Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
1
Paul Johnson
Dˇejiny kˇrest’anstv´ı Centrum pro studium demokracie a kultury, Barrister & Principal, 1999 preklad: Pavel Pˇseja • 6 ˇ (. . .) kˇrest’anstv´ı t´ım, zˇ e pravdu ztotoˇznuje s v´ırou, mus´ı uˇcit – a, pokud mu spr´avnˇe rozum´ıme, tak´e uˇc´ı – zˇ e jak´ekoli br´anˇen´ı pravdˇe je nemor´aln´ı. Kˇrest’an, kter´emu nechyb´ı v´ıra, se faktu˚ nem´a proˇc b´at; kˇrest’ansky´ historik, jeˇz si vytyˇcuje urˇcitou mez, kter´a v naprosto libovoln´em smˇeru limituje obsah jeho vyzkumu, z´arovenˇ pˇrizn´av´a, zˇ e sv´e meze m´a ´ i jeho v´ıra. T´ım samozˇrejmˇe tak´e niˇc´ı z´akladn´ı vlastnost sv´eho n´aboˇzenstv´ı – to jest postupn´e odhalov´an´ı pravdy. ˇ adn´emu kˇrest’anu by podle m´eho n´azoru nemˇelo byt Z´ ´ ani v nejmenˇs´ım br´anˇeno sledovat cestu pravdy; ba dokonce plat´ı, zˇ e nic jin´eho, neˇz se d´at pr´avˇe po n´ı, mu rozhodnˇe nezbyv´ ´ a. • 9 ˇ ımsk´e] imp´erium (. . .) na nesm´ırnˇe rozlehl´em prostoru zavedlo stabilitu, cˇ ´ımˇz umoˇznilo existenci svobodn´eho (. . .) [R´ obchodu a dopravy, a kter´e se navzdory tomu nesnaˇzilo nadirigovat a seˇsnˇerˇ ovat myˇslenky cˇ i br´anit jejich vymˇ ´ enˇe ˇ ımsk´e pr´avo dok´azalo byt a propagaci. R´ ´ brut´aln´ı a vˇzdy bylo neoblomn´e, nicm´enˇe st´ale zasahovalo jen do pomˇernˇe ˚ omezen´e oblasti lidsk´eho chov´an´ı. Mnoh´e sf´ery ekonomickych ´ a kulturn´ıch aktivit leˇzely mimo dosah jeho pusobnos˚ ti. Nav´ıc platilo, zˇ e i tam, kde z´akon nˇeco pˇredepisoval, nebyl vˇzdy a za vˇsech okolnost´ı dusledn y. ´ Dokud nedoch´azelo k jeho vyraznˇ ejˇs´ımu poruˇsov´an´ı a dokud se neprojevovaly vnˇejˇs´ı pˇr´ıznaky neklidu – halasn´e st´ızˇ nosti, poruˇsov´an´ı ´ ˚ obecn´eho m´ıru, nepokoje – mˇelo rˇ´ımsk´e pr´avo sklon nezasahovat. Pak vyslalo varovny´ sign´al; a pokud ten zustal ˇ ıma mohl rozumny´ bez odezvy, ostˇre zakroˇcilo a opˇet nastolilo klid a poˇra´ dek – a pot´e zase usnulo. Pod vl´adou R´ a obezˇretny´ cˇ lovˇek bez ohledu na to, jak protikladn´e byly jeho n´azory, nejen pˇreˇz´ıt, ale mohl i prosp´ıvat a sv´e myˇslenky mohl d´ale rozˇsiˇrovat a zachr´anit se pˇred zapomnˇen´ım. • 11 Hel´enistick´e imp´erium, kter´e vytvoˇril Alexandr Veliky, ´ mˇestsk´e st´aty pˇremˇenilo v nesm´ırnˇe rozlehly´ st´at, kde pˇr´ım´a ´ cast svobodn´eho obˇcana na vl´adˇe jiˇz spravidla nebyla moˇzn´a. To vedlo k tomu, zˇ e takovy´ cˇ lovˇek pak mˇel dostatek uˇ cˇ asu, moˇznost´ı a pˇredevˇs´ım pohnutek rozv´ıjet sv´e soukrom´e z´ajmy a zkoumat vlastn´ı individu´aln´ı a osobn´ı z´avazky ˚ a z´asad´am. A tak, za pusoben´ ˚ a povinnosti. Filozofie se cˇ ´ım d´al t´ım v´ıc zaˇc´ınala obracet k nitern´ım postojum ı rˇ eck´eho g´enia, zaˇcala doba osobn´ı, individu´aln´ı n´aboˇzensk´e v´ıry. • 13 ˇ (. . .) s´ıla a dynamika zˇ idovsk´e v´ıry pˇresahovala vojensk´e schopnosti zˇ idovsk´eho n´aroda. Zidovsk y´ st´at mohl klidnˇe ˚ ym podlehnout ruzn ´ imp´eri´ım (coˇz se i dˇelo); jeho n´aboˇzensky´ projev vˇsak pˇreˇz´ıval, vzkv´etal a tvrdˇe odol´aval kulturn´ı asimilaci cˇ i zmˇenˇe. • 13 ˇ e tedy byli v naz´ır´an´ı dˇejin jakoˇzto odrazu cˇ innosti Boˇz´ı zcela jednotni. Minulost nebyla rˇ adou nahodilych Zid´ ´ ud´alost´ı, nybrˇ ´ z se nemilosrdnˇe odv´ıjela podle boˇzsk´eho pl´anu, jenˇz mimo jin´e pˇredstavoval tak´e detailn´ı program a zaˇsifrovany´ ˚ avala nerozluˇstˇena (. . .). soubor pokynu˚ pro budoucnost. Program byl ale mlhavy´ a sˇ ifra zust´ • 16 Existovala re´aln´a moˇznost, zˇ e by se v dobˇe, kter´a touˇzila po svˇetov´em n´aboˇzenstv´ı, mohl takovou v´ırou st´at pr´avˇe judaismus? Nebo – jinak rˇ eˇceno – kdyby nezas´ahlo kˇrest’anstv´ı, kter´e vyuˇzilo mnoh´e z pˇrednost´ı judaismu a pˇrevzalo ´ jeho apoˇstolskou ulohu, mohl se judaismus sˇ´ırˇ it i nad´ale, aby se nakonec prosadil v cel´em imp´eriu? Pr´avˇe to si nˇekteˇr´ı ˇ e v diaspoˇre urˇcitˇe pˇra´ li; samozˇrejmˇe to byli tit´ızˇ Zid´ ˇ e, kteˇr´ı se chopili kˇrest’anstv´ı hned, jak se takov´a pˇr´ıleˇzitost Zid´ objevila. Je ale zˇrejm´e, zˇ e judaismus se nemohl st´at svˇetovym zmˇenami ´ n´aboˇzenstv´ım bez toho, aby proˇsel bolestnymi ´ ˚ ve sv´em uˇcen´ı i organizaci. Znamen´ı jeho kmenov´eho puvodu, kter´e si s sebou nesl, se projevovali nejen teoreticky, ´ ale i v ohledech jinych. Judaismus totiˇz pˇredpokl´adal, zˇ e knˇezˇ ´ı jsou potomky pokolen´ı Aronova, chr´amov´ı sluˇzebn´ıci ´ potomky Leviho, kr´alov´e a vl´adci zˇ e jsou potomci Davidovi, a tak d´ale. Tato pravidla nebyla vˇzdy zachov´av´ana a pˇresn´a dˇediˇcnost byla z´aleˇzitost´ı odhadu, pˇredstavivosti cˇ i vyloˇzen´eho podvodu, nicm´enˇe jejich zjevn´e poruˇsen´ı bylo vˇzdy pˇrijato s velkym ´ odporem a cˇ asto vedlo k n´asilnostem a rozkolem trvaj´ıc´ım cel´e generace. Dalˇs´ı pˇrek´azˇ kou byla obˇr´ızka, jeˇz v syst´emu judaismu byla vˇec´ı tak vyznamnou, zˇ e se zd´alo nemoˇzn´e nal´ezt v t´eto vˇeci nˇejaky´ kom´ promis; a kromˇe n´ı i nesm´ırn´a koˇsatost a spletitost syst´emu pr´ava, ktery´ se rozv´ıjel po mnoho generac´ı. Posv´atn´ı
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
2
literatura judaismu, co do rozsahu impozantn´ı a cˇ asto neproniknutelnˇe z´ahadn´a, v Palestin´e tvoˇrila samostatn´e hosˇ pod´arˇ sk´e odvˇetv´ı a zamˇestn´avala p´ısaˇre i juristy, amat´ery i profesion´aly, kteˇr´ı svymi koment´arˇ i zaplnovali cel´e kni´ hovny a zˇ idovsky´ svˇet zapl´etali do s´ıt´ı c´ırkevn´ıho pr´ava; pr´ava, kter´e oplyvalo vnitˇrn´ımi konflikty a vz´ajemnym ´ ´ vyluˇcov´an´ım, pˇr´ıliˇs zloˇzit´eho, aby mu jeden cˇ lovˇek mohl porozumˇet, tvoˇr´ıc´ıho obˇzivu pro mnoˇz´ıc´ı se duchovenstvo ´ ech misie k jinovˇercum ˚ by z´avisel od a z´arovenˇ s nekoneˇcnou rˇ adou n´astrah pro vˇsechny spravedliv´e. Koneˇcny´ uspˇ rozsahu a smˇelosti vyˇciˇst’ovac´ıch“ prac´ı, kter´e by v tomto labyrintu zˇ idovsk´eho pr´ava bylo tˇreba vykonat. ” • 17 Liber´aln´ı a svˇetu otevˇreny´ judaismus v diaspoˇre v sobˇe uchov´aval potenci´al, skrze ktery´ se mohl univerz´aln´ım n´aboˇzenstv´ım doopravdy st´at, ovˇsem pouze v pˇr´ıpadˇe, zˇ e by byl odstˇriˇzen od svych ´ barbarskych ´ koˇrenu˚ (. . .)[.] • 18 ˇ e] nemˇeli vlastnˇe zˇ a´ dnou. Projevy existence Boˇz´ı byly nezvratn´e: Buh ˚ stvoˇril svˇet, vedl jej, vyvolil Teorii pr´ava (. . .) [Zid´ ˚ ˚ vubec ˚ Izrael, ustanovil Z´akon; nebylo ale vubec jasn´e, proˇc Buh existuje a jaky´ je jeho koneˇcny´ c´ıl a z´amˇer. Vypadalo to, zˇ e jedn´a vystˇ ´ rednˇe a nˇekdy zcela bez jak´ekoli pohnutky. Nebyl dokonce ani vˇsemocny, ´ nebot’ jakoˇzto soudce byl v´az´an vlastn´ım z´akonem. Do jist´e m´ıry bylo moˇzn´e rˇ´ıci, zˇ e Bohem je Z´akon; t´ım p´adem tu ale nebyl prostor pro milost a cˇ lovˇek mohl doj´ıt sp´asy jen skrze sv´e dobr´e skutky. Jeho vztah k Bohu byl tedy cˇ ´ıstˇe legalisticky. ´ To by jeˇstˇe bylo omluviteln´e, ovˇsem jen pokud by z´akon mluvil jasnou rˇ eˇc´ı. Valn´a jeho cˇ a´ st vˇsak nebyla psan´a, nybrˇ ´ z sˇ lo o pr´avo precedenˇcn´ı, jeˇz neformulovalo zˇ a´ dn´e pokyny pro kaˇzdodenn´ı zˇ ivot, ale bylo komplexn´ı sb´ırkou moˇznych ´ pˇr´ıpadu˚ doplnˇenou o rozs´ahly´ koment´arˇ . • 19 ˇ u, ˚ kteˇr´ı se podle vˇseho drˇz´ı v´ıry v´ıce, neˇz ti ostatn´ı, a kteˇr´ı vykl´adaj´ı Josephus farizeje popisuje jako skupinu Zid ” Z´akon s detailnˇejˇs´ı p´ecˇ ´ı“. Na to dod´av´a, zˇ e pˇri vykladu posv´atnych ´ ´ textu˚ a Z´akona uˇz´ıvaj´ı tradice v rozumn´e m´ırˇ e. Ve skuteˇcnosti byli aktivnˇe cˇ innymi ´ c´ırkevn´ımi pr´avn´ıky a kazuisty. Odm´ıtali strohou a def´etistickou nehybnost saduceju˚ a s pomoc´ı velkych vˇedomost´ı a znaˇcn´e vynal´ezavosti dˇelali bez ohledu na n´amahu vˇse pro to, aby bylo moˇzn´e ´ zachov´avat Z´akon i v podm´ınk´ach rychle se mˇen´ıc´ı spoleˇcnosti. Bez nich by syst´em judaismu prakticky nemˇel sˇ anci ´ ı je cˇ asto stavˇelo do nepˇr´ızniv´eho svˇetla; lze na nˇe vˇsak tak´e pohl´ızˇ et fungovat. Je samozˇrejm´e, zˇ e jejich kazuistick´e usil´ ´ ı, leˇc lidsk´e a pˇra´ telsk´e. Kdyˇz Jeˇz´ısˇ rˇ ekl, zˇ e sˇ abat byl stvoˇren pro cˇ lovˇeka a nikoli cˇ lovˇek pro jako na empiriky, seriozn´ ´ ˚ sˇ abat, citoval farizejsk´e uslov´ ı; a kdyˇz ozn´amil sv´e velk´e pˇrik´az´an´ı“, pouˇzil zduraznˇ enou verzi rˇcen´ı, kter´e k´azal ” jeden z liber´aln´ıch farizejskych ´ rab´ınu˚ – Hillel. • 20 Kumr´ansky´ kl´asˇ ter byl ve skuteˇcnosti alternativn´ım Chr´amem, jenˇz byl zˇr´ızen, aby nad´ale vykon´aval jeho z´akladn´ı ˚ ehu posl´an´ı, dokud ten skuteˇcny´ chr´am nebude oˇciˇstˇen a obnoven. Avˇsak to, co zaˇcalo jako doˇcasn´e opatˇren´ı, v prubˇ doby nabylo nov´eho, institucion´aln´ıho vyznamu. Jiˇz samotn´a skuteˇcnost pˇrem´ıstˇen´ı do pouˇstˇe naznaˇcovala, zˇ e pˇr´ı´ tomnost Boˇz´ı jiˇz nen´ı d´ale v´az´ana na fyzickou existenci Chr´amu v Jeruzal´emˇe. To, co Boha pˇritahovalo“, byla sp´ısˇ e ” ´ ˚ Chr´amy“ tedy mohly byt existence a zboˇzn´a ucta cˇ ist´eho Izraele zastoupen´eho neposkvrnˇenou komunitou esejcu. ´ ” ´ vˇsude, kde se esejci shrom´azˇ dili, ovˇsem za pˇredpokladu, zˇ e uzkostlivˇ e dodrˇzovali oˇciˇst’ovac´ı obˇrady. A tak tedy t´ım, co tvoˇrilo z´aklad Chr´amu, jiˇz nebyla jeho zemˇepisn´a poloha a k´amen, nybrˇ ´ z samotn´a existence spoleˇcenstv´ı: pojem Chr´amu zduchovnˇel, nabyl pˇrenesen´eho smyslu, a Chr´am se stal symbolem, lidskym ´ Chr´amem“ cˇ lovˇeka. Chr´amem ” nen´ı nˇejak´a budova, nybrˇ ´ z ti, kdo uct´ıvaj´ı Boha – tedy c´ırkev. Jakmile tuto pˇredstavu spoj´ıme se zcela odliˇsnym, ´ leˇc cˇ asovˇe souˇcasnym ´ pojet´ım farizejsk´e synagogy – to jest budovy, ktor´a mohla st´at na libovoln´em m´ıstˇe ve svˇetˇe, kde se vˇern´ı shromaˇzd’ovali k bohosluˇzb´am a k vyslechnut´ı vykladu posv´atnych ´ ´ textu˚ – dostaneme se velice bl´ızko k primitivn´ı vizi kˇrest’ansk´e komunity. • 22 Esejci zˇ a´ dnou z´akladn´ı matric´ı celosvˇetov´eho n´aboˇzenstv´ı nedisponovali; ani zdaleka ne. Jejich kl´asˇ ter i dalˇs´ı jeˇ ˚ z´elot ´ u, ˚ lid´ı n´asilnych jich bunky byly sp´ısˇ e l´ıhn´ı extr´emistu, Vykop´avky v Kumr´anu ukazuj´ı, zˇ e bˇehem ´ a zuˇrivych. ´ v´alky v letech 66-70 n.l. se kl´asˇ ter stal centrem odporu a byl dobyt a vyp´alen rˇ´ımskymi vojsky. Jeho zniˇcen´ım tak´e ´ skonˇcila existence esejcu˚ jako samostatn´e sekty, coˇz bylo vzhledem ke skuteˇcnosti, zˇ e esejci se vydali smˇerem k tomu proudu zˇ idovsk´eho n´aboˇzensk´eho a politick´eho myˇslen´ı, ktory´ vedl jedinˇe k destrukci, prostˇe nevyhnuteln´e. Z esej˚ bunˇek i skupin ve mˇestech vˇsak nevych´azeli jen z´eloti. ´ Jejich vyznam skych v dˇejin´ach kˇrest’anstv´ı je d´an ´ kl´asˇ teru, ´ skuteˇcnost´ı, zˇ e vytvoˇrili experiment´aln´ı centra – vlastnˇe n´aboˇzensk´e univerzity – kter´a se nach´azela mimo hlavn´ı ´ proud zˇ idovsk´eho uˇcen´ı, jak bylo praktikov´ano v Jeruzal´emˇe. Jejich ultrakonformnost ve sv´e podstatˇe vyustila v nepˇriˇ ˇ ˚ zpusobivost a antinomick´e postoje. Clovˇ ek mohl vstoupit do esejsk´e komunity jako zboˇzny, ´ konformisticky´ Zid, ´ nebo do n´ı mohl vstoupit z pˇr´ıcˇ in, ktery´ mˇely charakter z´elotsk ´ y, a vyj´ıt z n´ı jako z´elota, ´ a stal se z nˇeho poustevn´ık. ´ Mohl taky pˇrij´ıt s uplnˇ e novymi myˇslenkami, popˇr´ıpadˇe se mohl chopit nˇekter´eho aspektu esejsk´eho uˇcen´ı, rozvi´ ˚ nout jej a praktikovat naprosto odliˇsnym K hlubok´e nestabilitˇe, kterou se judaismus t´e doby vyznaˇcoval, ´ zpusobem.
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
3
tak esejsk´e hnut´ı pˇrispˇelo mˇerou vskutku z´asadn´ı. A vˇedom´ı krize se prohlubovalo. Pot´e, co byla Judea pˇripojena ˇ ımu a co d´ıky tomu zaˇcala podl´ehat rˇ´ımskym ˇ ym pˇr´ımo k R´ ´ danov ´ naˇr´ızen´ım, vstoupilo do akutn´ı f´aze. Opatˇren´ı ve vˇeci dan´ı se uk´azala byt ´ mnohem nepopul´arnˇejˇs´ı, neˇz proˇr´ımsk´a strana oˇcek´avala – bylo propoˇc´ıt´ano, zˇ e palestinsk´e, zˇ idovsk´e a rˇ´ımsk´e danˇe (neprogresivn´ı) mohly v prvn´ım stolet´ı dohromady dos´ahnout aˇz 25 procent pˇr´ıjmu, a to za ekonomickych ´ podm´ınek, ktor´e se v nˇekterych ´ ohledech a v nˇekterych ´ oblastech velice tˇesnˇe bl´ızˇ ily hranici existenˇcn´ıho minima. • 29 ˚ neˇz jich rˇ eˇs´ı (. . .). Pˇrekroˇc´ı-li vˇeda jistou mez, m´a sklon vyvol´avat v´ıce probl´emu, • 29 Vˇedci objevili jeden nebo dva zcel´a zjevn´e pˇr´ıklady, kdy ran´a c´ırkev zfalˇsovala nˇekter´e pas´azˇ e z Nov´eho z´akona a tak antedatovala“ teologick´e pojmy. Tak napˇr´ıklad trojiˇcn´ı text v Prvn´ım listu Janovˇe, ktery´ vyslovnˇ e uv´ad´ı to, co jin´e ´ ” ˚ texty jen naznaˇcovaly, znˇel puvodnˇ e takto jednoduˇse: Tˇri jsou, kteˇr´ı vyd´avaju´ svˇedectv´ı – Duch, voda a krev – a ti tˇri ” jsou zajedno.“(. . .) (1J 5,7)[.] Ve stolet´ı cˇ tvrt´em byl tento text zmˇenˇen, aby znˇel takto: Tˇri jsou, kteˇr´ı vyd´avaj´ı svˇedectv´ı ” na zemi – Duch, voda a krev – a ti tˇri jsou zajedno v Jeˇz´ısˇ i Kristu; a tˇri jsou, kteˇr´ı vyd´avaj´ı svˇedectv´ı na nebi – Otec, Slovo a Duch – a ti tˇri jsou zajedno.“[.] ´ Takov´eto zjevn´e padˇelky bychom nemˇeli povaˇzovat za z´amˇerny´ podvod, provedeny´ s umyslem klamat a zatemnit ˚ pravdu. Objevuj´ı se v prubehu celych ´ kˇrest’anskych ´ dˇejin aˇz do doby renesance a jeˇstˇe d´ale; jejich pˇr´ıcˇ inou je pojet´ı ˚ podstaty listinn´eho dukazu, kter´e je n´am dnes ciz´ı. Tak mohlo doj´ıt napˇr´ıklad k tomu, zˇ e nˇejaky´ cˇ estny, ´ poctivy´ p´ısaˇr, jenˇz oddanˇe vˇerˇ il, zˇ e nauka o Trojici je pravdiv´a, skuteˇcnost, zˇ e v Prvn´ım listu Janovˇe nebyla vyslovnˇ e zm´ınˇena, ´ povaˇzoval za pouhou n´ahodu nebo pˇrehl´ednut´ı, a proto se domn´ıval, zˇ e je jeho povinnost´ı tuto vˇec napravit. Vˇzdyt’ dˇel´a toliko tvoˇrivou pr´aci v z´ajmu pravdy! Tam, kde k dops´an´ı takovych ´ dodatku˚ doˇslo relativnˇe pozdˇe, neˇcin´ı moˇ ım dˇr´ıve vˇsak byly do textu vsunuty, t´ım je jejich odhalen´ı tˇezˇ sˇ´ı. dern´ı vˇedˇe pot´ızˇ e je poznat a odstranit. C´ • 31 Jeˇz´ısˇ chtˇel rozvinout novou nauku – dosaˇzen´ı sp´asy skrze l´asku, obˇet’ a v´ıru – kterou vˇsak musel cˇ a´ steˇcnˇe halit do ˚ a nov´e pojmy zav´adˇel s pomoc´ı tradiˇcn´ıho judaismu. Velmi se snaˇzil, aby pl´asˇ t´ıku reformy v´ıry star´e. K´azal zˇ idum na svou stranu strhl ortodoxn´ı zˇ idy, ovˇsem aniˇz by pˇristoupil na kompromis ve vˇeci sv´eho univerzalismu. Zaveden´e c´ırkvi se postavil v jej´ım vlastn´ım h´ajemstv´ı, pˇriˇcemˇz z´arovenˇ bral pod sv´a kˇr´ıdla vˇsechny ty, kdo st´ali mimo hlavn´ı sf´eru spoleˇcnosti; t´ım bylo tak´e d´ano, zˇ e jednak musel pokraˇcovat v procesu separace od Chr´amu a Z´akona, jednak se musel snaˇzit vyhnout se obvinˇen´ı z rouh´an´ı. • 32 Mnoz´ı – a nebyli to jen jeho nepˇra´ tel´e – (. . .) [Jeˇz´ısˇ i] mˇeli za zl´e, zˇ e odm´ıtl vyslovnˇ e a jednoznaˇcnˇe ozˇrejmit sv´e n´aroky. ´ ˚ nikdy plnˇe neduvˇ ˚ erˇ oval, naopak nˇekteˇr´ı z nich cˇ as od cˇ asu chovali vuˇ ˚ ci cel´emu podniku sm´ısˇ en´e Svym ´ stoupencum pocity. Do cˇ eho se to jen zapletli? Existuje n´aznak, zˇ e Jid´asˇ ova zrada nebyla motivov´ana ani tak hrabivost´ı – coˇz je ze strany apoˇstolu˚ pohodln´a, leˇc nepˇresvˇedˇciv´a pomluva – nybrˇ ´ z sp´ısˇ e sˇ okem plynouc´ım z n´ahl´eho strachu, zˇ e snad slouˇz´ı nepˇr´ıteli v´ıry. • 38 Pavel byl prvn´ı a nejvyznamnˇ ejˇs´ı osobnost´ı kˇrest’anstv´ı; vˇzdyt’byl tak´e osobou nejspornˇejˇs´ı a nejˇcastˇeji mylnˇe vykl´ada´ ˇ an, zˇ e kˇrest’anstv´ı vymyslel“; nav´ıc – nebo m´ısto toho – ho mnoz´ı vin´ı, zˇ e Kristovo uˇcen´ı nou. Nˇekdy je obvinov´ ” pˇrekroutil a vehnal ho zpˇet do zˇ idovsk´eho prostˇred´ı. Pˇresnˇe na to si stˇezˇ oval i Nietzsche, pro kter´eho byl Pavel ˇ vˇecˇ nym par excellence“ – Pavel je ztˇelesnˇen´ım cˇ lovˇeka, jenˇz je naprostym ´ Zidem ´ opakem Jeˇz´ısˇ e, nositele dobrych ´ ” ” zvˇest´ı; je g´eniem nen´avisti, vize z´asˇ ti i jej´ı bezohledn´e logiky. Co vˇse jen tento jejich zloˇcinny´ evangelista neobˇetoval ˚ jenˇz zemˇrel pro naˇse sv´e nen´avisti! Hlavnˇe a pˇredevˇs´ım obˇetoval sv´eho spasitele, ukˇriˇzoval ho na kˇr´ızˇ i. (. . .) Buh, hˇr´ıchy; vykoupen´ı v´ırou; posmrtn´e vzkˇr´ısˇ en´ı – vˇsechny tyto vˇeci jsou jen falzifik´aty skuteˇcn´eho kˇrest’anstv´ı, a toho morbidn´ıho bl´azna za nˇe mus´ıme volat k odpovˇednosti.“[.] ˚ ´ ´ Tento zpusob veden´ı utoku proti kˇrest’anstv´ı je velmi obl´ıbeny. proti kˇrest’anstv´ı jako ´ Je skuteˇcnost´ı, zˇ e front´aln´ı utok ´ celku je obvykle utokem na to, co je povaˇzov´ano za pavlovsky´ element. Tak Alfred Rosenberg a naciˇstiˇct´ı antikˇrest’anˇst´ı propagandist´e se v prv´e rˇ adˇe soustˇred’ovali na d’´abelsk´eho rabiho Pavla“. Pravda je ale jin´a: Pavel kˇrest’anstv´ı ani ” nevymyslel, ani nepˇrekroutil – naopak ho zachr´anil pˇred z´anikem. ˚ teologicky´ syst´em a kdo porozuPavel byl prvn´ım stoprocentn´ım kˇrest’anem: byl prvn´ım, kdo plnˇe pochopil Jeˇz´ısˇ uv ˇ mˇel jak velikosti zmˇen, kter´e ztˇelesnoval, tak i definitivnosti roztrˇzky se z´akonem judaismu. • 39 ˚ i jin´e opr´avnˇen´ı neˇz jen pokyn Boˇz´ı. Poch´azel z Tarsu, oznaˇcovan´eho Pavel (. . .) mˇel pro svou misii k jinovˇercum jako maloasijsk´e Ath´eny“, ktery´ byl obchodn´ım stˇrediskem a centrem vˇsech kultu˚ vˇsech moˇznych ´ druhu˚ – gnos” tickych, exotickych, vychodn´ ıch i stoickych. Tarsus byl ohniskem synkretismu, kulturn´ı a n´aboˇzenskou kˇriˇzovatkou. ´ ´ ´ ´
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
4
Byl mˇestem, pro kter´e byla podivn´a a vystˇ ´ redn´ı n´aboˇzensk´e proces´ı v jeho ulic´ıch a v hel´enistick´em duchu veden´e ˚ debaty uvnitˇr domu˚ vˇec´ı zcela bˇezˇ nou. Vyslednic´ ı t´eto ruznosti byla Pavlova osobnost; d´ıky n´ı na nˇeho lze pohl´ızˇ et ´ jako na hel´enistu cˇ i rab´ına, mystika cˇ i chiliastu, cˇ i dokonce i jako na gnostika. Pro roli apoˇstola univerzalismu mˇel dobr´e pˇredpoklady (. . .). • 39 ˚ kter´e jsou srozumiteln´e (. . .) Pavel shledal, zˇ e podstatu Jeˇz´ısˇ ovy nauky nedok´azˇ e vysvˇetlit bez uˇzit´ı pojmu˚ a term´ınu, lidem vychovanym ´ v rˇ ecko-ˇr´ımsk´em svˇetˇe. Jeˇz´ısˇ sv´e umuˇcen´ı pˇredv´ıdal, ale nevysvˇetlil je. Pavel je vysvˇetlit musel, ˇ u, ˚ ˚ a to rˇ ecky mluv´ıc´ım a rˇ ecky mysl´ıc´ım posluchaˇcum. Akt spasen´ı musel m´ıt sˇ irˇs´ı dosah neˇz pouhy´ mesianismus Zid ˇ um ˚ pˇripadal pˇr´ıliˇs omezeny´ a podm´ınˇeny´ dobovˇe i geograficky. Co j´ım bylo do nˇejak´e Judeje? Pavel zjistil, zˇ e ktery´ Rek ˇ ˇ byt vysvˇetlit, proˇc byl Jeˇz´ısˇ Zid, nen´ı lehk´e; o vysvˇetlen´ı, proˇc Zid ´ musel, uˇz ani nemluvˇe. Okolnosti, kter´e vedly k jeho ukˇriˇzov´an´ı, t´ım pozbyvaj´ a Pavel je proto vynech´av´a. Historickou postavu Jeˇz´ısˇ e jednoduˇse ztotoˇznil ´ ı na vyznamu ´ s preexistentn´ım Synem Boˇz´ım; jeho ukˇriˇzov´an´ı pak vykl´ad´a jako boˇzsky´ cˇ in kosmick´eho vyznamu, vedouc´ı ke sp´ase. ´ Samozˇrejmˇe muselo doj´ıt k tomu, zˇ e cˇ ´ım v´ıce Pavel v tomto duchu k´azal, t´ım mu bylo jasnˇejˇs´ı, zˇ e jeho pohel´enˇstˇen´e kˇrest’anstv´ı je pravdˇe, jak on ji ch´apal, bliˇzsˇ´ı, neˇz meze, kterymi ji spout´avala omezuj´ıc´ı vize kˇrest’anstv´ı zˇ idovsk´eho – ´ ˚ pokud ho ovˇsem bylo vubec moˇzn´e nazyvat kˇrest’anstv´ım. Hel´enisticky´ svˇet byl schopen pˇrijmout Jeˇz´ısˇ e jako boˇzstvo, ´ avˇsak v ch´ap´an´ı judaismu byl mezi Bohem a cˇ lovˇekem nekoneˇcny´ rozd´ıl. • 40 ˇ (. . .) Pavel, Zid, jehoˇz rodnou rˇ eˇc´ı byla aramejˇstina a ktery´ jedineˇcnˇe ovl´adal rˇ eˇctinu, se s´am stal cˇ a´ st´ı hel´enistick´eho kulturn´ıho soukol´ı, cˇ ´ımˇz zˇ idovsky´ monoteismus zpˇr´ıstupnil cel´emu svˇetu. • 41 ˇ ˚ nˇemu tak (. . .) nikdo z lid´ı nebyl schopen bezvyhradnˇ e naplnovat vˇsech 613 (. . .) z´akazu˚ a pˇrik´az´an´ı [Z´akona]; kvuli ´ byli vˇsichni hˇr´ısˇ n´ıky. V jist´em smyslu byl pˇr´ımym ´ podnˇetem ke hˇr´ıchu. • 44 ˇ ımu a ztr´acela ˇ Bˇehem sˇ edes´atych se s´ıl´ıc´ım odbojem proti R´ ´ let se jeruzal´emsk´a c´ırkev postupnˇe st´ale v´ıce ztotoˇznovala ˚ vyznam ˚ tak svuj pro kˇrest’anstv´ı i zbytky univerzalismu. Ve mˇestech narustal n´aboˇzensky´ terorismus, po venkovskych ´ ´ ´ Masov´e pruvody, ˚ oblastech se potulovali z´eloti. konan´e o velkych ´ sv´atc´ıch, se staly pˇr´ıleˇzitost´ı pro nenad´al´e vraˇzdy, jeˇz vyvol´avaly nepokoje a brut´aln´ı odplatu. Z´akon i rˇ a´ d se rozpadly; a vina za hospod´arˇ sk´e probl´emy, jeˇz n´asledovaly, ˇ ımanu. ˇ ımu a kolaborantsk´e knˇezˇ sk´e aristokracii, a podpo˚ V Jeruzal´emˇe sa zoufaly´ dav obr´atil proti R´ padla na hlavy R´ ˚ e divotvurce, ˚ rˇ il ruzn´ patriotick´e bandity a sekt´arˇ e. Posledn´ı povst´an´ı a jeho potlaˇcen´ı, kter´e trvaly cˇ tyˇri roky, kladly ˇ ımanu. ˚ na vojensk´e a hospod´arˇ sk´e zdroje imp´eria nesm´ırn´e n´aroky, cˇ emuˇz odpov´ıdala i n´asledn´a pomstychtivost R´ ˇ ´ (. . .) Chr´am byl zniˇcen a judaismus se od t´e doby stal n´aboˇzenstv´ım talmudu. Zidovsk y´ n´arod se z tohoto uderu nikdy nevzpamatoval, byt’ jeho definitivn´ı rozptylen´ ´ ı probˇehlo aˇz v n´asleduj´ıc´ım stolet´ı, kdy byl Jeruzal´em srovn´an se zem´ı ˇ a pˇrestavˇen do podoby rˇ´ımsk´eho koloni´aln´ıho mˇesta. Zidovsko-kˇ rest’ansk´a komunita byla rozptylena a vˇetˇsina jej´ıch ´ ˚ u˚ nepochybnˇe zabita. Ti, kdo pˇreˇzili, uprchli do Mal´e Asie, na vychod vudc a do Egypta – zejm´ena do Alexandrie. ´ ˇ ıma; teologick´e vakuum, kter´e zbylo po z´aniku c´ırkve jeruzal´emsk´e, bylo Centrum kˇrest’anstv´ı se tak pˇresunulo do R´ zaplnˇeno syst´emem pavlovskym. ´ • 49 ´ ı. Ranˇe kˇrest’ansk´e spisy vznikali Zachov´an´ı pr´ace starovˇek´eho autora si vyˇzadovalo vˇedom´eho a dlouhodob´eho usil´ ve velice omezen´em poˇctu; nav´ıc byly ps´any na papyru, ktery´ snadno a rychle podl´eh´a zk´aze. Kdyby nebyly neust´ale opakovanˇe pˇrepisov´any, nepˇreˇzil by ani jeden. Potˇreba cenzury prakticky neexistovala; vyjimkou byl jen pˇr´ıpad, kdy ´ si nˇejaky´ arcikac´ırˇ uchoval stoupence, kteˇr´ı po rˇ adu po sobˇe jdouc´ıch generac´ı jeho d´ılo udrˇzovali pˇri zˇ ivotˇe. • 49 ´ uv ˚ spor s Tertulli´anem n´am snad poprv´e skyt´ Markion ´ a asponˇ letmy´ pohled na dva z´akladn´ı kˇrest’ansk´e typy: racion´aln´ıho optimistu, jenˇz vˇerˇ´ı, zˇ e princip l´asky je dostateˇcny, ´ nebot’ cˇ lovˇek m´a bytostnou touhu konat dobro, a pesimistu, ´ esˇ n´e kˇrest’anstv´ı je ktery´ je pˇresvˇedˇcen o bytostn´e zkaˇzenosti lidskych ´ tvoru˚ a o potˇrebe mechanismu zatracen´ı. Uspˇ ˚ ych ve sv´e podstat´e seskupen´ım ruzn ´ n´azoru˚ a duchovn´ıch pˇredstav: potˇrebuje obs´ahnout oba typy, a to i za cenu, zˇ e vyvolaj´ı urˇcity´ konflikt cˇ i tˇrenice. • 52 ˚ n´am skyt´ ˚ Pˇr´ıpad Tertulli´anuv jedineˇcny´ pohled na pochody prob´ıhaj´ıc´ı v ran´e c´ırkvi. ´ a drahocenny, ´ jistym ´ zpusobem ´ Vid´ıme, jak se velky´ kˇrest’ansky´ diplomat, muˇz bezuhonn´ e poˇcestnosti a planouc´ı v´ıry, obrac´ı k herezi. Tento jeho ˚ j´ımˇz tak krok dokonale rozvrac´ı vypady pravovˇern´e c´ırkve proti mor´alce a veˇrejn´emu vystupov´an´ı montanistu, ´ rozhodnˇe vtisk´av´a punc etick´eho uzn´an´ı. Montanist´e byli zcela zjevnˇe upˇr´ımn´ı, bohabojn´ı a pravdˇepodobnˇe pokorn´ı
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
5
a zdrˇzenliv´ı lid´e. Skuteˇcnost, zˇ e tohle v´ıme, je d´ana pouhou n´ahodou, nebo sp´ısˇ e vˇedomym ´ rozhodnut´ım pravovˇernych ´ autorit zachovat Tertulli´ana jako osobnost i jako teologa nedotˇcen´eho. Za norm´aln´ıch okolnost´ı by ho nechali ˚ Tertulli´an byl ale nejen prvn´ım, nybrˇ upadnout v zapomnˇen´ı, nebo by pˇreˇzil jen v podobˇe zkarikovanych ´ zlomku. ´ z ˚ jeho rozmˇern´e d´ılo je velevyznamn i jedn´ım z nejvyznaˇ cnˇejˇs´ıch latinskych ym ´ ´ teologu; ´ ´ stvrzen´ım kˇrest’ansk´e v´ıry. Jeho ˚ cˇ etba byla vzruˇsuj´ıc´ı jiˇz tehdy a takovou vlastnˇe zustala dodnes. Tertulli´an byl zkr´atka pˇr´ıliˇs cenny, ´ neˇz aby bylo moˇzn´e ho obˇetovat na olt´arˇ pravovˇern´e jednoty. Jeho umˇen´ı ho – prv´eho protestanta – zachr´anilo. C´ırkev jeho pr´ace – ˚ cˇ i asponˇ jejich velkou cˇ a´ st – nikdy nepˇrestala pˇrepisovat a uˇz´ıvat, cˇ ´ım bezdˇecˇ nˇe stvrzuje poctivost v´ıry montanistu. • 57 (. . .) evangelium Janovo, jeˇz bylo hojnˇe uˇz´ıv´ano montanisty a jinymi heretiky – a jeˇz bylo sv´eho cˇ asu nepochybnˇe ´ adeptem na vylouˇcen´ı [z k´anonu] – bylo zachr´anˇeno tak, zˇ e jeho pˇredpokl´adan´emu autorovi byly pˇrisouzeny tˇri epiˇstoly, proti n´ımˇz nebylo moˇzn´e cokoli nam´ıtat. Mezi navz´ajem si konkuruj´ıc´ımi stˇredisky kˇrest’anstv´ı – a ve st´ale ´ echem vˇetˇs´ı m´ırˇ e mezi Vychodem a Z´apadem – panovalo ovzduˇs´ı neust´al´eho handlov´an´ı. Tak tˇreba Z´apad sice s uspˇ ´ trval na vyˇrazen´ı mnoha spisu˚ alexandrijskych, nicm´enˇe nezdaˇrilo se mu podsunout Vychodu nˇekolik vyznamn ych ´ ´ ´ ´ ˇ u˚ stavˇela skepticky rˇ´ımskych prac´ı z poˇca´ tku druh´eho stolet´ı. V pˇr´ıpadˇe Zjeven´ı Janova, k nˇemuˇz se vˇetˇsina Rek ´ ˇ um, ˚ dokonce jeˇstˇe v osm´em stolet´ı a nˇekteˇr´ı je nikdy nepˇrijali, t´emˇerˇ selhal. List Zid jak bylo vˇetˇsinˇe prvn´ıch Otcu˚ zn´amo, nepoch´azel z pera Pavlova; byl vylouˇcen z Muratoriho zlomku a odm´ıtnout jak Tertulli´anem, tak vlastnˇe vˇsemi ze Z´apadu. Prvn´ı vyznamnou osobou z latinsk´eho prostˇred´ı, kter´a ho pˇrijala za kanonicky, ´ ´ byl v polovinˇe cˇ tvrt´eho stolet´ı Hilarius, biskup z Poitiers. Na Vychodˇ e byl ale obl´ıbeny, ´ ´ takˇze roku 419 se na synodˇe v Kart´agu doˇckal ˚ v dusledku vz´ajemn´e dohody obou stran zaˇrazen´ı do spisu˚ pavlovskych ejˇs´ı ´ – tˇrebaˇze v´ıme, zˇ e Augustin, nejvyznamnˇ ´ pˇredstavitel c´ırkve tehdejˇs´ı doby, si byl zcela jist, zˇ e Pavel tento list nenapsal. • 57 Postavou, ktor´a mˇela pˇri vyvoji k´anonu rozhoduj´ıc´ı vyznam, byl – obecnˇe vzato – Eusebios, jehoˇz c´ılem bylo propojit ´ ´ skuteˇcn´e uˇcen´ı a strukturu c´ırkve s tradic´ı, o n´ızˇ pojedn´avaly p´ısemn´e zdroje, tak tˇesnˇe, jak jen to bylo moˇzn´e; po jeho smrti byly za kanonick´e pˇrijaty i ty spisy, kter´e sice on s´am povaˇzoval za pochybn´e, leˇc kter´e byly nˇejakym ´ ˚ zpusobem uˇziteˇcn´e. Cely´ proces byl v podstatˇe dovrˇsen roku 367, kdy.Athanasios ve sv´em Velikonoˇcn´ım listu uvedl soupis kanonizovanych ´ prac´ı. Tou dobou jiˇz Novy´ z´akon, ktery´ dos´ahl zhruba t´e podoby, v jak´e ho zn´ame, ve funkci hlavn´ıho instrumentu uˇcen´ı c´ırkve v pˇrev´azˇ n´e vˇetˇsinˇe nahradil star´e zˇ idovsk´e svat´e texty. • 59 Charakter, kter´eho c´ırkev – nebo radˇeji rˇ eknˇeme postupnˇe v´ıtˇez´ıc´ı trend v jej´ım r´amci – nabyvala, byl empiricky´ ´ ´ i Tertulli´an, a sˇ iroce zamˇerˇ eny´ a jevil sklon odm´ıtat jednostrann´e ideologick´e vyklady. Tak ultrapavlovec Markion ´ ˚ shledali, zˇ e se ocitli mimo hlavn´ı proud. Tato politika se vyplatila, byt’ za cenu obˇetov´an´ı obr´ance charismatiku, ˚ Jej´ım praktickym ˚ nˇekterych cnych bylo, zˇ e c´ırkev, jeˇz fungovala na principu spoleˇcn´eho ´ vyjimeˇ ´ ´ talentu. ´ dusledkem ´ ciˇstˇem pro velice sˇ irok´e spektrum n´azoru. ˚ zdrav´eho rozumu, byla utoˇ • 63 ˇ ım profitoval nejen z apoˇstolu, ˚ kteˇr´ı zaloˇzili m´ıstn´ı c´ırkev, ale i z vazeb, kterymi R´ disponoval jako hlavn´ı mˇesto ´ imp´eria: byl mˇerˇ´ıtkem standardu v´ıry, ritu´alu, organizace, pˇresnosti textu˚ i kˇrest’anskych ´ obˇradu˚ obecnˇe. Byl prvn´ı kˇrest’anskou c´ırkv´ı, kter´a se vypoˇra´ dala s minoritn´ımi trendy a kter´a svˇetu uk´azala homogenn´ı, soudrˇznou tv´arˇ . ˇ ım s c´ılem napomoci v´ıtˇezstv´ı pravovˇern´eho“ – tedy rˇ´ımsk´eho – prvku sˇ t’oural Bylo tedy jen pˇrirozen´e, zˇ e se R´ ” v z´aleˇzitostech jinych ´ c´ırkv´ı. • 63 Z nepochybnˇe pozdˇejˇs´ıho popisu Eusebiova, ktory´ n´as zpravuje, jak c´ısaˇr Konstantin uˇz´ıval penˇez k podpoˇre kˇrest’an˚ zeme odvodit celou sˇ k´alu moˇznost´ı, jak s´ıla penˇez ovlivnovala ˇ stv´ı, muˇ vyvoj n´aboˇzenstv´ı. Penˇez bylo uˇz´ıv´ano napˇr´ı´ klad k vyplacen´ı pˇredn´ıch kˇrest’anskych ´ uˇcitelu˚ ze st´atn´ıch vˇeznic; k vykoupen´ı cennych ´ lid´ı, kteˇr´ı byli posl´ani do ˚ k vystavbˇ sardinskych e obc´ı sest´avaj´ıc´ıch z osvobozenych ´ dolu; ´ ´ otroku˚ a chudiny; k podpoˇre soci´aln´ıch sluˇzeb a skl´a˚ d´an´ı soudn´ıch jistin; cˇ i dokonce k podpl´acen´ı soudcu. • 64 C´ırkev jako celek po cel´e obdob´ı [do roku 250 n.l.] bojovala o hol´e pˇreˇzit´ı; v r´amci tohoto boje se vˇsak odehr´aval nepˇretrˇzity´ a mnohostranny´ stˇret mezi konkurenˇcn´ımi filozofiemi a syst´emy. Prvn´ı takov´a bitva se stala nevyhnutel˚ nou ve chv´ıli, kdy kˇrest’anstv´ı odm´ıtlo zustat pouhym ´ kultem a vzneslo n´arok byt ´ n´aboˇzenstv´ım univerz´aln´ım. Druh´a ˚ pak byla odrazem zˇrejm´e touhy jeho zakladatele ustavit n´aboˇzenstv´ı, jeˇz bude vynikat jak svou ruznost´ ı, tak i univerzalismem; n´aboˇzenstv´ı, kter´e bude vˇsem vˇs´ım“. ” • 64
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
6
´ C´ırkev nejen pˇreˇzila, ale nav´ıc i postupnˇe, neochvˇejnˇe a na velk´em uzemn´ ım prostoru pronikala do vˇsech spoleˇcen˚ bud’ vyhybala, skych nebo je vstˇreb´avala; postupovala d´ıky kompromisu, rozv´ıje´ vrstev d´ıky tomu, zˇ e se extr´emum ´ n´ım jemn´eho a uhlazen´eho vystupov´an´ı a utv´arˇ en´ım struktur svˇetsk´eho typu, kter´e chr´anili jej´ı jednotu a spravovaly ˚ jej´ı z´aleˇzitosti. Dusledkem toho byla ztr´ata duchovn´ıho r´azu neboli – jak by to vyj´adˇril Pavel – svobody. Na stranˇe zisku˚ vˇsak naopak pˇribyla stabilita a kolektivn´ı s´ıla. Ke konci tˇret´ıho stolet´ı bylo kˇrest’anstv´ı schopno se postavit ´ a vzepˇr´ıt nejmocnˇejˇs´ımu utvaru starovˇekych ´ dˇejin – rˇ´ımsk´emu imp´eriu. • 65 ˚ kter´e mˇely Konstantin s´am podle vˇseho patˇril ke kultu uct´ıvaˇcu˚ slunce, coˇz byl jeden z nˇekolika pohanskych ´ kultu, stejn´e obˇrady a ritu´aly jako kˇrest’an´e. Tak tˇreba stoupenci bohynˇe Isis uct´ıvali madonu, jeˇz chov´a na kl´ınˇe sv´e svat´e d´ıtˇe; ˚ kult Attida a Kybel´e slavil den krve a pustu, po nˇemˇz n´asledovala slavnost vzkˇr´ısˇ en´ı, den radosti, konan´a 25. bˇrezna; ˚ ˚ jedli posvˇecen´e j´ıdlo. Konstantin byl t´emˇerˇ elit´arˇ sˇ t´ı mithraist´e, k nimˇz se hl´asilo mnoho vyˇssˇ´ıch arm´adn´ıch dustojn´ ıku, jistˇe mithraistou. Jeho triumf´aln´ı oblouk, ktery´ byl postaven po jeho obr´acen´ı“, je svˇedectv´ım o existenci sluneˇcn´ıho ” boˇzstva, Nepˇremoˇziteln´eho Slunce“. Mnoz´ı kˇrest’an´e mezi t´ımto kultem a svym ´ vlastn´ım ani pˇr´ıliˇs nerozliˇsovali. ” ˇ ˚ koˇca´ r zˇ ene oblohou“; bohosluˇzby dˇelali v nedˇeli (tj. v den Slunce), na kolena klekali Zminovali se o Kristu, ktery´ svuj ” tv´arˇ´ı k vychodu, a slavnost narozen´ı P´anˇe slavili 25. prosince, pˇri zrodu slunce za zimn´ıho slunovratu. ´ • 67 Je moˇzn´e, zˇ e Konstantin se jako cˇ lovˇek marnivy´ a povˇerˇcivy´ pˇrimkl ke kˇrest’anstv´ı jen proto, zˇ e takovy´ krok odpov´ıdal ˚ a rostouc´ı megalom´anii. Jeho reˇzim mˇel c´esaropapisticky´ n´adech. Mnoh´e z jeho pl´anu, ˚ kter´e jeho osobn´ım z´ajmum ´ redn´ıky. Role, kterou si osoboval s c´ırkv´ı mˇel, svˇedˇc´ı o tom, zˇ e chtˇel m´ıt c´ırkev st´atn´ı, jej´ızˇ duchovn´ı by byli st´atn´ımi uˇ ´ s´am pro sebe, nebyla aˇz tak uplnˇ e vzd´alena od pˇredstavy pohansk´eho c´ısaˇre-Boha – jak o tom svˇedˇc´ı jeho kolos´aln´ı ˇ busty a sochy, kter´e rozesel po cel´em imp´eriu – byt’ on s´am upˇrednostnoval myˇslenku spojen´ı pravomoc´ı kr´alovskych ´ a knˇezˇ skych. ´ • 68 ´ Zpravidla se kˇrest’an´e, stejnˇe jako zˇ id´e, tˇesˇ ili upln´ e svobodˇe prost´e jak´ehokoli pˇren´asledov´an´ı. Pˇredstava, zˇ e zˇ ili a vykon´avali sv´e poboˇznosti v podzem´ı, je naprostym ´ omylem, ktery´ vzeˇsel ze jm´ena (Catacombus) jednoho z jejich ˚ Mˇeli vlastn´ı kostely, stejnˇe jako zˇ id´e mˇeli vlastn´ı synagogy. Se svou v´ırou nedˇelali zˇ a´ dn´e tajnosti. prvn´ıch hˇrbitovu. Tertulli´an n´am sdˇeluje, zˇ e jiˇz od sam´eho poˇca´ tku ji d´avali veˇrejnˇe najevo: Pˇri kaˇzd´em kroku a pohybu, pokaˇzd´e, ” kdyˇz pˇrich´az´ıme cˇ i odch´az´ıme, kdyˇz obl´ek´ame odˇev cˇ i nazouv´ame stˇrev´ıce, pˇri koupeli, rozsvˇecov´an´ı lamp, kdyˇz sed´ıme u stolu, na pohovce, na sed´atku, pˇri vˇecech bˇezˇ nych, kaˇzdodenn´ıch cˇ innostech, dˇel´ame pˇres cˇ elo znamen´ı ´ ´ castnili cˇ a´ sti kˇrest’ansk´e kˇr´ızˇ e.“[.] Nikdo se podle vˇseho nesnaˇzil sv´e pˇresvˇedˇcen´ı tajit; ciz´ı lid´e byli vyzyv´ ´ ani, aby se zuˇ bohosluˇzby a aby se sami pouˇcili o jejich v´ırˇ e. ˚ panovaly i znaˇcn´e pˇredsudky; sˇ lo o jistou formu antisemitismu, kter´a Jiˇz od zaˇca´ tku vˇsak ve vztahu ke kˇrest’anum pˇretrv´avala dokonce i pot´e, co se rˇ´ımˇst´ı konformist´e nauˇcili mezi kˇrest’any a zˇ idy rozliˇsovat. Tak napˇr´ıklad jeden protikˇrest’ansky zamˇerˇ eny´ autor je kolem roku 180 nazyv´ ´ a lidmi, jimˇz se naprosto nedost´av´a vˇedˇen´ı, nevzdˇelanymi ´ ” ˚ ery nehodnych a neobratnymi i v tom nejpodˇradnˇejˇs´ım umˇen´ı“. Oznaˇcuje je za tlupu duvˇ a z´akonem sˇ tvanych ´ ´ ´ ” ˚ vzeˇslych zoufalcu“, ´ z t´e nejhlubˇs´ı spodiny spoleˇcnosti“, za nevˇedom´e muˇze a lehkovˇern´e zˇ eny“. Pˇri jejich noˇcn´ıch ” ” ” shrom´azˇ dˇen´ıch, slavnostn´ıch hostin´ach a barbarskych ´ j´ıdlech nen´ı poutem, jeˇz je poj´ı, posv´atny´ obˇrad, nybrˇ ´ z zloˇcin“. ´ Jsou tajnym ı (. . .)[,] ´ klanem, jenˇz cˇ ´ıh´a v temnot´ach a stran´ı se svˇetla, mlˇc´ıc´ım na veˇrejnosti a sˇ epotaj´ıc´ım v ustran´ ” jehoˇz zloˇcinn´e zvyky se sˇ´ırˇ´ı den po dni. Tito spiklenci mus´ı byt ´ jednou provˇzdy zniˇceni a prokleti.“[.] Kˇrest’an´e se ˚ eho podezˇr´ıv´an´ı a obˇet’mi divokych v t´eto atmosf´erˇ e pln´e nevˇedomosti a pˇredsudku˚ stali objekty ruzn´ ´ povˇest´ı. T´ım, zˇ e ˚ odm´ıtali vzd´avat boˇzsk´e pocty c´ısaˇri, se kˇrest’an´e automaticky ocitali mimo z´akon. Za slabych ´ a zranitelnych ´ vl´adcu, ´ ech jako byli Caligula, Nero cˇ i Domiti´an, se z nich stali obˇetn´ı ber´anci, na jejichˇz hlavy byl svalov´an kaˇzdy´ neuspˇ a kaˇzd´a katastrofa. Tertulli´an tento fakt vykresluje slovy: Kdyˇz Tibera stoupne k hradb´am, kdyˇz vody Nilu nezavlaˇz´ı ” pole, jestliˇze se nebesa nepohnou, cˇ i naopak zemˇe ano, nastane-li hlad cˇ i pˇrijde-li mor, vˇsichni hned kˇriˇc´ı – Kˇrest’any ’ ˚ lvum!‘[.]“[.] Pˇredsudky byly mnohem silnˇejˇs´ı ve stˇredn´ım a z´apadn´ım Stˇredomoˇr´ı neˇz na vychodˇ e; urˇcit´e zvˇesti vˇsak ´ bˇezˇ nˇe kolovaly vˇsude. Nauka o sv´atosti olt´arˇ n´ı, pri n´ızˇ je poj´ıd´ano tˇelo“ a kˇrev“, byla ch´ap´ana tak, zˇ e se za n´ı skryv´ ´ a ” ” ˇ kanibalismus. Spatnˇ e pochopeno bylo i pol´ıben´ı pokoje“, vykon´avan´e pˇri nedˇeln´ıch bohosluˇzb´ach. ” • 69 ˚ ˚ proˇc se kˇrest’anstv´ı vˇsemoˇznˇe snaˇzilo o dosaˇzen´ı jednoty a proˇc tak bojovalo proti kac´ırˇ stv´ı, bylo, zˇ e Jedn´ım z duvod u, neortodoxn´ı praktiky mˇely sklon pˇritahovat vˇetˇs´ı pozornost a vyvol´avat tak nepˇra´ telstv´ı. (. . .) Jestliˇze jednou z pˇr´ıcˇ in, proˇc c´ırkev takov´e lidi oznaˇcovala za kac´ırˇ e, byl jej´ı strach, zˇ e na sebe pˇrivol´a perzekuci, pak stejnˇe tak i st´at jevil sklon ˚ ˇ soustˇred’ovat sv´e rˇ a´ dˇen´ı na nepˇrizpusobiv´ e elementy z rˇ ad kˇrest’anu˚ a t´ım posilnovat ortodoxn´ı vlivy v c´ırkvi. • 71
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
7
St´at cˇ i soukrom´e z´ajmov´e skupiny prosazovaly sv´e kandid´aty bez ohledu na jejich postaven´ı na kl´ıcˇ ov´e c´ırkevn´ı ˚ ymi posty zcela bˇezˇ nˇe. Svaty´ Ambroˇz byl pokˇrtˇen, proˇsel ruzn klerik´aln´ımi posty a nakonec byl vysvˇecen na biskupa ´ mil´ansk´eho – a to vˇse stihl za pouhych ´ osm dn´ı. • 87 Skuteˇcn´a obt´ızˇ cel´eho probl´emu (. . .) spoˇc´ıvala v tom, zˇ e neskytal ´ dostatek prostoru pro zaujet´ı stˇredov´e pozice. • 93 ˇ ımsk´e poKaˇzd´e n´aboˇzenstv´ı m´a sklon byt ´ kombinac´ı intelektu´aln´ıho teoretizov´an´ı elity a lidov´e v´ıry (ˇci povˇery). R´ ˚ ´ echu, nebot’ intelektu´aln´ı elita hanstv´ı netvoˇrilo logicky´ celek, coˇz ho v koneˇcn´em dusledku pˇredurˇcovalo k neuspˇ ˚ nemohla jeho teoretick´e oduvodnˇ en´ı pˇren´est na masy; pˇr´ıcˇ ina, proˇc v tomto selhala, tkvˇela v tom, zˇ e v praxi nebyla schopna sd´ılet tyt´ezˇ n´azory a tot´ezˇ pˇresvˇedˇcen´ı jako masy. Ciceronova obrana bohu˚ byla obranou skeptika, muˇze ´ redn´ı mystick´a znal´eho svˇeta a politick´eho konzervativce; pro lidi z ulice nic neznamenala. Vzkˇr´ısˇ en´ı Kristovo, tato ustˇ a z´azraˇcn´a v´ıra kˇrest’anstv´ı, mohlo byt d´ıky Origen´ d´ıky svat´emu Pavlovi pˇredloˇzeno lidem vysoce kultivovanym; ´ ovi ho pak bylo moˇzno vetknout v komplexn´ı filozoficky´ syst´em, cˇ ´ımˇz se stalo souˇca´ st´ı bˇezˇ n´e intelektu´aln´ı vybavy ´ horn´ıch vrstev. Kˇrest’anˇst´ı intelektu´alov´e, kteˇr´ı vych´azeli z t´ehoˇz z´akladu v´ıry jako masy, tak v n´avaznosti na to mohli pˇren´asˇ et sv´e formulace do niˇzsˇ´ıch pater spoleˇcnosti. • 95 Slabost pohanstv´ı (. . .) spoˇc´ıvala v jeho z´avislosti na vnˇejˇs´ım projevu (. . .). • 98 Damasova argumentace znˇela takto: pokud se kˇrest’anstv´ı m´a st´at univerz´aln´ı v´ırou, jak jeho zakl´adatel zjevnˇe zamyˇ ´ s˚ lel, nemus´ı se do jist´e m´ıry nutnˇe ztotoˇznit se svˇetem? A nen´ı spr´avn´e takto konat dustojnˇ e a s eleganc´ı? Proto tak´e ´ ı a penˇez, aby kˇrest’anstv´ı propojil s imperi´aln´ı kulturou. Damasus vynaloˇzil hodnˇe usil´ • 102 ´ Ke sv´emu biskupsk´emu ukolu [Ambroˇz] pˇridal schopnosti vyborn´ eho organiz´atora a metodou pokusu a omylu vy´ vinul pastor´aln´ı teologii a c´ırkevn´ı pr´avo, kter´e skytalo odpovˇedi na vˇsechny ot´azky, jeˇz kˇrest’ansky´ zˇ ivot vyvol´aval. ´ Snad zˇ a´ dny´ muˇz nehr´al v praxi vˇetˇs´ı roli pˇri vystavbˇ e apar´atu praktick´e v´ıry, ktery´ pohlcoval Evropany po celych ´ ´ tis´ıc let, kdy kˇrest’anstv´ı tvoˇrilo pˇrirozen´e prostˇred´ı spoleˇcnosti. V podobˇe nov´e, velk´e baziliky, kterou v Mil´anˇe dokonˇcil roku 386, vznikl prototyp stˇredovˇek´e katedr´aly, kde se kaˇzdodennˇe konaly mˇse, rann´ı, veˇcern´ı a obˇcas i v jinych ´ hodin´ach poˇra´ dan´e modlitby, jakoˇz i zvl´asˇ tn´ı obˇrady slouˇz´ıc´ı k pˇripom´ınce svatych, seˇrazenych ´ ´ v pˇr´ısnˇe veden´em kalend´arˇ i. • 104 ˚ ych ˚ potuluj´ıc´ıch se po zemi, (. . .) ostatky pro (. . .) [Ambroˇze] byly nezbytnou protiv´ahou nestvurn ´ kohort zlych ´ duchu, kteˇr´ı cˇ lovˇeka pokouˇsej´ı, aby zaprodal svou budoucnost v pˇr´ısˇ t´ım svˇetˇe a kteˇr´ı mu cˇ in´ı nepˇr´ıjemny´ a nebezpeˇcny´ jiˇz zˇ ivot zde, na tomto svˇetˇe. Kromˇe svatych ´ tu vˇsak byli i dobˇr´ı andˇel´e: podle Ambroˇzova m´ınˇen´ı jich na kaˇzd´eho ˚ erˇ ivy, cˇ lovˇeka pˇripadalo devˇetadevades´at. Ambroˇz byl cˇ lovˇek povˇerˇcivy´ a bezmeznˇe duvˇ ´ a jeho pojet´ı kosmologie bylo podiv´ınsk´e a vystˇ ´ redn´ı. Rozliˇsoval mezi r´ajem a jemu nadˇrazenym ´ kr´alovstv´ım nebeskym, ´ v nˇemˇz jiˇz prodl´evali Konstantin a (. . .) Theodosius; ba dokonce pˇredpokl´adal, zˇ e existuje celkem sedm stupnˇ u˚ nebes. D´ale tu bylo podsvˇet´ı, kde lid´e cˇ ekaj´ı na posledn´ı soud, a oˇcistec, m´ısto druh´eho kˇrtu v plamenn´e vyhni, kde drahocenny´ kov, jenˇz se nal´ez´a ´ v lidsk´e duˇsi, proch´az´ı zkouˇskou, jeˇz ho m´a zbavit podˇradnych, neˇcistych ´ ´ pˇr´ımˇes´ı. Nakonec tu bylo peklo, rozdˇelen´e ˚ vˇetˇs´ı neˇz v tom pˇredchoz´ım. do tˇr´ı oblast´ı, kde v kaˇzd´em z nich byly hruzy • 104 Obchodov´an´ı [Ambroˇz] odsuzoval: podle jeho n´azoru bylo oznaˇcen´ı poctivy´ obchod spojen´ım, kter´e si navz´ajem protiˇreˇc´ı. Pokud tedy nˇejaky´ kupec se svou lod´ı ztroskotal, patˇrilo mu to, nebot’ na moˇre ho vyhnala jeho hrabivost. Netˇreba pochybovat, zˇ e kdyby Ambroˇz byval byl biskupem alexandrijskym, urˇcitˇe by se na celou vˇec d´ıval jinak. ´ ´ Protoˇze ale byl biskupem vyznamn´ e potravin´arˇ sk´e oblasti, myslel si, zˇ e nejlepˇs´ı formu majetku pˇredstavuje zdˇedˇen´a ´ ˚ puda: obdˇel´av´an´ı a kultivace zdˇedˇenych ´ pozemku˚ byly spolu se ziskem, ktery´ z nich plynul, nejen zcela legitimn´ı, ale ´ redn´ıch n´aboˇzensko-ekonomickych dokonce chv´alyhodn´e. Takto Ambroˇz zformuloval jednu z ustˇ ´ nauk stˇredovˇeku. ˚ Coˇz nen´ı zemˇedelstv´ı, tvrdil ve spisu De officis, jedinym jak vydˇelat pen´ıze, ktery´ nikoho nepohorˇsuje? ´ zpusobem, Miliony kˇrest’anu˚ s Ambroˇzem souhlasily. • 108 Jeronym ´ byl prvn´ım kˇrest’anem, o kter´em m´ame podrobn´e zpr´avy, jehoˇz v´ıra, jak ji on s´am vykl´adal, byla zcela ˚ nesluˇciteln´a s jeho skuteˇcnou pˇrirozenost´ı – a vysledkem bylo nesm´ırn´e utrpen´ı. (. . .) Jeronym trp´ıc´ıho ´ ´ je pˇredchudcem kˇrest’ansk´eho intelektu´ala, jehoˇz tˇelo je v nesmiˇriteln´em stˇretu s jeho duchem a jenˇz [za] vynucenou zdrˇzenlivost plat´ı ztr´atou lidsk´e dobroty a laskavosti.
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
8
• 110 ˇ Kdyˇz Origenes promˇenoval kˇrest’anstv´ı z teorie vykoupen´ı ve filozoficky´ syst´em, chopil se kladnych, k budoucnu ´ obr´acenych ´ str´anek v´ıry. (. . .) odm´ıtl pˇredstavu slep´eho osudu cˇ i prozˇretelnosti, nezmˇenˇen´e a nezmˇeniteln´e, rozv´ıjej´ıc´ı ˚ se a pusob´ ıc´ı po dlouh´e vˇeky, jeˇz za sebou zanech´av´a generace trp´ıc´ıho lidstva. Kˇrest’ansk´eho Boha naopak ch´apal jako ´ ı, jeˇz je nepˇretrˇzitym s´ılu, jeˇz lidstvo povzbuzuje ke zlepˇsov´an´ı, ba pˇr´ımo k hled´an´ı dokonalosti sebe sama; k usil´ ´ procesem pomal´eho, krok za krokem pokraˇcuj´ıc´ıho postupu nahoru ke svˇetlu. Stal se univerzalistou ve dvoj´ım smyslu: kˇrest’ansk´e poselstv´ı je urˇceno veˇsker´emu cˇ lovˇecˇ enstvu; vˇse bude pot´e, co se postupnˇe oˇcistilo ode vˇseho zl´eho, nakonec pojmuto velkolepou sm´ırˇ livost´ı a dobrotivost´ı Boˇz´ı. • 111 Svˇet (. . .) byl tu a cˇ ekal, kdo se ho zmocn´ı; a kˇrest’anstv´ı nebylo proti spoleˇcnosti – ono samo bylo spoleˇcnost. Jeho ˚ veˇskepovinnost´ı, v cˇ ele s vyvolenymi, bylo promˇenit, vstˇrebat a zdokonalit vˇsechna st´avaj´ıc´ı pouta lidskych ´ ´ vztahu, rou lidskou cˇ innost i instituce, a kromˇe toho uv´est do poˇra´ dku, systematicky utˇr´ıdit a povzn´est vˇsechny str´anky zˇ ivota. • 121 ´ echu – je fakt, zˇ e se neuzavˇrela v nˇejak´em konkr´etn´ım Velkou z´asluhou latinsk´e c´ırkve – a hlavn´ı pˇr´ıcˇ inou jeho uspˇ avˇsak jej´ı charakter byl n´arodnostn´ım, geografick´em, soci´aln´ım cˇ i politick´em prostˇred´ı. Nesla zn´amky sv´eho vyvoje, ´ pˇresto ryze univerzalisticky; ´ st´ale byla c´ırkv´ı svat´eho Pavla, kter´a je vˇsem vˇs´ım“. ” • 146 ˚ ehu dvaceti let sebrali ohromny´ souhrn lidsk´eho vˇedˇen´ı, ktery´ etymologicky uspoˇra´ daIsidor a jeho pomocn´ıci v prubˇ li, a do nˇehoˇz zaˇclenili d´ıla a pˇreklady Bo¨ethiovy a Cassiodorovy, jakoˇz i mnoho jin´eho. C´ılem Isidorovym ´ bylo ´ ym ˚ cˇ a´ steˇcnˇe napomoci vizigotsk cˇ a´ steˇcnˇe vzdˇelat vlastn´ı knˇeze a mnichy. T´emˇerˇ n´ahodou tak zaloˇzil civi´ kr´alum, lizaci, nebo asponˇ syst´em vzdˇel´av´an´ı. Jeho d´ılo, kter´e se na veˇrejnosti poprv´e objevilo roku 636, nejdˇr´ıve popisuje sedm svobodnych ´ umˇen´ı – gramatiku, r´etoriku, dialektiku, aritmetiku, geometrii, hudbu a astronomii – pak umˇen´ı ˚ z nich odvozen´a – l´ekaˇrstv´ı, pr´avo a chronologii – a pot´e postupuje k bibli, jej´ımu vykladu a k c´ırkevn´ım k´anonum ´ ˚ a obˇradum. Hlavn´ı cˇ a´ st se zabyv´ ´ a Bohem, pouty, kter´a ho v´azˇ ´ı k cˇ lovˇeku, vztahy cˇ lovˇeka a st´atu a anatomi´ı cˇ lovˇeka. ˚ a neˇziv´e pˇr´ırodˇe. M´ame zde pˇred sebou sumu lidsk´eho vˇedˇen´ı, v n´ızˇ se kˇrest’ansk´a Nakonec pˇristupuje ke zv´ırˇ atum n´auka i uˇcen´ı spolu s rol´ı c´ırkve ocitaj´ı v sam´em stˇredu intelektu´aln´ıho univerza a jejich z´arˇ e pˇrenik´a aˇz do jeho nejodlehlejˇs´ıch konˇcin. Isidor dovrˇsuje augustinovsku´ revoluci: c´ırkev nyn´ı poj´ım´a kaˇzdy´ aspekt spoleˇcnosti a obsahuje odpovˇedi na vˇsechny ot´azky. Isidorovy Etymologie, kter´e ve dvaceti knih´ach vydal zaragozsky´ biskup Braulio, se na Z´apadˇe staly z´akladem pro ´ veˇskerou dalˇs´ı vyuku na dalˇs´ıch osm set let. Ustanovili obsah i metodu vzdˇel´av´an´ı, a to od urovnˇ e z´akladn´ı aˇz po ´ univerzity. Vˇse, co se od t´e doby uˇcilo, nebylo jiˇz niˇc´ım v´ıc neˇz rozpracov´an´ım toho, co Isidor napsal: moˇznost, zˇ e by se stˇredovˇek´e myˇslen´ı z jeho syst´emu vymanilo, neexistovala. Tento fakt samozˇrejmˇe vych´azel z podstaty jeho ˚ tym ˚ d´ıla, kter´e vlastnˇe pˇredstavovalo jakousi z´achrannou operaci: Isidoruv e probral ´ vˇedeckych ´ pomocn´ıku˚ dukladnˇ literaturu, kter´a byla tehdy k dispozici a kter´a je dnes jiˇz d´avno beznadˇejnˇe ztracena. • 149 Mnichov´e tvrdili, zˇ e cˇ ´ım v´ıce opisu˚ se jim povede udˇelat, t´ım vˇetˇs´ı je pravdˇepodobnost, zˇ e asponˇ jeden pˇreˇzije – a mˇeli pravdu. • 154 ˚ stanovil urˇcit´e meze, v jejichˇz r´amci leˇz´ı vˇedˇen´ı, kter´e cˇ lovˇek sm´ı na (. . .) uˇcenci temn´eho stˇredovˇeku vˇerˇ ili, zˇ e Buh tomto svˇetˇe z´ıskat, aniˇz by se pˇritom z´arovenˇ dopustil hˇr´ıchu. K tomu, aby tyto meze pˇrijali, je motivoval jednak ´ strach, jednak ucta k minulosti. • 159 ˚ nahradili Lev Veliky, ´ ktery´ byl papeˇzem v letech 440 aˇz 461, n´azornˇe pˇredvedl, zˇ e Petr a Pavel, nejmocnˇejˇs´ı z apoˇstolu, ˇ ım zdˇedil, byt’ v pokˇrest’anˇcen´e podobˇe, nˇeco z nepˇremoˇzitelnosti ve funkci ochr´ancu˚ mˇesta Romula a Rema. Takto R´ c´ısaˇrsk´eho mˇesta. • 162 ´ ı oddˇelit kˇrest’anstv´ı od Ve Star´em z´akonˇe se v osobˇe Malk´ısedeka vyskytovala idea knˇeze-kr´ale. Pavel ve sv´em usil´ ´ zˇ idovsk´eho z´elotstv´ ı a uk´azat, zˇ e ani v nejmenˇs´ım nen´ı zˇ a´ dnou hrozbou pro rˇ´ımsk´e imp´erium, psal jednu pas´azˇ za druhou, kde pevnˇe prohlaˇsoval, zˇ e zaveden´a autorita je posvˇecena souhlasem Boˇz´ım: (. . .)nen´ı moci, leˇc od Boha. ” Ty, kter´e jsou, jsou zˇr´ızeny od Boha[.] Jedn´asˇ -li vˇsak sˇ patnˇe, m´asˇ se proˇc b´at, nebot’ nenese meˇc nadarmo; je Boˇz´ım ˇ 13,1; 13,4)[.] Pavlova idea vl´adce, ktery´ m´a duchovn´ı sluˇzebn´ıkem, vykonavatelem trestu nad t´ım, kdo cˇ in´ı zlo.“ (R ´ ´ ukoly, snadno zapadala – jak snad tak´e bylo jeho umyslem – do pohansk´eho obyˇceje c´ısaˇre-boha cˇ i poloboha, jenˇz
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
9
je z´arovenˇ nejvyˇssˇ´ım veleknˇezem. Kdyˇz c´ısaˇr zmˇenil pˇr´ısluˇsnost k v´ırˇ e, kˇrest’anˇst´ı ideologov´e velice horlivˇe, ba aˇz ˇ pˇr´ıliˇs horlivˇe usilovali o to, aby si uchoval duchovn´ı rozmˇer sv´eho vladaˇrsk´eho majest´atu, coˇz by mu umoˇznovalo s plnou vahou st´atn´ı moci zaˇst´ıtit vyhlazen´ı hereze a schizmatu a podpoˇrit katolickou ortodoxii. Proto tedy Augustin ˇ ˚ byla tvrdil, zˇ e kdyˇz c´ısaˇr pˇrik´azal nˇeco, co bylo dobr´e, vyˇsel tento pˇr´ıkaz od samotn´eho Krista. Rekl tak´e, zˇ e c´ısaˇrum tato posv´atn´a moc svˇerˇ ena proto, aby vykon´avali kvazibiskupsk´e funkce. (. . .) Na zaˇca´ tku p´at´eho stolet´ı byl jiˇz tento kˇrest’ansky´ c´esaropapismus ofici´aln´ı naukou imp´eria. • 163 ˇ ımˇe roku 438 vyhl´asˇ ena plat˚ Kdyˇz byla v R´ Vzd´av´an´ı poct c´ısaˇri pˇredstavovalo jednu z forem n´aboˇzenskych ´ obˇradu. nost Theodosiova z´akon´ıku, sen´atoˇri skandovanˇe vyvol´avali toto heslo: D´ıky tobˇe m´ame naˇse pocty, d´ıky tobˇe n´asˇ ” majetek, d´ıky tobˇe m´ame vˇse.“[.] Celkem tak zvolali osmadvacetkr´at; kromˇe toho se pˇri t´eto pˇr´ıleˇzitosti vyskytlo ´ patn´act jinych opakovanych y´ vysledek ´ podobnych, ´ ´ projevu˚ nadˇsen´eho souhlasu, ktor´e – kdyˇz se seˇcetly – daly uhrnn ´ 352 rytmicky skandovanych ´ provol´av´an´ı chv´aly. Takto tedy vznikl vzor pozdˇejˇs´ıch kˇrest’anskych ´ litani´ı, jim´ızˇ se vˇerˇ´ıc´ı obraceli k Bohu, Jeˇz´ısˇ i a Pannˇe Marii. • 166 Pro Alcuina byl Karel [Veliky] ´ ve stejn´e m´ırˇ e sacerdos i rex – jako Malk´ısedek. Byl hlavou c´ırkve i st´atu. Alcuin mu rˇ ekl: Usiluj se oˇcistit a chr´anit obce Kristovy pˇred naukami faleˇsnych ´ bratˇr´ı, kteˇr´ı je rozkl´adaj´ı zevnitˇr, a pˇred zniˇcen´ım ” ´ c´ı zvenˇc´ı. Moc Boˇz´ı vyzbrojila Tvou Vysost pohany, kteˇr´ı na nˇe utoˇ tˇemito dvˇema meˇci, jedn´ım ve tv´e pravici, druhym ´ ´ ve tv´e levici.“[.] I zde plat´ı, zˇ e takov´a postava typu Malk´ısedeka pˇrirozenˇe jmenovala biskupy a jin´e c´ırkevn´ı hodnost´arˇ e; v t´eto souvislosti byla tak´e vypracov´ana teorie, kter´a chr´anila jinak bezbrannou c´ırkev pˇred laickou sˇ lechtou. ˚ tuto skuteˇcnost zduraznil napˇr´ıklad Thietmar, biskup v Merseburgu, na poˇca´ tku jeden´act´eho stolet´ı: Naˇsi kr´alov´e ” ˚ je tedy spr´avn´e, a c´ısaˇri, n´amˇestkov´e nejvyˇssˇ´ıho vl´adce nad touto naˇs´ı pout´ı, sami jedin´ı zaˇrizuj´ı jmenov´an´ı biskupu; aby pˇrede vˇsemi ostatn´ımi vl´adli nad svymi pastyˇ ´ ´ ri. Nebot’ bylo by sˇ patn´e, kdyby tito pastyˇ ´ ri, kter´e Kristus uˇcinil kn´ızˇ aty k obrazu sv´emu, mˇeli byt ´ pod vl´adou nˇekoho jin´eho neˇz tˇech, kdo jsou postaveni nad jin´e sl´avou poˇzehn´an´ı ˚ teoreticky´ a korunovace.“[.] Pomazany´ kr´al-c´ısaˇr byl takto pozvednut nad vˇsechny ostatn´ı druhy svˇetskych ´ vl´adcu; ˇ ıc´ıch rol´ı knˇeze a kr´ale. Knˇezˇ ´ı a kr´alov´e ve sv´em uradˇ ´ obraz pak byl dovrˇsen popisem vz´ajemnˇe se doplnuj´ e“, na” ´ radem psal jeden anglo-normandsky´ autor z konce jeden´act´eho stolet´ı, jsou obrazem Krista a Boha; knˇez povahou i uˇ ” podˇr´ızenym, ´ totiˇz lidskym; ´ kr´al nadˇrazenym, ´ boˇzskym.“[.] ´ • 171 Frankov´e koncil [v Nikaji roku 787] – ktery, ´ jak se nijak pˇrekvapivˇe uk´azalo, byl posledn´ım vˇseobecnym ´ shrom´azˇ dˇen´ım cel´e c´ırkve – nejenom odm´ıtli, ale nav´ıc pˇrit´ahli pozornost ke vznikaj´ıc´ımu doktrin´aln´ımu rozd´ılu mezi Latinci ˇ a Reky, ktery´ spoˇc´ıval v augustinovsk´em vyrazu filioque, vsunut´em do kr´eda a vyj´adˇruj´ıc´ım pˇredstavu, zˇ e Duch Svaty´ ´ ˚ ˇ ıc´ım pln´e boˇzstv´ı Kristovo. Frankov´e tento vyraz vych´ nuj´ zaˇclenili do kr´eda, ´ az´ı kromˇe Otce i ze Syna, a takto zduraz ´ ´ kter´e posl´eze uˇcinili povinnym ı. Papeˇzsk´a stolice pˇred vsunut´ım filioque do ´ pˇri vˇsech mˇs´ıch kdekoli na fransk´em uzem´ ˚ kr´eda duraznˇ e varovala, nebot’ vˇedˇela, zˇ e tato formulace je pro Konstantinopol nepˇrijateln´a. Jej´ı odpor byl ale zdol´an; ´ v dev´at´em stolet´ı pak jiˇz zaˇcala prosazovat n´azor, zˇ e jde o nezbytnou souˇca´ st prav´eho a upln´ eho vyj´adˇren´ı nauky. ˇ ım roku 1014 na nal´eh´an´ı nˇemeck´eho c´ısaˇre Jindˇricha II. koneˇcnˇe zaˇclenil kr´edo do vlastn´ı mˇse, bylo jeho Kdyˇz R´ ˇ ım pˇresvˇedˇcen, zˇ e tuto formulaci vsunul do kr´eda s´am a zˇ e je nesm´ırnˇe starobyl´a. souˇca´ st´ı i filioque. Tehdy uˇz byl R´ ˚ jiˇz tak dalece, zˇ e Roku 1054, kdyˇz doˇslo ke koneˇcn´emu rozkolu s Vychodem, unikala pravda papeˇzskym ´ ´ leg´atum ˇ obvinili Reky, zˇ e filioque ze sv´eho kr´eda pˇred stalet´ımi z´amˇernˇe vypustili. • 172 ´ Zd´a sa, zˇ e pohnutky prvn´ıch franskych podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe samotn´eho ´ konvertitu˚ vych´azely z vojenskych ´ uvah, Konstantina: u kˇrest’ansk´e arm´ady byla vˇetˇs´ı pravdˇepodobnost, zˇ e bitvu vyhraje. Dalˇs´ım faktorem byla neschopnost pohanskych ´ germ´anskych ´ spoleˇcnost´ı poskytnout uspokojiv´e vysvˇetlen´ı, co se s cˇ lovˇekem dˇeje po smrti, kter´a st´ala v protikladu k jistotˇe spasen´ı, jiˇz skytalo kˇrest’anstv´ı. ´ • 173 ˇ ım a poslal papeˇzi dopis, v nˇemˇz ho zˇ a´ dal o odpovˇedi na jedno [Bulharsky´ kr´al] Boris [I.] se roku 866 obr´atil na R´ sto a sˇ est ot´azek. Papeˇz, j´ımˇz tehdy byl Mikul´asˇ I., byl potˇesˇ en, vyslal k Borisovi dva biskupy a zodpovˇedˇel vˇsechny ´ dotazy. Jeho odpovˇed’, kterou m´ame k dispozici, je jedn´ım z tˇech nejuchvatnˇ ejˇs´ıch dokumentu˚ cel´eho temn´eho stˇredovˇeku. Boris nevyvol´aval zˇ a´ dn´e teologick´e spory. Zaj´ımal se o to, jak se chovat, ne o ot´azky v´ıry. Jeho ot´azky odr´azˇ ej´ı napˇet´ı, ˚ rigorozn´ ´ ımu, pedantick´emu lpˇen´ı na kter´e v bulharsk´e spoleˇcnosti vzniklo pˇrijet´ım kˇrest’anstv´ı a pˇredevˇs´ım kvuli ˇ ritu´alu, kterym e. (. . .) ´ se vyznaˇcovali pravoslavn´ı Rekov´ (. . .)
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
10
˚ Borisovy dotazy n´am re´aln´e dusledky dopadu kˇrest’anstv´ı na pohanskou spoleˇcnost temn´eho stˇredovˇeku, zejm´ena na kaˇzdodenn´ı zˇ ivot, pˇribliˇzuj´ı l´epe neˇz jakykoli jiny´ dochovany´ dokument. Kolikr´at roˇcnˇe by se mˇel cˇ lovˇek pos´ ˚ tit? Kdy by mˇel cˇ lovˇek sn´ıdat ve dny, kdy nen´ı pust? Je povolen sex o nedˇel´ıch? Mˇel by cˇ lovˇek bˇehem postn´ı doby chodit k pˇrij´ım´an´ı kaˇzdy´ den? Jak´a zv´ırˇ ata a pt´aky mohou kˇrest’an´e j´ıst? Mˇely by si zˇ eny zakryvat v kostele hlavu? ´ ˚ Je moˇzn´e pracovat o nedˇel´ıch a o sv´atc´ıch? Co m´a cˇ lovˇek dˇelat, kdyˇz se s dobou pustu shoduje vojensk´e taˇzen´ı? ´ Nebo kdyˇz zpr´ava o utoku nepˇra´ tel pˇreruˇs´ı modlitby? Jak mohou voj´aci bˇehem taˇzen´ı vykon´avat sv´e n´aboˇzensk´e ˚ zlodˇeju˚ a cizoloˇzn´ıku? ˚ Lze uˇz´ıvat muˇcen´ı? povinnosti? Je kˇrest’ansk´a l´aska k bliˇzn´ımu sluˇciteln´a s trest´an´ım vrahu, ´ ciˇstˇe v kostel´ıch? Jak je tˇreba rˇ eˇsit pˇr´ıpady neposluˇsnosti a zbabˇelosti v arm´adˇe? Co si poˇc´ıt Mohou zloˇcinci hledat utoˇ ˚ s pohraniˇcn´ımi str´azˇ emi, kter´e nechaj´ı ut´eci uprchl´ıky – existuje zde alternativa k trestu smrti? Co si m´a dustojn´ ık poˇc´ıt s voj´akem, jehoˇz zbranˇe a ku˚ nˇ neobstoj´ı v prohl´ıdce pˇred bitvou? Protiˇreˇc´ı trestn´ı z´akon kˇrest’ansk´e etice? (Papeˇz ˇ ana milosrdenstv´ım.) Jak je tˇreba zach´azet zde zaujal obecny´ postoj, podle kter´eho m´a byt ´ spravedlnost zm´ırnov´ s nenapravitelnymi uct´ıvaˇci model? Mˇeli by byt ´ ´ n´asil´ım dohn´ani k pˇrijet´ı kˇrest’anstv´ı? (Papeˇz radil laskav´e a m´ırn´e ˚ pˇresvˇedˇcov´an´ı.) Jakym je moˇzn´e uzavˇr´ıt spojenectv´ı se spˇra´ telenym ´ zpusobem ´ n´arodem? Co se stane, jestliˇze kˇrest’an˚ ze kˇrest’ansk´a zemˇe uzavˇr´ıt smlouvu se zem´ı pohanskou? (Papeˇz trochu v´ahal; sky´ st´at poruˇs´ı z´avaznou smlouvu? Muˇ nakonec rozhodl, zˇ e mezi n´arodn´ı smlouvy z´avisej´ı na zvyc´ıch zemˇe, j´ızˇ se tykaj´ ´ ı. Pˇri obt´ızˇ ´ıch je tˇreba poˇza´ dat c´ırkev o radu; spojenectv´ı s pohanskou zem´ı je pˇr´ıpustn´e za pˇredpokladu, zˇ e byly podniknuty pokusy obr´atit ji na v´ıru.) • 175 Byzantsk´a vl´ada (. . .) mˇela tradici v´ıcejazyˇcn´e diplomacie a ve svych ´ sluˇzb´ach zamˇestn´avala velky´ poˇcet urozenych ´ ˚ V sˇ edes´atych ˚ dva jazykovych ke Slovanum ´ odborn´ıku. ´ letech dev´at´eho stolet´ı vybral Michal III. pro misijn´ı vypravu ´ bratry: Metodˇeje, m´ıstodrˇz´ıc´ıho v jedn´e provincii, a Konstantina (ktery´ pot´e, co se stal mnichem, pˇrijal jm´eno Cyril), ˚ uˇcitele filozofie ve sluˇzb´ach st´atu. Tito synov´e vysok´eho dustojn´ ıka, kteˇr´ı se narodili v Soluni, pˇredt´ım plnili diploma´ tick´e ukoly. Kdyˇz se Michal roku 862 rozhodl, zˇ e je pˇrevede na mision´arˇ skou pr´aci, rˇ ekl jim: Oba jste rod´aci ze Solunˇe ” ˇ st´ı mluv´ı cˇ istou slovanˇstinou.“[.] Pˇripustil, zˇ e pˇredchoz´ı pokusy vytvoˇrit zˇ ivotaschopnou slovanskou a vˇsichni solunˇ ˚ ejˇs´ıch technickych abecedu z mnoha nejruznˇ pˇr´ıcˇ in selhaly. Konstantin-Cyril, ktery´ byl prvotˇr´ıdn´ım a uzn´avanym ´ ´ jazykozpytcem a cˇ lovˇekem velice seˇctˇelym, ´ podle vˇseho vytvoˇril urˇcitou podobu psan´e slovanˇstiny za m´enˇe neˇz rok; ˇ kdyˇz pak bratˇri roku 863 vyrazili na svou misijn´ı pout’, byli schopni si s sebou vz´ıt jiˇz pˇreloˇzen´e vy´ natky z evangeli´ı. Konstantin pak, jakmile nadeˇsla vhodn´a chv´ıle, podle slov jeho tehdejˇs´ıho zˇ ivotopisce pˇreloˇzil do staroslovˇenˇstiny ´ ˚ cely´ c´ırkevn´ı obˇrad, rann´ı poboˇznost, hory, neˇspory, veˇcern´ı poboˇznost a mˇsi“. Zd´a sa, zˇ e Konstantin uzpusobil ” abecedu pˇrevzatou z jeho m´ıstn´ıho, severomakedonsk´eho dialektu, kter´emu tehdy lid´e rozumˇeli jeˇstˇe i mnohem d´ale na sever. V nejstarˇs´ıch slovanskych rukopisech nach´az´ıme dva druhy p´ısma: jejich n´azvy jsou hlaholice a cyrilice. Vˇedci se ´ nyn´ı shoduj´ı v tom, zˇ e p´ısmem, kter´e Konstantin vynalezl, byla hlaholice; cyrilice, kter´a je pojmenov´ana po nˇem, byla ´ ˚ vyvinuta pozdˇeji Metodˇejovymi uˇcedn´ıky. K t´eto upravˇ e doˇslo pravdˇepodobnˇe v Bulharsku, ve snaze pˇrizpusobit ´ unci´aln´ı rˇ eck´e p´ısmo dev´at´eho stolet´ı fonetickym ´ zvl´asˇ tnostem slovansk´e rˇ eˇci. Hlaholice je sloˇzitˇejˇs´ı; je moˇzn´e, zˇ e byla vyvinuta z rˇ eck´eho minuskuln´ıho p´ısma a doplnˇena o upraven´e znaky p´ısma semitsk´eho a snad i koptsk´eho. ˇ Byla vytvorem velice nevˇsedn´ım a origin´aln´ım, ktery´ Konstantina opravnoval, aby se zaˇradil mezi ty nejvyznamnˇ ejˇs´ı ´ ´ ˚ ˚ jazykovˇedce. Cyrilice nen´ı s vyjimkou pultuctu p´ısmen niˇc´ım v´ıc neˇz uzpusobenou rˇ eckou abecedou; jej´ı pˇrednost´ı ´ ´ a vazba na p´ısmo, kter´e se tˇesˇ ilo nejvyˇssˇ´ımu uzn´an´ı a kter´e pokryvalo ´ je jednoduchost a uzk´ nejˇsirˇs´ı uzem´ ı. Dokonce ´ ˚ Srbu˚ a Rusu˚ – tiˇstˇeny v m´ırnˇe zjednoduˇsen´e formˇe i dnes jsou c´ırkevn´ı knihy pravoslavnych Slovanu˚ – Bulharu, ´ ˚ (Aˇz do konce sedmn´act´eho stolet´ı ji cyrilice, na kter´e jsou samozˇrejmˇe zaloˇzeny i modern´ı abecedy tˇechto n´arodu. uˇz´ıvali i Rumuni.) Z´arovenˇ pˇreklady, proveden´e obˇema bratry, poloˇzily z´aklady nov´emu liter´arn´ımu jazyku, ktery´ modern´ı vˇedci znaj´ı pod n´azvem staroslovˇenˇstina a ktery´ se v Evropˇe po rˇ eˇctinˇe a latinˇe stal tˇret´ım mezin´arodn´ım ˚ Bulharu, ˚ Srbu˚ a Rumunu. ˚ jazykem a spoleˇcnym ´ liter´arn´ım jazykem Rusu, ˇ ımem ve vˇetˇsinˇe slovansk´eho svˇeta triumfovala d´ıky tomu, zˇ e prok´azala, zˇ e je v ot´azk´ach kultury Byzanc nad R´ ˚ ochotna uzavˇr´ıt kompromis. Jedno ale mus´ıme znovu jasnˇe zduraznit: zdrojem z´apadn´ı netolerance asponˇ zpoˇca´ tku nebyla ani tak papeˇzsk´a stolice, jako sp´ısˇ e Frankov´e. Papeˇz Mikul´asˇ I. a jeho n´astupce Hadri´an II. se v sˇ edes´atych ´ letech dev´at´eho stolet´ı horlivˇe snaˇzili zaˇst´ıtit misii Konstantinovu a Metodˇejovu, zbavit ji poruˇcenstv´ı Byzance a doˇ ıma. Bratˇri byli pozv´ani do R´ ˇ ıma; Konstantin-Cyril tam zemˇrel (je pohˇrben v chr´amu stat ji pod c´ırkevn´ı jurisdikci R´ svat´eho Klementa), ale Metodˇejovi byla vyd´ana bula (868), kter´a povolovala pouˇz´ıv´an´ı slovansk´e liturgie a kter´a mu jm´enem papeˇze svˇerˇ ovala pravomoc nad rozs´ahlou oblast´ı stˇredn´ı Evropy. Papeˇz zde sledoval politiku, kter´a ˇ u. ´ ˚ Franˇst´ı duchovn´ı vˇsak papeˇzovy chtˇela misie vyuˇz´ıt k z´ısk´an´ı kontroly nad stˇredn´ı Evropou na ukor Franku˚ i Rek strategick´e pl´any z´amˇernˇe zmaˇrili: roku 870 Metodˇeje zatkli, na synodˇe za nezvyklosti“ veden´e v rˇ eck´em duchu ” odsoudili a uvˇeznili. Papeˇzi trvalo tˇri roky, neˇz dos´ahl jeho propuˇstˇen´ı. Do n´aruˇce Byzance celou misii nakonec vehnal franskym ´ duchovenstvem obnoveny´ spor o filioque. Jak pro Metodˇeje, tak na druh´e stranˇe i pro Franky pˇredstavoval ˇ ım tento probl´em zlomovy´ bod, ktorym ´ zaˇc´ınala hereze; Metodˇej tedy nemˇel jinou volbu neˇz vzd´at se sv´e vazby na R´ a ztotoˇznit se s rˇ eckou c´ırkv´ı. Frankov´e celou vˇec rozˇreˇsili t´ım, zˇ e papeˇze donutili zˇr´ıci se myˇslenky na slovanskou
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
11
liturgii. • 177 D´ıky (. . .) [fransk´emu pokusu o vytvoˇren´ı kˇrest’ansk´e soci´aln´ı struktury a kultury] z´ıskala z´apadn´ı c´ırkev n´adherny´ ˚ pocit jednoty a soudrˇznosti; d´ıky jemu z´ıskala z´apadn´ı spoleˇcnost velkou dynamiku, kter´a leˇz´ı v z´akladech pusoben´ ı, j´ımˇz Evropa ovlivnila svˇet. Jeho souˇca´ st´ı vˇsak byla i jist´a m´ıra doktrin´aln´ı, liturgick´e a v j´adru i kulturn´ı a n´arodnostn´ı nesn´asˇ enlivosti, kter´a znemoˇznila existenci ekumenick´e c´ırkve. Skuteˇcnˇe hlubok´a vnitˇrn´ı jednota byla vykoupena za ˚ cenu sˇ irok´e jednoty prosp´ıvaj´ıc´ı sn´asˇ enlivosti a velkomyslnosti. Nevyhnutelnym pronik´an´ı kˇrest’anstv´ı do ´ dusledkem kaˇzd´eho aspektu zˇ ivota na Z´apadˇe byla vysoce organizovan´a, uk´aznˇen´a a partikularistick´a c´ırkevn´ı organizace, kter´a ´ si nemohla dovolit uzavˇr´ıt kompromis s vychodn´ ımi uchylkami. ´ • 177 Jakmile se papeˇz zaˇcal angaˇzovat pˇri vytv´arˇ en´ı z´apadn´ıho imp´eria, byl koneˇcny´ rozkol asi nevyhnutelny. ´ Bud’muselo z´apadn´ı imp´erium vstˇrebat vychodn´ ı nebo naopak; bylo totiˇz jasn´e, zˇ e existence dvou kˇrest’anskych ´ ´ c´ısaˇrstv´ı, kter´a byla nesmiˇritelnymi konkurenty, jeˇz si cˇ inili n´arok na tot´ezˇ dˇedictv´ı, nutnˇe povede – pokud obˇe pˇreˇzij´ı – ke dvˇema ´ ˚ vˇetv´ım kˇrest’anstv´ı. A tak se korunovace z roku 800, kter´a zpusobila, zˇ e idea uzavˇren´e kˇrest’ansk´e spoleˇcnosti nabyla na Z´apadˇe mysliteln´e podoby, uk´azala byt pro jednotu kˇrest’anstva, a definitivn´ım ´ ud´alost´ı, jeˇz mˇela osudovy´ vyznam ´ miln´ıkem na cestˇe vedouc´ı ke schizmatu. • 179 Kristus zaloˇzil univerz´aln´ı c´ırkev, kter´a mˇela byt ´ vˇsem vˇs´ım. Byla to vˇsak tak´e c´ırkev a jej´ı zan´ıcena vize, z n´ızˇ vzeˇsly ˇ ım d´ele pˇri uskuteˇcnov´ ˇ an´ı t´eto vize postupovala, cˇ ´ım silnˇejˇs´ımi se tyto vize st´avaly, t´ım sk´alopevn´e, nemˇenn´ı jistoty. C´ v´ıce tak´e klesala pravdˇepodobnost, zˇ e tato univerz´alnost se bude zakl´adat na jednotˇe. Augustinovsk´a idea autoritativn´ı a uzavˇren´e c´ırkve, prosazuj´ıc´ı sv´e pˇredstavy n´atlakem, byla s duchem ekumenismu nesluˇciteln´a. • 183 Polovina jeden´act´eho stolet´ı byla jarem Evropy. To nejhorˇs´ı obdob´ı n´ajezdu˚ Vikingu˚ na severu a Sarac´enu˚ na jihu bylo pryˇc a z´apadn´ı kˇrest’anstv´ı jiˇz v´ıce nepˇredstavovalo pochoutku, kter´a co nevidˇet zmiz´ı v zubech barbaru˚ a nevˇerˇ´ıc´ıch, nybrˇ ´ z bylo expanduj´ıc´ı spoleˇcnosti. Produkce potravin rostla; tot´ezˇ platilo i o populaci a obchodu. Ve Stˇredomoˇr´ı ob´ıhaly nov´e myˇslenky. Zvyˇ ´ sil se poˇcet knih; pˇribylo novych ´ vˇedomost´ı. Vzrostla t´ezˇ m´ıra gramotnosti, coˇz mˇelo za n´asledek rychl´e rozˇs´ırˇ en´ı rˇ ad duchovn´ıch. Star´e z´aznamy a n´aroky byly opˇetnˇe provˇerˇ ov´any; zaˇcalo se opˇet uˇz´ıvat ˚ Mnoh´e z listin, kter´e odpoˇc´ıvaly v papeˇzskych dˇr´ıve zapomenutych ´ textu. ´ archivech, byly s pˇredstavou knˇeze-kr´ale a papeˇze jako pouh´eho c´ırkevn´ıho hodnost´arˇ e rˇ´ısˇ e nesluˇciteln´e. • 186 ˇ Papeˇzsk´e n´aroky mˇely pˇrirozeny´ sklon se nafukovat; brzy se tedy zaˇcalo zd´at, zˇ e petrsky´ vikari´at, na nˇemˇz Rehoˇ r ˚ tak urputnˇe trval, nen´ı dostateˇcnˇe pusobiv y. ´ Jeˇstˇe pˇred polovinou dvan´act´eho stolet´ı si papeˇzov´e pˇrivlastnili stary´ ˚ c´ısaˇrsky´ titul n´amˇestek Petruv“; na poˇca´ tku stolet´ı tˇrin´act´eho pak jiˇz Inocenc III. nal´ehavˇe prohlaˇsoval: Jsme n´astup” ” ˚ leˇc nejsme jeho n´amˇestky, ani n´amˇestky jak´ehokoli cˇ lovˇeka cˇ i apoˇstola, ale n´amˇestky samotn´eho ci kn´ızˇ ete apoˇstolu, Jeˇz´ısˇ e Krista.“[.] • 196 Na mlad´eho panovn´ıka mˇel [Becket] pravdˇepodobnˇe sˇ patny´ vliv: v dobˇe, kdy Becket byl jeho hlavn´ım r´adcem, se kr´alova politika vyznaˇcovala zarputilym pr´av a z´alibou v extra´ trv´an´ım na bezpodm´ınˇecˇ n´em uzn´an´ı z´akonnych ´ vagantn´ıch gestech. V sˇ edes´atych ´ letech Jindˇrich, ktery´ postupnˇe vyzr´aval, zaˇcal ke svˇetu zauj´ımat sm´ırˇ livˇejˇs´ı postoj ˚ sp´ısˇ e nadb´ıhat, neˇz aby je ukˇriˇcel cˇ i zniˇcil. Zmˇenil se a stal se mistrem realpolitik. Becket a snaˇzil se svym ´ oponentum ˚ ale zustal st´ale tyˇ ´ z: byl zarputilym ´ a obˇcas hysterickym ´ cˇ lovˇekem s v´asˇ n´ı herce miluj´ıc´ıho hluˇcn´e drama. • 208 V temn´em stˇredovˇeku byla c´ırkev symbolem vˇseho, co bylo v Evropˇe pokrokov´e, osv´ıcen´e a hum´ann´ı; v´ıme jiˇz tak´e, ´ zˇ e v nesm´ırn´e m´ırˇ e fakticky pˇrispˇela ke vzkˇr´ısˇ en´ı civilizace z trosek a popola i ke zvyˇ e. Stvoˇrila kon´ sen´ı mravn´ı urovnˇ tinent, ktery´ (i se vˇsemi svymi nedokonalostmi) z´ıskal m´ırnou a pˇr´ıznivou podobu. V jeden´act´em, ba i ve dvan´act´em ´ ˇ ana se zmˇenou k lepˇs´ımu. Grestolet´ı byla c´ırkev – cˇ ´ımˇz nyn´ı m´ın´ıme v prv´e rˇ adˇe duchovenstvo – st´ale jeˇstˇe ztotoˇznov´ ˚ ych gori´ansk´e reformy byly v jistych pochyb popul´arn´ı. Mnoz´ı lid´e, poch´azej´ıc´ı z ruzn ´ vrstv´ach bez jakychkoli ´ ´ skupin ˚ v´ıtali skuteˇcnost, zˇ e existuje mocnost alternativn´ı ke korunˇe, respektive (coˇz bylo oba vedeni celou paletou z´ajmu, vyklejˇs´ı) zˇ e existuje knˇezˇ sk´a protiv´aha m´ıstn´ıho svˇetsk´eho p´ana. Pak, nˇekdy v rozmez´ı let 1150 a 1250, nastala z´asadn´ı zmˇena. Kr´alovsk´a spravedlnost se zdokonalila a pansk´e soudy ustoupily do pozad´ı. Zdroje, z nichˇz c´ırkev cˇ erpala sv´e pˇr´ıjmy, zaˇcaly byt za zloˇra´ dy. Na c´ırkev se jakoˇzto na hierarchickou ´ povaˇzovan´e za nucen´e d´avky a jej´ı vysady ´ ´ instituci pˇrestalo pohl´ızˇ et s pˇr´ıchylnost´ı a uctou; jakoˇzto mocny´ fenom´en pak st´ale vyvol´avala respekt a strach. Avˇsak posluˇsnost, kter´a j´ı byla projevov´ana, byla poznamen´ana s´ıl´ıc´ım prvkem nepˇra´ telstv´ı.
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
12
˚ Prvn´ı n´aznaky tohoto druhu Ofici´aln´ı c´ırkev vˇsak zaˇcala byt ´ pˇredevˇs´ım spojovan´a s vym´ah´an´ım penˇezˇ nych ´ poplatku. se objevuj´ı dokonce jiˇz na konci dvan´act´eho stolet´ı. Z poˇca´ teˇcn´ıch desetilet´ı stolet´ı tˇrin´act´eho pak poch´azej´ı prvn´ı ˚ skuteˇcn´e dukazy, zˇ e v nejniˇzsˇ´ı vrstvˇe spoleˇcnosti doch´azelo k odm´ıtnut´ı platit des´atky a zˇ e v kruz´ıch vzdˇelanˇejˇs´ıch se objevil vyloˇzeny´ antiklerikalismus. • 209 ˇ ımˇe pˇredstavovali metafyzickou, vˇse zastˇreˇsuj´ıc´ı skuteˇcnost; v Avignonu vˇsak byli jen obyˇcejnou (. . .) papeˇzov´e v R´ instituc´ı. • 210 (. . .) na poˇca´ tku patn´act´eho stolet´ı obraz, ktery´ o sobˇe c´ırkev vytvoˇrila, ji pˇredstavoval jako organizaci ani ne tak duchovn´ı jako sp´ısˇ e finanˇcn´ı. • 214 ˚ zity´ zdroj pˇr´ıjmu. ˚ To byl tak´e duvod, ˚ Katedr´ala, kter´e chybˇel dobˇre zn´amy´ svaty, proˇc existovaly snahy ´ postr´adala duleˇ ˇ ım svatoˇreˇcil lidi, kteˇr´ı byli v budovˇe katedr´aly pohˇrbeni. R´ ˇ ım vˇsak bylo tˇreba nejdˇr´ıve pˇremluvit a pak zajistit, aby R´ mu i zaplatit. • 217 ˚ (. . .) nadˇeje na spasen´ı (. . .) byla vˇse ostatn´ı pˇrevyˇsuj´ıc´ı duvod, proˇc bylo pohanstv´ı nahrazeno kˇrest’anstv´ım – kˇrest’ansk´a v´ıra disponovala velmi jasnou a vyhranˇenou teorii vysvˇetluj´ıc´ı, co se dˇeje po smrti a jak lze dos´ahnout vˇecˇ n´eho ˇ sˇ tˇest´ı. To bylo pˇr´ıtaˇzliv´e pro vˇsechny vrstvy; byla to tak´e jedin´a vˇec, kter´a c´ırkvi umoˇznovala drˇzet spoleˇcnost pohromadˇe. • 220 O lidech, kteˇr´ı na sebe za finanˇcn´ı n´ahradu pˇrevzali vykon´an´ı, jeˇz bylo uloˇzeno nˇekomu jin´emu, poprv´e slyˇs´ıme ˇ an´ı jak´ehokoli druhu. Prvn´ı v sedm´em stolet´ı. Takovy´ postup byl zak´az´an; zprvu se totiˇz c´ırkev stavˇela proti zm´ırnov´ ˇ skulinkou, kter´a byla povolena, se stalo z´astupn´e bez penˇezˇ n´ı n´ahrady. Clovˇ ek mohl vykonat pok´an´ı nˇekoho jin´eho, ˇ A tak nach´az´ıme prvn´ı pˇr´ıpad, kdy nˇejaky´ byl-li veden l´askou (nebo strachem, popˇr´ıpadˇe nadˇej´ı na budouc´ı pˇr´ızen). ˚ ho s pomoc´ı 840 pˇr´ıvrˇzencu˚ vykonal ve tˇrech dnech. Jakmile mocny´ muˇz, jemuˇz byl v pok´an´ı uloˇzen sedmilety´ pust, vˇsak bylo z´astupn´ı pok´an´ı v libovoln´e formˇe povoleno, uk´azalo se, zˇ e vynechat z cel´e z´aleˇzitosti pen´ıze je nemoˇzn´e. Coˇz nebylo rozd´av´an´ı almuˇzen jistou formou pok´an´ı? V tom pˇr´ıpadˇe, tvrdili mnoz´ı, byla zaplacen´a cˇ a´ stka urˇcen´a ˚ Boˇz´ım, aby vykon´avali c´ıle Boˇz´ı, a nebylo vhodn´e nˇekoho za n´ı k´arat. C´ırkev se zprvu Bohu, popˇr´ıpadˇe sluˇzebn´ıkum stavˇela i proti pok´an´ı ve formˇe rozd´av´an´ı almuˇzen, nebot’ se j´ı zd´alo, zˇ e pro bohat´eho je to snadn´a cesta do nebe. ˇ ˚ ze vyplatit.“ Netrvalo ale dlouho a texty, kter´e toto kon´an´ı ospravedlnovaly, byly na svˇetˇe: Bohatstv´ım se cˇ lovˇek muˇ ” ˚ zete z´ıskat pˇra´ tele; aˇz majetek pomine, budete pˇrijati do vˇecˇ nych (Pˇr 13,8) a I nespravedlivym ´ mamonem si muˇ ´ ” ˚ ˚ pˇr´ıbytku.“(L 16,9)[.] Syst´em ukl´ad´an´ı pok´an´ı se tak celkem rychle promˇenil ve zpusob, j´ımˇz se tok bohatstv´ı hˇreˇs´ıc´ıch boh´acˇ u˚ mohl odv´est do c´ırkevn´ıch nadac´ı. • 223 ´ Hugo ze Svat´eho Viktora ve svych usty, pˇri pr´aci si jazykem ´ Pravidlech pro novice zakazuje naslouchat s otevˇrenymi ´ olizovat rty, gestikulovat, zdv´ıhat pˇri mluven´ı oboˇc´ı, koulen´ı oˇcima, sˇ kub´an´ı hlavou, tah´an´ı za vlasy, uhlazov´an´ı odˇevu, zbyteˇcn´e sˇ oup´an´ı nohama, kroucen´ı krkem, grimasy, sˇ kleben´ı sa, svraˇst’ov´an´ı nosu a vˇsechno kroucen´ı rty, jeˇz ” ˚ ˇ V pˇr´ıpadˇe jeptiˇsek existovala i podrobn´a znetvoˇruje puvab lidsk´e tv´arˇ e a hyzd´ı sluˇsnou a mravopoˇcestnou k´azen“. ustanoven´ı tykaj´ a ´ ıc´ı se drˇzen´ı tˇela pˇri prakticky kaˇzd´e cˇ innosti. Mniˇsi i jeptiˇsky byli biˇcov´ani i pro celkem bezvyznamn´ ´ provinˇen´ı, pˇredevˇs´ım za rept´an´ı proti ud´ılen´e vytce. Pro brigitsk´e jeptiˇsky ze Syonu v Middlesexu byl tˇelesny´ trest ´ povinny´ za kterykoli pˇrestupek, jakkoli byl tˇreba maly, ´ ´ ktery´ jeptiˇska nenahl´asila sama a na ktery´ se pozdˇeji pˇriˇslo. Bˇezˇ nou normou pˇredstavovalo pˇet ran, pokud vˇsak chyba byla r´azu politov´an´ıhodnˇejˇs´ıho, nebo pokud trestan´a cˇ i ” trestan´e jevily jakoukoli zn´amku rebelie, mrskaˇci nepˇrestanou, dokud jim abatyˇse nenak´azˇ e, aby pˇrestali“. • 223 Kdyˇz (. . .) poˇcet pravidel vzrostl pˇr´ıliˇs, duch kl´asˇ tern´ıho zˇ ivota cˇ asto vyprchal. Lid´e stˇredovˇeku byli mimoˇra´ dnˇe vynal´ezav´ı pˇri vymyˇ ´ slen´ı pravidel, kter´a na sebe uvalovali, a v n´asledn´em maˇren´ı jejich smyslu. • 227 ˚ ˚ Cisterci´aci se sv´e prukopn´ ıck´e zemˇedˇelsk´e role vzdali na konci tˇrin´act´eho stolet´ı. Jejich poˇcet poklesl a ti, kteˇr´ı zustali, ˚ Hr´aze, kter´e vztyˇcili ve snaze br´anit se luxusu, jenˇz se do zˇ ivota mnichu˚ byli vˇetˇsinou spr´avci a vybˇ ´ erˇc´ımi polatku. patˇr´ıc´ıch k finanˇcnˇe dobˇre zajiˇstˇen´emu rˇ a´ du nevyhnutnˇe vpl´ızˇ il, byly postupnˇe odbour´av´any. V´ıno bylo nejdˇr´ıve ´ pod´av´ano jen nemocnym, ıch a cˇ tvrtc´ıch, pak kaˇzdy´ ´ pak pˇri zvl´asˇ tn´ıch sv´atc´ıch vˇsem, pak o nedˇel´ıch, pak tak´e o uterc´ den, a pak se denn´ı d´avka zvedla na jednu pintu. A tak to pokraˇcovalo d´al.
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
13
• 228 [Dominik´ani] Pronikli i na univerzity, kter´e ve tˇrin´act´em stolet´ı v pozici stˇredisek z´apadn´ı kultury nahradily kl´asˇ tery. Frantiˇsk´ani n´asledovaly jejich pˇr´ıkladu. Brzy se tyto dva rˇ a´ dy, jejichˇz cˇ lenov´e napˇr´ıklad v Paˇr´ızˇ i a Oxfordu tvoˇrili mezi deseti aˇz patn´acti procenty celkov´eho poˇctu veˇsker´eho univerzitn´ıho osadenstva, staly zarputilymi konkurenty ´ bojuj´ıc´ımi o nadvl´adu nad univerzitn´ım dˇen´ım. Pod jejich vlivem se univerzity zmˇenily z m´ıst slouˇz´ıc´ıch ke sˇ kolen´ı ˚ pr´avniku˚ a spr´avcu˚ financ´ı na stˇrediska teologie a filozofie. Oba rˇ a´ dy byly ochotny svym ´ novˇe z´ıskanym ´ cˇ lenum, kteˇr´ı byli dostateˇcnˇe chytˇr´ı, financovat jejich univerzitn´ı dr´ahu. T´ım je tak´e d´ano, proˇc mnoz´ı uˇcenci shledali, zˇ e je ˚ – pˇr´ıkladem n´am budiˇz vhodn´e vzd´at se klerik´aln´ı honby za kari´erou a beneficii a pˇridat se k zˇ ebravym ´ mnichum pˇr´ırodovˇedec Roger Bacon a teolog Alexandr Halensis. Vˇetˇsinu z vyznamn ych ´ ´ jmen, kter´e ve tˇrin´act´em a cˇ trn´act´em ˚ – Albertus Magnus, Tom´asˇ Akvinsky´ stolet´ı nach´az´ıme na univerzit´ach, nosili lid´e pˇr´ısluˇsej´ıc´ı k zˇ ebravym ´ rˇ a´ dum a Eckhart byli dominik´any; Bonaventura, Duns Scotus a Vil´em z Ockhamu frantiˇsk´any. • 228 ˚ Bez principu dobNeexistuje reforma, kterou by bylo moˇzn´e muˇze (nebo zˇ eny) donutit ke zboˇznosti proti jejich vuli. rovolnosti se mniˇssk´e hnut´ı nutnˇe muselo st´at pro kˇrest’anstv´ı pˇrek´azˇ kou. • 229 Pro prvn´ı kˇrest’any, kteˇr´ı radˇeji zemˇreli, neˇz aby se postavili na odpor, bylo n´asil´ı nˇecˇ ´ım odpudivym; a Pavel, kdyˇz ´ ˚ se pokouˇsel vyloˇzit Krista, se o vystavˇen´ı obhajoby legitimn´ıho pouˇzit´ı s´ıly dokonce ani nesnaˇzil. T´ım, kdo zpusobil osudovy´ obrat v z´apadn´ım kˇrest’anstvu a kdo ho navedl t´ımto smˇerem, byl opˇet svaty´ Augustin. Jeho hluboky´ pesimismus ho jako vˇzdy vedl k tomu, zˇ e se spoleˇcnost snaˇzil br´at takovou, jak ji naˇsel, a zˇ e se jej´ı neˇresti snaˇzil sm´ırˇ it ´ ım. Lid´e vedli v´alky, vedli je vˇzdycky, a tud´ızˇ v´alka mˇela sv´e m´ısto v kˇrest’ansk´em vzorci chov´an´ı, s kˇrest’anskym ´ usil´ ´ jehoˇz stanoven´ı mˇelo byt teologu˚ mor´alky. Z pohledu Augustinova bylo vˇzdy moˇzn´e v´est v´alku, ovˇsem za ´ ukolem pˇredpokladu, zˇ e se tak dˇeje na pˇr´ıkaz Boˇz´ı. Nebezpeˇc´ı, kter´e se v takto formulovan´em probl´emu skryv´ ´ a, je hned dvoj´ı: ˇ nejen umoˇznuje existenci spravedliv´e“ v´alky, kter´a se v kˇrest’ansk´e mor´aln´ı teologii stala otˇrepanym ´ kliˇse´ , ale tak´e ” otˇra´ sl v´ırou v pacifisty, jejichˇz odm´ıtnut´ı bojovat ve v´alce, o n´ızˇ c´ırkevn´ı autority rozhodly, zˇ e je spravedliv´a“, zaˇcalo ” ˚ Koˇreny pˇr´ıcˇ in, proˇc byli odp´ıraˇci z duvodu ˚ byt svˇedom´ı v modern´ı ´ ch´ap´ano jako neuposlechnut´ı boˇzskych ´ pˇr´ıkazu. dobˇe zav´ır´ani do vˇezen´ı, tedy tkv´ı hluboko ve standardn´ım kˇrest’ansk´em dogmatu. Tot´ezˇ plat´ı o anom´aln´ım stavu, kdy dva kˇrest’ansk´e st´aty vedou proti sobˇe spravedlivou“ v´alku. Jeˇstˇe zhoubnˇejˇs´ım se augustinovsk´e uˇcen´ı stalo d´ıky ” ´ ım obracet na tomu, zˇ e v Augustinovˇe myˇslen´ı se objevila asociace mezi v´alkou na pˇr´ıkaz Boˇz´ı“ a spˇr´ıznˇenym ´ usil´ ” v´ıru pohany a niˇcit heretiky – jeho syndromem pˇrinut’ je, at’ vejdou“. Nejen zˇ e tak bylo moˇzn´e ospravedlnit n´asil´ı: ” pokud bylo nam´ırˇ eno proti tˇem, kdo se drˇzeli jin´e n´aboˇzensk´e v´ıry (nebo zˇ a´ dnou nemˇeli), pak bylo vˇec´ı obzvl´asˇ tˇe z´asluˇznou. • 237 Hlavn´ım probl´emem institucion´aln´ı c´ırkve vˇzdy byla ot´azka, jak zvl´adnout projevy n´aboˇzensk´eho entuziasmu a jak ˚ jim d´at pravovˇerny´ a konstruktivn´ı pruchod. Kdyˇz se tento probl´em zaˇcal tykat velk´eho poˇctu lid´ı, nabyl nesm´ırnˇe ´ na vyznamu. V jak´em bodˇe se hromadn´e projevy zboˇznosti st´avaj´ı nezvladatelnymi a mˇen´ı se tak v herezi? ´ ´ • 239 Lid´ı pˇripravenych ´ br´anit pravou v´ıru vskutku nikdy nebyl nedostatek; zav´adˇeli vˇsak metody, kter´e st´avaj´ıc´ı struk´ cinky byly mnohem v´azˇ nˇejˇs´ı neˇz tury a osazenstvo c´ırkve vystavovaly nebezpeˇc´ı a pˇredstavovaly tak l´ek, jehoˇz uˇ ˚ ˚ pochopil podstatu tohoto probl´emu pusoben´ ı nemoci sam´e. Inocenc III., ktery´ navzdory mnoha svym ´ nedostatkum ´ ı o jeho rˇ eˇsen´ı. Vytvoˇren´ım rˇ a´ du˚ frantiˇsk´ansk´eho velice jasnˇe, byl jedinym ´ papeˇzem, ktery´ vyvinul systematick´e usil´ a dominik´ansk´eho – z nichˇz prvn´ı mˇel potˇr´ıt kac´ırˇ e jejich vlastn´ı zbran´ı, apoˇstolskou chudobou, druhy´ mˇel v lidov´em stylu k´azat ortodoxn´ı pˇredstavy – usiloval vulkanick´e s´ıly prostupuj´ıc´ı kˇrest’anstv´ım spoutat a vyuˇz´ıt je k institu˚ cion´aln´ım c´ılum. Tuto dilematickou situaci, jeˇz byla v kˇrest’anstv´ı trvale pˇr´ıtomna a endemicky se projevovala, vˇsak ˚ nebylo moˇzn´e rˇ eˇsit nˇejakou koneˇcnou operac´ı, kter´a by ji rozhodla jednou provˇzdy. Kdyˇz bylo napˇr´ıklad frantiˇsk´anum ˚ umoˇznˇeno, aby se drˇzeli sv´eho idealismu, vymkli se kontrole; pokud vˇsak byli pod kontrolou, okamˇzitˇe ztratili svuj idealismus a podlehli m´amen´ı svˇetskosti. • 239 Je pozoruhodn´e, zˇ e tam, kde existovala siln´a, centralizovan´a kr´alovsk´a moc, kter´a zaˇstit’ovala organizovanou c´ırkev, ˚ se kac´ırˇ stv´ı projevovalo jen slabˇe cˇ i se dokonce nevyskytovalo vubec (napˇr´ıklad v tehdejˇs´ı Anglii). Kac´ırˇ stv´ı zapustilo koˇreny v oblastech, kde byl nejvyˇssˇ´ı zdroj svˇetsk´e moci nejasny´ a kde tato moc byla rozdˇelena nebo se nach´azela pˇr´ıliˇs daleko. • 249 ¨ Muntzer – pˇresnˇe jako Augustin – vyuˇzil podobenstv´ı o pˇsenici a koukolu, aby ospravedlnil niˇcen´ı a pron´asledov´an´ı: ˇ ˚ si ve mnˇe ostˇr´ı svou kosu,“[,] pohl´asil zlovˇestnˇe, takˇze pozdˇeji budu moci poˇznout rud´e m´aky a modr´e Zivouc´ ı Buh ” ”
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
14
chrpy.“[.] Kdyˇz se vl´ady zmocn´ı augustinovec nebo milenarista, trpˇelivy, ´ rozumny´ cˇ lovˇek, reformista a v duchu Pelagiovˇe smyˇ ´ slej´ıc´ı osv´ıcenec se nauˇc´ı chvˇet a strachovat. • 250 Pokusy realizovat na tomto svˇetˇe dokonalou kˇrest’anskou spoleˇcnost bez ohledu na to, zda je prov´adˇel papeˇz nebo ˚ revolucion´arˇ i, mˇely sklon se zvrhnout ve hruzovl´ adu bud’ rudou nebo b´ılou. Jak knˇezˇ sk´a teokracie, tak diktatury pro˚ k nimˇz patˇrila likvidace vl´ady z´akona, muˇcen´ı, justiˇcn´ı vraˇzdy, potlaˇcov´an´ı letari´atu vyuˇz´ıvaly donucovac´ıch postupu, ˇ pravdy a veleben´ı falˇse. Casto se tedy st´avalo, zˇ e v alternativn´ı spoleˇcnosti“ se vyvinuly podobn´e – a znepokojiv´e – ” rysy, jak´e existovaly i v tom prostˇred´ı, jeˇz se usilovala nahradit. • 254 ˇ ırˇ en´ı nov´eho vˇedˇen´ı se cˇ asovˇe v podstatˇe shodovalo s technickym S´ ´ rozvojem knihtisku, pˇriˇcemˇz tato shoda vˇedˇen´ı i knihtisku zajiˇst’ovala rychly´ vzestup. • 254 ˚ Rychly´ rozvoj tisku a obrovsky´ duraz, s n´ımˇz se soustˇredil na d´ıla, kter´a pro n´aboˇzenstv´ı a reformu mˇela prim´arn´ı vyznam, stavˇel pˇredstavitele c´ırkve i st´atu, kteˇr´ı mˇeli sˇ´ırˇ en´ı vˇedomost´ı tradiˇcnˇe pod svou kontrolou, pˇred naprosto ´ ˚ novy´ probl´em. Podstata cenzury cˇ i zpusob, jak zabr´anit tiˇstˇenym ´ knih´am v obˇehu, byly v z´asadˇe tyt´ezˇ jako u kontroly ˚ avˇsak absolutnˇe kl´ıcˇ ovy´ vyznam ˚ trvalo minim´alnˇe jednu rukopisu, tu mˇel rozd´ıl v rychlosti a rozsahu. Cenzorum ´ ´ cinny´ dohled ve stejn´e m´ırˇ e jako v dob´ach, generaci, neˇz se s n´ım vypoˇra´ dali; nikdy uˇz tak´e nebyli schopni vykon´avat uˇ kdy levny´ knihtisk jeˇstˇe neexistoval. • 255 Erasmus se promˇenil v uˇcence s vysokymi akademickymi n´aroky; byl vˇsak tak´e populariz´atorem a novin´arˇ em, ktery´ ´ ´ ch´apal smysl komunikace. Chtˇel, aby jeho knihy byly mal´e, vhodn´e do ruky a lacin´e; byl tak´e prvn´ım autorem, ktery´ pochopil vˇsechny moˇznosti, jeˇz skyt´ ´ a knihtisk. Pracoval rychle, cˇ asto dokonce pˇr´ımo v tisk´arnˇe, kde hned na ˚ e tiskaˇrsk´eho inkoustu, toho kadidla reformace, ho naplnovala ˇ m´ıstˇe psal a opravoval korektury. Vunˇ j´asavou radost´ı. ˚ Vysledkem toho bylo, zˇ e jeho d´ılo se rozˇs´ırˇ ilo ohromuj´ıc´ım zpusobem. ´ • 258 Na Z´apadˇe si duchovenstvo zaˇcalo osobovat vyluˇ ba dokonce na drˇzbu bible jiˇz v dev´at´em stolet´ı; ´ cn´e pr´avo na vyklad, ´ poˇc´ınaje pˇribliˇznˇe rokem 1080 se cˇ asto vyskytovaly pˇr´ıpady, zˇ e papeˇz, koncily a biskupov´e zakazovali nejen pˇreklady ˚ ale i to, aby laikov´e bibli cˇ etli, coˇz svym ˚ do n´arodn´ıch jazyku, byla ta nejostudnˇejˇs´ı str´anka stˇredovˇek´e ´ zpusobem ˚ ˚ ˚ latinsk´e c´ırkve. Pokusy podrobit bibli dukladn´ emu pruzkumu se poˇc´ınaje valdenskymi staly dukazem domnˇel´eho ´ kac´ırˇ stv´ı – uˇz to samo staˇcilo, aby muˇz cˇ i zˇ ena byli up´aleni (. . .). • 259 Erasmus • Jestliˇze nev´ıte, zda Duch vych´az´ı z Otce a zda m´a Syn jeden cˇ i dva poˇca´ tky, nebudete zatraceni; zatraceni vˇsak budete, nepˇestujete-li plody ducha: l´asku, radost, klid, sn´asˇ enlivost, laskavost, dobrotu, trpˇelivost, milosrdenstv´ı, v´ıru, skromnost, zdrˇzenlivost a cudnost. • 260 Erasmus • Rozhodny´ duch nestrp´ı n´atlaku. Prov´adˇet n´atlak je typickym ´ znamen´ım tyrana, sn´asˇ et ho je znamen´ım osla. • 261 Erasmus • Dlouh´a v´alka slov a spisu˚ skonˇc´ı vymˇ ´ enou ran. • 262 (. . .) sˇ´ırˇ e, do n´ızˇ se rozptylili Lutherovy deterministick´e n´azory na spasen´ı, s nimiˇz [Erasmus] naprosto nesouhlasil, ´ ˚ n´azor. Ve sv´e Rozpravˇe o svobodn´e vuli, ho pˇrinutila jasnˇe vyj´adˇrit svuj ˚ kter´a vyˇsla roku 1524, odm´ıtl ideu pˇredurˇcen´ı ˚ ´ a zduraznil schopnost cˇ lovˇeka uˇz´ıvat vlastn´ıch zdroju˚ a skrze nˇe se dopracovat ke sp´ase – jeho usty zde zaznˇel hlas ˚ hlas prav´e moudrosti klasick´eho svˇeta. Pelagiuv, • 262 Erasmus
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
15
• Vydrˇz´ım s (. . .) [katolickou] c´ırkv´ı, dokud nenajdu lepˇs´ı(. . .) ten, kdo st´acˇ ´ı kormidlo na stˇredovy´ kurs, mezi dvˇe zla, nepluje sˇ patnˇe. • 264 ´ Ve vˇsech st´atech nedostatek penˇez cˇ asto vede ke vzniku ustavn´ ıch kriz´ı – a papeˇzstv´ı nebylo zˇ a´ dnou vyjimkou. Jeho ´ ˚ milionu duk´atu, ˚ coˇz byla necel´a polovina pˇr´ıjmu˚ Ben´atek. Ti nejpoctivˇejˇs´ı z papeˇzu˚ pˇr´ıjmy v t´e dobˇe cˇ inily pul ˇ obvykle byli z´arovenˇ tˇemi, kde se najv´ıc topili v dluz´ıch. Cestnost pˇriˇsla draho a reforma st´ala pen´ıze. To byla ˚ si svou solventnost uchov´aval vˇzdy; vˇetˇsina vˇec, kterou reform´atoˇri nech´apali. Alexandr VI., nejhorˇs´ı z papeˇzu, ˚ u˚ nebo n´astupcu˚ vˇsak byla v zoufal´e situaci. Nicm´enˇe vˇseobecnˇe se mˇelo za to, zˇ e jeho bezprostˇredn´ıch pˇredchudc ˇ papeˇzov´e jsou velmi bohat´ı – zde vid´ıme, zˇ e nikdy nesm´ıme podcenovat mocny´ efekt, ktery´ na dˇejiny m´ıv´a neznalost st´atn´ıch tajemstv´ı. • 265 Papeˇz“, prohl´asil Luther, opakuje tak sˇ iroce pˇrevl´adaj´ıc´ı, leˇc mylnou pˇredstavu, m´a bohatstv´ı mnohem vˇetˇs´ı, neˇz ” ” ˚ vˇsichni ostatn´ı – tak proˇc nepostav´ı kostel svat´eho Petra za vlastn´ı pen´ıze, m´ısto za pen´ıze chudych kˇrest’anu?“[.] ´ Luther se takto jiˇz prvn´ım vyrokem, ktory´ pˇri sv´em protestu uˇcinil, ztotoˇznil se z´ajmy sv´eho vl´adce. ´ • 265 ˇ ımanum ˚ svat´eho Pavla. (. . .) nauk[u] o predestinaci (. . .) Augustin na konci zˇ ivota rozvinul na z´akladˇe cˇ etby Listu R´ ˇ ˚ cˇ etl tak´e. Chv´ıle jeho obr´acen´ı nastala, pr´avˇe kdyˇz byl na z´achodˇe – jak se on s´am vyjadˇril, Luther List R´ımanum Duch svaty´ mne obdaˇril t´ımto umˇen´ım, kdyˇz jsem sedˇel na [d´ırˇ e]“ – kde poprv´e pochopil smysl vyroku spravedliv´ı ´ ” ” ´ budou zˇ ´ıt z v´ıry“. Pro Luthera to byla upln´ a odpovˇed’ na celou tu nadstavbu sv´atostn´ıho a form´aln´ıho kˇrest’anstv´ı, kterou c´ırkev vztyˇcila. P´ısmo jasnˇe rˇ´ıkalo, zˇ e cˇ lovˇek je spasen v´ırou, nikoli dobrymi skutky – skuteˇcnost, zˇ e dobr´e ´ skutky kon´a, je toliko vnˇejˇs´ım stvrzen´ım jeho vˇedom´ı, zˇ e je spasen. • 267 ˚ Pro Habsburky byla obrana Uher duleˇ ˚ zitˇejˇs´ı neˇz potlaˇcen´ı protestantu; ˚ ti Protestantismus za sv´e pˇreˇzit´ı vdˇecˇ il Turkum. ´ ˚ Na konsolidaci, to vˇedˇeli, a proto vyuˇz´ıvali stˇr´ıdavˇe s´ıl´ıc´ıho a sl´abnouc´ıho osmansk´eho n´aporu k dosaˇzen´ı ustupk u. ” rozˇs´ırˇ en´ı a legitimizaci luter´anstv´ı, k n´ızˇ v Nˇemecku doˇslo do roku 1555, se v´ıce neˇz kterykoli jiny´ faktor pod´ılel ´ osmansky´ imperialismus.“[,] Stephen A. Fisher-Galati, Ottoman Imperialism and German Protestantism, 1521-1555“, ” (Harvard, 1959). • 272 ´ S rostouc´ı Lutherovou z´avislost´ı na svˇetskych kn´ızˇ atech vˇsak jeho poˇca´ teˇcn´ı um´ırnˇenost brzy zaˇsla na ubytˇ e. Jak´ mile se jeho uˇcen´ı uvedlo jako st´atn´ı n´aboˇzenstv´ı, vˇsechny ostatn´ı formy kˇrest’anstv´ı musely byt ´ – asponˇ co se jejich otevˇrenych ´ projevu˚ tyˇ ´ ce – zlikvidov´any. • 277 Pˇredpoklad, zˇ e je spr´avn´e, kdyˇz roln´ıci stejnˇe tak jako poddan´ı n´asleduj´ı sv´e panovn´ıky, pˇrej´ımaj´ı n´aboˇzenstv´ı svych ´ ˚ n´am pˇripom´ın´a, zˇ e se zabyv´ p´anu, ´ ame spoleˇcnost´ı, v n´ızˇ individu´aln´ı svoboda st´ale byla velmi nedostatkovym ´ ´ zboˇz´ım. Oˇcek´avalo se, zˇ e pod jistou urovn´ ı uˇz nikdo nem´a politick´e cˇ i n´aboˇzensk´e n´azory. Vysledkem reformace ´ – a do jist´e m´ıry i jej´ı pˇr´ıcˇ inou – bylo stlaˇcen´ı tohoto prahu indivu´aln´ı zodpovˇednosti tak, aby obˇcansk´e svobody byly ˚ pˇrizn´any novym ´ kategori´ım: hlavnˇe bohatym, ´ vzdˇelanym ´ mˇesˇ t’anum. • 284 [Loyola] Trval na tom, aby jeho muˇzi podstupovali vyjimeˇ cnˇe dlouhy´ vycvik, bˇehem nˇehoˇz vstˇrebali princip naprost´e ´ ´ ´ echou jezuity, jeˇz je ekvivalentem kalvinistick´e jistoty vyvolen´ı“, posluˇsnosti. Jak rˇ ekl Alfonso Rodriguez, velkou utˇ ” ˚ zeme se dopustit zˇ a´ dn´e chyby (. . .)[,] pokud je cˇ lovˇek je z´aruka, kterou n´am skyt´ ´ a vˇedom´ı, zˇ e jsme-li posluˇsni, nemuˇ ” ˚ se ho pouze zept´a, zda rˇ a´ dnˇe vykon´aval pˇr´ıkazy, kter´e posluˇsen, je si jist, zˇ e se nedopouˇst´ı zˇ a´ dn´e chyby, nebot’ Buh ˚ vyhlad´ı pˇrijal, a bude-li cˇ lovˇek schopen mu v tomto ohledu d´at jasnou zpr´avu, bude bezvyhradnˇ e osvobozen. Buh ´ vˇse z jeho z´aznamu a pˇrip´ısˇ e to na vrub jeho pˇredstaven´emu.“[.] • 288 Jezuit´e jsou vyznaˇ cnym ´ ´ pˇr´ıkladem vysoce vzdˇelan´e a silnˇe motivovan´e elity, kter´a dovolila, aby tlak, ktery´ na ni vyv´ıjel n´aboˇzensky´ konflikt, zm´atl jej´ı mravn´ı hodnoty. Nebyli vˇsak zdaleka jedin´ı. Tento probl´em mˇel ve skuteˇcnosti vˇseobecny´ charakter. Je tragickym, nicm´enˇe st´ale znovu a znovu se objevuj´ıc´ım rysem kˇrest’anstv´ı, zˇ e horliv´a honba ´ ˚ za reformou pˇri vypoˇra´ d´av´an´ı se s pˇrek´azˇ kami cˇ asto plod´ı bezohlednost, kter´a zpusobuje, zˇ e cel´a mravn´ı nadstavba se hrout´ı v trosky. • 290
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
16
(. . .) uk´azalo se (. . .), zˇ e [inkvizice] je trvanliv´e a odoln´a – do znaˇcn´e m´ary d´ıky finanˇcn´ı sobˇestaˇcnosti, kterou j´ı zajiˇst’oval majetek zabaveny´ odsouzenym. ´ Skuteˇcnost, zˇ e pro svou cˇ innost potˇrebovala pen´ıze, znamenala, zˇ e musela doc´ılit usvˇedˇcuj´ıc´ıho vyroku o vinˇe. To tak´e vysvˇetluje, proˇc se uˇz´ıvalo muˇcen´ı. ´ • 291 V temn´em stˇredovˇeku zˇ a´ dny´ lov cˇ arodˇejnic vcelku neprob´ıhal, nebot’ v´ıra v jejich existenci byla cˇ asto ch´ap´ana jako pohansk´a povˇera. Karel Veliky´ dokonce schv´alil z´akony, kter´e lov na cˇ arodˇejnice zakazovaly. Ve tˇrin´act´em stolet´ı se vˇsak s rozvojem dominik´ansk´e inkvizice, kter´a mˇela sklon vˇzdy, kdyˇz j´ı doˇsla star´a kategorie obˇet´ı, vytvoˇrit (ˇcasto z finanˇcn´ıch pˇr´ıcˇ in) novou, situace zmˇenila. • 294 jezuita Friedrich Spee Cautio criminalis • Jestliˇze jsme se vˇsichni dosud nepˇriznali k cˇ arodˇejnictv´ı, je to jen proto, zˇ e jsme jeˇstˇe nebyli vˇsichni muˇceni. • 295 Erasmi´anˇst´ı humanist´e typu Johanna Weyera uˇz d´avno odhalili souvislost mezi muˇcen´ım a pˇrizn´an´ım. (Weyerova ˚ se roku 1584 kniha byla zaˇrazena do seznamu zak´azanych dˇel.) Richard Scott, jeden z Weyerovych obdivovatelu, ´ ´ vyj´adˇril takto: Povˇsimnˇeme si, jak snadno je lze pˇrimˇet k pˇrizn´an´ı nˇecˇ eho, co nikdy neudˇelali, ba co ani nen´ı v moci ” cˇ lovˇeka udˇelat.“[.] (Scottovu knihu dal sp´alit Jakub I.[.]) • 295 Kdyˇz Max Weber a jeho stoupenci pˇriˇsli s teori´ı protestantsk´e etiky“, tvrdili, zˇ e protestantsk´a teologie s jej´ım silnym ´ ” ˚ durazem na ospravedlnˇen´ı v´ırou a predestinaci budila mezi vˇerˇ´ıc´ımi sp´asonosnou paniku“. Jej´ım n´asledkem bylo ” metodick´e praktikov´an´ı dobrych ´ skutku˚ (kter´e tak – nahl´ızˇ eno z pohledu hospod´arˇ sk´eho – rozv´ıjelo sklony k pˇriˇcinlivosti a hromadˇen´ı kapit´alu). Dobr´e skutky byly jako prostˇredek k dosaˇzen´ı sp´asy bezcenn´e, nebot’ byly jiˇz urˇceny pˇredem; byly vˇsak nepostradateln´e jako znamen´ı vyvolen´ı, jeˇz lidi zbavovalo strachu ze zatracen´ı a navozovalo to, co Luther nazyval pocitem poˇzehnan´e jistoty“ – tedy vnitˇrn´ı pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e cˇ lovˇek je spasen. Weber se domn´ıval, zˇ e ´ ” ´ ´ ı nal´ezt sebekontrolu a sebeduvˇ ˚ eru v metodick´e kalvinismus je ideologi´ı vyvol´avaj´ıc´ı uzkost, jeˇz sv´e obˇeti zˇ ene k usil´ ´ echu. pr´aci a svˇetsk´em uspˇ • 296 ˚ Tyto t´ısniv´e pocity pˇrirozenˇe vedly Pekla a jeho plamenu˚ se ve vˇsech dob´ach b´alo nesm´ırn´e mnoˇzstv´ı kˇrest’anu. k podnˇecov´an´ı pracovitosti. Lid´e trp´ıc´ı strachem a obavami sv´e starosti ve stˇredovˇek´e spoleˇcnosti utiˇsovali t´ım, zˇ e ˚ Aby z´ıskali pen´ıze, jeˇz takto vedly ke sp´ase, si platili mˇse, kter´e za nˇe byly slouˇzeny, nebo kupov´an´ım odpustku. museli pracovat. • 296 ˚ ze existovat pˇr´ıcˇ inn´a vazba mezi kalvinismem a kapitalismem (nebo Dok´azat, zˇ e v jak´ekoli konkr´etn´ı spoleˇcnosti muˇ ˚ hospod´arˇ skym nˇejak´a – kter´e ´ pokrokem obecnˇe), vˇsak nen´ı moˇzn´e. Existuje napˇr´ıklad jen m´alo zem´ı – pokud vubec byly jeˇstˇe kompletnˇeji kalvinistick´e neˇz Skotsko v letech 1560-1700. Pˇresto je ale tˇezˇ k´e uk´azat, jak reformace ve Skot˚ sku jakymkoli zpusobem prospˇela vzestupu ekonomick´eho individualismu. Pr´avˇe naopak: etika c´ırkevn´ıho parla´ ” mentu“ a s n´ı spojen´a institucion´aln´ı dynamika skotsk´eho kalvinismu se podobaly kolektivn´ı k´azni stˇredovˇekych ´ gild a samospr´avnych ´ mˇest, kter´e bojovaly s obchodn´ı konkurenc´ı. Je skuteˇcnost´ı, zˇ e starobyl´a omezen´ı uvalen´a na volnou obchodn´ı soutˇezˇ – vysady samospr´avnych ´ ´ kr´alovskych ´ mˇest, pr´ava kupeckych ´ a rˇ emeslnickych ´ gild, pˇr´ıstavy obchoduj´ıc´ı s jedinou komoditou a mnoh´e dalˇs´ı – skotskou reformaci nedotˇcena pˇreˇzila pˇrinejmenˇs´ım o jedno stolet´ı. Jejich obr´anci byly pr´avˇe ty vrstvy a obce, kter´e byly nov´emu n´aboˇzenstv´ı naklonˇeny nejpˇr´ıznivˇeji. V kalvinistick´em Skotsku tyto pˇrek´azˇ ky stavˇen´e proti voln´emu podnik´an´ı trvaly z pˇr´ıcˇ in, kter´e s n´aboˇzenstv´ım nemˇely nic spoleˇcn´eho. Legislativn´ı opatˇren´ı schvalovan´a kupeckymi gildami a kalvinistickym ´ ´ Vˇseobecnym ´ shrom´azˇ dˇen´ım byla ´ cˇ asto navz´ajem zamˇeniteln´a jak co do obsahu, tak dokonce i svym ´ tonem. • 297 ˇ Pro pokrokov´e zˇ ivly v hospod´arˇ stv´ı, kter´e se s kapitalistickym nebyla ´ uspoˇra´ d´an´ım postupnˇe zaˇcaly ztotoˇznovat, charakteristick´a pˇr´ıchylnost k nˇejak´e konkr´etn´ı naukov´e formulaci, nybrˇ ´ z nechut’ k vysoce institucionalizovan´emu a silnˇe klerikalizovan´emu kˇrest’anstv´ı jak´ehokoli typu. Na konci stˇredovˇeku jsme je mohli nal´ezt v rozvinutˇejˇs´ıch mˇestech v It´alii, jiˇzn´ım Nˇemecku, Flandrech a Poryn´ pˇr´ıstavech jako byla Sevilla a Lisabon. Proti ´ ı, a v iberskych ´ ˇ an´ı rasovych klerikalismu a mechanick´emu“ kˇrest’anstv´ı (nebo, pokud sˇ lo o zˇ idy, proti systematick´emu uplatnov´ ´ ” z´akonu˚ a sˇ panˇelsk´e inkvizice) se bouˇrily jiˇz ve cˇ trn´act´em a patn´act´em stolet´ı. Spoleˇcnou vlastnost´ı tˇechto podnikatelu˚ byla touha, aby je n´aboˇzenˇst´ı fanatikov´e a organiz´atoˇri nechali na pokoji a aby dok´azali uniknout ze s´ıt´ı klerikalismu a kanonick´eho pr´ava. Jejich v´ıra sice mohla byt ´ siln´a, leˇc ve sv´e podstatˇe byla vˇec´ı osobn´ı a soukromou. T´ım mˇela
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
17
hodnˇe spoleˇcn´eho s t´ım typem svˇedomit´e zboˇznosti, ktery´ ve sv´em Enchiridionu h´ajil Erasmus; Erasmovy myˇslenky, kter´e vych´azely z podobn´eho mˇestsk´eho z´azem´ı, ve skuteˇcnosti postoje nov´e hospod´arˇ sk´e elity nejen formovaly, ale tak´e se v nich odr´azˇ ely. • 299 (. . .) st´aty protestantsk´e (. . .) sice mˇely sv´e st´atn´ı n´aboˇzenstv´ı, ale pˇresto t´ıhly k vˇetˇs´ı toleranci. K systematick´emu pron´asledov´an´ı v nich doch´azelo zˇr´ıdka. Neexistoval v nich zˇ a´ dny´ ekvivalent inkvizice. Nebyly klerikalistick´e. Umoˇzˇ novaly volnˇejˇs´ı obˇeh knih. Nezatˇezˇ ovaly obchod kanonickym ´ pr´avem. Pˇrij´ımaly soukrom´e“ n´aboˇzenstv´ı, za jehoˇz ” ˚ stˇred povaˇzovaly manˇzelstv´ı a rodinu. Pro kapitalistickou obec byly tud´ızˇ vhodnˇejˇs´ı. Dusledkem toho bylo, zˇ e z´arovenˇ ´ esˇ nˇejs t´ım, jak se kapitalistick´e uspoˇra´ d´an´ı rozv´ıjelo, vych´azelo najevo, zˇ e protestantsk´e spoleˇcnosti jsou mnohem uspˇ sˇ´ı neˇz zemˇe katolick´e. • 299 T´ım, co br´anilo rozˇsiˇrov´an´ı hospod´arˇ sk´e svobody, jeˇz byla pro rozvoj kapitalismu nezbytn´a, nebyla konkr´etn´ı teologie, ale kˇrest’ansky´ institucionalismus. V uzavˇren´e spoleˇcnosti, jedno zda katolick´e cˇ i kalvinistick´e, se kapitalismus sˇ´ırˇ it nemohl. Emigruj´ıc´ı kapitalist´e sˇ estn´act´eho a sedmn´act´eho stolet´ı neprchali pˇred konkr´etn´ımi dogmaty, nybrˇ ´ z pˇred institucemi, jeˇz prosazovaly n´azor, zˇ e tato dogmata by mˇela m´ıt vl´adu nad zˇ ivotem lid´ı. Zast´avali erasmi´ansk´e stanovisko, zˇ e to, co kˇrest’anstv´ı potˇrebuje, je zmˇena mor´alky, nikoli teologie. Kapitalismu zachov´av´an´ı desatera prosp´ıvalo; avˇsak spoleˇcnost ovl´adanou drahou a arogantn´ı institucion´aln´ı c´ırkv´ı povaˇzoval za prostˇred´ı nepˇra´ telsk´e. ´ Kapitalismus – co se tyˇ od kˇrest’anstv´ı veˇrejn´eho k soukrom´emu. ´ ce jeho n´aboˇzensk´e str´anky – pˇredstavoval ustup ˚ i jednotlivce, zamˇerˇ enym Byl hnut´ım smˇerˇ uj´ıc´ım ke svobodˇe vule ´ proti kolektivn´ımu donucov´an´ı. S´ıla klerikalismu se v protestantskych e liˇsila; pˇresto ale byl vˇsude slabˇs´ı neˇz ve st´atech katolickych. Proto tak´e kapi´ zem´ıch vyznamnˇ ´ ´ talismus zapustil koˇreny nejdˇr´ıve ve spoleˇcnostech protestantskych. Jak vˇsak institucion´aln´ı moc c´ırkve upadala, kap´ italismus se ve dvac´at´em stolet´ı rozˇs´ırˇ il i do zem´ı, jeˇz byvaly klerikalistick´e. Zde vid´ıme, zˇ e vyznam odliˇsnych ´ ´ ´ teori´ı spasen´ı je takovy, vˇzdy – tedy okrajovy. ´ jaky´ byval ´ ´ • 300 Sebastian Castello (1509-1563, kalvinisticky´ konvertita) De Haereticis an sint persequendi? • (. . .) heretik je cˇ lovˇek, se kterym ´ nesouhlas´ıte. • Zab´ıt cˇ lovˇeka neznamen´a h´ajit nauku; je to prostˇe jen zabit´ı cˇ lovˇeka. ˇ ım l´epe cˇ lovˇek zn´a pravdu, t´ım menˇs´ı je jeho sklon odsuzovat. • C´ • 301 Katolicky´ humanista Georg Cassander pˇriˇsel v Kol´ınˇe v sˇ edes´atych ´ letech sˇ estn´act´eho stolet´ı s myˇslenkou funda” ˚ ment´aln´ıch cˇ l´anku“: Ve vˇecech z´akladn´ıch jednota, v nepodstatnych ´ svoboda, ve vˇsem kˇrest’ansk´a l´aska.“[.] ” • 309 Newton, nejvyznamnˇ ejˇs´ı z (. . .) [ˇclenu˚ Kr´alovsk´e spoleˇcnosti], se ve velk´e cˇ a´ sti sv´eho d´ıla a ve vˇetˇsinˇe toho, v cˇ em se ´ angaˇzoval, star´eho vyzn´an´ı pevnˇe drˇzel. Byl nejen velkym ´ vˇedcem-experiment´atorem, ale i mudrcem (. . .). St´ale hledal jedin´eho Boha a boˇzskou jednotu zjevenou v pˇr´ırodˇe. Domn´ıval se napˇr´ıklad, zˇ e symbolicky´ n´aznak sv´eho uspoˇra´ d´an´ı ´ vesm´ıru naˇsel v Apollonovˇ e lyˇre a jej´ıch sedmi strun´ach. Renesanˇcn´ı typ myˇslen´ı, jenˇz st´al za jeho vˇedeckymi expe´ rimenty, ho vedl k v´ırˇ e, zˇ e starobyl´a moudrost je ukryta v mytu, zˇ e pravou filozofii, skrytou za n´anosem mytologie, ´ je moˇzno odhalit, a zˇ e zjeven´ı je pojmem nejen teologickym, nybrˇ Pˇredpov´ıdal, zˇ e v budoucnu zˇ a´ dny´ ´ ´ z i vˇedeckym. ´ stˇret mezi Bohem a v´ırou nebude; skuteˇcny´ vˇedecky´ vyzkum pro nˇej pr´avˇe naopak byl – zcela nutnˇe – potvrzen´ım ´ n´aboˇzensk´e pravdy. • 312 sir Walter Raleigh Historie svˇeta ˚ vn´ım´an lidmi; toto slovo je tak´e poznanym • Skrze slovo a tento viditelny´ svˇet je Buh ´ jazykem Vˇsemohouc´ıho, ˚ cenym ˚ propujˇ jehoˇz hieroglyfickymi znaky jsou nespoˇcetn´e hvˇezdy, slunce a mˇes´ıc, jak jsou ´ vˇsem jeho tvorum, ´ zaps´any na tˇechto objemnych svitc´ıch klenby nebesk´e: zaps´any t´ezˇ na zemi a v moˇr´ıch p´ısmeny, jimiˇz jsou ´ vˇsichni tito zˇ ivouc´ı tvorov´e i rostliny, jeˇz je obyvaj´ ´ ı a v nich s´ıdl´ı. • 312 John Smith ˚ stvoˇril vesm´ır a vˇsechny tvory, jeˇz se v nˇem nal´ezaj´ı, jakoˇzto nespoˇcetn´e mnoˇzstv´ı zrcadel, v nichˇz se muˇ ˚ ze • Buh odr´azˇ et jeho sl´ava (. . .) v tomto vnˇejˇs´ım svˇetˇe sm´ıme cˇ ´ıst n´adherny´ rukopis Boˇz´ı dobroty, moci a moudrosti.
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
18
• 314 John Locke Esej o lidsk´em rozumu • Ten, kdo by se se vˇs´ı v´azˇ nost´ı vydal hledat pravdu, by mˇel svou mysl v prv´e rˇ adˇe pˇripravit l´askou k n´ı. Neb ten, kdo ji nemiluje, se nebude pˇr´ıliˇs nam´ahat, aby j´ı z´ıskal; ani se nebude pˇr´ıliˇs znepokojovat, jestliˇze ji nenalezne. V uˇcen´e obci nen´ı nikoho, kdo se neprohlaˇsuje milovn´ıkem pravdy; nen´ı t´ezˇ rozumn´eho cˇ lovˇeka, ktery´ by nech´apal zle, bylo-li by o nˇem smyˇ ´ sleno jinak. A pˇrece, navzdory tomu vˇsemu, lze v pravdˇe rˇ´ıci, zˇ e jen ˚ n´ı sam´e, dokonce i mezi tˇemi, kdoˇz sami sebe pˇresvˇedˇcili, zˇ e j´ı takto miluj´ı. Jak m´alokteˇr´ı miluj´ı pravdu kvuli ˚ ze cˇ lovˇek vˇedˇet, zdali je upˇr´ımnˇe takovy, muˇ a j´a si mysl´ım, zˇ e toto je jedno neomyln´e ´ jest hodno vyzkumu: ´ ˚ znamen´ı takov´eho cˇ lovˇeka, totiˇz zˇ e nepˇestuje zˇ a´ dnou tezi s vˇetˇs´ı jistotou, neˇz jakou mu zaruˇc´ı dukazy, na nichˇz ˚ l´asce k n´ı, nemiluje je postavena. Kdokoli pokroˇc´ı za tuto m´ıru souhlasu, je jasn´e, zˇ e nepˇrij´ım´a pravdu kvuli ´ pravdu pro n´ı samu, leˇc pro nˇejaky´ jiny, ´ postrann´ı umysl. • 315 John Locke • Rozum je pˇrirozenym ´ zjeven´ım, kterymˇ ´ zto vˇecˇ ny´ Otec svˇetla a zˇr´ıdlo vˇseho vˇedˇen´ı sdˇeluje lidstvu onu cˇ a´ st pravdy, jiˇz ustavil v dosahu jeho pˇrirozenych schopnost´ı: zjeven´ı je pˇrirozenym ´ ´ rozumem rozˇs´ırˇ enym ´ skrze ˚ novy´ soubor objevu˚ seslanych dokl´ad´a pravdu, ´ n´am bezprostˇrednˇe Bohem, jimiˇz rozum svˇedectv´ım a dukazy ˇ zˇ e poch´az´ı od Boha. Tud´ızˇ ten, kdo odstranuje rozum, aby uvolnil cestu zjeven´ı, zhas´ın´a jas obou. • 315 Vˇedˇen´ı (. . .) skyt´ ´ a jedinˇe rozum – zjeven´ı n´ım ned´av´a nic neˇz pˇredpokl´adanou v´ıru. Je-li tedy pravda odhalov´ana zjeven´ım i rozumem, rozum proto pˇrevaˇzuje; a jestliˇze se rozum a n´arok na zjeven´ı stˇretnou, rozum opˇet pˇrev´azˇ ´ı ˚ erˇ ujeme rozumu, nemuˇ ˚ zeme mu duvˇ ˚ erˇ ovat nikde, a n´arok na zjeven´ı mus´ı byt ´ odm´ıtnut. Nebot’ pokud zde neduvˇ ˚ ze zjeven´ı pˇrin´est pravdy, na nˇezˇ a potvrzen´ı i vyklad biblick´e nauky by se tak staly nemoˇznymi. Na druhou stranu muˇ ´ ´ rozum ponechany´ bez pomoci nedos´ahne; a pokud zjeven´ı uv´ad´ı nauku, j´ızˇ by samotny´ rozum shledal nepravdˇepo˚ erˇ ovat zjeven´ı. dobnou (ale nic v´ıc), pak je tˇreba duvˇ • 316 (. . .) Locke [se] – stejnˇe jako Erasmus – dost´av´a k j´adru probl´emu. T´ım, na cˇ em z´aleˇz´ı, nen´ı ani tak to, v co cˇ lovˇek vˇerˇ´ı, ale to, co dˇel´a. Z´akladem kˇrest’anstv´ı je mor´alka, nikoli dogma. T´ım, co z Locka uˇcinilo tak bezprostˇrednˇe vlivn´eho myslitele, a to nejenom v Anglii, nybrˇ ´ z v cel´em civilizovan´em svˇetˇe, byl fakt, zˇ e vyuˇz´ıval jazyka a mentality obchodn´ı ˇ smlouvy a vyhybal se tak abstrakc´ım. Zivot, vˇcetnˇe zˇ ivota n´aboˇzensk´eho, mu byl rˇ adou jedn´an´ı. Jestliˇze si cˇ lovˇek ´ ´ castnˇen´e – cˇ lovˇeka sam´eho, jeho d´a svou mravn´ı aritmetiku do poˇra´ dku, bude vysledek prospˇesˇ ny´ pro vˇsechny zuˇ ´ souseda i Boha. Stejnˇe tak, jako jsou identick´e rozum a v´ıra, tak jsou v z´asadˇe totoˇzn´e i dobrota a vlastn´ı z´ajem. • 317 ´ ım o dosaˇzen´ı sˇ tˇest´ı. Kˇrest’an se – jakoˇzto dobry´ Pro Locka (. . .) byla mor´alka jen dlouhodobym ´ a proz´ıravym ´ usil´ ´ cinkem. obchodn´ık – zˇr´ık´a aktu´aln´ıho potˇesˇ en´ı, aby investoval v prospˇech podstatnˇejˇs´ıch vˇec´ı, tˇrebaˇze s opoˇzdˇenym ´ uˇ • 318 Locke kˇrest’anstv´ı nejen zmodernizoval, ale uˇcinil z nˇej i n´aboˇzenstv´ı budoucnosti – vˇzdyt’ kapitalismus jako oˇcividn´a a vˇseobj´ımaj´ıc´ı forma spoleˇcnosti byl teprve ve svych ´ poˇca´ tc´ıch. • 320 (. . .) Akvinsky´ se (. . .) domn´ıval, zˇ e potˇesˇ en´ı, jak´e pˇrivod´ı sledov´an´ı muk zatracenych ´ duˇs´ı, je jednou z rozkoˇs´ı nebes (. . .). • 321 ˚ Hlavn´ım nedostatkem racion´aln´ıho kˇrest’anstv´ı (. . .) byla skuteˇcnost, zˇ e nijak nepusobilo na city. Kromˇe osv´ıcen´eho sledov´an´ı vlastn´ıho z´ajmu zˇ a´ dny´ jiny´ podnˇet nenab´ızelo. Prvek obˇeti a odˇr´ıkan´ı byl odstranˇen. Mor´alka byla pˇredstavov´ana jen jako mazan´a koupˇe. • 327 Pascal • Posledn´ım cˇ inem rozumu je pozn´an´ı, zˇ e je nekoneˇcnˇe vˇec´ı, kter´e jej pˇresahuj´ı. • 328 Je ohromuj´ıc´ı skuteˇcnost´ı, zˇ e nitern´e pˇresvˇedˇcen´ı Pascala i Voltaira, po Erasmovi dvou nejvlivnˇejˇs´ıch myslitelu˚ na ˚ av´a z´ahadou. kontinentˇe, zust´
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
19
• 328 ˚ Voltaire s´am sebe oznaˇcoval jako deistu i teistu a tato slova uˇz´ıval, jako by byla identick´a. Neust´ale a beze sluvka omluvy si protiˇreˇcil: V cel´e Evropˇe nen´ı jedin´eho ateisty.“; Jedinˇe mlad´ı a nezkuˇsen´ı kazatel´e, kteˇr´ı o svˇetˇe nic ” ” ´ nevˇed´ı, tvrd´ı, zˇ e nemohou byt osobnost´ı, jeˇz cˇ asto ´ zˇ a´ dn´ı ateist´e.“[.] Stejnˇe jako George Bernard Shaw byl muzickou ochotnˇe svolila, aby nad smyslem pˇrevl´adl styl. • 329 Voltaire Trakt´at o metafyzice ˚ zpusobuje ˚ • N´azor, zˇ e existuje Buh, tˇezˇ kosti; m´ınˇen´ı opaˇcn´e vˇsak obsahuje nesmysly. • 329 Voltaire • Boha nelze ani dok´azat, ani popˇr´ıt pouhou silou naˇseho rozumu. • 338 Kˇrest’anstv´ı, jeˇz disponovalo tolika formami a hlubokym ´ pozn´an´ım, neˇcinilo vstˇreb´an´ı a promˇena prvku˚ pohansk´eho ˚ obˇradu vubec zˇ a´ dn´e pot´ızˇ e. • 340 Napoleon • N´aboˇzenstv´ı je sv´eho druhu ochranou (. . .) jeˇz t´ım, zˇ e uspokojuje naˇs´ı l´asku k z´azraˇcn´emu, cˇ in´ı n´as odolnymi ´ ˚ ci podvodn´ıkum ˚ a cˇ arodˇejum. ˚ vuˇ • 343 (. . .) n´aboˇzensky´ z´apal – nen´ı-li napojen na peˇclivˇe definovany´ organismus, periodicky podnˇecov´an shrom´azˇ dˇen´ımi ˚ vyraz vˇerˇ´ıc´ıch a nen´ı-li mu d´ana sˇ ance z´ıskat svuj v pravideln´e, pl´anovan´e a soustavn´e cˇ innosti – je vˇec´ı prchavou ´ a pom´ıjivou. • 351 ˚ jeˇz vyuˇz´ıvalo novych (. . .) studium biblickych s pomoc´ı filologie a archeologie odhali´ textu, ´ metod historick´e analyzy, ´ ˚ neˇz si aˇz dosud kdokoli pˇredstavoval, zˇ e je ohromuj´ıc´ı smˇes´ı lo, zˇ e P´ısmo je mnohem komplikovanˇejˇs´ı sb´ırkou spisu, alegorie a skuteˇcnosti, j´ızˇ je tˇreba protˇr´ıdit stejnˇe jako kteroukoli jinou liter´arn´ı pam´atku starovˇeku. • 351 Velk´a cˇ a´ st nov´e biblick´e vˇedy poch´azela (. . .) z protestantsk´eho Nˇemecka; spolu s n´ı se objevili i nov´e teologick´e pˇr´ıstupy a pozn´an´ı (. . .). Friedrich Schleiermacher provedl ve tˇret´ı a cˇ tvrt´e dek´adˇe devaten´act´eho stolet´ı prvn´ı skuteˇcn´e pˇrehodnocen´ı kˇrest’ansk´e teologie, k nˇemuˇz od Kalv´ına doˇslo. Schleiermacher se domn´ıval, zˇ e je moˇzn´e zkoncipo˚ ezˇ nou obnovou vych´azej´ıc´ı ze zkuˇsenosti. vat teologii, jeˇz bude platn´a jednou provˇzdy a jeˇz bude proch´azet pˇrubˇ ´ Tvrdil, zˇ e dogma nen´ı ani tak pozn´an´ım jako vysledkem dˇejin; zˇ e zjeven´ı je uhrnn ym ´ ´ souˇctem individu´aln´ıch pojet´ı ˚ Boha; zˇ e cˇ l´anky kˇrest’ansk´e v´ıry nejsou dukazy, ale sp´ısˇ e zkuˇsenostmi, jeˇz podporuj´ı zboˇznost. Z´asadn´ı vyznam m´a ´ pro kˇrest’anstv´ı vykoupen´ı, z´avisl´e na Jeˇz´ısˇ i, ktery´ vykoupen byt ´ nepotˇreboval. Hereze jsou odchylkami od tˇechto tvrzen´ı. Schleiermacher ale vˇerˇ il, zˇ e nauka o dvou pˇrirozenostech v Kristu a tˇrech osob´ach v Bohu je zav´adˇej´ıc´ı, a zmrtvychvst´ an´ı, nanebevstoupen´ı a n´avrat o dni posledn´ıho soudu povaˇzoval za nepodstatn´e. C´ırkev je spoleˇcenstv´ı ´ ˚ Boha; to ale neznamen´a, zˇ e by cˇ a´ st lidsk´eho rodu z nˇeho musela nutnˇe vˇerˇ´ıc´ıch. O vyvolen´ı je rozhodnuto dobrou vuli ˇ byt – asponˇ teoreticky – z´ıskat luter´any a kalvinisty; kˇrest’ansk´e teologii ´ natrvalo vylouˇcena. Tato analyza ´ umoˇznovala nav´ıc na v´ıce cˇ i m´enˇe neurˇcitou dobu otevˇrela cestu k jej´ımu sm´ırˇ en´ı s vˇedou, modern´ım biblickym ´ b´ad´an´ım a dalˇs´ımi disciplinami. Odpov´ıdala vlastnˇe tradici minim´aln´ı teologie“, kterou zevedl Erasmus a v n´ızˇ pokraˇcoval Locke. ” • 353 ˚ (. . .) je jednou z trvale charakteristickych na jednu z jeho forem vˇzdy vede k vyvinut´ı ´ vlastnost´ı kˇrest’anstv´ı, zˇ e duraz nˇejak´e formy konkurenˇcn´ı. • 364 Voltaire (?) ˚ pr´avn´ık, krejˇc´ı, sluhov´e i manˇzelka vˇerˇ´ı v Boha, protoˇze pak mohu oˇcek´avat, zˇ e nebudu • Jsem r´ad, kdyˇz muj okr´ad´an a parohy mi nebudou nasazov´any tak cˇ asto. • 364 Fr´ed´eric Ozanam
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
20
• Kaˇzdy´ voltairovec se sluˇsnym ´ pˇr´ıjmem se snaˇz´ı pos´ılat lidi na mˇsi, ovˇsem za pˇredpokladu, zˇ e na n´ı nemus´ı j´ıt s´am. • 367 Piova [IX.] bula Ineffabilis Deus, vydan´a roku 1854, se ponoˇrila do bouˇrlivych ´ vod teologick´eho avanturismu vyhl´asˇ en´ım, zˇ e poˇzehnan´a Panna Marie byla od prvn´ıho okamˇziku sv´eho poˇcet´ı jednieˇcnou milost´ı a vysadou vˇsemohouc´ıho ´ ” Boha a pro z´asluhy Jeˇz´ısˇ e Krista, Spasitele lidstva, uchr´anˇena pˇred poskvrnou cˇ ili prvotn´ım hˇr´ıchem“. Zde vid´ıme n´azorny´ pˇr´ıklad, kterak bylo chvalitebn´ı pˇresvˇedˇcen´ı pˇremˇenˇeno v nezahladiteln´e dogma – a to bez ohledu na protes˚ tantsk´e, ba dokonce liber´aln´ı katolick´e protivenstv´ı. Takov´a gesta na vˇerˇ´ıc´ı katolick´e masy nesm´ırnˇe pusobila; byla souˇca´ st´ı populistick´eho reperto´aru. • 367 Roku 1864 papeˇz [Pius IX.] udˇelal charakteristicky pozdnˇe stˇredovˇek´e gesto: vydal encykliku Quanta cura, jeˇz oznamovala, zˇ e n´asleduj´ıc´ı rok bude milostiv´e l´eto, kdy ti, kdoˇz jsou pevni v katolick´e v´ırˇ e, mohou z´ıskat plnomocn´e odpustky. K encyklice pak pˇripojil dodatek, ktery´ zahrnoval spis vypoˇc´ıtavaj´ıc´ı teze, jeˇz dobˇr´ı katol´ıci podle jej´ıho ˚ byl ve skuteˇcnosti seznamem toho, co je zak´az´ano, jenˇz vyslovn´ eho naˇr´ızen´ı nemˇeli zast´avat. Tento Sylabus bludu“ ´ ” ˚ e n´azory, kter´e jiˇz byly odsouzeny v papeˇzskych poukazoval na ruzn´ ´ proslovech, listech, projevech a encyklik´ach. Jeho ´ pˇresn´e postaven´ı a autorita tedy nebyly uplnˇ e jasn´e; za danych y´ manifest stav´ıc´ı ´ okolnost´ı se ale jevil jako vyzyvav ´ se proti cel´emu modern´ımu svˇetu. Odstavec jedna aˇz sedm odsuzovaly panteismus, naturalismus a naprosty´ racionalismus; osm aˇz cˇ trn´act um´ırnˇeny´ racionalismus; patn´act aˇz osmn´act indiferentismus, latitudinarismus, socialismus, komunismus, tajn´e spoleˇcnosti, biblick´e spoleˇcnosti a liber´aln´ı knˇezˇ sk´e skupiny. Odstavce devaten´act aˇz sedmdes´at sˇ est vykl´adaly pr´ava c´ırkve, jakoˇz i pr´ava rˇ´ımsk´eho pontifika a jeho st´atu, a to stylem nenejvyˇ ´ s nekompromisn´ım a triumfalistickym; jak´ekoli ruˇsiv´e z´asahy obˇcansk´e spoleˇcnosti byly bez obalu a nemilosrdnˇe odsouzeny. Up´ırat ´ ˚ bylo zak´az´ano pˇrij´ımat papeˇzi pr´avo na obˇcansk´e kn´ızˇ ectv´ı“ nebo na uˇz´ıt´ı s´ıly k jeho obranˇe bylo sˇ patn´e; katol´ıkum ” civiln´ı vzdˇel´an´ı cˇ i pop´ırat tvrzen´ı, zˇ e katolick´e n´aboˇzenstv´ı je vyhradn´ ım n´aboˇzenstv´ım st´atu, vyluˇcuj´ıc´ım vˇsechna ´ ” ˚ ostatn´ı“; a odstavec sedmdes´at devˇet pak odsuzoval svobodu projevu, jeˇz podle nˇej vede ke zkaˇzen´ı zpusob u˚ i mysli“ ” a k moru indiferentismu“. A koneˇcnˇe odstavec osmdes´aty´ cely´ dokument shrnoval odsouzen´ım tvrzen´ı, zˇ e rˇ´ımsky´ ” ” pontifik se m´a a mˇel by se sm´ırˇ it a nal´ezt soulad s pokrokem, liberalismem a modern´ı civilizac´ı“. • 372 Pro (. . .) [frantiˇsk´any, dominik´any, augustini´any a pozdˇeji jezuity] byla mision´arˇ sk´a pr´ace ohromnym ´ a hodnotnym ´ ˚ rozˇs´ırˇ en´ım jejich cˇ innosti. Prvn´ı f´azi kˇrest’ansk´e kolonizace zcela ovl´adly. Protestantum, kteˇr´ı zˇ a´ dn´e rˇ a´ dy nemˇeli, se ˚ Nav´ıc si nebyli jisti jej´ı hodnotou. Lutheruv ˚ pro to, aby se pustili do mision´arˇ sk´e pr´ace, nedost´avalo lid´ı a prostˇredku. rozhled byl omezen obzory n´arodn´ımi, ba t´emˇerˇ provinˇcn´ımi. V mˇerˇ´ıtku kontinent´aln´ım, neˇrkuli svˇetov´em, nemyslel ˚ Turku˚ a papeˇzencu˚ je jedno a to sam´e“. V´ıce neˇz o obracen´ı pohanu˚ se zaj´ımal skoro nikdy. Myslel si, zˇ e v´ıra zˇ idu, ” o n´apravu kˇrest’anstva. Co se kalvinistu˚ tyˇ ´ ce, pro ty byla hlavn´ım z´ajmem elita. Pohansk´e masy v ohnisku jejich v´ıry nikdy nebyly. Kardin´al Bellarmin na protestanty pro jejich nedostateˇcnou mision´arˇ skou aktivitu nikoli neopr´avnˇenˇe ´ cil slovy: O kac´ırˇ´ıch nikdy neslyˇs´ıme, zˇ e obr´atili zˇ idy nebo pohany, leˇc jedinˇe, zˇ e odvr´atili kˇrest’any.“[.] zautoˇ ” • 374 Azt´ekov´e byli polyteisty, kteˇr´ı praktikovali lidsk´e obˇeti a v nˇekterych ´ oblastech ritu´aln´ı kanibalismus; existovaly vˇsak ˚ byl zrozen z panny, dvakr´at roˇcnˇe jedli body, kde bylo moˇzn´e jejich v´ıru srovn´avat s kˇrest’anstv´ım – jejich hlavn´ı buh ˚ zici kompasu. Pˇresto jeho obrazy vyroben´e z tˇesta, mˇeli kˇrestn´ı a zpovˇedn´ı ceremoni´aly a kˇr´ızˇ , ktery´ se podobal ruˇ ˇ ˚ Rehoˇ vˇsak zcela proti ranˇe kˇrest’anskym re Velik´eho nedoˇslo k zˇ a´ dn´emu pokusu na ´ zvyklostem a vlastnˇe i pokynum tˇechto z´akladech stavˇet. • 375 ´ nejpozoruhodnˇejˇs´ı frantiˇsk´an sˇ estn´act´eho stolet´ı, ktery´ v Mexiku str´avil pˇres sˇ edes´at let, Bernardino de Sahagun, ˚ a neˇrest´ı zemˇe“ m´a pro uskuteˇcnˇen´ı pokˇrest’anˇst’ov´an´ı z´asadn´ı vyznam. tvrdil, zˇ e studium duchovn´ıch neduhu“ ´ ” ” S vyuˇzit´ım domorodych pomocn´ıku˚ a origin´aln´ı metodologie sestavil giganticky´ spis nesouc´ı n´azev Historia gen´ eral de las cosas de Nueva Espana, ˜ jehoˇz dvan´act svazku˚ pokryvalo n´aboˇzenstv´ı, zvyky, st´atn´ı zˇr´ızen´ı, intelektu´aln´ı ´ ´ ˚ Jeho d´ılo, jeˇz bylo seps´ano v jazyce nahuatl i ve a hospod´arˇ sky´ zˇ ivot, floru, faunu a jazyky Mexika i jeho n´arodu. ´ echu˚ cel´e renesance. sˇ panˇelˇstinˇe, mus´ıme povaˇzovat za jeden z nejvyznamnˇ ejˇs´ıch intelektu´aln´ıch uspˇ ´ • 380 Vˇsude, kde byla pevnˇe usazena [velk´a vychodn´ ı n´aboˇzenstv´ı: hinduismus, buddhismus a konfuci´anstv´ı (a taky is´ ˚ l´am)], kde pusobila ve vyzr´al´e podobˇe a kde byla spojena s kulturn´ım, spoleˇcenskym ´ a n´arodnostn´ım vˇedom´ım dan´eho m´ısta, nebylo kˇrest’anstv´ı schopno proniknout do hloubky. Ve stˇretu s ostatn´ımi a uzn´avanymi n´aboˇzenstv´ımi ´ – struˇcnˇe rˇ eˇceno – nemohlo uspˇet, nebo asponˇ neuspˇelo. V ekonomicky zaostalych ´ oblastech, v m´ıstech, kde s´ıdlily
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
21
´ kmeny na n´ızk´e kulturn´ı urovni, a vlastnˇe skoro vˇsude, kde pˇrevl´adaj´ıc´ım kultem bylo primitivn´ı pohanstv´ı, se kˇrest’anstv´ı prosadilo rychle; zejm´ena tam, kde mˇelo z´asˇ titu koloni´aln´ı moci. • 381 (. . .) t´ım, co zapˇr´ıcˇ inilo, zˇ e kˇrest’anstv´ı zmeˇskalo pˇr´ıleˇzitosti, jeˇz se mu nab´ızely, byla pr´avˇe jeho neschopnost se zmˇenit a pˇredevˇs´ım zbavit se sv´eho evropsk´eho pohledu a ch´ap´an´ı. Kˇrest’ansk´e c´ırkve m´ısto toho, aby se pˇredstavovaly jako ztˇelesnˇen´ı univerz´aln´ıch pravd, se aˇz pˇr´ıliˇs cˇ asto projevovaly jako prodlouˇzen´a ruka evropskych ´ spoloˇcenskych ´ a intelektu´aln´ıch pˇredstav; stejnˇe tak vyznamn´ a byla i skuteˇcnost, zˇ e c´ırkve jako instituce a jejich duchovn´ı jako jednotlivci ´ ˚ i kolektiv pusobili dojmem, zˇ e jsou pouze jednou ze str´anek evropsk´e nadvl´ady. A tak kˇrest’anstv´ı navzdory tomu, zˇ e se zrodilo v Asii, do n´ızˇ bylo od sˇ estn´act´eho stolet´ı d´ale zpˇetnˇe zav´adˇeno, nedok´azalo z´ıskat asijskou tv´arˇ . • 381 V z´asadˇe jsou dvˇe moˇzn´e metody, jak nˇejakou spoleˇcnost obracet na v´ıru. Prvn´ı znamen´a hl´asat v´ıru tˇem nejniˇzsˇ´ım a nejm´enˇe privilegovanym ´ sloˇzk´am spoleˇcnosti, z´ıskat loajalitu velk´eho poˇctu jejich cˇ lenu˚ a od t´eto z´akladny po˚ stupovat vzhuru. To byla metoda, j´ızˇ se v rˇ´ımsk´em imp´eriu drˇzeli prvn´ı kˇrest’an´e. Druh´a znamen´a zamˇerit se na elitu nebo dokonce na jednotlivce stoj´ıc´ı v jej´ım cˇ ele doc´ılit toho, aby se uzn´an´ı nebo pˇrijet´ı v´ıry stalo z´aleˇzitost´ı st´atn´ı ˚ Tato metoda se uplatnila pˇri obracen´ı politiky, a pak pomoc´ı autority, pˇr´ıkladu cˇ i s´ıly (nebo vˇsech tˇr´ı) postupovat dolu. germ´anskych ´ a slovanskych ´ kmenu˚ v temn´em stˇredovˇeku a do jist´e m´ıry i ve sˇ panˇelsk´e Americe. V Indii pˇredstavoval kastovn´ı syst´em, jenˇz vedl k tomu, zˇ e spojen´ı tˇechto dvou pˇr´ıstupu˚ bylo – v kaˇzd´em pˇr´ıpadˇe asponˇ v t´ezˇ e oblasti – ˚ velel, aby se zamˇerˇ ili na t´emˇerˇ nemoˇzn´e, konkurenci v t´e nejvyostˇrenˇejˇs´ı podobˇe. N´aboˇzensky´ instinkt mision´arˇ um ´ esˇ nˇejˇs´ı tehdy, kdyˇz se obrac´ı masy, nebot’ kˇrest’anstv´ı, nen´ı-li st´ıh´ano vojenskym ´ cˇ i st´atn´ım protiopatˇren´ımi, je nejuspˇ ˚ k vydˇedˇencum, lidem zˇ ij´ıc´ım bez l´asky a p´ecˇ e, a kdyˇz se tak dost´av´a nejbl´ızˇ e ke svym ´ nejranˇejˇs´ım pastoraˇcn´ım po˚ Avˇsak jejich spoleˇcensky´ instinkt, vych´azej´ıc´ı z evropsk´eho prostˇred´ı, kde vule ˚ panovn´ıka byla v z´aleˇzitostech stojum. ´ esˇ nˇe. v´ıry svrchovan´a, jim velel zamˇerˇ it se na elitu. Pokusili se o oboj´ı – a v obou pˇr´ıpadech neuspˇ • 384 Do jak´e m´ıry bylo moˇzn´e (. . .) [ˇc´ınsk´e] pohˇrebn´ı obyˇceje cˇ i modlitby, jeˇz t´emˇerˇ v kaˇzd´em n´aboˇzenstv´ı maj´ı kl´ıcˇ ovy´ ˇ ınan´ ˇ e evidentnˇe nebyli ochotni opustit to, co Evropan´e stroze nazyvali vyznam, sladit s kˇrest’anskou teorii i prax´ı? C´ ´ ´ ˚ jeˇz vˇsak bylo moˇzn´e novˇe vyloˇzit a pˇrizpusobit ˚ uct´ıv´an´ım pˇredku“, nauce o vzkˇr´ısˇ en´ı a prvn´ım i druh´em pˇr´ıchodu. ” Ricci a jeho n´astupci v tomto duchu vypracovali z´akladn´ı syst´em. Do zm´ınek o Bohu vˇclenili m´ırn´e cˇ ´ınsk´e odliˇsnosti; ˚ Frantiˇsk´ani a pro mˇsi pouˇzili tot´ezˇ cˇ ´ınsk´e slovo, jak´eho se obvykle uˇz´ıvalo pro oznaˇcen´ı obˇradu˚ k uctˇen´ı pˇredku. ˇ ıma odl´etla triumf´aln´ı st´ızˇ nost. a dominik´ani tento kompromis roku 1631 skrytˇe zaznamenali a do R´ ´ Spor ohlednˇe asijsk´e liturgie, ktery´ n´asledoval, se postupnˇe rozˇs´ırˇ il natolik, zˇ e obs´ahl nˇekolik dalˇs´ıch variant a uprav ˚ evropsky´ krunyˇ a stal se – jak si tak´e vskutku zasluhoval – vybuˇ ´ snou ot´azkou. M´a kˇrest’anstv´ı odvrhnout svuj ´ r a st´at ´ redn´ı pravdˇe, nekoneˇcnˇe rozmanitym se nakonec n´aboˇzenstv´ım svˇetovym, sjednocenym ´ ´ ve sv´e ustˇ ´ ve sv´em projevu, jak´e Kristus implicitnˇe a Pavel explicitnˇe vˇzdy zamyˇ ´ sleli? Byla doba, kdy se zd´alo, zˇ e papeˇzstv´ı je pˇripraveno se chopit ˇ pˇr´ıleˇzitosti. Pavel V. roku 1615 ofici´alnˇe schv´alil cˇ ´ınskou liturgii a byly provedeny pˇr´ısluˇsn´e pˇreklady. Rehoˇ r XV. roku ˇ 1622 s c´ılem d´at mision´arˇ sk´emu hnut´ı vˇseobecny´ rozmˇer a zbavit ho omezenych n´arodn´ıch horizontu˚ Spanˇ elska ´ a Portugalska vytvoˇril odbor nazyvan y´ Propaganda. Francesco Ingoli, ktery´ byl aˇz do sv´e smrti roku 1649 prvn´ım ´ tajemn´ıkem Propagandy, mˇel svou vizi glob´aln´ıho, postevropsk´eho kˇrest’anstv´ı; v pokynech ohlednˇe propagace, jeˇz byly rozesl´any jednu dek´adu po jeho smrti, se jeho filozofie st´ale zrcadl´ı: ˚ ukol ´ ˚ ˚ Nepovaˇzujte za svuj pusobit na n´arody, mˇenit jejich zpusoby, zvyky a n´avyky, nejsou-li zjevnˇe protivn´e n´aboˇzen” ˚ stv´ı a rˇ a´ dnym a nevyv´ıjejte na nˇe zˇ a´ dny´ tlak, abyste toho dos´ahli. Vˇzdyt’ co by mohlo byt ´ mravum, ´ nesmyslnˇejˇs´ıho ˇ ˇ ıny? Tohle vˇse u nich nezav´adˇejte, leˇc jedinˇe neˇz pˇresazovat Francii, Spanˇ elsko, It´alii nebo nˇekterou jinou zemi do C´ ˚ v´ıru, kter´a zpusoby a zvyky jak´ehokoli n´aroda nepohrd´a ani je neniˇc´ı a jeˇz vˇzdy pˇredpokl´ad´a, zˇ e nejsou hˇr´ısˇ n´e, ale sp´ısˇ e si pˇreje vidˇet je uchr´anˇen´e veˇsker´e sˇ kody. (. . .)Milovat a ct´ıt vlastn´ı zemi a to, co k n´ı patˇr´ı, nade vˇse jin´e, jest pˇrirozenost´ı cˇ lovˇeka. (. . .)Nedˇelejte sˇ kodliv´e rozd´ıly mezi zvyky n´arodu˚ a zvyky Evropy; dˇelejte to nejlepˇs´ı, cˇ eho jste ˚ schopni, abyste se jim pˇrizpusobili.“[.] ˇ ıc´ı formulace ho vˇsak samozˇrejZ´amˇer, ktery´ tento dokument sledoval, byl moudry, ´ ba pˇr´ımo obdivuhodny; ´ podminuj´ ˇ ım pˇripraven byt mˇe vystavovaly diskusi. Jak tvrdy´ byl R´ ´ pˇri jeho h´ajen´ı pˇred protesty stoupencu˚ konvence a pravovˇeˇ ıma pˇri zˇ ivotnˇe duleˇ ˚ zit´em procesu reinterpretace kˇrest’ansk´eho rˇ´ı? Nebo – jinak rˇ eˇceno – jak siln´a byla obrazotvornost R´ ˇ ım je sp´ısˇ e neˇz ke tvoˇrivˇejˇs´ım z mision´arˇ u˚ vn´ımavy´ dogmatu ve svˇetle ciz´ıch kultur? Nakonec se vˇzdy uk´azalo, zˇ e R´ ˚ ci tlakum, ˚ ˚ ci argumentum ˚ koloni´aln´ıch m´ıstokr´alu, ˚ biskupu˚ a gener´aln´ıch vik´arˇ u. ˚ vuˇ kter´e na nˇej vyv´ıj´ı Evropa, a vuˇ Bitvy toho druhu, kter´e Pavel vyhr´al, Ricci a jeho n´astupci i napodobitel´e ztratili. Latina byla znovu prosazena jako univerz´aln´ı podm´ınka liturgie. Cely´ spor, prov´azeny´ opakovanymi rozhodnut´ımi jak kuri´aln´ımi, tak m´ıstn´ımi, ´ z n´ıchˇz nˇekter´a si dokonale protiˇreˇcila, trval v´ıce neˇz sto let; vrch v nˇem postupnˇe z´ıskali Evropan´e“. Jezuit´e v Indii ” ˇ ınˇe kladli tuhy´ odpor; podporu jim poskytoval i cˇ ´ınsky´ dvur. ˚ Avˇsak Benedikt XIV. roku 1742 bulou Ex quo sini C´ gulari s koneˇcnou platnost´ı rozhodl v neprospˇech jak´ehokoli svolen´ı zm´ırnit pˇr´ısnou evropskou liturgii a jej´ı asijsk´e
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
22
n´ahraˇzky odsoudil: (. . .) tuto praxi jako povˇereˇcnou odsuzujeme a oˇskliv´ıme si ji (. . .) odvol´av´ame, prohlaˇsujeme za ” ´ cinnosti, a rˇ´ık´ame neplatn´a a ruˇs´ıme vˇsechna a kaˇzd´e z tˇechto svolen´ı, pˇrejeme si, aby byla zbavena vˇs´ı platnosti a uˇ ´ cinn´a a prost´a jak´ekoli moci a plata vyhlaˇsujeme, zˇ e jednou provˇzdy mus´ı byt ´ povaˇzov´ana za neplatn´a, nicotn´a, neuˇ nosti.“[.] Tyto z´akazy (. . .) znamenaly fakticky´ konec jakychkoli nadˇej´ı, zˇ e by se mohla rozvinout specifick´a podoba ´ asijsk´eho kˇrest’anstv´ı, jeˇz by byla pˇredehrou kˇrest’ansk´eho z´aboru cel´eho kontinentu. • 396 Charles Chauncy Pˇr´ıhodn´e uvahy ´ o stavu n´aboˇzenstv´ı v Nov´e Anglii (1743) ´ ˚ ˚ a ned´ame-li pˇr´ıliˇs na prv´e, kdeˇzto na druh´e • Existuje n´aboˇzenstv´ı rozumu a usudku, i vule, stejnˇe jako citu; ˚ ˚ ze nastat nic jin´eho, neˇz zˇ e lid upadne ve zmatky. klademe duraz veliky, ´ nemuˇ • 397 John Adams • Jednou velkou vyhodou kˇrest’ansk´eho n´aboˇzenstv´ı je, zˇ e velky´ princip z´akona pˇr´ırody i n´arodu˚ – miluj bliˇzn´ıho ´ ´ sv´eho a cˇ inˇ ostatn´ım tak, jak chceˇs, aby oni tobˇe cˇ inili – uv´ad´ı v povˇedom´ı, v´ıru i uctu vˇseho lidu. Dˇeti, sluˇzebnic˚ tvo, zˇ eny i muˇzi, ti vˇsichni jsou ve vˇedˇe o veˇrejn´e i soukrom´e mor´alce profesory. (. . .)Povinnostem a pr´avum cˇ lovˇeka a obˇcana jsou takto vyuˇcov´an´ı jiˇz od nejranˇejˇs´ıho dˇetstv´ı. • 397 (. . .) rozmanitost americk´eho n´aboˇzenstv´ı nebyla pro spoleˇcenskou a politickou jednotu Ameriky zˇ a´ dnou pˇrek´azˇ kou, ˚ zitˇejˇs´ı neˇz dogmatick´e odchylky sekt. nebot’ spoˇc´ıvala na kˇrest’ansk´e etice, jeˇz byla nekoneˇcnˇe duleˇ • 397 T´ım, co je na americk´e revoluci nesm´ırnˇe vyznamn´ e a nov´e, je fakt, zˇ e jej´ı v´ıtˇezstv´ı v boji za n´aboˇzenskou svobodu ´ a odluku c´ırkve a st´atu nebylo vybojov´ano ani tak levicovymi milenaristickymi sektami, bouˇr´ıc´ımi se proti autori´ ´ tativn´ım duchovn´ım, nybrˇ konfesijn´ımi pˇred´aky a st´atn´ıky, kteˇr´ı pochopili, zˇ e pluralismus je jedinou ´ z samotnymi ´ formou, jeˇz je sluˇciteln´a s ide´aly a nutnymi potˇrebami jejich zemˇe. ´ Poprv´e od temn´eho stˇredovˇeku tak vznikla spoleˇcnost, v n´ızˇ institucion´aln´ı kˇrest’anstv´ı nest´alo proti pokroku a svobodˇe, nybrˇ ´ z bylo s nimi spojeno. Spojen´e st´aty byly erasmi´ansk´e ve sv´e toleranci, erasmi´ansk´e ve sv´em protidoktrin´aln´ım smˇerˇ ov´an´ı a pˇredevˇs´ım erasmi´ansk´e svou touhou v kˇrest’ansk´em kontextu prob´adat nejzazˇs´ı meze lidskych ´ moˇznost´ı. Jejich kˇrest’anstv´ı nemˇelo podobu spoleˇcnosti uzavˇren´e, nybrˇ ´ z neohraniˇcen´e. • 399 ´ redn´ı z´asada americk´eho kˇrest’anstva, pˇredpokl´adal, zˇ e osobn´ı n´aboˇzensk´e pˇresvˇedˇcen´ı jedPrincip dobrovolnosti, ustˇ ˚ volnˇe shrom´azˇ dˇenych notlivcu, ´ v c´ırkv´ıch a pracuj´ıc´ıch v dobrovolnych ´ sdruˇzen´ıch, se pˇresvˇedˇcov´an´ım a pˇr´ıkladem postupnˇe a nutnˇe rozˇs´ırˇ´ı do cel´e spoleˇcnosti. T´ım, co obr´at´ı a naprav´ı svˇet, nen´ı ani tak realizace rˇ a´ dn´e nauky, jako ˚ sp´ısˇ e zprostˇredkovatelsk´e pusoben´ ı dobr´eho cˇ lovˇeka. Na svˇet tedy bylo pohl´ızˇ eno pˇredevˇs´ım z hlediska mor´alky. • 399 Pro americky´ st´at bylo pˇr´ıznaˇcn´e, zˇ e sˇ pion´azˇ nejdˇr´ıve na mravn´ım z´akladˇe odm´ıtl, aby ji pot´e prov´adˇel prostˇrednic´ redn´ı zpravodajsk´e sluˇzby (CIA), coˇz je moralistick´a instituce, kter´a se mnohem v´ıc neˇz sv´emu sovˇetsk´emu tv´ım Ustˇ protˇejˇsku podobala Tovaryˇsstvu Jeˇz´ısˇ ovu. • 402 N´aboˇzensky´ z´apal mus´ı byt Americky´ syst´em, ´ trvale dob´ıjen, aby etick´e a mravn´ı ideologii dodal na vyznamu. ´ ˚ ych ˇ zaloˇzeny´ na existenci sˇ irok´e palety ruzn vyzn´an´ı, tuto potˇrebu naplnoval. Pot´e, co se odvr´atili od vyhod ply´ ´ nouc´ıch z jednoty, se Ameriˇcan´e rozumnˇe dali na soutˇezˇ ivost konkurenˇcn´ıch n´aboˇzenstv´ı, jeˇz se ve Spojenych ´ st´atech projevovala a jeˇz fungovala obdobnˇe jako syst´em svobodn´eho podnik´an´ı, kter´a poˇzadavky duchovn´ıho zˇ ivota neust´ale udrˇzovala pˇred zraky n´aroda. Existovaly snahy dok´azat, zˇ e zat´ımco jednota vedla k form´aln´ımu kˇrest’anstv´ı, apatii ˚ a v koneˇcn´em dusledku i ateismu, n´aboˇzensk´a konkurence vytv´arˇ´ı atmosf´eru permanentn´ı obnovy. • 402 (. . .) atmosf´era [americkych t´aborovych shrom´azˇ dˇen´ı] byla (. . .) takov´a, jak´a existovala ve druh´em stolet´ı: byl tu ´ ´ ´ redn´e ideje kˇrest’annesˇcetny´ z´astup jedincu˚ uvedenych ´ do vytrˇzen´ı a mluv´ıc´ıch jazyky“, kteˇr´ı poznovu vykl´adali ustˇ ” stv´ı. Marylandsky´ presbyteri´an Barton Stone, ktery´ v srpnu 1801 poˇra´ dal v Cane Ridge v Kentucky velk´e shrom´azˇ dˇe˚ n´ı, velice podrobnˇe popsal poˇc´ın´an´ı spasenych“, jeˇz duraznˇ e schvaloval. Takˇze jsme tu mˇeli padac´ı cviˇcen´ı“ – ten, ´ ” ” ” kdo toto cviˇcen´ı konal, obvykle s pronikavym ´ kˇrikem padl jak dlouhy´ tak sˇ iroky´ na podlahu, na zem cˇ i do bl´ata, takˇze vypadal, jako kdyby byl mrtvy(. ´ . .)“[.] Pak tu bylo sˇ kub´an´ı tˇelem: Kdyˇz byla zasaˇzena jen hlava, sˇ kubala se dozadu ” a dopˇredu nebo ze strany na stranu tak rychle, zˇ e nebylo moˇzn´e rozeznat rysy ve tv´arˇ i. Kdyˇz bylo zasaˇzeno cel´e
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
•
•
•
•
•
23
tˇelo, vidˇel jsem onu osobu, kterak stoj´ı na jednom m´ıstˇe, v rychl´em sledu sebou sˇ kube dopˇredu a dozadu, pˇriˇcemˇz ˇ ekac´ı cviˇcen´ı vypadalo takto: Osobu, jeˇz byla zasaˇzena jej´ı hlava se za n´ı i pˇred n´ı t´emˇerˇ dotykala podlahy.“[.] Stˇ ´ ” sˇ kub´an´ım, a to zejm´ena hlavy, vedla n´ahlost sˇ kubnut´ı k tomu, zˇ e se ze sebe cˇ asto vyr´azˇ ela zamruˇcen´ı cˇ i – s vaˇs´ım ˚ dovolen´ım – sˇ tˇeknut´ı.“[.] Taneˇcn´ı cviˇcen´ı“ pusobilo na pˇrihl´ızˇ ej´ıc´ı vskutku boˇzsky (. . .) ve vyrazu toho, kdo ho ´ ” ” ´ ev.“[.] Podstatou sm´ıchov´eho cviˇcen´ı“ byl hlasity, prov´adˇel, z´arˇ il nebesky´ usmˇ ´ srdeˇcny´ sm´ıch (. . .) nikoho jin´eho ” ” ˚ ´ k sm´ıchu nepodnˇecoval. Jeho subjekt pusobil uchvatnˇ e slavnostn´ım dojmem; jeho sm´ıch vyvol´aval slavnostn´ı pocit ve svˇetc´ıch a hˇr´ısˇ n´ıc´ıch. Je to vskutku nepopsateln´e.“[.] Bylo tu i cviˇcen´ı bˇezˇ eck´e, jehoˇz subjekt byl zjevnˇe motivov´an ´ cˇ i nosu, nybrˇ strachem, a cviˇcen´ı pˇeveck´e, kdy se zvuky vyl´evaly nikoli z ust ´ z znˇely v hrudi, z n´ızˇ plynuly ven – ” takov´a hudba umlˇcela vˇse ostatn´ı.“[.] ˚ Tyto popisovan´e ud´alosti vyvol´avaj´ı evokace nejen prav´e podoby mnoha stˇredovˇekych ı´ sekt (a vlastnˇe i sekt pusob´ c´ıch v sˇ estn´act´em stolet´ı), nybrˇ ´ z i podob n´aboˇzensk´eho vytrˇzen´ı, jeˇz byly patrn´e v dobˇe Tertulli´anovˇe – byly ve˚ pˇritahovaly tyt´ezˇ kategorie lid´ı, byly kritizov´any tymiˇ ˚ deny t´ımt´ezˇ druhem proroku, ´ z puristy a pro podobn´e duvody. V Americe jim vˇsak samozˇrejmˇe bylo umoˇznˇeno, aby se poprv´e v dˇejin´ach projevily bez faktick´eho dohledu st´atu nebo st´atn´ı c´ırkve. Vˇetˇsina kultu˚ vzeˇsla z kmene metodistick´eho cˇ i baptistick´eho; byly spont´ann´ım znovuobjeven´ım starovˇekych ´ podob kˇrest’ansk´eho vytrˇzen´ı. 409 ˇ ı se usadit ve velk´em mnoˇzstv´ı, (. . .) tam, kde Evropan´e shledali, zˇ e jim klimatick´e a hospod´arˇ sk´e podm´ınky umoˇznuj´ byli m´ıstn´ı obyvatel´e vyhlazeni nebo vyhn´ani. 409 ˚ Germ´ani a Slovan´e se kˇrest’aV temn´em stˇredovˇeku mision´arˇ i pracovali prostˇrednictv´ım kr´alu˚ a kmenovych ´ pˇred´aku; ´ ny – nˇekdy doslova s meˇcem na krku – stali po celych Obˇe metody fungovaly. V pˇr´ıpadˇe Indie ´ spoleˇcenskych ´ utvarech. ˇ bylo moˇzno tvrdit, zˇ e dospˇel´emu pokˇrtˇen´emu umoˇznovala pochopit skuteˇcny´ vyznam kˇrest’ansk´e zvesti, jakoˇz i vysad ´ ´ a povinnost´ı, kter´e pˇrij´ımal, jedinˇe osobn´ı konverze. Na druhou stranu vˇsak takovy´ cˇ lovˇek t´ımto aktem ztratil kontakt se svou spoloˇcenskou skupinou – to tak´e vysvˇetluje zvyk konvertity pˇres´ıdlovat a spojovat je dohromady v novych ´ ˚ ymi osad´ach. To byla metoda, kterou katol´ıci i protestant´e s ruzn ´ obmˇenami vyuˇz´ıvali po cel´em svˇetˇe. Jin´a zase tvrdila, zˇ e je mnohem lepˇs´ı pracovat na cel´e komunitˇe a jakmile dozraje cˇ as, z´ıskat ji na svou stranu jako celek, aniˇz by doˇslo ˚ k poˇskozen´ı soci´aln´ı struktury. V tom pˇr´ıpadˇe se kˇrest’anstv´ı stalo plnˇe integr´aln´ı souˇca´ st´ı m´ıstn´ıho zpusobu zˇ ivota. ˚ Proti t´eto pˇredstavˇe vˇsak st´aly n´amitky, zˇ e vlastn´ım c´ılem kˇrest’anstv´ı je pr´avˇe zmˇena zpusobu zˇ ivota. Jakoˇzto nov´e n´aboˇzenstv´ı, respektive kult, mˇelo nutnˇe za n´asledek pˇrijet´ı novych ´ kulturn´ıch a spoleˇcenskych ´ norem. V tom tak´e spoˇc´ıval smysl Pavlova vyrazu, zˇ e konvertita se st´av´a novym ´ ´ cˇ lovˇekem“. N´azornym ´ pˇr´ıkladem bylo mnohoˇzenstv´ı. ” Prosazov´an´ı kˇrest’ansk´eho jednoˇzenstv´ı znamenalo ohromnou a nev´ıtanou zmˇenu v soci´aln´ı struktuˇre; pokud vˇsak neexistoval v´azˇ nˇe m´ınˇeny´ n´avrh, aby kˇrest’anstv´ı polygamii akceptovalo, pak byl tento postup nevyhnutelny. ´ Vˇzdyt’ kdyby pˇrijalo mnohoˇzenstv´ı, tak proˇc uˇz ne rovnou kanibalismus? 411 ˚ Na velkou cˇ a´ st tˇech, kdo zˇ ili mezi domorodci jak v Indii, tak v Africe, sp´ısˇ e neˇz jejich moˇznosti hluboce zapusobila ˚ jejich nevˇedomost. Zat´ımco napˇr´ıklad Skutky apoˇstolsk´e navzdory tomu, zˇ e obracej´ı pozornost ke hˇr´ısˇ nosti jinovˇercu, ˇ ı o kulturn´ı a hospod´arˇ sk´e podˇradnosti toho druhu, ktery´ by zt´ızˇ il pˇrijet´ı kˇrest’anstv´ı, popˇr´ıpadˇe se nikde nezminuj´ ˚ evropˇst´ı mision´arˇ i t´ıhly k pocitu, zˇ e cˇ el´ı lidem typu odliˇsn´eho – a podˇradn´eznemoˇznil vznik plnopr´avnych ´ kˇrest’anu, ho. Zd´alo sa, zˇ e Novy´ z´akon jim v t´eto vˇeci neskyt´ ´ a zˇ a´ dn´e vod´ıtko. 411 ´ echem napodobuj´ı evropsk´e zpusoby ˚ Panoval n´azor, zˇ e kˇrest’anstv´ı se [domorodci] pˇribliˇzuj´ı tehdy, jestliˇze s uspˇ chov´an´ı. A tak mision´arˇ i shledali, zˇ e neexportuj´ı ani tak kˇrest’anstv´ı, jako evropskou, potaˇzmo z´apadn´ı kulturu – samozˇrejmˇe vˇcetnˇe jej´ı kultury mravn´ı. Pˇredstava kˇrest’anstv´ı jako rˇ ady forem, jeˇz je moˇzno aplikovat na vˇsechny formy spoleˇcnosti a vlastnˇe i na vˇsechny jednotlivce, byla cˇ asto zakryta v kulturn´ım balen´ı. Kdyˇz doˇslo na vybˇ ´ er m´ıstn´ıch konvertitu˚ vhodnych ´ k tomu, aby byli vyˇskoleni na duchovn´ı – a proti t´eto myˇslence se v z´asadˇe stavˇelo jen velice m´alo mision´arˇ u˚ – byli obvykle vybr´ani ti, kdo byli nejv´ıce poevropˇstˇeni. Vliv, ktery´ mˇeli mezi lidmi, kteˇr´ı si podrˇzeli svou starou v´ıru, se pˇrirozenˇe zmenˇsoval soubˇezˇ nˇe s t´ım, jak se vzdalovali m´ıstn´ım norm´am; byli ˚ Pokusy o vyˇskolen´ı domorod´eho – nikoli nespravedlivˇe – povaˇzov´ani za chab´e napodobeniny evropskych ´ mision´arˇ u. ˇ duchovenstva tak byly cˇ asto ohodnoceny jako nezdar, popˇr´ıpadˇe jako z´aleˇzitost, jeˇz neospravedlnuje mnoˇzstv´ı probl´emu˚ a debat, kter´e s n´ı byly spojeny. 413 Jen m´alokteˇr´ı z prvn´ıch mision´arˇ u˚ mˇeli vzdˇel´avac´ı pˇredpoklady. Jejich snaha byla upˇr´ımn´a, nicm´enˇe prostoduch´a, ˚ kter´a by byla schopna a cˇ asto beznadˇejnˇe m´ıjela c´ıl. To, co protestantismu chybˇelo, byla elitn´ı organizace typu jezuitu, ˚ ´ ˚ ˚ osvojit si dukladn´ e porozumˇen´ı kulturn´ı a spoleˇcensk´e struktuˇre misijn´ıho uzem´ ı, pusobit na jeho intelektu´aln´ı vudce a argumentovat sp´ısˇ e na z´akladˇe premis vlastn´ıch neˇz evropskych. ´
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
24
• 414 Grant Postˇrehy o stavu spoleˇcnosti mezi asijsk´ymi poddan´ymi Velk´e Brit´anie (1797) ´ • Tato vzd´alen´a uzem´ ı (. . .)n´am byla d´ana nejen proto, abychom z nich mohli cˇ erpat kaˇzdoroˇcn´ı zisk, ale tak´e proto, abychom mezi jeho obyvateli rozˇsiˇrovali (. . .) jas a dobrotivy´ vliv pravdy, poˇzehn´an´ı dobˇre rˇ´ızen´e spoleˇcnosti, pokroky a pˇr´ıjemnosti plynouc´ı z cˇ inorod´e pr´ace. (. . .) Pˇri kaˇzd´em postupn´em kroku v tomto d´ıle budeme ˚ ˚ zit´emu – rozˇs´ırˇ en´ı tak´e slouˇzit puvodn´ ımu z´amˇeru, s n´ımˇz jsme do Indie zav´ıtali, z´amˇeru pro tuto zemi tak duleˇ ˚ naˇsich obchodn´ıch styku. • 415 David Livingstone • Aby se v´am dostalo jasn´e pˇredstavy o mych ´ c´ılech, mohu prohl´asit, zˇ e se v nich skryv´ ´ a v´ıce, neˇz je na prvn´ı ˚ ´ ˚ e; odj´ızˇ d´ım totiˇz s umyslem prospˇeti jak Afriˇcanum, tak i svym pohled zˇrejm´e. Nejsou toliko pruzkumn´ ´ kra˚ ˚ ıho geologa, aby n´am povˇedˇel o nerostnych janum. Beru s sebou zkuˇsen´eho duln´ ´ zdroj´ıch zemˇe, botanika, zamˇerˇ en´eho na n´arodn´ıho hospod´arˇ stv´ı, aby podal obs´ahlou zpr´avu o rostlinn´e vyrobˇ e, mal´ırˇ e, aby zachytil r´az kra´ ˚ jiny, n´amoˇrn´ıho dustojn´ ıka, aby podla svˇedectv´ı o moˇznostech rˇ´ıcˇ n´ı dopravy a hlasatele mor´alky, aby poloˇzil ˚ navenek hl´asany´ c´ıl rozvoj kˇrest’ansk´e z´aklady pro cokoli, co snad bude n´asledovat. Cel´e toto soukol´ı m´a za svuj obchodn´ıch styku˚ s Afrikou a podporu civilizace; leˇc to, co nemohu rˇ´ıci nikomu neˇz (. . .) lidem, v nˇezˇ m´am ˚ eru, je, zˇ e douf´am, zˇ e snad vyust´ ´ ı ve vznik anglick´e kolonie, leˇz´ıc´ı ve zdrav´e vrchovinˇe stˇredn´ı Afriky! duvˇ • 420 ˚ protestantismu. Katolicismus byl – pˇrinejmenˇs´ım navenek – pro Afriˇcany mnohdy pˇritaˇzlivˇejˇs´ı neˇz vˇetˇsina odrud Protestant´e cˇ asto vedli v´alku proti modl´am – Holman Bentley si zapsal: Moje veˇceˇre (. . .) byla uvaˇrena na dˇrevˇe ” z fetiˇse pˇres metr vysok´eho, ktery´ byl jedn´ım z novych ´ cˇ lenu˚ naˇs´ı c´ırkve veˇrejnˇe a beze slova nesouhlasu rozsek´an ˇ na kousky“ – a jejich obchody, kde se smˇenovalo zboˇz´ı a kter´e mˇely na skladˇe prakticky vˇse (ˇcasto vˇcetnˇe stˇreln´ıch zbran´ı), nikdy neprod´avaly panenky. Katol´ıci se se svymi ´ nesˇcetnymi ´ sochami svatych ´ zd´ali nab´ızet snadnˇejˇs´ı pˇrechod ke kˇrest’anstv´ı (. . .). • 423 Henry Ward Beecher • Pˇrehl´edneme-li vn´ımavym ´ zrakem mˇesta i mˇesteˇcka, vesnice a celou [americkou] krajinu, vyvstane pˇred n´ami obecn´a pravda, zˇ e nikdo v t´eto zemi nestr´ad´a s chudobou, pokud nen´ı nˇecˇ ´ım v´ıc neˇz jeho chybou – pokud nen´ı jeho hˇr´ıchem (. . .). Vˇseho je dostatek a naˇsetˇrit lze tˇrikr´at tolik; a pokud lid´e nemaj´ı dost, pak je to pro nedostatek proz´ırav´e p´ecˇ e a pˇredv´ıdavosti, a t´ezˇ p´ıle a stˇr´ıdmosti a moudr´eho spoˇren´ı. Takov´a je obecn´a pravda. • 440 arcibiskup Temple • Jsou-li z´avˇery pˇredeps´any, je studium vylouˇceno. • 440 Randall Davidson, arcibiskup z Canterbury (na Synodˇe duchovn´ıch, 1914) ˚ • Drˇz se pravdy, udˇelej vˇse, co je ve tvych kamkoli tˇe snad ´ sil´ach, abys ji nalezl, a ustanov ji svym ´ pruvodcem, povede. (. . .)Nedopust’, aby tv´e studium bylo naruˇseno byt’ jen jedinou myˇslenkou na to, jak´e n´asledky ten cˇ i ˚ ze m´ıt pro tebe nebo pro jin´e. Je-li to pravdiv´e, jdi d´al za tou pravdou. onen z´avˇer muˇ • 440 ´ ´ ı ho vˇsak muˇ ˚ ze zav´est do oblasti, kde jiˇz pˇrekraˇcuje hranice kˇrest’anstv´ı, Ukolem vˇedce je usilovat o pravdu; toto usil´ jeˇz maj´ı pˇresnˇe definovan´e meze. Pokud k tomu dojde, je l´epe ve svˇetle vlastn´ıho n´azoru a svˇedom´ı cˇ elit skuteˇcnosti neˇz se pokouˇset ji potlaˇcit, nebot’ kˇrest’anstv´ı samo je identick´e s pravdou. Tento argumentaˇcn´ı postup implikoval, zˇ e ˚ probl´em lze v koneˇcn´em dusledku rozˇreˇsit b´ad´an´ım, kter´e slad´ı historickou pravdu a P´ısmo – nebo zˇ e se uk´azˇ e, zˇ e kˇrest’anstv´ı je nepravdiv´e a tud´ızˇ se rozplyne. • 441 ´ e st´alo na spoleˇcn´em mravn´ım z´akladˇe, nen´ı schopno zabr´anit celosvˇetoUk´azalo se, zˇ e evropsk´e kˇrest’anstv´ı, jeˇz udajnˇ vym vazeb mezi ´ jatk´am nebo je zastavit, aby neupadly ve vz´ajemn´e vyvraˇzd’ov´an´ı, o nic v´ıc neˇz s´ıt’ manˇzelskych ´ kr´alovskymi rodinami. Uk´azalo se tak´e, zˇ e naukov´e a c´ırkevn´ı rozd´ılnosti kˇrest’anstv´ı, jeˇz se v dˇejin´ach tak cˇ asto ´ ˚ projevovaly, o nichˇz se tak ostˇre debatovalo a jeˇz byly tak duraznˇ e h´ajeny, jsou stejnˇe tak – ne-li v´ıce – bezvyznamn´ e. ´
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
25
Vˇsichni, kdo se do v´alky zapojili, tvrdili, zˇ e zab´ıjej´ı ve jm´enu mor´aln´ıch z´asad. Ve skuteˇcnosti vˇsichni sledovali cˇ istˇe ´ casti ve v´aleˇcnych ˚ svˇetsk´e c´ıle. N´aboˇzensk´e pˇresvˇedˇcen´ı a cˇ lenstv´ı v c´ırkv´ıch pˇri uˇ zˇ a´ dnou ´ seskupen´ıch nehr´alo vubec roli. Na stranˇe jedn´e se seˇradilo protestantsk´e Nˇemecko, katolick´e Rakousko, pravoslavn´e Bulharsko a muslimsk´e Turecko; na druh´e byla protestantsk´a Brit´anie, katolick´a Francie a It´alie, a koneˇcnˇe pravoslavn´e Rusko. • 446 ˚ negativn´ı“ postoj a osvojil si pˇr´ıstup aktivn´ı (. . .) jakmile se Hitler dostal k moci, nˇemecky´ katolicismus opustil svuj ” ˇ ıma (k nˇemuˇz radil Pacelli [(Pius podpory. Tato zmˇena byla na pokyn z R´ XII.)]), zˇ e Vatik´an zˇ a´ dnou opoziˇcn´ı politiku ˇ ım podepsal s Hitlerem konkord´at, ktery´ nˇemecky´ podporovat nebude, biskupy prosazena jiˇz 28. bˇrezna 1933. V l´etˇe R´ ˚ katolicismus jako politickou a spoleˇcenskou s´ılu v podstatˇe odzbrojil a ktery´ k rˇ adovym ´ katolickym ´ knˇezˇ ´ım a laikum vyslal sign´al, aby novy´ reˇzim pˇrijali se vˇs´ım vˇsudy. C´ırkev akceptovala i to, zˇ e v Hitlerovˇe Nˇemecku mˇely pr´avo existovat jen ty katolick´e spolky a kluby, kter´e byly zjevnˇe nepolitick´e; ostatn´ı – odborov´e svazy, politick´e strany, ´ diskusn´ı skupiny, n´atlakov´e skupiny vˇseho druhu – byly okamˇzitˇe rozpuˇstˇeny. Jej´ı kapitulace vyvolala velky´ udiv: cel´e stolet´ı trvaj´ıc´ı spoleˇcensk´a aktivita nˇemeckych ´ katol´ıku˚ byla bez boje odeps´ana a vˇsechny z´asady, jeˇz byly v obdob´ı Kulturkampfu tak v´asˇ nivˇe br´anˇeny, byly pokornˇe opuˇstˇeny. K tomu vˇsemu nav´ıc doˇslo k dobˇe, kdy nacist´e jiˇz zaˇcali ˚ nepˇra´ telsky´ postoj: prohled´av´an´ı domu˚ patˇr´ıc´ıch knˇezˇ ´ım, n´atlak vyv´ıjeny´ na katolick´e kluby n´azornˇe dokazovat svuj ´ redn´ıku, ˚ zabavov´an´ı majetku diec´ez´ı, cenzura a organizace, aby se samy zruˇsily, propouˇstˇen´ı katolickych ´ st´atn´ıch uˇ ˇ ım katolickych ´ novin a dokonce i snahy o zav´ır´an´ı katolickych ´ sˇ kol – vˇsechny tyto akce se odehr´aly pˇredt´ım, neˇz R´ ˚ z nichˇz stovku podepsal konkord´at. 28. cˇ ervna 1933 byly zatˇceny v´ıce neˇz dvˇe stovky pˇredn´ıch bavorskych ´ katol´ıku, tvoˇrili knˇezˇ ´ı, a zˇ a´ dny´ nebyl propuˇstˇen, dokud Katolick´a bavorsk´a lidov´a strana neodsouhlasila, zˇ e se sama rozpust´ı. ˇ ımu poradil, aby konkord´at podepsal za kaˇzdou cenu, h´ajil slovy, zˇ e mu na hlavu m´ırˇ ila Pacelli skuteˇcnost, zˇ e R´ ” pistole“; musel volit mezi dohodou podle jejich pˇredstav a faktickou likvidac´ı katolick´e c´ırkve v Nˇemecku“. Avˇsak ” ˚ pokud se katol´ıci neodv´azˇ ili bojovat ze to, cˇ eho se pr´avˇe vzdali, za co by pak byli vubec ochotni bojovat? • 447 (. . .) jestliˇze postoj, ktery´ k Hitlerovi zaujali katol´ıci, byl ch´apavy´ a ustraˇseny, ´ pak mnoz´ı z protestantskych ´ duchovn´ıch ˇ anek se pro nˇeho nadchli. Kolaps roku osmn´act´eho a konec protestantsk´e monarchie byl pro luter´any katastrofou. Cl´ ´ 137 vymarsk´ e ustavy stanovil, zˇ e nebude existovat zˇ a´ dn´a st´atn´ı c´ırkev. Legislativa, kter´e bylo nutnˇe tˇreba, aby byl ´ tento stav navozen, ve skuteˇcnosti nebyla nikdy uz´akonˇena, a tak c´ırkevn´ı danˇ byla vyb´ır´ana a placena i nad´ale. Vˇetˇsina luter´anu˚ se ale ob´avala, zˇ e jakmile bude podpora st´atu kompletnˇe odstranˇena, jejich c´ırkev se zhrout´ı. Vymar´ ´ skou republiku tud´ızˇ nen´avidˇeli. Tˇrebaˇze upadek evangelick´e c´ırkve, k nˇemuˇz doˇslo ve dvac´atych ´ letech, byl st´aly´ ˚ a stejnosmˇerny, ´ naplnil je panickym ´ strachem. Ve svou schopnost pˇreˇz´ıt dokonce i v prostˇred´ı neutr´aln´ıho st´atu vubec nevˇerˇ ili; a stejnˇe jako katol´ıci mˇeli velice pesimisticky´ n´azor na sv´e vyhl´ıdky v pˇr´ıpadˇe systematick´e perzekuce. Kr´atce rˇ eˇceno, ztratili svou v´ıru. Nˇekteˇr´ı z nich proto na Hitlera a jeho hnut´ı pohl´ızˇ eli jako na spasitele. Ve dvac´atych ´ letech vytvoˇrila skupina pravicovych luter´anu˚ Svaz pro nˇemeckou c´ırkev, jehoˇz c´ılem bylo zahladit zˇ idovskou minulost ´ kˇrest’anstv´ı a vytvoˇrit n´arodn´ı n´aboˇzenstv´ı zaloˇzen´e na nˇemeckych an´ tradic´ıch. Vydatnˇe zˇ onglovaly s Lutherovymi ´ tisemitskymi vyroky a jeho nen´avist´ı k demokracii. Pod vlivem Adolfa Stockera, byval´ ´ ´ ´ eho luter´ansk´eho dvorn´ıho kazatele, uˇcili, zˇ e Lutherova reformace bude koneˇcnˇe dovrˇsena celon´arodn´ım, opˇetnym ´ stvrzen´ım duchovn´ıho vlivu a materi´aln´ı s´ıly Nˇemecka – Luther se t´ım stal, rˇ eknˇeme, Hitlerovym ´ Janem Kˇrtitelem. Durynˇst´ı nˇemeˇct´ı kˇrest’an´e, skupina dokonce jeˇstˇe radik´alnˇejˇs´ı, Hitlera skuteˇcnˇe velebila jako vykupitele v dˇejin´ach Nˇemcu˚ (. . .)okno, skrze nˇezˇ ” ¨ dopad´a svˇetlo na kˇrest’anstv´ı“; Fuhrer pak byl Bohem seslany“. ´ Tˇret´ı skupina, jeˇz nesla n´azev Kˇrest’ansk´e nˇemeck´e ” hnut´ı, byla prvn´ı, kter´a ve svych ´ kostelech uv´ıtala ve stejnokroj´ıch obleˇcen´e nacistick´e jednotky a kter´a poskytla kaplany pro SA. (. . .) Pokud n´am chov´an´ı nˇemeckych ´ protestantu˚ pˇripad´a neuvˇerˇ iteln´e, mus´ıme si pˇripomenout, zˇ e nemˇeli zˇ a´ dnou pro´ tist´atn´ı tradici. Pro opoziˇcn´ı ulohu nemˇeli zˇ a´ dnou dogmatickou ani mor´aln´ı teologii. Od doby Lutherovy vˇzdy byli ´ redn´ıky. ve sluˇzb´ach st´atu a ve skuteˇcnosti na sebe v mnoha ohledech zaˇcali pohl´ızˇ et jako na st´atn´ı uˇ • 449 [Nacist´e] Obvinˇen´ı, zˇ e jsou ateist´e, prudce odm´ıtali. Himmler prohlaˇsoval, zˇ e v rˇ ad´ach SS nebude ateismus tolerov´an. Pˇresnˇeji rˇ eˇceno tvrdili, zˇ e vˇerˇ´ı v n´aboˇzenstv´ı krve“. (. . .) Stejnˇe jako revoluˇcn´ı kulty, i oni se pokusili vyvinout liturgii. ” Nacistick´e nakladatelstv´ı vydalo pamflet, ktery´ popisoval formy oslav liturgick´eho charakteru, jeˇz budou platn´e ” po stalet´ı“. Hlavn´ı obˇrad sest´aval ze slavnostn´ı promluvy, trvaj´ıc´ı 15 aˇz 20 minut, pronesen´e poetickym ´ jazykem“, ” d´ale z vyzn´an´ı v´ıry, recitovan´eho kongregac´ı“, a pak z chvalozpˇevu na povinnost“; cel´a ceremonie konˇcila zdravic´ı ” ” ¨ Fuhrerovi a jedn´ım verˇsem z kaˇzd´e z n´arodn´ıch hymen. Nacistick´e kr´edo, uˇz´ıvan´e napˇr´ıklad pˇri d´ıkuvzd´an´ı za skliˇ znˇelo: zen, ˚ v zˇ ivot, jenˇz je t´eto zemi sluˇzbou; vˇerˇ´ım ve zjeven´ı boˇzsk´e tvoˇriv´e moci, jakoˇz i v cˇ istou krev, Vˇerˇ´ım v zemi Nˇemcu, ” ˚ e, jeˇz je takto posvˇecena, zmrtvychvstal syny nˇemeck´e n´arodn´ı obce, pohˇrbenymi ymi ´ v pudˇ ´ ´ a zˇ ij´ıc´ımi ve vˇsech, pro nˇezˇ ji obˇetovali, prolitou ve v´alce i v m´ıru. Vˇerˇ´ım ve vˇecˇ ny´ zˇ ivot na zemi z t´eto krve, jeˇz byla prolita a jeˇz znovu povstala
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
26
ve vˇsech, kdo poznali smysl t´eto obˇeti a kdo jsou pˇripraveni se jim odevzdat. (. . .)Vˇerˇ´ım tedy ve vˇecˇ n´eho Boha, vˇecˇ n´e Nˇemecko a vˇecˇ ny´ zˇ ivot.“[.] Nacismus tedy ve sv´e podstatˇe, na rozd´ıl od komunismu, nebyl materialisticky, ´ byl rouhaˇcskou parodii kˇrest’anstv´ı, v n´ızˇ n´ahraˇzkou za Boha byl rasismus a za Krista nˇemeck´a krev“. Existovaly zvl´asˇ tn´ı nacistick´e sv´atky, mezi nimiˇz ” vynikal 9. listopad, pˇripom´ınaj´ıc´ı puˇc z roku 1923, slavnost nacistickych ´ paˇsij´ı a ukˇriˇzov´an´ı, o n´ızˇ Hitler rˇ ekl: Krev, ” kterou prolili, se stala olt´arˇ em, na nˇemˇz byla pokˇrtˇena naˇse rˇ´ısˇ e.“[.] Samotny´ obˇrad byl inscenov´an jako paˇsijov´a hra. Existovaly i nacistick´e sv´atosti. Pro cˇ leny SS byl navrˇzen speci´aln´ı svatebn´ı obˇrad, k nˇemuˇz patˇrily i runov´e znaky, z kvˇetin zhotoveny´ sluneˇcn´ı kotouˇc a m´ısa s ohnˇem; zahajoval ho pochod z Lohengrina, po nˇemˇz odd´avany´ p´ar ˚ Pˇri kˇrestn´ıch obˇradech SS byla m´ıstnost vyzdobena v jej´ım stˇredu um´ıstˇenym obdrˇzel chl´eb a sul. ´ olt´arˇ em, na nˇemˇz byla Hitlerova fotografie a vytisk jeho knihy Mein Kampf; na stˇen´ach pak byly sv´ıce, nacistick´e vlajky, Strom zˇ ivota ´ ˚ K tomu znˇela hudba z Griegova Peera Gynta ( R´ano“), cˇ etlo se z Mein Kampfu, skl´adaly se a vˇetve mladych ´ stromu. ” ˚ kmotrovsk´e sliby, a byly tu i jin´e prvky kˇrest’ansk´e ceremonie; celebrantem vˇsak byl dustojn´ ık SS a cely´ obˇrad konˇcil chvalozpˇevem na vˇernost k SS. Nacist´e dokonce mˇeli i vlastn´ı modlitbu pˇred j´ıdlem, jeˇz se pouˇz´ıvala v sirotˇcinc´ıch, a nacistick´e verze slavnych ´ c´ırkevn´ıch p´ısn´ı. Jedna z nich znˇela tˇreba takto: Tich´a noc, svat´a noc, vˇsude klid, vˇsude jas, jedinˇe kancl´erˇ pevnˇe stoj´ı v boji, nad Nˇemeckem bd´ı dnem i noc´ı, vˇzdy o n´as peˇcuje. Existoval i nacisticky´ pohˇrebn´ı obˇrad. • 452 ˚ po cel´em svˇetˇe radil, aby bojovali neohroˇzenˇe a veden´ı ohledy kˇrest’ansk´e l´asky“ bez ohledu Pius XII. vˇsem katol´ıkum ” na to, na jak´e stranˇe se n´ahodou ocitli. Sv´a prohl´asˇ en´ı na t´ema v´alky, kter´a uˇcinil na jej´ım poˇca´ tku, papeˇz pozdˇeji obhajoval tvrzen´ım, zˇ e obˇe strany je interpretovaly tak, a by pro nˇe vyzn´ıvala pˇr´ıznivˇe. Jaky´ pak ale mˇelo smysl je ˚ vubec vyd´avat? (. . .) Je opravdu zvl´asˇ tn´ı, zˇ e v (. . .) [jeho encyklice Summi pontificatus] nenajdeme zˇ a´ dn´e odsouzen´ı ˚ koˇristnick´eho rozdˇelen´ı katolick´eho Polska, proveden´eho spoleˇcnymi silami nacistu˚ a Sovˇetu. ´ • 453 ˚ ci Hitlerovi stal – pokud to vubec ˚ Bˇehem v´alky se postoj c´ırkvi vuˇ bylo moˇzn´e – jeˇstˇe servilnˇejˇs´ım. Doch´azelo ke hromadn´emu zabavov´an´ı c´ırkevn´ıho majetku vˇseho druhu, kdy si kaˇzd´e ministerstvo bralo, co chtˇelo. V ozbrojenych ´ ˚ sil´ach prob´ıhala protikˇrest’ansk´a propaganda. Avˇsak kostely i nad´ale zdravili nacistick´a v´ıtˇezstv´ı vyzv´anˇen´ım zvonu, ´ ı roztaveny. dokud jim nebyly odebr´any a ve jm´enu v´aleˇcn´eho usil´ • 453 ˚ v cˇ ervnu 1940 nab´ıdl, zˇ e evangelick´a c´ırkev veˇskery´ svuj ˚ majetek daruje Kerrl, (. . .) hlavn´ı pˇredstavitel [protestantu], st´atu a z Hitlera uˇcin´ı svou nejvyˇssˇ´ı hlavu“ s titulem Summus episcopus. Hitler s pohrd´an´ım odm´ıtl. ” • 454 ˚ ustanovili, zˇ e si pˇrej´ı byt C´ırkev st´ıhala exkomunikac´ı ty katol´ıky, kteˇr´ı ve sv´e posledn´ı vuli ´ zpopelnˇeni, nebo ty, kteˇr´ı ´ castnili souboje; pracovat v koncentraˇcn´ıch t´aborech nebo v t´aborech smrti jim ale nezakazovala – tud´ızˇ na konci se zuˇ roku 1938 tvoˇrili 22,7 procent pˇr´ısluˇsn´ıku˚ SS praktikuj´ıc´ı katol´ıci. • 455 Papeˇzstv´ı si (. . .) neuvˇedomovalo, zˇ e nacist´e jsou jeˇstˇe nebezpeˇcnˇejˇs´ım nepˇr´ıtelem kˇrest’anstv´ı neˇz jsou dokonce komu˚ jakoˇz i jejich zbabˇelost, kdeˇzto komunismus vyn´asˇ el na svˇetlo nist´e: odhalovali totiˇz rozpolcenost a slabost kˇrest’anu, jejich s´ılu. • 456 Druh´a svˇetov´a v´alka (. . .) mravn´ımu vlivu a postaven´ı kˇrest’ansk´e v´ıry zasadila dokonce jeˇstˇe tragiˇctˇejˇs´ı r´anu neˇz ta prvn´ı. Odhalila poˇsetilost c´ırkv´ı v Nˇemecku, kol´ebce reformace, a zbabˇelost a sobectv´ı Svat´e stolice. Byla odplatou triumfalismu, at’ uˇz v podobˇe katolick´e cˇ i protestantsk´e. • 469 Jan XXIII. (zahajovac´ı projev II. vatik´ansk´eho koncilu) • Otˇreseni zjiˇst’ujeme, co rˇ´ıkaj´ı nˇekteˇr´ı lid´e, jeˇz – byt’ mohou byt ´ rozn´ıceni n´aboˇzenskym ´ z´apalem – jsou prosti ´ ˚ spravedlnosti cˇ i spr´avn´eho usudku cˇ i obezˇrel´e uv´azˇ livosti ve zpusobu, j´ımˇz na tyto z´aleˇzitosti pohl´ızˇ ej´ı. V nynˇejsˇ´ım stavu spoleˇcnosti nevid´ı nic neˇz zk´azu a zmar. Navykli si rˇ´ıkat, zˇ e naˇse doba je mnohem horˇs´ı neˇz stalet´ı minul´a. Chovaj´ı se, jako kdyby historie, jeˇz n´as pouˇcuje o zˇ ivotˇe, je sam´e nemˇela co nauˇcit. (. . .)Pr´avˇe naopak:
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
27
mˇeli bychom uznat, zˇ e Boˇzsk´a Prozˇretelnost n´as v dan´em historick´em okamˇziku vede k nov´emu uspoˇra´ d´an´ı ve vztaz´ıch lidskych, jeˇz skrze cˇ innost cˇ lovˇeka a – ba co v´ıc – nad a navrch k jeho oˇcek´av´an´ı smˇerˇ uj´ı k naplnˇen´ı ´ ˚ vyˇssˇ´ıch a dosud jeˇstˇe tajemnych ´ a nepˇredv´ıdanych ´ pl´anu. • 470 Kaˇzdy´ cˇ lovˇek, psal Jan [XXIII. v encyklice Pacem in terris], m´a byt ´ schopen uct´ıvat Boha ve shodˇe s opravdovym ´ ” dikt´atem sv´eho svˇedom´ı a sv´e n´aboˇzenstv´ı vyzn´avat jak soukromˇe, tak veˇrejnˇe“. • 470 [Jan XXIII. v encyklice Pacem in terris] Rozliˇsoval mezi komunismem jako takovym, faleˇsnou filozofi´ı“, ´ ktery´ nazyval ´ ” a mnoha jeho aspekty, kter´e by v praktickych ´ politickych ´ programech mohly byt ´ v´ıt´any, a to dokonce i tehdy, m´a” ˚ poˇca´ tek v takov´e filozofii a cˇ erp´a-li z n´ı inspiraci“. Papeˇz h´ajil n´azor, zˇ e takov´e z´avˇery jsou -li takovy´ program svuj ˚ zitˇejˇs´ı neˇz filozofick´a logika, nebot’ teorie – jeho slovy rˇ eˇceno – podl´eh´a praktickym ˚ duleˇ a praxe komu´ ohledum“ ” ˚ ze docela dobˇre obsahovat prvky dobr´e a chv´alyhodn´e“. Komunistiˇct´ı vudcov´ ˚ nistickych e mohou sice byt ´ st´atu˚ muˇ ´ ” teoreticky upnuti na celosvˇetovou revoluci, avˇsak v praxi je moˇzn´e a dokonce pravdˇepodobn´e, zˇ e se sm´ırˇ´ı s m´ırovym ´ souˇzit´ım; c´ırkev by pak tuto pravdˇepodobnost mˇela vz´ıt na vˇedom´ı a mˇela by ji obr´atit ve znatelnou vyhodu. ´ • 472 (. . .) tˇrebaˇze Janovy z´amˇery a tuˇzby byly jasn´e a tˇrebaˇze mezi mnoha biskupy, knˇezˇ ´ımi a obyˇcejnymi katol´ıky-laiky ´ ˚ uvedl do pohybu revoluci rostouc´ıch oˇcek´av´an´ı“, zpusob, j´ımˇz c´ırkev byla rˇ´ızena, ve skuteˇcnosti nezmˇenil. Abso” lutistick´e papeˇzsk´e pravomoci ponechal nedotˇcen´e. Proto tak´e kardin´al Montini, kurialista, ktery´ pod jm´enem Pavel VI. nastoupil po Janovi, zdˇedil demokratick´eho ducha, leˇc autokraticky´ mechanismus. Kter´e z tˇechto dvou cest se mˇelo umoˇznit, aby pˇrev´azˇ ila? Pavel se pokusil o kompromis. Nechal koncil pokraˇcovat a dokonˇcit sv´e d´ılo, avˇsak ˇ dvˇe t´emata, jeˇz si vyhradil pro sebe. To bylo opatˇren´ı, kter´e bylo moˇzn´e – at’ uˇz z hlediska z jeho kompetence vynal logiky nebo na z´akladˇe praktick´eho zdrav´eho rozumu – obh´ajit jen stˇezˇ ´ı. Bud’ koncil je v oˇc´ıch papeˇze svrchovany, ´ ˚ nebo nen´ı. Pokud ano, pak neexistuje duvod, proˇc by se nemˇel zabyvat vˇsemi t´ematy. Na druhou stranu pokud se ´ ˚ ze zabyvat nemuˇ dvˇema t´ematy, jeˇz jsou povaˇzov´ana za tak vyznamn´ a a oˇzehav´a, zˇ e boˇzskou moudrost´ı, j´ızˇ je k je´ ´ ˚ jich osvˇetlen´ı tˇreba, disponuje jedinˇe papeˇz, pak se mus´ıme pt´at, proˇc by se koncil vubec mˇel nˇecˇ ´ım zabyvat. Toto ´ rozhodnut´ı degradovalo autoritu koncilu, aniˇz by pos´ılilo autoritu papeˇze (. . .). • 473 ˇ ımskokatolick´a c´ırkev tradiˇcnˇe uˇcila, zˇ e kontrola porodnosti je v jak´ekoli podobˇe hˇr´ısˇ n´a; nicm´enˇe biblick´a autorita, R´ o n´ızˇ se toto naˇr´ızen´ı op´ıralo, byla skrovn´a. V Nov´em z´akonˇe se o tomto t´ematu nep´ısˇ e nic; ve Star´em z´akonu je ´ jedinym Vejdi k bratrovˇe zˇ enˇe, vezmi ´ zjevnym ´ odkazem text v knize Genesis (38,8-10): Juda tedy rˇ ekl Onanovi: ” ’´ si ji podle sˇ vagrovsk´eho pr´ava a postarej se tak sv´emu bratru o potomstvo.‘[.] Ale Onan vˇedˇel, zˇ e to potomstvo nebude petˇrit jemu; proto kdykoli vch´azel k zˇ enˇe sv´eho bratra, vypouˇstˇel semeno na zem, aby sv´emu bratru nezplodil potomka. Jeho poˇc´ın´an´ı bylo v oˇc´ıch Hospodinovych ´ zl´e, proto usmrtil i jeho.“[.] Tato pas´azˇ je velice nejasn´a. Nen´ı ´ zˇrejm´e, zda Hospodin zabil Onana za to, zˇ e mrhal svym ´ semenem, nebo za to, zˇ e zˇ enˇe sv´eho bratra nedal d´ıtˇe (coˇz ´ ˚ zeme doj´ıt k z´avˇeru, zˇ e Onan bylo poruˇsen´ı levir´atn´ıho z´akona). Muˇ by tak´e byval byl zabit, kdyby jednoduˇse odm´ıtl ´ k bratrovˇe zˇ enˇe vej´ıt“. Avˇsak Augustin prohlaˇsoval, zˇ e styk dokonce i s vlastn´ı z´akonnou manˇzelkou je hˇr´ısˇ ny´ ” ´” ˚ tak uˇcinil, a Hospodin ho za to zabil“. Ve a proti z´akonu, je-li pˇri nˇem br´anˇeno poˇcet´ı potomstva“. Onan, syn Juduv, ” ´ skuteˇcnosti pr´avˇe tohle Onan neudˇelal, nebot’ zˇ ena, ke kter´e veˇsel, nebyla jeho z´akonnou manˇzelkou“. Nadto je jasn´e, ” ´ celem bylo podle zˇ e Augustinovo ustanoven´ı pramen´ı z jeho restriktivn´ıho pohledu na manˇzelstv´ı, jehoˇz jedinym ´ uˇ jeho n´azoru rozmnoˇzov´an´ı. Nebot’ p´ar, ktery´ mˇel styk, aniˇz by skuteˇcnˇe chtˇel, aby doˇslo k poˇcet´ı, podle nˇej jednal ˚ postoj aˇz s dˇesivou dukladnost´ ˚ hˇr´ısˇ nˇe. Svuj ı objasnil v knize Manˇzelstv´ı a cht´ıcˇ , jeˇz kˇrest’ansk´e uˇcen´ı o sexu nesm´ırnˇe ˇ po patn´act stalet´ı (. . .). ovlivnovala • 474 ´ castn´ıku˚ [II. vatik´ansk´eho koncilu] projevovali snahu, aby se c´ırkev nezapletla do vyn´asˇ en´ı Nˇekteˇr´ı z bystˇrejˇs´ıch uˇ podrobnych ´ z aby se po ´ soudu˚ v oblasti [sexu a antikoncepce], kde l´ekaˇrsk´a vˇeda postupuje rychle kupˇredu, nybrˇ ˚ ´ vzoru anglik´anu˚ drˇzela bezpeˇcn´e pudy poctiv´eho umyslu“. ” • 475 Jsou-li n´aroky, s nimiˇz kˇrest’anstv´ı pˇrich´az´ı, hodnovˇern´e, pak poˇcet tˇech, kteˇr´ı je veˇrejnˇe uzn´avaj´ı, moc velky´ vyznam ´ nem´a; pokud hodnovˇern´e nejsou, cel´a tato z´aleˇzitost skoro ani nestoj´ı za diskusi. • 477 ˚ (. . .) vznik kˇrest’ansk´e v´ıry a jej´ı rozv´ıjej´ıc´ı se vztah se spoleˇcnost´ı nebyl zpusoben nˇejakou sˇ t’astnou n´ahodou. Kˇrest’an´e se objevili v dobˇe, kdy v rˇ ecko-ˇr´ımsk´em svˇetˇe existovala rozs´ahl´a a nal´ehav´a, tˇrebaˇze nevyj´adˇren´a potˇreba monoteistick´eho kultu. M´ıstn´ı a n´arodn´ı boˇzstva jiˇz nebyla schopna nab´ızet uspokojiv´a vysvˇetlen´ı kosmopolitn´ı stˇredomoˇrsk´e
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
•
•
•
•
•
•
•
•
28
´ spoleˇcnosti s jej´ı stoupaj´ıc´ı zˇ ivotn´ı urovn´ ı a rostouc´ımi intelektu´aln´ımi aspiracemi. A jelikoˇz nebyla schopna podat ˚ ani poskytnout utˇ ´ echu a ochranu pˇred hruzami ˚ vysvˇetlen´ı, nemohla jej´ım cˇ lenum zˇ ivota. Kˇrest’anstv´ı nab´ızelo nejen vˇsemocn´eho Boha, ale i bezvyhradn y´ pˇr´ıslib blaˇzen´eho zˇ ivota po smrti a vysvˇetlen´ı, jak si tento zˇ ivot lze zajistit. ´ Kromˇe toho bylo povzneseno nad sv´e n´arodnostn´ı a geografick´e koˇreny; svym ´ zakladatelem pak bylo obdaˇreno jiskˇrivou paletou pozn´an´ı a vod´ıtek vykalkulovanych tak, aby vyvolaly odezvu u lid´ı vˇsech povah. Od sam´eho ´ zaˇca´ tku bylo svou sˇ´ırˇ´ı i c´ılem univerzalistick´e. Svaty´ Pavel t´ım, zˇ e mu dal internacionalistickou myˇslenkovou struk˚ Origenes jeho metafyziku rozvedl ve filozofii zˇ ivota, jeˇz si jednak z´ıskala turu, z nˇej uˇcinil n´aboˇzenstv´ı vˇsech n´arodu; ˚ jednak zachovala nadˇsen´ı mas – a tak se kˇrest’anstv´ı stalo beztˇr´ıdn´ım a z´arovenˇ vˇsudypˇr´ıtomnym. uzn´an´ı intelektu´alu, ´ 477 Evropa byla kˇrest’anskym nejen svou podstatou, nybrˇ ´ vytvorem ´ ´ z i v podrobnostech. A pr´avˇe v tom spoˇc´ıvala jej´ı jedineˇcn´a s´ıla; uk´azalo se totiˇz, zˇ e kˇrest’anstv´ı je bezkonkurenˇcn´ı kombinac´ı duchovnosti a dynamiky. Nab´ızelo odpovˇe˚ poskytovalo pˇr´ıleˇzitosti a z´achytn´e body. Z´arovenˇ di na metafyzick´e ot´azky; lidem rozj´ımavym, ´ zboˇznym ´ i mystikum vˇsak bylo i vytrvalym ´ evangeliem pr´ace a apelem na dovrˇsen´ı d´ıla. 477 (. . .) dˇejiny kˇrest’anstv´ı [jsou] neust´alym ´ procesem boje a znovuzrozen´ı; dlouhou rˇ adou kriz´ı, cˇ asto doprov´azenych ´ ˚ ymi ˚ ruzn hruzami, prol´ev´an´ım krve, slepym ´ ´ fanatismem a hloupost´ı, kter´e vˇsak na druh´e stranˇe jsou svˇedectv´ım ˚ rustu, zˇ ivotaschopnosti a s´ıl´ıc´ıho pozn´an´ı. 478 ˚ ˇ Popis kˇrest’anstv´ı, jak je pod´an v t´eto knize, nutnˇe zduraz nuje jeho selh´an´ı a nedostatky, jakoˇz i jeho institucion´aln´ı deformace. Je ale tˇreba si uvˇedomit, zˇ e jsme ho pomˇerˇ ovali podle jeho vlastn´ıch, nesm´ırnych ´ n´aroku˚ a bezprecedentn´ıho idealismu. 478 (. . .) s´ıla [kˇrest’anstv´ı] spoˇc´ıva v opodstatnˇen´em odhadu cˇ lovˇeka jako bytosti chybuj´ıc´ı a omyln´e, s nesmrtelnymi ´ ˚ cuje svˇedom´ı a vyzyv´ tuˇzbami. Jeho vyznaˇ cnou mravn´ı pˇrednost´ı je to, zˇ e jedinci propujˇ ´ ´ a ho, aby se j´ım rˇ´ıdil. Pr´avˇe tato konkr´etn´ı svoboda osvobozen´ı je t´ım, co mˇel svaty´ Pavel na mysli, kdyˇz mluvil o svobodˇe, jiˇz lid´e nal´ezaj´ı v Kristu. A je samozˇrejmˇe prototypem svobod ostatn´ıch. Vˇzdyt’svˇedom´ı je nepˇr´ıtelem tyranie (. . .); a pr´avˇe kˇrest’ansk´e svˇedom´ı je t´ım, co niˇc´ı institucion´aln´ı tyranie, jeˇz vytv´arˇ´ı samo kˇrest’anstv´ı – tak funguje samon´apravny´ mechanismus. Pojmy ˚ politick´e a hospod´arˇ sk´e svobody jeden jako druhy´ pramen´ı z pusoben´ ı kˇrest’ansk´eho svˇedom´ı jako dˇejinn´e s´ıly; nen´ı ˚ tedy zˇ a´ dn´a n´ahoda, zˇ e vˇsechny vyhonky svobody po cel´em svˇetˇe jsou ve sv´e podstatˇe puvodu kˇrest’ansk´eho. ´ 478 (. . .) kˇrest’anstv´ı (. . .) m´a velkou cenu pˇri rozˇsiˇrov´an´ı lidskych ´ moˇznost´ı. Urˇcuje n´am nesm´ırn´e c´ıle; z´arovenˇ ale trv´a ˚ ´ echu. Vˇsak tak´e prvoˇradym na tom, zˇ e dovrˇsen´e d´ılo nelze v koneˇcn´em dusledku pomˇerˇ ovat z hlediska uspˇ ´ smyslem ˚ kˇrest’anstv´ı nen´ı vytv´arˇ et dynamick´e spoleˇcnosti – byt’ k tomuto c´ıli vede – nybrˇ aby ve zcela ´ z umoˇznit jednotlivcum, specifick´em a mor´aln´ım smyslu dos´ahli osvobozen´ı a vyzr´alosti. Kˇrest’anstv´ı nepˇrij´ım´a bˇezˇ n´a mˇerˇ´ıtka a svˇetsk´e soudy. Jak rˇ´ık´a svaty´ Pavel: (. . .) bl´aznovstv´ı Boˇz´ı je moudˇrejˇs´ı neˇz lid´e a slabost Boˇz´ı je silnˇejˇs´ı neˇz lid´e. (. . .) co je svˇetu ” ˚ aby zahanbil moudr´e, a co je slab´e, vyvolil Buh, ˚ aby zahanbil siln´e; neurozen´e v oˇc´ıch bl´aznovstv´ım, to vyvolil Buh, ˚ vyvolil, ano vyvolil to, co nen´ı, aby to, co jest, obr´atil v nic. . .“ (1 K 1,25, 1,27-28)[.] svˇeta a opovrˇzen´e Buh 478 Kˇrest’anstv´ı (. . .) nen´ı z´avisl´e na jedin´e formˇe – a proto je tak´e tak trvanliv´e. Augustinovsk´a idea veˇrejn´eho, vˇseobj´ımaj´ı´ celu a nyn´ı sa d´av´a na ustup: ´ c´ıho kˇrest’anstv´ı, kdysi tak podmaniv´a, poslouˇzila sv´emu uˇ snad proto, aby se jednoho dne znovu vynoˇrila v odliˇsn´e podobˇe. M´ısto n´ı se stˇredem z´ajmu tohoto svˇeta st´av´a erasmi´ansky´ koncept soukrom´eho ˚ kˇrest’ansk´eho porozumˇen´ı a pelagi´ansky´ duraz na schopnost jednotliv´eho kˇrest’ana realizovat zmˇenu, jeˇz ho povede ´ ke ctnosti a bezuhonnosti. 478 Vyhl´ıdka na lidstvo bez kˇrest’ansk´e v´ıry je nepochybnˇe chmurn´a. Jeho minulost s kˇrest’anstv´ım je – jak jsme jiˇz vidˇeli – dostateˇcnˇe odstraˇsuj´ıc´ı. Dynamika, kterou uvedlo do pohybu, v ohromn´em mˇerˇ´ıtku pˇrinesla masakry a muˇcen´ı, nesn´asˇ enlivost a niˇcivou pychu – a to vˇse proto, zˇ e k pˇrirozenosti cˇ lovˇeka patˇr´ı i krutost a bezcitnost, jeˇz je kˇrest’anskym ´ ´ omezen´ım a doporuˇcen´ım obˇcas nepˇr´ıstupn´a. Leˇc kdyby tˇechto omezen´ı nebylo, kdybychom byli tˇechto doporuˇcen´ı ˚ ejˇs´ı by historie tˇechto minulych zbaveni, o kolik hruznˇ ´ dvou tis´ıc let muselo byt! ´ 479 ˚ Kˇrest’anstv´ı cˇ lovˇeku nedalo ani bezpeˇc´ı, ani sˇ tˇest´ı, ba dokonce mu ani nedodalo na dustojnosti, Poskytlo mu ale nadˇeji. Je nositelem civilizace. Pom´ah´a n´am zkrotit zv´ırˇ e, kter´e je v n´as. Nab´ız´ı n´am z´ablesky skuteˇcn´e svobody, n´aznaky byt´ı ˚ pln´eho poklidu a rozumu. Dokonce i v t´e podobˇe, v jak´e ho vid´ıme, kdy je pokˇriveno niˇcivym ım cˇ lovˇeka, ´ pusoben´ nen´ı prosto kr´asy.
Paul Johnson: Dˇejiny kˇrest’anstv´ı
Stano Krajˇci, 2002
29
typeset by LATEX