Davos 2009: vyhne se svět protekcionismu? V Davosu, na Světovém ekonomickém fóru 2009, varovali někteří účastníci před ochranářstvím, ať už za větší nebezpečí označili protekcionismus finanční nebo protekcionismus obchodní. Varování ovšem přichází již ve chvíli, kdy se k protekcionismu uchyluje řada vlád, z rozvinutých, ale i z rozvojových zemí. Jaká opatření a kde jsou zaváděna? Jejich světový přehled neexistuje, ale lze je alespoň částečně zmapovat z různých zdrojů. Je zajímavé je sledovat, a to i proto, že mohou dopadnout i na české výrobce a vývozce a stížit jim dále jejich vývozní pozice.
Za finanční protekcionismus se označuje poskytování vládních finančních injekcí pouze domácím bankám, omezení bankovních půjček pouze na domácí investice a bariéry pro převod zisku z investic do zahraničí. V důsledku vedou tato opatření k odlivu kapitálu zejména z ekonomicky méně silných zemí, kde je finanční sektor příliš slabý a kde vlády nemohou vyčlenit prostředky na podporu bank, a nakonec k finanční izolaci zejména menších rozvojových zemí. Z obchodní protekcionismus se označují všechna opatření, která znesnadňují nebo zakazují dovoz do země, nebo podporují domácí výrobu natolik, že jí nemůže dovoz stejných produktů cenově konkurovat. Mezi taková opatření patří především zvýšení cel, zavedení dovozních množstevních omezení a finanční přímé nebo nepřímé subvencování výroby a vývozu. Vlády v současné době jen velmi těžko odolávají tlaku svých voličů, volajících po záchraně domácího průmyslu, pracovních míst a po znovunastartování růstu hospodářství. Finančně silné ekonomiky nejprve poskytly finanční injekce bankám a některým průmyslům, nyní se však zdá, že se zaměřují také na ochranu před dovozem. Pro ekonomiky bez potřebných finančních prostředků se zdá být nejjednodušší sáhnout rovnou k ochraně před zahraniční konkurencí, která je viděna jako příčina krachu některých odvětví. Takovou praxi již svět zažil – po roce 1929 vedla k prohloubení a prodloužení deprese, jejímž spouštěcím mechanismem byl bezesporu obchodní protekcionismus dovedený do absurdna, tj. obchodní války. Mezinárodní obchodní toky byly v jejich důsledku omezeny natolik, že to znemožňovalo následný rozvoj ekonomik ve státech postižených krizí. Nově zaváděné obchodní ochranářství totiž v celkem krátkém horizontu dopadne zpět na „chráněnou“ ekonomiku. Odvetně navýšená cla jsou otázkou dnů a mohou zasáhnout všechzny vývozce. Subvence do vývozních odvětví sice pomohou na krátkou dobu udržet zaměstnanost, ale jsou téměř plně „odevzdány“ do zemí vývozu (zjednodušeně: subvencovaný vývozce se na trhu drží díky tomu, že část jeho nákladů je uhrazena státem a může tudíž vyvážet za nižší cenu a tím konkurovat na zahraničních trzích – rozdíl mezi touto nižší cenou a „normální“ cenou je však velmi rychle odčerpán zahraniční vládou, která reaguje zvýšením cel - tím se finální cena výrobku zvyšuje a konkurenceschopnost se vytrácí. To navíc platí pouze v případě, že zahraniční trh konkrétní dovážené výrobky potřebuje, pokud ne, cla mohou být navýšena tak, že pohltí více než celou subvenci a výrobky v důsledku vysoké ceny nenajdou odběratele.). Jestliže v důsledků obchodní války zkolabují exportní firmy, krachují jejich dodavatelé, nezaměstnanost roste a uzavírající se spirála má dopad na celou ekonomiku. Na počátku eskalace obchodního ochranářství v minulém století byl americký zákon
(Hawley-Smoot Tariff Act z června 1930), který zvýšil mnohonásobně cla na dovoz více než dvaceti tisíc položek zboží. Na zvýšení amerických cel odpověděli obchodní partneři obdobně, což vedlo k bezprostřenímu snížení amerického vývozu a dovozu o více než o polovinu. Světový obchod se od začátku roku 1929 do začátku roku 1933 snížil třikrát. Tato zkušenost přispěla k tomu, že se mezinárodní společenství pokusilo po druhé světové válce vybudovat pojistku proti podobné situaci v mezinárodním obchodě, a to prostřednictvím mezinárodních obchodních závazků a systému pravidel obchodu, které jsou nyní známy jako mnohostranný obchodní systém, přiřazovaný k WTO – Světové obchodní organizaci. Systém mezinárodních obchodních pravidel a závazků členských států WTO poskytuje rámec, který se jednotlivé státy zavázaly dodržovat ve svých obchodních opatřeních. Jak dalece je tento systém pružný, tj. jaká ochranářská opatření jsou s ním v souladu, se pravděpodobně přesvědčíme v nejbližší době. Prostor pro zvyšování cel nebo pro další opatření, především u zemědělských výrobků a v rozvojových zemích, v systému jistě je. Vlády se budou zcela pochopitelně snažit využít všeho, co jim systém umožňuje, i všech jeho mezer a nedořešených otázek k tomu, aby ochránily svou ekonomiku. Ovšem i když některý člen WTO poruší své obchodní závazky, je otázkou, jakým způsobem může být „pohnán k odpovědnosti“ a jak „se bude z porušení zodpovídat“. Mezinárodní obchodní závazky je možno vynutit povolením obchodních sankcí proti „porušovateli závazků“. Odvetné obchodní sankce nesmí být uvaleny bez řádného prozkoumání a vyřešení obchodního sporu ve WTO, proces řešení sporů je však velmi dlouhý, a „nelegální“ obchodní opatření mohou být v jeho průběhu pro vývozce likvidační. Odvetné obchodní sankce jako takové nejsou spasitelné, neboť mohou vést jen k vyhrocení vztahů, na které doplatí vývozci všech stran. Zajímavá je z pohledu „nepřekročitelných“ mezinárodních závazků situace v obchodním ochranářství a podpoře vývozu, jak ji je možno v současné době zjistit z některých zdrojů. Zajímavá je i proto, že v listopadu 2008 se představitelé 20 nejvýznamnějších ekonomik světa (G20) shodli na tom, že je velmi důležité odmítnout protekcionismus v investování a v obchodě se zbožím a službami, zavádění vývozních restrikcí nebo nedovolené podpory exportu (nedovolené z hlediska mezinárodních obchodních dohod). Jak tyto státy dodržují své dohody? K finačním dotacím sáhly vlády v Argentině, Chile, Číně, EU, Indonésii, Japonsku, Malajsii, Mexiku, Thajsku a USA. Automobilový průmysl je podporován v Argentině, Austrálii, Kanadě, Korei, Číně, Francii, Německu, Rusku, Švédsku a v USA, ať už je to pobídkami pro spotřebitele, vyššími cly na dovoz automobilů nebo půjčkami a snížením daní nebo jejich odstraněním pro výrobce a prodejce aut. Nejvýraznější obchodní ochranářská opatření zavedlo v posledním období Rusko. Jako největší automobilový trh v Evropě zvýšilo cla na osobní a nákladní automobily v průměru o 35 %, a to na nová auta i ojetiny. Zároveň tento průmysl podpořilo dotacemi. Zvýšilo clo také na vepřové maso a důbež, snížilo dovozní kvóty na maso celkově, navrženo je zvýšení cla o 15 % na zemědělské stroje a uvažuje se o zvýšení cla na dřevo. Jako ochranářská opatření fungují zpřísňující se sanitární a certifikační opatření. Rusko zavedlo také nová investiční opatření, která ovlivní obchod, a podpory vývozu. Rusko však není členem WTO, proto pro něj neplatí jeho pravidla a závazky. K ochranářství se však uchýlili i členové Světové obchodní organizace. USA posílají finance do automobilového průmyslu (17.4 mld. dolarů). Zavádějí opatření „Buy America“ (přednostní užití amerických výrobků), jako součást stimulačního balíčku
v hodnotě 825 mld. dolarů. Jakákoliv subvencovaná součást ekonomiky bude povinna použít výhradně americkou ocel. Zároveň se ve WTO brání dovozu z Číny, který je podporován prostřednictvím hotovostních úvěrů, slev a preferenčních exportních půjček. Změnil se také seznam potravinářských výrobků z EU, na které jsou uvalována odvetná cla (celkem 116,8 milionů dolarů ročně) proto, že EU zakazuje dovoz hovězího „hormonového„ masa. Pravděpodobně to nebude konečný výčet amerických ochranných opatření; prezident Obama volný obchod váže na dodržování pracovních standardů a standardů životního prostředí, což mu umožňuje prosazovat ekonomický nacionalismus (není první – kromě již zmíněného zvýšení cel v minulém století byla v prezidentském období Abrahama Lincolna zavedena v průběhu Občanské války cla 44% na ochranu domácího průmyslu). Evropská unie uplatňuje společnou obchodní politiku, to znamená, že obchodní opatření „chrání“ všechny členské státy. EU zavedla znovu exportní subvence na mlékárenské výrobky (máslo, sýry, mléko). Zavedla také 85 % cla na šrouby a vruty z Číny a uvažuje o zákazu dovozu tuňáků z Kanady z důvodu způsobu jejich lovení a zabíjení, který ostatně již Belgie a Nizozemsko nezávisle zavedly. Společná obchodní politika však nepokrývá všechny oblasti, které mohou zasáhnout obchod. Proto např. Německo vytvořilo fond na ochranu exportu a odmítlo přijmout opatření, která by mohla mít za následek ztrátu zaměstnaneckých míst (např. snížení emisí). Jako součást ekonomických pobídek Evropského plánu na ekonomickou obnovu byly nastaveny mírnější podmínky pro státní pomoc, kterou členské státy poskytují v rámci úvěrů se státní zárukou. Indie zvýšila o 20% clo na sojové oleje a očekává se zvýšení cel i na ostatní potravinářské oleje. Zvýšila cla také na ocel a železo. Indonesie bude kontrolovat dovoz cca 500 položek, především dovoz oděvů, obuvi a elektroniky, a to pomocí dovozních licencí, tedy množstevním omezováním dovozu, a zavedením nových dovozních poplatků. Některé dovozní zboží, jako např. elektronika, hračky, obuv, potraviny a nápoje, bude do země propoštět pouze pět přístavů a pouze některá mezinárodní letiště. Jižní Korea zamýšlí zvýšit clo na ropu. Čína kromě zmíněných exportních půjček a slev exportuje své zboží za nižší ceny než jsou její náklady (dumping). Zavedla také program na podporu „slavných značek“, který spočívá v půjčkách v hotovosti, preferenčních půjčkách, financování výzkumu a vývoje a proplácení pojištění vývozních úvěrů. Tento program se dotýká elektronického zboží, textilu, zemědělských a potravinářských produktů, kovů a chemických výrobků, léků a zdravotnického zboží. Proplácí také vybrané clo a daň z přidané hodnoty na více než patnáct set výrobků, pokud jsou určeny pro výrobu na vývoz. Členské státy sdružení volného obchodu Mercosur zamýšlejí zvýšit svá cla v průměru o 5 % na víno, broskve, mléčné výrobky, dřevo, výrobky z kůže. Argentina zavedla neautomatické licence na citlivé výrobky jako jsou automobilové díly, textil, televizní přijímače, hračky, obuv a výrobky z kůže. Snížila zároveň exportní cla na pšenici a kukuřici. Ekvádor zvýšil cla na téměř tisícovku výrobků, a to o 5 až 20 %, což by mu mělo přinést kolem 90 mil. dolarů. Mexiko naopak otevřelo svůj trh dovozu snížením dovozních cel na výrobky zpracovatelského průmyslu pro dovoz ze zemí, s nimiž nemá uzavřenu žádnou preferenční dohodu (toto opatření však ztíží konkurenceschopnost dovozu z EU nebo z USA). Výsledky ekonomické krize se již v mezinárodním obchodě se projevily: USA, Čína a Německo (tři nejvýznamnější vývozci a dovozci světa) oznámily pokles vývozu v minulém roce. Tyto výsledky se mohou v letošním roce ještě zhoršit, a to i v důsledku obchodního
protekcionismu. Mezinárodní výzkumný institut potravinářské politiky ve Wasningtonu odhaduje, že pokud členové WTO zavedou cla podle svých mnohostranných závazků (současná cla jsou ve většině států nižší, než závazek), celosvětově se cla v průměru zvýší dvakrát a mezinárodní obchod se v důsledku toho sníží o 8 %. Jaká další opatření vlády zvažují nebo v souvislosti s krizí zavedou, ukáže blízká budoucnost. Rozhodně bude zajímavé, jaký postoj k rozbíhajícímu se obchodnímu ochranářství zaujmou představitelé G20 v dubnu v Londýně.
ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. Davos 2009: vyhne se svět protekcionismu? [online]. blisty.cz, 2.2.2009 [citováno 15.4.2010]. Dostupné na
WTO: v předvečer průlomu v jednáních? Ve švýcarském Davosu se opět po roce sešlo Světové ekonomické fórum, které je pravidelnou příležitostí pro představitele řady států setkat se také k tématu mnohostranných obchodních jednáních, která již od roku 2001 probíhají v rámci Světové obchodní organizace. Ve všech minulých letech byl výsledek setkání podobný – všichni vždy potvrdili politickou vůli dovést jednání do úspěšného konce a vždy vyjádřili naději, že k uzavření kola mnohostranných jednání dojde v tom roce, jehož první měsíc právě uplynul. 26. ledna 2008 dojde opět k podobnému jednání. Můžeme zkusit odhadnout, na základě prohlášení jednotlivých obchodních představitelů a na základě analýzy dosavadního vývoje a obsahu jednání, jaký bude letos výsledek?
Před zahájením Světového ekonomického fóra prohlásili zcela shodně komisař EU pro obchod Peter Mandelson i šéfka Úřadu nejvyššího obchodního představitele USA Susan Schwab, že očekávají letos zásadní průlom v mnohostranných obchodních jednání. Podle Mandelsona by takový průlom měl přijít již brzy na jaře, nejlépe do Velikonoc. Průlom by ovšem neznamenal konkrétní znění závazků ohledně budoucí liberalizace obchodu zemědělským a průmyslovým zbožím a službami a ohledně nových nebo změněných pravidel mezinárodního obchodu, ale pouze shodu na základních prvcích, které jsou předpokladem pro další jednání na nižší, technické úrovni. Znamená to, že dojednané hlavní články budoucích dohod by musely být „překlopeny“ do konkrétních jednotlivých závazků všech 152 členů WTO, včetně celních sazeb pro všechny položky celního sazebníku. To bude – vzhledem k dlouhým procesům v domácích politikách některých členů – vyžadovat značný časový prostor. A konkrétní vyjádření závazků bude poté znovu podrobeno analýze, prověření a připomínkám ostatních obchodních partnerů. Termín konec roku 2008 samozřejmě není zcela nereálný z hlediska procedury mnohostranných jednání, ovšem není příliš pravděpodobný vzhledem k jeho vazbám na domácí politickou situaci některých členů WTO. Například v USA by se finalizace mnohostranných jednání shodovala s již započatou předvolební kampaní a konečné obchodní dohody by byly podepsány na konci volebního období dosavadního prezidenta G. Bushe. Takový scénář je poněkud utopickým. Sice bychom mohli v teoretické rovině předpokládat, že obchodní zájmy, prosazené současnou americkou administrativou, se budou zcela shodovat se zájmy administrativy budoucí, ale z některých prohlášení současných prezidentských kandidátů je zřejmé, že tomu tak nebude. Hillary Clinton například v prosinci 2007 v rozhovoru pro Financial Times prohlásila, že pokud bude zvolena prezidentkou USA, bude se velmi vážně rozhodovat, zda v mnohostranných jednáních WTO pokračovat. Její výhrady se týkaly omezení plynoucích z pravidel WTO, která neumožňují přísnější environmentální a bezpečnostní opatření a ochranu pracovních míst, pokud jsou překážkou obchodu. V EU zase dochází v současné době ke stále silnějšímu prosazování protekcionismu a posílení preferenčních obchodních vztahů, ať už dvoustranných nebo vícestranných, na úkol mnohostranné liberalizace. Například v závěru minulého roku EU sjednala nebo předběžně sjednala řadu dalších dohod o volném obchodu, a to se skupinami států Afriky, Karibiku a Tichomoří, kterých je 79. V současné době EU obchoduje na základě mnohostranných pravidel a závazků pouze s 9 státy světa – i když do nich patří významné vyspělé ekonomiky, jako jsou USA, Japonsko, Austrálie, atd., je jasně zřetelné, že dochází k ústupu od
mnohostranné liberalizace k regionálním preferencím. Protekcionismus se také odráží např. v prohlášení francouzského prezidenta N. Sarkozyho, který je rozhodnut nepřipustit uzavření mnohostranných liberalizačních obchodních dohod v případě, že by byly negativním způsobem dotčeny francouzské zemědělství a průmysl. Ve světle nadcházejícího francouzského předsednictví EU od poloviny roku 2008 nelze nepřičítat těmto prohlášením váhu. Podle některých předpovědí by se setkání v Davosu v letošním roce mohlo týkat environmentálních aspektů obchodu. Opatření související s životním prostředím a omezující tím obchod, jako např. předpisy pro dovoz geneticky modifikovaných potravin, jsou předmětem připomínek ze strany USA vůči EU, Evropská unie má naopak silné výhrady ke americkým subvencím podporujícím výrobu biopaliv. To může sice být zahrnuto do bilaterálních jednání, která v Davosu proběhnou, avšak není příliš pravděpodobné, že by představitelé USA a EU v Davosu projednávali některé konkrétní obchodní záležitosti na mnohostranném setkání. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by setkání mohlo přinést politické „směrnice“ k mnohostranným jednáním WTO obsahujícím environmentální aspekty. Tato jednání nejsou jednak hlavním článkem, ke kterému by se upínala pozornost členů WTO, jednak v nich není již dlouho jasno, jakým způsobem by měl být konkrétně preferován nebo jinak zohledněn obchod se zbožím, které pozitivně nebo negativně ovlivňuje životní prostředí. Definice takového zboží je totiž nesmírně obtížná, ještě obtížnější je, aby se na ní shodli všichni členové WTO. Není ani jasné, jak by obchod se zbožím, vytipovaným eventuálně na základě nějaké definice, byl zahrnut do celkových pravidel liberalizace průmyslovým zbožím, a to i vzhledem k tomu, že doposud nedošlo ani ke shodě na těchto základních pravidlech. Členové se ostatně prozatím nedohodli ani na liberalizaci obchodu se zemědělským zbožím, což je pokládáno za klíčový předpoklad jednání v dalších oblastech. Na přelomu roku sice předseda jednání o zemědělském obchodě předložil návrhy, jak řešit jednotlivé aspekty liberalizace, ve snaze sblížit názory členů na nejrozpornější otázky. I když své návrhy založil na stanoviscích členů, je zřejmé, že nemohl zohlednit všechny názory a vytvořit kompromis přijatelný pro všechny členy. K těmto materiálům se sice vedou intenzivní diskuse, avšak o jednotném názoru na rozhodující aspekty nelze prozatím ani uvažovat a předpokládá se, že návrhy budou v průběhu února dále přepracovány. Situace se tak prakticky nezměnila od začátku roku 2007, kdy se právě v Davosu obchodní představitelé nejvýznamnějších členů WTO dohodli na odblokování jednání zmrazených od poloviny roku 2006. Uplynulý rok tedy nepřinesl žádný pokrok v jednáních v sektorech zemědělství a průmyslových výrobků, v nichž by měla být na jaře uzavřena kompromisní, vyrovnaná dohoda o způsobu snížení celních tarifů a subvencí. Tato dohoda by mohla být eventuálně provázána s některými „sliby“ liberalizace přístupu na trh se službami, tak, aby se v ní odrazily ofenzivní i defenzivní zájmy všech členů. Mezitím by ovšem členové ještě měli dokončit právě jednání o službách, o snížení podpor rybolovu a upevnění pravidel pro tuto oblast, o zpřísnění pravidel pro antidumpingová opatření, aby nemohla být zneužívána jako překážka obchodu, o usnadňování procedur obchodu a o zvláštním a rozdílném, tedy preferenčním, zacházení v obchodě s rozvojovými zeměmi. Spuštění fanfár na oslavu konce mnohostranných jednání na konci tohoto roku se při bližším pohledu na současnou situaci v jednáních a domácích politikách členů WTO zdá být velmi nepravděpodobné. Ještě více nepravděpodobné je, že by obchodní představitelé, kteří spolu 26. ledna v Davosu poobědvají, mohli vyslat jiný než velmi všeobecný signál o tom, jak si i
nadále přejí uzavření mnohostranných obchodních jednání WTO a následné další uvolnění světového obchodu. Vzhledem k tomu, že ani není možné spočítat, kolikrát podobná prohlášení byla vydána, je namístě otázka, zda budou mít vůbec nějaký význam a jednání ovlivní tak, aby rok 2008 byl, jak řekl generální ředitel WTO Pascal Lamy, nejen rokem Olympijských her v Číně, ale také olympiádou pro WTO. . ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. WTO: v předvečer průlomu v jednání? [online]. blisty.cz, 25.1.2008 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Válka mezi USA a Evropou začala Když jsem před lety varoval, že napětí mezi politickými systémy v USA (po krachu clintonovské politiky a předvídatelném nástupu neocons) a federálně se sjednocující EU může dospět k válce, v prvé fázi alespoň obchodní, posléze může dojít i k lokálním ozbrojeným střetnutím v třetích zemích, označovali mne optimističtí zastánci euroatlantismu za šílence a anarchistu.
Spor se odehrál na pozadí tvorby dlouhodobého programu ČSSD v zahraniční komisi a v komplexu národohospodářských komisí této strany, definujících dlouhodobou strategii evropské levice, ale i v médiích. Lubomír Zaorálek jako zahraničně politický expert vysvětloval na stranických konferencích i na sjezdu, jak je pro Česko podstatné udržovat nadstandardní vztahy s kolébkou demokracie. Dokonce obhajoval tehdy i bombardování Jugoslávie a českou účast v koalici ochotných. Hřímaje z tribuny sjezdu proamerická klišé, čelil tehdy opovržení většiny delegátů. Proti tomu argumentovali ekonomové v čele s doyenem makroekonomie Pickem, že bublina dolaru praskne a že už Ameriku skupují Arabové a Číňané... Program pak nakonec akcentoval evropskou vizi politiky. Zaorálek, na rozdíl od americké administrativy, zmoudřel. Dnes, po rozpoutání několika válek Spojenými státy, setrvalém pádu dolaru by Zaorálek svá slova z roku 2000 nejspíš nezopakoval. Dospěl. Zkušenost z praxe potřebuje ten, komu není jasná logická hra moci a nerespektuje teoretická východiska. Romantický optimismus univerzitního učitele, učícího se politice a rozdílu mezi politikou a rétorikou, vystřídala politická praxe - tvrdá konfrontace s realitou českoamerických vztahů, v poslední době eskalující v podobě americké silové diplomacie ohledně špionážní radarové základny, předtím v lobbingu za zastaralé stíhačky F16. Američané v českém průmyslu navíc pokazili pověst tunelováním a následným krachem v automobilkách i letecké výrobě. Naposledy zde pohořel Westinghouse se svým jaderným palivem. Německý ex-kancléř Schroeder teď buduje ropný most z Ruska do Německa, Španělsko normalizuje vztahy s Kubou za celou EU, a v Praze se američtí stipendisté mezitím mediálními a zpravodajsko-policejními špinavými operacemi dostali k moci. I s pomocí americké agentury, která je známá intervencemi do cizích politik a pragmatickou výrobou proamerických "barevných" revolucí. Americký trojský kůň na nádvoří Lidového domu vyrobil těsnou porážku a náhradního vůdce. A ta válka mezi USA a Evropou mezitím začala. Docela nenápadně. V roce 2003 Spojené státy ustoupily v obchodní válce s EU ohledně oceli. V roce 2004 chtěla Evropská unie uvalit na Spojené státy sankce za to, že odmítají zrušit protizákonné obchodní předpisy podle tzv. Byrdova dodatku. Pascal Lamy, komisař EU pro obchod však konstatoval, že Spojené státy se musejí podrobit rozhodnutí Světové organizace pro obchod, anebo budou muset čelit následkům. Nyní Spojené státy schválily a prezident Bush nyní podepíše zákon na ochranu bezpečnosti. Další z komplexu Homeland Security. Což mimo jiné znamená, že Američané chtějí kontrolovat všechny kontejnery se zbožím, které míří do země. Všechny. Evropská unie šílí, neboť detailní zkoumání každé zásilky povede ke zhroucení obchodu mezi starým a novým kontinentem, některé zboží vyloučí ze vzájemné výměny úplně. Evropské přístavy budou přeplněny. Miliardy euro nákladů za rozšíření přístavů nemá kdo zaplatit. V éře externalizace internalit a snižování nákladů za každou cenu není ekonomický prostor na takováto drakonická opatření, pokud není válka. Evropa si bude muset najít jiné odbytiště, aby svým firmám uhájila zisky a svým občanům zaměstnanost a ekonomickou úroveň. Jinak
budou padat hlavy vlád. Další zákon, který jakoby náhodou ve stejnou dobu téměř v utajení schválila Evropská komise, stanoví, že Spojené státy dostanou naše osobní informace při jakékoliv cestě občanů EU do USA. Americkým politikům je i to málo. Kritizují Evropu za liberální migrační politiku a navrhují zpřísnění podmínek pro povolení vstupu na území USA nejen zemím, jejichž občané potřebují vízum, ale i těm ze „staré“ Evropy, kde je styk bezvízový. Což znamená, že řada občanů zemí EU si cestu do USA odpustí, někteří z principu. Bez pohybu osob nelze až tak moc realizovat ani technologickou výměnu, ani obchod. Spojené státy se uzavírají jako pevnost s příliš těžkými, ale o to odolnějšími vraty. Chtějí to, mají to mít. Střednědobá i dlouhodobá orientace Evropy na obchod s USA by za této situace byla sebevraždou. Východiskem pro pragmatické obchodníky se stává jiná velmoc, která tato omezení neplánuje. Rusko. Bezedné odbytiště, nekonečné odbytiště, bohaté odbytiště. Ti, kteří rozumějí zahraničnímu obchodu a nepletou si ho se zahraniční pomocí a nebo plundrováním ekonomických zdrojů, ví, že nastala jejich příležitost. Ví to i největší boháč Česka, Kellner, který už v Rusku kupuje firmy a zajišťuje se na tamním nepřehledném finančním trhu. Ví to i další, včetně akciové společnosti Economia, vydavatelé Hospodářských novin. Zahraniční politika se v 21. století nedělá s ústy plnými humanistických frází o lidských právech či dělovými čluny, ale s šekovou knížkou a vlaky zboží. A harddisky plnými informací. A tak zatímco v Evropě Spojené státy prohrály jedním jediným politickým rozhodnutím strategicky na dlouhou dobu dopředu, Evropa získala, i když někteří euroskeptici a zastánci atlantických vazeb ztratili. Ropa se stala vyjednávacím zbožím i nutností k přežití západoevropského průmyslu. Česká republika je ze tří čtvrtin závislá na ruských surovinách. Nikliv ale na americkém konceptu Homeland security či tezích o lidských právech. Teplo,světlo i ty PET lahve jsou z ruské ropy. Putina budou muset brát čeští politici včetně premiéra Topolánka či místopředsedy Parlamentu Lubomíra Zaorálka odteď daleko vážněji, protože obchod je většinou určen těmi, kteří něco chtějí a umí zaplatit. Americký velvyslanec v Česku Vondra by si měl oprášit zapomenutý jazyk svého dětství - ruštinu. Bude ji potřebovat, protože Klaus se obejde bez tlumočníků... Putin dokázal, že zahraniční politku dělat umí. Rusko už také neobchoduje tolik v inflačních dolarech, ale v euru. Ropné zisky nejdou už magnátům a nekončí v amerických a britských bankách, ale pomáhají státu znovuoživit zašlé impérium Ruska. Děje se tak díky hlouposti amerických politiků a jejich spojenci, Usámovi bin Ládinovi. Američanům zbyl boj proti stínům terorismu a nenávist ponižovaných kdesi na druhém konci světa. Asie je v tuto chvíli nestabilní, Indočína svou gravitací spěje do role satelitu pevninské supervelmoci. V Africe také hraje prim rudá Čína. Válku o jižní Ameriku USA prohrály nástupem rudých státníků Chaveze, Luly, a dalších. A emancipací těchto zemí od Celoamerické dohody o volném obchodu. OSN Spojené státy ztratily definitivně a na dlouho. OBSE se nevytvořila . NATO se stalo servisní organizací, která dosluhuje a ochota k poslušnosti se rozpadá. Těch malých a slabých je v OSN a NATO příliš mnoho na řinčení se zbraněmi. A příliš málo vděčných a ochotných k americkým válečným dobrodružstvím. První kolo války o Evropu začalo a zároveň skončilo, než si toho kdo všiml. Právě teď. Možná budeme mít nikoliv americkou, ale ruskou či čínskou Evropu. To ještě není jasné. Evropská ale nebude určitě. KOTRBA, Štěpán. Válka mezi USA a Evropou začala [online]. blisty.cz, 27.7.2007 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Po pěti letech, rozhovory o světovém obchodu těsně před zhroucením Důvodem rozkladu summitu "je americká tvrdohlavost" Pět let trvající mezinárodní jednání, jehož cílem bylo odstranit bariéry, bránící světovému obchodu, se octlo v pondělí na hranici naprostého kolapsu poté, co se šest hlavních protagonistů rozhovorů rozešlo v hádce. Tvrdohlavý postoj Spojených států se považuje za příčinu, proč se tyto rozhovory rozložily. Pascal Lamy, ředitel Světové organizace pro obchod konstatoval, že nemá jinou možnost než rozhovory suspendovat. Dodalo, že nejsou vyhlídky na to, že by byly v dohledné době obnoveny.
Downing Street konstatovala, že Tony Blair bude jednat v pátek s prezidentem Bushem ve Washingtonu o tom, zda by rozhovory mohly být obnoveny. Britského premiéra "pobavil" nekompromisní americký přístup pouhý týden poté, co na summity G8 v Petrohradě Spojené státy podpořily apel, aby při vyjednávání o světovém obchodu bylo dosaženo kompromisu. Podle dohody, nastíněné na summitu G8, souhlasil George Bush, že omezí státní dotace pro americké zemědělce, pokud Evropská unie otevře své silně chráněné zemědělství a Brazílie a Indie dovolí dovoz většího množství průmyslového zboží do svých zemí. Vládnou nyní obavy, že se globální obchodní systém roztříští pod tlakem rostoucích ochranářských tendencí. Jeden vyjednavač konstatoval, že americká obchodní zástupkyně Susan Schwabová se stala vězněm zemědělské lobby v americkém parlamentě před doplňovacími volbami, které se mají konat v listopadu a při nichž budou Republikáni v obtížném postavení. "Brutálně a bez okolků byla těmto rozhovorům uštědřena smrtelná rána," řekl tento vyjednavač. Americká zástupkyně Schwabová obvinila z rozkladu rozhovorů Evropskou unii a čelné rozvojové země – Brazílii a Indii. Dodala, že Spojené státy jsou ochotny omezit státní dotace pro americké farmáře pouze pod podmínkou, že získají lehčí přístup na zahraniční trhy. Peter Mandelson, komisař EU pro otázky obchodu, konstatoval, že je "hluboce zklamán a obvinil z rozkladu rozhovorů Spojené státy. "Od šéfů našich vlád jsme na summitu G8 dostali mandát, abychom vyjednávali pružněji a všichni jsme to dělali, s výjimkou USA. Spojené státy projevily neochotu přijmout, či vůbec uznat, že ostatní vyjednavači v místnosti zastávají kompromisní postoje, a proto neustoupily v otázce zemědělských dotací." Mandelson dodal, že bude ochraňovat balík opatření na pomoc nejchudším rozvojovým zemím. Downing Street uvedla, že se Blair pokusí zachránit pro nejchudší rozvojové země, co se dá. BL. Po pěti letech, rozhovory o světovém obchodu těsně před zhroucením
Důvodem rozkladu summitu "je americká tvrdohlavost" [online]. blisty.cz, 25.7.2006 [citováno 15.4.2010], dostupné na
WTO: Léto 2006 ve Světové obchodní organizaci Světová obchodní organizace je již proslulá odkládáním termínů, které si sami její členové stanovili s cílem uzavřít současné kolo jednání o další liberalizaci a úpravě pravidel mezinárodního obchodu. V červnu 2006 se WTO snaží dohnat dubnový termín, vyhlášený na předvánoční konferenci v Hongkongu, pro nalezení postupu, jak dále uvolnit obchod zemědělským a průmyslovým zbožím. Mnohostranná obchodní jednání „dodržují“ v posledních třech letech také další tradici, spočívající v oklešťování rozsahu a oblastí jednání.
Termíny určené ministerským setkáním WTO v prosinci 2005 v Hongkongu byly podřízeny očekávanému budoucímu vnitřnímu vývoji jednoho z významných členů – USA. V roce 2007 prezident USA totiž s největší pravděpodobností přijde o svou pozici vzhledem k WTO, tzv. fast track trade authority, která mu v zásadě umožňovala sjednání mnohostranných obchodních závazků. Současné signály, např. dopis 57 amerických senátorů výslovně odmítajících znovuudělení této prezidentské výsady, proměňují pravděpodobnost téměř ve skutečnost. Z toho důvodu je pro uzavření současného kola mnohostranných jednání ve WTO životně důležité dojít k dohodě do konce roku 2006, neboť bez „podpisu“ ze strany USA by mnohostranná dohoda pozbyla smysl. Takto napjatým termínům odpovídá i téměř minimální obsah úkolů. I přes jejich značné zmírnění a přes vyloučení řady oblastí z jednání (pro tento proces byl diplomaticky užíván termín „rekalibrace“) se zdá, že jsou ještě příliš rozsáhlé a ambiciózní. V dubnu tohoto roku mělo dojít k dohodě ohledně tzv. modalit, tj. principů, podle kterých bude obchod liberalizován. Tyto principy mají obsahovat především vzorec a koeficienty pro snížení tarifních překážek obchodu, zásady pro výjimky ze vzorce a postup pro odstranění podpor výroby a vývozu. V dubnu k dohodě nedošlo, neboť rozdíly v pozicích zájmových skupin v téměř všech oblastech byl nepřekonatelný. I když všechny oficiální deklarace z nejvyšších úrovní členů obsahovaly prohlášení o vůli dostát závazku sjednat pravidla pro uvolnění mezinárodního obchodu, na technické úrovni se tato prohlášení nerealizovala. S nadějí na sblížení názorů členů, bude-li jim ponecháno více času, byl duben odložen na červen, a to na jeho úplný konec. Nyní je již jisté, že červen přesáhne mírně do července. Kam ovšem potom následně přesáhne červencový termín, ve kterém měla být podle společné deklarace ministrů z Hongkongu jednání o všech aspektech a principech uzavřena tak, aby je bylo možno prakticky naplňovat, se odváží odhadnout málokdo. Poté, co se členové shodnou na postupu liberalizace a na všech výjimkách, nastupují totiž jednání o konkrétních závazkových listinách jednotlivých členů, která nejsou (vzhledem k mnohostrannosti a uplatňování doložky mnohostranných výhod) příliš jednoduchá ani rychlá. Teprve po ukončení těchto jednání je možno prohlásit kolo jednání za uzavřené a může začít implementace podle dohodnutého časového rozvhu.
S vědomím nedostatku času pozval generální ředitel WTO Pascal Lamy na poslední červnové a první červencové dny do Ženevy ministry, od jejichž účasti se očekává, že budou schopni přijmout na místě společné rozhodnutí k nejzávažnějším otázkám a prolomit zablokovaná jednání. Podkladem k jejich rozhodnutí jsou shrnutí o návrzích jednotlivých zájmových skupin pro jednotlivé části liberalizace v zemědělském obchodě a v obchodě s průmyslovými výrobky. Je otázkou, zda ministrům tyto podklady rozhodnutí usnadní. V oblasti zemědělství se totiž jedná o 75 stran, které obsahují přes 700 „závorek“, tj. variant k výběru. V oblasti průmyslových výrobků je návrh dalšího postupu, na kterém se členové shodli, prakticky zcela bez obsahu, a komentář k jednotlivým, i značně protichůdným návrhům zabírá přes 30 stran. V Ženevě by měli ministři jednat nejprve bilaterálně nebo v menších skupinkách mezi sebou, aby si neformálně vyjasnili své zájmy a možnost ústupků. Návazně se očekává řada setkání v omezeném okruhu cca 40 ministrů, ve formátu nazvaném green room (podle konferenční místnosti generálního ředitele se zeleně laděným vybavením). O předmětu a vývoji jednání nebo eventuální shodě z green room budou všichni členové informováni na následujících otevřených jednáních, kde budou mít příležitost vyjádřit své připomínky. Vzhledem k tomu, že v green room by měly být zastoupeny všechny zájmové skupiny a aliance, nemělo by na zmíněných širokých zasedáních dojít k žádnému překvapení. Tímto způsobem by se mělo pokračovat i v sobotu 1. a v neděli 2. července. Ministrům budou pro jednání nabídnuty dva seznamy problematik s odlišnými prioritami. Přednostně by měly být projednány ze zemědělství vzorce pro snižování tarifních překážek v rozdělení na rozvinuté a rozvojové země, výběr a postup u citlivých výrobků, zvláštní postup pro specifické výrobky rozvojových zemí a snížení a pravidla pro domácí podpory. Pro průmyslové výrobky do prioritních otázek patří vzorec a jeho koeficienty, způsob snižování aplikovaných (nezavázaných) sazeb a výjimky pro rozvojové země. Do skupiny s nižší prioritou pak patří v zemědělství odstraňování vývozních podpor, další otázky přístupu na trh a pravidla pro prozatím přípustné domácí podpory, v průmyslových výrobcích to je zacházení pro nejméně rozvinuté země, malé a citlivé ekonomiky, výjimky pro země s nezavázanými celními sazbami, eroze preferencí a implementační období. Klíčovými však budou jednání malých skupin členů, neboť pokud se vzájemně nedohodnou USA, EU, Brazílie a Indie, lze jen těžko předpokládat shodu ve větším počtu členů. S přihlédnutím k uvedenému převládají velké obavy a pesimismus plynoucí z naznačované neústupnosti USA (jejich stálá obchodní představitelka Susan Schwab vzhledem k nedávnému převzetí funkcí bude velmi těžko ustupovat z ofenzivních i defenzivních dosavadních pozic, tj. nabízet více a požadovat méně). EU je sice ochotna k určitým ústupkům, podmiňuje je ovšem ústupky ze strany USA v zemědělství a Brazílie a Indie v průmyslových výrobcích. Při podrobnější analýze pozice USA je totiž zřejmé, že by po jejím přijetí nedošlo k reálnému snížení amerických podpor do zemědělství – z nabídky vyplývá závazek cca 22 miliard USD, v současné době se však podpory pohybují pod touto hranicí zhruba na 19 miliardách USD. EU však ve své pozici nabídla nižší než současné výdaje na podpory a konkrétní redukci zemědělské výroby a příjmů zemědělců. V průmyslových výrobcích jde o otevření perspektivních rozvojových trhů snížením cel a odstraněním netarifních bariér, i když podle názoru některých zástupců průmyslu vyspělých zemí by dostačujícím bylo odstranit existující
nejistotu v přístupu na uvedené trhy, tj. proměnit aplikované celní tarify ve vázané. Při úvahách o flexibilitě EU je otázkou, jak jsou eventuální ústupky projednány uvnitř, tj. zda s nimi bude souhlasit 25 členských států EU. Právě s cílem operativního projednání a odsouhlasení možných ústupků podle vývoje situace byla do Ženevy, na 29. 6., přesunuta Rada ministrů ES pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy a bude tam také průběžně svoláván Výbor 133 pro společnou obchodní politiku. Zajímavou z hlediska procedury bude v této souvislosti změna předsednictví EU, které v pátek večer, uprostřed intenzivních jednání ve WTO i mezi EU, Rakousko předá Finsku. Červnovo-červencový výsledek jednání WTO je prozatím velmi nejistý. Jestli však nyní ministři nerozhodnou alespoň o některých z hlavních článků jednání, zůstane zřejmě i termín konce července zahrnující také ostatní témata, jako jsou například zeměpisná označení, v oblasti pouhých optimistických přání. Poté by však mohlo dojít na hledání viníků za neúspěch celého kola mnohostranných obchodních jednání. Cena neúspěchu by totiž byla vysoká, a to jak z hlediska ztráty kredibility celého systému, tak i z hlediska ztracených příležitostí pro zvýšení obchodní výměny mezi členy WTO na řadu dalších let. ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. WTO: Léto 2006 ve Světové obchodní organizaci [online]. blisty.cz, 29.6.2009 [citováno 15.4.2010], dostupné na
WTO: Co přinese konec dubna v liberalizaci obchodu s průmyslovými výrobky? Odpověď, která je nasnadě na položenou otázku, je: „nic“. A to při použití jen velmi mírně pesimistického pohledu na současná jednání ve WTO a na pokrok, kterého v nich bylo doposud dosaženo. Ovšem toto „nic“ má své příčiny, které spočívají jak v pozicích členů Světové obchodní organizace, tak i v kombinaci řady technických prvků ovlivňujících protichůdně jednání.
Liberalizace s průmyslovými výrobky by měla zajistit především pokles celních sazeb v rozvojových zemích, především v takových ekonomikách, jako jsou Brazílie a Indie, a zajistit zároveň větší míru předvídatelnosti těchto trhů prostřednictvím závazných nepřekročitelných limitů cel. Právě nejistota ohledně jejich možného pohybu je kromě vysokých tarifů největším problémem při vstupu na trhy rozvojových zemí. Výše celé řady cel není totiž mnohostranným smluvním závazkem. Při porovnání čtyř nejvýznamnějších rozvojových zemí je však zřejmé, že i mezi nimi existují značné rozdíly. Zatímco Brazílie, Čína a Jižní Afrika již zavázaly téměř všechny své celní tarify, Indie jich zavázala pouze tři čtvrtiny, a zatímco v Číně je průměrné vázané celní zatížení dovozu průmyslových výrobků 9,0% a v Jižní Africe 18,1%, tak v Brazílii dosahuje 29,5% a v Indii dokonce 34,2%. Ani vázaná cla však někdy nepředstavují pro exportéry významný stabilizační prvek z důvodu rozdílu mezi jejich výší a skutečně vybíranými cly, která se mohou pohybovat od nuly až do limitu plynoucího ze závazku. Např. Indie ve skutečnosti uvalila v roce 2005 na dovoz průmyslových výrobků v průměru clo pouze 15,5% , Brazílie 10,5%, Jižní Afrika 11,6% a Čína 8,8%. (Naproti tomu se ve vyspělých zemích výše vázaných a aplikovaných cel v zásadě neliší a činí v průměru u průmyslových výrobků pouze 3,8 %.) Vyspělé státy mají zájem na otevření trhů rozvojových zemí pro průmyslové výrobky také z důvodu jejich potenciálu pojmout velký objem vývozu, který je daný jednak počtem obyvatel a jednak ekonomickým rozvojem doprovázeným zvyšující se kupní silou obyvatelstva. Právě tyto země však zcela zjevně nehodlají upustit od ochrany svých trhů a svého průmyslu. Argumentují jednak tím, že vysoká ochrana je prostředkem, který v minulosti umožnil rozvoj ekonomik vyspělých států a jednak tím, že současné kolo jednání WTO má sloužit ke snížení globálních obchodních nevyvážeností ve prospěch rozvojových zemí. A odstranění rozdílů pro tyto země spočívá především v odstranění podpory zemědělské výroby ve vyspělých zemích a v umožnění přístupu na jejich trhy. Uvedené zájmy vyspělých a rozvojových zemí jsou dále konkretizovány a komplikovány v jednáních o jednotlivých aspektech liberalizace. Základem je samozřejmě vzorec, podle kterého by mělo být každé clo sníženo. Ministři obchodu členských zemí WTO na konferenci v Hongkongu se na podobě vzorce dohodli (říká se mu švýcarská formule, podle toho, že byla navržena Švýcarskem v tokijském kole jednání v období 1973 – 1979). Otevřeno zůstalo ovšem to základní, a to výše koeficientu, který určí konečnou míru snížení celních sazeb (nižší koeficient znamená vyšší míru snížení). Návrhy na výši koeficientu se prozatím pohybují od 5 do 10 pro liberalizaci ve vyspělých zemích, od 20 do 30 pro liberalizaci
v rozvojových zemích. Rozdílnou výší koeficientu pro vyspělé a rozvojové země by měl být zohledněn tzv. rozvojový prvek celého kola jednání. K problémům koeficientů přistupuje i otázka, jaké výchozí sazby budou do vzorce dosazeny. Jak již bylo uvedeno, existují cla se závazkem jejich horního limitu, tzv. vázaná, a cla skutečně aplikovaná. U položek, kde se výše cla nestala závazkem, existují jen cla skutečně vybíraná, která se mohou bez omezení měnit. Pokud by do vzorce byla dosazena skutečně aplikovaná cla, jediným závažným problémem by bylo stanovení základního referenčního období. Došlo by tak ke skutečnému otevření trhů. Právě tento aspekt však není v souladu se zájmy rozvojových zemí, které prosadily, že výchozím tarifem pro snížení budou cla vázaná. Cla, která nejsou vázaná, budou pro výpočet snížení nelineárně zvýšena o určitou konstantu, jejíž výše však doposud není jasná (v terminologii WTO se tomuto postupu říká mark-up). Výše popsaná problematika je označována jako modality a jednání o ní by mělo být uzavřeno podle deklarace z konference v Hongkongu do 30. dubna. Z hlediska technického přístupu k modalitám musí všichni členové dokončit co nejdříve přepočet všech tarifních překážek na hodnotové ekvivalenty, aby bylo možno vzorec vůbec použít. V současné době se tato etapa již chýlí k závěru, i když podle původních předpokladů měla být ukončena ke konci března. Bylo také vyjasněno, že základem snižování sazeb bude harmonizovaný celní sazebník roku 1996, neboť novější údaje nejsou doposud kompletní. Bude se přitom vycházet ze statistik roku 1999. Zdálo by se tedy, že členům WTO stačí již vyřešit jen několik maličkostí ohledně švýcarské formule, tj. dohodnout se na koeficientu, respektive dvou koeficientech rozdílně pro vyspělé a pro rozvojové země, a na konstantě pro navýšení aplikovaných cel. Realita je trochu složitější. Liberalizace průmyslovými výrobky nebude existovat (a nikdy neexistovala) jako plošný fenomén. V okamžiku, kdy bude vyhlídka na sjednání všech prvků vzorce, vystoupí ještě ostřeji do popředí nutnost sjednat všechna další omezení, jako jsou nejrůznější výjimečné postupy pro citlivé výrobky, pro malé a zranitelné ekonomiky, pro nově přistoupivší země, pro nejméně rozvinuté země, zamezení eroze preferencí, odstranění netarifních překážek, délka implementačního období a v neposlední řadě také postup pro liberalizaci některých vybraných sektorů. Z obecně sjednané liberalizace obchodu s průmyslovými výrobky ze strany rozvojových zemí budou vyloučeny některé položky, označené za citlivé. Přesto i u těchto položek, kterých by mělo být pouze omezeně (navrhováno do 10% celkového množství) by mělo dojít k určitému snížení celních sazeb. Prozatím je dohodnuto, že by toto snížení mělo být alespoň v poloviční výši než která by se aplikovala při použití obecného vzorce. Vyspělé země mají prioritní zájem na tom, aby liberalizace obchodu s citlivými výrobky byla maximálně transparentní tak, aby byla zajištěna co nejvyšší míra jistoty exportérů při vývozu těchto výrobků. Z liberalizace podle sjednaného vzorce by měly být vyňaty malé a zranitelné ekonomiky a členové, kteří mají vesměs všechny své tarify průmyslových výrobků nevázané. Při použití příliš malé konstanty pro navýšení výchozích tarifů na mark-up by efektivní snížení jejich celní ochrany totiž bylo příliš vysoké. Je však snahou, aby tyto země dospěly k co nejvyššímu procentu položek, pro které svá cla určí jako závazek, což by bylo předpokladem pro jejich liberalizaci v dalším období. Zvláštní kategorii výjimky tvoří nejméně rozvinuté země. Kromě vynětí z liberalizace tarifů pro ně byl dohodnut tzv. bezcelní a bezkvótový přístup na trhy vyspělých zemí. Jedná se o
tom, že by tento přístup měly poskytnout také rozvojové země. Svou ochotu k tomu vyjádřila již například Brazílie. Nejméně rozvinuté země v současném období požadují, aby uvedený přístup byl notifikován jako závazek vyspělých států společně s jejich listinou závazků, což např. v USA je z hlediska legislativních procedur neuskutečnitelné. S uvedenými kategoriemi členů se prolíná skupina nově přistoupivších členů. Tito členové dospěli k značně rozsáhlé liberalizaci v důsledku jednání o přístupu do WTO a další snížení ochrany by pro jejich ekonomiky již bylo neúnosné, proto by jim měly být poskytnuty některé „úlevy“. Problémem však je, že mezi tyto členy patří také Čína, která požaduje takové výjimky, které jsou nepřijatelné pro země, které si slibují další proniknutí na její trh. Čína požaduje např. možnost nižšího snížení tarifů než který vyplyne ze vzorce a prodloužené implementační období. Zcela specifický problém, jehož řešení je složité, je tzv. eroze preferencí. Rozvojové země, kterým jsou při vstupu na trhy vyspělých států poskytovány jednostranné výhody většinou na úrovni nulového cla, mají obavu z odstranění nebo podstatného snížení této své konkurenční výhody, neboť jejich konkurenti budou na tyto trhy vyvážet za výhodnějších než současných podmínek. Vyspělé státy sice uznávají, že liberalizace obchodu bude v těchto případech nespravedlivá, avšak prozatím není jasné, jak by se problém mohl vyřešit. Jednou z možností je poskytnutí dodatečné pomoci (v zatím nespecifikované formě), druhou je zpomalení liberalizace přístupu na trh vyspělých států u položek, které jsou erozí preferencí nejvíce ohroženy. Delší implementační období pro liberalizaci ve vyspělých státech, byť jen u některých položek, se však zdá být z hlediska mnohostranného obchodního systému poněkud zvláštním postupem. Rozvojové země, jako je Peru, Ekvádor, Argentina, Bolívie, Kolumbie a Nikaragua ho však podporují. Přístup na trh některých členů je kromě vysokých cel omezován také netarifními překážkami včetně exportních cel. O jejich odstranění se bude jednat zřejmě velmi obtížně, neboť rozvojové země argumentují nutností těchto překážek pro ochranu a rozvoj domácího zpracovatelského průmyslu založeného na surovinách. Prozatím je sestavován seznam členů, kteří netarifní překážky uplatňují. Kromě plošné liberalizace se všemi uvedenými výjimkami členové také jednají o liberalizaci obchodu uvnitř některých sektorů. Tato jednání nemusí nutně zahrnout všechny členy. Nyní probíhá diskuse o tom, kterých sektorů se budou jednání týkat. Liberalizace v rámci sektorů bude vyšší než obecná. Návrhy prozatím zahrnují např. automobily sektor, bižuterii, keramiku a sklo, ruční nářadí, elektroniku, léčiva, textil. Diskuse o jednotlivých oblastech liberalizace pokračují v Ženevě velmi pomalu. I když do konce dubna zbývají více než dva týdny, nezdá se reálné, že by členové dospěli k dohodě o všech nutných prvcích jednání, které se vzájemně podmiňují. Jednání se nepohnula příliš vpřed ani po praktických simulacích liberalizace ve vybraných zemích, které byly provedeny s příklady různých koeficientů, ani po setkání nejvyšších obchodních představitelů nejvýznamnějších členů WTO v Londýně začátkem tohoto roku, ani po jejich schůzkách při různých dalších příležitostech. Jestliže vezmeme v úvahu všechny části jednání o liberalizaci obchodu průmyslovými výrobky a současný pokrok, nezbývá než se domnívat, že 30. duben zůstane opět jedním z mnoha nesplněných termínů Světové obchodní organizace, alespoň v oblasti obchodu s průmyslovými výrobky.
ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. WTO: Co přinese konec dubna v liberalizaci obchodu s průmyslovými výrobky? [online]. blisty.cz, 14.4.2006 [citováno 15.4.2010], dostupné na
WTO: hra na jistotu „Mým záměrem je opřít jednání v Honkongu o tzv. přístup zezdola a nepřipustit žádná překvapení. Chceme a potřebujeme proces bez čehokoli nového, nevyzkoušeného a neznámého“. S těmito slovy se obrátil v Ženevě v průběhu pátečního zasedání (2. 12.) Generální rady Světové obchodní organizace na její členy předseda nadcházející konference, tajemník pro obchod, průmysl a technologie Hongkongu John Tsang. Na stejných zásadách byl založen přípravný proces konference, který je v současné době již téměř zakončen. Členové nyní diskutují o podrobnostech průběhu konference a o tom, co bude následovat po ní. Došlo také k průlomu v jednáních o veřejném zdraví a je pravděpodobné, že tento problém bude vyřešen ještě před zahájením konference.
V důsledku poučení z předcházející konference WTO v Cancúnu byla příprava na konferenci v Hongkongu, která proběhne ve dnech 13. – 18. prosince 2005, založena na předběžném konsensu členů ke všem zásadním otázkám mnohostranných obchodních jednání. Takovýto přístup měl vyloučit odmítnutí připravené dohody až na konferenci samé, jako se to stalo právě v Mexiku nebo předtím v USA v Seattlu. Rizikem použitého postupu, který je nazýván přístupem zezdola, však je nevyváženost textu závěrečné dohody mezi jednotlivými oblastmi jednání, neboť v některých může dojít k téměř úplné shodě členů, v některých naopak mohou jednání uvíznout na samém začátku. Dalším rizikem je nedosažení původně stanovených cílů konference. Uvedená rizika se při jednáních plně naplnila. Již z průběhu konzultací v jednotlivých negociačních orgánech a ze setkání členů na nejvyšších úrovních dávno před konferencí bylo jasné, že pro ministry na konferenci nebude možno připravit text, ve kterém by odsouhlasili kompletní směry dalších jednání ve všech oblastech. Proto byl generální ředitel Pascal Lamy nucen zvolit ústupovou variantu, kterou nazval překalibrováním cílů konference a definoval ji jako mezistupeň k žádoucím směrnicím pro jednání. Nejvýznamnějším cílem konference přitom stanovil sjednání závazků na pomoc rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím. V tomto duchu byl také členům 26. 11. předložen první návrh deklarace, která se v podstatě skládala ze zpráv o výsledcích jednání. Návrh byl samozřejmě nevyváženým textem, ze kterého jasně vyplývalo, že nebylo dosaženo shody na dalších směrech jednání v zemědělství a obchodu s průmyslovými výrobky, zatímco pro sjednávání pravidel a v obchodu se službami byla cesta vpřed zachycena. Již při předložení prvního návrhu deklarace bylo zřejmé, že budou pokračovat jednání na jeho změně. Souběžně s diskusemi v Ženevě proběhla také setkání nejméně rozvinutých zemí v Tunisku, setkání skupiny Afrických a karibských zemí a skupiny G 90 v Bruselu. V Ženevě se jednalo v tzv. Green room za účasti významných členů a představitelů skupin. Všechna jednání vedla nakonec ke změnám textu, který předkládá východiska pro zemědělství i průmyslové výrobky a otevírá možnost sjednání závazků v obchodu s bavlnou. V návrhu deklarace se však nepodařilo vytvořit jednoznačný rozvojový „balík“. I když některé návrhy na nereciproční závazky vůči nejméně rozvojovým zemím, například na poskytnutí bezcelního a bezkvótového přístupu na trh vyspělých zemí, jsou velmi významné, rozvojová témata jsou rozmístěna do mnoho částí a jsou do textu zahrnuta poněkud neuspořádaně. V důsledku toho není dobře patrné, jak je rozvojový „balík“ naplněn a zda skutečně naplní
očekávání rozvojových zemí, což je také terčem připomínek nevládních organizací. Členové měli možnost se vyjádřit ke změnám v návrhu deklarace, která byla zveřejněna 1. 12. ve večerních hodinách, v průběhu Generální rady následující den. Toto zasedání nepřineslo v zásadě nic nového, neboť členové měli možnost vyjádřit své pozice již na nejrůznějších setkání v průběhu týdne. Všichni se shodli na tom, že návrh textu neodráží plně jejich zájmy, avšak že již není možné ho dále před konferencí upravovat. To by mělo být úkolem ministrů na konferenci a návrh jim k tomu skýtá několik příležitostí. Jednak by mělo dojít k dohodě na termínu, který bude sjednán jako závazný pro vytvoření kompletních směrnic, tj. vzorců a postupů, která budou dále naplňována konkrétními závazky členů. Dále by mělo být rozhodnuto o způsobu poskytnutí zvláštního a rozdílného zacházení nejméně rozvinutým zemím, o elektronickém obchodování, o postupech v obchodu s environmentálním zboží, o závazcích v obchodu s bavlnou a o veřejném zdraví v návaznosti na dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). Právě dvě poslední uvedená témata mají v sobě zabudován výbušný mechanismus. Obchod s bavlnou se stal středem výhrad rozvojových zemí – producentů bavlny již v Cancúnu. Po této konferenci a při sjednání rámce jednání z poloviny roku 2004 bylo těmto zemím přislíbeno, že jejich problém bude řešen sice jako součást jednání o zemědělství, avšak urychleně. Urychleně bylo překládáno jako prosinec roku 2005, neboť se předpokládalo, že směrnice pro sjednání závazků v zemědělství budou k tomuto datu připraveny. Pokud by nyní mělo dojít k dalšímu odložení tohoto problému, producenti bavlny z rozvojových zemí již signalizovali, že dají patřičně najevo své zklamání. Na jejich žádost je také bavlna zařazena na program konference jako samostatný bod, který bude projednáván 14. 12. večer. Problémy s otevřením svého trhu s bavlnou a s odbouráním domácích podpor pěstitelům mají zejména USA, avšak i některé státy EU (Řecko, Španělsko) nejsou příznivci sjednání jakýchkoli závazků již nyní. Přesto EU jako celek nabídla rozvojovým zemím snížení svých podpor, což je nakonec i v souladu s reformou zemědělské politiky EU. Pokud by tedy došlo ke krachu konference právě při jednáních o bavlně, z tohoto krachu nebude obviňována EU, ale jiní členové. Problém vztahu dohody TRIPS a veřejného zdraví se zdál být uspokojivě vyřešen před konferencí v Cancúnu, kdy 30. 8. 2003 členové přijali rozhodnutí, které mělo umožnit rozvojovým zemím přistup k levným generickým lékům. Avšak dodnes nedošlo k dohodě, jakým způsoběm by mělo toto rozhodnutí být přeneseno do dohody TRIPS. Jednání, která se ocitla ve slepé uličce vzhledem k zájmu některých členů změkčit podmínky přístupu k lékům a k zájmu jiných tyto podmínky zachovat nebo i zpřísnit, byla nakonec v průběhu posledních dvou dnů odblokována. Na mimořádně svolaném zasedání Rady TRIPS v pátek 2. 12. večer byl navržen text novely dohody a postup jejího schválení, s čímž členové až na drobné připomínky a výhradu dalších diskusí v zásadě souhlasili. Zda se skutečně podaří téma uzavřít před Hongkongem, jak požadují rozvojové země, prokáže další zasedání Rady TRIPS svolané na 5. 12. Jeho výsledky budou poté doplněny do návrhu deklarace. Jako samostatný bod na program konference je zařazen také obchod s banány. Zařazení tohoto bodu odráží nespokojenost producentů banánů z Latinské Ameriky s přístupem na trh EU a s nabízenými kompenzacemi. Ministři ovšem nebudou rozhodovat pouze o uvedených oblastech. Na nich by se mohli dohodnout relativně brzy. Jejich čas na konferenci bude dále vyplněn diskusemi k pěti otázkám v zemědělství a ke třem v obchodu s průmyslovými výrobky, které vyplynuly z jednání v Green room a které budou konferenci předloženy paralaleně s návrhem textu
dohody. Otázky směřují k překonání zásadních rozdílů v pozicích členů a výsledky diskuse by měly ukázat, jakým směrem by se měla ubírat jednání o kompletních směrnicích. Z hlediska technického bude organizace konference zrcadlem ženevského procesu. Budou na ní probíhat každodenní formální i neformální zasedání všech vedoucích delegací (obdoba zasedání Výboru pro obchodní jednání), která zajistí transparentnost procesu. Kromě toho se bude jednat v koordinačních výborech (obdoba Green room) a v tématických skupinách s tzv. facilitators a předsedy negociačních orgánů. Předseda konference již určil ministry, kteří povedou jednání ve skupinách – pro zemědělství to bude Mukhisa Kituyi (Keňa), pro průmyslové výrobky Humayun Khan (Pákistán), pro rozvojová témata Clement Rohee (Guyana) a pro služby, pravidla a další oblasti to budou Hyun Chong Kim (Korea), Jonas Støre (Norsko) a Ignacio Walker (Chile). Scénář konference je tedy podrobně připraven. Nic není ponecháno náhodě, a to ať už jde o vyplnění času ministrů, nebo o výsledky konference. Ty jsou zajištěny s maximální možnou mírou jistoty a rozděleny na část vztahující se k připravené dohodě, kde by nemělo dojít k nepříjemnému překvapení, a na část diskusí k zemědělství a průmyslovým výrobkům. Bez ohledu na výsledek diskusí, dohoda bude pravděpodobně uzavřena a WTO si připíše na svůj účet úspěšně uzavřenou konferenci. Hra na jistotu by tak měla přinést své ovoce. ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. WTO: hra na jistotu [online]. blisty.cz, 3.12.2005 [citováno 15.4.2010], dostupné na
WTO: přehodnotit, zpřesnit, snížit Všechna slova z titulku padla na čtvrtečním jednání Světové obchodní organizace, na němž došlo k výměně názorů na cíle a možné výsledky VI. konference ministrů v Hongkongu mezi generálním ředitelem WTO a velvyslanci členských zemí. Na zvolených slovech však příliš nezáleží, podstatná je skutečnost, kterou odrážejí. Analýzu současné neutěšené situace generální ředitel nazval diagnózou, a opravdu se podobala spíše lékařské zprávě, která musí být zároveň objektivní a zároveň – pokud zbývá alespoň nějaká naděje - optimistická. I když pacient je vážně nemocen...
Diagnóza věcně zachytila nedostatečný pokrok ve všech oblastech jednání. Míra nedostatečnosti je natolik veliká, že již není možné uvažovat s dohodou o směrech dalších jednání, které by byly po Hongkongu použitelné a vymezily technický proces k dokončení celého kola. Rozdíly mezi členy nejsou jen v odlišných názorech na míru a způsob liberalizace, ale i v tom, že někteří členové připustí jednání v zemědělství pouze tehdy, jestliže pokročí také jednání o liberalizaci přístupu na trh v průmyslových výrobcích a službách, další podmiňují odstranění zemědělských podpor přístupem na trh zemědělskými výrobky, jiní navrhují snížení průmyslových tarifů jen pokud jim bude vyhovovat liberalizace přístupu na trh v zemědělství a další podmiňují liberalizaci průmyslových tarifů dohodou o speciálních výrobcích a zvláštních ochranných mechanismech pro rozvojové země. Dostatečně nepokročilo ani řešení horizontálních otázek, jako jsou eroze preferencí, problémy malých ekonomik, obchod s tropickými výrobky a bavlnou nebo zacházení pro nejméně rozvinuté země. Zdá, že princip jednotného závazku, který znamená že není dohodnuto nic, pokud není dohodnuto vše, není pro některé členy dostatečnou politickou zárukou před nežádoucími výsledky. Aby však nezůstalo jen u špatných zpráv. Dobrou zprávou je to, že prozatím nikdo neuvažuje se snížením ambicí a cílů celého kola jednání, ani není zpochybňováno závěrečný rok 2006. Dále to, čeho bylo do dneška v jednáních dosaženo, není zanedbatelné a je nutno tuto úroveň zachovat. Rozhodně je třeba postavit další jednání na rámci, který byl odsouhlasen v polovině roku 2004, a nepřichází v úvahu jeho přeformulování. Nadějí zůstává, že bude možno před konferencí připravit rozhodnutí k rozvojovým elementům jednání tak, aby je mohli ministři schválit. Generální ředitel navrhl jako jediné možné řešení přehodnocení cílů VI. konference ministrů, která by se měla stát pouze mezníkem k dohodě o dalších směrech jednání. Takovým mezníkem sice měla být už konference v Cancúnu a rámcová dohoda v roce 2004, to ovšem generální ředitel nezdůrazňoval. Je jasné, že se musí jednat o proporcionální snížení cílů a celý výsledek musí být co nejcitlivěji vyvážen. Spíše zamlčenou však zůstala otázka, jakým způsobem a do jaké míry by měly být cíle sníženy. Operativním plánem členů je nyní zformulovat vše, čeho bylo již dosaženo a co vše dále potřebujeme ke shodě o úplných směrnicích, a tím pomoci předsedům negociačních skupin při sestavování návrhu textu pro ministry. Termínem těchto úkolů je 25. listopad, což je limitní datum pro to, aby členové mohli návrh textu projednat ve svých ústředích a vytvořit si na něj před konferencí názor. K návrhům generálního ředitele se vyjádřilo přes třicet členů. Všichni odsouhlasili jeho
diagnózu situace, to, že konference v Hongkongu může být pouze mostem k úplným a účelným směrnicím pro jednání, avšak se situací samou většinou spokojeni nebyli. Nebyli však jednotní v představách, co by měl obsahovat návrh textu, který bude ministrům předložen. Jsou rozděleni jak v názorech na taktiku, tak i věcný obsah. Zatímco jedni (nazvaní generálním ředitelem pesimisty) dávají přednost textu bez jakýchkoli čísel pouze s kvalitativním hodnocením, druzí (tzv. optimisté) mají představu, že by mělo být jasně a ilustrativně popsáno to, jaké jsou nynější pozice členů, tedy to, co vlastně již nyní „leží na stole“a ve kterých bodech se členové shodují a ve kterých se liší. K pesimistům patří např. Evropská unie, Brazílie, Švýcarsko, Venezuela, k optimistům např. Austrálie, Japonsko, Singapur, USA, Kuba, Mexiko, Thajsko, Nigérie. Takovéto rozdělení členů však zřejmě velmi zkomplikuje situaci předsedům negociačních skupin, kteří by měli vyvinout na členy tlak k odstranění nebo alespoň zmírnění rozdílných představ. Bez komplikací nebude zřejmě možné ani naplnit návrh na „předčasnou sklizeň“ rozvojových elementů jednání již v Hongkongu, což by nakonec mohlo být prezentováno jako její úspěšný výsledek. Problém spočívá v tom, že výlučně rozvojových témat existuje jen několik, další velmi významné rozvojové prvky prolínají všemi oblastmi jednání, především zemědělstvím, přístupem na trh s průmyslovými výrobky a službami. Některé rozvojové země se obávají, že vyřešení některých dílčích zájmů v Hongkongu by mohlo být kompenzováno nevyřešením jejich zásadních námitek právě ve stěžejních oblastech jednání. Podle Africké skupiny nabídka vyspělých zemí vůbec nepřispěje k pomoci rozvojovým zemím. Venezuela výslovně obviňuje vyspělé země z obhajoby rozvojových zájmů pouze jako zástěrky pro jejich vlastní expanzi. Řada rozvojových členů pochybuje o dobré vůle vyspělých zemí vyřešit rozvojové zájmy, což dokladují dlouho stagnující situací v řešení problému veřejného zdraví, bavlny, bezcelního a bezkvótového přístupu pro nejméně rozvinuté země, přechodného období pro implementaci některých dohod nebo nulovým vývojem diskuse o implementačních otázkách. Takto tedy vypadá situace ve WTO necelých pět týdnů před konferencí ministrů. Není sice spuštěn alarm, neboť na jeho zvonění jsou členové stejně již zvyklí z průběhu celého kola jednání od roku 2001, avšak zároveň se ani nic slibného pro další pokrok nenabízí. Členové WTO se prozatím ještě nezačali vzájemně obviňovat ze současného nedostatečného pokroku, avšak jestliže by měla být hongkongská konference dalším neúspěchem, nikdo se nebude chtít nechat označit Kainovým znamením. Jestliže nedojde k uzavření kola jednání v roce 2006, a to se zdá být jako cíl dosažitelné snad jen zázrakem, může se stát, že vláda USA přijde o svou možnost rychlého postupu v obchodních jednáních (tzv. fast-track). Tím by se rozvojové kolo nadále zkomplikovalo a pomoc rozvojovým zemím prostřednictvím obchodu by se opět odsunula. Nikomu by neprospělo, kdyby bylo nutno konstatovat, že cíl byl sice vznešený, avšak že obchodní praxe vznešeným cílům nepřeje. ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. WTO: přehodnotit, zpřesnit, snížit [online]. blisty.cz, 11.11.2005 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Liberalizace světového obchodu by mohla být dojednaná do konce roku Praha - Jednání o liberalizaci světového obchodu v rámci Světové obchodní organizace (WTO), které se již osmým rokem nedaří kvůli sporům mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi dokončit, by mohla být ještě do konce letošního roku dovedena do úspěšného závěru. Prohlásil to dnes náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa s tím, že by uvolnění obchodu mělo převážit nad ochranářstvím a zabezpečit rozvoj chudším zemím. Podle Tlapy bude mít současná hospodářská krize na rozvojové země silně negativní vliv, proto je potřeba zabezpečit jejich rozvoj urychleným ukončením jednání o liberalizaci obchodu. Současné kolo jednání se také nazývá "rozvojové", protože mělo prospět zejména rozvojovým zemím, v nichž mělo pomoci z chudoby více než 100 milionům lidí. Poslední rozhovory zkrachovaly koncem loňského července především kvůli sporům o omezení zemědělských subvencí a cel v bohatých zemích a o otevření trhů průmyslového zboží a služeb v rozvojovém světě. Rozvojové země kritizují Západ za vysoké dotace svým farmářům, kvůli kterým se asijské a africké země nemohou prosadit na trhu bohatých zemí. Kritici rozvojových zemí zase upozorňují na to, že tyto země samy brání obchodu, protože udržují vysoká cla především na průmyslové výrobky. Martin Tlapa, náměstek ministra průmyslu a obchodu: "Cesta není v tom, že se budou zvyšovat celní bariéry, ale že se spíše dohodneme na snižování těch překážek, byť je to krátkodobě nepopulární."
Podle mnoha expertů byly hlavními poraženými loňského ženevského fiaska právě rozvojové ekonomiky. Vzhledem k příznivé situaci rekordně vysokých cen potravinářských komodit totiž tehdy promarnily skvělou příležitost k relativně bezbolestnému zrušení zemědělských subvencí bohatého světa. podle Tlapy bude mít současná hospodářská krize na rozvojové země silně negativní vliv, proto je potřeba zabezpečit jejich rozvoj urychleným ukončením jednání o liberalizaci obchodu. Současné kolo jednání se také nazývá "rozvojové", protože mělo prospět zejména rozvojovým zemím, v nichž mělo pomoci z chudoby více než 100 milionům lidí. Poslední rozhovory zkrachovaly koncem loňského července především kvůli sporům o omezení zemědělských subvencí a cel v bohatých zemích a o otevření trhů průmyslového zboží a služeb v rozvojovém světě. Rozvojové země kritizují Západ za vysoké dotace svým farmářům, kvůli kterým se asijské a africké země nemohou prosadit na trhu bohatých zemí. Kritici rozvojových zemí zase upozorňují na to, že tyto země samy brání obchodu, protože udržují vysoká cla především na průmyslové výrobky. Zrodí se z krize protekcionismus, nebo liberalizace?
Současná hospodářská krize svádí mnohé státy k zavádění protekcionistických opatření, která jsou pro světový obchod zhoubná. I proto podle Světové banky letos objem světového obchodu poklesne nejvíce za posledních 27 let. Země, které jsou ale na exportu závislé, by však v tomto světle mohly své jednání v rámci WTO přehodnotit. Podle Tlapy by také Evropská unie měla i v době krize nadále pokračovat ve snaze o liberalizaci obchodu a odmítnout protekcionismus. Tlapa tvrdí, že EU potřebuje transparentní a předvídatelnou obchodní politiku. "Problémem je hlavně současná zpomalující ekonomika. Některé země právě proto budou chránit hlavně svůj trh pomocí různých umělých bariér a sklouzávat k protekcionismu, aby tak zabránily zpomalení svých ekonomik. Ve 30. letech to vedlo ke krizi, která byla ještě horší než ta, která celý proces spustila. Myslím, že bychom se měli z historie poučit a doufám, že české předsednictví je plně odhodláno prosazovat principy volného obchodu a otevřeného trhu," řekl pro ČT generální ředitel Evropské komise pro obchod David O´Sullivan. "Tváří v tvář nejhoršímu hospodářskému poklesu za několik desetiletí je důležité, abychom odmítli výzvy k větší ochraně národních ekonomik a vytváření nových obchodních bariér," uvedl. Za další prioritu označil ukončení bilaterální jednání s důležitými partnery, mezi které patří například Jižní Korea. Jaké naděje dokončení jednání o světovém obchodu skutečně má, se ukáže podle přístupu administrativy nového prezidenta USA Baracka Obamy a podle výsledku voleb v Indii. Lakmusovým papírkem by mohla být už dubnová schůzka G-20 v Londýně. ŠAMÁNEK, Petr. Liberalizace světového obchodu by měla být dojednána do konce roku [online]. ct24.cz, 3.2.2009 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Nastane v novém roce průlom v liberalizaci světového obchodu? Ženeva - Jednou z nejvýznamněších ekonomických událostí končícího roku, byť ji překryla finanční krize, byl krach jednání o liberalizaci světového obchodu v rámci Světové obchodní organizace (WTO). Vyhlídky na dokončení takzvaného katarského kola, které od začátku nese přezdívku "rozvojové" a mělo pomoci milionům lidí z chudoby, jsou proto nyní nejisté. Přestože politici původně avizovali další setkání na podzim či na prosinec, nakonec spolu ke stolu letos již nezasednou. Jaké jsou naděje na dokončení kola v příštím roce, případně za českého předsednictví Evropské unie? Politická vůle k obnovení jednání existuje. K uzavření politické dohody vyzvali nejvyšší činitelé skupiny G20, výzvu k uzavření katarského kola vyslal i dvoudenní summit 21 zemí Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC). Obě tyto organizace přitom sdružují jak bohaté tak rozvojové země. Právě jejich spor o obchod se zemědělskými produkty je zatím hlavní překážkou nalezení konečné dohody. Poslední jednání koncem července vyvrcholila konfliktem USA s Indií a Čínou, které požadovaly ochranu svých zemědělských trhů před jakýmkoli nárůstem dovozů a odmítaly veškeré kompromisy. Jednání proto zkrachovala a byla odložena na neurčito. Světová obchodní organizace zažila další rok zklamání a ani ve čtrnáctém roce své existence se jí nepodařilo uzavřít první kolo jednání o uvolnění obchodních vztahů. Z krize nepomůže protekcionismus, ale liberalizace Ministerská schůzka plánovaná na polovinu prosince byla sice zrušena, ale podle generálního tajemníka WTO Pascala Lamyho není dokončení rozhovorů v příštím roce nemožné. "Bude to ale skutečně těžké, a pokud udeří ekonomická krize, pak to bude ještě obtížnější," prohlásil. V důsledku krize se totiž mnoho politiků populisticky obrací k ochraně domácích výrobců a staví obchodu bariéry. Rychlé dosažení dohody by podle Lamyho i většiny ekonomů pomohlo zmírnit dopady krize. "Velká hospodářská krize po krachu na Wall Street v roce 1929 dala světu lekci, že ochranářství ekonomickou situaci pouze zhoršuje," řekl Lamy. Další fiasko by katarské kolo zřejmě pohřbilo WTO si však už nemůže dovolit další fiasko, proto byla raději schůzka s nejasným výsledkem odložena. "Bylo zde riziko, že když ministry svolám a oni nedosáhnou žádné dohody, situaci by to jen zhoršilo," myslí si Lamy, jemuž koncem srpna 2009 skončí mandát. Spojit síly by s ním proto mohlo české předsednictví, které bude mít také zájem, aby se co nejvíce stihlo během první poloviny roku. Nejistotu vyvolávají i další výměny stráží na důležitých politických postech, tou nejvýznamnější zaznamená administrativa USA. Nově zvolený americký prezident Barack Obama zřejmě bude na půdě WTO více tlačit na ochranu práv zaměstnanců v Číně a dalších rozvojových zemích, podle největší odborové centrály AFL-CIO bude ochotný použít i ekonomické sankce.
Obecně se očekává, že právě o pracovní standardy a například ekologické otázky se v budoucím roce rozšíří vyjednávací pole WTO. Může přinést více možností ke kompromisům, ale zároveň jsou ekologické a pracovní standardy odmítány rozvojovými zeměmi, jako výmysl bohatých ekonomik, které ztrácejí konkurenceschopnost. Nejen zemědělství blokuje dohodu: 1. Sektorové dohody Původní návrh USA na dobrovolné snižování obchodních bariér jen pro určité sektory, například chemikálie či součástky bicyklů. Spory se vedou o to, zda povolit liberalizaci subsektrorů, tedy např. uvolnit obchod jen s některými chemikáliemi. Problematické je také zahrnutí sektorových dohod do závěrečné smlouvy či jejich uzavření mimo hlavní systém. Sektorové dohody jsou kritizovány jako příliš ambiciózní plán pro katarské kolo. 2. Ztráta preferenčních výhod Nejchudší země využívají zvláštní bezcelní přístup na rozvinuté trhy. Kdyby se cla snížila i ostatním zemím, tyto rozvojové země by ztratily svou relativní výhodu. Na tom, jakým způsobem při snižování bariér postupovat či jak chudé země kompenzovat, se zatím nemohou vyjednavači shodnout. 3. Specifické problémy států Některé země tvrdí, že mají specifické problémy s celkovou dohodou na snižování cel. Jde o "výmluvy" států, které si chtějí zajistit určité výjimky. V konsensuálním systému WTO mají de facto všechny země právo veto. Například Venezuela tvrdí, že její ekonomika je závislá na ropě, a proto potřebuje snižovat cla pomaleji, aby se její hospodářství mohlo diverzifikovat. ŠAMÁNEK, Petr. Nastane v novém roce průlom v liberalizaci světového obchodu?[online]. ct24.cz, 25.12.2008 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Jablkem sváru liberalizace světového obchodu jsou banány Brusel - Jednání o liberalizaci světového obchodu v rámci Světové obchodní organizace (WTO), která již běží sedm let, čeká v následujících dnech zlomový moment. Pokračování katarského kola rozhovorů naplánovaného na příští týden do Ženevy má přinést buď dohodu nebo úplný krach. Z prohlášení státníků lze ale zatím těžko usuzovat. Ještě před klíčovým jednáním v příštím týdnu se v Bruselu v pátek uskuteční mimořádné setkání ministrů EU, kde by měly členské státy unie sjednotit své pozice.NE V současnosti bych si spíše vsadil, že se dohody o liberalizaci světového obchodu nepodaří dosáhnout," řekl agenturám nejmenovaný vysoký činitel jednoho z členských států EU. Překážky k dohodě přitom leží především na straně unie. Jednou z nich je postoj Francouzů, kteří o dohodu podle několika vyjádření prezidenta Nicolase Sarkozyho nijak nestojí. Vidí v ní především hrozbu pro své zemědělce, které by prý liberalizace mohla připravit o práci. Znamenala by totiž jednodušší přístup zemědělských produktů z celého světa na trh v EU. Odmítavý je ale i přístup Irů, kteří v jednáních na půdě WTO vidí nebezpečí pro své chovatele hovězího dobytka. Vztah Irů a Francouzů a neúspěch Lisabonské smlouvy na smaragdovém ostrově je dle Francouzů, emisarů smlouvy, do jisté míry ovlivněn právě jednáními o odstranění obchodních překážek ve světě. ANO Eurokomisař pro obchod Peter Mandelson vidí jednání optimisticky. V posledních dnech horečně shání podporu mezi státy, které se v EU řadí spíše do liberálního tábora. Před páteční schůzkou by měl telefonovat i českému ministrovi průmyslu a obchodu Martinu Římanovi. Prezident WTO Bernard Lamy se v četných rozhovorech nejprve vyjadřoval o padesátiprocentní šanci na úspěch, včera už hovořil o devadesátiprocentních nadějích na dohodu. Mezinárodní obchodní komora ústy generálního sekretáře Guye Sebanna vyjádřila optimismus vstříc příštímu týdnu. "Nejde tady jen o obchod," prohlásil Sebann. Banány jablkem sváru Čerstvou nervozitu vnesli do jednání WTO zástupci jihoamerických "banánových republik", oživili požadavky na zrušení dovozních cel na banány do vyspělých zemí světa. Země se ale regulace trhu s banány nechtějí vzdát. Ranec peněz a restrikce Jako jistý náznak defenzivního postoje unie si lze vykládat dnešní výstup jednání Evropské komise, která rozhodla o dalším balíku miliardy eur pro Afriku jako potravinovou pomoc. ŠENK, Michal. Jablkem sváru liberalizace světového obchodu jsou banány [online]. ct24.cz, 17. 7. 2008 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Jednání WTO v Ženevě zkrachovala. Co bude se světovým obchodem? Praha - Ženevská jednání v rámci Světové obchodní organizace (WTO) skončila krachem. Konflikt o agrární cla mezi Spojenými státy, Čínou a Indií se nakonec ukázal být pro liberalizaci obchodu nepřekonatelnou překážkou. O největších vinících neúspěchu se dá těžko spekulovat, na krachu jednání totiž vydělají snad jedině partikulární zájmy neefektivních odvětví. Úspěšně uzavřené katarské nebo také rozvojové kolo mělo pomoci zejména rozvojovým zemím. Ministři ze zhruba třiceti zemí světa ještě jednají, zda a jak budou rozhovory v budoucnosti pokračovat. Experti ale tvrdí, že se ho nyní nepodaří uzavřít během příštích několika let Na české exportéry by ovšem podle předsedy Národního výboru Mezinárodní obchodní komory (ICC) Jaromíra Drábka neúspěch jednání neměl mít výrazné dopady. Málokdo prý totiž očekával, že by po sedmi letech tvrdých vyjednávání došlo mezi všemi stranami ke shodě. Přesto je jistě krach jednání z hlediska tuzemských exportních příležitostí negativní, dopad lze ale jen těžko změřit. "Exportéři mohli doufat, že se jim díky otevření nových trhů objeví možnost přesměrovat část svého vývozu z ekonomicky slábnoucích evropských teritorií," říká analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek. České delegaci šlo na jednání zejména o snížení bariér v automobilovém průmyslu. Podobnou strategii měli například i němečtí exportéři. "Na jejich zakázkách by se české firmy mohly podílet jako subdodavatelé, podotkl Sobíšek. V dalších jednáních může pomoci regionalismus Drábek míní, že mnohem efektivnější by bylo jednání mezi jednotlivými ekonomickými bloky, jako je Evropská unie, Severoamerická zóna volného obchodu NAFTA nebo jihoamerická celní unie Mercosur. Sama EU si podle něj musí vyjasnit svůj přístup k liberalizaci obchodu. V Ženevě státy unie skutečně příliš kompaktně nepůsobily, komisaře Mandelsona bombardovaly kritikou z různých pozic. "Omezení týkající se ochrany životního prostředí, bezpečnosti práce či technologií komplikují evropským firmám jejich postavení na celosvětovém trhu," dodal Drábek. Prohrály zejména rozvojové země Hlavním poraženým úterního fiaska budou podle ekonomů rozvojové ekonomiky. Vzhledem k příznivé situaci rekordně vysokých cen potravinářských komodit promarnily skvělou příležitost k relativně bezbolestnému zrušení zemědělských subvencí bohatého světa. Také Evropská unie, která své zemědělské dotace snižuje autonomně, bude moci v jednáních za několik let nabídnout méně ústupků. Spojené státy se zřejmě dále budou orientovat na bilaterální dohody o volném obchodu, další státy dají přednost regionálním bezcelním zónám. Experti odhadují, že úspěšně podepsané dohody by přinesly světové ekonomice zisky v řádu stovek bilionů dolarů ročně. Z těchto zisků by zhruba ze 60 procent profitovaly rozvojové země. Předchůdkyně Pascala Lamyho ve funkci výkonného ředitele WTO Eveline Herfkensová v roce 2003 odhadovala, že by uzavření katarského kola v krátké době pomohlo
140 milionům lidí od chudoby. Z krachu jednání budou naopak těžit úzké zájmy různých výrobců ohrožených zahraniční konkurencí. Politici se s neúspěchem ještě zcela nesmířili a jednají o dalším postupu. Uznávaný ekonom Jagdish Bhagwati tvrdí, že je důležité, že vyjednavači jsou ochotni vést rozhovory i nad původně stanovený časový rámec. Mají tedy stále vůli katarské kolo úspěšně dokončit. ŠRÁMEK, Petr. Jednání wto v Ženevě zkrachovala. Co bude se světovým obchodem? [online]. ct24.cz, 30. 7. 2008 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Křehký kompromis ve WTO ohrožují služby a banány Ženeva - Jednání Světové obchodní organizace (WTO) o liberalizaci světového obchodu se protahují. Kompromisní návrh měl být podle původních plánů přijat už v sobotu, k dohodě však zatím nedošlo. Výkonný ředitel WTO Pascal Lamy proto přišel s novým návrhem na snížení cel u zemědělských a průmyslových výrobků, který většina zemí podporuje. Státy ovšem stále hledají společnou řeč v oblastech služeb a obchodu s banány. Když se jednání v pátek ocitla na pokraji krachu, Pascal Lamy předložil návrh, jak snížit bariéry obchodu u všech zemí a zemědělské dotace Evropské unie a Spojených států. Na jednání poté zavládla mírně optimistická nálada. "Zatím se rýsuje velmi křehký kompromis," popisuje náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa, který se jednání v Ženevě účastní. Jeho slova dnes v poledne potvrdil také Lamy, když prohlásil, že se rozhovory nacházejí "blízko uzavření", avšak stále zbývá dořešit některé významné otázky. Jednání značně komplikuje Evropská unie, která je už ze své podstaty v přístupu k liberalizaci rozdělená. Komisař pro obchod Peter Mandelson se tak ocitá pod silným tlakem ze dvou stran, kompromis musí složitě hledat na půdě unie i WTO. Přestože ho otevřeně kritizují Francie, Irsko, jižní křídlo unie, Litva či Polsko, v sobotu obdržel od států EU širší mandát k přijetí dosavadních závazků. Napjatě se očekávají jednání o službách Ačkoli se například Bolívie či Argentina o službách odmítají bavit, jejich dostatečnou liberalizací podmiňuje Evropská unie podporu závěrečné dohody. Delegáti Spojených států, dalšího ze sedmi klíčových hráčů, prohlásili, že jsou v zájmu dosažení kompromisu ochotni bavit se o rozšíření přístupu na svůj pracovní trh. To vítá hlavně Indie, jejíž zástupci dosud při jednáních projevovali značnou nespokojenost. Dohody WTO podle nich nezabezpečují základní životní podmínky v chudších zemích. Na stůl se opět dostanou banány Jednat se má znovu o ožehavé otázce obchodu s banány, v níž je konečně na obzoru shoda. Evropská unie a pěstitelé banánů z Latinské Ameriky navrhují, aby se clo na dovoz banánů do EU do roku 2016 snížilo na 114 eur za tunu ze 148 eur, kam má klesnout v příštím roce. V současnosti činí clo 176 eur. Na kompromis však stále není ochotný přistoupit Kamerun. Pokud se odpor Kamerunu promítne i do širších jednání, dokončení tzv. katarského kola by se mohlo výrazně oddálit, do cesty by se mu totiž postavily například volby ve Spojených státech nebo změna předsednictví v EU. "Je reálné, že se do středy bude vědět, je-li dohoda ukončena. Pokud dohoda nebude, státy se rozejdou s tím, že se k liberalizaci vrátí za pár let," říká Tlapa. Pokud státy kompromis naleznou, dalších 6-8 měsíců se budou vypočítávat přijaté závazky. Katarské kolo, které začalo v roce 2001 a mělo skončit už před čtyřmi lety, by potom mohlo být uzavřeno za českého předsednictví EU.
ŠRÁMEK, Petr. Křehký kompromis ve wto ohrožují služby a banány [online]. ct24.cz, 28. 7. 2008, dostupné na
Rozvoj obchodu kvalitu práce v chudých zemích nezlepšil Ženeva - Podle Světové obchodní organizace (WTO) a Mezinárodní organizace práce (ILO) rozmach globálního obchodu v posledních dvaceti letech kvalitu většiny pracovních míst v nejchudších zemích světa prakticky nezlepšil. Organizace dnes toto zjištění uvedly ve společné zprávě. Podle ní většina lidí ve třetím světě za práci dostává jen minimum peněz a nemá téměř žádné pracovní jistoty. Další závěry organizací hovoří o tom, že o mnoho lépe se nevede ani lidem, kteří pracují v odvětvích navázaných na export. Finanční krize přitom situaci zřejmě ještě zhorší, protože slabší poptávka může ještě způsobit další napětí na trhu práce. Zaměstnanci většinou nejsou řádně registrováni Nárůst mezinárodního obchodu dosáhl takové míry, že v roce 2007 se na celkovém růstu hrubého domácího produktu ve světě podílel z více než 60 procent ve srovnání s méně než 30 procenty v polovině 80. let. Navzdory tomu ale počet zaměstnanců, kteří nejsou řádně registrovaní, v nejchudších zemích světa zůstává zhruba stejný a někdy se dokonce dál zvyšuje. "Silný růst globální ekonomiky mnoha lidem zatím nezajistil odpovídající zlepšení pracovních podmínek a životní úrovně," píše se ve zprávě WTO. Až 60 procent zaměstnanců v rozvojových zemích pracuje v šedé ekonomice, velká část společnosti nedostává adekvátní příjem a nemůže ani využít odpovídajících pracovních příležitostí. Šedá ekonomika označuje ekonomické činnosti, které nejsou řádně daněny a nad nimiž mají vládní úřady jen omezený dohled. Nejvíce se vyskytuje v nejchudších zemích, ale menší či větší problémy s ní má většina zemí, včetně vyspělých. Zpráva dále zdůrazňuje, že lidé, kteří pracují například ve stavebnictví, zemědělství nebo těžebním průmyslu, neplatí daně a nedostávají ani různé zaměstnanecké příspěvky, které jsou běžné ve vyspělých zemích. Je to třeba invalidní pojištění nebo příspěvky na starobní penzi. Zůstávají tak stejně zranitelní, jako byli před rozvojem obchodu. ČT24. Rozvoj obchodu kvalitu práce v chudých zemích nezlepšil [online]. ct24.cz, 12.10.2009 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Dosáhne katarské kolo konečně dohody? Celkem 153 vlád členských zemí WTO se už osm let snaží dokončit jednání v rámci takzvaného katarského kola. To má připravit podmínky pro další liberalizace světového obchodu, hlavně formou snížení cel a odstranění dalších obchodních bariér. Cílem je usnadnit vstup na světový trh firmám z nejchudších zemí. Dohoda v rámci katarského kola, které mělo být podle původních představ už dávno dokončeno, počítá i se snížení subvencí pro farmáře a zaměstnance výrobních závodů. Jednotlivé země se těmito kroky brání proti konkurenci ze zahraničí. Neochota některých největších zemí vzdát se některých výhod ovšem brání dokončení rozhovorů. Z takzvaných mladých ekonomik má své výhrady hlavně Čína a Indie, z vyspělých ekonomik především Spojené státy a Evropská unie. K dohodě je třeba konsenzu, proto je pravděpodobné, že dokončení katarského kola se ještě může protáhnout.
ČT24. Dosáhne katarské kolo konečně dohody?[online]. ct.24.cz, 12.10.2009 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Světový obchod se podle WTO letos propadne o 9 procent Ženeva - Světový obchod v letošním roce v důsledku hospodářské krize utrpí nejhlubší propad od druhé světové války a jeho objem se sníží o devět procent. Předpověděla to ve své výroční zprávě Světová obchodní organizace (WTO). Propad světové poptávky vedl k výraznému útlumu obchodu již v loňském roce. Růst obchodu loni kvůli nástupu globální krize zpomalil na pouhá dvě procenta z šestiprocentního růstového tempa v roce 2007 a ve druhém pololetí úplně stagnoval. Světový obchod rostl každoročně bez přestávky od roku 1982.Odhad WTO pro letošní rok je mnohem pesimističtější než předpověď Mezinárodního měnového fondu, který v lednu odhadl letošní pokles světového obchodu o 2,8 procenta. Rozdíl mezi prognózami vzdálenými jen pár měsíců od sebe odráží rychlost a rozsah prohlubování ekonomické krize. Šéf WTO Pascal Lamy upozornil, že "obchod může být mocným nástrojem, který by mohl svět vytáhnout z ekonomických potíží". Připomněl, že příští týden na summitu v Londýně budou mít představitelé skupiny zemí G20 "jedinečnou příležitost sjednotit se, přejít od slov k činům a zdržet se jakýchkoli dalších protekcionistických opatření, která oslabují snahy o globální oživení". Lamy varoval před ochranářským charakterem státní pomoci ekonomice. Vlády by se podle něj měly vyhýbat takovým krokům, které by podporovaly krachující firmy na úkor efektivnějších zahraničních konkurentů. Rostou obavy, že vzestup státních podpor domácího průmyslu vyvolá vlnu protekcionismu v celém světě, což bude mít podobně těžké následky jako vlna zvyšování cen za Velké hospodářské krize 30. let. "Využívání protekcionistických opatření je na vzestupu," řekl Lamy. "Zvyšuje se riziko, že tyto kroky zadusí obchod jako motor oživení. Musíme se mít na pozoru, protože víme, že omezování dovozu vede pouze k tomu, že obchodní partner udělá totéž a omezí váš export". Objem obchodu bohatých zemí loni klesl o zhruba deset procent, imunní vůči propadu však nejsou ani země jako Čína. Jen v lednu klesl čínský vývoz meziročně o 28 procent a v únoru o 26 procent, a kdyby to tímto tempem pokračovalo, pak by zhruba do roka sestoupil teoreticky na nulu, upozorňuje zpráva WTO. CT24, Světový obchod se letos propadne o 9 procent [online]. ct24.cz, 24. 3. 2009 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Krize zabolí i rozvojové země, pomohlo by otevření trhů? Praha - Světová finanční krize a s ní spojený hospodářský propad ve vyspělých zemích znovu otevřel otázku pomoci rozvojovým zemím. Mezi státy evropské unie se začaly objevovat hlasy volající když už ne po omezení tak alespoň po nezvyšování částek mířících do rozvojového světa v době, kdy se na starý kontinent vkrádá recese. Větším strašákem než úbytek přímé pomoci je však pro rozvojové země, které finanční krizi na vlastní kůži zatím příliš nepocítily, vyhlídka na zpomalení růstu světové ekonomiky. Právě zapojování nejchudších států do světového trhu bylo totiž v posledních letech jedním z hlavních motorů jejich růstu.raha - Světová finanční krize a s ní spojený hospodářský propad ve vyspělých zemích znovu otevřel otázku pomoci rozvojovým zemím. Mezi státy eEvrvropská unie je největším světovým dárcem, poskytuje asi 55 procent celkové rozvojové pomoci, většinou ve formě přímých finančních podpor. V akčním programu se navíc unie zavázala, že do roku 2015 bude na pomoc rozvojovému světu vynakládat 0,7 procenta svého hrubého domácího produktu. V současnosti se však vede diskuze o tom, zda je právě přímá podpora tím správným řešitelem chudoby zejména v afrických zemích. Čím větší pomoc, tím větší chudoba Přes nemalé částky, které na černý kontinent putují, se nedaří zastavit pokračující rozevírání nůžek mezi životní úrovní lidí ve vyspělých státech a v chudých afrických ekonomikách. Podle viceguvernéra české národní banky Mojmíra Hampla navíc největší příjemci rozvojové pomoci ve srovnání se světem paradoxně relativně nejvíc zchudli. "Jako by rozvojová pomoc nikoliv pomáhala, ale škodila," zdůraznil Hampl na čtvrtečním semináři Centra pro ekonomiku a politiku, který se věnoval problematice rozvojového světa Hlavní chybou je podle Hampla to, že peníze pro Afriku směřují do rukou vlád a místních úřadů, které jsou v mnoha případech viníky tamní špatné ekonomické situace. Místo aby řešily problémy, tak spíše podporují jejich špatné hospodaření. "Rozvojová pomoc může být pouze doplňkem, a nikoli řešením hladu v rozvojovém světě," míní europoslanec za ODS Hynek Fajmon. Nejkratší cesta k úspěchu podle něj vede přes hlubší zapojení rozvojových zemí do světové ekonomiky. "Prosperita byla vždy tam, kde se obchodovalo, zatímco státy, které stály mimo, zůstaly chudé, říká a poukazuje přitom na úspěch Jižní Koreje či Brazílie. Liberalizace v době krize Další liberalizace světového obchodu je předmětem probíhajícího katarského kola jednání Světové obchodní organizace. Kolečko konferencí, které probíhá od roku 2001, se však zadrhlo na otázce uvolnění trhu se zemědělskými produkty, tedy hlavní komoditou, se kterou může rozvojový svět obchodovat. Finanční krize se pak zdá být posledním hřebíčkem do rakve jakýmkoli myšlenkám na liberalizaci obchodu s potravinami. Evropa se navíc pod tlakem vlastních problémů začíná zdráhat posílat peníze na jih. Poté, co letos na jaře zasáhla svět a rozvojové země především vlna prudkého zdražení potravin způsobeného rostoucí poptávkou zejména v expandující Číně a Indii, přišla Evropská komise s návrhem, aby sedmadvacítka poskytla rozvojovým zemím finanční pomoc z nevyužitých
prostředků, které leží v rozpočtu společné zemědělské politiky. Přestože se ministři členských zemí na uvolnění těchto peněz na podzim shodli, několik z nich vyjádřilo nespokojenost s uvolňováním dalších finančních prostředků ve chvíli, kdy se Evropa potýká s celosvětovou finanční krizí. Vysloužili si za to kritiku komisaře pro rozvojovou a humanitární pomoc Louise Michela. OSN varuje Zřejmě nikdo dnes nedokáže předpovědět, jakým směrem se bude situace v rozvojovém světě ubírat v nejbližších letech. Spolu s příchodem stále pochmurnějších ekonomických prognóz z Evropy a Spojených států se však pomalu ztenčuje také naděje na to, že by vyspělý svět pustil na svůj dvoreček nové hráče, kteří navíc disponují fantasticky levnou pracovní silou. Generální tajemník Pan Ki-Mun už varoval, že krize může ohrozit dosažený pokrok v boji s chudobou a nemocemi a mít tak tragické důsledky na nejchudší část světa. MUSIL, Jakub. Krize zabolí i rozvojové země. Pomohlo by otevření trhů [online]. ct24.cz, 5.12.2008 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Pan Ki-mun tlačí na liberalizace zemědělství – produkce musí vzrůst o polovinu Pan Ki-mun rovněž vyzval další účastníky schůzky, aby se zasadili o snížení limitů na vývoz potravin a o snížení dovozních cel. Proto je podle něj nutné rychle obnovit jednání o další liberalizaci světového obchodu. Různé formy ochranářství, kdy některé země omezují vývoz nebo určují ceny, podle něj mohou vést jedině k dalšímu růstu cen. Liberalizace zemědělství je hlavním sporným bodem v současném katarském kole jednání Světové obchodní organizace. Generální tajemník OSN také založil pracovní skupinu, která se má potravinovou krizí zabývat. Jednotlivým zemím doporučuje, aby přijaly konkrétní opatření ke zvýšení dostupnosti potravin pro nejchudší. Vedle zvýšení potravinové pomoci a uvolnění 1,7 miliardy dolarů je podle šéfa OSN nutné v první řadě zajistit zemědělcům dostatek zrna a hnojiv na letošní sezonu. Omezením obchodních restrikcí pak bude podle něj možný volnější pohyb zemědělských produktů. Rychlý růst cen potravin byl v posledních měsících důvodem nepokojů po celém světě. Zdražování nejvíce doléhá na nejchudší, kteří ze svých příjmů vynakládají procentuálně nejvíce právě na potraviny. Podle zprávy OECD za krizí stojí nerovnoměrný růst kupní síly a počtu obyvatel, řízený útlum zemědělství v rozvinutých zemích, nedostatečná liberalizace agrárního trhu a podpora biopaliv, v souvislosti s dvouletým suchem v některých regionech světa. Přímo na summitu označil prezident Brazílie, vedoucího světového producenta bioetanolu, spojování biopaliv s potravinovou krizí za urážku. Většinovému názoru se vymykal i íránský prezident Ahmadínedžád. Určité země podle něj zneužívají ceny potravin k dosažení svých ekonomických cílů. Navrhuje řešit krizi mimo OSN, jelikož tyto země kontrolují Radu bezpečnosti. K jednání účastníků římského summitu se dnes vyjádřil i papež Benedikt XVI. Delegátům vzkázal, že hlad a podvýživa ve světě jsou nepřijatelné, zvlášť s ohledem na to, že svět má dostatek zdrojů a možností vyrobit dostatek potravin. "Miliony lidí čekají na řešení a v sázce je nejen jejich přežití, ale i bezpečnost jejich země," řekl papež. Summit v Římě potrvá do 5. června a krom Ahmadínedžáda se ho zúčastní také venezuelský levicový vůdce Hugo Chávez či africký diktátor Robert Mugabe. Ten má do Evropské unie zakázaný vstup a na zasedání se dostal jen díky výjimce platné pro summity OSN. Na dnešní slavnostní večeři však italský premiér Berlusconi ani jednoho z kontroverzních politiků nepozval. ŠRÁMEK, Petr. Pan Ki-mun tlačí na liberalizace zemědělství – produkce musí vzrůst o polovinu [online]. ct24.cz, 3.6.2008 [citováno 15.4.2010], dostupné na
Jednání WTO: Teď nebo nikdy Oficiálními cíli jednání, které začalo už v roce 2001 v katarské metropoli Dohá, je dosáhnout všeobecné dohody o liberalizaci, dostat z chudoby miliony lidí v rozvojových zemích a podpořit globální hospodářský růst. Dostát líbivým proklamacím se však ukazuje být stále složitější. Jednání měla skončit v roce 2004, namísto toho probíhají bez konkrétních výsledků dodnes. Zemědělství versus průmysl 153 členských států WTO rozdělila otázka další liberalizace světového obchodu do dvou pomyslných táborů. Rozvojové země požadují po bohatých státech odbourání vysokých zemědělských subvencí, kterými chrání farmáře. Kritice čelí především Spojené státy, které podmiňují snižování vlastních subvencí rychlejším tempem odbourávání dotací pro zemědělce ze strany Japonska a Evropské unie. ficiálními cíli jednání, které začalo už v roce 2001 v katarské metropoli Dohá, je dosáhnout všeobecné dohody o liberalizaci, dostat z chudoby miliony lidí v rozvojových zemích a podpořit globální hospodářský růst. Dostát líbivým proklamacím se však ukazuje být stále složitější. Jednání měla skončit v roce 2004, namísto toho proské metropoli Dohá, je dosáhnout všeobecné dohody o liberalizaci, dostat z chudoby miliony lidí v rozvojových zemích a podpořit globální hospodářský růst. D Samotná unie, která má pro své farmáře vyhrazenu více než třetinu společného rozpočtu, je v otázce odbourávání subvencí nejednotná. Brání se mu především Francie a Irsko. Francouzi ani Irové přitom doposud neprojevili ochotu v této věci ustoupit. Zlom nepřinesla ani páteční jednání ministrů EU v Bruselu. Ta měla sladit postoje jednotlivých členů. Eurokomisař pro obchod Peter Mandelson, který jednání za unii vede, se však žádného silnějšího mandátu pro ženevskou konferenci nedočkal. Zpoza druhé strany barikády tvořené vesměs bohatými zeměmi se na adresu rozvojových zemí ozývá volání po odbourání cel na dovoz průmyslových produktů. Evropská unie a Spojené státy chtějí získat větší přístup na trhy s průmyslovými výrobky v rozvojovém světě a požadují tak snížení cel na jejich dovoz maximálně na 15 procent. Podle posledních zpráv jsou ochotné na oplátku nabídnout snížení dovozních cel na zemědělské výrobky o 60 procent a odbourání velké části agrárních subvencí. Tento návrh však jako nedostatečný odmítá Brazílie, požadavky rozvojových zemí tradičně podporují nevládní organizace, například Oxfam. Auta do Číny a banány do Evropy V průběhu zdlouhavých jednání se projevila také řada dílčích sporů. Jablkem sváru se stala například čínská cla na dovoz automobilových součástek. Ta stěžují velkým automobilkám přístup na bouřlivě se rozvíjející čínský trh. Nervozitu do jednání vnesl i postoj Evropské unie k požadavku jihoamerických zemí na zrušení cel pro dovoz banánů. Zatímco bývalé evropské kolonie v Africe a Karibiku mohou dovážet banány do EU bez cla, producenti z Latinské Ameriky si musí za dovoz na evropský trh připlatit. Tamní země hrozí, že jednání zablokují. Unie však zůstává neústupná.
Češi jsou liberály Postoj České republiky bude při ženevských jednáních jednoznačný. Z evropských dotací pro zemědělce země příliš netěží, nebude se proto bránit jejich odbourání. Největší položkou v seznamu exportních artiklů jsou naopak průmyslové výrobky. V českém zájmu je tak co možná největší liberalizace v obchodě s nimi. Výsledek zůstává nejasný Zda jednání Světové obchodní organizace v Ženevě přinesou ovoce, prozatím zůstává otázkou. Jisté však je, že právě začínající konference dostala do vínku celou řadu nepříznivých okolností. Prezident Světové banky Robert Zoellick v neděli ministry obchodu vyzval, aby se pokusili o průlom v jednáních. "Teď, nebo nikdy," prohlásil Zoellick. Krach ženevské konference může WTO připravit o důvěryhodnost a na několik příštích let zablokovat liberalizaci světového obchodu. MUSIL, Jakub. Jednání wto: teď nebo nikdy [online]. ct24.cz, 21.7.2008[citováno 15.4.2010], dostupné na
