Název památky: Poutní kostel Bi#ovaného Spasitele, Dyje Známé též jako: Kostel sv. Jana Nepomuckého, Dyje (Milfro#, Mühlfraun) Lokace: Dyje, 6 km východn# od Znojma u #eky Dyje (Thaya), Dyje, Morava, Czech Republic Datace: 1769–1778 Auto#i: Franz Kerndl , Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Víde#), Josef Winterhalder ml. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo), Felix Ivo Leicher (1727 Bílovec – 1812 Víde#) Typ: Poutní kostel Donáto#i: Klášter premonstrát# Znojmo-Louka D#jiny: Poutní kostel byl postaven po zbo#ení p#vodn# st#edov#kého kostela sv. Vav#ince v obci, pat#ící ke klášteru premonstrát# ve Znojm#-Louce, který zde m#l špitál. Jeden z nejstarších a nejbohatších klášter# vytvo#il na jižní Morav# ojedin#lý soubor rezidencí a poutních míst, pokrývajících hlavní svátky církevného roku. Po zrušení kláštera Josefem II. (1784) kostel postupn# upadal. V napoleonských válkách byl vyplen#n a sloužil k ustájení koní. Drobné opravy nemohly vy#ešit zhoršující se statické problémy stavby. Po vysídlení n#meckého obyvatelstva po druhé sv#tové válce a následn# uzav#ení #esko-rakouských hranic pozbyl tento kostel v pohrani#ní oblasti na významu. Teprve od r. 2004 pokra#uje restaurování maleb, obnovené v rámci mezinárodního projektu Culture2000. Popis: Strohá jednolodní stavba, jež je typickým p#íkladem podunajské inženýrské architektury 2. poloviny 18. století, kontrastuje s pestrou, mysticky lad#nou a ikonograficky komplikovanou výmalbou, k níž se dochoval tišt#ný program (výklad), sestavený pravd#podobn# samotným malí#em. Jednotlivá pole p#edstavují výjevy Ecce Homo, Klan#ní pastý##, Alegorie Spásy a Alegorie Církve. View Short Description Poutní kostel byl sou#ástí široké reziden#ní sít# významného premonstrátského kláštera ve Znojm#-Louce. Po zrušení kláštera postupn# upadal a po vysídlení n#meckého obyvatelstva r. 1945 a následn# uzav#ení #esko-rakouských hranic pozbyl tento kostel v pohrani#ní oblasti na významu. Teprve od r. 2004 pokra#uje restaurování kostela, obnovené v rámci mezinárodního projektu Culture2000. Malby s náro#ným ikonografickým programem jsou dílem F. A. Maulbertsche a jeho nejbližších spolupracovník#. P#vod datace:
Chronogram konsekra#ního nápisu opata Lambecka nad vstupní klenbou uvádí letopo#et 1744. Zápis z vizitace uvádí vysv#cení chrámu dne 6. 9. 1778. Postup prací je zachycen nap#. v korespondenci opata premonstrátského kláštera v Louce s biskupem v Gy#ru, kde Maulbertsch v tu dobu také pracoval. Vybraná literatura: Zora Wörgötter – Ji#í Kroupa (eds.), Kostel Bi#ovaného Spasitele v Dyji, Brno 2005. Thomas DaCosta Kaufmann, Painterly Enlightenment. The Art of Franz Anton Maulbertsch, 1724–1796. Chapel Hill, N.C. 2005, s. Franz Martin Haberditzl, Franz Anton Maulbertsch 1724–1796, ed. Gerbert Frodl – Michael Krapf, Wien 2006, s. 280–288. Ji#í Kroupa, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slaví#ek, Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen, Langenargen – Brno 2007, s. 35–38. Reproduk#ní práva: Copyright images "UDU Czech Academy of the Sciences": Institute of History of Arts of the Czech Academy of the Sciences. Citace: Zora WörgötterPoutní kostel Bi#ovaného Spasitele, Dyje in Discover Islamic Art, Museum With No Frontiers,2017 http://www.discoverbaroqueart.org/database_item.php? id=monument;BAR;cz;Mon11;19;cs P#ipravil: ,Editoval: Zora Wörgötter,Ji#í Kroupa MWNF – pracovní #íslo: CZ 19
Bi#ovaný Kristus p#ed 1751 Bavorský #ezbá#
National Institute for cultural heritage
Zázra#ná soška byla jedním z mnich# louckého kláštera p#inesena z bavorského kláštera Steingaden. Jde o kopii uctívané sochy v tamní Wieskirche. Nejprve byla umíst#na na bo#ní oltá# starého kostela sv. Vav#ince. Pro velkou úctu, spo#ívající p#edevším v uzdravování nemocných, bylo p#ikro#eno k novostavb# kostela a soška byla umíst#na hlavní oltá#. Novému zasv#cení Bi#ovaného Krista byla pod#ízena celková výzdoba kostela. Alegorie Spásy 1773–1778 Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Víde#)
Martin Mádl
St#ední pole klenby centralizuje prostorov# i významov# podélnou stavbu kostela. Adam a Eva, první lidé, tu p#ipomínají b#ím# d#di#ného h#íchu a smrtelnosti. Archand#l Gabriel v#n#ený kv#tinovými girlandami zv#stuje Boží poselství o Spáse lidstva – narození Krista a jeho ob##, symbolizovanou k#ížem a znaky Kristova mu#ení. Nejvyší tajemství Boží, kdy slovo se stalo t#lem, uzavírá archand#l Michael, vážící duše p#i posledním soudu. P#íchod Spasitele p#edpov#d#li proroci zobrazení ve cviklech klenby: Mojžíš, Abraham, Noe a Enoch. Ecce Homo – Denní plány fresky v presbytá#i 1773–1778 Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Víde#) a spolupracovníci
Martin Mádl
Skupina Ecce Homo nad hlavním oltá#em se soškou Bi#ovaného Krista – Trpitele p#edstavuje Krista jako vít#ze nad pozemským utrpením. Kontury ohrani#ují tzv. denní plány, plochy jednotlivých fází malby, pro n#ž musela být vždy nanesena #erstvá omítka, do níž bylo možno malovat až t#i dny. Tyto #ásti ukazují také d#lbu práce mezi malí#em iluzivní architektury – dekoratérem a malí#em – figuralistou. Sv. #eho# 1773–1778 Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Víde#), – Josef Winterhalder ml. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo)
Martin Mádl
Podstatnou složkou výmalby kostela je iluzivní architektura a dekorace, která tvo#í také pozadí jednoho z církevních otc# ve cviklech klenby. V postav# svého jmenovce spat#ujeme portrét donátora kostela, um#nímilovného opata louckého kláštera #eho#e Lambecka. Na malbách církevních otc#, prorok# a evangelist# se podílel Maulbertsch#v žák a nejbližší spolupracovník J. Winterhalder ml. Panna Marie s dít#tem p#edává v p#ítomnosti sv. Augustina #ádové roucho sv. Norbertovi 1778 Felix Ivo Leicher (1727 Bílovec – 1812 Víde#)
Miroslav Zavadil National Institute for cultural heritage
Miroslav Zavadil National Institute for cultural heritage
Miroslav Zavadil National Institute for cultural heritage
Obraz bo#ního oltá#e je typickým dílem Maulbertschova p#ítele a #astého spolupracovníka. Esovitá kompozice se v rozvrhu, barevnosti i pohybech figur odvolává na Maulbertsch#v expresivní styl, p#evádí jej však do jemn#jší, lyri#št#jší podoby. P#ítomnost sv. Norberta, zakladatele #ádu premonstrát#, odkazuje k domovskému klášteru ve Znojm#-Louce. Nám#tem obrazu je vid#ní, které m#l Norbert v Prémontré. V n#m se mu zjevila P. Marie, schválila jeho úmysl založit tam klášter a p#edala mu bílé #eholní roucho.
Miroslav Zavadil National Institute for cultural heritage
