Paul Johnson. Centrum pro studium demokracie a kultury, Barrister & Principal, 1999 preklad: Pavel Pšeja

Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı

1

Paul Johnson

Dˇejiny kˇrest’anstv´ı Centrum pro studium demokracie a kultury, Barrister & Principal, 1999 preklad: Pavel Pˇseja • 6 ˇ (. . .) kˇrest’anstv´ı t´ım, zˇ e pravdu ztotoˇznuje s v´ırou, mus´ı uˇcit – a, pokud mu správnˇe rozum´ıme, také uˇc´ı – zˇ e jakékoli bránˇen´ı pravdˇe je nemoráln´ı. Kˇrest’an, kterému nechyb´ı v´ıra, se faktu˚ nemá proˇc bát; kˇrest’ansky´ historik, jeˇz si vytyˇcuje urˇcitou mez, která v naprosto libovolném smˇeru limituje obsah jeho vyzkumu, zárovenˇ pˇriznává, zˇ e své meze má ´ i jeho v´ıra. T´ım samozˇrejmˇe také niˇc´ı základn´ı vlastnost svého náboˇzenstv´ı – to jest postupné odhalován´ı pravdy. ˇ adnému kˇrest’anu by podle mého názoru nemˇelo byt Z´ ´ ani v nejmenˇs´ım bránˇeno sledovat cestu pravdy; ba dokonce plat´ı, zˇ e nic jiného, neˇz se dát právˇe po n´ı, mu rozhodnˇe nezbyv´ ´ a. • 9 ˇ ımské] impérium (. . .) na nesm´ırnˇe rozlehlém prostoru zavedlo stabilitu, cˇ ´ımˇz umoˇznilo existenci svobodného (. . .) [R´ obchodu a dopravy, a které se navzdory tomu nesnaˇzilo nadirigovat a seˇsnˇerˇ ovat myˇslenky cˇ i bránit jejich vymˇ ´ enˇe ˇ ımské právo dokázalo byt a propagaci. R´ ´ brutáln´ı a vˇzdy bylo neoblomné, nicménˇe stále zasahovalo jen do pomˇernˇe ˚ omezené oblasti lidského chován´ı. Mnohé sféry ekonomickych ´ a kulturn´ıch aktivit leˇzely mimo dosah jeho pusobnos˚ ti. Nav´ıc platilo, zˇ e i tam, kde zákon nˇeco pˇredepisoval, nebyl vˇzdy a za vˇsech okolnost´ı dusledn y. ´ Dokud nedocházelo k jeho vyraznˇ ejˇs´ımu poruˇsován´ı a dokud se neprojevovaly vnˇejˇs´ı pˇr´ıznaky neklidu – halasné st´ızˇ nosti, poruˇsován´ı ´ ˚ obecného m´ıru, nepokoje – mˇelo rˇ´ımské právo sklon nezasahovat. Pak vyslalo varovny´ signál; a pokud ten zustal ˇ ıma mohl rozumny´ bez odezvy, ostˇre zakroˇcilo a opˇet nastolilo klid a poˇra´ dek – a poté zase usnulo. Pod vládou R´ a obezˇretny´ cˇ lovˇek bez ohledu na to, jak protikladné byly jeho názory, nejen pˇreˇz´ıt, ale mohl i prosp´ıvat a své myˇslenky mohl dále rozˇsiˇrovat a zachránit se pˇred zapomnˇen´ım. • 11 Helénistické impérium, které vytvoˇril Alexandr Veliky, ´ mˇestské státy pˇremˇenilo v nesm´ırnˇe rozlehly´ stát, kde pˇr´ımá ´ cast svobodného obˇcana na vládˇe jiˇz spravidla nebyla moˇzná. To vedlo k tomu, zˇ e takovy´ cˇ lovˇek pak mˇel dostatek uˇ cˇ asu, moˇznost´ı a pˇredevˇs´ım pohnutek rozv´ıjet své soukromé zájmy a zkoumat vlastn´ı individuáln´ı a osobn´ı závazky ˚ a zásadám. A tak, za pusoben´ ˚ a povinnosti. Filozofie se cˇ ´ım dál t´ım v´ıc zaˇc´ınala obracet k nitern´ım postojum ı rˇ eckého génia, zaˇcala doba osobn´ı, individuáln´ı náboˇzenské v´ıry. • 13 ˇ (. . .) s´ıla a dynamika zˇ idovské v´ıry pˇresahovala vojenské schopnosti zˇ idovského národa. Zidovsk y´ stát mohl klidnˇe ˚ ym podlehnout ruzn ´ impéri´ım (coˇz se i dˇelo); jeho náboˇzensky´ projev vˇsak pˇreˇz´ıval, vzkvétal a tvrdˇe odolával kulturn´ı asimilaci cˇ i zmˇenˇe. • 13 ˇ e tedy byli v naz´ırán´ı dˇejin jakoˇzto odrazu cˇ innosti Boˇz´ı zcela jednotni. Minulost nebyla rˇ adou nahodilych Zid´ ´ událost´ı, nybrˇ ´ z se nemilosrdnˇe odv´ıjela podle boˇzského plánu, jenˇz mimo jiné pˇredstavoval také detailn´ı program a zaˇsifrovany´ ˚ avala nerozluˇstˇena (. . .). soubor pokynu˚ pro budoucnost. Program byl ale mlhavy´ a sˇ ifra zust´ • 16 Existovala reálná moˇznost, zˇ e by se v dobˇe, která touˇzila po svˇetovém náboˇzenstv´ı, mohl takovou v´ırou stát právˇe judaismus? Nebo – jinak rˇ eˇceno – kdyby nezasáhlo kˇrest’anstv´ı, které vyuˇzilo mnohé z pˇrednost´ı judaismu a pˇrevzalo ´ jeho apoˇstolskou ulohu, mohl se judaismus sˇ´ırˇ it i nadále, aby se nakonec prosadil v celém impériu? Právˇe to si nˇekteˇr´ı ˇ e v diaspoˇre urˇcitˇe pˇra´ li; samozˇrejmˇe to byli tit´ızˇ Zid´ ˇ e, kteˇr´ı se chopili kˇrest’anstv´ı hned, jak se taková pˇr´ıleˇzitost Zid´ objevila. Je ale zˇrejmé, zˇ e judaismus se nemohl stát svˇetovym zmˇenami ´ náboˇzenstv´ım bez toho, aby proˇsel bolestnymi ´ ˚ ve svém uˇcen´ı i organizaci. Znamen´ı jeho kmenového puvodu, které si s sebou nesl, se projevovali nejen teoreticky, ´ ale i v ohledech jinych. Judaismus totiˇz pˇredpokládal, zˇ e knˇezˇ ´ı jsou potomky pokolen´ı Aronova, chrámov´ı sluˇzebn´ıci ´ potomky Leviho, králové a vládci zˇ e jsou potomci Davidovi, a tak dále. Tato pravidla nebyla vˇzdy zachovávána a pˇresná dˇediˇcnost byla záleˇzitost´ı odhadu, pˇredstavivosti cˇ i vyloˇzeného podvodu, nicménˇe jejich zjevné poruˇsen´ı bylo vˇzdy pˇrijato s velkym ´ odporem a cˇ asto vedlo k násilnostem a rozkolem trvaj´ıc´ım celé generace. Dalˇs´ı pˇrekázˇ kou byla obˇr´ızka, jeˇz v systému judaismu byla vˇec´ı tak vyznamnou, zˇ e se zdálo nemoˇzné nalézt v této vˇeci nˇejaky´ kom´ promis; a kromˇe n´ı i nesm´ırná koˇsatost a spletitost systému práva, ktery´ se rozv´ıjel po mnoho generac´ı. Posvátn´ı


2

literatura judaismu, co do rozsahu impozantn´ı a cˇ asto neproniknutelnˇe záhadná, v Palestiné tvoˇrila samostatné hosˇ podárˇ ské odvˇetv´ı a zamˇestnávala p´ısaˇre i juristy, amatéry i profesionály, kteˇr´ı svymi komentárˇ i zaplnovali celé kni´ hovny a zˇ idovsky´ svˇet zaplétali do s´ıt´ı c´ırkevn´ıho práva; práva, které oplyvalo vnitˇrn´ımi konflikty a vzájemnym ´ ´ vyluˇcován´ım, pˇr´ıliˇs zloˇzitého, aby mu jeden cˇ lovˇek mohl porozumˇet, tvoˇr´ıc´ıho obˇzivu pro mnoˇz´ıc´ı se duchovenstvo ´ ech misie k jinovˇercum ˚ by závisel od a zárovenˇ s nekoneˇcnou rˇ adou nástrah pro vˇsechny spravedlivé. Koneˇcny´ uspˇ rozsahu a smˇelosti vyˇciˇst’ovac´ıch“ prac´ı, které by v tomto labyrintu zˇ idovského práva bylo tˇreba vykonat. ” • 17 Liberáln´ı a svˇetu otevˇreny´ judaismus v diaspoˇre v sobˇe uchovával potenciál, skrze ktery´ se mohl univerzáln´ım náboˇzenstv´ım doopravdy stát, ovˇsem pouze v pˇr´ıpadˇe, zˇ e by byl odstˇriˇzen od svych ´ barbarskych ´ koˇrenu˚ (. . .)[.] • 18 ˇ e] nemˇeli vlastnˇe zˇ a´ dnou. Projevy existence Boˇz´ı byly nezvratné: Buh ˚ stvoˇril svˇet, vedl jej, vyvolil Teorii práva (. . .) [Zid´ ˚ ˚ vubec ˚ Izrael, ustanovil Zákon; nebylo ale vubec jasné, proˇc Buh existuje a jaky´ je jeho koneˇcny´ c´ıl a zámˇer. Vypadalo to, zˇ e jedná vystˇ ´ rednˇe a nˇekdy zcela bez jakékoli pohnutky. Nebyl dokonce ani vˇsemocny, ´ nebot’ jakoˇzto soudce byl vázán vlastn´ım zákonem. Do jisté m´ıry bylo moˇzné rˇ´ıci, zˇ e Bohem je Zákon; t´ım pádem tu ale nebyl prostor pro milost a cˇ lovˇek mohl doj´ıt spásy jen skrze své dobré skutky. Jeho vztah k Bohu byl tedy cˇ ´ıstˇe legalisticky. ´ To by jeˇstˇe bylo omluvitelné, ovˇsem jen pokud by zákon mluvil jasnou rˇ eˇc´ı. Valná jeho cˇ a´ st vˇsak nebyla psaná, nybrˇ ´ z sˇ lo o právo precedenˇcn´ı, jeˇz neformulovalo zˇ a´ dné pokyny pro kaˇzdodenn´ı zˇ ivot, ale bylo komplexn´ı sb´ırkou moˇznych ´ pˇr´ıpadu˚ doplnˇenou o rozsáhly´ komentárˇ . • 19 ˇ u, ˚ kteˇr´ı se podle vˇseho drˇz´ı v´ıry v´ıce, neˇz ti ostatn´ı, a kteˇr´ı vykládaj´ı Josephus farizeje popisuje jako skupinu Zid ” Zákon s detailnˇejˇs´ı pécˇ ´ı“. Na to dodává, zˇ e pˇri vykladu posvátnych ´ ´ textu˚ a Zákona uˇz´ıvaj´ı tradice v rozumné m´ırˇ e. Ve skuteˇcnosti byli aktivnˇe cˇ innymi ´ c´ırkevn´ımi právn´ıky a kazuisty. Odm´ıtali strohou a defétistickou nehybnost saduceju˚ a s pomoc´ı velkych vˇedomost´ı a znaˇcné vynalézavosti dˇelali bez ohledu na námahu vˇse pro to, aby bylo moˇzné ´ zachovávat Zákon i v podm´ınkách rychle se mˇen´ıc´ı spoleˇcnosti. Bez nich by systém judaismu prakticky nemˇel sˇ anci ´ ı je cˇ asto stavˇelo do nepˇr´ıznivého svˇetla; lze na nˇe vˇsak také pohl´ızˇ et fungovat. Je samozˇrejmé, zˇ e jejich kazuistické usil´ ´ ı, leˇc lidské a pˇra´ telské. Kdyˇz Jeˇz´ısˇ rˇ ekl, zˇ e sˇ abat byl stvoˇren pro cˇ lovˇeka a nikoli cˇ lovˇek pro jako na empiriky, seriozn´ ´ ˚ sˇ abat, citoval farizejské uslov´ ı; a kdyˇz oznámil své velké pˇrikázán´ı“, pouˇzil zduraznˇ enou verzi rˇcen´ı, které kázal ” jeden z liberáln´ıch farizejskych ´ rab´ınu˚ – Hillel. • 20 Kumránsky´ klásˇ ter byl ve skuteˇcnosti alternativn´ım Chrámem, jenˇz byl zˇr´ızen, aby nadále vykonával jeho základn´ı ˚ ehu poslán´ı, dokud ten skuteˇcny´ chrám nebude oˇciˇstˇen a obnoven. Avˇsak to, co zaˇcalo jako doˇcasné opatˇren´ı, v prubˇ doby nabylo nového, institucionáln´ıho vyznamu. Jiˇz samotná skuteˇcnost pˇrem´ıstˇen´ı do pouˇstˇe naznaˇcovala, zˇ e pˇr´ı´ tomnost Boˇz´ı jiˇz nen´ı dále vázána na fyzickou existenci Chrámu v Jeruzalémˇe. To, co Boha pˇritahovalo“, byla sp´ısˇ e ” ´ ˚ Chrámy“ tedy mohly byt existence a zboˇzná ucta cˇ istého Izraele zastoupeného neposkvrnˇenou komunitou esejcu. ´ ” ´ vˇsude, kde se esejci shromázˇ dili, ovˇsem za pˇredpokladu, zˇ e uzkostlivˇ e dodrˇzovali oˇciˇst’ovac´ı obˇrady. A tak tedy t´ım, co tvoˇrilo základ Chrámu, jiˇz nebyla jeho zemˇepisná poloha a kámen, nybrˇ ´ z samotná existence spoleˇcenstv´ı: pojem Chrámu zduchovnˇel, nabyl pˇreneseného smyslu, a Chrám se stal symbolem, lidskym ´ Chrámem“ cˇ lovˇeka. Chrámem ” nen´ı nˇejaká budova, nybrˇ ´ z ti, kdo uct´ıvaj´ı Boha – tedy c´ırkev. Jakmile tuto pˇredstavu spoj´ıme se zcela odliˇsnym, ´ leˇc cˇ asovˇe souˇcasnym ´ pojet´ım farizejské synagogy – to jest budovy, ktorá mohla stát na libovolném m´ıstˇe ve svˇetˇe, kde se vˇern´ı shromaˇzd’ovali k bohosluˇzbám a k vyslechnut´ı vykladu posvátnych ´ ´ textu˚ – dostaneme se velice bl´ızko k primitivn´ı vizi kˇrest’anské komunity. • 22 Esejci zˇ a´ dnou základn´ı matric´ı celosvˇetového náboˇzenstv´ı nedisponovali; ani zdaleka ne. Jejich klásˇ ter i dalˇs´ı jeˇ ˚ zélot ´ u, ˚ lid´ı násilnych jich bunky byly sp´ısˇ e l´ıhn´ı extrémistu, Vykopávky v Kumránu ukazuj´ı, zˇ e bˇehem ´ a zuˇrivych. ´ války v letech 66-70 n.l. se klásˇ ter stal centrem odporu a byl dobyt a vypálen rˇ´ımskymi vojsky. Jeho zniˇcen´ım také ´ skonˇcila existence esejcu˚ jako samostatné sekty, coˇz bylo vzhledem ke skuteˇcnosti, zˇ e esejci se vydali smˇerem k tomu proudu zˇ idovského náboˇzenského a politického myˇslen´ı, ktory´ vedl jedinˇe k destrukci, prostˇe nevyhnutelné. Z esej˚ bunˇek i skupin ve mˇestech vˇsak nevycházeli jen zéloti. ´ Jejich vyznam skych v dˇejinách kˇrest’anstv´ı je dán ´ klásˇ teru, ´ skuteˇcnost´ı, zˇ e vytvoˇrili experimentáln´ı centra – vlastnˇe náboˇzenské univerzity – která se nacházela mimo hlavn´ı ´ proud zˇ idovského uˇcen´ı, jak bylo praktikováno v Jeruzalémˇe. Jejich ultrakonformnost ve své podstatˇe vyustila v nepˇriˇ ˇ ˚ zpusobivost a antinomické postoje. Clovˇ ek mohl vstoupit do esejské komunity jako zboˇzny, ´ konformisticky´ Zid, ´ nebo do n´ı mohl vstoupit z pˇr´ıcˇ in, ktery´ mˇely charakter zélotsk ´ y, a vyj´ıt z n´ı jako zélota, ´ a stal se z nˇeho poustevn´ık. ´ Mohl taky pˇrij´ıt s uplnˇ e novymi myˇslenkami, popˇr´ıpadˇe se mohl chopit nˇekterého aspektu esejského uˇcen´ı, rozvi´ ˚ nout jej a praktikovat naprosto odliˇsnym K hluboké nestabilitˇe, kterou se judaismus té doby vyznaˇcoval, ´ zpusobem.


3

tak esejské hnut´ı pˇrispˇelo mˇerou vskutku zásadn´ı. A vˇedom´ı krize se prohlubovalo. Poté, co byla Judea pˇripojena ˇ ımu a co d´ıky tomu zaˇcala podléhat rˇ´ımskym ˇ ym pˇr´ımo k R´ ´ danov ´ naˇr´ızen´ım, vstoupilo do akutn´ı fáze. Opatˇren´ı ve vˇeci dan´ı se ukázala byt ´ mnohem nepopulárnˇejˇs´ı, neˇz proˇr´ımská strana oˇcekávala – bylo propoˇc´ıtáno, zˇ e palestinské, zˇ idovské a rˇ´ımské danˇe (neprogresivn´ı) mohly v prvn´ım stolet´ı dohromady dosáhnout aˇz 25 procent pˇr´ıjmu, a to za ekonomickych ´ podm´ınek, ktoré se v nˇekterych ´ ohledech a v nˇekterych ´ oblastech velice tˇesnˇe bl´ızˇ ily hranici existenˇcn´ıho minima. • 29 ˚ neˇz jich rˇ eˇs´ı (. . .). Pˇrekroˇc´ı-li vˇeda jistou mez, má sklon vyvolávat v´ıce problému, • 29 Vˇedci objevili jeden nebo dva zcelá zjevné pˇr´ıklady, kdy raná c´ırkev zfalˇsovala nˇekteré pasázˇ e z Nového zákona a tak antedatovala“ teologické pojmy. Tak napˇr´ıklad trojiˇcn´ı text v Prvn´ım listu Janovˇe, ktery´ vyslovnˇ e uvád´ı to, co jiné ´ ” ˚ texty jen naznaˇcovaly, znˇel puvodnˇ e takto jednoduˇse: Tˇri jsou, kteˇr´ı vydávaju´ svˇedectv´ı – Duch, voda a krev – a ti tˇri ” jsou zajedno.“(. . .) (1J 5,7)[.] Ve stolet´ı cˇ tvrtém byl tento text zmˇenˇen, aby znˇel takto: Tˇri jsou, kteˇr´ı vydávaj´ı svˇedectv´ı ” na zemi – Duch, voda a krev – a ti tˇri jsou zajedno v Jeˇz´ısˇ i Kristu; a tˇri jsou, kteˇr´ı vydávaj´ı svˇedectv´ı na nebi – Otec, Slovo a Duch – a ti tˇri jsou zajedno.“[.] ´ Takovéto zjevné padˇelky bychom nemˇeli povaˇzovat za zámˇerny´ podvod, provedeny´ s umyslem klamat a zatemnit ˚ pravdu. Objevuj´ı se v prubehu celych ´ kˇrest’anskych ´ dˇejin aˇz do doby renesance a jeˇstˇe dále; jejich pˇr´ıcˇ inou je pojet´ı ˚ podstaty listinného dukazu, které je nám dnes ciz´ı. Tak mohlo doj´ıt napˇr´ıklad k tomu, zˇ e nˇejaky´ cˇ estny, ´ poctivy´ p´ısaˇr, jenˇz oddanˇe vˇerˇ il, zˇ e nauka o Trojici je pravdivá, skuteˇcnost, zˇ e v Prvn´ım listu Janovˇe nebyla vyslovnˇ e zm´ınˇena, ´ povaˇzoval za pouhou náhodu nebo pˇrehlédnut´ı, a proto se domn´ıval, zˇ e je jeho povinnost´ı tuto vˇec napravit. Vˇzdyt’ dˇelá toliko tvoˇrivou práci v zájmu pravdy! Tam, kde k dopsán´ı takovych ´ dodatku˚ doˇslo relativnˇe pozdˇe, neˇcin´ı moˇ ım dˇr´ıve vˇsak byly do textu vsunuty, t´ım je jejich odhalen´ı tˇezˇ sˇ´ı. dern´ı vˇedˇe pot´ızˇ e je poznat a odstranit. C´ • 31 Jeˇz´ısˇ chtˇel rozvinout novou nauku – dosaˇzen´ı spásy skrze lásku, obˇet’ a v´ıru – kterou vˇsak musel cˇ a´ steˇcnˇe halit do ˚ a nové pojmy zavádˇel s pomoc´ı tradiˇcn´ıho judaismu. Velmi se snaˇzil, aby plásˇ t´ıku reformy v´ıry staré. Kázal zˇ idum na svou stranu strhl ortodoxn´ı zˇ idy, ovˇsem aniˇz by pˇristoupil na kompromis ve vˇeci svého univerzalismu. Zavedené c´ırkvi se postavil v jej´ım vlastn´ım hájemstv´ı, pˇriˇcemˇz zárovenˇ bral pod svá kˇr´ıdla vˇsechny ty, kdo stáli mimo hlavn´ı sféru spoleˇcnosti; t´ım bylo také dáno, zˇ e jednak musel pokraˇcovat v procesu separace od Chrámu a Zákona, jednak se musel snaˇzit vyhnout se obvinˇen´ı z rouhán´ı. • 32 Mnoz´ı – a nebyli to jen jeho nepˇra´ telé – (. . .) [Jeˇz´ısˇ i] mˇeli za zlé, zˇ e odm´ıtl vyslovnˇ e a jednoznaˇcnˇe ozˇrejmit své nároky. ´ ˚ nikdy plnˇe neduvˇ ˚ erˇ oval, naopak nˇekteˇr´ı z nich cˇ as od cˇ asu chovali vuˇ ˚ ci celému podniku sm´ısˇ ené Svym ´ stoupencum pocity. Do cˇ eho se to jen zapletli? Existuje náznak, zˇ e Jidásˇ ova zrada nebyla motivována ani tak hrabivost´ı – coˇz je ze strany apoˇstolu˚ pohodlná, leˇc nepˇresvˇedˇcivá pomluva – nybrˇ ´ z sp´ısˇ e sˇ okem plynouc´ım z náhlého strachu, zˇ e snad slouˇz´ı nepˇr´ıteli v´ıry. • 38 Pavel byl prvn´ı a nejvyznamnˇ ejˇs´ı osobnost´ı kˇrest’anstv´ı; vˇzdyt’byl také osobou nejspornˇejˇs´ı a nejˇcastˇeji mylnˇe vykláda´ ˇ an, zˇ e kˇrest’anstv´ı vymyslel“; nav´ıc – nebo m´ısto toho – ho mnoz´ı vin´ı, zˇ e Kristovo uˇcen´ı nou. Nˇekdy je obvinov´ ” pˇrekroutil a vehnal ho zpˇet do zˇ idovského prostˇred´ı. Pˇresnˇe na to si stˇezˇ oval i Nietzsche, pro kterého byl Pavel ˇ vˇecˇ nym par excellence“ – Pavel je ztˇelesnˇen´ım cˇ lovˇeka, jenˇz je naprostym ´ Zidem ´ opakem Jeˇz´ısˇ e, nositele dobrych ´ ” ” zvˇest´ı; je géniem nenávisti, vize zásˇ ti i jej´ı bezohledné logiky. Co vˇse jen tento jejich zloˇcinny´ evangelista neobˇetoval ˚ jenˇz zemˇrel pro naˇse své nenávisti! Hlavnˇe a pˇredevˇs´ım obˇetoval svého spasitele, ukˇriˇzoval ho na kˇr´ızˇ i. (. . .) Buh, hˇr´ıchy; vykoupen´ı v´ırou; posmrtné vzkˇr´ısˇ en´ı – vˇsechny tyto vˇeci jsou jen falzifikáty skuteˇcného kˇrest’anstv´ı, a toho morbidn´ıho blázna za nˇe mus´ıme volat k odpovˇednosti.“[.] ˚ ´ ´ Tento zpusob veden´ı utoku proti kˇrest’anstv´ı je velmi obl´ıbeny. proti kˇrest’anstv´ı jako ´ Je skuteˇcnost´ı, zˇ e frontáln´ı utok ´ celku je obvykle utokem na to, co je povaˇzováno za pavlovsky´ element. Tak Alfred Rosenberg a naciˇstiˇct´ı antikˇrest’anˇst´ı propagandisté se v prvé rˇ adˇe soustˇred’ovali na d’ábelského rabiho Pavla“. Pravda je ale jiná: Pavel kˇrest’anstv´ı ani ” nevymyslel, ani nepˇrekroutil – naopak ho zachránil pˇred zánikem. ˚ teologicky´ systém a kdo porozuPavel byl prvn´ım stoprocentn´ım kˇrest’anem: byl prvn´ım, kdo plnˇe pochopil Jeˇz´ısˇ uv ˇ mˇel jak velikosti zmˇen, které ztˇelesnoval, tak i definitivnosti roztrˇzky se zákonem judaismu. • 39 ˚ i jiné oprávnˇen´ı neˇz jen pokyn Boˇz´ı. Pocházel z Tarsu, oznaˇcovaného Pavel (. . .) mˇel pro svou misii k jinovˇercum jako maloasijské Athény“, ktery´ byl obchodn´ım stˇrediskem a centrem vˇsech kultu˚ vˇsech moˇznych ´ druhu˚ – gnos” tickych, exotickych, vychodn´ ıch i stoickych. Tarsus byl ohniskem synkretismu, kulturn´ı a náboˇzenskou kˇriˇzovatkou. ´ ´ ´ ´


4

Byl mˇestem, pro které byla podivná a vystˇ ´ redn´ı náboˇzenské proces´ı v jeho ulic´ıch a v helénistickém duchu vedené ˚ debaty uvnitˇr domu˚ vˇec´ı zcela bˇezˇ nou. Vyslednic´ ı této ruznosti byla Pavlova osobnost; d´ıky n´ı na nˇeho lze pohl´ızˇ et ´ jako na helénistu cˇ i rab´ına, mystika cˇ i chiliastu, cˇ i dokonce i jako na gnostika. Pro roli apoˇstola univerzalismu mˇel dobré pˇredpoklady (. . .). • 39 ˚ které jsou srozumitelné (. . .) Pavel shledal, zˇ e podstatu Jeˇz´ısˇ ovy nauky nedokázˇ e vysvˇetlit bez uˇzit´ı pojmu˚ a term´ınu, lidem vychovanym ´ v rˇ ecko-ˇr´ımském svˇetˇe. Jeˇz´ısˇ své umuˇcen´ı pˇredv´ıdal, ale nevysvˇetlil je. Pavel je vysvˇetlit musel, ˇ u, ˚ ˚ a to rˇ ecky mluv´ıc´ım a rˇ ecky mysl´ıc´ım posluchaˇcum. Akt spasen´ı musel m´ıt sˇ irˇs´ı dosah neˇz pouhy´ mesianismus Zid ˇ um ˚ pˇripadal pˇr´ıliˇs omezeny´ a podm´ınˇeny´ dobovˇe i geograficky. Co j´ım bylo do nˇejaké Judeje? Pavel zjistil, zˇ e ktery´ Rek ˇ ˇ byt vysvˇetlit, proˇc byl Jeˇz´ısˇ Zid, nen´ı lehké; o vysvˇetlen´ı, proˇc Zid ´ musel, uˇz ani nemluvˇe. Okolnosti, které vedly k jeho ukˇriˇzován´ı, t´ım pozbyvaj´ a Pavel je proto vynechává. Historickou postavu Jeˇz´ısˇ e jednoduˇse ztotoˇznil ´ ı na vyznamu ´ s preexistentn´ım Synem Boˇz´ım; jeho ukˇriˇzován´ı pak vykládá jako boˇzsky´ cˇ in kosmického vyznamu, vedouc´ı ke spáse. ´ Samozˇrejmˇe muselo doj´ıt k tomu, zˇ e cˇ ´ım v´ıce Pavel v tomto duchu kázal, t´ım mu bylo jasnˇejˇs´ı, zˇ e jeho pohelénˇstˇené kˇrest’anstv´ı je pravdˇe, jak on ji chápal, bliˇzsˇ´ı, neˇz meze, kterymi ji spoutávala omezuj´ıc´ı vize kˇrest’anstv´ı zˇ idovského – ´ ˚ pokud ho ovˇsem bylo vubec moˇzné nazyvat kˇrest’anstv´ım. Helénisticky´ svˇet byl schopen pˇrijmout Jeˇz´ısˇ e jako boˇzstvo, ´ avˇsak v chápán´ı judaismu byl mezi Bohem a cˇ lovˇekem nekoneˇcny´ rozd´ıl. • 40 ˇ (. . .) Pavel, Zid, jehoˇz rodnou rˇ eˇc´ı byla aramejˇstina a ktery´ jedineˇcnˇe ovládal rˇ eˇctinu, se sám stal cˇ a´ st´ı helénistického kulturn´ıho soukol´ı, cˇ ´ımˇz zˇ idovsky´ monoteismus zpˇr´ıstupnil celému svˇetu. • 41 ˇ ˚ nˇemu tak (. . .) nikdo z lid´ı nebyl schopen bezvyhradnˇ e naplnovat vˇsech 613 (. . .) zákazu˚ a pˇrikázán´ı [Zákona]; kvuli ´ byli vˇsichni hˇr´ısˇ n´ıky. V jistém smyslu byl pˇr´ımym ´ podnˇetem ke hˇr´ıchu. • 44 ˇ ımu a ztrácela ˇ Bˇehem sˇ edesátych se s´ıl´ıc´ım odbojem proti R´ ´ let se jeruzalémská c´ırkev postupnˇe stále v´ıce ztotoˇznovala ˚ vyznam ˚ tak svuj pro kˇrest’anstv´ı i zbytky univerzalismu. Ve mˇestech narustal náboˇzensky´ terorismus, po venkovskych ´ ´ ´ Masové pruvody, ˚ oblastech se potulovali zéloti. konané o velkych ´ svátc´ıch, se staly pˇr´ıleˇzitost´ı pro nenadálé vraˇzdy, jeˇz vyvolávaly nepokoje a brutáln´ı odplatu. Zákon i rˇ a´ d se rozpadly; a vina za hospodárˇ ské problémy, jeˇz následovaly, ˇ ımanu. ˇ ımu a kolaborantské knˇezˇ ské aristokracii, a podpo˚ V Jeruzalémˇe sa zoufaly´ dav obrátil proti R´ padla na hlavy R´ ˚ e divotvurce, ˚ rˇ il ruzn´ patriotické bandity a sektárˇ e. Posledn´ı povstán´ı a jeho potlaˇcen´ı, které trvaly cˇ tyˇri roky, kladly ˇ ımanu. ˚ na vojenské a hospodárˇ ské zdroje impéria nesm´ırné nároky, cˇ emuˇz odpov´ıdala i následná pomstychtivost R´ ˇ ´ (. . .) Chrám byl zniˇcen a judaismus se od té doby stal náboˇzenstv´ım talmudu. Zidovsk y´ národ se z tohoto uderu nikdy nevzpamatoval, byt’ jeho definitivn´ı rozptylen´ ´ ı probˇehlo aˇz v následuj´ıc´ım stolet´ı, kdy byl Jeruzalém srovnán se zem´ı ˇ a pˇrestavˇen do podoby rˇ´ımského koloniáln´ıho mˇesta. Zidovsko-kˇ rest’anská komunita byla rozptylena a vˇetˇsina jej´ıch ´ ˚ u˚ nepochybnˇe zabita. Ti, kdo pˇreˇzili, uprchli do Malé Asie, na vychod vudc a do Egypta – zejména do Alexandrie. ´ ˇ ıma; teologické vakuum, které zbylo po zániku c´ırkve jeruzalémské, bylo Centrum kˇrest’anstv´ı se tak pˇresunulo do R´ zaplnˇeno systémem pavlovskym. ´ • 49 ´ ı. Ranˇe kˇrest’anské spisy vznikali Zachován´ı práce starovˇekého autora si vyˇzadovalo vˇedomého a dlouhodobého usil´ ve velice omezeném poˇctu; nav´ıc byly psány na papyru, ktery´ snadno a rychle podléhá zkáze. Kdyby nebyly neustále opakovanˇe pˇrepisovány, nepˇreˇzil by ani jeden. Potˇreba cenzury prakticky neexistovala; vyjimkou byl jen pˇr´ıpad, kdy ´ si nˇejaky´ arcikac´ırˇ uchoval stoupence, kteˇr´ı po rˇ adu po sobˇe jdouc´ıch generac´ı jeho d´ılo udrˇzovali pˇri zˇ ivotˇe. • 49 ´ uv ˚ spor s Tertulliánem nám snad poprvé skyt´ Markion ´ a asponˇ letmy´ pohled na dva základn´ı kˇrest’anské typy: racionáln´ıho optimistu, jenˇz vˇerˇ´ı, zˇ e princip lásky je dostateˇcny, ´ nebot’ cˇ lovˇek má bytostnou touhu konat dobro, a pesimistu, ´ esˇ né kˇrest’anstv´ı je ktery´ je pˇresvˇedˇcen o bytostné zkaˇzenosti lidskych ´ tvoru˚ a o potˇrebe mechanismu zatracen´ı. Uspˇ ˚ ych ve své podstaté seskupen´ım ruzn ´ názoru˚ a duchovn´ıch pˇredstav: potˇrebuje obsáhnout oba typy, a to i za cenu, zˇ e vyvolaj´ı urˇcity´ konflikt cˇ i tˇrenice. • 52 ˚ nám skyt´ ˚ Pˇr´ıpad Tertulliánuv jedineˇcny´ pohled na pochody prob´ıhaj´ıc´ı v rané c´ırkvi. ´ a drahocenny, ´ jistym ´ zpusobem ´ Vid´ıme, jak se velky´ kˇrest’ansky´ diplomat, muˇz bezuhonn´ e poˇcestnosti a planouc´ı v´ıry, obrac´ı k herezi. Tento jeho ˚ j´ımˇz tak krok dokonale rozvrac´ı vypady pravovˇerné c´ırkve proti morálce a veˇrejnému vystupován´ı montanistu, ´ rozhodnˇe vtiskává punc etického uznán´ı. Montanisté byli zcela zjevnˇe upˇr´ımn´ı, bohabojn´ı a pravdˇepodobnˇe pokorn´ı


5

a zdrˇzenliv´ı lidé. Skuteˇcnost, zˇ e tohle v´ıme, je dána pouhou náhodou, nebo sp´ısˇ e vˇedomym ´ rozhodnut´ım pravovˇernych ´ autorit zachovat Tertulliána jako osobnost i jako teologa nedotˇceného. Za normáln´ıch okolnost´ı by ho nechali ˚ Tertullián byl ale nejen prvn´ım, nybrˇ upadnout v zapomnˇen´ı, nebo by pˇreˇzil jen v podobˇe zkarikovanych ´ zlomku. ´ z ˚ jeho rozmˇerné d´ılo je velevyznamn i jedn´ım z nejvyznaˇ cnˇejˇs´ıch latinskych ym ´ ´ teologu; ´ ´ stvrzen´ım kˇrest’anské v´ıry. Jeho ˚ cˇ etba byla vzruˇsuj´ıc´ı jiˇz tehdy a takovou vlastnˇe zustala dodnes. Tertullián byl zkrátka pˇr´ıliˇs cenny, ´ neˇz aby bylo moˇzné ho obˇetovat na oltárˇ pravovˇerné jednoty. Jeho umˇen´ı ho – prvého protestanta – zachránilo. C´ırkev jeho práce – ˚ cˇ i asponˇ jejich velkou cˇ a´ st – nikdy nepˇrestala pˇrepisovat a uˇz´ıvat, cˇ ´ım bezdˇecˇ nˇe stvrzuje poctivost v´ıry montanistu. • 57 (. . .) evangelium Janovo, jeˇz bylo hojnˇe uˇz´ıváno montanisty a jinymi heretiky – a jeˇz bylo svého cˇ asu nepochybnˇe ´ adeptem na vylouˇcen´ı [z kánonu] – bylo zachránˇeno tak, zˇ e jeho pˇredpokládanému autorovi byly pˇrisouzeny tˇri epiˇstoly, proti n´ımˇz nebylo moˇzné cokoli nam´ıtat. Mezi navzájem si konkuruj´ıc´ımi stˇredisky kˇrest’anstv´ı – a ve stále ´ echem vˇetˇs´ı m´ırˇ e mezi Vychodem a Západem – panovalo ovzduˇs´ı neustálého handlován´ı. Tak tˇreba Západ sice s uspˇ ´ trval na vyˇrazen´ı mnoha spisu˚ alexandrijskych, nicménˇe nezdaˇrilo se mu podsunout Vychodu nˇekolik vyznamn ych ´ ´ ´ ´ ˇ u˚ stavˇela skepticky rˇ´ımskych prac´ı z poˇca´ tku druhého stolet´ı. V pˇr´ıpadˇe Zjeven´ı Janova, k nˇemuˇz se vˇetˇsina Rek ´ ˇ um, ˚ dokonce jeˇstˇe v osmém stolet´ı a nˇekteˇr´ı je nikdy nepˇrijali, témˇerˇ selhal. List Zid jak bylo vˇetˇsinˇe prvn´ıch Otcu˚ známo, nepocházel z pera Pavlova; byl vylouˇcen z Muratoriho zlomku a odm´ıtnout jak Tertulliánem, tak vlastnˇe vˇsemi ze Západu. Prvn´ı vyznamnou osobou z latinského prostˇred´ı, která ho pˇrijala za kanonicky, ´ ´ byl v polovinˇe cˇ tvrtého stolet´ı Hilarius, biskup z Poitiers. Na Vychodˇ e byl ale obl´ıbeny, ´ ´ takˇze roku 419 se na synodˇe v Kartágu doˇckal ˚ v dusledku vzájemné dohody obou stran zaˇrazen´ı do spisu˚ pavlovskych ejˇs´ı ´ – tˇrebaˇze v´ıme, zˇ e Augustin, nejvyznamnˇ ´ pˇredstavitel c´ırkve tehdejˇs´ı doby, si byl zcela jist, zˇ e Pavel tento list nenapsal. • 57 Postavou, ktorá mˇela pˇri vyvoji kánonu rozhoduj´ıc´ı vyznam, byl – obecnˇe vzato – Eusebios, jehoˇz c´ılem bylo propojit ´ ´ skuteˇcné uˇcen´ı a strukturu c´ırkve s tradic´ı, o n´ızˇ pojednávaly p´ısemné zdroje, tak tˇesnˇe, jak jen to bylo moˇzné; po jeho smrti byly za kanonické pˇrijaty i ty spisy, které sice on sám povaˇzoval za pochybné, leˇc které byly nˇejakym ´ ˚ zpusobem uˇziteˇcné. Cely´ proces byl v podstatˇe dovrˇsen roku 367, kdy.Athanasios ve svém Velikonoˇcn´ım listu uvedl soupis kanonizovanych ´ prac´ı. Tou dobou jiˇz Novy´ zákon, ktery´ dosáhl zhruba té podoby, v jaké ho známe, ve funkci hlavn´ıho instrumentu uˇcen´ı c´ırkve v pˇrevázˇ né vˇetˇsinˇe nahradil staré zˇ idovské svaté texty. • 59 Charakter, kterého c´ırkev – nebo radˇeji rˇ eknˇeme postupnˇe v´ıtˇez´ıc´ı trend v jej´ım rámci – nabyvala, byl empiricky´ ´ ´ i Tertullián, a sˇ iroce zamˇerˇ eny´ a jevil sklon odm´ıtat jednostranné ideologické vyklady. Tak ultrapavlovec Markion ´ ˚ shledali, zˇ e se ocitli mimo hlavn´ı proud. Tato politika se vyplatila, byt’ za cenu obˇetován´ı obránce charismatiku, ˚ Jej´ım praktickym ˚ nˇekterych cnych bylo, zˇ e c´ırkev, jeˇz fungovala na principu spoleˇcného ´ vyjimeˇ ´ ´ talentu. ´ dusledkem ´ ciˇstˇem pro velice sˇ iroké spektrum názoru. ˚ zdravého rozumu, byla utoˇ • 63 ˇ ım profitoval nejen z apoˇstolu, ˚ kteˇr´ı zaloˇzili m´ıstn´ı c´ırkev, ale i z vazeb, kterymi R´ disponoval jako hlavn´ı mˇesto ´ impéria: byl mˇerˇ´ıtkem standardu v´ıry, rituálu, organizace, pˇresnosti textu˚ i kˇrest’anskych ´ obˇradu˚ obecnˇe. Byl prvn´ı kˇrest’anskou c´ırkv´ı, která se vypoˇra´ dala s minoritn´ımi trendy a která svˇetu ukázala homogenn´ı, soudrˇznou tvárˇ . ˇ ım s c´ılem napomoci v´ıtˇezstv´ı pravovˇerného“ – tedy rˇ´ımského – prvku sˇ t’oural Bylo tedy jen pˇrirozené, zˇ e se R´ ” v záleˇzitostech jinych ´ c´ırkv´ı. • 63 Z nepochybnˇe pozdˇejˇs´ıho popisu Eusebiova, ktory´ nás zpravuje, jak c´ısaˇr Konstantin uˇz´ıval penˇez k podpoˇre kˇrest’an˚ zeme odvodit celou sˇ kálu moˇznost´ı, jak s´ıla penˇez ovlivnovala ˇ stv´ı, muˇ vyvoj náboˇzenstv´ı. Penˇez bylo uˇz´ıváno napˇr´ı´ klad k vyplacen´ı pˇredn´ıch kˇrest’anskych ´ uˇcitelu˚ ze státn´ıch vˇeznic; k vykoupen´ı cennych ´ lid´ı, kteˇr´ı byli posláni do ˚ k vystavbˇ sardinskych e obc´ı sestávaj´ıc´ıch z osvobozenych ´ dolu; ´ ´ otroku˚ a chudiny; k podpoˇre sociáln´ıch sluˇzeb a sklá˚ dán´ı soudn´ıch jistin; cˇ i dokonce k podplácen´ı soudcu. • 64 C´ırkev jako celek po celé obdob´ı [do roku 250 n.l.] bojovala o holé pˇreˇzit´ı; v rámci tohoto boje se vˇsak odehrával nepˇretrˇzity´ a mnohostranny´ stˇret mezi konkurenˇcn´ımi filozofiemi a systémy. Prvn´ı taková bitva se stala nevyhnutel˚ nou ve chv´ıli, kdy kˇrest’anstv´ı odm´ıtlo zustat pouhym ´ kultem a vzneslo nárok byt ´ náboˇzenstv´ım univerzáln´ım. Druhá ˚ pak byla odrazem zˇrejmé touhy jeho zakladatele ustavit náboˇzenstv´ı, jeˇz bude vynikat jak svou ruznost´ ı, tak i univerzalismem; náboˇzenstv´ı, které bude vˇsem vˇs´ım“. ” • 64


6

´ C´ırkev nejen pˇreˇzila, ale nav´ıc i postupnˇe, neochvˇejnˇe a na velkém uzemn´ ım prostoru pronikala do vˇsech spoleˇcen˚ bud’ vyhybala, skych nebo je vstˇrebávala; postupovala d´ıky kompromisu, rozv´ıje´ vrstev d´ıky tomu, zˇ e se extrémum ´ n´ım jemného a uhlazeného vystupován´ı a utvárˇ en´ım struktur svˇetského typu, které chránili jej´ı jednotu a spravovaly ˚ jej´ı záleˇzitosti. Dusledkem toho byla ztráta duchovn´ıho rázu neboli – jak by to vyjádˇril Pavel – svobody. Na stranˇe zisku˚ vˇsak naopak pˇribyla stabilita a kolektivn´ı s´ıla. Ke konci tˇret´ıho stolet´ı bylo kˇrest’anstv´ı schopno se postavit ´ a vzepˇr´ıt nejmocnˇejˇs´ımu utvaru starovˇekych ´ dˇejin – rˇ´ımskému impériu. • 65 ˚ které mˇely Konstantin sám podle vˇseho patˇril ke kultu uct´ıvaˇcu˚ slunce, coˇz byl jeden z nˇekolika pohanskych ´ kultu, stejné obˇrady a rituály jako kˇrest’ané. Tak tˇreba stoupenci bohynˇe Isis uct´ıvali madonu, jeˇz chová na kl´ınˇe své svaté d´ıtˇe; ˚ kult Attida a Kybelé slavil den krve a pustu, po nˇemˇz následovala slavnost vzkˇr´ısˇ en´ı, den radosti, konaná 25. bˇrezna; ˚ ˚ jedli posvˇecené j´ıdlo. Konstantin byl témˇerˇ elitárˇ sˇ t´ı mithraisté, k nimˇz se hlásilo mnoho vyˇssˇ´ıch armádn´ıch dustojn´ ıku, jistˇe mithraistou. Jeho triumfáln´ı oblouk, ktery´ byl postaven po jeho obrácen´ı“, je svˇedectv´ım o existenci sluneˇcn´ıho ” boˇzstva, Nepˇremoˇzitelného Slunce“. Mnoz´ı kˇrest’ané mezi t´ımto kultem a svym ´ vlastn´ım ani pˇr´ıliˇs nerozliˇsovali. ” ˇ ˚ koˇca´ r zˇ ene oblohou“; bohosluˇzby dˇelali v nedˇeli (tj. v den Slunce), na kolena klekali Zminovali se o Kristu, ktery´ svuj ” tvárˇ´ı k vychodu, a slavnost narozen´ı Pánˇe slavili 25. prosince, pˇri zrodu slunce za zimn´ıho slunovratu. ´ • 67 Je moˇzné, zˇ e Konstantin se jako cˇ lovˇek marnivy´ a povˇerˇcivy´ pˇrimkl ke kˇrest’anstv´ı jen proto, zˇ e takovy´ krok odpov´ıdal ˚ a rostouc´ı megalománii. Jeho reˇzim mˇel césaropapisticky´ nádech. Mnohé z jeho plánu, ˚ které jeho osobn´ım zájmum ´ redn´ıky. Role, kterou si osoboval s c´ırkv´ı mˇel, svˇedˇc´ı o tom, zˇ e chtˇel m´ıt c´ırkev státn´ı, jej´ızˇ duchovn´ı by byli státn´ımi uˇ ´ sám pro sebe, nebyla aˇz tak uplnˇ e vzdálena od pˇredstavy pohanského c´ısaˇre-Boha – jak o tom svˇedˇc´ı jeho kolosáln´ı ˇ busty a sochy, které rozesel po celém impériu – byt’ on sám upˇrednostnoval myˇslenku spojen´ı pravomoc´ı královskych ´ a knˇezˇ skych. ´ • 68 ´ Zpravidla se kˇrest’ané, stejnˇe jako zˇ idé, tˇesˇ ili upln´ e svobodˇe prosté jakéhokoli pˇrenásledován´ı. Pˇredstava, zˇ e zˇ ili a vykonávali své poboˇznosti v podzem´ı, je naprostym ´ omylem, ktery´ vzeˇsel ze jména (Catacombus) jednoho z jejich ˚ Mˇeli vlastn´ı kostely, stejnˇe jako zˇ idé mˇeli vlastn´ı synagogy. Se svou v´ırou nedˇelali zˇ a´ dné tajnosti. prvn´ıch hˇrbitovu. Tertullián nám sdˇeluje, zˇ e jiˇz od samého poˇca´ tku ji dávali veˇrejnˇe najevo: Pˇri kaˇzdém kroku a pohybu, pokaˇzdé, ” kdyˇz pˇricház´ıme cˇ i odcház´ıme, kdyˇz oblékáme odˇev cˇ i nazouváme stˇrev´ıce, pˇri koupeli, rozsvˇecován´ı lamp, kdyˇz sed´ıme u stolu, na pohovce, na sedátku, pˇri vˇecech bˇezˇ nych, kaˇzdodenn´ıch cˇ innostech, dˇeláme pˇres cˇ elo znamen´ı ´ ´ castnili cˇ a´ sti kˇrest’anské kˇr´ızˇ e.“[.] Nikdo se podle vˇseho nesnaˇzil své pˇresvˇedˇcen´ı tajit; ciz´ı lidé byli vyzyv´ ´ ani, aby se zuˇ bohosluˇzby a aby se sami pouˇcili o jejich v´ırˇ e. ˚ panovaly i znaˇcné pˇredsudky; sˇ lo o jistou formu antisemitismu, která Jiˇz od zaˇca´ tku vˇsak ve vztahu ke kˇrest’anum pˇretrvávala dokonce i poté, co se rˇ´ımˇst´ı konformisté nauˇcili mezi kˇrest’any a zˇ idy rozliˇsovat. Tak napˇr´ıklad jeden protikˇrest’ansky zamˇerˇ eny´ autor je kolem roku 180 nazyv´ ´ a lidmi, jimˇz se naprosto nedostává vˇedˇen´ı, nevzdˇelanymi ´ ” ˚ ery nehodnych a neobratnymi i v tom nejpodˇradnˇejˇs´ım umˇen´ı“. Oznaˇcuje je za tlupu duvˇ a zákonem sˇ tvanych ´ ´ ´ ” ˚ vzeˇslych zoufalcu“, ´ z té nejhlubˇs´ı spodiny spoleˇcnosti“, za nevˇedomé muˇze a lehkovˇerné zˇ eny“. Pˇri jejich noˇcn´ıch ” ” ” shromázˇ dˇen´ıch, slavnostn´ıch hostinách a barbarskych ´ j´ıdlech nen´ı poutem, jeˇz je poj´ı, posvátny´ obˇrad, nybrˇ ´ z zloˇcin“. ´ Jsou tajnym ı (. . .)[,] ´ klanem, jenˇz cˇ ´ıhá v temnotách a stran´ı se svˇetla, mlˇc´ıc´ım na veˇrejnosti a sˇ epotaj´ıc´ım v ustran´ ” jehoˇz zloˇcinné zvyky se sˇ´ırˇ´ı den po dni. Tito spiklenci mus´ı byt ´ jednou provˇzdy zniˇceni a prokleti.“[.] Kˇrest’ané se ˚ eho podezˇr´ıván´ı a obˇet’mi divokych v této atmosférˇ e plné nevˇedomosti a pˇredsudku˚ stali objekty ruzn´ ´ povˇest´ı. T´ım, zˇ e ˚ odm´ıtali vzdávat boˇzské pocty c´ısaˇri, se kˇrest’ané automaticky ocitali mimo zákon. Za slabych ´ a zranitelnych ´ vládcu, ´ ech jako byli Caligula, Nero cˇ i Domitián, se z nich stali obˇetn´ı beránci, na jejichˇz hlavy byl svalován kaˇzdy´ neuspˇ a kaˇzdá katastrofa. Tertullián tento fakt vykresluje slovy: Kdyˇz Tibera stoupne k hradbám, kdyˇz vody Nilu nezavlaˇz´ı ” pole, jestliˇze se nebesa nepohnou, cˇ i naopak zemˇe ano, nastane-li hlad cˇ i pˇrijde-li mor, vˇsichni hned kˇriˇc´ı – Kˇrest’any ’ ˚ lvum!‘[.]“[.] Pˇredsudky byly mnohem silnˇejˇs´ı ve stˇredn´ım a západn´ım Stˇredomoˇr´ı neˇz na vychodˇ e; urˇcité zvˇesti vˇsak ´ bˇezˇ nˇe kolovaly vˇsude. Nauka o svátosti oltárˇ n´ı, pri n´ızˇ je poj´ıdáno tˇelo“ a kˇrev“, byla chápána tak, zˇ e se za n´ı skryv´ ´ a ” ” ˇ kanibalismus. Spatnˇ e pochopeno bylo i pol´ıben´ı pokoje“, vykonávané pˇri nedˇeln´ıch bohosluˇzbách. ” • 69 ˚ ˚ proˇc se kˇrest’anstv´ı vˇsemoˇznˇe snaˇzilo o dosaˇzen´ı jednoty a proˇc tak bojovalo proti kac´ırˇ stv´ı, bylo, zˇ e Jedn´ım z duvod u, neortodoxn´ı praktiky mˇely sklon pˇritahovat vˇetˇs´ı pozornost a vyvolávat tak nepˇra´ telstv´ı. (. . .) Jestliˇze jednou z pˇr´ıcˇ in, proˇc c´ırkev takové lidi oznaˇcovala za kac´ırˇ e, byl jej´ı strach, zˇ e na sebe pˇrivolá perzekuci, pak stejnˇe tak i stát jevil sklon ˚ ˇ soustˇred’ovat své rˇ a´ dˇen´ı na nepˇrizpusobiv´ e elementy z rˇ ad kˇrest’anu˚ a t´ım posilnovat ortodoxn´ı vlivy v c´ırkvi. • 71


7

Stát cˇ i soukromé zájmové skupiny prosazovaly své kandidáty bez ohledu na jejich postaven´ı na kl´ıcˇ ové c´ırkevn´ı ˚ ymi posty zcela bˇezˇ nˇe. Svaty´ Ambroˇz byl pokˇrtˇen, proˇsel ruzn klerikáln´ımi posty a nakonec byl vysvˇecen na biskupa ´ milánského – a to vˇse stihl za pouhych ´ osm dn´ı. • 87 Skuteˇcná obt´ızˇ celého problému (. . .) spoˇc´ıvala v tom, zˇ e neskytal ´ dostatek prostoru pro zaujet´ı stˇredové pozice. • 93 ˇ ımské poKaˇzdé náboˇzenstv´ı má sklon byt ´ kombinac´ı intelektuáln´ıho teoretizován´ı elity a lidové v´ıry (ˇci povˇery). R´ ˚ ´ echu, nebot’ intelektuáln´ı elita hanstv´ı netvoˇrilo logicky´ celek, coˇz ho v koneˇcném dusledku pˇredurˇcovalo k neuspˇ ˚ nemohla jeho teoretické oduvodnˇ en´ı pˇrenést na masy; pˇr´ıcˇ ina, proˇc v tomto selhala, tkvˇela v tom, zˇ e v praxi nebyla schopna sd´ılet tytézˇ názory a totézˇ pˇresvˇedˇcen´ı jako masy. Ciceronova obrana bohu˚ byla obranou skeptika, muˇze ´ redn´ı mystická znalého svˇeta a politického konzervativce; pro lidi z ulice nic neznamenala. Vzkˇr´ısˇ en´ı Kristovo, tato ustˇ a zázraˇcná v´ıra kˇrest’anstv´ı, mohlo byt d´ıky Origen´ d´ıky svatému Pavlovi pˇredloˇzeno lidem vysoce kultivovanym; ´ ovi ho pak bylo moˇzno vetknout v komplexn´ı filozoficky´ systém, cˇ ´ımˇz se stalo souˇca´ st´ı bˇezˇ né intelektuáln´ı vybavy ´ horn´ıch vrstev. Kˇrest’anˇst´ı intelektuálové, kteˇr´ı vycházeli z téhoˇz základu v´ıry jako masy, tak v návaznosti na to mohli pˇrenásˇ et své formulace do niˇzsˇ´ıch pater spoleˇcnosti. • 95 Slabost pohanstv´ı (. . .) spoˇc´ıvala v jeho závislosti na vnˇejˇs´ım projevu (. . .). • 98 Damasova argumentace znˇela takto: pokud se kˇrest’anstv´ı má stát univerzáln´ı v´ırou, jak jeho zakládatel zjevnˇe zamyˇ ´ s˚ lel, nemus´ı se do jisté m´ıry nutnˇe ztotoˇznit se svˇetem? A nen´ı správné takto konat dustojnˇ e a s eleganc´ı? Proto také ´ ı a penˇez, aby kˇrest’anstv´ı propojil s imperiáln´ı kulturou. Damasus vynaloˇzil hodnˇe usil´ • 102 ´ Ke svému biskupskému ukolu [Ambroˇz] pˇridal schopnosti vyborn´ eho organizátora a metodou pokusu a omylu vy´ vinul pastoráln´ı teologii a c´ırkevn´ı právo, které skytalo odpovˇedi na vˇsechny otázky, jeˇz kˇrest’ansky´ zˇ ivot vyvolával. ´ Snad zˇ a´ dny´ muˇz nehrál v praxi vˇetˇs´ı roli pˇri vystavbˇ e aparátu praktické v´ıry, ktery´ pohlcoval Evropany po celych ´ ´ tis´ıc let, kdy kˇrest’anstv´ı tvoˇrilo pˇrirozené prostˇred´ı spoleˇcnosti. V podobˇe nové, velké baziliky, kterou v Milánˇe dokonˇcil roku 386, vznikl prototyp stˇredovˇeké katedrály, kde se kaˇzdodennˇe konaly mˇse, rann´ı, veˇcern´ı a obˇcas i v jinych ´ hodinách poˇra´ dané modlitby, jakoˇz i zvlásˇ tn´ı obˇrady slouˇz´ıc´ı k pˇripom´ınce svatych, seˇrazenych ´ ´ v pˇr´ısnˇe vedeném kalendárˇ i. • 104 ˚ ych ˚ potuluj´ıc´ıch se po zemi, (. . .) ostatky pro (. . .) [Ambroˇze] byly nezbytnou protiváhou nestvurn ´ kohort zlych ´ duchu, kteˇr´ı cˇ lovˇeka pokouˇsej´ı, aby zaprodal svou budoucnost v pˇr´ısˇ t´ım svˇetˇe a kteˇr´ı mu cˇ in´ı nepˇr´ıjemny´ a nebezpeˇcny´ jiˇz zˇ ivot zde, na tomto svˇetˇe. Kromˇe svatych ´ tu vˇsak byli i dobˇr´ı andˇelé: podle Ambroˇzova m´ınˇen´ı jich na kaˇzdého ˚ erˇ ivy, cˇ lovˇeka pˇripadalo devˇetadevadesát. Ambroˇz byl cˇ lovˇek povˇerˇcivy´ a bezmeznˇe duvˇ ´ a jeho pojet´ı kosmologie bylo podiv´ınské a vystˇ ´ redn´ı. Rozliˇsoval mezi rájem a jemu nadˇrazenym ´ královstv´ım nebeskym, ´ v nˇemˇz jiˇz prodlévali Konstantin a (. . .) Theodosius; ba dokonce pˇredpokládal, zˇ e existuje celkem sedm stupnˇ u˚ nebes. Dále tu bylo podsvˇet´ı, kde lidé cˇ ekaj´ı na posledn´ı soud, a oˇcistec, m´ısto druhého kˇrtu v plamenné vyhni, kde drahocenny´ kov, jenˇz se nalézá ´ v lidské duˇsi, procház´ı zkouˇskou, jeˇz ho má zbavit podˇradnych, neˇcistych ´ ´ pˇr´ımˇes´ı. Nakonec tu bylo peklo, rozdˇelené ˚ vˇetˇs´ı neˇz v tom pˇredchoz´ım. do tˇr´ı oblast´ı, kde v kaˇzdém z nich byly hruzy • 104 Obchodován´ı [Ambroˇz] odsuzoval: podle jeho názoru bylo oznaˇcen´ı poctivy´ obchod spojen´ım, které si navzájem protiˇreˇc´ı. Pokud tedy nˇejaky´ kupec se svou lod´ı ztroskotal, patˇrilo mu to, nebot’ na moˇre ho vyhnala jeho hrabivost. Netˇreba pochybovat, zˇ e kdyby Ambroˇz byval byl biskupem alexandrijskym, urˇcitˇe by se na celou vˇec d´ıval jinak. ´ ´ Protoˇze ale byl biskupem vyznamn´ e potravinárˇ ské oblasti, myslel si, zˇ e nejlepˇs´ı formu majetku pˇredstavuje zdˇedˇená ´ ˚ puda: obdˇeláván´ı a kultivace zdˇedˇenych ´ pozemku˚ byly spolu se ziskem, ktery´ z nich plynul, nejen zcela legitimn´ı, ale ´ redn´ıch náboˇzensko-ekonomickych dokonce chvályhodné. Takto Ambroˇz zformuloval jednu z ustˇ ´ nauk stˇredovˇeku. ˚ Coˇz nen´ı zemˇedelstv´ı, tvrdil ve spisu De officis, jedinym jak vydˇelat pen´ıze, ktery´ nikoho nepohorˇsuje? ´ zpusobem, Miliony kˇrest’anu˚ s Ambroˇzem souhlasily. • 108 Jeronym ´ byl prvn´ım kˇrest’anem, o kterém máme podrobné zprávy, jehoˇz v´ıra, jak ji on sám vykládal, byla zcela ˚ nesluˇcitelná s jeho skuteˇcnou pˇrirozenost´ı – a vysledkem bylo nesm´ırné utrpen´ı. (. . .) Jeronym trp´ıc´ıho ´ ´ je pˇredchudcem kˇrest’anského intelektuála, jehoˇz tˇelo je v nesmiˇritelném stˇretu s jeho duchem a jenˇz [za] vynucenou zdrˇzenlivost plat´ı ztrátou lidské dobroty a laskavosti.


8

• 110 ˇ Kdyˇz Origenes promˇenoval kˇrest’anstv´ı z teorie vykoupen´ı ve filozoficky´ systém, chopil se kladnych, k budoucnu ´ obrácenych ´ stránek v´ıry. (. . .) odm´ıtl pˇredstavu slepého osudu cˇ i prozˇretelnosti, nezmˇenˇené a nezmˇenitelné, rozv´ıjej´ıc´ı ˚ se a pusob´ ıc´ı po dlouhé vˇeky, jeˇz za sebou zanechává generace trp´ıc´ıho lidstva. Kˇrest’anského Boha naopak chápal jako ´ ı, jeˇz je nepˇretrˇzitym s´ılu, jeˇz lidstvo povzbuzuje ke zlepˇsován´ı, ba pˇr´ımo k hledán´ı dokonalosti sebe sama; k usil´ ´ procesem pomalého, krok za krokem pokraˇcuj´ıc´ıho postupu nahoru ke svˇetlu. Stal se univerzalistou ve dvoj´ım smyslu: kˇrest’anské poselstv´ı je urˇceno veˇskerému cˇ lovˇecˇ enstvu; vˇse bude poté, co se postupnˇe oˇcistilo ode vˇseho zlého, nakonec pojmuto velkolepou sm´ırˇ livost´ı a dobrotivost´ı Boˇz´ı. • 111 Svˇet (. . .) byl tu a cˇ ekal, kdo se ho zmocn´ı; a kˇrest’anstv´ı nebylo proti spoleˇcnosti – ono samo bylo spoleˇcnost. Jeho ˚ veˇskepovinnost´ı, v cˇ ele s vyvolenymi, bylo promˇenit, vstˇrebat a zdokonalit vˇsechna stávaj´ıc´ı pouta lidskych ´ ´ vztahu, rou lidskou cˇ innost i instituce, a kromˇe toho uvést do poˇra´ dku, systematicky utˇr´ıdit a povznést vˇsechny stránky zˇ ivota. • 121 ´ echu – je fakt, zˇ e se neuzavˇrela v nˇejakém konkrétn´ım Velkou zásluhou latinské c´ırkve – a hlavn´ı pˇr´ıcˇ inou jeho uspˇ avˇsak jej´ı charakter byl národnostn´ım, geografickém, sociáln´ım cˇ i politickém prostˇred´ı. Nesla známky svého vyvoje, ´ pˇresto ryze univerzalisticky; ´ stále byla c´ırkv´ı svatého Pavla, která je vˇsem vˇs´ım“. ” • 146 ˚ ehu dvaceti let sebrali ohromny´ souhrn lidského vˇedˇen´ı, ktery´ etymologicky uspoˇra´ daIsidor a jeho pomocn´ıci v prubˇ li, a do nˇehoˇz zaˇclenili d´ıla a pˇreklady Boëthiovy a Cassiodorovy, jakoˇz i mnoho jiného. C´ılem Isidorovym ´ bylo ´ ym ˚ cˇ a´ steˇcnˇe napomoci vizigotsk cˇ a´ steˇcnˇe vzdˇelat vlastn´ı knˇeze a mnichy. Témˇerˇ náhodou tak zaloˇzil civi´ králum, lizaci, nebo asponˇ systém vzdˇeláván´ı. Jeho d´ılo, které se na veˇrejnosti poprvé objevilo roku 636, nejdˇr´ıve popisuje sedm svobodnych ´ umˇen´ı – gramatiku, rétoriku, dialektiku, aritmetiku, geometrii, hudbu a astronomii – pak umˇen´ı ˚ z nich odvozená – lékaˇrstv´ı, právo a chronologii – a poté postupuje k bibli, jej´ımu vykladu a k c´ırkevn´ım kánonum ´ ˚ a obˇradum. Hlavn´ı cˇ a´ st se zabyv´ ´ a Bohem, pouty, která ho vázˇ ´ı k cˇ lovˇeku, vztahy cˇ lovˇeka a státu a anatomi´ı cˇ lovˇeka. ˚ a neˇzivé pˇr´ırodˇe. Máme zde pˇred sebou sumu lidského vˇedˇen´ı, v n´ızˇ se kˇrest’anská Nakonec pˇristupuje ke zv´ırˇ atum náuka i uˇcen´ı spolu s rol´ı c´ırkve ocitaj´ı v samém stˇredu intelektuáln´ıho univerza a jejich zárˇ e pˇreniká aˇz do jeho nejodlehlejˇs´ıch konˇcin. Isidor dovrˇsuje augustinovsku´ revoluci: c´ırkev nyn´ı poj´ımá kaˇzdy´ aspekt spoleˇcnosti a obsahuje odpovˇedi na vˇsechny otázky. Isidorovy Etymologie, které ve dvaceti knihách vydal zaragozsky´ biskup Braulio, se na Západˇe staly základem pro ´ veˇskerou dalˇs´ı vyuku na dalˇs´ıch osm set let. Ustanovili obsah i metodu vzdˇeláván´ı, a to od urovnˇ e základn´ı aˇz po ´ univerzity. Vˇse, co se od té doby uˇcilo, nebylo jiˇz niˇc´ım v´ıc neˇz rozpracován´ım toho, co Isidor napsal: moˇznost, zˇ e by se stˇredovˇeké myˇslen´ı z jeho systému vymanilo, neexistovala. Tento fakt samozˇrejmˇe vycházel z podstaty jeho ˚ tym ˚ d´ıla, které vlastnˇe pˇredstavovalo jakousi záchrannou operaci: Isidoruv e probral ´ vˇedeckych ´ pomocn´ıku˚ dukladnˇ literaturu, která byla tehdy k dispozici a která je dnes jiˇz dávno beznadˇejnˇe ztracena. • 149 Mnichové tvrdili, zˇ e cˇ ´ım v´ıce opisu˚ se jim povede udˇelat, t´ım vˇetˇs´ı je pravdˇepodobnost, zˇ e asponˇ jeden pˇreˇzije – a mˇeli pravdu. • 154 ˚ stanovil urˇcité meze, v jejichˇz rámci leˇz´ı vˇedˇen´ı, které cˇ lovˇek sm´ı na (. . .) uˇcenci temného stˇredovˇeku vˇerˇ ili, zˇ e Buh tomto svˇetˇe z´ıskat, aniˇz by se pˇritom zárovenˇ dopustil hˇr´ıchu. K tomu, aby tyto meze pˇrijali, je motivoval jednak ´ strach, jednak ucta k minulosti. • 159 ˚ nahradili Lev Veliky, ´ ktery´ byl papeˇzem v letech 440 aˇz 461, názornˇe pˇredvedl, zˇ e Petr a Pavel, nejmocnˇejˇs´ı z apoˇstolu, ˇ ım zdˇedil, byt’ v pokˇrest’anˇcené podobˇe, nˇeco z nepˇremoˇzitelnosti ve funkci ochráncu˚ mˇesta Romula a Rema. Takto R´ c´ısaˇrského mˇesta. • 162 ´ ı oddˇelit kˇrest’anstv´ı od Ve Starém zákonˇe se v osobˇe Malk´ısedeka vyskytovala idea knˇeze-krále. Pavel ve svém usil´ ´ zˇ idovského zélotstv´ ı a ukázat, zˇ e ani v nejmenˇs´ım nen´ı zˇ a´ dnou hrozbou pro rˇ´ımské impérium, psal jednu pasázˇ za druhou, kde pevnˇe prohlaˇsoval, zˇ e zavedená autorita je posvˇecena souhlasem Boˇz´ım: (. . .)nen´ı moci, leˇc od Boha. ” Ty, které jsou, jsou zˇr´ızeny od Boha[.] Jednásˇ -li vˇsak sˇ patnˇe, másˇ se proˇc bát, nebot’ nenese meˇc nadarmo; je Boˇz´ım ˇ 13,1; 13,4)[.] Pavlova idea vládce, ktery´ má duchovn´ı sluˇzebn´ıkem, vykonavatelem trestu nad t´ım, kdo cˇ in´ı zlo.“ (R ´ ´ ukoly, snadno zapadala – jak snad také bylo jeho umyslem – do pohanského obyˇceje c´ısaˇre-boha cˇ i poloboha, jenˇz


9

je zárovenˇ nejvyˇssˇ´ım veleknˇezem. Kdyˇz c´ısaˇr zmˇenil pˇr´ısluˇsnost k v´ırˇ e, kˇrest’anˇst´ı ideologové velice horlivˇe, ba aˇz ˇ pˇr´ıliˇs horlivˇe usilovali o to, aby si uchoval duchovn´ı rozmˇer svého vladaˇrského majestátu, coˇz by mu umoˇznovalo s plnou vahou státn´ı moci zaˇst´ıtit vyhlazen´ı hereze a schizmatu a podpoˇrit katolickou ortodoxii. Proto tedy Augustin ˇ ˚ byla tvrdil, zˇ e kdyˇz c´ısaˇr pˇrikázal nˇeco, co bylo dobré, vyˇsel tento pˇr´ıkaz od samotného Krista. Rekl také, zˇ e c´ısaˇrum tato posvátná moc svˇerˇ ena proto, aby vykonávali kvazibiskupské funkce. (. . .) Na zaˇca´ tku pátého stolet´ı byl jiˇz tento kˇrest’ansky´ césaropapismus oficiáln´ı naukou impéria. • 163 ˇ ımˇe roku 438 vyhlásˇ ena plat˚ Kdyˇz byla v R´ Vzdáván´ı poct c´ısaˇri pˇredstavovalo jednu z forem náboˇzenskych ´ obˇradu. nost Theodosiova zákon´ıku, senátoˇri skandovanˇe vyvolávali toto heslo: D´ıky tobˇe máme naˇse pocty, d´ıky tobˇe násˇ ” majetek, d´ıky tobˇe máme vˇse.“[.] Celkem tak zvolali osmadvacetkrát; kromˇe toho se pˇri této pˇr´ıleˇzitosti vyskytlo ´ patnáct jinych opakovanych y´ vysledek ´ podobnych, ´ ´ projevu˚ nadˇseného souhlasu, ktoré – kdyˇz se seˇcetly – daly uhrnn ´ 352 rytmicky skandovanych ´ provoláván´ı chvály. Takto tedy vznikl vzor pozdˇejˇs´ıch kˇrest’anskych ´ litani´ı, jim´ızˇ se vˇerˇ´ıc´ı obraceli k Bohu, Jeˇz´ısˇ i a Pannˇe Marii. • 166 Pro Alcuina byl Karel [Veliky] ´ ve stejné m´ırˇ e sacerdos i rex – jako Malk´ısedek. Byl hlavou c´ırkve i státu. Alcuin mu rˇ ekl: Usiluj se oˇcistit a chránit obce Kristovy pˇred naukami faleˇsnych ´ bratˇr´ı, kteˇr´ı je rozkládaj´ı zevnitˇr, a pˇred zniˇcen´ım ” ´ c´ı zvenˇc´ı. Moc Boˇz´ı vyzbrojila Tvou Vysost pohany, kteˇr´ı na nˇe utoˇ tˇemito dvˇema meˇci, jedn´ım ve tvé pravici, druhym ´ ´ ve tvé levici.“[.] I zde plat´ı, zˇ e taková postava typu Malk´ısedeka pˇrirozenˇe jmenovala biskupy a jiné c´ırkevn´ı hodnostárˇ e; v této souvislosti byla také vypracována teorie, která chránila jinak bezbrannou c´ırkev pˇred laickou sˇ lechtou. ˚ tuto skuteˇcnost zduraznil napˇr´ıklad Thietmar, biskup v Merseburgu, na poˇca´ tku jedenáctého stolet´ı: Naˇsi králové ” ˚ je tedy správné, a c´ısaˇri, námˇestkové nejvyˇssˇ´ıho vládce nad touto naˇs´ı pout´ı, sami jedin´ı zaˇrizuj´ı jmenován´ı biskupu; aby pˇrede vˇsemi ostatn´ımi vládli nad svymi pastyˇ ´ ´ ri. Nebot’ bylo by sˇ patné, kdyby tito pastyˇ ´ ri, které Kristus uˇcinil kn´ızˇ aty k obrazu svému, mˇeli byt ´ pod vládou nˇekoho jiného neˇz tˇech, kdo jsou postaveni nad jiné slávou poˇzehnán´ı ˚ teoreticky´ a korunovace.“[.] Pomazany´ král-c´ısaˇr byl takto pozvednut nad vˇsechny ostatn´ı druhy svˇetskych ´ vládcu; ˇ ıc´ıch rol´ı knˇeze a krále. Knˇezˇ ´ı a králové ve svém uradˇ ´ obraz pak byl dovrˇsen popisem vzájemnˇe se doplnuj´ e“, na” ´ radem psal jeden anglo-normandsky´ autor z konce jedenáctého stolet´ı, jsou obrazem Krista a Boha; knˇez povahou i uˇ ” podˇr´ızenym, ´ totiˇz lidskym; ´ král nadˇrazenym, ´ boˇzskym.“[.] ´ • 171 Frankové koncil [v Nikaji roku 787] – ktery, ´ jak se nijak pˇrekvapivˇe ukázalo, byl posledn´ım vˇseobecnym ´ shromázˇ dˇen´ım celé c´ırkve – nejenom odm´ıtli, ale nav´ıc pˇritáhli pozornost ke vznikaj´ıc´ımu doktrináln´ımu rozd´ılu mezi Latinci ˇ a Reky, ktery´ spoˇc´ıval v augustinovském vyrazu filioque, vsunutém do kréda a vyjádˇruj´ıc´ım pˇredstavu, zˇ e Duch Svaty´ ´ ˚ ˇ ıc´ım plné boˇzstv´ı Kristovo. Frankové tento vyraz vych´ nuj´ zaˇclenili do kréda, ´ az´ı kromˇe Otce i ze Syna, a takto zduraz ´ ´ které posléze uˇcinili povinnym ı. Papeˇzská stolice pˇred vsunut´ım filioque do ´ pˇri vˇsech mˇs´ıch kdekoli na franském uzem´ ˚ kréda duraznˇ e varovala, nebot’ vˇedˇela, zˇ e tato formulace je pro Konstantinopol nepˇrijatelná. Jej´ı odpor byl ale zdolán; ´ v devátém stolet´ı pak jiˇz zaˇcala prosazovat názor, zˇ e jde o nezbytnou souˇca´ st pravého a upln´ eho vyjádˇren´ı nauky. ˇ ım roku 1014 na naléhán´ı nˇemeckého c´ısaˇre Jindˇricha II. koneˇcnˇe zaˇclenil krédo do vlastn´ı mˇse, bylo jeho Kdyˇz R´ ˇ ım pˇresvˇedˇcen, zˇ e tuto formulaci vsunul do kréda sám a zˇ e je nesm´ırnˇe starobylá. souˇca´ st´ı i filioque. Tehdy uˇz byl R´ ˚ jiˇz tak dalece, zˇ e Roku 1054, kdyˇz doˇslo ke koneˇcnému rozkolu s Vychodem, unikala pravda papeˇzskym ´ ´ legátum ˇ obvinili Reky, zˇ e filioque ze svého kréda pˇred stalet´ımi zámˇernˇe vypustili. • 172 ´ Zdá sa, zˇ e pohnutky prvn´ıch franskych podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe samotného ´ konvertitu˚ vycházely z vojenskych ´ uvah, Konstantina: u kˇrest’anské armády byla vˇetˇs´ı pravdˇepodobnost, zˇ e bitvu vyhraje. Dalˇs´ım faktorem byla neschopnost pohanskych ´ germánskych ´ spoleˇcnost´ı poskytnout uspokojivé vysvˇetlen´ı, co se s cˇ lovˇekem dˇeje po smrti, která stála v protikladu k jistotˇe spasen´ı, jiˇz skytalo kˇrest’anstv´ı. ´ • 173 ˇ ım a poslal papeˇzi dopis, v nˇemˇz ho zˇ a´ dal o odpovˇedi na jedno [Bulharsky´ král] Boris [I.] se roku 866 obrátil na R´ sto a sˇ est otázek. Papeˇz, j´ımˇz tehdy byl Mikulásˇ I., byl potˇesˇ en, vyslal k Borisovi dva biskupy a zodpovˇedˇel vˇsechny ´ dotazy. Jeho odpovˇed’, kterou máme k dispozici, je jedn´ım z tˇech nejuchvatnˇ ejˇs´ıch dokumentu˚ celého temného stˇredovˇeku. Boris nevyvolával zˇ a´ dné teologické spory. Zaj´ımal se o to, jak se chovat, ne o otázky v´ıry. Jeho otázky odrázˇ ej´ı napˇet´ı, ˚ rigorozn´ ´ ımu, pedantickému lpˇen´ı na které v bulharské spoleˇcnosti vzniklo pˇrijet´ım kˇrest’anstv´ı a pˇredevˇs´ım kvuli ˇ rituálu, kterym e. (. . .) ´ se vyznaˇcovali pravoslavn´ı Rekov´ (. . .)


10

˚ Borisovy dotazy nám reálné dusledky dopadu kˇrest’anstv´ı na pohanskou spoleˇcnost temného stˇredovˇeku, zejména na kaˇzdodenn´ı zˇ ivot, pˇribliˇzuj´ı lépe neˇz jakykoli jiny´ dochovany´ dokument. Kolikrát roˇcnˇe by se mˇel cˇ lovˇek pos´ ˚ tit? Kdy by mˇel cˇ lovˇek sn´ıdat ve dny, kdy nen´ı pust? Je povolen sex o nedˇel´ıch? Mˇel by cˇ lovˇek bˇehem postn´ı doby chodit k pˇrij´ımán´ı kaˇzdy´ den? Jaká zv´ırˇ ata a ptáky mohou kˇrest’ané j´ıst? Mˇely by si zˇ eny zakryvat v kostele hlavu? ´ ˚ Je moˇzné pracovat o nedˇel´ıch a o svátc´ıch? Co má cˇ lovˇek dˇelat, kdyˇz se s dobou pustu shoduje vojenské taˇzen´ı? ´ Nebo kdyˇz zpráva o utoku nepˇra´ tel pˇreruˇs´ı modlitby? Jak mohou vojáci bˇehem taˇzen´ı vykonávat své náboˇzenské ˚ zlodˇeju˚ a cizoloˇzn´ıku? ˚ Lze uˇz´ıvat muˇcen´ı? povinnosti? Je kˇrest’anská láska k bliˇzn´ımu sluˇcitelná s trestán´ım vrahu, ´ ciˇstˇe v kostel´ıch? Jak je tˇreba rˇ eˇsit pˇr´ıpady neposluˇsnosti a zbabˇelosti v armádˇe? Co si poˇc´ıt Mohou zloˇcinci hledat utoˇ ˚ s pohraniˇcn´ımi strázˇ emi, které nechaj´ı utéci uprchl´ıky – existuje zde alternativa k trestu smrti? Co si má dustojn´ ık poˇc´ıt s vojákem, jehoˇz zbranˇe a ku˚ nˇ neobstoj´ı v prohl´ıdce pˇred bitvou? Protiˇreˇc´ı trestn´ı zákon kˇrest’anské etice? (Papeˇz ˇ ana milosrdenstv´ım.) Jak je tˇreba zacházet zde zaujal obecny´ postoj, podle kterého má byt ´ spravedlnost zm´ırnov´ s nenapravitelnymi uct´ıvaˇci model? Mˇeli by byt ´ ´ násil´ım dohnáni k pˇrijet´ı kˇrest’anstv´ı? (Papeˇz radil laskavé a m´ırné ˚ pˇresvˇedˇcován´ı.) Jakym je moˇzné uzavˇr´ıt spojenectv´ı se spˇra´ telenym ´ zpusobem ´ národem? Co se stane, jestliˇze kˇrest’an˚ ze kˇrest’anská zemˇe uzavˇr´ıt smlouvu se zem´ı pohanskou? (Papeˇz trochu váhal; sky´ stát poruˇs´ı závaznou smlouvu? Muˇ nakonec rozhodl, zˇ e mezi národn´ı smlouvy závisej´ı na zvyc´ıch zemˇe, j´ızˇ se tykaj´ ´ ı. Pˇri obt´ızˇ ´ıch je tˇreba poˇza´ dat c´ırkev o radu; spojenectv´ı s pohanskou zem´ı je pˇr´ıpustné za pˇredpokladu, zˇ e byly podniknuty pokusy obrátit ji na v´ıru.) • 175 Byzantská vláda (. . .) mˇela tradici v´ıcejazyˇcné diplomacie a ve svych ´ sluˇzbách zamˇestnávala velky´ poˇcet urozenych ´ ˚ V sˇ edesátych ˚ dva jazykovych ke Slovanum ´ odborn´ıku. ´ letech devátého stolet´ı vybral Michal III. pro misijn´ı vypravu ´ bratry: Metodˇeje, m´ıstodrˇz´ıc´ıho v jedné provincii, a Konstantina (ktery´ poté, co se stal mnichem, pˇrijal jméno Cyril), ˚ uˇcitele filozofie ve sluˇzbách státu. Tito synové vysokého dustojn´ ıka, kteˇr´ı se narodili v Soluni, pˇredt´ım plnili diploma´ tické ukoly. Kdyˇz se Michal roku 862 rozhodl, zˇ e je pˇrevede na misionárˇ skou práci, rˇ ekl jim: Oba jste rodáci ze Solunˇe ” ˇ st´ı mluv´ı cˇ istou slovanˇstinou.“[.] Pˇripustil, zˇ e pˇredchoz´ı pokusy vytvoˇrit zˇ ivotaschopnou slovanskou a vˇsichni solunˇ ˚ ejˇs´ıch technickych abecedu z mnoha nejruznˇ pˇr´ıcˇ in selhaly. Konstantin-Cyril, ktery´ byl prvotˇr´ıdn´ım a uznávanym ´ ´ jazykozpytcem a cˇ lovˇekem velice seˇctˇelym, ´ podle vˇseho vytvoˇril urˇcitou podobu psané slovanˇstiny za ménˇe neˇz rok; ˇ kdyˇz pak bratˇri roku 863 vyrazili na svou misijn´ı pout’, byli schopni si s sebou vz´ıt jiˇz pˇreloˇzené vy´ natky z evangeli´ı. Konstantin pak, jakmile nadeˇsla vhodná chv´ıle, podle slov jeho tehdejˇs´ıho zˇ ivotopisce pˇreloˇzil do staroslovˇenˇstiny ´ ˚ cely´ c´ırkevn´ı obˇrad, rann´ı poboˇznost, hory, neˇspory, veˇcern´ı poboˇznost a mˇsi“. Zdá sa, zˇ e Konstantin uzpusobil ” abecedu pˇrevzatou z jeho m´ıstn´ıho, severomakedonského dialektu, kterému tehdy lidé rozumˇeli jeˇstˇe i mnohem dále na sever. V nejstarˇs´ıch slovanskych rukopisech nacház´ıme dva druhy p´ısma: jejich názvy jsou hlaholice a cyrilice. Vˇedci se ´ nyn´ı shoduj´ı v tom, zˇ e p´ısmem, které Konstantin vynalezl, byla hlaholice; cyrilice, která je pojmenována po nˇem, byla ´ ˚ vyvinuta pozdˇeji Metodˇejovymi uˇcedn´ıky. K této upravˇ e doˇslo pravdˇepodobnˇe v Bulharsku, ve snaze pˇrizpusobit ´ unciáln´ı rˇ ecké p´ısmo devátého stolet´ı fonetickym ´ zvlásˇ tnostem slovanské rˇ eˇci. Hlaholice je sloˇzitˇejˇs´ı; je moˇzné, zˇ e byla vyvinuta z rˇ eckého minuskuln´ıho p´ısma a doplnˇena o upravené znaky p´ısma semitského a snad i koptského. ˇ Byla vytvorem velice nevˇsedn´ım a origináln´ım, ktery´ Konstantina opravnoval, aby se zaˇradil mezi ty nejvyznamnˇ ejˇs´ı ´ ´ ˚ ˚ jazykovˇedce. Cyrilice nen´ı s vyjimkou pultuctu p´ısmen niˇc´ım v´ıc neˇz uzpusobenou rˇ eckou abecedou; jej´ı pˇrednost´ı ´ ´ a vazba na p´ısmo, které se tˇesˇ ilo nejvyˇssˇ´ımu uznán´ı a které pokryvalo ´ je jednoduchost a uzk´ nejˇsirˇs´ı uzem´ ı. Dokonce ´ ˚ Srbu˚ a Rusu˚ – tiˇstˇeny v m´ırnˇe zjednoduˇsené formˇe i dnes jsou c´ırkevn´ı knihy pravoslavnych Slovanu˚ – Bulharu, ´ ˚ (Aˇz do konce sedmnáctého stolet´ı ji cyrilice, na které jsou samozˇrejmˇe zaloˇzeny i modern´ı abecedy tˇechto národu. uˇz´ıvali i Rumuni.) Zárovenˇ pˇreklady, provedené obˇema bratry, poloˇzily základy novému literárn´ımu jazyku, ktery´ modern´ı vˇedci znaj´ı pod názvem staroslovˇenˇstina a ktery´ se v Evropˇe po rˇ eˇctinˇe a latinˇe stal tˇret´ım mezinárodn´ım ˚ Bulharu, ˚ Srbu˚ a Rumunu. ˚ jazykem a spoleˇcnym ´ literárn´ım jazykem Rusu, ˇ ımem ve vˇetˇsinˇe slovanského svˇeta triumfovala d´ıky tomu, zˇ e prokázala, zˇ e je v otázkách kultury Byzanc nad R´ ˚ ochotna uzavˇr´ıt kompromis. Jedno ale mus´ıme znovu jasnˇe zduraznit: zdrojem západn´ı netolerance asponˇ zpoˇca´ tku nebyla ani tak papeˇzská stolice, jako sp´ısˇ e Frankové. Papeˇz Mikulásˇ I. a jeho nástupce Hadrián II. se v sˇ edesátych ´ letech devátého stolet´ı horlivˇe snaˇzili zaˇst´ıtit misii Konstantinovu a Metodˇejovu, zbavit ji poruˇcenstv´ı Byzance a doˇ ıma. Bratˇri byli pozváni do R´ ˇ ıma; Konstantin-Cyril tam zemˇrel (je pohˇrben v chrámu stat ji pod c´ırkevn´ı jurisdikci R´ svatého Klementa), ale Metodˇejovi byla vydána bula (868), která povolovala pouˇz´ıván´ı slovanské liturgie a která mu jménem papeˇze svˇerˇ ovala pravomoc nad rozsáhlou oblast´ı stˇredn´ı Evropy. Papeˇz zde sledoval politiku, která ˇ u. ´ ˚ Franˇst´ı duchovn´ı vˇsak papeˇzovy chtˇela misie vyuˇz´ıt k z´ıskán´ı kontroly nad stˇredn´ı Evropou na ukor Franku˚ i Rek strategické plány zámˇernˇe zmaˇrili: roku 870 Metodˇeje zatkli, na synodˇe za nezvyklosti“ vedené v rˇ eckém duchu ” odsoudili a uvˇeznili. Papeˇzi trvalo tˇri roky, neˇz dosáhl jeho propuˇstˇen´ı. Do náruˇce Byzance celou misii nakonec vehnal franskym ´ duchovenstvem obnoveny´ spor o filioque. Jak pro Metodˇeje, tak na druhé stranˇe i pro Franky pˇredstavoval ˇ ım tento problém zlomovy´ bod, ktorym ´ zaˇc´ınala hereze; Metodˇej tedy nemˇel jinou volbu neˇz vzdát se své vazby na R´ a ztotoˇznit se s rˇ eckou c´ırkv´ı. Frankové celou vˇec rozˇreˇsili t´ım, zˇ e papeˇze donutili zˇr´ıci se myˇslenky na slovanskou


11

liturgii. • 177 D´ıky (. . .) [franskému pokusu o vytvoˇren´ı kˇrest’anské sociáln´ı struktury a kultury] z´ıskala západn´ı c´ırkev nádherny´ ˚ pocit jednoty a soudrˇznosti; d´ıky jemu z´ıskala západn´ı spoleˇcnost velkou dynamiku, která leˇz´ı v základech pusoben´ ı, j´ımˇz Evropa ovlivnila svˇet. Jeho souˇca´ st´ı vˇsak byla i jistá m´ıra doktrináln´ı, liturgické a v jádru i kulturn´ı a národnostn´ı nesnásˇ enlivosti, která znemoˇznila existenci ekumenické c´ırkve. Skuteˇcnˇe hluboká vnitˇrn´ı jednota byla vykoupena za ˚ cenu sˇ iroké jednoty prosp´ıvaj´ıc´ı snásˇ enlivosti a velkomyslnosti. Nevyhnutelnym pronikán´ı kˇrest’anstv´ı do ´ dusledkem kaˇzdého aspektu zˇ ivota na Západˇe byla vysoce organizovaná, ukáznˇená a partikularistická c´ırkevn´ı organizace, která ´ si nemohla dovolit uzavˇr´ıt kompromis s vychodn´ ımi uchylkami. ´ • 177 Jakmile se papeˇz zaˇcal angaˇzovat pˇri vytvárˇ en´ı západn´ıho impéria, byl koneˇcny´ rozkol asi nevyhnutelny. ´ Bud’muselo západn´ı impérium vstˇrebat vychodn´ ı nebo naopak; bylo totiˇz jasné, zˇ e existence dvou kˇrest’anskych ´ ´ c´ısaˇrstv´ı, která byla nesmiˇritelnymi konkurenty, jeˇz si cˇ inili nárok na totézˇ dˇedictv´ı, nutnˇe povede – pokud obˇe pˇreˇzij´ı – ke dvˇema ´ ˚ vˇetv´ım kˇrest’anstv´ı. A tak se korunovace z roku 800, která zpusobila, zˇ e idea uzavˇrené kˇrest’anské spoleˇcnosti nabyla na Západˇe myslitelné podoby, ukázala byt pro jednotu kˇrest’anstva, a definitivn´ım ´ událost´ı, jeˇz mˇela osudovy´ vyznam ´ miln´ıkem na cestˇe vedouc´ı ke schizmatu. • 179 Kristus zaloˇzil univerzáln´ı c´ırkev, která mˇela byt ´ vˇsem vˇs´ım. Byla to vˇsak také c´ırkev a jej´ı zan´ıcena vize, z n´ızˇ vzeˇsly ˇ ım déle pˇri uskuteˇcnov´ ˇ an´ı této vize postupovala, cˇ ´ım silnˇejˇs´ımi se tyto vize stávaly, t´ım skálopevné, nemˇenn´ı jistoty. C´ v´ıce také klesala pravdˇepodobnost, zˇ e tato univerzálnost se bude zakládat na jednotˇe. Augustinovská idea autoritativn´ı a uzavˇrené c´ırkve, prosazuj´ıc´ı své pˇredstavy nátlakem, byla s duchem ekumenismu nesluˇcitelná. • 183 Polovina jedenáctého stolet´ı byla jarem Evropy. To nejhorˇs´ı obdob´ı nájezdu˚ Vikingu˚ na severu a Saracénu˚ na jihu bylo pryˇc a západn´ı kˇrest’anstv´ı jiˇz v´ıce nepˇredstavovalo pochoutku, která co nevidˇet zmiz´ı v zubech barbaru˚ a nevˇerˇ´ıc´ıch, nybrˇ ´ z bylo expanduj´ıc´ı spoleˇcnosti. Produkce potravin rostla; totézˇ platilo i o populaci a obchodu. Ve Stˇredomoˇr´ı ob´ıhaly nové myˇslenky. Zvyˇ ´ sil se poˇcet knih; pˇribylo novych ´ vˇedomost´ı. Vzrostla tézˇ m´ıra gramotnosti, coˇz mˇelo za následek rychlé rozˇs´ırˇ en´ı rˇ ad duchovn´ıch. Staré záznamy a nároky byly opˇetnˇe provˇerˇ ovány; zaˇcalo se opˇet uˇz´ıvat ˚ Mnohé z listin, které odpoˇc´ıvaly v papeˇzskych dˇr´ıve zapomenutych ´ textu. ´ archivech, byly s pˇredstavou knˇeze-krále a papeˇze jako pouhého c´ırkevn´ıho hodnostárˇ e rˇ´ısˇ e nesluˇcitelné. • 186 ˇ Papeˇzské nároky mˇely pˇrirozeny´ sklon se nafukovat; brzy se tedy zaˇcalo zdát, zˇ e petrsky´ vikariát, na nˇemˇz Rehoˇ r ˚ tak urputnˇe trval, nen´ı dostateˇcnˇe pusobiv y. ´ Jeˇstˇe pˇred polovinou dvanáctého stolet´ı si papeˇzové pˇrivlastnili stary´ ˚ c´ısaˇrsky´ titul námˇestek Petruv“; na poˇca´ tku stolet´ı tˇrináctého pak jiˇz Inocenc III. naléhavˇe prohlaˇsoval: Jsme nástup” ” ˚ leˇc nejsme jeho námˇestky, ani námˇestky jakéhokoli cˇ lovˇeka cˇ i apoˇstola, ale námˇestky samotného ci kn´ızˇ ete apoˇstolu, Jeˇz´ısˇ e Krista.“[.] • 196 Na mladého panovn´ıka mˇel [Becket] pravdˇepodobnˇe sˇ patny´ vliv: v dobˇe, kdy Becket byl jeho hlavn´ım rádcem, se králova politika vyznaˇcovala zarputilym práv a zálibou v extra´ trván´ım na bezpodm´ınˇecˇ ném uznán´ı zákonnych ´ vagantn´ıch gestech. V sˇ edesátych ´ letech Jindˇrich, ktery´ postupnˇe vyzrával, zaˇcal ke svˇetu zauj´ımat sm´ırˇ livˇejˇs´ı postoj ˚ sp´ısˇ e nadb´ıhat, neˇz aby je ukˇriˇcel cˇ i zniˇcil. Zmˇenil se a stal se mistrem realpolitik. Becket a snaˇzil se svym ´ oponentum ˚ ale zustal stále tyˇ ´ z: byl zarputilym ´ a obˇcas hysterickym ´ cˇ lovˇekem s vásˇ n´ı herce miluj´ıc´ıho hluˇcné drama. • 208 V temném stˇredovˇeku byla c´ırkev symbolem vˇseho, co bylo v Evropˇe pokrokové, osv´ıcené a humánn´ı; v´ıme jiˇz také, ´ zˇ e v nesm´ırné m´ırˇ e fakticky pˇrispˇela ke vzkˇr´ısˇ en´ı civilizace z trosek a popola i ke zvyˇ e. Stvoˇrila kon´ sen´ı mravn´ı urovnˇ tinent, ktery´ (i se vˇsemi svymi nedokonalostmi) z´ıskal m´ırnou a pˇr´ıznivou podobu. V jedenáctém, ba i ve dvanáctém ´ ˇ ana se zmˇenou k lepˇs´ımu. Grestolet´ı byla c´ırkev – cˇ ´ımˇz nyn´ı m´ın´ıme v prvé rˇ adˇe duchovenstvo – stále jeˇstˇe ztotoˇznov´ ˚ ych goriánské reformy byly v jistych pochyb populárn´ı. Mnoz´ı lidé, pocházej´ıc´ı z ruzn ´ vrstvách bez jakychkoli ´ ´ skupin ˚ v´ıtali skuteˇcnost, zˇ e existuje mocnost alternativn´ı ke korunˇe, respektive (coˇz bylo oba vedeni celou paletou zájmu, vyklejˇs´ı) zˇ e existuje knˇezˇ ská protiváha m´ıstn´ıho svˇetského pána. Pak, nˇekdy v rozmez´ı let 1150 a 1250, nastala zásadn´ı zmˇena. Královská spravedlnost se zdokonalila a panské soudy ustoupily do pozad´ı. Zdroje, z nichˇz c´ırkev cˇ erpala své pˇr´ıjmy, zaˇcaly byt za zloˇra´ dy. Na c´ırkev se jakoˇzto na hierarchickou ´ povaˇzované za nucené dávky a jej´ı vysady ´ ´ instituci pˇrestalo pohl´ızˇ et s pˇr´ıchylnost´ı a uctou; jakoˇzto mocny´ fenomén pak stále vyvolávala respekt a strach. Avˇsak posluˇsnost, která j´ı byla projevována, byla poznamenána s´ıl´ıc´ım prvkem nepˇra´ telstv´ı.


12

˚ Prvn´ı náznaky tohoto druhu Oficiáln´ı c´ırkev vˇsak zaˇcala byt ´ pˇredevˇs´ım spojovaná s vymáhán´ım penˇezˇ nych ´ poplatku. se objevuj´ı dokonce jiˇz na konci dvanáctého stolet´ı. Z poˇca´ teˇcn´ıch desetilet´ı stolet´ı tˇrináctého pak pocházej´ı prvn´ı ˚ skuteˇcné dukazy, zˇ e v nejniˇzsˇ´ı vrstvˇe spoleˇcnosti docházelo k odm´ıtnut´ı platit desátky a zˇ e v kruz´ıch vzdˇelanˇejˇs´ıch se objevil vyloˇzeny´ antiklerikalismus. • 209 ˇ ımˇe pˇredstavovali metafyzickou, vˇse zastˇreˇsuj´ıc´ı skuteˇcnost; v Avignonu vˇsak byli jen obyˇcejnou (. . .) papeˇzové v R´ instituc´ı. • 210 (. . .) na poˇca´ tku patnáctého stolet´ı obraz, ktery´ o sobˇe c´ırkev vytvoˇrila, ji pˇredstavoval jako organizaci ani ne tak duchovn´ı jako sp´ısˇ e finanˇcn´ı. • 214 ˚ zity´ zdroj pˇr´ıjmu. ˚ To byl také duvod, ˚ Katedrála, které chybˇel dobˇre známy´ svaty, proˇc existovaly snahy ´ postrádala duleˇ ˇ ım svatoˇreˇcil lidi, kteˇr´ı byli v budovˇe katedrály pohˇrbeni. R´ ˇ ım vˇsak bylo tˇreba nejdˇr´ıve pˇremluvit a pak zajistit, aby R´ mu i zaplatit. • 217 ˚ (. . .) nadˇeje na spasen´ı (. . .) byla vˇse ostatn´ı pˇrevyˇsuj´ıc´ı duvod, proˇc bylo pohanstv´ı nahrazeno kˇrest’anstv´ım – kˇrest’anská v´ıra disponovala velmi jasnou a vyhranˇenou teorii vysvˇetluj´ıc´ı, co se dˇeje po smrti a jak lze dosáhnout vˇecˇ ného ˇ sˇ tˇest´ı. To bylo pˇr´ıtaˇzlivé pro vˇsechny vrstvy; byla to také jediná vˇec, která c´ırkvi umoˇznovala drˇzet spoleˇcnost pohromadˇe. • 220 O lidech, kteˇr´ı na sebe za finanˇcn´ı náhradu pˇrevzali vykonán´ı, jeˇz bylo uloˇzeno nˇekomu jinému, poprvé slyˇs´ıme ˇ an´ı jakéhokoli druhu. Prvn´ı v sedmém stolet´ı. Takovy´ postup byl zakázán; zprvu se totiˇz c´ırkev stavˇela proti zm´ırnov´ ˇ skulinkou, která byla povolena, se stalo zástupné bez penˇezˇ n´ı náhrady. Clovˇ ek mohl vykonat pokán´ı nˇekoho jiného, ˇ A tak nacház´ıme prvn´ı pˇr´ıpad, kdy nˇejaky´ byl-li veden láskou (nebo strachem, popˇr´ıpadˇe nadˇej´ı na budouc´ı pˇr´ızen). ˚ ho s pomoc´ı 840 pˇr´ıvrˇzencu˚ vykonal ve tˇrech dnech. Jakmile mocny´ muˇz, jemuˇz byl v pokán´ı uloˇzen sedmilety´ pust, vˇsak bylo zástupn´ı pokán´ı v libovolné formˇe povoleno, ukázalo se, zˇ e vynechat z celé záleˇzitosti pen´ıze je nemoˇzné. Coˇz nebylo rozdáván´ı almuˇzen jistou formou pokán´ı? V tom pˇr´ıpadˇe, tvrdili mnoz´ı, byla zaplacená cˇ a´ stka urˇcená ˚ Boˇz´ım, aby vykonávali c´ıle Boˇz´ı, a nebylo vhodné nˇekoho za n´ı kárat. C´ırkev se zprvu Bohu, popˇr´ıpadˇe sluˇzebn´ıkum stavˇela i proti pokán´ı ve formˇe rozdáván´ı almuˇzen, nebot’ se j´ı zdálo, zˇ e pro bohatého je to snadná cesta do nebe. ˇ ˚ ze vyplatit.“ Netrvalo ale dlouho a texty, které toto konán´ı ospravedlnovaly, byly na svˇetˇe: Bohatstv´ım se cˇ lovˇek muˇ ” ˚ zete z´ıskat pˇra´ tele; aˇz majetek pomine, budete pˇrijati do vˇecˇ nych (Pˇr 13,8) a I nespravedlivym ´ mamonem si muˇ ´ ” ˚ ˚ pˇr´ıbytku.“(L 16,9)[.] Systém ukládán´ı pokán´ı se tak celkem rychle promˇenil ve zpusob, j´ımˇz se tok bohatstv´ı hˇreˇs´ıc´ıch bohácˇ u˚ mohl odvést do c´ırkevn´ıch nadac´ı. • 223 ´ Hugo ze Svatého Viktora ve svych usty, pˇri práci si jazykem ´ Pravidlech pro novice zakazuje naslouchat s otevˇrenymi ´ olizovat rty, gestikulovat, zdv´ıhat pˇri mluven´ı oboˇc´ı, koulen´ı oˇcima, sˇ kubán´ı hlavou, tahán´ı za vlasy, uhlazován´ı odˇevu, zbyteˇcné sˇ oupán´ı nohama, kroucen´ı krkem, grimasy, sˇ kleben´ı sa, svraˇst’ován´ı nosu a vˇsechno kroucen´ı rty, jeˇz ” ˚ ˇ V pˇr´ıpadˇe jeptiˇsek existovala i podrobná znetvoˇruje puvab lidské tvárˇ e a hyzd´ı sluˇsnou a mravopoˇcestnou kázen“. ustanoven´ı tykaj´ a ´ ıc´ı se drˇzen´ı tˇela pˇri prakticky kaˇzdé cˇ innosti. Mniˇsi i jeptiˇsky byli biˇcováni i pro celkem bezvyznamn´ ´ provinˇen´ı, pˇredevˇs´ım za reptán´ı proti ud´ılené vytce. Pro brigitské jeptiˇsky ze Syonu v Middlesexu byl tˇelesny´ trest ´ povinny´ za kterykoli pˇrestupek, jakkoli byl tˇreba maly, ´ ´ ktery´ jeptiˇska nenahlásila sama a na ktery´ se pozdˇeji pˇriˇslo. Bˇezˇ nou normou pˇredstavovalo pˇet ran, pokud vˇsak chyba byla rázu politován´ıhodnˇejˇs´ıho, nebo pokud trestaná cˇ i ” trestané jevily jakoukoli známku rebelie, mrskaˇci nepˇrestanou, dokud jim abatyˇse nenakázˇ e, aby pˇrestali“. • 223 Kdyˇz (. . .) poˇcet pravidel vzrostl pˇr´ıliˇs, duch klásˇ tern´ıho zˇ ivota cˇ asto vyprchal. Lidé stˇredovˇeku byli mimoˇra´ dnˇe vynalézav´ı pˇri vymyˇ ´ slen´ı pravidel, která na sebe uvalovali, a v následném maˇren´ı jejich smyslu. • 227 ˚ ˚ Cisterciáci se své prukopn´ ıcké zemˇedˇelské role vzdali na konci tˇrináctého stolet´ı. Jejich poˇcet poklesl a ti, kteˇr´ı zustali, ˚ Hráze, které vztyˇcili ve snaze bránit se luxusu, jenˇz se do zˇ ivota mnichu˚ byli vˇetˇsinou správci a vybˇ ´ erˇc´ımi polatku. patˇr´ıc´ıch k finanˇcnˇe dobˇre zajiˇstˇenému rˇ a´ du nevyhnutnˇe vpl´ızˇ il, byly postupnˇe odbourávány. V´ıno bylo nejdˇr´ıve ´ podáváno jen nemocnym, ıch a cˇ tvrtc´ıch, pak kaˇzdy´ ´ pak pˇri zvlásˇ tn´ıch svátc´ıch vˇsem, pak o nedˇel´ıch, pak také o uterc´ den, a pak se denn´ı dávka zvedla na jednu pintu. A tak to pokraˇcovalo dál.


13

• 228 [Dominikáni] Pronikli i na univerzity, které ve tˇrináctém stolet´ı v pozici stˇredisek západn´ı kultury nahradily klásˇ tery. Frantiˇskáni následovaly jejich pˇr´ıkladu. Brzy se tyto dva rˇ a´ dy, jejichˇz cˇ lenové napˇr´ıklad v Paˇr´ızˇ i a Oxfordu tvoˇrili mezi deseti aˇz patnácti procenty celkového poˇctu veˇskerého univerzitn´ıho osadenstva, staly zarputilymi konkurenty ´ bojuj´ıc´ımi o nadvládu nad univerzitn´ım dˇen´ım. Pod jejich vlivem se univerzity zmˇenily z m´ıst slouˇz´ıc´ıch ke sˇ kolen´ı ˚ právniku˚ a správcu˚ financ´ı na stˇrediska teologie a filozofie. Oba rˇ a´ dy byly ochotny svym ´ novˇe z´ıskanym ´ cˇ lenum, kteˇr´ı byli dostateˇcnˇe chytˇr´ı, financovat jejich univerzitn´ı dráhu. T´ım je také dáno, proˇc mnoz´ı uˇcenci shledali, zˇ e je ˚ – pˇr´ıkladem nám budiˇz vhodné vzdát se klerikáln´ı honby za kariérou a beneficii a pˇridat se k zˇ ebravym ´ mnichum pˇr´ırodovˇedec Roger Bacon a teolog Alexandr Halensis. Vˇetˇsinu z vyznamn ych ´ ´ jmen, které ve tˇrináctém a cˇ trnáctém ˚ – Albertus Magnus, Tomásˇ Akvinsky´ stolet´ı nacház´ıme na univerzitách, nosili lidé pˇr´ısluˇsej´ıc´ı k zˇ ebravym ´ rˇ a´ dum a Eckhart byli dominikány; Bonaventura, Duns Scotus a Vilém z Ockhamu frantiˇskány. • 228 ˚ Bez principu dobNeexistuje reforma, kterou by bylo moˇzné muˇze (nebo zˇ eny) donutit ke zboˇznosti proti jejich vuli. rovolnosti se mniˇsské hnut´ı nutnˇe muselo stát pro kˇrest’anstv´ı pˇrekázˇ kou. • 229 Pro prvn´ı kˇrest’any, kteˇr´ı radˇeji zemˇreli, neˇz aby se postavili na odpor, bylo násil´ı nˇecˇ ´ım odpudivym; a Pavel, kdyˇz ´ ˚ se pokouˇsel vyloˇzit Krista, se o vystavˇen´ı obhajoby legitimn´ıho pouˇzit´ı s´ıly dokonce ani nesnaˇzil. T´ım, kdo zpusobil osudovy´ obrat v západn´ım kˇrest’anstvu a kdo ho navedl t´ımto smˇerem, byl opˇet svaty´ Augustin. Jeho hluboky´ pesimismus ho jako vˇzdy vedl k tomu, zˇ e se spoleˇcnost snaˇzil brát takovou, jak ji naˇsel, a zˇ e se jej´ı neˇresti snaˇzil sm´ırˇ it ´ ım. Lidé vedli války, vedli je vˇzdycky, a tud´ızˇ válka mˇela své m´ısto v kˇrest’anském vzorci chován´ı, s kˇrest’anskym ´ usil´ ´ jehoˇz stanoven´ı mˇelo byt teologu˚ morálky. Z pohledu Augustinova bylo vˇzdy moˇzné vést válku, ovˇsem za ´ ukolem pˇredpokladu, zˇ e se tak dˇeje na pˇr´ıkaz Boˇz´ı. Nebezpeˇc´ı, které se v takto formulovaném problému skryv´ ´ a, je hned dvoj´ı: ˇ nejen umoˇznuje existenci spravedlivé“ války, která se v kˇrest’anské moráln´ı teologii stala otˇrepanym ´ kliˇse´ , ale také ” otˇra´ sl v´ırou v pacifisty, jejichˇz odm´ıtnut´ı bojovat ve válce, o n´ızˇ c´ırkevn´ı autority rozhodly, zˇ e je spravedlivá“, zaˇcalo ” ˚ Koˇreny pˇr´ıcˇ in, proˇc byli odp´ıraˇci z duvodu ˚ byt svˇedom´ı v modern´ı ´ chápáno jako neuposlechnut´ı boˇzskych ´ pˇr´ıkazu. dobˇe zav´ıráni do vˇezen´ı, tedy tkv´ı hluboko ve standardn´ım kˇrest’anském dogmatu. Totézˇ plat´ı o anomáln´ım stavu, kdy dva kˇrest’anské státy vedou proti sobˇe spravedlivou“ válku. Jeˇstˇe zhoubnˇejˇs´ım se augustinovské uˇcen´ı stalo d´ıky ” ´ ım obracet na tomu, zˇ e v Augustinovˇe myˇslen´ı se objevila asociace mezi válkou na pˇr´ıkaz Boˇz´ı“ a spˇr´ıznˇenym ´ usil´ ” v´ıru pohany a niˇcit heretiky – jeho syndromem pˇrinut’ je, at’ vejdou“. Nejen zˇ e tak bylo moˇzné ospravedlnit násil´ı: ” pokud bylo nam´ırˇ eno proti tˇem, kdo se drˇzeli jiné náboˇzenské v´ıry (nebo zˇ a´ dnou nemˇeli), pak bylo vˇec´ı obzvlásˇ tˇe zásluˇznou. • 237 Hlavn´ım problémem institucionáln´ı c´ırkve vˇzdy byla otázka, jak zvládnout projevy náboˇzenského entuziasmu a jak ˚ jim dát pravovˇerny´ a konstruktivn´ı pruchod. Kdyˇz se tento problém zaˇcal tykat velkého poˇctu lid´ı, nabyl nesm´ırnˇe ´ na vyznamu. V jakém bodˇe se hromadné projevy zboˇznosti stávaj´ı nezvladatelnymi a mˇen´ı se tak v herezi? ´ ´ • 239 Lid´ı pˇripravenych ´ bránit pravou v´ıru vskutku nikdy nebyl nedostatek; zavádˇeli vˇsak metody, které stávaj´ıc´ı struk´ cinky byly mnohem vázˇ nˇejˇs´ı neˇz tury a osazenstvo c´ırkve vystavovaly nebezpeˇc´ı a pˇredstavovaly tak lék, jehoˇz uˇ ˚ ˚ pochopil podstatu tohoto problému pusoben´ ı nemoci samé. Inocenc III., ktery´ navzdory mnoha svym ´ nedostatkum ´ ı o jeho rˇ eˇsen´ı. Vytvoˇren´ım rˇ a´ du˚ frantiˇskánského velice jasnˇe, byl jedinym ´ papeˇzem, ktery´ vyvinul systematické usil´ a dominikánského – z nichˇz prvn´ı mˇel potˇr´ıt kac´ırˇ e jejich vlastn´ı zbran´ı, apoˇstolskou chudobou, druhy´ mˇel v lidovém stylu kázat ortodoxn´ı pˇredstavy – usiloval vulkanické s´ıly prostupuj´ıc´ı kˇrest’anstv´ım spoutat a vyuˇz´ıt je k institu˚ cionáln´ım c´ılum. Tuto dilematickou situaci, jeˇz byla v kˇrest’anstv´ı trvale pˇr´ıtomna a endemicky se projevovala, vˇsak ˚ nebylo moˇzné rˇ eˇsit nˇejakou koneˇcnou operac´ı, která by ji rozhodla jednou provˇzdy. Kdyˇz bylo napˇr´ıklad frantiˇskánum ˚ umoˇznˇeno, aby se drˇzeli svého idealismu, vymkli se kontrole; pokud vˇsak byli pod kontrolou, okamˇzitˇe ztratili svuj idealismus a podlehli mámen´ı svˇetskosti. • 239 Je pozoruhodné, zˇ e tam, kde existovala silná, centralizovaná královská moc, která zaˇstit’ovala organizovanou c´ırkev, ˚ se kac´ırˇ stv´ı projevovalo jen slabˇe cˇ i se dokonce nevyskytovalo vubec (napˇr´ıklad v tehdejˇs´ı Anglii). Kac´ırˇ stv´ı zapustilo koˇreny v oblastech, kde byl nejvyˇssˇ´ı zdroj svˇetské moci nejasny´ a kde tato moc byla rozdˇelena nebo se nacházela pˇr´ıliˇs daleko. • 249 ¨ Muntzer – pˇresnˇe jako Augustin – vyuˇzil podobenstv´ı o pˇsenici a koukolu, aby ospravedlnil niˇcen´ı a pronásledován´ı: ˇ ˚ si ve mnˇe ostˇr´ı svou kosu,“[,] pohlásil zlovˇestnˇe, takˇze pozdˇeji budu moci poˇznout rudé máky a modré Zivouc´ ı Buh ” ”


14

chrpy.“[.] Kdyˇz se vlády zmocn´ı augustinovec nebo milenarista, trpˇelivy, ´ rozumny´ cˇ lovˇek, reformista a v duchu Pelagiovˇe smyˇ ´ slej´ıc´ı osv´ıcenec se nauˇc´ı chvˇet a strachovat. • 250 Pokusy realizovat na tomto svˇetˇe dokonalou kˇrest’anskou spoleˇcnost bez ohledu na to, zda je provádˇel papeˇz nebo ˚ revolucionárˇ i, mˇely sklon se zvrhnout ve hruzovl´ adu bud’ rudou nebo b´ılou. Jak knˇezˇ ská teokracie, tak diktatury pro˚ k nimˇz patˇrila likvidace vlády zákona, muˇcen´ı, justiˇcn´ı vraˇzdy, potlaˇcován´ı letariátu vyuˇz´ıvaly donucovac´ıch postupu, ˇ pravdy a veleben´ı falˇse. Casto se tedy stávalo, zˇ e v alternativn´ı spoleˇcnosti“ se vyvinuly podobné – a znepokojivé – ” rysy, jaké existovaly i v tom prostˇred´ı, jeˇz se usilovala nahradit. • 254 ˇ ırˇ en´ı nového vˇedˇen´ı se cˇ asovˇe v podstatˇe shodovalo s technickym S´ ´ rozvojem knihtisku, pˇriˇcemˇz tato shoda vˇedˇen´ı i knihtisku zajiˇst’ovala rychly´ vzestup. • 254 ˚ Rychly´ rozvoj tisku a obrovsky´ duraz, s n´ımˇz se soustˇredil na d´ıla, která pro náboˇzenstv´ı a reformu mˇela primárn´ı vyznam, stavˇel pˇredstavitele c´ırkve i státu, kteˇr´ı mˇeli sˇ´ırˇ en´ı vˇedomost´ı tradiˇcnˇe pod svou kontrolou, pˇred naprosto ´ ˚ novy´ problém. Podstata cenzury cˇ i zpusob, jak zabránit tiˇstˇenym ´ knihám v obˇehu, byly v zásadˇe tytézˇ jako u kontroly ˚ avˇsak absolutnˇe kl´ıcˇ ovy´ vyznam ˚ trvalo minimálnˇe jednu rukopisu, tu mˇel rozd´ıl v rychlosti a rozsahu. Cenzorum ´ ´ cinny´ dohled ve stejné m´ırˇ e jako v dobách, generaci, neˇz se s n´ım vypoˇra´ dali; nikdy uˇz také nebyli schopni vykonávat uˇ kdy levny´ knihtisk jeˇstˇe neexistoval. • 255 Erasmus se promˇenil v uˇcence s vysokymi akademickymi nároky; byl vˇsak také popularizátorem a novinárˇ em, ktery´ ´ ´ chápal smysl komunikace. Chtˇel, aby jeho knihy byly malé, vhodné do ruky a laciné; byl také prvn´ım autorem, ktery´ pochopil vˇsechny moˇznosti, jeˇz skyt´ ´ a knihtisk. Pracoval rychle, cˇ asto dokonce pˇr´ımo v tiskárnˇe, kde hned na ˚ e tiskaˇrského inkoustu, toho kadidla reformace, ho naplnovala ˇ m´ıstˇe psal a opravoval korektury. Vunˇ jásavou radost´ı. ˚ Vysledkem toho bylo, zˇ e jeho d´ılo se rozˇs´ırˇ ilo ohromuj´ıc´ım zpusobem. ´ • 258 Na Západˇe si duchovenstvo zaˇcalo osobovat vyluˇ ba dokonce na drˇzbu bible jiˇz v devátém stolet´ı; ´ cné právo na vyklad, ´ poˇc´ınaje pˇribliˇznˇe rokem 1080 se cˇ asto vyskytovaly pˇr´ıpady, zˇ e papeˇz, koncily a biskupové zakazovali nejen pˇreklady ˚ ale i to, aby laikové bibli cˇ etli, coˇz svym ˚ do národn´ıch jazyku, byla ta nejostudnˇejˇs´ı stránka stˇredovˇeké ´ zpusobem ˚ ˚ ˚ latinské c´ırkve. Pokusy podrobit bibli dukladn´ emu pruzkumu se poˇc´ınaje valdenskymi staly dukazem domnˇelého ´ kac´ırˇ stv´ı – uˇz to samo staˇcilo, aby muˇz cˇ i zˇ ena byli upáleni (. . .). • 259 Erasmus • Jestliˇze nev´ıte, zda Duch vycház´ı z Otce a zda má Syn jeden cˇ i dva poˇca´ tky, nebudete zatraceni; zatraceni vˇsak budete, nepˇestujete-li plody ducha: lásku, radost, klid, snásˇ enlivost, laskavost, dobrotu, trpˇelivost, milosrdenstv´ı, v´ıru, skromnost, zdrˇzenlivost a cudnost. • 260 Erasmus • Rozhodny´ duch nestrp´ı nátlaku. Provádˇet nátlak je typickym ´ znamen´ım tyrana, snásˇ et ho je znamen´ım osla. • 261 Erasmus • Dlouhá válka slov a spisu˚ skonˇc´ı vymˇ ´ enou ran. • 262 (. . .) sˇ´ırˇ e, do n´ızˇ se rozptylili Lutherovy deterministické názory na spasen´ı, s nimiˇz [Erasmus] naprosto nesouhlasil, ´ ˚ názor. Ve své Rozpravˇe o svobodné vuli, ho pˇrinutila jasnˇe vyjádˇrit svuj ˚ která vyˇsla roku 1524, odm´ıtl ideu pˇredurˇcen´ı ˚ ´ a zduraznil schopnost cˇ lovˇeka uˇz´ıvat vlastn´ıch zdroju˚ a skrze nˇe se dopracovat ke spáse – jeho usty zde zaznˇel hlas ˚ hlas pravé moudrosti klasického svˇeta. Pelagiuv, • 262 Erasmus


15

• Vydrˇz´ım s (. . .) [katolickou] c´ırkv´ı, dokud nenajdu lepˇs´ı(. . .) ten, kdo stácˇ ´ı kormidlo na stˇredovy´ kurs, mezi dvˇe zla, nepluje sˇ patnˇe. • 264 ´ Ve vˇsech státech nedostatek penˇez cˇ asto vede ke vzniku ustavn´ ıch kriz´ı – a papeˇzstv´ı nebylo zˇ a´ dnou vyjimkou. Jeho ´ ˚ milionu dukátu, ˚ coˇz byla necelá polovina pˇr´ıjmu˚ Benátek. Ti nejpoctivˇejˇs´ı z papeˇzu˚ pˇr´ıjmy v té dobˇe cˇ inily pul ˇ obvykle byli zárovenˇ tˇemi, kde se najv´ıc topili v dluz´ıch. Cestnost pˇriˇsla draho a reforma stála pen´ıze. To byla ˚ si svou solventnost uchovával vˇzdy; vˇetˇsina vˇec, kterou reformátoˇri nechápali. Alexandr VI., nejhorˇs´ı z papeˇzu, ˚ u˚ nebo nástupcu˚ vˇsak byla v zoufalé situaci. Nicménˇe vˇseobecnˇe se mˇelo za to, zˇ e jeho bezprostˇredn´ıch pˇredchudc ˇ papeˇzové jsou velmi bohat´ı – zde vid´ıme, zˇ e nikdy nesm´ıme podcenovat mocny´ efekt, ktery´ na dˇejiny m´ıvá neznalost státn´ıch tajemstv´ı. • 265 Papeˇz“, prohlásil Luther, opakuje tak sˇ iroce pˇrevládaj´ıc´ı, leˇc mylnou pˇredstavu, má bohatstv´ı mnohem vˇetˇs´ı, neˇz ” ” ˚ vˇsichni ostatn´ı – tak proˇc nepostav´ı kostel svatého Petra za vlastn´ı pen´ıze, m´ısto za pen´ıze chudych kˇrest’anu?“[.] ´ Luther se takto jiˇz prvn´ım vyrokem, ktory´ pˇri svém protestu uˇcinil, ztotoˇznil se zájmy svého vládce. ´ • 265 ˇ ımanum ˚ svatého Pavla. (. . .) nauk[u] o predestinaci (. . .) Augustin na konci zˇ ivota rozvinul na základˇe cˇ etby Listu R´ ˇ ˚ cˇ etl také. Chv´ıle jeho obrácen´ı nastala, právˇe kdyˇz byl na záchodˇe – jak se on sám vyjadˇril, Luther List R´ımanum Duch svaty´ mne obdaˇril t´ımto umˇen´ım, kdyˇz jsem sedˇel na [d´ırˇ e]“ – kde poprvé pochopil smysl vyroku spravedliv´ı ´ ” ” ´ budou zˇ ´ıt z v´ıry“. Pro Luthera to byla upln´ a odpovˇed’ na celou tu nadstavbu svátostn´ıho a formáln´ıho kˇrest’anstv´ı, kterou c´ırkev vztyˇcila. P´ısmo jasnˇe rˇ´ıkalo, zˇ e cˇ lovˇek je spasen v´ırou, nikoli dobrymi skutky – skuteˇcnost, zˇ e dobré ´ skutky koná, je toliko vnˇejˇs´ım stvrzen´ım jeho vˇedom´ı, zˇ e je spasen. • 267 ˚ Pro Habsburky byla obrana Uher duleˇ ˚ zitˇejˇs´ı neˇz potlaˇcen´ı protestantu; ˚ ti Protestantismus za své pˇreˇzit´ı vdˇecˇ il Turkum. ´ ˚ Na konsolidaci, to vˇedˇeli, a proto vyuˇz´ıvali stˇr´ıdavˇe s´ıl´ıc´ıho a slábnouc´ıho osmanského náporu k dosaˇzen´ı ustupk u. ” rozˇs´ırˇ en´ı a legitimizaci luteránstv´ı, k n´ızˇ v Nˇemecku doˇslo do roku 1555, se v´ıce neˇz kterykoli jiny´ faktor pod´ılel ´ osmansky´ imperialismus.“[,] Stephen A. Fisher-Galati, Ottoman Imperialism and German Protestantism, 1521-1555“, ” (Harvard, 1959). • 272 ´ S rostouc´ı Lutherovou závislost´ı na svˇetskych kn´ızˇ atech vˇsak jeho poˇca´ teˇcn´ı um´ırnˇenost brzy zaˇsla na ubytˇ e. Jak´ mile se jeho uˇcen´ı uvedlo jako státn´ı náboˇzenstv´ı, vˇsechny ostatn´ı formy kˇrest’anstv´ı musely byt ´ – asponˇ co se jejich otevˇrenych ´ projevu˚ tyˇ ´ ce – zlikvidovány. • 277 Pˇredpoklad, zˇ e je správné, kdyˇz roln´ıci stejnˇe tak jako poddan´ı následuj´ı své panovn´ıky, pˇrej´ımaj´ı náboˇzenstv´ı svych ´ ˚ nám pˇripom´ıná, zˇ e se zabyv´ pánu, ´ ame spoleˇcnost´ı, v n´ızˇ individuáln´ı svoboda stále byla velmi nedostatkovym ´ ´ zboˇz´ım. Oˇcekávalo se, zˇ e pod jistou urovn´ ı uˇz nikdo nemá politické cˇ i náboˇzenské názory. Vysledkem reformace ´ – a do jisté m´ıry i jej´ı pˇr´ıcˇ inou – bylo stlaˇcen´ı tohoto prahu indivuáln´ı zodpovˇednosti tak, aby obˇcanské svobody byly ˚ pˇriznány novym ´ kategori´ım: hlavnˇe bohatym, ´ vzdˇelanym ´ mˇesˇ t’anum. • 284 [Loyola] Trval na tom, aby jeho muˇzi podstupovali vyjimeˇ cnˇe dlouhy´ vycvik, bˇehem nˇehoˇz vstˇrebali princip naprosté ´ ´ ´ echou jezuity, jeˇz je ekvivalentem kalvinistické jistoty vyvolen´ı“, posluˇsnosti. Jak rˇ ekl Alfonso Rodriguez, velkou utˇ ” ˚ zeme se dopustit zˇ a´ dné chyby (. . .)[,] pokud je cˇ lovˇek je záruka, kterou nám skyt´ ´ a vˇedom´ı, zˇ e jsme-li posluˇsni, nemuˇ ” ˚ se ho pouze zeptá, zda rˇ a´ dnˇe vykonával pˇr´ıkazy, které posluˇsen, je si jist, zˇ e se nedopouˇst´ı zˇ a´ dné chyby, nebot’ Buh ˚ vyhlad´ı pˇrijal, a bude-li cˇ lovˇek schopen mu v tomto ohledu dát jasnou zprávu, bude bezvyhradnˇ e osvobozen. Buh ´ vˇse z jeho záznamu a pˇrip´ısˇ e to na vrub jeho pˇredstavenému.“[.] • 288 Jezuité jsou vyznaˇ cnym ´ ´ pˇr´ıkladem vysoce vzdˇelané a silnˇe motivované elity, která dovolila, aby tlak, ktery´ na ni vyv´ıjel náboˇzensky´ konflikt, zmátl jej´ı mravn´ı hodnoty. Nebyli vˇsak zdaleka jedin´ı. Tento problém mˇel ve skuteˇcnosti vˇseobecny´ charakter. Je tragickym, nicménˇe stále znovu a znovu se objevuj´ıc´ım rysem kˇrest’anstv´ı, zˇ e horlivá honba ´ ˚ za reformou pˇri vypoˇra´ dáván´ı se s pˇrekázˇ kami cˇ asto plod´ı bezohlednost, která zpusobuje, zˇ e celá mravn´ı nadstavba se hrout´ı v trosky. • 290


16

(. . .) ukázalo se (. . .), zˇ e [inkvizice] je trvanlivé a odolná – do znaˇcné máry d´ıky finanˇcn´ı sobˇestaˇcnosti, kterou j´ı zajiˇst’oval majetek zabaveny´ odsouzenym. ´ Skuteˇcnost, zˇ e pro svou cˇ innost potˇrebovala pen´ıze, znamenala, zˇ e musela doc´ılit usvˇedˇcuj´ıc´ıho vyroku o vinˇe. To také vysvˇetluje, proˇc se uˇz´ıvalo muˇcen´ı. ´ • 291 V temném stˇredovˇeku zˇ a´ dny´ lov cˇ arodˇejnic vcelku neprob´ıhal, nebot’ v´ıra v jejich existenci byla cˇ asto chápána jako pohanská povˇera. Karel Veliky´ dokonce schválil zákony, které lov na cˇ arodˇejnice zakazovaly. Ve tˇrináctém stolet´ı se vˇsak s rozvojem dominikánské inkvizice, která mˇela sklon vˇzdy, kdyˇz j´ı doˇsla stará kategorie obˇet´ı, vytvoˇrit (ˇcasto z finanˇcn´ıch pˇr´ıcˇ in) novou, situace zmˇenila. • 294 jezuita Friedrich Spee Cautio criminalis • Jestliˇze jsme se vˇsichni dosud nepˇriznali k cˇ arodˇejnictv´ı, je to jen proto, zˇ e jsme jeˇstˇe nebyli vˇsichni muˇceni. • 295 Erasmiánˇst´ı humanisté typu Johanna Weyera uˇz dávno odhalili souvislost mezi muˇcen´ım a pˇriznán´ım. (Weyerova ˚ se roku 1584 kniha byla zaˇrazena do seznamu zakázanych dˇel.) Richard Scott, jeden z Weyerovych obdivovatelu, ´ ´ vyjádˇril takto: Povˇsimnˇeme si, jak snadno je lze pˇrimˇet k pˇriznán´ı nˇecˇ eho, co nikdy neudˇelali, ba co ani nen´ı v moci ” cˇ lovˇeka udˇelat.“[.] (Scottovu knihu dal spálit Jakub I.[.]) • 295 Kdyˇz Max Weber a jeho stoupenci pˇriˇsli s teori´ı protestantské etiky“, tvrdili, zˇ e protestantská teologie s jej´ım silnym ´ ” ˚ durazem na ospravedlnˇen´ı v´ırou a predestinaci budila mezi vˇerˇ´ıc´ımi spásonosnou paniku“. Jej´ım následkem bylo ” metodické praktikován´ı dobrych ´ skutku˚ (které tak – nahl´ızˇ eno z pohledu hospodárˇ ského – rozv´ıjelo sklony k pˇriˇcinlivosti a hromadˇen´ı kapitálu). Dobré skutky byly jako prostˇredek k dosaˇzen´ı spásy bezcenné, nebot’ byly jiˇz urˇceny pˇredem; byly vˇsak nepostradatelné jako znamen´ı vyvolen´ı, jeˇz lidi zbavovalo strachu ze zatracen´ı a navozovalo to, co Luther nazyval pocitem poˇzehnané jistoty“ – tedy vnitˇrn´ı pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e cˇ lovˇek je spasen. Weber se domn´ıval, zˇ e ´ ” ´ ´ ı nalézt sebekontrolu a sebeduvˇ ˚ eru v metodické kalvinismus je ideologi´ı vyvolávaj´ıc´ı uzkost, jeˇz své obˇeti zˇ ene k usil´ ´ echu. práci a svˇetském uspˇ • 296 ˚ Tyto t´ısnivé pocity pˇrirozenˇe vedly Pekla a jeho plamenu˚ se ve vˇsech dobách bálo nesm´ırné mnoˇzstv´ı kˇrest’anu. k podnˇecován´ı pracovitosti. Lidé trp´ıc´ı strachem a obavami své starosti ve stˇredovˇeké spoleˇcnosti utiˇsovali t´ım, zˇ e ˚ Aby z´ıskali pen´ıze, jeˇz takto vedly ke spáse, si platili mˇse, které za nˇe byly slouˇzeny, nebo kupován´ım odpustku. museli pracovat. • 296 ˚ ze existovat pˇr´ıcˇ inná vazba mezi kalvinismem a kapitalismem (nebo Dokázat, zˇ e v jakékoli konkrétn´ı spoleˇcnosti muˇ ˚ hospodárˇ skym nˇejaká – které ´ pokrokem obecnˇe), vˇsak nen´ı moˇzné. Existuje napˇr´ıklad jen málo zem´ı – pokud vubec byly jeˇstˇe kompletnˇeji kalvinistické neˇz Skotsko v letech 1560-1700. Pˇresto je ale tˇezˇ ké ukázat, jak reformace ve Skot˚ sku jakymkoli zpusobem prospˇela vzestupu ekonomického individualismu. Právˇe naopak: etika c´ırkevn´ıho parla´ ” mentu“ a s n´ı spojená institucionáln´ı dynamika skotského kalvinismu se podobaly kolektivn´ı kázni stˇredovˇekych ´ gild a samosprávnych ´ mˇest, které bojovaly s obchodn´ı konkurenc´ı. Je skuteˇcnost´ı, zˇ e starobylá omezen´ı uvalená na volnou obchodn´ı soutˇezˇ – vysady samosprávnych ´ ´ královskych ´ mˇest, práva kupeckych ´ a rˇ emeslnickych ´ gild, pˇr´ıstavy obchoduj´ıc´ı s jedinou komoditou a mnohé dalˇs´ı – skotskou reformaci nedotˇcena pˇreˇzila pˇrinejmenˇs´ım o jedno stolet´ı. Jejich obránci byly právˇe ty vrstvy a obce, které byly novému náboˇzenstv´ı naklonˇeny nejpˇr´ıznivˇeji. V kalvinistickém Skotsku tyto pˇrekázˇ ky stavˇené proti volnému podnikán´ı trvaly z pˇr´ıcˇ in, které s náboˇzenstv´ım nemˇely nic spoleˇcného. Legislativn´ı opatˇren´ı schvalovaná kupeckymi gildami a kalvinistickym ´ ´ Vˇseobecnym ´ shromázˇ dˇen´ım byla ´ cˇ asto navzájem zamˇenitelná jak co do obsahu, tak dokonce i svym ´ tonem. • 297 ˇ Pro pokrokové zˇ ivly v hospodárˇ stv´ı, které se s kapitalistickym nebyla ´ uspoˇra´ dán´ım postupnˇe zaˇcaly ztotoˇznovat, charakteristická pˇr´ıchylnost k nˇejaké konkrétn´ı naukové formulaci, nybrˇ ´ z nechut’ k vysoce institucionalizovanému a silnˇe klerikalizovanému kˇrest’anstv´ı jakéhokoli typu. Na konci stˇredovˇeku jsme je mohli nalézt v rozvinutˇejˇs´ıch mˇestech v Itálii, jiˇzn´ım Nˇemecku, Flandrech a Poryn´ pˇr´ıstavech jako byla Sevilla a Lisabon. Proti ´ ı, a v iberskych ´ ˇ an´ı rasovych klerikalismu a mechanickému“ kˇrest’anstv´ı (nebo, pokud sˇ lo o zˇ idy, proti systematickému uplatnov´ ´ ” zákonu˚ a sˇ panˇelské inkvizice) se bouˇrily jiˇz ve cˇ trnáctém a patnáctém stolet´ı. Spoleˇcnou vlastnost´ı tˇechto podnikatelu˚ byla touha, aby je náboˇzenˇst´ı fanatikové a organizátoˇri nechali na pokoji a aby dokázali uniknout ze s´ıt´ı klerikalismu a kanonického práva. Jejich v´ıra sice mohla byt ´ silná, leˇc ve své podstatˇe byla vˇec´ı osobn´ı a soukromou. T´ım mˇela


17

hodnˇe spoleˇcného s t´ım typem svˇedomité zboˇznosti, ktery´ ve svém Enchiridionu hájil Erasmus; Erasmovy myˇslenky, které vycházely z podobného mˇestského zázem´ı, ve skuteˇcnosti postoje nové hospodárˇ ské elity nejen formovaly, ale také se v nich odrázˇ ely. • 299 (. . .) státy protestantské (. . .) sice mˇely své státn´ı náboˇzenstv´ı, ale pˇresto t´ıhly k vˇetˇs´ı toleranci. K systematickému pronásledován´ı v nich docházelo zˇr´ıdka. Neexistoval v nich zˇ a´ dny´ ekvivalent inkvizice. Nebyly klerikalistické. Umoˇzˇ novaly volnˇejˇs´ı obˇeh knih. Nezatˇezˇ ovaly obchod kanonickym ´ právem. Pˇrij´ımaly soukromé“ náboˇzenstv´ı, za jehoˇz ” ˚ stˇred povaˇzovaly manˇzelstv´ı a rodinu. Pro kapitalistickou obec byly tud´ızˇ vhodnˇejˇs´ı. Dusledkem toho bylo, zˇ e zárovenˇ ´ esˇ nˇejs t´ım, jak se kapitalistické uspoˇra´ dán´ı rozv´ıjelo, vycházelo najevo, zˇ e protestantské spoleˇcnosti jsou mnohem uspˇ sˇ´ı neˇz zemˇe katolické. • 299 T´ım, co bránilo rozˇsiˇrován´ı hospodárˇ ské svobody, jeˇz byla pro rozvoj kapitalismu nezbytná, nebyla konkrétn´ı teologie, ale kˇrest’ansky´ institucionalismus. V uzavˇrené spoleˇcnosti, jedno zda katolické cˇ i kalvinistické, se kapitalismus sˇ´ırˇ it nemohl. Emigruj´ıc´ı kapitalisté sˇ estnáctého a sedmnáctého stolet´ı neprchali pˇred konkrétn´ımi dogmaty, nybrˇ ´ z pˇred institucemi, jeˇz prosazovaly názor, zˇ e tato dogmata by mˇela m´ıt vládu nad zˇ ivotem lid´ı. Zastávali erasmiánské stanovisko, zˇ e to, co kˇrest’anstv´ı potˇrebuje, je zmˇena morálky, nikoli teologie. Kapitalismu zachováván´ı desatera prosp´ıvalo; avˇsak spoleˇcnost ovládanou drahou a arogantn´ı institucionáln´ı c´ırkv´ı povaˇzoval za prostˇred´ı nepˇra´ telské. ´ Kapitalismus – co se tyˇ od kˇrest’anstv´ı veˇrejného k soukromému. ´ ce jeho náboˇzenské stránky – pˇredstavoval ustup ˚ i jednotlivce, zamˇerˇ enym Byl hnut´ım smˇerˇ uj´ıc´ım ke svobodˇe vule ´ proti kolektivn´ımu donucován´ı. S´ıla klerikalismu se v protestantskych e liˇsila; pˇresto ale byl vˇsude slabˇs´ı neˇz ve státech katolickych. Proto také kapi´ zem´ıch vyznamnˇ ´ ´ talismus zapustil koˇreny nejdˇr´ıve ve spoleˇcnostech protestantskych. Jak vˇsak institucionáln´ı moc c´ırkve upadala, kap´ italismus se ve dvacátém stolet´ı rozˇs´ırˇ il i do zem´ı, jeˇz byvaly klerikalistické. Zde vid´ıme, zˇ e vyznam odliˇsnych ´ ´ ´ teori´ı spasen´ı je takovy, vˇzdy – tedy okrajovy. ´ jaky´ byval ´ ´ • 300 Sebastian Castello (1509-1563, kalvinisticky´ konvertita) De Haereticis an sint persequendi? • (. . .) heretik je cˇ lovˇek, se kterym ´ nesouhlas´ıte. • Zab´ıt cˇ lovˇeka neznamená hájit nauku; je to prostˇe jen zabit´ı cˇ lovˇeka. ˇ ım lépe cˇ lovˇek zná pravdu, t´ım menˇs´ı je jeho sklon odsuzovat. • C´ • 301 Katolicky´ humanista Georg Cassander pˇriˇsel v Kol´ınˇe v sˇ edesátych ´ letech sˇ estnáctého stolet´ı s myˇslenkou funda” ˚ mentáln´ıch cˇ lánku“: Ve vˇecech základn´ıch jednota, v nepodstatnych ´ svoboda, ve vˇsem kˇrest’anská láska.“[.] ” • 309 Newton, nejvyznamnˇ ejˇs´ı z (. . .) [ˇclenu˚ Královské spoleˇcnosti], se ve velké cˇ a´ sti svého d´ıla a ve vˇetˇsinˇe toho, v cˇ em se ´ angaˇzoval, starého vyznán´ı pevnˇe drˇzel. Byl nejen velkym ´ vˇedcem-experimentátorem, ale i mudrcem (. . .). Stále hledal jediného Boha a boˇzskou jednotu zjevenou v pˇr´ırodˇe. Domn´ıval se napˇr´ıklad, zˇ e symbolicky´ náznak svého uspoˇra´ dán´ı ´ vesm´ıru naˇsel v Apollonovˇ e lyˇre a jej´ıch sedmi strunách. Renesanˇcn´ı typ myˇslen´ı, jenˇz stál za jeho vˇedeckymi expe´ rimenty, ho vedl k v´ırˇ e, zˇ e starobylá moudrost je ukryta v mytu, zˇ e pravou filozofii, skrytou za nánosem mytologie, ´ je moˇzno odhalit, a zˇ e zjeven´ı je pojmem nejen teologickym, nybrˇ Pˇredpov´ıdal, zˇ e v budoucnu zˇ a´ dny´ ´ ´ z i vˇedeckym. ´ stˇret mezi Bohem a v´ırou nebude; skuteˇcny´ vˇedecky´ vyzkum pro nˇej právˇe naopak byl – zcela nutnˇe – potvrzen´ım ´ náboˇzenské pravdy. • 312 sir Walter Raleigh Historie svˇeta ˚ vn´ımán lidmi; toto slovo je také poznanym • Skrze slovo a tento viditelny´ svˇet je Buh ´ jazykem Vˇsemohouc´ıho, ˚ cenym ˚ propujˇ jehoˇz hieroglyfickymi znaky jsou nespoˇcetné hvˇezdy, slunce a mˇes´ıc, jak jsou ´ vˇsem jeho tvorum, ´ zapsány na tˇechto objemnych svitc´ıch klenby nebeské: zapsány tézˇ na zemi a v moˇr´ıch p´ısmeny, jimiˇz jsou ´ vˇsichni tito zˇ ivouc´ı tvorové i rostliny, jeˇz je obyvaj´ ´ ı a v nich s´ıdl´ı. • 312 John Smith ˚ stvoˇril vesm´ır a vˇsechny tvory, jeˇz se v nˇem nalézaj´ı, jakoˇzto nespoˇcetné mnoˇzstv´ı zrcadel, v nichˇz se muˇ ˚ ze • Buh odrázˇ et jeho sláva (. . .) v tomto vnˇejˇs´ım svˇetˇe sm´ıme cˇ ´ıst nádherny´ rukopis Boˇz´ı dobroty, moci a moudrosti.


18

• 314 John Locke Esej o lidském rozumu • Ten, kdo by se se vˇs´ı vázˇ nost´ı vydal hledat pravdu, by mˇel svou mysl v prvé rˇ adˇe pˇripravit láskou k n´ı. Neb ten, kdo ji nemiluje, se nebude pˇr´ıliˇs namáhat, aby j´ı z´ıskal; ani se nebude pˇr´ıliˇs znepokojovat, jestliˇze ji nenalezne. V uˇcené obci nen´ı nikoho, kdo se neprohlaˇsuje milovn´ıkem pravdy; nen´ı tézˇ rozumného cˇ lovˇeka, ktery´ by nechápal zle, bylo-li by o nˇem smyˇ ´ sleno jinak. A pˇrece, navzdory tomu vˇsemu, lze v pravdˇe rˇ´ıci, zˇ e jen ˚ n´ı samé, dokonce i mezi tˇemi, kdoˇz sami sebe pˇresvˇedˇcili, zˇ e j´ı takto miluj´ı. Jak málokteˇr´ı miluj´ı pravdu kvuli ˚ ze cˇ lovˇek vˇedˇet, zdali je upˇr´ımnˇe takovy, muˇ a já si mysl´ım, zˇ e toto je jedno neomylné ´ jest hodno vyzkumu: ´ ˚ znamen´ı takového cˇ lovˇeka, totiˇz zˇ e nepˇestuje zˇ a´ dnou tezi s vˇetˇs´ı jistotou, neˇz jakou mu zaruˇc´ı dukazy, na nichˇz ˚ lásce k n´ı, nemiluje je postavena. Kdokoli pokroˇc´ı za tuto m´ıru souhlasu, je jasné, zˇ e nepˇrij´ımá pravdu kvuli ´ pravdu pro n´ı samu, leˇc pro nˇejaky´ jiny, ´ postrann´ı umysl. • 315 John Locke • Rozum je pˇrirozenym ´ zjeven´ım, kterymˇ ´ zto vˇecˇ ny´ Otec svˇetla a zˇr´ıdlo vˇseho vˇedˇen´ı sdˇeluje lidstvu onu cˇ a´ st pravdy, jiˇz ustavil v dosahu jeho pˇrirozenych schopnost´ı: zjeven´ı je pˇrirozenym ´ ´ rozumem rozˇs´ırˇ enym ´ skrze ˚ novy´ soubor objevu˚ seslanych dokládá pravdu, ´ nám bezprostˇrednˇe Bohem, jimiˇz rozum svˇedectv´ım a dukazy ˇ zˇ e pocház´ı od Boha. Tud´ızˇ ten, kdo odstranuje rozum, aby uvolnil cestu zjeven´ı, zhas´ıná jas obou. • 315 Vˇedˇen´ı (. . .) skyt´ ´ a jedinˇe rozum – zjeven´ı n´ım nedává nic neˇz pˇredpokládanou v´ıru. Je-li tedy pravda odhalována zjeven´ım i rozumem, rozum proto pˇrevaˇzuje; a jestliˇze se rozum a nárok na zjeven´ı stˇretnou, rozum opˇet pˇrevázˇ ´ı ˚ erˇ ujeme rozumu, nemuˇ ˚ zeme mu duvˇ ˚ erˇ ovat nikde, a nárok na zjeven´ı mus´ı byt ´ odm´ıtnut. Nebot’ pokud zde neduvˇ ˚ ze zjeven´ı pˇrinést pravdy, na nˇezˇ a potvrzen´ı i vyklad biblické nauky by se tak staly nemoˇznymi. Na druhou stranu muˇ ´ ´ rozum ponechany´ bez pomoci nedosáhne; a pokud zjeven´ı uvád´ı nauku, j´ızˇ by samotny´ rozum shledal nepravdˇepo˚ erˇ ovat zjeven´ı. dobnou (ale nic v´ıc), pak je tˇreba duvˇ • 316 (. . .) Locke [se] – stejnˇe jako Erasmus – dostává k jádru problému. T´ım, na cˇ em záleˇz´ı, nen´ı ani tak to, v co cˇ lovˇek vˇerˇ´ı, ale to, co dˇelá. Základem kˇrest’anstv´ı je morálka, nikoli dogma. T´ım, co z Locka uˇcinilo tak bezprostˇrednˇe vlivného myslitele, a to nejenom v Anglii, nybrˇ ´ z v celém civilizovaném svˇetˇe, byl fakt, zˇ e vyuˇz´ıval jazyka a mentality obchodn´ı ˇ smlouvy a vyhybal se tak abstrakc´ım. Zivot, vˇcetnˇe zˇ ivota náboˇzenského, mu byl rˇ adou jednán´ı. Jestliˇze si cˇ lovˇek ´ ´ castnˇené – cˇ lovˇeka samého, jeho dá svou mravn´ı aritmetiku do poˇra´ dku, bude vysledek prospˇesˇ ny´ pro vˇsechny zuˇ ´ souseda i Boha. Stejnˇe tak, jako jsou identické rozum a v´ıra, tak jsou v zásadˇe totoˇzné i dobrota a vlastn´ı zájem. • 317 ´ ım o dosaˇzen´ı sˇ tˇest´ı. Kˇrest’an se – jakoˇzto dobry´ Pro Locka (. . .) byla morálka jen dlouhodobym ´ a proz´ıravym ´ usil´ ´ cinkem. obchodn´ık – zˇr´ıká aktuáln´ıho potˇesˇ en´ı, aby investoval v prospˇech podstatnˇejˇs´ıch vˇec´ı, tˇrebaˇze s opoˇzdˇenym ´ uˇ • 318 Locke kˇrest’anstv´ı nejen zmodernizoval, ale uˇcinil z nˇej i náboˇzenstv´ı budoucnosti – vˇzdyt’ kapitalismus jako oˇcividná a vˇseobj´ımaj´ıc´ı forma spoleˇcnosti byl teprve ve svych ´ poˇca´ tc´ıch. • 320 (. . .) Akvinsky´ se (. . .) domn´ıval, zˇ e potˇesˇ en´ı, jaké pˇrivod´ı sledován´ı muk zatracenych ´ duˇs´ı, je jednou z rozkoˇs´ı nebes (. . .). • 321 ˚ Hlavn´ım nedostatkem racionáln´ıho kˇrest’anstv´ı (. . .) byla skuteˇcnost, zˇ e nijak nepusobilo na city. Kromˇe osv´ıceného sledován´ı vlastn´ıho zájmu zˇ a´ dny´ jiny´ podnˇet nenab´ızelo. Prvek obˇeti a odˇr´ıkan´ı byl odstranˇen. Morálka byla pˇredstavována jen jako mazaná koupˇe. • 327 Pascal • Posledn´ım cˇ inem rozumu je poznán´ı, zˇ e je nekoneˇcnˇe vˇec´ı, které jej pˇresahuj´ı. • 328 Je ohromuj´ıc´ı skuteˇcnost´ı, zˇ e niterné pˇresvˇedˇcen´ı Pascala i Voltaira, po Erasmovi dvou nejvlivnˇejˇs´ıch myslitelu˚ na ˚ avá záhadou. kontinentˇe, zust´


19

• 328 ˚ Voltaire sám sebe oznaˇcoval jako deistu i teistu a tato slova uˇz´ıval, jako by byla identická. Neustále a beze sluvka omluvy si protiˇreˇcil: V celé Evropˇe nen´ı jediného ateisty.“; Jedinˇe mlad´ı a nezkuˇsen´ı kazatelé, kteˇr´ı o svˇetˇe nic ” ” ´ nevˇed´ı, tvrd´ı, zˇ e nemohou byt osobnost´ı, jeˇz cˇ asto ´ zˇ a´ dn´ı ateisté.“[.] Stejnˇe jako George Bernard Shaw byl muzickou ochotnˇe svolila, aby nad smyslem pˇrevládl styl. • 329 Voltaire Traktát o metafyzice ˚ zpusobuje ˚ • Názor, zˇ e existuje Buh, tˇezˇ kosti; m´ınˇen´ı opaˇcné vˇsak obsahuje nesmysly. • 329 Voltaire • Boha nelze ani dokázat, ani popˇr´ıt pouhou silou naˇseho rozumu. • 338 Kˇrest’anstv´ı, jeˇz disponovalo tolika formami a hlubokym ´ poznán´ım, neˇcinilo vstˇrebán´ı a promˇena prvku˚ pohanského ˚ obˇradu vubec zˇ a´ dné pot´ızˇ e. • 340 Napoleon • Náboˇzenstv´ı je svého druhu ochranou (. . .) jeˇz t´ım, zˇ e uspokojuje naˇs´ı lásku k zázraˇcnému, cˇ in´ı nás odolnymi ´ ˚ ci podvodn´ıkum ˚ a cˇ arodˇejum. ˚ vuˇ • 343 (. . .) náboˇzensky´ zápal – nen´ı-li napojen na peˇclivˇe definovany´ organismus, periodicky podnˇecován shromázˇ dˇen´ımi ˚ vyraz vˇerˇ´ıc´ıch a nen´ı-li mu dána sˇ ance z´ıskat svuj v pravidelné, plánované a soustavné cˇ innosti – je vˇec´ı prchavou ´ a pom´ıjivou. • 351 ˚ jeˇz vyuˇz´ıvalo novych (. . .) studium biblickych s pomoc´ı filologie a archeologie odhali´ textu, ´ metod historické analyzy, ´ ˚ neˇz si aˇz dosud kdokoli pˇredstavoval, zˇ e je ohromuj´ıc´ı smˇes´ı lo, zˇ e P´ısmo je mnohem komplikovanˇejˇs´ı sb´ırkou spisu, alegorie a skuteˇcnosti, j´ızˇ je tˇreba protˇr´ıdit stejnˇe jako kteroukoli jinou literárn´ı památku starovˇeku. • 351 Velká cˇ a´ st nové biblické vˇedy pocházela (. . .) z protestantského Nˇemecka; spolu s n´ı se objevili i nové teologické pˇr´ıstupy a poznán´ı (. . .). Friedrich Schleiermacher provedl ve tˇret´ı a cˇ tvrté dekádˇe devatenáctého stolet´ı prvn´ı skuteˇcné pˇrehodnocen´ı kˇrest’anské teologie, k nˇemuˇz od Kalv´ına doˇslo. Schleiermacher se domn´ıval, zˇ e je moˇzné zkoncipo˚ ezˇ nou obnovou vycházej´ıc´ı ze zkuˇsenosti. vat teologii, jeˇz bude platná jednou provˇzdy a jeˇz bude procházet pˇrubˇ ´ Tvrdil, zˇ e dogma nen´ı ani tak poznán´ım jako vysledkem dˇejin; zˇ e zjeven´ı je uhrnn ym ´ ´ souˇctem individuáln´ıch pojet´ı ˚ Boha; zˇ e cˇ lánky kˇrest’anské v´ıry nejsou dukazy, ale sp´ısˇ e zkuˇsenostmi, jeˇz podporuj´ı zboˇznost. Zásadn´ı vyznam má ´ pro kˇrest’anstv´ı vykoupen´ı, závislé na Jeˇz´ısˇ i, ktery´ vykoupen byt ´ nepotˇreboval. Hereze jsou odchylkami od tˇechto tvrzen´ı. Schleiermacher ale vˇerˇ il, zˇ e nauka o dvou pˇrirozenostech v Kristu a tˇrech osobách v Bohu je zavádˇej´ıc´ı, a zmrtvychvst´ an´ı, nanebevstoupen´ı a návrat o dni posledn´ıho soudu povaˇzoval za nepodstatné. C´ırkev je spoleˇcenstv´ı ´ ˚ Boha; to ale neznamená, zˇ e by cˇ a´ st lidského rodu z nˇeho musela nutnˇe vˇerˇ´ıc´ıch. O vyvolen´ı je rozhodnuto dobrou vuli ˇ byt – asponˇ teoreticky – z´ıskat luterány a kalvinisty; kˇrest’anské teologii ´ natrvalo vylouˇcena. Tato analyza ´ umoˇznovala nav´ıc na v´ıce cˇ i ménˇe neurˇcitou dobu otevˇrela cestu k jej´ımu sm´ırˇ en´ı s vˇedou, modern´ım biblickym ´ bádán´ım a dalˇs´ımi disciplinami. Odpov´ıdala vlastnˇe tradici minimáln´ı teologie“, kterou zevedl Erasmus a v n´ızˇ pokraˇcoval Locke. ” • 353 ˚ (. . .) je jednou z trvale charakteristickych na jednu z jeho forem vˇzdy vede k vyvinut´ı ´ vlastnost´ı kˇrest’anstv´ı, zˇ e duraz nˇejaké formy konkurenˇcn´ı. • 364 Voltaire (?) ˚ právn´ık, krejˇc´ı, sluhové i manˇzelka vˇerˇ´ı v Boha, protoˇze pak mohu oˇcekávat, zˇ e nebudu • Jsem rád, kdyˇz muj okrádán a parohy mi nebudou nasazovány tak cˇ asto. • 364 Frédéric Ozanam


20

• Kaˇzdy´ voltairovec se sluˇsnym ´ pˇr´ıjmem se snaˇz´ı pos´ılat lidi na mˇsi, ovˇsem za pˇredpokladu, zˇ e na n´ı nemus´ı j´ıt sám. • 367 Piova [IX.] bula Ineffabilis Deus, vydaná roku 1854, se ponoˇrila do bouˇrlivych ´ vod teologického avanturismu vyhlásˇ en´ım, zˇ e poˇzehnaná Panna Marie byla od prvn´ıho okamˇziku svého poˇcet´ı jednieˇcnou milost´ı a vysadou vˇsemohouc´ıho ´ ” Boha a pro zásluhy Jeˇz´ısˇ e Krista, Spasitele lidstva, uchránˇena pˇred poskvrnou cˇ ili prvotn´ım hˇr´ıchem“. Zde vid´ıme názorny´ pˇr´ıklad, kterak bylo chvalitebn´ı pˇresvˇedˇcen´ı pˇremˇenˇeno v nezahladitelné dogma – a to bez ohledu na protes˚ tantské, ba dokonce liberáln´ı katolické protivenstv´ı. Taková gesta na vˇerˇ´ıc´ı katolické masy nesm´ırnˇe pusobila; byla souˇca´ st´ı populistického repertoáru. • 367 Roku 1864 papeˇz [Pius IX.] udˇelal charakteristicky pozdnˇe stˇredovˇeké gesto: vydal encykliku Quanta cura, jeˇz oznamovala, zˇ e následuj´ıc´ı rok bude milostivé léto, kdy ti, kdoˇz jsou pevni v katolické v´ırˇ e, mohou z´ıskat plnomocné odpustky. K encyklice pak pˇripojil dodatek, ktery´ zahrnoval spis vypoˇc´ıtavaj´ıc´ı teze, jeˇz dobˇr´ı katol´ıci podle jej´ıho ˚ byl ve skuteˇcnosti seznamem toho, co je zakázáno, jenˇz vyslovn´ eho naˇr´ızen´ı nemˇeli zastávat. Tento Sylabus bludu“ ´ ” ˚ e názory, které jiˇz byly odsouzeny v papeˇzskych poukazoval na ruzn´ ´ proslovech, listech, projevech a encyklikách. Jeho ´ pˇresné postaven´ı a autorita tedy nebyly uplnˇ e jasné; za danych y´ manifest stav´ıc´ı ´ okolnost´ı se ale jevil jako vyzyvav ´ se proti celému modern´ımu svˇetu. Odstavec jedna aˇz sedm odsuzovaly panteismus, naturalismus a naprosty´ racionalismus; osm aˇz cˇ trnáct um´ırnˇeny´ racionalismus; patnáct aˇz osmnáct indiferentismus, latitudinarismus, socialismus, komunismus, tajné spoleˇcnosti, biblické spoleˇcnosti a liberáln´ı knˇezˇ ské skupiny. Odstavce devatenáct aˇz sedmdesát sˇ est vykládaly práva c´ırkve, jakoˇz i práva rˇ´ımského pontifika a jeho státu, a to stylem nenejvyˇ ´ s nekompromisn´ım a triumfalistickym; jakékoli ruˇsivé zásahy obˇcanské spoleˇcnosti byly bez obalu a nemilosrdnˇe odsouzeny. Up´ırat ´ ˚ bylo zakázáno pˇrij´ımat papeˇzi právo na obˇcanské kn´ızˇ ectv´ı“ nebo na uˇz´ıt´ı s´ıly k jeho obranˇe bylo sˇ patné; katol´ıkum ” civiln´ı vzdˇelán´ı cˇ i pop´ırat tvrzen´ı, zˇ e katolické náboˇzenstv´ı je vyhradn´ ım náboˇzenstv´ım státu, vyluˇcuj´ıc´ım vˇsechna ´ ” ˚ ostatn´ı“; a odstavec sedmdesát devˇet pak odsuzoval svobodu projevu, jeˇz podle nˇej vede ke zkaˇzen´ı zpusob u˚ i mysli“ ” a k moru indiferentismu“. A koneˇcnˇe odstavec osmdesáty´ cely´ dokument shrnoval odsouzen´ım tvrzen´ı, zˇ e rˇ´ımsky´ ” ” pontifik se má a mˇel by se sm´ırˇ it a nalézt soulad s pokrokem, liberalismem a modern´ı civilizac´ı“. • 372 Pro (. . .) [frantiˇskány, dominikány, augustiniány a pozdˇeji jezuity] byla misionárˇ ská práce ohromnym ´ a hodnotnym ´ ˚ rozˇs´ırˇ en´ım jejich cˇ innosti. Prvn´ı fázi kˇrest’anské kolonizace zcela ovládly. Protestantum, kteˇr´ı zˇ a´ dné rˇ a´ dy nemˇeli, se ˚ Nav´ıc si nebyli jisti jej´ı hodnotou. Lutheruv ˚ pro to, aby se pustili do misionárˇ ské práce, nedostávalo lid´ı a prostˇredku. rozhled byl omezen obzory národn´ımi, ba témˇerˇ provinˇcn´ımi. V mˇerˇ´ıtku kontinentáln´ım, neˇrkuli svˇetovém, nemyslel ˚ Turku˚ a papeˇzencu˚ je jedno a to samé“. V´ıce neˇz o obracen´ı pohanu˚ se zaj´ımal skoro nikdy. Myslel si, zˇ e v´ıra zˇ idu, ” o nápravu kˇrest’anstva. Co se kalvinistu˚ tyˇ ´ ce, pro ty byla hlavn´ım zájmem elita. Pohanské masy v ohnisku jejich v´ıry nikdy nebyly. Kardinál Bellarmin na protestanty pro jejich nedostateˇcnou misionárˇ skou aktivitu nikoli neoprávnˇenˇe ´ cil slovy: O kac´ırˇ´ıch nikdy neslyˇs´ıme, zˇ e obrátili zˇ idy nebo pohany, leˇc jedinˇe, zˇ e odvrátili kˇrest’any.“[.] zautoˇ ” • 374 Aztékové byli polyteisty, kteˇr´ı praktikovali lidské obˇeti a v nˇekterych ´ oblastech rituáln´ı kanibalismus; existovaly vˇsak ˚ byl zrozen z panny, dvakrát roˇcnˇe jedli body, kde bylo moˇzné jejich v´ıru srovnávat s kˇrest’anstv´ım – jejich hlavn´ı buh ˚ zici kompasu. Pˇresto jeho obrazy vyrobené z tˇesta, mˇeli kˇrestn´ı a zpovˇedn´ı ceremoniály a kˇr´ızˇ , ktery´ se podobal ruˇ ˇ ˚ Rehoˇ vˇsak zcela proti ranˇe kˇrest’anskym re Velikého nedoˇslo k zˇ a´ dnému pokusu na ´ zvyklostem a vlastnˇe i pokynum tˇechto základech stavˇet. • 375 ´ nejpozoruhodnˇejˇs´ı frantiˇskán sˇ estnáctého stolet´ı, ktery´ v Mexiku strávil pˇres sˇ edesát let, Bernardino de Sahagun, ˚ a neˇrest´ı zemˇe“ má pro uskuteˇcnˇen´ı pokˇrest’anˇst’ován´ı zásadn´ı vyznam. tvrdil, zˇ e studium duchovn´ıch neduhu“ ´ ” ” S vyuˇzit´ım domorodych pomocn´ıku˚ a origináln´ı metodologie sestavil giganticky´ spis nesouc´ı název Historia gen´ eral de las cosas de Nueva Espana, ˜ jehoˇz dvanáct svazku˚ pokryvalo náboˇzenstv´ı, zvyky, státn´ı zˇr´ızen´ı, intelektuáln´ı ´ ´ ˚ Jeho d´ılo, jeˇz bylo sepsáno v jazyce nahuatl i ve a hospodárˇ sky´ zˇ ivot, floru, faunu a jazyky Mexika i jeho národu. ´ echu˚ celé renesance. sˇ panˇelˇstinˇe, mus´ıme povaˇzovat za jeden z nejvyznamnˇ ejˇs´ıch intelektuáln´ıch uspˇ ´ • 380 Vˇsude, kde byla pevnˇe usazena [velká vychodn´ ı náboˇzenstv´ı: hinduismus, buddhismus a konfuciánstv´ı (a taky is´ ˚ lám)], kde pusobila ve vyzrálé podobˇe a kde byla spojena s kulturn´ım, spoleˇcenskym ´ a národnostn´ım vˇedom´ım daného m´ısta, nebylo kˇrest’anstv´ı schopno proniknout do hloubky. Ve stˇretu s ostatn´ımi a uznávanymi náboˇzenstv´ımi ´ – struˇcnˇe rˇ eˇceno – nemohlo uspˇet, nebo asponˇ neuspˇelo. V ekonomicky zaostalych ´ oblastech, v m´ıstech, kde s´ıdlily


21

´ kmeny na n´ızké kulturn´ı urovni, a vlastnˇe skoro vˇsude, kde pˇrevládaj´ıc´ım kultem bylo primitivn´ı pohanstv´ı, se kˇrest’anstv´ı prosadilo rychle; zejména tam, kde mˇelo zásˇ titu koloniáln´ı moci. • 381 (. . .) t´ım, co zapˇr´ıcˇ inilo, zˇ e kˇrest’anstv´ı zmeˇskalo pˇr´ıleˇzitosti, jeˇz se mu nab´ızely, byla právˇe jeho neschopnost se zmˇenit a pˇredevˇs´ım zbavit se svého evropského pohledu a chápán´ı. Kˇrest’anské c´ırkve m´ısto toho, aby se pˇredstavovaly jako ztˇelesnˇen´ı univerzáln´ıch pravd, se aˇz pˇr´ıliˇs cˇ asto projevovaly jako prodlouˇzená ruka evropskych ´ spoloˇcenskych ´ a intelektuáln´ıch pˇredstav; stejnˇe tak vyznamn´ a byla i skuteˇcnost, zˇ e c´ırkve jako instituce a jejich duchovn´ı jako jednotlivci ´ ˚ i kolektiv pusobili dojmem, zˇ e jsou pouze jednou ze stránek evropské nadvlády. A tak kˇrest’anstv´ı navzdory tomu, zˇ e se zrodilo v Asii, do n´ızˇ bylo od sˇ estnáctého stolet´ı dále zpˇetnˇe zavádˇeno, nedokázalo z´ıskat asijskou tvárˇ . • 381 V zásadˇe jsou dvˇe moˇzné metody, jak nˇejakou spoleˇcnost obracet na v´ıru. Prvn´ı znamená hlásat v´ıru tˇem nejniˇzsˇ´ım a nejménˇe privilegovanym ´ sloˇzkám spoleˇcnosti, z´ıskat loajalitu velkého poˇctu jejich cˇ lenu˚ a od této základny po˚ stupovat vzhuru. To byla metoda, j´ızˇ se v rˇ´ımském impériu drˇzeli prvn´ı kˇrest’ané. Druhá znamená zamˇerit se na elitu nebo dokonce na jednotlivce stoj´ıc´ı v jej´ım cˇ ele doc´ılit toho, aby se uznán´ı nebo pˇrijet´ı v´ıry stalo záleˇzitost´ı státn´ı ˚ Tato metoda se uplatnila pˇri obracen´ı politiky, a pak pomoc´ı autority, pˇr´ıkladu cˇ i s´ıly (nebo vˇsech tˇr´ı) postupovat dolu. germánskych ´ a slovanskych ´ kmenu˚ v temném stˇredovˇeku a do jisté m´ıry i ve sˇ panˇelské Americe. V Indii pˇredstavoval kastovn´ı systém, jenˇz vedl k tomu, zˇ e spojen´ı tˇechto dvou pˇr´ıstupu˚ bylo – v kaˇzdém pˇr´ıpadˇe asponˇ v tézˇ e oblasti – ˚ velel, aby se zamˇerˇ ili na témˇerˇ nemoˇzné, konkurenci v té nejvyostˇrenˇejˇs´ı podobˇe. Náboˇzensky´ instinkt misionárˇ um ´ esˇ nˇejˇs´ı tehdy, kdyˇz se obrac´ı masy, nebot’ kˇrest’anstv´ı, nen´ı-li st´ıháno vojenskym ´ cˇ i státn´ım protiopatˇren´ımi, je nejuspˇ ˚ k vydˇedˇencum, lidem zˇ ij´ıc´ım bez lásky a pécˇ e, a kdyˇz se tak dostává nejbl´ızˇ e ke svym ´ nejranˇejˇs´ım pastoraˇcn´ım po˚ Avˇsak jejich spoleˇcensky´ instinkt, vycházej´ıc´ı z evropského prostˇred´ı, kde vule ˚ panovn´ıka byla v záleˇzitostech stojum. ´ esˇ nˇe. v´ıry svrchovaná, jim velel zamˇerˇ it se na elitu. Pokusili se o oboj´ı – a v obou pˇr´ıpadech neuspˇ • 384 Do jaké m´ıry bylo moˇzné (. . .) [ˇc´ınské] pohˇrebn´ı obyˇceje cˇ i modlitby, jeˇz témˇerˇ v kaˇzdém náboˇzenstv´ı maj´ı kl´ıcˇ ovy´ ˇ ınan´ ˇ e evidentnˇe nebyli ochotni opustit to, co Evropané stroze nazyvali vyznam, sladit s kˇrest’anskou teorii i prax´ı? C´ ´ ´ ˚ jeˇz vˇsak bylo moˇzné novˇe vyloˇzit a pˇrizpusobit ˚ uct´ıván´ım pˇredku“, nauce o vzkˇr´ısˇ en´ı a prvn´ım i druhém pˇr´ıchodu. ” Ricci a jeho nástupci v tomto duchu vypracovali základn´ı systém. Do zm´ınek o Bohu vˇclenili m´ırné cˇ ´ınské odliˇsnosti; ˚ Frantiˇskáni a pro mˇsi pouˇzili totézˇ cˇ ´ınské slovo, jakého se obvykle uˇz´ıvalo pro oznaˇcen´ı obˇradu˚ k uctˇen´ı pˇredku. ˇ ıma odlétla triumfáln´ı st´ızˇ nost. a dominikáni tento kompromis roku 1631 skrytˇe zaznamenali a do R´ ´ Spor ohlednˇe asijské liturgie, ktery´ následoval, se postupnˇe rozˇs´ırˇ il natolik, zˇ e obsáhl nˇekolik dalˇs´ıch variant a uprav ˚ evropsky´ krunyˇ a stal se – jak si také vskutku zasluhoval – vybuˇ ´ snou otázkou. Má kˇrest’anstv´ı odvrhnout svuj ´ r a stát ´ redn´ı pravdˇe, nekoneˇcnˇe rozmanitym se nakonec náboˇzenstv´ım svˇetovym, sjednocenym ´ ´ ve své ustˇ ´ ve svém projevu, jaké Kristus implicitnˇe a Pavel explicitnˇe vˇzdy zamyˇ ´ sleli? Byla doba, kdy se zdálo, zˇ e papeˇzstv´ı je pˇripraveno se chopit ˇ pˇr´ıleˇzitosti. Pavel V. roku 1615 oficiálnˇe schválil cˇ ´ınskou liturgii a byly provedeny pˇr´ısluˇsné pˇreklady. Rehoˇ r XV. roku ˇ 1622 s c´ılem dát misionárˇ skému hnut´ı vˇseobecny´ rozmˇer a zbavit ho omezenych národn´ıch horizontu˚ Spanˇ elska ´ a Portugalska vytvoˇril odbor nazyvan y´ Propaganda. Francesco Ingoli, ktery´ byl aˇz do své smrti roku 1649 prvn´ım ´ tajemn´ıkem Propagandy, mˇel svou vizi globáln´ıho, postevropského kˇrest’anstv´ı; v pokynech ohlednˇe propagace, jeˇz byly rozeslány jednu dekádu po jeho smrti, se jeho filozofie stále zrcadl´ı: ˚ ukol ´ ˚ ˚ Nepovaˇzujte za svuj pusobit na národy, mˇenit jejich zpusoby, zvyky a návyky, nejsou-li zjevnˇe protivné náboˇzen” ˚ stv´ı a rˇ a´ dnym a nevyv´ıjejte na nˇe zˇ a´ dny´ tlak, abyste toho dosáhli. Vˇzdyt’ co by mohlo byt ´ mravum, ´ nesmyslnˇejˇs´ıho ˇ ˇ ıny? Tohle vˇse u nich nezavádˇejte, leˇc jedinˇe neˇz pˇresazovat Francii, Spanˇ elsko, Itálii nebo nˇekterou jinou zemi do C´ ˚ v´ıru, která zpusoby a zvyky jakéhokoli národa nepohrdá ani je neniˇc´ı a jeˇz vˇzdy pˇredpokládá, zˇ e nejsou hˇr´ısˇ né, ale sp´ısˇ e si pˇreje vidˇet je uchránˇené veˇskeré sˇ kody. (. . .)Milovat a ct´ıt vlastn´ı zemi a to, co k n´ı patˇr´ı, nade vˇse jiné, jest pˇrirozenost´ı cˇ lovˇeka. (. . .)Nedˇelejte sˇ kodlivé rozd´ıly mezi zvyky národu˚ a zvyky Evropy; dˇelejte to nejlepˇs´ı, cˇ eho jste ˚ schopni, abyste se jim pˇrizpusobili.“[.] ˇ ıc´ı formulace ho vˇsak samozˇrejZámˇer, ktery´ tento dokument sledoval, byl moudry, ´ ba pˇr´ımo obdivuhodny; ´ podminuj´ ˇ ım pˇripraven byt mˇe vystavovaly diskusi. Jak tvrdy´ byl R´ ´ pˇri jeho hájen´ı pˇred protesty stoupencu˚ konvence a pravovˇeˇ ıma pˇri zˇ ivotnˇe duleˇ ˚ zitém procesu reinterpretace kˇrest’anského rˇ´ı? Nebo – jinak rˇ eˇceno – jak silná byla obrazotvornost R´ ˇ ım je sp´ısˇ e neˇz ke tvoˇrivˇejˇs´ım z misionárˇ u˚ vn´ımavy´ dogmatu ve svˇetle ciz´ıch kultur? Nakonec se vˇzdy ukázalo, zˇ e R´ ˚ ci tlakum, ˚ ˚ ci argumentum ˚ koloniáln´ıch m´ıstokrálu, ˚ biskupu˚ a generáln´ıch vikárˇ u. ˚ vuˇ které na nˇej vyv´ıj´ı Evropa, a vuˇ Bitvy toho druhu, které Pavel vyhrál, Ricci a jeho nástupci i napodobitelé ztratili. Latina byla znovu prosazena jako univerzáln´ı podm´ınka liturgie. Cely´ spor, provázeny´ opakovanymi rozhodnut´ımi jak kuriáln´ımi, tak m´ıstn´ımi, ´ z n´ıchˇz nˇekterá si dokonale protiˇreˇcila, trval v´ıce neˇz sto let; vrch v nˇem postupnˇe z´ıskali Evropané“. Jezuité v Indii ” ˇ ınˇe kladli tuhy´ odpor; podporu jim poskytoval i cˇ ´ınsky´ dvur. ˚ Avˇsak Benedikt XIV. roku 1742 bulou Ex quo sini C´ gulari s koneˇcnou platnost´ı rozhodl v neprospˇech jakéhokoli svolen´ı zm´ırnit pˇr´ısnou evropskou liturgii a jej´ı asijské


22

náhraˇzky odsoudil: (. . .) tuto praxi jako povˇereˇcnou odsuzujeme a oˇskliv´ıme si ji (. . .) odvoláváme, prohlaˇsujeme za ” ´ cinnosti, a rˇ´ıkáme neplatná a ruˇs´ıme vˇsechna a kaˇzdé z tˇechto svolen´ı, pˇrejeme si, aby byla zbavena vˇs´ı platnosti a uˇ ´ cinná a prostá jakékoli moci a plata vyhlaˇsujeme, zˇ e jednou provˇzdy mus´ı byt ´ povaˇzována za neplatná, nicotná, neuˇ nosti.“[.] Tyto zákazy (. . .) znamenaly fakticky´ konec jakychkoli nadˇej´ı, zˇ e by se mohla rozvinout specifická podoba ´ asijského kˇrest’anstv´ı, jeˇz by byla pˇredehrou kˇrest’anského záboru celého kontinentu. • 396 Charles Chauncy Pˇr´ıhodné uvahy ´ o stavu náboˇzenstv´ı v Nové Anglii (1743) ´ ˚ ˚ a nedáme-li pˇr´ıliˇs na prvé, kdeˇzto na druhé • Existuje náboˇzenstv´ı rozumu a usudku, i vule, stejnˇe jako citu; ˚ ˚ ze nastat nic jiného, neˇz zˇ e lid upadne ve zmatky. klademe duraz veliky, ´ nemuˇ • 397 John Adams • Jednou velkou vyhodou kˇrest’anského náboˇzenstv´ı je, zˇ e velky´ princip zákona pˇr´ırody i národu˚ – miluj bliˇzn´ıho ´ ´ svého a cˇ inˇ ostatn´ım tak, jak chceˇs, aby oni tobˇe cˇ inili – uvád´ı v povˇedom´ı, v´ıru i uctu vˇseho lidu. Dˇeti, sluˇzebnic˚ tvo, zˇ eny i muˇzi, ti vˇsichni jsou ve vˇedˇe o veˇrejné i soukromé morálce profesory. (. . .)Povinnostem a právum cˇ lovˇeka a obˇcana jsou takto vyuˇcován´ı jiˇz od nejranˇejˇs´ıho dˇetstv´ı. • 397 (. . .) rozmanitost amerického náboˇzenstv´ı nebyla pro spoleˇcenskou a politickou jednotu Ameriky zˇ a´ dnou pˇrekázˇ kou, ˚ zitˇejˇs´ı neˇz dogmatické odchylky sekt. nebot’ spoˇc´ıvala na kˇrest’anské etice, jeˇz byla nekoneˇcnˇe duleˇ • 397 T´ım, co je na americké revoluci nesm´ırnˇe vyznamn´ e a nové, je fakt, zˇ e jej´ı v´ıtˇezstv´ı v boji za náboˇzenskou svobodu ´ a odluku c´ırkve a státu nebylo vybojováno ani tak levicovymi milenaristickymi sektami, bouˇr´ıc´ımi se proti autori´ ´ tativn´ım duchovn´ım, nybrˇ konfesijn´ımi pˇredáky a státn´ıky, kteˇr´ı pochopili, zˇ e pluralismus je jedinou ´ z samotnymi ´ formou, jeˇz je sluˇcitelná s ideály a nutnymi potˇrebami jejich zemˇe. ´ Poprvé od temného stˇredovˇeku tak vznikla spoleˇcnost, v n´ızˇ institucionáln´ı kˇrest’anstv´ı nestálo proti pokroku a svobodˇe, nybrˇ ´ z bylo s nimi spojeno. Spojené státy byly erasmiánské ve své toleranci, erasmiánské ve svém protidoktrináln´ım smˇerˇ ován´ı a pˇredevˇs´ım erasmiánské svou touhou v kˇrest’anském kontextu probádat nejzazˇs´ı meze lidskych ´ moˇznost´ı. Jejich kˇrest’anstv´ı nemˇelo podobu spoleˇcnosti uzavˇrené, nybrˇ ´ z neohraniˇcené. • 399 ´ redn´ı zásada amerického kˇrest’anstva, pˇredpokládal, zˇ e osobn´ı náboˇzenské pˇresvˇedˇcen´ı jedPrincip dobrovolnosti, ustˇ ˚ volnˇe shromázˇ dˇenych notlivcu, ´ v c´ırkv´ıch a pracuj´ıc´ıch v dobrovolnych ´ sdruˇzen´ıch, se pˇresvˇedˇcován´ım a pˇr´ıkladem postupnˇe a nutnˇe rozˇs´ırˇ´ı do celé spoleˇcnosti. T´ım, co obrát´ı a naprav´ı svˇet, nen´ı ani tak realizace rˇ a´ dné nauky, jako ˚ sp´ısˇ e zprostˇredkovatelské pusoben´ ı dobrého cˇ lovˇeka. Na svˇet tedy bylo pohl´ızˇ eno pˇredevˇs´ım z hlediska morálky. • 399 Pro americky´ stát bylo pˇr´ıznaˇcné, zˇ e sˇ pionázˇ nejdˇr´ıve na mravn´ım základˇe odm´ıtl, aby ji poté provádˇel prostˇrednic´ redn´ı zpravodajské sluˇzby (CIA), coˇz je moralistická instituce, která se mnohem v´ıc neˇz svému sovˇetskému tv´ım Ustˇ protˇejˇsku podobala Tovaryˇsstvu Jeˇz´ısˇ ovu. • 402 Náboˇzensky´ zápal mus´ı byt Americky´ systém, ´ trvale dob´ıjen, aby etické a mravn´ı ideologii dodal na vyznamu. ´ ˚ ych ˇ zaloˇzeny´ na existenci sˇ iroké palety ruzn vyznán´ı, tuto potˇrebu naplnoval. Poté, co se odvrátili od vyhod ply´ ´ nouc´ıch z jednoty, se Ameriˇcané rozumnˇe dali na soutˇezˇ ivost konkurenˇcn´ıch náboˇzenstv´ı, jeˇz se ve Spojenych ´ státech projevovala a jeˇz fungovala obdobnˇe jako systém svobodného podnikán´ı, která poˇzadavky duchovn´ıho zˇ ivota neustále udrˇzovala pˇred zraky národa. Existovaly snahy dokázat, zˇ e zat´ımco jednota vedla k formáln´ımu kˇrest’anstv´ı, apatii ˚ a v koneˇcném dusledku i ateismu, náboˇzenská konkurence vytvárˇ´ı atmosféru permanentn´ı obnovy. • 402 (. . .) atmosféra [americkych táborovych shromázˇ dˇen´ı] byla (. . .) taková, jaká existovala ve druhém stolet´ı: byl tu ´ ´ ´ redné ideje kˇrest’annesˇcetny´ zástup jedincu˚ uvedenych ´ do vytrˇzen´ı a mluv´ıc´ıch jazyky“, kteˇr´ı poznovu vykládali ustˇ ” stv´ı. Marylandsky´ presbyterián Barton Stone, ktery´ v srpnu 1801 poˇra´ dal v Cane Ridge v Kentucky velké shromázˇ dˇe˚ n´ı, velice podrobnˇe popsal poˇc´ınán´ı spasenych“, jeˇz duraznˇ e schvaloval. Takˇze jsme tu mˇeli padac´ı cviˇcen´ı“ – ten, ´ ” ” ” kdo toto cviˇcen´ı konal, obvykle s pronikavym ´ kˇrikem padl jak dlouhy´ tak sˇ iroky´ na podlahu, na zem cˇ i do bláta, takˇze vypadal, jako kdyby byl mrtvy(. ´ . .)“[.] Pak tu bylo sˇ kubán´ı tˇelem: Kdyˇz byla zasaˇzena jen hlava, sˇ kubala se dozadu ” a dopˇredu nebo ze strany na stranu tak rychle, zˇ e nebylo moˇzné rozeznat rysy ve tvárˇ i. Kdyˇz bylo zasaˇzeno celé


•

•

•

•

•

23

tˇelo, vidˇel jsem onu osobu, kterak stoj´ı na jednom m´ıstˇe, v rychlém sledu sebou sˇ kube dopˇredu a dozadu, pˇriˇcemˇz ˇ ekac´ı cviˇcen´ı vypadalo takto: Osobu, jeˇz byla zasaˇzena jej´ı hlava se za n´ı i pˇred n´ı témˇerˇ dotykala podlahy.“[.] Stˇ ´ ” sˇ kubán´ım, a to zejména hlavy, vedla náhlost sˇ kubnut´ı k tomu, zˇ e se ze sebe cˇ asto vyrázˇ ela zamruˇcen´ı cˇ i – s vaˇs´ım ˚ dovolen´ım – sˇ tˇeknut´ı.“[.] Taneˇcn´ı cviˇcen´ı“ pusobilo na pˇrihl´ızˇ ej´ıc´ı vskutku boˇzsky (. . .) ve vyrazu toho, kdo ho ´ ” ” ´ ev.“[.] Podstatou sm´ıchového cviˇcen´ı“ byl hlasity, provádˇel, zárˇ il nebesky´ usmˇ ´ srdeˇcny´ sm´ıch (. . .) nikoho jiného ” ” ˚ ´ k sm´ıchu nepodnˇecoval. Jeho subjekt pusobil uchvatnˇ e slavnostn´ım dojmem; jeho sm´ıch vyvolával slavnostn´ı pocit ve svˇetc´ıch a hˇr´ısˇ n´ıc´ıch. Je to vskutku nepopsatelné.“[.] Bylo tu i cviˇcen´ı bˇezˇ ecké, jehoˇz subjekt byl zjevnˇe motivován ´ cˇ i nosu, nybrˇ strachem, a cviˇcen´ı pˇevecké, kdy se zvuky vylévaly nikoli z ust ´ z znˇely v hrudi, z n´ızˇ plynuly ven – ” taková hudba umlˇcela vˇse ostatn´ı.“[.] ˚ Tyto popisované události vyvolávaj´ı evokace nejen pravé podoby mnoha stˇredovˇekych ı´ sekt (a vlastnˇe i sekt pusob´ c´ıch v sˇ estnáctém stolet´ı), nybrˇ ´ z i podob náboˇzenského vytrˇzen´ı, jeˇz byly patrné v dobˇe Tertulliánovˇe – byly ve˚ pˇritahovaly tytézˇ kategorie lid´ı, byly kritizovány tymiˇ ˚ deny t´ımtézˇ druhem proroku, ´ z puristy a pro podobné duvody. V Americe jim vˇsak samozˇrejmˇe bylo umoˇznˇeno, aby se poprvé v dˇejinách projevily bez faktického dohledu státu nebo státn´ı c´ırkve. Vˇetˇsina kultu˚ vzeˇsla z kmene metodistického cˇ i baptistického; byly spontánn´ım znovuobjeven´ım starovˇekych ´ podob kˇrest’anského vytrˇzen´ı. 409 ˇ ı se usadit ve velkém mnoˇzstv´ı, (. . .) tam, kde Evropané shledali, zˇ e jim klimatické a hospodárˇ ské podm´ınky umoˇznuj´ byli m´ıstn´ı obyvatelé vyhlazeni nebo vyhnáni. 409 ˚ Germáni a Slované se kˇrest’aV temném stˇredovˇeku misionárˇ i pracovali prostˇrednictv´ım králu˚ a kmenovych ´ pˇredáku; ´ ny – nˇekdy doslova s meˇcem na krku – stali po celych Obˇe metody fungovaly. V pˇr´ıpadˇe Indie ´ spoleˇcenskych ´ utvarech. ˇ bylo moˇzno tvrdit, zˇ e dospˇelému pokˇrtˇenému umoˇznovala pochopit skuteˇcny´ vyznam kˇrest’anské zvesti, jakoˇz i vysad ´ ´ a povinnost´ı, které pˇrij´ımal, jedinˇe osobn´ı konverze. Na druhou stranu vˇsak takovy´ cˇ lovˇek t´ımto aktem ztratil kontakt se svou spoloˇcenskou skupinou – to také vysvˇetluje zvyk konvertity pˇres´ıdlovat a spojovat je dohromady v novych ´ ˚ ymi osadách. To byla metoda, kterou katol´ıci i protestanté s ruzn ´ obmˇenami vyuˇz´ıvali po celém svˇetˇe. Jiná zase tvrdila, zˇ e je mnohem lepˇs´ı pracovat na celé komunitˇe a jakmile dozraje cˇ as, z´ıskat ji na svou stranu jako celek, aniˇz by doˇslo ˚ k poˇskozen´ı sociáln´ı struktury. V tom pˇr´ıpadˇe se kˇrest’anstv´ı stalo plnˇe integráln´ı souˇca´ st´ı m´ıstn´ıho zpusobu zˇ ivota. ˚ Proti této pˇredstavˇe vˇsak stály námitky, zˇ e vlastn´ım c´ılem kˇrest’anstv´ı je právˇe zmˇena zpusobu zˇ ivota. Jakoˇzto nové náboˇzenstv´ı, respektive kult, mˇelo nutnˇe za následek pˇrijet´ı novych ´ kulturn´ıch a spoleˇcenskych ´ norem. V tom také spoˇc´ıval smysl Pavlova vyrazu, zˇ e konvertita se stává novym ´ ´ cˇ lovˇekem“. Názornym ´ pˇr´ıkladem bylo mnohoˇzenstv´ı. ” Prosazován´ı kˇrest’anského jednoˇzenstv´ı znamenalo ohromnou a nev´ıtanou zmˇenu v sociáln´ı struktuˇre; pokud vˇsak neexistoval vázˇ nˇe m´ınˇeny´ návrh, aby kˇrest’anstv´ı polygamii akceptovalo, pak byl tento postup nevyhnutelny. ´ Vˇzdyt’ kdyby pˇrijalo mnohoˇzenstv´ı, tak proˇc uˇz ne rovnou kanibalismus? 411 ˚ Na velkou cˇ a´ st tˇech, kdo zˇ ili mezi domorodci jak v Indii, tak v Africe, sp´ısˇ e neˇz jejich moˇznosti hluboce zapusobila ˚ jejich nevˇedomost. Zat´ımco napˇr´ıklad Skutky apoˇstolské navzdory tomu, zˇ e obracej´ı pozornost ke hˇr´ısˇ nosti jinovˇercu, ˇ ı o kulturn´ı a hospodárˇ ské podˇradnosti toho druhu, ktery´ by zt´ızˇ il pˇrijet´ı kˇrest’anstv´ı, popˇr´ıpadˇe se nikde nezminuj´ ˚ evropˇst´ı misionárˇ i t´ıhly k pocitu, zˇ e cˇ el´ı lidem typu odliˇsného – a podˇradnéznemoˇznil vznik plnoprávnych ´ kˇrest’anu, ho. Zdálo sa, zˇ e Novy´ zákon jim v této vˇeci neskyt´ ´ a zˇ a´ dné vod´ıtko. 411 ´ echem napodobuj´ı evropské zpusoby ˚ Panoval názor, zˇ e kˇrest’anstv´ı se [domorodci] pˇribliˇzuj´ı tehdy, jestliˇze s uspˇ chován´ı. A tak misionárˇ i shledali, zˇ e neexportuj´ı ani tak kˇrest’anstv´ı, jako evropskou, potaˇzmo západn´ı kulturu – samozˇrejmˇe vˇcetnˇe jej´ı kultury mravn´ı. Pˇredstava kˇrest’anstv´ı jako rˇ ady forem, jeˇz je moˇzno aplikovat na vˇsechny formy spoleˇcnosti a vlastnˇe i na vˇsechny jednotlivce, byla cˇ asto zakryta v kulturn´ım balen´ı. Kdyˇz doˇslo na vybˇ ´ er m´ıstn´ıch konvertitu˚ vhodnych ´ k tomu, aby byli vyˇskoleni na duchovn´ı – a proti této myˇslence se v zásadˇe stavˇelo jen velice málo misionárˇ u˚ – byli obvykle vybráni ti, kdo byli nejv´ıce poevropˇstˇeni. Vliv, ktery´ mˇeli mezi lidmi, kteˇr´ı si podrˇzeli svou starou v´ıru, se pˇrirozenˇe zmenˇsoval soubˇezˇ nˇe s t´ım, jak se vzdalovali m´ıstn´ım normám; byli ˚ Pokusy o vyˇskolen´ı domorodého – nikoli nespravedlivˇe – povaˇzováni za chabé napodobeniny evropskych ´ misionárˇ u. ˇ duchovenstva tak byly cˇ asto ohodnoceny jako nezdar, popˇr´ıpadˇe jako záleˇzitost, jeˇz neospravedlnuje mnoˇzstv´ı problému˚ a debat, které s n´ı byly spojeny. 413 Jen málokteˇr´ı z prvn´ıch misionárˇ u˚ mˇeli vzdˇelávac´ı pˇredpoklady. Jejich snaha byla upˇr´ımná, nicménˇe prostoduchá, ˚ která by byla schopna a cˇ asto beznadˇejnˇe m´ıjela c´ıl. To, co protestantismu chybˇelo, byla elitn´ı organizace typu jezuitu, ˚ ´ ˚ ˚ osvojit si dukladn´ e porozumˇen´ı kulturn´ı a spoleˇcenské struktuˇre misijn´ıho uzem´ ı, pusobit na jeho intelektuáln´ı vudce a argumentovat sp´ısˇ e na základˇe premis vlastn´ıch neˇz evropskych. ´


24

• 414 Grant Postˇrehy o stavu spoleˇcnosti mezi asijskými poddanými Velké Británie (1797) ´ • Tato vzdálená uzem´ ı (. . .)nám byla dána nejen proto, abychom z nich mohli cˇ erpat kaˇzdoroˇcn´ı zisk, ale také proto, abychom mezi jeho obyvateli rozˇsiˇrovali (. . .) jas a dobrotivy´ vliv pravdy, poˇzehnán´ı dobˇre rˇ´ızené spoleˇcnosti, pokroky a pˇr´ıjemnosti plynouc´ı z cˇ inorodé práce. (. . .) Pˇri kaˇzdém postupném kroku v tomto d´ıle budeme ˚ ˚ zitému – rozˇs´ırˇ en´ı také slouˇzit puvodn´ ımu zámˇeru, s n´ımˇz jsme do Indie zav´ıtali, zámˇeru pro tuto zemi tak duleˇ ˚ naˇsich obchodn´ıch styku. • 415 David Livingstone • Aby se vám dostalo jasné pˇredstavy o mych ´ c´ılech, mohu prohlásit, zˇ e se v nich skryv´ ´ a v´ıce, neˇz je na prvn´ı ˚ ´ ˚ e; odj´ızˇ d´ım totiˇz s umyslem prospˇeti jak Afriˇcanum, tak i svym pohled zˇrejmé. Nejsou toliko pruzkumn´ ´ kra˚ ˚ ıho geologa, aby nám povˇedˇel o nerostnych janum. Beru s sebou zkuˇseného duln´ ´ zdroj´ıch zemˇe, botanika, zamˇerˇ eného na národn´ıho hospodárˇ stv´ı, aby podal obsáhlou zprávu o rostlinné vyrobˇ e, mal´ırˇ e, aby zachytil ráz kra´ ˚ jiny, námoˇrn´ıho dustojn´ ıka, aby podla svˇedectv´ı o moˇznostech rˇ´ıcˇ n´ı dopravy a hlasatele morálky, aby poloˇzil ˚ navenek hlásany´ c´ıl rozvoj kˇrest’anské základy pro cokoli, co snad bude následovat. Celé toto soukol´ı má za svuj obchodn´ıch styku˚ s Afrikou a podporu civilizace; leˇc to, co nemohu rˇ´ıci nikomu neˇz (. . .) lidem, v nˇezˇ mám ˚ eru, je, zˇ e doufám, zˇ e snad vyust´ ´ ı ve vznik anglické kolonie, leˇz´ıc´ı ve zdravé vrchovinˇe stˇredn´ı Afriky! duvˇ • 420 ˚ protestantismu. Katolicismus byl – pˇrinejmenˇs´ım navenek – pro Afriˇcany mnohdy pˇritaˇzlivˇejˇs´ı neˇz vˇetˇsina odrud Protestanté cˇ asto vedli válku proti modlám – Holman Bentley si zapsal: Moje veˇceˇre (. . .) byla uvaˇrena na dˇrevˇe ” z fetiˇse pˇres metr vysokého, ktery´ byl jedn´ım z novych ´ cˇ lenu˚ naˇs´ı c´ırkve veˇrejnˇe a beze slova nesouhlasu rozsekán ˇ na kousky“ – a jejich obchody, kde se smˇenovalo zboˇz´ı a které mˇely na skladˇe prakticky vˇse (ˇcasto vˇcetnˇe stˇreln´ıch zbran´ı), nikdy neprodávaly panenky. Katol´ıci se se svymi ´ nesˇcetnymi ´ sochami svatych ´ zdáli nab´ızet snadnˇejˇs´ı pˇrechod ke kˇrest’anstv´ı (. . .). • 423 Henry Ward Beecher • Pˇrehlédneme-li vn´ımavym ´ zrakem mˇesta i mˇesteˇcka, vesnice a celou [americkou] krajinu, vyvstane pˇred námi obecná pravda, zˇ e nikdo v této zemi nestrádá s chudobou, pokud nen´ı nˇecˇ ´ım v´ıc neˇz jeho chybou – pokud nen´ı jeho hˇr´ıchem (. . .). Vˇseho je dostatek a naˇsetˇrit lze tˇrikrát tolik; a pokud lidé nemaj´ı dost, pak je to pro nedostatek proz´ıravé pécˇ e a pˇredv´ıdavosti, a tézˇ p´ıle a stˇr´ıdmosti a moudrého spoˇren´ı. Taková je obecná pravda. • 440 arcibiskup Temple • Jsou-li závˇery pˇredepsány, je studium vylouˇceno. • 440 Randall Davidson, arcibiskup z Canterbury (na Synodˇe duchovn´ıch, 1914) ˚ • Drˇz se pravdy, udˇelej vˇse, co je ve tvych kamkoli tˇe snad ´ silách, abys ji nalezl, a ustanov ji svym ´ pruvodcem, povede. (. . .)Nedopust’, aby tvé studium bylo naruˇseno byt’ jen jedinou myˇslenkou na to, jaké následky ten cˇ i ˚ ze m´ıt pro tebe nebo pro jiné. Je-li to pravdivé, jdi dál za tou pravdou. onen závˇer muˇ • 440 ´ ´ ı ho vˇsak muˇ ˚ ze zavést do oblasti, kde jiˇz pˇrekraˇcuje hranice kˇrest’anstv´ı, Ukolem vˇedce je usilovat o pravdu; toto usil´ jeˇz maj´ı pˇresnˇe definované meze. Pokud k tomu dojde, je lépe ve svˇetle vlastn´ıho názoru a svˇedom´ı cˇ elit skuteˇcnosti neˇz se pokouˇset ji potlaˇcit, nebot’ kˇrest’anstv´ı samo je identické s pravdou. Tento argumentaˇcn´ı postup implikoval, zˇ e ˚ problém lze v koneˇcném dusledku rozˇreˇsit bádán´ım, které slad´ı historickou pravdu a P´ısmo – nebo zˇ e se ukázˇ e, zˇ e kˇrest’anstv´ı je nepravdivé a tud´ızˇ se rozplyne. • 441 ´ e stálo na spoleˇcném mravn´ım základˇe, nen´ı schopno zabránit celosvˇetoUkázalo se, zˇ e evropské kˇrest’anstv´ı, jeˇz udajnˇ vym vazeb mezi ´ jatkám nebo je zastavit, aby neupadly ve vzájemné vyvraˇzd’ován´ı, o nic v´ıc neˇz s´ıt’ manˇzelskych ´ královskymi rodinami. Ukázalo se také, zˇ e naukové a c´ırkevn´ı rozd´ılnosti kˇrest’anstv´ı, jeˇz se v dˇejinách tak cˇ asto ´ ˚ projevovaly, o nichˇz se tak ostˇre debatovalo a jeˇz byly tak duraznˇ e hájeny, jsou stejnˇe tak – ne-li v´ıce – bezvyznamn´ e. ´


25

Vˇsichni, kdo se do války zapojili, tvrdili, zˇ e zab´ıjej´ı ve jménu moráln´ıch zásad. Ve skuteˇcnosti vˇsichni sledovali cˇ istˇe ´ casti ve váleˇcnych ˚ svˇetské c´ıle. Náboˇzenské pˇresvˇedˇcen´ı a cˇ lenstv´ı v c´ırkv´ıch pˇri uˇ zˇ a´ dnou ´ seskupen´ıch nehrálo vubec roli. Na stranˇe jedné se seˇradilo protestantské Nˇemecko, katolické Rakousko, pravoslavné Bulharsko a muslimské Turecko; na druhé byla protestantská Británie, katolická Francie a Itálie, a koneˇcnˇe pravoslavné Rusko. • 446 ˚ negativn´ı“ postoj a osvojil si pˇr´ıstup aktivn´ı (. . .) jakmile se Hitler dostal k moci, nˇemecky´ katolicismus opustil svuj ” ˇ ıma (k nˇemuˇz radil Pacelli [(Pius podpory. Tato zmˇena byla na pokyn z R´ XII.)]), zˇ e Vatikán zˇ a´ dnou opoziˇcn´ı politiku ˇ ım podepsal s Hitlerem konkordát, ktery´ nˇemecky´ podporovat nebude, biskupy prosazena jiˇz 28. bˇrezna 1933. V létˇe R´ ˚ katolicismus jako politickou a spoleˇcenskou s´ılu v podstatˇe odzbrojil a ktery´ k rˇ adovym ´ katolickym ´ knˇezˇ ´ım a laikum vyslal signál, aby novy´ reˇzim pˇrijali se vˇs´ım vˇsudy. C´ırkev akceptovala i to, zˇ e v Hitlerovˇe Nˇemecku mˇely právo existovat jen ty katolické spolky a kluby, které byly zjevnˇe nepolitické; ostatn´ı – odborové svazy, politické strany, ´ diskusn´ı skupiny, nátlakové skupiny vˇseho druhu – byly okamˇzitˇe rozpuˇstˇeny. Jej´ı kapitulace vyvolala velky´ udiv: celé stolet´ı trvaj´ıc´ı spoleˇcenská aktivita nˇemeckych ´ katol´ıku˚ byla bez boje odepsána a vˇsechny zásady, jeˇz byly v obdob´ı Kulturkampfu tak vásˇ nivˇe bránˇeny, byly pokornˇe opuˇstˇeny. K tomu vˇsemu nav´ıc doˇslo k dobˇe, kdy nacisté jiˇz zaˇcali ˚ nepˇra´ telsky´ postoj: prohledáván´ı domu˚ patˇr´ıc´ıch knˇezˇ ´ım, nátlak vyv´ıjeny´ na katolické kluby názornˇe dokazovat svuj ´ redn´ıku, ˚ zabavován´ı majetku diecéz´ı, cenzura a organizace, aby se samy zruˇsily, propouˇstˇen´ı katolickych ´ státn´ıch uˇ ˇ ım katolickych ´ novin a dokonce i snahy o zav´ırán´ı katolickych ´ sˇ kol – vˇsechny tyto akce se odehrály pˇredt´ım, neˇz R´ ˚ z nichˇz stovku podepsal konkordát. 28. cˇ ervna 1933 byly zatˇceny v´ıce neˇz dvˇe stovky pˇredn´ıch bavorskych ´ katol´ıku, tvoˇrili knˇezˇ ´ı, a zˇ a´ dny´ nebyl propuˇstˇen, dokud Katolická bavorská lidová strana neodsouhlasila, zˇ e se sama rozpust´ı. ˇ ımu poradil, aby konkordát podepsal za kaˇzdou cenu, hájil slovy, zˇ e mu na hlavu m´ırˇ ila Pacelli skuteˇcnost, zˇ e R´ ” pistole“; musel volit mezi dohodou podle jejich pˇredstav a faktickou likvidac´ı katolické c´ırkve v Nˇemecku“. Avˇsak ” ˚ pokud se katol´ıci neodvázˇ ili bojovat ze to, cˇ eho se právˇe vzdali, za co by pak byli vubec ochotni bojovat? • 447 (. . .) jestliˇze postoj, ktery´ k Hitlerovi zaujali katol´ıci, byl chápavy´ a ustraˇseny, ´ pak mnoz´ı z protestantskych ´ duchovn´ıch ˇ anek se pro nˇeho nadchli. Kolaps roku osmnáctého a konec protestantské monarchie byl pro luterány katastrofou. Cl´ ´ 137 vymarsk´ e ustavy stanovil, zˇ e nebude existovat zˇ a´ dná státn´ı c´ırkev. Legislativa, které bylo nutnˇe tˇreba, aby byl ´ tento stav navozen, ve skuteˇcnosti nebyla nikdy uzákonˇena, a tak c´ırkevn´ı danˇ byla vyb´ırána a placena i nadále. Vˇetˇsina luteránu˚ se ale obávala, zˇ e jakmile bude podpora státu kompletnˇe odstranˇena, jejich c´ırkev se zhrout´ı. Vymar´ ´ skou republiku tud´ızˇ nenávidˇeli. Tˇrebaˇze upadek evangelické c´ırkve, k nˇemuˇz doˇslo ve dvacátych ´ letech, byl stály´ ˚ a stejnosmˇerny, ´ naplnil je panickym ´ strachem. Ve svou schopnost pˇreˇz´ıt dokonce i v prostˇred´ı neutráln´ıho státu vubec nevˇerˇ ili; a stejnˇe jako katol´ıci mˇeli velice pesimisticky´ názor na své vyhl´ıdky v pˇr´ıpadˇe systematické perzekuce. Krátce rˇ eˇceno, ztratili svou v´ıru. Nˇekteˇr´ı z nich proto na Hitlera a jeho hnut´ı pohl´ızˇ eli jako na spasitele. Ve dvacátych ´ letech vytvoˇrila skupina pravicovych luteránu˚ Svaz pro nˇemeckou c´ırkev, jehoˇz c´ılem bylo zahladit zˇ idovskou minulost ´ kˇrest’anstv´ı a vytvoˇrit národn´ı náboˇzenstv´ı zaloˇzené na nˇemeckych an´ tradic´ıch. Vydatnˇe zˇ onglovaly s Lutherovymi ´ tisemitskymi vyroky a jeho nenávist´ı k demokracii. Pod vlivem Adolfa Stockera, byval´ ´ ´ ´ eho luteránského dvorn´ıho kazatele, uˇcili, zˇ e Lutherova reformace bude koneˇcnˇe dovrˇsena celonárodn´ım, opˇetnym ´ stvrzen´ım duchovn´ıho vlivu a materiáln´ı s´ıly Nˇemecka – Luther se t´ım stal, rˇ eknˇeme, Hitlerovym ´ Janem Kˇrtitelem. Durynˇst´ı nˇemeˇct´ı kˇrest’ané, skupina dokonce jeˇstˇe radikálnˇejˇs´ı, Hitlera skuteˇcnˇe velebila jako vykupitele v dˇejinách Nˇemcu˚ (. . .)okno, skrze nˇezˇ ” ¨ dopadá svˇetlo na kˇrest’anstv´ı“; Fuhrer pak byl Bohem seslany“. ´ Tˇret´ı skupina, jeˇz nesla název Kˇrest’anské nˇemecké ” hnut´ı, byla prvn´ı, která ve svych ´ kostelech uv´ıtala ve stejnokroj´ıch obleˇcené nacistické jednotky a která poskytla kaplany pro SA. (. . .) Pokud nám chován´ı nˇemeckych ´ protestantu˚ pˇripadá neuvˇerˇ itelné, mus´ıme si pˇripomenout, zˇ e nemˇeli zˇ a´ dnou pro´ tistátn´ı tradici. Pro opoziˇcn´ı ulohu nemˇeli zˇ a´ dnou dogmatickou ani moráln´ı teologii. Od doby Lutherovy vˇzdy byli ´ redn´ıky. ve sluˇzbách státu a ve skuteˇcnosti na sebe v mnoha ohledech zaˇcali pohl´ızˇ et jako na státn´ı uˇ • 449 [Nacisté] Obvinˇen´ı, zˇ e jsou ateisté, prudce odm´ıtali. Himmler prohlaˇsoval, zˇ e v rˇ adách SS nebude ateismus tolerován. Pˇresnˇeji rˇ eˇceno tvrdili, zˇ e vˇerˇ´ı v náboˇzenstv´ı krve“. (. . .) Stejnˇe jako revoluˇcn´ı kulty, i oni se pokusili vyvinout liturgii. ” Nacistické nakladatelstv´ı vydalo pamflet, ktery´ popisoval formy oslav liturgického charakteru, jeˇz budou platné ” po stalet´ı“. Hlavn´ı obˇrad sestával ze slavnostn´ı promluvy, trvaj´ıc´ı 15 aˇz 20 minut, pronesené poetickym ´ jazykem“, ” dále z vyznán´ı v´ıry, recitovaného kongregac´ı“, a pak z chvalozpˇevu na povinnost“; celá ceremonie konˇcila zdravic´ı ” ” ¨ Fuhrerovi a jedn´ım verˇsem z kaˇzdé z národn´ıch hymen. Nacistické krédo, uˇz´ıvané napˇr´ıklad pˇri d´ıkuvzdán´ı za skliˇ znˇelo: zen, ˚ v zˇ ivot, jenˇz je této zemi sluˇzbou; vˇerˇ´ım ve zjeven´ı boˇzské tvoˇrivé moci, jakoˇz i v cˇ istou krev, Vˇerˇ´ım v zemi Nˇemcu, ” ˚ e, jeˇz je takto posvˇecena, zmrtvychvstal syny nˇemecké národn´ı obce, pohˇrbenymi ymi ´ v pudˇ ´ ´ a zˇ ij´ıc´ımi ve vˇsech, pro nˇezˇ ji obˇetovali, prolitou ve válce i v m´ıru. Vˇerˇ´ım ve vˇecˇ ny´ zˇ ivot na zemi z této krve, jeˇz byla prolita a jeˇz znovu povstala


26

ve vˇsech, kdo poznali smysl této obˇeti a kdo jsou pˇripraveni se jim odevzdat. (. . .)Vˇerˇ´ım tedy ve vˇecˇ ného Boha, vˇecˇ né Nˇemecko a vˇecˇ ny´ zˇ ivot.“[.] Nacismus tedy ve své podstatˇe, na rozd´ıl od komunismu, nebyl materialisticky, ´ byl rouhaˇcskou parodii kˇrest’anstv´ı, v n´ızˇ náhraˇzkou za Boha byl rasismus a za Krista nˇemecká krev“. Existovaly zvlásˇ tn´ı nacistické svátky, mezi nimiˇz ” vynikal 9. listopad, pˇripom´ınaj´ıc´ı puˇc z roku 1923, slavnost nacistickych ´ paˇsij´ı a ukˇriˇzován´ı, o n´ızˇ Hitler rˇ ekl: Krev, ” kterou prolili, se stala oltárˇ em, na nˇemˇz byla pokˇrtˇena naˇse rˇ´ısˇ e.“[.] Samotny´ obˇrad byl inscenován jako paˇsijová hra. Existovaly i nacistické svátosti. Pro cˇ leny SS byl navrˇzen speciáln´ı svatebn´ı obˇrad, k nˇemuˇz patˇrily i runové znaky, z kvˇetin zhotoveny´ sluneˇcn´ı kotouˇc a m´ısa s ohnˇem; zahajoval ho pochod z Lohengrina, po nˇemˇz oddávany´ pár ˚ Pˇri kˇrestn´ıch obˇradech SS byla m´ıstnost vyzdobena v jej´ım stˇredu um´ıstˇenym obdrˇzel chléb a sul. ´ oltárˇ em, na nˇemˇz byla Hitlerova fotografie a vytisk jeho knihy Mein Kampf; na stˇenách pak byly sv´ıce, nacistické vlajky, Strom zˇ ivota ´ ˚ K tomu znˇela hudba z Griegova Peera Gynta ( Ráno“), cˇ etlo se z Mein Kampfu, skládaly se a vˇetve mladych ´ stromu. ” ˚ kmotrovské sliby, a byly tu i jiné prvky kˇrest’anské ceremonie; celebrantem vˇsak byl dustojn´ ık SS a cely´ obˇrad konˇcil chvalozpˇevem na vˇernost k SS. Nacisté dokonce mˇeli i vlastn´ı modlitbu pˇred j´ıdlem, jeˇz se pouˇz´ıvala v sirotˇcinc´ıch, a nacistické verze slavnych ´ c´ırkevn´ıch p´ısn´ı. Jedna z nich znˇela tˇreba takto: Tichá noc, svatá noc, vˇsude klid, vˇsude jas, jedinˇe kanclérˇ pevnˇe stoj´ı v boji, nad Nˇemeckem bd´ı dnem i noc´ı, vˇzdy o nás peˇcuje. Existoval i nacisticky´ pohˇrebn´ı obˇrad. • 452 ˚ po celém svˇetˇe radil, aby bojovali neohroˇzenˇe a veden´ı ohledy kˇrest’anské lásky“ bez ohledu Pius XII. vˇsem katol´ıkum ” na to, na jaké stranˇe se náhodou ocitli. Svá prohlásˇ en´ı na téma války, která uˇcinil na jej´ım poˇca´ tku, papeˇz pozdˇeji obhajoval tvrzen´ım, zˇ e obˇe strany je interpretovaly tak, a by pro nˇe vyzn´ıvala pˇr´ıznivˇe. Jaky´ pak ale mˇelo smysl je ˚ vubec vydávat? (. . .) Je opravdu zvlásˇ tn´ı, zˇ e v (. . .) [jeho encyklice Summi pontificatus] nenajdeme zˇ a´ dné odsouzen´ı ˚ koˇristnického rozdˇelen´ı katolického Polska, provedeného spoleˇcnymi silami nacistu˚ a Sovˇetu. ´ • 453 ˚ ci Hitlerovi stal – pokud to vubec ˚ Bˇehem války se postoj c´ırkvi vuˇ bylo moˇzné – jeˇstˇe servilnˇejˇs´ım. Docházelo ke hromadnému zabavován´ı c´ırkevn´ıho majetku vˇseho druhu, kdy si kaˇzdé ministerstvo bralo, co chtˇelo. V ozbrojenych ´ ˚ silách prob´ıhala protikˇrest’anská propaganda. Avˇsak kostely i nadále zdravili nacistická v´ıtˇezstv´ı vyzvánˇen´ım zvonu, ´ ı roztaveny. dokud jim nebyly odebrány a ve jménu váleˇcného usil´ • 453 ˚ v cˇ ervnu 1940 nab´ıdl, zˇ e evangelická c´ırkev veˇskery´ svuj ˚ majetek daruje Kerrl, (. . .) hlavn´ı pˇredstavitel [protestantu], státu a z Hitlera uˇcin´ı svou nejvyˇssˇ´ı hlavu“ s titulem Summus episcopus. Hitler s pohrdán´ım odm´ıtl. ” • 454 ˚ ustanovili, zˇ e si pˇrej´ı byt C´ırkev st´ıhala exkomunikac´ı ty katol´ıky, kteˇr´ı ve své posledn´ı vuli ´ zpopelnˇeni, nebo ty, kteˇr´ı ´ castnili souboje; pracovat v koncentraˇcn´ıch táborech nebo v táborech smrti jim ale nezakazovala – tud´ızˇ na konci se zuˇ roku 1938 tvoˇrili 22,7 procent pˇr´ısluˇsn´ıku˚ SS praktikuj´ıc´ı katol´ıci. • 455 Papeˇzstv´ı si (. . .) neuvˇedomovalo, zˇ e nacisté jsou jeˇstˇe nebezpeˇcnˇejˇs´ım nepˇr´ıtelem kˇrest’anstv´ı neˇz jsou dokonce komu˚ jakoˇz i jejich zbabˇelost, kdeˇzto komunismus vynásˇ el na svˇetlo nisté: odhalovali totiˇz rozpolcenost a slabost kˇrest’anu, jejich s´ılu. • 456 Druhá svˇetová válka (. . .) mravn´ımu vlivu a postaven´ı kˇrest’anské v´ıry zasadila dokonce jeˇstˇe tragiˇctˇejˇs´ı ránu neˇz ta prvn´ı. Odhalila poˇsetilost c´ırkv´ı v Nˇemecku, kolébce reformace, a zbabˇelost a sobectv´ı Svaté stolice. Byla odplatou triumfalismu, at’ uˇz v podobˇe katolické cˇ i protestantské. • 469 Jan XXIII. (zahajovac´ı projev II. vatikánského koncilu) • Otˇreseni zjiˇst’ujeme, co rˇ´ıkaj´ı nˇekteˇr´ı lidé, jeˇz – byt’ mohou byt ´ rozn´ıceni náboˇzenskym ´ zápalem – jsou prosti ´ ˚ spravedlnosti cˇ i správného usudku cˇ i obezˇrelé uvázˇ livosti ve zpusobu, j´ımˇz na tyto záleˇzitosti pohl´ızˇ ej´ı. V nynˇejsˇ´ım stavu spoleˇcnosti nevid´ı nic neˇz zkázu a zmar. Navykli si rˇ´ıkat, zˇ e naˇse doba je mnohem horˇs´ı neˇz stalet´ı minulá. Chovaj´ı se, jako kdyby historie, jeˇz nás pouˇcuje o zˇ ivotˇe, je samé nemˇela co nauˇcit. (. . .)Právˇe naopak:


27

mˇeli bychom uznat, zˇ e Boˇzská Prozˇretelnost nás v daném historickém okamˇziku vede k novému uspoˇra´ dán´ı ve vztaz´ıch lidskych, jeˇz skrze cˇ innost cˇ lovˇeka a – ba co v´ıc – nad a navrch k jeho oˇcekáván´ı smˇerˇ uj´ı k naplnˇen´ı ´ ˚ vyˇssˇ´ıch a dosud jeˇstˇe tajemnych ´ a nepˇredv´ıdanych ´ plánu. • 470 Kaˇzdy´ cˇ lovˇek, psal Jan [XXIII. v encyklice Pacem in terris], má byt ´ schopen uct´ıvat Boha ve shodˇe s opravdovym ´ ” diktátem svého svˇedom´ı a své náboˇzenstv´ı vyznávat jak soukromˇe, tak veˇrejnˇe“. • 470 [Jan XXIII. v encyklice Pacem in terris] Rozliˇsoval mezi komunismem jako takovym, faleˇsnou filozofi´ı“, ´ ktery´ nazyval ´ ” a mnoha jeho aspekty, které by v praktickych ´ politickych ´ programech mohly byt ´ v´ıtány, a to dokonce i tehdy, má” ˚ poˇca´ tek v takové filozofii a cˇ erpá-li z n´ı inspiraci“. Papeˇz hájil názor, zˇ e takové závˇery jsou -li takovy´ program svuj ˚ zitˇejˇs´ı neˇz filozofická logika, nebot’ teorie – jeho slovy rˇ eˇceno – podléhá praktickym ˚ duleˇ a praxe komu´ ohledum“ ” ˚ ze docela dobˇre obsahovat prvky dobré a chvályhodné“. Komunistiˇct´ı vudcov´ ˚ nistickych e mohou sice byt ´ státu˚ muˇ ´ ” teoreticky upnuti na celosvˇetovou revoluci, avˇsak v praxi je moˇzné a dokonce pravdˇepodobné, zˇ e se sm´ırˇ´ı s m´ırovym ´ souˇzit´ım; c´ırkev by pak tuto pravdˇepodobnost mˇela vz´ıt na vˇedom´ı a mˇela by ji obrátit ve znatelnou vyhodu. ´ • 472 (. . .) tˇrebaˇze Janovy zámˇery a tuˇzby byly jasné a tˇrebaˇze mezi mnoha biskupy, knˇezˇ ´ımi a obyˇcejnymi katol´ıky-laiky ´ ˚ uvedl do pohybu revoluci rostouc´ıch oˇcekáván´ı“, zpusob, j´ımˇz c´ırkev byla rˇ´ızena, ve skuteˇcnosti nezmˇenil. Abso” lutistické papeˇzské pravomoci ponechal nedotˇcené. Proto také kardinál Montini, kurialista, ktery´ pod jménem Pavel VI. nastoupil po Janovi, zdˇedil demokratického ducha, leˇc autokraticky´ mechanismus. Které z tˇechto dvou cest se mˇelo umoˇznit, aby pˇrevázˇ ila? Pavel se pokusil o kompromis. Nechal koncil pokraˇcovat a dokonˇcit své d´ılo, avˇsak ˇ dvˇe témata, jeˇz si vyhradil pro sebe. To bylo opatˇren´ı, které bylo moˇzné – at’ uˇz z hlediska z jeho kompetence vynal logiky nebo na základˇe praktického zdravého rozumu – obhájit jen stˇezˇ ´ı. Bud’ koncil je v oˇc´ıch papeˇze svrchovany, ´ ˚ nebo nen´ı. Pokud ano, pak neexistuje duvod, proˇc by se nemˇel zabyvat vˇsemi tématy. Na druhou stranu pokud se ´ ˚ ze zabyvat nemuˇ dvˇema tématy, jeˇz jsou povaˇzována za tak vyznamn´ a a oˇzehavá, zˇ e boˇzskou moudrost´ı, j´ızˇ je k je´ ´ ˚ jich osvˇetlen´ı tˇreba, disponuje jedinˇe papeˇz, pak se mus´ıme ptát, proˇc by se koncil vubec mˇel nˇecˇ ´ım zabyvat. Toto ´ rozhodnut´ı degradovalo autoritu koncilu, aniˇz by pos´ılilo autoritu papeˇze (. . .). • 473 ˇ ımskokatolická c´ırkev tradiˇcnˇe uˇcila, zˇ e kontrola porodnosti je v jakékoli podobˇe hˇr´ısˇ ná; nicménˇe biblická autorita, R´ o n´ızˇ se toto naˇr´ızen´ı op´ıralo, byla skrovná. V Novém zákonˇe se o tomto tématu nep´ısˇ e nic; ve Starém zákonu je ´ jedinym Vejdi k bratrovˇe zˇ enˇe, vezmi ´ zjevnym ´ odkazem text v knize Genesis (38,8-10): Juda tedy rˇ ekl Onanovi: ” ’´ si ji podle sˇ vagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo.‘[.] Ale Onan vˇedˇel, zˇ e to potomstvo nebude petˇrit jemu; proto kdykoli vcházel k zˇ enˇe svého bratra, vypouˇstˇel semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka. Jeho poˇc´ınán´ı bylo v oˇc´ıch Hospodinovych ´ zlé, proto usmrtil i jeho.“[.] Tato pasázˇ je velice nejasná. Nen´ı ´ zˇrejmé, zda Hospodin zabil Onana za to, zˇ e mrhal svym ´ semenem, nebo za to, zˇ e zˇ enˇe svého bratra nedal d´ıtˇe (coˇz ´ ˚ zeme doj´ıt k závˇeru, zˇ e Onan bylo poruˇsen´ı levirátn´ıho zákona). Muˇ by také byval byl zabit, kdyby jednoduˇse odm´ıtl ´ k bratrovˇe zˇ enˇe vej´ıt“. Avˇsak Augustin prohlaˇsoval, zˇ e styk dokonce i s vlastn´ı zákonnou manˇzelkou je hˇr´ısˇ ny´ ” ´” ˚ tak uˇcinil, a Hospodin ho za to zabil“. Ve a proti zákonu, je-li pˇri nˇem bránˇeno poˇcet´ı potomstva“. Onan, syn Juduv, ” ´ skuteˇcnosti právˇe tohle Onan neudˇelal, nebot’ zˇ ena, ke které veˇsel, nebyla jeho zákonnou manˇzelkou“. Nadto je jasné, ” ´ celem bylo podle zˇ e Augustinovo ustanoven´ı pramen´ı z jeho restriktivn´ıho pohledu na manˇzelstv´ı, jehoˇz jedinym ´ uˇ jeho názoru rozmnoˇzován´ı. Nebot’ pár, ktery´ mˇel styk, aniˇz by skuteˇcnˇe chtˇel, aby doˇslo k poˇcet´ı, podle nˇej jednal ˚ postoj aˇz s dˇesivou dukladnost´ ˚ hˇr´ısˇ nˇe. Svuj ı objasnil v knize Manˇzelstv´ı a cht´ıcˇ , jeˇz kˇrest’anské uˇcen´ı o sexu nesm´ırnˇe ˇ po patnáct stalet´ı (. . .). ovlivnovala • 474 ´ castn´ıku˚ [II. vatikánského koncilu] projevovali snahu, aby se c´ırkev nezapletla do vynásˇ en´ı Nˇekteˇr´ı z bystˇrejˇs´ıch uˇ podrobnych ´ z aby se po ´ soudu˚ v oblasti [sexu a antikoncepce], kde lékaˇrská vˇeda postupuje rychle kupˇredu, nybrˇ ˚ ´ vzoru anglikánu˚ drˇzela bezpeˇcné pudy poctivého umyslu“. ” • 475 Jsou-li nároky, s nimiˇz kˇrest’anstv´ı pˇricház´ı, hodnovˇerné, pak poˇcet tˇech, kteˇr´ı je veˇrejnˇe uznávaj´ı, moc velky´ vyznam ´ nemá; pokud hodnovˇerné nejsou, celá tato záleˇzitost skoro ani nestoj´ı za diskusi. • 477 ˚ (. . .) vznik kˇrest’anské v´ıry a jej´ı rozv´ıjej´ıc´ı se vztah se spoleˇcnost´ı nebyl zpusoben nˇejakou sˇ t’astnou náhodou. Kˇrest’ané se objevili v dobˇe, kdy v rˇ ecko-ˇr´ımském svˇetˇe existovala rozsáhlá a naléhavá, tˇrebaˇze nevyjádˇrená potˇreba monoteistického kultu. M´ıstn´ı a národn´ı boˇzstva jiˇz nebyla schopna nab´ızet uspokojivá vysvˇetlen´ı kosmopolitn´ı stˇredomoˇrské


•

•

•

•

•

•

•

•

28

´ spoleˇcnosti s jej´ı stoupaj´ıc´ı zˇ ivotn´ı urovn´ ı a rostouc´ımi intelektuáln´ımi aspiracemi. A jelikoˇz nebyla schopna podat ˚ ani poskytnout utˇ ´ echu a ochranu pˇred hruzami ˚ vysvˇetlen´ı, nemohla jej´ım cˇ lenum zˇ ivota. Kˇrest’anstv´ı nab´ızelo nejen vˇsemocného Boha, ale i bezvyhradn y´ pˇr´ıslib blaˇzeného zˇ ivota po smrti a vysvˇetlen´ı, jak si tento zˇ ivot lze zajistit. ´ Kromˇe toho bylo povzneseno nad své národnostn´ı a geografické koˇreny; svym ´ zakladatelem pak bylo obdaˇreno jiskˇrivou paletou poznán´ı a vod´ıtek vykalkulovanych tak, aby vyvolaly odezvu u lid´ı vˇsech povah. Od samého ´ zaˇca´ tku bylo svou sˇ´ırˇ´ı i c´ılem univerzalistické. Svaty´ Pavel t´ım, zˇ e mu dal internacionalistickou myˇslenkovou struk˚ Origenes jeho metafyziku rozvedl ve filozofii zˇ ivota, jeˇz si jednak z´ıskala turu, z nˇej uˇcinil náboˇzenstv´ı vˇsech národu; ˚ jednak zachovala nadˇsen´ı mas – a tak se kˇrest’anstv´ı stalo beztˇr´ıdn´ım a zárovenˇ vˇsudypˇr´ıtomnym. uznán´ı intelektuálu, ´ 477 Evropa byla kˇrest’anskym nejen svou podstatou, nybrˇ ´ vytvorem ´ ´ z i v podrobnostech. A právˇe v tom spoˇc´ıvala jej´ı jedineˇcná s´ıla; ukázalo se totiˇz, zˇ e kˇrest’anstv´ı je bezkonkurenˇcn´ı kombinac´ı duchovnosti a dynamiky. Nab´ızelo odpovˇe˚ poskytovalo pˇr´ıleˇzitosti a záchytné body. Zárovenˇ di na metafyzické otázky; lidem rozj´ımavym, ´ zboˇznym ´ i mystikum vˇsak bylo i vytrvalym ´ evangeliem práce a apelem na dovrˇsen´ı d´ıla. 477 (. . .) dˇejiny kˇrest’anstv´ı [jsou] neustálym ´ procesem boje a znovuzrozen´ı; dlouhou rˇ adou kriz´ı, cˇ asto doprovázenych ´ ˚ ymi ˚ ruzn hruzami, proléván´ım krve, slepym ´ ´ fanatismem a hloupost´ı, které vˇsak na druhé stranˇe jsou svˇedectv´ım ˚ rustu, zˇ ivotaschopnosti a s´ıl´ıc´ıho poznán´ı. 478 ˚ ˇ Popis kˇrest’anstv´ı, jak je podán v této knize, nutnˇe zduraz nuje jeho selhán´ı a nedostatky, jakoˇz i jeho institucionáln´ı deformace. Je ale tˇreba si uvˇedomit, zˇ e jsme ho pomˇerˇ ovali podle jeho vlastn´ıch, nesm´ırnych ´ nároku˚ a bezprecedentn´ıho idealismu. 478 (. . .) s´ıla [kˇrest’anstv´ı] spoˇc´ıva v opodstatnˇeném odhadu cˇ lovˇeka jako bytosti chybuj´ıc´ı a omylné, s nesmrtelnymi ´ ˚ cuje svˇedom´ı a vyzyv´ tuˇzbami. Jeho vyznaˇ cnou mravn´ı pˇrednost´ı je to, zˇ e jedinci propujˇ ´ ´ a ho, aby se j´ım rˇ´ıdil. Právˇe tato konkrétn´ı svoboda osvobozen´ı je t´ım, co mˇel svaty´ Pavel na mysli, kdyˇz mluvil o svobodˇe, jiˇz lidé nalézaj´ı v Kristu. A je samozˇrejmˇe prototypem svobod ostatn´ıch. Vˇzdyt’svˇedom´ı je nepˇr´ıtelem tyranie (. . .); a právˇe kˇrest’anské svˇedom´ı je t´ım, co niˇc´ı institucionáln´ı tyranie, jeˇz vytvárˇ´ı samo kˇrest’anstv´ı – tak funguje samonápravny´ mechanismus. Pojmy ˚ politické a hospodárˇ ské svobody jeden jako druhy´ pramen´ı z pusoben´ ı kˇrest’anského svˇedom´ı jako dˇejinné s´ıly; nen´ı ˚ tedy zˇ a´ dná náhoda, zˇ e vˇsechny vyhonky svobody po celém svˇetˇe jsou ve své podstatˇe puvodu kˇrest’anského. ´ 478 (. . .) kˇrest’anstv´ı (. . .) má velkou cenu pˇri rozˇsiˇrován´ı lidskych ´ moˇznost´ı. Urˇcuje nám nesm´ırné c´ıle; zárovenˇ ale trvá ˚ ´ echu. Vˇsak také prvoˇradym na tom, zˇ e dovrˇsené d´ılo nelze v koneˇcném dusledku pomˇerˇ ovat z hlediska uspˇ ´ smyslem ˚ kˇrest’anstv´ı nen´ı vytvárˇ et dynamické spoleˇcnosti – byt’ k tomuto c´ıli vede – nybrˇ aby ve zcela ´ z umoˇznit jednotlivcum, specifickém a moráln´ım smyslu dosáhli osvobozen´ı a vyzrálosti. Kˇrest’anstv´ı nepˇrij´ımá bˇezˇ ná mˇerˇ´ıtka a svˇetské soudy. Jak rˇ´ıká svaty´ Pavel: (. . .) bláznovstv´ı Boˇz´ı je moudˇrejˇs´ı neˇz lidé a slabost Boˇz´ı je silnˇejˇs´ı neˇz lidé. (. . .) co je svˇetu ” ˚ aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Buh, ˚ aby zahanbil silné; neurozené v oˇc´ıch bláznovstv´ım, to vyvolil Buh, ˚ vyvolil, ano vyvolil to, co nen´ı, aby to, co jest, obrátil v nic. . .“ (1 K 1,25, 1,27-28)[.] svˇeta a opovrˇzené Buh 478 Kˇrest’anstv´ı (. . .) nen´ı závislé na jediné formˇe – a proto je také tak trvanlivé. Augustinovská idea veˇrejného, vˇseobj´ımaj´ı´ celu a nyn´ı sa dává na ustup: ´ c´ıho kˇrest’anstv´ı, kdysi tak podmanivá, poslouˇzila svému uˇ snad proto, aby se jednoho dne znovu vynoˇrila v odliˇsné podobˇe. M´ısto n´ı se stˇredem zájmu tohoto svˇeta stává erasmiánsky´ koncept soukromého ˚ kˇrest’anského porozumˇen´ı a pelagiánsky´ duraz na schopnost jednotlivého kˇrest’ana realizovat zmˇenu, jeˇz ho povede ´ ke ctnosti a bezuhonnosti. 478 Vyhl´ıdka na lidstvo bez kˇrest’anské v´ıry je nepochybnˇe chmurná. Jeho minulost s kˇrest’anstv´ım je – jak jsme jiˇz vidˇeli – dostateˇcnˇe odstraˇsuj´ıc´ı. Dynamika, kterou uvedlo do pohybu, v ohromném mˇerˇ´ıtku pˇrinesla masakry a muˇcen´ı, nesnásˇ enlivost a niˇcivou pychu – a to vˇse proto, zˇ e k pˇrirozenosti cˇ lovˇeka patˇr´ı i krutost a bezcitnost, jeˇz je kˇrest’anskym ´ ´ omezen´ım a doporuˇcen´ım obˇcas nepˇr´ıstupná. Leˇc kdyby tˇechto omezen´ı nebylo, kdybychom byli tˇechto doporuˇcen´ı ˚ ejˇs´ı by historie tˇechto minulych zbaveni, o kolik hruznˇ ´ dvou tis´ıc let muselo byt! ´ 479 ˚ Kˇrest’anstv´ı cˇ lovˇeku nedalo ani bezpeˇc´ı, ani sˇ tˇest´ı, ba dokonce mu ani nedodalo na dustojnosti, Poskytlo mu ale nadˇeji. Je nositelem civilizace. Pomáhá nám zkrotit zv´ırˇ e, které je v nás. Nab´ız´ı nám záblesky skuteˇcné svobody, náznaky byt´ı ˚ plného poklidu a rozumu. Dokonce i v té podobˇe, v jaké ho vid´ıme, kdy je pokˇriveno niˇcivym ım cˇ lovˇeka, ´ pusoben´ nen´ı prosto krásy.


Stano Krajˇci, 2002

29

typeset by LATEX

Paul Johnson. Centrum pro studium demokracie a kultury, Barrister & Principal, 1999 preklad: Pavel Pšeja

Recommend Documents