Výpisky z kroniky Lesnického odborného učiliště Březina (1948 – 1974) k tématu „Kašpar M. Sternberg a Březina“ Název kroniky je aktivní, kliknutím na ně a CTRL se přejde rovnou do kroniky. Zobrazuje se ale jen titulní strana, takže musela být kronika prohlédnuta ve Státním okresním archivu Rokycany (16. 7. 2014). Kronika učiliště Místo: Březina Datace: 1964–1974 Datace popisovaného obsahu: 1948–1974
1. 3. 1964 Úvod str. 4 – R. 1749 – 1774 byl Jan ze Šternberka také majitelem panství v Oseku u Rokycan. str. 6 č. pop. 17 dvůr – statek, nyní St. inseminační stanice č. pop. 28 domek pro zahradníka nedaleko zámku na jih č. pop. 29 ovčín, rozbourán č. pop. 34 zámek č. pop. 41 hájovna, nyní byt lesníka (s. Chvojka), 1949 č. pop. 79 bytová jednotka vedle zámku č. pop. 96 bouda u silnice, majetek J. Košaře, zahradník JZD V parku v jižní části se nachází obydlený domek, který byl původně určen na prádelnu pro obyvatelstvo, způsob praní se neosvědčil, prádelna byla zrušena a domek pronajat do obývání. str. 8 – 10 Kronikáři, Hymna „Kde domov můj?“ Zápisy do této knihy – kroniky připravili a provedli Bohuslav Vyhlídka a Klement Rejšek. Bohuslav Vyhlídka se narodil 30. října 1902 v Myslkovicích u Soběslavě, okres Tábor. Vystudoval učitelský ústav v Soběslavě a v roce 1922 nastoupil na své prvé místo v Padrti na okrese rokycanském, v obci v roce 1953 zaniklé. Pak vyučoval ve Veselé u Rokycan, potom v roce 1925 – 1928 v pohraničí v Dolním Prysku u České Kamenice. Odtud se vrátil na Padrť v r. 198 a za okupace byl přeložen v r. 1941 do Oseka u Rokycan, kde vyučoval do roku 1958. Od tohoto roku do roku 1963 vyučoval jako ředitel školy v Březině na základní devítileté škole 1. – 4. roč. V červenci 1963 rozvázal pracovní poměr a odešel do důchodu. Od 1. září 1963 pak vyučuje na LOU jako brigádník český a ruský jazyk, matematiku a fyziku. Klement Rejšek se narodil 3. února 1938 v Plzni. Svůj školní věk prožil v malém hornickém městečku v Nýřanech u Plzně. V roce 1953 – 55 jsem byl v ZUŠ při bývalém MLDP v Zelené Lhotě, okres Klatovy. V roce 1955 – 1957 jsem pracoval ve funkci lesníka na LZ Plzeň – Doubravka, polesí Nová Hospoda. V roce 1957 – 59 jsem prodělával základní vojenskou službu. V roce 1959 – 61 jsem byl žákem LMŠ ve Vimperku a 4. července 1961 jsem nastoupil jako mistr výrobního výcviku na LOU v Březině, kde pracuji dosud. Než začneme líčit dějiny Lesnického odborného učiliště, uvedeme zde jednu zprávu o tom, kdy prvně zazněla píseň „Kde domov můj“ na Březině. Píše o tom V. Barchánek v časopise „Československý les“, roč. XXX., čís. 6 – 7 z roku 1950 na str. 107 v článku „Den k uctění lesních stromů a hájů v Březině roku 1835.“ V článku píše o Karlu Slavoji Amerlingovi (Slavoj Klatovský). Zde krátký životopis: Karel Slavoj Amerling se narodil 18. 10. 1807, zemřel 2. 11. 1884. Byl to český lékař, filosof, vychovatel, správce škol, zejména věcného učení, průkopník nauky o výchově dětí méně
1
schopných, propagátor přírodních věd, jež šířil populárními spisy a názornými pomůckami, zastánce ručních prací, mravouky a Komenského didaktiky. Byl zakladatelem první naší lidové vysoké školy Budče – určené k výchově národních učitelů, vzorných průmyslníků, matek, hospodyň a vychovatelek. Chtěl, aby ženy měly nejen povinnosti, ale i větší práva, než jaká jim dával dosavadní společenský řád. Jeho škola zanikla pro nedostatek širšího porozumění, ale jeho snahy zůstaly základem ženského hnutí v Čechách. V červnu roku 1834 nastoupil K. S. Amerling za sekretáře u Kašpara Šternberka v Březině. Amerling byl velký přítel přírody a na Březině se zúčastňoval veškerého přírodního bádání, neboť měl k tomu zde nejlepší podmínky: velkou botanickou zahradu zámeckou a obrovskou šternberskou knihovnu. Amerling se na Březině seznámil s lesmistrem Janem Černým, se kterým připravili v roce 1835 v zámeckém parku“Den k uctění lesních stromů a hájů.“ Tuto událost zaznamenal Jan Kroc, hormistr dolů Kašpara Šternberka v Břasích u Radnic, takto: „Slovutný můj přítel a vlastenec Karel Amerling s fořtmistrem Černým, taktéž vlastencem zaníceným, uspořádali velikou slavnost v březnu na neděli Květnou, jíž nazvali „Den k uctění lesních stromů a hájů“. V neděli Květné přišlo záhy po,poledni mnoho pozvaných hostů z celého panství do parku v Březině. I učitelstvo se školními dětmi. U vchodu parku byla slavobrána s velkým nápisem: „Nechoď, člověče, obdivovat se do dalekých krajin – obdivuj raděj krásu vprostřed našich hájin.“ Celá parta muzikantů vyhrávala před zámkem. Oslava byla zahájena čtyřmi lesními, kteří zatroubili na lesní rohy. Pak se ujal slova fořtmistr Jan Černý, který ve své řeči vyzdvihl důležitost lesa, jeho stáří, upozornil, že některé stromy ve zdejším parku jsou pamětníky doby Karla IV. a Mistra Jana Husa, Českých bratří, doby pohanské a pod. Pak se zmínil, že bude vysázena lipová alej ke Stupnu. Po jeho řeči vystoupil sbor dospělých zpěváků za řízení Amerlingova, který zapěl od loni nejnovější vlasteneckou píseň „Kde domov můj?“ Obecenstvu se tajil dech, slzelo a myslivecký mládenec na roh dotruboval k veršům tesklivou dohrávku. Když bylo dozpíváno, tu všichni lidé vypukli v jásot, neboť slova a melodie duchem vlasteneckým pojaté, zaujaly obecenstvo ta, že bylo uneseno a okouzleno. Samotnému stařičkému hraběti kanuly slzy.“ Pak bylo provedeno sázení lip. Den k uctění lesních stromů a hájů se slavil na Březině do roku 1838. V zápisníku Kašpar Šternberka v osobních vydáních se dočteme, že roku 1835 bylo vydáno na oslavu k uctění lesů 72 zl. 20 kr., roku 1836 – 69 zl., roku 1837 – 74 zl. 50 kr. a roku 1838 – 77 zlatých. Roku 1838 v prosinci Kašpar Šternberk zemřel. O lesmistrovi Janu Černém je psáno v časopisu Čsl lese roč. XXIII. Tím je zakončena úvodní část kroniky a na další stránce začíná zápis o vývoji lesnického učiliště. str. 11 – 12 Středisko pracujícího dorostu, Úvod, Zřízení školy Rok 1948 Organisace středisek pracujícího dorostu. Když dne 25. února 1948 byla po událostech, které tomuto dni předcházely, ustavena nová vláda naší Československé republiky, v níž byli
2
zastoupeni také členové sdružení v Národní frontě a vedení ve státě převzala Komunistická strana Československa, nastaly změny v politickém, hospodářském, kulturním a dalších oborech národního života každé obce. Také v obci Březině nastaly různé změny, z nichž jedna souvisí přímo se zřízením „Lesnického odborného učiliště“. Na počátku zápisů kroniky jsme psali o majitelích březinského panství a zámku – Šternbercích. Po 25. únoru 1948 byl majetek Šternberků znárodněn a jeho správu v Březině převzal Místní národní výbor. Hospodářské objekty a lesy pak převzalo pod svou správu Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Zámek byl dán do správy Ústřední rady odborů a Revoluční odborové hnutí z něho zřídilo rekreační středisko. V zámku byla zřízena restaurace, jejíž provoz měl ve vlastní režii Jan Stupka. Kromě rekreace pracujících byla zde pořádána různá školení a také koncerty. Rok 1949 V roce 1949 bylo zdejší rekreační středisko zrušeno a zámek byl předán Lesnímu závodu ve Zbiroze, který zde zřídil tak zvaný „Domov mládeže“, později přejmenovaný na“Středisko pracujícího dorostu“. Dne 1. dubna 1949 soustředil v zámku Lesní závod na 40 chlapců ve věku 17 – 21 let, kteří pracovali v okolních lesích jako brigádníci. Byli to lesní praktikanti a synové lesního personálu okolních polesí. Kromě práce v lese byli vyučováni učiteli z okolních středních škol všeobecným předmětům a lesními odborníky nauce o lese. Toto Středisko pracujícího dorostu pak dostalo nový název „Jednoroční učební kurs“. Pokud bylo možno zjistiti, vyučovali v tomto kurse Jaroslav Slapnička, odborný učitel ze Stupna, a lesmistr A. Salač. Vedoucím Střediska byl K. Kosan. Ministerstvo školství, věd a umění v Praze však usilovalo o zřízení Základní odborné lesnické školy v Březině, k jejímuž uskutečnění měl přispět Lesní závod ve Zbirově. Za tím účelem jednal ředitel Státních lesů ve Zbirově inž. Šlechta s odborným učitelem Jaroslavem Slapničkou, který učil ve zdejším Jednoročním učebním kurse, zda by nepřevzal správu Základní odborné lesnické školy v Březině. Ten projevil s tím souhlas a tak dne 15. května 1949 byla zde tato škola zřízena na základě rozhodnutí Ministerstva školství ze dne 21. dubna 1949. V přípise se uvádí, že základní odborná škola lesnická se zřizuje při výcvikovém středisku pro pracující dorost v Březině u Radnic a přiděluje se administrativně krajskému národnímu výboru v Plzni – referátu pro školství, osvětu a tělovýchovu. Osobní náklad bude hraditi ministerstvo školství, věd a umění. Věcný náklad na školu ponese ředitelství státních lesů ve Zbirově. Vyučování bylo započato 15. května 1949. Rozšířen byl počet týdenních vyučovacích hodin, aby mohla býti probrána učební látka I. ročníku do konce školního roku. Zatímním správcem školy byl jmenován Jaroslav Slapnička, odborný učitel na střední škole ve Stupně, narozený 17. 4. 1897, který vyučoval občanskou nauku, dějepis a zeměpis. Lesmistr Adolf Salač z Opyše, narozený 17. 5. 1894, vyučoval pěstování lesa, doplňkovou práci, zužitkování dřeva a stavby. V rámci výchovné činnosti bylo doporučeno být aktivní v Sokole a ČSM. Výchovná činnost na týden v měsíci červnu a červenci 1949: Po: volejbal
3
Út: fotbal So: fotbal (15.00–18.00) Ne: dobrovolná brigáda na úpravě parku Školní rok 1949–1950 Základní odborná škola Lesnictví v Březině bylo v tomto školním roce jednotřídní. První ročník byl rozdělen na A a B, po 37 a 26 žácích. Všichni žáci bydleli v internátě. Ve škole byly dva zájmové kroužky: čeština a matematika – jako příprava na lesnickou školu v Písku. Všichni zdejší chlapci byli členové ČSM (Československého svazu mládeže. V zámeckém parku byla pěstována zelenina na ploše 67,46 a. Byla dodávána do kuchyně střediska i občanům Březiny a hospodářskému družstvu v Rokycanech. Zahradnictví bylo pod správou Československých státních lesů, národní podnik v Praze. Školní rok 1953–1954 Škola byla přejmenovaná na Učňovskou lesnickou školu. Od září 1953 byla přijata i děvčata. Školní rok 1954–1955 88 učňů Školní rok 1955–1956 Poslední ročník, kdy zde studovalo 7 děvčat (děvčata se zde učila jen 3 školní roky). Školní rok 1959–1960 Od 11. 12. zde vyučuje J. Žán (Rokycany) český jazyk. Po složení závěrečných zkoušek bylo získáno „oprávnění“ lesař Školní rok 1962–1963 Objevila se zpráva, že během několika let mají být na Březině vystavěny železné pece a dolována železná ruda a budou likvidovány některé domky. Rovněž měla být zrušena škola. Děti měly jezdit do Vranova a do Stupna. Většina zaměstnanců bydlela na svém působišti (čili na zámku), všichni učni byli členy ČSM. Učňové sehráli pohádkovou hru – komedii o 3 dějstvích Netvor ze Samarkandu (Anna Elisabeth Wiede). Od 1. 9. 1963 nese učiliště nový název Lesnické odborné učiliště v Březině. Vyučovalo se v budově základní školy, která už nesloužila místním žákům. V přízemí byla současně umístěna mateřská škola a byt pro učitele. Zámek fungoval jako internát. Školní rok 1964–1965 Učňové mají k dispozici hřiště nedaleko učiliště. Učňové odpracovali na úpravě okolí internátu 320 hodin.
4
1967–1968 V roce 1967 byla v parku zbouraná drůbežárna, postavená v době vzniku místního JZD Březina. 30. 9. 1967 zastaven provoz Hrudkoven (Ejpovice). Počet učňů: 30. 15. 4. 1968 – vzpomínka na 150 výročí narození K. M. Sternberga. Březinský revír, který spravuje lesní technik M. Chvojka, měřil r. 1969 700 ha. 1971–1972 45 učňů i většina zaměstnanců jsou ubytováni na zámku; někteří v přilehlé budově. 1972–1973 V listopadu a prosinci provedena výměna oken. 41 učňů Kapacita jídelny byla 40 osob; Učňové dostávali snídaně, svačiny, oběd, svačinu a večeři zdarma. 1974 ONV Rokycany pokračuje ve výstavbě budov pro CO v jihovýchodní části zámeckého parku. 29. 1. 1975 Zapsal Boh. Vyhlídka
5
