měly možnost uplatňovat výjimku s ohledem na normy svých trestních řádů; u těchto výjimek by

107


mělo být každoročně revidováno, zda důvod k jejich uplatňování stále trvá.

budou telekomunikační firmy v příštím období speciálně sledovat.

Sporné body Otázka potenciální harmonizace trestního práva, pravidel vyšetřování a policejních postupů na evropské úrovni přitom představuje relativně kontroverzní téma, které se dostává do popředí opět nejen v souvislosti se snahou více harmonizovat a integrovat oblast, v níž dosud na základě smluvního práva dominovala klíčová kompetence členských států, ale též v souvislosti s návrhem ústavy. Ústava totiž přímo počítá s větší spoluprací členských států a harmonizací jejich právních norem i v této oblasti. Zvýšená legislativní aktivita na poli harmonizace trestního práva a policejní spolupráce je s touto skutečností v přímé souvislosti. V souvislosti s projednávaným návrhem se střetly pohledy navrhujících zemí (Velká Británie) a států, které se odvolávaly na možné neblahé dopady jeho uplatňování v souvislosti s nutností zachovat soukromí běžných občanů (názor Francie). Jasno nebylo původně ani v tom, jakým způsobem má být po telekomunikačních operátorech zadržování a poskytování dat vymáháno. Zda má jednoduše jít o to, aby operátoři byli povinni poskytovat policii a výzvědným službám evropských států všechna data, která shromažďují např. pro komerční účely, či zda má být sestaven jakýsi seznam údajů, které

Rozhodnutí a ČR Z hlediska ČR se jedná o relativně zajímavé rozhodnutí, vezmeme-li v úvahu nedávné spory ohledně množících se nezákonných postupů policie v oblasti odposlechů. Toto rozhodnutí přispívá vlastně k harmonizaci možností pro získávání dat o proběhnuvších telefonních rozhovorech či přijatých zprávách ve formě e-mailu či SMS na celoevropské úrovni. Všichni telekomunikační operátoři tak budou povinni zadržovat tato data technické povahy a poskytovat je policii. Je vyloučena možnost, aby byly automaticky pořizovány záznamy těchto telefonních rozhovorů či obsahů zpráv, přesto je důležité zaznamenat, že projednávání návrhu rozhodnutí vyvolalo obavy z narušování soukromí občanů. Rozhodnutí prozatím nesměřuje k tomu, aby tyto údaje byly poskytovány jakési celoevropské policii a podobně, jde o policejní a vyšetřovací orgány jednotlivých členských států. Přesto vezeme-li v úvahu, že např. ústavní smlouva počítá do budoucna s výrazným posilováním spolupráce policejních útvarů prostřednictvím Europolu a s posilováním Europolu jako takového, je možné očekávat i to, že v budoucnu by mohly být tyto údaje shromažďovány a sledovány na nadnárodní úrovni, mimo silové složky států, jejichž občanů by se dané vyšetřování týkalo.

108

prosinec 2004


2.1 EVROPSKÁ RADA Na zasedání Evropské rady 14. – 16. prosince byl prezentován obecný půlroční legislativní program nové předsednické země, Lucemburska; zajímavé přitom je, že Lucembursko plánuje během svého půlročního předsednictví priority úzce koordinovat s následující předsednickou zemí, Velkou Británií, která by měla EU předsedat v druhé polovině roku 2005. Zástupci Lucemburska, které bude EU předsedat během prvních šesti měsíců roku 2005, představili v jednotlivých legislativních oblastech, na které problémy se chystají primárně zaměřovat. Zajímavé přitom je, že Lucembursko plánuje během svého půlročního předsednictví priority úzce koordinovat s následující předsednickou zemí, Velkou Británií, která by měla EU předsedat v druhé polovině roku 2005. Legislativní program obou zemí by se měl úzce doplňovat a navazovat na sebe. Může jít opět o další praktický projev vlivu ústavy, která počítá v budoucnosti s delším předsednictvím (18 měsíců), jeho méně častým střídáním a především s jeho skupinovým výkonem. V případě Lucemburska a Velké Británie jde ovšem nyní o dobrovolnou dohodu o koordinaci priorit, navíc je stále ještě zajištěno, že po půlročním předsednictví Lucemburska bude následovat předsednictví Británie. Z toho vyplývá, že koordinace cílů založená na dobrovolnosti může v praxi existovat, ústava by naproti tomu nařizovala nějakou formu skupinového předsednictví (jeho konkrétní podoba má být ještě předmětem jednání mezivládní konference), které by nemuselo znamenat rovné podmínky, kdyby se v rámci dělby o předsednictví střetly různě velké státy s různými pohledy na žádoucí cíle. Lucembursko a Velká Británie hodlají jako své priority prosazovat uvedení cílů Lisabonské agendy do praxe a dokončení jednání o nové finanční perspektivě. V souvislosti s Lisabonskou agendou se hodlají soustředit na prosazení kontroverzního balíku legisla-

tivy, která se dotýká jak oblasti průmyslové politiky, tak politiky životního prostředí. Jedná se o program evaluace a autorizace chemikálií REACH, který se však zřejmě stane pro odpor některých členských států, poukazujících na vůči vnitřnímu trhu deformační vliv norem obsažených v tomto legislativním balíku, ještě předmětem sporů. V případě REACH se ovšem očekává nejen střet na půdě Rady, ale i ostrá debata Komise a zájmových skupin, především z oblasti chemického průmyslu. Zatímco Komise hodlá prosazovat striktní regulaci, v čemž má být zajedno s novou předsednickou zemí, Lucemburskem, lobby chemického sektoru poukazuje na inhibici trhu a ztráty v oblasti, v níž naopak má EU šanci být v souladu s cíli Lisabonské agendy konkurenceschopná. První čtení rozsáhlého balíku legislativy, kterým program REACH je, se v Evropském parlamentu připravuje na druhou polovinu roku 2005. V oblasti politiky životního prostředí se Lucembursko a Velká Británie hodlají zaměřit na šestý akční program pro životní prostředí, za klíčovou prioritu považují boj proti klimatickým změnám. Ke klíčovým bodům akčního programu pro životní prostředí, k němuž se Lucembursko a Velká Británie v prioritách přihlásily, patří programy LIFE a INSPIRE, zaměřený na infrastrukturu a prevenci environmentálních rizik, otázka klimatických změn a závazků Kjótského protokolu, podpora biodiverzity a urychleného přijetí a implementace legislativních návrhů souvisejících s oblastí lidského zdraví a nakládání s odpady (náleží k nim i kontroverzní směrnice o bateriích a akumulátorech či směrnice o nakládání s odpadem z těžebního průmyslu. Na prosincovém zasedání Evropské rady byl představen též harmonogram předsednictví na následující roky. Harmonogram určuje předsednictví EU až do roku 2020. První novou členskou zemí, která bude předsedat EU, má být Slovinsko v první polovině roku 2008, druhou pak Česká republika, která bude EU předsedat v první polovině roku 2009. Ústava při-

109


tom počítá s funkcí předsedy Evropské rady, který by měl být volen až na 30 měsíců a měl by vykonávat funkci jakéhosi oficiálního představitele a zástupce EU, mimo jiné v souvislosti s tím, že ústava dává EU právní subjektivitu navenek. Jednotlivé státy, kterým byla přidělena předsednictví, jež s sebou vždy nesla též do značné míry určování agendy a priorit pro nadcházející půlrok, byla seskupena do jakýchsi skupinek po třech (ve skupince s ČR figuruje Francie a Švédsko), přičemž se počítá, že by v rámci této skupinky mělo docházet i ke koordinaci a dělbě odpovědnosti za vedení celé agendy EU. Je přitom poněkud nejasné, jak bude trojka v praxi koexistovat s úřadem předsedy Evropské rady či s ministrem zahraničí, stejně jako není za některých okolností zcela představitelné, jak budou v agendě nacházet společné zájmy některé seskupené státy (např. právě ČR a Francie). 2.2 FINANCE EU Prosincovým problémům s evropskými financemi dominovala podezření Komise na to, že některé státy nekale pracují se statistikami svých hospodářských údajů, tedy zejména že zamlčují informace o deficitech svých veřejných financí. Komise v tomto smyslu obvinila částečně Itálii a zejména Řecko, které falšovalo záměrně své statistiky (pomocí užití různých způsobů výpočtu vývoje rozpočtového schodku ve vztahu k HDP) tak, aby nevzniklo podezření, že stát porušuje podmínky Paktu růstu a stability. Pakt růstu a stability, který má působit jako jakýsi hlídací mechanismus plnění konvergenčních kritérií nutných pro stabilitu měny euro, připouští výši dluhu maximálně 3 % HDP daného členského státu. Italský premiér Berlusconi přitom v prosinci 2004 požadoval reformu tohoto paktu; podle něj totiž kritéra velmi omezují autonomii státu v oblasti hospodářské i monetární politiky. Za pozornost přitom stojí, že evropská ústava v případě států eurozóny předpokládá ještě výraznější řízení jejich hospodářských politik z nadnárodního centra a kontrolu nad nimi, proto je v této souvislosti zajímavé, že Itálie nepatří mezi silné odpůrce ústavy, přestože má takové námitky vůči praktickým problémům, které by ratifikace ústavy přinesla. V Itálii zdá se převládá určitý princip „národní hrdosti“ v souvislosti s podpisem ústavní smlouvy v Římě, svou roli sehrává i to, že Itálie náleží mezi populačně silné státy. To jen podtrhuje skutečnost, že političtí činitelé, kteří se vyslovují ve prospěch ústavy, si ne vždy uvědomují její skutečné praktické dopady.

110

V současnosti je stav dodržování podmínek Paktu růstu a stability takový, že i další klíčové evropské ekonomiky (týká se to především Německa) tlačí na to, aby podmínky paktu nebyly tak striktně vyžadovány; zdá se tedy, že tyto členské státy počítají s tím, že i ústavní smlouva se svými přísnějšími podmínkami v oblasti hospodářské integrace eurozóny bude změkčována a určitým způsobem obcházena, jaký vliv to však bude mít na budoucnost měny euro, to je otázkou. V souvislosti s Paktem růstu a stability znepokojuje nové a chudší státy EU především to, že některé členské země již otevřeně hovoří o tom, že pravidla, koncipovaná jako rovná pro všechny státy, které přijaly měnu euro nebo se na její přijetí chystají, by měla být především v oblasti schodku veřejných financí asymetrická. S tímto návrhem přišlo Německo, které se samo potýká v této oblasti s velkými problémy. Podle něj by bohatší země EU, které figurují jako čistí rozpočtoví plátci, měly být osvobozeny od povinnosti dodržovat striktně pravidlo, že jejich rozpočtový deficit nepřekročí 3% HDP. To odmítali na prosincové diskusi v rámci Rady EcoFin především zástupci v té době předsednického Nizozemí, kteří prosazovali striktní dodržování sankcí za porušení pravidel paktu. Zkušenosti s otevřeným či skrytým nedodržováním podmínek paktu pomocí falšování statistik povedou zřejmě i k dílčím legislativním změnám. Tehdejší předsednická země Nizozemí navrhla připravit přísnější a jednotná pravidla pro statistické monitorování údajů o výkonnosti jednotlivých ekonomik a stavu jejich veřejných financí. ČR a Pakt růstu a stability Komise v prosinci 2004 vydala zprávu, která upozorňovala též nové členské země ČR, Kypr, Maltu, Polsko a Slovensko, aby usilovaly o nápravu veřejných financí. Komise v této věci zahájila vůči ČR šetření již v červenci 2004. Vzhledem k závažným problémům, s nimiž se potýkají též starší členské státy a členové eurozóny, však ČR získala 22. prosince od Komise jen benevolentní konstatování o tom, že snižování jejího rozpočtového schodku se daří. Hospodaření ČR skončilo po roce skutečně se schodkem nižším o 21,5 mld. Kč, což vláda prezentovala jako úspěch své reformy veřejných financí. Na příznivější bilanci se však podepsalo spíše vylepšení bilance zahraničního obchodu, což lze do určité míry považovat za pozitivní odraz vstupu ČR do EU. Proto se jeví jako poměrně nereálná vize vlády o tom, že do roku 2008 by měly stávající podmínky vyústit až ke vstupu ČR do mechanismu ERM II, jak s tím ovšem prozatím počítá i Komise.

prosinec 2004

Alarmující v souvislosti s měnou euro jsou přitom další zprávy potvrzující to, že v eurozóně dochází k hospodářské stagnaci. Podle zprávy, kterou vydal 2. prosince prezident Evropské centrální banky Trichet, bylo nutno poopravit původní prognózy o hospodářském růstu eurozóny a počítat s růstem menším. Růst se bude pravděpodobně pohybovat mezi 1,8 % a 1,9 %, původní odhady přitom hovořily až o 2,3 % růstu HDP eurozóny. ECB však nepočítá se snížením úrokových sazeb, protože se obává nárůstu inflace. Úkolem ECB je přitom usilovat o to, aby růst inflace nepřekračoval 2 % (viz konvergenční kritéria a Pakt růstu a stability), její manévrovací prostor v oblasti operování s úrokovými měrami a silou eura na devizových trzích je menší. Prosincové zasedání Rady EcoFin bylo též ve znamení diskusí o nové finanční perspektivě pro roky 2007–2013. Předseda Komise Barroso se v souvislosti s požadavky některých zemí na rozpočtové škrty a především snahu o snížení stropů nastavených v rámci nové finanční perspektivy vyjádřil tak, že nelze pokračovat v integraci za méně peněz. Nová Komise tedy ve vztahu k finanční perspektivě upevnila svůj úmysl pokračovat v další integraci (kvantitativní ve smyslu rozšiřování členské základny i kvalitativní ve smyslu prohlubování integrace, jak to předvídá i evropská ústava) a přizpůsobit tomu množství finančních prostředků získávaných na příjmech (převážně z jednotlivých členských států pomocí určeného procenta z jejich HDP). Očekává se, že na finanční perspektivě se odrazí závěry zasedání Evropské rady z konce roku 2004, která se rozhodla otevřít v roce 2005 přístupové rozhovory s Tureckem, podepsat přístupové smlouvy s Rumunskem a Bulharskem a uspíšit jednací proces v případě Chorvatska. Odrazí se zřejmě tak, že Komise nebude ochotna ke snižování výdajových stropů rozpočtů přistoupit a bude na nich trvat s odkazem na náklady rozšiřování. Komise přitom nemá v úmyslu nové rozšíření o Bulharsko a Rumunsko do finanční perspektivy promítat v podobě dalšího navyšování. Půjde proto s největší pravděpodobností o transfery v rámci stávajícím způsobem nastavených stropů a priorit. Jednání o nové finanční perspektivě má dospět ke svému závěru v červnu 2005, do té doby má být dořešena též klíčová otázka zachování či snížení dosavadního percentuálního stropu pro rozpočty jednotlivých let (a pokud snížení pak jakého).

Komise se prozatím nevzdává nastaveného stropu 1,24 % HND EU, i když je ochotna částečně diskutovat o revizi na 1,14 % bez rezerv. 1,1 % je varianta, k níž se nyní přiklání již i řada států tzv. „gangu šesti“ a která by mohla být z dlouhodobého hlediska zřejmě nejpřijatelnější i pro ČR, vezmeme-li v úvahu, že vzhledem ke vstupu nových zemí se budeme posouvat do pozice rozpočtového plátce. 1 % je pak původní varianta „gangu šesti“, kterou z nových členských zemí podporuje např. Kypr. Do června 2005 by měly být jasné již i přístupové podmínky nových členských zemí, podpis přístupových dohod s Bulharskem a zřejmě i Rumunskem je plánován na duben 2005; v roce 2005 mají začít rozhovory o přistoupení s Chorvatskem. Pro ČR je z tohoto hlediska důležité, že v té chvíli budou známy konkrétní údaje o tom, jakých finančních výhod mají ze členství v EU požívat tyto nové členské státy a jak se budou podílet na výdajové stránce rozpočtu. ČR je v současnosti čistým příjemcem, avšak dlouhodobé perspektivy počítají s tím, že se bude posouvat do pozice plátce, bude-li nadále kontinuálně růst její HDP (o 3–4 % ročně). ČR a finanční perspektiva Premiér Gross v prosinci 2004 hovořil o možnosti koordinovaného přístupu k prioritám v rámci nové finanční perspektivy na roky 2007–2013 v rámci zemí Visegrádu, a to především v kontextu hájení „společných priorit“, (prosazování posílení prostředků určených na infrastrukturu, vzdělání, posílení konkurenceschopnosti a boje proti nezaměstnanosti). Český premiér přitom do značné míry přehlíží, že ve sporu o otázku, která je v souvislosti s novou finanční perspektivou projednávána jako klíčová, tedy o otázku výše stropů pro výdajovou, ale též příjmovou stránku evropských rozpočtů, se nemusí všechny země Visegrádu nacházet na stejné názorové platformě. Nemusí se přitom shodovat ani v postojích k samotným prioritám (Polsko očekává prostředky určené na zemědělství a rozvoj venkova, mělo by tedy v tomto smyslu mít zájem na navyšování výdajové a tím pádem i příjmové stránky rozpočtu; na druhé straně jiné státy vzhledem k růstu HDP, z něhož se vypočítává nejvýznamnější podíl příspěvku do unijního rozpočtu, zajímá, zda se nebudou z pozice příjemce posouvat do pozice rozpočtového plátce; např. SR, jejíž vláda nastoupila liberalizační kurz včetně nízkého zdanění podnikání, tak očekává hospodářský růst zajištěný spíše tržními cestami než prostřednictvím finančních injekcí z EU). Jednání o finanční perspektivě se přitom i v rámci prosincového zasedání Rady EcoFin neslo spíše ve znamení

111


přetrvávajících rozporů nežli konsenzu. Některé státy (např. Itálie) dokonce prosazují, aby EU v rámci debat o nové finanční perspektivě vůbec nehovořila o konkrétních číslech a stropech, ale pouze o prioritách. Tento postoj není zcela nelogický navzdory tomu, že v původním návrhu Komise existuje rozpis částek určených pro jednotlivé priority v jednotlivých rozpočtových letech, Komise počítá s tím, že budou tyto stropy v jednotlivých letech dodrženy. Navíc ústava dává finanční perspektivě závaznost, kterou postrádá nyní, kdy je založena pouze na obsahu meziinstitucionální dohody. Zástupci jednotlivých států i evropských institucí prozatím mohou připisovat finanční perspektivě podobný osud jako Paktu stability a růstu, který též prozatím není striktně dodržován a řada silných států EU má zájem na jeho změkčování. 2.3 JUSTICE A VNITRO 2. prosince se uskutečnilo jednání Rady pro otázky justice a vnitra; dominantní téma představovala vedle již zmíněných konkrétních legislativních návrhů problematika mezinárodního terorismu. Tematika sbližování trestních řádů a policejních postupů jednotlivých členských států za účelem boje proti terorismu dominovala i jednání Evropské rady 16. a 17. prosince. Byla projednávána série zpráv o boji proti terorismu, jeho financování a možnosti adekvátních odpovědí na teroristické akty, anti-teroristický akční plán a evaluace dosavadních možností a schopností jednotlivých členských států využívat vzájemně pro boj s terorismem technické a právní kapacity jiných členských států. Evaluace se týkala pouze patnácti starších členských států, nové členské státy do ní mají být zahrnuty až v prosinci 2005. Bylo přitom konstatováno, že jedinou zemí, která dosud neimplementovala do svého právního řádu požadavky kontroverzního evropského zatykače, je Itálie. V souvislosti s otázkou boje proti terorismu byla na zasedání Rady pro justici a vnitro přijata revize rozhodnutí Rady č. 48/2003 o vzájemném sdílení dat týkajících se vyšetřování teroristických činů mezi členskými státy. Nová verze vyžaduje, aby údaje týkající se vyšetřování teroristických činů byly sdíleny nejen mezi členskými státy, ale aby je členské státy měly povinnost sdílet též s nadnárodními tělesy, určenými pro spolupráci justičních a policejních orgánů na evropské úrovni, Europolem a Eurojustem. Další inovaci představuje to, že by nemělo jít jen o případy

112

osob figurujících na seznamech hledaných teroristů, ale tato povinnost členských států by se měla týkat všech teroristických a souvisejících trestných činů, jak byly definovány v rámcovém rozhodnutí Rady 475/2002. Komise dává svoji podporu do souvislosti s březnovými atentáty v Madridu. Výsledkem jednání Rady je pak povolení toho, aby daný členský stát mohl odmítnout sdělit údaje Eurojustu v případě, že by se to dostávalo do rozporu s požadavky jeho vnitřní a národní bezpečnosti, anebo s požadavky na zajištění bezpečnosti jedince, v tomto případě tedy byla respektována možnost rozporu rozhodnutí s individuálními právy, jejich ochrana vůči požadavkům evropské autority (Eurojust) tedy zůstává na členských státech. V oblasti transferu a sdílení dat pak byl dalším důležitým legislativním počinem Rady návrh společného postoje k vzájemnému předávání policejních dat o ztracených či ukradených pasech do společné databáze Interpolu. Jde vlastně o jakousi přípravu na fungování Schengenského informačního systému II, pomocí něhož by měla být tato data mezi policejními útvary jednotlivých členských států sdílena a vyměňována, systém však prozatím nemá pro tuto činnost dobudované aktivity. Na základě jednomyslného souhlasu Rady pro oblast justice a vnitra se od 1. ledna 2005 posouvá tvorba legislativy týkající se ilegální imigrace, vnitřních a vnějších pohraničních kontrol, společného postupu při vyrovnávání se s uprchlickými vlnami a pohybu neevropských státních příslušníků z režimu jednomyslnosti do režimu hlasování QMV. Souhlas, který ještě v prosinci udělila Rada ministrů, přitom představoval v podstatě pouze formalitu. Evropská rada se dohodla na „komunitarizaci“ těchto oblastí již na jednání v listopadu 2004. Část agendy, s jejímž přesunem do režimu QMV počítala na základě jednomyslného rozhodnutí Evropské rady a Rady ministrů již Amsterdamská smlouva a následně Nice, tak přechází do nadnárodní kompetence. V oblasti jednomyslnosti zůstává oblast legální migrace (přistěhovalectví, ekonomická migrace), na tom, aby se o jejích podmínkách rozhodovalo QMV v Radě se zástupci členských vlád neshodli. Ústavní smlouva však počítá s přesunem těchto otázek do režimu QMV automaticky.

prosinec 2004

2.4 SOCIÁLNÍ POLITIKA A LISABONSKÁ STRATEGIE K nejvýznamnějším oblastem, v nichž těsně před skončením roku 2004 a na samém počátku roku 2005 vyvíjela EU velkou legislativní aktivitu i iniciativu, náležela oblast sociální politiky. Vývoj sekundární legislativy v poslední době jak pokud jde o sociální, tak i pokud jde o zdravotní politiku přitom stále více směřuje k rozšiřování dílčích oblastí, v nichž chce EU určovat jednotná pravidla na celoevropské úrovni. Citlivá oblast sociální politiky náležela po dlouhá léta vývoje evropské integrace, a dle dosud platného smluvního práva (Smlouva o ES, revidovaná v Nice) dosud převážně náleží, primárně do kompetenční sféry členských států. Příčinu toho, že vývoj sekundární legislativy stále více směřuje k harmonizaci a vytváření sjednocených celoevropských pravidel, přitom nelze spatřovat jen v síle ústavního návrhu. Komise sice vůči němu často přistupuje jako k již platnému dokumentu (ústavní návrh explicitně posiluje pravomoci EU v oblasti veřejného zdraví a počítá též s jejich rozšiřováním v sociální politice). Stoupající důležitost legislativní činnosti v oblasti sekundární normotvorby spočívá i v další kontroverzní aktivitě, která „žije vlastním životem“. Řada nových legislativních návrhů je prezentována jako nutnost k naplnění Lisabonské agendy, a to navzdory prezentovaným pesimistickým vyhlídkám na naplnění ambiciózně definovaných cílů. V rámci Lisabonské agendy, která často stojí v pozadí zvýšené legislativní aktivity EU, Rada pro otázky zaměstnanosti, zdraví a sociální politiky v prosinci projednávala např. novou Agendu sociální politiky pro nadcházející období, připravenou nizozemským předsednictvím, které v prosinci 2004 končilo.

V oblasti Lisabonské agendy si vzal za svůj cíl postupnou přípravu nových priorit sociální politiky také komisař Špidla, který na přelomu roku avizoval především snahu soustřeďovat se na zaměstnávání straších lidí v EU. Dalším počinem je spolupráce spolu s komisařem pro justici a vnitro Frattinim na tzv. Zelené knize pro ekonomickou migraci, která hovoří o podpoře lepších podmínek pro zaměstnávání a usazování cizích státních příslušníků coby legálních migrantů v rámci EU. Zelená kniha o ekonomické migraci byla přijata 11. ledna 2005 Komisí. Na zasedání Rady se také ministři sociálních věcí 7. prosince shodli na tom, že v rámci naplňování cílů Lisabonské agendy má být posilován vedle ekonomického a trvale udržitelného růstu právě sociální rozměr agendy. To lze přeložit jako snahu o zvýšenou evropskou legislativní aktivitu na tomto poli, které by dle platných smluv mělo stále ještě zůstávat spíše v agendě národních států. Perspektiva pro naplnění cílů Lisabonské agendy se přitom stala předmětem kritiky již v listopadu 2004 pod vlivem vydání Kokovy zprávy. Na jaře 2005 se očekává prezentace nové oficiální zprávy o naplňování cílů Lisabonské agendy a budoucích perspektivách, která však bude zřejmě vycházet z premis nastíněných již Kokovou zprávou. Ta opatrně naznačovala, že skloubení tří cílů: posilování evropské konkurenceschopnosti, sociální koheze a trvale udržitelného rozvoje je nerealistické. Očekává se proto, že na jaře 2005 dojde k přehodnocení agendy, je však otázkou, zda k tomu bude existovat politická shoda.

113


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 1.–2. prosince Výsledek hlasování Projednávaný návrh


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Coelhova zpráva týkající se ochranných prvků a biometrických údajů v cestovních pasech občanů EU (A6-0028/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

2. prosince 2004

471

3

118

4

6

1


Zpráva týkající se finančních výhledů (B6-0189/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

2. prosince 2004

499

6

67

2

39

0


114

prosinec 2004

Plenární zasedání ve dnech 13.–16. prosince Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Zpráva Garriga Polledo/Jensenové týkající se souhrnného rozpočtu na rok 2005 po změnách Radou (A60068/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. prosince 2004

477

0

106

9

5

0

Papadimoulisova zpráva týkající se rozšíření akčního programu Společenství v oblasti civilní ochrany (A6-0050/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. prosince 2004

562

9

16

0

7

0

Zpráva týkající se strategických politických zaměření Komise (B60205/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. prosince 2004

284

0

154

9

17

0

Van Ordenova zpráva týkající se pokroku Bulharska na cestě k přistoupení (A6-0065/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. prosince 2004

527

9

19

0

21

0


115


LEDEN 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský parlament Návrh standardizovaných evropských řidičských průkazů • Výbor EP pro dopravu hlasoval o návrhu na zavedení standardizovaných, jednotných evropských řidičských průkazů; směrnice o jednotných řidičských průkazech byla již v říjnu schválena na jednání Rady pro dopravu, energii a telekomunikaci. Diskuse o programu REACH • Celkem tři výbory EP (Výbor pro životní prostředí, Výbor pro průmysl a Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele) společně diskutovaly a dále prošetřovaly problémy týkající se kontroverzního balíku legislativních opatření ohledně programu evaluace a registrace chemikálií REACH. • Program REACH bude představovat jeden z nejkontroverznějších bodů evropské agendy v roce 2005, jak indikují i priority lucemburského předsednictví, na něž hodlá v druhé polovině roku 2005 navazovat i Velká Británie. Směrnice o pracovní době • Na pořad jednání Výboru pro sociální otázky se 17. ledna dostala kontroverzní směrnice o pracovní době, na které se během jednání Rady pro zaměstnanost a sociální politiku v listopadu 2004 nedokázali shodnout zástupci členských států v takové podobě, v jaké návrh předkládala Komise. • V rámci Výboru se na obranu návrhu Komise, který má striktněji omezovat možnosti přesčasové práce a který vyvolává spory ohledně toho, zda lze započítávat tzv. pohotovostní dobu do běžné pracovní doby, postavili zejména socialističtí poslanci. • Návrh směrnice se znovu objeví na jednání Rady pro zaměstnanost a sociální politiku 3. března, směrnice podléhá schválení pomocí spolurozhodovací procedury v EP.

116

Zpráva o směrnici ohledně evropského pojištění vozidel • EP na plenárním zasedání 12. ledna přijal zprávu o návrhu páté směrnice o pojištění vozidel, která by měla majiteli usnadnit pojištění vozidla v rámci jiných členských států EU, např. pro případ dočasného pobytu v jiném členském státě či pro případ, že auto je zakoupeno v jednom členském státě a nový majitel jej registruje a platí pojištění ve státě jiném. • Směrnice má však má usnadňovat situaci nejen motoristům, ale i případným obětem dopravních nehod, chodcům a cyklistům; chce totiž navýšit minimální kompenzační částku, kterou oběti nehod mohou nárokovat, odškodňovány za utrpěnou újmu by měly být z povinného pojištění motorového vozidla, které se nehody zúčastnilo. 1.2 Komise Bílá kniha komisaře Frattiniho • 29. ledna komisař pro oblast justice a vnitra Frattini zveřejnil bílou knihu zabývající se posílením spolupráce členských států v oblasti trestního práva a vyšetřování trestných činů. • Obsah bílé knihy Podstatným bodem bílé knihy je návrh na vytvoření celoevropského registru osob odsouzených v rámci trestního řízení. Komisař Frattini plánuje vytvoření takového rejstříku ve dvou etapách; v první etapě by docházelo ke sjednocování trestních rejstříků na úrovni jednotlivých členských států, v druhé etapě by následovalo vytvoření celoevropské databáze. • Sporné body V pozadí snahy o vytvoření celoevropské databáze trestaných osob je snaha zamezit situaci, v níž by se jednou trestané osoby pohybovaly napříč členskými státy a pokračovaly v páchání trestné činnosti, aniž by vyšetřovací orgány v novém státě věděly o jejich trestné činnosti na území, na němž se pohybovaly předtím. Na druhé straně je snaha o vytvoření jakési celoevropské trestní databáze v souladu s trendem přesunu shromažďování úda-

leden 2005

jů a informací o osobách z národní na nadnárodní úroveň (podobně jako např. v prosinci diskutované rozhodnutí o zadržování telekomunikačních dat). Je třeba, aby byl takový trend sledován skutečně jen v oblastech, kde to napomůže např. boji s organizovaným, nadnárodně strukturovaným a provozovaným zločinem, nikoli v oblastech, kde by šlo např. o shromažďování běžných údajů o občanech jednotlivých členských států, dosud provozované na národní úrovni. • Bílá kniha z hlediska ČR Z hlediska ČR jako jednoho z členských států je závažné především to, že utváření jakéhosi celoevropského rejstříku trestaných osob by s sebou neslo nejprve kompletní revizi způsobu a formy, jakou jsou tyto údaje shromažďovány a uchovávány na národní úrovni; tyto databáze totiž existují ve všech členských státech, liší se však obsahem a liší se též přístup k nim; v některých státech po určité době podléhají skartaci, v jiných nikoli. Všechny tyto parametry by bylo nutno v rámci vytváření celoevropské databáze sjednotit. Rozhodující bude, jak dalece v této oblasti budou jednotlivé členské státy chtít zacházet, za pozornost stojí, že příznivcem nejvíce ambiciózní harmonizace je především Lucembursko, které EU nyní předsedá. Doporučení Komise ohledně dostupnosti paliv bez obsahu síry • 13. ledna vydala Komise doporučení, na jehož základě jsou jednotlivé členské státy povinny zajišťovat dostupnost paliv bez obsahu síry (bezolovnatý benzín, nafta s nízkým obsahem síry apod.). • Obsah a sporné body doporučení Z hlediska právní síly se jedná o pouze nezávazné doporučení, členské státy mají volnost pokud jde o výběr používaných paliv a energetických zdrojů, doporučení by však mělo sloužit jako určitý signál v souladu se závazky EU na poli politiky životního prostředí, k čemuž slouží i povinnost členských států zakotvená v doporučení, aby publikovaly každoročně zprávu o dostupnosti těchto ekologických paliv v dané zemi. • Praktický dosah takového legislativního opatření tedy není velký, jde spíše o velmi symbolický a deklaratorní krok, který členské státy zatěžuje pouze v byrokratickém smyslu. Návrh rámcového rozhodnutí harmonizujícího sankce v oblasti organizovaného zločinu • 19. ledna Komise představila návrh rámcového rozhodnutí, které v oblasti trestního práva přímo

směřuje k harmonizaci nejen po stránce procesuální, ale též obsahové. • Obsah rozhodnutí Jde o to, že v dílčí oblasti organizovaného zločinu by mělo dojít k harmonizaci trestních sankcí i ke společné definici organizovaného zločinu. Ve všech členských zemích by měla být stanovena minimální výše trestu, kterou by soudy byly povinny ukládat pachatelům trestných činů, jejichž definice splňuje navrženou definici organizovaného zločinu. Rozhodnutí stanovuje kritéria pro rozhodování, do jurisdikce kterého státu bude daný případ spadat, pokud se organizovaná trestná činnost bude týkat více členských států (jak je pro tuto dílčí oblast kriminality typické). • Sporné body Rozhodnutí představuje relativně závažný krok směrem ke skutečné harmonizaci v oblasti trestního práva; jde především o harmonizaci činnosti soudů v oblasti organizovaného zločinu, protože rozhodnutí Komise stanovuje a určuje soudům v jednotlivých členských státech definici těchto trestných činů; soudy jsou omezeny pokud jde o výši trestu (nesmí stanovit trest nižší, než je navrhovaných pět let odnětí svobody), rozhodnutí dokonce určuje, v kterém z jednotlivých členských států bude trestní řízení probíhat. Podstatné je, že nyní, kdy neplatí Evropská ústava, je pro schválení takového rozhodnutí nutný jednomyslný souhlas členských států, EP je pouze konzultován. Evropská ústava usnadnění spolupráce soudních orgánů při vedení trestního stíhání a výkonu rozhodnutí převádí do režimu QMV. O takovéto normě by se potom mohlo rozhodovat QMV namísto jednomyslnosti. Prezentace dlouhodobé legislativní strategie nové Komise • 26. ledna předseda nové Komise Barroso představil strategii Komise pro nadcházejících pět let, 31. ledna potom o nové strategii jednala též Všeobecná rada (Rada složená z ministrů zahraničí členských států). • Obsah strategie Jedná se především o revitalizaci Lisabonské strategie, ve zcela konkrétní rovině Barrosovy priority hovoří o střednědobé revizi Lisabonské agendy, která se očekává na jaře 2005 v souvislosti s březnovou schůzkou Evropské rady, o implementaci Haagského programu, jehož premisy v oblasti justice a vnitra v mnoha bodech předznamenávají inovace v dělbě kompetencí a v revizích hlasovacích mechanismů, které má přinést ústavní smlouva.

117


• Kritika strategie Zaznamenat lze, že kritikové, a to zdaleka nejen z řad euroskeptiků, označují strategii Komise za zklamání. Eurooptimisté v ní nenalézají žádnou širší „vizi“ a v tomto směru ji srovnávají (v neprospěch Barrosa) s Delorsovými ambicemi dobudovat volný trh, Santerovými výzvami v souvislosti s realizací projektu eura a s Prodiho tématem rozšiřování. Na druhé straně lze říci, že současná EU snad ani nepotřebuje další ambiciózní integrační témata, po legislativní stránce „hyperaktivní“ Komisi či dokonce převod dalších významných kompetencí na nadnárodní rovinu, jako spíše Komisi, která by se snažila uvolňovat regulaci stávající a nevytvářet novou. • Sporné body strategie Zaráží především to, že v nové strategii nedává Barroso takové místo zvyšování konkurenceschopnosti v rámci EU i EU jako takové, jak se očekávalo a jak také v rámci priorit své Komise zveřejněných již na přelomu srpna a září 2004 (ještě předtím než se rozhořela aféra Buttiglione, která působení Komise dosti neslavně začala), Barroso zdůrazňoval. Pravdou však je, že liberálové v Komisi musí čelit tlaku svých socialistických kolegů. • Strategie z hlediska ČR Z hlediska ČR lze poukázat na diskutabilní rétoriku, kterou předseda Barroso prezentaci strategie Komise doprovodil. Důraz na posílení významu evropského občanství totiž spojuje v první řadě se schválením ústavní smlouvy a s jejím vstupem v platnost. Hovořil sice přitom o nutnosti zjednodušit legislativu, z jeho slov však vyplývá, že spíše než jednoduchost legislativy ve smyslu obsahovém, implementačním a deregulačním má na mysli zjednodušení mechanismu jejího přijímání, který tak jak je popsán v ústavě z hlediska malých zemí znepokojuje. Rozhodnutí Komise ohledně krátkovlnných automobilových radarů • 18. ledna přijala Komise rozhodnutí, které nabývá platnosti od 1. července 2005; od tohoto data povoluje používání automobilových radarů k detekci nebezpečí možných kolizí a přiděluje jim specifickou vlnovou frekvenci. • Sporné body Problematická byla právě záležitost přidělené frekvence; Komise totiž musela použít krátkovlnnou frekvenci, kterou užívají např. mobilní operátoři či policejní radary, aniž by narušovala běžný provoz těchto zařízení. Existující varianta užití 24 GHz frekvence tedy představuje pouze prozatímní řešení, které v praxi omezuje možnost

118

rozšířit užívání těchto radarů, které by mohl automobilový průmysl užívat jako přídatné zařízení ve svých výrobcích, a brání jejich rozšiřování napříč EU. Komise tak fakticky potřebuje přibližně do roku 2013, od kterého se počítá s uvolněním jiné frekvence (79 GHz) pro tato zařízení, zamezit přílišnému rozšiřování těchto zařízení, což představuje stále značný regulační zásah do automobilové výroby, přestože již nejde o úplný zákaz užití těchto radarů, který platil dosud. Řídící principy pro aplikaci Obecného zákona o potravinách • 1. ledna 2005 vstoupil v platnost nový evropský Obecný zákon o potravinách (General Food Law); Komise k němu na základě shody se zástupci členských států zveřejnila prováděcí předpisy 31. ledna, které by měly napomoci vládám jednotlivých států při harmonizování pravidel týkajících se potravin. • Obsah zákona Nový zákon se týká sledování nezávadnosti potravin (předmětem přísnější registrace mají být informace týkající se producenta či povahy daného produktu tak, aby bylo možné přesněji zmapovat cestu od výrobku ke spotřebiteli), dává možnost stažení nebezpečných potravin z trhu a reguluje také novými pravidly export a import potravin. • Sporné body Významným bodem zákona je to, že klíčovou odpovědnost za bezpečnost potravin přenáší na potravinářský průmysl; diskutabilní je byrokratizace a regulace, kterou přináší, stejně tak možnost sáhnout ke stažení výrobku z trhu je poměrně silným nástrojem, zvláště mají-li bezpečnost daného produktu determinovat určitá tímto zákonem daná pravidla. Na druhé straně obhájci zákona včetně komisaře pro zdraví a ochranu spotřebitele Kyprianoua jej označují za spolehlivý nástroj pro ochranu zákazníka. Spuštění mechanismu obchodování s emisemi • Na základě rozhodnutí Komise, k němuž došlo již v prosinci 2004, byl od 1. ledna 2005 spuštěn v rámci EU mechanismus obchodování s emisemi obsahujícími CO2. K mechanismu se prozatím nepřipojila ČR spolu s Polskem, Itálií a Řeckem pro pozdní dodání národních emisních plánů, které tak Komise nemohla schválit a nemohly být proto do společného trhu s emisemi zahrnuty.

leden 2005

• V lednu 2005 z prostředí Komise unikly informace o tom, že do roku 2008 je plánováno též zahrnutí emisí z letecké dopravy do mechanismu obchodování s emisemi. • Sporné body Toto opatření je však považováno řadou členských zemí za kontroverzní, stejně jako ze strany lobby leteckých společností. Komise přitom dlouhodobě usiluje o nějakou formu zohlednění environmentálních rizik používání leteckých pohonných hmot a vlivu letecké dopravy na životní prostředí a zejména klimatické změny (např. pomocí daně z leteckého kerosinu, proti níž protestuje Mezinárodní organizace civilního letectví). Zelená kniha o ekonomické migraci • 11. ledna představila Komise tzv. Zelenou knihu o ekonomické migraci. Představil ji komisař pro justici a vnitro Frattini, částečně se na jejím obsahu podílel též nový komisař pro sociální politiku Špidla. • Obsah zelené knihy Zelená kniha se pokouší mapovat současnou situaci pokud jde o ekonomickou migraci a současně nabízet možná řešení v sociální oblasti a oblasti politiky zaměstnanosti s ohledem na demografický vývoj Evropy a motivy přicházejících imigrantů. • V podobě, v jaké byla prezentována, však spíše než nabídku konkrétních řešení představovala pokus o identifikaci největších problémů; v budoucnosti půjde o to, zda výrazněji regulovat evropský trh práce s ohledem na přicházející ekonomické migranty, jak prosazují některé návrhy v knize, a jaké mají být podmínky pro nově příchozí pracovní síly. • Sporné body Krajním řešením by bylo odstranit komunitární preferenci pokud jde o pracovní síly v Evropě, což by rozšiřovalo privilegia a výhody volného pohybu pracovních sil, které dnes existují v omezené podobě (dané přístupovými smlouvami s novými členskými státy a možnostmi některých zemí uvalovat na volný pohyb pracovních sil přechodná období), i na příslušníky jiných států než členských zemí EU. Na druhé straně existuje obava z kulturních, socioekonomických i jiných důsledků takto masivního otevření evropského trhu práce mimoevropským zdrojům; kritické hlasy např. veřejnosti poukazují potom na to, že EU se potýká navzdory cílům Lisabonské agendy stále s 10 % průměrné nezaměstnanosti.

Zpráva o úspěšnosti členských zemí při implementaci legislativy v oblasti vnitřního trhu • Komise zveřejnila 27. ledna žebříček zachycující, jak úspěšné jsou jednotlivé členské země při implementaci norem v oblasti vnitřního trhu, v němž figurovaly též nové členské země. • Obsah zprávy Komise přitom konstatovala, že v rámci celé EU25 úspěšnost implementace směrnic v průběhu druhé poloviny roku 2004 v porovnání se situací EU-15 a posléze EU-25 v první polovině roku poklesla. Během první poloviny roku 2004 se nedařilo v rámci celé EU implementovat na národních úrovních asi 2,2 % vznikající legislativy v oblasti vnitřního trhu, za druhou polovinu roku 2004 to bylo již 3,6 % neimplementované legislativy. • Dosah zprávy pro nové členské země Evropská rada se na svých jednáních opakovaně shodla na tom, že členské státy by měly usilovat o to, aby jejich implementační „zaostávání“ za evropskou legislativou nepřesahovalo 1,5 %. Tuto hranici se přitom podle poslední zprávy podařilo dodržet pouze dvěma státům EU-25, Španělsku (1,3 %) a Litvě (1 %). Nové členské země naproti tomu obdržely od Komise pochvalu za to, že se všem z nich podařilo po vstupu do EU výrazně snížit svůj implementační deficit, který zůstává nejhorší v ČR (ČR podle Komise neimplementovala 9,6 % vznikající legislativy). • Zpráva a ČR Proti žádnému z nových členských států přitom nebylo v předcházejícím půlroce zahájeno Komisí řízení pro neimplementaci či špatnou implementaci právních norem (pro srovnání, největší počet těchto řízení je veden proti Itálii – 149), komisař pro volný trh McCreevy však zdůraznil, že tomu tak není proto, že by tyto státy neměly s implementací norem problémy, ale proto, že se Komise rozhodla poskytnout novým členům určité „období hájení“. Dá se proto očekávat, že ČR se stane v blízké budoucnosti terčem těchto soudních řízení, jejichž prohra bývá spojena s nemalými pokutami; se svým skóre 9,6 % neimplementované legislativy je totiž v rámci celého žebříčku na posledním místě. 1.3 Rada Společný postoj k návrhu směrnice o vzájemném uznávání kvalifikací • Rada prostřednictvím Výboru stálých zástupců (Coreper) zaslala 13. ledna EP společný postoj

119


k návrhu směrnice o uznávání kvalifikací. EP má na poskytnutí svého stanoviska ke společnému postoji čtyři měsíce. • Obsah směrnice Tato jediná směrnice by měla konsolidovat obsah čtrnácti směrnic existujících nyní na poli uznávání kvalifikací v různých profesích (zdravotnictví, architektura) a měla by doplňovat hojně diskutovanou a kontroverzní směrnici o službách. • Sporné body Směrnice o kvalifikacích dosud vyvolala v rámci institucí EU a členských států tyto kontroverze: EP požaduje vyjmout ze vzájemného uznávání kvalifikací notáře, s čímž Rada nesouhlasí; členské státy také rozhodně odmítají to, aby se uznávání kvalifikací týkalo příslušníků nečlenských států. Rada a Komise se neshodují též na tom, jaké pravomoci vůči poskytovatelům služeb žádajícím o akreditaci a uznání kvalifikace v jiném členském státě může daný členský stát mít (zda může např. zkoumat jejich trestní bezúhonnost apod.). • Význam směrnice a ČR Možnost vzájemného uznávání kvalifikací náleží k největším přínosům existence čtyř svobod v rámci EU; nyní záleží především na tom, jak se jednotlivým institucím a členským státům podaří sladit výslednou podobu směrnice, kolik výjimek a bariér vůči původnímu záměru ve jménu liberalizace pohybu pracovních sil a poskytování služeb bude existovat, zda budou povoleny určité specifické požadavky či specifické definice některých profesí, zda budou existovat výjimky jen pro některé skupiny států v rámci společného trhu apod. Za zaznamenání přitom stojí to, že příznivcem velké liberalizace v oblasti volného pohybu služeb není současná předsednická země Lucembursko, která se v souvislosti s rozšířením na EU-25 obává sociálního dumpingu. Společný postoj ke směrnici o bezpečnostních pásech • Coreper 24. ledna formálně přijal společný postoj ke směrnici o bezpečnostních pásech, čímž se Rada ministrů postavila za to, aby byly pásy povinně vybaveny nejen osobní automobily, ale i další silniční dopravní prostředky (např. autobusy, nákladní automobily apod.). • Legislativní pozadí Návrh směrnice nyní bude postoupen EP, kde proběhne jeho druhé čtení. • Sporné body Návrh je přitom poměrně problematický: nejenže vyžaduje změnu tří stávajících směrnic (74/ 408 o sedadlech a jejich ukotvení, 77/541 o bez-

120

pečnostních pásech a o ochranných systémech a 76/115 o ukotvení bezpečnostních pásů), ale zároveň má potenciál klást nové a zbytečné nároky na výrobce motorových vozidel. Lze přitom očekávat také následné přijetí normy na povinné poutání bezpečnostními pásy ve všech prostředcích, které jimi budou vybaveny. Např. v případě městských autobusů bude možné toho dosáhnout pouze stěží, pokud vůbec. Navrhovaná směrnice může odstartovat další kolo regulace z EU, podobně jako v jiných případech není zcela jisté, zda jde o opatření nutné (proporcionální) a odpovídající principu subsidiarity.

II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU • Zasedání Rady EcoFin Ve dnech 17.–18. ledna se uskutečnilo zasedání Rady EcoFin; k hlavním bodům náležela diskuse o ekonomické situaci a perspektivách eurozóny a pozici měny euro v rámci světového trhu. • V té souvislosti se jednalo především o různých možnostech reformy Paktu růstu a stability a nalezení kompromisu mezi různými pozicemi členských států v této otázce, především pokud jde o implementaci paktu. • Premiér předsednické země Jean-Claud Juncker odmítl návrh německého premiéra Schrödera, aby byly omezeny v souvislosti s Paktem růstu a stability a koordinací ekonomických politik členských států kontrolní pravomoci Komise, stejně jako její pravomoc zahájit řízení proti státům nedodržujícím podmínku zákazu nadměrného deficitu veřejných financí. • Výsledky zasedání Rady EcoFin a ČR Rada EcoFin přijala doporučení týkající se Řecka a Maďarska, kterým se nepodařilo podniknout dostatečná opatření pro snížení rozpočtového schodku, a dále sdělení týkající se ČR, Kypru, Malty, Polska a Slovenska, konstatující, že vývoj deficitu jejich veřejných financí naopak odpovídá závazkům těchto zemí k jeho snižování. • V kauze Francie a Německa, proti nimž bylo v roce 2003 zahájeno řízení pro nadměrný deficit, totiž odsouhlasila Rada EcoFin odložení a pozastavení této procedury, v případě Řecka a Maďarska se však rozhodla v proceduře pokračovat s poukazem na to, že obě země nedodržely závazek podniknout nutné kroky ke snížení deficitu. Pro ČR, jejíž rozpočtový deficit představuje stále vážnou překážku v přijetí eura, to může

leden 2005

představovat varování a zprávu o tom, že EU má tendenci posuzovat prakticky totožné prohřešky dvojím metrem v závislosti na tom, o jak silnou členskou zemi se jedná. • Evropské finance na schůzce Všeobecné rady Problematika finanční perspektivy pro období 2007–2013 představovala vedle debaty nad zmiňovanými programy priorit lucemburského předsednictví a Barrosovy Komise též jedno z dominantních témat jednání všeobecné Rady ministrů, které se uskutečnilo 31. ledna; předsednická země u této příležitosti vypracovala zvláštní dotazník, jehož prostřednictvím se zástupci jednotlivých zemí měli k návrhu finanční perspektivy vyjádřit, konkrétně k výdajovým kapitolám, které se týkají kohezní politiky. 2.2 Justice a vnitro • První zasedání Rady pro justici a vnitro v novém roce se uskutečnilo 28. – 29. ledna a mělo neformální charakter, přesto bylo věnováno řadě významných otázek, které předznamenávaly agendu v této oblasti na následující měsíce i pro již oficiální jednání Rady, které se uskuteční 24. února. • Na neformálním jednání se hovořilo především o azylové politice (plány EU na posilování azylových kapacit v zemích blízkých oblastem, z nichž přichází největší počet uprchlíků, který by ulehčil azylovému břemenu samotné EU, sjednocování podmínek azylu v rámci EU, které by umožnilo to, aby se jednotlivé země EU tolik neodlišovaly v tom, jak snadno je možné získat v nich azyl). • Přestože hlavním bodem diskusí měla být azylová politika, jednalo se i o otázkách imigrace; zájem řady zemí na co nejtěsnější koordinaci imigrační politiky potvrdilo rozladění Německa nad tím, že se rozhodlo přijmout v imigrační politice určitá regulační opatření, která nekonzultovalo s ostatními státy EU. • Na oficiálním zasedání Rady 24. února se očekává rozsáhlejší diskuse o Haagském programu a dalších oblastech justiční spolupráce, především v oblasti trestního práva, měla by být prezentována hodnotící zpráva o implementaci evropského zatykače. Za pozornost stojí též to, že již na lednovém neoficiálním zasedání označila Velká Británie, která bude předsedat EU v druhé polovině roku 2005, za svoji prioritu spolupráci v oblasti rodinného práva. • Z hlediska členských států a jejich povinnosti koordinovat legislativu je podstatné, že v dlouhodobém horizontu (do konce roku 2005) plá-

nuje komisař pro oblast justice a vnitra Frattini prozatím blíže nespecifikovaný návrh na zlepšení implementace legislativních programů v této oblasti. • V souvislosti se zprávou Europolu zveřejněnou 24. ledna, podle níž organizovaný zločin rozšiřuje v evropském měřítku svoje aktivity pokud jde o působnost gangů z řady zemí v rámci více členských států EU, lze v budoucnu očekávat tlak na jednotlivé členské země ze strany EU, aby ratifikovaly některé právní nástroje ve směru posílení spolupráce policejních sil, především protokoly konvence o Europol či Rámcové rozhodnutí EU o společných vyšetřovacích týmech. 2.3 Regionální politika • Zasedání Všeobecné rady Jeden z hlavních bodů zasedání Všeobecné rady 31. ledna představovala diskuse o budoucnosti výdajů evropského rozpočtu v oblasti regionální politiky. • Komisařka Hübnerová navrhuje, aby došlo k přehodnocení způsobu, jakým Komise vypočítává příděly, které regiony jednotlivých zemí mohou obdržet ze strukturálních fondů vzhledem k prostředkům vyčleněným pro tuto oblast v rámci finanční perspektivy 2007–2013, které jsou sice vysoké (jedná se o 336 mld. €), jednotlivé členské země však mají rozdílné představy o jejich redistribuci; starší členové by rádi zachovali své dosavadní příjmy, noví členové volají po větším zohlednění potřebnosti svých regionů. • Z hlediska ČR je možnost přehodnocení původního mechanismu přidělování prostředků zajímavá, protože to byly právě nové členské země, které si stěžovaly na neférovou podstatu systému výpočtu nároku na prostředky, jejž Komise navrhovala (tzv. Berlínská metoda kalkulující HDP státu, HDP regionu, míru zaměstnanosti a další ukazatele). Na tento problém si stěžovaly především ČR, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Maďarsko; šlo přitom o to, do jaké míry EU dovoluje doplňovat regionální pomoc ze strukturálních fondů podporami daných regionů ze státního rozpočtu jednotlivých členských států. • Členské země se v průběhu jednání nadále neshodovaly v otázkách celkové výše rozpočtu, přiděleného strukturální politice, dále ve velmi ožehavém tématu zacházení s regiony, které v důsledku rozšíření EU ztratily nárok na čerpání ze strukturálních fondů (týká se to do značné míry např. Španělska; rozšíření snížilo míru prů-

121


měrného HDP, takže se tyto regiony staly oproti regionům nových členských států relativně bohatšími, prostředky z Kohezního fondu přitom mohou čerpat pouze státy, jejichž HDP nedosahuje 90 % průměrného HDP EU, rozšíření tedy statisticky posunulo některé oblasti, které si dříve nárokovaly prostředky nad tuto hranici), a v neméně ožehavé otázce toho, zda zaměřit novou regionální pomoc více na nové členské státy. • Další diskuse o otázkách kohezní politiky a strukturálních fondů se očekává na zasedání Všeobecné rady 21. února. • Pro ČR je z hlediska vývoje regionální politiky EU důležitým bodem to, že Komise 26. ledna zveřejnila devět nových programů přeshraniční spolupráce v rámci projektu Interreg III, z nichž dva se týkají ČR. Jde o spolupráci českých a polských (v rámci prvního programu) a českých a slovenských (v rámci druhého programu) příhraničních regionů. Komise na všech devět nových programů vyčlenila celkovou částku 260 mil. €. 2.4 Lisabonská strategie • Lisabonská agenda náležela ke stěžejním tématům během ledna a počátku února 2005; toto období lze totiž v rámci aktuálního vývoje evropské legislativy obecně považovat za méně bohaté pokud jde o produkci konkrétních legislativních norem, o to více však bohaté na rétoriku a proklamace zabývající se dlouhodobými programy. Souvisí to do značné míry s prezentací legislativních priorit nové Komise i lucemburského předsednictví, mezi nimiž mají diskutabilní cíle Lisabonské agendy stěžejní místo. • Pokud jde o jednotlivé body Lisabonské agendy, obzvláště zdůrazňované v průběhu prvního měsíce roku 2005, které mohou naznačovat následující již konkrétní legislativní vývoj, šlo např. o problematiku genderově rovnoprávného přístupu k příležitostem v zaměstnání. Zpráva Výboru pro ženy v rámci EP naznačovala, že Výbor bude v budoucnu podporovat další úpravu a předcházení diskriminaci v této oblasti v souvislosti se stále nedostatečným podílem zaměstnaných žen v celoevropském měřítku. Podporovat chce přitom vznik legislativy na nadnárodní, nikoli státní úrovni, což obhajuje údajnou efektivitou takto shora implementovaných úprav v této oblasti. V budoucnu lze tedy očekávat na poli sociální a zaměstnanecké politiky vznik další evropské legislativy v souvislosti s bojem proti diskriminaci.

122

• Souhrnná zpráva o zaměstnanosti v EU S budoucností Lisabonské agendy souvisí také prezentace Souhrnné zprávy o zaměstnanosti, kterou Komise zveřejnila 27. listopadu. Zpráva reflektovala situaci v letech 2001–2003, tedy v době, kdy ČR ještě členskou zemí nebyla, vedle toho však prezentovala závěry, podle nichž nejnižší riziko chudoby ze všech členských zemí EU-25 hrozí v ČR, ve Švédsku, Dánsku, Maďarsku a Slovinsku, největší pak v Irsku, na Slovensku, v Řecku a v Portugalsku. • Zpráva z hlediska ČR Tyto závěry jsou poněkud překvapivé a do určité míry zavádějící, vezmeme-li v úvahu např. míru nezaměstnanosti v ČR, zpráva vycházela z údajů jejichž vypovídací hodnota může být sporná (např. z údajů o zaměstnanosti žen či o počtu žen samoživitelek), pro ČR z nich však plyne již známá skutečnost, že je v rámci EU-25 považována spíše za prosperující zemi, což pro ni může mít důsledky v podobě možnosti čerpání financí z evropského rozpočtu. Vyplývá pro ni též to, že vzhledem ke svému socioekonomickému postavení v rámci EU-25 (či dokonce EU-27) by pro ni byl model zaopatřovací, sociální a neliberální Evropy málo výhodný. • Z hlediska ČR je podstatné též, jakým způsobem zprávu komentoval její zástupce v Komisi Vladimír Špidla, který vyzdvihl věrohodnost údajů a zdůraznil to, že ze zprávy vyplývá, že v ČR žije pod hranicí životního minima pouze 10 % obyvatelstva (v porovnání s 20 % v Irsku). Svůj postoj k prioritám Lisabonské agendy komisař Špidla naznačil tím, že dle svých slov očekával od zprávy předsedy Komise Barrosa o střednědobém hodnocení Lisabonu, která měla být zveřejněna 2. února, zachování klíčové pozice sociální politiky v agendě. To však nemusí být pro všechny země ani pro EU samotnou výhodná cesta k prosperitě. 2.5 Priority lucemburského předsednictví • Zasedání jednotlivých výborů EP, které probíhalo od 17. ledna, i schůzky Rady ministrů byly během prvního měsíce roku 2005 do značné míry ve znamení prezentace priorit lucemburského předsednictví pro první polovinu roku 2005 v jednotlivých oblastech. • Nová předsednická země představila klíčové body své agendy též na zasedání Rady EcoFin 17.–18. ledna (reforma Paktu růstu a stability, snaha naplnit cíle Lisabonské agendy, v podobě zvýšení hospodářského růstu a zaměstnanosti,

leden 2005

řešení daňových otázek a finanční perspektiva pro roky 2007–2013, která představuje další kontroverzní téma evropské politiky, v němž členské státy obtížně hledají konsenzus. • ČR se z lucemburských priorit jmenovaných na zasedání Rady EcoFin bezprostředně dotýká snaha přezkoumávat rozhodnutí provedená v otázce nadměrného deficitu veřejných financí v případě devíti států (Německo, Francie, ČR, Kypr, Malta, Polsko, Slovensko, Řecko a Maďarsko). • Lucembursko ještě předtím, než se ujalo předsednického postu, indikovalo, že se bude snažit úzce koordinovat své priority s následující předsednickou zemí, kterou bude v druhé polovině roku 2005 Velká Británie; v návaznosti na zveřejnění lucemburských priorit proto britský premiér Blair již avizoval, na které hlavní problémy by se Británie chtěla v následujícím období zaměřit.

•

•

•

2.6 Zemědělství • 24. ledna se uskutečnilo zasedání Rady pro zemědělství a rybolov. V oblasti CAP přitom lucemburské předsednictví prezentovalo jako svoje priority financování této po ekonomické stránce velice náročné oblasti a rozvoj venkova. • Zde nachází lucemburské předsednictví společnou řeč s komisařkou Boelovou, která považuje přijetí svých legislativních návrhů v oblasti rozvoje venkova za prioritní bod zemědělské agendy v roce 2005. Z hlediska nových členských států včetně ČR však lze poznamenat, že návrh není

•

bez problémů, které se týkají především finanční stránky. Dalšími prioritami z hlediska dlouhodobějších legislativních programů má být revize legislativy v oblasti organického farmářství a s ním související problematika geneticky modifikovaných plodin. Z hlediska ČR je velice důležité, v jakých konkrétních oblastech regulovaných zemědělských trhů hodlá Lucembursko i Komise v následujícím období vyvíjet reformní aktivitu; půjde především o oblast vinařství, pěstování ovoce a zeleniny. V druhé polovině roku 2005 by měla dominovat evropské zemědělské agendě z hlediska ČR nesmírně kontroverzní reforma cukerního pořádku. Z hlediska nových členských států včetně ČR však řešila lednová Rada ministrů i další důležité problémy, především situaci na evropském trhu s obilím, který po nadúrodě v létě 2004 vykazuje významné přebytky, což na zemědělském trhu EU-25 vytváří nerovnováhu; některé členské státy (především Rakousko) proto vyvíjely v té souvislosti na Komisi nátlak, aby zvýšila refundace pro vývoz evropských obilovin na světové trhy (jednalo se o pšenici, v tomto případě Komise 21. ledna vydala rozhodnutí o zvýšení refundací, zamítla naopak žádost Řecka o intervenci na trhu s kukuřicí, již rozhodnutí o umělé podpoře pěstitelů pšenice je totiž v rozporu se závazky Komise ve jménu liberalizace zemědělských trhů). Na lednovém zasedání Rada ministrů zemědělství přijala ještě směrnici Komise, která má zaručit jednotný stupeň ochrany spotřebitele pokud jde o obsah zbytkových pesticidů v potravinách.

123



1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Návrh standardizovaných evropských řidičských průkazů Výbor EP pro dopravu hlasoval v lednu o návrhu na zavedení standardizovaných, jednotných evropských řidičských průkazů. 23. února směrnici v prvním čtení projednávalo plénum. Směrnice o jednotných řidičských průkazech byla již v říjnu 2004 schválena na jednání Rady pro dopravu, energii a telekomunikaci. Podstatné je, že platnost těchto nových řidičských průkazů bude omezena, nebude tedy možné držet jednou získaný řidičský průkaz provždy. Již na listopadovém jednání Rady a poté na lednovém jednání EP se stalo předmětem kontroverzí, zda se toto časové omezení má vztahovat i na současné držitele řidičských průkazů. Z Rady nakonec vzešel návrh v té podobě, že by se dočasnost měla vztahovat pouze na nové řidičské průkazy v podobě unifikované plastikové karty, které budou vydávány na základě platnosti této směrnice. Současní držitelé průkazu by si tedy svůj průkaz s časově neomezenou platností měli ponechat. Tuto otázku znovu otevřel právě EP, který ve svých pozměňovacích návrzích požadoval, aby byly za nový řidičský průkaz vyměněny i všechny dosud platné průkazy v rámci EU. Což lze považovat za nejvýznamnější z projednávaných pozměňovacích návrhů EP proti původní verzi, která vzešla z říjnového jednání Rady. ČR a jednotné řidičské průkazy Z hlediska ČR je podstatné, že návrh mění dosavadní pravidlo doživotního držení platného řidičského průkazu. EP však současně v rámci pozměňovacích návrhů, které v lednu doplnily původní verzi návrhu, odstranil rozdílné podmínky získávání řidičských průkazů v rámci EU. Napříště by proto nemělo být již možné, aby žadatel o řidičský průkaz skládal zkoušky v jiném státě, v němž jsou tyto podmínky výhodnější. Z hlediska běžných pravidel pro získávání řidičských průkazů pro české občany je tedy podstatné to, že po vstupu směrnice v plat-

124

nost nebude nutné, aby např. řidič osobního auta po uplynutí deseti let od získání nového řidičského průkazu, opakoval zkoušky a pokoušel se o jeho zisk znovu. Směrnice je v souladu s déledobým legislativním plánem Komise, o němž v rámci zveřejnění lednové legislativní strategie hovořil i nový komisař pro dopravu Barrot. Jeho součástí jsou balíky legislativy týkající se bezpečnosti provozu na silnicích. Na druhé straně se v praxi zavedení dočasných řidičských průkazů dotkne především řidičů; kritikové tohoto systému upozorňovali ještě před říjnovými jednáními Rady na nové byrokratické břemeno a na náklady členských států na výměnu řidičských průkazů i na to, že se důsledky implementace směrnice minou proklamovaným účinkem zvýšení bezpečnosti provozu, pokud se povinnost výměny trvalých průkazů za dočasné nedotkne jejich současných držitelů. Nyní bude následovat dohodovací řízení mezi Radou a EP o 130 pozměňovacích návrzích, které do směrnice EP vložil a na nichž trvá. Diskuse o programu REACH Celkem tři výbory EP (výbor pro životní prostředí, výbor pro průmysl a výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele) společně 17. ledna diskutovaly a dále prošetřovaly problémy týkající se kontroverzního balíku legislativních opatření ohledně programu evaluace a registrace chemikálií REACH. Program REACH bude představovat jeden z nejkontroverznějších bodů evropské agendy v roce 2005, jak indikují i priority lucemburského předsednictví, na něž hodlá v druhé polovině roku 2005 navazovat i Velká Británie. Evropské instituce a zejména Komise se v návrhu střetávají s odporem lobby chemického průmyslu, očekává se ještě prudká diskuse nad expertizami, které mají analyzovat možný dopad legislativy na volnou soutěž, producenty v oblasti chemického průmyslu, spotřebitele i životní prostředí. Sporné body Projednávání kontroverzního legislativního balíku REACH vyvolalo v lednu též ohlasy nejvliv-

leden 2005

nějších lobbistických skupin, které se standardně pokoušejí ovlivnit výslednou podobu legislativních návrhů. V případě REACH náleží k nejhlasitějším skupinám organizovaných zájmů, které se současně nad legislativou týkající se autorizace a registrace chemikálií a tím pádem do určité míry i regulace v oblasti chemické produkce a trhu střetávají, především zástupci velkých chemických producentů, sdružení v UNICE, větší i menší skupiny zastupující environmentální zájmy, zájmy spotřebitelů, sdružené v BEUC, zástupci menších a středních výrobců v rámci UEAPME a zástupci evropských odborů (ETUC). Lednová debata o REACH v EP vyvolala především protichůdné reakce UNICE a environmentalistů (Greenpeace, WWF, Friends of the Earth), kteří velké chemické výrobce obvinili ze snahy oslabit program v bodech, které by měly příznivý vliv na životní prostředí a zdraví spotřebitele. UNICE argumentuje tím, že příliš přísné svazování evropské chemické produkce pravidly pro autorizaci a pravidly, za nichž se mohou dané produkty objevit na trhu, bude znamenat nepřijatelnou a neférovou regulaci. Zástupci chemického průmyslu požadují proto především omezení záběru nové legislativy, tedy aby přísným pravidlům pro registraci a autorizaci nebyly podrobeny všechny kategorie chemikálií, u nichž to navrhuje dosavadní podoba programu REACH. Environmentalisté naopak kontrují obavou, že evropský trh bude v důsledku toho zaplaven nebezpečnými chemikáliemi. REACH a ČR U nás není problematika nové evropské chemické legislativy zatím příliš diskutována. Z hlediska ČR je proto třeba především poukázat tváří v tvář argumentům environmentalistů na to, že čeští producenti chemikálií musí již nyní splňovat vysoké bezpečnostní standardy pod vlivem standardů evropských. To, o co program REACH usiluje, je spíše snaha zpřísnit certifikaci a regulaci chemické produkce a obchodovaných výrobků. Na druhou stranu ne všechny požadavky, které UNICE vznáší v souvislosti s REACH, je možné z liberálního hlediska považovat za přijatelné. Problém z hlediska menších a středních výrobců na jedné straně a velkých evropských chemických gigantů na straně druhé spočívá např. v tom, že registrace a certifikace by se do značné míry měla týkat nikoli výrobců samotných, ale také firem, které s chemikáliemi pouze obchodují, případně zajišťují jejich transport. Program REACH chce podmínky poskytování takových služeb, stejně jako podmínky získání certifikátů k obchodování různými kategoriemi chemických látek podrobit přísným kritériím. To na

jedné straně znevýhodňuje menší výrobce, kteří tak nebudou moci využívat služeb obchodních partnerů ryze jen na základě tržních výhod, ale jen na základě nové evropské certifikace. Na druhé straně velcí výrobci chemikálií sdružení v UNICE prosazují, aby nová přísná kritéria platila právě jen pro obchodování s chemikáliemi, nikoli pro jejich výrobu, kde již přísné standardy existují. Z hlediska ČR je pak nutno uvědomit si na jedné straně strukturu zdejší chemické výroby, kterou vedle velkých zahraničních vlastníků tvoří též čeští výrobci, jež je možné označit v evropském měřítku za menší či středně velké. Na druhé straně chemická výroba představuje z hlediska bezpečnostních rizik vysoce citlivý sektor. Lze proto očekávat, že v průběhu celého roku 2005 (zejména v jeho první polovině, v níž vyhlásilo Lucembursko REACH jako svoji prioritu) se budou střetávat nad programem zájmy environmentální a zájmy průmyslové s různými dopady na různý typ producentů i obchodních firem dle jejich velikosti. Směrnice o pracovní době Na pořad jednání Výboru pro sociální otázky se 17. ledna dostala kontroverzní směrnice o pracovní době. Během jednání Rady pro zaměstnanost a sociální politiku v listopadu 2004 se na její podobě nedokázali shodnout zástupci členských států v takové podobě, v jaké návrh předkládala Komise. V rámci Výboru se na obranu návrhu Komise, který má striktněji omezovat možnosti přesčasové práce a který vyvolává spory ohledně toho, zda lze započítávat tzv. pohotovostní dobu do běžné pracovní doby, postavili zejména socialističtí poslanci. Návrh směrnice se znovu objeví na jednání Rady pro zaměstnanost a sociální politiku 3. března; směrnice podléhá schválení pomocí spolurozhodovací procedury v EP. Obsah směrnice a její sporné body – viz Monitoring říjen 2004, prosinec 2004. Směrnice o softwarových patentech Výbor EP pro právní otázky ( JURI) se na svém zasedání 3. února téměř jednomyslně rozhodl otevřít znovu spornou otázku tzv. softwarových patentů. Toto kontroverzní téma se týká patentovatelnosti počítačových programů a představuje předmět sporu mezi evropskými institucemi (především Komisí) a výrobci softwaru, kteří varují před naprostou inhibicí trhu se softwarem v důsledku možného schválení této směrnice.

125


Sporné body Podstatou sporu je to, zda je možné chránit software v rámci systému práv duševního vlastnictví pomocí práva autorského (jako je tomu nyní v drtivé většině členských států EU) či sjednotit jeho ochranu pomocí práva patentového. Zastáncem patentovatelnosti softwaru je především Komise, která poukazuje na nutnost harmonizace ochrany těchto produktů intelektuální činnosti. Výrobci softwaru však poukazují na to, že by se tak nemělo dít prostřednictvím patentového práva. Podle odborníků je software velmi specifickým intelektuálním produktem, jedná se v podstatě o algoritmus, u něhož by patentování a registrace u Evropského patentového úřadu velkými firmami na výrobu softwaru vedlo k inhibici inovativnosti a vzniku monopolů. Nový software totiž velmi často představuje pouze určitou inovaci již existujícího algoritmu, dle odborníků tudíž není v lidských silách spolehlivě určit, který produkt je skutečně původní a který vychází z již existujícího postupu a znamenal by tudíž porušení existujícího patentu. Poukazují též na to, že se snahou o patentování softwaru přichází EU poněkud pozdě, pokouší-li se obhajovat ji globálními požadavky na vyšší míru ochrany duševního vlastnictví. Tento systém používají USA, důsledky jeho zavedení jsou však spíše negativní a uvažuje se o jeho zrušení. ČR a softwarové patenty Z hlediska ČR je třeba poukázat na to, že zdejší výrobci náležejí spíše k těm menším, které by patentování softwaru citelně postihlo. Svůj dopad by mělo též na spotřebitele v podobě zvyšování cen softwaru, které přináší každý monopol v jakémkoli odvětví. Dá se tedy očekávat, že následující jednání Rady pro volnou soutěž, plánované na 7. a 8. března, na jehož program se Komise pokouší otázku softwarových patentů dostat navzdory vyjádření legislativního výboru EP, který požadoval další expertizy odborníků na toto kontroverzní téma, bude dominovat spor o tuto otázku. Zpráva o směrnici ohledně evropského pojištění vozidel EP na plenárním zasedání 12. ledna přijal zprávu o návrhu páté směrnice o pojištění vozidel, která by měla majiteli usnadnit pojištění vozidla v rámci jiných členských států EU. Návrh by měl usnadnit pojištění vozidla napříč členskými státy EU např. pro případ dočasného pobytu v jiném členském státě či pro případ, že auto je zakoupeno v jednom členském státě a nový majitel jej registruje a platí pojištění ve státě jiném.

126

Směrnice však má usnadňovat situaci nejen motoristům, ale i případným obětem dopravních nehod, chodcům a cyklistům. Chce totiž navýšit minimální kompenzační částku, kterou oběti nehod mohou nárokovat; odškodňovány za utrpěnou újmu by měly být z povinného pojištění motorového vozidla, které se nehody zúčastnilo. Směrnice je diskutována coby součást rozsáhlých legislativních programů, které portfolio dopravy v rámci Komise prosazuje v oblasti zvyšování bezpečnosti silniční dopravy. Komisař pro dopravu Barrot 7. února prezentoval tuto prioritu jako jednu z klíčových součástí svého krátkodobého legislativního programu pro rok 2005. Sporné body aktuálního vývoje legislativy v oblasti silniční dopravy Nutno říci, že program zvyšování bezpečnosti silniční dopravy představuje spíše snahu o zpřísnění a harmonizaci legislativy týkající se např. řidičských průkazů a podmínek jejich získávání, užívání bezpečnostních pásů či protikolizních radarových zařízení, případně spolupráce policejních jednotek, nežli snahy o zlepšování kvality komunikací a infrastruktury, která má ovšem také velmi významný vliv na bezpečnost provozu. V dané oblasti proto v poslední době vzniká spíše legislativa týkající se harmonizace byrokratických předpisů (do určité míry k ní náleží i zmiňovaná směrnice o evropském pojištění vozidel), zatímco citlivá a potřebná legislativa týkající se dopravní politiky (transevropské sítě, interoperabilita infrastruktury, otázka jednotného evropského mýtného) nebývá pro svoji kontroverznost na jednání Rady pro jistotu ani zařazována (viz otázka evropského mýtného stažená na poslední chvíli z jednání Rady pro transport v prosinci 2004). 1.2 KOMISE Bílá kniha komisaře Frattiniho 29. ledna komisař pro oblast justice a vnitra Frattini zveřejnil bílou knihu zabývající se posílením spolupráce členských států v oblasti trestního práva a vyšetřování trestných činů. Obsah bílé knihy Podstatným bodem bílé knihy je návrh na vytvoření celoevropského registru osob odsouzených v rámci trestního řízení. Komisař Frattini plánuje vytvoření takového rejstříku ve dvou etapách: v první etapě by docházelo ke

leden 2005

sjednocování trestních rejstříků na úrovni jednotlivých členských států, v druhé etapě by následovalo vytvoření celoevropské databáze. Sporné body V pozadí snahy o vytvoření celoevropské databáze trestaných osob je snaha zamezit situaci, v níž by se jednou trestané osoby pohybovaly napříč členskými státy a pokračovaly v páchání trestné činnosti, aniž by vyšetřovací orgány v novém státě věděly o jejich trestné činnosti na území, na němž se pohybovaly předtím; na druhé straně snaha o vytvoření jakési celoevropské trestní databáze znamená přesun shromažďování údajů a informací o osobách z národní na nadnárodní úroveň. Tuto tendenci lze zaznamenat i u řady jiných legislativních inovací na poli justice a vnitra (např. v prosinci diskutované rozhodnutí o zadržování telekomunikačních dat). Je třeba, aby byl takový trend sledován skutečně jen v oblastech, kde to napomůže např. boji s organizovaným, nadnárodně strukturovaným a provozovaným zločinem, nikoli v oblastech, kde by šlo např. o shromažďování běžných údajů o občanech jednotlivých členských států, dosud provozované na národní úrovni. Bílá kniha z hlediska ČR Z hlediska ČR jako jednoho z členských států je závažné především to, že utváření jakéhosi celoevropského rejstříku trestaných osob by s sebou neslo nejprve kompletní revizi způsobu a formy, jakou jsou tyto údaje shromažďovány a uchovávány na národní úrovni. Tyto databáze totiž existují ve všech členských státech, liší se však obsahem a liší se též přístup k nim; v některých státech po určité době podléhají skartaci, v jiných nikoli. Všechny tyto parametry by bylo nutno v rámci vytváření celoevropské databáze sjednotit. Rozhodující bude, jak dalece v této oblasti budou jednotlivé členské státy chtít zacházet; za pozornost stojí, že příznivcem nejvíce ambiciózní harmonizace je především Lucembursko, které EU nyní předsedá. Doporučení Komise ohledně dostupnosti paliv bez obsahu síry 13. ledna vydala Komise doporučení, na jehož základě jsou jednotlivé členské státy povinny zajišťovat dostupnost paliv bez obsahu síry (bezolovnatý benzín, nafta s nízkým obsahem síry apod.) Doporučení je v souladu s dlouhodobější tendencí EU, která by chtěla získat pro program podpory dostupnosti alternativních paliv politiky jednotlivých členských států EU i velké výrobce automobilů.

Obsah a sporné body doporučení Z hlediska právní síly se jedná o pouze nezávazné doporučení; členské státy mají volnost pokud jde o výběr používaných paliv a energetických zdrojů, doporučení by však mělo sloužit jako určitý signál v souladu se závazky EU na poli politiky životního prostředí. K takovému cíli slouží i povinnost členských států zakotvená v doporučení, aby publikovaly každoročně zprávu o dostupnosti těchto ekologických paliv v dané zemi. Praktický dosah takového legislativního opatření tedy není velký, jde spíše o velmi symbolický a deklaratorní krok, který členské státy zatěžuje pouze v byrokratickém smyslu. Z hlediska podpory alternativních paliv a zdrojů energie má EU k dispozici předběžný legislativní program tzv. „zelených automobilů“ (Green Cars), který spočívá v podpoře výroby ekologicky šetrných vozidel a dostupnosti paliv jako je biomasa, tekutý plyn či chemikálie sloužící jako náhražka nafty pro dieslové motory. Problém je v tom, že výroba těchto automobilů, stejně jako produkce alternativních paliv, je většinou značně nákladná z hlediska potřebné technologie i výrobního procesu; na straně EU a jejích legislativních programů si vyžádá investice do podpory produkce i výzkumu. Jedná se přitom o podpůrný výzkumný a ekologický program, je třeba dát pozor, aby nedošlo v jeho rámci k produkci legislativy, která by prostřednictvím regulace omezovala a znevýhodňovala především uživatele neekologických paliv. Z hlediska výrobců by takové znevýhodňování lobbistický tlak zřejmě nepovolil, závisí koneckonců stále i na blahovůli producentů aut a alternativních paliv, zda jsou ochotni investovat do výzkumu, do tohoto typu omezené produkce a do zkoumání, jakým způsobem by bylo možno adaptovat spalovací motory na ekologicky šetrnější paliva za nízkých ekonomických i ekologických nákladů. Návrh rámcového rozhodnutí harmonizujícího sankce v oblasti organizovaného zločinu 19. ledna Komise představila návrh rámcového rozhodnutí, které v oblasti trestního práva přímo směřuje k harmonizaci nejen po stránce procesuální, ale též obsahové. Obsah rozhodnutí Jde o to, že v dílčí oblasti organizovaného zločinu by mělo dojít k harmonizaci trestních sankcí i ke společné definici organizovaného zločinu. Ve všech členských zemích by měla být stanovena minimální výše trestu, kterou by soudy byly povinny

127


ukládat pachatelům trestných činů, jejichž definice splňuje navrženou definici organizovaného zločinu. Rozhodnutí stanovuje kritéria pro rozhodování, do jurisdikce kterého státu bude daný případ spadat, pokud se organizovaná trestná činnost bude týkat více členských států (jak je pro tuto dílčí oblast kriminality typické). Sporné body Rozhodnutí představuje relativně závažný krok směrem ke skutečné harmonizaci v oblasti trestního práva; jde především o harmonizaci činnosti soudů v oblasti organizovaného zločinu, protože rozhodnutí Komise stanovuje a určuje soudům v jednotlivých členských státech definici těchto trestných činů, soudy jsou omezeny pokud jde o výši trestu (nesmí stanovit trest nižší, než je navrhovaných pět let odnětí svobody), rozhodnutí dokonce určuje, v kterém z jednotlivých členských států bude trestní řízení probíhat. Podstatné je, že nyní, kdy neplatí evropská ústava, je pro schválení takového rozhodnutí nutný jednomyslný souhlas členských států, EP je pouze konzultován. Evropská ústava usnadnění spolupráce soudních orgánů při vedení trestního stíhání a výkonu rozhodnutí převádí do režimu QMV. O takovéto normě by se potom mohlo rozhodovat QMV namísto jednomyslnosti. Prezentace dlouhodobé legislativní strategie nové Komise 26. ledna předseda nové Komise Barroso představil strategii Komise pro nadcházejících pět let, současně byla 2. února zveřejněna dlouho očekávaná revize původních ambiciózních cílů Lisabonské agendy. Název sdělení Komise o dlouhodobé legislativní strategii „Evropa 2010: Partnerství pro obnovu Evropy“ v sobě skrývá důraz na některé priority, které objevíme např. i u dlouhodobých plánů nové předsednické země Lucemburska. Legislativní strategie Komise a revize Lisabonské agendy Předseda Komise Barroso již v rámci zveřejněné legislativní strategie svého týmu zdůrazňoval především revitalizaci Lisabonské strategie. K ní byli však kritikové z řad ekonomů skeptičtí od počátku. Původní cíle v podobě předstižení USA v míře hospodářského růstu i dalších klíčových socioekonomických ukazatelích (vývoj inflace či nezaměstnanosti) představovaly mety těžko

128

naplnitelné způsobem popsaným v dokumentu (spojení zvýšení ekonomické výkonnosti, zaměstnanosti, globální konkurenceschopnosti Evropy, sociální únosnosti a trvale udržitelného rozvoje). Barrosovi lze vzhledem k obsahu revidované Lisabonské strategie zveřejněné 2. února 2005 přiznat realističtější postoj, když v souvislosti s Lisabonskou agendou nyní hovoří o žádoucím cíli vybudovat z EU konkurenceschopnější (nikoli nejkonkurenceschopnější) ekonomický prostor. Na druhé straně, ve světle kritické Kokovy zprávy z listopadu 2004, si Barroso přehnaný optimismus v souvislosti s „Lisabonem“ ani příliš dovolit nemohl. Některé sporné body legislativního programu Strategie nové Komise dále obsahuje důraz na solidaritu s chudšími regiony rozšířené EU a kohezi, což je značně kontroverzní a mezi staršími a novými členy EU pnutí vyvolávající téma, navíc v souvislosti s úvahami o dalším rozšíření; ve formulaci základních cílů je patrný také důraz na některé pojmy, spojované s euroústavou. Jedná se především o evropské občanství (strategie hovoří o prioritě bezpečnosti evropských občanů, čímž se míní především vnitřní bezpečnost a také aktivita EU na poli boje proti terorismu). Těmto aktivitám lze v souvislosti s vývojem bezpečnostních rizik objektivně vytknout snad tolik, že legislativa na poli vnitřní bezpečnosti často ve jménu boje proti těmto rizikům, především terorismu, příliš směřuje k narušování autonomie členských států v oblasti tvorby a výkonu trestního práva a k přílišné harmonizaci, která se může dotýkat svobod občanů – European Evidence Warrant, směrnice o uchovávání telekomunikačních dat, evropský trestní registr –, což je třeba sledovat s pozorností. Strategie explicitně klade důraz v oblasti jednotného trhu na bezpečnost potravin a dalších produktů. To může být kontroverzní, pokud Komise bude namísto pozitivních stránek této oblasti dále posilovat nadměrnou regulaci ve jménu ochrany spotřebitele, která často směřuje k narušování volného trhu a až k jakémusi „výchovnému“ dirigismu vůči svobodnému chování spotřebitele a jeho možnostem výběru (např. směrnice o nutričním obsahu potravin apod.). Coby další legislativní priority Barrosova strategie jmenuje dopravu, a to opět do značné míry z hlediska zvyšování její bezpečnosti. Nový komisař pro dopravu Barrot již v souladu s těmito obecnými prioritami prezentoval 1. února také legislativní program svého portfolia pro rok 2005. Vedle návrhů na regulativní normy, které by

leden 2005

měly směřovat k posílení bezpečnosti letecké a námořní dopravy, plán obsahuje též důraz na realizaci tzv. Evropského akčního programu pro bezpečnost silnic. V praxi se tedy s největší pravděpodobností dočkáme nových norem, které např. mají upravovat a zvyšovat odpovědnost motoristů za dopravní přestupky, kterých se dopustili v jiných členských státech EU, prostřednictvím spolupráce policie a soudního aparátu různých členských států. Kritika strategie nové Komise Kritikové, a to zdaleka nejen z řad euroskeptiků, označují strategii Komise za zklamání. Barrosova strategie je vesměs hodnocena jako velmi opatrná, jako odraz toho, že předseda Komise se obává, aby „nenarazil“ ve snaze smířit neokorporativistické tendence současného Německa a Francie a vyšší míru liberalismu a deregulace, které jsou však z objektivního hlediska nejen tendencí jiných politických sil v Evropě, ale přímo nutností, chce-li EU obnovit a vylepšit své místo v současném světě po ekonomické stránce. To ostatně zaznívá i z nové verze cílů Lisabonské agendy. Eurooptimisté v legislativní strategii nové Komise ovšem nenalézají žádnou širší „vizi“ a v tomto směru ji srovnávají (v neprospěch Barrosa) s Delorsovými ambicemi dobudovat volný trh, Santerovými výzvami v souvislosti s realizací projektu eura a s Prodiho tématem rozšiřování. Často potom při hledání příčin slabosti naznačené Barrosovy agendy a při odhadu její naděje na úspěch upozorňují na to, že jak úspěch Lisabonské agendy v sociální oblasti, tak daňově příznivé prostředí pro podnikání, z liberálního hlediska nutné pro nastartování růstu, nejsou plně realizovatelné položky, dokud zůstávají kompetence v těchto oblastech do značné míry na úrovni členských států. Na druhé straně lze říci, že současná EU snad ani nepotřebuje další ambiciózní integrační témata, po legislativní stránce „hyperaktivní“ Komisi či dokonce převod dalších významných kompetencí na nadnárodní rovinu, jako spíše Komisi, která by se snažila uvolňovat regulaci stávající a nevytvářet novou. Do Barrosova týmu byly zpočátku díky většímu množství liberálně orientovaných osobností (např. komisař pro vnitřní trh McCreevy) takové naděje vkládány, jeho dosavadní počiny (včetně prezentované dlouhodobé strategie) však v tomto směru spíše zklamávají. Zaráží především to, že v nové strategii nedává Barroso takové místo zvyšování konkurenceschopnosti v rámci EU i EU jako takové, jak se očekávalo a jak také v rámci priorit své Komise zveřejněných již na přelomu srpna a září 2004 (ještě předtím než se rozhořela aféra Buttiglione, která působení Komise dosti neslavně začala), Barroso

zdůrazňoval. Pravdou však je, že liberálové v Komisi musí čelit tlaku svých socialistických kolegů (včetně komisaře Špidly), kteří se snaží zachovat a ještě posílit sociálně regulační směr legislativy, a to nejen v jednotlivých konkrétních tématech (např. kontroverzní směrnice o pracovní době), ale také obecně v rámci dlouhodobých trendů (snaha posilovat v rámci Lisabonské agendy témata týkající se sociální politiky a zvyšování zaměstnanosti umělou cestou, nikoli pomocí podpory hospodářského růstu, vycházející nejen z řad Komise, ale i od socialistů v EP; naposledy s podobnými iniciativami přišel např. předseda EP Borrell). K ochraně evropského sociálního modelu a podpoře dialogu sociálních partnerů vyzval Barrosa i premiér země, která stojí na půl roku v čele EU, Jean-Claude Juncker z Lucemburska. To také naznačuje, že od nové předsednické země nelze očekávat liberální a protržní kurz, o jaký se pokusilo v předchozím půlroce Nizozemí. Barroso přesto pro svoji strategii, kterou uvedl třemi slovy: prosperita, solidarita (tím ovšem předseda Barroso nemíní jen regionální kohezi, ale i politiku sociální agendy nastavenou ve prospěch znevýhodněných skupin osob), bezpečnost, s důrazem na prosperitu, získal v EP politickou podporu nejsilnějších frakcí, jak se koneckonců očekávalo. Svoji výpovědní hodnotu má přitom fakt, že strategii podpořily především pravicové frakce (lidovci a demokraté EPP-ED a liberálové v ALDE), poněkud překvapivě však též zelení. Předseda jejich frakce Belgičan Jonckheer také při následné debatě zmínil program REACH, který (zřejmě pro jeho kontroverznost právě z regulačního hlediska) v Barrosově strategii nefiguroval, což může být pozitivní signál, na dokončení přijetí tohoto regulačního balíku v oblasti chemického průmyslu však naopak trvá program lucemburského předsednictví. Vesměs kladné hodnocení strategie ze strany Zelených je do určité míry překvapením, protože tato frakce se řadí spíše ke stoupencům výraznější regulace, na druhé straně je to zřejmě proto, že strategie obsahuje tak zoufale málo konkrétních bodů. Barroso nehovořil např. vůbec o připravované významné směrnici o liberalizaci obchodu se službami, stejně o další konkrétní chystané legislativě. Dílčí kritika a dokonce výhružné varování vůči pověstem o liberálních a protržních tendencích Komise jako celku i některých komisařů přišla od evropských socialistů (PES), kteří jako celek strategii sice přivítali, varovali ale předsedu Barrosa před snahami demontovat a ohrožovat evropský model sociálního státu a jistot pomocí deregulace. To naznačuje, že Barrosův tým nebude mít při eventuelním prosazování reformních tendencí jednoduchou pozici a je diskutabil-

129


ní, co vše se mu v tomto směru podaří realizovat. Předseda socialistické frakce v EP Schulz nicméně ocenil „zvuk“ hesel, kterými Barroso svoji strategii zaštítil. Barrosovo funkční období tedy bude zřejmě charakterizováno spíše jemným balancováním, snahou prosadit dílčí řešení a kompromisy či vyčerpávajícím jednáním ve snaze smířit protichůdné tendence, nežli nějakými průlomy. Deregulační snahy některých osobností na jedné straně a omezený manévrovací prostor na straně druhé tak z hlediska legislativního vývoje mohou vést ve výsledku k patovým situacím. Strategie a ČR Lze poukázat na diskutabilní rétoriku, kterou předseda Barroso prezentaci strategie Komise doprovodil; důraz na posílení významu evropského občanství totiž spojuje v první řadě se schválením ústavní smlouvy a s jejím vstupem v platnost. Hovořil sice přitom o nutnosti zjednodušit legislativu a doprovodit ambicióznější záběr evropských politik adekvátním rozpočtem, z těchto slov však vyplývá, že spíše než jednoduchost legislativy ve smyslu obsahovém, implementačním a deregulačním má na mysli zjednodušení mechanismu jejího přijímání, který tak jak je popsán v ústavě, je z hlediska malých zemí diskutabilní. Také snaha expandovat politickou aktivitu EU a legislativní harmonizaci a za tím účelem zvyšovat objem rozpočtu EU nepřináší z deregulačního hlediska příliš pozitiv, v tomto smyslu Barroso navazuje na určité „názorové dědictví“ předchůdce Prodiho, takže zůstává „neoblomný“ vůči požadavkům některých členských států na snižování rozpočtových stropů stanovených Komisí pro finanční perspektivu 2007–2013. Faktem však je, že podporu rozpočtové perspektivě tak, jak ji nastavila Komise (tedy se zachováním maximálního stropu 1,24 % HND EU), právě při debatě nad Barrosovou strategií vyjádřila v EP i skupina evropských liberálů ALDE. Zarážející je také, na kolika místech textu sdělení lze nalézt důraz na nutnost „lepší“ a efektivnější regulace, jejíž potřebu Komise spatřuje nejen na úrovni EU, ale také členských států. Sdělení proto odráží heterogenní strukturu Komise, v níž zasedají jak příznivci volného trhu a deregulace, tak stoupenci sociálního, silného a regulujícího státu. Předmětem častých stížností je to, že vedle návrhů direktiv a prováděcích opatření, kterých Komise každoročně vyprodukuje stovky, vlády členských států často v rámci harmonizace práva dovádějí regulaci na úrovni národní legislativy ještě dále s odkazem na EU. Sdělení volá po zefektivnění takových tendencí. Za pozornost stojí i to, že dlouhodobě pozorovatel-

130

né tendence expanze agendy EU do oblasti sociální politiky chce Barroso zohlednit ve formě vzniku zcela nové evropské sociální agendy. Do konce roku 2005 by měla Komise zveřejnit seznam legislativních návrhů seřazený dle priorit. Předseda Komise v této souvislosti hovoří o snaze zlepšit a standardizovat vzájemnou meziinstitucionální komunikaci. S EP chce Komise podle Barrosa pravidelně komunikovat prostřednictvím zpráv vydávaných o své legislativní činnosti každý měsíc i prostřednictvím nové komisařky pro meziinstitucionální vztahy Wallströmové. Lze se přitom tázat, do jaké míry je možné očekávat zefektivnění legislativního procesu, anebo spíše posílení již existující tendence, v souladu s níž evropská legislativa vzniká méně na základě formálních hlasovacích mechanismů, ale spíše jako výsledek neformálních jednání zainteresovaných skupin (úředníků jednotlivých institucí, zástupců lobby a politických frakcí). To do značné míry determinuje možnost, s níž lze či nelze tento proces ovlivnit, např. ve prospěch dílčích zájmů členských států. Rozhodnutí Komise ohledně krátkovlnných automobilových radarů 18. ledna přijala Komise rozhodnutí, které nabývá platnosti od 1. července 2005; od tohoto data povoluje používání automobilových radarů k detekci nebezpečí možných kolizí a přiděluje jim specifickou vlnovou frekvenci. Sporné body Problematická byla právě záležitost přidělené frekvence. Komise totiž musela použít krátkovlnnou frekvenci, kterou užívají např. mobilní operátoři či policejní radary, aniž by narušovala běžný provoz těchto zařízení. Existující varianta užití 24 GHz frekvence tedy představuje pouze prozatímní řešení, které v praxi omezuje možnost rozšířit užívání těchto radarů, které by mohl automobilový průmysl užívat jako přídatné zařízení ve svých výrobcích, a brání jejich rozšiřování napříč EU. Komise tak fakticky potřebuje přibližně do roku 2013, od kterého se počítá s uvolněním jiné frekvence (79 GHz) pro tato zařízení, zamezit přílišnému rozšiřování těchto zařízení, což představuje stále značný regulační zásah do automobilové výroby, přestože již nejde o úplný zákaz užití těchto radarů, který platil dosud.

leden 2005

Řídící principy pro aplikaci Obecného zákona o potravinách 1. ledna 2005 vstoupil v platnost nový evropský Obecný zákon o potravinách (General Food Law). Komise k němu na základě shody se zástupci členských států zveřejnila 31. ledna prováděcí předpisy, které by měly napomoci vládám jednotlivých států při harmonizování pravidel týkajících se potravin. Obsah zákona Nový zákon se týká sledování nezávadnosti potravin (předmětem přísnější registrace mají být informace týkající se producenta či povahy daného produktu tak, aby bylo možné přesněji zmapovat cestu od výrobku ke spotřebiteli), dává možnost stažení nebezpečných potravin z trhu a reguluje také novými pravidly export a import potravin. Sporné body Významným bodem zákona je to, že klíčovou odpovědnost za bezpečnost potravin přenáší na potravinářský průmysl, diskutabilní je byrokratizace a regulace, kterou přináší. Stejně tak možnost sáhnout ke stažení výrobku z trhu je poměrně silným nástrojem, zvláště mají-li bezpečnost daného produktu determinovat určitá tímto zákonem daná pravidla. Na druhé straně obhájci zákona včetně komisaře pro zdraví a ochranu spotřebitele Kyprianoua jej označují za spolehlivý nástroj pro ochranu zákazníka. Spuštění mechanismu obchodování s emisemi Na základě rozhodnutí Komise, k němuž došlo již v prosinci 2004, byl od 1. ledna 2005 spuštěn v rámci EU mechanismus obchodování s emisemi obsahujícími CO2. K mechanismu se prozatím nepřipojila ČR spolu s Polskem, Itálií a Řeckem pro pozdní dodání národních emisních plánů, které tak Komise nemohla schválit a nemohly být proto do společného trhu s emisemi zahrnuty. Jednalo se o dodání komplexních plánů realizace snižování množství vyprodukovaných emisí, spuštění tzv. národních registrů emisí, na jejichž základě pak obchodování na celoevropském trhu má probíhat, a vydávání tzv. emisních povolenek. Na přesném mechanismu se nemohlo dohodnout ministerstvo průmyslu a ministerstvo životního prostředí. Očekává se však, že se ČR k evropskému obchodu s emisemi připojí během roku 2005.

Možnost expanze mechanismu do dalších oblastí? V lednu 2005 z prostředí Komise unikly informace o tom, že do roku 2008 je plánováno též zahrnutí emisí z letecké dopravy do mechanismu obchodování s emisemi. K takovému kroku by byla nutná revize Směrnice o evropském trhu s emisemi (2003/87). Sporné body Toto opatření je však považováno řadou členských zemí za kontroverzní, stejně jako ze strany lobby leteckých společností; lze tedy očekávat značné napětí v této oblasti mezi Komisí, Radou i lobby v oblasti letecké dopravy, pokud jde o otázku, zda zahrnutí této oblasti do obchodu s emisemi bude znamenat neadekvátní regulaci a omezování volné konkurence v této oblasti, či naopak zda je takové opatření nutné z hlediska životního prostředí. Komise přitom dlouhodobě usiluje o nějakou formu zohlednění environmentálních rizik používání leteckých pohonných hmot a vlivu letecké dopravy na životní prostředí a zejména klimatické změny (např. pomocí daně z leteckého kerosinu, proti níž protestuje Mezinárodní organizace civilního letectví). Úvahy EU o zavedení zvláštní daně z leteckého kerosinu se objevily např. na únorovém jednání skupiny G-7, na němž premiér předsednického Lucemburska Juncker zdůraznil, že se EU této myšlence, která se původně zrodila v řadách politické lobby Zelených zastoupených v EP, nebrání. Nutno přitom zdůraznit, že frakce zelených se přikláněla k takovému řešení problému leteckých emisí s určitou nadějí, že by tímto způsobem mohlo dojít k umělému omezování letecké dopravy jako takové. Zdanění letecké dopravy vs. řešení pomocí mechanismu obchodování s emisemi Myšlenka zvláštního daňového břemene pro letecký průmysl je přitom sporná, stejně jako otázka, zda se finanční prostředky získané tímto způsobem skutečně mohou pozitivně odrazit na boji s environmentálními riziky, především v rozvojových zemích. S plošným zdaněním letecké dopravy, které naznačeným způsobem obhajuje nejen Lucembursko, ale i Německo a Francie, nesouhlasí např. Velká Británie, na globální úrovni G-7 daly najevo svůj nesouhlas i USA. Dá se očekávat, že plošné dodatečné zdanění leteckého průmyslu by mělo významný dopad především na zákazníka, zvýšená cena kerosinu by se promítla do zvýšení cen letenek. To by nemuselo plošně hrozit v případě zahrnutí leteckých emisí do mechanismu jejich obchodování. Zahrnutí leteckého průmyslu do mechanismu obchodování

131


s emisemi by zase mohlo mít deformující účinky na konkurenceschopnost v oblasti leteckého průmyslu, dopady na výrobce letadel a dopravce např. i v ČR. Efekt tohoto mechanismu by totiž zřejmě byl podobný jako v případě obecného mechanismu obchodování s emisemi z průmyslové produkce: sankcionováni by byli ti poskytovatelé služeb v letecké dopravě, kteří se podílejí na produkci leteckých emisí výrazněji než jiní, což by je tlačilo k používání úspornějších strojů. To by vytvářelo přirozený tlak na výrobce letedel a skutečnost, zda létá s životnímu prostředí více či méně přátelskou leteckou společností by si na cenách letenek zřejmě uvědomoval i pasažér. Na druhé straně v případě letecké dopravy by zřejmě bylo mnohem složitější (především po byrokratické stránce) zajistit takové pozitivní propojení fungování tržních sil a výsledného benefitu pro životní prostředí v podobě obchodování s emisními povolenkami, než v oblasti průmyslové produkce. Je též třeba vyčkat, jaké výsledky vykáže prozatímní fungování evropského mechanismu obchodování s emisemi. Lze tedy konstatovat, že z hlediska dopravců a zákazníků by zdanění kerosinu mělo spíše plošný restriktivní účinek, zatímco zahrnutí leteckých emisí do mechanismu obchodování účinek selektivní, s dopadem především na dopravce. Plošné zdanění letecké nafty má navíc nést s sebou zisk dodatečných finančních prostředků, které vyspělé země hodlají užít na řešení nejen environmentálních, ale i ekonomických obtíží rozvojových zemí; politická podpora environmentalistů i některých významných členských zemí EU proto směřuje spíše tímto směrem. Na druhé straně otázku leteckých emisí považuje za jeden z klíčových bodů svého chystaného dlouhodobého legislativního programu Velká Británie, která bude předsedat EU v druhé polovině roku 2005, vznik nové legislativy v této oblasti bude tedy možné čekat zřejmě v tomto období. Británie přitom patří spíše mezi příznivce převedení této oblasti ochrany životního prostředí na tržní princip pomocí mechanismu obchodu s emisemi nežli plošného zdaňování. Zelená kniha o ekonomické migraci 11. ledna představila Komise tzv. Zelenou knihu o ekonomické migraci. Prezentoval ji nový komisař pro justici a vnitro Frattini, částečně se na jejím obsahu podílel též komisař pro sociální politiku Špidla.

132

Obsah zelené knihy Zelená kniha se pokouší mapovat současnou situaci pokud jde o ekonomickou migraci a současně nabízet možná řešení v sociální oblasti a oblasti politiky zaměstnanosti s ohledem na demografický vývoj Evropy a motivy přicházejících imigrantů. Obsahuje též návrhy na určitou regulaci imigrace ve smyslu pozitivních pobídek a vytvoření příznivějších podmínek pro příchod kvalifikovaných pracovních sil z třetích zemí. V podobě, v jaké byla prezentována, ji však spíše než jako nabídku konkrétních řešení lze představit coby pokus o identifikaci největších problémů. V budoucnosti půjde o to, zda výrazněji regulovat evropský trh práce s ohledem na přicházející ekonomické migranty, jak prosazují některé návrhy v knize, a jaké mají být podmínky pro nově příchozí pracovní síly. Komisi jde především o to přilákat do EU kvalifikované pracovní síly a nabídnout jim podmínky volného pohybu, sociálního zabezpečení apod. srovnatelné s občany EU. V rámci počínající diskuse se hovoří i o možném zavádění mechanismu tzv. zelených karet, tedy dočasných bianco pracovních povolení, spjatých s veškerými právy pracovníka – občana členského státu, jaké nabízí cizincům USA. Legislativní pozadí Pokračování debaty nad poznatky zelené knihy a možnostmi řešení situace se očekává do 1. dubna, v červenci 2005 má být na toto téma uspořádáno veřejné slyšení. Sporné body Krajním řešením ve vztahu k evropskému trhu práce a imigrační politice EU by bylo odstranit de facto komunitární preferenci pokud jde o pracovní síly v Evropě. To by rozšiřovalo privilegia a výhody volného pohybu pracovních sil, které dnes existují v omezené podobě (dané přístupovými smlouvami s novými členskými státy a možnostmi některých zemí uvalovat na volný pohyb pracovních sil přechodná období), i na příslušníky jiných států než členských zemí EU. Pro takové řešení by hovořil demografický vývoj, struktura pracovních sil z evropských zdrojů pokud jde o kvalifikační parametry a související vývoj pracovního trhu EU pokud jde o poptávkovou a nabídkovou stranu; přistěhovalci jsou ochotni pracovat na takových místech a za takových platových podmínek, které občanům EU ne vždy vyhovují. Na druhé straně však existuje obava z kulturních, socioekonomických i jiných důsledků takto masivního otevření evropského trhu práce mimoevropským zdrojům. Kritické hlasy veřejnosti, která nerozlišuje příliš

leden 2005

v rámci struktury trhu práce, pokud jde o strukturu jeho nabídkové a naproti tomu poptávkové strany (zjednodušeně řečeno: nabídka ze strany občanů EU v podobě ochoty pracovat se ve všech oborech nekryje s poptávkou a naopak) poukazují potom na to, že EU se potýká navzdory cílům Lisabonské agendy stále s 10 % průměrné nezaměstnanosti. Očekává se proto, že problematika legální ekonomické migrace bude ještě vyvolávat v EU kontroverze. Tato oblast na základě rozhodnutí Evropské rady z podzimu 2004 stále spadá pod hlasovací mechanismus jednomyslnosti, její převod do mechanismu QMV by bez dalšího zajišťovala teprve ústava. Zpráva o úspěšnosti členských zemí při implementaci legislativy v oblasti vnitřního trhu Komise zveřejnila 27. ledna žebříček zachycující, jak úspěšné jsou jednotlivé členské země při implementaci norem v oblasti vnitřního trhu, v němž figurovaly též nové členské země. Komise přitom konstatovala, že v rámci celé EU-25 úspěšnost implementace směrnic v průběhu druhé poloviny roku 2004 v porovnání se situací EU-15 a posléze EU-25 v první polovině roku poklesla. Během první poloviny roku 2004 se nedařilo v rámci celé EU implementovat na národních úrovních asi 2,2 % vznikající legislativy v oblasti vnitřního trhu, za druhou polovinu roku 2004 to bylo již 3,6 % neimplementované legislativy. Tato kritika Komise přitom nesouvisí pouze s rozšířením EU o nové členské státy, dvanáct států někdejší EU-15 totiž vykazuje významné implementační deficity. Obsah zprávy a její dosah pro ČR Evropská rada se na svých jednáních opakovaně shodla na tom, že členské státy by měly usilovat o to, aby jejich implementační „zaostávání“ za evropskou legislativou nepřesahovalo 1,5 %. Tuto hranici se přitom podle poslední zprávy podařilo dodržet pouze dvěma státům EU-25, Španělsku (1,3 %) a Litvě (1 %). Nové členské země naproti tomu obdržely od Komise pochvalu za to, že se všem z nich podařilo po vstupu do EU výrazně snížit svůj implementační deficit, který zůstává nejhorší v ČR (ČR podle Komise neimplementovala 9,6 % vznikající legislativy). Proti žádnému z nových členských států přitom nebylo v předcházejícím půlroce zahájeno Komisí řízení pro neimplementaci či špatnou implementaci právních norem (pro srovnání, největší počet těchto řízení je veden proti Itálii – 149), komisař pro volný trh McCreevy však zdůraznil, že tomu tak není proto, že by tyto státy neměly s implementací norem

problémy, ale proto, že se Komise rozhodla poskytnout novým členům určité „období hájení“. Dá se proto očekávat, že ČR se stane v blízké budoucnosti terčem těchto soudních řízení, jejichž prohra bývá spojena s nemalými pokutami; se svým skóre 9,6 % neimplementované legislativy je totiž v rámci celého žebříčku na posledním místě (před ní figuruje od konce Lotyšsko se 7 % a Slovensko s 6,3 % neimplementované legislativy), a to bez ohledu na skutečnost, že žebříček už nezachycuje situaci z přelomu roku a z ledna. Dílčí body zprávy Komise v této souvislosti upozorňuje především na význam navrhované směrnice o službách, jejíž úspěšná implementace po schválení by měla mít klíčový vliv na fungování volného trhu v této oblasti. Sporným bodem směrnice je princip originality (tzn. že služby by měly být v rámci členských zemí EU poskytovány vždy podle pravidel platných v zemi, z nichž poskytovatel pochází). To představuje na jedné straně jednotící princip usnadňující volný pohyb služeb a skutečné dobudování jednotného trhu s touto svobodou, jak po tom volá Komise, na druhé straně se to setkává s poměrně logickým odporem členských států, které operují dopadem na spotřebitele (zhoršení kvality služeb, vnesení určitého chaosu do pravidel jejich poskytování, asymetrické nastavení směrnice, která tak ve všech směrech zvýhodňuje poskytovatele služeb a znevýhodňuje zákazníka). Podobně je na tom otázka tzv. evropského patentu, směrnice o propagaci prodeje či směrnice o uznávání profesních kvalifikací. Ve všech případech jde o legislativu, u níž by Komise ráda dokončila co nejdříve legislativní proces a má zájem i na rychlé implementaci. V případě posledně jmenované směrnice o uznávání kvalifikací je význam pro fungování vnitřního trhu a uplatňování čtyř svobod, zejména pohybu osob a pracovních sil, nepopiratelný. Např. u problematiky evropského patentu je však třeba dávat pozor na obsah a zejména rozsah legislativy připravované v této oblasti; Komise má totiž tendenci usilovat o co nejpřísnější ochranu v oblasti duševního vlastnictví rozšiřováním aplikace patentové ochrany, což však na druhé straně může vést k umělým deformacím trhu v dané oblasti. Hodnotíme-li však průběžnou zprávu o strategii EU pro vnitřní trh v období 2003–2006 jako celek, zjistíme, že konstatuje spíše nepříjemná zjištění z hlediska fungování jednotného trhu jako takového. V rámci vnitřního trhu podle ní bohužel nedochází k cenové konvergenci, obchodní výměna mezi členskými státy se zpomaluje a toky zahraničních

133


investic vykazují volatilitu; Komise tento stav do značné míry přičítá jak nedostatečné implementaci již existující legislativy ze strany členských států, tak neexistenci některých klíčových právních norem. 1.3 RADA Společný postoj k návrhu směrnice o vzájemném uznávání kvalifikací Rada prostřednictvím Výboru stálých zástupců (Coreper) zaslala 13. ledna EP společný postoj k návrhu směrnice o uznávání kvalifikací. Směrnice je předmětem spolurozhodovací procedury, EP má nyní na poskytnutí svého stanoviska ke společnému postoji čtyři měsíce. Obsah směrnice Tato jediná směrnice by měla konsolidovat obsah čtrnácti směrnic existujících nyní na poli uznávání kvalifikací v různých profesích (zdravotnictví, architektura) a měla by doplňovat hojně diskutovanou a kontroverzní směrnici o službách. Sporné body Směrnice o kvalifikacích dosud vyvolala v rámci institucí EU a členských států tyto kontroverze: EP požaduje vyjmout ze vzájemného uznávání kvalifikací notáře, s čímž Rada nesouhlasí, členské státy také rozhodně odmítají to, aby se uznávání kvalifikací týkalo příslušníků nečlenských států. Rada a Komise se neshodují též na tom, jaké pravomoci vůči poskytovatelům služeb žádajícím o akreditaci a uznání kvalifikace v jiném členském státě může daný členský stát mít (zda může např. zkoumat jejich trestní bezúhonnost apod.). Význam směrnice a ČR Možnost vzájemného uznávání kvalifikací náleží k největším přínosům existence čtyř svobod v rámci EU; nyní záleží především na tom, jak se jednotlivým institucím a členským státům podaří sladit výslednou podobu směrnice. Jde o to, kolik výjimek a bariér vůči původnímu záměru ve jménu liberalizace pohybu pracovních sil a poskytování služeb bude existovat; zda budou povoleny určité specifické požadavky či specifické definice některých profesí, zda budou existovat

134

výjimky jen pro některé skupiny států v rámci společného trhu apod. Za zaznamenání přitom stojí to, že příznivcem velké liberalizace v oblasti volného pohybu služeb není současná předsednická země Lucembursko, která se v souvislosti s rozšířením na EU-25 obává sociálního dumpingu. K mnohem větším stoupencům skutečného dokončení liberalizace v oblasti volného pohybu služeb, ale také jejich poskytovatelů, byla předcházející předsednická země, Nizozemí. Liberalizace v této oblasti má velkého stoupence též v komisaři pro volný trh McCreevym, který dlouhodobě poukazuje na její nezbytnost z hlediska skutečné kompletace fungování vnitřního trhu. Společný postoj ke směrnici o bezpečnostních pásech Coreper 24. ledna formálně přijal společný postoj ke směrnici o bezpečnostních pásech. Společný postoj, který připravil Výbor stálých zástupců, tak prezentoval stanovisko Rady ministrů, aby byly pásy povinně vybaveny nejen osobní automobily, ale i další silniční dopravní prostředky (např. autobusy, nákladní automobily apod.). Legislativní pozadí Směrnice je předmětem rozhodování spolurozhodovací procedurou, její návrh bude nyní postoupen EP, kde proběhne jeho druhé čtení. Sporné body Návrh je přitom poměrně problematický: nejenže vyžaduje změnu tří stávajících směrnic (74/ 408 o sedadlech a jejich ukotvení, 77/541 o bezpečnostních pásech a o ochranných systémech a 76/115 o ukotvení bezpečnostních pásů), ale zároveň má potenciál klást nové a zbytečné nároky na výrobce motorových vozidel. Lze přitom očekávat také následné přijetí normy na povinné poutání bezpečnostními pásy ve všech prostředcích, které jimi budou vybaveny. Např. v případě městských autobusů bude možné toho dosáhnout pouze stěží, pokud vůbec. Navrhovaná směrnice může odstartovat další kolo regulace z EU, podobně jako v jiných případech není zcela jisté, zda jde o opatření nutné (proporcionální) a odpovídající principu subsidiarity.

leden 2005


2.1 FINANCE EU Ve dnech 17.–18. ledna se uskutečnilo zasedání Rady EcoFin; k hlavním bodům náležela diskuse o ekonomické situaci a perspektivách eurozóny a pozici měny euro v rámci světového trhu. V té souvislosti se jednalo především o různých možnostech reformy Paktu růstu a stability a nalezení kompromisu mezi různými pozicemi členských států v této otázce, především pokud jde o implementaci paktu. Lucemburské předsednictví i komisař pro ekonomické a monetární záležitosti Almunia usilují o dosažení shody na reformě před březnovým zasedáním Evropské rady, kde by měla být reforma předložena jednání a ratifikaci hlav států a vlád a kde by měla probíhat též jednání o Lisabonské agendě. Premiér předsednické země Jean-Claud Juncker odmítl návrh německého premiéra Schrödera, aby byly omezeny v souvislosti s Paktem růstu a stability a koordinací ekonomických politik členských států kontrolní pravomoci Komise, stejně jako její pravomoc zahájit řízení proti státům nedodržujícím podmínku týkající se nadměrného deficitu veřejných financí. Návrh ústavy přitom pravomoci Komise v této otázce posiluje, v souladu s touto tendencí je proto pozice Junckera, premiéra země, která náleží k největším sympatizantům evropské ústavy. Nutno však říci, že návrh německého kancléře nevyplývá ani tolik z obhajoby pravomocí národních států řídit svoji ekonomickou politiku podle vlastních principů, jako spíše ze skutečnosti, že Německo v důsledku problémů svého hospodářství a růstu státního deficitu opakovaně podmínky paktu porušuje a chce se vyhnout odpovědnosti za takový vývoj. Porušování podmínek paktu přitom ohrožuje stabilitu měny euro a vytváří zároveň v rámci koordinace hospodářských politik v EU stav, v němž státy mimo eurozónu, které se na přijetí jednotné měny připravují (včetně ČR), jsou předmětem přísné kontroly dodržování konvergenčních kritérií a konvergenčních plánů, zatímco někteří členové eurozóny by v tomto okamžiku kritéria pro přijetí jednotné měny příliš nesplňovali.

EcoFin přijal doporučení týkající se Řecka a Maďarska, kterým se nepodařilo přijmout dostatečná opatření pro snížení rozpočtového schodku, a dále sdělení týkající se ČR, Kypru, Malty, Polska a Slovenska, konstatující, že vývoj deficitu jejich veřejných financí naopak odpovídá závazkům těchto zemí k jeho snižování. Některé jmenované státy nenaplňují jedno z klíčových konvergenčních kritérií, které představuje udržování rozpočtového deficitu na úrovni nepřekračující 3 % HDP. ČR se podařilo v roce 2004 dosáhnout rozpočtového deficitu o více než 20 mld. Kč nižšího, než předpokládal návrh rozpočtu, problémem však je, že tento pozitivní vývoj nevyplývá z hluboké reformy veřejných financí, jak se na tom shoduje řada ekonomických odborníků, ale souvisí spíše se zvýšením rozpočtových příjmů pomocí vyššího výběru DPH a se zlepšením ekonomické bilance souvisejícím s příznivější bilancí zahraničního obchodu, jak se nárazově projevil pozitivní efekt vstupu ČR do EU. Doporučení ve věci Řecka a Maďarska přitom dosvědčuje, že EU hodlá v nerovnoměrném přístupu ve věci Paktu růstu a stability a konvergence evropských hospodářských politik pokračovat. V kauze Francie a Německa, proti nimž bylo v roce 2003 zahájeno řízení pro nadměrný deficit, totiž odsouhlasila Rada EcoFin odložení a pozastavení této procedury, v případě Řecka a Maďarska se však rozhodla v proceduře pokračovat s poukazem na to, že obě země nedodržely závazek podniknout nutné kroky ke snížení deficitu. Pro ČR, jejíž rozpočtový deficit představuje stále vážnou překážku pro vstup do mechanismu ERM II, to může představovat varování a zprávu, že EU má tendenci posuzovat prakticky „totožné“ prohřešky dvojím metrem v závislosti na tom, o jakou členskou zemi se jedná. V případě, že by se ČR v budoucnu nedařilo snižovat deficit tempem, k jakému se zavázala (ve snaze splnit konvergenční kritéria do roku 2009), EU by zřejmě benevolentní postup nevolila. Problematika finanční perspektivy pro období 2007–2013 představovala vedle debaty nad zmiňovanými programy priorit lucemburského předsednictví a Barrosovy Komise též jedno

135


z dominantních témat jednání všeobecné Rady ministrů, které se uskutečnilo 31. ledna. Předsednická země u této příležitosti vypracovala zvláštní dotazník, jehož prostřednictvím se zástupci jednotlivých zemí měli k návrhu finanční perspektivy vyjádřit, konkrétně k výdajovým kapitolám, které se týkají kohezní politiky. 2.2 JUSTICE A VNITRO První zasedání Rady pro justici a vnitro v novém roce se uskutečnilo 28. – 29. ledna a mělo neformální charakter, přesto bylo věnováno řadě významných otázek, které předznamenávaly agendu v této oblasti na následující měsíce i pro již oficiální jednání Rady, které se uskuteční 24. února. Na neformálním jednání se hovořilo především o azylové politice (plány EU na posilování azylových kapacit v zemích blízkých oblastem, z nichž přichází největší počet uprchlíků, který by ulehčil azylovému břemenu samotné EU, sjednocování podmínek azylu v rámci EU, které by umožnilo to, aby se legislativy jednotlivých zemí EU tolik neodlišovaly ve věci získání azylu). Přestože hlavním bodem diskusí měla být azylová politika, jednalo se i o otázkách imigrace, a to především v souvislosti s lednovou publikací tzv. Zelené knihy o ekonomické migraci. Zájem řady zemí na co nejtěsnější koordinaci imigrační politiky potvrdilo jejich rozladění nad tím, že se Německo rozhodlo přijmout v imigrační politice určitá regulační opatření, která nekonzultovalo s ostatními státy EU. Podobný rozruch přineslo počátkem února rozhodnutí Španělska vyhlásit „amnestii“ pro 800 000 ilegálních imigrantů, kterým je na tomto základě legalizován pobyt v zemi. Další země EU, především Německo, vyjádřily obavy z toho, co způsobí možnost volného pohybu tohoto téměř milionu původně nelegálních přistěhovalců v rámci EU jako celku. Španělsko bylo obviněno z porušování společné imigrační politiky. Přestože sjednocování imigrační politiky, s nímž počítá i ústava (automatický převod těchto otázek do hlasování QMV) by nemělo znamenat to, že jednotlivým státům budou přidělovány jakési kvóty ohledně toho, kolik imigrantů mají přijmout či zapojit do svého trhu práce; sjednocování imigrační politiky má za cíl to, aby žádný ze států svévolně nepřijímal v této oblasti regulační opatření, která by jej určitým způsobem zvýhodňovala oproti ostatním, či naopak jiná opatření, která by ohrožovala další členské státy. Dá se přitom očekávat, že podobné kroky, k jakým se uchýlilo Španělsko, vyvolají volání po

136

striktnější úpravě společné imigrační politiky, takové, jakou by mohla po formální a symbolické stránce přinést ústava. Skutečností totiž je, že po Haagském summitu Evropské rady z října 2004, na němž se všechny členské státy v souladu s dosud platným primárním právem jednomyslně dohodly na převod otázky ilegální imigrace pod hlasovací mechanismus QMV, náleží již tato oblast zcela do kompetence EU jako celku a nikoli do kompetence národních států (na rozdíl od imigrace legální, kterou členské státy z jednomyslnosti dosud nevyňaly). Na oficiálním zasedání Rady 24. února se očekává rozsáhlejší diskuse o Haagském programu a dalších oblastech justiční spolupráce, především v oblasti trestního práva, měla by být prezentována hodnotící zpráva o implementaci evropského zatykače. Za pozornost stojí též to, že již na lednovém neoficiálním zasedání označila Velká Británie, která bude předsedat EU v druhé polovině roku 2005, za svoji prioritu spolupráci v oblasti rodinného práva. Z hlediska členských států a jejich povinnosti koordinovat legislativu je podstatné, že v dlouhodobém horizontu (do konce roku 2005) plánuje komisař pro oblast justice a vnitra Frattini prozatím blíže nespecifikovaný návrh na zlepšení implementace legislativních programů v této oblasti. V souvislosti se zprávou Europolu zveřejněnou 24. ledna, podle níž organizovaný zločin rozšiřuje v evropském měřítku svoje aktivity pokud jde o působnost gangů z řady zemí v rámci více členských států EU, lze v budoucnu očekávat tlak na jednotlivé členské země ze strany EU, aby ratifikovaly některé právní nástroje ve směru posílení spolupráce policejních sil, především protokoly konvence o Europol či Rámcové rozhodnutí EU o společných vyšetřovacích týmech. 2.3 REGIONÁLNÍ POLITIKA Zasedání Všeobecné rady Jeden z hlavních bodů zasedání Všeobecné rady 31. ledna představovala diskuse o budoucnosti výdajů evropského rozpočtu v oblasti regionální politiky. Komisařka Hübnerová navrhuje, aby došlo k přehodnocení způsobu, jakým Komise vypočítává kritéria, podle nichž regiony jednotlivých zemí mohou obdržet finance ze strukturálních fondů vzhledem k prostředkům vyčleněným pro tuto oblast v rámci finanční perspektivy 2007–2013, které jsou sice vysoké (jedná se o 336 mld. €), jednotlivé členské země však mají rozdílné představy o jejich redistribuci; starší členové by rádi zachovali své dosavadní

leden 2005

příjmy, noví členové volají po větším zohlednění potřebnosti svých regionů. Z hlediska ČR je možnost přehodnocení původního mechanismu přidělování prostředků zajímavá, protože to byly právě nové členské země, které si stěžovaly na neférovou podstatu systému výpočtu nároku na prostředky, jejž Komise navrhovala. K výpočtům nároků členských států a jednotlivých regionů na čerpání prostředků ze strukturálních fondů, především fondu kohezního, který slouží regionům zaostávajícím za HDP EU, se používá tzv. Berlínská metoda kalkulující HDP státu, HDP regionu, míru zaměstnanosti a další ukazatele. Na problém, že mechanismus užívaného výpočtu deformuje ukazatele pro ty státy a regiony, které se nacházejí na jakési hraně mezi „chudším“ a „bohatším“ průměrem EU, si stěžovaly především ČR, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Maďarsko. Šlo přitom též o to, do jaké míry EU dovoluje doplňovat regionální pomoc ze strukturálních fondů podporami daných regionů ze státního rozpočtu jednotlivých členských států. Členské země se v průběhu jednání nadále neshodovaly v otázkách celkové výše rozpočtu přiděleného strukturální politice a dále ve velmi ožehavém tématu zacházení s regiony, které v důsledku rozšíření EU ztratily nárok na čerpání ze strukturálních fondů. Tento problém se týká především Španělska a jeho regionů. Rozšíření mírně snížilo míru průměrného HDP, takže se tyto regiony staly oproti regionům nových členských států „relativně“ bohatšími, prostředky z Kohezního fondu přitom mohou čerpat pouze státy, jejichž HDP na osobu nedosahuje 90 % průměrného HDP EU; rozšíření tedy statisticky posunulo některé oblasti, které si dříve nárokovaly prostředky, nad tuto hranici. Neméně ožehavá je otázka, zda zaměřit novou regionální pomoc více na nové členské státy. ČR a nová situace strukturální politiky Problém je v tom, jak přistupovat k oblastem, které v důsledku statistického posunu ze skupiny, která má nárok na prostředky z fondů, vypadly. Existují různé návrhy, jak se s touto situací vypořádat, např. návrh jakéhosi „rozfázování“ a postupného snižování prostředků namísto jejich náhlého odebrání. Takovému postupu je nakloněna nejen Komise, ale i některé síly v EP. Španělsko v rámci nové finanční perspektivy od 1. ledna 2007 již nárok na prostředky z Kohezního fondu zcela ztrácí, v kohezní skupině dále zůstává z původních členů EU Portugalsko, Řecko, Irsko a deset nových členských států. Z hlediska ČR je důležité, že podobná situace nastává i v případě Evropského fondu pro regio-

nální rozvoj, kde též budou některé regiony a státy v důsledku zvyšující se životní úrovně a v případě opětovného rozšíření EU o chudší státy postupně ztrácet nárok na čerpání podpůrných finančních prostředků na různé programy. Také v případě regionů, které v důsledku východního rozšíření ztráta prostředků ze strukturálních fondů již postihla, se počítá s jejich postupným, nikoli jednorázovým odebráním. Tato citlivá otázka je však stále předmětem kontroverzí mezi členskými státy, které často hledají i různé způsoby, jak „bohatším“ novým zemím možnost čerpání ze strukturálních fondů omezit (viz návrhy na sankcionování nízkého zdanění podniků v některých zemích pomocí omezování práva na čerpání prostředků ze strukturálních fondů). S dalším rozšiřováním EU o chudší země by se mohla dotknout i ČR. Otázky kohezní politiky a strukturálních fondů zůstanou z výše zmíněných důvodů důležitým bodem evropské agendy během celého roku 2005, další diskuse o nich se očekává i na zasedání Všeobecné rady 21. února. Regionální politika a ČR Pro ČR je z hlediska posledního vývoje na poli regionální politiky EU důležitým bodem to, že Komise 26. ledna zveřejnila devět nových programů přeshraniční spolupráce v rámci projektu Interreg III, z nichž dva se týkají ČR. Jde o spolupráci českých a polských (v rámci prvního programu) a českých a slovenských (v rámci druhého programu) příhraničních regionů. Komise na všech devět nových programů vyčlenila celkovou částku 260 mil. €. 2.4 LISABONSKÁ AGENDA Lisabonská agenda náležela ke stěžejním tématům během ledna a počátku února 2005. Toto období lze totiž v rámci aktuálního vývoje evropské legislativy obecně považovat za méně bohaté pokud jde o produkci konkrétních legislativních norem, o to více však bohaté na proklamace zabývající se dlouhodobými programy. Souvisí to do značné míry s prezentací legislativních priorit nové Komise i lucemburského předsednictví, mezi nimiž mají cíle Lisabonské agendy stěžejní místo, a především s prezentací revize Lisabonské agendy, která de facto znamená přiznání sporného charakteru původních cílů této agendy. V průběhu prvního měsíce roku 2005 byly v souvislosti s Lisabonskou agendou ještě zdůrazňovány některé body, které mohou naznačovat následující již konkrétní legislativní vývoj; šlo např. o problematiku genderově rovnoprávného přístupu k příležitostem v zaměstnání.

137


Zpráva Výboru pro ženy v rámci EP naznačovala, že Výbor bude v budoucnu podporovat další úpravu a předcházení diskriminaci v této oblasti v souvislosti se stále nedostatečným podílem zaměstnaných žen v celoevropském měřítku. Podporovat chce přitom vznik legislativy na nadnárodní, nikoli státní úrovni, což obhajuje efektivitou takto shora implementovaných úprav v této oblasti. V budoucnu lze tedy očekávat na poli sociální a zaměstnanecké politiky vznik další evropské legislativy v souvislosti s bojem proti diskriminaci. Souhrnná zpráva o zaměstnanosti v EU S budoucností Lisabonské agendy souvisela i prezentace Souhrnné zprávy o zaměstnanosti, kterou Komise zveřejnila 27. ledna. Zpráva reflektovala situaci v letech 2001–2003, tedy v době, kdy ČR ještě členskou zemí nebyla; vedle toho však prezentovala závěry, podle nichž nejnižší riziko chudoby ze všech členských zemí EU-25 hrozí v ČR, ve Švédsku, Dánsku, Maďarsku a Slovinsku, největší pak v Irsku, na Slovensku, v Řecku a v Portugalsku. Zpráva z hlediska ČR Tyto závěry jsou poněkud překvapivé a do určité míry zavádějící, vezmeme-li v úvahu např. míru nezaměstnanosti v ČR; zpráva vycházela z údajů, jejichž vypovídací hodnota může být sporná (např. z údajů o zaměstnanosti žen či o počtu žen samoživitelek), pro ČR z nich však plyne již známá skutečnost, že je v rámci EU-25 považována spíše za prosperující zemi, což pro ni může mít důsledky v podobě možnosti čerpání financí z evropského rozpočtu. Vyplývá pro ni též to, že vzhledem ke svému socioekonomickému postavení v rámci EU-25 (či dokonce EU-27) by pro ni byl model „sociální“ Evropy málo výhodný. Z hlediska ČR je též podstatné, jakým způsobem zprávu komentoval její zástupce v Komisi Vladimír Špidla, který vyzdvihl věrohodnost údajů a zdůraznil to, že ze zprávy vyplývá, že v ČR žije pod hranicí životního minima pouze 10 % obyvatelstva (v porovnání s 20 % v Irsku). Svůj postoj k prioritám Lisabonské agendy komisař Špidla naznačil tím, že dle svých slov očekával od zprávy předsedy Komise Barrosa o střednědobém hodnocení Lisabonu, která měla být zveřejněna 2. února, zachování klíčové pozice sociální politiky v agendě.

138

Revize Lisabonské agendy 2. února vystoupil předseda komise Barroso s revizí dosud platných cílů Lisabonské agendy, kterou lze v kostce a především na základě toho, jak ji samotný předseda Barroso prezentoval, shrnout coby snahu klást v nadcházejícím období větší důraz na zvýšení evropské konkurenceschopnosti a boje s nezaměstnaností na úkor dalších dvou cílů – udržení blahobytu a výhod evropského sociálního státu a posilování trvale udržitelného rozvoje. Revidovaná verze Lisabonské agendy však ve svém obsahu opět není prosta kritiky, jak již naznačilo její hodnocení z úst bývalého nizozemského premiéra Wima Koka, jehož skupina upozorňovala na problémy Lisabonské agendy a její realizace již v říjnu 2004, a především – sám předseda Barroso má s takovou podobou Lisabonské agendy problémy tváří v tvář levici v EP či odborové lobby. Poslanci PES i zástupci evropských odborů již oznámili, že nesouhlasí s přílišným důrazem na konkurenceschopnost či ekonomický růst v nové Lisabonské agendě a s potlačováním jejího sociálního rozměru. Z této strany je tedy nová podoba Lisabonské agendy předmětem kritiky. Komise a komisař pro oblast zaměstnanosti a sociální politiky Špidla již 8. února oznámili, že revidovaná verze Lisabonu bude též doplněna novým sociálním programem, který si klade za cíl opět plnou zaměstnanost a vznik legislativy, která bude odstraňovat zbytky diskriminace a nedostatky koheze v oblasti pracovního práva i dalších sociálních oblastech. To naznačuje, že plány předsedy Komise Barrosa i některých dalších členů Komise, kteří preferují v rámci evropské politiky spíše deregulaci, se opět budou ocitat pod tlakem skupin preferujících tendence opačné a legislativu, která vyvolává otázky typu – kde na ambiciózní (plná zaměstnanost) sociální politiku EU vezme prostředky z hlediska kapacit i financí. Lze se tedy ptát, zda revidovaná Lisabonská agenda v evropském legislativním vývoji něco změní, nebo bude jen svědectvím o tom, že Komise jako celek (ne všichni její členové) si uvědomuje problémy (především ekonomické), do kterých se obsahovým nastavením původní agendy a poté neplněním jejích závazků EU dostala. Revize Lisabonské agendy a ohlasy na ni např. v podobě nového programu sociální politiky, který ji má provázet, tak v celku činí podobný dojem jako nový legislativní program Komise – kompromisní plán, který si uvědomuje a opatrně pojmenovává problémy, ale musí čelit střetu různých protichůdných zájmů (ideových, lobbistických) a proto si sám není jist, do jaké míry se bude legislativní praxe a realita lišit od jeho původní podoby.

leden 2005

2.5 PRIORITY LUCEMBURSKÉHO PŘEDSEDNICTVÍ Zasedání jednotlivých výborů EP, které probíhalo od 17. ledna, i schůzky Rady ministrů byly během prvního měsíce roku 2005 do značné míry ve znamení prezentace priorit lucemburského předsednictví pro první polovinu roku 2005 v jednotlivých oblastech. Nová předsednická země představila klíčové body své agendy též na zasedání Rady EcoFin 17.–18. ledna. K prioritám náleží reforma Paktu růstu a stability, k níž však ne všechny státy přistupují jednotně. O ještě méně striktní kontrolu dodržování jeho podmínek a implementace, než jak navrhuje Komise, usilují především Německo a Francie, ale také Itálie, která považuje podmínky paktu za překážky růstu; Lucembursko spolu s předchozí předsednickou zemí, Nizozemím, naopak trvá na dodržování podmínek včetně míry rozpočtového deficitu nepřekračující 3 % HDP, podobný postoj zastává i český prezident Klaus. K dalším obecným prioritám lucemburského předsednictví náleží snaha naplnit cíle Lisabonské agendy v podobě zvýšení hospodářského růstu a zaměstnanosti. Střednědobá zpráva Komise z 2. února však o možnosti naplnění těchto cílů tak, jak bylo stanoveno v agendě originálně, hovořila skepticky. Skepse panuje i vůči revidované verzi Lisabonské agendy, kterou představil předseda Komise Barroso, zprávu o ní zkritizoval např. bývalý nizozemský premiér Wim Kok. Jeho zpráva o nereálnosti cílů původní agendy i o jejím nedostatečném dosavadním plnění odstartovala v říjnu 2004 vlnu kritiky, na jejímž konci stálo současné přiznání předsedy Barrosa, že ekonomická výkonnost EU nepostupuje způsobem, jak původní Lisabonská agenda předvídala, a je proto nutno její možnosti přehodnotit. Jako další dlouhodobé socioekonomické priority si Lucembursko vytklo řešení daňových otázek (problém, který liberálněji orientované ekonomiky v souvislosti s evropskou snahou regulovat sledují ostražitě) a schválení finanční perspektivy pro roky 2007–2013, která ovšem představuje další kontroverzní téma evropské politiky, v němž členské státy obtížně hledají konsenzus. ČR se z lucemburských priorit jmenovaných na zasedání Rady EcoFin bezprostředně dotýká snaha přezkoumávat rozhodnutí provedená v otázce nadměrného deficitu veřejných financí v případě devíti států (Německo, Francie, ČR, Kypr, Malta, Polsko, Slovensko, Řecko a Maďarsko). Postoj české vlády, která cituje benevolentní závěr Komise z konce roku 2004, v němž v případě ČR konstatovala příznivý vývoj ve věci snižování rozpočtového schodku, tedy nemusí být prozíravý, nová

předsednická země je pro větší striktnost dodržování podmínek Paktu růstu a stability. Lucembursko ještě předtím, než se ujalo předsednického postu, indikovalo, že se bude snažit úzce koordinovat své priority s následující předsednickou zemí, kterou bude v druhé polovině roku 2005 Velká Británie; předjímá tím částečně institucionální inovace ústavy, která počítá s úzkou spoluprací předsednických zemí, která by měla vyústit postupně ve skupinové předsednictví. V návaznosti na zveřejnění lucemburských priorit proto britský premiér Blair již avizoval, na které hlavní problémy by se chtěla v následujícím období zaměřit Británie. Na rozdíl od Lucemburska více akcentuje problematiku životního prostředí v souvislosti s bojem proti klimatickým změnám a témata globálnějšího dosahu (terorismus, šíření demokracie). Zdůraznil přitom, že evropský model obchodování s emisemi, který byl spuštěn 1. ledna zatím bez účasti ČR, představuje řešení výhodné i ekonomicky a aplikovatelné globálně, přestože se k němu environmentalisté často staví skepticky. Globální aplikací má přitom Británie na mysli nejen snahu doporučovat geografické rozšíření tohoto mechanismu, ale také snahu zahrnout do něj i jiné oblasti průmyslového znečišťování, souvisejícího nejen s výrobou či produkcí energie, ale také např. v oblasti letecké dopravy. Diskuse o tomto tématu, kontroverzním z hlediska dopravců i řady členských zemí, je prozatím v počátcích. Zajímavá je i avizovaná snaha britského předsednictví soustředit se na penzijní politiku, především na zlepšení informovanosti lidí oprávněných k pobírání důchodů v jednotlivých členských státech a na posílení transparentnosti v penzijní politice. Možné harmonizační tendence v oblasti penzijní politiky je třeba sledovat, především tendence levice v EP akcentovat v této oblasti sociální rozměr, britská strana však prozatím o konkrétních krocích nehovoří; za zaznamenání proto prozatím stojí snad jen nejnovější aktivita EP, který spustil diskusní platformu o celoevropské penzijní reformě v souvislosti s návrhem směrnice o přenositelnosti penzí (v rámci EU v souvislosti s volným pohybem osob a pracovních sil), který připravuje Komise na jaro 2005. 2.6 ZEMĚDĚLSTVÍ 24. ledna se uskutečnilo zasedání Rady pro zemědělství a rybolov. V oblasti CAP přitom lucemburské předsednictví prezentovalo jako svoje priority financování této (po ekonomické stránce velice náročné) oblasti a rozvoj venkova.

139


Zde nachází lucemburské předsednictví společnou řeč s komisařkou Boelovou, která považuje přijetí svých legislativních návrhů v oblasti rozvoje venkova za prioritní bod zemědělské agendy v roce 2005. Z hlediska nových členských států včetně ČR však lze poznamenat, že návrh není bez problémů, které se týkají především finanční stránky. ČR a další vývoj CAP Dalšími prioritami z hlediska dlouhodobějších legislativních programů má být revize legislativy v oblasti organického farmářství a s ním související problematika geneticky modifikovaných plodin. Z hlediska ČR je velice důležité, v jakých konkrétních oblastech regulovaných zemědělských trhů hodlá Lucembursko i Komise v následujícím období vyvíjet reformní aktivitu – půjde především o oblast vinařství, pěstování ovoce a zeleniny. V druhé polovině roku 2005 by měla dominovat evropské zemědělské agendě z hlediska ČR kontroverzní reforma cukerního pořádku. Z hlediska ČR i dalších nových členských států přitom ve světle některých vysoce kontroverzních kauz, jakou představuje cukerní pořádek, nelze zapomínat na to, že i v některých dalších specifických oblastech regulované evropské zemědělské výroby mohou nastávat podobné situace jako v případě cukru. Další z komodit, jejichž produkce a odbyt v nových členských zemích se zdají být v poslední době ohroženy, je med. Zde se nejedná o potenciální hrozbu změn a reforem na poli vnitřního trhu s touto komoditou, ale naopak o tlak producentů z některých nových členských zemí (jmenovitě Maďarska) na změnu směrnice existující (z roku 2001). Podle protestujících maďarských včelařů stávající směrnice zvýhodňuje cizí producenty před producenty evropskými. Z hlediska českých zemědělců je třeba situaci sledovat, česká produkce medu se totiž též musí přizpůsobovat parametrům CAP a tržních řádů v této oblasti, které nepůsobí příliš ve prospěch malých výrobců. Z hlediska liberálního přístupu k ekonomické realitě je ovšem třeba zdůraznit, že v těchto bodech směřují maďarské požadavky spíše k deformující obraně komunitární produkce a evropského zemědělství (pomocí striktnějších pravidel, pokud jde o označování výrobků, konkrétního rostlinného původu medu a výrobních postupů) v zájmu ochrany kvality a spotřebitele, než směrem ke globální liberalizaci trhu s touto komoditou. Komise prozatím revizi existující směrnice neplánuje.

140

Z hlediska nových členských států včetně ČR však řešila lednová Rada ministrů i další důležité problémy, především situaci na evropském trhu s obilím, a to též s ohledem na principy reformy CAP, které začaly v rámci zemědělských trhů platit od 1. ledna 2005. Evropský trh s obilím po nadúrodě v létě 2004 vykazuje významné přebytky, což na zemědělském trhu EU-25 vytváří nerovnováhu; některé členské státy (především Rakousko) proto vyvíjely v té souvislosti na Komisi nátlak, aby zvýšila refundace pro vývoz evropských obilovin na světové trhy (jednalo se o pšenici, v tomto případě Komise 21. ledna vydala rozhodnutí o zvýšení refundací, zamítla naopak žádost Řecka o intervenci na trhu s kukuřicí; již rozhodnutí o umělé podpoře pěstitelů pšenice je totiž v rozporu se závazky Komise ve jménu liberalizace zemědělských trhů). Z hlediska ČR je třeba připomenout, že problematika nadprodukce pšenice se v sezóně 2004 týkala též českých zemědělců, na problematiku přebytků zemědělských trhů je však třeba nahlížet nejen z hlediska zemědělských producentů, ale též obecně z hlediska globálních obchodních vztahů. V rámci společné zemědělské politiky se producent a jeho šance na odbyt stávají do značné míry závislými na produkci (či nadprodukci, která byla pro systém dotací v rámci CAP typická) producentů z ostatních zemí. Reforma CAP, která začala v rámci EU platit od 1. ledna 2005, dále modifikuje systém dotací zemědělských trhů, který v jejím rámci fungoval od konce 60. let a vedl k neúměrnému zatěžování evropského rozpočtu výdaji na zemědělskou nadprodukci. Tento systém ve většině komoditních odvětví nahrazuje systém tzv. jednotné platby na farmu (tedy dle obdělávané půdy, nikoli dle objemu produkce), výjimku představují dosud neliberalizované citlivé trhy cukru, vína apod., kde platí množstevní omezení, komunitární preference a v případě cukru i diktované ceny. Rozhodnutí Komise o dotovaném vývozu nadprodukce obilí vyvolává kontroverze ze strany WTO, která se v rámci světové liberalizace zemědělských trhů stává stále více odpůrcem dotovaného evropského zemědělského exportu. Je to do značné míry špatná zpráva i pro perspektivu samotné reformy CAP. Reforma vyžaduje spíše to, aby se producenti novému systému přizpůsobovali, prozatím to však vypadá tak, že se namísto toho nový systém přizpůsobuje praxi a požadavkům producentů, což mnoho neslibuje ani z hlediska rozpočtových výdajů na tuto oblast.

leden 2005

III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 10.–13. ledna Výsledek hlasování Projednávaný návrh


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Zpráva Corbett/Mendez de Vigova týkající se Ústavy pro Evropu (A60070/2004) – závěrečná rezoluce ke zprávě

12. ledna 2005

500

0

137

7

40

0

Zpráva týkající se transatlantických vztahů (B6-0021/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. ledna 2005

319

9

94

0

151

0

Zpráva týkající se dluhu rozvojových zemí (B6-0023/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. ledna 2005

473

8

66

0

14

0



Plenární zasedání ve dnech 26.–27. ledna Výsledek hlasování Projednávaný návrh

Zpráva týkající se holokaustu, antisemitismu a rasismu (B60069/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

1


27. ledna 2005

Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

617

8

0

0

10

0



141


ÚNOR-BŘEZEN 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský parlament

•

Směrnice o řidičských průkazech • Plénum EP 23. února podpořilo lednové rozhodnutí výboru pro dopravu ohledně směrnice o řidičských průkazech. • Obsah směrnice EP se tedy postavil za myšlenku, aby byly do deseti let nahrazeny všechny stávající řidičské průkazy plastovými kartami, které půjde hůře padělat. Ve státech, kde už nějaká forma plastových karet existuje, bude lhůta prodloužena na dvacet let. • Sporné body Rada se přitom už v říjnu 2004 postavila proti plošné náhradě průkazů a požaduje pouze zákaz vydávání papírových dokladů do šesti let od počátku platnosti navrhované směrnice, která má nahradit normu 91/436. EP neschválil omezení doby platnosti řidičských průkazů pro osoby starší 65 let.

•

• • •

•

Směrnice o službách (Bolkesteinova směrnice) • Jedním z klíčových bodů legislativní agendy pro první polovinu roku 2005 bude zřejmě směrnice o službách, která by měla zajistit v praxi skutečné dobudování volného trhu se službami, které je zakotveno mezi základními čtyřmi svobodami Evropského společenství již od samotných počátků jednotného trhu, v praxi však tato svoboda ještě není fakticky vykonávána, především pro přetrvávající formální překážky v podobě rozdílných podmínek výkonu služeb v jednotlivých členských státech. • K největším stoupencům přijetí této direktivy, která by měla dobudovat volný trh se službami, náleží současný komisař pro vnitřní trh McCreevy. • Sporné body • Pod vlivem kritiky (zejména socialistických poslanců) se také McCreevy vyjádřil, že je nutno ve směrnici více zdůraznit princip ochrany pra-

142

•

•

covních sil a přehodnotit velmi sporný princip originality. Tyto signály z Komise tak potvrzují, že direktiva, jejíž účinek měl být původně velmi liberalizační, se nachází pod tlakem silné kritiky odborů a levicové části nadnárodního politického spektra a je z těchto důvodů ve stávající podobě neprůchodná. Direktivu kritizovaly i některé členské státy a lobbističtí zástupci spotřebitelů (BEUC), a to pro uplatněný princip originality, podle něhož měl být volný pohyb služeb zajištěn tak, že bude možné v rámci celé EU vykonávat služby podle pravidel platných v zemi původu provozovatele. Kontroverze vyvolává zejména zařazení zdravotnictví a služeb poskytovaných v tomto citlivém sektoru do záběru této směrnice. Legislativní pozadí a význam Směrnice bude podrobena spolurozhodovací proceduře EP a Rady; očekává se, že se stane jedním z hlavních bodů jednání Rady pro volnou soutěž, které proběhne v dubnu 2005. Její význam, pokud jde o dobudování volného trhu se službami, je označován za klíčový, vzhledem ke stávajícím podmínkám je proto pro jeho průchodnost nutné učinit určité ústupky (zejména v oblasti ochrany pracovních sil je však třeba současně dbát, aby nepřekročily mez, za níž se direktiva již míjí původním účelem). Z hlediska ČR je důležité, že návrh směrnice umožňuje provozovatelům služeb jejich poskytování v rámci celé EU za podmínek platných v zemi původu (tedy ČR), důsledky jsou však sporné a budou ještě předmětem jednání (vyňato z tohoto principu bude s největší pravděpodobností zdravotnictví, předmětem sporu jsou i některé právnické služby či architektura). Komisi, Radu i EP tedy ještě čeká složitý rébus – jak zachovat alespoň základní a funkční kostru směrnice a současně odpovědět na kritiku jejích možných důsledků.

Směrnice o softwarových patentech • Příběh kontroverzní směrnice o softwarových patentech má své pokračování v podobě sporu mezi EP a Komisí.

únor-březen 2005

• EP je zjevně nespokojen se stávající podobou směrnice, což dal najevo především jeho legislativní výbor 2. února, když doporučil navrátit směrnici zpět Komisi; předseda Barroso však 28. února prosadil opětovné zařazení směrnice na pořad jednání Rady. • Sporné body a dopady směrnice • Směrnice ve stávající podobě je přitom předmětem ostré kritiky expertů, kteří poukazují na kontraproduktivitu a faktickou nemožnost patentovatelnosti softwaru a také na velmi neblahé dopady na trh se softwarem a na menší výrobce v této oblasti. • EP vznesl 1. března na předsedu Komise dotaz s žádostí o vyjasnění otázky sporné směrnice, bude proto zajímavé sledovat, zda otázka softwarových patentů vyvolá střet EP s Komisí. 1.2 Komise Akční plán boje proti drogám • 14. února Komise zveřejnila Akční plán boje proti drogám, který mimo jiné vyžaduje od jednotlivých členských států zajištění přístupu ke sterilním injekčním jehlám pro narkomany, aby se tak maximálně zabránilo šíření HIV. • Legislativní pozadí • Komise se takto snaží naplňovat svoji dlouhodobou strategii boje proti drogám, která byla přijata na zasedání Evropské rady v prosinci 2004. • Sporné body • Akční plán se tedy snaží spíše než v duchu zákazů a prohibice postupovat v duchu předcházení nejvíce negativním důsledkům drogové závislosti, tento postup ovšem není prost kritiky. • Kritikové poukazují na přílišnou toleranci (především vůči tzv. měkkým drogám), která je typická pro drogovou politiku řady členských zemí EU, i na to, že v USA přispěl k reálnému snížení podílu narkomanie u mládeže právě velmi přísný, prohibitivní, nikoli tolerující přístup. Dotazník ohledně evropské definice telecího masa • 1. března Komise vydala a zveřejnila dotazník, jehož cílem má být zjištění, co evropští spotřebitelé konkrétně chápou pod pojmem „telecí maso“. • Tento zdánlivě kuriózní počin je odrazem přání některých členských států, které tlačí Komisi na harmonizaci obecné definice telecího masa, spor je přitom především ohledně stáří jatečných zvířat.

• Sporné body • Dotazník, který lze bez velké nadsázky označit za značně absurdní, sestává ze třinácti otázek (spotřebitel má odpovědět na to, jak podle jeho uvážení chutná a vypadá skutečné telecí maso, jakým způsobem mají být podle jeho představ zvířata chována, jaké má být jejich stáří a váha v okamžiku porážky, co si spotřebitel myslí o jednotné celoevropské definici telecího masa apod.). • Dotazník a nové členské státy Podstatné je, že skutečnou motivací v pozadí dotazníku na celoevropskou definici telecího je snaha starších členských států vypořádat se (v omezujícím smyslu) se vstupem nových členů (především Polska s jeho obrovským trhem rostlinné i živočišné výroby, jenž se v celoevropské konkurenci již výrazně projevuje) na evropský zemědělský trh. Sociální agenda Komise • Vydání Sociální agendy 9. února bylo do určité míry podmíněno též snahou nové Komise napravit dojem, který kritikové z řad levice v rámci EU získali pod vlivem revize Lisabonské agendy, tedy dojem, že nová Komise má za cíl v důsledku neuspokojivých ekonomických ukazatelů odsunout do pozadí požadavky solidarity, prosperity a welfare state. • Obsah agendy Agenda má určovat směr sociální politiky EU pro nadcházejících pět let. • Legislativní pozadí Závěrečné schválení sociální agendy bude opět tvořit jeden z hlavních bodů jarního summitu Evropské rady, který se uskuteční 22. – 23. března. • Kritika a sporné body • Sociální agenda se však oprávněně stává předmětem kritiky pro svoji velkou vágnost a neurčitost, s níž je formulována. • Lze se tedy oprávněně domnívat, že jde především jakýmsi souhrnem hesel bez velkého reálného praktického významu, což je bolest mnoha dlouhodobých legislativních programů EU, a je možné se ptát, zda se taková kritika nedá vznést i na celou revizi Lisabonské agendy. Vzájemné uznávání rozsudků v dílčích oblastech rodinného práva • Od 1. března vstupuje v rámci EU v platnost směrnice „Brusel II“, která řeší a podstatně usnadňuje otázku vzájemného uznávání rozsudků v těch případech rodinného práva, v nichž je zakomponován mezinárodní prvek.

143


• Konkrétně se jedná o vzájemné uznávání rozsudků o rozvodu a především o opatrovnictví dětí, což umožňuje předat bez zbytečných průtahů a opětovného otevírání civilněprávního procesu dítě do opatrovnictví osobě, která pobývá v jiném členském státě a jíž bylo dítě rozsudkem soudu do opatrovnictví svěřeno. • Potenciální sporné body připravovaných legislativních úprav v oblasti harmonizace civilního práva • Směrnice upravuje a zjednodušuje také podmínky styku dítěte s rodiči (v případě, že se jedná o rozvedenou dvojici a je zde zakomponován přeshraniční prvek), v těchto dílčích oblastech jde bezesporu o pozitivní úpravu, je však třeba všimnout si, že směrnice již do určité míry předjímá snahy ústavy o harmonizaci rodinného práva s mezinárodním prvkem a nemá zůstat pouze u této dílčí oblasti civilního práva. • Komisař Frattini ohlásil 1. března přípravu nové legislativy, která má harmonizovat některé další části občanského práva; jedná se o pravidla, jimiž se řídí sestavení poslední vůle a dědická posloupnost, tedy klíčové části dědického práva, a též zákony týkající se přímo rozvodů, v nichž je přítomen mezinárodní prvek. • Směrnice a ČR • Podrobnosti ještě nejsou zcela známy a zveřejněny, není zcela vyjasněno, v jakém poměru (zda ve vzájemně srovnatelném či hierarchizovaném) budou tyto jakási „celoevropské“ rozvodové zákony vůči právu jednotlivých zemí. • Zajímavé jsou tyto uvažované normy též z hlediska ústavy, která posunuje harmonizaci rodinného práva s mezinárodním prvkem do režimu QMV, zatímco zmíněná směrnice „Brusel II“ tedy vyžadovala ke své platnosti jednomyslnost, uvažovaná směrnice o celoevropských rozvodových zákonech by v případech s mezinárodním prvkem dle ústavy mohla spadat do procedury QMV. Zelená kniha o vztahu demografických změn k penzijní a migrační politice EU • Prezentaci této zelené knihy připravuje Komise na 16. březen, a to v přímé souvislosti s přípravou nové směrnice o převoditelnosti penzí v rámci jednotlivých členských států EU, která se očekává v nejbližších měsících, a s tzv. Zelenou knihou o ekonomické migraci, kterou Komise vydala v lednu 2005. • Půdu pro novou sociální legislativu Komise připravilo již zasedání Rady pro sociální otázky 3. března, na němž byla prezentována studie

144

• •

•

• •

•

Výboru pro sociální ochranu mapující základní principy penzijních systémů v jednotlivých členských státech, především z hlediska finanční báze těchto systémů. Význam legislativních změn v oblasti penzijní politiky Při hodnocení uvažovaných změn v této dílčí oblasti sociální politiky je třeba vzít v úvahu pozitiva, která koordinace penzijních systémů (zvláště bude-li kladen důraz na posilování soukromé báze a řešení otázky přílišného zaangažování státu a státních rozpočtů v penzijní politice) mohou přinést ve světle nepříznivé demografické situace a stagnace evropských ekonomik, které řada nezávislých studií klade do souvislosti také s nedostatky penzijní politiky. Je však třeba vzít v úvahu i skutečnost, že v rámci pokusů o legislativní sbližování penzijních politik budou některé skupiny klást důraz na zachování primárního podílu vládní a státní odpovědnosti za zajištění adekvátní penze, což může handicapovat úvahy o nezbytných reformách penzijních systémů. Předpokládaný legislativní vývoj Jak vyplývá i z některých vyjádření komisaře Špidly, v nejbližší budoucnosti se připravuje směrnice o převoditelnosti nároků na pobírání důchodu v rámci penzijních systémů jednotlivých členských států. Očekává se ovšem, že se vůči připravované směrnici o převodu penzijních nároků (která, jak naznačují zprávy hovoří o nárocích, ale již méně o povinnostech těch, kdo pobírají důchod, nespoléhat pouze na stát) zvedne odpor řady členských států.

1.3 Rada 1.3.1 Coreper Otázka zdanění leteckého benzínu • Otázka zdanění leteckého benzínu se v polovině února dostala do další fáze. V současnosti se na úrovni Výboru stálých zástupců (Coreper) řeší, na co by měly být vybrané peníze použity. • Sporné body a dopady • Prozatím se zdá, že – ať tak, nebo tak – půjde o gesto EU, na které doplatí letecké společnosti a potažmo cestující, kteří jejich služeb využívají. • Náklady, které plynou z regulace ze strany EU (bezpečnost) nebo z už tak vysoké ceny leteckého benzínu, mohou po zavedení daně (či obdobného zpoplatnění) způsobit odliv zákazníků k jiným,

únor-březen 2005

nejspíše více ekologicky nepříznivým druhům dopravy; nehledě na to, že na lety v rámci EU by se daň nevztahovala, a na fakt, že evropské aerolinie by ztratily svou pozici na celosvětovém trhu, protože by byly zatíženy novými opatřeními. • Na jednání Rady 17. února byly všechny uvedené obtíže debatovány a způsobily mezi ministry takový rozkol, že byla celá otázka odložena na další zasedání. 1.3.2 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Směrnice o pracovní době • Velkou legislativní „bolestí“ současné EU je směrnice o pracovní době, která se vyskytuje na pořadu jednání Rady již od podzimu 2004. • Sporné body • Největší spory mezi členskými státy a Komisí nadále zůstávají ve třech otázkách: 1) Otázka tzv. „opt-outs“, tedy výjimek z maximální délky pracovní doby, která činí 48 hodin týdně. 2) Otázka referenční doby, z níž se pracovní doba vypočítává. 3) Definice pracovní doby. • Směrnice a ČR • Návrh Komise lze celkově zhodnotit jako posilující váhu kolektivního vyjednávání (a tedy odborů) proti možnosti individuálních smluv mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a celkově velkorysejší podmínky vůči zaměstnancům. Změny směrnice 1408/71 o koordinaci systémů sociální ochrany • Na zasedání Rady 3. března byly předmětem prozatím pouze orientační debaty Komisí navrhovaných změn směrnice o koordinaci systémů sociální ochrany. • Sporné body • Jedná se o relativně velmi sporné téma evropské legislativy. Konkrétní parametry systémů sociálního zabezpečení totiž náleží dle platného primárního práva do kompetencí jednotlivých členských států, proto každý pokus o nadnárodní koordinaci této otázky členské státy bedlivě sledují s obavou, zda nedochází k zasahování do jejich pravomocí. • Legislativní aktivita Komise v oblasti sociální politiky však v poslední době naznačuje, že by Komise ráda více otevřela toto téma (potřebu větší koordinace parametrů např. penzijního systému akcentuje i Velká Británie v rámci již zveřejněného rámcového programu svého předsednictví, které připadá na druhou polovinu roku 2005).

1.3.3 Rada pro justici a vnitro European Evidence Warrant • Důležitým bodem jednání Rady pro justici a vnitro 24. února bylo rozhodnutí o dalším osudu kontroverzní legislativy v oblasti trestního práva. Jedná se o tzv. evropský důkazní rozkaz (European Evidence Warrant), který má do značné míry doplňovat již existující evropský zatykač a má znamenat možnost vymáhání důkazů a předmětů doličných na základě soudního příkazu vydaného v jednom státě napříč hranicím EU. • Obsah a význam • Evropský důkazní rozkaz představuje významný legislativní krok v oblasti sbližování trestního práva a policejní spolupráce. • Sporné body • European Evidence Warrant významně posiluje pravomoci policie, pokud jde o pátrání po důkazech napříč hranicemi členských států; vyvolával proto značné kontroverze, a to nejen u některých členských států, ale i ze strany právních expertů, což je závažné. • Existovala např. obava, že nová legislativa umožní domovní prohlídky u občanů určitého členského státu ze strany policie státu jiného, a to i v případě podezření na trestný čin, u něhož dle legislativy rezidenčního státu občana není možnost opatřování důkazů pomocí např. domovní prohlídky vůbec povolena (v různých trestních řádech je různě definován např. kybernetický zločin, různé druhy podvodů, finanční kriminality apod.). • Experti i řada členských států proto volaly po silném obsahovém propojení European Evidence Warrant a evropského zatykače, tedy po tom, aby se pravomoci policie v rámci evidence warrant týkaly jen trestných činů, na něž se explicitně vztahuje i evropský zatykač. • Plán z hlediska ČR • Jednání Rady dalo plánu na evropský důkazní rozkaz zelenou v podobě rámcového rozhodnutí s tím, že byla definována kategorie 32 trestných činů, u nichž má být tzv. „duální trestnost“ (tedy trestnost z definice daného činu jak ve státě, z něhož je vyšetřování vedeno, tak ve státě, v němž je pátrání po důkazech vedeno) nepřípustná. Z hlediska ČR by nicméně účinnost European evidence warrant znamenala nutné dílčí zásahy do platného trestního řádu (podobné zásahům v souvislosti s evropským zatykačem).

145


Rámcové rozhodnutí o harmonizaci sankcí za rasisticky motivované trestné činy • Po dvou letech se na pořad jednání Rady ministrů 24. února dostalo rámcové rozhodnutí o harmonizaci sankcí za rasisticky motivované trestné činy. • Zástupci některých členských států navrhovali spojení zákazu nacistických symbolů se zákazem symbolů komunismu, experti snažící se zapojit do hry „multikulturní ohledy“ pak upozorňovali na to, že svastika není pouze symbolem nacismu. • Sporné body • Kritikové poukazují na to, že zpřísnění sankcí za veřejné používání rasistických symbolů není žádným řešením, pokud není nijak vyřešeno jejich soukromé používání. • Z hlediska nacistických symbolů Rada nakonec dospěla k závěru, že nepřikročí k celoevropské úpravě tohoto problému a že zákaz používání těchto symbolů, včetně jeho rozsahu a podoby sankcí zůstane v kompetenci členských států.

II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU Zasedání Rady EcoFin – Pakt stability a růstu • Zasedání Rady EcoFin ve dnech 16.–17. února dominovalo téma Paktu stability a růstu. • Hlavními tématy zasedání byla realizace posledních kroků procedury užívané při překročení míry deficitu veřejných financí (před aplikací sankcí a před podrobením veřejných financí dané země přímému dohledu EU) v případě Řecka. • Další klíčovou otázku představovala otázka reformy Paktu růstu a stability, přičemž od únorového zasedání Rady EcoFin se očekávalo především vyjasnění definice kategorie „zvláštních okolností“ (především jde o míru záporného růstu HDP), za nichž může daný stát po dobu jednoho roku překračovat povolenou míru deficitu veřejných financí (3 % HDP), aniž by byla aktivována procedura, zmíněná v případě Řecka. • Zasedání Rady EcoFin 8. března se již má zabývat konkrétními podrobnostmi reformy; klíčový problém je ve střetu snahy Komise svázat režim dodržování Paktu růstu a stability jasnými pravidly, které by ovšem nepřekročitelným způsobem nesvazovaly hospodářskou politiku členského státu, což by mohlo vést až ke kolapsu celého

146

• •

•

• •

• • •

projektu, s nímž je přímo svázán projekt společné měny. Sporné body Někteří evropští státníci (především italský premiér Berlusconi) se již nechali slyšet, že omezení daná konvergenčními kritérii příliš brzdí samostatnost ekonomické politiky členských států a bylo by tedy třeba striktní požadavky paktu zcela odmítnout. Schválení reformy paktu čeká podobně jako revize Lisabonské agendy a výsledků implementace ekonomické politiky za rok 2004 na zasedání Evropské rady 22. – 23. března. Pakt růstu a stability z hlediska ČR ČR se prozatím stala pouze na konci roku 2004 předmětem upozornění Komise na vysoký rozpočtový schodek, závěrečná zpráva hodnotící z tohoto hlediska země usilující o vstup do eurozóny však konstatovala u ČR pokrok ve snižování deficitu (o asi 21 mld. Kč oproti původnímu předpokladu vlády). Lze ovšem očekávat, že pokud nebude v ČR docházet k narovnání stavu veřejných financí, bude se stávat ČR předmětem kritiky Komise. Finanční perspektiva 2007–2013 Poněkud ve stínu těchto problémů, s jejichž řešením se počítá v krátkodobější perspektivě, se ocitlo projednávání parametrů nové finanční perspektivy. Je otázkou, jestli se podaří Lucembursku dosáhnout shody členských zemí ještě před zasedáním Evropské rady 16.–17. června, jak o to usiluje.

2.2 Justice a vnitro Legální migrace a systém „včasného varování“ • Ve světle prezentace Zelené knihy o ekonomické migraci z ledna 2005 představovala jeden z klíčových bodů zasedání Rady ministrů 24. února debata o tzv. systému včasného varování v oblasti politiky legální migrace. • V pozadí je snaha řešit na nadnárodní úrovni situaci, která nastala v oblasti imigrace po listopadovém Haagském summitu Evropské rady. • Navrhovaný systém včasného varování je pokusem o zvýšení míry spolupráce členských zemí v této oblasti, aniž by muselo dojít k regulérní harmonizaci přistěhovalecké politiky. • Konkrétním impulzem pro tuto legislativní aktivitu bylo lednové rozhodnutí Španělska legalizovat pobyt několika stovek tisíc přistěhovalců, kteří dosud pracovali načerno na španělském pracovním trhu.

únor-březen 2005

• EU se v oblasti legální migrace nyní nachází mezi dvěma tlaky – Zelená kniha o ekonomické migraci naznačila v souvislosti s vývojem demografických trendů možnost většího otevírání evropských pracovních trhů přistěhovalcům (těmto možnostem vyslovuje podporu i komisař Špidla), na druhé straně některé členské státy velmi znepokojuje představa, že příliš liberální kroky jednoho z nich v této oblasti přímo ovlivní i jejich pracovní trhy či vnitřní bezpečnost. • Klíčová konfrontace pozitiv, jež občanům EU přináší svoboda pohybu osob a pracovních sil na jedné straně vs. vliv, jaký má v této souvislosti narůstající imigrace a podíl přistěhovalců na pracovním trhu jednotlivých zemí, tak stála v pozadí prozatím první prezentace návrhu systému na únorovém jednání Rady.

•

• •

2.3 Lisabonská strategie a evropská ekonomika Revize Lisabonské agendy a Barrosova komise • V této oblasti dominovalo únorové a březnové agendě z pochopitelných důvodů téma revize a reorientace Lisabonské agendy, k níž byla nucena se uchýlit Barrosova Komise pod vlivem zpráv, které ještě před klíčovým summitem Evropské rady, plánovaným na jaro 2005, na němž mělo dojít ke střednědobé evaluaci dosavadních výsledků agendy, jasně indikovaly, že cíl předstižení USA v základních ekonomických ukazatelích (růst HDP, míra inflace, nezaměstnanosti apod.) není naplňován. • Předseda Komise Barroso na svém vystoupení 2. února přednesl zprávu o revizi Lisabonské agendy, která by měla v této verzi legislativní dění a ekonomický vývoj v rámci institucí EU nasměrovat ke zvyšování ekonomického růstu a vytváření pracovních míst. • Sdělení Komise o střednědobé revizi Lisabonské agendy, které zveřejnil v únoru předseda Barroso, bude na zasedání Evropské rady 22.–23. března předloženo schválení zástupcům členských států. • Sporné body • Snaha nové Komise klást větší důraz na otázky ekonomického rozvoje a liberalizace v dalších oblastech (především v oblasti služeb) na úkor sociálního rozměru EU se však setkává s ostrou kritikou zástupců odborů ETUC i levicových poslanců v EP, jak indikovala jejich vyjádření k revidované Lisabonské agendě, hodnocení stodenního působení Komise v březnu 2005 i hla-

•

sování speciálního výboru EP pro Lisabonskou agendu, které proběhlo 28. února. Kritika přicházející nejen zevnitř, ale i zvnějšku EU upozorňuje na to, že k hlavním problémům ekonomického zaostávání EU za USA, které se od roku 2000 (tedy od počátku platnosti Lisabonské agendy) nezmenšilo, ale naopak prohloubilo, náleží přeregulovanost evropského trhu jako celku; upozorňuje se též na nezbytnost reformy trhu práce (takto se vyjádřila naposledy OECD 1. března). Lisabonská agenda z hlediska ČR Zaostávání evropské ekonomiky za USA lze vyjádřit i v ukazatelích, které se bezprostředně dotýkají běžného občana. Podle zprávy OECD tvoří v rámci EU příjem na hlavu 30 % – 40 % příjmu občanů USA, což lze přičítat jednak právě vysoké míře nezaměstnanosti EU ve srovnání s USA či parametrům penzijního systému, které nezabraňují pracovníkům odcházet do předčasného důchodu, jednak též menšímu počtu pracovních hodin v EU. Z hlediska ČR je velmi významná skutečnost, že březnová zpráva OECD obsahující ekonomickou evaluaci rozšířené Unie konstatuje, že je třeba odstranit překážky, jimž v některých státech musí čelit malí a střední podnikatelé a které znesnadňují počátky jejich podnikání.

2.4 Zemědělství Jednání Rady ministrů – situace na zemědělských trzích • Jednání Rady ministrů zemědělství 28. února muselo řešit především otázku skladových zásob obilí, jejichž přebytky jsou důsledkem nadměrné sklizně během léta 2004. Vůči Komisi vznesla v této otázce požadavek ČR, již podpořily Maďarsko, Rakousko a Slovensko; Komise na požadavek reagovala vydáním nového intervenčního tendru, který se bude týkat skladových zásob v těchto zemích. • Problém je v tom, že tento postup do značné míry deformuje situaci na zemědělském trhu, kde vlivem hromadění obilí ve skladech spontánně klesá jeho cena, intervence Komise však situaci poptávky a tím pádem i výše ceny významně ovlivňuje. • Ukazuje se, že rozšíření o nové členské státy reformu CAP do určité míry komplikuje, vyvolává-li to, že Komise sama obchází její parametry. • Postoj českých zemědělců je však na jedné straně pochopitelný, vyžadovali totiž od Komise pouze

147


stejný postup, jaký použila již v případě Řecka a dalších států v lednu. • Jednání Rady ministrů – otázka rozvoje venkova • Za jeden z klíčových problémů, který souvisí nejen se zemědělskou politikou, ale také s úvahami o nové finanční perspektivě 2007–2013, je označována dlouho připravovaná, a především dlouho a hojně diskutovaná tzv. politika rozvoje venkova. • Podoba jednání o politice rozvoje venkova do značné míry odrážela klíčové sporné body: všechny členské státy, včetně komisařky pro zemědělství Boelové, zdůrazňují prioritu rozvoje venkova, jednak ve světle reformy CAP, která by

148

měla přesunovat větší část finančních prostředků ze sekce garance zemědělských trhů právě na podporu venkovských oblastí, jednak v rámci revidované Lisabonské agendy. Členské státy se však již nedokáží shodnout na tom, odkud a kolik finančních prostředků má být na tuto politiku vyčleněno. • Rozvoj venkova – legislativní pozadí • Zástupce předsednické země, lucemburský ministr zemědělství Boden, usiluje o dosažení shody na finančních parametrech politiky rozvoje venkova do přelomu května a června 2005; EP má v této věci vydat stanovisko k závěrům jednání Rady do dubna 2005.

únor-březen 2005


1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Směrnice o řidičských průkazech Plénum EP 23. února podpořilo lednové rozhodnutí výboru pro dopravu ohledně směrnice o řidičských průkazech. Obsah směrnice EP se tedy postavil za myšlenku, aby byly do deseti let nahrazeny všechny stávající řidičské průkazy plastovými kartami, které půjde hůře padělat. Ve státech, kde už nějaká forma plastových karet existuje, bude lhůta prodloužena na dvacet let. Rada se přitom už v říjnu 2004 postavila proti plošné náhradě průkazů a požaduje pouze zákaz vydávání papírových dokladů do šesti let od počátku platnosti navrhované směrnice, která má nahradit normu 91/436. EP současně neschválil původně navrhované omezení doby platnosti řidičských průkazů pro osoby starší 65 let. Sporné body Směrnice o řidičských průkazech i další legislativa vznikající v současnosti na poli dopravní politiky bohužel naplňuje trend, který se pokouší o maximální regulaci a standardizaci v zájmu zajištění bezpečnosti. Poněkud se však zapomíná, že klíčovým předpokladem zajištění bezpečnosti silniční dopravy je kvalita a interoperabilita infrastruktury, tedy pozemních komunikací, která umožňuje bezpečnost, efektivitu a plynulost dopravy v rámci celé EU. Týká se to především nových členských států. Při vytváření legislativy v rámci programu bezpečnosti silniční dopravy, jehož význam na počátku funkčního období nové Komise zdůrazňoval komisař pro dopravu Barrot, a během rozhodování o alokaci finančních prostředků ze strukturálních fondů (především těch, které jsou určeny a plánovány pro podporu regionální politiky EU a rozvoj venkova) se poněkud zapomíná na nedokončené projekty transevropských sítí, nejen v rámci EU-25.

Směrnice o službách (Bolkesteinova směrnice) Jedním z klíčových bodů legislativní agendy pro první polovinu roku 2005 je směrnice o službách, která měla zajistit v praxi skutečné dobudování volného trhu se službami, které je zakotveno mezi základními čtyřmi svobodami Evropského společenství již od samotných počátků jednotného trhu, v praxi však tato svoboda ještě není fakticky vykonávána, především pro přetrvávající formální překážky v podobě rozdílných podmínek výkonu služeb v jednotlivých členských státech. K největším stoupencům přijetí této direktivy, která by měla dobudovat volný trh se službami, náleží současný komisař pro vnitřní trh McCreevy. Předběžné projednávání direktivy o službách, které proběhlo v březnu v EP, však odhalilo, že připomínky vůči stávající podobě návrhu existují především ze strany levicových poslanců (zejména členů PES). Sporné body Pod vlivem této kritiky zdůraznil potřebu dílčích změn stávajícího návrhu také komisař McCreevy. Podle jeho vyjádření je nutno ve směrnici více zdůraznit princip ochrany pracovních sil a přehodnotit velmi sporný princip originality. Tyto signály z Komise tak potvrzují, že direktiva, jejíž účinek měl být původně velmi liberalizační (a z toho důvodu její nezbytnost potvrzovala jak slova komisaře McCreevyho, tak Kokova zpráva, hodnotící ze střednědobé perspektivy úspěšnost někdejší Lisabonské agendy, tak i studie expertů a organizací zvnějšku EU, hodnotící její ekonomické pokroky), se nachází pod tlakem silné kritiky odborů a levicové části nadnárodního politického spektra a je z těchto důvodů ve stávající podobě neprůchodná. Direktivu kritizovaly i některé členské státy a lobbističtí zástupci spotřebitelů (BEUC), a to pro uplatněný princip originality, podle něhož měl být volný pohyb služeb zajištěn tak, že bude možné v rámci celé EU vykonávat služby podle pravidel platných v zemi původu provozovatele.

149


Zástupci spotřebitelů i řada členských států se obávali toho, že aplikace tohoto principu vyvolá v praxi chaos, sníží kvalitu služeb a ve výsledku poškodí spotřebitele. Kontroverze vyvolává zejména zařazení zdravotnictví a služeb poskytovaných v tomto citlivém sektoru do záběru této směrnice. Komisař McCreevy přitom zdůrazňuje, že služby ve zdravotnictví budou z principu originality vyňaty a distancuje se v tomto směru do značné míry od původního návrhu, vypracovaného ještě minulou Komisí a předloženého příslušné pracovní skupině EP k vypracování podrobné zprávy v lednu 2005. Legislativní pozadí a význam Směrnice měla být podrobena spolurozhodovací proceduře EP a Rady, měla se stát jedním z hlavních bodů jednání Rady pro volnou soutěž, které proběhne v dubnu 2005. Její význam, pokud jde o dobudování volného trhu se službami, je označován za klíčový, vzhledem ke stávajícím podmínkám je proto pro jeho průchodnost nutné učinit určité ústupky (zejména v oblasti ochrany pracovních sil je však třeba současně dbát, aby nepřekročily mez, za níž se direktiva již míjí původním účelem). Přehodnocení principu originality bude muset vzít v úvahu požadavky členských států a současně tlak na sjednocení podmínek pro provozování služeb. Směrnice a ČR Z hlediska ČR je důležité, že návrh směrnice umožňoval provozovatelům služeb jejich poskytování v rámci celé EU za podmínek platných v zemi původu (tedy ČR), důsledky však byly označovány za sporné (řada členských států v čele s Francií a Německem požadovala, aby z liberalizace trhu se službami a především z principu originality bylo vyňato zdravotnictví, předmětem sporu jsou i některé právnické služby či architektura). Směrnice se bohužel stala obětí diplomacie hlav států a vlád a jejich jednání s Komisí na klíčovém summitu Evropské rady, který proběhl 22.–23. března. Byl to především francouzský prezident Chirac, který požadoval stažení stávající podoby směrnice z agendy evropského rozhodovacího procesu a její fundamentální přebudování. Poukazoval přitom na nepřijatelné sociální důsledky pro francouzský trh práce a jeho kvalifikované pracovní síly, pokud by došlo k takto masivní liberalizaci možností poskytovat též služby zdravotnického a právnického charakteru či (a to zejména) služby architektonické a stavitelské. Argumentoval přitom napjatou situací na poli zaměstnanosti a na trhu práce nejen ve Francii, ale též v některých dalších členských ze-

150

mích původní EU-15. Komisi nakonec přesvědčily především poukazy francouzského prezidenta na narůstající euroskepticismus obyvatel těchto států v předvečer dalších referend o evropské ústavě. Příliš se přitom netajil skutečností, že signál v podobě zamítnutí sporné směrnice směřuje především k francouzským voličům, kteří budou rozhodovat o osudu ústavy v květnu 2005. Výsledkem jednání Evropské rady tedy bylo stažení směrnice ve stávající podobě, Komise slíbila její parametry přebudovat. Otázka směrnice o službách tedy představuje v současnosti zajímavou ilustraci toho, jakým způsobem může probíhat meziinstitucionální „válka“ (Komise vs. Rada). Dílčí výsledek tohoto „boje“, kterým byl odpor ke stávající podobě směrnice, zajímavým způsobem dokládá, že ústavní smlouva, která měla být dle představ Komise jakýmsi stmelujícím prvkem, posilujícím do značné míry nadnárodní rovinu EU, činí svým vlivem spíše z Komise jakési rukojmí členských států. „Rukojmí“ představitelů nejsilnějších členů Unie. Komisi, Radu i EP tedy ještě čeká složitý rébus. Komise se zřejmě v nadcházejícím období bude snažit jak zachovat alespoň základní a funkční kostru směrnice, tak odpovědět na kritiku jejích možných důsledků. Z hlediska občana nového členského státu, který očekával od vstupu do EU především otevření nových možností a příležitostí, může být tento vývoj zklamáním. Směrnice o softwarových patentech Příběh kontroverzní směrnice o softwarových patentech má své pokračování v podobě sporu mezi EP a Komisí. EP je zjevně nespokojen se stávající podobou směrnice, což dal najevo především jeho legislativní výbor 2. února, když doporučil navrátit směrnici zpět Komisi. Předseda Barroso však 28. února prosadil opětovné zařazení směrnice na pořad jednání Rady. Tlačí tak na dokončení legislativního procesu a explicitně prohlašuje, že Komise nehodlá vytvářet novou směrnici. Sporné body a dopady směrnice Směrnice ve stávající podobě je předmětem ostré kritiky expertů, kteří poukazují na kontraproduktivitu a faktickou nemožnost patentovatelnosti softwaru a také na velmi neblahé dopady na trh se softwarem a na menší výrobce v této oblasti. Z těchto důvodů protestují též výrobci (s výjimkou skutečných gigantů, kterým softwarové patenty spíše poslouží) včetně českých, EP tak ve svém únorové původním rozhodnutí popřál sluchu této straně.

únor-březen 2005

EP vznesl 1. března na předsedu Komise dotaz s žádostí o vyjasnění otázky sporné směrnice, bude proto zajímavé sledovat, zda otázka softwarových patentů vyvolá střet EP s Komisí. Ta trvá na návrhu s poukazem na nutnost harmonizace a zpřísnění práva duševního vlastnictví, jež považuje za jeden z prvořadých úkolů v oblasti naplňování revidované Lisabonské agendy (v tomto směru se vyjadřovala i Kokova zpráva, je však diskutabilní, zda právě v oblasti softwarových patentů je takováto legislativní striktnost Komise na místě). 1.2 KOMISE Akční plán boje proti drogám 14. února Komise zveřejnila Akční plán boje proti drogám, který mimo jiné vyžaduje od jednotlivých členských států zajištění přístupu ke sterilním injekčním jehlám pro narkomany, aby se tak maximálně zabránilo šíření HIV. Legislativní pozadí Komise se takto snaží naplňovat svoji dlouhodobou strategii boje proti drogám, která byla přijata na zasedání Evropské rady v prosinci 2004. Sporné body Akční plán se snaží spíše než v duchu zákazů a prohibice postupovat v duchu předcházení nejvíce negativním důsledkům drogové závislosti. Tento postup ovšem není prost kritiky. To, že se evropská drogová politika primárně soustřeďuje na snižování rizik, kritizuje např. americká strana, své odpůrce má tento postup i v EP, přestože EP v prosincovém doporučení vyslovil postupu snižování rizik podporu. Kritikové poukazují na přílišnou toleranci (především vůči tzv. měkkým drogám), která je typická pro drogovou politiku řady členských zemí EU, i na to, že v USA přispěl k reálnému snížení podílu narkomanie u mládeže právě velmi přísný, prohibitivní, nikoli tolerující přístup. Dotazník ohledně evropské definice telecího masa 1. března Komise vydala a zveřejnila dotazník, jehož cílem má být zjištění, co evropští spotřebitelé konkrétně chápou pod pojmem „telecí maso“. Tento zdánlivě kuriózní počin je odrazem přání některých členských států, které tlačí Komisi na harmonizaci obecné definice telecího masa, spor je přitom především ohledně stáří jatečných zvířat.

Sporné body Dotazník, který lze bez velké nadsázky označit za značně absurdní, sestává ze třinácti otázek (spotřebitel má odpovědět na to, jak podle jeho uvážení chutná a vypadá skutečné telecí maso, jakým způsobem mají být podle jeho představ zvířata chována, jaké má být jejich stáří a váha v okamžiku porážky, co si spotřebitel myslí o jednotné celoevropské definici telecího masa apod.). Dotazník a nové členské státy Podstatné je, že skutečnou motivací v pozadí dotazníku na celoevropskou definici telecího je i snaha starších členských států vypořádat se se vstupem nových členů (především Polska s jeho obrovským trhem rostlinné i živočišné výroby, jenž se v celoevropské konkurenci již výrazně projevuje) na evropský zemědělský trh. Nikoli náhodou jsou dvěma základními jazyky, v nichž je verze dotazníku přístupná na serveru Komise, angličtina a polština. Komise tak tímto způsobem pokračuje v tradici diskutabilních rozhodnutí, která mají mít za cíl „ochranu spotřebitele“, ve skutečnosti však často omezují ekonomický život Unie a „maskují“ tímto způsobem omezení některých členských států, na jejichž uvalení mají zájem státy jiné. Lze se tedy ptát: hodlá EU v tomto duchu pokračovat a navazovat na tradici „banánových válek“ i v jiných oblastech pomocí sestavování desítek celoevropských parametrů, jež musí závazně splňovat konkrétní produkt? Návrh nařízení umožňujícího liberalizaci veřejné dopravy Komise měla v březnu představit přepracovaný návrh nařízení, které by umožnilo liberalizaci veřejné dopravy. Návrh měl reagovat na výtky EP z prvního čtení v listopadu 2001 a na poslední rozsudky ESD, které se veřejné dopravy týkaly (především případ Almark Trans z června 2003 o kompenzacích za závazky ve veřejné dopravě, které nepředstavují nepovolenou státní pomoc ve smyslu smluv). Obsah návrhu Nejpodstatnější změnou oproti původnímu návrhu by měla být možnost lokálních a regionálních autorit vybrat si, jak budou veřejnou dopravu na svém území organizovat, a to bez předchozího tendru. To zatím Komise odmítala s odůvodněním, že by to mohlo být v nesouladu s ustanoveními smluv, která se týkají soutěžní politiky. Komisař pro dopravu Jacques Barrot však signalizoval, že Komise svůj

151


postoj pozměnila. Bez tendru bude podle interních zdrojů Komise možné postupovat v případě, že kontrakt s konkrétní společností, která bude veřejnou dopravu zajišťovat, bude nižší než 1 mil. €, popř. že bude sepsán na celkovou vzdálenost menší než 300 tis. km za rok. V návrhu i nadále zůstane princip konkurence mezi jednotlivými dopravci a právo na kompenzace za to, že poskytují veřejnou službu. Kontrakty mají být i podle nového návrhu časově omezené. Pro smlouvy, které už platí, má být stanoveno speciální „přechodné období“, aby se zadavatelé a potažmo dopravci byli schopni novým pravidlům přizpůsobit. Sporné body Pro liberalizaci může být norma přínosem pouze v omezené míře. Záleží na konkrétních parametrech návrhu. Každopádně v případě, že se má norma dotýkat poskytování veřejné dopravy na lokální a regionální úrovni, pak je zbytečné ji s odvoláním na principy subsidiarity a proporiconality přijímat. Sociální agenda Komise Vydání Sociální agendy 9. února bylo do určité míry podmíněno též snahou nové Komise napravit dojem, který kritikové z řad levice v rámci EU získali pod vlivem revize Lisabonské agendy, tedy dojem, že nová Komise má za cíl v důsledku neuspokojivých ekonomických ukazatelů odsunout do pozadí požadavky solidarity, prosperity a welfare state.

Lisabonské agendy v základních bodech odmítla a uspokojila do značné míry odborovou lobby i levici v EP, když naopak rozhodla o návratu k původní verzi, která se pokoušela v praxi skloubit stejným dílem ekonomiku, zachování welfare state a trvale udržitelný rozvoj. Sociální agendě Komise se tak dostalo od Evropské rady spíše takových impulzů, které zdůrazňovaly sociální ochranu, než zohlednění nepříznivé ekonomické situace a toho, do jaké míry si současná EU může velkorysou sociální politiku dovolit. Kritika a sporné body Sociální agendy Sociální agenda se však oprávněně stává předmětem kritiky pro svoji velkou vágnost a neurčitost, s níž je formulována. Především proto, že si jako cíl klade zároveň udržování i reformu evropského sociálního modelu, což je ovšem těžko realizovatelné, zvláště v současné situaci, kdy ekonomové i reálný vývoj v řadě klíčových států EU naznačují, že sociální model Evropy se stává z ekonomického hlediska neudržitelným. Lze se tedy oprávněně domnívat, že sociální agenda je především jakýmsi souhrnem hesel bez velkého reálného praktického významu, což je bolest mnoha dlouhodobých legislativních programů EU, a lze se obávat, zda se taková kritika nedá vznést i na celou revizi Lisabonské agendy. Vzájemné uznávání rozsudků v dílčích oblastech rodinného práva

Obsah agendy Agenda má určovat směr sociální politiky EU pro nadcházejících pět let. Pozitivní body lze částečně nalézt v tom, že se navzdory kritice ze strany levice snaží reflektovat směr, jímž se Komise pokoušela revidovat Lisabonskou agendu, tedy v zájmu podpory konkurenceschopnosti a ekonomického růstu, zároveň však nutně obsahuje i důraz na boj proti sociálnímu vyloučení a na sociální kohezi, jejíž význam pro samotný ekonomický růst zdůrazňuje.

Od 1. března vstupuje v rámci EU v platnost směrnice „Brusel II“, která řeší a podstatně usnadňuje otázku vzájemného uznávání rozsudků v těch případech rodinného práva, v nichž je zakomponován mezinárodní prvek. Konkrétně se jedná o vzájemné uznávání rozsudků o rozvodu a především o opatrovnictví dětí, což umožňuje předat bez zbytečných průtahů a opětovného otevírání civilněprávního procesu dítě do opatrovnictví osobě, která pobývá v jiném členském státě a jíž bylo dítě rozsudkem soudu do opatrovnictví svěřeno.

Legislativní pozadí Závěrečné schválení sociální agendy opět tvořilo jeden z hlavních bodů jarního summitu Evropské rady, který se uskutečnil 22.–23. března. Vrcholní představitelé exekutivy členských států na něm do značné míry zvrátili původní směr Komise především ve vztahu k Lisabonské agendě, v jejíž revizi chtěla Komise více akcentovat otázky ekonomického růstu a upozadit problematiku sociální. Evropská rada Komisí navrhovaný způsob revize

Potenciální sporné body připravovaných legislativních úprav v oblasti harmonizace civilního práva Směrnice upravuje a zjednodušuje např. podmínky styku dítěte s rodiči (v případě, že se jedná o rozvedenou dvojici a je zde zakomponován přeshraniční prvek); v těchto dílčích oblastech jde bezesporu o pozitivní úpravu. Je však třeba všimnout si, že směrnice již do určité míry předjímá snahy ústavy o harmonizaci rodinného práva s mezinárodním prvkem

152

únor-březen 2005

a nemá zůstat pouze u této dílčí oblasti civilního práva. Komisař Frattini ohlásil 1. března přípravu nové legislativy, která má harmonizovat některé další části občanského práva; jedná se o pravidla, jimiž se řídí sestavení poslední vůle a dědická posloupnost, tedy klíčové části dědického práva, a též zákony týkající se přímo rozvodů, v nichž je přítomen mezinárodní prvek. Směrnice a ČR Podrobnosti ještě nejsou zcela známy a zveřejněny, není zcela vyjasněno, v jakém poměru (zda ve vzájemně srovnatelném či hierarchizovaném) budou tyto jakási „celoevropské“ rozvodové zákony vůči právu jednotlivých zemí. Ještě spornější je pak otázka sbližování dědického práva, která zřejmě vyvolá kontroverze v řadě zemí; tato harmonizace by totiž vyžadovala značné zásahy do občanského práva členských států (včetně ČR). Zajímavé jsou tyto uvažované normy též z hlediska ústavy, která posunuje harmonizaci rodinného práva s mezinárodním prvkem do režimu QMV, zatímco zmíněná směrnice „Brusel II“ tedy vyžadovala ke své platnosti jednomyslnost; uvažovaná směrnice o celoevropských rozvodových zákonech by v případech s mezinárodním prvkem dle ústavy mohla spadat do procedury QMV. Každopádně je zřejmé, že zvýšená legislativní aktivita Komise v oblasti sbližování občanského práva, která zřejmě ještě vyvolá kontroverze u členských států (objevují se např. návrhy na vznik celoevropského registru posledních vůlí, což zřejmě vyvolá odpor s ohledem na ochranu velmi citlivých osobních údajů), souvisí do značné míry s ústavním textem. Zelená kniha o vztahu demografických změn k penzijní a migrační politice EU Prezentaci této zelené knihy připravila Komise na 16. březen, a to v přímé souvislosti s přípravou nové směrnice o převoditelnosti penzí v rámci jednotlivých členských států EU, která se očekává v nejbližších měsících, a s tzv. Zelenou knihou o ekonomické migraci, kterou Komise vydala v lednu 2005. Půdu pro novou sociální legislativu Komise připravilo již zasedání Rady pro sociální otázky 3. března, na němž byla prezentována studie Výboru pro sociální ochranu mapující základní principy penzijních systémů v jednotlivých členských státech, především z hlediska finanční báze těchto systémů. Studie přitom konstatovala, že ve většině členských států zůstává jako fundamentální základ penzijních systémů princip státní podpory, jen marginální roli

hraje princip soukromého, od státu a státních zdrojů odděleného managementu penzí. V jednotlivých zemích přitom panuje velká diverzita principů penzijních systémů, studie proto zdůrazňuje význam srovnávacích studií, které by v budoucnu mohly sloužit k jejich sbližování. Význam legislativních změn v oblasti penzijní politiky Při hodnocení uvažovaných změn v této dílčí oblasti sociální politiky je třeba vzít v úvahu pozitiva, která koordinace penzijních systémů (zvláště bude-li kladen důraz na posilování soukromé báze a řešení otázky přílišného zaangažování státu a státních rozpočtů v penzijní politice) mohou přinést ve světle nepříznivé demografické situace a stagnace evropských ekonomik, které řada nezávislých studií klade do souvislosti také s nedostatky penzijní politiky. Je však třeba vzít v úvahu i skutečnost, že v rámci pokusů o legislativní sbližování penzijních politik budou některé skupiny klást důraz na zachování primárního podílu vládní a státní odpovědnosti za zajištění adekvátní penze, což může handicapovat úvahy o nezbytných reformách penzijních systémů. Předpokládaný legislativní vývoj Jak vyplývá i z některých vyjádření komisaře Špidly, v nejbližší budoucnosti se připravuje směrnice o převoditelnosti nároků na pobírání důchodu, v rámci penzijních systémů jednotlivých členských států. Špidla prezentuje směrnici jako nezbytnou pro zajištění volného pohybu pracovních sil. To je sice pravda (jde o to, aby byl bez dosud existujících překážek zajištěn systém, na jehož základě osoba pracující během života v několika členských státech EU mohla poté pobírat adekvátní podíl penze ze všech těchto penzijních systémů), panuje však oprávněná obava, že připravovaná směrnice nadměrně zatíží státní rozpočty jednotlivých zemí, nebude-li doprovázena penzijními reformami, které by zvýšily soukromý podíl na penzijním zabezpečení na úkor stále dominantního podílu státu. Očekává se tedy, že se vůči připravované směrnici o převodu penzijních nároků (která, jak naznačují zprávy, hovoří o nárocích, ale již méně o povinnostech těch, kdo pobírají důchod, nespoléhat pouze na stát) zvedne odpor řady členských států.

153


1.3 RADA 1.3.1 Coreper Otázka zdanění leteckého benzínu Otázka zdanění leteckého benzínu se v polovině února dostala do další fáze. V současnosti se na úrovni Výboru stálých zástupců (Coreper) řeší, na co by měly být vybrané peníze použity: zda na plnění závazků, které plynou z Kjótského protokolu (což byl původní záměr), či na rozvojovou pomoc (jak navrhla Francie a Německo). Sporné body a dopady Prozatím se zdá, že – ať tak, nebo tak – půjde o gesto EU, na které doplatí letecké společnosti a potažmo cestující, kteří jejich služeb využívají. Určité formě zpoplatnění se letectví nejspíš nevyhne. Civilní letecká doprava je v EU jedinou „nezdaněnou“ oblastí dopravy. Náklady, které plynou z regulace ze strany EU (bezpečnost) nebo z už tak vysoké ceny leteckého benzínu, mohou po zavedení daně (či obdobného zpoplatnění) způsobit odliv zákazníků k jiným, nejspíše více ekologicky nepříznivým druhům dopravy; nehledě na to, že na lety v rámci EU by se daň nevztahovala, a na fakt, že evropské aerolinie by ztratily svou pozici na celosvětovém trhu, protože by byly zatíženy novými opatřeními. Na jednání Rady 17. února byly všechny uvedené obtíže debatovány a způsobily mezi ministry takový rozkol, že byla celá otázka odložena na další zasedání. Základní problém tkvěl v tom, nakolik je možné peníze ze zdanění použít na plnění rozvojových cílů OSN, kterých jinak nejsou státy schopny dostát. Za to, že to možné je, se postavila Francie, Německo, Belgie a předsednické Lucembursko. Proti bylo Finsko, Británie, Řecko, Malta, Španělsko a Nizozemsko. 1.3.2 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Směrnice o pracovní době Velkou legislativní „bolestí“ současné EU je směrnice o pracovní době, která se vyskytuje na pořadu jednání Rady již od podzimu 2004. Během posledního jednání v prosinci 2004 Rada nedospěla k očekávanému konsenzu nad návrhem Komise, jednání o této směrnici proto ustrnula na mrtvém bodě a k výraznějšímu pokroku nedošlo ani během zasedání Rady 3. března, ačkoli směrnice v agendě figurovala.

154

Sporné body Největší spory mezi členskými státy a Komisí nadále zůstávají ve třech otázkách: 1) Otázka tzv. „opt-outs“, tedy výjimek z maximální délky pracovní doby, která činí 48 hodin týdně. Dle platné legislativy je povoleno, aby zaměstnavatel uzavíral se zaměstnancem smlouvy umožňující prodloužení této maximální doby, návrh Komise naproti tomu umožňuje tyto výjimky pouze pro případ kolektivního vyjednávání. 2) Otázka referenční doby, z níž se pracovní doba vypočítává (v současnosti čtyři měsíce, návrh Komise umožňuje prodloužení až na jeden rok s ohledem na národní legislativu). 3) Definice pracovní doby (Komise navrhuje novou kategorii, tzv. „neaktivní pohotovostní dobu“). Směrnice a ČR Návrh Komise lze celkově zhodnotit jako posilující váhu kolektivního vyjednávání (a tedy odborů) proti možnosti individuálních smluv mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a celkově velkorysejší podmínky vůči zaměstnancům. Také z toho důvodu řada členských států tento návrh odmítá (Velká Británie); ČR se v současnosti řadí spíše k jeho stoupencům, přestože ekonomové upozorňují na negativní dopady změn platné směrnice na ekonomický růst nových členských zemí. Komise a současný komisař pro sociální politiku Špidla stojí relativně neústupně na původní podobě návrhu, lucemburské předsednictví se během zasedání 3. března snažilo o prostředkovací roli pomocí prezentace hodnocení o možných dopadů změny směrnice. Zasedání Rady 3. března debatu o směrnici příliš neposunulo, ministři se dohodli na tom, že hlouběji se jí budou věnovat až na následujícím jednání 2. – 3. června, podstatněji do otázky směrnice zasáhl EP. EP publikoval 7. března zprávu o směrnici o pracovní době, o níž bude sociální výbor jednat v dubnu a pravděpodobně ji schválí. Zpráva se postavila za definitivní zrušení opt-out klauzule. Také vyjádřila výhrady k prodloužení referenční doby ze čtyř na dvanáct měsíců, z níž se pracovní doba vypočítává, a zcela odmítla novou kategorii „neaktivní pracovní doby“, již mj. kvůli lékařům ve službě představila Komise. Zpráva je za to, že nová kategorie je zbytečná, protože ESD už jednoznačně prohlásil, že i doba, kdy je člověk v práci, ale přímo nepracuje, je započítávána do pracovní doby. EP se tak pokusil o jakýsi kompromis, který by měl posunout patovou situaci v Radě ohledně této legislativy. Tím, že zcela zrušil opt-out klauzuli, doufá odstranit jednu ze základních příčin sporu mezi Komisí (která prosazuje, aby se opt-outs staly

únor-březen 2005

předmětem kolektivního vyjednávání) a některými členskými státy (které trvají na tom, aby zůstaly otázkou individuální dohody zaměstnance se zaměstnavatelem). V kontextu vyjádření k otázce „neaktivní pracovní doby“ lze říci, že parlamentní kompromis se spíše přiklání na stranu výtek členských států, nežli původního návrhu, na němž relativně tvrdě trvá Komise. Změny směrnice 1408/71 o koordinaci systémů sociální ochrany Na zasedání Rady 3. března byly předmětem prozatím pouze orientační debaty otázky Komisí navrhovaných změn směrnice o koordinaci systémů sociální ochrany. Na Radě byla v této souvislosti prezentována též zpráva Výboru pro sociální ochranu, která konstatovala rostoucí důležitost soukromých penzijních fondů. Parametry důchodového systému zůstávají samozřejmě v kompetencích jednotlivých států i přes dílčí snahy Komise a avizované snahy budoucího britského předsednictví věnovat se více otázkám koordinace penzijních systémů a sociální ochrany na nadnárodní úrovni. Řada států, v nichž funguje některá obdoba tzv. „kontinentálního“ penzijního systému (tedy systému, který v oblasti financování důchodů ponechává klíčovou odpovědnost státu), si ve světle nepříznivého demografického vývoje i ekonomické situace uvědomuje potřebu posílit soukromý sektor v oblasti penzijních fondů a odpovědnost jednotlivce za výši a strukturu svých sociálních dávek. Sporné body V případě koordinace systémů sociální ochrany se jedná o relativně velmi sporné téma evropské legislativy. Konkrétní parametry systémů sociálního zabezpečení totiž náleží dle platného primárního práva do kompetencí jednotlivých členských států, proto každý pokus o nadnárodní koordinaci této otázky členské státy bedlivě sledují s obavou, zda nedochází k zasahování do jejich pravomocí. Legislativní aktivita Komise v oblasti sociální politiky však v poslední době naznačuje, že by Komise ráda více otevřela toto téma (potřebu větší koordinace parametrů např. penzijního systému akcentuje i Velká Británie v rámci již zveřejněného rámcového programu svého předsednictví, které připadá na druhou polovinu roku 2005; Komise zdůrazňuje tuto dílčí oblast v souvislosti se snahou o dokončení liberalizace trhu se službami a s otázkou volného pohybu pracovních sil, který náleží ke čtyřem základním svobodám Společenství).

1.3.3 Rada pro justici a vnitro European Evidence Warrant Důležitým bodem jednání Rady pro justici a vnitro 24. února bylo rozhodnutí o dalším osudu kontroverzní legislativy v oblasti trestního práva. Jedná se o tzv. evropský důkazní rozkaz (European Evidence Warrant), který má do značné míry doplňovat již existující evropský zatykač a má znamenat možnost vymáhání důkazů a předmětů doličných na základě soudního příkazu vydaného v jednom státě napříč hranicím EU. Obsah a význam Evropský důkazní rozkaz představuje významný legislativní krok v oblasti sbližování trestního práva a policejní spolupráce. Nelze přitom nepostřehnout kontextuální souvislost s literou evropské ústavy, která převádí významné oblasti soudní a policejní spolupráce ve věcech trestního práva pod proceduru QMV. Sporné body European Evidence Warrant významně posiluje pravomoci policie, pokud jde o pátrání po důkazech napříč hranicemi členských států; vyvolával proto značné kontroverze, a to nejen u některých členských států, ale i ze strany právních expertů, což je závažné. Experti upozorňovali na to, že nelze nadměrně posílit pravomoci policie na nadstátní úrovni, neexistuje-li např. adekvátní harmonizace v oblasti definice trestných činů a jejich kategorií i pravomocí policie v rámci vyšetřování toho kterého druhu trestné činnosti. Existovala např. obava, že nová legislativa umožní domovní prohlídky u občanů určitého členského státu ze strany policie státu jiného, a to i v případě podezření na trestný čin, u něhož dle legislativy rezidenčního státu občana není možnost opatřování důkazů pomocí např. domovní prohlídky vůbec povolena (v různých trestních řádech je různě definován např. kybernetický zločin, různé druhy podvodů, finanční kriminality apod.). Experti i řada členských států proto volaly po silném obsahovém propojení European Evidence Warrant a evropského zatykače, tedy po tom, aby se pravomoci policie v rámci evidence warrant týkaly jen trestných činů, na něž se explicitně vztahuje i evropský zatykač. Plán z hlediska ČR Jednání Rady dalo plánu na evropský důkazní rozkaz zelenou v podobě rámcového rozhodnutí s tím, že byla definována kategorie 32 trestných

155


činů, u nichž má být tzv. „duální trestnost“ (tedy trestnost z definice daného činu jak ve státě, z něhož je vyšetřování vedeno, tak ve státě, v němž je pátrání po důkazech vedeno) nepřípustná. Kategorie je definována v souladu s platným evropským zatykačem. Z hlediska ČR by nicméně účinnost European Evidence Warrant znamenala nutné dílčí zásahy do platného trestního řádu (podobné zásahům v souvislosti s evropským zatykačem). Některé členské státy (např. Británie) se již nechaly slyšet, že některé body schváleného plánu jejich platnému trestnímu právu odporují. Rámcové rozhodnutí o harmonizaci sankcí za rasisticky motivované trestné činy Po dvou letech se na pořad jednání Rady ministrů 24. února dostalo rámcové rozhodnutí o harmonizaci sankcí za rasisticky motivované trestné činy. Ministři stáli před rozhodnutím, zda rozšířit platnou legislativu harmonizace sankcí též na rasistické symboly. Kauza rasistických a nacistických symbolů vzbudila v EU pozornost v souvislosti s případem syna britského následníka trůnu, prince Harryho, který se na soukromém večírku objevil v nacistické

156

uniformě, aktuální ji činí též posilování neonacistických stran a jejich sympatizantů v Německu, kde o sobě dali vědět např. při únorovém výročí bombardování Drážďan. V té souvislosti zástupci některých členských států navrhovali spojení zákazu nacistických symbolů se zákazem symbolů komunismu; experti, snažící se zapojit do hry „multikulturní ohledy“, pak upozorňovali na to, že svastika není pouze symbolem nacismu. Sporné body Kritikové poukazují na to, že zpřísnění sankcí za veřejné používání rasistických symbolů není žádným řešením, pokud není nijak vyřešeno jejich soukromé používání. Jedná se o častý „úhybný manévr“ neonacistických skupin, které pořádají např. koncerty coby soukromé akce, kde je prezentace rasistických symbolů nepostižitelná. Objevovala se též kritika dopadů rozhodnutí na svobodu slova, kterou původně (v roce 2001, kdy byl návrh Komisí předložen poprvé) uplatňovala Itálie. Z hlediska nacistických symbolů Rada nakonec dospěla k závěru, že nepřikročí k celoevropské úpravě tohoto problému a že zákaz používání těchto symbolů, včetně jeho rozsahu a podoby sankcí zůstane v kompetenci členských států.

únor-březen 2005


2.1 FINANCE EU Zasedání Rady EcoFin – Pakt růstu a stability Zasedání EcoFin ve dnech 16.–17. února dominovalo téma Paktu růstu a stability. Komisi ve světle neúspěchu původní Lisabonské agendy znepokojuje především překračování povolené míry deficitu veřejných financí a rozpočtových deficitů, a to jak u států, které přijaly euro a měly by tedy splňovat konvergenční kritéria v první řadě, tak u států, které se zavázaly euro v budoucnu přijmout a k nimž patří všechny nové členské země, včetně ČR. Hlavními tématy zasedání proto byla realizace posledních kroků procedury užívané při překročení míry deficitu veřejných financí (před aplikací sankcí a před podrobením veřejných financí dané země přímému dohledu EU) v případě Řecka. Klíčovou otázku představovala otázka reformy Paktu růstu a stability, přičemž jak od únorového, tak od březnového zasedání Rady EcoFin, která měla být jakousi „přípravou“ na summit Evropské rady 22.–23. března, se očekávalo především vyjasnění základních sporných kategorií podmínek dodržování paktu a otázky jeho revize. Šlo především o definici kategorie „zvláštních okolností“ (především jde o míru záporného růstu HDP), za nichž může daný stát po dobu jednoho roku překračovat povolenou míru rozpočtového deficitu (3 % HDP), aniž by byla aktivována procedura, zmíněná v případě Řecka. Zasedání Rady EcoFin 8. března se přitom již zabývalo konkrétními podrobnostmi reformy, přičemž klíčový problém je ve střetu snahy Komise svázat režim dodržování Paktu růstu a stability jasnými pravidly, která by ovšem nesvazovala příliš hospodářskou politiku členského státu, což by mohlo vést až ke kolapsu celého projektu, s nímž je přímo svázán projekt společné měny. Sporné body Někteří evropští státníci (především italský premiér Berlusconi) se již nechali slyšet, že omezení daná konvergenčními kritérii příliš brzdí samostatnost ekonomické politiky členských států

a bylo by tedy třeba striktní požadavky paktu zcela odmítnout. Ve hře tedy je jeho budoucnost ve světle ekonomických problémů klíčových evropských aktérů. Schválení reformy paktu bylo naplánováno (podobně jako revize Lisabonské agendy a výsledků implementace ekonomické politiky za rok 2004) na zasedání Evropské rady 22. – 23. března. Pokud jde o postoj současné předsednické země, Lucembursko se v otázce reformy paktu dostává do sporu s Komisí, a to do sporu poměrně zásadního; nastoluje totiž otázku pravomocí Komise sankcionovat země, které dlouhodobě překročí jedno z klíčových konvergenčních kritérií, tedy míru rozpočtového deficitu ve výši 3 % HDP. Lucemburský premiér Juncker deklaroval ještě před zasedáním Evropské rady, k němuž směřují všechny zásadní otázky týkající se evropských financí či revidované Lisabonské agendy, že by kompromis, který chce předsednická země nabídnout jednotlivým členským státům ohledně budoucnosti paktu, zbavoval Komisi práva sankcionovat země, které poruší konvergenční kritérium povoleného deficitu veřejných financí a rozpočtu. Tento postoj předsednické země je do značné míry v rozporu s rolí Komise, kterou v oblasti paktu a ekonomické konvergence členských států předvídá ústava. Ta by totiž roli Komise a možnost umístit veřejné finance státu, který konvergenční kritéria a zejména vyrovnaný stav veřejných financí porušuje, pod nadnárodní kontrolu (Komise, ECB) chtěla výrazně posílit. Junckerův kompromis chce naproti tomu klíčovou roli Komise v této oblasti nahradit pravomocí členských států rozhodovat ad hoc a případ od případu (s přihlédnutím na konkrétní podmínky, které zapříčinily deficitní stav veřejných financí dané země) o tom, jakým opatřením bude v souvislosti s porušováním paktu daný členský stát vystaven. Tlak Komise by tak byl nahrazen politickým tlakem ostatních členských států. To může být z hlediska efektivity diskutabilní, důležité však je, že by se tak oblast kontroly finanční a ekonomické politiky členských států a paktu dostávala fakticky na mezivládní úroveň. Je však třeba si uvědomit, že se jedná pouze o návrh předsednické země, který

157


nemusí být ve výsledku průchodný právě pro odpor Komise. Některé komentáře však naznačují, že Barrosova Komise svými kroky již na počátku dává na srozuměnou, že nechce hrát příliš dominantní roli. To je možnost na jedné straně pozitivní, na druhé straně se nabízí otázka, zda takováto Komise, k jejímž cílům patří dokončení liberalizace některých klíčových oblastí (směrnice o službách), nebude podléhat tlaku členských zemí, jimž je bližší deficitní politika vlád a regulativní politika EU. Pakt růstu a stability z hlediska ČR ČR se prozatím stala pouze na konci roku 2004 předmětem upozornění Komise na vysoký rozpočtový schodek, závěrečná zpráva hodnotící z tohoto hlediska země usilující o vstup do eurozóny však konstatovala u ČR pokrok ve snižování deficitu (o asi 21 mld. Kč oproti původnímu předpokladu vlády). K tomu však došlo na přelomu roku 2004/2005 především prostřednictvím vyšších výběrů daní při přeřazení některých služeb do vyšší sazby DPH po vstupu do EU a díky mírnému zlepšení salda obchodní bilance (opět vlivem počátečních pozitiv vstupu do EU), nežli v důsledku systémových reforem. Lze proto očekávat, že pokud nebude v ČR docházet k narovnání stavu veřejných financí, bude se stávat i ČR předmětem kritiky Komise. Pakt růstu a stability na jednání Evropské rady 22. – 23. března Prioritní postavení otázky Paktu růstu a stability coby klíčového rámce pro rovnováhu měny euro vyjadřovalo jeho umístění jako prvního bodu jednání summitu Evropské rady 22. března. Výsledek summitu však přinesl zklamání těm, kdo očekávali vyřešení sporů o podmínkách jeho dodržování. Evropská rada dala na svém summitu zelenou revizi paktu, před níž varuje řada ekonomů poukazujících na to, že rozvolnění jeho podmínek otřese postupem času stabilitou eura. Pozice Evropské rady též potvrdila závěr, který bylo možné učinit i následujícího dne na základě postoje evropských státníků k revizi Lisabonské agendy – zástupci klíčových členských států (především Francie a Německa) nehodlají připustit příliš dominantní postavení současné Komise ani v měnových a hospodářských otázkách. Tyto země se již dlouhodobě nacházejí „v hledáčku“ Komise pro porušování podmínky maximálního přípustného dluhu veřejných financí, proto prosadily revizi pravidel Paktu, která připouští dlouhodobější porušování tohoto konvergenčního kritéria, pokud se daná země nachází déledobě v hlubších a trvalejších makroekonomických potížích. Problém

158

je v tom, že toto je dosti vágní formulace, i když závěry Evropské rady zpřesňují délku a povahu těchto potíží, s nimiž se může člen eurozóny potýkat, aniž by vůči němu byly Komisí uplatněny sankce v rámci zvláštní procedury. Závěr Evropské rady lze přesto v tomto směru kvalifikovat jako krok k oslabení Komise a možná i k odsouzení paktu stát se pouhým rámcem podmínek, jež příliš nejsou dodržovány. Z hlediska nových členských zemí, které se na přijetí eura teprve připravují, je škoda, že Evropská rada tak postavila určitou hráz mezi členy eurozóny, jimž je na základě závěrů summitu dovoleno dostat se v dodržování míry deficitu veřejných financí do potíží, potenciální uchazeči o společnou měnu však budou nadále přísně prověřováni, zda konvergenční kritéria splňují. Finanční perspektiva 2007–2013 Poněkud ve stínu těchto problémů, s jejichž řešením se počítá v krátkodobější perspektivě, se ocitlo projednávání parametrů nové finanční perspektivy, a to i z hlediska klíčového summitu Evropské rady 22.-23. března, který ve stínu Paktu růstu a stability, revize Lisabonu a Bolkesteinovy směrnice o klíčových parametrech finanční perspektivy téměř nehovořil. Již předchozí předsednická země Nizozemí ovšem považovala za svůj cíl dosažení předběžné shody o stropech evropského rozpočtu pro jednotlivé roky. Vzhledem k tomu, že nebyla úspěšná, je proto otázkou, jestli se podaří Lucembursku dosáhnout shody členských zemí ještě před zasedáním Evropské rady 16. – 17. června, jak o to usiluje. Lucembursko již prezentovalo členským státům svůj kompromisní návrh ohledně nové finanční perspektivy. Stalo se tak na zasedání Výboru stálých zástupců (Coreper) 10. března. Kompromisní návrh se však setkal s kritikou některých členských států, které upozorňují na to, že jde v podstatě o dokument, který neřeší žádnou z důležitých sporných otázek. Lucemburský návrh neřeší otázku příspěvku jednotlivých členských států do evropského rozpočtu, vysoce citlivé otázky, jako je zrušení britského rabatu explicitně ponechává na dalších jednáních. Návrh se vůbec nezabývá konkrétními sumami či stropy určenými pro jednotlivé rozpočtové kapitoly, vůbec neřeší jednu z nejdůležitějších otázek, kterou představuje čerpání prostředků z jednotlivých strukturálních fondů včetně fondu kohezního, problém důležitý zejména z hlediska nových členských států. Skutečnost, že jednání o finanční perspektivě do značné míry stagnují na mrtvém bodě, není navenek příliš zdůrazňovaná ani viditelná, přesto se v dílčích oblastech projevuje podstatně.

únor-březen 2005

Evropské instituce operují s řadou nových legislativních programů a dlouhodobých programů financování, které se díky prozatímní nevyjasněnosti rozpočtových výhledů vyskytují fakticky pouze na papíře. EP a Rada ministrů (Rada na zasedání ve složení ministrů sociálních věcí 3. března) např. schválily program podpory zaměstnanosti a sociální solidarity PROGRESS, u nějž není žádným způsobem upravena otázka financování, což v podstatě činí problematiku jeho realizace v současnosti bezobsažnou. Efektivita řady takovýchto programů je sporná; závažnější je, že nevyjasněnost otázky evropských financí a jejich dlouhodobého výhledu brzdí a relativizuje např. debaty o regionální politice a o budoucnosti financování problematických regionů ze strukturálních fondů. Ke sporným bodům jednání o nové finanční perspektivě nadále náleží distribuce finančních prostředků mezi jednotlivými kapitolami (zemědělství vs. kohezní a strukturální politika). 2.2 JUSTICE A VNITRO Legální migrace a systém „včasného varování“ Ve světle prezentace Zelené knihy o ekonomické migraci z ledna 2005 představovala jeden z klíčových bodů zasedání Rady ministrů 24. února debata o tzv. systému včasného varování v oblasti politiky legální migrace. Autorem návrhu na zavedení tohoto systému je Lucembursko a komisař Frattini. V pozadí je snaha řešit na nadnárodní úrovni situaci, která nastala v oblasti imigrace po listopadovém Haagském summitu Evropské rady. Na tomto summitu v souladu s platným primárním právem rozhodli zástupci členských zemí jednomyslně o přesunu některých oblastí justice a vnitra do režimu hlasování QMV (ilegální migrace, vízová a azylová politika). Otázku legálního přistěhovalectví se však rozhodli ponechat v režimu jednomyslnosti. Navrhovaný systém včasného varování je pokusem o zvýšení míry spolupráce členských zemí v této oblasti, aniž by muselo dojít k regulérní harmonizaci přistěhovalecké politiky. Členské státy by měly mít povinnost navzájem se informovat o každé regulaci v oblasti legalizace přistěhovalectví. Konkrétním impulzem pro tuto legislativní aktivitu bylo lednové rozhodnutí Španělska legalizovat pobyt několika stovek tisíc přistěhovalců, kteří dosud pracovali načerno na španělském pracovním trhu. Velkým kritikem tohoto kroku se stalo Německo z obavy, že těmto imigrantům bude tak umožněn volný pohyb v rámci celé EU. Německo se tak stalo

velkým podporovatelem navrhovaného systému včasného varování, ačkoli původně harmonizaci oblasti legální migrace striktně odmítalo. EU se v oblasti legální migrace nyní nachází mezi dvěma tlaky – Zelená kniha o ekonomické migraci naznačila v souvislosti s vývojem demografických trendů možnost většího otevírání evropských pracovních trhů přistěhovalcům (těmto možnostem vyslovuje podporu i komisař Špidla), na druhé straně některé členské státy velmi znepokojuje představa, že příliš liberální kroky jednoho z nich v této oblasti přímo ovlivní i jejich pracovní trhy či vnitřní bezpečnost. Klíčová konfrontace pozitiv, jež občanům EU přináší svoboda pohybu osob a pracovních sil na jedné straně vs. vliv, jaký má v této souvislosti narůstající imigrace a podíl přistěhovalců na pracovním trhu jednotlivých zemí, tak stála v pozadí prozatím první prezentace návrhu systému na únorovém jednání Rady. 2.3 LISABONSKÁ STRATEGIE A EVROPSKÁ EKONOMIKA Revize Lisabonské agendy a Barrosova komise V této oblasti dominovalo únorové a březnové agendě z pochopitelných důvodů téma revize a reorientace Lisabonské agendy, k níž byla nucena se uchýlit Barrosova Komise pod vlivem zpráv, které ještě před klíčovým summitem Evropské rady plánovaným na jaro 2005, na němž mělo dojít ke střednědobé evaluaci dosavadních výsledků agendy, jasně indikovaly, že cíl předstižení USA v základních ekonomických parametrech (růst HDP, míra inflace, nezaměstnanosti apod.) není naplňován. Předseda Komise Barroso na svém vystoupení 2. února přednesl zprávu o revizi Lisabonské agendy, která by měla v této verzi legislativní dění a ekonomický vývoj v rámci institucí EU nasměrovat ke zvyšování ekonomického růstu a vytváření pracovních míst. Toto jsou priority nové agendy a předseda Komise je charakterizuje též jako priority svého týmu, jak zdůraznil 1. března ve zprávě mapující stodenní fungování nové Komise. Sdělení Komise o střednědobé revizi Lisabonské agendy, které zveřejnil v únoru předseda Barroso, bylo na zasedání Evropské rady 22.–23. března předloženo ke schválení zástupcům členských států. Evropská rada se však se sdělením Komise neztotožnila a preferovala návrat zpět k původní podobě cílů agendy z roku 2000. Jedná se přitom o určitý krok zpět, vezmeme-li v úvahu výsledky analýz včetně Kokovy zprávy, které jednoznačně indikují, že Lisabonská strategie ve stávající podobě příliš nefunguje.

159


Sporné body navrhované revize Snaha nové Komise klást větší důraz na otázky ekonomického rozvoje a liberalizace v dalších oblastech (především v oblasti služeb) na úkor sociálního rozměru EU se setkala s ostrou kritikou zástupců odborů ETUC i levicových poslanců v EP, jak indikovala jejich vyjádření k revidované Lisabonské agendě, hodnocení stodenního působení Komise v březnu 2005 i hlasování speciálního výboru EP pro Lisabonskou agendu, které proběhlo 28. února. I pod vlivem této kritiky doplnila nová Komise revizi Lisabonské agendy vydáním nové Sociální agendy v únoru 2005. Kritika přicházející nejen zevnitř, ale i zvnějšku EU ovšem upozorňovala na to, že k hlavním problémům ekonomického zaostávání EU za USA, které se od roku 2000 (tedy od počátku platnosti Lisabonské agendy) nezmenšilo, ale naopak prohloubilo, náleží přílišná přeregulovanost evropského trhu jako celku, upozorňuje se též na nezbytnost reformy trhu práce (takto se vyjádřila naposledy OECD 1. března). Je proto legitimní otázkou, zda by reálné problémy evropské ekonomiky vyřešily nové legislativní programy, které si nezbytnou agendu vykládají ve jménu dalších regulačních norem (viz zmiňovaná Sociální agenda). Sporné body revidované Lisabonské agendy, představené pod názvem „Společně k růstu a zaměstnanosti“ proto nelze spatřovat jen v kritických reakcích levice, ale také v revizi samotné. Zaráží především způsoby řešení klíčových problémů (zaostávání v hospodářském růstu, v oblasti vědy a inovací, problém nezaměstnanosti), jež revize navrhuje. Ekonomové mohou jen ztěží souhlasit s tím, že hospodářský růst EU nastartuje větší, lepší a efektivnější regulace na nadnárodní i národní úrovni. Je přitom známo, že právě svazování volného fungování trhu (jež ovlivňuje přítok investic, svobodnou volbu spotřebitele, podnikatelské prostředí apod.) novou legislativou (např. ve jménu ochrany spotřebitele), která vytváří komplikovanou síť norem a regulací, znamená jednu z hlavních příčin stagnace ekonomického růstu Evropy. Revize agendy si, zdá se, uvědomuje hlavní problémy, mezi něž patří i zaostávání EU ve vědě a výzkumu, nabízená řešení jsou však sporná. Zaráží např. snaha podpořit inovace pomocí institucionalizace – vytvoření jakéhosi nadnárodního výzkumného a mozkového trustu v podobě Evropského technologického institutu. Také řešení problémů v oblasti pracovního trhu se pohybuje spíše v rovině „plánování“ a regulace v podobě naplňování národních akčních a implementačních programů. Sporná je také úloha „lisabonského ministra“ – tuto funkci

160

Barrosova revize doporučuje zavést v rámci národních vlád. Lisabonská agenda z hlediska ČR Zaostávání evropské ekonomiky za USA lze vyjádřit i v ukazatelích, které se bezprostředně dotýkají běžného občana. Podle zprávy OECD tvoří v rámci EU příjem na hlavu 30 % – 40 % příjmu občanů USA, což lze přičítat jednak právě vysoké míře nezaměstnanosti EU ve srovnání s USA či parametrům penzijního systému, které nezabraňují pracovníkům odcházet do předčasného důchodu, jednak též menšímu počtu pracovních hodin v EU. Tento ukazatel lze tedy na jednu stranu vnímat negativně, na druhou stranu je třeba dát jej do souvislosti i s rozšířenější praxí částečných pracovních úvazků v EU, jejichž roli lze z mnoha důvodů vnímat spíš pozitivně a jejichž malý podíl je oprávněně vyčítán některým novým členským státům, především ČR. Z hlediska ČR je významná skutečnost, že březnová zpráva OECD obsahující ekonomickou evaluaci rozšířené Unie konstatuje, že je třeba odstranit překážky, jimž v některých státech musí čelit malí a střední podnikatelé a které znesnadňují počátky jejich podnikání. Mezi těmito státy je jmenována ČR (též Rakousko, Řecko a Maďarsko), kde zátěž pro podnikatelskou sféru představuje vysoká míra zdanění a částečně též zátěž byrokratická. Revize agendy tak, jak ji navrhovala Komise, by z hlediska ČR jako nového členského státu měla některé kontroverzní důsledky. Šlo především o některé body a navrhovaná řešení v oblasti 1 (nazvané „Přitažlivější Evropa pro investory a pracující“) a též o to, jak revize klade důraz na kontrolu implementace agendy na národní úrovni. Z hlediska nových členských států, jejichž ekonomický růst souvisí v mnoha případech s daňovou politikou (je třeba si uvědomit, že zatímco eurozóna vykazuje dlouhodobě slabší růst, celkové mírné zlepšování růstu HDP v rámci EU zajišťují především nové členské státy, přičemž ČR s růstem blížícím se 4 % se mezi nimi nachází spíše na spodních příčkách pomyslného žebříčku), je poměrně znepokojivé, že Komise navrhovala v zájmu zvýšení atraktivity pro investory harmonizaci výše zdanění podnikatelské sféry. Na straně starších členských států lze od květnového rozšíření EU pozorovat znepokojení nad tím, že investoři využívají nízkého zdanění businessu u některých nových členů (Slovensko, Estonsko), což představitelé některých z nich (např. Francie) považují za daňový dumping, který způsobuje „úprk“ investic na východ. Lze se ovšem ptát, jestli sjednocení daňových úprav v této dílčí oblasti může způsobit globální zvýšení investic v rámci EU. Revize totiž

únor-březen 2005

nenaznačila, zda taková harmonizace bude znamenat snížení daňové zátěže tam, kde je vysoká (což by bylo z hlediska investic pozitivní, lze to však těžko očekávat), či jejího „zprůměrování“, nebo navýšení tam, kde je daňová politika liberálnější. Každopádně je snaha o zlepšování celkové bilance investic do evropské ekonomiky pomocí snižování rozdílů mezi těmi, kdo jsou na tom „relativně lépe“, a těmi ostatními diskutabilní. Hrozí, že se revize Lisabonu stane jakousi „urgentní pobídkou“ pro přijímání sporné legislativy? Jde např. o akcentovanou oblast harmonizace ochrany práv duševního vlastnictví pomocí tzv. evropského patentu, která by neměla působit jako akcelerátor v kontroverzních otázkách typu softwarových patentů. Lisabonská agenda na jednání Rady ministrů Revidované Lisabonské agendy se dotklo též jednání Rady ministrů pro sociální věci 3. března a pro životní prostředí 10. března. Obě jednání naznačila, že zástupce některých členských států bude o takových změnách, které by měly položit důraz na hospodářský růst a upozadit sociální a environmentální stránku, obtížné přesvědčit. Rada pro sociální otázky v první řadě odmítla méně prioritní pozici sociální problematiky v revidované strategii. Stejně se vyjádřila i k pilíři trvale udržitelného rozvoje Rada pro životní prostředí. Rada se tak v obou případech poměrně očekávaně zařadila ke kritikům vyzdvižení ekonomiky a jejích problémů na úkor dalších dvou oblastí v rámci revize, podstatné však je, že v obou případech jednání nepřinesla relevantní odpovědi na otázky, jak řešit nejpodstatnější problém Lisabonské agendy – tedy to, že její cíle nejsou naplňovány –, aniž by bylo nutné složku sociální a environmentální v daném okamžiku upozadit. Osud revidované Lisabonské agendy zpečetilo 23. března jednání Evropské rady, které priority Komise odmítlo. EU tedy nyní opět jako svůj hlavní program ekonomických změn chápe cíle Lisabonské agendy z roku 2000, založené na posilování hospodářského růstu, sociálních jistot a ochrany životního prostředí. Snaha Komise přehodnotit priority (i když též kontroverzním způsobem) se naopak odrazila v ještě větším důrazu na sociální stránku, který zazníval jak v oficiálních závěrech summitu, tak v prohlášeních některých státníků (francouzský prezident Chirac, německý kancléř Schroeder). Závěry Evropské rady mohou svědčit o neochotě některých členských států vnímat realitu i o tom, že Barrosova Komise je co do schopnosti získat na svou stranu další instituce EU

slabá. Přivítala je evropská odborová lobby ETUC, značné zklamání vyjádřily naopak lobbistické organizace zaměstnavatelů UNICE a EUROCHAMBRES. Březnový summit Evropské rady a jeho výsledky tak opět potvrdily, kterým z lobbistických skupin patří rozhodující vliv na utváření klíčové evropské legislativy. 2.4 ZEMĚDĚLSTVÍ Jednání Rady ministrů – situace na zemědělských trzích Jednání Rady ministrů zemědělství 28. února muselo řešit především otázku skladových zásob obilí, jejichž přebytky jsou důsledkem nadměrné sklizně během léta 2004. Vůči Komisi vznesla v této otázce požadavek ČR, již podpořily Maďarsko, Rakousko a Slovensko; Komise na požadavek reagovala vydáním nového intervenčního tendru, který se bude týkat skladových zásob v těchto zemích. Poté, co se Komise již v lednu rozhodla „ulevit“ odkupem přebytků ve skladech zemědělcům v Řecku a některých dalších státech, bude situaci opět řešit intervencí. Problém je v tom, že tento postup do značné míry deformuje situaci na zemědělském trhu, kde vlivem hromadění obilí ve skladech spontánně klesá jeho cena, intervence Komise však situaci poptávky a tím pádem i výše ceny významně ovlivňuje. Je to neblahý signál i z hlediska úspěchu reformy CAP, jejímž smyslem mělo být snižování míry finančních prostředků, které pohlcuje podpora financování zemědělských trhů. Ukazuje se, že rozšíření o nové členské státy reformu CAP do určité míry komplikuje, vyvolává-li to, že Komise sama obchází její parametry. Praxe se proto tímto způsobem opět vrací ke kritizované politice používání prostředků evropského rozpočtu na odkup přebytků zemědělské produkce a deformování zemědělských trhů. Postoj českých zemědělců je však na jedné straně pochopitelný, vyžadovali totiž od Komise pouze stejný postup, jaký použila již v případě Řecka a dalších států v lednu. Nejde tedy pouze o vliv rozšíření, ale především o to, že praxe CAP stále zaostává za reformními předsevzetími. Jednání Rady ministrů – otázka rozvoje venkova Za jeden z klíčových problémů, který souvisí nejen se zemědělskou politikou, ale také s úvahami o nové finanční perspektivě 2007–2013, je označována dlouho připravovaná, a především dlouho diskutovaná tzv. politika rozvoje venkova a především nově vznikajícího fondu pro rozvoj

161


venkova EAFRD. Nevyhnulo se jí ani zasedání ministrů zemědělství 28. února. EAFRD má být novým finančním nástrojem, jehož úkolem je v rámci nové finanční perspektivy a její kapitoly nazvané „Udržitelná správa a ochrana přírodních zdrojů“ (jejíž hlavní výdajovou stránku však tvoří finance určené na zemědělství) doplňovat stávající zemědělský fond EAGGF o prostředky určené primárně na nezemědělské využívání půdy a rozvoj venkovských oblastí v různých dimenzích. Podoba jednání o politice rozvoje venkova do značné míry odrážela klíčové sporné body: všechny členské státy, včetně komisařky pro zemědělství Boelové, zdůrazňují prioritu rozvoje venkova, a to jednak ve světle reformy CAP, která by měla přesunovat větší část finančních prostředků ze sekce garance zemědělských trhů právě na podporu venkovských oblastí, jednak v rámci revidované Lisabonské agendy. Ve skutečnosti existuje v pozadí snahy přesunout větší objem finančních prostředků na „rozvoj venkova“ a do fondu EAFRD snaha podporovat vlastní utlumení zemědělské výroby, a to především v nových členských zemích, jak naznačují dokumenty dosud vzešlé z Komise, které již obsahují konkrétní rozložení částek určených v oblasti zemědělství jak pro státy EU-15, tak pro desítku nových členských zemí, tak i pro Rumunsko a Bulharsko. EU si v oblasti zemědělství uvědomuje především v souvislosti s tlakem, jejž na ni vyvíjí WTO, nutnost snížit celkový objem zemědělské výroby v rámci EU, řada států původní EU-15 však není ochotna přizpůsobit se v tomto ohledu konkurenci z nových členských zemí ani požadavkům, které na CAP bude klást vstup Rumunska a Bulharska. Alokace prostředků mezi fondem EAGGF, jenž má garantovat přímé platby a podporu trhů, a novým fondem EAFRD pro rozvoj venkova má být tedy taková, že navzdory postupnému snižování objemu těchto prostředků, bude státům EU-15 zachován majoritní podíl na dotacích a přímých platbách z EAGGF, zatímco pro nové členské země je již od počátku vyčleněno značné procento prostředků na rozvoj venkova – přeloženo: na nezemědělské využívání půdy a krajiny. Snaha redukovat evropskou zemědělskou výrobu je v globálním kontextu (vezmeme-li v úvahu rozsáhlou a levnou zemědělskou výrobu rozvojových

162

zemí) potřebná, nové členské země se však mohou oprávněně ptát, proč se tak děje asymetricky, proč starým členským zemím mají být dotace v prvních letech téměř zachovány, zatímco pro nové členské země, jež mají dosáhnout stoprocentního objemu přímých plateb až na konci nového finančního výhledu v roce 2013, se jejich objem oproti zvětšujícím se prostředkům na rozvoj venkova percentuálně zvyšovat nebude. Parametry nové finanční perspektivy se tak, jak jsou dosud známy na základě dokumentů vycházejících z Komise a zemědělského výboru EP, tedy zařazují z ohledu zmíněné asymetrie po bok kontroverzní zemědělské legislativě z posledních měsíců a let (typu cukerní pořádek). Dalším významným sporným bodem při přípravě evropské politiky rozvoje venkova a nového fondu EAFRD je to, že členské státy se nedokáží shodnout na tom, odkud a kolik finančních prostředků má být na tuto politiku vyčleněno. Debaty o financování politiky rozvoje venkova tak maximálně ovlivňují kontroverze, které obklopují přípravu nové finanční perspektivy. Komise a odpůrci snížení stropu evropského rozpočtu na 1 % HND EU používají právě „kartu“ financování rozvoje venkova jako jeden ze zásadních argumentů proti požadavkům „gangu šesti“ a příznivcům jejich varianty snižování evropského rozpočtu. V rámci jednání Rady ministrů zemědělství se dokonce již v prosinci 2004 vyskytly návrhy na to, aby část prostředků určených na přímé platby byla sňata z nadnárodní úrovně a evropského rozpočtu a aby tyto platby jednoduše ze svých rozpočtů rozdělovaly a administrovaly členské státy. Takové řešení však nepodporuje Komise, která by pak nemohla do značné míry již ovlivňovat evropskou zemědělskou politiku a její finanční stránku. Komise upozorňuje, že takové řešení by CAP (jeden z pilířů Společenství, jak Komise bezděčně přiznává) a klíčovou odpovědnost Komise za ni de facto zlikvidovalo přesunem této agendy zpět do rukou členských států. Rozvoj venkova – legislativní pozadí Zástupce předsednické země, lucemburský ministr zemědělství Boden, usiluje o dosažení shody na finančních parametrech politiky rozvoje venkova do přelomu května a června 2005, EP má v této věci vydat stanovisko k závěrům jednání Rady do dubna 2005.

únor-březen 2005

III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 21.–24. února Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Evansova zpráva týkající se politiky Komise v oblasti hospodářské soutěže v roce 2003 (A6-0024/ 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

22. února 2005

540

6

70

0

30

0


Zpráva In‘t Veldové týkající se státní podpory formou vyrovnání za služby v obecném zájmu (A60034/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

22. února 2005

478

6

155

0

10

0


Goebbelsova zpráva týkající se zaměření hospodářských politik (A6-0026/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

22. února 2005

331

6

273

0

34

0


Groschova zpráva týkající se evropských řidičských průkazů (A6-0016/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

23. února 2005

548

1

103

7

9

0


Zpráva Riesové týkající se evropského akčního plánu pro životní prostředí a zdraví na období 2004–2010 (A6-0008/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

23. února 2005

576

7

48

0

13

0



163


BŘEZEN-DUBEN 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský parlament Návrh nařízení o době řízení v silniční dopravě • Výbor EP pro dopravu 15. března kritizoval společný postoj Rady z 9. prosince 2004 k návrhu nařízení o době řízení v silniční dopravě. • Obsah návrhu Návrh má nahradit existující nařízení 3820/85, resp. zpřísnit jeho parametry např. co se týče maximální týdenní doby řízení (podle návrhu Komise max. 74 hodin) či minimálních dob odpočinku. • Obsah kritiky výboru Výbor se postavil proti tomu, aby od 5. srpna 2006 byla všechna nová nákladní vozidla vybavena digitálními tachografy, protože se domnívá, že toho nelze v tak krátkém čase dosáhnout. Navíc norma, podle níž se tak má stát, nejspíš ještě nebude platit. Výbor také zkritizoval poměrně benevolentní návrhy Rady týkající se nucených dob odpočinku (Rada navrhuje 11 hodin, zatímco EP 12 hodin), porušování nových pravidel, která nové nařízení zavádí, a minimálního věku řidičů (Rada navrhuje obecně věk 18 let, zatímco EP 21 let). • Legislativní pozadí • Plénum EP o zprávě výboru jednalo ve dnech 11.–14. dubna. Zpravodaj Helmuth Markov do té doby usiloval o dosažení meziinstitucionálního kompromisu, aby nemuselo být zahájeno dohodovací řízení. • Před plenárním zasedáním EP ve dnech 11.–14. dubna se navíc postavili zástupci silničních dopravců proti povinnému zavedení digitálních tachografů od 5. srpna 2005, jak navrhla Rada. Dopravci očekávali, že EP v tomto ohledu Radu podpoří, přičemž poukazovali na to, že v tak krátkém termínu je implementace opatření nerealistická. (Dopravci usilovali o to, aby byla povinnost mít v automobilu digitální tachograf zavedena až od srpna 2006 a jen pro nové vozy; od srpna 2007 pak i pro vozy ostatní.)

164

• Otázka zavedení digitálních tachografů je právě součástí kontroverzního návrhu směrnice o době řízení a odpočinku řidičů, který už v roce 2001 představila Komise. V současnosti je platné nařízení 3820/85, které umožňuje řidičům pracovat až 90 hodin během 14 dnů. Problém je ale podle Komise v tom, že kombinací různých výjimek se může povolená doba v jednom týdnu rozšířit až na dobu 74 hodin, a to je nepřípustné. Nová norma by měla umožnit řidičům pracovat maximálně 56 hodin týdně bez výjimek, což povede k nutnosti zásadně upravit dosavadní pracovní návyky v sektoru silniční dopravy. Komise, Rada i EP jsou ohledně omezení pracovní doby na 56 hodin týdně rámcově jednotné – argumentují bezpečností dopravy a ochranou řidičů. • Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) je proti a argumentuje tím, že 56hodinová pracovní doba bude nutit řidiče k neúčinnému odpočinku na cestách, přičemž v opačném případě by mohli trávit odpočinek doma. Další kontroverzí navrhované normy je i to, že by se měla vztahovat i na všechny vozy pod 3,5 t, které dojíždějí dále než 60 km. IRU oponuje tím, že je absurdní vybavovat malá vozidla digitálními tachografy. Proti jsou např. i kurýrní firmy. • Komisař pro dopravu Jacques Barrot se proti všem návrhům IRU 12. dubna postavil s tím, že torpédují původní text Komise. EP nakonec 13. dubna vyhověl velké části požadavků, které IRU (a obecně dopravci) vznesla. Povinnost vybavit vozidla digitálními tachografy by se mj. měla odložit na srpen roku 2006, resp. 2007 (viz výše). Vzhledem k tomu, že EP o návrhu směrnice o době řízení a odpočinku řidičů jednal už ve druhém čtení, očekává se zahájení dohodovacího řízení s Radou. 1.2 Evropská rada Směrnice o liberalizaci trhu se službami (Bolkesteinova směrnice) • Jedním z nejvýznamnějších závěrů březnového summitu Evropské rady, který lze však z hlediska „věrnosti“ současné EU původním základním

březen-duben 2005

•

•

•

•

•

principům Společenství (prostor volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu) hodnotit negativně, je zamítnutí tzv. Bolkesteinovy směrnice, která měla výrazně přispět k dokončení úplné liberalizace trhu se službami. Její podstatou bylo totiž rozšíření uznávání kvalifikací k výkonu služeb v rámci celé EU i na oblasti, v nichž dosud nebylo možné vykonávat služby a podnikat za stejných podmínek jako v mateřském státě (řada zdravotnických a právnických profesí, architektura, stavitelství). Právě princip originality (možnost poskytovat služby za stejných podmínek jako ve státě, z nějž poskytovatel pochází) měl znamenat výrazné usnadnění podmínek pro podnikatele a poskytovatele služeb včetně nových členských států, což vyvolalo obavy u původních členů z tzv. sociálního dumpingu (de facto z konkurence poskytovatelů služeb z jiných členských států včetně ČR, schopných stejné kvality za méně náročných cenových a sociálních podmínek). Ještě před zasedáním Evropské rady o Bolkesteinově směrnici jednali též sociální partneři; organizované zájmy byly v této otázce rozdělené podle toho, jakou ekonomickou sféru zastupovaly. Zatímco zaměstnavatelské zájmy byly pro, zaměstnanecké organizace vystoupily ostře proti, právě z důvodu obav ze sociálního dumpingu. Zástupci odborů ETUC si přáli, aby byl návrh v původní podobě zcela smeten ze stolu, což si nepřála Komise ani současná a budoucí předsednická země EU (tedy ani Lucembursko a Velká Británie, jejichž vlády jsou levicové). Za směrnici v navrhované podobě se naopak zasazovali zástupci průmyslové a zaměstnavatelské lobby UNICE, podle nichž se měl návrh směrnice komunikovat občanům, aby pochopili „o čem to je“ a že nová norma jim může být jen přínosem. Na summitu Evropské rady EU dospěla k šalamounskému řešení: trh se službami je třeba liberalizovat, ale v žádném případě ne na úkor evropského sociálního modelu. Toto rozhodnutí záhy přivítali někteří levicoví členové EP a Evropská federace filmových režisérů, kteří odmítali skutečnost, že by se liberalizační ustanovení směrnice měla vztahovat i na služby audiovizuálního charakteru. Nejbližší budoucnost směrnice (a potažmo myšlenky liberalizace trhu se službami) má být dle březnového summitu Evropské rady tedy taková: směrnice v navrhované podobě byla vrácena Komisi k přepracování a k odstranění nejspornějších bodů (především princip originality a začlenění některých sporných oblastí služeb do programu liberalizace), se všemi důsledky pro

členské státy včetně nových členů (tedy i ČR). Do té doby zůstane situace na dosud ne zcela liberalizovaném evropském trhu se službami nezměněna, přestože Evropská rada „vyzývá Komisi k aktivitě a k nalezení přijatelného kompromisu.“ 1.3 Komise Akční platforma proti obezitě • Komisař pro zdraví Markos Kyprianou představil 15. března „Akční platformu“, která má bojovat proti obezitě. • Účel platformy • Platforma má sestávat ze zástupců EU, průmyslu, nevládních organizací a organizací reprezentujících spotřebitele. Důvodem k založení platformy se staly výsledky výzkumu, které prokázaly, že 20 % dětí školního věku (7–11 let) trpí nadváhou. Nejhorší situace je přitom ve Středomoří, kde počet obézních dětí dosahuje až 30 %. • Činnost platformy má podle komisaře vést ke konkrétním výsledkům a k podstatné změně nepříznivého trendu. Komisař sice prohlásil, že před legislativními opatřeními preferuje tržní samoregulaci, nicméně nevylučuje, že ke tvorbě evropských norem přistoupí v případě, že platforma nedosáhne svých cílů. • Sporné body • V tuto chvíli lze jen těžko předvídat, jak se situace okolo platformy konkrétně vyvine. V každém případě však lze říci, že charakter členů platformy nejspíše povede k tomu, že aktivita žádné konkrétní výsledky nepřinese. Komisař tak bude mít volné ruce při iniciaci nových norem, které budou na úrovni EU chránit spotřebitele před obezitou. „Akční platforma“ by se mohla proměnit v alibi pro tvorbu nových legislativních nástrojů, aniž se principiálně zváží, zda taková opatření vůbec mohou být v souladu s principy proporcionality a subsidiarity. Evropský program konkurenceschopnosti • 6. dubna Komise formálně přijala a představila nový Evropský program konkurenceschopnosti (Competitivness Inovation Framework Programm – CIP), který má být zaměřen na podporu malých a středních podniků. • Obsah programu • Má tak korespondovat jednak ve finančním smyslu s naplňováním (dle pořadí) první priority plánované nové finanční perspektivy pro

165


• •

•

• •

• •

•

roky 2007–2013, kterou má být udržitelný růst a rozvoj, jehož součástí je podpora konkurenceschopnosti a malého a středního podnikání. Program navrhuje vyčlenit pro tuto dílčí oblast finanční perspektivy rozpočtovou částku ve výši 3,7 mld. €. Legislativní kontext Nelze též přehlédnout snahu naplňovat takovýmto způsobem jeden z klíčových cílů Lisabonské agendy, což je zajímavé v tomto „mezidobí“ agendy – poté, co Komise navrhla její revizi s položením hlavního důrazu právě na ekonomickou oblast (růst a konkurenceschopnost), zatímco Evropská rada 23. března vrátila tuto snahu Komise zpět k původnímu nerealizovatelnému programu. Přesto se do něho promítl závěr Evropské rady, která podpořila návrat k původnímu vyvažování podpory růstu, sociální sféry a životního prostředí. CIP totiž slibuje podpořit růst, inovaci a kapacitu v oblasti průmyslu a podnikání, a to tím, že bude podporovat užívání a šíření informačních technologií, technologií přátelských životnímu prostředí a obnovitelných zdrojů energie. Význam programu Program konkurenceschopnosti zaměřený na malé a střední podnikání, v němž vidí (alespoň část) Komise jeden z důležitých motorů růstu a vytváření pracovních příležitostí v Evropě trpící vysokou mírou nezaměstnanosti a také velké rezervy, pokud jde o podporu EU poskytovanou tomuto sektoru, lze proto hodnotit jako určitou snahu Komise držet (a snad i prosazovat) alespoň v dílčích legislativních programech linii, jíž hlavy silných států EU v březnu nebyly nakloněny. Program a ČR Z hlediska nového členského státu, který očekával od vstupu do EU především zrychlení svého hospodářského růstu (což se sice děje, mezi novými členy však zaujímáme spíše poslední místa), je snaha Komise podporovat malé a střední podnikání pozitivní. V této oblasti má ČR značné rezervy, především kvůli vysoké daňové zátěži. Je proto nasnadě otázka, zda pro rozvoj malého a středního podnikání a potažmo i pro zdravý ekonomický rozvoj v tomto směru obecně není lepším řešením příznivé daňové prostředí a co nejméně svazující regulace, nežli legislativní a finanční programy, které v praxi často míří do ztracena. Program přivítala lobbistická skupina zastupující v Bruselu malé a střední podniky UEAPME, správně však upozornila na to, že program opět

166

obsahuje velmi mnoho „záslužných“ idejí, velmi málo však konkrétně hovoří o přístupu k financím (nenavrhuje konkrétní podobu fondu či jiného nástroje, pomocí něhož by malé a střední podniky mohly být z navrhovaného rozpočtového podílu podporovány). Návrh na změnu směrnice 2012/2002 o Evropském fondu solidarity • Komise zveřejnila během svého zasedání 4.–9. dubna návrh na změny v dosud platné směrnici, na jejímž základě byl v roce 2002 založen Fond solidarity EU. • Legislativní pozadí • Založení fondu tehdy motivovaly katastrofální povodně, k nimž došlo ve velké části Evropy včetně ČR. • Jeho cílem je tedy poskytovat co nejrychleji finanční podporu státům, které se dostaly do havarijní situace v důsledku přírodní katastrofy, a to nejen státům členským, ale i kandidátským. • Obsah změn • Změny navrhované Komisí mají být jednak administrativního charakteru, jednak mají umožňovat to, aby v případě přírodní katastrofy postižená oblast mohla získat jakousi „předběžnou“ pomoc ve formě rychlých finančních výplat ještě před tím, než Komise rozhodne o poskytnutí finančního programu pomoci (v současnosti je fond málo flexibilní). • Sporné body • Komise chce na jedné straně méně přísné podmínky pro to, aby postižený stát mohl peníze z fondu získat, zároveň chce rozšířit nárok na poskytnutí této pomoci nejen v případě přírodní katastrofy, ale také teroristického útoku či epidemií. Nepočítá ovšem s navyšováním původně určené částky, která činí 1 mld. €. Úspory, s nimiž návrh počítá, se totiž mají dotknout regionální politiky, neboť z fondu solidarity nemají být placeny částky intervenční pomoci v případě regionálních katastrof. 1.4 Rada 1.4.1 Coreper Návrh zavedení celoevropského mýtného • Na zasedání Coreperu 6. dubna se ukázalo, že pozměněný návrh lucemburského předsednictví, který má umožnit zpoplatnění silniční sítě v celé

březen-duben 2005

EU, má v Radě po dlouhé době naději na přijetí. Ustoupila především Francie, jíž lucemburské návrhy umožnily přistoupit na společný systém a zároveň si zachovat svůj stávající. Politická dohoda se očekává 21. dubna. • Podle lucemburského kompromisního návrhu nejspíše nebude nutné prostředky, které se na mýtném vyberou, investovat pouze do dopravní infrastruktury – byť to bude doporučováno. V této otázce se očekává i přitakání Komise a EP, přestože původně obě instituce zastávaly opačný postoj. Dohoda však prozatím nebyla nalezena v otázce navýšení mýtného v „citlivých“ oblastech za účelem podpory jiných forem dopravy (tzv. crossed subsidies). • Není jasné, zda zahrnout jen horské nebo i městské oblasti a o kolik zvýšit základní sazbu mýtného. Spory přetrvávají i v otázce náhrad, které se mají z vybraného mýtného vztahovat na starší infrastrukturní stavby, i v otázce konkrétních parametrů navrhovaného zpoplatnění. „Lucemburský kompromis“ se vztahuje k návrhu COM(2003)448, který má pozměnit platnou směrnici 1999/62. Hlavní linie sporu je mezi periferními a tranzitními zeměmi. Vedle toho existují v jednotlivých členských státech různé způsoby zpoplatnění silnic a různá kvalita infrastruktury. Obecná shoda, že je třeba zavést princip „platí uživatel“, však existuje. • Zároveň se lze ale domnívat, že velká část vybraných prostředků bude zbytečně redistribuována skrz rozpočet EU. Navíc současné nastavení parametrů návrhu dává tušit, že budoucí norma příliš nenapomůže vyřešit disparity z hlediska kvality dopravní infrastruktury v jednotlivých zemích EU. Z vybraných prostředků se budou zaručeně opravovat pouze nejstarší dopravní tepny (stáří 15–30 let). S financemi dalšími se bude moci nakládat po uvolnění požadavků prakticky svévolně. 1.4.2 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Nařízení o identitě leteckých dopravních společností • Rada ministrů dopravy 21. dubna nejspíš dospěje ke kompromisu ve věci nařízení o identitě leteckých dopravních společností. Kompromisní návrh přijal 6. dubna Coreper. • Nařízení má cestujícím zajistit, aby už v době rezervace měli jistotu, se kterou společností přesně poletí, a aby byli informováni, zda daná společnost nepatří na „černou listinu“ pochyb-

ných přepravců. Návrh legislativy se objevil po leteckém neštěstí v Egyptě v lednu 2004, při němž zahynulo 148 lidí a kdy se ukázalo, že zainteresovaná letecká společnost nedodržovala požadované bezpečnostní standardy. • Kompromis byl na úrovni Coreperu možný z toho důvodu, že finální návrh, který vzešel z Komise, byl mnohem méně regulatorní, než předpokládal komisař pro dopravu. Komisař mj. požadoval i záruku, že jednou provedená rezervace bude moci být zrušena v případě, že se ukáže, že let má zajišťovat pochybný přepravce. Program Marco Polo • Rada ministrů dopravy 21. dubna schválí obecné směry programu Marco Polo. Návrh Komise z velké časti přijal 8. dubna Coreper. • Obsah programu • Program Marco Polo má napomoci projektům, které mají za cíl převést nákladní dopravu ze silnic na jiné způsoby přepravy. V letech 2007–2013 se v této oblasti počítá zhruba se 740 mil. €. Rada se nicméně nejspíše odchýlí od návrhu Komise v otázce konkrétních finančních položek na jednotlivé typy projektů. Rada tentokrát nebude rozhodovat o přesných finančních otázkách, a proto se nyní neočekává definování zcela konkrétních cílů programu Marco Polo. • Sporné body • Především čistí plátci do rozpočtu EU se obávají, že definitivní stanovení závazků (ve smyslu definování přesného počtu přepravených tun, které se nadále nebudou přepravovat po silnici, ale jinak) v budoucnu neúměrně zvýší tlak na rozpočtové prostředky. Úspěch programu Marco Polo přímo závisí na schopnosti Komise efektivně „uregulovat“ oblast nákladní dopravy. Obavy čistých plátců přitom jasně ukazují, že řešení konkrétních problémů s nákladní dopravou by bylo vhodnější svěřit nižší správní úrovni než institucím EU, resp. instrumentům, které poskytuje tržní prostředí.

II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU • Finanční perspektiva 2007–2013 a Evropský parlament • Dočasný výbor EP, vytvořený ad hoc pro otázku nové finanční perspektivy pro období 2007– 2013, vyjádřil 1. dubna podporu návrhu Komise, který počítá v sekci závazků (a včetně rezerv) se

167


• •

•

•

• •

•

•

zachováním rozpočtového stropu ve výši 1,24 % HND EU (přestože Komise ujišťuje, že v praxi hodlá dodržet úzus, v jehož rámci v žádném rozpočtových roků nebude na reálných výdajích překročena míra 1,14 % HND). Sporné body Je tedy možné, že otázka finanční perspektivy se stane po Lisabonské agendě, Paktu stability a růstu a Bolkesteinově směrnici dalším milníkem v rámci určitého meziinstitucionálního boje, který můžeme v současnosti v EU sledovat. Základní charakteristikou současných meziinstitucionálních sporů je to, že v nich stojí na jedné straně Komise se svým návrhem, pro nějž často dovede získat podporu v EP, nikoli však již v Radě (respektive především u některých vlivných členských států). Je tomu tak i u nové finanční perspektivy, u níž navrhovaný strop odmítá šest čistých rozpočtových plátců z řad členských států. Právě na jednáních Rady ministrů (především Rady EcoFin) potom dochází k nejostřejším výměnám názorů mezi Komisí a státy, které navyšování rozpočtového stropu odmítají; přestože tedy současná předsednická země Lucembursko usiluje o dosažení konsenzu v Radě do června 2005, lze předpokládat, že v tomto bude stejně málo úspěšná jako její předchůdce Nizozemí. Obsah a význam zprávy ad hoc výboru Proto je pro Komisi do značné míry cenné, že získala spojence ve výboru EP. Zpráva parlamentního zpravodaje Reimera Bögeho (EPP-ED, Německo) se sice shoduje s původním návrhem Komise v hlavních bodech včetně navrhovaného percentuelního stropu, na některé priority však klade větší důraz než na jiné. Především na kohezní politiku a výzkum a vývoj (tedy nadpis 1), což se snaží reflektovat v souladu s prioritami Lucemburské agendy, o nichž Evropská rada i Komise během prvních tří měsíců roku 2005 hojně diskutovaly, avšak se značně zarážejícími výsledky (sporná a ve výsledku stejně nezdařená revize Lisabonské agendy). Ještě podstatnější přitom je, že výbor EP navrhuje navýšení finančních částek určených pro nadpis EU jako vnější aktér (nadpis 4) a pro rozvoj venkova (nově navrhovaný fond EAFRD v rámci nadpisu 2). Vyzývá zároveň Komisi ke zkrácení jejích administrativních výdajů a podporuje úvahy o tom, aby následující finanční perspektiva byla plánována nikoli na sedm, ale na pět let tak, aby korespondovala s funkčním obdobím EP a Komise. Finanční perspektivě má navíc dávat právní zakotvení evropská ústava; dosud šlo o politický dokument, který sice byl pro jakési „ulehče-

168

•

• •

•

• •

• •

ní“ rozpočtového plánování EU na bázi tzv. Meziinstitucionální dohody EP, Rady a Komise přijímán, nebyla to však povinnost vyplývající ze základních smluv. Lze zde tedy hledat zárodky nejen jakéhosi povinného „pětiletého plánování“ (pětiletá byla původně pouze první finanční perspektiva – tzv. Delorsův balík I –, ostatní byly přijímány na sedm let), ale také toho, že by se Komise stala jakýmsi garantem evropských financí a EP jejím „hlídačem“ a evropské instituce by se tak posunuly do rolí klasické vlády a parlamentu? Finanční perspektiva a Komise V souvislosti s projednáváním konkrétních parametrů, do nichž by Komise ráda dostala jednání o finanční perspektivě (jež v rámci Rady a Evropské rady poněkud ustrnula na mrtvém bodě), vznikly již uvnitř některých portfolií Komise podrobné legislativní programy, které počítají s konkrétní rozpočtovou částkou, jež má být v letech 2007–2013 vyčleněna na tu kterou oblast. Komisař Kyprianou tak např. přišel s programem, který umísťuje pod společnou hlavičku spornou oblast ochrany spotřebitele a zdraví, na niž má být vyčleněna v letech 2007–2013 téměř 1,25 mld. €. Do této oblasti samozřejmě mají patřit i celoevropské programy na ochranu proti epidemiím a systém včasného varování při hrozbě epidemií; znepokojuje ale to, že jako klíčová priorita je jmenována ochrana spotřebitele před nebezpečnými produkty a to, že ochrana spotřebitele a zdraví má být zohledňována jako klíčová priorita i v rámci všech dalších politik EU. Tzv. ochrana spotřebitele je totiž často používána jako zástěrka regulace trhu, je proto otázkou, zda takto nebudou fungovat i plánovaná opatření na ochranu spotřebitele před tabákovými výrobky, alkoholem a nevhodnými potravinami, s nimiž program na velmi obecné bázi též počítá. Komise - nový podrobný balík návrhů Komise jako celek během zasedání kolegia komisařů 6. dubna zveřejnila nový balík podrobných návrhů týkajících se finanční perspektivy; komisařka pro rozpočet Grybauskaite v té souvislosti varovala EU před „paralýzou“, pokud se nepodaří dosáhnout shody na rozpočtovém stropu i na rozdělení financí v rámci konkrétních kapitol do června. Komise tak „přispěchala na pomoc“ předsednické zemi Lucembursku, které chce dovést Radu ke shodě nad návrhem finanční perspektivy do konce svého funkčního období. Sporné body Komise, která se snaží zapůsobit na nové členské státy varováním, že kohezní a regionální politika strukturálních fondů by byly prvními oběťmi

březen-duben 2005

snižování rozpočtového stropu na 1 % HDP EU, jak navrhuje šest členských států-čistých plátců, v posledních měsících připouští mírné ústupky. Původně odmítala slevit ze stropu 1,24 % HDP EU, který navrhovala zachovat již Prodiho Komise, nyní připouští, že v rámci reálných výdajů (bez rezerv) bude prosazovat strop 1,14 % HDP EU. Komisařka pro rozpočet Grybauskaite nyní připouští, že výsledný kompromis může mít podobu ještě nižší. Je otázkou, zda to znamená, že by mohla Komise přistoupit na strop 1,1 % HDP EU, který navrhují některé členské státy, včetně některých českých poslanců EPP-ED. • Finanční perspektiva a ČR • Podrobný návrh Komise ze 6. dubna se týká zejména jednotlivých rozpočtových priorit pro období 2007–2013. Grybauskaite varovala před tím, že snižování výdajového stropu povede k výraznému krácení prostředků ve strukturálních fondech určených na regionální politiku, s výjimkou přímých zemědělských plateb, které mají být garantovány. Pro ČR však zde stejně platí přechodná období vyjednaná přístupovými smlouvami: plnou sumu přímých plateb mají dostat čeští zemědělci až na konci budoucího rozpočtového období, v roce 2013, do té doby získávají každý rok jen o 5 % – 10 % větší částku než v roce předcházejícím. Tento argument komisařky by tedy mohl mít z hlediska ČR sílu, faktem však je, že v případě systému financování regionálních projektů pomocí strukturálních fondů někteří ekonomové pochybují o jeho efektivitě, což potvrzují i samotná fakta: rozpočtová bilance, vyhotovovaná Evropským účetním dvorem s ohledem na předchozí rozpočtové období každoročně odhaluje, že jednotlivým zemím se nepodaří vyčerpat touto cestou veškeré prostředky, na něž mají v rámci strukturálních fondů nárok (např. v důsledku podání nedostatečně formálně ošetřených projektů). • Komise tedy ve snaze získat pro svůj návrh a pro rychlý konsenzus nové členské země hrozí tím, že snížení rozpočtového stropu bude mít za následek krácení prostředků v oblastech tzv. klíčových priorit nové finanční perspektivy (výzkum, konkurenceschopnost a především koheze a rozvoj venkova), zatímco přímé platby v zemědělství, které se týkají v plné výši pouze EU-15, jsou garantovány a budou zachovány. Komise tak hrozí, že bude schopna vyplácet méně podprůměrným regionům (z hlediska ČR je přitom důležité, že pod průměrem HDP EU se nachází všechny regiony kromě hlavního města Prahy, regiony některých jiných členských zemí však jsou na tomto žebříčku ještě níže – např. východ Polska,

Pobaltí, maďarské regiony při rumunských hranicích –, což by mohlo české regiony v případě omezených prostředků z nároků na platby kohezního fondu postupně vyřazovat) a méně na tzv. „rozvoj venkova“ (nový fond EAFRD), který má do značné míry novým členům kompenzovat snahu EU pomocí omezených podpor zemědělských trhů a přímých plateb utlumovat v těchto zemích zemědělské využívání půdy. 2.2 Justice a vnitro • Také v oblasti justice a vnitra dominovaly v rámci činnosti evropských institucí v druhé polovině března a na počátku měsíce dubna vedle běžné legislativy otázky nové finanční perspektivy a rozdělení prostředků na financování konkrétních programů. • Podle plánu, který odkryla Komise 6. dubna, by měly finance vyčleněné na oblast justice a vnitra v letech 2007–2013 významně vzrůst, a to na více než 7 mld. €; konkrétní rozdělení financí současně leccos vypovídá i o tom, jaké legislativní aktivity by chtěla Komise v letech 2007–2013 vyvíjet a podporovat. • Podíl na tom má snaha odrážející se v celkovém návrhu Komise ohledně finanční perspektivy, který obsahuje rámcové vyčlenění (a vyčíslení) finančních stropů pro jednotlivé rozpočtové roky i politické oblasti; Komise jej vydala v únoru 2004. Podle něho se má v letech 2007–2013 výše výdajů EU na oblast „Občanství a vnitřní bezpečnost“ téměř ztrojnásobit. • Podle podrobnějšího politického návrhu, který opustil Komisi v dubnu 2005 má největší podíl vyčleněných částek (téměř 6 mld. €) směřovat na posílení pohraniční kontroly, na azylovou a imigrační politiku. To je vcelku pochopitelné vzhledem k masivnímu východnímu rozšíření EU; zbývající část výdajů je svázána s tím, že EU na základě rozhodnutí Haagského summitu z října 2004 rozšiřuje podstatně své pravomoci v oblasti azylové a imigrační politiky, společnou evropskou politiku v těchto oblastech zakotvuje také Evropská ústava. Komise v této souvislosti plánuje pro roky 2008–2013 vyčlenit více než 1 mld. € na Evropský fond pro uprchlíky, který byl založen v roce 2000 (původně byl plánován pouze do roku 2010). • Diskutabilní je již vyčlenění částky 532 mil. € na projekty svázané s předpokládanou spoluprací v oblasti občanského práva a tzv. evropského občanství. Je to tedy téměř tolik jako výše financí vyčleněných na oblast vnitřní bezpečnosti (735 mil. €).

169


• V rámci plánované částky navíc vůbec nefigurují relativně vysoké částky na fungování některých partikulárních agentur a programů (téměř miliardu euro mají pohltit informační systémy SIS, VIS a Eurodac, více než čtvrt miliardy evropská agentura pro kontrolu hranic, 165 milionů nově vytvořená Fundamental Rights Agency, která má shromažďovat upozornění od nevládních organizací, pokud se členské státy dopustí porušování základních práv). Pokud bychom všechny tyto výdaje k částce vyčleněné Komisí na oblast „Občanství a vnitřní bezpečnost“ přičetli, dostaneme celkovou sumu téměř 9,5 mld. €. • Legislativní pozadí • Od Haagského summitu, který v oblasti justice a vnitra rozšířil hlasování kvalifikovanou většinou a spolurozhodování EP, hlasují EP a Rada společně o výdajích na ochranu vnějších hranic a vízový systém (zahrnují i vytvoření společného systému sdílení informací), o Evropském fondu pro uprchlíky, o opatřeních spojených s navracením ilegálních uprchlíků zpět, v oblasti občanského práva (zahrnuje např. i vzájemné uznávání soudních rozhodnutí v některých typech civilněprávních řízení) a programů boje proti násilí a drogám. • Pouze na rozhodnutí Rady zůstávají programy integrace legálních přistěhovalců, boje s terorismem, programy související se vzájemným uznáváním soudních rozhodnutí v oblasti trestního práva a v souvislosti s Chartou základních práv EU. Evropská ústava přesouvá do režimu QMV a spolurozhodovací procedury i problematiku legální imigrace. • Sporné body • EP i březnové zasedání Evropské rady již signalizovaly, že souhlasí s navýšením finančních prostředků pro tuto oblast, je ale sporné, zda budou souhlasit s takto vysoce navrženými konkrétními částkami. 2.3 Lisabonská agenda a sociální dimenze • K nejvýznamnějším událostem března a dubna 2005 z hlediska legislativního vývoje v rámci evropských institucí náleží výsledek jednání Evropské rady, která 24. března odmítla revizi Lisabonské agendy, v jejímž rámci navrhoval předseda Komise Barroso soustředění maximálního úsilí na povzbuzení ekonomického růstu a zaměstnanosti na úkor udržování vysokého sociálního standardu a řešení environmentálních otázek.

170

• Takový postup Komise vzbudil odpor zejména ve Francii, kde voliči, již budou rozhodovat 29. května o osudu ústavy, příliš liberální přístupy nové Komise a důraz na ekonomiku odmítají. Hlavy států a vlád proto upřednostnily návrat ke strategii původní, což lze komentovat jako prohru Komise i organizovaných zájmů sdružujících zejména podnikatele a zaměstnavatele, kteří na rozdíl od odborů a environmentalistů vítali snahu Komise přebudovat cíle nerealizovatelné původní agendy, navzdory tomu, že nová strategie obsahovala řadu nedůsledností. • Sociální partneři (UNICE, UEAPME, CEEP, ETUC, Eurocadres) podle Komise „silně podpořili“ revidovanou Lisabonskou strategii ještě před zasedáním Evropské rady (v průběhu Evropského sociálního tripartitního summitu, který se konal těsně před zahájením summitu) a zavázali se k účasti na Evropském partnerství pro růst a zaměstnanost. • Proti revizi se stavěli zejména zástupci odborů, kteří změny v Lisabonské strategii ještě před summitem přijali de facto jen proto, že mediálně zdůrazňované zásahy do původního projektu se nakonec ukázaly být méně hlubokými. Lisabonská strategie se v režii Komise změnila pouze opticky, zatímco principiálně zůstala stejná. • Při příležitosti 20. výročí zahájení sociálního dialogu na úrovni Společenství vystoupil 14. dubna v Bruselu i komisař Vladimír Špidla. Pro modernizaci evropského sociálního modelu jsou podle něj klíčové tyto předpoklady: finanční podpora, legislativa, otevřená koordinace a sociální dialog. Sociální dialog je přitom podle jeho názoru podstatný i v kontextu obnovené Lisabonské strategie, jednoznačně tedy potvrdil pozici, která odmítá upřednostňování jedné ze složek původní strategie (především ekonomického růstu) nad složkami ostatními. • Špidlova představa směru, jímž by se měl ubírat sociální dialog v nadcházejícím období, je taková, že jeho předmětem by měla být otázka stárnutí populace a restrukturalizace podniků. Sociální partneři (ETUC, UNICE, UEAPME) s tím rámcově souhlasí, nicméně permanentně Komisi jako celek kritizují, že dialog často neústí v konkrétní legislativní návrhy. Obecně si přitom žádný z aktérů sociálního dialogu neuvědomuje, že v rámci Lisabonské strategie, která je sestavena z protichůdných cílů, to ani není jednoduše možné.

březen-duben 2005


1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Návrh nařízení o době řízení v silniční dopravě Výbor EP pro dopravu 15. března kritizoval společný postoj Rady z 9. prosince 2004 k návrhu nařízení o době řízení v silniční dopravě. Obsah návrhu Návrh má nahradit existující nařízení 3820/85, resp. zpřísnit jeho parametry např. co se týče maximální týdenní doby řízení (podle návrhu Komise max. 74 hodin) či minimálních dob odpočinku. Obsah kritiky výboru Výbor se postavil proti tomu, aby od 5. srpna 2006 byla všechna nová nákladní vozidla vybavena digitálními tachografy, protože se domnívá, že toho nelze v tak krátkém čase dosáhnout. Navíc norma, podle níž se tak má stát, nejspíš ještě nebude platit. Výbor také zkritizoval poměrně benevolentní návrhy Rady týkající se nucených dob odpočinku (Rada navrhuje 11 hodin, zatímco EP 12 hodin), porušování nových pravidel, která nové nařízení zavádí, a minimálního věku řidičů (Rada navrhuje obecně věk 18 let, zatímco EP 21 let). Legislativní pozadí Plénum EP o zprávě výboru jednalo ve dnech 11.–14. dubna. Zpravodaj Helmuth Markov do té doby usiloval o dosažení meziinstitucionálního kompromisu, aby nemuselo být zahájeno dohodovací řízení. Před plenárním zasedáním EP ve dnech 11.–14. dubna se navíc postavili zástupci silničních dopravců proti povinnému zavedení digitálních tachografů od 5. srpna 2005, jak navrhla Rada. Dopravci očekávali, že EP v tomto ohledu Radu podpoří, přičemž poukazovali na to, že v tak krátkém termínu je implementace opatření nerealistická. (Dopravci usilovali o to, aby byla povinnost mít v automobilu digitální

tachograf zavedena až od srpna 2006 a jen pro nové vozy; od srpna 2007 pak i pro vozy ostatní.) Otázka zavedení digitálních tachografů je právě součástí kontroverzního návrhu směrnice o době řízení a odpočinku řidičů, který už v roce 2001 představila Komise. V současnosti je platné nařízení 3820/85, které umožňuje řidičům pracovat až 90 hodin během 14 dnů. Problém je ale podle Komise v tom, že kombinací různých výjimek se může povolená doba v jednom týdnu rozšířit až na dobu 74 hodin, a to je nepřípustné. Nová norma by měla umožnit řidičům pracovat maximálně 56 hodin týdně bez výjimek, což povede k nutnosti zásadně upravit dosavadní pracovní návyky v sektoru silniční dopravy. Komise, Rada i EP jsou ohledně omezení pracovní doby na 56 hodin týdně rámcově jednotné – argumentují bezpečností dopravy a ochranou řidičů. Sporné body Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) je proti a argumentuje tím, že 56hodinová pracovní doba bude nutit řidiče k neúčinnému odpočinku na cestách, přičemž v opačném případě by mohli trávit odpočinek doma. Další kontroverzí navrhované normy je i to, že by se měla vztahovat i na všechny vozy pod 3,5 t, které dojíždějí dále než 60 km. IRU oponuje tím, že je absurdní vybavovat malá vozidla digitálními tachografy. Proti jsou např. i kurýrní firmy. Komisař pro dopravu Jacques Barrot se proti všem návrhům IRU 12. dubna postavil s tím, že torpédují původní text Komise. EP nakonec 13. dubna vyhověl velké části požadavků, které IRU (a obecně dopravci) vznesla. Povinnost vybavit vozidla digitálními tachografy by se mj. měla odložit na srpen roku 2006, resp. 2007 (viz výše). Vzhledem k tomu, že EP o návrhu směrnice o době řízení a odpočinku řidičů jednal už ve druhém čtení, očekává se zahájení dohodovacího řízení s Radou.

171


1.2 EVROPSKÁ RADA Směrnice o liberalizaci trhu se službami (Bolkesteinova směrnice) Jedním z nejvýznamnějších závěrů březnového summitu Evropské rady, který lze však z hlediska „věrnosti“ současné EU původním základním principům Společenství (prostor volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu) hodnotit negativně, je zamítnutí tzv. Bolkesteinovy směrnice, která měla výrazně přispět k dokončení úplné liberalizace trhu se službami. Její podstatou bylo totiž rozšíření uznávání kvalifikací k výkonu služeb v rámci celé EU i na oblasti, v nichž dosud nebylo možné vykonávat služby a podnikat za stejných podmínek jako v mateřském státě (řada zdravotnických a právnických profesí, architektura, stavitelství). Právě princip originality (možnost poskytovat služby za stejných podmínek jako ve státě, z nějž poskytovatel pochází) měl znamenat výrazné usnadnění podmínek pro podnikatele a poskytovatele služeb včetně nových členských států, což vyvolalo obavy u původních členů z tzv. sociálního dumpingu (de facto z konkurence poskytovatelů služeb z jiných členských států včetně ČR, schopných stejné kvality za méně náročných cenových a sociálních podmínek). Sporné body návrhu Ještě před zasedáním Evropské rady o Bolkesteinově směrnici jednali též sociální partneři, organizované zájmy byly v této otázce rozdělené podle toho, jakou ekonomickou sféru zastupovaly. Zatímco zaměstnavatelské zájmy byly pro, zaměstnanecké organizace vystoupily ostře proti, právě z důvodu obav ze sociálního dumpingu. Zástupci odborů ETUC si přáli, aby byl návrh v původní podobě zcela smeten ze stolu, což si nepřála Komise ani současná a budoucí předsednická země EU (tedy ani Lucembursko a Velká Británie, jejichž vlády jsou levicové). Za směrnici v navrhované podobě se naopak zasazovali zástupci průmyslové a zaměstnavatelské lobby UNICE, podle nichž se měl návrh směrnice komunikovat občanům, aby pochopili „o čem to je“ a že nová norma jim může být jen přínosem. Řešení Evropské rady Na summitu Evropské rady EU dospěla k šalamounskému řešení: trh se službami je třeba liberalizovat, ale v žádném případě ne na úkor evropského sociálního modelu. Toto rozhodnutí záhy přivítali někteří levicoví členové EP a Evropská federace filmových režisérů, kteří odmí-

172

tali skutečnost, že by se liberalizační ustanovení směrnice měla vztahovat i na služby audiovizuálního charakteru. Nejbližší budoucnost směrnice (a potažmo myšlenky liberalizace trhu se službami) má být dle březnového summitu Evropské rady tedy taková: směrnice v navrhované podobě byla vrácena Komisi k přepracování a k odstranění nejspornějších bodů (především princip originality a začlenění některých sporných oblastí služeb do programu liberalizace), se všemi důsledky pro členské státy včetně nových členů (tedy i ČR). Do té doby zůstane situace na dosud ne zcela liberalizovaném evropském trhu se službami nezměněna, přestože Evropská rada „vyzývá Komisi k aktivitě a k nalezení přijatelného kompromisu.“ Dopady pro ČR Cílem směrnice v její původní podobě mělo být usnadnění usazování osob, které chtějí podnikat a poskytovat v rámci podnikání služby napříč hranicemi EU, měla by tedy nezpochybnitelné pozitivní dopady pro dokončení vnitřního trhu i pro ČR jako nový členský stát. ČR proto přijetí směrnice v Radě podporovala. Připomínky měla pouze v tom smyslu, aby byly vyloučeny daňové otázky, loterie a hry. Neutrálně se stavěla k požadavkům audiovizuální lobby, filmových a televizních producentů, kteří v rámci Evropy adresovali Komisi protest požadující, aby audiovizuální služby nebyly do možností směrnice zahrnuty. V případě ČR totiž hraje do značné míry klíčovou úlohu skutečnost, že občané nových členských zemí se nemohou volně ucházet o práci v zemích bývalé EU-15 s výjimkou tří zemí (Švédsko, Velká Británie, Irsko). V roce 2006, dva roky po vstupu nových členů sice zbývajících dvanáct států, které svoje trhy novým členům neotevřely, budou muset dle přístupových smluv poprvé rozhodovat o tom, zda občanům deseti zemí přistoupivších v roce 2004 neustoupí (dle přístupové smlouvy ve formátu 2+3+2 roky). Již nyní však indikují Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Rakousko a částečně Španělsko, že svůj pracovní trh po dvou letech novým členům neotevřou. Proto by bylo pro nové členy výhodné, kdyby alespoň v oblasti liberalizace služeb a podnikání došlo k maximálnímu otevření evropského prostoru. Analytické studie, které zadala k vypracování Komise (mimo jiné z dílny nizozemského think-tanku Bureau for Economic Policy Analysis či Dánského institutu hospodářských věd), navíc naznačují, že směrnice v navrhované podobě by měla pro dobudování volného trhu v oblasti služeb jednoznačně pozitivní dopad.

březen-duben 2005

Naznačený trend v rámci evropských institucí i některých starých členských států je však spíše opačný, nežli liberalizační. Rozhodnutí Evropské rady, které požadovalo přepracování navrhované směrnice, odsunulo její schvalovací proces (měl být dokončen 2007). Do této doby tedy nelze počítat s narušením určitého vakua, které v některých oblastech volného trhu se službami stále existuje. Některé členské státy (především Německo) navíc signalizují, že během roku 2006 hodlají využít možností, které jim dává právě skutečnost, že volný trh se službami není dokončen, a chystají se pravidla pro poskytování služeb na svém území pro občany jiných členských států EU ještě zpřísnit. 1.3 KOMISE Akční platforma proti obezitě Komisař pro zdraví Markos Kyprianou představil 15. března „Akční platformu“, která má bojovat proti obezitě. Účel platformy Platforma má sestávat ze zástupců EU, průmyslu, nevládních organizací a organizací reprezentujících spotřebitele. Důvodem k založení platformy se staly výsledky výzkumu, které prokázaly, že 20 % dětí školního věku (7–11 let) trpí nadváhou. Nejhorší situace je přitom ve Středomoří, kde počet obézních dětí dosahuje až 30 %. Činnost platformy má podle komisaře vést ke konkrétním výsledkům a k podstatné změně nepříznivého trendu. Komisař sice prohlásil, že před legislativními opatřeními preferuje tržní samoregulaci, nicméně nevylučuje, že ke tvorbě evropských norem přistoupí v případě, že platforma nedosáhne svých cílů. Sporné body V tuto chvíli lze jen těžko předvídat, jak se situace okolo platformy konkrétně vyvine. V každém případě však lze říci, že charakter členů platformy povede nejspíše k tomu, že aktivita žádné konkrétní výsledky nepřinese. Komisař tak bude mít volné ruce při iniciaci nových norem, které budou na úrovni EU chránit spotřebitele před obezitou. „Akční platforma“ by se mohla proměnit v alibi pro tvorbu nových legislativních nástrojů, aniž se principiálně zváží, zda taková opatření vůbec mohou být v souladu s principy proporcionality a subsidiarity.

Evropský program konkurenceschopnosti 6. dubna Komise formálně přijala a představila nový Evropský program konkurenceschopnosti (Competitivness Inovation Framework Programm – CIP), který má být zaměřen na podporu malých a středních podniků. Obsah programu Má tak korespondovat jednak ve finančním smyslu s naplňováním (dle pořadí) první priority plánované nové finanční perspektivy pro roky 2007–2013, kterou má být udržitelný růst a rozvoj, jehož součástí je podpora konkurenceschopnosti a malého a středního podnikání. Program navrhuje vyčlenit pro tuto dílčí oblast finanční perspektivy rozpočtovou částku ve výši 3,7 mld. €. Legislativní kontext Nelze přehlédnout snahu naplňovat takovýmto způsobem jeden z klíčových cílů Lisabonské agendy, což je zajímavé v tomto „mezidobí“ agendy – poté, co Komise navrhla její revizi s položením hlavního důrazu právě na ekonomickou oblast (růst a konkurenceschopnost), zatímco Evropská rada 23. března vrátila tuto snahu Komise zpět k původnímu nerealizovatelnému programu. Přesto se do něho promítl závěr Evropské rady, která podpořila návrat k původnímu vyvažování podpory růstu, sociální sféry a životního prostředí. CIP totiž slibuje podpořit růst, inovaci a kapacitu v oblasti průmyslu a podnikání, a to tím, že bude podporovat užívání a šíření informačních technologií, technologií přátelských životnímu prostředí a obnovitelných zdrojů energie. Význam programu Program konkurenceschopnosti zaměřený na malé a střední podnikání, v němž vidí (alespoň část) Komise jeden z důležitých motorů růstu a vytváření pracovních příležitostí v Evropě trpící vysokou mírou nezaměstnanosti a také velké rezervy pokud jde o podporu EU poskytovanou tomuto sektoru, lze proto hodnotit jako určité úsilí Komise držet (a snad i prosazovat) alespoň v dílčích legislativních programech linii, jíž hlavy silných států EU v březnu nebyly nakloněny. Program a ČR Z hlediska nového členského státu, který očekával od vstupu do EU především zrychlení svého hospodářského růstu (což se sice děje, mezi novými členy však zaujímáme spíše poslední místa), je snaha Komise podporovat malé a střední podnikání pozitivní.

173


V této oblasti má ČR značné rezervy, především kvůli vysoké daňové zátěži. Je proto nasnadě otázka, zda pro rozvoj malého a středního podnikání a potažmo i pro zdravý ekonomický rozvoj v tomto směru obecně není lepším řešením příznivé daňové prostředí a co nejméně svazující regulace, nežli legislativní a finanční programy, které v praxi často míří do ztracena. Program přivítala lobbistická skupina zastupující v Bruselu malé a střední podniky UEAPME, správně však upozornila na to, že program opět obsahuje velmi mnoho „záslužných“ idejí, velmi málo však konkrétně hovoří o přístupu k financím (nenavrhuje konkrétní podobu fondu či jiného nástroje, pomocí něhož by malé a střední podniky mohly být z navrhovaného rozpočtového podílu podporovány). Návrh na změnu směrnice 2012/2002 o Evropském fondu solidarity Komise zveřejnila během svého zasedání 4. – 9. dubna návrh na změny v dosud platné směrnici, na jejímž základě byl v roce 2002 založen Fond solidarity EU. Legislativní pozadí Založení fondu tehdy motivovaly katastrofální povodně, k nimž došlo ve velké části Evropy včetně ČR. Jeho cílem je tedy poskytovat co nejrychleji finanční podporu státům, které se dostaly do havarijní situace v důsledku přírodní katastrofy, a to nejen státům členským, ale i kandidátským. Obsah změn Změny navrhované Komisí mají být jednak administrativního charakteru, jednak mají umožňovat to, aby v případě přírodní katastrofy postižená oblast mohla získat jakousi „předběžnou“ pomoc ve formě rychlých finančních výplat ještě před tím, než Komise rozhodne o poskytnutí finančního programu pomoci (v současnosti je fond málo flexibilní). Sporné body Komise chce na jedné straně méně přísné podmínky pro to, aby postižený stát mohl peníze z fondu získat, zároveň chce rozšířit nárok na poskytnutí této pomoci nejen v případě přírodní katastrofy, ale také teroristického útoku či epidemií. Nepočítá se ovšem s navyšováním původně určené částky, která činí 1 mld. €. Úspory, s nimiž návrh počítá, se totiž mají dotknout regionální politiky, protože z fondu solidarity nemají být placeny částky intervenční pomoci v případě regionálních katastrof.

174

1.4 RADA 1.4.1 Coreper Návrh zavedení celoevropského mýtného Na zasedání Coreperu 6. dubna se ukázalo, že pozměněný návrh lucemburského předsednictví, který má umožnit zpoplatnění silniční sítě v celé EU, má v Radě po dlouhé době naději na přijetí. Ustoupila především Francie, jíž lucemburské návrhy umožnily přistoupit na společný systém a zároveň si zachovat svůj stávající. Předmětem jednání o politické dohodě se návrh stal 21. dubna. Podle lucemburského kompromisního návrhu nejspíše nebude nutné prostředky, které se na mýtném vyberou, investovat pouze do dopravní infrastruktury – byť to bude doporučováno. V této otázce se očekává i přitakání Komise a EP, přestože původně obě instituce zastávaly opačný postoj. Dohoda však prozatím nebyla nalezena v otázce navýšení mýtného v „citlivých“ oblastech za účelem podpory jiných forem dopravy (tzv. crossed subsidies). Sporné body Není jasné, zda zahrnout jen horské nebo i městské oblasti a o kolik zvýšit základní sazbu mýtného. Spory přetrvávají i v otázce náhrad, které se mají z vybraného mýtného vztahovat na starší infrastrukturní stavby, i v otázce konkrétních parametrů navrhovaného zpoplatnění. „Lucemburský kompromis“ se vztahuje k návrhu COM(2003)448, který má pozměnit platnou směrnici 1999/62. Hlavní linie sporu je mezi periferními a tranzitními zeměmi. Vedle toho existují v jednotlivých členských státech různé způsoby zpoplatnění silnic a různá kvalita infrastruktury. Obecná shoda, že je třeba zavést princip „platí uživatel“, však existuje. Zároveň se lze ale domnívat, že velká část vybraných prostředků bude zbytečně redistribuována skrz rozpočet EU. Navíc současné nastavení parametrů návrhu dává tušit, že budoucí norma příliš nenapomůže vyřešit disparity z hlediska kvality dopravní infrastruktury v jednotlivých zemích EU. Z vybraných prostředků se budou zaručeně opravovat pouze nejstarší dopravní tepny (stáří 15–30 let). S financemi dalšími se bude moci nakládat po uvolnění požadavků prakticky svévolně.

březen-duben 2005

1.4.2 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Nařízení o identitě leteckých dopravních společností Rada ministrů dopravy se 21. dubna shodla na kompromisu ve věci nařízení o identitě leteckých dopravních společností. Kompromisní návrh přijal 6. dubna Coreper. Obsah nařízení Nařízení má cestujícím zajistit, aby už v době rezervace měli jistotu, se kterou společností přesně poletí, a aby byli informováni, zda daná společnost nepatří na „černou listinu“ pochybných přepravců. Návrh legislativy se objevil po leteckém neštěstí v Egyptě v lednu 2004, při němž zahynulo 148 lidí a kdy se ukázalo, že zainteresovaná letecká společnost nedodržovala požadované bezpečnostní standardy. Kompromis byl na úrovni Coreperu možný z toho důvodu, že finální návrh, který vzešel z Komise, byl mnohem méně regulatorní, než předpokládal komisař pro dopravu. Komisař mj. požadoval i záruku, že jednou provedená rezervace bude moci být zrušena v případě, že se ukáže, že let má zajišťovat pochybný přepravce.

Program Marco Polo Rada ministrů dopravy 21. dubna schválila obecné směry programu Marco Polo. Návrh Komise z velké časti přijal 8. dubna Coreper. Obsah programu Program Marco Polo má napomoci projektům, které mají za cíl převést nákladní dopravu ze silnic na jiné způsoby přepravy. V letech 2007–2013 se v této oblasti počítá zhruba se 740 mil. €. Rada se nicméně nejspíše odchýlí od návrhu Komise v otázce konkrétních finančních položek na jednotlivé typy projektů. Rada tentokrát nebude rozhodovat o přesných finančních otázkách, a proto se nyní neočekává definování zcela konkrétních cílů programu Marco Polo. Sporné body Především čistí plátci do rozpočtu EU se obávají, že definitivní stanovení závazků (ve smyslu definování přesného počtu přepravených tun, které se nadále nebudou přepravovat po silnici, ale jinak) v budoucnu neúměrně zvýší tlak na rozpočtové prostředky. Úspěch programu Marco Polo přímo závisí na schopnosti Komise efektivně „uregulovat“ oblast nákladní dopravy. Obavy čistých plátců přitom jasně ukazují, že řešení konkrétních problémů s nákladní dopravou by bylo vhodnější svěřit nižší správní úrovni než institucím EU, resp. instrumentům, které poskytuje tržní prostředí.

175



2.1 FINANCE EU Finanční perspektiva 2007–2013 a Evropský parlament Dočasný výbor EP, vytvořený ad hoc pro otázku nové finanční perspektivy pro období 2007–2013, vyjádřil 1. dubna podporu návrhu Komise, který počítá v sekci závazků (a včetně rezerv) se zachováním rozpočtového stropu ve výši 1,24 % HND EU (přestože Komise ujišťuje, že v praxi hodlá dodržet úzus, v jehož rámci v žádném rozpočtových roků nebude na reálných výdajích překročena míra 1,14 % HND). Sporné body Je tedy možné, že otázka finanční perspektivy se stane po Lisabonské agendě, Paktu stability a růstu a Bolkesteinově směrnici dalším milníkem v rámci určitého meziinstitucionálního „boje“, který můžeme v současnosti v EU sledovat. Základní charakteristikou současných meziinstitucionálních sporů je to, že v nich stojí na jedné straně Komise se svým návrhem, pro nějž často dovede získat podporu v EP, nikoli však již v Radě (respektive především u některých vlivných členských států). Je tomu tak i u nové finanční perspektivy, u níž navrhovaný strop odmítá šest čistých rozpočtových plátců z řad členských států. Právě na jednáních Rady ministrů (především Rady EcoFin) potom dochází k nejostřejším výměnám názorů mezi Komisí a státy, které navyšování rozpočtového stropu odmítají; přestože současná předsednická země Lucembursko usiluje o dosažení konsenzu v Radě do června 2005, lze předpokládat, že v tomto bude stejně málo úspěšná jako její předchůdce Nizozemí. Obsah a význam zprávy ad hoc výboru Pro Komisi je proto do značné míry cenné, že získala spojence ve výboru EP. Zpráva parlamentního zpravodaje Reimera Bögeho (EPP-ED, Německo) se sice shoduje s původním návrhem Komise v hlavních bodech včetně navrhovaného percentuelního stropu, na některé priority však klade větší důraz než na jiné. Především

176

na kohezní politiku a výzkum a vývoj (tedy nadpis 1), což se snaží reflektovat v souladu s prioritami Lisabonské agendy, o nichž Evropská rada i Komise během prvních tří měsíců roku 2005 hojně diskutovala, avšak se spornými výsledky (viz revize Lisabonské agendy). Ještě podstatnější přitom je, že výbor EP navrhuje navýšení finančních částek určených pro nadpis EU jako vnější aktér (nadpis 4) a pro rozvoj venkova (nově navrhovaný fond EAFRD v rámci nadpisu 2). Vyzývá zároveň Komisi ke zkrácení jejích administrativních výdajů a podporuje úvahy o tom, aby následující finanční perspektiva byla plánována nikoli na sedm, ale na pět let tak, aby korespondovala s funkčním obdobím EP a Komise. Finanční perspektivě má navíc dávat právní zakotvení evropská ústava; dosud šlo o politický dokument, který sice byl pro jakési „ulehčení“ rozpočtového plánování EU na bázi tzv. Meziinstitucionální dohody EP, Rady a Komise přijímán, nebyla to však povinnost vyplývající ze základních smluv. Lze zde tedy vidět počátky nejen jakéhosi povinného „pětiletého plánování“ (pětiletá byla původně pouze první finanční perspektiva – tzv. Delorsův balík I –, ostatní byly přijímány na sedm let), ale také toho, že by se Komise stala jakýmsi garantem evropských financí a EP jejím „hlídačem“ a evropské instituce by se tak posunuly do rolí klasické vlády a parlamentu? Finanční perspektiva a Komise V souvislosti s projednáváním konkrétních parametrů, do nichž by Komise ráda dostala jednání o finanční perspektivě (jež v rámci Rady a Evropské rady poněkud ustrnula na mrtvém bodě), vznikly již uvnitř některých portfolií Komise podrobné legislativní programy, které počítají s konkrétní rozpočtovou částkou, jež má být v letech 2007–2013 vyčleněna na konkrétní oblast. Komisař Kyprianou tak např. přišel s programem, který umísťuje pod společnou „hlavičku“ oblast ochrany spotřebitele a zdraví, na niž má být vyčle-

březen-duben 2005

něna v letech 2007–2013 téměř 1,25 mld. €. Do této oblasti samozřejmě mají patřit i celoevropské programy na ochranu proti epidemiím a systém včasného varování při hrozbě epidemií. Jako klíčová priorita je jmenována ochrana spotřebitele před nebezpečnými produkty a to, že ochrana spotřebitele a zdraví má být zohledňována jako klíčová priorita i v rámci všech dalších politik EU. Tzv. ochrana spotřebitele je však často používána i jako zástěrka regulace trhu, je proto otázkou, zda takto nebudou fungovat i plánovaná opatření na ochranu spotřebitele před tabákovými výrobky, alkoholem a zejména „nevhodnými“ potravinami, s nimiž program na velmi obecné bázi též počítá. Komise – nový podrobný balík návrhů Komise jako celek během zasedání kolegia komisařů 6. dubna zveřejnila nový balík podrobných návrhů týkajících se finanční perspektivy; komisařka pro rozpočet Grybauskaite v té souvislosti varovala EU před „paralýzou“, pokud se nepodaří dosáhnout shody na rozpočtovém stropu i na rozdělení financí v rámci konkrétních kapitol do června. Komise tak „přišla na pomoc“ předsednické zemi Lucembursku, které chce dovést Radu ke shodě nad návrhem finanční perspektivy do konce svého funkčního období. Sporné body Komise, která se snaží zapůsobit na nové členské státy varováním, že kohezní a regionální politika strukturálních fondů by byly prvními oběťmi snižování rozpočtového stropu na 1 % HND EU, jak navrhuje šest členských států-čistých plátců, v posledních měsících připouští mírné ústupky. Původně odmítala slevit ze stropu 1,24 % HND EU, který navrhovala zachovat již Prodiho Komise, nyní připouští, že v rámci reálných výdajů (bez rezerv) bude prosazovat strop 1,14 % HND EU. Komisařka pro rozpočet Grybauskaite nyní připouští, že výsledný kompromis může mít podobu ještě nižší. Je otázkou, zda to znamená, že by mohla Komise přistoupit na strop 1,1 % HND EU, který navrhují některé členské státy, včetně některých českých poslanců EPP-ED. Finanční perspektiva a ČR Podrobný návrh Komise ze 6. dubna se týká zejména jednotlivých rozpočtových priorit pro období 2007–2013. Grybauskaite varovala před tím, že snižování výdajového stropu povede k výraznému krácení prostředků ve strukturálních fondech určených na regionální politiku, s výjimkou přímých zemědělských plateb, které mají být garantovány. Pro ČR však zde stejně

platí přechodná období vyjednaná přístupovými smlouvami: plnou sumu přímých plateb mají dostat čeští zemědělci až na konci budoucího rozpočtového období, v roce 2013, do té doby získávají každý rok jen o 5 % – 10 % větší částku než v roce předcházejícím. Tento argument komisařky by tedy mohl mít z hlediska ČR sílu, faktem však je, že v případě systému financování regionálních projektů pomocí strukturálních fondů někteří ekonomové pochybují o jeho efektivitě, což potvrzují i samotná fakta: rozpočtová bilance, vyhotovovaná evropským účetním dvorem s ohledem na předchozí rozpočtové období každoročně odhaluje, že jednotlivým zemím se nepodaří vyčerpat touto cestou veškeré prostředky, na něž mají v rámci strukturálních fondů nárok (např. v důsledku podání nedostatečně formálně ošetřených projektů). Komise tedy ve snaze získat pro svůj návrh a pro rychlý konsenzus nové členské země hrozí tím, že snížení rozpočtového stropu bude mít za následek krácení prostředků v oblastech tzv. klíčových priorit nové finanční perspektivy (výzkum, konkurenceschopnost a především koheze a rozvoj venkova), zatímco přímé platby v zemědělství, které se týkají v plné výši pouze EU-15, jsou garantovány a budou zachovány. Komise tak hrozí, že bude schopna vyplácet méně podprůměrným regionům (z hlediska ČR je přitom důležité, že pod průměrem HDP EU se nachází všechny regiony kromě hlavního města Prahy, regiony některých jiných členských zemí však jsou na tomto žebříčku ještě níže – např. východ Polska, Pobaltí, maďarské regiony při rumunských hranicích – což by mohlo české regiony v případě omezených prostředků z nároků na platby kohezního fondu postupně vyřazovat) a méně na tzv. „rozvoj venkova“ (nový fond EAFRD), který má do značné míry novým členům kompenzovat to, že pomocí omezených podpor zemědělských trhů a přímých plateb dochází k utlumování zemědělského využívání půdy v těchto zemích. 2.2 JUSTICE A VNITRO Také v oblasti justice a vnitra dominovaly v rámci činnosti evropských institucí v druhé polovině března a na počátku měsíce dubna vedle běžné legislativy otázky nové finanční perspektivy a rozdělení prostředků na financování konkrétních programů. Podle plánu, který odkryla Komise 6. dubna, by měly finance vyčleněné na oblast justice a vnitra v letech 2007–2013 významně vzrůst, a to na více než 7 mld. €; konkrétní rozdělení financí současně cosi

177


vypovídá i o tom, jaké legislativní aktivity by chtěla Komise v letech 2007–2013 vyvíjet a podporovat. Podíl na tom má snaha odrážející se v celkovém návrhu Komise ohledně finanční perspektivy, který obsahuje rámcové vyčlenění (a vyčíslení) finančních stropů pro jednotlivé rozpočtové roky i politické oblasti, Komise jej vydala v únoru 2004. Podle něho se má v letech 2007–2013 výše výdajů EU na oblast „Občanství a vnitřní bezpečnost“ téměř ztrojnásobit. Obsah návrhu Podle podrobnějšího politického návrhu, který opustil Komisi v dubnu 2005, má největší podíl vyčleněných částek (téměř 6 mld. €) směřovat na posílení pohraniční kontroly, na azylovou a imigrační politiku. To je vcelku pochopitelné vzhledem k masivnímu východnímu rozšíření EU, zbývající část výdajů je svázána s tím, že EU na základě rozhodnutí Haagského summitu z října 2004 rozšiřuje podstatně své pravomoci v oblasti azylové a imigrační politiky, společnou evropskou politiku v těchto oblastech zakotvuje také Evropská ústava. Komise v této souvislosti plánuje pro roky 2007–2013 vyčlenit více než 1 mld. € na Evropský fond pro uprchlíky, který byl založen v roce 2000 (původně byl plánován pouze do roku 2010). Sporné body Diskutabilní je vyčlenění částky 532 mil. € na projekty svázané s předpokládanou spoluprací v oblasti občanského práva a tzv. evropského občanství. Je to tedy téměř tolik jako výše financí vyčleněných na oblast vnitřní bezpečnosti (735 mil. €). V rámci plánované částky navíc vůbec nefigurují relativně vysoké částky na fungování některých partikulárních agentur a programů (téměř miliardu euro mají pohltit informační systémy SIS II, VIS a Eurodac, více než čtvrt miliardy evropská agentura pro kontrolu hranic, 165 milionů nově vytvořená Fundamental Rights Agency, která má shromažďovat upozornění od nevládních organizací, pokud se členské státy dopustí porušování základních práv). Pokud bychom všechny tyto výdaje k částce vyčleněné Komisí na oblast „Občanství a vnitřní bezpečnost“ přičetli, dostaneme celkovou sumu téměř 9,5 mld. €. Legislativní pozadí Od Haagského summitu, který v oblasti justice a vnitra rozšířil hlasování kvalifikovanou většinou a spolurozhodování EP, hlasují EP a Rada společně o výdajích na ochranu vnějších hranic a vízový systém (zahrnují i vytvoření společného systému

178

sdílení informací), o Evropském fondu pro uprchlíky, o opatřeních spojených s navracením ilegálních uprchlíků zpět, v oblasti občanského práva (zahrnuje např. i vzájemné uznávání soudních rozhodnutí v některých typech civilněprávních řízení) a programů boje proti násilí a drogám. Pouze na rozhodnutí Rady zůstávají programy integrace legálních přistěhovalců, boje s terorismem, programy související se vzájemným uznáváním soudních rozhodnutí v oblasti trestního práva, a v souvislosti s Chartou základních práv EU. Evropská ústava přesouvá do režimu QMV a spolurozhodovací procedury i problematiku legální imigrace. EP i březnové zasedání Evropské rady již signalizovaly, že souhlasí s navýšením finančních prostředků pro tuto oblast, je ale sporné, zda budou souhlasit s takto vysoce navrženými konkrétními částkami. 2.3 LISABONSKÁ STRATEGIE A SOCIÁLNÍ DIMENZE K nejvýznamnějším událostem března a dubna 2005 z hlediska legislativního vývoje v rámci evropských institucí náleží výsledek jednání Evropské rady, která 24. března odmítla některé body revize Lisabonské agendy, v jejímž rámci navrhoval předseda Komise Barroso soustředění maximálního úsilí na povzbuzení ekonomického růstu a zaměstnanosti na úkor udržování vysokého sociálního standardu a řešení environmentálních otázek. Takový postup Komise vzbudil odpor zejména ve Francii, kde voliči, již budou rozhodovat 29. května o osudu ústavy, příliš liberální přístupy nové Komise a důraz na ekonomiku odmítají. Hlavy států a vlád proto upřednostnily návrat k prioritám strategie původní, což lze komentovat jako „prohru“ Komise i organizovaných zájmů sdružujících zejména podnikatele a zaměstnavatele, kteří na rozdíl od odborů a environmentální lobby vítali snahu Komise výrazněji přeformulovat cíle původní agendy, navzdory tomu, že nová strategie obsahovala řadu nedůsledností. Sporné body Sociální partneři (UNICE, UEAPME, CEEP, ETUC, Eurocadres) podle Komise „silně podpořili“ revidovanou Lisabonskou strategii ještě před zasedáním Evropské rady (v průběhu Evropského sociálního tripartitního summitu, který se konal těsně před zahájením summitu) a zavázali se k účasti na Evropském partnerství pro růst a zaměstnanost. Proti revizi se stavěli zejména zástupci odborů, kteří změny v Lisabonské strategii ještě před summitem přijali de facto jen proto, že mediálně zdůrazňované

březen-duben 2005

zásahy do původního projektu se nakonec ukázaly být méně hlubokými. Lisabonská strategie se tak do značné míry změnila pouze opticky, zatímco principiálně zůstala stejná. Český komisař Špidla a Lisabonská strategie Při příležitosti 20. výročí zahájení sociálního dialogu na úrovni Společenství vystoupil 14. dubna v Bruselu i komisař Vladimír Špidla. Pro modernizaci evropského sociálního modelu jsou podle něj klíčové tyto předpoklady: finanční podpora, legislativa, otevřená koordinace a sociální dialog. Sociální dialog je přitom podle jeho názoru podstatný i v kontextu obnovené Lisabonské strategie, jednoznačně tedy potvrdil pozici, která odmítá upřednostňování jedné ze složek původní strategie (především ekonomického růstu) nad složkami ostatními. Špidlova představa směru, jímž by se měl ubírat sociální dialog v nadcházejícím období, je taková, že jeho předmětem by měla být otázka stárnutí populace a restrukturalizace podniků. Sociální partneři (ETUC, UNICE, UEAPME) s tím rámcově souhlasí, nicméně permanentně Komisi jako celek kritizují, že dialog často neústí v konkrétní legislativní návrhy. Obecně si přitom aktéři sociálního dialogu málo uvědomují, že v rámci Lisabonské strategie, která je sestavena z protichůdných cílů, to ani není příliš možné. 2.4 PAKT STABILITY A RŮSTU Summit Evropské rady 23. – 24. března přinesl jako jeden z významných bodů, které řada expertů komentovala coby zklamání, dlouho očekávané uvolnění pravidel Paktu stability a růstu. Půdu mu připravilo již usnesení Rady EcoFin, které summitu předcházelo 20. března. Již v něm se ministři financí jednotlivých členských států (zejména pod tlakem zástupců Francie, Německa, ale také např. Itálie) shodli na uvolnění konvergenčních pravidel, na nichž má fakticky záviset jak bytí státu v rámci eurozóny, tak stabilita společné měny. Sporné body Představitelé členských zemí, které se o uvolnění Paktu vzhledem k vlastním makroekonomickým potížím (zejména potížím dodržet povolený strop rozpočtového deficitu ve výši 3 % HDP) nejvíce zasazovaly, ovšem interpretují tento výsledek summitu jako posun směrem k vyjasnění pravidel paktu. Rozhodnutí, na jehož stranu se postavil i ministerský předseda předsednické země Lucemburska Juncker, však kritizovala z evropských institucí

především Evropská centrální banka. Rozhodnutí vyzvalo Komisi, aby v souladu s ním upravila existující dvě směrnice, které pravidla a implementaci paktu upravují. Pozadí tohoto tlaku na rozvolnění konvergenčních kritérií pro státy eurozóny je přitom třeba hledat i ve výkladu textu ústavy. Evropská ústava, která věnuje eurozóně zvláštní oddíl v rámci části věnované provádění konkrétních politik a která umožňuje např. i to, aby v měnových a hospodářských otázkách tyto státy hlasovaly v Radě samostatně, bez účasti těch států, které měnu euro nepřijaly, totiž poměrně významným způsobem zvyšuje pravomoci nejen Komise, ale i ECB dohlížet nad dodržováním konvergenčních kritérií a zakročit proti členům eurozóny, které je porušují. Zvyšuje navíc pravomoci Komise pokud jde o snahu o sbližování hospodářských politik jednotlivých států eurozóny. Tyto státy se tedy obávaly striktnějších pravidel paktu v kombinaci s posílením pravomocí Komise, pokud jde o jejich implementaci. Některé z nich (především Francie, kde tento důvod je jedním z hlavních argumentů odpůrců ústavy před květnovým referendem) se dokonce z těchto důvodů obávají samotného přijetí evropské ústavy. Během březnového summitu se tedy alespoň zasadily o uvolnění pravidel paktu. Obsah změn Jedná se o to, že členským státům eurozóny je povoleno po určitou dobu překračovat hranici maximálního rozpočtového deficitu až ke 4 % HDP, pokud jsou k tomu nuceny „významnými nepříznivými okolnostmi“, které nový pakt přímo definuje. Základní „filozofií“ těchto změn přitom je přijetí faktu, že státy mají dostatek času a prostoru pro akceleraci svých ekonomik v příznivých dobách, mohou si proto dovolit v případě ekonomických potíží jít za hranici povolených 3 % HDP. Do diskusí o stabilizačních programech členských států eurozóny a konvergenčních programech států stojících mimo eurozónu mají zasahovat národní parlamenty. Uvolnění paktu přímo vyžadovalo Německo, ale také např. italský premiér Berlusconi, který tento požadavek obhajoval stížností, že přísná pravidla paktu umožňující Komisi zakročit vůči státům, které jej porušují, brání daným státům v jejich ekonomickém rozvoji (zřejmě měl na mysli „keynesiánské“ představy o ekonomickém rozvoji tlačeném „pumpováním“ veřejných financí do ekonomiky). Předsednická země se s těmito požadavky ztotožnila, její premiér však varoval, aby si státy nevykládaly tento velkorysý postup jako pobídku k navyšování veřejných deficitů. To by mohlo být velmi nebezpečné pro stabilitu měny euro, která de facto

179


závisí na udržení stabilního směnného mechanismu v eurozóně. Příliš velké zadlužování vlád členských států by proto mohlo vnitřní stabilitu měny výrazně ohrozit. ČR a Pakt stability Pro ČR, která není členem eurozóny, znamenalo rozhodnutí summitu několik významných signálů. V první řadě je třeba sledovat, zda rozvolnění pravidel paktu, stejně jako vstupování dalších členů do eurozóny, neotřese v dlouhodobém horizontu stabilitou měny euro (v ČR se v současnosti již příliš neočekává, že by mohla jednotnou měnu přijmout dříve než v roce 2009, a to by byl zřejmě velmi optimistický scénář). Druhým významným signálem je to, že zatímco státy, které již jednotnou měnu přijaly, získaly díky závěrům summitu velkorysejší výklad konvergenčních kritérií; ty, které dosud stojí mimo eurozónu, musí pro přijetí jednotné měny splnit konvergenční kritéria v původní podobě zakotvené v platných smlouvách primárního práva. V souvislosti s jednotnou měnou je tedy třeba smířit se se skutečností existence „dvojího kritéria“ v rámci EU. Je sice pravdou, že v době zavedení jednotné měny též všechny státy kritérium maximálních deficitů veřejných financí nesplňovaly (Řecko), v té době však šlo, pokud jde o dodatečné přijetí Řecka do eurozóny, o významné politické rozhodnutí, pro projekt eura bylo třeba získat co nejvíce stoupenců v situaci absence Velké Británie, Dánska a Švédska. V současnosti stojí před branami eurozóny deset nových států, které se k jeho přijetí zavázaly, Komise však hodlá jejich plnění konvergenčních kritérií (dokud ještě nejsou členy) přísně hlídat, po summitu zřejmě i přísněji než stabilitu samotné měny euro. 2.5 REGIONÁLNÍ POLITIKA Regionální politika z hlediska nové finanční perspektivy V souvislosti s finanční dimenzí regionální politiky EU překvapil 25. dubna návrh předsednické země, tedy Lucemburska, který obsahuje podstatné škrty v rámci vymezených rozpočtových stropů. Lucembursko stálo původně na rozdíl od předcházející předsednické země, Nizozemí, spíše na straně Komise a podporovalo zachování rozpočtového stropu ve výši 1,24 % HND EU, resp. 1,14 %, což v průběhu jednání táhnoucích se od února 2004 představovalo jakousi krajní mez, na kterou byla Komise ochotna vůči členským státům přistoupit.

180

Lucembursko nyní v návrhu předloženém na jednání Rady pro všeobecné otázky 25. dubna překvapilo postojem, který se spíše blížil požadavkům šestice zemí – čistých rozpočtových plátců, které požadovaly omezení rozpočtových výdajů tak, aby se v průběhu sedmiletého období pohybovaly spíše v okolí 1 % HND EU. Sporné body Rozpočtové škrty, které lucemburský návrh obsahuje, však vyvolávají protesty u některých členských států; včetně ČR, mají se totiž týkat především strukturálních fondů. Podle návrhu má země splňující podmínky pro získání prostředků ze strukturálních fondů nárok maximálně na finanční částku nepřevyšující 4 % jejího HDP, a škrty mají dále pokračovat. Návrh se proto stal předmětem kritiky států, které náležejí mezi rozpočtové příjemce. Zdrženlivý souhlas vyslovilo pouze Španělsko, kde HDP vzhledem k východnímu rozšíření v rámci evropského průměru relativně „vzrostlo“, takže jeho regiony již vypadly z nároku na zisk prostředků z Kohezního fondu (Španělsko tedy již nemá patřit do tzv. kohezní skupiny, kam stále náležejí Řecko, Portugalsko a vzhledem k hospodářskému růstu poměrně paradoxně i Irsko) a budou se muset připravit na postupný (podle španělských požadavků rozfázovaný) útlum až úplný zánik financí proudících z kohezního fondu. Souhlas s lucemburským návrhem jako se správným krokem, který má směřovat k oslabení neefektivní redistribuce na evropské úrovni, vyslovilo logicky pouze šest zemí – tzv. čistých rozpočtových plátců, kteří na finanční prostředky rozdělované prostřednictvím evropského rozpočtu do značné míry přispívají. Lucemburský návrh z hlediska ČR Z hlediska ČR jako jednoho z nových členských států, který od členství v EU mimo jiné očekává i to, že bude po nějakou dobu příjemcem prostředků z evropských fondů je zajímavý jak postoj Španělska, tak šesti čistých plátců. Je totiž otázkou, zda z hlediska ČR vzhledem k předpokládanému hospodářskému růstu a k dalšímu rozšiřování EU (viz podpis přístupových smluv s Rumunskem a Bulharskem 25. dubna, zahájení přístupových jednání s Chorvatskem a úvahy o možném budoucím přistoupení dalších balkánských států – především Srbska a Černé Hory) je výhodnější sdílet názor šesti čistých plátců a pozici Španělska, které se musí vyrovnávat s postupnou ztrátou prostředků ze strukturálních fondů, nebo „vsadit“ na politiku těch zemí, které považují příspěvky ze strukturálních fondů za významnou součást svého členství v EU, kterou chtějí za každou cenu zachovat. Je totiž otáz-

březen-duben 2005

kou, zda se jim to vzhledem k rozpočtovým škrtům, na nichž trvají čistí plátci v nové finanční perspektivě, podaří a zda nebudou z výše uvedených důvodů růstu svého HDP a rozšiřování EU o chudší země nárok postupně ztrácet. Je též velmi spornou otázkou, do jaké míry je využívání strukturálních fondů pro členskou zemi výhodné a efektivní. ČR na základě kodaňských jednání, na nichž byla vyjednána Přístupová smlouva, podle níž se do značné míry řídí (nejen) finanční vztah ČR k EU, vyjednala pro rok 2004 závazek (nikoli tedy přímou platbu, ale závazek) ve výši přibližně 180 mil. €, které měla získat ze strukturálních fondů za rok 2004. Ministerstvo financí podle zprávy vydané v březnu 2005 vyčíslilo celkovou částku, kterou ČR obdržela prostřednictvím strukturálních fondů za rok 2004, na přibližně 162 mil. €. Je to tedy méně, než činil závazek, příčiny však tkví zejména v tom, že prostředky poskytované ze strukturálních fondů jsou vázány na konkrétní projekty, které musí splňovat formální kritéria včetně doložené schopnosti žadatele podílet se v začátku významně (až ze 60 %) na financování daného projektu. Z toho, že daná zpráva posuzuje z finančního hlediska teprve první (necelý) rok členství ČR v EU, vyplývá jednak to, že řada projektů podaných během roku 2004 bude buďto zafinancována až v průběhu roku 2005, jednak se na nižším čerpání ze strukturálních fondů podepsala určitá nezkušenost nového členského státu s podáváním projektů. Přesto ze zpráv evropských institucí, které se zabývají kontrolou plnění a implementace rozpočtu (Výbor EP pro rozpočtovou kontrolu, příslušné DG Komise, Sbor auditorů), z dlouhodobého hlediska vyplývá, že de facto žádná z členských zemí nevyčerpá zcela prostředky, které jí dle závazků v rámci financování strukturálních fondů náležejí. Tento poznatek tedy do určité míry upravuje představu, prezentovanou často veřejnosti, že ČR má na základě Přístupové smlouvy dlouhodobě garantovánu pozici čistého rozpočtového příjemce. Skutečnost je taková, že současnou pozici, v níž (měřeno čistě metodikou toků mezi evropským rozpočtem a ČR) může navzdory nižším příjmům ze strukturálních fondů i v oblasti zemědělství, než činily původní kodaňské závazky, stále mírně převažovat finanční zisk ČR, je způsobena speciálně vyjednanými rozpočtovými kompenzacemi, které skončí po třech letech členství, tedy v roce 2006. Od roku 2007 (tedy již v rámci nové finanční perspektivy, kde např. zmiňovaný lucemburský návrh počítá se škrty v oblasti strukturálních fondů) již bude ČR plně odkázána jen na běžné rozpočtové zdroje (strukturální fondy, včetně kohezního fondu, finan-

cování v oblasti CAP a komunitárních programů v rámci vnitřních politik). U těchto položek potom není (na rozdíl od přímých rozpočtových kompenzací) již nic „garantováno“. To, co z nich ČR obdrží, závisí do velké míry na předkládaných projektech, přičemž platí zmíněný postulát, že celková částka určená pro jednotlivé rozpočtové roky v závazcích na oblast strukturálních fondů není v praxi nikdy vyčerpaná. Členská základna EU se přitom v roce 2007 rozroste o dva nové, z hlediska HDP podprůměrné státy, které již dojednaly své závazky určené pro strukturální operace; očekává se nárůst HDP ČR a relativní posouvání regionů k průměru a nadprůměru rozšiřované Unie. Čistí plátci pak prosazují snižování celkového objemu evropského rozpočtu. 2.6 ZEMĚDĚLSTVÍ Na zasedání Rady ministrů zemědělství 14. března převažovala tematika financování nového fondu pro rozvoj venkova. Komise v rámci jednání navrhla nové rozdělení finančních prostředků plánovaného fondu v rámci jednotlivých os a její zástupci prohlásili, že trvají pokud možno na omezení výdajů ve všech plánovaných osách, což vyvolalo rozladění u zástupců některých členských států. Komise navrhla rozdělení minimálních výdajových stropů v rámci prostředků, které mají být čerpány z Fondu pro rozvoj venkova následujícím způsobem: 15 % má být věnováno pro osu 1 (zvýšení konkurenceschopnosti v souladu s cíly Lisabonské agendy), 25 % pro osu 2 (životní prostředí, ekologie a hospodaření s půdou) a 15 % pro diverzifikaci. Každý členský stát by tedy měl pro jednotlivé osy dodržovat tyto minimální stanovené stropy a neodchýlit se od nich tím způsobem, že by např. pro zvýšení konkurenceschopnosti či kultivaci krajiny apod. věnoval méně prostředků a využil je v rámci rozvoje venkova jiným způsobem. Sporné body Navrhované rozdělení ze strany Komise vyvolalo odmítavé reakce u velké většiny členských států; považují jej totiž za direkci ze strany Komise, která jim takto de facto „diktuje“, jak mají přesně nakládat s prostředky určenými pro oblast tzv. rozvoje venkova. Program rozvoje venkova a chystaného fondu EAFRD by tak bylo možné chápat jako další z řady regulativních a kontrolních (ve smyslu přerozdělování a alokace finančních prostředků) nástrojů Komise, které používá nejen v oblasti zemědělství. Na druhou stranu je třeba jej chápat v souvislostech:

181


Fond pro rozvoj venkova byl jako nový nástroj do značné míry zaveden ve snaze kompenzovat zemědělcům a venkovu tu skutečnost, že EU v rámci jednání WTO je tlačena k omezení zemědělské výroby a tedy k tomu, aby své zemědělce dokázala přimět spíše k nezemědělskému a kultivačnímu využívání půdy a krajiny. Prostředky alokované v rámci návrhů nové finanční perspektivy naznačují, že zde opět má jít o určitou asymetrii mezi novými a staršími členskými státy (nové členské státy mají získávat relativně více prostředků pro rozvoj venkova a méně pro přímé platby a tržní operace než státy EU-15, svým způsobem to naznačila i konkrétní čísla týkající se příjmů ČR v oblasti zemědělství za rok 2004 – na základě kodaňských závazků měla získat ČR téměř 50 mil. € na podpory zemědělských trhů, získala však reálně pouze 4,7 mil. €, naopak závazek pro rozvoj venkova činil téměř 61 mil. €, ČR získala ve výsledku 86 mil. €, to tedy potvrzuje trend, že nové členské státy budou i v dlouhodobém horizontu spíše směřovány k čerpání prostředků na nezemědělské využívání půdy). S tím, aby Komise takto striktně určovala, na které konkrétní oblasti projektů mají členské státy finance z fondu alokovat, však vyjádřila na jednání Rady nespokojenost i řada starších členských států. EAFRD a ČR Otázka toho, do jaké míry může Komise direktivně určovat stropy pro alokaci prostředků do jednotlivých os, je důležitá i z hlediska ČR jako členského státu, který má, či postupně generuje své představy o tom, jak s prostředky rozpočtu EU efektivně naložit. V jednotlivých členských státech jsou na úrovni ministerstev zemědělství připravovány vlastní národní plány, pomocí nichž by státy rády rozdělovaly prostředky z plánovaného fondu do jednotlivých os. V rámci ČR probíhá generace priorit na relativně široké platformě tzv. Národní diskuse, které se účastní jak zástupci zemědělců a jejich organizací, tak představitelé místní samosprávy. V rámci jednotlivých konferencí, z nichž má v závěru vzejít i podklad pro český národní alokační plán, o němž by ČR ráda vyjednávala s Komisí, přitom nezřídka zaznívají takové představy o alokaci prostředků z EAFRD, které představě Komise, již předložila právě na březnovém zasedání Rady, ne vždy vyhovují. Jako klíčové problémy českého venkova jsou často prezentovány i samotné požadavky z EU (požadavky na ošetření problematiky odpadních vod, kanalizace, hospodaření s pitnou vodou) či problémy s vylidňováním

182

venkova, chybějící infrastrukturou a službami ve venkovských oblastech. Jednotlivé členské státy i zástupci samotného venkova by proto spíše uvítali to, aby mohli o alokaci obdržených prostředků rozhodovat sami, nikoli na základě minimálních či povinných stropů stanovených Komisí. Dá se proto očekávat, že se při jednáních s Komisí, která budou gradovat na podzim 2005, zřejmě vyjednávací pozice jednotlivých členských států bude od rozdělení os a alokace nabízené Komisí odlišovat, a to zřejmě i v českém případě. I když je pravdou, že jednotlivé členské státy, které proti návrhu Komise protestovaly, opět nebyly jednotné v tom, co na předloženém návrhu odmítaly především. Zatímco Francie a do menší míry např. Nizozemí (tedy staré členské státy, v jejichž hospodářství hraje zemědělství relativně velmi důležitou úlohu) odmítaly myšlenku minimálních stropů pro jednotlivé osy úplně a rády by naopak o prostředcích rozhodovaly víceméně zcela svobodně, jiné členské státy (z řad nových členů) s minimálními stropy souhlasí, nesouhlasí však s jejich konkrétním rozdělením. Na zasedání Rady ministrů zemědělství byla v této souvislosti diskutována také problematika existujících programů Leader, které mají být včleněny právě do rámce vznikajícího EAFRD. Především nové členské státy protestují proti tomu, že je pro ně fakticky až do roku 2012 uzavřena cesta k finančním prostředkům z rezerv tohoto programu. Vyplývá to právě z jejich nezkušenosti s programy tohoto typu (jedná se o projekty samostatného charakteru, na které se získávají dotace zpětně, podle praktického a již prokázaného úspěchu daného projektu), nové členské státy tak poukazují na to, že vzhledem k tomu, že před vstupem nemohly projekty, na něž by mohly nárokovat prostředky z programu Leader, zahájit, přišly o dotace až do roku 2012. O možnostech programů Leader se přitom v nových členských státech poměrně málo ví, jak prokazují i dosavadní výsledky tzv. Národní diskuse. Zatímco v rámci navrhovaného rozdělení os u EAFRD představuje Leader jakousi „rezervu“, z níž mohou příjemci čerpat napříč osami a dává jim tak větší svobodu obdržet dodatečné prostředky navzdory striktnímu rozdělení os, potenciální žadatelé mu většinou přikládají menší důležitost, jednak protože jsou s možnostmi programu méně obeznámeni, jednak z už zmíněného důvodu, že o prostředky z Leader lze žádat jen na základě již rozběhnutého projektu.

březen-duben 2005

III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 7.–10. března Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Lipietzova zpráva týkající se hospodaření Evropské investiční banky v roce 2003(A6-0032/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

8. března 2005

573

9

25

0

23

0

Zpráva Figueiredové týkající se sociální situaci v Evropské unii (A60035/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

8. března 2005

262

9

288

0

73

0

Zpráva týkající se částečné revize Lisabonské strategie (B6-0186/ 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

9. března 2005

514

0

110

0

20

8


Zpráva Aubertové týkající se evropského akčního plánu v oblasti ekologických potravin a zemědělství (A6-0039/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

10. března 2005

527

6

8

0

7

0


Zpráva Aukenové týkající se financování projektu Natura 2000 (A6-0049/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

10. března 2005

460

4

28

0

13

4


Zpráva týkající se společné organizace obchodu s cukrem (B60147/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

10. března 2005

326

8

68

0

24

0



183


Plenární zasedání ve dnech 11.–14. dubna Výsledek hlasování Projednávaný návrh


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Demetriouova zpráva týkající se návrhu na zřízení Evropské policejní akademie (A6-0059/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

12. dubna 2005

479

7

43

0

27

0


Zpráva Buitenwegové týkající se procesního práva v trestním řízení (A6-0064/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

12. dubna 2005

523

1

68

5

13

1


Wynnova zpráva týkající se udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské unie v roce 2003 (A60070/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

12. dubna 2005

563

3

40

0

38

5


Zpráva Juknevicieneové týkající se udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské unie v roce 2003 (A6-0063/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

12. dubna 2005

483

0

69

1

78

7


Stubbova zpráva týkající se udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské unie v roce 2003 (A60066/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

12. dubna 2005

570

4

56

4

10

0


Van Ordenova zpráva týkající se žádosti Bulharska o členství v EU (A6-0078/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. dubna 2005

534

9

85

0

38

0

Moscoviciova zpráva týkající se žádosti Rumunska o členství v EU (A6-0077/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. dubna 2005

564

9

59

0

41

0

Brokova zpráva týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky v roce 2003 (A6-0062/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

14. dubna 2005

431

1

85

6

31

0


Kuhneova zpráva týkající se evropské bezpečnostní strategie (A6-0072/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

14. dubna 2005

421

0

90

7

15

0


184

DUBEN-KVĚTEN 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský parlament

•

Finanční perspektiva 2007–2013 • Jednání Rozpočtového výboru EP 10. května dominovala diskuse o nové finanční perspektivě. • K zajímavému posunu dochází v problematice nejožehavějšího bodu diskusí probíhajících o nové finanční perspektivě na půdě všech tří klíčových evropských institucí (Komise, Rady i EP) – problematice maximálního percentuelního rozpočtového stropu ve vztahu ke HND EU. • Obsah Bögeho zprávy • Zpráva nyní obsahuje oproti původnímu návrhu Komise z února 2004 několik velmi konkrétních změn – krátí administrativní výdaje o 10 %, snižuje výdajové stropy v některých oblastech (především koheze a strukturální politika, kde by neměl být realizován nový finanční nástroj pro oblasti, které se dostanou do neočekávaných ekonomických potíží), změny se mají dotknout též nového rozšíření o Rumunsko a Bulharsko, a to v oblasti, na níž tyto země (především Rumunsko) měly velký zájem – přímé platby do zemědělství, které v původním návrhu již figurovaly, ačkoli tyto dva státy, v nichž zemědělství představuje významný problém, ještě členy EU nejsou. • Naopak více než 200 mil. € má být přesunuto do rezerv určených na „mimořádné výdaje“, což má zajistit větší flexibilitu a možnost navýšit v nutných případech finance v některých oblastech nad původně plánovaný rámec. • Sporné body • Proti kompromisní zprávě poslance Bögeho se vesměs postavili především představitelé frakce Evropské levice a severských zelených (EUL/ NGL), v níž zasedají též zástupci KSČM, kteří vesměs protestovali proti příliš liberálnímu duchu zprávy a též požadovali zachovat Komisí navrhovaný strop 1,14 % HND EU, tedy velkorysejší „utrácení“ z evropského rozpočtu a vyšší nastavení jednotlivých výdajových stropů.

• • •

Pokud jde o dílčí body Bögeho zprávy, jedním z nejspornějších se stává kapitola zemědělství ve spojení s dalším rozšířením EU. Zpráva totiž v původní podobě, předložené hlasování Rozpočtového výboru, explicitně obsahovala jeden z nejkontroverznějších návrhů – spolufinancování CAP z rozpočtů členských států. Hodnocení Bögeho zprávy Bögeho zprávu lze v konečné podobě, jak byla přijata Rozpočtovým výborem EP, v řadě hledisek kritizovat. Je např. poměrně nekonkrétní v bodě, který je důležitý též pro ČR coby nový členský stát, který počítá v následujících letech s možností čerpat významně prostředky ze strukturálních fondů. Původní návrh Komise počítá s tím, že objem čerpaných prostředků nesmí během rozpočtového roku překročit 4 % HND daného státu, s čímž noví členové nesouhlasí; Bögeho zpráva tento problém nijak neřeší, hovoří pouze o potřebě „větší flexibility“ pokud jde o tento strop.

Kampaň proti obezitě • Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele 21. dubna odmítl jeden z hlavních pilířů Komise v jejím boji proti obezitě, který zahájila 15. dubna ústy komisaře Markose Kyprianoua. • Výbor poměrem 30:15 odmítl návrh Komise o zákazu matoucích nutričních informací, resp. tzv. nutriční profily, které měly zakázat, aby potraviny s velkým množství tuku, cukru či soli mohly být označeny jako „zdravé“. • Sporné body • Proti rozhodnutí se už ohradila spotřebitelská organizace BEUC, která vyjádřila své zklamání a označila rozhodnutí za „nahrávající některým hráčům na poli potravinářského průmyslu, zvláště v Německu a Británii.“ Návrh nařízení týkající se potravinových doplňků • Výbor EP pro veřejné zdraví a bezpečnost potravin při prvním čtení 26. dubna podpořil poměrem 49:5 návrh Komise dotýkající se potravinových doplňků.

185


• Navrhované nařízení by mělo sjednotit posuzování potravinových doplňků v celé EU. • Sporné body • Podle výboru bude nutné opatřovat potravinové doplňky adekvátními (podrobnými) informacemi o jejich užívání, o rizicích předávkování ap. To je poněkud překvapivé, a to ze dvou důvodů. EP se především několik dní před hlasováním výboru postavil v jiné, ale podobné záležitosti (uvádění nutričních údajů) na stranu slabší regulace ve prospěch ochrany spotřebitele. • Legislativní pozadí • Rozhodovací proces je teprve na začátku a lze předpokládat, že přesáhne standardní dobu, která je pro spolurozhodování EP a Rady stanovena. Otázka mobility pacientů • Výbor EP pro životní prostředí a veřejné zdraví 26. dubna přijal iniciativu, podle níž by EU měla urychleně vytvořit koherentní rámec pro mobilitu pacientů, do začátku alespoň akční plán Komise. • Výbor se postavil za vyjmutí otázky mobility pacientů z předmětu směrnice o službách a za její samostatné ošetření s tím, aby v nové normě byl implementován rozsudek ESD, který se týká náhrad léčebných výloh při ošetření v jiném než domovském státě. Směrnice o energetické účinnosti a energetických službách • Výbor EP pro průmysl, výzkum a energetiku 20. dubna přijal několik pozměňovacích návrhů k návrhu Komise vytvořit směrnici o energetické účinnosti a energetických službách. • Obsah směrnice • Podstatou cílů má být snižování spotřeby energie. Komise navrhla, aby se ročně snižovala spotřeba o 1 %. Výbor se postavil za to, aby v letech 2006–2009 klesla spotřeba o 3 %, v letech 2009–2012 o 4,5 % a v letech 2012–2015 o 5 %. • Sporné body • Postoj výboru EP podpořila Rada evropských municipalit a regionů a organizace Eurima, která reprezentuje výrobce izolačních materiálů. Proti se vyslovila organizace Eurochambers (Evropská komora obchodu a průmyslu) a frakce EPP-ED včetně několika liberálních poslanců. Směrnice o náhradních dílech pro automobily • 21. dubna proběhla na půdě výboru EP pro právní záležitosti veřejná debata o navrhované

186

směrnici o náhradních dílech na automobily, která má doplnit směrnici 71 o právní ochraně designu z roku 1998. • Sporné body • Cílem připravované směrnice je vyjmout viditelné náhradní díly z monopolu výrobců automobilů. Ti namítají, že přijetí normy povede ke snížení bezpečnosti jejich produktů a navíc se nijak výrazně neodrazí na ceně, jejímž snížením Komise ve prospěch směrnice argumentuje. • Opačného názoru jsou právníci, byť připouštějí, že přijetím směrnice může docházet k porušování práva na duševní vlastnictví, které garantuje i dohoda WTO TRIPs. Směrnice o pracovní době • V EP se v průběhu dubna obnovil boj o směrnici o pracovní době, který vyvrcholil přijetím zprávy EP ve druhém čtení daného návrhu. • Sporné body – otázka tzv. opt-out klauzule • Britský konzervativní poslanec Philip BushillMatthews se před projednáváním zprávy, kterou o návrhu směrnice připravil jeho parlamentní zpravodaj, socialista Alejandro Cercas, a o níž se 20. dubna hlasovalo ve výboru pro sociální věci EP, postavil proti zákazu tzv. opt-out klauzule, která umožňuje po dohodě zaměstnávat pracovníky nad rámec povolené týdenní pracovní doby. Bushill-Matthews se obrátil i na britského premiéra Tonyho Blaira. • Za Brita se postavil i český poslanec Milan Cabrnoch a představitelé zaměstnavatelských organizací včetně UEAPME – všichni s názorem, že zachování opt-out napomůže zachovat flexibilní pracovní trh EU obecně. Většina poslanců EP se však při hlasování ve výboru pro sociální věci vyjádřila v opačném smyslu a podpořila zpravodaje Cercase (a potažmo odborové organizace ETUC proti zaměstnavatelům z UNICE a UEAPME). • Legislativní pozadí • V podobném duchu hlasoval i Výbor regionů 13. dubna a plénum EP 11. května. Opt-out bude muset podle názoru EP do tří let od vstupu směrnice v platnost zcela zmizet (navzdory názoru Komise, která usiluje o podržení možnosti opt-out v případě kolektivního vyjednávání). Směrnice o službách • Poslankyně EP Evelyne Gebhardtová 18. dubna představila pozměněný návrh směrnice o službách. 19. dubna se jím zabýval výbor EP pro vnitřní trh.

duben-květen 2005

• Návrh kompletně pozměnil základní ideu, aby byla norma relativně jednoduchá a snadno aplikovatelná, a akcentuje zachování stávajících sociálních, environmentálních a pracovních standardů a standardů ochrany spotřebitele. Poslankyně vyňala z předmětu směrnice otázky zdraví, vzdělávání, kultury, sociálních služeb, sázkových her (gambling) a vymáhání dluhů a obecně služby veřejného zájmu, které adekvátně definovala. Zároveň redefinovala tzv. princip originality (nahradila jej prakticky méně liberalizujícím principem vzájemného uznávání) a omezila jeho uplatňování tím, že představila princip země určení pro služby typu nakládání s odpady a cestovní kanceláře. • Sporné body nového návrhu • Nový návrh předpokládá nikoliv deregulační, ale reregulační opatření: standardizaci a harmonizaci. • Poslanci EP jsou v otázce pozměněného návrhu nejednotní. Úpravy režimu uznávání profesních kvalifikací • Výbor EP pro vnitřní trh 26. dubna přijal řadu pozměňovacích návrhů ke společnému postoji Rady, jenž se týká úpravy režimu uznávání profesních kvalifikací v EU. • Obecně lze říci, že výbor učinil kroky k výraznému zpřísnění uznávání kvalifikací. Plénum EP se k návrhům svého výboru vyjádřilo 11. května a odsouhlasilo je. • Obsah a hodnocení pozměňovacích návrhů • EP požaduje, aby každý pracovník, který se pohybuje po EU, měl kartu, do níž by se zaznamenávaly nejen všechny jeho kvalifikace, ale i postihy, které by mu dále znemožnily v jiné zemi pracovat. Krom toho se EP postavil za povinné jazykové testy pro migrující pracovníky. • Notáři mají být vyjmuti z předmětu směrnice. EP rovněž navrhl, aby se stanovila pětistupňová škála vzdělanosti, s níž se bude porovnávat úroveň dosažené kvalifikace (neznamená však harmonizaci vnitrostátních systémů vzdělávání). Zpráva o integrované reformě v oblasti politik sociální ochrany, rozpočtu, hospodářství, zaměstnanosti a financí • Výbor EP pro sociální věci přijal 21. dubna zprávu, která doporučuje zahájit integrovanou reformu v oblasti politik sociální ochrany, rozpočtu, hospodářství, zaměstnanosti a financí. • EP se ve své zprávě vyslovil proti uvolnění pravidel Paktu stability a růstu, které bylo dohodnuto na březnovém summitu Evropské rady.

• Zpráva obecně není pro žádný ze subjektů závazná. 1.2 Hospodářský a sociální výbor Zpráva o volném pohybu tabákových výrobků a alkoholických nápojů • Hospodářský a měnový výbor EP 26. dubna přijal nezávaznou zprávu, podle níž by měl být v EU nastolen zcela volný pohyb tabákových výrobků a alkoholických nápojů pro osobní potřebu. • Národní orgány by pohyb kontrolovaly pouze v případě komerčního využití daných produktů. Vzhledem k tomu, že jde o relativně převratný návrh, s nímž nejspíše nebudou členské země souhlasit z důvodu výběru spotřební daně, nelze v nejbližší době očekávat v této věci žádný zásadní posun. • Sporné body • 27. dubna vystoupila Evropská konfederace obchodníků s tabákem (CEDT) s návrhem zpřísnit kontroly na hranicích tak, aby se zabránilo nelegálnímu pašování tabáku. Realizace tohoto požadavku by pochopitelně byla v naprostém nesouladu s návrhem výboru EP, alespoň v jedné z jeho částí. 1.3 Komise Internetová konzultace o označování původu výrobků na vnitřním trhu EU • Evropská komise spustila 20. dubna webovou konzultaci o označování původu výrobků na trhu EU. • V současné době neexistuje v tomto směru žádná povinnost a značení původu je na libovůli jednotlivých producentů. Komise chce prostřednictvím konzultace zjistit, zda je stávající stav vyhovující a zda se spotřebitelé řídí informacemi o původu výrobků. Přitom už připravuje nařízení, kterým se má povinně zajistit, aby značení bylo alespoň na dovážených textilních a obuvnických výrobcích a na keramice, čímž se mají ochránit evropští producenti, kteří podle Komise trpí tím, že se z jiných zemí dovážejí levné a nekvalitní kopie jejich výrobků. Kampaň proti hluku • Komisař pro sociální otázky Vladimír Špidla 19. dubna slavnostně zahájil kampaň proti hluku na pracovišti.

187


• Význam kampaně • Podstatné je to, že kampaň se má odrazit i na legislativním poli. • Příští rok má začít platit nová směrnice, která nahradí (podle komisaře Špidly) nevyhovující směrnici 188 z roku 1986. Nová norma sníží povolenou hladinu hluku z 92 na 87 dB a vyžádá si investice ze strany zaměstnavatelů na zajištění adekvátního pracovního prostředí. Kampaň „Stop hluku“ bude kulminovat ve dnech 24.–28. října, kdy bude dané problematice věnován tzv. evropský týden. Pětiletý akční plán pro oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti • Komise 10. května představila pětiletý akční plán pro někdejší oblast justice a vnitra, který podle očekávání nejen formálně, ale i obsahově již do značné míry předjímal realitu, kterou v této oblasti nastoluje ústavní smlouva. • Pětiletý plán totiž odráží především důraz a nová opatření, které ústavní smlouva obsahuje ve vztahu k boji proti terorismu. • Také další návrhy v rámci pětiletého plánu počítají s regulací a větší ostrahou ve snaze zabránit teroristickým činům, s kontrolou a shromažďováním informací, což se může případně dostávat až do rozporu s ochranou osobní svobody a osobních dat. • Plán např. počítá s možností užití osobních dat pasažérů aerolinií bezpečnostními a policejními složkami, součástí plánu je projekt vypracování návrhů na společné identifikační průkazy. Poměrně předvídanou součástí plánu je vybudování registru víz v rámci společné vízové politiky, s nímž počítal již Haagský program z října 2004. Stejně tak již z Haagského programu vyplývají opatření, která mají směřovat ke společné azylové politice EU (sjednocení minimálních standardů azylového systému, společná definice a podmínky dlouhodobého statutu uprchlíka, tzv. sdílení břemene, které umožní snadněji přemísťovat uprchlíky z rozvojových zemí, kde dochází v krizové situaci k jejich hromadění v záchytných táborech, do členských zemí EU – toto opatření vyvolává určité obavy z postupného vývoje k „přerozdělování“ uprchlických kvót v rámci členských států EU, pětiletý rámcový plán však s takovou variantou prozatím přímo nepočítá). • Plán z hlediska ČR • Z hlediska ČR coby členského státu je plán zajímavý z toho hlediska, že počítá s dobudo-

188

váním informačního systému a systému integrované ochrany vnějších hranic EU SIS II (Schengenský informační systém), jehož návrh by měl být předložen již v roce 2005. • Sporné body programu • K nejspornějším bodům, o nichž se na půdě Rady pro justici a vnitro diskutovalo již na konci roku 2004, náleží vedle sbližování kriminálního práva a explicitních odkazů na některé články ústavy, jež nebyla ještě všemi členskými státy ratifikována, také některé body týkající se sbližování práva občanského. Velmi kontroverzní otázkou je např. navrhovaný celoevropský registr posledních vůlí, jehož realizace by mohla znamenat poměrně závažné porušení práva na nakládání s citlivými osobními údaji. Sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj • Evropská komise představila ve dnech 5.– 6. dubna nový (sedmý) Rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj. • Konkrétnější údaje vyšly najevo až začátkem května. Mezi nejdůležitější položky patří bezpečnost, vesmír a doprava. S realizací programu se počítá v letech 2007–2013, tj. v době právě připravované finanční perspektivy. • Hodnocení programu • Nový Rámcový program oproti šestému Rámcovému programu lépe seskupuje priority, které se dopravy v EU týkají. Celkově lze říci, že program má potenciál nejen výzkumný, ale i regulační. Oblasti, jimž se má věnovat, patří mezi ty, které současná legislativa EU ošetřuje jen minimálně, nebo vůbec. Zelená kniha o zabezpečení dodávek energií • Komisař pro energetiku Andris Piebalgs 14. dubna oznámil, že zelená kniha zabývající se zabezpečením dodávek energií bude dokončena ještě letos. • Dokument má pozměnit text COM(2000)769. Situace na globálním trhu s energiemi se od jeho vydání změnila. Čína začala vykazovat zvýšenou spotřebu ropy. Komise se zaměří na kroky, které by měly zajistit cenovou stabilitu na trhu s ropnými produkty. Další otázkou, kterou se dokument pokusí vyřešit, bude další využití evropského uhlí.

duben-květen 2005

1.4 Rada 1.4.1 Rada pro hospodářskou soutěž Rámcové směry pro zaměstnanost a růst • Rada ministrů pro hospodářskou soutěž diskutovala na své schůzce 10. května rámcové směry pro zaměstnanost a růst v EU pro období 2005–2008, které přijala 12. dubna Komise (tři podkapitoly jsou věnovány makroekonomickým a mikroekonomickým ukazatelům a otázkám zaměstnanosti). • Cílem jejich naplňování by měla být (alespoň dle slov lucemburské ministryně pro ekonomiku zahraniční obchod J. Krecké) jakási „průmyslová renesance“ Evropy, měly by propojit nadnárodní snahu v podobě Lisabonské strategie s reformami na národní úrovni (členské státy mají dle rámcových směrů Komise v předkládaných národních akčních plánech reflektovat, jak se jejich hospodářské a sociální reformy shodují se jmenovanými třemi podkapitolami dokumentu). • Sporné body • Problémem je, že EU prozatím není schopná v této oblasti konkrétního průlomu; pokusy o realističtější revizi Lisabonské agendy ztroskotaly, stejně jako marné úsilí (často iniciované novou Komisí) posunout legislativní vývoj liberálnějším a konkurenceschopnějším směrem, který by plně využíval potenciálu EU-25 (Bolkesteinova směrnice, směrnice o pracovní době). • Rámcové směry z hlediska ČR • Rámcové směry pro růst a zaměstnanost žádné konkrétní požadavky vůči členským státům neobsahují, národní zprávy o plnění Lisabonské agendy, které je každý členský stát povinen předložit do 15. října 2005 (jak rozhodla 3. května Komise), však mají jejich obsah odrážet. • Rámcové směry vyzývají členské státy ke snižování dluhů veřejných financí, k reformám penzijního a zdravotnického systému v kontextu problému stárnutí populace, k zajištění toho, aby systém zdanění populace a ekonomických aktivit podporoval a nikoli inhiboval ekonomický růst a zvyšování zaměstnanosti. To jsou z hlediska ČR velmi aktuální požadavky, jejich deklaratorní úroveň ale nezaručuje efektivitu a skutečné plnění. 1.4.2 Coreper Návrh směrnice o pracovní době strojvůdců • Výbor stálých zástupců (Coreper) 11. května projednával návrh směrnice o pracovní době

strojvůdců, kteří se podílejí na přeshraniční dopravě. • Přestože vznikl po vzájemné dohodě Komise a sociálních partnerů v oblasti dopravy v lednu 2004 (jednání trvala přes devět měsíců), v současné době čelí odporu členských států. Proti jsou mj. Velká Británie, Nizozemsko a Slovensko. Obecné výhrady předložilo Německo, Litva, Itálie a ČR. • Sporné body • Největším problémem je, že návrh (dohoda o něm) byl přijat formou sociálního dialogu. Rada k němu nemůže přijímat pozměňovací návrhy (může jej buď přijmout, nebo nepřijmout) a EP není v tomto případě zainteresován, byť v otázkách dopravy standardně rozhodovací proces ovlivňuje. V jádru návrhu jsou specifikovány minimální požadavky na odpočinek pracovníků (minimálně 12 hodin denně, jednou týdně lze zkrátit na 9 hodin) a na dobu řízení (celkově nesmí překročit 80 hodin během 14 dnů). 1.4.3 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Směrnice o zpoplatnění silniční infrastruktury • Rada ministrů dopravy dospěla 21. dubna k politické dohodě ohledně návrhu Komise, který má nahradit směrnici 62 z roku 1999 o zpoplatnění silniční infrastruktury. • Krom diskuse o právech a povinnostech cestujících po železnici. Rada dospěla i k obecným směrům v otázce programů Marco Polo (používání jiné než silniční nákladní dopravy) a Galileo (evropský satelitní navigační systém) a v otázce návrhu o identitě leteckých dopravních společností. • Obsah návrhu • Politická dohoda o návrhu na zpoplatnění silnic, pro niž nehlasovali zástupci Estonska, Malty, Portugalska a Belgie a Řecko a Finsko se zdržely, se opřela o dva základní body: řešení současných úlev na poplatcích ve světle nové směrnice a řešení toho, jak naložit s vybranými penězi z mýtného. • Sporné body návrhu • Největší obtíže se očekávají v rámci dohodovacího řízení, které nejspíše bude zahájeno mezi Radou a EP v rámci spolurozhodovací procedury. • Co se týče programu Marco Polo, ministři dopravy se jednomyslně shodli na jeho pokračování i v období 2007–2013. Konkrétní finanční ujednání se však budou řešit až po schválení nové finanční perspektivy. (Podobně to platí i o programu Galileo.) Rada nicméně podpořila způsoby kofinancování

189


• • •

•

při nahrazování přepravy nákladů po silnici jinými způsoby přepravy, které navrhla Komise, s tím, že maximální částky, jimiž EU bude přispívat, se sníží. (Obecné směry budou převedeny do podoby společného postoje Rady poté, co EP dokončí první čtení návrhu programu.) Ve věci návrhu o identitě leteckých dopravních společností dospěla Rada k politické dohodě. Úprava má být platná rok poté, co se ji podaří schválit. Zatím je projednávání návrhu na začátku. Další body jednání Rady ministrů dopravy Na zasedání Rady ministrů dopravy se ovšem řešily i další otázky. Belgie se postavila za vytvoření normy, která by zajistila bezpečnost přepravy nákladů po železnici. Reagovala tak na skutečnost, že po teroristických útocích v Madridu v březnu 2004 se v této věci neučinily žádné konkrétní kroky. Rada ministrů dopravy krom toho dospěla i k neformální dohodě nepozdržet povinné zavedení digitálních tachografů do všech nových nákladních vozidel. Má se tak stát k 5. srpnu 2005.

Třetí železniční balík • Rada ministrů dopravy 21. dubna diskutovala jednu z částí tzv. třetího železničního balíku: otázku práv a povinností cestujících. • Ostatní otázky (liberalizace mezinárodní osobní železniční dopravy a zajištění kvality nákladní železniční dopravy) se na pořad nedostaly, protože o nich nepanovala shoda ani na úrovni Coreperu 13. dubna. • Obsah balíku • Komise navrhuje, aby byla cestujícím zajištěna kompenzace v případě zpoždění nebo nehody, a to za stejných pravidel ve všech státech EU. Zároveň má být zjednodušen nákup mezinárodních jízdenek. • Členské státy tyto cíle rámcově podporují, ale v dílčích záležitostech se výrazně liší. Některé z nich upozorňují na nesoulad návrhu s Úmluvou o mezinárodní přepravě po železnici z roku 1980, zvláště pak na otázku odpovědnosti přepravců, již Komise navrhuje posílit. Kontroverzní je také věc úzké kooperace železničních společností v otázce rezervace jízdenek apod.; podle některých názorů se může dostat do nesouladu se soutěžní politikou EU. • Otázka liberalizace na poli národních železničních firem • Dopravní výbor EP 19. dubna diskutoval otázku liberalizace na poli národních železničních firem. Tato záležitost přitom přímo nespadá do

190

známého tzv. třetího železničního balíku, který se snaží řešit uceleně několik otázek, které se železniční dopravy týkají (mj. práva a povinnosti cestujících, certifikaci strojvedoucích a zajištění kvality nákladní železniční dopravy). • Co se týče dalších položek železničního balíku, v otázce práv a povinností cestujících výbor zjednodušil návrh Komise v tom smyslu, že rozšířil předmět připravované normy na všechny cestující (nejen ty, kteří cestují z jedné země EU do druhé). • Zároveň došlo k vyřešení otázky sezónních jízdenek a případů častého rušení spojů. Výbor specifikoval, jaké kompenzace mají být cestujícím vypláceny za jaká zpoždění. V otázce certifikace strojvedoucích, která je ze všech položek balíku nejméně problematická, výbor zkrátil lhůty, do kdy mají být konkrétní osoby proškoleny: „přeshraniční“ strojvedoucí do ledna 2007 a všichni ostatní do ledna 2009.

II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU • Neformální schůzka Rady EcoFin 13. a 14. května se dotkla problematiky významné snad nikoli z bezprostředního hlediska pro ČR, nepochybně ale významné v mezinárodněpolitickém a mezinárodně právním kontextu, zejména ve spojení s dikcí Evropské ústavy. • Za zaznamenání stojí, že zástupci ministerstev financí eurozóny se sešli odděleně ještě před vlastní neformální schůzkou Rady EcoFin, což do určité míry předznamenává formát, který pro jednání hospodářských a finančních resortů v rámci Rady zavádí ústava – ministři financí eurozóny mají jednat i hlasovat odděleně ve finančních záležitostech i ohledně konvergence hospodářských politik eurozóny. Na tomto jednání ministři diskutovali problém pojící se s otázkou vlastní mezinárodněprávní subjektivity, kterou pro EU zavádí ústava. Prozatím má v rámci mezinárodních ekonomických fór a organizací (např. G-7) každá země eurozóny svého zástupce, na květnové schůzce však ministři financí eurozóny diskutovali i eventualitu jednotného zastoupení právě v rámci G-7 (v současnosti se schůzek G-7 účastní zástupce Itálie, Německa, Velké Británie a Francie, v omezené míře potom i formální hlava eurozóny, kterou je nyní premiér předsednické země EU Lucemburska Juncker a komisař pro ekonomické a monetární záležitosti).

duben-květen 2005

• Finanční perspektiva 2007–2013 • Problémem, který poznamenal květnovou neformální schůzku ministrů financí v souvislosti s projednáváním nové finanční perspektivy, byla otázka zachování či zrušení britského rabatu. • Finanční perspektiva a EP • Jednání o finanční perspektivě dominovala na přelomu dubna a května nejen jednáním Rady, ale také Evropského parlamentu. Vedle širší diskuse o tzv. Bögeho zprávě poslanci diskutovali o finančních parametrech v rámci jednotlivých specifických oblastí. • Diskuse na plenárním zasedání EP 10. května se dotkla též programů tzv. transevropských sítí, na něž návrh nové finanční perspektivy ze strany Komise počítá s částkou převyšující 20 mld. €. Poslanci EP se během rozpravy přiklonili k názoru, aby tato částka byla pro období 2007–2013 minimálně zachována. Poslanci vyjádřili podporu především pro pokračování téměř 50 přeshraničních projektů výstavby nové infrastruktury v rámci rozšířené EU. • Problémové body • Zprávy expertních skupin dlouhodobě upozorňují na to, že by se evropské instituce (zejména Komise a Rada) v oblasti evropské dopravní politiky měly zabývat problematikou zlepšení kvality infrastruktury a dobudování programu transevropských sítí, což se týká zejména nových členských zemí, kde jsou v těchto programech značné rezervy. • Významnou úlohu v tomto směru tedy bezesporu sehrávají právě finanční prostředky, kterých se nedostává pro dobudování velkých projektů vzájemně provázané sítě evropských dálnic, které by vzájemnou návazností zaručovaly plynulost a interoperabilitu dopravy nejen osob, ale i zboží a tím potažmo též zvýšení bezpečnosti silniční dopravy. • Problematika financování společné dopravní politiky a ČR • Program transevropských sítí, na nějž požaduje EP zachování stávající sumy vyčleněné pro novou finanční perspektivu návrhem Komise, náleží mezi tzv. komunitární programy v rámci vnitřních politik EU (zde konkrétně společné evropské dopravní politiky). • Finanční perspektiva na jednání Rady pro hospodářskou soutěž • Další z fór v rámci jednání Rady ministrů, které v květnu ovládala tematika nové finanční perspektivy, reprezentovala Rada ministrů pro hospodářskou soutěž. Na jednání ministrů průmyslu a výzkumu byl diskutován Rámcový program

pro konkurenceschopnost a inovaci pro období 2007–2013, který Komise představila v dubnu. • Problémové body • Podobně jako jsou tři pilíře Lisabonské agendy, obsahuje i Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci tři pilíře: vedle podpory podnikání a inovace také důraz na komunikační technologie a využívání tzv. inteligentní energie, kam je zahrnuta také problematika a oblast životního prostředí. • Rada na svém květnovém zasedání odložila konečné schválení rámcového programu až na období britského předsednictví, které začne v červenci 2005 a které by se mělo soustředit v oblasti finanční perspektivy právě na otázky výzkumu a inovace. 2.2 Lisabonská strategie • Otázka Lisabonské strategie v její environmentální dimenzi, kterou má dle některých kritiků současná Komise tendenci přehlížet ve prospěch ekonomické liberalizace, zajištění růstu a konkurenceschopnosti, se dostala v květnu díky poslancům frakce Zelených v EP do pozornosti Evropského parlamentu. • Frakce Zelených v EP připravila v dubnu ve spolupráci s Mezinárodní agenturou pro energii (IEA), jejíž zástupci se sešli na zasedání ve dnech 2.–3. května, návrhy kroků, jak snížit energetickou závislost Evropy na ropě. Frakce si vzala za základ Lisabonskou strategii a skutečnost, že v ní není daná otázka vůbec řešena. • Návrhy zelených • Podle zelených by měly jejich kroky nejvíce ovlivnit sektor dopravy. • Nahrazení ropy jinými palivy (jádro, vodík) s pochopitelných důvodů odmítli. Zato se postavili za širší využití biopaliv. Frakce mj. navrhla snížení maximální rychlosti automobilů, zvýhodnění vozidel s hybridním pohonem, zákaz prodeje vozů 4x4 a přepracování stávajících konceptů urbanizace a mobility po městech. IEA návrhy zelených podpořila a doplnila je dalšími návrhy, které podle ní napomohou snížit závislost Evropy na dodávkách ropy: sdílení automobilů více osobami, restrikce na používání automobilů, čtyřdenní pracovní týden s adekvátním prodloužením pracovní doby či bezplatná veřejná doprava. Jak v případě zelených, tak i v případě IEA jde pouze o nezávazná doporučení bez právní relevance.

191


2.3 Zemědělství • Reforma cukerného pořádku • V oblasti společné zemědělské politiky se aktuální legislativní vývoj soustřeďoval na neformální zasedání Rady ministrů zemědělství, které proběhlo 10. května a též na jednání EP. • Zasedání Rady se dotýkalo předběžně velmi citlivé otázky reformy cukerného pořádku, která má potenciál likvidačním způsobem postihovat produkci cukru v ČR. Na reformu cukerného pořádku, která má být provedena během čtyř let, silně tlačí WTO, která požaduje schválení reformy ze strany EU do listopadu 2005. Již v rámci dubnového zasedání WTO stávající silně protekcionistický cukerní režim v EU (ceny cukru v EU až třikrát převyšují ceny světové, dovoz ze třetích zemí je deformován vysokými cly a dumpingová cena evropského cukru na světovém trhu zase vysokými dotacemi) podrobila silné kritice. • Legislativní pozadí jednání o reformě • Reforma cukerného pořádku byla naposledy silně diskutována na listopadovém zasedání Rady v roce 2004, kde se zformovala skupina deseti členských zemí (mezi nimi Irsko, Finsko a nové členské státy, velmi překvapivě bez ČR a nikoli již tolik překvapivě bez Polska, které se pokouší určitou „poslušností“ v této otázce nepoškodit své zájmy v oblasti financování rozvoje venkova a dalších citlivých odvětví, jako např. ovoce a zeleniny), které zaslaly Komisi protest proti parametrům reformy, která uměle znevýhodňuje nové členy, nařizuje jim nižší výrobní kvótu cukru a staví je automaticky do úlohy tzv. nekonkurenceschopných zemí. • Podpora mladých farmářů • Za nejvýznamnější bod neformálního jednání Rady ministrů byla ovšem označována otázka finančních podpor mladým farmářům a jejich zohlednění v rámci připravovaného programu na podporu venkova (fond EAFRD) i v programech přímých zemědělských podpor (jednotná platba na farmu). • Neformální schůzka ministrů zemědělství EU se věnovala otázce, jakým způsobem zohlednit v rámci financování rozvoje venkova a netržních podpor, které mají proudit do společné zemědělské politiky v rámci nové finanční perspektivy, požadavky mladých farmářů na ulehčení jejich startu v zemědělství. • Paradoxní je skutečnost, že tyto problémy měla vyřešit právě reforma CAP, která položila větší důraz nikoli na financování zemědělské (nad)produkce, ale na přímé platby farmářům (jednotné platby na farmu dle rozlohy), systém

192

•

• •

•

• •

je však předmětem kritiky vycházející právě od farmářů. Tyto přímé platby, nesvázané s produkcí, měly farmářům umožnit investovat do obnovy nemovitostí, techniky a do kultivace půdy, dle dotazníků, o nichž jednání Rady hovořilo, však řada farmářů v rámci EU-15 upozorňuje na to, že tento ideál přímých plateb v praxi příliš nefunguje a CAP spíše podrývá. ČR na základě přístupové smlouvy obdržela první přímé platby, rozdělované zemědělcům prostřednictvím Státního zemědělského a intervenčního fondu, teprve na počátku roku 2005. Zkušenosti s touto formou pomoci zemědělcům tedy ještě nejsou z dlouhodobějšího hlediska k dispozici. V případě ČR jako nového členského státu však nelze přehlédnout skutečnost, že má z Přístupových smluv nárok pouze na 25 % částky, kterou dostávají na přímé zemědělské podpory státy EU-15 (částka se bude kontinuálně navyšovat o 5 a později 10 % až na 100%, jichž ČR dosáhne v roce 2013, respektive 2014, protože přímé dotace jsou vypláceny až zpětně, na počátku následujícího rozpočtového roku). Reforma sektoru ovoce a zeleniny Evropský parlament vydal během svého zasedání 11. května jedno z poměrně důležitých stanovisek týkajících se zemědělské politiky. Vyjádřil totiž silně opoziční stanovisko vůči rozhodnutí Komise odložit reformu sektoru ovoce a zeleniny. Připravovaná reforma sektoru ovoce a zeleniny náleží vedle reformy cukerného pořádku k nejvíce diskutovaným reformním programům v rámci tržních operací CAP. Nejedná se sice o tolik kontroverzní program jako v případě reformy cukerného tržního režimu, skutečností však je, že obchod s evropským ovocem a zeleninou se v současnosti též nachází mimo záběr reformy CAP. Po rozšíření EU navíc trh bývalé EU-15 čelí přílivu levného ovoce a zeleniny především z Polska, očekává se tedy, že chystaná reforma bude znamenat určitou kontroverzi mezi někdejší EU-15 a zejména Polskem. EP tedy ve svém rozhořčeném stanovisku vyjadřoval zejména pocit lobbistických zemědělských skupin z EU-15, že nastalou situaci v sektoru je potřeba řešit urgentně, nikoli až v horizontu jednoho či dvou let, jak navrhuje Komise, což je pro zemědělskou lobby, hovořící částečně ústy poslanců EP především za Španělsko coby tradičního producenta a exportéra ovoce a zeleniny v rámci EU, absolutně nepřijatelné. Sporné body Podobně jako v případě sporné reformy cukerného pořádku i v případě reformy trhu s ovocem

duben-květen 2005

a zeleninou, jedním z hlavních důvodů volání po reformě (zejména financování tohoto sektoru) je tlak WTO vůči dumpingovým a antiliberálním praktikám CAP na globálním zemědělském trhu. • Tradiční producenti a exportéři ovoce a zeleniny se obávají, že v rámci přípravy nové finanční perspektivy, která počítá se snižováním nákladů na regulaci trhů, tržní dotace a podporu produkce, bude trh s těmito komoditami marginalizován, tj. po snížení dotací proudících do tohoto sektoru se evropské ovoce a zelenina stanou na globálním trhu nekonkurenceschopnými. • Zpráva EP ovšem v oblasti reformy trhu s ovocem a zeleninou, která bude ještě velmi bolestná (o tom svědčí i nechuť Komise urychleně se problematikou zabývat), nepřináší skutečně systémové podněty a řešení. • Namísto toho volá po posílení financování tohoto sektoru, který bohužel končí každoročně v obrovských ztrátách (oblast trhu s ovocem

a zeleninou je v rámci CAP nejpřebytkovější, působení evropské produkce na globálním trhu končí každoročně vysokým deficitem). Největším konkurentem evropské produkce ovoce a zeleniny, která od roku 1995 navzdory deficitům ještě vzrostla (situaci EU-15 částečně zkomplikovala právě konkurence polské produkce), je Čína. EU-15 stále představuje druhého největšího světového exportéra ovoce a zeleniny, právě díky dumpingovým praktikám zemědělských dotací, které činí evropské ovoce a zeleninu konkurenceschopnými na světovém trhu, což silně kritizuje WTO. Stanovisko EP přitom neobsahuje konkrétní opatření, která by problém dlouhodobě řešila, naopak navrhuje vyčlenění rezervy 15 mil. € v rámci nové finanční perspektivy každoročně pro podporu evropské produkce ovoce a zeleniny coby „kvalitativně vyššího“ konkurenta levné světové produkce.

193



1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Finanční perspektiva 2007–2013 Jednání Rozpočtového výboru EP 10. května dominovala diskuse o nové finanční perspektivě. K zajímavému posunu dochází v problematice nejožehavějšího bodu diskusí o nové finanční perspektivě probíhajících na půdě všech tří klíčových evropských institucí (Komise, Rady i EP) – problematice maximálního percentuelního rozpočtového stropu ve vztahu ke HND EU. Zatímco původní návrh Komise setrvával na pozici 1,24 % HND EU (později byla Komise pod tlakem „gangu“ šesti států-čistých plátců nucena slevit na 1,14 % HND EU v závazkové části prostředků určených na přerozdělování), Rozpočtový výbor EP podpořil variantu 1,07 % HND EU, což je hluboko pod původním stropem Komise a blíží se spíše původnímu návrhu „gangu šesti“, který požadoval omezení objemu rozpočtu na 1 % HND EU. Při hlasování 10. května podpořil Rozpočtový výbor počtem hlasů 29:9 zprávu německého poslance Bögeho (EPP-ED) o nové finanční perspektivě, zamítl pouze dva (nicméně relativně důležité) dodatky této zprávy. Obsah Bögeho zprávy Zpráva nyní obsahuje oproti původnímu návrhu Komise z února 2004 několik velmi konkrétních změn – krátí administrativní výdaje o 10 %, snižuje výdajové stropy v některých oblastech (především koheze a strukturální politika, kde by neměl být realizován nový finanční nástroj pro oblasti, které se dostanou do neočekávaných ekonomických potíží), změny se mají dotknout též nového rozšíření o Rumunsko a Bulharsko, a to v oblasti, na níž tyto země (především Rumunsko) měly velký zájem – přímé platby do zemědělství, které v původním návrhu již figurovaly, ačkoli tyto dva státy, v nichž zemědělství představuje významný problém, ještě členy EU nejsou. Naopak více než 200 mil. € má být přesunuto do rezerv určených na „mimořádné výdaje“, což má

194

zajistit větší flexibilitu a možnost navýšit v nutných případech finance v některých oblastech nad původně plánovaný rámec. Zpráva počítá (jak bylo předpokládáno) také s navýšením výdajů pro některé komunitární programy v rámci nadpisu 1a (konkurenceschopnost) – jedná se především o vědu, výzkum (7. rámcový program pro vědu a výzkum), kulturu, vzdělání, sociální politiku, ale také v nadpisech 3 (svoboda, spravedlnost, bezpečnost) – kde zpráva počítá s navýšením až o 1 mld. €, 6 mld. € má být naopak ušetřeno z Fondu solidarity – a 4 (globální úloha EU, sousedská a bezpečnostní politika), kde navýšení dohromady převyšuje 3 mld. €, téměř 22 mld. € se však má ušetřit na původně plánovaném Evropském rozvojovém fondu. Naopak omezeny by měly být platby v programu Natura 2000 (ochrana a konzervace z hlediska životního prostředí specifických a ohrožených lokalit). Sporné body Proti kompromisní zprávě poslance Bögeho se vesměs postavili především představitelé frakce Evropské levice a severských zelených (EUL/ NGL), v níž zasedají též zástupci KSČM, kteří vesměs protestovali proti příliš liberálnímu duchu zprávy a též požadovali zachovat Komisí navrhovaný strop 1,14 % HND EU, tedy velkorysejší „utrácení“ z evropského rozpočtu a vyšší nastavení jednotlivých výdajových stropů. Pokud jde o dílčí body Bögeho zprávy, jedním z nejspornějších se stává kapitola zemědělství ve spojení s dalším rozšířením EU. Zpráva totiž v původní podobě, předložené hlasování Rozpočtového výboru, explicitně obsahovala jeden z nejkontroverznějších návrhů – spolufinancování CAP z rozpočtů členských států. Dle Bögeho by bez tohoto opatření, kterému se brání především Komise, protože by se tímto způsobem jeden z pilířů evropské regulace, CAP, částečně přesunul zpět pod zodpovědnost členských států, nebylo možné financovat z evropského rozpočtu společnou zemědělskou politiku po rozšíření o Rumunsko a Bulharsko. Toto je politicky velmi sporný bod, který v jednáních o fi-

duben-květen 2005

nanční perspektivě, o budoucnosti CAP a o rozšíření EU ještě zřejmě sehraje významnou roli. Zpráva původně konstatovala, že poslanci EP nepřijímají myšlenku racionalizace CAP; její modifikovaná verze obsahuje již formulaci, že bez nějaké formy povinného spolufinancování nebude EU zřejmě schopna CAP po rozšíření o Rumunsko a Bulharsko finančně zvládnout, což je formulace poměrně alarmující. Dodatek o spolufinancování CAP, stejně jako dodatek o vlastních zdrojích, který se týkal též otázky zrušení britského rabatu, představovaly nakonec jediné dva body Bögeho zprávy, které se poslanci Rozpočtového výboru rozhodli odmítnout. Hodnocení Bögeho zprávy Bögeho zprávu lze v konečné podobě, jak byla přijata Rozpočtovým výborem EP, v řadě hledisek kritizovat. Je např. poměrně nekonkrétní v bodě, který je důležitý též pro ČR coby nový členský stát, který počítá v následujících letech s možností čerpat významně prostředky ze strukturálních fondů. Původní návrh Komise počítá s tím, že objem čerpaných prostředků nesmí během rozpočtového roku překročit 4 % HND daného státu, s čímž noví členové nesouhlasí; Bögeho zpráva tento problém nijak neřeší, hovoří pouze o potřebě „větší flexibility“ pokud jde o tento strop. Zaměňuje tak opět vágní formulaci za konkrétní výstup, odsouvá řešení a prodlužuje jednání o tomto bodě. Zprávě je též vyčítána skutečnost, že počítá s úsporami (nechce překročit zmiňovaný strop 1,07 % HND EU v platbách), současně však i s navýšením plateb v některých oblastech. Skutečnost, že těchto „úspor“ bylo dosaženo mimo jiné tím, že finální verze zprávy přijatá Rozpočtovým výborem škrtla původní prostředky propočítané již v oblasti zemědělství pro Bulharsko a Rumunsko, naznačuje, že tento výstup jednání a hlasování výboru nepřináší řešení nejpalčivějších otázek. Otázka financování zemědělství v těchto nových členských státech bude muset být řešena v rámci nové finanční perspektivy tak jako tak, chce-li se EU v roce 2007 skutečně rozšířit o dvě nové země. Pozitivně lze hodnotit určitý realismus zprávy, pokud jde o úspory v rámci Evropského sociálního fondu, Fondu solidarity a Evropského fondu rozvoje, stejně tak pokus o snížení administrativních výdajů. Hlasování Rozpočtového výboru však jasně odsunulo nejspornější body (CAP, rozšíření o Bulharsko a Rumunsko, vlastní zdroje, příspěvky členských států, britský rabat, strop čerpání v oblasti strukturální politiky), kterým se tak výsledná podoba zprávy vyhýbá, případně konstatuje, že nejasnosti v těchto (dá se říci klíčových) bodech stále trvají.

Kampaň proti obezitě Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele 21. dubna odmítl jeden z hlavních pilířů Komise v jejím boji proti obezitě, který zahájila 15. dubna ústy komisaře Markose Kyprianoua. Výbor poměrem 30:15 odmítl návrh Komise o zákazu matoucích nutričních informací, resp. tzv. nutriční profily, které měly zakázat, aby potraviny s velkým množství tuku, cukru či soli mohly být označeny jako „zdravé“. Plénum EP bude o návrhu Komise hlasovat 25. května a očekává se, že hlasování bude výrazně ovlivněno právě rozhodnutím výboru. Sporné body Proti rozhodnutí se už ohradila spotřebitelská organizace BEUC, která vyjádřila své zklamání a označila rozhodnutí za „nahrávající některým hráčům na poli potravinářského průmyslu, zvláště v Německu a Británii“. Lze očekávat, že v případě neúspěšného lobbingu v otázce zachování tzv. nutričních profilů se spotřebitelské organizace v čele s BEUCem obrátí na Radu, která o návrhu Komise bude spolurozhodovat. Návrh nařízení týkající se potravinových doplňků Výbor EP pro veřejné zdraví a bezpečnost potravin při prvním čtení 26. dubna podpořil poměrem 49:5 návrh Komise dotýkající se potravinových doplňků. Navrhované nařízení by mělo sjednotit posuzování potravinových doplňků v celé EU. Plénum se bude návrhu věnovat v květnu a poté bude předán k prvnímu čtení Rady. Návrh výboru text Komise poněkud zpřísnil, především v otázkách ochrany spotřebitele. Sporné body Podle výboru bude nutné opatřovat potravinové doplňky adekvátními (podrobnými) informacemi o jejich užívání, o rizicích předávkování apod. To je poněkud překvapivé, a to ze dvou důvodů. EP se především několik dní před hlasování výboru postavil v jiné, ale podobné záležitosti (uvádění nutričních údajů) na stranu slabší regulace ve prospěch ochrany spotřebitele. Navíc generální advokát ESD nedávno ve věci původní normy o potravinových doplňcích z roku 2002 vyslovil názor, že směrnice „není platná“, protože neobsahuje jasně definovaná pravidla, podle nichž může být rozhodnuto, zda určitá poživatina je, nebo není potravinovým doplňkem. Podle jedné

195


z členek výboru EP návrh Komise nebere tuto skutečnost v potaz. Komise by měla proto svůj návrh přehodnotit, aby odpovídal kvalifikovanému názoru ESD. Legislativní pozadí Rozhodovací proces je teprve na začátku a lze předpokládat, že přesáhne standardní dobu, která je pro spolurozhodování EP a Rady stanovena. Přes poměrně jasné hlasování výboru není zřejmé, nakolik návrh podpoří plénum EP a později členské státy v Radě. Otázka mobility pacientů Výbor EP pro životní prostředí a veřejné zdraví 26. dubna přijal iniciativu, podle níž by EU měla urychleně vytvořit koherentní rámec pro mobilitu pacientů, do začátku alespoň akční plán Komise. Výbor se postavil za vyjmutí otázky mobility pacientů z předmětu směrnice o službách a za její samostatné ošetření s tím, aby v nové normě byl implementován rozsudek ESD, který se týká náhrad léčebných výloh při ošetření v jiném než domovském státě. Přestože výbor neopomenul zdůraznit, že zdravotnické systémy spadají do působnosti jednotlivých členských států, vyslovil se alespoň pro harmonizaci náhrad léčebných výloh s tím, že k dalším krokům se případně přistoupí později. Z hlediska směrnice o službách jde o další krok směrem k jejímu rozložení na dílčí regulatorní akty, které otevření trhu se službami v EU rozhodně nenapomohou. Směrnice o energetické účinnosti a energetických službách Výbor EP pro průmysl, výzkum a energetiku 20. dubna přijal několik pozměňovacích návrhů k návrhu Komise vytvořit směrnici o energetické účinnosti a energetických službách. Vzhledem k tomu, že Rada už tradičně odmítá jakékoliv závazné dlouhodobé cíle (viz např. otázka zelené elektřiny či biopaliv), rozhodl se zpravodaj Mechtild Rothe k jiné strategii: stanovovat cíle „postupně“ každé tři roky. Pro jeho návrh se vyslovily všechny frakce kromě EPP-ED. Obsah směrnice Podstatou cílů má být snižování spotřeby energie. Komise navrhla, aby se ročně snižovala spotřeba o 1 %. Rothe se postavil za to, aby v letech 2006– 2009 klesla spotřeba o 3 %, v letech 2009–2012 o 4,5 % a v letech 2012–2015 o 5 %. V čele napl-

196

ňování cílů by měl být veřejný sektor a jejich dodržování by měla sledovat Komise. EU přistupuje k přijetí směrnice z toho důvodu, že se v Kjótském protokolu zavázala snížit své emise CO2 v letech 2008–2012 o 8 %. Sporné body Postoj výboru EP podpořila Rada evropských municipalit a regionů a organizace Eurima, která reprezentuje výrobce izolačních materiálů. Proti se vyslovila organizace Eurochambers (Evropská komora obchodu a průmyslu) a frakce EPP-ED včetně několika liberálních poslanců. Směrnice o náhradních dílech pro automobily 21. dubna proběhla na půdě výboru EP pro právní záležitosti veřejná debata o navrhované směrnici o náhradních dílech na automobily, která má doplnit směrnici 71 o právní ochraně designu z roku 1998. Sporné body Cílem připravované směrnice je vyjmout viditelné náhradní díly z monopolu výrobců automobilů. Ti namítají, že přijetí normy povede ke snížení bezpečnosti jejich produktů a navíc se nijak výrazně neodrazí na ceně, jejímž snížením Komise ve prospěch směrnice argumentuje. Opačného názoru jsou právníci, byť připouštějí, že přijetím směrnice může docházet k porušování práva na duševní vlastnictví, které garantuje i dohoda WTO TRIPs. Spor lze vymezit takto: na jedné straně jsou výrobci automobilů a zastánci ochrany práva na duševní vlastnictví a na straně druhé pak představitelé pojišťoven a zastánci liberalizace „za každou cenu“. Výsledek veřejné debaty shrnul šéf výboru Giuseppe Gargani slovy, že „na obzoru v tuto chvíli není žádné řešení“. Směrnice o pracovní době V EP se v průběhu dubna obnovil boj o směrnici o pracovní době, který vyvrcholil přijetím zprávy EP ve druhém čtení daného návrhu. Sporné body – otázka tzv. opt-out klauzule Britský konzervativní poslanec Philip BushillMatthews se před projednáváním zprávy, kterou o návrhu směrnice připravil jeho parlamentní zpravodaj, socialista Alejandro Cercas, a o níž se 20. dubna hlasovalo ve výboru pro sociální věci EP, postavil proti zákazu tzv. opt-out klauzule, která umožňuje po dohodě zaměstnávat pracov-

duben-květen 2005

níky nad rámec povolené týdenní pracovní doby. Bushill-Matthews se obrátil i na britského premiéra Tonyho Blaira. Poslanec prohlásil, že zákaz opt-out povede k petrifikaci pracovního trhu, a to nejen v Británii, kde se opt-out používá ze všech zemí EU nejčastěji. Odvolal se přitom na výzkum Institutu ředitelů, zaměstnavatelské organizace, který odkryl skutečnost, že zrušení opt-out klauzule by napomohlo jen 15 % firem. Za Brita se postavil i český poslanec Milan Cabrnoch a představitelé zaměstnavatelských organizací včetně UEAPME – všichni s názorem, že zachování opt-out napomůže zachovat flexibilní pracovní trh EU obecně. Většina poslanců EP se však při hlasování ve Výboru pro sociální věci vyjádřila v opačném smyslu a podpořila zpravodaje Cercase (a potažmo odborové organizace ETUC proti zaměstnavatelům z UNICE a UEAPME). Legislativní pozadí V podobném duchu hlasoval i Výbor regionů 13. dubna a plénum EP 11. května. Opt-out bude muset podle názoru EP do tří let od vstupu směrnice v platnost zcela zmizet (navzdory názoru Komise, která usiluje o podržení možnosti opt-out v případě kolektivního vyjednávání). V následujícím období bude na Radě, která o návrhu směrnice s EP spolurozhoduje, jak se k názorům EP postaví. Dosud přitom nedospěla k uspokojivé dohodě. V době nizozemského předsednictví v druhé polovině roku 2004 byl vznesen návrh na oddělení problematiky opt-out od dalších otázek navrhované směrnice. V průběhu současného lucemburského předsednictví se v dané věci nijak významně nepokročilo a je otázkou, zda se něco stane v průběhu následujícího britského předsednictví. Záleží na vnitropolitické situaci. Otázka opt-out je v Británii velmi diskutována, především pak zaměstnavateli, kteří jsou pro zachování této klauzule. Výrazné výhrady předložila i Česká republika, Polsko a Malta. Směrnice o službách Poslankyně EP Evelyne Gebhardtová 18. dubna představila pozměněný návrh směrnice o službách. 19. dubna se jím zabýval výbor EP pro vnitřní trh. Návrh kompletně pozměnil základní ideu, aby byla norma relativně jednoduchá a snadno aplikovatelná, a akcentuje zachování stávajících sociálních, environmentálních a pracovních standardů a standardů ochrany spotřebitele. Poslankyně vyňala z předmětu směrnice otázky zdraví, vzdělávání, kultury, sociálních služeb, sázkových her (gamb-

ling) a vymáhání dluhů a obecně služby veřejného zájmu, které adekvátně definovala. Zároveň redefinovala tzv. princip originality (nahradila jej prakticky méně liberalizujícím principem vzájemného uznávání) a omezila jeho uplatňování tím, že představila princip země určení pro služby typu nakládání s odpady a cestovní kanceláře. (Poslankyně vytvořila seznam, v němž jsou uvedeny oblasti, ve kterých platí který princip.) Sporné body nového návrhu Nový návrh předpokládá nikoliv deregulační, ale re-regulační opatření: standardizaci a harmonizaci. Poslanci EP jsou v otázce pozměněného návrhu nejednotní. Proti se postavili především členové liberální a lidové frakce, a to s argumentem, že upravený návrh je krokem zpět a v oblasti liberalizace služeb nic neřeší, spíše naopak. Pro se vyslovily frakce socialistů a zelených. Ocenily rozlišení principů originality a vzájemného uznávání i vyjmutí služeb veřejného zájmu z předmětu směrnice. Tuto skutečnost ocenil i CEEP, asociace subjektů, které jsou financovány s veřejných prostředků. Federace evropských filmových režisérů (FERA), Asociace televizních a filmových producentů (Eurocinema) a Evropské fórum nezávislých zubařů se v průběhu dubna postavily za vyjmutí audiovizuálních (resp. dentistických) služeb z předmětu směrnice (což mj. potvrdilo i rozhodnutí výboru EP pro média a kulturu 21. dubna). Legislativní pozadí První čtení EP se předpokládá v červnu 2005 a lze očekávat, že rozpory na pravolevé škále se budou v následujícím období stupňovat. Úpravy režimu uznávání profesních kvalifikací Výbor EP pro vnitřní trh 26. dubna přijal řadu pozměňovacích návrhů ke společnému postoji Rady, jenž se týká úpravy režimu uznávání profesních kvalifikací v EU. Obecně lze říci, že výbor učinil kroky k výraznému zpřísnění uznávání kvalifikací. Plénum EP se k návrhům svého výboru vyjádřilo 11. května a odsouhlasilo je. Už ve výboru získal text podporu napříč frakcemi. Rada přijala svůj společný postoj 13. ledna s tím, že se postavila za přísná pravidla při uznávání kvalifikací. Komise coby iniciátor legislativy krok Rady podpořila, byť původně byla pro pravidla méně striktní. EP přitom zašel ještě dále. Rada i Komise nakonec (byť zatím neoficiálně) posvětily i tuto variantu.

197


Obsah a hodnocení pozměňovacích návrhů EP požaduje, aby každý pracovník, který se pohybuje po EU, měl kartu, do níž by se zaznamenávaly nejen všechny jeho kvalifikace, ale i postihy, které by mu dále znemožnily v jiné zemi pracovat. Krom toho se EP postavil za povinné jazykové testy pro migrující pracovníky. Notáři mají být vyjmuti z předmětu směrnice. EP rovněž navrhl, aby se stanovila pětistupňová škála vzdělanosti, s níž se bude porovnávat úroveň dosažené kvalifikace (neznamená však harmonizaci vnitrostátních systémů vzdělávání). Všechny tyto body jsou důležité z toho důvodu, že jsou jednoznačně v rozporu s původním návrhem směrnice o službách, který předpokládal uplatnění tzv. principu originality, resp. modelu, kdy je za migrující pracovníky odpovědná domovská země, nikoliv hostitelská. Návrh směrnice o službách je na rozdíl od návrhu směrnice o uznávání profesních kvalifikací vyjádřením principu subsidiarity a proporcionality. Návrh směrnice o uznávání profesních kvalifikací v podobě, kterou podpořil EP, je spíše re-regulačním opatřením na úrovni EU bez toho, aby to bylo nezbytné a zlepšilo to stávající tristní stav při volném pohybu služeb. Zpráva o integrované reformě v oblasti politik sociální ochrany, rozpočtu, hospodářství, zaměstnanosti a financí Výbor EP pro sociální věci přijal 21. dubna zprávu, která doporučuje zahájit integrovanou reformu v oblasti politik sociální ochrany, rozpočtu, hospodářství, zaměstnanosti a financí. Zpráva reagovala na komuniké Komise SEC(2004) 0690 z loňského května, které upozornilo na fakt, že v EU stoupá nezaměstnanost a klesá produktivita práce. EP se ve své zprávě vyslovil proti uvolnění pravidel Paktu stability a růstu, které bylo dohodnuto na březnovém summitu Evropské rady. Hodnocení zprávy Zpráva obecně není pro žádný ze subjektů závazná. Navíc v tomto případě platí, že si udržuje poměrně vysokou míru abstraktnosti a neobsahuje konkrétní návody pro řešení popsané situace.

198

1.2 HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR Zpráva o volném pohybu tabákových výrobků a alkoholických nápojů Hospodářský a měnový výbor EP 26. dubna přijal nezávaznou zprávu, podle níž by měl být v EU nastolen zcela volný pohyb tabákových výrobků a alkoholických nápojů pro osobní potřebu. Národní orgány by pohyb kontrolovaly pouze v případě komerčního využití daných produktů. Vzhledem k tomu, že jde o relativně převratný návrh, s nímž nejspíše nebudou členské země souhlasit z důvodu výběru spotřební daně, nelze v nejbližší době očekávat v této věci žádný zásadní posun. Navíc Komise, jediný orgán s legislativní iniciativou v EU, v této věci podle posledních informací nechystá žádné konkrétní kroky. Sporné body 27. dubna vystoupila Evropská konfederace obchodníků s tabákem (CEDT) s návrhem zpřísnit kontroly na hranicích tak, aby se zabránilo nelegálnímu pašování tabáku. Realizace tohoto požadavku by pochopitelně byla v naprostém nesouladu s návrhem výboru EP, alespoň v jedné z jeho částí. 1.3 KOMISE Internetová konzultace o označování původu výrobků na vnitřním trhu EU Evropská komise spustila 20. dubna webovou konzultaci o označování původu výrobků na trhu EU. V současné době neexistuje v tomto směru žádná povinnost a značení původu je na libovůli jednotlivých producentů. Komise chce prostřednictvím konzultace zjistit, zda je stávající stav vyhovující a zda se spotřebitelé řídí informacemi o původu výrobků. Přitom už připravuje nařízení, kterým se má povinně zajistit, aby značení bylo alespoň na dovážených textilních a obuvnických výrobcích a na keramice, čímž se mají ochránit evropští producenti, kteří podle Komise trpí tím, že se z jiných zemí dovážejí levné a nekvalitní kopie jejich výrobků. Ve skutečnosti se nicméně jedná o re-regulační aktivitu Komise a „alibistické“ opatření podobně jako v případě definování telecího masa v březnu 2005.

duben-květen 2005

Kampaň proti hluku Komisař pro sociální otázky Vladimír Špidla 19. dubna slavnostně zahájil kampaň proti hluku na pracovišti. Hans-Horst Konkolewsky, šéf Evropské agentury pro bezpečnost a zdraví při práci, která stojí v čele administrování kampaně, upozornil, že nadměrnému hluku je vystaveno více zaměstnanců, než se obecně soudí, a odkázal přitom na výzkumy Evropské komise. Význam kampaně Podstatné je to, že kampaň se má odrazit i na legislativním poli. Příští rok má začít platit nová směrnice, která nahradí (podle komisaře Špidly) nevyhovující směrnici 188 z roku 1986. Nová norma sníží povolenou hladinu hluku z 92 na 87 dB a vyžádá si investice ze strany zaměstnavatelů na zajištění adekvátního pracovního prostředí. Kampaň „Stop hluku“ bude kulminovat ve dnech 24.–28. října, kdy bude dané problematice věnován tzv. evropský týden. Pětiletý akční plán pro oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti Komise 10. května představila pětiletý akční plán pro někdejší oblast justice a vnitra, který podle očekávání nejen formálně, ale i obsahově již do značné míry předjímal realitu, kterou v této oblasti nastoluje ústavní smlouva. Pětiletý plán totiž odráží především důraz a nová opatření, které ústavní smlouva obsahuje ve vztahu k boji proti terorismu. Na novou legislativu v oblasti boje proti terorismu odkazuje podstatná část plánu, která se týká sbližování kriminálního práva. Očekává se zejména využívání v praxi významného článku ústavy, který v oblasti vnitřního trhu připouští, aby v případě podezření na teroristickou činnost a účast v těchto aktech bylo umožněno zmrazit podezřelým osobám finanční rezervy. Také další návrhy v rámci pětiletého plánu počítají s regulací a větší ostrahou ve snaze zabránit teroristickým činům, s kontrolou a shromažďováním informací, které se může případně dostávat až do rozporu s ochranou osobní svobody a osobních dat. Plán např. počítá s možností užití osobních dat pasažérů aerolinií bezpečnostními a policejními složkami, součástím plánu je projekt vypracování návrhů na společné identifikační průkazy. Poměrně

předvídanou součástí plánu je vybudování registru víz v rámci společné vízové politiky, s nímž počítal již Haagský program z října 2004. Stejně tak již z Haagského programu vyplývají opatření, která mají směřovat ke společné azylové politice EU (sjednocení minimálních standardů azylového systému, společná definice a podmínky dlouhodobého statutu uprchlíka, tzv. sdílení břemene, které umožní snadněji přemísťovat uprchlíky z rozvojových zemí, kde dochází v krizové situaci k jejich hromadění v záchytných táborech, do členských zemí EU – toto opatření vyvolává určité obavy z postupného vývoje k „přerozdělování“ uprchlických kvót v rámci členských států EU, pětiletý rámcový plán však s takovou variantou prozatím přímo nepočítá. Plán z hlediska ČR Z hlediska ČR coby členského státu je plán zajímavý tím, že počítá s dobudováním informačního systému a systému integrované ochrany vnějších hranic EU SIS II (Schengenský informační systém), jehož návrh by měl být předložen již v roce 2005. Pro nové členské země včetně ČR to znamená, že by se měly stát součástí Schengenského systému. Po vybudování složitého informačního a registračního systému (jde např. o shromažďování a uchovávání biometrických údajů), který zajistí efektivní ochranu nových vnějších hranic EU, by tedy již na vnitřních hranicích mezi EU-10 a EU-15 měly odpadat hraniční kontroly a tyto hranice by měly postupně zmizet. Plán však konstatuje, že jde o nákladný projekt; v roce 2005 se prozatím počítá pouze s návrhem na jeho realizaci, s přijetím ČR a dalších nových členských zemí do Schengenského systému v horizontu kratším než dva roky se prozatím nepočítá. Sporné body programu K nejspornějším bodům, o nichž se na půdě Rady pro justici a vnitro diskutovalo již na konci roku 2004, náleží vedle sbližování kriminálního práva a explicitních odkazů na některé články ústavy, jež nebyla ještě všemi členskými státy ratifikována, také některé body týkající se sbližování práva občanského. Velmi kontroverzní otázkou je např. navrhovaný celoevropský registr posledních vůlí, jehož realizace by mohla znamenat poměrně závažné porušení práva na nakládání s citlivými osobními údaji. Jednalo by se totiž v podstatě o shromažďování údajů o dědičném majetku jednotlivých občanů EU, kteří se rozhodnou pořídit poslední vůli, což je velmi znepokojivá tendence.

199


Sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj Evropská komise představila ve dnech 5.–6. dubna nový (sedmý) rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj. Konkrétnější údaje vyšly najevo až začátkem května. Mezi nejdůležitější položky patří bezpečnost, vesmír a doprava. S realizací programu se počítá v letech 2007–2013, tj. v době právě připravované finanční perspektivy. V otázce bezpečnosti se počítá s rozvojem technologií k zajištění bezpečnosti občanů před terorismem a kriminalitou a k zajištění interoperability jednotlivých opatření. V otázce vesmíru půjde především o podporu Evropského vesmírného programu, který se prioritně zaměřuje na globální environmentální a bezpečnostní monitoring (GMES), resp. na efektivnější vymáhání evropského práva. Vedlejší aktivitou bude i průzkum vesmíru. Co se týče dopravy, Komise počítá se „zelenější a inteligentnější“ dopravou, která zajistí konkurenceschopnost EU na globálním trhu. Toho má být dosaženo mj. redukcí produkce hluku a skleníkových plynů a využíváním jiných než silničních druhů (především nákladní) přepravy. Hodnocení programu Nový rámcový program oproti šestému rámcovému programu lépe seskupuje priority, které se dopravy v EU týkají. Celkově lze říci, že program má potenciál nejen výzkumný, ale i regulační. Oblasti, jimž se má věnovat, patří mezi ty, které současná legislativa EU ošetřuje jen minimálně, nebo vůbec. Zelená kniha o zabezpečení dodávek energií Komisař pro energetiku Andris Piebalgs 14. dubna oznámil, že zelená kniha zabývající se zabezpečením dodávek energií bude dokončena ještě letos. Dokument má pozměnit text COM(2000)769. Situace na globálním trhu s energiemi se od jeho vydání změnila. Čína začala vykazovat zvýšenou spotřebu ropy. Komise se zaměří na kroky, které by měly zajistit cenovou stabilitu na trhu s ropnými produkty. Další otázkou, kterou se dokument pokusí vyřešit, bude další využití evropského uhlí. Poslední výzkumy ukazují, že CO2, který při jeho spalování vzniká, je možné skladovat, čímž se dá zabránit uvolňování škodlivých emisí do ovzduší. Uvedené aktivity je třeba chápat i v kontextu přípravy EU na dobu po schválení evropské ústavy, která jí umožní bezprostředněji zasahovat do energetických systémů

200

jednotlivých členských států. Podrobnější informace bude možné zjistit až po publikaci zelené knihy na konci roku 2005. 1.4 RADA 1.4.1 Rada pro hospodářskou soutěž Rámcové směry pro zaměstnanost a růst Rada ministrů pro hospodářskou soutěž diskutovala na své schůzce 10. května Rámcové směry pro zaměstnanost a růst v EU pro období 2005–2008, které přijala 12. dubna Komise (tři podkapitoly jsou věnovány makroekonomickým a mikroekonomickým ukazatelům a otázkám zaměstnanosti). Cílem jejich naplňování by měla být (alespoň dle slov lucemburské ministryně pro ekonomiku zahraniční obchod J. Krecké) jakási „průmyslová renesance“ Evropy, měly by propojit nadnárodní snahu v podobě Lisabonské strategie s reformami na národní úrovni (členské státy mají dle Rámcových směrů Komise v předkládaných národních akčních plánech reflektovat, jak se jejich hospodářské a sociální reformy shodují se jmenovanými třemi podkapitolami dokumentu). EU se dlouhodobě potýká nejen s problémem ekonomického zaostávání za USA, jak to odráží Lisabonská agenda, ale také zaostávání v oblasti inovací a průmyslových patentů. Sporné body Problémem je, že EU prozatím není schopná v této oblasti konkrétního průlomu; pokusy o realističtější revizi Lisabonské agendy ztroskotaly, stejně jako marné úsilí (často iniciované novou Komisí) posunout legislativní vývoj liberálnějším a konkurenceschopnějším směrem, který by plně využíval potenciálu EU-25 (Bolkesteinova směrnice, směrnice o pracovní době). Namísto toho evropské instituce trpí sklonem upřednostňovat produkci velmi vágních a obecných deklarací a dokumentů bez praktických perspektiv. Může to být též případ těchto Rámcových směrů, jejichž prioritami má být nastartování inovativního boomu v EU, investice do vědy a výzkumu (snaha naplnit požadavky Lisabonské agendy, aby roční investice do této oblasti dosahovaly výše 3 % objemu všech investic v EU), podpora průmyslu, další integrace vnitřního trhu za účelem vytváření nových pracovních příležitostí a podpora malého a středního podnikání. Je však skutečně otázkou (na niž Rámcové směry již odpověď neposkytují), jak hodlá

duben-květen 2005

Komise a Rada těchto cílů dosáhnout ve světle toho, že odmítnutí Bolkesteinovy směrnice ze strany Francie a Německa zanechalo po sobě nedobudovaný trh se službami, že pro nové členské státy stále plně neplatí volný pohyb pracovních sil v rámci EU a že nejnovější legislativní vývoj (odmítnutí směrnice o pracovní době, která umožňovala zachování flexibility pokud jde o délku týdenní pracovní doby, ze strany levice v EP) se opět nese spíše v duchu regulace, sociálního protekcionismu a překážek pro podnikatele a zaměstnavatele. Ministři členských států přesto během zasedání vyjádřili optimistická očekávání, že realizaci cílů napomohou národní akční plány, kterými se mají dle nových úprav Lisabonské strategie řídit jednotlivé členské státy. Podle těchto akčních plánů mají jednotlivé členské státy po tři roky plnit cíle Lisabonské strategie v oblasti ekonomického růstu a zaměstnanosti a jejich obsah má být pro tyto členské státy závazný. Rámcové směry z hlediska ČR Rámcové směry pro růst a zaměstnanost žádné konkrétní požadavky vůči členským státům neobsahují, národní zprávy o plnění Lisabonské agendy, které je každý členský stát povinen předložit do 15. října 2005 (jak rozhodla 3. května Komise) však mají jejich obsah odrážet. Rámcové směry vyzývají členské státy ke snižování dluhů veřejných financí, k reformám penzijního a zdravotnického systému v kontextu problému stárnutí populace, k zajištění toho, aby systém zdanění populace a ekonomických aktivit podporoval a nikoli inhiboval ekonomický růst a zvyšování zaměstnanosti. To jsou z hlediska ČR velmi aktuální požadavky, jejich deklaratorní úroveň ale nezaručuje efektivitu a skutečné plnění. Jako příklad dalšího rozchodu požadavků s praxí mohou sloužit na jedné straně výzvy vůči zemím eurozóny, aby se snažily podpořit stabilitu měny euro i ekonomickou stabilitu EU jako celku plněním konvergenčních kritérií v oblasti rozpočtových deficitů, a na druhé straně uvolnění pravidel Paktu růstu a stability, jež zadlužování zemí eurozóny usnadňuje. To odsuzuje tyto požadavky „mikroekonomického rázu“ (týkající se jednotlivých členských států, nikoli EU jako jednotné ekonomické zóny) k podobné neúčinnosti jako „makroekonomické“ výzvy (učinit EU přitažlivým prostorem pro investice a konkurenceschopným ekonomickým gigantem v globálním měřítku). Ve světle těchto požadavků má sporný ráz i skutečnost, že EU vzhledem ke své ideové a politické orientaci musela doprovodit požadavky na zvýšení pracovních příležitostí voláním po modernizaci sociálních systémů a zvýšení mezd. Nabízí se proto otázka, jestli právě takovým způsobem může

EU dosáhnout světové konkurenceschopnosti, není-li schopná odstraňovat její nejpalčivější překážky a otevřít oči před vnější i vnitřní ekonomickou realitou. 1.4.2 Coreper Návrh směrnice o pracovní době strojvůdců Výbor stálých zástupců (Coreper) 11. května projednával návrh směrnice o pracovní době strojvůdců, kteří se podílejí na přeshraniční dopravě. Přestože vznikl po vzájemné dohodě Komise a sociálních partnerů v oblasti dopravy v lednu 2004 (jednání trvala přes devět měsíců), v současné době čelí odporu členských států. Proti jsou mj. Velká Británie, Nizozemsko a Slovensko. Obecné výhrady předložilo Německo, Litva, Itálie a ČR. Evropská federace pracovníků v dopravě (ETF) vyslovila obavu, že neschválení návrhu zabrání další liberalizaci trhu v sektoru dopravy, protože bude znemožněno nastavení stejných standardů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Platná směrnice o pracovní době (2003/88) platí obecně a umožňuje přijetí zpřesňujících norem. Jedním z případů je i inkriminovaný návrh. Sporné body Největším problémem je, že návrh (dohoda o něm) byl přijat formou sociálního dialogu. Rada k němu nemůže přijímat pozměňovací návrhy (může jej buď přijmout, nebo nepřijmout) a EP není v tomto případě zainteresován, byť v otázkách dopravy standardně rozhodovací proces ovlivňuje. V jádru návrhu jsou specifikovány minimální požadavky na odpočinek pracovníků (minimálně 12 hodin denně, jednou týdně lze zkrátit na 9 hodin) a na dobu řízení (celkově nesmí překročit 80 hodin během 14 dnů). 1.4.3 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Směrnice o zpoplatnění silniční infrastruktury Rada ministrů dopravy dospěla 21. dubna k politické dohodě ohledně návrhu Komise, který má nahradit směrnici 62 z roku 1999 o zpoplatnění silniční infrastruktury. Krom diskuse o právech a povinnostech cestujících po železnici Rada dospěla i k obecným směrům v otázce programů Marco Polo (používání jiné než silniční nákladní dopravy) a Galileo (evropský satelitní navigační systém) a v otázce návrhu o identitě leteckých dopravních společností.

201


Obsah návrhu Politická dohoda o návrhu na zpoplatnění silnic, pro niž nehlasovali zástupci Estonska, Malty, Portugalska a Belgie a Řecko a Finsko se zdržely, se opřela o dva základní body: řešení současných úlev na poplatcích ve světle nové směrnice a řešení toho, jak naložit s vybranými penězi z mýtného. Obecně řečeno, úlevy zůstanou zachovány a s penězi budou nakládat dle svých potřeb jednotlivé členské státy. Kompromis byl možný mj. díky ústupkům Rakouska, které se snažilo zajistit pro své horské tunely z hlediska mýtného co nejvýhodnější podmínky. Stále však zůstává mnoho sporných bodů, mj. návrat peněz do budování infrastruktury, limity a podmínky pro různé varianty mýtného a slevy pro časté uživatele silnic. Sporné body návrhu Největší obtíže se očekávají v rámci dohodovacího řízení, které nejspíše bude zahájeno mezi Radou a EP v rámci spolurozhodovací procedury. Co se týče programu Marco Polo, ministři dopravy se jednomyslně shodli na jeho pokračování i v období 2007–2013. Konkrétní finanční ujednání se však budou řešit až po schválení nové finanční perspektivy. (Podobně to platí i o programu Galileo.) Rada nicméně podpořila způsoby kofinancování při nahrazování přepravy nákladů po silnici jinými způsoby přepravy, které navrhla Komise, s tím, že maximální částky, jimiž EU bude přispívat, se sníží. (Obecné směry budou převedeny do podoby společného postoje Rady poté, co EP dokončí první čtení návrhu programu.) Ve věci návrhu o identitě leteckých dopravních společností dospěla Rada k politické dohodě. Úprava má být platná rok poté, co se ji podaří schválit. Zatím je projednávání návrhu na začátku. Cestující získají informace o přepravci už v momentě rezervace letenky. Pokud se tak nestane, dostanou potřebnou informaci co nejdříve poté. Pokud se přepravce změní, musí se to cestující dozvědět nejpozději ve chvíli nástupu do letadla. Kromě toho bude zavedena „černá listina“, na níž budou uvedeny všechny letecké společnosti, jejichž fungování je v jednotlivých členských státech zakázáno. Jednotný zákaz v rámci EU, jak požadovala Francie se Španělskem, se však neplánuje. Naopak se do budoucna počítá s „evropskou známkou kvality“, která bude udělována těm společnostem, které budou certifikovány jako bezpečné. (Politická dohoda bude převedena do podoby společného postoje Rady poté, co EP dokončí první čtení návrhu programu.)

202

Další body jednání Rady ministrů dopravy Na zasedání Rady ministrů dopravy se ovšem řešily i další otázky. Belgie se postavila za vytvoření normy, která by zajistila bezpečnost přepravy nákladů po železnici. Reagovala tak na skutečnost, že po teroristických útocích v Madridu v březnu 2004 se v této věci neučinily žádné konkrétní kroky. Komise výzvu zaznamenala a přislíbila v dané věci legislativní iniciativu. Nový návrh by nicméně mohl vnést další kontroverze do projednávání tzv. třetího železničního balíku, který už nyní hrozí tím, že bude rozdělen minimálně na dvě položky tak, aby byla průchodná alespoň jeho část. Dánsko zase přišlo s návrhem na harmonizaci norem v oblasti bezpečnosti lůžkových autobusů. Problém je podle něj v tom, že na běžná sedadla se vztahuje požadavek používat bezpečnostní pásy, což neplatí pro lůžka a snižuje to bezpečnost cestujících. Vzhledem k tomu, že lůžkové autobusy se pohybují zpravidla po více zemích EU, navrhlo Dánsko jednotnou úpravu na úrovni EU, nebo kompletní zrušení těchto typů autobusů. Komise stejně jako v případě Belgie oznámila, že výzvu zaznamenala. Rada ministrů dopravy krom toho dospěla i k neformální dohodě nepozdržet povinné zavedení digitálních tachografů do všech nových nákladních vozidel. Má se tak stát k 5. srpnu 2005. Původní záměr Rady jako celku byl zabránit rychlému zavedení tachografů, protože podle dopravců je to v dané lhůtě technicky nemožné. Francie, Španělsko a Belgie ovšem prosadily bod k projednání tak, aby k podobnému vývoji nedošlo: v průběhu oběda. Oddálení zavedení tachografů bylo možné pouze v případě rychlého zahájení dohodovacího řízení mezi Radou a EP ve věci návrhu nařízení o době řízení a dobách odpočinku v silniční dopravě. Právě v tomto nařízení se navrhuje v souladu s návrhem EP posunutí lhůty na zavedení tachografů o rok. Dohodovací řízení s největší pravděpodobností do začátku srpna neskončí a povinnost vybavit automobily tachografy se tak stane skutečností. Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) označila krok Rady za „nezodpovědný a nerealistický“. Třetí železniční balík Rada ministrů dopravy 21. dubna diskutovala jednu z částí tzv. třetího železničního balíku: otázku práv a povinností cestujících. Ostatní otázky (liberalizace mezinárodní osobní železniční dopravy a zajištění kvality nákladní železniční dopravy) se na pořad nedostaly, protože

duben-květen 2005

o nich nepanovala shoda ani na úrovni Coreperu 13. dubna. Obsah balíku Komise navrhuje, aby byla cestujícím zajištěna kompenzace v případě zpoždění nebo nehody, a to za stejných pravidel ve všech státech EU. Zároveň má být zjednodušen nákup mezinárodních jízdenek. Členské státy tyto cíle rámcově podporují, ale v dílčích záležitostech se výrazně liší. Některé z nich upozorňují na nesoulad návrhu s Úmluvou o mezinárodní přepravě po železnici z roku 1980, zvláště pak na otázku odpovědnosti přepravců, již Komise navrhuje posílit. Kontroverzní je také věc úzké kooperace železničních společností v otázce rezervace jízdenek apod.; podle některých názorů se může dostat do nesouladu se soutěžní politikou EU. Otázka liberalizace na poli národních železničních firem Dopravní výbor EP 19. dubna diskutoval otázku liberalizace na poli národních železničních firem. Tato záležitost přitom přímo nespadá do známého tzv. třetího železničního balíku, který se snaží řešit uceleně několik otázek, které se železniční dopravy týkají (mj. práva a povinnosti cestujících, certifikaci strojvedoucích a zajištění kvality nákladní železniční dopravy). Otázka liberalizace přitom byla vznesena právě v souvislosti s přijetím zprávy k prvnímu čtení železničního balíku v EP. Dopravní výbor se postavil za liberalizaci trhu se službami v železniční dopravě na mezinárodním poli do roku 2008 (Komise navrhovala rok 2010) a na poli národním do roku 2012.

Sporné body liberalizace Vzhledem k tomu, že EP očekává silnou opozici v Radě, rozhodl se výbor svou zprávu předložit plénu až poté, co Rada zajistí, že posoudí všechny otázky železničního balíku včetně nově přidané položky. Je však nepravděpodobné, že na to Rada přistoupí, protože liberalizaci na národní úrovni se členské státy bránily už při projednávání tzv. druhého železničního balíku. Na druhé straně je pravda, že spolurozhodovací procedura umožňuje EP „vydírat“ Radu a přijmout strategii „všechno, nebo nic“, protože Rada může přijmout společný postoj až poté, co se EP k návrhu vyjádří. Dopravní výbor přitom překvapivě odmítl jeden z návrhů tzv. třetího železničního balíku: návrh o zajištění kvality nákladní železniční dopravy. Postavil se tak na stranu členských států i jednotlivých železničních dopravců. V kombinaci s požadavkem na liberalizaci lze očekávat, že o železniční legislativě se v následujícím období povede ještě intenzivnější debata než dosud. Rozhodnutí dopravního výboru je pozoruhodné v tom smyslu, že bylo přijato napříč politickým spektrem a postavilo se proti přísnější regulaci na úrovni EU, která podle poslanců má potenciál vést k narušení trhu. Co se týče dalších položek železničního balíku, v otázce práv a povinností cestujících výbor zjednodušil návrh Komise v tom smyslu, že rozšířil předmět připravované normy na všechny cestující (nejen ty, kteří cestují z jedné země EU do druhé). Zároveň došlo k vyřešení otázky sezónních jízdenek a případů častého rušení spojů. Výbor specifikoval, jaké kompenzace mají být cestujícím vypláceny za jaká zpoždění. V otázce certifikace strojvedoucích, která je ze všech položek balíku nejméně problematická, výbor zkrátil lhůty, dokdy mají být konkrétní osoby proškoleny: „přeshraniční“ strojvedoucí do ledna 2007 a všichni ostatní do ledna 2009

203



2.1 FINANCE EU Neformální schůzka Rady EcoFin 13. a 14. května se dotkla problematiky významné snad nikoli z bezprostředního hlediska pro ČR, nepochybně ale významné v mezinárodněpolitickém a mezinárodněprávním kontextu, zejména ve spojení s dikcí Evropské ústavy. Za zaznamenání stojí, že zástupci ministerstev financí eurozóny se sešli odděleně ještě před vlastní neformální schůzkou Rady EcoFin, což do určité míry předznamenává formát, který pro jednání hospodářských a finančních resortů v rámci Rady zavádí ústava – ministři financí eurozóny mají jednat i hlasovat odděleně ve finančních záležitostech i ohledně konvergence hospodářských politik eurozóny. Na tomto jednání ministři diskutovali problém pojící se s otázkou vlastní mezinárodněprávní subjektivity, kterou pro EU zavádí ústava. Prozatím má v rámci mezinárodních ekonomických fór a organizací (např. G-7) každá země eurozóny svého zástupce, na květnové schůzce však ministři financí eurozóny diskutovali i eventualitu jednotného zastoupení právě v rámci G-7 (v současnosti se schůzek G-7 účastní zástupce Itálie, Německa a Francie, v omezené míře potom i formální hlava eurozóny, kterou je nyní premiér předsednické země EU Lucemburska Juncker a komisař pro ekonomické a monetární záležitosti). Zdá se tedy, že navzdory tomu, že ústava dosud nebyla ratifikována, není nereálná situace, kterou předvídali někteří odpůrci „federalistického“ směřování Unie – tedy že v budoucnu bude členství jednotlivých států v mezinárodních organizacích nahrazeno jednotným zastoupením. Diskuse o řešení situace, v níž v rámci G-7 zasedají jak zástupci tří členských států eurozóny, tak formální hlava eurozóny a zástupce Komise, už tento trend může předznamenávat. Finanční perspektiva 2007–2013 Problémem, který poznamenal květnovou neformální schůzku ministrů financí v souvislosti s projednáváním nové finanční perspektivy, byla otázka zachování či zrušení britského rabatu.

204

Tento citlivý problém naráží na jedné straně na skutečnost, že Komise v souvislosti s novou finanční perspektivou „lavíruje“ mezi voláním nových členských zemí i starých čistých plátců po zachování možností čerpat z evropského rozpočtu, a mezi požadavky čistých plátců na to, aby se objem rozpočtu nenavyšoval nad rámec 1 % HND EU. Komise se v této souvislosti pokouší „ušetřit“ též na britském rabatu, jehož prostřednictvím se navrací od roku 1984 Velké Británii část příspěvku do evropského rozpočtu (Velká Británie však i navzdory této vratce zůstává každoročně čistým plátcem). Na zrušení rabatu nemá pochopitelně zájem Velká Británie, která od 1. července 2005 usedá na post předsednické země EU. Očekává se proto, že se bude snažit směřovat jednání o nové finanční perspektivě k úsporné variantě (pravděpodobně především v oblasti strukturální politiky), která by ale příliš neohrozila britský rabat, takže jednání o stropech finanční perspektivy zřejmě nebudou završena za jejího předsednictví, ale až v první polovině roku 2006, kdy bude EU předsedat Rakousko. Finanční perspektiva a EP Jednání o finanční perspektivě dominovala na přelomu dubna a května nejen jednáním Rady, ale také Evropského parlamentu. Vedle širší diskuse o tzv. Bögeho zprávě poslanci diskutovali o finančních parametrech v rámci jednotlivých specifických oblastí. Diskuse na plenárním zasedání EP 10. května se dotkla též programů tzv. transevropských sítí, na něž návrh nové finanční perspektivy ze strany Komise počítá s částkou převyšující 20 mld. €. Poslanci EP se během rozpravy přiklonili k názoru, aby tato částka byla pro období 2007–2013 minimálně zachována. Poslanci vyjádřili podporu především pro pokračování téměř 50 přeshraničních projektů výstavby nové infrastruktury v rámci rozšířené EU. Nutno přitom zdůraznit, že v této otázce našlo plénum EP relativně široký konsenzus, pro podporu existujících projektů transevropských sítí se vyslovovali jak poslanci pravice (EPP-ED), tak levice (PES, zelení) i nezávislí. Je však otázkou, zda navržená částka bude vůbec pro

duben-květen 2005

všechny plánované projekty stačit. Experti odhadují, že jen dokončení třiceti projektů transevropských sítí v rámci EU-25 do roku 2020 by vyžadovalo částku 225 mld. €, pokrytí všech plánovaných projektů z možností evropského rozpočtu je tedy poměrně nereálné. Problémové body Zprávy expertních skupin dlouhodobě upozorňují na to, že by se evropské instituce (zejména Komise a Rada) v oblasti evropské dopravní politiky měly zabývat problematikou zlepšení kvality infrastruktury a dobudování programu transevropských sítí, což se týká zejména nových členských zemí, kde jsou v těchto programech značné rezervy. Nový komisař pro dopravu Barrot sice započal své pětileté funkční období s ambiciózním plánem na zvýšení bezpečnosti silniční dopravy, tento plán je však prozatím v legislativní oblasti naplňován především novými regulativními normami, které upravují do detailů některé dílčí povinné prvky technického vybavení vozidel (bezpečnostní pásy, antikolizní radarová zařízení) a pokoušejí se především o zvýšení zodpovědnosti řidičů, méně důrazu je již kladeno na zlepšení kvality infrastruktury. V řadě nových členských zemí se přitom nedaří výrazněji pokročit v projektech transevropských sítí (např. Pobaltí), což se ovšem odvíjí od reality, v jejímž rámci se nedaří získat pro projekty investory schopné náročné programy dostatečně financovat, ať již v rámci státu či z řad soukromých investorů. Evropský rozpočet přitom nabízí v programech transevropských sítí pouze spoluúčast, nutná míra financování ze strany žadatele o projekt je vysoká. Realizace projektů se proto zpožďuje a Komise se především v případě přeshraničních projektů, které se týkají nových členských zemí, oprávněně obává neúspěchu. Programy budování transevropských sítí jsou víceleté, se specifikací podmínek pro nové projekty (kvalita projektu, míra zajištění spolufinancování, environmentální požadavky) zahrnující i nové členy, včetně vyčleněného rozpočtu, se počítá od roku 2006. Tomu se musí do značné míry přizpůsobovat i úvahy o konkrétních finančních parametrech nové finanční perspektivy, která však vzniká v realitě řídící se rovnicí: příliš mnoho finančních potřeb a požadavků v rámci většího počtu členů-příjemců versus limitovaný objem evropského rozpočtu a limitovaná ochota členů-čistých plátců přispívat v důsledku rozšíření EU více. Významnou úlohu v tomto směru tedy bezesporu sehrávají právě finanční prostředky, kterých se nedostává pro dobudování velkých projektů

vzájemně provázané sítě evropských dálnic, které by vzájemnou návazností zaručovaly plynulost a interoperabilitu dopravy nejen osob, ale i zboží a tím potažmo též zvýšení bezpečnosti silniční dopravy. Tato problematika se přitom dotýká též ČR, která má rezervy jak v oblasti výstavby dálniční sítě, tak v oblasti kvality komunikací první třídy. Představuje přitom významnou tranzitní zemi v rámci EU a zátěž na její silniční síť se ještě zvýšila poté, co Německo zavedlo na svých dálnicích od 1. ledna 2005 elektronické mýtné. Některé další evropské země o podobném kroku uvažují (Rakousko) v situaci, kdy se EU v rámci Rady několikrát nedokázala dohodnout na zavedení sjednoceného systému evropského mýtného. Problematika financování společné dopravní politiky a ČR Program transevropských sítí, na nějž požaduje EP zachování stávající sumy vyčleněné pro novou finanční perspektivu návrhem Komise, náleží mezi tzv. komunitární programy v rámci vnitřních politik EU (zde konkrétně společné evropské dopravní politiky). V rámci ČR je gestorem těchto infrastrukturních programů ministerstvo dopravy, první výsledky čerpání finančních prostředků určených na programy v oblasti společné dopravní politiky však v případě ČR nenaznačují velký úspěch pokud jde o množství předkládaných kvalitních projektů a jejich přijetí Komisí. Čerpání ze strany ČR v průběhu prvního roku členství bylo v oblasti infrastruktury omezeno spíše na menší projekty financované v rámci kohezního fondu, jehož kapacita byla po rozhodnutí Komise v prvním roce po rozšíření zvětšena o částku původně ještě náležející do sekce předvstupního nástroje Ispa. Důvod je především ten, že kohezní fond nabízí výhodnější podmínky, pokud jde o spolufinancování daného projektu ze strany Komise a evropského rozpočtu, což je v počáteční fázi pro nové členské státy do značné míry rozhodující. Velké projekty týkající se transevropských sítí jsou finančně mimořádně náročné a vyžadují od členského státu vysokou míru spoluúčasti, což jejich realizaci limituje. Poslanci EP si však v rámci svého požadavku zachování navržené sumy pro tuto oblast zjevně uvědomují závažnost problému nedobudovaných projektů transevropských sítí, i když je otázkou, zda se v rámci rozpočtových škrtů, po nichž volá v Radě šestice čistých plátců, nyní již částečně i EP a jako nutnou realitu je začíná přijímat i Komise, podaří sumu určenou pro tuto dílčí oblast zachovat. Prozatím je z jednání probíhajících na téma nové finanční perspektivy zřejmé, že případné rozpočtové škrty by se měly

205


dotýkat oblasti strukturálních fondů, kam fakticky spadá i oblast fondu kohezního, z nějž jsou financovány mj. infrastrukturní projekty v rámci regionů, které nedosahují 90 % průměru HND EU na osobu. Měly by se tedy dotknout právě evropských dotací umožňujících vysokou míru spoluúčasti evropského rozpočtu při financování daných projektů. Oblasti vnitřních politik, které spadají do Lisabonského cíle zvýšení konkurenceschopnosti a růstu (kam by měla náležet též společná dopravní politika a projekty transevropských sítí), by naopak nastavení nové finanční perspektivy mělo podporovat. Již zmíněný problém vysoké míry spoluúčasti žadatele o projekt v těchto finančně náročných programech ale bude zřejmě představovat limitující faktor. Finanční perspektiva na jednání Rady pro hospodářskou soutěž Další z fór v rámci jednání Rady ministrů, které v květnu ovládala tematika nové finanční perspektivy, reprezentovala Rada ministrů pro hospodářskou soutěž. Na jednání ministrů průmyslu a výzkumu byl diskutován Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci pro období 2007–2013, který Komise představila v dubnu. Ministři členských zemí jej přijali vesměs se souhlasem, přičemž kladli důraz na to, aby většina plánované částky převyšující 4 mld. € byla použita na podporu a ve prospěch malého a středního podnikání. Pod vlivem nepříznivých zpráv o dosavadním naplňování Lisabonské agendy si většina zástupců členských zemí uvědomuje nutnost zaměření podpory konkurenceschopnosti a ekonomického růstu na oblast malého a středního podnikání, otázkou však opět je, do jaké míry se deklarace a prohlášení v rámci evropských institucí může shodovat se skutečností. Pro oblast podpory malého a středního podnikání bohužel po roční zkušenosti se členstvím ČR v EU platí částečně podobné závěry jako pro oblast infrastruktury. Příslušný program podpory malého a středního podnikání v rámci komunitárních programů EU, spravovaný Ministerstvem pro místní rozvoj, nevykazuje podle dostupných zpráv (MF, MMR) co do množství přihlášených a úspěšných projektů velký úspěch, což se odráží i na objemu čerpaných finančních prostředků. Nevýhodnost z hlediska evropského spolufinancování opět způsobuje, že žadatelé vyhledávají spíše možnosti příslušných strukturálních fondů. Perspektiva těchto programů tedy opět spočívá na tom, že nutnost rozpočtových škrtů v oblasti strukturálních fondů přenese pozornost žadatelů k těmto, z hlediska evropského spolufinancování méně výhodným projektům. Snaha klást v rámci naplňování prvního pilíře Lisabonské agendy důraz na podporu malého

206

a středního podnikání by mohla do budoucna přísun financí v této podkapitole evropského rozpočtu zajistit. Problémové body Podobně jako jsou tři pilíře Lisabonské agendy, obsahuje i rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci tři pilíře: vedle podpory podnikání a inovace také důraz na komunikační technologie a využívání tzv. inteligentní energie, kam je zahrnuta také problematika a oblast životního prostředí. Zástupci některých členských států se však již na jednání Rady nechali slyšet, že by rádi doplnili tento program o čtvrtý bod, který by kladl speciální důraz (včetně příslušných finančních konsekvencí) na oblast životního prostředí. Snaha Barrosovy Komise prosadit tak tímto nepřímým způsobem do dílčích legislativních a rozpočtových programů vlastní koncepci revize Lisabonské strategie (se speciálním důrazem na problematiku růstu, konkurenceschopnosti, inovace a podpory podnikání na úkor sociálních a environmentálních otázek) se tak někdy setkává s odporem i v dílčích otázkách. Z hlediska logiky a efektivity těchto dílčích programů, jichž Komise (často s diskutabilním praktickým výsledkem) produkuje v období před schvalováním nové finanční perspektivy značné množství, je ovšem již legitimní poukaz některých členů Rady ministrů na to, že rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci se v řadě bodů překrývá se známým a v rámci Lisabonské agendy často citovaným sedmým rámcovým programem pro vědu a výzkum. Je to určitý příznak neefektivity jednání Komise, která za produkci deklaratorních dokumentů bohužel často skrývá praktické neúspěchy své činnosti (viz neúspěch Lisabonské agendy). Takové „přehmaty“ Komise pak vyvolávají legitimní otázky po praktickém významu těchto programů a diskusí o nich. Rada na svém květnovém zasedání odložila konečné schválení rámcového programu až na období britského předsednictví, které začne v červenci 2005 a které by se mělo soustředit v oblasti finanční perspektivy právě na otázky výzkumu a inovace. Za touto avizovanou snahou britského předsednictví ovšem někteří pozorovatelé spatřují úsilí odsunout do pozadí pomocí jednání o velmi dílčích otázkách evropského rozpočtu závažnější problémy, které se v rámci financování EU dotýkají i samotné Velké Británie (především jde o otázku britského rabatu).

duben-květen 2005

2.2 LISABONSKÁ STRATEGIE Otázka Lisabonské strategie v její environmentální dimenzi, kterou má dle některých kritiků současná Komise tendenci přehlížet ve prospěch ekonomické liberalizace, zajištění růstu a konkurenceschopnosti, se dostala v květnu díky poslancům frakce Zelených v EP do pozornosti Evropského parlamentu. Frakce Zelených v EP připravila v dubnu ve spolupráci s Mezinárodní agenturou pro energii (IEA), jejíž zástupci se sešli na zasedání ve dnech 2.–3. května, návrhy kroků, jak snížit energetickou závislost Evropy na ropě. Frakce si vzala za základ Lisabonskou strategii a skutečnost, že v ní není daná otázka vůbec řešena. Návrhy zelených Podle zelených by měly jejich kroky nejvíce ovlivnit sektor dopravy. Nahrazení ropy jinými palivy (jádro, vodík) z pochopitelných důvodů odmítli. Zato se postavili za širší využití biopaliv. Frakce mj. navrhla snížení maximální rychlosti automobilů, zvýhodnění vozidel s hybridním pohonem, zákaz prodeje vozů 4x4 a přepracování stávajících konceptů urbanizace a mobility po městech. IEA návrhy zelených podpořila a doplnila je dalšími návrhy, které podle ní napomohou snížit závislost Evropy na dodávkách ropy: sdílení automobilů více osobami, restrikce na používání automobilů, čtyřdenní pracovní týden s adekvátním prodloužením pracovní doby či bezplatná veřejná doprava. Jak v případě zelených, tak i v případě IEA jde pouze o nezávazná doporučení bez právní relevance. Je však potřeba upozornit, že zelení v EP si uvědomují, že většina států EU je členem i IEA/OECD. Jinými slovy řečeno, kooperace zelených s institucí „zvnějšku“ se může postupem doby odrazit i na legislativní aktivitě EU. Důkazem je i vystoupení komisaře Andrise Piebalgse na zasedání IEA, který hlavní myšlenku na snížení energetické závislosti prezentoval jako stanovisko Komise. Producenti energií v EU by měli vzájemně ještě více spolupracovat s cílem zajištění jejich efektivního využívání. Zároveň by měly být zachovány dovozy ropy i do budoucna na stávající úrovni (v žádném případě by se neměly zvyšovat). 2.3 ZEMĚDĚLSTVÍ Reforma cukerného pořádku V oblasti společné zemědělské politiky se aktuální legislativní vývoj soustřeďoval na neformální zasedání Rady ministrů zemědělství, které proběhlo 10. května a též na jednání EP.

Zasedání Rady se dotýkalo předběžně citlivé otázky reformy cukerného pořádku, která má potenciál významným způsobem postihovat produkci cukru v ČR. Na reformu cukerného pořádku, která má být provedena během čtyř let, silně tlačí WTO, která požaduje schválení reformy ze strany EU do listopadu 2005. Již v rámci dubnového zasedání WTO stávající protekcionistický cukerní režim v EU (ceny cukru v EU až třikrát převyšují ceny světové, dovoz ze třetích zemí je deformován vysokými cly a dumpingová cena evropského cukru na světovém trhu zase vysokými dotacemi) podrobila silné kritice. Legislativní pozadí jednání o reformě Reforma cukerného pořádku byla naposledy silně diskutována na listopadovém zasedání Rady v roce 2004, kde se zformovala skupina deseti členských zemí (mezi nimi Irsko, Finsko a nové členské státy, překvapivě bez ČR a nikoli již tolik překvapivě bez Polska, které se pokouší určitou „ústupností“ v této otázce nepoškodit své zájmy v oblasti financování rozvoje venkova a u dalších citlivých odvětví, jako např. ovoce a zeleniny), které zaslaly Komisi protest proti parametrům reformy, která znevýhodňuje nové členy, nařizuje jim nižší výrobní kvótu cukru a staví je automaticky do úlohy tzv. nekonkurenceschopných zemí. Reformu naopak podporují starší členské země, kterým navzdory požadavku WTO na plošné snížení kvantity produkce evropského cukru zůstávají vyšší výrobní kvóty zachovány. Mezi nimi např. Německo, i tento stát však v rámci jednání Rady konstatuje, že při stávajícím odporu téměř poloviny členských států bude reformu obtížné prosadit. Hlubší projednávání reformy cukerného pořádku se očekává na oficiálním jednání Rady ministrů zemědělství v červnu 2005. Bude velmi zajímavé sledovat, zda „vyděračský“ potenciál malých a nových členských států, které mají být reformou znevýhodněny, podaří zvrátit návrh vycházející od velkých a silných členů nejen EU, ale především CAP (Francie, Německo). Zarážející skutečností je pouze to, že mezi touto „skupinou odporu“ chybí dvě nové členské země, které budou parametry reformy coby největší dosavadní producenti cukru v rámci EU-10 citelně postiženy – Polsko (kde je to však z výše zmíněných důvodů „balíkového“ jednání poměrně pochopitelné) a ČR (kde zdůvodnění tohoto postoje schází). Podpora mladých farmářů Za nejvýznamnější bod neformálního jednání Rady ministrů byla ovšem označována otázka finančních podpor mladým farmářům a jejich

207


zohlednění v rámci připravovaného programu na podporu venkova (fond EAFRD) i v programech přímých zemědělských podpor (jednotná platba na farmu). Neformální schůzka ministrů zemědělství EU se věnovala otázce, jakým způsobem zohlednit v rámci financování rozvoje venkova a netržních podpor, které mají proudit do společné zemědělské politiky v rámci nové finanční perspektivy, požadavky mladých farmářů na ulehčení jejich startu v zemědělství. CAP již nyní, kdy je financována majoritně z garanční a orientační části zemědělského fondu EAGGF, disponuje programy na financování předčasného odchodu farmářů do výslužby; komisařka pro zemědělství Boelová nyní zdůrazňuje, že úlohou Komise v oblasti rozvoje venkova má být prostřednictvím finančních pobídek dále motivovat členské státy, aby mladým farmářům v zemědělství finančně pomáhaly. Problematika podpory mladých farmářů je totiž spjata i se širšími, strukturálními problémy současného venkova, které zaznívají i v diskusích českých farmářů a obyvatel venkova: za jeden z klíčových problémů bývá označováno stárnutí populace, nejen lidí zaměstnaných v zemědělství, ale obecně obyvatel žijících na venkově (podle průzkumů prováděných ještě v rámci EU-15 až 55 % evropských farmářů je starších než 55 let), a vylidňování venkova, kde stále tvoří zemědělství jeden z hlavních zdrojů obživy. Paradoxní je skutečnost, že tyto problémy měla vyřešit právě reforma CAP, která položila větší důraz nikoli na financování zemědělské (nad)produkce, ale na přímé platby farmářům (jednotné platby na farmu dle rozlohy), systém je však předmětem kritiky vycházející právě od farmářů. Tyto přímé platby, nesvázané s produkcí, měly farmářům umožnit investovat do obnovy nemovitostí, techniky a do kultivace půdy; dle dotazníků, o nichž jednání Rady hovořilo, však řada farmářů v rámci EU-15 upozorňuje na to, že tento ideál přímých plateb v praxi příliš nefunguje a CAP spíše podrývá. ČR na základě přístupové smlouvy obdržela první přímé platby rozdělované zemědělcům prostřednictvím Státního zemědělského a intervenčního fondu teprve na počátku roku 2005. Zkušenosti s touto formou pomoci zemědělcům tedy ještě nejsou z dlouhodobějšího hlediska k dispozici. V případě ČR jako nového členského státu však nelze přehlédnout skutečnost, že má z Přístupových smluv nárok pouze na 25 % částky, kterou dostávají na přímé zemědělské podpory státy EU-15 (částka se bude kontinuálně navyšovat o 5 a později 10 % až na 100%, jichž ČR dosáhne v roce 2013. Dle údajů za první necelý rok členství 2004 získala ČR v oblasti

208

CAP výrazně méně financí v oblasti financování zemědělských trhů – necelých 5 mil. € oproti původně odhadovaným 49 mil. €; více, než se předpokládalo, naopak obdržela v oblasti podpory venkova (financované prozatím ještě z fondu EAGGF), což jednoznačně potvrzuje trend podpory spíše nezemědělského využívání půdy v ČR. Ukazatele za první čtvrtletí roku 2005 již hovoří v rámci tržních operací příznivěji, ČR navíc získala své první přímé platby ve výši 196 mil. €. Je však třeba si uvědomit, že tuto jedinou fakticky garantovanou částku v oblasti CAP získává ČR až do roku 2013 v redukované podobě, zatímco na podmínky nové finanční perspektivy doléhá na jedné straně rozšíření EU o dvě zemědělské země, na druhé straně omezené rozpočtové prostředky. Je proto otázkou do budoucna, zda bude pro české farmáře systém okleštěných přímých plateb znamenat skutečný přínos, nebo zda budou muset vlivem rozpočtových faktorů spíše redukovat představy, s nimiž ČR do CAP vstupovala a počítat se snižující se možností čerpání evropských financí i v této oblasti. Reforma sektoru ovoce a zeleniny Evropský parlament vydal během svého zasedání 11. května jedno z poměrně důležitých stanovisek týkajících se zemědělské politiky. Vyjádřil totiž silně opoziční stanovisko vůči rozhodnutí Komise odložit reformu sektoru ovoce a zeleniny. Připravovaná reforma sektoru ovoce a zeleniny náleží vedle reformy cukerného pořádku k nejvíce diskutovaným reformním programům v rámci tržních operací CAP. Nejedná se sice o tolik kontroverzní program jako v případě reformy cukerného tržního režimu, skutečností však je, že obchod s evropským ovocem a zeleninou se v současnosti též nachází mimo záběr reformy CAP. Po rozšíření EU navíc trh bývalé EU-15 čelí přílivu levného ovoce a zeleniny především z Polska, očekává se tedy, že chystaná reforma může znamenat střet mezi někdejší EU-15 a zejména Polskem. EP tedy ve svém nesouhlasném stanovisku vyjadřoval zejména pocit lobbistických zemědělských skupin z EU-15, že nastalou situaci v sektoru je potřeba řešit urgentně, nikoli až v horizontu jednoho či dvou let, jak navrhuje Komise, což je pro zemědělskou lobby, hovořící částečně ústy poslanců EP především za Španělsko coby tradičního producenta a exportéra ovoce a zeleniny v rámci EU, nepřijatelné. Sporné body Podobně jako v případě sporné reformy cukerného pořádku i v případě reformy trhu s ovocem a zeleninou, jedním z hlavních důvodů volání po reformě (zejména financování tohoto sektoru) je

duben-květen 2005

tlak WTO vůči dumpingovým a neliberálním praktikám CAP na globálním zemědělském trhu. Tradiční producenti a exportéři ovoce a zeleniny se obávají, že v rámci přípravy nové finanční perspektivy, která počítá se snižováním nákladů na regulaci trhů, tržní dotace a podporu produkce, bude trh s těmito komoditami marginalizován, tj. po snížení dotací proudících do tohoto sektoru se evropské ovoce a zelenina stanou na globálním trhu nekonkurenceschopnými. Dlužno připomenout, že dle již existujících přesných plánů a stropů financí přidělených zemědělskému sektoru v rámci návrhu Komise pro novou finanční perspektivu má majoritní podíl dotací a podpor trhu setrvávat u tradičních producentů EU-15, zatímco nové členské země mají získávat spíše z fondu pro rozvoj venkova, což znamená v praxi podporu nezemědělského využívání půdy. Lze tedy očekávat právě střety zemědělské lobby reprezentující EU-15 s některými novými, v zemědělství silnými a konkurenceschopnými zeměmi (např. právě Polsko), které se vzhledem k přetrvávajícímu významu zemědělské výroby nejen v ekonomickém, ale především sociálním ohledu (pracovní místa), nebudou ochotny s takovým stavem smířit. Zpráva EP k problematice reformy sektoru ovoce a zeleniny se proto pokouší upozorňovat i na to, že Komise nedostatečně využívá svoji politiku v oblasti výživy a veřejného zdraví na podporu konzumace ovoce a zeleniny, a stejně tak že odmítá posílit úlohu výrobců a jejich sdružení (tedy zemědělských družstev) v oblasti managementu trhu s ovocem a zeleninou. Zpráva tedy vyčítá Komisi i určitou centralizaci a neefektivitu, pokud jde o management trhu s ovocem a zeleninou, což je v oblasti CAP relativně vý-

znamná kritika tváří v tvář některým návrhům na to, aby byla Komisi odňata část klíčové odpovědnosti za financování tohoto složitého a přeregulovaného sektoru a aby bylo v oblasti zemědělství využito možnosti spolufinancování ze strany členských států. Zpráva EP ovšem v oblasti reformy trhu s ovocem a zeleninou (o její složitosti svědčí i nechuť Komise urychleně se problematikou zabývat) nepřináší skutečně systémové podněty a řešení. Namísto toho volá po posílení financování tohoto sektoru, který bohužel končí každoročně ve ztrátách (oblast trhu s ovocem a zeleninou je v rámci CAP nejpřebytkovější, působení evropské produkce na globálním trhu končí každoročně vysokým deficitem). Největším konkurentem evropské produkce ovoce a zeleniny, která od roku 1995 navzdory deficitům ještě vzrostla (situaci EU-15 nyní navíc částečně zkomplikovala právě konkurence polské produkce), je Čína. EU-15 stále představuje druhého největšího světového exportéra ovoce a zeleniny, právě díky dumpingovým praktikám zemědělských dotací, které činí evropské ovoce a zeleninu konkurenceschopnými na světovém trhu, což silně kritizuje WTO. Stanovisko EP přitom neobsahuje konkrétní opatření, která by problém dlouhodobě řešila, naopak navrhuje vyčlenění rezervy 15 mil. € v rámci nové finanční perspektivy každoročně pro podporu evropské produkce ovoce a zeleniny coby „kvalitativně vyššího“ konkurenta levné světové produkce. Problematika reformy sektoru ovoce a zeleniny tak v sobě skrývá potenciál budoucí další „rozbušky“ v rámci CAP, pokud jde o vztahy EUWTO i vzájemnou koexistenci států EU-25 (či dokonce EU-27), tím spíše, že jednotlivé instituce prozatím nenabízejí dlouhodobá a skutečně účinná řešení daného problému.

209


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 27.–28. dubna Výsledek hlasování Projednávaný návrh

Zpráva týkající se situace Romů v Evropské unii (B6-0272/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě


28. dubna 2005

Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

497

0

25

6

30

2


Plenární zasedání ve dnech 9.–12. května Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro


Proti

Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Garganiho zpráva týkající se potravin určených pro zvláštní výživu (A6-0110/ 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

11. května 2005

421

7

21

0

7

0


Wojciechowského zpráva týkající se režim kvót pro výrobu bramborového škrobu (A6-0096/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

11. května 2005

546

8

23

0

9

0


Cercasova zpráva týkající se úpravy pracovní doby (A6-0105/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

11. května 2005

355

0

272

8

31

0


Zpráva týkající se budoucnosti Evropy šedesát let od konce druhé světové války (B6-0290/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

12. května 2005

463

1

49

0

33

7


Herrero-Tejedorova zpráva týkající se zavádění informační a komunikační strategie Evropské unie (A6-0111/ 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

12. května 2005

398

0

54

0

55

8



210

KVĚTEN-ČERVEN 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropská rada Evropská ústava a ekonomické otázky • Obsah jednání Evropské rady • Zasedání Evropské rady ve dnech 16.–17. června bylo klíčové ve dvou dominantních otázkách, odpovědi na ně byly otevřené: další osud evropské ústavní smlouvy a otázka, zda leadeři jednotlivých členských zemí budou schopni dospět ke konsenzu, pokud jde o návrh finanční perspektivy pro roky 2007–2013. • Tématem č. 1 prvního jednacího dne se měl stát další osud evropské ústavy, přičemž se očekávalo, že evropští státníci smlouvu za mrtvou neprohlásí, ratifikační proces nezastaví a pokusí se smlouvu „resuscitovat“ tím, že prodlouží ratifikační proces za listopad roku 2006, snad s nadějí, že „vzpomínka“ evropských voličů na výsledky francouzského a nizozemského referenda vyprchá. • Hlavním tématem druhého dne jednání má být otázka nové finanční perspektivy s dominantními tématy britského rabatu a tlaku Velké Británie na reformu společné zemědělské politiky. • Otázky v pozadí • Zasedání Evropské rady se však nemělo soustřeďovat pouze na tyto dominantní problémy, ale i na dílčí otázky evropské legislativy, které stály poněkud v pozadí dohadů o osudu konstituce a evropského rozpočtu. • Jednalo se o diskusi o změnách pravidel Paktu růstu a stability, na nichž se evropští leadeři dohodli na summitu v březnu 2005. Dalším bodem na programu jednání je stanovení rámcových řídících principů pro oblast Lisabonské agendy (strategie pro růst a zaměstnanost pro roky 2005–2008). • V oblasti dalšího rozšiřování EU měl summit diskutovat o přípravách na rozšíření o Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko a Turecko, i když je

zřejmé, že všechny tyto čtyři země nejsou z hlediska perspektivy přijetí na stejné úrovni. Politický program pro oblast justice a vnitra • Velmi zajímavým bodem jednání červnové Evropské rady, který však z důvodů soustředění médií na otázku evropské ústavy, případně budoucnosti evropského rozpočtu uniká pozornosti, je plánované zaměření na vybudování „prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti“, jak jej předvídá evropská ústava. • Obsah programu • Haagský program z října 2004 již po obsahové stránce určité předznamenání ústavních změn v oblasti justice a vnitra přinesl. Po stránce rozhodovacího procesu se však musel držet dosavadních mantinelů primárního práva (pokud jde o rozhodování jednomyslností či QMV, o to, v kterých oblastech se počítá s harmonizací apod.). • Legislativní pozadí programu • Komise navrhla v květnu 2005 pětiletý plán plnění Haagského programu, 3. června o něm debatovala také Rada pro justici a vnitro. • Podle tohoto plánu pravomoci EU v této oblasti (prakticky bez povšimnutí a zájmu médií) vysoce narostou, bude-li schválena veškerá, velmi početná legislativní agenda. Plán totiž obsahuje 273 legislativních iniciativ Komise a 89 přímých legislativních návrhů. • Sporné body • Tato oblast patří k okruhům politického zájmu EU, kde je kooperace mezi členskými státy konsenzuálnější než v jiných citlivých oblastech, přestože některé dílčí legislativní změny vyvolávají oprávněné obavy. • Návrh Komise počítá s vytvořením nových fondů, především Evropského fondu pro uprchlíky (počítá se s alokací 1,11 mld. €), ale také fondů pro boj s kriminalitou a terorismem (více než půl miliardy euro), na podporu justiční spolupráce v trestních i civilních záležitostech (až 300 mil. €), pro Agenturu základních práv (téměř 100 mil. €) a proti násilí na ženách.

211


1.2 Evropský parlament Hlasování o vyslovení nedůvěry a odvolání Komise José Manuela D. Barrosa • 8. června se v plénu EP odehrálo hlasování o vyslovení nedůvěry a odvolání Komise José Manuela D. Barrosa. • Pro tento návrh se nakonec vyslovilo pouhých 35 poslanců, mnohem méně, než se původně očekávalo. • Legislativní pozadí hlasování • Toto hlasování inicovali většinou poslanci z frakce ID (Euroskeptikové za nezávislost a demokracii), hlasování pro odvolání Barrosovy komise podpořili ještě někteří poslanci evropské krajní levice; neuskutečnila se však možnost, že by proti Barrosově Komisi hlasovali též levicově zaměření poslanci, kteří nesouhlasí s liberálním kurzem a smýšlením některých členů Komise (zejména komisaře pro volný trh McCreevyho či komisařky pro hospodářskou soutěž Kroesové, která též několikrát čelila kritice za střet zájmů kvůli své minulosti, v níž působila v business sféře). • Hlasování bylo vyvoláno na základě obvinění z korupce (Barroso strávil ještě před nástupem do funkce dovolenou na jachtě jednoho ze svých přátel, movitého řeckého rejdaře Spiro Latsise), což se některé názorové skupiny v EP pokoušely interpretovat jako střet zájmů a obviňovaly Barrosa z přijetí úplatku. Návrh nařízení o nutričních nárocích na potraviny • Spotřebitelské organizace v čele s BEUCem spustily 23. května kampaň proti vyjmutí čl. 4 z návrhu nařízení o nutričních nárocích na potraviny. • Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele čl. 4 21. dubna odmítl. Jeho obsahem byly tzv. nutriční profily, které měly zakázat, aby potraviny s velkým množství tuku, cukru či soli mohly být označeny jako „zdravé“. • Sporné body • Nutriční profily přitom měly být hlavní zbraní Komise v boji proti obezitě na evropské úrovni. • Plénum EP o pozměněném návrhu debatovalo 25. května a hlasovalo o den později. EP se poměrem 303:286 postavil za zrušení nutričních profilů. Komise i organizace na ochranu spotřebitele vyjádřily své zklamání. Návrh směrnice o energetické účinnosti a službách • V EP se 7. června konalo první čtení návrhu směrnice o energetické účinnosti a službách.

212

• Plénum se postavilo za flexibilnější přístup k problematice a za stanovení přísnějších (a závazných) cílů. Komise názor EP podpořila, Rada se vyjádřila proti. Její oficiální společný postoj se očekává na zasedání 28. června. • Obsah debaty a legislativní pozadí • Socialistický zpravodaj Mechtild Rothe při debatě řekl, že EU může bez větších obtíží už nyní ušetřit 20–30 % energií, které spotřebovává; konkrétnější však nebyl. Komise původně usilovala o snížení spotřeby o 1 procentní bod ročně. EP navrhl přísnější režim: 3 % v letech 2006–2009, 4 % v letech 2009–2012 a 4,5 % v letech 2012–2015. • Jednotlivé členské státy by si měly vytyčit národní plány, které by odpovídaly jejich aktuální situaci s tím, že unijní závazky by byly minimálními standardy, jichž by měli dosáhnout všichni. Současně by měla být spuštěna informační kampaň, která by měla vést k menší spotřebě energií. • Sporné body • Výsledek prvního parlamentního čtení přivítali především výrobci izolačních materiálů a nízkoenergetické osvětlovací techniky. Směrnice o povinném vybavení vozidel bezpečnostními pásy • Evropský parlament 26. dubna přijal normu, která má doplnit tři směrnice o povinném vybavení vozidel bezpečnostními pásy. • Původně existovala povinnost vybavovat bezpečnostními pásy jen vozidla nových typů, nyní byla rozšířena na všechna nová vozidla – tedy i těch typů, na které se tato povinnost dosud nevztahovala. • Sporné body • V praxi to znamená, že do konce roku budou muset být pásy vybaveny např. všechny nové dálkové autobusy a minibusy. EP zároveň přijal klauzuli, že stejně jako v případě osobních automobilů budou muset být bezpečnostní pásy (tam, kde jsou) také používány. Směrnice o předních ochranných trubkách na automobilech • Komisař pro průmysl a podnikání Günter Verheugen 26. května přivítal výsledek prvního parlamentního čtení návrhu směrnice o předních ochranných trubkách na automobilech, jež se uskutečnilo den předtím. • Obsah směrnice • Připravovaná norma má napomoci lépe chránit chodce, kteří při střetu s automobilem, jenž je trubkami vybaven, často umírají.

květen-červen 2005

• Navrhovaná legislativa, založená na souhlasu producentů, má doplnit směrnici o ochraně chodců z roku 2003. Sociální inkluze v nových členských zemích • EP 9. června přijal zprávu, která volá po zlepšení sociální inkluze v nových členských zemích. • Podle člena výboru pro zaměstnanost a sociální věci Csaby Oryho (EPP-ED) je potřeba vysokou nezaměstnanost snížit posilováním mobility pracovních sil a permanentním vzděláváním tak, aby byla vytvářena především kvalitní pracovní místa. To předpokládá zásadní změny v koncepcích hospodářských politik nových členských zemí; přísun finančních prostředků (částečně z Evropského sociálního fondu) a nové (vnitrostátní i evropské) normy, by vytčenému cíli měly napomoci. • Zpráva je nezávazným dokumentem a pouze prezentuje názor EP. Žádné konkrétní praktické kroky nepředjímá. Ukončení přechodného období týkajícího se volného pohybu pracovních sil • Evropský parlament v plénu 9. června schválil vlastní zprávu, důležitou z hlediska nových členských zemí včetně ČR. • Zpráva hovoří o okamžitém přehodnocení sedmiletého omezení volného pohybu pracovních sil v patnácti starých členských státech vůči deseti novým zemím převážně ze střední a východní Evropy. • Obsah zprávy • Parlament vyzval přímo členské státy, jichž se to týká (tedy v současnosti všechny země bývalé EU-15 s výjimkou Velké Británie, Irska a Švédska), aby z vlastní iniciativy opustily restrikce a napomohly uplatňování tzv. čtyř svobod jednotného vnitřního trhu Unie. • Význam zprávy • Snaha reflektovat nutnost přehodnocení přechodného období na volný pohyb pracovních sil v rámci EU je velmi důležitá nejen z hlediska nových členských zemí. Jsou k dispozici expertní zprávy, podle nichž uzavírání pracovního trhu před zaměstnanci z nových členských zemí neprospívá ani ekonomikám států, které toto opatření v zájmu ochrany vlastních pracovních trhů a sociálních jistot zavedly. • Zpráva je proto bezesporu pozitivním signálem, z hlediska praktického dopadu pro ČR a další nové členské země je však sporné, zda bude mít v rámci rozhodovacího procesu EU větší účinnost.

1.3 Komise Bezpečnost letecké dopravy • Zástupci Komise se 26. května sešli se zástupci národních úřadů pro civilní letectví, aby diskutovali otázku zajištění bezpečnosti letecké dopravy, zejména pak otázku mechanismu včasného varování, který by měl být spuštěn v případě, že se některý členský stát rozhodne zakázat letecké společnosti sídlící mimo EU přístup na svá letiště. • Komise v dané věci preferuje koordinovaný postup. Evropský systém výběru pokut • Evropská rada pro bezpečnost dopravy (ETSC) na zasedání 17. května vyzvala EU, aby zavedla evropský systém výběru pokut, který by zajistil, že přestupky řidičů by se evidovaly ve všech zemích jednotným způsobem. • Praktické a legislativní pozadí • Komise ihned po zveřejnění výzvy ETSC přislíbila, že se jejím návrhem bude zabývat. • Už v dubnu 2004 vydala Komise doporučení 2004/345, v němž požaduje, aby členské země systémově řešily otázku pokut řidičů z jiných členských států. ETSC je toho názoru, že nyní je správný čas pro novou normu na úrovni EU. Právním základem by jí mělo být rámcové rozhodnutí o aplikaci principu vzájemného uznávání finančních sankcí z února 2004. • Význam návrhu • V tuto chvíli nelze předvídat konkrétní podobu uvažované legislativy, zdá se však téměř jisté, že nová norma skutečně přijata bude. Minimálně se o ní bude rozhodovat v rámci legislativního procesu. Kampaň proti kouření • Komise 26. května spustila kampaň, která má zesměšnit kouření a odlákat mladé lidi od „zaběhlých sociálních schémat“. • Obsah kampaně • Komise má nadále vytvářet a aktualizovat databázi obrázků, které mají být na tabákových výrobcích používány. Kampaň bude sestávat z televizních šotů, které budou vysílány ve všech členských státech, z „pojízdných hlídek“, na které se lidé budou moci obracet se svými problémy s kouřením, a z webové prezentace help-eu.com.

213


Nařízení o právech cestujících využívajících služeb leteckých společností • Generální ředitelství Komise pro dopravu a energetiku uspořádala 19. května setkání zástupců národních orgánů odpovědných za provádění nařízení o právech cestujících využívajících služeb leteckých společností. • Nařízení 2004/261 bylo přijato 11. února 2004, zrušilo nařízení 1991/295 a vstoupilo v platnost 17. února 2005. • Norma se týká společných pravidel kompenzace a asistence cestujícím v případě zrušení letu nebo dlouhého zpoždění. • Národní orgány mají napomáhat tomu, aby se v případě konfliktů cestujících a leteckých společností nezahajovala soudní řízení, ale aby samy národní orgány udělovaly leteckým společnostem pokuty. • Sporné body • Celý proces se měl podle Komise zrychlit, nicméně skutečnost je jiná. Komise od doby vstupu nařízení v platnost zaznamenala desetkrát více stížností cestujících než za adekvátní období předtím. Zelená kniha o finančních službách v oblasti přeshraničních transakcí • Komise připravuje zelenou knihu zaměřenou na jednu z dílčích otázek problematiky volného pohybu finančních služeb. • Volný trh v oblasti finačních služeb (pokud jde např. o přeshraniční bankovní transakce) přitom stále ještě není dobudován. Dle Komise mu brání např. to, jakým způsobem se liší ceny za některé bankovní služby v různých členských státech. 1.4 Rada 1.4.1 Coreper Návrh směrnice o pracovní době strojvůdců, kteří se podílejí na přeshraniční dopravě • Návrh směrnice o pracovní době strojvůdců, kteří se podílejí na přeshraniční dopravě, byl 25. května projednáván v Coreperu a následně v Radě pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví a ochranu spotřebitele ve dnech 2.–3. června. • Sporné body • Hlavními spornými body návrhu byly datum platnosti potenciální normy, specifikace požadavků, které by měly být jen rámcové a měly by umožnit členským zemím zavádět přísnější

214

opatření, a povinnost členských států udělovat sankce za porušení potenciální směrnice. • Na zasedání Coreperu došlo k zásadnímu sblížení pozic, což potvrdilo i zasedání Rady. Návrh směrnice byl ve formě politické dohody přijat jednomyslně, zdržela se pouze Velká Británie a Slovensko. Členské státy souhlasily s minimálními standardy týkajícími se denních a týdenních dob odpočinku, dob pro přestávky a maximálních dob práce. Směrnice o ekodesignu • Rada 23. května bez diskuse schválila návrh směrnice o ekodesignu u produktů, které spotřebovávají energii. Po formálním ukončení legislativního procesu tedy vstoupí v platnost norma v podobě, jak ji přijal EP. • Hodnocení směrnice • Rozhodnutí Rady je poměrně překvapivé vzhledem k tomu, že dopady směrnice pocítí především jednotliví občané konkrétních členských států, jež má Rada v EU reprezentovat, a rovněž s ohledem na to, že v rámci spolurozhodovací procedury mohly být parametry směrnice ještě uvolněny v rámci tzv. dohodovacího řízení. 1.4.2 Rada pro hospodářskou soutěž Návrh směrnice o službách • Rada ve dnech 6.–7. června projednávala otázku směrnice o službách. Stejný problém, jenž na posledním zasedání Evropské rady v březnu 2005 vyvolal značné rozpory mezi představiteli členských států, řešené tím, že byl de facto hotový návrh někdejšího komisaře pro volný trh Bolkesteina smeten ze stolu, byl projednáván v květnu i v EP. • Socialistická poslankyně Evelyne Gebhardtová 24. května na zasedání výboru EP pro vnitřní trh prezentovala svou „konsolidovanou“ zprávu o návrhu směrnice o službách. Z textu plyne, že došlo k totálnímu pozměnění návrhu z liberalizujícího kroku směrem k nejasnému re-regulačnímu opatření (vynětí celé řady oborů z předmětu směrnice, definováni služeb veřejného zájmu, princip země určení namísto principu originality, pouze indikativní seznam toho, co směrnice pokrývá apod.) a k oddálení předpokládané platnosti směrnice o dva roky (Komise prosazovala implementační lhůtu dvou let, Gebhardtová čtyři roky). • Legislativní pozadí • Původně se očekávalo, že k prvnímu čtení návrhu v plénu dojde v červnu, nicméně názorové rozdí-


•

• • • •

•

ly, které se při jednání výboru projevily, ukazují, že termín prvního čtení se odsune nejspíš až na říjen 2005 – a ani to ještě není jisté. Představitelé EPP-ED se proti návrhu Gebhardtové jednoznačně postavili s tím, že nenapomůže zachovat sociální standardy, po nichž volá, a naopak zkomplikuje možnost vytvářet nová pracovní místa – bude tedy kontraproduktivní. Liberální frakce k tomu dodala, že princip originality by měl být precizován, ale v žádném případě by se od něj nemělo upouštět. Rada a směrnice o službách K žádnému konkrétnímu závěru nedošlo v této důležité otázce ani na červnovém zasedání Rady, šlo pouze o „zjištění stavu hry“. Směrnice o službách a evropská ústava Otázka směrnice o službách nabyla nového rozměru po (především) francouzském odmítnutí evropské ústavy – lze očekávat další zpomalení jejího projednávání. Krom zmíněných problémových okruhů nyní nepanuje shoda zejména ohledně tzv. tacitní autorizační procedury, kdy by ve vymezeném čase mohly národní administrativy zakázat poskytování služeb operátorům z jiných členských států, což by velice snadno mohlo vést k torpédování samotného smyslu směrnice.

REACH • Po určité době se na pořad jednání institucí opět dostal kontroverzní návh na nový systém registrace, evaluace a autorizace chemikálií. • Návrh, který dosud (především během podzimu 2004 a jara 2005) vyvolával kontroverze během jednání Komise a různých skupin organizovaných zájmů (především reprezentantů velkých výrobců a průmyslu v UNICE na jedné straně a proti nim ekologických organizací a sdružení spotřebitelů v BEUC), se v rámci jednání Rady pro volnou soutěž 6. a 7. června stal předmětem orientační debaty. • Očekává se, že návrh ještě bude předmětem dalších diskusí; řešení jeho osudu v rámci rozhodovacího procesu mělo tvořit jeden z hlavních bodů legislativní agendy britského (a částečně též lucemburského) předsednictví, zdá se však, že tuto otázku i během nadcházejícího půlroku odsune do pozadí závažnější problém evropských financí a rozpočtu. • Sporné body • Kontroverznost návrhu spočívá především v tom, že se na něm střetávají názorové pozice organizovaných zájmů, na jeho projednávání je proto velmi dobře možné demonstrovat a sledovat vliv těchto skupin na legislativní proces v EU.

• Legislativní perspektiva • Další debata o tomto návrhu, k němuž bylo prozatím vydáno množství studií negativního i pozitivního charakteru (ministři jednotlivých zemí se zabývali dokonce i myšlenkou, zda kontroverzní návrh na sjednocení autorizace a evaluace chemikálií úplně neopustit), se přesouvá do Rady pro životní prostředí, která se sejde 24. června. Uznávání profesních kvalifikací • Vedle otázky směrnice o službách se tatáž formace Rady zabývala také otázkou uznávání profesních kvalifikací a bez debaty přijala postoj Evropského parlamentu, který se 11. května postavil za zpřísnění režimu uznávání. • Sporné body • V Radě se očekávaly komplikace, což bylo relativně logické. Řada členských států se neztotožňovala se skutečností, že zpřísňování režimu uznávání kvalifikací de facto představuje brzdu volnému pohybu služeb v této dílčí oblasti, jiné se naopak za přísnější návrh EP bezvýhradně staví. • Je zde relativně jasná kontroverze vůči původně navrhované směrnici o službách (Bolkesteinova směrnice), která v zájmu dobudování volného pohybu jedné z klíčových 4 svobod požadovala spíše uvolnění a zpružnění režimu uznávání profesních kvalifikací. • Původní návrh směrnice o službách počítal s tzv. principem originality (za migrující pracovníky je odpovědná domovská země, nikoliv hostitelská). Návrh směrnice o uznávání profesních kvalifikací v podobě, kterou podpořil EP, je spíše reregulačním opatřením na úrovni EU a neřeší prakticky chybějící realizaci volného pohybu služeb. • Proti sjednocení dosavadních patnácti norem se postavilo Německo a Řecko. Lucembursko se zdrželo. • Komise, která původně zastávala liberálnější postoj, nakonec souhlasila se zpřísněním některých dosavadních opatření výměnou za vytvoření jednoho textu, který má být pro občany „srozumitelnější“. 1.4.3 Rada EcoFin „Rozvojová dávka“ z prodeje letenek • Mezinárodní asociace letecké dopravy (IATA) se ostře ohradila proti návrhu, který 14. května schválili ministři financí EU. Návrh počítá s tím, že část prostředků získaných z prodeje letenek by byla vyhrazena na rozvojovou pomoc.

215


• Legislativní pozadí • Ministři financí EU se otázkou „rozvojové dávky“ zabývali i na zasedání 7. června. K žádnému konkrétnímu opatření však nedospěli, pouze rámcově potvrdili, že o dávce v principu uvažují a že prozatím její výběr ponechají na dobrovolnosti států, leteckých společností i jejich zákazníků. • Hlavními proponenty přísnějšího opatření, které by učinilo dávky povinnými, jsou Francie, Německo, Belgie a Lucembursko; tzv. periferní státy (mj. i ty, jejichž ekonomiky jsou závislé na cestovním ruchu) byly při jednání proti. 1.4.4 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a ochrany spotřebitele Opatření k posílení zaměstnanosti • Ve dnech 2.–3. června se v Lucemburku konalo zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví a ochranu spotřebitele. Na pořadu byla celá řada otázek, které z velké části a dlouhodobě zatěžují rozhodovací proces v EU: opatření k posílení zaměstnanosti, směrnice o pracovní době, nařízení o fungování speciálních agentur (zaměstnanost a sociální věci) a nařízení o nutričních nárocích na potraviny (ochrana spotřebitele). • Rada krom toho rozhodla o revizi nařízení, které upravuje Evropskou agenturu pro zdraví a bezpečnost pracovníků v Bilbau tak, aby byla zaručena její efektivita, byly sníženy její náklady a aby se více zapojovala do dialogu se sociálními partnery. Směrnice o pracovní době • Jako velmi kontroverzní otázka se na červnovém zasedání Rady ministrů pro tuto oblast ukázala již poněkolikáté směrnice o pracovní době. • Postoje jednotlivých aktérů • Komise se (především proti vůli Velké Británie, Slovenska a Polska a proti oficiálnímu názoru Hospodářského a sociálního výboru z 11. května) postavila za zrušení opt-out klauzule, která umožňovala prodloužení 48hodinového pracovního týdne, avšak podpořila možnost prodloužit referenční dobu, z níž se bude skutečná délka pracovního týdne vypočítávat. Komise také vyslovila nesouhlas se začleněním času, během kterého se zaměstnanec přímo nevěnuje práci, do pracovní doby. Naopak se postavila za zachování „rovnováhy mezi profesionálním a rodinným životem“. • Legislativní perspektiva a hodnocení • Návrh směrnice byl vrácen zpět k projednávání do Coreperu a je velmi nejisté, zda se věc podaří dotáhnout do konce ještě před ukončením

216

lucemburského předsednictví, které otázku pracovní doby označilo za jednu ze svých priorit. 1.4.5 Rada pro justici a vnitro Směrnice o praní špinavých peněz • Rada na zasedání 7. června přijala pomocí spolurozhodovací procedury důležitou součást směrnice o praní špinavých peněz. • Jedná se o návrh směrnice, která znesnadňuje volný pohyb vysokých finančních částek přes vnější hranici EU. Dle této směrnice každý, kdo převáží přes vnější hranici (ať již do EU, či z EU) v hotovosti více než 10 tis. €, musí tuto částku deklarovat na celnici. • Sporné body • Jako ještě více kontroverzní může vyznívat další část směrnice o praní špinavých peněz, dle níž mají finanční instituce povinnost registrovat a identifikovat všechny klienty zainteresované do peněžních transferů týkajících se částek převyšujících 15 tis. €.

II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU • Jednu z nejvýznamnějších otázek legislativního dění v EU během června představovalo vedle vzrušených rozhovorů o dalším osudu ratifikačního procesu ústavní smlouvy jednání o finanční perspektivě pro roky 2007–2013. • Legislativní pozadí • Původní situace, v níž Komise trvala na zachování stropu 1,24 % HND EU v závazcích, respektive 1,14 % HND EU v platbách, se poněkud změnila pod vlivem schválení tzv. Bögeho zprávy v květnu 2005. • EP se tak dle vlastních interpretací přiklonil k „úspornější“ variantě, ta však měla podobu stropu ve výši 1,18 % HND EU, což významnou změnu oproti původnímu návrhu Komise nepředstavovalo. Také její návrhy na škrty v některých rozpočtových položkách lze označit za kontroverzní. • Finanční perspektiva 2007–2013, euroústava a postoj Velké Británie • Červnová jednání o finanční perspektivě probíhající nejen na půdě Rady EcoFin, ale také v rámci Rady pro všeobecné otázky, EP, Komise a samozřejmě Evropské rady tedy byla ovlivněna několika skutečnostmi: Přijetí principů Bögeho zprávy v EP coby základu jednací pozice této


•

• •

• •

•

• •

• •

•

instituce postavilo do vyhraněnější pozice nejen Komisi (a částečně EP) vůči Radě coby instituci zastupující členské státy, ale i zástupce jednotlivých členských zemí v Radě ministrů. Vyostřily se postoje některých představitelů skupiny rozpočtových plátců v Radě (zejména Velká Británie a Nizozemí), Komise se dostala do určité defenzivy. Klíčové sporné body Jednalo se zejména o tyto otázky: zda zvítězí více či méně úsporná varianta finanční perspektivy, zda budou prosazeny škrty v oblasti koheze a strukturálních fondů či naopak v oblasti konkurenceschopnosti a růstu, tedy de facto Lisabonské agendy, jak zněl nový návrh, s nímž pod vlivem nejnovějšího vývoje přišlo „v hodině dvanácté“ svého předsednictví Lucembursko. Jedním z nejdůležitějších a nejvíce medializovaných problémů se i pod vlivem vyhraněně prezentovaného britského postoje stala otázka zachování či naopak zrušení britského rabatu. Pozice některých členských zemí Původní tzv. gang šesti, tedy skupina čistých plátců, nevstupoval do červnových jednání jednotně, do značné míry pod vlivem výsledů ratifikace euroústavy. Především Nizozemí přicházelo na jednání se striktní pozicí v zájmu prosazení rozpočtových škrtů a úsporné varianty, podobně bylo ochotno podpořit také britskou pozici prosazující zastavení ratifikací euroústavy. Německo, ač čistý plátce, naznačilo na počátku jednání, že se nebude bránit kompromisu a ústupu z pozice prosazující snížení rozpočtového stropu na 1 % HND EU, aby tak demonstrovalo, že EU nezůstala po dvojím zamítnutí euroústavy oslabená a neakceschopná. Velká Británie přicházela na jednání ve specifické pozici: některé členské státy včetně Francie obviňovaly její zástupce z neústupnosti v otázce rabatu. Velká Británie, Nizozemí a Švédsko se i pod vlivem výsledků ratifikací euroústavy rozhodly ještě pevněji trvat na snižování rozpočtu. Tyto země v čele s Británií se pokoušejí prosadit do určité míry „renacionalizaci“ společné zemědělské politiky, zejména ve smyslu jejího financování. Lucemburský kompromisní návrh Návrh, s nímž do jednání vstupovala předsednická země, Lucembursko, se velmi blíží pozici šestice rozpočtových plátců, když prosazuje výrazné škrty snižující rozpočtový strop až na 1,06 % HND EU. Lucemburské předsednictví ve svém návrhu, nazývaném „lucemburským kompromisem“ podle slavné epizody z dějin evropské integrace

•

•

• •

•

•

•

v 60. letech, navrhuje snížení třetího rozpočtového zdroje, kterým je odváděný příspěvek z DPH, u Německa, Švédska a Nizozemí. V lucemburském návrhu se objevuje řada podnětů k úsporám v rámci finanční perspektivy (jedná se zejména o oblast nadpisu 1, tedy oblast cílů Lisabonské agendy, což některé hlasy v EU kritizují), zároveň ale obsahuje apely na zachování finanční velkorysosti v některých oblastech, kam bude nutno při rozpočtových úsporách prostředky přesunout pro ČR nepříliš výhodným způsobem. Jedná se např. o financování programu Natura 2000, který se týká ochrany živočišných a rostlinných druhů (např. územní ochrana vzácných divokých ptáků). Finanční perspektiva na jednání Rady pro všeobecné záležitosti a Evropské rady Osud agendy Evropské rady 16. a 17. června měla tedy do značné míry v rukou Velká Británie, která 1. července přebírá předsednictví v EU, respektive její premiér Blair. Schůzka ministrů zahraničních věcí 12. a 13. června přinesla spíše vyostření pozic jednotlivých delegací (spor o finanční perspektivu byl komentován coby spor primárně francouzsko-britský) nežli kompromis. Velká Británie trvala na svém stanovisku, že použije vůči návrhu finanční perspektivy veta, pokud by došlo ke zrušení jejího rabatu. Ministr zahraničí Straw přímo upozornil na to, že dosavadní systém financování podporuje státy se zbytečně velkým a neefektivním systémem zemědělské výroby (především Francie) a trestá země s malým a efektivním zemědělským hospodářstvím. Francouzská strana naproti tomu trvá na zachování podmínek financování CAP, dohodnutých v roce 2002 (zde byly stanoveny i do roku 2013 postupně se navyšující přímé platby pro nové členské státy), a volá po zrušení britského rabatu, který je dle nové ministryně Colonnové „výrazem nesolidarity“ z britské strany. Pro ČR, jejíž vláda hájí pozici blízkou spíše stropu stanovenému v Bögeho zprávě, ráda by však zachovala prostředky vyčleněné pro oblast kohezní politiky, je zajímavá pozice Nizozemí.

2.2 Regionální politika • 20. a 21. května se v Lucemburku uskutečnil neformální mítink ministrů jednotlivých členských států EU věnovaný problematice nových programů regionálního rozvoje financovaných prostřednictvím strukturálních fondů pro období 2007–2013.

217


• Obsah schůzky Rady ministrů • Schůzka konstatovala, že potřeby jednotlivých států-příjemců strukturálních prostředků jsou velmi různorodé (od budování infrastruktury po modernizaci školství), bylo by proto velmi kontraproduktivní, kdyby k rozhodování o alokaci prostředků mělo docházet primárně na nadnárodní úrovni pomocí velmi striktně stanovených směrů. Členské státy proto vyslaly směrem ke Komisi velmi jasný signál v podobě ochoty ke schválení navržených rámcových směrů, trvají však na tom, aby o rozvojových prioritách jednotlivých regionů mohly do značné míry rozhodovat samy. • Legislativní pozadí • Komise hodlá představit tyto rámcové směry na konci června, kdy by měly být schváleny na již oficiálním zasedání Rady ministrů. • Sporné body • Hlubší diskuse o regionální politice pro následující finanční období odkryla rozpory jednotlivých členských států nesoucí se v duchu tradičních neshod (zejména v tom smyslu, že některé státy prosazují širší záběr programů v sociální dimenzi – nejen omezení na zvýšení konkurenceschopnosti a vytváření nových pracovních míst, prosazují tedy širší prostor pro intervenci ze strukturálních fondů, což je diskutabilní). • Svůj pohled prezentoval na schůzce i komisař Špidla, který v duchu svých legislativních programů na poli sociální politiky, zaměřených v poslední době především na problematiku nepříznivého demografického vývoje a stárnutí evropské populace, zdůrazňoval potřebu investic do lidských zdrojů v duchu Lisabonské strategie a do „zlepšování administrativních kapacit“. • Delegace některých členských států upozorňovaly i na jedno z největších negativ projektů vycházejících ze strukturálních fondů, které by pro zajištění efektivity těchto programů bylo třeba odstranit, a tím je přebyrokratizovanost celého systému podávání projektů a vyplňování formulářů, které svazují možnost využívání těchto finančních prostředků mnoha pravidly a stavějí mu do cesty překážky.

• •

•

•

• •

2.3 Zemědělství • 7. června se uskutečnilo zasedání Rady ministrů zemědělství, klíčovým tématem byla poměrně logicky otázka financování tohoto vysoce citlivého sektoru. • Obsah jednání Rady • Ministři se na jednání shodli na tom, že především nesmí v nadcházejícím rozpočtovém ob-

218

•

dobí dojít ke snížení výdajů určených na rozvoj venkova, tedy de facto pro nezemědělské využívání půdy. Základem projednávání této otázky v Radě byla zpráva Zemědělského výboru EP, k jejímž jednotlivým bodům týkajícím se reforem financování CAP se Rada měla vyjádřit. Praktické pozadí problému Snaha udržet plánovanou výši prostředků pro rozvoj venkova vyplývá z problémů, v nichž se evropská společná zemědělská politika v současnosti nachází s ohledem na globální konkurenci v tomto citlivém odvětví. V tomto ohledu je tedy logické, že Rada podpořila zachování financí pro rozvoj venkova, je to totiž do určité míry nezbytné (alespoň dle představ Komise) pro redukci zemědělské výroby v rámci EU; redukci, která bude opět vyžadovat značné množství finančních prostředků (do konce roku 2013 se počítá s poklesem zemědělského rozpočtu asi na 36 % celkového rozpočtu EU, de facto však dojde především k „přelití“ financí do oblasti rozvoje venkova) a navíc nebude zcela symetrická v poměru EU-15 ku EU-10. EU tedy dle rozhodnutí Rady (které nebylo jednomyslné, to však rozhodovací pravidla v této dílčí oblasti nevyžadují), která se v něm ztotožnila s předcházejícím stanoviskem zemědělského výboru (tzv. Schierhuberova zpráva), nehodlá přistoupit na další úspory v rámci tří tzv. orientačních os programu rozvoje venkova (osa 1 – konkurenceschopnost – EP navrhuje povinné stanovení použití min. 10 % rozpočtu pro rozvoj venkova, Komise 15 %; osa 2 – životní prostředí a kultivace krajiny – povinně vyčleněno min. 20 % rozpočtu EAFRD dle EP, 25 % dle Komise; osa 3 – diverzifikace hospodářství venkova – povinně vyčleněno 8 % rozpočtu dle EP, 15 % dle Komise). Členské státy přitom oproti těmto stropům, jež vzešly z návrhu Komise i Zemědělského výboru EP, požadují větší flexibilitu pro přesouvání prostředků mezi osami. Hodnocení finančních parametrů návrhu Zmíněné rozdělení lze kritizovat, lze jej hodnotit jako vítězství ekologické lobby (vysoký strop pro osu 2), zarážející je naopak nízké nastavení stropu pro osu 3, která může být z hlediska dlouhodobého řešení nejen zemědělských problémů venkova nejdůležitější. Dalším bodem zprávy EP, který Rada projednávala, byl návrh na vyčlenění specifické částky ve výši 55 tis. € pro pomoc mladým farmářům; měla by být poskytována v podobě jednorázové prémie, případně půjčky.



1.1 EVROPSKÁ RADA Evropská ústava a ekonomické otázky Obsah jednání Evropské rady Zasedání Evropské rady ve dnech 16. – 17. června bylo klíčové ve dvou dominantních otázkách, odpovědi na ně byly otevřené: další osud evropské ústavní smlouvy a otázka, zda leadeři jednotlivých členských zemí budou schopni dospět ke konsenzu, pokud jde o návrh finanční perspektivy pro roky 2007–2013. Tématem č. 1 prvního jednacího dne se měl stát další osud evropské ústavy, přičemž se očekávalo, že evropští státníci smlouvu za mrtvou neprohlásí, ratifikační proces nezastaví a pokusí se smlouvu „resuscitovat“ tím, že prodlouží ratifikační proces za listopad roku 2006, snad s nadějí, že „vzpomínka“ evropských voličů na výsledky francouzského a nizozemského referenda vyprchá. Hlavním tématem druhého dne jednání má být otázka nové finanční perspektivy s dominantními tématy britského rabatu a tlaku Velké Británie na reformu společné zemědělské politiky. Sporné body Dva dny předtím se vedle schůzky Tonyho Blaira s lucemburským premiérem Junckerem uskutečnilo ještě jeho jednání s Jacquesem Chiracem; britský premiér zde potvrdil, že ze své pozice vůči otázce rabatu nesleví, s výjimkou té části, na niž přispívají nové členské státy. Na této pozici, která ještě bude předmětem jednání Evropské rady, se potvrzují spekulace o tom, jakou roli by Británie zřejmě chtěla v současné rozšířené Evropě hrát. Potvrzují to i poukazy premiéra Blaira na to, že tandem Francie-Německo sice bylo třeba chápat jako určitou „osu“ EU, v rozšířené EU je však třeba uplatňovat jiné postupy, než bylo zvykem. Británie by proto mohla vidět v současných politických podmínkách příležitost, jak události v EU více ovlivňovat, i s pomocí nových členských zemí coby případných spojenců.

Další otázky související s projednáváním finanční perspektivy 2007–2013 (nejen) na zasedání Evropské rady viz Příloha. Otázky v pozadí Zasedání Evropské rady se však nemělo soustřeďovat pouze na tyto dominantní problémy, ale i na dílčí otázky evropské legislativy, které stály poněkud v pozadí dohadů o soudu konstituce a evropského rozpočtu. Jednalo se o diskusi o změnách pravidel Paktu růstu a stability, na nichž se evropští leadeři dohodli na summitu v březnu 2005. Dalším bodem na programu jednání je stanovení rámcových řídících principů pro oblast Lisabonské agendy (strategie pro růst a zaměstnanost pro roky 2005–2008). Je to z objektivního hlediska velmi sporný bod jednání; Evropská rada tak fakticky zastírá skutečnost, že Lisabonská agenda byla expertními zprávami ve stávající podobě opakovaně označena za nerealizovatelnou. V oblasti dalšího rozšiřování EU měl summit diskutovat o přípravách na rozšíření o Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko a Turecko, i když je zřejmé, že všechny tyto čtyři země nejsou z hlediska perspektivy přijetí na stejné úrovni. Politický program pro oblast justice a vnitra Velmi zajímavým bodem jednání červnové Evropské rady, který však z důvodů soustředění médií na otázku evropské ústavy, případně budoucnosti evropského rozpočtu uniká pozornosti, je plánované zaměření na vybudování „prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti“, jak jej předvídá evropská ústava. V praxi to bude znamenat diskusi o legislativních návrzích v rámci Haagského programu pro oblast justice a vnitra. Rétorika Evropské rady však naznačuje, že právě v této oblasti, kde se ústavní změny dotýkají vytváření pravidel společné imigrační politiky (nejen v oblasti nelegální, ale i legální, např. ekonomické migrace), sbližování trestního a částečně i občanského práva členských zemí, po-

219


silování Europolu a Eurojustu (spolu s návrhem na vytvoření evropské prokuratury) zachází s ústavní smlouvou, jako by její ratifikace byla zcela jistou věcí, navzdory poslednímu vývoji. Obsah programu Haagský program z října 2004 již po obsahové stránce určité předznamenání ústavních změn v oblasti justice a vnitra přinesl. Po stránce rozhodovacího procesu se však musel držet dosavadních mantinelů primárního práva (pokud jde o rozhodování jednomyslností či QMV, o to, v kterých oblastech se počítá s harmonizací apod.). To, že Evropská rada odkazuje na vybudování „prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti“ však ukazuje, že počítá s legislativními změnami, které se budou stále více blížit cílům stanoveným v ústavě. Legislativní pozadí programu Komise navrhla v květnu 2005 pětiletý plán plnění Haagského programu, 3. června o něm debatovala také Rada pro justici a vnitro. Podle tohoto plánu pravomoci EU v této oblasti (prakticky bez povšimnutí a zájmu médií) vysoce narostou, bude-li schválena veškerá, velmi početná legislativní agenda. Plán totiž obsahuje 273 legislativních iniciativ Komise a 89 přímých legislativních návrhů. Obecně se přitom předpokládá, že tento program bude na zasedání evropských leaderů přijat relativně snadno, právě proto že mu bude i samotnými hlavami států a vlád kvůli otázkám financí a euroústavy věnována malá pozornost. Představitelé členských států si tak možná ani neuvědomí, že dojde k posunu kompetencí na nadnárodní úroveň ve velkém množství dílčích oblastí justice a vnitra. Sporné body Tato oblast patří k okruhům politického zájmu EU, kde je kooperace mezi členskými státy konsenzuálnější než v jiných citlivých oblastech, přestože některé dílčí legislativní změny vyvolávají oprávněné obavy. Zasedání Rady ministrů provedlo oproti původnímu návrhu Komise jen velmi málo změn, které se týkají zejména finanční náročnosti programu (nutno přitom připomenout, že návrh finanční perspektivy počítá s až trojnásobným navýšením prostředků určených pro nadpis 3 „oblast občanství, bezpečnosti a spravedlnosti“ do roku 2013). Návrh Komise počítá s vytvořením nových fondů, především Evropského fondu pro uprchlíky (počítá se s alokací 1,11 mld. €), ale také fondů pro boj s kriminalitou a terorismem (více než 0,5 mild. €), na podporu justiční spolupráce v trestních i civil-

220

ních záležitostech (až 300 mil. €), pro Agenturu základních práv (téměř 100 mil. €) a proti násilí na ženách. Všechny tyto plánované výdaje zůstávají po zasedání Rady zachovány, dochází jen k dílčím změnám. Zejména Německo má pochybnosti o tom, zda by např. problematika navracení uprchlíků měla náležet k agendě EU a zda by měla být financována z evropských rozpočtových prostředků. Pokud jde o obsah návrhů, podobně jako v oblasti strukturálních fondů volají členské státy po tom, aby program znamenal pouze jakési rámcové řídící principy a dovoloval v těchto citlivých oblastech dostatečnou míru flexibility. Ke skutečným obsahovým změnám oproti původnímu návrhu Komise totiž nedošlo. Zajímavé je, že ministři členských států vyjádřili zájem, aby v oblasti současného „třetího pilíře“, tedy justice a policejní spolupráce, zůstala členským státům legislativní iniciativa a nepřecházela na Komisi, jak to předepisuje ústava, která jakési oddělení a zvláštní status justice a vnitra zcela ruší, když tuto oblast převádí bez dalšího do tzv. sdílených pravomocí EU. V oblasti justice a vnitra by se tedy mohla do budoucna rýsovat jakási zvláštní situace, která do určité míry kopíruje možný osud celé evropské ústavy ve vztahu ke vznikající legislativě: budou možná zachovány obsahové změny (dojde k větší harmonizaci a posilování spolupráce v dílčích oblastech, kde to ústava předvídá, tímto směrem alespoň směřuje již řada legislativních návrhů), členské státy však budou trvat na zachování některých dosavadních formálních pravidel rozhodovacího procesu (zachování jednomyslnosti tam, kde se vyskytuje dle platného primárního práva, zachování zákonodárné iniciativy Rady). Takto by alespoň mohla situace vypadat v případě, že nedojde k nějakému prosazení ústavního textu za každou cenu. Přesto lze konstatovat, že i po obsahové stránce nalézáme v legislativním plánu řadu diskutabilních trendů. Velká pozornost je v nich totiž soustředěna na otázku shromažďování, ukládání a ochrany citlivých dat osobní povahy, což Rada oproti Komisi ještě posílila. Rada např. navrhla, aby návrh na povinnost telekomunikačních společností shromažďovat data (např. doba a délka trvání telefonního hovoru, nikoli obsah) byl přijat (nikoli jen diskutován, jak předpokládala Komise) ještě v roce 2005. Legislativní dění v oblasti justice a vnitra má být v roce 2005 soustředěno na problematiku ochrany dat i prostřednictvím nově připravované směrnice o ochraně dat. Další návrhy: zvyšování pravomoci Evropského soudního dvora v rámci prejudiciálního řízení v oblasti justice a vnitra, rámcové rozhodnutí o zjednodušení


výměny informací mezi policejními útvary různých států, další rozvoj Evropské policejní akademie (European Police College), iniciativa pro boj proti korupci ve veřejných zakázkách, další rozvoj plánované evropské prokuratury a dokonce iniciativa týkající se efektivnějšího stíhání dopravních přestupků. 1.2 EVROPSKÝ PARLAMENT

a nizozemského referenda. Poslanci PES údajně nechtěli zpochybňovat v osobě předsedy Komise další ze symbolů evropské integrace. Barroso se přesto v souvislosti s hlasováním nevyhnul v plénu kritice; vznesl ji proti němu známý euroskeptický poslanec Brit Nigel Farage, který upozornil na to, že předseda Komise často jedná ve vleku nejsilnějších parlamentních frakcí a není proto nestrannou osobou, jakou by měl z titulu své funkce být.

Hlasování o vyslovení nedůvěry a odvolání Komise José Manuela D. Barrosa

Návrh nařízení o nutričních nárocích na potraviny

8. června se v plénu EP odehrálo hlasování o vyslovení nedůvěry a odvolání Komise José Manuela D. Barrosa. Pro tento návrh se nakonec vyslovilo pouhých 35 poslanců, mnohem méně, než se původně očekávalo. Toto hlasování inicovali většinou poslanci z frakce ID (Euroskeptikové za nezávislost a demokracii), hlasování pro odvolání Barrosovy komise podpořili ještě někteří poslanci evropské krajní levice; neuskutečnila se však možnost, že by proti Barrosově Komisi hlasovali též levicově zaměření poslanci, kteří nesouhlasí s liberálním kurzem a smýšlením některých členů Komise (zejména komisaře pro volný trh McCreevyho či komisařky pro hospodářskou soutěž Kroesové, která též několikrát čelila kritice za střet zájmů kvůli své minulosti, v níž působila v business sféře). Hlasování bylo vyvoláno na základě obvinění z korupce (Barroso strávil ještě před nástupem do funkce dovolenou na jachtě jednoho ze svých přátel, movitého řeckého rejdaře Spiro Latsise), což se některé názorové skupiny v EP pokoušely interpretovat jako střet zájmů a obviňovaly Barrosa z přijetí úplatku.

Spotřebitelské organizace v čele s BEUCem spustily 23. května kampaň proti vyjmutí čl. 4 z návrhu nařízení o nutričních nárocích na potraviny. Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele čl. 4 21. dubna odmítl. Jeho obsahem byly tzv. nutriční profily, které měly zakázat, aby potraviny s velkým množství tuku, cukru či soli mohly být označeny jako „zdravé“.

Legislativní pozadí hlasování K vyvolání tohoto hlasování stačí jeho iniciace ze strany 10 % stávajícího počtu poslanců. Dle platného primárního práva může EP odvolat pouze Komisi jako celek, ne jednotlivé komisaře, podobně jako i při schvalování Komise nemůže hlasovat o jednotlivých osobách komisařů, ale pouze o důvěře Komisi jako celku (jak se prokázalo při personálních problémech právě Barrosovy Komise). Průběh a hodnocení výsledku I v souvislosti s tímto výsledkem byla některými poslanci při zdůvodňování jejich volby zmiňována euroústava (jednalo se často o poslance socialistů, kteří měli k Barrosově osobě výhrady). Údajně fakt, že pro odvolání Barrosa hlasovala méně než polovina těch, kdo návrh iniciovali či signalizovali, že jej podpoří, byl způsoben výsledky francouzského

Sporné body Nutriční profily přitom měly být hlavní zbraní Komise v boji proti obezitě na evropské úrovni. Spotřebitelské organizace navíc tvrdí, že jejich vyjmutí z návrhu nahrává německým a britským potravinářským firmám. Výbor EP však nebyl přesvědčen o tom, že by zavedení nutričních profilů nutně vedlo k celoevropskému poklesu obezity. Přesto se v EP v průběhu května zformovala skupina podporující znovuzačlenění čl. 4 do návrhu. Byla vytvořena napříč frakcemi, avšak s převahou socialistů a menšinou členů EPP-ED. Vedle BEUCu jí vyjádřily podporu i Stálý výbor evropských lékařů, Euro Coop, Evropská kardiologická síť, Eurocare, Evropská aliance pro veřejné zdraví a Farmaceutická skupina EU. Plénum EP o pozměněném návrhu debatovalo 25. května a hlasovalo o den později. EP se poměrem 303:286 postavil za zrušení nutričních profilů. Komise i organizace na ochranu spotřebitele vyjádřily své zklamání. Naopak frakce, které hlasovaly proti nutričním profilům (mj. EPP-ED), označily rozhodnutí EP za „vítězství rozumu“, protože nutriční profily by vyžadovaly akceptaci tzv. autorizační procedury, jež by směřovala k ohrožení malých a středních podniků. Podobný názor prezentovala i skupina Eurocommerce, která zastupuje obchodníky v EU. Rada se návrhem o nutričních nárocích na potraviny zabývala na zasedání ve dnech 2.–3. června a v přijatém společném postoji – v rozporu s názorem EP – potvrdila, že většina členských států

221


nutriční profily podporuje. Rada zachovala nutriční profily i přísnější autorizační proceduru při uvádění nových potravin na trh. Rada se tedy postavila za Komisi a proti Evropskému parlamentu. Legislativní perspektiva Ve druhém parlamentním čtení nelze očekávat dosažení absolutní většiny, která by společný postoj Rady modifikovala, takže norma nejspíše bude platit od roku 2006 či 2007, jak předpokládá Komise, a bude obsahovat nejen klauzuli o nutričních profilech, ale i článek o autorizační proceduře, která může zkomplikovat (především) malým a středním podnikům přístup na trh nadměrnými požadavky na zavádění nových produktů. Návrh směrnice o energetické účinnosti a službách V EP se 7. června konalo první čtení návrhu směrnice o energetické účinnosti a službách. Plénum se postavilo za flexibilnější přístup k problematice a za stanovení přísnějších (a závazných) cílů. Komise názor EP podpořila, Rada se vyjádřila proti. Její oficiální společný postoj se očekává na zasedání 28. června. Obsah debaty a legislativní pozadí Socialistický zpravodaj Mechtild Rothe při debatě řekl, že EU může bez větších obtíží už nyní ušetřit 20–30 % energií, které spotřebovává; konkrétnější však nebyl. Komise původně usilovala o snížení spotřeby o jeden procentní bod ročně. EP navrhl přísnější režim: 3 % v letech 2006–2009, 4 % v letech 2009–2012 a 4,5 % v letech 2012–2015. Ve výsledku tedy 11,5 procentního bodu oproti stávajícímu stavu. Veřejný sektor by měl podle Komise i EP jít příkladem. Jak konkrétně, nebylo upřesněno. Jednotlivé členské státy by si měly vytyčit národní plány, které by odpovídaly jejich aktuální situaci s tím, že unijní závazky by byly minimálními standardy, jichž by měli dosáhnout všichni. Současně by měla být spuštěna informační kampaň, která by měla vést k menší spotřebě energií. Sporné body Výsledek prvního parlamentního čtení přivítali především výrobci izolačních materiálů a nízkoenergetické osvětlovací techniky. Obecně ale panuje obava, že navrhovaná norma je další z řady zbytečných byrokratických opatření, která působí proti principům volného pohybu energií na jednotném trhu, který nejenže zatím plně neexistuje, ale může být dalšími opatřeními už v počátcích zcela potlačen.

222

Směrnice o povinném vybavení vozidel bezpečnostními pásy Evropský parlament 26. dubna přijal normu, která má doplnit tři směrnice o povinném vybavení vozidel bezpečnostními pásy. Implementační lhůta byla stanovena na šest měsíců, takže koncem tohoto roku bude směrnice v platnosti. Původně existovala povinnost vybavovat bezpečnostními pásy jen vozidla nových typů, nyní byla rozšířena na všechna nová vozidla – tedy i těch typů, na které se tato povinnost dosud nevztahovala. Sporné body V praxi to znamená, že do konce roku budou muset být pásy vybaveny např. všechny nové dálkové autobusy a minibusy. EP zároveň přijal klauzuli, že stejně jako v případě osobních automobilů budou muset být bezpečnostní pásy (tam, kde jsou) také používány. Navzdory tomu, že tuto směrnici je třeba hodnotit jako legislativní krok snažící se vyjít vstříc bezpečnosti silniční dopravy (jak o tom stále hovoří i dlouhodobé legislativní koncepce resortu dopravy v rámci Komise), je pravdou, že toto opatření bude představovat určitou ekonomickou zátěž pro dopravce. Zejména vezmeme-li v úvahu, že bezpečnostními pásy budou muset být vybavována dodatečně i vozidla starších typů (a tedy nižších cenových relací). Z tohoto hlediska je třeba hodnotit i dopad legislativy na ČR. Směrnice o předních ochranných trubkách na automobilech Komisař pro průmysl a podnikání Günter Verheugen 26. května přivítal výsledek prvního parlamentního čtení návrhu směrnice o předních ochranných trubkách na automobilech, jež se uskutečnilo den předtím. Obsah směrnice Připravovaná norma má napomoci lépe chránit chodce, kteří při střetu s automobilem, jenž je trubkami vybaven, často umírají. Směrnice se zaměří na dohled nad testy tzv. bull bars, přičemž bude sledována především jejich absorpční schopnost. Zakázány mají být ty ochranné trubky, které jsou „rigidní“. Navrhovaná legislativa, založená na souhlasu producentů, má doplnit směrnici o ochraně chodců z roku 2003. Sporné body Nutno ale dodat, že Komise i EP názor výrobců automobilů interpretovali velmi volně a do návrhu včlenili četná opatření, která mají potenciál produk-


ci zbyrokratizovat. Na druhé straně je pravda, že obě instituce ustoupily od úplného zákazu ochranných trubek. Rozhodovací proces o celé věci je teprve na začátku. Datum oznámení společného postoje Rady ještě není známo. Sociální inkluze v nových členských zemích EP 9. června přijal zprávu, která volá po zlepšení sociální inkluze v nových členských zemích. Podle člena výboru pro zaměstnanost a sociální věci Csaby Oryho (EPP-ED) je potřeba vysokou nezaměstnanost snížit posilováním mobility pracovních sil a permanentním vzděláváním tak, aby byla vytvářena především kvalitní pracovní místa. To předpokládá zásadní změny v koncepcích hospodářských politik nových členských zemí, přísun finančních prostředků (částečně z Evropského sociálního fondu) a nové (vnitrostátní i evropské) normy, které by vytčenému cíli měly napomoci. Zpráva je nezávazným dokumentem a pouze prezentuje názor EP. Žádné konkrétní praktické kroky nepředjímá. Pouze lze v pozadí sledovat snahu nadnárodních institucí zasahovat v budoucnu více do sociální politiky na úrovni jednotlivých členských států. Ukončení přechodného období týkajícího se volného pohybu pracovních sil Evropský parlament v plénu 9. června schválil vlastní zprávu, důležitou z hlediska nových členských zemí včetně ČR. Zpráva hovoří o okamžitém přehodnocení sedmiletého omezení volného pohybu pracovních sil v patnácti starých členských státech vůči deseti novým zemím převážně ze střední a východní Evropy. Text připravil výbor pro zaměstnanost a sociální věci. Komise bude podle modelu 2+3+2 (roky) řešit otázku až v příštím roce. Obsah zprávy Parlament vyzval přímo členské státy, jichž se to týká (tedy v současnosti všechny země bývalé EU15 s výjimkou Velké Británie, Irska a Švédska), aby z vlastní iniciativy opustily restrikce a napomohly uplatňování tzv. čtyř svobod jednotného vnitřního trhu Unie. Pouze tak bude podle zprávy možné napomoci hospodářskému růstu a vytvoření nových pracovních příležitostí. Komuniké bylo předáno Komisi i Radě k posouzení, nelze ale očekávat žádný zásadní posun, protože zprávy, které Evropský parlament vytvoří z vlastní iniciativy, nemusí tyto instituce podle smluv vůbec reflektovat.

Význam zprávy Snaha reflektovat nutnost přehodnocení přechodného období na volný pohyb pracovních sil v rámci EU je velmi důležitá nejen z hlediska nových členských zemí. Jsou k dispozici expertní zprávy, podle nichž uzavírání pracovního trhu před zaměstnanci z nových členských zemí neprospívá ani ekonomikám států, které toto opatření v zájmu ochrany vlastních pracovních trhů a sociálních jistot zavedly. Z hlediska ČR je nejbližším příkladem Německo, které uzavření svých pracovních trhů vůči novým členským zemím z důvodů vlastních ekonomických potíží zřejmě hodlá prodloužit na celou lhůtu sedm let. Ve skutečnosti je v některých povoláních zaměstnáváno v současnosti načerno velké množství pracovníků z nových členských zemí (především Polska), což činí dodržování přechodného období kontraproduktivním především z toho hlediska, že nelegální najímání pracovních sil se týká především méně kvalifikovaných profesí (medializované kauzy německých jatek), zatímco kvalifikované pracovní síly nemají na pracovní trh těchto zemí přístup. Zpráva je proto bezesporu pozitivním signálem, z hlediska praktického dopadu pro ČR a další nové členské země je však sporné, zda bude mít v rámci rozhodovacího procesu EU větší účinnost. 1.3 KOMISE Bezpečnost letecké dopravy Zástupci Komise se 26. května sešli se zástupci národních úřadů pro civilní letectví, aby diskutovali otázku zajištění bezpečnosti letecké dopravy, zejména pak otázku mechanismu včasného varování, který by měl být spuštěn v případě, že se některý členský stát rozhodne zakázat letecké společnosti sídlící mimo EU přístup na svá letiště. Komise v dané věci preferuje koordinovaný postup. Ve dnech 12.–14. května přitom Nizozemsko, Francie a Německo separátně zakázaly turecké společnosti Onuf Air přelet na jejich územím z důvodu nedostatečného plnění bezpečnostních standardů. V praxi se bude záměr Komise realizovat tak, že stát, který bude chtít zavést jakékoli restriktivní opatření, předá své důvody mezinárodní inspekci (složené ze zástupců členských států), která rozhodne. Právním základem tohoto postupu bude směrnice 2004/36 o bezpečnosti letadel třetích zemí, která využívají letišť v EU.

223


Evropský systém výběru pokut Evropská rada pro bezpečnost dopravy (ETSC) na zasedání 17. května vyzvala EU, aby zavedla evropský systém výběru pokut, který by zajistil, že přestupky řidičů by se evidovaly ve všech zemích jednotným způsobem. ETSC, která se primárně věnuje otázkám bezpečnosti silniční dopravy, je nevládní organizací. Reagovala na jednání Vysoké skupiny EU pro bezpečnost silniční dopravy 12. května, která sestává ze zástupce Komise a zástupců ministerstev členských států, setkává se dvakrát do roka, ale nemá pravomoc přijímat závazná rozhodnutí. Praktické a legislativní pozadí Komise ihned po zveřejnění výzvy ETSC přislíbila, že se jejím návrhem bude zabývat. Návrh ETSC přivítala i zpravodajka výboru pro dopravu EP zabývající se otázkou bezpečnosti silniční dopravy, která jej podpořila i daty: 25 % všech přestupků na silnicích se děje v tranzitních zemích EU. S podobnou myšlenkou jako ETSC přišel ještě před nástupem Barrosovy Komise současný komisař pro dopravu Jacques Barrot. Už v dubnu 2004 vydala Komise doporučení 2004/345, v němž požaduje, aby členské země systémově řešily otázku pokut řidičů z jiných členských států. ETSC je toho názoru, že nyní je správný čas pro novou normu na úrovni EU. Právním základem by jí mělo být rámcové rozhodnutí o aplikaci principu vzájemného uznávání finančních sankcí z února 2004. Co se týče technického zajištění projektu, pak by podle ETSC měly být využity systémy VERA 2 (videosystém) a eNFORCE (forma počítačové sítě), jejichž vývoj byl financován z prostředků pátého rámcového programu pro výzkum a rozvoj. Význam návrhu V tuto chvíli nelze předvídat konkrétní podobu uvažované legislativy, zdá se však téměř jisté, že nová norma skutečně přijata bude. Minimálně se o ní bude rozhodovat v rámci legislativního procesu. V případě, že se norma bude zabývat pouze technickým zajištěním výběru pokut, lze ji (s výhradami) akceptovat spíše než kompletní harmonizaci výběru pokut včetně jejich výší. Jaké podoby návrh v této věci nabude, ukáže nejdříve návrh Komise. Zatím ale nebylo stanoveno, kdy zhruba bude zveřejněn. Kampaň proti kouření Komise 26. května spustila kampaň, která má zesměšnit kouření a odlákat mladé lidi od „zaběhlých sociálních schémat“.

224

Jde o další z kroků komisaře pro zdraví a ochranu spotřebitele Markose Kyprianoua. Tento komisař zahájil v poslední době např. též dlouhodobou kampaň proti obezitě. Protikuřácká kampaň přitom nemá být samoúčelná. Má zpopularizovat právní předpisy, které Komise v souvislosti s bojem proti kouření přijala a jimiž se mj. nově umožňuje zavést na balíčky cigaret adekvátní „ilustrační upozornění“. Obsah kampaně Komise má nadále vytvářet a aktualizovat databázi obrázků, které mají být na tabákových výrobcích používány. Kampaň bude sestávat z televizních šotů, které budou vysílány ve všech členských státech, z „pojízdných hlídek“, na které se lidé budou moci obracet se svými problémy s kouřením, a z webové prezentace help-eu.com. Aktivity Komise v oblasti ochrany spotřebitele nabývají na intenzitě. Kampaně jsou ale užitečné spíše v tom, že ukazují, kterým směrem se bude EU při tvorbě legislativy ubírat. O jejich praktickém dopadu (nehledě na ignoranci principu subsidiarity) nemůže být řeč. Nařízení o právech cestujících využívajících služeb leteckých společností Generální ředitelství Komise pro dopravu a energetiku uspořádala 19. května setkání zástupců národních orgánů odpovědných za provádění nařízení o právech cestujících využívajících služeb leteckých společností. Nařízení 2004/261 bylo přijato 11. února 2004, zrušilo nařízení 1991/295 a vstoupilo v platnost 17. února 2005. Norma se týká společných pravidel kompenzace a asistence cestujícím v případě zrušení letu nebo dlouhého zpoždění. Přestože nařízení členské země přímo zavazuje, většina z nich má s jeho implementací problémy plynoucí především z nedostatku peněz. Národní orgány mají napomáhat tomu, aby se v případě konfliktů cestujících a leteckých společností nezahajovala soudní řízení, ale aby samy národní orgány udělovaly leteckým společnostem pokuty. Sporné body Celý proces se měl podle Komise zrychlit, nicméně skutečnost je jiná. Komise od doby vstupu nařízení v platnost zaznamenala desetkrát více stížností cestujících než za adekvátní období předtím. Plyne to i z toho, že cestující jsou si svých nových práv díky propagační kampani Komise velmi dobře vědomi. Komise na setkání konstatovala, že problém s implementací je čistě problémem finančních prostředků. Fakt, že nejproblematičtější je nejspíš


samotná norma, v úvahu nevzala. Na závěr setkání pak zástupce Komise prohlásil, že v případě neospravedlnitelné neimplementace nařízení si Komise vyhrazuje právo na zahájení soudního řízení proti konkrétním členským zemím. Zelená kniha o finančních službách v oblasti přeshraničních transakcí Komise připravuje zelenou knihu zaměřenou na jednu z dílčích otázek problematiky volného pohybu finančních služeb. Volný trh v oblasti finačních služeb (pokud jde např. o přeshraniční bankovní transakce) přitom stále ještě není dobudován. Dle Komise mu brání např. to, jakým způsobem se liší ceny za některé bankovní služby v různých členských státech. Komise v současnosti podniká výzkum v některých otázkách zaměřených na oblast finančních a bankovních služeb, hodlá se zaměřit např. na fungování platebních karet, jak oznámila 13. června. 1.4 RADA 1.4.1 Coreper Návrh směrnice o pracovní době strojvůdců, kteří se podílejí na přeshraniční dopravě Návrh směrnice o pracovní době strojvůdců, kteří se podílejí na přeshraniční dopravě, byl 25. května projednáván v Coreperu a následně v Radě pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví a ochranu spotřebitele ve dnech 2.–3. června. Původně se neočekával žádný zásadní obrat, protože návrh byl začátkem května odložen kvůli neshodám mezi členskými státy. Návrh vznikl po vzájemné dohodě Komise a sociálních partnerů a s ohledem na to jej Rada nemohla nijak pozměnit, byť se k němu kriticky vyjádřila celá řada členských zemí včetně ČR, protože údajně zavede další zbytečnou normu na úrovni EU. Sporné body Hlavními spornými body návrhu byly datum platnosti potenciální normy, specifikace požadavků, které by měly být jen rámcové a měly by umožnit členským zemím zavádět přísnější opatření, a povinnost členských států udělovat sankce za porušení potenciální směrnice. Na zasedání Coreperu došlo k zásadnímu sblížení pozic, což potvrdilo i zasedání Rady. Návrh směrnice byl ve formě politické dohody přijat jednomyslně, zdržela se pouze Velká Británie a Slovensko. Členské

státy souhlasily s minimálními standardy týkajícími se denních a týdenních dob odpočinku, dob pro přestávky a maximálních dob práce. Směrnice by měla být implementována během tří let. Po dalších třech letech by měla Komise zveřejnit zprávu o tom, zda je existence normy opodstatněná. Směrnice o ekodesignu Rada 23. května bez diskuse schválila návrh směrnice o ekodesignu u produktů, které spotřebovávají energii. Po formálním ukončení legislativního procesu tedy vstoupí v platnost norma v podobě, jak ji přijal EP. Směrnice bude krom dopravních prostředků upravovat všechny výrobky, které spotřebovávají energii tak, aby byly co nejméně ekologicky škodlivé. Na producenty se zvýší tlak, aby na trh uváděli jen produkty, které odpovídají parametrům směrnice. Pravděpodobně to povede k částečnému nárůstu cen výrobků. Obecně půjde o produkty, s nimiž se na jednotném trhu obchoduje ve vysokých objemech a u nichž je potenciál k výraznému zlepšení směrem k nižší ekologické zátěži. Konkrétně se jedná např. o zařízení k ohřevu vody, elektrické motory, domácí spotřebiče či klimatizační zařízení. Hodnocení směrnice Rozhodnutí Rady je poměrně překvapivé vzhledem k tomu, že dopady směrnice pocítí především jednotliví občané konkrétních členských států, jež má Rada v EU reprezentovat, a rovněž s ohledem na to, že v rámci spolurozhodovací procedury mohly být parametry směrnice ještě uvolněny v rámci tzv. dohodovacího řízení. 1.4.2 Rada pro hospodářskou soutěž Návrh směrnice o službách Rada ve dnech 6.–7. června projednávala otázku směrnice o službách. Stejný problém, jenž na posledním zasedání Evropské rady v březnu 2005 vyvolal značné rozpory mezi představiteli členských států, řešené tím, že byl de facto hotový návrh někdejšího komisaře pro volný trh Bolkesteina smeten ze stolu, byl projednáván v květnu i v EP. Socialistická poslankyně Evelyne Gebhardtová 24. května na zasedání výboru EP pro vnitřní trh prezentovala svou „konsolidovanou“ zprávu o návrhu směrnice o službách. Již v dubnu přitom ve výboru představila základní teze svého postoje. Z textu plyne, že došlo k totálnímu pozměnění návrhu z liberalizujícího kroku směrem k nejasnému re-regulačnímu opatření (vynětí celé řady oborů z předmětu směrnice, definování

225


služeb veřejného zájmu, princip země určení namísto principu originality, pouze indikativní seznam toho, co směrnice pokrývá apod.) a k oddálení předpokládané platnosti směrnice o dva roky (Komise prosazovala implementační lhůtu dva roky, Gebhardtová čtyři roky). Legislativní pozadí Původně se očekávalo, že k prvnímu čtení návrhu v plénu dojde v červnu, nicméně názorové rozdíly, které se při jednání výboru projevily, ukazují, že termín prvního čtení se odsune nejspíš až na říjen 2005 – a ani to ještě není jisté. Představitelé EPP-ED se proti návrhu Gebhardtové jednoznačně postavili s tím, že nenapomůže zachovat sociální standardy, po nichž volá, a naopak zkomplikuje možnost vytvářet nová pracovní místa – bude tedy kontraproduktivní. Liberální frakce k tomu dodala, že princip originality by měl být precizován, ale v žádném případě by se od něj nemělo upouštět. Zelení socialistický návrh podpořili. Jejich výhrady byly spíše „technického“ charakteru. Zástupce zelených mj. prohlásil, že směrnice nesmí obětovat dosavadní evropské standardy ve službách jen proto, aby EU snížila byrokratickou zátěž. Kontroverze nejspíše budou pokračovat. Rovněž je třeba připomenout, že Komise může návrh směrnice zcela stáhnout z legislativního procesu. Zabránilo by se sice aktivitám, které jej torpédují, ale zároveň by na poli služeb k žádné liberalizaci nedošlo.

nice. Francie chce v následujícím období zaujmout taktiku vyčkávání na oficiální názor Evropského parlamentu, jenž by měl být znám v říjnu. Velká Británie, předsednická země ve druhé polovině roku 2005, chce naopak pokračovat v jednáních, alespoň v rovině technických parametrů směrnice. REACH Po určité době se na pořad jednání institucí opět dostal kontroverzní návh na nový systém registrace, evaluace a autorizace chemikálií. Návrh, který dosud (především během podzimu 2004 a jara 2005) vyvolával kontroverze během jednání Komise a různých skupin organizovaných zájmů (především reprezentantů velkých výrobců a průmyslu v UNICE na jedné straně a proti nim ekologických organizací a sdružení spotřebitelů v BEUC), se v rámci jednání Rady pro volnou soutěž 6. a 7. června stal předmětem orientační debaty. Očekává se, že návrh ještě bude předmětem dalších diskusí; řešení jeho osudu v rámci rozhodovacího procesu mělo tvořit jeden z hlavních bodů legislativní agendy britského (a částečně též lucemburského) předsednictví, zdá se však, že tuto otázku i během nadcházejícího půlroku odsune do pozadí závažnější problém evropských financí a rozpočtu.

Rada a směrnice o službách K žádnému konkrétnímu závěru nedošlo v této důležité otázce ani na červnovém zasedání Rady, šlo pouze o „zjištění stavu hry“. Lucemburské předsednictví dosud v dané věci uspořádalo dvanáct schůzek na úrovni pracovních skupin, ale žádná z nich se nezabývala nejkontroverznějšími záležitostmi návrhu: předmětem směrnice a tzv. principem originality, který praví, že každý, kdo poskytuje služby v domovském státě, může automaticky poskytovat služby i v dalších členských státech. Francie a Belgie vystupují proti návrhu, zatímco Velká Británie, Polsko, Irsko a Nizozemí jej podporují.

Sporné body Kontroverznost návrhu spočívá především v tom, že se na něm střetávají názorové pozice organizovaných zájmů; na jeho projednávání je proto velmi dobře možné demonstrovat a sledovat vliv těchto skupin na legislativní proces v EU. Orientační debata v rámci Rady probíhala za účasti komisařů pro životní prostředí (Stavros Dimas) a pro průmysl a podnikání (Günter Verheugen), což dokládá, že na tomto návrhu se střetávají především zájmy reprezentující životní prostředí a tzv. ochranu spotřebitele (podporují návrh v podobě, v jaké jej vydala Komise) a zástupci výrobců, průmyslu a podnikatelské sféry (mají proti návrhu námitky, lišící se dle toho, zda jde o zástupce velkých či menších výrobců).

Směrnice o službách a evropská ústava Otázka směrnice o službách nabyla nového rozměru po (především) francouzském odmítnutí evropské ústavy – lze očekávat další zpomalení jejího projednávání. Krom zmíněných problémových okruhů nyní nepanuje shoda zejména ohledně tzv. tacitní autorizační procedury, kdy by ve vymezeném čase mohly národní administrativy zakázat poskytování služeb operátorům z jiných členských států, což by velice snadno mohlo vést k torpédování samotného smyslu směr-

Obsah návrhu z hlediska různých zájmových skupin Součástí návrhu je např. vytvoření další evropské agentury, která by se kontrolou dodržování nového systému registrace a autorizace chemikálií zabývala; odpůrci návrhu tedy upozorňují na další byrokratické břemeno, které návrh vytváří. Zástupci malých výrobců též upozorňují na to, že návrh je v souladu s trendem pozorovatelným i v jiných oblastech nově připravované legislativy (např. na poli patentové ochrany duševního vlastnictví), kterým je snaha o zpřísňování podmínek registrace a autorizace pro-

226


duktů a jejich kontroly a posilování této kontroly na nadnárodní úrovni. Dle kritiků tyto snahy (v zájmu ochrany spotřebitele) svazují konkurenci na daném poli a vyhovují spíše velkým výrobcům. Druhá strana, reprezentující ochranu spotřebitele, však argumentuje i snahou ochránit tímto způsobem evropský trh a výrobce před nekvalitní globální konkurencí. Druhým sporným bodem je právě naznačená snaha soustředit kontrolu dodržování nového systému REACH na nadnárodní úroveň, do rukou Evropské agentury se sídlem v Helsinkách; sporné přitom je, do jaké míry má zůstat odpovědnost za registraci a evaluaci těchto citlivých produktů (chemikálií) v rukou členských států. Legislativní perspektiva Další debata o tomto návrhu, k němuž bylo prozatím vydáno množství studií negativního i pozitivního charakteru (ministři jednotlivých zemí se zabývali dokonce i myšlenkou, zda kontroverzní návrh na sjednocení autorizace a evaluace chemikálií úplně neopustit), se přesouvá do Rady pro životní prostředí, která se sejde 24. června. Uznávání profesních kvalifikací Vedle otázky směrnice o službách se tatáž formace Rady zabývala také otázkou uznávání profesních kvalifikací a bez debaty přijala postoj Evropského parlamentu, který se 11. května postavil za zpřísnění režimu uznávání. Rozhodnutí EP z 11. května přivítala i Rada evropských architektů (ACE). EP přijal pozměněný text návrhu, jenž se týká úpravy režimu uznávání profesních kvalifikací v EU. Text obecně zpřísňuje uznávání profesních kvalifikací, byť Komise i Rada předpokládaly „volnější“ variantu. ACE především ocenila dvě věci: fakt, že základní požadavky na profesi architekta byly zachovány v hlavním textu navrhované normy a nebyly včleněny do jedné z jejích příloh, a skutečnost, že v případě ovlivnění profese danou normou budou architekti formálně konzultováni ohledně dalšího postupu. Sporné body V Radě se očekávaly komplikace, což bylo relativně logické. Řada členských států se neztotožňovala se skutečností, že zpřísňování režimu uznávání kvalifikací de facto představuje brzdu volnému pohybu služeb v této dílčí oblasti, jiné se naopak za přísnější návrh EP bezvýhradně staví. Je zde relativně jasná kontroverze vůči původně navrhované směrnici o službách (Bolkesteinova směrnice), která v zájmu dobudování volného pohybu

jedné z klíčových čtyř svobod požadovala spíše uvolnění a zpružnění režimu uznávání profesních kvalifikací. Původní návrh směrnice o službách počítal s tzv. principem originality (za migrující pracovníky je odpovědná domovská země, nikoliv hostitelská). Návrh směrnice o uznávání profesních kvalifikací v podobě, kterou podpořil EP, je spíše re-regulačním opatřením na úrovni EU a neřeší prakticky chybějící realizaci volného pohybu služeb. Proti sjednocení dosavadních patnácti norem se postavilo Německo a Řecko. Lucembursko se zdrželo. Komise, která původně zastávala liberálnější postoj, nakonec souhlasila se zpřísněním některých dosavadních opatření výměnou za vytvoření jednoho textu, který má být pro občany „srozumitelnější“. Každý kvalifikovaný pracovník (odborník), který se pohybuje po EU, bude muset splnit požadavky hostitelské země. Rovněž bude mít kartu, do níž se budou zaznamenávat nejen všechny jeho kvalifikace, ale i postihy. Pro migrující pracovníky budou povinné jazykové testy. Notáři budou vyjmuti z předmětu směrnice a bude stanovena pětistupňová vzdělanostní škála, s níž se bude porovnávat úroveň dosažené kvalifikace. Pokud se bude nadále projednávat návrh směrnice o službách, pravděpodobně se bude muset řešit jeho konflikt se směrnicí o uznávání profesních kvalifikací, která bude fakticky působit proti jeho záměru. 1.4.3 Rada Ecofin „Rozvojová dávka“ z prodeje letenek Mezinárodní asociace letecké dopravy (IATA) se ostře ohradila proti návrhu, který 14. května schválili ministři financí EU. Návrh počítá s tím, že část prostředků získaných z prodeje letenek by byla vyhrazena na rozvojovou pomoc. Jinými slovy, vedl by ke zdražení letecké dopravy. IATA argumentuje tím, že návrh je nečestný, diskriminační a má potenciál narušit svobodné konkurenční prostředí, protože předpokládá, že „rozvojová dávka“ bude povinná jen v některých zemích, zatímco jinde bude postavena na dobrovolné bázi. Navíc IATA tvrdí, že pro rozvoj zemí tzv. třetího světa dělá dost tím, že je umožňuje turistům navštívit. Význam opatření Letecké společnosti všude po světě stále ještě pociťují dopady 11. září 2001, po němž došlo k prudkému poklesu zájmu o cestování letadlem. Poté, co se začala jejich situace lepšit, navrhla Rada EU uvedené opatření. Za IATA se mj. postavila Asociace evropských aerolinek, německá Turistická federace či Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).

227


Legislativní pozadí Ministři financí EU se otázkou „rozvojové dávky“ zabývali i na zasedání 7. června. K žádnému konkrétnímu opatření však nedospěli, pouze rámcově potvrdili, že o dávce v principu uvažují a že prozatím její výběr ponechají na dobrovolnosti států, leteckých společností i jejich zákazníků. Komise nepředložila potřebný text coby podklad pro jednání. Hlavními proponenty přísnějšího opatření, který by učinilo dávky povinnými, jsou Francie, Německo, Belgie a Lucembursko; tzv. periferní státy (mj. i ty, jejichž ekonomiky jsou závislé na cestovním ruchu) byly při jednání proti. 1.4.4 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Opatření k posílení zaměstnanosti Ve dnech 2.–3. června se v Lucemburku konalo zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví a ochranu spotřebitele. Na pořadu byla celá řada otázek, které z velké části a dlouhodobě zatěžují rozhodovací proces v EU: opatření k posílení zaměstnanosti, směrnice o pracovní době, nařízení o fungování speciálních agentur (zaměstnanost a sociální věci) a nařízení o nutričních nárocích na potraviny (ochrana spotřebitele). Co se týče otázek zaměstnanosti, Rada se shodla na obecných směrech, aniž konkrétně navrhla doporučení jednotlivým členským státům. V této souvislosti se projednávala i záležitost ekonomické migrace pracovníků ze třetích zemí, již v lednu 2005 otevřela Komise publikací zelené knihy. Ministři se nicméně neshodli na tom, jaká kritéria pro ekonomickou migraci stanovit, zda a jak odbourat byrokratické překážky, které jí brání, a jak řešit otázku společenské integrace. Rada krom toho rozhodla o revizi nařízení, které upravuje Evropskou agenturu pro zdraví a bezpečnost pracovníků v Bilbau tak, aby byla zaručena její efektivita, byly sníženy její náklady a aby se více zapojovala do dialogu se sociálními partnery. Agentura sama o sobě je spíše zastřešující institucí a je přímo podřízena Komisi. Podobnou revizi Rada přijala i v souvislosti s Evropským fondem pro zlepšování životních a pracovních podmínek v Dublinu. Ministři rovněž posvětili návrh Komise, která 8. března symbolicky vyhlásila vznik Institutu pro rovnost pohlaví, jenž má za cíl dodávat informace všem relevantním subjektům, které v EU rozhodují. Institut vznikl na základě rozhodnutí summitu Evropské rady v červnu 2004. Červnovou aktivitu Rady pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví

228

a ochranu spotřebitele lze tedy hodnotit tak, že se nesla v oblasti zaměstnanosti především v duchu zakládání nových institutů a agentur, což má bezesporu souvislost se současným děním okolo přípravy nové finanční perspektivy, v níž jde o rozdělování peněz jednotlivým rozpočtovým nadpisům a jejich kapitolám. Směrnice o pracovní době Jako velmi kontroverzní otázka se na červnovém zasedání Rady ministrů pro tuto oblast ukázala již poněkolikáté směrnice o pracovní době. Tato směrnice se v agendě Rady ministrů vyskytuje již od podzimu 2004, několikrát byla projednávána a doplňována pozměňovacími návrhy z EP, členské státy se však na některých sporných bodech nedokázaly dlouhodobě shodnout. Návrh směrnice o pracovní době byl Komisí před jednáním Rady (31. května) upraven tak, aby bylo možné pro něj získat většinu, která bude odpovídat kvalifikované většině členských států. Postoje jednotlivých aktérů Komise se (především proti vůli Velké Británie, Slovenska a Polska a proti oficiálnímu názoru Hospodářského a sociálního výboru z 11. května) postavila za zrušení opt-out klauzule, která umožňovala prodloužení 48hodinového pracovního týdne, avšak podpořila možnost prodloužit referenční dobu, z níž se bude skutečná délka pracovního týdne vypočítávat. Komise také vyslovila nesouhlas se začleněním času, během kterého se zaměstnanec přímo nevěnuje práci, do pracovní doby. Naopak se postavila za zachování „rovnováhy mezi profesionálním a rodinným životem“. Tyto změny nicméně nevedly v Radě k úspěchu. Přestože se ministři shodli na většině otázek, problematika opt-out zůstala nedořešena. V čele skupiny zemí, které opt-out bez jakýchkoli omezení požadují, je Velká Británie. Státy, které jsou naopak pro okamžité zrušení klauzule, „vede“ (za podpory velké části Evropského parlamentu) Francie. Legislativní perspektiva a hodnocení Návrh směrnice byl vrácen zpět k projednávání do Coreperu a je velmi nejisté, zda se věc podaří dotáhnout do konce ještě před ukončením lucemburského předsednictví, které otázku pracovní doby označilo za jednu ze svých priorit. Současná podoba návrhu se snaží odrážet preference většiny silných „hráčů“ a trpí celou řadou výjimek, jejichž realizace by mohla záměr výsledné normy výrazně limitovat. Odborové centrály vyjádřily nad rozhodnutím Rady politování, naopak zaměstna-


vatelské organizace jej přivítaly. V následujícím období, kdy bude předsednickou zemí Velká Británie, se očekává, že návrh směrnice o pracovní době buď nebude projednáván vůbec, nebo jen formálně, avšak bez žádných větších meritorních posunů. 1.4.5 Rada pro justici a vnitro Směrnice o praní špinavých peněz Rada na zasedání 7. června přijala pomocí spolurozhodovací procedury důležitou součást směrnice o praní špinavých peněz. Jedná se o návrh směrnice, která znesnadňuje volný pohyb vysokých finančních částek přes vnější hranici EU. Dle této směrnice každý, kdo převáží přes vnější hranici (ať již do EU, či z EU) v hotovosti více než 10 tis. €, musí tuto částku deklarovat na celnici. Tento nástroj, který může znamenat břemeno a určitou překážku při přechodu vnější hranice EU, je označován za relativně účinný prostředek v boji proti financování mezinárodního zločinu a terorismu. Podle komisaře pro daně a cla Lászlo Kovácze představuje transfer vysokých částek v hotovosti většinou možnost, jak se vyhnout kontrolám původu a určení peněz ze strany finančních institucí.

Sporné body Jako ještě více kontroverzní může vyznívat další část směrnice o praní špinavých peněz, dle níž mají finanční instituce povinnost registrovat a identifikovat všechny klienty zainteresované do peněžních transferů týkajících se částek převyšujících 15 tis. €. Tyto (již schválené) legislativní návrhy je možné chápat na jedné straně jako logickou odpověď na požadavky současnosti z hlediska vnitřní bezpečnosti, které se týkají boje proti terorismu (jako takové jsou též většinou prezentovány a obhajovány). Na druhé straně je lze opět interpretovat jako určitou „přípravu“ na platnost ustanovení evropské ústavy, která v jednom z kontroverzních a zcela nových článků (vzhledem k nyní platným smlouvám) umožňuje zmražení kont a finančních transferů osobám podezřelým z teroristické či jinak nebezpečné činnosti. Některé body směrnice o praní špinavých peněz proto mohou mít vedle pozitivních dopadů i kontroverzní výklad.

229



2.1 FINANCE EU Jednu z nejvýznamnějších otázek legislativního dění v EU během června představovalo vedle rozhovorů o dalším osudu ratifikačního procesu ústavní smlouvy jednání o finanční perspektivě pro roky 2007–2013. Důvod byl prostý, v červnu končilo půlroční předsednictví Lucemburska. Lucembursko přitom vstupovalo v lednu do čela EU s odhodláním dosáhnout nejpozději na summitu Evropské rady konaném ve dnech 16.–17. června konsenzu na klíčových otázkách, na nichž nejen jednotlivé členské státy, ale i klíčové instituce EU nenacházely shodu. Jedná se především o otázku celkového objemu rozpočtu, redukovatelnou vpodstatě na problém, zda se skupině států v čele s Velkou Británií a částečně též Nizozemím, státům, které reprezentují čisté rozpočtovém plátce, podaří „vybojovat“ na Komisi snižování maximálního rozpočtového stropu pro jednotlivé roky tak, aby se co nejvíce blížil navrhované hranici 1 % HND EU.

svoboda, bezpečnost a spravedlnost). Instituce mají relativní zájem na financování této oblasti (zde se již odráží vliv euroústavy). Původní Bögeho zpráva obsahovala také návrh na zkrácení finančního období ze sedmi na pět let tak, aby korespondovalo s funkčním obdobím Komise a EP. Nová finanční perspektiva tedy měla končit již v roce 2011. To odmítli poslanci nových členských zemí, kteří se obávali, že jejich státy po tomto datu ztratí nárok na pozici rozpočtového příjemce (to se týká i ČR). Poslanci nových členských států též prosadili větší flexibilitu pokud jde o původně předpokládanou zásadu Bögeho zprávy udržet maximální příjem ze strukturálních fondů na stát ve výši nepřesahující 4 % HND tohoto státu. V EP se nepodařilo prosadit jeden z pozoruhodných bodů Bögeho zprávy: návrh na převzetí části odpovědnosti za financování zemědělských dotací členskými státy, tedy určitou „renacionalizaci“ CAP. Ve výsledku Bögeho zpráva počítá s velkým navýšením prostředků v rezervách, a to v oblasti všech nadpisů, „v zájmu flexibility“ ve financování.

Legislativní pozadí Původní situace, v níž Komise trvala na zachování stropu 1,24 % HND EU v závazcích, respektive 1,14 % HND EU v platbách, se poněkud změnila pod vlivem schválení tzv. Bögeho zprávy v květnu 2005. EP se tak dle vlastních interpretací přiklonil k „úspornější“ variantě, ta však měla podobu stropu ve výši 1,18 % HND EU, což významnou změnu oproti původnímu návrhu Komise nepředstavovalo. Také její návrhy na škrty v některých rozpočtových položkách lze označit za kontroverzní. Jednalo se o oblast plánovaného nadpisu 1b, tedy kohezní politika a strukturální fondy, kontroverzního z pozice nových členských zemí (včetně ČR), které počítají v následujících letech s příjmy ze strukturálních fondů, a nemají proto zájem na výrazných rozpočtových škrtech právě v této oblasti. Ke škrtům mělo dojít i v oblasti nadpisu 1a (růst a konkurenceschopnost), zde se počítalo s významnými převody do nadpisu 3 (občanství,

Finanční perspektiva 2007–2013, euroústava a postoj Velké Británie Červnová jednání o finanční perspektivě probíhající nejen na půdě Rady EcoFin, ale také v rámci Rady pro všeobecné otázky, EP, Komise a samozřejmě Evropské rady tedy byla ovlivněna několika skutečnostmi: Přijetí principů Bögeho zprávy v EP coby základu jednací pozice této instituce postavilo do vyhraněnější pozice nejen Komisi (a částečně EP) vůči Radě coby instituci zastupující členské státy, ale i zástupce jednotlivých členských zemí v Radě ministrů. Vyostřily se postoje některých představitelů skupiny rozpočtových plátců v Radě (zejména Velká Británie a Nizozemí), Komise se dostala do určité defenzivy. Situaci ještě vyostřil průběh ratifikace euroústavy a náhlá nejistota v otázce, jak dál po zamítnutí ve Francii a Nizozemí a poté, co průzkumy prováděné v dalších zemích, včetně předsedajícího Lucemburska, které připravuje referendum na červenec, indikovaly vysoký nárůst odpůrců doku-

230


mentu. Do společného „balíku“ v rámci vyjednávání Rady ministrů a Evropské rady se tak v červnu společně s otázkou financování společných politik pro následujících sedm let dostal (na rozdíl od ještě závažnějších, ale relativně komplikovaných rozpočtových otázek) značně medializovaný problém, zda pokračovat dále v ratifikačním procesu, jak prosazovaly zejména vládní špičky Francie a Německa, nebo jej zastavit, což byl návrh vycházející zejména ze strany britské vlády. Nejen jednotlivé státy chápaly obě otázky jako provázané a od toho se do určité míry odvíjely i jejich pozice na jednáních a šance jednotlivých alternativ. Klíčové sporné body Jednalo se zejména o tyto otázky: zda zvítězí více či méně úsporná varianta finanční perspektivy, zda budou prosazeny škrty v oblasti koheze a strukturálních fondů, či naopak v oblasti konkurenceschopnosti a růstu, tedy de facto Lisabonské agendy, jak zněl nový návrh, s nímž pod vlivem nejnovějšího vývoje přišlo „v hodině dvanácté“ svého předsednictví Lucembursko. Jedním z nejdůležitějších a nejvíce medializovaných problémů se i pod vlivem vyhraněně prezentovaného britského postoje stala otázka zachování či naopak zrušení britského rabatu. Někteří další čistí rozpočtoví plátci (Nizozemí, Německo) chtěli jednat i o otázce přijetí nějaké, v praxi však relativně těžko představitelné, varianty všeobecného korekčního mechanismu, která by měla řešit jejich problém s příspěvky často vysoce převyšujícími zisky z evropského rozpočtu. Pozice některých členských zemí Původní tzv. gang šesti, tedy skupina čistých plátců, nevstupoval do červnových jednání jednotně, do značné míry pod vlivem výsledků ratifikace euroústavy. Především Nizozemí přicházelo na jednání se striktní pozicí v zájmu prosazení rozpočtových škrtů a úsporné varianty, podobně bylo ochotno podpořit také britskou pozici prosazující zastavení ratifikací euroústavy. Německo, ač čistý plátce, naznačilo na počátku jednání, že se nebude bránit kompromisu a ústupu z pozice prosazující snížení rozpočtového stropu na 1 % HND EU, aby tak demonstrovalo, že EU nezůstala po dvojím zamítnutí euroústavy oslabená a neakceschopná. Velká Británie přicházela na jednání ve specifické pozici: některé členské státy včetně Francie obviňovaly její zástupce z neústupnosti v otázce rabatu, jehož prostřednictvím se Británii od roku 1984 navrací přes 60 % (okolo 4,6 mld. € ročně) jejího příspěvku do evropského rozpočtu, čímž se má vyrovnávat velká asymetrie salda tohoto čistého plátce vůči evropskému rozpoč-

tu. I přesto Británie čistým rozpočtovým plátcem zůstává. Zástupci britské vlády se ovšem v jednáních o evropských financích pokusili „hrát“ o víc a využít částečně situace, která nastala po francouzském a nizozemském referendu – pokoušeli se otevřít debatu o hlubší reformě financování EU, zejména rozpočtových úspor ve vysoce citlivé otázce zemědělství. Citlivé především pro Francii, oslabenou nyní částečně výsledkem referenda z 29. května. Velká Británie, Nizozemí a Švédsko se tedy i pod vlivem ratifikací euroústavy rozhodly ještě pevněji trvat na snižování rozpočtu. Tyto země v čele s Británií se pokoušejí prosadit do určité míry „renacionalizaci“ společné zemědělské politiky, zejména ve smyslu jejího financování. Zatímco nyní je zemědělská politika až na výjimky (např. povolení dodatečných dotací od státu v době přechodných období na tzv. přímé platby u nových členských států) financována a dotována majoritně z evropského rozpočtu; Velká Británie a částečně též Nizozemí a Švédsko prosazují, aby členské státy převzaly určitou míru odpovědnosti za spolufinancování tržních operací, a to až do výše 40 %. Takovým návrhům se brání Komise, která se obává, že by tak mohlo jít o začátek konce tzv. společných politik financovaných na základě redistribuce evropských rozpočtových prostředků a návrat nejen finanční, ale i politické a legislativní odpovědnosti za tyto politiky zpět do rukou členských států. Není přitom tajemstvím, že podobnou variantu evropských rozpočtových úspor a renacionalizace finanční odpovědnosti prosazuje Velká Británie i v případě kohezní politiky a strukturálních fondů. Proti tomu vystupuje nejen Komise, ale i EP. Lucemburský kompromisní návrh Návrh, s nímž do jednání vstupovala předsednická země, Lucembursko, se velmi blíží pozici šestice rozpočtových plátců, když prosazuje výrazné škrty snižující rozpočtový strop až na 1,06 % HND EU. Rozpočet by tedy měl v absolutní sumě dosahovat 871 mld. € namísto 994 mld. € plánovaných Komisí. Největší krácení se má týkat nadpisu 1a (konkurenceschopnost), nadpisu 1b (koheze) se dotýká 10 % úspora. To je výrazné snížení v porovnání s návrhem Komise, která prosazuje strop výši 1,21 % HND EU (návrh, s nímž Komise vstupuje do jednání, nezahrnuje Evropský rozvojový fond (European Development Fund) a Evropský fond solidarity, který měl figurovat v nadpisu 3 – občanství, svoboda a spravedlnost, proto je navrhovaný strop Komise ve výši 1,21 % HND EU, nikoli 1,24 % HND EU). Lucemburský návrh představuje snížení i oproti vyjednávací pozici EP po přijetí

231


Bögeho zprávy, která se blíží spíše stanovisku Komise než stanovisku skupiny čistých plátců. Lucemburské předsednictví ve svém návrhu, nazývaném poněkud nesprávně „lucemburským kompromisem“ s odkazem na slavnou epizodu z dějin evropské integrace v 60. letech, navrhuje snížení třetího rozpočtového zdroje, kterým je odváděný příspěvek z DPH, u Německa, Švédska a Nizozemí. Vzhledem k tomu, že tento rozpočtový zdroj dnes tvoří jen okolo 15 % příjmové stránky rozpočtu EU (oproti 74 % z HDP členských států), však i dotčené země (především Nizozemí a také Švédsko) považují tento krok za nedostatečný. V lucemburském návrhu se objevuje řada podnětů k úsporám v rámci finanční perspektivy (jedná se zejména o oblast nadpisu 1, tedy oblast cílů Lisabonské agendy, což některé hlasy v EU kritizují), zároveň ale obsahuje apely na zachování finanční velkorysosti v některých oblastech, kam bude nutno při rozpočtových úsporách prostředky přesunout pro ČR nepříliš výhodným způsobem. Jedná se např. o financování programu Natura 2000, který se týká ochrany živočišných a rostlinných druhů (např. územní ochrana vzácných divokých ptáků). Rozpočtové škrty by se dotkly i těchto programů, nad čímž vyjádřil znepokojení EP. Lucemburský návrh proto obsahuje možnost přesunu části financí určených na kohezi (strukturální fondy) a na nový fond rozvoje venkova (EAFRD) na financování programů v rámci Natury 2000. To se může dotknout států, které jsou příjemci prostředků ze strukturálních fondů, včetně fondu kohezního, a kterých se týká také plánovaná alokace prostředků z fondu EAFRD (včetně ČR). Finanční perspektiva na jednání Rady pro všeobecné záležitosti a Evropské rady Osud agendy Evropské rady 16. a 17. června měla tedy do značné míry v rukou Velká Británie, která 1. července přebírá předsednictví v EU, respektive její premiér Blair. Střetla se v tomto bodě i s předsedajícím Lucemburskem, jehož premiér Juncker před schůzkou s britským premiérem 14. června nevylučoval ani úplné stažení finanční perspektivy z agendy červnové Evropské rady. Vývoj klíčových oblastí evropské legislativy a jednání o nich byl tedy v červnu velmi otevřený a napjatý. Britský ministr zahraničí Straw na schůzce Rady pro všeobecné záležitosti, která se konala 12. a 13. června a měla připravit a předjednat agendu pro nadcházející jednání Evropské rady, upozornil na to, že otázka rabatu není britským problémem, ale spíše problémem samotného evropského rozpočtu, systému, jakým je sestavován a jak je s financemi v jeho rámci nakládáno. Británie proto

232

měla zájem v jednání o jednotlivých výdajových položkách finanční perspektivy otevřít dokonce otázku toho, zda by se neměla odpovědnost za financování (především) zemědělské, ale částečně též kohezní politiky přesunout na členské státy tak, aby nebylo nutné navyšovat spolu s rozšiřováním aktivit i členské základny EU také její rozpočet. Nelze přitom pominout, že hlavní složkou příjmové stránky rozpočtu (tvořící až 74 % všech rozpočtových příjmů) je odváděný podíl z HDP jednotlivých členských států. Evropský rozpočet je tedy nyní fakticky majoritně financován z „příspěvků“ členských států v závislosti na jejich ekonomické výkonnosti. Schůzka ministrů zahraničních věcí 12. a 13. června přinesla spíše vyostření pozic jednotlivých delegací (spor o finanční perspektivu byl komentován coby spor primárně francouzsko-britský) nežli kompromis. Velká Británie trvala na svém stanovisku, že použije vůči návrhu finanční perspektivy veta, pokud by došlo ke zrušení jejího rabatu. Ministr zahraničí Straw přímo upozornil na to, že dosavadní systém financování podporuje státy se zbytečně velkým a neefektivním systémem zemědělské výroby (především Francie) a trestá země s malým a efektivním zemědělským hospodářstvím. Financování společné zemědělské politiky, z něhož v celoevropském měřítku benefituje jen 5 % populace, pohltí ročně více než 40 % celkového rozpočtu EU. Třeba připomenout, že radikální britskou pozici upozorňující na neudržitelnost systému CAP lze vztáhnout i k dalším úspěšným zahraničněpolitickým aktivitám Británie v posledních dnech. Britský premiér se v červnu zúčastnil schůzky skupiny G-8, jejímž hlavním bodem bylo jednání o situaci zemí třetího světa a odpuštění dluhů nejchudších z nich. Tento návrh prosazovala právě Británie, výsledek jednání G-8 lze tedy považovat za její úspěch. Také v souvislosti s CAP se Británie odvolávala na otázku nejchudších zemí třetího světa, v nichž zemědělství tvoří majoritní složku hospodářství a často jedinou možnost jejich globální konkurenceschopnosti. Protekcionistický systém CAP brání přístupu těchto produktů na evropský trh, což vyvolává odpor zemí třetího světa, projevující se např. v rámci jednání WTO. EU často řeší tento problém asymetricky vůči novým členským státům, jak vyplývalo i z posledních návrhů finanční perspektivy v nadpisu 2 (Ochrana a konzervace přírodních zdrojů, ve skutečnosti však majoritně zemědělství). V distribuci financí se odráží zájem EU-15 podporovat v nových členských zemích spíše rozvoj venkova (tedy nezemědělské využívání půdy) a pokračovat pokud možno dále ve financování zemědělské výroby v zemích původní patnáctky. To se týká do určité míry


i Bulharska a Rumunska, jejichž zemědělský sektor je považován za problém v souvislosti s dalším rozšiřováním EU, přesto nový návrh Komise počítá s vyčleněním dodatečných 2 mld. € pro financování zemědělství v těchto dvou zemích, což je mnohem méně, než bylo navrhováno původně. To je jednou z příčin, proč navzdory přesvědčování o snižování výdajů na zemědělskou výrobu lze konstatovat, že výše rozpočtu určená pro zemědělství v letech 2007–2013 zůstává téměř konstatní; dochází fakticky pouze k přesouvání finančních prostředků z fondu pro zemědělství (EAGGF) k fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Britské volání po hlubším krácení výdajů na zemědělskou výrobu je na místě, dotýká se však zájmů zemí EU-15, které mají na CAP tradiční zájem. Francouzská strana naproti tomu trvá na zachování podmínek financování CAP, dohodnutých v roce 2002 (zde byly stanoveny i do roku 2013 postupně se navyšující přímé platby pro nové členské státy), a volá po zrušení britského rabatu, který je dle nové ministryně Colonnové „výrazem nesolidarity“ z britské strany. Jde tedy o tradiční střet dvou typů argumentace: poukaz na neefektivitu stávajícího systému a proti němu argumentace evropskými hodnotami. Francii v jejím stanovisku částečně podporuje např. Španělsko. Německo je ochotno ke kompromisu ve snaze ukázat, že referenda o evropské ústavě nerozdělila a neinhibovala EU zcela, a to i v otázce britského rabatu. Německo tedy může „hrát“ v zájmu pokračování procesu ratifikace euroústavy kartou ústupků Velké Británii ve věci rabatu a budoucnosti finanční perspektivy. V tom případě by mohla být hlubší reforma evropského rozpočtu, jak ji požaduje Británie, „obětována“ ve prospěch přežití evropské ústavy. Pro ČR, jejíž vláda hájí pozici blízkou spíše stropu stanovenému v Bögeho zprávě, ráda by však zachovala prostředky vyčleněné pro oblast kohezní politiky, je zajímavá pozice Nizozemí. Bývalá předsednická země totiž hájí v jednáních o finanční perspektivě vedle snížení celkového objemu rozpočtu na 1 % HND EU soustředění hlavního podílu rozpočtových výdajů do nových členských států. Navrhuje také kontroverzní projekt jakéhosi plošného „odškodňování“ čistých rozpočtových plátců pomocí všeobecného korekčního mechanismu (tento návrh podporuje i Německo). Tento systém je v praxi poměrně obtížně představitelný, spočíval by totiž v tom, že čistí plátci by přispívali do rozpočtu, určitá část jejich příspěvku by jim však byla vracena podobně jako v případě britského rabatu. Nový návrh Lucemburska k finanční perspektivě však každopádně považuje Nizozemí za zklamání.

2.2 REGIONÁLNÍ POLITIKA 20. a 21. května se v Lucemburku uskutečnil neformální mítink ministrů jednotlivých členských států EU věnovaný problematice nových programů regionálního rozvoje financovaných prostřednictvím strukturálních fondů pro období 2007–2013. Komise prostřednictvím komisařky pro regionální politiku Hübnerové prezentuje rámcové směry pro tyto programy, členské státy však trvají na tom (a Komise se s nimi v tomto názoru ztotožňuje), aby byl členským státům poskytnut větší manévrovací prostor pokud jde o určování, do kterých prioritních oblastí prostředky na regionální rozvoj směřovat. Obsah schůzky Rady ministrů Schůzka konstatovala, že potřeby jednotlivých států-příjemců strukturálních prostředků jsou velmi různorodé (od budování infrastruktury po modernizaci školství), bylo by proto velmi kontraproduktivní, kdyby k rozhodování o alokaci prostředků mělo docházet primárně na nadnárodní úrovni pomocí velmi striktně stanovených směrů. Členské státy proto vyslaly směrem ke Komisi velmi jasný signál v podobě ochoty ke schválení navržených rámcových směrů, trvají však na tom, aby o rozvojových prioritách jednotlivých regionů mohly do značné míry rozhodovat samy. Legislativní pozadí Komise hodlá představit tyto rámcové směry na konci června, kdy by měly být schváleny na již oficiálním zasedání Rady ministrů. Velmi zajímavý je přitom nutný rozhodovací mechanismus. Alokace prostředků ze strukturálních fondů podléhá jednomyslnému rozhodování v Radě, na rámcových směrech regionálního rozvoje se tedy musí jednomyslně shodnout všechny členské státy. Dle platného primárního práva je možné mechanismus hlasování změnit z jednomyslnosti na QMV na základě jednomyslného rozhodnutí Evropské rady (to zachovává i ústava), prozatím se však Rada na takové změně hlasovacích pravidel neshodla; v oblasti alokace financí ze strukturálních fondů proto platí nutnost jednomyslného rozhodnutí. Sporné body Hlubší diskuse o regionální politice pro následující finanční období odkryla rozpory jednotlivých členských států nesoucí se v duchu tradičních neshod (zejména v tom smyslu, že některé státy prosazují širší záběr programů v sociální dimenzi – nejen omezení na zvýšení konkurenceschop-

233


nosti a vytváření nových pracovních míst, prosazují tedy širší prostor pro intervenci ze strukturálních fondů, což je diskutabilní). Svůj pohled prezentoval na schůzce i komisař Špidla, který dle svých legislativních programů na poli sociální politiky, zaměřených v poslední době především na problematiku nepříznivého demografického vývoje a stárnutí evropské populace, zdůrazňoval potřebu investic do lidských zdrojů v duchu Lisabonské strategie a do „zlepšování administrativních kapacit“. Osud této strategie je čím dál spornější poté, co řada zpráv včetně známého Kokova reportu konstatovala její nefunkčnost, poté, co byla zamítnuta její revize a racionalizace a poté, co navrhované rozpočtové škrty směřují do jejího „ohniska“ (nadpis 1a růst a konkurenceschopnost). To ale nepřekáží v pokračujícím se odvolávání na potřebu naplňovat její cíle. Se Špidlovým pohledem nesouhlasí někteří zástupci členských zemí, kteří se neztotožňují s přílišným soustředěním programů regionálního rozvoje na lisabonské cíle. Nutno ovšem zdůraznit, že tyto země prosazují větší finanční prostor pro boj s chudobou a sociálním vyloučením než soustředění programů např. na zvyšování zaměstnanosti (v takovém postoji se s nimi ztotožňují i některé lobbistické a nevládní organizace působící na evropské úrovni, např. Evropská síť proti chudobě – European Anti Poverty Network, EAPN). Delegace některých členských států upozorňovaly i na jedno z největších negativ projektů vycházejících ze strukturálních fondů, které by pro zajištění efektivity těchto programů bylo třeba odstranit, a tím je příliš byrokratický charakter celého systému podávání projektů a vyplňování formulářů, které svazují možnost využívání těchto finančních prostředků mnoha pravidly a stavějí mu do cesty překážky. To potvrzuje zmíněnou skutečnost, že v zájmu efektivity a skutečného naplnění potřeb jednotlivých regionů by měla Komise určovat podmínky alokace těchto finančních prostředků pokud možno co nejvolněji a ponechat majoritně rozhodování na členských státech podle skutečných potřeb daných regionů. 2.3 ZEMĚDĚLSTVÍ 7. června se uskutečnilo zasedání Rady ministrů zemědělství, klíčovým tématem byla poměrně logicky otázka financování tohoto vysoce citlivého sektoru. Je přitom třeba připomenout, že toto zasedání se uskutečnilo ještě dříve, než Velká Británie před

234

červnovým zasedáním Evropské rady vyhranila ostře svůj postoj k otázce evropského rozpočtu s poukazem, že by ráda dosáhla skutečně vážné diskuse o hluboké reformě financování EU, včetně CAP. Obsah jednání Rady Ministři se na jednání shodli na tom, že především nesmí v nadcházejícím rozpočtovém období dojít ke snížení výdajů určených na rozvoj venkova, tedy de facto pro nezemědělské využívání půdy. Základem projednávání této otázky v Radě byla zpráva Zemědělského výboru EP, k jejímž jednotlivým bodům týkajícím se reforem financování CAP se Rada měla vyjádřit. Zpráva zároveň konstatovala, že nový fond rozvoje venkova EAFRD nemá v budoucnu nahradit již existující strukturální fondy ani fond kohezní. Jinými slovy: existence fondu či navyšování jeho kapacity se nemají nijak dotknout financování stávajících politik. To je vzhledem k existujícím problémům omezených rozpočtových prostředků, kdy na jedné straně existuje tendence Komise stále navyšovat počet nových fondů a agentur vyžadujících rozpočtové prostředky a na druhé straně neochota čistých rozpočtových plátců EU financovat, diskutabilní. Praktické pozadí problému Snaha udržet plánovanou výši prostředků pro rozvoj venkova vyplývá z problémů, v nichž se evropská společná zemědělská politika v současnosti nachází s ohledem na globální konkurenci v tomto citlivém odvětví. Státy třetího světa, pro něž je zemědělství vzhledem ke struktuře hospodářství významnou cestou, jak se prosadit v globální konkurenci, požadují v rámci jednání WTO stále tvrději, aby EU podrobila své zemědělství maximální liberalizaci a skoncovala s „nekalými“ praktikami, které spočívají zejména v tzv. komunitární preferenci uplatňované uvnitř evropského trhu (produkty ze třetích zemí jsou dováženy s vysokými přirážkami, což snižuje jejich konkurenceschopnost uvnitř EU) i na světových trzích (evropské zemědělské produkty jsou exportovány za cenu pod výrobními náklady, tedy fakticky za dumpingové ceny, což je nekale zvýhodňuje ve světové konkurenci). To vše je financováno prostřednictvím prostředků ze zemědělského fondu EAGGF, určených na tzv. tržní operace. EU si uvědomuje nutnost reformy CAP i s ohledem na výši zemědělského rozpočtu (více než 40 % rozpočtu evropského), což udržuje zemědělský sektor v některých zemích zbytečně velkým. Hodlá proto v rámci zemědělské reformy, s níž počítá i nadcházející finanční perspektiva, pomocí fondu rozvoje


venkova (EAFRD) financovat projekty nezemědělského využívání půdy a motivovat tak k omezení a modernizaci zemědělské výroby. Problém je „pouze“ z hlediska nových členských zemí, parametry zemědělského rozpočtu pro roky 2007–2013 byly totiž nastaveny tak, že k podstatným přesunům financí ze sektoru tržních operací směrem k podpoře rozvoje venkova mělo dojít především v těchto nových členských státech. Je tedy logické, že Rada podpořila zachování financí pro rozvoj venkova, je to totiž do určité míry nezbytné (alespoň dle představ Komise) pro redukci zemědělské výroby v rámci EU; redukci, která bude opět vyžadovat značné množství finančních prostředků (do konce roku 2013 se počítá s poklesem zemědělského rozpočtu asi na 36 % celkového rozpočtu EU, de facto však dojde především k „přelití“ financí do oblasti rozvoje venkova) a navíc nebude zcela symetrická v poměru EU-15 ku EU-10. EU tedy dle rozhodnutí Rady (které nebylo jednomyslné, to však rozhodovací pravidla v této dílčí oblasti nevyžadují), která se v něm ztotožnila s předcházejícím stanoviskem zemědělského výboru (tzv. Schierhuberova zpráva), nehodlá přistoupit na další úspory v rámci tří tzv. orientačních os programu rozvoje venkova (osa 1 – konkurenceschopnost – EP navrhuje povinné stanovení použití min. 10 % rozpočtu pro rozvoj venkova, Komise 15 %; osa 2 – životní prostředí a kultivace krajiny – povinně vyčleněno min. 20 % rozpočtu EAFRD dle EP, 25 % dle Komise; osa 3 – diverzifikace hospodářství venkova – povinně vyčleněno 8 % rozpočtu dle EP, 15 % dle Komise). Členské státy přitom oproti těmto stropům, jež vzešly z návrhu Komise i Zemědělského výboru EP, požadují větší flexibilitu pro přesouvání prostředků mezi osami.

Hodnocení finančních parametrů návrhu Zmíněné rozdělení lze hodnotit jako vítězství ekologické lobby (vysoký strop pro osu 2), zarážející je naopak nízké nastavení stropu pro osu 3, která může být z hlediska dlouhodobého řešení nejen zemědělských problémů venkova nejdůležitější. Větší flexibilita členských států v nakládání s finančními prostředky by byla na místě. EP je v otázce flexibility členských států více benevolentní než Komise. Do problému vstupují ještě možnosti tzv. programu Leader, který se může pohybovat ve všech třech osách, a znamená pro členské státy de facto možnost čerpat dodatečné prostředky k již existujícím úspěšným projektům z rezervy. Nové členské státy se ohrazovaly proti možnosti prodloužit stanovené čerpání v těchto programech až do roku 2012, vzhledem k tomu, že jejich projekty jsou teprve podávány a neměly by tak možnost z této rezervy, která je fakticky poskytována pro již úspěšné projekty, čerpat vůbec. Zemědělský výbor EP se s nimi v této otázce ztotožnil. Dalším bodem zprávy EP, který Rada projednávala, byl návrh na vyčlenění specifické částky ve výši 55 tis. € pro pomoc mladým farmářům; měla by být poskytována v podobě jednorázové prémie, případně půjčky. Všechny tyto návrhy se ovšem dostávají do nového světla v kontextu patové situace, do níž se projednávání otázek nové finanční perspektivy dostalo před summitem Evropské rady. Velká Británie do jednání s dalšími klíčovými představiteli evropských zemí i institucí vstupovala se stanoviskem, že je nutno dosáhnout hlubších úspor v zemědělském rozpočtu, což by se nepochybně dotklo všech výše zmíněných dílčích kapitol. Situace byla proto před 16. květnem i v tomto bodě otevřená.

235


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1

Plenární zasedání ve dnech 25. – 26. května

PROJEDNÁVANÝ NÁVRH


Výsledek hlasování Pro

Proti

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Zdrželi se hlasování ODS Celkem v EP

Poznámky

Zpráva o ochraně základních práv a roli evropských institucí včetně Agentury základních práv (A6-0144/ 2005) – závěrečná rezoluce

26. května 2005

447

0

57

7

37

0


Nařízení o nutričních nárocích na potraviny (A6-0128/2005) – závěrečná rezoluce

26. května 2005

458

7

116

0

15

0


Doporučení Komise ohledně řídících principů pro hospodářské politiky členských států v souvislosti s integrovanými řídícími prinicpy pro růst a zaměstnanost (A6-0150/2005) – závěrečná rezoluce

26. května 2005

268

0

241

7

21

0


236


Plenární zasedání ve dnech 6. června – 9. června 2005

Výsledek hlasování PROJEDNÁVANÝ NÁVRH


Pro


Proti

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Schierhuberova zpráva týkající se fondu pro rozvoj venkova EAFRD (A6-0145/2005) – hlasování o návrhu Komise

7. června 2005

570

0

23

0

57

9

Schierhuberova zpráva týkající se fondu pro rozvoj venkova EAFRD (A6-0145/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

7. června 2005

559

0

26

0

61

9

Hlasování o vyslovení nedůvěry a odvolání Komise José Barrosa (B6-0318/2005)

8. června 2005

35

0

589

9

35

0

Bögeho zpráva (A6-0153/2005) – závěrečná rezoluce

8. června 2005

426

0

140

9

122

0

Program pro prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti (B60327/2005) – závěrečná rezoluce

8. června 2005

528

0

116

9

24

0

237


ČERVEN-ČERVENEC 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský parlament Mobilita pacientů • EP 9. června v plénu přijal vlastní zprávu (own iniciative report), v níž požaduje, aby se zásady jednotného vnitřního trhu (tzv. čtyři svobody) standardně uplatňovaly i v oblasti zdravotní péče. • Sporné body • Myšlenka, kterou EP prezentoval, je rámcově obhajitelná, naráží/narazí však na četné překážky, které mohou původní záměr zcela pozměnit. Problémem je, že otázky zdravotnictví dosud téměř zcela spadají do kompetence členských států. Práva cestujících leteckých společností • Výbor EP pro dopravu 15. června (bez hlasování) projednával pracovní dokument o návrhu nařízení o informacích poskytovaných cestujícím leteckých společností. • Legislativní pozadí • V následujícím období bude pokračovat projednávání ve výboru, očekává se přijetí zprávy o návrhu a hlasování v plénu EP. Poté bude návrh postupovat standardní cestou spolurozhodovací procedury. Prozatím neexistují signály, že by měly v průběhu projednávání textu nastat nějaké komplikace ve smyslu zablokování návrhu. Směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací • Výbor EP pro sociální otázky a zaměstnanost 15. června o měsíc odložil projednávání návrhu směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací kvůli neshodě na tom, zda a jak do něj včlenit klauzuli o přírodních zdrojích záření (resp. o slunečním světle). • Sporné body • Zaměstnavatelské organizace v čele s UEAPME, Velká Británie, Nizozemí a EPP-ED zastávají názor, že směrnice by otázku slunečního světla

238

vůbec řešit neměla. Nejen proto, že ji zkrátka v normě nelze postihnout, ale především proto, že by vytvářela nepřípustný tlak na podnikatelské prostředí. Směrnice o službách • Návrh kontroverzní směrnice o službách se v průběhu června a července znovu dostal na stůl v Evropském parlamentu, tentokrát ve Výboru pro vnitřní trh. • Jeho členové k němu připojili neuvěřitelných 936 pozměňovacích návrhů (EPP-ED 460, socialisté 255, zelení 73), přičemž opět vykrystalizovaly dvě základní pozice. Jednu prezentuje socialistická zpravodajka Evelyne Gebhardtová, které chce mermomocí zachovat „evropský sociální model“ a tudíž se staví proti přijetí směrnice v podobě, jak ji původně navrhla Komise. Druhý postoj prezentuje Malcolm Harbour z EPP-ED, který naopak návrh Komise podporuje a nehodlá ustupovat v neprospěch naplnění jedné ze čtyř základních svobod jednotného vnitřního trhu. Softwarové patenty • Právní výbor EP 20. června poměrem 16:10 přijal zprávu týkající se návrhu směrnice o patentovatelnosti vynálezů implementovaných počítačem, jež se stala základem pro jednání pléna v této věci 7. července. Výbor se postavil proti většině návrhů Rady, která ve svém společném postoji prosazovala omezení předmětu směrnice tak, aby nebylo možné patentovat čistý software. • Hodnocení zprávy • Reakce na zprávu výboru EP, jež bylo možné dohledat, byly dvě – obě negativní. UEAPME a další zaměstnavatelské organizace kritizovaly postup výboru s ohledem na SMEs. Nadace pro svobodnou informační infrastrukturu (FFII) se pak postavila proti „robustní“ podobě normy. • Výsledek • O otázce softwarových patentů hlasovalo 6. července plénum EP. Poslanci v poměru 648 hlasů ku 14 odmítli společný postoj Rady, čímž fakticky ukončili tři roky trvající legislativní proces.

červen-červenec 2005

Dohodovací řízení nebude s ohledem na diametrálně odlišné názory Rady a EP zahájeno. Zpráva o značení obsahu ftalátů v dětských hračkách • Výbor EP pro životní prostředí a ochranu spotřebitele 14. června přijal zprávu Antoniose Trakatellise, která navzdory názoru Rady požaduje, aby dětské hračky, které obsahují toxické a karcinogenní ftaláty, byly náležitě označeny tak, aby byla spotřebiteli (rodičům a potažmo dětem) dána jasná informace o potenciálním nebezpečí. • Výsledek • Plénum EP na svém zasedání 5. července nakonec došlo k závěru, že nejvhodnější bude zakázat vybrané druhy ftalátů pro použití ve všech hračkách pro všechny děti (bez ohledu na věk), čímž odpadne nutnost jednotlivé výrobky speciálně označovat. V tomto duchu vyznělo i hlasování poslanců. S ohledem na dosažený výsledek se na podzim očekává bezproblémové přijetí návrhu i v Radě, k jejímuž návrhu se EP nakonec víceméně přiklonil. • Reakce • Výrobci hraček se obávají, že rozhodnutí EU o ftalátech je precedentem, který se může uplatnit kdykoli v budoucnosti a dále omezit jejich výrobu. Statut členů Evropského parlamentu • Evropský parlament 23. června v poměru 403:89 (při 92 absencích) schválil rezoluci Giuseppe Garganiho (EPP-ED) o statutu členů EP. Text podpořil kompromis, který navrhla Rada. • Kromě jednotného platu 7 000 € měsíčně by měly být zavedeny také adresné refundace cestovného, protože paušální platby, které existují v současnosti, řada poslanců zneužívá. 1.2 Komise Evropský sociální model • Komisař Vladimír Špidla 20. června představil svou (údajně „velkolepou“) pětiletou vizi rozvoje tzv. evropského sociálního modelu. • Obsah prohlášení komisaře Špidly • Špidla prohlásil, že evropský sociální model byl, je a bude základem evropské demokracie, ať už se každodenní politika vyvíjí jakkoliv.

• Vedle toho (bez dalšího) poznamenal, že Evropa nepochybně je sociální velmocí a je v tomto směru odpovědná celému světu. Obecně lze říci, že Špidlův projev nepřekročil meze obecných frází, na což upozornili nejen komentátoři, ale i přímí účastníci jeho přednášky. • Další vývoj • K problematice evropského sociálního modelu se 11. července vyjádřil na jednání výboru EP pro zaměstnanost a sociální záležitosti britský ministr David Blunkett. V mnohém se vyjádřil proti Špidlovi. Trh s plynem a elektřinou • Evropská komise v červnu iniciovala šetření mezi producenty plynu a elektřiny v jednotlivých členských státech, aby zjistila, nakolik je trh v uvedených oblastech skutečně funkční. • Obsah šetření • Šetření se má týkat pouze velkoobchodních cen, resp. trhu. Pro maloodběratele se počítá s liberalizací až od července 2007. Průběžná zpráva o šetření se očekává na konci roku 2005, finální text pak v průběhu roku 2006. Zelená kniha o energetické účinnosti • Komisař pro energetiku Andris Piebalgs 22. června představil dlouho očekávanou Zelenou knihu o energetické účinnosti. Jejím hlavní cílem je snížit spotřebu energií v Evropě o 20 % do roku 2020. • Legislativní výhled • V návaznosti na prezentaci zelené knihy skupina poslanců EP oznámila, že zahájí debatu s občany a představí vlastní strategii do letošního září. • Sporné body • Poslanci EP napříč frakcemi vyslovili názor, že tendence snižovat spotřebu energií může napomoci snížit nezaměstnanost, zvýšit konkurenceschopnost Evropy a zajistit ochranu životního prostředí. To vše ale za podmínky závazných cílů, koherentní legislativy, investic do lidských zdrojů a „finančních implikací“. V současnosti se zdá, že představená zelená kniha i kroky vedoucí k její realizaci spadají do stejné kategorie jako známá Lisabonská strategie: nemá potenciál vést ke změně, ve výsledku pouze neúměrně a uměle zatíží jednotlivé subjekty společného trhu a pokřiví jejich ekonomické rozhodování.

239


Zrušení daně za registraci silničních vozidel • Komise 20. června představila návrh směrnice, která by měla zrušit daň za registraci silničních vozidel tak, aby v rámci Unie nedocházelo k případům dvojího zdanění a tedy k pravidelnému narušování pravidel společného vnitřního trhu. • Hodnocení návrhu • Ve výsledku by pro spotřebitele bylo lepší, pokud by navrhovaná norma platila, protože by podle Komise získal jasnou informaci o ceně v rámci celého vnitřního trhu. Principiálně akceptovatelná myšlenka ovšem trpí hned několika zásadními nedostatky. • Daňová politika patří obecně mezi jednu z posledních domén národních států. Dalším problémem je záměr Komise včlenit do návrhu klauzule o tom, že struktura daně by byla odvislá od environmentálních kritérií; vozidla s nižší produkcí CO2 by byly zvýhodněna. Ekoznačení produktů z ryb • Evropská komise 29. června zahájila diskusi o vhodném „ekoznačení“ produktů z ryb, po němž údajně už delší dobu volají nejen environmentální nevládní organizace, ale také spotřebitelé. • Sporné body • Otázka ekoznačení prezentovaná formou „diskuse“ je klasickým případem toho, jak se na úrovni EU začínají vytvářet na první pohled přínosné, později ale jednoznačně zbytečné a neproporcionální normy. Debata o ekoznačení spadá do stejné kategorie jako např. diskuse o definování telecího, jež probíhala v dubnu. Za oběma je patrný zájem konkrétních lobbistických agentur a/nebo států, přičemž v obou případech je oním „důležitým prvkem“ anonymní spotřebitel. Úprava doby řízení a doby odpočinku v nákladní automobilové dopravě • Evropská komise 27. června publikovala svůj názor na pozměňovací návrhy EP v otázce nařízení, které má zcela nově upravit dobu řízení a dobu odpočinku v nákladní automobilové dopravě. • Komise se ve svém názoru ve většině otázek přiklonila na stranu Rady a tedy volnějšího režimu. • Další výhled • Dohodovací řízení by mělo být ukončeno 6. prosince 2005, nicméně meritorní rozpory mezi Radou a Komisí na jedné straně a EP na straně druhé ukazují, že uvedené datum lze považovat

240

spíše za referenční. Pokud se však nedospěje ke shodě ani po prodloužení legislativního procesu, bude projednávání návrhu protentokrát ukončeno. Nic ale nebrání Komisi v tom, aby jej prezentovala v pozměněné podobě znovu. Řízení Komise proti zemím, které řádně neimplementovaly unijní legislativu • Komise ve dnech 7.–11. července zahájila hned několik řízení proti zemím, které ve stanovené lhůtě neimplementovaly legislativu EU, popř. ji implementovaly s výhradami či nedostatečně. V překvapivě mnoha případech figuruje i Česká republika. Jde o oblast telekomunikací, otázku registrace vozidel, omezovačů rychlosti v některých typech vozidel a o otázku snižování hluku. • Ve všech případech Komise stanovila lhůtu dvou měsíců, v jejímž rámci očekává od dotčených států reakci. Pokud se tak nestane, bude pokračovat v dalším šetření, které může dospět až k soudnímu řízení. 1.3 Rada 1.3.1 Rada pro zemědělství a rybolov Reforma tržního řádu cukru • 22. června byl komisařkou pro zemědělství M. F. Boelovou představen nový návrh reformy tržního řádu cukru. • Sporné body reformy cukerního pořádku • Původní návrh reformy z července 2004 vyvolal oprávněné ostré reakce ze strany nových členských států, byl též ve sporu se zájmy českého zemědělství. • Jeho parametry totiž měly v podstatě za cíl proměnit relativně silné producentské země z řad nových členských států (k nim patřila i ČR jako druhý největší producent cukru po Polsku v rámci EU-10) v importéry. • Obsah nového návrhu • Nový návrh řeší situaci protestujících nových členských zemí jakýmsi „rafinovaným“ kompromisem: rozděluje producenty cukru do tří skupin: na skupinu se zachovanou vyšší kvótou, jejichž producentů se reforma, která má zahájit ústup dotovaného evropského cukru ze světových trhů, příliš nedotkne (v této skupině se vedle např. Španělska ocitlo z nových členských států i Polsko), skupinu, která není explicitně označena za „nekonkurenceschopnou“, jako tomu bylo v předchozím návrhu, předpokládá


se však postupné snižování produkce cukru v těchto zemích (do této skupiny náleží i Česká republika), a skupinu, v níž se předpokládá zánik výroby a import cukru (řada menších nových členských států). • Mimo to reforma předpokládá 39% snížení minimální ceny cukru během let 2006–2007 (což není cena, kterou zaplatí spotřebitel v obchodě, kde má na cenu cukru vliv i prodejce, ale minimální cena garantovaná producentovi). 1.3.2 Rada EcoFin Tříletý plán Komise v oblasti růstu a zaměstnanosti • Rada na zasedání 12. července podpořila Komisí předložený tříletý plán, který má obsahovat rámcová vodítka pro oblast priorit Lisabonské strategie – růstu a zaměstnanosti. • Obsah a sporné body plánu • Povaha plánu a přístup, s nímž se pokouší reagovat na fakt hospodářské stagnace a vysoké nezaměstnanosti, především v řadě států eurozóny, dosvědčují, že EU není příliš schopna hledat řešení v jiné podobě než regulací, plánováním a centralizací. • Program má totiž podobu narýsování hlavních směrů makroekonomické, mikroekonomické i sociální politiky ve smyslu politiky zaměstnanosti. Plán přímo a explicitně přiznává, že mu jde o zjednodušení a výraznější zacílení v oblasti řízení (!) ekonomiky EU. • Aplikace a požadavky plánu mají mít významný vliv na členské státy v uvedených politicko-ekonomických oblastech; členové EU jsou totiž podle něj povinni vypracovat do 15. října 2005 vnitrostátní reformní programy, jimiž se mají řídit. V jejich rámci by měly členské státy do uvedených reformních procesů v maximální míře zaangažovat regionální a lokální samosprávu, odborové organizace a NGOs, přičemž by o jejich zapojování měly „podrobně informovat“, což ovšem v praxi neznamená o mnoho více než další nárůst byrokracie spojený s produkcí jakýchsi podrobných zpráv, jejichž efektivita pro řešení daných problémů je přinejmenším sporná. • Zprávy o pokroku členských států, publikované vždy na podzim, má Komise posoudit v lednu následujícího roku a zapracovat do Výroční zprávy, na jejímž základě pak má docházet k dalším diskusím o eventuelní změně navržených hlavních linií rozvoje.

1.3.3 Rada pro justici a vnitro (mimořádné jednání) • V souvislosti s teroristickými útoky, které se odehrály v londýnském metru a v městských autobusových linkách 7. července, bylo svoláno na 13. červenec mimořádné zasedání ministrů pro oblast justice a vnitra. • Na zprávy o útocích, při nichž zahynulo téměř 60 lidí a stovky dalších byly zraněny (v době vzniku monitoringu není přesný počet obětí, jejichž identifikace stále probíhá, ještě znám), reagovali představitelé EU jednoznačným odsouzením. Zprávy zasáhly EP zrovna v době průběhu plenárního zasedání, 14. července byl v rámci celé EU vyhlášen den smutku. • Na agendě jednání této Rady se tedy ještě před řádným zasedáním 26. července objevily otázky financování, radikalizace postupu a zlepšování infrastruktury oblasti výměny dat v rámci policejní spolupráce, European Evidence Warrant a rámcová rozhodnutí o ochraně dat. 1.3.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Nařízení o digitálních tachografech • Rada ministrů dopravy se na svém jednání 27. června zabývala otázkou implementace kontroverzního nařízení o povinném zavádění digitálních tachografů. • Legislativní pozadí • Od dubna 2004 běželo více než roční moratorium, které mělo vést k tomu, že naplnění litery nařízení bude možné zvládnout. • Výsledek • Rada na svém zasedání nakonec bez ohledu na jednání o novele nařízení rozhodla o prodloužení lhůty pro zavedení digitálních tachografů do 1. ledna 2006. IRU a další organizace tak fakticky dosáhly svého, byť Komise upozornila, že lhůta de iure vyprší 5. srpna 2005, ale do 1. ledna 2006 nebudou vůči konkrétním subjektům zahajována správní a soudní řízení. Poté však lze ze strany Komise očekávat „ofenzivu“ ve smyslu podrobných kontrol dodržování příslušného nařízení. Otázka evropských řidičských průkazů • Předmětem jednání Rady ministrů dopravy se stalo mimo jiné též jednání o společném postoji k návrhu evropských řidičských průkazů, které nakonec skončilo neúspěchem.

241


• Další výhled • Evropský parlament, který o otázce spolurozhoduje, je pro „nadnárodní“ opatření, nicméně signalizoval, že je ochoten s Radou nadále jednat. Existují ale oprávněné obavy, že britské předsednictví nenavrhne v dané věci nic víc než předcházející předsednictví lucemburské a kompromisního řešení se tedy v následujícím půlroce na úrovni Rady nedosáhne. • Ihned po oznámení neúspěchu při jednání o evropských řidičských průkazech vystoupila s prohlášením EuroCop, konfederace sedmadvaceti evropských policejních organizací, která instituce EU vyzvala k co nejrychlejšímu přijetí návrhu. Otázka licencí pro regulátory letecké dopravy • Rada se shodla na společném postoji v otázce licencí pro regulátory letecké dopravy. • Sporné body • Dlouhá debata se nicméně vedla o požadavcích na jazykovou vybavenost. Společný postoj Rady vyžaduje krom vysokého stupně znalosti angličtiny také znalost lokálního jazyka pro případy, kdy je nutné komunikovat s místními lidmi, kteří neumějí anglicky. • Fakt, že Rada po celou dobu projednávání návrhu úzce spolupracovala s EP, znamená, že finální legislativa bude téměř doslovně odrážet právě její společný postoj. Otázka práv cestujících po železnici • Rada odmítla maximalistický návrh Komise upravující práva cestujících po železnici nad rámec stávajícího, obecně vyhovujícího režimu. • Sporné body • Rada signalizovala ochotu jednat nad rámec COTIF pouze v otázce posílení práv imobilních cestujících a práv všech cestujících v případě zpoždění nebo zrušení spoje. Komise podporovaná Evropským parlamentem přitom usiluje např. o záruky ze strany přepravců v případě zranění či smrti cestujícího. Tato a podobné otázky by podle Rady měly být předmětem individuálních nabídek ze strany přepravců, nikoliv závazným předpisem. • Obecně lze podporovat trend, aby výsledná norma co nejvíce odrážela stávající „lehký“ COTIF režim. Norma, již navrhuje Komise, má potenciál působit nezamýšleně nejen na železniční přepravce, ale potažmo (a především) na samotné cestující.

242

Vzájemné uznávání dopravních přestupků • Rada na svém zasedání rámcově přivítala možnost vzájemného uznávání dopravních přestupků a otázek, které s nimi úzce souvisejí. Legislativní naplnění uvedeného záměru je však v současnosti v nedohlednu – ministři se neshodli na jeho konkrétních parametrech. • Sporné otázky • Harmonizace dopravních přestupků a dalších souvisejících otázek v současnosti naráží na neexistenci shody ve věci praktické realizace. Francie např. prosazuje jednotnou maximální rychlost na dálnicích všude v Evropě, Německo požaduje, aby mladí řidiči měli při řízení bez výjimek nulové množství alkoholu v krvi. Priority se různí. Komise zatím nepředstavila žádný konkrétní legislativní návrh. Obecně přitom panuje obava, že jakákoli norma v této oblasti bude působit proti principu subsidiarity a tudíž nebude v legislativním procesu obhajitelná. Program britského předsednictví v oblasti dopravy • Velká Británie 14. června ústy svého ministra dopravy představila své priority v resortu v době nastávajícího předsednictví Británie v EU. • Mezi priority náleží evropské mýtné založené na adresných poplatcích jednotlivých uživatelů silnic, liberalizace železnic (osobní přepravy), práva cestujících po železnici a dohoda se Spojenými státy v oblasti letecké dopravy. • Britský program z hlediska ČR • Podobný vývoj lze očekávat i v dalších otázkách, které jsou v sektoru dopravy obecně považovány za důležité. Z českého hlediska jde mj. i o podstatnou položku týkající se zákazu jízdy nákladních automobilů o víkendech, která bývá poměrně pravidelně na úrovni Rady blokována už od roku 2002. 1.3.5 Rada pro zaměstnanost a sociální ochranu Neformální zasedání v Belfastu a program britského předsednictví v oblasti sociální politiky • Ve dnech 7. a 8. července se v Belfastu konalo neformální zasedání Rady pro zaměstnanost a sociální ochranu, bylo však výrazně ovlivněno teroristickými útoky v Londýně. Britské předsednictví nicméně hodlá v nezměněné podobě realizovat v následujícím půlroce všechny kroky tak, jak si původně předsevzalo.


• Klíčové body • Britské předsednictví bude v následujícím půlroce pořádat několik formálních i neformálních ministerských schůzek, které všechny budou usilovat o snížení nezaměstnanosti, zvláště mezi mladými lidmi a těmi, kteří dlouhodobě nemohou najít práci. • Sporné body • Přes veškeré ambice britského předsednictví nelze v oblasti (ne)zaměstnanosti v Evropě očekávat žádné kruciální změny. Nehledě na to, že samotné meritum věci vyžaduje komplexní, dlouhodobé a hlavně systémové řešení, hlavním problémem je, že Británie chce k problému zaměstnanosti přistoupit prostřednictvím tzv. Lisabonské strategie a jejích cílů. • Britské předsednictví by mělo adekvátně reagovat na jasná čísla a opustit tedy cestu Lisabonu. Snížit nezaměstnanost lze obecně spíše omezením množství pravidel než jejich stálou revizí, která ve výsledku vede k nepřehlednosti. Pokud si to současná předsednická země neuvědomí, popř. neponechá více prostoru jednotlivým členským státům, potrvá tristní stav v oblasti zaměstnanosti i nadále. 1.3.6 Rada pro hospodářskou soutěž • Rada pro otázky hospodářské soutěže se sešla na neformálním zasedání v Cardiffu ve dnech 11.-12. července. Tématem jednání byly dvě základní otázky: tzv. lepší regulace a sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj. • S ohledem na charakter jednání a absenci dohody o nové finanční perspektivě Rada nedospěla v otázce rámcového programu k žádnému závaznému rozhodnutí. Ministři se rovněž neshodli na tom, které jeho součásti „obětovat“ v případě možného snížení prostředků na výzkum a vývoj v následujícím období. • Je potěšitelné, že Komise společně s Radou hodlají zjednodušit legislativní prostředí na úrovni EU, ale s ohledem na existující sumu norem by bylo nezbytné zasáhnout spíše do stovek až tisíců předpisů, což je pochopitelně v aktuálním horizontu nereálné. Nutno nakonec ještě dodat, že i při procesu tzv. zjednodušování norem se v průběhu legislativního procesu často do návrhu včlení i zcela kontraproduktivní klauzule. Přestože existuje meziistitucionální ujednání, že při zajišťování „lepší regulace“ budou Rada, EP i Komise jednat ve zkráceném legislativním řízení, v posledku nejde o závazek, který by instituce musely nezbytně dodržovat.

II. Aktuální problémy 2.1 Britské předsednictví – priority • Od 1. července přebírá půlroční předsednictví EU Velká Británie. Tato skutečnost je o to závažnější v kontextu událostí posledních dvou měsíců a v kontextu úlohy, jakou v nich Blairova Británie sehrála. • Obsah britských priorit • Předpokládané priority Británie nastínila ještě před tím, než se 1. července ujala předsednictví. Klíčovou roli v nich má hrát ekonomický rozvoj, ale také sociální stránka, bezpečnost a role EU ve světě, pod níž by chtěla Británie chápat především úspěšné zakončení kola jednání WTO v Dauhá a posílení zodpovědnosti vůči africkému kontinentu. • Z hlediska vnějších vztahů EU lze očekávat (a naznačené priority britského předsednictví to potvrzují), že Británie se bude snažit o boření obchodních bariér ve vztazích s USA. • V tomto bodě se zřejmě střetne s Komisí, nelze totiž zapomínat na to, že jednou z významných událostí vnějších obchodních vztahů EU minulého půlroku bylo uvalení 15% cla na některé americké produkty. • Důležitým bodem v kontextu dění obklopujícího otázku evropského rozpočtu je naznačovaná snaha Velké Británie o zlepšení a zefektivnění vztahu evropských institucí v jejich práci nad legislativou, též v rámci nové meziinstitucionální dohody, která tvoří implementační základ pro finanční perspektivu. • Británie by se chtěla soustředit také na efektivní řešení některých „slepých uliček“, do nichž se vývoj evropské legislativy dostal během lucemburského předsednictví (nutno však zdůraznit, že nikoli primárně vinou tehdejší předsednické země). Je to především odmítnutá směrnice o službách, jejíž přepracovanou podobu by Británie ráda prosadila. Další bod konkrétních legislativních priorit se týká také volného pohybu čtyř svobod, otázky na pomezí volného pohybu služeb a kapitálu. Jedná se o legislativu týkající se trhu s finančními službami. • Británie a proces rozšiřování EU • Z hlediska budoucnosti procesu rozšiřování je známo, že Velká Británie náleží k největším podporovatelům dalšího rozšíření EU. Navrhuje proto pokračovat v jednáních o detailech vstupu s Rumunskem a Bulharskem a započít vážná jednání o vstupu s Tureckem, což je kontroverzní otázka především z hlediska Francie.

243


• Potenciální sporné body britských priorit • Je třeba zastavit se ještě u jednoho bodu britských priorit, a tím je priorita bezpečnosti, která z pohledu britského předsednictví znamená především bezpečnost vnitřní – naplňování Haagského programu a Akčního plánu boje proti terorismu. • Británie také podporuje legislativní návrhy týkající se zadržování a shromažďování telekomunikačních dat za účelem potenciálního vyšetřování, které právě z výše uvedených důvodů rozporu s právem individua na ochranu soukromí odmítli někteří poslanci EP. • Z britských plánů v oblasti vnitřní bezpečnosti tedy vyplývá, že priorita boje proti terorismu je často povyšována nad doktrínu přísného dodržování některých lidských práv. Události ze 7. července 2005 ovšem do značné míry nutí přehodnotit taková oceňování a kritiku britských priorit v oblasti justice a vnitra.

• •

•

•

2.2 Evropská ústava • 10. července, zcela ve stínu závažnějších aktuálních událostí v EU, se odehrálo referendum o evropské ústavě, které uspořádala bývalá předsednická země Lucembursko navzdory odmítnutí tohoto dokumentu v hlasování francouzském a nizozemském, která se odehrála v květnu a červnu 2005. 56,5 % hlasujících voličů se vyslovilo pro, 43,5 % proti. • Výsledku lucemburského referenda se ihned chopili předseda Komise Barroso a předseda EP Borrell za účelem toho, aby zdůraznili, že jej vnímají coby pozitivní signál, který naznačuje, že není mrtvý ani samotný dokument, ani koncepce politického rozměru evropské integrace.

•

•

2.3 Finance EU • Otázka financování EU byla v průběhu června a července spojena především s výsledkem jednání Evropské rady, které se uskutečnilo 16. a 17. června. Státníkem, jehož jméno bylo nejčastěji v souvislosti s finanční perspektivou EU pro roky 2007-2013 zmiňováno, byl britský premiér Tony Blair. • Britský premiér zdůraznil neudržitelnost takového modelu financování při současném geografickém rozšiřování EU, které Británie podporuje (včetně přijetí Turecka). Blair ve svém odmítavém postoji k lucemburskému návrhu finanční perspektivy podtrhl, že je nutno zahájit

244

•

kompletní reformu zemědělského rozpočtu ještě před rokem 2013, nikoli až s přípravou nové finanční perspektivy. Je podle něho nepřijatelné, aby byl do roku 2013 fakticky zachován stav, při němž zemědělství pohlcuje 40 % evropského rozpočtu, což by mělo do roku 2014 znamenat celkové výdaje ve výši 311 mld. €. Blairovi oponenti Blairovi oponoval tradičně francouzský prezident Chirac postojem, podle něhož musí být do roku 2013 zachovány závazky financování CAP, dohodnuté na summitu v roce 2002. Postoj Británie k navrhované podobě finanční perspektivy se stal pochopitelně předmětem kritiky též ze strany předsedající země, konkrétně jejího premiéra Junckera, který napadl Blaira poměrně často používanou kritikou: že staví zájem Velké Británie (neústupnost v otázce rabatu) nad zájem EU-25. Blair se pokoušel vyvrátit kritiku svým vystoupením před plénem EP 23. června. Ve svém projevu poněkud zmírnil postoj vůči otázce zemědělského rozpočtu i vzhledem ke kritice evropského sociálního modelu, z níž bývá často jeho stoupenci obviňován. Zdůraznil naopak, že reformy evropského rozpočtu, které by měly znamenat především transformaci jeho struktury a transformaci CAP jako takové, by se měly dít postupně, nikoli nárazově. 4. července po setkání Komise s představiteli předsednické země britský přístup dramatickými slovy kritizovala také komisařka pro rozpočet Grybauskaité. Poukazovala především na to, že zástupci předsednické země hovořili v debatách o evropských financích vpodstatě pouze o přípravě rozpočtu na rok 2006 a zcela vynechávali spornou otázku finanční perspektivy. Komise z hlediska vlastních (do učité míry i mocenských) postojů k procesu evropské integrace nemá zájem na tom, aby podíl na financování evropských politik přebíraly členské státy. Upozorňuje přitom na to, že redukce financování tržních operací a dotací, systém kofinancování či stanovení stropů pro přímé dotace, které mohou farmáři obdržet, bude mít ve skutečnosti za následek snížení přítoku financí do zemědělství, což má být nepříjemné zejména z hlediska nových členských států. V oblasti zemědělství mu jde především o princip zvýšeného kofinancování dotací ze strany členských států. Nenavrhuje však úplnou renacionalizaci CAP (a její „rozbití“, jak by to nazvali kritikové především z řad Komise), ale jakýsi kombinovaný princip.


• ČR a problém evropských financí • Budoucnost finanční perspektivy byla před zasedáním Rady EcoFin, jež jednala 12. července o obecných otázkách týkajících se ekonomiky a financí EU a 15. července o otázkách rozpočtových, nejistá. Objevovaly se nové návrhy (též z lucemburské strany), aby došlo ke zkrácení plánovacího období finanční perspektivy ze sedmi let na tři roky. • Problémy nové finanční perspektivy a oficiální postoj české strany • K možnosti brzkého dosažení shody na podobě nové finanční perspektivy se vyjádřil skepticky i stálý velvyslanec ČR při EU Jan Kohout. Podle Kohouta nebude finální podoba konsenzu na parametrech perspektivy dosažena dříve než v březnu 2006, čímž ovšem Kohout předem vylučuje možnost, že by k dosažení shody na finanční perspektivě mohlo dojít pod vedením Velké Británie a dle jejích požadavků. • Kohout vyjádřil za českou stranu určité sympatie k možnosti kofinancovní zemědělské produkce, které (jak již bylo řečeno výše) by mohlo být z hlediska ČR, jež nyní stejně dorovnává přímé platby zemědělcům z vlastních prostředků, výhodné. Současně ovšem přidal kontroverzní tvrzení o tom, že podstata naplňování cílů Lisabonu má pro nové členské státy spočívat v kohezní politice. 2.4 Justice a vnitro • Jak konstatovala výroční zpráva vydaná v červnu 2005, Eurojust, což je de facto zárodek evropské prokuratury, dává najevo nespokojenost a rozčarování nad tím, že zejména nové členské země málo využívají jeho služeb. Podle zprávy vzrostla činnost Eurojustu od roku 2003, tedy během doby, kdy se EU rozrostla o deset členských zemí, pouze o 27 %. Podobně je na tom evropská protikorupční agentura OLAF. • Eurojust – pro a proti • Na druhé straně je třeba konstatovat, že Eurojust se za dobu své existence pokouší aktivně působit v rámci boje proti terorismu, což projevoval zejména v období následujícím po madridských atentátech v březnu 2004. Madridské atentáty také přiměly EU, aby dala smíšeným vyšetřovacím týmům v rámci Eurojustu (týmům, do nichž jsou zaangažovány nejméně tři členské země EU) legislativní bázi. • Jednání Rady pro justici a vnitro a výsledky červnového summitu • Poslední řádné jednání Rady pro justici a vnitro před tím, než se evropské instituce na měsíc od-

• •

• •

mlčí, jak je zvykem v průběhu srpna, se odehraje 26. července. Očekává se, že na pořadu jednání se objeví témata svázaná s prioritami britského předsednictví, včetně některých kontroverzních témat (European Evidence Warrant, legislativa týkající se zadržování a sběru telekomunikačních dat, Haagský program). Hodnocení legislativního dění na poli justice a vnitra Akční plán obsahuje 273 (!) iniciativ, z čehož téměř 90 má legislativní (tedy ve výsledku závaznou) povahu. Jeho konečná podoba by měla být známa do konce roku 2005, k další revizi má dojít v roce 2006. Do určité míry může jít o další „velkolepý“ evropský legislativní program, o němž se bude jednat (a jedná) s výsledky více než spornými. Zahrnuje však též některé velmi závažné elementy, které je třeba neztratit ze zřetele v záplavě slovního balastu. Návrhy typu European Evidence Warrant budou bez jakýchkoli pochyb vyžadovat hluboké zásahy i do českého trestního práva (a to je pouze zlomek ze zmíněného korpusu téměř stovky legislativních iniciativ programu). Tragické události v Londýně Do harmonogramu jednání Rady pro justici a vnitro, stejně jako do projednávání legislativy svázané s touto oblastí, ať již po obsahové, nebo po finanční stránce, významným způsobem zasáhly tragické události v Londýně 7. července (viz výše), pod jejichž vlivem bylo na 13. července svoláno mimořádné zasedání Rady.

2.5 Regionální politika • Vývoj na poli regionální politiky byl v červnu a začátkem července determinován především dvěma skutečnostmi: nezdarem jednání o budoucí finanční perspektivě na summitu Evropské rady ve dnech 16.–17. června a standardním „rozložením sil“ mezi evropskými institucemi – Evropský parlament a Komise na straně jedné a Rada ministrů na straně druhé. Po prázdninách se vyjednávání o dalším směřování regionální politiky obnoví a lze čekat poměrně bouřlivou výměnu názorů. • Nekohezní povaha regionální politiky • Konference evropských periferních přímořských regionů (CPMR) po nezdaru jednání Evropské rady ve dnech 16.–17. června podrobně zanalyzovala poslední návrh lucemburského předsednictví na další uspořádání financování regionální politiky v období 2007–2013. Výsledkem bylo zjištění, že regiony s vyšším HDP by paradoxně získávaly v percentuálním i absolutním vyjádření

245


• •

•

• •

•

• •

více prostředků na obyvatele než oblasti s HDP hluboko pod průměrem EU. Strategické směry pro strukturální fondy v letech 2007–2013 Evropská komise ústy komisařů Danuty Hübnerové a Vladimíra Špidly 5. července prezentovala klíčový dokument, v němž definuje strategické směry pro hospodářskou, sociální a teritoriální kohezi v letech 2007–2013. Celkově jde o velmi obecný dokument. Jeho praktické naplnění je závislé na ochotě členských států dospět ke konečnému rozhodnutí o podobě nové finanční perspektivy na inkriminované roky, resp. o prostředcích, které budou pro oblast regionální politiky nakonec vyčleněny. Přestože návrh strategických směrů Rada na svém květnovém zasedání rámcově podpořila, podmínila svůj konečný souhlas získáním většího manévrovacího prostoru při administrování prostředků ze strukturálních fondů a opuštěním cesty, kdy Komise své strategické směry na další období pevně svazuje s cíli Lisabonské strategie. Souhlas Evropského parlamentu s navrženou podobou regionální politiky v letech 2007–2013 Evropský parlament 6. července poměrem 574:45 (44 poslanci se zdrželi) schválil procedurou souhlasu (bez možnosti podávat pozměňovací návrhy) návrh obecného nařízení pro strukturální fondy v letech 2007-2013. V rámci prvního čtení spolurozhodovací procedury také přijal zprávy o výhledech jednotlivých strukturálních fondů. Krom toho EP neformálně vyzval Radu, aby co nejdříve (nejpozději do konce roku 2005) schválila novou finanční perspektivu. EP se vyslovil proti renacionalizaci regionální politiky, již požadují členské státy zastoupené v Radě, a pro zachování provázání jejích cílů s cíli Lisabonské strategie. Jinak řečeno, postavil se v tomto směru za Komisi, která tak potenciálně získala výhodnější vyjednávací pozici v dalších kolech jednání s Radou, jež lze očekávat z důvodu prázdnin nejdříve v září. Na druhou stranu si Komise nemůže dovolit jednoduše ignorovat názor členských států, protože především v jejich rukou je osud budoucího financování Unie. Nový nástroj pro regionální spolupráci Evropský parlament na svém zasedání 6. července podpořil přijetím tzv. Olbrychtovy zprávy také vznik nového nástroje pro regionální spolupráci: Evropských uskupení pro přeshraniční spolupráci (EGCCs).

246

2.6 Rozpočet 2006 • Média, ještě předtím, než jejich plnou pozornost přitáhla situace vnitřní bezpečnosti a boje proti terorismu v Evropě v souvislosti s londýnskými červencovými útoky, informovala především o nejisté budoucnosti nové finanční perspektivy. V rámci evropských institucí však již byla před letní přestávkou v plném proudu příprava skutečného rozpočtu EU na rok 2006. • Rozpočtové priority EP • Rozpočet na rok 2006 vstoupí do rozhodovací procedury v září, EP však již v rámci červencového zasedání nastínil své rozpočtové priority. Řada členů EP přitom vyjádřila pochybnosti, zda bude především s ohledem na vyšší čerpání přímých plateb v zemědělství dostačovat celková částka, která je pro rok 2006 k dispozici ve výši 112 mld. €. • Další oblastí, v níž členové EP vidí vyšší potřebu čerpání rozpočtových prostředků, než navrhují současné parametry rozpočtu na rok 2006, je oblast Lisabonské agendy, konkrétně výdaje na rozvoj konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a hospodářského růstu. • EP volal po speciálních výdajích též v oblasti pomoci Afghánistánu, Iráku a Asii postižené tsunami. Celkový objem rozpočtu navrhuje Komise ve výši 1,02% HND EU. EP schválil na plenárním zasedání 6. července zprávu socialistického poslance Pittella, podle níž navrhuje zvýšení rozpočtu o 6 % vůči celkovému objemu rozpočtu pro rok 2005. 2.7 Zemědělství • Setkání Rady ministrů zemědělství 20. a 21. června bylo z hlediska ČR poznamenáno dvěma důležitými událostmi: v první řadě diskusí o novém návrhu Komise ve věci kontroverzní reformy cukerního pořádku, v druhé řadě se pak jednání věnovalo otázce rozvoje venkova. • V případě zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) se jednalo především o otázku minimálních finančních stropů pro jednotlivé osy (osa 1: konkurenceschopnost; osa 2: životní prostředí a kultivace krajiny; osa 3: diverzifikace ekonomiky na venkově) a o otázku definice „nejvíce znevýhodněných regionů“ (Less Favoured Areas), kterou prosazují především státy obávající se ztráty finančních prostředků ze strukturálních fondů po rozšíření EU a zvýšení průměrného HDP (Francie, Španělsko, Portugalsko). Jde o to, na jakých proměnných je třeba definici Less


• •

• •

•

Favoured Area založit, do jaké míry zohlednit geografické podmínky a do jaké míry ekonomický rozměr. Sporné body – financování os EAFRD Otázka financování jednotlivých os představovala ošemetný problém z hlediska výsledků jednání Evropské rady. Protože Evropská rada nedospěla ke shodě na celkové struktuře ani finančním obsahu navrhované finanční perspektivy, mohli ministři zemědělství uzavřít své jednání pouze politickou dohodou nezávazného charakteru. Výsledek jednání Rady a kritika Výsledek jednání lze interpretovat z různých pohledů. Rada přijala jednomyslně politické rozhodnutí o alokaci 88,7 mld. € pro EAFRD během sedmi let. Rada sice schválila vyšší flexibilitu v otázce stropů financování pro jednotlivé osy, ale nikoli zcela: pouze v otázkách financování rozvoje malého a středního podnikání a v podpoře lesního hospodářství (25 % celkových finančních prostředků z EAFRD je přitom nutno věnovat na životní prostředí, pouze 10 % je povinných pro oblast konkurenceschopnosti a 10 % pro oblast ekonomické diverzifikace venkova, která je paradoxně často považována za nejpalčivější otázku).

• Nedostatky politického rozhodnutí • Z jednání byla pro jistotu zcela vypuštěna otázka definice LFA, kterou některé členské země považovaly za klíčovou. Byla odložena s tím, že konečný výsledek otázky financování této samostatné regionální kategorie musí být dosažen do roku 2010. • Podobně výsledek jednání nezahrnuje přesnou alokaci prostředků pro jednotlivé členské státy. Nebyla vyřešena ani sporná otázka rezervních programů Leader, které představují dodatečné prostředky, z nichž je možné čerpat pouze na základě předchozího úspěchu již běžícího programu. • Další body jednání Rady, výhled pro jednání 18. a 19. července • Přestože otázky EAFRD a cukerního pořádku představovaly nejostřeji sledované body zasedání Rady, nelze zapomínat ani na jiné, z hlediska nových členských států neméně důležité problémy. Jde především o přebytky obilní produkce, které vnitrozemské středoevropské státy nemohou z důvodu stanovených kvót snadno exportovat. • Na červnovém jednání Rady ministrů zemědělství se původně očekávalo ještě projednávání směrnice o označování vajec. • Některé z výše jmenovaných otázek (obilní přebytky, označování vajec) by se měly objevit na agendě červencového jednání Rady.

247



1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Mobilita pacientů EP 9. června v plénu přijal vlastní zprávu (own iniciative report), v níž požaduje, aby se zásady jednotného vnitřního trhu (tzv. čtyři svobody) standardně uplatňovaly i v oblasti zdravotní péče. Text předložil britský poslanec EPP-ED John Bowis. Charakter dokumentu nezaručuje, že se jím budou další instituce zabývat. Přesto obsahuje výzvu Komisi, aby připravila návrh charty služeb ve zdravotnictví a práv a povinností pacientů a aby do ledna 2007 připravila hlavní směry týkající se mobility pacientů. Zpráva EP odkazuje na dokument Komise COM(2004)301, který se věnuje mobilitě pacientů, ale neobsahuje žádný časový harmonogram jejího postupného zavádění. Sporné body Myšlenka, kterou EP prezentoval, je rámcově obhajitelná, naráží/narazí však na četné překážky, které mohou původní záměr zcela pozměnit. Nutno upozornit, že kontroverzní návrh směrnice o službách, o němž se na úrovni EU už delší dobu bezvýsledně jedná, se službám ve zdravotnictví nevěnuje, avšak přepokládá, že po vstupu normy v platnost bude otázka řešena předložením speciálního legislativního návrhu. EP tedy žádá urychlení jednání o této věci. Problémem je, že otázky zdravotnictví dosud téměř zcela spadají do kompetence členských států. Byť by aktivita na úrovni Unie mohla „externě“ vést k tlaku na vyřešení nejpalčivějších problémů zdravotnictví na úrovni států, zpráva EP spíše ukazuje opačný trend: regulaci, komplikace a výslednou nepoužitelnost klauzule o mobilitě pacientů včetně znesnadnění řešení lékové politiky a náhrad za ošetření v zahraničí v jednotlivých státech. Komise zatím žádné stanovisko ke zprávě EP nevydala. Práva cestujících leteckých společností Výbor EP pro dopravu 15. června (bez hlasování) projednával pracovní dokument o návrhu na-

248

řízení o informacích poskytovaných cestujícím leteckých společností. Návrh byl Komisí představen v únoru 2005, přibližně rok poté, co došlo k leteckému neštěstí v egyptském letovisku Šarm-el Šejchu. Evropský parlament se postavil za zpřísnění režimu v tom smyslu, aby cestující nejen získávali relevantní informace o přepravci, se kterým poletí, ale aby také měli možnost změny přepravce v případě, že nepatří mezi tzv. věrohodné společnosti, resp. aby byli náležitě odškodněni tehdy, pokud jim přepravce neposkytne (opomene poskytnout) předepsané informace. Návrh Komise s podobnými úpravami nejprve počítal, ale před předložením textu Evropskému parlamentu byl nakonec poněkud „minimalizován“. Legislativní pozadí V následujícím období bude pokračovat projednávání ve výboru, očekává se přijetí zprávy o návrhu a hlasování v plénu EP. Poté bude návrh postupovat standardní cestou spolurozhodovací procedury. Prozatím neexistují signály, že by měly v průběhu projednávání textu nastat nějaké komplikace ve smyslu zablokování návrhu. Směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací Výbor EP pro sociální otázky a zaměstnanost 15. června o měsíc odložil projednávání návrhu směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací kvůli neshodě na tom, zda a jak do něj včlenit klauzuli o přírodních zdrojích záření (resp. o slunečním světle). Směrnice by měla doplnit dosavadní trojici norem o hluku, vibracích a elektromagnetickém poli a o ochraně před nimi. Návrh o ochraně pracovníků před optickou radiací se na úrovni EU objevil poprvé v roce 1994 a zatím „neprošel“ sítem legislativního procesu. Rada přijala společný postoj až 22. března 2005. Po něm následuje druhé čtení v EP, které je právě na počátku. Rada i EP se shodují, že ochrana před nepřírodními zdroji radiace (rentgen, laser) je možná a lze ji ze strany zaměstnavatelů


prakticky zajistit. Ohledně přírodního záření shoda nepanuje. Sporné body Zaměstnavatelské organizace v čele s UEAPME, Velká Británie, Nizozemí a EPP-ED zastávají názor, že směrnice by otázku slunečního světla vůbec řešit neměla. Nejen proto, že ji zkrátka v normě nelze postihnout, ale především proto, že by vytvářela nepřípustný tlak na podnikatelské prostředí v rámci celé EU bez ohledu na lokaci provozů, které jsou s ohledem na geografické umístění vystaveny různé intenzitě slunečního svitu. Jinými slovy (obecně řečeno), návrh neodpovídá základním principům subsidiarity a proporcionality. Na druhé straně stojí socialisté, zelení a paradoxně i zpravodaj návrhu Csaba Ory z EPP-ED. Legislativní pozadí V průběhu června proběhl trialog EP, Rady a Komise a výbor EP se návrhu znovu věnoval na zasedání ve dnech 11.–12. července. K uspokojivé dohodě však nedospěl. Odpůrci návrhu nemají po přijetí společného postoje Rady v březnu příliš šancí na úspěch. Rada je rámcově pro návrh stejně jako EP a Komise. Navíc EP v dané věci vystupuje velmi flexibilně. A pokud při jednání výboru někteří členové prosadí zrušení klauzule o slunečním světle, lze očekávat, že Rada ji při svém druhém čtení do návrhu opět včlení. Směrnice o službách Návrh kontroverzní směrnice o službách se v průběhu června a července znovu dostal na stůl v Evropském parlamentu, tentokrát ve Výboru pro vnitřní trh. Jeho členové k němu připojili neuvěřitelných 936 pozměňovacích návrhů (EPP-ED 460, socialisté 255, zelení 73), přičemž opět vykrystalizovaly dvě základní pozice. Jednu prezentuje socialistická zpravodajka Evelyne Gebhardtová, které chce zachovat „evropský sociální model“ a tudíž se staví proti přijetí směrnice v podobě, jak ji původně navrhla Komise. Druhý postoj prezentuje Malcolm Harbour z EPP-ED, který naopak návrh Komise podporuje a nehodlá ustupovat v neprospěch naplnění jedné ze čtyř základních svobod jednotného vnitřního trhu. Klíčové sporné body Komisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy EP vyzval, aby jeho původní návrh modifikoval „citlivě“, aby žádná z uvedených perspektiv nepřevážila. S ohledem na turbulence okolo návrhu je jeho nicneříkající vyjádření symptomatické. EPP-ED poža-

duje, aby se směrnice vztahovala na co největší počet druhů služeb, včetně některých z těch, které jsou označovány za „veřejné“. Socialisté jsou naopak pro co největší omezení předmětu navrhované normy kvůli obavám z neočekávaných sociálních dopadů. Co se týče nejdiskutovanějšího prvku návrhu – principu originality, který má zajistit, že po naplnění podmínek pro provozování služby v domovské zemi lze službu provozovat kdekoli v EU -, pak EPP-ED je rámcově pro jeho zachování, zatímco socialisté jej chtějí nahradit méně liberalizujícím principem vzájemného uznávání, který se uplatnil na konci osmdesátých let při zavádění volného pohybu zboží. Obě strany přitom chtějí, aby při nabízení služeb kdekoli v Unii byly zachovávány standardy na ochranu spotřebitele a životního prostředí platné v dané zemi. Další vývoj Ještě před zahájením britského předsednictví se s premiérem Tonym Blairem setkali zástupci odborové centrály ETUC, jednající v intencích návrhu poslankyně Evelyne Gebhardtové. Britský premiér ETUC přislíbil v některých otázkách podporu, konkrétnější však nebyl. 11. července se s Blairem sešli zástupci zaměstnavatelů sdružení v UNICE. Výstupy jejich jednání však nebyly zveřejněny. Právnické lobbistické skupiny (CCBE) mezitím vydaly prohlášení, v němž apelovaly na instituce EU, aby všechny právnické profese byly celkově vyňaty z předmětu připravované směrnice, nejen z „dosahu“ principu originality. Výbor EP pro vnitřní trh na svém zasedání 11. července opět nedospěl ve věci směrnice k žádné shodě. Znovu nebylo nalezeno řešení v otázce principu originality, šíře předmětu směrnice a nově ani ve věci toho, kdo by měl na dodržování směrnice dohlížet – zda hostitelská země (socialisté), nebo hostitelská a domovská země společně (EPP-ED). Návrh směrnice byl ve dnech 11.–12. července zmíněn i na neformálním jednání Rady pro hospodářskou soutěž. Ministři však pouze prohlásili, že je třeba o něm dále jednat. Britský představitel pak ostatní ministry ujistil, že otázka služeb je jednou z priorit půlročního předsednictví Velké Británie. Softwarové patenty Právní výbor EP 20. června poměrem 16:10 přijal zprávu týkající se návrhu směrnice o patentovatelnosti vynálezů implementovaných počítačem, jež se stala základem pro jednání pléna v této věci 7. července. Výbor se postavil proti většině návrhů Rady, která ve svém společném postoji prosazovala omezení předmětu směrnice tak, aby nebylo možné patentovat čistý software.

249


Jinými slovy, výbor podpořil „robustní“ verzi návrhu, která se stala terčem kritiky open-source komunity, jež se obávala toho, že norma zmrazí další vývoj všech produktů, které v nějaké podobě používají software, resp. že fakticky dojde k potvrzení dominance některých klíčových hráčů na trhu. Obsah zprávy Krom toho se výbor věnoval dalším otázkám, které s návrhem směrnice přímo nebo nepřímo souvisely. Ve zprávě byl obsažen návrh na „kosmetickou“ změnu názvu směrnice, na změny některých definic a především návrh, který se zasazoval za větší zvážení dopadu směrnice na malé a střední podniky (SMEs). V tomto smyslu tedy výbor poněkud „korigoval“ své rozhodnutí představit velmi podrobnou normu nahrávající velkým firmám. Podle jeho představy měl být zřízen ad hoc výbor k posouzení dopadu na SMEs a mělo dojít k vytvoření fondu pro SMEs. Pak by mohla podle výboru být výsledná směrnice implementována v kratší (tříleté) než původně navrhované (pětileté) lhůtě. Hodnocení zprávy Reakce na zprávu výboru EP, jež bylo možné dohledat, byly dvě – obě negativní. UEAPME a další zaměstnavatelské organizace kritizovaly postup výboru s ohledem na SMEs. Nadace pro svobodnou informační infrastrukturu (FFII) se pak postavila proti „robustní“ podobě normy. UEAPME pak dodatečně publikovala zprávu, že 95 % evropských SMEs je už nyní efektivně vyloučeno z procesu inovací a patří mezi tzv. low-tech, popř. mid-tech firmy. Softwarové patenty by podle ní postavení SMEs ještě zhoršily a upřednostnily by „menšinové“, tzv. hi-tech podniky. Výsledek O otázce softwarových patentů hlasovalo 6. července plénum EP. Poslanci v poměru 648 hlasů ku 14 odmítli společný postoj Rady, čímž fakticky ukončili tři roky trvající legislativní proces. Dohodovací řízení nebude s ohledem na diametrálně odlišné názory Rady a EP zahájeno. Softwarové patenty v EU nebudou. Výsledek víceméně přivítaly všechny lobbistické skupiny, byť každá z poněkud jiných důvodů. Komise prohlásila, že nový návrh v dohledné době nechystá. Zpráva o značení obsahu ftalátů v dětských hračkách Výbor EP pro životní prostředí a ochranu spotřebitele 14. června přijal zprávu Antoniose Trakatellise, která navzdory názoru Rady po-

250

žaduje, aby dětské hračky, které obsahují toxické a karcinogenní ftaláty, byly náležitě označeny tak, aby byla spotřebiteli (rodičům a potažmo dětem) dána jasná informace o potenciálním nebezpečí. Zpráva byla přijata poměrem 39:6, čtyři poslanci se zdrželi. Ftaláty jsou chemické látky, které umožňují výrobcům hraček dosáhnout požadované mechanické pružnosti jejich výrobků. Rada je pro opatření, které je méně nákladné a svůj účel splní rovněž: zákaz prodeje hraček s ftaláty dětem do tří let. Speciální značení vytváří na straně výrobců další náklad, přičemž lze pochybovat o jeho účinnosti. Jeden z členů výboru EP Radu obvinil, že se „staví k dětem zády“. Legislativní pozadí Jednání o návrhu upravujícím segment hraček s ftaláty bylo zahájeno už před pěti lety a kvůli své kontroverzi bylo nesčetněkrát blokováno. Režim byl prozatím založen na rozhodnutí Komise a periodicky obnovovaných výjimkách, což bylo jak Komisí, tak výrobci hraček považováno za nesystémové. Výsledek Plénum EP na svém zasedání 5. července nakonec došlo k závěru, že nejvhodnější bude zakázat vybrané druhy ftalátů pro použití ve všech hračkách pro všechny děti (bez ohledu na věk), čímž odpadne nutnost jednotlivé výrobky speciálně označovat. V tomto duchu vyznělo i hlasování poslanců. S ohledem na dosažený výsledek se na podzim očekává bezproblémové přijetí návrhu i v Radě, k jejímuž návrhu se EP nakonec víceméně přiklonil. Reakce Komise výsledek hlasování EP jednoznačně přivítala s tím, že konečně bude existovat jednoznačná a jediná harmonizující norma, která dodá právní jistotu nejen spotřebitelům, ale i výrobcům hraček. Ti však takové nadšení neprojevili. Obávají se, že rozhodnutí EU o ftalátech je precedentem, který se může uplatnit kdykoli v budoucnosti a dále omezit jejich výrobu. Statut členů Evropského parlamentu Evropský parlament 23. června v poměru 403:89 (při 92 absencích) schválil rezoluci Giuseppe Garganiho (EPP-ED) o statutu členů EP. Text podpořil kompromis, který navrhla Rada. Obsahem Garganiho zprávy byla především otázka platů evropských poslanců. Ti by po uplynutí prozatím nespecifikovaného přechodného období (nejspíše však po volbách v roce 2009) měli do-


stávat všichni stejný měsíční plat ve výši 7 000 €. V současnosti jsou europoslanci placeni stejně jako poslanci příslušných národních parlamentů, čímž mezi nimi vznikají propastné platové rozdíly (maďarský poslanec – 800 € měsíčně versus italský poslanec – 12 000 € měsíčně). Představitelé ostatních institucí EU přitom byli vždy placeni bez ohledu na to, jak jsou na tom jejich národní protějšky. Podle nového systému by platy poslanců EP měla hradit Evropská unie. Daň z příjmu by poslanci EP platili do rozpočtu EU, ale jednotlivé členské státy by si mohly ponechat možnost dodatečného zdanění, a to až na úroveň domácích daňových sazeb. Kromě jednotného platu by měly být zavedeny také adresné refundace cestovného, protože paušální platby, které existují v současnosti, řada poslanců zneužívá. První návrh statutu byl v EP přijat v roce 1998 a stanovil zásadu nezávislosti a rovnosti podmínek všech poslanců. Dohodě pak dlouhodobě bránily spory o platech a náhradách výdajů. EP proto požádal Radu o navržení kompromisu, který poslanci v červnu schválili. Rada jej pak potvrdila bez hlasování.

Další vývoj K problematice evropského sociálního modelu se 11. července vyjádřil na jednání výboru EP pro zaměstnanost a sociální záležitosti britský ministr David Blunkett. V mnohém se vyjádřil proti Špidlovi. Především v tom smyslu, že nepředstírá, že v současnosti existuje možnost vytvoření jediného modelu, který bude vhodný pro všechny. Proto se vyslovil spíše pro „rekonstrukci“ než „dekonstrukci“ toho, co existuje dnes.

1.2 KOMISE

Obsah šetření Šetření se má týkat pouze velkoobchodních cen, resp. trhu. Pro maloodběratele se počítá s liberalizací až od července 2007. Vývoj na poli velkoodběratelů však má výrazný vliv na celkové fungování společného vnitřního trhu. Komise oslovila 1 009 firem působících v oblasti trhu s elektřinou a 1 200 firem, které obchodují s plynem. Odpovědi na dotazníky převážně technického charakteru jsou vymahatelné pod hrozbou pokut. Ty lze uplatnit i v případě, že se prokáže, že subjekty se nechovají v souladu s normami, které jsou v oblasti trhu s plynem a elektřinou platné. Průběžná zpráva o šetření se očekává na konci roku 2005, finální text pak v průběhu roku 2006.

Evropský sociální model Komisař Vladimír Špidla 20. června představil svou (údajně „velkolepou“) pětiletou vizi rozvoje tzv. evropského sociálního modelu. Učinil tak prakticky bez ohledu na výsledky referend o evropské ústavě ve Francii a Nizozemí i na krach summitu Evropské rady ve dnech 16.-17. června, v duchu hesla, které sám ve svém projevu použil: „Pokud nejdete dopředu, jdete nazpět.“ Obsah prohlášení komisaře Špidly Špidla prohlásil, že evropský sociální model byl, je a bude základem evropské demokracie, ať už se každodenní politika vyvíjí jakkoliv. Vedle toho (bez dalšího) poznamenal, že Evropa nepochybně je sociální velmocí a je v tomto směru odpovědná celému světu. V následujících pěti letech je podle komisaře potřeba „vypořádat se se stárnutím evropské populace“, jež podle něj není hrozbou, ale příležitostí „vytvořit efektivní evropskou strategii pro udržitelnou restrukturaci evropského sociálního modelu“ a zrušit platové rozdíly mezi muži a ženami. Obecně lze říci, že Špidlův projev nepřekročil meze obecných frází, na což upozornili nejen komentátoři, ale i přímí účastníci jeho přednášky.

Trh s plynem a elektřinou Evropská komise v červnu iniciovala šetření mezi producenty plynu a elektřiny v jednotlivých členských státech, aby zjistila, nakolik je trh v uvedených oblastech skutečně funkční. Důvodem k zahájení uvedené akce byly podle Komise výtky spotřebitelů a firem, které na trh s plynem a elektřinou nově vstoupily nebo právě vstupují. Oba okruhy aktérů přitom vyjádřily obavu, že trh s danými komoditami v EU prakticky neexistuje, čímž je limitována spotřebitelova možnost výběru.

Zelená kniha o energetické účinnosti Komisař pro energetiku Andris Piebalgs 22. června představil dlouho očekávanou Zelenou knihu o energetické účinnosti. Jejím hlavní cílem je snížit spotřebu energií v Evropě o 20 % do roku 2020. Zelená kniha má nastartovat debatu o možných krocích na evropské úrovni. Konzultační proces má skončit v roce 2006 publikací akčního plánu. Komise oproti původnímu záměru nepředstavila uvedený cíl jako závazný, ale pouze jako doporučující, referenční.

251


Obsah zelené knihy Zelená kniha je založena na třech vzájemně provázaných pilířích: konkurenceschopnosti a Lisabonské strategii, ochraně životního prostředí a závazcích z Kjóta, a zabezpečení dodávek energií. Jejich podstatou je snížení spotřeby energií a zajištění co největšího množství jejich dodávek z domácích (resp. evropských) zdrojů. V průběhu realizace má dojít s ohledem na náročnost úkolu k navýšení poptávky po pracovní síle a tedy ke snížení nezaměstnanosti. Legislativní výhled V návaznosti na prezentaci zelené knihy skupina poslanců EP oznámila, že zahájí debatu s občany a představí vlastní strategii do letošního září. Komise předpokládá, že diskuse o dokumentu se povede na platformě Evropského fóra pro udržitelnou energii, v níž jsou zastoupeny nejen instituce EU, ale i zástupci národních regulátorů, průmyslu a nevládních organizací. Poprvé by se fórum mělo sejít v říjnu 2005, dále pak s půlroční periodicitou. Kontinuálně bude debata probíhat i na webovém portálu Komise. Sporné body Poslanci EP napříč frakcemi vyslovili názor, že tendence snižovat spotřebu energií může napomoci snížit nezaměstnanost, zvýšit konkurenceschopnost Evropy a zajistit ochranu životního prostředí. To vše ale za podmínky závazných cílů, koherentní legislativy, investic do lidských zdrojů a „finančních implikací“. V současnosti se zdá, že představená zelená kniha i kroky vedoucí k její realizaci spadají do stejné kategorie jako známá Lisabonská strategie: nemá potenciál vést ke změně, ve výsledku pouze neúměrně a uměle zatíží jednotlivé subjekty společného trhu a pokřiví jejich ekonomické rozhodování. Otázka energetické účinnosti ukazuje spíše na snahu EU naplňovat parametry tzv. Kjótského protokolu nežli na jednoznačnou potřebu kontinentu. Někteří komentátoři se tudíž domnívají, že publikovaná zelená kniha nepřinese vůbec nic. Vývoj problematiky však bude zajímavé sledovat. Všechny dosud zveřejněné zelené či bílé knihy se dříve či později odrazily na sumě přijímané legislativy. Zrušení daně za registraci silničních vozidel Komise 20. června představila návrh směrnice, která by měla zrušit daň za registraci silničních vozidel tak, aby v rámci Unie nedocházelo k případům dvojího zdanění a tedy k pravidelnému narušování pravidel společného vnitřního trhu. Směrnice by mohla podle Komise platit během pěti až deseti let. Problém dvojího zdanění se v součas-

252

nosti týká šestnácti zemí EU včetně České republiky. Návrh by měl pozměnit jen způsoby výběru daní, nikoliv jejich výši. Hodnocení návrhu Ve výsledku by pro spotřebitele bylo lepší, pokud by navrhovaná norma platila, protože by podle Komise získal jasnou informaci o ceně v rámci celého vnitřního trhu. Principiálně akceptovatelná myšlenka ovšem trpí hned několika zásadními nedostatky. Daňová politika patří obecně mezi jednu z posledních domén národních států. Dalším problémem je to, že norma by paradoxně mohla vést k umělému navýšení cen nových vozidel. Konečně poslední otázkou je záměr Komise včlenit do návrhu klauzuli o tom, že struktura daně by byla odvislá od environmentálních kritérií; vozidla s nižší produkcí CO2 by byla zvýhodněna. Prozatím nejsou známy žádné reakce, které by se vyjadřovaly pro návrh, či proti němu. Meritorní debata se očekává až s jeho předáním Evropskému parlamentu. Ekoznačení produktů z ryb Evropská komise 29. června zahájila diskusi o vhodném „ekoznačení“ produktů z ryb, po němž údajně už delší dobu volají nejen environmentální nevládní organizace, ale také spotřebitelé. Podobná debata přitom probíhá i na půdě FAO a WTO. Komise navrhuje tři možné cesty: ponechat systémy ekoznačení spontánní aktivitě trhu; stanovit jednotný systém v rámci celé EU; vytvořit v dané oblasti pouze minimální standardy, které budou všechny členské státy a jejich subjekty dodržovat. Komise považuje za nejvhodnější poslední z možností. Sporné body Otázka ekoznačení prezentovaná formou „diskuse“ je klasickým případem toho, jak se na úrovni EU začínají vytvářet na první pohled přínosné, později ale jednoznačně zbytečné a neproporcionální normy. Debata o ekoznačení spadá do stejné kategorie jako např. diskuse o definování telecího, jež probíhala v dubnu. Za oběma je patrný zájem konkrétních lobbistických agentur a/nebo států, přičemž v obou případech je oním „důležitým prvkem“ anonymní spotřebitel. Nutno dodat, že vytvořením minimálních standardů se prakticky myslí vytvoření jednotného systému ekoznačení v celé EU. Přestože se po ukončení diskuse (nebylo ale stanoveno kdy) očekává vytvoření návrhu směrnice, která je závazná jen co do výsledku, zkušenost ukazuje, že směrnice jsou nejčastěji konstruovány jako nařízení, která přede-


pisují nejen cíl, ale i způsob implementace normy. Z hlediska zachování skutečně volného pohybu zboží v rámci jednotného vnitřního trhu by bylo nejvhodnější zachování statu quo. S touto možností však Komise do budoucna nepočítá. Úprava doby řízení a doby odpočinku v nákladní automobilové dopravě Evropská komise 27. června publikovala svůj názor na pozměňovací návrhy EP v otázce nařízení, které má zcela nově upravit dobu řízení a dobu odpočinku v nákladní automobilové dopravě. Legislativní pozadí Komise tak učinila první krok k zahájení dohodovacího řízení mezi EP a Radou. Návrh nařízení evropskými institucemi rotuje už čtyři roky. Kompromisní návrhy se s ohledem na předpokládaný dopad normy rodily velmi obtížně. EP je pro robustní normu, která bude výhodná pro řidiče, zatímco Rada s argumentem zachování čtyř svobod preferuje legislativu, jež bude spíše rámcová a bude nahrávat především přepravcům-zaměstnavatelům. Komise se ve svém názoru ve většině otázek přiklonila na stranu Rady a tedy volnějšího režimu. Komise se postavila proti návrhu EP rozšířit řidičům denní dobu odpočinku z 11 na 12 hodin, zakázat jim práci nad stanovený úvazek a vytvořit pro ně nový systém odměn založený buď na vzdálenosti, kterou ujeli, nebo množství zboží, které přepravili. Další výhled Dohodovací řízení by mělo být ukončeno 6. prosince 2005, nicméně meritorní rozpory mezi Radou a Komisí na jedné straně a EP na straně druhé ukazují, že uvedené datum lze považovat spíše za referenční. Pokud se však nedospěje ke shodě ani po prodloužení legislativního procesu, bude projednávání návrhu protentokrát ukončeno. Nic ale nebrání Komisi v tom, aby jej prezentovala v pozměněné podobě znovu. V současnosti se ale zdá, že daný návrh je v EU neprůchodný. Řízení Komise proti zemím, které řádně neimplementovaly unijní legislativu Komise ve dnech 7.–11. července zahájila hned několik řízení proti zemím, které ve stanovené lhůtě neimplementovaly legislativu EU, popř. ji implementovaly s výhradami či nedostatečně. V překvapivě mnoha případech figuruje i Česká republika. Jde o oblast telekomunikací, otázku registrace vozidel, omezovačů rychlosti v některých typech vozidel a o otázku snižování hluku.

Česká republika spolu s dalšími deseti státy podle šetření Komise řádně neprovedla unijní předpisy o elektronických komunikacích a telekomunikacích. Konkrétně Komise ČR vytýká, že zde neexistuje úplný tištěný seznam všech účastníků disponujících pevnou a/nebo mobilní telefonní linkou a účastníci mobilních služeb nemají k dispozici službu přenositelnosti telefonního čísla. Na obě otázky Komise upozornila formou úředního oznámení. Pokud na něj Česká republika adekvátně nezareaguje, bude moci být žalována u Evropského soudního dvora a pokutována. V otázce registrace vozidel a omezovačů rychlosti Komise Česku a dalším čtyřem zemím (resp. Irsku) adresovala odůvodněná stanoviska, která následují poté, co země přiměřeně nezareagovala na úřední oznámení. Jinak řečeno, ČR je v obou těchto záležitostech v současnosti blíže soudnímu řízení než v otázce porušení pravidel v oblasti telekomunikací. ČR podle Komise neprovedla evropské normy týkající se zavádění harmonizovaného osvědčení o registraci. Registrace má přispívat ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu tím, že umožňuje kontrolovat způsobilost řidičů k řízení dané kategorie vozidel. Krom toho ČR Komisi nezpravila o tom, jak provedla evropské normy týkající se montáže a použití omezovačů rychlosti u autobusů a nákladních vozidel. Co se týče problematiky eliminace hluku, Komise vedle ČR požádala deset dalších zemí o adekvátní implementaci příslušné směrnice. Všechny země tak přitom měly učinit už do 18. července loňského roku. Tentokrát Komise k zemím směřovala stejně jako v případě registrace vozidel a omezovačů rychlosti tzv. poslední varování před zahájením soudního řízení. Ve všech případech Komise stanovila lhůtu dvou měsíců, v jejímž rámci očekává od dotčených států reakci. Pokud se tak nestane, bude pokračovat v dalším šetření, které může dospět až k soudnímu řízení. 1.3 RADA 1.3.1 Rada pro zemědělství a rybolov Reforma cukerního pořádku 22. června byl komisařkou pro zemědělství M. F. Boelovou představen nový návrh reformy tržního řádu cukru. Ve dnech 20.–21. června přitom zasedala Rada ministrů zemědělství, která projednávala otázku financování Fondu pro rozvoj venkova (EAFRD);

253


očekává se, že pozměněný návrh reformy cukerního pořádku bude tvořit jeden z hlavních bodů agendy Rady pro zemědělství, která se odehraje ještě před letní přestávkou v práci evropských institucí 18. a 19. července. Sporné body reformy cukerního pořádku Původní návrh reformy z července 2004 vyvolal oprávněné ostré reakce ze strany nových členských států, byl též ve sporu se zájmy českého zemědělství. Jeho parametry totiž měly vpodstatě za cíl proměnit relativně silné producentské země z řad nových členských států (k nim patřila i ČR jako druhý největší producent cukru po Polsku v rámci EU-10) v importéry. Importéry nejen třtinového cukru ze zemí třetího světa, pro něž je snaha získat rovnoprávnou pozici vůči evropskému cukru nejen na světovém, ale i na evropském trhu klíčovou záležitostí, kvůli níž na EU vyvíjí silný tlak WTO, ale také importéry cukru velkých producentů EU-15 (především Francie), které si ponechávaly vyšší kvótu na produkci cukru pro domácí trh i export. Obsah nového návrhu Nový návrh řeší situaci protestujících nových členských zemí jakýmsi kompromisem: rozděluje producenty cukru do tří skupin: na skupinu se zachovanou vyšší kvótou, jejichž producentů se reforma, která má zahájit ústup dotovaného evropského cukru ze světových trhů, příliš nedotkne (v této skupině se vedle např. Španělska ocitlo z nových členských států i Polsko), skupinu, která není explicitně označena za „nekonkurenceschopnou“, jako tomu bylo v předchozím návrhu, předpokládá se však postupné snižování produkce cukru v těchto zemích (do této skupiny náleží i Česká republika), a skupinu, v níž se předpokládá zánik výroby a import cukru (řada menších nových členských států). Mimo to reforma předpokládá 39% snížení minimální ceny cukru během let 2006–2007 (což není cena, kterou zaplatí spotřebitel v obchodě, kde má na cenu cukru vliv i prodejce, ale minimální cena garantovaná producentovi). Původní návrhy oscilovaly mezi 25% a 40% snížením minimální ceny. Cukrovary, které budou muset ukončit výrobu, obdrží z evropského rozpočtu 60% kompenzaci nákladů konverze. Závažnost soudobého rozhodování o budoucnosti sektoru výroby cukru dokládá skutečnost, že nový řád má platit po následujících devět let, bez možnosti revize.

254

Úskalí cukerního pořádku a role ČR Reforma cukerního tržního řádu coby tržního řádu pravděpodobně nejvíce regulované zemědělské komodity v rámci CAP, představuje i nyní velmi kontroverzní téma; výsledná podoba návrhu vyvolala smíšené reakce. Návrh kritizoval Evropský výbor producentů cukru (European Committee of Sugar Producers) z oprávněné názorové pozice: upozorňoval na to, že EU takto promarňuje šanci dát prostor skutečnému projevu konkurenčních tržních sil v rámci EU-25 i v rámci světového trhu. Návrh příliš nepotěšil největší nátlakovou skupinu na provedení reformy (skupinu producentských zemí z Latinské Ameriky); organizace WWF konstatovala, že omezený dumping evropského cukru na světových trzích bude dále pokračovat. Návrh je výsledkem neustálé snahy evropských institucí o kompromis, který by zachoval „privilegované“ postavení v této strategicky důležité suboblasti zemědělské politiky pro země, které mají na CAP tradičně největší zájem (Francie), zároveň ale musí řešit tlak WTO, který již nemůže legitimně přehlížet. Do této „privilegované“ skupiny zemědělských zemí se nyní pokouší EU „kooptovat“ i největší zemědělský stát ze skupiny nových členů, Polsko; uvědomuje si totiž, že jeho vyřazení v rámci tvorby klíčové zemědělské legislativy by bylo závažnou politickou chybou. Na problémy reformy cukerního pořádku z hlediska nových členských zemí upozorňovali i zástupci ČR. Bohužel se tak začasté nedělo v rámci zasedání Rady, která má v této oblasti klíčovou rozhodovací pravomoc (EP je pouze konzultován); zástupci českého ministerstva zemědělství se např. nepřipojili v prosinci 2004 ke skupině deseti protestujících zemí z řad malých starých a malých nových členů, která do určité míry „spustila lavinu“, na jejímž konci byla revize původní reformy ze strany Komise. České zájmy v oblasti cukerní legislativy se naopak pokusili hájit někteří poslanci frakce EPP-ED v EP. Přesto není optimismus, s nímž novou podobu návrhu vítal např. poslanec Březina, zcela na místě, spíše je třeba pragmaticky poznamenat, že jde zřejmě z hlediska ČR o maximum možného. V této citlivé oblasti CAP je i takový návrh kompromisním, asymetrickým řešením ve jménu regulace a nikoli liberalizace, pouze regulace „usměrněné“ jinak než v původním návrhu. Asymetrie zůstává zachována, pouze se posunula napříč hranicemi nových a starých členů: začíná respektovat oddělení zemědělských a nezemědělských zemí bez ohledu na jejich minulost, přičemž do skupiny těch prvních se posouvá Polsko, které zřejmě v následujících letech čekají největší střety s Francií o prvenství


mezi zeměmi, které v rámci CAP získávají nejvíce finančních prostředků. Nový návrh reformy cukerního pořádku je tak v duchu stávající povahy CAP, dotované, usměrňované, i svým způsobem zpolitizované. „Vedlejším produktem“ bude určité snížení ceny cukru pro spotřebitele, i když asi nelze čekat skokové zlevnění vzhledem k tomu, že maloobchodní cenu vytváří více faktorů než pouze výše výkupní ceny pro zemědělce a garantované ceny pro producenty. 1.3.2 Rada EcoFin Tříletý plán Komise v oblasti růstu a zaměstnanosti Rada na zasedání 12. července podpořila Komisí předložený tříletý plán, který má obsahovat rámcová vodítka pro oblast priorit Lisabonské strategie – růstu a zaměstnanosti. Jednomyslné přijetí tohoto programu bylo doprovázeno řadou mnohoslibných slov ze strany Komise, realita však odrážela situaci, za níž je sice v rámci evropských institucí po publikaci Kokovy zprávy a únorových sporů mezi Komisí a Radou o otázku reformy Lisabonské strategie všeobecně známo, že dosavadní model strategie konkrétní výsledky nepřináší, EU však na tuto skutečnost reaguje pouze prostřednictvím produkce dalších dokumentů „plánovacího“ charakteru. Obsah a sporné body plánu Povaha plánu a přístup, s nímž se pokouší reagovat na fakt hospodářské stagnace a vysoké nezaměstnanosti, především v řadě států eurozóny, dosvědčují, že EU není příliš schopna hledat řešení v jiné podobě než regulací, plánováním a centralizací. Program má totiž podobu narýsování hlavních směrů makroekonomické, mikroekonomické i sociální politiky ve smyslu politiky zaměstnanosti. Plán přímo a explicitně přiznává, že mu jde o zjednodušení a výraznější zacílení v oblasti řízení (!) ekonomiky EU. Sám předseda Komise Barroso přivítal schválení plánu ministry financí jednotlivých členských zemí jako výraz nových metod hospodářského řízení, které jsou podle něho jedinou cestou z ekonomicko-sociálních problémů, které se na evropské úrovni objevují. Aplikace a požadavky plánu mají mít významný vliv na členské státy v uvedených politicko-ekonomických oblastech, členové EU jsou totiž podle něj povinni vypracovat do 15. října 2005 vnitrostátní reformní programy, jimiž se mají řídit. V jejich rámci by měly členské státy do uvedených reformních procesů v maximální míře zaangažovat

regionální a lokální samosprávu, odborové organizace a NGOs, přičemž by o jejich zapojování měly „podrobně informovat“, což ovšem v praxi neznamená o mnoho více než další nárůst byrokracie spojený s produkcí jakýchsi podrobných zpráv, jejichž efektivita pro řešení daných problémů je přinejmenším sporná. Zprávy o pokroku členských států, publikované vždy na podzim, má Komise posoudit v lednu následujícího roku a zapracovat do Výroční zprávy, na jejímž základě pak má docházet k dalším diskusím o eventuelní změně navržených hlavních linií rozvoje. Ve svém celku plán a forma jeho realizace velmi dobře odrážejí celkový obraz přístupu EU k ekonomickým problémům zásadního charakteru: vytváření dalších systémů, subsystémů a mechanismů pro sběr informací o činnostech, které mohou (a nemusí) efektivně probíhat. Tento mechanismus pravděpodobně zaměstná úředníky na nadnárodní i národní úrovni a vyvolá další oblast sporů o to, do jaké míry je řešení tržních problémů možné prostřednictvím regulace. Je však otázkou, zda zvyšování zaměstnanosti rozšiřováním byrokratických postů je lékem na nezaměstnanost coby globální problém řady zemí EU. 1.3.3 Rada pro justici a vnitro (mimořádné jednání) V souvislosti s teroristickými útoky, které se odehrály v londýnském metru a v městských autobusových linkách 7. července, bylo svoláno na 13. červenec mimořádné zasedání ministrů pro oblast justice a vnitra. Na zprávy o útocích, při nichž zahynulo téměř 60 lidí a stovky dalších byly zraněny (v době vzniku monitoringu není přesný počet obětí, jejichž identifikace stále probíhá, ještě znám), reagovali představitelé EU jednoznačným odsouzením. Zprávy zasáhly EP právě v době průběhu plenárního zasedání, 14. července byl v rámci celé EU vyhlášen den smutku. Na agendě jednání této Rady se tedy ještě před řádným zasedáním 26. července objevily otázky financování, radikalizace postupu a zlepšování infrastruktury oblasti výměny dat v rámci policejní spolupráce, European Evidence Warrant a rámcová rozhodnutí o ochraně dat. Zástupce Komise v čele s komisařem pro justici a vnitro Frattinim a předsedou Komise Barrosem londýnské události přiměly k primárnímu důrazu na plán efektivního reagování EU v případě teroristického útoku, jehož podstavou by podle nich měla být silnější spolupráce tajných služeb a efektivnější

255


sdílení a výměna dat. V souvislosti s povahou útoků nemohla zůstat stranou ani otázka, do jaké míry by se další posilování nejrůznějších bezpečnostních opatření mělo dotknout veřejné dopravy, která se po prvních newyorských útocích provedených pomocí letadel stala nyní nejzranitelnějším a nejvyhledávanějším teroristickým terčem, nejzranitelnějším mimo jiné i proto, že zavedení podobně přísných a efektivních bezpečnostních opatření jako v případě letecké či lodní dopravy je ve veřejném transportu nemožné. O návrhy plánů na reorganizaci např. železniční dopravy, která by umožnila lepší monitoring eventuelní kriminální činnosti, se pokouší Mezinárodní asociace veřejné dopravy (UITP). Efektivita takových systémů, jejich finanční i jiná náročnost, stejně jako otázka možnosti jejich rozšíření, jsou však v současnosti sporné a bez jednoznačné odpovědi. 1.3.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Nařízení o digitálních tachografech Rada ministrů dopravy se na svém jednání 27. června zabývala otázkou implementace kontroverzního nařízení o povinném zavádění digitálních tachografů. S blížícím se datem 5. srpna 2005 se totiž zainteresované skupiny – především Mezinárodní unie pro silniční dopravu (IRU) a Evropská asociace výrobců automobilů – snažily o odklad platnosti opatření, které požaduje povinné vybavení všech nových nákladních vozidel a autobusů digitálními tachografy. Zejména IRU dlouhodobě tvrdí, že naplnění nařízení 2135/98 je v uvedeném smyslu (a v uvedeném termínu) nereálné, protože na něj nejsou připraveni ani výrobci, ani samotní přepravci. Legislativní pozadí Od dubna 2004 běželo více než roční moratorium, které mělo vést k tomu, že naplnění litery nařízení bude možné zvládnout. V průběhu června byla „na řadě“ Komise, která mohla dobu moratoria dále prodloužit. Komisař pro dopravu Jacques Barrot však jakékoli negociace vyloučil až do zasedání Rady ministrů dopravy na konci měsíce v Lucemburku. IRU vydala prohlášení, že Rada by na zasedání měla už rozhodovat na základě podkladů Komise, nikoli pouze jednat. Rozhodnutí by přitom podle IRU mělo buď prodloužit moratorium (nebylo uvedeno o jak dlouhou dobu), nebo by mělo zavádění digitálních tachografů učinit pouze dobrovolným. Do dubna 2005 byla reálná šance, že Rada a Evropský parlament ve spolurozhodovací

256

proceduře rozhodnou o novele inkriminovaného nařízení a umožní bez přímé intervence Komise prodloužení lhůty pro zavedení tachografů. Zatímco však EP se ve svém druhém čtení vyslovil pro návrh, Rada tacitně potvrdila svůj opačný společný postoj, čímž spustila časově náročné dohodovací řízení. Výsledek Rada na svém zasedání nakonec bez ohledu na jednání o novele nařízení rozhodla o prodloužení lhůty pro zavedení digitálních tachografů do 1. ledna 2006. IRU a další organizace tak fakticky dosáhly svého, byť Komise upozornila, že lhůta de iure vyprší 5. srpna 2005, ale do 1. ledna 2006 nebudou vůči konkrétním subjektům zahajována správní a soudní řízení. Poté však lze ze strany Komise očekávat „ofenzivu“ ve smyslu podrobných kontrol dodržování příslušného nařízení. Otázka evropských řidičských průkazů Předmětem jednání Rady ministrů dopravy se stalo mimo jiné též jednání o společném postoji k návrhu evropských řidičských průkazů, které nakonec skončilo neúspěchem. Blokační menšinu tvoří Francie s Německem, Polskem, Rakouskem a Dánskem. Především tyto země se staví proti návrhu EP, aby bylo nezbytné do deseti let nahradit všechny stávající papírové doklady evropským vzorem řidičských průkazů. Jsou spíše toho názoru, že je zcela dostačující šest let po vstupu normy v platnost přestat vydávat staré doklady a postupně zavádět průkazy nové, neboť jakákoliv jiná cesta by byla velmi nákladná. Další výhled Evropský parlament, který o otázce spolurozhoduje, je pro „nadnárodní“ opatření, nicméně signalizoval, že je ochoten s Radou nadále jednat. Existují ale oprávněné obavy, že britské předsednictví nenavrhne v dané věci nic víc než předcházející předsednictví lucemburské a kompromisního řešení se tedy v následujícím půlroce na úrovni Rady nedosáhne. Lucemburské předsednictví neúspěšně navrhovalo lhůtu dvaceti let, po jejímž uplynutí by všude v EU měly být platné pouze evropské vzory dokladů – bez ohledu na to, jakou podobu mají v jednotlivých zemích průkazy dnes. Ihned po oznámení neúspěchu při jednání o evropských řidičských průkazech vystoupila s prohlášením EuroCop, konfederace sedmadvaceti evropských policejních organizací, která instituce EU vyzvala k co nejrychlejšímu přijetí návrhu.


EuroCop odmítla argument, že zavedení evropských dokladů bude drahé. Naopak vyzdvihla tvrzení, že nový vzor řidičských průkazů přispěje k posílení bezpečnosti na silnicích. V jakém směru by se tak mělo stát, neupřesnila. Otázka licencí pro regulátory letecké dopravy Rada se shodla na společném postoji v otázce licencí pro regulátory letecké dopravy. Návrh dané směrnice – ač poměrně technicistní (požadavky na přístup k povolání, jazykové předpoklady apod.) – nevyvolal mezi státy větší kontroverze. Rada v dané věci po celou dobu projednávání návrhu úzce spolupracovala s orgány Evropského parlamentu, čímž fakticky vyloučila dohodovací řízení. Důvodem je mj. i požadavek na co nejvíce koordinované řízení letecké dopravy po celé Evropě. Sporné body Dlouhá debata se nicméně vedla o požadavcích na jazykovou vybavenost. Společný postoj Rady vyžaduje krom vysokého stupně znalosti angličtiny také znalost lokálního jazyka pro případy (krize), kdy je nutné komunikovat s místními lidmi, kteří neumějí anglicky. Hodnocení Návrh má potenciál být přínosem pro volný pohyb pracovníků v příslušné oblasti a může napomoci interoperabilitě regulátorů letecké dopravy v EU. Společný postoj však obsahuje poměrně mnoho výjimek a rovněž reflektuje četné požadavky odborových centrál. Tím ztrácí na praktickém významu, resp. ve výsledku od něj nelze čekat žádnou zásadní změnu. Fakt, že Rada po celou dobu projednávání návrhu úzce spolupracovala s EP, znamená, že finální legislativa bude téměř doslovně odrážet právě její společný postoj. Otázka práv cestujících po železnici Rada odmítla maximalistický návrh Komise upravující práva cestujících po železnici nad rámec stávajícího, obecně vyhovujícího režimu. Současný režim je upraven Konvencí o mezinárodní železniční dopravě (COTIF) a Komise jej návrhem COM(2004)143 posouvá do roviny všeobecně závazné normy. Ministři dopravy upozornili na obtížnost implementace předloženého návrhu. Sporné body Rada signalizovala ochotu jednat nad rámec COTIF pouze v otázce posílení práv imobilních cestujících a práv všech cestujících v případě

zpoždění nebo zrušení spoje. Komise podporovaná Evropským parlamentem přitom usiluje např. o záruky ze strany přepravců v případě zranění či smrti cestujícího. Tato a podobné otázky by podle Rady měly být předmětem individuálních nabídek ze strany přepravců, nikoliv závazným předpisem. V následujícím období se bude o návrhu (resp. jeho parametrech) znovu jednat. Předmětem negociací budou mj. konkrétní kompenzace cestujícím, jimž nebyla poskytnuta požadovaná služba, otázka, zda se bude navrhovaná norma vztahovat jen na „mezinárodní cestující“, nebo i ty, kteří využívají mezistátních spojů jen ke vnitrostátní přepravě, či přístup k informačním systémům. Britské předsednictví zařadilo otázku práv cestujících po železnici mezi jednu ze svých priorit. Obecně lze podporovat trend, aby výsledná norma co nejvíce odrážela stávající „lehký“ COTIF režim. Norma, již navrhuje Komise, má potenciál působit nezamýšleně nejen na železniční přepravce, ale potažmo (a především) na samotné cestující. Vzájemné uznávání dopravních přestupků Rada na svém zasedání rámcově přivítala možnost vzájemného uznávání dopravních přestupků a otázek, které s nimi úzce souvisejí. Legislativní naplnění uvedeného záměru je však v současnosti v nedohlednu – ministři se neshodli na jeho konkrétních parametrech. Iniciativa vzešlá z Komise má základ v akčním plánu z roku 2001, který má za cíl snížit počet smrtelných nehod na silnicích do roku 2010 o polovinu. Lucemburské předsednictví na této bázi připravilo balíček námětů k diskusi. Vedle uznávání přestupků Rada jednala i o technické standardizaci vozidel a předávání zkušeností mezi členskými státy. Ministři se postavili za posílení „inteligence“ vozidel, která by podle nich měla napomoci snížit počty mrtvých na silnicích. Komisař pro dopravu Jacques Barrot postoj Rady přivítal. Ostatně on sám označil při svém nástupu do funkce bezpečnost na silnicích za svou hlavní prioritu. Sporné otázky Harmonizace dopravních přestupků a dalších souvisejících otázek v současnosti naráží na neexistenci shody ve věci praktické realizace. Francie např. prosazuje jednotnou maximální rychlost na dálnicích všude v Evropě, Německo požaduje, aby mladí řidiči měli při řízení bez výjimek nulové množství alkoholu v krvi. Priority se různí. Komise zatím nepředstavila žádný konkrétní

257


legislativní návrh. Obecně přitom panuje obava, že jakákoli norma v této oblasti bude působit proti principu subsidiarity a tudíž nebude v legislativním procesu obhajitelná.

důležité. Z českého hlediska jde mj. i o podstatnou položku týkající se zákazu jízdy nákladních automobilů o víkendech, která bývá poměrně pravidelně na úrovni Rady blokována už od roku 2002.

Program britského předsednictví v oblasti dopravy

1.3.5 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele

Velká Británie 14. června ústy svého ministra dopravy představila své priority v resortu v době nastávajícího předsednictví Británie v EU. Mezi priority náleží evropské mýtné založené na adresných poplatcích jednotlivých uživatelů silnic, liberalizace železnic (osobní přepravy), práva cestujících po železnici a dohoda se Spojenými státy v oblasti letecké dopravy. Otázka evropského mýtného V oblasti mýtného Británie upozornila, že prostor pro manévrování je nadále omezený. Rada podle Británie neustoupí ze svého společného postoje, který představila v dubnu. Poslanci EP už signalizovali, že ze strany Británie jde o nepřípustné ovlivňování rozhodovacího procesu v EP, který má nyní tzv. eurovignette směrnici na stole pro projednání ve druhém čtení. Oblast železniční dopravy Co se týče železnice, Británie přislíbila pokračovat v projednávání návrhů, které zbyly z původního, tzv. třetího železničního balíku. (Balík celkem čtyř návrhů byl v průběhu projednávání rozdělen tak, aby se stal politicky průchodným jak v Radě, tak v EP.) Konkrétně půjde o liberalizaci osobní přepravy a práva cestujících. Naopak otázkám licencí pro strojvůdce a kvalitě nákladní přepravy Britové nehodlají přikládat během svého předsednictví přílišnou důležitost, a to i přesto, že první z návrhů už v Radě letos v dubnu získal politickou podporu. Británie rovněž navrhla obnovit jednání o nařízení o veřejných kontraktech v oblasti železniční přepravy, nicméně uznala, že půjde o relativně obtížnou položku, protože jednání v této věci v předcházejících letech pravidelně ztroskotávala na nedostatku konsenzu jednotlivých členských států. Oblast letecké dopravy V oblasti letecké přepravy uvažuje Británie zakončit jednání s USA o „otevřeném nebi“ (open skies). Podobné dohody s Ruskem a Čínou přijdou na pořad až posléze, nejspíše až v době dalšího předsednictví. Britský program z hlediska ČR Podobný vývoj lze očekávat i v dalších otázkách, které jsou v sektoru dopravy obecně považovány za

258

Neformální zasedání v Belfastu a program britského předsednictví v oblasti sociální politiky Ve dnech 7. a 8. července se v Belfastu konalo neformální zasedání Rady pro zaměstnanost a sociální ochranu, bylo však výrazně ovlivněno teroristickými útoky v Londýně. Britské předsednictví nicméně hodlá v nezměněné podobě realizovat v následujícím půlroce všechny kroky tak, jak si původně předsevzalo. Británie chce v době svého předsednictví postoupit v reformě evropského sociálního modelu a předpokládá další kroky vedoucí k omezení vysoké míry (dlouhodobé) nezaměstnanosti, která trápí většinu členských států EU. Británie vyzvala následující dvě předsednické země – Rakousko a Finsko – k intenzivní spolupráci. Podobný apel směřovala i k dalším institucím EU a k zájmovým skupinám. Klíčové body Britské předsednictví bude v následujícím půlroce pořádat několik formálních i neformálních ministerských schůzek, které všechny budou usilovat o snížení nezaměstnanosti, zvláště mezi mladými lidmi a těmi, kteří dlouhodobě nemohou najít práci. Půjde mimo jiné o říjnovou konferenci o Evropském sociálním fondu, o listopadový workshop o rovnosti pohlaví či o konferenci, která se bude zabývat rolí malých a středních podniků v sociálním dialogu v rozšířené Evropě. Sporné body Přes veškeré ambice britského předsednictví nelze v oblasti (ne)zaměstnanosti v Evropě očekávat žádné kruciální změny. Nehledě na to, že samotné meritum věci vyžaduje komplexní, dlouhodobé a hlavně systémové řešení, hlavním problémem je, že Británie chce k problému zaměstnanosti přistoupit prostřednictvím tzv. Lisabonské strategie a jejích cílů. Tento dokument byl už tolikrát z mnoha stran kritizován, že je zbytečné zde znovu upozorňovat na jeho nedostatky. Lisabonská strategie pro EU představuje další z mnoha problémů a zdaleka žád-


ný z těch ostatních neřeší. Strategie působí proti základním čtyřem svobodám EU. Nezaměstnanost lze snížit např. mobilitou pracovní síly. Je známo, že stěhování za prací nemá v Evropě příliš tradici, nicméně přeregulované prostředí mu také nenapomáhá, spíše naopak. Na začátku července Komise ústy komisaře Vladimíra Špidly prohlásila, že příští rok bude rokem mobility pracovní síly, neboť průzkum Eurostatu zjistil, že v Evropě se stěhuje za prací asi jen 7 % obyvatel v porovnání se 17 % v USA. Britské předsednictví by mělo adekvátně reagovat na jasná čísla a opustit tedy cestu Lisabonu. Snížit nezaměstnanost lze obecně spíše omezením množství pravidel než jejich stálou revizí, která ve výsledku vede k nepřehlednosti. Pokud si to současná předsednická země neuvědomí, popř. neponechá více prostoru jednotlivým členským státům, potrvá tristní stav v oblasti zaměstnanosti i nadále. 1.3.6 Rada pro hospodářskou soutěž Rada pro otázky hospodářské soutěže se sešla na neformálním zasedání v Cardiffu ve dnech 11.–12. července. Tématem jednání byly dvě základní otázky: tzv. lepší regulace a sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj. Projednávání problematiky rámcového programu bylo výrazně ovlivněno neexistujícím finančním výhledem na roky 2007–2013. Přesto se ministři pokusili o vymezení jeho priorit. Evropa obecně usiluje o posílení výzkumu, neboť v této oblasti velmi zaostává za svými konkurenty na globálním trhu, zvláště pak za USA. Otázka výzkumu je také součástí kontroverzní Lisabonské strategie. V tomto smyslu se ministři zabývali i rolí malých a středních podniků na výzkumu. S ohledem na charakter jednání a absenci dohody o nové finanční perspektivě Rada nedospěla v otázce rámcového programu k žádnému závaznému rozhodnutí. Ministři se rovněž neshodli na tom, které jeho součásti „obětovat“ v případě možného snížení prostředků na výzkum a vývoj v následujícím období.

V otázce „lepší regulace“ (která ostatně patří v oblasti hospodářské soutěže vedle výše zmíněného rámcového programu, směrnice o službách a legislativy REACH mezi čtyři hlavní priority nastupujícího britského předsednictví) Rada na svém zasedání usilovala o vymezení stanovisek v záležitostech, které jsou dlouhodobě kontroverzní. Na zasedání Rady vystoupil i komisař Günter Verheugen, který prezentoval stanovisko Komise. V současné době podle něj probíhá tzv. screening norem, které je možné zjednodušit, popř. zcela vyjmout z dalšího vyjednávání. Kompletní seznam Komise prezentuje na podzim. Už teď se jedná o desítky předpisů. Právě na podzim pak mají přijít na pořad další normy, zvláště z oblasti výroby automobilů, strojírenství obecně a ze sektoru zpracování odpadu. Otázka legislativního vyjasnění je pro EU zatíženou často zbytečnými regulatorními normami klíčová. V tomto smyslu lze postoj Komise a potažmo Rady hodnotit kladně. Problémem však je potenciální dopad tvrzení komisaře Verheugena, který na jednání Rady prohlásil, že největším problémem není ani tak regulace na úrovni EU, ale normy, které produkují členské státy. Otázkou také je, nakolik „hluboký“ se nakonec screening Komise ukáže být. Je potěšitelné, že Komise společně s Radou hodlají zjednodušit legislativní prostředí na úrovni EU, ale s ohledem na existující sumu norem by bylo nezbytné zasáhnout spíše do stovek až tisíců předpisů, což je pochopitelně v aktuálním horizontu nereálné. Nutno nakonec ještě dodat, že i při procesu tzv. zjednodušování norem se v průběhu legislativního procesu často do návrhu včlení i zcela kontraproduktivní klauzule. Přestože existuje meziistitucionální ujednání, že při zajišťování „lepší regulace“ budou Rada, EP i Komise jednat ve zkráceném legislativním řízení, v posledku nejde o závazek, který by instituce musely nezbytně dodržovat.

259



2.1 BRITSKÉ PŘEDSEDNICTVÍ Od 1. července přebírá půlroční předsednictví EU Velká Británie. Tato skutečnost je o to závažnější v kontextu událostí posledních dvou měsíců a v kontextu úlohy, jakou v nich Blairova Británie sehrála. Británie do svého předsednického období vkročila (kvůli dění obklopujícímu přípravu nové finanční perspektivy) roztržkou s dosavadní předsednickou zemí, Lucemburskem. Zatímco lucemburské předsednictví začalo vyzdvihovanou shodou obou zemí, Lucemburska i Velké Británie, na hlavních prioritách, pod vlivem výsledků jednání Evropské rady 16. a 17. června lucemburský premiér Juncker dokonce odmítl setkání se svým nástupcem, na němž tradičně odstupující předsednická země hovoří s následujícím předsedou o jeho prioritách. Pokud jde o současné priority britského předsednictví, premiér Blair je představil 23. června na svém projevu před plénem EP a nadále je upřesňoval v průběhu prvních dní počínajícího červencového předsednictví. 1. července se premiér Blair setkal se zástupci Komise, přičemž potvrdil, že Británie míní své úmysly ohledně plánů na reformu klíčových evropských politik (a nejen politik na úrovni nadnárodní) vážně. Projevilo se to např. na jeho slibu, že do podzimu by Británie ráda připravila plán na reformu evropského sociálního státu. Blair přitom zdůraznil, že se mu nejedná o jeho úplné narušení, ale o reformu, o níž by právě Británie ráda vedla rozsáhlou debatu. Obsah britských priorit Předpokládané priority Británie nastínila ještě před tím, než se 1. července ujala předsednictví. Klíčovou roli v nich má hrát ekonomický rozvoj, ale také sociální stránka, bezpečnost a role EU ve světě, pod níž by chtěla Británie chápat především úspěšné zakončení kola jednání WTO v Dauhá a posílení zodpovědnosti vůči africkému kontinentu.

260

Nastíněné priority svědčí o tom, že britské volání po reformě CAP není svázané jen s potřebami EU-25, ale také se snahou uspořádat vztahy s rozvojovými zeměmi, které již několik let dávají v rámci WTO najevo silnou nespokojenost s dumpingovým chováním Evropy na světových zemědělských trzích, které je dle jejich názoru zbavuje jediné možnosti na úspěch na světovém trhu skrze prodej svých produktů. Britský postoj je pochopitelně možné chápat z hlediska „reálpolitiky“ též jako snahu bývalé koloniální mocnosti č. 1 upozornit znovu na určitou odpovědnost Evropy za bývalá závislá území. Takovému výkladu zahraniční politiky Británie, která jako by se po letech určitého izolacionismu znovu navracela k politice větší evropské i globální angažovanosti, by mohla nasvědčovat i Blairova iniciativa na květnovém summitu G-8, kde volal po odpuštění značné části dluhů rozvojovým zemím. Z hlediska vnějších vztahů EU lze očekávat (a naznačené priority britského předsednictví to potvrzují), že Británie se bude snažit o boření obchodních bariér ve vztazích s USA. V tomto bodě se zřejmě střetne s Komisí; nelze totiž zapomínat na to, že jednou z významných událostí vnějších obchodních vztahů EU minulého půlroku bylo uvalení 15% cla na některé americké produkty. Důležitým bodem v kontextu dění obklopujícího otázku evropského rozpočtu je naznačovaná snaha Velké Británie o zlepšení a zefektivnění vztahu evropských institucí v jejich práci nad legislativou, též v rámci nové meziinstitucionální dohody, která tvoří implementační základ pro finanční perspektivu. Británie by se chtěla soustředit také na efektivní řešení některých „slepých uliček“, do nichž se vývoj evropské legislativy dostal během lucemburského předsednictví (nutno však zdůraznit, že nikoli primárně vinou tehdejší předsednické země). Je to především směrnice o službách, jejíž přepracovanou podobu by Británie ráda prosadila. Další bod konkrétních legislativních priorit se týká též volného pohybu čtyř svobod, a to otázky na pomezí volného pohybu služeb a kapitálu. Jedná se o legislativu


týkající se trhu s finančními službami. Británii jde o úspěšné legislativní naplňování Akčního plánu o finančních službách. Jak konstatovala v květnu i Komise, má EU v oblasti finančních služeb a skutečně celoevropského trhu s těmito službami ještě výrazné rezervy (hypotéky, kreditní služby apod.). Dalším bodem, který však zdůrazňovalo již lucemburské předsednictví a který prozatím coby legislativní návrh ustrnul v určité bezvýchodiskové situaci, v dialogu evropských institucí a zájmových skupin, je program REACH, legislativa týkající se autorizace a registrace chemikálií. V souvislosti s Lisabonskou agendou chce Británie také zahájit celoevropský dialog o trvale udržitelném rozvoji. Británie a proces rozšiřování EU Z hlediska budoucnosti procesu rozšiřování je známo, že Velká Británie náleží k největším podporovatelům dalšího rozšíření EU. Navrhuje proto pokračovat v jednáních o detailech vstupu s Rumunskem a Bulharskem a započít vážná jednání o vstupu s Tureckem, což je kontroverzní otázka (hledisko Francie). Nový francouzský premiér de Villepin stejně jako nejvlivnější postava opozice, socialista Sarkozy, už v rozhovorech s novináři v průběhu června oznámili, že jejich postoj na rozdíl od britského premiéra Blaira se namísto reforem v otázkách rozpočtu přiklání k tomu, aby EU zvolnila či úplně zastavila proces rozšiřování. Často citovaný „katastrofický scénář“, který prezentuje myšlenku, že britské veto vyslovené vůči návrhu finanční perspektivy bude znamenat zastavení procesu rozšiřování, vyslovil na oficiální snídani European Policy Center 20. června i komisař pro rozšíření a otázky západního Balkánu Oli Rehn. Tato myšlenka je přitom do značné míry alibistická. EU má před sebou z finančního hlediska, z hlediska politické vůle stávajících členů i z hlediska reality, do níž se dostaly evropské politiky založené na redistribučním principu (zemědělství, strukturální politika), dvě volby: reformovat politiky EU a jejich financování a umožnit tak do značné míry pokračování rozšiřovacího procesu, nebo ponechat stávající systém, jehož problémy se projevují již v sestavě EU-25, a fakticky tak odkázat pokračování procesu rozšiřování do méně reálných sfér. Řada představitelů EU přitom volí specifický postoj: coby brzdu rozšiřování prezentují zemi, která poukázala na to, že problémy ve stávající EU existují. Potenciální sporné body britských priorit Je třeba zastavit se ještě u jednoho bodu britských priorit, a tím je priorita bezpečnosti, která z po-

hledu britského předsednictví znamená především bezpečnost vnitřní – naplňování Haagského programu a Akčního plánu boje proti terorismu. Je přitom třeba poukázat na to, že priority britské vlády v této otázce se neshodují vždy s kritikou, která tyto legislativní plány odmítá z hlediska liberalismu, ochrany individua, jeho soukromí a práv. Británie např. navrhuje provést úspěšně legislativním procesem návrh European Evidence Warrant, který je vysoce kontroverzní, protože umožňuje policii prostřednictvím spolupráce skrze Europol a Eurojust vymáhat důkazy v jiném členském státě na základě zplnomocnění vydaného ve státě jiném. Nad právními důsledky tohoto legislativního návrhu se pozastavují i někteří právníci, kteří poukazují na rozdílnosti v právních řádech jednotlivých zemí z hlediska pravomocí policie při vymáhání a opatřování důkazů. Británie také podporuje legislativní návrhy týkající se zadržování a shromažďování telekomunikačních dat za účelem potenciálního vyšetřování, které právě z výše uvedených důvodů rozporu s právem individua na ochranu soukromí odmítli někteří poslanci EP. Z britských plánů v oblasti vnitřní bezpečnosti tedy vyplývá, že priorita boje proti terorismu je často povyšována nad doktrínu striktního dodržování některých lidských práv. Události ze 7. července 2005 ovšem do značné míry nutí přehodnotit tuto kritiku britských priorit v oblasti justice a vnitra. Velká Británie má z let boje proti organizovanému terorismu ze strany IRA hluboké zkušenosti s tímto druhem zločinu, fungují zde mechanismy sběru a zadržování telekomunikačních dat, které se EU (i britské předsednictví) snaží prostřednictvím nových návrhů směrnic rozšířit v rámci celé EU. Přesto se nepodařilo zabránit v dobách, kdy masový sebevražedný terorismus získává zcela nové rozměry, tomu, aby se odehrály události s tragickými následky. Události v Londýně budou vyžadovat dlouhodobější reflexi a zajisté přispějí k tomu, že se oblast justice a vnitra a tlak na legislativní vývoj v této oblasti stanou jednou z hlavních náplní evropské agendy v půlroce britského předsednictví. Hodnocení britských priorit z hlediska reálných možností předsednické země Je třeba současně upozornit na to, že priority předsednické země neznamenají automaticky kurz, jímž se bude EU ubírat v následujícím půl roce. V jakési rovnováze sil, která v rámci reálné politiky (ve smyslu politics, tedy procesuální stránky politického boje) v EU existuje, tvoří předsednictví Evropské rady (a potažmo Rady ministrů) jen jeden z článků. Vše závisí na potenciální síle dané členské země,

261


jejích představitelů i na momentální konstelaci sil v EU. Britské předsednictví se bude v řadě bodů střetávat s Komisí. V současné konstelaci, kdy je britská pozice posílena v důsledku dění okolo rozpočtu, bude však zajímavé sledovat, do jaké míry mohou tyto události skutečně posílit reálnou moc předsednické země. 2.2 EVROPSKÁ ÚSTAVA 10. července, ve stínu závažnějších aktuálních událostí v EU, se odehrálo referendum o evropské ústavě, které uspořádala bývalá předsednická země Lucembursko navzdory odmítnutí tohoto dokumentu v hlasování francouzském a nizozemském, která se odehrála v květnu a červnu 2005. 56,5 % hlasujících voličů se vyslovilo pro, 43,5 % proti. Podobně jako v případě referenda španělského nelze vzhledem k účasti legitimně říci, že by ústavu schválil nadpoloviční počet lucemburčanů oprávněných hlasovat. Lucemburský premiér Juncker se pokusil dodat ústavě „druhý dech“ a vyprovokovat otázku, zda by navzdory nesouhlasu dvou z dosud hlasujících zemí, mohl být dokument přece jen přijat. Zároveň s ústavou spojil svůj osud coby politika, když prohlásil, že v případě negativního výsledku na post premiéra rezignuje. To svědčí o velmi emocionálním, až osobním postoji, který Lucembursko v poslední fázi svého předsednictví (také pod vlivem výsledků jednání o finanční perspektivě) přijalo vůči otázce dalšího postupu integrace dle ústavního dokumentu. Výsledku lucemburského referenda se chopili předseda Komise Barroso a předseda EP Borrell, aby zdůraznili, že jej vnímají coby pozitivní signál, který naznačuje, že není mrtvý ani samotný dokument, ani koncepce politického rozměru evropské integrace. O „nové dynamice“, kterou může diskusi o evropské ústavě poskytnout výsledek lucemburského referenda, hovořil také předseda frakce EPP-ED H.G. Poettering. Podobně se vyjádřil leader socialistů v EP Schultz. Evropská rada na svém klíčovém summitu 16. června vydala po zamítavých výsledcích referend ve Francii a Nizozemí ve věci evropské ústavy rozhodnutí, jehož povaha může narušit důvěryhodnost samotné EU. Vyvolává otázku, do jaké míry jsou klíčové instituce schopny efektivních rozhodnutí tváří v tvář problémům. Navzdory tomu, že výsledky referend ve Francii a Nizozemí prokázaly, že nebyla splněna technická podmínka jednomyslného

262

schválení ve všech členských státech (ratifikační proces dokumentu v této podobě měl být proto zastaven), Evropská rada přijala rozhodnutí o tom, že mají být ratifikace pouze pozastaveny, že má být učiněna jakási přestávka ve schvalovacím procesu. Jednotlivé členské země mají samy rozhodnout, kdy hodlají v ratifikaci pokračovat. O dokumentu bylo přesto nadále prohlašováno, že není mrtvý a že po určité „době reflexe“ mají být rozhodovací procesy obnoveny. Lucemburské referendum je první, které se konalo po summitu Evropské rady, premiér Juncker odmítl termín přesunout či zrušit. Naproti tomu další členské státy, které mělo referendum čekat (především Velká Británie či Polsko) se rozhodly proces prozatím pozastavit a vyčkávat. Nejnovější politické události v Evropě, v jejichž stínu se lucemburské hlasování odehrávalo, přitom naznačují, že EU by se namísto diskusí o sporném dokumentu měla věnovat jiným problémům, které ji ohrožují. Zároveň (jak okolnosti lucemburského referenda prokázaly) hrozí nebezpečí, že právě pod vlivem jiných, závažnějších událostí (teroristické útoky v Londýně) by mohla dráha dokumentu ratifikačním procesem pokračovat prakticky bez povšimnutí veřejnosti napříč EU prostřednictvím parlamentních ratifikací. 2.3 FINANCE EU Otázka financování EU byla v průběhu června a července spojena především s výsledkem jednání Evropské rady, které se uskutečnilo 16. a 17. června. Státníkem, jehož jméno bylo nejčastěji v souvislosti s finanční perspektivou EU pro roky 2007-2013 zmiňováno, byl britský premiér Tony Blair. Právě on vnesl na jednání Evropské rady odmítnutí dosavadní podoby návrhu a předestřel svoji představu o hlubší reformě nejen evropského rozpočtu, ale také politik a priorit EU. Předmětem jeho kritiky se stala skutečnost, že stávající návrh finanční perspektivy neopouští ve větší míře dosavadní model, v jehož rámci tvoří nejvýznamnější výdajovou položku evropského rozpočtu zemědělství. Britský premiér zdůraznil neudržitelnost takového modelu financování při současném geografickém rozšiřování EU, které Británie podporuje (včetně přijetí Turecka). Blair ve svém odmítavém postoji k lucemburskému návrhu finanční perspektivy podtrhl, že je nutno zahájit kompletní reformu zemědělského rozpočtu ještě před rokem 2013, nikoli až s přípravou nové finanční perspektivy. Je podle něho nepřijatelné, aby


byl do roku 2013 fakticky zachován stav, při němž zemědělství získává 40 % evropského rozpočtu, což by mělo do roku 2014 znamenat celkové výdaje ve výši 311 mld. €. Blairovi oponenti Blairovi oponoval tradičně francouzský prezident Chirac postojem, podle něhož musí být do roku 2013 zachovány závazky financování CAP, dohodnuté na summitu v roce 2002. Francii jde přitom tváří v tvář brzkému přistoupení Rumunska a Bulharska, zemí, jejichž zemědělství trpí velkými strukturálními problémy, především o vlastní příjmy v rámci této politiky, i když prezident Chirac v rámci ztroskotavšího červnového jednání Evropské rady byl nakonec ochoten slevit z francouzských finančních požadavků v oblasti zemědělství a přistoupil na vyčlenění částky 6 mld. € právě pro pomoc zemědělství v těchto dvou zemích z částky, která by měla připadnout zemědělské politice EU-25 v rámci stropů nastavených na summitu v roce 2002. Blairův postoj na Evropské radě, který de facto zablokoval přijetí lucemburského kompromisního návrhu finanční perspektivy, se stal předmětem kritiky i z dalších stran. Lucemburský návrh počítal s výdajovým stropem rozpočtu ve výši 1,06 % HND EU, vycházel tedy v tomto směru více vstříc požadavkům čistých plátců na to, aby nebyl celkový objem rozpočtu v příštích letech navyšován; více než tzv. Bögeho zpráva přijatá v květnu EP zachovával ovšem vpodstatě v nezměněné podobě dosavadní logiku a priority finanční perspektivy (coby hlavní výdajové položky zemědělství a strukturální politika). Značný prostor pro příjem zemědělských dotací v rámci nové finanční perspektivy by vedle Francie získalo též Polsko; to je důvod, proč se k Blairovým kritikům na zasedání Evropské rady připojil též polský premiér. V této souvislosti komentátoři poukazovali na to, že se britskému předsedovi vlády možná podařilo neúmyslně rozbít dosavadní podporu, kterou britské politice v rámci EU poskytovaly nové členské státy (z nichž právě Polsko je z geopolitického hlediska i čistě z hlediska velikosti považováno za nejsilnějšího hráče). Je však třeba vzít v úvahu, že Polska, podobně jako dalších nových členů včetně ČR, se týká do roku 2013 kontinuální navyšování přímých zemědělských plateb (v rozpočtovém roce 2005, respektive 2006, mají tyto státy nárok pouze na 30 %, respektive 35 %, podílu přímých plateb, které získávají starší členské státy). Skutečným „hráčem“ o první pozici v podílu na zemědělských příjmech by se tak Polsko stalo až v rámci dojednávání další finanční perspektivy (pro roky 2014–2020, pokud by

tedy nadále byla zachována dosavadní logika priorit finančních perspektiv i jejich časová periodicita, což je nyní diskutabilní). Návrh finanční perspektivy 2007–2013 počítá pro nové členské země především s navyšováním prostředků pro rozvoj venkova a nezemědělské využívání půdy (nový fond rozvoje venkova EAFRD, jehož finanční i organizační stránka byla projednávána na zasedání Rady ministrů zemědělství 22.–23. června). Polský případ je však poněkud specifický, EU do značné míry zohledňuje potřeby polského zemědělství, a proto se počítalo s tím, že Polsko bude mít v porovnání s dalšími novými členskými státy výraznější podíl i na příjmech z prostředků na podporu tržních operací a zemědělské výroby. (Že jsou polské zemědělské požadavky zohledňovány možná výrazněji než např. české, dosvědčuje též dílčí legislativní vývoj v oblasti zemědělství, např. nově navrhovaná podoba reformy cukerního pořádku.) Postoj Británie k navrhované podobě finanční perspektivy se stal předmětem kritiky též ze strany předsedající země, konkrétně jejího premiéra Junckera, který napadl Blaira poměrně často používanou kritikou: že staví zájem Velké Británie (neústupnost v otázce rabatu) nad zájem EU-25. Blair se pokoušel vyvrátit kritiku svým vystoupením před plénem EP 23. června. Ve svém projevu poněkud zmírnil postoj vůči otázce zemědělského rozpočtu i vzhledem ke kritice evropského sociálního modelu, z níž bývá často obviňován. Zdůraznil naopak, že reformy evropského rozpočtu, které by měly znamenat především transformaci jeho struktury a transformaci CAP jako takové, by se měly dít postupně, nikoli nárazově. Stejně tak ve svém projevu prohlásil, že coby labourista není žádným kritikem sociální politiky, pouze volá po změnách neudržitelného sociálního modelu, na němž je postavena i redistribuční politika evropského rozpočtu. 4. července po setkání Komise s představiteli předsednické země britský přístup kritizovala také komisařka pro rozpočet Grybauskaité. Poukazovala především na to, že zástupci předsednické země hovořili v debatách o evropských financích vpodstatě pouze o přípravě rozpočtu na rok 2006 a zcela vynechávali spornou otázku finanční perspektivy. Grybauskaité označila tento přístup za nezodpovědný; pokud by se podle jejích slov nepodařilo za britského předsednictví dosáhnout posunu v otázce finanční perspektivy, projevila by se podle ní neschopnost Británie coby předsednické země, která namísto progresu prohlubuje krizi. To je však značně populistické prohlášení vzhledem k tomu, že britský

263


přístup do značné míry odráží pragmaticky realitu: z bezprostředního problému financování EU je nejdůležitější v nadcházejících měsících rozhodovací proces týkající se rozpočtu na rok 2006, sestavovaný ještě dle parametrů dosavadní finanční perspektivy, přizpůsobené v roce 2004 situaci po vstupu nových členských zemí. Ke shodě na finanční perspektivě členy EU dle současných parametrů primárního práva nic nezavazuje. Grybauskaité svými slovy, v nichž odsuzovala zejména konkrétní návrhy Británie na omezení evropského financování CAP prostřednictvím kofinancování a spolupodílnictví rozpočtů členských států a evropského rozpočtu, v podstatě vyjadřovala stanovisko Komise. Komise z hlediska vlastních (do učité míry i zájmových) postojů k procesu evropské integrace nepodporuje často, aby podíl na financování evropských politik přebíraly členské státy. Upozorňuje přitom na to, že redukce financování tržních operací a dotací, systém kofinancování či stanovení stropů pro přímé dotace, které mohou farmáři obdržet, bude mít ve skutečnosti za následek snížení přítoku financí do zemědělství, což má být nepříjemné zejména z hlediska nových členských států. V této souvislosti je ovšem zajímavé, do jaké míry se právě v oblasti zemědělství různí zájmy oné skupiny „nových členů“, kterou představitelé evropských institucí někdy paušalizují a prezentují coby jakýsi homogenní celek se společnými potřebami. Že je to interpretace sporná, to naznačuje příklad zemědělských zájmů na straně české a polské. ČR disponuje malým, ale relativně efektivním zemědělským sektorem, který se EU pokouší v řadě oblastí (konkrétní legislativa jako např. cukerní pořádek) označit uměle za nekonkurenceschopný. Z hlediska budoucí perspektivy ČR nemůže očekávat masivní přísun zemědělských dotací a podpor, měla by tedy z tohoto hlediska mít zájem na zeštíhlení zemědělských výdajů (a tím pádem i příjmů rozpočtu od členských států). Polsko, země, která nyní masivně zásobuje evropský zemědělský trh svými produkty, které jsou též schopny konkurovat produktům „staré Evropy“, očekávalo nárůst zemědělských podpor, přestože podmínky, které před něj staré „zemědělské státy“ postavily, též nebyly zcela rovné (opět relativně méně prostředků na podporu trhů v porovnání s EU-15, ale financování rozvoje venkova, což je oblast, kde má členský stát dodržovat přísné podmínky pro alokaci peněz – má být stanoveno jakou část je třeba vynaložit na životní prostředí, kultivaci krajiny, konkurenceschopnost či podporu malého a středního podnikání). Jeho vztah k nové finanční perspektivě proto je již z čistě pragmatického hle-

264

diska jiný (této zemi může vyhovovat varianta čím více prostředků v evropském rozpočtu a čím větší redistribuce na evropské úrovni, tím lépe). Nutnost kofinancování zemědělského sektoru je z polského hlediska méně přitažlivá a výhodná než z hlediska zemědělství českého. Názor, jaký prezentuje Komise např. ústy komisařky pro rozpočet vůči postoji britského předsednictví k financování EU, tak do určité míry diskredituje vztah Británie k novým členským státům, když jej interpretuje jako „zradu“ ekonomických zájmů těch, o něž se chtěla Británie původně v nové EU opírat. ČR a problém evropských financí Budoucnost finanční perspektivy byla před zasedáním Rady EcoFin, jež jednala 12. července o obecných otázkách týkajících se ekonomiky a financí EU a 15. července o otázkách rozpočtových, nejistá. Objevovaly se nové návrhy (též z lucemburské strany), aby došlo ke zkrácení plánovacího období finanční perspektivy ze sedmi let na tři roky. To by mohlo mít významné konsekvence z hlediska nových členských zemí včetně ČR. Pokud by jedinou „reformou“ finanční perspektivy mělo být zkrácení období její platnosti a nikoli reforma priorit, pokud by tedy hlavními prioritami nadále zůstala zemědělská a (i z českého hlediska důležitá) strukturální politika, znamenalo by to z hlediska ČR přiblížení doby, kdy se stane skutečným čistým plátcem (ve vztahu k evropskému rozpočtu). Představitelé nových členských zemí totiž během projednávání návrhů nové finanční perspektivy ještě v rámci rozpočtového výboru a pléna EP na základě správné úvahy zamítali návrh, který se v rámci projednávání finanční perspektivy v EP vyskytl: aby došlo ke zkrácení období finanční perspektivy ze sedmi na pět let tak, aby korespondovalo s funkčním obdobím EP a Komise. Zamítali jej právě z toho důvodu, že by to pro některé „bohatší“ nové členy s další perspektivou hospodářského růstu (včetně ČR) znamenalo brzkou ztrátu příjmů ze strukturálních fondů (již v této finanční perspektivě měli dle lucemburského návrhu postupně ztrácet nárok na příjmy ze strukturálních fondů někteří dosavadní čistí příjemci – především Španělsko, ale postupně též Portugalsko, Řecko a Irsko). Z britského hlediska může být dlouhodobým lékem na vzniklou situaci zřejmě skutečně to, aby došlo k transformaci evropského principu redistribuce tak, aby čistí plátci mohli přispívat do rozpočtu méně, aby nemusela být z jejich strany financována především CAP, z níž stále ještě profitují do značné míry starší členové (Francie), aby došlo k zefektivnění a transformaci strukturální politiky, zefektivnění dalších výdajů, které by měly směřovat do projektů


s dlouhodobou návratností a do oblastí, kde Evropa zaostává (aniž si to často uvědomuje) – do vědy, inovací, do rozvoje duševního vlastnictví. Měla by se s největší pravděpodobností také zvýšit spoluodpovědnost národních států za financování strukturálních i jiných projektů, již jen z hlediska principu subsidiarity, který správně poukazuje na to, že čím nižší úroveň přebírá odpovědnost, tím menší hrozí nebezpečí, že prostředky nebudou využity efektivně. Zatímco EU zdůrazňuje princip subsidiarity stále více ve slovech a dokumentech, jež vydává (viz evropská ústava i zakotvení tohoto principu v platném právu již od dob Maastrichtu), ve skutečnosti je spíše posilován trend k přebírání odpovědnosti za financování i rozhodování ve stále větším počtu oblastí nadnárodní úrovní. Jak vidí možnou podobu nové finanční perspektivy sám premiér Blair, to naznačil 23. června. V oblasti zemědělství mu jde především o princip zvýšeného kofinancování dotací ze strany členských států. Nenavrhuje však úplnou renacionalizaci CAP (a její „rozbití“, jak by to nazvali kritikové především z řad Komise), ale jakýsi kombinovaný princip. To je z hlediska nových členských států zajímavé, protože pro ně již ve skutečnosti tento princip funguje. Mají nárok v tomto rozpočtovém roce pouze na 30 % přímých plateb určených starým členům s kontinuálním navyšováním na 100 % v roce 2013. Zbytek může zemědělcům dorovnávat členský stát. Vyskytují se názory, že kdyby byl podobný systém použit paušálně (nikoli jen takto nerovnoměrně) a nejen v případě přímých plateb zemědělcům, ale také při financování tržních operací (dotované ceny komodit, intervence v případě nadvýroby, podpora vývozu za de facto dumpingové ceny např. v případě evropského cukru), znamenalo by to pro ČR úsporu, umocněnou ještě v případě, že by se stávala čistým plátcem. Navíc by mohl postupně odpadnout nepříjemný rys CAP, s nímž se nyní ČR stále častěji setkává – regulace výroby některých zemědělských komodit tak, aby byla tato výroba podporována pouze v některých zemích (pomocí masivnějších evropských dotací), zatímco v jiných by měla možná i zaniknout (typickým příkladem byla navrhovaná reforma cukerního pořádku, jehož nová podoba tak, jak ji Komise představila Radě 23. června, je opět částečně diskutabilní z hlediska zachovávané asymetrie). Hodnocení postojů k otázce financování EU Kofinancování v oblasti zemědělství představuje velmi zajímavou myšlenku, která by podle Blaira mohla najít v EU širší podporu právě s odchodem staré generace politiků (např. německého kancléře Schrödera, sám Blair totiž cítí podporu

tohoto principu u potenciální nové premiérky, předsedkyně CDU Angely Merkelové). Pozitivní je též to, že podobné návrhy se vyskytly i na půdě EP. Poslanec Böge, autor zprávy, která přinesla představu EP o podobě nové finanční perspektivy, uvažoval o principu kofinancování právě jako o možném řešení eventuelní patové situace ohledně evropského rozpočtu. Merkelová již v červnu vyjádřila podporu uvedeným myšlenkám, přičemž zdůraznila, že princip kofinancování bude výhodný nejen pro čisté plátce, ale také pro zemědělce, kterým by tak bylo zaručeno, že nepřijdou o podstatnou část svých přímých plateb, k čemuž by mohlo dojít, pokud by financování CAP nadále zůstalo závislé pouze na evropském rozpočtu. Dalším možným příznivcem principu kofinancování v zemědělství je italský premiér Berlusconi. Jeho postoj vyplývá ze skutečnosti, že Itálie je sice rozpočtovým plátcem, je však zároveň stále zemí regionálních rozdílů. Regiony především v jižní části a na Sicílii představují příjemce prostředků ze strukturálních fondů, a tak je logické, že se italský předseda vlády snaží o zachování prostředků pro tyto regiony v rámci omezeného rozpočtu a zároveň chce řešit situaci, v níž Itálie v rámci svých příspěvků fakticky dotuje např. francouzské zemědělství. Merkelová navrhuje najít úspory zemědělského rozpočtu ve vysokých částkách vyčleněných na tzv. rozvoj venkova, což je ovšem postoj, v němž se předsedkyně CDU absolutně rozchází s Komisí, která má naopak zájem na navyšování těchto prostředků. Je třeba zdůraznit, že Komise není přítelem ani samotného principu kofinancování, obává se totiž, že by jeho uplatnění převedlo zpět do rukou států nejen část odpovědnosti za financování zemědělství, ale také podstatnou část rozhodovací pravomoci v této oblasti. Nechala si proto již vyhotovit expertizu rozpracovávající variantu budoucnosti CAP z hlediska členských států v případě zavedení principu 10% kofinancování zemědělských podpor. Podle jejích výsledků by na tomto principu nejvíce vydělalo právě Německo coby největší rozpočtový plátce, které by ušetřilo až 1,3 mld. €, ale též další čistí plátci, především Belgie, Nizozemí a Lucembursko (největším rozpočtovým plátcem v přepočtu na obyvatele je Nizozemí). Naopak pro francouzské zemědělství by princip kofinancování znamenal ztrátu až 1,4 mld. € během sedmi let. V relativních číslech by pak největší ztrátu zaznamenalo Řecko či Irsko. O nových členských státech zpráva nehovoří, dá se však očekávat, že v dlouhodobé perspektivě by aplikace tohoto principu byla nepříjemná především pro Polsko (hovořit o dlouhodobé perspektivě pro Rumunsko

265


či Bulharsko by zřejmě bylo příliš spekulativní), které by se mělo během sedmi let při nezměněných principech financování evropského zemědělství stát největším příjemcem evropských peněz v této oblasti. V případě ČR by byl takový závěr sporný, protože sice zůstává v relativních číslech rozpočtovým příjemcem, nenáleží však zdaleka mezi velké příjemce zemědělských podpor. Vedle toho, že podobně jako další nové členské státy má nárok pouze na kontinuálně se navyšující část přímých podpor, lze konstatovat, že dle zprávy ministerstva financí neobdržela v oblasti podpor tržních operací v roce 2004 tolik, jak se očekávalo (namísto více než 40 mil. € jen 9 mil., výraznější příjmy byly svázány až s prvními měsíci roku 2005). Lze přitom očekávat, že ve vztahu ČR k evropskému rozpočtu bude ještě docházet ke změnám i s novou finanční perspektivou, budou to však změny, které nepředpokládají příliš velkou podporu zemědělské výroby v této zemi z rozpočtu EU. Problémy nové finanční perspektivy a oficiální postoj české strany K možnosti brzkého dosažení shody na podobě nové finanční perspektivy se vyjádřil skepticky i stálý velvyslanec ČR při EU Jan Kohout. Podle Kohouta nebude finální podoba konsenzu na parametrech perspektivy dosažena dříve než v březnu 2006, čímž ovšem Kohout předem vylučuje možnost, že by k dosažení shody na finanční perspektivě mohlo dojít pod vedením Velké Británie a dle jejích požadavků. Velvyslanec Kohout se v tomto smyslu vyjádřil na setkání s novináři 27. června a zařadil se současně po bok skeptiků, kteří varují před tím, že nemožnost dosažení konsenzu na podobě nové finanční perspektivy bude mít negativní důsledky pro nové členské země a jejich možnosti získat pro sebe výhodné podmínky čerpání ze strukturálních fondů. Těmito možnostmi bývá často v nesprávném kontextu operováno. Skutečnost je taková, že ČR jako členský stát nemůže přijít o možnost čerpání prostředků ze strukturálních fondů (které spočívá částečně na základě předpokladů dohod z Kodaně, i když realita vypadá v konkrétních číslech vždy odlišně, jak naznačila i zpráva Ministerstva financí o příjmech a výdajích na členství v EU za rok 2004) ze dne na den. Rozpočet na rok 2006, který je připravován již nyní a vstoupí do rozhodovací procedury Rady a EP v září 2005, je ještě součástí platné finanční perspektivy 2000–2006 (tzv. Agenda 2000). Finanční perspektiva, o níž se jedná, není v době, kdy ještě neplatí evropská ústava, právně závazným dokumentem a ve skutečnosti nemusí být přijata vůbec. Jedná se vpodstatě o určitou pomůcku pro přípravu rozpočtu

266

na jednotlivé rozpočtové roky. Bezprostřední krize financování ČR ze zdrojů EU tedy nehrozí. Kohout vyjádřil za českou stranu určité sympatie k možnosti kofinancovní zemědělské produkce, které (jak již bylo řečeno výše) by mohlo být z hlediska ČR, jež nyní stejně dorovnává přímé platby zemědělcům z vlastních prostředků, výhodné. Současně ovšem přidal do určité míry kontroverzní tvrzení o tom, že podstata naplňování cílů Lisabonu má pro nové členské státy spočívat v kohezní politice. Tento názor de facto tvrdí, že novým členským státům jde pouze o donátorskou, redistribuční roli EU, samy však nemají Unii z hlediska rozvoje její konkurenceschopnosti co nabídnout. Takový postoj je diskutabilní, pomineme-li navíc, že se z hlediska posílení evropské konkurenceschopnosti odvolává na natolik sporný a kritizovaný dokument, jakým je Lisabonská agenda. Na závěr setkání se český velvyslanec s novináři podělil o svůj soukromý názor na možnou podobu nového návrhu finanční perspektivy: nebude se podle něj příliš lišit od podoby původní, maximálně dojde k posunům v oblasti zemědělství a financování koheze prostřednictvím strukturálních fondů. 2.4 JUSTICE A VNITRO Jak konstatovala výroční zpráva vydaná v červnu 2005, Eurojust, což je de facto „zárodek“ budované evropské prokuratury, dává najevo nespokojenost a rozčarování nad tím, že zejména nové členské země málo využívají jeho služeb. Podle zprávy vzrostla činnost Eurojustu od roku 2003, tedy během doby, kdy se EU rozrostla o deset členských zemí, pouze o 27 %. Podobně je na tom evropská protikorupční agentura OLAF. Eurojust prozatím (v době, kdy nevstoupila v platnost evropská ústava a nemůže tedy existovat skutečná evropská prokuratura, kterou ústava zakládá) nemůže „nutit“ prokuratury a vyšetřovací orgány jednotlivých členských států, aby jej angažovaly do prošetřování. ČR přitom náleží mezi státy, které služeb Eurojustu a OLAF využívají relativně málo, spolu s dalšími novými členskými státy a Irskem a Finskem. Eurojust přikládá tuto skutečnost tomu, že nové členské státy ještě dostatečně nepřizpůsobily své právní řády direktivě z roku 2002, která Eurojust zakládá. Namísto reflexe otázky, kdy a kde má činnost agentury, jejíchž služeb není vždy využíváno (zřejmě i proto, že není vždy bezprostředně třeba jejích služeb využívat), smysl, lze tedy očekávat tlak na legislativní změny v rámci nových členských států, které by pro Eurojust „obhájily“ činnost.


Eurojust – pro a proti Na druhé straně je třeba konstatovat, že Eurojust se za dobu své existence pokouší aktivně působit v rámci boje proti terorismu, což projevoval zejména v období následujícím po madridských atentátech v březnu 2004. Madridské atentáty také přiměly EU, aby dala smíšeným vyšetřovacím týmům v rámci Eurojustu (týmům, do nichž jsou zaangažovány nejméně tři členské země EU) legislativní bázi. Až 20 % kauz, které Eurojust vyšetřuje, se týká nelegálního obchodu s drogami, mnohem menší podíl (okolo 7 %) představují kauzy podvodů, praní špinavých peněž, vražd a organizovaného zločinu, navzdory tomu, že EU v rámci Rady pro justici a vnitro produkuje velké množství dokumentů a legislativních plánů týkajících se těchto oblastí (směrnice o praní špinavých peněz, legislativní plány týkající se boje s organizovaným zločinem). Činnost Eurojustu nelze podceňovat, často je však zjevné, že s přeshraničním zločinem lze efektivně bojovat za spolupráce s vyšetřovacími orgány jiných států i bez něj. Jednání Rady pro justici a vnitro a výsledky červnového summitu Poslední řádné jednání Rady pro justici a vnitro před tím, než se evropské instituce na měsíc odmlčí, jak je zvykem v průběhu srpna, se odehraje 26. července. Očekává se, že na pořadu jednání se objeví témata svázaná s prioritami britského předsednictví, včetně některých kontroverzních témat (European Evidence Warrant, legislativa týkající se zadržování a sběru telekomunikačních dat, Haagský program). V podstatě bez povšimnutí médií se na jednání Evropské rady 16. a 17. června odehrála krom jiného ještě jedna významná událost: Evropská rada dala zelenou akčnímu plánu pro oblast občanství, bezpečnosti a spravedlnosti. Tento plán je do značné míry založen na tzv. Haagském programu, jehož sledování přijala za své Evropská rada již na summitu v Haagu v říjnu 2004. Plán předpokládá postupnou realizaci legislativy, která má naplňovat konkrétní cíle stanovené v evropské ústavě (posílení spolupráce orgánů činných v trestním řízení, policejní spolupráce, společná imigrační politika, financování Agentury základních práv). V rámci boje proti terorismu se hlavy států přiklonily především k rychlému přijetí a implementaci norem, které se týkají sběru a zadržování telekomunikačních dat, což je legislativa, která se setkala např. s protestem některých členů EP. Z plánu, který již dopředu připravila dle návrhu Komise na svém zasedání 3. června Rada pro justici a vnitro, podpořili leadeři členských zemí především kontroverzní body: výměnu dat

v rámci spolupráce policejních orgánů, otázku telekomunikačních dat a European Evidence Warrant. Evropská rada přitom potvrdila, že se bude snažit vyvíjet tlak na členské státy i na evropské instituce, aby k tvorbě legislativy a následné implementaci docházelo v pevně stanovených termínech. V rámci nelegislativních návrhů podpořila Evropská rada též jednání o normách, které by měly usnadnit zmrazení finančních kont osobám podezřelým z nelegální a teroristické činnosti, což je de facto jeden z nových článků ústavy. Hodnocení legislativního dění na poli justice a vnitra Akční plán obsahuje 273 (!) iniciativ, z čehož téměř 90 má legislativní (tedy ve výsledku závaznou) povahu. Jeho konečná podoba by měla být známa do konce roku 2005, k další revizi má dojít v roce 2006. Do určité míry může jít o další „velký“ evropský legislativní program, o němž se bude jednat (a jedná) s výsledky spornými. Zahrnuje však též některé velmi závažné elementy, které je třeba neztratit ze zřetele v záplavě slov. Návrhy typu European Evidence Warrant budou vyžadovat zásahy i do českého trestního práva (což je pouze zlomek ze zmíněného korpusu téměř stovky legislativních iniciativ programu). Společná azylová politika a evropská lobby Mezitím zaslala Radě ministrů apel katolická biskupská konference COMECE, která se snaží působit na evropské instituce, aby v rámci připravované společné azylové procedury přijaly ambicióznější formu, která by znamenala silnější sblížení azylového práva jednotlivých členských zemí. Dosavadní návrh, který je též součástí legislativního balíčku v rámci akčního programu, stanovoval pouze minimální standardy sblížení azylových procedur a práva, které měly umožnit jednotlivým členským zemím zohlednit jejich specifickou situaci a problémy v oblasti přílivu uprchlíků. Organizace COMECE však prosazuje výraznější sjednocení. Vystupuje též např. proti konceptu tzv. bezpečné třetí země. Tento koncept umožňuje deportaci přistěhovalců zpět do nečlenské země EU, pokud se nachází na seznamu tzv. bezpečných zemí. Očekává se, že iniciativa asociace katolických biskupů se také stane předmětem diskuse na jednání Rady ministrů vnitra 26. července. Tragické události v Londýně Do harmonogramu jednání Rady pro justici a vnitro, stejně jako do projednávání legislativy svázané s touto oblastí, ať již po obsahové, nebo po finanční stránce, významným způsobem zasáhly tragické události v Londýně 7. čer

267


vence (viz výše), pod jejichž vlivem bylo na 13. července svoláno mimořádné zasedání Rady. Nové teroristické útoky v hlavním městě Velké Británie, stejně jako četné anonymní hrozby, které v následujícím týdnu zaplavily hlavní město Polska Varšavu coby reprezentanta další země s početným zastoupením vojsk v Iráku (výhrůžky explozemi v metru, restauracích a nákupních střediscích), na jedné straně poněkud pozměnily hlavní diskusní priority v oblasti justice a vnitra. Na druhé straně události do určité míry odůvodnily dosavadní důraz různých legislativních aktivit (včetně prezentovaných priorit britského předsednictví v oblasti justice a vnitra) na legislativu spojenou s bojem proti terorismu. Mohou mít vliv též na rozvíjející se parametry společné azylové a přistěhovalecké politiky, stejně jako na přístup k podobným aktivitám, jakou byla iniciativa COMECE. 2.5 REGIONÁLNÍ POLITIKA Vývoj na poli regionální politiky byl v červnu a začátkem července determinován především dvěma skutečnostmi: nezdarem jednání o budoucí finanční perspektivě na summitu Evropské rady ve dnech 16. a 17. června a standardním „rozložením sil“ mezi evropskými institucemi – Evropský parlament a Komise na straně jedné a Rada ministrů na straně druhé. Po prázdninách se vyjednávání o dalším směřování regionální politiky obnoví a lze čekat poměrně bouřlivou výměnu názorů. Nekohezní povaha regionální politiky Konference evropských periferních přímořských regionů (CPMR) po nezdaru jednání Evropské rady ve dnech 16. a 17. června podrobně zanalyzovala poslední návrh lucemburského předsednictví na další uspořádání financování regionální politiky v období 2007–2013. Výsledkem bylo zjištění, že regiony s vyšším HDP by paradoxně získávaly v percentuálním i absolutním vyjádření více prostředků na obyvatele než oblasti s HDP hluboko pod průměrem EU. Nejvíce by byly postiženy tzv. ultraperiferní regiony a oblasti, které z důvodu statistického efektu právě ztrácejí (nebo naopak získávají!) nárok na další čerpání peněz. Jejich příjmy by se podle propočtů CPMR v následujícím období oproti současnosti snížily o 15–40 %. Důvodem jsou navržená kritéria, která podle CPMR jednoduše nejsou schopna vytipovat regiony, které pomoc potřebují a které naopak ne.

268

CPMR tak poukázala na kruciální rozpor mezi proklamacemi o cílech regionální/kohezní/ strukturální politiky a jejím skutečným fungováním. Nutno dodat, že skutečnost, že daná politika v praxi přináší více než problematické „ovoce“, je v kruzích, které se seriózně věnují evropským studiím, známa už dlouho. Obecně se však regionální politika považuje za jeden ze zásadních přínosů evropské integrace. Individuální pozitiva sice nezpochybňuje nikdo, nicméně skutečně systémové změny tato politika nepřináší – a z povahy svého založení ani přinášet nemůže. Z velké části je v rukou nadnárodního centra – v přímém rozporu s rétorickou formulí principu subsidiarity -, což fakticky znemožňuje pružné a efektivní reagování na aktuální potřeby konkrétních oblastí. Na tento problém je upozorňováno poměrně často, naposledy koncem května na neformální schůzce Rady, která se věnovala otázce programů regionálního rozvoje v letech 2007–2013. CPMR v této souvislosti upozornila, že pokud nedojde k urychlenému přijetí nové podoby regionálních programů, vznikne stejně jako při přijímání současného finančního výhledu (Agenda 2000) k prolukám ve fungování strukturálních fondů, jejichž prostřednictvím se peníze administrují. Strategické směry pro strukturální fondy v letech 2007–2013 Evropská komise ústy komisařů Danuty Hübnerové a Vladimíra Špidly 5. července prezentovala klíčový dokument, v němž definuje strategické směry pro hospodářskou, sociální a teritoriální kohezi v letech 2007-2013. Celkově jde o velmi obecný dokument. Jeho praktické naplnění je závislé na ochotě členských států dospět ke konečnému rozhodnutí o podobě nové finanční perspektivy na inkriminované roky, resp. o prostředcích, které budou pro oblast regionální politiky nakonec vyčleněny. Strategické směry Komise definuje tři: učinit z regionů Evropy atraktivní místo pro investice i život; zajistit znalost a inovace pro růst; a více kvalitních pracovních míst. V rámci jednotlivých směrů Komise definovala priority (celkem je jich devět), jimiž by se měly členské státy řídit při vypracovávání svých operačních programů, které pak schvaluje právě Komise. Mezitím byl spuštěn široce definovaný (inkluzivní) konzultační proces, který má trvat do konce září 2005 a má napomoci strategické směry dále precizovat. Strategické směry stejně jako finanční perspektivu musejí nakonec jednomyslně posvětit ještě všechny členské státy, což může s ohledem na aktuální problémy v EU představovat zásadní problém, jenž může vyústit i v jejich nepři-


jetí. Nejprve je přitom potřeba schválit právě finanční perspektivu. Přestože návrh strategických směrů Rada na svém květnovém zasedání rámcově podpořila, podmínila svůj konečný souhlas získáním většího manévrovacího prostoru při administrování prostředků ze strukturálních fondů a opuštěním cesty, kdy Komise své strategické směry na další období pevně svazuje s cíli Lisabonské strategie. Komise však prozatím jednoznačně nesignalizovala, že by hodlala v některém z bodů ustoupit. Zvláště pak Lisabonská strategie představuje v tomto ohledu problém: Komise by v případě jejího popření automaticky přiznala, že více než pět let usilovala o něco naprosto zbytečného. Jinak řečeno, navzdory všem signálům lze očekávat, že Komise se Lisabonu „nevzdá“ a raději ustoupí členským státům ve věci jejich širšího akčního rádiu. Otázkou ovšem zůstává, nakolik bude tento postup v souladu právě s proklamovanými cíli Lisabonské agendy. Souhlas Evropského parlamentu s navrženou podobou regionální politiky v letech 2007–2013 Evropský parlament 6. července poměrem 574:45 (44 poslanci se zdrželi) schválil procedurou souhlasu (bez možnosti podávat pozměňovací návrhy) návrh obecného nařízení pro strukturální fondy v letech 2007–2013. V rámci prvního čtení spolurozhodovací procedury také přijal zprávy o výhledech jednotlivých strukturálních fondů. Krom toho EP neformálně vyzval Radu, aby co nejdříve (nejpozději do konce roku 2005) schválila novou finanční perspektivu. Jak už bylo několikrát zmíněno, právě od ní se bude odvíjet další podoba financování regionální politiky, a to i přesto, že samotný instrument „víceletého rozpočtu“ není prozatím součástí primárního práva Unie, ale funguje pouze jako zavedený úzus. Formálně právně vzato nelze otázku financování regionální politiky, jejíž cíle vycházejí ze smluv, spojovat s otázkou finanční perspektivy, která v nich obsažena není. V praxi se tak ovšem děje. Nutno dodat, že spíše ke škodě všech. Na druhé straně je ale třeba vyzdvihnout poslední aktivity, vycházející ze strany britského premiéra Tonyho Blaira, který usiluje o komplexní reformu unijních financí. V tomto smyslu pak napojení regionální politiky (přijmeme-li argument, že tato politika je schopna přinést hmatatelné výsledky) na otázku finanční perspektivy své opodstatnění má, protože by mohlo dojít ke snížení neefektivních zemědělských rozpočtů a navýšení strukturální prostředků. Je však diskutabilní, nakolik je tento vývoj reálný a nakolik by z něj profitovala relativně vyspělá Česká republika.

EP se vyslovil proti renacionalizaci regionální politiky, již požadují členské státy zastoupené v Radě, a pro zachování provázání jejích cílů s cíli Lisabonské strategie. Jinak řečeno, postavil se v tomto směru za Komisi, která tak potenciálně získala výhodnější vyjednávací pozici v dalších kolech jednání s Radou, jež lze očekávat z důvodu prázdnin nejdříve v září. Na druhou stranu si Komise nemůže dovolit jednoduše ignorovat názor členských států, protože především v jejich rukou je osud budoucího financování Unie (viz výše). Obecně se EP postavil za co nejširší možnost čerpat peníze ze strukturálních fondů tak, aby byly uspokojeny nejen stávající kohezní země (Irsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko) a země přistoupivší v roce 2004, ale i různé specifické druhy oblastí (např. periferní a ultraperiferní regiony či ostrovy). EP své prohlášení učinil bez ohledu na platná kritéria, která např. kohezní země z možnosti čerpání prostředků v budoucnu vylučují. Je však nutno jej chápat především jako svérázný způsob podpory Komise. EP si je vědom toho, že pokud bude pro široké čerpání z fondů, podpoří se tak nejen Komise, ale především (při zachování stávajícího nebo obdobného způsobu administrace prostředků regionální politiky) nadnárodní rozměr Unie, z něhož může později profitovat i on sám. Jediným „nezdarem“ v tomto směru bylo odmítnutí poslanců explicitně přiznat možnost čerpání finančních prostředků z Kohezního fondu regionům, které překračují (nebo v nejbližší době překročí) 90 % průměru HDP Unie. EP však do zprávy, jíž své rozhodnutí doplnil, včlenil klauzuli, že „bude usilovat o vhodné politické řešení pro ty evropské regiony, jež byly vyčleněny v důsledku procesu rozšiřování“. Nový nástroj pro regionální spolupráci Evropský parlament na svém zasedání 6. července podpořil přijetím tzv. Olbrychtovy zprávy také vznik nového nástroje pro regionální spolupráci: Evropských uskupení pro přeshraniční spolupráci (EGCCs). EGCCs, která navrhla před rokem Komise, mají v letech 2007–2013 napomoci lepší kooperaci všech aktérů, kteří se podílejí na regionálním rozvoji: členských států, regionálních a místních úřadů a místních veřejných korporací. EGCCs mají být založeny konvencí, v níž budou přesně vymezeny přesné kompetence všech konkrétních subjektů. Otázka EGCCs byla na úrovni EP řešena zatím v prvním čtení spolurozhodovací procedury. EP přesto navrhl dvě zásadní změny, obě v souladu s tvrzením, že spolu s Komisí tvoří tandem, jehož primárním cílem je supranacionalizace EU.

269


EP v pozměňovacích návrzích požaduje, aby jednotlivé konvence EGCCs procházely schvalováním Komisí a Výborem regionů a aby Komise vedla registr všech těchto konvencí. Jinými slovy, aktivita, která by měla být vyvíjena tam, kde je to často nejvíce potřebné, by měla být podvázána soustavným byrokratickým tlakem evropských institucí, které efektivně nemohou posoudit, co je z hlediska regionů vhodné. Znovu se tak objevuje rozpor mezi EP a Komisí na jedné straně a Radou na straně druhé. S ohledem na to, že o EGCCs se rozhoduje formou spolurozhodování, lze očekávat společný postoj Rady v přesně opačném duchu, než navrhl EP v Olbrychtově zprávě. V současnosti ale není jasné, kdy Rada k tomuto kroku přistoupí. Jistou naději v dalším směřování regionální politiky, resp. v posílení manévrovacího prostoru členských států, představuje paradoxně prohlášení komisařky pro otázky hospodářské soutěže Neelie Kroesové, která před plénem Výboru regionů 7. července tvrdila, že bude podporovat, aby členské státy získaly větší volnost v tom, které regiony by měly získat povolenou státní pomoc podle článku 87.3a a 87.3c Smlouvy o založení ES (v jiných případech smlouva státní pomoc principiálně nepřipouští). Výbor regionů to pochopitelně kvitoval s povděkem, nicméně není jasné, nakolik komisařčin projev najde uplatnění v realitě, pokud platí, že Komise zpravidla vystupuje jako celek, který se přiklání spíše na opačnou stranu, tedy směrem k co nejsilnější nadnárodní správě regionální politiky. Navíc i ve zmiňovaném Výboru regionů se ozvalo několik hlasů, že nový návrh, jak administrovat státní pomoc regionům, může oslabit dosavadní flexibilitu celého režimu a může působit proti požadované kohezi. 2.6 ROZPOČET 2006 Média, ještě předtím, než jejich plnou pozornost přitáhla situace vnitřní bezpečnosti a boje proti terorismu v Evropě v souvislosti s londýnskými červencovými útoky, informovala především o nejisté budoucnosti nové finanční perspektivy. V rámci evropských institucí však již byla před letní přestávkou v plném proudu příprava skutečného rozpočtu EU na rok 2006. Rozpočet, který je dle legislativních pravidel rozpočtového řízení v EU dílem Komise, musí prostřednictvím zvláštní spolurozhodovací procedury schválit jak Rada, tak EP. Dle stávajících pravidel primárního práva má EP (na rozdíl od Rady) možnost zcela změnit pouze parametry tzv. nepovinných výdajů (např. zemědělství náleží mezi povinné vý-

270

daje, strukturální fondy do oblasti výdajů nepovinných). Do nich může zasahovat, krom toho náleží EP právo odmítnout rozpočet jako celek (taktéž Radě), v tom případě (pokud by se obě instituce neshodly v dohodovacím řízení, případně pokud by rozpočet odmítly obě) nastupuje rozpočtové provizorium, které má k dispozici 1/12 částky plánované původně pro celý rozpočet. Evropská ústava počítala s posílením pravomocí EP v oblasti povinných výdajů; i zde tedy měl mít EP právo zásahů, které by mu umožňovaly navrhnout rozpis rozpočtových prostředků jinak, než navrhuje Komise. Rozpočtové priority EP Rozpočet na rok 2006 vstoupí do rozhodovací procedury v září, EP však již v rámci červencového zasedání nastínil své rozpočtové priority. Řada členů EP přitom vyjádřila pochybnosti, zda bude především s ohledem na vyšší čerpání přímých plateb v zemědělství dostačovat celková částka, která je pro rok 2006 k dispozici ve výši 112 mld. €. Návrh Komise nastavuje celkový rozpočet výše než v roce 2005, též proto, že nové členské země již budou čerpat vyšší sumy přímých zemědělských plateb; tento nárůst však není dramatický, ale pozvolný dle původního harmonogramu (o pouhých 5 % vyšší čerpání než v roce 2005). Je proto otázkou, zda rozpočet na rok 2006 vyžaduje vyšší „utrácení“ a zda k tomu budou mít členské státy vůli (pro rok 2005 se podařilo nakonec udržet celkový rozpočtový strop ve výši 1% HND EU). Další oblastí, v níž členové EP vidí vyšší potřebu čerpání rozpočtových prostředků, než navrhují současné parametry rozpočtu na rok 2006, je oblast Lisabonské agendy, konkrétně výdaje na rozvoj konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a hospodářského růstu. Zůstane ovšem spornou otázkou, zda regulace prostřednictvím plánování hospodářské politiky, subsidie a podpory mohou být lékem na problémy hospodářské stagnace a nezaměstnanosti v EU. Parametry ekonomického rozvoje Evropy a USA nejsou vždy měřitelné pouze prostřednictvím porovnání růstu HDP. Evropský spotřebitel se vyznačuje poněkud odlišným chováním než spotřebitel americký a tato tendence se projevuje ještě výrazněji v rámci EU-25 a bude se projevovat při dalším zahrnování východní Evropy do integračního procesu. Zatímco americký hospodářský růst je do značné míry založen na masivním koloběhu spotřeby a výroby, na spotřebě krátkodobějšího charakteru, chování evropského spotřebitele je opatrnější, čemuž se do určité míry přizpůsobují i producenti (zjednodušeně řečeno: déle uvažuje nad investicí a investuje-li do produk-


tu, chce, aby déle vydžel, tato tendence se projevuje masivněji v chudších zemích, je to však nejen otázka ekonomické síly, ale i mentality a tradičních vzorců chování). Proto lze lépe porovnávat ekonomické schopnosti EU vůči USA např. prostřednictvím počtu inovací, patentů, investic do vzdělání apod., i když procento nezaměstnanosti je (především z hlediska běžného občana) též závažným parametrem. Zaostává-li EU za USA v těchto oblastech (a komparativní výzkumy to naznačují), pak je třeba brát tuto situaci v úvahu a je velkým otazníkem, zda Lisabonská agenda ve stávající podobě a její rozpočtové požadavky představují adekvátní řešení, i když je třeba přiznat zástupcům EP, že v rámci svých požadavků na navyšování rozpočotvých výdajů požadovali také jejich vyšší alokaci na výměnné vzdělávací programy Sokrates a program Youth týkající se mládeže. EP volal po speciálních výdajích též v oblasti pomoci Afghánistánu, Iráku a Asii postižené tsunami. Celkový objem rozpočtu navrhuje Komise ve výši 1,02% HND EU. EP schválil na plenárním zasedání 6. července zprávu socialistického poslance Pittella, podle níž navrhuje zvýšení rozpočtu o 6 % vůči celkovému objemu rozpočtu pro rok 2005. Zpráva varuje před jakýmkoli snižováním zemědělských výdajů a volá též po finančním zohlednění připravovaných speciálních smluv např. s Chorvatskem, ale též s některými státy severní Afriky. Chce tedy významným způsobem navyšovat rozpočtové prostředky také v oblasti vnějšího působení EU a společné zahraniční politiky, s jejímž posilováním (též v bezpečnostní a obranné dimenzi) počítala evropská ústava. Výsledek přijetí Pittellovy zprávy představuje de facto bázi pro další společná jednání EP a Rady EcoFin v rámci rozhodovací rozpočtové procedury, jejíž dokončení musí proběhnout na podzim 2005. 2.7 ZEMĚDĚLSTVÍ Setkání Rady ministrů zemědělství 20. a 21. června bylo z hlediska ČR poznamenáno dvěma důležitými událostmi: v první řadě diskusí o novém návrhu Komise ve věci kontroverzní reformy cukerního pořádku, v druhé řadě se pak jednání věnovalo otázce rozvoje venkova. V případě zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) se jednalo především o otázku minimálních finančních stropů pro jednotlivé osy (osa 1: konkurenceschopnost; osa 2: životní prostředí a kultivace krajiny; osa 3: diverzifikace ekonomiky na venkově) a o otázku definice „nejvíce znevýhodněných regionů“ (Less Favoured Areas), kterou pro-

sazují především státy obávající se ztráty finančních prostředků ze strukturálních fondů po rozšíření EU a zvýšení průměrného HDP (Francie, Španělsko, Portugalsko). Jde o to, na jakých proměnných je třeba definici Less Favoured Area založit, do jaké míry zohlednit geografické podmínky a do jaké míry ekonomický rozměr. Sporné body – financování os EAFRD Otázka financování jednotlivých os představovala ošemetný problém z hlediska výsledků jednání Evropské rady. Protože Evropská rada nedospěla ke shodě na celkové struktuře ani finančním obsahu navrhované finanční perspektivy, mohli ministři zemědělství uzavřít své jednání pouze politickou dohodou nezávazného charakteru. Očekávalo se přitom, že zástupci vlád přistoupí na volání představitelů některých zemí, aby finanční stropy jednotlivých os zachovávaly maximální flexibilitu, aby tedy mohly jednotlivé státy samostatně rozhodovat o svých finančních prioritách v rámci rozvoje venkova. Tento návrh se přitom do určité míry shoduje s „klimatem“ obklopujícím v posledních měsících otázky financování evropských politik, k němuž částečně přispívá i politika premiéra Blaira – aby v rámci společných politik svázaných regulací byl jednotlivým členským státům poskytnut významnější manévrovací prostor, pokud jde o rozhodování o finančních otázkách. V kontextu jednání Rady ministrů zemědělství je přitom zřejmé, že členské státy EU jsou schopny přistoupit na podobné principy spíše v problematice rozvoje venkova nežli v problematice přímých zemědělských dotací. Po neúspěšném jednání Evropské rady představovalo zasedání Rady ministrů zemědělství jakousi „poslední šanci“ Lucemburska coby odcházející předsednické země na dílčí úspěch v otázkách financování a legislativy EU po odmítnutí jejího návrhu finanční perspektivy. Jedním z lucemburských předsednických cílů bylo dokončit jednání o financování os EAFRD. V otázce definice LFA pak předsednické zemi šlo především o to, aby výsledek jednání neznamenal návrat k původní variantě. Výsledek jednání Rady a kritika Výsledek jednání lze interpretovat z různých pohledů. Rada přijala jednomyslně politické rozhodnutí o alokaci 88,7 mld. € pro EAFRD během sedmi let. Komisařka Boelová to komentovala vyjádřením radosti nad tím, že ve světle výsledků Evropské rady EU prokázala, že není mrtvým útvarem. Zároveň prohlásila CAP za úhelný kámen evropské integrace, což lze komentovat s rozpaky. Vzhledem k tomu, že výsledek jednání představuje pouze politické rozhodnutí, lze vnímat slova komisařky pro zemědělství

271


víceméně jako rétoriku. Podobně ovšem hovořili též zástupce předsedající země, lucemburský ministr zemědělství Boden, a zpravodajka EP pro otázku EAFRD, poslankyně Schierhuberová (EPP-ED). Skutečnost může být jiná a může se ve světle jednání o finanční perspektivě ještě změnit. Samotnou podobu výsledku též nelze vítat s velkým nadšením. Rada sice schválila vyšší flexibilitu v otázce stropů financování pro jednotlivé osy, ale nikoli zcela: pouze v otázkách financování rozvoje malého a středního podnikání a v podpoře lesního hospodářství (25 % celkových finančních prostředků z EAFRD je nutno věnovat na životní prostředí, pouze 10 % je povinných pro oblast konkurenceschopnosti a 10 % pro oblast ekonomické diverzifikace venkova, která je paradoxně často považována za nejpalčivější otázku). Nedostatky politického rozhodnutí Z jednání byla pro jistotu zcela vypuštěna otázka definice LFA, kterou některé členské země považovaly za klíčovou. Byla odložena s tím, že konečný výsledek otázky financování této samostatné regionální kategorie musí být dosažen do roku 2010. Je přitom třeba opustit dosavadní socioekonomická kritéria odpovídající situaci ze 70. let, podle nichž by po rozšíření spadalo do kategorie znevýhodněného regionu více než 50 % zemědělské půdy EU. Současné návrhy proto obsahují možnosti definice těchto více finančně podporovaných regionů na základě přibližně pěti geografických a geofyzikálních kritérií (kvalita půdy, vysokohorské klima apod.) Podobně výsledek jednání nezahrnuje přesnou alokaci prostředků pro jednotlivé členské státy. Nebyla vyřešena ani sporná otázka rezervních programů Leader, které představují dodatečné prostředky, z nichž je možné čerpat pouze na základě předchozího úspěchu již běžícího programu. Proti zachování částky v programu Leader ve výši 3 % napříč všemi třemi osami i v rozpočtových

272

letech 2011–2013 (tedy proti tomu, aby ve všech osách musela být 3 % dostupných prostředků umístěna do rezervy Leader) protestovaly zejména nové členské země, které mohly rozjet své programy v rámci řádných strukturálních fondů až po vstupu do EU a nemají tedy na finance z těchto rezervních fondů nárok. Bylo naopak rozhodnuto o navýšení částky určené pro mladé farmáře o 10 tis. € (na celkových 50 tis.). Výsledek jednání Rady z hlediska financování EAFRD tedy nelze považovat za převratný úspěch. Skutečných výsledků v podobě shody na důležitých otázkách opět dosaženo nebylo. Další jednání Rady ministrů zemědělství, jedno z posledních před letní srpnovou přestávkou v práci evropských institucí, je očekáváno 18. a 19. července. Další body jednání Rady, výhled pro jednání 18. a 19. července Přestože otázky EAFRD a cukerního pořádku představovaly nejostřeji sledované body zasedání Rady, nelze zapomínat ani na jiné, z hlediska nových členských států neméně důležité problémy. Jde především o přebytky obilní produkce, které vnitrozemské středoevropské státy nemohou z důvodu stanovených kvót snadno exportovat. Je to otázka o to důležitější, že v letošní zemědělské sezóně se očekává (podobně jako minulý rok) nadměrná úroda. V sezóně 2004/05 bylo přitom nutné žádat Komisi o intervenci a odkoupení přebytků, což je z hlediska reformy CAP metoda, kterou lze užít jen v krajních případech. Komise může sama rozhodnout, zda v daném případě žádosti vyhoví a intervenuje (v sezóně 2004/05 vyhověla Řecku a ČR, nikoli již Maďarsku). Na červnovém jednání Rady ministrů zemědělství se původně očekávalo ještě projednávání směrnice o označování vajec. Otázka vztahu českého zemědělství a přetrvávajících regulací tedy představuje problematiku, jejíž význam nelze zcela podceňovat. Některé z výše jmenovaných otázek (obilní přebytky, označování vajec) by se měly objevit na agendě červencového jednání Rady.



Plenární zasedání ve dnech 22. – 23. června Výsledek hlasování PROJEDNÁVANÝ NÁVRH


Pro

Proti

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP


Poznámky

Garganiho zpráva týkající se statutu členů Evropského parlamentu (A6-0189/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

23. června 2005

403

8

89

0

92

0


Klichova zpráva týkající se výzkumu v oblasti bezpečnosti (A6-0103/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

23. června 2005

393

3

97

0

29

4


273


Plenární zasedání ve dnech 4.–7. července Výsledek hlasování Projednávaný návrh


Pro

Proti


Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

5. července 2005

487

7

9

0

10

0


5. července 2005

287

N/A

296

N/A

41

N/A

N/A

Doporučení ke druhému čtení směrnice o patentovatelnosti vynálezů implementovaných počítačem

6. července 2005

648

N/A

14

N/A

18

N/A

N/A

Hatzidakisova zpráva týkající se obecných ustanovení ke strukturálním fondům (A60177/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

6. července 2005

574

0

45

7

44

0


Favaova zpráva týkající se nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj (A60184/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

6. července 2005

605

0

37

7

13

0


Bozkurtova zpráva týkající se role žen v Turecku (A6-0175/ 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

6. července 2005

573

8

19

0

32

1

Dimitrakopoulosova zpráva týkající se zapojení EU do obnovy Iráku (A6-0198/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

6. července 2005

345

9

109

0

167

0

Béguinova zpráva týkající se Finančního nástroje pro životní prostředí LIFE+ (A6-0131/ 7. července 2005 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

520

9

52

0

15

0

Kauppiho zpráva týkající se půjček ES rozvojovým zemím (A6-0180/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

7. července 2005

470

8

20

1

82

0

Freitasova zpráva týkající se zemědělství ve vzdálených regionech Unie (A6-0195/ 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

7. července 2005

59

0

14

0

3

0

Doporučení ke druhému čtení návrhu směrnice o ftalátech v dětských hračkách Hlasování o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2004

274


ČERVENEC-ZÁŘÍ 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský parlament Návrh na revizi jednacího řádu Evropského parlamentu • Ústavní výbor EP se 14. září věnoval návrhu zprávy Gérarda Onesty, jež usiluje o zpřísnění režimu pro všechny poslance, kteří údajně nepřístojně narušují jednání EP tím, že demonstrují při jednáních pléna. • Pozadí návrhu • Podnětem k vypracování zprávy byly především události z ledna 2005, kdy někteří poslanci „hlasitě vystupovali“ proti přijetí tzv. evropské ústavy. Její autor tvrdí, že počet podobných „incidentů“ se v posledních letech zvyšuje. • Obsah návrhu • Onesta navrhuje rozlišovat mezi „tichými demonstracemi“ a všemi ostatními akcemi a staví se za přísnější tresty provinivších se poslanců. • Další vývoj • O výsledku jednání výboru, který se návrhu zprávy věnoval, nebylo při finalizaci monitoringu nic známo. Směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací • Výbor EP pro sociální otázky a zaměstnanost po měsíčním odkladu 12. července podpořil revidovaný návrh kontroverzní směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací. Zprávou výboru se pak ve druhém čtení zabývalo plénum EP, které se otázce věnovalo ve dnech 6. a 7. září. Plénum návrh výboru podpořilo. EP se postavil ve věci ochrany pracovníků před optickou radiací na stranu principu subsidiarity a – jak poznamenali někteří poslanci – i zdravého rozumu. • Legislativní pozadí • Směrnice má doplnit stávající sadu norem, které mají za cíl chránit zaměstnance před nepříznivými vlivy prostředí. Už více než deset let se ji však nedaří přijmout.

• Sporné body • Středoví a pravicoví poslanci podpořili ve výboru i při jednání pléna myšlenku, aby otázku přírodních zdrojů záření řešily v rámci vlastních kompetencí (a v souladu s principem subsidiarity) jednotlivé členské státy. • Další vývoj • Legislativní proces v dané věci bude pokračovat a zastánci menší míry harmonizace ze strany EU (např. zaměstnavatelské organizace, Velká Británie, Nizozemí, EPP-ED) budou muset po zářijovém hlasování pléna EP „ustát“ i následující zasedání Rady, popř. dohodovací řízení. Iniciativa proti koncepci dopravní politiky Komise • Dva poslanci EPP-ED, Ari Vatanen a Malcolm Harbour, 15. července vystoupili s iniciativou, v níž kritizovali platnou koncepci dopravní politiky EU z roku 2001. Jednoznačně tak poukázali na to, že mechanické přenášení kompetencí na úroveň EU není automatickou zárukou lepší správy. • Legislativní pozadí • Koncepce, která je součástí Bílé knihy o evropské dopravní politice, má být na podzim podrobena hodnocení dosavadního plnění ze strany Komise. Oba poslanci však už v červenci zveřejnili vlastní pohledy. • Podle Vatanena je potřeba skoncovat s dopravní politikou založenou na mýtech a potažmo s dalším plýtváním peněz evropských občanů. Iniciativa na podporu výzkumu a ekonomického využívání vodíku • Na půdě EP se vytvořila napříč politickými frakcemi skupina poslanců vedená italským liberálem Vittoriem Prodim (bratrem minulého předsedy Komise Romana Prodiho), která 12. září představila iniciativu, k jejímuž podpisu vyzvala všechny poslance EP. • Obsah iniciativy • Jejím cílem má být podpora a prosazování ekonomického využívání vodíku ve formě paliva a budoucího majoritního energetického zdroje, který by měl podle představ iniciativy nahradit paliva fosilní či energii z jádra.

275


• Na počátku projektu, který by rád inicioval legislativu, jež by mohla vést k systému finančních podpor a zvýhodňování firem, výrobců či dopravců využívajících jako energetický zdroj vodík, stál kontroverzní ekonom amerického původu Jeremy Rifkin. • Význam iniciativy • Rifkin je znám svými radikálními ekologistickými názory, v nichž bije na poplach v souvislosti s otázkou neobnovitelných energetických zdrojů. • Skutečností je, že iniciativa přichází načasována právě v době, kdy evropské instituce včetně Rady EcoFin a Rady ministrů pro životní prostředí, zasedající v září neformálně spolu s ministry zemědělství, diskutují o krizi v souvislosti se stoupajícími cenami ropy. Jde však prozatím pouze o iniciativu, tedy rétorickou aktivitu, které se navíc v EP ujaly kruhy přistupující k problematice často ideologickým způsobem. Návrh směrnice o těžebním odpadu • Výbor EP pro životní prostředí 15. července schválil zprávu pro druhé čtení návrhu směrnice o těžebním odpadu. Plénum se textem zabývalo 6. září. Výbor se razantně postavil proti společnému postoji Rady z října 2004, v němž se ministři shodli na omezení předmětu směrnice a na možnosti udělovat z normy četné výjimky. Plénum naopak Radu podpořilo. • Legislativní pozadí • Výbor ústy zpravodaje Jonase Sjöstedta označil návrhy Rady za „neakceptovatelné, protože některé doly jsou časované bomby“. • Plénum z čistě environmentálních návrhů výboru podpořilo pouze prvek finančního zajištění rekultivace při zahajování těžby. Ostatní pozměňovací návrhy zamítlo a postavilo se tak na stranu Rady, resp. těžebních společností, které se proti přísnému textu, jenž z výboru vzešel, ohradily. • Další vývoj • Dohodovací řízení, které ještě v červenci „hrozilo“, se nejspíše neodehraje. Pokud Rada přijme jedinou zásadní námitku EP k jejímu společnému postoji – finanční garanci pozdější rekultivace nově zahajované těžby –, pak zamýšlená norma vstoupí relativně brzy v platnost. Černá listina nebezpečných leteckých společností • Výbor EP pro dopravu při projednávání návrhu nařízení o identitě leteckých dopravních společností 1. září vyzval k přijetí celoevropské černé

276

• •

• •

listiny leteckých společností, které nesplňují potřebné mezinárodní bezpečnostní standardy. Reagoval tak na velký počet leteckých neštěstí, která se udála v průběhu letních měsíců letošního roku. Na národní úrovni už zveřejnily své černé listiny Francie, Belgie a Velká Británie. Legislativní pozadí Legislativní návrh předložila v únoru 2005 Komise a Rada se jím poprvé v obecné rovině zabývala v dubnu. Text obecně předpokládá poměrně výrazné posílení postavení cestujících vůči leteckým přepravcům; klauzule o černé listině je jen jedním z prvků. Další vývoj Černá listina by se podle výboru EP měla potenciálně vztahovat na všechny dopravce s povolením provozu v zemích EU. Inkriminované nařízení by pak mělo být přijato nejpozději do konce roku 2005 a mělo by posílit roli Evropské agentury pro bezpečnost letectví. Návrh ovšem počítá s tím, že legislativa bude platná až rok poté, co bude přijata.

Televize bez hranic • Evropský parlament přijal 5. září zprávu o aplikaci některých ustanovení směrnice, která upravuje tzv. televizi bez hranic. Poslanci se s ohledem na fakt, že pluralita televizních programů automaticky nezajišťuje kvalitu vysílání, postavili za masivnější podporu „evropského audiovizuálního modelu“ a za zachování kulturní diverzity. • Legislativní pozadí • Směrnice o televizi bez hranic byla přijata v roce 1989. Podle této normy musejí provozovatelé televizí vysílat ve více než padesáti procentech vysílací doby pořady z evropské produkce a deset procent vysílacího času musí být věnováno pořadům „nezávislých producentů“. • Další vývoj • Komise předpokládá, že vytvoří nový legislativní návrh, na jehož konci bude nová norma, která efektivněji zajistí naplňování evropského audiovizuálního modelu a kulturní diverzity. Návrh má být zveřejněn do konce roku 2005. 1.2 Evropský soudní dvůr Ochrana práv pasažérů leteckých společností • Evropský soudní dvůr se v září zabýval kauzou toho, zda nová pravidla evropské legislativy týkající se nutnosti odškodnit pasažéry leteckých společností v případě zpoždění o více než pět hodin

červenec-září 2005

•

• •

•

či zrušení letu méně než dva týdny před odletem jsou férová a zcela v souladu jak se smluvním právem ES/EU, tak s Montrealskou konvencí, která upravuje povinnosti leteckých dopravců. Žalobu na tuto novou legislativu podaly Mezinárodní asociace letecké dopravy (International Air Transport Association) a evropská asociace sdružující nízkorozpočtové letecké společnosti (European Low Fares Airline Association). Legislativní pozadí Nová pravidla na ochranu pasažérů letecké dopravy platí od 17. února a zahrnují mimo jiné povinnost vyplatit cestujícím kompenzaci ve výši 600 € za zrušení letu či povinnou náhradu výdajů za zpoždění letu (ve výše zmíněných případech) a současně povinnost zajistit cestujícím v takovém případě adekvátní péči v podobě stravy, ubytování v hotelu, přístupu k telefonu a e-mailu zdarma. Generální advokát Geelhoed (generálních advokátů sledujících detailně daný případ je v rámci ESD celkem osm) vydal již 8. září návrh nezávazného závěru, podle kterého by se žaloba na neplatnost daného právního aktu měla v případě pravidel na ochranu cestujících letecké dopravy zamítnout, stejně jako poukazy na diskriminační charakter legislativy.

1.3 Komise Řízení pro neprovedení směrnice o autorských právech • Komise 13. července zaslala České republice a Španělsku úřední oznámení, čímž zahájila řízení pro neprovedení směrnice o autorských právech z roku 2001. Francie a Finsko obdržely už druhou výzvu k nápravě, tzv. odůvodněné stanovisko. • Komise zahájením inkriminovaného řízení pokračovala ve svých „prázdninových“ aktivitách. Už začátkem července spustila vlnu šetření na porušení či neimplementaci evropských norem. Výsledkem může být i sankcionování země, která legislativu neprovede. Nařízení o udělování kontraktů provozovatelům veřejné dopravy • Komise 20. července předložila revidovaný návrh nařízení o udělování kontraktů provozovatelům veřejné dopravy, který by měl umožnit „ztržnění“ poměrů v dané oblasti.

• Legislativní pozadí • Rada původní návrh COM(2002)107 blokovala déle než tři roky. Problémem je, že sféra veřejné dopravy je stále bohatě dotována a/nebo jsou jejím provozovatelům poskytovány exkluzivní výhody, čímž se daná položka stává jaksi „automaticky“ vysoce politicky citlivou. • Sporné body • Otázka volného trhu v oblasti veřejné dopravy je principiálně obhajitelná, je však otázkou, zda lze kýženého stavu dosáhnout přijetím nové legislativy, nota bene hned na evropské úrovni. • Další vývoj • Místní úřady, jichž se navrhované zařízení bude týkat, inovovaný text Komise přivítaly. Ocenily na něm především proklamovanou právní jistotu, kterou podle nich bude poskytovat. Přesto nelze očekávat, že návrh legislativním procesem projde bez jakýchkoli problémů. Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám • Komise 20. července měla schválit komuniké, v němž se staví za aktivní zapojení leteckých společností do boje proti klimatickým změnám v souladu se závazky Kjótského protokolu. Přestože tak nakonec neučinila, očekává se, že se tak stane v průběhu dohledné doby – i navzdory všem kritikům. • Legislativní pozadí • 29. července byla zveřejněna studie a zpráva o výsledcích veřejné konzultace, které záměr Komise podpořily a označily jej za realizovatelný. Komise preferuje, aby se letecké společnosti podílely na evropském systému emisního obchodování podobně jako průmyslové podniky. • Sporné body • Provozovatelé aerolinek (Asociace evropských aerolinií – AEA) to odmítají. Podle nich dochází s navyšováním objemu letecké dopravy k jejímu plynulému zefektivňování a množství produkovaných emisí tak zůstává víceméně konstantní. • Obsah komuniké • V samotném komuniké Komise figurují čtyři možnosti, jak s emisemi, které při letecké dopravě vznikají, bojovat: výzkum, úprava řízení leteckého provozu, zdanění energií (leteckého benzínu) a zařazení letecké dopravy do evropského systému emisního obchodování. • Další vývoj • Komise počítá s předložením legislativního návrhu v průběhu roku 2006 poté, co jedna z jejích pracovních skupin připraví podklady pro praktické provedení začlenění letecké dopravy do stávajícího systému.

277


Revize směrnice o univerzální službě • ECTA, organizace reprezentující evropské telekomunikační operátory, vyzvala 22. července Komisi k revizi směrnice 2002/02 o univerzální službě, která podle ECTA už neodpovídá požadavkům na vytváření konkurenčního prostředí v telekomunikačním sektoru. Komise sice v souladu s platnou normou vydala 24. května formální hodnocení toho, nakolik je směrnice potřebná a užitečná, ale s její změnou nepočítá. • Obsah výzvy • ECTA nepožaduje rozšíření předmětu směrnice na mobilní operátory a poskytovatele vysokorychlostního připojení k internetu, protože tam je tzv. univerzální služba díky konkurenčnímu boji už „automaticky“ prakticky dostupná: pokrytí je takřka stoprocentní a za „rozumnou“ (affordable) cenu. Cílem je spíše „byrokratické uvolnění“ na poli pevných linek. • Další vývoj • Vzhledem k načasování prohlášení ECTA nebylo možné zaznamenat žádné reakce relevantních aktérů. Komise jej pouze vzala na vědomí. „Rozvojová dávka“ z prodeje letenek • Komise 1. září zveřejnila pracovní dokument, v němž jsou analyzovány možnosti, jak dosáhnout tzv. miléniových rozvojových cílů OSN v rámci EU. Komise navrhla, aby se z prodeje letenek v EU financovala oficiální rozvojová pomoc. Prozatím však není jasné, zda by tzv. rozvojová dávka (některými považovaná za první zárodek celoevropské daně) měla být povinná, nebo by měla být založena na dobrovolnosti leteckých přepravců, resp. cestujících. • Legislativní pozadí • O otázce „rozvojové dávky“ jednala už v červnu Rada, ovšem ke konkrétnímu závěru nedošla. Už tehdy se ale proti záměru postavila Mezinárodní asociace letecké dopravy (IATA). • Obsah dokumentu • Dokument Komise počítá krom povinné, nebo dobrovolné dávky i s jejími různými výšemi: jedno, nebo pět euro v případě vnitroevropských letů a dvě, nebo deset euro v případě letů mimoevropských. • Další vývoj • Přestože Komise ve zveřejněném textu konstatovala, že zavedení dávky (ať už povinné, nebo ne) by se výrazně nepodepsalo na poptávce po letenkách (Komise očekává její snížení o 0,5 až 4 %), lze v následujícím období čekat, že se otázka „rozvojové dávky“ stane jednou z těch,

278

které budou – byť nejspíše zástupně – definovat politickou debatu na úrovni EU. • Rada ministrů hospodářství a financí (EcoFin) se otázce věnovala na svém neformálním zasedání v Manchesteru ve dnech 9.–10. září. Ke konkrétnímu závěru (konsenzu) však nedospěla. Nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy • Komise 6. září prezentovala nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy. Ty stávající jsou z roku 1994 a podle Komise jsou už nevyhovující. Hlavní inovací jsou revidované podmínky pro pomoc letištím a leteckým společnostem, které využívají regionálních letišť. • Obsah nových směrů • Komise dosud podporu letišť z veřejných zdrojů nepovažovala za státní pomoc, která je podle smluv nepřijatelná. Nyní má být všem letištím, která ročně přepraví více než 5 mil. cestujících, státní pomoc odepřena. • Hodnocení • Pokud budou nové směry uvedeny do praxe, výrazně se omezí možnost jednotlivých členských zemí podporovat vlastní letiště. S ohledem na liberalizaci trhu jde o pozitivní krok. 1.4 Rada 1.4.1 Rada pro zemědělství a rybolov Renovovaný návrh reformy cukerního pořádku • Předmětem jednání Rady ministrů zemědělství, které se uskuteční ve dnech 19. – 20. září, bude dle očekávání vedle projednávání financování zemědělského sektoru včetně návrhu nařízení o zřízení fondu pro rozvoj venkova EAFRD opět i kontroverzní návrh reformy cukerního pořádku. • V této oblasti, která stále náleží k nejregulovanějším a nejcitlivějším komoditním odvětvím společné zemědělské politiky (CAP), se během roku jedná o již druhý návrh na praktické provedení liberalizace trhu, na niž v této oblasti silně tlačí především WTO. • Cílem reformy cukerního pořádku je zmenšení objemu výroby cukru v EU a především jeho ceny, která je dosud silně dotována, a proto je až třikrát vyšší než ceny světové. Zmenšení evropské produkce má za cíl „vpustit“ na evropský trh producenty této komodity z rozvojových zemí, jak na tom trvá WTO. Původní návrh „řešil“ tento pro-


blém poněkud neférovým způsobem: explicitně zařazoval nové členské země mezi tzv. nekonkurenceschopné státy, u nichž se počítá v budoucnu s postupným útlumem až úplnou likvidací výroby cukru. Obsahoval též možnost převoditelnosti kvóty udělené cukrovaru v případě jeho krachu mimo hranici členského státu, což by znamenalo fakticky přesuny výroby cukru napříč hranicemi členských států jen do určitých oblastí EU. • Tyto sporné klauzule nový návrh již neobsahuje. • Návrh však počítá s výraznějším snížením (až o 39 %) výkupní a garantované ceny cukru (ceny, již mají zaručenu producenti), což vyvolává odpor právě producentských kruhů (zemědělců více než cukrovarů, jimž má na konverzi v případě reorientace výroby přispět EU). 1.4.2 Rada EcoFin Výzva ke společnému postupu v otázce kompenzace vysokých cen pohonných hmot spotřebitelům • Neformální schůzka ministrů financí EU 9.–10. září v Manchesteru byla věnována problému rostoucích cen pohonných hmot a jejich dopadu na spotřebitele. • Tři z pětadvaceti vlád členských zemí (Belgie, Nizozemí a Polsko) se totiž rozhodly kompenzovat narůstající ceny snížením spotřební daně. EU však na tento krok reagovala požadavkem, aby se členské státy vzdaly jednostranných akcí a naopak koordinovaly kroky na evropské úrovni. EU tak opět prokázala ochotu i moc aktivně promlouvat do otázek daňové politiky členských států, přičemž v tomto případě odmítla autonomní rozhodnutí některých svých členů ke snížení spotřební daně a požaduje společný postup členských zemí. • „Společný postup“ se přitom prozatím nese pouze v rovině rétoriky; Komise navrhuje veřejnou výzvu směrem k USA, aby přistoupily na politiku energetických úspor, a ke kartelu OPEC, aby zásoby paliv zpřístupnil. 1.4.3 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Směrnice o pracovní době strojvůdců • Rada 18. července schválila směrnici o pracovní době strojvůdců podílejících se na přeshraniční dopravě. • Legislativní pozadí • Norma upravuje minimální standardy v dané oblasti a doplňuje platnou směrnici o pracovní době (2003/88). Návrh byl přijat formou sociál-

ního dialogu a do jeho projednávání nebyl zainteresován EP. Ani Rada nebyla v tomto případě oprávněna přijímat pozměňovací návrhy. • Obsah směrnice • Směrnice specifikuje minimální požadavky na odpočinek pracovníků (minimálně 12 hodin denně, jednou týdně lze zkrátit na 9 hodin) a na dobu řízení (celkově nesmí překročit 80 hodin během 14 dnů). Nařízení o digitálních tachografech • Mezinárodní unie pro silniční dopravu (IRU) 4. srpna znovu otevřela otázku nařízení o digitálních tachografech. Požádala britské předsednictví o urychlené uspořádání zvláštního zasedání Rady ministrů dopravy a o stanovení přesného kalendáře zavádění digitálních tachografů. Definitivní vybavení předepsaných nákladních vozů novými typy tachografů by mělo podle IRU nastat rozhodně později než v lednu 2006. • Legislativní pozadí • V lednu 2006 má vypršet lhůta pro zavedení tachografů, jež trvá už od dubna 2004 a původně měla uplynout 5. srpna 2005. Na nátlak IRU však byla prodloužena. • Komise požadavek IRU v prohlášení odmítla s tím, že jak úřady členských států, tak i výrobci tachografů měli dostatek času na to, aby dostáli svým závazkům a vytvořili dopravcům prostředí pro plynulou konverzi z analogových na digitální přístroje. Rada se k argumentům IRU nevyjádřila vůbec. • Další vývoj • V období do konce roku 2005 lze přes dosavadní relativní neúspěch očekávat stupňování aktivit IRU proti brzkému zavedení tachografů. Argumentace IRU počítající s technickými problémy při procesu konverze je podle všeho pouze záminkou.

II. Aktuální problémy 2.1 Britské předsednictví Priority britského předsednictví v oblasti životního prostředí • Velká Británie 12. července ústy své ministryně Margaret Beckettové zveřejnila priority v oblasti životního prostředí pro své půlroční předsednictví EU. Britové se přednostně chtějí zabývat třemi problémovými okruhy: klimatickými změnami, evropským systémem registrace, evaluace

279


• •

•

• • •

a autorizace chemikálií (REACH) a zlepšováním evropské legislativy. Obsah priorit Britové se chtějí v průběhu svého předsednictví zaměřit především na pečlivou přípravu pozice EU na plánovaný summit v Montrealu, který se uskuteční na přelomu listopadu a prosince 2005 a kde se budou zainteresované státy snažit pokročit v jednáních o boji proti změnám klimatu. V otázce REACH se Velká Británie zavázala spolupracovat s EP a Komisí tak, aby Rada byla v listopadu schopna dosáhnout politické dohody o společném postoji k danému návrhu legislativy. V současnosti však na úrovni Rady konsenzus neexistuje. Lepší a přehlednější legislativa je dlouhodobě na špici pozornosti všech rozhodovacích orgánů EU. Hodnocení Představené priority představují pouze zlomek toho, čím se EU na poli životního prostředí zabývá, nicméně jde o položky, které jsou obecně považovány za nejobtížnější.

Priority britského předsednictví v oblasti veřejného zdraví • Britská ministryně Patricia Hewittová 13. července prezentovala priority předsednické země v oblasti veřejného zdraví. Velká Británie chce do konce roku 2005 posílit informování o „zdravých“ potravinách, chce se věnovat ochraně pacientů a pokusí se snížit rozdíly ve zdravotní péči v jednotlivých členských zemích. • Navzdory vlastnímu britskému hodnocení jsou navržené priority nejen ambiciózní, ale hlavně příliš obecné na to, aby bylo možné je během půl roku realizovat. Obecně se očekává, že priority se podaří naplnit jen zčásti, zejména pak ve formě pořádání četných konferencí, nikoli však v rovině praktické. 2.2 Budoucnost EU Evropská ústava a její budoucnost • Poměrně překvapivé prohlášení (vzhledem k rétorice, která v souvislosti s evropskou ústavou převážně přicházela od představitelů struktur EU ještě v červnu 2005, a navzdory výsledkům francouzského a holandského referenda) zaznělo 31. srpna při příležitosti oslav 25. výročí vzniku Solidarity v Polsku z úst předsedy Komise Barrosa.

280

• Barroso, představitel liberálně orientované portugalské pravice, je znám ze svého ročního působení v čele Komise relativně pragmatickými postoji k některým otázkám evropské politiky, které se mu však na politické scéně EU, ve vlastním týmu i proti některým představitelům členských států nedaří vždy prosadit (viz odmítnuté pokusy o reálnější a pragmatičtější revizi Lisabonské strategie či prosazování nové směrnice o liberalizaci trhu se službami z jara 2005). V souvislosti s opětovným návratem k tématům strukturální i finanční budoucnosti Unie, k nimž mimo jiné patří i otázka evropské ústavy, zamítnuté referendem ve dvou členských zemích, prohlásil, že dle jeho názoru neexistuje naděje na brzkou „resuscitaci“ dokumentu v předkládané podobě. • Budoucnost evropské ústavy očima EP • Téměř bezprostředně po Barrosově vystoupení na oslavách výročí založení polských antikomunistických odborů se ozval zcela opačný hlas předsedy nejsilnější frakce EP (frakce EPP-ED) H. G. Poetteringa. • Signály přicházející nejen z nitra evropských institucí, ale i od politických špiček členských států naznačují, že se po letní přestávce, kdy se konečně naplno ujímá „vlády“ také nová předsednická země, Velká Británie, obnovuje diskuse o nejspornějších otázkách politiky a fungování EU. • Zástupce frakce evropských liberálů v EP (ALDE) Andrew Duff z Velké Británie představil šest možných cest dalšího postupu v otázce budoucnosti evropské ústavy. • Neformální zasedání ministrů zahraničí „Gymnich“ • Na schůzce ministrů zahraničí byla projednávána též velmi sporná otázka členství Turecka; vyjadřovali se i k možnosti zahájení přístupových rozhovorů s Chorvatskem, o které tato země žádá. • Barrosovy výzvy ke zmírnění regulace v EU • Předseda Komise Barroso v souvislosti s úvahami o budoucnosti EU, tentokrát v rovině praktičtějších úvah o jejím každodenním legislativním fungování, překvapil svými výzvami ke střízlivosti a racionalitě v regulativní činnosti EU v září ještě jednou. • Barroso se ve svém vystoupení pokoušel apelovat na zástupce institucí EU, aby aktivně přispívali k zeštíhlení evropské legislativy úplným zrušením některých nepříliš logických právních norem, které způsobují přeregulovanost právního a potažmo i praktického života v EU.


2.3 Finance EU Návrat k diskusím o finanční perspektivě 2007–2013 • Počátek září přinesl spolu s prvními schůzkami evropských institucí (neformální „Gymnich“ Rady ministrů zahraničních věcí členských států ve dnech 1.–2. září, opět neformální schůzka Rady EcoFin ve dnech 9.–10. září, plenární zasedání EP 5.–9. září) návrat k diskusím o problémech, které představitelé EU opustili před letní přestávkou. • Náleží k nim zejména budoucnost finanční perspektivy pro roky 2007–2013. • Skupina čistých rozpočtových plátců v čele s Velkou Británií navrhovala restrukturalizaci rozpočtové politiky EU, včetně napadení nejvíce „neuralgického“ bodu evropských financí – společné zemědělské politiky, do níž proudí stále největší podíl rozpočtových výdajů. • Ve prospěch co nejrychlejšího přijetí nové finanční perspektivy se vyslovili na zářijové schůzce Visegrádské skupiny premiéři ČR, Maďarska, Polska a Slovenska. • Nutno však zdůraznit, že jejich postoj vzhledem k britským návrhům restrukturalizace a reformy systému evropského financování nebyl zcela jednotný. K britské pozici se nejsilněji přikláněl premiér Slovenska, země, která je známa vstřícnou daňovou politikou vůči investorům (včetně rovné daně), zažívá od vstupu do EU výrazný hospodářský růst a zřejmě si silněji než vláda česká uvědomuje skutečnost, že s postupným rozšiřováním EU o chudší státy se bude posouvat do pozice rozpočtového plátce. • Vedle představitelů členských zemí EU se s výzvami na uzavření jednání o finanční perspektivě (zřejmě bez zbytečných „experimentů“ s reformou této politiky) obrátila na Velkou Británii i Komise, která opět využívala argumentů používaných již během červnového jednání Evropské rady, o tom, že pokud nebude konsenzu dosaženo do 1. ledna 2007, poškodí to zejména nové členské země a jejich zisky ze strukturálních fondů. Británie prozatím zaujala vyčkávací pozici, snaží se však komunikovat s představiteli členských států o jejich představách řešení problematiky finanční perspektivy. • Britský ministr průmyslu a obchodu Alan Johnson přitom na zasedání Výboru EP pro regionální rozvoj potvrdil, že neexistuje žádný havarijní „plán B“ pro regionální politiku v případě opětovného zamítnutí finanční perspektivy. Potvrdil v tomto kontextu odhodlání Británie

coby předsednické země dodržet svůj slib a dotáhnout do konce jednání o finanční perspektivě včetně parametrů financování regionální politiky a strukturálních fondů během listopadu, tedy ještě do konce roku 2005. • Příprava rozpočtu pro rok 2006 • Patová situace ovšem každopádně neohrozí přípravu rozpočtu pro rok 2006, které bude věnováno jednání Rady a rozpočtového výboru EP během podzimu 2005. • K první rámcové dohodě o parametrech nového rozpočtu pro rok 2006 již dospěla Rada EcoFin. 2.4 Justice a vnitro • Agendě neformálního setkání Rady pro justici a vnitro, které se uskutečnilo po měsíční přestávce v září, dominovalo téma boje proti terorismu. • Rámcová směrnice o zadržování a skladování telekomunikačních dat s problematikou boje proti terorismu velmi úzce souvisí. • Jedná se o balík právních norem umožňujících či přímo ukládajících povinnost telekomunikačním firmám zadržovat a skladovat po několik měsíců osobní data spjatá s dálkovým přenosem mezilidské komunikace, tedy data týkající se např. telefonických rozhovorů či e-mailové komunikace, která později mohou být využita policií. Jedná se o data technické povahy, jako je délka rozhovoru, čas, v němž se odehrál, či typ přístroje, s jehož pomocí komunikace probíhala, nejde tedy o samotný obsah rozhovorů či zpráv. • Sporné body • Přesto řada poslanců z řad socialistů, ale i liberálů varuje před tím, že podobná opatření nepřiměřeně zasahují do svobody jednotlivce a ohrožují právo na ochranu osobních údajů. Proti nařízení se brání též telekomunikační firmy, součástí legislativy je totiž též zákonný postih firem, které by se pravidly a povinností zadržování komunikačních dat neřídily. • Nesouhlasný postoj vůči britské pozici v otázce této směrnice vyjadřuje také Komise, která jej dává najevo snahou o předložení alternativní legislativy, jak ohlásil ještě v červenci předseda Barroso. • Jejím cílem je právě snaha zapojit výrazněji do rozhodování o této legislativě EP. • Očekává se, že se zástupci Británie budou během podzimu na půdě evropských institucí včetně Rady a EP snažit prosazovat právě normy související na jedné straně s ochranou veřejnosti proti terorismu, na druhé straně s posilováním kontroly policie nad veřejností.

281


• Jedná se především o další dva sporné legislativní dokumenty: jedním z nich je European Evidence Warrant (evropský důkazní rozkaz), posilující významným způsobem pravomoci policie při nadnárodní spolupráci v opatřování důkazů přes hranice členských států. • Druhou spornou směrnicí, která by měla být na půdě Rady podobně jako European Evidence Warrant projednána a schválena nejpozději v prosinci 2005, je směrnice umožňující efektivnější výměnu dat při přeshraniční spolupráci policejních sborů. • Do prosince 2005 mají navíc členské státy přijmout společné bezpečnostní standardy identifikačních průkazů (jedná se o známé vybavení občanských průkazů biometrickými údaji, které již bylo schváleno a vyvolalo v členských zemích určité kontroverze). • Do konce roku 2005 má být přijata též legislativa zavazující členské státy k efektivnější ochraně klíčových infrastruktur proti případným teroristickým útokům (dopravní tepny, zdroje pitné vody apod.), Komise je do října 2005 povinna předložit legislativní návrh týkající se postupného vzniku registru jmen pasažérů letecké dopravy. 2.5 Zemědělství • Neformální setkání, na němž se 9.–12. září sešli ministři zemědělství tentokrát společně se zástupci vládního resortu pro životní prostředí v rámci EU-25, se zabývalo po letní přestávce frekventovanou a spornou otázkou (v tomto resortu) zemědělských trhů a zemědělské výroby jen okrajově, v souvislosti s problematikou vlivu zemědělské činnosti na životní prostředí a klimatické změny.

282

• Agentura EU pro životní prostředí konstatovala v souvislosti s devastujícími požáry, k nimž došlo v létě 2005 ve Španělsku a Portugalsku, že je nutné v budoucnu s nepříjemnými efekty klimatických změn počítat i kvůli narůstajícím plochám opuštěné, ladem ležící půdy na území EU a vylidňování venkova. • Přírodní katastrofy typu rozsáhlých požárů v oblastech suchého klimatu lze tedy považovat do určité míry i za výsledek na jedné straně takové podoby společné zemědělské politiky, která v EU existovala 40 let (hlavní „filozofií“ CAP bylo intenzivní zemědělství ve jménu dotované nadprodukce), na druhé straně krize této politiky (v důsledku tlaku WTO a zvýšené konkurence zemědělských produktů třetího světa po liberalizaci některých sektorů CAP dochází k omezování zemědělské výroby a opouštění půdy, předtím intenzivně využívané, která zarůstá převážně travou, snadno vznětlivou v suchém klimatu). • Otázku klimatických změn, jejich neblahých důsledků a trvale udržitelného rozvoje akcentuje současné britské předsednictví Rady jako jednu ze svých politických priorit. Zemědělství EU přitom představuje hned po energetickém sektoru druhého největšího producenta skleníkových plynů (zodpovídá za 10 % jejich globální produkce), což je poměrně málo známá skutečnost. • Neformální schůzka Rady, věnovaná právě environmentálním problémům a jejich souvislosti se zemědělstvím, zmiňovala též problém bioenergií a biopaliv. • Oficiální zasedání Rady ministrů zemědělství, kde budou na pořadu jednání figurovat nejen otázky zemědělského financování včetně fondu EAFRD, ale také kontroverzní legislativa (nový návrh reformy cukerního pořádku) a průběh veřejného slyšení WTO, které začalo 12. září ve věci protestu USA a Kanady vůči zákazu dovozu hovězího masa z krav, které v rámci výživy dostávaly růstové hormony, se očekává ve dnech 19. – 20. září.



1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Návrh na revizi jednacího řádu Evropského parlamentu Ústavní výbor EP se 14. září věnoval návrhu zprávy Gérarda Onesty, jež usiluje o zpřísnění režimu pro všechny poslance, kteří údajně nepřístojně narušují jednání EP tím, že demonstrují při jednáních pléna. Pozadí návrhu Podnětem k vypracování zprávy byly především události z ledna 2005, kdy někteří poslanci „hlasitě vystupovali“ proti přijetí tzv. evropské ústavy. Její autor tvrdí, že počet podobných „incidentů“ se v posledních letech zvyšuje. Má na mysli vyrušování řečníků, mávání transparenty či údajné pěstní souboje mezi poslanci. Obsah návrhu Onesta navrhuje rozlišovat mezi „tichými demonstracemi“ a všemi ostatními akcemi a staví se za přísnější tresty provinivších se poslanců. Konkrétně by mělo jít o důtky, příjmové sankce až na dobu tří měsíců či zákaz návštěvy parlamentu až na dvacet zasedacích dní (právo hlasovat by zůstalo zachováno). O disciplinárních potrestáních by rozhodoval předseda EP, protože podle Onesty jedná rychle a nezávisle. Odvolací řízení by bylo vedeno u kvestorů EP. Další vývoj O výsledku jednání výboru, který se návrhu zprávy věnoval, nebylo při finalizaci monitoringu nic známo. Nutno ale podotknout, že současný jednací řád EP je už tak poměrně obsáhlý a složitý dokument, jehož další „precizace“ by vedla ke znesnadnění fungování této instituce. Ústavní výbor by se měl ubírat spíše cestou jasného vymezení stávajících pravidel jednání, nikoli vytvářením dalších, spíše nesmyslných ustanovení.

Směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací Výbor EP pro sociální otázky a zaměstnanost po měsíčním odkladu 12. července podpořil revidovaný návrh kontroverzní směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací. Zprávou výboru se pak ve druhém čtení zabývalo plénum EP, které se otázce věnovalo ve dnech 6. a 7. září. Plénum návrh výboru podpořilo. EP se postavil ve věci ochrany pracovníků před optickou radiací na stranu principu subsidiarity a – jak poznamenali někteří poslanci – i zdravého rozumu. Legislativní pozadí Směrnice má doplnit stávající sadu norem, které mají za cíl chránit zaměstnance před nepříznivými vlivy prostředí. Už více než deset let se ji však nedaří přijmout. Po zveřejnění společného postoje Rady v březnu 2005 se nejvíce sporným bodem jeví klauzule o přírodních zdrojích záření (resp. o slunečním světle). Zatímco ochranu před umělým zářením (rentgen, laser) technicky zajistit lze (lze poměrně snadno stanovit mezní hodnoty), v případě slunečního svitu to neplatí. Sporné body Středoví a pravicoví poslanci podpořili ve výboru i při jednání pléna myšlenku, aby otázku přírodních zdrojů záření řešily v rámci vlastních kompetencí (a v souladu s principem subsidiarity) jednotlivé členské státy. Návrh označili za typický příklad, kdy se EU snaží o re-regulaci tržního prostředí. Socialisté a zelení se při hlasování ve výboru zdrželi a v plénu se postavili proti. Preferují ale relativně podrobnou směrnici, která by členským státům ve věci ochrany před optickou radiací ve výsledku nedávala tolik prostoru. Další vývoj Legislativní proces v dané věci bude pokračovat a zastánci menší míry harmonizace ze strany EU (např. zaměstnavatelské organizace, Velká

283


Británie, Nizozemí, EPP-ED) budou muset po zářijovém hlasování pléna EP „ustát“ i následující zasedání Rady, popř. dohodovací řízení. Je přitom známo, že právě Rada je spolu s Komisí a parlamentním zpravodajem návrhu Csabou Orym z EPP-ED paradoxně pro harmonizované znění směrnice. Ostatně jak Rada, tak i Komise po hlasování pléna EP naznačily, že na jejich záměru schválit nakonec normu, která bude od „subsidiárního“ řešení EP poněkud vzdálená, se nic nezměnilo. Iniciativa proti koncepci dopravní politiky Komise Dva poslanci EPP-ED, Ari Vatanen a Malcolm Harbour, 15. července vystoupili s iniciativou, v níž kritizovali platnou koncepci dopravní politiky EU z roku 2001. Jednoznačně tak poukázali na to, že mechanické přenášení kompetencí na úroveň EU není automatickou zárukou lepší správy. Legislativní pozadí Koncepce, která je součástí Bílé knihy o evropské dopravní politice, má být na podzim podrobena hodnocení dosavadního plnění ze strany Komise. Oba poslanci však už v červenci zveřejnili vlastní pohledy. Koncepci označili za „utopický, neefektivní a nákladný ideál“ a její základní kámen – přechod od silniční k železniční dopravě – zhodnotili jako nerealistický. Podle Vatanena je potřeba skoncovat s dopravní politikou založenou na mýtech a potažmo s dalším plýtváním peněz evropských občanů. Své tvrzení poslanec opřel o poslední studii francouzského dopravního inženýra, Rémyho Prud‘homma, který tvrdí, že transfer ze silnice na železnici je v současnosti už jen stěží realizovatelný a navíc může mít kontraproduktivní efekt na evropskou prosperitu. Vatanen i Harbour vyslali Komisi jasnou zprávu, že její celoevropská „antisilniční“ politika musí skončit a musí být nahrazena spíše vylepšováním existující infrastruktury. Iniciativa na podporu výzkumu a ekonomického využívání vodíku Na půdě EP se vytvořila napříč politickými frakcemi skupina poslanců vedená italským liberálem Vittoriem Prodim (bratrem minulého předsedy Komise Romana Prodiho), která 12. září představila iniciativu, k jejímuž podpisu vyzvala všechny poslance EP.

284

Obsah iniciativy Jejím cílem má být podpora a prosazování ekonomického využívání vodíku ve formě paliva a budoucího majoritního energetického zdroje, který by měl podle představ iniciativy nahradit paliva fosilní či energii z jádra. Na počátku projektu, který by rád inicioval legislativu, jež by mohla vést k systému finančních podpor a zvýhodňování firem, výrobců či dopravců využívajících jako energetický zdroj vodík, stál kontroverzní ekonom amerického původu Jeremy Rifkin. Význam iniciativy Rifkin je znám svými radikálními názory, v nichž upozorňuje na souvislosti s otázkou neobnovitelných energetických zdrojů. Právě v době, kdy se i na pořad jednání evropských institucí dostala otázka stoupajících cen ropy a možné krize v důsledku nedostatku pohonných hmot, tvrdí Rifkin, že svět se dostává na počátek období, které bude koncem „ropné éry”; je proto podle něho na místě hledat a všemožně podporovat využívání jiných, perspektivních zdrojů energie. Rifkin nedávno proslul v rámci evropské akademické obce na poli výzkumu v oblasti sociálních věd, mezinárodních vztahů a evropské integrace též vydáním knihy, v níž podobně jako kdysi Robert Kagan publikací svého slavného eseje, jenž vyšel pod českým názvem Labyrint síly a ráj slabosti, postavil proti sobě americký a evropský způsob přístupu nejen k mezinárodní politice, ale i k politice jako takové. Rifkin se přitom pokouší porovnávat tyto dva přístupy z hlediska podoby jakéhosi „morálního apelu”, tedy z normativního hlediska „poselství”, které Amerika a Evropa předávají okolnímu světu. Prosazuje přitom zcela opačné hledisko nežli Robert Kagan a na rozdíl od něj tvrdí, že apel tzv. „amerického snu“ nezávislosti, svobody, ale též maximální míry zodpovědnosti za sebe samého, se v současné době již přežil a namísto toho nastupuje éra apelu „evropského snu“ ve jménu solidarity a kolektivní odpovědnosti. Skutečností je, že iniciativa přichází načasována právě v době, kdy evropské instituce včetně Rady EcoFin a Rady ministrů pro životní prostředí, zasedající v září neformálně spolu s ministry zemědělství, diskutují o krizi v souvislosti se stoupajícími cenami ropy. Jde však prozatím pouze o iniciativu, tedy rétorickou aktivitu, které se navíc v EP ujaly kruhy přistupující k problematice často ideologickým způsobem. Přesto nelze popřít význam hledání alternativních zdrojů pohonných hmot, i když užití vodíkového paliva prozatím komplikují vysoké náklady na ošetření zdárného průběhu potřebných chemických reakcí.


Návrh směrnice o těžebním odpadu Výbor EP pro životní prostředí 15. července schválil zprávu pro druhé čtení návrhu směrnice o těžebním odpadu. Plénum se textem zabývalo 6. září. Výbor se razantně postavil proti společnému postoji Rady z října 2004, v němž se ministři shodli na omezení předmětu směrnice a na možnosti udělovat z normy četné výjimky. Plénum naopak Radu podpořilo. Legislativní pozadí Výbor ústy zpravodaje Jonase Sjöstedta označil návrhy Rady za „neakceptovatelné, protože některé doly jsou časované bomby“. Zpravodaj požadoval, aby členské státy vedly od třetího roku, co směrnice vstoupí v platnost, seznamy všech dolů s vyznačením těch, které jsou z environmentálního hlediska nebezpečné. Do konce čtvrtého roku pak měl být všechen těžební odpad na náklady producentů odstraněn a nepoužívané doly rekultivovány. Na nově otevírané doly se měla vztahovat mnohem přísnější kritéria než ta, která byla platná dosud. Producenti například měli už při zahájení těžby finančně zajistit, aby těžební oblast (včetně bezprostředního okolí) byla po ukončení těžby uvedena do původního stavu. Výbor také požadoval zpřísnění klasifikačních kritérií pro jednotlivé kategorie odpadů, které při těžbě vznikají. Plénum z čistě environmentálních návrhů výboru podpořilo pouze prvek finančního zajištění rekultivace při zahajování těžby. Ostatní pozměňovací návrhy zamítlo a postavilo se tak na stranu Rady, resp. těžebních společností, které se proti přísnému textu, jenž z výboru vzešel, ohradily. Další vývoj Dohodovací řízení, které ještě v červenci „hrozilo“, se nejspíše neodehraje. Pokud Rada přijme jedinou zásadní námitku EP k jejímu společnému postoji – finanční garanci pozdější rekultivace nově zahajované těžby –, pak zamýšlená norma vstoupí relativně brzy v platnost. Ve výsledku se tak zpřísní požadavky na společnosti, které budou usilovat o zahájení nové těžby. Dosavadních dolů se směrnice dotkne v tom smyslu, že vzniknou jednotné (vyšší) „evropské“ standardy. Norma má potenciál poměrně výrazně ovlivnit těžební průmysl především ve střední a východní Evropě, kde nejsou platné tak přísné standardy jako v Evropě západní. Ostatně už při loňském hlasování v Radě patřily nové členské země k nejhlasitějším odpůrcům návrhu.

Černá listina nebezpečných leteckých společností Výbor EP pro dopravu při projednávání návrhu nařízení o identitě leteckých dopravních společností 1. září vyzval k přijetí celoevropské černé listiny leteckých společností, které nesplňují potřebné mezinárodní bezpečnostní standardy. Reagoval tak na velký počet leteckých neštěstí, která se udála v průběhu letních měsíců letošního roku. Na národní úrovni už zveřejnily své černé listiny Francie, Belgie a Velká Británie. Legislativní pozadí Legislativní návrh předložila v únoru 2005 Komise a Rada se jím poprvé v obecné rovině zabývala v dubnu. Text obecně předpokládá poměrně výrazné posílení postavení cestujících vůči leteckým přepravcům; klauzule o černé listině je jen jedním z prvků. Původně návrh reagoval na leteckou havárii v Egyptě v lednu 2004, v návaznosti na události letošního léta však znovu získal na naléhavosti. Další vývoj Černá listina by se podle výboru EP měla potenciálně vztahovat na všechny dopravce s povolením provozu v zemích EU. Inkriminované nařízení by pak mělo být přijato nejpozději do konce roku 2005 a mělo by posílit roli Evropské agentury pro bezpečnost letectví. Návrh ovšem počítá s tím, že legislativa bude platná až rok poté, co bude přijata. Navíc nejproblematičtějším elementem v rámci spolurozhodovací procedury, v jejímž režimu se návrh projednává, je nejspíše samotný EP, který doposud nepředložil své stanovisko z prvního čtení. Rada tak formálně nemůže zahájit svá další jednání o návrhu. Existuje však možnost oddělení otázky černé listiny od zbývající agendy, čímž by skutečně došlo k urychlení projednání legislativy. Prozatím ale takový návrh oficiálně nepadl. Televize bez hranic Evropský parlament přijal 5. září zprávu o aplikaci některých ustanovení směrnice, která upravuje tzv. televizi bez hranic. Poslanci se s ohledem na fakt, že pluralita televizních programů automaticky nezajišťuje kvalitu vysílání, postavili za masivnější podporu „evropského audiovizuálního modelu“ a za zachování kulturní diverzity.

285


Legislativní pozadí Směrnice o televizi bez hranic byla přijata v roce 1989. Podle této normy musejí provozovatelé televizí vysílat ve více než padesáti procentech vysílací doby pořady z evropské produkce a deset procent vysílacího času musí být věnováno pořadům „nezávislých producentů“. Zpráva EP, již inicioval socialistický poslanec Henri Weber, konstatuje, že inkriminovaná směrnice není naplňována tak, jak se předpokládalo. Počet evropských pořadů v televizi zdaleka nevzrůstá, navíc existují i jiná audiovizuální média, která televizi konkurují. Další vývoj Komise předpokládá, že vytvoří nový legislativní návrh, na jehož konci bude nová norma, která efektivněji zajistí naplňování evropského audiovizuálního modelu a kulturní diverzity. Návrh má být zveřejněn do konce roku 2005. O parametrech nového návrhu prozatím není nic známo (krom záměru nové, speciálně monitorované internetové domény .kid), měl by však být mnohem více preskriptivní než stávající norma. Navíc je velmi sporné, nakolik má EU zasahovat do televizního vysílání a působení dalších médií, nota bene v duchu abstraktního pojmu kulturní diverzity. Nutno rovněž dodat, že pro přípravu legislativy bude nezbytné získat podrobné informace o obsahu vysílání, což s sebou ponese relativně vysoké finanční náklady. Snaha zpřísnit směrnici o televizi bez hranic ukazuje mj. na snahu EU regulovat oblast, jejíž úprava je možná na nižší (národní) úrovni, a na snahu vymezit se vůči jiným aktérům na poli globální ekonomiky, zvláště pak vůči USA. 1.2 EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR Ochrana práv pasažérů leteckých společností Evropský soudní dvůr se v září zabýval kauzou toho, zda nová pravidla evropské legislativy týkající se nutnosti odškodnit pasažéry leteckých společností v případě zpoždění o více než pět hodin či zrušení letu méně než dva týdny před odletem jsou férová a zcela v souladu jak se smluvním právem ES/EU, tak s Montrealskou konvencí, která upravuje povinnosti leteckých dopravců. Žalobu na tuto novou legislativu podaly Mezinárodní asociace letecké dopravy (International Air Transport Association) a evropská asociace sdružující nízkorozpočtové letecké společnosti (European Low Fares Airline Association).

286

Legislativní pozadí Nová pravidla na ochranu pasažérů letecké dopravy platí od 17. února a zahrnují mimo jiné povinnost vyplatit cestujícím kompenzaci ve výši 600 € za zrušení letu či povinnou náhradu výdajů za zpoždění letu (ve výše zmíněných případech) a současně povinnost zajistit cestujícím v takovém případě adekvátní péči v podobě stravy, ubytování v hotelu, přístupu k telefonu a e-mailu zdarma. Organizace sdružující letecké dopravce upozorňovaly na diskriminační charakter legislativy právě vůči nízkorozpočtovým společnostem a argumentovaly, že v praxi uplatňování těchto pravidel povede k prodražování letenek a tím pádem k určité ztrátě komparativní konkurenční výhody nízkorozpočtových společností vůči gigantům letecké dopravy. Nepřímo přitom poukazovaly na to, že letecká doprava vedle série medializovaných nehod a drobných problémů, které se staly hojně diskutovaným problémem léta 2005, čelí v poslední době řadě nepříjemností a omezení. Dopravci uvažují o tom, jak se bude do cen letenek promítat zvýšení cen ropy, ohrožením jsou také regulační opatření ve formě Francií zavedené daně z leteckého benzínu, která má být použita na rozvojovou pomoc a dokonce se uvažuje o jejím legislativním rozšíření na celou EU v rámci boje proti emisím CO2 z letecké dopravy. Nová legislativní pravidla týkající se letecké dopravy se tedy z pohledu spotřebitele nesou sice v duchu poměrně přesné (a přísné) regulace v jeho prospěch, z hlediska cen leteckých služeb se však situace pro cestujícího může ve výsledku ukázat jako nevýhodná. Jde především o uvažovanou daňovou politiku v oblasti letectví, která by opět znevýhodňovala především levné přepravní společnosti a její dopad na cestující by tak (narozdíl od pravidel odškodňování, která pro zákazníka mají určitá pozitiva) byl pouze negativní. Generální advokát Geelhoed (generálních advokátů sledujících detailně daný případ je v rámci ESD celkem osm) vydal již 8. září návrh nezávazného závěru, podle kterého by se žaloba na neplatnost daného právního aktu měla v případě pravidel na ochranu cestujících letecké dopravy zamítnout, stejně jako poukazy na diskriminační charakter legislativy. Výrok generálního advokáta sice nepředstavuje konečné rozhodnutí soudu, v praktickém fungování ESD však většinou bývá respektován; podobné rozhodnutí je tedy třeba očekávat i jako konečný výrok ESD, na němž se generální advokát již nepodílí.


1.3 KOMISE Řízení pro neprovedení směrnice o autorských právech Komise 13. července zaslala České republice a Španělsku úřední oznámení, čímž zahájila řízení pro neprovedení směrnice o autorských právech z roku 2001. Francie a Finsko obdržely už druhou výzvu k nápravě, tzv. odůvodněné stanovisko. Směrnice měla být ve všech tehdejších státech EU provedena do 22. prosince 2002. Česká republika se ji zavázala provádět okamžitě od svého přistoupení k EU 1. května 2004. Norma nově poskytuje ochranu také autorům a ostatním držitelům práv v digitální oblasti. Komise zahájením inkriminovaného řízení pokračovala ve svých „prázdninových“ aktivitách. Už začátkem července spustila vlnu šetření na porušení či neimplementaci evropských norem. Výsledkem může být i sankcionování země, která legislativu neprovede. Byť jde o poměrně řídké vyústění, je potřeba upozornit, že vůči ČR se v současnosti vede už několik podobných řízení a šance na negativní (pro ČR nepříznivý) výsledek se tak zvyšují. Nařízení o udělování kontraktů provozovatelům veřejné dopravy Komise 20. července předložila revidovaný návrh nařízení o udělování kontraktů provozovatelům veřejné dopravy, který by měl umožnit „ztržnění“ poměrů v dané oblasti. Legislativní pozadí Rada původní návrh COM(2002)107 blokovala déle než tři roky. Problémem je, že sféra veřejné dopravy je stále bohatě dotována a/nebo jsou jejím provozovatelům poskytovány exkluzivní výhody, čímž se daná položka stává jaksi „automaticky“ vysoce politicky citlivou. Sporné body Otázka volného trhu v oblasti veřejné dopravy je principiálně obhajitelná, je však otázkou, zda lze kýženého stavu dosáhnout přijetím nové legislativy, nota bene hned na evropské úrovni. Komise návrh obhajuje z toho důvodu, že všude v rámci jednotného trhu budou stanovena pro všechny potenciální operátory stejná, transparentní pravidla, bude zajištěna právní jistota a potažmo dojde k posílení volného pohybu služeb. Princip subsidiarity bude naplněn tak, že místní úřady budou plně kompetentní k udělování licencí všem

zájemcům podle pravidel, která budou v souladu s navrhovaným nařízením. Obecně řečeno, měly by být vypisovány tendry, licence by měly být časově omezené a měly by zajistit kontinuální zlepšování kvality veřejné dopravy. Komise navrhuje, aby nařízení začalo platit až po relativně dlouhém přechodném období v délce 8–10 let. Pokud bude mít i po zavedení nařízení některý z operátorů v konkrétní oblasti monopolní postavení, bude mu zakázáno ucházet se o licence jinde. Komise věří, že tato klauzule napomůže posílení volného trhu. Další vývoj Místní úřady, jichž se navrhované zařízení bude týkat, inovovaný text Komise přivítaly. Ocenily na něm především proklamovanou právní jistotu, kterou podle nich bude poskytovat. Přesto nelze očekávat, že návrh legislativním procesem projde bez jakýchkoli problémů. O kontroverzích v Radě už byla řeč, o většinovém názoru EP zatím není nic známo. Dá se však předpokládat, že poslanci návrh podpoří. S ohledem na to, že legislativa nesporně výrazně ovlivní celkovou organizaci veřejné dopravy ve všech členských zemích, bude velmi zajímavé sledovat její další vývoj. Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám Komise 20. července měla schválit komuniké, v němž se staví za aktivní zapojení leteckých společností do boje proti klimatickým změnám v souladu se závazky Kjótského protokolu. Přestože tak nakonec neučinila, očekává se, že se tak stane v průběhu dohledné doby – i navzdory všem kritikům. Legislativní pozadí 29. července byla zveřejněna studie a zpráva o výsledcích veřejné konzultace, které záměr Komise podpořily a označily jej za realizovatelný. Komise preferuje, aby se letecké společnosti podílely na evropském systému emisního obchodování podobně jako průmyslové podniky. Sporné body Provozovatelé aerolinek (Asociace evropských aerolinií – AEA) to odmítají. Podle nich dochází s navyšováním objemu letecké dopravy k jejímu plynulému zefektivňování a množství produkovaných emisí tak zůstává víceméně konstantní. Zmiňovaný Kjótský protokol je obecně uznávaným dokumentem, ale jeho praktické naplňování pokulhává, nehledě na to, že i při dodržování jeho parametrů by k žádnému rapidnímu snížení objemu

287


skleníkových plynů v globálním měřítku nedošlo. Dokument navíc v souvislosti s „bojem“ proti skleníkovým plynům upravuje pouze vnitrostátní leteckou dopravu, nikoliv však mezinárodní. Za snahou Komise jsou tedy patrné zejména dva motivy: snaha učinit z EU alespoň v jedné oblasti (ochrana životního prostředí) světovou velmoc č. 1 a potažmo uspokojit vlastní regulatorní potřeby. Poněkud překvapivě ji v tom podporuje i Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Obsah komuniké V samotném komuniké Komise figurují čtyři možnosti, jak s emisemi, které při letecké dopravě vznikají, bojovat: výzkum, úprava řízení leteckého provozu, zdanění energií (leteckého benzínu) a zařazení letecké dopravy do evropského systému emisního obchodování. Poslední z možností (avšak paralelně vedle zbývajících tří) Komise preferuje, protože jde podle jejího názoru o nejschůdnější cestu. Podobný systém už v EU od začátku roku 2005 funguje a vztahuje se na největší průmyslové podniky. Další vývoj Komise počítá s předložením legislativního návrhu v průběhu roku 2006 poté, co jedna z jejích pracovních skupin připraví podklady pro praktické provedení začlenění letecké dopravy do stávajícího systému. Kritici se proti záměrům Komise ostře postavili. Především AEA oznámila, že existuje dostatek efektivnějších nástrojů, jimiž je možné emise snížit, než zařazení do systému emisního obchodování. Patří mezi ně mj. i výzkum, který Komise v souvislosti s leteckou dopravou staví spíše na vedlejší kolej. Další reakce prozatím nebylo možné vzhledem k „prázdninovému provozu“ většiny relevantních institucí zaznamenat, nicméně hned na podzim lze očekávat, že se k danému problému vyjádří i další aktéři. Do budoucna půjde nesporně o další z „evergreenů“ evropské legislativní iniciativy, podobně jako jimi jsou např. návrh směrnice o službách či o pracovní době. Revize směrnice o univerzální službě ECTA, organizace reprezentující evropské telekomunikační operátory, vyzvala 22. července Komisi k revizi směrnice 2002/02 o univerzální službě, která podle ECTA už neodpovídá požadavkům na vytváření konkurenčního prostředí v telekomunikačním sektoru. Komise sice v souladu s platnou normou vydala 24. května formální hodnocení toho, nakolik je směrnice potřebná a užitečná, ale s její změnou nepočítá.

288

Obsah výzvy ECTA nepožaduje rozšíření předmětu směrnice na mobilní operátory a poskytovatele vysokorychlostního připojení k internetu, protože tam je tzv. univerzální služba díky konkurenčnímu boji už „automaticky“ prakticky dostupná: pokrytí je takřka stoprocentní a za „rozumnou“ (affordable) cenu. Cílem je spíše „byrokratické uvolnění“ na poli pevných linek. I zde by podle ECTA měl fungovat především trh, který by univerzální službu zajistil nesporně lépe než legislativní akt. Ostatně pojem univerzální služby je při existenci různých prostředků komunikace v současnosti už spíše nadbytečným. Jedinou výjimku ECTA připouští v případě nízkopříjmových či jinak (objektivně) znevýhodněných skupin. Těm by však univerzální služba neměla být zaručena afilací ke konkrétnímu operátorovi, jak je tomu dosud, ale spíše příspěvkem, s nímž by bylo možné investovat do služby podle konkrétního výběru. Další vývoj Vzhledem k načasování prohlášení ECTA nebylo možné zaznamenat žádné reakce relevantních aktérů. Komise jej pouze vzala na vědomí. Debata o univerzální službě a jejích legislativních úpravách však na úrovni EU nesporně bude pokračovat, protože vývoj na poli telekomunikací je překotný. ECTA např. označila technologii VoIP (internetovou telefonii) za další mezník, s nímž bude třeba počítat. Nutno konstatovat, že čím méně oblastí bude zahrnuto pod hlavičku univerzální služby, tím více možností konzumentům nabídne trh. Alespoň dosavadní praxe mobilních operátorů (minimálně v národním kontextu, nepočítaje v to roaming, který však není univerzální službou) to potvrzuje. „Rozvojová dávka“ z prodeje letenek Komise 1. září zveřejnila pracovní dokument, v němž jsou analyzovány možnosti, jak dosáhnout tzv. miléniových rozvojových cílů OSN v rámci EU. Komise navrhla, aby se z prodeje letenek v EU financovala oficiální rozvojová pomoc. Prozatím však není jasné, zda by tzv. rozvojová dávka (některými považovaná za první zárodek celoevropské daně) měla být povinná, nebo by měla být založena na dobrovolnosti leteckých přepravců, resp. cestujících. Legislativní pozadí O otázce „rozvojové dávky“ jednala už v červnu Rada, ovšem ke konkrétnímu závěru nedošla. Už tehdy se ale proti záměru postavila Mezinárodní asociace letecké dopravy (IATA).


Podle ní by jeho realizace vedla ke zdražení letecké dopravy. IATA tvrdí, že pro rozvoj zemí tzv. třetího světa dělá dost tím, že je umožňuje turistům navštívit. Obsah dokumentu Dokument Komise počítá krom povinné, nebo dobrovolné dávky i s jejími různými výšemi: jedno, nebo pět euro v případě vnitroevropských letů a dvě, nebo deset euro v případě letů mimoevropských. Pokud by byla dávka posazena na nižší úroveň (jedno, resp. dvě eura), pak by se podle Komise ročně vybralo 172 mil. €, resp. 572 mil. € v závislosti na tom, zda by dávka byla povinná, nebo ne. (Komise počítá, že do dobrovolného schématu by se zapojilo na 30 % cestujících.) V případě vyšší dávky (pět, resp. deset euro) by objem vybraných prostředků vzrostl o 290 mil. €, resp. 2,8 mld. €. Další vývoj Přestože Komise ve zveřejněném textu konstatovala, že zavedení dávky (ať už povinné, nebo ne) by se výrazně nepodepsalo na poptávce po letenkách (Komise očekává její snížení o 0,5 až 4 %), lze v následujícím období čekat, že se otázka „rozvojové dávky“ stane jednou z těch, které budou – byť nejspíše zástupně – definovat politickou debatu na úrovni EU. Nejde totiž jen o dávku jako takovou, ale i o roli, jakou chce EU hrát v globální politice, a o míru, jakou chce EU působit re-regulačními opatřeními na vlastní jednotný vnitřní trh. Zavedení „rozvojové dávky“ s sebou ponese mj. i zvýšené administrativní náklady a stížnosti cestujících. Nehledě na skutečnost, že země, jejichž ekonomiky jsou založeny na cestovním ruchu (např. Řecko), potenciálně přijdou o relativně vysoký objem příjmů. Francie se za podpory Velké Británie naopak postavila za zavedení „rozvojové dávky“. Rada ministrů hospodářství a financí (EcoFin) se otázce věnovala na svém neformálním zasedání v Manchesteru ve dnech 9.–10. září. Ke konkrétnímu závěru (konsenzu) však nedospěla. Nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy Komise 6. září prezentovala nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy. Ty stávající jsou z roku 1994 a podle Komise jsou už nevyhovující. Hlavní inovací jsou revidované podmínky pro pomoc letištím a leteckým společnostem, které využívají regionálních letišť.

Obsah nových směrů Komise dosud podporu letišť z veřejných zdrojů nepovažovala za státní pomoc, která je podle smluv nepřijatelná. Nyní má být všem letištím, která ročně přepraví více než 5 mil. cestujících, státní pomoc odepřena. Základním principem nových směrů je požadavek, aby z případné povolené státní pomoci (rozhodovat bude Komise) neprofitoval pouze jeden vybraný dopravce. Státní pomoc navíc bude muset být meritorně i časově omezená. Preferováno bude vytváření nových a/nebo regionálních linek a navyšování jejich frekvence, především pak v tzv. periferních nebo ultraperiferních regionech. Hodnocení Pokud budou nové směry uvedeny do praxe, výrazně se omezí možnost jednotlivých členských zemí podporovat vlastní letiště. S ohledem na liberalizaci trhu jde o pozitivní krok. Problémem však je, že nové členské státy neměly tolik prostoru pro vytvoření sítě letišť jako bývalá „patnáctka“. Reakce zainteresovaných stran se nicméně nepodařilo získat, stejně jako informaci o tom, odkdy budou nové směry platit. 1.4 RADA 1.4.1 Rada pro zemědělství a rybolov Renovovaný návrh reformy cukerního pořádku Předmětem jednání Rady ministrů zemědělství, které se uskuteční ve dnech 19. – 20. září, bude dle očekávání vedle projednávání financování zemědělského sektoru včetně návrhu nařízení o zřízení fondu pro rozvoj venkova EAFRD opět i kontroverzní návrh reformy cukerního pořádku. V této oblasti, která stále náleží k nejregulovanějším a nejcitlivějším komoditním odvětvím společné zemědělské politiky (CAP), se během roku jedná o již druhý návrh na praktické provedení liberalizace trhu, na niž v této oblasti silně tlačí především WTO. Ta na podzim 2005 začíná s dalším kolem jednání v Dauhá, věnovaným z velké části též problematice světových zemědělských trhů a pozici rozvojových států na nich. Již na jednání Rady ministrů zemědělství, která proběhla ještě 17. července a na níž byl nový návrh reformy cukerního pořádku poprvé předsta-

289


ven komisařkou Boelovou, se zvedl protest sedmi členských zemí (proti původnímu návrhu protestovalo deset členů, většinou z řady nových zemí, které původní návrh explicitně znevýhodňoval; poněkud překvapivě mezi nimi nebyla ČR a též Polsko, které v současném návrhu reformy získalo velký prostor a „probojovalo“ se tak mezi skupinu zemí, v níž figuruje Francie či Španělsko, které téměř nepocítí zmenšení kvóty na výrobu cukru). Cílem reformy cukerního pořádku je zmenšení objemu výroby cukru v EU a především jeho ceny, která je dosud silně dotována, a proto je až třikrát vyšší než ceny světové. Zmenšení evropské produkce má za cíl „vpustit“ na evropský trh producenty této komodity z rozvojových zemí, jak na tom trvá WTO. Původní návrh „řešil“ tento problém poněkud neférovým způsobem: explicitně zařazoval nové členské země mezi tzv. nekonkurenceschopné státy, u nichž se počítá v budoucnu s postupným útlumem až úplnou likvidací výroby cukru. Obsahoval též možnost převoditelnosti kvóty udělené cukrovaru v případě jeho krachu mimo hranici členského státu, což by znamenalo fakticky přesuny výroby cukru napříč hranicemi členských států jen do určitých oblastí EU. Tyto sporné klauzule nový návrh již neobsahuje. ČR se dle něj zařazuje do skupiny zemí (spolu např. s Maďarskem), které sice zaznamenají útlum výroby v důsledku snížení kvóty, k určitému útlumu však již od počátku 90. let došlo a snížení kvóty nebude dle nového návrhu tolik masivní. Návrh však počítá s výraznějším snížením (až o 39 %) výkupní a garantované ceny cukru (ceny, již mají zaručenu producenti), což vyvolává odpor právě producentských kruhů (zemědělců více než cukrovarů, jimž má na konverzi v případě reorientace výroby přispět EU). K protestujícím proti sloučení vývozní a výrobní kvóty na cukr (kvóty A a B) se tentokrát poněkud překvapivě přidalo též Polsko, námitky vůči návrhu vyslovilo též např. Estonsko, které požaduje výraznější snížení garantovaných cen až úplnou liberalizaci trhu s cukrem. Návrh reformy totiž představuje stále ještě regulační opatření, nejde tedy opět o liberalizaci, jak jej prezentuje Komise, ale spíše o „řízené“ zmírnění nejsilnějších asymetrií v této oblasti v podobě prodeje masivně dotovaného cukru, který WTO považuje za příklad dumpingu. Zemědělci mezitím dávali najevo svůj protest proti návrhu velmi hlasitě, otevřenými demonstracemi před budovou, v níž se červencové zasedání Rady konalo. V září vůči novému návrhu podala protest též skupina poslanců EP, očekává se tedy, že první oficiální schůzka Rady 19. září bude z hlediska projednávání této otázky zřejmě plná kontroverzí.

290

1.4.2 Rada EcoFin Výzva ke společnému postupu v otázce kompenzace vysokých cen pohonných hmot spotřebitelům Neformální schůzka ministrů financí EU 9. – 10. září v Manchesteru byla věnována problému rostoucích cen pohonných hmot a jejich dopadu na spotřebitele. Tři z pětadvaceti vlád členských zemí (Belgie, Nizozemí a Polsko) se totiž rozhodly kompenzovat narůstající ceny snížením spotřební daně. EU však na tento krok reagovala požadavkem, aby se členské státy vzdaly jednostranných akcí a naopak koordinovaly kroky na evropské úrovni. Opět tak prokázala ochotu aktivně promlouvat do otázek daňové politiky členských států, přičemž v tomto případě odmítá autonomní rozhodnutí některých svých členů ke snížení spotřební daně a požaduje společný postup členských zemí. „Společný postup“ se ovšem prozatím nese pouze v rovině rétoriky; Komise navrhuje veřejnou výzvu směrem k USA, aby přistoupily na politiku energetických úspor, a ke kartelu OPEC, aby zásoby paliv zpřístupnil. Nejedná se tedy o žádné konkrétní kroky, které by vedly ke snížení cen pohonných hmot za situace, kdy polovinu jejich současné ceny (i po tržním nárůstu v důsledku hurikánu Katrina a opatřeních OPEC) stále tvoří daňové zatížení. Dalším krokem, který může pouze nepřímo pozitivně ovlivnit vzniklou situaci, je plán Komise vytvořit po zmapování ropných zásob jednotlivých členských zemí jejich registr a statistiku, což by po zveřejnění mělo zamezit spekulacím s nákupy ropy na černém trhu, které ženou její ceny ještě výše. Další navrhované „společné kroky“ představují podporu investic do obnovitelných zdrojů energie. Hodnocení dosavadního společného postupu O žádném z těchto kroků přitom nelze říci, že by mohl po své aplikaci disponovat bezprostředním vlivem na snížení cen pohonných hmot. EU naznačilala, že dává přednost zachování kontroly nad daňovou politikou členských států před řešením situace, která je nevýhodná především pro spotřebitele pohonných hmot, kterými jsou nejen všichni řidiči a cestující v automobilové dopravě, ale také spotřebitelé výrobků, které jsou distribuovány, dováženy a převáženy prostřednictvím automobilové dopravy (včetně potravin).


1.4.3 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Směrnice o pracovní době strojvůdců Rada 18. července schválila směrnici o pracovní době strojvůdců podílejících se na přeshraniční dopravě. Legislativní pozadí Norma upravuje minimální standardy v dané oblasti a doplňuje platnou směrnici o pracovní době (2003/88). Návrh byl přijat formou sociálního dialogu a do jeho projednávání nebyl zainteresován EP. Ani Rada nebyla v tomto případě oprávněna přijímat pozměňovací návrhy. Návrh se jevil jako kontroverzní už při projednávání ve Výboru stálých zástupců v květnu. Tehdy se proti němu postavila Velká Británie, Nizozemsko, Slovensko, Německo, Litva, Itálie a ČR. Při červencovém hlasování v Radě se zdrželi pouze zástupci Velké Británie, Slovinska a Rakouska, ostatní byli pro. Předmětem kritiky byly především harmonizační požadavky, které se podle odpůrců návrhu budou dostávat do konfliktu s požadavky na zajištění tzv. čtyř svobod, především volného pohybu služeb a kapitálu. Obsah směrnice Směrnice specifikuje minimální požadavky na odpočinek pracovníků (minimálně 12 hodin denně, jednou týdně lze zkrátit na 9 hodin) a na dobu řízení (celkově nesmí překročit 80 hodin během 14 dnů). Strojvůdci také nesmějí trávit více než jednu osmihodinovou dobu odpočinku mimo domov. Nařízení o digitálních tachografech Mezinárodní unie pro silniční dopravu (IRU) 4. srpna znovu otevřela otázku nařízení o digitálních tachografech. Požádala britské předsednictví o urychlené uspořádání zvláštního zasedání Rady ministrů dopravy a o stanovení přesného kalendáře zavádění digitálních tachografů. Definitivní vybavení předepsaných nákladních vozů novými typy tachografů by mělo podle IRU nastat rozhodně později než v lednu 2006.

Legislativní pozadí V lednu 2006 má vypršet lhůta pro zavedení tachografů, jež trvá už od dubna 2004 a původně měla uplynout 5. srpna 2005. Na nátlak IRU však byla prodloužena. IRU argumentuje tím, že po prodloužení moratoria nebyl stanoven přesný harmonogram, který je pro zavedení tachografů nezbytný, a ohledně celé záležitosti panuje nejistota. Opomíná ale, že de iure je už nařízení o tachografech platné a Komise do 1. ledna 2006 pouze rezignovala na kontrolu jeho dodržování. IRU každopádně požaduje „realistické datum“; jinými slovy příklon k návrhu EP, který počítal ještě před přijetím definitivního rozhodnutí o lednu 2006 s termínem 5. srpna 2006. Komise požadavek IRU v prohlášení odmítla s tím, že jak úřady členských států, tak i výrobci tachografů měli dostatek času na to, aby dostáli svým závazkům a vytvořili dopravcům prostředí pro plynulou konverzi z analogových na digitální přístroje. Rada se k argumentům IRU nevyjádřila vůbec. Další vývoj V období do konce roku 2005 lze přes dosavadní relativní neúspěch očekávat stupňování aktivit IRU proti brzkému zavedení tachografů. Argumentace IRU počítající s technickými problémy při procesu konverze je podle všeho pouze záminkou. Pravým důvodem odporu vůči digitálním tachografům je nejspíše fakt, že nové přístroje umožní mnohem lépe kontrolovat dodržování předepsaných dob odpočinku a – podle Komise – napomohou zajistit „férovou soutěž“ na jednotném trhu. Nutno dodat, že nařízení se ve spojení se zákazem tzv. kabotáže, jež se vztahuje na deset nových členských zemí, dotkne i českých dopravců. Pravděpodobně citelněji než těch, kteří působí v původní „patnáctce“.

291



2.1 BRITSKÉ PŘEDSEDNICTVÍ Priority britského předsednictví v oblasti životního prostředí Velká Británie 12. července ústy své ministryně Margaret Beckettové zveřejnila priority v oblasti životního prostředí pro své půlroční předsednictví EU. Britové se přednostně chtějí zabývat třemi problémovými okruhy: klimatickými změnami, evropským systémem registrace, evaluace a autorizace chemikálií (REACH) a zlepšováním evropské legislativy. Pokud Komise v dohledné době zveřejní materiály týkající se revidované strategie udržitelného rozvoje a tematických strategií, pak se britské předsednictví hodlá zabývat i jimi. Uvedenými prioritami Britové do značné míry navazují na předcházející priority lucemburské a očekávají podobný postup i od následujícího předsednictví, jehož se ujme Rakousko. Obsah priorit Britové se chtějí v průběhu svého předsednictví zaměřit především na pečlivou přípravu pozice EU na plánovaný summit v Montrealu, který se uskuteční na přelomu listopadu a prosince 2005 a kde se budou zainteresované státy snažit pokročit v jednáních o boji proti změnám klimatu. Británie chce v dané věci navázat na závěry summitu G-8, který se konal začátkem července ve skotském Gleneagles, a potvrdit vedoucí roli EU. Jde o poměrně ambiciózní úkol vzhledem k tomu, že zmíněný summit, výrazně ovlivněný teroristickými útoky v Londýně, nedospěl k žádným závazným závěrům. V otázce REACH se Velká Británie zavázala spolupracovat s EP a Komisí tak, aby Rada byla v listopadu schopna dosáhnout politické dohody o společném postoji k danému návrhu legislativy. V současnosti však na úrovni Rady konsenzus neexistuje. Lepší a přehlednější legislativa je dlouhodobě na špici pozornosti všech rozhodovacích orgánů EU.

292

Britské předsednictví chce navzdory všem dosavadním marným pokusům ze strany Komise i předcházejících předsednictví dosáhnout toho, aby (nejen) v oblasti životního prostředí byly vytvářeny proporcionální normy v souladu s potřebami občanů EU. Hodnocení Představené priority představují pouze zlomek toho, čím se EU na poli životního prostředí zabývá, nicméně jde o položky, které jsou obecně považovány za nejobtížnější. Margaret Beckettová při prezentaci svých záměrů před poslanci EP odmítla, že jsou pouze dílčí, neboť nezahrnují např. otázku chráněných oblastí Natura 2000 či záležitost tzv. Aarhuské konvence o přístupu k informacím o životním prostředí. Mezi analytiky naopak panuje přesvědčení, že i s řešením zmíněných bodů bude mít britské předsednictví plno práce. Evropský úřad pro životní prostředí (EEB) se přesto postavil za evropské poslance a britské priority po jejich zveřejnění podrobil kritice. Směr, jimiž se ubírají, je podle něj správný, avšak chybí mezi nimi právě ony otázky, jejichž řešení požaduje EP. EEB zároveň britské předsednictví vyzval, aby usilovalo o co nejrychlejší dosažení shody o dalším finančním rámci tak, aby nebylo ohroženo plnění všech předpokládaných environmentálních závazků EU. Priority britského předsednictví v oblasti veřejného zdraví Britská ministryně Patricia Hewittová 13. července prezentovala priority předsednické země v oblasti veřejného zdraví. Velká Británie chce do konce roku 2005 posílit informování o „zdravých“ potravinách, chce se věnovat ochraně pacientů a pokusí se snížit rozdíly ve zdravotní péči v jednotlivých členských zemích. Přestože jde o velmi ambiciózní plán, sama ministryně jej označila za realistický. S ohledem na dění v EU je pozoruhodné, že Británie nehodlá v daných oblastech primárně produkovat novou legislativu, ale chce v souladu s principem subsidiarity


(a v souladu s reálným fungováním národních zdravotnických systémů) především podporovat spolupráci mezi jednotlivými členskými zeměmi, popř. Světovou zdravotnickou organizací. Neznamená to ale, že se zastaví projednávání legislativy, která už figuruje v rozhodovacím procesu. Ministryně hodlá pokračovat v meziinstitucionálních negociacích podle vlastního harmonogramu tak, aby především otázka nutričních nároků na potraviny (počítaje v to záležitost vitamínů) byla na půdě Rady vyřešena do konce roku 2005. Navzdory vlastnímu britskému hodnocení jsou navržené priority nejen ambiciózní, ale hlavně příliš obecné na to, aby bylo možné je během půl roku realizovat. Obecně se očekává, že priority se podaří naplnit jen zčásti, zejména pak ve formě pořádání četných konferencí, nikoli však v rovině praktické. 2.2 BUDOUCNOST EU Evropská ústava a její budoucnost Poměrně překvapivé prohlášení (vzhledem k rétorice, která v souvislosti s evropskou ústavou převážně přicházela od představitelů EU ještě v červnu 2005, a navzdory výsledkům francouzského a holandského referenda) zaznělo 31. srpna při příležitosti oslav 25. výročí vzniku Solidarity v Polsku z úst předsedy Komise Barrosa. Barroso, představitel liberálně orientované portugalské pravice, je znám ze svého ročního působení v čele Komise relativně pragmatickými postoji k některým otázkám evropské politiky, které se mu však na politické scéně EU, ve vlastním týmu i proti některým představitelům členských států nedaří vždy prosadit (viz jeho odmítnuté pokusy o revizi Lisabonské strategie či prosazování původní podoby nové směrnice o liberalizaci trhu se službami z jara 2005). V souvislosti s opětovným návratem k tématům strukturální i finanční budoucnosti Unie, k nimž mimo jiné patří i otázka evropské ústavy, zamítnuté referendem ve dvou členských zemích, prohlásil, že dle jeho názoru neexistuje naděje na brzkou „resuscitaci“ dokumentu v předkládané podobě. Političtí představitelé EU, včetně reprezentantů klíčových institucí, se pod vlivem událostí z května a června 2005 (francouzské a holandské referendum, patová situace v souvislosti se zamítnutím navrhované podoby finanční perspektivy pro roky 2007–2013 na Evropské radě v červnu 2005) dohodli před odchodem na letní dovolenou na tom, že sporný dokument bude odložen po dobu „období reflexe“ do roku 2006.

Zejména zástupci Německa, ale též reprezentanti obou nejsilnějších frakcí v EP (socialisté a EPP-ED) se ale nyní netají tím, že „období reflexe“ by mělo být především jakýmsi „obdobím klidu“, během něhož by se mělo na vášně obklopující debatu o ústavě částečně zapomenout a po němž by dokument měl být opět předložen ke schválení občanům v Nizozemí i ve Francii. Barroso naopak při své návštěvě Polska prohlásil (jak jej citoval jeden z nejvýznamnějších polských deníků Rzeczpospolita), že si nedovede představit, že by za těchto okolností mohl být v rámci EU v dohledné době přijat podobný dokument ústavního typu. Takové prohlášení z úst de facto nejvýznamnějšího představitele klíčového orgánu EU ilustruje jak sporný charakter euroústavy, tak vědomí, že úplné ignorování výsledků referend je z právního i politického hlediska málo přijatelné, neunikaly ani hlavním představitelům evropských institucí. Jak vyplývá dále z obsahu prohlášení předsedy Komise Barrosa, ani on se nepřiklání k možnosti využít situace v EU, kterou řada pozorovatelů komentovala před létem 2005 jako patovou, a daného „období reflexe“ k zásadní reformě nejen strukturálního charakteru, ale především pokud jde o politiky, priority, financování a fungování EU. Naopak se přiklání k variantě zachovat v dohledné budoucnosti platnost smlouvy z Nice. Toto prohlášení z úst klíčové osobnosti současné EU opět na jedné straně vyvolává vzpomínky na rétoriku, s níž byl veřejnosti předkládán text evropské ústavy: jako jediná myslitelná varianta, bez jejíž platnosti by rozšířená EU nemohla fungovat. Nyní naopak předseda Komise do určité míry překvapuje prohlášením o tom, že dosavadní zkušenost fungování EU-25 prokázala, že rozšíření Unie za současného zachování stávajících rozhodovacích mechanismů a institucionální struktury k žádnému kolapsu nevedlo. Na druhé straně je skutečností, že na přistoupení k EU čekají Rumunsko a Bulharsko, jejichž přístupová jednání jsou již uzavřena, obě země však byly ministry zahraničí členských zemí EU na jejich první poprázdninové neformální schůzce „Gymnich“ ve dnech 1.–2. září vyzvány ke „zrychlení reforem“, členství v roce 2007 tedy ještě není definitivní záležitostí. Neformální zasedání ministrů zahraničí „Gymnich“ Na schůzce ministrů zahraničí byla projednávána též velmi citlivá otázka členství Turecka; vyjadřovali se i k možnosti zahájení přístupových rozhovorů s Chorvatskem, o které tato země žádá.

293


Dosavadní postup v těchto otázkách charakterizovala masivní podpora ze strany některých zemí pro variantu jakéhosi zvláštního „privilegovaného“ partnerství, nikoli plného členství. Výsledkem jednání ministrů zahraničí EU bylo uzavření nové dohody s Tureckem o pokračování rozhovorů, navzdory tomu, že Turecko odmítá uznat Kypr. V chorvatském případě charakterizovala postoj EU dlouhodobá neochota zahájit přístupové rozhovory, dokud tato země nevydá Mezinárodnímu soudnímu tribunálu (ICTY) válečného zločince generála Ante Gotovinu. To vše staví evropské instituce a politiky do „podezření“, že se snaží různými důvody obhájit oddalování dalšího rozšiřování EU mimo jiné i proto, že je stávající mechanismus fungování již neabsorbuje. Nejde zdaleka jen o hledisko institucionální či strukturální, ale především o složitost problémů, které se ještě komplikují, má-li o tak velké sumě otázek, které byly během více než 50 let fungování projektu evropské integrace převedeny na nadnárodní úroveň, být rozhodováno hlasem 27 a více států s odlišnou politickou minulostí a ekonomickými potřebami, zvláště je-li převážná většina těchto problémů provázána s otázkou evropských financí. Budoucnost evropské ústavy očima EP Téměř bezprostředně po Barrosově vystoupení na oslavách výročí založení polských antikomunistických odborů se ozval zcela opačný hlas předsedy nejsilnější frakce EP (frakce EPP-ED) H. G. Poetteringa. Podle Poetteringa konstituce není mrtvá a měla by být proto naopak předložena v roce 2007 (kdy již dojde k obměně také na prezidentském postu ve Francii) k opětovnému hlasování. „Období reflexe“ si tedy předseda EPP-ED, zdá se, vysvětlil svým způsobem: reflexí a obměnou má projít nikoli ústava a potažmo EU, ale evropské politické špičky (obměnou personální) a snad i evropská veřejnost (obměnou názorovou). Signály přicházející nejen z nitra evropských institucí, ale i od politických špiček členských států naznačují, že se po letní přestávce, kdy se konečně naplno ujímá „vlády“ také nová předsednická země, Velká Británie, obnovuje diskuse o nejspornějších otázkách politiky a fungování EU. Zástupce frakce evropských liberálů v EP (ALDE) Andrew Duff z Velké Británie představil šest možných cest dalšího postupu v otázce budoucnosti evropské ústavy: 1) úplné opuštění dokumentu a návrat k platné smlouvě z Nice; 2) zkusit předložit smlouvu k opětovnému schválení ve státech, v nichž neuspěla; 3) implementovat klíčové změny, které ústava přináší především na poli politik pomocí sekundární legislativy a obejít tak nutnost měnit primární právo;

294

4) snížit kvórum, tzn. že by ústavní smlouva mohla být přijata i za předpokladu, že by ji neratifikovalo všech 25 zemí, to by však znamenalo fundamentální zásah do dosud zachovávaného konsenzuálního systému přijímání změn primárního práva; 5) vytvoření nové klíčové smlouvy primárního práva prostřednictvím změn ve smlouvě z Nice; 6) vytvoření nové klíčové smlouvy primárního práva prostřednictvím jednání o změnách ústavy, především opětovné jednání o jejích nejspornějších pasážích. Do diskuse o strukturální i politické budoucnosti EU se zapojují i politické osobnosti mimo instituce EU. Český prezident Klaus během léta v českém a britském tisku představil svoji vizi Organizace evropských států, která by přeměňovala EU ze stávající nadnárodní struktury pohybující se na pomezí federalizovaného státu a organizace v klasickou mezinárodní organizaci evropských států. Proti této vizi se postavil např. polský premiér Kwaszniewski. Barrosovy výzvy ke zmírnění regulace v EU Předseda Komise Barroso v souvislosti s úvahami o budoucnosti EU, tentokrát v rovině praktičtějších úvah o jejím každodenním legislativním fungování, překvapil svými výzvami k racionalizaci regulativní činnosti EU v září ještě jednou. Kritizoval tak trend, jenž je patrný v legislativě EU již řadu desetiletí, ale zejména v posledních letech, kdy EU přebírá na nadnárodní úroveň stále širší okruh pravomocí, což se v praxi projevuje produkcí nových a nových legislativních návrhů z Komise, která v nadnárodním pilíři vlastní dle platných smluv legislativní monopol (tuto skutečnost, která vylučuje z možnosti navrhnout legislativu např. skupinu poslanců EP, jak je standardní normou fungování demokratických politických systémů, neměnila ani euroústava). Přispěly k tomu patrně některé již skutečně „absurdní“ legislativní návrhy, které se při jednání evropských institucí objevily v posledních měsících (např. směrnice týkající se ochrany pracovníků proti nadměrnému slunečnímu záření projednávaná v září v EP). Barroso se ve svém vystoupení 14. září pokoušel i v reakci na to apelovat na zástupce institucí EU, aby aktivně přispívali k zeštíhlení evropské legislativy úplným zrušením některých nepříliš logických právních norem, které způsobují přeregulovanost právního a potažmo i praktického života v EU. Hodnocení Barrosova prohlášení Praktický dopad podobných (potřebných) výzev ovšem v reálné politice EU komplikuje skutečnost, že velmi záleží (navzdory platným normám primárního i sekundárního práva apod., zakotvujícím roli


jednotlivých institucí) na reálné síle dané osobnosti a její schopnosti čelit opačným tlakům. Barrosovo předsednictví je z tohoto hlediska prozatím hodnoceno jako poměrně slabé (viz odmítnutí jím navrhované revize Lisabonské agendy, některé prvky prosazované směrnice o službách i neschopnost zaujmout silnější stanovisko v otázce situace obklopující finanční perspektivu pro roky 2007–2013). 2.3 FINANCE EU Návrat k diskusím o finanční perspektivě 2007–2013 Počátek září přinesl spolu s prvními schůzkami evropských institucí (neformální „Gymnich“ Rady ministrů zahraničních věcí členských států ve dnech 1.–2. září, opět neformální schůzka Rady EcoFin ve dnech 9.–10. září, plenární zasedání EP 5.–9. září) návrat k diskusím o problémech, které představitelé EU opustili před letní přestávkou. Náleží k nim zejména budoucnost finanční perspektivy pro roky 2007–2013, velmi sporné téma, které na jednání Evropské rady v červnu 2005 skončilo odmítnutím navržených parametrů především ze strany současné předsednické země EU, Velké Británie, ale též dalších čistých plátců do evropského rozpočtu (např. Nizozemí a Švédsko, kteří představují největší přispěvatele nikoli v absolutních číslech – tím je Německo –, ale v přepočtu na obyvatele). Skupina čistých rozpočtových plátců v čele s Velkou Británií navrhovala restrukturalizaci rozpočtové politiky EU, včetně napadení nejvíce „neuralgického“ bodu evropských financí – společné zemědělské politiky, do níž proudí stále největší podíl rozpočtových výdajů. Jednání o finanční perspektivě bylo odloženo na podzim 2005, přičemž počátek září byl poznamenán v této oblasti především rétorickými výzvami představitelů evropských institucí i států směrem k předsednické zemi s apelem na řešení situace. Ve prospěch co nejrychlejšího přijetí nové finanční perspektivy se vyslovili na zářijové schůzce Visegrádské skupiny premiéři ČR, Maďarska, Polska a Slovenska. Nutno však zdůraznit, že jejich postoj vzhledem k britským návrhům restrukturalizace a reformy systému evropského financování nebyl zcela jednotný. K britské pozici se nejsilněji přikláněl premiér Slovenska, země, která je známa vstřícnou daňovou politikou vůči investorům (včetně rovné daně), zažívá od vstupu do EU výrazný hospodářský růst a zřejmě si silně uvědomuje skutečnost, že s postupným rozšiřováním EU o chudší státy se bude posouvat do pozice rozpočtového plátce. Z této pozice je jednodušší pochopit postoj současných

čistých plátců, kteří upozorňují na to, že příliš redistribuční podstata financování EU je dlouhodobě neudržitelná. Sporné body Ze všech zemí Visegrádské skupiny má největší (a pochopitelný) zájem na zachování stávajícího systému financování (včetně největšího podílu CAP na rozpočtových výdajích) Polsko, které se má dle přístupové smlouvy po roce 2013 stát největším příjemcem zemědělských dávek a přímých plateb (v tomto roce má dosáhnout podíl přímých plateb pro deset nových členských zemí 100 % nárokované částky). Z hlediska zbývajících tří zemí je však přijatelnější restrukturalizace rozpočtové politiky, která by vyžadovala menší kontribuce členských zemí do rozpočtu a menší přerozdělování. Do určité míry by byl pochopitelný argument maďarského či českého premiéra o tom, že je třeba přijmout dlouhodobý plán financování EU kvůli zachování nároku nových členských zemí na platby ze strukturálních fondů (regionální a kohezní politika), dohodnutého opět v Kodani. Zkušenosti z prvního roku členství v EU však ukazují, že potřeba zachování systému regionální politiky financované prostřednictvím strukturálních fondů není vždy nejlépe obhajitelným argumentem. ČR se během prvního roku členství nedařilo vyčerpávat finanční částky, na něž má z přístupové smlouvy nárok, především v důsledku zpožďování plateb ze strany EU. Tyto argumenty naznačují, že pro menší, nezemědělskou členskou zemi, orientující se na liberální ekonomickou politiku (ekonomiky Pobaltí, Slovensko), je výhodnější vyměnit pozici člena – čekatele na finance (pozici do značné míry prozatímní) za pozici obhájce změn rozpočtové a finanční politiky EU. Naznačují též, že členové kooperativní skupiny založené na geografických a historických tradicích spolupráce (jako je Visegrádská skupina) nemusí mít v prostředí EU vždy totožné zájmy, zejména z hlediska finanční politiky. Vedle představitelů členských zemí EU se s výzvami na uzavření jednání o finanční perspektivě (zřejmě bez zbytečných „experimentů“ s reformou této politiky) obrátila na Velkou Británii i Komise, která opět využívala argumentů používaných již během červnového jednání Evropské rady, o tom, že pokud nebude konsenzu dosaženo do 1. ledna 2007, poškodí to zejména nové členské země a jejich zisky ze strukturálních fondů. Británie prozatím zaujala vyčkávací pozici, snaží se však komunikovat s představiteli členských států o jejich představách řešení problematiky finanční perspektivy. Britský ministr průmyslu a obchodu Alan Johnson přitom na zasedání Výboru EP pro regionální rozvoj

295


potvrdil, že neexistuje žádný havarijní „plán B“ pro regionální politiku v případě opětovného zamítnutí finanční perspektivy. Potvrdil v tomto kontextu odhodlání Británie coby předsednické země dodržet svůj slib a dotáhnout do konce jednání o finanční perspektivě včetně parametrů financování regionální politiky a strukturálních fondů během listopadu, tedy ještě do konce roku 2005. Podle jeho názoru v oblasti regionální politiky (na rozdíl od zemědělství) existují mezi zástupci členských zemí spíše rozpory technické, nikoli zásadní povahy a jmenoval přitom celkem pět sporných oblastí. Do jaké míry se však toto optimistické očekávání Británie vzhledem ke sporům mezi členskými státy o financování oblasti zemědělství naplní, to bude představovat jedno z klíčových politicko-legislativních témat diskusí a sporů v EU během podzimu a zimy 2005. Příprava rozpočtu pro rok 2006 Patová situace ovšem každopádně neohrozí přípravu rozpočtu pro rok 2006, které bude věnováno jednání Rady a rozpočtového výboru EP během podzimu 2005. Rozpočet pro příští rok je sestavován ještě dle parametrů stávající finanční perspektivy, kterou je Agenda 2000, přizpůsobená od roku 2004 rozšířené EU. K první rámcové dohodě o parametrech nového rozpočtu pro rok 2006 již dospěl EcoFin. Debaty, které proběhly v rámci zářijových zasedání výborů EP i plenárního zasedání, naznačily kritiku ze strany některých frakcí EP (PES) vůči rozpočtovým prioritám obhajovaným ze strany Rady EcoFin. Protestují především proti tomu, že Rada EcoFin požaduje šetření ve výdajích, a to především v těch, které mají směřovat do oblastí priorit Lisabonské agendy. 2.4 JUSTICE A VNITRO Agendě neformálního setkání Rady pro justici a vnitro, které se uskutečnilo po měsíční přestávce v září, dominovalo téma boje proti terorismu. Tato tematika byla silně akcentována i v průběhu plenárního zasedání EP ve dnech 5.–9. září. Na stůl poslanců se totiž (prozatím pouze v prvním čtení) dostal návrh sporné legislativy, který na svém posledním červencovém zasedání i na mimořádném jednání svolaném na 7. července pod vlivem teroristických útoků v Londýně projednávala též Rada ministrů. Dohodla se přitom, že verdikt nad kontroverzní směrnicí má být na půdě Rady vydán do října 2005. Rámcová směrnice o zadržování a skladování telekomunikačních dat s problematikou boje proti terorismu velmi úzce souvisí.

296

Jedná se o balík právních norem umožňujících či přímo ukládajících povinnost telekomunikačním firmám zadržovat a skladovat po několik měsíců osobní data spjatá s dálkovým přenosem mezilidské komunikace, tedy data týkající se např. telefonických rozhovorů či e-mailové komunikace, která později mohou být využita policií. Jedná se o data technické povahy, jako je délka rozhovoru, čas, v němž se odehrál, či typ přístroje, s jehož pomocí komunikace probíhala, nejde tedy o samotný obsah rozhovorů či zpráv. Sporné body Přesto řada poslanců z řad socialistů, ale i liberálů varuje před tím, že podobná opatření nepřiměřeně zasahují do svobody jednotlivce a ohrožují právo na ochranu osobních údajů. Proti nařízení se brání též telekomunikační firmy; součástí legislativy je totiž též zákonný postih firem, které by se pravidly a povinností zadržování komunikačních dat neřídily. Na prosazení kontroverzní legislativy, která se na agendě evropských institucí (především Rady pro justici a vnitro) vyskytovala několik měsíců, měla ještě před letní přestávkou velký zájem současná předsednická země. Velká Británie na půdě EU hodlala během svého půlročního předsednictví coby své legislativní a politické priority prosazovat právě přísnější opatření související s protiteroristickým bojem, navzdory tomu, že by podobná opatření mohla směřovat až ke shromažďování, registraci a centralizované kontrole nad osobními údaji, a to ještě před tragickými sériemi teroristických útoků, které se v Británii odehrály během července 2005. Britský ministr vnitra při svém jednání s Výborem EP pro občanská práva přímo prohlásil, že v dnešní době získává právo člověka na bezpečí před hrozbou zabití např. cestou do práce větší důležitost nežli ochrana soukromí. Tento postoj však řada představitelů EP považuje za sporný, jak odkryla bouřlivá debata o této rámcové směrnici, jež se odehrála během zářijového plenárního zasedání EP. Nesouhlasný postoj vůči britské pozici v otázce této směrnice vyjadřuje také Komise, která jej dává najevo snahou o předložení alternativní legislativy, jak ohlásil ještě v červenci předseda Barroso. Jejím cílem je právě snaha zapojit výrazněji do rozhodování o této legislativě EP. Dle platného primárního práva má totiž v otázkách harmonizace norem trestního práva a nadnárodní spolupráce policejních orgánů stále ještě hlavní slovo Rada ministrů, která rozhoduje konsenzuálně, EP je pouze konzultován (tuto situaci by v některých případech měnilo přijetí evropské ústavy). Komise proto v září předložila alternativní návrh směrnice, jehož formálně právní


parametry umožňují, aby o ní EP mohl spolurozhodovat. Očekává se tedy, že v případě této „konkurenční“ směrnice bude zmírněn její kontroverzní obsah a EP bude umožněno vsunout do něj celou řadu pozměňovacích návrhů. Ostrý postoj Británie k tematice mezinárodního terorismu souvisel jak s dlouholetými zkušenostmi země s protiteroristickým bojem (působení IRA), tak s obavou vyplývající z masivního angažmá Británie v Iráku, obavou, již potvrzovaly zprávy tajných služeb a již bohužel potvrdily i reálné události z léta 2005. Britští zástupci se snaží přesvědčit Komisi a EP především o tom, že jejich zkušenosti s vyšetřováním červencových atentátů (v britském případě mimochodem mimořádně úspěšné, což dosvědčuje dlouholetou profesionalitu britských tajných služeb a policie v této oblasti) ukazují, že např. užití biometrických údajů v identifikačních průkazech či kontroverzní posílení pravomocí policie a tajných služeb při shromažďování a opatřování důkazů by v budoucnu napomohlo snadnější identifikaci pachatelů. Očekává se proto, že se zástupci Británie budou během podzimu na půdě evropských institucí včetně Rady a EP snažit prosazovat právě normy související na jedné straně s ochranou veřejnosti proti terorismu, na druhé straně s posilováním kontroly nad veřejností. Jedná se především o další dva sporné legislativní dokumenty: jedním z nich je European Evidence Warrant, posilující významným způsobem pravomoci policie při nadnárodní spolupráci v opatřování a vymáhání důkazů přes hranice členských států. Tuto legislativu hodnotili jako spornou i právní experti porovnávající trestní řády jednotlivých členských zemí, dospěli totiž k názoru, že jeho aplikace si vyžádá vyšší harmonizaci trestního práva, které ve všech zemích neumožňuje pro stejné kategorie trestných činů aplikaci stejných metod opatřování důkazů (např. rozkaz k domovní prohlídce). Druhou spornou směrnicí, která by měla být na půdě Rady podobně jako European Evidence Warrant projednána a schválena nejpozději v prosinci 2005, je směrnice umožňující efektivnější výměnu dat při přeshraniční spolupráci policejních sborů. Všechny tyto legislativní normy vyvolávají současně obavu z trendu, který umožňuje efektivnější a komplexnější zadržování osobních údajů citlivé povahy, jejich shromažďování na nadnárodní úrovni a sdílení policejními jednotkami různých členských států a tím potažmo efektivnější a komplexnější „sledování“ občana. Do prosince 2005 mají navíc členské státy přijmout společné bezpečnostní standardy identifikačních průkazů (jedná se o známé vybavení občanských průkazů biometrickými údaji, které již bylo schváleno a vyvolalo v členských zemích určité

kontroverze). Tato povinnost neznamená automaticky, že by měly být do prosince 2005 všechny identifikační karty těmito prvky vybaveny, členské státy jsou pouze povinny přijmout právní normy umožňující v budoucnu identifikační karty tímto způsobem vybavit. Do konce roku 2005 má být přijata též legislativa zavazující členské státy k efektivnější ochraně klíčových infrastruktur proti případným teroristickým útokům (dopravní tepny, zdroje pitné vody apod.), Komise je do října 2005 povinna předložit legislativní návrh týkající se postupného vzniku registru jmen pasažérů letecké dopravy. Jedná se tedy převážně o legislativu zasahující důležitým způsobem nejen do právních řádů a legislativní činnosti jednotlivých členských států, ale dotýkající se též do značné míry většiny jednotlivců. Bude zřejmě vyžadovat významnější investice státu do vnitřní bezpečnosti (ochrana infrastruktury, vybavování osobních průkazů dalšími ochrannými prvky), nebo významnějším způsobem zasahovat do soukromí jednotlivce (další shromažďování citlivých údajů na nadnárodní úrovni, vyšší pravomoci sítě nadnárodní policejní spolupráce Europol). Případ směrnice o zadržování a skladování dat elektronické komunikace přitom dokládá, že se vyhraněný postoj Británie budou zřejmě pokoušet brzdit nadnárodní složky institucionální struktury EU, EP a Komise. Nesouhlasný postoj k příliš striktnímu obsahu navrhovaných norem již při projednávání směrnice o zadržování a skladování telekomunikačních dat prokázali v EP např. poslanci frakce Zelených, kteří se pokoušeli kontrovat zástupci britského ministerstva vnitra poukazem na některé další původně připravované legislativní normy, jejichž termín projednání byl též v Haagském programu a dalších rámcových legislativních programech pro oblast justice a vnitra stanoven nejpozději na konec roku 2005 a které britské předsednictví v oblasti justice a vnitra odsunulo do pozadí. Jedná se především o rámcové rozhodnutí týkající se práv osob obviněných a podezřelých z trestných činů. Zástupci jiných politických frakcí v EP (např. Nezávislých demokratů) naopak požadují bojovat účinněji s terorismem pomocí přísnějších pravidel vyhošťování osob (např. islámských duchovních, kterým bude možné prokázat hlásání výzev k násilí), případně pomocí zpřísnění příhraničních imigračních kontrol (zástupci Velké Británie v EPP-ED). 2.5 ZEMĚDĚLSTVÍ Neformální setkání, na němž se 9. – 12. září sešli ministři zemědělství tentokrát společně se

297


zástupci vládního resortu pro životní prostředí v rámci EU-25, se zabývalo po letní přestávce frekventovanou a spornou otázkou (v tomto resortu) zemědělských trhů a zemědělské výroby jen okrajově, v souvislosti s problematikou vlivu zemědělské činnosti na životní prostředí a klimatické změny. Agentura EU pro životní prostředí konstatovala v souvislosti s devastujícími požáry, k nimž došlo v létě 2005 ve Španělsku a Portugalsku, že je nutné v budoucnu s nepříjemnými efekty klimatických změn počítat i kvůli narůstajícím plochám opuštěné, ladem ležící půdy na území EU a vylidňování venkova. Přírodní katastrofy typu rozsáhlých požárů v oblastech suchého klimatu lze tedy považovat do určité míry i za výsledek na jedné straně takové podoby společné zemědělské politiky, která v EU existovala 40 let (hlavní „filozofií“ CAP bylo intenzivní zemědělství ve jménu dotované nadprodukce), na druhé straně krize této politiky (v důsledku tlaku WTO a zvýšené konkurence zemědělských produktů třetího světa po liberalizaci některých sektorů CAP dochází k omezování zemědělské výroby a opouštění půdy, předtím intenzívně využívané, která zarůstá převážně travou, snadno vznětlivou v suchém klimatu). Otázku klimatických změn, jejich neblahých důsledků a trvale udržitelného rozvoje akcentuje současné britské předsednictví Rady jako jednu ze svých politických priorit. Zemědělství EU přitom představuje hned po energetickém sektoru druhého největšího producenta skleníkových plynů (zodpovídá za 10 % jejich globální produkce), což je poměrně málo známá skutečnost. Diskutované téma do určité míry souvisí i s problematikou podpory rozvoje venkova, která je v současnosti akcentována v rámci většiny jednání zemědělské Rady o rozpočtových a finančních otázkách. Je však sporné, zda taková podoba politiky rozvoje venkova, jakou prosazuje EU (jmenovitě Komise) prostřednictvím jednotlivých os nového rozpočtového programu EAFRD (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova), v níž hraje důležitou roli právě důraz na otázky zlepšení kvality životního prostředí, zabrání vylidňování venkova. Na druhé misce vah se totiž pohybuje snaha EU (k níž je Unie nucena svými závazky vůči WTO) oslabovat zemědělskou výrobu v rámci svých členských zemí, což zmenšuje možnost pracovního uplatnění. „Osa konkurenceschopnosti“ EAFRD, v jejímž rámci má být financována např. modernizace zemědělských podniků, se tak dostává do rozporu s „osou environmentální“, jejíž financování chce v rámci jednotlivých členských zemí Komise prostřednictvím nastavení povinných minimálních stropů prostředků pro jednotlivé osy EAFRD podporovat dle návrhu nařízení o zřízení

298

fondu EAFRD především. Problém modernizace (nejen) zemědělských podniků, které by představovaly pracovní příležitost na venkově, stejně jako např. dostupnost zdravotnických zařízení, přitom představuje dva okruhy otázek, relativně frekventované v požadavcích zástupců venkova na evropskou politiku rozvoje venkova, jak odhalila debata probíhající o těchto problémech v souvislosti s vytvářením národního programu pro čerpání z fondu EAFRD, jež probíhá ve všech členských státech EU, tedy i v ČR. Z priorit, které akcentuje Komise ve svém návrhu pro alokaci prostředků z fondu EAFRD, však naopak vyplývá, že dává v rámci tzv. politiky rozvoje venkova přednost řešení spíše jiných problémů než těch, které samotný venkov akcentuje jako klíčové a jejichž řešení by mohlo mít v přeneseném smyslu nepřímý efekt též např. v případě palčivých problémů negativních změn krajiny (snižování její rozmanitosti), kulturního rázu venkova apod. Neformální schůzka Rady, věnovaná právě environmentálním problémům a jejich souvislosti se zemědělstvím, zmiňovala též problém bioenergií a biopaliv. Právě v pěstování plodin, které mohou sloužit k výrobě biopaliva (např. řepka olejná), vidí zástupkyně předsednické země (britská ministryně životního prostředí a zemědělství Beckettová) možnou budoucnost (ve smyslu udržitelnosti) evropského zemědělství. Pravdou však je, že v současnosti pokrývá biopalivo méně než 4 % využívaných energetických zdrojů v EU a tato problematika není ani samotnými zemědělci a zástupci venkova považována za příliš prvořadou; zjednodušeně se dá říci, že pěstování těchto plodin je podmíněno hlavně snahou dosáhnout na dotace s touto aktivitou spojené. Podle slov komisařky pro zemědělství Boelové přitom reformovaná CAP naopak přispívá k podpoře pěstování plodin využitelných jako biopalivo. Má však na mysli právě především systém finančních podpor pěstování těchto plodin zapadajících do „starého“ modelu zemědělství coby hlavního příjemce prostředků z evropského rozpočtu, který si na sebe vlastním provozem není schopen „sám vydělat“. Na otázku, jak učinit venkov konkurenceschopný a přitom ekologický, tedy uspokojivě neodpovídá. Oficiální zasedání Rady ministrů zemědělství, kde budou na pořadu jednání figurovat nejen otázky zemědělského financování včetně fondu EAFRD, ale také kontroverzní legislativa (nový návrh reformy cukerního pořádku) a průběh veřejného slyšení WTO (začalo 12. září ve věci protestu USA a Kanady vůči zákazu dovozu hovězího masa z krav, které v rámci výživy dostávaly růstové hormony), se očekává ve dnech 19. – 20. září.



Plenární zasedání ve dnech 5.–9. září Výsledek hlasování Projednávaný návrh Daulova zpráva týkající se společné organizace trhu se surovým tabákem (A6-0233/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě Garriga Polledova zpráva týkající se návrhů doplňkových rozpočtů k rozpočtu Společenství na rok 2005 (A60248/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě Queiróova zpráva týkající se základních směrů pro udržitelný evropský turismus (A6-0235/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě Zpráva Svenssonové týkající se genderové diskriminace ve zdravotních systémech (A6-0250/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě Cornilletova zpráva týkající se turismu a rozvoje (A6-0173/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě 1.

Pro


Proti


Poznámky

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

6. září 2005

463

0

27

0

68

9

7. září 2005

606

3

16

0

44

6

8. září 2005

471

0

54

8

58

0


8. září 2005

173

0

244

4

149

3


8. září 2005

368

7

81

1

17

0



299


ZÁŘÍ-ŘÍJEN 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský parlament Jednotný způsob zpoplatnění silnic • Corien Wortmann-Koolová 13. září předložila výboru pro dopravu pozměňovací návrhy týkající se legislativního návrhu, který má v EU zavést jednotný způsob zpoplatnění silnic. Poslankyně svým kolegům prezentovala pouhých sedmnáct návrhů s odůvodněním, že se zavedením mýtného už nelze dále otálet a potenciální dohodovací řízení by celou záležitost neúměrně protáhlo. • Sporné body • Legislativa výrazně ovlivní budoucí zpoplatnění evropských silnic. EP navrhuje zavést poplatek už pro vozidla od 3,5 tuny výše – nikoli od 12 tun, jak se dosud předpokládalo. Dalším krokem v tomto smyslu má být i navrhovaná internalizace tzv. externích nákladů. • Výbor krom toho navrhl, aby byla zpoplatněna celá silniční síť bez výjimek a aby výsledná legislativa ctila „zásadu nediskriminace“: tranzitní doprava by neměla být zpoplatňována více než běžný provoz. • Další vývoj • Přestože EU obecně preferuje intermodální dopravu, resp. transfery dopravy ze silnice jinam, mezi členy dopravního výboru při diskusi převládlo přesvědčení, že reálné upozadění silniční dopravy nyní nepřipadá v úvahu. Plénum se návrhem bude zabývat v prosinci a Rada pravděpodobně hned zkraje příštího roku. Směrnice o službách • Zpravodajka Evelyne Gebhardtová na půdě EP 14. září znovu otevřela otázku dlouhodobě kontroverzního návrhu směrnice o službách. I přes existenci mnoha sporných bodů – především rozsahu/předmětu směrnice a tzv. principu originality – Gebhardtová prohlásila, že je mezi poslanci možné nalézt společnou řeč.

300

• Legislativní pozadí • Návrh směrnice o službách měl původně za cíl plošně a jednotně liberalizovat trh se službami v celé EU. Prvotní návrh Komise však po zásahu EP ztratil velkou část ze svého průkopnického charakteru. • Další vývoj • V rámci EP bylo dosud k návrhu směrnice přijato na 1200 pozměňovacích návrhů a osm zpráv. V polovině července bylo jeho projednávání z důvodů neshod a prázdnin zastaveno. Přes optimismus Gebhardtové žádná z frakcí nevyslovila jednoznačný názor, že kompromis ohledně návrhu je dosažitelný v blízké době. • Výbor pro vnitřní trh EP měl přijmout svou zprávu 4. října. Ještě před jednáním se ukazovalo, že pro výraznou liberalizaci sektoru služeb jsou především liberálové, frakce EPP-ED a poslanci ze starých členských zemí – a že mají překvapivě naději na úspěch v přehlasování socialistických návrhů. Samotné zasedání výboru však nakonec nevedlo k postoupení návrhu plénu EP. Poslanci nedosáhli dohody v žádném z kontroverzních bodů. Očekává se, že plénum se bude otázkou směrnice o službách zabývat nejdříve v lednu 2006. Společná cirkusová politika EU ? • Jako žert, avšak zcela vážně míněný, vyhlíží iniciativa několika poslanců výboru EP pro kulturu a vzdělání. Tento výbor v rámci svého zasedání 13. října projednával asi dvousetstránkovou zprávu o možnosti zavedení standardizovaných podmínek pro provoz a fungování cirkusů, které coby podniky cestující (nejen) napříč členskými státy EU mohou být považovány dle poslanců výboru za součást evropského kulturního dědictví. • Obsah zprávy • Zpráva nese zcela seriózní název „Nové výzvy pro cirkus jako součást evropské kultury“ a zabývá se např. takovými problémy, jako je standardizace velikosti manéže, stanů, zajištění povinného vzdělání pro děti kočujících artistů či využívání standardizovaných pracovních povolení pro umělce ze třetích zemí (z Ruska, Číny či Mongolska).

září-říjen 2005

Návrh na revizi jednacího řádu Evropského parlamentu • Ústavní výbor 14. září vznesl celou řadu připomínek k návrhu zprávy Gérarda Onesty, jež usiluje o zpřísnění režimu pro všechny poslance, kteří demonstracemi nepřístojně narušují jednání pléna EP. • Pozadí návrhu • Onesta vznesl návrh proto, že evropští poslanci údajně stále častěji hlasitě vystupují při jednání pléna EP a znemožňují tak standardní práci. Typickým příkladem jsou podle něj události z ledna 2005, kdy někteří euroskeptici protestovali proti přijetí evropské ústavy. • Sporné body • Členové ústavního výboru na Onestově návrhu kritizovali především fakt, že o trestech, popř. odvoláních by mělo rozhodovat Bureau EP společně s jeho kvestory – namísto konference předsedů frakcí nebo pléna EP. Onesta svůj záměr obhajoval tím, že v konferenci předsedů i plénu hrozí „přepolitizace“ projednávaných kauz. Ústavní výbor tím však nepřesvědčil. • Další vývoj • 28. září vypršela lhůta pro podání pozměňovacích návrhů k návrhu zprávy. Ústavní výbor plánuje přijmout finální text na zasedání ve dnech 24.–25. října s tím, že jej předloží v plénu hned v listopadu. Kampaň proti nočním letům • Zelení poslanci EP po delší době v září znovu spustili svou kampaň proti nočním letům v celé EU. Tentokrát se opírají o výsledky analýzy zabývající se ekonomickými efekty těchto letů. • Pozadí kampaně • Snaha zrušit noční lety je evergreenem zelených poslanců. Studie, o niž se nyní opírají, byla sepsána zainteresovanými nevládními organizacemi a má daleko k nestrannosti. Poslankyně Caroline Lucasová ji však považuje za relevantní a jasně dokazující ekonomickou absurdnost nočních letů. • Sporné body • Komise svůj předběžný postoj k celé záležitosti vyjádřila už v únoru publikací vlastní studie, v níž tvrdí, že na noční lety je navázána ekonomická aktivita více než 360 tis. pracovníků a jejich zrušení by vedlo ke skokovému růstu nezaměstnanosti. • Další vývoj • Otázka nočních letů se na evropské scéně objevuje pravidelně. V únoru 2005 zelení poslanci

iniciovali petici za maximální snížení hluku nočních letů mezi 23. a 7. hodinou. Nezískali ale dostatečný počet podpisů, aby svou iniciativu mohli postoupit Komisi. Vzhledem k tomu, že Komise není ani nyní záměrům zelených příliš nakloněna, nelze ve věci zákazu nočních letů očekávat žádný zásadní obrat. „Bloková výjimka“ pro malé firmy v EU • Tradiční European Ideas Fair, konající se letos ve dnech 22.–24. září v Lisabonu, v jednom ze svých závěrů navrhl následovat australský model a udělit všem malým firmám, na nichž stojí evropská ekonomika, „blokovou výjimku“ z většiny nebo všech evropských norem týkajících se zaměstnanosti tak, aby jim bylo znovu umožněno „dýchat“ a rozvíjet vlastní ekonomické aktivity. • Obsah návrhu • Návrh „blokové výjimky“ získal v Lisabonu ze strany zainteresovaných aktérů velkou podporu. Jeho proponenti jej zároveň doplnili o žádost na jmenování komisaře pro deregulaci, který by vnesl do praxe systémové prvky, aby nedocházelo k realizaci „nezamýšlených důsledků“. V této souvislosti byl vznesen i požadavek na skutečné uplatňování principu subsidiarity v legislativním procesu v EU. • Další vývoj • Výstupy lisabonských jednání byly předloženy EP i národním parlamentům k diskusi. Vzhledem k jejich nezávaznému charakteru se však nedá čekat žádná výrazná zpětná vazba, byť EPP-ED je nejsilnější frakcí v EP. Třetí železniční balík • Evropský parlament se ve dnech 26.–29. září na zasedání pléna po delší době znovu věnoval tzv. třetímu železničnímu balíku. Po počátečním váhání nakonec přijal finální rezoluci a rozhodl se neblokovat legislativní proces do doby, než Rada přistoupí na návrh nedělit balík na více položek. EP získal záruku od britského předsednictví, že Rada se bude balíkem zabývat jako celkem. • Legislativní pozadí • Tzv. třetí železniční balík je soubor čtyř legislativních návrhů. Výsledné normy mají výrazně pozměnit budoucí fungování železniční dopravy v celé EU. • Rada plánovala balík rozdělit na dvě části. Cílem bylo zamezit především liberalizaci osobní železniční dopravy, neboť jde o vysoce kontroverzní záležitost. EP proto zvažoval procedurálně projednávání celého balíku pozdržet tak, aby

301


• •

• •

•

„donutil“ Radu, s níž o celé záležitosti spolurozhoduje, projednávat balík jako celek. Obsah rezoluce EP v rezoluci navrhl otevření všech železničních služeb trhu nejpozději do roku 2012, odmítl návrh Komise týkající se kvality nákladní železniční dopravy a výrazně rozšířil předmět návrhu o právech cestujících po železnici. Další vývoj V následujícím období se očekává projednávání třetího železničního balíku v Radě v rámci jejího prvního čtení. Předpokládají se tradiční obtíže. Zatímco certifikace strojvedoucích a otázka práv cestujících by měla být ministry akceptována bez větších změn, liberalizace všech služeb železniční dopravy nejspíše vzbudí rozpory. Obecně se tvrdí, že liberalizační étos třetího železničního balíku by vyloučením návrhu o liberalizaci osobní železniční dopravy utrpěl těžkou ránu. Stejně tak je pravda, že národní státy mají s restrukturalizací železnic trvalý problém a směrnice na evropské úrovni by mohla v tomto směru napomoci ukázat směr, nota bene za situace, kdy EU požaduje praktickou realizaci intermodální dopravy, tedy převedení některých druhů dopravy na železnici.

Návrh na sjednocení rychlostních limitů na silnicích • Evropský parlament 29. září přijal zprávu, která se staví za sjednocení rychlostních limitů na silnicích, popř. i za sjednocení mezních hladin alkoholu v krvi. To vše v rámci celé „pětadvacítky“. • Pozadí návrhu • EP na základě vlastního úsudku dospěl k názoru, že tristní stav na evropských silnicích je potřeba řešit legislativní normou, a vyzval Komisi k jejímu vytvoření, resp. k sepsání návrhu. Zároveň ji požádal o větší finanční injekci do zajištění bezpečnosti provozu na silnicích. • Další vývoj • Podobné záměry se na evropské úrovni neobjevují poprvé. Přestože Komise s EP tradičně tvoří silný tandem (a současný komisař pro dopravu Jacques Barrot iniciativu EP přivítal), dosud pokaždé se proti postavila Rada s tím, že otázka silničního provozu spadá dle principu subsidiarity výhradně do kompetence členských států. Podobný scénář se dá očekávat i v tomto případě. Rada však žádné konkrétní prohlášení v této věci nezveřejnila.

302

1.2 Evropský soudní dvůr Anulování rámcového rozhodnutí Rady • Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku C176/03 ze dne 13. září zrušil rámcové rozhodnutí Rady č. 80 z roku 2003 a potvrdil právo EU požadovat po členských státech trestání subjektů (fyzických i právnických osob) za porušení předpisů týkajících se ochrany životního prostředí. • Legislativní pozadí • Rámcové rozhodnutí poskytovalo toto právo pouze a přímo členským státům v mezivládním režimu tzv. třetího pilíře bez možnosti „donucení“ ze strany EU. Rozsudek obsahující právní rozbor rámcového rozhodnutí praví, že „ochrana životního prostředí představuje jeden z hlavních cílů EU a požadavky na ochranu životního prostředí musejí být integrovány do definice a implementace politik a aktivit Společenství“. • Další vývoj • Přestože právo EU formálně není precedentním právem (na jeho charakteru se však právníci zcela neshodují), považuje většina komentátorů i politiků rozsudek ESD za precedent, na nějž bude ESD při dalších podobných řízeních odkazovat. Obecně rozsudek představuje poměrně zásadní narušení „izolace“ mezivládního třetího pilíře, v němž rozhoduje bez kompetencí Komise, EP i ESD pouze Rada, a to jednomyslně. 1.3 Komise Diskuse o volném pohybu pracovníků • Komisař Vladimír Špidla 16. září hostil setkání skupiny sociálních partnerů, vládních představitelů a zainteresovaných komisařů stran volného pohybu pracovníků. Předmětem diskuse byla sedmiletá přechodná období, která uplatňuje dvanáct starých členských zemí EU vůči osmi novým středo- a východoevropským státům, které k EU přistoupily v květnu 2004. Smyslem schůzky bylo získání dat pro zprávu, již Komise zveřejní v lednu 2006 v Radě a v níž zhodnotí oprávněnost restrikcí v přístupu na pracovní trhy starých členů. • Legislativní pozadí • Ve smlouvách o přistoupení většiny zemí tzv. východního rozšíření je obsažena klauzule o omezení volného pohybu osob (pracovníků) na maximálně sedm let. Formát přechodného období je 2+3+2, což znamená, že v letech 2006 a 2009 bude přezkoumáváno, zda stále platí dů-


•

• •

• •

vody pro uvedené restrikce, a nejpozději v roce 2011 musejí být všechna omezení ukončena. Komisař Špidla na schůzce silně podpořil myšlenku recipročního otevření všech pracovních trhů v EU, neboť volný pohyb osob je jednou ze čtyř základních svobod EU. Sporné body Problémem Špidlova apelu je fakt, že Komise může od členských států v dané věci pouze vyzískat potřebná data o pohybu pracovníků mezi jednotlivými zeměmi, ale nemá oprávnění jim zabránit v tom, aby své restrikce prodloužily i na další období – a to i v případech, kdy je zjevné, že pracovní trhy zemí s restrikcemi nebyly pracovníky z nových členských zemí ohroženy. Otázka vyjednávání je předmětem bilaterální diplomacie jednotlivých členských zemí. Další vývoj 25. září se konalo ve Švýcarsku, nečlenské zemi EU, referendum, v němž občané poměrem 56:44 rozhodli o faktickém zrušení restrikcí v přístupu na svůj pracovní trh pro nové členy EU.

Nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy • Evropské regiony a regionální letiště v průběhu září tvrdě napadly nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy, jež Komise zveřejnila na začátku měsíce. Shromáždění evropských regionů (AER) a Fórum evropských regionálních letišť (FARE) zvažují podání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru. • Legislativní pozadí • Nové směry mají nahradit pravidla z roku 1994, která už jsou podle Komise nevyhovující. Hlavní novinkou je předpis, že letištím, která přepraví ročně více než 5 mil. cestujících, bude bez výjimek veškerá státní pomoc odepřena. • Sporné body • AER a FARE namítají, že nové směry budou mít na regionální leteckou dopravu zdrcující dopad a negativně ovlivní veškeré ekonomické aktivity, které jsou na ni navázány. Obě organizace se staví proti uvedeným omezením, za nichž bude státní pomoc přípustná. Výbor regionů naopak Komisi 8. září za nové směry „pochválil“. • Další vývoj • Komise na kritiku AER a FARE dosud nereagovala. Část jejich postojů je však ospravedlnitelná. Konzultace týkající se zvýšení kapacity letišť • Komise 14. září spustila dvouměsíční veřejnou konzultaci týkající se zvýšení kapacity letišť

• •

• •

• •

v EU. Na základě jejích výsledků má vzniknout legislativní návrh, který bude tristní stav v tomto sektoru letecké dopravy řešit. Pozadí konzultace Komise na základě svých průzkumů tvrdí, že už nyní se 70 % letišť blíží stropu své kapacity a existuje reálné nebezpečí, že v roce 2025 nebude moci být 17 % poptávky po letecké dopravě uspokojeno jen z důvodu přeplnění stávající sítě evropských letišť. Sporné body Komise nabízí v dané věci řešení, které je ve faktickém rozporu s jejími novými směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy a má potenciál ohrozit v dané oblasti volnou soutěž. Další vývoj Komise na konci konzultace vydá zprávu a analýzu a uspořádá setkání zainteresovaných aktérů a expertů.

Reforma evropského sociálního modelu • Evropské instituce rozproudily v průběhu září a října z podnětu European Policy Centre (EPC; bruselského think-tanku) diskusi o tzv. evropském sociálním modelu, jehož reforma je nezbytná pro další fungování celé EU, resp. pro úspěch tzv. Lisabonské strategie. Hlavním zjištěním je, že žádný jednotný model v EU vlastně neexistuje a bude velmi obtížné jej zavést. • Obsah debaty • Představitelé Rakouska označili za klíčový pro své nadcházející předsednictví v první polovině roku 2006 tzv. dánský koncept „flexicurity“, který v sobě spojuje jak flexibilitu pracovního trhu (flexibility), tak sociální zabezpečení (social security). Stávající britské předsednictví se hodlá tématu věnovat na pravidelném summitu ve dnech 27.–28. října, nicméně pouze okrajově, protože setkání bude usilovat i o řešení dalších palčivých problémů, především pak těch, které souvisejí s obchodem s Čínou. • Sporné body a problémy • Komise stran evropského sociálního modelu prohlásila, že není volbou, ale nutností. Pouze je potřeba pro EU vybrat ten nejvhodnější. Komisař Vladimír Špidla je znám svou preferencí modelu severského. Na konferenci EPC poznamenal, že model musí být inkluzivní. V případě jeho odvržení by EU údajně ztratila většinu ze svého potenciálu a na světových trzích by zdaleka nezískala komparativní výhodu. • Problémem severského modelu je však především jeho nepřenositelnost (stejně jako jsou

303


nepřenositelné i jiné sociální systémy). Ve skandinávských zemích existuje podle kritiků jednotného evropského modelu několik faktorů, které znemožňují aplikaci tamějšího systému ve zbytku EU. Např. Dánsko má velmi vyvinutou síť malých a středních podniků, které posilují jeho ekonomiku. Obtíží je i to, že sociální politika je obecně jednou z posledních oblastí, již členské státy EU spravují samy, bez supranacionální ingerence, a bude velmi obtížné je přesvědčit o tom, že její nadnárodní správa je lepší volbou. • Legislativní pozadí • Konference EPC neskončila konsenzem. Jednotliví aktéři si vyměnili velmi rozdílné názory a lze očekávat, že diskuse o evropském sociálním modelu bude pokračovat. Dalším mezníkem může být summit Evropské rady na konci října, pro nějž Komise připravuje podklady. Otázka jednotného evropského zpoplatnění silnic • Švýcarská mise u EU 21. září pořádala sympozium věnované zpoplatnění silnic a švýcarskému modelu v této věci. Zástupci EP a Komise se zde shodli na nutnosti omezit manévrovací postoj Rady (resp. členských států) a konečně zavést celoevropský systém zpoplatnění silnic formou elektronického mýtného, částečně i s inspirací ve švýcarském modelu. • Pozadí • Tandem EP a Komise chce dosáhnout nejprve toho, aby se v celé EU postupně přešlo na tzv. satelitní elektronické mýtné (po německém vzoru), a později aby došlo i k harmonizaci výpočtu jeho výše. Právě v otázce „internalizace externích nákladů silniční dopravy“ má Švýcarsko dostatek zkušeností. Pokud se podle EP a Komise ponechá prostor aktivitě jednotlivých členských států, je možné, že separátní výkonové zpoplatnění silnic bude mít negativní efekt na zachování volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. • Švýcarský model • Tzv. švýcarský model elektronického mýtného je propracovaný především co do způsobu výpočtu reálných nákladů silniční dopravy, které se pak promítají do výsledného poplatku za využívání silnice. Systém je využíván od roku 2001 a za relevantní kritéria považuje váhu vozidla, množství emisí a vzdálenost ujetou na zpoplatněné komunikaci. Většina výnosů je využívána na reinvestice do silniční infrastruktury. Jeho nevýhodou je vysoká cena mýtného dosahující až pětinásobku mýtného např. v Německu. • Sporné body • Principiálně obhajitelná myšlenka na jednotný evropský systém elektronického mýtného naráží

304

na realitu zcela odlišných současných způsobů zpoplatnění v jednotlivých členských státech a na rozdílnou kvalitu jejich silnic. • Aktivita EU by se měla omezit na rámcové vymezení základních parametrů výkonového mýta, jednotlivosti včetně využití získaných peněz by měly být ponechány v kompetenci členských států. • Další vývoj • Dosavadní diskuse na úrovni EU tomu i víceméně nasvědčuje. Je však potřeba mít na paměti, že konkrétní legislativní norma ještě nebyla finalizována (resp. je předmětem legislativního procesu) a že tandem EP a Komise se stále častěji prezentuje jako zastánce skutečně celoevropského řešení, vzdor Radě, která je opačného názoru. Televize bez hranic • Komise 22. září vnesla světlo do očekávané revize tzv. směrnice o televizi bez hranic. Navzdory očekáváním se odpovědná komisařka Viviane Redingová nepostavila za podrobnější a preskriptivnější normu. Naopak požaduje méně regulace, zvláště pak v oblasti nových online služeb, které do rámce směrnice paradoxně spadají také. • Legislativní pozadí • EP 5. září přijal zprávu, že stávající směrnice o televizi bez hranic z roku 1989 zdaleka neodpovídá dnešním požadavkům a je potřeba ji revidovat tak, aby byl zachován tzv. evropský audiovizuální model. • Obsah komisařčina vystoupení • Komisařka se na konferenci v Liverpoolu vyslovila pro minimální regulaci online služeb. Podpořila tak názor organizace Evropští operátoři telekomunikačních sítí (ETNO), kteří se zasazují o minimální regulaci internetu, nota bene ve jménu abstraktního evropského audiovizuálního modelu a kulturní diverzity/identity. • Další vývoj • ETNO projev komisařky přivítala. Zároveň dodala, že pokud už naplňovat evropský audiovizuální model s předepsaným podílem evropské produkce, pak raději používat stávající nástroje (Media 2007, eContent Plus) namísto nové regulace. Zrušení „lokační klauzule“ při prodeji automobilů • Komise k 1. říjnu zrušila možnost výrobců automobilů určovat distributorům teritorium, na němž mohou prodávat jejich produkty. Důsledkem zrušení tzv. „lokační klauzule“ (location clause) by podle Komise mělo být nastartování skutečné konkurence na celoevropském trhu s automobily a potažmo snížení cen automobilů.


• Legislativní pozadí • Zrušení „lokační klauzule“ je posledním a završujícím krokem Komise učiněným v otázce narovnání tržních vztahů v oblasti prodeje automobilů od roku 2002. Výrobci automobilů dosud měli blokovou výjimku z článku 81 Smlouvy o založení ES, který zakazuje uplatňování restriktivních obchodních praktik. • Reakce aktérů • Komise přikládá zrušení „lokační klauzule“ velký význam. Navzdory tomu se už ale objevila prohlášení spotřebitelských organizací (např. BEUC), která tvrdí, že jde sice o krok správným směrem, ale prakticky bez jakýchkoli očekávatelných pozitivních efektů. • Další vývoj • Uvedený krok Komise nelze než kvitovat, protože má potenciál vést ke „ztržnění“ poměrů na poli prodeje automobilů. Na jeho konkrétní dopad si budeme muset ještě počkat. 1.4 Rada 1.4.1 Coreper Návrh směrnice o energetické účinnosti a službách • Rada 23. září jednomyslně přijala společný postoj k návrhu směrnice o energetické účinnosti a službách. Postavila se jím proti EP, který své stanovisko prezentoval 7. června, a Komisi. Obě instituce požadují ambicióznější (závazné a přísnější) cíle, zvláště pak pro veřejný sektor. • Legislativní pozadí • Předmětem návrhu je zvyšování energetické účinnosti a snižování spotřeby energie o předepsaná procenta ročně, a to v celoevropském kontextu. Na základě zpráv Komise a EP může EU jako celek ušetřit až 30 % využívaných energií. • Sporné body • Komise původně usilovala o snížení spotřeby o jeden procentní bod ročně. EP v červnu navrhl přísnější režim: 3 % v letech 2006–2009, 4 % v letech 2009–2012 a 4,5 % v letech 2012–2015. Ve výsledku tedy 11,5 procentního bodu oproti stávajícímu stavu. Veřejný sektor by měl podle Komise i EP jít příkladem. • Další vývoj • Zatímco výsledek prvního parlamentního čtení téměř okamžitě přivítali především výrobci izolačních materiálů a nízkoenergetické osvětlovací techniky, společný postoj Rady prozatím žádné reakce nevyvolal. Dá se ale čekat, že v dalším parlamentním čtení budou poslanci usilovat

s podporou Komise o přehlasování společného postoje Rady. 1.4.2 Rada pro hospodářskou soutěž Plán zlepšení evropské regulace a Iniciativa na snížení byrokratické zátěže • Na zasedání Rady pro hospodářskou soutěž 11. října představil místopředseda Komise a současný komisař pro hospodářskou soutěž Günter Verheugen ministrům jednotlivých členských zemí plán, iniciovaný původně předsedou Komise Barrosem, na zeštíhlení evropské legislativy v této oblasti. • Obsah iniciativy • V průběhu roku bylo prozkoumáno na 200 nových/aktuálních legislativních návrhů, z nichž bylo samotnými komisaři 68 (původně 72) označeno za „absurdní“. Předseda Barroso také prohlásil, že je potřeba snížit počet legislativních návrhů zhruba na sto ročně (nyní asi 400 ročně) a zaměřit se na priority tak, aby Komise znovu získala důvěru evropských občanů. • Pozadí iniciativy • Cílem iniciativy je snížit byrokratickou zátěž a usnadnit tak rozvoj podnikání v EU coby jeden z klíčů tzv. Lisabonské strategie. Za nadbytečné byly označeny především návrhy z oblasti ochrany životního prostředí, zdraví a spotřebitele. Většina takto určených návrhů přitom nebyla doprovozena studií o dopadech jejich potenciální implementace. • Další vývoj • Iniciativa Komise byla původně přivítána především liberální frakcí a frakcí EPP-ED v EP. Jejich představitelé ocenili „praktický rozměr“ Barrosova a Verheugenova kroku – záležitost v legislativním procesu takřka nevídanou. • Hodnocení možného praktického dopadu • Plán určitého, alespoň minimálního „pročištění“ evropského legislativního prostředí sice nesnižuje současnou úroveň regulačních pravidel svazujících hospodářský život v EU, ale má přispět k tomu, aby regulační legislativa v blízké budoucnosti nenarůstala geometrickou řadou a má odstranit nejnesmyslnější návrhy, které se již do rozhodovacího procesu dostaly (např. směrnice o ochraně pracovníků proti slunečnímu záření). • Podle pozdějších projevů některých představitelů Komise se však zdá, že ambiciózní iniciativa bude spíše dalším z řady „slohových cvičení“. • Reakce aktérů – EP a lobby • Poslanci EP zastoupení ve výboru pro vnitřní trh (a později i v plénu) zaujali k Verheugenovu projevu nakonec spíše skeptický postoj. Obvinili

305


• •

• •

Komisi z nedostatečné přípravy legislativních návrhů, což potažmo vede k tomu, že je nezbytné je doplnit řadou pozměňovacích návrhů, které výslednou normu znepřehledňují. Myšlenku snížit byrokratickou zátěž však poslanci rámcově podpořili. Sociální partneři Verheugenův projev jako takový nehodnotili, postavili se však za právní jistotu a řádnou implementaci dosud přijatých norem. Odbory zaujaly méně smířlivý postoj a iniciativu Komise označily za špatnou, protože údajně vylučuje z efektivního jednání nejen je, ale i EP, protože právě a jen Komise má právo „nést“ legislativní návrh celým rozhodovacím procesem a může jej kdykoliv bez konzultace s kýmkoliv stáhnout. Reakce členských států Reakce zástupců jednotlivých členských států v Radě na plán zeštíhlení evropské legislativy do budoucna odrážely poměrně přesně pozici, jakou jednotlivé země již delší dobu zaujímají v rámci integračního procesu: malé státy s liberálněji orientovanou politikou (Nizozemí, Lucembursko) zaujaly k plánu souhlasný postoj. Největší námitky naopak pocházejí ze strany Francie.

REACH • Návrh Nařízení ohledně registrace, evaluace a autorizace chemikálií (REACH) vstupuje na podzim 2005 do klíčové fáze rozhodovacího procesu. • Legislativní pozadí • Na zasedání 11. října o něm jednala Rada pro hospodářskou soutěž (první čtení v Radě pro hospodářskou soutěž se uskuteční 27. listopadu), 17. října bude projednáván v rámci Rady pro životní prostředí. Současně vstoupí na listopadovém plenárním zasedání EP do prvního čtení. Na listopadovém zasedání Rady lze očekávat spíše konsenzus a méně rozporů, než kolik přineslo projednávání REACH v Radě pro životní prostředí či v některých výborech EP. • Obsah a sporné body nové legislativy • Debata spíše než mezi zástupci jednotlivých členských zemí a politických sil v rámci evropských institucí probíhá mezi reprezentanty nejmocnějších lobbistických organizací (zástupců průmyslu a výrobců chemikálií sdružených v organizacích UNICE, CEFIC, UEAPME, Eurochambres a Eurocommerce na jedné straně a ekologických sdružení na straně druhé). • To dokládá i výsledek hlasování o REACH ve Výboru EP pro životní prostředí. Zatímco balík relativně bez problémů přijaly Výbor pro vnitřní

306

• •

• •

trh a ochranu spotřebitele (IMCO) a Výbor pro průmysl a výzkum (ITRE), které nejsou součástí struktury EP, ale jde o expertní výbory fungující při Komisi, Výbor pro životní prostředí EP do něj vložil několik pozměňovacích návrhů, proti nimž se ohradili zástupci lobby výrobců. Kritika lobby producentů Kritika byrokratizujících, komplikujících a ve výsledku nákladných (i finančně) principů: princip jedna substance = jedna registrace, tedy princip, dle něhož je de facto nutné žádat o registraci pro každý jednotlivý druh chemikálie, či pozměňující návrh o povinném obnovování autorizace k výrobě každých pět let, který podle nich značně omezuje dynamiku a svobodu chemické produkce a nijak významně nepřispívá ke globálnímu zlepšení zdraví populace a životního prostředí, které jsou prezentovány coby důvody nezbytnosti nové legislativy. Kritika lobby ekologické Právě v době projednávání návrhu v Radě pro hospodářskou soutěž byla jako součást tohoto „boje lobbistů“ zveřejněna expertiza WWF, reprezentující názor ekologů a vycházející z průzkumu zdravotního stavu třinácti rodin náhodně vybraných vždy ve dvanácti členských státech EU (průzkumu se zúčastnily ze starších členů Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Švédsko a Lucembursko, z nových pak Maďarsko, Lotyšsko a Polsko). Průzkum odhalil, že bez ohledu na to, ze které země zkoumaná populace pocházela, nachází se v těle každého člena rodiny přibližně 18 cizorodých látek v různých koncentracích, které se do těla dostávají konzumací a užíváním běžného spotřebního zboží.

1.4.3 Rada EcoFin Směrnice o požadavcích stran minimálního objemu bankovního kapitálu pro poskytování finančních služeb • Jednání Rady EcoFin 11. října mělo na pořadu dne diskusi o důležité, i když vysoce technické legislativě v oblasti finančních služeb. V rámci jednání o zelené knize týkající se politiky EU v oblasti finančních služeb pro roky 2005–2010 jednala Rada ministrů financí o implementaci pravidel dohody Basilej II, která stanovuje minimální výši a požadavky na kapitálové rezervy bank, které mají chránit klienta (ať již střadatele či v případě půjček) před neočekávaným bankrotem dané finanční instituce.


• Význam směrnice v širším kontextu liberalizace trhu s finančními službami • Směrnice by přitom měla být počátkem celosvětové implementace pravidel Basilejské dohody II, která je výsledkem širšího konsenzu na potřebě chránit kapitál firem vložený do bankovních institucí a finančních ústavů, překračujícího hranice EU (prostřednictvím MMF jsou zaangažovány i Kanada, Japonsko či USA). Podstatou relativně komplexních technických pravidel směrnice je ve zjednodušující podobě požadavek na to, aby finanční instituce držely určitý minimální kapitál, kterým se mohou zaručit za investici a předejít tak vlastnímu vyčerpání a krachu v případě špatně investovaných peněz klientů. • Směrnice implementující Basilej II v rámci EU obsahuje navíc velmi důležitou normu, dle níž bankovní a úvěrové instituce, kterým bylo na základě splnění požadavků basilejské úmluvy povoleno provádění finančních a bankovních služeb na území mateřského státu, mohou tuto svoji činnost provádět na celém území a operovat v oblasti poskytování finančních služeb v celé oblasti EU, nutnou koordinaci má zajišťovat „národní dohled“ v podobě centrální banky daných členských států. • Akční plán o finančních službách • Význam směrnice je nutno chápat v širším kontextu, je totiž součástí většího balíku legislativy s názvem Akční plán o finančních službách, který by se měl dotýkat nejdůležitějších problémů spojených s otázkou skutečného dobudování volného trhu s finančními službami. 1.4.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku • 6. října se uskutečnilo řádné zasedání Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku. Výstupem jednání bylo přijetí jediného dokumentu: obecných směrů k návrhu nařízení o právech cestujících se sníženou mobilitou při používání letecké dopravy. Ostatní položky byly bez konkrétních závěrů pouze diskutovány, popř. o nich referoval zástupce Komise. Týká se to především otázky liberalizace osobní železniční dopravy či liberalizace veřejné dopravy obecně. Návrh nařízení o právech cestujících se sníženou mobilitou při používání letecké dopravy • Návrhy britského předsednictví • Britské předsednictví navrhlo omezit na minimum případy, kdy není možné postižené cestující vzít

do letadla (např. z důvodu velikosti stroje). Dále se postavilo za povinnost provozovatelů letišť (s minimálním počtem 150 tis. cestujících ročně) poskytnout cestujícím nezbytný standard, i za cenu, že letecké společnosti budou letištím na speciální asistenční služby podle stanoveného klíče připlácet. • Další vývoj • Přestože se dané návrhy nesetkaly ze strany Rady s téměř žádným odporem, jde o záležitosti, které podobně jako další aktuální kroky (především ze strany Komise a EP) zatíží leteckou dopravu další regulací. Otázka celoevropské spotřební daně na naftu • Francie na zasedání Rady s ohledem na rostoucí ceny benzínu navrhla zavést celoevropskou spotřební daň na naftu využívanou ke služebním i komerčním účelům. • Legislativní pozadí • Návrh už na úrovni EU jednou figuroval, ale Komise jej v rámci iniciativy směřující k „lepší regulaci“ stáhla z projednávání. Projevila však ochotu jej znovu předložit. • Obsah návrhu • Navrhovaná norma by měla na progresivní bázi zavést zdanění veškeré nafty využívané ke služebním nebo komerčním účelům. Francie dále navrhla zavedení povinné klauzule do kontraktů o veřejné dopravě, jež by umožnila zvyšovat ceny v závislosti na vývoji cen ropy. • Další vývoj • Komise vzala francouzský návrh na vědomí. Prozatím není jasné, jaký bude její další postup. Některé zdroje hovoří o předložení legislativního návrhu na začátku roku 2006.

II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost EU

„Plán D“ komisařky Wallströmové • Místopředsedkyně Komise a komisařka pro meziinstitucionální komunikaci Margot Wallströmová zveřejnila 13. října dokument nazvaný „Plán D pro demokracii, dialog a debatu“. Byl zveřejněn formou sdělení či komuniké, tedy jako dokument nezávazného, doporučujícího charakteru. • Obsah a význam „Plánu D“ • Jeho hlavní náplní je volání po organizaci série debat o budoucnosti evropské integrace na národní i evropské úrovni; Wallströmová přitom

307


•

•

• •

•

zdůraznila, že ambicí „Plánu D“ není znovuoživení „spící“ euroústavy. Vyvrcholením dialogu, o němž hovoří „Plán D“, má být konference nazvaná „Evropský den“. Dle komuniké by se jí měli zúčastnit zástupci členských států, národních parlamentů, EP a nevládních organizací. Konference by se měla uskutečnit v květnu 2006 a měla by podle komisařky Wallströmové představovat jakési zhodnocení „období reflexe“, k němuž Komise vyzvala v červnu 2005 jednotlivé členské státy a evropské instituce pod vlivem odmítavého výsledku holandského a francouzského referenda o euroústavě a pod vlivem patové situace, do níž se dostalo projednávání finanční perspektivy pro roky 2007–2013 na červnové Evropské radě. Zajímavou informací přitom je, že jen na tuto aktivitu (zhodnocení debat o budoucnosti EU, které měly a mají probíhat podle představ Komise v jednotlivých členských státech, podpora komunikačních a informačních kampaní) požaduje komisařka Wallströmová pro rok 2006 částku 6 mld. €. Obsah navrhovaného dialogu o budoucnosti EU Dialog na úrovni EU by dle komuniké měl probíhat paralelně a současně jakousi revizní či kontrolní formou vůči dialogu, který má probíhat v jednotlivých členských státech. Dokument navrhuje zaměřit se na tři klíčové oblasti: 1) ekonomický a sociální rozvoj Evropy (Lisabonská strategie, reformy za účelem zvýšení konkurenceschopnosti, nastartování ekonomického růstu a tvorby pracovních míst); 2) posilování „evropského cítění občanů“ (zde má komisařka na mysli konkrétní dopady evropské legislativy na běžný život v podobě norem týkajících se ochrany spotřebitele, bezpečnosti potravin, ale též jednotné měny, nově se komunitarizujících oblastí justice a vnitra či otázek životního prostředí a problematiky klimatických změn); 3) „hranice Evropy a okolní svět“ (otázky rozšiřování, politiky sousedství, role EU v procesu globalizace, mobility osob či globálních environmentálních hrozeb).

Iniciativa EP k posílení jeho pravomocí v rozhodovacím procesu • Jednou z často zdůrazňovaných změn, které měla přinést euroústava v podobě, v níž byla nyní „uložena ke spánku“ a která tedy s největší pravděpodobností nebude realizována, bylo posílení pravomoci spolurozhodovat o legislativních návrzích pro EP v řadě oblastí, v nichž EP nyní tuto pravomoc nemá.

308

• Obsah a význam iniciativy • EP nyní reaguje na skutečnost, že ke kýženému posílení spolurozhodovacích pravomocí pomocí primárního práva (tedy přijetím euroústavy) zřejmě v dohledné době nedojde, snahou o posílení svého hlasu v rozhodovacím procesu i bez změny primárního práva. Svědčí o tom skutečnost, že parlamentní výbor pro ústavní otázky ustavil v říjnu 2005 zvláštní tým složený z členů EP pod vedením socialistického poslance Richarda Corbetta. Jeho úkolem má být vyjednávání s Radou, které má zajistit EP rovné rozhodovací podmínky při projednávání a hlasování o legislativních návrzích v systému tzv. komitologie. • Hodnocení možného praktického významu iniciativy • Komitologie a její pravidla jsou jedním z nejhmatatelnějších dokladů toho, jak ve skutečnosti často probíhá rozhodování o dílčí legislativě v institucích EU. Obrovské množství návrhů, které doslova „chrlí“ Komise v oblasti komunitárních politik (tedy politik, které jsou již nyní prakticky plně v rukou EU a členské státy mají jen pravomoc implementovat co nejlépe normy vzniklé v EU do svých právních řádů – jednotný trh, celní unie, zemědělství), způsobuje, že sama Komise se často snaží obejít zdlouhavou spolurozhodovací proceduru, v níž musí návrh schválit Rada i EP, a „protlačit“ co nejvíce částí legislativy jen systémem výborů. • Iniciativu výboru pro ústavní otázky lze hodnotit coby další důkaz toho, že euroústava v původním návrhu přehlížela velmi důležité problémy praktického významu integrace, problémy, kterých si nyní evropské instituce začínají více všímat a snaží se je řešit i bez euroústavy. Skupina poslanců EP by chtěla prosadit to, aby v budoucnu měl EP v rámci řídících výborů stejnou pravomoc jako Rada revidovat a pozměnit již učiněné rozhodnutí Komise. Rozšiřování EU • 3. října přijala EU na schůzce Evropské rady historické rozhodnutí o zahájení přístupových rozhovorů s Tureckem, k němuž se zavázala již na summitu v prosinci 2004. Stalo se tak po dlouhých debatách, v nichž některé členské státy (např. Německo) prosazovaly nahradit variantu plného členství některou z variant zvláštního, speciálního partnerství, které by znamenalo pouze participaci Turecka na společném trhu a vyhnulo by se jeho zapojení do rozšiřujících se aktivit EU, které jí stále více dávají tvar politické entity. • Právě obavy z průniku islámské kultury do stále více se sekularizujícího „multikulturního“


prostředí EU stojí za negativním postojem některých politických sil členských států ke vstupu Turecka (např. německá CDU-CSU), nyní se k obavám přidala i kauza objevení nákazy ptačí chřipky v Turecku a zpochybňování ekonomické i politické připravenosti země (problém lidských práv Kurdů či přetrvávající problém uznání řecké vlády na Kypru ze strany Turecka). 2.2 Finance EU Finanční perspektiva 2007–2013 a britské předsednictví • Debata o příští finanční perspektivě pro období 2007–2013 se přeměnila v „kuloárovou“ diplomatickou debatu o tom, zda se podaří dosáhnout konsenzu na nejspornějších tématech (britský rabat, čistí plátci vs. rozpočtoví příjemci, reforma financování CAP) ještě během britského předsednictví, tedy do konce roku 2005, nebo až během následujícího půlroku, kdy EU předsedá Rakousko. • Británie během léta podstoupila sérii jednání s členskými zeměmi o jejich představách o budoucím směřování EU a možném konsenzu na nové finanční perspektivě a výsledky těchto rozhovorů prezentovali její zástupci na schůzce vyslanců členských zemí v říjnu 2005. • Postoje klíčových aktérů • Prozatím pronikly na veřejnost náznaky postojů některých členských států, které by mohly prezentovat na neformální schůzce Evropské rady v Hampton Court 27. – 28. října. Zatímco Británie, Švédsko či Nizozemí (tedy největší čistí plátci do evropského rozpočtu) si představují reformu financování CAP v podobě krácení přímých plateb farmářům okolo roku 2009, Francie či Irsko (tedy příjemci ze zemědělského rozpočtu) odmítají jakékoli krácení zemědělských financí do roku 2013. • Další plánovaný postup • Britské předsednictví hodlá do listopadu předložit Komisi vlastní návrh, který bude trvat zejména na přesunech evropských financí do sektorů podpory hospodářského růstu a konkurenceschopnosti, má hovořit o reformě zemědělství, bohužel však zřejmě bez větších detailů. Nový návrh by měl být hotov v polovině listopadu, přičemž se nepředpokládá, že by celkový rozpočtový strop šel výrazně za rámec 1,05 % HND EU nabídnutého již lucemburským předsednictvím; britský návrh se zřejmě bude lišit v trvání na některých podrobnostech (neústupný postoj v ra-

batu) a v politickém obsahu (důraz na některé složky typu vědy a výzkumu, konkurenceschopnosti, řešení zemědělských financí). Rozpočet pro rok 2006 • Rozpočtový výbor EP jednal v prvním říjnovém týdnu předběžně o dohodě o rozpočtu pro rok 2006. Prozatímní signály ukazují, že většina poslanců výboru se kloní spíše k maximalistickému využití finančních prostředků (např. pro oblast SZBP, kde zajímavou položku v jejich návrzích tvoří pomoc při rekonstrukci Iráku), k přesunu peněz do jiných rozpočtových kapitol, než jak rozepsala svoji variantu pozměňovacích návrhů Rada (posílení Lisabonské agendy v oblasti podpory malých a středních podniků, které navrhovala Komise a Rada poté vyškrtla) či k žádostem o prostředky navíc (podpora vědy a výzkumu, programů Sokrates či Leonardo da Vinci). 2.3 Justice a vnitro • Na poli justice a vnitra dominovaly práci evropských institucí na přelomu září a října otázky zadržování a ochrany osobních dat a boje proti terorismu. Zatímco otázkou ochrany osobních dat se zabývaly Komise, která k této problematice vydala 4. října rámcové rozhodnutí, a EP na svém říjnovém plenárním zasedání, otázka boje proti terorismu se stala dominantním tématem schůzky zástupců EU a USA. • Ochrana a zadržování osobních dat • Komise v otázce ochrany citlivých osobních dat prezentovala prostřednictvím komisaře Frattiniho harmonizační pravidla, což je považováno za velmi významný a ze strany některých kritiků přílišné rozpínavosti agendy EU za alarmující krok. EU zde totiž de facto rozšiřuje své nadnárodní pravomoci i do oblastí, které dosud nespadaly do její působnosti, jedná se o oblast spolupráce orgánů činných v trestním řízení, vyšetřovacích orgánů a orgánů policejní moci právě při skladování a přeshraničním sdílení citlivých osobních dat. Právě z důvodu neschválení euroústavy ovšem každé rozhodnutí v této citlivé oblasti nadále vyžaduje jednomyslný souhlas Rady, EP je pouze konzultován, čímž tato oblast po stránce rozhodovací procedury setrvává v mezivládním, třetím pilíři evropské agendy. • Sporné body nové legislativy • Oblast zadržování a sdílení citlivých dat personální povahy zahrnuje řadu sporných témat překračujících hranice EU, která se prolínají

309


• •

• •

s problematikou boje proti terorismu. Jde např. o sporné téma sdílení těchto citlivých dat s orgány činnými v trestním řízení mimo sféru členských států EU (spolupráce EU-USA při boji s mezinárodním organizovaným zločinem). Možná rizika Trestní právo samozřejmě představuje dosud jednu z výsostných oblastí jurisdikce členských států, existují zde proto velmi významné rozdíly. Neexistuje např. žádná evropská legislativa týkající se činnosti tajných služeb, která je v případě každého členského státu ošetřena národní legislativou. Oprávněně se tedy v souvislosti s novým rozšiřováním pravomocí EU do dalších oblastí vyskytuje obava, že půjde o stavbu nového, značně propustného legislativního systému, bez adekvátních ochranných systémů, což by mohlo být v praxi nebezpečné. Směrnice o ochraně a zadržování osobních dat v EP Otázka zadržování personálních dat pro účely policejního vyšetřování se stala též předmětem debaty na říjnovém plénu EP, přestože zde se jednalo jen o dílčí oblast tohoto problému: úpravu povinnosti telekomunikačních firem provádět skladování dat technické povahy např. o provedeném telefonním hovoru či o odeslání textové zprávy (jde o povinnost shromažďovat údaje o zdroji a destinaci komunikačního spojení, o přístroji, na němž bylo provedeno, trvání a přesném čase jeho provedení, nikoli o obsahu sdělení). Poslanci zprávu o této nové legislativě přijali ve výboru pro lidská práva EP se smíšenými reakcemi.

2.4 Regionální politika Nové nástroje JASPERS a JEREMIE • Komise představila 13. října dva nové nástroje, které by měly sloužit pro lepší využívání peněz strukturálních fondů pro střední a malé podniky. • Praktický význam nástroje JASPERS • Základním posláním JASPERS (Společný nástroj pro podporu projektů v evropských regionech) by měla být poradenská pomoc národním a regionálním agenturám při přípravě kofinancovaných projektů, které využívají peněz ze strukturálních fondů; má jít o pomoc především při přípravě rozsáhlejších projektů týkajících se životního prostředí (s rozpočtem až 25 mil. €) a infrastruktury (s rozpočtem až 50 mil. €). • Praktický význam nástroje JEREMIE • Zajímavá je podle komisařky Hübnerové myšlenka stojící v pozadí druhého nástroje – JEREMIE

310

(Společné evropské zdroje pro mikropodnikání), na němž se má podílet Evropský investiční fond. Tento nástroj by měl do procesu využívání a distribuce peněz ze strukturálních fondů, který prozatím má v rukou do velké míry byrokracie, ať již v podobě státní správy či samosprávy, více zaangažovat finanční a bankovní sektor v jednotlivých členských státech. • Legislativní pozadí • Oba nástroje by měly být dle Komise do detailů připraveny na počátku roku 2006 a měly by být představeny na konferenci spolupořádané Komisí a EIB 24. listopadu v Bruselu, jíž se mají zúčastnit zástupci regionů, finančního a bankovního sektoru pětadvaceti členských států, ale také Rumunska a Bulharska. Financování příhraničních regionů a strukturální fondy • Navzdory prohlášením Komise, že novou finanční perspektivu pro roky 2007–2013 je třeba schválit mimo jiné též proto, aby přinesla novým členským zemím kýžené prostředky ze strukturálních fondů, a navzdory prezentaci nových nástrojů, které jim mají v čerpání financí z fondů pomoci, skutečnost je taková, že EU současně intenzivně hledá cesty, jak financování některých regionů ze strukturálních fondů omezit. • V září rozvířila zájem veřejnosti zpráva o tom, že Komise chystá návrh, podle nějž by se financování některých regionů mělo po roce 2007 řídit zvláštním novým pravidlem: chudší region sousedící s regionem s vyšším HDP by měl získávat menší dotace na rozvoj venkova (konkrétně tak, aby rozdíl v příjmech z dotací mezi jednotlivými sousedícími regiony nepřesahoval 30 %), aby se zamezilo tzv. „subvenční propasti“, která by vedla např. k přesunu pracovních míst a investic do regionů s vyššími podporami apod. V případě ČR by se to velmi nepříjemně dotklo zejména příhraničních regionů na západě a jihu ČR (tedy při hranicích s Německem a Rakouskem). 2.5 Zemědělství • Říjnová diskuse v oblasti zemědělství přinesla velmi zajímavé posuny týkající se širšího kontextu postavení a významu CAP v celosvětovém systému obchodu se zemědělskými produkty. Zářijové jednání Rady ministrů zemědělství, setkání zástupců WTO připravující půdu pro prosincový summit v Hong Kongu, kterým by mělo vyvrcholit kolo jednání v Dauhá, řada


konferencí věnovaných palčivým problémům typu geneticky upravených potravin i nejnovější vývoj v problematice ptačí chřipky dosvědčovaly, že se na podzim 2005 zemědělství dostalo a bude dostávat do středu zájmu jednání evropských institucí. Všechny tyto otázky jsou dosud velmi otevřené. CAP, bezpečnost potravin a otázka šíření smrtících chorob • BSE • Komise 28. září publikovala zprávu své kanceláře pro bezpečnost potravin a veterinářskou kontrolu, podle níž uspokojivý postup britských úřadů v otázce nemoci BSE (tzv. nemoc šílených krav) opravňuje Komisi k tomu, aby v roce 2006 již obnovila pohyb britského hovězího v rámci společného trhu zemědělskými výrobky, který byl dosud z důvodu výskytu nákazy od března 1996 omezován. O tom, zda bude vstupu britského hovězího na cizí trhy vydáno po deseti letech skutečně povolení, rozhodnou ještě kvalifikovanou většinou experti z jednotlivých členských států. • Ptačí chřipka • Rozhodnutí Komise o možném zrušení opatření, které de facto znevýhodňovalo Británii ve volném přístupu na evropský zemědělský trh v této komoditě, přichází v době, kdy EU čelí nové panice ze šíření nebezpečné choroby přenosné na člověka. Smrtící virus ptačí chřipky byl v období září-říjen 2005 identifikován v Turecku a Rumunsku, tedy v zemích, které usilují o vstup do EU (v případě Rumunska je příprava vstupu již v pokročilém stadiu a je otázkou, do jaké míry se jeho vstupu do CAP tato záležitost dotkne). Společný trh s vínem • Jednou z aktuálních otázek evropského zemědělství ve světovém kontextu se na přelomu září a října 2005 stala otázka dohody mezi EU a USA o podmínkách transatlantického obchodu s vínem. • Podstata problému • Trh s vínem představuje v rámci CAP (vedle cukru či ovoce a zeleniny) jednu z dílčích komoditních oblastí, které nebyly dosud podrobeny reformě financování a organizace trhů. Reforma se plánuje na rok 2006. • Transatlantický vinný pakt • Transatlantický vinný pakt představuje pokus o jakousi úpravu obchodních vztahů v této komoditě s vnějším partnerem v podmínkách, za

nichž WTO tlačí na snížení nekalé konkurence přebytkového subvencovaného evropského vývozu. Proti jeho podmínkám se však postavili zástupci zemědělské lobby v EU, sdružené v organizaci COPA-COGECA. CAP a WTO • Určité překvapení v rámci přípravné schůzky představitelů WTO, která se uskutečnila v říjnu 2005 v Ženevě, připravili zástupci USA i EU (konkrétně komisař pro vnější obchodní vztahy Mandelson). Mandelson se totiž pokusil reagovat na hozenou rukavici svého amerického protějšku v jednáních, ministra zemědělství USA Johannse, který nabídl ze strany USA plošné snížení sporných dotací na podporu amerického exportu. • Mandelsonova iniciativa • USA na ženevské schůzce nabídly snížení těchto dotací o 60 %, zatímco Mandelson kontroval návrhem na jejich snížení ze strany EU až o 75 %. Jeho návrh, který by znamenal určitý „převrat“ v dějinách CAP a její existence v rámci světového obchodu se zemědělskými produkty, ovšem neušel pozornosti zástupců členských států, které v dějinách společného trhu ES nejvíce trvají na zemědělských dotacích (včetně dotací na vývoz produkce) a také z něj nejvíce těží. Reforma cukerního pořádku • Sporná reforma cukerního pořádku, kterou by komisařka pro zemědělství Boelová ráda prosadila na listopadovém zasedání Rady ministrů zemědělství (tedy ještě před prosincovým summitem WTO), byla na přelomu září a října diskutována především v souvislosti s otázkou, jak se její požadavky odrazí na pozici států, s nimiž má EU v zemědělské politice preferenční vztahy. Jedná se o země Afriky, Karibiku a Pacifiku – ACP (většinou z řad bývalých kolonií členských zemí EU). • Tyto státy volají především po úlevách z povinnosti radikálního snížení ceny evropského cukru (nový návrh komisařky Boelové požaduje 39 % krácení ceny oproti původně navrhovaným 25 %). Zemědělský výbor EP se již 7. října vyjádřil pro stanovení osmiletého přechodného období, v němž by státy s preferenčními vazbami na EU mohly snižovat ceny svého cukru postupně. • Nová podoba diskriminace v rámci nového návrhu reformy • Země ACP toto rozhodnutí přivítaly, proti parametrům reformy však nadále vystupují některé

311


členské státy a zemědělská lobby. Protestují především státy, které se v novém návrhu reformy nedostaly do skupiny jedenácti zvýhodněných zemí, které mají možnost koupit podíl z kvóty C (nedotovaná výrobní kvóta) od států, v nichž nebude výroba cukru nadále udržitelná.

• •

Pokuta pro ČR za nadlimitní zásoby potravin • Během měsíců srpna a září rozvířila agendu evropské zemědělské politiky ve vztahu k novým členským zemím kauza pokut, které vyměřila Komise osmi novým členským státům (de facto všem postkomunistickým zemím, pokuta totiž nepostihuje Maltu a Kypr) za údajné spekulativní hromadění zásob některých potravin, kterého se dopustili obchodníci v těchto zemích. • Podstata problému • Komise opírá svoje rozhodnutí vyměřit všem osmi státům pokuty ve výši desítek, v některých případech až stovek milionů euro, o zjištění provedená statistickým úřadem EU Eurostat. Z něj vyplývá, že se obchodníci z osmi nových členských států dopustili před vstupem svých zemí do EU 1. května 2004 hromadění některých druhů potravin tak, že je nakoupili a přivezli ze třetích zemí v době, kdy ještě nebyl aplikován vysoký celní sazebník, jejž EU uplatňuje na dovoz zemědělských výrobků z vnějšku. Účelem tohoto nákupu byla dle Komise snaha vrhnout poté tyto výrobky na společný zemědělský trh EU (který

312

• •

po vstupu nepodléhá celním sazbám v rámci EU, ale jen navenek), vydělat tímto „spekulativním“ prodejem na vstupu svých států do EU a zahltit přísně střežený společný zemědělský trh EU. Rozhodnutí Komise z hlediska ČR Z hlediska ČR se bohužel jedná do značné míry o podcenění „všemocné“ role EU v oblasti SZP, a to ve dvou ohledech: prvním je podcenění problému v době předvstupních jednání s Komisí, druhým je podcenění nařízení o nadlimitních zásobách ze strany vlády, které umožnilo přidávat Komisi na seznam zboží „překračujícího limity“ vedle cukru další komodity. Jedná se zejména (v případě ČR) o rýži, konzervovaný ananas a houby či tabák. V případě dalších členských států figurují i jiné komodity. Text nařízení umožnil žádat nejen likvidaci těchto zásob na náklady daného členského státu, ale také vyměření pokut v případě neuposlechnutí. Od ČR tak Komise žádá zaplacení 47 mil. €, Maďarsko bylo postiženo pokutou až ve výši 200 mil. €. Další postup kauzy Všechny postižené členské státy vyjádřily proti rozhodnutí Komise protest a daly najevo, že uloženou pokutu platit nehodlají. Skupina českých poslanců EPP-ED interpelovala v září v této věci českého komisaře Špidlu, který byl v době vyjednávání přístupových podmínek ve funkci premiéra ČR, měla by na něm tedy ležet hlavní odpovědnost za to, že problém vůbec vznikl.



1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT Jednotný způsob zpoplatnění silnic Corien Wortmann-Koolová 13. září předložila výboru pro dopravu pozměňovací návrhy týkající se legislativního návrhu, který má v EU zavést jednotný způsob zpoplatnění silnic. Poslankyně svým kolegům prezentovala pouhých sedmnáct návrhů s odůvodněním, že se zavedením mýtného už nelze dále otálet a potenciální dohodovací řízení by celou záležitost neúměrně protáhlo. Přesto mezi nimi figuruje několik položek, které pravděpodobně způsobí mezi poslanci (a později mezi ministry) četné rozpory. Sporné body Legislativa výrazně ovlivní budoucí zpoplatnění evropských silnic. EP navrhuje zavést poplatek už pro vozidla od 3,5 tuny výše – nikoli od 12 tun, jak se dosud předpokládalo. Dalším krokem v tomto smyslu má být i navrhovaná internalizace tzv. externích nákladů. EP předpokládá, že tři roky od vstupu normy v platnost Komise předloží další návrh, který efektivně uvede v život zásadu „znečišťovatel platí“. Potřebnou metodologii má poskytnout rovněž Komise. Výbor krom toho navrhl, aby byla zpoplatněna celá silniční síť bez výjimek a aby výsledná legislativa ctila „zásadu nediskriminace“: tranzitní doprava by neměla být zpoplatňována více než běžný provoz. Další vývoj Přestože EU obecně preferuje intermodální dopravu, resp. transfery dopravy ze silnice jinam, mezi členy dopravního výboru při diskusi převládlo přesvědčení, že reálné upozadění silniční dopravy nyní nepřipadá v úvahu. Tacitně tak podpořili důležitost navrhované směrnice, což zcela otevřeně učinila i Komise, jež se plně postavila na stranu EP. Konečný verdikt výboru pro dopravu bude znám po 14. listopadu, kdy budou jeho členové mimořádně zasedat ve Štrasburku.

Plénum se návrhem bude zabývat v prosinci a Rada pravděpodobně hned zkraje příštího roku. Směrnice o službách Zpravodajka Evelyne Gebhardtová na půdě EP 14. září znovu otevřela otázku dlouhodobě kontroverzního návrhu směrnice o službách. I přes existenci mnoha sporných bodů – především rozsahu/předmětu směrnice a tzv. principu originality – Gebhardtová prohlásila, že je mezi poslanci možné nalézt společnou řeč. Legislativní pozadí Návrh směrnice o službách měl původně za cíl plošně a jednotně liberalizovat trh se službami v celé EU. Prvotní návrh Komise však po zásahu EP ztratil velkou část ze svého průkopnického charakteru. Socialistická zpravodajka požaduje vyjmutí veřejných služeb z předmětu směrnice a namísto principu originality (poskytovatele služeb kontroluje jeho domovská země) se staví za tzv. princip vzájemného uznávání, který dává širší pravomoci v oblasti dohledu i zemi hostitelské. Gebhardtová zároveň požaduje i další harmonizaci sociálních standardů, aby nebyl ohrožen tzv. evropský sociální model. Další vývoj V rámci EP bylo dosud k návrhu směrnice přijato na 1200 pozměňovacích návrhů a osm zpráv. V polovině července bylo jeho projednávání z důvodů neshod a prázdnin zastaveno. Přes optimismus Gebhardtové žádná z frakcí nevyslovila jednoznačný názor, že kompromis ohledně návrhu je dosažitelný v blízké době. Návrh podléhá spolurozhodovací proceduře, ale dosud fakticky ještě neproběhlo ani první čtení v EP. Rada je přitom rozdělená podobně jako EP. Výbor pro vnitřní trh EP měl přijmout svou zprávu 4. října. Ještě před jednáním se ukazovalo, že pro výraznou liberalizaci sektoru služeb jsou především liberálové, frakce EPP-ED a poslanci ze starých členských zemí – a že mají překvapivě

313


naději na úspěch v přehlasování socialistických návrhů. Samotné zasedání výboru však nakonec nevedlo k postoupení návrhu plénu EP. Poslanci nedosáhli dohody v žádném z kontroverzních bodů. Očekává se, že plénum se bude otázkou směrnice o službách zabývat nejdříve v lednu 2006 (po zasedání výboru ve dnech 20.–21. listopadu 2005), nikoli už letos v říjnu, jak se původně přepokládalo. Po blamáži se ozvalo několik hlasů z Rady i Komise, že pokud EP nezačne ve věci směrnice o službách vystupovat jednotně, výrazně to zúží jeho výsledný manévrovací prostor potřebný pro efektivní ovlivnění výsledné normy. Společná cirkusová politika EU? Snad jako žert, avšak vážně míněný, vyhlíží iniciativa několika poslanců výboru EP pro kulturu a vzdělání. Tento výbor v rámci svého zasedání 13. října projednával asi dvousetstránkovou zprávu o možnosti zavedení standardizovaných podmínek pro provoz a fungování cirkusů, které coby podniky cestující (nejen) napříč členskými státy EU mohou být považovány dle poslanců výboru za součást evropského kulturního dědictví. Obsah zprávy Zpráva nese zcela seriózní název „Nové výzvy pro cirkus jako součást evropské kultury“ a zabývá se např. takovými problémy, jako je standardizace velikosti manéže, stanů, zajištění povinného vzdělání pro děti kočujících artistů či využívání standardizovaných pracovních povolení pro umělce ze třetích zemí (z Ruska, Číny či Mongolska). Sporné body Poslanci se nemohli shodnout pouze na tom, zda cirkusy považované za součást evropského kulturního dědictví mohou prezentovat živá zvířata, či nikoli (tuto otázku nastolila jedna z německých poslankyň za frakci Zelených). Harmonizace pravidel provozování cirkusů má údajně usnadnit jejich pohyb napříč hranicemi států, někteří provozovatelé cirkusů (např. z Velké Británie) se však bouří proti zavádění nových byrokratických břemen a procedur a upozorňují na to, že národní legislativa je v této oblasti zcela dostačující. Hodnocení významu zprávy Zbývá jen ptát se, komu by nová legislativa harmonizující pravidla provozování cirkusů prospěla. Zda chtěli poslanci výboru pro kulturu a vzdělání pouze „vykázat činnost“, nebo si zpestřit projednávání skutečně seriózních a problematických oblastí evropské

314

politiky a legislativy. V době, kdy předseda Komise Barroso brojí proti narůstání objemu nesmyslné a nadbytečné regulační agendy v EU, je tato otázka více než na místě. Návrh na revizi jednacího řádu Evropského parlamentu Ústavní výbor 14. září vznesl celou řadu připomínek k návrhu zprávy Gérarda Onesty, jež usiluje o zpřísnění režimu pro všechny poslance, kteří demonstracemi nepřístojně narušují jednání pléna EP. Pozadí návrhu Onesta vznesl návrh proto, že evropští poslanci údajně stále častěji hlasitě vystupují při jednání pléna EP a znemožňují tak standardní práci. Typickým příkladem jsou podle něj události z ledna 2005, kdy někteří euroskeptici protestovali proti přijetí evropské ústavy. Onesta navrhuje rozlišovat mezi „tichými demonstracemi“ a ostatními akcemi a zároveň se staví za přísnější tresty těch, kteří se proti novým pravidlům proviní. Předkladatel svůj návrh odůvodnil slovy, že „usiluje o posílení práv evropských poslanců, jejich práva na vyjádření a volbu“. Sporné body Členové ústavního výboru na Onestově návrhu kritizovali především fakt, že o trestech, popř. odvoláních by mělo rozhodovat bureau EP společně s jeho kvestory – namísto konference předsedů frakcí nebo pléna EP. Onesta svůj záměr obhajoval tím, že v konferenci předsedů i plénu hrozí „přepolitizace“ projednávaných kauz. Ústavní výbor tím však nepřesvědčil. Podobné pochybnosti panovaly i stran toho, zda EP skutečně potřebuje revidovat svůj jednací řád. Poslanci EPP-ED konstatovali, že Onestův návrh není proporcionální, má potenciál přinést více škody než užitku a ohrozí možnost poslanců vykonávat jejich mandát. Poslanci se rovněž pozastavili nad vztahem (resp. potenciálním konfliktem) nových procedur a činností právního výboru, který řeší otázku imunity poslanců. Další vývoj 28. září vypršela lhůta pro podání pozměňovacích návrhů k návrhu zprávy. Ústavní výbor plánuje přijmout finální text na zasedání ve dnech 24.–25. října s tím, že jej předloží v plénu hned v listopadu. S ohledem na citlivost tématu a proběhnuvší diskusi nad návrhem lze očekávat poměrně ostrou debatu,


která vyústí buď ve zpřísnění jednacího řádu, nebo v jeho pouhé kosmetické změny. V současnosti se zdá pravděpodobnější druhá z variant. Jednací řád EP je už nyní poměrně obsáhlý a jeho selektivní precizace by nejspíše vedla ke znesnadnění fungování EP. Kampaň proti nočním letům Zelení poslanci EP po delší době v září znovu spustili svou kampaň proti nočním letům v celé EU. Tentokrát se opírají o výsledky analýzy zabývající se ekonomickými efekty těchto letů. Pozadí kampaně Snaha zrušit noční lety je evergreenem zelených poslanců. Studie, o niž se nyní opírají, byla sepsána zainteresovanými nevládními organizacemi a má daleko k nestrannosti. Poslankyně Caroline Lucasová ji však považuje za relevantní a jasně dokazující ekonomickou absurdnost nočních letů. Cílem kampaně je ovlivnit legislativní proces revize směrnice o hluku, jenž se chystá na rok 2007. Lucasová navrhuje začlenit do normy klauzuli, že noční hluk nesmí přesáhnout 45 decibelů. Sporné body Komise svůj předběžný postoj k celé záležitosti vyjádřila už v únoru publikací vlastní studie, v níž tvrdí, že na noční lety je navázána ekonomická aktivita více než 360 tis. pracovníků a jejich zrušení by vedlo ke skokovému růstu nezaměstnanosti. Oponenti Komise naopak tvrdí, že zákazem nočních letů by se zvýšila poptávka po jiných způsobech přepravy a po ubytovacích službách. Jde však spíše o zástupný argument. Regulace nočních letů je principiálně absurdní, stejně jako iluze o automatickém přesunu dopravy např. na železnici nebo silnici, nehledě na to, že evropská silniční síť už nyní (zvláště v nových členských státech) naráží na strop vlastní absorpční schopnosti. Další vývoj Otázka nočních letů se na evropské scéně objevuje pravidelně. V únoru 2005 zelení poslanci iniciovali petici za maximální snížení hluku nočních letů mezi 23. a 7. hodinou. Nezískali ale dostatečný počet podpisů, aby svou iniciativu postoupili Komisi. Vzhledem k tomu, že Komise není ani nyní záměrům zelených příliš nakloněna, nelze ve věci zákazu nočních letů očekávat žádný zásadní obrat.

Kampaň tak může alespoň posloužit jako ilustrativní příklad aktivit zelených na evropské úrovni mířících proti základních čtyřem svobodám EU. „Bloková výjimka“ pro malé firmy v EU Tradiční European Ideas Fair, konající se letos ve dnech 22.–24. září v Lisabonu, v jednom ze svých závěrů navrhl následovat australský model a udělit všem malým firmám, na nichž stojí evropská ekonomika, „blokovou výjimku“ z většiny nebo všech evropských norem týkajících se zaměstnanosti tak, aby jim bylo znovu umožněno „dýchat“ a rozvíjet vlastní ekonomické aktivity. Pozadí European Ideas Fair je každoročním vyvrcholením aktivit European Ides Network, sítě středopravicových politiků, akademiků a zástupců podnikatelské sféry, která z iniciativy frakce EPP-ED usiluje o posílení celoevropské konkurenceschopnosti na globálním trhu. Obsah návrhu Návrh „blokové výjimky“ získal v Lisabonu ze strany zainteresovaných aktérů velkou podporu. Jeho proponenti jej zároveň doplnili o žádost na jmenování komisaře pro deregulaci, který by vnesl do praxe systémové prvky, aby nedocházelo k realizaci „nezamýšlených důsledků“. V této souvislosti byl vznesen i požadavek na skutečné uplatňování principu subsidiarity v legislativním procesu v EU. Za ilustrativní příklad byl zvolen návrh směrnice o službách ve své původní podobě, tedy ještě před socialistickými zásahy ze strany poslanců EP. Praktická realizace uvedených návrhů by měla vést k téměř okamžitému vytvoření minimálně 6 mil. pracovních míst. European Ideas Fair se poměrně skepticky postavil k otázce tzv. evropského sociálního modelu a jeho případné revizi. Žádný jednotný model údajně neexistuje a ani se neočekává, že by se tak někdy stalo. Evropa je založena minimálně na pěti „modelech“. Další vývoj Výstupy lisabonských jednání byly předloženy EP i národním parlamentům k diskusi. Vzhledem k jejich nezávaznému charakteru se však nedá čekat žádná výrazná zpětná vazba, byť EPP-ED je nejsilnější frakcí v EP.

315


Třetí železniční balík Evropský parlament se ve dnech 26.–29. září na zasedání pléna po delší době znovu věnoval tzv. třetímu železničnímu balíku. Po počátečním váhání nakonec přijal finální rezoluci a rozhodl se neblokovat legislativní proces do doby, než Rada přistoupí na návrh nedělit balík na více položek. EP získal záruku od britského předsednictví, že Rada se bude balíkem zabývat jako celkem. Legislativní pozadí Tzv. třetí železniční balík je soubor čtyř legislativních návrhů. Výsledné normy mají výrazně pozměnit budoucí fungování železniční dopravy v celé EU. Návrhy se týkají (1) liberalizace osobní železniční dopravy do roku 2010, (2) certifikace strojvedoucích, (3) práv cestujících a (4) kvality nákladní železniční dopravy. Rada plánovala balík rozdělit na dvě části. Cílem bylo zamezit především liberalizaci osobní železniční dopravy, neboť jde o vysoce kontroverzní záležitost. EP proto zvažoval procedurálně projednávání celého balíku pozdržet tak, aby „donutil“ Radu, s níž o celé záležitosti spolurozhoduje, projednávat balík jako celek. Po ujištění ze strany Velké Británie, současné předsednické země EU, však EP nakonec přijal rezoluci a postoupil sadu návrhů do prvního čtení v Radě. Obsah rezoluce EP v rezoluci navrhl otevření všech železničních služeb trhu nejpozději do roku 2012, odmítl návrh Komise týkající se kvality nákladní železniční dopravy a výrazně rozšířil předmět návrhu o právech cestujících po železnici. EP požaduje, aby veškerá mezinárodní železniční doprava byla liberalizována do roku 2008 a vnitrostátní železniční doprava do roku 2012. Jde o ambicióznější návrh, než předložila Komise, počítající oficiálně jen s liberalizací mezinárodní železniční dopravy, a to až v roce 2010. Komisař pro dopravu Jacques Barrot návrh EP přivítal, vyslovil však obavu, že rok 2008 je pro mezinárodní železniční dopravu přece jen nesplnitelným termínem. EP odmítl návrh týkající se kvality nákladní železniční dopravy. Jeho předmětem byly především finanční sankce za nedodržení časového a místního určení dopravy zboží. Proti návrhu se už dříve postavila jak Rada, tak i zástupci železničních společností. Komise přislíbila, že jejich názory vezme v úvahu. Co se týče práv cestujících po železnici, EP navrhl rozšířit možnost získání finanční kompenzace za zdržení spoje i na vnitrostátní linky. Původní návrh Komise

316

počítal jen s náhradami u mezinárodních (přeshraničních) spojů. EP zároveň zpřísnil a zjednodušil způsob výpočtu kompenzací. Např. za zpoždění tři hodiny a více navrhl vrácení 75 % ceny jízdného, bez ohledu na druh služby (osobní vlak, rychlík apod.) Otázkou certifikace strojvedoucích se EP nezabýval, resp. nenavrhl žádné zásadní pozměňovací návrhy. Daná problematika je v celém železničním balíku považována za nejméně konfliktní. Strojvedoucí na přeshraničních linkách by měly být podle celoevropské normy certifikování do roku 2007, všichni ostatní do roku 2009. Komise přitom požadovala pozvolnější vývoj: rok 2008–2010, resp. 2010–2015. Další vývoj V následujícím období se očekává projednávání třetího železničního balíku v Radě v rámci jejího prvního čtení. Předpokládají se tradiční obtíže. Zatímco certifikace strojvedoucích a otázka práv cestujících by měla být ministry akceptována bez větších změn, liberalizace všech služeb železniční dopravy nejspíše vzbudí rozpory. Ostatně daná otázka byla už součástí tzv. druhého železničního balíku a dosud se nepodařilo zavést celoevropské řešení. Rada se nejspíše s EP shodne na zbytečnosti/nadbytečnosti návrhu o kvalitě nákladní železniční dopravy a bude záležet jen na Komisi, zda návrh z balíku skutečně stáhne, či nikoliv. Obecně se tvrdí, že liberalizační étos třetího železničního balíku by vyloučením návrhu o liberalizaci osobní železniční dopravy utrpěl těžkou ránu. Stejně tak je pravda, že národní státy mají s restrukturalizací železnic trvalý problém a směrnice na evropské úrovni by mohla v tomto směru napomoci ukázat směr, nota bene za situace, kdy EU požaduje praktickou realizaci intermodální dopravy, tedy převedení některých druhů dopravy na železnici. Bez liberalizačních kroků, po nichž budou železniční přepravci fungovat coby víceméně samostatné ekonomické subjekty, je tento záměr prakticky nerealizovatelný. Podle dosavadního způsobu projednávání lze bohužel čekat, že železniční balík se stane jako většina kontroverzních návrhů evergreenem legislativního procesu v EU. Nutno dodat, že ke škodě ekonomických subjektů, které by alespoň z některých jeho částí mohly profitovat. Návrh na sjednocení rychlostních limitů na silnicích Evropský parlament 29. září přijal zprávu, která se staví za sjednocení rychlostních limitů na silnicích, popř. i za sjednocení mezních hladin alkoholu v krvi. To vše v rámci celé „pětadvacítky“.


Pozadí návrhu EP na základě vlastního úsudku dospěl k názoru, že tristní stav na evropských silnicích je potřeba řešit legislativní normou, a vyzval Komisi k jejímu vytvoření, resp. k sepsání návrhu. Zároveň ji požádal o větší finanční injekci do zajištění bezpečnosti provozu na silnicích. Tvůrce návrhu, bývalý automobilový závodník Ari Vatanen, spatřuje široké možnosti v nových technologiích, pro něž by právě Komise měla vytvořit adekvátní legislativní zázemí. Vatanen zmínil např. kontrolory zapnutých bezpečnostních pásů, jimiž by měla být vybavena všechna nová vozidla, elektronické stabilizátory ESC, omezovače rychlosti či zařízení zabraňující opilým řidičům řídit vozidlo (tzv. „alcolocks“). Další vývoj Podobné záměry se na evropské úrovni neobjevují poprvé. Přestože Komise s EP tradičně tvoří silný tandem (a současný komisař pro dopravu Jacques Barrot iniciativu EP přivítal), dosud pokaždé se proti postavila Rada s tím, že otázka silničního provozu spadá dle principu subsidiarity výhradně do kompetence členských států. Podobný scénář se dá očekávat i v tomto případě. Rada však žádné konkrétní prohlášení v této věci nezveřejnila. 1.2 EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR Anulování rámcového rozhodnutí Rady Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku C176/03 ze dne 13. září zrušil rámcové rozhodnutí Rady č. 80 z roku 2003 a potvrdil právo EU požadovat po členských státech trestání subjektů (fyzických i právnických osob) za porušení předpisů týkajících se ochrany životního prostředí. Legislativní pozadí Rámcové rozhodnutí poskytovalo toto právo pouze a přímo členským státům v mezivládním režimu tzv. třetího pilíře bez možnosti „donucení“ ze strany EU. Rozsudek obsahující právní rozbor rámcového rozhodnutí praví, že „ochrana životního prostředí představuje jeden z hlavních cílů EU a požadavky na ochranu životního prostředí musejí být integrovány do definice a implementace politik a aktivit Společenství“. Rozsudek je vyvrcholením dlouhodobého sporu Evropské komise (podporované Evropským parlamentem) a Rady o to, kdo má oprávnění požadovat

po členských státech tresty za porušení práva EU podle právních řádů konkrétních členských zemí (tedy bez požadavku harmonizace jednotlivých trestních řádů). V případě ochrany životního prostředí bude tímto právem nadále disponovat Komise, která svou argumentaci opírala o ustanovení tzv. prvního (komunitárního) pilíře EU. Rada naopak argumentovala články z tzv. třetího (mezivládního) pilíře. Další vývoj Přestože právo EU formálně není precedentním právem (na jeho charakteru se však právníci zcela neshodují), považuje většina komentátorů i politiků rozsudek ESD za precedent, na nějž bude ESD při dalších podobných řízeních odkazovat. Obecně rozsudek představuje poměrně zásadní narušení „izolace“ mezivládního třetího pilíře, v němž rozhoduje bez kompetencí Komise, EP i ESD pouze Rada, a to jednomyslně. Lze očekávat, že Rada bude v důsledku rozsudku nucena modifikovat několik svých návrhů rámcových rozhodnutí, popř. i rozhodnutí, která už jsou v platnosti (např. rámcové rozhodnutí o boji proti znečišťování moří). 1.3 KOMISE Diskuse o volném pohybu pracovníků Komisař Vladimír Špidla 16. září hostil setkání skupiny sociálních partnerů, vládních představitelů a zainteresovaných komisařů stran volného pohybu pracovníků. Předmětem diskuse byla sedmiletá přechodná období, která uplatňuje dvanáct starých členských zemí EU vůči osmi novým středo- a východoevropským státům, které k EU přistoupily v květnu 2004. Smyslem schůzky bylo získání dat pro zprávu, již Komise zveřejní v lednu 2006 v Radě a v níž zhodnotí oprávněnost restrikcí v přístupu na pracovní trhy starých členů. Legislativní pozadí Ve smlouvách o přistoupení většiny zemí tzv. východního rozšíření je obsažena klauzule o omezení volného pohybu osob (pracovníků) na maximálně sedm let. Formát přechodného období je 2+3+2, což znamená, že v letech 2006 a 2009 bude přezkoumáváno, zda stále platí důvody pro uvedené restrikce, a nejpozději v roce 2011 musejí být všechna omezení ukončena. (Např. Rakousko už nyní prohlašuje, že se vůči ČR hodlá „ochraňovat“ minimálně až do roku 2009.)

317


Komisař Špidla na schůzce silně podpořil myšlenku recipročního otevření všech pracovních trhů v EU, neboť volný pohyb osob je jednou ze čtyř základních svobod EU. Zároveň vyzval všechny státy, které nějaké restrikce uplatňují, aby je prodloužily jen ve skutečně oprávněných případech. Sporné body Problémem Špidlova apelu je fakt, že Komise může od členských států v dané věci pouze vyzískat potřebná data o pohybu pracovníků mezi jednotlivými zeměmi, ale nemá oprávnění jim zabránit v tom, aby své restrikce prodloužily i na další období – a to i v případech, kdy je zjevné, že pracovní trhy zemí s restrikcemi nebyly pracovníky z nových členských zemí ohroženy. Otázka vyjednávání je předmětem bilaterální diplomacie jednotlivých členských zemí. Jednoznačným výstupem schůzky přitom bylo zjištění, že pracovníci ze středo- a východoevropských zemí se do staré EU v žádném případě nehrnou. Pověstný „polský instalatér“ nabízející kvalitní služby za méně peněz nepředstavuje žádné riziko. Např. Velká Británie registruje pouze 95 instalatérů hledajících v zemi práci – a to ze všech nových členských zemí. Další vývoj 25. září se konalo ve Švýcarsku, nečlenské zemi EU, referendum, v němž občané poměrem 56:44 rozhodli o faktickém zrušení restrikcí v přístupu na svůj pracovní trh pro nové členy EU. Prakticky tak dokázali, že naplnění jedné ze čtyř svobod může být i pro zemi mimo „jádro“ EU přínosem. José Barroso výsledek lidového hlasování přivítal. Staré členské státy uplatňující vůči nováčkům omezení jej nekometovaly. Nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy Evropské regiony a regionální letiště v průběhu září tvrdě napadly nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy, jež Komise zveřejnila na začátku měsíce. Shromáždění evropských regionů (AER) a Fórum evropských regionálních letišť (FARE) zvažují podání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru. Legislativní pozadí Nové směry mají nahradit pravidla z roku 1994, která už jsou podle Komise nevyhovující. Hlavní novinkou je předpis, že letištím, která přepraví ročně více než 5 mil. cestujících, bude bez výjimek veškerá státní pomoc odepřena.

318

Z povolené pomoci přitom nebude moci profitovat jen jeden dopravce. Státní pomoc navíc bude muset být meritorně i časově omezená. Preferováno bude vytváření nových a/nebo regionálních linek a navyšování jejich frekvence, především pak v tzv. periferních nebo ultraperiferních regionech. Sporné body AER a FARE namítají, že nové směry budou mít na regionální leteckou dopravu zdrcující dopad a negativně ovlivní veškeré ekonomické aktivity, které jsou na ni navázány. Obě organizace se staví proti uvedeným omezením, za nichž bude státní pomoc přípustná. Výbor regionů naopak Komisi 8. září za nové směry „pochválil“. Stalo se tak ale především z toho důvodu, že celkový vliv této instituce na dění v EU je minimální, přičemž Komise tentokráte učinila výjimku a (ač nemusela) včlenila většinu jeho pozměňovacích návrhů k novým směrům do finálního textu. Další vývoj Komise na kritiku AER a FARE dosud nereagovala. Část jejich postojů je však ospravedlnitelná. Z hlediska liberalizace trhu představují nové směry pozitivní krok. Nutno ale dodat, že nové členské státy neměly tolik prostoru pro vytvoření sítě letišť jako bývalá „patnáctka“ a mohou na inovace Komise ve výsledku doplatit. Prozatím je to však nechává klidné; žádné reakce ze strany nových členů zaznamenány nebyly. Konzultace týkající se zvýšení kapacity letišť Komise 14. září spustila dvouměsíční veřejnou konzultaci týkající se zvýšení kapacity letišť v EU. Na základě jejích výsledků má vzniknout legislativní návrh, který bude tristní stav v tomto sektoru letecké dopravy řešit. Pozadí konzultace Komise na základě svých průzkumů tvrdí, že už nyní se 70 % letišť blíží stropu své kapacity a existuje reálné nebezpečí, že v roce 2025 nebude moci být 17 % poptávky po letecké dopravě uspokojeno jen z důvodu přeplnění stávající sítě evropských letišť. Sporné body Komise nabízí v dané věci řešení, které je ve faktickém rozporu s jejími novými směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy a má potenciál ohrozit v dané oblasti volnou soutěž.


Komise navrhuje zvýšení intermodality (převedení části letecké dopravy na železnici), zavedení jednotné metodologie měření kapacity letišť za účelem jejich lepšího využití a cílenou distribuci linek mezi letiště tak, aby byla optimálně využita. Většinu těchto otázek je přitom možné ponechat bez ingerence shora. Další vývoj Komise na konci konzultace vydá zprávu a analýzu a uspořádá setkání zainteresovaných aktérů a expertů. Očekává se, že pokud skutečně bude vytvořen nový legislativní návrh, bude vysoce kontroverzní a jeho projednávání bude velmi problematické. Komise zatím nezveřejnila žádné průběžné výsledky své konzultace. Reforma evropského sociálního modelu Evropské instituce rozproudily v průběhu září a října z podnětu European Policy Centre (EPC; bruselského think-tanku) diskusi o tzv. evropském sociálním modelu, jehož reforma je nezbytná pro další fungování celé EU, resp. pro úspěch tzv. Lisabonské strategie. Hlavním zjištěním je, že žádný jednotný model v EU vlastně neexistuje a bude velmi obtížné jej zavést. Obsah debaty Obecně se rozlišuje mezi anglosaským, kontinentálním a severským modelem. První reprezentuje např. Velká Británie, druhý Německo a Francie a třetí např. Dánsko. Právě Dánsko, jehož sociální systém byl na začátku devadesátých let v krizi, nyní disponuje modelem, který v sobě spojuje jak flexibilitu pracovního trhu (flexibility), tak sociální zabezpečení (social security). V evropském žargonu bývá označován jako „flexicurity“. Koncept „flexicurity“ se stal předmětem zářijové konference EPC. Představitelé Rakouska jej označili za klíčový pro své nadcházející předsednictví v první polovině roku 2006. Stávající britské předsednictví se hodlá tématu věnovat na pravidelném summitu ve dnech 27.–28. října, nicméně pouze okrajově, protože setkání bude usilovat i o řešení dalších palčivých problémů, především pak těch, které souvisejí s obchodem s Čínou. Sporné body a problémy Komise stran evropského sociálního modelu prohlásila, že není volbou, ale nutností. Pouze je potřeba pro EU vybrat ten nejvhodnější.

Komisař Vladimír Špidla je znám svou preferencí modelu severského. Na konferenci EPC poznamenal, že model musí být inkluzivní. V případě jeho odvržení by EU údajně ztratila většinu ze svého potenciálu a na světových trzích by zdaleka nezískala komparativní výhodu. Na konferenci však zazněly i opatrnější soudy. Problémem severského modelu je především jeho nepřenositelnost (stejně jako jsou nepřenositelné i jiné sociální systémy). Ve skandinávských zemích existuje podle kritiků jednotného evropského modelu několik faktorů, které znemožňují aplikaci tamějšího systému ve zbytku EU. Např. Dánsko má velmi vyvinutou síť malých a středních podniků, které posilují jeho ekonomiku. Obtíží je i to, že sociální politika je obecně jednou z posledních oblastí, již členské státy EU spravují samy, bez supranacionální ingerence, a bude velmi obtížné je přesvědčit o tom, že její nadnárodní správa je lepší volbou. Legislativní pozadí Konference EPC neskončila konsenzem. Jednotliví aktéři si vyměnili velmi rozdílné názory a lze očekávat, že diskuse o evropském sociálním modelu bude pokračovat. Jaký však bude její výstup (a zda je možné vůbec nějaký čekat), lze v současnosti jen těžko předvídat. Určitým vodítkem může být prohlášení Komise z 20. září, v němž se tvrdí, že nejspíše neexistuje jediné řešení vhodné pro všechny. Každý ze sociálních modelů má svá pozitiva a negativa a jednotlivé členské státy by se jimi měly vzájemně inspirovat tak, aby soustavně dosahovaly snižování stávající vysoké míry nezaměstnanosti. Dalším mezníkem v diskusi bude zmiňovaný summit Evropské rady na konci října, pro nějž Komise právě připravuje podklady. Otázka jednotného evropského zpoplatnění silnic Švýcarská mise u EU 21. září pořádala sympozium věnované zpoplatnění silnic a švýcarskému modelu v této věci. Zástupci EP a Komise se zde shodli na nutnosti omezit manévrovací postoj Rady (resp. členských států) a konečně zavést celoevropský systém zpoplatnění silnic formou elektronického mýtného, částečně i s inspirací ve švýcarském modelu. Pozadí V současné EU uplatňuje elektronické (výkonové) mýtné pouze Rakousko a Německo. Každá země však používá jiné technické řešení a jiný výpočet sumy za průjezd zpoplatněnými úseky. Odlišné jsou i kategorie vozidel a silnic, na něž se zpoplatnění vztahuje.

319


Tandem EP a Komise chce dosáhnout nejprve toho, aby se v celé EU postupně přešlo na tzv. satelitní elektronické mýtné (po německém vzoru), a později aby došlo i k harmonizaci výpočtu jeho výše. Právě v otázce „internalizace externích nákladů silniční dopravy“ má Švýcarsko dostatek zkušeností. Pokud se podle EP a Komise ponechá prostor aktivitě jednotlivých členských států, je možné, že separátní výkonové zpoplatnění silnic bude mít negativní efekt na zachování volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Z hlediska evropských institucí jde o relativně zásadní posun v tom smyslu, že dosud byly kroky členských států v této oblasti limitovány pouze doporučeními, zatímco nyní EP a Komise usilují o vytvoření normy, jíž se budou muset členské státy řídit. Švýcarský model Tzv. švýcarský model elektronického mýtného je propracovaný především co do způsobu výpočtu reálných nákladů silniční dopravy, které se pak promítají do výsledného poplatku za využívání silnice. Systém je využíván od roku 2001 a za relevantní kritéria považuje váhu vozidla, množství emisí a vzdálenost ujetou na zpoplatněné komunikaci. Většina výnosů je využívána na reinvestice do silniční infrastruktury. Jeho nevýhodou je vysoká cena mýtného dosahující až pětinásobku mýtného např. v Německu. Sporné body Principiálně obhajitelná myšlenka na jednotný evropský systém elektronického mýtného naráží na realitu zcela odlišných současných způsobů zpoplatnění v jednotlivých členských státech a na rozdílnou kvalitu jejich silnic. I kdyby se podařilo zavést v celé EU jednotné technické řešení mýtného, lze očekávat neshody stran vozidel a silnic, které zpoplatnit, a stran využití vybraných prostředků (nehledě na fakt, že by nejspíše nebylo jednoduše možné zavést jednotnou výši sazby za ujetý kilometr). Aktivita EU by se měla omezit na rámcové vymezení základních parametrů výkonového mýta, jednotlivosti včetně využití získaných peněz by měly být ponechány v kompetenci členských států. Další vývoj Dosavadní diskuse na úrovni EU tomu i víceméně nasvědčuje. Je však potřeba mít na paměti, že konkrétní legislativní norma ještě nebyla finalizována (resp. je předmětem legislativního procesu) a že tandem EP a Komise se stále častěji prezentuje jako zastánce skutečně celoevropského řešení, vzdor Radě, která je opačného názoru.

320

Naposledy se to zatím projevilo při zasedání výboru EP pro dopravu 11. října. Sami poslanci ale uznali, že pokud jejich pozměňovací návrhy budou od návrhů Rady příliš odlišné, neexistuje ve výsledku šance na přijetí žádné normy. Televize bez hranic Komise 22. září vnesla světlo do očekávané revize tzv. směrnice o televizi bez hranic. Navzdory očekáváním se odpovědná komisařka Viviane Redingová nepostavila za podrobnější a preskriptivnější normu. Naopak požaduje méně regulace, zvláště pak v oblasti nových online služeb, které do rámce směrnice paradoxně spadají také. Legislativní pozadí EP 5. září přijal zprávu, že stávající směrnice o televizi bez hranic z roku 1989 zdaleka neodpovídá dnešním požadavkům a je potřeba ji revidovat tak, aby byl zachován tzv. evropský audiovizuální model. Původně se očekávalo, že Komise bude podobně jako v dalších případech postupovat v souladu s názorem EP a rozšíří a zpřísní inkriminovanou směrnici. Podle prohlášení komisařky Redingové se však zdá, že Komise bude zastávat opačný postoj. Obsah komisařčina vystoupení Komisařka se na konferenci v Liverpoolu vyslovila pro minimální regulaci online služeb. Podpořila tak názor organizace Evropští operátoři telekomunikačních sítí (ETNO), kteří se zasazují o minimální regulaci internetu, nota bene ve jménu abstraktního evropského audiovizuálního modelu a kulturní diverzity/identity. Redingová rozlišila mezi tzv. lineárními a nelineárními službami, přičemž právě internetové služby patří do druhé kategorie (o jejich konkrétním „složení“ rozhoduje velkou měrou uživatel sám) a nemají (a principiálně ani nemohou) podléhat kvótní restrikci. Komisařka tím zároveň nepřímo odkázala na iniciativu Komise týkající se snížení byrokratické zátěže podnikatelů v EU. Další vývoj ETNO projev komisařky přivítala. Zároveň dodala, že pokud už naplňovat evropský audiovizuální model s předepsaným podílem evropské produkce, pak raději používat stávající nástroje (Media 2007, eContent Plus) namísto nové regulace. Liverpoolská konference byla posledním z řady kroků Komise před předložením finálního návrhu revize směrnice o televizi bez hranic. Komise jej plánuje zveřejnit ještě do konce roku 2005.


První signály ukazují, že naplnění minimalistické komisařčiny vize bude obtížné. Směrnice byla revidována už jednou v roce 1997 a už tehdy vzbuzoval legislativní proces četné kontroverze, jež lze čekat i nyní. Ostatně vedle ETNO už vydali stanovisko i zástupci filmového průmyslu, kteří se naopak staví za mnohem přísnější regulaci, než existuje v současnosti. Zrušení „lokační klauzule“ při prodeji automobilů Komise k 1. říjnu zrušila možnost výrobců automobilů určovat distributorům teritorium, na němž mohou prodávat jejich produkty. Důsledkem zrušení tzv. „lokační klauzule“ (location clause) by podle Komise mělo být nastartování skutečné konkurence na celoevropském trhu s automobily a potažmo snížení cen automobilů. Legislativní pozadí Zrušení „lokační klauzule“ je posledním a završujícím krokem Komise učiněným v otázce narovnání tržních vztahů v oblasti prodeje automobilů od roku 2002. Výrobci automobilů dosud měli blokovou výjimku z článku 81 Smlouvy o založení ES, který zakazuje uplatňování restriktivních obchodních praktik. Nyní budou mít distributoři automobilů možnost otevírat své pobočky bez ohledu na nařízení ze strany výrobců, tedy typicky i mimo vlastní domovské země. Podle Komise bude docházet ke vzniku prodejen, kde bude možné koupit automobily více značek, a to i v oblastech, které nyní nejsou považovány za atraktivní. Reakce aktérů Komise přikládá zrušení „lokační klauzule“ velký význam. Navzdory tomu se už ale objevila prohlášení spotřebitelských organizací (např. BEUC), která tvrdí, že jde sice o krok správným směrem, ale prakticky bez jakýchkoli očekávatelných pozitivních efektů. BEUC je toho názoru, že zrušení klauzule automaticky nepovede ke konvergenci cen v jednotlivých členských státech. Komise kontruje tím, že postupná liberalizace trhu s automobily už sblížení cen automobilů přinesla. O konkrétní cenové hladině se však nezmínila. Další vývoj Uvedený krok Komise nelze než kvitovat, protože má potenciál vést ke „ztržnění“ poměrů na poli prodeje automobilů. Na jeho konkrétní dopad si budeme muset ještě počkat. Lze pouze litovat, že na evropské úrovni jde spíše o výjimku než o pravidlo.

1.4 RADA 1.4.1 Coreper Návrh směrnice o energetické účinnosti a službách Rada 23. září jednomyslně přijala společný postoj k návrhu směrnice o energetické účinnosti a službách. Postavila se jím proti EP, který své stanovisko prezentoval 7. června, a Komisi. Obě instituce požadují ambicióznější (závazné a přísnější) cíle, zvláště pak pro veřejný sektor. Legislativní pozadí Předmětem návrhu je zvyšování energetické účinnosti a snižování spotřeby energie o předepsaná procenta ročně, a to v celoevropském kontextu. Na základě zpráv Komise a EP může EU jako celek ušetřit až 30 % využívaných energií. Existuje přitom obava, že neimplementace návrhu povede v Evropě k problémům s jejich dodávkami. Sporné body Komise původně usilovala o snížení spotřeby o jeden procentní bod ročně. EP v červnu navrhl přísnější režim: 3 % v letech 2006–2009, 4 % v letech 2009–2012 a 4,5 % v letech 2012–2015. Ve výsledku tedy 11,5 procentního bodu oproti stávajícímu stavu. Veřejný sektor by měl podle Komise i EP jít příkladem. Jednotlivé členské státy by si měly vytyčit národní plány, které by odpovídaly jejich aktuální situaci s tím, že unijní závazky by byly minimálními standardy, jichž by měli dosáhnout všichni. Současně by měla být spuštěna informační kampaň, která by měla vést k menší spotřebě energií. Další vývoj Zatímco výsledek prvního parlamentního čtení téměř okamžitě přivítali především výrobci izolačních materiálů a nízkoenergetické osvětlovací techniky, společný postoj Rady prozatím žádné reakce nevyvolal. Dá se ale čekat, že v dalším parlamentním čtení budou poslanci usilovat s podporou Komise o přehlasování společného postoje Rady. Obecně nicméně panuje obava, že navrhovaná norma je další z řady zbytečných byrokratických opatření, jež působí proti principům volného pohybu energií na jednotném trhu, který nejenže zatím plně neexistuje, ale může být dalšími opatřeními už v počátcích zcela potlačen. Je přitom pozoruhodné, že návrh nebyl Komisí včleněn mezi ty, které mají potenciál výrazně narušit konkurenceschopnost EU na globálním trhu.

321


1.4.2 Rada pro hospodářskou soutěž Plán zlepšení evropské regulace a Iniciativa na snížení byrokratické zátěže Na zasedání Rady pro hospodářskou soutěž 11. října představil místopředseda Komise a současný komisař pro hospodářskou soutěž Günter Verheugen ministrům jednotlivých členských zemí plán, iniciovaný původně předsedou Komise Barrosem, na zeštíhlení evropské legislativy v této oblasti. Obsah iniciativy Aplikace Barrosova plánu, tak jak byla Verheugenem prezentována 27. září též v EP, by měla znamenat stažení až 70 nadbytečných, zastaralých či sporných (v tom smyslu, že důsledky jejich přijetí vyžadují hlubší zkoumání v podobě podrobnějších makroekonomických analýz) legislativních návrhů z rozhodovacího procesu. V průběhu roku bylo prozkoumáno na 200 nových/aktuálních legislativních návrhů, z nichž bylo samotnými komisaři 68 (původně 72) označeno za „absurdní“. Předseda Barroso také prohlásil, že je potřeba snížit počet legislativních návrhů zhruba na sto ročně (nyní asi 400 ročně) a zaměřit se na priority tak, aby Komise znovu získala důvěru evropských občanů. Pozadí iniciativy Cílem iniciativy je snížit byrokratickou zátěž a usnadnit tak rozvoj podnikání v EU coby jeden z klíčů tzv. Lisabonské strategie. Za nadbytečné byly označeny především návrhy z oblasti ochrany životního prostředí, zdraví a spotřebitele. Většina takto určených návrhů přitom nebyla doprovozena studií o dopadech jejich potenciální implementace. Z legislativního procesu byl také stažen návrh na celoevropský zákaz jízdy kamionů o víkendech a svátcích (nyní v různých podobách platí ve čtrnácti zemích EU včetně ČR) či část tzv. směrnice o slunci (o optické radiaci zdroji přírodního záření). José Barroso dodal, že současný „široký záběr“ Komise znemožňuje přípravu skutečně kvalitních návrhů. Je proto potřeba jej omezit na skutečné priority, zvláště pak na Lisabonskou agendu, management přírodních zdrojů a zvyšování vnitřní bezpečnosti. Günter Verheugen to komentoval slovy, že je třeba změnit vnímání EU coby „byrokratického monstra“. Další vývoj Iniciativa Komise byla původně přivítána především liberální frakcí a frakcí EPP-ED v EP. Jejich představitelé ocenili „praktický rozměr“ Barrosova a Verheugenova kroku – záležitost v legislativním procesu takřka nevídanou.

322

Bude velmi zajímavé sledovat, zda bude iniciativa dotažena do konce, popř. rozšířena i na stávající legislativu, nebo zda podobně jako dřívější kroky podobného charakteru (např. loňské tzv. zjednodušování evropských norem) vyšumí do ztracena. Komisař Verheugen už na říjnovém jednání Rady oznámil, že připravuje ve jménu „lepší regulace“ další plán, který by již měl znamenat i určité zásahy do již existujících regulačních pravidel, která se týkají především provozu motorových vozidel a nakládání s odpady. Měl by jej zveřejnit ještě v říjnu 2005 a Rada pro hospodářskou soutěž by se jím měla zabývat na dalším zasedání 28. – 29. listopadu. Hodnocení možného praktického dopadu Plán určitého, alespoň minimálního „pročištění“ evropského legislativního prostředí sice nesnižuje současnou úroveň regulačních pravidel svazujících hospodářský život v EU, ale má přispět k tomu, aby regulační legislativa v blízké budoucnosti nenarůstala geometrickou řadou a má odstranit nejnesmyslnější návrhy, které se již do rozhodovacího procesu dostaly (např. již zmíněná směrnice o ochraně pracovníků proti slunečnímu záření). Podle pozdějších projevů některých představitelů Komise se však zdá, že ambiciózní iniciativa bude spíše dalším z řady „slohových cvičení“. Sám Verheugen při slyšení ve Výboru pro vnitřní trh v EP poznamenal, že zatím jen proběhla tzv. diskusní fáze – a ve fázích dalších se může ukázat, že některé z norem EU skutečně potřebuje, byť v precizované podobě. Iniciativa podle něj navíc nesmí ohrozit stávající stupeň evropské integrace. Reakce aktérů – EP a lobby Poslanci EP zastoupení ve výboru pro vnitřní trh (a později i v plénu) zaujali k Verheugenovu projevu nakonec spíše skeptický postoj. Obvinili Komisi z nedostatečné přípravy legislativních návrhů, což potažmo vede k tomu, že je nezbytné je doplnit řadou pozměňovacích návrhů, které výslednou normu znepřehledňují. Myšlenku snížit byrokratickou zátěž však poslanci rámcově podpořili. Socialisté nicméně poznamenali, že hledí spíše na kvalitu, ne na kvantitu návrhů, a považují za nepřípustné, aby Komise bez konzultace s EP stahovala návrhy z projednávání (ze smluv jí ale žádná povinnost konzultace EP neplyne). Sociální partneři Verheugenův projev jako takový nehodnotili, postavili se však za právní jistotu a řádnou implementaci dosud přijatých norem. Právě vymahatelnost je podle nich nejčastější obtíží evropských norem. Pokud by byly řádně implemen-


továny stávající předpisy, velká část z těch, které se nyní připravují, by nebyla potřeba. Odbory zaujaly méně smířlivý postoj a iniciativu Komise označili za špatnou, protože údajně vylučuje z efektivního jednání nejen je, ale i EP, protože právě a jen Komise má právo „nést“ legislativní návrh celým rozhodovacím procesem a může jej kdykoliv bez konzultace s kýmkoliv stáhnout. Navíc celá iniciativa je podle odborů v konfliktu se záměrem Komise vést seriózní debatu o budoucnosti tzv. evropského sociálního modelu. Reakce členských států Reakce zástupců jednotlivých členských států v Radě na plán zeštíhlení evropské legislativy do budoucna odrážely poměrně přesně pozici, jakou jednotlivé země již delší dobu zaujímají v rámci integračního procesu: malé státy s liberálněji orientovanou politikou (Nizozemí, Lucembursko) zaujaly k plánu souhlasný postoj. Největší námitky naopak pocházejí ze strany Francie. Francie se postavila velmi striktně zejména proti stažení směrnic regulujících označování potravin, společnosti veřejně prospěšného zájmu, pravidla zaměstnávání sezónních pracovníků a provoz těžkých vozidel ve víkendovém období. Barrosovu a Verheugenovu iniciativu lze objektivně a obecně hodnotit jako krok správným směrem, který poukazuje na nejpalčivější nešvary prakticky ničím (krom primárního práva, které určuje mantinely kde a jak tak lze činit) neomezované regulace, k níž v EU nejen v oblasti volného trhu dochází. Výsledky jsou však prozatím velice skromné, vše je v počátcích a již zmíněné námitky některých aktérů nasvědčují, že předseda Komise se svými často osamocenými, i když občas smysluplnými iniciativami ještě nebude mít lehkou pozici. REACH Návrh Nařízení ohledně registrace, evaluace a autorizace chemikálií (REACH) vstupuje na podzim 2005 do klíčové fáze rozhodovacího procesu. Legislativní pozadí Vzhledem ke komplexnosti tematiky, která se dotýká oblastí průmyslové výroby, životního prostředí, ochrany spotřebitele i hospodářské soutěže, je návrh paralelně projednáván z různých hledisek v několika oborových radách ministrů. Na zasedání 11. října o něm jednala Rada pro hospodářskou soutěž (první čtení v Radě pro hospodářskou soutěž

se uskuteční 27. listopadu), 17. října bude projednáván v rámci Rady pro životní prostředí. Současně vstoupí na listopadovém plenárním zasedání EP do prvního čtení. Projednávání REACH na Radě pro hospodářskou soutěž konstatovalo, že návrh předkládaný Velkou Británií coby předsednickou zemí představuje dobrou bázi pro konsenzus, přesto se i jednotlivé členské státy nedokáží shodnout na řadě praktických detailů, které legislativní balík obsahuje (Francie, Irsko, Španělsko a Nizozemí např. vyjádřily znepokojení nad tím, jakým způsobem bude uchováván systém sdílení důvěrných dat týkajících se zaregistrovaných a autorizovaných chemikálií). Přesto lze na listopadovém zasedání Rady očekávat spíše konsenzus a méně rozporů, než kolik přineslo projednávání REACH v Radě pro životní prostředí či v některých výborech EP. REACH představuje ve skutečnosti celý balík legislativních návrhů, což má za následek nejen kontroverznost a obtížnost jeho prosazování, ale hrozí přitom také častá slabina prosazování legislativy v „balíkové“ podobě – jejím záměrem totiž nezřídka bývá prosadit spolu s návrhy, jejichž dopad by byl v dané oblasti z různých hledisek spíše pozitivní, také mnohem spornější opatření. Obsah a sporné body nové legislativy Návrh provází řada kontroverzí; jeho projednávání v evropských institucích bylo v první polovině roku 2005 odloženo z důvodů potřeby vypracování dalších expertiz, které měly odhalit ekonomické dopady implementace přísných pravidel regulace trhu s chemikáliemi i dopady ekologické a dopady na ochranu spotřebitele toho, pokud by návrh naopak schválen nebyl a byla zachována stávající situace v oblasti produkce, autorizace, distribuce a obchodování s chemikáliemi. Debata spíše než mezi zástupci jednotlivých členských zemí a politických sil v rámci evropských institucí probíhá mezi reprezentanty nejmocnějších lobbistických organizací (zástupců průmyslu a výrobců chemikálií sdružených v organizacích UNICE, CEFIC, UEAPME, Eurochambres a Eurocommerce na jedné straně a ekologických sdružení na straně druhé). To dokládá i výsledek hlasování o REACH ve Výboru EP pro životní prostředí. Zatímco balík relativně bez problémů přijaly Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele (IMCO) a Výbor pro průmysl a výzkum (ITRE), které nejsou součástí struktury EP, ale jde o expertní výbory fungující při Komisi, Výbor pro životní prostředí EP do něj vložil několik pozměňovacích návrhů, proti nimž se ohradili zástupci lobby výrobců.

323


Kritika lobby producentů Kritizovali především některé byrokratizující, komplikující a ve výsledku nákladné (i finančně) principy: princip jedna substance = jedna registrace, tedy princip, dle něhož je de facto nutné žádat o registraci pro každý jednotlivý druh chemikálie, či pozměňující návrh o povinném obnovování autorizace k výrobě každých pět let, který podle nich značně omezuje dynamiku a svobodu chemické produkce a nijak významně nepřispívá ke globálnímu zlepšení zdraví populace a životního prostředí, které jsou prezentovány coby důvody nezbytnosti nové legislativy. Eurochambres kritizovaly především to, že příliš byrokratická opatření REACH (povinné doprovodné zprávy o bezpečnosti chemikálií, u nichž množství, s nímž je nakládáno, překračuje 1 t) uvalí neadekvátní zátěž na malé a střední podniky. Podle Eurocommerce REACH zasahuje citlivě především firmy zabývající se distribucí a přepravou surovin na výrobu chemikálií, méně již režim výsledných chemických produktů. Kontroverze obklopující REACH tak lze považovat za velmi dobrou ilustraci projevu vlivu nadnárodní lobby (veřejnosti často málo viditelného) na vytváření praktické politiky na evropské úrovni i limitů tohoto vlivu v jednotlivých evropských institucích. Kritika lobby ekologické Právě v době projednávání návrhu v Radě pro hospodářskou soutěž byla jako součást tohoto „boje lobbistů“ zveřejněna expertiza WWF, reprezentující názor ekologů a vycházející z průzkumu zdravotního stavu třinácti rodin náhodně vybraných vždy ve dvanácti členských státech EU (průzkumu se zúčastnily ze starších členů Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Švédsko a Lucembursko, z nových pak Maďarsko, Lotyšsko a Polsko). Průzkum odhalil, že bez ohledu na to, ze které země zkoumaná populace pocházela, nachází se v těle každého člena rodiny přibližně osmnácti typů cizorodých látek v různých koncentracích, které se do těla dostávají konzumací a užíváním běžného spotřebního zboží. Zjištěné hodnoty 73 životu nebezpečných chemických látek, na jejichž přítomnost v těle se průzkum zaměřoval, se nelišily ani tolik v závislosti na zemi původu osob, u nichž byly prováděny pokusné odběry krve, rozdíly byly spíše mezigenerační. Nejvyšší koncentrace těchto látek byly zjištěny v organismu nejstarších osob, (tedy u generace narozené v první polovině 20. stol.). Toto zjištění by poměrně logicky odpovídalo i laikovi známé skutečnosti o tom, že většina chemických látek cizorodého pů-

324

vodu se v lidském těle v průběhu života kumuluje. Překvapivé však bylo zjištění, že nejmladší generace (osoby narozené během 70. a 80. let) má v těle vyšší koncentrace chemikálií než generace jejich matek ve věku okolo 50 let. Některé z chemikálií používaných běžně teprve v posledních letech (preparáty s vysokým obsahem fluoru a jiných halogenů) byly přitom objeveny ve vysokých koncentracích v krvi dětí, zatímco u střední generace byla poměrně očekávaně zjištěna vyšší koncentrace nyní již zakázaných chemikálií typu DDT či polychlorovaných bifenylů. Zpráva WWF má jasné poslání: alarmovat evropské instituce a veřejnost v době, kdy z jejího hlediska vykonává evropská lobby velkých producentů chemikálií (sdružených majoritně v UNICE) úspěšné tažení proti velkému regulačnímu projektu REACH. Zpráva však současně konstatuje, že průniku nebezpečných látek do zboží běžné spotřeby zřejmě nelze v současnosti adekvátně a beze zbytku bránit bez úplného zákazu, který je nerealizovatelný. Obecné hodnocení významu REACH Je otázkou, do jaké míry by legislativní program REACH mohl pozitivně ovlivnit skutečnosti vyplývající z toho, do jakého stadia technologického pokroku lidstvo dospělo, což se odráží mimo jiné v tom, že se lidský organismus setkává s množstvím zdraví nebezpečných látek nejen ve spotřebním zboží, ale prakticky v celém vnějším prostředí. Ekologické organizace představují REACH jako cestu k efektivní kontrole nebezpečných chemikálií, ve své postatě se však jedná spíše o projekt nesoucí s sebou především nárůst byrokracie, byrokratické kontroly a schopný spíše deformovat volnou soutěž na trhu s chemikáliemi ve prospěch některých výrobců, než přispět ke globálnímu zlepšení životního prostředí člověka. Přestože tedy chemický průmysl představuje citlivé a kontrolu bezesporu vyžadující odvětví, nelze možný pozitivní význam programu v podobě, v jaké je navrhován, přeceňovat, zvláště, je-li mu ze strany některých ekologických aktivistů, jež cituje WWF na svých internetových stránkách, připisován bez velké znalosti podrobností návrhu až ideologický význam. 1.4.3 Rada EcoFin Směrnice o požadavcích stran minimálního objemu bankovního kapitálu pro poskytování finančních služeb Jednání Rady EcoFin 11. října mělo na pořadu dne diskusi o důležité, i když vysoce technické legislativě v oblasti finančních služeb. V rámci jednání o zelené knize týkající se politiky EU


v oblasti finančních služeb pro roky 2005–2010 jednala Rada ministrů financí o implementaci pravidel dohody Basilej II, která stanovuje minimální výši a požadavky na kapitálové rezervy bank, které mají chránit klienta (ať již střadatele či v případě půjček) před neočekávaným bankrotem dané finanční instituce. Legislativní pozadí Dohoda o směrnici týkající se požadavků na kapitálové rezervy bank bývá prezentována jako případ poměrně vzácné shody a dobré spolupráce všech klíčových institucí EU, Komise, Rady i EP. Nebylo tomu tak vždy, EP původní směrnici o požadavcích ohledně bankovního kapitálu z roku 2004 zamítl z důvodu pobouření nad tím, že se Komise a Rada pokusily podstatné části legislativy prosadit prostřednictvím zjednodušené procedury přijímání v rámci výborů tzv. komitologie, která de facto vyřazuje z rozhodovacího procesu EP. Teprve úprava systému komitologie, která pro tento případ přiznala EP právo revidovat rozhodnutí již učiněná Komisí, získala EP na stranu nového návrhu směrnice o bankovním kapitálu. Relativně hladký průběh prosazování směrnice zajistil poté i konsenzus jednotlivých členských zemí. Význam směrnice v širším kontextu liberalizace trhu s finančními službami Směrnice by přitom měla být počátkem celosvětové implementace pravidel Basilejské dohody II, která je výsledkem širšího konsenzu na potřebě chránit kapitál firem vložený do bankovních institucí a finančních ústavů, překračujícího hranice EU (prostřednictvím MMF jsou zaangažovány i Kanada, Japonsko či USA). Podstatou relativně komplexních technických pravidel směrnice je ve zjednodušující podobě požadavek na to, aby finanční instituce držely určitý minimální kapitál, kterým se mohou zaručit za investici a předejít tak vlastnímu vyčerpání a krachu v případě špatně investovaných peněz klientů. Implementace pravidel na minimální objem bankovního kapitálu tak chrání především klienty, kteří do bank úspory vkládají. V případě Basilejské úmluvy II (jedná se o revizi první basilejské úmluvy z roku 1988) jde navíc o stanovení rámce, nikoli striktních pravidel, který by měl členských státům a právním systémům poskytovat dostatečnou flexibilitu, která je sice nutí v tomto smyslu ke stanovení regulačních pravidel vůči bankovnímu sektoru, nestanovuje však zcela striktní a přesné parametry a detaily. Má propojovat v zájmu zajištění stability finančních trhů tři pilíře: kontrolu rizika, monitoring bankovních rezerv a finančních trhů.

Směrnice implementující Basilej II v rámci EU obsahuje navíc velmi důležitou normu, dle níž bankovní a úvěrové instituce, kterým bylo na základě splnění požadavků basilejské úmluvy povoleno provádění finančních a bankovních služeb na území mateřského státu, mohou tuto svoji činnost provádět na celém území a operovat v oblasti poskytování finančních služeb v celé oblasti EU, nutnou koordinaci má zajišťovat „národní dohled“ v podobě centrální banky daných členských států. Akční plán o finančních službách Význam směrnice je nutno chápat v širším kontextu, je totiž součástí většího balíku legislativy s názvem Akční plán o finančních službách, který by se měl dotýkat nejdůležitějších problémů spojených s otázkou skutečného dobudování volného trhu s finančními službami. EU se stávala v rámci studií vydávaných mezinárodními finančními institucemi (Světová banka, MMF, OECD) často předmětem kritiky za to, že její pozice v globální ekonomice je narušována mimo jiné i tím, že občané jejích členských zemí nemají stále zcela adekvátní příležitost těžit z výhod jednotného trhu a jednotných pravidel poskytování finančních služeb (možnost přeshraničního poskytování bankovních služeb veškerého druhu, možnost využívání služeb hypotečních bank na celém území EU, maximální rozšíření možností bezhotovostního platebního styku v rámci celé EU apod.). Přijetí všech částí Akčního plánu o finančních službách bude ještě komplikovanou záležitostí (stále např. není vyřešena otázka přetrvávajících překážek v oblasti přeshraničního poskytování hypoték či služeb stavebních spořitelen). Lze však považovat za potěšující správu, že v situaci, kdy nedostatek konsenzu a ochoty některých členských států stále blokuje dobudování důležitých oblastí volného trhu se službami (viz případ Bolkesteinovy směrnice na jaře 2005, která měla dle principu originality též napomoci dobudování volného trhu s veškerými službami, zjednodušeně řečeno na základě toho, že splnění podmínek pro jejich poskytování v mateřském státě bude znamenat přímou povolenku pro jejich poskytování na celém území EU), daří se částečně postupovat v oblasti finančních služeb. 1.4.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku 6. října se uskutečnilo řádné zasedání Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku. Výstupem jednání bylo přijetí jediného dokumentu: obecných směrů k návrhu nařízení

325


o právech cestujících se sníženou mobilitou při používání letecké dopravy. Ostatní položky byly bez konkrétních závěrů pouze diskutovány, popř. o nich referoval zástupce Komise. Týká se to především otázky liberalizace osobní železniční dopravy či liberalizace veřejné dopravy obecně. Oba návrhy se ukázaly jako kontroverzní a budou znovu projednávány nejdříve v prosinci. Rada se neshodla v otázce jejich konkrétních parametrů a případného začlenění kabotáže do celé problematiky. Francie se krom toho pokusila znovu oživit záležitost aplikace celoevropské spotřební daně na naftu využívanou ke služebním i komerčním účelům. Návrh nařízení o právech cestujících se sníženou mobilitou při používání letecké dopravy K návrhu nařízení o právech cestujících se sníženou mobilitou při používání letecké dopravy, jenž byl Komisí předložen letos v únoru, se Rada vyjádřila pouze v podobě obecných směrů; dosud nepřijala společný postoj. Návrh usiluje o zamezení diskriminace cestujících s handicapem a má jim poskytnout právo na potřebnou asistenci ze strany leteckých společností. Návrhy britského předsednictví Britské předsednictví navrhlo omezit na minimum případy, kdy není možné postižené cestující vzít do letadla (např. z důvodu velikosti stroje). Dále se postavilo za povinnost provozovatelů letišť (s minimálním počtem 150 tis. cestujících ročně) poskytnout cestujícím nezbytný standard, i za cenu, že letecké společnosti budou letištím na speciální asistenční služby podle stanoveného klíče připlácet. Další vývoj Přestože se dané návrhy nesetkaly ze strany Rady s téměř žádným odporem, jde o záležitosti, které podobně jako další aktuální kroky (především ze strany Komise a EP) zatíží leteckou dopravu další regulací.

326

Není otázkou, zda danou věc řešit na evropské úrovni, ale zda ji řešit vůbec. Výsledná norma se totiž může poměrně snadno obrátit proti těm, pro něž je zamýšlena. Navíc lze očekávat zvýšení ceny letenek, protože opatření se má projevit plošně. EP se danou otázkou zabýval na zasedání výboru pro dopravu 11. října. Jeho závěry nebyly v době přípravy monitoringu známy. Pokud však EP návrhy Rady podpoří, je možné, že norma vstoupí v platnost relativně brzy, protože nebude nutné provádět dvojí čtení v obou spolurozhodujících institucích. Otázka celoevropské spotřební daně na naftu Francie na zasedání Rady s ohledem na rostoucí ceny benzínu navrhla zavést celoevropskou spotřební daň na naftu využívanou ke služebním i komerčním účelům. Legislativní pozadí Návrh už na úrovni EU jednou figuroval, ale Komise jej v rámci iniciativy směřující k „lepší regulaci“ stáhla z projednávání. Projevila však ochotu jej znovu předložit. Francii s Komisí podpořily otevřeně už jen Španělsko a Itálie. Obsah návrhu Navrhovaná norma by měla na progresivní bázi zavést zdanění veškeré nafty využívané ke služebním nebo komerčním účelům. Francie dále navrhla zavedení povinné klauzule do kontraktů o veřejné dopravě, jež by umožnila zvyšovat ceny v závislosti na vývoji cen ropy. Další vývoj Komise vzala francouzský návrh na vědomí. Prozatím není jasné, jaký bude její další postup. Některé zdroje hovoří o předložení legislativního návrhu na začátku roku 2006. Iniciativu Francie je však potřeba hodnotit jako neadekvátní. Její základ tkví v další regulaci dopravy. Žádní další aktéři (krom zmíněných) se k ní však dosud nevyjádřili.



2.1 BUDOUCNOST EU „Plán D“ komisařky Wallströmové Místopředsedkyně Komise a komisařka pro meziinstitucionální komunikaci Margot Wallströmová zveřejnila 13. října dokument nazvaný „Plán D pro demokracii, dialog a debatu“. Byl zveřejněn formou sdělení či komuniké, tedy jako dokument nezávazného, doporučujícího charakteru. Obsah a význam „Plánu D“ Jeho hlavní náplní je volání po organizaci série debat o budoucnosti evropské integrace na národní i evropské úrovni; Wallströmová přitom zdůraznila, že ambicí „Plánu D“ není znovuoživení „spící“ euroústavy. Poměrně realisticky přitom podotkla, že pokusy o „ústavní inženýrství“ by ve stávající situaci nebyly nejlepší cestou. Připojila se tak částečně k zářijovému prohlášení předsedy Komise Barrosa, který de facto ještě přímějším způsobem naznačil, že oživování zamítnutého dokumentu nepovažuje za smysluplné. Tato prohlášení zaznívají v poslední době právě od představitelů Komise, zatímco hlasy o tom, že euroústava „stále žije“, slýcháme především od zástupců EP (např. předseda frakce EPP-ED Poettering či někteří členové výboru EP pro ústavní otázky, kteří se v září vyslovili pro opakování hlasování o euroústavě v roce 2009). Proústavní hlasy z EP jsou většinou provázeny voláním po tom, aby se právě EP stal ohniskem debat o budoucnosti EU. Vyvrcholením dialogu, o němž hovoří „Plán D“, má být konference nazvaná „Evropský den“. Dle komuniké by se jí měli zúčastnit zástupci členských států, národních parlamentů, EP a nevládních organizací. Konference by se měla uskutečnit v květnu 2006 a měla by podle komisařky Wallströmové představovat jakési zhodnocení „období reflexe“, k němuž Komise vyzvala v červnu 2005 jednotlivé členské státy a evropské instituce pod vlivem odmítavého výsledku holandského a francouzského referenda o euroústavě a pod vlivem patové situace, do níž se

dostalo projednávání finanční perspektivy pro roky 2007–2013 na červnové Evropské radě. Zajímavou informací přitom je, že jen na tuto aktivitu (zhodnocení debat o budoucnosti EU, které měly a mají probíhat podle představ Komise v jednotlivých členských státech, podpora komunikačních a informačních kampaní) požaduje komisařka Wallströmová pro rok 2006 částku 6 mld. €. Obsah navrhovaného dialogu o budoucnosti EU Dialog na úrovni EU by dle komuniké měl probíhat paralelně a současně jakousi revizní či kontrolní formou vůči dialogu, který má probíhat v jednotlivých členských státech. Dokument navrhuje zaměřit se na tři klíčové oblasti: 1) ekonomický a sociální rozvoj Evropy (Lisabonská strategie, reformy za účelem zvýšení konkurenceschopnosti, nastartování ekonomického růstu a tvorby pracovních míst); 2) posilování „evropského cítění občanů“ (zde má komisařka na mysli konkrétní dopady evropské legislativy na běžný život v podobě norem týkajících se ochrany spotřebitele, bezpečnosti potravin, ale též jednotné měny, nově se komunitarizujících oblastí justice a vnitra či otázek životního prostředí a problematiky klimatických změn); 3) „hranice Evropy a okolní svět“ (otázky rozšiřování, politiky sousedství, role EU v procesu globalizace, mobility osob či globálních environmentálních hrozeb). Wallströmová přitom zdůraznila, že EU nemůže být pouze ekonomickou entitou a že sociální koheze je od principu jednotného trhu neodmyslitelná. Hodnocení možného praktického dopadu „Plánu D“ Je otázkou, k čemu tento dialog, k němuž komisařka Wallströmová vyzývá, napomůže, jaká bude jeho forma či závaznost případného výstupu. Vezmeme-li v úvahu, že Konvent o budoucnosti Evropy, z něhož vzešel v roce 2003 návrh ústavní smlouvy, zasedal více než rok (od února 2002 do července 2003), není pravděpodobné, že současnou patovou situaci vyřeší svolání konference či celé série debat, k nimž dokument „Plán D“ v zájmu zvýšení frekvence dialogu v rámci evropských institucí i jed-

327


notlivých členských států vyzývá. Dokument prozatím hovoří o tom, že výstupem by měla být publikace shrnující výsledky všech debat ze strany Komise, která má být vodítkem pro příští předsednickou zemi, Rakousko, při organizaci summitu Evropské rady v červnu 2006. K pochybnostem o tom, zda se představy komisařky Wallströmové o možnostech dialogu nepohybují mimo realitu, ovšem ukazuje v dokumentu obsažené tvrzení o tom, že v řadě členských zemí již „živá debata“ o budoucnosti evropské integrace probíhá (komisařka ovšem vyzvala členské státy „k většímu úsilí“ a vyzdvihla především snahy Španělska a Irska). Komuniké zároveň konstatuje, že události poslední doby důvěru a zájem občanů o projekt evropské integrace spíše snižují. Lze souhlasit s tím, že je to škoda vzhledem k tomu, že evropské instituce již nyní rozhodují v řadě oblastí, které se bezprostředně dotýkají života v jednotlivých členských státech (zemědělství, standardy produktů a služeb, řada ekonomických a daňových otázek, nové rozsáhlé oblasti azylové politiky, justice a vnitra), ale umožňuje jim to též plíživě zasahovat do řady dalších oblastí, bez velkého povědomí veřejnosti. O tom, že se EU neřídí ani mnohými závazky, které si v oblasti komunikace s veřejností vytkla již před lety, ovšem svědčí i jeden z bodů, na něž „Plán D“ upozorňuje: požaduje zpřístupnění rozhodování Rady veřejnosti. Rozhodování o legislativě dosud probíhá v jedné z klíčových institucí EU za zavřenými dveřmi, jejich zpřístupnění veřejnosti bylo považováno za jeden z potenciálních pozitivních bodů euroústavy. Málo se ví o tom, že ke zpřístupnění jednání Rady se EU zavázala i bez euroústavy, již v roce 2002 na summitu v Seville. Dodnes tento závazek naplněn nebyl. Je proto legitimní otázkou, co znevěrohodňuje EU v očích veřejnosti více, zda kritické poukazy na reálnou politickou a legislativní praxi institucí i EU jako takové, nebo samotná skutečnost, že téměř každý relativní pokus o změnu končí v podobě vágního prohlášení, vyžadujícího vynaložení finančních prostředků „neznámo kam“, a plánů, které ve výsledku nejsou naplňovány ani v relativně nejprostších bodech. „Plán D“ a jeho návrhy (např. zvýšení frekvence návštěv komisařů v členských zemích, zřízení Evropského kulatého stolu o demokracii či Evropského občanského panelu k debatám o budoucnosti EU, zpřístupnění budov a kanceláří Komise návštěvám z řad veřejnosti či zavedení nových funkcí „velvyslanců dobré vůle“ po vzoru OSN) tak nedávají příliš mnoho nadějí, že by se mohly stát něčím více a že by mohly skutečně řešit nedostatek důvěry v integrační proces, zvýšit účast občanů ve volbách do EP apod.

328

Výzvou k zamyšlení může být zmiňovaný úmysl zaangažovat nevládní organizace v tomto navrhovaném dialogu o budoucnosti EU. Je však otázkou, jakým organizacím občanského sektoru bude dána Komisí možnost podílet se na podobných aktivitách. Vlády některých členských států (ČR nevyjímaje) lze při pokusech o dialog na téma evropské integrace (jsou-li takové pokusy vůbec uskutečňovány) podezírat jednak ze znevýhodňování hlasů spíše euroskeptických, jednak z toho, že při výběrových řízeních v rámci komunikačních strategií často upřednostňují vedle smysluplných projektů i ty, jejichž návratnost a efektivita je v některých případech sporná („eurotramvaj“ či kalendáře „Vzhůru do Evropy!“ coby projekty vybrané v rámci výběrového řízení na program komunikační strategie s cílem zvýšit informovanost občanů o EU, které z iniciativy Úřadu vlády probíhalo na podzim 2005 a v němž se rozdělovala nemalá částka 20 mil. Kč). Iniciativa EP k posílení jeho pravomocí v rozhodovacím procesu Jednou z často zdůrazňovaných změn, které měla přinést euroústava v podobě, v níž byla nyní „uložena ke spánku“ a která tedy zřejmě nebude realizována, bylo posílení pravomoci EP spolurozhodovat o legislativních návrzích v řadě oblastí, v nichž EP nyní tuto pravomoc nemá. Jednalo se např. o určování tržních řádů pro jednotlivé komodity v oblasti CAP, o řadu oblastí justice a vnitra či SZBP, kde nyní probíhá rozhodování o legislativě pomocí hlasování jednomyslností v Radě a pouhou konzultací či spoluprací EP, o otázky sociální politiky či o oblasti tzv. „doplňkových politik“ (kultura, vzdělání, veřejné zdraví apod.). Obsah a význam iniciativy EP nyní reaguje na skutečnost, že ke kýženému posílení spolurozhodovacích pravomocí pomocí primárního práva (tedy přijetím euroústavy) zřejmě v dohledné době nedojde, snahou o posílení svého hlasu v rozhodovacím procesu i bez změny primárního práva. Svědčí o tom skutečnost, že parlamentní výbor pro ústavní otázky ustavil v říjnu 2005 zvláštní tým složený z členů EP pod vedením socialistického poslance Richarda Corbetta. Jeho úkolem má být vyjednávání s Radou, které má zajistit EP rovné rozhodovací podmínky při projednávání a hlasování o legislativních návrzích v systému tzv. komitologie. Komitologie je systém stovek výborů exitujících při Komisi a propojujících do určité míry Komisi


coby klíčový orgán vytvářející evropskou legislativu a Radu coby klíčový orgán schvalující legislativu. Vytvořil se v průběhu desetiletí fungování procesu evropské integrace (od 60. let) a tvoří jej výbory, jež mají nejen poradní, ale také důležitou rozhodovací funkci. Na Komisi je v některých oblastech (především v oblasti jednotného trhu) delegována výkonná pravomoc, může tedy rozhodovat o některých legislativních návrzích (např. prováděcích předpisech či některých nařízeních právě v oblasti CAP) sama, bez Rady, bez spolurozhodování či konzultace EP. Omezují ji pouze tzv. správní výbory, které mohou pozdržet platnost již vydaného rozhodnutí Komise a dát možnost Radě rozhodnutí znovu revidovat, a zejména tzv. řídící výbory, jejichž prostřednictvím může Rada do určitých rozhodnutí Komise přímo zasáhnout a změnit jej. Komitologie tedy zjevně dává v oblasti delegovaných pravomocí v rámci jednotného trhu a komunitárních politik značný prostor Radě, aby omezovala pravomoci Komise, nedává jej však již Evropskému parlamentu. Celý systém navíc do značné míry znepřehledňuje a zamlžuje rozhodovací mechanismus v EU, je to de facto systém byrokratického rozhodování „za zavřenými dveřmi“, v tandemu Komise – Rada. Zvláštní tým, který ustavil výbor EP pro ústavní záležitosti, má tuto situaci změnit a posílit při rozhodování v systému komitologie právě hlas EP. Legislativní pozadí Snaha EP posílit svoji úlohu při rozhodování o normách sekundárního práva v systému komitologie se dala do pohybu poté, co se Rada a EP dostaly do rozporu při rozhodování o nové legislativě, která měla přispět k liberalizaci společného trhu s finančními službami. EP nelibě nesl skutečnost, že řada dílčích norem v této oblasti byla rozhodována způsobem, který jej z tohoto procesu zcela vylučoval ve prospěch Rady. Podobně členy EP rozladilo, že jej Rada a Komise často obcházely v posledních letech např. při schvalování norem týkajících se životního prostředí; EP nebyl vůbec informován až o 50 legislativních návrzích, které tak „v tichosti“ prošly systémem výborů mezi Komisí a Radou. Hodnocení možného praktického významu iniciativy Komitologie a její pravidla jsou jedním z nejhmatatelnějších dokladů toho, jak ve skutečnosti často probíhá rozhodování o dílčí legislativě v institucích EU. Obrovské množství návrhů Komise v oblasti komunitárních politik (tedy politik, které jsou již nyní prakticky plně v rukou EU a členské státy mají jen pravomoc implementovat co nejlépe normy vzniklé v EU do svých právních řádů – jednotný trh, celní unie, zemědělství), způsobuje, že sama Komise se

často snaží obejít zdlouhavou spolurozhodovací proceduru, v níž musí návrh schválit Rada i EP, a „protlačit“ co nejvíce dílčích částí legislativy systémem výborů. Euroústava tento problém příliš neřešila. Věnovala se rozšíření spolurozhodovací procedury na celé nové oblasti, komunitarizaci nových oblastí, tedy značnému rozšíření počtu oblastí, v nichž rozhodování o legislativě probíhá na nadnárodní úrovni (viz výše), nevěnovala však již příliš mnoho pozornosti tomu, jak a do jaké míry demokraticky probíhá rozhodování o legislativě v oblastech, které jsou již komunitarizovány, zda je důsledně dodržována spolurozhodovací procedura a jak vylepšit systém komitologie tak, aby neobcházel EP. Iniciativu Výboru pro ústavní otázky lze hodnotit coby další důkaz toho, že euroústava v původním návrhu přehlížela velmi důležité problémy praktického významu integrace, problémy, kterých si nyní evropské instituce začínají více všímat a snaží se je řešit i bez euroústavy. Skupina poslanců EP by chtěla prosadit to, aby v budoucnu měl EP v rámci řídících výborů stejnou pravomoc jako Rada revidovat a pozměnit již učiněné rozhodnutí Komise. Na to lze namítnout, že takový systém opět časově zbrzdí a znesnadní rychlost rozhodování v institucích EU při již zmíněném obrovském objemu navrhované legislativy. To je však jedna ze základních slabostí celého rozhodovacího systému v EU – efektivita a průhlednost celého procesu jdou často proti sobě. Příčinou je to, že již nyní agenda EU pohlcuje velké množství oblastí a Komise vydává často až nesmyslně podrobné a hlavně nové a nové návrhy regulačních úprav. Je otázkou, zda se tuto skutečnost, která je spíše velmi komplikovaným problémem změny celkové filozofie přebyrokratizovaného a již zkostnatělého systému, podaří změnit. Euroústava o žádné „racionalizaci“ procesu tvorby evropské legislativy nehovořila. Naopak, požadovala zvětšení pravomocí nadnárodních institucí v dalších oblastech. Racionalizace legislativního rozhodování lze zřejmě dosáhnout pouze v praxi (jak o tom svědčí např. snahy Barrosovy Komise o omezování nadbytečných legislativních návrhů a jejich stahování z již rozběhnutého rozhodovacího procesu). V této snaze je však EU zatím stále na počátku, pokusy jsou nesmělé a ne vždy populární. Rozšiřování EU 3. října přijala EU na schůzce Evropské rady historické rozhodnutí o zahájení přístupových rozhovorů s Tureckem, k němuž se zavázala již na summitu v prosinci 2004.

329


Stalo se tak po dlouhých debatách, v nichž některé členské státy (např. Německo) prosazovaly nahradit variantu plného členství některou z variant zvláštního, speciálního partnerství, které by znamenalo pouze participaci Turecka na společném trhu a vyhnulo by se jeho zapojení do rozšiřujících se aktivit EU, které jí stále více dávají tvar politické entity. Rozhodnutí Evropské rady přichází de facto po 40 letech od okamžiku, kdy vztahy ES a Turecka začaly poprvé nabývat tvaru postupného přidružování, které se z turecké strany stále více stávalo tlakem na přijetí této země za plnoprávného člena ES/EU. Zajímavé je, že hlavním proponentem členství, který také zahájil potřebné reformy včetně ekonomických a právních (zrušení trestu smrti), bez nichž by úvahy o členství nebyly možné, a který rozproudil v tureckém prostředí debatu o možném členství, pro něž získal podporu veřejnosti, je původně umírněná islamistická strana premiéra Erdogana. Právě obavy z průniku islámské kultury do stále více se sekularizujícího „multikulturního“ prostředí EU stojí za negativním postojem některých politických sil členských států ke vstupu Turecka (např. německá CDU-CSU), nyní se k obavám přidala i kauza objevení nákazy ptačí chřipky v Turecku a zpochybňování ekonomické i politické připravenosti země (problém lidských práv Kurdů či přetrvávající problém uznání řecké vlády na Kypru ze strany Turecka). Zahájení přístupových rozhovorů je velkým krokem na cestě ke členství, neznamená však ještě jeho úplnou záruku; přijetí nové členské země vyžaduje navíc stále souhlas stávajících členských států, k nimž náleží i ČR. EU se přitom ve vztahu k Turecku nachází v určité „pasti“, do níž se de facto sama dostala rozšiřováním svých pravomocí do pozice politické entity, která aspiruje na to být útvarem připomínajícím stát, to může v očích některých aktérů klást překážku dalšímu rozšiřování o země jiných civilizačních okruhů více než nedokončená institucionální reforma.

Velká Británie a její ministerský předseda Blair byli po uplynutí letní pauzy v práci evropských institucí obviňováni, že poté, co předsednická země odmítla návrh Komise na parametry financování pro další sedmileté období a vyzvala v červnu 2005 k rozsáhlé debatě o proměně nejen finanční politiky, ale celé povahy EU, stáhla se do pozadí a neplní dostatečně svoji funkci v Evropské radě. Skutečností však bylo, že Británie během léta podstoupila sérii jednání s členskými zeměmi o jejich představách o budoucím směřování EU a možném konsenzu na nové finanční perspektivě a výsledky těchto rozhovorů prezentovali její zástupci na schůzce vyslanců členských zemí v říjnu 2005.

2.2 FINANCE EU

Další plánovaný postup Britské předsednictví hodlá do listopadu předložit Komisi vlastní návrh, který bude trvat zejména na přesunech evropských financí do sektorů podpory hospodářského růstu a konkurenceschopnosti, má hovořit o reformě zemědělství, bohužel však zřejmě bez větších detailů. Nový návrh by měl být hotov v polovině listopadu, přičemž se nepředpokládá, že by celkový rozpočtový strop šel výrazně za rámec 1,06 % HND EU, nabídnutého již lucemburským předsednictvím; britský návrh se zřejmě bude lišit v trvání na některých podrobnostech (neústupný postoj

Finanční perspektiva 2007–2013 a britské předsednictví Debata o příští finanční perspektivě pro období 2007–2013 se přeměnila v diplomatickou debatu o tom, zda se podaří dosáhnout konsenzu na nejspornějších tématech (britský rabat, čistí plátci vs. rozpočtoví příjemci, reforma financování CAP) ještě během britského předsednictví, tedy do konce roku 2005, nebo až během následujícího půlroku, kdy EU předsedá Rakousko.

330

Postoje klíčových aktérů Prozatím pronikly na veřejnost náznaky postojů některých členských států, které by mohly prezentovat na neformální schůzce Evropské rady v Hampton Court 27. – 28. října. Zatímco Británie, Švédsko či Nizozemí (tedy největší čistí plátci do evropského rozpočtu) si představují reformu financování CAP v podobě krácení přímých plateb farmářům okolo roku 2009, Francie či Irsko (tedy příjemci ze zemědělského rozpočtu) odmítají jakékoli krácení zemědělských financí do roku 2013. Postoje nejdůležitějších hráčů se tedy zdají nezměněny, otázkou je též, do jaké míry lze řešení čistých plátců považovat za systémové, pokud by spočívalo jen v krácení zemědělských příspěvků a neneslo s sebou debatu o kompletní změně filozofie evropského rozpočtu a politik, k níž Blair zpočátku vyzýval. Političtí vůdcové Velké Británie a Francie Tony Blair a Jacques Chirac pouze vydali společné slavnostní prohlášení signalizující před summitem jakési smíření a zažehnání jarní roztržky ve jménu „evropských občanů“, což je značně nekonkrétní poselství. Dle diplomatických zdrojů přitom spíše znamená to, že se Blair chystá slevit ze svých požadavků radikální reformy EU, nežli to, že by francouzský prezident na tuto radikální reformu přistoupil.


v rabatu) a v politickém obsahu (důraz na některé složky typu vědy a výzkumu, konkurenceschopnosti, řešení zemědělských financí). Zejména v posledním bodě přetrvává řada sporných oblastí: Británii nestačí navrhované snížení zemědělských výdajů na 35 % celkového objemu rozpočtu do roku 2013, řada zemí, které v současnosti profitují v EU-15 ze zemědělských plateb těžce nese, že jejich postupné navyšování v EU-10, stejně jako přijetí Bulharska a Rumunska, způsobí zkrácení jejich vlastních příjmů o 8%–9%. Lucembursko přišlo v červnu ještě s návrhem úspor v oblasti financování rozvoje venkova (krácení financování až o 15 %), kterým má být nezemědělské využívání půdy de facto financováno coby kompenzace za to, že v těchto zemích nehodlá EU příliš podporovat zemědělskou výrobu; to zase považují za újmu některé nové členské státy (Polsko, Pobaltí). Z hlediska ČR lze opět konstatovat, že by nám mohla být do určité míry blízká pozice čistých plátců, kteří mnoho podpory ze zemědělského rozpočtu očekávat nemohou. Vezmeme-li v úvahu, že diskutované opatření Komise, podle nějž by mělo docházet ke krácení podpor ze strukturálních fondů regionům sousedícím s „bohatšími“ regiony EU-15, se dotkne zejména ČR, je otázka, zda lze přes mnohá ujišťování očekávat v relativním měřítku vysoké příjmy od podpory venkova prostřednictvím nového fondu EAFRD. Rozpočet pro rok 2006 Rozpočtový výbor EP jednal v prvním říjnovém týdnu předběžně o dohodě o rozpočtu pro rok 2006. Prozatímní signály ukazují, že většina poslanců výboru se kloní spíše k maximalistickému využití finančních prostředků (např. pro oblast SZBP, kde zajímavou položku v jejich návrzích tvoří pomoc při rekonstrukci Iráku), k přesunu peněz do jiných rozpočtových kapitol, než jak rozepsala svoji variantu pozměňovacích návrhů Rada (posílení Lisabonské agendy v oblasti podpory malých a středních podniků, které navrhovala Komise a Rada poté vyškrtla) či k žádostem o prostředky navíc (podpora vědy a výzkumu, programů Sokrates či Leonardo da Vinci). Poslanci navrhují také zvýšení prostředků určených pro informování občanů o EU prostřednictvím médií. Ačkoliv rozpočtový výbor EP podobně jako v případě návrhu rozpočtu pro rok 2005 navrhuje na rozdíl od Rady velkorysejší využívání finančních prostředků, nebude se pravděpodobně opakovat loňský střet mezi relativně radikálním úsporným návrhem Rady a verzí EP, který vrátil téměř veškeré položky do podoby, jakou pro rozpočet 2005 navrhovala Komise.

2.3 JUSTICE A VNITRO Na poli justice a vnitra dominovaly práci evropských institucí na přelomu září a října otázky zadržování a ochrany osobních dat a boje proti terorismu. Zatímco otázkou ochrany osobních dat se zabývaly Komise, která k této problematice vydala 4. října rámcové rozhodnutí, a EP na svém říjnovém plenárním zasedání, otázka boje proti terorismu se stala dominantním tématem schůzky zástupců EU a USA. Ochrana a zadržování osobních dat Komise v otázce ochrany citlivých osobních dat prezentovala prostřednictvím komisaře Frattiniho harmonizační pravidla, což je považováno za velmi významný a ze strany některých kritiků přílišné „rozpínavosti“ agendy EU za alarmující krok. EU zde totiž de facto rozšiřuje své nadnárodní pravomoci i do oblastí, které dosud nespadaly do její působnosti, jedná se o oblast spolupráce orgánů činných v trestním řízení, vyšetřovacích orgánů a orgánů policejní moci právě při skladování a přeshraničním sdílení citlivých osobních dat. Dosud byla možná nadnárodní spolupráce pouze při zadržování a sdílení citlivých dat týkajících se otázek spojených s fungováním vnitřního trhu (ochrana spotřebitele, produkce), nikoli v tzv. třetím pilíři, který stále ještě dle platného primárního práva představuje oblast vnitra. Je to tedy opět případ, kdy se fakticky setkáváme s rozšiřováním vlivu EU do nových oblastí prostřednictvím sekundární legislativy, i bez působení euroústavy, a do značné míry pod vlivem praktických událostí, které si takový postup vynucují (viz souběh současného britského předsednictví a tragických červencových událostí v Londýně, přestože zástupci Británie zdůrazňují, že nejde o ad hoc opatření, ale o součást jimi dlouhodobě prosazované politiky v oblasti justice a vnitra). Právě z důvodu neschválení euroústavy ovšem každé rozhodnutí v této citlivé oblasti nadále vyžaduje jednomyslný souhlas Rady, EP je pouze konzultován, čímž tato oblast po stránce rozhodovací procedury setrvává v mezivládním, třetím pilíři evropské agendy. Pokud však bude rámcová legislativa v oblasti zpracovávání, ochrany a zadržování osobních dat schválena a dále rozvíjena, bude to znamenat první kroky k vybudování evropského legislativního rámce na tomto poli. Sporné body nové legislativy Oblast zadržování a sdílení citlivých dat personální povahy zahrnuje řadu sporných témat, překračující hranice EU, která se prolínají s problematikou boje proti terorismu. Jde např. o sporné téma sdílení těchto citlivých dat

331


s orgány činnými v trestním řízení mimo sféru členských států EU (spolupráce EU-USA při boji s mezinárodním organizovaným zločinem). Právě proto, že pravomoc EU v oblasti třetího pilíře je omezena, obsahuje rámcový návrh Komise např. pokud jde o povinnost skladování citlivých osobních dat členskými státy řadu vágních formulací bez konkrétních požadavků (např. na přesné časové období, po jehož uplynutí mají být data této povahy zničena; je prozatím součástí nové legislativy jen povinnost telekomunikačních firem zadržovat pro potřeby vyšetřování technická data týkající se telefonního rozhovoru po dobu jednoho roku, e-mailové komunikace po dobu šeti měsíců, není však stanovena povinnost data po uplynutí této doby zničit, tak aby nemohla být dále zneužita). Možná rizika Trestní právo samozřejmě představuje dosud jednu z výsostných oblastí jurisdikce členských států, existují zde proto velmi významné legislativní rozdíly. Neexistuje např. žádná evropská legislativa týkající se činnosti tajných služeb, která je v případě každého členského státu ošetřena národní legislativou. V souvislosti s novým rozšiřováním pravomocí EU do dalších oblastí se tedy vyskytuje obava, že půjde o stavbu nového, značně propustného legislativního systému, bez adekvátních ochranných bariér, což by mohlo být v praxi nebezpečné. Současná snaha nadnárodní sféry o interferenci do těchto oblastí by však neměla vést ani k postupné harmonizaci práva členských států, i když o určité kroky tímto směrem přesto jde. Je též třeba všímat si toho, aby pokusy o vytvoření nadnárodního systému spolupráce při skladování a sdílení osobních dat nevedly k vytváření z hlediska zneužití obtížně kontrolovatelných registrů shromažďujících vysoce citlivé údaje o osobách (komisař Frattini např. hovořil o možném vytvoření celoevropského registru posledních vůlí). Přesto je již skutečností v souladu se společnou vízovou politikou EU, kterou jednomyslně schválil Haagský summit Evropské rady v říjnu 2004, například rozhodnutí o vytvoření společného vízového informačního systému (databáze všech víz vydaných v členských státech EU), k němuž má být umožněn přístup policejním složkám dle pravidel chystaných Komisí na listopad 2005. To vše jsou otázky, na něž upozorňují právní experti i některé autority zaangažované do rozhodovacího systému EU. Oblast boje proti terorismu a nadnárodní snahy na tomto poli představují vždy vysoce citlivou otázku míry patřičné efektivity a kontroly, která by neměla přerůst ve vznik jakéhosi nadná-

332

rodního „velkého bratra“. Je tedy třeba efektivně spojit legislativu umožňující skladování a sdílení osobních dat s legislativou umožňující jejich maximální ochranu, včetně úpravy přístupu k těmto údajům (sporná je např. otázka, do jaké míry umožnit přístup k tomuto nadnárodnímu sdílení osobních dat civilním osobám, např. právníkům činným ve vyšetřování). Směrnice o ochraně a zadržování osobních dat v EP Otázka zadržování personálních dat pro účely policejního vyšetřování se stala též předmětem debaty na říjnovém plénu EP, přestože zde se jednalo jen o dílčí oblast tohoto problému: úpravu povinnosti telekomunikačních firem provádět skladování dat technické povahy např. o provedeném telefonním hovoru či o odeslání textové zprávy (jde o povinnost shromažďovat údaje o zdroji a destinaci komunikačního spojení, o přístroji, na němž bylo provedeno, trvání a přesném čase jeho provedení, nikoli o obsahu sdělení). Poslanci zprávu o této nové legislativě přijali ve výboru pro lidská práva EP se smíšenými reakcemi. Zpravodaj legislativního návrhu, německý liberál Alvaro, vyjádřil zejména své pochybnosti nad tím, jak kontrolovat tímto způsobem (z čistě technických důvodů) užívání internetu či e-mailové komunikace. Poslanci EP se přitom shodují na logické potřebě projednávat směrnici o zadržování dat paralelně se směrnicí na ochranu dat. Takový postup však komplikují právě požadavky rozhodovací procedury: zatímco v oblasti ochrany dat může EP spolurozhodovat, v oblasti zadržování dat (která spadá do třetího mezivládního pilíře) má jen konzultační pravomoc. EP proto žádá Radu o výjimečné udělení spolurozhodovací pravomoci pro celý legislativní balík, který by zahrnoval jak normy pro skladování dat, tak pro jejich ochranu. Je otázkou, zda nepůjde v oblasti justice a vnitra o další precedens. 2.4 REGIONÁLNÍ POLITIKA Nové nástroje JASPERS a JEREMIE Komise představila 13. října dva nové nástroje, které by měly sloužit pro lepší využívání peněz strukturálních fondů pro střední a malé podniky. Komise na těchto iniciativách, jejichž partnery jsou Evropská investiční banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj, pracovala několik měsíců, i když přesné detaily jejich fungování ještě známy nejsou.


Praktický význam nástroje JASPERS Základním posláním JASPERS (Společný nástroj pro podporu projektů v evropských regionech) by měla být poradenská pomoc národním a regionálním agenturám při přípravě kofinancovaných projektů, které využívají peněz ze strukturálních fondů; má jít o pomoc především při přípravě rozsáhlejších projektů týkajících se životního prostředí (s rozpočtem až 25 mil. €) a infrastruktury (s rozpočtem až 50 mil. €). Komisařka pro regionální politiku Hübnerová přitom zdůraznila, že toto poradenství má sloužit především novým členským státům, do nichž by také měly být soustředěny všechny regionální pobočky lucemburské centrály, která má být propojena se sídlem EIB. 50 expertů centrály by mělo sídlit přímo v budově EIB, doplňovat je však má prozatím neurčitý počet osob zaměstnaných v lokálních kancelářích, které mají právě v nových členských státech sloužit jako „spojky“ pro národní a regionální agentury připravující žadatelské projekty. JASPERS má odpovídat na časté volání žadatelů o finance ze strukturálních fondů v nových členských státech po poradenství v projektovém manažerství a měl by pomoci minimalizovat riziko ztráty a odmítnutí projektu ve výběrových řízeních pořádaných Komisí z důvodu jeho špatné či nedostatečné přípravy. Chybně navržené a odmítnuté projekty (např. z důvodu nedostatečně zajištěného kofinancování apod.) bývají vedle průtahů ve výběrových řízeních ze strany samotné Komise nejvážnějším důvodem, proč se často nedaří čerpat částky, na něž má daný členský stát nárok z rozpočtu strukturálních fondů. JASPERS a jeho význam v procesu strukturální politiky tak de facto odkrývají slabiny její podstaty: Strukturální fondy představují finanční rezervoár, který se však otevírá pouze za splnění nezbytných podmínek: byrokratickou podmínku představuje nutnost vypracování projektu v souladu s požadavky, finanční podmínku pak povinnost žadatele spolupodílet se do větší či menší míry (v závislosti na tom, v rámci jakého programu je projekt podáván, v některých případech jde až o dvoutřetinové spolufinancování) na jeho financování. Nezbytnou třetí podmínkou, kterou již žadatel jen těžko ovlivní, je uspět ve výběrovém řízení Komise. Složitost tohoto dotačního mechanismu vyžadují vytváření dalších struktur (poradenských nástrojů), jejichž úkolem je vlastně pomáhat žadatelům poradit si s těmito úskalími celého systému. Praktický význam nástroje JEREMIE Zajímavá je podle komisařky Hübnerové myšlenka stojící v pozadí druhého nástroje – JEREMIE (Společné evropské zdroje pro mi-

kropodnikání), na němž se má podílet Evropský investiční fond. Tento nástroj by měl do procesu využívání a distribuce peněz ze strukturálních fondů, který prozatím má v rukou do velké míry byrokracie, ať již v podobě státní správy či samosprávy, více zaangažovat finanční a bankovní sektor v jednotlivých členských státech. JEREMIE je zaměřen právě na malé a střední podniky (SME) coby uchazeče o evropské peníze a měl by sloužit k tomu, aby pomoc ze strukturálních fondů, kterou přijímají jednotlivé členské státy, sloužila k vytváření finančních produktů, např. mikroúvěrů a malých půjček pro SME. EIF by měl být v přímém spojení s regionálními bankami, které by potom poskytovaly zmíněné půjčky přímo SME. Prozatímní předpoklad hovoří o tom, že by se tak každé investované euro mohlo ve formě nových finančních produktů troj- až desetinásobně zhodnotit, předpokladem však samozřejmě je vybudování takové projekt-manažerské sítě v jednotlivých státech, napojené na jedné straně na regionální pobočky bank a na druhé straně na jednotlivé SME, a přidělování prostředků ze strukturálních fondů na základě těchto principů. Legislativní pozadí Oba nástroje by měly být dle Komise do detailů připraveny na počátku roku 2006 a měly by být představeny na konferenci spolupořádané Komisí a EIB 24. listopadu v Bruselu, jíž se mají zúčastnit zástupci regionů, finančního a bankovního sektoru pětadvaceti členských států, ale také Rumunska a Bulharska. Financování příhraničních regionů a strukturální fondy Navzdory prohlášením Komise, že novou finanční perspektivu pro roky 2007–2013 je třeba schválit mimo jiné též proto, aby přinesla novým členským zemím kýžené prostředky ze strukturálních fondů, a navzdory prezentaci nových nástrojů, které jim mají v čerpání financí z fondů pomoci, skutečnost je taková, že EU současně intenzivně hledá cesty, jak financování některých regionů ze strukturálních fondů omezit. V září rozvířila zájem veřejnosti zpráva o tom, že Komise chystá návrh, podle nějž by se financování některých regionů mělo po roce 2007 řídit zvláštním novým pravidlem: chudší region sousedící s regionem s vyšším HDP by měl získávat menší dotace na rozvoj venkova (konkrétně tak, aby rozdíl v příjmech z dotací mezi jednotlivými sousedícími regiony nepřesahoval 30 %), aby se zamezilo tzv. „subvenční propasti“, která by vedla např. k přesunu pracovních míst a investic do

333


regionů s vyššími podporami apod. V případě ČR by se to velmi nepříjemně dotklo zejména příhraničních regionů na západě a jihu ČR (tedy při hranicích s Německem a Rakouskem). Sporné body V pozadí zřejmě stojí především lobby německé strany, která se jako už v tolika případech po posledním rozšíření (případ Bolkesteinovy směrnice o službách apod.) obává přesunu ekonomického boomu do sousedících regionů v nových členských zemích. Zarážející je skutečnost, že se o snižování podpor pro příhraniční regiony jedná navzdory tomu, že takové opatření nefigurovalo nikde v přístupových jednáních ani v jednáních o konečném rozpočtovém balíku, který mají nové členské země plánovaně obdržet ze strukturálních fondů, jež byla uzavřena v roce 2002 v Kodani. Komise prezentuje toto opatření, které by v praxi vyznívalo nevýhodně zejména vůči ČR (žádná jiná nová členská země s výjimkou Slovinska totiž nesousedí s tolika regiony EU-15 jako ČR, Polsko sousedí s regiony bývalé NDR, jejichž HDP je podstatně nižší než v případě Bavorska či Dolního Rakouska), jako součást plošného snižování rozpočtových prostředků plynoucích do strukturálních fondů „v rámci šetření“ u nové finanční perspektivy pro roky 2007–2013. Hodnocení možných dopadů opatření Může se jednat o další plánované opatření, které nasvědčuje, že ČR nebude v budoucnu zemí, která by na členství v EU výrazně vydělávala, a to ani ve zdůrazňované oblasti regionální politiky. ČR do EU za „nerovných“ podmínek již vstupovala (viz řada přechodných období požadovaných ze strany EU v oblasti volného pohybu pracovních sil či financování přímých zemědělských podpor) a nejnovější vývoj ukazuje, že se Komise v rámci přípravy nové finanční perspektivy může pokoušet měnit pravidla hry i v jejím průběhu. Je třeba doufat, že si těchto nepříjemných skutečností čeští zástupci při jednání o nové finanční perspektivě povšimnou. 2.5 ZEMĚDĚLSTVÍ Říjnová diskuse v oblasti zemědělství přinesla velmi zajímavé posuny týkající se širšího kontextu postavení a významu CAP v celosvětovém systému obchodu se zemědělskými produkty. Zářijové jednání Rady ministrů zemědělství, setkání zástupců WTO připravující půdu pro prosincový summit v Hong Kongu, kterým by mělo vyvrcholit kolo jednání v Dauhá, řada konferencí věnovaných palčivým problémům typu geneticky upravených potra-

334

vin i nejnovější vývoj v problematice ptačí chřipky dosvědčovaly, že se na podzim 2005 zemědělství dostalo a bude dostávat do středu zájmu jednání evropských institucí. Všechny tyto otázky jsou dosud velmi otevřené. CAP, bezpečnost potravin a otázka šíření smrtících chorob BSE Komise 28. září publikovala zprávu své kanceláře pro bezpečnost potravin a veterinářskou kontrolu, podle níž uspokojivý postup britských úřadů v otázce nemoci BSE (tzv. nemoc šílených krav) opravňuje Komisi k tomu, aby v roce 2006 již obnovila pohyb britského hovězího v rámci společného trhu zemědělskými výrobky, který byl dosud z důvodu výskytu nákazy od března 1996 omezován. O tom, zda bude vstupu britského hovězího na cizí trhy vydáno po deseti letech skutečně povolení, rozhodnou ještě kvalifikovanou většinou experti z jednotlivých členských států. Důvodem benevolentního přístupu k britskému hovězímu není úplné vymýcení choroby BSE, ale skutečnost, že počet registrovaných případů do roku 2004 prudce poklesl (pohybuje se okolo 350 nakažených kusů, což je méně než v Německu za rok 2004). Zpráva konstatovala, že Británie nyní splňuje podmínku snížení výskytu BSE na poměr méně než 200 nakažených kusů na milión živých kusů dobytka, stejně jako podmínku aplikace podobně přísných veterinárních opatření, které mají výskytu choroby zamezit, jako je tomu v jiných členských státech. Ptačí chřipka Rozhodnutí Komise o možném zrušení opatření, které de facto znevýhodňovalo Británii ve volném přístupu na evropský zemědělský trh v této komoditě, přichází v době, kdy EU čelí nové panice ze šíření nebezpečné choroby přenosné na člověka. Smrtící virus ptačí chřipky byl v období září-říjen 2005 identifikován v Turecku a Rumunsku, tedy v zemích, které usilují o vstup do EU (v případě Rumunska je příprava vstupu již v pokročilém stadiu a je otázkou, do jaké míry se jeho vstupu do CAP tato záležitost dotkne). Problém šíření ptačí chřipky prozatím provázejí dohady nejen o tom, do jaké míry se obávat případné mutace virů do podoby přenosné z člověka na člověka (do jaké míry je akutní otázka vývoje adekvátní vakcíny či zda jde o snahu farmaceutického průmyslu rozpoutat paniku ve snaze nabídnout své zboží trhu). Jedná se též o otázku podmínek chovu drůbeže v rámci CAP, rozšířené potenciálně na další, méně vyspělé členské země, kde se vedle dodavatelů provozujících


velkochovy, v nichž se drůbež chová sice za podmínek umělých, avšak takových, při nichž nepřijde do většího styku s okolním světem, v němž by mohlo dojít k nákaze a kontaminaci, pohybují na trhu též dodavatelé chovající drůbež ve více „přírodních“ podmínkách. Otázka ptačí chřipky, pokud se nerozvine do rozsáhlejších epidemických rozměrů, zřejmě minimálně vyprovokuje výrazná a dlouhodobá omezení importu z rizikových zemí, dále posílí hlasy volající po striktnější kontrole kvality potravin, podmínek chovu hospodářských zvířat a ochraně spotřebitele a zřejmě bude hrát svoji úlohu i při debatách o rozšiřování společného trhu a společných evropských politik na další méně vyspělé evropské země. Společný trh s vínem Jednou z aktuálních otázek evropského zemědělství ve světovém kontextu se na přelomu září a října 2005 stala otázka dohody mezi EU a USA o podmínkách transatlantického obchodu s vínem. Podstata problému Trh s vínem představuje v rámci CAP (vedle cukru či ovoce a zeleniny) jednu z dílčích komoditních oblastí, které nebyly dosud podrobeny reformě financování a organizace trhů. Reforma se plánuje na rok 2006. Již nyní se však v oblasti trhu s vínem potýká EU s řadou problémů: tlak WTO na liberalizaci světového trhu s vínem a zrušení evropských protekcionistických bariér vedl k tomu, že se evropská vinná produkce potýká s mohutnou konkurencí vín z jižní Ameriky, JAR či Austrálie. Situaci mohlo do určité míry zkomplikovat ještě rozšíření, jímž na chráněný evropský trh s vínem pronikly produkty z Maďarska, Slovinska, Kypru, Malty, Slovenska a ČR. Tyto státy musely se vstupem do EU přistoupit na omezující podmínky, které zakazují či výrazně omezují finanční podporu obnovy a nové výsadby vinic, což je opět jedno z opatření, jímž se EU-15 v rámci CAP chrání před nárůstem zemědělské produkce po rozšíření, která by konkurovala její produkci a zároveň způsobila ve vztahu k WTO a světovému trhu se zemědělskými produkty nerovnováhu. Transatlantický vinný pakt Transatlantický vinný pakt představuje pokus o jakousi úpravu obchodních vztahů v této komoditě s vnějším partnerem v podmínkách, za nichž WTO tlačí na snížení „nekalé“ konkurence přebytkového subvencovaného evropského vývozu. Proti jeho podmínkám se však postavili zástupci zemědělské lobby v EU, sdružené v organizaci COPA-COGECA.

Přestože pakt v podmínkách obchodu s vínem v USA chrání některé uznávané evropské značky (typu Champagne či Sherry), evropští zemědělci požadují větší ochranu svého zboží, a to i takového, které nepatří k těmto renomovaným značkám; v této pozici je podporují i někteří poslanci EP napříč politickými frakcemi. Vinný pakt totiž vyjímá výrobní praktiky amerického vinařství z povinnosti žádat o speciální osvědčení a registraci, aby mohlo dojít k přístupu těchto výrobků na evropský trh. V euro-americkém obchodě s vínem tak padají některé výrazné bariéry způsobené důrazem na často protekcionistická pravidla ochrany spotřebitele. Přímým důsledkem by mělo být zvýšení obratu americké produkce na evropském trhu s vínem až o 3 mld. € ročně, což značně znepokojuje evropské vinaře, kteří se v řadě zemí potýkají s přebytky. Jen v roce 2005 požádalo několik států (Itálie, Řecko, Francie) o povolení intervence ve prospěch zlikvidování desítek milionů hektolitrů vína na biomasu. V oblasti produkce vína se bohužel též odrážejí některé nelogické praktiky CAP: ze zemědělského rozpočtu je financována produkce vína v některých klimaticky nevhodných oblastech (Velká Británie, Polsko, horské oblasti Rakouska), zatímco v klimaticky vhodnějších oblastech je produkce omezována prostřednictvím zákazů podpory a regulace vysazování nových vinic (nové členské státy). CAP a WTO Určité překvapení v rámci přípravné schůzky představitelů WTO, která se uskutečnila v říjnu 2005 v Ženevě, připravili zástupci USA i EU (konkrétně komisař pro vnější obchodní vztahy Mandelson). Mandelson se totiž pokusil reagovat na hozenou rukavici svého amerického protějšku v jednáních, ministra zemědělství USA Johannse, který nabídl ze strany USA plošné snížení sporných dotací na podporu amerického exportu. Proti exportním subvencím se na jednáních WTO stále častěji a hlasitěji zvedá kritika rozvojových zemí, které poukazují na to, že nejsou schopny na světových trzích dotované zemědělské produkci vyspělých zemí konkurovat, zatímco jejich přístupu zejména na evropský trh brání vysoká vstupní cla zajišťující stále v mnoha sektorech (cukr, víno, ovoce, zelenina) tzv. komunitární preferenci. Exportní subvence pak tvoří jeden z pilířů „dumpingové“ politiky evropského obchodu se zemědělskou produkcí. Světový trh se zemědělskými výrobky v rámci WTO zahrnuje několik kategorií exportních subvencí, předmětem kritiky jsou zejména přímé exportní subvence, které de facto finančně podporují množství vyvezené produkce.

335


Mandelsonova iniciativa USA na ženevské schůzce nabídly snížení těchto dotací o 60 %, zatímco Mandelson kontroval návrhem na jejich snížení ze strany EU až o 75 %. Jeho návrh, který by znamenal určitý „převrat“ v dějinách CAP a její existence v rámci světového obchodu se zemědělskými produkty, ovšem neušel pozornosti zástupců členských států, které v dějinách společného trhu ES nejvíce trvaly na zemědělských dotacích (včetně dotací na vývoz produkce) a také z něj nejvíce těží. Především zástupci Francie a Španělska v rámci Rady ministrů zemědělství vyjádřili pochyby nad mandátem Mandelsona k takovému jednostrannému kroku (bez předchozí konzultace s komisařkou pro zemědělství Boelovou) a vyjádřili se v tom smyslu, že komisař pro obchod již napříště nemá podnikat takto dalekosáhlá rozhodnutí týkající se vnějších obchodních vztahů EU bez vědomí Rady ministrů a členských států. Otázka možného drastického snížení vývozních subvencí na zemědělské produkty ještě bude bezesporu představovat vysoce sporné téma v rámci CAP a bude zajímavé sledovat, do jaké míry se komisaři Mandelsonovi podaří uhájit svoji politiku (nebo zda se jí naopak pod tlakem vzdá) do summitu WTO v Hong Kongu, který se bude konat v prosinci 2005. V souvislosti s nabídkou snížení vývozních subvencí se z pozice nové členské země lze jen obávat, aby zde EU podobně jako např. v případě reformy cukerního pořádku neuplatnila řešení v zájmu uspokojení WTO navenek a nastavení pravidel v rámci společného zemědělského trhu v EU tak, aby měly pokud možno co nejmenší dopad na staré zemědělské členy. I když v případě vývozních subvencí je pravdou, že vývozní kvóty řady komodit byly novým členským státům již před vstupem nastaveny poměrně nízko (např. vývozní kvóta B na cukr), jejich drastické snižování by se tedy skutečně dotklo spíše velkých producentů starých členských zemí, pokud v této věci Komise a Rada nepřistoupí k účelovým změnám. Snižování zemědělských subvencí v rámci WTO ovšem není citlivým tématem jen pro EU, týká se i dalších vyspělých zemí; proti jednostranným nabídkám USA a EU se již ohradil ministr zemědělství Japonska, které prostřednictvím ochrany svých zemědělských exportérů též v některých komoditách přispívá k deformaci světového zemědělského trhu. Reforma cukerního pořádku Sporná reforma cukerního pořádku, kterou by komisařka pro zemědělství Boelová ráda prosadila na listopadovém zasedání Rady ministrů ze-

336

mědělství (tedy ještě před prosincovým summitem WTO), byla na přelomu září a října diskutována především v souvislosti s otázkou, jak se její požadavky odrazí na pozici států, s nimiž má EU v zemědělské politice preferenční vztahy. Jedná se o země Afriky, Karibiku a Pacifiku – ACP (většinou z řad bývalých kolonií členských zemí EU). Tyto státy volají především po úlevách z povinnosti radikálního snížení ceny evropského cukru (nový návrh komisařky Boelové požaduje 39% krácení ceny oproti původně navrhovaným 25 %). Zemědělský výbor EP se již 7. října vyjádřil pro stanovení osmiletého přechodného období, v němž by státy s preferenčními vazbami na EU mohly snižovat ceny svého cukru postupně. Ironií je, že právě k zemím, s nimiž má EU smluvní preferenční vztahy, naleží některé nejchudší státy světa, jejichž pozice na světovém trhu s cukrem a finanční zisky závisí na zachování evropské politiky vysokých cen a dotací. Proti zachování stávajícího cukerního pořádku vystupují ve WTO země jako Brazílie či některé státy jihovýchodní Asie. Nová podoba návrhu reformy Země ACP toto rozhodnutí přivítaly, proti parametrům reformy však nadále vystupují některé členské státy a zemědělská lobby. Protestují především státy, které se v novém návrhu reformy nedostaly do skupiny jedenácti zvýhodněných zemí, které mají možnost koupit podíl z kvóty C (nedotovaná výrobní kvóta) od států, v nichž nebude výroba cukru nadále udržitelná. Do této skupiny se z nových členských zemí dostalo za poměrně výhodných podmínek Polsko a s nižší kvótou, ale přece, ČR. Vedle nich již mezi jedenácti státy figurují jen starší členové. Nový návrh reformy je tedy paradoxně pro české zemědělce a producenty v mezích možností výhodnější než původní podoba, nejde však o liberalizaci, ale o opětovnou regulaci, pouze mírně v náš prospěch. Všichni ostatní noví členové (včetně např. protestujícího Slovenska) zůstávají mimo hru. Újma v oblasti výroby cukru je jim částečně kompenzována zvýhodněním podmínek a dotací pro výrobu náhradního sladidla, izoglukózy, kterou např. ČR neprodukuje. Pokuta pro ČR za nadlimitní zásoby potravin Během měsíců srpna a září rozvířila agendu evropské zemědělské politiky ve vztahu k novým členským zemím kauza pokut, které vyměřila Komise osmi novým členským státům (de facto všem postkomunistickým zemím, pokuta totiž


nepostihuje Maltu a Kypr) za údajné spekulativní hromadění zásob některých potravin, kterého se dopustili obchodníci v těchto zemích. Podstata problému Komise opírá svoje rozhodnutí vyměřit všem osmi státům pokuty ve výši desítek, v některých případech až stovek milionů euro, o zjištění provedená statistickým úřadem EU Eurostat. Z něj vyplývá, že se obchodníci z osmi nových členských států dopustili před vstupem svých zemí do EU 1. května 2004 hromadění některých druhů potravin tak, že je nakoupili a přivezli ze třetích zemí v době, kdy ještě nebyl aplikován vysoký celní sazebník, jejž EU uplatňuje na dovoz zemědělských výrobků z vnějšku. Účelem tohoto nákupu byla dle Komise snaha vrhnout poté tyto výrobky na společný zemědělský trh EU (který po vstupu nepodléhá celním sazbám v rámci EU, ale jen navenek), vydělat tímto „spekulativním“ prodejem na vstupu svých států do EU a zahltit přísně střežený společný zemědělský trh EU. Podstatou problému je tedy de facto neliberální povaha CAP (navenek jsou uplatňována vysoká cla na dovoz výrobků ze třetích zemí a uvnitř funguje komunitární preference, která chrání výrobce z EU prostřednictvím dotovaného vývozu). Přestože tedy nikdo nedokázal, že by docházelo k hromadění zásob za tímto účelem či to, že by se evropští obchodníci ve skutečnosti chovali způsobem, z nějž jej podezírá Komise, její úředníci si více než rok po vstupu „vzpomněli“ na svá varování, která vysílali před vstupem nových států, aby vlády kontrolovaly před vstupem pohyb vnějšího obchodu se zemědělskými výrobky a stavy zásob ve skladech, a rozhodli se přijmout tato extrémní opatření. Rozhodnutí Komise z hlediska ČR Z hlediska ČR se bohužel jedná do značné míry o podcenění „všemocné“ role EU v oblasti SZP, a to ve dvou ohledech: prvním je podcenění problému v době předvstupních jednání s Komisí, druhým je podcenění nařízení o nadlimitních zásobách ze strany vlády, které umožnilo přidávat Komisi na seznam zboží „překračujícího limity“ vedle cukru další komodity. Komise, zřejmě takřka „bez povšimnutí“ vyjednavačů z nových členských států, vložila do přístupových

smluv článek zakazující hromadění zásob v množství „vyšším než obvyklém“ zboží nakoupeného ještě před vstupem za nižší cla. Konkrétně byla požadována jeho likvidace na náklady členského státu a v této souvislosti se hovořilo zejména o nadměrných zásobách cukru. Přístupová smlouva obsahuje na přání EU i další článek, který vyhrazuje EU možnost přijmout v oblasti zemědělství ještě před vstupem jednostranné právní předpisy se silou nařízení. Tímto způsobem bylo přijato nařízení o nadlimitních zásobách, jehož pozdější význam a důsledky zřejmě nebyly v době předvstupních jednání dostatečně doceněny. Podcenění nařízení o nadlimitních zásobách ze strany nových členů umožnilo přidávat Komisi na seznam zboží „překračujícího limity“ další komodity. Jedná se zejména (v případě ČR) o rýži, konzervovaný ananas a houby či tabák. V případě dalších členských států figurují i jiné komodity. Text nařízení umožnil žádat nejen likvidaci těchto zásob na náklady daného členského státu, ale také vyměření pokut v případě neuposlechnutí. Od ČR tak Komise žádá zaplacení 47 mil. €, Maďarsko bylo postiženo pokutou až ve výši 200 mil. €. Další postup kauzy Všechny postižené členské státy vyjádřily proti rozhodnutí Komise protest a daly najevo, že uloženou pokutu platit nehodlají. Skupina českých poslanců EPP-ED interpelovala v září v této věci českého komisaře Špidlu, který byl v době vyjednávání přístupových podmínek ve funkci premiéra ČR, měla by na něm tedy spočívat odpovědnost za to, že problém vůbec vznikl. Zajímavý je postoj Komise: ústy komisařky pro zemědělství Boelové i dalších činitelů jejího resortu se v září vyjádřila tak, že kauza je prozatím otevřená a bude probíhat intenzivní jednání. To, co zdánlivě vypadá jako defenzivní krok či ústupek Komise, má však závažnější pozadí. Komise naznačila, že může zmírnit své požadavky vůči postiženým zemím, nebude to však zřejmě „zadarmo“. Získala tak možná v době příprav finanční perspektivy 2007–2013 a jednání o pokračování reformy CAP účinný nástroj vůči novým členům pro případ, že by nechtěli přistoupit na všechny podmínky eventuelních reforem evropských politik a financí v resortu zemědělství v nadcházejícím období.

337



Plenární zasedání ve dnech 27. – 29. září a ve dnech 11. – 13. října Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro


Proti

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Poznámky

Kreissl-Dörflerova zpráva týkající se udělování a odebírání statutu uprchlíka v členských státech (A6-0222/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

27. září 2005

305

0

302

8

33

0

Zpráva týkající se otevření přístupových jednání s Tureckem (B6-0484/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

28. září 2005

356

0

181

0

125

9

Jarzembowského zpráva týkající se rozvoje železnic ve Společenství (A6-0143/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

28. září 2005

401

9

211

0

51

0

Savaryho zpráva týkající se certifikace členů železničních posádek (A6-0133/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

28. září 2005

603

1

24

0

40

7


Vatanenova zpráva týkající se akčního programu EU v otázce bezpečnosti silničního provozu (A6-0225/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

29. září 2005

453

1

69

5

14

0


Zpráva Lucasové týkající se výhledů obchodních vztahů EU s Čínou (A6-0262/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. října 2005

567

8

19

0

49

0


Zpráva týkající se Íránu (B60537/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. října 2005

499

0

43

4

89

3


Beaupuyova zpráva týkající se městské dimenze v kontextu rozšíření (A6-0225/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. října 2005

540

2

29

0

36

5



338


ŘÍJEN-LISTOPAD 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský parlament Černá listina nebezpečných leteckých společností • Výbor EP pro dopravu 11. října prakticky jednohlasně (43:1:1) přijal zprávu k návrhu normy, která má v celé EU zavést černou listinu nebezpečných leteckých společností a má zakázat jejich přístup na unijní letiště. Výbor rozšířil původní předmět návrhu, který předložila Komise. • Obsah návrhu • Podle návrhu vytvoří každý členský stát (na základě pravidel normy) vlastní černou listinu, již předloží Komisi. Ta pak vytvoří celounijní závazný „blacklist“. Případné spory bude řešit speciální výbor, který jmenuje rovněž Komise. • Další vývoj • Plénum návrhy dopravního výboru podpořilo. Další projednávání návrhu se očekává na zasedání Rady začátkem prosince. Směrnice o službách • Pravicové frakce EP včetně EPP-ED předložily v průběhu října své pozměňovací návrhy k návrhu směrnice o službách, která má zásadně liberalizovat trh se službami v celé EU. Jejich návrhy jsou mnohem blíže původnímu textu Komise, jehož základním kamenem je tzv. princip originality. • Obsah pravicových pozměňovacích návrhů • Krom principu originality by měla budoucí norma obsahovat také co nejširší paletu profesí, jichž by se směrnice týkala. Obecně platí, že pravicové frakce se až na výjimky (způsobené jinými použitými formulacemi) shodují s původním návrhem Komise. • Další vývoj • Zainteresovaní pozorovatelé tvrdí, že pravicové frakce mají relativně vysokou šanci prosadit většinu ze svých pozměňovacích návrhů, protože počet jejich poslanců v EP převyšuje počet poslanců levice.

Nařízení o kvalitě nákladní železniční dopravy • Evropský parlament 25. října definitivně zamítl návrh nařízení o kvalitě nákladní železniční dopravy. Legislativní proces v dané věci už nebude pokračovat. • Legislativní pozadí • Návrh (jedna ze čtyř součástí tzv. třetího železničního balíku) měl v celé EU zavést jednotné požadavky na nákladní železniční dopravu. V případě jejich nedodržení měl definovat kompenzace pro klienty drah. • Další vývoj • Z hlediska re-regulace na evropské úrovni nelze než rozhodnutí EP přivítat. Je ale třeba upozornit na fakt, že poslanci svým rozhodnutím sledovali nepřímo i snahu o prosazení intermodální dopravy v rámci projektu transevropských sítí. Zpráva o programu MEDIA 2007 • Na plenárním zasedání 25. října poslanci EP schválili v rámci hlasování o zprávě o programu MEDIA 2007 vyšší podporu ochraně evropského audiovizuálního průmyslu, tedy vyšší podporu výrobě evropských filmů. • Zpráva, kterou připravil německý poslanec za EPP-ED Hieronymi a která podléhala při hlasování spolurozhodovací proceduře, hovoří o podpoře evropské kinematografie na všech úrovních a především o nutnosti vynětí audiovizuálního průmyslu a audiovizuální produkce ze všech jednání o liberalizaci obchodu. • Legislativní pozadí • Program MEDIA 2007 vytvořila Komise jako pokračování programů MEDIA Plus a MEDIA Training, jejichž platnost má končit se současnou finanční perspektivou, tedy na konci roku 2006. • Zvýšená legislativní aktivita EU v oblasti audiovize a ochrany kulturního dědictví, patrná i během zasedání Rady pro vzdělání, mládež a kulturu 14.–15. listopadu a související s přípravou nové finanční perspektivy, představuje určitý signál i v rámci probíhajících jednání WTO, která probíhají nejen na úrovni jednání o větším otevření globálních trhů se zemědělskými výrobky a omezení neférových praktik

339


• •

• • •

•

či překážek (vysoké vývozní subvence v rámci CAP), ale jedná se též o prohloubení liberalizace obchodu v dalších oblastech (služby a především produkty intelektuální činnosti též v souvislosti s ochranou práv duševního vlastnictví). Sporné body politiky ochrany kulturního dědictví Především USA se ve vzájemných jednáních s EU na půdě WTO často ohrazují proti protekcionismu, který EU uplatňuje i ve vztahu k produktům, jež dává do souvislosti s ochranou kulturního dědictví. Naposledy takto vznesly USA protest proti podpisu úmluvy OSN (iniciované UNESCO) o ochraně kulturní rozmanitosti. Hodnocení Hieronymiho zprávy Hieronymiho zpráva předpokládá podporu evropskému audiovizuálnímu průmyslu ve smyslu „pozitivní regulace“ (hovoří se v ní např. o nedostatečném financování této oblasti). Obavy USA ve vztahu např. k úmluvě OSN o ochraně kulturní rozmanitosti, k níž se EU připojila, směřují především proti tomu, že bude EU klást překážky volnému obchodu s produkty audiovizuálního průmyslu, že bude podporovat jeho regulaci a „ochranu spotřebitele“ ve jménu ochrany své kulturní jedinečnosti.

REACH • Jedním z hlavních bodů plenárního zasedání EP ve dnech 14.–17. listopadu je první hlasování o vysoce kontroverzním balíku legislativy týkajícím se registrace, evaluace a autorizace chemikálií. • Legislativní pozadí • Paralelně probíhá projednávání REACH v Radě ministrů, 28.–29. listopadu bude projednáván na půdě Rady pro hospodářskou soutěž. • Vzhledem k postoji klíčových členských zemí (současná předsednická země Velká Británie považuje REACH za jednu ze svých legislativních priorit, Německo naproti tomu požádalo o pozdržení rozhodovacího procesu v Radě) k celému legislativnímu balíku však nelze očekávat konsenzus; rozhodovací proces o REACH bude tedy s největší pravděpodobností prodloužen do následujícího roku, pokud se Británii nepodaří svolat ještě do konce roku mimořádné jednání Rady, jak o tom její představitelé v souvislosti s REACH hovoří. • Sporné body • Objektivní posouzení návrhu ztěžují i protichůdné výsledky jednotlivých expertiz, jejichž primárním posláním je, zdá se, obhájit stanovisko jedné či druhé strany (producenti vs. ekologové).

340

1.2 Evropský soudní dvůr Povinnost vypisovat výběrová řízení • Evropský soudní dvůr vydal 13. října v rámci tzv. prejudiciálního řízení rozhodnutí, že místní úřady v členských státech musejí dodržovat pravidla daná smlouvami a v případě zadávání veřejných zakázek musejí vypisovat výběrová řízení – bez ohledu na to, zda to vyžaduje legislativa konkrétního státu. • Sporné body • Otázka veřejných výběrových řízení je předmětem legislativních úprav v každém konkrétním členském státě. Na úrovni EU existuje jen rámcová směrnice. • Další vývoj • Proti rozhodnutí ESD se okamžitě postavila organizace zastupující lokální a regionální zájmy na úrovni EU (CEMR) s tím, že ESD de facto vytváří nové předpisy, aniž je demokraticky kontrolován ze strany EP a Rady, a v rozporu s principem subsidiarity omezuje akční rádius místních úřadů. 1.3 Komise Plán na zjednodušení legislativy • Komisař Günter Verheugen 25. října prezentoval svůj plán na zjednodušení unijní legislativy. Navázal tak na dřívější iniciativu, již Komise předložila po prázdninách ve snaze docílit v EU „lepší regulace“. Vyloučil přitom, že by zjednodušení legislativy bylo synonymem pro deregulaci. • Obsah plánu • Verheugen představil tříletý plán, jehož realizace by měla vést především ke konsolidaci stávající nepřehledné legislativy a k vypuštění nepotřebných či zastaralých pasáží. Záměr by se měl týkat zejména automobilového průmyslu a nakládání s odpady. Později by se měl rozšířit i na oblast potravinářského, kosmetického a farmaceutického průmyslu. • Sporné body • Problematičnost Verheugenova plánu tkví v tom, že je a priori proti snížení regulace v rámci EU. Krom toho je třeba mít na paměti, že Komise musí pro svůj záměr získat podporu Rady i EP, protože v mnoha případech bude nezbytné zahájit standardní legislativní proces, v jehož rámci budou inkriminované normy pozměněny.

říjen-listopad 2005

Problém dvojího zdanění • Komise se v říjnu rozhodla zahájit do konce roku veřejnou internetovou konzultaci týkající se relativně běžného problému dvojího zdanění daní z přidané hodnoty. Výsledkem má být předložení novely tzv. šesté směrnice k DPH. • Legislativní pozadí • EU upravuje daňovou politiku jednotlivých členských států jen nepřímo – nestanovuje výši daní, ale usiluje o postupnou harmonizaci podmínek zdanění. I tak ale dochází k četným absurdním situacím. • Další vývoj • Komise k problematice dosud nezveřejnila další podrobnosti. Obecně však lze říct, že se pokouší o řešení ze špatného konce. Namísto zjednodušení legislativy (která nota bene zasahuje do výlučné pravomoci členských států – alespoň jak se obecně chápe) usiluje o „nadstavbu“ v podobě arbitráží. Iniciativa pro „transparentní Evropu“ • 9. listopadu prezentovala skupina komisařů (mimo jiné předseda Komise Barroso, místopředsedkyně a komisařka pro meziinstitucionální komunikaci Wallströmová, komisař pro boj s korupcí Kallas či komisařka pro zemědělství Boelová) sdělení vyzývající k vydání nové legislativní iniciativy pro zvýšení transparentnosti EU. • Zmínění zástupci Komise si od takového kroku slibují oslabení kritiky euroskeptiků na adresu evropských institucí, jejich práce, těžkopádnosti a předimenzovanosti procesu legislativní tvorby či nadměrné evropské byrokracie. Slibují si též posílení informovanosti občanů např. prostřednictvím zveřejňování údajů o tom, kdo představuje skutečné majoritní příjemce peněz z evropského rozpočtu (komisaře na tuto myšlenku přivedly výsledky jednoho z četných průzkumů, který odhalil, že pouze 17 % respondentů v rámci EU-25 zná skutečnost, že největší objem evropských financí je vydáván na společnou zemědělskou politiku). • Problém důvěryhodnosti evropských institucí • Nejnovější výsledky dotazníků Eurobarometru odhalily, že důvěra v evropské instituce klesá na nejnižší hodnotu od roku 2001.

1.4 Rada 1.4.1 Rada EcoFin Varování Maďarsku ve věci nadměrného rozpočtového deficitu • Zasedání Rady ministrů financí 8. listopadu dominovalo téma nadměrného rozpočtového deficitu Maďarska. Podmínka, aby rozpočtový deficit (resp. dluh veřejných financí) státu nepřesahoval 3 % HDP (resp. 60 % HDP), je jedním z konvergenčních kritérií, které jsou podmínkou pro přijetí jednotné měny euro. • Konvergenční kritéria z hlediska ČR • Podobná varování Rady EcoFin byla koncem roku 2004 adresována také ČR, jejíž rozpočtový schodek též překračuje zmíněné konvergenční kritérium; v následující zprávě Komise však bylo konstatováno, že ČR údajně (na rozdíl od Maďarska) podniká kroky k nápravě. • Sporné body Paktu růstu a stability: EU-15 vs. EU-25 • Zatímco vůči Řecku bylo řízení Komise pro dlouhodobý nadměrný rozpočtový deficit a nezdravý stav veřejných financí zahájeno, klíčové státy eurozóny, Francie, Německo a částečně též Itálie také dlouhodobě nesplňovaly rozpočtové konvergenční kritérium. Namísto uplatnění procedury řízení ze strany Komise a příslušných sankcí však byl na summitu Evropské rady v březnu 2005 upraven samotný Pakt růstu a stability. • Snad ve snaze obnovit důvěru v „hlídací“ mechanismy hospodářské unie Rada na listopadovém zasedání diskutovala též o zpřísnění a reformě ekonomických statistik, a to právě pod vlivem „řeckého skandálu“. • V řeckém případě se jednalo o to, že Komise a Rada teprve na přelomu let 2004/2005 odhalily skutečnost, že Řecko prakticky od svého vstupu do eurozóny nesplňovalo konvergenční kritérium vyrovnaných rozpočtů a bilance veřejných financí. • Česká vláda v září ohlásila, že se chystá vstoupit do eurozóny v rozmezí let 2009–2010, a to tzv. metodou „velkého třesku“, tedy současného přechodu hotovostních i bezhotovostních plateb na euro (v případě první vlny přechodu na euro, kterou absolvovaly staré členské země s výjimkou Dánska a Velké Británie, jež mají trvalou výjimku z Maastrichtské smlouvy a záleží tedy jen na nich, kdy se rozhodnou do hospodářské a měnové unie vstoupit, a Švédska, které záměrně nesplnilo konvergenční kritéria, probíhaly

341


naopak dvě fáze přechodu na jednotnou měnu, nejprve v bezhotovostním a poté v hotovostním platebním styku). • Skutečností je, že některé nezávislé analýzy upozorňují na nereálnost myšlenky vlády na přijetí eura do roku 2010 v situaci, kdy ČR ještě ani není členem mechanismu ERM II, protože jí to nedovolují právě vysoké rozpočtové schodky. 1.4.2 Rada pro životní prostředí • Rada ministrů životního prostředí se sešla 17. října v Lucemburku. Předmětem jejího jednání byla především problematika REACH, klimatické změny a tzv. tematické strategie v rámci iniciativy Komise, která má za cíl dosáhnout „lepší regulace“ v kontextu celého jednotného trhu EU. Ministři podle očekávání nedospěli k žádnému konkrétnímu závěru. • REACH • V otázce REACH Rada rámcově podpořila kompromisní návrh britského předsednictví a odsouhlasila zkrácení předloženého textu o dvě třetiny (z 1 200 na 400 stran) z důvodu existence potřebných předpisů na úrovni OECD. • Klimatické změny • Co se týče změn klimatu, přijala Rada „realistickou“ pozici. Jejím hlavním cílem bylo vygenerovat základní stanovisko k nadcházející konferenci stran Konvence o klimatických změnách v Montrealu. Krom toho zopakovala, že Unie bude i nadále rozpracovávat svůj systém emisních povolenek a v budoucnu jej rozšíří pravděpodobně i na oblast letecké dopravy. • Tematické strategie • Ve věci tematických strategií se ministři shodli na potřebě snížení byrokratické zátěže, nikoli však za cenu snížení stávající ochrany životního prostředí. Povinná doba odpočinku řidičů kamionů • V průběhu října bylo otevřeno dohodovací řízení mezi Radou a Evropským parlamentem stran návrhu nařízení a směrnice o povinných dobách odpočinku, které mají dodržovat řidiči kamionů. Obě instituce nedospěly ani za přispění Komise ke konsenzu. • Sporné body • V případě povinné doby odpočinku nebyly instituce prozatím schopny dosáhnout shody ve věci maximální doby jízdy za jeden týden (56, resp. 76 hodin) ani ve věci organizace doby odpočinku, její kontroly a případných pokut. Obecně platí, že EP je pro větší omezení doby

342

jízdy, pro rozšíření doby odpočinku a pro častější a přísnější kontroly s možností pokutování těch, kteří stanovená pravidla nedodrží. • Další vývoj • Dohodovací řízení v dané věci by mělo být završeno nejpozději 6. prosince. Zúčastněné strany to však nepředpokládají.

II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost EU Summit Evropské rady v Hampton Court • Některých otázek budoucnosti EU se dotkla neformální schůzka hlav států a vlád členských zemí EU uskutečněná na půdě předsednické země, v Hampton Court ve Velké Británii 27. října. Neočekávaly se ovšem zásadní průlomy ani v otázce finanční perspektivy či dalšího rozšiřování EU, schůzka se spíše odehrávala v duchu summitové politiky EU, na pomezí osobní výměny názorů v rámci „exkluzivního klubu“ evropských leaderů a setkání na nejvyšší úrovni. Byly očekávány spíše možné posuny v postojích předsednické země, které po několik měsíců představitelé evropských institucí (zejména Komise) i jiných členských států vyčítali nečinnost a nezájem o plnění její funkce. • Jednání neformálního summitu v Hampton Court lze v duchu předchozích poznámek charakterizovat jako obrácená spíše na vnější otázky fungování EU než na vnitřní problémy, které obvykle naplňují kontroverzní agendu. • Hovořilo se proto více než obvykle o otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), z pohledu financování i obsahové náplně. Summit v Hampton Court tak nepřinesl žádný výraznější průlom v otázce financování evropského zemědělství či oblasti technologie a výzkumu, kde na zvýšení finančních prostředků trvá právě předsednická země Velká Británie. Na půdě navýsost aktuální se pro jistotu nehovořilo ani o britském rabatu. Francouzský prezident Chirac v zájmu podpory evropských inovací a patentů (v této oblasti je Francie často označována za „brzdu“ ve prospěch zemědělství) navrhl, aby se o navýšení prostředků v této oblasti postarala Evropská investiční banka prostřednictvím půjčky 10 mld. €. • Na schůzce byl diskutován návrh vytvoření nového fondu pro boj s efekty globalizace, který by měl být určen primárně pro pomoc rozvojovým


státům, našel však též řadu odpůrců, kteří poukazují na potřebu směřovat peníze evropského rozpočtu spíše dovnitř EU nežli navenek. • Schůzka, jakkoli neformální, se nemohla vyhnout aktuálně probíhajícím jednáním WTO, která mají vyvrcholit 13.–18. prosince v Hong Kongu. • V Hampton Court se diskutovalo i o dalších aspektech vnějších obchodních vztahů EU, a to především o vztahu k Číně a Indii ve světle nadcházejících summitů EU-Čína a EU-Indie. Budoucnost EU ve světle evropských volebních změn • Ačkoli je EU často prezentována jako jednolitý celek a útvar, který by měl snad v budoucnosti vytlačit a nahradit rovinu národních států, vyvrací toto přání fakt, že k nejdůležitějším politickým událostem Evropy s výrazným vlivem na směr událostí odehrávajících se také na úrovni EU patří parlamentní volby a obměny exekutivy v klíčových členských státech. • Na podzim 2005 došlo k politickým změnám vyvolaným volbami ve dvou velkých státech EU, z nichž jeden je zakládajícím členem, kvůli němuž de facto (dle některých interpretací integračního procesu) byla ES, respektive Evropské společenství uhlí a oceli, založena, a druhý je největším novým členem s ambicí (dle některých komenářů) být jakýmsi politickým „leaderem východu EU“. Řeč je o Německu a Polsku. • EU a německé volby • V Německu se po patovém volebním výsledku pod vedením Angely Merkelové utvořila široká pravo-levá koalice složená z SPD, CDU a CSU. Z hlediska ČR náleželo k nejzajímavějším bodům povolebního vývoje v Německu původní obsazení křesla ministra financí předsedou bavorské CSU Edmundem Stoiberem, který se nikdy příliš netajil svými sympatiemi k nějaké formě vyrovnání historického vztahu Čechů a sudetských Němců, podporou jejich nároků na možné odškodnění a voláním po právní anulaci tzv. Benešových dekretů. • Stoiber původně plánoval v rámci své funkce ministra financí spojit též pravomoci člena vlády odpovědného za německou politiku vůči (a v rámci) EU. Stoiber však nakonec 31. října oznámil své rozhodnutí, že do pravolevého kabinetu Merkelové nevstoupí. • Vláda Merkelové a evropské otázky • Z hlediska „evropské“ politiky nová vláda Merkelové ohlásila relativní kontinuitu s politikou předchozí Schröderovy vlády, zejména

•

•

•

•

•

pokud jde o postoj k nové legislativě týkající se chemického průmyslu REACH; stejně tak chce navázat na opatrný až negativní postoj Schröderovy vlády k příliš velkorysému nastavení nové směrnice o liberalizaci trhu se službami. Podpoří zřejmě Francii v jejím trvání na platnosti zemědělského „kompromisu“ ze zasedání Evropské rady v roce 2002, který předpokládá zachování dosavadních parametrů financování CAP až do roku 2013 bez hlubších reforem, jež nyní požaduje např. Velká Británie. Znepokojivé z pozice nových členských států je to, že se nová vláda ve své koaliční úmluvě přihlásila k prohlášení, že považuje daňovou politiku a politiku investičních pobídek ze strany nových členských států za jednoznačný „sociální dumping“, který přispívá k odlivu investic a představuje ohrožení pro německou zaměstnaneckou politiku. Stejně lze interpretovat pozici vůči eventuelnímu zpřístupnění trhu práce občanům nových členských zemí. Na jaře 2006 vyprší první dvouletá perioda, po níž se mohou staré členské státy, jež dosud neotevřely svůj pracovní trh novým členským zemím, rozhodovat, zda trvají objektivní důvody ohrožení jejich pracovního trhu, pro něž přijaly zmíněné rozhodnutí. Finsko již oznámilo, že pravděpodobně svůj pracovní trh novým členům otevře, tedy že neprodlouží přechodné období o další tři roky (dle schématu 2+3+2, jejž předpokládá přístupová smlouva). Nová německá vláda naproti tomu ohlásila, že počítá s prodloužením přechodného období pro volný pohyb pracovních sil z nových členských států, a to minimálně na další tři roky z důvodu přetrvávajících obav o svůj pracovní trh. Poněkud překvapivě se kabinet Merkelové v listopadu přihlásil k otázce, která během podzimu poněkud ustoupila do pozadí ve stínu jednání WTO, rozpočtových otázek a nepokojů ve Francii: problému „k ledu uložené“ evropské ústavy. Ústy své předsedkyně Merkelové se nová německá vláda přihlásila k myšlence, že by možná stálo za to dokument oživit, což lze interpretovat jako další ze značných zklamání pro ty, kdo věřili, že nový kabinet Merkelové bude v klíčových otázkách evropské budoucnosti postupovat přece jen jinak než předchozí Schröderova vláda.

Rozšiřování EU • Rumunsko a Bulharsko • Připravované rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko je na pořadu plenárního zasedání EP ve dnech 14.–17. listopadu.

343


• Komise se v komentáři k nim vyjadřuje zdrženlivěji než EP, hovoří o tom, že celý proces musí být ještě podroben revizi v květnu 2006 a navrhuje dokonce možné jednoleté odložení přistoupení. • Západní Balkán a Turecko • Na pořadu jednání Komise ve dnech 7.–9. listopadu se objevila opět i otázka dalšího budoucího rozšiřování EU. Komise jednak prezentovala strategický dokument týkající se postupu procesu přistupování a přibližování nových zemí za rok 2005, dále se zabývala stanoviskem k možnému budoucímu přistoupení Makedonie k EU, k rozvoji partnerství s dalšími zeměmi západního Balkánu (Chorvatsko, Srbsko a Černá Hora včetně Kosova, Bosna a Hercegovina, Albánie) a dalšími návrhy na vytvoření určité formy přístupového partnerství s Tureckem a Chorvatskem. • Zpráva o stavu přístupových jednání s Tureckem zveřejněná Komisí 9. listopadu upozorňuje na to, že z čistě ekonomických hledisek Turecko již nyní kritéria členství v EU splňuje (s ohledem na nynější kodaňská kritéria), z politického hlediska však přetrvávají rezervy. • Diskvalifikace Ukrajiny? • Druhou skutečností vyplývající z jednání evropských institucí v první polovině listopadu je to, že se určitým způsobem přihlásily k prioritě západního Balkánu coby další oblasti, do níž bude s největší pravděpodobností směřovat následující rozšiřování EU. • Tato skutečnost vyvolala komentáře poukazující na to, že EU právě ve prospěch západního Balkánu v poslední době zcela opomíjí možné rozšiřování východním směrem (především sbližování s Ukrajinou).

•

•

• • •

2.2 Finance EU Finanční perspektiva 2007–2013 • Otázka evropského rozpočtu, především v souvislosti s finanční perspektivou pro roky 2007–2013 se v období října a listopadu 2005 dostala na pořad jednání evropských institucí hned několikrát. • Neformální setkání hlav států a vlád EU v Hampton Court se jí pokoušelo spíše opatrně vyhýbat ve snaze zachovat srdečnost neformální schůzky. • Británie a finanční perspektiva 2007–2013 • Seriózněji se o otázce evropských financí pro následujícíc sedmileté období diskutovalo na schůzce Rady ministrů zahraničních věcí (Všeobecná rada) 7. listopadu. Schůzka do určité míry prokázala skutečnost, že to, co představitelé

344

•

• •

dalších členských zemí nazývají neschopností Británie a jejího premiéra vést EU, je spíše jeho neústupnost v zásadní otázce, na níž se jednotlivé členské státy nedokáží shodnout: britský ministr zahraničních věcí a současný předseda Všeobecné rady zopakoval, že jeho země trvá na zásadních změnách a reorganizaci financování evropských politik. Straw spolu s britským ministrem pro evropské záležitosti Douglasem Alexandrem de facto zopakovali postoj, který v červnu 2005 „zablokoval“ jednání Evropské rady o nové finanční perspektivě a rozchází se tak názorově s většinou členských zemí, které se na listopadovém zasedání Všeobecné rady přiklonily k variantě, aby se EU vrátila k původnímu návrhu lucemburského předsednictví, které nastavovalo celkový rozpočtový strop na výši 1,06 % HND EU a především nepočítalo s žádnými obsahovými a systémovými změnami financování jednotlivých politik. Zástupci nových členských států sice nepodporují postoj, jaký k rozpočtovým otázkám zaujímá Francie či Španělsko, bezvýhradně, zdůrazňují však především nutnost dosáhnout konsenzu do konce prosince 2005. ČR a evropské finance Zajímavá je pozice ČR, a to z dvojího hlediska. Díky formulaci přístupových smluv nezískává ČR stejně jako další nové členské státy po celé sedmileté období nové finanční perspektivy (tedy až do roku 2014) 100 % přímých zemědělských plateb. Na rozdíl od Francie tedy může ČR podporovat přesun většího množství prostředků z přímých plateb do rozvoje venkova, kde pro nové členy neplatí přechodná období či omezení. Tento přesun financí však dle posledních jednání mezi zástupci Komise a členských států, která se odbyla právě na listopadové schůzce Všeobecné rady, nepřekročí 1% prostředků určených na zemědělství, což vzhledem k objemu zemědělského rozpočtu, jaký má zachovávat i nová finanční perspektiva, nestojí ani příliš za komentář. Druhé specifikum české pozice spočívá v tom, že její představitelé jsou často nuceni čelit skutečnosti, že ČR již nemusí splňovat všechna plánovaná kritéria pro čerpání částek ze strukturálních fondů pro období 2007–2013 (dle nových návrhů Komise v souladu s cíli Lisabonské agendy). Legislativní pozadí V případě nové finanční perspektivy je tedy nyní na Komisi a na Velké Británii, aby vypracovaly nové návrhy, které se stanou předmětem dalšího jednání Všeobecné rady 21. listopadu.


2.3 Justice a vnitro Tajné věznice CIA? • Navzdory důležitým otázkám nové legislativy souvisejících s bojem proti terorismu, ochranou a zadržováním citlivých osobních dat, harmonizací v oblasti trestního práva a diskusí o harmonizaci v oblasti práva finančního, zaujímala v rámci justice a vnitra v první polovině listopadu klíčové místo otázka související spíše s vnějšími vztahy EU či s otázkou působení EU navenek coby aktéra globální politiky než se samotnou otázkou vnitřní bezpečnosti. • Pozornost evropských médií vyvolala v listopadu otázka, na níž založili někteří poslanci EP i četné interpelace vůči komisaři pro oblast justice a vnitra Frattinimu – otázka možnosti existence utajovaných věznic CIA na území nových členských států, v nichž by měly být drženy bez vědomí samotné EU osoby spjaté s teroristickou činností na Blízkém východě i v Evropě, jež zadržela v posledních letech americká tajná služba. • Všechny obviněné země nařčení odmítly, komisař Frattini se vyjádřil v tom smyslu, že vůči státům, které by takové podmínky přechovávání vězňů na svém území povolily, by byly s největší pravděpodobností uplatněny nejpřísnější mechanismy včetně pozastavení hlasovacích práv v evropských institucích, což současné primární právo umožňuje. • Kromě kauzy údajných utajených věznic CIA na území EU zaujímala pozornost Komise v oblasti justice a vnitra otázka finanční podpory přeshraniční spolupráce orgánů činných v trestním řízení. Komisař Frattini ohlásil plánované vyčlenění částky přesahující 16 mld. € pro program nadnárodní spolupráce policejních a justičních orgánů v trestních věcech Aegis. Otázka ekonomické migrace • Na pořad plenárního zasedání EP 26. října se dostala též otázka akceptace pravidel společné imigrační politiky EU. • Ekonomická migrace na plenárním zasedání EP • Z říjnového hlasování pléna EP vyplývá, že poslanci nejsou zajedno v podpoře společných pravidel evropské migrační politiky, včetně ekonomické migrace, tedy migrace za prací. • Tato otázka pokrývá též problémy pracovního práva či občanských práv pro přistěhovalce apod. • Řada poslanců např. nesouhlasí s tím, aby přistěhovalci automaticky získávali v dané zemí

• •

•

•

volební právo, prosazuje naopak princip, podle něhož takové rozhodnutí přísluší výhradně tomu kterému členskému státu. Sporné body Jedním z nejkontroverznějších bodů Zelené knihy o ekonomické migraci byla otázka vydávání bianco pracovních povolení se všemi právy občana dané země, tedy jakési obdoby proslulých amerických zelených karet v rámci EU. Tato možnost byla odmítnuta v EP těsnou většinou 282 hlasů proti, 276 pro a 37 absencí. Parlament systém nahradil zjednodušenou procedurou získávání povolení pro práci a pobyt v EU pro občany třetích zemí, to však nemění mnoho na tom, že myšlenka evropských „zelených karet“ jako taková byla odmítnuta. Poslední slovo má dle platného primárního práva (v době neplatnosti euroústavy) v legislativním procesu o této otázce Rada, která jediná může rozhodnout, zda bude brát na body, v nichž EP vyjádřil nesouhlas, zřetel.

2.4 Zemědělství Jednání WTO • Ze současné patové situace, do níž se jednání WTO o liberalizaci dostala, obviňují představitelé EU, komisař pro vnější obchodní vztahy Mandelson a předseda Komise Barroso, vesměs USA, ale i další státy a jejich neústupnost v řadě otázek. • Postoj EU k jednáním WTO • Komisař Mandelson přímo deklaroval, že jednání v Hong Kongu k žádným konkrétním závěrům nedospějí (což může být interpretováno i jako oficiální pozice EU), a to z důvodů agresivní politiky USA, Brazílie, Austrálie a Nového Zélandu coby významných zemědělských exportérů, jimž Mandelsonovy návrhy na postupné omezení komunitární preference nepostačují. • Problém je v tom, že kritizované státy upřednostňují komplexní způsob vyjednávání, tedy spojování jednotlivých jednacích kapitol dohromady a jejich vzájemné podmínění (jednání o liberalizaci trhu se zbožím průmyslovým, zemědělským i se službami). Chtějí tak podmínit vlastní ústupky v liberalizaci trhů s průmyslovým zbožím ústupky EU a dalších států (např. Japonska) v zemědělství. • WTO a reforma cukerného pořádku • WTO také v listopadu znovu poukázala na jednu z nejkontroverznějších otázek vzájemného vztahu s EU, kterou je problém vysoce doto-

345


vaného exportu evropského cukru, související přímo i s často diskutovanou dosud nevyřešenou otázkou reformy cukerního pořádku. • WTO tlačí na EU, aby omezila svůj export cukru poté, co WTO přímo označila evropské podpory cukerního exportu za odporující jejím pravi-

346

dlům. Toto rozhodnutí přitom WTO vydala již v roce 2004 a její členské země v čele s Brazílií, Austrálií a ajskem nyní setrvale útočí na EU otázkami, kdy hodlá této mezinárodněprávní skutečnosti přizpůsobit své chování.


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT

Směrnice o službách

Černá listina nebezpečných leteckých společností

Pravicové frakce EP včetně EPP-ED předložily v průběhu října své pozměňovací návrhy k návrhu směrnice o službách, která má zásadně liberalizovat trh se službami v celé EU. Jejich návrhy jsou mnohem blíže původnímu textu Komise, jehož základním kamenem je tzv. princip originality. Ten má zajistit, že právo poskytovat služby v celé EU bude mít každý, kdo splní předepsané podmínky vlastní domovské země.

Výbor EP pro dopravu 11. října prakticky jednohlasně (43:1:1) přijal zprávu k návrhu normy, která má v celé EU zavést černou listinu nebezpečných leteckých společností a má zakázat jejich přístup na unijní letiště. Výbor rozšířil původní předmět návrhu, který předložila Komise. Legislativní pozadí Otázku černé listiny EU řeší už delší dobu. Původně byla považována za nadbytečnou a jednotliví aktéři se na ní nebyli schopni shodnout. Po několika leteckých neštěstích, která se odehrála v létě, však legislativní proces nabral novou dynamiku. Obsah návrhu Podle návrhu vytvoří každý členský stát (na základě pravidel normy) vlastní černou listinu, již předloží Komisi. Ta pak vytvoří celounijní závazný „blacklist“. Případné spory bude řešit speciální výbor, který jmenuje rovněž Komise. Státy si ponechají právo zavést případná přísnější opatření. Blacklist bude pravidelně aktualizován a bude přístupný veřejnosti. Krom standardních linek bude zahrnovat i charterové společnosti. Rozšíření původního předmětu návrhu se týká především práv cestujících. Ti např. budou moci získat kompenzace v případě, že dojde k náhradě původního přepravce jiným, který figuruje na černé listině. Další vývoj O zprávě dopravního výboru jednalo plénum EP 14. listopadu. O den později o ní poslanci hlasovali. Zástupci Komise, EP i Rady se přitom už 19. října dohodli, že vytvoří speciální „redakční“ výbor, který umožní celou věc projednat ve zkrácené lhůtě. Důvodem k ustavení výboru byla elementární shoda na potřebě nové legislativy a velmi obecný charakter návrhů, které vzešly 11. října z Výboru EP pro dopravu. Plénum návrhy dopravního výboru podpořilo. Další projednávání návrhu se očekává na zasedání Rady začátkem prosince.

Legislativní pozadí Dosavadní režim sektoru služeb je upraven množstvím předpisů, které ve výsledku zabraňují naplňování jedné ze čtyř základních svobod EU – volného pohybu služeb. Komise proto připravila návrh, který má tristní situaci řešit. Dosud byl text projednáván jen v EP. Socialistická zpravodajka Evelyne Gebhardtová přitom vyvinula veškeré úsilí, aby jeho základní myšlenku zcela pozměnila. Obsah pravicových pozměňovacích návrhů Pravice v EP předložila návrhy, které by měly návrh směrnice o službách přiblížit základním parametrům textu, který vzešel z Komise. Krom principu originality by měla budoucí norma obsahovat také co nejširší paletu profesí, jichž by se směrnice týkala. Socialisté v EP přitom požadují opak: opuštění principu originality a restriktivní seznam dotčených služeb (neobsahující např. tzv. služby obecného zájmu). Obecně platí, že pravicové frakce se až na výjimky (způsobené jinými použitými formulacemi) shodují s původním návrhem Komise. Další vývoj Oficiální projednávání návrhu bylo po předložení pravicových pozměňovacích návrhů pozastaveno. Neoficiální zdroje hovoří o tom, že pravice a levice začínají nacházet shodu ve věci nezbytné spolupráce národních úřadů při implementaci směrnice a ve věci otázek, které norma rozhodně nemá pokrývat. Návrhem směrnice se všemi pozměňovacími návrhy se bude ve dnech 21.–22. listopadu zabývat Výbor EP pro vnitřní trh. Nejprve budou projednány nekonfliktní položky, poté pozměňovací balíky

347


pravicových a levicových frakcí a nakonec návrhy jednotlivých poslanců. Projednávání na plénu přijde vzhledem k přetrvávajícím rozporům na pořad nejdříve v lednu 2006. Zainteresovaní pozorovatelé tvrdí, že pravicové frakce mají relativně vysokou šanci prosadit většinu ze svých pozměňovacích návrhů, protože počet jejich poslanců v EP převyšuje počet poslanců levice. Poslanci ale nemusejí hlasovat v souladu s postojem frakce. Navíc je vysoce reálné, že v průběhu dalšího legislativního procesu bude kontroverzní návrh dále modifikován. Nařízení o kvalitě nákladní železniční dopravy Evropský parlament 25. října definitivně zamítl návrh nařízení o kvalitě nákladní železniční dopravy. Legislativní proces v dané věci už nebude pokračovat. Legislativní pozadí Návrh (jedna ze čtyř součástí tzv. třetího železničního balíku) měl v celé EU zavést jednotné požadavky na nákladní železniční dopravu. V případě jejich nedodržení měl definovat kompenzace pro klienty drah. Poslanci EP však vyjádřili obavu, že další regulace by ještě více znevýhodnila železniční dopravu před silniční, protože by zvýšila její cenu. EP před přijetím jakékoli další normy upravující nákladní železniční dopravu doporučuje zajistit přístup na trh novým hráčům a dokončit restrukturalizaci drah ve všech členských zemích. Další vývoj Rozhodnutí EP přivítali nejen železniční přepravci, ale i Rada. Ta od počátku projednávání třetího železničního balíku tvrdila, že návrh omezuje právo drah a jejich klientů uzavřít mezi sebou vzájemně nejvýhodnější smlouvu, a textem legislativy se nikdy oficiálně nezabývala. Komise po usnesení EP konstatovala, že bude usilovat o zajištění kvalitní železniční dopravy za pomoci stávajícího legislativního rámce. Z hlediska re-regulace na evropské úrovni nelze než rozhodnutí EP přivítat. Je ale třeba upozornit na fakt, že poslanci svým rozhodnutím sledovali nepřímo i snahu o prosazení intermodální dopravy v rámci projektu transevropských sítí. Daný návrh by mohl jejich záměr převést část dopravy ze silnice na železnici výrazně zkomplikovat.

348

Zpráva o programu MEDIA 2007 Na plenárním zasedání 25. října poslanci EP schválili v rámci hlasování o zprávě o programu MEDIA 2007 vyšší podporu ochraně evropského audiovizuálního průmyslu, tedy vyšší podporu výrobě evropských filmů. Zpráva, kterou připravil německý poslanec za EPP-ED Hieronymi a která podléhala při hlasování spolurozhodovací proceduře, hovoří o podpoře evropské kinematografie na všech úrovních a především o nutnosti vynětí audiovizuálního průmyslu a audiovizuální produkce ze všech jednání o liberalizaci obchodu. Legislativní pozadí Program MEDIA 2007 vytvořila Komise jako pokračování programů MEDIA Plus a MEDIA Training, jejichž platnost má končit se současnou finanční perspektivou, tedy na konci roku 2006. Nejde přitom, jako téměř vždy v případě evropských legislativních programů, jen o rétorickou, ale také finanční záležitost, pro program byla vyčleněna částka přesahující 1 mld. €, řada poslanců ji však označila za naprosto nedostačující v prostředí EU-25, rozšířené navíc o Bulharsko a Rumunsko. Zvýšená legislativní aktivita EU v oblasti audiovize a ochrany kulturního dědictví, patrná i během zasedání Rady pro vzdělání, mládež a kulturu 14.–15. listopadu a související s přípravou nové finanční perspektivy, představuje určitý signál i v rámci probíhajících jednání WTO, která probíhají nejen na úrovni jednání o větším otevření globálních trhů se zemědělskými výrobky a omezení neférových praktik či překážek (vysoké vývozní subvence v rámci CAP), ale jedná se též o prohloubení liberalizace obchodu v dalších oblastech (služby a především produkty intelektuální činnosti též v souvislosti s ochranou práv duševního vlastnictví). Sporné body politiky ochrany kulturního dědictví Především USA se ve vzájemných jednáních s EU na půdě WTO často ohrazují proti protekcionismu, jejž EU uplatňuje i ve vztahu k produktům, jež dává do souvislosti s ochranou kulturního dědictví. Naposledy takto vznesly USA protest proti podpisu úmluvy OSN (iniciované UNESCO) o ochraně kulturní rozmanitosti. Je zajímavé, že tuto úmluvu na půdě OSN podepsaly 25. října nikoli jednotlivé členské státy EU, ale za EU jako celek zástupce Evropské komise (komisař pro kulturní otázky Figeľ) a zástupce předsednické země, tedy Velké Británie. Stalo se tak poprvé v rámci UNESCO, kdy za jednotlivé členské státy EU jednali zástupci Unie jako celku. Z dosavadních smluv vyplývá právo


Komise zastupovat EU navenek v případě uzavírání některých smluv (týkajících se vnějších obchodních vztahů, ale např. i kultury, podobná pravomoc EU však chybí např. v jednání s NATO, kde je přítomen vojenský a obranný prvek); využívání tohoto práva je nyní spíše věcí úzu, euroústava naopak chtěla pravomoci EU ve vnějších vztazích rozšířit a posílit, mimo jiné i zakotvením vlastní právní subjektivity EU, která by ji z pozice „zástupce“ členských států v podobných smluvních vztazích měnila ve skutečný subjekt mezinárodního práva, a to i v dalších oblastech vnějších vztahů. Každopádně jde o určitý precedens, který nasvědčuje tomu, že posilování úlohy EU v některých směrech naznačených evropskou ústavou se děje často spontánně, aniž by bylo direktivním způsobem zakotveno a aniž by bylo v přísně právním smyslu stanoveno, že se mají tyto pravomoci ještě dále rozšiřovat do dalších oblastí. Hodnocení Hieronymiho zprávy Hieronymiho zpráva předpokládá podporu evropskému audiovizuálnímu průmyslu ve smyslu „pozitivní regulace“ (hovoří se v ní např. o nedostatečném financování této oblasti). Obavy USA ve vztahu např. k úmluvě OSN o ochraně kulturní rozmanitosti, k níž se EU připojila, směřují především proti tomu, že bude EU klást překážky volnému obchodu s produkty audiovizuálního průmyslu a že bude podporovat jeho regulaci a „ochranu spotřebitele“ ve jménu ochrany své kulturní jedinečnosti. EU již tak v minulosti několikrát učinila, např. když si v rámci jednání WTO vymínila výjimku, aby do oblasti jednání o liberalizaci průmyslu nebyl zahrnut film, rozhlas a televize, služby související s knihovnictvím či archivnictvím (na rozdíl od vydavatelských služeb či architektury); jejího příkladu pak následovaly některé další země. To umožňuje evropským zemím uplatňovat prostředky, jako jsou podpora veřejnoprávních televizí a rozhlasu či vysílací kvóty či podpora domácího filmového průmyslu prostřednictvím kvót, která byla jako povolená výjimka prosazena i do úmluvy GATT. Hodnocení těchto možností protekcionismu v této specifické oblasti průmyslové výroby a služeb, kde lze uplatnit poukaz na nutnost ochrany kulturního dědictví, se rozcházejí. Na jedné straně je kritika dirigismu a neliberálních praktik (častá kritika ze strany USA, které poukazují na možné rozpory s existujícími konvencemi o liberalizaci mezinárodního obchodu, jimiž jsou EU či její členské státy již vázány), na druhé obhajoba nutnosti chránit těžko objektivně posouditelné a změřitelné „kulturní hodnoty“ (postoj komisaře Figeľa). I za touto obhajobou však většinou figurují tržní zájmy (poslanec Hieronymi poukázal na to, že

údajně 70 % všech filmů promítaných v evropských kinech je americké provenience; zdůraznil zároveň, že to pro evropský audiovizuální průmysl představuje roční ztrátu ve výši 8 mld. USD). REACH Jedním z hlavních bodů plenárního zasedání EP ve dnech 14.–17. listopadu je první hlasování o vysoce kontroverzním balíku legislativy týkajícím se registrace, evaluace a autorizace chemikálií. Legislativní pozadí Balík legislativních návrhů se vyskytuje na pořadu jednání evropských institucí již téměř dva roky, prošel projednáváním v řadě parlamentních výborů, vzhledem ke své komplexnosti figuroval na pořadu jednání Rady ministrů financí, hospodářství i životního prostředí členských zemí a jeho podoba v současnosti čítá desítky pozměňovacích návrhů, jež do původní legislativy vložily jednotlivé parlamentní výbory i expertní výbory v rámci komitologie, doprovází jej desítky expertních studií vypracovaných na objednávku ekologických organizací (Greenpeace, WWF), lobby průmyslových výrobců i lobby spotřebitelů. Měl by významným způsobem zasáhnout (v regulačním) smyslu chemickou produkci v rámci EU, což způsobuje jeho kontroverzní charakter. Hlasování v plénu EP je naplánováno na 17. listopadu. Paralelně probíhá projednávání REACH v Radě ministrů, 28.–29. listopadu bude projednáván na půdě Rady pro hospodářskou soutěž. Vzhledem k postoji klíčových členských zemí (současná předsednická země Velká Británie považuje REACH za jednu ze svých legislativních priorit, Německo naproti tomu požádalo o pozdržení rozhodovacího procesu v Radě), k celému legislativnímu balíku však nelze očekávat konsenzus; rozhodovací proces o REACH bude tedy s největší pravděpodobností prodloužen do následujícího roku, pokud se Británii nepodaří svolat ještě do konce roku mimořádné jednání Rady, jak o tom její představitelé v souvislosti s REACH hovoří. Sporné body Objektivní posouzení návrhu ztěžují i protichůdné výsledky jednotlivých expertiz, jejichž primárním posláním je, zdá se, obhájit stanovisko jedné či druhé strany (producenti vs. ekologové). V poslední době vzbudila pozornost v evropských institucích např. expertiza Sheffieldské univerzity, podle níž lepší informovanost o bezpečnosti chemikálií, s nimiž evropští zaměstnanci pracují, umožní ušetřit zaměstnavatelům a na sociálním pojištění

349


až 3,5 mld. € v důsledku předcházení pracovním úrazům a nemocím z povolání (studie hovoří o desetitisících případů „zbytečných“ onemocnění kožními či respiračními chorobami). Není jistě bez zajímavosti, že tuto expertizu financovali zástupci zaměstnanecké lobby, evropské „odbory“ ETUC. REACH coby kontroverzní legislativa, v jejímž případě snad ani nelze zcela objektivně identifikovat „správné“ řešení, se tak stále více stává především nástrojem jednotlivých lobbistických organizací a je tak jedinečným příkladem aktivity eurolobby nejrůznějšího druhu. 1.2 EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR Povinnost vypisovat výběrová řízení Evropský soudní dvůr vydal 13. října v rámci tzv. prejudiciálního řízení rozhodnutí, že místní úřady v členských státech musejí dodržovat pravidla daná smlouvami a v případě zadávání veřejných zakázek musejí vypisovat výběrová řízení – bez ohledu na to, zda to vyžaduje legislativa konkrétního státu. Pozadí V rámci prejudiciálního řízení se obracejí národní soudy s žádostí o výklad evropského práva na ESD. V tomto případě šlo o záležitost brixenské radnice, která (údajně v rozporu s pravidly) zadala zakázku na výstavbu veřejného parkoviště firmě, která je v jejím stoprocentním vlastnictví. Sporné body Otázka veřejných výběrových řízení je předmětem legislativních úprav v každém konkrétním členském státě. Na úrovni EU existuje jen rámcová směrnice. ESD však záležitost interpretoval za použití obecných primárněprávních předpisů. S ohledem na jeho postavení v institucionální struktuře EU je to pochopitelné. Zároveň je ale třeba poznamenat i to, že jeho role se navzdory absenci precedentů v evropském právu často rozšiřuje i obecně na další případy. Znamená to, že ESD může fakticky přijímat rozhodnutí, podle nichž se pak řídí další obdobné spory. Další vývoj Proti rozhodnutí ESD se okamžitě postavila organizace zastupující lokální a regionální zájmy na úrovni EU (CEMR) s tím, že ESD de facto vytváří nové předpisy, aniž je demokraticky kontrolován ze strany EP a Rady, a v rozporu s principem subsidiarity omezuje akční rádius místních úřadů.

350

CEMR zároveň upozornil, že se nejedná o první případ podobného druhu. Na rozhodnutí ESD to pochopitelně nic nezměnilo. Nelze proto než doporučit místním úřadům sledovat krom jiného i jurisdikci EU. 1.3 KOMISE Plán na zjednodušení legislativy Komisař Günter Verheugen 25. října prezentoval svůj plán na zjednodušení unijní legislativy. Navázal tak na dřívější iniciativu, již Komise předložila po prázdninách ve snaze docílit v EU „lepší regulace“. Vyloučil přitom, že by zjednodušení legislativy bylo synonymem pro deregulaci. Zdá se, že původní záměr Komise „radikálně“ zpřehlednit acquis communautaire ani tentokrát vzhledem k četným odpůrcům nedojde naplnění. Obsah plánu Verheugen představil tříletý plán, jehož realizace by měla vést především ke konsolidaci stávající nepřehledné legislativy a k vypuštění nepotřebných či zastaralých pasáží. Záměr by se měl týkat zejména automobilového průmyslu a nakládání s odpady. Později by se měl rozšířit i na oblast potravinářského, kosmetického a farmaceutického průmyslu. Konkrétně by mělo jít o 222 norem a zhruba 1 400 souvisejících právních aktů. Krom uvedených cílů by mělo dojít i ke snížení byrokratické zátěže podnikatelských subjektů z důvodu poskytování statistických údajů; většina dat by se měla přenášet elektronickou cestou. Sporné body Problematičnost Verheugenova plánu tkví v tom, že je a priori proti snížení regulace v rámci EU. Jeho potenciální dopad je tak hned v počátcích výrazně redukován. (Verheugen ostatně počítá spíše s přijímáním harmonizujících nařízení než s „volnějšími směrnicemi“.) Krom toho je třeba mít na paměti, že Komise musí pro svůj záměr získat podporu Rady i EP, protože v mnoha případech bude nezbytné zahájit standardní legislativní proces, v jehož rámci budou inkriminované normy pozměněny. To je rozdíl oproti plánu stáhnout z projednávání nepotřebné návrhy – v tomto případě Komise formální souhlas dalších institucí nepotřebuje.


Problém dvojího zdanění Komise se v říjnu rozhodla zahájit do konce roku veřejnou internetovou konzultaci týkající se relativně běžného problému dvojího zdanění daní z přidané hodnoty. Výsledkem má být předložení novely tzv. šesté směrnice k DPH. Legislativní pozadí EU upravuje daňovou politiku jednotlivých členských států jen nepřímo – nestanovuje výši daní, ale usiluje o postupnou harmonizaci podmínek zdanění. I tak ale dochází k četným absurdním situacím. Sporné body Např. při koupi ojetého auta (ne staršího než půl roku, s maximálně 6 tis. ujetými kilometry) v jiné členské zemi je kupující povinen zaplatit DPH nejen tam, ale i ve svém domovském státě – s odvoláním na tzv. šestou směrnici k DPH. Orgány členských zemí podle zjištění Komise interpretují (nejen) danou normu „flexibilně“, navzdory tomu, že směrnice dvojí zdanění výslovně zakazuje. Komise proto navrhuje změnu předpisu. Cílem je zavést „arbitrážní řízení“ mezi dotčenými členskými státy a v případě neshody dosáhnout řešení zásahem arbitra. Ten určí, kdo a komu DPH zaplatí. Další vývoj Komise k problematice dosud nezveřejnila další podrobnosti. Obecně však lze říct, že se pokouší o řešení ze špatného konce. Namísto zjednodušení legislativy (která nota bene zasahuje do výlučné pravomoci členských států – alespoň jak se obecně chápe) usiluje o „nadstavbu“ v podobě arbitráží. Podrobnější informace budou známy v lednu 2006, kdy bude předložena zmiňovaná novela. Iniciativa pro „transparentní Evropu“ 9. listopadu prezentovala skupina komisařů (mimo jiné předseda Komise Barroso, místopředsedkyně a komisařka pro meziinstitucionální komunikaci Wallströmová, komisař pro boj s korupcí Kallas či komisařka pro zemědělství Boelová) sdělení vyzývající k vydání nové legislativní iniciativy pro zvýšení transparentnosti EU. Zmínění zástupci Komise si od takového kroku slibují oslabení kritiky euroskeptiků na adresu evropských institucí, jejich práce, těžkopádnosti a předimenzovanosti procesu legislativní tvorby či nadměrné evropské byrokracie. Slibují si též posílení informovanosti občanů např. prostřednictvím

zveřejňování údajů o tom, kdo představuje skutečné majoritní příjemce peněz z evropského rozpočtu (komisaře na tuto myšlenku přivedly výsledky jedno z četných průzkumů, který odhalil, že pouze 17 % respondentů v rámci EU-25 zná skutečnost, že největší objem evropských financí je vydáván na společnou zemědělskou politiku). Problém důvěryhodnosti evropských institucí Nejnovější výsledky dotazníků Eurobarometru odhalily, že důvěra v evropské instituce klesá na nejnižší hodnotu od roku 2001. Až 70 % respondentů přitom odpovídalo, že o práci evropských institucí ví podle svého mínění jen velmi málo, případně nic. Zdá se tedy, že důvěru v EU a smysluplnost nastaveného kurzu evropské integrace nezvýšila ani poslední vlna rozšiřování a naopak k ní negativně přispěly některé iniciativy, jejichž původním záměrem bylo EU navenek i vnitřně posílit (kauza euroústavy a dění okolo tohoto dokumentu). Význam navrhované iniciativy Význam sdělení skupiny komisařů a jejich výzvy k zahájení příslušné iniciativy lze hodnotit tak, že rozhodně nejde o první pokus podnikaný v rámci evropských institucí ve jménu zvýšení transparentnosti jejich činnosti. Konkrétně o samotné iniciativě pro zvýšení transparentnosti „Evropy“ hovořila Komise již v roce 2000, podle slov jejích tehdejších zástupců však realizace ztroskotala na neochotě instituce prezentované coby ohnisko a jediný skutečný symbol demokratičnosti EU, Evropského parlamentu. „Nedostatek transparentnosti“ je jedním z vděčných témat, o nichž je diskutováno v evropských institucích jako o jevu, který je nutno zlepšit či napravit, efektivita navrhovaných kroků (jimiž jsou nejčastěji nejrůznější snahy o zvýšení informovanosti občanů o EU) je však sporná. Složitost legislativy i procesuálních mechanismů vyvolává na jedné straně nezájem o evropské otázky, na druhé straně umožňuje vcelku účinně zatajovat před veřejností důležité skutečnosti, jako např. cíl určení evropských financí. 1.4 RADA 1.4.1 Rada EcoFin Varování Maďarsku ve věci nadměrného rozpočtového deficitu Zasedání Rady ministrů financí 8. listopadu dominovalo téma nadměrného rozpočtového deficitu Maďarska. Podmínka, aby rozpočtový deficit (resp. dluh veřejných financí) státu nepře-

351


sahoval 3 % HDP (resp. 60 % HDP), je jedním z konvergenčních kritérií, které jsou podmínkou pro přijetí jednotné měny euro. Maďarsko stejně jako další nové členské státy členem eurozóny dosud není, podobně jako ČR nevstoupilo ještě ani do mechanismu směnných kurzů ERM II, který slouží jako jakýsi „hlídač“ stability kurzu měny vůči euru (fluktuační pásmo k euru nesmí překročit 15 %) a minimálně dvouletý pobyt v něm (bez devalvace dané měny) a je nezbytnou podmínkou pro splnění jednoho z dalších konvergenčních kritérií. Přestože tedy Maďarsko není dosud členem eurozóny, na základě Paktu růstu a stability, přístupové smlouvy a platných smluv primárního práva má status státu s výjimkou, země, která se na přijetí eura (podobně jako ČR) připravuje. Členské státy eurozóny proto nemají právo zahájit proti této zemi řízení s pomocí Komise pro neplnění konvergenčního kritéria výše rozpočtového deficitu, mohou k ní však vysílat varovné signály o tom, že její brzký vstup do eurozóny (do roku 2010) je ohrožen. Konvergenční kritéria z hlediska ČR Podobná varování Rady EcoFin byla koncem roku 2004 adresována také ČR, jejíž rozpočtový schodek též překračuje zmíněné konvergenční kritérium; v následující zprávě Komise však bylo konstatováno, že ČR údajně (na rozdíl od Maďarska) podniká kroky k nápravě. V pozadí takových postupů vůči zemím, které ještě nepřijaly euro, je snaha o maximální konvergenci (tedy sbližování) hospodářských politik států EU, i těch, jež se na přijetí jednotné měny teprve připravují a mají status dočasné výjimky, což je nepřímo povinuje v budoucnu euro přijmout. V zájmu ostatních členských zemí (včetně členů eurozóny) není to, aby některý z dalších členských států podnikal v rámci hospodářské politiky příliš divergentní kroky, což v případě zabraňování vysokým rozpočtovým schodkům a dluhům veřejných financí je objektivně vzato zdravá záležitost. Kalí ji pouze to, že ani v rámci Paktu stability a růstu nejsou na samotné členské státy eurozóny často uplatňována natolik přísná kritéria jako na kandidáty členství v eurozóně. Sporné body Paktu růstu a stability: EU-15 vs. EU-25 Zatímco vůči Řecku bylo řízení Komise pro dlouhodobý nadměrný rozpočtový deficit a nezdravý stav veřejných financí zahájeno, klíčové státy eurozóny, Francie, Německo a částečně též Itálie také dlouhodobě nesplňovaly rozpočtové konvergenční kritérium. Namísto uplatnění procedury řízení ze strany Komise a příslušných sankcí však byl na summitu Evropské rady

352

v březnu 2005 upraven samotný Pakt růstu a stability. V jeho rámci je tak nyní dovoleno překračovat kritérium rozpočtových schodků a dluhů veřejných financí až po dva roky, dostal-li se daný stát do určitých objektivních ekonomických potíží a splňuje-li určitá (až alarmujícím způsobem vágní) kritéria – např. to, že plní cíle Lisabonské strategie. Pakt růstu a stability coby klíčový „hlídač“ rovnováhy měny euro je tak do určité míry zpochybněn. Snad ve snaze obnovit důvěru v „hlídací“ mechanismy hospodářské unie Rada na listopadovém zasedání diskutovala též o zpřísnění a reformě ekonomických statistik, a to právě pod vlivem „řeckého skandálu“. V řeckém případě se totiž jednalo o to, že Komise a Rada teprve na přelomu let 2004/2005 odhalily skutečnost, že Řecko prakticky od svého vstupu do eurozóny nesplňovalo konvergenční kritérium vyrovnaných rozpočtů a bilance veřejných financí. Na vině byly právě ekonomické statistiky, které umožňovaly Řecku prezentovat své hospodářské ukazatele tak, že daná kritéria zdánlivě splňovalo. I proto bylo zahájeno právě vůči Řecku zmíněné řízení Komise. Komise se nyní pokouší odstranit tento problém zlepšením legislativy v oblasti ekonomických statistik a vytvořením určitých standardů, které by měly následovat a splňovat domácí statistické úřady jednotlivých členských států. Jedná se však též o citlivé téma, do jaké míry mají evropské instituce právo zasahovat do činnosti národních statistických úřadů; dosavadní legislativa jim umožňuje kontrolovat pouze nadnárodní úřad pro shromažďování statistických dat ekonomické i neekonomické povahy Eurostat. Přísná kritéria naopak zůstávají zachována pro ty státy, které se na vstup do eurozóny připravují. Zpráva Komise prezentovaná na jednání Rady EcoFin 8. listopadu tak ve věci maďarského rozpočtového schodku konstatovala, že dosahuje až 6,1 % HDP země, což vysoce překračuje původní odhad ve výši 3,5 % HDP a Maďarsko tak zřejmě nesplní závazek snížit rozpočtový deficit pod 3 % HDP do roku 2008, což by mu umožnilo vstup do mechanismu ERM II a po dvou letech přijetí eura. Komise se tak nyní chystá bedlivě sledovat konvergenční program Maďarska, který musí předkládat všechny státy, na něž se vztahuje dosud v případě eura výjimka, a chystá se podle něho do roku 2006 adresovat Maďarsku doporučení. Z toho by mohlo vyplývat, že opatření Komise vůči zemím, jež se dosud k eurozóně nepřipojily, může mít pouze doporučující, nikoli závazný charakter, tak tomu ale není. Komise vzhledem k tomu, že již podruhé během roku 2005 zaznamenala „neochotu“ maďarské vlády napravit špatný stav veřejných financí, pohrozila již 21. října Maďarsku prodlouženým


pozastavením vyplácení prostředků z kohezního fondu. To naznačuje, že Komise disponuje v rámci tlaku na splnění konvergenčních kritérií a přijetí eura účinnými sankčními mechanismy a hodlá je použít, což může představovat varování i pro ČR. Česká vláda v září ohlásila, že se chystá vstoupit do eurozóny v rozmezí let 2009–2010, a to tzv. metodou „velkého třesku“, tedy současného přechodu hotovostních i bezhotovostních plateb na euro (v případě první vlny přechodu na euro, kterou absolvovaly staré členské země s výjimkou Dánska a Velké Británie, jež mají trvalou výjimku z Maastrichtské smlouvy a záleží tedy jen na nich, kdy se rozhodnou do hospodářské a měnové unie vstoupit, a Švédska, které záměrně nesplnilo konvergenční kritéria, probíhaly naopak dvě fáze přechodu na jednotnou měnu, nejprve v bezhotovostním a poté v hotovostním platebním styku). Podobný postup „velkého třesku“ chystají např. i pobaltské státy (Estonsko) či Slovinsko, u nichž se však předpokládá dřívější přijetí eura než v ČR. Skutečností je, že některé nezávislé analýzy upozorňují na nereálnost myšlenky vlády na přijetí eura do roku 2010 v situaci, kdy ČR ještě ani není členem mechanismu ERM II, protože jí to nedovolují právě vysoké rozpočtové schodky. Např. v říjnu 2005 zveřejněná analýza České spořitelny upozorňuje na neochotu vlády vstoupit právě z tohoto důvodu do mechanismu ERM II, na to, že vláda do určité míry podceňuje tuto část konvergenčních kritérií a na to, že i z toho důvodu bude reálné přijetí eura až v letech 2012–2013, tedy v době, kdy kvůli neplnění řady konvergenčních kritérií (nejen kritéria rozpočtového) bude vstupu schopno také Maďarsko (Slovensko naproti tomu bude na vstup připraveno zřejmě již v roce 2007). 1.4.2 Rada pro životní prostředí Rada ministrů životního prostředí se sešla 17. října v Lucemburku. Předmětem jejího jednání byla především problematika REACH, klimatické změny a tzv. tematické strategie v rámci iniciativy Komise, která má za cíl dosáhnout „lepší regulace“ v kontextu celého jednotného trhu EU. Ministři podle očekávání nedospěli k žádnému konkrétnímu závěru. REACH V otázce REACH Rada rámcově podpořila kompromisní návrh britského předsednictví a odsouhlasila zkrácení předloženého textu o dvě třetiny (z 1 200 na 400 stran) z důvodu existence potřebných předpisů na úrovni OECD.

Problematickým položkám (povinná registrace všech, nebo jen nebezpečných chemikálií?) se bude věnovat ad hoc pracovní skupina expertů na životní prostředí a průmysl. Cílem je konečné rozhodnutí Rady v dané věci na konci listopadu a postoupení celé problematiky dále EP. Klimatické změny Co se týče změn klimatu, přijala Rada „realistickou“ pozici. Jejím hlavním cílem bylo vygenerovat základní stanovisko k nadcházející konferenci stran Konvence o klimatických změnách v Montrealu. Zástupci Rady i Komise se shodli na tom, že ambicióznější cíle nejsou v tuto chvíli na místě. Environmentalistické organizace (Přátelé Země, Greenpeace) jsou přesvědčeny o opaku. Rada na svém zasedání pouze potvrdila závazek EU plnit požadavky Kjótského protokolu. Krom toho zopakovala, že Unie bude i nadále rozpracovávat svůj systém emisních povolenek a v budoucnu jej rozšíří pravděpodobně i na oblast letecké dopravy. Rada v dané věci neopustila rovinu obecných prohlášení a potrhla tak skutečnost, že snaha EU být světovou environmentální velmocí naráží na elementární neshody mezi jednotlivými členskými státy. Tematické strategie Ve věci tematických strategií se ministři shodli na potřebě snížení byrokratické zátěže, nikoli však za cenu snížení stávající ochrany životního prostředí. Podobně jako v předcházejícím případě Rada nepodala přesnější „návod“, jak uvedeného cíle dosáhnout. Povinná doba odpočinku řidičů kamionů V průběhu října bylo otevřeno dohodovací řízení mezi Radou a Evropským parlamentem stran návrhu nařízení a směrnice o povinných dobách odpočinku, které mají dodržovat řidiči kamionů. Obě instituce nedospěly ani za přispění Komise ke konsenzu. Legislativní pozadí Oba návrhy byly od počátku legislativního procesu považovány za vysoce kontroverzní, protože předpokládaly relativně velkou míru harmonizace dosavadních národních předpisů a zásadní změnu stávajících evropských norem. V rámci procedury spolurozhodování proto bylo zahájeno dohodovací řízení. Pokud v něm vyjednávací týmy Rady a EP nedosáhnou shody (popř. jejich instituce výsledný kompromis nepodpoří), nebudou předložené návrhy přijaty.

353


Sporné body V případě povinné doby odpočinku nebyly instituce prozatím schopny dosáhnout shody ve věci maximální doby jízdy za jeden týden (56, resp. 76 hodin) ani ve věci organizace doby odpočinku, její kontroly a případných pokut. Obecně platí, že EP je pro větší omezení doby jízdy, pro rozšíření doby odpočinku a pro častější a přísnější kontroly s možností pokutování těch, kteří stanovená pravidla nedodrží. Rada je opačného názoru. Její vyjednavači navíc nemají příliš silný mandát, protože společný postoj Rady se rodil velmi těžce a v současné chvíli představuje z hlediska Rady maximum možného.

354

Další vývoj Dohodovací řízení v dané věci by mělo být završeno nejpozději 6. prosince. Zúčastněné strany to však nepředpokládají. V době přípravy monitoringu převládaly hlasy, že dohodovací řízení skončí nezdarem a povinné doby odpočinku se budou řídit podle stávajících předpisů (především nařízení 3820/85). Poslední „naděje“ jsou vkládány do „koordinační“ iniciativy britského předsednictví. Její konkrétní parametry však zveřejněny nebyly.


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST EU Summit Evropské rady v Hampton Court Některých otázek budoucnosti EU se dotkla neformální schůzka hlav států a vlád členských zemí EU uskutečněná na půdě předsednické země, v Hampton Court ve Velké Británii 27. října. Neočekávaly se ovšem zásadní průlomy ani v otázce finanční perspektivy či dalšího rozšiřování EU, schůzka se spíše odehrávala v duchu summitové politiky EU, na pomezí osobní výměny názorů v rámci „exkluzivního klubu“ evropských leaderů a setkání na nejvyšší úrovni. Byly očekávány spíše možné posuny v postojích předsednické země, které po několik měsíců představitelé evropských institucí (zejména Komise) i jiných členských států vyčítali nečinnost a nezájem o plnění její funkce. Jednání neformálního summitu v Hampton Court lze v duchu předchozích poznámek charakterizovat jako obrácená spíše na vnější otázky fungování EU než na vnitřní problémy, které obvykle naplňují kontroverzní agendu. Snad je to způsobeno vždy poněkud specifickou rolí Velké Británie a jejím postavením v evropské i mezinárodní politice. Hovořilo se proto více než obvykle o otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), z pohledu financování i obsahové náplně. Summit v Hampton Court tak nepřinesl žádný výraznější průlom v otázce financování evropského zemědělství či oblasti technologie a výzkumu, kde na zvýšení finančních prostředků trvá právě předsednická země Velká Británie. Na půdě navýsost aktuální se pro jistotu nehovořilo ani o britském rabatu. Francouzský prezident Chirac v zájmu podpory evropských inovací a patentů (v této oblasti je Francie často označována za „brzdu“ ve prospěch zemědělství) navrhl, aby se o navýšení prostředků v této oblasti postarala Evropská investiční banka prostřednictvím půjčky 10 mld. €. Zatímco v souvislosti s novou finanční perspektivou pro roky 2007–2013 se hovoří spíše o nutnosti šetřit prostředky, z nichž většina de facto pochází z příspěvků jednotlivých členských států (dle výše jejich HDP), nejvyšší zástupci některých členských států (odstupující německý kancléř Schröder) hovořili o potřebě

navyšovat rozpočet v oblasti SZBP z 60 mld. € ročně, jak předpokládá původní návrh finanční perspektivy z pera Komise i bývalé předsednické země Lucemburska, až na 300 mld. €, v čemž se shodoval se zástupcem EU pro SZBP Javierem Solanou. Na schůzce byl diskutován návrh vytvoření nového fondu pro boj s efekty globalizace, který by měl být paradoxně určen primárně pro „pomoc“ rozvinutým státům, našel však též řadu odpůrců. Každopádně by měl směřovat peníze evropského rozpočtu spíše dovnitř EU nežli navenek. Schůzka, jakkoli neformální, se nemohla vyhnout aktuálně probíhajícím jednáním WTO, která mají vyvrcholit 13.–18. prosince v Hong Kongu. Skutečnost je taková, že v rámci těchto jednání dochází (jako již obvykle) k patovým situacím, především v jednání o další liberalizaci obchodu nejen se zemědělskými výrobky hlavně s Brazílií a státy skupiny označované jako LDCs (less developed countries, tedy obdoba někdejších států třetího světa). Předpovídá se proto prodloužení klíčových jednání až do jara 2006, evropští leadeři údajně nechtějí riskovat úplný krach a blokaci jednání, k nimž došlo v Cancúnu, do značné míry právě v souvislosti s problémem zemědělského obchodu. Podobně skepticky hovoří o možnosti podpisu klíčové dohody na jednání v Hong Kongu také stávající generální ředitel WTO Pascal Lamy. V Hampton Court se diskutovalo i o dalších aspektech vnějších obchodních vztahů EU, a to především o vztahu k Číně a Indii ve světle nadcházejících summitů EU-Čína a EU-Indie. Jakkoli se ovšem tato tematika může z pohledu ČR zdát odtažitá, nelze ji v současném světě globálních ekonomických vztahů již takto chápat. Stačí připomenout skutečnost, jak i český textilní průmysl ovlivnil pád obchodních bariér vůči Číně, který jí umožnil od 1. ledna 2005 dovážet do EU (tedy i do ČR) své levné textilní zboží bez jakýchkoli omezujících množstevních kvót. Následující šok v oblasti textilního průmysl se dotkl celé EU a způsobil jednostrannou obrannou reakci, kdy docházelo během léta 2005 k zadržování a hromadění čínského textilního zboží na vnějších hranicích EU. Vzhledem k požadavkům WTO a pravidel liberalizace svě-

355


tového obchodu však byli EU i její komisař pro vnější obchodní vztahy Mandelson nuceni ustoupit, stejně jako evropští obchodníci. Indie je podobnou světovou „velmocí“ levného textilu (a nejen textilu). Skutečnost, že EU již není v jednáních o liberalizaci světového obchodu hráčem, jenž by mohl diktovat, ale naopak je stále častěji nucena ustupovat, jak indikuje i průběh současných jednání WTO o světovém obchodu se zemědělskými produkty a produkty duševního vlastnictví, naznačuje, že ani jednání o vnějších vztazích, která se vyhýbají citlivým tématům vnitřní politiky EU, nelze považovat z hlediska ČR za „odpočinková“. Budoucnost EU ve světle evropských volebních změn Ačkoli je EU často prezentována jako jednolitý celek a útvar, který by měl snad v budoucnosti vytlačit a nahradit rovinu národních států, vyvrací toto přání fakt, že k nejdůležitějším politickým událostem Evropy s výrazným vlivem na směr událostí odehrávajících se také na úrovni EU patří parlamentní volby a obměny exekutivy v klíčových členských státech. Na podzim 2005 došlo k politickým změnám vyvolaným volbami ve dvou velkých státech EU, z nichž jeden je zakládajícím členem, kvůli němuž také do značné míry (dle některých interpretací integračního procesu) byla ES, respektive Evropské společenství uhlí a oceli, založena, a druhý je největším novým členem s ambicí (dle některých komenářů) být jakýmsi politickým „leaderem východu EU“. Řeč je o Německu a Polsku. EU a německé volby V Německu se po patovém volebním výsledku pod vedením Angely Merkelové utvořila široká pravo-levá koalice složená z SPD, CDU a CSU. Z hlediska ČR náleželo k nejzajímavějším bodům povolebního vývoje v Německu původní obsazení křesla ministra financí předsedou bavorské CSU Edmundem Stoiberem, který se nikdy příliš netajil svými sympatiemi k nějaké formě vyrovnání historického vztahu Čechů a sudetských Němců, podporou jejich nároků na možné odškodnění a voláním po právní anulaci tzv. Benešových dekretů. Stoiber původně plánoval v rámci své funkce ministra financí spojit též pravomoci člena vlády odpovědného za německou politiku vůči (a v rámci) EU. Stoiber však nakonec 31. října oznámil své rozhodnutí, že do pravolevého kabinetu Merkelové nevstoupí. Rozhodnutí kritizovala Stoiberova mateřská CSU, jejíž představitelé počítali s tím, že

356

v osobě Stoibera coby ministra financí zodpovědného též za evropské záležitosti získá CSU, jako de facto regionální strana, klíčovou kontrolu nad německým čerpáním ze strukturálních fondů pro regionální politiku i nad účastí Německa v rámci Coreper (Výboru stálých zástupců, jakési „první instance“ Rady ministrů, v níž se legislativní návrhy projednávají a připomínkují nejdříve, ještě než se dostanou na stůl jednotlivým ministrům členských států). Vláda Merkelové a evropské otázky Z hlediska „evropské“ politiky nová vláda Merkelové ohlásila relativní kontinuitu s politikou předchozí Schröderovy vlády, zejména pokud jde o postoj k nové legislativě týkající se chemického průmyslu REACH (Německo reflektuje zájmy velkých chemických producentů, z nichž řada je právě z Německa, a dává najevo obavy z přílišné regulace, kterou program přináší); stejně tak chce navázat na opatrný až negativní postoj Schröderovy vlády k příliš velkorysému nastavení nové směrnice o liberalizaci trhu se službami (opět s ohledem na otázku tzv. „sociálního dumpingu“ bezpodmínečně požaduje vyškrtnutí principu originality ze směrnice, který by umožňoval volné poskytování služeb v kterémkoli členském státě za podmínek totožných s těmi, z nějž poskytovatel pochází a v nichž získal pro svůj obor kvalifikaci). Podpoří zřejmě Francii v jejím trvání na platnosti zemědělského „kompromisu“ ze zasedání Evropské rady v roce 2002, který předpokládá zachování dosavadních parametrů financování CAP až do roku 2013 bez hlubších reforem, jež nyní požaduje např. Velká Británie. Znepokojivé z pozice nových členských států je to, že se nová vláda ve své koaliční úmluvě přihlásila k prohlášení, že považuje daňovou politiku a politiku investičních pobídek ze strany nových členských států (explicitně přitom hovoří o osmi, nikoli o deseti nových členech, je tedy evidentní, že německé obavy směřují vůči někdejším postkomunistickým zemím) za jednoznačný „sociální dumping“, který přispívá k odlivu investic a představuje ohrožení pro německou zaměstnaneckou politiku. Stejně lze interpretovat pozici vůči eventuelnímu zpřístupnění trhu práce občanům nových členských zemí. Na jaře 2006 vyprší první dvouletá perioda, po níž se mohou staré členské státy, jež dosud neotevřely svůj pracovní trh novým členským zemím, rozhodovat, zda trvají objektivní důvody ohrožení jejich pracovního trhu, pro něž přijaly zmíněné rozhodnutí. Finsko již oznámilo, že pravděpodobně svůj pracovní trh novým členům otevře, tedy že neprodlouží


přechodné období o tři roky (dle schématu 2+3+2, jejž předpokládá přístupová smlouva). Navazuje tak na dosavadní zkušenosti Velké Británie, Švédska a Irska, které své pracovní trhy novým členům zpřístupnily, což navzdory přílivu více než 200 tisíc nových pracovních sil (převážně z Polska a Pobaltí) jejich pracovní trh významným způsobem nedestabilizovalo. Nová německá vláda naproti tomu ohlásila, že počítá s prodloužením přechodného období pro volný pohyb pracovních sil z nových členských států, a to minimálně na další tři roky z důvodu přetrvávajících obav o svůj pracovní trh. Nová vláda se prozatím se nevyjádřila k citlivé otázce rozšiřování EU o Turecko, jíž Schröderova vláda vyjadřovala vesměs opatrnou podporu, nová předsedkyně vlády Merkelová je však známa skeptičtějším postojem k tureckému členství. Na rozdíl od bývalé vlády oznamuje nový kabinet, že bere vážněji podmínky Paktu růstu a stability, jež Schröderovo Německo porušovalo, zejména pokud jde o nápravu rozpočtových deficitů přesahujících povolená 3 % HDP (do roku 2007), za nichž by Německo fakticky nemělo splňovat jedno z kritérií eurozóny (za rok 2005 dosáhne rozpočtový deficit dle odhadů 4 % HDP Německa, což je komparativně horší výsledek než u ČR, která na přijetí eura teprve aspiruje). Německo hodlá použít na sanaci těchto skutečností částečně metodu úspor veřejných výdajů, spíše však metodu vyššího daňového zatížení a kalkulaci s možnými výnosy z privatizace. Poněkud překvapivě se kabinet Merkelové v listopadu přihlásil k otázce, která během podzimu poněkud ustoupila do pozadí ve stínu jednání WTO, rozpočtových otázek a nepokojů ve Francii: problému „k ledu uložené“ evropské ústavy. Ústy své předsedkyně Merkelové se nová německá vláda přihlásila k myšlence, že by možná stálo za to dokument oživit, což může být značné zklamání pro ty, kdo předpokládali, že nový kabinet Merkelové bude v těchto otázkách evropské budoucnosti postupovat přece jen jinak než předchozí Schröderova vláda. Je prozatím spekulativní otázkou, jak hodnotit některé body „Schröderovsko-Merkelovského“ kurzu, jejž nová německá vláda přijala. Na jedné straně je třeba brát jako určitý kolorit skutečnost, že je v evropských podmínkách považováno za „slušnost“ vyjádřit se rétoricky ve smyslu „ostatně soudím, že evropská ústava není mrtvá“. Stejně tak může být nutností pro vůdčí osobnost nové vlády přijmout určité ústupky v rámci nelehké konfigurace široké koaliční vlády, u nichž může časem dojít ke tříbení a přizpůsobování konkrétní situaci. Přesto prozatímní kroky

nové německé vlády ve věci evropské politiky nevěstí příliš mnoho pozitivního pro stoupence liberalizace a vyrovnání podmínek nových a starých členských zemí, pro euroskeptiky či „eurorealisty“ a odpůrce posilování nadnárodních tendencí EU. Rozšiřování EU Rumunsko a Bulharsko Připravované rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko je na pořadu plenárního zasedání EP ve dnech 14.–17. listopadu. Jako podklad pro jednání vydal Výbor pro zahraniční věci EP zprávu o tom, že EP hodlá podpořit přistoupení obou zemí 1. ledna 2007, tedy již téměř za rok, a to navzdory problémům, které se v přístupovém procesu vyskytují. Odhalily je zprávy Komise o progresu obou zemí v přístupovém procesu, zveřejněné 25. října. Komise se v komentáři k nim vyjadřuje zdrženlivěji než EP, hovoří o tom, že celý proces musí být ještě podroben revizi v květnu 2006 a navrhuje dokonce možné jednoleté odložení přistoupení. Optimističtěji hovoří zpráva v případě Bulharska, kde je konstatováno, že Bulharsko bude dokonce schopno splnit přístupová kritéria přijetí sumy acquis communautaire relativně dříve, než toho byly ve srovnatelném čase schopny země přistoupivší v poslední vlně 1. května 2004, včetně ČR. To ovšem přeloženo znamená nikoli to, že by Bulharsko v této fázi bylo ekonomicky vyspělejší než kterákoli z deseti nových členských zemí ve srovnatelné fázi předvstupního procesu, znamená to pouze, že je Bulharsko ochotnější než byly tehdejší kandidátské státy přejímat evropské právo, implementovat je do svého právního řádu a dělá méně obstrukcí při vyjednávání výjimek ze své strany. Západní Balkán Na pořadu jednání Komise ve dnech 7.–9. listopadu se objevila opět i otázka dalšího budoucího rozšiřování EU. Komise jednak prezentovala strategický dokument týkající se postupu procesu přistupování a přibližování nových zemí za rok 2005, dále se zabývala stanoviskem k možnému budoucímu přistoupení Makedonie k EU, k rozvoji partnerství s dalšími zeměmi západního Balkánu (Chorvatsko, Srbsko a Černá Hora včetně Kosova, Bosna a Hercegovina, Albánie) a dalšími návrhy na vytvoření určité formy přístupového partnerství s Tureckem a Chorvatskem. Další postup EU na poli rozšiřování lze tedy zhodnotit takto: Jedním z předělových bodů bylo beze sporu říjnové rozhodnutí o zahájení přístupových rozhovorů s Tureckem a Chorvatskem. Přesto otáz-

357


ka Turecka zůstává citlivá; Komise si je vědoma toho, že některé členské státy do posledního okamžiku tvrdě hájily variantu přidruženého partnerství namísto členství (Rakousko), otázku tureckého členství navíc do nového světla částečně postavily též listopadové nepokoje ve Francii, jejichž slabší ohlasy zasáhly ve velmi malé míře též Brusel a některá německá města. Nelze zavírat oči před skutečností, že nepokoje motivované do značné míry pocity sociální exkluze a frustrace propukaly především v izolovaných komunitách s majoritním podílem přistěhovalců (také muslimů). To nastoluje otázku, zda podobným problémům v celoevropském měřítku zabrání snaha distancovat se od odlišných kultur, nebo je naopak podpoří; vcelku logicky vyvstávají otázky, které obě události spojují, jakkoli je nelze brát v příčinné souvislosti, a ptají se, jaká bude v tomto směru budoucnost EU rozšířené o Turecko, po němž k desítkám milionů muslimské menšiny, která v EU již žije, přibude coby členská země islámský stát. Je předčasné a sporné spekulovat o tom, do jaké míry se listopadové události ve Francii promítnou do dalšího procesu přibližování Turecka (a zřejmě i Chorvatska, které by mohlo být tureckým případem eventuelně „zbržděno“) k EU. Jisté jsou dvě skutečnosti: opozice vůči vstupu Turecka v EU stále existuje, na druhé straně však nelze jeho čekání do nekonečna protahovat, a to i z politických důvodů. Zpráva o stavu přístupových jednání s Tureckem zveřejněná Komisí 9. listopadu upozorňuje na to, že z čistě ekonomických hledisek Turecko již nyní kritéria členství v EU splňuje (s ohledem na nynější kodaňská kritéria), z politického hlediska však přetrvávají rezervy. Diskvalifikace Ukrajiny? Druhou skutečností vyplývající z jednání evropských institucí v první polovině listopadu je to, že se určitým způsobem přihlásily k prioritě západního Balkánu coby další oblasti, do níž bude s největší pravděpodobností směřovat následující rozšiřování EU. Tato skutečnost vyvolala komentáře poukazující na to, že EU právě ve prospěch západního Balkánu v poslední době zcela opomíjí možné rozšiřování východním směrem (především sbližování s Ukrajinou). Faktem je, že Balkán představuje oblast, za niž EU poměrně logicky přebírá zodpovědnost v politické i jiné sféře (operace Concordia v Makedonii a Althea v Bosně). EU též bere na jedné straně v úvahu ekonomické možnosti Ukrajiny, politickou nestabilitu i faktor zájmů Ruska, které představuje důležitého ekonomického i politického partnera v rámci bilaterálních summitů (konají se pravidelně dvakrát ročně). Na druhé straně rezignuje na roli

358

vlivného hráče na východ od svých hranic, kterou by rádi udržovali pouze někteří její členové (Polsko). Západní Balkán má před sebou ještě dlouhou cestu v přibližování do evropských struktur a přístup zde bude diferencovaný, prvním budoucím kandidátem na členství je pochopitelně Chorvatsko, pro ostatní státy by mohla být z objektivního hlediska kvůli válečné minulosti, přetrvávajícím politickým problémům či nízké ekonomické úrovni (Albánie) podobně vzdálena jako v případě Ukrajiny. 2.2 FINANCE EU Finanční perspektiva 2007–2013 Otázka evropského rozpočtu, především v souvislosti s finanční perspektivou pro roky 2007–2013 se v období října a listopadu 2005 dostala na pořad jednání evropských institucí hned několikrát. Neformální setkání hlav států a vlád EU v Hampton Court se jí pokoušelo spíše opatrně vyhýbat ve snaze zachovat srdečnost neformální schůzky. Většina komentátorů evropského dění spojuje otázku přípravy nové finanční perspektivy a řešení patové situace budoucího financování evropských politik s úspěšností či neúspěšností současného britského předsednictví, s jeho slabostí či silou, s ochotou a neochotou Británie soustředit se na evropské otázky a „hrát roli leadera“. Británie a finanční perspektiva 2007–2013 Seriózněji se o otázce evropských financí pro následující sedmileté období diskutovalo na schůzce Rady ministrů zahraničních věcí (Všeobecná rada) 7. listopadu. Schůzka do určité míry prokázala skutečnost, že to, co představitelé dalších členských zemí nazývají „neschopností“ Británie a jejího premiéra vést EU, je spíše jeho neústupnost v zásadní otázce, na níž se jednotlivé členské státy nedokáží shodnout: britský ministr zahraničních věcí a současný předseda Všeobecné rady zopakoval, že jeho země trvá na zásadních změnách a reorganizaci financování evropských politik. Narušil tak do určité míry spekulace, že po zářijovém „dorozumění“ Tonyho Blaira a Jacquese Chiraca, které bylo na stránkách evropského tisku prezentováno jako snížení napětí v britsko-francouzských vztazích, bude Británie ochotnější akceptovat představu Francie, Německa i některých dalších evropských zemích o podobě nové finanční perspektivy. Německo, Francie, Lucembursko, Španělsko, částečně i řada nových členských států


(Polsko a bereme-li v potaz především postoj zástupců současné vlády, pak i ČR) se staví za zachování dosavadních stropů pro klíčové politiky – zemědělství, strukturální a regionální politika, prostor svobody, bezpečnosti a podpora evropského občanství. Nepodporují hlubší reformy financování CAP, ale naopak zdůrazňují potřebu zachování kompromisu z roku 2002 (v tomto bodě je neústupná především Francie, která považuje dosavadní reformy CAP přesunující sumy dotací od plateb za produkci k přímým platbám na farmu za dostačující a až do roku 2013 se brání jakýmkoli dalším posunům, včetně navyšování částek pro rozvoj venkova, určených v předběžném návrhu nové finanční perspektivy majoritně pro nové členské státy, případně Rumunsko a Bulharsko) a částečně podporují tlak na zkrácení či úplné zrušení britského rabatu. Straw spolu s britským ministrem pro evropské záležitosti Douglasem Alexandrem naopak de facto zopakovali postoj, který v červnu 2005 „zablokoval“ jednání Evropské rady o nové finanční perspektivě a rozchází se tak názorově s většinou členských zemí, které se na listopadovém zasedání Všeobecné rady přiklonily k variantě, aby se EU vrátila k původnímu návrhu lucemburského předsednictví, které nastavovalo celkový rozpočtový strop na výši 1,06 % HND EU a především nepočítalo s žádnými obsahovými a systémovými změnami financování jednotlivých politik. Problémem částečně zůstává to, že britský postoj k reformě evropského financování je napadán ve snaze poukázat na to, že Británii se jedná především o zachování výše svého rabatu. Původní lucemburský návrh hovořil o snížení částky navracené Británii na 5,5 mld. € ročně, což Straw považuje za nepřijatelné. Skutečností však je, že i přes rabat, který každoročně navrací Británii 60 % jejích příspěvků do evropského rozpočtu, zůstává tato země čistým plátcem. Zástupci nových členských států sice nepodporují postoj, jaký k rozpočtovým otázkám zaujímá Francie či Španělsko, bezvýhradně, zdůrazňují však především nutnost dosáhnout konsenzu do konce prosince 2005. Tento hlas je slyšet zejména od zástupců Polska. To lze vykládat na jedné straně jako tlak vyvíjený vůči Velké Británii, aby ustoupila, na druhé straně by tak bylo konsenzu dosaženo ještě za britského předsednictví, před tím, než jej převezme Rakousko, další z čistých rozpočtových plátců. ČR a evropské finance Zajímavá je pozice ČR, a to z dvojího hlediska. Díky formulaci přístupových smluv nezískává ČR stejně jako další nové členské státy po celé sedmi-

leté období nové finanční perspektivy (tedy až do roku 2013) 100 % přímých zemědělských plateb. Na rozdíl od Francie tedy může ČR podporovat přesun většího množství prostředků z přímých plateb do rozvoje venkova, kde pro nové členy neplatí přechodná období či omezení. Tento přesun financí však dle posledních jednání mezi zástupci Komise a členských států, která se odbyla právě na listopadové schůzce Všeobecné rady, nepřekročí 1% prostředků určených na zemědělství, což vzhledem k objemu zemědělského rozpočtu, jaký má zachovávat i nová finanční perspektiva, nestojí ani příliš za komentář. Druhé specifikum české pozice spočívá v tom, že její představitelé jsou často nuceni čelit skutečnosti, že ČR již nemusí splňovat všechna plánovaná kritéria pro čerpání částek ze strukturálních fondů pro období 2007–2013 (dle nových návrhů Komise v souladu s cíli Lisabonské agendy). Na posledním zasedání Všeobecné rady se ohradil ministr zahraničí Svoboda proti tomu, že se plánuje navyšování finančních prostředků u strukturálních fondů, které lze čerpat prostřednictvím programů s cílem zvýšení konkurenceschopnosti (tedy často nové programy určené např. pro rozvoj malých a středních podniků). ČR ovšem díky svým ekonomickým a jiným parametrům nebude schopna dosáhnout na podmínky pro čerpání prostředků právě z těchto programů. Dostává se tak do pozice známé de facto v prostředí každé „přídělové“ politiky – prostředky jsou omezeny, lze je proto přidělit jen některým a nejvíce doplácejí ti, kdo již nejsou dostatečně „nemajetní“ na to, aby na tyto příděly dosáhli, a přitom nejsou natolik „bohatí“, aby je v konkurenci ostatních nepotřebovali. Lze očekávat, že vyslovené protesty ministra Svobody nebudou v rámci Rady příliš efektivní, již jen s ohledem na to, že země relativní síly ČR musí pro prosazení svého postoje především hledat v Radě spojence mezi podobně „postiženými“ členskými státy. Jako např. v případě nového fondu, který má bojovat proti účinkům globalizace. Myšlenku vytvoření takového fondu uvedli během neformálního jednání Evropské rady v Hampton Court nejvyšší představitelé některých členských států (velmi jej podporuje např. Francie). Přesouvání finančních prostředků do těchto nových zdrojů, které by zřejmě spíše směřovaly do zemí EU-15, nepodpořila právě ČR spolu s Rakouskem a některými dalšími menšími členskými státy. Legislativní pozadí V případě nové finanční perspektivy je tedy nyní na Komisi a na Velké Británii, aby vypracovaly nové návrhy, které se stanou předmětem dalšího jednání Všeobecné rady 21. listopadu.

359


Komisařka pro rozpočet Grybauskaité již vyzvala Británii, aby její návrh byl co možná nejkonkrétnější, lze však očekávat, že právě v konkrétních bodech se předsednická země s Komisí střetne a že ke konsenzu z tohoto důvodu nedojde. Poslední možností dovést jednání o finanční perspektivě k dohodě v tomto roce bude zasedání Evropské rady plánované na 15.–16. prosince. V zákulisí se však čím dál více hovoří o možnosti nedosažení konsenzu v prosinci a o opětovném přesunutí agendy včetně dalších důležitých otázek budoucnosti evropské integrace na summit v březnu 2006 pod předsednictvím Rakouska. 2.3 JUSTICE A VNITRO Tajné věznice CIA? Navzdory důležitým otázkám nové legislativy souvisejících s bojem proti terorismu, ochranou a zadržováním citlivých osobních dat, harmonizací v oblasti trestního práva a diskusí o harmonizaci v oblasti práva finančního, zaujímala v rámci justice a vnitra v první polovině listopadu klíčové místo otázka související spíše s vnějšími vztahy EU či s otázkou působení EU navenek coby aktéra globální politiky než se samotnou otázkou vnitřní bezpečnosti. Pozornost evropských médií vyvolala v listopadu otázka, na níž založili někteří poslanci EP i četné interpelace vůči komisaři pro oblast justice a vnitra Frattinimu – otázka možnosti existence utajovaných věznic CIA na území nových členských států, v nichž by měly být drženy bez vědomí samotné EU osoby spjaté s teroristickou činností na Blízkém východě i v Evropě, jež zadržela v posledních letech americká tajná služba. Skutečností je, že spekulace, kvůli nimž byl interpelován komisař Frattini, vyvolal původně americký tisk, který přinesl zprávy, že příslušníci Al-Káidy (termín, jímž jsou v evropském i jiném tisku často obecně označovány všechny osoby podezřelé z teroristické činnosti či jejímu napomáhání) jsou drženi a vyslýcháni (za krutých podmínek) v někdejších táborech pro politické vězně na území bývalého sovětského bloku, z nichž některé jsou údajně i na území současných členských států EU. V podezření se ocitlo Polsko, pobaltské státy či dokonce Slovensko, některé zpravodajské agentury přinesly zprávy o tom, že letadlo CIA se zadrženými osobami přistálo i na pražské Ruzyni. Všechny obviněné země nařčení odmítly, komisař Frattini se vyjádřil v tom smyslu, že vůči státům, které by takové podmínky přechovávání vězňů na svém území povolily, by byly s největší pravděpodobností uplatněny nejpřísnější mechanismy včetně pozastavení hlasovacích práv

360

v evropských institucích, což současné primární právo umožňuje. Lze jen doufat, že podobná nařčení nevyvolají v EU cosi jako „hon na čarodějnice“ z řad nových členských států, což prozatím nepatřilo k metodám politiky EU. Problémy bývají často spíše bagatelizovány. Kromě kauzy údajných utajených věznic CIA na území EU zaujímala pozornost Komise v oblasti justice a vnitra otázka finanční podpory přeshraniční spolupráce orgánů činných v trestním řízení. Komisař Frattini ohlásil plánované vyčlenění částky přesahující 16 mld. € pro program nadnárodní spolupráce policejních a justičních orgánů v trestních věcech Aegis. Otázka ekonomické migrace Na pořad plenárního zasedání EP 26. října se dostala též otázka akceptace pravidel společné imigrační politiky EU. Ačkoli v rámci rozhodnutí Evropské rady v Haagu v říjnu 2004 a následného rozhodnutí Rady ministrů vnitra EU byla otázka ilegální migrace převedena do mechanismu hlasování QMV a do první pilíře, tedy de facto do majoritní pravomoci nadnárodních institucí včetně legislastivního monopolu Komise, otázka legální migrace zůstává ve třetím pilíři, tedy na majoritní odpovědnosti Rady, EP je pouze konzultován. Ekonomická migrace na plenárním zasedání EP Z říjnového hlasování pléna EP vyplývá, že poslanci nejsou zajedno v podpoře společných pravidel evropské migrační politiky, včetně ekonomické migrace, tedy migrace za prací. Tato otázka pokrývá též problémy pracovního práva či občanských práv pro přistěhovalce apod. Se sjednocením těchto pravidel vyjádřilo během hlasování pléna 26. října souhlas 259 poslanců, 85 však bylo proti a 176 se zdrželo hlasování. Poslanci tak vyjádřili, že tzv. Zelená kniha o ekonomické migraci, na níž se podílel též komisař Špidla a která měla nastínit obecné parametry pro přijetí společné imigrační politiky v rámci EU, se netěší v EP bezvýhradné podpoře. Řada poslanců např. nesouhlasí s tím, aby přistěhovalci automaticky získávali v dané zemí volební právo, prosazuje naopak princip, podle něhož takové rozhodnutí přísluší výhradně tomu kterému členskému státu. Sporné body Jedním z nejkontroverznějších bodů Zelené knihy o ekonomické migraci byla otázka vydávání bianco pracovních povolení se všemi právy občana dané země, tedy jakési obdoby proslulých amerických zelených karet v rámci EU.


Tato možnost byla odmítnuta v EP těsnou většinou 282 hlasů proti, 276 pro a 37 absencí. Parlament navrhl systém nahradit zjednodušenou procedurou získávání povolení pro práci a pobyt v EU pro občany třetích zemí. Myšlenka evropských „zelených karet“ jako taková je odmítána. To nasvědčuje, že Zelená kniha o ekonomické migraci (včetně klauzulí o podpoře přistěhovalectví a zaměstnávání kvalifikovaných pracovních sil ze třetích zemí za podmínek blízkých podmínkám omezeného jednotného pracovního trhu EU-25) představuje skutečně vysoce kontroverzní část evropské legislativy, která mohla v řadě bodů ztroskotat právě na negativním stanovisku ze strany EP. Jak již bylo ale výše zmíněno, poslední slovo má dle platného primárního práva (v době neplatnosti euroústavy) v legislativním procesu o této otázce Rada, která jediná může rozhodnout, zda bude brát na body, v nichž EP vyjádřil nesouhlas, zřetel. 2.4 ZEMĚDĚLSTVÍ Jednání WTO Ze současné patové situace, do níž se jednání WTO o liberalizaci dostala, obviňují představitelé EU, komisař pro vnější obchodní vztahy Mandelson a předseda Komise Barroso, vesměs USA, ale i další státy a jejich neústupnost v řadě otázek. Snaží se přitom prosadit určitou „zdržující taktiku“ ne nepodobnou častým postupům v rámci EU při jednání o kontroverzních a důležitých otázkách v duchu zásady „lépe odložit než bolestivě řešit.“ Komisař Mandelson zpočátku překvapil radikálním návrhem na relativně hluboké snížení vývozních subvencí na evropskou zemědělskou produkci (až o 70 %) i návrhem na snížení zemědělských cel, za nichž je do zemí EU dovážena produkce ze třetích států (s jejich pomocí je udržována tzv. komunitární preference domácího evropského zemědělského zboží, které se po trzích EU pohybuje přirozeně bez cla), a to v průměru o asi 46 %, čímž si vysloužil doslova „zuřivou“ kritiku Francie (Francouzi ovšem v této otázce nezískali podporu dalších členských států). Nyní Mandelson spolu s Barrosem prosazuje na jednáních WTO myšlenku, že by neměla v Hong Kongu dospět k nějakým konkrétním řešením, ale pouze k „progresu“. Postoj EU k jednáním WTO Mandelson přímo deklaroval, že jednání v Hong Kongu k žádným konkrétním závěrům nemusí dospět (což může být interpretováno i jako ofici-

ální pozice EU), a to z důvodů „agresivní“ politiky USA, Brazílie, Austrálie a Nového Zélandu coby významných zemědělských exportérů, jimž Mandelsonovy návrhy na postupné omezení komunitární preference nepostačují. Problém je v tom, že kritizované státy upřednostňují komplexní způsob vyjednávání, tedy spojování jednotlivých jednacích kapitol dohromady a jejich vzájemné podmínění (jednání o liberalizaci trhu se zbožím průmyslovým, zemědělským i se službami). Chtějí tak podmínit vlastní ústupky v liberalizaci trhů s průmyslovým zbožím ústupky EU a dalších států (např. Japonska) v zemědělství. Např. Brazílie navrhla zcela zrušit cla na dovoz náhradních dílů do automobilů či televizorů, pokud „bohaté“ země drasticky seškrtají podpory svým zemědělcům. Společná zemědělská politika EU, která je i přes reformy stále založena na zemědělských podporách (přestože již nyní nikoli bezprostředně svázaných s produkcí, ale v podobě jednotných přímých plateb na farmu) a která díky tomu v minulosti způsobovala ES/EU problémy především v jednáních s USA, se tak nyní stává stále větším předmětem kritiky silných hráčů z někdejšího třetího světa, kteří by EU rádi donutili k podobným změnám jako USA na konci 80. let v případě dohod z Blair House (ty přímo vyvolaly následné první hlubší reformy CAP). EU však v tomto případě zatím reaguje ústy předsedy Komise Barrosa tak, že pravděpodobně obětuje spíše dohodu v rámci WTO než principy CAP. Jednání WTO však „popohání“ z druhé strany jiný časový limit – USA by rády dokončily celé kolo jednání z Dauhá do června 2007, kdy vyprší jednací mandát Bushovy administrativy. WTO a reforma cukerného pořádku WTO také v listopadu znovu poukázala na jednu z nejkontroverznějších otázek vzájemného vztahu s EU, kterou je problém vysoce dotovaného exportu evropského cukru, související přímo i s často diskutovanou otázkou reformy cukerního pořádku. WTO tlačí na EU, aby omezila svůj export cukru poté, co přímo označila evropské podpory cukerního exportu za odporující jejím pravidlům. Toto rozhodnutí přitom WTO vydala již v roce 2004 a její členské země v čele s Brazílií, Austrálií a ajskem nyní setrvale útočí na EU otázkami, kdy hodlá této mezinárodněprávní skutečnosti přizpůsobit své chování. EU operuje s možností přijmout konsenzus o reformě cukerního pořádku na zasedání Rady ministrů zemědělství 22. listopadu. Evropský, silně dotovaný trh s cukrem nezaznamenal prakticky žádnou změnu od 60. let minulého století. Podle studie provedené evropskou společností Oxfam jen během roku

361


2003 získalo 60 společností tehdejší EU podporu na výrobu cukru v souhrnné výši 1 mld. €. Evropský trh s cukrem tedy i v rámci svého postavení ve světovém obchodu trpí výraznou asymetrií, kterou měla pů-

362

vodně chystaná reforma (v rámci EU) prohloubit v neprospěch nových členských zemí. Na prosazení rnové eformy v současnosti silně tlačí komisařka pro zemědělství Boelová.


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 24. – 27. října

Projednávaný návrh


Proti Celkem

Celkem

8

54

0

10

0


549

0

47

5

23

1


25. října 2005

547

0

76

8

12

1

25. října 2005

553

0

61

7

29

1

26. října 2005

555

8

34

0

78

1

26. října 2005

623

9

22

0

11

0

26. října 2005

259

0

85

9

176

0

Pittellova zpráva týkající se rozpočtu EU/financování Komise v roce 27. října 2005 2006 (A6-0309/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

462

0

74

7

34

0


27. října 2005

426

5

3

0

9

0


Zpráva Grönerové týkající se programu Mládí v akci (A6-0263/ 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Graça Mourova zpráva týkající se programu Culture 2007 (A60269/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě Maurova zpráva týkající se transevropských dopravních a energetických sítí (A6-0283/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Zpráva Drcar Murkové týkající se potravinových doplňků (A60191/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě Zpráva Klamtové týkající se ekonomické migrace (A6-0286/ 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Mavrommatisova zpráva týkající se aktivit evropského ombudsmana v roce 2004 (A6-0276/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

25. října 2005

355

25. října 2005

Poznámky

ODS v EP

Zpráva Packové týkající se celoživotního vzdělávání (A60267/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

Celkem

ODS v EP

Zdrželi se hlasování ODS v EP

Costova zpráva týkající se dohody o některých aspektech leteckých služeb mezi EU a Ázerbajdžánem (A6-0230/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

1




363


LISTOPAD-PROSINEC 2005 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) 1.1 Evropský parlament Celoevropské mýtné • Dopravní výbor EP 14. listopadu v poměru 24:7 (při 18 absencích) schválil zprávu Corien Wortmann-Koolové týkající se návrhu, jenž má zavést celoevropské mýtné (tzv. směrnice Eurovignette). Zpráva je zcela v rozporu se společným postojem Rady, a proto se očekává (po formálním schválení návrhu ve druhém parlamentním člení) zahájení složitého dohodovacího řízení. • Obsah zprávy • EP se ve zprávě postavil za extenzivní zpoplatnění silnic v Evropě. Mýtné by od roku 2010 měla na většině silnic tzv. transevropské sítě platit všechna vozidla nad 3,5 t používaná pro nákladní dopravu s tím, že do mýtného by byly postupně započítávány i tzv. externí (skutečné) náklady na silniční dopravu, jež by výsledný poplatek ještě navýšily. • Sporné body • Rada oproti tomu navrhuje zpoplatnit nejprve vozidla nad 12 t, zdaleka ne v roce 2010 a bez započítání externích nákladů do konečného poplatku. • Další vývoj • Plénum EP schválilo zprávu svého dopravního výboru na svém prosincovém zasedání. Další projednávání, tentokrát v rámci dohodovacího výboru, přijde na pořad začátkem příštího roku. Identita leteckých společností • EP na zasedání pléna 16. listopadu velkou většinou schválil návrh týkající se informování cestujících o totožnosti provozujícího leteckého dopravce. • První (pravidelně aktualizovaná) „černá listina“ nebezpečných leteckých společností by měla spatřit světlo světa v únoru 2006.

364

• Obsah návrhu • Legislativní úprava zaručí, aby všechny národní úřady v EU předaly Komisi údaje o leteckých přepravcích, kteří jsou zakázáni v jejich zemi (včetně adekvátního zdůvodnění). Komise pak do měsíce zveřejní „blacklist“, který nahradí černé listiny jednotlivých zemí. • Sporné body • Návrh, jak vzešel z EP, zdaleka nepředstavuje ideální řešení. Pokouší se sice komplexně řešit poměrně chaotickou situaci na poli letecké přepravy, nicméně navzdory skutečnosti, že má jít o nařízení, mají mít členské státy i nadále pravomoc přijímat přísnější opatření, než budou zavedena formou unijního „blacklistu“. • Další vývoj • Otázkou se 5. prosince zabývala Rada. Návrh vzešlý z EP formálně podpořila a otevřela tak cestu k vytvoření prvního celoevropského „blacklistu“. • Až aplikace ukáže, nakolik je přijatá norma účinná a nakolik zbytečně omezuje leteckou přepravu v EU, jež – zdá se – bude i v budoucnu předmětem dalších administrativně-byrokratických omezení. Boj proti klimatickým změnám • EP na plenárním zasedání 16. listopadu přijal v poměru 450:66 (při 143 absencích) vlastní zprávu (own-iniciative report) týkající se klimatických změn a boje proti nim. Text ukazuje na ambici EP neproporcionálně a nákladně regulovat velkou část individuálních aktivit, které dosud (zcela) nepodléhají evropským normám. • Obsah zprávy • Přijatý text stanovuje základní cíl snížit emise skleníkových plynů o 60–80 % do roku 2050 s tím, že se tak bude dít postupně v podobě střednědobých závazků a evropské instituce půjdou příkladem (EP by se měl zbavit jednoho ze svých sídel). • Další vývoj • EP pochopitelně nezveřejnil podrobné parametry svých návrhů. Je navíc otázkou, nakolik bylo přijetí vlastní zprávy EP relevantním krokem v situaci, kdy se EU snaží postupně revitalizovat svou Lisabonskou strategii.

listopad-prosinec 2005

Směrnice o těžebním odpadu • EP se 21. listopadu dohodl s Radou v dohodovacím výboru na finálním textu návrhu kontroverzní směrnice o těžebním odpadu. • Obsah návrhu • Legislativa by měla sjednocovat podmínky pro zahájení, průběh a ukončení těžby v celé EU. Původní pravidla byla stanovena poměrně striktně, nicméně především na nátlak nových členských zemí došlo v průběhu dohodovacího řízení k jejich určitému zmírnění. • Další vývoj • Text bude muset ještě projít potvrzením v Radě a EP jako celku (prozatím se mu věnoval jen dohodovací výbor obou institucí). Směrnice o službách • Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele přijal 22. listopadu v poměru 25:10 (při 5 absencích) zprávu týkající se dlouhodobě projednávaného kontroverzního návrhu směrnice o službách. Ve zprávě převládly návrhy pravicových (liberálních) poslanců včetně EPP-ED, kteří usilovali o opětovné „přiblížení“ původnímu návrhu Komise z února 2004. • Pozadí návrhu • Komise návrh předložila s cílem radikálně a „jednou pro vždy“ liberalizovat sektor služeb v celé EU, resp. zrušit současné administrativní, byrokratické a právní bariéry pro volný pohyb služeb, jednu ze základních svobod v rámci Unie. • Dosavadní legislativní proces od té doby probíhá pouze v EP, který zatím nebyl schopen vygenerovat své stanovisko pro první čtení. • Obsah zprávy • Předmětem jednání Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele bylo 1 602 (!) pozměňovacích návrhů. Ve většině záležitostí se jeho zpráva přiblížila původním představám Komise. • Reakce aktérů • Zástupci zaměstnavatelů všeho druhu (UNICE, UEAPME, SME Union, Eurocommerce) vyjádřili po zveřejnění výsledků hlasování výboru své nadšení z toho, že po dlouhých peripetiích vzešel z EP jasný signál, že poslanci jsou pro liberalizaci služeb v EU. • Další vývoj • Velká Británie jako předsednická země prohlásila, že bude usilovat o dosažení politické dohody o návrhu směrnice, na jejímž základě bude přijat tzv. společný postoj Rady (první čtení), do konce roku 2005. Plénum EP se má ke zprávě svého výboru vyjádřit na zasedání ve dnech 16.–19. ledna 2006.

Nařízení o zadržování a archivování telekomunikačních dat • Evropský parlament během svého plenárního zasedání ve dnech 13.–15. prosince znovu otevřel otázku kontroverzního nařízení o zadržování a archivování telekomunikačních dat. • Obsah nařízení • Dle stávajícího návrhu, jenž byl na půdě pléna EP již projednáván, mají telekomunikační firmy po určitou dobu povinnost zadržovat a skladovat technická data o uskutečněných telefonických hovorech, o e-mailové komunikaci či o užívání internetu, s tím, že tato data by mohla být poskytnuta k pozdějšímu využití ze strany policie. Problematický bod návrhu tvořila skutečnost, že právní řády různých členských zemí připouštějí různou délku období, po nějž jsou telekomunikační firmy v daném státě oprávněny tato data skladovat a poskytovat policii. • Legislativní pozadí • Poslanci EP se v rámci své rozhodovací pravomoci přiklonili spíše k této druhé variantě, když prostřednictvím svých pozměňovacích návrhů ještě prodloužili nezbytnou dobu, po niž musí telekomunikační firmy příslušná data zadržovat a poskytnout na vyžádání policii. Nařízení o době jízdy a době odpočinku • Dohodovací výbor EP a Rady dospěl 6. prosince ke kompromisu ve věci návrhu nařízení o době jízdy a době odpočinku řidičů nákladních automobilů. Dohoda obsahuje i kontroverzní ustanovení o digitálních tachografech, jejichž povinné zavedení do všech kamionů se opět odkládá. • Obsah návrhu • Podle dosaženého kompromisu budou muset být všechna nová nákladní vozidla vybavena digitálním tachografem, umožňujícím výrazně přesnější měření doby jízdy a odpočinku, dvacet dní po zveřejnění daného nařízení. Norma nahradí nařízení 3820/85 a celkově přinese celou řadu novinek. Dojde např. k zásadnímu zkrácení povolené doby jízdy ze 76 hodin týdně na max. 56 hodin s tím, že během čtrnácti dnů bude možné strávit za volantem max. 90 hodin. • Sporné body • Kompromis dohodovacího výboru jasně neříká, kdy vstoupí nařízení v platnost, tj. kdy budou vyžadovány digitální tachografy. • Další vývoj • Začátkem příštího roku se očekává přijetí kompromisu jak předepsaným počtem ministrů (kvalifikovaná většina), tak i v plénu EP.

365


Směrnice o recyklaci odpadu v podobě použitých baterií • Evropský parlament na plenárním zasedání 15. prosince schválil ve druhém čtení dlouhodobě diskutovanou tzv. směrnici o bateriích a jejich recyklaci. • Obsah směrnice • Výsledná podoba směrnice stanovuje maximální povolená množství kadmia a rtuti (maximální množství kadmia se týká pouze přenosných baterií a akumulátorů, maximální množství rtuti pak všech baterií), stejně tak jako závazek pro jednotlivé členské státy zlikvidovat prostřednictvím recyklace do deseti let 45 % použitých baterií (bezprostředně po vstupu směrnice v platnost platí šestileté přechodné období na recyklaci 25 % bateriového odpadu). • Kritika a dopady na nové členské státy • Z důvodů finanční nákladnosti těchto požadavků i požadavků na zpřísnění norem obsahu nebezpečných chemikálií při výrobě baterií žádala v průběhu projednávání směrnice řada nových členských států (včetně ČR) o posunutí přechodných období pro implementaci požadavků nové směrnice. Finanční náklady likvidace bateriového odpadu mají nést producenti. • Směrnice ještě čeká na schválení ve druhém čtení v rámci Rady pro životní prostředí, které proběhne v roce 2006. 1.2 Evropská rada Britský návrh týkající se snížených sazeb daně z přidané hodnoty • Na pořad jednání Evropské rady ve dnech 15.–16. prosince se vedle klíčové otázky financování politik EU pro období 2007–2013 dostal též britský návrh reformy uplatňování snížené sazby daně z přidané hodnoty pro některé kategorie zboží a služeb. • Legislativní pozadí a tendence evropské legislativy v daňové oblasti • O návrhu jednal ještě před zasedáním Evropské rady 14. prosince Coreper, přičemž hlavním bodem sporu byla otázka, jaké druhy zboží a služeb mají nadále figurovat na seznamu položek, v jejichž rámci je v EU dovoleno uplatňovat sníženou sazbu DPH. Tato otázka je zajímavá v souvislosti s postupující snahou evropských institucí o harmonizaci v oblasti daňové politiky.

366

• Sporné body – „balíkové jednání“ Evropské rady • Britský kompromisní návrh na prodloužení uplatňování snížené sazby DPH v oblasti některých položek se přitom ještě před zasedáním Evropské rady stal předmětem kritiky především ze strany Německa. • Platnost šesté směrnice o DPH, která doposud řídila režim těchto produktů a služeb, zařazených do nižší sazby DPH, má vypršet u některých položek a v případě některých členských států (včetně ČR) do konce roku 2005; do zvýšené sazby DPH by se tak mohly dostat např. opravy budov či jízdních kol. Členské státy se přitom nedokáží shodnout na tom, v kterých položkách má dojít k prodloužení uplatňování snížené sazby DPH. Z hlediska nových členských států je přitom klíčový požadavek, aby také ony měly možnost klíčová ustanovení této směrnice uplatňovat. • Možnost přijetí dohody v otázce prodloužení platnosti směrnice je přitom sporná, může velmi lehce ztroskotat nejen na nedostatku konsenzu členských států o ní samotné, ale také na krachu dalších jednání v rámci Evropské rady (o finanční perspektivě či o kandidatuře Makedonie na členství v EU). • Ke státům, které vůči britskému návrhu projevovaly připomínky, náleží také Francie, která trvá na tom, aby ve snížené sazbě DPH figurovalo např. pohostinství; slibuje si tak zlepšení podmínek zaměstnávání v tomto sektoru. • Británie navrhuje prodloužení platnosti seznamu produktů a služeb se sníženou DPH až do konce roku 2010 a na návrh Francie též zařazení restauračních služeb do této kategorie; ostatní žádosti o rozšíření seznamu byly ze strany Velké Británie odmítnuty (např. litevská snaha dosáhnout prodloužení možnosti uplatňování snížené sazby DPH v oblasti služeb lokálních tepláren). 1.3 Komise Vzájemné uznávání dopravních přestupků • Komise při příležitosti ministerské konference o bezpečnosti silničního provozu v listopadu znovuoživila myšlenku předložit legislativní návrh, který by umožnil vzájemné uznávání dopravních přestupků ve všech státech EU. • Legislativní pozadí • V současnosti je otázka dopravních přestupků (a obecně úpravy silničního provozu) plně v kompetenci jednotlivých členských států. Princip volného pohybu osob v rámci EU však znemožňuje efektivní vymáhání právních přečinů, mj. i dopravních přestupků.


• Sporné body • Implementace legislativního řešení bude podle kritiků velmi nákladná a vyžádá si další administrativní kapacity. Krom toho jde po nedávném klíčovém rozsudku Evropského soudního dvora, týkajícího se práva označovat některé aktivity za celoevropské trestné činy, o další náznak infiltrace nadnárodní instituce do právního řádu národních států tam, kde to dosud minimálně nebylo běžné. • Další vývoj • Rakousko, předsednická země EU v první polovině roku 2006, bude podle svých zástupců brát náměty Komise v úvahu: bezpečnost na silnicích se má stát hlavní částí jeho programu v oblasti dopravy. Právo požadovat tresty za porušení práva EU • Komise v listopadu dala najevo, že vyvodí důsledky ze zářijového rozsudku Evropského soudního dvora, který jí dal zapravdu v žalobě a rozhodl, že EU má (namísto členských států) právo požadovat kriminální sankce v případě porušení legislativy v oblasti životního prostředí, protože daná problematika spadá do komunitárního (nikoliv mezivládního) pilíře Unie. • Změny by se měly dotknout přečinů v oblasti padělání eura a platebních karet, praní špinavých peněz, mořského znečištění, pašování lidí, počítačových trestných činů a boje proti korupci v privátním sektoru. • Komise rozsudek přivítala s konstatováním o posílení demokracie v EU, britští konzervativci se naopak obávají „neviditelného“ posílení nadnárodních institucí na úkor pravomocí členských států. Televize bez hranic • Komise 13. prosince učinila zásadní obrat ve věci revize tzv. směrnice o televizi bez hranic. Navzdory mnoha předchozím ujištěním nakonec přistoupila k restriktivnímu návrhu, který by se měl vztahovat i na tzv. nelineární služby. • Obsah návrhu • Návrh revize není navzdory očekáváním méně regulativní, ale naopak se pokouší do rámce směrnice včlenit i tzv. nelineární služby, které jsou zákazníkovi z podstaty věci „šity na míru“: internet, video on demand apod. Směrnice rovněž neumožňuje poskytovatelům audiovizuálních služeb vysílat takové množství reklamy, jaké uváží za vhodné, ale max. 12 minut za hodinu. • Sporné body • Rozšíření „hranic“ směrnice o televizi bez hranic je problematické, protože nelineární služby ne-

mohou naplňovat základní požadavek směrnice: vysílat určité množství evropské produkce, resp. reklamy. • Další vývoj • Poskytovatelé nelineárních služeb se proti návrhu Komise okamžitě ohradili. 1.4 Rada 1.4.1 Coreper Plán rotace předsednictví EU • Na zasedání 12. prosince zveřejnil Coreper nový plán rotace předsednictví EU-25 do roku 2018. K jeho potvrzení došlo v rámci jednání Rady ministrů zahraničních věcí (Rada pro všeobecné záležitosti). • ČR předsednickou zemí v roce 2009 • První z nových členských zemí, která bude předsedat EU, je Slovinsko (v první polovině roku 2008), ČR se dostane k předsednickému postu o rok později, v první polovině roku 2009. Podle dohody Rady by mělo dojít k modifikaci seznamu po přijetí Rumunska a Bulharska, tak aby se Bulharsko mohlo stát předsednickou zemí EU v druhé polovině roku 2019. Evropská ústava předvídala seskupování jednotlivých předsednictví do skupin po třech, v rámci jedné skupiny by jednotlivé členské země měly úzce koordinovat priority mezi sebou navzájem a spolupracovat. • Sporné body • Pozice ČR by v takovém případě nebyla příliš jednoduchá, v jedné skupině s ní totiž měly figurovat Francie a Švédsko. • Státy, které se ujaly předsednictví EU v roce 2005, Lucembursko a Velká Británie, své priority úzce konzultovaly a koordinovaly v řadě oblastí (životní prostředí, sociální politika, za svůj společný cíl považovaly např. úsilí o prosazení balíku legislativy týkající se registrace, evaluace a autorizace chemikálií REACH). Dělo se tak však na více méně dobrovolné bázi, bude tedy otázkou, jakým způsobem bude ČR koordinovat své priority s jedním z největších a mocensky nejsilnějších aktérů evropské integrace, Francií, která hraje v EU momentálně především roli blokátora nezbytných reforem (CAP, rozpočtová politika EU, proces dalšího rozšiřování), a Švédskem, jednou z nejvyspělejších zemí EU s tradičním zájmem o environmentální témata, se zájmem na zachování svého sociálního modelu a prozatímním nezájmem o vstup do eurozóny.

367


1.4.2 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Třetí železniční balík • Rada ministrů dopravy se sešla 5. prosince. Na pořadu byla především otázka liberalizace železniční dopravy (tzv. třetí železniční balík) a formální přijetí návrhu o identitě leteckých společností (viz výše). • V případě liberalizace na železnici se Rada přiklonila k původnímu návrhu Komise, který počítá s liberalizací osobní dopravy do roku 2010 (EP navrhoval rok 2008) na všech mezinárodních linkách v EU (byť by cestující dané linky využil jen k cestě v rámci jedné země). • Co se týče práv cestujících po železnici, další složky železničního balíku, rozhodla Rada ve prospěch začlenění méně ambiciózní, zato však proporcionální Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), jež je nyní pramenem mezinárodního práva. • V návrhu certifikace vlakových posádek Rada při rozhodování sledovala vlastní kompromis z loňska, kdy se v tzv. obecných směrech přiklonila k relativně volnému režimu: certifikovat pouze strojvůdce a pouze ty, kteří řídí vlaky na mezinárodních linkách (tedy v souladu s návrhem o liberalizaci osobní železniční dopravy). Trh s emisními povolenkami • Ministři odpovědní za oblast energetiky na svém zasedání 5. prosince vyzvali Komisi, aby co nejrychleji revidovala dosavadní pravidla fungování trhu s tzv. emisními povolenkami (zatím bez zapojení provozovatelů letecké dopravy – viz níže). Lze očekávat důsledky promítající se ve výsledných cenách mnoha produktů. • Legislativní pozadí • Trh s emisními povolenkami byl v EU spuštěn v lednu 2005 a má za cíl za pomoci regulačních opatření snížit celkovou produkci oxidu uhličitého průmyslovými firmami. Těm se však pouze zvyšují náklady na výrobu. • Obsah návrhu • Navzdory uvedeným skutečnostem Rada i Komise trvají na oprávněnosti trhu s emisními povolenkami, a naopak jej chtějí ještě zpřísnit. Rada nicméně Komisi požádala, aby jej uvedla v soulad s požadavky Lisabonské strategie na posilování růstu a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. • Sporné body • Zástupci průmyslu trh s povolenkami dlouhodobě kritizují. Zvyšuje jejich náklady a ve výsledku i ce-

368

ny výsledných produktů. Navíc nijak nepřispívá k naplňování zásad volného trhu, spíše naopak. • Další vývoj • S posuny v dané věci se počítá v průběhu příštího roku. 1.4.3 Rada pro životní prostředí Trh s emisními povolenkami a letecká doprava • Rada ministrů životního prostředí na svém zasedání 2. prosince vyzvala Komisi, aby do konce roku 2006 zveřejnila konkrétní legislativní návrh, jak zainteresovat provozovatele letecké dopravy do trhu s tzv. emisními povolenkami. Cílem je zredukovat dopad odvětví na proces globálního oteplování. • Pozadí návrhu • Komise své komuniké vydala už v září. Navrhla v něm několik možností postupu včetně začlenění letecké dopravy do trhu s povolenkami. Rada její názor podpořila s tím, že výsledné řešení má (bez dalšího) vyvažovat ekologické a ekonomické požadavky. • Obsah návrhu • Nová pravidla by se měla dotknout všech letů v rámci EU – ať už půjde o vnitrostátní nebo mezistátní lety unijních či jiných společností. Cena cestovného by se v důsledku opatření neměla zvýšit o více než 9 € (v případě zpáteční letenky). • Sporné body / Reakce aktérů • Mezinárodní asociace leteckých přepravců (IACA) vyjádřila k návrhu Rady a Komise pochybnosti. Namísto legislativního řešení IACA požaduje „vícecestnou“ strategii, která by počítala např. i s technologickými inovacemi. • Další vývoj • Analýza, již žádá Rada po Komisi, by měla být hotova v průběhu první poloviny příštího roku a legislativní návrh bude pravděpodobně představen do konce roku 2006. 1.4.4 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Směrnice o pracovní době • Ministři sociálních věcí se 8. prosince zabývali prakticky výhradně problematikou dlouho projednávané směrnice o pracovní době. K dohodě však kvůli zásadním rozporům opět nedospěli. • Pozadí návrhu • Britské předsednictví 5. prosince představilo kompromisní návrh, zachovalo v něm však mož-


• •

• •

• •

nost zaměstnávat na základě individuální dohody i na úvazky nad 48 hodin týdně. Podpořila jej většina nových členských zemí, proti se postavila především Francie s Belgií, Španělskem, Řeckem, Kyprem, Portugalskem a Maďarskem. Obsah návrhu Velká Británie v průběhu vyjednávání ze svých cílů výrazně slevila a z opt-out coby pravidla byla ochotna udělat výjimku. Nakonec to ale nestačilo. I přesto, že lucemburský zástupce přišel s návrhem, jak uspokojit obě strany sporu: povolit opt-out za přesně stanovených podmínek. Sporné body Spor ministrů nakonec skončil na tom, jak vlastně opt-out definovat – zda jej vztahovat k zaměstnanci, nebo pracovní smlouvě. Ve druhém případě by mohl zaměstnanec uzavřít několik smluv a zákaz opt-out tak legálně obejít. Další vývoj Rada se bude otázkou směrnice o pracovní době zabývat znovu až za rakouského předsednictví.

1.4.5 Rada pro hospodářskou soutěž REACH • Na mimořádném jednání Rady pro hospodářskou soutěž 13. prosince byl pro některé komentátory překvapivě dosažen konsenzus o balíku několika desítek směrnic týkajících se registrace, evaluace a autorizace chemikálií. • Legislativní pozadí • REACH již na podzim 2005 schválil v plénu i EP. Rozhodnutí Rady je právem považováno za jeden z úspěchů britského předsednictví, které považovalo tuto legislativu za jednu ze svých politických priorit; ještě před zasedáním Rady se navíc očekávalo, že o odložení rozhodnutí požádá především Německo. • Sporné body a pozice jednotlivých aktérů • Německo hájilo během složitých kontroverzí obklopujících REACH především zájmy svých velkých výrobců chemikálií; REACH totiž výrazně zpřísňuje pravidla pro registraci a obchodování s 30 tis. chemikálií. • Výsledný verdikt Rady • Rada se nakonec rozhodla z těchto pozměňovacích návrhů přijmout ty, které více hovořily ve prospěch environmentálních zájmů, ulevovaly však zároveň zátěži, kterou REACH uvaluje na malé a střední výrobce (k nimž náleží i většina výrobců českých, již se z pochopitelných důvodů obávali, že REACH dále zdeformuje konkurenci, které jsou vystaveni).

1.4.6 Rada pro zemědělství Reforma cukerního pořádku • Na zasedání Rady ministrů zemědělství 24. listopadu byla schválena dlouho očekávaná reforma cukerního pořádku, kterou více než rok obklopovaly v evropských institucích vášnivé diskuse. • Legislativní pozadí • Jednalo se už o třetí návrh Komise poté, co první návrh z července 2004 byl odmítnut řadou členských zemí (především z řad nových členů), v jejichž případě by reforma de facto uměle omezovala a likvidovala produkci cukru, z někdejší soběstačných producentů a exportérů by se tedy stávali importéři v zájmu zachování produkce cukru v některých starších členských státech (Německo, Francie). • Obsah schváleného návrhu • Garantovaná cena cukru v EU by se podle něho měla snížit o 36 %; podstata tržní regulace, jíž produkce cukru na evropském trhu stále v masivním měřítku podléhá, se však nemění. • Nový návrh již současně neobsahuje vysoce spornou klauzuli, která umožňovala přesun produkčních kvót na cukr pro jednotlivé výrobce napříč hranicemi členských států, což by vedlo ke skutečnému přesunu produkce cukru ze zemí, které byly uměle označeny za nekonkurenceschopné (byla jim vypočtena nižší výrobní kvóta pro dotovaný cukr a figurovaly mezi nimi všechny nové členské státy včetně ČR) do „konkurenceschopných“ zemí s vyšší kvótou (která měla slučovat původní výrobní i vývozní kvótu). Současně návrh obsahuje vyšší kompenzace pro cukrovary, které budou muset kvůli ztrátě výrobních dotací ukončit produkci. • K aktérům, které očekává v souvislosti s reformou cukerního pořádku největší ztráta, paradoxně náležejí chudé země Afriky, Karibiku a Pacifiku, jejichž preferenční dovoz cukru do EU za snížená cla dosud zajišťovaly dohody, které těmto zemím částečně umožňovaly profitovat z pravidel CAP (produkovat i vyvážet s vývozní dotací). Snížení garantované ceny cukru, které na půdě WTO masivně požadovaly Brazílie, JAR či státy jihovýchodní Asie, se tedy dotkne především těchto výrobců.

369


II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost EU Rozšiřování EU • Otázka dalšího rozšiřování EU byla na přelomu listopadu a prosince spojena především s vývojem událostí týkajících se západního Balkánu. • Chorvatsko a Makedonie • V otázce Chorvatska, kde bylo rozhodnuto o zahájení přístupových rozhovorů simultánně s rozhodnutím týkajícím se Turecka (v říjnu 2005), byla odstraněna jedna z formálně často citovaných hlavních překážek jeho cesty do EU: chorvatským orgánům činným v trestním řízení se podařilo zatknout generála Ante Gotovinu figurujícího na seznamu válečných zločinců ICTY (Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii). Současně byla v prosinci diskutována otázka případné perspektivy vstupu Makedonie do EU ve smyslu přijetí její kandidatury ke členství v EU. • Rozšiřování EU jako oběť jednání o finanční perspektivě? • Problém možného sbližování Makedonie a EU se ovšem stal určitou obětí hysterie obklopující otázku jednání o budoucí finanční perspektivě. Především Francie naznačila, že bude vetovat makedonskou kandidaturu a zablokuje další rozšiřování seznamu kandidátů na členství v EU, pokud nebude respektováno její stanovisko k návrhu finanční perspektivy (především odmítání jakékoli reformy CAP a přijetí kompromisního britského návrhu, který základní parametry financování CAP zachovává překvapivě bez výrazných změn). 2.2 Finance EU Jednání o britských návrzích finanční perspektivy 2007–2013 • Otázka financování aktivit EU pro nadcházející období let 2007–2013 představovala v závěru roku 2005 de facto synonymum problému budoucnosti EU. • Finanční perspektiva z hlediska Velké Británie • Britský premiér Blair představoval hlavního kritika dosavadního systému, v němž přibližně 45 % evropského rozpočtu směřuje do sektoru zemědělství. • Finanční perspektiva na prosincovém summitu Evropské rady • Vyvrcholení diskuse o nové finanční perspektivě v druhé polovině roku 2005 mělo přijít na summitu Evropské rady ve dnech 15.–16. prosince.

370

• První britský návrh a jeho sporné body • Velká Británie prezentovala první verzi svého návrhu finanční perspektivy 5. prosince. Návrh obsahoval oproti původnímu návrhu Komise a lucemburské verzi, která se v podstatných bodech od návrhu Komise příliš neodlišovala (především pokud jde o finanční stropy navrhované v jednotlivých nadpisech-prioritách), snižování finančních stropů ve všech položkách pro jednotlivé roky sedmiletého období (zvláště patrné to bylo v obou podsložkách nadpisu 1, který má být věnován plnění cílů Lisabonské agendy; nadpis 1a obsahuje podporu konkurenceschopnosti, ekonomického růstu a zaměstnanosti, tedy např. podporu projektů určených k rozvoji malých a středních podniků, nadpis 1b tvoří známá kohezní politika, tedy podpora strukturálních fondů určených k financování zaostávajících regionů, běžných projektů regionálního rozvoje či infrastruktury). • Předmětem kontroverzí, s nimiž se proti britskému návrhu postavili především reprezentanti nových členských států, se staly hlavně prostředky určené pro strukturální fondy, tedy pro financování programů a projektů regionálního rozvoje, včetně fondu kohezního určeného pro financování regionů, jejichž HDP na osobu nedosahuje 90 % průměrného HDP Unie (dle stávajících kritérií náleží k těmto regionům všechny části ČR s výjimkou hlavního města Prahy). • Problém financování regionální politiky v EU-25 a britský rabat • Velká Británie coby čistý rozpočtový plátce odmítla variantu navyšování evropského rozpočtu již v červnu 2005 na zasedání Evropské rady (Komise navrhovala zvýšení rozpočtových stropů v nové finanční perspektivě až na 1,24 % HND EU). Británie odmítla i úspornější variantu lucemburského předsednictví navrhující maximální výdajový strop evropských rozpočtů pro roky 2007–2013 na 1,06 % HND EU. Namísto toho přišla s variantou blížící se původnímu postoji tzv. „gangu šesti“ čistých plátců, kteří odmítali platit do evropského rozpočtu více za účelem větších výdajů po rozšíření – navrhovala strop ve výši 1,03 %, situaci čerpání ze strukturálních fondů přitom řešila dvojím způsobem: trvala na tom, aby roční míra čerpání ze strukturálních fondů u všech členů (ať nových či starších) nepřesahovala 4 % jejich ročního HDP. • Regiony postupně ztrácející v rámci EU-25 nárok na čerpání fondů (v prvním sledu se to týkalo především některých španělských regionů) měly být rozděleny do několika skupin, nárok na čerpání prostředků jim přitom měl být snižován postupně, rozfázováním do několika let. Návrh současně


•

• •

• •

•

• •

• •

• •

zpřísňoval podmínky pro čerpání prostředků z Kohezního fondu i dalších strukturálních fondů. Británie současně nabízela, že se vzdá části svého rabatu, jehož prostřednictvím jsou jí každoročně navraceny 2/3 rozpočtových příspěvků jednotlivé státy na výplatu britského rabatu každoročně přispívají, Británie však přesto zůstává čistým plátcem do rozpočtu EU. Fond pro boj s následky globalizace Kontroverzní položkou britského návrhu, o níž se bohužel v kritikách přicházejících z řad nových členských zemí hovořilo málo, byla idea vytvoření Fondu pro kompenzaci následků globalizace, s níž britský premiér (podporovaný např. německou či francouzskou stranou) přišel již během summitu hlav států a vlád v Hampton Court. Prostředky z rezerv jakéhokoli nadpisu a jejich maximální strop není nikde stanoven. Reakce na první britský návrh Ostře se vyjadřovali především zástupci Polska, kteří upozorňovali na skutečnost, že dochází ke krácení možnosti čerpání pro nové členy, zatímco vůči starším členům je udržována politika maximální snahy zachovat či jen velmi postupně snižovat nároky, které jim dosud příslušely. Někteří noví členové (např. Slovensko) kritizovali i tu skutečnost, že britský návrh oproti původním ambicím nepřikročil k výraznější reformě financování (především společné zemědělské politiky, která by vedla k reformě této citlivé oblasti jako takové a že v této položce de facto konzervoval stávající stav). Druhý britský návrh Nový britský návrh neobsahoval oproti návrhu zveřejněnému 5. prosince významnější inovace, pokouší se pouze o navyšování prostředků v některých položkách týkajících se strukturálních fondů (o přibližně 2,5 mld. €), přísnější podmínky pro jejich čerpání modifikoval pouze částečně (částka má být ve prospěch nových členských států postupně uvolňována tak, aby nedošlo k okamžitému přesunu prostředků od regionů majících nárok na tyto prostředky v rámci tradičních příjemců z EU-15 k regionům nových členských států). Reakce na druhý britský návrh Postoj nových členských zemí byl opět poněkud rozdělen, i když se státy tzv. Visegrádské čtyřky spolu se státy Beneluxu pokusily o formulaci společného stanoviska, které apelovalo na výraznější zvýhodnění chudších a menších členských států v jednáních o finančním výhledu. Finanční perspektiva a Komise Předseda Komise Barroso mezitím na úvod jednání Evropské rady, která o osudu britského návrhu rozhoduje, prohlásil, že jeho Komise

podporuje fundamentální reformu evropských financí a rozpočtové politiky jako takové, má se o ní jednat ale teprve po roce 2008 (v této ideji Barrosa podpořil též britský premiér Blair); nyní je podle jeho slov klíčovou potřebou přijmout finanční výhled pro období 2007–2013. • Dílčí výsledky jednání Evropské rady • Poslední zprávy mapující vývoj jednání o finanční perspektivě na půdě Evropské rady 15. prosince již naznačovaly, že nový britský návrh nebude přijat na základě spojené opozice současného největšího příjemce financí v oblasti zemědělské politiky (Francie) a jednoho z nových členů, který v souvislosti se svým vstupem do EU doufal v největší profit ze strukturálních fondů (Polska). • Druhý britský návrh finanční perspektivy byl nakonec ještě ten večer v rámci prvního dne jednání Evropské rady odmítnut. Premiér Tony Blair vzápětí ohlásil úmysl předložit do konce prosincového jednání Evropské rady ještě třetí návrh. Výsledky Evropské rady z prosince 2005 • Oproti mnoha očekáváním právě třetímu návrhu Tonyho Blaira se podařilo de facto až během „třetího dne“ jednání, 17. prosince přibližně ve 3 hodiny ráno SEČ, uspět. • EU tak navzdory velmi silným a oprávněně skeptickým hodnocením dospěla k dlouho očekávané shodě na podobě finanční perspektivy pro roky 2007–2013. • Úspěšný třetí Blairův návrh vyčleňuje pro celé sedmileté období celkovou částku ve výši 862 mld. €, tak dlouho diskutovaná otázka celkového rozpočtového stropu tedy byla nakonec stanovena na 1,045% souč. HND EU. • K podstatným změnám oproti současnému způsobu financování politických aktivit EU náleží: 1) Krácení výše britského rabatu o 10,5 mld. €. 2) Dle Blairova prohlášení nemusí být dohodnutá strukturální podoba finanční perspektivy definitivní pro celé období 2007–2013. Dohodl se totiž současně s předsedou Komise Barrosem a zástupci dalších členských zemí na tom, že v letech 2008–2009 by mělo dojít k hlubší reformě financování EU, která by tak mohla poněkud změnit strukturu perspektivy ještě před rokem 2013. • Další sporné body Evropské rady • Dosažení shody na finanční perspektivě otevřelo automaticky také možnost shody na přijetí kandidatury Makedonie, kterou původně hodlala Francie zablokovat. Spornější otázku revize směrnice týkající se uplatňování snížené sazby DPH ovšem zástupci hlav států a vlád EU odložili na jednání Rady EcoFin 24. ledna 2006.

371


2.3 Justice a vnitro Kauza „tajných věznic“ CIA • V oblasti justice a vnitra se dostala na pořad jednání prosincového plenárního zasedání EP kontroverzní a hojně medializovaná otázka údajných věznic CIA pro zadržování nebezpečných osob podezřelých z teroristické činnosti, které měla americká strana po několik let provozovat na území některých nových členských států EU. • Ustavení parlamentní vyšetřovací komise • Představitelé jednotlivých politických frakcí v rámci EP se shodli na vytvoření dočasné ad hoc komise, která má kauzu „tajných“ věznic CIA prověřit. • Hodnocení • Ve skutečnosti mají být ovšem „vyšetřovací“ pravomoci dočasné komise značně omezené; může pouze vznášet podněty, nemůže provádět jakákoli skutečná šetření dané kauzy, její existence tedy bude spíše symbolická.

• •

• •

2.4 Zemědělství CAP a WTO • Největší část pozornosti v otázce společné zemědělské politiky EU a její budoucnosti na sebe strhávala v průběhu prosince 2005 úzká souvislost těchto otázek s projednáváním budoucnosti procesu liberalizace světového obchodu na půdě WTO. • Obsah jednání • Jeden z nejcitlivějších problémů jednání, která měla za cíl zabývat se otázkou rozvoje států třetího světa, včetně těch nejchudších, představuje problematika dokončení liberalizace světového obchodu se zemědělskými produkty. • Sporné body a postoje jednotlivých aktérů • Státy třetího světa v této otázce tlačí především na EU a USA, aby maximálně oslabily či zcela zrušily protekcionistický systém vývozních subvencí, které umožňují jejich zemědělcům vyvážet na světové trhy zemědělské produkty za cenu mnohonásobně sníženou, nežli je jejich cena např. v rámci EU, a diskriminační systém vysokých dovozních cel na zemědělskou produkci z třetích zemí. • Komisař pro vnější obchodní vztahy Mandelson přicházel do Hong Kongu s nabídkou 70 % snížení vývozních subvencí a průměrným snížením dovozních cel, které se podle citlivosti dané komodity pohybují v rozmezí 30 % – 60 % dovozní přirážky ke světové ceně dané komodity, o 46,5 %. Země třetího světa považují tuto nabídku ze strany EU za nedostatečnou, a to zejména pokud jde

372

•

o dovozní cla, která považují za nejvýznamnější diskriminační překážku volného přístupu svých produktů na evropské trhy. Podobně jim vadí skutečnost, že EU stále řadu zemědělských produktů zařazuje do tzv. „citlivé kategorie“, kde trvá na vyšších dovozních clech (cukr, banány, bavlna). Průběh summitu v Hong Kongu Jednání mající vyústit v dohodu o podpoře nejchudších zemí třetího světa se tak již během prvních dnů (měla trvat od 13. do 19. prosince) převážně proměnila ve spor EU, USA a některých progresivních států třetího světa (Čína, Brazílie), jejichž ekonomický potenciál jim již nyní umožňuje držet partnery z řad nejvyspělejších států do určité míry „v šachu“. Hongkongská jednání a problémy CAP Uvnitř EU se nejkritičtěji k reformním postojům komisaře Mandelsona vyjadřují zástupci tradičních zemědělských zemí (Francie, ale nyní již nově i Polska) a zemědělská lobby (COPACOGECA, ale též např. organizace sdružující na evropské úrovni mladé farmáře, tedy všichni ti, jichž se dotkne ukončení umělých podpor v oblasti evropského zemědělství a posílení konkurence z vnějšího prostředí). Z hlediska nových členských států je důležitá především snaha o to, aby tlak WTO nevedl EU a její starší členy k diskriminaci nových členů ve snaze zachovat maximum protekcionistických výhod v rámci EU-15 (směřuje k tomu politika redukované výplaty přímých plateb, opatření nové finanční perspektivy včetně politiky financování rozvoje venkova, stejně jako již existující či připravované úpravy v tržních režimech dosud nereformovaných komodit – cukr, ovoce a zelenina, víno).

Výsledky summitu v Hong Kongu • Podobně jako jednání Evropské rady o finanční perspektivě, také summit WTO v Hong Kongu dospěl navzdory velmi nervózní atmosféře, která ho provázela, ke kompromisnímu řešení v podobě návrhu deklarace, jež má v dubnu 2006 uzavřít celé kolo jednání v Dauhá. • EU se zavázala k úplnému zrušení vývozních subvencí do roku 2013 a k jejich „podstatné redukci“ do roku 2010 (USA původně tlačily na jejich úplné zrušení již k tomuto datu). V rámci rozvojové pomoci, která měla představovat vedle zemědělství jeden z klíčových bodů celého jednacího kola, bylo dosaženo shody na masivním navýšení technické pomoci 50 nejméně vyspělým státům; v jejich případě má také dojít k úplnému zrušení dovozních cel na jejich produkty exportované do vyspělých zemí.


I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 EVROPSKÝ PARLAMENT

Identita leteckých společností

Celoevropské mýtné

EP na zasedání pléna 16. listopadu velkou většinou schválil návrh týkající se informování cestujících o totožnosti provozujícího leteckého dopravce. Legislativní proces se v dané věci výrazně zrychlil po sérii leteckých neštěstí v létě letošního roku. První (pravidelně aktualizovaná) „černá listina“ nebezpečných leteckých společností by měla spatřit světlo světa v únoru 2006. Na jejím základě bude možné zakázat konkrétní letecké společnosti (ať už z EU či třetí země) vstup do vzdušného prostoru EU.

Dopravní výbor EP 14. listopadu v poměru 24:7 (při 18 absencích) schválil zprávu Corien Wortmann-Koolové týkající se návrhu, jenž má zavést celoevropské mýtné (tzv. směrnice Eurovignette). Zpráva je zcela v rozporu se společným postojem Rady, a proto se očekává (po formálním schválení návrhu ve druhém parlamentním člení) zahájení složitého dohodovacího řízení. Obsah zprávy EP se ve zprávě postavil za extenzivní zpoplatnění silnic v Evropě. Mýtné by od roku 2010 měla na většině silnic tzv. transevropské sítě platit všechna vozidla nad 3,5 t používaná pro nákladní dopravu s tím, že do mýtného by byly postupně započítávány i tzv. externí (skutečné) náklady na silniční dopravu, jež by výsledný poplatek ještě navýšily. Sporné body Rada oproti tomu navrhuje zpoplatnit nejprve vozidla nad 12 t, zdaleka ne v roce 2010 a bez započítání externích nákladů do konečného poplatku. Je pravda, že EP oproti svému názoru z prvního čtení některé formulace „oslabil“, stále však požaduje mnohem více, než je Rada schopna připustit – například označení všech městských oblastí za „citlivé“, což by znamenalo plošné navýšení mýtného ve všech městech, které jsou napojeny na tzv. transevropské sítě. (Rada přitom navrhuje používat toto označení jen výjimečně, např. v horských oblastech.) Další vývoj Plénum EP schválilo zprávu svého dopravního výboru na svém prosincovém zasedání. Další projednávání, tentokrát v rámci dohodovacího výboru, přijde na pořad začátkem příštího roku. Očekává se ostrý spor Rady a EP, který nakonec může vyústit i ve stažení návrhu směrnice.

Obsah návrhu Legislativní úprava zaručí, aby všechny národní úřady v EU předaly Komisi údaje o leteckých přepravcích, kteří jsou zakázáni v jejich zemi (včetně adekvátního zdůvodnění). Komise pak do měsíce zveřejní „blacklist“, který nahradí černé listiny jednotlivých zemí. „Blacklist“ bude aktualizován minimálně čtyřikrát ročně na žádost členského státu, Komise nebo Evropské agentury pro leteckou bezpečnost a bude zveřejněn na internetu. Kromě toho budou mít cestující právo vědět, zda je „jejich“ společnost bezpečná (a to i v případě letů mimo EU). Sporné body Návrh, jak vzešel z EP, zdaleka nepředstavuje ideální řešení. Pokouší se sice komplexně řešit poměrně chaotickou situaci na poli letecké přepravy, nicméně navzdory skutečnosti, že má jít o nařízení, mají mít členské státy i nadále pravomoc přijímat přísnější opatření, než budou zavedena formou unijního „blacklistu“. Kromě toho není zcela jasně dáno, jak by mělo probíhat případné odškodnění cestujících za to, že se jimi zvolená společnost po zarezervování letenky např. dostala na černou listinu (což navrhuje právě EP). Další vývoj Otázkou se 5. prosince zabývala Rada. Návrh vzešlý z EP formálně podpořila a otevřela tak cestu k vytvoření prvního celoevropského „blacklistu“.

373


Ten bude dostupný nejdříve v průběhu února 2006. Členské státy mají stanovenu měsíční lhůtu, během níž mají dodat Komisi podklady. Komise samotná má pak další měsíc na vypracování listiny. Až aplikace ukáže, nakolik je přijatá norma účinná či nakolik zbytečně omezuje leteckou přepravu v EU, jež – zdá se – bude i v budoucnu předmětem dalších administrativně-byrokratických omezení.

Směrnice o těžebním odpadu

Boj proti klimatickým změnám

Obsah návrhu Legislativa by měla sjednocovat podmínky pro zahájení, průběh a ukončení těžby v celé EU. Původní pravidla byla stanovena poměrně striktně, nicméně především na nátlak nových členských zemí došlo v průběhu dohodovacího řízení k jejich určitému zmírnění. Požadavek na revitalizaci krajiny po ukončení těžby bude vyžadován pouze u tzv. nebezpečných provozů. Podnikatelské subjekty navíc nebudou muset při zahajování těžby dokazovat, že disponují dostatečnými prostředky, které jim později umožní vrátit krajinu do původního stavu.

EP na plenárním zasedání 16. listopadu přijal v poměru 450:66 (při 143 absencích) vlastní zprávu (own-iniciative report) týkající se klimatických změn a boje proti nim. Text ukazuje na ambici EP neproporcionálně a nákladně regulovat velkou část individuálních aktivit, které dosud (zcela) nepodléhají evropským normám. Nutno ale dodat, že legislativní iniciativou disponuje v rámci EU pouze Komise (byť často s EP spolupracuje). Obsah zprávy Přijatý text stanovuje základní cíl snížit emise skleníkových plynů o 60–80 % do roku 2050 s tím, že se tak bude dít postupně v podobě střednědobých závazků a evropské instituce půjdou příkladem (EP by se měl zbavit jednoho ze svých sídel). Kromě toho se ve zprávě hovoří o zásadní revizi současného trhu s emisními povolenkami. Zainteresovány by nově neměly být pouze letecké společnosti, ale také jednotlivci. Automobily by měly mít stanoveny závazné a přísnější imisní limity a do roku 2009 by měla být v EU zavedena nová, ekologická daň. Další vývoj EP pochopitelně nezveřejnil podrobné parametry svých návrhů. Je navíc otázkou, nakolik bylo přijetí vlastní zprávy EP relevantním krokem v situaci, kdy se EU snaží postupně revitalizovat svou Lisabonskou strategii. EP zprávu přijal spíše jako politickou deklaraci EU angažovat se na poli boje proti skleníkovým plynům ve chvíli, kdy se schylovalo k zahájení Konference OSN o klimatických změnách v Montrealu. Z hlediska praxe se totiž zdá, že EU nenaplní ani požadavky známého Kjótského protokolu, jenž je v porovnání s deklarovanými závazky EP/EU jen velmi mírný (bez ohledu na to, že jeho skutečný efekt bude podle expertů stejně stěží rozpoznatelný).

374

EP se 21. listopadu dohodl s Radou v dohodovacím výboru na finálním textu návrhu kontroverzní směrnice o těžebním odpadu. Výbor stálých zástupců dohodu potvrdil o dva dny později, parlamentní delegace 29. listopadu. Nyní musejí návrh schválit ministři kvalifikovanou většinou a poslanci většinou absolutní.

Další vývoj Text bude muset ještě projít potvrzením v Radě a EP jako celku (prozatím se mu věnoval jen dohodovací výbor obou institucí). Původně se předpokládalo, že směrnice vstoupí v platnost už na konci letošního roku a členské státy budou mít dva roky na její implementaci. Nakonec ale bylo rozhodnuto přesunout konec projednávání z časových důvodů až na únor 2006, kdy se návrhu bude věnovat plénum EP. Směrnice o službách Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele přijal 22. listopadu v poměru 25:10 (při 5 absencích) zprávu týkající se dlouhodobě projednávaného kontroverzního návrhu směrnice o službách. Ve zprávě převládly návrhy pravicových (liberálních) poslanců včetně EPP-ED, kteří usilovali o opětovné „přiblížení“ původnímu návrhu Komise z února 2004. Pozadí návrhu Komise návrh předložila s cílem radikálně a „jednou pro vždy“ liberalizovat sektor služeb v celé EU, resp. zrušit současné administrativní, byrokratické a právní bariéry pro volný pohyb služeb, jednu ze základních svobod v rámci Unie. Hlavním prostředkem se měl stát tzv. princip originality, který by – zjednodušeně řečeno – zajišťoval, že kvalifikace pro provoz služby získaná v domov-


ském státě bude postačující pro její poskytování v rámci celé EU. Dosavadní legislativní proces od té doby probíhá pouze v EP, který zatím nebyl schopen vygenerovat své stanovisko pro první čtení. Socialistická zpravodajkyně Evelyne Gebhardtová se sice pokoušela o celkové omezení předmětu, rozsahu a dopadu návrhu, zdá se ale, že nyní má navrch koalice frakcí (včetně EPP-ED), které podporují liberalizující návrh Komise. Obsah zprávy Předmětem jednání Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele bylo 1 602 (!) pozměňovacích návrhů. Ve většině záležitostí se jeho zpráva přiblížila původním představám Komise. Princip originality byl v návrhu zachován, byť jen v omezené míře (bude třeba dodržovat bezpečnostní, environmentální a zdravotnické standardy hostitelské země) a do doby, než si provozovatel služby zajistí potřebné dokumenty v zemi, v níž se rozhodl podnikat (k „otestování“ trhu by mu tedy podle výboru měla postačovat kvalifikace z domovské země). Co se týče předmětu směrnice, i zde se výbor postavil na stranu Komise a vyjádřil se (alespoň rámcově) ve smyslu zařazení co nejširšího spektra služeb, které by byly normou pokryty. Specifické (tzv. veřejné) služby však budou podléhat přísnějším pravidlům, popř. budou moci být z dosahu směrnice ad hoc vyloučeny (notáři, gambling apod.). Reakce aktérů Zástupci zaměstnavatelů všeho druhu (UNICE, UEAPME, SME Union, Eurocommerce) vyjádřili po zveřejnění výsledků hlasování výboru své nadšení z toho, že po dlouhých peripetiích vzešel z EP jasný signál, že poslanci jsou pro liberalizaci služeb v EU. Naopak zástupce zaměstnanců (ETUC) prohlásil, že pokud se za názor výboru postaví i plénum EP, bude po Komisi požadovat stažení návrhu z legislativního procesu. ETUC vyjádřil výhrady jak k zachování principu originality, tak i ke spektru služeb, které by měly být směrnicí pokryty (ETUC požaduje co nejkratší seznam takto ošetřených služeb). Další vývoj Velká Británie jako předsednická země prohlásila, že bude usilovat o dosažení politické dohody o návrhu směrnice, na jejímž základě bude přijat tzv. společný postoj Rady (první čtení), do konce roku 2005. Plénum EP se má ke zprávě svého výboru vyjádřit na zasedání ve dnech 16.–19. ledna 2006.

V tomto směru nechybí odpůrcům současné podoby návrhu optimismus. Počítají totiž s tím, že poslanci se v plénu rozdělí podle národních preferencí a například francouzští zástupci pravice budou hlasovat nakonec proti návrhu (nebo se minimálně zdrží). Nařízení o zadržování a archivování telekomunikačních dat Evropský parlament během svého plenárního zasedání ve dnech 13.–15. prosince znovu otevřel otázku kontroverzního nařízení o zadržování a archivování telekomunikačních dat. Obsah nařízení Dle stávajícího návrhu, jenž byl na půdě pléna EP již projednáván, mají telekomunikační firmy po určitou dobu povinnost zadržovat a skladovat technická data o uskutečněných telefonických hovorech, o e-mailové komunikaci či o užívání internetu, s tím, že tato data by mohla být poskytnuta k pozdějšímu využití ze strany policie. Problematický bod návrhu tvořila skutečnost, že právní řády různých členských zemí připouštějí různou délku období, po nějž jsou telekomunikační firmy v daném státě oprávněny tato data skladovat a poskytovat policii. Sporné body Kontroverze obklopující tento návrh zahrnovaly na jedné straně obavy ze zásahů do osobních svobod jednotlivce, pokud bude uplatněna norma de facto nařizující zadržování telekomunikačních dat technické povahy shora, na celoevropské úrovni, na druhé straně postoj, že pouze norma celoevropského dosahu bude efektivní pro boj s mezinárodním terorismem a organizovaným zločinem na mezinárodní úrovni. K této interpretaci se silně přiklánělo britské předsednictví, které kladlo na tento vývoj v oblasti justice a vnitra ve svých legislativních programech velký důraz a dovedení nařízení o zadržování a skladování telekomunikačních dat do této fáze, která je blízká přijetí v plénu EP (jež se očekává), proto považuje za jeden z úspěchů svého funkčního období. Legislativní pozadí Na pořadu jednání evropských institucí (od původního návrhu Komise přes četná projednávání na půdě Rady pro justici a vnitro a příslušného výboru EP) se tento kontroverzní návrh přitom vyskytoval více než rok. Poslanci EP se v rámci své rozhodovací pravomoci přiklonili spíše k této druhé variantě, když prostřednictvím svých pozměňovacích návrhů ještě prodloužili nezbytnou dobu, po niž musí telekomunikační firmy příslušná data zadržovat a poskytnout na vyžádání policii.

375


Nařízení o době jízdy a době odpočinku Dohodovací výbor EP a Rady dospěl 6. prosince ke kompromisu ve věci návrhu nařízení o době jízdy a době odpočinku řidičů nákladních automobilů. Dohoda obsahuje i kontroverzní ustanovení o digitálních tachografech, jejichž povinné zavedení do všech kamionů se opět odkládá. EP neuspěl s výrazným omezením dob jízdy a jeho zpravodaj výslednou dohodu nepodpořil. Pozadí návrhu Návrh nařízení byl v dosavadním legislativním procesu z mnoha důvodů vysoce kontroverzní. Dohodovací řízení je toho důkazem. Členské státy se nemohly shodnout s EP a Komisí na míře regulace, již návrh předpokládá. Nařízení má jednoznačně stanovit pravidla pro všechny řidiče nákladních automobilů v rámci celé EU. Obsah návrhu Podle dosaženého kompromisu budou muset být všechna nová nákladní vozidla vybavena digitálním tachografem, umožňujícím výrazně přesnější měření doby jízdy a odpočinku, dvacet dní po zveřejnění daného nařízení. Norma nahradí nařízení 3820/85 a celkově přinese celou řadu novinek. Dojde např. k zásadnímu zkrácení povolené doby jízdy ze 76 hodin týdně na max. 56 hodin s tím, že během čtrnácti dnů bude možné strávit za volantem max. 90 hodin. Řidiči navíc budou muset každý den odpočívat min. 9 hodin (dnes 8 hodin) a jednou za čtrnáct dní budou mít právo na 45 hodin odpočinku v kuse (dnes toto právo neexistuje). Do doby řízení se nakonec nebude k nelibosti EP započítávat čas strávený jinak než za volantem (skládání nákladu ap.) Dojde ale až ke 2/3 zvýšení počtu předepsaných kontrol, majících zjistit, zda jsou nová pravidla skutečně dodržována. Sporné body Kompromis dohodovacího výboru jasně neříká, kdy vstoupí nařízení v platnost, tj. kdy budou vyžadovány digitální tachografy. Komise přitom na základě jiné normy jejich používání vyžaduje a do ledna 2006 pouze naplňování této legislativy nekontroluje. Lze proto očekávat spor Komise, která hodlá být od ledna nekompromisní, a členských států, které budou hájit své dopravce. EP a Rada sice chtějí finální podobu inkriminovaného návrhu schválit do konce dubna 2006, tím ale problémy nejspíš neskončí: většina přepravců se bude snažit registrovat své nové vozy před vstupem nařízení v platnost a pravděpodobně dojde k zahlcení příslušných úřadů. Digitální ta-

376

chografy totiž představují pro dopravce relativně vysokou investici. Další vývoj Začátkem příštího roku se očekává přijetí kompromisu jak předepsaným počtem ministrů (kvalifikovaná většina), tak i v plénu EP. V případě, že se tak nestane, bude projednávání legislativy ukončeno. Po všech obtížích, jimiž dosavadní negociace prošly, se to však neočekává. Směrnice o recyklaci odpadu v podobě použitých baterií Evropský parlament na plenárním zasedání 15. prosince schválil ve druhém čtení dlouhodobě diskutovanou tzv. směrnici o bateriích a jejich recyklaci. Legislativní pozadí Návrh této směrnice byl poprvé předložen Komisí v roce 2003; členské státy ani evropské instituce se od té doby dlouho nedokázaly shodnout na minimálním povoleném množství kadmia, rtuti a dalších zdraví nebezpečných chemikálií, které mohou obsahovat produkované baterie. Obsah směrnice Výsledná podoba směrnice, které dává EP schválením ve druhém čtení zelenou, tato maximální povolená množství stanovuje (maximální množství kadmia se týká pouze přenosných baterií a akumulátorů, maximální množství rtuti pak všech baterií), stejně tak jako závazek pro jednotlivé členské státy zlikvidovat prostřednictvím recyklace do deseti let 45 % použitých baterií (bezprostředně po vstupu směrnice v platnost platí šestileté přechodné období na recyklaci 25 % bateriového odpadu). V praxi jde opět o snahu harmonizovat normy týkající se recyklace bateriového odpadu napříč EU. Dosud existuje v této otázce množství různě nastavených podmínek (od povinnosti recyklovat 16 % bateriového odpadu platné ve Francii po 59 % vyžadovaných v Belgii), směrnice by tedy měla přispět především k harmonizaci těchto požadavků napříč EU. Pro ČR bude znamenat platnost této směrnice zpřísnění stávajících podmínek, což s sebou nese též povinnost přizpůsobit požadavkům adekvátní kapacity recyklačních zařízení i kontejnerů na sběr použitých baterií, i když rozhodnutí EP se nachází pod původně stanoveným prahem povinnosti recyklace 60 % bateriového odpadu, který navrhovala v Komise a který plošně zpřísňoval požadavky týkající se recyklace bateriového odpadu ve všech členských státech.


Kritika a dopady na nové členské státy Řada kritiků však dodnes hovoří o nerealističnosti požadavků směrnice; poukazují přitom, že Rakousko, jeden ze „šampiónů“ politiky ochrany životního prostředí a jedna z ekonomicky nejvyspělejších zemí EU, dosáhlo požadavku na likvidaci 40 % bateriového odpadu během čtrnácti let, požadavek recyklace 45 % bateriového odpadu během deseti let napříč celou EU od Portugalska po Pobaltí tak zaráží řadu expertů. Z důvodů finanční nákladnosti těchto požadavků i požadavků na zpřísnění norem obsahu nebezpečných chemikálií při výrobě baterií žádala v průběhu projednávání směrnice řada nových členských států (včetně ČR) o posunutí přechodných období pro implementaci požadavků nové směrnice. Finanční náklady likvidace bateriového odpadu mají nést producenti. Směrnice ještě čeká na schválení ve druhém čtení v rámci Rady pro životní prostředí, které proběhne v roce 2006. 1.2 EVROPSKÁ RADA Britský návrh týkající se snížených sazeb daně z přidané hodnoty Na pořad jednání Evropské rady ve dnech 15.–16. prosince se vedle klíčové otázky financování politik EU pro období 2007–2013 dostal též britský návrh reformy uplatňování snížené sazby daně z přidané hodnoty pro některé kategorie zboží a služeb. Legislativní pozadí a tendence evropské legislativy v daňové oblasti O návrhu jednal ještě před zasedáním Evropské rady 14. prosince Coreper, přičemž hlavním bodem sporu byla otázka, jaké druhy zboží a služeb mají nadále figurovat na seznamu položek, v jejichž rámci je v EU dovoleno uplatňovat sníženou sazbu DPH. Tato otázka je zajímavá v souvislosti s postupující snahou evropských institucí o harmonizaci v oblasti daňové politiky. Zatímco oblast nepřímých daní (právě DPH) je předmětem částečné harmonizace (EU nestanovuje jednotnou sazbu DPH, určuje pouze, v kterých kategoriích zboží a služeb je možné uplatňovat sazbu sníženou; stále se zpřísňující normy v této oblasti, včetně projednávané reformy, však k této harmonizaci postupně směřují), oblast daní přímých předmětem harmonizace není, především po posledním rozšíření EU se však na půdě evropských institucí velmi často objevují návrhy na společný postup v této citlivé otázce. Je to především

v souvislosti s často diskutovaným problémem tzv. „daňového dumpingu“, jejž dle některých starších členských států (Německo, Francie potýkající se s problémy zaostávání v ekonomickém růstu a s vysokou nezaměstnaností) uplatňují noví členové (nízké zdanění investic a podnikatelské činnosti, investiční pobídky), což vede k přesunu investorů na východ a je dle interpretace starších členských států hlavní příčinou zaostávání některých zemí EU-15 v ekonomickém růstu za EU-10. Harmonizace DPH na evropské úrovni z hlediska ČR ČR se musela již při vstupu do EU vyrovnat se zmíněnou částečnou harmonizací oblasti nepřímých daní (některé služby, např. restaurační či kadeřnické, musely být přeřazeny do vyšší kategorie DPH), v daňové oblasti se podařilo ČR vyjednat pouze některé výjimky a přechodná období (trvalá výjimka týkající se nezdaňování domácí výroby některých druhů alkoholu, přechodné období pro DPH u cigaret nejžádanějších značek a jiných tabákových výrobků či v případě poskytování některých služeb v oblasti vytápění anebo stavebních prací). Diskutovaná reforma, která představuje natolik důležitou část praktického dosahu politik EU, že se dostává na pořad jednání Evropské rady, kde debatování o ní může svým způsobem ovlivnit i ochotu některých států ke kompromisu v otázce finanční perspektivy, se týká obsahu seznamu produktů a služeb podléhajících snížené sazbě DPH. Sporné body – „balíkové jednání“ Evropské rady Britský kompromisní návrh na prodloužení uplatňování snížené sazby DPH v oblasti některých položek se přitom ještě před zasedáním Evropské rady stal předmětem kritiky především ze strany Německa. Platnost šesté směrnice o DPH, která doposud řídila režim těchto produktů a služeb, zařazených do nižší sazby DPH, má vypršet u některých položek a v případě některých členských států (včetně ČR) do konce roku 2005; do zvýšené sazby DPH by se tak mohly dostat např. opravy budov či jízdních kol. Členské státy se přitom nedokáží shodnout na tom, v kterých položkách má dojít k prodloužení uplatňování snížené sazby DPH. Z hlediska nových členských států je přitom klíčový požadavek, aby také ony měly možnost klíčová ustanovení této směrnice uplatňovat. Možnost přijetí dohody v otázce prodloužení platnosti směrnice je přitom sporná, může velmi lehce ztroskotat nejen na nedostatku konsenzu členských států o ní samotné, ale také na krachu dalších jednání v rámci Evropské rady (o finanční perspektivě či o kandidatuře Makedonie na členství v EU).

377


Ke státům, které vůči britskému návrhu projevovaly připomínky, náleží také Francie, která trvá na tom, aby ve snížené sazbě DPH figurovalo např. pohostinství; slibuje si tak zlepšení podmínek zaměstnávání v tomto sektoru. Británie navrhuje prodloužení platnosti seznamu produktů a služeb se sníženou DPH až do konce roku 2010 a na návrh Francie též zařazení restauračních služeb do této kategorie; ostatní žádosti o rozšíření seznamu byly ze strany Velké Británie odmítnuty (např. litevská snaha dosáhnout prodloužení možnosti uplatňování snížené sazby DPH v oblasti služeb lokálních tepláren). S touto skutečností nesouhlasí především Německo, které poukazuje na to, že britský postoj k francouzské žádosti je projevem logiky tzv. balíkového jednání – Británie si tímto ústupkem Francii chce vynutit její souhlas se svým návrhem finanční perspektivy. Také některé nové členské státy, jimž v nadcházejících letech vyprší přechodná období týkající se uplatňování snížené sazby DPH u některých služeb (právě lokální vytápění či konstrukční práce), ale i někteří starší členové poukazují na to, že se britský návrh neubírá správným směrem a neodpovídá na skutečné potřeby členských států (Slovensko, Dánsko, Švédsko). Slovenský postup lze vztáhnout také ke skutečnosti, že současná vláda uplatňující velmi liberální politiku rovné daně pohlíží negativně na jakékoli snahy zpřísňovat daňovou harmonizaci na nadnárodní úrovni a zasahovat tak výrazněji do svobody členských států uplatňovat vlastní daňovou politiku. Britský návrh naopak v klíčových bodech podpořilo Rakousko. Dle vyjádření zástupců české delegace odjíždějící na prosincové jednání Evropské rady je z hlediska ČR důležité prosadit možnost prodloužení uplatňování snížené sazby DPH ze strany měst, obcí a regionů, které čerpají prostředky ze strukturálních fondů na jednotlivé projekty. Hodnocení Postoje jednotlivých sporných stran ilustrují těžkosti vyplývající z nutnosti přijmout určitou formu „daňového diktátu“, která na úrovni EU již nyní existuje a v řadě oblastí postrádá logiku (např. právě návrh na uplatňování snížené DPH v oblasti restauračních služeb, jenž má sloužit coby předmět „výměnného obchodu“ během jednání o finanční perspektivě, zatímco jiné požadavky jsou odmítány). Správnou odpovědí na tento problém by zřejmě bylo úplné zrušení daňové harmonizace v oblasti nepřímých daní na evropské úrovni, trend v oblasti daňové politiky na úrovni EU je však spíše takový, že se harmonizační snahy stále více objevují

378

i v jiných oblastech, než je oblast daní nepřímých (dokumentem, který měl pravomoc nadnárodních institucí vůči členským státům v této oblasti posílit, byla i evropská ústava; snahy o prosazení některých jejích bodů v praxi se nyní, po referendech ve Francii a Nizozemí, objevují na úrovni projednávání sekundární legislativy). 1.3 KOMISE Vzájemné uznávání dopravních přestupků Komise při příležitosti ministerské konference o bezpečnosti silničního provozu v listopadu znovuoživila myšlenku předložit legislativní návrh, který by umožnil vzájemné uznávání dopravních přestupků ve všech státech EU. Legislativní pozadí V současnosti je otázka dopravních přestupků (a obecně úpravy silničního provozu) plně v kompetenci jednotlivých členských států. Princip volného pohybu osob v rámci EU však znemožňuje efektivní vymáhání právních přečinů, mj. i dopravních přestupků. Komise proto dlouhodobě zvažuje zveřejnění návrhu, který by se pokoušel danou problematiku řešit. Žádné konkrétní parametry ale zatím nejsou známy. Komisař pro dopravu Jacques Barrot, zastánce legislativního řešení, jen prohlásil, že myšlenku vzájemného uznávání podporuje většina členských států. Sporné body Implementace legislativního řešení bude podle kritiků velmi nákladná a vyžádá si další administrativní kapacity. Krom toho jde po nedávném klíčovém rozsudku Evropského soudního dvora, týkajícího se práva označovat některé aktivity za celoevropské trestné činy, o další náznak infiltrace nadnárodní instituce do právního řádu národních států tam, kde to dosud minimálně nebylo běžné. Zavedení navrhované normy s sebou ponese nutnost propojit národní registry řidičských průkazů a registračních značek, zvýšit kooperaci mezi zainteresovanými úřady i (pravděpodobně) harmonizovat některé dopravní přestupky (byť pravděpodobně bez určení jednotné výše pokut). Další vývoj Rakousko, předsednická země EU v první polovině roku 2006, bude podle svých zástupců brát náměty Komise v úvahu: bezpečnost na silnicích se má stát hlavní částí jeho programu v oblasti dopravy.


Další ministerské setkání na toto téma se očekává v březnu 2006. Lze předpokládat, že Komise právě tam (alespoň neformálně) zveřejní první návrh na vzájemné uznávání dopravních přestupků. Právo požadovat tresty za porušení práva EU Komise v listopadu dala najevo, že vyvodí důsledky ze zářijového rozsudku Evropského soudního dvora, který jí dal zapravdu v žalobě a rozhodl, že EU má (namísto členských států) právo požadovat kriminální sankce v případě porušení legislativy v oblasti životního prostředí, protože daná problematika spadá do komunitárního (nikoliv mezivládního) pilíře Unie. Komise oznámila, že hodlá rozsudku využít ve smyslu posílení své pravomoci, protože kriminálních sankcí, které vycházejí z práva EU, je už nyní v platnosti celá řada. Konkrétně to znamená, že by měly být přijaty nové, revidované normy, jež budou brát v úvahu právě zmiňovaný rozsudek (bude změněna jejich právní báze). Změny by se měly dotknout přečinů v oblasti padělání eura a platebních karet, praní špinavých peněz, mořského znečištění, pašování lidí, počítačových trestných činů a boje proti korupci v privátním sektoru. Do přijímání uvedených norem by měl být plně zainteresován EP, který stál dosud při schvalování kriminálních sankcí vymahatelných přímo EU stranou. Komise zvažuje i úpravu otázky ochrany duševního vlastnictví a finančních zájmů EU. Komise rozsudek přivítala s konstatováním o posílení demokracie v EU, britští konzervativci se naopak obávají „neviditelného“ posílení nadnárodních institucí na úkor pravomocí členských států. Jeden z představitelů Komise prohlásil, že Komise netrvá na stanovení celoevropských kriminálních sankcí „za každou cenu“, jde jí pouze o využití práv, které má. Jinak řečeno, „pokud to bude nutné pro vymáhání práva EU, bude Komise schopna a ochotna přistoupit k harmonizaci trestů odnětí svobody za určité přečiny“. Právní názory na danou záležitost se prozatím velmi různí, je ale pravděpodobné, že určitý „nadnárodní posun“ očekávat lze. Hlavním problémem nyní zůstává, zda legislativní autority – Rada a EP – přistoupí na návrh Komise, která chce v případě úpravy právních základů některých norem v souladu s rozsudkem uzavřít politickou dohodu o plném zachování jejich obsahu (v zájmu zajištění právní jistoty). Zdá se, že Rada vzhledem k tomu, že vydáním rozsudku spor s Komisí prohrála, bude zásadně proti a bude vyžadovat zcela nové projednání daných legislativních textů.

Televize bez hranic Komise 13. prosince učinila zásadní obrat ve věci revize tzv. směrnice o televizi bez hranic. Navzdory mnoha předchozím ujištěním nakonec přistoupila k restriktivnímu návrhu, který by se měl vztahovat i na tzv. nelineární služby. Pozadí návrhu EP na začátku září konstatoval, že stávající podoba směrnice o televizi bez hranic je nevyhovující, protože nepokrývá celé spektrum nově se objevivších (především online) služeb, což může podle něj vést k ohrožení tzv. evropského audiovizuálního modelu. Komise se proto rozhodla připravit revizi šestnáct let staré normy. Obsah návrhu Návrh revize není navzdory očekáváním méně regulativní, ale naopak se pokouší do rámce směrnice včlenit i tzv. nelineární služby, které jsou zákazníkovi z podstaty věci „šity na míru“: internet, video on demand apod. Směrnice rovněž neumožňuje poskytovatelům audiovizuálních služeb vysílat takové množství reklamy, jaké uváží za vhodné, ale max. 12 minut za hodinu. Sporné body Rozšíření „hranic“ směrnice o televizi bez hranic je problematické, protože nelineární služby nemohou naplňovat základní požadavek směrnice: vysílat určité množství evropské produkce, resp. reklamy. Komise sice připouští, že je to pravda, zároveň však usiluje o „sladění“ nových služeb s těmi stávajícími, na něž se poměrně přísná pravidla vztahují. Řešením by proto měl být model pravidelného přezkoumávání, zda současná směrnice slouží svému účelu, a v případě, že ne, pak by se měla stát pravidla vztahující se na nelineární služby nedílnou součástí směrnice. Další vývoj Poskytovatelé nelineárních služeb se proti návrhu Komise okamžitě ohradili. V rané fázi, nota bene před vánočními svátky, však nepřistoupili k žádným konkrétním krokům. Ty se čekají až začátkem příštího roku a podle některých pozorovatelů mohou nabýt i rozměrů aktivit před schvalováním směrnice o softwarových patentech.

379


1.4 RADA 1.4.1 Coreper Plán rotace předsednictví EU Na zasedání 12. prosince zveřejnil Coreper nový plán rotace předsednictví EU-25 do roku 2018. K jeho potvrzení došlo v rámci jednání Rady ministrů zahraničních věcí (Rada pro všeobecné záležitosti). ČR předsednickou zemí v roce 2009 První z nových členských zemí, která bude předsedat EU, je Slovinsko (v první polovině roku 2008), ČR se dostane k předsednickému postu o rok později, v první polovině roku 2009. Podle dohody Rady by mělo dojít k modifikaci seznamu po přijetí Rumunska a Bulharska, tak aby se Bulharsko mohlo stát předsednickou zemí EU v druhé polovině roku 2019. Evropská ústava předvídala seskupování jednotlivých předsednictví do skupin po třech, v rámci jedné skupiny by jednotlivé členské země měly úzce koordinovat priority mezi sebou navzájem a spolupracovat. Sporné body Pozice ČR by v takovém případě nebyla příliš jednoduchá, v jedné skupině s ní totiž měly figurovat Francie a Švédsko. Systém úzké spolupráce předchozí a nastupující předsednické země již částečně funguje v rámci tzv. „trojky“ a je patrný zejména v práci Výboru stálých zástupců (Coreper), který předjednává agendu před jednáním samotných rad ministrů a rozhoduje o méně důležitých otázkách, podobně „trojka“ funguje na bázi stávajících mechanismů Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Povinnost skupinového předsednictví, sdílení a vzájemné koordinace agendy, tak jak jej předvídala ústava však dosud v primárním právu zakotveno není. Státy, které se ujaly předsednictví EU v roce 2005, Lucembursko a Velká Británie, své priority úzce konzultovaly a koordinovaly v řadě oblastí (životní prostředí, sociální politika, za svůj společný cíl považovaly např. úsilí o prosazení balíku legislativy týkající se registrace, evaluace a autorizace chemikálií REACH). Dělo se tak však na více méně dobrovolné bázi, bude tedy otázkou, jakým způsobem bude ČR koordinovat své priority s jedním z největších a mocensky nejsilnějších aktérů evropské integrace, Francií, která hraje v EU momentálně především roli blokátora nezbytných reforem (CAP, rozpočtová politika EU, proces dalšího rozšiřování), a Švédskem, jednou z nejvyspělejších zemí EU s tradičním zájmem o environmentální témata, se

380

zájmem na zachování svého sociálního modelu a prozatímním nezájmem o vstup do eurozóny. Jaké priority bude právě ČR během svého předsednictví prosazovat, to je prozatím spíše otázkou, je však každopádně potřebné, aby k jejich vyprofilování došlo dříve, než jí bude hájení některých priorit silnějším partnerem vnuceno. 1.4.2 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Třetí železniční balík Rada ministrů dopravy se sešla 5. prosince. Na pořadu byla především otázka liberalizace železniční dopravy (tzv. třetí železniční balík) a formální přijetí návrhu o identitě leteckých společností (viz výše). Ve věci celoevropských řidičských průkazů se navzdory očekávání žádný posun nekonal. Téma je stále příliš kontroverzní, než aby se na něm ministři shodli. Rámcově se pouze přiklonili k řešení v rámci šestadvacetiletého přechodného období. V případě liberalizace na železnici se Rada přiklonila k původnímu návrhu Komise, který počítá s liberalizací osobní dopravy do roku 2010 (EP navrhoval rok 2008) na všech mezinárodních linkách v EU (byť by cestující dané linky využil jen k cestě v rámci jedné země). Došlo tak k faktickému povolení tzv. kabotáže v osobní železniční dopravě, byť by podle Rady nemělo docházet k situacím, kdy si jednotliví provozovatelé budou zřizovat mezinárodní linky jen proto, aby pak konkurovali domácím přepravcům toho kterého členského státu. EP se staví za liberalizaci veškeré železniční dopravy do roku 2012, Rada však takový postoj odmítla s tím, že k navrhovanému datu je úplná liberalizace nerealizovatelná. Navíc ve společném prohlášení s Komisí tvrdí, že takový postup by byl v nesouladu s navrhovaným nařízením o kontraktech ve veřejné dopravě, které umožní udělovat veřejné zakázky na konkrétní vnitrostátní služby bez výběrových řízení. Co se týče práv cestujících po železnici, další složky železničního balíku, rozhodla Rada ve prospěch začlenění méně ambiciózní, zato však proporcionální Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), jež je nyní pramenem mezinárodního práva. Podle názoru Rady stačí v zájmu zajištění práv cestujících pouze její transponování do právního řádu EU a doplnění adekvátní formulace týkající se cestujících se sníženou mobilitou. Cestující tak např. získají právo na kompenzace při zpoždění spoje až do výše 50 % jízdného.


V návrhu certifikace vlakových posádek Rada při rozhodování sledovala vlastní kompromis z loňska, kdy se v tzv. obecných směrech přiklonila k relativně volnému režimu: certifikovat pouze strojvůdce a pouze ty, kteří řídí vlaky na mezinárodních linkách (tedy v souladu s návrhem o liberalizaci osobní železniční dopravy). Trh s emisními povolenkami Ministři odpovědní za oblast energetiky na svém zasedání 5. prosince vyzvali Komisi, aby co nejrychleji revidovala dosavadní pravidla fungování trhu s tzv. emisními povolenkami (zatím bez zapojení provozovatelů letecké dopravy – viz níže). Lze očekávat důsledky promítající se ve výsledných cenách mnoha produktů. Legislativní pozadí Trh s emisními povolenkami byl v EU spuštěn v lednu 2005 a má za cíl za pomoci regulačních opatření snížit celkovou produkci oxidu uhličitého průmyslovými firmami. Těm se však pouze zvyšují náklady na výrobu. V pozadí stojí představa o Unii coby světovém lídrovi ve snižování produkce skleníkových plynů podle parametrů tzv. Kjótského protokolu. Dosavadní praxe však ukazuje, že EU není při naplňování své vize úspěšná – své emise snížila pouze o 1,7 %, přičemž protokol požaduje 8 % (a obecně se tvrdí, že globálnímu oteplování se tím stejně nezabrání). Poslední průzkumy navíc ukazují, že produkce CO2 se má v následujícím období naopak zvýšit. Krom toho Velká Británie nalezla v rámci trhu s povolenkami cestu, jak navýšit vlastní limity na produkci skleníkových plynů tak, aby to odpovídalo jejím zájmům. Její postup fakticky schválil i Evropský soudní dvůr. Obsah návrhu Navzdory uvedeným skutečnostem Rada i Komise trvají na oprávněnosti trhu s emisními povolenkami, a naopak jej chtějí ještě zpřísnit. Rada nicméně Komisi požádala, aby jej uvedla v soulad s požadavky Lisabonské strategie na posilování růstu a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Sporné body Zástupci průmyslu trh s povolenkami dlouhodobě kritizují. Zvyšuje jejich náklady a ve výsledku i ceny výsledných produktů. Navíc nijak nepřispívá k naplňování zásad volného trhu, spíše naopak. Řešením by bylo vedle byrokratických nařízení (nebo namísto nich) počítat i s technologickými inovacemi schopnými snížit množství emisí skle-

níkových plynů. Kromě podobných nebo vyšších účinků, než jaké má současná strategie trhu s povolenkami, by došlo i k žádoucímu oživení evropských výzkumných pracovišť a k přirozenému posílení evropské konkurenceschopnosti. Další vývoj S posuny v dané věci se počítá v průběhu příštího roku. Zprávu o dosavadním fungování trhu s emisními povolenkami předloží Komise do 30. června. Formální legislativní návrh pak bude zveřejněn nejdříve na konci roku 2006. 1.4.3 Rada pro životní prostředí Trh s emisními povolenkami a letecká doprava Rada ministrů životního prostředí na svém zasedání 2. prosince vyzvala Komisi, aby do konce roku 2006 zveřejnila konkrétní legislativní návrh, jak zainteresovat provozovatele letecké dopravy do trhu s tzv. emisními povolenkami. Cílem je zredukovat dopad odvětví na proces globálního oteplování. Pozadí návrhu Komise své komuniké vydala už v září. Navrhla v něm několik možností postupu včetně začlenění letecké dopravy do trhu s povolenkami. Rada její názor podpořila s tím, že výsledné řešení má (bez dalšího) vyvažovat ekologické a ekonomické požadavky. Ministři Komisi rovněž požádali o detailní analýzu ekologických, ekonomických a sociálních dopadů navrhovaného řešení. Obsah návrhu Nová pravidla by se měla dotknout všech letů v rámci EU – ať už půjde o vnitrostátní nebo mezistátní lety unijních či jiných společností. Cena cestovného by se v důsledku opatření neměla zvýšit o více než 9 € (v případě zpáteční letenky). Sporné body / Reakce aktérů Mezinárodní asociace leteckých přepravců (IACA) vyjádřila k návrhu Rady a Komise pochybnosti. Namísto legislativního řešení IACA požaduje „vícecestnou“ strategii, která by počítala např. i s technologickými inovacemi. Nová norma je podle IACA zbytečná a navíc představuje další z normativních omezení, která se v poslední době na oblast letecké dopravy snášejí. V podobném duchu se vyjádřil i „externí aktér“, americká Federální asociace pro letectví (FAA).

381


Další vývoj Analýza, již žádá Rada po Komisi, by měla být hotova v průběhu první poloviny příštího roku a legislativní návrh bude pravděpodobně představen do konce roku 2006. Se zapojením leteckých přepravců do trhu s emisními povolenkami se počítá nejdříve v roce 2008. 1.4.4 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Směrnice o pracovní době Ministři sociálních věcí se 8. prosince zabývali prakticky výhradně problematikou dlouho projednávané směrnice o pracovní době. K dohodě však kvůli zásadním rozporům opět nedospěli. Pozadí návrhu Britské předsednictví 5. prosince představilo kompromisní návrh, zachovalo v něm však možnost zaměstnávat na základě individuální dohody i na úvazky nad 48 hodin týdně. Podpořila jej většina nových členských zemí, proti se postavila především Francie s Belgií, Španělskem, Řeckem, Kyprem, Portugalskem a Maďarskem. Tyto státy naopak počítají s postupným zánikem tzv. opt-out klauzule a staví se za přísnější ochranu zaměstnanců, která je podle zastánců opt-out v přímém rozporu se snahami EU zvýšit svou konkurenceschopnost na světovém trhu. Obsah návrhu Velká Británie v průběhu vyjednávání ze svých cílů výrazně slevila a z opt-out coby pravidla byla ochotna udělat výjimku. Nakonec to ale nestačilo. I přesto, že lucemburský zástupce přišel s návrhem, jak uspokojit obě strany sporu: povolit opt-out za přesně stanovených podmínek. Sporné body Spor ministrů nakonec skončil na tom, jak vlastně opt-out definovat – zda jej vztahovat k zaměstnanci, nebo pracovní smlouvě. Ve druhém případě by mohl zaměstnanec uzavřít několik smluv a zákaz opt-out tak legálně obejít. Další vývoj Rada se bude otázkou směrnice o pracovní době zabývat znovu až za rakouského předsednictví. Navzdory optimismu, který vyjádřil komisař Vladimír Špidla, však zdaleka neexistuje přesvědčení, že by se v následujícím půlroce mělo ve věci směrnice výrazněji postoupit kupředu. Sociální partneři jednání

382

Rady nekomentovali s odůvodněním, že se nebudou vyjadřovat k něčemu, co se vlastně neudálo. 1.4.5 Rada pro hospodářskou soutěž REACH Na mimořádném jednání Rady pro hospodářskou soutěž 13. prosince byl pro některé komentátory překvapivě dosažen konsenzus o balíku několika desítek směrnic týkajících se registrace, evaluace a autorizace chemikálií. Legislativní pozadí REACH již na podzim 2005 schválil v plénu i EP. Rozhodnutí Rady je právem považováno za jeden z úspěchů britského předsednictví, které považovalo tuto legislativu za jednu ze svých politických priorit; ještě před zasedáním Rady se navíc očekávalo, že o odložení rozhodnutí požádá především Německo. Sporné body a pozice jednotlivých aktérů Německo hájilo během složitých kontroverzí obklopujících REACH především zájmy svých velkých výrobců chemikálií; REACH totiž výrazně zpřísňuje pravidla pro registraci a obchodování s 30 tis. chemikálií. Nad návrhem se střetly nejen různé resortní rady ministrů (především Rada pro hospodářskou soutěž a Rada pro životní prostředí) a jednotlivé výbory EP, ale také různá lobbistická sdružení (zástupci velkých průmyslových výrobců UNICE, malých a středních podnikatelů UEAPME, spotřebitelů BEUC, evropské obory sdružené v ETUC a především různé skupiny hájící zájmy environmentální od Greenpeace po WWF). Výsledkem jejich masivního lobbingu byla publikace desítek studií dokazujících na jedné straně nezbytnost přijetí REACH pro ochranu zdraví člověka i životního prostředí, na druhé straně poukazující na ekonomické ztráty, které nákladná registrace, nová byrokratizace a přísnější podmínky platící pro výrobce i obchodníky s chemikáliemi přinese. Jen EP a jednotlivé výbory, v nichž byl návrh projednáván, připojil k původnímu návrhu Komise (i pod vlivem lobby) téměř 1 000 pozměňovacích návrhů. Výsledný verdikt Rady Rada se nakonec rozhodla z těchto pozměňovacích návrhů přijmout ty, které více hovořily ve prospěch environmentálních zájmů, ulevovaly však zároveň zátěži, kterou REACH uvaluje na malé a střední výrobce (k nimž náleží i většina výrobců českých, již se z pochopitelných důvodů obávali, že REACH dále zdeformuje konkurenci, které jsou vystaveni).


Skupinu, která může být s výsledným návrhem nejméně spokojena, tedy představují zástupci velkých chemických producentů v UNICE. Nejspornější bod jednání, který ještě čeká na dořešení ze strany expertních skupin, představovala problematika autorizace a možností nahrazovat chemikálie substituty, což je otázka citlivá jak z environmentálního hlediska, tak z hlediska ekonomického (přísná pravidla autorizace mohou vést k dílčí monopolizaci v odvětví). Podobným problémem byla otázka lhůt pro platnost autorizace; EP navrhoval povinnost žádat po pěti letech o novou autorizaci u chemických produktů, Rada odmítla tuto striktní hranici s poukazem, že vypršení lhůty autorizace by mělo být ponecháno na Evropské chemické agentuře, která o nich bude rozhodovat. Rada navíc prosazuje, aby praktické dopady REACH (především jeho vliv na trh s chemikáliemi) byly po dvou letech přezkoumány. Dá se očekávat, že vliv zpřísnění pravidel regulace a autorizace chemické výroby a jejich přesun na nadnárodní úroveň bude nemalý. 1.4.6 Rada pro zemědělství Reforma cukerního pořádku Na zasedání Rady ministrů zemědělství 24. listopadu byla schválena dlouho očekávaná reforma cukerního pořádku, kterou více než rok obklopovaly v evropských institucích vášnivé diskuse. Legislativní pozadí Jednalo se už o třetí návrh Komise poté, co první návrh z července 2004 byl odmítnut řadou členských zemí (především z řad nových členů), v jejichž případě by reforma de facto uměle omezovala a likvidovala produkci cukru, z někdejší soběstačných producentů a exportérů by se tedy stávali importéři v zájmu zachování produkce cukru v některých starších členských státech (Německo, Francie). Druhý návrh Komise z prosince 2004 poté znamenal pouze kosmetické změny, navíc přinášel mnohem menší snížení zaručené výkupní ceny cukru v EU, než bylo původně plánováno. Teprve třetí návrh Komise

prošel rozhodováním Rady, částečně především pod tlakem WTO, která požadovala vyřešení otázky tržního režimu cukru v EU do zahájení summitu v Hong Kongu. Obsah schváleného návrhu Garantovaná cena cukru v EU by se podle něho měla snížit o 36 %; podstata tržní regulace, jíž produkce cukru na evropském trhu stále v masivním měřítku podléhá, se však nemění. Nový návrh již současně neobsahuje vysoce spornou klauzuli, která umožňovala přesun produkčních kvót na cukr pro jednotlivé výrobce napříč hranicemi členských států, což by vedlo ke skutečnému přesunu produkce cukru ze zemí, které byly uměle označeny za nekonkurenceschopné (byla jim vypočtena nižší výrobní kvóta pro dotovaný cukr a figurovaly mezi nimi všechny nové členské státy včetně ČR) do „konkurenceschopných“ zemí s vyšší kvótou (která měla slučovat původní výrobní i vývozní kvótu). Současně návrh obsahuje vyšší kompenzace pro cukrovary, které budou muset kvůli ztrátě výrobních dotací ukončit produkci. ČR a reforma cukerního pořádku Pro ČR, kde produkce cukru v důsledku restrukturalizace a orientace trhu na země EU během 90. let až do současnosti již poklesla (stále jsme však druhým největším producentem cukru mezi novými členskými státy po Polsku), neznamená úplnou likvidaci produkce cukru, jakou by přinesl původní návrh reformy; snížení garantované ceny, krácení kvót i čelení „konkurenci“ zemí EU-15, v nichž bude masivnější dotování pokračovat, však další útlum přinese. K aktérům, které očekává v souvislosti s reformou cukerního pořádku největší ztráta, paradoxně náleží chudé země Afriky, Karibiku a Pacifiku, jejichž preferenční dovoz cukru do EU za snížená cla dosud zajišťovaly dohody, které těmto zemím částečně umožňovaly profitovat z pravidel CAP (produkovat i vyvážet s vývozní dotací). Snížení garantované ceny cukru, které na půdě WTO masivně požadovaly Brazílie, JAR či státy jihovýchodní Asie, se tedy dotkne především těchto výrobců.

383


II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 2.1 BUDOUCNOST EU Rozšiřování EU Otázka dalšího rozšiřování EU byla na přelomu listopadu a prosince spojena především s vývojem událostí týkajících se západního Balkánu. Chorvatsko a Makedonie V otázce Chorvatska, kde bylo rozhodnuto o zahájení přístupových rozhovorů simultánně s rozhodnutím týkajícím se Turecka (v říjnu 2005), byla odstraněna jedna z formálně často citovaných hlavních překážek jeho cesty do EU: chorvatským orgánům činným v trestním řízení se podařilo zatknout generála Ante Gotovinu figurujícího na seznamu válečných zločinců ICTY (Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii). Současně byla v prosinci diskutována otázka případné perspektivy vstupu Makedonie do EU ve smyslu přijetí její kandidatury ke členství v EU. Rozšiřování EU jako oběť jednání o finanční perspektivě? Problém možného sbližování Makedonie a EU se ovšem stal určitou „obětí“ dění obklopujícího otázku jednání o budoucí finanční perspektivě. Především Francie naznačila, že bude vetovat makedonskou kandidaturu a zablokuje další rozšiřování seznamu kandidátů na členství v EU, pokud nebude respektováno její stanovisko k návrhu finanční perspektivy (především odmítání jakékoli reformy CAP a přijetí kompromisního britského návrhu, který základní parametry financování CAP zachovává překvapivě bez výrazných změn). Hlasy komentátorů hovoří o tom, že případná nedohoda o finanční perspektivě zablokuje další postup v rozšiřování EU, a to i pokud jde o státy, v jejichž případě bylo o zahájení přístupových rozhovorů již rozhodnuto (Chorvatsko, Turecko). Hodnocení Jako by se tedy vracela atmosféra obklopující někdejší kontroverze ohledně evropské ústavy. V případě jejího nepřijetí se též hovořilo o možnosti zablokování procesu rozšiřování EU i celého integračního procesu jako takového. Nutno ovšem podotknout, že v tomto případě je situace vážnější;

384

na rozdíl od euroústavy, která hrála do značné míry i symbolickou úlohu „zástěrky“ skutečných současných problémů evropské integrace, otázka finanční perspektivy představuje hmatatelnější problém, přestože částky, o něž se jednotlivé členské státy přou, též nepředstavují garantované sumy peněz, spíše garantované možnosti. Rumunsko a Bulharsko Znepokojení se objevuje i na straně Rumunska a Bulharska, které by měly vstoupit do EU 1. ledna 2007; francouzský prezident Chirac totiž přímo prohlásil, že Francie zablokuje jakékoli další rozšiřování EU, pokud k dohodě o nové finanční perspektivě nedojde. K tomu lze podotknout, že rozšíření členské základny o Rumunsko a Bulharsko vyžaduje jednomyslnou ratifikaci všemi členskými státy; Parlament ČR o něm svým hlasováním kladně rozhodl v prosinci 2005. Na úsvitu jednání Evropské rady o finanční perspektivě se proti možnosti blokace a umělého omezování přijímání dalších kandidátů na členství a spojování této otázky s problémem přijetí nové finanční perspektivy vyslovilo ze starších členů např. Dánsko, i to však podpořilo odmítavé francouzské stanovisko k reformě CAP, naproti tomu žádalo další krácení britského rabatu. 2.2 FINANCE EU Jednání o britských návrzích finanční perspektivy 2007–2013 Otázka financování aktivit EU pro nadcházející období let 2007–2013 představovala v závěru roku 2005 de facto synonymum problému budoucnosti EU. V prosinci 2005 vyvrcholilo období, které započalo v červnu téhož roku po odmítnutí návrhu Komise a kompromisního návrhu lucemburského předsednictví ohledně nové sedmileté finanční perspektivy. Odmítnutí, či lépe řečeno patová situace, do níž se finanční výhled EU dostal v důsledku nemožnosti shody členských států a jejich nejvyšších představitelů na jednání Evropské rady, vycházelo primárně ze strany Velké Británie, která se tak 1. července ujímala předsednictví EU s ambiciózním úkolem


předložit nový návrh finanční perspektivy, který by pokud možno směřoval také k výraznější reformě struktury a systému financování evropského rozpočtu (především pokud jde o výdaje). Finanční perspektiva z hlediska Velké Británie Britský premiér Blair představoval hlavního kritika dosavadního systému, v němž přibližně 45 % evropského rozpočtu směřuje do sektoru zemědělství. Následující měsíce ovšem ukázaly, že britské předsednictví bude ve snaze o radikální reformu financování EU poměrně silně omezeno realitou vycházející z konsenzu Evropské rady z roku 2002, podle nějž nemá docházet k výraznější reformě financování právě zemědělského sektoru až do roku 2013. Z této skutečnosti (podpořené neústupností zainteresovaných stran, zejména Francie) musely vycházet také nové návrhy finanční perspektivy, které Velká Británie v prosinci 2005 předložila. Ne vždy se s požadavky starších členských zemí, které žádaly zachování přísunu finančních prostředků především pro sebe (své zemědělce, své regiony), vypořádala tak, aby uspokojila také nové členy očekávající od svého členství v EU také více financí z evropského rozpočtu. Finanční perspektiva na prosincovém summitu Evropské rady Vyvrcholení diskuse o nové finanční perspektivě v druhé polovině roku 2005 mělo přijít na summitu Evropské rady ve dnech 15. – 16. prosince. Její nervózní a vyostřený charakter ještě podtrhovala skutečnost, že Francie předem vyhlásila, že bude vůči projednávaným tématům uplatňovat maximalistickou variantu: „nic není dohodnuto, pokud není dohodnuto vše“. Rozhodla se tak spojit s hlavním problémem projednávání nové finanční perspektivy také dílčí otázky šesté směrnice o DPH a uplatňování snížené sazby DPH pro některé kategorie zboží a služeb a otázku možnosti omezování počtu dalších kandidátů na členství v EU (v souvislosti s projednáváním kandidatury Makedonie). První britský návrh a jeho sporné body Velká Británie prezentovala první verzi svého návrhu finanční perspektivy 5. prosince. Návrh obsahoval oproti původnímu návrhu Komise a lucemburské verzi, která se v podstatných bodech od návrhu Komise příliš neodlišovala (především pokud jde o finanční stropy navrhované v jednotlivých nadpisech-prioritách), snižování finančních stropů ve všech položkách pro jednotlivé roky sedmiletého období (zvláště patrné to bylo v obou podsložkách nadpisu 1, který má být věnován plnění cílů Lisabonské agendy; nad-

pis 1a obsahuje podporu konkurenceschopnosti, ekonomického růstu a zaměstnanosti, tedy např. podporu projektů určených k rozvoji malých a středních podniků, nadpis 1b tvoří známá kohezní politika, tedy podpora strukturálních fondů určených k financování zaostávajících regionů, běžných projektů regionálního rozvoje či infrastruktury). Předmětem kontroverzí, s nimiž se proti britskému návrhu postavili především reprezentanti nových členských států, se staly hlavně prostředky určené pro strukturální fondy, tedy pro financování programů a projektů regionálního rozvoje, včetně fondu kohezního určeného pro financování regionů, jejichž HDP na osobu nedosahuje 90 % průměrného HDP Unie (dle stávajících kritérií náleží k těmto regionům všechny části ČR s výjimkou hlavního města Prahy). Nešlo přitom ani tolik o absolutní čísla financí přidělených pro jednotlivé roky nadpisu Koheze (nadpis 1b dle nové nomenklatury navrhované finanční perspektivy), ale především o nastavené podmínky pro čerpání financí ze strukturálních fondů. Právě Kohezní fond tvořil během prvního roku našeho členství v EU významnou příjmovou položku (i díky tomu, že do něj byly převedeny některé prostředky z předvstupního fondu ISPA), právě zde tedy ČR během roku 2004 čerpala o několik milionů eur více prostředků než bylo původně plánováno během kodaňských jednání o financích přidělených do roku 2007 jednotlivých novým členským státům na základě nyní platné finanční perspektivy Agendy 2000. Podstatně nižší bylo čerpání z jiných strukturálních fondů, které provázejí různě modifikovaná kritéria, čerpání je vázáno na projekty a jejich úspěšnost a vyžaduje různou míru spolufinancování od žadatele o příslušný projekt. ČR, stejně jako další nové členské státy, měla proto výrazný zájem na tom, aby se podmínky jejího přístupu především k prostředkům Kohezního fondu výrazněji nezhoršovaly. Problém financování regionální politiky v EU-25 a britský rabat Britský návrh se ovšem musel vypořádávat se skutečností, že rozšíření EU o deset nových členských zemí, jejichž regiony většinou spadají do „kohezní skupiny“ příjemců evropských financí, staví EU a její rozpočtovou politiku před dvojí dilema: má znamenat rozšiřování navýšení rozpočtu? A pokud ne, jak se postavit vůči státům a regionům, které v důsledku přijetí nových členů nárok na podporu ze strukturálních fondů (především fondu kohezního) ztrácejí (protože se stávají relativně bohatšími)? Velká Británie coby čistý rozpočtový plátce odmítla variantu navyšování evropského rozpočtu již v červ-

385


nu 2005 na zasedání Evropské rady (Komise navrhovala zvýšení rozpočtových stropů v nové finanční perspektivě až na 1,24 % HND EU). Británie odmítla i úspornější variantu lucemburského předsednictví navrhující maximální výdajový strop evropských rozpočtů pro roky 2007–2013 na 1,06 % HND EU. Namísto toho přišla s variantou blížící se původnímu postoji tzv. „gangu šesti“ čistých plátců, kteří odmítali platit do evropského rozpočtu více za účelem větších výdajů po rozšíření – navrhovala strop ve výši 1,03 %. Situaci čerpání ze strukturálních fondů přitom řešila dvojím způsobem: trvala na tom, aby roční míra čerpání ze strukturálních fondů u všech členů (ať nových či starších) nepřesahovala 4 % jejich ročního HDP. Regiony postupně ztrácející v rámci EU-25 nárok na čerpání fondů (v prvním sledu se to týkalo především některých španělských regionů) měly být rozděleny do několika skupin, nárok na čerpání prostředků jim přitom měl být snižován postupně, rozfázováním do několika let. Návrh současně zpřísňoval podmínky pro čerpání prostředků z Kohezního fondu. Zachovával přitom zvláštní podmínky tzv. „odlehlých regionů“ v rámci starších členských států EU (Madeira, některé z Kanárských ostrovů, horské, alpské a severské oblasti některých členských států, na něž se vztahují nejen zvláštní klimatické a hospodářské charakteristiky, ale také možnost čerpat zvláštní finanční prostředky v rámci programů regionálního rozvoje). Za zmínku stojí, že podobná kategorie znevýhodněných regionů nebyla stanovena v rámci nových členských států, v britském návrhu ji částečně nahrazovaly zvláštní možnosti zvýhodněného čerpání financí strukturálních fondů pro některé východopolské regiony a některé oblasti v Pobaltí. Británie současně nabízela, že se vzdá části svého rabatu, jehož prostřednictvím jsou jí každoročně navraceny 2/3 rozpočtových příspěvků; jednotlivé státy na výplatu britského rabatu každoročně přispívají, Británie však přesto zůstává čistým plátcem do rozpočtu EU. Fond pro boj s následky globalizace Kontroverzní položkou britského návrhu, o níž se bohužel v kritikách přicházejících z řad nových členských zemí hovořilo málo, byla idea vytvoření Fondu pro kompenzaci následků globalizace, s níž britský premiér (podporovaný např. německou či francouzskou stranou) přišel již během summitu hlav států a vlád v Hampton Court. Tento fond by se měl snažit reagovat na praktické důsledky tolik skloňovaných pojmů „sociální dumping“ či „daňový dumping“, o nichž v obavách často hovoří představitelé starších členských států, potýkajících se s ekonomickými a sociálními problémy.

386

Mělo by jít o jakési ad hoc kompenzování skutečnosti, že v důsledku např. nízkého zdanění investic či investičních pobídek v nových členských státech dochází k přesunu investic na východ, k příchodu levné pracovní síly, přílivu levných produktů ze třetích zemí, jemuž se v současnosti EU již nemůže natolik účinně bránit prostřednictvím protekcionismu a cel, je-li tlačena k přijetí podmínek liberalizace světového obchodu na půdě WTO. Z podobného fondu by se možná mohla financovat i obnova některých evropských měst devastovaných v důsledku nepokojů vyvolaných převážně přistěhovalci ze třetích zemí (tak, jak se to stalo během podzimu 2005 v Paříži a dalších městech Francie; předseda Komise Barroso následně poněkud překvapivě rozhodl o ad hoc alokaci mimořádné finanční pomoci Francii prostřednictvím fondu URBAN). Zajímavé přitom je, že tento nový fond určený k vypořádávání se s následky globalizace neměl figurovat v žádném z nadpisů nové finanční perspektivy, měl tvořit jakousi „fluidní položku“, která existuje „všude a nikde“, může čerpat prostředky z rezerv jakéhokoli nadpisu a její maximální strop není nikde stanoven. Reakce na první britský návrh Reakce řady nových členských států na podmínky britského návrhu byly poměrně ostré. Ostře se vyjadřovali především zástupci Polska, kteří upozorňovali na skutečnost, že dochází ke krácení možnosti čerpání pro nové členy, zatímco vůči starším členům je udržována politika maximální snahy zachovat či jen velmi postupně snižovat nároky, které jim dosud příslušely. Rysy tohoto přístupu nacházeli Poláci též v nadpisu 2 (Ochrana přírodních zdrojů, ve skutečnosti však majoritně zemědělská politika, tedy současná hlavní položka výdajů evropského rozpočtu). Britský návrh částečně krátil výdaje pro fond rozvoje venkova (EAFRD), určené do značné míry pro nové členské státy, k výraznějším změnám však nedocházelo v případě výdajů financujících tržní operace a přímé platby (určené v plné výši pro starší členy, noví členové na základě kodaňských podmínek čerpají pouze postupně se navyšující část přímých plateb, která má dosáhnout 100 % částky nárokované staršími členy až v roce 2013). Polské odmítavé stanovisko k britskému návrhu bylo tedy ovlivněno především těmito skutečnostmi. Někteří noví členové (např. Slovensko) kritizovali i tu skutečnost, že britský návrh oproti původním ambicím nepřikročil k výraznější reformě financování (především společné zemědělské politiky, která by vedla k reformě této citlivé oblasti jako takové, a že v této položce de facto konzervoval stávající stav).


Slovenský premiér Dzurinda se vyjadřoval značně kriticky i k navrhovanému Fondu pro boj s následky globalizace, z nějž by měly profitovat opět především starší členové. Celkově lze však zhodnotit, že stanovisko Slovenska, Maďarska, ale též ČR k prvnímu britskému návrhu bylo značně měkčí než zcela odmítavý postoj Polska či Litvy. Premiér Paroubek dokonce hovořil o tom, že by bylo potřebné britský návrh přijmout jako určitý nutný kompromis. Zřejmě tak postupoval v duchu úvahy: lépe nějakou finanční jistotu pro nadcházejících sedm let, byť pro nás ne zcela výhodnou, nežli žádnou (v tomto názoru se rozcházel s britským ministrem zahraničí Jackem Strawem, který v přesně opačném smyslu zdůrazňoval, že pro Británii je přijatelnější dohoda žádná nežli dohoda „špatná“). Hodnocení Neústupné postoje na mnoha stranách (Německo a Francie nesouhlasící s hlubokou reformou zemědělské politiky, Velká Británie a další čistí plátci odmítající výrazné navyšování rozpočtu, noví členové nesouhlasící s krácením svých možností pro čerpání evropských financí, Španělsko, Řecko, Portugalsko, tedy tzv. „kohezní skupina“ nesouhlasící s návrhem, který by výrazně vedl ke krácení jejich dosud nárokovaných možností čerpání) by tak mohly vést k nepřijetí finanční perspektivy, což je politika vyhovující především čistým plátcům. Rozpočtové prostředky by poté bylo nutno stanovovat rok od roku prostřednictvím běžné rozpočtové procedury, tak, jak tomu bylo před přijetím první finanční perspektivy (Delorsova balíku I v 80. letech). Hovořit poté o jakýchsi zárukách toho, že bude ČR z evropských fondů dostávat více, než do nich coby rozpočtový plátce odevzdává, by tak bylo sporné. Velká Británie již ohlásila, že pokud nedojde ke shodě na novém návrhu finančního výhledu, který zveřejnila před posledním zasedáním Evropské rady v roce 2005 14. prosince, je připravena vetovat všechny další návrhy, které během roku 2006 vzejdou od rakouského i následujícího finského předsednictví. Druhý britský návrh Nový britský návrh neobsahoval oproti návrhu zveřejněnému 5. prosince významnější inovace, pokouší se pouze o navyšování prostředků v některých položkách týkajících se strukturálních fondů (o přibližně 2,5 mld. €), přísnější podmínky pro jejich čerpání modifikoval pouze částečně (částka má být ve prospěch nových členských států postupně uvolňována tak, aby nedošlo k okamžitému přesunu prostředků od regionů majících nárok na tyto prostředky v rámci tradičních příjemců z EU-15 k regionům nových členských států). Z hlediska absolutních čísel je tedy

na první pohled výhodnější pro nové členské státy než návrh první; způsob, jakým nastavuje možnosti čerpání, však zřejmě naznačuje, že mezi novými členy bude docházet k diferenciaci – některé z nich budou mít ztížený nárok pro čerpání ze strukturálních fondů, přičemž ČR se vyskytuje v nepříliš výhodné pozici státu, který možná bude vzhledem k růstu HDP o nárok na čerpání z některých fondů postupně přicházet, zároveň však ještě není natolik „bohatou“ zemí, aby prostředky např. na obnovu infrastruktury vůbec nepotřeboval. Reakce na druhý britský návrh Postoj nových členských zemí byl opět poněkud rozdělen, i když se státy tzv. Visegrádské čtyřky spolu se státy Beneluxu pokusily o formulaci společného stanoviska, které apelovalo na výraznější zvýhodnění chudších a menších členských států v jednáních o finančním výhledu. Někteří z nových členů britský návrh odmítají zcela (Polsko, Litva, Maďarsko), jiní apelují na jeho přijetí a označují novou britskou variantu za významný posun vpřed (Estonsko, Slovensko). ČR prezentovala ústy ministra zahraničí Cyrila Svobody postoj v duchu toho, že je třeba o kompromisním návrhu jednat a v modifikované podobě se případně přiklonit i k jeho přijetí. Finanční perspektiva a Komise Předseda Komise Barroso mezitím na úvod jednání Evropské rady, která o osudu britského návrhu rozhoduje, prohlásil, že jeho Komise podporuje fundamentální reformu evropských financí a rozpočtové politiky jako takové, má se o ní jednat ale teprve po roce 2008 (v této ideji Barrosa podpořil též britský premiér Blair); nyní je podle jeho slov klíčovou potřebou přijmout finanční výhled pro období 2007–2013. Barroso tedy tímto svým prohlášením opět nevybočuje z již několikrát aplikované politiky (např. v kauzách evropské ústavy, revidované Lisabonské agendy, Paktu stability a růstu, v otázce liberalizace volného pohybu služeb či další reformy CAP), která odráží skutečnost, že současná Komise (nebo alespoň její část) si uvědomuje podstatu problémů evropské politiky, má však málo síly čelit tlakům různých zájmů nyní již velmi heterogenní členské základny EU-25, a proto řešení těchto problémů poněkud rozpačitým způsobem odsouvá, což do určité míry zpochybňuje její důvěryhodnost. Dílčí výsledky jednání Evropské rady Poslední zprávy mapující vývoj jednání o finanční perspektivě na půdě Evropské rady 15. prosince již naznačovaly, že nový britský

387


návrh nebude přijat na základě spojené opozice současného největšího příjemce financí v oblasti zemědělské politiky (Francie) a jednoho z nových členů, který v souvislosti se svým vstupem do EU doufal v největší profit ze strukturálních fondů (Polska). Proti britskému návrhu se postavilo také Německo, jeden z nejdůležitějších činitelů v debatě o rozpočtovém výhledu coby největší čistý plátce (v absolutních číslech). Návrh kritizovali též předsedové politických frakcí v EP, s nimiž se Tony Blair sešel 15. prosince ve Štrasburku; trvali na navýšení rozpočtového stropu finanční perspektivy na 1,08 % HND EU. Tony Blair se přitom hájil poukazem, že jeho prvotním úmyslem bylo předložit návrh masivnějších, avšak podstatně obsahově reformovaných rozpočtových výdajů, narazil však u svých partnerů z řad předsedů vlád členských států na nepřekonatelný odpor. Současně se vyjádřil k myšlence učinit do budoucna jednání Evropské rady i Rady ministrů průhlednějšími a více přístupnými veřejnosti, což je představa, k jejímuž naplňování se Evropská rada zavázala již před dvěma lety; jednání za zavřenými dveřmi však jako úzus v činnosti těchto institucí nadále přetrvávají. Nyní s iniciativou na učinění jednání Rady ministrů transparentnějšími přichází ve stínu sporů o nové finanční perspektivě Velká Británie coby předsednická země. Druhý britský návrh finanční perspektivy byl nakonec ještě ten večer v rámci prvního dne jednání Evropské rady odmítnut. Premiér Tony Blair vzápětí ohlásil úmysl předložit do konce prosincového jednání Evropské rady ještě třetí návrh. Zdá se tedy, že Velká Británie svůj úmysl dospět ke konsenzu na nové finanční perspektivě nevzdává, výsledky však optimistická očekávání nenaplňují. Výsledky Evropské rady z prosince 2005 Oproti mnoha očekáváním právě třetímu návrhu Tonyho Blaira se podařilo de facto až během „třetího dne“ jednání, 17. prosince přibližně ve 3 hodiny ráno SEČ, uspět. Evropská rada tak navzdory skeptickým hodnocením dospěla k dlouho očekávané shodě na podobě finanční perspektivy pro roky 2007–2013. Úspěšný třetí Blairův návrh vyčleňuje pro celé sedmileté období celkovou částku ve výši 862 mld. €, tak dlouho diskutovaná otázka celkového rozpočtového stropu tedy byla nakonec stanovena na 1,045% souč. HND EU. K podstatným změnám oproti současnému způsobu financování politických aktivit EU náleží: 1) Krácení výše britského rabatu o 10,5 mld. €.

388

O tuto celkovou částku tedy bude Británie získávat zpět méně peněz, které do evropského rozpočtu vkládá v důsledku toho, že je masivním čistým plátcem s komparativně minimálními výhodami ze strukturálních fondů. Bude to tedy znamenat, že Velká Británie bude v následujícím sedmiletém období na svém členství v EU finančně prodělávat zhruba o 10,5 mld. € více než dosud; i když totiž získávala rabat, stále figurovala coby velký čistý plátce. 2) Dle prohlášení Tonyho Blaira nemusí být dohodnutá strukturální podoba finanční perspektivy definitivní pro celé období 2007–2013. Dohodl se totiž současně s předsedou Komise Barrosem a zástupci dalších členských zemí na tom, že v letech 2008–2009 by mělo dojít k hlubší reformě financování EU, která by tak mohla poněkud změnit strukturu perspektivy ještě před rokem 2013. Tuto dohodu lze hodnotit na jedné straně jako jakýsi „gentlemanský kompromis“ poté, co se Blairovi nepodařilo nalézt politickou podporu pro rozsáhlou reformu evropských financí již nyní, na druhé straně jako oddálení kroků, jež bude nutno v budoucnosti podniknout. Možnost revize finanční perspektivy v průběhu jejího sedmiletého období přitom není novinkou, podobně docházelo k revizi současně platné Agendy 2000 v roce 2002 (s platností od roku 2004) v souvislosti s východním rozšířením. Oba tyto výsledky stejně jako celkové kladné přijetí třetího britského návrhu jsou považovány za výsledek negociačního úsilí německé kancléřky Merkelové, které se údajně podařilo přimět ke kompromisu jak navrhující stranu (zvýšení celkové vyhrazené částky o 13 mld. €), tak francouzského prezidenta Chiraca. Další sporné body Evropské rady Dosažení shody na finanční perspektivě otevřelo automaticky také možnost shody na přijetí kandidatury Makedonie, kterou původně hodlala Francie zablokovat. Spornější otázku revize směrnice týkající se uplatňování snížené sazby DPH ovšem zástupci hlav států a vlád EU odložili na jednání Rady EcoFin 24. ledna 2006. Hodnocení Shodu na nové finanční perspektivě lze hodnotit především jako politický úspěch, k němuž byli leadeři členských zemí EU de facto tlačeni stálými poukazy na to, že nemožnost dosáhnout shody demonstruje existující krizi EU-25. Hodnotíme-li celkově parametry nového návrhu z hlediska ČR, lze konstatovat, že značné ústupky musel učinit právě navrhovatel nové podoby finanční perspektivy,


britský premiér Blair, který ze strany své země obětoval nejen zmíněnou částku rabatu, ale též původní nekompromisní postoj, s nímž požadoval fundamentální změnu financování evropských politik, zejména zemědělství, kde nadále zůstává zachován stávající systém financování tržních operací a přímých plateb. Výhod se dočkaly též některé starší členské země, obávající se, že v situaci úspornější varianty rozpočtu pro 25 (27) zemí budou ztrácet své nároky na čerpání ze strukturálních fondů. Např. pro Španělsko, které bude o nároky čerpání postupně přicházet, přineslo navýšení celkové částky o 13 mld. € prostředky navíc na financování výzkumu a rozvoje, podobně byly navýšeny částky určené pro rozvoj venkova pro EU-15 a částky pro financování tržních operací CAP (z prostředků ušetřených snížením britského rabatu). Novým členským zemím se podařilo získat záruku možnosti čerpat dohodnuté objemy financí ze strukturálních fondů (zde došlo k navýšení částek, které jsou k dispozici Fondu pro regionální rozvoj a Koheznímu fondu pro nejzaostalejší regiony), ČR se přitom bude muset nutně potýkat se skutečností, že tyto částky jsou vázány na projekty, na povinnost spolufinancovat do určité výše i na potřebu splnění různě přísných kritérií provázaných s výší HDP u žádajících regionů a zemí (např. kritéria pro čerpání prostředků z Kohezního fondu). 2.3 JUSTICE A VNITRO Kauza „tajných věznic“ CIA V oblasti justice a vnitra se dostala na pořad jednání prosincového plenárního zasedání EP kontroverzní a hojně medializovaná otázka údajných věznic CIA pro zadržování nebezpečných osob podezřelých z teroristické činnosti, které měla americká strana po několik let provozovat na území některých nových členských států EU. Ustavení parlamentní vyšetřovací komise Představitelé jednotlivých politických frakcí v rámci EP se shodli na vytvoření dočasné ad hoc komise, která má kauzu „tajných“ věznic CIA prověřit; v rámci návštěvy Evropy, kterou podnikla na počátku prosince americká ministryně zahraničí Riceová, se očekávalo vysvětlení této kauzy na půdě evropských institucí též od ní. Na zřízení vyšetřovací komise se předběžně před zahájením jednání dohodli poslanci Výboru pro občanská práva, spravedlnost a vnitro (LIBE) a Výboru pro vnější vztahy (AFET), proti se postavil komisař pro oblast justice a vnitra Frattini, který po zveřejnění zpráv o údajné

existenci těchto táborů médii v USA varoval členské státy, které se ocitly v tomto podezření (především Polsko), že zatajování jejich existence by mohlo vést až k odnětí hlasovacích práv těmto státům v evropských institucích. Hodnocení Ve skutečnosti mají být ovšem „vyšetřovací“ pravomoci dočasné komise značně omezené; může pouze vznášet podněty, nemůže provádět jakákoli skutečná šetření dané kauzy, její existence tedy bude spíše symbolická. Celá kauza je maximálně citlivá i vzhledem k úloze, jakou v ní hrají USA a její představitelé; ministryně zahraničí Riceová na přelomu listopadu a prosince existenci těchto zařízení přímo nepotvrdila, avšak ani nevyvrátila, odmítla též sdělit, na území jakých států by se měly vyskytovat, pokud tomu tak bylo. Celý případ tedy obklopují dohady, na jedné straně se jedná o mediálně vděčné téma, na druhé straně i samotná EU zřejmě cítí potřebu případ příliš nerozviřovat (viz postoj komisaře Frattiniho). V rámci plenárního zasedání se očekává 15. prosince přijetí deklarace k danému problému. 2.4 ZEMĚDĚLSTVÍ CAP a WTO Největší část pozornosti v otázce společné zemědělské politiky EU a její budoucnosti na sebe strhávala v průběhu prosince 2005 úzká souvislost těchto otázek s projednáváním budoucnosti procesu liberalizace světového obchodu na půdě WTO. Obsah jednání Jednání v Dauhá, de facto první jednací kolo, které se odehrávalo již na půdě organizace WTO (vznikla na základě dohod z Marakéše v roce 1996, jedním z jejích pilířů je Dohoda o clech a obchodu GATT, v tomto smluvním rámci probíhala všechna předchozí kola jednání o liberalizaci světového obchodu), měla vyvrcholit schůzkou hlav států a vlád více než 140 členských zemí této mezinárodní organizace v Hong Kongu. Jeden z nejcitlivějších problémů jednání, která měla za cíl zabývat se otázkou rozvoje států třetího světa, včetně těch nejchudších, představuje problematika dokončení liberalizace světového obchodu se zemědělskými produkty. Sporné body a postoje jednotlivých aktérů Státy třetího světa v této otázce tlačí především na EU a USA, aby maximálně oslabily či zcela zrušily protekcionistický systém vývozních subvencí, které

389


umožňují jejich zemědělcům vyvážet na světové trhy zemědělské produkty za cenu nižší, nežli činí náklady v rámci EU, a systém vysokých dovozních cel na zemědělskou produkci z třetích zemí. Komisař pro vnější obchodní vztahy Mandelson přicházel do Hong Kongu s nabídkou 70% snížení vývozních subvencí a průměrným snížením dovozních cel, které se podle citlivosti dané komodity pohybují v rozmezí 30 % – 60 % dovozní přirážky ke světové ceně dané komodity, o 46,5 %. Země třetího světa považují tuto nabídku ze strany EU za nedostatečnou, a to zejména pokud jde o dovozní cla, která považují za nejvýznamnější diskriminační překážku volného přístupu svých produktů na evropské trhy. Podobně jim vadí skutečnost, že EU stále řadu zemědělských produktů zařazuje do tzv. „citlivé kategorie“, kde trvá na vyšších dovozních clech (cukr, banány, bavlna). Skupina států třetího světa nehomogenním táborem Státy třetího světa nelze vnímat jako zcela homogenní skupinu, jsou mezi nimi země bojující v současnosti na jedné straně o prvořadá místa na světových trzích nejen se zemědělskými výrobky (Čína, Indie, Brazílie) a současně odmítající zcela otevřít své trhy s průmyslovými výrobky či např. bankovními službami konkurenci z vyspělého světa. Stejně tak blokují otázku ochrany práv duševního vlastnictví, kterou EU a USA též chtějí v rámci jednání WTO řešit. Druhou výraznou skupinu tzv. „třetích zemí“ tvoří státy Afriky, Karibiku a Pacifiku, s nimiž EU udržuje již od 70. let na základě mnoha smluvních dohod (série dohod z Yaundé a z Lomé) preferenční vztahy, které jim umožňují dovážet svoji produkci do EU za snížená cla, se současným otevřením jejich trhů pro průmyslové výrobky z EU. Tyto státy, jejichž zemědělský obchod se do značné míry podílí na protekcionistickém systému EU (vztahovaly se na ně např. možnosti využívání cenové deformace a bezcelního obchodu v rámci obchodu s cukrem), nemají tak velký zájem na úplné cenové, celní i množstevní liberalizaci zemědělského obchodu EU. Vyjádřily to i v kritických reakcích např. na reformu cukerního pořádku, přijatou nakonec po dlouhém jednání v Radě v listopadu 2005, nebo v rámci protestů adresovaných komisaři Mandelsonovi vzhledem k jeho návrhům prosazovaným nyní na půdě WTO. Poslední skupinu „třetích zemí“ tvoří nejchudší státy třetího světa (tzv. LDC’s = less developed countries), které netěží z výhod preferenčních vztahů s EU, EU se pouze v posledních desetiletích snaží tyto země zvýhodnit nějakým způsobem ve vzájemných obchodních vztazích (např. program „vše kromě zbraní“ založený na bezcelním obchodu s průmyslovými výrobky krom produktů zbrojař-

390

ského průmyslu). Tyto státy volají po zintenzivnění obchodu s EU a pádu celních překážek, které tomu brání, vzhledem k tomu, že největší část jejich HDP je vytvářena v zemědělském sektoru; mají zájem především na tom, aby EU zrušila bariéry, které klade těmto zemím v oblasti obchodu s tzv. „citlivými“ zemědělskými produkty. Průběh summitu v Hong Kongu Jednání v Hong Kongu provázely, jak je již v případě summitů WTO zvykem, četné demonstrace, očekávání případné shody na klíčových bodech však nebyla příliš optimistická. EU podmiňuje své zásahy do přetrvávajících preferenčních rysů CAP také ústupkem ze strany USA, od nichž jsou též požadována masivní krácení podpor domácích zemědělců. Podobně sporná je otázka dokončení liberalizace obchodu s průmyslovými výrobky a službami, kterou „třetí země“ berou do určité míry jako své rukojmí při vyjednávání s EU a USA o podmínkách zemědělského obchodu. Jednání mající vyústit v dohodu o podpoře nejchudších zemí třetího světa se tak již během prvních dnů (měla trvat od 13. do 19. prosince) převážně proměnila ve spor EU, USA a některých progresivních států třetího světa (Čína, Brazílie), jejichž ekonomický potenciál jim již nyní umožňuje držet partnery z řad nejvyspělejších států do určité míry „v šachu“. Komisař Mandelson se přitom pokouší kontrovat americkým obviněním vznášeným vůči neliberální podstatě CAP poukazem na to, že potravinová pomoc uplatňovaná ze strany USA vůči nejchudším zemím třetího světa, provozovaná v rámci světového potravinového programu podporovaného ze strany OSN, představuje ve skutečnosti potravinový dumping vytvářený na podporu americké zemědělské produkce. Jednotliví klíčoví činitelé summitu se tak do značné míry navzájem obviňují ze snahy „sabotovat“ hlavní cíl jednání v Hong Kongu, kterým měla být dlouhodobá a především systémová pomoc rozvoji zemí třetího světa a odbourání zbývajících bariér v oblasti liberalizace světového obchodu. Hongkongská jednání a problémy CAP Uvnitř EU se nejkritičtěji k reformním postojům komisaře Mandelsona vyjadřují zástupci tradičních zemědělských zemí (Francie, ale nyní již nově i Polska) a zemědělská lobby (COPA-COGECA, ale též např. organizace sdružující na evropské úrovni mladé farmáře, tedy všichni ti, jichž se dotkne ukončení umělých podpor v oblasti evropského zemědělství a posílení konkurence z vnějšího prostředí). Z hlediska nových členských států je důležitá především snaha o to, aby tlak WTO nevedl EU


a její starší členy k znevýhodňování nových členů ve snaze zachovat maximum protekcionistických výhod v rámci EU-15 (politika redukované výplaty přímých plateb, opatření nové finanční perspektivy včetně politiky financování rozvoje venkova, stejně jako již existující či připravované úpravy v tržních režimech dosud nereformovaných komodit – cukr, ovoce a zelenina, víno). Pozice EU na jednání v Hong Kongu z hlediska ČR ČR vstoupila do EU ve zvláštní pozici státu, který náležel navzdory malé rozloze a relativně malému počtu lidí zaměstnaných v sektoru zemědělství (méně než 4 %) k velkým zemědělským producentům (v řadě komodit jsme zaujímali či zaujímáme druhé místo po novém zemědělském „gigantu“ – Polsku – v produkci cukru nebo olejnin). Bylo to způsobeno na jedné straně vysokou efektivitou českého zemědělství, na druhé straně též podporami, které však před vstupem do EU pocházely z domácích zdrojů. Vstup do EU postavil ČR do vnitřní „konkurence“ v rámci trhu, na němž se pohybují producenti starších členských zemí, výrazně podporovaní prostřednictvím dotací z evropského rozpočtu, i tváří v tvář nové legislativě, která se pokoušela českou produkci uměle stavět do nekonkurenceschopné pozice (původní návrhy reformy cukerního pořádku). ČR v současnosti již i vlivem restrukturalizace zemědělského sektoru nepatří k masivním exportérům zemědělské produkce v rámci EU-25, jakým je např. Polsko (v oblasti ovoce a zeleniny či živočišné výroby), Mandelsonovy snahy o omezení vývozních subvencí se tedy až na některé sektory (drůbež, živočišná výroba, obilniny v případě přebytků) českého zemědělství příliš nedotknou; jde především o to, aby se ČR postupně nestala importérem zemědělské produkce, v níž řadu desetiletí prokazuje soběstačnost (nejen ze třetích zemí v důsledku usnadněného přístupu jejich produktů na evropský i český trh, ale i ze zemí EU-15 v důsledku legislativních i dotačních omezení a nových zemí – Polska, Maďarska).

Výsledky summitu v Hong Kongu Podobně jako jednání Evropské rady o finanční perspektivě, také summit WTO v Hong Kongu dospěl navzdory velmi nervózní atmosféře, která ho provázela, ke kompromisnímu řešení v podobě návrhu deklarace, jež má v dubnu 2006 uzavřít celé kolo jednání v Dauhá. Výsledek, který zavazuje vyspělé země k postupnému úplnému zrušení vývozních subvencí, jež zvýhodňují jejich zemědělské výrobky na světových trzích, lze hodnotit nesporně pozitivně, i když ponechává v řadě bodů otazníky, které by měly být předmětem pozdějších jednání v roce 2006. Summit v Hong Kongu tedy za celým jednacím kolem ještě definitivní tečku neučinil, podstatné však je, že došlo ke konsenzu v oblasti nejcitlivějších bodů, u nichž před summitem panovala na straně komentátorů skepse. EU se zavázala k úplnému zrušení vývozních subvencí do roku 2013 a k jejich „podstatné redukci“ do roku 2010 (USA původně tlačily na jejich úplné zrušení již k tomuto datu). V rámci rozvojové pomoci, která měla představovat vedle zemědělství jeden z klíčových bodů celého jednacího kola, bylo dosaženo shody na masivním navýšení technické pomoci 50 nejméně vyspělým státům; v jejich případě má také dojít téměř k úplnému zrušení dovozních cel na jejich produkty exportované do vyspělých zemí. Úplné dohody nebylo dosaženo v oblasti bavlny (problém podpory amerických producentů bavlny na úkor zemědělců z nejchudších zemí, cesta ke snižování podpor již ale byla otevřena a další pokračování se očekává během následujících dílčích negociací v roce 2006).

391


III. PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP1 Plenární zasedání ve dnech 15. – 17. listopadu

Výsledek hlasování Projednávaný návrh

1


Pro


Proti

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Poznámky

Daulova zpráva týkající se organizace společného trhu s chmelem (A6-0299/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

15. listopadu 2005

600

7

20

0

14

1


Zpráva De Veyracové týkající se informování cestujících o totožnosti provozujícího leteckého dopravce (A6-0310/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. listopadu 2005

577

2

16

0

31

6


Wijkmanova zpráva týkající se globální změny klimatu (A6-0312/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

16. listopadu 2005

450

0

66

5

143

3


Sacconiho zpráva týkající se Evropské agentury pro chemikálie (REACH) (A6-0315/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

17. listopadu 2005

398

0

148

8

36

0


Wuermelingova zpráva týkající se veřejných zakázek v oblasti obrany (A6-0288/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

17. listopadu 2005

392

0

77

7

7

0



392


Plenární zasedání ve dnech 30. listopadu – 1. prosince Výsledek hlasování Datum hlasování pléna


Pro


Proti

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Van Heckeova zpráva týkající se patentů farmaceutických výrobků na vývoz do zemí s problémy v oblasti veřejného zdraví (A6-0242/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

1. prosince 2005

543

8

21

0

35

0

Zpráva Kratsa-Tsagaropoulouové týkající se uplatňování evropských pravidel hospodářské soutěže v oblasti námořní dopravy (A6-314/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

1. prosince 2005

408

0

139

0

62

9

Poznámky


Plenární zasedání ve dnech 11. – 15. prosince




Proti

Celkem

ODS v EP


Celkem

ODS v EP

Celkem

ODS v EP

Poznámky

Zpráva Berèsové týkající se dočasného omezení dovozu piva do Finska (A60322/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. prosince 2005

484

5

15

0

14

0


Zpráva Fourtouové týkající se zákona o řízení stavební činnosti (A6-0382/ 2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. prosince 2005

550

8

45

0

25

0


Bersaniho zpráva týkající se daňové povinnosti podniků (konsolidovaného daňového základu pro daň z příjmu společností) (A6-0386/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

13. prosince 2005

392

0

121

8

89

0


Alvarova zpráva týkající se uchovávání údajů zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejných elektronických komunikačních služeb (A6-0365/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

14. prosince 2005

378

2

197

6

30

0


Návrh na celkové zamítnutí návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie pro rok 2006 (B6-0642/2005)

15. prosince 2005

32

0

472

6

10

0


Kristensenova zpráva týkající se podpory ochrany spotřebitele v nových členských státech (A6-0378/2005) – závěrečná rezoluce ke zprávě

15. prosince 2005

512

5

22

0

10

0


393

SLOVNÍČEK

Dohodovací řízení Také smírčí řízení. Fáze spolurozhodovací procedury, kterou Rada a EP zahajují v případě, že při projednávání návrhu legislativy nedospěly ke vzájemné shodě. Dohodovacího řízení se účastní zástupci obou institucí. Jejich případný kompromis musí odsouhlasit Rada i EP. Druhý pilíř Agenda společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Iniciátorem aktivit jsou vedle Komise i členské státy. Rada zpravidla rozhoduje jednomyslně, EP je konzultován. Komitologie Souborné označení pro výbory, jimiž si Rada udržuje kontrolu nad Komisí ve věci pravomocí, které na ni delegovala. Komunitární preference Jeden ze základních principů společné zemědělské politiky EU. Podle této zásady mají členské státy spotřebovávat primárně zemědělskou produkci z EU. Nařízení Jeden ze dvou typů norem, které jsou v EU přijímány nejčastěji. Nařízení jsou přímo účinná a přímo použitelná a po svém přijetí se stávají součástí práva členských států EU. První pilíř Agenda jednotného trhu EU a aktivity (politiky), které na ni navazují. (Vše, co nespadá do druhého nebo třetího pilíře.) Komise má v prvním pilíři exkluzivní právo legislativní iniciativy, Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou, EP spolurozhoduje. Směrnice Jeden ze dvou typů norem, které jsou v EU přijímány nejčastěji. Směrnice jsou zpravidla závazné jen co do výsledku a vyžadují přijetí národního prováděcího předpisu. Spolurozhodování Nejpoužívanější legislativní procedura v EU. Při spolurozhodování se na přijímání norem podílí rovným dílem Rada i EP. Subsidiarita Jeden ze základních principů EU. Podle principu subsidiarity se mají nezbytná rozhodnutí a normy přijímat na té úrovni, která je pro to nejvhodnější. Třetí pilíř Agenda spolupráce v oblasti justice a vnitra. Iniciátorem aktivit jsou vedle Komise i členské státy. Rada zpravidla rozhoduje jednomyslně, EP je konzultován.

394

SCHÉMA SPOLUROZHODOVACÍ PROCEDURY

Zdroj: ABC práva Evropských společenství, Praha 2001.

395

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ACE ACEA ACP AEA AFET AGE ALDE BEUC CAP CCBE CEDT CEEP

Architects’ Council of Europe (Rada evropských architektů) European Automobile Manufacturers Association (Asociace evropských výrobců automobilů) African, Caribbean and Pacific Countries (Země Afriky, Karibiku a Pacifiku) Association of European Airlines (Asociace evropských aerolinek) Committee on Foreign Affairs (Výbor pro zahraniční věci) European Older People’s Platform (Evropská platforma seniorů) Alliance of Liberals and Democrats for Europe (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu European Consumers’ Organisation (Evropská organizace pro spotřebitele) Common Agricultural Policy (Společná zemědělská politika) Council of Bars and Law Societies of Europe (Rada evropských advokátních komor) European Confederation of Tobacco Retailers (Evropská konfederace obchodníků s tabákem) European Centre of Enterprises with Public Participation and of Enterprises of General Economic Interest (Evropské centrum podniků s veřejnou účastí a podniků veřejného hospodářského zájmu) CEFIC European Chemical Industry Council (Rada evropského chemického průmyslu) CEMR Council of European Municipalities and Regions (Rada evropských samospráv a regionů) CIP Competitiveness and Innovation Framework Programme (Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci) COMECE Commission of the Bishops’ Conferences of the European Community (Komise biskupských konferencí Evropského společenství) COPACommittee of Professional Agricultural Organisations in the European Union – General Confederation -COGECAof Agricultural Co-operatives in the European Union (Výbor profesních zemědělských organizací v Evropské unii – Všeobecná konfederace zemědělských družstev v Evropské unii) CoR Committee of Regions (Výbor regionů) COTIF Convention concerning International Carriage by Rail (Úmluva týkající se mezinárodní přepravy po železnici) CPMR Conference of Peripheral Maritime Regions (Konference periferních přímořských regionů) ČR Česká republika ČSOB Československá obchodní banka ČSSD Česká strana sociálně demokratická DG Directorate General (Generální ředitelství) EAFRD European Agricultural Fund for Rural Development (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) EAGGF European Agricultural Guidance and Guarantee Fund (Evropský zemědělský garanční a orientační fond) EAPN European Anti Poverty Network (Evropská sít proti chudobě) ECAR European Campaign for the Freedom of the Automotive Parts and Repair Market (Evropská kampaň za volný trh s automobilovými náhradními díly) ECAS European Citizen Action Service (Akční servis pro evropské občany) ECB European Central Bank (Evropská centrální banka) ECTA European Competitive Telecommunications Association (Evropská asociace kompetitivních telekomunikací) EEB European Environmental Bureau (Evropský úřad pro životní prostředí) EFAS European Flood Alert System (Evropský systém pro včasné varování před záplavami) EGCC European grouping of cross-border co-operation (Evropské uskupení pro přeshraniční spolupráci) EIB European Investment Bank (Evropská investiční banka) EICTA European Information & Communications Technology Industry Association (Evropská asociace průmyslu informačních a telekomunikačních technologií) EIF European Investment Fund (Evropský investiční fond) EP European Parliament (Evropský parlament) EPC European Policy Centre (Centrum pro evropskou politiku) EPP-ED European People’s Party – European Democrats (Evropská lidová strana – Evropští demokraté EPSU European Federation of Public Service Unions (Evropská federace odborů ve veřejných službách) ERDF European Regional Development Fund (Evropský fond regionálního rozvoje) ERM II European Exchange Rate Mechanism II (Evropský mechanismus směnných kurzů II) ESC Economic and Social Committee (Hospodářský a sociální výbor) ESC Electronic Stability Control (Elektronický stabilizační systém) ESD Evropský soudní dvůr ESF European Social Fund (Evropský sociální fond) ETF European Transport Workers’ Federation (Evropská federace pracovníků v dopravě)

396

Seznam použitých zkratek ETNO European Telecommunications Network Operators‘ Association (Evropská asociace telekomunikačních operátorů) ETSC European Transport Safety Council (Evropská rada pro bezpečnost dopravy) ETUC European Trade Union Confederation (Evropská odborová konfederace) EU European Union (Evropská unie) EUL/NGL European United Left/Nordic Green Left (Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice FAA Federal Aviation Administration (Federální úřad pro letectví) FAO Food and Agriculture Organization of the United Nations (Organizace pro výživu a zemědělství Organizace spojených národů) FARE Forum of European Regional Airports (Fórum evropských regionálních letišť) FERA Federation of European Films Directors (Federace evropských filmových režisérů) FFII Foundation for a Free Information Infrastructure (Nadace pro svobodnou informační infrastrukturu) FIEC European Construction Industry Federation (Evropská strojírenská federace) GATT General Agreement on Tariffs and Trade (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) GMES Global Monitoring for Environment and Security (Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti) GUE/NGL European United Left/Nordic Green Left (Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice HDP Hrubý domácí produkt HND Hrubý národní důchod IACA International Air Carrier Association (Mezinárodní asociace leteckých přepravců) IATA International Air Transport Association (Mezinárodní asociace letecké dopravy) ICAO International Civil Aviation Organization (Mezinárodní organizace pro civilní letectví) ICTY International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii) IEA International Energy Agency (Mezinárodní energetická agentura) IMCO Committee on Internal Market and Consumer Protection (Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele) IPB Investiční a poštovní banka IRA Irish Republican Army (Irská republikánská armáda) IRU International Road Transport Union (Mezinárodní unie pro silniční dopravu) ISPA Instrument for Structural Policies for Pre-accession (Předvstupní nástroj pro strukturální politiky) ITRE Committee on Industry, Research and Energy (Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku) KDU-ČSL Křesťanská demokratická unie – Československá strana lidová KSČM Komunistická strana Čech a Moravy LDCs Least Developed Countries (Nejméně rozvinuté země) LDCs Less Developed Countries (Méně rozvinuté země) LFA Less Favoured Area (Znevýhodněná oblast) LIBE Committee on Civil Liberties, Justice and Home Affairs (Výbor pro občanské svobody, justici a vnitro MF Ministerstvo financí MMR Ministerstvo pro místní rozvoj NEZ Nezávislí NGO Non-governmental Organization (Nevládní organizace) ODS Občanská demokratická strana OECD Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) OLAF European Anti-Fraud Office (Evropský úřad pro boj proti podvodům) PES Party of European Socialists (Strana evropských socialistů) PHARE Poland and Hungary Assistance to the Reconstruction of the Economy (Pomoc Polsku a Maďarsku k obnově hospodářství) QMV Qualified Majority Voting (Hlasování kvalifikovanou většinou) SAPARD Special Accesion Programme for Agriculture and Rural Development (Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova) SIS Schengen Information System (Schengenský informační systém) SMEs Small and Medium-sized Enterprises (Malé a střední podniky) SNK-ED Sdružení nezávislých kandidátů – Evropští demokraté SZBP Společná zahraniční a bezpečnostní politika SZP Společná zemědělská politika UEAPME European Association of Craft, Small and Medium-sized Enterprises (Evropská asociace živnostníků a malých a středních podniků) UITP International Association of Public Transport (Mezinárodní asociace pro veřejnou dopravu) UNHCR United Nations High Commissioner for Refugees (Vysoký komisař pro uprchlíky Organizace spojených národů) UNICE Union of Industrial and Employer‘s Confederations of Europe (Unie průmyslových a zaměstnavatelských konfederací Evropy) VIS Visa Information System (Vízový informační systém) WTO World Trade Organization (Světová obchodní organizace)

397

PROFILY AUTORŮ

Mgr. Ondřej Krutílek V CDK působí jako analytik a redaktor od září 2004. Od ledna 2005 výkonný redaktor Revue Politika. Vystudoval mezinárodní vztahy a evropská studia a bakalářský program politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde v současnosti postgraduálně studuje politologii se zaměřením na evropská studia. Odborně se mj. věnuje problematice Evropského parlamentu a politice informační společnosti Evropské unie. Autor celé řady odborných i žurnalistických textů. Mgr. Petra Kuchyňková V CDK působí jako analytička od září 2004. Vystudovala obor mezinárodní vztahy a evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde v současnosti postgraduálně studuje obor politologie se zaměřením na mezinárodní vztahy. V rámci své odborné činnosti se věnuje především problematice evropské legislativy, aktuálnímu dění v Evropské unii a východní dimenzi vnější politiky Evropské unie. K oblastem jejího odborného zájmu náleží též otázky současné ruské zahraniční politiky se zaměřením na rozvoj vztahu Rusko – Evropská unie.

398

PODROBNÝ OBSAH

PŘEDMLUVA

PRVNÍ MĚSÍCE ČLENSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V EVROPSKÉ UNII (KVĚTEN–SRPEN 2004) Volby do Evropského parlamentu Ustavení Evropského parlamentu Nejdůležitější položky projednávané v období květen–srpen 2004 Důsledky vstupu ČR do EU a přechodná období Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP

7

9 9 9 10 12

1.2.4 Rada pro životní prostředí Návrh směrnice o odpadech z těžebního průmyslu Směrnice o fluoridizovaných skleníkových plynech Sdělení Komise o společné strategii krizového managementu v případě povodní 1.2.5 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Návrh směrnice o certifikaci posádek vlaků, které obsluhují lokomotivy a vlaky na železniční síti Společenství (třetí železniční balík) Návrh směrnice o řidičských průkazech Návrh směrnice o transparentním systému harmonizovaných pravidel pro restrikci vozidel, která převážejí těžké zboží (heavy goods vehicles) a jsou zahrnuty do mezinárodní dopravy na označených silnicích (designated roads)

23 23 24 25 25 26 26

26

14

II. Aktuální problémy 2.1 Zemědělství 2.2 Justice a vnitro 2.3 Regionální politika 2.4 Pakt stability a růstu 2.5 Rozpočet 2005

28 28 29 30 31 32

Executive summary

15

I. Projednávaná legislativa 1.1 Komise Návrh změny směrnice 98/71, týkající se právní ochrany průmyslových designů a vzorů Tzv. „nový pohled EU“ na oblast nukleární energetiky 1.2 Rada 1.2.1 Rada pro hospodářskou soutěž Návrh směrnice o strojních zařízeních, pozměňující směrnici 95/16 Pozměněný návrh nařízení dotýkajícího se podpory prodeje na vnitřním trhu 1.2.2 Rada EcoFin REACH – projekt jednotné registrace, evaluace a autorizace chemikálií 1.2.3 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Návrh směrnice pozměňující směrnici 93/104 o organizaci pracovní doby Pozměněný návrh směrnice o pracovních podmínkách sezónních pracovníků (temporary workers) Sociální služby obecného zájmu

18 18

III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP

34

ZÁŘÍ 2004

18 19 20 20 20 20 21 21 21 21 22 22

ŘÍJEN 2004 Executive summary

35

I. Projednávaná legislativa 1.1 Komise Doporučení týkající se odměn členů statutárních orgánů obchodních společností Doporučení ohledně posílení role nevýkonných ředitelů a dozorčích rad ve firmách Nařízení týkající se pomoci de minimis zemědělství a rybolovu Rozhodnutí týkající se restrukturalizace a konverze vinic v členských státech Stanovy evropské obchodní společnosti Výzva osmnácti členským zemím k transpozici nové evropské legislativy ohledně otevření trhu s energií Zpráva Komise o dohodě o textilu a tkaninách

40 40 40 41 41 42 43 44 44

399

Monitoring evropské legislativy 2004–2005 1.2 Rada 1.2.1 Rada pro hospodářskou soutěž REACH – Návrh směrnice EP a Rady týkající se registrace, evaluace a autorizace chemikálií, zakládající Evropskou chemickou agenturu a pozměňující Směrnici 1999/45 1.2.2 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Směrnice o rovném zacházení s muži a ženami ve službách Směrnice o pracovní době Směrnice o sezónních pracovnících 1.2.3 Rada pro životní prostředí Směrnice o odpadech z důlního průmyslu Směrnice o fluoridizovaných skleníkových plynech 1.2.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Návrh na změnu směrnice č. 1999/62 o zpoplatnění užívání některých komunikací těžkými nákladními vozidly Návrh směrnice o zavedení jednotných řidičských průkazů

45 45

45 46 46 46 48 48 48 48 48 48 50

II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU 2.1.1 Lisabonská strategie 2.1.2 Nová finanční perspektiva 2007–2013 Postoj Komise vs. postoje členských států Geneze nové finanční perspektivy 2.1.3 Pakt růstu a stability 2.2 Justice a vnitro 2.3 Zemědělství 2.4 Zdraví a sociální politika 2.5 Životní prostředí

51 51 51 51 51 52 53 54 56 58 54

III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP

60

Zpráva o evropském občanství a vytvoření Agentury základních práv 1.3 Rada 1.3.1 Rada pro hospodářskou soutěž Návrh direktivy EP a Rady o službách v rámci vnitřního trhu Směrnice Rady a EP o registraci, evaluaci a autorizaci chemikálií (REACH) 1.3.2 Rada EcoFin Nařízení o kontrole pohybu finančních hotovostí v rámci EU a mezi EU a jejím okolím 1.3.3 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Návrh směrnice EP a Rady pozměňující směrnici č. 93/104 o organizaci pracovní doby 1.3.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Rámcová směrnice týkající se efektivity energie II. Aktuální problémy 2.1 Justice a vnitro 2.2 Finance EU 2.3 Regionální politika 2.4 Zemědělství Reforma cukerního pořádku Nařízení o přísnějších pravidlech pro transport živých zvířat Nařízení o rozvoji venkova a návrh vzniku Fondu rozvoje venkova III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP

Executive summary

61

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský soudní dvůr Rozhodnutí o interpretaci exkluzivních práv ve věci pivovar Anheuser-Bush vs. pivovar Budějovický Budvar (C-245/02) 1.2 Komise Nové parametry pro zprávy členských zemí o penzijním systému Směrnice týkající se spotřebitelských kreditů Zpráva skupiny Wima Koka o pokračování Lisabonského procesu Zpráva o přípravách na zavedení eura v nových členských státech Zpráva o poskytování státní pomoci v deseti nových členských zemích v období před rozšířením EU

67 67

400

67 67 67 68 68 71 72

74 74 75 75 76 76 76 76 78 78 80 82 83 83 84 84 86

PROSINEC 2004 Executive summary

LISTOPAD 2004

73 74 74

87

I. Projednávaná legislativa 95 1.1 Hospodářský a sociální výbor 95 Stanovisko k reformě cukerního pořádku 95 1.2 Komise 96 Rozhodnutí ve věci podezření na poskytnutí nedovolené státní pomoci podniku Třinecké železárny ze strany ČR 96 Rámcová pravidla upravující povinnost podnikatelské sféry informovat o nebezpečných výrobcích 96 Schéma pro obchodování s emisemi v rámci EU 97 Zpráva expertů o přeshraničním trhu s hypotékami 97 1.3 Rada 98 1.3.1 Rada pro zemědělství a rybolov 98 Návrh směrnice stanovující maximální limity zbytkových pesticidů, obsažených v produktech rostlinného a živočišného původu 98 1.3.2 Rada EcoFin 99 Změny směrnice o přeshraničních fúzích 99

Podrobný obsah 1.3.3 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitelů Návrh směrnice o medikamentech k pediatrickému použití Návrh směrnice o nutriční hodnotě a obsahu potravin Návrh směrnice stanovující minimální bezpečnostní standardy na pracovišti pro zamezení nebezpečí optické radiace Návrh směrnice o rovném zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnanosti Směrnice o pracovní době, pozměňující dosud platnou směrnici 2003/88 Směrnice o sezónních pracovnících 1.3.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Program bezpečného internetu Safer Plus 1.3.5 Rada pro životní prostředí Návrh směrnice o bateriích a akumulátorech 1.3.6 Rada pro justici a vnitro Evropský důkazní příkaz (EU Evidence Warrant) Návrh rozhodnutí o povinnosti členských států navzájem se informovat o odsouzených a obviněných osobách Návrh rámcového rozhodnutí o zadržování a archivaci telekomunikačních dat II. Aktuální problémy 2.1 Evropská rada 2.2 Finance EU 2.3 Justice a vnitro 2.4 Sociální politika a Lisabonská strategie

100 100 101 101 102 102 103

130 131 131 132 133 134 134 134

104 104 104 104 105 105

II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU 2.2 Justice a vnitro 2.3 Regionální politika 2.4 Lisabonská agenda 2.5 Priority lucemburského předsednictví 2.6 Zemědělství

106

III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP 141

135 135 136 136 137 139 139

107

109 109 110 112 113


LEDEN 2005 Executive summary

Rozhodnutí Komise ohledně krátkovlnných automobilových radarů Řídící principy pro aplikaci Obecného zákona o potravinách Spuštění mechanismu obchodování s emisemi Zelená kniha o ekonomické migraci Zpráva o úspěšnosti členských zemí při implementaci legislativy v oblasti vnitřního trhu 1.3 Rada Společný postoj k návrhu směrnice o vzájemném uznávání kvalifikací Společný postoj ke směrnici o bezpečnostních pásech

116

I. Projednávaná legislativa 124 1.1 Evropský parlament 124 Návrh standardizovaných evropských řidičských průkazů 124 Diskuse o programu REACH 124 Směrnice o pracovní době 125 Směrnice o softwarových patentech 125 Zpráva o směrnici ohledně evropského pojištění vozidel 126 1.2 Komise 126 Bílá kniha komisaře Frattiniho 126 Doporučení Komise ohledně dostupnosti paliv bez obsahu síry 127 Návrh rámcového rozhodnutí harmonizujícího sankce v oblasti organizovaného zločinu 127 Prezentace dlouhodobé legislativní strategie nové Komise 128

ÚNOR-BŘEZEN 2005 Executive summary

142

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Směrnice o řidičských průkazech Směrnice o službách (Bolkesteinova směrnice) Směrnice o softwarových patentech 1.2 Komise Akční plán boje proti drogám Dotazník ohledně evropské definice telecího masa Návrh nařízení umožňujícího liberalizaci veřejné dopravy Sociální agenda Komise Vzájemné uznávání rozsudků v dílčích oblastech rodinného práva Zelená kniha o vztahu demografických změn k penzijní a migrační politice EU 1.3 Rada 1.3.1 Coreper Otázka zdanění leteckého benzínu 1.3.2 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Směrnice o pracovní době Změny směrnice 1408/71 o koordinaci systémů sociální ochrany 1.3.3 Rada pro justici a vnitro European Evidence Warrant Rámcové rozhodnutí o harmonizaci sankcí za rasisticky motivované trestné činy

149 149 149 149 150 151 151 151 151 152 152 153 154 154 154 154 154 155 155 155 156

401

Monitoring evropské legislativy 2004–2005 II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU 2.2 Justice a vnitro 2.3 Lisabonská strategie a evropská ekonomika 2.4 Zemědělství

157 157 159 159 161


BŘEZEN-DUBEN 2005 Executive summary

164

I. Projednávaná legislativa 171 1.1 Evropský parlament 171 Návrh nařízení o době řízení v silniční dopravě 171 1.2 Evropská rada 172 Směrnice o liberalizaci trhu se službami (Bolkesteinova směrnice) 172 1.3 Komise 173 Akční platforma proti obezitě 173 Evropský program konkurenceschopnosti 173 Návrh na změnu směrnice 2012/2002 o Evropském fondu solidarity 174 1.4 Rada 174 1.4.1 Coreper 174 Návrh zavedení celoevropského mýtného 174 1.4.2 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku 175 Nařízení o identitě leteckých dopravních společností 175 Program Marco Polo 175 II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU 2.2 Justice a vnitro 2.3 Lisabonská strategie a sociální dimenze 2.4 Pakt stability a růstu 2.5 Regionální politika 2.6 Zemědělství

176 176 177 178 179 180 181


DUBEN-KVĚTEN 2005 Executive summary

185

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Finanční perspektiva 2007–2013 Kampaň proti obezitě

194 194 194 195

402

Návrh nařízení týkající se potravinových doplňků Otázka mobility pacientů Směrnice o energetické účinnosti a energetických službách Směrnice o náhradních dílech pro automobily Směrnice o pracovní době Směrnice o službách Úpravy režimu uznávání profesních kvalifikací Zpráva o integrované reformě v oblasti politik sociální ochrany, rozpočtu, hospodářství, zaměstnanosti a financí 1.2 Hospodářský a sociální výbor Zpráva o volném pohybu tabákových výrobků a alkoholických nápojů 1.3 Komise Internetová konzultace o označování původu výrobků na vnitřním trhu EU Kampaň proti hluku Pětiletý akční plán pro oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti Sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj Zelená kniha o zabezpečení dodávek energií 1.4 Rada 1.4.1 Rada pro hospodářskou soutěž Rámcové směry pro zaměstnanost a růst 1.4.2 Coreper Návrh směrnice o pracovní době strojvůdců 1.4.3 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Směrnice o zpoplatnění silniční infrastruktury Třetí železniční balík II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU 2.2 Lisabonská strategie 2.3 Zemědělství

195 196 196 196 196 197 197 198 198 198 198 198 199 199 200 200 200 200 200 201 201 201 201 202 204 204 207 207


KVĚTEN-ČERVEN 2005 Executive summary

211

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropská rada Evropská ústava a ekonomické otázky Politický program pro oblast justice a vnitra 1.2 Evropský parlament Hlasování o vyslovení nedůvěry a odvolání Komise José Manuela D. Barrosa Návrh nařízení o nutričních nárocích na potraviny Návrh směrnice o energetické účinnosti a službách

219 219 219 219 221 221 221 222

Podrobný obsah Směrnice o povinném vybavení vozidel bezpečnostními pásy Směrnice o předních ochranných trubkách na automobilech Sociální inkluze v nových členských zemích Ukončení přechodného období týkajícího se volného pohybu pracovních sil 1.3 Komise Bezpečnost letecké dopravy Evropský systém výběru pokut Kampaň proti kouření Nařízení o právech cestujících využívajících služeb leteckých společností Zelená kniha o finančních službách v oblasti přeshraničních transakcí 1.4 Rada 1.4.1 Coreper Návrh směrnice o pracovní době strojvůdců, kteří se podílejí na přeshraniční dopravě Směrnice o ekodesignu 1.4.2 Rada pro hospodářskou soutěž Návrh směrnice o službách REACH Uznávání profesních kvalifikací 1.4.3 Rada Ecofin „Rozvojová dávka“ z prodeje letenek 1.4.4 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Opatření k posílení zaměstnanosti Směrnice o pracovní době 1.4.5 Rada pro justici a vnitro Směrnice o praní špinavých peněz II. Aktuální problémy 2.1 Finance EU 2.2 Regionální politika 2.3 Zemědělství

222 222 223 223 223 223 224 224 224 225 225 225 225 225 225 225 226 227 227 227 228 228 228 229 229 230 230 233 234


Trh s plynem a elektřinou Zelená kniha o energetické účinnosti Zrušení daně za registraci silničních vozidel Ekoznačení produktů z ryb Úprava doby řízení a doby odpočinku v nákladní automobilové dopravě Řízení Komise proti zemím, které řádně neimplementovaly unijní legislativu 1.3 Rada 1.3.1 Rada pro zemědělství a rybolov Reforma cukerního pořádku 1.3.2 Rada EcoFin Tříletý plán Komise v oblasti růstu a zaměstnanosti 1.3.3 Rada pro justici a vnitro (mimořádné jednání) 1.3.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Nařízení o digitálních tachografech Otázka evropských řidičských průkazů Otázka licencí pro regulátory letecké dopravy Otázka práv cestujících po železnici Vzájemné uznávání dopravních přestupků Program britského předsednictví v oblasti dopravy 1.3.5 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Neformální zasedání v Belfastu a program britského předsednictví v oblasti sociální politiky 1.3.6 Rada pro hospodářskou soutěž II. Aktuální problémy 2.1 Britské předsednictví 2.2 Evropská ústava 2.3 Finance EU 2.4 Justice a vnitro 2.5 Regionální politika 2.6 Rozpočet 2006 2.7 Zemědělství

251 251 252 252 253 253 253 253 253 255 255 255 256 256 256 257 257 257 258 258 258 259 260 260 262 262 266 268 270 271


ČERVEN-ČERVENEC 2005 Executive summary

238

ČERVENEC-ZÁŘÍ 2005

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Mobilita pacientů Práva cestujících leteckých společností Směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací Směrnice o službách Softwarové patenty Zpráva o značení obsahu ftalátů v dětských hračkách Statut členů Evropského parlamentu 1.2 Komise Evropský sociální model

248 248 248 248

Executive summary

275

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Návrh na revizi jednacího řádu Evropského parlamentu Směrnice o ochraně pracovníků před optickou radiací Iniciativa proti koncepci dopravní politiky Komise Iniciativa na podporu výzkumu a ekonomického využívání vodíku Návrh směrnice o těžebním odpadu

283 283

248 249 249 250 250 251 251

283 283 284 284 285

403

Monitoring evropské legislativy 2004–2005 Černá listina nebezpečných leteckých společností Televize bez hranic 1.2 Evropský soudní dvůr Ochrana práv pasažérů leteckých společností 1.3 Komise Řízení pro neprovedení směrnice o autorských právech Nařízení o udělování kontraktů provozovatelům veřejné dopravy Zapojení letecké dopravy do boje proti klimatickým změnám Revize směrnice o univerzální službě „Rozvojová dávka“ z prodeje letenek Nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy 1.4 Rada 1.4.1 Rada pro zemědělství a rybolov Renovovaný návrh reformy cukerního pořádku 1.4.2 Rada EcoFin Výzva ke společnému postupu v otázce kompenzace vysokých cen pohonných hmot spotřebitelům 1.4.3 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Směrnice o pracovní době strojvůdců Nařízení o digitálních tachografech II. Aktuální problémy 2.1 Britské předsednictví Priority britského předsednictví v oblasti životního prostředí Priority britského předsednictví v oblasti veřejného zdraví 2.2 Budoucnost EU 2.3 Finance EU 2.4 Justice a vnitro 2.5 Zemědělství

285 285 286 286 287 287 287 287 288 288 289 289 289 289 290 290 291 291 291 292 292 292 292 293 295 296 297


ZÁŘÍ-ŘÍJEN 2005 Executive summary

300

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Jednotný způsob zpoplatnění silnic Směrnice o službách Společná cirkusová politika EU? Návrh na revizi jednacího řádu Evropského parlamentu Kampaň proti nočním letům „Bloková výjimka“ pro malé firmy v EU Třetí železniční balík

313 313 313 313 314

404

314 315 315 316

Návrh na sjednocení rychlostních limitů na silnicích 1.2 Evropský soudní dvůr Anulování rámcového rozhodnutí Rady 1.3 Komise Diskuse o volném pohybu pracovníků Nové směry pro udělování státní pomoci v sektoru letecké dopravy Konzultace týkající se zvýšení kapacity letišť Reforma evropského sociálního modelu Otázka jednotného evropského zpoplatnění silnic Televize bez hranic Zrušení „lokační klauzule“ při prodeji automobilů 1.4 Rada 1.4.1 Coreper Návrh směrnice o energetické účinnosti a službách 1.4.2 Rada pro hospodářskou soutěž Plán zlepšení evropské regulace a Iniciativa na snížení byrokratické zátěže REACH 1.4.3 Rada EcoFin Směrnice o požadavcích stran minimálního objemu bankovního kapitálu pro poskytování finančních služeb 1.4.4 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Návrh nařízení o právech cestujících se sníženou mobilitou při používání letecké dopravy Otázka celoevropské spotřební daněna naftu II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost EU „Plán D“ komisařky Wallströmové Iniciativa EP k posílení jeho pravomocí v rozhodovacím procesu Rozšiřování EU 2.2 Finance EU Finanční perspektiva 2007–2013 a britské předsednictví Rozpočet pro rok 2006 2.3 Justice a vnitro 2.4 Regionální politika Nové nástroje JASPERS a JEREMIE Financování příhraničních regionů a strukturální fondy 2.5 Zemědělství CAP, bezpečnost potravin a otázka šíření smrtících chorob Společný trh s vínem CAP a WTO Reforma cukerního pořádku Pokuta pro ČR za nadlimitní zásoby potravin

316 317 317 317 317 318 318 319 319 320 321 321 321 321 322 322 323 324 324 325 326 326 327 327 327 328 329 330 330 331 331 332 332 333 334 334 335 335 336 336


Podrobný obsah ŘÍJEN-LISTOPAD 2005 Executive summary

339

I. Projednávaná legislativa 347 1.1 Evropský parlament 347 Černá listina nebezpečných leteckých společností 347 Směrnice o službách 347 Nařízení o kvalitě nákladní železniční dopravy 348 Zpráva o programu MEDIA 2007 348 REACH 349 1.2 Evropský soudní dvůr 350 Povinnost vypisovat výběrová řízení 350 1.3 Komise 350 Plán na zjednodušení legislativy 350 Problém dvojího zdanění 351 Iniciativa pro „transparentní Evropu“ 351 1.4 Rada 351 1.4.1 Rada EcoFin 351 Varování Maďarsku ve věci nadměrného rozpočtového deficitu 351 1.4.2 Rada pro životní prostředí 353 Povinná doba odpočinku řidičů kamionů 353 II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost EU Summit Evropské rady v Hampton Court Budoucnost EU ve světle evropských volebních změn Rozšiřování EU 2.2 Finance EU Finanční perspektiva 2007–2013 2.3 Justice a vnitro Tajné věznice CIA? Otázka ekonomické migrace 2.4 Zemědělství Jednání WTO

355 355 355 356 357 358 358 360 360 360 361 361


Nařízení o zadržování a archivování telekomunikačních dat Nařízení o době jízdy a době odpočinku Směrnice o recyklaci odpadu v podobě použitých baterií 1.2 Evropská rada Britský návrh týkající se snížených sazeb daně z přidané hodnoty 1.3 Komise Vzájemné uznávání dopravních přestupků Právo požadovat tresty za porušení práva EU Televize bez hranic 1.4 Rada 1.4.1 Coreper Plán rotace předsednictví EU 1.4.2 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Třetí železniční balík Trh s emisními povolenkami 1.4.3 Rada pro životní prostředí Trh s emisními povolenkami a letecká doprava 1.4.4 Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a otázky zdraví a spotřebitele Směrnice o pracovní době 1.4.5 Rada pro hospodářskou soutěž REACH 1.4.6 Rada pro zemědělství Reforma cukerního pořádku II. Aktuální problémy 2.1 Budoucnost EU Rozšiřování EU 2.2 Finance EU Jednání o britských návrzích finanční perspektivy 2007–2013 Výsledky Evropské rady z prosince 2005 2.3 Justice a vnitro Kauza „tajných věznic“ CIA 2.4 Zemědělství CAP a WTO Výsledky summitu v Hong Kongu

375 376 376 377 377 378 378 379 379 380 380 380 380 380 381 381 381 382 382 382 382 383 383 384 384 384 384 384 388 389 389 389 389 391

III. Přehled klíčových hlasování EP a hlasování skupiny ODS v EP 392 LISTOPAD-PROSINEC 2005 Executive summary

364

I. Projednávaná legislativa 1.1 Evropský parlament Celoevropské mýtné Identita leteckých společností Boj proti klimatickým změnám Směrnice o těžebním odpadu Směrnice o službách

373 373 373 373 374 374 374

Slovníček

394

Schéma spolurozhodovací procedury

395

Seznam použitých zkratek

396

Profily autorů

398

405

INSTITUT PRO POLITIKU A KULTURU (IPK) Činnost IPK • vydávání Revue Politika • vydávání knih z oblasti společenských věd • pořádání konferencí, seminářů a přednášek • analýza evropské legislativy a politiky • podpora demokracie v zemích s nedemokratickou minulostí Revue Politika • exkluzivní pravicový měsíčník pro politiku, společnost a kulturu vycházející nepřetržitě již sedmnáctým rokem • jeho nedílnou součástí je literárně kulturní revue Proglas • podává neotřelý, fundovaný a realistický pohled na dění u nás i v zahraničí • nabízí komentáře, analýzy a eseje nejlepších českých autorů (politologů, historiků, sociologů, ekonomů, právníků a publicistů) a nejzajímavější překlady z prestižních zahraničních časopisů • pravidelně informuje o knižních novinkách týkajících se politiky a všeho, co s ní souvisí • UKÁZKOVÉ ČÍSLO ZDARMA! Konference, semináře a přednášky IPK pořádá – samostatně či v součinnosti s některou z akademických nebo neziskových institucí a nadací – odborné konference, semináře či přednášky. Našimi nejčastějšími partnery jsou Filozofická fakulta, Fakulta sociálních studií a Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity v Brně a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Analytická činnost • IPK má vytvořenu síť kontaktů na kvalitní a erudované právníky, politology, ekonomy a další odborníky, která umožňuje zajistit vypracování odborných analýz a návrhů zákonů téměř na jakékoli téma • IPK zprostředkovává vazbu mezi politickou reprezentací a akademickým prostředím • od roku 2002 IPK příležitostně vypracovává odborné analýzy a návrhy zákonů pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR Analýza legislativy EU V roce 2004 v rámci IPK vzniklo z iniciativy poslance Evropského parlamentu Hynka Fajmona (EPP-ED/ ODS) oddělení pro analýzu evropské legislativy a politiky, jehož posláním je: • zajišťování pravidelného měsíčního monitoringu evropské legislativy • provádění analýz vybraných legislativních problémů • pravidelné zprostředkovávání výsledků práce prostřednictvím médií

Spolupráce s EPP-ED Od roku 2003 IPK spolupracuje s poslaneckou frakcí EPP-ED v Evropském parlamentu. V rámci této spolupráce: • organizuje konference na nejrůznější společensko-politická témata (např. perspektivy EU, cesta České republiky do EU) • vydává odborné publikace (např. sborník Cesta České republiky do Evropské unie) • zajišťuje vydávání informačních brožur seznamujících širokou veřejnost s problematikou EU (např. Co byste měli vědět o Evropském parlamentu, Evropská unie a vaše město/obec) • vydává přílohy časopisu Revue Politika (např. EPPED a evropská politika, EPP-ED a evropská ústava, EPP-ED a liberalizace světového obchodu) Součástí Revue Politika jsou i Evropské stránky, kde jsou prezentovány komentáře, analýzy a překlady zahraničních článků týkající se problémů projektu evropské integrace. Podpora procesů demokratizace IPK rozšířil v roce 2004 svoji činnost také o problematiku podpory procesů demokratizace v zemích, které mají aktuální zkušenost s nedemokratickým režimem. Projevem této orientace je v současné době projekt „Democratic Institution Building Process – Lessons from the Czech Republic“, jenž je zaměřen na předávání zkušeností z českého přechodu k demokracii iráckým občanům – nově zvoleným poslancům, představitelům vznikajících politických stran a občanských sdružení. V rámci projektu IPK organizuje: • pozorovatelské mise českých voleb spojené s odbornými přednáškami • specializované semináře pro vybrané irácké představitele • vydání obsáhlé reprezentativní učebnice v arabštině pojednávající o českém přechodu k demokracii ve všech oblastech politického a společenského života IPK je součástí Centra pro studium demokracie a kultury (CDK), neziskové organizace se zaměřením na: • publikační a vydavatelskou činnost (od založení CDK přes 200 vydaných knih) • vydávání periodik Revue Politika a Teologie&Společnost • odborný servis různým složkám veřejné správy • pořádání přednášek, seminářů a konferencí Kontakt Institut pro politiku a kulturu (IPK) Centra pro studium demokracie a kultury (CDK) Venhudova 17, 614 00 Brno www.cdk.cz/ipk, [email protected], tel.: 545 213 862, mobil: 775 570 805

Navštivte internetové stránky www.hynekfajmon.cz

ONDŘEJ KRUTÍLEK, PETRA KUCHYŇKOVÁ

MONITORING EVROPSKÉ LEGISLATIVY 2004–2005 Odpovědný redaktor Ondřej Krutílek Obálka a typografie Zdeněk Granát V roce 2006 vydalo jako svou 193. publikaci CDK (Centrum pro studium demokracie a kultury), Venhudova 17, 614 00 Brno, tel./fax: 545 213 862, e-mail: [email protected], www.cdk.cz Tisk Reprocentrum Blansko 1. vydání Doporučená cena 398 Kč ISBN 80-7325-073-X Kompletní přehled publikací CDK a internetové knihkupectví s 15%–25% slevou najdete na adrese: http://www.cdk.cz

CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

Recommend Documents